NAŠE MĚSTO
DOLNÍ KOUNICE
Mistři světa ve sjezdu na divoké vodě
Marek Rygel a Petr Veselý
Ročník 18 • číslo 2/2014
Noc kostelů
Den dětí
Slovo starosty
Stavební sezóna v našem městě je v plném proudu. Na budově základní školy na
Smetanově ulici probíhá zateplení pláště budovy dle harmonogramu stavebních
prací, včetně finančního plnění. Doposud byly na škole vyměněny všechny dveře
a okna, byly zatepleny stropy v prostoru půdy a provedeno zateplení s barevnou
fasádou v zadní části a na pravém štítu budovy, včetně okapů, nového hromosvodu
a parapetních desek. V druhé polovině července by měla být dokončena fasáda čelní strany budovy. Na závěr bude provedeno zateplení rovných střech, levého štítu
budovy a zadní části kuchyně. Termín dokončení stavby je 31. 8. 2014. V souvislosti s touto stavbou je třeba provést statické opatření na opěrné zdi vedle budovy
za kotelnou, která je ve velmi špatném technickém stavu. O prázdninách zahájíme
i zateplení školní budovy na Barborce a tím i dokončíme celkovou rekonstrukci
této školy. Koncem května jsme obdrželi dotaci z Operačního fondu životního prostředí ve výši 90% z předpokládaných celkových nákladů 1,237 tis. na vybudování
dětského hřiště v přírodním stylu, které bude umístěno v prostoru školní zahrady.
V současné době probíhá výběrové řízení na dodavatele stavby. V měsíci květnu
byla dokončena kanalizace U Sboru a položena nová střecha nad dvorním traktem
bytů na Staré poště. V červnu bude také definitivně dokončena oprava ulice Benátky,
kterou dokončujeme vlastními silami a s velkou úsporou finančních prostředků. Na
jaře byly předány do užívání Sportovnímu klubu Dolní Kounice, na fotbalovém stadionu pod zámkem, zrekonstruované záchody pro veřejnost. Přes prázdniny budou
pokračovat dokončovací práce na rekonstrukcích bytů Tovární 1 a 7, tak, aby byly
koncem měsíce září předány do užívání novým, již určeným nájemcům. Uvolněný byt po jednom z nich bude nabídnut některému nájemci, bydlícího ve starých
bytech, které budou postupně opravovány a obsazovány dalšími zájemci z jiných
starých bytů. Touto filozofií sledujeme zásadní cíl, postupně zrekonstruovat veškerý
bytový fond města, tak, aby vyhovoval dnešním standardům bydlení. V červenci
bude také započata rekonstrukce chodníků Masarykova náměstí a parkoviště před
obchodem ATG Centrum s předpokládaným dokončením do historických slavností.
Práce budou provedeny v postupných úsecích. V průběhu stavby dojde k jistému
omezení provozu, jak vozidel při parkování nebo zásobování obchodů, tak občanů při chůzi po komunikacích. Žádám tímto všechny občany a majitele obchodů
o trpělivost a spolupráci. Pracovníci prováděcí firmy budou maximálně pozorní
a k dispozici všem v řešení konkrétních situací. V konečném důsledku všichni zajisté oceníme zrekonstruované nejfrekventovanější chodníky ve městě. Novinkou bude
pořízení multifunkčního elektronického veřejného stojanu, který bude umístěn před
radnicí. Veřejnost tak bude mít přístup k informacím, internetu, historii, kultuře a ke
všemu aktuálnímu dění ve městě a na radnici kdykoliv a přímo z veřejného místa.
O prázdninách bude také zahájena rekonstrukce ulice Tovární v horní části. Občané
budou včas informováni o započetí prací, aby měli možnost se přizpůsobit k problé1
mům vyplývajících ze stavby. Stejně, jak na Masarykově náměstí, tak i na Tovární
budeme maximálně spolupracovat s občany, abychom, co v nejmenší míře omezovali jejich běžný život. Ve veřejné soutěži byla vybrána i projekční firma na zpracování projektové dokumentace rekonstrukce ulice Jiráskova. Aktivit je mnoho a vyžadují velké vypětí sil. Od práce je třeba si odpočinout, abychom ve zdraví dokázali
realizovat další plány a vize. Všem občanům přeji klidnou a pohodovou dovolenou.
Touto cestou přeji i našim dvěma Mistrům světa ve sjezdu na divoké vodě v italské
Valtellině v deblkanoi zasloužený odpočinek po úžasném výkonu. Našim rodákům
a odchovancům VSDK Dolní Kounice Petrovi Veselému a Markovi Rygelovi blahopřeji k zlatému světovému vítězství a těším se na setkání s nimi, abych jim mohl
předat dar města Dolní Kounice za jejich skvělý světový výkon. Zároveň blahopřeji
i dolnokounickým fotbalistům k úspěšnému postupu do vyšší třídy. Našim dětem
přeji šťastné, krásné a bezstarostné prázdniny.
Karel Zalaba
starosta města Dolní Kounice
Přivítání mistrů světa na radnici
2
Řemesla a profese
v minulosti Dolních Kounic
Řemeslo tě nepožádá o stravu, ale samo tě nakrmí.
Ruské přísloví
Železo v podkovu nevyková kladivo, ale kovář.
Kalmycké přísloví
Řemeslo má zlaté dno. Učení má hořký kořen, ale sladký plod.
Přísloví
Cechovní sdružování městských řemeslníků ve středověku
Solidním zdrojem informací o řemeslech ve starších dobách byly cechy a jejich uspořádání. Byla to sdružení řemeslníků jedné specializace hlavně ve městech, usměrňující jejich hospodářský, sociální, zčásti i kulturní a náboženský život, někdy i jejich
vojenské povinnosti. Cechy jsou v Evropě doloženy již od 12. století.
Jejich statuty (organizační pravidla) vznikaly někde zcela nezávisle, jinde musely
být schvalovány místní vrchností. Regulovaly otázky výchovy učedníků a tovaryšů,
stanovovaly podmínky pro získání titulu mistra, určovaly pracovní dobu a pečovaly
o zabezpečení členů cechů ve stáří. Cechy zčásti přejímaly i pořádkové povinnosti
vrchnostenských úředníků, jako např. kontrolu kvality výrobků.
Do cechů se zpravidla sdružovali městští řemeslníci, kde byla jejich příslušnost
k cechům povinná. Řemeslníci na venkově tuto povinnost neměli. Ve 14. století se
řemeslníci v mnoha městech s různým úspěchem snažili získat také podíl na správě obce. Až do počátku 17. století cechy řídily téměř bez výjimky přístup výrobců
na trhy. Pro skutečné nebo i jen údajné nedostatky cechovního zřízení, někteří vládcové, podporující vývoz a hromadění kapitálu ve státě, podporovali i činnost mimocechovních, svobodných mistrů, kteří získali privilegium působit i mimo rámec cechů.
Vznikaly také i zemědělské manufaktury. Přesto cechy byly až do svého zániku v 19.
století, když byl v roce 1859 zaveden živnostenský řád, důležitým regulačním činitelem hospodářského, sociálního a politického života.
V germánských zemích vznikaly ve středověku tzv. gildy, což byla ochranná společenství, sdružující živnostníky podle stavu a povolání, které měly často charakteristické znaky družstevního působení. Tak např. řemeslnická gilda odpovídala našim
cechům, obchodnická gilda, tzv. hanza, byl obchodnický spolek severoněmeckých,
jakož i některých polských a pobaltských měst. Hanzovní spolky v těchto městech
existovaly od 13. do 17. století.
3
Cechy v Dolních Kounicích
(Podle historika P. Augustina Kratochvíla – Vlastivěda moravská, 1904)
Nejstarším kounickým cechem byl cech krejčovský, který získal schválení svých
artikulí od Jana Drnovského z Drnovic již v roce 1612. Kožešnický cech si vyžádal
a používal cechovní artikule od kožešníků z Velkého Maziříčí od roku 1656. Majitel kounického panství kníže Ferdinand z Dietrichsteina je udělil v roce 1676 také
cechu řemesla tesařského a zednického. Cech řeznický byl v Kounicích ustaven
od roku 1726.
Kromě těchto nejstarších cechů pak v Kounicích ještě vznikly další cechy a sice:
punčochářský, obuvnický, tkalcovský, hrnčířský a cech společných řemesel. Podle cechovního seznamu v kounickém zámeckém archivu z 18. století, patřili do cechu
společných řemesel tito kouničtí řemeslníci: mydláři, provazníci, sedláři, zámečníci, kováři, nožíři, cvočkaři, kominíci, voskáři, barvíři, bednáři, pekaři, sklenáři,
rukavičkáři, stolaři, soukeníci, koláři, jircháři a koželuzi. Všichni tito kouničtí řemeslníci tenkrát vytvářeli pro potřebu Kounic i pro trhy v okolních obcích opravdové
hodnoty, které bylo možno nabízet a prodávat komukoliv.
Ukázka slavnostních cechovních svícnů na žerdi, které bývaly nošeny členy příslušného cechu v procesích při slavnostních církevních i jiných příležitostech. Na svislé
žerdi byl nahoře podstavec se znakem cechu, na něm byla soška patrona příslušného
řemesla, třeba některého světce, který držel vlastní svícen s hrotem pro nasazení zapálené svíčky, případně ještě nějaký předmět, jako atribut toho kterého řemesla. Někdy
bývaly tyto svícnové podstavníky párové, pro pravou i levou stranu procesí, jako je
tomu na ukázce u druhého a čtvrtého svícnu zleva, které oba nesou stejného patrona
a reprezentovaly jeden a tentýž řemeslnický cech.
4
Tentýž historik Augustin Kratochvíl na jiném místě uvádí, že v roce 1749 bylo
mimo vinařství, které bylo v Kounicích hlavním zdrojem výživným, také ještě 8 zedníků, sedlář, 3 pekaři, 2 koželuzi, 3 kováři, barvíř, 18 obuvníků, kominík, 14 tkalců,
kolář, provazník, 5 kožišníků, 4 řezníci, kloboučník, 6 krejčích, 2 bednáři, zámečník,
malíř, 2 mistři tesařští, řemenář, 11 punčochářů, pernikář, sklenář i tzv. obchodníci
s růženci a železem.
Po roce 1790, kdy Kounice byly podle lidnatosti 45. městem na Moravě, byl průmysl v Kounicích zastoupen továrnami na modrotisk a podšívky a také bělírnou. Již
r. 1806 zaměstnával Fr. Balcar, kterému lidé říkali „dobrotivý pán“, na 300 dělníků na
15 stavech tkalcovských, k tomu 1813 přibylo dalších 5 stavů s 25 dělníky na výrobě
jemných látek. Kolem r. 1870 se vlněné a plátěné látky barvily a potiskovaly v továrně
Arnoštky Balcarové, která se provdala za vídeňského Němce Bedřicha Mossiga. Na
zač. 20. století Mossig zaměstnával asi 160 kounických občanů, ale do zaměstnání
k němu také docházeli další lidé také z Pravlova, Trboušan a obojích Bránic. Bedřich
Mossig na jedné straně poskytoval lidem z Kounic a okolí vítané zaměstnání, na druhé
straně se projevoval jako tvrdý germanizátor, když vyžadoval a přemlouval zejména
své české zaměstnance, aby své děti posílali ne do školy české, ale do německé a aby
při volbách také volili německé zastupitele.
Perleťářstvím se v Kounicích živilo v té době asi 20 lidí. V roce 1902 při silnici do
Mor. Bránic postavil Hynek Světlík z Rosic závod na cementové tašky, trouby i jiné
cementářské zboží. V Kounicích se také pálily cihly a to ve dvou cihelnách.
Pohled do staré kounické perleťářské dílny se čtyřmi, ještě šlapacími dřevěnými soustruhy. Elektrický proud byl do Kounic zaveden až v r. 1919. Ten křížkem x označený
pracovník měl být mladý Jan Brabec, člen Schützova chrámového sboru, otec jazykově nadaného a velkého sportovního fanouška Ladislava (nebo snad Vladimíra?)
Brabce, kterého starší lidé všeobecně znali pod přezdívkou Laďa – Laufr.
5
Řemesla v Dolních Kounicích
Podle městského Výkazu úmrtí a farní Matriky zemřelých z let 1920 až 1930 z obecního archivu a farního úřadu, byla v Dolních Kounicích v tomto období po první
světové válce zastoupena tato řemesla:
Zámečník
klempíř
mechanik
kovář, podkovář
zedník
obuvník
malíř pokojů
stolař
šafář
sedlář
listonoš
tesař
kočí
perleťář
krejčí
kolář
vzorkař
10
3
2
3
21
20
4
7
2
2
2
2
4
8
13
1
1
soukromí podnikatelé:
švadlena, dám. krejčová
hodinář
cukrář
rytec
čalouník
knihař
fotograf
topič
cestář
povozník
brusič
barvíř
řezník
kloboučník
pekař
pokrývač
rolníci
obchodníci
hostinští
3
2
2
1
1
1
3
1
3
2
1
2
4
2
4
2
9
14
9
Obchodníci v Dolních Kounicích v r. 1933
Karel Žaloudek
František Žaloudek
Stanislav Šimbera
Jan Šrutka
Karel Knittl
Marie Čípová
Viktor Knittl
Alois Zedník
Jaromír Potáč
Vzájemnost Včela
pekař
pekař
obchod
obchod
holič
?
pekař
?
obchod,
pekařství
obchod
Na kopečku pod Barborkou vedle kostela
Rybářská ulice (Rybárna)
Nám. Míru (Pramen, později Obuv)
čp. 596, později Obuv, Oděvy
Nám. Míru, čp. 218
Růžová ulice
Nám. TGM čp. 136
?
Hlavní, čp. 69
?
6
Arnoštka Süssmandlová
Antonín Mráček
Josef Rössner
Karel Pitzka
Leopold Střecha
Marie Pitzková
Josef Herberg
Matěj Šlapal
Bohuslav Spitz
obchod
obchod
?
?
?
?
obchod
řezník
řezník
čp. 139 (zbořeno před výstavbou mostu)
Hlavní ulice (pod Horní bránou)
Nám. TGM
?
Jiráskova
?
Růžová ulice
Nám. Míru, čp. 409
Nám. TGM, čp. 68, dnes Potraviny
Už se zřejmě ani Milanovi Řiháčkovi nepodařilo zjistit, s čím někteří tehdejší obchodníci obchodovali a kde měli svůj krámek.
Ještě staré, přízemní pekařství Jana Žaloudka na ulici Rybárna před rokem 1913
Řemesla a profese v Dolních Kounicích na přelomu
19. a 20. století, podle popisných čísel domů,
jak je před rokem 2010 pracně sestavil Milan Řiháček. Je to názorný, volný přehled
jmen a profesí některých tehdejších obyvatel Kounic, neboť v některých domech bývalo současně nebo i postupně těch řemeslníků i více. Proto některé údaje se mohou
zdát být neúplné nebo i nepřesné, protože s podstatným odstupem času od těch dob se
již nedaly od dnes již neexistujících pamětníků ani doplnit, ani ověřit.
7
Číslo popisné
1
2
3
5
6
12
15
16
17
19
20
21
23
24
25
26
28
29
30
31
32
33
34
35
ulice dnes
Zámek – Tomec Emil, správce, 1880–1931
Zámecká
Fiala František, zedník, 1879–1955
-„Ondráček Slavomír, kožešník, zemřel 1945
Vinný sklep „Kelneraj“, kdysi klášterní
Kocanda Jan, šafář, zemřel 1915
Lampír Julius, topič, zemřel 1905
Josef Knotek, zámečník, 1885–1942
Olejníček František, kameník, zemř. 1910
Dolíhal Jan, kovář, zemř. 1916
Kozdera Karel, perleťář, zemř. 1906
Herman Jan, tiskař, zemř.1917
Ptáček Ferdinand, obuvník, zemř. 1910
Janeba František, šafář, zemř. 1931
Rapouch Antonín, zedník, zemř. 1906
Buchmaier Tomáš, rolník, 1870–1950
Fraňa Václav, stolař, zemř. 1903
Pavelec Josef, sklenářství – 1939 až 1951 živnost
Slaný, klempíř, 1929
Mihovský Josef, tesař, zemř. 1902 (obecní preshaus)
Bezručova
Korber Josef, obuvník, zemř. 1913, Olejníček Tomáš, zemř. 1901
-„Balšínek Antonín, obuvník, 1863–1947
Procházka Antonín, zedník, zemř. 1907
Badin Robert, barvíř, zemř. 1914
Šťastný Josef, obuvník, 1861–1941
Putsche Theodor, tiskař, zemř. 1917
Šlajer Josef, obuvník, zemř. 1920
Rapouch Tomáš, perleťář, zemř. 1912
Zimmermann František, listonoš, 1852–1944
Škorpík Jan, perleťář, zemř. 1910
Koblížek, tesař, 1852–1944
Baumgartner Václav, kočí, 1870–1950
Hledík Josef, kočí, zemř. 1907
Peloušek Jan, malíř, zemř. 1905 (kdysi obecní pastouška)
Olejníček Tomáš, stolař, zemř. 1908
Skalní
Putner František, perleťář, zemř. 1920
-„Komenda František, řezník, zemř. 1912
Kachlík František, zedník, zemř. 1901
Kubeš Jan, zedník, zemř. 1932
8
Brudíkovo zahradnictví s vlastní zahradou za domem na Svatojanském náměstí v Závodí
40 Urban František, perleťář, zemř. 1920, – čp. 40, dnes Potraviny – Nám. míru
Urban František, perleťář, 1890–1945
43 Štancl František, kameník, zemř. 1911
Skalní
44 Putner František, pokrývač, 1900
-„Boudný R., zedník, 1901
Psotová Ludmila, obchod mlékem, ovocem, zeleninou, živnost 1919–1950
na Hybešové – dnes Skalní (bydlela v domě čp. 22)
45 Dřímal Antonín, zedník, zemř. 1907 (dříve u starého mostu)
Skalní
Sysel Mořic, obuvník, 1872–1953
-„46 Svoboda Josef, knihař, zemř. 1908
Málek Josef, kloboučník, 1870–1939
47 Mysliveček Jindřich, stolař, zemř. 1913
50 Hladký Antonín, holič, zemř. 1916
51 Flíček Jan, zedník, zemř. 1910
52 Riedl Karel, hlásný žid. obce, zemř. 1916
Karber Jindřich, mechanik, 1902–1950
Frýda Alois, perleťář, 1896–1957
54 Skalní – Šnagl Antonín, tiskař, zemř. 1911 (rodný dům Helceleta)
55 Sachs Josef, pokrývač, zemř. 1900
9
56 Ognar Cyril, kloboučník, zemř. 1911
58 Bína Vincenc, stolař, zemř. 1900
Bína Karel, stolař, 1887–1950
59 (u starého mostu), Zoubal Václav, krejčí, zemř. 1926
Skalní
(u starého mostu) Zoubal Julius, krejčí, 1878–1957
60 Hladký František, krejčí, 1947–1950 živnost
Skalní
61 Kozdera Karel, perleťář, zemř. 1904
-„Šrutka Bernard, perleťář, zemř. 1918
62 Nejedlý Josef, knihař, zemř. po roce 1920
Nám. TGM
Navrátil Karel, knihař, zemř. po roce 1920
-„63 Nám. TGM – od roku 1722 obecní hostinec, nyní hotel Vinum coeli
Přikryl Jan, pokrývač, zemř. 1904
Matoušek Josef, hostinský
Unger Martin, hostinský, zemř. 1932 manžel „tetinky“
66 Křivan Jan, kočí, zemř. 1925 (dnes radnice)
67 Fölkl Theodor, obuvník, zemř. 1815 (dříve levá strana radnice, nyní Skalní)
68 Spitz Bohuslav, řezník, živnost 1924–1951
Nám. TGM
Spitz Jan, řezník, 1863–1949
Bývalý Spitzův řeznický krám na Náměstí TGM mezi Potáčovým obchodem a radnicí. Dnes tam stojí velká, samoobslužná prodejna potravin. Na sklech výlohy a dveří
Spitzova obchodu se odráží část obrazu protější farní budovy. Malá zajímavost: při
pohledu na tento obrázek v zrcátku tu střechu fary uvidíte tak, jak ji odtud, od obchodu, bylo tehdy vidět ve skutečnosti.
10
69 Potáč Jaromír, pekařství, obchod, obchod uhlím, asi do r. 1950,
odmítli totiž přejít do soc. sektoru a státní distribuce jim okamžitě
přestala dodávat zboží. Marie Potáčová, prodavačka
Hlavní
Potáč Jaromír syn, pekař, pak zaměstnanec Kovopodniku Brno,
zemř. 1981
70 Stará lékárna U sv. Trojice
Hlavní
71 Veith Emil, obchod střižním, galanterním a krátkým zbožím
-„72 knoflíkářství, firma Dušatko, do r. 1913 Cyril Hermann – obchod
73 Vincenc Schütz, varhaník a učitel hudby, zemř. 1902
Josef Hloušek, cukrárna 1907–1913, zemř. 1927 v Mor. Bránicích
Cyril Hermann od r. 1913, obchod, dům koupil od souseda Josefa Hlouška
75 Sobotka Bohuslav, hostinský, do r. 1945 (dům postaven 1590) Hlavní
77 Havránek František, kolář, 1893–1950
Hlavní
80 Emil Maštera, majitel cihelny
-„Jelínek František, obuvník
Spodní část kounického náměstí. Vlevo je bývalý panský špitál s kapličkou sv. Alžběty,
kde dnes stojí Kulturní dům. V místě někdejší kapličky je dnes schodiště na terasu Kulturního domu. Také dnešní WC v suterénu KD jsou umístěny v původních upravených
místnostech panského špitálu, které bývaly hned za kapličkou. První úzká ulička zleva
kdysi vedla k jedinému dřevěnému mostu přes řeku do Závodí. Asi v polovině uličky
bývávala Dolní brána, za kterou byl vlevo u řeky celní domek, kde se vybíralo mýto.
V přízemním domku uprostřed býval obchůdek Židovky Süssmandlové. Poschoďový
dům byl Kolářův s prodejnou textilu se vchodem z ulice vpravo, která vznikla až při
výstavbě železného mostu v r. 1873 a která sloužila jako příjezd k tomuto tehdy novému mostu. Předtím tam od náměstí býval dům čp. 137, který byl před stavbou mostu
vykoupen a zbourán. Dnes je tam jen parčík vedle Knittlova domu, který je vidět zcela
vpravo. Nynější příjezd k současnému novému mostu byl zřízen na místě těch dvou
domů uprostřed obrázku, které byly zbořeny až koncem padesátých let min. století.
11
81 Josef Prchlík, zámečnictví, živnost 1944–1851
82 bývalá německá, za okupace Hlavní škola
Hlavní
84 Josef Peška, uzenář, zemř. 1902
-„Jelínek Rudolf, obchod s potravinami, 1921–1950
86 Richard Prchlík, zámečník, zemř. 1911
87 Jakub Pokorný, obecní strážník, zemř. 1920
89 Horní brána
91 Karel Wolf, číšník, zemř. 1911
Karel Brabec, perleťář, zemř. 1903
Josef Nerud, perleťář, 1883–1945
Karel Krutiš, rolník, 1896–1957
92 František Rubeš, krejčí, zemř.1905
Vincenc Mihovský, vinař, zemř. 1914
93 Jan Zöllner, sedlář, zemř. 1903
95 Cyril Kašuba, soustružník perleti, živnost 1947–1950
96 Kališ Josef, elektrozávod, 1938–1951
Růžová
97 Březina Jaroslav, pokrývač, 1942–1950
-„98 Holzmannová, obchod s mlékem a zeleninou, 1938–1950
98 Ohnesorg Karel, krejčí, zemř. 1933
Růžová
99 Karel Winkler, vzorkař, zemř. 1933
-„101 Karel Kadaňka, krejčí, 1895–1953
192 Alois Tománek, perleťář, zemř. 1902
103 Petr Holzmann, provazník, zemř. 1904
105 Josef Karber, perleťář, zemř. 1903
Jan Binder, krejčí, zemř. 1919
112 Minkewitz a spol., majitel R. Müller, 1910–1939 (Tomek)
Tovární
114 Procházka Štěpán, krupařství, Farní ul., 1908
-„Karel Heřman, obchod minerál. oleji, pohon. hmotami a pneumatikami
125 Stará pošta
Tovární
126 Ježková Vlasta, hostinská, 1939 (Ježek, ochutnávárna uzenin)
-„127 Karel Zástěra, hodinář, zemř. 1905
Gottwaldová Marie, obchod střižním zbožím, 1929
133 Otáhalová-Kryčerová, pohřební ústav 1936–1951,
nyní Večerka u Vietnamců
Nám. TGM
134 Fišer Antonín, hodinář, 1912–?
-„Peřina František, cukrář, 1913–1956, zařízení cukrárny odkoupil
od Josefa Hlouška, který se přestěhoval do Mor. Bránic
136 Knittlová Božena, obchod smíš. zbožím, 1933–1950
Nám. TGM
Knittl Viktor, pekař, 1927–1950, později tam byla také trafika, prodej novin
138 Kolář Josef, obchod střižním zbožím 1934–1948 – před starým mostem
Koudela Bohuslav, holič a kadeřník 1931
139 Arnoštka Süssmandlová, nar. 1876, Židovka, zde měla malý obchod
12
se smíšeným zbožím, bydlela na čp. 595, zahynula v konc. táboře Zamošč 1942
Štukl Jan, obuvnická provozovna 1939–1950, – před starým mostem
142 starý Špitál, dnes Kulturní dům
Nám. TGM
143 Matýškova mlynářská vila
Mlýnské n.
145 Drogerie Bauer, drogista, (kdysi obecní šatlava)
Hlavní
146 Staňa – Obchod domácími potřebami
-„147 Karel Pípal, brašnář, 1946–1950
149 Karel Chytka, vinař, zemř. 1917
150 Josef Warneke, klempíř, (také člen chrámového sboru), zemř. 1914
151 bývalý Besední dům, později Kino
Hlavní
152 Tomáš Klimeš, obuvník, zemř. 1903
-„153 Karel Sobotka, řezník a uzenář, 1930–1950 dříve Hlavní, dnes Bezručova
154 Jakub Reich, obchodník, zemř. 1903 – dříve Růžová, dnes Trboušanská
158 – Růžová ul. – Jan Spitz, řezník, zemř. 1909
Růžová
Josef Herberg, obchod smíšeným zbožím, 1925–1950
159 Rudolf Prchlík, zámečník, zemř. 1901
Růžová
160 Rudolf Olejníček, stavební a galanterní (ozdobné) klempířství, 1936–1949
Marie Olejníčková, prodej smalt. zboží, kameniny, galanterie, 1946–1950
161 V. Jelínek, stolař, 1862–1945
Růžová
163 František Fiala, sedlář, zemř. 1960
Růžová
František Fiala, sedlář, 1873–1952
Rajmund Fiala, sedlář, živnost 1947–1950
Zaměstnanci kounické cihelny kdysi. Uprostřed v bílém asi sedí majitel cihelny a vedle
něho s roličkou papíru a s kravatou jeho účetní. Před majitelem klečí asi jeho dcera
s tatínkovým bílým kloboukem a vedle ní leží jejich psi. Datum a místo pořízení tohoto
snímku mi není známo.
13
165 Arnošt Herberg, stolař, zemř. 1916
Tovární
166 Konrád Švenk, tiskař, zemř. 1904, čp. 167 – mateřská školka
-„Leopold Brabec, vinař, zemř. 1901
169 Jan Marek, obuvník, zemř. po r. 1920
170 bývalý chlapecký sirotčinec TGM – v domě dožil dobrodinec kounických
chudých a kostela Alois Picka 1820–1884, pocházel z domu na levé polovině
dnešní radnice a býval úředníkem u továrníka Balcara
171 Jan Hladký, zámečník, zemř. 1913
175 Josef Dvořák, obuvník, 1866–1943
176 Richard Bothe, rytec, 1877–1930
177 Jan Balšínek, obuvník, 1948–?
František Jelínek, bednářský mistr, zemř. 1913
Tovární
178 Karel Fiala, kožešník, zemř. po r. 1920
-„179 Albín Dvořák, obuvník, zemř. 1903
180 František Fraňa, zedník, zemř. 1901 (zbořeno – „U Flusárny))
186 Karel Oliva, malíř pokojů, 1878–1953
Rybárna
188 František Kölbl, obchodník, zemř. 1931
-„189 Terezie Fraňová, porodní asistentka, zemř. 1935
Rybárna
190 Karel Hladký, zemědělec, 1877–1955
-„192 František Dvořák, obuvník, zemř. 1905
František Valenta, zahradník, 1919
193 Ladislav Kališ, brusič kovů, 1922–1945
Jakub Prchal, továrník, zemř. 1914
František Fraňa, stolař, zemř. 1908
MUDr. František Baštář, lékař, od r. 1948
Kounické švadleny – pravděpodobně u Vanických ve Skalní ulici
14
195 Moučka Vincenc, obuvník, zemř. 1914
Bojanovský Vincenc,
196 Alois Kovář, krejčí, 1880–1956
197 Ferdinand Krutiš, stolař, 1898–1956
Vavřinec Machač, obuvník, zemř. 1901
198 Antonín Povolný, šafář, 1902–1946
200 Josef Malý, rolník, zemř. po r. 1920
201 Jan Klusáček, čalouník, zemř. 1935
202 Josef Hladký, obchodník, zemř. po r. 1920
Na Písku
Karel Hladký, čepičář, zemř. 1932
203 Jan Unzeitig, hodinář, zemř. 1914
Na Písku
206 Metoděj Weiss, zedník, zemř. 1911
-„208 Jan Man, krejčí, zemř. 1910
210 Ludmila Nerudová, učitelka, 7. 8. 1895–5. 7. 19??
Růžová
211 Jan Pípal, zedník, zemř. 1903
Rybárna
Antonín Smutný, obchodník, 1904
212 František Žaloudek, obchod, pekařství, živnost 1927–1950
Rybárna
Jan Žaloudek, pekař, zemř. 1911
213 Kochova cihelna
Benátky
214 Antonín Radecký, obuvník, zemř. 1911
Rybárna
Marie Zelinková, obchodnice, zemř. 1935
215 Michal Král, kavárník, zemř. po r. 1920
Nám. Míru
Stanislav Šimbera, obchod smíšeným zbožím, živnost 1928–1950 - „ 216 Josef Vítek, holič, živnost 1928–1947
217 Bedřich Šimbera, kupec, zemř. 1904
218 František Knittl, holič, živnost 1947–1950
219 Josef Svoboda, knihař, žil 1871–1956
Jindřich Svoboda, umělecký knihař, od r. 1937
220 František Dohnálek, barvíř, zemřel 1913
221 Jan Hurták, obuvník, zemř. 1903
222 Jan Kvasnička, barvíř, zemř. po r. 1920
Na Písku
Jan Schoř, elektrotechnik, živnost 1931–1948
-„223 Karel Pípal, obchodník, zemř. 1900
Nám. Míru
Růžena Kučerová, obchod smíšeným zbožím, 1920–1950, bydlela čp. 410
224 František Kolář, obchod s vínem, zemř. 1903
Nám. Míru
225 hostinec u Gottwaldů
226 Jakub Matějka, krejčí, zemř. 1919
Ivančická
Josef Kališ, cestář, zemř. 1912
-„227 Jakub Duschatka, perleťář, zemř. 1915
Antonínská
228 Josef Kubeš, zedník, zemř. 1902
Antonínská
Josef Kryčer, obuvník, 1887–1849
-„232 František Drleček, listonoš, zemř. po r. 1920
15
Kounické náměstí kolem roku 1920. V pozadí židovské domy – dnes autobusové nádraží, uprostřed s věžičkou kaple sv. Alžběty při bývalém panském špitálu, před ní
vpravo bývalý Kolářův poschoďový dům s prodejnou textilií. Úplně vlevo je už dnešní
zdravotní středisko, úplně vpravo je část rohového židovského domu Sigmunda Haase
proti faře, kde je dnes prodejna domácích potřeb. Uprostřed náměstí je studna se dvěma čerpadly, nad ní je osvětlovací stožár se třemi petrolejovými lampami, které měly
v noci „osvětlovat“ celé kounické náměstí. Předtím tam místo osvětlovacího stožáru
byla socha sv. Jana Nepomuckého, která je dnes na pilíři brány u kostela při cestě
vzhůru, na Barborku.
234 František Weis, krejčí, zemř. 1901
František Pavlík, malíř, 1866–1946
235 Jar. Brustmann, obuvník, zemř. 1935
Jan Binder, krejčí, 1847–1926
236 Václav Kryčer, obuvník, zemř. po r. 1920
Adolf Dřímal, pokrývač, zemř. 1913
237 Karel Grumaier, zedník, zemř. 1914
238 Stanislav Brabec, perleťář, zemř. 1901
240 Stanislav Elsner, obuvník, zemř. 1918
241 František Jonáš, zedník, zemř. po r. 1920
243 Veselá Marie, cihelna, 1930–1950
245 Josef Šrutka, obuvník, zemř. 1901
246 kdysi obecní lazaret
248 O. Schovanec, zedník, zemřel 1900
252 August Ustohal, tesař, zemř. 1905
253 František Kubeš, zedník, zemř. 1900
Adolf Kašparovský, stolař, 1919
16
Antonínská
-„-
František Krutiš, obuvník, 1869–1967
255 Jan Viktorin, provazník, 1900
257 Jindřich Grossmann, kartáčník, 1917
259 Leopold Hladký, obuvník, 1856–1950
260 Štross Karel, obuvník, 1913
Štross Karel, zámečník, 1920–1940
261 Petr Absatz, obuvník, 1875–1931
262 Karel Mičánek, perleťář, zemř. 1908
264 bývalá kovárna Kašparovský
265 František Fuchs, zedník, 1904, Vincenc Kryčer, obuvník, 1903
Ferdinand Kudlík, perleťář, 1912, Adolf Vecl, perleťář, 1915
266 Antonín Sojka, kočí, 1908, Antonín Sojka, kočí, 1862–1942
267 Josef Kašparovský, zámečník, zemř. po r. 1920
Eduard Kašparovský, kovář, 1878–1946
268 Jan Brabec, holič, 1919–1938
269 Kryčer Jan, obuvník 1920
270 Boh. Karásek, kočí, 1945, V. Růžička, obuvník, 1917
Jan Galáš, listonoš, 1911, Mat. Schoř, kočí, 1911
273 Antonín Mahel, zedník, po r. 1920
-„Nám. Míru
-„-
Benátky
-„-
-„-
První kounická cukrárna Josefa Hlouška asi od r. 1906 na Hlavní ulici čp. 73, předtím
tam bydlel varhaník Vincenc Schütz (od r. 1879, † 1902). Hloušek měl podstatně větší
odbyt svých výrobků u Němců v Pravlově, Kupařovicích a Němčíčkách než v Kounicích, asi i proto, že uměl dobře německy. Měl totiž předtím po několik let cukrárnu
ve Vídni, která dodávala i některé výrobky na císařský dvůr. V tom okně s vystaveným
zbožím, ve vedlejším domě vpravo, kde Hermanova rodina žila a měla obchod předtím, než se v roce 1913 přestěhovala do odkoupeného nově postaveného domu Hlouškova, se dnes prodává ovoce a zelenina.
17
274 František Ruibar, krejčí, 1873–1942
278 Antoním Spiegl, obuvník, 1910
280 František Karber, holič, 1944
282 Leopold Kočí, obuvník, 1916
284 Karel Kaloud, perleťář, 1903
285 Leopold Horák, pokrývač, 1915
Benátky
-„-
-„–
Fotografie byla pořízena na svátek Všech svatých, 1. XI. 1914 před ještě přízemním
kounickým mlýnem Františka Moučky (sedí na židli vpravo), který za první světové války za nedostatku potravin tajně pomáhal kounickým občanům. Po vzniku ČSR
v roce 1918 byl zvolen po Mossigovi prvním českým starostou Dolních Kounic. Zcela
vlevo na židli sedí jeho syn. Když jsme začátkem šedesátých let po smrti varhaníka Mazla opět dávali dohromady chrámový sbor, tak na jednu předvánoční zkoušku
přišel na faru již jako stařeček s housličkami i on, někdejší „mladý“ mlynář pan Fr.
Moučka, což nás tehdy všechny velmi mile překvapilo a dojalo.
Tak to je zatím přehled řemesel jen některých kounických občanů z popisných čísel
1 až 285, jak byla převážně udána pozůstalými v obecním seznamu zemřelých nebo
v matrice na počátku 20 století. Nejsou tam tedy zahrnuti lidé z vnějších ulic, jako
Skalní, Ivančická, Komenského, Smetanova, Stráně nebo Polní apod. Dnes totiž mají
Dolní Kounice těch popisných čísel již přes 800. Ale i tak je z uvedeného přehledu
vidět, že v Kounicích tehdy převažovali obuvníci, zedníci, krejčí a perleťáři.
18
Je také třeba si uvědomit, že v matrikách a obecních seznamech zemřelých, nebývala vždy uváděna jen řemesla a druhy skutečného původního zaměstnání zemřelých
osob, ale místo toho často jen zástupné sociální postavení z posledního období jejich
života, které nic, nebo jen velmi málo vypovídá o jejich skutečných životních povoláních a zaměstnáních. Takže tam často bývalo uvedeno např.:
Dělník, dítě, v domácnosti, obecní chudý, učeň, výměnkář, plukovník vv., soukromník, strážmistr, trhovkyně, kolportér, u rodičů, rabín, ošetřovatel, tovární mistr, vrchní
oficiál, pokladník, manželka malíře, manželka zámečníka, služebná, hajný vv., student, domkař, školák, správce, manželka Ignáce, kostelník, správce školy (uč. Kupka),
almužník, vrchní strážmistr, výběrčí, úřednice, zřízenec, továrník (Mossig), cestář,
pradlena, invalida, privat, Rittmeister (Rud. Mossig †1944, zúčastňoval se závodů
koňských spřežení ve Vídni), špitálnice, při hospodářství, železniční zřízenec, policejní inspektor, vedoucí kamenolomu, farář, bez zaměstnání, posluhovačka, Kutscher
(kočí), špitálník, tovární dělník, hlídač. Mnoho lidí bez odborné kvalifikace totiž také
vykonávalo jen velmi různé práce pomocné.
Krejčovská dílna Marie Machačové (kvůli osvětlení fotografováno na dvorku)
Stavovský pohřeb řezníka Matěje Šlapala ze Závodí, Nám. Míru čp. 409. Průvod se ubírá
od železného mostu na kounické níměstí, poschoďový dům vpravo je Knittlův, čp. 136.
19
Stará jatka pod zámkem při silnici k Pravlovu
Někdejší, ještě přízemní hospoda u Gottwaldů v Závodí na Náměstí Míru. Ta studna
vpravo je tam doposud, ovšem již s jinou, novější pumpou.
20
Staří čeští kouničtí vinaři v květnu 1945 si připíjejí na konec německé okupace a opětný
návrat svobody a lepších časů. Bylo to ve vinném sklepě pana Josefa Berana v bývalé
židovské čtvrti, který tam stojí v bílém plášti, v čepici a s koštýřem v ruce. Stojící v pozadí zleva: Bohumil Štrůbl roč. 1888, a sklepník Josef Beran 1882. Sedící zleva: Antonín
Březina 1875, František Rubeš 1876, František Nešpůrek 1871, František Fiala 1873,
Josef Fraňa 1859, a Josef Nešpůrek, 1861. Ta zbývající sklenička vína na sudu asi patřila tomu, kdo tuto fotografii pořizoval.
Moravské Bránice, květen 2014
Stanislav Liškutín
Prameny:
M. Řiháček: Řemesla, živnosti, obchody v Dol. Kounicích – studie 2010
A. Kratochvíl: Vlastivěda moravská, Ivančický okres, 1904
M. Řiháček: Historie Dolních Kounic – el. kniha
S. Liškutín: Historie kounického vinohradnictví a vinařství, 2008
S. Liškutín: Vlastní fotoarchiv
21
Mateřská škola Dolní Kounice, okres Brno-venkov,
příspěvková organizace
Tovární 167, Dolní Kounice, 664 64
Statutární orgán: Mgr. Dagmar Kafrdová, ředitelka MŠ
ZRALOST A PŘIPRAVENOST
DÍTĚTE NA VSTUP DO ZŠ
Školní zralost a školní připravenost jsou dva odlišné pojmy. V ideálním případě jsou
v souladu. To znamená, že dítě zralé (vývojová záležitost) je na vstup do ZŠ i připravené cílenou výchovou v rodině a v mateřské škole.
V posledních letech mají mateřské školy možnost vybírat z velice kvalitních pomůcek / hraček pro děti a navíc i projektů, které jsou na přípravu předškoláků stavěné.
Podle jednoho z nich Edukativně stimulační skupiny (dále skupiny) pracujeme druhým rokem a velice se nám osvědčuje. Program hravou formou rozvíjí schopnosti, dovednosti a funkce důležité pro zvládnutí trivia. K tomu, aby se dítě správně a bez problémů naučilo číst, psát a počítat je zapotřebí souhry celé řady funkcí. V teoretické rovině
si je lze rozdělit do oblasti:
• jemná motorika a grafomotorika
• řeč, myšlení
• sluchové vnímání – sluchová diferenciace, analýza, syntéza, sluchová paměť,
vnímání a reprodukce rytmu a melodie řeči
• zrakové vnímání – zraková diferenciace, analýza, syntéza, zraková paměť
• prostorová, pravolevá orientace, orientace v čase
• početní představy
• uvedené funkce od sebe nelze oddělit, ovlivňují se, podmiňují a prostupují. Rovněž
činnosti ve skupině, přestože máme stanovený dominující cíl, rozvíjejí více schopností zároveň. Jednotlivá cvičení se vzájemně prolínají.
Program skupin je rozvržen do deseti lekcí. Každá má svou strukturu,
jednotlivé činnosti se střídají, navazují
na sebe. Lekce má přibližně hodinové
trvání a frekvence je jednou za čtrnáct
dní. Ve skupině je 6–8 dětí. S dítětem
je vždy přítomen jeden z rodičů a dvě
proškolené paní učitelky (R. Kovandová, D. Kafrdová, E. Svobodová).
22
Přítomnost rodiče je velice důležitá. Rodič získává náměty pro práci
s dítětem, praktické ukázky toho, co
a jak s dítětem dělat, jak rozvíjet potřebné
schopnosti. Náplň lekcí je tak motivací,
radou, inspirací. 10 lekcí ve skupině by
bylo samozřejmě pro rozvoj dítěte nedostatečné. Dětem bojácným, úzkostným
a s adaptačními problémy přítomnost
rodiče usnadňuje zvykat si na nové lidi,
nové situace, zajišťuje jim pocit bezpečí.
Rodiči tak umožníme vidět své dítě
při spolupráci s ostatními dětmi, při záměrných činnostech. Vidí jak dítě reaguje,
jak se zapojuje. Tím, že je rodič seznámen s cílem a záměrem aktivit, s metodickým
návodem. Může v činnostech pokračovat a pozorovat další vývoj dítěte. Vytváří si
reálnější náhled na schopnosti, ale také na limity dítěte, a tím se může i větší měrou
podílet na rozhodování o jeho další perspektivě (př. odklad školní docházky). Lépe
porozumí tomu, co jeho dítě potřebuje. Významná je i příležitost naučit se s dítětem
lépe komunikovat, spolupracovat. Je to společně strávený čas.
Skupiny zařazujeme v odpoledních hodinách, po pracovní době rodičů i paní
učitelek. Jsou bezplatné. Rodiče si zakoupí pouze speciální materiály ke skupinám,
se kterými děti pracují hlavně doma.
Pro skupiny máme připravené krásné zajímavé pomůcky, materiály, hračky. Letos
jsme je obohatili i o komplex pomůcek tzv. Klokanův kufr a ve stádiu proškolování
učitelek jsou i úplně nové materiály „Skládám, tvořím, myslím“.
Materiály, zkušenosti a možnosti, které se nám díky tomuto programu rozšířily využíváme samozřejmě i v běžném
každodenním provozu mateřské
školy.
Chtěla bych touto cestou
poděkovat rodičům, s dětmi
opravdu hodně pracovali, paní
učitelkám, které dětem věnovaly svůj volný čas a samozřejmě
dětem. Byly úžasné, pracovité
a do první třídy se už velice těší.
Přejeme jim krásné prázdniny
a v ZŠ hodně úspěchů.
Mgr. Dagmar Kafrdová,
ředitelka MŠ
23
Akce školy
Preventivní programy ve 4. a 5. roč.
Ve středu 12. 3. 2014 jsme opět přizvali lektorky z občanského sdružení Podané
ruce, aby naše žáky 5. ročníku varovaly před nadměrným užíváním alkoholu a seznámily děti s jeho účinky na lidský organismus. Strávili jsme společně dvě hodiny
plné aktivit, které žáky velmi zaujaly.
Téhož dne proběl rovněž ve čtvrtých třídách ve spolupráci s občanským sdružením Podané ruce preventivní program na téma „Kouření“. Cílem bylo dětem
poskytnout základní informace o nebezpečí spojené s kouřením a jaký může mít
tento zlozvyk vliv na zdraví a vzhled lidí. Součástí programu byly různé aktivity, ve
kterých žáci získávali důležité informace a ve kterých mohli vyjádřit i svůj názor
na kouření. Doufáme, že získané informace jim pomohou k tomu, aby s kouřením
vůbec nezačínali.
Preventivní program pro 7. roč.
Žáci 7. A třídy se zúčastnili preventivního programu s názvem „Co si pustím do
života“. Plněním zadaných úkolů a formou her se chlapci a dívky spolu s lektorkou
sdružení Podané ruce zamýšleli nad tím, co je pro ně opravdu důležité. Přemýšleli
o tom, jak drogy mění životy lidí a jejich hodnotové žebříčky, snažili se najít odpověď
na otázku kdo a jak může závislým na drogách pomoci.
24
Preventivní program pro 6. roč.
Dne 17. 3. 2014 proběhl v 6. ročníku preventivní program, který vedla por. Mgr.
Zdeňka Procházková z Policie ČR, specialistka na prevenci trestných činů. Žáky
seznámila s pojmem Kyberšikany a počítačovou kriminalitou. Upozornila je na
možná nebezpečí při užívání sociálních sítí.
Preventivní program pro 3. roč.
V pondělí 17. března se žáci třetího ročníku v rámci preventivních programů organizovaných naší školou zúčastnili dopravní výchovy řízené Policií České republiky. Kladně zapůsobila už sama přítomnost uniformované lektorky a zvýšila
tím zájem o toto téma. A protože třeťáci nejsou žádnými nováčky, prokázali nejen
zaujetí, ale i uspokojivé znalosti.
Preventivní program pro 8. roč.
Dne 24. 3. 2014 proběhl v 8. ročnících preventivní program na téma „Trestní odpovědnost“. Přednáška byla zaměřena na věkovou kategorii našich žáků. Policistka
seznámila děti s možnými riziky používání sociálních sítí, přechovávání návykových látek a jinou trestnou činností.
25
Den řemesel
Dne 4. 4. 2014 žáci osmého ročníku navštívili Střední odbornou školu a Střední
odborné učiliště stavební Brno – Bosonohy.
V rámci projektu Šikovné ručičky – cesta
k řemeslu si mohli vyzkoušet různá řemesla,
např. truhlář, tesař, klempíř, čalouník… Žáci
si odnesli nejen spoustu informací a zážitků,
ale i výrobky, které sami vytvořili.
26
Projekt
Mládež a zdraví
V pondělí 7. dubna 2014 se žáci pátého,
sedmého a devátého ročníku zúčastnili
mezinárodního výzkumného projektu Světové zdravotnické organizace
„Mládež a zdraví“ (The Health Behaviour in School-aged Children). Projekt
je zaměřen na problematiku zdraví a životního stylu dětí a faktorů, které mohou
mít vliv na zdravotní stav. Tento projekt
je souběžně řešen ve 43 zemích Evropy,
v Kanadě a v USA a v České republice
je podporován Ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem zdravotnictví ČR a Světovou
zdravotnickou organizací. Žáci v rámci projektu vyplnili anonymní dotazníky.
Výsledky průzkumu budou zpracovány
souhrnně za celou Českou republiku.
Den Země 2014
Dne 22. 4. 2014 na naší škole proběhl tradiční projektový den ke Dni Země.
Každá třída II. stupně se rozdělila do skupin. Žáci ve skupinách měli za úkol
vyrobit z materiálu, který by jinak skončil na smetišti, stolní hru. Z kartonů, látek,
papíru, PET-lahví vyrobili stolní hry jako pexeso, dámu, šachy, poker či twister.
Někteří pojali úkol po svém a pustili
se do výroby úplně nové hry s vlastními pravidly.
Ve zbytku dne skupiny absolvovaly
již tradiční závod, kde na stanovištích
musely plnit úkoly zaměřené na ekologii, ochranu a znalost přírody. Počasí nám nepřálo. Někteří žáci museli
překonávat těžkosti vodou nasáklého
terénu. Pro skupiny, které měly startovat jako poslední, byl závod kvůli
trvalému dešti přesunut do školy.
27
Stanoviště:
Na prvním stanovišti na žáky čekala
tvorba vlastní básně, ve které museli
použít zadaná slova s ekologickou tématikou. Druhým úkolem bylo pouze
hmatem poznat a roztřídit komunální
odpad. Všeobecný přehled žáků prověřil třetí úkol (A-Z kvíz). Na čtvrtém
stanovišti se žáci potýkali se skládáním obrázků živočichů. Poté se snažili
uhádnout, jakou potravou se zvířátka
živí. A závěrečným úkolem bylo nanosit po lžičkách do nádoby co nejvíce vody.
Každá skupina absolvovala závod po svém. Někteří žáci celou cestu běželi, jiní ho
pojali turisticky a opatrně, protože terén byl kluzký.
Střípky z I. stupně:
Žáci 5.A vyráběli papírové květiny z vyřazených atlasů světa, které spojovali do závěsů a budou zdobit
chodby naší školy. Poté se vydali na exkurzi do místní čističky odpadních vod.
Žáci 4.A si přinesli odpad z různých druhů materiálů,
tématem bylo vytvoření pohádkové postavy „čarodějnice“.
Po rozdělení do skupin se dali do práce a jejich výtvory
byly opravdu pozoruhodné. Po dokončení práce dali
hlavy dohromady a o „své čarodějnici“ napsali velmi
pěkné povídání.
28
Preventivní programy v 9. a 7. roč.
V pondělí 28. dubna se žáci 9. ročníku zúčastnili preventivního programu „Když
děti mají děti“ s lektorkou sdružení Podané ruce. Program byl zaměřen na zodpovědnost v partnerských vztazích. Žáci společně rozplétali osudy dívky svého věku,
která nechtěně otěhotněla. Hledali možná řešení takové situace a hlavně odpovědi
na otázku, jak se do podobných problémů vůbec nedostat.
28. dubna proběhl v sedmém ročníku preventivní program „Drogy“ s lektorkou sdružení Podané ruce. Byl zaměřen na vznik závislostí, jejich destruktivní vliv na lidské
zdraví a vztahy, se zaměřením na kouření, alkohol a marihuanu. Pomocí hraní scének
si žáci nacvičovali, jak účinně drogu odmítnou a jak se podobným nabídkám bránit.
Ukázky hodin
Ruština v 8. roč.
V rámci hodin ruského jazyka si žáci osmého ročníku důkladně procvičili názvy
barev. Základem bylo 11 barev, které si nadepsali na malé lístečky s lepítkem. Ty
pak měli za úkol připevnit na předměty v prostorách školy, které měly odpovídající
barvu. Na celkovou aktivitu jim byl vymezen čas 15 min.
Eva Karbašová
Angličtina ve 3. roč.
V letošním školním roce jsme se žáky třetího ročníku v rámci hodin anglického
jazyka opět vyzkoušeli alternativní metody při výuce potravin. Jelikož v minulém
školním roce byla forma hry na obchod velice úspěšná, zopakovali jsme ji i letos.
Úkolem žáků bylo donést krabičky od různých potravin. Jejich anglické názvy se
29
naučili v průběhu hry, kdy si podle seznamu dané potraviny měli nakoupit. V hodinách AJ si žáci třetího ročníku vyzkoušeli, zda dokáží rozpoznat druh zeleniny
pouze podle chuti. Žáci pracovali ve dvojicích. Na začátku hodiny si zeleninu nakrájeli dle anglických pokynů. Poté si jeden žák z každé dvojice zavázal či přikryl oči
kapesníkem. Jeho spolužák ho postupně krmil, přičemž úkolem žáka se zavázanýma
očima bylo danou zeleninu anglicky pojmenovat. Děti byly tak kreativní, že dávaly
ochutnávat i několik druhů zeleniny najednou.
Eva Karbašová
Výchova ke zdraví v 7.A
V rámci tématu „Pozitivní hodnocení sebe a svého okolí“ ve výchově ke zdraví žáci
7. A třídy vytvářeli televizní noviny plné pozitivních zpráv. Týden před realizací projektu sbírali v tisku a dalších médiích pozitivní zprávy ze svého okolí. Z těchto zpráv
pak sestavili zpravodajskou relaci. Každá skupina dala dohromady realizační tým
a rozdělili si role. Někteří vytvářeli technické zázemí (pozadí zpráv, hudební vstupy),
jiní se ujali úlohy zpravodajů nebo moderátorů zpráv.
Mgr. Pauková Dana
30
Exkurze do Osvětimi 2014
Ve středu 19. března se uskutečnil již
třetí ročník exkurze do polského města
Osvětim, které je neblaze proslulé coby
místo, kde se v dobách druhé světové
války nacházel vyhlazovací tábor. Celodenního poznávacího výletu, který byl
doplněn o návštěvu Technického muzea
Tatra Kopřivnice, se zúčastnilo 48 žáků
8. a 9. ročníku.
Martin Bublák a Dana Pauková
5. roč. – Beseda se včelařem
Ve středu 2. dubna přišel mezi žáky pátých tříd pan Jan Dvořák z Bratčic, který
se již 65 let věnuje včelaření a s velkou láskou se o včely stará. Beseda probíhala
tři hodiny a pan Dvořák měl stále o čem vyprávět. Bylo to velmi zajímavé a poučné
povídání. Děti měly za úkol napsat, co si z přednášky pamatují.
Exkurze do SZS Ivančice
Ve středu 16. 4. 2014 jsme se žáky 5.A navštívili Stanici záchranné služby v Ivančicích. Zde nás přivítal pan Luděk Šacher, který na místní stanici pracuje jako
záchranář. Ukázal dětem podrobně vybavení sanitního vozu, děti si „potěžkaly“
kufry, které na místo zásahu musí donést jednotliví členové posádky. Změřili jsme
si tep a na jednom ze žáků
nám předvedl monitorování
srdeční činnosti. Trénovali jsme srdeční masáž a zástavu tepenného krvácení.
Během naší návštěvy vyjížděla místní posádka třikrát
k zásahu. Na konci exkurze
si děti napsaly test, aby si
zopakovaly své nově nabyté
znalosti. Výlet jsme zakončili návštěvou cukrárny a naše
dojmy z celé akce kazilo jen
chladné počasí.
31
Úspěchy ve sportovních soutěžích
V květnu se žáci naší školy zúčastnili již tradičních lehkoatletických závodů – Pohár rozhlasu. Pěkná umístění získali jak v okrskových kolech, tak při postupu do
okresního finále:
Pořádí škol v okrskovém kole konaném v Ivančicích
Mladší žáci
1. Dolní Kounice
2. TGM Ivančice
3. GJB Ivančice
4. ZŠ Oslavany
5. ZŠ Zastávka
6. ZŠ VM Ivančice
7. ZŠ Rosice
Mladší žákyně
1. Dolní Kounice
2. GJB Ivančice
3. ZŠ Oslavany
4. ZŠ VM Ivančice
5. ZŠ Zastávka
6. TGM Ivančice
7. ZŠ Rosice
Starší žáci
1. TGM Ivančice
2. Dolní Kounice
3. GJB Ivančice
4. ZŠ Rosice
5. Gym. Zastávka
6. ZŠ Oslavany
3782 bodů
3292 bodů
2916 bodů
2792 bodů
2548 bodů
5431 bodů
4950 bodů
4658 bodů
4646 bodů
4626 bodů
4352 bodů
2373 bodů
4297 bodů
4007 bodů
3844 bodů
V okresním finále konaném v Brně
skončili ml. žákyně na 2. místě, ml.
žáci na 3. místě.
3148 bodů
2819 bodů
2524 bodů
32
Dění v MŠ Smetanova
Karneval v MŠ
26. února 2014 se uskutečnil v MŠ
karneval. Karnevalové kostýmy si
děti oblékly hned ráno. V dopoledních hodinách jsme navštívili tělocvičnu – zde proběhla promenáda
a představování jednotlivých masek. Děti si zahrály pohybovou
hru „Na sochy“, dále v doprovodu písničky „Mašinka“ jezdily
jako vláček. Ve třídě jsme si zahráli hru „Tanec židlí“. Ke karnevalovým oslavám přispělo také občerstvení, které
připravili rodiče dětí.
19. 3. 2014 naše MŠ navštívila v rámci TVP „Kniha je můj kamarád“ Městskou
knihovnu v Dolních Kounicích. Knihovnice paní Jana Káčerková nás přivítala a seznámila děti s chodem knihovny a ukázala dětem oddělení dětské knihy a časopisy, které
si děti mohly prohlédnout. Dětem se prohlídka knihovny velice líbila a na závěr jsme si
knihy do MŠ také zapůjčili. Děti si měly možnost prohlédnout knihovnu v ZŠ, kterou
nás provedla a seznámila Mgr. Šafářová.
33
V rámci environmentální výchovy „Den země“ jsme si vyšli na daleký výlet „Poznáváme své okolí“. Pro tuto akci jsme si vybrali cestu k Pravlovu, kde se nachází
spousta zajímavostí. Pozorovali jsme přírodu, nacházeli různé léčivé byliny, na řece
jsme viděli divoké kachny. Došli jsme až k ohradě, kde děti pozorovaly koně, které
se jim velice líbili. Z výletu si odnesly pěkné zážitky.
23. 4. se naše MŠ zúčastnila divadelního představení, které pořádalo TIC města
Dolní Kounice v kulturním domě pod názvem Káťa a Škubánek. Dětem se představení velice líbilo a těšily se na pohádkový muzikál Lví král.
V rámci TVP pod názvem
„Velikonoce – Barevný týden“ se děti mohly seznámit
s nejrůznějšími tradicemi a zvyky. Nejprve se seznámily se
setím obilí, kterého později využily k výzdobě třídy. Vyzkoušely různé techniky malování
vajíček, vytvářely velikonoční
přání. Největším zážitkem byla
výroba obřího vejce, které si
děti pomalovaly temperovými barvami. Svoje výrobky si
mohly odnést domů.
34
Návštěva muzikálu
Děti naší MŠ navštívily muzikál „Lví král“ 28. 5. 2014 v Kulturním domě Dolní
Kounice. Dětem se představení velice líbilo, protože uslyšely známé písně z animované pohádky. Přestavení uvedla ZUŠ Ivančice.
Hasiči Ivančice v naší MŠ
Naše MŠ požádala Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje Ivančice o ukázky práce a techniky, kterou potřebují k výkonu svého povolání. Předvedli dětem, jak
se provádí různé záchranné práce a zároveň si děti mohly vyzkoušet nezbytné vybavení. Dětem se ukázky velice líbily. Děkujeme panu Tomáši Zbořilovi, který nám
pomohl s organizací této návštěvy. Pro naše děti to byl nezapomenutelný zážitek.
Informace a podrobnosti z dění na škole najdete na našich webových stránkách:
www.zsdolnikounice.cz
35
Co se neobjevilo v článku Volný čas
v časopise Můj domov.
Jako zástupce vedení ZŠ a MŠ Dolní Kounice považuji za nutné reagovat na článek uvedený ve druhém čísle časopisu Můj domov, protože se též dotýká naší školy
a jejích součástí. Návrh řešení se mi zdá být učiněn bez hlubší znalosti problematiky,
nebo snahou nabídnout veřejnosti populistické řešení.
Zájmové vzdělávání má právní rámec v zákoně č. 561/2004 Sb. (školský zákon)
kde je v § 111 definováno, jakými způsoby se uskutečňuje. K tomuto zákonu je vydán
prováděcí předpis – vyhl. č. 74/2005 Sb. o zájmovém vzdělávání ve znění vyhlášky
279/2012 Sb. zde, v části druhé, je stanoveno, ve kterých školských zařízeních se zájmová činnost uskutečňuje (středisko volného času, školní klub, školní družina.). Dále
vyhláška stanovuje formy, obsah a rozsah činnosti, organizaci provozu a podmínky
úhrady za školské služby.
Nejprve je tedy nutno říci, že navrhovanou změnou ( DDM a školní družina) vznikne nové školské zařízení – právní subjekt, který musí být zapsán v rejstříku škol
a školských zařízení MŠMT. Pokud příslušný krajský úřad vyhoví žádosti a MŠMT
zapíše do rejstříku, vzniká samostatný právní subjekt se svým sídlem, vedením, zaměstnanci, majetkem, účetnictvím a administrativou. V souladu s ustanovením
§ 5 odst. 2 školského zákona musí školské zařízení zpracovat svůj školský vzdělávací
program v souladu s cíli a průřezovými tématy rámcových vzdělávacích programů.
Mimo to musí zaměstnanci tohoto právního subjektu splňovat kvalifikační předpoklady dle zákona 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících.
Sloučit školní družinu (ŠD) s nově vzniklým subjektem nelze. Znamená to zrušit
současnou součást školy – ŠD a začlenit ji jako součást již při vzniku nově navrhovaného subjektu. ŠD má mnoho specifik (naplňování oddělení, míra vyučovací povinnosti vychovatelů, jejich kvalifikace, hygienické požadavky na prostory a provoz…).
Protože zde existuje současný právní subjekt – ZŠ a MŠ Dolní Kounice se svými součástmi (MŠ, ŠD, školní jídelna), muselo by docházet mezi subjekty k fakturaci nájmu,
zařízení, vody, EE, tepla, zajištění zázemí pro zaměstnance.... I laik pochopí, že pokud
existují různé subjekty se svými rozpočty, nemůže jeden vyvíjet svou činnost na úkor
druhého. Dále vidím spornost v tom, jestli veškerá zájmová činnost může být zdarma
nebo za poplatek cca 400,– Kč/rok. I zmiňovaný příklad DDM Oslavany stanoví poplatek za kroužek 70,– Kč/měsíc, tedy 700,– Kč/rok. (osvobození mohou žádat od
druhého měsíce děti navštěvující nejméně 2 kroužky a navštěvující školní družinu –
tedy děti I. stupně). Na mzdy a ostatní neinvestiční výdaje (odvody, DPP, DPČ, přímé
náklady na vzdělávání) obdrží zařízení peníze od Jihomoravského kraje dle normativů
vztažených na počet zapojených dětí. Všechny ostatní náklady, jež jsou klíčové(nákup drobného majetku, vybavenosti, spotřebního materiálu, služeb, energie, údržba,
pojištění, ...), jdou z příspěvku zřizovatele – tedy města. Proto je nutné najít takové
36
vyvážení, které by bylo únosné pro rodiče – myslím, že každý racionálně myslící člověk uzná, že navrhovaných cca 1,66 Kč/den (slovy jedna koruna šedesátšest haléřů za
den)) za celoodpolední program jejich dítěte je víc než úsměvné. (provoz 12 měsíců,
cca 20 dní v měsíci)
Jsem toho názoru, že nastíněná koncepce není „ideální“ cestou. V Dolních Kounicích existuje mnoho dobrovolných organizací, které pracují s dětmi a mládeží, občanská sdružení, školní družina, klub Konus. K naplnění cílů stanovených pro zájmové
vzdělávání vč. osvěty a prevence stačí určitě lepší součinnost a plánování. Pokud by
mínění bylo takové, že se má pro tento účel zřídit oficiální organizace s veškerým
personálním, administrativním a ekonomickým zázemím, přináším lacinější řešení.
Vytvořit rozhodnutím zastupitelstva další součást školy - středisko volného času, kde
bude státem placené personální obsazení, a jako materiální zázemí se dá z velké části
využívat současné vybavení naší organizace.
Mgr. Oldřich Brabec,
zástupce ředitele ZŠ a MŠ
Městská knihovna v Dolních Kounicích
Nové knihy za březen, duben a květen 2014
Callan, Jamie
Francouzky neztrácejí šmrnc
323
Murín, Gustáv
Slovenská mafie v Praze
327
Barnouw, David
Kdo udal Anne Frankovou?
347
Nový občanský zákoník úplně pro všechny
347
Nový občanský zákoník. Rodinné právo
615
Dethlefsen, Thorwald
Nemoc jako cesta
74
Eder, Elisabeth
Velikonoční vajíčko
78
Gratias, Petr
V erbu Progres
797
Tomšíček, Jan
Na jachtě do světa
914.7 Tomšíček, Jan
2.
Do Vladivostoku na na zmrzlinu na kole
916
Tomšíček, Jan
K Viktoriiným vodopádům na kole
3.
916
Tomšíček, Jan
V Jihoafrické republice na kole
2.
918
Nazarov, Petr
Jižní Amerika
919
Nazarov, Petr
Aloha Molokai
37
B
Brown, Sandra
Smrtelné nebezpečí
B
Clancy, Tom
Cílená hrozba
B
Dočekalová, Markéta
Rychle a bezbolestně
B
Dyk, Viktor
Krysař
B
Felscherinow, Christiane Christiane F. – Můj druhý život
B
Formánek, Josef
Umřel jsem v sobotu
B
Forsyth, Frederick
Seznam smrti
B
Hakl, Emil
Skutečná událost
B
Janečková, Klára
Deník Gréty Kaiserové
B
Janouch, Katerina
Nalezenec
B
Keleová-Vasilková, Táňa Lék na smutek
B
King, Stephen
Doktor Spánek
B
Méndez, Antonio J.
Argo
B
Páral, Vladimír
Kniha o biči
B
Pekárková, Iva
Péra a perutě
B
Romanová, Ľubomíra
Milosrdný spánek
B
Shakespeare, William
Zkrocení zlé ženy
B
Sington, Philip
Einsteinova krev
B
Steel, Danielle
Do skonání času
B
Třeštíková, Radka
Dobře mi tak
B
Urban, Miloš
Přišla z moře
B
Váňová, Magda
Babí léto
B
Vondruška, Vlastimil
Přemyslovská epopej III
B
Wood, Barbara
Had a hůl
M
Kinney, Jeff
Deník malého poseroutky
M
Lamková, Hana
Matylda
M
Lindgren, Astrid
Karkulín je nejlepší
3.
3.
5.
2.
Jana Káčerková, městská knihovna
38
Den dětí
1. červen je svátek věnovaný našim nejmenším. U příležitosti tohoto svátku se u nás
každoročně připravují nejrůznější zábavné a sportovní akce pro děti. Děti tento svátek vnímají, jako den plný zábavy, her, soutěží, sladkých odměn, drobných dárků,
zajímavých atrakcí a legrace. V tomto stylu se nesl i Den dětí v Dolních Kounicích.
Město ve spolupráci s Konus klubem, SDH Dolní Kounice, Mysliveckým sdružením
D. Kounice a Judo Trboušany připravili pro děti opravdu bohatý program. 140 dětí
v doprovodu rodičů a prarodičů strávilo v prostorách kláštera a Malého hřiště příjemné odpoledne. Jako pro organizátory těchto akcí je nám odměnou vysoká návštěvnost,
která rok od roku stoupá. V tomto nadšení budeme i nadále pokračovat, a proto si
Vás již teď dovolujeme pozvat na podobnou akci, která se uskuteční koncem letních
prázdnin.
Přejeme všem dětem i rodičům krásné prázdniny, báječnou dovolenou, spoustu
slunce, klidu, letní pohody, nových úžasných zážitků, šťastné cesty i návraty.
39
Svatogothardské slavnosti
Již 7. ročník vinařských slavností proběhl
dne 3. 5. 2014 na Masarykově nám. v Dolních Kounicích. Zájem vinařů o prezentaci
vín byl veliký, letošního ročníku se zúčastnilo 97 vinařů z Dolních Kounic, Moravských Bránic, Nových Bránic, Mělčan
a Pravlova. Vinaři poskytli ve svých stáncích 303 druhů vín, které měli možnost
návštěvníci ochutnat. Na Masarykově nám.
nebyly pouze příležitosti k degustaci vín,
ale během celého dne bylo možno bavit se
celou řadou doprovodných aktivit – Cimbálová muzika, Pěvecký sbor Mužáci, výstavy
v kulturním domě i synagoze, atrakce pro děti apod.
Novinkou letošního roku byl Cyklovýlet s Českým rozhlasem Brno, který přijelo
podpořit několik desítek nadšených cyklistů.
Fotografie ze všech pořádaných akcí města si můžete prohlédnout na stránkách
Dolních Kounic www.dolnikounice.cz.
40
Na zajímavé akce a programy pro dospělé i děti se můžete těšit i o letních prázdninách. Kulturní léto nabídne obyvatelům D. Kounic např.:
19. 7. – Koncert skupiny Žalman a spol.
26. 7. – Noční prohlídku kláštera s hudební skupinou Revalband
9. 8. – Tradiční letní vodácký karneval
23. 8. – Koncert skupiny Devítka
30. 8. – Noční prohlídku kláštera Rosa coeli
Výstavy fotografií a obrazů v prostorách židovské synagogy, malování na chodníku,
divadelní představení z cyklu Malý festival loutky, Dětský den k ukončení prázdnin,
Bienále 2014, Koncert Brněnského filharmonického sboru Beseda Brněnská, Historické slavnosti města, Drakiádu a mnoho dalších.
Jana Jurková, TIC Dolní Kounice
Kounické medailové žně na MS v kanoistice
Na letošním mistrovství
světa v kanoistice na divoké
vodě v italské Valtellině, měl
náš oddíl kanoistiky také zastoupení. A to nově složenou
posádku deblkánoe Petr Veselý a Marek Rygel, který se
k závodění vrátil po tříleté
sportovní pauze. Marek letos přestoupil do KK Brno,
ale je odchovaný Kouničák.
Tato naše posádka vybojovala, na těžkých italských
peřejích titul MISTRŮ SVĚTA v dlouhém sjezdu. Kromě mistrovského titulu, získali
ještě další tři medaile. V týmovém dlouhém sjezdu stříbrnou a dále dvě bronzové za individuální sprint a sprint týmů.
Český národní tým vybojoval v italské Valtellině celkem 15 medailí z toho 4 putují
zásluhou Petra Veselého a Marka Rygla do Dolních Kounic. GRATULUJEME !!!!!!
Ti z vás, kteří by chtěli Petrovi pogratulovat osobně, či se podívat jak závodí, jste
srdečně zváni na Dolnokounické slalomy. Ty se budou konat 5.–6. 7. 2014 pod mostem mezi Novými a Moravskými Bránicemi. Vždy od deseti hodin. Také bude možnost vidět naše mladé závodníky, jak se popasují s Kounickou slalomovou tratí. Občerstvení zajištěno a budeme se na vás těšit.
Za kanoistický oddíl Martin Střecha
41
Historická osobnost
Mimokřesťanských dokumentů o Ježíši není mnoho, nicméně jednoznačně se však
jimi Kristova historická existence dokazuje. Všechny tyto nekřesťanské dokumenty
jsou cenné tím spíše, že pocházejí od autorů, kteří byli vůči Ježíšovi a jeho zvěsti
lhostejní, kritičtí nebo vyloženě i nepřátelští. Ale jaký zájem mohla vzbudit sekta,
„hodná opovržení“? Vědec Wolfgang Trilling podotýká: „Těchto svědectví je velmi
málo. Musíme si uvědomit, že smrt nějakého bezvýznamného tesaře v zapadlé Palestině neměla pro Řím žádnou důležitost. Zmizela dokonale mezi nesčetnými tresty
římské provinční správy. Proto není na tom nic divného, že máme tradici pocházející pouze z křesťanského okruhu. Ti totiž měli o Ježíše osobní zájem“ (Hledání
historického Ježíše, Vyšehrad 1993).
Ve své době byl Ježíš z Nazareta jedním z vícera židovských reformátorů a mezi
nežidovskými historiky nejspíš nevzbudil žádnou významnou pozornost. Navíc se
to celé odehrávalo na periferii tehdejšího světa. „Když se to tak vezme“, říká filozof Jean Guitton, „není nic divného na tom, že náboženské hnutí, které se objevilo v podobě poloilegální strany, jako jediné zná svou vlastní minulost a že o něm
nemůžeme mít jiné informace než ty, které nám podávají jeho přívrženci a jeho
věrní. Kdo nám poskytne informace o Leninově životě, jeho cestách, jeho myšlení
před rokem 1917, když ne jeho vlastní společníci? To, co se teprve rodí, je nutně
dějinám skryto.“ Proto se většinou o Kristu dozvídáme až s rozšířením samotného
křesťanství. Vědomí historičnosti Ježíše bylo navíc velmi silné už v prvním století.
Aby se křesťanství zformovalo kolem mýtické ideje bez zakladatele, potřebovalo by
mnohem delší čas a méně dramatické dějiny. Kdyby Ježíš neexistoval, jak by mohla
vzniknout sekta mučednického charakteru? Uvědomme si navíc, že to celé vzniklo
v hebrejském světě, který byl velmi uzavřený a nepřijímal pohanské archetypy, měl
svého jediného Boha, zdroj své identity atd. Ve skutečnosti je každý mýtus hodnotově neutrální silou formující celospolečenské paradigma. Argumentem může být též
skutečnost, že křesťanství obsahuje několik tvrzení, která byla natolik pohoršlivá jak
pro židovské i pohanské obyvatelstvo římské říše, že je nepředstavitelné, aby toto
náboženství vzniklo bez vlivu určité historické postavy.
Argumentem často užívaným pro historicitu samotného Ježíšova života je tzv.
důkaz ex silentio, podle něhož o Ježíšově životě jako takovém nepochyboval nikdo
z raných odpůrců nového náboženství. Mezi ty patří např. Frontón z Kyrty či Kelsos (Celsus), Lukiános, Flavius Iosephus a Filostratos nebo rabínský Talmud, avšak
žádný z nich, ač popírají křesťanství především na základě filozofické argumentace,
nepopírá fakt Ježíšova života. I urážlivé poznámky týkající se Krista jsou ve skutečnosti cenným argumentem pro jeho historicitu. V celém starověku (a starověcí pisatelé měli přístup k mnohem většímu množství pramenů a dokumentů než my), ba až
do konce 18. století se nenašel nikdo kdo by pochyboval i Ježíšově existenci. První
kdo vyslovil pochybnosti o Ježíšově existenci byl asi francouzský historik Constan42
tin Francois Voney v roce 1791. Známkou neobjektivní zaujatosti je výrok Thomase
Paineho, jednoho z raných amerických skeptiků, napsal: „Neexistuje žádný historický písemný doklad napsaný v době, ve které měl Ježíš Kristus domněle žít, jež
by popisoval existenci takové osobnosti nebo takového člověka.“ V podobném duchu píše anglický skeptik Bertrand Russel v literární úvaze „Proč nejsem křesťan“:
„Z hlediska historie je otázka, zda-li Kristus vůbec kdy žil, značně sporná. Jestliže
žil, potom o něm nic nevíme. Nemohu cítit jinak, než že Kristus, pokud se týká jeho
moudrosti nebo ctností, nestojí docela tak vysoko jako jiní lidé, které známe z historie. Myslím, že bych měl Buddhu nebo Sokrata umístit nad Kristem.“
Židovské prameny jsou ve zprávách o Ježíšovi stejně skrovné jako zprávy pohanské, což je pochopitelné. V úředních židovských spisech, jakým je např. Talmud,
nacházíme převážně nepřímé narážky. Jsou to například velmi tendenčně zkreslené
příběhy, jejichž podobnost s životem Ježíše však není náhodná. Jsou to vyprávění plná pichlavých narážek na učení a skutky Krista. Mučedník Justin v polovině
2. století, ve svém díle „Dialog s /Židem/ Tryfonem“ kritizuje židovské učitele za
šíření pomluv o Ježíšovi. Existují i pozdější „životopisy“ Ježíšovy. Všechna tato díla
ukazují postoj Židovstva k Ježíšovi v prvních stoletích.
Nejvýznamnějším židovským autorem je Josef Flavius (narozený 37/38–100),
přestože patří mezi Židy, svým významem si zasluhuje zvláštní pozornost. Ve svých
spisech, ač mluví mnoho o osobách ze židovského prostředí, které se vyskytují
i v evangeliích, Ježíše nikde nezmiňuje, ani křesťany, s výjimkou tří míst. První
místo hovoří o smrti Jana Křtitele (Židovské starožitnosti, 18. kapitola). Druhé
o smrti Jakuba bratra Ježíše zvaného Kristus, tamtéž ve 20. kapitole. O třetím místě
(tamtéž, 18. kapitola) se vedou pochybnosti, zda ho tam nevepsala nějaká neznámá
křesťanská ruka. Jde o svědectví o Ježíšovi, o jeho životě, smrti a zmrtvýchvstání
a o křesťanech. Ač starokřesťanský historik Eusebios o pravosti místa ve 4. století
nepochyboval někteří si myslí, že je nemožné, aby Josef Flavius jako Žid a farizej
vydával tak nápadně uctivé svědectví právě o Ježíši.
Kdo byl Flavius Iosephus? Původním jménem Josef ben Matitjahu se narodil roku
37/38 po Kristu v bohaté židovské rodině. Byl vzdělaným člověkem obeznámeným
s detaily nejen židovského myšlení, ale i řecko-římské kultury. Během židovských
válek proti Římu se v pozici vysokého velitele za jisté bezvýchodné situace vzdal
a protože se mu podařilo získat přízeň vítězů, dožil zbytek života ve službě Římanů
jakožto dvorní historik císaře Vespasiána. V posledních létech života se věnoval
sepisování historických prací, což má pro křesťanskou apologetiku obrovskou hodnotu.
Za jedno z nejstarších svědectví o Ježíši bývá považována jeho zmínka ze zmíněných Židovských starožitností z 20. kapitoly, a to v souvislosti s poměry v Judsku
za velekněze Anana před nastoupením prokurátora Albina: „Ananos svolal zasedání
synedria (velerady soudců) a předvedl před ni bratra Ježíše zvaného Christos-Mesiáš
jménem Jakub a některé další, obvinil je, že překračovali zákon a předal je, aby
byli ukamenováni.“ (Ananos byl velekněz roku 63 a po třech měsících byl sesazen.)
43
Z tohoto textu je patrné, že Josef Flavius věděl o křesťanské obci v Jeruzalémě,
v jejímž čele stál Jakub, bratr Páně. Považoval ji zřejmě ještě za součást židovství.
Zajímavé je, že pro něj hrál důležitou roli především Jakub, nikoliv Ježíš sám. To by
nasvědčovalo jednak důležité roli, kterou Jakub ve své době hrál, a vážnosti které
se těšil zřejmě i u Židů, jednak nezájmu o historického Ježíše. Jako by tím tvůrcem
nového učení byl Jakub a jeho přívrženci. Židovské starožitnosti byly dokončeny
v letech 93–94. Na tento text se třikrát odvolává Origenés/kolem roku 185–253(4)
a Eusebius (263–339), autor Církevních dějin. Oba kladou Jakubovu popravu do
souvislosti se zničením Jeruzaléma. Eusebius se odvolává na výrok Flavia, který
ovšem v jeho Židovských starožitnostech není: „Jakub byl pro svou spravedlnost
tak obdivován a vážen, že i rozumní Židé věřili, že on byl příčinou proč tak brzy po
jeho mučednické smrti následovalo obležení Jeruzaléma… toto si sami zavinili kvůli tomu, čeho se na něm dopustili. Aspoň Josef nic nenamítá proti tomuto tvrzení,
když říká: Toto se stalo Židům jako trest za spravedlivého Jakuba, bratra Ježíšova
zvaného Kristus, poněvadž Židé usmrtili spravedlivého.“ Vzápětí pak Eusebius cituje patřičnou pasáž ze Židovských starožitností.
Druhým textem, který je v souvislosti s nejstaršími mimobiblickými svědectvími uváděn je tzv. Testimonium Flavianum z 18. knihy Židovských starožitností.
Tento text je badateli už od 16. století považován za velmi sporný. V Židovských
starožitnostech se dochoval v následující podobě: „V té době žil Ježíš, moudrý
člověk, pokud ho ovšem máme (smíme) nazývat člověkem. Byl vykonavatelem
podivuhodných skutků, učil lidi, pro které bylo potěšením přijímat pravdu, a získal jak mnoho Židů, tak i mnoho Řeků (pohanů). Tento byl Christos (Mesiáš).
A když ho na základě udání našich předáků Pilát odsoudil k smrti ukřižováním,
ti, kdo ho prve milovali, (s tím) nepřestali. Zjevil se jim totiž třetího dne živý,
jak o něm předem hlásali Boží proroci toto i přemnoho jiného podivuhodného.
A ještě dodnes nezanikl ‚rod‘ křesťanů (christianoi), kteří se tak nazývají podle
něho.“ Autenticita tohoto textu je předmětem odborné diskuze. Zatímco Eusebius
ve svých Církevních dějinách se na toto svědectví odvolává, Origenés ho nezná,
neboť ve svém spisu „Proti Kelsovi“ říká, že Josef Flavius Ježíše za Mesiáše nepovažoval. Text z 18. knihy Židovských starožitností je díky tomu často považován
buď za starokřesťanskou vsuvku, která se dostala do textu v době mezi Origénem
a Eusébiem, nebo za křesťanské přepracování nějakého stručnějšího Flaviova textu. Druhé hypotéze napomáhá skutečnost, že bylo nalezeno nové znění Flaviova
textu (uveřejněno roku 1971), které pochází z díla arabského historika a biskupa
hierapolského Agapia (10. století). Ten ho uvedl v následující podobě: „V té době
žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako
ctnostný. A mnoho lidí z Židů i jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho
odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování
a že byl živ, podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali
zázraky.“ Objev tohoto textu učinil semitolog, profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Schlomo Pines. Pines a mnozí další jsou přesvědčeni, že v textu jenž byl
44
přeložený nejprve do syrštiny a pak do arabsky psané Agapiovy Světové historie,
máme původní znění Flaviova svědectví.
Diskuzi kolem Testimonia Flavianum shrnuje PhDr. Alena Frolíková, CSc.
(Ústav pro klasická studia AV ČR, Praha) ve své knize Rané křesťanství očima pohanů: „Můžeme tedy shrnout, že se Josephus Flavius ve svém díle Dějiny Židů
z roku 93/94 zmínil o Ježíši, považovaném za Mesiáše, který je se vší pravděpodobností totožný se zakladatelem křesťanství. Zanechal nám svědectví o tom, že
Ježíšův bratr Jakub a jiní byli obviněni z nedodržování židovského zákona a že byli
odsouzeni a popraveni. To je obsahem nepochybně autentické stručné zmínky ve
20. knize jeho Dějin Židů. Druhá zpráva, v 18. knize téhož díla, je problematická.
Byla patrně přepracována v křesťanském duchu. Původní znění zachoval s největší
pravděpodobností Agaios, ovšem v arabském znění. Pokusů o rekonstrukci Flaviova
textu bylo vícero, podle Theissen-Merze je lze rozdělit do dvou základních proudů
– vůči Ježíšově osobě orientované neutrálně nebo negativně. Negativně orientovaná
rekonstrukce vychází z předpokladu, že Josephus Flavius referuje v části o Pilátovi
o potlačených povstáních a jejich vůdcích, z hlediska svého prožidovského (a tím
pádem protikřesťanského) nastavení. Neutrálně orientovanou zprávu si lze představit v duchu textu o Janu Křtiteli, zhruba ve výše uvedeném znění Agapiovy verze.
Theissen-Merz pro tuto verzi předpokládají vypuštěnou zmínku o důvodech Ježíšovy popravy podobnou té, která uvádí důvody popravy Jana Křtitele.“
Obě Flaviovy zmínky jsou stručné, jak odpovídá mimo jiné i nepatrnému významu křesťanství v jeho počátcích. W. Trilling poznamenal: „Proč mlčí Josephus
Flavius? Židovské starožitnosti, které jsou jeho dílem se zmiňují o Ježíšovi pouze
na dvou místech – ježíšovské (18. kniha) a jakubovské (20. kniha) místo. Jakubovské místo je nahlíženo jako pravé, i když málo informativní – pojednává totiž spíše
o Jakubovi, bratru Páně a ježíšovské místo, které je dnes ve všeobecnosti považováno za upravené křesťanskou rukou ve smyslu křesťanského vyznání, i když pravděpodobně jádro sepsal sám Josephus Flavius. Jsou tam patrné přechody, kdy Ježíš
je nejdříve nazván moudrým mužem, ale potom se o něm říká: Byl to Kristus. Oba
údaje asi sotva pocházejí od jednoho autora. Ovšem zůstává otázkou, proč Josephus
se více nezmiňuje o Ježíšovi. Nejčastějším vysvětlením je, že se varoval toho, aby
podrobně popisoval mesiášské hnutí a mesiášské postavy a názory, aby nevzbudil
pohoršení Římanů, rsp. aby pokud možno uvedl v zapomnění dějiny těchto neustálých židovských nepokojů. Ostře se staví proti zélótům, kteří podle jeho pojetí
způsobili celé přítomné neštěstí Židovstva. Vše, co se vztahuje k mesianismu, systematicky vylučuje, mlčel tedy i o křesťanech jakožto sektě, kterou by bylo možno
přičíst k tíži židovské víře“ (Hledání historického Ježíše, Praha, 1993).
Flavius pravděpodobně Ježíšovu existenci zamlčuje s ohledem na cíle, které sledoval, být zadobře s Římem. Zmínky o Ježíšovi, které se v jeho díle přesto objevují,
považují někteří za pozdější dodatky. Ovšem již na židovském Talmudu troskotá
celá hypotéza o Ježíšově příběhu jako fikci. Jako samostatné svědectví se označuje
následující poznámka barájty v traktátu Sanhedrin, neoficiální, nemišnové podání.
45
Významné na tomto textu však je, že se tu výslovně uznává odsouzení, vynesené
nejvyšším židovským soudem a k tomu je tu i zmínka o fakticky vykonaném trestu.
Potud má tento polemický text vlastní cenu pramene.
Talmud se zmiňuje o Ježíšovi pouze v negativním smyslu. Babylonský Talmud je
obsáhlá sbírka tradičního učení judaismu obsahující mišnu (zákoník) a gemaru (komentáře). Mezi roky 70 až 200 po Kristu, v tzv. Tanaitské době, došlo ke kompilaci
té nejranější části Talmudu, která nás v souvislosti s Ježíšem nejvíce zajímá.
Je zřejmé, že pokud byl Ježíš tak významnou postavou jak popisuje Nový zákon,
lze očekávat, že o něm bude v Talmudu slyšet. A tak tomu skutečně je. Více či méně
jasných referencí je tu celá řada, přičemž ta nejvýznamnější pochází právě z tohoto
raného tanaitského období. Hodnocení historické hodnoty míst zmiňujících se o Ježíšovi (nejznámější, které uvádí jeho smrt na kříži a popravu několika jeho učedníků) je
velmi rozporné. Většina z nich je nepochybně výsledkem pozdějšího negativního hodnocení křesťanství. Za text, který může spočívat na historicky poměrně spolehlivých
tradicích, bývá považován právě zmíněný: „V předvečer velikonoc (pesachu) pověsili
Ješuu. Čtyřicet dní před konáním jeho popravy vyšel hlasatel a volal: Bude vyveden k
ukamenování, neboť provozoval čarodějnictví a Izrael svedl k odpadu, kdo může říci
něco na jeho obranu, ať přijde a řekne to. Protože však na jeho obranu nic předneseno
nebylo, pověsili ho v předvečer pesachu. Rabínové učili: Ješua měl pět učedníků: Mataje, Naqaje, Necera, Buniho a Toda. Když byl Mataj předveden, řekl jim: Má-li být
Mataj popraven, je přece řečeno: Kdy (hebr. mataj) se smím ukázat před Boží tváří?
Oni mu odpověděli: Dobře, Mataj má být popraven, neboť je řečeno: Kdy (mataj) už
zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“ Podle Theissen Merze může tento text pocházet
ještě z tanaitského období, tzn. z konce 1. až počátku 3. století n. l. Pokud tomu tak
je, tak uchovává tento text zprávu o Ježíšově smrti v souvislosti s velikonocemi. Předvečer paschy by odpovídal podání Janova evangelia. Theissen-Merz se domnívají, že
podle této zprávy byla Ježíšova smrt vykládána jako ukamenování a následně pověšení. Zdá se však pravděpodobnější, že je míněno ukřižování.
Tato reference je zajímavá z mnoha důvodů. Jednak ze souladu s biblickou zprávou o Ježíšově popravě v předvečer židovského svátku pesach. Na první pohled
nás může zarazit způsob popravy pověšením, avšak i Nový zákon používá tohoto
variantního výrazu pro ukřižování (Galaťanům 3, 13, Lukáš 23, 39). Zajímavá je
i změna způsobu vykonání popravy. Zatímco tato měla podle plánu proběhnout ukamenováním, na konci textu již čteme o její realizaci formou ukřižování. V souvislosti s římskou angažovaností ve věci není těžké pochopit proč.
Čteme o tom, že důvodem pro Ježíšovu popravu bylo praktikování čarodějnictví
a vybízení k odpadlictví. Těmito důvody bychom neměli být překvapeni, jedná se
konec konců o svědectví nepřátel, které má navíc paralely v novozákonním textu.
I v Novém zákoně totiž čteme o farizejském přesvědčení, že Ježíš vyháněl zlé duchy ve jménu knížete démonů. Zde v Talmudu vlastně vidíme přiznání Ježíšovy
schopnosti konat zázračné činy, které jsou tu však velice pochopitelně přisouzeny
čarodějnictví.
46
Podobně je tomu i s obviněním k odpadlictví od víry. V Lukášově evangeliu byl
Ježíš vedoucími představiteli židovstva obviňován ze svádění národa. I tentokrát
Talmud potvrzuje biblickou zvěst o Ježíšově výrazně učitelském působení. Do obvinění ze svádění a odpadu je zřejmě promítnuta pozdější situace, kdy došlo k oddělení křesťanů od synagogy. Víra v Ježíše jako Pána a Božího Syna, nedodržování
rituálních předpisů, víra v Ježíše jako již vzkříšeného a „společenství“ s ním, to
všechno byly pro Židy nepřijatelné odchylky, zejména pak na konci 1. století po židovské válce. V Talmudu najdeme výroky protikřesťansky laděných rabínů, kteří Ježíše vydávali za nemanželského syna cizoložnice, za svůdce a zakladatele bezbožné
sekty, avšak o skutečné existenci Ježíšově nikdy nepochybovali. Hanlivé talmudské
urážky Ježíše jsou ve skutečnosti cenným argumentem pro jeho historicitu. Kdyby
talmudisté měli stín pochyností o jeho reálné existenci, zajisté by nevynechali příležitost vypořádat se s touto „pověrou“, ohrožující židovství.
Prof. F. F. Bruce při pohledu na talmudské pasáže o Ježíšovi shrnuje: „Podle
starých rabínů, jejichž mínění je v těchto spisech zachyceno, byl pro ně Ježíš Nazaretský provinilcem, který prováděl magii, opovrhoval slovy moudrých, sváděl lidi
a říkal, že nepřišel rušit zákon, ale přidávat k němu. Byl pro kacířství a svádění lidí
pověšen na kříž v předvečer židovských velikonoc.“ Talmud tedy nemá nejmenší
pochybnosti o Ježíšovi jako historické postavě a jeho výpověď o něm potvrzuje
svědectví Nového zákona.
Dopis syrského stoika Mary bar Sarapiona je zřejmě nejstarším pohanským svědectvím o Ježíšovi, byť v něm Ježíš není otevřeně jmenován. Podle Theissen-Merze
vznikl dopis krátce po roce 73 n. l. Historické události, na které dopis (uchovávaný v Britském muzeu) zřejmě naráží, jsou sesazení a vyhnání krále Antiocha IV.
z Kommagene Římany a zničení Jeruzaléma a konec židovské samostatnosti v židovské válce (66–73/74). Syrský stoik má ke křesťanství vcelku pozitivní vztah,
zřejmě pod vlivem křesťanských přátel. Dopis píše svému synovi z vězení. Srovnává
v něm Sokrata, Pythagora a krále Židů, protože všichni zemřeli násilnou smrtí, žijí
však v lidské paměti a tradici, a ti, kdo je zabili, byli postiženi katastrofou. „…co za
užitek měli Atéňané z toho, že zabili Sokrata, což jim jako odplatu přineslo hladomor a mor? Nebo Samosatané z upálení Pythagora, neboť země byla celá v jediném
okamžiku pokryta pískem? Nebo Židé z popravy svého moudrého krále, neboť jim
vzápětí byla odňata říše? Neboť Bůh spravedlivě pomstil ony tři moudré: Atéňané
umřeli hladem, Samosatané byli zaliti mořem, Židé jsou pozabíjeni a ze své říše vyhnáni žijí všude v rozptýlení. Sokrates není mrtev, díky Platonovi, ani Pythagoras,
díky soše Héry, ani ten moudrý král, díky novým zákonům, které ustanovil.“
Vědomosti autora o Ježíšovi vycházejí z nějakého křesťanského zdroje (královský titul, pašijový příběh, poprava Židy, trest za Ježíšovu smrt – srov. Mat 25, 27).
O Ježíšově zmrtvýchvstání ovšem nemluví a chápe jeho nesmrtelnost podobně jako
u jiných velkých lidí: skrze jejich dílo. Křesťanství se do Sýrie dostalo velmi brzo
(Pavel, Petr), takže autorův kontakt s křesťanskými kruhy je bez problémů myslitelný. Theissen-Merz řadí dopis Mary bar Sarapiona, jeho pojetí Ježíšovy osoby do
47
blízkosti Matoušova evangelia, jež vzniklo s největší pravděpodobností skutečně
v Sýrii (možná v Antiochii), resp. raných syrských obcích.
Další průkazné svědectví o Kristu přináší proslulý řecký satirik, pořečtělý Semita, Lukianos ze Samosaty (120–180?). V díle „O Peregrinově smrti“ se vysmívá
prvotním křesťanům a v 11. kapitole píše: „…dosud uctívají toho velkého člověka,
který byl v Palestině přibit na kříž za to, že uvedl v život ten nový kult… Jejich první
zákonodárce je přesvědčil, že si jsou navzájem bratry, jakmile se zapřou a pominou
řecké bohy a budou se klanět tomu svému ukřižovanému mudrci a žít podle jeho
přikázání.“ Lukianos žil v Sýrii nedaleko míst spjatých s životem a smrtí Ježíše,
mohl si proto všechno na místě ověřit. Jestliže přesto píše o Kristu jako o historické
osobnosti a nemá o tom nejmenší pochybnost, je zřejmé, že o historickou osobnost
opravdu šlo. Kdyby v tom byly nějaké nesrovnalosti, Lukianos ve své zaujatosti
vůči křesťanům by toto rozhodně neopomenul napsat.
Dr. Mirea Ryšková v knize „Doba Ježíše Nazaretského“ (nakladatelství Karolinum, Praha 2010) uvádí další starověké svědectví z pera Thalla. Thallus sepsal po
roce 52 třísvazkové světové dějiny, jež se však nedochovaly. Pasáž, která připadá
v úvahu, se dochovala díky kronikáři Juliu Africanovi (170–240), který uvádí Thallův výklad temnoty, jež nastala při Ježíšově ukřižování po celém Judsku a na celém
světě: „Tuto temnotu nazývá Thallus ve 3. knize Historií zatměním Slunce, jak se
mi zdá nesmyslné“, poznamenává Theissen-Merz (Der historische Jesus). Julius Africanus zmiňuje Thallovu racionální interpretaci temnoty v souvislosti s Ježíšovým
ukřižováním a namítá proti ní, že je nesprávná, neboť v době Ježíšovy smrti byl
úplněk. Pokud se Thallus vyjadřoval k Ježíšově ukřižování a tradici, která hovořila
o přírodním divu, pak bylo jeho cílem jakožto nekřesťana a historika tento podle
něho falešný údaj uvést na pravou míru. Víc než o okolnostech Ježíšovy smrti by
tento text svědčil o pozoruhodném zájmu nekřesťanského historika a snaze se vyrovnat s křesťanskou zvěstí o Ježíšvě ukřižování racionálním způsobem.
Helenistický filozof z konce 2. století Celsus (Kelsos) v díle „Pravdivé slovo“,
spise namířeném proti křesťanskému učení, nazývá zakladatele křesťanství podvodníkem, synem Marie a dezertéra z římské armády, vojáka Panthery. Skutečný muž
Mariin, tesař, ji prý vyhnal, proto o sobě Kristus tvrdil, že se narodil z neposkvrněného početí. V Egyptě se naučil magii a prohlašoval se za syna Božího. „Veliký byl
počet těch křiklounů a podvodníků, kteří se vydávali za syny boží seslané shůry“,
dodával Celsus. Jak snadno by kolem roku 178 vášnivě útočící na křesťanství Celsus
snadno dokázal podvod křesťanských kazatelů, kdyby mohl tvrdit: váš Kristus nikdy
neexistoval. Ale nikdy to neříká, naopak se ironicky vysmívá: za Boha jste si vybrali
individuum, které skončilo bídnou smrtí ubohý život.
Křesťanský historik Eusebius Pamphili, biskup v palestinské Caesarei píše: „Více
než šedesátiletý Origenes v této době napsal také 8 knih proti spisu epikurejce Celsa, napsaného proti nám pod titulem ‚Pravdivé učení‘ (Kata Kelsu). Studoval díla
řeckých filozofů, aby se přiblížil smýšlení pohanů. Origenes si dopisoval s matkou
císaře Alexandra Severa, kterou získal pro křesťanství a s císařem Philipem Arab48
sem. Za Deciova pronásledování byl uvězněn, mučen a roku 254 po císařově smrti
propuštěn, ale brzy na následky mučení zemřel.“
Je nutné si také uvědomit, že v roce 70 n. l. Římané napadli a zničili Jeruzalém, stejně jako většinu území Izraele a vyvraždili jeho obyvatele. Celá města byla
doslova do základů vypálena. Nemělo by nás proto překvapovat, že mnohé další
důkazy o Ježíšově existenci byly zničeny. Mnoho dosud žijících očitých svědků
bylo zabito. Apoštol Pavel píše o stovkách očitých svědků, kteří viděli vzkříšeného
Krista. Dramatické dějinné okolnosti byly velmi pravděpodobně příčinou omezeného počtu přeživších, kteří byli očitými svědky Ježíšova života. Uvážíme-li, že Ježíšovo působení se z velké míry omezovalo na relativně nedůležitou zapadlou oblast
v cípu Římského impéria, existuje v nekřesťanských kruzích překvapivě množství
nepřímých důkazů o Ježíšovi. Mezi významnější důkazy patří svědectví římských
pramenů. Zmínky o křesťanech najdem v dílech římských historiků. O Ježíšovi jako
historické osobě se nedochovalo v římském dějepisectví ani archivních dokladech
nic. Svědčí to o malém zájmu oficiálních míst a vzdělaných kruhů o jakéhosi proroka či vzbouřence z Palestiny. Zprávy římských historiků a úředníků se vztahují
na křesťany. Z nich je zřejmé, že křesťanství se skutečně poměrně rychle rozšířilo
a vznikaly samostatné náboženské skupiny, které bylo obtížné někam zařadit. Proberme nejvýznamnější.
Plinius Mladší (Gaius Caecilius Plinius Secundus, žil 61/62–kolem 120), byl vysoký římský úředník, senátor, který náležel k okruhu spolupracovníků císaře Trajána, s jejichž pomocí se Traján snažil obnovit v římské říši pořádek po smrti císaře
Domiciána. Plínius Mladší byl císařem poslán do provincie Bithýnie-Pontos v Malé
Asii (dnes v sev. Turecku), kde narazil na křesťany, respektive na udání vznášená
proti nim. Poněvadž nevěděl, jak s nimi má nakládat, obrátil se písemně s dotazem na císaře. Pliniův dopis i císařova odpověď jsou zachovány ve svazku Pliniovy
úřední korespondence z let 93–113. Plinius napsal svůj dopis mezi 18. září 112 a 1.
lednem 113.
„I stalo se už mým zvykem, pane, obracet se na tebe se všemi těžkostmi. Neboť
kdo mě může lépe vést v mé pochybnosti nebo poučit v mé neznalosti? Nikdy jsem
nebyl přítomen při vyšetřování křesťanů, proto nevím, jak dalece se mají trestat
a co se má vyšetřovat. Stejně tak si nejsem jist, zda se má dělat nějaký rozdíl ve
stáří, anebo zda je jedno, je-li někdo ještě mladistvý nebo dospělý, zda se má dát
milost tomu, kdo odvolal, nebo zda nemá mít žádný prospěch z toho, že kdysi byl
křesťanem a přestal jím být, zda se trestá sama příslušnost ke křesťanství, i když
není spojena se žádnými zločiny, anebo zločiny souvisící s touto příslušností. S
těmi, kdo byli obžalováni jako křesťané, jsem zatím postupoval takto: Zeptal jsem
se jich, jsou-li křesťany. Když to doznali, zeptal jsem se po druhé a po třetí pohrozil
jim trestem smrti, když setrvávali na svém, dal jsem je popravit. Nepochyboval jsem
totiž, ať doznávali cokoliv, že rozhodně je třeba potrestat zarputilost a tvrdošíjný
vzdor. Vyskytli se i jiní lidé, stejně pobloudilí, kteří však byli římskými občany, a
proto jsem je dal zapsat do seznamu těch, kdo měli být posláni do Říma. Brzy se pak
49
v průběhu vyšetřování, jak tomu obvykle bývá, začaly procesy rozrůstat a vyskytly se četné zvláštní případy. Přišlo anonymní udání obsahující jména mnoha lidí.
Uznal jsem za vhodné propustit ty, kdo popírali, že jsou nebo kdy byli křesťany,
jestliže vzývali bohy podle formule, kterou jsem jim předříkával, obětovali kadidlo
a víno před tvým portrétem (ten jsem kvůli tomu dal přinést zároveň se sochami
bohů) a kromě toho proklínali Christa, protože se říká, že žádného skutečného křesťana nelze k ničemu z toho přinutit.
Jiní, jejichž jména mi sdělil další informátor, říkali, že jsou křesťany, a zase to
popřeli, byli prý kdysi, ale pak jimi přestali být, někteří před třemi lety, někteří ještě
před delší dobou, někdo i před dvaceti lety. Ti všichni rovněž uctívali tvůj portrét
i sochy bohů a proklínali Christa. Tvrdili však, že celá jejich vina nebo pomýlení
byla pouze v tom, že se scházeli v určitý den před úsvitem, zpívali střídavě píseň
k poctě Christa jako Boha a zavazovali se přísahou ne k nějakému zločinu, ale že
se nedopustí krádeže, loupeží ani cizoložství, že dodrží dané slovo a že nezapřou
majetek jim svěřený, až budou požádáni o jeho vrácení. Potom se prý rozcházeli
a opět se shromažďovali k požívání pokrmu, zcela obyčejného a nevinného, právě
to, že přestali dělat po mém výnosu, kterým jsem podle tvých směrnic zakázal politické spolky. Tím spíše jsem pokládal za nutné přezkoumat pravdivost údajů dvou
otrokyň, které se nazývali jáhenkami. Neshledal jsem nic jiného než nerozumnou
a přemrštěnou pověru. Proto jsem zastavil další vyšetřování a obracím se s dotazem
na tebe. Usoudil jsem totiž, že si ta věc zaslouží, abych se dotázal pro velký počet
ohrožených, protože mnoho lidí všeho věku, všech stavů a obojího pohlaví je a bude
ještě pohnáno před soud. Nákaza této pověry se rozšířila nejen do měst, ale také do
menších obcí a na venkov, avšak myslím, že je možno ji zarazit a vyléčit. Alespoň
je dosti známo, že se začínají plnit chrámy, které téměř zely prázdnotou, že se opět
konají posvátné obřady, na dlouhou dobu přerušené, a že se všude prodávají obětní
zvířata, jež dosud jen tu a tam někdo kupoval. Z toho jasně vyplývá, jak velké množství lidí může být napraveno, dostane-li se jim příležitosti k lítosti.“
Odpověď císaře Trajána Plíniovi zní: „Volil jsi, milý Sekunde, správný postup
při vyšetřování těch, kdo byli u tebe obžalováni jako křesťané, neboť nelze obecně
stanovit nějakou přesnou formuli. Nemají se vyhledávat, jsou-li obžalováni a usvědčeni, nechť jsou potrestáni. Zároveň je však třeba dbát, aby se tomu, kdo popře, že
je křesťanem, a prokáže to veřejně, to jest vzýváním bohů, dostalo pro jeho lítost
milosti, i když pro svou minulost zůstává v podezření. Avšak na anonymní udání se
nemá brát ohled při žádném trestném činu, protože by to byl velmi špatný precedens, neslučující se s naší dobou.“
Z uvedené korespondence je zřejmé, jaký byl postoj římské státní moci ke křesťanům na začátku 2. století, kdy už evidentně představují početně výraznou skupinu.
O Ježíši se tu nedozvídáme nic konkrétního, protože Plinius považoval víru v něj
za pověru.
Další římský historik Cornelius Tacitus (55/56–kolem 120), spolupracovník císaře Trajána, se ve svých Análech (Letopisy 116/117) zmiňuje (15, 44) o pronásle50
dování křesťanů v souvislosti s požárem Říma za císaře Nerona. Uvádí, že křesťané
byli Neronem obviněni ze zapálení Říma a masově popravováni tím nejkrutějším
způsobem. Tuto souvislost mezi požárem města a pronásledováním křesťanů jiní
historici neuvádějí. Některými badateli byla pravost tohoto textu proto zpochybňována. Zde je citace Tacitova textu: „Proto Nero, aby potlačil řeči, (že z jeho rozkazu
byl Řím zapálen)nastrčil jako viníky a nejvybranějšími tresty potrestal ty, koho lid
nazýval křesťany a nenáviděl kvůli neřestem. Původce jejich jména Christa dal za
vlády Tiberiovy popravit Pontius Pilatus, zhoubná pověra, tehdy potlačená, znovu
propukla nejen v Judsku, rodišti toho zla, ale také v hlavním městě, kam se ze všech
stran stékají všechny ohavnosti a hanebnosti a nacházejí tam ctitele.“ (Tacitus, Annales, Svoboda 1975).
Podobně jako ve zmínce historika Suetonia i zde používá Tacitus v nejstarším
rukopise Análů tvar Chrestiani (od Chrestus), což byla pravopisná i fonetická varianta k christiani (Christus), jež je doložena i v jiných textech. Z Tacitova komenáře
se zdá, že křesťanů bylo v Římě jeho doby (resp. už v době Neronově) poměrně
hodně a že byli ve značné neoblibě. Z historického hlediska přináší Tacitus přesnou
informaci, že Ježíš byl evidentně jako politicky nebezpečný zločinec popraven za
vlády Tiberiovy.
Historici nepovažují za dostatečně průkazné pro podporu historicity Ježíše z Nazareta ani zmínky římského aristokrata, advokáta Suetonia (70–kolem 130). Ve svém
díle Životopisy dvanácti císařů, pro něž čerpal informace z oficiálních dokumentů,
se zmiňuje o křesťanech na dvou místech. O Kristu nepřináší žádnou samostatnou
informaci. Životopisy byly uveřejněny až kolem roku 120 nebo později. Stejně jako
Plinius Ml a Tacitus se i Suetonius o křesťanství vyjadřuje velmi tvrdě. Dr. Frolíková
píše: „Novost vyvolávala u Římanů vždy podezření, zvláště v oblasti náboženství
a kultu. Výraz malefica (škodlivý, zhoubný) navozoval představu čarodějných praktik, které byly zakázány a přísně trestány.“
V kapitole 16, 3 za vlády Nero čteme: „Tresty byli postihováni křesťané, rod/druh
lidí nové a škodlivé pověry.“ Druhou zmínku o křesťanech najdeme v pasáži 25, 3 za
císaře Claudia: „Židy vypudil z Říma, protože tam vlivem (z podnětu) Chresta vytrvale vyvolávali nepokoje.“ (Suetonius, Životopisy dvanácti císařů, Svoboda 1974).
Většina badatelů se kloní k názoru, že informace se dotýká rozbrojů mezi Židy
a židokřesťany v římské obci, kvůli vztahu ke Kristu. O Kristu se tu nedozvídáme
nic. Údaj se shoduje se zmínkou ve Skutcích apoštolů 18, 2. Většinou bývá tato
událost (spory, konflikty a Claudiův zásah) datována do roku 41 na počátku Claudiovy vlády. Tomu nasvědčuje i Pavlův List Římanům, v němž se nepřímo vyjadřuje
pravděpodobně k této situaci (Řím 13, 1-7).
První polovina 1. století je chudá na spisovatele-historiky. Je skutečností, že ani
velký Oktavián Augustus se nedočkal svého životopisce. Nemáme ani historii římských provincií. Díla některých nevstoupila do historie, díla některých zanikla. Tak
bylo např. s kronikou židovského historika Justa z Tiberiad, která zanikla kolem
9. století. Četl ji ještě Fotius. Rovněž se ví, že v Římě podlehla zkáze celá dokumen51
tace týkající se okolí císaře až do prvních let 2. století. Jistě mezi těmi dokumenty
byly i texty, týkající se počátků křesťanství v impériu. Tak se potvrzuje, že věc Boží
v Kristu není závislá na popularitě v pohanském světě, ale má svoji sílu v pramenech víry, jakými jsou evangelia. Množství novozákonních materiálů je ve srovnání
s ostatními starověkými díly ohromující. Navíc víme a je dokázáno nálezy papyrů,
že mezera mezi sepsáním životopisů Ježíše nazaretského a nejstaršími dochovanými
rukopisy, autografy je nesmírně malá. Žádné starověké spisy se v otázce důležitosti
pro dějiny křesťanství a radostnou zvěst evangelia nemohou spisům Nového zákona
vyrovnat. Nový zákon, přímý pramen, vytvořený společenstvím křesťanů, většinou
očitých svědků, obsahuje nejlepší zdroje týkající se Ježíšova života.
Pro římského historika Tacita nebylo obtížné zajít jednoduše do římského columbaria, kde byl uložen státní archiv. Tam putovaly mimo jiné úřední materiály
jednotlivých správců provincií (prokurátorů) včetně Pontia Piláta. Máme spolehlivé
zprávy, že se tam nacházel i Pilátův protokol o procesu s Ježíšem. Dosvědčují to ve
2. století dva křesťanští spisovatelé: Justin a Tertulián. Justin píše ve své Apologii
Ježíše Krista císaři Antoniu Piovi: „A že se to stalo, můžete se dovědět z protokolů
sepsaných pod Pontským Pilátem.“ Tvrdit, že Justin si vymýšlel nebo jenom naslepo hádal, by bylo absurdní. Ihned by jej popravili pro podvod. Prvotní křesťané si
pokládali za čest zemřít pro Krista, ale ne kvůli podvodu. Takový podvod by římský
císař snadno odhalil, stačilo jen zavítat do columbaria a prohlédnout si Pilátovy
spisy. Přesto nikdy nikdo prvotní křesťany neobvinil z nějakého podvodu. Podobně
i Tertullián uvádí ve své Apologii: „To vše o Kristovi Pilát hlásil tehdejšímu císaři
Tiberiovi…“ Zmíněné klíčové dokumenty týkající se historicity Ježíšovy osobnosti
se bohužel nedochovaly, padly patrně za oběť tak jako téměř celý archiv pozdějším
barbarským nájezdům, kdy nepřátelé Říma všechno zničili.
Pokračování
Karel Obrdlík
52
Projekt Kónus Klub finišuje
1. 6. 2013 byl v Dolních Kounicích otevřen klub mládeže s názvem Kónus klub. Pár
mládežníků se před více jak 18 měsíci domluvilo, že by v Dolních Kounicích mohl vzniknout prostor, kde by se mohli mladí lidé scházet, navazovat nová přátelství, hrát různé
hry, sportovat apod. Na myšlenku navázala různá setkání dolnokounické veřejnosti
a za podpory pracovníků Střediska volného času Ivančice byl vytvořen projekt „Kónus
Klub“, který o pár měsíců byl podpořen a přípravy nového místa mohly začít.
Za tuto dobu se ukázalo, že klub se stal oblíbeným místem nejen pro mládež, ale
i pro maminky s dětmi, které navštěvují naše „tvořivky“. Veškeré akce se těší velké
oblibě, skvělý ohlas mělo spaní v klubu s programem tzv. Gossip Night určená pro
děvčata a Fighter’s Night určená pro chlapce. Nejvíce nás těší zájem samotných
návštěvníků klubu, kteří nás neustále motivují vymýšlet nové aktivity, dávají nám
nové nápady a návrhy na akce a hlavně úžasnou bezprostřední zpětnou vazbu – co se
líbilo, co se nelíbilo, co udělat jinak a hlavně co realizovat nového.
Během ročního působení navštívilo klub mládeže téměř 2250 účastníků a uskutečnilo
se 17 akcí s počtem 440 účastníků a vzniklo nespočet nových přátelství.
Projekt Kónus Klub k 30. 6. 2014 končí, ale klub mládeže pokračuje dál ve svých
spontánních i organizovaných aktivitách.
Veronika Nováková
za Kónus Klub
„Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie.
Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské
komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.“
53
Opoziční návrh rozpočtu města
Koncem února letošního roku proběhlo zasedání Zastupitelstva města Dolní Kounice
s projednáváním návrhu rozpočtu. Pomineme to, že rozpočet předložený vedením města
a jednohlasně schválený Radou města Dolní Kounice měl několik faktických chyb.
Jak již několik let deklarujeme, tak jsme předložili změny, které by měl rozpočet
zohledňovat. Chtěli jsme omezit některé výdaje. Odmítli jsme dát letos 350 000 Kč na
tisk knihy o Dolních Kounicích (je zajímavým a snadno ověřitelným faktem, že v letech,
kdy jsou komunální volby, opakovaně a výrazně rostou tiskové náklady města…). Navrhovali jsme omezit částku příspěvku na ošatné pro oddávající. V této položce rozpočtu
bylo za uplynulé čtyři roky vyplaceno více než 260 000 Kč.
Prosazovali jsme neinvestovat letos do osvětlení kaple sv. Antonína. Domníváme
se, že je potřeba kapli nejdříve kompletně opravit a osvětlení případně provést až následně. Proto jsme navrhovali, aby částka na opravu památek byla letos přeskupena
a navýšena ve prospěch kaple sv. Antonína. Než každý rok dávat trochu a opakovaně
např. stavět lešení a po částech opravovat, je podle nás lepší investovat jednorázově
větší částku (navrhovali jsme navýšit na 700 000 Kč) a opravit co nejvíce z této dominanty Dolních Kounic.
Dále jsme navrhovali navýšení příspěvku sportovním oddílům na 300 000 Kč.
Filozofií města by mělo být (i dle novely zákona o podpoře sportu) vracet finanční
prostředky z hazardu do podpory volno-časových aktivit). Z výherních hracích automatů město v roce 2012 získalo přes 360 000 Kč a vloni dokonce 450 000 Kč. Proto
se domníváme, že náš návrh je správný a reálný. Ze stejných důvodů jsme navrhli navýšit příspěvek pro zájmové spolky. Jak byl náš únorový podnět správný a prozřetelný,
se ukázalo na květnovém zasedání zastupitelstva, kdy v rozpočtu předloženém současným vedením města chyběly finanční prostředky pro sportovní a zájmové spolky
z Dolních Kounic.
V rozpočtu předloženém Radou města Dolní Kounice jsme rádi pochválili, že došlo na námi několik let navrhované snížení některých tiskových nákladů a zvýšení
výdajů na opravy bytového a nebytového fondu.
I přestože jsme prosazovali navýšení investice do silnic, chodníků, sportovním
a zájmovým klubům v našem městě, tak by nám oproti návrhu vedení na účtu města
zbylo ještě více než 900 000 Kč navíc, pro které by se jistě našlo například v budoucnosti smysluplné uplatnění ve smyslu investic do Dolních Kounic.
Město každý rok hospodaří s asi 30 milióny korun na straně příjmů. Změnou zákona od minulého roku dostávají Dolní Kounice od státu ročně asi 6 miliónů korun více.
Chceme, aby se s takovým objemem peněz pracovalo hospodárně. Ten, kdo pravidelně, s rozumem a bez emocí sleduje námi předkládané změny rozpočtu, dobře ví, že
naší snahou je omezení přemrštěných, někdy zbytečných a někdy naprosto nesmyslných výdajů. Často se jedná o provozní výdaje či změny ve smyslu přeskupení investic do projektů, které jsou podle našeho názoru pro město Dolní Kounice potřebnější.
54
Tyto naše návrhy jsou po celé uplynulé období konzistentní a stálé. Je pochopitelně
pošetilé, že chceme omezit důležité investice či dokonce snižovat platy zaměstnancům Městského úřadu. To jsou samozřejmě někým šířené lži, kterým nikdo rozumný
nemůže uvěřit. Peníze města musí být investovány smysluplně do potřebných projektů, abychom se zpětně nemuseli divit, kde zmíněné milióny jsou.
Netřeba asi dodávat, že námi předložené změny v rozpočtu nebyly přijaty. Nám
to však nevezme chuť a snahu předkládat návrhy, které jsou podle našeho názoru pro
město Dolní Kounice a hlavně jeho obyvatele ty nejlepší.
vaši zastupitelé Petr Fila, Lenka Žikešová,
Ivo Indra, Slavomír Hudák, Stanislav Svoboda
Stanovisko zastupitelů za ODS
k opozičnímu návrhu rozpočtu
Věcí veřejných politické strany
Vážení občané,
Zastupitelé za Věci veřejné využívají svého zákonného práva otisknout v místním
periodiku svůj opoziční postoj k rozpočtu, taktéž zastupitelé za ODS využijí této zákonné možnosti a vyjadřují níže svoje stanovisko k opozičnímu postoji k rozpočtu
města. Hned v úvodu se musíme zamyslet nad požadavkem zastupitelů Věcí veřejných
otisknout článek v periodiku města, které po několik let chtěli úplně zrušit. Najednou
se Věcem veřejným politické straně hodí periodikum, u jehož zrodu jsme stáli a po
celou dobu jeho existence jsme zdůrazňovali jeho nutnost a užitečnost.
Je zcela logické, že zastupitelé za Věci veřejné mají k tisku knihy o Dolních Kounicích záporný postoj. Většina z nich nepochází z našeho města a někteří se přistěhovali
v nedávné minulosti. Vztah k tomuto místu je odlišný od zastupitelů, kteří jsou vázáni
vztahem rodáků a logicky považují komplexní zdokumentování historie a současnosti
města za důležité. Takové město, jako Dolní Kounice, si zaslouží toto souborné zdokumentování, ze kterého mohou bezpečně čerpat potřebné informace i další generace.
K ošatnému oddávajících můžeme říct pouze to, že autor článku (zřejmě zastupitel
za Věci veřejné pan Fila) jako obvykle překrucuje fakta a zcela bez obalu lže. Jím uvedená částka 260.000,– Kč byla vyplacena za poslední čtyři roky na ošatném všem 12
až 13 zaměstnancům v administrativě MÚ, nikoliv pouze oddávajícím. Je to opět další
zcela záměrně veřejně prohlašovaná a publikovaná lež pana Fily. Několikrát v minulých letech byl pan Fila v souvislosti s projednáváním ošatného oddávajícím vyzván,
aby se, jako zastupitel ujal funkce oddávajícího bez ošatného. Do dnes se této aktivity,
kterou může vykonávat kterýkoliv zastupitel města, neujal. Proč asi?
Příspěvky na opravu památek navrhují zkušení zastupitelé stejnoměrně v rámci
možnosti rozpočtu města a hlavně po konzultaci s žadateli, kteří mají na každý rok
55
připravený určitý plán oprav včetně jeho financování a to i z jiných dotačních zdrojů
než z rozpočtu města. Římskokatolické církvi byl schválen příspěvek na opravu kaple sv. Antonína nikoli na její nasvícení. Památky opravuje vlastník, což není město.
Obec u těchto památek nestaví lešení ani po částech neopravuje. Návrh investovat do
těchto památek je tedy ze strany opozičních zastupitelů naprosté diletantství, nebo
záměr vzbudit dojem, jak nesystematicky pracujeme.
Mimochodem, není to tak dávno, kdy zastupitelé za VV nechtěli dát na obnovu
památek nic nebo jen minimum z navrhované částky. Zřejmě takto se projevují jejich,
jak rádi říkají, konzistentní a stálé návrhy rozpočtu.
Na podporu sportovních a zájmových spolků bylo vyčleněno 520.000,– Kč, tedy
předpokládaná částka, kterou město získá z výherních automatů. Dle návrhu zastupitelů ODS by bylo vyhověno téměř všem požadavkům na financování sportovních klubů (SK Dolní Kounice 138.300,– Kč, SDH D. Kounice 114.000,– Kč, Judo 95.221,–
Kč) a spolků v Dolních Kounicích.
Pouze spolku Dolnokounické hody, který požaduje 60.000,– Kč na uspořádání
hodů, by nebylo vyhověno. Dle našeho názoru spolek prováděl nelegální sbírku –
a v této protiprávní činnosti pokračoval i přes upozornění starosty města. Je zcela
nezjistitelné, kolik peněz bylo od občanů vybráno do nezapečetěných „pokladniček“.
Jistě každý občan pochopí, že rozumně uvažující zastupitelé nemohou svěřit finanční
prostředky města takto jednajícímu spolku.
Bohužel díky sobecké a populistické politice Věcí veřejných politické strany Dolní
Kounice, kteří navrhovali zvýšit rozpočtový schodek a poskytnout každému sportovnímu klubu a jednomu spolku požadovanou částku v plné výši, nebylo odsouhlaseno
přidělení „dotace“ žádnému ze spolků, o jejichž žádostech se jednalo na zastupitelstvu města konaném 21. 5. 2014. Všechny sportovní kluby mohly již více, jak měsíc
hospodařit s prostředky z rozpočtu města, které nutně potřebují. Předpokládáme, že
na příštím jednání zastupitelstva prosadíme smysluplné rozdělení rozpočtované částky, navýšené pouze o 51.000,– Kč dle našeho návrhu a nikoliv o 152.000,– Kč, jak
navrhovali VV.
Závěrem můžeme uvést, že každý z nás chce nakládat s obecním rozpočtem hospodárně a takto také se zkušenostmi činíme již čtvrté volební období. Činnost několika
rádoby odborníků, jejichž hlavním zájmem při návrhu 30 milionového rozpočtu města
bylo do nedávna ošatné nebo notebook či telefon starosty a místostarosty, je silně
tendenčně a populisticky směrovaná. Nezajímají je vůbec miliónové investice typu
zateplení základní školy, kanalizace na Zámecké ulici, konkrétní investice do oprav
vozovek a chodníků a zlepšování života občanů v našem městě obecně. Dokážeme
naše záměry, které vychází z požadavků a potřeb občanů našeho města formulovat,
zahájit a úspěšně dokončit. Zastupitelé za Věci veřejné politickou stranu nám nezkazí
chuť do práce, kterou s velkým nasazením děláme a budeme dělat.
Šest zastupitelů za Občanskou demokratickou stranu –
Karel Zalaba, Martin Frei, Oldřich Brabec, Tomáš Zbořil, Petr Střecha, David Káňa.
56
Dobrý den,
Dolní Kounice
V těchto dnech a měsících, jak
máte možnost také sledovat,
pokračuje oprava střechy palácové budovy Kounického hradu
a zámku, včetně všech střech na
ni navazujících přístavků, pozůstatků bývalých dělových věží a teras.
Hrad a zámek (dále jen hrad) tak dostává úplně novou vizáž i díky opraveným
komínům a stává se čím dál krásnější dominantou úchvatného města Dolní Kounice.
Není to snadné sehnat na takovou opravu peníze, zvláště když je vše realizováno bez
jakýchkoliv dotací či sponzorů. Proto také každá akce na hradě je konána s přísným
sledováním její ekonomiky, protože jiné zdroje zatím nejsou. Každé vstupné, každá zápujčka prostor, každá akce zde konaná, všechny aktivity, přispívají na opravu
a zprovoznění hradu.
V rámci opravy zastřešení údajně jedné z nejvzácnějších částí hradu – Žabkova schodiště, jsme nalezli pod pískovcovým obeliskem na vrchu schodiště otvor
a v něm svitek z PVC. PVC nás ujistilo, že se nejedná o příliš historický nález
a tak jsme přikročili k rozbalení. Po rozbalení svitku jsme nalezli několik mincí
z té doby a skleněnou láhev, uzavřenou vinařským uzávěrem, v níž bylo vidět
nějaké písemné dokumenty.
57
Neodolal jsem pokušení se nechat vyfotit s nálezem u našeho hradního medvěda,
z něhož bychom rádi udělali hradního
maskota nebo chcete-li hradní heraldické
zvíře.
Po otevření láhve jsme nalezli tyto dva
listy papíru popsané ručně a inkoustem:
Oba listy, spíše lístky formátu ani ne
A6, jsou datovány z 27. prosincem 1972
tedy 3 roky po bouřlivém roce 1968.
Oba lístky – vzkazy – dokládají, že už
tehdy nebylo snadné se domoci souhlasu s opravou střechy. Pisatelé uvádí,
že něco jako souhlas získali po 24 letech dopisování s „vyššími instancemi“.
Znamená to, že záměr pomoci hradu
a zámku začali realizovat žádostmi již od
r. 1948, tedy rovněž od roku, významně
měnícího poměry v naší zemi. Možná
je na místě připomenout, že tito občané
D. Kounic nebyli vlastníky hradu, jen aktivní občané.
Doklad potvrzuje zřejmé uspokojení,
že autoru vzkazu budoucím generacím,
panu Emilovi Řiháčkovi s jeho nejbližšími spolupracovníky se podařilo v roce
1972 získat od „vyšších instancí“ příslib
renovace celého objektu,se kterou se podle našich znalostí opravdu po té začalo. Tato
renovace trvala prakticky do restituce původních majitelů po roce 1989. Restituce
opravy přerušila, aniž by byly dokončeny.
Za velmi důležité sdělení považujeme potvrzení, že opravu zámku evidentně iniciovali, zorganizovali a také patrně brigádnicky realizovali lidé z D. Kounic, vedení panem Emilem Řiháčkem, který i se svým synem panem M. Řiháčkem se velmi zasloužili
o zachování co nejvíce z historie a místních dějin pro budoucí generace.
58
Svitek potvrzuje, že pánové Emil Řiháček, Voškeruša Karel, Šťastný Jan, Prukl
Josef dokončili opravu (provizorní opravu pozn.aut.) střechy zámku v r. 1972 již v důchodovém věku, což si zaslouží náležitou úctu a uznání.
Dojem však na nás udělalo zejména to, že tito lidé, jak svitek se vzkazem potvrzuje, spojovali důležitost existence historické kulturní památky hradu a zámku s budoucností města D. Kounice a i českého lidu.
Stejné přesvědčení i nás totiž vede k tomu, proč od r. 2006 investujeme nemalé
částky z prodeje vlastního majetku, na úkor pohodlí, na úkor jiných možností, vše do
této budovy, která ještě v r. 2005, 15 let po přerušení oprav hradu, už opět vypadala, že
se změní v rozkradenou zříceninu, jako mnoho jiných památek této země.
Říká se, že pokud nebudou včely, zahyne příroda. Jsme přesvědčeni a lidé kolem
pana Řiháčka tak byli evidentně přesvědčeni také, že pokud nebudou existovat a žít
tyto kulturní památky na dřívější existenci národa a jeho lidi, bude moci kdokoliv
jakkoliv manipulovat s dějinami a tím i s osudy lidí, jak už dějiny mnohokrát doložily.
Papír a média snesou všechno a jediné co je může udržet v pravdě je hmotný důkaz.
Bez hradu a života s ním spojeného a s ním spojených pověstí předávaných z generaci
na generaci by naši potomci mohli být přesvědčováni, že už dávno zde žil někdo jiný,
kdo zde má větší a pravější práva než oni, pokud by se netvrdilo, že zde od pradávna
vlastně nic nebylo a tedy není na co navázat.
Tento hrad zde, dokud stojí a dokud se někdo stará o to aby žil, a dokud místní
občané budou žít s ním, bude vždy potvrzovat, že zde žil již ve středověku místní
moravský šlechtic, opírající se o místní statečné, bojovné, ale i zručné lidi, neboť by
se za své válečné činy nedostal do záznamů až papežského Říma. A tento hrad, i když
kvůli přežití musel být přestavěn na zámek, aby se nestal možným sídlem odporu, by
bez šikovných a pracovitých místních občanů nikdy nevznikl, nerozvíjel se a jeho vliv
a majetková práva by nesahaly od okrajů Brna až po Mikulov.
Je možná čas si připomenout, že to byl hrad, kdo kdysi dal důvod vzniku místní obce a později města. Kdo podněcoval rozvoj zdejších řemesel. Že místní vinaři
vznikli kdysi právě díky souhlasu a podpoře tehdejších vlastníků hradu. Že pokud
se zde cokoliv kdykoliv dělo významného, vždy to nějak souviselo s hradem nebo
chcete-li se zámkem. Ale také, že vše rostlo a vzkvétalo nebo naopak padalo a chátralo
s mírou spolupráce a propojení místních a hradu.
59
Svitek s texty skvělých občanů D. Kounic z r. 1972 vložíme do nového pouzdra
spolu s doklady o dnešním snažení se o obnovu a udržení života hradu a zámku a znovu uložíme pro příští generace. Založili jsme kroniku Hradu a zámku. Rádi bychom
založili i tradici ukládání dokumentace o životě na hradě a kolem něj do zdiva hradu
v kulatá výročí, kterým by mohl být i začátek r. 2015 V hradě je stále mnoho míst,
která čekají na opravu a kam lze ukládat vzkazy budoucím generacím.
Při hledání stejně aktivních lidí, jací nám zanechali svůj vzkaz z r. 1972, při
hledání způsobů, jak je motivovat, aby se účastnili na obnově hradu a případně
dalších podobných bývalých šlechtických sídlech jsme zřídili Šlechtický Klub.
Členem se může stát každý zakoupením členské karty, která současně znamená
pro dvě osoby předplatné na dva roky na všechny akce pro veřejnost na našem
hradě a na případně dalších podobných sídlech, certifikovaný slitek z ryzího zlata,
podíl na zisku a podíl na majetku zakoupeném z těchto karet. Kdo umí počítat ví,
že předplatné mu vrátí celý vklad a zlato,podíly, provize a slevy, které tak také
získá, má již jako bonus. Možná je to právě tento Klub, který probudí ty přemýšlivější a aktivnější z okolí Hradu a semkne nás do společných aktivit. Podrobnosti
lze nalézt na www.zamekkounice.cz nebo na tel. 602 736 953.
Byli bychom rádi u toho, když se začne měnit to hanlivé pořekadlo, na které stále
narážíme i mezi Kounickými, jako by se sami sebe mrskali. Rádi bychom přispěli
spolu s každým z Kounic, kdo o to stojí, aby se změnilo pořekadlo: „Co je z Kounic,
po tom…“ na pořekadlo: „Co je z Kounic, toho co nejvíc.“
Rádi bychom naučili brňany aby zjistili, že v D.Kounicích je jedna z nejlepších
nabídek vín a to pouze 15 minut jízdy od Brna a začali sem pravidelně jezdit hromadnými autobusovými a vlakovými zájezdy a kde jinde by se měli Kouničtí svými víny
chlubit než na hradě, kde jsou prostorné sklepy, obrovská zázemí a výborný servis..
Rádi bychom podpořili obnovu krojovaných místních slavností, na které se budou
jezdit dívat a účastnit se veselí i z okolní blízké ciziny. Je toho mnoho co bychom
společně mohli dělat. Možná, že mnozí z Vás máte doma fotky, pohlednice a jiné
věci spojené s historií města a hradu. Jsme připraveni z nich udělat na hradě stálou
výstavku jako připomínku, jak se zde žilo pro mladší místní, ale i pro ty, kteří objeví,
že D.Kounice jsou místem kde to vždy žilo. Pojďme společně vytvořit nové tradice,
nebo obnovit ty staré a uděat pravdivými nové slogany:
„Co je z Kounic, toho co nejvíc“ a „Kdo nebyl v D. Kounicích, neví nic o Jižní
Moravě.
Zavazují nás k tomu tradice, historie i ti, kteří uložili svůj vzkaz na hradě právě pro
nás součastníky.
F. Zoubek
www.zamekkounice.cz
60
Naše obec recyklací starých
spotřebičů výrazně přispěla
k ochraně životního prostředí
Loni občané odevzdali k recyklaci 90 televizí,
37 monitorů a 1 064,50 kg drobného elektra
Občané naší obce již několik let zodpovědně třídí elektroodpad. Nyní můžeme
přesně vyčíslit, kolik elektrické energie, ropy, uhlí, primárních surovin či vody jsme
díky recyklaci ušetřili životnímu prostředí. Víme také, o kolik jsme snížili produkci
skleníkových plynů nebo nebezpečného odpadu. Informace vycházejí ze studií neziskové společnosti ASEKOL, která pro nás zajišťuje sběr a recyklaci vytříděných
elektrozařízení. Naše obec získala certifikát vypovídající nejen o přínosech třídění
televizí a počítačových monitorů, ale také o významu sběru drobných spotřebičů.
Studie LCA posuzuje systém zpětného odběru CRT televizorů, počítačových monitorů a drobného elektrozařízení. Hodnotí jejich sběr, dopravu a zpracování až do
okamžiku finální recyklace jednotlivých frakcí vyřazených spotřebičů do nového produktu. Pro každou frakci byly vyčísleny dopady na životní prostředí. Výsledky studie
jsou prezentovány jako spotřeba energie, surovin, emise do ovzduší, vody a produkce
odpadu. Konečná bilance vyzněla pro zpětný odběr elektrozařízení jednoznačně pozitivně, a to ve všech aspektech.
Výsledek studie jednoznačně prokázal, že zpětný odběr elektrozařízení, i těch
nejmenších, má nezanedbatelný pozitivní dopad na životní prostředí. Zpětný odběr
a recyklace např. stovky mobilních telefonů uspoří tolik energie, kolik spotřebuje moderní úsporná lednice za více než 4,3 roku provozu. Díky recyklaci jednoho
notebooku dojde ke snížení spotřeby ropy, na kterou osobní automobil ujede téměř
100 kilometrů, nebo dojde k úspoře 392 litrů pitné vody. Stejné množství je například
spotřebováno při 30 cyklech myčky nádobí.
„Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že
občané naší obce v loňském roce vytřídili 90 televizí, 37 monitorů a 1 064,50 kg
drobných spotřebičů. Tím jsme uspořili 45,06 MWh elektřiny, 2 206,73 litrů ropy,
198,05 m3 vody a 1,74 tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových
plynů o 9,90 tun CO2 ekv., a produkci nebezpečných odpadů o 39,28 tun“.
Když si uvědomíme, že například osobní automobil vyprodukuje za rok provozu
2 tuny skleníkových plynů a jedna čtyřčlenná domácnost průměrně ročně spotřebuje
2,2 MWh elektrické energie, jsou to impozantní čísla. Proto si všichni, kteří zodpovědně třídí a přispívají tak k ochraně životního prostředí, zaslouží obrovský dík.
Bc. Martin Frei
místostarosta města
61
Vzpomínky na první světovou válku
V minulém vydání tohoto čtvrtletníku byl článek připomínající výročí jedné z nejvýznamnějších událostí 20. století – první světové války. Je dobré si připomínat fakta,
snad se z nich i někteří lidé poučí. Já teď ale nechci vyprávět něco z obecných dějin,
chtěl bych se podělit o to, co pro mně první světová válka znamená v mých vzpomínkách. Ne, nechci tvrdit, že jsem tu válku zažil, ale v mé hlavě stále jsou dva zážitky.
V mé rodné vesnici Letkovicích je na návsi pomník obětem první světové války.
Poblíž tohoto pomníku bydlela jedna stará paní, která mezi těmi na pomníku zmíněnými měla velmi blízkého příbuzného. Pamatuji si, že za tu dobu, co jsem byl kluk,
několikrát koupila barvu a štětce a přišla k nám, abychom já a můj bratr natřeli plot
kolem pomníku. Udělali jsme to, nepamatuji si už ale, kolikrát to bylo. Zda nám i za
to něco dala, to už též nevím. Důležitější věc byla jiná – přečetl jsem si všechna jména
na pomníku, prohlédl všechny fotografie v uniformách, a hlavně – údaje o místě, kde
ti padlí zahynuli. Pro nás kluky to byla velká exotika číst jména zemí jako Albánie,
Tyroly, Rusko apod. Dnes si můžeme volně cestovat, ale tehdy pro vojáky to byla
cesta zdaleka ne dobrovolná a zdaleka ne zábavná.
Druhou vzpomínkou je strýc Karel. Byl to bratr mého dědy, který právě na začátku
první světové války dospěl, musel narukovat a byl nasazen na italské frontě. Kdykoli
přišel na návštěvu, vždycky se jeho vyprávění stočilo na to, co zažil za války. Pro
něj jako venkovského mladíka byl pobyt na frontě tak významnou událostí, že i ve
vysokém věku stále cítil potřebu se svěřovat. Zdaleka už si nepamatuji všechno, co
vyprávěl, v hlavě už mám jen drobnosti. Například že největším problémem nebyla
střelba, ale stálý hlad a zima. Nebo jak ztratil opasek a pruský důstojník mu dal jiný.
Nebo jak po válce „dezertoval“ – totiž po válce je vezli z Itálie vlakem do Brna, kde
měli být úředně propuštěni z armády. Vlak jel od Vídně a zastavil v Moravských Bránicích. Toho strýc Karel využil, vyskočil oknem a šel pěšky domů.
Já vím, toto jsou drobnosti, ale je dobré vědět, že za poutavými příběhy vyprávěnými ve filmech nebo učebnicích dějepisu stojí osudy lidí, kteří měli zájmy úplně jiné
než bojovat a nechat se zabíjet. Je potřeba naslouchat právě těm „obyčejným“ lidem,
třeba to pomůže zabránit opakování podobných hrůz.
Mgr. Jan Horký
62
Fotbal Dolní Kounice
MUŽI
IV. třída skupina B
1.
D. Kounice A
2.
Mor. Bránice A
3.
Modřice B
4.
Střelice B
5.
Ořechov B
6.
Troubsko B
7.
Babice u Rosic
8.
Řeznovice B
9.
Nová Ves
10.
Oslavany B
11.
Budkovice
12.
Hrušovany
13.
Mor. Bránice A
14.
D. Kounice B
26
26
26
26
26
26
26
26
26
25
25
26
26
26
21
21
19
16
16
15
12
9
9
8
7
3
3
3
2
2
5
1
1
1
4
4
4
5
3
4
2
0
3
3
2
9
9
10
10
13
13
12
15
19
21
23
114:25
96:47
106:33
81:44
61:46
81:58
73:54
59:60
53:56
59:61
47:66
50:106
35:161
23:121
65
65
62
49
49
46
40
31
31
29
24
13
11
9
DOROST
Okresní přebor
1.
Vev. Bitýška
2.
Kupařovice
3.
Měnín/Blučina
4.
Ořechov
5.
Blažovice
6.
Újezd
7.
Soběšice
8.
Rajhrad
9.
Oslavany
10.
Pozořice
11.
Žabčice
12.
Vojkovice B
13.
Troubsko
14.
Modřice
15.
Zbraslav
16.
D. Kounice
29
30
30
30
29
30
30
30
30
30
30
30
30
30
29
29
22
22
19
18
18
15
16
14
14
13
10
8
7
6
5
4
3
2
3
2
1
6
2
4
4
4
4
1
3
5
7
1
4
6
8
10
10
9
12
12
12
13
16
21
20
19
17
24
111:37
95:52
101:45
76:59
76:44
98:53
104:56
94:75
62:70
87:91
62:74
50:114
48:82
56:105
35:85
31:150
69
68
60
56
55
51
50
46
46
43
34
25
24
23
22
13
63
»
Den dětí
Svatogothardské vinařské slavnosti
Čtvrtletní časopis Naše město vydává Město Dolní Kounice
v nákladu 1000 výtisků občanům Dolních Kounic zdarma.
Redaktor: Miroslav Řezáč, tel. 607 044 011
Tisk: STUARE, s. r. o., Jihlavská 2f, Troubsko -Veselka
Ev. č. MK 11172
IČ: 00281 701
Download

2/2014 - Dolní Kounice