NAŠE MĚSTO
DOLNÍ KOUNICE
Ročník 18 • číslo 3/2014
Žalman a spol.
Vážení spoluobčané,
nadcházející podzim přináší, znovu po čtyřech letech, volby do zastupitelstva města.
Uzavírá další volební období a dává každému možnost hodnocení práce a daných slibů
ve volebních programech slíbených voličům v roce 2010 a zároveň právo účasti na volbách v roce 2014.
Všichni se shodneme na jedné skutečnosti, že solidní spolupráce všech zastupitelů
může být pouze prospěchem pro město.
Hned první den, a každý následující, je dnem před volbami a vše co se v tomto městě
děje ve veřejné sféře, je vždy spojeno s volebními programy, se sliby, s lidmi, kteří je
dali a kteří je plní, anebo neplní. V činnosti zastupitelstva města, někteří zapomínali, pokud pominu ty, kteří se jich bez omluvy poslední dva roky vůbec nezúčastňovali
a mají nyní odvahu kandidovat v převlečeném kabátě v názorově opačném seskupení,
že zásadní činnost zastupitele není být pouze negativistickým oponentem návrhů rady
města. Má být kreativním jedincem, jehož náplní není neustálé pruzení v nepodstatných věcech nebo technokratické teoretizování, kterému polovina zastupitelů a většina
občanů vůbec nerozumí. Práce zastupitele je hlavně ve snaze prosadit zájmy a potřeby
občanů, ne od ní, jako někteří, slabošsky utíkat a brát za ni ještě drze odměnu. V konečném důsledku, pokud je zastupitel ve vedení města nebo rady, musí se umět poprat
i s problémy, které mu v široké škále nabízí každý den včetně sobot a neděl. Nikoho z Věcí veřejných nezajímaly skutečné potřeby občanů. Stav veřejných prostranství,
chodníky, vozovky, technický stav budov a bytů, sociální potřeby občanů, důležité investiční akce nebo dotace, nic z toho nebylo za celou dobu předmětem jejich námětu či
požadavkem do rozpočtu města. Ani jedna z uskutečněných akcí ve čtyřletém období
nevyšla z podnětu zastupitelů za VV. Svoje úsilí soustředili pouze do některých spolků
a sportovních klubů, ve kterých shledali jednodušší možnost získat přízeň voličů nahlodáváním formou laciných populistických slibů. Pouze dvakrát drze opakovaný
pokus pana Fily, připsat si úspěch za zřízení nové mateřské školy v ZŠ, byl pouhou
lacinou lží, která je nedůstojná vzdělaného člověka, ale příznačná pro „dobrého“ politika, jak to bývá u lékařů politiků, již pomalu zvykem. Dvakrát občanům lhal, a ani
se u toho nezačervenal. Pouze neustále vyčítal ošatné oddávajícím, které bez skrupulí lživě zkumuloval i s ošatným všech zaměstnanců, aby docílil vyššího a skandálnějšího čísla, které občany zajisté nadzvedne. Věci veřejné, nyní Kounice pro všechny,
poukazovaly na hypotetické úspory v rozpočtu formou neuvolněného místostarosty,
i když před volbou starosty a místostarosty nabízely zcela nepokrytě uvolněnou
funkci místostarosty i s jinými funkcemi, jakoby se nechumelilo. Co si může občan
o tomto počínání myslet?
V průběhu volebního období se v tichosti a bez otevřené a upřímné prezentace veřejnosti proměnili v uskupení, které svým obligátním názvem „Kounice pro všechny“
má za úkol pouze zmást důvěřivé voliče. Nenašli ani odvahu upřímně a věcně zdůvodnit
občanům, kterým vhazují do schránek své noviny, důvod, proč tak učinili. Tito lidé s no1
vým nátěrem pod názvem Kounice pro všechny zavrhli Věci veřejné stejně lehce, jako
na ně nalákali voliče ve volbách do zastupitelstva v roce 2010.
Mohl bych otisknout dopisy některých zastupitelů, které na první pohled nemají nic
společného s prací zastupitele, které jsou pouze ubohou ventilací frustrovaných jedinců.
Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych publikoval, jakoukoliv korespondenci, kteréhokoliv
občana, byť by obsahovala cokoliv. Jejich nahrávači z Mého domova, kteří za ně dělají
špinavou práci, jsou pouze nedůstojnou ukázkou skutečnosti, jak bude nakládáno s osobními daty, názory a svatým soukromím každého jedince nebo skupiny objevivšího se na
jejich indexu. O dalších účelově překroucených informacích, nesmyslech a špinavostech
uváděných v jejich periodicích, které jsou na hranici žalovatelnosti, se nebudu vyjadřovat.
Důležité je vždy zůstat nad věcí, nenechat se vyprovokovat a zachovat zdravý rozum. Jsem
přesvědčený, že to, co se děje v současnosti, je pouze pokrytecké vábení občanů, které
nemá hlubší smysl, pouze povrchní alternativní nabídku změny, za kterou jsou schované
nevyřízené účty, pocit nedoceněnosti, závist a patologické sklony některých jedinců.
Před volbou je velmi dobré si uvědomit, co a kde se za čtyři roky změnilo. Co bylo
námi slíbeno a co z toho bylo učiněno. Volební program je právě o těchto věcech. Není
o vydávání tlustých novin s nesmysly a nehoráznostmi pod hranicí lidské důstojnosti,
jejichž úkolem je diskreditace současného vedení města za jakoukoliv cenu. Jsem přesvědčený, že občané nejsou slepí a že dokážou vnímat viditelné změny v celém městě
bez pachuti volebního klání a špíny, kterou se někteří snaží nakydat.
Volme se zdravým rozumem a dle vlastních zkušeností. Přeji všem voličům dobrou
volbu.
Karel Zalaba, starosta města
Rekonstrukce ZŠ a MŠ, ulice Smetanova
2
Rekonstrukce ZŠ, U Sboru
Oprava komunikace na ulici Bezručova
3
Dolní Kounice, můj domov
Asi před 40-ti lety se Dolní Kounice staly mým domovem. Za tu dobu jsem poznal mnoho dolnokounických občanů a oni znají mne. Vztahy se spoluobčany byly
vždy korektní, založené na vzájemném respektu. Proto se mě velmi dotýká snaha
některých spoluobčanů, kteří se v předvolební honbě snaží pod rouškou „slušnosti,
poctivosti a otevřenosti“ pohanit vedení města, kterému naši občané vyjádřili podporu v několika dřívějších volbách. Nebudu komentovat, co bylo napsáno ve čtvrtém čísle Můj domov, na to by muselo být popsáno mnoho stránek. Jen jsem chtěl
poukázat na to, že pokud takto píší, mělo by to být zasazeno do širšího kontextu.
Např. investiční akce mají určitou dobu přípravy – naplánování, projekt, finanční
zabezpečení. Jenom žádost o dotace od jejího sestavení a podání do vyhodnocení
příslušným ministerstvem je otázkou až jednoho roku. Následuje vypsání výběrových řízení, další administrace atd. Tvrzení, že se dělá až před volbami, má tedy asi
jiný účel. Dolnokounický občan jistě vidí, co se udělalo v průběhu celých 4 roků.
Takže jsem také přesvědčen, jak se píše ve zmíněném časopisu, že chytrý volič nenaletí. Doposud jsem si myslel, že volební program má říct občanům, co ten či onen
chce za čtyřleté období udělat. Nyní se dovídám, že volební program se „vymýšlí“,
že ho není vůbec třeba, že by stačila slušnost, poctivost, otevřenost. Jsem z toho na
rozpacích. Slušnost, poctivost a otevřenost by měla být samozřejmostí mezi lidmi.
Nedá se však spolupracovat s lidmi, kteří lžou, nechávají se zapírat, neplatí své dluhy, mají lavinu exekucí (mnohé skutečnosti jsou veřejně dohledatelné). Pro takové
občany asi opravdu může platit jen to „demo“. Někdo zde může říct, kde je moje
slušnost a korektnost. Nezlobte se, ale takové zastupitele já nechci, a věřím, že ani
mnoho mých spoluobčanů.
A obsah článku v časopise Můj domov „Co se děje za oponou?“ Bylo by dobré
toto také zasadit do souvislostí. Městský rozpočet si opravdu nemusíme vylepšovat
vybíráním za ukazování mrtvého starosty v rakvi. To už není jenom nevkus, ale
mnohem nižší úroveň jednání. A tím jsme na samém dně. Ale bohužel, to je realita,
možná pro někoho slušnost, poctivost, otevřenost. Věřím, že si občané zvolí zastupitele podle svých představ a svého uvážení.
Mgr. Oldřich Brabec
4
Kounický kamenolom
a trochu jeho historie
Pohled shora na dnešní uspořádání provozního zařízení kounického kamenolomu,
společnosti s r. o. Kámen Zbraslav
Úvod
Až do nedávna bylo v povědomí kounických občanů pevně zakotveno, že když pojedou z Kounic do Moravských Bránic po Ivančické ulici, že budou mít v jednom místě
naproti vodákům po pravé ruce dnes už velký, rozsáhlý, kounický kamenolom a pod
ním, hned vedle silnice vysokou betonovou konstrukci s podjezdem pro nákladní auta,
s nahoře umístěným, silně hlučícím zařízením pro drcení a třídění granodioritového
kamene na různé frakce štěrků, štěrkodrtí, případně drtí, separátně ukládaných do
zásobníkových bunkrů, ze kterých bylo možno požadovanou frakci kameniva dávkovat
a vypouštět násypkami přímo do korby přistavených nákladních aut, která pak odjela
ještě ke zvážení nakládky na velkou plošinovou váhu s vážním domkem proti kamenolomu pod dnes již vykácené topoly, mezi silnicí a řekou.
5
Tak to bylo až do roku 2010, kdy bylo přikročeno k realizaci dlouho připravovaného přemístění komplexního zmodernizovaného zařízení od silnice nahoru, do útrob
již poměrně rozsáhlého vytěženého prostoru s upravenou vodorovnou plochou, kde
dnes už je dostatek místa pro všechny ty drtiče, třídiče i dlouhé přestavitelné pásové
dopravníky, které vytvářejí i velmi vysoké kuželové pyramidy volně sypaných zásob
již vytříděných frakcí kameniva, ze kterých se pak bagrem nakládají přímo do přistavených nákladních aut. Tím se také vyřešil dlouhotrvající starý problém zatěžování
provozu na přilehlé silnici velkou hlučností od drtičů, i velkou prašností, vyžadující
zejména v letních měsících opakované kropení silnice. Vyřešil se tím i občasný problém promrzání starých zásobních bunkrů nad silnicí v zimním období při silných
mrazech, kdy jejich vlhký obsah zamrzl a přestalo fungovat jeho samovolné vysypávání z bunkrů do aut. Pak se muselo zkusit píchání shora do bunkru železnou tyčí, aby se
obsah rozrušil a uvolnil a když to nepomohlo, muselo se čekat, až mrazy povolí. To už
prý dnes nehrozí, protože i venku volně sypané štěrky a drtě zamrznou jen na povrchu
a povrchové zmrazky nakládací bagr snadno uvolní a rozruší.
Když jsem se na jaře setkal s redaktorem kounického čtvrtletníku Naše město, Mirkem Řezáčem, řekli jsme si, že dnes většina lidí ani neví, jak nyní tam nahoře, kam
není ze silnice vidět, kounický kamenolom po novém uspořádání vypadá a že by snad
bylo dobré o tom napsat něco do kounického zpravodaje Naše město Dolní Kounice.
Vyžádal jsem si tedy rozhovor s vedoucím kamenolomu panem Janem Brabcem, který
mne ochotně přijal, odpověděl na všechny mé otázky, zapůjčil mi starší fotografie z kamenolomu, provedl mne dnešním kamenolomem a dokonce mi předal výtah záznamů
o historii kamenolomu z kounické kroniky, který si vyžádal od kronikáře pana Bruno
Němce. Navíc mi doporučil, abych též navštívil dnes už důchodce pana Miroslava
Málka, někdejšího kounického střelmistra, dlouhodobého a zkušeného zaměstnance
kamenolomu, kde pracoval již od padesátých let minulého století, což jsem pochopitelně hned udělal. A výsledkem toho všeho je tedy tento příspěvek.
Historie kounického kamenolomu
Těžba kamene v kamenolomu v Dolních Kounicích na Ivančické ulici byla zahájena
občanem Kuderou již roku 1904. V té době také s výhodou v blízkosti kamenolomu
Hugo Světlík otevřel cementárnu, která je v provozu dodnes. Kamenolomu se zpočátku říkalo „Kuderova skála“. Tehdy se souhlasem obce Kudera začal ručně lámat skálu.
V roce 1924 byl lom v držení několika podnikatelů, kterým lom obec jen pronajímala.
Byli to Rudolf Jelínek, František Vodička, Filip Morgenstern (otec Ruth Morgensternové, která později z Kounických Židů jako jediná přežila nacistický holocaust a vrátila se do Kounic a doposud žije v Brně), dále Jan Horák a Karel Matula. Smlouvu na
provozování kamenolomu měli s obcí uzavřenou na 15 let, do roku 1939. První drtič
byl do kamenolomu pořízen v roce 1924. Kámen i štěrk se však nakládal na vozy
s koňským potahem a později i na auta, ale jen ručně.
6
Snímek ze začátků těžby kamene v kounickém lomu
Kounický kamenolom, jak jej lidé znali přibližně již v polovině minulého století. Maminka mé manželky, Viktorie, roz. Hloušková, později provdaná Klimešová, nar. 1903
vyprávěla, že když v r. 1913 přestěhovali z Kounic do Mor. Bránic a ona chodila kolem
něho denně z Mor. Bránic do kounické školy, že tehdy byl kamenolom ještě velmi malý
a byl hned u samé silnice.
7
V roce 1939, za Protektorátu, kamenolom získal do pronájmu kounický občan,
stavitel Augustin Woch se společníkem Ing. Marlothem z Brna. Po válce, v letech
1945 až 1948 byl lom pod správou Okresních kamenolomů Brno – venkov, společně
s lomem v Omicích. V roce 1949 přešla tato firma pod Krajskou silniční službu – Kraj
Brno. Provoz byl zrekonstruován, byla vybudována nová drtírna a odbyt se zvýšil
šestkrát.
Roku 1952 byla zrušena Krajská silniční služba a vznikl Národní podnik Silnice
Brno – Přízřenice a kounický lom byl přiřazen k závodu 1018 Ivančice, pod tehdejší
okres Rosice. V roce 1953 byly postaveny šatny a umývárny pro zaměstnance, kterých
tehdy bylo 34. Roku 1955 bylo v kamenolomu instalováno odsávací zařízení v ceně
180 000 Kč. Vedoucím provozu byl tehdy Josef Říha.
Protože stále vzrůstaly požadavky na větší množství vytěženého kamene, byly
3. října 1960 zahájeny tzv. „komorové odstřely.“ Byly to hromadné odstřely velkých
Havárie v kamenolomu po jednom z prvních nevydařených hromadných odstřelů
8
náloží, uložených ve velkých komorách, vysekaných ve skále předem na vhodných
místech ve skalní stěně lomu. Toho dne bylo použito najednou 9,5 tuny výbušnin
a tímto velmi silným výbuchem tak bylo uvolněno 30 tisíc tun kamene. Za pouhý rok
se touto technologií podařilo zvýšit těžbu o 40 %.
Komorové odstřely však také způsobovaly okolním lidem značné obtíže. Otřesy se
šířily tvrdým podložím i do vzdálenějších míst a narušovaly statiku okolních domů.
Komorové odstřely byly proto zakázány a byly nahrazeny mírnějšími odstřely clonovými, ale i ty způsobovaly trhliny ve zdech domů. V osmdesátych letech neopatrný odstřel dokonce způsobil odlet kamenů mimo těžební prostor. Kamenné kusy
o průměrné velikosti až půl metru dopadly na silnici a některé i na druhou stranu řeky
k budově loděnice. Do roku 1985 bylo v Kounicích provedeno celkem 100 hromadných odstřelů.
V roce 1968 měl lom 37 zaměstnanců a plochu těžebního prostoru o délce 200 m,
šířce 100 m a výšku skalní stěny 70 m. Nový drtič zajišťoval dokonalé rozmělnění
kamene a u silnice byly vybudovány pod zásobníkovými bunkry násypné trychtýře
s podjezdem, ze kterých se štěrk samočinně sypal do přistavených nákladních aut.
Z výbušnin se dříve v kamenolomu používal Pentrit, Semtex, Emonit, a dnes už prý je
na trhu poměrně velký výběr těchto prostředků.
Dnes už má kounický kamenolom jen 13 zaměstnanců.
Celkový pohled na staré provozní zařízení kamenolomu po tehdejší havárii
9
V kounickém kamenolomu se těží kámen granodiorit, šedé barvy, s kvalitou,
umožňující výrobu drtí a štěrků v nejvyšších kvalitativních třídách. Lom měl v roce
2006 pět těžebních etáží se zaměřením na výrobu štěrku a štěrkodrtí s malým podílem
výroby drtí. V tom roce bylo vyrobeno 317 000 tun tohoto sortimentu. Ve výrobě byly
frakce (v mm) 0 – 4, 0 – 8, 4 – 8, 8 – 16, 16 – 32, 0 – 32, 0 – 63, 32 – 63, 63 – 125
a lomový kámen netříděný. Pro potřeby další těžby bylo v katastru lomu ve spodní
části zbouráno 6 domů. V lomu pracovalo na dvě směny 25 zaměstnanců. Vedoucím
1. směny byl tehdy Jan Brabec, vedoucím druhé směny byl Miloslav Šusta. Vedoucím
lomu byl a dosud je Jan Brabec. Současný, v Kounicích vyráběný a nabízený sortiment štěrků a drtí najdete na internetu.
A tak jsme znali kounický kamenolom v pohledu ze silnice před rokem 2011. Dnes už tam
z toho nic nezůstalo. Ani ta stará váha s vážním domkem naproti, mezi silnicí a řekou.
V roce 2009 lom Dolní Kounice odkoupila společnost s r. o. Kámen Zbraslav,
která vznikla již v roce 1994 transformací štěrkovny Zbraslav, jako části bývalého
státního podniku Středokámen Praha, se zaměřením na těžbu a zpracování kamene
a štěrkopísku. V současné době tato společnost provozuje lomy Zbraslav, Sýkořice,
Všestary, Bělice, Dobkovičky, Předklášteří, Želešice a Dolní Kounice a to včetně
štěrkopískoven Uhy, Ledčice, Mohelnice, Zálezlice, Bratčice a Smolín. Společnost
Kámen Zbraslav je dnes největším producentem kameniva v České republice. Objem
výroby směřuje do všech oblastí České republiky a využití má ve výrobě betonových
a živičných směsí.
10
Navrtávání velkých kamenů na jejich dodatečné rozstřelení malým množstvím výbušniny na menší kusy. Pro velké clonové odstřely ve stěně se vrtají otvory ¾ m od sebe
do hloubky až 6 m, dutými, vzduchem chlazenými vrtáky, přitom chladící vzduch současně vyfukuje odvrtaný kamenný prach z vrtaných otvorů ven. Zde se pak s výhodou
používá tzv. milisekundový odstřel, kdy v otvorech založené výbušniny nevybuchnou
všechny najednou, ale postupně. To milisekundové zpoždění mezi jednotlivými výbuchy ve vyvrtaných otvorech je prý nastaveno už na rozbuškách jednotlivých výbušnin,
uložených v otvorech ve skále.
V roce 2010 společnost Kámen Zbraslav, dnešní vlastník lomu Dolní Kounice,
provedla dlouho připravovanou rekonstrukci provozu, který přesunula do útrob vytěženého a značné rozšířeného provozu. V roce 2011 tam bylo přemístěno i zařízení
od silnice. Původní váha pro nákladní automobily i s vážním domkem u řeky, i stará
kancelářská budova, to vše bylo srovnáno se zemí. Firma tak tím splnila slib, že bude
dělat všechno pro to, aby provoz kounického kamenolomu co nejméně obtěžoval obyvatele města hlukem a prachem.
11
Bývalý kounický střelmistr Miroslav Málek, dnes důchodce, pracoval v kamenolomu
od r. 1955.
Ing. Řehůřek zaměřuje další, příští připravovaný clonový odstřel ve stěně kamenolomu.
12
Pohled přes řeku a silnici na kamenolom s novou budovou kanceláří, váhou pro nákladní auta a s cisternou na motorovou naftu a to z protější stráně pod Šibeničnou horou.
Pohled od těžebního prostoru na správní budovu s váhou a expedicí. Po levé straně
budovy je vidět nájezd na váhu nákladních automobilů, která je hned vedle budovy na
její východní straně.
13
Nová váha a expediční okénko ve správní budově
Čerpací stanice motorové nafty pro pracovní stroje
14
Příjezd do kamenolomu
Vchod do nové správní budovy. Nákladní auto stojí na plošinové váze a jeho šofér
přejímá doklady u expedičního okénka.
15
Provozní prostor s rozmístěnými drtiči, třídiči a pásovými dopravníky
Kounický kamenolom může i vlastním autem rozvážet své produkty k zákazníkům.
Moravské Bránice, srpen 2014
Stanislav Liškutín
Prameny:
Konzultace s vedoucím kamenolomu p. Janem Brabcem
Konzultace s bývalým střelmistrem kamenolomu p. Miroslavem Málkem
Výtah zápisů z kounické kroniky od p. Bruno Němce, kronikáře Města Dolních Kounic
Fotografie starší i novější, zapůjčené k oskenování vedoucím kamenolomu
Fotografie z archivu autora
Autor děkuje všem, kteří jakkoliv přispěli a tím umožnili vypracování tohoto příspěvku
o kounickém kamenolomu.
16
Moravské Bránice
Nové Bránice
Karlov
Kamenolom
Dolní Kounice
Vedoucí kounického kamenolomu p. Jan Brabec v současném provozním areálu
17
Mateřská škola Dolní Kounice, okres Brno-venkov
příspěvková organizace
Tovární 167, Dolní Kounice, 664 64
Tel.: 546 421 694, 731 255 518
E-mail: [email protected]
JAK JE TO S KROUŽKY
V MATEŘSKÉ ŠKOLE
Není tomu tak dávno, kdy mateřské školy byly veřejností posuzovány dle počtu kroužků. „Čím více kroužků, tím lepší školka“. Zamýšleli jsme se nad touto problematikou
a rozhodli se, že na tento trend nepřistoupíme. Proč? Všechny paní učitelky jsou v naší
MŠ odborně pedagogicky způsobilé a kromě toho získaly osvědčení z řady odborných
seminářů. Proč tedy vyčleňovat tyto činnosti do kroužků, do pozdních odpoledních hodin
a za nemalé poplatky rodičů? Aktivity tak mohou prolínat běžnými denními činnostmi
a děti se jich účastní podle svého zájmu. Tento model se nám osvědčuje a budeme v něm
pokračovat. Děti tak mohou v průběhu dne např. pískat na flétničky („Veselé pískání –
zdravé dýchání“), provádět veškeré aktivity hudebně pohybové, cvičit na velkých mí-
18
čích, zařazujeme cvičení pro správné držení těla, každoročně jezdíme do plavání
(plavecký kurz rodiče platí), psychomotorické hry, dramiku… Hodně se věnujeme
oblasti výtvarné a pracovní, od grafomotoriky, kreslení a malování, až po malování
na sklo, textil, kamínky…, rukodělné práce s přírodními materiály. Všechny paní
učitelky mají rovněž osvědčení z logopedické prevence a speciální přípravy dětí na
školu („edukativně stimulační skupiny“).
Nyní se vzděláváme v projektu „Skládám, tvořím, myslím“. Cílem je rozvíjení
schopností dětí v oblasti polytechnických
dovedností. Jelikož jsme se dostali do pilotního projektu, obdrží naše děti veškeré
materiály (nově vzniklé stavebnice, pomůcky…) zdarma.
Přejeme dětem do nového školního roku 2014/2015 krásné chvíle s jejich novými kamarády, spoustu zajímavých her a radostných prožitků v mateřské škole.
Mgr. Dagmar Kafrdová, ředitelka MŠ
19
Výsledky hodnocení
za 2. pololetí školního roku 2013/2014
1. stupeň
2. stupeň
celkem
celkem žáků
175
142
317
prospělo s vyznamenáním
132
48
180
prospělo
42
93
135
neprospělo
1
1
2
Napomenutí třídního učitele
34
25
59
Důtka třídního učitele
7
10
17
Důtka ředitele školy
0
0
0
snížený stupeň z chov. 2
0
2
2
snížený stupeň z chov. 3
0
0
0
303
258
561
pochvaly
20
Rozdělení školního roku 2014/2015
Zahájení:
Ukončení:
1. 9. 2014 (Po)
1. pol.: 29. 1. 2015 (Čt)
2. pol.: 30. 6. 2015 (Út)
Prázdniny:
Podzimní
Vánoční
Pololetní
Jarní
Velikonoční
Hlavní
27. 10. (Po) a 29. 10. (St) 2014
22. 12. 2014 (Po) – 2. 1. 2015 (Pá)
30. 1. 2015 (Pá)
23. 2. – 1. 3. 2015 (Po–Ne)
2. 4. (Čt), 3. 4. (Pá) 2015
1. 7. – 31. 8. 2015
Svátky: (volno) 28. října – Den vzniku samostatného čs. státu (Út)
17. listopadu – Den boje za svobodu a demokracii (Po)
6. dubna – Velikonoční pondělí
1. května – Svátek práce (Pá)
8. května – Den vítězství (Pá)
Školní rok 2014/2015
Základní škola a mateřská škola Dolní Kounice
třídy
1.A
1.B
2.A
2.B
3.A
3.B
4.A
5.A
5.B
6.A
6.B
7.A
7.B
8.A
9.A
9.B
Mgr.
Mgr.
PaedDr.
Mgr.
Mgr.
Ing.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Mgr.
Ing.
Mgr.
třídní učitelé
Straková Marie
Hudák Slavomír
Badinová Jitka
Nezvedová Alena
Elederová Kateřina
Jakšová Olga
Hudáková Jana
Žáková Eva
Šafářová Božena
Procházková Ivana
Samlíková Alexandra
Geidlová Ilona
Zoufalý Jiří
Bublák Martin
Hodovská Eva
Raus Michal
21
Vedení školy
Mgr. Kandrnál Rostislav
Mgr. Brabec Oldřich
Mgr. Svobodová Hana
Netřídní učitelé
Mgr. Egerová Hana
Mgr. Karbašová Eva
Mgr. Odehnalová Jitka
ŠD a asistentky ped.
Schmidová Jana
Dvořáková Eva
Valentová Aneta, DiS.
Zbořilová Veronika
učitelky MŠ
Svobodová Soňa, Bc.
Dvořáková Marie
Mecerodová Kristýna
Prvňáčci
Třída: 1.A
třídní učitel: Mgr. Straková Marie
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
PŘÍJMENÍ
BERÁNEK
BERÁNKOVÁ
BERÁNKOVÁ
HLEDÍKOVÁ
CHRASTILOVÁ
INDROVÁ
JELÍNEK
KALIANKOVÁ
KMÍNEK
KRUŽÍKOVÁ
KUPSKÝ
NEŠPŮREK
NEUSCHLOVÁ
ORSÁG
SCHOVANCOVÁ
SOVA
ŠPALKOVÁ
ÚTRATOVÁ
VACHUTKA
VALENTA
VEJROSTA
VYSKOČIL
ZEDNÍK
ZEDNÍKOVÁ
ZOHNER
Třída: 1.B
třídní učitel: Mgr. Hudák Slavomír
JMÉNO
Jan
Simona
Tereza
Lucie
Nikola
Kristýna
David
Eva
Ondřej
Nela
Patrik
Michal
Natálie
Jan
Kristýna
Adam
Leona
Marie
Adam
Adam
Jiří
Viktor
Marek
Nikola
Vojtěch
PŘÍJMENÍ
BOUDNÝ
BRÁZDA
BRÁZDOVÁ
DVOŘÁK
DVOŘÁK
JANOUŠEK
JIRÁSKO
JUŘIČKOVÁ
KALVODA
KÁŇA
KORBER
KREJČÍ
KUDLÁČEK
LAGOVÁ
MAISELOVÁ
POKORNÝ
STAROBOVÁ
STŘECHOVÁ
SUKHAN
ŠTÁBL
ŠTOSOVÁ
TICHÝ
VITULOVÁ
VODOVÁ
VOTAVOVÁ
VRABCOVÁ
JMÉNO
Markus
Šimon
Justýna
Petr
Dominik
Štěpán
Michal
Pavlína
Matyáš
David
Petr
Natálie
Jáchym
Barbora
Viktorie
Ondřej
Karin
Tereza
Khrystyna
Matěj
Aneta
Matyáš
Vendula
Natálie
Denisa
Emma
Informace a podrobnosti z dění na škole najdete na našich webových stránkách:
www.zsdolnikounice.cz
22
Hasiči Dolní Kounice
Rok 2014 se rozvážně posunuje ke své poslední čtvrti.
Letní prázdninové měsíce jsou za námi a ke konci se chýlí
i období babího léta. Blíží se podzim. Tetelící se barevné
listí na stromech s mírným šelestem klesá pomalu k zemi,
pokryté stříbřitou ranní rosou. Ptáci odlétají za teplem na
jih, zvěř shromažďuje zásoby na zimu a člověk sklízí plody své celoroční práce. Také sbor dobrovolných hasičů
může hodnotit uplynulý půlrok své činnosti.
Soutěžní družstvo mužů se snažilo během roku zúročit svou přípravu na soutěže
v požárním sportu. Základní družstvo A bylo rozšířeno o nadějné mladé dorostence,
kteří se stmelili v družstvo B. V úvodním květnovém soutěžním klání v Ivančicích,
poznamenaném nepřízní počasí, naši muži zvítězili, o čtrnáct dní později ve Střelicích
skončili třetí. Přesto se jednalo spíše o přípravu na hlavní událost roku – 43. ročník
domácí soutěže O putovní proudnici. Hlavní trofej – putovní proudnici, se podařilo
získat našim borcům družstva A, mladí muži z béčka obsadili třetí místo. Děkujeme za
podporu všem našim příznivcům. Z dalších soutěží v Nových Bránicích a Mělčanech
si opět vybojovali první a třetí místa.
V družstvu mládeže je 16 dětí ve věku 5–10 let. V zimním období využívají ke
cvičení tělocvičnu školy, od jara do podzimu prostory před zbrojnicí a před fotbalovým hřištěm. Během roku se zúčastnili soutěží v Těšanech, Starém Lískovci, Silůvkách, Nových Bránicích, Mělčanech a Čebíně. Právě v Čebíně skončili na výborném
druhém místě. Mezi úkoly, které musí děti plnit, jsou požární útok, štafeta 4 × 60 m
23
a uzlování. Dětem se ve svém volnu
obětavě věnuje hlavní vedoucí mládeže Michaela Hrbáčková.
Na přelomu června a července
připravili členové sboru patnáctý
ročník hasičského letního soustředění u obce Rozkoš pro 22 účastníků ve věku do patnácti let. Protože
počasí nebylo ideální na koupání
v přírodě, byl dvakrát uspořádán výlet do krytého bazénu v Třebíči. Mimo další výlety do Jevišovic a okolí obce Rozkoš byla denní činnost vyplněna táborovými hrami
a zdokonalováním v technické přípravě na požární soutěže mládeže.
Členové hasičského sboru se během roku podíleli na organizaci různých kulturních
akcí a na jaře zbavili občany města několika tun starého železa při sběru železného šrotu.
Hlavní náplní výjezdové jednotky sboru je mimo pravidelná cvičení udržování svěřené techniky, výzbroje a výstroje. Udržet v provozuschopném a bojeschopném stavu obě
zásahová vozidla není jednoduché a stojí některé naše členy množství volného času. Vozy
se často pohybují v náročném a složitém terénu, jenž je pro technický stav velkou zátěží.
Obzvláště dostává zabrat cisternová automobilová stříkačka CAS 32 Tatra 148. Tento vůz
s datem výroby 1982 slouží naší jednotce již deset let. Moderní hasičská vozidla problematicky zvládají těžké terénní úseky lesních a polních cest. Tatra je svou koncepcí a stavbou překonává a je často jediná, která se dokáže k zasaženému místu dopravit.
Členové výjezdové jednotky k dnešnímu dni zasahovali u 14 událostí, z toho osmi
požárů, čtyř technických a dvou planých poplachů. Požár v Pravlově 18. dubna byl
komplikovaný z důvodu složitého přístupu, neboť se nacházel mezi zanedbanými vinohrady za dvěma drátěnými ploty. V červnu byla jednotka vytížena likvidací požárů.
Po rutinním požáru trávy ve Stráních následoval požár porostu u Němčiček a ke konci
měsíce víkendová série tří požárů trávy. Největší požár pomáhala v červenci naše
jednotka spolu dalšími dvanácti hasičskými sbory likvidovat v Moravských Bránicích
u nádraží. Na ploše 50 × 50 metrů hořelo několik přístavků. Hasiči v troskách kromě
zahradního nářadí, koleček a trakařů objevili i dvě osobní auta. Jedno se podařilo před
požárem částečně uchránit. Z požářiště byly také vyneseny propanbutanové lahve,
které hasiči museli nejdříve chladit z bezpečné vzdálenosti.
Bouřka se silným deštěm a krupobitím v neděli 3. srpna nezanechala naštěstí v našem městě žádné škody, což se nedá říci o severněji položených obcích Silůvky, Tetčice, Omice a dalších. Naše jednotka odstraňovala padlé stromy na silnici u Silůvek
a vypomáhala s odstraňováním následků sesuvu půdy na železniční trať u Omic.
V průběhu roku opustili navždy naše řady Antonín Roupec a Eva Kocourková.
Antonín Roupec byl členem 55 let, Eva Kocourková 32 let. Vzpomínáme.
Bruno Němec
www.sdhdolnikounice.cz
24
Předvolební úvaha
Pomalu, ale nezadržitelně se blíží komunální volby a pokud půjde vše jako v minulosti, necelých šedesát procent oprávněných půjde dát hlas těm, které považuje za slušné
a schopné vést a řídit naši obec k jejich spokojenosti. Zbylých čtyřicet procent se
zřejmě nebude zbytečně okrádat o čas, protože podle nich stejně všichni, kteří budou
zvoleni, budou krást a podvádět, ať to bude Petr nebo Pavel. Je to jejich věc a oni si
musí srovnat se svým svědomím, že jsou jim věci veřejné lhostejné a dovedou maximálně nadávat, když není něco podle jejich gusta.
Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Tohle přísloví jistě každý
zná. Už jako dítě jsem slýchával od své maminky krásnou báseň s poetickým názvem
Všechněm nelze vyhověti, která tuto pravdu potvrzuje. S dovolením ji ocituji.
V létě, po silnici šedé,
mlynář s hochem osla vede
na trh k městu.
Šťastnou cestu,
volá jezdec, oba jdete?
Proč si jeden nesednete,
cožpak vám to rozum nedá?
Na osla si chlapec sedá,
mlynář pak jde vedle pěšky.
Dohonili povoz těžký.
Vozka volá z pravé strany
i ty kloučku nekáraný,
bodejž by tě kopla husa,
mladý jede, starý klusá!
Synek slezl, prachem břede,
na oslu zas otec jede.
I toť necitelnost velká,
ozvala se mladá selka
při návratu ze svých polí.
Synka jistě nohy bolí,
odstůně to mladé robě!
Na to vzal ho otec k sobě.
Jeli dále.
Neznabozi, křičel kmet jenž pásl kozy.
Máte-li pak srdce v těle,
vždyť jste zvířat mučitelé.
Mlynář i syn na ta slova –
slezli a šli pěšky znova.
25
Mnoho lidí, a to převážně mladších, se domnívá, že když budou zvoleni, půjde
všechno hladce podle jejich představ a teprve když zvoleni opravdu jsou, poznají, že
nic není tak jednoduché, jak se zvenčí zdá. Už dávno je pryč doba, kdy stát a svým
způsobem i národní výbory mohly téměř všechno. Dnes u každého projektu prosazuje
svůj názor a klade podmínky více účastníků, než ve shora uvedené básni. Proto bych
velmi pečlivě zvažoval, jestli jsou sliby kandidujících stran či občanských sdružení či
jiných uskupení reálné, nebo jestli to nejsou jen volební vějičky.
Už evangelista Matouš před dvěma tisíci let napsal. Střezte se lživých proroků,
kteří k vám přicházejí v rouše beránčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Je to jako u stromů
– po jejich ovoci je poznáte! Jistě. Existuje možnost je zvolit a pak se uvidí. To mně
dovádí k zamyšlení. Opravdu budou nejlepší ti, kteří jedněmi ústy říkají „my bychom
všechno dělali poctivě a transparentně“ a stejnými ústy nechávají hovořit jistého kounického občana, který je něco jako paní Colombová, o které jsme jistě všichni slyšeli,
ale nikdo ji nikdy neviděl? Možná, že zmíněný kounický občan je obyčejný anonym,
který si dodnes nezvykl, že čas již o pětadvacet let pokročil od doby, kdy se za veřejně
projevený názor někdy i velmi tvrdě trestalo.
Závěrem bych chtěl apelovat na všechny slušné lidi, aby hlavně k volbám šli. Při
trošičce zájmu by každý mohl vystopovat, jaké ovoce ten či onen kandidát „nese“
a přispět tak k tomu, aby naše Dolní Kounice byly čím dál hezčí a dobře se v nich žilo.
Methoděj Novák
Městská knihovna v Dolních Kounicích
Nové knihy za červen, červenec a srpen 2014
13
Fischerová, Daniela
Pikantní astrologie
13
Paungger, Johanna
Síla Měsíce
159.9
Suchý, Jiří
Pozitivní emoce
159.9
Webster, Richard
Jak si správně přát
37
Biddulph, Steve
Tajemství výchovy šťastných dětí
37
Procházka, Miroslav
Sociální pedagogika
614
Malkan, Stacy
Doba jedová 3
3.
614
Sellman, Sherrill
Doba jedová 4
4.
615
Flaws, Bob
Tao zdravého stravování
615
Mandžuková, Jarmila
Dotek léčí tělo, úsměv duši!
26
615
Pilarová, Eva
Potkala jsem léčitele
638
Morrison, Alethea
Včelaření krok za krokem
78
Weltman, Sandy
Foukací harmonika
908(437.2) Burian, Jaroslav
914
Ostravsko a Opavsko
Bernstein, Ken
Ibiza a Formentera
B
Cast, P. C.
Odhalená
B
Cornwellová, Patricia
Krvavá mlha
B
Devátá, Ivanka
Co číhá za humny
B
Devátá, Ivanka
Radši nekoukat
B
Ebert, Sabine
Sen porodní báby
5.
B
Ebertová, Sabine
Kletba porodní báby
4.
B
Gerritsen, Tess
Gravitace
B
Gerritsen, Tess
Poslední na řadě
B
Harasimová, Markéta
Sametová kůže
B
Körnerová, Hana Marie Třetí přístav
B
Läckberg, Camilla
Andělíčkářka
B
McClure, Ken
Tajemství
B
Mlynářová, Marcela
Požitkářka
B
Nash, Tina
Z temnoty
B
Obermannová, Irena
Ženské pohyby
B
Patterson, James
Dvanácté zlo
B
Pawlowská, Halina
Chuť do života
B
Roberts, Nora
Rudý šál
B
Rollins, James
Boží oko
B
Řeháčková, Věra
Návraty do lázní
2.
B
Smith, Lisa Jane
Upíří deníky. Před půlnocí
9.
B
Vondruška, Vlastimil
Smrt ve Vratislavi
M
Zinnerová, Markéta
Čtyři uši na mezi
11.
2.
Jana Káčerková, městská knihovna
27
Věrohodnost a pravdivost evangelií
Obsahují evangelia pravdu? Můžeme dnes ještě věřit tomu, co vypovídají evangelia o Ježíšově životě, působení a učení? Abychom na tyto zásadní otázky
o pravdivosti evangelií mohli odpovědět, musíme krátce ukázat celou problematiku rozvířenou moderním bádáním. Z obšírného popisu svérázu a zaměření evangelií pak poznáme, v jakém smyslu dnes můžeme říci, že evangelia jsou věrohodná a pravdivá.
Přibližme nejprve samotný výraz „evangelia“. Plurálovému tvaru „evangelia“,
(řecky euangelia) by v apoštolské době ani v dalších dvou generacích křesťanů
nikdo nerozuměl. K podstatě apoštolského svědectví totiž patří tvrzení, že existuje
jen jedno pravé euangelion. Apoštol Pavel říká: „Ale i kdybychom my nebo sám
anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž
proklet!“ Čtyři spisy stojící tradičně na počátku Nového zákona jsou vlastně čtyřmi záznamy téhož evangelia. Tento plurálový tvar se začal používat až od poloviny
2. století po Kristu. Justin Mučedník říká, že „paměti sestavené apoštoly se nazývají
„Evangelia“. Nejstarší pisatelé používají singuláru bez ohledu na to, zda píší o jednom evangeliu nebo o celé skupině evangelií. Tradiční názvy všech čtyř záznamů
naznačují, že spisy obsahují evangelium neboli dobrou zprávu o Ježíši Kristu podle některého ze čtyř evangelistů. Singulárová forma označující soubor čtyř evangelií se používala ještě dlouho poté, co bylo poprvé použito plurálu (J. D. Douglas
a spol., Nový biblický slovník, Praha 2009).
Už dříve se často upozorňovalo na rozdíly, protiklady a rozpory v evangeliích.
Uveďme rozdílnost Ježíšových rodokmenů, odporující si datum smrti a místo zjevení
po zmrtvýchvstání, slova Otčenáše i ustanovení Eucharistie. Exegeté hledali vždy
řešení těchto problémů, ale nikdy nemohli uspokojivě zodpovědět všechny otázky.
Archeologické nálezy vrhají nové světlo na staré dějiny a podněcují k srovnávání
z hlediska dějin náboženství. Ne vždy neprávem se tvrdí, že evangelia, v nichž
se jeví zřetelně různé stupně tradice, sotva vznikla jinak než mnohé starozákonní
a antické spisy. Autoři novozákonních spisů byli dětmi své doby, ve které měli
lidé o světě a historii jiné představy než dnes. Tenkrát byli nakloněni k tomu,
aby každý děj v přírodě a v životě uváděli v souvislost s Bohem a nadsvětovými
silami. Dnes mluvíme o přírodní zákonitosti a přírodních silách. Obecně se tehdy
mluvilo o zásahu Boha nebo bohů do běhu světa (mytologická mluva). Čím větší
byl časový odstup od událostí, tím více se o nich mluvilo se zřejmým nadsazováním a historické události se vysvětlovaly jako pomoc, záchrana nebo trest vyšších
mocností.
Život velkých a vlivných osobností se stal často předmětem ság a legend, lidé
se neostýchali nějakého významného člověka (např. císaře, Buddhu) povýšit na
božskou bytost (apoteoza). Dneska jsme zaměřeni kriticky. Nemůžeme nekriticky,
naivně převzít tehdejší přírodovědecké představy a ani pojetí historie (představy
28
o minulosti). Položme si otázku: Nemá proto dnešní člověk stát před evangeliemi
zrovna tak kriticky jako třeba před starozákonní zvěstí o stvoření v šestidení?
Někteří badatelé dospěli k následujícímu úsudku: O Ježíšově existenci nelze
pochybovat, ani o skutečnosti, že Ježíš učil a zemřel násilnou smrtí. Historicky
je zaručeno i to, že učedníci po velikonocích kázali o Ježíšově zmrtvýchvstání
a jeho božském synovství. Avšak zůstává otázka: Není ve hlásání zmrtvýchvstání
a Kristova božského synovství a vůbec v celém líčení Ježíšova života interpretace nebo glorifikace minulosti podávaná Ježíšovými přívrženci? Neexistuje velký
a podstatný rozdíl mezi historickým Ježíšem (jak žil) a zvěstovaným Kristem (jak
ho učedníci kázali, prezentovali)? Není to, co je v Novém zákoně napsáno o Ježíši
Kristu, pouze jednostranný pohled a výklad prvotní církve, která takto vyjadřovala řečí své doby význam Ježíše a jeho poselství?
Má-li bible vůbec pro nás dnes ještě něco znamenat, potom je úkolem biblické
vědy poukázat na to, co v tomto povelikonočním zvěstování je podmíněno dobou,
evangelia odmytologizovat (tvrdil R. Bultman), osvobodit je od jakékoli rejudaizace (E. Stauffer) nebo raného katolicismu (E. Käsemann), aby se dnešní čtenář dostal k původnímu Kristovu poselství/kerygma/, respektive k Ježíšově věci
(W. Marxson).
Soudí-li takto – jak jsme uvedli – někteří zvláště evangeličtí biblisté – potom se mnozí křesťané mimoděk ptají: Co pak zůstává ještě z evangelia a z křesťanství? Může se pak při takových důsledcích vůbec ještě mluvit o pravdivosti
a věrohodnosti evangelií? Je až příliš snadno pochopitelné, že jak na evangelické
straně, tak na katolické se na biblickou vědu hledí velmi kriticky a starostlivě, ba
že se mnohdy zásadně odmítá. Biblická kritika je aplikace určitých postulátů na
biblické texty. Tyto metody se užívají ke zkoumání mnoha druhů literatury, aby
se do nejvyšší možné míry stanovil původní text, způsob a datum jeho vzniku,
prameny, autorství apod.
Můžeme se jako lidé 21. století uzavřít před metodami, otázkami a zaručenými výsledky vědy? Uznat metody a otázky moderního výkladu bible neznamená
ještě převzít je a schválit všechny výsledky a odpovědi. Před tím varuje už sama
rozmanitost a rozdílnost dnešních řešení. Vzdělaný křesťan musí být přesvědčen
o tom, že zaručené výsledky vědeckého bádání a závazné učení církve si neodporují, protože zdrojem je týž Bůh, který nám daruje Zjevení i rozum. Vyvážené
bádání biblické vědy vůbec nepodkopává pravdu a věrohodnost evangelií, nýbrž
vede k jejich lepšímu poznání a chápání. Přihlédneme-li blíže, je zřejmé, že otázky, které se dnes kladou, jsou silně podmíněny svérázem biblických svědectví.
Katolická církev proto plným právem na II. vatikánském koncilu přijala za své
souhlas k vědeckému bádání svérázu biblických výpovědí. Ve věroučné koncilní
konstituci o Božím zjevení „Verbum Dei“, článek 12 čteme: „Protože Bůh mluvil
v Písmu svatém prostřednictvím lidí lidským způsobem, musí vykladač (exegeta), aby pochopil, co Bůh nám chtěl sdělit, pozorně zkoumat, co měli svatopisci
v úmyslu opravdu vyjádřit a co se líbilo Bohu jejich slovy projevit. Abychom
29
vystihli úmysl svatopisců, nutno přihlížet mezi jiným též k literárním druhům.
Neboť pravda je pokaždé jiným způsobem vyjádřena a předložena, jde-li o text
historického druhu nebo texty prorocké nebo básnické nebo o jiné druhy vyjádření. Dále má exegeta zkoumat smysl, který chtěl svatopisec vyjádřit a také vyjádřil
ve zcela určitých podmínkách své doby a své kultury, pomocí obvyklých literárních způsobů.“
Mnozí kladou na evangelia totiž měřítko moderních historických děl a zpráv,
jak se podávají v médiích nebo v historických knihách. Chceme-li ovšem evangeliím správně rozumět, pak musíme dbát na jejich svéráz, na jejich literární žánr
(genus litterarium).
Evangelia nevznikla na psacím stole novinářského zpravodaje nebo ve studovně historika 20. století. Papežská biblická komise mluví o třech fázích tradice, biblisté pro ně užívají často názvu Sitz im Leben: 1. Ježíšova slova, veřejné
působení a kázání Ježíšovo, 2. ústní apoštolská tradice, hlásání prvotní církve,
3. psaná evangelia, činnost redaktorů-evangelistů. Tato tři stadia vedou ke vzniku
4 písemných evangelií.
Evangelia máme v podobě, kterou jim dali spisovatelé, které nazýváme evangelisty. Dnešní formu dostalo Markovo evangelium kolem roku 70, Matoušovo
a Lukášovo evangelium mezi rokem 70–85 a Janovo evangelium vzniklo v letech
90–100. Evangelia v dnešní formě byla sepsána asi 40–60 roků po Ježíšově smrti,
kdy žilo stále mnoho očitých svědků popisovaných událostí. Přitom evangelisté
nezachycovali ve svých spisech jen osobní vzpomínky (Matouš a Jan). Marek
a Lukáš určitě nebyli očitými svědky. Lukáš v úvodu svého evangelia výslovně
říká, že používá pramenů a svědectví jiných a že všechno uspořádal. Tato poznámka ovšem nevylučuje, jak vysvítá ze srovnání s podobnou úvodní poznámkou
k historii židovského národa (Židovské starožitnosti) Josefa Flavia (zemřel po
roce 100), že se autor nedával do práce s jistou dávkou samostatnosti. Poznáváme to, když porovnáme jak synoptiky (Matouš, Marek, Lukáš) mezi sebou, tak
s Janem.
Každý evangelista, jak známo, chce oslovit svým evangeliem zvláštní okruh
čtenářů. Matouš dokazuje židovským současníkům, že Ježíš je slíbený Mesiáš
a církev pravý Izrael. Lukáš naopak oslovu pohanské prostředí. Jiný cíl sleduje
Janovo evangelium určené pro helenistickou společnost. Různý je úmysl jednotlivých evangelistů a jím podmíněný rozdílný způsob vyjadřování. Kdo vidí v evangelních podáních pouhé historické zprávy, narazí na rozpory. Zde se už poznává
důležitý svéráz evangelií. Jde o volná, stylizovaná, umělecky zpracovaná vylíčení,
která se dají přirovnat spíše k malbě než k nějaké jednoduché fotografii. Máme-li
před očima vylíčený svéráz evangelií, pak chápeme, že se 4 evangelia nedají tak
jednoduše sestavit v evangelní harmonii Ježíšova života.
Počátek sepsání evangelií splývá s koncem první křesťanské generace. Když
očití svědkové událostí a služebníci slova umírali, byla naléhavě pociťována potřeba mít písemný záznam jejich svědectví. Právě do tohoto období klade tradice
30
2. století počátek sepsání evangelií. Děje se tak právem: datování všech čtyř kanonických evangelií spadá do čtyř desetiletí mezi rokem 60–100 po Kr. Nemusíme
nutně vyvozovat, že před rokem 60 se apoštolské svědectví předávalo výhradně
v ústní podobě, alespoň někteří z těch „mnohých“, kteří se, podle Lukáše 1,1
pokusili sepsat příběhy apoštolů, to mohli udělat už před rokem 60 – nedochoval
se nám však žádný dokument dřívějšího data kromě těch, které byly začleněny do
psaných evangelií.
Josef Krejčí v publikaci Slovo Boží, vydané římskou Křesťanskou akademií
1971 píše: „Základní literární druh evangelií je sloh hlásání. Nejsou tedy evangelia čistě životopis Krista ani dějiny jeho doby a působnosti, ale soubor kázání
apoštolů nebo výňatků z nich. Jaký je sloh kázání? Změnili se posluchači, musí
jinak mluvit i kazatelé. Ale jisté známky slohu kázání zůstávají. Je možno tedy
mluvit o téže události v několika kázáních a vždy jinak, protože se klade důraz na
jiné podrobnosti a vyvozují se jiná poučení pro život. Pro apoštoly neměla každá
událost ze života Kristova stejnou důležitost. Základem jejich vyučování je hlásání umučení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského, kterému Bůh dal osvědčení mocnými činy, divy a znameními (Skutky 2). To se pak stalo i základní osou
evangelií. Soustavný popis života Krista ve třech dnech mezi jeho zajetím a zmrtvýchvstáním najdeme u všech čtyř evangelistů. Pro ostatní události z jeho života
a hlavně výroky z jeho kázání, časové zařazení a vztah k místu, kde se odehrálo,
má malý význam a jednotliví evangelisté s nimi zacházejí velmi svobodně, každý
jak se mu hodí. Někde shrnují a málo slovy podávají obsah kázání a rozhovorů,
které měl Ježíš s učedníky po dlouhou dobu. Jindy zase výrok rozebírají a vysvětlují. Neboť zdrojem poznání pro apoštoly a církev nebyla jen slova Krista, ale
i celá jeho existence a porozumnění, kterého se jim dostalo ve světle zmrtvýchvstání. Po zmrtvýchvstání apoštolové leccos viděli v docela jiném světle, než když
doprovázeli Ježíše a naslouchali jeho slovům a vše si vysvětlovali podle vlastních
malicherných nadějí. Kritériem výběru a stručnosti nebo rozvláčnosti vyprávění
byla potřeba různých církví. Když se tedy jednotliví evangelisté vyjadřují rozdílně
o stejném předmětu, o stejné události, nemusíme se obávat, že jeden nebo druhý
nemluví přesně a pravdivě. Nemáme ani důvod rozdílného podání hledat v různých
okolnostech události a snažit se je harmonizovat. Ptejme se však, pro koho bylo
jedno nebo druhé evangelium určeno, za jakých okolností bylo proneseno kázání
apoštolů, které je v evangeliu zaneseno, a tak se nám objasní jejich smysl: proč
byla ta či ona podrobnost zdůrazněna, proč jsou tyto výroky Ježíše pohromadě
a v tomto pořadí, když druhý evangelista nám je zapsal odděleně a jako vyslovené
za úplně jiných okolností. Říci, že evangelia jsou pouze dějiny, by znamenalo ne
obohacení jejich významu, ale ochuzení. Evangelia jsou také dějiny, ale ještě něco
víc. Nejen nám oznamují, že Ježíš je Kristus Spasitel, ale jsou i nástrojem Boží
milosti, spojují nás s Kristem Spasitelem. A tu sílu nemají jen z toho, že jsou psány autorem, který upřímně a věrně nám podává dějinnou pravdu, ani proto, že ten
autor měl mimořádné osvícení Ducha svatého, on sám. Ale jejich prostřednictvím
31
jsme spojeni se společností prvních učedníků, těch, kteří Krista přijali a učinili programem svého života, stáváme se členy církve, Kristova mystického těla,
a tak nejen víme o Kristu, ale máme také účast na jeho spasení. Ježíše poznat může
i ateista, v Kristu se spasit může jen věřící. Historie splnila svůj úkol, když nám
co nejvěrněji sdělila, co se stalo v minulosti. Evangelium se však neobírá jen minulostí, ale i přítomnou skutečností, naší spásou.“
Rozmanitý svéráz, s nímž autoři sbírali, vybírali, pořádali a podávali tradovaná Ježíšova slova a skutky se týká také středního stadia: podání v prvotní církvi.
V létech mezi Ježíšovou smrtí a sepsáním evangelií (30–90) se o Ježíši Kristu
v církvi mluvilo, podávaly se o něm zprávy, kázalo se, vznikaly písně, jednoduše
řečeno: Kristus byl zvěstován. Zvěstování mělo zákonitě vždy určité zabarvení,
bylo výrazem vyznání, osobní angažovanosti, osobní účasti. Kdo v té době mluvil
o Ježíšově životě a učení, nemohl to dělat nestranně, bez osobního rozhodnutí,
aniž by se rozhodl pro něho nebo proti němu. Kdo se přiznal ke Kristu, musel počítat s důsledky pro sebe a rodinu: s vyloučením ze židovské synagogy, pronásledováním, s posměchem. Proto je snadno pochopitelné, že podání zpráv není neutrální, bez předpojetí. To ovlivnilo také evangelia, která přejala v širokém rozsahu
tradici tohoto období. Svérázný způsob, jakým prvotní církev mluvila o Ježíšovi,
lze zjednodušeně charakterizovat jako apologetický způsob řeči. Kdo se hlásí
k Ježíšovi, musí se hájit. Kristova smrt na kříži (trest smrti pro nejhorší zločince
u Římanů) byla pro Židy strašným pohoršením. Nebyla podle židovské víry o odplatě tato smrt spíše znamením, že Ježíš byl vinen a zemřel jako Bohem prokletý
zločinec? Proti této námitce se křesťané hájili tím, že od počátku poukazovali na
to, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem. Proto se snažili při líčení utrpení, které z tohoto apologetického důvodu zaujímá ve všech evangeliích tak velké
místo, zjistit a dokázat vztahy k výrokům Starého zákona. Ježíšovo utrpení je tak
silně vylíčeno slovy Starého zákona, že pro moderního historika není vždy snadné
stanovit, jak se v jednotlivostech událo.
Apologetické podání prvotní církve, zaměřené na obhajobu, lze zjistit i na
jiných místech evangelií. Svérázné vyprávění o zapečetění hrobu a podplacení
strážců je zahroceno proti tehdy rozšířené výtce, že apoštolové ukradli Ježíšovo
mrtvé tělo. Způsob, jakým Jan a Lukáš zdůrazňují setkání se Zmrtvýchvstalým
v těle, je zřejmě ovlivněn obhajobou proti námitce, že učedníci viděli jen ducha.
Apologetické zaměření lze také pozorovat v ostrém postoji proti nevěře farizeů
a znalců mojžíšského zákona.
Křesťanství se odlišuje od jiných náboženství vírou, že jeho Zakladatel žije dále
ve své církvi. Protože původní církev byla tak proniknuta touto vírou, zvěstovala
Ježíšovy skutky a slova způsobem, že živý Pán byl slyšen jako mluvící. Z této
víry se vysvětluje, že hlasatelé Ježíšova slova podávali často volně, a ve jménu
Ježíšově je předávali tak, jak se hodila do situací vytvořených po velikonocích.
Tento způsob lze zřetelně vidět na dvojím podání podobenství o rozsévači. První
verze je zřejmě původní forma podobenství, tak jak je Ježíš sám pronesl. V druhé
32
verzi téhož podobenství máme už podání Ježíšových slov v řeči prvokřesťanského
kázání.
Jiný způsob aktualizujícího podání je Ježíšovo slovo o manželské rozluce
u Marka, kde uvádí také zákaz manželské rozluky pro ženu. V Palestině by takové
slovo mělo sotva nějaký smysl, protože podle židovského zákona bylo dovoleno
jen muži vystavit zápudný list. Při hlásání tohoto slova v pohanokřesťanských
obcích Antiochie nebo Říma, kde také ženě byla zákonem dovolena rozluka, bylo
slovo zcela ve smyslu Ježíšově rozšířeno a aplikováno i na tento případ.
Jako příklad aktualizujícího hlásání můžeme ještě uvést pětkrát tradované slovo o nesení kříže u synoptiků. Vzít kříž původně znamenalo být připraven zemřít
potupnou smrtí na kříži. Ježíš žádal takovou ochotu od těch, kteří se k němu přidali jako učedníci. Po Ježíšově smrti na kříži a zmrtvýchvstání se tato ochota sdílet
Ježíšův osud žádala od každého věřícího jako výraz následování. Nyní v povelikonoční situaci se už nekladl důraz na ochotu k mučednictví, nýbrž napodobení
Ježíšova utrpení ve vlastním osobním životě.
Dnes v nás vyvolává trochu divný pocit, čteme-li, s jakou bezstarostností kazatelé v prvotní církvi nakládali mnohdy s Ježíšovými slovy a aplikovali je na
povelikonoční situaci v církvi. Zde ale musíme přihlížet vedle silné víry učedníků
v Krista přítomného v církvi, který je svým Duchem uvádí do celé pravdy – k našemu historizujícímu zaměření. Od počátku 19. století máme silný historický zájem a chtěli bychom znát dopodrobna všechny detaily minulosti. Když např. naši
předkové žijící v 19. století přemýšleli o Ježíšově životě a zobrazovali ho, tak jim
nešlo tolik o to, jak tomu tenkrát bylo. Malovali Ježíšovo narození nebo umučení
například do českého prostředí svých vlastních krajin a měst. Namalované osoby
měly oděvy jejich doby a mezi nimi se bez těžkostí mohly znázornit i soudobé
osoby. Jak by podle toho musely vypadat moderní jesličky a biblické obrazy?
Máme-li před očima tento rozdílný vztah našich předků k minulosti, pak snadněji chápeme, že křesťané v prvotní církvi, kteří byli přesvědčeni o životě Krista
v církvi (v evangeliu čteme Ježíšova slova: „Já jsem s vámi po všechny dny až
do skonání světa“) neopakovali Ježíšova slova vždy doslovně (jako na magnetofonové pásce, videu nebo mobilu), často i to dělali, ale ponejvíce je hlásali
a předávali jako živá aktuální slova, případně jako slova žijícího Pána. Nevedl je
náš historický, informující zájem, nýbrž zvěstování – kerygma. Hlásání prvotní
církve totiž nesmíme zaměňovat s digitální fotografií, protokolem nebo stenografickým záznamem. Podobá se daleko víc malbě, volnému tlumočení, svědectví
očitých svědků, zvěsti, která chce zapůsobit na posluchače a pozorovatele. Je třeba vnímat a respektovat tento svérázný způsob předávání euangelion – radostné
zvěsti.
Prof. Dr. Jacob Kremer vysvětluje: „Učedníci po velikonocích všechno posuzovali ve světle zmrtvýchvstání. Pochopili, kdo Ježíš Kristus byl a je: Mesiáš, Pán,
Syn Boží. Byli proto schopni ve svých vyprávěních a zprávách, ve svém svědectví
říci mnohé věci daleko zřetelněji, než jak je předtím sami poznali. Už nemohli
33
o Ježíšovi jednoduše mluvit a psát, aniž by ve svém poznání přihlíželi k pravému
významu a tajemství Ježíšovy osobnosti, aniž by se k němu nepřiznali jako k Pánu
(řecky Kyrios). Tak se jejich informace bezděky mění ve vyznání a interpretaci
minulosti ve světle zmrtvýchvstání.“ Toto je specifikum, se kterým nyní musíme
počítat. Očití svědkové setkání se vzkříšeným Ježíšem podávají svým posluchačům to, co on řekl a učinil s plnějším poznáním z prožité osobní zkušenosti, mnozí
za toto svědectví položili život. Za vylhanou pohádku by přece nebyl nikdo ochoten položit život.
Z tohoto pohledu ve světle zmrtvýchvstání nelze se divit, že se první setkání
učedníků s Ježíšem líčilo (představovalo) jako zjevení jeho mesiášství a božství.
Je rovněž pochopitelné, že nyní v Ježíšových zázracích poznávali zřejmý projev
jeho moci nad nemocí a smrtí, a v líčení to také vyjádřili. Přitom bylo i možné,
že se zázračný a mimořádný prvek v Ježíšových skutcích tak zdůrazňoval, že se
my dnes smíme ptát, zda se vše událo přesně tak, jak se o tom píše. Mnozí biblisté počítají dokonce s možností, že zázraky, které se tehdy vyprávěly o jiných,
byly přeneseny na Ježíše. Existují příklady v dějinách pro takové přenášení zázraků. Nemálo badatelům se rovněž zdá, že podobenství o prokletí fíkovníku (Mk1,
12–14) se podává ve formě dějinné události (sr. Lk 13, 6–9).
Může ale takový způsob mluvy mít místo v bibli a v tradici, která je jejím
podkladem? Nebude pak bible nevěrohodná? Kdo vážně uznává, že bible je Boží
slovo v lidské řeči, které není cizí žádný způsob mluvy, neměl by se tomu tak
divit. Spíše by musel žasnout, kdyby tomu tak nebylo. Lidé tehdejší doby o tom,
co se jich osobně týkalo nemluvili abstraktní řečí moderní historické vědy, nýbrž
řečí své doby. Proto není možné takové formy mluvy a priori vyloučit. V této souvislosti se dnes často používá výrazu legenda. Existuje v evangeliích také tento
způsob mluvy? K tomu je třeba uvážit toto: V lidové řeči se dnes legendou míní
často vyprávění, které se nepovažuje za pravdivé, nýbrž vybásněné. Když vědec
(odborník) mluví o legendě, pak tím rozumí určitý způsob řeči (genus litterarium), který se nespokojuje s protokolárním tlumočením události, nýbrž básnickým
a vzdělávacím způsobem načrtává význam určité události, případně určité osoby.
Takové literární líčení může být pravdivé i navzdory básnické formě. Za určitých
okolností může dokonce vyjádřit pravdu lépe a přiměřeněji než střízlivá zpráva.
Zde totiž zase platí totéž, co o uměleckých dílech. Kdo někdy pečlivě pozoruje
opravdu umělecké zobrazení (např. ikony), shledá na nich znovu a znovu prvky
volného a básnického podání, které nejsou nikterak v souladu se skutečným průběhem a přece vystihují pravdivost toho, o čem chtějí informovat. Tak jsou např.
na mnoha obrazech jak světci, tak Ježíš ve svém pozemském životě zobrazeni se
svatozáří, je konec konců jen výrazem jejich nebeské slávy, nikoliv jejich pozemského vzezření.
V tomto právě uvedeném smyslu může mít i legendárně zabarvený způsob mluvy své oprávnění v bibli a sdělovat určitou pravdu, zvláště tam, kde se jedná
o více než o pouhou informaci. Ovšem musíme se především v tomto bodu varovat
34
ukvapených a příliš zjednodušujících úsudků. Mnohé se dnes často unáhleně zařazuje mezi legendy, co při bližším rozboru patří do zcela jiného literárního druhu
(např. Lukáš kapitoly 1-2) např. vánoční události (nejsou naprosto legendy, nýbrž
názorná líčení s použitím stylových prvků apokalyptické literatury). V žádném
případě neplyne s jistotou z takového způsobu líčení, že to, co je popisováno, se
vůbec nestalo. Jediný závěr, který z poznání literárního druhu určitého textu lze
možno učinit o historickém podkladu (pozadí), je nutnost tlumočit text s ohledem
na literární druh a velmi zdrženlivě se vyjadřovat o skutečném průběhu toho, co
text popisuje“ (Prof. Dr. Jacob Kremer, Pravda Písma, SÚCM 1968).
Skutečnost, že tradice, tvořící základ evangelií, vykládá Ježíšovu zvěst a činnost ve světle zmrtvýchvstání, je nepopíratelným svědectvím pro přesvědčení původní prvotní církve o skutečnosti a ústředním významu zmrtvýchvstání Ježíše
Krista. I náhradník po Jidášovi musí být očitý svědek Kristova vzkříšení. Je to
totéž přesvědčení, jež je obsaženo v mnoha starých vyznáních víry (např. Řím 10,
9), která jako v 1. dopise Korinťanům 15, 3–5 sahají do prvních let po zmrtvýchvstání. Bez víry ve skutečnost Kristova zmrtvýchvstání by evangelia neobdržela
tento velikonoční lesk.
Výklad Ježíšova života ve světle zmrtvýchvstání a jak apologetické, tak i aktualizující hlásání jeho slov a činů nebylo ovšem v prvotní církvi přenecháno nekontrolovatelným proudům. Dálo se ve společnosti, v níž apoštolové jako svědkové
řídili kázání a bděli nad jeho průběhem. Pavel na apoštolském sněmu předkládá
tomuto kruhu své evangelium, aby snad nekázal zbytečně (Gal 2, 21). Z ostrých
sporů o pravdivosti evangelií, zvláště v otázce misií mezi pohany a významu mojžíšského zákona, lze zřetelně poznat, že ne každé kázání ve jménu Ježíšově bylo
uznáno za evangelium.
D. A. Carson a Douglas J. Moo v knize Úvod do Nového zákona tvrdí: „Vyjmenovat všechny interpretace Ježíšova života, s nimiž se můžeme v dnešní době
setkat, je nemožné.“ Evangelisté sami se bezpochyby domnívali, že píší dějiny.
Pravdou ovšem je, že je píší jako horliví zastánci určité interpretace dějin a podle
toho vybírají a uspořádávají fakta, která přinášejí. Není důvod se domnívat, že
člověk je špatným historikem jen proto, že má na něco vyhraněný názor. Martin
Hengel ukazuje, že badatelé se mýlili, když si mysleli, že musí volit mezi kázáním a historickým vyprávěním: „Ve skutečnosti spočívá teologický příspěvek
evangelisty v tom, že obě tyto věci neoddělitelně spojuje: káže tím, že vypráví.
Píše dějiny – a tím káže. Máme-li k věci přistupovat nepředpojatě, musíme předně
naslouchat tomu, co evangelisté tvrdí, a pokoušet se přenést se do jejich světa,
abychom viděli, zda to dává smysl. Možná přijdeme na to, že to dává větší smysl
než ty světy, které jsme si sami vytvořili“ (Návrat domů, Praha 2008).
Předávání biblické zvěsti (Božího zjevení) se uskutečňuje dvěma způsoby –
skrze tradici a Písmo svaté. Oba tyto způsoby, jak učí Katechismus katolické církve (KKC, 80) stojí ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Církev bibli považuje
za „nejvyšší normu“ víry. Písmo považuje tudíž nejenom za hluboce náboženský
35
text, nýbrž uznává, že je inspirovaná Bohem. V tom, co se týká spásy člověka, je
bible jako taková bez chyby. Znamená to, že v biblických textech mohou být například historické nebo geografické nepřesnosti, plynoucí z lidských omezení autora. V pravdě, kterou Bůh chtěl zjevit, aby spasil lidstvo, však není žádný omyl.
V bibli nalézáme skutečné Boží Slovo, tlumočené do lidského jazyka. Proto – čteme v Katechismu – křesťanská víra není „náboženstvím knihy“ (KKC,
108). Nový zákon nespadl z nebe, nýbrž je plodem hlásání prvních křesťanských
komunit. Z tohoto důvodu má být Písmo čteno a interpretováno v živé tradici celé
církve. Tento princip nebrání individuální biblické četbě. Naopak, je dobré prohlubovat biblickou gramotnost. Naše osobní chápání však máme srovnávat s učením církve. Při četbě různých knih Písma musíme mít na paměti, že jeho středem
je Kristus. Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání jsou interpretačními klíči celé bible.
Můžeme odhalovat množství významů v ní obsažených. Katechismus povzbuzuje
k této četbě známými slovy sv. Jeronýma: „Vždyť neznat Písmo znamená neznat
Krista“ (KKC, 133).
Posynodální exhortace Benedikta XVI. Verbum Domini z roku 2010 ve 30.
článku říká: „Sv. Jeroným připomíná, že Písmo nemůžeme nikdy číst sami“. Jinak
totiž nacházíme mnoho dveří zavřených a snadno sklouzneme do omylu. Bible
byla napsána Božím lidem a pro Boží lid za inspirace Ducha svatého. Jen v tomto
společenství Božího lidu můžeme skutečně jakožto „my“ vstoupit do jádra pravdy,
kterou nám sám Bůh chce sdělit. Veliký učenec, pro kterého „neznalost Písem je
neznalostí Krista“, tvrdí, že církevnost biblického výkladu není nějaký požadavek
uložený zvnějšku, tato Kniha je vlastně hlasem putujícího Božího lidu a jen ve víře
tohoto lidu jsme takříkajíc naladěni do správné tóniny, abychom Písmu svatému
porozuměli. Autentický výklad bible musí být vždycky v harmonickém souladu
s vírou katolické církve. Tak svatý Jeroným vybízel jednoho kněze: „Abys mohl
povzbuzovat v duchu zdravé nauky a usvědčovat její odpůrce, setrvávej v přijatém
učení, které ti bylo svěřeno.“ Přístupy k posvátnému textu, které nedbají na víru,
mohou přicházet se zajímavými postřehy, když setrvávají u struktury textu a jeho
forem, takové úsilí je však nevyhnutelně jen předběžné a strukturně nehotové.
Jak totiž potvrdila Papežská biblická komise s odkazem na princip, kterého užívá
moderní hermeneutika, „správné poznání biblického textu je přístupné jen člověku, který má živý vztah k tomu o čem text mluví“. V této souvislosti můžeme novým způsobem pochopit známé tvrzení svatého Řehoře Velikého: „Božské výroky
rostou společně se čtenářem.“ Naslouchání Božímu slovu tak vytváří a upevňuje
církevní společenství mezi těmi, kdo kráčejí po cestě víry.
Pokračování
Karel Obrdlík
36
Historické slavnosti Rosa Coeli 2014
Historické slavnosti Rosa Coeli patří k nejvýznamnějším kulturním akcím, které město každoročně pořádá. Tradice pořádání těchto slavností je dlouhá a každoročně se těší
velkému zájmu, jak dolnokounických občanů, tak i návštěvníků z dalekého okolí.
Šestnáctý ročník slavností se konal na Masarykově náměstí 6. 9. 2014.
V samém úvodu slavností vystoupili studenti ZUŠ Ivančice, kteří zahráli muzikál
LVÍ KRÁL.
Následovaly
gotické
dvorské tance doprovázené středověkou hudbou,
které trvaly do 16 hod.,
než začal průvod krále
městem na zámek k turnaji. Během odpoledního
a večerního programu se
představily další skupiny historického šermu
a tanců, středověkých písní, kejklíři, rytíři na koních
a tanečnice. Na bohatý do37
provodný program navázal i středověký jarmark. Po celý den byl zajištěn i prodej
výborného jídla a pití, o které se postaralo Myslivecké sdružení Rosa coeli Dolní
Kounice a Pravlov a SDH Dolní Kounice.
Vyvrcholením večera byl historický kostýmovaný průvod městem s pochodněmi.
Ve 22 hod. tolik očekávaný ohňostroj rozzářil oblohu nad řekou Jihlavou. Znásobené
efekty ohňostroje nad vodní hladinou lákají tisíce lidí, kteří i letos zaplnily Masarykovo náměstí, most přes řeku i ulici Rybárnu.
Nabídka odpolední zábavy zahrnovala i prezentaci kvalitních nejen dolnokounických
vín. Milovníci tohoto ušlechtilého moku mohli ochutnat 90 vzorků z několika vinařství
– Vinné sklepy Rosa coeli, Vinařství Trpělka-Oulehla, Vinařství Ing. Ladislav Musil,
Ottův sklep, Vinařství Ing. Jan Plaček, Vinařství Komarov, Vinařství Dva duby s.r.o.,
Vinařství Oldřich Dočkal – Sklep U Barborky, Vinařství Miroslav Šufeisl, Bratrstvo vinařů a kopáčů 1737, mezi hostující patřili Vinné sklepy Maršovice, ZD Sedlec, Vinařství
Karel Válka z Nosislavi.
Všem vinařům děkujeme za vzorky a dlouhotrvající spolupráci.
Již v předvečer sobotních slavností se uskutečnil 8. ročník Výtvarného umění
BIENÁLE ve spolupráci s Domem umění města Brna a Střední školy umění a designu.
Zaprášené zdi někdejší monumentální budovy ozdobily obrazy a fotografie díla
studentů a absolventů brněnské střední školy umění, která se jejich učitelům vryla do
paměti, i proto nesla výstava název UVÍZLÉ VĚCI. Nezvyklé výstavní prostory nutily
návštěvníky dívat se pozorně, některá díla důmyslně ukrytá ve výklencích na zdech se
daly totiž snadno přehlédnout.
Zdá se, že Bienále nabývá stále větší pozornosti. Na jeho zahájení byla většina
z vystavujících, ale také velké množství publika.
Bienále 2014
38
Po vernisáži výstavy moderního umění se v prostorách kláštera Rosa coeli pod širým nebem konal koncert Brněnského filharmonického sboru Beseda brněnská
a orchestru katedrály sv. Petra a Pavla. V jejich podání a v podání sólistů brněnského
Národního divadla zaznělo Requiem d moll, Kv. 626 od W. A. Mozarta.
Snad tušený kulturní zážitek, snad vlahý večer, přilákaly do klášterních prostor
tolik lidí, které sotva pojmuly. Osvětlení dávalo tušit někdejší vitráže v gotických obloucích oken bývalého chrámu, kterými se velebné tóny hudby linuly do krajiny.
Věřím, že romantický zážitek, kterým koncert zajisté byl, milovníky vážné hudby
přiláká opět za rok.
Rozloučení s prázdninami
Sobota 30. 8. 2014 patřila dětem i dospělým
Dne 30. 8. 2014 ve 14 hod. se v klášteře Rosa coeli uskutečnila pro děti pohádka Žabák Žak a rak Jak z cyklu MALÝ FESTIVAL LOUTKY, kterou každoročně ve spolupráci s okolními obcemi pořádá Kulturní středisko Moravský Krumlov. Pohádka byla
zdarma a přilákala 110 dětí v doprovodu rodičů. Další hodiny sobotního odpoledne
patřily opět dětem, tentokrát na Malém hřišti. Rozloučení s prázdninami probíhalo
formou různorodé zábavy a občerstvení, které připravilo TIC ve spolupráci s Kónus
klubem Dolní Kounice.
Kdo ještě nebyl unaven, mohl se zúčastnit noční prohlídky kláštera Rosa coeli.
Zástupy lidí spatřily tajuplné prostory nočního kláštera, tlumeného světla loučí,
nezkrotné hry stínů i kamenné stěny šeptající dávné příběhy. Po prohlídce kláštera
byla možnost shlédnout ukázku bojového umění KUNG FU, která se těší stále větší
pozornosti.
39
Pohádka Žabák Žak a rak Jak
Prázdniny patřily i několika
koncertům hudby. Mezi ty nejpopulárnější se řadilo vystoupení kapely Žalman a spol.,
které se konalo 19. 7. 2014.
Pavel Žalman Lohonka patří k absolutní špičce folkové
hudby, jako originální zpěvák,
kytarista a autor písní, si získal
u publika velikou a stálou oblibu. Není proto překvapením, že
do posledního místa zaplněný
klášter hostil 380 posluchačů
tohoto folkového žánru.
Fotografie i videa ze všech kulturních akcí je možno si prohlédnout na stránkách
města www.dolnikounice.cz
Pozvánka na kulturní akce v podzimních dnech:
18. 10. Divadelní představení – „JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA“
25. 10. Taneční zábava s Dolňáky
1. 11. Lampionový průvod městem
8. 11. Strašidelné odpoledne pro děti s diskotékou
Jana Jurková, TIC Dolní Kounice
40
Výměnný pobyt mládeže ve Francii
Jedná se o již čtvrtý cyklus v pořadí v rámci programu EU „Mládež v akci“, který město Dolní Kounice zařadilo do projektu Partnerství evropských měst v roce
2005. Pro mládež ve věku 13–18 let z Dolních Kounic a blízkého okolí to znamená
aktivní zapojení se do tohoto programu, kdy spolupracují na vytváření programu
již v předstihu a připravují se na jeho kvalitní realizaci na svých schůzkách před
uskutečněním akce.
Jde o tematicky zaměřené akce, v nichž jsou kromě stálých cílů (jazyková komunikace, poznávání jiných evropských kultur, rozvoj solidarity a tolerance
mezi mladými lidmi, interkulturní dialog a neformální učení, které významně
doplňuje formální školské vzdělání a další) plněny i cíle stanovené Komisí pro
mládež v EU, členskými zeměmi, Výkonnou agenturou a národními agenturami
jako roční priority. Od roku 2013 je prioritou rozvoj iniciativnosti, kreativity
a neformální vzdělávání mládeže, podpora outdoorových aktivit a místního
sportu, jako prostředků podpory zdravého životního stylu a také sociálního
začlenění a aktivní účasti mladých lidí ve společnosti.
V letošním roce již čtvrtá desítka mládeže z Dolních Kounic zahájila svůj cyklus v rámci projektu Mládež v akci ve Francii, v partnerském městě Azay-le-Brûlé
(region Poitou-Charentes). Akce proběhla ve dnech 9. 7.–19. 7. 2014 a její program
41
42
plnil rovněž dané roční priority. Mládež
čekalo vytváření fresky, jejíž téma bylo
předem zadáno a děti si návrh připravily
ještě před odjezdem do Francie.
První zastávka na naší cestě za poznáním krás Francie byla v hlavním
městě Paříži. Paříž nás přivítala chladným a deštivým počasím, ale ani to nás
neodradilo, abychom uviděli kousek tohoto krásného města. Naše cesta vedla
metrem přímo k Eiffelově věži. Vyjeli
jsme výtahem do nejvyššího patra, a i když se nám výhled na město skrýval pod
hustou mlhou, tak to byl jedinečný zážitek. Hned první den našeho programu
v Azay nás čekala návštěva historického města Parthenay, kde jsme mohli vidět
části starého hradu a opevnění města. V centru města se pak konala akce FLIP,
kde si mohly děti i dospělí zahrát nespočetné množství her na ulicích. Další den
jsme měli na programu návštěvu obrovského Aquaria v La Rochelle, z kterého
byly naše děti nadšené. Odpoledne jsme jeli na pláž a k velkému překvapení bylo
moře velice teplé. Víkend trávily děti se svými rodinami, kde byly ubytované.
Rodiny však vymyslely společný program a tak všichni mohli navštívit Marais
Poiteven (přezdívané Zelené Benátky), zahrát si Laser game a další. V pondělí
slavila Francie svůj Státní svátek, který byl spojen s velkolepým večerem a také
ohňostrojem.
V novém týdnu jsme započali práce na fresce, která se nachází na stěnách na
školním hřišti. Výsledek naší společné práce si můžete prohlédnout na fotkách.
V odpoledních hodinách jsme navštívili bazén v městě La Crèche a poté
RIFE (Mezinárodní folklórní festival
mládeže), další odpoledne jsme měli
možnost nakoupit dárečky pro rodiny
v nákupním centru v Niortu a poslední
odpoledne nás čekalo vaření a příprava
domácí kuchyně. Ještě před podáváním
večeře bylo slavnostně odhaleno naše
počínání na fresce, poděkování všem
zúčastněným a ohlednutí za celým programem výměny mládeže. Poslední večer byla tedy Francouzsko-česká večeře,
kdy každá skupinka uvařila něco ze své
kuchyně. Po našem kuřecím vývaru se
„jen zaprášilo“ a také vepřo-knedlo-zelo
sklidilo velký úspěch.
43
Byla to velmi příjemná tečka za krásným časem stráveným v našem partnerském městě. Navázali jsme nová přátelství, utužili ta stará a už teď se těšíme na roli hostitele pro
příští rok, kdy přivítáme naše nové francouzské kamarády u nás v Dolních Kounicích.
Mgr. Jarmila Cásková, Annemarie Zalabová
44
Rybářské
závody
Místní organizace Moravský rybářský svaz Dolní
Kounice uspořádala v sovotu 28. 6. 2014 tradiční
Rybářské závody na rybníce v Mor. Bránicích. Zúčastnilo se 44 dětí, z toho
14 dívek a 30 chlapců.
Bylo uloveno 356 kaprů.
Na předních místech se
umístili:
1. Smetanová Klára 31 ks
2. Bartošová Tereza 25 ks
3. Weber Michal 24 ks
4. Gajdušková Adéla 22 ks
5. Havlín Michal, Eigner Martin, Štouračová 19 ks
6. Krutiš Jakub 18 ks
7. Procházka David 15 ks
8. Kolmačka Jakub 13 ks
9. Weber Marek 12 ks
10. Toporcer Vojtěch, Maroušová Nikol, Řezáčová Tereza 11 ks
Gratulujeme vítězům a děkujeme sponzorům, kterými jsou: Město Dolní Kounice,
Nové Bránice, Moravské Bránice a Pravlov.
Josef Badin
45
Závěrečné shrnutí sezony 2013/2014
a pozvánka na sezonu příští
Starší přípravka
Tento rok se nám povedlo po delší době opět založit družstvo přípravky. Pro velkou
věkovou rozdílnost a fakt, že bohužel nemáme kategorii žáků, jsme se je pokusili prozatím přihlásit do soutěže starší přípravky. V týmu však byli převážně hráči
patřící věkově spíše do mladší kategorie. I přes tento fakt se všichni statečně prali
o góly a výsledky. Skončili sice poslední, ale to jim v žádném případě neubralo na
sebevědomí, odhodlání a čisté radosti z fotbalu. A to je to krásné! Pro následující
sezónu jsou přihlášení do kategorie mladší přípravky, a tak můžete naše talenty
kdykoliv povzbudit v rovnocennějších kláních.
Dorost
Vlivem odchodu osmi hráčů ze základní sestavy se po minulé sezóně u tohoto
družstva nečekaly blahé výsledky. Tabulkově se prognóza naplnila, ale ne tak zcela
u herního projevu. Mnohdy vyrovnanou hru i s těmi nejlepšími soupeři překazila jen
malá dávka štěstí. Pro sezónu nadcházející bylo družstvo posíleno nově příchozími
hráči i odvahou ukázat skrytou sílu týmu.
Muži B
Po letech opět došlo i na založení „B“ týmu mužů. Přes neúspěchy a nesehranost
„poslepovaného“ týmu se ke konci sezóny kádr podařilo stabilizovat. Často nevyrovnaná hra však nezabránila potrápit i ty nejtěžší soupeře, a když už ne bodově, tak
alespoň morálně dopomoci mužům „A“ v bojích o mistrovský titul.
Muži A
A je to tady! Po předlouhých desíti letech od znovu založení klubu, resp. devíti od
založení mužů, se podařilo vyhrát mistrovský titul ve IV. třídě mužů a konečně postoupit o skupinu výše! Dlouhá, ale famózní sezóna čítající tři prohry, dvě remízy
a hlavně dvacet jedna výher znamenala první místo a uskutečnění snu mnoha z nás.
Celé se to podařilo zvládnout i díky velké podpoře fanoušků. Děkujeme!!!
Srdečně Vás zveme na novou sezónu 2014/2015. První domácí zápasy mužů „A“
a dorostu se uskuteční 16. 8. a pro muže „B“ a mladší přípravku 31. 8. Více informací najdete na webu: www.skdolnikounice.cz
Přijďte podpořit naše družstva v jejich bojích.
46
Muži A – III. tř. sk. A
1.
Žabčice
Dolní Kounice
09. 08. 14:00
SO
2.
Dolní Kounice
Vojkovice B
16. 08. 16:30
SO
3.
Měnín B
Dolní Kounice
24. 08. 16:30
NE
4.
Dolní Kounice
Šlapanice B
30. 08. 16:30
SO
5.
RAFK B
Dolní Kounice
07. 09. 16:30
NE
6.
Dolní Kounice
Opatovice
13. 09. 16:00
SO
7.
Přísnotice
Dolní Kounice
20. 09. 16:00
SO
8.
Dolní Kounice
Těšany
27. 09. 16:00
SO
9.
Blučina
Dolní Kounice
04. 10. 15:30
SO
10.
Pozořice
Dolní Kounice
11. 10. 15:00
SO
11.
Dolní Kounice
Mokrá-Horákov
18. 10. 15:00
SO
12.
Prace
Dolní Kounice
26. 10. 14:30
NE
13.
Dolní Kounice
Tvarožná
01. 11. 14:00
SO
14.
Dolní Kounice
Žabčice
08. 11. 14:00
SO
Muži B – IV. tř. sk. B
1.
Troubsko B
Dolní Kounice B
24. 08. 13:30
NE
2.
Dolní Kounice B
Budkovice
31. 08. 14:30
NE
3.
Řeznovice B
Dolní Kounice B
07. 09. 13:45
NE
4.
Dolní Kounice B
Nová Ves
14. 09. 14:30
NE
5.
Ořechov B
Dolní Kounice B
21. 09. 10:30
NE
6.
Dolní Kounice B
Oslavany B
28. 09. 14:30
NE
7.
Střelice B
Dolní Kounice B
05. 10. 15:30
NE
8.
Židlochovice
Dolní Kounice B
11. 10. 15:00
SO
9.
Dolní Kounice B
Mělčany
19. 10. 14:30
NE
10.
Hrušovany
Dolní Kounice B
25. 10. 14:30
SO
11.
Dolní Kounice B
Modřice B
02. 11. 14:00
NE
12.
Dolní Kounice B
Troubsko B
09. 11. 14:00
NE
47
Dorost – OP
1.
Moutnice/Těšany Dolní Kounice
09. 08. 14:15
SO
2.
Dolní Kounice
Měnín/Blučina
16. 08. 14:15
SO
3.
RAFK/Opatovice Dolní Kounice
24. 08. 14:15
NE
4.
Dolní Kounice
30. 08. 14:15
SO
5.
Ořechov/Želešice Dolní Kounice
07. 09. 10:00
NE
6.
Dolní Kounice
Blažovice
13. 09. 13:45
SO
7.
Oslavany
Dolní Kounice
20. 09. 13:45
SO
8.
Pozořice
Dolní Kounice
28. 09. 13:45
NE
9.
Dolní Kounice
Újezd
05. 10. 13:00
NE
10. Mor. Bránice
Dolní Kounice
12. 10. 12:45
NE
11. Dolní Kounice
Kupařovice
18. 10. 12:45
SO
12. Hrušovany
Dolní Kounice
25. 10. 12:00
SO
13. Dolní Kounice
Troubsko
01. 11. 11:45
SO
14. Dolní Kounice
Moutnice/Těšany
08. 11. 11:45
SO
Podolí
Mladší přípravka – OP sk. B
2.
Dolní Kounice
RAFK
31. 08. 13:00
NE
3.
Žabčice
Dolní Kounice
07. 09. 9:30
NE
1.
Ivančice
Dolní Kounice
11. 09. 17:30
ČT
4.
Dolní Kounice
Rosice A
14. 09. 13:00
NE
5.
Rosice B
Dolní Kounice
19. 09. 17:30
PÁ
6.
Ořechov
Dolní Kounice
28. 09. 09:30
NE
7.
Dolní Kounice
Střelice
05. 10. 11:00
NE
8.
volno
9.
Dolní Kounice
Modřice
19. 10. 13:00
NE
10. Troubsko
Dolní Kounice
26. 10. 11:45
NE
11. Dolní Kounice
Vojkovice
02. 11. 12:30
NE
48
Moutnice
Rajhrad
Želešice
Rozloučení s prázdninami
Historické slavnosti Rosa coeli
Čtvrtletní časopis Naše město vydává Město Dolní Kounice
v nákladu 1000 výtisků občanům Dolních Kounic zdarma.
Redaktor: Miroslav Řezáč, tel. 607 044 011
Tisk: STUARE, s. r. o., Jihlavská 2f, Troubsko -Veselka
Ev. č. MK 11172
IČ: 00281 701
Download

3/2014 - Dolní Kounice