Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
9/ 2013
● J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš.
Když nemůžeš, nepřekážej strana 8
EDITORIAL
obsah
Co ne/umíme
Dobré zprávy
Job Fair bez bariér
Curling na vozíku
Český Krumlov trochu jinak
Výstava v DOX je prodloužena
Tyfloart 2013
Cena vládního výboru
4–5
Anketa
Jak jste připraveni na komunikaci
s neslyšícími klienty?
Média přinesla o prázdninách zprávu
o tom, že psycholog práce ze švýcarského
Curychu Theo Wehner se vážně zabývá
myšlenkou, aby každý v zemi dostával
1500 eur měsíčně. Bez ohledu na to, jestli
pracuje nebo ne. Tahle úvaha je podle jeho
názoru reálnější než fakt, že politici slibují
voličům plnou zaměstnanost. Práce ubývá,
a každý si ji proto sehnat nemůže.
Po rozhovoru na serveru Zeit
Online poslali čtenáři Theo Wehnerovi
na 1500 e-mailů, ve kterých jeho nápad
odsoudili. Ve Švýcarsku se přesto myšlenka
příjmu bez práce rozšířila natolik, že se
k ní bude konat referendum.
Chce to samozřejmě vědět víc. Například je dobré si uvědomit, že většina lidí
by stejně pracovala a studovala, protože
by jim jednak takový příjem nestačil, a za
druhé práce nás přece dokáže naplňovat
i jinak než tím, že nosíme domů peníze.
Není bez zajímavosti, co by tato myšlenka (kterou naplnit samozřejmě neumíme)
udělala s charitou v Česku. Je jasné, že
takový příjem by nešel zavést všude – ale
pokud by byl v Evropské unii, dokázali by
Češi pomáhat potřebným víc než doposud?
Konto BARIÉRY má na 40 tisíc stálých
dárců. Přispívají potřebným třeba malou
částkou, ale pravidelně. Přibylo by jich?
Nebo: 58 procent Čechů se hlásí k tomu,
že přispívají na charitu. Z toho 86 procent
přispěje do sta korun ročně tím, že koupí
kytičku nebo pošle dárcovskou DMS. V porovnání se západním světem nic moc, ale
pokud se stane někde přírodní katastrofa,
neváhají Češi poslat peníze a vyhoupnou
se tak na pomyslnou špičku těch, kteří
okamžitě reagují. Přibylo by pak Čechů,
kteří jsou ochotni poslat peníze na druhý
konec zeměkoule?
V tomto vydání se věnujeme lidem se
sluchovým postižením. Píšeme o rodině,
která dokázala oželet příjem manželky jen
proto, aby se mohla plně věnovat neslyšícímu synovi. Něco takového si u nás rozhodně nemohou dovolit všichni. Nabízí se však
otázka, zda by tomu nebylo jinak, kdyby
myšlenka Thea Wehnera našla uplatnění.
Do té doby budeme muset potřebným
pomáhat tak, jak umíme. Proto se dívejte
28. září večer na ČT1, a pokud nevíte
proč, tak vyluštěte křížovku na straně 38.
Tajenka vše napoví. 
6
Televizní pořad Konta BARIÉRY
Jiří Lábus: Někdy se smát nemohu
Téma: Neslyšící
Není postižený, jenom neslyší
Eva Přibylová: Svět ticha není krásný
Neslyšný svět peněz
Jak mluví kníže?
Fotostory
Na golfu opět vyhráli všichni
Eva
Přibylová:
Svět ticha
není krásný
str. 12
8–9
10–11
12–14
15–16
17
18–19
Na cestách
Ženevské jezero
si oblíbili Chaplin i Freddie Mercury
Umělci Konta BARIÉRY
Josef Bolf: Dojezd velkého mejdanu
Vaše fotografie
O symetrii
Konto BARIÉRY
Melantrichova 5, Praha 1
Letní setkávání
20–21
22–23
24
25
Nové zahraniční technologie
Japonský městský vozík
a herní konzole
26–27
Poradna
Jak financovat pomůcky
pro sluchově postižené
Projekt Grundtvig
Za secesí do Prahy
28
29
AUTO-MOTO
Test Škody Octavia Combi:
Nejlepší kombík?
30–31
Tip na výlet:
Děčínský zámek: Do místností,
kterým vládly armády
20 let Konta BARIÉRY
Dvakrát do stejné řeky
SENSEN
„Šmejdům“ se braňme především sami
Fotostory: Na golfu opět
vyhráli všichni / str. 18
32–33
34–35
37
Křížovka o ceny38
Nové
zahraniční
technologie:
Japonský
městský vozík
a herní konzole / str. 26
Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry
ve spolupráci s Nadací Char ty 77
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek
(e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233)
Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]),
Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]),
Radek Musílek (e-mail: [email protected]),
Jan Šilpoch (e-mail: [email protected])
Manažerka redakce: Kateřina Uhrová
(e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510).
Korektorka: Martina Čechová
Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973
Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected]
Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v září 2013.
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR
a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,
Praha-Stodůlky
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Volný prodej: Česká pošta, s. p.
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
Přeji vám inspirativní čtení.
20 let Konta BARIÉRY:
Dvakrát do stejné řeky
str. 34
Jindřich Štěpánek
můžeš / číslo 9 - 2013
Partneři
redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
Job Fair
bez bariér
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Sociálně odpovědné firmy
nabídnou pracovní příležitosti pro lidi
s postižením. Foto: archiv Konta BARIÉRY
Konto BARIÉRY pořádá 12. září čtvrtý ročník
veletrhu pracovních příležitostí pro osoby se
zdravotním handicapem. Přijďte se seznámit
s bezbariérovými zaměstnavateli, zjistit, jaké
nabízejí aktuální pracovní pozice a zároveň
pracovní podmínky pro osoby se zdravotním
postižením. V rámci doprovodného programu
se uskuteční zajímavé přednášky a workshopy. Bude možnost poradit se s odborníky
personalisty o tom, jak napsat životopis, jak
zaujmout na pracovním pohovoru nebo jak si
vybrat vhodnou pracovní pozici. Pro zájemce
je připravena také sadu testů osobnostních
předpokladů a schopností, které každému
pomohou odhalit silné stránky a možnost
zapracovat na těch slabších. Stánky zapojených firem budou umístěny na Vysoké škole
ekonomické – foyer Rajská budova, náměstí
W. Churchilla 4, Praha. Veletrh trvá od 9.30
do 15.30 hodin. Workshopy budou probíhat
v místnostech pro limitovaný počet osob, proto je z kapacitních důvodů lepší být na místě
včas. Abychom uspokojili co nejvíce zájemců,
aktivity poběží paralelně ve dvou místnostech
anebo se budou opakovat. Registrovat se můžete do 10. září prostřednictvím webu Konta
BARIÉRY www.kontobariery.cz/Projekty/
Job-Fair-2013.aspx. 
Curling
na vozíku
Přední evropské týmy curlingu
vozíčkářů začnou sezonu v Kodani
i za účasti Čechů. Foto: Eva Charvátová
Česká reprezentace curlingu vozíčkářů zahájí
letošní sezonu turnajem v dánské Kodani. Ve
dnech 13.–15. září se zde utká osm předních
4
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
evropských družstev v rámci 7th Danish
International Curling Cup. Náš výběr s menší
hráčskou obměnou bude usilovat o lepší
umístění, než byla loňská šestá pozice. Fanoušci „šachů na ledě“ se mohou v domácím
prostředí těšit na pražský mezinárodní turnaj
29. listopadu až 1. prosince. Uskuteční se
v Curlingové aréně Roztyly v Praze. Účast na
zimních paralympijských hrách v Soči 2014
se bohužel českého družstva týkat nebude.
Letošní sezona se proto ponese především
ve zlepšování hry pro příští rok, kdy se opět
uskuteční kvalifikační turnaj o mistrovství
světa. Případní zájemci o tuto hru z řad lidí
s postižením se mohou obrátit na redakci
našeho měsíčníku, která předá kontakt představitelům curlingu na vozíku. 
Český Krumlov
trochu jinak
V sobotu 14. září se od 10.00 h uskuteční
další tradiční setkání bez bariér v Českém
Krumlově. Letošní, již desátý ročník se nese
v duchu několika novinek týkajících se
nových, dosud nepoznaných míst. Podobně
jako v minulosti se bude celá akce odehrávat
v areálu českokrumlovského hradu a zámku, kde kromě speciálně upravené II. prohlídkové trasy bude také k nahlédnutí výjimečný prostor Zámeckého lapidária. Zde
jsou uloženy veškeré originály soch z areálu
zámku. Pro ty, které láká dobrodružství,
jsou přichystány oblíbené plavby na vorech
Renesanční perla jižních Čech
se opět zpřístupní v rámci
již desátého Dne bez bariér. Foto: Radek Musílek
a raftech po řece Vltavě (pokud se neprotáhne rekonstrukce jezu) nebo prohlídka
tajemné podzemí grafitového dolu. Nebude
chybět ani prohlídka města s doprovodem
profesionálního průvodce a během celého
dne bude na I. nádvoří zámku probíhat trh
chráněných dílen. Na návštěvníky se těší
členové Kiwanis klubu Český Krumlov. Další
informace na www.ckrumlov.info/docs/cz/
atr550.xml. 
Výstava v DOX
je prodloužena
Originální výstavu
o fenoménu postižení lze v centru DOX
vidět až do půlky září. Foto: Jan Šilpoch
Až do 16. září byla prodloužena výstava
Postiženi normalitou, která je k vidění
v pražském Centru současného umění DOX.
Prostřednictvím rozličných objektů a uměleckých instalací klade návštěvníkům otázky, co
je „postižení“ a co je „normální“. Jak představy o těchto pojmech ovlivňují život každého
z nás – limitují nás, nebo naopak zvýhodňují?
Výstava vznikla ve spolupráci s Jedličkovým
ústavem a školami u příležitosti 100. výročí
jeho založení. Více informací naleznete na
stránkách http://www.dox.cz/cs/vystavy/
postizeni-normalitou. 
Tyfloart 2013
Již 21. ročník festivalu zájmové umělecké
tvorby amatérských zrakově postižených
umělců se koná v Karlových Varech od 19. do
22. září. Sejdou se zde nevidomí a slabozrací
hudebníci, divadelníci, výtvarníci, rukodělci,
recitátoři a další zrakově postižení umělci.
Akce se bude odehrávat v penzionu Hubertus
můžeš / číslo 9 - 2013
Z REDAKČNÍ POŠTY
na kraji Karlových Varů, v bývalém zámečku v Ostrově nad Ohří a v kulturním domě
tamtéž. 20. září odpoledne se v bývalém
zámečku v Ostrově nad Ohří uskuteční vernisáž výstavy a workshop k tvůrčím technikám.
Následovat bude posezení s kytarou v zámecké zahradě. Druhý den odpoledne v kulturním domě proběhne přehlídka hudebních,
divadelních a recitačních oborů. Všichni,
kteří přijdou jako diváci umělce podpořit,
jsou vítáni. Bližší informace prostřednictvím
e-mailu [email protected] 
V rámci Tyfloartu
se představí díla rozličných umělců
se zrakovým postižením. Foto: archiv SONS
Cena vládního
výboru
Vládní výbor pro zdravotně postižené
občany přijímá do 30. září přihlášky publicistických prací zaměřených na problematiku zdravotního postižení. Pro rok 2013
se vyhlašují tři soutěžní kategorie Ceny
VVZPO:
a) televizní (přihlásit lze díla vysílaná
v televizi nebo jinak veřejně publikovaná, např. prostřednictvím internetu, kina
apod.);
b) rozhlasová (přihlásit lze díla vysílaná
v rozhlase nebo uveřejněná prostřednictvím
internetu);
c) tisková (přihlásit lze písemná díla
veřejně publikovaná tiskem nebo prostřednictvím internetu).
Cena se uděluje za publicistické dílo, které nejlépe popularizuje problematiku života
osob se zdravotním postižením a příznivě
ovlivňuje postoj veřejnosti k těmto osobám.
Přijímána je původní česká tvorba. Přihlásit
lze dílo publikované od 1. 10. 2012 do 30. 9.
2013. Další informace jsou na www.vlada.
cz/cz/ppov/vvzpo/aktuality/. 
Změna průkazů
Ráda si čtu praktické rady v Můžeš,
a tak bych chtěla
vědět, kde mohu
požádat o změnu
ZTP na ZTP/P.
Můj zdravotní stav
se zhoršil.
S pozdravem a přáním
pěkného dne
Jana Zylová
můžeš / číslo 9 - 2013
●
6 / 20 13
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
●
Iva Hüttnerová:
Co je vlastně dobrý skutek?
M06_2013.indd 1
strana 18
5/14/2013 10:27:36 AM
Vážená paní Zylová,
o odpověď na váš dotaz jsme požádali naši
spolupracovnici Lucii Markovou z Ligy
vozíčkářů, která připravuje naši poradnu.
Průkazy osob se zdravotním postižením
TP, ZTP či ZTP/P nyní přiznávají úřady
práce, je tedy třeba navštívit kontaktní
pracoviště úřadu práce spadající pod
krajskou pobočku podle vašeho trvalého
bydliště. Seznam a adresy poboček ÚP
naleznete na portálu mpsv.cz (https://
portal.mpsv.cz/upcr/kp). Po rozkliknutí
krajské pobočky se v dolní části stránky
objeví konkrétní kontaktní praco­viště
v menších městech.
Formulář žádosti o změnu stupně průkazu
lze stáhnout přímo z internetu, případně jej v tištěné podobě získáte přímo na ÚP
(https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/cs/
welcome).
Upozorňuji, že průkaz ZTP/P náleží podle aktuálního znění zákona č. 329/2011
Sb. osobě, která má přiznaný III. nebo IV.
stupeň příspěvku na péči anebo nezvládá
základní životní potřebu „mobilita“ či
„orientace“ s výjimkou osob s úplnou nebo
praktickou hluchotou starších 18 let.
Základní životní potřeby se posuzují podle
zákona č. 108/2006 Sb. a vyhlášky č.
505/2006 Sb. obdobně jako nárok na příspěvek na péči. Bližší vymezení těchto potřeb
naleznete na informačním portálu (http://
ligavozick.skynet.cz/ip/prispevky.php?oblast=9000095#odst3).
(red)
Jako na drátkách?
Dobrý den,
mám hned dvě
reakce na inforLipno: Na vozíku
mace z Vašeho
nad koruny stromů
měsíčníku. Jednak
děkuji za tip na
Kino bez bariér na
filmovém festivalu
v Karlových Varech.
Vypravili jsme se
tam se synem a moc
jsme si to užili. Jak
filmy a atmosféru,
tak i vstřícný servis pro handicapované.
Bohužel druhý zážitek už tak pozitivní
není. V reportáži z letiště jste popsali, jak
vše bezvadně funguje. Naše zkušenost však
tolik pozitivní nebyla. Alespoň ne při cestě
na dovolenou, při návratu už bylo vše OK.
O vstřícnosti personálu nemohla být poprvé v žádném případě řeč. Asi vždy záleží, na
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
7– 8 / 20 13
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 22
M0708_2013.indd 1
V září je možné nominovat
na ocenění publicistická díla
s tematikou handicapu. Foto: Karel Pazderka
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
koho narazíte. Pochopitelně pro novináře
vše funguje jako po drátkách.
S pozdravem
Kamila Cermanová, Praha
Vážená paní Cermanová,
shodou okolností jsme podobnou reakci na
servis pro lidi s postižením na letišti zaznamenali i od jiné čtenářky. Je nám jasné, že pro
novináře je vše vždy připraveno na sto procent.
Přesto máme převažující pozitivní ohlasy
a zkušenosti od většiny ostatních čtenářů
s pohybovým omezením. Dílčí pochybení však
asi nejde nikdy vyloučit. Nezbývá než poradit,
abyste se v případě nespokojenosti se službami
obrátili na vedení příslušné společnosti. Jen
tak lze doufat v nápravu do budoucna.
(red)
Senior taxi
Dobrý den,
pane šéfredaktore,
dovoluji si Vám
napsat po přečtení
Lipno: Na vozíku
letního čísla časopinad koruny stromů
su Můžeš, kde píšete
o taxislužbě pro
vozíčkáře. Naše občanské sdružení tuto
dopravu provozuje
od prosince roku
2008. Prosím, až
budete příště psát,
předejte kontakt
i na naše Senior Taxi. Jezdí v Lounech i okolí, dopravuje lidičky i do Prahy k lékařům.
Nejdále auto bylo až v Itálii a Maďarsku.
Děkujeme za vstřícnost.
Zdeňka Mocňáková
Svaz tělesně postižených Louny
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
7 – 8/ 2013
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 22
M0708_2013.indd 1
7/24/2013 7:35:20 AM
Vážená paní Mocňáková,
článek se zabýval především nabídkou plnohodnotných taxislužeb pro lidi s postižením.
To Senior Taxi není, protože jde o službu s limitovanou provozní dobou. Pravda, zmiňuji
se i o jiných formách individuální dopravy.
Uvádím tabulku „vybraných měst“ s takovouto službou. Senior Taxi ve výčtu nefiguruje ze dvou důvodů. Jednak není možné
vyjmenovat všechny poskytovatele. Především jde ale o to, že Senior Taxi v Lounech
nemá vůbec auto upravené pro nastupování
člověka sedícího přímo na vozíku. Váš vůz
Renault Kangoo má sice otočnou sedačku
pro snazší nasedání, ale sedícího přímo
na vozíku přepravit nedokáže. To jsem si
ověřil přímo u řidičky zmíněného vozu. Vaše
služba je jistě chvályhodná, ale neodpovídá
plně tématu článku. Nicméně zařazením
tohoto dopisu jsme o vašich službách našim
čtenářům vědět dali. Díky za pochopení.
Radek Musílek, autor článku
7/24/2013 7:35:20 AM
Své postřehy a názory
nám pište na [email protected]
nebo na adresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
110 00 Praha 1. 
5
ANKETA
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Jiří Bigas
Mgr. Lenka Jindrová
Marcela Ottová
Pavel Sinko
Úřad MČ Praha 4
vedoucí oddělení zaměstnanosti,
Úřad práce,
kontaktní pracoviště Plzeň
vedoucí oddělení zaměstnanosti,
Úřad práce, kontaktní pracoviště
Česká Lípa
Děčín, náměstek primátora
Evidujeme asi 12
neslyšících klientů jako
nezaměstnaných a na
oddělení nepojistných
sociálních dávek asi 20
klientů.
Nejsme bohužel dostatečně připraveni na
komunikaci s neslyšícími,
nejsme vybaveni znalostí
znakové řeči v takové
míře, aby někdo z našich
pracovníků na každém
z našich pracovišť byl takto schopen komunikovat.
Je-li jednání jednodušší, vystačí si obě strany
s písemnou formou, při
delších jednáních využíváme tlumočníka.
Pro neslyšícího je lepší,
když má kvalitního
odborného tlumočníka
než úředníka, který má
ve znakové řeči jen chabé
základy. Dost často také
tlumočí někdo z rodiny,
kdo znakuje.
Sociální odbor má v současné době jen jednu neslyšící klientku, se kterou
se domlouvá prostřednictvím tlumočníka, kterého
zajišťujeme my, klientka
ho tedy neplatí. 
Někteří docházejí
s tlumočníkem, někteří
sami, v případě řešení
konkrétních problémů je
však vhodnější, aby měl
neslyšící klient s sebou
alespoň někoho z rodiny,
kdo by mohl pomoci. Jinak komunikace probíhá
vždy bezproblémově,
zjišťujeme, zda neslyšící chce odezírat, psát,
po­užívat znakový jazyk
nebo služby tlumočníka.
V Plzni pracuje několik
referentů, kteří absolvovali kurz znakové řeči,
ale vzhledem k tomu,
že znalost není aktivně
využívána a nenásledovaly další kurzy k rozvoji
či alespoň udržení této
znalosti, není znaková
řeč těmito pracovníky
používána. Přesto nepociťujeme žádné bariéry
v komunikaci s těmito
klienty. 
Jak jste
připraveni
na komunikaci
s neslyšícími
klienty?
Nebylo tomu tak v minulosti vždy, měli jsme
mezi kolegyněmi ty, které
ovládaly znakovou řeč.
Dosud jsme řešili tyto
situace pomocí jiného
způsobu komunikace
(psaná forma), převážně
však neslyšící občané
sami přicházejí např.
s rodinnými příslušníky,
asistenty apod. Službu
tlumočníka jsme dosud
nevyužili.
V případě potřeby
bychom se obrátili na
Spolek neslyšících v České Lípě pro případnou
konzultaci nebo spolupráci. 
Ve většině případů si sluchově postižení k jednání
přizvou tlumočníka, se
kterým spolupracují.
V opačném případě
jim náš úřad ustanoví
tlumočníka českého
znakového jazyka, jak ukládá odst. 5, § 16,
zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád.
Není-li tlumočník a klient
je schopen odezírat nebo
má zbytky sluchu, jedná
se pomaleji, výslovnost je
zřetelná, jsou využívány
výrazy obličeje a gesta.
Je-li to přání klienta,
probíhá jednání písemně.
Pracovnice odboru sociálních věcí a zdravotnictví,
oddělení sociální práce
a služeb, které se zaměřují na skupinu zdravotně
postižených osob, znají
pravidla pro komunikaci
s neslyšícím klientem.
Při komunikaci je dobré
eliminovat rušivé zvuky,
udržovat přímý pohled,
aby klient mohl odezírat.
Na klienta mluví vždy jen
jeden z účastníků jednání. Ideálním případem
by pro nás byl vyškolený
pracovník se znalostí
znakové řeči. 
DOBRÉ ZPRÁVY
Kniha pomáhá. Vědomí vlastní
hodnoty je často příčinou nízkého
sebevědomí u lidí s handicapem.
Důsledkem mohou být úzkosti, deprese, psychosomatická
onemocnění, vznik nejrůznějších
závislostí. Uvědomit si svou sílu
při překonávání životních bariér
může i kniha s přiléhajícím Nedostatečný pocit vlastní hodnoty
od autora Heinze-Petera Röhra.
Vychází z poznatků a konceptů
různých psychologických směrů
a psychoterapeutických škol
a s jejich využitím následně
pomáhá, jak ze starých programů
vystoupit a zaujmout nový postoj
k sobě i k životu.
Dotace pro zaměstnavatele.
Vytvářet nová pracovní místa
bude pro obce i neziskové orga-
6
nizace jednodušší. Ministerstvo
práce a sociálních věcí začalo
v rámci svého sedmibodového
plánu zaměstnanosti nabízet
dotace za každé vytvořené
pracovní místo. Měsíčně tak
mohou zaměstnavatelé získat až
na 15 tisíc korun na plat nového
pracovníka. Do vytváření nových
pracovních příležitostí v neziskovém sektoru jsou zapojeny i další
projekty, které čerpají peníze
z Evropského sociálního fondu.
Kurz Konta BARIÉRY. Účelem
kurzu pořádaného Kontem
BARIÉRY, Českou spořitelnou
a Vysokou školou ekonomie
a managementu Praha je příprava účastníků se zdravotním
handicapem pro vstup do oblasti
bankovnictví a pojišťovnictví.
Cílem je seznámit se s fungováním bank v současném finančním
systému a podstatou nejvýznamnějších bankovních produktů.
Kurz začíná 30. 9. a končí 13. 11.
2013. Vyučuje se v pondělí a ve
středu, celkově 50 hodin. Místem
je VŠEM Praha, Nárožní 2600/9a,
158 00 Praha 5, bezbariérová
učebna – 42 hodin) a osm hodin
v České spořitelně, a. s., pobočka
Česká spořitelna, a. s., Olbrachtova 1929/ 62, Praha 4, 1. patro,
metro Budějovická. Účastnický
poplatek se neplatí.
inspirovali vzdělávacím programem Partners in Policymaking,
který vznikl v USA v roce 1987
a měl zásadní vliv na rozvoj hnutí
rodičů a sebeobhájců za práva
lidí s postižením. Kurz tvoří šest
dvoudenních setkání, která se
uskuteční vždy v sobotu a neděli
v Brně (místo bude upřesněno).
Jedná se o termíny: 14.–15. 9.,
12.–13. 10., 9.–10. 11., 7.–8. 12.
2013, 11.–12. 1. a 15.–16. 2.
2014. Přihlášky spolu s motivačním dopisem lze zasílat na adresu
[email protected]
Rytmus pomáhá. Obhájcem
lidí s postižením je intenzivní
kurz pořádaný v Brně sdružení Rytmus. Pomůže rodičům
například v integraci jejich dětí
do běžných škol. Realizátoři se
Vysoká škola bez bariér.
VIII. ročník konference s mezinárodní účastí se uskuteční 19. a 20.
září 2013 v areálu Technické
univerzity v Liberci. 
(ph)
můžeš / číslo 9 - 2013
Soutěž o kartu Handy Card!
Která obec získala v červnu prestižní cenu
EDEN 2013 (Evropská destinace nejvyšší kvality)
za to, jak vychází vstříc lidem se zdravotním
postižením?
Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. září 2013
na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
nebo na mailovou adresu: [email protected]
Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.
Minulou otázku správně zodpověděla Hana Kunická
z Horního Slavkova.
Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.
Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut
a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis
Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč!
Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,
ušetříte proti ročnímu předplatnému
100 Kč a proti volnému prodeji
280 Kč.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
í
Kč
up
20
K o h o to is u
lé
ite
at
to so p ří te
pl
ed
Př
ča d p o
č /
p o n to R Y k 3 0 K
K o R IÉ ý v ý t i s
BA t l i v
.
eš
ůž 8
ž m rana
dy ej st
j, kekáž
e
h ř
má ep
Po , n
s: eš
bu ůž
Lá em
iJ ří yž n
Kd
Je
dn
o
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
7–8/2013
●
●
Lipno: Na vozíku
nad koruny stromů
Ča
ww
uz
es.c
ČA
z
SO
PI
S
PR
O
TY
,
E
KT
ŘÍ
SE
V
NE
ZD
ÁV
AJ
Í
●
9/
20
strana 22
13
6_2
013
:37
.ind
d
roční předplatné za 240 Kč
pi
s
pr
o
w.m
ty
uz
es.c
, k
t
z
eř
í s
e
ne
vz
dá
va
jí
●
6/
20
Ko
to u p í
ča h o to
p o so p
K o d p o is u
B a n to ří te
r ié
ry
ot
liv
ý
13
●
Je
sk
dn
vý
ute
k?
tis
k
30
kč
/ P
ř
1
3
ed
pl
at
ite
lé
20
kč
stra
na
M0
JMÉNO a příjmení:
so
Iv
Co a Hü
je ttn
vla er
stn ová
ěd :
ob
rý
●
w.m
18
PM
8:01
/201
7/31
M0708_2013.indd 1
Objednávám předplatné
časopisu Můžeš
ww
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
7/24/2013 7:35:20 AM
ulice:
číslo popisné:
5/14
d
/201
1
3
.ind
název organizace:
10:2
7:36
013
9_2
M0
PSČ:
AM
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč
Forma úhrady:
složenkou
převodem
fakturou
telefon:
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:
Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY.
2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.
3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.
Chcete
roční př -li
změnit n edplatné
a
dvoulet zvýhodněné
é, konta
ktujt
bezplatn
ou linku e
České p
o
800 300 šty
302
Televizní pořad Konta BARIÉRY
■ Jiří Lábus pracuje pro Nadaci Charty 77.
■ Někteří postižení jsou podle něho obdivuhodní.
■ Vynikající herec zve k televizní obrazovce.
Někdy
se smát
nemohu
Text: Jiří Lábus
Foto: Jan Šilpoch
K
dyž jsem poprvé zasedl v Radě
Konta BARIÉRY, byl jsem docela
překvapený, kolik bolesti, neštěstí a smutných osudů kolem
nás existuje. V běžném dni se jen
náhodou potkáme s postiženým nebo těžce
nemocným. A ještě horší bylo, když před
námi ležely žádosti rodičů postižených
dětí. To vám moc do smíchu není. Ale nikdy
mne nenapadlo, že bych s touhle aktivitou
přestal – dobře vím, že pomáhat potřebným
prostě musíme, tyto osudy mají v sobě jiskřičku naděje a naší opravdovou povinností
je proměnit ji v trochu větší plamínek.
Je to lepší, ale ne nejlepší
Když jednáte o žádosti těžce nemocných
rodičů, kteří žádají pomoc ne pro sebe, ale
pro své postižené děti, protože je za každou
cenu chtějí udržet na vysoké škole, tak vás
polije vlna studu za všechny ukradené,
zneužité a zbytečně vyhozené peníze, které
právě tady chybějí.
A k tomu si uvědomíte, že jsou lidé, kteří
bojují a bojují, trápí se, hledají každou skulinku, jak připravit svým dětem trochu lepší
život. Ti nikdy nebudou na prvních stránkách novin ani v televizních magazínech
z lepší společnosti. Člověku se nad jejich
dopisy vhrnou slzy do očí.
Přitom právě tihle jsou největšími hvězdami našeho života. Stejně jako rodiče, kteří
Jsou lidé, kteří bojují
a bojují, trápí se, hledají
každou skulinku, jak
připravit svým dětem
trochu lepší život.
Ti nikdy nebudou na
prvních stránkách
novin ani v televizních
magazínech z lepší
společnosti. Člověku se
nad jejich dopisy vhrnou
slzy do očí.
8
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
Jiří Lábus
patří k těm
umělcům,
pro které není
solidarita
jen příležitostný
nebo reklamní
pojem.
by těžce postižené dítě mohli dát do ústavu,
ale neustoupí. Každodenně s obrovskou láskou a námahou pracují na každém malém
zlepšení, které je možné. Oni také čekají,
že my ostatní budeme citlivější, chápavější,
že taková naše každodenní okoralost je jen
zdání, pod kterým ještě je člověk.
A vidím, že právě tohle se ve společnosti
zlepšuje, že víc a víc občanů pomáhá, věnuje peníze i čas, ne pro slávu, ale aby ukázali,
že jsou prostě lidmi. To tvrdím přesto, že někdy potkáme hrubiána, cynika nebo přímo
zločince, kteří se nám všem smějí do očí.
Jejich smích je, všimněte si, pokaždé křečovitý, i oni v koutku duše tuší, že hrubost,
zlodějina a ubližování jsou… No prostě fuj!
Dobře vím, že pomáhat
potřebným prostě
musíme, tyto osudy mají
v sobě jiskřičku naděje
a naší opravdovou
povinností je proměnit ji
v trochu větší plamínek.
Humor je znak vyrovnanosti
Všichni známe orchestr Jedličkova ústavu
Tap-Tap. Samí postižení, někteří těžce. Dříve
by je zavírali za zdi nějakých kombinátů pro
invalidy. Dneska jezdí po světě, vydávají
desky, dělají nejen skvělou muziku, ale
i humor, někdy třeba i dost drsný. Ale z toho
mám při jejich produkcích největší radost.
Člověk se – až na mimořádné okamžiky
– vlastně nemá brát až tak vážně, jinak se
zblázní nebo uzavře sám do sebe. Tihle muzikanti si dokážou dělat legraci i ze svého
postižení! To znamená, že svůj osud přijali,
že nevěří na zázračné uzdravení, že jejich
duše jsou stejné nebo lepší než naše.
Každého z nás někdo vychovával, někdo
nám vysvětloval život, jeho pravidla, problémy i naděje. Mám kamarádku, která k nám
do divadla přivedla svou holčičku a kluka,
ani ne tříleté, na představení Prodané
nevěsty. Hrajeme tuto naši adaptaci už léta,
můžeš / číslo 9 - 2013
Tato tvář je spojena hlavně s humorem,
ale se stejným nasazením si studuje
žádosti postižených.
vyznáme se v ní a máme vždycky skvělý
zážitek z humoru, který znova a znova funguje. Najednou – dvě děti v hledišti. A ony
vydržely bez hnutí celé dvě a půl hodiny.
Najednou vidíte, co dobrý kumšt dokáže,
co je skoro naší povinností – nasvítit život
z jiného úhlu, z vážných věcí udělat nevážné
a naopak. Hledat v obyčejném dni to lepší.
Pomáhat, když můžeš, nebo alespoň nepřekážet, když nemůžeš.
Takhle budeme hledat další solidaritu
v pořadu Možná přijde i charita, který Česká
televize už podruhé připravila na 28. září.
Zvu všechny dobré lidi, ale i škarohlídy, třeba
se jim rozsvítí. 
(Záznam a mezititulky zj)
9
Téma: Neslyšící
■ Největší šancí neslyšících dětí jsou rodiče.
■ Rozhodnutí i jeho letité důsledky už napravit nelze.
■ Mateřství jako nekonečná práce.
Není postižený,
jenom neslyší
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch, martina egersdorf
K
ateřina je půvabná, samostatná
a – měřeno dnešními parametry
– úspěšná žena. Dvě děti, skvělý
manžel, dům na okraji Prahy,
dobré zaměstnání, zkrátka skoro
čítankový příklad. Před sedmnácti lety se
jí narodil syn Kuba. Z porodnice odcházela
šťastná, dítě bylo v pořádku a ona se těšila,
jak postupně zvládne mateřství i dokončení
vysoké školy, protože k diplomu už scházelo
málo. A její vysněný obor – knihovnictví
a staré tisky – nabízel zajímavou práci na
celý život. Všechno bylo v pořádku…
„Absolvovali jsme všechna obvyklá vyšetření, včetně sluchových. Sestřička si stoupla
za závěs, zacinkala nějakou hračkou, Kuba
se otočil… A já jsem najednou byla hysterická matka. Protože se nám zdálo, že občas na
zvuk reaguje a jindy ne. Ale začal broukat
slabiky a – to jsme ještě ani netušili – skoro
úplná ztráta sluchu způsobila obrovský vývoj periferního vidění, takže otáčel hlavičku
nikoli za zvukem, ale za pohybem…“
Kuba docela normálně
komunikuje, studuje na
gymnáziu, na špičkové
úrovni hraje florbal.
Zvládli jsme to. Tři
slova, dnes už obyčejná,
klidná a bezbolestná.
Konečná diagnóza
Manželova cesta za prací vedla do Prahy
a Katka se synem se tak dostali do péče na
specializované oddělení motolské nemocni-
ce. Malý klouček se přece jenom projevoval
trochu zvláštně – v hluboké noci se vypravil
do kuchyně, vyndal si hrnce a docela rázně
bušil pokličkami…
Až později udivení rodiče pochopili, že zbytečky sluchu v něm vyvolávaly touhu opakovat
zážitek, který mu přinesla maminčina manipulace při vaření. Hledal zvuk, jakýkoli zvuk.
V Motole se odpověď na pochybnosti našla za
dvě hodiny. Nejrůznější testy ukázaly jasnou
odpověď: ztráta sluchu je skoro úplná.
Za vteřinu si Katka v hlavně zpětně
promítla film svého těhotenství. Zarděnky
na začátku čtvrtého měsíce, váhání lékařů
nad případnou interrupcí, hrozby imunologa rozsáhlým poškozením plodu, rozumný
výklad ostravského genetika, jen pár dnů
na rozhodnutí… A také svou vlastní jistotu:
žádný potrat, vyrovnám se s tím! Bylo naivní, bláznivé, neodpovědné?
Teď věděla, že ne, teď věděla, že její krásný syn není postižený, jen prostě neslyší.
„Našla jsem obrovskou podporu u lékaře,
zejména u doktora Všetičky. Pochopili jsme,
že tehdejší nejmodernější řešení, kochleární
implantát, sice okamžitě zajistí jakýsi sluchový efekt, ale tam, kde jsou zbytky sluchu,
Florbal je (zatím) jeho největší láska.
A také cesta k uznání mezi zdravými.
10
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
SLOUPEK
Jiřiny Šiklové
Nejdůležitější
pomoc
Kdo neví,
skoro ani nevšimne,
že se Jakub musel
učit mluvit jen
se zbytkem sluchu.
definitivně uzavře možnost vybudovat na
nich schopnost slyšet, a hlavně schopnost
mluvit. Mohli jsme si vybrat, a rozhodli jsme
se pro těžší, ale dnes viditelně krásnější
variantu – Kuba docela normálně komunikuje, studuje na gymnáziu, na špičkové
úrovni hraje florbal. Zvládli jsme to.“ Tři
slova, dnes už obyčejná, klidná a bezbolestná. Jenomže k nim vedl především okamžitý
kurz rodičovské výuky řeči.
Tam se také jasně rozřešilo dilema, zda
zvolit znakovou řeč, lehkou a docela příjemnou i pro malé pacienty. Jenomže také definitivně zavírající bránu k běžné komunikaci
ve společnosti. Tak přišly roky a roky plné
těžké práce pacienta i rodičů, nejistoty, zda
vůbec nějaký úspěch bude, úplná proměna
představ o každodenním životě.
Co se ztrácí a co se nalézá
První šlo stranou pokračování ve studiu. Kde
skončily sny o objevování tajemství starých
foliantů a dobrodružství v archivech! Kde
představy o klidném mateřství a vlastním
zaměstnání! Katka se znovu opřela o víru
– s ní prošla těhotenství, s ní se pustila po
naprosto neznámé cestě: naučit svého syna
co nejlépe mluvit. Manželovi zbyl důležitý
úkol, uživit a zabezpečit rodinu, bydlení,
můžeš / číslo 9 - 2013
jistotu pro ženu a dítě, kteří po celý den, ať
dělali, co dělali, řešili milionkrát stejný problém – jak se naučit a pochopit jednoduchá
slova: máma, táta, doma, den, noc… Znovu
a znovu, pomalu a zřetelně opakovala Katka
synovi hlásky a slova, ukazovala na věcech,
co znamenají, nekonečně dlouho čekala,
až se v klukově hlavičce, uzavřené v tichu,
propojí pohyby jejích rtů s tím, co vidí – stůl,
okno, tráva, pes...
A sám, byť neuměle a kostrbatě, to řekne.
Sám to řekne! Bylo to někdy beznadějné? „Už
nevím. Pamatuji si spíš kouzelné úspěchy.
Když až ve třech letech dostal sluchadla, měli
jsme zkrátka velké zpoždění, než se diagnóza
určila opravdu přesně, doslova se rozzářil.
Vyráběli jsme si amatérské pomůcky, trávili
spoustu času v hračkárnách a knihkupectvích, tam všude byly pochopitelné věci
a obrázky. Museli jsme se s manželem naučit
i jinak mluvit mezi sebou, aby nás mohl sledovat a chápat obsah našeho dialogu. Museli
jsme… Já už nevím co. Ale Kubovo chápání
a řeč začaly fungovat. Nemyslím si, že jsem ty
roky ztratila. Mezi tím přišla Anička a dnes už
jsme docela běžná rodina. Opět jsem začala
pracovat, a hlavně Kuba má obrovskou šanci
žít běžný život.“ Zase obyčejná věta. Nebo
ne? Ve světě, kde se cení kariéra, peníze,
prestiž a značkové zboží? 
Má snadnější život člověk, který je slepý,
nebo ten, co je hluchý? V minulosti, kdy se
pracovalo především manuálně, snadněji
se začlenili špatně slyšící. Stačilo ostatní
napodobovat v práci a člověk stačil
a uživil se. Mohl pracovat, tancovat,
s ostatními i popíjet. Ve společnosti, ve
které převládá manuální práce, není
hluchota tak velkým handicapem. Ale
dnes? V informační společnosti? Ta není
omezena jen na práci s daty a počítačem,
ale patří k ní i vyjadřování názorů na
složité otázky, chápání obecných pojmů,
diskuse, mediální vystupování, řízení
dopravních prostředků… A to bez sluchu
prostě nejde.
Jako děti jsme si hrály na slepou bábu,
potácivě jsme chodily po místnosti nebo
mezi stromy a marně hledaly kamarády.
Marně až do okamžiku, kdy to někdo
z hledaných nevydržel a vyjekl či příliš
hlasitě dýchal. Již tehdy jsem si uvědomila, že sluch je možná důležitější než zrak.
Když jsem musela jako holčička jít spát
a naši, tedy rodiče, si vedle ještě povídali,
stačilo zavřít oči, vypadalo to, že spím,
a mohla jsem se dál nepřímo účastnit.
Tehdy bych si raději vybrala slepotu než
hluchotu.
Ale být slepý a nevědět, že s teplým
pohlazením slunečního svitu je spojeno
i jasné světlo, že existuje i stín a různé
barvy, že trávník je zelený a nebe většinou
modré, to by bylo taky těžké. Bezesporu
slepota v současnosti nevylučuje jedince
ze společnosti tolik jako hluchota. Zaplaťpánbůh, nemusím si vybírat ze dvou
špatných eventualit, ale musím počítat
s tím, že s pokročilým stářím – a takových
lidí bude stále více – se mi bude zhoršovat
jak zrak, tak sluch. Co pomůže? Různé
pomůcky, sluchadly počínaje a signalizací
konče. Co ale pomůže nejvíce? Pochopení
v mém okolí, pochopení ostatních, že
špatně slyším, a snaha mi pomoci. Artikulací slov a pohledem z tváře do tváře,
abych mohla odezírat slova, naznačením
pohybu rukama, úsměvem, obrázky,
trpělivým opakováním. Chápavý přístup
v mém okolí, vědomí druhých, že mám
tyto potíže, a snaha umožnit mi komunikaci s nimi. Toto se ale nedá předepsat
na recept, ani když si připlatíme. Takový
přístup k handicapovaným je třeba vytvářet systematicky ve svém okolí, výchovou
a osobním příkladem. Mysleme na to,
i když zatím slyšíme dobře. 
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
11
Téma: Neslyšící
■ Obrovské zkušenosti školy, která působí už od roku 1945.
■ Neslyšící děti čekají obtížné, ale nadějné roky.
■ Bez obětavých rodičů je úspěch vyloučený.
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
Eva Přibylová:
Stále ještě chápeme neslyšící jako lidi, kteří mají vlastně jen
„malou“ vadu? Jaká je vaše zkušenost?
Neslyšící jsou opravdu často posuzováni, že jim téměř nic není.
Tak se na ně dívají úřady, sociální péče, tak se obtížněji a obtížněji získávají důchody. Na druhou stranu je někdy okolí chápe
jako mnohem postiženější než třeba špatně chodící. Neschopnost
srozumitelně mluvit mnoho lidí docela odrazuje. Neuvědomují
si, že jde o důsledek sluchové vady. Může se vám zdát, že člověk,
který nemá viditelné postižení, může řídit auto, samostatně se
pohybovat, vše si obstarat, je ve vašich očích docela v pořádku.
Ale jakmile se s ním chcete dát do řeči, přijde třeba i šok.
Víme, že dítě narozené s těžkou sluchovou vadou má před
sebou vážný problém – nejen obtížnou komunikaci, ale jsou
ohroženy také další budoucí schopnosti. Je možné tomuto nebezpečí předejít?
Pokud není u narozeného dítěte včas odhalena sluchová vada
nebo úplná ztráta sluchu, je opravdu téměř jisté, že se propásne
nejen vývoj řeči, ale také se naprosto uzavře možnost ovládat
svět abstraktních pojmů. Takže děti si sice osvojí materiální
pojmy, jako je třeba „stůl“ nebo „židle“, ale třeba slovo „radost“
nebo „zítra“ často chápou spíš jako shluk písmen. A to je potom
i u nás ve škole moc těžká práce.
Kdo nejčastěji zaviní tuto situaci? Rodiče? Lékaři?
Zlepšuje se to, ale pořád ještě máme případy, kdy k nám přijdou
chlapečci, u kterých paní doktorka ještě ve třech letech řekne: Jistě, kluci jsou líní mluvit, ono to přijde. Samozřejmě, už
u miminek se dělají nejjednodušší kontroly sluchu, ale víme, že
i ti nejmenší neslyšící kojenci mají daleko vyvinutější periferní
vidění, takže na pohyb chrastítka při zkoušení zareagují. Jde
tedy o zkušenost lékaře.
Řekněme, že došlo ke správné diagnóze, poškození sluchu bylo
včas odhaleno. Co je pak nejtěžší?
Rozhodnutí rodičů. První možností je naplno se věnovat postiženému dítěti, zapomenout na kariéru, volný čas i nejrůznější
ambice. Většinou se obětuje maminka, je to těžké, zejména u žen
s vysokou kvalifikací, ale nese to ovoce. Máme mnohá srovnání
– například dvě dívky s téměř úplnou ztrátou sluchu. S jednou
zůstala maminka patnáct let doma. Od nejútlejšího dětství s dcerou mluvila, trpělivě trénovaly, pracovaly do školy, takže zvládla
běžnou základní školu, k nám přišla až na gymnázium. A mluvila
skoro stoprocentně. Nebo je tu druhá možnost – vyjít dítěti vstříc,
Někdy se mi zdá, že ještě před
deseti lety byli naši absolventi
sebevědomější, ambicióznější,
energičtější. Dnes pozoruji
určitou pohodlnost. A v současné
společnosti to není zrovna dobrá
poukázka na úspěch.
12
můžeš / číslo 9 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Někteří neslyšící mají tendenci k uzavřenosti.
Setkávají se s nepochopením a takové situace se chtějí
vyvarovat. Takže raději nekomunikují vůbec.
Svět ticha
není
krásný
pracovat pouze se znakovým jazykem a ulehčit si celou situaci. Dnes je oběma dívkám
přes dvacet a možnosti jejich komunikace
s okolím jsou dramaticky rozdílené. Dlouhé
roky každodenní péče se zhodnotily.
A najednou jsme u věčného sporu. Co je
lepší – znaková řeč, nebo velmi pracný a pomalý nácvik mluvení?
Nejvíc se diskutuje o tom, která metoda
děti víc psychicky zatěžuje. Znaková řeč
je lehčí, méně náročná na síly dítěte, jde
vlastně o docela přirozenou dovednost.
Mluvená řeč je těžká, když dítě úplně nebo
skoro úplně neslyší, a nemá tedy co napodobit. Ale u dětí s jiným postižením, třeba
pohybovým, také předpokládáme jistou
námahu, obtížné zvládnutí třeba pohybu
na vozíku, ale víme, že pro další život je
taková příprava výhodná. Filozofií naší školy je dávat přednost mluvení, když to jen
trochu jde. Naši absolventi pak odcházejí
do života mnohem lépe vybaveni, připraveni na běžnou existenci skoro bez omezení.
A to je nejdůležitější.
Víme, že znaková řeč je vlastně cizí jazyk.
Co tedy znamená, když se rodiče pro tento
způsob komunikace rozhodnou už od mala?
Pro takové děti je to koneckonců mateřský
jazyk. Jak už jsem říkala, jeho osvojení není
příliš namáhavé, takže dítě si docela v pohodě žije. Jenomže pak přijde náraz – kontakt
se slyšícím a mluvícím světem. Už léta se
vede spor, co je lepší. Zda prosté uznání
zvláštnosti sluchově postižených a respektování jejich světa i se znakovou řečí, nebo tvrdá, namáhavá a dlouholetá cesta k mluvené
řeči. Asi nikdy nepřeváží jen jeden názor.
Ale my jsme přesvědčeni, že když existuje
naděje na kompenzaci postižení, nemáme
rezignovat.
Takže vaše škola je vlastně i takovým tréninkovým centrem pro obtíže života?
No, nevím. My sice vyučujeme orálně, ale
někdy mám stejně pocit, že si děti dost opečováváme, že jsme trochu jakýmsi skleníkem.
Máme ale výměnné pobyty do zahraničí –
a to je moc dobrý trénink. I zdravé dítě, když
�
info
Kdo je Mgr. Eva Přibylová
Zástupkyně ředitelky mateřské a základní
školy a gymnázia pro neslyšící v Praze v Ječné
ulici. Ve škole působí od r. 2002.
Po letech práce na škole v Ječné
ví Eva Přibylová dobře,
že mladí neslyšící potřebují
i více odolnosti pro budoucí život.
můžeš / číslo 9 - 2013
Absolventka FTVS Univerzity Karlovy,
obor tělesná výchova a německý jazyk.
Organizátorka zahraničních výměnných
zájezdů a lyžařských kurzů.
13
Téma: Neslyšící
SLOUPEK
Daniely Filipiové
třeba v německé rodině, se moc
� semusíocitne
snažit, aby uspělo. Představte si ale na-
šeho žáka, který sice výborně zvládl mluvení
v češtině, a má najednou odezírat němčinu.
Zvykli jsme si pro neslyšící požívat pojem
svět ticha. Je tento svět něčím nebezpečný?
Ano, člověk se uzavírá do sebe. Nevidomý
musí kompenzovat svou vadu zvýšenou
citlivostí ke zvukům, k řeči, k hudbě a tím
je nucen komunikovat. Někteří neslyšící
mají tendenci k uzavřenosti. Setkávají se
s nepochopením a takové situace se chtějí
vyvarovat. Takže raději nekomunikují vůbec. Vzniká jakási vnitřní samota a umíte si
představit, co může všechno znamenat.
Řekněme si v této souvislosti něco o nás
slyšících. Umíme se k postiženým chovat?
Nejsme někdy až krutí?
Jsem optimistka. Společnost ví o postižených mnohem víc než dříve a umí i pomáhat.
I v okamžicích, kdy vaši absolventi přecházejí do běžného života, hledají zaměstnání,
uplatnění?
Samozřejmě se zajímáme o další život
našich žáků. Jejich uplatnění je v každém
případě nějak limitováno. Ale i zdravé děti
mají své limity – jeden je méně manuálně
zručný, druhý přecení svůj talent k určitému oboru, třetí nechce žít jinde než tam,
kde je zvyklý. My nikdy úplně neodbouráme náraz, který neslyšícího čeká při vstupu
do dospělého světa. Ale objektivní rozvoj,
třeba moderních technologií, dává našim
dětem nové a nové šance. Informační technologie jim otevírají nové profese. Ale na
druhou stranu je a vždy bude rozdíl mezi
virtuálním světem a každodenním praktickým životem. Někdy se mi zdá, že ještě
před deseti lety byli naši absolventi sebevědomější, ambicióznější, energičtější. Dnes
pozoruji určitou pohodlnost. A v současné
společnosti to není zrovna dobrá poukázka
na úspěch.
Společnost si
někdy myslí,
že v případě
postižených
jde jen o dávky,
příspěvky
a důchody. Ale
věc je mnohem
složitější,
říká zkušená
pedagožka.
Už léta se vede spor,
co je lepší. Zda prosté
uznání zvláštnosti
sluchově postižených
a respektování jejich
světa i se znakovou řečí,
nebo tvrdá, namáhavá
a dlouholetá cesta
k mluvené řeči.
Moderní technika opravdu změnila jejich
svět?
Jistě. Esemeska je báječný komunikační
kanál, počítač skvělý pracovní prostředek.
Když naši gymnazisté odcházejí na vysoké
školy, často si vybírají přírodovědné obory.
Práce v moderní laboratoři jim umožňuje
skoro nevnímat své postižení. A bývají i výbornými odborníky.
Vybere si někdo i pedagogickou fakultu?
Aby se vrátil se svou zkušeností do vaší
školy?
Máme takový příběh. A moc to nefungovalo.
Víte, když neslyšící a – přece jenom ne dokonale – mluvící pedagog má učit třeba němčinu, prostě nepozná, že žák špatně vyslovuje.
Nemyslím si, že taková volba je šťastná. Na
druhou stranu máme dva pedagogy s jinou
aprobací a jejich výsledky jsou výborné.
A jsou i skvělým příkladem pro děti. 
Média
by měla pomoci
Každý z nás asi řekne, že nejhorší
postižení je částečná nebo úplná ztráta
zraku. Oči jsou pro nás velmi důležitým
smyslem.
Nejenže vidíme všechny krásy kolem
nás, nejenže vidíme potenciální nebezpečí a můžeme na ně včas reagovat,
ale i podle výrazu tváře, či dokonce očí
můžeme vysledovat pocity druhého vůči
nám.
Ale fakticky nejhorší je ztráta jiného
smyslu. Sluchu. Ztráta sluchu lidi zcela
vylučuje ze společnosti. Společnost
navíc neví, jak má s lidmi s tímto handicapem jednat. K tomu jde o handicap,
který není na první pohled zřetelný,
a tak se nám může chování neslyšícího
zdát divné.
A lidé nemají rádi divné věci, věci, kterým nerozumějí.
Vzpomínám si, jak jsem jako malé dítě
jezdila o prázdninách za babičkou.
Ve vesnici žil starý pán, který neslyšel
a vyjadřoval se dost nesrozumitelným
huhláním.
Když jsem ho potkala v místním obchodě, jak nakupuje, a to tak, že prodavačce předal papír se seznamem a k tomu
něco pro mě zcela nesrozumitelného
vyslovoval, měla jsem z něj jako malá
holka strach.
Na základě těchto drobných zkušeností
jsem ani okamžik nezaváhala, když se
na mě obrátily tři úžasné dámy s prosbou, zda bych nezaštítila Týden osob
s postižením sluchu, jehož první ročník
se konal minulý podzim.
V jeho průběhu se konalo po celé republice mnoho akcí neziskových organizací
pečujících o osoby s úplnou či částečnou
ztrátou sluchu, na kterých neslyšící
prezentovali své problémy, zájemci se
mohli naučit pár znaků znakového
jazyka.
Zahájení týdne začalo seminářem
a poté tiskovou konferencí v Senátu.
Je třeba říci, že pro mě bylo velkým
zklamáním to, že vše proběhlo bez
zájmu televize, zejména mi chyběla
naše veřejnoprávní Česká televize, která
by měla jako první reagovat a referovat
o potřebách těchto osob.
Letos se bude konat druhý ročník a já
věřím, že se dočkáme větší medializace
a tím i většího povědomí společnosti
o zcela specifických problémech a potřebách lidí s postižením sluchu. Společnost se musí těmto lidem otevřít. 
Autorka je senátorka.
14
můžeš / číslo 9 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ K jednáním o penězích s tlumočníkem, ale těch je málo.
■ Smlouvy kolem financí jsou pro neslyšící těžko srozumitelné.
■ Ke zneužití handicapu se neseriózní prodejci finančních produktů nepřiznají.
Neslyšný svět peněz
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
S
pletitost finančních transakcí,
smlouvy, dojednání, procenta, úroky, termíny, dodatky – to jsou záležitosti, které dají zabrat i odborníkovi.
Jak si se světem finančních operací
a vztahů poradí člověk, který nemá řadu
dalších potřebných informací zprostředkovaných sluchem?
František Šmolík
z České unie neslyšících říká, že
psaným informacím neslyšící
často nerozumějí.
Místo pomoci podraz
Starší manželský pár, oba od narození
neslyšící, se rozhodl prodat rodinný dům na
venkově a za utržené peníze si pořídit bydlení
ve městě. O zprostředkování při jednáních
v realitních kancelářích požádali příbuzného.
Vše proběhlo hladce, manželé se přestěhovali. Když po letech zemřel manžel, při
dědickém řízení vyšlo najevo, že majiteli
bytu po celou dobu nebyli manželé, ale jejich
příbuzný, který jim vše zprostředkovával.
Byt, který pán s paní za své peníze
kupovali, nechal napsat na sebe. Vlastně ho
ukradl. Senioři se na příbuzného spoléhali –
všechna jednání jim „tlumočil“ jen artikulovaně a podle svého podvodného výkladu,
ovdovělé paní nyní zůstaly jen oči pro pláč.
Není to však jediný případ, se kterým
se sociální pracovníci nebo tlumočníci
znakového jazyka setkali. Jitka Vrchotová,
vedoucí poradny Národní rady osob se
zdravotním postižením, říká, že při finančních transakcích, při jednáních u notáře
nebo v realitní kanceláři by neslyšící neměl
přicházet bez tlumočníka. Uznává, že to ale
není tak snadné.
Když tlumočí dítě
„V Praze je kolem třiceti tlumočníků a všichni jsou hodně vytížení, většina z nich nemá
tlumočení jako hlavní činnost. V jižních
Čechách jsou dva až tři, na Ostravsku asi
osm. Jsou kraje, které jsou pokryté minimálně.“ V okamžiku, kdy neslyšící řeší
složitou finanční operaci, navíc nejedná-li
se o hledání práce nebo návštěvu lékaře či
soudní jednání, není služba bezplatná. „Lidé
si raději vezmou na pomoc někoho z rodiny
nebo známého – a to nemusí dopadnout
dobře,“ připomíná Jitka Vrchotová.
Nejsou výjimkou případy, kdy tato složitá
jednání zprostředkovávají či překládají neslyšícím rodičům jejich nedospělé děti. Například muž, který se špatným výběrem půjčky
dostal do problémů, vzal k jednání s věřitelskou finanční společností desetiletého syna.
„I kdyby dítě tlumočilo sebelíp, není
schopné pochopit složitost transakcí.
můžeš / číslo 9 - 2013
Pominu skutečnost, že některé věci si může
dítě upravit proto, aby rodiči udělalo radost
nebo ho nezarmoutilo. A zcela stranou
ponechme puberťáka, který může záležitost
schválně přetlumočit jinak,“ říká poradkyně.
Přeplatek? Nedoplatek?
Co ode mě vlastně chtějí?
„Představte si, že se ocitnete v zemi, jejíž jazyk je naprosto odlišný od češtiny, lidé kolem
vás se baví, něco oznamuje televize, něco
rádia, něco se píše v novinách – a vy nerozumíte, co se děje nebo proč se to či ono stalo,“
říká Monika Boháčková ze Svazu neslyšících
a nedoslýchavých v ČR, když ilustruje problémy neslyšících se získáváním informací.
„Kolikrát se dostávají do situace, kdy jim
předloží text nebo smlouvu k podpisu. Když
neslyšící požaduje tlumočníka znakového
jazyka, dostane se mu odpovědi: Vy neumíte
číst? Vy jste snad nechodil do školy?“
Slyšící si neuvědomují, že je nebetyčný
rozdíl mezi češtinou a znakovým jazykem,
mateřským jazykem neslyšících. Nedávno
tlumočila záležitost neslyšícímu klientovi,
kterého doslova před dveřmi bytu překvapili obchodní zástupci. Vnutili mu smlouvu
s jejich firmou a vypověděli za něj i smlouvu
se stávajícím dodavatelem služeb.
�
15
Téma: Neslyšící
Jitka Vrchotová:
K důležitému jednání by si neslyšící měl
vzít tlumočníka, těch je ale strašně málo.
sah svou gramatikou a strukturou věty je pro
ně již nesrozumitelný. Leckdy není neslyšícím jasné, jestli jim v dopise firmy sdělují, že
mají přeplatek, nebo nedoplatek,“ přibližuje
problémy Monika Boháčková.
Firma, jejíž zástupci s neslyšícím klientem smlouvu uzavřeli, naštěstí uznala
neetičnost jejich jednání. Smlouva byla
zrušena, klient nemusel nakonec platit ani
vysoké penále.
Zneužití? Těžko prokazatelné…
V České spořitelně
pořádají školení přibližující svět
a myšlení lidí s handicapem, tedy i neslyšících.
„Obecně platí, že i slyšící starší lidé často
� podepíší
smlouvu i proto, aby už měli od
obchodníků pokoj. Tady bylo strašné, když
klient přinesl spolu s novou smlouvou i papír,
který tam oba obchodníci zanechali – psali na
něj otázky, jako kde máte schované vyúčtování, kolik platíte za elektřinu nyní, naše
společnost má nižší ceny a podobně. Zástupci
neustále požadovali doklady. Představila
jsem si, jak osmdesátiletý klient před nimi
něco hledá v bytě. Jim muselo být jasné, že
neslyší, nerozumí a zcela jistě ani oni klientovi nerozuměli. Jejich cílem nebylo nabídnout
levnější službu, ale jen uzavřít smlouvu.“
Za předčasné ukončení starého kontraktu
napočítala společnost klientovi v seniorském
věku mnohatisícové penále. „Na taková ustanovení často nejsou upozorněni ani slyšící.
Podomní obchodníci vás nečekaně osloví,
vlezou do bytu, neupozorní na sankce při
vypovězení nové smlouvy. Neslyšící v českém
textu rozumí jednotlivým slovům, ale celý ob-
16
Ne vše končí dobře. František Šmolík, sociální pracovník z České unie neslyšících, sám
se zbytky sluchu, se problematice věnuje
mnoho let. Podle jeho názoru i podle mínění
předsedy pražského sdružení ČUN Martina
Nováka finanční společnosti ne vždy hledí
na situaci klientů. „Zažil jsem případ neslyšícího pána, bylo mu šedesát devět let, zdědil
nějaké peníze a banka mu vnutila penzijní
připojištění na pět let. V jeho případě zcela
zbytečné, ale úředník si odškrtl kolonku
splněno. Smlouva přináší bankám a pojišťovnám hodně peněz, ti, kteří je prodávají,
nepřemýšlejí, jestli klient produkt potřebuje
nebo ne,“ říká František Šmolík.
Zneužívají někteří obchodníci s finančními produkty či jinými finančními záležitostmi handicapu neslyšících? František Šmolík
je přesvědčen, že ano, byť veřejně se k tomu
nikdo nepřizná.
I on se setkal s podvodným jednáním, na
které neslyšící doplatil a kdy druhá strana
musela jeho zdravotního postižení využít.
Pán se chtěl zbavit rodinného domku a přijal
nabídku agentury na výměnu za byt. Až po
delší době se ukázalo, že byt nebyl v osobním vlastnictví, ale družstevní.
Neslyšící se stydí za neznalosti
„Jako neslyšící nemohu poslouchat rádio. Neslyším, co si o případech podvodů
a nevýhodných půjček povídají lidé na ulici,
v MHD, v tom jsme proti slyšícím v nevýhodě.“ I informace typu „jedna paní povídala“
při své nepřesnosti mohou nám slyšícím pomáhat v orientaci ve složitém světě financí,
neslyšícím ale scházejí.
Martin Novák zdůrazňuje, že ani texty
v novinách, na internetu či v televizi nejsou
pro neslyšící se znakovým jazykem snadné.
„Číst článek je pro mě náročné, telefonovat
nemohu, odezírání je nepřesné a stejně ne
všemu rozumím.“ Podle něho se neslyšící
většinou vyhýbají vyhledávání písemných
informací. Martin Novák upozorňuje, že
neslyšící musí při komunikaci se slyšícím
věnovat hodně energie a přemýšlení, co druhá strana řekla, než aby přemýšlel o smyslu
vyřčených vět. „Mozek si musí doplnit slova,
která jsme nemohli odezírat.“
Odborníci odhadují, že při odezírání
člověk pochopí třicet až čtyřicet procent
informací, ale náhodně. Takže při jednáních
o peněžních záležitostech mohou uniknout
právě nejdůležitější momenty. To je v případě financí pro neslyšící největší kámen
úrazu, i když je vše v písemné formě.
„V bance vám něco předloží na papíře,
ale vy nemusíte chápat, o co jde. Lidé se často stydí přiznat, že nerozumějí, většinou ani
nevědí, na co se ptát. Jaké jsou úroky, jaké
jsou skutečné náklady na půjčku a podobně,“ přidává zkušenosti František Šmolík. 
Více na www.muzes.cz
info
Česká spořitelna:
Pochopení je víc
než dokonalá technika
Petr Bobysud z České spořitelny uvádí, že
jeho společnost po letech změnila strategii
přístupu k lidem s handicapem. „Týká se
to přirozeně nejen vozíčkářů, ale také
nevidomých a pochopitelně i neslyšících.
Zjistili jsme, že efekt nejmodernějších
technických zařízení, jako jsou nejrůznější
naváděcí systémy, indukční zvukové smyčky
a podobné záležitosti, nemají vždy s ohledem
na vysokou finanční náročnost odpovídající
efekt. Rozhodli jsme se momentálně
více investovat do školení zaměstnanců
v přístupu ke klientům s handicapem.“
Letos prošlo prvních 400 zaměstnanců
poboček, kteří přicházejí do bezprostředního
kontaktu se zákazníky spořitelny, školením,
které pomohlo organizovat Konto BARIÉRY
a Český červený kříž. „Máme za to, že je
užitečné, když se pracovníci přepážek dozvědí
více o problémech nevidomých, vozíčkářů
nebo neslyšících, když pochopí, že tito lidé
mají fyzické omezení, že potřebují více času,
jiný způsob objasnění problémů. Zkrátka když
se na svět podívají jejich očima.“
V další etapě by mělo proškolováním projít
dalších zhruba čtyři sta zaměstnanců České
spořitelny, kteří by měli znát a chápat více
než ostatní, jak to i ve světě ticha funguje
z druhé strany.
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
■ Linka pro neslyšící se rozvíjí s novými technologiemi.
■ Novinkou je „tlumočení“ mezi slyšícími a neslyšícími.
■ Neslyšící se domluví už i se zahraničím.
Jak mluví kníže?
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
L
inku společnosti Telefónica O2 pro
neslyšící jsme navštívili poprvé vloni
v zimě. Po roce a půl jsme se sem
vydali podruhé, abychom zjistili, že
se za relativně krátký čas událo ve
službách pro neslyšící docela dost.
Jak se hledá ztracený notebook
Příběh z nedávné doby. Osmnáctiletá
studentka mířila autobusem z Břeclavi
do Ostravy. Po přestupu na jiný spoj si
uvědomila, že nemá notebook. V něm
maturitní práce, fotografie, výsledek práce
mnoha měsíců. Relativně snadná situace
k řešení. Jenže studentka byla neslyšící.
„Naštěstí u sebe měla chytrý telefon
a v něm shodou okolností nainstalovanou
naši aplikaci TexMee,“ přibližuje situaci
vedoucí pardubického call centra linky pro
neslyšící Alena Užachovová. „Aplikace je dostupná od podzimu loňského roku. Umožňuje online psanou komunikaci neslyšícího
s naším operátorem, v podstatě živý chat.“
Operátorka musela nejdříve zjistit, se
kterou společností dívka cestovala. Potom se
dovolala dispečerovi, který vyhledal řidiče
autobusu. „Řidič byl ale už doma a autobus
v garáži. Naštěstí se podařilo přes zprostředkovanou komunikaci dispečera navigovat
až do autobusu na místo, kde dívka při jízdě
seděla. Notebook tam stále ležel.“
Alena Užachovová vypráví příhodu se
zjevnými emocemi, její kolegyně, která celou
komunikaci oběma stranám zprostředkovávala, šla ten večer domů po službě s pocitem
velkého zadostiučinění. „Dispečer byl natolik
laskavý, že se s dívkou domluvil a nechal jí
poslat notebook jiným spojem až domů.“
Mobilní chat milují mladí
Příhoda se zapomenutým počítačem asi
nejlépe ilustrovala jednu z významných technických změn linky pro neslyšící. Umožnila ji
existence moderních mobilních telefonů, která je zatím na této lince na nejvyšším stupni
technologického zprostředkovávání hovorů.
V posledním roce vzrostl počet měsíčně
uskutečněných hovorů asi o 30 procent na
průměrně 2400. Nová aplikace se, především
asi ve věkově nižších kategoriích uživatelů,
kteří přirozeně fandí novým komunikačním
kanálům, začíná výrazněji projevovat.
„I nadále funguje spojení přes ICQ, pochopitelně e-maily, i nadále máme v nabídce
faxové zasílání zpráv a vzkazů. Využíváme
i naši novou stránku na facebooku, “ říká
Alena Užachovová.
Vloni definitivně dosloužila speciální
telefonická klávesnice, která stála na počátku
komunikace neslyšících v 90. letech. „Měli
jsme už asi jen dva uživatele, tak jsme se
s nimi domluvili na jiném druhu spojení. Počet registrovaných zákazníků se ve srovnání
s rokem 2011 zvýšil do letoška asi o 30 procent. Nárůst připisují především intenzivní
propagaci služeb organizované ve spolupráci
s organizacemi a sdruženími neslyšících.
Srozumitelný most mezi světem
slyšících a neslyšících
Vedoucí linky pro neslyšící
Alena Užachovová potvrzuje,
že růst počtu klientů ovlivňují i chytré telefony.
můžeš / číslo 9 - 2013
Úplnou novinkou, ne technickou, je
„tlumočení“ vzkazů. Po celou dobu
existence služby probíhalo propojení mezi
neslyšícím a slyšícím tak, že neslyšící
poslal textovou zprávu, e-mail či fax ve
svém psaném jazyce a operátorka text
přečetla, například lékaři. Ukázalo se, že
pro slyšící, pokud s neslyšícím nekomunikují
pravidelně, je často obtížné porozumět
jejich psanému slovu.
Od loňska začali v Pardubicích psané
vzkazy od neslyšících ke slyšícím interpretovat
tak, aby daly slyšícímu příjemci správný smysl.
Jen v případě, kdy například lékař či operátor
na zákaznické lince potřebuje dovysvětlení,
přečtou vzkaz i v jeho původní formě.
Letos v únoru začala fungovat ještě další
služba – hovory do zahraničí. Jedná se sice
už o službu placenou, ale od počátku je o ni
zájem. Například poslouží pro ověření ubytování v cizině, zajištění nejrůznějších slu-
info
Linka pro neslyšící
funguje 16 let
Linka pro neslyšící začínala ve Zlíně v roce
1997 pro pár desítek neslyšících. Prvními
komunikačními prostředky byla například
extra klávesnice s displejem nebo fax.
Volající po vytočení bezplatného čísla spojuje
přes operátorky (většinu osazenstva tvoří
ženy) s volanou stranou. Operátorky přijímají
od neslyšících vzkazy ještě přes SMS, e-mail,
ICQ a online aplikaci pro chytré telefony
a předávají je dál.
Neslyšící, kteří se musí kvůli bezplatné
službě zaregistrovat, mohou komunikovat
s přáteli a rodinou, předávat si soukromé
vzkazy, využívají linku pro komunikaci
s úřady, lékařem, školami, zákaznickými
linkami společností a obchodů. Linka byla
do roku 2010 bezplatná pro klienty O2, od
roku 2010 funguje zdarma pro zákazníky
všech operátorů telefonických služeb v České
republice. V průměru se uskutečňuje kolem
2500 hovorů měsíčně. Asi 30 procent připadá
na Prahu, následuje s přibližně 12 procenty
Brno a jižní Morava. Na ostatní kraje připadá
kolem pěti procent.
žeb v zahraničí, anglicky hovořící operátorky zařídí domluvu při ztrátě a zatoulání se
zavazadel na letištích. Zatím se nejvíc volalo
do Chorvatska, využívané je i Slovensko.
Co je to žbrblání?
„Pochopitelně kromě vysloveně pracovních
hovorů a zařízení služeb i nadále tvoří
velkou část hovorů soukromé záležitosti,“
říká na závěr Alena Užachovová. Od vyznání
lásky a rozchodů a rozvodů přes dotazy na
maminčiny recepty až po svatby i smutnější
události, jako jsou pohřby.
Přirozeně jsme se zajímali také o neobvyklé dotazy, které v Pardubicích zprostředkovávali. Ten nejzajímavější se týkal
letošních prvních veřejných voleb hlavy státu. „Paní volala známým. Chtěla vědět, jak
mluví Karel Schwarzenberg. Když prý všude
píší, že žbrblá a ona si to neuměla představit,“ přidává na závěr malou perličku. 
Více na www.muzes.cz
17
Fotostory
■ Na turnaj přijelo 55 zahraničních hráčů ze 14 zemí.
■ Úroveň hry roste, golfistů s postižením přibývá.
■ Češi prokázali, že patří k evropské špičce.
Na golfu opět
vyhráli všichni
Text: Jindřich Štěpánek
Foto: JAN ŠILPOCH
R
esort Darovanský Dvůr letos již potřetí přivítal nejlepší handicapované
golfisty z Česka i zahraničí. Od 23.
do 25. června se zde téměř stovka
hráčů zúčastnila turnaje Czech Disabled Golf Masters, jehož spolupořadatelem
je i Konto BARIÉRY. O start na západě Čech
zájem rok od roku roste, 55 golfistů s postižením přijelo dokonce ze 14 zemí. A není bez
zajímavosti, že za dva roky se počet golfistů
s postižením na tomto turnaji zdvojnásobil.
Turnaj spadá do série European Tour
EDGA a o jeho úrovni svědčí i slova mo-
derátora Marka Ebena: „Jde o mé největší
golfové ponížení v roce. Hrát s tělesně
postiženými a vidět, že dokáží posílat míčky
dál a přesněji než já, je psychicky hodně
náročné!“
Absolutním vítězem byl stejně jako
loni Angličan Andrew Gardiner, který je
s amputovanou nohou prvním handigolfovým profesionálem. Dvě kola zahrál na 153
ran (loni o pět ran méně). V kategorii HCP
9,5–18,4 zvítězil úřadující mistr Evropy ve
své kategorii Miroslav Lidinský a v kategorii
HCP 18,5–28 další úřadující mistr Evropy,
ale v jiné kategorii, Michal Hošna.
V první den turnaje si zahráli hosté, tedy
zdraví golfisté s hráči s postižením, což byl
pro mnohé doslova celoživotní zážitek. 
Velmi
populární
osobou
turnaje byl
paraplegik
Španěl Sebastian
Lorente.
Český
reprezentant
Pavel Kamír jezdil
na elektrickém
vozítku značky
Mantys, které
budilo velkou
pozornost.
Jáchym Bém
zvládal pomocí protézy i těžké rány z rafu.
18
můžeš / číslo 9 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Typický obrázek ze hry.
Amputář a paraplegik
hrají společně v jednom flightu.
Z paragolferu,
čili speciálního vozíku pro paraplegiky,
lze odpalovat míčky i jednou rukou.
Sebastian Lorente je známý tím, že dokáže hrát
z jakékoliv polohy. A když paragolfer klouže na ranní rose,
pomohou spoluhráči z Nizozemska.
Další příklad,
jak spolu mohou hrát amputář a paraplegička.
můžeš / číslo 9 - 2013
Nejúspěšnější český
handigolfista
a prezident Golfové asociace
handicapovaných
Miroslav Lidinský.
Manuel
De Los Santo
je Francouz
reprezentující
Dominikánskou
republiku, ale
především hráč
s úžasnou stabilitou
na jedné noze.
19
Na cestách
■ Ideální místo na dovolenou pro handicapované na vozíčku.
■ Chillon, Vevey, Montreux – to jsou slavná místa u Ženevského jezera ve Švýcarsku.
■ Kolem jezera vede asfaltová bezbariérová promenáda.
Ženevské jezero
se slavným hradem Chillon v pozadí.
Ženevské jezero
si oblíbili Chaplin i Freddie Mercury
a jezero obklopují alpské dvoutisícovky. A ty
i v parném létě zdobí sněhové čepičky. Za
dobré viditelnosti lze zahlédnout Mont Blanc.
A také slavné vinice Lavaux, které jsou od
roku 2007 na seznamu UNESCO. Celkem 830
hektarů terasovitých políček najdete na třicetikilometrovém pásu mezi Lausanne a Vevey,
protínají je cyklostezky i turistické chodníky.
Pěstuje se zde především odrůda Chasselas.
Není divu, že kdo tady chce bydlet, musí
sáhnout do kapsy. Říká se dokonce, že tohle
je první turis­tické místo, kam se do Švýcarska jezdilo. A stále jezdí. Přesvědčit se o tom
mohou i handicapovaní. Podél vody totiž
vedou dlouhé kilometry kvalitních asfaltových stezek, které vybízejí k nenáročné
procházce. Začít můžete třeba u hradu Chil­
lon a bezbariérově dojít až do Montreux.
A pak o kousek dál si projít celé Vevey, kde
je mimo jiné památník Jana Palacha.
Z Montreux k Chillonu je to asi hodinová
vycházka, zpět se lze vrátit parníkem brázdícím Ženevské jezero. Ten jezdí každou chvíli,
je tu součástí městské hromadné dopravy.
Text: Petr Buček
Foto: AUTOR, Switzerland Tourismus
N
ad hladinou Ženevského jezera
se vyvalí oblak kouře, když velký
parník přiráží ke břehu. Smoke on
the water (kouř nad vodou), napadne mě hned. Snad nejslavnější
písnička britské kapely Deep Purple.
Ta vznikla právě tady ve švýcarském
Montreux 4. prosince 1971, když zde Deep
Purple nahrávali nové album. Ten den
tam během koncertu Franka Zappy vypukl
požár, když jeden z návštěvníků vystřelil
světlici ze signální pistole do ratanového
stropu, který začal hořet. To vše sledoval
basák Deep Purple Roger Glover z terasy
svého pokoje a složil jednu z nejslavnějších
rockových písní.
A stejně slavná je i riviéra Ženevského jezera (Lake Geneva nebo také Lake Léman).
Montreux, Vevey, hrad Chillon – to jsou
jména míst, kam už dlouhá léta míří turisté
z celého světa na dovolenou. A slavných lidí,
kteří si to tu oblíbili a rádi se sem vraceli
a vracejí, jsou dlouhé seznamy.
Není divu – klima je u Ženevského jezera
velmi příjemné, má středomořský charakter
20
Slavná jména
Téměř celou riviéru obtéká chodník,
ideální pro bezbariérovou vycházku.
Hrad Chillon, který tu na strategicky významném místě hlídá už od 13. století, se
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
Na procházky kolem jezera
s oblibou vyrážejí i důchodci.
odráží od hladiny Ženevského jezera, když
parkujeme a vydáváme se na průzkum okolí.
Tohle místo spolu s okolními malebnými
městečky by mohlo vyprávět a vzpomínat na
první turisty. Mezi těmito pionýry byli – jako
všude jinde ve Švýcarsku – Britové. Například
na počátku 19. století hrad navštívili básníci
George Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley.
Byrona návštěva inspirovala k napsání básně
Vězeň chillonský, dodnes se zachoval jeho
podpis na třetím žalářním pilíři.
Erbovní sál, správcova jídelna, bernské
ložnice, vězení, hradby – návštěva jednoho
z nejzachovalejších středověkých evropských hradů za to stojí. Vozíčkář se ovšem
dovnitř nedostane. Jak už to tak u většiny
hradů bývá, není bezbariérový. Ale i zvenku
je na co koukat.
Od chillonského hradu pokračujeme po
příjemné cyklostezce do Montreux, městečka, kde se každý rok v červenci koná
nejslavnější jazzový festival ve Švýcarsku
(koncertní hala se jmenuje po slavném
jazzovém zpěvákovi Milesi Davisovi), kde
už od dubna kvetou magnólie a prome-
info
Může se hodit
Po Švýcarsku vlakem
Cizinci si mohou zakoupit jízdenku Swiss
Pass na švýcarský dopravní systém, unikátní
spojení dopravy vlakem, lodí a autobusem.
Swiss Pass funguje i jako vstupenka zdarma
do 400 muzeí a jízdenka na městskou
dopravu ve 48 městech Švýcarska.
Například v září a listopadu lze koupit v akci
dva za cenu jednoho. Týká se to čtyřdenního
Swiss Saver Passu nebo Swiss Saver Flexi
Passu. Zdarma také cestují děti do 16 let. V
prodeji u Českých drah a těchto cestovních
kanceláří: Čedok, Skipas,
Tempo Tours. Čtyřdenní Swiss Pass přijde
na 272 švýcarských franků, osmidenní stojí
393 franků.
Zpáteční jízdenka z Montreux na alpský
vrchol Rochers-de-Naye je za 66,40 CHF.
můžeš / číslo 9 - 2013
nádu lemují palmy. A pod ní najdete malé
úzké plážičky s kamínky. Stačí zavřít oči,
poslouchat šplouchání vody a to, jak si vítr
v jacht klubu cinká s ráhny plachet. Ta idyla
je dokonalá – jako někde u moře. A to platí
dvojnásob pro ty, kteří sem přijedou z hor,
například z dvě hodiny vzdáleného horského střediska Zermattu.
Montreux a Ježíškova kancelář
Bezbariérový je i vláček, který vyjíždí na Rochers-de-Naye, vrcholek v nadmořské výšce
2042 metrů, kde prý v zimě úřaduje Ježíšek
a děti mu sem vozí svá přání. Je to ovšem
také jedinečné místo, odkud budete mít jako
na dlani výhled na Ženevské jezero a okolní
vrcholky Alp a pod sebou můžete obdivovat
koleje stoupající až sem.
V zimě sem rodiny s dětmi táhne Ježíšek,
v létě pak svišti, které tu chovají. V divoké
přírodě je jen stěží zahlédnete, a tak jim tady
věnovali celý park. Poslechněte si, jak piští...
Vevey a Jan Palach
Z Montreux do Vevey si musíte popojet
autem (anebo zase klidně lodí) anebo obejít
po silnici, promenáda je tu kousek přerušená.
Ale slavné městečko, kde v roce 1875 vznikla
mléčná čokoláda a dodnes tu má firma Nestlé
svou centrálu, byste vynechat neměli.
Usedáme nedaleko sochy Charlieho
Chaplina (oproti Freddiemu Mercurymu je
fakt malá – stejně jako byl komik) a v průvodci si procházím seznam dalších slavných
osobností, které to tady měly rády a zabydlely se tu: ruští spisovatelé Fjodor Michailovič Dostojevskij, Nikolaj Vasiljevič Gogol,
britský spisovatel Graham Green, Francouz
Victor Hugo, polský autor slavného románu
Quo Vadis Henryk Sienkiewicz či zpěvák
David Bowie.
Ten seznam je mnohem delší, nás však
zajímá Jan Palach. Ne, nikdy tu nebyl, ale ve
Vevey má hned na břehu jezera od 1. června
1997 pomník, jehož autorem je akademický
sochař Milan Knobloch. „Oběť Jana Palacha
se stala výzvou k hledání cest ke svobodě,“ zní
citát Václava Havla v češtině a francouzštině.
Krásné je i samotné centrum města s úzkými domy. Jeho povrch ovšem z velké části
tvoří dlažební kostky. 
Zpěvák kapely
Queen nebyl
jediným muzikantem,
který se tady
s chutí zabydlel:
Petr Iljič Čajkovskij
či Igor Fjodorovič
Stravinskij se nechali
městečkem okouzlit
už dávno před ním.
Umělci Konta BARIÉRY
■ Malířovu tvorbu ovlivnilo dětství na pražském sídlišti.
■ Lidé často mylně chápou umění jako absolutní pravdu.
■ Letos na jaře měl první samostatnou výstavu v Paříži.
Josef Bolf:
Dojezd velkého mej
mírně lišila od toho, co jsem vystavoval
doma. Připravil jsem pro ni sérii obrazů
s názvem Mučedníci osamění vytahují zrcadlo z propasti. Postavy na obrazech byly spíš
herci, inscenoval jsem scény inspirované
třeba klasickým divadlem, např. wagnerovskými operami o umírání hrdiny.
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
Jste jedním z těch, jejichž obrazy na aukcích Konta BARIÉRY přinášejí peníze a tím
pádem užitek. Co vás k tomu vede?
Žijeme ve společnosti, která je asi relativně bohatá a bezpečná, přesto, nebo
právě proto je smysluplné nezapomínat na
základní principy soužití, jako je respekt
k druhým a prostá pomoc v obtížné si­
tuaci.
Letos na jaře jste měl samostatnou
výstavu v Paříži v galerii Dukan, což lze
jistě pokládat za úspěch. Vystavoval jste
dosavadní tvorbu?
Majitel galerie viděl mé obrazy na pražské
akci dekadence Now. Výstava v Paříži se
22
Z cyklu Velké obličeje,
akryl na papíře, 2002/2004, 70 x 100 cm
Vaše obrazy, přiznávám, na mě působí
i depresivně. Je to vyjádření vašich pocitů,
nebo povahy?
S depresivností je to už klišé, které zní
často, ale je to i moje vina. Asi osm let
po škole, kdy jsem hledal nějakou osobnější linku ve vlastním malování, jsem
zjistil, že mě přitahují věci, kterým úplně
nerozumím, které jsou v minulosti něčím
zatemněné. Po racionální úvaze jsem se
začal věnovat tomu, čemu já sám primárně nerozumím.
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
Určitě má smysl pomáhat druhým
lidem, jakkoli, a jsem rád, že já tak
mohu činit prostřednictvím své práce.
Z cyklu
Velké obličeje,
akryl, pastel
na papíře,
2002–2011,
70 x 100 cm
Můžete být konkrétní?
Spousta pocitů je spojená s dospíváním,
s dětstvím a shodou okolností jsem se v době
tohoto rozhodování, jak dál, ocitl na sídlišti,
na pražském Jižním Městě. Tam mi došlo, že
sídliště je výrazný prostor jak architektonicky, tak nahodilostí. Zpětně, přes atmosféru
80. let, kdy jsem dospíval, jsem se dopracoval k práci s věcmi, které mi připadají
důležité, a myslím, že i ostatním lidem. Ty
pocity nejsou úplně libé, příjemné a z toho
pramení dojem, který obrazy vyvolávají.
To ve vás Jižní Město zanechalo tak drsné
vzpomínky?
Spíše jsem pracoval s atmosférou, kterou
jsem si pamatoval. Třeba v cyklu škol před
danu
lety v Rudolfinu. Tady byl pro mě jako
zdroj pocitů institucionální tlak, který jsme
prožívali. Školní hry na hrůzu z atomové
války, branná cvičení. Předpokládám, že
většina učitelů věděla, že se nic nestane. Ale já to vnímal dramaticky. Že jsme
někde v lese, kde se skrýváme a chráníme
před atomovou válkou, a moje rodina? Ta
tamhle někde uhoří? Totality podporují
separační úzkost.
Vy jste z těch formálních branných cvičení
neměl legraci?
Asi jsem se tomu smál taky. Smích je
bezpečný únik. Ale zřejmě mi to úplně
nedocházelo, jak jsme chodili po lese
v pláštěnkách. Že když se něco stane, že na
nás Američané hodí bombu, tak já se jako
schovám v metru, a co? Něco z toho ve vás
zůstane.
můžeš / číslo 9 - 2013
Opravdu jste už tehdy takto svět kolem
sebe vnímal?
Skládám vzpomínky a fantazii i možnosti, co
by se mohlo stát, kdyby. Je v tom i kombinace představ, zpětného hodnocení. V dětství
se věci nabalují, vzpomínky samy fungují.
Připomínám, že se mohou lišit od reality –
i s ohledem na časový odstup. Ale já do toho
moc nezasahuji, klidně to přeženu. Když se
zpětně podíváte na 80. léta, najdete deziluzi
i jinde. Bylo to společenské téma. Uvědomte
si, že já svoji zkušenost nenadhodnocuji. Já
ji mám, není to jen moje vina, pracuji s ní.
Nějak mi totiž dochází, že se obecně pohlíží
na umění, že to, co zachycuje a ukazuje, že je
to pravda. To je omyl. Umění mluví o možnostech, co by se mohlo, kdyby, ne že to jsou
jen pravdy. Je to zrcadlo, mnohdy pokřivené
věkem, prostředím, kde se tvůrce pohybuje.
Není to pravda absolutní, ale osobní.
Některé obrazy inspirované betonovým
sídlištěm mi připomínají film Potomci lidí
nebo George Orwella a román 1984.
Orwell mě tehdy úplně nenapadl, ale je
pravda, že v roce 1984 jsem to, co je v obrazech, prožíval. Vědomě jsem to ovšem nebral. Člověk se ve fantazijním světě přehrává do silovějších pozic, než ve skutečnosti je.
Přeměňujete se do rytířů a bojovníků. Pak
přijde atomová válka, všechno mizí, shoří.
Boj tam je. Vzpomínám si na Jižním Městě
na malý hřbitůvek nad Opatovem, kde je
snad dodnes památník, na kterém najdete
napsáno „společně prolitou krví jsme zpečetili naše přátelství“. Boj, krev, přežití, to se
tam prolínalo v různých podobách.
Je s vaším dospíváním spojená nějaká
pubertální vzpoura?
Určitě tam pubertální vzpoury byly, ale nevědomé. Až když jsem začal víc číst, vnímal
jsem společnost v patu, dostával jsem se ke
kapelám, tušil jsem, jak věci kolem fungují.
Betonové prostředí Jižňáku, jeho obrovské
proluky, mezi nimi věže, to se v tom promítlo. Bavil jsem se o Jižním Městě s urbanistou, shodli jsme se, že je to zmršený projekt.
info
Kdo je Josef Bolf
Narodil se v roce 1971 v Praze. V letech 1990
až 1998 studoval Akademii výtvarných umění.
Vedle obrazů inspirovaných sídlištní Prahou
70. a 80. let se průběžně věnuje kresbám.
Tímto tématem naplnil i svou letošní
pařížskou výstavu v galerii Dukan.
Nestavělo se od města ven, ale zvenčí k městu. Urbanistická nejednoznačnost Jižního
Města je charakteristická i pro moje obrazy
ve své době.
Kdy vás obrazy dokázaly uživit?
Trvalo to po škole nějakých sedm let, než
jsem se uměním začal živit. Školu jsem skončil v druhé polovině devadesátých let, což
byl dojezd mejdanu po revoluci. Skončila, už
jsme nebyli středem obdivu, nejlepší na světě, zájem galeristů o český prostor se zmenšil.
Taky přišla první hospodářská recese.
Takže co jste? Pesimista, nebo optimista? Vidíte sklenici poloprázdnou, nebo
poloplnou?
Vždycky jsem viděl tu poloprázdnou. Jsem
snad realista, ale vždycky spíš očekávám, že
věci dopadnou hůř. To je otázka naturelu. 
Více na www.muzes.cz
Konto BARIÉRY
zorganizovalo
11. aukční salon výtvarníků.
Aukce proběhla 9. prosince 2012
v pražském Karolinu a výtěžek
jde na podporu vzdělávání studentů
se zdravotním postižením.
23
vaše fotografie
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
O symetrii
Linhard Katrin
Jiří Kaláb
Konečně se v galerii na Můžeš.cz objevil
pořádný portrét! Autor podepsaný
na webu jako Linhard Katrin (těžko
rozluštit, zdali Katrin Linhardová či
jak to je) poslal jedno zátiší, jednu
náladu krajinářského zaměření a pak
tento portrét. Soudě podle lesku v očích
je pořízený za přirozeného osvětlení,
tedy venku, nikoli v ateliéru. Výrazné
oči jsou hodny vysoko nad vodorovnou
osou – to je zásadní, velmi důležitá věc!
A vše je vedeno k tomu, aby výsledek působil nesouměrně, aby byl vyosen: vlevo
to dělají splývavé vlasy, vpravo ramínko
šatů. Jednoduché a působivé!
Když už jsme u té asymetrie, podívejme
se na fotku „z jiného soudku“. Jiří Kaláb
poslal záběry z výletu do bulharského
pohoří Rila (prý jsou z roku 1984?
To by nevadilo, kompoziční zásady se
s příchodem „digi“ nezměnily). Je to
zároveň působivá krajinářská fotka,
zajímavá i zdánlivě nefotografickým
počasím, jež tam vládlo, a zároveň
reportážní – zachycuje výpravu. Právě
ta řada trekařů je výtečně umístěna: je
zřetelná, dokonce nápadná, ale neruší
celek. Naopak ho výrazně doplňuje. Tak
to má být: i když se budete fotit v krajině
nebo před nějakou památkou, je třeba
lidi umístit mimo osu, mimo střed,
někam do třetiny.
Vystředěnost čili asymetrie se může
projevovat různě. Tahle fotka Petra
Žižky, v podstatě je to jakési grilovací
zátiší, je svou podstatou hodně symetricky pojatá – gril je focen z nadhledu
a snímek zachycuje celou jeho plochu.
Ale o vystředěnost se tu stará barva:
je tu poměr červených objektů (maso)
a bílých (zelenina). To stačí, aby fotka
vypadala ústrojně.
Petr Žižka
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Uvítáme libovolná témata, nicméně září se všemi jeho barvami je pro mnohé z nás
velmi fotogenické, a tak se pokuste zaměřit především na něj.
Snímky prosím posílejte co největší.
Ale abych doložil, že všechna pravidla
lze překročit, dodám ještě jednu ukázku
z další zásilky Petra Žižky. Fotil květiny,
a to důsledně se středovou kompozicí.
Je to špatně? Vůbec ne, naopak! Je to
velmi dobře, protože je z výsledku jasné,
že jde o záměr. A ten by měl být z fotky
patrný v každém případě.
Přeji vám nadále dobré světlo. 
Autor je novinář a spisovatel.
Přeji vám dobré světlo.  (jš)
24
můžeš / číslo 9 - 2013
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
■ Hosté 20. společenského večera Městské části Praha 6 opět pomáhali.
■ Předali jsme automobily v hodnotě více než čtyři miliony korun.
■ Pomáhají i štědří dárci, kteří na nás myslí třeba v dědickém odkazu.
Nejdůležitější na fotografii je dívka uprostřed.
Anička Krátká, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze 6.
Letní setkávání
Foto: Archiv nadace
R
ada Konta BARIÉRY odstartovala léto
tím, že na samém počátku prázdnin vyhlásila Stipendium BARIÉRY
a rozdělila mezi zhruba 80 žadatelů
celkem 1 130 000 korun.
Konto BARIÉRY ale jak mě, tak i další členy
naší rady provází opravdu celé léto. Setkáváme se s našimi klienty i s těmi, kdo nás podporují. Je to krásný čas potkávání a poznávání.
Letní dražby a sbírky
Hned poslední červnový pátek se konal
jubilejní večírek Městské části Praha 6.
Starostka této krásné části Prahy Marie
Kousalíková má blízko k naší nadaci. Zná
naši práci a věří nám, a proto celou dobu
jejího působení na radnici máme vždy šanci
představit někoho, kdo je občanem Prahy 6
a potřebuje pomoci.
Tentokrát jsem na večírek přivedla za
Konto BARIÉRY osmnáctiletou Aničku
Krátkou, studentku Gymnázia Jana Keplera,
premiantku, bývalou nadšenou tanečnici
a baletku. Jedna chvilička při cestě autem
s rodiči, kratičký mikrospánek řidičky – a je
po tanci. Na večírku jsme vydražili sedm
pěkných uměleckých děl a tato šťastná sedmička přinesla Aničce částku 147 000 korun, doplatek na malé auto, které jí umožní
být soběstačnější, lépe se dostávat do školy.
můžeš / číslo 9 - 2013
Radost měla Anička, její desetileté sestry
i tatínek. Radost jsem měla já a všichni, kdo
se do dražby zapojili. Děkujeme.
Projekt roku
Na konci července se před čakovickým
Globusem v Praze 9 sešla zvláštní společnost. Jednatel společnosti Globus Hans Jörg
Bauer, generální ředitel společnosti Ford
Motor Company Jan Laube, Jiří Lábus za
Radu Konta BARIÉRY a zhruba šedesátka
klientů zastupujících organizace, které k
zajištění péče o handicapované potřebují
automobil. Předávali jsme dar v hodnotě
více než čtyři miliony korun. Osm automobilů značky Ford to vyhrálo proto, že nabídce s šestadvacetiprocentní slevou se nedalo
odolat. Peníze na takový dárek nám věnoval
Globus. Vzdává se už více než 10 let koruny
z každé tašky, kterou si zákazníci u pokladen koupí. Ti se tak spolupodílejí na charitě,
pro kterou se majitelé Globusu rozhodli.
Navíc mě opravdu překvapilo, že osvědčené
neziskové organizace při přebírání klíčků od
úžasných automobilů Ford Tourneo a Ford
C-Max konstatovaly, že je to největší dar,
jaký za dobu své činnosti dostaly.
Nečekaná setkání a výzvy
V prvních červencových dnech jezdím pravidelně na filmový festival do Karlových Varů.
Potkám tam spoustu zajímavých lidí, do-
Navíc mě překvapilo,
že osvědčené
a prověřené neziskové
organizace při přebírání
klíčků od automobilů
Ford konstatovaly,
že je to největší dar,
jaký za dobu své
činnosti dostaly.
mluvím pro nadaci důležité věci. Letos byla
moje setkávání hodně ve znamení našeho
benefičního pořadu v České televizi. Bude se
konat 28. září už podruhé a Jiří Lábus o něm
píše na osmé stránce. Na místě jsem potkala
členy nejužšího vedení České televize i lidi
kolem charity, skamarádila jsem se se členy
skupiny Lucie a získala od nich příslib na
příště. Letos už to nevyjde. Nevadí, zato vím,
kdo je P. B. CH. Víte to? Prozradím, že jeden
ze členů této legendární skupiny.
I obyčejná setkání v nadaci jsou někdy
nezapomenutelná. Mohlo by se vám někde
jinde stát, že vás navštíví osmaosmdesátiletá česká spisovatelka a řekne vám, že vás
už rok hledá? Má výstřižky všech článků,
které se týkají nadace, a přišla vám říci, že
se rozhodla podpořit nadaci a věnovat nám
všechny své obrazy. A jsou to úžasná jména.
V katalogu příštího, již 12. salonu výtvarníků pro Konto BARIÉRY budou ozdobou.
A co e-mail tohoto znění? Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat, jestli je možné ve prospěch vaší nadace odkázat finanční částku
v závěti, popřípadě zda je možné zapsat
vaši nadaci jako vybranou osobu u životních
pojistek a podobně? Děkuji za odpověď.
S pozdravem J. H.
Ano, je to možné a moc nás taková důvěra těší.
Mějte se hezky, zdravím vás. 
Vaše Božena Jirků
[email protected]
25
Nové zahraniční technologie
■ Vozík Whill je designovou potěchou pro pohyb po městě.
■ Whill má dva modely a využít jej mohou vozíčkáři i senioři.
■ Skupina studentů představila videohry ovládané pohybem vozíku.
Japonský
městský vozík
a herní konzole
Text: Štěpán Beneš
Foto: archiv autora
M
ladí japonští inženýři přišli se
svěžím konceptem futuristické
městské mobility pro vozíčkáře,
seniory a kohokoliv dalšího s pohybovými obtížemi. Možná vás
za pár let doveze na zmrzlinu. A když už je
venku zamračeno nebo přijde nějaká ta letní
přeháňka, můžete se hýbat i doma, u herní
konzole upravené pro ovládání vozíkem.
Po ulici s elegancí
O Japonsku je v souvislosti s novými technologiemi pro handicapované slyšet poměrně
často. Japonská společnost už se jim po
dlouhých desetiletích praktické ignorace
pomalu otevírá a inženýři se v poslední
dekádě předhánějí, aby mohli přijít s něčím,
co postiženým lidem ulehčí život. Typické je
přitom komplexní řešení. Koncepty obvykle
řeší najednou pohybové problémy seniorů
... Whill Concept, který je připraven
na spojení s mechanickým vozíkem...
26
Inženýři v Japonsku
se v poslední dekádě
předhánějí, aby mohli
přijít s něčím,
co postiženým lidem
ulehčí život.
spolu s vozíčkáři a plánem ulehčení pohybu
v městském prostředí. Vznikají tak zajímavé
návrhy, které mají daleko k jednostrannému
využití. A protože obvykle i dobře vypadají,
není potřeba se stydět za jejich využívání.
Na těchto stránkách už jsme si v minulých letech představili podobné koncepty od
mamutí společnosti Honda, nyní je na řadě
malý tým inženýrů z japonské firmy Whill.
Ti vytvořili pohledný koncept, dokonce ve
dvou provedeních. Elegantní stroj se velmi
těžko popisuje, lze si ho však představit jako
známé servomotory, které se dají instalovat
do kol mechanických vozíků, kde pomáhají
s pohybem. Nejde jen o pouhé vizuální
přirovnání, stroj na tomto principu skutečně
funguje. Na kolech jsou tedy připojeny dva
servomotory v elegantní kapotáži, spojené
v prostoru nad koleny sedící osoby plastovým obloukem.
Jak bylo řečeno, svůj návrh společnost
představila ve dvou variantách. První, s názvem Whill Concept, sestává z obloukem
spojených elektromotorů, které se dají připojit na kterýkoli mechanický vozík (podle
videoprezentace je pravděpodobně zapotře-
bí pouze upravených zadních
kol – středů). Servomotory stojí samostatně
a lze mezi ně zajet s vozíkem.
Na pokyn uživatele se přístroj
uvede v činnost a na malých nožkách
vystoupá sám do takové výšky, aby měl
středy servomotorů ve stejné ose se středy
kol, a bylo je tedy možné spojit. Uživatel pak
se svým vozíkem zajede „do přístroje“ mezi
servomotory, doslova jako kdyby si obouval
venkovní boty, a jednoduchým zatlačením
je připne ke svým kolům. Tím je vozík
s nově nabitou energií připraven vyrazit,
netradiční je však ovládání. Uživatel položí
své ruce na plastový oblouk, který má přes
kolena. Zatlačením obou rukou směrem
na oblouk se vozík dává do pohybu, zatáčí
... a Whill Type-A který zase poslouží
podobně jako elektrický skútr pro ostatní.
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
Whill je krásným konceptem
komplexního řešení pohybu ve městě pro osoby se sníženou
pohyblivostí nebo pro vozíčkáře. Má hned dva modely...
konstrukce předního kolečka. To je více předsazené,
než by bylo u připojení
přístroje na mechanický vozík, manévrovatelnost na místě ale
snadno dorovnává dvouosým
pohybem. Kolo se
jednak točí vpřed
i vzad po ose X,
jak jsme zvyklí,
je však tvořeno
z několika samostatných jednotek, které se
mohou okamžitě
otáčet vpravo
i vlevo, tedy na
pomyslné ose Y.
Stroj se tak otočí na
místě, aniž by přední
kolečko muselo zatočit
(což by se negativně
podepsalo na vyšším
průměru zatáčení.
Obě varianty stroje
mají poměrně výdrž.
Na jedno nabití ujede
Concept 30 kilometrů, Type-A pak 20 kilometrů. Type-A je něco málo přes metr dlouhý,
váží 35 kilogramů a vyvine rychlost 12 km/h.
Whill Concept, který se připojí na mechanický
vozík, je stejně dlouhý a 80 centimetrů široký.
Rychlost se musí regulovat podle příslušné
legislativy jednotlivých zemí, technicky je
se zatlačením pouze levé, respektive pravé
ruky. Brzdění probíhá samovolně snížením
tlaku, nouzové zastavení pak přitažením
páky k sobě. Zařízení je přitom velmi citlivé,
v ovládacím oblouku je senzor vyvinuté síly,
který reaguje na sebemenší změnu. Není
nutné tlačit silou, přístroj je kalibrován tak,
aby bylo síly potřeba tak akorát – tedy ne
příliš moc, aby se člověk neunavil, ani příliš
málo, aby nedošlo k rozjetí vozíku ve chvíli,
kdy to není žádoucí.
Druhou variantou je stejný pohybový
model, avšak určený pro seniory či špatně
pohybující se osoby. Nebo jako vize budoucnosti pro osobní přepravu v městech.
Přístroj s názvem Whill type-A vypadá
prakticky stejně i stejně funguje, je však
doplněn o samostatné sedátko, stupačku na
nohy a přední kolečko. Zadní servomotory
jsou napevno připojeny ke kolům na ose
pod sedačkou. Model type-A je koncipován
tak, aby bylo možné se do něj ze stoje usadit
a zase jej vestoje opustit. Přístup na sedačku
usnadňuje fakt, že ovládací oblouk lze na
jedné straně snadno rozpojit a vyklonit do
strany. Po nastoupení se zase lehce sklopí
zpět do původní polohy a ovládání pohybu
probíhá již popsaným způsobem – tlačením
rukou na stranu, kam uživatel touží jet.
Type-A má ještě jednu specialitu a tou je
můžeš / číslo 9 - 2013
A protože je součástí herní konzole, lze jej
využít k pohybovému ovládání her. Před
obrazovkou lze tedy tancovat, boxovat
nebo prostým napodobením držení volantu
zatáčet se závodním autem. Některé hry
lze ovládat pouze rukama, některé však
vyžadují komplexní pohyb vpřed i vzad
a zapojení nohou. Skupinka doktorandů
na univerzitě Saskatchewan (Kanada) však
na nedávné konferenci Computer Human
Interaction (CHI – Interakce člověka s počítačem) předvedla mírně upravený senzor
Kinect, který dokáže pracovat se sledováním
pohybu invalidního vozíku.
Místo pohybu nohou dokáže upravený
senzor rozeznat kontury invalidního vozíku
a hry tak lze ovládat pohybem vpřed i vzad,
doprava i doleva. Na prezentačním videu
Upravený Kinect
senzor by jednou mohl do
pohybových her zapojit i vozíčkáře.
ale možné dosáhnout rychlosti až 30 km/h.
Baterie jsou nabité za dvě hodiny.
U obou variant už existují fungující prototypy, Whill Concept byl představen v roce
2011 na Tokijském autosalonu (což jen
potvrzuje cílení nejen do řad handicapovaných, ale i jako konceptuální řešení pohybu
v městské dopravě). V přímém prodeji zařízení však ještě není a ani informace o uvedení na masový trh zatím nejsou k dispozici.
Pojď, zahrajeme si
Kdo by neznal zařízení zvané Kinect. Jde
o doplněk k počítači či herním konzolím
xBox 360 od společnosti Microsoft. Vypadá jako malá webová kamera, obsahuje
řadu prostorových senzorů a po připojení
k televizi sleduje pohyby postav před sebou.
je ukázka hry s řízením vozidla, se kterým
zatáčí hráčka na vozíku pouze pootočením
vpravo či vlevo. Tým dokázal naprogramovat pohyby vozíku jako ovládací příkazy do
řady komerčně dostupných her.
Jedná se sice zatím pouze o projekt,
tvůrci ale doufají, že jejich práce inspiruje
jednak výrobce, aby se zapojením ovládacích gest s vozíkem počítali, jednak že rozšíření projektu by mohlo přinést i zdravotní
benefity. Například v domovech důchodců
či v nemocnicích by se pacienti mohli zapojit
do hraní a udržovat alespoň mírně svoji
kondici tělesnou, ale i psychickou. Zástupkyně týmu také řekla, že se skupina bude
kromě úprav her existujících zaměřovat i na
vytváření her čistě pro vozíčkáře, které by
lépe využily všechen pohybový potenciál
osoby na vozíku. 
27
Poradna
■ Kompenzační pomůcky lze získat několika způsoby.
■ Základem je posudek odborného lékaře.
■ Odpovídáme na nejčastější otázky čtenářů.
Jak financovat pomůcky
pro sluchově postižené
Odpovědi
na dotazy čtenářů:
O
?
soby se sluchovým postižením
mohou získat kompenzační
a zdravotnické pomůcky několika způsoby.
Mezi ty základní patří žádost
přes lékaře, to znamená, že ji následně zaplatí zdravotní pojišťovna. Tímto způsobem
lze získat následující pomůcky:
Indukční set zesilovače
Předepsat ji může lékař z oboru foniatrie, otorinolaryngologie či lékař vlastnící
osvědčení Společnosti ORL, opravňující
jej k předpisu a vydávání sluchadel hrazených z prostředků veřejného zdravotního
pojištění.
Kompenzační pomůcky
pro sluchově postižené
Předepsat je může jeden z výše uvedených
odborných lékařů. Jde o pomůcky indukční
smyčka (INTERHELP a na TV) a o zesilovače
(pro indukční poslech a indukční poslech TV).
Zdravotní pojišťovna v tomto případě
uhradí jeden kus za sedm let do výše 100 %
ceny, maximální částka příspěvku bude činit
2000 Kč.
Získat lze i pomůcky pro osoby se sluchovým postižením v rámci příspěvku na zvláštní pomůcku podle zákona č. 329/2011 Sb.
Nárok na tento příspěvek mají osoby
s těžkým sluchovým postižením, konkrétní
zdravotní indikace pak stanovuje příloha
zákona č. 329/2011 Sb., bod 3:
Za těžké sluchové postižení se považuje:
a) oboustranná úplná hluchota, neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči i s nejvýkonnějším sluchadlem nebo přetrvávající
neschopnost slyšení po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy,
b) oboustranná praktická hluchota, ztráta
sluchu při tónové audiometrii v rozsahu
70–90 dB, zbytkový sluch se ztrátou slyšení
85–90 %, sluchově postižený je schopen vnímat
zvuk mluvené řeči jen se sluchadlem, ale rozumí jí jen minimálně (z 10–15 %), i přes používání kompenzační pomůcky nebo po implantaci
kochleární nebo kmenové neuroprotézy,
c) těžká forma hluchoslepoty, kombinované těžké postižení sluchu a zraku,
funkčně v rozsahu oboustranné těžké nedoslýchavosti, kterou se rozumí ztráta sluchu
v rozsahu 56–69 dB, ztráta slyšení 65–84 %
až ztráta sluchu v rozsahu oboustranné hluchoty a ztráta zraku v rozsahu těžké slabozrakosti obou očí, kterou se rozumí zraková
ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60
(0,05) – lepší než 1/60 (0,02).
28
Maximální výše příspěvku
na jednotlivou pomůcku
pro sluchově postižené
je 350 tisíc korun.
V rámci příspěvku na zvláštní pomůcku
pak lze podle konkrétních výše uvedených
zdravotních indikací získat tyto pomůcky:
1. Osobám se zdravotním postižením,
které je uvedeno v části I bodě 3 přílohy
k zákonu:
a) signalizace bytového zvonku, signalizace domovního zvonku, včetně instalace,
b) signalizace pláče dítěte, včetně instalace,
c) speciální programové vybavení (aplikace do telefonu, programy do osobního
počítače) pro edukaci a reedukaci sluchu
umožňující nácvik mluvení, odezírání nebo
znakové řeči.
2. Osobám se zdravotním postižením,
které je uvedeno v části I bodě 3 písm. b)
přílohy k zákonu: individuální indukční
smyčka.
3. Osobám se zdravotním postižením,
které je uvedeno v části I bodě 3 písm. c)
přílohy k zákonu:
a) elektronická orientační pomůcka pro
nevidomé a hluchoslepé,
b) elektronická komunikační pomůcka
pro nevidomé a hluchoslepé.
4. Osobám se zdravotním postižením,
které je uvedeno v části I bodě 3 písm. b)
a c) přílohy k zákonu:
a) zařízení pro poslech audiovizuálního
zařízení,
b) signalizace telefonního zvonění,
c) telefonní zesilovač.
Chtěl bych se zeptat na podmínky
získání označení auta pro osoby se
sluchovým postižením. Dále by mě zajímaly výhody, které se k tomuto označení
váží. Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Předpokládám, že máte na mysli spe­
ciální označení vozidel O2 podle zákona
č. 361/200 Sb., o silničním provozu,
tedy označení vozidla řízeného osobou
sluchově postiženou.
Označení O2 vydá příslušný obecní
úřad obce s rozšířenou působností držiteli
řidičského oprávnění, kterému byl přiznán
průkaz ZTP z důvodu postižení úplnou
nebo praktickou hluchotou. K tomuto
označení se však bohužel nevztahují
žádné speciální výhody, označení má spíše
upozornit okolní řidiče na fakt, že vozidlo
řídí osoba se sluchovým postižením.
?
Z důvodu úrazu hlavy jsem nyní
neslyšící. Jsou na úřadu práce povinni
na mě být připraveni, když se chystám
jít žádat o přiznání příspěvků? Děkuji za
odpověď.
Maximální výše příspěvku na jednotlivou
pomůcku je 350 000 Kč s tím, že příspěvek
může činit maximálně 90 % z ceny. Úřad
práce může určit i nižší spoluúčast.
Pokud je cena pomůcky nižší než 24 000 Kč,
příspěvek bude poskytnut pouze v případě,
je-li příjem osoby se sluchovým postižením
a příjem osob společně posuzovaných nižší
než osminásobek životního minima rodiny. 
Odpověď:
Podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb,
musí být stavby, které slouží k užívání
veřejností, alespoň minimálně uzpůsobeny osobám se sluchovým postižením. Na
základě § 6 odst. 4 musí alespoň 20 % pokladen a přepážek umožňovat indukční
poslech a jejich stavebně-technické uspořádání musí umožnit odezírání ze rtů. Podrobné řešení úpravy lze nalézt v příloze
č. 1 odst. 1.3 zmiňované vyhlášky.
Upozorňujeme však, že toto je třeba
zabezpečovat z hlediska výše uvedené
vyhlášky pouze v případě, že se jedná
o rekonstrukci či modernizaci budovy.
Není tedy povinností na základě vyhlášky
nyní upravit všechny stávající budovy
úřadů a dalších institucí.
Na druhou stranu z legislativy Evropské unie vyplývá jednoznačný tlak
především na veřejné instituce, aby byly
co nejvíce uzpůsobeny osobám s omezenou schopností pohybu (včetně osob se
sluchovým postižením). 
Lucie Marková
Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected]
Bezplatná linka 800 100 250
Na vaše dotazy odpovídají
pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů
Bezplatná linka 800 100 250
www.ligavozic.cz/poradna
můžeš / číslo 9 - 2013
Projekt Grundtvig
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
■ Praha hostila mezinárodní vzdělávací projekt o secesi pro lidi s postižením.
■ Workshop o české secesi absolvovalo patnáct lidí ze šesti zemí Evropy.
■ Naše hlavní město označili účastníci s postižením za poměrně přátelské k lidem na vozíku.
Za secesí do Prahy
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
P
ředstavte si desetidenní poznávací
zájezd, který bude doslova ušit na
míru lidem s tělesným postižením,
a navíc ho vám i asistentovi zaplatí
Evropská unie. To není sen, to je realita v rámci vzdělávacího projektu Grundtvig
Workshop. Jedná se o program celoživotního
učení zaměřený na výukové a vzdělávací potřeby osob ve všech formách vzdělávání dospělých. Patří do stejné rodiny projektů jako
známější Comenius, Erasmus nebo Leonardo
da Vinci. Stačí zdánlivá maličkost – sepsat
projekt, vše připravit a uspořádat. Již řadu let
se to úspěšně daří Marii Wolfové a její sestře
Evě. Měli jsme možnost navštívit jejich letní
projekt o secesi v Praze.
První červencový týden se do naší metropole sjeli účastníci z šesti států EU. Kromě
několika Čechů šlo celkem o patnáct lidí
z Německa, Maďarska, Polska, Rumunska
a Slovinska. Někdo měl tělesný handicap,
někdo hrál roli asistenta, ale všichni bez rozdílu se s nadšením pustili do připravených
aktivit. Návštěvníci Prahy nechodili pouze
po secesních památkách a muzeích, jako je
Obecní dům, Čechův most, Slovanská epopej, výstava Muchových plakátů atd. Součástí programu byly i teoretické přednášky,
vlastní umělecká tvorba a v neposlední řadě
základy českého jazyka i vlastivědy. Vznikaly tak reprodukce výtvarných děl, secesní
šperky nebo prezentace znalostí hostitelské
země a její řeči.
Během naší návštěvy ze všech přítomných vyzařovala dobrá nálada a spokojenost. Dělili se s námi o zážitky i vlastní
zkušenosti. Prahu, pro někoho možná
překvapivě, shledávali jako poměrně přátelské místo k lidem na vozíku. Tak jako třeba
slovinská studentka Špela Sanaborová. „Já
jsem z Prahy nadšená. Sice občas narazíte
na nějaký problém, ale to je podobné i u nás
Společná fotka s účastníky projektu na pražském Vyšehradě,
kdy bydleli a odkud vyráželi za pražskou secesí.
Lepší informace
o tom, co se bude
konat, mají paradoxně
lidé v zahraničí.
doma. Líbí se i ubytování tady v Jedličkově
ústavu na Vyšehradě.“ Její slova potvrzuje
i Simone Doelleová z Německa: „Už jsem se
do podobných projektů zapojila v minulosti
a opět se mi to moc líbí.“
Účastníci projektu se rekrutovali především z řad lidí, kteří už v minulosti některou
podobnou aktivitu absolvovali nebo je oslovily zapojené organizace v jejich domovině.
„Lepší informace o tom, co se bude konat,
mají paradoxně lidé v zahraničí,“ říká Marie
Wolfová. Přípravám podobných aktivit se
věnuje profesionálně už léta. Konkrétně
Grundtvigu od roku 2008. „Bohužel ten
letos končí, ale určitě budou další možnosti,“ dodává její sestra Eva, se kterou tvoří
sehraný tvůrčí tým. Paní Marie je speciální
pedagožka a paní Eva architektka, dohromady velmi vhodná kombinace. Věnují se
nejen secesi a nejen lidem s tělesným postižením. Podobný workshop na téma gotika
pořádaly například pro zájemce se zrakovým postižením. Platformou jejich práce je
vzdělávací společnost Lundonia a sdružení
Duha Tangram. Ta se věnuje zážitkové pedagogice dětí a mládeže.
Z pozitivních reakcí na sociálních sítích po
návratu domů lze usuzovat, že slova chvály
od účastníků nezněla jen pro novináře. Ať už
vozíčkáři, špatně chodící nebo jejich asistenti
si prostě v Praze užili hezkých deset dní, při
kterých něco poznali a ještě si vyrobili hezké
originální suvenýry. Tak teď už jen zbývá
usednout k internetu a podívat se, jestli něco
podobného někdo nenabízí právě vám. 
Součástí
workshopu
byly
i výtvarné
aktivity,
které daly
vzniknout
originálním
šperkům
a suvenýrům.
můžeš / číslo 9 - 2013
29
AUTO-MOTO
■ Octavia třetí generace nabízí opět obrovský kufr a je velmi prostorná na zadních sedadlech.
■ Karoserie se protáhla o devět centimetrů, kombík má délku 4,66 metru.
■ S automatickou převodovkou lze objednávat také slabší a levnější motory.
Test Škody Octavia Combi:
Nejlepší kombík?
Text: Petr Buček
Foto: Archiv autora
také nová škodovka s velkým kufrem bude
sbírat triumf za triumfem.
info
O
Slabiny má, ale malé
ŠKODA OCTAVIA
COMBI 1,6 TDI
ctavia kombi je v tuzemsku bestsellerem mezi řidiči s postižením
i bez handicapu. Nová generace se
protáhla do délky o devět centimetrů, což je vidět hlavně v ještě
zvětšeném prostoru na zadních sedadlech.
První generace Škoda Octavia Combi,
vyráběná od roku 1998, rázně vtrhla do
nižší střední třídy s největším kufrem mezi
konkurenty. Trpěla však malým prostorem
pro kolena na zadních sedadlech.
Druhá generace octavie přišla na svět
o šest let později a stala se možná vůbec
nejlepším kombíkem nejen ve své třídě. Stísněná zadní sedadla už byla minulostí.
Třetí generace Škody Octavia Combi je
ještě větší a patří na pomezí nižší střední
a střední třídy. Svou velikostí i cenou.
Druhá generace mladoboleslavského
bestselleru začala vítězit ve srovnávacích
testech po celé Evropě. Dá se očekávat, že
30
Kde hledat její slabiny? Je hodně dlouhá.
Předchůdkyni přerostla o devět centimetrů
a na délku má už 466 cm. To už někomu,
kdo zápasí s místem v garáži nebo na parkovišti, může připadat až moc.
Za zvážení rozhodně stojí nákup parkovacích pomůcek, zadní senzory by měly být
automatickým doplňkem. Připlácí se za ně
devět tisíc korun, k nejdražší výbavě Elegance jsou zdarma.
Oktávka kombi není levným autem.
Korejská nebo francouzská konkurence umí
nabídnout kombíky o desítky tisíc korun levnější. Posledním negativem, i když nejmenším, je tvrdší podvozek nové Škody Octavia.
Test levného dieselu
Test časopisu Můžeš se zaměřil na
Octavii Combi se slabším turbodieselem
N
ejlevnější Škoda Octavia Combi má motor
1,2 TSI (63 kW) a stojí od 364 900 Kč
(ve výbavě Aktive).
S
dieselovým motorem 1,6 TDI je k mání
za 454 900 Kč (Aktive), s automatickou
převodovkou od 564 900 Kč – ve výbavě
Ambition.
O
ctavia se prodává ve třech stupních
výbav: Active, Ambition a Elegance.
Výbava Active zahrnuje sedm airbagů,
15palcová ocelová kola s velkoplošnými
kryty, elektrické ovládání oken vpředu,
elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější
zpětná zrcátka, centrální zamykání
bez dálkového ovládání, rádio Blues.
Klimatizace stojí 10 tisíc korun navíc.
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
SLOUPEK
SLOUPEK
Martina
MartinaKOVÁŘE
KOVÁŘE
Škoda Octavia ve svém třetím
vydání působí atraktivněji
než „dvojková“ oktávka.
info
Pohledem úpravce
„Právě přestavujeme na ruční ovládání
první novou Octavii Combi a je pro nás
hodně podobná s předchozí oktávkou,“
říká František Malina ze společnosti
Josef Hurt. „I octavie druhé generace byly
výborným autem, nová už je svým prostorem
bezkonkurenční. Více místa je ve Škodě
Superb, ale tam ho je až zbytečně moc,“
dodává František Malina.
Za vše hovoří údaj o zrychlení z 0 na 100
kilometrů – 11 sekund není žádná hanba.
Více než tisíc testovacích kilometrů
zvládla Škoda Octavia Combi 1,6 TDI
s průměrnou spotřebou 5,5 litru nafty na sto
kilometrů.
Na okreskách klesala spotřeba ke čtyřem
litrům, na dálnici se pohybovala pod hranicí
šesti litrů a ve městě i v hustém každodenním pražském provozu vystačila se sedmi
litry.
Testované auto mělo automatickou
sedmistupňovou převodovku DSG se dvěma
spojkami. Řadí velmi hladce podobně jako
konkurenční dvouspojkové převodovky.
Testovaná Octavia Combi přijde na 565 ti­­síc korun. O 60 tisíc levnější je benzinová
verze 1,2 TSI s automatem DSG. Úplně nejlevnější Škoda Octavia Combi stojí 365 tisíc.
Design jako u golfu
Škoda Octavia.
Novinka má opět dvě verze – kombík
a liftback. Stejně jako předchozí generace
nabízí hodně místa pro cestující i zavazadla.
1,6 TDI s výkonem 105 koní. Vedle silnějšího
naftového dvoulitru působí líněji. Ale také
šestnáctistovka udělá velmi dobrou službu.
Netřeba se jí bát, i toto auto dává jistotu
bezpečného předjíždění a rychlého cestování například po německých dálnicích bez
omezené rychlosti.
můžeš / číslo 9 - 2013
Vypadá to, že koncern Volkswagen má
s octavií podobné plány jako se svým nejpopulárnějším modelem Golf. Obě auta sázejí
na ustálenou koncepci karoserie a ani jejich
design se nijak rapidně nevyvíjí.
Škoda Octavia ve svém třetím vydání
působí atraktivněji než „dvojková“ oktávka,
která si hlavně po faceliftu, kdy dostala velká přední světla, našla mnoho odpůrců.
Design nové Octavie Combi působí hodně
propracovaně, přední části dávají švih denní
světla LED (nejlevnější verze je nemají),
fanouškům designu vozů koncernu Volkswagen se musí líbit.
Také interiér se nese v duchu mateřské
firmy. Vše je „uklizené“ a pěkně zpracované.
Snad jen velký příplatkový displej by mohl
být o něco výše. Řidičovy oči musí hledat
navigační mapu velmi nízko.
Prostor na předních sedadlech je na svou
třídu velmi dobrý, vzadu nabízí octavia
místo srovnatelné s vozy střední třídy – jako
jsou Volkswagen Passat či Ford Mondeo.
O kufru hovořit netřeba. Opět je obrovský, jeho využití podobně jako u předchozích octavií trochu snižuje zaoblená a rychle
se svažující střecha. Hranaté kombíky typu
klasického volva jsou na tom po této stránce
lépe. 
Více na AutemBezpečně.cz
„Pomáhají a chrání.“
I o dovolených!
Jak já se cítím bezpečně, kdykoliv vidím
hlídku Policie ČR, to si neumíte představit! Nebo duo městských policajtů. To se
mi hned uleví ještě víc – kdyby se někde
v okolí vyskytl zloděj, jsem v bezpečí
a pomohou mi.
Naposledy v centru Prahy mi pomohli
od pětistovky, když jsem dostal pokutu
a botu na auto za závadné parkování
poblíž pěší zóny. Povídali, že mají akci na
postižené – myslel jsem do té doby, že jsou
akce na kapsáře nebo kosovské Albánce.
Policie si na promování těchto věcí večer
v televizních zprávách zakládá a kamerou, kterou mají vždy náhodou s sebou,
rychlými švenky (pohyby) seznámí národ
s nekompromisním zásahem například
na vietnamském tržišti s urostlými
trhovci.
Zejména v létě by si tedy člověk myslel, že
budou také na stráži třeba kolem opuštěných domů, bytů, ale vůbec ne – oni jsou
na silnicích. Chrání dodržování 90kilometrové rychlosti na obzvlášť nebezpečném úseku čtyřproudovky za Benešovem,
možná to tam znáte, je to tam jako letiště.
Bohužel uprostřed té pláně byla strážmistryně v maskáčích schovaná za keřem
s trojnožkou, jako kdysi.
„Tááák, pane řidiči, připravte si doklady,
silniční kontrola, vystupte si,“ zní obligátní, zřejmě předpisová věta. Já ale zatvrzele sedím jako pecka, děti ječí a strážce
mi vysvětluje hazard se životy v rychlosti
nad 100 km/h. Body, peníze, protokol do
správního řízení – být ochráněn něco stojí. Konečně jsme na dovolené a jdeme na
ryby. Ještě nemám nahozeno, a už jsou tu
strážci pořádku, s majákem se řítí zřejmě
za zlodějem. Neee, zase za mnou – projel
jsem zákaz vjezdu a bezdůvodně přejel
cyklostezku. Ryby nejsou důvod, balíme
a jdeme jinam.
Na druhé straně řeky však po chvíli
zastavuje tentokrát státní agent, v civilu,
a chce asi chránit handicapovaného na
rybách se synkem i mimo svoji šichtu:
„Co tady děláte?“ ptá se ozbrojenec.
S pruty v ruce u řeky pokorně spolknu
větu, že jdu hrát hokej, a vyslechnu litanii o tom, že když se někam nedostanu,
nesmím tam autem, ale mám se tam nechat odtlačit. Nabízím mu vozejk, jakože
si to můžeme na chvíli vyměnit – povídá,
že jsem arogantní a může se mnou vést
řízení o parkování v zeleni. Svatý Petře,
chraň nás ty! 
Autor je bývalý automobilový
závodník, člen rady Konta BARIÉRY.
31
Tip na výlet
■ Děčín vrací svému zámku původní lesk.
■ Frédéric Chopin zde dával kondice hry na klavír.
■ Vozíčkáři se do zámku dostanou bez problémů.
Děčínský zámek:
Do místností,
kterým vládly
armády
Text: Michaela Bučková
Foto: autorka
M
ístností se rozléhají tóny Děčínského valčíku, skladby, kterou
roku 1835 složil Frédéric Chopin
na zámku v Děčíně. Jezdil sem
pravidelně, byl velkým přítelem
tehdejších majitelů a jejich dětem dával
„hudební“ kondice na klavír. Skladbu
Chopin poprvé uvedl právě tady a věnoval ji
komtese Josefině Thunové.
V místnosti stojí klavír, na který bohužel
Chopin nehrál. Většina původního vybavení
se totiž ztratila nebo je nelze dohledat, když
místnostmi zámku prošly od třicátých let tři
armády – československá, německá a ruská.
Byl téměř zdevastován a v roce 1991 se
vrátil městu Děčín.
Od té doby se tu dějí zázraky. Město ho
totiž postupně vrací do původního stavu
a daří se mu to. Opravená je zhruba polovina zámeckého jádra. Východní křídlo slouží
jako pobočka Oblastního muzea Děčín,
severní křídlo využívá Státní okresní archiv
a do zámku chodí návštěvníci na prohlídky.
Velkou letošní novinkou je červencové
otevření Jižních zahrad, kam bylo po odchodu armád téměř nebezpečné vstoupit. Ve
spodní části před nově opraveným čajovým
pavilonem tryská nová kašna, kterou lemují
lavičky. A fotky rozmístěné po parku dokládají, jak velký kus práce se musel udělat, aby
byl zahradám navrácen někdejší lesk.
Vozíčkáři do zámku
rybu a další. Ale to se mi nepovedlo. Ani tátovi,“
říká pětiletý Jan, který by návštěvu děčínské zoo
všem doporučil.
„Všechno je tam zajímavé,“ dodává jeho sestra
Anička.
Tapety zachránily fresky
info
Co ještě v Děčíně podniknout?
Další zajímavostí Děčína je jeho zoologická
zahrada. Ta sice šplhá do kopce, místy i přes
větší kameny, její spodní část, kde lze mimo jiné
obdivovat medvěda hnědého grizzlyho, který naši
návštěvu prospal, je však lehce přístupná.
A zoo bude bavit hlavně děti. Je velmi
interaktivní, na každém kroku musejí děti plnit
nějaký úkol nebo nasávají zajímavým způsobem
informace. Třeba u dřevěných nástěnných figur
zvířat, kde je názorně ukázáno, jak je medvěd
velký v porovnání s vlkem a dalšími. „Dozvěděl
jsem se, jak dlouho některá zvířata spí. Jak
dlouho zůstávají mláďaty a kolik mláďátek
se které samici narodí. A pak se mi taky líbil
obrovský prak, kterým jsme měli ulovit brouky,
32
Zahrady děčínského zámku
prošly v minulých letech velkou rekonstrukcí.
V červenci byly nově otevřeny Jižní zahrady.
Tato část zahrad není kromě jedné části přístupné z jedné z bočních ulic bezbariérová.
Vozíčkáři se ovšem bez problémů dostanou
do samotného zámku. První prohlídkový
okruh – Zámecké interiéry – sice vede přes
dvě patra, za jedněmi z dřevěných dveří se
však skrývá výtah, který vozíčkáře vyváží do
prvního patra. „Chodí k nám celé skupiny
vozíčkářů nebo přijedou samostatně,“ říká
průvodkyně Eliška Němečková. „S celou
skupinou chodíme dva průvodci, proto je
lepší se objednat dopředu,“ dodává.
Prohlídková trasa v někdejším reprezentativním křídle návštěvníky zavede
do soukromého apartmá majitele zámku
a společenských místností v prvním patře.
V této části se dochovala velká část původního vybavení, například parkety, dveře či
dřevěné obložení stěn.
Nábytek – až na jednu skříňku – však
původní není. I když fotografie dokazují, jak
bohatý byl jeho interiér, dohledat se ho už
nepodařilo. A tak sem byla většina zdejšího
vybavení zapůjčena z depozitářů zámku
Sychrov. Stejně jako porcelán, na který si
rodina Thunů potrpěla. Vždyť jim u Karlových Varů patřila porcelánka, další funguje
na severu Itálie v Jižním Tyrolsku, odkud
rod pocházel, dodnes.
Ani kachlová kamna nejsou originál, byla
ale věrně postavena podle dobových fotografií. „Hodně věcí konzultujeme s Terezií
Thunovou, dcerou posledního majitele. Ta
sem také pravidelně jezdí.
To už ale pokračujeme do obřadní síně, kde
se konají svatby a městské akce, a pak dále
do Modrého sálu s dochovanými nástěnnými
malbami. „Místnost sloužila jako jídelna –
můžeš / číslo 9 - 2013
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
Děčínským zámkem
prošly tři armády poté,
co ho Thunové prodali městu
– československá, německá i sovětská.
info
Praktické informace
Zámek
Otevírací doba:
Září–říjen: denně 9.00–17.00
Listopad–únor: denně 10.00–16.00;
so, ne, svátky 10.00–17.00
Březen–červen: denně 9.00–17.00.
Červenec–srpen: denně 9.00–18.00
a aby se tu vojáci dobře cítili, nechali si stěny
vytapetovat. To zachránilo cenné fresky pod
nimi,“ dodává Eliška Němečková. Hned vedle
Modrého salonku je možné vstoupit do Věžového kabinetu, odkud je krásný výhled na
Děčín – na protilehlou restauraci Pastýřská
stěna, za kterou na kopci sídlí děčínská zoo.
Významný rod Thun-Hohensteinů
Zámek patřil od roku 1628 hraběcímu rodu
Thun-Hohenstein, který sem přišel z Jižního Tyrolska a postupně se vypracoval mezi
přední šlechtické rody habsburské monarchie.
Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Například Lev
Thun působil v 19. století jako ministr kultu
a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával
dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci
místodržitele v Čechách, a v letech 1898–1899
se stal dokonce předsedou rakouské vlády.
Rod Thunů udržoval kontakty také s mnoha předními vědci či umělci – kromě Chopina
můžeš / číslo 9 - 2013
to byli například spisovatelé Josef Dobrovský,
František Palacký nebo malířská rodina Mánesů. Tenhle čilý kulturní ruch tu skončil v roce
1932, kdy Thunové prodělali velké peníze
a zámek museli prodat československému
státu, který jej nechal adaptovat na kasárna.
Odstěhovali se na menší rodový zámek do
Jílového, odkud pak odešli do Německa.
Na cestě
O tom, že handicapovaní jsou na děčínském
zámku vítáni, se přesvědčíte na hradním
nádvoří, když se půjdete najíst do restaurace
Na cestě. Provozuje ji nadace Slunečnice,
obsluhují tu lidé s postižením a cílem programu je zapojit handicapované do pracovního procesu.
Ochutnat tu můžete hlavně palačinky
na sladko a slano dělané na francouzský
způsob. Zeleninová, špenátová i citronová
chutnaly báječně. 
Více na www.muzes.cz
Vstupné na první prohlídkovou trasu:
dospělí 90 Kč; studenti/senioři, ZTP 70 Kč,
děti 50 Kč, rodinné 220 Kč
Na zámku nechybějí bezbariérové
toalety.
www.zamekdecin.cz
Zoo Děčín
Otevírací doba: Září, říjen: 8.00–18.00.
Listopad–únor: 8.00–16.00. Březen–duben:
8.00–18.00. Květen–srpen 8.00–19.00.
Vstupné:
Mimo sezonu (prosinec–duben, září–říjen):
dospělí Kč 70 Kč, děti (3–15 let) Kč 40 Kč,
důchodci, studenti (do 26 let) Kč 40 Kč.
Hlavní sezóna (květen - srpen):
dospělí 90 Kč, děti (3–15 let) 50 Kč,
důchodci (starobní), studenti (do 26 let) 50 Kč
Držitelé průkazek ZTP 50 %, držitelé
průkazek ZTP/P zdarma.
www.zoodecin.cz
33
20 let konta bariéry
■ Sestry Veronika (9) a Barbora (5) Barošovy neslyší a nikdo přesně neví proč.
■ Díky péči svých rodičů a kochleárnímu implantátu zvládají zapojení do běžného života.
■ Barošovi oceňují pomoc Konta BARIÉRY lidem s různými handicapy.
Dvakrát
do stejné řeky
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
Ř
íká se, že nevstoupíte dvakrát do
téže řeky. Manželům Barošovým se
to však obrazně řečeno stalo. Obě
jejich dcery jsou neslyšící a nikdo
vlastně neví proč. Ačkoliv, tak jako
v pořekadle, ani v tomto případě to nebylo
dvakrát stejné. A stejná nejsou ani Barošovic
děvčata. Pětiletá Bára je neposeda, zatímco
její devítiletá sestra Veronika je o poznání
klidnější. Společně ale dovádějí jako ostatní
děti. A na první pohled byste si ani nevšimli,
že ta roztomilá děvčata na hřišti mají nějaký
handicap.
Nebýt malých naslouchátek za uchem.
Obě totiž používají kochleární implantát,
takže normálně mluví a reagují na zvuky
kolem sebe. „Rozdílu si všimnete spíš
v porovnání s jejich vrstevníky,“ vysvětluje
tatínek Petr. „Holky jsou sehrané, ale mezi
slyšícími dětmi občas trochu nestíhají.
Protože tu a tam přeslechnou nějaké slovo,
hned se hůř udržuje krok v komunikaci.
Navíc Barča má trochu problémy s rovnováhou.“
Když se v roce 2004 narodila Veronika,
žili Barošovi v domnění, že mají úplně zdravé miminko. „Zpočátku nám v noci dost plakala, zato přes den dokázala spát i pět hodin
v kuse, dokonce vedle zapnutého vysavače.
Říkali jsme si, že je malinká a má tvrdý spánek,“ vzpomíná maminka Hana Barošová.
Až v pátém měsíci pojal pediatr podezření
Bára i Verča mají rády pohyb
a s oblibou se projíždějí.
34
a zeptal se, jak dítě reaguje na zvuky. Začali
zkoušet hlasité tleskání, budíky atd., ovšem
bez Veroničiny odezvy. Následovala série vyšetření. Nejprve v Mladé Boleslavi, později
v Praze. Počáteční výsledky nechávaly prostor k optimismu, že snad nebude tak zle.
Ale nejpřesnější vyšetření nakonec stanovilo
diagnózu oboustranné hluchoty. Příčinu se
dodnes nepodařilo přesně objasnit. Podezření na genetickou poruchu Connexin 26
nebylo potvrzeno.
Diagnóza způsobila šok
Manželé Barošovi se tak najednou museli
vyrovnat se zcela novou situací. „Ta vyšetření dávala tušit, že nás čekají starosti, ale konečná diagnóza znamenala šok,“ vzpomíná
maminka Hana. „Vyrovnávali jsme se s tím
nejméně půl roku. Hlavně jsme nevěděli, co
bude dál, sháněli jsme informace.“ Postižení
svojí vnučky navíc nesli těžce i rodiče paní
Barošové, takže z počátku hledala oporu
spíš u přátel. „Pramenilo to z jejich strachu
o ni. Dnes to berou normálně,“ dodává paní
Barošová.
Pětiletá Bára je
neposeda, zatímco
její devítiletá sestra
Veronika je o poznání
klidnější.
Ve 22. měsíci života podstoupila Veronika voperování kochleárního implantátu.
Začala každodenní logopedie. Nejprve se
učila citoslovce, dnes už umí plnohodnotně
komunikovat. Takže chodí do běžné základní školy. Samozřejmě, že se za takovouto
optimistickou filmovou zkratkou skrývají
těžké chvilky a obavy. Manželé Barošovi
se však nevzdávají. K happyendu už chybí
jen zmínka o dalším těhotenství, u kterého
genetik neobjevil žádnou vadu. Narození
Barušky, střih, závěrečné titulky a divák odchází z kina spokojen, jak to všechno hezky
dopadlo.
Jenže život si umí připravit zápletky,
které by nevymyslel ani filmový scenárista.
Bára sice měla optimistickou genetickou
prognózu, nicméně vyšetření po narození
ukázala, že má stejnou poruchu sluchu jako
její starší sestra. Pro rodiče to byl druhý šok,
ale vzpamatovali se z něj znatelně rychleji.
„Tentokrát jsme to vstřebávali tak týden až
čtrnáct dní,“ konstatuje věcně Petr Baroš
a jeho manželka dodává: „Už jsme věděli, co
nás čeká a že to není bezvýchodná situace.“
Starší sourozenci prý prošlapávají těm mladším cestičku. Zjevně to platí i v případě překonávání starostí spojených s handicapem.
Bára dostala kochleární implantát už ve
13. měsíci. „Pochopitelně jsme se báli i o ni,
ale s tou úzkostí před operací u Verunky se to
vůbec nedá srovnat. Tu když vezli na sál a já
musela pustit její ručičku, byl to snad nejtíživější moment v mém životě,“ vypráví Hana
Barošová. Zákrok se podařil i u Báry, takže
se také postupně naučila komunikovat. Dnes
chodí do běžné školky. Jen s tou rovnováhou
se stále trochu pere, přesto je nebojácná.
můžeš / číslo 9 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Obě sestry se baví stejnými věcmi jako ostatní děti.
Bára ráda plave nebo jezdí na kole. Verča si oblíbila
lezeckou stěnu, kolečkové brusle a také plavání.
Mezi ostatní děti ve školce Bára zapadne bez problémů.
Paní Barošová
vždy měla radost
ze sebemenšího
pokroku svých dcer.
Veronika
běžnou ZŠ zvládá
dobře, i když někdy
nastávají situace,
kde se sluchový
handicap projeví.
Obě sestry se baví stejnými věcmi jako
ostatní děti. Bára ráda plave nebo jezdí na
kole. Verča si oblíbila lezeckou stěnu, kolečkové brusle a také plavání. Ve vodě však
musejí odložit svá naslouchátka, takže v té
chvíli přestávají slyšet. „Přitom na sebe stále
mluví, jako kdyby jim ani nedošlo, že ta
druhá neslyší. Musíme jim to připomínat,“
usmívá se tatínek Petr. Dokáží ovšem také
částečně odezírat.
můžeš / číslo 9 - 2013
Hlava v kovové nádobě
Určitě je lepší, když je zvuk z implantátu doprovozen obrazem mluvící osoby.
Mimochodem slyšený zvuk je prý podobný,
jako když strčíte hlavu do kovové nádoby.
„Někdy je holky potřeba upozornit, že na
ně mluvíme. Jakmile se k nám otočí a dávají pozor, rozumějí nám,“ popisuje maminka
Hana. Přes všechny velké pokroky a úspě-
chy nastávají situace, kdy se handicap projeví. „U obou děvčat jsme stáli o integraci
mezi zdravé vrstevníky. Chceme, aby žily
co nejnormálněji. Předpokládáme, že je to
potáhne k větším výkonům. To se potvrzuje, ale nastanou chvíle, kdy si uvědomíte,
že přece jen není všechno stoprocentní,“
říká Petr a manželka Hana ho doplňuje:
„Veronika třeba seděla sama v autobuse,
když jeli na školní výlet. V hlučném prostředí hůř slyší, což spolužáci vědí a nechce
se jim složitě komunikovat. Ne vždy berou
ohled. I když už se umí ozvat, stále ji to
podle nás trápí.“ Mezi spolužačkami ale
kamarádky má. Jedna z nich je přitom na
vozíku. Na vztazích s nimi hodně lpí.
Další příhoda se odehrála ve škole
u automatu na pití. K Veronice a spolužačce
přistoupila starší dívka. Na slyšící kamarádce si vymohla kartu pro placení. V podstatě
šlo o krádež, ale Veronika si vyložila situaci
jako přátelskou výpomoc. Myslela si, že mají
novou kamarádku. Až později jí vysvětlili,
co se stalo. „Pochopitelně máme občas
o budoucnost holek strach, ale děláme
všechno podle svého nejlepšího svědomí.
Určitě nastanou další situace, se kterými se
budou muset srovnávat,“ říká jejich tatínek
a maminka dodává: „Zatím jsou to děti,
uvidíme, jaký bude čas dospívání.“ Občasné
pochybnosti rodičů jsou pochopitelné a jen
svědčí o snaze udělat pro dcery to nejlepší.
S tím souvisí i vztah ke Kontu BARIÉRY.
Manželé Barošovi jsou skromní lidé, kteří
nechtějí druhé o nic žádat. Ukázalo se však,
že především Veronice velmi pomáhá tzv.
zesilovací FM systém. Především při poslechu audionahrávek a při hodinách českého
a anglického jazyka. Jeho pořízení je však
nákladné. Proto se na radu z Federace
rodičů a přátel sluchově postižených obrátili
s žádostí o finanční výpomoc právě na Konto
BARIÉRY. „Velmi si vážíme jeho vstřícnosti
a výše přislíbené částky, i když nám nakonec
zařízení poskytne úřad práce. Když jsem se
zmínil kolegům v práci, říkali že ,Bariérám‘
přispívají a mají radost, že vidí, jak pomáhají.
Děkujeme za to i my,“ uzavírá Petr Baroš. 
35
inzerce
hledÁM zaměstnání
zaměstnání
Nabízím zaměstnání
Jsme malá firma z Brna. Požadujeme:
SŠ vzdělání s maturitou. Dobrá znalost
a praxe v užívání MS Office (Excel, Word,
Outlook). Praxe s databázovými programy výhodou. Samostatnost, pečlivost,
organizační schopnost a spolehlivost.
Nabízíme: Práce na zkrácený úvazek
(4–6 hod. denně). Pracovní doba dle
dohody. Neformální pracovní prostředí
malé firmy. Trvalý pracovní poměr na
dobu neurčitou, zkušební lhůta 3 měsíce,
pozor – kanceláře jsou ve 3. NP bez výtahu. [email protected] Zn.: 01062013
Obchodník s unikátním sortimentem nástěnných map nabízí uplatnění
např. pro člověka na vozíku nebo jinak
tělesně postiženého. Jedná se o organizaci obchodních schůzek. Jediné, co je
zapotřebí, je PC s přístupem na internet,
neomezený tarif na volání (dnes je to už
velmi dostupné) a chuť do práce. Nejedná
se o práci pro komerční call centrum, ale
pro mou osobu. Hledám spolupracovníka
komunikativního, nejlépe se zkušeností
s tímto druhem činnosti, schopného
samostatného uvažování a plánování.
Případní zájemci se mohou hlásit přímo
u mě na následujících kontaktech, uvítám
i možnost zveřejnění na příslušných místech: Miroslav Stelzig, 777 486 569, indo.
[email protected], www.okmapy.cz, www.
originalnimapy.cz Zn.: 03062013
Nabízíme zaměstnání. Náplní práce je
konzultace/vyhledávání obchodních příležitostí, prodej wellness zařízení a křesel
pro seniory a zdravotně postižené. Hledání nových obchodních příležitostí, analýza
požadavků klienta, specifikace objednávky,
péče o stávající klientelu, rozšiřování našeho sortimentu. Požadujeme: minimálně
středoškolské vzdělání, komunikativnost,
znalost internetu, řidičský průkaz skupiny B, obchodní dovednosti, v ideálním
případě zkušenost s přímým prodejem.
Nabízíme: práci v mladém kolektivu
dynamicky se rozvíjející společnosti, dobře
prodejné a potřebné produkty, možnost
velkých výdělků, služební automobil,
telefon, notebook. Naše společnost působí
po celé ČR a SR. V případě zájmu zašlete
strukturovaný životopis s motivačním
dopisem na mail: [email protected]
cz Datum nástupu: co nejdříve. Pracovní
úvazek: hlavní pracovní poměr / práce
na ŽL / dohoda. Požadované vzdělání:
Střední všeobecné vzdělání s maturitou.
Zn.: 03062013
Jsme obchodní společnost zabývající
se prodejem stínicí techniky, hliníkových
zasklívacích systémů a garážových vrat.
Sídlo firmy se nachází v Brně a aktuálně
hledáme technického pracovníka pro
zaměřování a montáže stínicí techniky,
možno i OSVČ. Požadujeme – praxe
v oboru zaměřování a montáže stínicí
techniky – žaluzie, sítě proti hmyzu,
předokenní žaluzie a rolety – samostatnost, odpovědnost – organizační
a komunikační schopnosti – pracovní
nasazení, loajalitu. Vzdělání SŠ. Velmi
36
Inzeráty můžete
posílat na internetovou
adresu [email protected]
nebo písemně na adresu
Redakce Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1
dobré pracovní ohodnocení! Kontaktujte
telefonicky 722 909 350, p. Paravicini.
[email protected] Zn.: 04062013-1
Pro pobočku v Plzni hledáme automechanika/autoelektrikáře. Opravy
osobních automobilů, autodiagnostika,
mechanické opravy, autoelektrikářské
práce. Praxe v oboru CNG/LPG výhodou, není ovšem podmínkou. Platové
podmínky a pracovní doba dle dohody.
Životopisy prosím na mail: brynda@
cngcompany.cz Zn.: 04062013-2
Hledáme obchodní zastoupení pro
prodej kvalitních krmiv pro psy a kočky
za bezkonkurenční ceny (výhradní dovozce pro ČR). Typ spolupráce: smlouva
o obchodním zastoupení v daném regionu ČR. Specifikace: vhodné prostory
(prodejna krmiva, výhoda, ne podmínka). Internet, telefon, osobní automobil.
ZAJÍMAVÉ NÁKUPNÍ CENY. Lokality
pro obchodní zastoupení: Hlavní město
Praha, Středočeský, Jihočeský, Plzeňský,
Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Vysočina, Jihomoravský,
Olomoucký, Zlínský, Moravskoslezský.
Kontakt: 777 704 946, 608 544 965,
461 056 882 [email protected]
Zn.: 229062013
Bezpečnostní služba AVES PLUS, s. r. o.,
hledá pracovníka ostrahy / vrátný se
zdravotním omezením (částečný nebo
plný invalidní důchod). Pracovník ostrahy: vrátný – strážný ZLÍN. NÁPLŇ PRÁCE: – ochrana a kontrola majetku klienta
– pochůzková činnost – střežení objektu –
drobná administrativa – recepční činnost
– práce ve firemní uniformě. POŽADUJEME: – práce pro uchazeče se zdravotním
omezením (částečný nebo plný invalidní
důchod) – trestní bezúhonnost – dobrý
psychický stav – praxe v oblasti fyzické
ostrahy výhodou – samostatnost – logické myšlení. NABÍZÍME: – práci pro osoby
se zdravotním omezením (částečný nebo
plný invalidní důchod) – trvalé uplatnění
v oboru bezpečnosti – profesionální
zaškolení – možnost kariérního růstu –
možnost práce na DPP i HPP, dle dohody
– mzda 85 Kč/hod. – nástup dohodou,
možný ihned – bydliště ve Zlíně výhodou.
Ubytování neposkytujeme! Kontakty:
Životopisy zasílejte na e-mail: [email protected] V předmětu
prosím uveďte: Zlín – ostraha objektu.
Tel.: 602 941 792 Zn.: 08072013
Hledám práci jakéhokoliv administrativního charakteru, zkušenosti na
pozici asistentky včetně controllingu
a forecastů, fakturace, velké zkušenosti
na pozici obchodního referenta – objednávky, fakturace, forecasty, komunikace
se zahraničními zákazníky, dodavateli.
Jsem samostatná, schopná organizace,
státnice z psaní na stroji, ŘP B, 2 roky
pobyt v USA, od r. 2012 v invalidním
důchodu, spíše hledám práci z domova
kvůli momentálnímu zdravotnímu
omezení. Ale jsem schopná řídit, zajet
někam atd. Bydlím v Říčanech u Prahy.
[email protected] Zn.: 01062013-1
Seznámení
Ahoj, rád bych konečně našel tu
pravou lásku, jsem v ID, ale soběstačný
aktivní muž, který je dlouho sám. Je mi
33 let. Najdu tě? [email protected]
Zn.: 02062013
Dobrý den, mamča (37) hledá muže
nesobeckého, pohodového, tolerantního
parťáka, ve dvou se vše zvládá lépe.
Léčím se s RS. [email protected]
Zn.: 08062013
Hledám kamaráda, je mi 60 let a jsem
na vozíku. Pouze z Prahy, ostatní povím
později. [email protected]
Zn.: 07062013
Hledám kamarádku. Je mi 51 let, po
CMP, část. kuřák. Praha. Být sám s CMP
už mě nebaví. [email protected]
Zn.: 17062013
Hledám holku z Olomouce do 40 let.
Pro společný život ve dvou. Pro trávení
společných dní. Nebo krásné společné
procházky či výlety. A časem také založení vlastní rodiny. [email protected]
cz Zn.: 23062013
Jmenuji se Věrka a hledám muže
na všední den i svátek, na procházky,
cestování, turistiku. Nechci zbytek života
být sama, je mi 67 let a chci žít aktivně.
Hledám muže z Brna a okolí, který
také nechce být sám. linhartova.v46@
seznam.cz Zn.: 28062013
Ahoj, jsem 53/178/92, hledám ženu
trošku sportovně založenou, se kterou
bych se spřátelil a získal kamarádku na
kolo, dovolené a jiné činnosti dnů všedních i nevšedních, později možná i více…
Po úrazu levé nohy lehce pokulhávám
a jsem ID z Karlových Varů. zdep117@
email.cz Zn.: 03072013
Hledám kamaráda do 60 let, který
se mnou zajde na kávu, do divadla, na
procházku. Starám se o syna, který je po
autohavárii. Nehledám sponzora. Prostějov a okolí. [email protected]
cz Zn.: 08072013
Jirka 36 let z Prahy, Pat a Mat v jednom, by se rád seznámil se sympatickou
slečnou ve věku 23–39. Zn.: Ta viditelná
krása nemusí být vidět očima. Nevidomý, svobodný, zatím volný. E-mail:
[email protected] Mobil.:
702 403 581 Zn.: 14072013
Hledám na vážný a trvalý vztah holku
z Olomouce. Na věku mi nezáleží. Olomouc @centrum.cz Zn.: 17072013
Nevidomý mladý muž z Brna (175/70),
hledá touto cestou ženu na vážný vztah.
Já VŠ, pracující, naprosto soběstačný.
Nehledám pečovatelku, ale rovnocennou partnerku. Měla bys být štíhlejší
postavy, můžeš mít ráda sport, ale není
to podmínkou. Jedna podmínka by tu
ale byla. Musíš mít ráda děti, protože
mám malou dcerku a určitě se najdou
chvíle, které budeme trávit společně.
Výměnou za tuto vlastnost nabízím
něhu, toleranci, upřímnost a věrnost.
Nabídneš mi totéž? Budu se těšit na
tvou odpověď. Matěj. plchterminator@
gmail.com Zn.: 21072013
Koupím, prodám
Prodám VW Golf s úpravou pro kvadru,
r. v. 2001, 165 000 km, 1,6 benzin, 75 kW,
automatická převodovka, palubní počítač,
el. ovládání oken, el. nastavitelná a vyhřívaná zrcátka, rádio s CD/MP3, střešní
okno, letní kola 17“+ pneu cca 70 %,
přihodím zimní plech. disky s pneumatikami Nokian cca 50 %, spotřeba cca
8 l / 100 km. Ruční ovládání Mero 2 na
pravou ruku, sklopná přesouvací deska
u řidiče, nástavec na volant – trojzubec,
přemostění blinkrů a světel na pravou
ruku, čtyřbodové pásy, nástavce na
stahování oken. Vše od Hurta: http://
www.rucniovladani.cz/ Auto jsem nechal
dovézt z Německa v r. 2008, v Německu
1. majitel, v ČR pouze já. Pravidelně servisované (servisní kniha). Cena cca 80 000
Kč – dohoda možná. Mohu dovézt kamkoliv na prohlídku. Jiří Čeloud jiriceloud@
seznam.cz Zn.: 19062013
Prodám el. inv. vozík Chairmann,
nastavení výšky sedu, poloha nohou,
poloha zad, nově čalouněný. Včetně
příslušenství (baterie, dobíječka). Cena
18 000 Kč, sleva možná dle dohody.
[email protected] Zn.: 18062013
nabízím, hledám
Nabízím výuku nebo doučování anglického jazyka v úrovni od začátečníků
až středně pokročilých (včetně přípravy
k maturitě). Lze zaměřit na konverzaci
nebo gramatiku – dle potřeby a domluvy. Kontakt: Mgr. Barbora Frantová
e-mail: [email protected] mobil:
728 886 274 Výuka: Praha 4 – Hrnčíře
Cena: 150–200 Kč (60 minut) – dle
úrovně výuky a dohody – vlastním
živnostenský list – překladatelská,
lektorská činnost. Zn.: 31052013
Kdo daruje staré plechové hračky
a svaté obrazy? Děkuji,
[email protected] Zn.: 13062013
Nabízím vedení daňové evidence
a účetnictví včetně zpracování mzdové
agendy a daňového přiznání pro malé
a střední firmy. Ceny stanovuji individuálně po dohodě s klientem podle množství dokladů a náročnosti zpracování.
[email protected] Zn.: 25062013
Více inzerce na www.muzes.cz
můžeš / číslo 9 - 2013
SENSEN
č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í
■ Senioři v Karlových Varech a Praze vyzrávají na „šmejdy“.
■ Místo na předváděčky lákají seniory na zájezdy.
■ Pozor na nové triky, například prodej po telefonu.
„Šmejdům“ se braňme
především sami
Také Senzační senioři
z českobudějovického klubu Aktiv
své seniory všanc „šmejdům“ nedají
– výlety pro ně organizují sami.
Text: Zdeněk Procházka
Foto: archiv
V
článku Postavme se šmejdům
jsme v jednom z minulých vydání
časopisu Můžeš psali o pastech,
které kladou na předváděcích akcích důchodcům dealeři, o jejich
často krutém jednání a také o tom, jak se
jim bránit. A rovněž o ohlasu filmu Silvie
Dymákové Šmejdi, který vyburcoval naši
společnost a především odpovědné politiky a úředníky a odstartoval sérii legislativních a dalších opatření. O některých jsme
už psali, některá jsou zcela nová. Například proti „šmejdům“ vystoupily razantně
i první obce – třeba Jičín, Rychnov či Dvůr
Králové, které zakázaly podomní prodej.
Nové triky, šmejdi přitvrzují
Firem, které oslovují zejména důchodce
s předváděcími zájezdy, je u nás asi 500.
Takové akce fungují v Česku sice už dvě
desetiletí, ale agresivita se k nim přidala
až v posledních letech a stále se stupňuje.
I přes přijatá a chystaná opatření prodejci stále klamou zákazníky a používají
agresivní praktiky, pomocí kterých se snaží
účastníky přimět k nákupu předraženého
zboží. ČOI v prvním čtvrtletí letošního
roku našla různé závady na dvou třetinách
kontrolovaných akcí a udělila od ledna
do května jejich organizátorům pokuty za
10,3 milionu korun. Loni za stejné období
to bylo „jen“ 1,9 milionu korun.
Prodejci jsou vždy krok před legislativou a stále přicházejí s novými triky:
jedním z nich je teď prodej zboží po telefonu. Lákají samozřejmě na slevy a dárky
zadarmo, na což někteří lidé stále slyší.
V lepším případě je potom šokuje „jen“
sazba za hovor, v tom horším ale rovnou
uzavřou smlouvu po telefonu na dodávku
něčeho, co nechtěli.
Další fígl má klientům ztížit odstoupení od uzavřených smluv. Seniory nutí, aby
kromě kupní smlouvy uzavřeli i zprostředkovatelskou smlouvu s jiným subjektem. Spoléhají přitom na to, že klienti
poté odstoupí pouze od hlavní smlouvy
a na zprostředkovatelskou zapomenou.
Jedním z nejnovějších triků je smlouva, podle které jim prodané zboží budou
můžeš / číslo 9 - 2013
prodejci po dobu 60 měsíců (!) opravovat.
Za to si jedna firma naúčtovala 22 tisíc
korun. Ve smlouvě byla navíc klauzule, že
se kupující podpisem zavazuje k zaplacení
aktivace VIP karty v ceně osmi tisíc.
Ve snaze vyhnout se kontrolám a čelit
vzrůstajícímu odporu české veřejnosti vůči
takovýmto praktikám organizátoři předváděcích akcí začali vozit své zákazníky do zahraničí mimo země Evropské unie, nejčastěji
do Turecka či Izraele, kde je efektivní pomoc
obtížnější. Slibují jim například spojení
zahraničního poznávacího zájezdu s koupí
kvalitního koberce či atraktivního zlatého
šperku. Nákupy na podobných akcích v zahraničí pak často připomínají drsné scény
známé z tuzemských předváděček.
Senioři jezdí na zájezdy sami.
„Šmejdi“ ostrouhali
Většina lidí má potřebu se sdružovat, každá
příležitost je vítaná. U seniorů, kteří mohou
být osamělejší nežli člověk v produktivním
věku, je potřeba mezilidské blízkosti v podobě
komunity ještě výraznější. Právě z toho těží
„šmejdi“. V karlovarském svazu důchodců to
dobře vědí a rozhodli se převzít iniciativu:
založili Důchodcovskou cestovní kancelář
DUCEK a začali si výlety za poznáním organizovat sami. I na takové lákadlo „šmejdů“, jako
jsou slevy, na které senioři tak rádi slyší, se
dostane: na vstupném či v restauracích.
„Největší průšvih při dekařských akcích
byl v tom, že pořadatelé nahnali účastníky zájezdu na celý den do místnosti. Na
slíbený hrad či zámek měli lidé čas třeba
jen půl hodinky. My ale nikoho nenutíme.
Prodáváme totiž jen krásy naší vlasti,“
svěřil se médiím předseda kulturní komise
karlovarského svazu důchodců Jiří Mika.
„Děláme si zájezdy sami pro sebe,
nemáme zájem se navzájem okrádat. Hradíme skutečnou cenu za dopravu a vstupy.
Sotva se nabídka objeví ve vývěsce, už mažeme platit. Všichni se na výletě dozvíme
spoustu zajímavých věc a popovídáme si,“
doplnila Jana Pohanová. DUCEK má velké
plány. Jelikož počet zájemců roste, autobus
nestačí, a tak chtějí karlovarští senioři
vyrážet do světa vlakem.
Také v Komunitním centru Prádelna využívají „prázdninové“ výlety jako
účinný prostředek v boji proti „šmejdům“ a za pomoci MČ Praha 5 pořádají
celodenní poznávací výlety pro seniory
do okolí, jejichž součástí je prohlídka
nejvýznamnějších památek a zajímavostí
dané lokality, případně návštěva vybrané
kulturní instituce nebo akce – výstavy,
muzea apod.
Karlovarští a v pražské Prádelně
určitě nejsou sami, kdo takto pomáhá
seniorům bránit se „šmejdům“. Napište
nám na [email protected] své postřehy
a zkušenosti. 
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Na co
se můžete těšit
v říjnovém čísle?
❛ Rozhovor
s guvernérem
České národní banky
Miroslavem Singerem.
❛ Reportáž z bezbariérových
stezek ve Švýcarsku.
❛ Reportáž
o učitelce z Valašského
Meziříčí, která se na vozíku
po dvou letech vrací učit.
❛ Nabízejí banky lidem
s postižením speciální
služby?
Správné řešení tajenky z předchozího čísla:
Přejeme čtenářům Můžeš Hezké léto
Jeden vylosovaný
čtenář získá
za správně
vyluštěnou
křížovku mobilní
telefon
a dva knihu.
38
Luštitelé – výherci:
Mobilní telefon:
Alena Nesibová
Kralovická 1
323 00 Plzeň
Knižní cena:
Ivana Vavroušková
Frýdlantská 132/3
182 00 Praha 8-Ďáblice
Knižní cena:
Růžena Švamberková
Krymská 43
360 01 Karlovy Vary
Výhercům gratulujeme!
Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.
Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím
nejpozději do 15. září na adresu redakce:
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.
můžeš / číslo 9 - 2013
Download

Zobrazit PDF