ČASOPIS O SJEZDU NA DIVOKÉ VODĚ
SVĚTOVÉ POHÁRY
2009 V TASMÁNII
CO JÍST PŘED ZÁVODEM?
VLADIMÍR VALA ŘÍKÁ : „JEŠTĚ NEKONČÍME!“
OBJEVUJEME ZAPOMENUTÉ SJEZDOVÉ TRATĚ
JARO
2010
EDITORIAL I
Zase se překulil vodácký rok a s ním přichází také další číslo
kanoistického časopisu Na vlně. Jak je na první pohled zřejmé, tak
„Vlna“ prošla přes zimu výraznou změnou. Máme novou hlavičku, nový
formát, rozšířili jsme i redakci a celou grafiku se sazbou si vzal na svá
bedra DK view. Změn je prostě za námi hodně a možná nejsou letos
poslední, kdo ví? Každopádně budeme všichni v redakci netrpělivě čekat
na vaše ohlasy a kritické připomínky. Rádi se také necháme inspirovat
novými tématy a přivítáme další spolupracovníky (fotografy, textaře,
archiváře atd.), aby i to další číslo, které přijde mezi lid na Lipně, bylo
co nejzajímavější a čtenáři byli spokojení.
Šéfredaktor David Knebel
P. S. Velké poděkování patří Víťovi Šrámkovi, díky kterému se toto
nové číslo povedlo zrealizovat.
OBSAH |
SEZÓNA 2010
4
EMURIA BRAVA
5
SVĚTOVÉ POHÁRY V ZEMI KLOKANŮ
7
ZÁZRAK JMÉNEM BŘICHO
10
JAK SE STRAVOVAT PŘED ZÁVODY?
11
STÁLE MŮŽEME VYHRÁVAT
12
ČERNÁ MÍSTA NA SJEZDOVÝCH MAPÁCH
14
S PÁDLEM PO ZELENÉM OSTROVĚ
18
RK COMPANY
20
KICK THE WAVES
21
VLNĚNÍ
22
NA VLNĚ JARO / 2010
3
| CO NÁS ČEKÁ
Text David Knebel
SEZÓNA 2010
na stránkách www.sort2010.org a facebooku MS.
Letošní rok je pro seniorské sjezdaře sezónou
Mistrovství světa. Po roční pauze, kterou vždy vyplní boje o evropské medaile, se nejlepší kanoisté
Juniorská sezóna letos bude završena Mistrovutkají znovu na světové scéně. Místem, kam budou
stvím Evropy, které se jede v červenci v srbském
zraky všech sjezdových fanoušků na začátku červKraljevu. Jelikož se závody konají v Srbsku, kde
na směřovat, je španělský Sort. Horské městečko
je sjezd na divoké vodě v plenkách, není o tratích,
zázemí a organizaci šampionátu skoro nic známo.
na řece Noguera Pallaresa přivítalo v roce 1988 MiPřed rokem se nám dostal do rukou videomateristrovství světa juniorů, od té doby však na dlouhá
ál, který naznačoval, že se nejedná o úplně náročléta zmizelo z hledáčku sjezdařů (k jejich velké škodě). Trať v Sortu patří k tomu absolutně nejlepšímu
nou trať. Spíše se na Balkáně dá očekávat širší řeka
terénu, kde se na sjezdových lodích jezdí. Charaktes malým spádem a občasnými peřejkami. Jak však
rem se pyrenejská řeka asi nejvísituace na místě opravdu vypadá,
ce blíží českému Špindlu a délkou
se mladí Češi dozvědí až při dvou
přes dvacet minut se řadí k fyzicky
soustředěních, která je v Srbsku
před samotnými závody čekají.
nejnáročnějším klasickým závoMinulý rok jsme na MS junidům. Po letech, kdy se vrcholné
orů ve Švýcarsku byli svědky obzávody jezdily na vyloženě lehrovského vzestupu tohoto sportu
kých tratích, si tak letos přijdou
na své milovníci těžké vody.
a mimořádné konkurence, kteČeská výprava pojede na jih
rá se na startu sešla. Náš tým už
Evropy s velkými plány. Druhé
(kvůli vysokému věku) opustil
místo z MS 2008 bude obhajonejlepší singlkanoista světa Onvat kajakářka Kateřina Vacíková.
dřej Rolenc a také další medaiJunior Radek Pavlík
Bronz ve sprintu před dvěma lety
lová posádka Kristek – Baroň je
mimo hru. V českém výběru tak
bral Tomáš Slovák, který spolu
bude pouze jedna posádka, která získala před ros dalšími českými kajakáři bude patřit k největším
kem individuální medaili na MSJ, a tou je dvojice
favoritům letošních soutěží. Zapomínat nesmíme ani
na Lenku Lagnerovou. Má velkou formu a do týmu
Suchánek - Jílek. Dalšími oporami našeho mančafse vrací po dvouleté pauze, kdy se na sto procent větu budou mladíci, kteří zatím na velký medailový
individuální úspěch čekají. Šance na výsledek má
novala studiu na FTK UP. Velká očekávání mají také
singlíři. Mezi seniory letos přeskočil nejlepší junior
kajakový tým v čele s Richardem Hálou (4. na MSJ
posledních dvou sezón Ondřej Rolenc a na nejvyšší
2009 ve sprintu) a stále se lepšícím Filipem Křišťamety bude útočit navrátilec z deblu Marek Rygel.
nem, jehož doménou je sprint. Velkou formu na zaNesmírně složitou situaci mají před sebou naši dečátku roku také potvrzuje kajakářka Klára Paďourová, která se už prosazuje i mezi seniorkami. Těsblíři, kteří vloni brali dvě zlata z hlídek na ME. Přes
ně pod stupni vítězů vloni skončil na Mistrovství
zimu se totiž rozpadly dvě reprezentační posádky
(Uncajtík – Rygel a Neset – Lisický), z kterých sice
ve sprintu i klasickém sjezdu singlíř Radek Pavjedna nová loď vznikla (Uncajtík – Lisický), ale delík, což by letos určitě rád vylepšil a přivezl domů
nějaký cenný kov. Jak se však všem Čechům bude
ficit jedné špičkové lodě určitě bude znát.
na
letošním Mistrovství Evropy juniorů ve sjezdu
Na reprezentaci čeká ve Španělsku závod v dlouhém závodě i ve sprintu a v obou disciplínách také
dařit, si musíme počkat až na 22. července, kdy ME
soutěž družstev. První závody začínají v Pyrenev Srbsku začíná. []
jích ve středu 9. června. Více informací najdete
4 NA VLNĚ JARO / 2010
Text Václav Lagner
Z AKCÍ REPREZENTACE |
EMPURIA BRAVA 2010
projít skrz... Zážitek za 500 Euro.
Stalo se již tradicí, že se čeští sjezdoví reprezentanti vydávají koncem února zlepšit svou fyzickou
V průběhu druhého soustředění, na které se vykondici do teplejších krajin. Nejinak tomu bylo i ledalo pouze 8 statečných kajakářů, nás trápily rozmary počasí. Jednoho krásného rána jsme se protos - naším cílem se stalo přímořské letovisko Embudili a venku sněžilo a sněžilo a sněžilo. Na vodu
puria Brava v oblasti Costa Brava.
Ovšem hned první kontakt s tvrdou španělse dalo chodit jen v čepici a lyžařských brýlích, jinak
skou realitou nás probral z iluzí soustředění v tepnebylo přes větrem unášený sníh nic vidět. Na rozle… Když jsme odjížděli z Čech, bylo krásných pět
díl od místních obyvatel, kteří viděli sníh pravstupňů nad nulou, zatímděpodobně jen na obrázco Katalánsko nás přivítaku, jsme zůstávali v klidu.
lo mínus pětkou! Naštěstí
Tedy alespoň dokud jsme
přišli z tréninku a na base teploty později umoudřily, noci však byly stále
ráku tekla teplá voda a tomrazivé. Prostředí Empilo se, tak se dalo všechpurie je svými podmínno brát s humorem. Jenže
kami pro sjezdaře ideálv důsledku těžkého sněhu
ní. V podstatě se jedná
došlo k přetrhání elektrico jeden velký přístav prokého vedení a celé Katatkaný sítí kanálů. Většilánsko se na den a noc pona apartmánů, ve kterých
nořilo do tmy. A bez elekjsme se ubytovali, je pak
třiny, vody, tepla a při venpřímo u vody. Výhodou kakovních teplotách pod bonálů je, že i když je moře
dem mrazu se na trénink
chce o trochu míň…
rozbouřené, uvnitř přístaČeské trable ve Španělsku
V druhé půli soustřevu je stále klidná hladina.
Ovšem my, sjezdaři, klid
dění nás čekalo pyrenejské
nemilujeme a proto jsme
město Sort. Empurii jsme
opouštěli plni obav, jak to bude vypadat v horách,
se několikrát vydali na otevřené moře vstříc vlnám,
na kterých se podle velikosti dalo „dosurfovat“ až
když u moře zuřila sněhová vánice. Ale Sort nás přina pláž. Při této aktivitě nebyla nouze o eskymácké
vítal slunečným počasím a teplotami dosahujícími
obraty, zejména u juniorských singlířů, protože po20 °C. Hned byla nálada v kolektivu o poznání lepší.
kud se vlna s vámi „zabalí,“ není již úniku.
Krásného počasí a zbytků sněhu v okolních lyžařPro nepádlovací aktivity jsme nalezli zázemí
ských střediscích využila skupina našich sportovců
v místním klubu Nautic vybaveném posilovnou, bak poslední lyžovačce sezóny. Tolik spálených obličejů jsem po jejich návratu ještě neviděl. Většinu
zénem, regenerací, squashem apod. Další oblíbený
tréninků v Sortu s námi absolvovala francouzská
koníček, kterému Češi ve Španělsku podléhají, je
kajakářka Alice Nony a nutno podotknout, že z na„lov“ free wi-fi sítí po celém městě, v kteréžto aktivitě všechny na hlavu poráží „lovec“ Aleš Marek.
šeho kolektivu si odnesla pravděpodobně velmi
Největším nepřítelem českých závodníků nebyl
„silné“ zážitky…
Poslední den jsme pouze podstoupili půlhoditentokrát vítr ani zima, na ty jsme již zvyklí, ale kunovou,
poměrně „ostrou“, výměnu názorů s místpodivu posouvací dveře. Ty byly na ubytování vyleštěné do takové průhlednosti, že si několik sporní policí ohledně výjezdu z parkoviště a mohli jsme
tovců narazilo hlavu a dvěma se podařilo dokonce
vyrazit k domovu. []
NA VLNĚ JARO / 2010
5
Text Kateřina Vacíková
REPORTÁŽ |
SVĚTOVÉ POHÁRY V ZEMI KLOKANŮ
Světové poháry se v loňském roce konaly netypicky až na sklonku sezóny
u protinožců. Českou republiku reprezentovala pouze čtveřice lodí, které splnily
podmínky ČSK pro start na SP. Ke skupině se navíc přidal ještě jeden člen, a tak
Austrálie zažila nájezd Čechů. Kdo z tohoto setkání vyšel vítězně, to posuďte sami.
Je 15. 10. 2009, 15:30. Přijíždím na letiště v Brně
a setkávám se se členy naší výpravy – Lukášem
Uncajtikem - Uncou, Alešem Markem - Ácou
a Markem Ryglem - Marečkem. Překontrolovali
jsme, zda máme vše potřebné a sbaleni (do 20 kg
zavazadel na měsíc a půl) jsme se vydali směr
check-in.
Cesta byla úděsná: 9 hodin na letišti v Londýně,
17 hodin na letišti v Kuala Lumpur a 7 hodin v Melbourne!!! Chtěli jsme začít točit fi lm „Terminal 2“.
Po třech dnech, čtyřech letadlech a pěti letištích jsme se dočkali a naše oči konečně spatřily
Tasmánii.
Na letiště pro nás přijel sám nejvyšší z nejvyšších, John Borojevic s jeho ženou. Rozdělili jsme
se a já s Marečkem jsme se vydali pro auto do půjčovny. Pán ukázal na nablejskanou Toyotu Kluger.
Když jsem se začala dožadovat objednané zahrádky na lodě, pán se rozčertil a řekl, že na střechu
auta z půjčovny nic dávat nesmíme. Tuhle situaci
jsme po týdnu vyřešili á la „czech golden hande“.
Vyfasovala jsem post vedoucího výpravy. Zdánlivě výhodná pozice. Ale opravdu jen zdánlivě.
Totiž, dokud šlo všechno podle plánu a představ,
byla jsem za kámošku, ale jakmile se muselo něco
vyřešit a my jsme se nemohli dohodnout, bylo závěrečné rozhodnutí na mně, načež mi provokatér
Unca začal důvěrně říkat „KIMI“ (Kim Čong-il).
Kromě posledního SP jsme bydleli dohromady s irským týmem, se kterým cestoval náš pátý
NA VLNĚ JARO / 2010
7
| SP 2009 V TASMÁNII
reprezentant ČR Lukáš Novosad – Sádlo. Irové na nás byli jako na vlastní, fakt nám tam pomohli. Měli 2 řidiče, a tak jsme řešili logistiku kolem vody dohromady = tzv. mezinárodní kooperace.
První SP se konal na řece Mersey. Asi hodinu
Symbol Austrálie -klokan
jízdy autem od našeho ubytování a asi 2 hodiny
jízdy od většího městečka. Nebylo tam ani živáčka, natož mobilního signálu. Příroda i řeka byly
zajímavé, těžko bych to přirovnávala k nějakému
toku u nás. Protože zde byly 3 závody, strávili jsme
v prvním ubytování 10 dní. Bydleli jsme v chatovém kempu v lese a každý večer se k nám do popelnice vydávali posumové a kolem dokola
poskakovali wallabies nazývaní také pademelons (pro nás jedině „párty melouns“). Byly
to přerostlé skákavé myši. Původně jsme si
mysleli, že jsou to klokani, tak to pro nás bylo
trochu zklamání. Pozorovali jsme je z chatky…a pak to přišlo. Najednou z ničeho nic
kluci popadli cokoliv, co se podobalo oštěpu, a vyběhli se strašným řevem ven, někam
do lesa. Nejdřív jsem nechápala, co se děje,
a vyděšeně jsem pozorovala, jak se po lese
míhají světla čelovek a ozývají se výkřiky:
„Tam jeee! Tááám!!! Máááám hoooo!“ nebo
„ Dělej, já ti ho naženu!“. Pak mi však došlo,
že se v chlapech probudil dávno potlačený
„pud lovce“, ale to už jsem se válela smíchy
po zemi. Bylo to neuvěřitelné - vydrželi tam
8 NA VLNĚ JARO / 2010
běhat dvě hodiny! Prostě se rozhodli, že musí něco
ulovit a sníst. Tohle se stalo jejich denní zábavou.
Den ode dne dělali pokroky a vymýšleli různé taktiky a návnady. Musím říct, že jsem se už dlouho
takhle nepobavila :o). Ale i přes náročné večerní
běhání po lese dopadly závody na řece Mersey více
než dobře a medaile zacinkaly.
Na 4. a 5. SP jsme se přesunuli zhruba do středu
Tasmánie. Byla to zajímavá cesta. Žádný asfalt, jen
štěrk a písek a v mapě se tato „silnice“ pyšnila názvem „Lake Highway“. Opět jsme se ocitli uprostřed
pustiny, na 5 dní odříznuti od okolního světa. Nechci přehánět, ale v okolí cca 60 km nebyl mobilní
signál. SP č. 4 byl sprint na řece Brady´s. Byl to spojovací kanál mezi jezery, celkem těžký, cca 50 vteřin
dlouhý, ale moc pěkný. Co však stojí za více řádků,
byl SP č. 5. Původně měl být úplně jinde, ale nějak
to nevyšlo, a tak se ho pořadatelé rozhodli přesunout na řeku Ouse, místními vodáky známou pod
názvem „Big River“. Tato řeka má jedno místo nástupu a jedno výstupu. Nikde jinde nejde vylézt ven.
Prohlídnout si ji ze břehu by znamenalo jít na několikatýdenní túru s mačetou. Nikdy se na ní nezávodilo, takže jsme netušili, co máme čekat. Věděli jsme, že začátek je lehký a postupně, jak se řeka
zařezává do krajiny, nabírá na obtížnosti a posledních 5 minut je prý hodně těžkých. Měli jsme jeden
den na trénování. Už jen cesta tam byla zajímavá.
Opět štěrk, písek a kolem měsíční krajina. Dohlédli
jsme daleko - žádný kopec, žádná známka řečiště.
Montáž zahrádky v podání A. Marka a M. Rygla
SP 2009 V TASMÁNII |
Kateřina Vacíková na řece Bradys
Dojeli jsme na start pod malou přehradu uprostřed
ničeho. Plni očekávání jsme nasedli do lodí a vydali
se dolů po řece ve snaze najet stopu. Těžko si člověk zapamatuje 15 minut navlas podobných zatáček
a mělčin a ještě hůř posledních 7 minut masakru.
Naburáceli jsme tam jak nějací nazdárci. Naštěstí
jsme to s mnoha závěsy, kontry, širokými oblouky
a pár kontakty s kameny přežili. Po této první jízdě
jsem měla hodně smíšené pocity, ale po další jízdě
jsem si to začala užívat. Smíšené pocity měli i ostatní. Italové se rozhodli vůbec nestartovat, z německého týmu nestartovaly ženy a C2 a ani Australanky nenasedly na startu do lodě. Následovala další
medailová žeň pro nás.
Poslední SP se konal v Launcestonu na Cataract
George. V tomto závodě se rozhodovalo o celkovém
vítězství ve světových pohárech, a to pro Sádla
a Uncu s Marečkem. Bohužel dva skůčky, minuta
opilé vody a 40sekundový dojezd do cíle po oleji
nebyla naše parketa…
Po závodech následovala párty, rozloučili jsme
se a každý jsme se vydali jiným směrem. My třeba
na dva týdny cestování po Tasmánii, ale o tom někdy jindy.
PS: Tasmania is very beautiful we saw a lot
of beautiful bitches. (Původně chtěl Áca říct, že je
Tasmánie velmi pěkná a že jsme viděli mnoho nádherných pláží.) []
Češi se v zahraničí neztratili. Všichni ze členů
výpravy získali alespoň jednu individuální
medaili. Vůbec nejlépe si nečekaně vedl singlkanoista Lukáš Novosad, který dokonce sahal
po celkovém triumfu. V posledním závodě však
vítězství ztratil, přesto obsadil výborné druhé
místo v celkovém hodnocení. Rovněž druzí skončili v konečném hodnocení deblíři Lukáš Uncajtik
s Markem Ryglem, pro něž to však byla deblová
derniéra.
NA VLNĚ JARO / 2010
9
Text David Lisický
| POSILOVÁNÍ
ZÁZRAK JMÉNEM BŘICHO
Aktivita břicha, resp. břišních svalů, nás provází
denně. Pevné a ploché břicho je předmětem snů žen
i závistivých pohledů mužů a také nezbytnou výbavou
každého kanoisty. Podívejme se blíže na funkci svalů,
bez kterých bychom se ani…nenadechli
Břišní stěna se skládá ze tří vrstev břišních svalů. Jsou to přímý břišní sval, šikmé (zevní a vnitřní)
břišní svaly a nejhlouběji uložený břišní sval příčný.
Zatímco přímý břišní sval je nejvíce vidět, jedná se
o onen pekáč buchet mezi hrudníkem a pánví, funkčně
zaujmutí a udržení polohy těla – tzv. postury). Dobrým
příkladem nám budiž asi nejznámější posilovací cvik
na břicho na světě – sed leh. Nebudeme-li se zabývat
škodlivostí fixace dolních končetin, tak cvik jako takový
posiluje břicho výhradně v tzv. fázické funkci (rozuměj
režim „pohyb“), a to zejména příčný břišní sval (provádíme-li cvik symetricky). My máme pak silné břicho
ve funkci ohnutí trupu, ale pro stabilizaci trupu a přenosu síly třeba při pádlování nebo při ochraně páteře
před úrazem nebo bolesti je nám to víceméně k ničemu.
Do posilovacího programu by proto měly být zařazeny i cviky již zmíněné posturální funkce (režim „výdrž“).
To jsou obecně řečeno cviky s výdrží v určité posturálně
náročné pozici, kterou je třeba vzpor klečmo s oporou
o předloktí, šikmý most, tzv. mrtvý brouk – leh na zádech se zvednutými dolními končetinami nad podložku apod. Důležité je provádět cviky bez zádrže dechu,
naopak na dech se soustředit a prohloubit jej. Počtem
dechů dávkujete intenzitu cviku tak, že začnete třeba
čtyřmi sériemi po 15 dechových cyklech (nádech+výdech), které postupně zvyšujete na konečných 30 až 40.
Zlepšení funkce břišních svalů se vám odvděčí mimo
jiné zlepšením přenosu síly na loď, zvýšením síly horních končetin a v neposlední řadě výrazným snížením
bolestí zad.
mnohem důležitější jsou břišní svaly šikmé a příčný,
zejména ve spolupráci s bránicí a svaly pánevního dna.
Přímý břišní sval se podílí hlavně na ohnutí trupu proti odporu, částečně také na udržování tzv. břišního lisu.
Šikmé břišní svaly umožňují předklon, úklon a rotaci trupu, dále spolu s příčným břišním svalem zvyšují
nitrobřišní tlak, napomáhají výdechu; aktivují se močením, defekací, kýcháním a stabilizují trup a pánev, chrání bederní páteř před poraněním, zajišťují přenos síly
z horních končetin na pánev a dolní končetiny a mimo
jiné umožňují chůzi.
Z výše uvedeného výčtu je patrné, jak důležitá je
pro všechny lidské činnosti právě funkce břicha.
Vidíme, že nejvýznamnější roli hrají svaly šikmé
a břišní sval příčný; důležitou, často nedoceněnou, je
posturální funkce břišních svalů (to je funkce zajišťující
Tak tedy Břichu zdar! []
10 NA VLNĚ JARO / 2010
Ukázka správného držení dolních
končetin při posilování břicha
Text Kateřina Vacíková
VÝŽIVA |
JAK SE STRAVOVAT PŘED ZÁVODY?
V dnešní době čteme nebo kolem sebe slyšíme mnoho informací o zdravé stravě - co a kdy jíst a co a jak
naopak nejíst.
Čert aby se v tom vyznal! Věřím, že spousta z vás
toho zmatku má plné zuby a raději to vzdává…
Bude to znít otřepaně, ale opravdu není jedno, co
do sebe nacpeme - co nabídneme našemu tělu jako zdroj
energie na to, aby mohlo vůbec fungovat, natož provádět nějaké větší akce. Bohužel to není záležitost na jeden den nebo týden, ale zhruba tak na celý život.
Na vysvětlení všeho nestačí jedna stránka,
zvolila jsem proto jen krátkou variantu
stravovacích tipů, která by se mohla
hodit čtenářům (vodákům závodníkům) tohoto časopisu.
Najíst se před závody musíme. Jenže kdy? Mezi jídlem
a závodem by měla být alespoň 2,5 – 4hodinová pauza.
To je zhruba doba, za kterou
by mělo dojít ke strávení potravy. Jakmile se potrava dostane
do žaludku, většina krve se přesouvá do útrob na úkor svalů. Náš
organismus je zaneprázdněn trávením
a v takovéto situaci by rozhodně nepodal
nejlepší výkon. Nebojte se začínajícího pocitu hladu těsně před startem závodu (do dvaceti minut).
Další otázkou je: co sníst? No, rozhodně rohlík se slaninou nebo vysočinou není ta nejideálnější varianta.
Chtělo by to jíst potraviny, které obsahují více cukrů (sacharidů) a minimum tuků a bílkovin. Jenže ani
cukry by neměly být ve formě klasického cukru nebo
sladkostí, ale ve formě tzv. polysacharidů. Ty najdeme
v pečivu, műsli, ovesných vločkách, těstovinách atd.
Nedoporučuje se tmavé pečivo a uzeniny včetně šunky.
Pokud máme pauzu více jak 2,5 hodiny, můžeme si dát
vajíčka na měkko nebo jen 2 - 3 vaječné bílky s pečivem.
Pokud máte strach, že budete mít hlad, nachystejte si ne
úplně zralý banán nebo tyčinku a snězte ji cca 6o - 90
minut před startem.
Častým omylem bývá, že do sebe chvíli před startem nacpete čokoládu nebo nějakou sladkost (nemluvím o doplňcích stravy - ty mají jiné složení) v domnění, že to pofičí. Bohužel může nastat opak.
Tyto cukry se vám do krve dostanou příliš
rychle a stejně tak rychle z krve zmizí. Efekt je asi takový, že se cítíte dobře, ale po pár minutách je
to jako by vám někdo zatáhl ruční brzdu. To proto, že jste svůj
organismus absolutně oblbli
velkým množstvím jednoduchého cukru. Místo toho, aby
se soustředil na výkon, bojuje
s cukrem v krvi, snaží se ho
nastrkat co nejdříve do buněk
takovým fofrem, že to vzápětí
přepískne a v krvi zůstane málo
cukru na podání výkonu!
Nezapomínejte na pitný režim, ten
je stejně tak důležitý jako strava, protože každá reakce v těle je závislá na vodě. Už 1% dehydratace
zvyšuje tělesnou teplotu a 3 % snižují výkonnost. Před
závody popíjejte iontové nápoje. Pijte každých 20 minut,
poslední pití by mělo být cca 20 - 30 minut před startem,
ať si stihnete odskočit na záchod. Doporučuji nejdříve
vyzkoušet nanečisto, jaké potraviny vám vyhovují a jak
dlouho před startem, a pak teprve své poznatky aplikovat před důležitým závodem. []
Kateřina Vacíková je absolventkou rekreologie FTK UP a nyní tamtéž studuje na doktorandském studiu. Komerčně vede kurzy zdravé výživy.
NA VLNĚ JARO / 2010
11
Napsal Jan Šťastný
| ROZHOVOR S LEGENDOU
STÁLE MŮŽEME VYHRÁVAT
Jméno tohoto muže je pojmem. Vladimír Vala je spolu se svým parťákem
Jaroslavem Slučíkem nejúspěšnějším deblkanoistou všech dob. Sportovec, který
vyhrál všechno co se dá, neřekl ani na prahu padesátky poslední slovo. „Valda,“
jak mu kolem vody každý říká, reprezentuje Slovensko. On sám však je Čech jak
poleno, který bydlí kousek od řeky Lužnice v jihočeském Táboře. O jeho kariéře
se s ním pobavil Jan Chrudoš Šťastný.
Jak ses dostal ke sjezdu na divoké vodě?
Kdysi před lety (jo, tak je to správně) jsem chtěl
být nejlepším plavcem. Když jsem zjistil, že to v plavání nepůjde (v Táboře nebyl tehdy bazén), nechal
jsem se někdy v 16 letech spolužákem z gymplu
(Ruda Kristián) zlákat na loděnici a bylo to.
Jaká je Tvoje oblíbená loď, materiál
na vodu, nekrásnější trať, popřípadě závod?
Tak začnu loděmi. Na singlu jezdím na „KIKU“
od Karla Rašnera, na deblu jezdíme na „Feelingu
II“ (máme k němu citový vztah) od firmy Speed art.
Pádlujeme s pádly RAAB paddles od Ondry Raaba
a na sobě máme šprickobundy Sandiline.
Nejkrásnější nebo nejoblíbenější trať - to je složitá otázka. Jsou to všechny sjezdové tratě, kde
se jezdí „divoká voda“, např. slovinský Bovec, italská
Valtellina a Mezzana, francouzký Bourg a Treignac,
Vladimír Vala a Jaroslav Slučík - ME 2009 Valtellina
12 NA VLNĚ JARO / 2010
německý Garmish, u nás Lipno a Špindl a teď i španělský Sort. A závody? Všechny vyhrané.
Co považuješ za svůj největší sportovní
neúspěch?
Tak neúspěchů je víc. Počáteční ten, že jsem
čekal na první velkou medaili až do 26 let. Velké
zklamání bylo vystoupení na MS v Karlových Varech - moc jsme chtěli doma zajet a byl z toho totální propadák. A Ivrea 2008 nám taky moc nesedla.
Pravda je, že charakterem nám ty dvě tratě moc nevyhovovaly, my „olej“ moc nemilujeme.
Když jsem začínal jezdit já, byl jsi proslulý jako tréninkový fanatik. Je tomu tak pořád, nebo už na to Tvoje staré tělo nestačí?
No, maličko se to posunulo, tělu už se nějak nechce regenerovat. Někdy se zblázním, zapomenu
na to, chci toho natrénovat co nejvíc, jako kdysi,
VLADIMÍR VALA |
Vladimír Vala
a pak se z toho měsíc léčím. To se mi stalo zrovna
letos v březnu a stále ještě jsem se z toho úplně nevzpamatoval. Myslím, že ale pořád trénuju docela
dost. Uvnitř to pořád je, musím to dost hlídat.
Když srovnáš Tvůj trénink za totáče a teď,
kde vidíš největší rozdíl?
Tenkrát jsem měl super fyzičku a trochu jsem
nestíhal v technice na divoké vodě, teď je to spíš
naopak. Technika by docela šla, ale je potřeba pracovat víc na té fyzické kondici.
Poradíš začínajícím sjezdařům něco z Tvé
tréninkové kuchyně? Nějakou Tvoji specialitu, kterou nikdo neumí nebo nejezdí…
Nevím, asi aby se nebáli zpotit (patří to k tomu),
může jim být po tréninku i trochu na „blití“. Pravidlo, že „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ platí, i
když tomu většinou ti mladíci nevěří.
V minulém století jsi byl úspěšným singl kanoistou (2. místo na MS 1989), jak velký problém byl Tvůj přechod na C2 a proč
k němu došlo?
Takhle postavený to zní hrozně… A přechod na C2
- to se stalo více méně náhodou. Na Mistrovství,
Vladimír Vala v datech
1963 - Narození
1979 - Poprvé na loděnici
1981 - Mistr ČSSR juniorů
1983 - Mistr ČSSR
tenkrát ještě ČSFR, jsme chtěli se Slučikem startovat v obou kategoriích, na C1 i na C2. To nám neumožnili, a tak jsme riskli C2 (titulů na C1 jsme měli
oba dost). Loď nám půjčili Bubeníček se Štastným
(s tím, že kdybychom ji rozbili, museli bychom jim
sehnat novou). No a vyhráli jsme víc než o minutu a dokonce jsme tenkrát porazili i kajakáře. Šlo
to nějak samo.
Po velice špatném vystoupení na MS
2008, které jste korunovali plavbou ve sprintu, to vypadalo, že ukončíte kariéru. Co vás
motivovalo do dalšího tréninku?
Je pravda, že další ježdění bylo na vážkách. Jednak jsme nechtěli odejít takhle zpráskaní a potom
ta voda ve Valtellině - to bylo velké lákadlo, to byla
naše krevní skupina.
Na ME v loňském roce jste povstali z mrtvých a rozdílem třídy zvítězili. Čím si myslíš, že to je a jsi spokojen s loňskou sezónou?
Když víš, že bude závod na vodě, která ti sedí
a která bude zase divoká, tak potom baví i trénink.
Asi to na takový vodě fakt umíme. Loňskou sezónu pokazilo pouze to, že jsme kvůli nedostatku financí nevycestovali na Světový pohár do Tasmánie.
Jak prestižní pro Tebe bude MS v Sortu 2010? Jaké si dáváte cíle na letošní rok?
My si musíme dávat už jenom ty nejvyšší cíle .
Je tam voda, která by nám měla opět sedět, takže
když vyjde trochu forma tak snad…
V zákulisí se šušká, že byste chtěli vyhrát
MS ve Francii 2012. Vždyť už ti bude 50 let,
není to trochu troufalost?
No, sháníme nějaký grant nebo peníze z fondů
EU na financování výzkumu, kde jsou meze u geriatrických sportovců, aby se to dalo nějak ufinancovat, a potom uvidíme. Ale byla by to parádní drzost,
ne? Bourg je naše oblíbená voda. []
Aktuality na www.valaslucik.com
1989 - První medaile na MS (stříbro C1, USA)
1991 - První závod C2 - Mistr ČSFR
1993 - První medaile na MS (stříbro C2, ITA)
1995 - První titul mistra světa (Bala, VB)
2006 - 10. titul mistra světa (3x C2, Karlovy Vary)
NA VLNĚ JARO / 2010
13
| HISTORIE
Text Václav Lagner
ČERNÁ MÍSTA
NA SJEZDOVÝCH MAPÁCH
Doby, kdy místa na mapách lidského poznání byla bílá, jsou už za námi. Noha
člověka vstoupila na všechny kontinenty a prošlapala každý centimetr zemského povrchu. Podobně je to i s pomyslnou kanoistickou mapou. V posledních
několika desetiletích se, i díky technologickému pokroku, podařilo sjet všechny
myslitelné řeky. Logicky by se tedy i „kanoistický” atlas měl rozšiřovat a možností, kam se se sjezdovou lodí vrtnout, přibývat. Bohužel praxe je přesně opačná. Za posledních dvacet let se naopak možnosti pro českého sjezdaře výrazně
omezily a přibylo mnoho tzv. černých míst na mapě. Míst, která kanoisté dobře
znali, ale z nejrůznějších důvodů jsou jim dnes zapovězeny. V situaci, kdy reálně hrozí další rozšíření těchto smutných lokalit, jsme se v časopisu Na vlně rozhodli zrekapitulovat, kam všude už noha sjezdaře v Čechách dlouho nevkročila.
14 NA VLNĚ JARO / 2010
STARÉ SJEZDOVÉ TRATĚ |
Morávka
Morávka je krásná sjezdová řeka, najdeme
ji jihozápadně od Frýdku-Místku. Tato horská
říčka, pramenící v CHKO Beskydy, končí jako
pravostranný přítok Ostravice ve Frýdku-Místku.
Start závodu býval pod přehradou Morávka, která
slouží jako zásobárna pitné vody pro Frýdecko.
Heda Švihelová (Kratochvílová)
na jednom ze skoků řeky Morávky
které se skákaly, dále pak tři poměrně vysoké jezy,
na nichž byly umístěné šoupačky tak, aby se daly
sjet. Tyto skluzy jsou původci několika historek.
Jednou se prý jako naváděcí branka zarazily
dvě tyčky do dna nad jezem, ale jeden z prvních
jezdců zazmatkoval a v okamžiku, kdy položil
pádlo na palubu, je obě zlomil. Ostatní závodníci
pak nevěděli, kde se šoupačka nachází, a skákali jez
mimo. Další variantou šoupaček byly konstrukce
na sudech, které pod jezem plavaly. Nicméně,
když sportovec projel, tak se ponořily, jak se ale
vracely zpátky, uvízl závodník de facto na suchu.
Tímto způsobem zde například slovenský borec
Janko Stachera zlomil loď. Mezi jezy má Morávka
charakter podobný Sázavě. Cíl sjezdu byl cca
čtyři kilometry pod hrází, při délce závodu kolem
20 minut. Jezdily se zde sjezdové NKZ či postupové
sjezdy, které byly pořádány oddílem z Ostravy.
OSTRAVICE
Mapa okolí Morávky
Nejezdí se zde již od 70. let, kdy byla uzavřena
do ochranného pásma právě kvůli pitné vodě.
Pod startem byly dva stupně vysoké cca 1,5 metru,
Ostravice je další beskydská řeka. Stejně jako
Morávka protéká Frýdkem-Místkem. Start býval
pod přehradou Šance. Po celém úseku má voda
charakter WW II – WW III, střídají se zde peřejnatější úseky s klidnějšími místy. Cíl byl pak o cca
4,5 kilometru a o 20 minut tvrdé dřiny níže, těsně
nad známou ostravickou kaskádou. Jezdil se v podstatě ten samý úsek, jaký je závodníkům dnes znám
ze štafetového závodu ADRENALIN CUP. Podle
historek zde byla zkratka zatáčky průskokem u břehu, kterou si slovenští jezdci vždy před průjezdem
NA VLNĚ JARO / 2010
15
| STARÉ SJEZDOVÉ TRATĚ
slovenské lodě proházeli, ale českým závodníkům
ji zase „kamarádsky“ zpátky zahradili. V minulosti
se zde jezdily kvalifikační závody, a to jak sjezdové,
tak slalomové, dále mistrovství republiky dorostu
a kvalifikační závody o 1.VT.
STVOŘIDLA
Závody na Stvořidlech si jistě pamatuje každý
„zkušenější“ závodník. Byly to jedny z prvních
sjezdových závodů sezóny, tudíž nebyla nouze
o opravdu arktické podmínky závodění. Pořadatelem
byl oddíl kanoistů z Ledče nad Sázavou. V sobotu
i v neděli měly závody stejný průběh. Dopoledne
se vyráželo na klidnější část, na trasu Světlá nad
Sázavou – Stvořidla, která má charakter mírně
tekoucí vody s jedním jezem s délkou tratě kolem
15 minut. Zato odpolední část patřila mezi výživnější
- jezdil se úsek ze Stvořidel do Ledče nad Sázavou.
Tento úsek je vyhlášeným místem jak mezi turisty,
tak závodníky. Střídají se zde lehčí úseky s peřejemi
WW II až WW IV v závislosti na vodním stavu.
Koryto má velký spád, je zde mnoho kamenů a udržet
správnou stopu jízdy nepatří mezi nejsnadnější
úkony. Délka tohoto závodu byla 17 - 18 minut. Tato
krásná trasa se přestala jezdit těsně po revoluci,
v minulých letech byla snaha znovu vrátit sjezd
na Stvořidla, nicméně vždy ztroskotala na nízkém
počtu přihlášených závodníků. Jako perličku bych
ještě připomněl závod Týnec nad Sázavou – Praha,
který pořádal oddíl Motorlet Praha.
ŽELIVKA
Závody na Malé Želivce byly podobně jako Stvořidla určeny pro otužilejší jedince. Jezdily se vždy jako
vůbec první sjezdové závody celé sezóny. Po stránce vodního terénu nepatřily rozhodně mezi obtížné,
po většině toku byla hladina klidná až mírně tekoucí.
Jediným zpestřením byl záludný jez s šikmou hranou. Je postavený šikmo, takže aby závodník nespadl
dole do břehu, musel se celou dobu jízdy jezem „odšťouchávat“ do boku o povrch jezu. Celá délka tratě
byla kolem 12 – 15 minut. Pořádala je skupina závodníků z TESLY Žižkov pod vedením Antonína Pípala, kterému se z této tratě podařilo udělat prestižní
Sázavská Stvořidla za jarní vody
16 NA VLNĚ JARO / 2010
STARÉ SJEZDOVÉ TRATĚ |
mezinárodní závod se širokou účastí například německých či rakouských závodníků. Start byl těsně
pod přehradou, cíl pak o 4 km níže u kláštera. Na této
trati se nejezdí již od 90. let. Jednou prý byla taková zima, že zamrzla rovinka nad jezem a závodníci
se pak vraceli na start proti proudu s tím, že nemohou dokončit závod.
JIZERA
Jizera je řeka, která nabízela a stále nabízí několik krásných závodních terénů. Mezi nejznámější
určitě patří sjezd kolem Ostrova hrůzy, který mezi
znalými vodáky nemusím jistě představovat. Toto
obtížné místo tvoří ostrov uprostřed řeky, kolem
kterého padá řeka ve velkém spádu a v závislosti
na vodním stavu tvoří povětšinou několik velmi silných vodních válců. Dříve se jezdil v pravé straně,
ale vždy se ve startovním poli našlo několik lodí,
které „šidily“ a objely raději ostrov v levé části, kde
neteklo mnoho vody, průjezd zde byl pomalý, nicméně jistý. Pod Ostrovem hrůzy se již Jizera uklidňuje,
voda tady má charakter podobný jako Otava u Čeňkovy Pily. Celá délka závodu byla okolo 20 minut,
přičemž start býval jak pod tak i nad Ostrovem hrůzy v závislosti na vodním stavu. Pořadateli pak byl
Motorlet a později Bohemians Praha, sjezdy nesly
název Cena osvobození. Závody se tady už nejezdí,
protože je velmi těžké je naplánovat dopředu tak,
aby byla ideální přírodní voda. Navíc se téměř celá
trať nachází v Krkonošském národním parku, tudíž
je nutné vyřídit povolení k pořádání hromadné akce.
Dalším zajímavým úsekem Jizery je Riegrova
stezka, což je úsek cca 2 km nad soutokem s Kamenicí. V prvopočátcích závodníci chodili s loděmi
na ramenou od soutoku až na start, který byl těsně
nad začátkem kaskády; později, když se podařilo
domluvit s obsluhou přehrady, byl start umístěn
do Semil. Ze startu nad kaskádou byla délka kolem
10 - 12 minut, při startu v Semilech pak 17 – 20 minut s cílem vždy na Paraplíčku (přírodní slalomová
trať cca 1 km pod soutokem s Kamenicí). Kaskáda
začínala řadou tří válců, pak následovalo několik
průskoků mezi kameny, z nichž vždy pouze jeden
byl bezpečně jetelný. Zde dosahovala obtížnost až
WW III – IV, v jiných úsecích pak klesla na WW II.
Další sjezdový závod který nabízela Jizera, byl
sjezd Poniklá - Jablonec nad Jizerou. Nebyly to sjezdy s velkou obtížností, absolutní „olej“ se zde střídal s lehkými peřejkami. Na trase závodu byl pouze
jeden velký jez s vytaženými vraty, pod nimiž byla
v pravé straně velká skála, na kterou hnala hlavní
proudnice. Závodníci tak do poslední chvíle mířili přímo do skály, aby je odrážející se proud vody
na poslední chvíli odsadil. Nicméně hlavně deblovým posádkám se tento manévr tu a tam nepovedl,
a tak zde byly vidět ukázkové příklady čelních nárazů. Například plzeňské posádce Malkus - Hrabec
se povedlo na skálu doslova vyjet větší částí lodě,
poté zcouvali zpátky a ještě se jim podařilo celý závod vyhrát. []
Riegrova stezka na Jizeře
patří v Čechách k tomu nejlepšímu
NA VLNĚ JARO / 2010
17
| POHLED DO CIZINY
Text Lukáš Novosad
S PÁDLEM PO ZELENÉM OSTROVĚ
Lukáš Novosad patří k výrazným postavám českého sjezdu na divoké vodě. Ve
své době absolutně nejlepší domácí singlíř se na vrcholu kariéry s kanoistikou
nečekaně rozloučil a na několik let si dal pauzu. Před pár lety se však Lukáš
u vody začal ukazovat znovu a jak u něj vždy bylo zvykem, nezůstal dlouho stát
opodál. Ve svém novém bydlišti Českém Krumlově vybudoval silnou tréninkovou
skupinu a zázračným způsobem vytáhl vzhůru sympatický tým Irska, se kterým
je v těsném kontaktu. Kanoistika v Čechách a na Zeleném ostrově je jako voda
a oheň, a proto bude určitě zajímavé se s Irskem díky „Sádlovi“ blíže seznámit.
Centrem sjezdu na divoké vodě je v Irsku určitě
Dublin. Jsou tu dva velké kluby WWKC (White Water Kayak Club) a SLCC (Salmon Leap Canoe Club).
WWKC Dublin je oddíl, kde se pěstuje spousta
vodáckých disciplín. Nejpopulárnější je zde kanoe
polo, hned za ním jsou maratonci a lehce v útlumu je
tu právě sjezd, slalom či vodní turistika. Dublinská
řeka Liffey dává ideální možnosti k hrubému trenálu právě pro sjezdaře. Charakter je Liffey něco jako
Morava nad Litovlí, v jarních a letních měsících tu
neteče mnoho vody a o mělčiny není nouze. V řece
občas plavou potkani a je v ní zakázáno se koupat.
Rutinou je, si po tréninku opláchnout ruce a obličej vodou z kohoutku, a tím se trošku desinfikovat
či spláchnout ten hnůj z kůže. Mně osobně to přijde trošku přitažené za vlasy, ale střevní potíže jsou
tu časté. A když tě nějaká taková „běhavka“ popadne,
jsi den mrtvý a rozhodně nejsi schopný normálně
fungovat, jako jít do práce či snad pádlovat.
Za klub WWKC závodí například kajakářka
Liz Shouldice, která z loňských závodů světového
poháru v Tasmánii přivezla první velkou medaili
Singlkanoista Conor Healy v prosinci
při maratonu na řece Munro
18 NA VLNĚ JARO / 2010
SJEZD V IRSKU |
ze světové soutěže pro Irsko. Liz je jedna ze třech
žen, co se tu na sjezdových závodech potkávají. Další dvě ženy se vozí pro radost a rozhodně svoji nižší
výkonnost nijak neprožívají a závody si spíš užívají.
Od letošní zimy s nejlepší irskou kajakářkou
trenérsky spolupracuje i „naše“ Kateřina Vacíková.
Ze singlířů je pro nás známý Keith McGuirk alias
„punker“. Keith je tahounem celého sjezdu na ostrově. Stará se o mládež, shání sponzory a vlévá energii do zatuchlého irského kanoistického systému.
Tréninkovými parťáky jsou mu dva singlíři junioři,
kteří se představí na letošním MEJ v Srbsku - Conor Healy a Jack McCabe. Oba svojí výkonností pořád trošku pokulhávají, ale snaha se jim nedá upřít.
Kajak je tu nejpopulárnější disciplínou. Jedničkou je letos Cillian Duggan, hubený sympatický provozovatel dublinské čerpací stanice, který má za svoji životní partnerku právě Liz Shouldice. Tento pár
spolu nejen žije, ale tvoří i tréninkovou skupinu.
Druhým oddílem, o kterém bych se rád zmínil,
je SLCC Club. Je to další dublinský klub, který má
základnu na malém jezeře asi 15km proti proudu
Liffey od klubu WWKC. SLCC je oddíl, kde kralují rychlostní disciplíny na klidné hladině. Sjezdu
se věnují teprve několik posledních let jako podřadné kategorii tak, aby nějak zaplácli dlouhé nudné zimní období. Ono je vůbec zajímavé, že hlavní
sjezdová sezóna je pro Irsko od října do února. Je
to čas velkých dešťových srážek a řeky tím pádem
mají vodu, na které se dá jezdit. A jak vypadají sjezdové závody v Irsku? To se sejde třicet až padesát
lodí a závodí se na tratích o obtížnosti do WW III.
V případě, že je voda obtížnější, závodníci odmítají
startovat jak pro obavy o materiál, tak i z nedostatku zkušeností s těžší vodou…
Singlkanoista Keith McQuirk - Munro
Jak už jsem napsal v Irsku sjezdová sezóna skončí a u nás teprve začíná. Dalo by se říci, že je to ideální země na zimní přípravné období, ale zdání klame. Díky nepřízni počasí je irská zima psychicky
extrémně náročná. Je těžké hledat motivaci k tréninku v sychravém počasí bez mrazu, ve dnech, kdy
slunce téměř nesvítí a krajinu pohlcuje velmi brzo
přicházející tma. Skutečně je velmi snadné si zdůvodnit, proč na tu vodu dneska nemusím , když je
venku tak hnusně.
Ale zpět k základně klubu SLCC. Chtěl bych
se zmínit o třech mladících: Lorcan Feely, Tom
Brennan a Adam Sweeney, kteří při loňském MSJ
ve švýcarském Buochs poprvé vystrčili růžky
a ukázali, že by mohli trošku pozlobit ostatní
země. Ve sprintových hlídkách skončili na 6. místě
se ztrátou 3 vteřin na medaile a při závodě družstev
v dlouhém závodě si vyjeli 7. místo ze 14 krajin.
Nutno podotknout, že hlavní závodní disciplínou
těchto juniorů je rychlostní kanoistika. O tom
jestli tito junioři pojedou i letošní MEJ ve sjezdu
se tak rozhodne u kulatého stolu. Hlavní slovo
budou mít finanční náklady a irská federace snažící
se využít talentů hlavně pro olympijskou disciplínu.
Kluci samotní sjezd mají velice rádi a berou ho
jako obrovský relax oproti stresem nadupané
rychlostňácké kategorii.
Členem stejného klubu je i Eoin Rheinisch, slalomář, který na sebe upozornil 4. místem na olympiádě v Pekingu. Eoin je slalomář samorost, který
tráví 10 měsíců v roce tréninkem mimo Irsko.
Několik výše uvedených irských závodníků
k nám přijede na sprintové poháry do Roudnice
a Veltrus. Juniorské družstvo se zúčastní předmistrovského závodu v Žimrovicích v polovině léta. []
Kajakářka Liz Shouldice - Sort
NA VLNĚ JARO / 2010
19
Text Václav Lagner
| VÝROBCI
RK COMPANY
Na rozdíl od firem Kick The Waves a Zástěra Composites se RK Company nezabývá pouze
produkcí sjezdového vybavení. Ve svém portfoliu má i florbalové mantinely, basketbalové desky
či autodoplňky.
Za touto společností stojí Karel Rašner, sjezdař
– singlkanoista. Své vlastní lodě si začal K. R. na loděnici stavět již od 14 let, firma samotná pak vznikla
v roce 1995. Zpočátku se nezabýval závodními loděmi, ale výrobou přileb (horolezeckých, paraglidistických) pro firmu Lubin a také výstavních figurín. V roce 2000 jej oslovil Tomáš Indruch a Petr
Sodomka ohledně spolupráce na výrobě závodních lodí, v letech 2004-2006 pak firma dělala lodě
pro německou značku Prijon.
Na vývoji nových typů spolupracuje Karel Rašner např. s Lukášem Novosadem, Petrem Sodomkou či francouzskou deblovou posádkou Thomas
Peltriauxe – Theodor Heitz.
RK Company je známá především jako výrobce
singl- a deblkanoí. Mezi produkty najdeme úspěšné SHIRO, novější KENU a v současné době se tvrdě pracuje na vzniku nejnovějšího typu – THaRK.
Mezi singlkanoemi pak najdete snadno
ovladatelnou loď KIKU a evoluci Baly – typ GERY.
Na své si přijdou i kajakáři a kajakářky, a to v podobě modelu Himawari, který je určen především
pro lehčí terény i jezdce.
U všech uvedených typů si můžete vybrat svůj
Slováci Šutek - Grega
na lodi RK Company
vlastní design i skladbu materiálu. Celkový počet
doposud postavených lodí se pohybuje kolem 300,
při dodací lhůtě kolem 3 – 5 týdnů (podle aktuální
vytíženosti výrobce).
Na lodích RK Company jezdí celá řada sportovců české i světové špičky, například T. Kejklíček,
L. Novosad, J. Rohn, C. Healy, Šoška – Kunhart či
Schmitz – Knippling. []
VÝROBEK
DOPORUČENÍ, VLASTNOSTI
VODÁCKÉ OSOBNOSTI NA LODÍCH RK COMPANY
KAJAKY
HIMAWARI
LEHČÍ TERÉNY
TOČIVÁ, STABILNÍ
L. SLUČIKOVÁ
KIKU
LEHKÝ ROZJEZD, SETRVAČNOST
DOBRÁ TOČIVOST
T. KEJKLÍČEK, K. RAŠNER, V. VALA
GERY
LEHČÍ A STŘEDNĚ OBTÍŽNÉ TERÉNY
PRO JUNIORY I SENIORY
VYCHÁZÍ Z MODELU BALA
L. NOVOSAD, J. ROHN, C. HEALY
KENU
STABILNÍ, LEHCE OVLADATELNÁ, ZÚŽENÁ PALUBA PRO LEPŠÍ ZÁBĚR
SNADNĚJI“ŘEŽE“ VLNY
ŠOŠKA - KUNHART, SCHMITZ – KNIPPLNIG,
CUC - ZDRÁHAL
SHIRO
RYCHLÁ, NEPŘETÁČIVÁ, DRŽÍ SMĚR, ROBUSTNĚJŠÍ PŘÍĎ
BARCAJ - BENEŠ
OLI
KAJAKOVÉ PÁDLO
SDL 07
PRO FYZICKY ZDATNÉ SPORTOVCE, KLASICKÝ SJEZD I SPRINT
NDL 07
PRO JUNIORY, REKREAČNÍ ZÁVODNÍKY
PRO ZÁVODNÍKY S VYSOKOU FREKVENCÍ ZÁBĚRŮ
SINGLKÁNOE
DEBLKÁNOE
PÁDLA
SÁDLO
SPRINTOVÉ TRATĚ A VODNATÉ TERÉNY, PRO SILOVÉ JEZDCE
NUDLE
LEHČÍ A MÉNĚ VODNATÉ TERÉNY, ŠPIČKOVÍ JEZDCI I ZAČÁTEČNÍCI
20 NA VLNĚ JARO / 2010
L. NOVOSAD
J. ŠŤASTNÝ
www.rkcompany.com
Text Václav Lagner
VÝROBCI |
KICK THE WAVES (ZBSPORT)
Za touto úspěšnou značkou stojí náš špičkový
kajakář Tomáš „Vassago“ Slovák a Zdeněk Bozděch,
výrobce lodí a jiných kompozitů.
Prvotními impulsy ke vzniku nové značky
mezi výrobci lodí byla nespokojenost se stavem
tehdejšího trhu, hlavně s kvalitou a termíny dodání vybavení. A-tak se v roce 2002 ve spolupráci
s dalším úspěšným sjezdařem Kamilem Mrůzkem
zrodil úspěšný model „ATTACK“, speciál na ME
v Karlových Varech, který oběma pomohl dosáhnout zlatých medailí.
a nový kajak Tonga pro MS v Sortu. Tonga vznikla ve spolupráci s francouzskými reprezentanty; je
to loď s větším výtlakem, stabilitou a lepší ovladatelností, při zachování rychlosti. Pro singlkanoisty
je vyráběn model LIMAX.
U všech lodí můžete ponechat původní, nebo si
i nechat nastříkat svůj osobitý design, stačí pouze zaslat svou představu. Cenově se lodě pohybují
od 26 800 korun v nejjednodušším provedení BASIC až po 47 800 korun v top provedení pro nejnáročnější. V současné době KTW distribuuje nejen
Nový kajak Tonga
Pro další vývoj firmy bylo důležité MS 2004
v německém Garmisch-Partenkirchenu, kde rychlý,
avšak hůře ovladatelný, Attack nebyl nejideálnější
lodí. To dalo popud ke vzniku zatím nejúspěšnější
lodi Kick The Waves, lodi WAKA a její faceliftované sestře, modelu WAKATWO. V posledním roce
vznikl model WINI (kajak designovaný společně a Kateřinou Vacíkovou, Jesiccou Oughtonovou
a Petrou Slovákovou pro ženy a lehčí závodníky)
VÝROBEK
KAJAKY
DOPORUČENÍ, VLASTNOSTI
VODÁCKÉ OSOBNOSTI NA LODÍCH KTW
ATTACK
VELMI RYCHLÁ, JEDNODUŠŠÍ TERÉNY
K. MRŮZEK, T. SLOVÁK
WAKA
VŠECHNY VODNÍ TERÉNY
ŠPIČKOVÍ JEZDCI I ZAČÁTEČNÍCI
T. SLOVÁK, K. MRŮZEK, REMI PETE, R. GERARD,
J. SCHOFIELD, G. SCHMIDT
WAKATWO
STEJNÉ VLASTNOSTI JAKO WAKA, ÚPRAVA PŘEDNÍ PALUBY
V. RISSO, A. SUDRIE, V. LAGNER
WINI
TONGA
SINGLKANOE
lodě, ale i pádla a veškeré příslušenství - od obalů
na lodě přes chrániče až po oblečení na vodu. Nyní
má firma 5 zaměstnanců a počet dosud vyrobených
lodí je v řádu stovek. Dodací lhůty se přes léto běžně pohybují v rozmezí několika týdnů. KTW má
také svůj testovací tým složený z předních domácích i-světových závodníků, jehož členy materiálně podporuje a konzultuje s nimi úpravy, případně
nové modely lodí. []
ŽENY A LEHČÍ JEZDCI
LEPŠÍ POHLED NA JÍZDU
VYSOKÁ STABILITA V PEŘEJÍCH
VÝBORNÁ OVLADATELNOST A TOČIVOST
RYCHLOST NA KLIDNÉ VODĚ
H. BROWN
LOĎ VYROBENÁ PRO MS V SORTU 2010
LIMAX
STABILITA A VÝBORNÉ OVLÁDÁNÍ NA DIVOKÉ VODĚ
E. MILIHRAM, D. LISICKÝ, R. PAVLÍK
SPEAR
KAJAKÁŘSKÉ PRO SJEZD A RYCHLOSTNÍ KANOISTIKU
T. SLOVÁK, R. HÁLA, V.LAGNER, K. SLEPICA
EEL
KANOISTICKÉ PRO SJEZD A RAFTING
VÝROBCE RAAB PADDLES
VALA - SLUČIK, ANDREE - DRIESCH, GOJIČ, PAVLÍK,
RYGEL, VESELÝ
PÁDLA
www.kickthewaves.com
NA VLNĚ JARO / 2010
21
| VLNĚNÍ
SUMMIT V PRAZE. CO BYLO V POZADÍ?
Obamu vypísklali tisíce kanoistů
E
HÝB
NK A
VRA TOVOU
S V Ě I KO U
IT
POL
Ti se nám ale vybarvili!
Víme, co stálo v pozadí summitu Medveděv - Obama v Praze! Podpis
smlouvy o jaderném odzbrojení byl pouhou záminkou. Ve skutečnosti
světoví leadeři 9. dubna v Praze hasili největší ekologickou krizi v poválečné historii. Obama i Medveděv přijeli podpořit mezinárodní aktivisty
v boji za záchranu Vranky obecné v Labi pod Špindlem, jejíž vyhubení
hrozilo díky pořádání květnových kanoistických závodů. Proti plánu
velmocí na zrušení závodů marně protestovali statisíce kanoistů. Česká vládní garnitura nátlaku ze strany USA a Ruska dlouho odolávala
a kladla si tvrdé podmínky. Po celonočním jednání na Hradě se nakonec
podařilo najít kompromis a dohoda mezi Ruskem, USA a ČR byla podepsána. Z dobře informovaných zdrojů se nám podařilo zjistit detaily
tajné smlouvy. Za zrušení závodů a ochranu Vranky na Labi se USA revanšuje Česku výcvikem našich mariňáků z Brandýsa nad Labem v elitní škole West Point. Rusko zase vyšle z Bajkonuru českého kosmonauta
na chystanou cestu k Marsu. Nejvážnějším kandidátem na tuto poctu
je Jiří Paroubek, který se osobně přihlásil jako dobrovolník a okamžitě
na sobě začal tvrdě pracovat. „Tak podívejte se, předně chci říct, že je
dobře, že ta smlouva tady vznikla.
Kdybychom těm kanoistům neTo je ona! Vranka obecná
zatli takhle ten tipec, tak bych
taky nikam letěl nemusel, a to by
pro tuto zemi byla obrovská škoda," řekl předseda ČSSD a druhý
český kosmonaut Jiří Paroubek
na mimořádné tiskovce, kterou
po podpisu smlouvy uspořádal
Lidový dům. []
Časopis Na vlně Jaro / 2010
Vydává: Český svaz kanoistů
Články do tohoto čísla napsali:
Václav Lagner, Kateřina Vacíková, David Lisický, Lukáš
Novosad, Jan Šťastný a David Knebel
Fotografie: Vladimír Vala, SK UP Olomouc, DK view,
David Lisický
Sazba a grafika: DK view (David Knebel)
Jazyková korektura: Dana Fusková
Odborná konzultace a tisk: Solen
Časopis vychází v nákladu 500 Ks
Číslo Jaro / 2010 vyšlo 7. 5. 2010
Příští číslo vychází 27. 8. 2010
22 NA VLNĚ JARO / 2010
Reklamní texty, foto,
video a grafika na zakázku.
PŘEDSTAVÍME SVĚTU
REALITU Z VAŠEHO POHLEDU
[email protected]
VODÁK SPORT
PARTNER ČESKÉ
KANOISTIKY
Největší síť prodejen a půjčoven lodí a vybavení
na vodu v České republice. Sortiment Hiko, Frog,
Profiplast, Raab, Galasport, Sthohlquist a mnohé
další. Výhradní dovozce Jackson kayak, Pyranha
a Exo. Co máme prodáme co nemáme objednáme.
BRNO, BRATISLAVSKÁ 31
OLOMOUC, KYSELOVSKÁ 57
OSTRAVA, SOKOLA TŮMY 1536/5
BRATISLAVA, JASOVSKÁ 12
WWW.VODAK-SPORT.CZ
Jsme hrdým partnerem nejlepší české sjezdařky
Kateřiny Vacíkové a vyhlášení Kanoista roku 2010.
V letošním roce jsme spustili největší prodejni akci
v dějinách vodáctví pod názvem KUP LOĎ A VYHRAJ
AUTO! Třeba za Exo Fastwave získáte Škodu Fabia.
Podrobnosti na webu www.vodak-sport.cz/soutezoauto a facebooku.
Novinka z Itálie na českém trhu.
Plastový sjezdový kajak na divokou vodu.
Tvar z vychází z legendárního MIDI BIP Esox.
Nerozbitná loď za neuvěřitelnou cenu.
Loď na exponované terény pro zkušené, ideální jako univerzální kajak pro začátečníky.
Kontakt:
David Knebel
736487628
[email protected]
Exo Fastwave
14 900 Kč
Download

Na vlně - jaro 2010