AntropoWebzin
Cˇ´ıslo 3/2010
ISSN 1801–8807
Vycha´zı´ trˇikra´t rocˇneˇ.
V Plzni vyda´va´ AntropoWeb prˇi Katedrˇe Antropologicky´ch a historicky´ch veˇd prˇi FF, ZCˇU v Plzni
Editor: Bc. Petr Tu˚ma
Vy´konna´ redakce: Bc. Pavla Hrdlicˇkova´, Bc. Pavlı´na Cha´nova´, Bc. Zuzana Tra´vnı´cˇkova´
Redakcˇnı´ rada: Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc. (Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, FF ZCˇU v Plzni)
Mgr. Lenka Budilova´ (Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, FF ZCˇU v Plzni),
Mgr. Toma´sˇ Hirt, Ph.D. (Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, FF ZCˇU v Plzni),
Doc. PhDr. Petr Charva´t, DrSc. (Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, Centrum blı´zkovy´chodnı´ch studiı´, FF
ZCˇU v Plzni),
Doc. PhDr. Oldrˇich Kasˇpar, CSc. (Katedra socia´lnı´ch veˇd, FF, Univerzita Pardubice),
Michaela Kuzmova, Ph.D. (Katedra bohemistiky, Filologicka´ fakulta, Jihoza´padnı´ Univerzita Neofita Rilske´ho v
Blagoevgradu),
Doc. Petr Lozoviuk, Ph.D.(Institut fu¨r Sa¨chsische Geschichte und Volkskunde, Dresden),
Mgr. Martin Palecˇek, Ph.D. (Katedra filozofie a spolecˇensky´ch veˇd, FF, Univerzita Hradec Kra´love´),
´ stav pro folklor Bulharske´ akademie veˇd, Sofia),
Doc. Vladimir Pencˇev, Ph.D. (U
Doc. PhDr. Lydia Petra´nˇova´, CSc. (Etnologicky´ u´stav AV CˇR, v.v.i.),
Mgr. Michal Tosˇner, Ph.D. (Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, FF ZCˇU v Plzni),
PhDr. Jirˇ´ı Woitsch, Ph.D. (Etnologicky´ u´stav AV CˇR, v.v.i.)
Vyda´va´nı´ cˇasopisu je v roce 2010 podporova´no grantem AntropoWebzin 2010 prˇideˇleny´m v ra´mci Studentske´ grantove´
souteˇzˇe ZCˇU pod cˇ´ıslem SGS-2010-019.
´ prava a sazba: Petr Tu˚ma
U
Cover: David Sˇvanda
AntropoWeb
Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd
Sedla´cˇkova 15
301 25 Plzenˇ
www.antropologie.zcu.cz
e-mail: [email protected], [email protected]
c
⃝AntropoWeb
2010
Publikováno pod Creative Commons 3.0 Unported License
http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/deed.en_GB
141
OBSAH
Editorial . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Aplikace struktura´lnı´ analy´zy na japonsky´ my´tus
Andrea Bela´nˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
Obraz druhe´ho: prˇ´ıklady z francouzsky´ch deˇjin (kontext a promeˇny)
Pavel Sitek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150
Romantismus, osvı´censtvı´ a fantasticky´ hrdina
Nikola Balasˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
Zˇena v tradicˇnej kultu´re Slovenska: mensˇtrua´cia, panenstvo, materstvo (so zameranı´m na necˇistotu a tabu)
Kamila Benˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
Socia´lnı´ reprezentace autismu jako antropologicky relevantnı´ te´ma
´
Filip Cwierz,
Denisa Sedla´cˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
Vy´zkum lidove´ percepce problematiky zdravotnicky´ch poplatku˚
Zuzana Tra´vnı´cˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175
„Kulturnı´ revitalizace“ v soucˇasne´m Baskicku
Martin Chochola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
Etnicita a jazyk (na prı´klade zmiesˇany´ch slovensko-britsky´ch rodı´n v Londy´ne)
Dagmara Bacova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
Etnicka´ a socio-profesna´ identita a konflikt(na prı´klade multietnicke´ho priestoru zaocea´nskych lodı´)
Zuzana Kra´tka´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197
Vztah spisˇsky´ch Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ve sveˇtle antropologicky´ch teoriı´
Vojteˇch Pelika´n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205
O vojvodovsky´ch Bulharech
Marek Jakoubek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211
Migrace a etnokulturnı´ procesy jako soucˇa´st kazˇdodennosti bulharske´ho venkova
Barbora Machova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219
Pochod zˇivy´ch Odpoveˇd’ na pochody smrti?
Zbyneˇk Tarant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225
„Zˇide´ Afriky“ Vznik a soucˇasna´ podoba prˇedstavy o zˇidovske´m pu˚vodu nigerijske´ho etnika Igbo
Hana Sˇteˇpa´nkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233
„Mneˇ bylo osmna´ct let a vda´vala jsem se z cˇisty´ la´sky.“ Vy´voj svatebnı´ho obrˇadu v komunisticke´m
Cˇeskoslovensku
Lenka Balvı´nova´, Tereza Krysˇpı´nova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239
Ora´lnı´ historie ve vy´zkumu neoficia´lnı´ hudebnı´ sce´ny – punku a nove´ vlny – v 80. letech v CˇSSR
Jan Ba´rta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
Ta nasˇe pı´snicˇka irska´
Kontext zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´ republiky
Daniel Valisˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
Identita(y) obyvatel ta´dzˇicke´ho Pamı´ru
Toma´sˇ Retka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253
Pamı´rsky´ du˚m v Badachsˇa´nu
Libor Dusˇek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263
´ zerba´jdzˇa´nu
Problematika nucene´ migrace z antropologicke´ perspektivy: Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´ v A
Helena Masnı´kova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271
Vchynicko-tetovsky´ plavebnı´ kana´l: Prˇ´ıspeˇvek ke studiu industria´lnı´ krajiny
Tereza Blazˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277
142
TABLE OF CONTENTS
Editorial . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
The structural analysis of a japanese myth
Andrea Bela´nˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
Image of the Other: examples from the French history (context and transformations)
Pavel Sitek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150
Romanticism, Enlightenment and Fantastic Hero
Nikola Balasˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
Women in the traditional culture of Slovakia: menstruation, virginity, motherhood (with focus on uncleanness
and taboo)
Kamila Benˇova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
Social representation of autism as topic relevant for anthropology
´
Filip Cwierz,
Denisa Sedla´cˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
Research of public perception of regulation fee problematics
Zuzana Tra´vnı´cˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175
´Cultural revitalization´ in contemporary Basque Country
Martin Chochola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
Ethnicity and Language (on the example of slovak-british families in London)
Dagmara Bacova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
Ethnical and socio-professional identity and conflict (on the example of multi-ethnical space of cruise ships)
Zuzana Kra´tka´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197
Relationship of Romanies from Spisˇ to Nature in Light of Anthropological Theories
Vojteˇch Pelika´n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205
On Vojvodovo Bulgarians
Marek Jakoubek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211
Migration and ethnocultural processes as a part of everydayness of Bulgarian village
Barbora Machova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219
March of the Living A response to the Death-Marches?
Zbyneˇk Tarant . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225
´Jews of Africa´ The Jewish origins of the Igbos from Nigeria – creation and contemporary manifestations of
this concept
Hana Sˇteˇpa´nkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233
´I was eighteen and got married out of real love´ Evolution of wedding ceremony in communist Czechoslovakia
Lenka Balvı´nova´, Tereza Krysˇpı´nova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239
Oral History and Unofficial Music Scene – Punk and the New Wave – in the Czechoslovakian Eighties
Jan Ba´rta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245
This Irish Song of Ours Performing Irish Traditional Music in the Czech Republic
Daniel Valisˇ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
Identity(ies) of the inhabitants of the Tajiks Pamir
Toma´sˇ Retka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253
Pamiri house in Badakhshan
Libor Dusˇek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263
Anthropological point of view on the forced migration phenomenon: Internally displaced persons in Azerbaijan
Helena Masnı´kova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271
Vchynicko-tetovsky´ Floating Canal: Contribution to the Study of Industrial Landscape
Tereza Blazˇkova´ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277
143
EDITORIAL
Va´zˇenı´ cˇtena´rˇi,
v letosˇnı´m trˇetı´m cˇ´ısle AntropoWebzinu, ktere´ opeˇt vycha´zı´ i v tisˇteˇne´ podobeˇ, Va´m prˇedstavujeme vybrane´
pı´semne´ verze prˇ´ıspeˇvku˚, ktere´ zazneˇly na 6. mezina´rodnı´ studentske´ veˇdecke´ konferenci AntropoWebu, jezˇ probeˇhla
21. a 22. rˇ´ıjna 2010 v Plzni.
Konference nesla podtitul „Antropologie? Ano! Antropologie!“ a jejı´ organiza´torˇi si dali za cı´l uka´zat, zˇe
antropologie nenı´ veˇdou „tematicky vycˇerpanou“, cˇi dokonce „mrtvou“, ale zˇe ma´ porˇa´d sve´ nezastupitelne´ mı´sto
ve spolecˇensko-veˇdnı´m ba´da´nı´ a porˇa´d ma´ jesˇteˇ co objevovat a zkoumat. . . O tomto faktu sveˇdcˇ´ı i mimorˇa´dna´ u´cˇast
studentu˚ a mlady´ch badatelu˚ na konferenci, ktera´ se tak stala jednı´m z historicky nejveˇtsˇ´ıch setka´nı´ studentu˚ antropologie
a prˇ´ıbuzny´ch disciplı´n nejen na pu˚deˇ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni, ale i cele´ Cˇeske´ republiky. Vy´jimecˇny´ rozsah
konference ilustruje i teˇchto neˇkolik cˇ´ısel: 48 prˇihla´sˇek na konferenci z cele´ Cˇeske´ republiky, Slovenska, Velke´ Brita´nie,
Ukrajiny a Ruska; 42 prˇedneseny´ch prˇ´ıspeˇvku˚ v 11 tematicky zameˇrˇeny´ch panelech – te´mata prˇ´ıspeˇvku˚ se ru˚znila od
teoreticky zameˇrˇeny´ch studiı´ veˇnujı´cı´ch se modernı´ spolecˇnosti prˇes antropologii genderu, na´bozˇenstvı´ azˇ k prˇ´ıspeˇvku˚m
vycha´zejı´cı´m ze studia etnicity prˇisteˇhovalcu˚ a migrantu˚; od biologicke´ antropologie prˇes antropologii krajiny azˇ ke
zpra´va´m z tere´nnı´ch vy´zkumu˚ na Balka´neˇ a na Da´lne´m vy´chodeˇ. Ze 42 prˇ´ıspeˇvku˚, ktere´ zazneˇly na konferenci, jich
bylo 21 autory zpracova´no do pı´semne´ podoby, prˇipomı´nkova´no v recenznı´m rˇ´ızenı´ a na´sledneˇ zarˇazeno do tohoto
vyda´nı´ AntropoWebzinu. Realizace 6. mezina´rodnı´ studentske´ veˇdecke´ konference AntropoWebu byla umozˇneˇna dı´ky
podporˇe Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni v ra´mci projektu Studentske´ veˇdecke´ konference (SVK–2010–006) a publikace
textu˚ byla podporˇena projektem Studentske´ grantove´ souteˇzˇe (SGS–2010–019) a da´le i vedenı´m a pracovnı´ky Katedry
antropologicky´ch a historicky´ch veˇd FF ZCˇU v Plzni. Na´sˇ dı´k za u´speˇsˇny´ pru˚beˇh konference i prˇ´ıpravu sbornı´ku
v neposlednı´ rˇadeˇ patrˇ´ı i dobrovolnı´ku˚m z rˇad studentu˚ a dalsˇ´ıch kolegu˚, kterˇ´ı na´m byli na´pomocni.
Na na´sledujı´cı´ch stra´nka´ch na va´s tedy cˇekajı´ tyto texty: v tematicky a metodologicky pestre´m u´vodu cˇ´ısla je jako
prvnı´ zarˇazena stat’ Andrey Bela´nˇove´, ktera´ vyuzˇila model struktura´lnı´ analy´zy my´tu˚ Clauda Le´vi-Strausse a aplikovala
jej na klasickou japonskou kroniku Kodzˇiki a prˇ´ıbeˇh sourozencu˚ Amaterasu a Susanoo. Da´le na´sleduje studie Pavla
Sitka zaby´vajı´cı´ se promeˇnou vnı´ma´nı´ „jinakosti“ ve Francii v 19. a 20. stoletı´ se zameˇrˇenı´m na zpu˚soby konstruova´nı´
dichotomizace „my“ x „oni“. Ve trˇetı´ studii se snazˇ´ı Nikola Balasˇ uka´zat na korˇeny fantasticke´ literatury a analyzuje
postavu osameˇle´ho romanticke´ho hrdiny v duchu prˇechodove´ho ritua´lu Victora Turnera.
Dalsˇ´ı skupina textu˚ se zameˇrˇuje na teˇlesnost a lidske´ zdravı´ z antropologicke´ perspektivy: naleznete zde pra´ci
Kamily Benˇove´ popisujı´cı´ vnı´ma´nı´ panenstvı´, menstruace a materˇstvı´ v tradicˇnı´ slovenske´ lidove´ kulturˇe; pote´ je
zarˇazena studie Filipa Cwierze a Denisy Sedla´cˇkove´, kterˇ´ı na prˇ´ıkladeˇ autismu demonstrujı´ teorie Michela Foucaulta
a Paula Rabinowa, a koncept biomoci v modernı´ spolecˇnosti. Poslednı´ text Zuzany Tra´vnı´cˇkove´ se zameˇrˇuje na aktua´lnı´
problematiku zdravotnicky´ch poplatku˚ a postoje k nim v ru˚zny´ch socio-ekonomicky´ch skupina´ch obyvatel meˇsta Plzneˇ.
Na´sledujı´cı´m textu˚m je spolecˇne´ te´ma kulturnı´ revitalizace, etnicity a etnicke´ identity: Martin Chochola se veˇnuje
vy´zkumu jazykove´ho a kulturnı´ho revitalizacˇnı´ho procesu v Baskicku v obdobı´ od r. 1975 do soucˇasnosti. K jazyku
a etniciteˇ se obracı´ i Dagmara Bacova´, jezˇ se zameˇrˇila na slovensko-britska´ manzˇelstvı´ a sebe-identifikaci slovensky´ch
migrantu˚ v Londy´neˇ, a da´le je zde zarˇazen prˇ´ıspeˇvek Zuzany Kra´tke´ zaby´vajı´cı´ se multietnicky´m prostrˇedı´m posa´dek
na palubeˇ zaocea´nsky´ch lodı´, prˇedevsˇ´ım s ohledem na komunikaci a interakci etnicke´, socio-profesnı´ a na´bozˇenske´
identity jednotlivy´ch cˇlenu˚ posa´dky. K te´to skupineˇ textu˚ pak mu˚zˇeme prˇirˇadit i cˇla´nek Vojteˇcha Pelika´na revidujı´cı´
vztah Romu˚/Cika´nu˚ k prˇ´ırodeˇ a ukazujı´cı´ du˚lezˇitost vymezenı´ „kultura“ x „prˇ´ıroda“ pro formova´nı´ identity spisˇsky´ch
Romu˚/Cika´nu˚.
Z tere´nnı´ho vy´zkumu v Bulharsku vycha´zejı´ cˇla´nky Marka Jakoubka a Barbory Machove´: v prvnı´m se autor
veˇnuje badateli dosud opomı´jene´ skupineˇ Bulharu˚ v „cˇeske´“ vesnici Vojvodovo v Bulharsku. V druhe´m se autorka
zameˇrˇuje na migraci a etnokulturnı´ procesy jako soucˇa´st kazˇdodennı´ho zˇivota obyvatel bulharske´ho venkova.
Dalsˇ´ı dva texty se zaby´vajı´ ota´zkou zˇidovstvı´: Zbyneˇk Tarant popisuje „Pochody zˇivy´ch“, nejveˇtsˇ´ı projekt na
prˇipomı´nku a ucteˇnı´ obeˇtı´ nacisticky´ch koncentracˇnı´ch ta´boru˚. Studie Hany Sˇtepa´nkove´ se pak zameˇrˇuje na etnickou
skupinu Igbu˚ z Nige´rie, kterˇ´ı se tradicˇneˇ povazˇujı´ za Zˇidy. Autorka zkouma´ historicke´ korˇeny te´to sebeidentifikace
a sebeprezentace a soucˇasne´ projevy vı´ry v zˇidovsky´ pu˚vod jako vy´razu igboske´ho nacionalismu.
Pro na´sledujı´cı´ cˇla´nky je spolecˇny´m te´matem neda´vna´ historie a metoda oral history: prvnı´m je studie autorek
Lenky Balvı´nove´ a Terezy Krysˇpı´nove´ veˇnujı´cı´ se vy´voji svatebnı´ho obrˇadu v komunisticke´m Cˇeskoslovensku, ve ktere´
popisujı´ prˇedevsˇ´ım zcivilneˇnı´ a zesoukromeˇnı´ obrˇadu a jeho vyuzˇitı´ ve sfe´rˇe politicke´. Jan Ba´rta ve stejne´m obdobı´
naopak sleduje vy´voj neoficia´lnı´ hudebnı´ sce´ny – prˇedevsˇ´ım pak punku a nove´ vlny v 80. letech 20. stoletı´. Hudba
– tentokra´t irska´ lidova´ hudba a jejı´ produkce v CˇR – je hlavnı´m za´jmem Filipa Valisˇe, ktery´ ve sve´ pra´ci vyuzˇ´ıva´
koncept „pole“ Pierra Bourdieu jako analyticke´ho modelu pro studium hudby a hudebnı´ produkce.
Z tere´nnı´ho vy´zkumu v Ta´dzˇikista´nu vycha´zejı´ cˇla´nky Toma´sˇe Retky a Libora Dusˇka. Prvnı´ autor se veˇnuje
problematice identity Pamı´ru˚ v kontrastu s ostatnı´mi obyvateli Ta´dzˇikista´nu; Libor Dusˇek se zameˇrˇuje na tradicˇnı´
144
architekturu pamı´rske´ho domu v symbolicke´ perspektiveˇ a jejı´ vy´poveˇd’ o historii, religioziteˇ a kulturˇe Pamı´rcu˚.
´ zerba´jdzˇa´nu, se zaby´vala Helena Masnı´kova´, ktera´ se ve sve´ pra´ci na´sledneˇ zameˇrˇila
Tere´nnı´m vy´zkumem, tentokra´t v A
na fenome´n nucene´ migrace v du˚sledku ozbrojene´ho konfliktu a okupace Na´hornı´ho Karabachu.
Prˇ´ıtomne´ cˇ´ıslo AntropoWebzinu pak uzavı´ra´ Tereza Blazˇkova´ s prˇ´ıspeˇvkem zaby´vajı´cı´m se Vchynicko-Tetovsky´m
plavebnı´m kana´lem a zmeˇnou vyuzˇ´ıva´nı´ a vnı´ma´nı´ krajiny v du˚sledku industrializace od konce 18. stoletı´.
Doufa´me, zˇe podobneˇ jako konference vzbudı´ toto (prozatı´m) nejrozsa´hlejsˇ´ı a tematicky nejpestrˇejsˇ´ı cˇ´ıslo
AntropoWebzinu ohlas mezi cˇtena´rˇi a AntropoWebzin bude i nada´le respektovany´m periodikem, sledovany´m a cˇteny´m
nejen studenty spolecˇensko-veˇdnı´ch disciplı´n, ale i jejich starsˇ´ımi a zkusˇeneˇjsˇ´ımi kolegy. Teˇsˇ´ıme se, zˇe i 7. mezina´rodnı´
studentska´ konference AntropoWebu prˇipravovana´ na podzim 2011 bude pocteˇna takovy´m za´jmem jako v roce letosˇnı´m
a bude sta´le odborneˇ kvalitnı´m a inspirativnı´m setka´nı´m nejmladsˇ´ı (nejen) antropologicke´ badatelske´ generace, a prˇispeˇje
tak k podporˇe a rozvoji antropologicke´ho a spolecˇensko-veˇdnı´ho ba´da´nı´ dnes jizˇ zdaleka nejen na pu˚deˇ Filozoficke´
fakulty ZCˇU v Plzni.
Pavla Hrdlicˇkova´, Pavlı´na Cha´nova´, Zuzana Tra´vnı´cˇkova´ a Petr Tu˚ma
Durham a Plzenˇ, listopad 2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
145
Aplikace struktura´lnı´ analy´zy na japonsky´ my´tus
Andrea Bela´nˇova´
U´stav religionistiky,Filozoficka´ fakulta, Masarykova univerzita, Brno
[email protected]
The structural analysis of a japanese myth
MY´TUS O ZMIZENI´ SLUNCE
Amaterasu a Susanoo
Abstract—The article reflects using of famous structural
analysis of Claude Le´vi-Strauss on an old Japanese myth of
Amaterasu and Susanoo which refers to the „disappearance
of the sun“. French scholar left a monumental work which
is a big challenge for every student of anthropology and
all cultural studies. His specific way of analyzing the myth
searches for the universal structure of human thinking. Le´viStrauss focused especially on the myths of North American
Indians where his theory works quite perfectly. What happens if we try to apply his approach on a myth from the
cultural area which is absolutely different? Can this view
bring something new? And what does it tell about Le´viStrauss´s method itself?
Key Words—structural analysis, Claude Le´vi-Strauss, Japanese myth, Amaterasu and Susanoo
Acˇkoliv je Kodzˇiki uceleny´m souborem my´tu˚, ktere´ na
sebe navazujı´ a odkazujı´, je mozˇne´ vysledovat jednotlive´
prˇ´ıbeˇhy s jasny´m zacˇa´tkem a za´veˇrem. Jednı´m z teˇchto
dı´lcˇ´ıch vypra´veˇnı´ je i popis konfliktu mezi bozˇsky´mi sourozenci, deˇtmi stvorˇitelu˚ sveˇta Izanami a Izanagiho. Prvnı´ ze
sourozencu˚, kra´sna´ Amaterasu, je popisova´na jako za´rˇ´ıcı´
bohyneˇ slunce, ktera´ je nejen jeho vla´dkynı´, ale za´rovenˇ
– jak hovorˇ´ı sa´m my´tus – toto nebeske´ teˇleso prˇedstavuje.
Susanoo sice nenı´ jejı´m jediny´m sourozencem, rozhodneˇ
jde vsˇak o postavu nejvy´razneˇjsˇ´ı. By´va´ popisova´n jako nezkrotny´ a zurˇivy´ bu˚h bourˇe, Kodzˇiki mu prˇi jeho narozenı´
prˇipisuje take´ vla´du nad morˇem. Zatı´mco Amaterasu je
bohynı´ veskrze pozitivnı´ povahy, boha Susanoo bychom
mohli v typologii mytologicky´ch bytostı´ oznacˇit jako tzv.
„trickstera“, tedy postavu, ktera´ svy´mi sˇpry´my a naschva´ly
prˇina´sˇ´ı za´sadnı´ zvraty v deˇji i beˇhu sveˇta.
´ VOD
U
I´LEMte´to pra´ce bylo zjistit, jak by vypadala aplikace
jedne´ z nejslavneˇjsˇ´ıch teoriı´ zaby´vajı´cı´ch se problematikou my´tu na konkre´tnı´ pramenny´ materia´l. Tento
pokus by pak meˇl prˇi dodrzˇenı´ spra´vne´ho postupu uka´zat
mozˇne´ slabiny a prˇednosti dane´ teorie. Pro tuto pra´ci byla
zvolena struktura´lnı´ analy´za my´tu francouzske´ho antropologa Clauda Le´vi-Strausse.
C
VY´BEˇR MATERIA´LU
Je zna´mo, zˇe Le´vi-Strauss vycha´zel ve svy´ch analy´za´ch
prima´rneˇ ze souboru severoamericky´ch my´tu˚. My´m cı´lem
bylo naopak zvolit materia´l z co nejodlisˇneˇjsˇ´ıho kulturnı´ho
okruhu. K tomuto u´cˇelu se japonska´ kronika Kodzˇiki
z 8. stoletı´ n. l. jevı´ jako idea´lnı´ prˇ´ıpad, kde se zachovalo
tzv. primordia´lnı´ mysˇlenı´. To podle Le´vi-Strausse jesˇteˇ
nerozlisˇuje mezi skutecˇny´m a pomyslny´m, a je rovneˇzˇ
za´kladem vesˇkere´ho lidske´ho mysˇlenı´ (Antalı´k 2005). Setka´va´me se zde take´ s odlisˇny´mi narativnı´mi postupy, a
samozrˇejmeˇ se zcela jiny´m na´bozˇensky´m syste´mem.
Hned zpocˇa´tku je trˇeba zdu˚raznit, zˇe Le´vi-Strauss
se prˇi analy´ze nezaby´val pouze my´tem jediny´m, ny´brzˇ ho
zajı´maly prˇedevsˇ´ım ru˚zne´ varianty jednoho prˇ´ıbeˇhu, ktere´
prˇi interpretaci hra´ly du˚lezˇitou roli. Z rozsahovy´ch du˚vodu˚
jsem se vsˇak zaby´vala pouze variantou jedinou, ktera´ by
mohla poprˇ´ıpadeˇ poslouzˇit jako vy´chozı´ materia´l pro dalsˇ´ı
pra´ci.
Prˇ´ıbeˇh bozˇsky´ch sourozencu˚
Prˇ´ıbeˇh, o jehozˇ analy´zu se zde pokusı´m, zacˇ´ına´ nejasneˇ
definovanou sa´zkou mezi sourozenci, ktera´ se ty´ka´ „kvality“ zplozeny´ch potomku˚. Susanoo se domnı´va´, zˇe v te´to
sa´zce zvı´teˇzil a projevuje svou radost ru˚zny´mi spolecˇensky
nevhodny´mi cˇiny. Nejprve protrha´ hra´ze na ry´zˇovisˇti, ktere´
staveˇla jeho sestra vlastnı´ma rukama. Pote´ svy´mi vy´kaly
znecˇistı´ nebesky´ pala´c, ve ktere´m bohyneˇ kazˇdy´m rokem
obrˇadneˇ pojı´da´ prvnı´ plody. Amaterasu se ale z la´sky sve´ho
bratra zasta´va´ a omlouva´ jej. Tvrdı´, zˇe bratr jen zvracel
v opilosti a ke sve´mu nicˇenı´ meˇl du˚vod. Jejı´ smı´rˇlivost
ale u bratra vyvola´ jesˇteˇ veˇtsˇ´ı rˇa´deˇnı´. Zazˇiva sedrˇe ku˚zˇi
z nebeske´ho grosˇa´ka a provalı´ jej strˇechou pala´ce, ve
ktere´m Amaterasu s tkadlenami tka´ bozˇsky´ odeˇv. Jedna
tkadlena v sˇoku narazı´ lu˚nem do cˇlunku a na mı´steˇ zemrˇe.
Bohyneˇ Amaterasu, znechucena´ a vydeˇsˇena´ cˇiny sve´ho
bratra, se odebı´ra´ do nebeske´ jeskyneˇ, kde se zavrˇe. Tı´mto
okamzˇikem se setmı´ nad celou zemı´, kraj je pustosˇen
vsˇemozˇnou zka´zou, a bohove´ a bohyneˇ narˇ´ıkajı´. Na´sledneˇ
se vsˇichni shroma´zˇdı´ u u´krytu Amaterasu a snazˇ´ı se
vymyslet rˇesˇenı´ situace. Prˇinutı´ kohouty ze zemeˇ veˇcˇne´ho
zˇivota, aby neusta´le kokrhali, vytepajı´ zrcadlo, nechajı´
vyrobit na´hrdelnı´k, obstarajı´ si veˇsˇticı´ na´cˇinı´ a ozdobı´
vchod do jeskyneˇ. Na´sledneˇ nad sebou mladicˇka´ bohyneˇ
Ame no Uzume ztra´cı´ vla´du, svle´ka´ se do naha a zacˇ´ına´
tancˇit. To bohy a bohyneˇ rozesmeˇje tak, azˇ se cela´ zemeˇ
otrˇa´sa´. Zveˇdavost prˇinutı´ bohyni Amaterasu vykouknout
ven. Pta´ se po du˚vodu radosti bohu˚ ve chvı´li, kdy je cela´
146
ANTROPOWEBZIN 3/2010
zemeˇ zahalena tmou. Ame no Uzume odpovı´da´, zˇe bohove´
se radujı´, nebot’nasˇli bohyni jesˇteˇ za´rˇiveˇjsˇ´ı a kra´sneˇjsˇ´ı, nezˇ
je Amaterasu sama. Nastavı´ jı´ zrcadlo, a jakmile se k neˇmu
udivena´ Amaterasu prˇiblı´zˇ´ı, je vytazˇena ven a ostatnı´
bohove´ zabranˇujı´ jejı´mu na´vratu do jeskyneˇ. Nara´z se cela´
zemeˇ rozjasnˇuje. Susanoovi bohove´ rozkazujı´, aby za trest
vykonal hojnou obeˇt’, ostrˇ´ıhal si vousy a nehty, a posı´lajı´
ho do vyhnanstvı´.
STRUKTURA´LNI´ ANALY´ZA
Bina´rnı´ opozice
Prˇi hleda´nı´ struktury nynı´ prˇevypra´veˇne´ho prˇ´ıbeˇhu musı´me
zacˇ´ıt u nejvy´razneˇjsˇ´ıch prvku˚ prˇ´ıbeˇhu, ktere´ nazy´val Le´viStrauss jako myte´my (Antalı´k: 2005). Mu˚zˇeme jim rozumeˇt
jako za´kladnı´m stavebnı´m prvku˚m my´tu, podobneˇ jako
lze jazyk rozlozˇit na nejmensˇ´ı mozˇne´ prvky, fone´my.
V te´to kapitole se vsˇak nezastavı´m u pouhe´ho vyhleda´va´nı´ myte´mu˚, ny´brzˇ se pokusı´m vytvorˇit z nich logicke´
dvojice, po vzoru Le´vi-Strauuse pak nejle´pe kontrastnı´,
tedy tzv. bina´rnı´ opozice.
Teˇchto opozic se v prˇ´ıbeˇhu viditelneˇ nabı´zı´ cela´ rˇada.
Prˇedevsˇ´ım jde o sourozenecky´ pa´r, bratra a sestru, za´rovenˇ
muzˇe a zˇenu, kterˇ´ı se od sebe vy´znacˇneˇ lisˇ´ı povahou
i chova´nı´m. V prˇ´ıbeˇhu pak nalezneme take´ vy´raznou
opozici sveˇtla (slunce) a tmy (absence slunecˇnı´ho svitu).
V u´rovni emocı´ bychom mohli hovorˇit o kontrastu radosti a agresivity, poprˇ. la´skyplne´ na´klonnosti a zklama´nı´.
Z prˇ´ıbeˇhu pak vystupujı´ jesˇteˇ dalsˇ´ı vy´razne´ prvky, ktere´
bychom mohli vyja´drˇit v na´sledujı´cı´ch dvojı´cı´ch: oslava
– znecˇisˇteˇnı´, budova´nı´ – nicˇenı´, prvnı´ plody – vy´kaly,
nebesa - vyhnanstvı´, sveˇt – jeskyneˇ, kohouti ze zemeˇ veˇcˇne´ho zˇivota – uty´rany´ nebesky´ hrˇebec, nebeska´ tkadlena
umı´rajı´cı´ na poraneˇnı´ lu˚na – mlada´ bohyneˇ tancˇ´ıcı´ naha´
svu˚dny´ tanec, truchlı´cı´ Amaterasu – smeˇjı´cı´ se bohove´. Prˇi
blizˇsˇ´ım pohledu ale zjistı´me, zˇe nejde o opaky absolutnı´,
ale nara´zˇ´ıme na jiste´ nevyrovnanosti v jejich vza´jemny´ch
vztazı´ch.
Nevyrovnanı´ sourozenci
Zda´lo by se, zˇe v opozici bratr a sestra nenı´ nic nevyrovnane´ho. Z prˇedcha´zejı´cı´ch my´tu˚ Kodzˇiki se ale dozvı´da´me,
zˇe Amaterasu je velkou bohynı´, ktera´ se sve´mu otci zrodila
pote´, co si promnul leve´ oko prˇi ritua´lnı´ ocˇisteˇ po na´vratu
z podsveˇtı´. Z prave´ho oka se zrodil jiny´ velky´ bu˚h, bu˚h
meˇsı´ce Cukujomi. O neˇm ale ve zde analyzovane´m my´tu
nenı´ zˇa´dna´ zmı´nka. Bu˚h Susanoo se zrozuje, kdyzˇ si
Izanagi umy´va´ nos, a sta´va´ se bohem morˇe (v jine´ verzi
my´tu bohem bourˇe). Z tohoto hlediska tedy nenı´ sve´ sestrˇe
roven a jaky´koli konflikt s nı´ musı´ vzˇdy skoncˇit jeho
neu´speˇchem. Setka´va´me se zde tedy s neobvyklou situacı´,
kdy proti sobeˇ stojı´ bohove´ odlisˇne´ moci. Z tohoto nerovne´ho boje navı´c proti ocˇeka´va´nı´ vycha´zı´ vı´teˇzneˇ zˇena.
Nenı´ bez zajı´mavosti, zˇe Le´vi-Strauss podobny´ prˇ´ıpad
nijak nereflektuje, acˇkoliv se problematice nebesky´ch teˇles
v my´tech veˇnuje pomeˇrneˇ podrobneˇ (naprˇ. Le´vi-Strauss
2007: 193–201). Vzˇdy ale pocˇ´ıta´ s tı´m, zˇe slunce a meˇsı´c
se vyskytujı´ spolecˇneˇ, at’ uzˇ je jejich vztah cˇi pohlavı´
jake´koliv.
Analy´za vztahu˚
Sledujeme, zˇe Susanoo jedna´ oproti ocˇeka´va´nı´ sve´ sestry.
Acˇkoliv je radostny´, zacˇ´ına´ nicˇit. Nikoliv vsˇak na´hodneˇ,
ny´brzˇ se zameˇrˇuje na nejcitliveˇjsˇ´ı mı´sta, soustrˇedı´ se na
destrukci toho, co jeho sestra buduje nejen pro sebe,
ale pro celou zemi, potazˇmo kulturu. Amaterasu je tedy
vskutku zteˇlesneˇnı´m dobra a ru˚stu, je da´rkynı´ slunecˇnı´ho
svitu a cenny´ch plodin (ry´zˇe, prvnı´ch plodu˚). Susanoo
ovsˇem toto plozenı´ ve prospeˇch spolecˇnosti systematicky
narusˇuje. Mı´sto aby sve´ sestrˇe – zˇeneˇ ploditelce – byl na´pomocny´, uchyluje se k marˇenı´ jejı´ch pla´nu˚. Jeho chova´nı´
neprˇina´sˇ´ı zˇa´dny´ prospeˇch, svy´m zpu˚sobem ale vyrovna´va´
stav situace, podobneˇ jako naprˇ. bourˇe cˇistı´ ovzdusˇ´ı.
Amaterasu z la´sky sve´ho bratra sta´le omlouva´, a tı´m
mu da´va´ prostor pro dalsˇ´ı „harmonizaci“, vyrovna´va´nı´
sil. Susanoo ale sestrˇe nenı´ roven a tento prˇ´ılisˇ velky´
dar nedoka´zˇe prˇijmout. Naopak, je jesˇteˇ vı´ce popuzen
a obzvla´sˇt’ kruty´m zpu˚sobem zabı´jı´ nevinne´ bozˇske´ zvı´rˇe,
ktere´ sve´ sestrˇe okateˇ prˇedhodı´. Takovy´ cˇin by mozˇna´
jesˇteˇ mohl by´t omluven, kdyby nezpu˚sobil smrt jedne´
z tkadlen. V te´to optice „destrukce a opeˇtovne´ho plozenı´ “
je prˇ´ıznacˇne´, zˇe tkadlena v sˇoku nara´zˇ´ı lu˚nem do cˇlunku.
Tato sce´na evokujı´cı´ pohlavnı´ akt, ktery´ je jednoznacˇneˇ
spojeny´ s plozenı´m, ma´ ale neprˇirozeny´ pru˚beˇh a koncˇ´ı
smrtı´ (destrukcı´, poprˇenı´m plozenı´).
Sledujeme, zˇe na tuto situaci Amaterasu zareaguje
rovneˇzˇ poprˇenı´m plozenı´ a uchyluje se (jakozˇto zteˇlesneˇnı´
zˇivotada´rne´ho slunce) do jeskyneˇ, ktera´ zjevneˇ zteˇlesnˇuje
smrt (za´sveˇtnı´ zˇivot, opak sveˇtla, nicotu). V tuto chvı´li je
zemeˇ zachva´cena destrukcı´ (pustosˇena zka´zou) a bohove´
pla´cˇou nad tı´mto neadekva´tnı´m stavem. Nevyrovnanost je
trˇeba vyrˇesˇit. Nenı´ s podivem, zˇe v tomto mı´steˇ my´tu
jizˇ nenı´ nutne´, aby byl Susanoo aktivnı´, nebot’ jeho cˇiny
sta´le pu˚sobı´ (acˇ smrt tkadleny nebyla zrˇejmeˇ jeho prˇ´ımy´m
u´myslem). Jednı´m z kroku˚, ktery´ bohove´ podniknou, je
povola´nı´ kohoutu˚ ze zemeˇ veˇcˇne´ho zˇivota (tedy tvory nepodle´hajı´cı´ destrukci), aby (bez prˇesta´nı´!) kokrhali, a tı´m
opeˇt negovali zmar panujı´cı´ v zemi. Dalsˇ´ım opatrˇenı´m je
vy´roba („plozenı´ “) na´hrdelnı´ku a zrcadla (ktere´ tı´m, zˇe
zrcadlı´, vlastneˇ zna´sobuje – a tedy i plodı´ – realitu).
Je ale nezbytne´, aby v protikladu k mrtve´ tkadleneˇ
a prˇ´ılisˇ milujı´cı´ bohyni vystoupila postava, ktera´ sexualitu (plozenı´) nebude negovat ani nadhodnocovat, ale
svy´m chova´nı´m ji prˇimeˇrˇeneˇ usmeˇrnı´. Touto postavou je
mladicˇka´ bohyneˇ Ame no Uzume. Svu˚j cˇin sice zacˇ´ına´
destrukcı´ (rozbitı´m dzˇba´nu), jde ale o krok veˇdomy´ (na
rozdı´l od Susanoova nicˇenı´). Va´za´nı´ re´vy do kytic mu˚zˇeme
naopak vnı´mat jako symbolicke´ tvorˇenı´. Teprve nynı´ nad
sebou Ame no Uzume (rˇ´ızeneˇ) ztra´cı´ vla´du a svle´ka´ se
do naha. Prˇedva´dı´ eroticky´ tanec, prˇicˇemzˇ jejı´ pocˇ´ına´nı´
vyvola´va´ u bohu˚ pobavenı´. Vidı´me, zˇe zatı´mco obraz
(acˇ neprˇirozene´ho) sexua´lnı´ho chova´nı´ (smrt tkadleny)
v prˇedchozı´m prˇ´ıpadeˇ vyvolal neadekva´tnı´ negativnı´ reakci (Amaterasu se uchyluje do jeskyneˇ) a prˇ´ılisˇna´ la´s-
ˇ OVA
´N
´ : APLIKACE STRUKTURA
´ LNI´ ANALY´ZY NA JAPONSKY´ MY´TUS
ANDREA BELA
kyplnost u Amaterasu (tolerance sve´ho bratra) vyvolala
jen dalsˇ´ı nicˇenı´; nynı´ naopak docha´zı´ k vyvola´nı´ uvolneˇne´
radosti. Ta nutneˇ prˇila´ka´ pozornost bohyneˇ Amaterasu. Na
dotaz po pu˚vodu v te´to situaci neocˇeka´vane´ radosti dosta´va´
odpoveˇd’, zˇe byla nalezena za´rˇiveˇjsˇ´ı (plodneˇjsˇ´ı) bohyneˇ.
Tato informace je pro Amaterasu natolik neprˇijatelna´,
zˇe ji donutı´ opustit jeskyni a pohle´dnout do zrcadla,
cˇ´ımzˇ docha´zı´ k obnovenı´ sveˇtla, a tı´m i plozenı´. Provaz
natazˇeny´ u vchodu do jeskyneˇ ma´ zabra´nit opeˇtovne´mu
na´vratu k destrukci. V tuto chvı´li musı´ jesˇteˇ bohove´ (plnı´cı´
v tomto my´tu roli pasivnı´ho regulujı´cı´ho prvku mezi
dveˇma extre´mnı´mi po´ly) urcˇit v noveˇ nastolene´ situace
mı´sto Susanoovi. Jelikozˇ nedoka´zal destrukci ovla´dnut ve
spolecˇensky prˇijatelny´ch mezı´ch, je nucen svou roli (boha
nicˇitele) opustit. Symbolicky se jı´ vzda´va´ vykona´nı´m
hojne´ obeˇti, ostrˇiha´nı´m vousu˚ a nehtu˚, a odchodem do
vyhnanstvı´.
Tabulka myte´mu˚
V prˇ´ıbeˇhu byly nejprve vyhleda´ny nejvy´razneˇjsˇ´ı myte´my,
ktere´ byly na´sledneˇ spojeny do bina´rnı´ch opozic. Analy´zou vztahu˚ v teˇchto pa´rech byly identifikova´ny dva
za´kladnı´ pojmy, jejichzˇ vztah my´tus rˇesˇ´ı. Tyto pojmy
byly pracovneˇ nazva´ny jako oblast destrukce (zmaru,
smrti, nicˇenı´, ukoncˇova´nı´) a plozenı´ (tvorˇenı´, vznika´nı´,
znovu-obnovova´nı´). Tyto dva za´kladnı´ zˇivotnı´ procesy
jsou my´tem reflektova´ny jako kontrastnı´ a nastolenı´ jejich
rovnova´hy je nezbytne´. Tento konkre´tnı´ my´tus zpracova´va´
te´mata zpu˚sobem, ktery´ je naznacˇen v na´sledujı´cı´ tabulce
myte´mu˚. Inspiracı´ pro tuto tabulku bylo Le´vi-Straussovo
zpracova´nı´ my´tu o Oidipovi (Chlup 2009: 17). Tabulka je
za´meˇrneˇ vytvorˇena tak, aby jejı´ cˇtenı´ po rˇa´dcı´ch odpovı´dalo chronologii prˇ´ıbeˇhu.
147
jako prˇ´ılisˇ velky´ dar k podceneˇnı´ plozenı´. Le´vi-Strauss
v konkre´tnı´m prˇ´ıpadeˇ Oidipova my´tu prˇipousˇtı´ mozˇnost
„rˇesˇenı´ opozic“ tı´m, zˇe je v my´tu nalezen myte´m hrajı´cı´
roli jake´hosi „strˇednı´ho cˇlena“, ktery´ je „zprostrˇedkujı´cı´m
prvkem“ mezi opozicemi (Chlup 2009). Pokud v prˇ´ıpadeˇ
jedne´ opozice tento strˇednı´ cˇlen nalezneme, mu˚zˇeme jej
analogicky prˇeve´st i na opozici druhou, a tı´m vyrˇesˇit
zda´nliveˇ nerˇesˇitelny´ proble´m. Jak by vypadala aplikace
tohoto postupu na zde analyzovany´ my´tus?
Jak jizˇ bylo zmı´neˇno, my´tus zpracova´va´ dveˇ velka´,
vza´jemneˇ propojena´, zˇivotnı´ te´mata: plozenı´ a destrukci.
Prˇedstavitelem bezhlave´ho nicˇenı´ je zde postava boha
Susanoo, ktery´ prˇesa´hne akceptovatelnou mı´ru destrukce.
Jeho chova´nı´ ma´ navı´c pu˚vod v protikladne´ emoci, v radosti. Tento proble´m nenı´ v my´tu nijak prvopla´noveˇ rˇesˇen.
Zameˇrˇ´ıme-li se ale na druhou opozici, uvidı´me poneˇkud
jiny´ prˇ´ıpad. Amaterasu nejprve prˇesa´hne mı´ru (tvorˇive´)
la´sky, kdyzˇ sve´ho bratra omlouva´, acˇkoliv porusˇil spolecˇenska´ pravidla. Na jeho dalsˇ´ı cˇin pak reaguje negacı´ sve´
plodive´ funkce a ukry´va´ se do jeskyneˇ. Podobne´ poprˇenı´
„zdrave´ sexuality“ symbolizuje i smrt tkadleny.
V prˇ´ıbeˇhu ale nara´zˇ´ıme jesˇteˇ na dalsˇ´ı vy´razneˇ eroticky´ moment, tedy myte´m, ktery´ nestojı´ v zˇa´dne´ opozici.
Jedna´ se o sce´nu, ve ktere´ vystupuje Ame no Uzume. Tato
bohyneˇ prˇina´sˇ´ı do obou extre´mu˚ plozenı´ strˇednı´ polohu,
kdyzˇ svou sexualitu vyuzˇije ke spra´vne´mu u´cˇelu: k obnovenı´ plozenı´ (tedy vyla´ka´nı´ Amaterasu z jeskyneˇ). Tı´m
rˇesˇ´ı nevyva´zˇenost vztahu mezi dveˇma po´ly plozenı´. Tı´m,
zˇe v sobeˇ za´rovenˇ integruje symboly destrukce (rozbitı´
dzˇba´nu) i plozenı´ (vinna´ re´va), se potvrzuje jejı´ klı´cˇova´
role v prˇ´ıbeˇhu. Ame no Uzume je navı´c schopna´ sve´
sˇ´ılenstvı´ ovla´dnout veˇdomeˇ, cˇ´ımzˇ doka´zˇe neˇco, co Susanoo neumeˇl. Vidı´me tedy, zˇe proble´m destrukce mu˚zˇeme
analogicky prˇeve´st na opozici plozenı´, ktera´ v prˇ´ıbeˇhu
rˇesˇenı´ ma´.
ZA´VEˇR
Boj pohlavı´, kolobeˇh zˇivota. . . ?
Obra´zek 1.
Tabulka myte´mu˚
Interpretace vztahu˚ mezi opozicemi a jejich rˇesˇenı´
Jizˇ jsme videˇli, zˇe myte´my samy o sobeˇ zˇa´dny´ vy´znam nemajı´ (Chlup 2009). Tento vy´znam zı´ska´vajı´ azˇ
ve vza´jemny´ch opozicı´ch. Mezi teˇmito opozicemi mu˚zˇeme ale jesˇteˇ da´le sledovat vza´jemne´ vztahy. Pokud
i nada´le vezmeme za vzor Le´vi-Straussovo zpracova´nı´
my´tu o Oidipovi, mu˚zˇeme z vy´sˇe uvedene´ tabulky vyvodit
tento vztah: prˇ´ılisˇna´ destrukce se ma´ k agresivnı´ radosti
Pokusı´m se nynı´ odpoveˇdeˇt na ota´zku, jak identifikovana´
te´mata interpretovat v kontextu japonske´ kultury. Zminˇovala jsem opozici bratra a sestry, postavu bohyneˇ i problematiku sexuality. Mu˚zˇeme tedy my´tus povazˇovat za jedno
z vyja´drˇenı´ k te´matu jake´hosi „boje mezi pohlavı´mi“?
ˇ esˇ´ı se zde skutecˇneˇ konflikt mezi muzˇem a zˇenou? Na
R
tuto ota´zku zrˇejmeˇ nelze odpoveˇdeˇt zcela kladneˇ. Japonska´
spolecˇnost je v tomto ohledu velmi jasneˇ hierarchizovana´.
Dalo by se namı´tnout, zˇe my´tus doda´va´ zˇeneˇ, v beˇzˇne´
spolecˇnosti podrˇazene´ muzˇi, status ploditelky, ktera´ ovla´dnutı´m sve´ sexuality rˇesˇ´ı muzˇsky´ sklon k destrukci. Takove´
vysveˇtlenı´ je ale prˇ´ılisˇ jednoduche´, a navı´c neodpovı´da´
Le´vi-Straussovu prˇesveˇdcˇenı´, zˇe my´tus nelze cha´pat jako
jednoznacˇnou reprezentaci etnograficky´ch dat, tedy naprˇ´ıklad i socia´lnı´ho zˇivota, ale spı´sˇe jeho mozˇne´ alternativy
(Le´vi-Strauss 2007: 161).
Tuto genderovou problematiku podrobneˇji rozebı´ra´
i Allan Grapard ve sve´m prˇ´ıspeˇvku veˇnovane´m pozici
148
muzˇe a zˇeny v japonske´ spolecˇnosti ve vztahu k prˇ´ırodnı´mu a kulturnı´mu aspektu. Autor tvrdı´, zˇe muzˇ je
povazˇova´n za reprezentaci kulturnı´ho prvku, nebot’ je
od neˇj vyzˇadova´na socia´lnı´ organizace. K te´to roli musı´
nutneˇ poprˇ´ıt svou biologickou stra´nku, k cˇemuzˇ docha´zı´
ritua´lnı´m ocˇisˇteˇnı´m. Zˇena je oproti tomu definova´na jako
ze sve´ prˇirozenosti prˇ´ırodnı´, spojena´ se smrtı´ a periodami
„neviditelnosti“. Kulturnı´ je v tomto kontextu cha´pa´no
jako cˇiste´ a prˇ´ırodnı´ jako necˇiste´ (Grapard 1991: 10–11).
Bina´rnı´ opozice Le´vi-Strausse se na´m zde vynorˇujı´ zcela
sponta´nneˇ. Podstatna´ je ovsˇem nerovnova´ha mezi teˇmito
opozicemi, kterou Grapard demonstruje v tomto konkre´tnı´m my´tu na aktu svle´ka´nı´. Kdyzˇ se svle´kne bohyneˇ Ame
no Uzume, zpu˚sobı´ to smı´ch a pozdvizˇenı´ (i u samotne´ho
Amaterasu), nebot’ jde o akt biologicky´. Kdyzˇ ale tote´zˇ
ucˇinı´ otec bozˇsky´ch sourozencu˚ Izanagi prˇi ritua´lnı´ ocˇisteˇ,
nenı´ smı´ch na mı´steˇ, nebot’ se jedna´ o kulturnı´, a tedy
za´vazˇneˇjsˇ´ı za´lezˇitost (Grapard 1991: 10–11). Tato interpretace se s prˇedchozı´m vy´kladem v za´sadeˇ nevylucˇuje, a
naopak strukturu my´tu zalozˇenou na bina´rnı´ch opozicı´ch
potvrzuje.
Dalsˇ´ı mozˇnostı´ je vnı´mat opozice jako dva za´kladnı´
procesy zˇivota, ktere´ se jevı´ natolik nadprˇirozene´, zˇe
je nutne´ vyjasnit si jejich vztah. Nevyzpytatelny´ proces
plozenı´, pocˇ´ınaje u´rodou a narozenı´m cˇloveˇka koncˇe,
bylo nutne´ empiricky zakotvit. Takovy´m zteˇlesneˇnı´m je
pra´veˇ sexualita. Zˇivot je ale stejneˇ tak charakterizova´n
druhy´m procesem, totizˇ umı´ra´nı´m, destrukcı´, za´nikem. Je
stejneˇ neoddeˇlitelnou soucˇa´stı´ zˇivota jako plozenı´, ale jesˇteˇ
hu˚rˇe ovla´dnutelny´. To dokazuje i Susanoo, jehozˇ nicˇenı´
pocha´zı´ z emoce radosti, a dokud nezasa´hnou bohove´,
nelze jej zkrotit. Spolecˇneˇ s japonsky´m mysˇlenı´m se tedy
mu˚zˇeme pta´t, jak zajistit, aby spolecˇnost plneˇ nepodlehla
teˇzˇko ovla´dnutelne´mu procesu destrukce a nicˇenı´. My´tus
z tohoto dilematu nabı´zı´ vy´chodisko. Proti nicˇenı´ nejasne´ho pu˚vodu a nedozı´rny´ch na´sledku˚ stavı´ opeˇtovnou
reprodukci zajisˇteˇnou „zdravou“ sexualitou. Jedineˇ udrzˇenı´
sexua´lnı´ sı´ly v mezı´ch mezi prˇ´ılisˇ velkou na´klonnostı´
(tolerance Amaterasu) a u´plnou negacı´ plozenı´ (Amaterasu
se uchyluje do jeskyneˇ, smrt tkadleny) je zpu˚sobem, jak
udrzˇet rovnova´hu v beˇhu spolecˇnosti.
Jinou interpretacı´ uchy´lenı´ bohyneˇ Amaterasu do
jeskyneˇ by mohla by´t naprˇ´ıklad snaha o vysveˇtlenı´ konkre´tnı´ho prˇ´ırodnı´ho jevu, v tomto prˇ´ıpadeˇ zrˇejmeˇ zatmeˇnı´ slunce cˇi slunovratu. Tento „mu¨llerovsky´“ pohled
na my´tus jako vysveˇtlenı´ prˇ´ırodnı´ho deˇnı´ nelze poprˇ´ıt,
jak potvrzuje i ritua´l, ktery´ se na na´sˇ my´tus va´zˇe. Breen
a Teuween ale upozornˇujı´, zˇe toto „primitivnı´ “ vysveˇtlenı´
nemu˚zˇe stacˇit (Breen, Teuween 2010: 132). My´tus ma´
podle nich dalsˇ´ı ideologicke´ a politicke´ aspekty, nebot’
Amaterasu nenı´ pouze bohynı´ slunce cˇi tkadlenou, ale je
za´rovenˇ povazˇovana´ za prˇedka vla´dcovske´ linie a v my´tu
ukazuje, zˇe bez nı´ sveˇt nemu˚zˇe fungovat (Breen, Teuween
2010: 132). Autorˇi si vsˇ´ımajı´ naprˇ´ıklad odlisˇne´ho du˚razu
na tuto bohyni v kronice Nihon sˇoki, ktera´ je jen o ma´lo
mladsˇ´ı nezˇ Kodzˇiki, a pra´veˇ v kronice Kodzˇiki, kterou
nechal zkompilovat vla´dce Tenmu a jako vla´dce v Ise
meˇl na Amaterasu osobnı´ vazbu (Breen, Teuween 2010:
ANTROPOWEBZIN 3/2010
136–138). Za´rovenˇ zde mu˚zˇeme vysledovat vcˇleneˇnı´ my´tu
o zˇensky´ch kneˇzˇka´ch Sarume, ktere´ ritua´lneˇ oslavovaly
u´svit a jezˇ prˇedstavuje postava Ame no Uzume, nebo
odkazova´nı´ k bozˇske´mu pu˚vodu zrcadel jako ritua´lnı´ch
objektu˚. Autorˇi jsou prˇesveˇdcˇeni, zˇe my´tus o Amaterasu a
Susanoo je prˇedevsˇ´ım odrazem vy´voje v pozici japonske´ho
vla´dce a jeho dvoru v ra´mci meˇnı´cı´ho se politicke´ho
syste´mu (Breen, Teuween 2010: 139).
Ota´zkou samozrˇejmeˇ je, jak by tyto na´mitky a
doplneˇnı´ zapracoval do sve´ koncepce sa´m Le´vi-Strauss a
jsou-li pro jeho analy´zu vu˚bec relevantnı´.
Le´vi-Straussova hra
Nebude snad mylne´ tvrdit, zˇe Le´vi-Strauss se snazˇil o nalezenı´ struktury, ktera´ by byla univerza´lnı´, ne-li v lidske´
mysli, pak alesponˇ ve vsˇech my´tech, jak se s nimi po
cele´m sveˇteˇ setka´va´me. Touto strukturou by meˇlo by´t
mysˇlenı´ v opozicı´ch, dı´ky neˇmuzˇ se mohou jednotlive´
syste´my povazˇovane´ za na´bozˇenstvı´ sta´t v nasˇ´ı prˇedstaveˇ
jen klasifikacˇnı´m syste´mem. Hleda´nı´ struktury spocˇ´ıva´
prˇedevsˇ´ım v identifikova´nı´ myte´mu˚, tedy nejvy´razneˇjsˇ´ıch
prvku˚ v dane´m prˇ´ıbeˇhu, poprˇ. mytologicke´m celku. Pro
tuto identifikaci ovsˇem neexistuje zˇa´dny´ jednoznacˇny´ klı´cˇ.
Existujı´ samozrˇejmeˇ prvky, ktere´ mu˚zˇeme obecneˇ
povazˇovat za opozice, ktery´m by meˇla by´t veˇnova´na badatelova pozornost. To jsou naprˇ´ıklad kontrasty jako muzˇ–
zˇena (zde bratr-sestra), sveˇtlo-tma cˇi prˇ´ırodnı´-kulturnı´.
Dalsˇ´ı myte´my se ale dle me´ho na´zoru velmi cˇasto odvı´jejı´
od badatelovy libovu˚le. V tomto my´tu jsem se zameˇrˇila
prima´rneˇ na prvky plozenı´ a zmaru. Stejneˇ jsem prˇi
analy´ze mohla ale zacˇ´ıt od te´mat, jako je individualita
v kontrastu ke spolecˇnosti (Susanoo potrestany´ za sve´ cˇiny
kolektivem), nebeske´ v opozici k prˇ´ızemnı´mu (nebesˇt’an
odcha´zı´ do vyhnanstvı´) nebo sve´vole v kontrastu ke konvenci (sve´voli pak vidı´me v chova´nı´ obou sourozencu˚).
Je snad neˇktery´ prvek vı´ce myte´mem nezˇ jiny´? Nemu˚zˇe
dospeˇt jiny´ badatel ke zcela odlisˇny´m za´veˇru˚m? Le´viStrauss si samozrˇejmeˇ byl veˇdom toho, zˇe jeho metoda
za´visı´ i na subjektiviteˇ badatele. Ota´zkou je, kde tato
za´vislost ma´ sve´ hranice.
Proble´m vy´poveˇdnı´ hodnoty za´veˇru˚ bych spatrˇovala
take´ v male´m korigova´nı´ empiricky´m materia´lem. Le´viStrauss svou teorii za´meˇrneˇ vybudoval tak, zˇe ma´ by´t bohatsˇ´ı nezˇ samotna´ empirie. Teprve vy´sledek badatelova experimentu je s konkre´tnı´ empiriı´ konfrontova´n. V prˇ´ıpadeˇ
tohoto konkre´tnı´ho japonske´ho my´tu zrˇejmeˇ nelze vyvra´tit,
zˇe se japonska´ spolecˇnost setka´vala s te´maty, jaky´mi jsou
plozenı´ a za´nik. Zajı´maveˇjsˇ´ı tedy bude reflektovat jine´
mozˇnosti vy´klady my´tu.
Za´veˇrecˇne´ zhodnocenı´
Cı´lem pra´ce meˇl by´t pokus o aplikaci Le´vi-Straussovy
struktura´lnı´ analy´zy na japonsky´ my´tus. Pro slozˇitost
a objemnost Le´vi-Straussova dı´la jsem si necˇinila ambice
plneˇ vyhoveˇt vsˇem pravidlu˚m te´to metody ani prˇine´st
ˇ OVA
´N
´ : APLIKACE STRUKTURA
´ LNI´ ANALY´ZY NA JAPONSKY´ MY´TUS
ANDREA BELA
definitivnı´ za´veˇry. Chteˇla jsem prˇedevsˇ´ım zjistit, s jaky´mi za´kladnı´mi proble´my se setka´me, chceme-li s Le´viStraussovou proslulou teoriı´ v praxi pracovat.
Na prvnı´ pohled je metoda pomeˇrneˇ srozumitelna´.
Jednotlive´ kroky da´vajı´ smysl a jsou pro badatele vskutku
zajı´mavou hrou, beˇhem ktere´ zı´ska´va´ na my´tus zcela
novy´ na´hled. Skutecˇneˇ se zda´, jako bychom pronikali
do netusˇene´ struktury prˇ´ıbeˇhu. Postupem cˇasu ale badatel
zjisˇt’uje, zˇe ne pro kazˇdy´ myte´m nacha´zı´ jasnou opozici,
respektive va´ha´, co za onen myte´m povazˇovat a co bude
pro usnadneˇnı´ pra´ce snadneˇjsˇ´ı vynechat. Rozhoduje se,
zda se v dane´m prˇ´ıpadeˇ jedna´ o myte´m, nebo pouze
samou´cˇelne´ okra´sˇlenı´ prˇ´ıbeˇhu. Nalezne-li hledane´ opozice, pokousˇ´ı se rozuzlit jejich vztah co nejzodpoveˇdneˇji.
V tomto okamzˇiku se ale opeˇt musı´ spolehnout na svou
intuici, ktera´ mu pomu˚zˇe odhalit souvislosti.
Prˇiznejme si tedy, zˇe Le´vi-Straussova koncepce byla
sice velky´m prˇ´ınosem, vzˇdy ale existuje vı´ce rovin my´tu
a vysveˇtlenı´, ktera´ se zvla´sˇteˇ s ohledem na beˇh deˇjin
mohou vza´jemneˇ prolı´nat.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] ANTALI´K, D. 2005. Jak srovna´vat nesrovnatelne´. Praha: OIKOYMENH.
[2] BREEN, J., TEEUWEN, M. 2010. A New History of Shinto. Chichester: Blackwell Publishing.
[3] GRAPARD, A. 1991. Visions of Excess and Excesses of Vision:
Women and Transgression in Japanese Myth. Japanese Journal of
Religious Studies. 18 (1): 3–22.
[4] CHLUP, R. 2009. Struktura´lnı´ antropologie vcˇera a dnes: Sto let
Claude Le´vi-Strausse I. Religio: Revue pro religionistiku. 1: 3–37.
[5] CHLUP, R. 2009. Struktura´lnı´ antropologie vcˇera a dnes: Sto let
Claude Le´vi-Strausse II. Religio: Revue pro religionistiku. 2: 155–
185.
[6] Kodzˇiki: japonske´ my´ty. 2007. Bratislava: CAD Press.
[7] LE´VI-STRAUSS, C. 2007 Struktura´lnı´ antropologie - dveˇ. Praha:
Argo.
[8] LE´VI-STRAUSS, C. 2006. Mythologica I: Syrove´ a varˇene´. Praha:
Argo.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
149
150
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Obraz druhe´ho: prˇ´ıklady z francouzsky´ch deˇjin
(kontext a promeˇny)
Pavel Sitek
Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd a Katedra roma´nsky´ch jazyku˚, Fakulta filozoficka´,
Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni,
[email protected]
Image of the Other: examples from the French
history
(context and transformations)
Abstract—Following text deals with the problems of relationships between the French society and ´the other´. The
emphasis is put on the context and discourses of political
elites during the 19th and 20th century that influenced the
creations and the transformations of structured representations not only of ´the other´ but also of ´itself´. ´The other´ was
connected to different menaces and anxiety about ´(national)
identity´, with a cultural and social thread. In this article we
propose three examples to demonstrate that perception of
´the other´ changes during the time in dependence on the
context.
Key Words—France, public discourses, alterity, ´the other´,
immigration, 19th and 20th century
I. „MY A ONI“
ˇ
KAZDE´ spolecˇnosti a kulturˇe existovaly a budou
existovat hranice mezi „my a oni“. Antropologie,
ktera´ do centra reflexe umı´stila take´ jinakost, tak zu˚sta´va´
socia´lnı´ veˇdou, ktera´ nabı´zı´ veˇdecke´ za´veˇry nutne´ pro
vy´klad a pochopenı´ „soucˇasne´ho sveˇta“. Tento prˇ´ıspeˇvek
nevycha´zı´ z analy´z prima´rnı´ch dat. Jde o urcˇitou synte´zu usilujı´cı´ o prˇedstavenı´ neˇkolika du˚lezˇity´ch fenome´nu˚
z oblasti alterity na prˇ´ıkladu francouzske´ zkusˇenosti. Tento
postup by meˇl v prve´ rˇadeˇ prˇedstavit teoreticke´ uchopenı´
fenome´nu jinakosti francouzsky´m filosofem Paulem Ricoeurem a jeho interpretaci doplneˇnou o historicky´ rozmeˇr
fenome´nu „my a oni“. V druhe´ rˇadeˇ, na vybrany´ch prˇ´ıkladech uka´zat v historicke´ perspektiveˇ promeˇny na´hledu
na toho „druhe´ho“ na diskursivnı´ u´rovni. V rˇadeˇ trˇetı´
by prˇedcha´zejı´cı´m postupem meˇlo dojı´t k ilustraci vlivu
verˇejny´ch diskursu˚ na vytva´rˇenı´ strukturovany´ch reprezentacı´ toho „druhe´ho“ a za´rovenˇ relativizovat zakorˇeneˇne´
stereotypy v oblasti imigracˇnı´ch ota´zek. Za cˇtvrte´ konecˇneˇ
se pokusı´m na takto vystaveˇne´m za´kladeˇ dojı´t k urcˇity´m
generalizacı´m.
V
PRˇI´STUP K FENOME´NU „TOHO DRUHE´HO“
Vztah k „druhe´mu“, jak tvrdı´ J.-F. Bayart, autor publikace Iluze identity (Bayart 1996), je ve sve´ podstateˇ
jednı´m z ustavujı´cı´ch momentu˚ kazˇde´ spolecˇnosti. (Bayart 2008: 205) Povaha fenome´nu jinakosti a toho druhe´ho
jsou v centru rˇady antropologicky´ch, sociologicky´ch i
historicky´ch vy´zkumu˚. V tomto cˇla´nku je za za´kladnı´
vy´chodisko povazˇova´no uchopenı´ tohoto fenome´nu francouzsky´m filosofem Paulem Ricoeurem. Z jeho za´veˇru˚
plyne, zˇe v tradicˇnı´m dialekticke´m rozdeˇlenı´ na „my
a oni“ existuje hranice, ktera´ je svou povahou dvojı´,:
„(. . . ) vlastnı´ ja´ obsahuje jinakost [toho „druhe´ho“, pozn.
autora] do te´ mı´ry, zˇe ani jedno nemu˚zˇe by´t promy´sˇleno
bez druhe´ho, nebot’ jedno procha´zı´ druhy´m (. . . ).“ (Ricoeur 2003: 14) Prˇi interpretaci te´to citace vyply´va´, zˇe
urcˇite´ „ja´“, potazˇmo urcˇite´ „my“ se definuje na za´kladeˇ
urcˇity´ch skutecˇnostı´. Toto „ja´“, a tedy i „my“, jehozˇ „ja´“
je soucˇa´stı´, je vsˇak za´rovenˇ definova´no a vymezova´no prostrˇednictvı´m toho „druhe´ho“, tedy prostrˇednictvı´m „oni“.
Prˇi vy´zkumu, at’ jizˇ urcˇite´ho kolektivnı´ho „my“, nebo
kolektivnı´ho „oni“, a urcˇity´ch obrazu˚, at’ jizˇ „sebe sama“,
nebo obrazu „druhe´ho“, je nezbytneˇ nutne´ mı´t sta´le na
pameˇti cˇtyrˇi u´rovneˇ, ktere´ francouzsky´ arabista a politolog
Bruno Etienne shrnuje na´sledujı´cı´mi ota´zkami: Jak vidı´m
„druhe´ho“?, Jak „druhy´“ vidı´ mne?, Jak vidı´m sa´m sebe?
Jak „druhy´“ vidı´ sa´m sebe? (Etienne 2007: 329)
DU˚LEZˇITOST KONTEXTU
Jelikozˇ v prˇedkla´dane´m textu jsou prezentova´ny prˇ´ıklady
obrazu „druhe´ho“ z francouzsky´ch deˇjiny, je nutne´ na
za´kladeˇ vy´sˇe uvedene´ kra´tke´ u´vahy polozˇit ota´zku, kdo ve
francouzske´m kontextu prˇedstavuje kategorii „my“ a kdo
„oni“, konkre´tneˇji: kdo jsem „ja´“ a kdo ten „druhy´“?
Odpoveˇd’ nemu˚zˇe by´t jednoznacˇna´, nebot’ je jiste´, zˇe
v urcˇite´m kulturneˇ-spolecˇenske´m kontextu existuje velke´
mnozˇstvı´ „my“ a velke´ mnozˇstvı´ „oni“. Prˇesto, obecneˇ
lze rˇ´ıci, zˇe za´sadnı´ kolektivnı´ „my“ prˇedstavuje ve fran˘ Francouzi, ktere´ se vymezuje
couzske´ spolecˇnosti my
vu˚cˇi „oni“ prˇisteˇhovalci, kam jsou ale za´rovenˇ obvykle
zahrnova´ni i potomci prˇisteˇhovalcu˚, kterˇ´ı cˇasto disponujı´
francouzsky´m sta´tnı´m obcˇanstvı´m, a jsou tedy oficia´lneˇ
take´ Francouzi. Prˇicˇemzˇ, „oni“ je v kontextu neˇkolika
poslednı´ch desı´tek let zosobneˇno prˇisteˇhovalci ze severnı´
Afriky a jejich potomky, prˇedevsˇ´ım pak Alzˇ´ırˇany, jejichzˇ
prˇ´ıtomnost je vy´znamnou cˇa´stı´ francouzske´ho verˇejne´ho
mı´neˇnı´ vnı´ma´na jako proble´m.
ˇ I´KLADY Z FRANCOUZSKY´CH DEˇJIN
PAVEL SITEK: OBRAZ DRUHE´HO: PR
Nicme´neˇ, „koncepce „druhe´ho“, reflexe hranic dane´ho „my“ a vztahy k druhe´mu jsou, vı´ce nezˇ jaka´koliv
jina´ problematika, spojene´ s historickou zkusˇenostı´ (. . . ).“
(Schnapper 1998: 24) To ve skutecˇnosti znamena´, zˇe
v za´vislosti na historicky´ch podmı´nka´ch docha´zı´ k za´niku
stary´ch a ke vzniku novy´ch hranic. (Wihtol de Wenden
1996: 153) Vymezit prˇesneˇ kategorii toho „druhe´ho“,
anizˇ bychom vymezili urcˇity´ historicky´ moment, je velice
komplikovane´, ne-li nemozˇne´, nebot’ v pru˚beˇhu cˇasu ma´
kategorie toho „druhe´ho“ velmi promeˇnlivy´ charakter. To
logicky znamena´, zˇe prˇed Alzˇ´ırˇany a jejich potomky nutneˇ
toho „druhe´ho“ zosobnˇoval neˇkdo jiny´.
Ota´zku, kdo byl take´ povazˇova´n za „druhe´ho“,
se pokusı´m zodpoveˇdeˇt v na´sledujı´cı´ cˇa´sti prˇ´ıspeˇvku, a
to prostrˇednictvı´m trˇ´ı prˇ´ıkladu˚ z 19. stoletı´ zasazeny´ch,
s ohledem na mozˇnosti rozsahu textu, do velice schematicky nastı´neˇny´ch kontextu˚, abych posle´ze prˇedstavil
soucˇasny´ stereotypnı´ pohled na toho „druhe´ho“. Prˇedevsˇ´ım pu˚jde o shrnutı´ popisu obrazu utva´rˇene´ho na u´rovni
diskursu˚, jejichzˇ drzˇiteli byly prˇedevsˇ´ım francouzske´ politicke´ a intelektua´lnı´ elity. Tedy obrazu jedincu˚, kterˇ´ı
obecneˇ slouzˇili jako veˇdomy´ cˇi neveˇdomy´ prostrˇedek k vymezenı´ a definova´nı´ sebe sama; spolecˇensky´ch, kulturnı´ch
i geograficky´ch hranic. Obrazu toho, kdo byl vnı´ma´n, zobrazova´n a popisova´n prˇedevsˇ´ım jako nebezpecˇ´ı a hrozba.
II. VYBRANE´ PRˇI´KLADY
19. STOLETI´
Vy´chozı´m bodem reflexe je skutecˇnost, zˇe diskursy sˇ´ırˇ´ıcı´
urcˇite´, specificky zabarvene´ reprezentace migracı´ vnı´mane´
jako proble´m, se ve francouzske´m verˇejne´m prostoru
objevily azˇ v poslednı´ch dvou desetiletı´ 19. stoletı´. Tedy
v dobeˇ, kdy se u´zemı´ Francie plosˇneˇ rozsˇ´ırˇilo nejen
na´rodnı´ veˇdomı´, ale take´ vymezova´nı´ cizincu˚ vu˚cˇi tomu,
kdo byl povazˇova´n nebo kdo se povazˇoval za Francouze:
„Imigrace se jako „proble´m“ objevila ve francouzsky´ch
verˇejny´ch diskursech mezi le´ty 1880–1900, tedy v dobeˇ,
kdy vstoupil do sˇirsˇ´ıho poveˇdomı´ rozdı´l mezi cizincem
a Francouzem.“ (Noiriel 2007b: 17)
Z te´to skutecˇnosti plynou na´sledujı´cı´ ota´zky: Kdo
byl povazˇova´n za toho „druhe´ho“ prˇed tı´m, nezˇ se v centru za´jmu objevil cizinec? Kdo byl prˇedstavova´n jako
nebezpecˇny´ pro francouzskou spolecˇnost a slouzˇil jako
veˇdomy´ cˇi neveˇdomy´ na´stroj vymezenı´ sebe sama? V jake´m
kontextu byl tento obraz formova´n?
NEBEZPECˇNY´ VESNICˇAN
19. stoletı´ je obdobı´ plne´ hluboky´ch transformacı´, kontinuit i diskontinuit vy´voje francouzske´ spolecˇnosti, zmeˇn
politicky´ch rezˇimu˚ cˇi vzniku ru˚zny´ch ideologicky´ch
a mysˇlenkovy´ch proudu˚. Z tohoto komplexnı´ho momentu
vybereme jen neˇkolik, pro na´sˇ vy´klad relevantnı´ch fenome´nu˚. Za prve´ jde o vy´voj politicke´ sce´ny, ktery´ byl
mezi lety 1814–1830 ovlivnˇova´n rezˇimem prvnı´ a druhe´
restaurace, v jehozˇ cˇele sta´l nejprve kra´l Ludvı´k XVIII.
151
(kra´lem mezi lety 1814–1815–1824) a posle´ze Karel X.
(1824–1830). [Samozrˇejmeˇ s vy´jimkou takzvany´ch sto
dnı´ Napoleona Bonaparteho (brˇezen azˇ cˇerven 1815).] Je
evidentnı´, zˇe v za´vislosti na Velke´ francouzske´ revoluci
vykrystalizovala nova´ spolecˇnost, ktera´ teprve se znacˇny´mi obtı´zˇemi hledala vhodne´ politicke´ usporˇa´da´nı´. V cˇele
s kra´lem a dvoukomorovy´m parlamentem skla´dajı´cı´ho se
z Poslanecke´ sneˇmovny a Sneˇmovny pairu˚ se z Francie
meˇla sta´t konstitucˇnı´ monarchie. (De´mier 2000: 17–77)
Pro obdobı´ restaurace je vsˇak prˇ´ıznacˇny´ politicky´ rezˇim
navracejı´cı´ se k vla´deˇ zosobneˇne´ kra´lem, ktery´ symbolizoval princip autority vycha´zejı´cı´ z kra´lovske´ tradice ve
Francii, a odmı´tajı´cı´ suverenitu lidu. (Carpentier a Lebrun
2000: 267) Z rˇecˇene´ho plyne, zˇe za vla´dy Ludvı´ka XVIII.
se ve Francii zrodil velmi specificky´ politicky´ rezˇim, jehozˇ
politicke´ elity usilovaly o vymaza´nı´ symbolu˚ revoluce
(Furet 2007: 21–25), a tı´m take´ o na´vrat ke stare´mu rezˇimu
(ancien re´gime). Prˇes tuto skutecˇnost je cˇa´st vla´dy Ludvı´ka
XVIII. (mezi lety 1815–1821) hodnoceno jako obdobı´
libera´lnı´. (Furet 2007: 47)
Tendence smeˇrˇujı´cı´ francouzskou spolecˇnosti ke
stare´mu rezˇimu vrcholily za vla´dy kra´lova bratra tedy
Karla X., do neˇhozˇ sve´ nadeˇje vkla´daly ultraroayaliste´,
nebot’ prˇedstavoval potenciona´lnı´ mozˇnost podpory pro
realizaci jejich pla´nu˚. Uskupenı´ ultraroyalistu˚ se formovalo od roku 1815 prˇedevsˇ´ım z jedincu˚, kterˇ´ı nesouhlasili
s rezˇimem Ludvı´ka XVIII. Postoje jim vlastnı´ je smeˇrˇovaly proti individualismu ve spolecˇnosti. Podporovali
aktivity cı´rkve a tradicˇnı´ rozdeˇlenı´ spolecˇnosti. Vyzna´vali
ekonomicky´ protekcionismus prˇed liberalismem a za´rovenˇ
se staveˇli proti technicke´mu pokroku transformujı´cı´ se
spolecˇnosti. Mezi dalsˇ´ı charakteristiky tohoto proudu lze
zarˇadit prˇedevsˇ´ım zdu˚raznˇova´nı´ konzervativnı´ch hodnot
(naprˇ. v oblasti na´bozˇenstvı´ cˇi usporˇa´da´nı´ spolecˇnosti) cˇi
podporou cı´rkve. Ultraroyaliste´ se za´rovenˇ snazˇili vyprofilovat svy´m patriotismem, a to prˇedevsˇ´ım vu˚cˇi libera´lu˚m
a stoupencu˚m Napoleona. Za´kladnı´ charakteristiky ultraroyalisticke´ho proudu ucˇinily z ultraroyalistu˚ extre´mnı´
pravici, ktera´ se beˇhem prvnı´ fa´ze druhe´ restaurace propracova´vala k du˚lezˇity´m postu˚m v administrativeˇ, aby ovla´dla
politicky´ zˇivot ve 20. letech 19. stoletı´. (Demier 2000:
93–101) V podobne´m politicke´m ovzdusˇ´ı nebyl prostor
pro chudsˇ´ı a neurozene´ vrstvy spolecˇnosti. V politicke´m
rezˇimu restaurace sˇlo prˇedevsˇ´ım o to, aby byl lid udrzˇen
mimo politickou moc, mimo participaci na politicke´m
zˇivoteˇ. (Demier 2000: 78)
Za druhe´, v obdobı´ mezi lety 1789–1815 prosˇla
francouzska´ spolecˇnost za´sadnı´mi prˇemeˇnami. Vznikly
nove´ politicko-spolecˇenske´ struktury, zpu˚soby smy´sˇlenı´,
nove´ kolektivnı´ i individua´lnı´ identity, nove´ reprezentace.
Prˇes drasticke´ zmeˇny vyprovokovane´ revolucı´ se vsˇak
uka´zalo, zˇe uvnitrˇ francouzske´ spolecˇnosti zu˚staly ru˚zne´
neprˇekonatelne´ hranice. (Charle 1991: 15–16)
Jiny´m du˚lezˇity´m rysem Francie pocˇa´tku 19. stoletı´
byl jejı´ prˇedevsˇ´ım zemeˇdeˇlsky´ charakter. Vı´ce nezˇ 80 %
obyvatelstva zˇilo na venkoveˇ. Velka´ francouzska´ revoluce
navı´c znacˇneˇ prˇispeˇla k prˇipouta´nı´ venkovske´ho obyvatelstva k pu˚deˇ, cozˇ zpu˚sobilo, zˇe migrace mezi meˇsty a
152
ANTROPOWEBZIN 3/2010
venkovem byly znacˇneˇ oslabeny. (Demier 2000: 38–44) To
ve skutecˇnosti vedlo k izolaci venkova od zˇivota ve meˇsteˇ.
Ke kontaktu mezi meˇstem a venkovem pak prˇispı´valy jen
pracovnı´ sı´ly souvisejı´cı´ s na´ru˚stem francouzske´ho pru˚myslu a cˇa´stecˇne´ industrializace francouzske´ spolecˇnosti
mezi lety 1815–1820. V ra´mci industrializace bylo totizˇ
zapotrˇebı´ novy´ch pracovnı´ch sil, ktere´ cˇasto pocha´zely
pra´veˇ z venkova. (Demier 2000: 83)
Za´veˇrem mu˚zˇeme rˇ´ıci, zˇe s ohledem na uvedeny´
kontext nenı´ nijak prˇekvapive´, zˇe v po-revolucˇnı´ dobeˇ
byly v centru pozornosti elit nikoli cizinci, ale vesnicˇane´zemeˇdeˇlci. V ocˇ´ıch vzdeˇlany´ch elit neprˇedstavovalo venkovske´ obyvatelstvo soucˇa´st vzdeˇlane´ „civilizace“. Pohrda´nı´ obyvateli z venkova bylo patrne´ prˇedevsˇ´ım u parˇ´ızˇsky´ch elit. Vesnicˇane´ byli popisova´ni jako rasa hlupa´ku˚,
s nepochopitelny´m jazykem, jako lide´ blı´zcı´ zvı´rˇatu˚m.
(Noiriel 2007b: 54)
„NEBEZPECˇNY´“ DEˇLNI´K
Rezˇim restaurace byl svrzˇen v revolucˇnı´m roce 1830. Mezi
za´sadnı´ podneˇty mimo jine´ take´ patrˇ´ı i prˇijetı´ narˇ´ızenı´,
ktera´ upravovala a zprˇ´ısnˇovala zˇivot ve verˇejne´m prostoru (jako prvnı´ byla zprˇ´ısneˇna kontrola tisku). Ucˇineˇne´
kroky postavily cˇa´st verˇejne´ho mı´neˇnı´ proti kra´li Karlu
X. a jeho stoupencu˚m. Prˇedevsˇ´ım pak libera´lneˇ smy´sˇlejı´cı´
novina´rˇske´ elity, mlade´ studujı´cı´ jedince i deˇlnı´ky, cozˇ
vyu´stilo do revoluce, ke ktere´ dosˇlo v cˇervenci roku 1830
v pru˚beˇhu takzvany´ch trˇ´ı slavny´ch dnu˚ 28., 29. a 30.
cˇervence roku 1830. Tato revoluce ve skutecˇnosti prˇinesla
dominujı´cı´ postavenı´ libera´lnı´ burzˇoazie. (Carpentier a
Lebrun 2000: 271) Z nasˇeho pohledu je du˚lezˇite´, zˇe
v obdobı´ cˇervencove´ monarchie byla zviditelneˇna ota´zka
socia´lnı´ch proble´mu˚. (Demier 2000, Noiriel 2007b)
Je patrne´, zˇe opozicˇnı´ hlasy vu˚cˇi vlivu ultraroyalistu˚
vycha´zely prˇedevsˇ´ım od libera´lu˚ reprezentovany´ch prˇedevsˇ´ım mlady´mi lidmi, kterˇ´ı se profilovali beˇhem prvnı´
poloviny 20. let. Mladı´ libera´love´ pocha´zejı´cı´ nejcˇasteˇji
ze strˇednı´ch vrstev spolecˇnosti byli znacˇneˇ pragmaticˇtı´.
Pozˇadovali pra´vnı´ sta´t a reprezentativnı´ vla´du, ktera´ by
disponovala neza´vislostı´ na panovnı´kovi. Jejich mysˇlenky
byly tedy namı´rˇeny proti stylu vla´dy Bourbonu˚, a nikoli
konstitucˇnı´ monarchii jako takove´. Stoupenci tohoto smeˇru
take´ usilovali o mozˇnost svobodneˇ a verˇejneˇ vyjadrˇovat
sve´ mysˇlenky a stanoviska. Jako prostrˇedek jim pak slouzˇily prˇedevsˇ´ım noviny Le Globe i Le National. (Demier
2000: 104–116)
25. cˇervence 1830 podepsal Karel X. cˇtyrˇi narˇ´ızenı´,
ktera´ meˇla naprˇ´ıklad u´plneˇ zredukovat svobodu tisku.
Neˇkterˇ´ı novina´rˇi, soustrˇedeˇnı´ kolem Adolpha Thierse napsali protest proti zminˇovany´m kroku˚m, cozˇ zapu˚sobilo
jako neprˇ´ıma´ vy´zva k revoluci. Mezi stoupenci zmeˇn
a sta´vajı´cı´ho rezˇimu dosˇlo ke strˇetu˚m, ktere´ prˇerostly v revoluci. V ulicı´ch Parˇ´ızˇe byly staveˇny barika´dy a docha´zelo
k poulicˇnı´m boju˚m. Prˇes ru˚zne´ lavı´rova´nı´ stoupencu˚ Karla
X. a snahu nale´zt urcˇity´ kompromis, ktery´ by panovnı´ka
udrzˇel u moci, dosˇlo k vı´teˇzstvı´ opozice nad represivnı´mi
slozˇkami rezˇimu. (Demier 2000: 117–119)
Vedle zmeˇny politicke´ho rezˇimu je du˚lezˇite´ upozornit
na skutecˇnost, zˇe mezi lety 1815–1848 dosˇlo v ra´mci
industrializace k vy´razne´mu na´ru˚stu pocˇtu deˇlnı´ku˚, prˇedevsˇ´ım pak v Parˇ´ızˇi. Mezi lety 1825–1845 je pak viditelneˇ
prˇesouva´na pozornost z vesnicˇanu˚ na parˇ´ızˇske´ chude´, nejcˇasteˇji deˇlnicke´ obyvatelstvo. Je evidentnı´, zˇe ve 40. letech
postupneˇ kulminuje prˇesun pozornosti z vesnicˇanu˚, jako
teˇch „druhy´ch“ a nebezpecˇny´ch, na chude´ obyvatelstvo,
prˇedevsˇ´ım pak na to parˇ´ızˇske´. Ota´zka „divne´ho“ vesnicˇana
samozrˇejmeˇ sta´le existovala, ale jizˇ nebyla tolik v centru
za´jmu elit, nebot’ ji nahradily ota´zky spojene´ s deˇlnı´ky
a s hrozbou, kterou prˇedstavujı´. S tı´mto prˇesunem pozornosti se za´rovenˇ zacˇal rozvı´jet za´jem o socia´lnı´ proble´my
chudy´ch vrstev meˇstske´ho obyvatelstva. Toto te´ma bylo
prˇedevsˇ´ım v pru˚beˇhu cˇervencove´ monarchie te´meˇrˇ vsˇudyprˇ´ıtomne´, nebot’ o socia´lnı´ proble´my zacˇali projevovat
za´jem i neˇkterˇ´ı intelektua´love´. Dı´ky vyda´va´nı´ jejich knih
byla poprve´ socia´lnı´ ota´zka uchopena v psane´m textu
a prˇedstavena ve verˇejne´m prostoru. Tento za´jem o socia´lnı´
ota´zky se odrazil naprˇ´ıklad i v „kra´sne´“ literaturˇe, kde
nova´ generace spisovatelu˚ reflektovala ve svy´ch textech
kazˇdodennost chudy´ch vrstev. (Noiriel 2007b: 56–57)
Ve 40. letech byly ve francouzske´ spolecˇnosti jasneˇ
vyry´sovane´ dva protipo´ly oddeˇlene´ hranicemi. V ocˇ´ıch
dobovy´ch elit sˇlo prˇedevsˇ´ım o to, zˇe na jedne´ straneˇ
se nacha´zely „kulturnı´ “ vzdeˇlane´ elity, tedy ti co ve
skutecˇnosti sˇ´ırˇily diskursy o rozdeˇlenı´ spolecˇnosti. A na
straneˇ druhe´ ti, co ke vzdeˇla´nı´ prˇ´ıstup nemeˇli a byli
tedy povazˇova´ni za nekulturnı´, tedy nejprve vesnicˇane´zemeˇdeˇlci a pozdeˇji chude´, deˇlnicke´ obyvatelstvo z vybrany´ch cˇa´stı´ meˇst. Obeˇ tyto spolecˇenske´ vrstvy byly elitami
povazˇova´ny za nebezpecˇnou hrozbu. Avsˇak jizˇ revoluce
1848 uka´zala, zˇe se z teˇchto nevzdeˇlany´ch a nebezpecˇny´ch
vrstev spolecˇnosti staly vrstvy, ktere´ postupneˇ dosahovaly
urcˇite´ mı´ry vzdeˇla´nı´. Dı´ky vzdeˇla´nı´, mysˇleno prˇedevsˇ´ım
cˇtenı´ a psanı´, se mohly chude´ vrstvy spolecˇnosti cˇa´stecˇneˇ
bra´nit proti verˇejny´m diskursu˚m elit a bojovat proti ponizˇujı´cı´m obrazu˚m sebe sama v nich obsazˇeny´ch. (Noiriel
2007b: 59–61)
„NEBEZPECˇNY´“ ITAL
Francouzsky´ historik Ge´rard Noiriel nahlı´zˇ´ı na na´rodnostnı´
hnutı´ jako na zvla´sˇtnı´ formu politicke´ mobilizace. Z tohoto
du˚vodu se zajı´ma´ prˇedevsˇ´ım o jedince, kterˇ´ı jej iniciovali,
o argumenty, ktere´ byly pouzˇ´ıva´ny (prˇedevsˇ´ım historizujı´cı´
a jazykove´), a da´le se soustrˇedı´ na to, jaky´m zpu˚sobem tito
jedinci usilovali o dosazˇenı´ svy´ch cı´lu˚ a uzna´nı´ sve´ pozice
a svy´ch pozˇadavku˚. (Noiriel 2006: 75) I z tohoto du˚vodu
hovorˇ´ı o „integraci na´roda“ (Noiriel 2001, 2007a,b), ktera´
vstupuje do ra´mce nasˇ´ı interpretace, nebot’ dalsˇ´ı prˇ´ıklad
pocha´zı´ z obdobı´ trˇetı´ francouzske´ republiky, jejı´zˇ existence je vymezena lety 1870–1940. Za´kladnı´ osu budova´nı´
sta´tu tvorˇil antiklerikalismus, tedy to, zˇe republika byla
prˇedevsˇ´ım laicka´. Dalsˇ´ı, a snad i du˚lezˇiteˇjsˇ´ı osou trˇetı´
republiky byl na´rodnostnı´ princip a podmı´nky pro realizaci
„pra´v cˇloveˇka a obcˇana“.
ˇ I´KLADY Z FRANCOUZSKY´CH DEˇJIN
PAVEL SITEK: OBRAZ DRUHE´HO: PR
V ra´mci „integrace na´roda“ musely republika´nstvı´ a noveˇ budovana´ prˇ´ıslusˇnost k republice proniknout
do smy´sˇlenı´ lidı´ a vytvorˇit za´kladnı´ hodnoty obcˇanu˚.
Za´kladnı´m na´strojem bylo sˇkolstvı´, tedy prostrˇedek pro
„vsˇteˇpova´nı´ “ (Bourdieu 1998) hodnot republiky mlady´m
obcˇanu˚m. (Demier 2000, Sitek 2007) Republika´nske´ elity
pocˇa´tku trˇetı´ republiky se domnı´valy, zˇe pro vytvorˇenı´
jednotne´ho na´rodnı´ho sta´tu je nezbytne´ zacˇlenit i ty,
kterˇ´ı byli dlouho vyloucˇeni. (Noriel 2001,2007b, 2010)
Samozrˇejmeˇ, zˇe sˇlo o chudsˇ´ı obyvatelstvo, o zemeˇdeˇlce,
obyvatele venkova cˇi deˇlnı´ky, kterˇ´ı byli po dlouhou dobu,
jak jsme mohli videˇt, vnı´ma´ni jako hrozba pro spolecˇnost.
Dı´ky rozvoji pı´semne´ kultury, zvysˇova´nı´ gramotnosti obyvatel venkova, sˇ´ırˇenı´ dennı´ho tisku, ktery´ jesˇteˇ
v obdobı´ druhe´ho cı´sarˇstvı´ byl cˇten prˇedevsˇ´ım vzdeˇlanou
elitou, rozvoji zˇeleznice, ktera´ propojila Parˇ´ızˇ i s nejvzda´leneˇjsˇ´ımi mı´sty Francie, mohly politicke´ elity trˇetı´
republiky vytvorˇit na´stroje, pro vy´sˇe zminˇovanou „integraci“. Vyuzˇily k tomu samozrˇejmeˇ jizˇ zminˇovanou vy´uku,
nebo da´le take´ pouzˇ´ıva´nı´ jednoho oficia´lnı´ho jazyka, tedy
francouzsˇtiny, rozvoj posˇtovnı´ch sluzˇeb, vytvorˇenı´ podmı´nek pro svobodu tisku, a jeho distribuci do cele´ Francie
a vsˇem spolecˇensky´m vrstva´m. Tisk sehra´l velice du˚lezˇitou
u´lohu. Nejenzˇe vy´znamneˇ prˇispeˇl k zacˇleneˇnı´ vsˇech vrstev
spolecˇnosti do jednoho na´rodnı´ho verˇejne´ho prostoru, ale
take´ vytvorˇil urcˇite´ stereotypy, ktere´ se etablovaly v kolektivnı´ch prˇedstava´ch prostrˇednictvı´m sˇ´ırˇenı´ nena´visti vu˚cˇi
cizincu˚m. Sˇlo prˇedevsˇ´ım o definova´nı´ toho, jacı´ jsou
Francouzi, Neˇmci, tula´ci, hornı´ci, domorodci cˇi vrazi.
Specificky definovane´ stereotypneˇ zobrazovane´ „postavy“
se ve skutecˇnosti objevovaly v prˇ´ıbeˇzı´ch zalozˇene´m na
stejne´m za´kladu. Francouz byl prezentova´n jako hrdina,
nebo obeˇt’, zatı´mco cizinec jako agresor a primitivnı´ divoch, cozˇ v prˇedstava´ch cˇtena´rˇu˚ vytva´rˇelo hranice mezi
„my a oni“. (Noiriel 2010: 76–82) Tyto stereotypy, prˇedevsˇ´ım pak negativnı´ obraz nebezpecˇne´ho a po smrti
Francouzu˚ lacˇnı´cı´ho „Itala s nozˇem“ zakorˇenili v 80.
letech 19. stoletı´, tedy v pru˚beˇhu hluboke´ ekonomicke´
krize. (Noiriel 2010: 91) Tı´mto vy´vojem vznikl prostor
pro imigraci vnı´manou jako proble´m, nebot’ zosobneˇnı´m
toho „druhe´ho“ se stal cizinec. Na prˇelomu stoletı´ sˇlo
prˇedevsˇ´ım o levne´ pracovnı´ sı´ly z Ita´lie a Belgie, ktere´
pracovaly na u´zemı´ Francie. Nena´vist vu˚cˇi zahranicˇnı´m
deˇlnı´ku˚m z Ita´lie pak krystalizovala prˇedevsˇ´ım v 80. a 90.
letech 19. stoletı´. (Noiriel 2007b, 2010)
Z urcˇite´ho pohledu mu˚zˇe by´t vyvrcholenı´m te´to
nena´visti masakr italsky´ch deˇlnı´ku˚ pracujı´cı´ch na solny´ch
polı´ch poblı´zˇ meˇsta Aigues-Mortes, ktere´ se nacha´zı´ na
pobrˇezˇ´ı Strˇedozemnı´ho morˇe na jihu Francie. 17. srpna
1893 rozbourˇeny´ dav Francouzu˚ usmrtil 8 italsky´ch deˇlnı´ku˚ a na 50 jich zranil. (Noiriel 2010: 9)
Mezi cizinci a francouzsky´mi obcˇany docha´zelo od
80. let 19. stoletı´ k cˇasty´m sra´zˇka´m (v 80. letech jich bylo
kolem 60, v 90. letech pak jizˇ kolem 100). (Noiriel 2010:
71) Tyto strˇety tak v poslednı´ch dvou desetiletı´ch 19. stoletı´ nebyly ve francouzske´ spolecˇnosti nicˇ´ım neobvykly´m. Vy´jimecˇnost strˇetu˚ v Aigues-Mortes spocˇ´ıva´, mimo
jine´, v tom, zˇe vsˇichni agresorˇi disponovali francouzsky´m
153
sta´tnı´m obcˇanstvı´m a vsˇichni napadenı´ a usmrcenı´ meˇli
obcˇanstvı´ italske´. (Noiriel 2010: 71) Nicme´neˇ: osobnı´
pohnutky ke spa´chane´mu na´silı´ sehra´ly take´ du˚lezˇitou
u´lohu. Francouzsky´ historik G. Noiriel, ktery´ jednu ze
svy´ch studiı´ veˇnoval pra´veˇ vrazˇda´m v Aigues-Mortes,
pouzˇ´ıva´ koncept socio-historie, ktery´ da´va´ prostor „lidem
z masa a kostı´“ (Noiriel 2006). Z tohoto du˚vodu prova´dı´
hlubokou analy´zu loka´lnı´ spolecˇnosti meˇsta, aby pochopil,
jaky´m zpu˚sobem dosˇlo ke strˇetu mezi Francouzy a Italy,
a jake´ motivace agresoru˚ vedly azˇ ke smrti 8 Italu˚. S tı´mto
rozmeˇrem se vsˇak nespokojuje. Vyjadrˇuje na´zor, zˇe tuto
trage´dii modernı´ch francouzsky´ch deˇjin je nutne´ zarˇadit do
kontextu procesu zdu˚razneˇne´ „integrace francouzske´ho na´roda“, kde se odra´zˇejı´ i socio-historiı´ preferovane´ „vztahy
na da´lku“. (Noiriel 2010: 72) Du˚vodem vy´sˇe uvedene´ho
konstatova´nı´ je, zˇe komunitu v Aigues-Mortes – v dobeˇ
druhe´ho cı´sarˇstvı´ (1852–1870) nedotcˇenou „na´rodnı´ identitou“ – vy´razneˇ ovlivnily za´sadnı´ ekonomicke´, socia´lnı´
i politicke´ zmeˇny ve francouzske´ spolecˇnosti v pru˚beˇhu
70. a 80. letech 19. stoletı´. (Noiriel 2010: 24) Jejich
soucˇa´stı´ byla pra´veˇ i „integrace na´roda“, v jejı´mzˇ ra´mci
docha´zelo k i legitimizaci na´silı´, pokud bylo pouzˇito ve
prospeˇch na´rodnı´ho „my“. (Noiriel 2010: 87) To znamena´, zˇe k masakru v Aigues-Mortes dosˇlo v klı´cˇove´m
okamzˇiku konstruova´nı´ francouzske´ „na´rodnı´ identity“1 .
(Noiriel 2010: 257) „Od 80. let 19. stoletı´ sta´t zapocˇal
doopravdy vstupovat do kazˇdodennı´ho zˇivota obcˇanu˚, bud’
prˇ´ımo prostrˇednictvı´m institucı´ (penı´ze, pra´vo, sˇkola. . . ),
nebo neprˇ´ımo prostrˇednictvı´m tisku, ktery´ vytva´rˇel prˇ´ıbeˇhy,
zˇe Francouzi jsou hrdinove´ (nebo obeˇti). Ale integrace
do na´rodnı´ho sta´tu ve francouzske´ spolecˇnosti probı´hala
velice ru˚znorodeˇ. Z tohoto du˚vodu bylo uzˇ´ıva´nı´ mysˇlenky
na´roda velice odlisˇne´ v kazˇde´m socia´lnı´m prostrˇedı´.“
(Noiriel 2010: 257)
20. STOLETI´
„NEBEZPECˇNY´“ ARAB, SEVEROAFRICˇAN, ALZˇ´IRˇAN
Poslednı´ prˇ´ıklad prˇekracˇuje zpocˇa´tku definovane´ ota´zky.
V tuto chvı´li se zameˇrˇ´ım na obraz, ktery´ ve francouzske´
spolecˇnosti vy´razneˇ zakorˇenil a dominuje do soucˇasnosti.
V tomto smyslu jsou du˚lezˇita´ 80. le´ta, kdy se objevuje
neˇkolik za´sadnı´ch skutecˇnostı´. Za prve´ v pru˚beˇhu 80. let
se uka´zalo, zˇe v za´vislosti na promeˇna´ch francouzske´
spolecˇnosti postupneˇ zacˇala nejen v oblasti imigracˇnı´ch
ota´zek vyvsta´vat nova´ te´mata, nove´ debaty a situace. Nove´
podmı´nky vedly k tomu, zˇe politicke´ elity nebyly na noveˇ
pokla´dane´ ota´zky prˇipraveny odpovı´dat. Te´to situace pak
vyuzˇila krajnı´ pravicova´ Na´rodnı´ fronta, ktera´ do centra
sve´ argumentace umı´stila pra´veˇ imigraci a neschopnost
vla´d rˇesˇit situaci v te´to oblasti. (Wihtol de Wenden 2006a:
470) Za druhe´, konkre´tneˇji, kontext pocˇa´tku 80. let rozsˇ´ırˇil
imigracˇnı´ ota´zky o dveˇ nove´ u´rovneˇ. Prvnı´ souvisela
s uzavrˇenı´m hranic, nebot’proble´my zpu˚sobene´ nepropustnostı´ hranic Francouzske´ republiky zvy´sˇily pocˇet nelega´l1 Vı´ce o prˇ´ıstupu k fenome
´ nu „na´rodnı´ identity“ (Noriel 2007a,b, Sitek
2009, 2010).
154
nı´ch prˇisteˇhovalcu˚. Druhou prˇedstavuje te´ma2 integrace
prˇisteˇhovalcu˚ a jejich potomku˚ do spolecˇnosti, ktera´ se
stala ve skutecˇnosti na delsˇ´ı dobu dominujı´cı´m te´matem
imigracˇnı´ch ota´zek ve Francii. (Wihtol de Wenden 2006a)
Za trˇetı´, v roce 1981 nastoupil na post prezidenta Franc¸ois
Mitterrand – prvnı´ levicovy´ prezident pa´te´ republiky,
jehozˇ manda´t je vymezen lety 1981–1995. Prˇi realizaci
politicke´ho programu socialistu˚ nemeˇl Mitterrand zcela
volnou ruku, nebot’se francouzsky´ politicky´ syste´m setkal,
a to hned dvakra´t, s novou zkusˇenostı´, ktera´ se nazy´va´
„la cohabitation“.3 Za cˇtvrte´, v 80. letech docha´zı´ ve francouzske´m kontextu ke strˇ´ıda´nı´ pravicovy´ch a levicovy´ch
vla´d, a navı´c imigrace v tomto obdobı´ jasneˇ vytycˇovala
hranice mezi obeˇma po´ly politicke´ho spektra. (Re´mond
1996: 827) Uprostrˇed na´zorovy´ch rozdı´lu˚ se tak nacha´zeli
i prˇisteˇhovalci a prˇ´ıstup k nim, jako jeden z hlavnı´ch
bodu˚ ideologicky´ch neshod. Pravo-leve´ strˇ´ıda´nı´ u moci
se tak vy´razneˇ promı´talo do imigracˇnı´ politiky. Te´meˇrˇ
kazˇda´ nova´ parlamentnı´ veˇtsˇina po usednutı´ do lavic Na´rodnı´ho shroma´zˇdeˇnı´ prˇedstavila svou vizi a koncepci pro
rˇesˇenı´ imigracˇnı´ch ota´zek. Zde je du˚lezˇite´ prˇipomenout,
zˇe kazˇda´ z teˇchto vla´d, at’ uzˇ levicova´, nebo pravicova´,
se cˇasto vymezovala vu˚cˇi svy´m prˇedchu˚dcu˚m z druhe´
strany politicke´ho spektra prostrˇednictvı´m navrhovany´ch
rˇesˇenı´, z nichzˇ neˇktera´ bych oznacˇil za „u´plneˇ“ nova´, jina´
naopak za „staronova´“ a prezentovana´ jako „u´plneˇ“ nova´.
V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ se prˇijata´ opatrˇenı´ nejcˇasteˇji ty´kala
podmı´nek vstupu, pobytu, pra´ce na u´zemı´ Francie nebo
zı´ska´va´nı´ sta´tnı´ho obcˇanstvı´. Neschopnost vla´d nabı´dnout
urcˇita´ rˇesˇenı´ a prˇijata´ rozhodnutı´, ktera´ byla cˇasto nejista´
a kontraproduktivnı´, vytvorˇila ve verˇejne´m mı´neˇnı´ prostor
pro vzestup krajnı´ pravicove´ strany. Ta obnovila nacionalisticke´ diskursy a postavila svou argumentaci prˇedevsˇ´ım
na nebezpecˇnosti prˇisteˇhovalcu˚, kterˇ´ı ohrozˇujı´ francouzskou „na´rodnı´ identitu“. Takto strukturovana´ argumentace
zajistila Na´rodnı´ fronteˇ znacˇny´ u´speˇch na francouzske´
politicke´ sce´neˇ. Navı´c diskursy Na´rodnı´ fronty vy´znamneˇ
prˇispeˇly k vytvorˇenı´ obrazu „druhe´ho“, ktery´m se stal
Arab, Severoafricˇan, Alzˇ´ırˇan. (Weil 2004a, Wihtol de
Wenden 2006a, 2007) Za pa´te´, Francie od poloviny 70. let
procha´zela obdobı´m, ktere´ bylo charakteristicke´ prˇedevsˇ´ım
reprezentacı´ prˇ´ıtomnosti jako konce ekonomicke´ konjunktury („trˇicet slavny´ch let“) a prˇ´ıchodu „krize“, ostatneˇ jako
u prˇedcha´zejı´cı´ch prˇ´ıkladu˚ v obdobı´ po Velke´ francouzske´
revoluci, krizi ve 40. letech, cˇi 80. azˇ 90. letech 19. stoletı´.
Tyto okolnosti vedli k prosazenı´ se Na´rodnı´ fronty
(FN), ktera´ byla zalozˇena v roce 1972. Azˇ do roku 1983 se
tato strana ucha´zela o prˇ´ızenˇ volicˇu˚ a jejich hlasy s velky´m
neu´speˇchem. (Winock 2003: 282) Situace se postupneˇ
zmeˇnila a Na´rodnı´ fronta si zı´skala cˇa´st verˇejne´ho mı´neˇnı´,
a to v kontextu ekonomicke´ a hospoda´rˇske´ krize, velke´ho
na´ru˚stu nezameˇstnanosti a socia´lnı´ch proble´mu˚, ktere´ byly
doprova´zeny rasisticky´mi postoji vu˚cˇi prˇisteˇhovalcu˚m cˇi
novy´ch ota´zek v oblasti imigrace, na ktere´ politicke´ elity
2V
sociologicke´m slova smyslu. Viz (McCombs 2009).
jde o nutnou spolupra´ci prezidenta a premie´ra, z nichzˇ
kazˇdy´ na´lezˇ´ı k jine´mu politicke´mu spektru.
3 Kohabitace:
ANTROPOWEBZIN 3/2010
nebyly schopne´ nale´zt odpoveˇdi. Ve sve´ re´torice nabı´zela
FN „vysneˇnou a idea´lnı´ Francii“, ktera´, dle Le Penova
argumentace, je bez prˇisteˇhovalcu˚. Hlavnı´ argumentace
FN tak ve skutecˇnosti spocˇ´ıvala v jake´si vy´meˇneˇ hlasu˚
za to, zˇe Na´rodnı´ fronta se postara´ o odchod imigrantu˚.
Le Pen se zameˇrˇil prˇedevsˇ´ım na neevropske´ imigranty,
kterˇ´ı byli v lepenovske´ re´torice zodpoveˇdnı´ za ohrozˇenı´
Francie. (Noiriel 2007b: 626) Na´hled FN prˇila´kal do
volebnı´ho ta´bora prˇedevsˇ´ım ty volicˇe, kterˇ´ı byli urcˇity´m
zpu˚sobem zasazˇeni postupujı´cı´ krizı´. V jejich ocˇ´ıch Le Pen
prˇedstavoval politika, ktery´ vystihuje jejich mı´neˇnı´ o du˚vodech vlastnı´ho neuteˇsˇene´ho stavu. Sˇlo prˇedevsˇ´ım o volicˇe,
kterˇ´ı veˇrˇili, zˇe je mozˇne´ jednoduchy´mi prostrˇedky vyrˇesˇit
komplikovanou situaci. (Re´mond 1995: 768) Na u´speˇchu
FN nesou velky´ podı´l take´ me´dia, prˇedevsˇ´ım televize a
ra´dia, ktera´ da´vala Le Penovi dostatek prostoru a cˇasu na
obhajobu svy´ch mysˇlenek, nebo nadsazeneˇ informovala
o neˇktery´ch skutecˇnostech, nebot’ od roku 1984 Le Pen
prˇedstavoval na televiznı´m trhu produkt, ktery´ doka´zal
zajistit vysokou sledovanost, protozˇe verˇejne´ mı´neˇnı´ projevilo o Le Penovy na´zory velky´ za´jem. Prˇi svy´ch vystoupenı´ch se Le Pen identifikoval s diva´ky, nebot’ hovorˇil
o spolecˇny´ch proble´mech v prvnı´ osobeˇ mnozˇne´ho cˇ´ısla,
tedy o proble´mech „na´s Francouzu˚“. (Noiriel 2007b: 627)
Je evidentnı´, zˇe pra´veˇ v 80. letech 20. stoletı´ zı´skala
jinakost opeˇt silnou negativnı´ konotaci a hranice mezi „my
a oni“ zacˇala naby´vat vy´razneˇjsˇ´ıch rozmeˇru˚. Po tomto
zlomu byl ten „druhy´“ umı´steˇn, za znacˇne´ho prˇispeˇnı´
Na´rodnı´ fronty a me´diı´, do centra prozˇ´ıvane´ krize. Tato
skutecˇnost byla a je na´sobena´ tı´m, zˇe u „druhe´ho“ byly
patrne´ hluboke´ socia´lnı´ proble´my, jako masivnı´ nezameˇstnanost. Prˇisteˇhovalci se tak v kolektivnı´ch prˇedstava´ch
stali prˇ´ıcˇinou „krize“. Pracovnı´ sı´ly ze zahranicˇ´ı, prˇedevsˇ´ım vsˇak ze severnı´ Afriky, ktere´ byly verˇejneˇ negativneˇ
oznacˇova´ny, zacˇaly by´t spojova´ny s obavami o na´rodnı´
identitu, s kulturnı´ a socia´lnı´ hrozbou.
III. ZA´VEˇR
Na prvnı´m prˇ´ıkladu jsme mohli videˇt, zˇe v kontextu porevolucˇnı´ a po-napoleonske´ doby byli v centru pozornosti
elit prˇedevsˇ´ım vesnicˇane´-zemeˇdeˇlci, kterˇ´ı pro „civilizovane´“ elity neprˇedstavovali soucˇa´st vzdeˇlane´ „civilizace“
a byli vnı´ma´ni te´meˇrˇ jako „ne-lide´“. Na druhe´m prˇ´ıkladu
bylo zjevne´, zˇe ve 40. letech byla hranice mezi „kulturnı´mi
a nekulturnı´mi“ jedinci jasneˇ vymezena s tı´m ovsˇem, zˇe
v centru pozornosti bylo prˇedevsˇ´ım chude´, hlavneˇ pak
to parˇ´ızˇske´ deˇlnicke´ obyvatelstvo. Trˇetı´ prˇ´ıklad na´m uka´zal, zˇe v kontextu vı´ceme´neˇ stabilizovane´ trˇetı´ republiky
a v kontextu budova´nı´ a sˇ´ırˇenı´ na´rodnostnı´ho poveˇdomı´
se do centra pozornosti dostali cizinci, prˇedevsˇ´ım pak
zahranicˇnı´ pracovnı´ sı´ly z Ita´lie ale i Belgie, ktere´ do
Francie migrovaly za pracı´. Konecˇneˇ ve cˇtvrte´m prˇ´ıkladu
bylo evidentnı´, zˇe v 80. letech 20. stoletı´ zı´skala po obdobı´
prosperity jinakost opeˇt silnou negativnı´ konotaci a hranice mezi „my a oni“ zacˇala opeˇt naby´vat vy´razneˇjsˇ´ıch
rozmeˇru˚. Za znacˇne´ho prˇispeˇnı´ Na´rodnı´ fronty a me´diı´
byl ten „druhy´“ opeˇt umı´steˇn do centra prozˇ´ıvane´ krize
ˇ I´KLADY Z FRANCOUZSKY´CH DEˇJIN
PAVEL SITEK: OBRAZ DRUHE´HO: PR
a obav z budoucı´ho vy´voje. Tı´m „druhy´m“ se pak staly
pracovnı´ sı´ly ze zahranicˇ´ı, prˇedevsˇ´ım vsˇak ze severnı´
Afriky. Severoafricˇane´ byli verˇejneˇ negativneˇ oznacˇova´ni
a zacˇali by´t spojova´ni s obavami o „na´rodnı´ identitu“
a spojeni s kulturnı´ a socia´lnı´ hrozbou. Nastı´neˇne´ prˇ´ıklady se zdajı´ by´t velmi rozdı´lne´ a zda´nliveˇ nemajı´ nic
spolecˇne´ho. Nicme´neˇ prˇi pozorneˇjsˇ´ım pohledu nacha´zı´me
urcˇite´ podobnosti, ktere´ mohou relativizovat prˇedstavy
o tom „druhe´m“. Pokud bych se pokusil tyto podobnosti
zobecnit, ucˇinil bych na´sledujı´cı´ trˇi generalizace.
1) PRˇESUN POZORNOSTI DLE DOBOVY´CH VY´ZEV
V prve´ rˇadeˇ jde o prˇesun pozornosti na ru˚zne´ jedince,
vrstvu cˇi skupinu obyvatelstva v dane´m historicke´m momentu. To ve skutecˇnosti znamena´, zˇe obraz „druhe´ho“ se
ve spolecˇnosti meˇnı´ dle dobovy´ch vy´zev, jezˇ jsou urcˇova´ny
mnohy´mi faktory (naprˇ´ıklad v za´vislosti na politicky´ch
rozhodnutı´ch, politicko-media´lnı´ch diskursech, transformacı´ spolecˇnosti, ekonomicky´ch ota´zka´ch i mezina´rodnı´m
kontextu). Z ru˚zny´ch du˚vodu˚ jsou pak v centru pozornosti
vzˇdy ru˚znı´ jedinci nebo skupiny, kterˇ´ı „disponujı´ “ urcˇitou
jinakostı´ a na ktere´ je v za´vislosti na rozlicˇny´ch motivacı´ch
ve verˇejny´ch diskursech zameˇrˇova´na pozornost.
2) DLOUHODOBA´ CˇASOVA´ PERSPEKTIVA A KONTEXT
Druhe´ zobecneˇnı´ souvisı´ a navazuje na prvnı´. Je totizˇ
nutne´ videˇt, zˇe v dlouhodobe´ cˇasove´ perspektiveˇ se
ukazuje, zˇe negativnı´ stereotypy toho „druhe´ho“ byly
v kolektivnı´ch prˇedstava´ch spojova´ny, mimo jine´, take´
s vesnicˇany, deˇlnı´ky pak take´ Italy, ale i Pola´ky, Sˇpaneˇly
nebo s Portugalci, kterˇ´ı se ve vybrany´ch obdobı´ch take´
objevovali na prˇednı´ch strana´ch tisku a v projevech politicky´ch elit, nebot’ jejich kultura se zda´la by´t „integracˇnı´
prˇeka´zˇkou“ stejneˇ tak, jak je vnı´ma´n naprˇ´ıklad isla´m
v soucˇasnosti. To za prve´ znamena´, zˇe v oblasti „druhe´ho“
ota´zky stejne´ho ra´zu prˇetrva´vajı´, avsˇak vzˇdy jsou dle
dobovy´ch vy´zev prˇena´sˇeny na jine´ skupiny obyvatelstva
v jiny´ch souvislostech, kde se v ru˚zny´ch kontextech
objevujı´ a propojujı´ ota´zky na´bozˇenske´, ota´zky spojene´
s politicky´mi vy´zvami cˇi socia´lnı´mi proble´my. Za druhe´
pak v ra´mci teˇchto ota´zek z ru˚zny´ch du˚vodu˚ dominujı´
vybrana´ te´mata. Tato te´mata, respektive zpu˚sob jejich
uchopenı´ a prezentace, se za´sadneˇ odra´zˇejı´ na povaze
prˇedstav o prˇisteˇhovalectvı´ a podı´lejı´ se na transformacı´ch
strukturovany´ch reprezentacı´ toho „druhe´ho“. V tomto
bodeˇ se ukazuje, zˇe na´hled na jedince odjinud se v cˇasove´
perspektiveˇ meˇnı´ a prˇisteˇhovalec ma´ jine´ atributy, a to
pod vlivem kontextu. To za´rovenˇ znamena´, zˇe nejen prˇi
zkouma´nı´ imigracˇnı´ch ota´zek, ale take´ v politicke´ praxi by
nemeˇl urcˇity´ stereotyp toho „druhe´ho“ v dane´m obdobı´
slouzˇit jako vy´chodisko pro reflexe cˇi praxi, nebot’ je
zatı´zˇen velmi zkresleny´mi kolektivnı´mi i individua´lnı´mi
reprezentacemi prozˇ´ıvane´ reality.
155
3) KDO JE TO TEN DRUHY´?
Na obecne´ u´rovni bych se odva´zˇil vyja´drˇit mysˇlenku, zˇe
ve skutecˇnosti jde sta´le o neˇkoho, kdo je jiny´, s odlisˇny´mi
vlastnostmi, pu˚vodem, kulturou, barvou ku˚zˇe atd. Tedy
jedinec cˇi skupina, ktery´/a´ je velice du˚lezˇity´/a´ v procesu „uzna´nı´“ a identifikacı´, avsˇak jehozˇ/jı´zˇ prˇ´ıtomnost
se v kontextu urcˇite´ krize jevı´ jako velmi komplikovana´,
nebezpecˇna´, nechteˇna´.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] BAYART, J-F. 1996. L´Illusion identitaire. Paris: Fayard.
[2] BAYART, J-F. 2008. Comparer en France. Petit essai
d´autobiographie disciplinaire. Politix. Revue des sciences sociales
du politique 83: 203–208.
[3] BOURDIEU, P. 2001. Langage et pouvoir symbolique. Paris: Fayard.
[4] CARPENTIER, J. a LEBRUN, F. 2000. Histoire de France. Paris:
Le Seuil.
[5] DEMIER, F. 2000. La France du XIXe si`ecle: 1814–1914. Paris: Le
Seuil.
[6] ETIENNE, B. 2007. Repre´sentations me´diatiques et discours politique sur l´e´tranger immigre´. in Immigrances. L´immigration en
France au XXe si`ecle. Ed. Stora, B. a Temime, E. Paris. Hachette.
[7] FURET, F. 2007. Francouzska´ revoluce II. Ukoncˇit revoluci. Od
Ludvı´ka XVIII. po Julese Ferryho. (1815–1880). Praha. Argo.
[8] McCOMBS, M. 2009. Agenda Setting. Nastolova´nı´ agendy: masova´
me´dia a verˇejne´ mı´neˇnı´. Praha: Porta´l.
[9] MILZA, P. a BERSTEIN, S. 2006. Histoire de la France au XXe
si`ecle. De 1974 a` nos jours. Bruxelles: E´ditons Complexe.
[10] NOIRIEL, G. 2010. Le massacre des Italiens. Agues-Mortes,
17 aoˆut 1893. Paris: Fayard.
[11] NOIRIEL, G. 2007a. A quoi sert „l´identite´ nationale“. Marseille:
Agone.
[12] NOIRIEL, G. 2007b. Immigration, antise´mitisme et racisme en
France (XIXe –XXe si`ecle). Discours publics, humiliation prive´es.
Paris: Fayard.
[13] NOIRIEL, G. 2006. Introduction a` la socio-histoire. Paris: La De´couverte.
[14] NOIRIEL, G. 2001. E´tat, nation et immigration. Mesnil-surl´Estre´e: Gallimard-Folio.
[15] NOIRIEL, G. 1988. Le creuset franc¸ais. Histoire de l´immigration
XIXe -XXe si`ecle. Paris: Seuil.
[16] RE´MOND, R. 1996. Le XXe si`ecle. De 1918 a` 1995. Paris: Fayard.
[17] RICOEUR, P. 2003. Soi-mˆeme comme un autre. Paris: Le Seuil.
[18] RICOEUR, P. 2005. Parcours de la reconnaisance. Mesnil-surl´Estre´e: Gallimard-Folio.
[19] SCHNAPPER, D. 1998. La relation a` l´Autre. Au coeur de la
pense´e sociologique. Paris: Gallimard.
[20] SITEK, P. 2010. Francie a jejı´ celona´rodnı´ debata o na´rodnı´ identiteˇ.
Mezina´rodnı´ politika 34 (3): 33–35.
[21] SITEK, P. 2009. Francouzska´ krajneˇ pravicova´ Na´rodnı´ fronta a
imigracˇnı´ ota´zky v kontextu „krize“. Mezina´rodnı´ politika 33 (3):
25–28.
[22] SITEK, P. 2007. Kolonia´lnı´ diskurs trˇetı´ francouzske´ republiky
a jeho soucˇasne´ rezonance. in Vesele´ tropy. Ed. Lenk, L. a Svoboda,
M. 2007. Praha: Dokorˇa´n.
[23] SITEK, P. 2006. K problematice imigracˇnı´ch ota´zek ve Francii.
Cˇesky´ lid, Etnologicky´ cˇasopis 93 (4): 349–364.
[24] WEIL, P. 2004a. La France et ses e´trangers. L´aventure d´une
politique de l´immigration de 1938 a` nos jours. Mesnil-sur-l´Estre´e :
Gallimard-Folio.
[25] WEIL, P. 2004b. Qu´est-ce qu´ un Franc¸ais? Mesnil-sur-l´Estre´e:
Gallimard-Folio.
[26] WIHTOL DE WENDEN, C. 2007. Une histoire des banlieues: la
fabrice des territoires urbains. in Sortir des banlieues. Ed. Wihtol
de Wenden, C a Body-Gendrot, Sophie: 2007. Paris: nepublikovana´
verze.
[27] WIHTOL DE WENDEN, C. 2006a. Une logique de fermeture
double´e de la question de l´inte´gration. in Histoire des e´trangers et
de l´immigration en France. Ed. Lequin, Y. Paris: Hachette.
[28] WIHTOL DE WENDEN, C. 2006b. L´inte´gration des populations
musulmanes en France, trente ans d’e´volution. in Histoire de l´Islam
et des musulmans en France du Moyen Age a` nos jours. Ed.
Mohammed Arkoun. Paris. Albin Michel.
156
[29] WIHTOL DE WENDEN, C. 1996. L´Autre au quotidien. in
L´Autre: e´tudes re´unies pour Alfred Grosser. Ed. Badie, B. a Sadoun,
M. 1996. Paris: Presses de Sciences
[30] WIHTOL DE WENDEN, C. 1995a. France: les mirages de
l´immigration ze´ro. in L´Europe et toutes ses migrations. Ed. Wihtol
de Wenden, C. a de Tinguy, A. Bruxelles: E´ditions Complexe.
[31] WIHTOL de WENDEN, C. et al. 1994. Au miroir de l´autre. De
l´immigration a` l´integration en France et en Allemagne. Paris: Cerf.
[32] WIHTOL DE WENDEN, C. 1994. Le cas franc¸ais. in Au miroir de
l´autre. De l´immigration a` l´integration en France et en Allemagne.
Ed. Wihtol de Wenden et al. Paris: Cerf.
[33] WINOCK, M. 2003. La France politique. XIXe –XXe si`ecle. Paris:
Le Seuil.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
157
Romantismus, osvı´censtvı´ a fantasticky´ hrdina
Nikola Balasˇ
Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, Fakulta filozoficka´, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni,
[email protected]
Romanticism, Enlightenment and Fantastic Hero
Abstract—This article attempts to discover the roots of
fantastic literature. In comparison with popular opinion of
fantasy being a succesor of romanticism, this article shows
that the popular opinion constitutes only half of the truth.
Admittedly works of C. S. Lewis, J. R. R. Tolkien or
R. E. Howard share distinctive romantic elements – enmity
toward modernity, longing for traditional society or love
for the nature. Nevertheless there is a tangible evidence
that fantasy as a literary, movie or video game genre has
much in common with enlightenment world-view. Prime
example of this influence is the archetype of fantastic hero.
Usually individualistic in essence fantastic heroes confront
their nefarious adversaries in order emerge victoriously
in the end. With emphasis on autonomy and individual
authenticity behaviour of those literary heroes therefore
serves as a pattern for modern people to follow. Is fantasy
genre either to be understood as a sort of escapist literature
or as an user manual for living in modern world?
Key Words—fantastic literature, literary analysis, romanticism, enlightenment, fantastic hero, liminality
´ VOD
U
OZDNI´ 18. stoletı´, veˇk rozumu, strˇeda. Ve fantasy
filmu Dobrodruzˇstvı´ Barona Pra´sˇila od Terryho Gilliama sulta´novy sˇiky pra´veˇ doby´vajı´ blı´zˇe neurcˇene´, pravdeˇpodobneˇ evropske´, meˇsto. Te´to fiktivnı´ pseudo-Vı´dni
vla´dne za´stupce lidu, Jeho pru˚meˇrnost Horatio Jackson.
Jedna´ se vu˚bec o zajı´mavou postavu – nejprve smete
ze stolu sulta´novy na´vrhy na mı´r se slovy: „Trvaly´ mı´r
musı´ by´t zalozˇen na rozumu a veˇdecky´ch principech.“
Za´hy necha´ popravit hrdinske´ho du˚stojnı´ka, ktery´ s jednou zraneˇnou rukou znesˇkodnil sˇest neprˇa´telsky´ch kanonu˚
a osvobodil deset muzˇu˚ z turecke´ho zajetı´. Jackson vysveˇtluje sve´ rozhodnutı´: „Takove´ chova´nı´ demoralizuje rˇadove´
voja´ky a obcˇany, kterˇ´ı se snazˇ´ı zˇ´ıt prosty´, jednoduchy´
a nevy´jimecˇny´ zˇivot. Situace je prˇ´ılisˇ va´zˇna´, nezˇ aby ji
neˇjacı´ mimorˇa´dnı´ horlivci zteˇzˇovali.“ Nakonec se Jeho
pru˚meˇrnost vysmeˇje samotne´mu Baronu Pra´sˇilovi, protozˇe
ten prˇeci patrˇ´ı do poha´dek, a jako takovy´ tedy nemu˚zˇe by´t
skutecˇny´.
V Baronu Pra´sˇilovi a Horatiu Jacksonovi Terry
Gilliam vy´tecˇneˇ vykreslil dva po´ly. Na jedne´ straneˇ je
to Horatio Jackson, ktery´ zteˇlesnˇuje ducha osvı´censtvı´.
V jeho odmı´tnutı´ sulta´novy´ch mı´rovy´ch podmı´nek rezonuje Kantu˚v esej K veˇcˇne´mu mı´ru spolu s osvı´censky´m
prˇedpokladem poznatelnosti sveˇta veˇdou; poprava du˚stojnı´ka vyjadrˇuje odmı´tnutı´ roma´nove´ho hrdinstvı´; a vy´smeˇch Baronu Pra´sˇilovi je vy´smeˇchem poha´dce, protozˇe
P
aplikacı´ rozumu musı´me nutneˇ dojı´t k za´veˇru, zˇe poha´dka
a jejı´ nadprˇirozeno je jen zkreslenou vy´poveˇdı´ o realiteˇ. Na
druhe´ straneˇ je to Baron Pra´sˇil, poha´dkova´ postava, ktera´
prˇedstavuje fantazii a vsˇe, co Jacksonu˚v osvı´censky´ rozum
nemu˚zˇe prˇijmout. Le´ta´ na deˇlove´ kouli, plavı´ se na meˇsı´c,
zatancuje si s Venusˇ´ı a dı´ky sˇnˇupacı´mu taba´ku unikne
z u´trob velryby. Prostrˇednictvı´m Barona Pra´sˇila se Terry
Gilliam hla´sı´ k fantasy jako pokracˇovatelce romantismu a
jako protikladu k osvı´censtvı´. Tı´mto vsˇak vytva´rˇ´ı velmi
jednostranny´ pohled na zˇa´nr, nebot’ se domnı´va´m, zˇe na
fantasy nalezneme i mnoho z osvı´censtvı´. Prozkoumejme
nejprve romanticke´ korˇeny, ze ktery´ch modernı´ poha´dky
dosti pravdeˇpodobneˇ vyru˚stajı´.
ROMANTISMUS
O fantasy se cˇasto mluvı´ jako o u´nikove´m zˇa´nru. Byl to
John Ronald Reuel Tolkien, jeden ze dvou zakladatelu˚
zˇa´nru fantasy, ktery´ v u´niku videˇl klı´cˇovou funkci poha´dek, my´tu˚ a fantasticke´ literatury.
„A pokud necha´me fantazii‘ chvilku stranou, nemyslı´m
’
si, zˇe by se cˇtena´rˇ cˇi tvu˚rce poha´dkovy´ch prˇ´ıbeˇhu˚ meˇl kdy
stydeˇt za to, zˇe unikne‘ do stary´ch cˇasu˚: zˇe bude da´vat
’
prˇednost nejen draku˚m, ale i konı´m, hradu˚m, plachetnicı´m,
luku˚m a sˇ´ıpu˚m, nejen elfu˚m, ale i rytı´rˇu˚m, kra´lu˚m a kneˇzˇ´ım. Vzˇdyt’je koneckoncu˚ mozˇne´, aby raciona´lnı´ cˇloveˇk po
jiste´ u´vaze (naprosto nesouvisejı´cı´ s poha´dkou cˇi romancı´)
dospeˇl k zavrzˇenı´ – jezˇ u´nikova´‘ literatura naznacˇuje pou’
hy´m mlcˇenı´m – hodnot pokroku, jako jsou tova´rny, anebo
kulomety a bomby, ktere´ se zdajı´ by´t nejprˇirozeneˇjsˇ´ımi
a nejnevyhnutelneˇjsˇ´ımi, rˇekneˇme dokonce nejneu´prosneˇj’
sˇ´ımi‘ produkty oneˇch tova´ren.“ (Tolkien 1997: 135)
Tolkien zde vytycˇuje ostrou hranici mezi modernı´m
sveˇtem a litera´rnı´m zˇa´nrem, ktery´ nabı´zı´ cˇloveˇku u´tocˇisˇteˇ
prˇed tı´mto nehostinny´m sveˇtem. A Tolkien nebyl kritikem
pouze toho sˇpatne´ho, co modernı´ sveˇt zplodil. Kanadsky´
historik Norman Cantor doda´va´, zˇe Pa´n prstenu˚ rovneˇzˇ
zteˇlesnˇuje odpor vu˚cˇi mechanisticke´mu sta´tu a spolecˇnosti.
Podle neˇj je pu˚sobivy´m u´tokem na tzv. welfare state – sta´t
blahobytu, ktery´ se stal rozsˇ´ırˇenou praxı´ po druhe´ sveˇtove´
va´lce (Cantor 1993: 229–230).
Ra´d bych upozornil na sbornı´k, ktery´ v cˇeske´m
prˇekladu vysˇel v roce 2009, nazvany´ Pa´n prstenu˚ a filozofie. Tento sbornı´k da´le rozvı´jı´ Tolkienem nastaveny´
kurs antimodernı´ re´toriky. Theodore Schick na´s v neˇm
varuje prˇed modernı´mi technologiemi, jako jsou genetika,
robotika a nanotechnologie, Alison Milbankova´ pouzˇ´ıva´
vla´dnoucı´ho prstenu jako paralely k fetisˇizujı´cı´mu konzumerismu, Joe Kraus tvrdı´, zˇe trilogie stavı´ vy´znam tradice
158
proti rozkladnosti moderny, a Andrew Light v dı´le hleda´
ekologicke´ motivy a tak da´le (Bassham a Bronson 2009).
A nebyl to jen Tolkien, ktery´ z autoru˚ fantasy
psal v tomto proticivilizacˇnı´m duchu. Autor Narnie Clive
Staples Lewis vycha´zel ze stejny´ch za´kladu˚. Podle Cantora
videˇl Lewis sveˇt jako bojisˇteˇ mezi dobrem a zlem, zlem,
ktere´ je zteˇlesneˇno pra´veˇ materialismem, sobectvı´m a korupcı´. Modernı´ hodnoty nejsou zˇa´dny´m vı´teˇzstvı´m dobra,
ba naopak (Cantor 1993: 219).
Kdyzˇ se podı´va´me na samotne´ korˇeny idejı´ fantasy,
kritiku civilizace a technologiı´, jako jedny z prvnı´ch je
nalezneme u francouzske´ho filosofa Jeana-Jacquese Rousseaua, prˇedchu˚dce romanticke´ho hnutı´. Ve sve´m eseji
O pu˚vodu nerovnosti mezi lidmi Rousseau opakovaneˇ
lı´cˇ´ı rozkladnost zˇivota v civilizaci. V pasa´zˇi o prˇ´ırodnı´m
cˇloveˇku, Rousseau rˇ´ıka´:
„Chranˇme se tedy zameˇnˇovat divocha s lidmi, jezˇ ma´me
prˇed ocˇima. Prˇ´ıroda nakla´da´ se vsˇemi zˇivocˇichy odka´zany´mi na jejı´ pe´cˇi s takovou la´skou, jako by ukazovala, jak
je na toto postavenı´ zˇa´rliva´. Ku˚nˇ, kocˇka, by´k ba i osel majı´
v lese mnohem veˇtsˇ´ı vzru˚st, cele´ slozˇenı´ teˇla mohutneˇjsˇ´ı,
vı´c zˇivotnosti, sı´ly a odvahy nezˇ v domeˇ. Jakmile se stanou
doma´cı´mi, ztra´cejı´ polovinu svy´ch vy´hod; rˇekli bychom, zˇe
vsˇechna nasˇe starost, jak s teˇmito zvı´rˇaty zacha´zet a jak je
zˇivit, je jenom degeneruje. Stejneˇ je tomu s cˇloveˇkem. . . “
[a da´le] Zvla´sˇtnı´ prˇ´ıcˇinou toho, procˇ cˇloveˇk degeneroval
citelneˇji, je vsˇechno to pohodlı´, ktere´ si vytvorˇil a jemuzˇ
zvykl. (Rousseau 1978: 63)
Rousseau byl kritikem civilizace, stejneˇ jako byl
milovnı´kem prˇ´ırody. Podle estetika Karla Stibrala to byl
pra´veˇ Rousseau, kdo spolu s Anthony Ashley Cooperem,
trˇetı´m ve´vodou ze Shaftesbury, naucˇil Evropany vsˇ´ımat
si prˇ´ırody a milovat ji. Dı´ky obeˇma, ale zejme´na Rousseauovi, si Evropane´ zacˇali vsˇ´ımat hor, lesu˚, venkova
i divoky´ch za´koutı´ (Stibral 2005: 64, 84).
Kritika civilizace a la´ska k prˇ´ırodeˇ se sta´vajı´ za´kladem pro konstrukci fantasticky´ch sveˇtu˚. Zmı´neˇne´ motivy
doplnˇuje jesˇteˇ romanticky´ obdiv ke strˇedoveˇku, jehozˇ
podobu na sebe tyto sveˇty zpravidla berou. Bylo to v 19.
stoletı´, kdy se historikove´ zacˇali va´zˇneˇ zaobı´rat strˇedoveˇkem, ktery´ byl doposud vlivem renesancˇnı´ch a osvı´censky´ch filosofu˚ cha´pa´n jako temny´ (Cantor 1968: 56).
Obdiv romantiku˚ ke strˇedoveˇku jesˇteˇ doplnil jejich za´jem
o pohanskou minulost (Stibral 2005: 98). Jako by se
jednalo o na´vrat prˇed weberia´nske´ zbavenı´ sveˇta kouzla
(Weber 2009: 131), motiv, ktery´ Tolkien prˇi sve´ kritice
dı´la alzˇbeˇtı´nske´ho ba´snı´ka Michaela Draytona rovneˇzˇ postihnul.
„Prˇesto ma´m podezrˇenı´, zˇe tato minucio´znost ve
stylu moty´lu˚ a kveˇtin je take´ du˚sledkem racionalizace‘ ,
’
ktera´ promeˇnila kouzlo“ Elfie v pouhy´ klam a neviditelnost
v krˇehkost schopnou ukry´t se v petrklı´cˇi cˇi schoulit se
za listem tra´vy. Zda´ se, zˇe to vsˇechno prˇisˇlo do mo´dy
za´hy po velky´ch objevech, ktere´ ucˇinily sveˇt prˇ´ılisˇ
teˇsny´m pro elfy i lidi: v dobeˇ, kdy se na za´padeˇ lezˇ´ıcı´
magicka´ zem Hy Breasail zmeˇnila v pouhou Brazı´lii,
zemi fernambukove´ho drˇeva. (Tolkien 1997: 92)
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Vskutku, nenı´ horsˇ´ı veˇci, nezˇ kdyzˇ se legenda´rnı´
a tajemstvı´m oprˇedeny´ kontinent promeˇnı´ v nejveˇtsˇ´ıho
sveˇtove´ho exporte´ra drˇeva slouzˇ´ıcı´ho k vyra´beˇnı´ smycˇcu˚
pro strunne´ na´stroje a textilnı´ch barviv. Z legendy se sta´va´
soucˇa´st sveˇtove´ho kapitalismu.
I u druhe´ho zakladatele zˇa´nru, Roberta Ervina Howarda, nacha´zı´me ozveˇny romantiku˚ i Rousseaua. I Howard ve svy´ch povı´dka´ch unika´ do minulosti inspirovane´ rea´liemi strˇedoveˇke´ho sveˇta, ktery´ pro romantiky
zteˇlesnˇoval idea´l. Jeho barbarsˇtı´ hrdinove´, at’ jizˇ to byl
piktsky´ na´cˇelnı´k Bran Mak Morn, Brule kopinı´k, kra´l Kull,
nebo barbar Conan, jsou protiklady modernı´ch lidı´ a blı´zˇ´ı
se idea´lu Rousseauova usˇlechtile´ho divosˇstvı´. Howardovy
popisy jejich svalnaty´ch postav (rozumeˇj nedegenerovany´ch) nesmı´ chybeˇt v zˇa´dne´ povı´dce. Tito usˇlechtilı´ barbarˇi
vsˇak nevynikajı´ jen svy´mi fyzicky´mi zdatnostmi, ale jsou
i dusˇevneˇ vyspeˇlejsˇ´ı. Ve Veˇzˇi slona Howard pı´sˇe:
„ Cimmerˇan‘ [Conan] se rozhle´dl okolo sebe, znovu
’
zmaten vy´buchy zlomyslne´ho smı´chu, ktere´ vyvolala Kotha´ncova jı´zliva´ pozna´mka. Conan na te´to pozna´mce
neshleda´val celkem nic vesele´ho a zˇil v civilizovane´m
sveˇteˇ prˇ´ılisˇ kra´tce na to, aby pochopil krˇivolake´ mysˇlenı´
civilizovany´ch lidı´. Ti jsou bezohledneˇjsˇ´ı, me´neˇ cˇestnı´ a
proradneˇjsˇ´ı nezˇ ktery´koliv divoch. Civilizovanı´ lide´ jsou
totizˇ mnohem veˇtsˇ´ı hrubci a hulva´ti, protozˇe veˇdı´, zˇe takovı´
v za´sadeˇ mohou by´t, anizˇ hrozı´ nebezpecˇ´ı, zˇe jim za to
neˇkdo rozetne lebku.“ (Howard 2007: 32)
OSVI´CENSTVI´
Motivy u´niku do tradicˇnı´ spolecˇnosti, nezkazˇene´ civilizacı´, souvisejı´ s la´skou k prˇ´ırodeˇ a s ozˇivenı´m za´jmu
o pohanskou mytologii a opeˇtovne´ zakouzlenı´ sveˇta (Fuhrmann 2006: 38). Je tedy na fantasy neˇco, co by protikladu
mezi modernı´m a tradicˇnı´m, modernı´m a fantasticky´m
odporovalo? Neˇjaka´ anoma´lie? Neˇjaky´ vliv osvı´censtvı´?
Na zacˇa´tku zfilmovane´ho Barbara Conana z roku
1982 se objevuje cita´t z Nietzscheho Soumraku model:
„Co mne nezahubı´, sı´lı´ mne.“ (Nietzsche 1995: 8) Ota´zka,
kterou bychom si meˇli polozˇit, je, jak souvisı´ Nietzscheho
filosofie s fantasticky´m hrdinou. Mu˚zˇe na´m v tom pomoci
anglicky´ filosof Alasdair MacIntyre:
„Jestlizˇe vsˇak tito tvu˚rci a autorˇi sa´g nejsou protonietzschovici, jak je tomu s postavami, ktere´ zobrazujı´?
I zde je jasne´, zˇe Nietzsche musel mytologizovat da´vnou
minulost, aby udrzˇel svou vizi. Nietzsche lı´cˇ´ı aristokratickou touhu po sebe-uplatneˇnı´; Home´r a sa´gy ukazujı´ formy
uplatneˇnı´, jezˇ na´lezˇejı´ urcˇite´ roli a jezˇ tato role vyzˇaduje.
Ja´ se v he´rojsky´ch spolecˇnostech sta´va´ tı´m, cˇ´ım je, jen
skrze svou roli; je spolecˇensky´m, nikoliv individua´lnı´m
vy´tvorem. Kdyzˇ tedy Nietzsche projektuje svu˚j individualismus 19. stoletı´ do archaicke´ minulosti, ukazuje, zˇe to,
co vypadalo jako historicke´ ba´da´nı´, je ve skutecˇnosti jen
na´paditou litera´rnı´ konstrukcı´. Nietzsche nahrazuje fikce
osvı´censke´ho individualismu, jimizˇ tak pohrda´, snu˚sˇkou
vlastnı´ch individualisticky´ch fikcı´.“ (MacIntyre 2004: 154)
MacIntyre chce rˇ´ıci, zˇe Nietzsche vysveˇtluje postavenı´ sˇlechty zpu˚sobem, ktery´ je blizˇsˇ´ı osvı´censke´mu individualismu spı´sˇe nezˇ tomu, jakou skutecˇnou pozici meˇla
NIKOLA BALASˇ: ROMANTISMUS, OSVI´CENSTVI´ A FANTASTICKY´ HRDINA
tato sˇlechta v archaicky´ch cˇi jiny´ch tradicˇnı´ch kultura´ch.
Je to stejny´ zpu˚sob videˇnı´ minulosti jako u Thorsteina
Veblena, ktery´ neusta´ly´ boj o sebe-uplatneˇnı´ a prestizˇ
videˇl jako anachronismus, jejzˇ modernı´ elity zdeˇdily od
drˇ´ıveˇjsˇ´ı sˇlechty (Veblen 1999: 10). Podle jine´ho anglicke´ho
filosofa Johna Graye je Nietzsche dokonce zavrsˇitelem
osvı´censke´ho projektu (Gray 2007: 247–248).
A tento individualismus nacha´zı´me v rˇadeˇ fantasticky´ch prˇ´ıbeˇhu˚. Fantasticˇtı´ hrdinove´ zˇijı´ podle vlastnı´ch
mora´lnı´ch kodexu˚, borˇ´ı zkostnateˇle´ tradice a naplno si
zˇivot vychutna´vajı´. Kdyzˇ se Conan bavı´ s korza´rkou Belit,
rˇ´ıka´ jı´: „Poznal jsem mnoho bohu˚. Ti, kterˇ´ı je popı´rajı´,
jsou stejneˇ slepı´ jako ti, kterˇ´ı v neˇ veˇrˇ´ı prˇ´ılisˇ. . . Nevı´m
a nestara´m se o to. Dokud zˇiji, chci zˇ´ıt naplno. Chci
jı´st sˇt’avnate´ maso a pı´t silne´ vı´no, chci cı´tit zˇhave´ objetı´
zˇensky´ch pazˇ´ı a bla´znive´ vzrusˇenı´ boje, v neˇmzˇ se cˇepele
mecˇu˚ bly´skajı´ modrˇe a rudeˇ. Pak jsem spokojen.“ (Howard
2007: 129)
Conan vzhledem k okolnı´mu sveˇtu zˇije neva´zany´
zˇivot. Nenı´ pevnou soucˇa´stı´ zˇa´dne´ kultury, zˇa´dne´ spolecˇnosti, zˇa´dne´ komunity. Je vydeˇdeˇncem, ktery´ se jednou
plavı´ jako korza´r, jindy se veˇnuje zlodeˇjske´mu rˇemeslu,
jindy zase vla´dne domorody´m kmenu˚m a jindy se necha´va´
najı´mat jako zˇoldne´rˇ do va´lek. Tı´m vsˇ´ım a za´rovenˇ nicˇ´ım
je Conan. Nacha´zı´ se na okraji spolecˇenske´ struktury, ze
ktere´ zbavuje sveˇt zlorˇa´du˚. Jak napsal antropolog Victor
Turner:
„Lidova´ literatura se hemzˇ´ı symbolicky´mi postavami, jako jsou svatı´ zˇebra´ci‘ , trˇetı´ synove´‘ , malı´
’
’
’
krejcˇ´ıci‘ a hlupa´cˇci‘ , kterˇ´ı zbavujı´ drzˇitele vysoky´ch hod’
nostı´ a u´rˇadu˚ jejich honosnosti, a sesazujı´ je na u´rovenˇ obycˇejny´ch lidı´ a beˇzˇny´ch smrtelnı´ku˚. V tradicˇnı´m
westernu‘ jsme zase vsˇichni cˇetli o tajemne´m cizinci‘ bez
’
’
domova, majetku a jme´na, ktery´ znovu nastoluje etickou
a pra´vnı´ rovnova´hu v mı´stnı´ch mocenskopoliticky´ch vztazı´ch tı´m, zˇe odstranı´ nespravedlive´ sekula´rnı´ pa´ny‘ , jizˇ
’
utlacˇujı´ obycˇejne´ lidi.“ (Turner 2004: 109)
Conan a mnozı´ dalsˇ´ı, nejen Howardovi hrdinove´,
jsou teˇmito cizinci bez domova, permanentnı´mi obyvateli liminarity (McCullough).1 Avsˇak nejen litera´rnı´, ale
i hrdinove´ z fantasticky´ch pocˇ´ıtacˇovy´ch her sdı´lejı´ tuto
kvalitu. Ve hra´ch Baldur’s Gate a Stonekeepu hrajete
za postavy, jejichzˇ okrajovost je reprezentova´na tı´m, zˇe
vyru˚staly jako sirotci, v Elder Scrolls IV zacˇ´ına´ vasˇe
postava jako veˇzenˇ bez minulosti – a stejny´ zacˇa´tek ma´
i hra Arx Fatalis. V pru˚beˇhu her se tito hrdinove´ neusta´le
zlepsˇujı´, aby na konci hry mohli znicˇit hlavnı´ho zloducha,
zpravidla zteˇlesneˇne´ho temny´m bohem nebo zly´m cˇarodeˇjem. Koneckoncu˚ i Harry Potter je sirotkem, s nı´mzˇ se
v Kameni mudrcu˚ seznamujeme v dobeˇ, kdy se nacha´zı´
na okraji spolecˇnosti. A na hranicı´ch rˇa´du se pohybuje
i Aragorn – po neˇjakou dobu je na´m prˇedstavova´n jako
podivı´nsky´ tula´k. Ti vsˇichni sdı´lejı´ stejnou liminaritu,
acˇkoliv neˇktery´m se ji podarˇ´ı na konci prˇ´ıbeˇhu opustit
1 Mimo antropologicky
´ diskurs to byl Joseph McCullough, ktere´mu se
povedlo odlisˇit dva fantasticke´ podzˇa´nry na za´kladeˇ, ktery´ se podoba´
Turnerovu rozlisˇenı´ druhu˚ communitas. nema´ to neˇjaky´ pocˇesˇteˇly´ vy´raz?
159
a plneˇ se zacˇlenit do spolecˇenske´ struktury – Aragorn se
sta´va´ kra´lem Gondoru a Harry Potter bystrozorem.
ZA´VEˇR
Ukazuje se proto, zˇe fantasy je na jednu stranu deˇdicˇkou romanticke´ho sentimentalismu projektovane´ho do
prˇ´ızniveˇjsˇ´ı minulosti, na druhe´ straneˇ osvı´censke´ho individualismu projektovane´ho do postavy hrdiny. Hrdinove´
fantasy jsou azˇ na pa´r vy´jimek bytostny´mi individua´ly.
Majı´ prama´lo spolecˇne´ho s archaicky´mi cˇi strˇedoveˇky´mi
spolecˇnostmi. Jsou vy´plodem modernı´ho mysˇlenı´ vycha´zejı´cı´ho z osvı´censky´ch idejı´ autonomie – by´t vlastnı´m
pa´nem (Berlin 1999: 230), a individua´lnı´ autenticity –
vyzna´vat vlastnı´ zˇivotnı´ zpu˚sob (Taylor 2002: 44).
V soucˇasne´m sveˇteˇ, ktery´ je rˇadou myslitelu˚ vykla´da´n jako pluralisticky´, nemu˚zˇe existovat shoda ohledneˇ zˇivotnı´ch hodnot a cı´lu˚, proto se tak vsˇichni svy´m zpu˚sobem
nacha´zı´me v limina´rnı´m postavenı´. Na´sˇ spolecˇensky´ status
se proto blı´zˇ´ı tomu, ve ktere´m se v roma´nech nacha´zejı´
fantasticˇtı´ hrdinove´. Fantasy se zda´ by´t na´vodem pro
zˇivot, ktery´ je inspirova´n osvı´censky´m individualismem.
Vsˇichni jsme teˇmito limina´rnı´mi Robinsony, nesva´zany´mi
prˇedsudky ani tradicı´. Nasˇe pozna´va´nı´ sveˇta nesmı´ by´t
kolektivnı´, ny´brzˇ individua´lnı´ za´lezˇitostı´, a nasˇe kona´nı´
je urcˇova´no spolecˇnostı´ kontraktu, nikoliv statusu (Gellner 2005: 36). Na tomto mı´steˇ se hodı´ prˇirovna´nı´ k nacionalismu, ktere´ snad nenı´ prˇ´ılisˇ na´silne´. Ernest Gellner
tvrdil, zˇe nacionalismus se zrodil z potrˇeb Gesselschaft
(modernı´ spolecˇnosti), ale hovorˇ´ı jazykem Gemeinschaft
(Gellner 2005: 44). Fantasy, stejneˇ jako nacionalismus,
vznikla z potrˇeb a tuzˇeb modernı´ch lidı´.
Jakkoliv se to mu˚zˇe zda´t jasne´, fantasy nenı´ produktem lidı´ kompletneˇ odtrzˇeny´ch od reality, blouznivcu˚
touzˇ´ıcı´ch po minulosti, jak se na´m to cˇa´stecˇneˇ snazˇ´ı vnutit
ex-python Terry Gilliam.
PODEˇKOVA´NI´
Za neˇktere´ podneˇty, ktere´ prˇispeˇly k soucˇasne´ podobeˇ
prˇ´ıspeˇvku, vdeˇcˇ´ım diskutujı´cı´m z konference, zejme´na pak
Michalu Tosˇnerovi z Katedry antropologicky´ch a historicky´ch veˇd FF ZCˇU.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] BASSHAM, G. a E. BRONSON (ed.). 2009. Pa´n Prstenu˚ a filosofie:
Jedna kniha vla´dne vsˇem. Praha: Nakladatelstvı´ XYZ.
[2] BERLIN, I. 1999. Cˇtyrˇi eseje o svobodeˇ. Praha: Prostor.
[3] CANTOR, N. F. 1968. Medieval Historiography as Modern Political
and Social Thought. Journal of Contemporary History. 3(2): 55–73.
[4] CANTOR, N. F. 1993. Inventing the Middle Ages: The Lives, Works,
and ideas of the Great Medievalists of the Twentieth Century. New
York: Harper Perennial.
[5] FUHRMANN, H. 2006. Strˇedoveˇk je kolem na´s. Jinocˇany: H&H.
[6] GELLNER, E. 2005. Jazyk a samota. Wittgenstein, Malinowski
a habsburske´ dilema. Brno: CDK.
[7] GRAY, J. 2007. Enlightenment’s Wake. New York: Routledge.
[8] HOWARD, R. E. 2007. Conan I. Praha: Aurora.
[9] MacINTYRE, A. 2004. Ztra´ta ctnosti. Praha: OIKOYMENH.
[10] McCULLOUGH, J. A. The Demarcation of Sword and Sorcery. Prˇ´ıstupne´ na: <http://www.swordandsorcery.org/demarcation-of-swordand-sorcery.htm> Stazˇeno 30. rˇ´ıjna 2010.
160
[11] NIETZSCHE, F. 1995. Soumrak model. Praha: Votobia.
[12] ROUSSEAU, J. 1978. Rozpravy. Praha: Svoboda.
[13] STIBRAL, K. 2005. Procˇ je prˇ´ıroda kra´sna´? Esteticke´ vnı´ma´nı´
prˇ´ırody v novoveˇku. Praha: Dokorˇa´n.
[14] TAYLOR, Ch. 2002. „Politika uzna´nı´,“ in Multikulturalismus:
Zkouma´nı´ politiky uzna´nı´. Ed. A. Gutmannova´. Praha: Filosofia.
[15] TOLKIEN, J. R. R. 1997. Prˇ´ıbeˇhy z cˇarovne´ rˇ´ısˇe. Praha: Mlada´
Fronta.
[16] TURNER, V. 2004. Pru˚beˇh ritua´lu. Brno: Computer Press.
[17] VEBLEN, T. 1999. Teorie zaha´lcˇive´ trˇ´ıdy. Praha: Sociologicke´
nakladatelstvı´.
[18] WEBER, M. 2009. Metodologie, sociologie, politika. Praha: OIKOYMENH.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
161
Zˇena v tradicˇnej kultu´re Slovenska:
mensˇtrua´cia, panenstvo, materstvo
(so zameranı´m na necˇistotu a tabu)
Kamila Benˇova´
Katedra etnolo´gie a etnomuzikolo´gie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Konsˇtantı´na filozofa v Nitre,
[email protected]
Women in the traditional culture of Slovakia:
menstruation, virginity, motherhood
(with focus on uncleanness and taboo)
Abstract—The main thematic line of the article is the topic
of women in the traditional culture of Slovakia. The study
provides a brief overview of issues in social status and
roles of women in the context of economic and cultural
development of Slovak traditional rural society. In the next
phase draws attention to the three selected phenomena of a
female life, closely associated with the biological characteristics of women: menstruation, virginity and motherhood.
These three phenomena look as socio-cultural phenomena,
focusing mainly on their reflection in the system of values
and system of rituals in traditional culture. With the main
focus, to highlight the aspect of pollution (uncleanness) and
taboo, with these phenomena directly related. Final part
of the study is based on defining the pollution and taboo
as cultural universals and anthropological categories, and
then attempts to link these approaches with those selected
knowledge about traditional culture of Slovakia. The study
tries to synthesize, to analyze and partly to reinterpret
the ”old” informations in new context by using theoretical
anthropological concepts, for example classical approach
´sacred – profane´ (E´. Durkheim), symbolical approach of
´purity and pollution´ (M. Douglas), the symbolism of right
and left hand (R. Hertz), the concept of intermediarity (Sh.
B. Ortner). This all with using a feminist perspective and
suggestion on phenomenon of ambivalence related specifically
with all aspects of studied topic.
zˇeme oznacˇit’ ako nevyuzˇity´ v su´vislosti s ich d’alsˇou analy´zou.1 V tradicˇnej kultu´re sa na zˇenu vzt’ahovalo enormne´
mnozˇstvo prı´kazov a za´kazov, ktore´ v zˇivote muzˇa nenacha´dzame. V tejto rovine moˆzˇeme sledovat’ mnohe´ javy.
Ta´to sˇtu´dia sa zameriava na prvky zˇivota zˇeny, ktore´
su´ najmarkantnejsˇie spojene´ s fenome´nom necˇistoty a
tabuiza´cie. Zameriava sa na tri vybrane´ javy: mensˇtrua´ciu, panenstvo, materstvo, cˇerpaju´c informa´cie z prevazˇne
starsˇ´ıch spracovany´ch etnograficky´ch vy´skumov.
Vo svojom prı´spevku sa poku´sim pra´ve o derivovanie
urcˇite´ho typu poznatkov a cˇiastocˇne o ich novu´ reinterpreta´ciu, resp. d’alsˇiu interpreta´ciu. Sˇtu´dia je pokusom
o synte´zu a spa¨tnu´ analy´zu zisteny´ch poznatkov o zˇivote
zˇeny a javoch s nı´m su´visiacich v kontexte feministickej
perspektı´vy, s aplikovanı´m antropologicky´ch konceptov
sakra´lne – profa´nne (E´. Durkheim), cˇistoty a znecˇistenia
(M. Douglas), pravej a l’avej ruky (R. Hertz) a konceptu
intermedia´rnosti od Sherry Ortner. Prepojovacı´m momentom je sta´le prı´tomny´ fenome´n dvojznacˇnosti.
MENSˇTRUA´CIA
ENA ako samostatny´ objekt vy´skumu nebol nikdy
ˇ
v centre pozornosti slovenskej etnolo´gie. Zˇivot zˇeny (a
Z
muzˇa) bol v minulosti popisovany´ do tej miery, ako bola
Je pravdepodobne´, zˇe sa s prvou mensˇtrua´ciou dievcˇat’a
spa´jali urcˇite´ obsazˇnejsˇie magicko-ritua´lne praktiky, z ktory´ch sa vsˇak zachovali len fragmenty: dievcˇa malo prevliect’ bielizenˇ pomedzi tri priecˇky na rebrı´ku, aby mensˇtrua´cia netrvala dlhsˇie ako tri dni /Hont/ (Horva´thova´
1988: 479), matka prelozˇila posˇpinene´ spodne´ pra´dlo na
tretı´ schodı´k rebrı´ka vedu´ceho na povalu, aby to dievcˇa
malo len tri dni /Zvolen/, cˇi sa malo dievcˇa udriet’ po
jednom aj po druhom lı´ci, aby sta´le zostala taka´ pekna´
cˇervena´ /Michalovce/ (Michalkova´ 2004: 34) Potreba zabezpecˇit’ cˇo najkratsˇie trvanie mensˇtrua´cie svedcˇ´ı viac
o negatı´vnej konota´cii a o tom, zˇe tento stav nebol pre zˇenu
zˇelany´m a jeho na´sledky bolo nutne´ maxima´lne zmiernit’.
Zda´ sa vsˇak, zˇe menarche´ nebolo udalost’ou, ktora´ by
vy´znamny´m spoˆsobom menila spolocˇensky´ zˇivot dievcˇat’a
snaha popı´sat’a zrekonsˇtruovat’tradicˇnu´ kultu´ru Slovenska
vo vsˇeobecnosti, za´ujem sa su´stred’oval na rodinu ako taku´,
pretozˇe rodina (konkre´tne tzv. patriarcha´lna vel’korodina)
bola za´kladom vidieckej spolocˇnosti na u´zemı´ Slovenska.
Existuju´ vsˇak starsˇie vy´skumne´ zdroje a literatu´ra, z ktory´ch je mozˇne´ cˇerpat’ nielen vhodne´ informa´cie (i prı´padny´m cˇ´ıtanı´m medzi riadkami), ale ktory´ch potencia´l moˆ-
1 Popredna
´ slovenska´ etnologicˇka Emı´lia Horva´thova´ rozozna´va tri
fa´zy etnologicke´ho prı´stupu: 1) prvostupnˇova´ fa´za znamena´ spracovanie
etnologicke´ho materia´lu zı´skane´ho tere´nnym vy´skumom; 2) druhostupnˇova´ fa´za je ich d’alsˇie spracovanie vo forme analyticky´ch a syntetizuju´cich sˇtu´diı´, zalozˇeny´ch na kritickom vyhodnotenı´ materia´lu; 3) tretı´m,
a posledny´m stupnˇom su´ teoreticke´ sˇtu´die, ktore´ sa usiluju´, na za´klade
dosiahnute´ho stupnˇa poznania o urcˇite´ zovsˇeobecnenia, postihnutie za´konitostı´ atd’. (Horva´thova´ 1995: 134)
Key Words—woman in traditional culture, feminist perspective, menstruation, virginity, motherhood, uncleanness,
taboo, symbolical ambivalence
´ VODOM
U
162
alebo by bola predmetom komplexnejsˇieho obradove´mu
syste´mu prechodu. Znamena´ to, zˇe dospelost’ zˇeny nebola
priamo naviazana´ na biologicky´ rytmus zˇeny a nebola
explicitne spojena´ s jej pohlavnou dospelost’ou. Skutocˇne
dospelou sa zˇena v tradicˇnej kultu´re sta´vala azˇ symbolicky´m snˇatı´m venca a nasadenı´m cˇepca. Teda azˇ ked’
sa dievcˇa stalo niecˇiou manzˇelkou, stalo sa aj skutocˇnou
zˇenou.
Zjavny´ je ambivalentny´ charakter mensˇtrua´cie. Na
jednej strane znamenala zdravie zˇeny a evokovala jej
plodnost’, ako najviac cenenu´ zˇensku´ „vlastnost’“. Prve´
kvapky mensˇtruacˇnej krvi boli aj cˇastou su´cˇast’ou l’u´bostnej
ma´gie2 (Horva´thova´ 1988: 479), naprı´klad na´poja la´sky.
(Horva´thova´ 1995: 284) K jej pozitı´vam patrili aj jej
u´dajne´ liecˇebne´ vlastnosti (najma¨ bradavice), krv z prvej
mensˇtrua´cie sa pouzˇ´ıvala v kozmetike, mala zabranˇovat’
peha´m, vyra´zˇkam, sˇkvrna´m na pokozˇke. Mensˇtruacˇna´ krv
sa nazy´vala aj zˇensky´ kvet a mohla slu´zˇit’ na zvysˇovanie u´rodnosti stromov, regula´ciu pocˇtu detı´. Su´cˇasne
s pozitı´vnymi konota´ciami vsˇak bola mensˇtruuju´ca zˇena
pokladana´ za necˇistu´, a ty´m pa´dom v magickom zmysle
aj za nebezpecˇnu´, a mala sa drzˇat’ v u´stranı´ (Horva´thova´
1988: 479). Existovala predstava, zˇe vy´sledky pra´ce pocˇas mensˇtruacˇny´ch dnı´ sa ry´chlo znehodnocuju´, preto sa
neodporu´cˇalo oberat’ a konzervovat’ ovocie a zeleninu,
piect’, siat’, presa´dzat’ a pod. (Horva´thova´ 1988: 479) Nicˇ
vsˇak nenasvedcˇuje tomu, zˇe by bola samotna´ mensˇtrua´cia vnı´mana´ v nasˇom prostredı´ v explicitne pozitı´vnom
zmysle (ako to moˆzˇeme na´jst’ v iny´ch kultu´rach). Miera
tabuiza´cie sa odra´zˇa aj v pomenovanı´ mensˇtrua´cie, ktora´
dosta´vala va¨cˇsˇinou za´stupne´ na´zvy. Ked’zˇe mensˇtrua´cia
nebola verejne diskutovany´m javom a teda ani bezˇne
popisovany´m, presne nemoˆzˇeme povedat’, cˇi su´ dochovane´
pomenovania archaicke´, resp. ake´ boli bezˇne´ pomenovania v jednotlivy´ch regio´noch v minulosti. Vyslovene
negatı´vnu konota´ciu maju´ na´zvy kra´my, d’ady, d’adky,
ktore´ evokuju´ neporiadok alebo zˇenska´ choroba, zˇenske´
proble´my, prı´padne zosta´vala u´plne nepomenovana´ ako
ize´, to, tie dni, ma´m na kosˇeli, ma´m sa sebe. Cˇasto
by´vala stotozˇnˇovana´ s cˇervenou farbou (farba krvi) ako
cˇervena´, cˇervene´ dni, alebo v tejto su´vislosti stotozˇnˇovana´
s jahodami ako jahodove´ dni, jahodovy´ ty´zˇdenˇ, sedı´m na
jahoda´ch, sadla som si do jahoˆd. Bezˇne´ bolo spojenie so
zˇensky´m elementom ako zˇenske´ veci, dni zˇeny, zˇenske´ dni,
prisˇla tetka, tetka mokra´, tetka z Prahy, alebo pouka´zanie
na periodicitu mensˇtrua´cie ako cˇas, perio´da, mesacˇnı´k,
mesiacˇiky, mesacˇne´ krva´canie.3 Urcˇita´ miera ambivalentnosti sa odra´zˇa aj v ty´chto pomenovaniach. Z vy´skumu
Michalkovej vyplynulo, zˇe sa do su´cˇasnosti zachovali
skupiny za´kazov vzt’ahuju´cich sa na mensˇtruuju´cu zˇenu,
ktora´ bola jednoznacˇne povazˇovana´ za necˇistu´: „Vravelo
sa, zˇe je necˇista´ a vsˇetke´ho, cˇo sa dotkla, by taky´m ostalo.“
2 Zaujı´mava
´ je vy´poved’ informa´torky narodenej v roku 1973 pri popisovanı´ praktı´k vyuzˇ´ıvania mensˇtruacˇnej krvi: „. . . viem, zˇe v mojom okolı´
sa ta´to meto´da bezˇne pouzˇ´ıva na udrzˇanie partnera.“ (in Michalkova´
2004: 43)
3 Jednotlive
´ pomenovania cˇerpa´m z Michalkova´ 2004: 16, uvedenie do
kontextu je vlastne´.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
(in Michalkova´ 2004: 32) Pri niektory´ch za´kazoch je
zjavne´, zˇe mali prakticky´ charakter a mali chra´nit’jej zdravotny´ stav, ako naprı´klad vykona´vanie fyzicky nama´havej
pra´ce alebo za´kaz pracovat’ so studenou vodou, pri iny´ch
prakticky´ charakter nie je zjavny´. Naprı´klad za´kaz pra´ce
na poli alebo v za´hrade – zˇena nesmela sadit’ kvety, lebo
by sa jej neprijali, nemohla pracovat’ na poli a v za´hrade,
lebo nebola plodna´, a tak by nebola plodna´ ani u´roda (cˇo je
naprı´klad v priamom rozpore s natieranı´m stromov menˇ alsˇou skupinou boli za´kazy vzt’ahuju´ce
sˇtruacˇnou krvou). D
sa na prı´pravu pokrmov – nemala pracovat’ s chlebom,
mu´kou, cesto nevykysne dobre ap., v ty´chto prı´padoch sa
jedna´ o princı´p simila´rnej ma´gie. Vyskytli sa aj prı´pady
za´kazu prijı´mania cˇi spovede v kostole a rozsˇ´ıreny´ bol
za´kaz sexua´lneho styku s mensˇtruuju´cou zˇenou (Michalkova´ 2004: 33), kde sa taktiezˇ jednalo o necˇistotu v symbolickom, resp. magickom zmysle. Resˇpektovanie ty´chto
magicky´ch za´kazov malo zabra´nit’ aj va¨cˇsˇej strate krvi
pocˇas mensˇtrua´cie na za´klade predstavy, zˇe s krvou unika´
fyzicka´ sila a ury´chl’uje sa proces starnutia. (Horva´thova´
1995: 284)
PANENSTVO (A DEFLORA´CIA)
Panenstvo, ako d’alsˇ´ı z kultu´rnych znakov fyziologickej
povahy su´visiaci s postavenı´m zˇeny, je d’alsˇou z ma´lo
priamo zdokumentovany´ch javov v tradicˇnej kultu´re Slovenska. Pretrva´va predstava, zˇe bolo vsˇeobecne nevyhnutnou su´cˇast’ou vstupu do manzˇelstva na nasˇom u´zemı´
a panensky´ stav bol vyzˇadovanou mora´lnou aj pra´vnou
normou, hodnotou aj idea´lom v su´lade s cirkevny´mi kres´ zko su´viselo
t’ansky´mi predpismi. (Benˇusˇkova´ 1995: 13) U
predovsˇetky´m so symbolickou cˇistotou dievcˇat’a a svadbou, ako u´stredny´m prechodovy´m ritua´lom do socia´lnej
dospelosti zˇeny. Zda´ sa, zˇe na slovenskom vidieku bola
skoˆr podstatna´ verejna´ deklara´cia zachovania panenstva,
ako panenstvo samotne´. Ta´to pozˇiadavka sa ty´kala vy´lucˇne
zˇeny, panictvo muzˇa sa nevyzˇadovalo.
Panenstvo zˇeny bolo pozˇadovanou normou, za´rovenˇ ta´to norma bola porusˇovana´, a toto porusˇovanie
bolo spolocˇnost’ou akceptovane´. Azˇ do momentu, pokial’
zˇena mimo manzˇelske´ho zva¨zku neotehotnela. Prespanka
(zavitka, pokrytka, zmrhalka), ako sa slobodnej matke
hovorilo, bola vystavena´ napospas spolocˇenstvu a prı´snym
financˇny´m, mora´lnym aj fyzicky´m sankcia´m. Ocitala sa
na spodku spolocˇenskej hierarchie a o jej statuse svedcˇili
aj vonkajsˇie znaky ako ostrihane´ vlasy, cˇepiec na hlave
aj bez vydaja, mohla byt’ vystavena´ pred kostolom, bola
opl’u´vana´, v kostole nesmela viac sta´t’ medzi dievkami a
aj v prı´pade jej vydaja zosta´val jej status znacˇne narusˇeny´.
Sankcie precha´dzali aj na diet’a takejto zˇeny. (Salner 1995:
82)
O relatı´vnosti normy zachova´vania panenske´ho stavu
svedcˇia aj mnohe´ informa´cie o zˇivote mla´dezˇe v tradicˇnej kultu´re. Horva´thova´ priniesla hypote´zu zalozˇenu´ na
mysˇlienke za´letov mla´dezˇe ako pozostatku premarita´lnej
sexua´lnej vol’nosti mla´dezˇe, ktora´ sa predpoklada´ u Slovanov v predkrest’anskom obdobı´. (Horva´thova´ 1970: 65)
ˇ OVA
´ : ZˇENA V TRADICˇNEJ KULTU
´ RE SLOVENSKA
KAMILA BEN
Za´lety (vohl’ady, fraj, vecˇerky), teda chodenie mla´denca
za dievkou, boli su´cˇast’ou mla´denecke´ho pra´va po vstupe
chlapca do mla´deneckej skupiny, mali svoju organiza´ciu
a vd’aka nim partnerske´ vzt’ahy mla´dezˇe podliehali prı´snej
socia´lnej kontrole. Ich su´cˇast’ou bolo aj spolocˇne´ prenocovanie pa´ru v komore, cˇi za prı´tomnosti rodiny dievky, ale
vsˇeobecne platila pozˇiadavka zachovania dobrej povesti
dievcˇat’a, teda aj jej panenstva. (Sˇkovierova´ 1995: 311)
Evidentne sa vsˇak sexua´lny styk bezˇne praktizoval. Biologicka´ deflora´cia nebola vy´nimocˇnou udalost’ou. Pri pohlavnej zdrzˇanlivosti sa mora´lne normy javia dvojznacˇne
najma¨ v genderovom kontexte, ky´m pre chlapcov znamenal predmanzˇelsky´ styk prestı´zˇnu za´lezˇitost’, u dievcˇat’a sa
jej porusˇenie kritizovalo a trestalo (Salner 1995: 143).
V nasˇej kultu´re reflektuju´ hodnotu panenstva predovsˇetky´m svadobne´ obrady v symbolicky´ch vyjadreniach
party, svadobne´ho venca, cˇi venca vo vsˇeobecnosti (veniec
mladuchy, vienok, koruna). Symbolicka´ deflora´cia mladuchy snˇatı´m venca a zacˇepcˇenı´m nevesty je najvy´znamnejsˇ´ım aktom v zˇivote zˇeny v tradicˇnej kultu´re. Ty´mto sa
sta´vala plnohodnotnou cˇlenkou spolocˇenstva a absolu´tne
sa menilo jej spolocˇenske´ postavenie, a v tej su´vislosti i
bezˇny´ zˇivot – od vy´zoru (zmena u´pravy vlasov z vrkocˇov
do drdolu na temene hlavy, vlasy prekryte´ cˇepcom, neskoˆr
sˇatkou), cez socia´lne kontakty (od svadby uzˇ nepatrila
medzi slobodne´ dievky, ale vydate´ zˇeny) a va¨cˇsˇinou podl’a
patriloka´lneho princı´pu opu´sˇt’ala aj svoj domov a sta´vala sa
cˇlenkou novej za´druhy, v ktorej na vrchole hierarchie sta´la
gazdina´ (spravidla manzˇelova matka), ky´m najmladsˇia
nevesta bola najnizˇsˇ´ım prvkom v rodinnej hierarchii. Pra´ve
vo svadbe nacha´dzame najrozsiahlejsˇ´ı a najprepracovanejsˇ´ı obradovy´ syste´m prechodovy´ch obradov, cez odlucˇovaciu fa´zu (dievocka´ rozlu´cˇka), fa´zu pomedzia (svadba
samotna´), azˇ po fa´zu recepcˇny´ch obradov pri vstupe nevesty do domu a novej rodiny. Svadba bola najdoˆlezˇitejsˇ´ım
momentom zˇeny v tradicˇnej kultu´re.
S panenstvom u´zko su´visı´ aj socia´lny status zˇeny
tzv. starej dievky, ktorou sa sta´vala kazˇda´, ktora´ sa do
urcˇite´ho veku (za´visly´ od konkre´tnej oblasti) nevydala.
Ky´m do urcˇite´ho veku bolo panenstvo pozˇiadavkou, od
urcˇitej fa´zy sa sta´valo najva¨cˇsˇou prı´t’azˇou a pre zˇenu znamenalo spolocˇensku´ stigmatiza´ciu, marginaliza´ciu a z toho
vyply´vaju´ce spolocˇenske´ sankcie. Na prı´klade prespanky
a starej dievky moˆzˇeme sledovat’ dva hranicˇne´ statusy
zˇeny, oba smeruju´ce k radika´lnej socia´lnej marginaliza´cii,
oba prı´sne sankcionovane´. Ky´m prespanka porusˇuje normu
predcˇasnou stratou panenstva, teda symbolickej cˇistoty,
cˇo nie je akceptovatel’ne´, stara´ dievka porusˇuje normu
pridlhy´m zachovanı´m panenstva, neakceptovatel’ny´m pre
spolocˇenstvo, pretozˇe neplnı´ svoju prima´rnu rolu – byt’
matkou. Treba podotknu´t’, zˇe v prı´pade starej dievky sa
taktiezˇ nejednalo o skutocˇne´ biologicke´ zachovanie panenstva, ale pra´ve o nepodstu´penie symbolickej deflora´cie,
ktora´ bola v tradicˇnej kultu´re su´cˇast’ou vy´lucˇne svadobny´ch obradov.
163
MATERSTVO (TEHOTENSTVO, POˆROD, SˇESTONEDELIE)
V kontexte prı´spevku sa zameriavam na javy su´visiace
s materstvom, resp. jeho fa´zy, v kontexte necˇistoty a
tabuiza´cie vyply´vaju´ce bezprostredne z fyziologicky´ch
danostı´ zˇeny, a v ktory´ch sa tieto fenome´ny odra´zˇaju´
najmarkantnejsˇie: tehotenstvo, poˆrod, sˇestonedelie.
Ani po vstupe do manzˇelstva pre zˇenu nenasta´va
obdobie bez ocˇaka´vanı´, za´kazov a prı´kazov. Ako mlada´
nevesta mala zˇena v rodine vel’mi nı´zke postavenie. Vzt’ah
najma¨ medzi gazdinou – svokrou a nevestou by´val pre
nevestu na´rocˇny´ a jeho negatı´va sa odra´zˇali v kazˇdodennom zˇivote a povinnostiach nevesty (neveste sa patrilo
najmenej jest’, nemala vol’ny´ prı´stup k jedlu, pra´ce, ktore´
na gazdovstve vykona´vala boli najpodradnejsˇie, bola pod
neusta´lou kontrolou gazdinej). Nı´zky status nevesty bol
docˇasny´ a situa´cia sa menila uzˇ prvy´m poˆrodom, ktory´m
sa nevesta sta´vala cˇlenkou va´zˇeny´ch zˇien – zˇien matiek.
Poˆrodom sa jej status zvy´sˇil jednak vo vzt’ahu k rodine,
a jednak vo vzt’ahu k cele´mu loka´lnemu spolocˇenstvu.
Ky´m do narodenia diet’at’a mlady´ pa´r spa´val v komore
alebo na sene, po narodenı´ diet’at’a nevesta mohla zacˇat’
spa´vat’ v izbe spolu s ostatny´mi nevestami – matkami.
S pribu´daju´cim vekom a pocˇtom detı´ status zˇeny v ra´mci
rodiny ra´stol. (Ratica 1995: 361; Apa´thyova´-Rusna´kova´
1995: 340)
V obdobı´ tehotenstva (v tiazˇi, samodruha´) sa zˇena
sta´vala absolu´tne zodpovednou za vsˇetko, cˇo sa ty´kalo
budu´cej existencie diet’at’a (jeho zdravie, vzhl’ad, vlastnosti, budu´cnost’). Musela preto dodrzˇiavat’ a vykona´vat’
mnozˇstvo za´kazov, prı´kazov a praktı´k, aby tak diet’a cˇo
najlepsˇie zabezpecˇila. Tabuiza´cia cˇinnostı´ bola zalozˇena´
predovsˇetky´m na princı´pe simila´rnej a kontaktnej ma´gie.
Zˇena sa vsˇeobecne nesmela pozerat’ na nepekne´ a neobvykle´ veci, na mr´tvych, na niektore´ zvierata´, nesmela
nicˇ zabit’, ukradnu´t’, ani kopnu´t’ do zvierat’a, pretozˇe by
sa na diet’a preniesla podoba a vlastnosti ty´chto objektov. Nemala sa zl’aknu´t’ a pritom sa dotknu´t’ svojho tela,
nesmelo na nˇu padnu´t’ ovocie, pretozˇe diet’a by bolo na
tom istom mieste poznacˇene´. (Benˇusˇkova´ 1995: 253) Aj tu
sa objavuje fenome´n dvojznacˇnosti. Na jednej strane bol
vzt’ah spolocˇenstva k tehotnej zˇene pozitı´vny, na strane
druhej bola povazˇovana´ za necˇistu´, a taky´to charakter
mal aj komplex za´kazov, prı´kazov a obradov pocˇas tohto
obdobia. Jej prı´tomnost’ v cudzom prostredı´ preto nebola
obzvla´sˇt’ vı´tana´. (Horva´thova´ 1970: 80) V urcˇity´ch situa´cia´ch mohla prina´sˇat’ nesˇt’astie, preto sa na nˇu vzˇdy
vzt’ahovala cˇiastocˇna´ priestorova´ i spolocˇenska´ izola´cia
(furmani neradi brali tehotnu´ na voz, lebo by kone t’azˇko
t’ahali alebo by sa voz prevra´til a pod.) (ibid.) Na jednej
strane nemala zˇena zˇiadne u´l’avy vo svojom stave, dokonca
sa odporu´cˇalo t’azˇko pracovat’, aby sa tak zabezpecˇil l’ahky´
poˆrod, no na strane druhej muselo byt’ pre zˇeny nesmierne
na´rocˇne´ riadit’ sa ty´mto zlozˇity´m syste´mom za´kazov a
obmedzenı´, porusˇenie ktory´ch mohlo mat’ vo vedomı´
spolocˇenstva dlhodobe´ na´sledky pre nˇu i jej diet’a. Zˇena
bola v obdobı´ tehotenstva nielen l’ahky´m objektom zly´ch
sı´l, ale mala aj sama negatı´vny vplyv na svoje okolie.
164
(Horva´thova´ 1970: 86) Taka´to predstava sa vzt’ahuje d’alej
aj na poˆrod a obdobie po nˇom, ky´m zˇena nepodstu´pila
purifikacˇny´ obrad, ktory´ ju zaradil spa¨t’ do norma´lneho
zˇivota.
Poˆrod bol na slovenskom vidieku prevazˇne zˇenskou za´lezˇitost’ou. Okrem rodicˇky bola vzˇdy prı´tomna´ aj
poˆrodna´ baba (babica, babicul’a), ktora´ z doˆvodu kontaktu
s rodicˇkou pokladanou za necˇistu´ taktiezˇ preberala take´to
charakteristiky, cˇo sa v niektory´ch lokalita´ch prejavilo
negatı´vnym vzt’ahom k poˆrodnej babe. (Benˇusˇkova´ 1995:
72) Pri poˆrode boli prı´tomne´ aj starsˇie zˇeny z rodiny,
poˆvodne plnila funkciu poˆrodnej baby kmotra rodicˇky
(cˇizˇe budu´ca krstna´ mama diet’at’a). Zˇeny zvykli rodit’
doma alebo vo svojom by´valom domove, u svojej matky,
obvykle v komore, azˇ po poˆrode sa zˇena s diet’at’om
presunuli do izby.
Praktiky ty´kaju´ce sa poˆrodu sa vzt’ahovali najma¨ na
jeho ury´chlenie, a na to, aby bol cˇo najl’ahsˇ´ı. V su´lade
s princı´pom simila´rnej ma´gie vsˇetko, cˇo bolo v miestnosti
zaviazane´ alebo zatvorene´ sa odstranˇovalo, lebo mohlo
bra´nit’ v prı´chode diet’at’a na svet (zˇene rozplietli vlasy,
rozviazali vsˇetky uzly, odomkli truhlicu, stiahli obru´cˇku
ap.). (Benˇusˇkova´ 1995: 253) Na brucho jej kla´dli svadobne´
sˇaty, jedna z prı´tomny´ch zˇien mohla nabrat’ do u´st vodu
z va´lova a vypl’ut’ ju rodicˇke na prsia, aby sa zl’akla a cˇo
najry´chlejsˇie porodila, ak mohla chodit’, sˇla potriast’ von
slivku, chodili s nˇou po miestnosti, natriasali ju v plachte.
Poˆrod mohol uzˇahcˇit’aj muzˇ svojou prı´tomnost’ou, alebo ju
mal drzˇat’, trikra´t nˇou zatriast’prı´padne ju prekrocˇit’/Hont/4
(Horva´thova´ 1988: 471), aby sa tak bolest’ rozdelila. Za
rovnaky´m u´cˇelom sa na rodicˇku kla´dli aj kusy odevu
muzˇa. Prı´tomnost’ muzˇa pri poˆrode vsˇak nebola bezˇna´.
V obave pred negatı´vnymi silami, ktore´ by mohli ublı´zˇit
rodicˇke cˇi diet’at’u, sa rodilo potme, cˇo malo zabezpecˇit’,
aby ich zle´ sily nenasˇli. (Horva´thova´ 1975: 988)
Po poˆrode postel’ v izbe obkolesili plachtou – tzv.
ku´tna plachta (podl’a nej sa aj zˇena po poˆrode nazy´vala
ku´tnica), ktora´ su´cˇasne plnila viacna´sobnu´ prakticku´ aj
magicku´ funkciu. Z prakticke´ho hl’adiska chra´nila zˇenu
a diet’a pred nadmerny´m kontaktom s ostatny´mi cˇlenmi
rodiny (choroby), taktiezˇ poskytovala matke su´kromie a
pokoj, ktore´ jej dopoma´hali k skore´mu zotaveniu. Na
druhej strane bola ku´tna plachta magickou ochranou zˇeny
i diet’at’a pred zly´mi silami, urieknutı´m, poˆsobenı´m strı´g a
pod., a su´cˇasne boli diet’a a zˇena povazˇovane´ za necˇiste´
pre ostatny´ch l’udı´, preto predstavovali potencia´lne nebezpecˇenstvo aj ty´m, zˇe take´to negatı´vne sily prit’ahovali. Do
postele sa zˇene ukladali roˆzne apotropajne´ predmety ako
naprı´klad cˇistec, cesnak, chlieb. Take´to sa prisˇ´ıvali aj na
samotnu´ plachtu (ihly, klince) a ochrannu´ funkciu mala aj
samotna´ vy´zdoba plachty (vy´sˇivky cˇervenou, zˇltou nit’ou).
Diet’a obvykle zavinula poˆrodna´ baba a podala ho matke
za plachtu. Otec sa zavolal azˇ po ty´chto u´konoch a bozkom
ho prijal za svoje. (ibid.: 472) Vsˇeobecne vsˇak bola ku´tna
plachta a miesto za nˇou prı´sne tabuizovane´, nemohol zanˇ
4 Tu hovorı´me o tzv. nepravej kuvade – muz
ˇ prebera´ cˇast’ bolesti zˇeny
na seba.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
vstu´pit’ zˇiaden muzˇ, otec ani inı´ cˇlenovia rodiny. Platilo,
zˇe diet’a muselo byt’ pokrstene´ cˇo najskoˆr, obvykle prvu´
nedel’u po narodenı´. Pre diet’a bol krst obradom, ktory´
ho zbavoval prvotnej necˇistoty a taktiezˇ ho chra´nil pred
poˆsobenı´m negatı´vnych sı´l (strı´g, mory, zle´ho ducha, vı´ly,
bohynky), ktore´ podl’a predsta´v enormne ohrozovali matku
i diet’a a spoˆsobovali aj ich smrt’. Zabra´nit’ tomu mali
okrem plachty aj obrady a praktiky, resp. za´kazy a prı´kazy,
ktore´ musela zˇena – sˇestonediel’ka dodrzˇiavat’. Zˇena bola
povazˇovana´ za necˇistu´ sˇest’ ty´zˇdnˇov po poˆrode – odtial’ aj
pomenovanie tohto obdobia sˇestonedelie. Zˇena sa nesmela
obra´tit’k diet’at’u chrbtom, inak by dostalo zˇltacˇku, nesmela
na zem stu´pit’ bosa´, nik jej nesmel vidiet’ prsia, pretozˇe by
bola urieknuta´ (ibid.: 476). Vo vzt’ahu k spolocˇenstvu bola
tiezˇ nebezpecˇna´, preto nesmela voˆbec vycha´dzat’ z domu,
lebo by dedinu postihol l’adovec, voda zo studne by
scˇervivela, ak by ju ona cˇerpala, kravy, ktore´ by podojila
by da´vali zle´ mlieko, rovnako manipula´cia s potravinami
bola neprı´pustna´ (cesto prekysne, mu´ka zhorkne, vı´no sa
premenı´ na ocot). Su´cˇasne bola pre nˇu tabu aj konzuma´cia
urcˇity´ch pokrmov ako cesnak, cibul’a a ina´ zelenina, lebo
by sa jej nedarilo. Ona samotna´ bola ohrozena´, ak by vysˇla
von, pretozˇe ju mohol odvliect’ zly´ duch, diet’a by mohli
vymenit’ za podvrsˇt’a. Z rovnaky´ch oba´v sa v noci zˇena
s diet’at’om nikdy nenecha´vala samotna´ v izbe, prı´padne sa
vzˇdy necha´vala zapa´lena´ svieca. Zˇena sa nesmela pozriet’
do zrkadla, pretozˇe mohla upadnu´t’ do moci zle´ho ducha.
(Horva´thova´ 1995: 475) Na dvor mohla vyjst’ len v cˇepci
a chra´nena´ apotropajny´mi predmetmi, nesmela sˇit’, prat’,
kopat’, ani cˇesat’ sa. (Benˇusˇkova´ 1995: 232) Pocˇas tohto
obdobia azˇ do va´dzky sa o zˇenu starala predovsˇetky´m
poˆrodna´ baba.
Va´dzka (vy´vodky, u´vod) bola doˆlezˇity´m prechodovy´m magicko-purifikacˇny´m obradom zabezpecˇuju´cim
magicku´ ocˇistu rodicˇky, a za´rovenˇ ukoncˇovala izola´ciu
zˇeny od rodiny i spolocˇenstva. Podl’a zvyklostı´ sa konala
od dvoch do sˇiestich ty´zˇdnˇov po poˆrode. Jej poˆvodna´
podoba vsˇeobecne spocˇ´ıvala v obrade vystu´penia z domu
a opa¨tovnom na´vrate do neho. Pred prah sa polozˇili zˇerave´
uhlı´ky, prı´padne poha´r s vodou alebo pa´lenkou a vajı´cˇko,
ktore´ musela sˇestonediel’ka prekrocˇit’. Po na´vrate si sadla
na vedro s vodou, aby mala vel’a mlieka. Horva´thova´
sleduje v tomto obrade zjavny´ kontext ocˇistnej funkcie
ohnˇa a vody. (Horva´thova´ 1975: 990) Poˆvodny´ predkrest’ansky´ obrad bol postupne nahradeny´ jeho cirkevnou
podobou, ktora´ sa stala dominantnou. Po ceste do kostola
nesmela rodicˇka hovorit’, mala ´ıst’ do kostola vedl’ajsˇou
cestou v nena´padny´ch tmavy´ch sˇata´ch, chra´nit’ ju mali
apotropajne´ predmety (sol’, popol, cesnak, nozˇnice, sva¨tene´
rastliny). (Benˇusˇkova´ 1995: 283) Obrad spocˇ´ıval v prı´chode sˇestonediel’ky do kostola, jej posva¨tenı´m knˇazom,
a musela obı´st’ s horiacou sviecˇkou olta´r, ty´mto bola jej
ocˇista ukoncˇena´. Po na´vrate do domu bola snˇata´ ku´tna
plachta a zˇena sa na druhy´ denˇ mohla opa¨tovne zaradit’ do
kazˇdodenne´ho zˇivota.
ˇ OVA
´ : ZˇENA V TRADICˇNEJ KULTU
´ RE SLOVENSKA
KAMILA BEN
165
NIEKOKO POZNA´MOK K (NE)CˇISTOTE, TABU A
zˇena´m, neskoˆr sa vsˇak zacˇalo rozozna´vat’ako ochranne´, cˇi
dokonca posilnˇuju´ce. Podl’a E´. Durkheima bola dokonca
zˇenska´ plodnost’ jednou z prvy´ch dome´n ´posva¨tne´ho´,
pretozˇe mensˇtruuju´ce zˇeny boli pravidelne oddel’ovane´ od
spolocˇenstva skoˆr nezˇ knˇazi cˇi knˇazˇky. (Knight, 2010)
Vy´znam slova tabu je od poˆvodne´ho vy´znamu samozrejme
posunuty´ a rozsˇ´ıreny´. Termı´n sa udoma´cnil aj v nasˇom
jazyku a vsˇeobecne moˆzˇe zahr´nˇat’ javy alebo stavy, ktore´
sa javia byt’ utajene´, o ktory´ch sa jednoducho nehovorı´,
alebo nie je „slusˇne´“ o nich pojedna´vat’. Tabu ma´ dnes
viac raciona´lnu nezˇ mysticku´ cˇi magicku´ povahu. Ak
vsˇak chceme za´kazy v tradicˇnej kultu´re definovat’ ako
tabu, vraciame sa isty´m spoˆsobom k poˆvodne´mu vy´znamu
tohto slova. Je nesporne zaujı´mave´, zˇe James Cook, ktory´
tento termı´n uviedol do anglicˇtiny, ako aj d’alsˇ´ı Euro´pania,
nikdy presne nevedeli, cˇi maorske´ slovo tapu (taboo)
vyjadruje posva¨tne´ alebo posˇkvrnene´. Toto polyne´zske
slovo bolo problematicke´ jednoznacˇne prelozˇit’, pretozˇe
euro´pskemu spoˆsobu myslenia bolo cudzie niecˇo, cˇo je
su´cˇasne aj svojı´m opozitom (napr. pouzˇ´ıvalo sa na oznacˇenie znecˇistenia zˇeny mensˇtruacˇnou krvou, a su´cˇasne na
oznacˇenie „sva¨tosti“ knˇaza). Jednoznacˇne urcˇitel’ne´ bolo
ty´mto termı´nom len striktne´ ritua´lne vyhy´banie sa, ktore´
s nı´m bolo vzˇdy spojene´.
Rovnaku´ ambivalenciu nacha´dzame aj v tradicˇnej
kultu´re: mensˇtrua´cia ako prejav plodnosti a zdravia zˇeny,
mensˇtruacˇna´ krv ako liecˇebny´ (magicky´) prostriedok, a
su´cˇasne mensˇtrua´cia ako nezˇelany´ stav s potrebou elimina´cie, utajenia, mensˇtruuju´ca zˇena ako potencia´lna hrozba
pre spolocˇenstvo (vid’ cˇast’mensˇtrua´cia); panenstvo u mladej dievky cenene´ ako najvysˇsˇia hodnota, ky´m panenstvo
po zauzˇ´ıvanej vekovej hranici zˇeny bolo neprı´pustne´, tiezˇ
na jednej strane doˆkaz pocˇestnosti dievcˇat’a, su´cˇasne porusˇovanie tejto normy, v symbolickej rovine jedna z najdoˆlezˇitejsˇ´ıch pozˇiadaviek, v praktickej rovine nedodrzˇiavanie
tejto pozˇiadavky, vzˇdy s absolu´tnou zodpovednost’ou zˇeny
(vid’ cˇast’panenstvo). Cˇo sa ty´ka materstva vsˇeobecne bolo
od zˇeny bezvy´hradne pozˇadovane´, avsˇak azˇ po vydaji,
materstvo pred vydajom bolo neprı´pustne´ (prespanka).
S nı´m su´visiace tehotenstvo je „obdobı´m dvojznacˇnosti“
par excellence. Na jednej strane pre zˇenu byt’ matkou
bola nevyhnutnost’ a prı´chod diet’at’a znamenal v jej zˇivote
prevratnu´ zmenu k lepsˇiemu, obdobie tehotenstva bolo
absolu´tne zat’azˇene´ necˇistotou, prejavuju´cou sa v prı´kazoch
a za´kazoch (tabu), ktore´ musela zˇena i jej okolie vo vzt’ahu
k nej, dodrzˇiavat’. Rovnako ako samotny´ poˆrod a obdobie
sˇestonedelia po nˇom, ako sme si uka´zali v prı´spevku.
Zaujı´mavy´ prı´stup v sˇtu´diu mensˇtrua´cie ako kultu´rneho fenome´nu prina´sˇa hypote´za o matrinilinea´rnych spolocˇenstva´ch a neexistencii prı´snej mensˇtruacˇnej tabuiza´cie
v nich (Feigl-Procha´zkova´, 2004), ktora´ evokuje su´vislost’
strachu, necˇistoty cˇi tabu mensˇtrua´cie pra´ve s patriarcha´lnym spolocˇensky´m usporiadanı´m tradicˇnej spolocˇnosti (za
aku´ sa povazˇuje aj slovenska´). Mensˇtruacˇna´ trauma, ako
nazy´va Feigl javy vsˇetky spojene´ s negatı´vnym vnı´manı´m
mensˇtrua´cie, je podl’a nej sprievodny´m javom od doˆb
vznikaju´ceho patriarcha´tu, ktore´ cha´pe ako akt historickej zmeny prerozdelenia moci v prospech muzˇskej cˇasti
DVOJZNACˇNOSTI
Kazˇdej udskej spolocˇnosti je idea cˇistoty a znecˇistenia
v nejakej forme zna´ma. Urcˇite´ la´tky, cˇinnosti, vzt’ahy,
obdobia su´ typicke´ svojı´m znecˇistenı´m, ine´ cˇistotou.
Znecˇistenie /pollution/ ako opozı´cia cˇistoty /purity/ naru´sˇa rovnova´hu, nicˇ´ı alebo ma¨tie potrebne´ hranice a je
desˇtruktı´vnym zdrojom prirodzeny´ch sı´l alebo pomerov.
E´. Durkheim rozozna´va roˆzne socia´lne potreby roˆznych
spolocˇnostı´ chra´nit’ svoje na´bozˇenske´ „posva¨tne´“ od obkolesuju´ceho (a ohrozuju´ceho) „profa´nneho“, cˇasto spreva´dzane´ magicky´mi prı´kazmi, pricˇom posva¨tne´ /sacred/ a
profa´nne /profane/ cha´pe striktne ako dve vylucˇuju´ce sa
entity. (Khare, 2010) Azˇ Mary Douglas5 (1966) svojim
prı´stupom, nadva¨zuju´cim na Durkheimovo ponˇatie socia´lneho poriadku a socia´lnej kohe´zie, pouka´zala, na za´klade
vy´skumu a analy´zy roˆznorody´ch pravidiel a postupov
uplatnˇovany´ch v prı´pade cˇistoty /purity/ alebo znecˇistenia /pollution/, zˇe ky´m cˇistota v symbolickom zmysle
predstavuje jasne´ hranice a poriadok, necˇistota vyvola´va
nejednoznacˇnost’, zma¨tenost’ a neporiadok (kurzı´va au.).
Spolocˇnosti vzt’ahuju´ znecˇistenie k ich mora´lnym hodnota´m a obradmi a zvykmi sa snazˇia redukovat’ riziko
a nebezpecˇenstvo, ktore´ l’ud’om v spolocˇenstve zo strany
necˇistoty hrozı´. (kurzı´va au.) Preto vymysleli spoˆsoby,
ako jasne vymedzit’, usporadu´vat’ a kontrolovat’ zdroje
znecˇistenia so vsˇezahr´nˇaju´cim ciel’om ochra´nit’ ich socia´lny a kozmologicky´ poriadok. (ibid. / preklad au.) Ta´to
te´za je aplikovatel’na´ na aky´kol’vek typ necˇistoty cˇi uzˇ
v hygienickom, ekologickom, socia´lnom, existencia´lnom
alebo metafyzickom (Erban, 2010), resp. symbolickom
vy´zname. V prenesenı´ do kontextu prı´spevku, necˇistota
(tu znamenaju´ca necˇistotou zˇeny) moˆzˇe pramenit’ z naru´sˇania poriadku sveta, ktory´ je vlastny´ patriarcha´lnej /
androcentrickej optike jeho vnı´mania. Jednoducho vsˇetko
to, cˇo muzˇ nema´, prekracˇuje normu sveta, ked’zˇe on sa´m je
jeho normou. V su´lade s u´strednou mysˇlienkou Beauvoir:
ON je Subjektom, Absolu´tnym, je urcˇuju´cim bytı´m, ky´m
ONA je Druhou /Other/6 , bytı´m, ktore´ neurcˇuje same´ seba,
ale sta´va sa niecˇ´ım len vo vzt’ahu k nemu. (Kiczkova´
2002: 2) Vsˇetko, cˇo normu prekracˇuje, je teda v tomto
zmysle necˇiste´ – ako mensˇtruuju´ca zˇena, tehotna´ zˇena,
zˇena pri poˆrode, zˇena (i diet’a) po poˆrode atd’. Obradmi a
zvykmi, resp. za´kazmi a prı´kazmi, ty´kaju´cimi sa v tomto
prı´pade mensˇtrua´cie, tehotenstva, poˆrodu, sˇestonedelia, sa
spolocˇenstvo snazˇilo vyhnu´t’ sa znecˇisteniu, teda nebezpecˇenstvu, riziku, ktore´ mohlo spoˆsobit’ fata´lne narusˇenie
usporiadane´ho sveta.
Termı´n tabu v socia´lnej a kultu´rnej antropolo´gii vyjadruje vsˇeobecne vel’mi silny´ ritua´lny za´kaz. Jedny´m z najprı´snejsˇ´ıch tabu bola medzikultu´rne rozsˇ´ırena´ separa´cia
zˇien pocˇas mensˇtrua´cie. V antropolo´gii bolo toto tabu spocˇiatku rozpozna´vane´ ako krute´ spra´vanie spolocˇnosti vocˇi
5 Douglas, M.1976. Purity and Danger: an Analysis of Concepts of
Pollution and Taboo. London & Henley: Routhledge & Kegan.
6 V slovenskom preklade – Beauvoir, de S. 1967. Druhe
´ pohlavie
I. Bratislava: Obzor, 184 s.; Beauvoir, de S. 1968. Druhe´ pohlavie II.
Bratislava: Obzor, 480 s.
166
popula´cie, ktore´ho u´cˇinny´m insˇtrumentom a garantom sa
mensˇtrua´cia stala. Mensˇtruuju´ca zˇena sa vd’aka mensˇtruacˇnej krvi sama sta´va zdrojom nebezpecˇenstva, od ktorej
potrebuje spolocˇenstvo ochra´nit’. Podl’a psychoanalyticˇky
Horney je ta´to trauma spoˆsobena´ jednoducho strachom
muzˇov z mensˇtruu´cej zˇeny ako tajuplnej bytosti, ktora´ je
v styku s duchmi a vla´dne magickou mocou, ktora´ moˆzˇe
muzˇom sˇkodit’, pred ktorou je teda nutne´ sa chra´nit’, a
preto je aj nutne´ drzˇat’ ju pod svojou vlastnou ochranou.
Z tejto predstavy vycha´dza podl’a nej aj negatı´vny archetyp
zˇeny bosorky, divej bytosti ap. (in Feigl-Procha´zkova´,
2004), ktory´ je bezˇnou su´cˇast’ou i nasˇej kultu´rnej tradı´cie. Nemozˇno ignorovat’ ru˚zne d’alsˇie vplyvy na poznanie
euro´pske´ho cˇloveka, jednak vplyv judaistickej tradicie7 ,
jednak vplyv antiky – naprı´klad podl’a Plı´nia starsˇieho
mensˇtruacˇna´ krv nicˇ´ı u´rodu, zabı´ja vcˇely, premienˇa vı´no
na ocot, spoˆsobuje kysnutie mlieka; zrkadla´ stra´caju´ lesk,
kovove´ na´stroje sa otupuju´, hrdzaveju´ a zapa´chaju´, ak
prı´du do kontaktu s mensˇtruom. (ibid.) Krest’anstvo prina´sˇa
na nasˇe u´zemie so sebou v 10. storocˇ´ı n. l. ideu mensˇtrua´cie ako trestu, je doˆsledkom Evinho hriechu, vybocˇenı´m
z ra´du, trestom za porusˇenie prirodzenosti. A v takejto
podobe, spolu s ostatny´mi atribu´tmi a ponı´manı´m zˇeny
ako takej, sa preniesla mensˇtrua´cia azˇ do su´cˇasnosti, kedy
tabuiza´cia, i ked’ pod ru´sˇkom „detabuiza´cie“ najma¨ televı´znou reklamou, a mensˇtruacˇna´ trauma v spolocˇnosti nad’alej
pretrva´vaju´ a ako pı´sˇe Feigl: „zosta´va mensˇtrua´cia nad’alej
otvorenou krva´caju´cou ranou v lone zˇenskej identity.“
(Feigl-Procha´zkova´, 2004; preklad au.)
Mary Douglas priniesla do antropolo´gie revolucˇny´
pohl’ad, ked’ vzniesla na´mietku proti Durkheimovmu deleniu na ´posva¨tne´´ a ´profa´nne´, pretozˇe pricha´dza k za´veru,
zˇe katego´ria cˇistoty a necˇistoty (neoddelitel’ne spojena´
s tabu) sa do tohto striktne´ho dichotomicke´ho delenia zaradit’ nedaju´, vyskytuju´ sa ako spolocˇne, tak vo vza´jomnom
protiklade su´cˇasne, a preto posva¨tne´ i profa´nne je su´cˇast’ou
toho iste´ho usporadu´vaju´ceho syste´mu. (Bowie 2008: 59)
Moˆzˇeme preto konsˇtatovat’, zˇe myslenie v tradicˇnej spolocˇnosti, zo su´cˇasne´ho pohl’adu javioce sa ako polaritne´, resp.
odporuju´ce si, tu bolo taktiezˇ su´cˇast’ou jednotne´ho syste´mu
myslenia, ktory´ neoddel’oval magicke´ (v zmysle nadprirodzene´) od „prirodzene´ho“, rea´lneho. Erban sa py´ta, cˇi je
teda voˆbec mozˇne´ hovorit’ o vzt’ahu cˇiste´ho a necˇiste´ho
ako o dualite, ktora´ je vzˇdy zalozˇena´ na predpoklade
protikladu ako za´kladne´ho stavebne´ho kamenˇa kazˇde´ho
syste´mu, ktory´ je pochopitel’ny´ a zmysluplny´. Necˇiste´
vsˇak podl’a neho stojı´ mimo ake´hokol’vek zrozumitel’ne´ho
syste´mu a prehl’adnej sˇtruktu´ry, s nicˇ´ım vysvetlitel’ny´m
nevstupuje do zmysluplne´ho vzt’ahu. Preto ma´ necˇistota vo
vzt’ahu ku kultu´re sˇpecificke´ i paradoxne´ postavenie – je jej
su´cˇast’ou a za´rovenˇ stojı´ mimo, spoluvytva´ra ju a za´rovenˇ
trvalo ohrozuje. Su´cˇasne konsˇtatuje, zˇe pra´ve „vyna´lez“
katego´rie necˇistoty umozˇnil cˇloveku umiestnit’ do syste´mu
7 Nepriblı´z
ˇ isˇ
sa k zˇene, aby si odkryl jej nahotu v obdobı´ jej krva´cania,
kedy je necˇista´. Ak by niekto spal so zˇenou v obdobı´ jej necˇistoty, odkryl
jej nahotu a obnazˇil miesto jej krva´cania a ona by mu dovolila odkryt’
miesto svojho krva´cania, budu´ obaja vyhladenı´ zo svojho l’udu. (in FeiglProcha´zkova´, 2004)
ANTROPOWEBZIN 3/2010
i to, cˇo je nevysvetlitel’ne´, absurdne´, „nemiestne“. (Erban,
2005)
Na dvojznacˇnost’ upozornˇuje vo svojej sˇtu´dii aj
Sherry Ortner, ked’ zˇenu oznacˇuje ako intermedia´rnu bytost’ vo vzt’ahu prı´roda vs. kultu´ra. Jej za´sadna´ idea sa cˇasto
interpretuje neu´plna´, a to zjednodusˇene ako sociokultu´rna
rela´cia medzi muzˇom a zˇenou a kultu´rou a prı´rodou, pricˇom muzˇi su´ v tomto prı´pade viac stotozˇnˇovanı´ s kultu´rou,
ky´m zˇeny s prı´rodou a v tomto vzt’ahu spocˇ´ıva dominancia
muzˇa a subordina´cia zˇeny prejavuju´ca sa na roˆznych u´rovniach. Podl’a Ortner pozorovatel’ne´ menejcenne´ postavenie
zˇien8 spocˇ´ıva v ty´chto troch rovina´ch: a) prvky kultu´rnej
ideolo´gie spolu s vy´rokmi informa´torov(riek), ktore´ explicitne znizˇuju´ hodnotu zˇien (role, u´lohy, produkty ich cˇinnosti, socia´lne prostredie) a pripisuju´ muzˇom a muzˇsky´m
aktivita´m va¨cˇsˇiu prestı´zˇ; b) symbolicke´ znaky (ako prı´klad
uva´dza zˇena´m prisudzovane´ posˇkvrnenie, ktore´ je mozˇne´
interpretovat’ ako implicitne´ vyjadrenie menejcennosti); c)
sociokultu´rne usporiadanie (ktore´ zˇeny obvykle vylucˇuje
z mocensky´ch sfe´r vplyvu a cˇasto u´plne zamedzuje kontakt
s nimi prostrednı´ctvom roˆznych tabu).
Ako hlavne´ prı´cˇiny devalva´cie zˇeny rozpozna´va: 1)
fyziolo´giu zˇeny, 2) jej socia´lne role a 3) jej psychiku.
V kontexte predkladanej sˇtu´die sa zameriame na problematiku fyziolo´gie zˇenske´ho tela, pretozˇe predstavuje
t’azˇiskovu´ oblast’ v pochopenı´ „funkcie zˇeny“ v tradicˇnej
kultu´re.
Fyziolo´gia (telo). Zˇena je ponı´mana´ ako bytost’
blizˇsˇia prı´rode z doˆvodu jej fyziolo´gie. Je „otrokynˇou
l’udske´ho druhu viac nezˇ muzˇ, jej zˇivocˇ´ısˇnost’je ocˇividnejsˇia“, pı´sˇe Ortner s odvolanı´m sa na Beauvoir. Mensˇtrua´cia, tehotenstvo, poˆrod su´ vsˇetko faktory, ktore´ prerusˇuju´
kazˇdodennu´ cˇinnost’ zˇeny a rea´lne ju uvrhnu´ do stigmatizuju´ceho stavu vocˇi spolocˇnosti. Ky´m muzˇ nie je prirodzene obdareny´ kreatı´vnou funkciou zˇivota, tvorı´ umelo, a
vytva´ra tak transcendovane´ objekty (techniky, symboly),
ktore´ maju´ trvalejsˇ´ı charakter nezˇ samotny´ l’udsky´ zˇivot,
su´ tak cenene´ viac. Zˇena samozrejme prispieva ku kultu´re
rovnaky´m dielom ako mysliaca bytost’, avsˇak sama prijı´ma
maskulı´nne asˇpira´cie a ty´m „akceptuje vlastne´ podcenenie
a zdiel’a stanovisko svojej kultu´ry“. (Ortner 1998: 101;
preklad au.)
Podl’a Erbana je pra´ve telo priesecˇnı´kom medzi
naucˇeny´mi a vrodeny´mi vzorcami spra´vania, preto musı´
byt’, ako kazˇda´ hranica medzi kultu´rou a prı´rodou, u´zkostlivo stra´zˇene´. Vsˇetky obycˇaje, mravy, za´kony a tabu,
ktore´ urcˇuju´, ako telo pouzˇ´ıvat’, su´ na´m vsˇtepovane´ s najvysˇsˇou mierou za´va¨znosti. (Erban 2006: 211) Tu sa
ponu´ka ota´zka, cˇi su´ tieto normy za´va¨zne´ pre kazˇde´ho
rovnako, resp. ako sa ta´to za´va¨znost’ prejavuje vo vzt’ahu
pohlavnej prı´slusˇnosti cˇloveka, resp. cˇi sa prejavuje ta´to
za´va¨znost’ rovnako. Bowie pı´sˇe: „Vsˇetky etnika´ a kultu´ry
8 Ortner zaklada
´ svoj prı´stup na mysˇlienke univerza´lnosti subordina´cie
zˇien a poklada´ ho za pankultu´rny fakt. Odliadnuc od tejto mysˇlienky,
je jej prı´stup aplikovatel’ny´ v tomto prı´pade na za´padnu´ kultu´ru, resp.
kultu´ru euro´pskeho typu vsˇeobecne, do ktorej je zarad’ovana´ aj tradicˇna´
kultu´ra na u´zemı´ Slovenska, kde je dominancia muzˇa a subordina´cia zˇeny
doka´zatel’ny´m i uznany´m faktom.
ˇ OVA
´ : ZˇENA V TRADICˇNEJ KULTU
´ RE SLOVENSKA
KAMILA BEN
maju´ k dispozı´cii jeden objekt, ktory´ je vzhl’adom k jeho
vsˇadeprı´tomnosti a tva´rnosti zat’azˇeny´ vel’kou symbolikou
– l’udske´ telo.“ (Bowie 2008: 48 /preklad au.) „Obrady
ty´kaju´ce sa vy´kalov, materske´ho mlieka, slı´n a d’alsˇ´ıch
vecı´ (v tomto prı´pade mensˇtrua´cie, panenstva, materstva)
nemoˆzˇeme interpretovat’, pokial’ nie sme ochotnı´ vidiet’
v tele symbol spolocˇnosti a nahliadnut’, zˇe sily a nebezpecˇenstvo prisudzovane´ sˇtruktu´re spolocˇnosti sa v malom
opakuju´ v l’udskom tele.“ (Douglas, 19769 in Bowie 2008:
52; preklad au.) Podl’a Bowie je l’udske´ telo impulzom
k prepracovany´m socia´lnym konsˇtrukcia´m (za ktore´ moˆzˇeme v tomto prı´pade oznacˇit’sledovane´ za´kazy a prı´kazy,
cˇi tabu), a pra´ve vd’aka nemu sa aj kultu´rne pravidla´ moˆzˇu
javit’ ako prirodzene´. (Bowie 2008: 50) V su´lade s touto
mysˇlienkou sa preto moˆzˇe javit’ako prirodzena´ aj necˇistota
zˇenske´ho tela. Jedny´m z odrazov tohto prepracovane´ho
symbolicke´ho syste´mu je symbolicka´ su´stava zalozˇena´ na
polarite pravej a l’avej ruky. Ta´to polarita je jedny´m z najrozsˇ´ırenejsˇ´ıch princı´pov, ako cˇlovek pouzˇ´ıva svoje telo,
aby symbolizoval sa´m seba. Schopnost’ cˇloveka pouzˇ´ıvat’
telo ako symbol, pomocou ktore´ho da´vame zmysel svetu,
doda´va polarite pravy´ – l’avy´ jej vy´znam. (ibid.) Najviditel’nejsˇie sa tento proces prejavuje v preferencii pravej
ruky pred l’avou. Ta´to dualita je v su´lade s Durkheimovy´m
konceptom prvotnej duality posva¨tne´ – profa´nne, ktora´ je
za´kladom vsˇetky´ch ostatny´ch protikladny´ch tried: vysoke´
– nı´zke, svetle´ – temne´, nasˇe – cudzie, muzˇske´ – zˇenske´.
(Erban 2006: 213) A ta´to systematika doda´va prave´mu
(posva¨tne´mu) – maskulı´nnemu elementu jeho dominanciu
a pripisovane´ pozitı´vne charakteristiky, oproti l’avej strane,
ktora´ je povazˇovana´ za femı´nnu a jej vlastnosti su´ opacˇne´.
Slovami Hertza: „Profa´nnemu nie je o nicˇ viac dovolene´
miesˇat’ sa s posva¨tny´m, ako je l’avej povolene´ miesˇat’
sa s pravou. (. . . ) Nadvla´da pravej ruky je doˆsledkom i
nevyhnutnou podmienkou poriadku, ktory´ ovla´da a udrzˇuje
svet.“ (Hertz, 197310 in Erban 2006: 215; preklad au.)
A tak, symbolicky´ vy´znam, ktory´ kultu´ra pripisuje pravej
a l’avej ruke d’aleko presahuje telesnu´ anato´miu a premieta
sa do vy´znamovej klasifika´cie priestoru a socia´lnej sˇtruktu´ry. (Erban 2006: 212) Podriadenost’ l’avej (ruky) moˆzˇe
byt’ vy´razom schopnosti (a nutnosti) cˇloveka obetovat’
jedinecˇnost’ svojej telesnosti pozˇiadavka´m spolocˇenske´ho
celku a kolektı´vneho vedomia. (ibid., 216) Telo zˇeny
zosobnˇuju´ce jej bytie a premietaju´ce sa do zˇeny ako takej
ako prejav l’ave´ho – podriadene´ho, sa tak sta´va zdrojom
negatı´vneho, necˇiste´ho – profa´nneho, a preto musı´ byt’
predmetom tabuiza´cie (ako prevencie), alebo purifika´cie
(v prı´pade kontaktu s necˇistotou). V obave pred znecˇistenı´m (t.j. narusˇenı´m usporiadania sveta) je vyvinuty´ syste´m
absolu´tnej kontroly nad jej telom, v tradicˇnej kultu´re sa
prejavuju´ci v celom socia´lno-kultu´rnom syste´me (socia´lna
sˇtruktu´ra a status zˇeny v nej, obradovy´ syste´m a syste´my
9 Douglas, M. 1976. Purity and Danger: an Analysis of Concepts of
Pollution and Taboo. London & Henley: Routhledge & Kegan.
10 Hertz, R. 1973. „The Pre-eminence of the Right Hand: A Study in
Religious Polarity“. In: Needham, Rodney (ed.), Right & Le : Essays
on Dual Symbolic Classification, Chicago – London: The University of
Chicago Press.
167
prı´kazov a za´kazov vzt’ahuju´cich sa len na zˇenu a pod.),
ako sme v prı´spevku uka´zali na troch prı´kladoch. Ta´to prepracovana´ kultu´rna symbolika tela predstiera, zˇe vyply´va
zo samotnej prirodzenosti vecı´, a ty´m sa ospravedlnˇuje,
vyhy´ba sa zmena´m a u´tokom nova´torov. (Erban 2006: 216)
A pra´ve ta´to symbolika moˆzˇe byt’ cestou i k pochopeniu
(nerovnova´zˇneho) prerozdelenia moci medzi pohlaviami.
Na za´ver sˇtu´die formuluje autorka mysˇlienku intermedia´rnosti, ktora´ sa jej objavuje pocˇas popisu javov
v dichoto´mii muzˇ – zˇena a kultu´ra – prı´roda. Ta´to te´za
posu´va jej koncept blizˇsˇie k pochopeniu nerovne´ho rozdelenia moci, ako v tradicˇny´ch, prima´rnych spolocˇnostiach,
tak v spolocˇnosti modernej. Intermediarita tu znamena´,
zˇe zˇenu rozpozna´va ako bytost’ sprostredku´vaju´cu kontakt
s prı´rodou a kultu´rou. Ky´m na jednej strane sleduje
jej stotozˇnˇovanie s prı´rodou, na strane druhej stojı´ jej
uzna´vana´ participa´cia na kultu´re, vy´sledkom cˇoho je vsˇak
sta´le menejcenna´ pozı´cia, ktora´ z nej robı´ podradnejsˇiu
bytost’ (Ortner 1998: 110). Intermediarita znamena´ u nej
teda aky´si „kompromisny´ status“ v hierarchii prechodu od
kultu´ry k prı´rode (Ortner 1998: 110) a za´rovenˇ sprostredkovaciu funkciu medzi prı´rodou a kultu´rou, cˇo podl’a nej
moˆzˇe vysvetl’ovat’ nielen nizˇsˇ´ı status zˇeny, ale napr. aj
silnejsˇie obmedzenie jej aktivı´t, ked’zˇe prezˇitie kazˇdej kultu´ry za´visı´ najma¨ od faktorov, ktore´ ju moˆzˇu reprodukovat’
(v tomto prı´pade je to zˇena ako zodpovedny´ cˇla´nok za
vy´chovu a ranu´ socializa´ciu detı´ ako hlavny´ch a jediny´ch
mozˇny´ch reprodukovatel’ov kultu´ry). Tento proces preto
musı´ byt’ chra´neny´ a zaisteny´ prı´snymi pravidlami (teda
obmedzeniami cˇi sankciami). Doˆsledkom tejto intermedia´rnej pozı´cie je podl’a nej pra´ve ona´ symbolicka´ dvojznacˇnost’, charakteristicka´ pre margina´lne javy a prejavuju´ca
sa v mnohy´ch rovina´ch (najma¨ v su´vislosti so zˇenou, ale
nielen), ako to dokazuju´ aj popı´sane´ javy v prı´spevku.
POUZˇITA´ LITERATURA
´ THYOVA
´ –RUSNA
´ KOVA
´ , Z. 1995. Matka. s. 340. In: Encyklo[1] APA
pe´dia l’udovej kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s.
[2] BOWIE, F. 2008. Antropologie na´bozˇenstvı´. Praha: Porta´l. 335 s.
ˇ USˇKOVA
´ , K. 1995. Panenstvo. s. 13. In: Encyklope´dia l’udovej
[3] BEN
kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s.
ˇ USˇKOVA
´ , K. 1995. Poˆrod. s. 72. In: Encyklope´dia l’udovej
[4] BEN
kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s.
ˇ USˇKOVA
´ , K. 1995. Sˇestonediezˇka. s. 232. In: Encyklope´dia
[5] BEN
l’udovej kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA.
ˇ USˇKOVA
´ , K. 1995. Tehotenstvo. s. 253. In: Encyklope´dia
[6] BEN
l’udovej kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s.
ˇ USˇKOVA
´ , K. 1995. Va´dzka. s. 283. In: Encyklope´dia l’udovej
[7] BEN
kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s.
[8] ERBAN, V. 2005. Kategorie „necˇiste´ho“ v symbolicke´
antropologii Mary Douglasove´. In: Bubı´k, T. – Fa´rek, M. (eds.):
Na´bozˇenstvı´ a jı´dlo. Pardubice: Univerzita Pradubice. Prı´stupne´ na:
(http://www.eamos.cz/amos/kfi/modules/low/kurz text.php?id kap=1
&kod kurzu=kfi 246)
[9] ERBAN, V. 2006. Na´bozˇenska´ symbolika prave´ a leve´ ruky: mezikulturnı´ interpretace Roberta Hertze. In: Beˇlka, L. Dolezˇalova´, I.
Hamar, E. (eds.): Na´bozˇenstvı´ a teˇlo. Brno: Masarykova univerzita /
Malvern. Prı´stupne´ na: http://www2.tf.jcu.cz/˜erban/
´ ZKOVA
´,
[10] FEIGL–PROCHA
K.
2004.
„Deˇjiny
psane´
krvı´“– tabu, trauma a kult menstruace. 9.3. Prı´stupne´ na:
http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=168146
´ THOVA
´ , E. 1995. U´vod do etnolo´gie. Bratislava : Univer[11] HORVA
zita Komenske´ho. 143 s.
168
´ THOVA
´ , E. 1995. Krv. s. 284. In: Encyklope´dia l’udovej
[12] HORVA
kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s.
´ THOVA
´ , E. 1988. Zvyky a obrady. s. 468 – 548. In: Botı´k,
[13] HORVA
J.: Hont. Tradı´cie l’udovej kultu´ry. Banska´ Bystrica: Osveta. 672 s.
´ THOVA
´ , E. 1975. Zvykoslovie a povery. s. 985 – 1031. In:
[14] HORVA
SLOVENSKO. 3. L’ud - II. cˇast’. Bratislava: Obzor. 1217 s.
´ THOVA
´ , E. 1970. Zvyky pri svadbe a narodenı´ diet’at’a vo
[15] HORVA
Vel’kej Lesnej. s. 61 – 89. In: Slovensky´ na´rodopis XVIII / 1.
[16] KHARE, R. S. 2009. Pollution and Purity. In: Encyclopedia of
Social and Cultural Anthropology. Taylor and Francis. Published: 0530-2002. Prı´stupne´ na: In: http://www.bookrags.com/tandf/pollutionand-purity-tf/
´,
[17] KICZKOVA
Z.
2002.
Proble´m
rodovej
identity
z pohl’adu Simone de Beauvoirovej. 8 s. Prı´stupne´ na:
http://www.fphil.uniba.sk/fileadmin/user upload/editors/crs/publikacie/
kiczkova - problm rodovej identity.pdf
[18] KNIGHT, Ch. 2009. Taboo. In: Encyclopedia of Social and
Cultural Anthropology. Taylor and Francis. Published: 0530-2002. Prı´stupne´ na: http://www.bookrags.com/tandf/taboo-5tf/#p200020fa9970542002
´ , Z. 2004. Kultu´rno-historicke´ aspekty determinu[19] MICHALKOVA
ju´ce biologicku´ zmenu zˇeny (mensˇtruacˇny´ cyklus). Diplomova´ pra´ca.
UKF: Nitra. 154 s.
[20] ORTNER, B. Sh. 1998. Ma´ se zˇena k muzˇi jako prˇ´ıroda ke kulturˇe?
s. 89 – 114. In: Oates – Indruchova´, L. (ed.): Dı´vcˇ´ı va´lka s ideologiı´.
SLON. Praha. 304 s.
[21] RATICA, D. 1995. Zˇena. s. 361. In: Encyklope´dia l’udovej kultu´ry
Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s.
[22] SALNER, P. 1995. Prespanka. s. 82. In: Encyklope´dia l’udovej
kultu´ry Slovenska 2 zv. Bratislava: VEDA. 418 s.
[23] SALNER, P. 1995. Frajer, frajerka. s. 143. In: Encyklope´dia l’udovej
kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s.
´ , Z. 1995. Vohl’ady. s. 311. In: Encyklope´dia l’udovej
[24] SˇKOVIEROVA
kultu´ry Slovenska 1 zv. Bratislava: VEDA. 454 s.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
169
Socia´lnı´ reprezentace autismu jako
antropologicky relevantnı´ te´ma
´
Filip Cwierz,
Denisa Sedla´cˇkova´
Katedra sociologie, Fakulta socia´lnı´ch studiı´, Masarykova univerzita, Brno,
[email protected]
Social representation of autism
as topic relevant for anthropology
Abstract—In our paper we are introducing social anthropological perspective on autism (autistic spectrum disorders),
as the topic which is in line with the tradition of the social
anthropology interested in the studies of subject formation
in the societies of the so called West. In the centre of our
interest stand representations of autism as representation of
the subjects. Autism is the disorder which does not have
any visible somatic displays. Autistic behavior could then be
very easily exchanged for eccentricity, not willingness of the
person to enter the social interaction or for the sign of the
other mental disorder. We look on autism as an example
of the discursive practice. This mean an interconnected
ensemble of the representations and acting, which is bringing
to live by subjects and also creates this subjects. We stand on
the Michel Foucalt’s approach to study of the formation of
subject in the Western Societies. By the discursive analysis of
the of the Czech web sites dedicated to the autism we would
like to describe which representation present contemporary
science about autism, supporting organization through their
practices and also parents of autistic children, or autistic
people themselves. This pages create a field, where is possible
to follow a discursive play between various truths about
autism. This pages is trying to be a guide for creating and
representing of specific subjectivity. This subjectivity is not
coherent and one, but contains multiple contradictions, which
lay autism on the scale from illness to the identity.
Key Words—autism, representation of autism, subject, autistic subject, biopower
AUTISMUS A ANTROPOLOGIE?
O majı´ spolecˇne´ho autismus1 a antropologie? Procˇ
vidı´me jako relevantnı´ pro antropologii zaby´vat se
te´matem reprezentacı´ autismu? Jednı´m z tradicˇnı´ch te´mat
antropologie byla snaha pochopit, jak se formuje lidsky´
rozum za´rovenˇ jako produkt a podmı´nka kultury. K tomu
patrˇ´ı studie kulturnı´ho definova´nı´ normality a abnormality.
Jak na´s upozornˇujı´ pra´ce Michela Foucaulta, souboj o prosazenı´ racionality, ktera´ znamena´ spolecˇnost disciplı´ny a
rˇa´du, a vymezuje se proti vsˇem iraciona´lnı´m prvku˚m, je
pro modernı´ spolecˇnosti a kultury klı´cˇovy´. Tento autor
C
1 Prˇesne
ˇ jsˇ´ı je oznacˇenı´ poruchy autisticke´ho spektra, do ktery´ch spada´
neˇkolik ru˚zny´ch poruch spojeny´ch podobny´mi symptomy. V tomto textu
z du˚vodu lepsˇ´ı cˇitelnosti pouzˇ´ıva´me autismus jako za´stupny´ termı´n pro
poruchy autisticke´ho spektra.
prˇipomı´na´, zˇe racionalita modernity je veˇcı´ kontingentnı´,
zformovanou v pru˚beˇhu novoveˇku a neusta´le se promeˇnˇujı´cı´.
Autismus je vhodny´m prˇedmeˇtem antropologicke´
studie z neˇkolika du˚vodu˚. Lze na jeho prˇ´ıpadeˇ analyzovat
reprezentace modernı´ racionality, ktera´ se snazˇ´ı vybudovat
rˇa´d definicı´, a oddeˇlenı´ norma´lnı´ho a abnorma´lnı´ho. Na
autisticky´ subjekt je mozˇne´ dı´vat se jako na reprezentaci
druhe´ho, zˇijı´cı´ho uvnitrˇ modernı´ spolecˇnosti. K roli modernı´ho „druhe´ho“ autisty prˇedurcˇuje fakt, zˇe autismus je
onemocneˇnı´ socia´lnı´ch kompetencı´.
Autisticky´ subjekt je za´visly´ na existenci biomoci,
cozˇ je specificka´ forma moci charakteristicka´ tı´m, zˇe jejı´m
cı´lem je prospeˇch zˇivota a na´strojem intenzivnı´, prˇesneˇ
lokalizovane´ intervence na cˇleny populace. Zkouma´nı´ socia´lnı´ch podmı´nek, jezˇ umozˇnˇujı´ rozpozna´nı´ a vymezenı´
autismu, mu˚zˇe napomoci pochopit, jak biomocenske´ socia´lnı´ instituce, naprˇ´ıklad medicı´na, utva´rˇejı´ a tvarujı´ nasˇe
prˇedstavy o normaliteˇ a odlisˇnosti (Nadesan 2005).
Spolecˇneˇ s Nadesan (2005: 2) sdı´lı´me prˇedpoklad,
zˇe autismus, cˇi spı´sˇe jeho idea, je ve sve´ podstateˇ socia´lneˇ
konstruovana´. To neznamena´, zˇe odmı´ta´me/zavrhujeme
biologicke´ podmı´nky nebo symptomy tohoto stavu. Mı´sto
toho se soustrˇedı´me na autismus jako socia´lnı´ skutecˇnost.
Prˇestozˇe jsou zde biologicke´ aspekty stavu pojmenovane´ho autismus, socia´lnı´ faktory zahrnujı´ jeho identifikaci, reprezentaci, interpretaci a jeho „prˇedva´deˇnı´ “ a jsou
nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ımi faktory v rozhodnutı´ toho, co znamena´
„by´t autista“ pro jednotlivce, jejich rodiny i spolecˇnost.
Zkusˇenost a pojetı´ autismu se tak bude lisˇit nejen v jednotlivy´ch kultura´ch (neˇkde nemusı´ by´t kategorie autismu
vu˚bec vytvorˇena), ale i naprˇ´ıcˇ socia´lnı´mi trˇ´ıdami v jedne´
spolecˇnosti.
Prˇedmeˇtem tohoto prˇ´ıspeˇvku je autismus jako reprezentace subjektivity, cı´lem je prˇedstavit mozˇnou optiku,
kterou autismus jako takovouto reprezentaci lze nahle´dnout a dozveˇdeˇt se tak neˇco o pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti. Prakticky´m cı´lem by meˇlo by´t vytycˇit dalsˇ´ı body
pro vy´zkumnou pra´ci, nebot’ tento text nenı´ nic jine´ho
nezˇ mı´stem, ze ktere´ho se chceme vydat da´l. K analy´ze
jsme si zvolili cˇeske´ internetove´ stra´nky poma´hajı´cı´ch
spolecˇnostı´ zameˇrˇeny´ch na autismus a stra´nky rodicˇu˚.
Klademe du˚raz zejme´na na stra´nky sı´teˇ organizacı´ APLA,
protozˇe APLA patrˇ´ı v CˇR mezi nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı producenty
diskursu o autismu. Snazˇ´ıme se take´ reflektovat poznatky
nashroma´zˇdeˇne´ v ra´mci diskursu biomedicı´ny, ktery´ je
170
ANTROPOWEBZIN 3/2010
prˇevla´dajı´cı´m a normativnı´m pohledem na autismus v prostrˇedı´ zvoleny´ch stra´nek.
JAK ROZUMI´ME REPREZENTACI
V pohledu na reprezentaci navazujeme na pojetı´ Paula Rabinowa, ktery´ cha´pe reprezentace jako socia´lnı´ fakta. Paul
Rabinow prˇitom zuzˇitkova´va´ tradicˇnı´ durkheimovskou inspiraci. Kazˇda´ reprezentace je za´rovenˇ kategoriı´ mysˇlenı´.
Durkheim (2002) o kategoriı´ch pı´sˇe, zˇe jsou vy´sledkem
kolektivnı´ch aktivit. Pro Rabinowa to sice uzˇ nenı´ jako
pro Durkheima kategorie, ktera´ je vznikla´ prostrˇednictvı´m
na´bozˇenske´ho ritua´lu v ra´mci primitivnı´ spolecˇnosti a kategorie za´kladnı´, ale kategorie vysoce komplexnı´ a pokrocˇila´, jako veˇdecka´ teorie vyprodukovana´ uvnitrˇ veˇdecky´ch
institucı´. Autismus, nebo le´pe poruchy autisticke´ho spektra, jsou bezesporu takovou kategoriı´. Stejneˇ jako za´kladnı´
Durkheimovy kategorie v sobeˇ odra´zˇely spolecˇensky´ rˇa´d,
odra´zˇejı´ jej i tyto specificke´ reprezentace.
Druhou inspiracı´, na kterou Rabinow stavı´, je inspirace foucaultovska´. Reprezentace, veˇdecke´ teorie, jsou
pro neˇj vy´poveˇdi. Na´rok na pravdivost teˇchto vy´poveˇdı´ je
da´n syste´mem usporˇa´dany´ch procedur pro jejich produkci,
regulaci, distribuci, obeˇh a pu˚sobenı´. Kolujı´ v ra´mci
mocensky´ch syste´mu˚, ktere´ je udrzˇujı´ a produkujı´, jsou
napojene´ na u´cˇinky moci, ktere´ vyvola´vajı´ a ktere´ je rozsˇirˇujı´. Za trˇetı´, tento rezˇim nenı´ ideologiı´ nebo nadstavbou
(superstructure), ale byl podmı´nkou formova´nı´ a vy´voje
kapitalismu (Foucault in Rabinow 1986: 240). Tyto vy´poveˇdi o autismu produkujı´ biomedicı´nsˇtı´ odbornı´ci, kterˇ´ı
autismus zkoumajı´, a take´ ru˚znı´ dalsˇ´ı odbornı´ci, jako
pedagogove´, socia´lnı´ pracovnı´ci a psychologove´, kterˇ´ı
se objevujı´ v ra´mci poma´hajı´cı´ch organizacı´ a podı´lejı´
se na urcˇenı´ diagno´zy a na terapii (cˇasto majı´ dokonce
prˇevla´dajı´cı´ vliv v tomto procesu). V ra´mci tohoto kolobeˇhu vy´poveˇdı´ docha´zı´ i ke vzniku stereotypu˚, k jejich
reprodukci a zveˇcneˇnı´ urcˇite´ prˇedstavy o autistech jako
pravdive´ho faktu. Tato zveˇcneˇla´ fakta pak podporujı´ uchopenı´ autismu jako rizika pro spolecˇnost a definici autismu
jako abnorma´lnı´ odchylky.
JAK SE DI´VA´ME NA SUBJEKTY. . .
Inspiracı´ pro na´sˇ pohled na (autisticke´) subjekty je prˇ´ıstup
Michela Foucaulta. Ten v eseji Subjekt a moc (Foucault
2003: 195) vytycˇil trˇi linie, ktere´ sledoval beˇhem svy´ch
vy´zkumu˚ utva´rˇenı´ subjektu˚ v ra´mci za´padnı´ spolecˇnosti.
Jako prvnı´mi se zaby´val „ru˚zny´mi zpu˚soby zkouma´nı´,
ktere´ se snazˇ´ı dosa´hnout statusu veˇdy“. Prˇ´ıkladem teˇchto
pracı´ je Foucaultova analy´za veˇd o cˇloveˇku (lingvistiky,
ekonomie a prˇ´ırodopisu), kterou podal ve sve´ pra´ci Slova
a veˇci (Foucault 1987). Do te´to linie spada´ veˇdecky´ diskurs o autismu, jak je prezentova´n na webovy´ch stra´nka´ch,
ktere´ zkouma´me. Druhou liniı´ byly tzv. „praktiky deˇlenı´ “,
kde „subjekt je bud’ rozdeˇlen uvnitrˇ sebe sama, anebo
oddeˇlen od ostatnı´ch, v tomto procesu se sta´va´ objektem.“
(Foucault 2003: 195) Tı´m rozumı´me za´sahy do zˇivota,
jako je diagno´za, tj. okamzˇik, kdy je jedinci z vneˇjsˇku
prˇideˇlena´ kategorie autisty v ra´mci procesu diagnostiky.
Tı´m je odlisˇen od ostatnı´ch, kterˇ´ı tuto diagno´zu nemajı´.
Pod vnitrˇnı´m deˇlenı´m si prˇedstavujeme jedince, ktery´ jizˇ
byl diagnostikova´n a ktery´ prˇijal, zˇe neˇktere´ specificke´
projevy jeho chova´nı´ jsou objektivneˇ da´ny postizˇenı´m.
Zde se zameˇrˇujeme na komenta´rˇe a doporucˇenı´ poma´hajı´cı´ch spolecˇnostı´ k diagnostice, psychoedukativnı´ terapii
a integraci autistu˚ do spolecˇnosti. Poslednı´ liniı´ pak bylo
„studovat zpu˚sob, jı´mzˇ se cˇloveˇk sa´m meˇnı´ v subjekt.“
(Foucault 2010: 196) Zde se meˇnı´ veˇdecka´ vymezenı´
a prakticke´ postupy z prˇedchozı´ch dvou liniı´ v rady,
ktere´ jsou nabı´dnuty autistu˚m a teˇm, kterˇ´ı se o neˇ starajı´.
Ti z nich pak vytva´rˇejı´ materia´l pro „prˇedva´deˇnı´ “ sebe
sama jako subjektu. Tato optika na´m umozˇnˇuje videˇt
autismus v dostatecˇne´ komplexiteˇ. Reprezentaci autismu
v prostrˇedı´ cˇesky´ch webovy´ch stra´nek tedy zkouma´me
jako reprezentace teˇchto trˇ´ı zpu˚sobu˚ utva´rˇenı´ subjektu˚.
LINIE PRVNI´: SOUCˇASNA´ VEˇDA O AUTISMU
Prvnı´ linii reprezentuje „soucˇasna´ biomedicı´nska´ veˇda
o autismu“. Biomedicı´nsky´ pohled je za´rovenˇ prˇevazˇujı´cı´m (nebojme se rˇ´ıct, zˇe jediny´m) diskursem vsˇech zkoumany´ch stra´nek. Dominance biomedicı´nske´ho diskursu je
znatelna´ nejen na stra´nka´ch odborny´ch, ale i na stra´nka´ch
rodicˇu˚ a sdruzˇenı´.
V ja´dru medicı´nske´ho diskursu lezˇ´ı prˇedpoklad, zˇe
autismus je objektivnı´, biologickou skutecˇnostı´, ktera´ musı´
by´t vysveˇtlena pouzˇitı´m pozitivisticky´ch metod prˇ´ırodnı´ch
veˇd. Pohledem medicı´ny je tedy autismus „veˇc“, biogeneticka´ podmı´nka, ktera´ bude nakonec identifikova´na a pozna´na jako prostoroveˇ jasneˇ umı´steˇna´ (mozek), geneticka´
(geny), neurologicka´ nebo chemicka´ abnormalita (Nadesan
2005). Autisticky´ subjekt je zde abstraktnı´m subjektem,
ktery´ je definova´n v ra´mci diskursu biomedicı´ny. Urcˇujı´
ho vlastnosti, ktere´ jsou pozorova´ny, a teoreticke´ za´veˇry,
ktere´ jsou na za´kladeˇ teˇchto empiricky´ch pozorova´nı´ formulovane´.
Jako prvnı´ autismus popsal v roce 1943 Leo Kanner2 ve sve´m cˇla´nku „Autistic Disturbance of Affective
Contact“. Ve sve´m textu popsal vsˇechny za´kladnı´ prˇ´ıznaky autismu a vyja´drˇil se take´, zˇe deˇti trpı´cı´ tı´mto
onemocneˇnı´m mohly by´t povazˇovane´ za zaostale´ nebo
schizofrennı´. (Kanner 1943: 242) Ve sve´m cˇla´nku take´
poukazuje na fakt, zˇe vsˇechny deˇti pocha´zely z rodin, kde
se rodicˇe zaby´vali abstraktnı´mi cˇi veˇdecky´mi fenome´ny,
a zdu˚raznil, zˇe nikdo v teˇchto rodina´ch nebyl opravdu
vrˇely´m otcem nebo matkou3 . (Kanner 1943: 250) Polozˇil
si ota´zku, jak tento fakt ovlivnˇuje vy´voj autismu u deˇtı´.
2 Neza
´ visle na Kannerovi v tomte´zˇ roce podal zpra´vu vı´denˇsky´ le´karˇ
Hans Asperger. Jeho prˇ´ınos byl ale objeven azˇ o hodneˇ let pozdeˇji
a zveˇcˇneˇn Lornou Wing v roce 1981, ktera´ navrhla pouzˇ´ıt na´zev Aspergeru˚v syndrom pro jedince oznacˇovane´ dosud jako autisticˇtı´ psychopate´.
Pojem vysoce funkcˇnı´ autismus (HFA – high functioning autism) zavedl
DeMyer v tomte´zˇ roce. (Hort 2000: 133)
3 Odsud pocha
´ zı´ termı´n „matky lednicˇky“ a stigma rodicˇu˚ dlouhou
dobu spojene´ s autismem.
´
´ CˇKOVA
´ : SOCIA
´ LNI´ REPREZENTACE AUTISMU
F. CWIERZ,
D. SEDLA
Kanner ale podoty´ka´, zˇe autismus je vrozeny´m stavem,
ktery´ ma´ pravdeˇpodobneˇ biologicky´ za´klad.4
Nejobecneˇjsˇ´ı rovinu reprezentace biomedicı´nske´ho
vymezenı´ autismu najdeme v Mezina´rodnı´ statisticke´
klasifikaci nemocı´ a prˇidruzˇeny´ch zdravotnı´ch proble´mu˚
MKN-10 (WHO 2000) nebo v psychiatricke´m manua´lu
„Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders“
(DMS-IV)5 . V obou teˇchto manua´lech nacha´zı´me soupis
nejen jednotlivy´ch poruch v ra´mci autisticke´ho spektra,
ale take´ jejich za´kladnı´ch znaku˚ nutny´ch pro diagnostiku.
Tyto znaky lze shrnout do tzv. autisticke´ tria´dy – musı´ by´t
prˇ´ıtomna porucha socia´lnı´ho cı´teˇnı´, abnormality v komunikaci a proble´my s prˇedstavivostı´ (Jelı´nkova´ 2001). Tyto
forma´lnı´ kategorie majı´ velky´ dopad – jejich rozsˇirˇova´nı´
prˇi revizı´ch obou manua´lu˚ vede k veˇtsˇ´ımu mnozˇstvı´ lidı´
diagnostikovany´ch autismem. V soucˇasne´ dobeˇ se velmi
cˇasto ve spojenı´ s autismem hovorˇ´ı o „epidemii“, neby´vale´m na´ru˚stu, ktery´ je nejcˇasteˇji prˇicˇ´ıta´n na rub environmenta´lnı´mu znecˇisˇteˇnı´. Spı´sˇe nezˇ o epidemii autismu jde
vsˇak o rozsˇ´ırˇenı´ kategoriı´ a take´ diagnosticky´ch krite´riı´,
veˇtsˇ´ı financˇnı´ pomoci, snı´zˇenı´ stigmatu pro rodicˇe a take´
„prˇena´lepkova´nı´ “ diagno´z u starsˇ´ıch pacientu˚ (Grinker
2007, King et Barman 2009). Prˇesto vsˇak spojenı´ „epidemie autismu“ zu˚sta´va´, dı´ky me´diı´m i neˇktery´m le´karˇu˚m,
v podveˇdomı´ sˇiroke´ verˇejnosti jako nepopiratelny´ fakt.
Autismus tedy vola´ po spolecˇenske´ (a medicı´nske´)
intervenci hned ze dvou du˚vodu˚ – prˇedstavuje za´teˇzˇ, ktera´
cˇloveˇka prova´zı´ od rane´ho veˇku a je prima´rneˇ onemocneˇnı´m toho nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıho pro u´speˇsˇny´ zˇivot – spolecˇensky´ch kompetencı´. Autismus je definova´n v termı´nech
nedostatku, jako tajemny´ (ve sve´m pu˚vodu), neuchopitelny´
(nele´cˇitelny´, protozˇe nenı´ zna´ma´ prˇ´ıcˇina) a obsˇ´ırny´ (jako
spektrum poruch). To podle Nadesan (2005) vede k tomu,
zˇe je verˇejnostı´ vnı´ma´n jako porucha za´rovenˇ hroziva´
a fascinujı´cı´. Je to nemoc, o ktere´ sta´le mnoho nevı´me, a
nemu˚zˇeme tak ovlivnit/zabra´nit jejı´mu vzniku. Autismus
je take´ zteˇlesneˇnı´m toho, po cˇem modernı´ spolecˇnost
za´rovenˇ touzˇ´ı, a toho, cˇeho se za´rovenˇ bojı´ – silneˇ individualisticke´ osobnosti, lidske´ho kyborga, ktery´ si vystacˇ´ı
zcela sa´m, uzamcˇen ve sve´m sveˇteˇ.
LINIE DRUHA´: PRAKTIKY DEˇLENI´ – DIAGNO´ZA, TERAPIE
A INTEGRACE
Autismus je definova´n, jako prˇekrocˇenı´ hranic norma´lnosti
a zdravı´, cozˇ z pohledu biomoci prˇedstavuje proble´m,
ktery´ je trˇeba rˇesˇit. Biomoc je specificka´ forma spolecˇenske´ moci charakteristicke´ pro modernı´ spolecˇnosti. Tato
spolecˇenska´ moc ma´ za cı´l pu˚sobit ve prospeˇch rozvoje
4 Americka
´ socia´lnı´ veˇdkyneˇ Majia H. Nadesan (2005) ve sve´ knize
Constructing Autism: Unravelling the „Truth“ and Discovering the
Social zkouma´ socia´lnı´ a kulturnı´ podmı´nky, jezˇ umozˇnily vznik autismu
jako medicı´nske´ kategorie. Du˚vodem, procˇ byl deˇtsky´ autismus „objeven“ azˇ ve 40. letech 20. stoletı´, je naprˇ´ıklad individualizace spolecˇnosti
(obrat k individuu), psychiatrizace deˇtı´ apod. Ze stejne´ho du˚vodu, jako
byl deˇtsky´ autismu nemocı´ poloviny 20. stoletı´, je Aspergeru˚v syndrom
nemocı´ konce mile´nia. Vı´ce viz Nadesan 2005.
5 DMS-IV se cˇaste
ˇ ji pouzˇ´ıva´ ve Spojeny´ch sta´tech, zatı´mco MKN-10
je cˇasteˇjsˇ´ı v Cˇeske´ republice.
171
zˇivota (Foucault 1999). Intervenuje za pomoci expertnı´ch
apara´tu˚, v ra´mci ktery´ch se prolı´najı´ rozlicˇne´ veˇdy a prˇ´ıstupy. Nikdy se nejedna´ jen o cˇisteˇ medicı´nsky´, nebo cˇisteˇ
psychologicky´ cˇi socia´lnı´ apara´t, biomocenske´ na´stroje
v sobeˇ vzˇdy kombinujı´ vı´cero prˇ´ıstupu˚, a to i mnohdy
principia´lneˇ odlisˇny´ch. Cı´lem takovy´ch apara´tu˚ je umozˇnit
intervenovat ve prospeˇch populace, veˇtsˇinou definovane´
jako bio-socia´lnı´ kolektivita typu na´roda cˇi obyvatel urcˇite´ho sta´tu (Rose a Rabinow 2006: 197). Tyto apara´ty
take´ autismu nebo jine´mu proble´mu da´vajı´ definicˇnı´ vymezenı´, cˇ´ımzˇ pu˚sobı´ zda´nı´ kontroly. Autismus je nahlı´zˇen
jako proble´m potenciona´lneˇ ohrozˇujı´cı´ spolecˇnost, a tı´m
v ra´mci biomoci prˇedstavuje vy´zvu k intervenci.
Aby takove´ rˇesˇenı´ bylo mozˇne´, je nutne´, aby
existoval prˇ´ıslusˇny´ spolecˇensky´ apara´t-dispozitiv, ktery´
umozˇnı´ efektivnı´ intervence. Tento apara´t se na jednu
stranu skla´da´ jednak ze sta´tem garantovany´ch le´karˇsky´ch
a klinicko-psychologicky´ch pracovisˇt’. Vy´znamnou roli
zde hrajı´ nevla´dnı´ organizace, neziskova´ sdruzˇenı´, ktera´
poskytujı´ propojenı´ mezi jednotlivy´mi dalsˇ´ımi odbornı´ky,
rodicˇi a sˇirokou verˇejnostı´. Prˇ´ıkladem a za´rovenˇ nejveˇtsˇ´ım
a nejzna´meˇjsˇ´ım za´stupcem takove´ organizace je v Cˇeske´
republice sı´t’ organizacı´ APLA6 (Asociace poma´hajı´cı´ lidem s autismem).
Na ru˚zne´ typy psychologicke´, medicı´nske´, socia´lnı´,
pra´vnı´ a pedagogicke´ praxe se dı´va´me jako na prˇ´ıklad
praktik deˇlenı´ – jsou to cˇinnosti, ktery´mi se autismus nejen
utva´rˇ´ı, ale take´ oddeˇluje autisticke´ subjekty od subjektu˚
norma´lnı´ch. Objektivizujı´ rozdı´l mezi autisty a „norma´lnı´mi“. V ra´mci procesu spolecˇenske´ normalizace toto
objektivizovane´ oddeˇlenı´ hraje du˚lezˇitou roli, umist’uje
odchylku a potenciona´lnı´ zdroj nebezpecˇ´ı zpa´tky do spolecˇenske´ho rˇa´du, tı´m ho cˇinı´ akceptovatelny´m. Diskursivnı´
vymezenı´ – tj. autismus jako produkt diskursu modernı´
veˇdy – slouzˇ´ı pro tyto praxe jako kostra, ktera´ da´va´ tvar
konkre´tnı´m prakticky´m aplikacı´m, a ty ji zpeˇtneˇ modifikujı´. Na za´kladeˇ analy´zy internetovy´ch stra´nek o autismus
jsme vydeˇlili jako za´kladnı´ praktiky deˇlenı´ – diagno´zu,
terapii a integraci do spolecˇnosti.
NEBEZPECˇ´I A ZˇA´DOUCI´ SUBJEKTIVITA
Drˇ´ıve nezˇ se zmı´nı´me o samotny´ch oddeˇlujı´cı´ch praktika´ch, je zapotrˇebı´ pouka´zat na cı´l, ke ktere´mu vsˇechny
z nich smeˇrˇujı´. Tı´m je zˇa´doucı´ subjektivita a analyzovane´
praktiky deˇlenı´ jsou zpu˚soby transformace, ktere´ majı´ autisticky´ subjekt prˇiblı´zˇit te´to idea´lnı´ prˇedstaveˇ. Na pocˇa´tku
tohoto procesu je autisticky´ subjekt videˇn jako potenciona´lneˇ nebezpecˇny´ a chaoticky´, nebot’ ma´ rˇadu vlastnostı´,
ktere´ ho cˇinı´ nebezpecˇny´m za´rovenˇ pro sebe jako jedince
i pro spolecˇnost. Cı´lem transformace je zı´ska´nı´ kontroly
nad teˇmito projevy. Zˇa´doucı´ subjektivita je zalozˇena´ na
maxima´lnı´ redukci potenciona´lnı´ho nebezpecˇ´ı, o ktere´m
se prˇedpokla´da´, zˇe by se bez intervence projevilo.
6 Mluvı´me o sı´ti, nebot’ APLA nenı´ ve skutecˇnosti jedna organizace,
ale sdruzˇenı´ neˇkolika dalsˇ´ıch organizacı´ podle mı´sta pu˚sobnosti (Praha
a Strˇednı´ Cˇechy, Severnı´ Cˇechy, Jizˇnı´ Cˇechy, Vysocˇina, Jizˇnı´ Morava
a Hradec Kra´love´). Prˇes mnoho shodny´ch bodu˚, kazˇda´ z teˇchto organizacı´
je specificky sˇita´ na mı´ru regionu˚m.
172
ANTROPOWEBZIN 3/2010
DIAGNO´ZA
Ze vsˇech oddeˇlujı´cı´ch praktik, je diagnostika nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı, nebot’ stanovı´ hranici, kterou je subjekt oddeˇlen od
subjektu˚ norma´lnı´ch, nebo od teˇch, kterˇ´ı jsou nositely
za´teˇzˇe jine´. Od tohoto rozlisˇenı´ se odvozuje vsˇechno dalsˇ´ı.
Zı´ska´nı´m diagno´zy se ustanovujı´ na´roky naprˇ´ıklad na zı´ska´nı´ asistentske´ pomoci nebo na specia´lnı´ sˇkolnı´ zarˇ´ızenı´.
Jak uva´deˇjı´ ru˚znı´ autorˇi a ru˚zne´ organizace (Strunacka´
2009, Thorova´ in Autismus.cz 20077 ), diagno´za autismu
nenı´ v Cˇeske´ republice udeˇlova´na zrovna nejcˇasteˇji.
Poma´hajı´cı´ organizace na svy´ch stra´nka´ch zdu˚raznˇujı´
vcˇasnost diagno´zy jako klı´cˇovy´ moment. Jednı´m z krite´riı´,
ktera´ jsou obsazˇena i v ra´mci diagnosticky´ch manua´lu˚,
je to, zˇe u autismu se musı´ veˇtsˇina symptomu˚ objevit
do 36. meˇsı´ce zˇivota. Tato nutnost zı´skat diagno´zu vcˇas
angazˇuje rodicˇe, kterˇ´ı jsou teˇmi, jezˇ majı´ odpoveˇdnost dı´teˇ
sledovat a za´rovenˇ pro neˇj vyhledat pomoc u prˇ´ıslusˇny´ch
odbornı´ku˚. Samotny´ diagnosticky´ proces je komplexnı´m
procesem, prˇi ktere´m kooperuje hned neˇkolik druhu˚ odbornı´ku˚. Diagno´za je tedy kolektivnı´ rozhodnutı´, ktere´
ucˇinı´ vı´ce nezˇ jeden odbornı´k a na ktere´m se vy´znamnou
meˇrou podı´lejı´ rodicˇe. V tomto prˇ´ıpadeˇ se opeˇt udrzˇuje
typicka´ sestava vztahu˚ charakteristicka´ pro biomocenske´
konfigurace. Rodicˇe jsou ti zodpoveˇdnı´, kterˇ´ı majı´ za u´kol
sledovat dı´teˇ, ve chvı´li proble´mu se dovola´vajı´ pomoci
expertnı´ch apara´tu˚. Tyto expertnı´ apara´ty musı´ na druhou
stranu rodicˇu˚m umozˇnit mı´t alesponˇ cˇa´stecˇneˇ expertnı´
pohled. Poma´hajı´cı´ organizace jako APLA tak na svy´ch
stra´nka´ch zverˇejnˇujı´ sady znaku˚, nad ktery´mi ma´ pohled
rodicˇe zpozorneˇt, pokud se objevı´. Za´rovenˇ APLA na
svy´ch stra´nka´ch nabı´zı´ take´ kursy pro experty samotne´.
Nebot’ i pro neˇ je zapotrˇebı´ obnovovat a zlepsˇovat jejich
pohled. Organizace zaby´vajı´cı´ se pomocı´ autistu˚m sı´t’ova´nı´m odbornı´ku˚, osveˇtou, sˇ´ırˇenı´m informacı´ a zapojenı´m
rodicˇu˚ vytva´rˇejı´ propojenı´ umozˇnˇujı´cı´ biomocenske´ intervence a normalizacˇnı´ kontrolu nad populacı´.
PSYCHOEDUKATIVNI´ TERAPIE AUTISMU A INTEGRACE DO
SPOLECˇNOSTI
Samotna´ diagno´za nenı´ dostatecˇnou intervencı´, tou je azˇ
terapie autismu smeˇrˇujı´cı´ k urcˇite´ formeˇ oddeˇlenı´ a zpeˇtne´ho zarˇazenı´ autistu˚ do spolecˇnosti. Webove´ stra´nky,
ktere´ analyzujeme, zasta´vajı´ pozici co mozˇna´ nejveˇtsˇ´ı
integrace autistu˚ do spolecˇnosti, tj. do te´ mı´ry, jakou to
umozˇnˇuje postizˇenı´ jedince. V za´kladu rozlisˇujeme dva
druhy terapie – farmakoterapii a „psychoedukativnı´ terapii“. U farmakoterapie se odbornı´ci shodujı´ nad tı´m, zˇe za
jejı´ pomoci je mozˇne´ odstranit pouze akutnı´ za´chvatovite´
stavy, nebo snı´zˇit a regulovat nutka´nı´ k ritualizovane´mu
chova´nı´. Farmakoterapie zde vystupuje jako urcˇita´ forma
hrube´ restrikce – disciplinace. Pomocı´ te´to formy je totizˇ
nejen omezova´no chova´nı´ nebezpecˇne´ pro samotne´ho autistu (naprˇ. sebeposˇkozova´nı´), ale medikace je nasazova´na
i u chova´nı´, ktere´ je spolecˇensky neakceptovatelne´, avsˇak
7 http://www.autismus.cz/popis-poruch-autistickeho-spektra/detsky-
autismus-2.html. Prˇistoupeno 30. rˇ´ıjna 2010.
ve sve´ podstateˇ nenı´ nebezpecˇne´, ani autistovi a ani
nikomu jine´mu (naprˇ. prˇi ticı´ch, stereotypnı´ch pohybech).
Druha´ forma terapie je, podle na´mi analyzovany´ch
stra´nek, zameˇrˇena na zı´ska´nı´ orientace v zˇite´m sveˇteˇ
modernity. Na stra´nka´ch Prazˇske´ APLY se o te´to formeˇ
pı´sˇe: „Jediny´m obecny´m a prokazatelneˇ u´speˇsˇny´m zpu˚sobem pomoci deˇtem s autismem je specia´lnı´ pedagogicka´
pe´cˇe s vyuzˇitı´m metodiky kognitivneˇ behaviora´lnı´ terapie. Pokud dı´teˇti svy´m specia´lnı´m prˇ´ıstupem umozˇnı´me
porozumeˇt sveˇtu, ktery´ ho dı´ky jeho handicapu chaoticky
obklopuje, je stoprocentnı´ sˇance, zˇe u dı´teˇte dojde ke zlepsˇenı´. Specia´lneˇ vysˇkolenı´ pedagogove´ uzˇ´ıvajı´ nejcˇasteˇji
metodiku strukturovane´ho ucˇenı´, ktera´ za prioritu povazˇuje
na´cvik funkcˇnı´ komunikace a individua´lnı´ prˇ´ıstup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou za´kladnı´mi
metodicky´mi pilı´rˇi prˇ´ıstupu k lidem s autismem.“8 Cı´lem
te´to terapie je naucˇit autisticke´ho jedince vnı´mat sveˇt
strukturovaneˇ a dopomoci mu v neˇm take´ strukturovaneˇ
jednat. Na pocˇa´tku se zde opeˇt prˇedpokla´da´, zˇe okolnı´ sveˇt
vnı´many´ autisticky´m jedincem je chaoticky´. Zde se beˇhem
terapie buduje kompetence prˇijmout zˇivot pozdneˇ modernı´
spolecˇnosti, adaptovat se na neusta´le se nepatrneˇ meˇnı´cı´
situaci kazˇdodennı´ho zˇivota. Z hlediska praktik deˇlenı´ pedagogove´ v ra´mci te´to terapie budujı´ schopnost vnitrˇnı´ho
rozdeˇlenı´, ktera´ autistovi umozˇnı´ nahle´dnout sebe sama
jako ovlivneˇne´ho postizˇenı´m a naucˇ´ı ho korigovat vlastnı´
aktivity – at’ uzˇ to je zı´skat schopnost deˇlat kazˇdodennı´
u´kony socia´lneˇ akceptovatelny´m zpu˚sobem, nebo mı´rnit
za´chvatovite´ agresivnı´ stavy, bez nutnosti farmakologicke´
nebo fyzicke´ restrikce.
Soucˇa´stı´ integrace do spolecˇnosti, je take´ budova´nı´
prostrˇedı´, kde autiste´ mohou zˇ´ıt – jako jsou chra´neˇna´ bydlenı´ cˇi specia´lnı´ staciona´rˇe nebo specia´lnı´ sˇkoly. APLA na
svy´ch stra´nka´ch na takove´to zarˇ´ızenı´ odkazuje a za´rovenˇ
prˇispı´va´ k zprostrˇedkova´nı´ te´to mozˇnosti rodicˇu˚m. Tyto
zvla´sˇtnı´ prostory jsou sta´le formou fyzicke´ho oddeˇlenı´,
ale za´rovenˇ toto oddeˇlenı´ zmı´rnˇujı´ a cˇinnı´ jeho formu
lehcˇ´ım. Jsou alternativou k izolaci v ra´mci u´stavu˚. Za´rovenˇ
je nutne´ podotknout, zˇe vzhledem ke spolecˇnosti tvorˇ´ı
take´ urcˇitou ochranou sı´t’, ktera´ tlumı´ rizika. Tı´m, zˇe tato
mı´sta jsou sta´le zapojena´ do sı´tı´ rodicˇu˚ a odbornı´ku˚, jsou
soucˇa´stı´ biomocensky´ch apara´tu˚.
Integrace nenı´ jen tre´ninkem autisticke´ho subjektu,
ale do jiste´ mı´ry i tre´ninkem spolecˇnosti samotne´. Je zde
nutne´ prˇekonat stereotyp nebezpecˇne´ho autisty. Toho se
organizace snazˇ´ı dosa´hnout naprˇ´ıklad tak, zˇe na svy´ch
stra´nka´ch zverˇejnˇujı´ textove´ informace o tom, co autismus
je, referujı´ o svy´ch aktivita´ch a podı´lejı´ se naprˇ´ıklad na
televiznı´ch dokumentech, ktere´ ukazujı´, jak vypadajı´ jejich
klienti, jake´ je tra´pı´ proble´my a co s nimi organizace deˇla´
v ra´mci terapie. Odkazy na tyto dokumenty jsou beˇzˇneˇ
dostupne´ naprˇ´ıklad na stra´nka´ch APLY a za´rovenˇ mnoho
z nich bylo vysı´la´no v Cˇeske´ televizi, takzˇe se dostaly
i k sˇirsˇ´ımu publiku. Organizace se tak snazˇ´ı demytizovat
autismus. Za´rovenˇ vsˇak samy neˇktere´ stereotypy reprodu8 APLA
Praha
http://www.praha.apla.cz/zakladni-udaje/oautismu.html. Konkre´tneˇ tento odstavec citujı´ i ostatnı´ organizace
zaby´vajı´cı´ se pomocı´ prˇi autismu a prˇebı´rajı´ jej v plne´m zneˇnı´ od APLY.
´
´ CˇKOVA
´ : SOCIA
´ LNI´ REPREZENTACE AUTISMU
F. CWIERZ,
D. SEDLA
kujı´. Naprˇ´ıklad akce APLY Jizˇnı´ Morava Dozvuky AFO
v Brneˇ9 , ma´ podtitul „Sveˇt podle Rainmana“. Ikonicka´
postava autismu Rain Man, je zde vyuzˇita ke srozumitelne´
komunikace poselstvı´ sˇirsˇ´ı verˇejnosti.
LINIE TRˇETI´: RADY K DOBRE´MU ZˇIVOTU
V ra´mci trˇetı´ linie pohledu na subjekty se tvrzenı´ biomedicı´nske´ho diskursu a vy´sledky praktik deˇlenı´ meˇnı´
v materia´l, na jehozˇ za´kladeˇ si jedinci sami budujı´ svoji
vlastnı´ subjektivitu. Sta´vajı´ se zdrojem, ze ktere´ho si
jednotlivı´ jedinci mohou vybrat, prˇizpu˚sobit se mu nebo
ho patrˇicˇneˇ modifikovat cˇi u´plneˇ odmı´tnout. Proto je nazy´va´me rady k dobre´mu zˇivotu, nebot’jedinci rˇ´ıkajı´, co by
meˇl deˇlat, aby jeho vlastnı´ zˇivot byl co nejlepsˇ´ı. V ra´mci
biomoci patrˇ´ı k takzvany´m technologiı´m vlastnı´ho ja´. Rose
a Rabinow (2006) prˇipomı´najı´, zˇe takove´ pecˇova´nı´ o sebe
mu˚zˇe smeˇrˇovat proti za´meˇru˚m sta´tnı´ politiky, ale sta´le
zu˚sta´va´ soucˇa´stı´ usporˇa´da´nı´ mocensky´ch vztahu˚ biomoci,
nebot’se opı´ra´ o rozpravy, ktere´ tuto moc poma´hajı´ ustavit.
Pra´veˇ toto „smeˇrˇova´nı´ proti“ doda´va´ autismu v tomto
pohledu eticky´ na´boj, kde autismus mu˚zˇe by´t cha´pa´n
jako problematizace soucˇasny´ch forem biomoci a ohnisko
odporu proti dnesˇnı´ pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti.
Zde je tedy nutne´ se zeptat, pro koho jsou rady
k dobre´mu zˇivotu urcˇeny? Vy´sˇe jsme zmı´nili, zˇe v Cˇeske´
republice prakticky neexistuje kohorta dospeˇly´ch autistu˚
(jsou cˇasto diagnostikova´ni s jinou diagno´zou). Proto jsou
rady, ktere´ na stra´nka´ch najdeme, zameˇrˇeny na rodicˇe
a opatrovnı´ky, prˇ´ıpadneˇ na pedagogicke´ pracovnı´ky, kterˇ´ı
s deˇtmi prˇicha´zejı´ do styku.
Velky´m te´matem, a to prˇedevsˇ´ım na stra´nka´ch rodicˇu˚, ktere´ho si lze povsˇimnout, je te´ma jı´dla. Rodicˇe se
velmi cˇasto prˇikla´neˇjı´ k na´zoru, zˇe autismus je metabolicka´ porucha, zpu˚sobena´ zanesenı´m organismu teˇzˇky´mi
kovy, cozˇ je opravdu jedna z teoriı´ pu˚vodu autismu, byt’
neexistuje zˇa´dny´ du˚kaz, zˇe by tomu tak skutecˇneˇ bylo.
V na´vaznosti na to vznikajı´ nejru˚zneˇjsˇ´ı potravinove´ doplnˇky a diety, ktere´ majı´ za u´kol jedine´ – zbavit autisticke´
teˇlo teˇzˇky´ch kovu˚, a tı´m i prˇ´ıcˇiny autismu. Nejzna´meˇjsˇ´ı
a nejpropagovaneˇjsˇ´ı je GFCF (glutein free, casein free)
dieta, da´le pak potravinove´ doplnˇky a vitaminy, prˇ´ıpadneˇ
homeopatika. Jı´dlo je tak jednou z ma´la veˇcı´ (cˇa´stecˇneˇ
spolu s terapiemi), kterou rodicˇe mohou ovlivnit v cele´m
procesu „sta´va´nı´ se autistou“. Za´rovenˇ toto te´ma odkazuje
k hlubsˇ´ımu proble´mu – strachu z environmenta´lnı´ho znecˇisˇteˇnı´, ktere´ je nasˇ´ı vinou. Autismus tak opeˇtovneˇ zı´ska´va´
nove´ stigma – kolektivnı´ vina na´s vsˇech.
Te´ma jı´dla souvisı´ s prˇedpokla´danou prˇ´ıcˇinou pu˚vodu autismu. Anna Strunecka´ (2009) ve sve´ knize10
pokla´da´ ze prˇ´ıcˇinu imunoexcitotoxicitu se zdrojem v zˇivotnı´m prostrˇedı´ a zprostrˇedkovanou z velke´ cˇa´sti prˇ´ıjmem
9 http://www.apla-jm.cz/index.php?ID=260, bude se konat 13. listopadu 2010.
10 Viz take
´ rozhovor s profesorkou Struneckou o knize Prˇemu˚zˇeme autismus dostupny´ na http://www.apla-jm.cz/print.php?ID=210
nebo http://media.rozhlas.cz/ audio/02049024.mp3. Prˇistoupeno 30. rˇ´ıjna
2010.
173
potravy. Sve´ tvrzenı´ opı´ra´ o argumenty biochemicke´, ale
prˇipousˇtı´ i jine´ vlivy (jako naprˇ´ıklad za´rˇenı´ nebo velmi
okrajoveˇ i vakcinace). Tuto teorii ale rozsˇirˇuje o pohled, kde autisticky´ subjekt reprezentuje varova´nı´ prˇed
zamorˇova´nı´m zˇivotnı´ho prostrˇedı´ a za´sahy do teˇla. Jejı´
pohled (ktery´ je v cˇeske´m prostrˇedı´ co se ty´cˇe autismu do
velke´ mı´ry smeˇrodatny´m) dosahuje dokonce mysticke´ho
prˇesahu, nebot’ o autismu rˇ´ıka´, zˇe autisticke´ postizˇenı´
odpovı´da´ tomu, jak pozdneˇ modernı´ veˇda konstruuje obraz
cˇloveˇka – jako izolovane´ho jedince a biologicke´ho stroje.
Autisticky´ subjekt v jejı´m poda´nı´ vznika´ vinou zˇivotnı´ho
stylu pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti a za´rovenˇ prˇina´sˇ´ı mozˇnost prˇemoci tuto vinu, pochopenı´m autisticke´ho sveˇta.
Tı´m v sobeˇ skry´va´ urcˇity´ spa´sny´ potencia´l pro budoucnost. To, zˇe autismus je nemoc mezilidsky´ch vztahu˚, je
pak interpretova´no jako poukaz na jejich obecneˇ sˇpatnou
kvalitu a absenci la´sky (ve smyslu fı´lia – tj. souna´lezˇitosti
a prˇa´telstvı´) v dnesˇnı´ pozdneˇ modernı´ spolecˇnosti. K tomuto aspektu se vyjadrˇujı´ take´ na svy´ch stra´nka´ch i ti,
kterˇ´ı propagujı´ program SON-RISE11 , ktery´ je alternativnı´
psychoedukativnı´ terapiı´ pocha´zejı´cı´ ze Spojeny´ch sta´tu˚.
SON-RISE je postaven na takzvane´m joiningu, procesu,
ktery´ ma´ pro rodicˇe umozˇnit vstup do „autisticke´ho sveˇta“
a skrze toto nava´za´nı´ umozˇnit zlepsˇenı´ stavu autisticke´ho
dı´teˇte. Idea´lem SON-RISu nenı´ zvla´dnuty´ autismus, jako
u klasicke´ psychoedukativnı´ terapie, ale vyle´cˇeny´ autismus. Na SON-RISE mu˚zˇeme pohlı´zˇet jako na budova´nı´
vztahu, oproti klasicke´ terapii zalozˇene´ na kognitivneˇ
behaviora´lnı´ terapii, kterou doporucˇuje APLA jako u´cˇinnou a ktera´ je normalizacı´ pobytu v zˇite´m sveˇteˇ pozdneˇ
modernı´ spolecˇnosti.
V pohledu na vlastnı´ subjektivaci je nutne´ prˇipomenout, zˇe v Cˇeske´ republice prozatı´m chybı´ prvek, ktery´
se rozvı´jı´ na Za´padeˇ, a to prvek sve´bytne´ho budova´nı´
autisticke´ identity. Ta, je dı´ky dispozicı´m autistu˚ budova´na
zejme´na ve virtua´lnı´m sveˇteˇ internetu, nebot’pra´veˇ internet
umozˇnˇuje vcelku snadnou komunikaci a aktivizaci. Cˇa´stecˇneˇ je to da´no tı´m, zˇe dı´ky relativneˇ pozdnı´mu budova´nı´
sı´teˇ poma´hajı´cı´ch organizacı´ a s tı´m souvisejı´cı´ absence
specificke´ pe´cˇe a spra´vne´ kategorizace, komunita autistu˚
v Cˇesku jesˇteˇ do te´to fa´ze sebeuveˇdomeˇnı´ nedospeˇla.
Objevujı´ se prvnı´ na´znaky, neˇktere´ i na stra´nka´ch na´mi
zkoumany´ch organizacı´, ale vy´razneˇjsˇ´ı platforma jesˇteˇ
chybı´. Autismus je tak sta´le v rukou akte´ru˚, kterˇ´ı jednajı´
jakoby z vneˇjsˇku.
ZA´VEˇR
V nasˇem textu jsme se zaby´vali analy´zou reprezentacı´
autismu s vyuzˇitı´m konceptu˚ Michela Foucaulta a Paula
Rabinowa. Svojı´ analy´zu jsme rozdeˇlili do trˇ´ı liniı´ –
prvnı´ linie prˇedstavovala „veˇdu o autismu“, druha´ linie
pak zpu˚soby prakticke´ho vymezenı´ a vydeˇlenı´ autismu
a trˇetı´ byly prˇ´ıstupy, ktery´mi se jedinec sa´m promeˇnˇuje
v subjekt autismu. Co mu˚zˇeme rˇ´ıct o teˇchto liniı´ch na
11 O SON-RISE v C
ˇ R http://www.srp-terapeut.cz/, dobry´ prˇ´ıklad rodicˇu˚ praktikujı´cı´ch SON-RISE je ze Slovenske´ republiky
http://robin.mokranovci.net/. Prˇistoupeno 30. rˇ´ıjna 2010.
174
ANTROPOWEBZIN 3/2010
za´veˇr? V prvnı´ linii, veˇdeˇ o autismu, ma´me k dispozici abstraktnı´ subjekt vymezeny´ le´karˇsky´mi definicemi
a biomedicı´nsky´mi prˇ´ıstupy. Du˚lezˇite´ je zde upozornit
spolecˇneˇ s Nadesan (2005), zˇe autismus mohl by´t objeven
azˇ tehdy, kdyzˇ biomedicı´nske´ instituce dosa´hly urcˇite´ho
stupneˇ diferenciace a jejich diskurs dovolil tak jemne´
rozlisˇenı´, jake´ je trˇeba k odhalenı´ proble´mu tak skryte´ho,
jako je autismus, a zˇe tato diferenciace neusta´le probı´ha´
a podı´lı´ se na konstruova´nı´ „epidemie autismu“. S touto
diferenciacı´ souvisı´ i to, co se odehra´va´ v ra´mci toho,
co jsme povazˇovali za druhou linii, jimizˇ jsou praktiky
vymezova´nı´ a oddeˇlova´nı´ autismu. Zde autisticky´mi subjekty rozumı´me jedince definovane´ jako pacienty a klienty, ktery´m jsou v ra´mci poma´hajı´cı´ch institucı´ nabı´zene´
sluzˇby, je pro neˇ doporucˇena´ pe´cˇe a ze za´kona majı´ urcˇite´
na´roky a pra´va. Jelikozˇ tyto prakticke´ intervence zacˇ´ınajı´
u diagno´zy a koncˇ´ı u pokud mozˇno integrativnı´ pe´cˇe,
ktera´ cha´pe autisticke´ho klienta jako odlisˇnou lidskou
bytost, tento dispozitiv prakticky´ch aplikacı´ se klene jako
most od nemoci, ktera´ musı´ by´t rozpozna´na, k identiteˇ
jinakosti, o kterou musı´ by´t specificky pecˇova´no. Za´rovenˇ
se jedna´ o dispozitiv, ktery´ je nedı´lnou soucˇa´stı´ praktik
biomoci. Diagnosticka´ klasifikace je impulsem, ktery´m
by se meˇla uva´deˇt do chodu celozˇivotnı´ intervence ve
prospeˇch postizˇene´ho jedince. Jedinec je v pru˚beˇhu te´to
praxe klasifikova´n, le´cˇba je pak cestou k normalizaci skrze
tre´nink, ktera´ ma´ vyu´stit za´rovenˇ v cˇa´stecˇne´ oddeˇlenı´,
ale take´ k navra´cenı´ do spolecˇnosti. V ra´mci teˇchto snah
o integraci se postupneˇ forma´lneˇ biomocensky´ dispozitiv
pe´cˇe meˇnı´ ve strategii vytva´rˇenı´ specificke´ subjektivity
jedincem samotny´m – to povazˇujeme za trˇetı´ linii. Vsˇe,
co bylo o autismus rˇecˇeno v prˇedchozı´ch dvou cˇa´stech
veˇnovany´ch veˇdeˇ a praktika´m oddeˇlenı´, se vracı´ skrze aktivity jedincu˚ samotny´ch nebo teˇch nejvı´ce angazˇovany´ch
zpa´tky, a problematizuje se samotna´ biomoc a pozdneˇ
modernı´ spolecˇnost jako potenciona´lnı´ prˇ´ıcˇina autismu.
Mı´sto integrace se nabı´zı´ pochopenı´ a vstup do autisticke´ho sveˇta, a tı´m i prˇekona´nı´ samotne´ pozdneˇ modernı´
spolecˇnosti. Autismus zde prˇina´sˇ´ı urcˇity´ prˇ´ıslib spa´sy. Zde
se dosta´va´ do hry identitnı´ aspekt autismu, ktery´ ale nenı´
v cˇeske´m internetove´m prostrˇedı´ doposud prˇ´ılisˇ rozvinut. Pra´veˇ tato trˇetı´ linie problematiku autismu zavrsˇuje
a z antropologicke´ho hlediska je cenna´, protozˇe tı´m, zˇe
problematizuje soucˇasnou spolecˇnost, nabı´zı´ zajı´mavou
perspektivu k jejı´mu pochopenı´.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] DURKHEIM, E. 2002. Elementa´rnı´ formy na´bozˇenske´ho zˇivota.
Praha: OIKOYMENH.
[2] FOUCALT, M. 2003. Subjekt a moc in Foucault Michel (2003: 195–
226): Mysˇlenı´ vneˇjsˇku. Praha: Hermann & Synove´.
[3] FOUCALT, M. 1987. Slova´ a veˇci. Bratislava: Pravda.
[4] FOUCALT, M. 1999. Vu˚le k veˇdeˇnı´, Deˇjiny Sexuality I. Praha:
Hermann & Synove´.
[5] GRINKER, R. R. 2007. Unstrange Minds: Remaping the World of
Autism. Basic Books, New York.
[6] HORT, V. 2000. Deˇtska´ a adolescentnı´ psychiatrie. Vyd. 1. Praha:
Porta´l.
´ , M. 2001. Vzdeˇla´va´nı´ a vy´chova deˇtı´ s autismem.
[7] JELI´NKOVA
Praha: Pedagogicka´ fakulta Univerzity Karlovy.
[8] KANNER, L. 1943. Autistic Disturbance of Affective Contact in
Nerv Child 2: 217–50. Kanner, L (1968). „Reprint“. Acta Paedopsychiatr 35(4): 100–36.
[9] KING, M., BARMAN P. 2009. Diagnostic change and the increased
prevalence of autism. In International Journal of Epidemiology vol.
38/2009.
[10] NADESAN, M. H. 2005. Constructing Autism: Unravelling The
„truth“ And Understanding The Social. Routledge, London.
[11] RABINOW, P. 1996. „Representations are social facts: Modernity
and Post-Modernity in Anthropology“ in Clifford, James and Marcus,
George E. (eds.) (1996: 234–261) Writing culture : the poetics and
politics of ethnography. University of California Press, Berkeley.
[12] RABINOW, P., ROSE, N. 2006. Biopower Today. In Biopolitics
1/2006, pp 195–217. London School of Economics and Political
Science.
[13] WHO 2000. Mezina´rodnı´ klasifikace nemocı´ 10.Revize (2000):
Dusˇevnı´ poruchy a poruchy chova´nı´. Popisy klinicky´ch prˇ´ıznaku˚
a diagnosticka´ vodı´tka. Praha: Psychiatricke´ centrum.
´ , A. 2009. Prˇemu˚zˇeme autismus?: pru˚vodce pro
[14] STRUNACKA
rodicˇe, pouzˇitelny´ i pro pediatry, psychiatry a vsˇechny obeˇtave´ bytosti,
ktere´ se snazˇ´ı poma´hat deˇtem s autismem. Blansko: Milosˇ Palatka –
ALMI.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
175
Vy´zkum lidove´ percepce problematiky
zdravotnicky´ch poplatku˚
Zuzana Tra´vnı´cˇkova´
Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, Filozoficka´ fakulta, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni,
U´stav etnologie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected]
Research of public perception of regulation fee
problematics
Abstract—This work is focused on regulation fees in public
health care in Czech republic, which were introduced on
1. 1. 2008. It is nowadays often speculated subject and people
are still concerned with fees. We studied opinions about
regulation fees on three sociodemografic groups – students,
working people and pensioners. A requirement for members
of these groups was to have their family practitioners in
Pilsen-town. We especially focused on their knowledge of
regulation fees, because of findings in our initial research
that people often did not know, when the regulation fee
is or is not to be paid. We eliminated health workers (i.e.
doctors, nurses and pharmacists) from our research because
we discovered a possibility of their affection due to their
profit from regulation fees. We had 42 respondents – half of
them were women and the rest of our research samples were
men. We asked people about their source of information,
and we asked for their opinion concerning groups of people,
which should be relieved of their duty to pay regulation
fees. Finally we asked them, if they agree or do not agree
with paying regulation fees. We found out, that most of our
respondents agree with any kind of fee, but they often talked
about necessity of leaving some groups out of the fee system.
Key Words—Regulation fees, opinion about regulation fees,
knowledge of regulation fees, reformation of health care,
quality of health care
´ VOD
I. U
Y´ZKUM o mı´neˇnı´ vybrany´ch skupin obyvatel o poplatcı´ch ve zdravotnictvı´ byl uskutecˇneˇn v obdobı´
letnı´ho semestru od brˇezna do kveˇtna 2010 studenty
magisterske´ho oboru Socia´lnı´ a kulturnı´ antropologie
v ra´mci prˇedmeˇtu Tere´nnı´ praxe, ktery´ vedl PhDr. Marek Jakoubek, Ph.D. Prˇi volbeˇ te´matu byla diskutova´na
atraktivnost, a pokud mozˇno aktua´lnost te´matu, ktere´ by
mohlo oslovit jak verˇejnost, tak by mohlo uka´zat zajı´mave´
vy´sledky pru˚zkumu, ktery´ byl pozdeˇji proveden. Probeˇhl
brainstorming cele´ skupiny a v ra´mci neˇj se rozhodlo, zˇe
se budeme zaby´vat pra´veˇ tı´mto te´matem.
Celkem probeˇhl za´veˇrecˇny´ vy´zkum u 42 respondentu˚, a to pouze na u´zemı´ meˇsta Plzneˇ. Kvu˚li rovnomeˇrne´mu genderove´mu zastoupenı´ byla pu˚lka respondentu˚
V
muzˇi a druha´ pu˚lka zˇeny. Za´rovenˇ byli respondenti vybı´ra´ni podle trˇ´ı socio-demograficky´ch ukazatelu˚ – studenti,
pracujı´cı´ a lide´ du˚chodove´ho veˇku.
AKTUA´LNOST VY´ZKUMU POPLATKU˚
V lednu 2008 po dlouhodoby´ch diskusı´ch a po dlouhe´m
mezistranicke´m boji zacˇala platit zdravotnicka´ reforma,
ktera´ byla pro cˇa´st verˇejnosti vı´tanou zmeˇnou a pro druhou
cˇa´st verˇejnosti jen dalsˇ´ım ze sˇpatny´ch vy´myslu˚ vla´dy.
Tato na jednu stranu vychvalovana´ a na druhou stranu
proklı´nana´ reforma se veˇtsˇiny populace dotkla prˇedevsˇ´ım
zavedenı´m regulacˇnı´ch poplatku˚ ve zdravotnictvı´. Te´ma
regulacˇnı´ch poplatku˚ je sta´le velice aktua´lnı´, protozˇe se
v soucˇasne´ dobeˇ opeˇt uvazˇuje o jejich zrusˇenı´, pozmeˇneˇnı´
cˇi „prˇitvrzenı´ “ na na´klady jednotlivcu˚ dopla´cejı´cı´ch si
povinne´ zdravotnı´ pojisˇteˇnı´. Navı´c se boj o regulacˇnı´ poplatky stal i zˇhavy´m te´matem v ra´mci politicke´ kampaneˇ,
ktera´ probı´hala prˇed kveˇtnovy´mi volbami 2010 a mnozı´
politici v ra´mci pro cˇi proti poplatkove´ politice zı´skali,
nebo naopak ztratili velke´ mnozˇstvı´ volicˇu˚. Tento lobbing
se samozrˇejmeˇ uda´val od zavedenı´ poplatku˚ jizˇ v prˇedesˇly´ch volba´ch, kdy se ru˚zne´ politicke´ strany snazˇily
ovlivnit mı´neˇnı´ svy´ch volicˇu˚ (Pavlı´kova´ 2008). Odpu˚rci
regulacˇnı´ch poplatku˚ se zasˇtit’ujı´ nesouhlasem sˇiroke´ verˇejnosti, ale nakolik je tento nesouhlas pravdivy´? A nakolik
ma´ verˇejnost o vsˇech dosavadnı´ch poplatcı´ch jasno? Na to
jsme se zameˇrˇili v nasˇem vy´zkumu, i kdyzˇ z nasˇich zjisˇteˇnı´
rozhodneˇ nemu˚zˇeme zobecnˇovat na cele´ u´zemı´ cˇeske´ho
sta´tu a vsˇech jeho obyvatel.
Prima´rnı´m cı´lem vy´zkumu bylo zjistit, co vlastneˇ
o placenı´ poplatku˚ lide´ vı´, a poznali jsme, zˇe ani my,
kterˇ´ı jsme dotaznı´k vytva´rˇeli, si nejsme u´plneˇ jistı´ prˇesny´m stavem placenı´ – jak vlastneˇ cely´ syste´m placenı´
a dopla´cenı´ probı´ha´ v praxi. Proto jsme se nejprve zameˇrˇili na to, jak struktura poplatku˚ doopravdy funguje
v rovineˇ platne´ legislativy, abychom zjistili, s cˇ´ım budeme
mı´neˇnı´ verˇejnosti porovna´vat. Take´ muselo by´t urcˇeno,
jaky´mi konkre´tnı´mi poplatky se budeme zaby´vat, protozˇe
z pilota´zˇe bylo vyrozumeˇno, zˇe vsˇechny zpu˚soby hrazenı´
poplatku˚ pouze z povrchu nema´ cenu zkoumat, ale je
lepsˇ´ı se zameˇrˇit pouze na vy´beˇr a ten zkoumat, acˇkoliv
je ota´zka, zda se na´m to stoprocentneˇ povedlo, protozˇe
na´sˇ vy´beˇr dotazovany´ch subjektu˚ nebyl plneˇ na´hodny´, ale
spı´sˇe za´meˇrny´, o cˇemzˇ bude pojedna´no nı´zˇe.
176
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ZA´KONY O POPLATCI´CH
Na u´vod byly prostudova´ny za´kladnı´ informace o regulacˇnı´ch poplatcı´ch ve zdravotnictvı´, jak je definuje za´kon.
Cˇla´nek 31 Listiny za´kladnı´ch pra´v a svobod rˇ´ıka´:
„Kazˇdy´ ma´ pra´vo na ochranu zdravı´. Obcˇane´ majı´ na
za´kladeˇ verˇejne´ho pojisˇteˇnı´ pra´vo na bezplatnou zdravotnı´ pe´cˇi a na zdravotnı´ pomu˚cky za podmı´nek, ktere´
stanovı´ za´kon.“ Za´kon, ktery´ stanovuje ony podmı´nky
zdravotnı´ pe´cˇe je za´kon o verˇejne´m zdravotnı´m pojisˇteˇnı´
cˇ. 48/1997 Sb.
Poplatky u le´karˇe byly zavedeny za vla´dy premie´ra
Mirka Topola´nka v ra´mci za´kona o stabilizaci verˇejny´ch
rozpocˇtu˚ cˇ. 261/2007 Sb., ktery´ vesˇel v u´cˇinnost 1. ledna
2008 a ktery´ za´kon o verˇejne´m zdravotnı´m pojisˇteˇnı´ novelizoval. Poplatky u le´karˇe jsou povazˇova´ny za tzv. spoluu´cˇast.
Poplatky u le´karˇe byly na´sledneˇ upraveny za´konem
cˇ. 59/2009 Sb., ktery´ vesˇel v u´cˇinnost 1. dubna 2009. Od
te´ doby poplatky u le´karˇe vypadajı´ na´sledovneˇ. Existujı´ trˇi
poplatkova´ pa´sma:
1) 30 Kcˇ hradı´ lide´ po dovrsˇenı´ 18 let veˇku za na´vsˇteˇvu u le´karˇe; za polozˇku prˇedepsanou le´karˇem
na receptu. Je neˇkolik vy´jimek, na ktere´ se poplatek
nevztahuje, naprˇ´ıklad na preventivnı´ prohlı´dku hemodialy´zu, za vysˇetrˇenı´ le´karˇem transfuznı´ sluzˇby,
prˇi telefonicke´ konzultaci s le´karˇem atd.
2) 60 Kcˇ – tyto poplatky se vztahujı´ jen za u´stavnı´ pe´cˇi.
60 Kcˇ se platı´ za kazˇdy´ den pobytu v nemocnici,
odborny´ch le´cˇebny´ch u´stavech, la´znı´ch atd.
3) 90 Kcˇ hradı´ lide´ za le´karˇskou sluzˇbu prvnı´ pomoci
a u´stavnı´ pohotovostnı´ sluzˇbu ve stanovene´ dny
a hodiny.
Da´le existujı´ lide´ osvobozenı´ od placenı´ poplatku˚ – naprˇ´ıklad lide´ sveˇrˇenı´ do peˇstounske´ pe´cˇe, deˇti v deˇtsky´ch
domovech, lide´ vyuzˇ´ıvajı´cı´ pomoci v hmotne´ nouzi, lide´
v karante´neˇ atd. (Mach 2007)
Jsou take´ stanoveny lhu˚ty k zaplacenı´ poplatku˚.
Pokud pojisˇteˇnec v roce prˇekrocˇ´ı za´konem stanoveny´ limit
(deˇti do 18 let a du˚chodci nad 65 let 2500 Kcˇ, ostatnı´ 5000
Kcˇ), pojisˇt’ovna mu vracı´ vsˇechny zapocˇitatelne´ poplatky,
o ktere´ byl tento limit prˇekrocˇen, a to vzˇdy po skoncˇenı´
cˇtvrtletı´ do 60 dnu˚ (Regulacˇnı´ poplatky. . . 2009). V ra´mci
te´to cˇa´sti jsou totizˇ stanoveny dva druhy poplatku˚ – ty, co
se do limitu zapocˇ´ıta´vajı´ (veˇtsˇina na´vsˇteˇv u le´karˇe, vı´ceme´neˇ se kryjı´ s trˇicetikorunovy´mi poplatky), a ty, co se do
limitu nezapocˇ´ıta´vajı´, naprˇ´ıklad prvnı´ pomoc, u´stavnı´ pe´cˇe
– vı´ceme´neˇ se kryjı´ s sˇedesa´ti a devadesa´tikorunovy´mi
poplatky (Jak od 1. dubna. . . 2010). Tyto informace byly
nezbytne´ pro formulaci nasˇich ota´zek v dotaznı´ku.
PRˇEDVY´ZKUM
Prˇed samotny´m vy´zkumem byla provedena pilota´zˇ, aby
byly vyzkousˇeny vy´zkumne´ na´stroje a prˇedem se odhalily
proble´my, s nimizˇ by bylo mozˇne´ se beˇhem samotne´ho
vy´zkumu setkat. Nasˇimi cı´lovy´mi skupinami meˇli by´t dle
pu˚vodnı´ho designu vy´zkumu le´karˇi, le´ka´rensˇtı´ pracovnı´ci
a pacienti ve vybrane´ plzenˇske´ poliklinice. Byly tedy
provedeny rozhovory a polozˇena ota´zka, zda souhlası´,
cˇi nesouhlası´ s regulacˇnı´mi poplatky ve zdravotnictvı´,
a procˇ. Po rozhovorech s neˇkolika zameˇstnanci zdravotnicky´ch zarˇ´ızenı´ byla zjisˇteˇna prˇ´ıma´ zainteresovanost
a ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ take´ „podı´l na zisku“ zdravotnı´ho
persona´lu, a proto bylo od tohoto za´meˇru ustoupeno a
dosˇlo se k za´veˇru, zˇe na´zory a poveˇdomı´ lidı´ financˇneˇ
(v rovineˇ zisku) nezainteresovany´ch do dane´ problematiky
pro vy´zkum budou nosneˇjsˇ´ı a me´neˇ ovlivneˇne´. Nemocnice
totizˇ se zdravotnı´mi poplatky mohou zacha´zet ru˚zny´mi
zpu˚soby – nakupovat nove´ vybavenı´, ale take´ prˇidat
odmeˇny zameˇstnancu˚m (Svobodova´ 2008). Stejneˇ tak se
uka´zalo, zˇe pouhe´ prova´deˇnı´ rozhovoru˚ nenı´ prˇ´ılisˇ vhodne´
pro statisticke´ vyhodnocova´nı´ zı´skany´ch dat, a vy´zkumny´
ty´m se prˇiklonil k dotaznı´kove´ formeˇ sˇetrˇenı´.
Beˇhem pilotnı´ fa´ze bylo da´le ustoupeno od za´meˇru
prova´deˇt vy´zkum jen v jedne´ plzenˇske´ poliklinice a intence
vy´zkumu se zameˇrˇila obecneˇ na obyvatelstvo Plzneˇ, a to
prˇedevsˇ´ım z du˚vodu lepsˇ´ıho zobecneˇnı´ vy´sledku˚ a vysˇsˇ´ı
na´hodnosti zkoumane´ho vzorku.
Na za´kladeˇ informacı´, ktere´ byly z rozhovoru˚ se
zameˇstnanci a prostudova´nı´m za´kona zı´ska´ny, byl sestaven
strucˇny´ dotaznı´k. Bylo dotazova´no 25 na´hodny´ch respondentu˚ formou polostrukturovane´ho rozhovoru a na za´kladeˇ
jejich odpoveˇdı´ byly ota´zky prˇeformulova´ny. Jednalo se
vsˇak jen o drobne´ u´pravy ty´kajı´cı´ se prˇedevsˇ´ım sledu
ota´zek – nejdrˇ´ıve byly pokla´da´ny ota´zky na informovanost
ohledneˇ za´konu˚ ty´kajı´cı´ch se poplatku˚, kdo si myslı´, zˇe
by meˇl by´t osvobozen od placenı´ a procˇ, a azˇ pote´ na
na´zory ty´kajı´cı´ se jednotlive´ho zpeneˇzˇenı´. Avsˇak dosˇlo
i ke sloucˇenı´ neˇktery´ch ota´zek. Sˇlo prˇedevsˇ´ım o dotaz na
souhlas s poplatky ve zdravotnictvı´ a souhlas s poplatky
za recept. Tyto ota´zky byly sloucˇeny po zjisˇteˇnı´, zˇe lide´
cha´pou pod pojmem regulacˇnı´ poplatky ve zdravotnictvı´
skutecˇneˇ vsˇechny poplatky vcˇetneˇ teˇch za recept, jak to
cha´pe i za´kon.
Probeˇhla vsˇak take´ jedna za´sadnı´ zmeˇna dotaznı´ku,
a tou bylo zacˇleneˇnı´ nove´ ota´zky. Ota´zka se ty´kala zı´ska´va´nı´ informacı´ o poplatcı´ch, jelikozˇ jsme chteˇli vy´zkum
zameˇrˇit nejen na to, co o te´to problematice lide´ veˇdı´, ale
take´ odkud tyto informace zı´ska´vajı´.
HLAVNI´ METODA SBEˇRU DAT
Pro sbeˇr dat ohledneˇ na´zoru˚ verˇejnosti na poplatky ve
zdravotnictvı´ bylo zvoleno jako hlavnı´ metoda dotaznı´kove´ sˇetrˇenı´. Na za´kladeˇ teˇchto dotaznı´ku˚ byly vedeny
polostrukturovane´ rozhovory s lidmi, ktere´ jsme oslovovali
na ulici. V okruhu za´jmu byly na´zory trˇ´ı skupin obyvatel
meˇsta Plzneˇ, a to 1) studentu˚, 2) pracujı´cı´ch v produktivnı´m veˇku a za 3) du˚chodcu˚. Celkovy´ vzorek tvorˇilo
42 respondentu˚ v zastoupenı´ 14 respondentu˚ v kazˇde´
skupineˇ.
Hlavnı´mi te´maty rozhovoru byly informacˇnı´ zdroje
respondentu˚, tedy odkud zı´ska´vajı´ informace o poplatcı´ch,
nacˇezˇ bylo zjisˇt’ova´no, o ktery´ch poplatcı´ch vlastneˇ majı´
´ VNI´CˇKOVA
´ : VY´ZKUM LIDOVE´ PERCEPCE PROBLEMATIKY ZDRAVOTNICKY´CH POPLATKU˚
ZUZANA TRA
hlubsˇ´ı poneˇtı´, tj. za co se platı´ a jestli to tak ve skutecˇnosti
opravdu je, a jestli si respondenti sami hledali informace
o poplatcı´ch a co je k tomu vedlo. V teˇchto ota´zka´ch jsme
se na toto specia´lneˇ zameˇrˇili, protozˇe bylo zhodnoceno,
zˇe bude du˚lezˇite´ zjisˇteˇnı´, zda jednotliva´ me´dia ovlivnˇujı´
mı´neˇnı´ obyvatel. Da´le na´s zajı´mal souhlas cˇi nesouhlas
s poplatky ve zdravotnictvı´ a du˚vody k tomuto rozhodnutı´. Take´ zde byl dotaz na to, ktera´ skupina obyvatel
by meˇla by´t od placenı´ osvobozena, prˇicˇemzˇ odpoveˇdi
v teˇchto ota´zka´ch se cˇasto prˇekry´valy s tı´m, kdo opravdu
osvobozeny´ od poplatku˚ jizˇ ze za´kona byl a o kom se
uvazˇovalo jako o potencia´lnı´ vy´jimce v diskusı´ch, ktere´
probı´haly tou dobou v me´diı´ch. Na´sledovala ota´zka na
du˚vody, kvu˚li ktery´m by respondenti vyloucˇili ze syste´mu
placenı´ pra´veˇ tuto skupinu obyvatelstva. Poslednı´ dotaz
se ty´kal osobnı´ zkusˇenosti respondentu˚ s poplatky – zda
byly pozitivnı´, negativnı´, cˇi snad jestli majı´ pocit, zˇe neˇkdy
poplatek zaplatili i tehdy, kdyzˇ nemuseli, a aby pote´ uvedli
za´krok, za ktery´ byl regulacˇnı´ poplatek zaplacen.
Je du˚lezˇite´ zmı´nit, zˇe dotazovany´m pro odpoveˇdi
nebyly nabı´zeny mozˇnosti, museli sami uda´vat du˚vody
pro souhlas cˇi nesouhlas s poplatky, a stejneˇ tak informacˇnı´ zdroje a druhy poplatku˚ jmenovali sami. Neˇkdy
toto nebylo pra´veˇ nejobjektivneˇjsˇ´ı, protozˇe se respondenti
cˇasto ptali, zda to, co rˇ´ıkajı´, je uvedeno spra´vneˇ a zda
se nepletou – obzvla´sˇt’ u ota´zek zameˇrˇeny´ch na poveˇdomı´
o tom, za co vsˇe se v soucˇasnosti regulacˇnı´ poplatky platı´.
Strukturu dotaznı´ku byla neˇkolikra´t meˇneˇna v na´vaznosti na pilota´zˇ, bylo potrˇeba spra´vneˇ strukturovat ota´zky
tak, aby na sebe logicky navazovaly (naprˇ. nemeˇlo smysl
se pta´t, se ktery´mi poplatky souhlası´, cˇi jestli vı´, za co
se platı´, a potom chtı´t, aby poplatky vyjmenovali). Beˇhem
teˇchto zmeˇn bylo take´ ujasneˇno, zˇe prima´rnı´ za´jem nasˇeho
sledova´nı´ bude informovanost o poplatcı´ch.
STATISTICKE´ METODY VYUZˇITE´ K ANALY´ZE DAT VY´ZKUMU
Data zı´skana´ pomocı´ dotaznı´kove´ho sˇetrˇenı´ v tere´nnı´m
vy´zkumu jsme zpracovali pomocı´ popisne´ a inferencˇnı´
statistiky. Prˇehled zkoumany´ch jedincu˚ rozdeˇleny´ch podle
pohlavı´ a prˇedem stanovene´ veˇkove´ skupiny (student,
pracujı´cı´, du˚chodce) vidı´me v Tabulce 1. K na´sledny´m
analy´za´m jsme vybrali tyto promeˇnne´: souhlas s poplatky
a preference skupiny osvobozene´ od poplatku˚ – a to
v za´vislosti na pohlavı´ a veˇkove´ skupineˇ.
Cˇetnost souhlasu/nesouhlasu s poplatky ve zdravotnictvı´ v za´vislosti na pohlavı´ vidı´me v sloupcove´m grafu
(Obr. 1).
Pomocı´ t-testu (Hendl 2006) jsme testovali rozdı´l
v pru˚meˇrne´ cˇetnosti souhlasu a nesouhlasu s poplatky
podle pohlavı´ (p = 0,259). Souhlas s poplatky jsme popsali
pomocı´ sloupcove´ho grafu i v za´vislosti na veˇkove´ skupineˇ
(Obr. 2).
Rozdı´l v na´zoru na poplatky (pru˚meˇrna´ cˇetnost souhlasu a nesouhlasu s poplatky) jsme testovali t-testem mezi
skupinami student/pracujı´cı´ (p = 0,676), student/du˚chodce
(p = 0,136) a pracujı´cı´/du˚chodce (p = 0,056); (Agresti
a Finlay 1997).
Obra´zek 1.
p = 0,259).
177
Souhlas s poplatky v za´vislosti na pohlavı´ (t-test pohlavı´,
Obra´zek 2. Souhlas s poplatky v za´vislosti na veˇkove´ skupineˇ (t-test
student/pracujı´cı´, p = 0,676; t-test student/du˚chodce, p = 0,136; t-test
pracujı´cı´/du˚chodce, p = 0,056).
Preferenci skupiny osvobozene´ od poplatku˚ ve zdravotnictvı´ jsme sledovali na za´kladeˇ odpoveˇdı´ respondentu˚
– tyto odpoveˇdi jsme rozdeˇlili do 7 kategoriı´ (maminky
s maly´mi deˇtmi, deˇti do 15 let, deˇti do 18 let, du˚chodce,
socia´lneˇ slabı´, chronicky nemocnı´, nikdo). Relativnı´ cˇetnost teˇchto kategoriı´ jsme zobrazili ve vy´secˇove´m grafu
(Obr. 3).
Pro sledova´nı´ absolutnı´ cˇetnosti preference konkre´tnı´ skupiny v za´vislosti na pohlavı´ a veˇkove´ skupineˇ
jsme vybrali 2 skupiny, ktere´ byly v celkove´m souboru
zastoupeny relativneˇ nejcˇasteˇji, tedy skupinu „maminky
s maly´mi deˇtmi“ a „du˚chodci“. Cˇetnost preference teˇchto
skupin v za´vislosti na pohlavı´ a veˇkove´ skupineˇ vidı´me
ve sloupcovy´ch grafech (Obr. 4, 5, 6, 7).
Rozdı´l v preferenci skupiny „maminky s maly´mi
deˇtmi“ jako skupiny osvobozene´ od poplatku˚ v za´vislosti na pohlavı´ a na veˇkove´ skupineˇ jsme testovali pomocı´ t-testu˚ (ppohlav = 0,075; pstudent/pracujc = 0,123;
pstudent/duchodce = 0,422; ppracujc/duchodce = 0,464).
178
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Obra´zek 3. Relativnı´ cˇetnost kategoriı´, preference skupiny osvobozene´
od poplatku˚.
Obra´zek 4.
Preference skupiny „maminky s maly´mi deˇtmi“ pro
osvobozenı´ od poplatku˚ v za´vislosti na pohlavı´ (t-test pohlavı´, p = 0,075).
Stejny´m zpu˚sobem jsme testovali i rozdı´l v preferenci
skupiny „du˚chodci“ v za´vislosti na pohlavı´ (p = 0,672)
a veˇkove´ skupineˇ – u veˇkovy´ch skupin jsme vzhledem
ke stejne´ cˇetnosti preferencı´ u veˇkove´ skupiny student a
pracujı´cı´ testovali pouze rozdı´l mezi veˇkovou skupinou
pracujı´cı´ a du˚chodce (p = 0,464). Analy´zy jsme provedli pomocı´ statisticke´ho software Statistica 6.1 (StatSoft,
1984–2003).
ANALY´ZA DAT
Analyzovane´ promeˇnne´:
1) Souhlas s poplatky (podle pohlavı´, veˇkove´ skupiny).
2) Preference skupiny osvobozena´ od poplatku˚.
3) Preference skupiny osvobozene´ od poplatku˚ (podle
pohlavı´, veˇkove´ skupiny)
muzˇ
zˇena
obeˇ pohlavı´
student
6
8
14
pracujı´cı´
7
7
14
du˚chodce
6
8
14
celkem
19
23
42
Tabulka I
CˇETNOST JEDINCU˚ PODLE POHLAVI´ A VEˇKOVE´ SKUPINY (N = 42).
SLOVNI´ SOUHRN A VY´SLEDKY Z GRAFU˚
Z vy´sledku˚ kvalitativnı´ho vy´zkumu vyply´va´, zˇe podle
vsˇech dotazovany´ch, ktery´ch bylo 42 respondentu˚ (z toho
19 muzˇu˚ a 23 zˇen) s poplatky souhlası´ 64 % respondentu˚.
Pro 68 % dotazovany´ch jsou hlavnı´m zdrojem informacı´
me´dia. 17 % respondentu˚ majı´ informace o poplatcı´ch
z osobnı´ zkusˇenosti a 15 % respondentu˚ od sve´ rodiny
a zna´my´ch. Dobre´ zkusˇenosti s poplatky ma´ 60 % respondentu˚, 30,5 % ma´ sˇpatne´ zkusˇenosti a 9,5 % respondentu˚
nema´ te´meˇrˇ zˇa´dne´ zkusˇenosti s poplatky. 29 % respondentu˚ se domnı´va´, zˇe poplatek je za vysˇetrˇenı´, 35 % si
myslı´, zˇe poplatek je za recept, 18 % vidı´ poplatek za
pobyt v nemocnici, 15 % za sluzˇby na pohotovosti a jen
Obra´zek 5. Preference socia´lnı´ skupiny „maminky s maly´mi deˇtmi“
pro osvobozenı´ od poplatku˚ v za´vislosti na veˇkove´ skupineˇ (t-test
student/pracujı´cı´, p = 0,123; t-test student/du˚chodce, p = 0,422; t-test
pracujı´cı´/du˚chodce, p = 464).
2 % vnı´ma´ poplatky za nadstandardnı´ sluzˇby. 54,5 % respondentu˚ si nenı´ veˇdoma neopra´vneˇne´ platby, 9 % si
myslı´, zˇe neopra´vneˇneˇ zaplatilo za preventivnı´ prohlı´dku,
7 % si myslı´, zˇe zaplatilo za recept na le´ky, 9 % za porod
a na´slednou pe´cˇi, 13,5 % za na´vsˇteˇvu le´karˇe bez vysˇetrˇenı´
a 7 % zaplatilo neopra´vneˇneˇ opakovanou platbu.
Prˇi dotazu na to, co lide´ povazˇujı´ za zpoplatneˇnou
sluzˇbu, se uka´zalo, zˇe veˇtsˇina odpoveˇdeˇla za recept, cozˇ je
take´ nejcˇasteˇjsˇ´ı polozˇka, s kterou prˇijde do kontaktu velka´
veˇtsˇina obyvatel. S maly´m odstupem na´sledoval poplatek
za vysˇetrˇenı´ u le´karˇe, a zhruba cˇtvrtina dotazovany´ch
uvedla poplatek za pobyt v nemocnici a za vysˇetrˇenı´ na
pohotovosti. Vı´ce jak dveˇ trˇetiny obyvatel za´rovenˇ uvedly,
zˇe majı´ dobrou zkusˇenost s placenı´m poplatku˚, jen trˇetina
uvedla zkusˇenost sˇpatnou cˇi minima´lnı´.
Prˇi dotazova´nı´ na to, zda si lide´ myslı´, zˇe neˇkdy
platili poplatek, acˇkoliv podle za´kona nemeˇli, prˇeva´zˇna´
skupina obyvatel odpoveˇdeˇlo, zˇe se jim toto nikdy nestalo,
a z ostatnı´ch zanedbatelny´ch vy´cˇtu˚ bylo nejvy´razneˇjsˇ´ı
´ VNI´CˇKOVA
´ : VY´ZKUM LIDOVE´ PERCEPCE PROBLEMATIKY ZDRAVOTNICKY´CH POPLATKU˚
ZUZANA TRA
Obra´zek 6. Preference socia´lnı´ skupiny „du˚chodci“ pro osvobozenı´ od
poplatku˚ v za´vislosti na pohlavı´ (t-test pohlavı´, p = 0,672).
179
cˇerpa´ veˇtsˇina osloveny´ch sve´ znalosti o poplatcı´ch z neprˇ´ılisˇ spolehlivy´ch media´lnı´ch zdroju˚.
Tento vy´zkum, i kdyzˇ jeho za´veˇry a zjisˇteˇnı´ nemu˚zˇeme nijak zobecnˇovat, lze cha´pat jako mensˇ´ı, cˇasoveˇ
a prostoroveˇ omezeny´, vhled do problematiky, ktera´, acˇkoliv je tento vy´zkum jizˇ starsˇ´ı a existujı´ i jine´ pra´ce na toto
te´ma, je sta´le aktua´lnı´ a sta´le obyvatele Cˇeske´ republiky
zajı´ma´. Zda se podobny´mi studiemi o mı´neˇnı´ „obycˇejny´ch´“ obcˇanu˚ budou volenı´ za´stupci rˇ´ıdit, cˇi nikoliv,
je ota´zka budoucnosti. Nicme´neˇ respondenti, ktere´ jsme
zpovı´dali, si jizˇ zvykli na urcˇitou formu spolupodı´lenı´ se
na zdravotnı´ pe´cˇi, na zdravotnicke´ poplatky – ovsˇem vzˇdy
se zdu˚razneˇnı´m nutnosti existence vy´jimek. Z uvedeny´ch
dat jsou patrne´ neˇktere´ skutecˇnosti, ktere´ na´s jakozˇto
vy´zkumnı´ky opravdu prˇekvapily a mohly by by´t v dalsˇ´ım
z vy´zkumu da´le rozpracova´ny.
PODEˇKOVA´NI´
Autorka deˇkuje nı´zˇe uvedeny´m cˇlenu˚m vy´zkumne´ho ty´mu
za spolupra´ci a poskytnutı´ neˇktery´ch u´daju˚: Nikola Balasˇ,
Petra Blavkova´, Lenka Brunclı´kova´, Lucie Gebouska´, Simona Ha´jkova´, Petra Hora´kova´, Radek Chocholaty´, Lucie Kolesova´, Lucie Kovandova´, Petra Kubova´, Zuzana
Nejedla´, Martina Nova´kova´, Lucie Radacˇovska´, Tereza
Rysˇava´, Petra Speˇva´cˇkova´, Andrea Sˇnejdarova´.
POUZˇITA´ LITERATURA
Obra´zek 7. Preference socia´lnı´ skupiny „du˚chodci“ pro osvobozenı´ od
poplatku˚, v za´vislosti na veˇkovy´ch skupina´ch (t-test pracujı´cı´/du˚chodce,
p = 0,464).
pouze to, zˇe respondenti platili poplatek u le´karˇe, acˇkoliv
je doktor nevysˇetrˇil.
Ohledneˇ ovlivneˇnı´ jednotlivcu˚ me´dii bylo zjisˇteˇno,
zˇe veˇtsˇina obyvatel zı´ska´vala sve´ poznatky o poplatcı´ch
ve zdravotnictvı´ pouze z me´diı´, jako je televize, rozhlas
cˇi noviny, pouze cˇtvrtina obyvatel zı´ska´valo alternativnı´
informace o poplatcı´ch osobneˇ u svy´ch doktoru˚ cˇi v le´ka´rna´ch a cˇtvrtina zı´ska´vala poveˇdomı´ od svy´ch zna´my´ch a ze
zkusˇenostı´ svy´ch prˇ´ıbuzny´ch. Proto by se dalo konstatovat,
zˇe na informovanosti, cˇi naopak zmatenı´ z u´daju˚ o placenı´
majı´ nejveˇtsˇ´ı roli pra´veˇ me´dia, a to zejme´na televize.
ZA´VEˇR
Z provedene´ho vy´zkumu vyply´va´, zˇe veˇtsˇina obyvatel
s poplatky souhlası´, a to i prˇesto, zˇe veˇtsˇina me´diı´ poplatky prezentuje jako polozˇku, se kterou lide´ nesouhlası´.
Zajı´mava´ zjisˇteˇnı´ se objevila i v hlavnı´m bodeˇ nasˇeho
vy´zkumu – a to v informovanosti obyvatel o poplatcı´ch cˇi
o tom, kdo je podle nich osvobozen od poplatku˚. Je naprˇ.
evidentnı´, zˇe prˇes relativneˇ snadnou dostupnost informacı´,
[1] AGRESTI, A., FINLAY, B. 1997. Statistical methods for the social
sciences. Upper Saddle River, N. J.: Prentice Hall.
[2] HENDL, J. 2006. Prˇehled statisticky´ch metod zpracova´nı´ dat: analy´za a metaanaly´za dat. Praha: Porta´l.
[3] Jak od 1. dubna 2009 na regulacˇnı´ poplatky. Prˇ´ıstupne´ na:
<http://www.mzcr.cz/Soubor.ashx?souborID=8342&typ=application/
pdf&nazev=Regula%C4%8Dn%C3%AD%20poplatky%20po%21.
4.2009.pdf>, sta´hnuto: 13. 5. 2010.
[4] Listina za´kladnı´ch pra´v a svobod. 1993. Prˇ´ıstupne´ na:
<http://www.zakonycr.cz/seznamy/002-1993-sb-usnesenipredsednictva-ceske-narodni-rady-o-vyhlaseni-listiny-zakladnichprav-a-svobod-jako-soucasti-ustavniho-poradku-ceskerepubliky.html>, sta´hnuto: 20. 10. 2010.
[5] MACH, J. 2007. Informace pro cˇleny cˇeske´ le´karˇske´ komory vyply´vajı´cı´ z prˇijetı´ za´kona cˇ. 261/2007 sb., o stabilizaci verˇejny´ch rozpocˇtu˚.
Prˇ´ıstupne´ na: <http://www.clk.estranky.cz/clanky/dokumenty/kregulacnim-poplatkum>, sta´hnuto: 25. 10. 2010.
´ , O. 2008. Regulacˇnı´ poplatky na u´stupu. Zdravotnicke´
[6] PAVLI´KOVA
noviny. 57(23): 1–2.
[7] Regulacˇnı´
poplatky
–
metodicky´
pokyn.
2009.
Ministerstvo
zdravotnictvı´ Cˇeske´
republiky.
Prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/regulacni-poplatkymetodicky-pokyn 1821 1197 3.html>, sta´hnuto: 10. 10. 2010.
´,
[8] SVOBODOVA
M.
2008.
Poplatky?
Pu˚sobı´
zejme´na
na
pohotovost.
Zdravotnicke´
noviny.
Prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.zdn.cz/clanek/zdravotnicke-noviny/poplatky-pusobizejmena-na-pohotovost-354704>, sta´hnuto: 27. 10. 2010.
[9] Za´kon
cˇ.
48/1997
Sb.
1997.
Prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.zakonycr.cz/seznamy/048-1997-Sb-zakon-o-verejnemzdravotnim-pojisteni-a-o-zmene-a-doplneni-nekterych-souvisejicichzakonu.html>, sta´hnuto: 18. 10. 2010.
[10] Za´kon
cˇ.
261/2007
Sb.
2007.
Prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-261-2007-sb-ostabilizaci-verejnych-rozpoctu/cele-zneni/>, sta´hnuto: 25. 10.
2010.
[11] Za´kon
cˇ.
59/2009
Sb.
2009.
Prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.ozp.cz/portal/page/portal/ozp/o pojistovne/pravni pred
pisy>, sta´hnuto: 27. 10. 2010.
180
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
181
„Kulturnı´ revitalizace“
v soucˇasne´m Baskicku
Martin Chochola
[email protected]
´Cultural revitalization´
in contemporary Basque Country
Abstract—The article attemts to make an initial insight
into the problematic of language and cultural revitalization
process which has been carried out since 1975 to presence.
The history of Basque country with a special stress on the
circumsatncies of the origin of modern basque nationalism
are briefly sketched in the paper. Political, economic and
social trends of the period mentioned above are also described, the questions of language revitalization, bilingvism and
political consequences are emphasized. The article is based
on the fieldresearch which has been carried out in Gipuzkoa
(Basque Autonomy) in the february-june period in 2009. The
article aslo concerns Navarra and French-Basque regions.
Key Words—cultural revitalization, Basque country, ethnicity,
nationalism, language policy
´ VOD – TEMATICKE´ VYMEZENI´, TEORETICKY´ PRˇI´STUP
U
E´MATEMtextu je kulturnı´ revitalizace v soucˇasne´m
Baskicku. Tento termı´n byl zvolen pro zjednodusˇene´
zachycenı´ silne´ho oficia´lnı´ho (vla´dnı´ho) i spolecˇenske´ho
hnutı´ za pouzˇ´ıva´nı´ a prosazova´nı´ baskicke´ho jazyka a
kultury. Kultura´lneˇ pojate´ Baskicko je dnes u´zemı´m rozdeˇleny´m mezi dva velke´ evropske´ na´rodnı´ sta´ty. Od konce
19. stoletı´, kdy vznikl modernı´ baskicky´ nacionalismus,
se toto hnutı´ strˇeta´va´ s nacionalismem (cˇi centralismem)
sˇpaneˇlsky´m, potazˇmo francouzsky´m. Jakkoliv silne´ jsou
snahy o kulturnı´ a politickou jednotu Baskicka, odpor
Sˇpaneˇlska a Francie coby sta´tu˚ nenı´ jediny´m proble´mem
baskicke´ho na´rodnı´ho hnutı´. Nemensˇ´ım proble´mem je
politicka´ rozru˚zneˇnost regiona´lnı´ i rozru˚zneˇnost obcˇanska´
v ra´mci jednotlivy´ch oblastı´. Pro pochopenı´ fenome´nu
baskicke´ kulturnı´ revitalizace od roku 1975 do soucˇasnosti,
ktera´ je povazˇova´na za modeloveˇ u´speˇsˇnou minima´lneˇ
v evropske´m meˇrˇ´ıtku (Sˇatava 2009: 73–74), je du˚lezˇite´
alesponˇ strucˇneˇ nastı´nit baskicky´ prˇ´ıbeˇh a deˇjiny baskicke´ho nacionalismu ve vztahu k deˇjina´m Sˇpaneˇlska.
I geograficky tak mala´ oblast, jakou je Baskicko, je
dost velky´m badatelsky´m tere´nem. Tere´nnı´ vy´zkum, ktery´
byl autorem textu v Baskicku realizova´n, probı´hal v dnesˇnı´
provincii Gipuzkoa (Comunidad Auto´noma Vasca – viz
terminologie). Respondenti ale pocha´zejı´ z ru˚zny´ch mı´st
sˇpaneˇlske´ho Baskicka, tedy nejen z provincie Gipuzkoa.
Cela´ problematika se samozrˇejmeˇ ty´ka´ i ostatnı´ch historicky´ch oblastı´, nicme´neˇ du˚raz je kladen na CAV, prˇ´ıpadneˇ
T
je strucˇneˇ upozorneˇno na spojitosti a rozdı´ly s dalsˇ´ımi
oblastmi.
V prˇ´ıpadeˇ Baskicka si mu˚zˇeme dovolit oznacˇenı´ druhe´ na´rodnı´ obrozenı´, symbolicky ohranicˇene´
rokem 1975 (smrt genera´la Franka) a rokem 2010. Smrt
autokrata znamenala pro sˇpaneˇlske´ baskicke´ provincie
mozˇnost svobodne´ho kulturnı´ho a jazykove´ho rozvoje. Jizˇ
60. le´ta jsou ale typicka´ silnou na´rodnı´ mobilizacı´ jak
na poli jazyka, tak politiky. Ota´zka jazykova´ a kulturnı´
je v Baskicku (minima´lneˇ v CAV) jednı´m z hlavnı´ch
politicky´ch proble´mu˚, protozˇe kulturnı´ (na´rodnı´) hnutı´, acˇ
vnitrˇneˇ nesourode´, je v te´to oblasti tak silne´, zˇe prakticky
zˇa´dna´ politicka´ strana jej nemu˚zˇe ignorovat.
Autor textu je prˇesveˇdcˇen, zˇe pro popisova´nı´ a vysveˇtlova´nı´ spolecˇenske´ho zˇivota cˇloveˇka je mozˇne´ pouzˇ´ıt
slovo kultura, stejneˇ jako je mozˇne´ pouzˇ´ıt slovo revitalizace i prˇesto, zˇe lidske´ kultury nejsou ani staticke´
ani nemusı´ v danou chvı´li znamenat tote´zˇ pro vsˇechny
jejich u´cˇastnı´ky. Acˇkoliv je soucˇasna´ baskicka´ spolecˇnost
charakteristicka´ mimo jine´ svou politickou rozru˚zneˇnostı´,
pra´veˇ ota´zka toho, co je a nenı´ (baskicka´) kultura, jaky´mi
cestami kra´cˇela v deˇjina´ch a jaky´m smeˇrem kra´cˇ´ı nynı´,
je pro spolecˇensky´ zˇivot Baskicka za´sadneˇ du˚lezˇita´. Na
jedne´ straneˇ mu˚zˇeme pozorovat silne´ hnutı´ za jazykovou
a kulturnı´ revitalizaci, samo vnitrˇneˇ pestre´, na straneˇ
druhe´ mu˚zˇeme videˇt i rozporuplnost baskicke´ spolecˇnosti
v ota´zce, jakou roli tato revitalizace hraje. Jen velmi
obtı´zˇneˇ by dnes bylo mozˇno zasta´vat primordialisticke´
nebo konstruktivisticke´ pozice v ota´zce existence na´roda.
Sta´le vı´ce autoru˚ se dnes prˇikla´nı´ spı´sˇe k ambivalentnı´mu
cha´pa´nı´ teˇchto fenome´nu˚. Na´rody v nasˇem slova smyslu
coby kolektivnı´ identity s politicky´mi ambicemi zalozˇene´
na spolecˇny´ch (rea´lny´ch cˇi imagina´rnı´ch) prvcı´ch pu˚vodu,
jazyka a kultury jsou sice produktem modernı´ spolecˇnosti, ale nebylo mozˇne´ je zcela „vytvorˇit“. Jsou spı´sˇe
realizacı´ urcˇity´ch mozˇnostı´, nezˇ zcela umeˇly´mi vy´tvory
(Hroch 2009, Sˇatava 2009).
„Novy´“ badatel si v Baskicku brzy po na´vsˇteˇveˇ
prvnı´ho knihkupectvı´ cˇi mı´stnı´ knihovny nutneˇ polozˇ´ı
ota´zku, zda se ma´ te´matem vu˚bec zaby´vat. Bohata´ literatura se ty´ka´ pu˚vodu baskicˇtiny, historie Baskicka, baskicke´
industrializace, folkloru, nacionalismu, velryba´rˇstvı´, radika´lnı´ho nacionalismu, terorismu, slovesnosti, sociolingvistiky a mnoha dalsˇ´ıch te´mat. Samotna´ „profese antropologa“ nenı´ v Baskicku nicˇ´ım nezna´my´m. Politicke´ zatı´zˇenı´
cele´ho fenome´nu implikuje produkce velke´ho mnozˇstvı´
vylozˇeneˇ zaujate´ literatury, ktera´ vsˇak mu˚zˇe by´t cenny´m
zdrojem dat. Z cˇesky´ch autoru˚ je nutne´ vyzdvihnout pra´ce
182
ANTROPOWEBZIN 3/2010
politologa Maxmilia´na Strmisky, ktery´, acˇ pı´sˇe prˇedevsˇ´ım
o politicky´ch strana´ch a problematice terorismu, necha´va´
ve svy´ch textech hluboke´ znalosti o realiteˇ dnesˇnı´ho
Baskicka a Sˇpaneˇlska.
TERMINOLOGIE
Pro cˇeska´ me´dia jsou z Baskicka zajı´mave´ dveˇ veˇci: San
Fermin a terorismus. Nejslavneˇjsˇ´ı je sever Sˇpaneˇlska vzˇdy
zacˇa´tkem cˇervence, kdy se ve meˇsteˇ Pamplona (Navara)
kona´ slavny´ festival San Fermı´n (sˇpaneˇlsky Sanfermines),
u na´s zna´meˇjsˇ´ı jako „utı´ka´nı´ prˇed by´ky v Pamploneˇ“1 .
Poma´ha´ na´m posilovat nasˇe vlastnı´ prˇedstavy o Sˇpaneˇlsku jako kurio´znı´ zemi s teply´m pocˇası´m. Cˇesky´ jazyk
zna´ slovo Baskicko. Jedna´ se o oblast oby´vanou Basky,
prˇ´ıslusˇnı´ky baskicke´ho na´roda/etnika. Mu˚zˇeme rozlisˇovat
mezi sˇpaneˇlsky´m a francouzsky´m Baskickem. Neˇkdy se
take´ rozdeˇluje mezi Baskickem „jizˇnı´m“ a „severnı´m“.
(Strmiska 1998: 47) Sˇpaneˇlsˇtina zna´ mimo jine´ termı´ny
Vasco, los Vascos, El Paı´s Vasco, Comunidad Auto´noma
Vasca, Navarra nebo Comunidad Foral De Navarra a Los
Paı´ses Vasco-France´ses; pouzˇ´ıva´ take´ termı´ny la lengua
vasca cˇi el vascuence. Vasco s velky´m pı´smenem oznacˇuje
Baska jako osobu, s maly´m pı´smenem se jedna´ o prˇ´ıdavne´
jme´no baskicky´. Los Vascos – plura´l – oznacˇuje prˇ´ıslusˇnı´ky
na´roda cˇi etnika Basku˚. El Paı´s Vasco – cˇesky Zemeˇ Basku˚
´ lava, Guipu´z– oficia´lneˇ se jedna´ o trˇi provincie Vizcaya, A
coa (Bizkaia, Araba, Gipuzkoa); tyto provincie dohromady
tvorˇ´ı Comunidad Au´to´noma Vasca (CAV), tedy Baskicke´
Autonomnı´ Spolecˇenstvı´, jedna´ se o zameˇnitelne´ termı´ny,
prˇicˇemzˇ CAV je termı´n oficia´lnı´ (u´rˇednı´ na´zev), v baskicˇtineˇ se pro tote´zˇ pouzˇ´ıva´ slovo Euskadi; termı´n El Paı´s
Vasco lze take´ cha´pat v sˇirsˇ´ım kontextu „kulturnı´ho“ cˇi
„historicke´ho“ Baskicka (vsˇech sedm provinciı´). Navarra
– mu˚zˇe oznacˇovat francouzskou a sˇpaneˇlskou Navaru (Nafarroa Beherea a Nafarroa Garaia – baskicky) nebo jen
take´ sˇpaneˇlskou Navaru, tedy spı´sˇe Comunidad Foral de
Navarra, cozˇ je oficia´lnı´ na´zev autonomnı´ oblasti Navara
(cˇesky Pra´vnı´ spolecˇenstvı´ Navara2 ). Los Paı´ses VascoFrance´ses – cˇesky Zemeˇ Baskicko-francouzske´, jedna´ se
o trˇi baskicke´ oblasti ve Francii: baskicky Lapurdi, Nafarroa Beherea a Zuberoa (francouzsky Labourd, BasseNavarre, Soule). La lengua Vasca, El Idioma Vasco – jsou
sˇpaneˇlske´ na´zvy pro baskicˇtinu jako jazyk Basku˚.
V baskicˇtineˇ se mu˚zˇeme setkat s termı´ny Euskal
Herria a Euskadi, a take´ s termı´ny euskera (euskara) a
euskaldun. Da´le oznacˇenı´ Iparralde a Hegoalde, a vyjmenova´nı´ vsˇech oblastı´ v baskicˇtineˇ. Termı´n Euskal Herria
(da´le take´ EH) ma´ historicky´ pu˚vod a neˇkolik vy´znamu˚.
Slovo euskal znamena´ v cˇesˇtineˇ baskicky´, slovo herri cˇi
herria (bez cˇlenu a se cˇlenem) mu˚zˇe oznacˇovat vesnici
(jako obec i mı´sto), cely´ kraj (oblast, u´zemı´), ale take´ lid
nebo na´rod. Slovnı´ spojenı´ Euskal Herria tedy znamena´
1 Ve skutecˇnosti se jedna
´ o mnoho slavnostı´ San Fermı´n, z nichzˇ ta
v Pamploneˇ, ktera´ se jmenuje Sanfermines, je nejzna´meˇjsˇ´ı (nejslavneˇjsˇ´ı,
urcˇiteˇ nejveˇtsˇ´ı).
2 Jedna
´ se o prˇeklad autora textu.
jednak vsˇech sedm baskicky´ch provinciı´, jednak tento
prostor jako vlast a jednak baskicky´ na´rod, baskicky´ lid.
Ostrˇe etymologicky znamena´ Euskal Herria „zemi teˇch,
kterˇ´ı mluvı´ Baskicky“. Termı´n se objevuje od rany´ch
textu˚ v 16. stoletı´, nicme´neˇ svou dnesˇnı´ podobu zı´skal
s u´speˇchem snah o unifikaci baskicˇitny v roce 1968.3
Euskadi4 naopak oznacˇuje pouze trˇi provincie CAV,
tedy Arabu, Bizakiu a Gipuzkou. Tento termı´n je mozˇne´
cha´pat jako urcˇite´ opozitum k Euskal Herria. Obecneˇ
termı´n Euskal Herria by´va´ cˇasteˇjsˇ´ı ve slovnı´ku nacionalistu˚ a odkazuje ke konceptu „Velke´ho Baskicka“. Toto
vymezenı´ nicme´neˇ nevylucˇuje, zˇe neˇkdo pouzˇije slovo
Euskadi ve smyslu Euskal Herria, a naopak. Nicme´neˇ
urcˇite´ standardnı´ pouzˇitı´ termı´ny oddeˇluje. Euskal Herria
ma´ vy´razne´ pouzˇitı´ jak v nacionalisticky´ch kruzı´ch, tak
jinde, nebot’ i cˇloveˇk, ktery´ nenı´ baskicky´m nacionalistou,
uzna´va´ kulturnı´ existenci Euskal Herria, byt’ by tento lid
byl rozdeˇlen do sedmi oblastı´ a dvou sta´tu˚. Euskera, Euskara jsou baskicka´ slova oznacˇujı´cı´ baskicˇtinu. Dveˇ ru˚zna´
slova pro stejnou veˇc poukazujı´ na dialekta´lnı´ bohatost
baskicˇtiny. Etymologie slova byla obdarˇena mnoha teoriemi, zˇa´dna´ z teˇchto teoriı´ vsˇak nenı´ spolehliveˇ proka´za´na.
Termı´n euskaldun oznacˇuje cˇloveˇka, ktery´ mluvı´ baskicky,
tedy ovla´da´ euskeru, prˇicˇemzˇ neza´lezˇ´ı na jeho etnicke´m
cˇi jazykove´m pu˚vodu. Mluvı´sˇ baskicky, jsi euskaldun.
Za´rovenˇ tento termı´n nemluvı´ o nacionalisticky´ch idejı´ch. Euskaldun (ne)znamena´ nacionalista. „Je euskaldun,
ne abertzale,“ sdeˇlovali mi lide´ o komsi beˇhem rˇecˇi.
Iparralde a Hegoalde. Iparralde slouzˇ´ı k oznacˇova´nı´ trˇech
francouzsky´ch baskicky´ch oblastı´. Jedna´ se o tzv. „severnı´ “ neboli „francouzske´“ Baskicko. Hegoalde oproti
tomu oznacˇuje jizˇnı´ oblasti, tedy Euskadi a Nafarroa.
Nafarroa neˇkdy znamena´ jizˇnı´, sˇpaneˇlskou Navaru, jindy
i Navaru severnı´. Pro prˇehlednost, vsˇechny oblasti tedy
baskicky, sˇpaneˇlsky a francouzsky jsou:
Baskicˇtina
Bizkaia
Araba
Gipuzkoa
Nafarroa
Lapurdi
Behe Nafarroa
Zuberoa
Sˇpaneˇlsˇtina
Vizcaya
´ lava
A
Guipu´coa
Navarra
Francouzsˇtina
Labourd
Basse-Navarre
Soule
deˇlenı´ jih-sever
hegoalde
hegoalde
hegoalde
hegoalde
iparralde
iparralde
iparralde
Tabulka I
OBLASTI BASKICKA A JEJICH SˇPANEˇLSKE´ A FRANCOUZSKE´ NA´ZVY.
Pouzˇitı´ termı´nu˚ se neˇkdy prˇekry´va´. Cely´ proble´m vlastneˇ
poukazuje na bilingvnı´ situaci v Baskicku, a acˇkoliv platı´,
zˇe dle slysˇeny´ch termı´nu˚ mu˚zˇeme tipovat na politicke´
na´zory mluvcˇ´ıho, je take´ faktem, zˇe termı´ny se cˇasto
beˇhem rozhovoru libovolneˇ zameˇnˇujı´. Naprˇ´ıklad Gipuzkoa
a Guipu´zcoa se jinak pı´sˇ´ı, ale te´meˇrˇ stejneˇ cˇtou, a nenı´
tedy ani mozˇne´ neˇjak zjisˇt’ovat, zda to mluvcˇ´ı myslel
v baskicˇtineˇ, nebo ve sˇpaneˇlsˇtineˇ. Dalsˇ´ım prˇ´ıkladem je, zˇe
3 Zdroj:
www.es.wikipedia.org – heslo euskal herria.
se o novotvar zakladatele baskicke´ho nacionalismu Sabino
Arany y Goiry. Ten pouzˇ´ıval slovo euzkadi, nicme´neˇ dnes se uzˇ´ıva´ prˇepis
euskadi.
4 Jedna
´
MARTIN CHOCHOLA: KULTURNI´ REVITALIZACE V SOUCˇASNE´M BASKICKU
sˇpaneˇlsky pı´sˇ´ıcı´ periodika uzˇ´ıvajı´ baskicky´ch slov cˇasto
tam, kde se jedna´ o slovo zna´me´ i teˇm, kterˇ´ı nejsou
euskaldunak (vascohablantes, baskicky mluvı´cı´, plura´l),
a kde take´ nemusı´ by´t vhodny´ sˇpaneˇlsky´ ekvivalent, nebo
je zkra´tka zvykem tato slova pouzˇ´ıvat.
TERE´NNI´ VY´ZKUM
Hlavnı´ cˇa´st tere´nnı´ho vy´zkumu probı´hala v obdobı´ u´nor–
cˇerven 2009 v ra´mci studijnı´ho pobytu autora cˇla´nku v San
Sebastia´nu (Donostia), hlavnı´m meˇsteˇ provincie Gipuzkoa
(CAV). Te´matem vy´zkumu byla baskicka´ etnicka´ identita
a nacionalismus s du˚razem na stereotypy a jazyk jako
faktor etnicke´ identity. Vy´zkum byl pote´ zpracova´n v diplomove´ pra´ci autora (Chochola 2009). Neˇktere´ kontakty
zı´skane´ beˇhem tohoto vy´zkumu autor textu udrzˇuje do
soucˇasnosti, jedna´ se tedy o dlouhodobe´ respondenty. Jine´
kontakty byly vylozˇeneˇ kra´tkodobe´ho charakteru. Zu´cˇastneˇne´ pozorova´nı´ bylo realizova´no prˇedevsˇ´ım ve meˇsteˇ
San Sebastia´n a neˇkolika dalsˇ´ıch sı´dlech oblasti Gipuzkoa,
respondenty byli i lide´ z jiny´ch provinciı´. Hlavnı´mi te´maty rozhovoru˚ byla baskicˇtina a jejı´ pouzˇitı´, etnicka´ cˇi
kulturnı´ identita a jejı´ politicke´ implikace. Rozhovory se
nevyhy´baly te´matu politicke´ho na´silı´, acˇkoliv politicke´
na´silı´ nebylo te´matem prima´rnı´m. Snahou vy´zkumnı´ka
bylo pozorovat konceptualizaci baskicke´ indentity.
Tere´nnı´ vy´zkum v Baskicku ma´ sva´ speficika. Jednı´m
z teˇchto specifik je pra´veˇ silna´ politizace vesˇkere´ kultury.
V Baskicku mu˚zˇete by´t zatcˇen a obvineˇn z „podpory
terorismu“ jen kvu˚li tomu, zˇe se o neˇm „vı´“, zˇe jste
solida´rnı´ s baskicky´mi veˇzni, kterˇ´ı jsou obvykle veˇzneˇni v zarˇ´ızenı´ch daleko od Baskicka, vcˇetneˇ Kana´rsky´ch
ostrovu˚. Stejneˇ tak se mu˚zˇete sta´t obeˇtı´ atenta´tu ETA
jen proto, zˇe nejste prˇesveˇdcˇeny´ vlastenec, zˇe verˇejneˇ
pochybujete o du˚lezˇitosti obnovy baskicˇtiny, zˇe nejste
takovy´m Baskem, jake´ho si vymyslel nacionalismus. Jeden z respondentu˚ mi situaci vysveˇtlil slovy „uno puede
hacer mucho danˇo, la situacio´n hace mucho danˇo“ –
tedy „jeden mu˚zˇe velmi ublı´zˇit, situace mnoho ublizˇuje,“
aby pouka´zal na fakt, zˇe v Baskicku je situace va´zˇna´
a „vsˇichni“ to veˇdı´. Podle mnoha z my´ch respondentu˚
(z ru˚zny´ch na´zorovy´ch proudu˚) neby´va´ zrovna zvykem
mluvit verˇejneˇ o politice s lidmi opacˇny´ch na´zoru˚. Je
zde tedy patrna´ urcˇita´ tabuizace te´matu. Byla tedy na
mı´steˇ urcˇita´ opatrnost. Na druhe´ straneˇ mu˚zˇeme Baskicko
povazˇovat za „otevrˇenou spolecˇnost“ ve smyslu cha´pa´nı´
politiky jako otevrˇene´ho prostoru pro artikulaci na´zoru˚.
Autor byl leckdy prˇekvapen, jak otevrˇene´ argumenty mohl
vyslechnout.
Badatel byl vybaven ucha´zejı´ schopnostı´ ve´st rozhovory ve sˇpaneˇlsˇtineˇ, ktere´ dı´ky postupneˇ se zvysˇujı´cı´
znalosti jazyka naby´valy bohatsˇ´ıch uprˇesneˇnı´. Znalost
baskicˇtiny nenı´ jisteˇ nutna´ pro zkouma´nı´ vsˇech mozˇny´ch
ota´zek, ktere´ tento tere´n nabı´zı´, nicme´neˇ cˇ´ım veˇtsˇ´ı jsou
znalosti tohoto jazyka, tı´m snazsˇ´ı je vy´zkum prova´deˇt.
Velke´ mnozˇstvı´ materia´lu, ktery´ se k analy´ze nabı´zı´,
a to hlavneˇ projevu˚ verˇejne´ho vyjadrˇova´nı´ na´zoru˚ pomocı´
183
plaka´tu˚, na´pisu˚ a banneru˚, je psa´no pouze v baskicˇtineˇ. Autor textu absolvoval u´vodnı´ kurs baskicˇtiny na
Universidad del Paı´s Vasco (UPV-EHU)5 , jeho znalost
tohoto jazyka vsˇak sta´le nenı´ takova´, aby mohl oslovovat
respondenty baskicky a ve´st s nimi baskicky rozhovory.
I znalost za´kladnı´ch fra´zı´ vsˇak svy´m zpu˚sobem „otevı´ra´ dverˇe“ k rozhovoru˚m. Pra´veˇ manifestace politicky´ch
na´zoru˚ je vy´razny´m projevem, ktery´ okamzˇiteˇ prˇitahuje
i me´neˇ nadsˇene´ho na´vsˇteˇvnı´ka Baskicka. Jejich verˇejna´
viditelnost mu˚zˇe vypovı´dat mnohe´, je ale spı´sˇe vneˇjsˇ´ı
slupkou, pod kterou se skry´va´ skutecˇny´ zˇivot. Intenzita
politicky´ch projevu˚ na verˇejnosti mu˚zˇe vsˇak by´t cha´pa´na
jako jeden z projevu˚ kulturnı´ revitalizace sˇpaneˇlske´ho
Baskicka. Vy´znamny´m zdrojem informacı´, ktere´ se vsˇak
jizˇ zameˇrˇovaly jesˇteˇ vı´ce na problematiku jazyka, byla
mozˇnost ve´st pravidelne´ rozhovory se trˇemi osobami,
ktere´ v ra´mci sve´ho studijnı´ho pobytu navsˇtı´vily Cˇeskou
republiku v roce 2010. Rozhovory s nimi byly o to snazsˇ´ı,
zˇe dle jejich vlastnı´ch slov nepatrˇ´ı k zˇa´dne´mu z radika´lnı´ch
proudu˚, cozˇ ovsˇem neznamena´, zˇe mluvily pravdu. Mezi
hlavnı´ obtı´zˇe tere´nnı´ho vy´zkumu v Baskicku tedy patrˇ´ı
ota´zka jazykove´ vybavenosti a proble´m tabuizace urcˇity´ch
te´mat.
HISTORICKY´ EXKURS – JAZYK, MODERNITA,
NACIONALISMUS
Na te´ma „deˇjin Basku˚“ bylo jizˇ mnoho napsa´no. Jazykova´
izolovanost baskicˇtiny dala vzniknout mnoha badatelsky´m
snaha´m, a tı´m take´ velice ru˚znorody´m teoriı´m o pu˚vodu
Basku˚. Na´sledujı´cı´ oddı´l lze cha´pat spı´sˇe jako vy´cˇet specifik spojeny´ch s baskickou historiı´, nezˇ neˇjakou chronologiı´
na´roda.6
To, co deˇla´ z Basku˚ jednu z exoticky´ch spolecˇensky´ch skupin v Evropeˇ, a suvere´nneˇ „nejza´hadneˇjsˇ´ı “ z Evropy za´padnı´, je tajemstvı´ jejich pu˚vodu a pu˚vodu jejich
jazyka. Ota´zka „kdo byl kde prvnı´“ by´va´ pro politicke´
ambice neˇktery´ch etnicky´ch skupin cˇi jejich elit za´sadnı´.
Tedy ani pu˚vod, ani jazyk vlastneˇ nedeˇlajı´ z Basku˚ Basky,
ale veˇda. A politicke´ implikace ru˚zny´ch teoriı´ na sebe
nenechajı´ dlouho cˇekat. Na u´zemı´ Euskal Herria se nacha´zı´
neobvykle velke´ mnozˇstvı´ prehistoricky´ch dokladu˚ lidske´
cˇinnosti, prˇedevsˇ´ım kamenny´ch staveb dodnes neobjasneˇny´ch funkcı´, ale take´ prˇehrsˇel drˇ´ıve oby´vany´ch jeskynı´,
jeskynnı´ho umeˇnı´ a pochopitelneˇ, kosternı´ch pozu˚statku˚.
Ota´zky spojene´ s pu˚vodem a prˇ´ıchodem Basku˚
prˇina´sˇejı´ neˇkolik hlavnı´ch teoreticky´ch proudu˚. Baskicˇtina je jazyk, ktery´ nenı´ indoevropske´ho pu˚vodu, cozˇ je
zatı´m jaka´si jedina´ spolehliva´ ne-prˇ´ıbuznost, kterou ma´.
5 Baskicky
Euskal Herriko Unibersitatea.
nejzna´meˇjsˇ´ıch (ale fundovany´ch) historiografiı´ jmenujme knihu
Basque culture od dvojice Joseba Zulaika – William A. Douglass
(Zulaika-Douglass 2007), ktera´ je svou povahou sice spı´sˇe u´vodnı´
ucˇebnicı´ pro profesiona´lnı´ badatele v problematice Basku˚, vy´znamnou
soucˇa´st zde ale tvorˇ´ı samotne´ deˇjiny regionu, a potom Basque history
of the world autora Marka Kurlanske´ho (Kurlansky 1999). V cˇeske´m
prˇekladu vysˇla kniha britske´ho medievalisty Rogera Collinse (Collins
1997) Baskove´, ktera´ jizˇ svy´m na´zvem vytva´rˇ´ı dojem na´rodneˇ-kulturnı´
homogenity Basku˚.
6Z
184
ANTROPOWEBZIN 3/2010
To poma´ha´ urcˇovat smeˇr teoriı´. V za´sadeˇ se uva´dı´, zˇe
Baskove´ se svy´m jazykem jsou bud’: 1) „autochtonnı´
obyvatelstvo7 ,“ ktere´ mu˚zˇe by´t potomky mladsˇ´ıho cromanˇoske´ho obdobı´ datovane´ho do 9000 prˇ. n. l. Tato teorie je
v oblasti fyzicke´ antropologie povazˇova´na za extre´mnı´, uzˇ
jen kvu˚li faktu, zˇe se jedna´ o kraniologicke´ srovna´nı´ na
za´kladeˇ neˇkolika u´lomku˚ jedne´ lebky (Collins 1997: 9).
2) Nezanedbatelnou teoriı´ je na´zor, zˇe mohli Baskove´
neˇjaky´m zvla´sˇtnı´m zpu˚sobem migrovat s indoevropsky´mi
etniky ve druhe´m tisı´ciletı´ prˇed nasˇ´ım letopocˇtem a zˇe se
jim podarˇilo udrzˇet svou ojedineˇlost (1997: 15–16). Tyto
teoreticke´ proudy uvazˇujı´ nad Basky jako nad homogennı´
a zakonzervovanou kulturou. „Musı´me si vsˇak uveˇdomit,
zˇe osı´dlene´ kraje v Pyrenejı´ch a severnı´m Sˇpaneˇlsku
nejsou tak odrˇ´ıznute´ od sveˇta, jak by se na prvnı´ pohled
mohlo zda´t.“ (Collins 1997: 15) Z fyzicky´ch argumentu˚,
uzˇ´ıvany´ch pro du˚kazy o ojedineˇlosti Basku˚, jsou zajı´mave´ jesˇteˇ vy´zkumy, ktere´ se zaby´valy slozˇenı´m krve
baskicky´ch populacı´. Z teˇchto vy´zkumu˚, ktere´ probı´haly
ve 20. stoletı´, vysˇlo najevo, zˇe Baskove´ majı´ na jedne´
straneˇ velmi nı´zke´ procento krevnı´ skupiny B, na druhe´
straneˇ velmi vysoky´ vy´skyt skupiny O. Jak ukazuje Collins
(1997: 9), tyto vy´zkumy majı´ sva´ metodologicka´ u´skalı´.
Zby´va´ tedy jazyk jako takovy´. Omezı´me se na zbeˇzˇnou informaci. Jedna´ se o aglutinacˇnı´ jazyk (gramatika
uprˇednostnˇuje pouzˇ´ıva´nı´ prˇ´ıpon a koncovek prˇed prˇedponami a prˇedlozˇkami) a jedna´ se o jazyk, ktery´ rozlisˇuje
transitivnı´ a intransitivnı´ slovesa, nacˇezˇ uzˇ´ıva´ specia´lnı´ho pa´du zvane´ho ergativ, prˇi jehozˇ uzˇitı´ se meˇnı´ tvar
podmeˇtu ve veˇteˇ v za´vislosti na vztahu podmeˇt-prˇedmeˇtprˇ´ısudek. V Evropeˇ jsou aglutinacˇnı´ uzˇ jen mad’arsˇtina,
estonsˇtina a finsˇtina. Aglutinace je ale take´ to jedine´,
co s nimi ma´ baskicˇtina spolecˇne´ho. Byly snahy proka´zat prˇ´ıbuznost baskicˇtiny s kavkazsky´mi jazyky, starou
ibersˇtinou, berbersky´mi jazyky, starou nu´bijsˇtinou, starou
piktsˇtinou a neˇktery´mi zauralsky´mi jazyky, a dokonce
rodinou na-dene´. Zˇa´dna´ spolehliva´ prˇ´ıbuznost vsˇak zatı´m
nebyla proka´za´na. Proto je trˇeba souhlasit s Collinsovy´m
za´veˇrem, zˇe (1997: 17): „Antropologicke´, archeologicke´
ani lingvisticke´ du˚kazy, ktere´ by umozˇnily odpoveˇdeˇt na
ota´zku, odkud Baskove´ prˇisˇli a jak se usadili v za´padnı´ch
Pyrenejı´ch, prosteˇ neexistujı´.“ Tyto nejasnosti poskytujı´
nejlepsˇ´ı prostor pro vyjadrˇova´nı´ vy´jimecˇnosti. Baskicˇtina
se samozrˇejmeˇ nevyvı´jela v izolaci. Vliv sˇpaneˇlsˇtiny v jizˇnı´m Baskicku a francouzsˇtiny v severnı´m je samozrˇejmy´,
prˇicˇemzˇ oblast, kde se vliv nejvı´ce projevuje, je vy´slovnost
a slovnı´ za´soba. Baskicˇtina vsˇak celkem s u´speˇchem
prˇejı´ma´ sˇpaneˇlska´, dnes i anglicka´ slova, a prova´dı´ jejich
„pobaskicˇteˇnı´ “.
Prvnı´ litera´rnı´ zmı´nky o Baska´ch pocha´zejı´ od anticky´ch autoru˚ 1. stoletı´ prˇed nasˇ´ım letopocˇtem. V etnicky´ch
skupina´ch tehdejsˇ´ı Hispa´nie panuje snad veˇtsˇ´ı zmatek nezˇ
v soucˇasny´ch kosmopolitnı´ch velkomeˇstech. Na prˇelomu
letopocˇtu existuje spolecˇnost, kterou Rˇ´ımane´ oznacˇujı´ jako
Vasco´ny. Posuneme-li se prˇes zajı´mave´ a dynamicke´ doby
„steˇhova´nı´ na´rodu˚“ a christianizace Evropy, mu˚zˇeme konstatovat, zˇe ve vrcholne´m strˇedoveˇku se jizˇ na formova´nı´
budoucı´ho Sˇpaneˇlska podı´lı´ „ve´vodstvı´ Vizcaya“ a „kra´lovstvı´ Navarra“. Je jiste´, zˇe zde se jizˇ pouzˇ´ıva´ baskicˇtina
ne nepodobna´ te´ dnesˇnı´, v kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ nemu˚zˇeme
tvrdit, zˇe by byla jazykem elit z meˇsta, jako je kuprˇ´ıkladu
Pamplona. Vy´znamne´ je, zˇe jizˇ od 11. stoletı´ se pozdeˇjsˇ´ı
baskicke´ provincie dosta´vajı´ neˇkolikra´t po sobeˇ pod vliv
rostoucı´ moci kastilske´ koruny, aby se pak v roce 1180
staly definitivneˇ soucˇa´stı´ Kastilie . Jejich relativnı´ svobody
a povinnosti jim pak zajisˇt’ujı´ na´m zna´ma´ fueros. Prvnı´
litera´rnı´ dı´lo napsane´ v baskicˇtineˇ se datuje do roku 1545
– jedna´ se o Linguae Vasconum primitiae, kolekci poezie.
Novy´ za´kon vycha´zı´ v baskicˇtineˇ v roce 1571 (Kno¨rr
de Santiago 2007: 17). Baskicˇtina byla dlouho katolickou
cı´rkvı´ povazˇova´na za „jazyk d’a´bla“, a jejı´ socia´lnı´ prestizˇ
tedy nebyla nijak vysoka´. Od strˇedoveˇku roste vy´znam
neˇktery´ch baskicky´ch meˇst, prˇedevsˇ´ım Bilbaa jakozˇto du˚lezˇite´ho prˇ´ıstavu a obchodnı´ho centra. Zaznamena´va´me
take´ prvnı´ spory nad ota´zkou, co zˇe Baskicko vlastneˇ je.
Neˇkterˇ´ı autorˇi povazˇujı´ za Baskicko jen Bizkaiu a Gipuzkou, jinı´ poukazujı´ na spolecˇne´ korˇeny s Navarrou
(Collins 1997: 230). Vznikajı´cı´ absolutisticke´ sta´ty Sˇpaneˇlsko a Francie zacˇ´ınajı´ v 16. a 17. stoletı´ „vystrkovat
ru˚zˇky“ a Sˇpaneˇlsko ma´ tendenci omezovat tradicˇnı´ vy´sady
zvane´ fueros, cozˇ je prˇedmeˇtem sporu˚. V roce 1515 se
i Navarra sta´va´ soucˇa´stı´ Sˇpaneˇlska, prˇicˇemzˇ Navarra dolnı´
(Behe Nafarroa) se pozdeˇji sta´va´ cˇa´stı´ Francie. Definitivnı´
vymezenı´ hranice mezi Francii a Sˇpaneˇlsko je dohodnuto
v roce 1659 (Collins 1997: 231).
Modernı´ baskicky´ nacionalismus ma´ sve´ korˇeny
v druhe´ polovineˇ 19. stoletı´. Na pozadı´ formova´nı´ se
modernı´ho Sˇpaneˇlska mu˚zˇeme pozorovat dynamicke´ promeˇny samotne´ho Baskicka, prˇedevsˇ´ım oblasti Bilbaa.
Masivnı´ industrializace – rozvoj teˇzˇarˇstvı´ a hutnictvı´,
stavba lodı´ (jizˇ tradicˇnı´ch baskicky´ch odveˇtvı´) prˇiva´deˇjı´
do oblasti ohromne´ mnozˇstvı´ imigrantu˚, vzdeˇlane´ burzˇoazie, ale hlavneˇ skutecˇne´ masy sˇpaneˇlske´ho deˇlnictva.
Za´rovenˇ docha´zı´ k vnitrˇnı´ migraci do meˇst v samotne´m
Baskicku. Deruralizace, industria´lnı´ „pokrok“, dominance
meˇstske´ho charakteru zˇivota a za´rovenˇ rura´lnı´ utopismus,
to jsou rysy doby zrodu baskicke´ho na´rodnı´ho hnutı´.
Beˇhem cele´ho 19. stoletı´ roste za´jem o baskickou kulturu,
a to nejvı´ce mezi evropsky´mi intelektua´ly, jaky´m byl
osvı´cenec Wilhelm von Humboldt.8 Spolu s rozvojem
lingvisticke´ho ba´da´nı´ je popularizova´no ba´da´nı´ o pu˚vodu
Basku˚ a baskicˇtiny, jak bylo popsa´no vy´sˇe. V roce 1876
koncˇ´ı tzv. trˇetı´ karlisticka´ va´lka, jezˇ svy´m zpu˚sobem znamena´ za´nik tradicˇnı´ch baskicky´ch fueros, urcˇity´mi elitami
povazˇovany´ch za symbol baskicke´ svobody (Collins 1997:
240–242). S politicky´m zrodem baskicke´ho nacionalismu
je spojeno jme´no Sabino de Arana Goiri (1865–1903).
Baskicˇtineˇ se Arana zacˇal ucˇit beˇhem studiı´ v Barceloneˇ.
Sa´m do te´ doby baskicky nemluvil (Sainz 2009: 14). Ve
svy´ch prvnı´ch textech polemizuje s dalsˇ´ı du˚lezˇitou posta-
7 Slovo autochtonnı´ da
´ va´m do uvozovek, nebot’je jasne´, zˇe i autochtoni
museli odneˇkud „prˇijı´t“.
8 Vı´ce naprˇ´ıklad wikipedia: http://es.wikipedia.org/wiki/Wilhelm von
Humboldt.
MARTIN CHOCHOLA: KULTURNI´ REVITALIZACE V SOUCˇASNE´M BASKICKU
vou, Arturo Campio´nem (1854–1937, narozen v Navarˇe).
Pojetı´ Artura Campio´na bylo vı´ce kulturalisticke´, hla´sajı´cı´ Euskal Herria jako na´rod mluvı´cı´ baskicky, zatı´mco
Sabino Arana byl blizˇsˇ´ı pojetı´ rasove´mu, jazykove´mu
a katolicky konzervativnı´mu, navı´c za Baskicko zpocˇa´tku
povazˇoval pouze provincii Bizkaia: „Bizkaya, za´visla´ na
Sˇpaneˇlsku, se nemu˚zˇe odevzdat Bohu, nemu˚zˇe by´t ve sve´
praxi katolicka´.“ (Sainz 1995: 14) Acˇkoliv Sabino Arana
sa´m prosˇel urcˇity´m ideologicky´m vy´vojem, v poslednı´ch
dvou letech sve´ho zˇivota dokonce usiloval o nastolenı´
autonomisticke´ho kurzu v Baskicke´ nacionalisticke´ straneˇ
(Partido nacionalista Vasco – PNV-EAJ), tento smeˇr se
v „jeho“ straneˇ neprosadil. Se jme´nem zakladatele je spojeno i navrzˇenı´ Ikurrinˇi, baskicke´ na´rodnı´ vlajky, a na´zev
Euskadi, ktery´ je take´ jeho novotvarem. Oba symboly dnes
tvorˇ´ı oficia´lnı´ symboliku CAV.
PNV byla zalozˇena v Bilbau 31. cˇervence 1985, na
den Svate´ho Igna´ce z Loioly (baskicky´ roda´k a patron
Gipuzkoi a Bizkaiji) a postupneˇ se stala silny´m politicky´m hra´cˇem v regionu. Strana, ktera´ se profilovala
jako na´rodnı´, ale katolicky konzervativnı´ a burzˇoaznı´,
v sobeˇ od sve´ho vzniku ukry´va´ dveˇ tendence. Strana
nikdy ve sve´ historii nerezignovala na mozˇnost vytvorˇenı´
neza´visle´ho sta´tu Baskicka, za´rovenˇ vsˇak v rea´lne´ politice
nastoupila kurs autonomismu. Je spojenı´m nacionalisticke´
ideologie a politicke´ho pragmatismu (Sainz 1995: 13–15).
Podpora baskicke´ spolecˇnosti te´to straneˇ ve 20. stoletı´
kolı´sala, nicme´neˇ minima´lneˇ do roku 1936 (prˇes vsˇechna
sˇteˇpenı´ a znovuspojenı´) dominovala spolu se sˇpaneˇlsky´mi
socialisty baskicke´ politice. S PNV jsou spojena mı´sta
setka´nı´ nacionalistu˚ – batzokiak, stejneˇ jako kazˇdorocˇnı´
oslava Aberri Eguna („Den vlasti“) porˇa´dana´ poprve´
v roce 1932. Strana disponovala vlastnı´m tiskem, jako
byly Bizkaitarra, Gipuzkoarra, Arabarra a Napartarra,
ale prˇedevsˇ´ım Euzkadi v Bilbau, vsˇe do roku 1937, kdy
bylo frankisty dobyto Bilbao. PNV vzˇdy pragmaticky
balancovala navzdory sve´ ideologicke´ vyhraneˇnosti, cozˇ
ji v roce 1936 prˇivedlo ke spolupra´ci s „Frente popular“
(Lidova´ fronta – levicova´ vla´da v prˇedvecˇer sˇpaneˇlske´
obcˇanske´ va´lky). Vy´sledkem bylo historicky prvnı´ zı´ska´nı´
statusu autonomie pro trˇi provincie – Bizkaiju, Gipuzkou
a Arabu. Vy´sledek obcˇanske´ va´lky a nastolenı´ osobnı´
diktatury Francisca Franka znamenalo za´sadnı´ zmeˇnu v zˇivoteˇ nejen Baskicka, ale cele´ho Sˇpaneˇlska. Pro Baskicko
znamenal rezˇim tvrde´ kulturnı´ represe, ktere´ mu˚zˇeme
nazvat kulturocidou. PNV v tomto obdobı´ na jedne´ straneˇ
hleda´ mezina´rodnı´ pomoc v USA a Francii (po II. sveˇtove´
va´lce), po roce 1948 se ale vztahy za´padnı´ch velmocı´
se Sˇpaneˇlskem narovna´vajı´, cozˇ znamena´ konec podpory
baskicke´mu nacionalismu.
Organizace ETA – Euskadi ta askatasuna (Baskicko
a svoboda), vznikla v Bilbau 31. cˇervence 1959, ve stejny´
den, jako v roce 1895 PNV. Byla veˇdomou reakcı´ na
neschopnost PNV ve´st odpor proti frankisticke´mu rezˇimu.
Organizaci ETA prˇedcha´zelo uskupenı´ Ekin (baskicky
zacˇ´ıt, jednat), zdu˚raznˇujı´cı´ zachra´neˇnı´ baskicˇtiny jako kulturnı´ho deˇdictvı´. (Strmiska 2001: 10; Sainz 2009: 85–86)
Je nutne´ si uveˇdomit, zˇe za frankismu probı´ha´ dalsˇ´ı vlna
185
industrializace a take´ pla´novane´ imigrace s cı´lem oslabit
nada´le nacionalisticke´ hnutı´ (Sainz 2009: 84). Samotne´
deˇjiny ETA jsou prˇedmeˇtem mnoha studiı´, a vy´voj te´to
organizace je vskutku rozmanity´, charakteristicky´ na jedne´
straneˇ bohaty´m sˇteˇpenı´m, na straneˇ druhe´ vitalitou radika´lnı´ho krˇ´ıdla. Ideologii poskytl organizaci azˇ pamflet
baskicke´ho intelektua´la neˇmecke´ho pu˚vodu Federica Krutwiga nazvany´ Vasconia (1962). Na III. shroma´zˇdeˇnı´ ETA
v roce 1964 byly prˇijaty teze zdu˚raznˇujı´cı´ psychologickou va´lku a konecˇny´ cı´l organizace: neza´visly´ socialisticky´ sta´t Euskadi. Za´sadnı´ je vstup levicovy´ch prˇ´ıstupu˚
do baskicke´ho nacionalismu. Vliv kolonia´lnı´ch na´rodneˇosvobozenecky´ch hnutı´ je v ideologii zjevny´ (Strmiska
2001: 11). ETA ma´ v te´ dobeˇ velkou spolecˇenskou podporu.9 V 60. letech se na stranu baskicke´ho nacionalismu
obracı´ i rˇada kneˇzˇ´ı z Baskicka, kterˇ´ı tolerujı´ cˇi prˇ´ımo
podporujı´ tajne´ vyucˇova´nı´ baskicˇtiny a rozsˇirˇova´nı´ literatury. V roce 1973, jizˇ na sklonku frankisticke´ho rezˇimu,
byl atenta´tem zabit vy´znamny´ prˇedstavitel sta´tu, Frankem zvoleny´ na´stupce, konzervativnı´ frankista Carrero
Blanco (20. 12. 1973 prˇ´ımo v Madridu). Toto obdobı´
je mozˇne´ oznacˇit za vrcholne´, co se ty´cˇe spolecˇenske´
podpory organizace, ktera´ spolu se svy´m zkostnateˇnı´m
tuto podporu vytrvale ztra´cı´. Zlomovy´m obdobı´m jsou
le´ta 1975 (smrt Franka) a 1979 (Estatuto de Gernika,
vznik autonomnı´ho Baskicka). Zatı´mco v 60. letech se da´
hovorˇit o te´meˇrˇ bezvy´hradne´ podporˇe baskicke´ spolecˇnosti
organizaci ETA, s prˇechodem ke konstitucˇnı´ monarchii
se projevuje vnitrˇnı´ nejednotnost „baskicke´ho na´roda“.
Rozkol je markantneˇ videˇt jednak na znovuzrozenı´ role
PNV v baskicke´ politice, na druhe´ straneˇ ve zformova´nı´
bloku tzv. vlastenecke´ levice (Izquierda/Ezkerra abertzale)
pod hlavicˇkou Herri Batasuna (Lidova´ jednota). Tak jako
v prˇ´ıpadeˇ PNV, i HB je spı´sˇe nezˇ „cˇistou politickou stranou“ socia´lnı´m hnutı´m. Politicky´ vy´voj mimo nacionalisticky´ prostor vedl postupneˇ ke znovuzformova´nı´ tradicˇnı´ch
sil, umı´rneˇne´ levice (PSE – Partido Socialista Euskadi) a
konzervativnı´ pravice (PPE – Partido Popular Euskadi),
obeˇ jako odnozˇe celosˇpaneˇlsky´ch stran. Vy´znamny´ je
novy´ rozkol uvnitrˇ hegemonicke´ PNV (vla´dla v Baskicku
neprˇerusˇeneˇ v letech 1980–2009), kdy v roce 1986 vznika´
strana Eusko Alkartasuna (EA – Basicka´ solidarita) jako
levicoveˇjsˇ´ı a radika´lneˇjsˇ´ı varianta PNV.
KULTURNI´ REVITALIZACE 1975–2010
Revitalizace baskicˇtiny probı´hala od 60. let, nejprve ilega´lneˇ, po roce 1975 volneˇji, nicme´neˇ za´konny´ status zı´skala v roce 1982.10 Jazyk na sklonku 60. let prˇezˇ´ıval pouze
ve venkovsky´ch oblastech, nejvı´ce na venkoveˇ Gipuzkoi,
9 Vynikajı´cı´ pracı´ na te
´ ma vztahu ETA – spolecˇnost a ETA – baskicka´
kultura je analy´za Joseba Zulaiky Violencia Vasca (v anglicˇtineˇ Basque
Violence), zalozˇena´ na tere´nnı´m vy´zkumu v Zulaikoveˇ rodne´ obci Itziar
(Gipuzkoa, okres Deba) z 80. let. Kniha bohuzˇel nenı´ v Cˇeske´ republice
dostupna´. Fragmenty anglicke´ verze jsou dostupne´ na googlebooks:
http://books.google.com, heslo „basque violence“.
10 Ley Ba
´ sica de Normalizacio´n del Uso del Euskara vyhla´sˇeny´ baskickou vla´dou (Gros i Lado´s 2009: 138).
186
v horsky´ch oblastech Navarry, cˇa´stech francouzsky´ch oblastı´ a na venkoveˇ Bizkaije. Ve meˇstech se jednalo o te´meˇrˇ
mrtvy´ jazyk, alesponˇ co se ty´cˇe verˇejne´ho uzˇ´ıva´nı´, jezˇ bylo
zaka´za´no. Od roku 1975 je baskicˇtina povoleny´m jazykem,
od roku 1979 je take´, spolu se sˇpaneˇlsˇtinou ko-oficia´lnı´m
jazykem Euskadi. Baskicˇtina meˇla svoji literaturu (existujı´cı´ jizˇ prˇed kodifikacı´ baskicˇtiny v roce 1968) a svu˚j
„geograficky´ prostor“, ve ktere´m byla kontinua´lneˇ pouzˇ´ıva´na. Jedna´ se, v prˇ´ıpadeˇ CAV, zejme´na o oblast horske´
Gipuzkoi, ktera´ ale ani v roce 1981 jesˇteˇ netvorˇ´ı souvisly´
prostor uzˇ´ıva´nı´ (Gross i Lado´s 2009: 136). V Bizkaiji je
mozˇne´ sledovat veliky´ rozdı´l mezi jejı´ severnı´ a pobrˇezˇnı´
cˇa´stı´, kde se Baskicˇtina udrzˇela, a u´zemı´m Bilbo Handia
(Velke´ Bilbao), aglomerace s te´meˇrˇ milionem obyvatel,
kde se jazyk te´meˇrˇ nepouzˇ´ıval. V cele´ provincii Araba
pak v roce 1981 najdeme me´neˇ nezˇ 10 % mluvcˇ´ıch
(Gross y Llado´s 2009: 135–138). Meˇstska´ sı´dla, s vy´jimkou neˇktery´ch meˇst v Gipuzkoi, se v te´ dobeˇ vyznacˇujı´
vy´raznou dominancı´ sˇpaneˇlsˇtiny. Z pozic sociolingvistiky
se tak mu˚zˇe hovorˇit o za´vazˇne´m riziku ohrozˇenı´ jazyka
(Gross y Llado´s 2009: 136). Od 80. let je pozorova´n
na´ru˚st pocˇtu mluvcˇ´ıch jazyka o 0,5–0,75 % rocˇneˇ. Dnes
existujı´ trˇi ru˚zne´ modely vy´uky baskicˇtiny na sˇkola´ch.
Modely A, B, D (v baskicˇtineˇ neexistuje hla´ska C). Model
A znamena´ vsˇechny prˇedmeˇty ve sˇpaneˇlsˇtineˇ a jeden
prˇedmeˇt v baskicˇtineˇ. Model B je vytvorˇeny´ „pu˚l na pu˚l“,
model D znamena´ veˇtsˇinu prˇedmeˇtu˚ v baskicˇtineˇ, jeden
prˇedmeˇt ve sˇpaneˇlsˇtineˇ. Vzhledem k prˇevaze sˇpaneˇlsˇtiny
nad baskicˇtinou ve verˇejne´m styku povazˇuje mnoho lidı´ za
vhodne´ hlavneˇ modely B a D. Jako prˇ´ıklad argumentace
pro podporu baskicˇtiny uva´dı´m respondenta – vyucˇujı´cı´
baskicˇtiny v Gipuzkoi: „Protozˇe pokud ma´ dı´teˇ model
A, nenaucˇ´ı se nic, bude se ba´t mluvit baskicky, nebude
mluvit, bude to mı´t jako cizı´ jazyk. A je trˇeba, aby
mladı´ mluvili.“ Na pomeˇrneˇ hodneˇ rozsˇ´ırˇeny´ argument,
zˇe podpora baskicˇtiny v CAV je prˇehnana´, zˇe by se
penı´ze mohli vyuzˇ´ıt i jinde, odpoveˇdeˇla: „Ale pokud ja´
pojedu naprˇ´ıklad na jih Araby, cozˇ je jesˇteˇ Euskadi, a tam
mi neˇjake´ dı´teˇ nebude rozumeˇt, protozˇe nemeˇlo ve sˇkole
baskicˇtinu, pak meˇ nerespektuje.“ Jiny´mi slovy, jestlizˇe
je „na ulici“ dominujı´cı´m jazykem sˇpaneˇlsˇtina, potom je
minoritnı´ jazyk (baskicˇtina) trˇeba podporovat v uzˇ´ıva´nı´
i pozitivnı´ diskriminacı´. Tady jizˇ ale opeˇt vstupujeme do
oblasti politiky baskicke´, ale i sˇpaneˇlske´.
V roce 2001 byl dle sociolingvisticky´ch studiı´ stav
baskicˇtiny v CAV o pozna´nı´ lepsˇ´ı. Pro prˇesneˇjsˇ´ı obra´zek
jsou uvedena data jak ohledneˇ aktivnı´ch mluvcˇ´ı (beˇzˇneˇ
jazyk pouzˇ´ıvajı´ v komunikaci), tak pasivnı´ch uzˇivatelu˚
(jazyk ovla´dajı´, ale nepouzˇ´ıvajı´ tak cˇasto). V cele´ CAV
zˇilo cca 1 984 000 obyvatel starsˇ´ıch peˇti let, z nich
640 000 byly aktivnı´mi mluvcˇ´ımi baskicˇtiny (32,2 %) a
dalsˇ´ıch 360 000 znalo jazyk pasivneˇ (50,2 %). Tedy je
mozˇno hovorˇit o polovineˇ obyvatel CAV jako o schopny´ch
dohovorˇit se baskicˇtinou. Pro jazykovou revitalizaci je
du˚lezˇita´ percentualita mla´dezˇe „sˇkolou povinne´“. Poslednı´
data z roku 2001 hovorˇ´ı o 65 % procentech mluvcˇ´ıch a
88 % mluvcˇ´ıch a pasivnı´ch uzˇivatelu˚ ve veˇkove´m rozmezı´
5–15 let (Gross y Llado´s 2009: 111). Tento trend je pro
ANTROPOWEBZIN 3/2010
baskicˇtinu v CAV velmi prˇ´ıznivy´, nicme´neˇ neznamena´
automaticke´ u´speˇchy pro dalsˇ´ı roky. Prˇesto je trˇeba konstatovat, zˇe v prˇ´ıpadeˇ aktivnı´ch mluvcˇ´ıch jazyka poskocˇila
baskicˇtina z 20 na 30 % v samotne´ CAV. Sta´le je markantnı´
silna´ disproporce mezi jihem (Araba) a severem (hlavneˇ
Gipuzkoa) sˇpaneˇlske´ho Baskicka. Naprˇ´ıklad v Gipuzkoi
i Bizkaii mu˚zˇeme najı´t meˇsta a vesnice, kde 90–100 %
hovorˇ´ı baskicky, a kde je tedy baskicˇtina veˇtsˇinovy´m jazykem, naopak Araba znamena´ paradoxnı´ situaci, kdy sˇkolou
povinna´ mla´dezˇ hovorˇ´ı ve sˇkole jazykem, ktery´ neumı´
jejich vlastnı´ rodicˇe. Mezi respondenty, kterˇ´ı se staveˇli za
propagaci jazyka na vsˇech u´rovnı´ch spolecˇenske´ho zˇivota,
sta´le prˇevla´dal na´zor, zˇe baskicˇtina je ja´drem baskicke´
kultury a sˇpaneˇlsˇtinu vnı´mali jako jazyk „vnuceny´ zvencˇ´ı“.
Je to zjisˇteˇnı´ o to zajı´maveˇjsˇ´ı, zˇe mnoho z nich ma´ rodicˇe
cˇi prarodicˇe pu˚vodem ne z Baskicka, ale jiny´ch cˇa´stı´
Sˇpaneˇlska. To poukazuje na posun od na´rodnı´ identity
definovane´ rasoveˇ cˇi na´bozˇenstvı´m, k identiteˇ etnicke´
s obzvla´sˇtnı´m du˚razem na jazyk. Nenı´ vy´jimkou, kdyzˇ prˇi
prˇ´ıjezdu do baskicke´ho meˇstecˇka vidı´me na´pis „Gu hemen
bizi euskaraz“ („Tady zˇijeme baskicky“).
Ota´zka bilingvismu je velmi zajı´mava´. Nacionaliste´
tvrdı´, zˇe posilova´nı´ baskicˇtiny nepovede k u´tlumu uzˇ´ıva´nı´
sˇpaneˇlsˇtiny. Chteˇjı´ pouze „chra´nit svoji kulturu“. „Musı´me
chra´nit a rozvı´jet baskicˇtinu, je to nasˇe kultura, nasˇe
dusˇe,“ je veˇta, kterou z u´st abertzaleak mu˚zˇeme slysˇet
jako kouzelnou formulku. Nicme´neˇ na´sledujı´cı´ prˇ´ıklad
z rozhovoru hovorˇ´ı o proble´mu: „Neˇktere´ veˇci, trˇeba
z biologie, fyziky, si le´pe pamatuji v baskicˇtineˇ, trˇeba je
ani nezna´m sˇpaneˇlsky, protozˇe na strˇednı´ sˇkole jsem meˇl
vı´ce baskicˇtiny.“11 Autor textu zasta´va´ na´zor, zˇe v prˇ´ıpadeˇ
bilingvnı´ situace vzˇdy znamena´ prˇevla´da´nı´ jednoho jazyka
nad druhy´m. Jiny´ prˇ´ıklad je respondentka z Azpeitie, kde
85 % obyvatel hovorˇ´ı baskicky: „Tobeˇ se to nezda´, ale
my, pokud ma´me mluvit sˇpaneˇlsky, stojı´ na´s to vı´ce sil,
protozˇe ve meˇsteˇ norma´lneˇ mluvı´me nejvı´c baskicky.“12
V Gipuzkoi dnes zˇije velke´ mnozˇstvı´ imigrantu˚, kterˇ´ı prˇisˇli
v poslednı´ch 30 letech, prˇedevsˇ´ım z Latinske´ Ameriky,
Afriky a Asie. Tito lide´ se cˇasto ucˇ´ı baskicky, aby obsta´li na trhu pra´ce. „Kdyzˇ umı´sˇ baskicky, zı´ska´va´sˇ body,“
upozornˇovali mne mnozı´. A v ryba´rˇske´m meˇstecˇku Orio,
12 km za´padneˇ od San Sebastia´nu: „Cizinci se neˇkdy
ucˇ´ı drˇ´ıve nezˇ neˇkterˇ´ı doma´cı´, cı´tı´ tu potrˇebu, majı´ take´
za´jem. Je dobre´, kdyzˇ se cizinci ucˇ´ı. Baskicˇtina musı´ by´t
zachova´na.“13
Na druhou stranu je spousta lidı´, kterˇ´ı propagaci
baskicˇtiny povazˇujı´ za mensˇinovy´ azˇ zbytecˇny´ proble´m, cˇi
kritizujı´ sta´vajı´cı´ prˇ´ıstup, ktery´ favorizuje model D, jako
mrha´nı´ verˇejny´mi prostrˇedky. Samostatnou kapitolu tvorˇ´ı
Navara a francouzske´ Baskicko. V Navarˇe se rozsˇ´ırˇenı´
baskicˇtiny omezuje na horske´ oblasti severneˇ od meˇsta
Pamplona, ve Francii jsou take´ mı´sta, kde je baskicˇtina
zachova´na, nicme´neˇ faktem zu˚sta´va´, zˇe postoj Francie jako
sta´tu je spı´sˇe ignorova´nı´m tohoto jazyka, ktery´ zde nema´
11 Patxi,
obyvatel San Sebastianu, 25 let.
obyvatelka meˇsta Azpeitia (Gipuzkoa), 23 let.
13 Marta a Amaia, obyvatelky me
ˇ stecˇka Orio (Gipuzkoa), 30–45 let.
12 Ane,
MARTIN CHOCHOLA: KULTURNI´ REVITALIZACE V SOUCˇASNE´M BASKICKU
oficia´lnı´ status, dokonce ani nezahrnuje lingvisticke´ ota´zky
do scˇ´ıta´nı´ lidu (Gross y Lado´s 2009: 15–16).
SOUCˇASNOST BASKICKA V „KASINU GLOBALIZACE“
Etnicita v Baskicku je silneˇ spojena s jazykem, take´ ale
s urcˇity´mi tradicemi materia´lnı´ kultury. Nacionalismus jde
v Baskicku naprˇ´ıcˇ spolecˇensky´m spektrem, a neda´ se tedy
rˇ´ıci, zˇe by korespondoval s neˇjakou trˇ´ıdou. Spı´sˇe mu˚zˇeme
rˇ´ıci, zˇe je rozdeˇlen teritoria´lneˇ. Oblast Gipuzkoa jisteˇ tvorˇ´ı
jednu z oblastı´, kde je nacionalismus obecneˇ nejsilneˇjsˇ´ı.
V Baskicku za´pası´ dva po´ly v ra´mci obcˇanu˚ CAV. Jeden
po´l, vı´ce kulturnı´, zdu˚raznˇujı´cı´ jazyk, tradice a zvla´sˇtnost Basku˚, a druhy´, vı´ce kosmopolitnı´, snad obcˇansky´,
zdu˚raznˇujı´cı´ existenci osoby jako individua. V ra´mci samotne´ho nacionalismu pak mu˚zˇeme rozeznat minima´lneˇ
dva politicke´ proudy: prvnı´ proud, rˇekneˇme tradicˇnı´, jsou
euskaldunak volı´cı´ tradicˇneˇ PNV jako konzervativnı´ sı´lu,
ktera´ ha´jı´ baskicke´ kulturnı´ hodnoty. Radika´lneˇjsˇ´ı jsou
pak sympatizanti stran a uskupenı´, ktere´ se vyznacˇujı´
veˇtsˇ´ı levicovostı´, at’ uzˇ je to EA, cˇi dnes zaka´zana´ HB.
Soucˇasna´ situace v Baskicku je charakteristicka´ snahou
lega´lnı´ch stran ARALAR a EA o zlegalizova´nı´ uskupenı´ HB. Ze strany sˇpaneˇlske´ vla´dy je vsˇak podmı´nkou
legalizace HB jejı´ zrˇeknutı´ se ETA. Forma´lnı´ dohoda
EA-ARALAR-HB koresponduje s neda´vny´m vyhla´sˇenı´m
jednostranne´ho (jizˇ poneˇkolika´te´) vyhla´sˇenı´ prˇ´ımeˇrˇ´ı ETA.
„ETA nic nedeˇla´, to aby koalice vysˇla, pak uzˇ nebude
mozˇne´ HB zakazovat,“ vysveˇtluje Patxi soucˇasnou situaci.
Baskicka´ autonomnı´ vla´da ani sˇpaneˇlska´ vla´da vsˇak s ETA
komunikovat nechteˇjı´, a to s argumentacı´, zˇe se opeˇt jedna´
jen o oddechovou prˇesta´vku k nabra´nı´ sil.
Je zrˇejme´, zˇe baskicka´ etnicka´ identita a na´rodnı´
hnutı´ neprˇedstavuje ve sveˇteˇ zˇa´dnou vy´jimku, ani co se
ty´cˇe sve´ho pu˚vodu jakozˇto kombinace urcˇite´ho etnicke´ho
substra´tu, veˇdecky´ch teoriı´ a romantismu, posı´leny´ch modernı´ media´lnı´ komunikacı´. Na druhou stranu ma´ sva´ silna´
specifika, mezi neˇzˇ patrˇ´ı silna´ fixace na na´rodnı´ jazyk
a vnitrˇnı´ rozru˚zneˇnost na´rodnı´ho hnutı´, vcˇetneˇ du˚lezˇite´ho
akcentu na levicovou orientaci.
Americky´ antropolog baskicke´ho pu˚vodu Joseba
Zulaika analyzuje soucˇasne´ Baskicko na prˇ´ıkladu Guggenheimova muzea v Bilbau. Toto muzeum je symbolem postindustria´lnı´ situace tohoto regionu. Slavne´ vysoke´ pece
Bizkaije jizˇ da´vno vyhasly a od konce 80. let zazˇ´ıva´ nejen
Bilbao vy´razny´ pru˚myslovy´ u´padek. Tak jako rˇada jiny´ch
meˇst sveˇta, i Bilbao se na konci 90. let vydalo cestou
revitalizace meˇsta prostrˇednictvı´m investic do promeˇny
industria´lnı´ch ruin ve spolecˇensky vyuzˇitelne´ prostory.
Zcela noveˇ vybudovane´ muzeum symbolicky vyjadrˇuje
dva u´speˇchy slavne´ minulosti – svy´m tvarem prˇipomı´na´
velrybu a na jeho povrchu se prˇi za´padu slunce vytva´rˇ´ı
dojem zˇhave´ tavicı´ pece. Tento potlacˇ prˇedstavujı´cı´ snahu
zachra´nit uvadajı´cı´ meˇsto posouva´ CAV do skutecˇne´ho
21. stoletı´, kde meˇsta hrajı´ svoji hru v kasinu globalizace.
(Zulaika 2000: 272) Zulaika, ktery´ je sa´m roda´kem z male´ho meˇstecˇka v Gipuzkoi, Itziaru, si je velmi dobrˇe veˇdom
toho, zˇe na´rodnı´ identita Basku˚ po roce 2000 nemu˚zˇe by´t
187
naplneˇna koncepty stary´mi 40 cˇi vı´ce let. ETA je pro
neˇj soucˇa´stı´ na´rodnı´ historie, avsˇak s veˇkem ztratila jak
sve´ opodstatneˇnı´, tak svoji avantgardnost. (Zulaika 2006)
V te´to hrˇe vsˇak figurujı´ dva hra´cˇi, a bylo by zjevny´m
zaujetı´m nevideˇt dı´l zodpoveˇdnosti, ktery´ na konfliktu nese
sˇpaneˇlska´ politicka´ reprezentace.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] AZCONA, J. 1984. Enia y nacionalismo Vasco (Una aproximacio´n
desde la antropologı´a). Barcelona: Anthropos/Editorial del Hombre.
[2] COLLINS, R. 1997. Baskove´. Praha: NLN. (Origina´l The Basques
– edice The Peoples of Europe, Blacwell: Oxford 1994).
[3] ERIKSEN, T. H. 2008. Socia´lnı´ a kulturnı´ antropologie (Prˇ´ıbuzenstvı´, na´rodnı´ prˇ´ıslusˇnost, ritua´l). Praha: Porta´l.
´ S, M. 2009. El euskera en la Comunidad Auto´[4] GROSS i LLADO
noma Vasca. Bilbao: Euskaltzaindia.
[5] HROCH, M. 2009. Na´rody nejsou dı´lem na´hody. Praha: SLON.
¨ RR DE SANTIAGO, G. 2007. KAIXO! Andoain: Txertoa.
[6] KNO
[7] KURLANSKY, M. 1999. Basque history of the world. New York:
Penguin Press.
[8] SAINZ, J. L. de la Granja. 1995. El nacionalismo vasco: un siglo
de su historia. Madrid: Tecnos.
[9] SAINZ, J. L. de la Granja. 2009. El nacionalismo vasco (Clave de
su historia). Madrid:Anaya.
[10] STRMISKA, M. 2001. Smrtonosne´ vlastenectvı´ (Etnicko-politicky´
terorismus v Baskicku a Quebeku). Brno: Mezina´rodnı´ politologicky´
u´stav Masarykovy Univerzity.
[11] SˇATAVA, L. 2009. Jazyk a identita etnicky´ch mensˇin. Praha: SLON.
[12] ZULAIKA, J. a DOUGLASS, W. A. 2007. Basque Culture. Reno:
University of Nevada Press .
[13] ZULAIKA, J. 2000. „Miracle in Bilbao“: Basques in the Casino
of Globalism – in Basque cultural studies. Reno: centre of Basque
studies, University of Reno, Nevada; cˇla´nek prˇ´ıstupny´ naprˇ´ıklad na
adrese http://basque.unr.edu/04/4.4.1t/jzmiracle.pdf.
[14] ZULAIKA, J. 2006 – rozhovor s Imaolem Muru Uria. prˇ´ıstupne´
na: http://www.javierortiz.net/voz/iturri/imanol-murua-uria-entrevistaa-joseba-zulaika.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
188
ANTROPOWEBZIN 3/2010
PRˇ´ILOHY
Obra´zek 1.
Schematicka´ mapa Baskicka (Kno¨rr de Santiago 2007:10)
Obra´zek 2.
Orientacˇnı´ mapa dialektu˚ baskicˇtiny (Kno¨rr de Santiago 2007:14)
ANTROPOWEBZIN 3/2010
189
Etnicita a jazyk
(na prı´klade zmiesˇany´ch slovensko-britsky´ch
rodı´n v Londy´ne)
Dagmara Bacova´
Katedra etnolo´gie a etnomuzikolo´gie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Konsˇtantı´na Filozofa v Nitre,
[email protected]
Ethnicity and Language
(on the example of slovak-british families in London)
Abstract—The article deals with issue of ethnic identity of
Slovak migrants – mothers in London living in the ethnically
mixed partnerships / marriages, who bring up their children
in a bilingual family environment. I try to uncover the
internal mechanisms by which the mother identified with
the category – Slovaks. On the basis of research the article
shows, in what degree of intensity is used self-identification
with ethnic group in everyday social interaction; in what
situations – scenarios are relationships, life experiences and
emotions interpreted in ethnic context. I address the issue,
what views have Slovak migrants – mothers on the using of
minority (Slovak) language. I want to refer to social factors
that play a role in decision to apply the bilingual education
of children in ethnically mixed families.
Key Words—Slovaks, ethnic identity, minority language, bilingual family, self-identification
´ silu dnesˇnej spolocˇnosti predstavuje rozYBNU
siahly civilizacˇno-kultu´rny pohyb – globaliza´cia.
Tento proces zasahuje takmer do vsˇetky´ch oblastı´ l’udske´ho zˇivota. Su´cˇasne´ transformacˇne´ procesy maju´ za
na´sledok rozsiahle zmeny v zˇivotoch l’udı´. V su´vislosti
s transna´rodnou del’bou pra´ce vznika´ nova´ lı´nia antropologicke´ho vy´skumu, ktora´ upriamuje pozornost’ na obyvatel’stvo prekracˇuju´ce sˇta´tne hranice za roˆznym u´cˇelom.
Pohyb migrantov smeruje najma¨ do „globa´lnych vel’komiest“ (Sassen 1991), kde sa kumuluje nemale´ mnozˇstvo
pracovny´ch ponu´k vo vsˇetky´ch ekonomicky´ch sfe´rach.
Transna´rodna´ migra´cia je v dnesˇnej dobe vo vsˇeobecnosti
vnı´mana´ ako ekonomicky motivovana´. Pocˇas dlhodobe´ho
pobytu v zahranicˇ´ı si transna´rodnı´ migranti vytva´raju´ nove´
socia´lne za´zemie, v ktorom funguju´ v novy´ch interpersona´lnych vzt’ahoch nielen s l’ud’mi rovnakej na´rodnosti, ale
va¨zby roˆznej intenzity vznikaju´ aj s prı´slusˇnı´kmi iny´ch
etnı´k, cˇi doma´cim obyvatel’stvom. Preto pobyt migranta
v zahranicˇ´ı cˇastokra´t menı´ svoju podobu a jeho zˇivot je
za´visly´ od mnozˇstva faktorov. Migra´cia je jeden z ty´ch
fenome´nov dnesˇka, v ktorom sa zrkadlı´ znacˇne´ mnozˇstvo
spolocˇensky´ch proble´mov, cˇo prierezovo ovplyvnˇuje ekonomicke´, socia´lne, ale aj kultu´rne javy – menı´ identity,
zna´sobuje diverzitu, je zdrojom prı´nosov, ale aj mnohoraky´ch napa¨tı´. Jednu z najdoˆlezˇitejsˇ´ıch u´loh pri integra´cii
H
zohra´va miera ovla´dania jazyka doma´ceho obyvatel’stva.
Cˇ´ım je stupenˇ ovla´dania vysˇsˇ´ı, ty´m je adapta´cia migranta/migrantky na nove´ prostredie jednoduchsˇia.
Cˇoraz va¨cˇsˇ´ı pocˇet migrantov v novej krajine svojho
poˆsobenia vstupuje do manzˇelstva s partnerom, ktory´ je
inej na´rodnosti, zaklada´ si rodiny a vychova´va svoje
potomstvo v prostredı´, ktore´ nemusı´ byt’ rodne´ pre oboch
partnerov. Pre moˆj tere´nny vy´skum som ako ciel’ovu´ skupinu zvolila migrantky – matky slovenske´ho poˆvodu zˇiju´ce
Londy´ne, ktore´ zˇiju´/zˇili v etnicky zmiesˇanom partnerstve
alebo manzˇelstve, a v takomto bilingva´lnom rodinnom
prostredı´ vychova´vaju´ aj svoje potomstvo. Vy´chodiskovy´m bodom pri zı´skavanı´ kontaktov na respondentky
sa pre mnˇa stala slovenska´ vı´kendova´ sˇkola pre prvy´
stupenˇ za´kladne´ho vzdelania poˆsobiaca v Londy´ne, ktoru´
navsˇtevuju´ deti, ktory´ch obaja rodicˇia, alebo asponˇ jeden,
spravidla matka, pocha´dzaju´ zo Slovenska. Okrem ty´chto
patria do mojej vy´skumnej vzorky aj matky, ktory´ch
deti nenavsˇtevuju´ slovensku´ vı´kendovu´ sˇkolu, ale spl´nˇaju´
vysˇsˇie uvedene´ krite´ria´. Prostrednı´ctvom kvalitatı´vneho
vy´skumu, pomocou meto´dy riadeny´ch rozhovorov, sa poku´sˇam analyzovat’ sˇtruktura´lne podmienky, ktore´ ovplyvnˇuju´ kazˇdodenny´ zˇivot migrantiek s akcentom na ich
etnicku´ identifika´ciu a ich postoj k pouzˇ´ıvaniu slovencˇiny
ako komunikacˇne´ho jazyka vo vy´chove ich potomstva.
NIEKOL’KO U´DAJOV O MIGRA´CII SLOVA´KOV DO VEL’KEJ
BRITA´NIE
Vel’ka´ Brita´nia je jednou z krajı´n, ktora´ Slovensko po jeho
´ nie neobmedzila v mozˇnosti uplatvstupe do Euro´pskej U
nit’sa na svojom trhu pra´ce, preto pra´ve tu smerovala nova´
vlna migrantov. Tu´to skupinu reprezentuju´ najma¨ mladı´
l’udia, ktorı´ v zahranicˇ´ı hl’adaju´ lepsˇie financˇne´ ohodnotenie, aj ked’ „va¨cˇsˇina Slova´kov vo Vel’kej Brita´nii pracuje
na kvalifika´ciu menej na´rocˇny´ch postoch v administratı´ve
a obchode (39,0 %), ubytovacı´ch a stravovacı´ch sluzˇba´ch
(23,2 %), priemysle (6,5 %), pol’nohospoda´rstve (6,3 %),
zdravotnı´ctve a socia´lnych sluzˇba´ch (5,6 %), cˇi ako aupair.“ (Divinsky´, Popjakova´ 2006) V obdobı´ od roku
2004 do roku 2006 patrilo Slovensko spolu s Pol’skom a
Litvou ku krajina´m s najpocˇetnejsˇou skupinou ekonomicky´ch migrantov vo Vel’kej Brita´nii – priblizˇny´ odhad sa
pohybuje okolo pocˇtu 56 tisı´c osoˆb, (Divinsky´, Popjakova´
190
ANTROPOWEBZIN 3/2010
2006) z toho azˇ takmer 30% zˇije, cˇi pracuje v Londy´ne.
(Jencˇova´ 2007) Podl’a sˇtatistı´k Ministerstva vnu´tra Vel’kej
Brita´nie sa vsˇak pocˇet slovensky´ch migrantov, ktorı´ sa
zaregistrovali ako hl’adaju´ci pra´cu medzi rokmi 2004–2009
zvy´sˇil azˇ na 100–200 tisı´c osoˆb. Presny´ pocˇet vyst’ahovany´ch obyvatel’ov zo Slovenska do zahranicˇia a teda aj do
Vel’kej Brita´nie je len vel’mi t’azˇko vycˇ´ıslitel’ny´. Mnoho
l’udı´ sa totizˇ neodhlasuje zo svojho trvale´ho bydliska na
Slovensku, alebo pobera´ sˇta´tom urcˇene´ financˇne´ prı´spevky
pre obcˇanov SR s trvaly´m bydliskom na Slovensku (napr.
podpora v nezamestnanosti), aj napriek tomu, zˇe pracuju´
alebo zˇiju´ v zahranicˇ´ı. (Divinsky´ 2005)
Su´cˇasna´ pretrva´vaju´ca hospoda´rska krı´za ma´ za
na´sledok opa¨tovny´ na´vrat pracovny´ch migrantov do svojej
krajiny poˆvodu. „Pokles ekonomiky ma´ zvycˇajne va¨cˇsˇ´ı
dopad na prist’ahovalcov, ako na doma´ce obyvatel’stvo. Su´
vo vel’kej miere zastu´penı´ v taky´ch odvetviach, ktore´ su´
citlive´ na cyklicky´ vy´voj ekonomiky, su´ slabsˇie zmluvne
zabezpecˇenı´ a ich najı´manie a prepu´sˇt’anie je viac selektı´vne.“ (International Migration. . . 2009) Nepriazniva´ ekonomicka´ situa´cia totizˇ zaprı´cˇinila nedostatok pracovny´ch
prı´lezˇitostı´ aj v taky´ch krajina´ch, ktore´ pred pa´r rokmi
predstavovali najcˇastejsˇ´ı ciel’ obyvatel’ov migruju´cich za
pra´cou.
Vo Vel’kej Brita´nii sa krı´za naplno prejavila na jar
v roku 2009 a podl’a sˇtatistı´k Ministerstva vnu´tra VB zo
zacˇiatku roku 2010 sa odvtedy na Slovensko vra´tila priblizˇne tretina Slova´kov zˇiju´cich v tejto krajine. (Prı´spevok
cˇ. 94 2009)
ETNICITA A JAZYK
Etnicka´ identita je v sˇirsˇom zmysle posudzovana´ prostrednı´ctvom dvoch za´kladny´ch prı´stupov. Esencialisticke´ho
a konsˇtruktivisticke´ho. Frederic Barth, ako predstavitel’
konsˇtruktivizmu, vo svojom diele Ethnic groups and Boundaries (1969) popisuje etnicku´ identitu ako subjektı´vnu
identifika´ciu, ktora´ za´visı´ od jednotlivca, kam zaradı´ seba
a iny´ch. Doˆlezˇitu´ u´lohu tu zohra´va urcˇita´ suma kultu´rnych
cˇr´t, ktore´ si osoba sama vybera´ v konkre´tnom socia´lnom
a kultu´rnom prostredı´. Jedinec nie je pri sebaidentifika´cii
poznacˇeny´ objektı´vne existuju´cou sumou kultu´rnych cˇr´t,
ktore´ su´ prı´znacˇne´ pre danu´ kultu´ru ako taku´. (Barth
1969: 9–38) Predstavitelia konsˇtruktivizmu teda cha´pu
etnicku´ identitu ako subjektı´vnu katego´riu, etnicke´ skupiny
nevnı´maju´ ako objektı´vne kultu´rne jednotky. (Ferencova´
2005: 35) Konsˇtruktivisti tvrdia, zˇe hranice medzi kultu´rami nie su´ objektı´vne dane´, ani jednoznacˇne urcˇene´. Vo
vnı´manı´ jednotlivcov doka´zˇu jednotlive´ etnicke´ skupiny
svoje hranice prekracˇovat’. V taky´chto prı´padoch nemusı´
u jednotlivcov doˆjst’ ku zmene etnickej identity, hoci
sa na prvy´ pohl’ad moˆzˇe zdat’, zˇe skupina nevykazuje
za´kladne´ znaky prislu´chaju´ce k dane´mu etniku. (Barth
1969: 9–38) V prı´pade meto´d sku´mania problematiky
etnicity a etnicky´ch skupı´n navrhuje R. Brubaker analyzovat’ dane´ javy v ra´mci socia´lnej interakcie, a nie izolovane. (Ferencova´ 2005: 36) Roger Brubaker nadviazal
na konsˇtruktivisticku´ koncepciu v analy´ze pojmu „skupina“. „Tendenciu povazˇovat’samostatne´, ostro vyhranene´,
vnu´torne homoge´nne a zvonka ohranicˇene´ skupiny za
za´kladne´ stavebne´ princı´py socia´lneho zˇivota, za hlavny´ch
protagonistov socia´lnych konfliktov cˇi za´kladne´ jednotky
socia´lnej analy´zy nazy´va Brubaker grupizmom.“ (Brubaker 2002: 163 in Jencˇova´ 2008: 27) Podl’a Brubakera to
znamena´, zˇe l’udia vnı´maju´ socia´lny svet rozdeleny´ do
skupı´n. Ide o sklon vnı´mat’na´rody, etnika´ a rasy ako entity,
ktory´m sa pripisuju´ spolocˇne´ za´ujmy, ako aj schopnost’
tieto za´ujmy presadzovat’. (Jencˇova´ 2008: 27) Brubaker
navrhuje pri vy´skume skupı´n zohl’adnˇovat’ tzv. katego´rie,
pricˇom vymedzuje dva za´kladne´ typy: prakticke´, ktore´ sa
vyuzˇ´ıvaju´ priamo v tere´nnom prostredı´, ktore´ pouzˇ´ıvaju´
l’udia v kazˇdodennej komunika´cii a analyticke´, ktore´ slu´zˇia
ako metodologicky´ na´stroj pri vedeckej analy´ze. (Jencˇova´
2008: 27)
Brubaker navrhuje neuvazˇovat’ o etnicite, na´rode
a rase ako o niecˇom nemennom a esencia´lnom, ale ako
o procesoch, scena´roch a ra´mcoch, ktore´ sa v urcˇity´ch
situa´cia´ch aktivizuju´, ky´m v iny´ch su´ irelevantne´. (Jencˇova´
2008: 28)
Esencialisticky´ prı´stup k etnickej identite a skupine naopak vycha´dza zo za´kladne´ho predpokladu ich
objektı´vnej existencie a prirad’uje ich k jednotlivcom ako
nemenitel’ne´ vlastnosti. Etnicke´ skupiny povazˇuje za samostatne´ kultu´rne jednotky. Jednotlivci sa identifikuju´ podl’a
objektı´vnych kultu´rnych cˇr´t, ktore´ su´ rozpoznatel’ne´ aj
pre pozorovatel’a, ktory´ nepatrı´ do skupiny. Esencialisticke´
teo´rie teda predpokladaju´ objektı´vne krite´ria´ identifika´cie.
(Ferencova´ 2005: 34)
Pri analy´ze da´t z tere´nneho vy´skumu vycha´dzam cˇiastocˇne z oboch spomı´nany´ch koncepciı´ etnicity. Na jednej
strane su´hlası´m s konsˇtruktivisticky´m vnı´manı´m etnickej
identity ako procesu subjektı´vnej sebaidentifika´cie, na
strane druhej vsˇak su´hlası´m s Kanovske´ho (ako predstavitel’om kognitı´vnej antropolo´gie) na´zorom, zˇe. . . „cˇlenovia
etnickej skupiny su´ reprezentovanı´ ako l’udia, ktorı´ zdiel’aju´
nejaku´ esenciu, teda niecˇo podstatne´, skryte´ a urcˇuju´ce
identitu, zdiel’ane´ od genera´cie ku genera´cii.“ (Kanovsky´
nedat.). Tu´to esenciu ale nepovazˇujem za niecˇo vrodene´
a nemenne´, ale dosiahnute´ procesom socializa´cie. Takisto
nesu´hlası´m s esencialisticky´m tvrdenı´m o objektı´vnych,
vonkajsˇ´ıch znakoch etnicity. Sı´ce pracujem s katego´riou
Slovenka, ktoru´ mozˇno oznacˇit’ ako esencialisticku´, ta´to
katego´ria bude pre mnˇa objektom vy´skumu a su´cˇast’ou
mojich empiricky´ch da´t v zmysle konsˇtruktivisticke´ho
cha´pania. V su´lade s Brubakerovou teo´riou, pri vy´skume
etnicity odlisˇujem tzv. prakticku´ a analyticku´ katego´riu, pri
analy´ze ich vsˇak nevyjadrujem rozdielnymi pomenovaniami. Pouzˇ´ıvam jeden termı´n, a to ten, pomocou ktore´ho
sa pri identifika´cii oznacˇuju´ samy akte´rky, tj. termı´nom
Slovenka1 . Etnicku´ identifika´ciu mojich respondentiek so
Slova´kmi nevnı´mam ako niecˇo, o cˇom uvazˇuju´, resp. maju´
vedomost’ o tom, cˇo ta´to esencia v sebe skry´va. Etnicku´
1 Mojı´m respondentka
´ m sı´ce nechy´balo vedomie prı´slusˇnosti k slovenske´mu na´rodu, v ich vy´povediach vsˇak chy´balo jednoznacˇne´ vymedzenie
etnickej skupiny Slova´kov na za´klade etnicky´ch krite´riı´.
´ : ETNICITA A JAZYK
DAGMARA BACOVA
identifika´ciu budem povazˇovat’ skoˆr za cˇosi, cˇo mojı´m
respondentka´m neprislu´cha ako objektı´vne dana´ vlastnost’,
ale ako skutocˇnost’, ktora´ sa prejavuje v konkre´tnych kultu´rnych a socia´lnych situa´cia´ch, ako niecˇo, cˇo je v procese.
ˇ alej povazˇujem za potrebne´ ozrejmit’, precˇo sa vyD
hy´bam rozlisˇovaniu medzi cˇesky´mi a slovensky´mi prı´slusˇnı´kmi socia´lnych skupı´n. Na za´klade moˆjho vy´skumu sa
uka´zalo, zˇe etnicke´ cı´tenie sa podvedome formuje prostrednı´ctvom udrzˇiavania neforma´lnych socia´lnych vzt’ahov s Cˇechmi a Slova´kmi cez menta´lnu blı´zkost’a podobny´
jazyk, ktore´ im zabezpecˇuju´ vza´jomnu´ komunika´ciu, nie
na za´klade mnozˇstva objektı´vne dany´ch kultu´rnych cˇr´t
prislu´chaju´cich danej kultu´re. Respondentky nevnı´maju´
za´sadny´ rozdiel medzi Slovenkami a Cˇesˇkami navza´jom.
V prı´spevku sa vyhnem podrobne´mu rozboru vzt’ahov
Slova´kov a Cˇechov v Londy´ne, ale budem vycha´dzat’
z vy´sledkov vy´skumu Ireny Jencˇovej, ktora´ sa detailnejsˇie
zaoberala vytva´ranı´m spolocˇnej komunity Cˇechov a Slova´kov v Londy´ne.2
Alfred Schutz, americky´ sociolo´g poˆvodom z Raku´ska, prisˇiel v su´vislosti so sebaidentifika´ciou a sebazaradenı´m jednotlivca s na´zorom, zˇe . . . „z hl’adiska kazˇde´ho jednotlivca je mozˇno vsˇetky´ch ostatny´ch l’udı´ dat’
na imagina´rnu priamku predstavuju´cu kontinuum merane´
socia´lnou disˇtanciou, vzdialenost’ou, ktora´ sa zva¨cˇsˇuje
v su´vislosti s ty´m, ako sa zmensˇuje rozsah a intenzita
socia´lneho styku.“ (Bauman 1997: 42) Tı´, korı´ su´ na
pomyselnej priamke k na´m najblizˇsˇie, ty´ch mozˇno oznacˇit’
za nasˇich spolocˇnı´kov. Na tejto priamke sa nacha´dza
pomyselna´ hranica, ktora´ oddel’uje skupinu „my“ a „oni“.
Ta´to hranica nie je len cˇiara oddel’uju´ca dve roˆzne skupiny,
ale predstavuje aj rozdiel medzi dvoma u´plne rozdielnymi
stanoviskami. „My“ predstavuje skupinu, do ktorej jedinec
patrı´. Dianiu v jej vnu´tri jedinec dobre rozumie a vie, ako
ma´ jednat’. Cı´ti sa byt’ vo svojom konanı´ viac isty´. Vza´jomna´ pomoc, priatel’stvo, prı´padne ochrana su´ pomyselny´mi pravidlami vlastnej skupiny. A cˇo je najpodstatnejsˇie,
osoba cˇlenom rozumie a oni rozumeju´ jej. Su´drzˇnost’ so
skupinou jedinec cı´ti, aj napriek tomu, zˇe o tom neuvazˇuje
dopodrobna, ked’ hovorı´ o „na´s“. Cı´ti su´drzˇnost’ , a to je
hlavne´, bez ohl’adu na to, cˇi vie, cˇo vsˇetci l’udia, ktory´ch
oznacˇuje za „na´s“, robia. O ich konanı´ niekedy vie len
vel’mi ma´lo, obzvla´sˇt’, ak menta´lna spriaznenost’ nie je
dopl´nˇana´ fyzicky´m kontaktom. No aj napriek predstava´m
jednotlivca o vlastny´ch skupina´ch, sa jednotlive´ kruhy, do
ktory´ch patrı´, znacˇne od seba lı´sˇia. (Bauman 1997: 42–47)
Migrantky slovenske´ho poˆvodu zˇiju´ce v Londy´ne, ktore´ si
zalozˇili rodinu s partnerom ine´ho etnicke´ho poˆvodu, ako
slovenske´ho, svoj postoj vocˇi „my“ a „oni“ vymedzuju´
na za´klade menta´lnej spriaznenosti, nie podl’a etnickej
prı´slusˇnosti. Do vel’kej miery so sebou tieto dva krite´ria´ ale
u´zko su´visia, ked’zˇe vo va¨cˇsˇine prı´padov respondentky za
svoju vlastnu´ skupinu, s ktorou sa identifikuju´, povazˇuju´
pra´ve skupinu Slova´kov a Cˇechov zˇiju´cich v Londy´ne,
s ktory´mi udrzˇiavaju´ neforma´lne interpersona´lne vzt’ahy.
2 Pozri JENC
ˇ OVA
´ , I. 2008. Insˇtitu´cie a vytva´ranie spolocˇnej komunity
Slova´kov a Cˇechov v Londy´ne. In Etnologicke´ rozpravy, 2008, rocˇ. 15,
cˇ. 1, s. 25–31.
191
Odoˆvodnˇuju´ to podobny´m zmy´sˇl’anı´m, zˇivotny´m sˇty´lom,
podobnou zˇivotnou sku´senost’ou a v neposlednom rade aj
doˆverou vocˇi cˇlenom vlastnej skupiny. Do skupiny „myn
sa teda nezarad’uju´ na za´klade objektı´vnych cˇr´t prislu´chaju´cich k danej kultu´re. Respondentky, vzhl’adom k tomu, zˇe
mnohe´ z nich sa aktua´lne venuju´ vy´chove potomstva „na
plny´ u´va¨zok“, urcˇili za jedno z najdoˆlezˇitejsˇ´ıch krite´riı´,
podl’a cˇoho sa zarad’uju´ do socia´lnej skupiny (definovanej
ako „my“), podobny´ model vy´chovy detı´, ktory´ povazˇuju´
v urcˇity´ch veciach za odlisˇny´ od britske´ho, cˇi modelu
iny´ch na´rodnostı´. Ako prı´klady uviedli niekol’ko sku´senostı´ s roˆznymi praktikami, ktore´ su´viseli predovsˇetky´m
s vy´chovou detı´. Naprı´klad respondentka Ly´dia deklarovala, zˇe sa cı´ti bezpecˇnejsˇie v skupine Sloveniek a Cˇesˇiek,
ktore´ maju´ pochopenie pre jej socia´lnu situa´ciu, v ktorej sa
pra´ve nacha´dza. Ako rozvedena´ s dvoma det’mi si nemoˆzˇe
(a ani nechce, ked’zˇe zasta´va na´zor, zˇe matka si ma´ diet’a
vychovat’ sama) dovolit’ opatrovatel’ku, preto vychova´va
svoje deti sama. Podl’a jej vy´povede, britske´ matky aj
napriek tomu, zˇe poznaju´ jej socia´lnu situa´ciu, by boli
schopne´ ohla´sit’ ju na prı´slusˇnom u´rade za nedostatocˇnu´
opateru detı´ v prı´pade, ak by zistili, zˇe si obcˇas odı´de
naku´pit’ bez zabezpecˇenia osoby, ktora´ by dohliadla na
jej deti. Slovenske´ a cˇeske´ matky, s ktory´mi sa streta´va
a priatelı´, maju´ pre nˇu dostatok pochopenia a nepovazˇuju´
to za zˇiaden prejav zanedbania v starostlivosti o diet’a.
(Ly´dia): „Je tam rozdiel, hodny´ rozdiel (vo vy´chove – pozn. autorky). Anglicke´ matky nejako
det’om ostro nezakazuju´. Naprı´klad nerob to,
alebo, aj posˇlu´ do ku´ta, ale nesmiesˇ pacnu´t’ to
diet’a. Pozeraju´ sa strasˇne cˇudne, ked’ naprı´klad
vidia cudzinca, ktory´ paca´ diet’a. A okrem toho
maju´ paranoju, ak necha´sˇ diet’a trochu same´
doma. A su´ schopne´ ma zazˇalovat’, zˇe som nechala spat’Da´vidka a isˇla som do obchodu. Som
v kontakte s matkami, ktore´ su´ take´ dost’ na
u´rovni, ktore´ su´ take´ zˇe zodpovedne´, alebo zˇe
su´ ucˇitel’ky, alebo su´ nejake´ sestricˇky, no oni
maju´ z toho paranoju, a ja si musı´m da´vat’na ne
pozor, lebo som sama a nema´m nikoho, kto by
mi male´ho postra´zˇil, hej, a ja hocikedy necha´m
male´ho spat’doma a odbehnem do obchodu. Tak
ony proste su´ schopne´ ma udat’na u´rad, zˇe som
to urobila.“
Podobne svoj na´zor obhajovala aj respondentka Adela,
ktora´ aj napriek neforma´lnym vzt’ahom s matkami inej
na´rodnosti (najma¨ s Britkami), preferuje stretnutia s matkami slovenske´ho, cˇi cˇeske´ho poˆvodu. Ako doˆvod udala
rozdielny zˇivotny´ sˇty´l, ktory´ sa odzrkadl’uje v prejavoch
kazˇdodennosti, ako aj vo vy´chove detı´.
(Adela): „Streta´vame sa (so Slovenkami – pozn.
autorky), a´no, ale nie z vlastenecke´ho cı´tenia,
ale len kvoˆli tomu, zˇe si s nimi rozumiem,
tak sa streta´vam s nimi a samozrejme aj kvoˆli
det’om, lebo chcem, aby ich deti chodievali ku
mne a moje deti mali ku komu ´ıst’ na na´vsˇtevu.
192
ANTROPOWEBZIN 3/2010
A Anglicˇania sa vel’mi nenavsˇtevuju´. Oni radsˇej
vypadnu´ niekam do niecˇoho, ale do domu vel’mi
ma´lo. Tak ja uzˇ kvoˆli tomu sa so Slovenkami
streta´vam. Alebo aj cˇeske´ kamara´tky tu ma´m.
Ale nie je to pre to, zˇe su´ Slovenky, alebo Cˇesˇky.
Ma´m kamara´tky aj Anglicˇanky, pokial’ si s nimi
rozumiem, tak sa spolu streta´vame, ale nie je to
kvoˆli ich poˆvodu. Beriem to ako cˇloveka, rozumiem si s tebou, tak s tebou udrzˇiavam kontakty.
Ja ty´ch l’udı´, ktorı´ maju´ to na´rodnostne´ cı´tenie,
take´ azˇ chore´, zˇe azˇ prehnane, nemyslı´m si, zˇe ma´
byt’cˇlovek na cˇo hrdy´. Aka´ je to za´sluha, ked’ sa
niekto cı´ti byt’ hrdy´ na to, kde sa narodil. Mne
to pripada´ u´plne chore´, ked’ niektorı´ si zoberu´
tu´ vlajku a spievaju´ tu hymnu. Zas ale nemal
by sa cˇlovek hanbit’ za to, odkial’ je, vsˇak ked’
sa ma niekto opy´ta, tak to norma´lne poviem,
kde som, cˇo som, ale take´to vlastenectvo mi
pripada´ menta´lne chore´. Ja sa cı´tim ako cˇlovek,
nie Slovenka, cˇi Anglicˇanka, mne je u´plne jedno,
odkial’ ten cˇlovek je, nech je aj z tramta´rie, ked’
sa s ty´m cˇlovekom da´ dobre rozpra´vat’, robit’.“
Slovenske´ migrantky zˇiju´ce v dlhodobom partnerskom
zva¨zku s muzˇom inej na´rodnosti ako slovenskej ovla´daju´
anglicky´ jazyk na vel’mi dobrej komunikacˇnej u´rovni,
preto jazykovy´ aspekt nezohra´va pri nadva¨zovanı´ socia´lnych vzt’ahov rozhoduju´cu u´lohu. Ani jedna respondentka
sa neodvola´vala na komunikacˇnu´ barie´ru v nadva¨zovanı´
kontaktov s prı´slusˇnı´kmi iny´ch na´rodnostı´, ale va¨cˇsˇina
z nich aj napriek tomu preferuje streta´vania so Slova´kmi
a Cˇechmi a povazˇuje tieto vzt’ahy za u´primnejsˇie a hlbsˇie.
Socia´lnu interakciu roˆznej intenzity s iny´mi na´rodnost’ami
respondentky nepopieraju´, ale pri urcˇovanı´ okruhu priatel’ov iba zriedkavo prekrocˇili hranice socia´lnej skupiny
Slova´kov a Cˇechov zˇiju´cich v Londy´ne.
Na za´klade vy´povedı´ respondentiek mozˇno zhodnotit’, zˇe Slova´ci/Slovenky v Londy´ne sa neprejavuju´ ako
uzavreta´ etnicka´ skupina so sˇpecificky´m spoˆsobom zˇivota,
etnicita v tomto prı´pade nezohra´va u´lohu signifikantne´ho
odlisˇovacieho znaku od iny´ch na´rodnostı´. Napriek tomu
existuju´ urcˇite´ scena´re cˇi situa´cie, v ktory´ch su´ vzt’ahy
interpretovane´ v urcˇitom etnickom ra´mci. Ako prı´klad na´m
poslu´zˇili vy´povede Adely a Ly´die, v ktory´ch ozrejmili
rozdielnost’ vo vy´chove detı´ medzi nimi – Slovenkami
a britsky´mi matkami.
Menta´lna blı´zkost’ jednotlivy´ch respondentiek sa
prejavuje v intenzı´vnom udrzˇiavanı´ vza´jomny´ch kontaktov, prostrednı´ctvom streta´vanı´ sa na roˆznych akcia´ch,
okrem ine´ho aj ty´ch, ktore´ organizuju´ Cˇesi a Slova´ci zˇiju´ci v Londy´ne, naprı´klad cˇeskoslovenske´ pa´rty, koncerty
slovensky´ch a cˇesky´ch umelcov. Pri taky´chto prı´lezˇitostiach vystupuju´ krajanske´ insˇtitu´cie ako inicia´tori vza´jomne´ho zblizˇovania medzi skupinami. Je vsˇak zaujı´mave´, zˇe
matky, ktore´ pravidelne vodia svoje deti do slovenskej
vı´kendovej sˇkoly, nemaju´ medzi sebou tendenciu nadva¨zovat’ u´zke neforma´lne socia´lne vzt’ahy.
Ked’ sa hovorı´ o bilingvizme a bilingvistoch, cˇasto vzni-
kaju´ nedorozumenia. Za bilingvistu by´va oznacˇovany´
kazˇdy´ jedinec, ktory´ sa pohybuje na stupnici, ktorej jeden
koniec by predstavovali osoby ovla´daju´ce oba jazyky na
u´rovni monolingvistu a na jej druhom konci su´ l’udia iba
pası´vne ovla´daju´ci druhy´ jazyk. Je naozaj bilingvistom
iba ten, kto vynikaju´co ovla´da dva (alebo tri) jazyky?
Alebo sa toto oznacˇenie pouzˇ´ıva aj pre ty´ch, ktorı´ vy´borne ovla´daju´ iba jeden jazyk a druhy´m su´ schopnı´
ako tak sa dorozumiet’? Musı´ vediet’ bilingvista cˇ´ıtat’ aj
pı´sat’, rozpra´vat’ a rozumiet’ v oboch jazykoch? (Sˇtefa´nik 2000: 16) Niektorı´ autori oznacˇuju´ za bilingvistov
iba ty´ch, ktorı´ oba jazyky ovla´daju´ na u´rovni rodeny´ch
hovoriacich (native speakers), teda l’udı´, pre ktory´ch su´ oba
jazyky materinsky´mi. Za bilingvistu pokladaju´ len toho,
koho za rodene´ho hovoriaceho pokladaju´ prı´slusˇnı´ci dvoch
rozdielnych jazykovy´ch komunı´t. Inı´ autori oznacˇuju´ za
bilingvistu cˇloveka kazˇdodenne striedaju´ceho pouzˇ´ıvanie
oboch jazykov. (Kralj 2007: 327) Za najprijatel’nejsˇiu
definı´ciu bilingvizmu sa v su´cˇasnosti povazˇuje „schopnost’
alternatı´vneho pouzˇ´ıvania dvoch jazykov pri komunika´cii
s ostatny´mi v za´vislosti od situa´cie a prostredia, v ktorom
sa ta´to komunika´cia uskutocˇnˇuje.“ (Sˇtefa´nik 2000: 17)
To znamena´, zˇe taky´to cˇlovek je schopny´ v za´vislosti od
svojich potrieb striedavo pouzˇ´ıvat’ na komunika´ciu oba
jazyky, pricˇom pouzˇitie jedne´ho alebo druhe´ho jazyka
bude najcˇastejsˇie za´visiet’ od toho, s ky´m, kde a o cˇom
sa rozpra´va. Taky´to bilingvista nemusı´ nevyhnutne spl´nˇat’
podmienku kazˇdodenne´ho pouzˇ´ıvania oboch jazykov a
ani nemusı´ oboma jazykmi rozpra´vat’ na rovnakej u´rovni.
(Sˇtefa´nik 2000: 17) Skutnab-Kangas, fı´nska odbornı´cˇka na
detsku´ dvojjazycˇnost’, hovorı´ o dvojakom type bilingvizmu
v za´vislosti od kontextu, v ktorom si diet’a, alebo dospely´
osvojuje druhy´ jazyk. Pod prirodzeny´m bilingvizmom sa
rozumie taky´ typ, ktory´ sa vyvinul prirodzeny´m spoˆsobom
v bilingva´lnom prostredı´. Jednotlivec si osvojuje druhy´
jazyk v bilingva´lnom spolocˇenstve a v kazˇdodenny´ch
kontaktoch s rodeny´mi hovoriacimi toho ktore´ho jazyka
(naprı´klad v bilingva´lnej rodine, kde si diet’a osvojuje
jazyk jedne´ho, cˇi viacery´ch cˇlenov rodiny, ktory´ je iny´,
ako jazyk, ktory´ na komunika´ciu pouzˇ´ıva okolita´ spolocˇnost’). O sˇkolskom bilingvizme sa hovorı´ vtedy, ked’ si
jedinec osvojuje druhy´ jazyk v sˇkolskom prostredı´ a mimo
neho nema´ vel’a prı´lezˇitostı´ komunikovat’ v tomto jazyku.
(Skutnab-Kangas 2000: 45)
„Takmer v celej Euro´pe su´ evidovane´ cˇaste´ jazykove´
situa´cie, kde v ra´mci komunikacˇne´ho aktu docha´dza k dennodenne´mu ´prepı´naniu ko´dov´ (code switching), k prechodom a transferom z jedne´ho jazyka do druhe´ho, prı´padne
z jednej variety do druhej“ (Ondrejovicˇ a Krupa 2009:
127) Taka´to situa´cia je bezˇna´ v mnohy´ch zmiesˇany´ch
bilingva´lnych rodina´ch, ktore´ pouzˇ´ıvaju´ v kazˇdodennej
komunika´cii viac jazykov.
Sˇatava zasta´va na´zor, zˇe znalost’ druhe´ho (mensˇinove´ho) jazyka je mnohostrannou praktickou vy´hodou aj napriek tomu, zˇe samotnı´ akte´ri to cˇastokra´t takto nevnı´maju´
a svoj rodny´ jazyk kvoˆli spolocˇenske´mu a ekonomicke´mu
vzostupu prestanu´ pouzˇ´ıvat’ alebo sa obmedzia iba na
prı´lezˇitostnu´ komunika´ciu v okruhu svojich najblizˇsˇ´ıch.
´ : ETNICITA A JAZYK
DAGMARA BACOVA
Cˇaste´ obavy rodicˇov zo zat’azˇovania detı´ ty´m, zˇe sa budu´
ucˇit’ mensˇinovy´ jazyk, su´ podl’a Sˇatavovy´ch argumenta´ciı´
zbytocˇne´. Kazˇda´ d’alsˇia jazykova´ kompetencia otva´ra nove´
zdroje poznania a otva´ra cestu pre pochopenie kultu´rnej
a na´zorovej odlisˇnosti. (Sˇatava 2009: 78) Podl’a Sˇatavu
existuje mnoho prakticky´ch argumentov, precˇo je bilingvizmus u detı´ uzˇ v u´tlom veku vy´hodny´m „kultu´rnym
kapita´lom“. „Z prakticke´ho hl’adiska maju´ takı´to jedinci
(dvoj a viacjazycˇnı´) prı´stup k d’aleko va¨cˇsˇiemu objemu informa´ciı´ a vedomostı´, ako maju´ jednojazycˇnı´, maju´ va¨cˇsˇie
mnozˇstvo znalostı´ (jazykovy´ch a iny´ch), lepsˇie cha´pu roˆzne
se´manticke´ asocia´cie, a pretozˇe su´ zvyknutı´ striedat’jazyky
a modely myslenia, je ich intelekt flexibilnejsˇ´ı.“ (Sˇatava
2009: 69) Podobny´ argument uva´dza aj Skutnab-Kangas.
Na za´klade dvoch spoˆsobov pouzˇ´ıvania jazyka (povrchova´
plynulost’ a jazyk myslenia3 ) tvrdı´, zˇe jazyk myslenia sa
u diet’at’a rozvı´ja omnoho zlozˇitejsˇie v za´vislosti od toho,
do akej miery sa rodicˇia venuju´ diet’at’u pri zdokonal’ovanı´
konkre´tneho jazykove´ho syste´mu. Ak je ale diet’at’u poskytovany´ dostatocˇny´ priestor na rozvoj komunikacˇny´ch
schopnostı´ v oboch jazykoch, jeho kognitı´vne myslenie sa
formuje na kvalitatı´vne vysˇsˇej u´rovni, cˇo sa neskoˆr odra´zˇa
aj pri dosahovanı´ lepsˇ´ıch vy´sledkov v sˇkole. (SkutnabKangas 2000: 83)
Deti v etnicky zmiesˇany´ch rodina´ch zˇiju´cich v Londy´ne sa pohybuju´ v socia´lnom prostredı´, kde hlavny´m
komunikacˇny´m jazykom je anglicˇtina. V za´vislosti od
toho, ktory´ jazyk prima´rnej komunika´cie s diet’at’om matka
zvolı´, ten jazyk sa sta´va pre diet’a v ranom veku dominantny´m a bez ohl’adu na to, v akom jazykovom prostredı´
sa diet’a pohybuje, je to za´rovenˇ jeho jazyk myslenia.
S narastaju´cim vekom a rozsˇirovanı´m socia´lneho prostredia diet’at’a sa vsˇak ta´to situa´cia menı´. Na´stupom do
sˇkoly, kde je hlavny´m komunikacˇny´m jazykom anglicˇtina,
diet’a postupne presta´va pouzˇ´ıvat’ slovencˇinu ako jazyk
myslenia, aj napriek tomu, zˇe komunikacˇny´m jazykom
osta´va medzi nı´m a matkou slovencˇina.
(Ingrid 1.): „Tak ked’ boli moje deti esˇte male´,
tak to isˇlo. Od malicˇka som s nimi rozpra´vala
iba po slovensky. A prirodzene som s nimi tra´vila
viac cˇasu ako manzˇel, ktory´ bol v pra´ci, preto
rozumeli viac po slovensky. Ked’ sme sa ale zisˇli
rodina, tak sa sta´le, esˇte aj dnes snazˇ´ım vsˇetko
prekladat’ do slovencˇiny, aj ked’ rozhovory prebiehaju´ v anglicˇtine. Ked’ hovorı´m s manzˇelom,
tak to det’om preklada´m aj do slovencˇiny. Horsˇie
bolo, ked’ starsˇia dce´ra nastu´pila do sˇkoly. To
automaticky rozpra´vala aj na mnˇa po anglicky.
Tak, ked’ som raz isˇla pre nˇu do sˇkoly, tak
3 „Povrchova
´ plynulost’ je schopnost’ hovorit’ nejaky´m jazykom plynulo, so spra´vnym akcentom, o konkre´tnych vsˇedny´ch veciach, zocˇivocˇi niekomu v situa´cia´ch, ktore´ nie su´ intelektua´lne zvla´sˇt’ na´rocˇne´, a
v ktory´ch poma´haju´ kontextua´lne za´chytne´ body´ (mozˇno teda vidiet’,
uka´zat’ prstom, pochopit’ zo su´vislostı´ atd’.)“ (Skutnab-Kangas, 2000:
77) Naopak, „jazyk myslenia je schopnost’ pouzˇ´ıvat’ jazyk ako na´stroj
myslenia pri riesˇenı´ proble´mu, v intelektua´lne na´rocˇny´ch situa´cia´ch bez
´za´chytne´ho bodu´ (teda v situa´cia´ch, v ktory´ch informuje, sprostredku´va
vy´povede iba jazyk, v ktory´ch niet vel’a kontextua´lnych ´za´chytny´ch
bodov´)“. (Skutnab-Kangas, 2000: 77)
193
som jej povedala, zˇe maminka nerozumie dobre
po anglicky, zˇe musı´ rozpra´vat’ po slovensky
a ona to pochopila. Tak je to na´rocˇne´, ale
zvykla som si a uzˇ mi to ani neprı´de. Ma´m
vel’a kamara´tok, ktore´ tiezˇ chceli s det’mi iba
po slovensky hovorit’, ale postupne, ked’ im deti
zacˇali chodit’do sˇkoly, tak od toho upustili. Ja sa
ale sta´le snazˇ´ım tu´ slovencˇinu do nich vsˇtepovat’.
Dokonca aj moˆj manzˇel sa uzˇ trosˇku chyta´, na
take´ tie jednoslovne´ fra´zy, ako chod’ spat’, nerob,
prestanˇ. On si aj sa´m nasˇiel na internete kurz
slovencˇiny a sa tam aj potom prihla´sil, ale nebol
s ty´m vel’mi spokojny´. Pre na´s je prirodzene´, zˇe
sa u na´s aj po slovensky rozpra´va. A myslı´m si,
zˇe aj pre deti je to dobre´.“
Ina´ matka vsˇak tvrdila, zˇe po na´stupe detı´ do sˇkoly
postupne upu´sˇt’a od komunika´cie v slovencˇine. Diet’a nema´
vel’a prı´lezˇitostı´ zdokonal’ovat’ sa v rodnom jazyku matky,
pokial’ s nı´m ona presta´va v slovencˇine komunikovat’, preto
stagnuje, prı´padne jeho u´rovenˇ slovencˇiny postupne klesa´.
V situa´cii Slova´kov zˇiju´cich v Londy´ne je slovencˇina
vo vzt’ahu k anglicke´mu jazyku v pozı´cii subtraktı´vneho
jazyka.4
L. Sˇatava predostrel viacero vy´hod viacjazycˇnosti,
pricˇom jednou z relevantny´ch je financˇna´ vy´hoda, ktora´ je
v su´cˇasnosti na ekonomickom trhu vy´razne proklamovana´.
Cˇ´ım viac jazykov jedinec ovla´da, ty´m vy´raznejsˇie sa
jeho ekonomicky´, ale aj kultu´rny kapita´l zvysˇuje. (Sˇatava 2009: 66)
Riaditel’ka slovenskej vı´kendovej sˇkoly v Londy´ne,
a za´rovenˇ matka dvoch detı´, uviedla ako jeden z kl’u´cˇovy´ch
argumentov, precˇo je pre jej deti doˆlezˇite´, aby ovla´dali
slovensky´ jazyk, aj vy´hodu v perspektı´vnejsˇom uplatnenı´
sa na pracovnom trhu. Napriek tomu, zˇe slovencˇina nie
je svetovy´m ani ekonomicky vy´znamny´m jazykom, niektore´ respondentky si uvedomuju´ vy´hodny´ potencia´l v jej
ovla´danı´.
(Lola): „To chcem ty´m povedat’, zˇe aby sˇta´t,
ktokol’vek, kto sa taky´mto veciam venuje, aby sa
investovalo do ty´chto detı´, lebo tı´to l’udia, tieto
deti sa raz mozˇno vra´tia. Mozˇno budu´ robit’ iba
nejake´ kontakty, alebo budu´ mat’ nejaky´ biznis,
to uzˇ je roˆzne, kde sa da´ uplatnit’slovensky´ jazyk,
ale treba sa taky´mto det’om venovat’. Pokial’ ten
rodicˇ ma´ za´ujem.“
V su´vislosti so sledovanı´m tzv. „jazykovy´ch dome´n“
(Fishman 1964), teda sfe´r prakticke´ho pouzˇ´ıvania jazyka
a miery intenzity tejto skutocˇnosti je mozˇne´ rozlı´sˇit’ urcˇitu´
sˇka´lu konceptov. V cˇ´ım va¨cˇsˇom pocˇte komunikacˇny´ch
sfe´r je jazyk pouzˇ´ıvany´, ty´m „norma´lnejsˇ´ım“ prostriedkom
komunika´cie sa sta´va a ako taky´ je aj vnı´many´. (Sˇatava
2009: 81) S. V. Parasher rozdel’uje v danom kontexte
4 Subtraktı´vny bilingvizmus je taky
´ typ bilingvizmu, ked’ diet’a hovoriace mensˇinovy´m jazykom si zacˇne postupne osvojovat’ va¨cˇsˇinovy´ jazyk
(najcˇastejsˇie v sˇkole) a neskoˆr sa tento jazyk sta´va jeho dominantny´m
jazykom. (Sˇtefa´nik 2000: 23)
194
7 za´kladny´ch typov ty´chto komunikacˇny´ch sfe´r: rodina,
priatelia, blı´zke okolie, obchod, vzdela´vanie, u´radny´ styk
a pracovna´ sfe´ra. (Fasold 1984: 184)
´ rovenˇ bilingvizmu diet’at’a vyrastaju´ceho v bilingU
va´lnom anglicko-slovenskom prostredı´ ovplyvnˇuje najma¨
bezprostredny´ kazˇdodenny´ kontakt s najblizˇsˇou rodinou,
v tomto prı´pade najma¨ s matkou. Matky slovenske´ho
poˆvodu podl’a toho, do akej miery je pre ne doˆlezˇite´,
aby ich deti ovla´dali ich rodny´ jazyk, prispoˆsobuju´ aj
komunika´ciu s diet’at’om. Takmer vsˇetky respondentky
volia za komunikacˇny´ jazyk v najranejsˇom veku diet’at’a
slovencˇinu. Argumentovali ty´m, zˇe iny´ jazyk, ako slovensky´, si pri prihova´ranı´ sa k svojmu diet’at’u nevedia
predstavit’, ked’zˇe maju´ podl’a vy´povedı´ v sebe zako´dovany´
pomyselny´ na´vod na vy´chovu v slovencˇine. V ranom veku
diet’a reaguje najma¨ na slovencˇinu, ked’zˇe najviac cˇasu
tra´vi pra´ve s matkou. Deti zo zmiesˇany´ch rodı´n, aj napriek
udrzˇiavaniu socia´lnych va¨zieb s rovesnı´kmi, ktorı´ su´ v podobnej jazykovej situa´cii, cˇizˇe ovla´daju´ slovencˇinu ako
druhy´ jazyk, sa medzi sebou rozpra´vaju´ takmer pri kazˇdom
stretnutı´ iba po anglicky.5 Na slovencˇinu precha´dzaju´ len
v prı´tomnosti matky, ak si to ona sama vyzˇiada.
Je zaujı´mave´, zˇe ani v jednej rodine som sa nestretla
so situa´ciou, kde by diet’a ovla´dalo okrem rodne´ho jazyka
matky aj rodny´ jazyk otca (ak nı´m nebol rodeny´ Brit).
Zaznamenala som viacero prı´padov, ked’ otec diet’at’a zvolil
negatı´vny postoj k alternatı´ve vy´chovy v troch jazykoch
z doˆvodov oba´v z narusˇenia prirodzene´ho vy´voja diet’at’a.
V mnohy´ch rodina´ch otcovia detı´ akceptovali slovencˇinu
ako komunikacˇny´ jazyk medzi matkou a diet’at’om, ale
nepovazˇovali za potrebne´ vychova´vat’ diet’a aj v ich rodnom jazyku. A to aj napriek faktu, zˇe mnoho partnerov
mojich respondentiek ma´ iny´ poˆvod ako britsky´, cˇizˇe aj ich
materinsky´m jazykom je iny´ jazyk ako anglicky´. V troch
prı´padoch som vsˇak zaznamenala vy´lucˇne negatı´vny postoj otcov vocˇi vy´chove diet’at’a aj v slovenskom jazyku.
Ako doˆvod bola uvedena´ obava z tajne´ho „sprisahanecke´ho“ jazyka medzi matkou a diet’at’om, ktore´mu otec
nerozumie, alebo na´zor, v ra´mci ktore´ho otec argumentuje
nepotrebnost’ou ovla´dania ine´ho jazyka, ako svetove´ho.
Otcovia na komunika´ciu vyuzˇ´ıvaju´ vy´lucˇne iba va¨cˇsˇinovy´
jazyk, tj. anglicˇtinu. Za najhlavnejsˇiu prı´cˇinu tohto fenome´nu bola uvedena´ pracovna´ zanepra´zdnenost’otcov, ktorı´
vystupovali ako hlavnı´ zˇivitelia a materia´lni zabezpecˇovatelia rodiny, cˇo sa ale odzrkadl’ovalo v menej intenzı´vnom
kontakte s det’mi. V sˇtyroch rodina´ch deti ovla´daju´ jazyk
otca na pası´vnej u´rovni, to znamena´, zˇe komunika´cii viacmenej rozumeju´, ale dany´m jazykom nerozpra´vaju´. Deti
sa naucˇili jazyku rozumiet’ vd’aka stary´m rodicˇom zˇiju´cim
vo Vel’kej Brita´nii, ktorı´ s det’mi komunikuju´ v svojom
rodnom jazyku, ale ked’zˇe sami rozumeju´ anglicky, od detı´
nevyzˇaduju´ odpoved’ v ich rodnom jazyku.
5 Dokonca aj z
ˇ iaci slovenskej vı´kendovej sˇkoly v Londy´ne volia
za komunikacˇny´ jazyk pocˇas presta´vok medzi hodinami anglicˇtinu, aj
napriek tomu, zˇe ich pedagogicˇky kontroluju´ a pocˇas cele´ho vyucˇovania
kladu´ (v ra´mci mozˇnostı´) doˆraz na pouzˇ´ıvanie slovencˇiny ako jedine´ho
komunikacˇne´ho jazyka.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
(Lola): „Rozumiet’ rozumeju´, lebo to esˇte ako
on sa s nimi nerozpra´val po chorva´tsky, len po
anglicky, on tomu neveril, zˇe od mala sa da´
naucˇit’ viac jazykov paralelne. Ale starı´ rodicˇia,
oni zˇiju´ tu v Anglicku a oni nevedia po anglicky
dobre, ale zas rozumeju´, tak oni sa s nimi len po
chorva´tsky rozpra´vali. Takzˇe deti odpovedali po
anglicky, ale rozumeli po chorva´tsky. Ale uzˇ nie.
Starı´ rodicˇia postupne po rozvode prestali javit’
za´ujem o deti, takzˇe deti uzˇ aj tu´ chorva´tcˇinu
vypustili. Uzˇ sa viac nestreta´vaju´.“
Snaha viest’ deti k ovla´daniu slovencˇiny sa odzrkadl’uje
najma¨ v intenzite kontaktov matky so svojou rodinou
a socia´lnym okruhom na Slovensku. V niektory´ch prı´padoch, aj napriek silny´m socia´lnym va¨zba´m na krajinu poˆvodu, vsˇak matky nemali prı´lezˇitost’ viest’ diet’a k svojmu
rodne´mu jazyku. Respondentka Andrea odpovedala na
ota´zku, v akom jazyku vychova´va svoje diet’a:
„Po anglicky. To bol proble´m, zˇe moˆj manzˇel mi
zaka´zal rozpra´vat’ na nˇu po slovensky, aj jeho
rodina, oni necha´pali bilingual children. Takzˇe
mne bolo povedane´, musı´sˇ ju naucˇit’po anglicky
a potom si ju azˇ moˆzˇesˇ ucˇit’ po slovensky. To
som urobila za´sadnu´ chybu, zˇe som to pocˇu´vala.
My chodı´me cˇasto na Slovensko. Ona“(12rocˇna´
dce´ra – pozn. autorky) je vel’mi blı´zko s mojı´m
bratom. Takzˇe, ked’ sme na Slovensku, ona sa
strasˇne ry´chlo ucˇ´ı po slovensky. Hlavne nejake´
tie slova´, ale nevie to pospa´jat’ do vety. Nerozpra´va plynule. Tak ja som to hodnotila esˇte
pocˇas toho spoluzˇitia (s by´valy´m manzˇelom –
pozn. autorky), zˇe robı´m zle, zˇe ju neucˇ´ım po
slovensky a zˇe som vytesnila Slovensko, to mi
vadilo uzˇ predty´m. Pocˇas ty´chto dvoch rokov
sa ale zmenilo to, zˇe moja dce´ra si ku´pila novy´
dennı´k a do neho si kazˇdy´ denˇ napı´sˇe 5 alebo
10 slovı´cˇok a potom na konci ty´zˇdnˇa ju sku´sˇam
tieto slovı´cˇka, a podl’a toho kol’ko ma´ dobre, tak
jej da´vam hviezdicˇky, a ked’ ma´ 100 hviezdicˇiek,
tak je za to da´vam nejake´ malicˇkosti. Ona chce,
ona sa chce naucˇit’ po slovensky. Ona vel’mi
chce. Ona aj ked’ v sˇkole maju´ pı´sat’ o svojom
obl’u´benom mieste, tak vzˇdy pı´sˇe o Slovensku.
O Bratislave. Hej, ma´ za´ujem, cˇ´ıtala som jej
slohove´ pra´ce. Ona chce vediet’ o Slovensku.
Uvedomovanie si potreby ovla´dania mensˇinove´ho jazyka
sa u respondentiek neprejavuje ako etnicke´ cı´tenie, na
tento jav nazeraju´ skoˆr z pragmaticke´ho hl’adiska, v ktorom vidia okrem vzdelanostnej a financˇnej vy´hody v budu´cnosti, najma¨ komunikacˇnu´ vy´hodu v udrzˇiavanı´ socia´lnych kontaktov medzi rodinny´mi prı´slusˇnı´kmi a jej
det’mi. Stredna´ a starsˇia genera´cia zˇiju´ca na Slovensku
nedisponuje zrucˇnost’ami v anglickom jazyku, preto si
respondentky v dvojjazycˇnosti uvedomuju´ sˇirsˇie mozˇnosti
komunika´cie s rodinou a jej okolı´m.
´ : ETNICITA A JAZYK
DAGMARA BACOVA
(Ingrid 2.): „Ja nie som nejaka´ hrda´ Slovenka,
ktora´ potrebuje vsˇade presadzovat’ svoj poˆvod,
ale tak ma´m rodinu na Slovensku, a chcem, aby
moje deti rozumeli tomu, cˇo im hovorı´ starka´.
A chodia sta´le cez leto na Slovensko, a maju´
tam uzˇ aj kamara´tov medzi det’mi a to by nemali,
keby nevedeli po slovensky. Moje deti vel’mi radi
chodia na Slovensko, dokonca sa odtial’ potom
ani nechcu´ vra´tit’a hovoria mi: ´mami, precˇo tu
neostaneme, tu je tak pekne.´ Takzˇe preto je pre
mnˇa doˆlezˇite´, aby deti vedeli po slovensky. Keby
som tam uzˇ nemala rodinu, tak ich asi do toho
nejako netlacˇ´ım. Ale takto chcem, aby sa vedeli
porozpra´vat’aj s mojim bratom, ktory´ sı´ce vie po
anglicky, ale zas je to dobre pre jeho deti, ktore´
sa s mojimi bavia niekedy iba po anglicky.“
V prı´pade Andrey bola situa´cia ina´. Jej dce´ra ovla´da
slovencˇinu kvoˆli negatı´vnemu postoju jej otca iba pası´vne,
dialo´g nedoka´zˇe viest’takmer s niky´m z rodinny´ch prı´slusˇnı´kov, okrem Andreinho brata, ktory´ ovla´da anglicky´ jazyk
na dobrej u´rovni. Andreini rodicˇia tento fakt nesu´ vel’mi
t’azˇko, pretozˇe ich vzt’ah s vnucˇkou sa kvoˆli jazykovej
barie´re nemoˆzˇe naplno rozvı´jat’.
(Andrea): „Vidı´m take´ to, zvla´sˇt’ esˇte, ked’zˇe
moji rodicˇia su´ rozvedenı´, moˆj otec ma´ vlastnu´
rodinu. Moˆj otec nedoka´zˇe mat’ ten vzt’ah s mojou dce´rou, lebo sa nevedia porozpra´vat’. On jej
niecˇo povie, ja jej to prelozˇ´ım, alebo aj ona
vel’a rozumie, ale aj tak to nedoka´zˇe nahradit’
taku´ tu´ norma´lnu konverza´ciu. S mojou mamou
to je trochu ine´, ona sa snazˇ´ı aj po anglicky
trochu na nˇu, aj po nemecky, aj po francu´zsky aj
rukami-nohami. Moˆj brat rozpra´va vel’mi dobre
po anglicky, tak asi aj preto maju´ tak intenzı´vny
vzt’ah. Ale aj to, zˇe moˆj bracho je strasˇne zlaty´
cˇlovek, on ju mal strasˇne ra´d od u´tleho veku.“
Andreina matka sa k neschopnosti komunikovat’ so svojou vnucˇkou nikdy nahlas nevyjadrila, ale podl’a Andrey
to hodnotı´ do znacˇnej miery negatı´vne a danu´ situa´ciu
porovna´va s jej zna´mymi, ktory´ch dce´ry tiezˇ vychova´vaju´
svoje deti v zahranicˇ´ı.
(Andrea): „No, ona sa mi nejako nevyjadrila, ale
vzˇdy, ked’ prı´dem na Slovensko, aj ked’ bola esˇte
mala´, ked’ mala tak 4 5 rokov, a isˇli sme v Bratislave do parku, a deti sa jej prihova´rali, tak mi
to tak prisˇlo, zˇe sa mama azˇ hanbı´. Zˇe sa hanbı´
za to, zˇe jej vnu´cˇa nevie po slovensky. Lebo
mala kolegyne, ktore´ maju´ dce´ry v Nemecku a
Taliansku a ich deti rozpra´vaju´ po slovensky.
Takzˇe vel’mi vel’mi t’azˇko a esˇte doteraz to vel’mi
t’azˇko zna´sˇa. To iste´ moji starı´ rodicˇia to nevedia
pochopit’. A ked’ bola Emy mala´, tak ona bola
taka´ bla´zniva´. Ona prisˇla, objala deda a dala mu
pusu a on sa zasmial a tesˇil sa tomu. A teraz je
to take´, ako sa ma´sˇ. Take´ tie typicke´ fra´zy. Pokial’
195
odpovie, tak je to fajn, ale ked’ aj niecˇo povie,
tak je to s taky´m super prı´zvukom, zˇe sa vsˇetci
smeju´ na tom a potom uzˇ ona nechce hovorit’.
Vidı´m, zˇe ju to tra´pi. Ona mi kazˇdy´ ty´zˇdenˇ povie,
mami, musı´me sa ucˇit’po slovensky. Lenzˇe potom
nikdy nie je v tom ty´zˇdni dost’ cˇasu, lebo esˇte
francu´zsˇtinu sa ucˇ´ı, toto hento. Potom sa ucˇ´ı
na vsˇelijake´ na´stroje, tak na niecˇo vzˇdy ostane
menej cˇasu.“
ZHRNUTIE
Pri analy´ze vy´skumny´ch da´t vzt’ahuju´cich sa na
problematiku etnicity a jazyka som vycha´dzala
z predpokladu subjektı´vnej etnickej identifika´cie respondentiek, etnicke´ cı´tenie sa ale prejavuje ako produkt nejakej „esencie“: niecˇoho,
cˇo je sponta´nnou, neuvedomelou predstavou, zˇe
existuje „niecˇo“, cˇo robı´ jedinca prı´slusˇnı´kom
nejakej etnickej skupiny, a nie je to bezprostredne pozorovatel’ne´. V zhode s Brubakerom
sa uka´zalo, zˇe respondentky sı´ce vnı´maju´ svet
rozdeleny´ do skupı´n, ale v su´vislosti s etnicky´m
vedomı´m sa zarad’uju´ do imagina´rnych skupı´n
„my“ na za´klade emociona´lnej va¨zby a menta´lnej blı´zkosti, nie podl’a vonkajsˇ´ıch, objektı´vnych vlastnostı´, ktore´ su´ prirad’ovane´ k prı´slusˇnej
etnickej skupine – v tomto prı´pade Slova´kov
a Cˇechov. Etnicke´ vedomie sa u respondentiek
prejavuje v etnicky´ch ra´mcoch, cˇi scena´roch pri
definovanı´ diferencie medzi „my – Slovenky“
a „oni – prı´slusˇnı´ci iny´ch etnı´k“ (v tomto prı´pade najma¨ Britov) v konkre´tnych situa´cia´ch na
za´klade zˇivotnej sku´senosti v hostitel’skej krajine
(naprı´klad sku´senost’s rozdielnym zˇivotny´m sˇty´lom britsky´ch matiek a praktikami vyuzˇ´ıvany´ch
pri vy´chove detı´). Integruju´cim cˇinitel’om v udrzˇiavanı´ socia´lnych kontaktov su´ aj krajanske´
insˇtitu´cie, ktore´ prostrednı´ctvom organizovania
roˆznych akciı´ iniciuju´ vza´jomne´ zblizˇovanie sa
medzi skupinami.
V zmiesˇany´ch slovensko-britsky´ch rodina´ch
sa vo va¨cˇsˇine prı´padov uplatnˇuje bilingva´lna
vy´chova detı´, ale jazykom myslenia, teda dominantny´m jazykom, sa v su´vislosti s narastaju´cim vekom diet’at’a sta´va anglicˇtina. Matky
slovenske´ho poˆvodu za komunikacˇny´ jazyk v ranom veku diet’at’a volia slovencˇinu, ale v procese rozsˇirovania jeho socia´lneho okruhu, najma¨
po na´stupe do sˇkoly, sa intenzita komunika´cie
v rodnom jazyku matky postupne znizˇuje. V situa´cii Slova´kov zˇiju´cich v Londy´ne je slovencˇina vo vzt’ahu k anglicke´mu jazyku v pozı´cii
subtraktı´vneho jazyka. V niektory´ch prı´padoch
sa otec diet’at’a stavia vocˇi bilingva´lnej vy´chove
negatı´vne z doˆvodov oba´v z narusˇenia prirodzene´ho vy´vinu, cˇi zo strachu z pouzˇ´ıvania komunikacˇne´ho jazyka medzi diet’at’om a matkou,
196
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ktore´mu nerozumie. Deti v etnicky zmiesˇany´ch
rodina´ch si rodny´ jazyk otca, ak je iny´ ako va¨cˇsˇinovy´, neosvojuju´, iba niektore´ deti ho ovla´daju´
na pası´vnej u´rovni. Prı´cˇinou je jeho pracovna´
zanepra´zdnenost’, kvoˆli ktorej tra´vi va¨cˇsˇinu dnˇa
mimo domova a teda s diet’at’om udrzˇiava menej
intenzı´vny kontakt. Matky slovenske´ho poˆvodu
vidia v ovla´danı´ dvoch jazykov (va¨cˇsˇinove´ho
a mensˇinove´ho) okrem socia´lnych vy´hod, ktore´
umozˇnˇuju´ diet’at’u komunika´ciu so sˇirsˇou slovenskou rodinou a jej okolı´m, aj perspektı´vny
ekonomicky´ kapita´l, vyuzˇitel’ny´ pri uplatnˇovanı´
sa na pracovnom trhu. Etnicke´ vedomie sa teda
v tomto prı´pade neaktivizuje, na poznanie mensˇinove´ho (matkinho rodne´ho) jazyka nazeraju´
respondentky najma¨ z pragmaticke´ho hl’adiska.
RESPONDENTKY, KTORY´CH VY´ROKY BOLI
POUZˇITE´ V PRI´SPEVKU:
•
•
•
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] BARTH, F. 1969. Introduction. In Ethnic Groups and
Bounderies. The Social Organization of Cultural Difference. London: George Allen.
[2] BAUMAN, Z. 1997. Myslet sociologicky. Praha: SLON.
[3] BRUBAKER, R. 2002. Ethnicity without Groups. In
European Journal of Sociology 43 (2): 163–189.
[4] DIVINSKY´, B. 2005. Zahranicˇna´ migra´cia v Slovenskej
republike – Stav, trendy, spolocˇenske´ su´vislosti. Bratislava: Friedrich Ebert Stiftung.
´ , D. 2006.
[5] DIVINSKY´, B. a POPJAKOVA
Kozˇko
Slova´kov
pracuje
v
zahranicˇ´ı?
(Jeden
expertny´
odhad).
dostupne´
na:
(www.infostat.sk/vdc/sk/pris/Divinsky Popjakova.doc),
stiahnute´ 26. 2. 2010.
[6] FASOLD, R. 1984. The Sociolinguistics of Society.
Oxford – Cambridge: Blackwell Publisher.
´ , M. 2005. Konsˇtruktivisticke´ a esenci[7] FERENCOVA
alisticke´ prı´stupy k etnickej identite: Prehzˇad teo´riı´ a
proble´m konceptu identity, in Teoreticke´ prı´stupy k identita´m a ich prakticke´ aplika´cie. Ed. J. Marusˇiak a M.
Ferencova´. Bratislava: SAV, s. 31–50.
[8] International Migration Outlook. 2009. SOPEMI. Dostupne´ na: (www.oecd.org/dataoecd/58/9/43177061.pdf),
stiahnute´ 11. 9. 2009.
´ , I. 2007. Vzt’ahy v pohybe – priatezˇstva´
[9] JENCˇOVA
v Londy´ne. Etnologicke´ rozpravy 15, (2): 9–25.
´ , I. 2008. Insˇtitu´cie a vytva´ranie spolocˇnej
[10] JENCˇOVA
komunity Slova´kov a Cˇechov v Londy´ne. Etnologicke´
rozpravy 15 (1): 25–35.
[11] KANOVSKY´, M. (nedat.) Etnicka´ identita, kognitı´vny
prı´stup a tere´nny vy´skum: ako na to? Dostupne´ na:
(www.freewebs.com/kanovsky/Rozpravy2.doc), stiahnute´
15. 10. 2010.
[12] KRALJ, S. 2007. Etnicka´ identita a identifika´cia slovenskej minority v Chorva´tsku cez insˇtitu´ciu ples Slova´kov. In Slovensky´ na´rodopis, 54 (3): 325–334.
[13] ONDREJOVICˇ, S. a KRUPA, V. 2009. Identita ako
jazyk, in My a tı´ druhı´ v modrenej spolocˇnost. Bratislava:
SAV.
[14] SASSEN, S. 1991. The Global City. Princeton: Princeton University Press.
[15] Prı´spevok cˇ. 94. 2009. In Zahranicˇnı´ Slova´ci. Dostupne´
na: (http://zahranicnislovaci.sk/forum/topic/31), stiahnute´
11. 9. 2010.
[16] SKUTNAB-KANGAS, T. 2000. Mensˇina, jazyk a rasizmus. Bratislava: Kalligram.
´ NIK, J. 2000. Jeden cˇlovek, dva jazyky. Brati[17] SˇTEFA
slava: AEP.
•
•
•
Adela, 42 rokov, poˆvodne z vy´chodne´ho
Slovenska, vo Vel’kej Brita´nii zˇije 15 rokov,
vydata´ (muzˇ je ´Ir), 2 deti (dievcˇata´,
5 a 9rocˇne´), pracuje ako obchodnı´cˇka, vysokosˇkolsky vzdelana´, zˇije v okrajovej cˇasti
Londy´na, financˇne vel’mi dobre zabezpecˇena´
rodina, ma´ aupairku zo Slovenska.
Ly´dia, 38 rokov, poˆvodom z Detvy, rozvedena´, 2 deti (dce´ra 6 rokov, syn 4 roky),
stredosˇkolsky vzdelana´, na materskej, exmanzˇel Portugalec, praktizuju´ca katolı´cˇka,
zˇije v 6. zo´ne v Londy´ne, deti vychova´va
sama.
Lola, poˆvodom z Neverı´c, okres Nitra,
v Londy´ne zˇije 15 rokov, riaditezˇka slovenskej vı´kendovej sˇkoly v Londy´ne, rozvedena´, 2 deti (7 rocˇna´ dce´ra, 10rocˇny´
syn), by´valy´ manzˇel Chorva´t, vysokosˇkolsky vzdelana´, momenta´lne bez partnera.
Pracuje ako policajna´ dobrovozˇnı´cˇka, ma´
zalozˇenu´ u´cˇtovnı´cku firmu, deti vychova´va
sama.
Ingrid 1, 34 rokov, vo Vel’kej Brita´nii zˇije
13 rokov, vydata´, (manzˇel Anglicˇan), dve
deti (3 a 7rocˇne´ dce´ry), na materskej dovolenke, zˇije v 1. zo´ne v Londy´ne, vysokosˇkolsky vzdelana´, deti vychova´va sama.
Ingrid 2, 42 rokov, vo Vel’kej Brita´nii zˇije
14 rokov, vydata´, 2 deti (dce´ra, syn –
9rocˇne´ dvojicˇky), so stredosˇkolsky´m vzdelanı´m, manzˇel Karibcˇan, pracuje ako zdravotna´ sestra, zˇije v 2. zo´ne Londy´na, deti
vychova´va sama.
Andrea, pocha´dza z Bratislavy, v Anglicku
je priblizˇne 16 rokov, zˇije v Londy´ne,
1 diet’a (dce´ra 12 rokov), so stredosˇkolsky´m
vzdelanı´m, s manzˇelom sa rozva´dza (Anglicˇan – alkoholik, gambler, preda´val drogy),
ma´ priatezˇa Anglicˇana, pracuje ako asistentka zdravotnej sestry, diet’a vychova´va
sama s obcˇasnou vy´pomocou kamara´tok.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´
zazneˇla na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci
AntropoWebu podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SVK–2010–006. Publikace textu byla
podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SGS–
2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
197
Etnicka´ a socio-profesna´ identita a konflikt
(na prı´klade multietnicke´ho priestoru
zaocea´nskych lodı´)
Zuzana Kra´tka
U´stav etnologie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected]
Ethnical and socio-professional identity and conflict
(on the example of multi-ethnical space of cruise
ships)
Abstract—In my doctoral thesis I analyse way of life of crew
members sharing the multiethnical territory of cruise ships.
I tended to investigate this theme after I had experienced
an extraordinary cooperation of people from all around the
world on cruise ships. My goal is to sum up basic conditions
which should be fulfilled in any multiethnical society to
ensure that there would not be any conflicts between its
habitants. According to my hypothesis there is a need of
other than ethnical identity which could unify them on other
than ethnical basis. In the territory of cruise ships it is socioprofessional identity of ´crew member´. From all factors in
which we can observe socio-professional identity of crew
members I attend communication and value system.
Key Words—ethnical identity, socio-professional identity, social group, adaptation, lingua franca, value system, norm,
social sanction, company culture
T
ENTO prı´spevok vycha´dza z dizertacˇnej pra´ce, kde
d’alej spracova´vam te´mu dvojitej identity, ktorej som
sa venovala v diplomovej pra´ci obha´jenej na Katedre etnolo´gie a kultu´rnej antropolo´gie na Filozofickej fakulte Univerzity Komenske´ho v Bratislave. Motiva´ciou k vy´skumu
tejto te´my bol silny´ dojem, ktory´ vo mne zanechal pobyt
v multietnickom prostredı´ zaocea´nskych lodı´, kde pracuju´
l’udia piatich roˆznych na´bozˇensky´ch syste´mov a vysˇe 50tich na´rodnostı´. Napriek roˆznemu poˆvodu a kultu´re, ktora´
ich formovala, zdiel’aju´ cˇlenovia posa´dok zaocea´nskych
lodı´ spolocˇne nevel’ky´ priestor bez konfliktov.
Ciel’om mojej dizertacˇnej pra´ce, na ktorej pracujem
´ stavu etnolo´gie na Filozofickej fakulte
ako doktorandka U
Univerzity Karlovy v Prahe, je preto vytvorit’ zoznam
podmienok, ktory´ch splnenie zabezpecˇ´ı v multikultu´rnom
priestore bezkonfliktne´ spoluzˇitie jeho obyvatel’ov.
K multikultu´rnemu prı´stupu, ktory´ sa v konanı´ kazˇdej kultu´ry snazˇ´ı na´jst’ racionalitu, mi pomohol „zhusteny´
popis“, ktory´ zaviedol Gilbert Ryle v roku 1949 a presla´vil
Clifford Geertz v eseji „Zhusˇteˇny´ popis“ v roku 1973.1
Preto sa v pra´ci su´stredı´m na vysvetlenie intenciona´lneho jednania spolocˇenstva zamestnancov zaocea´nskych
1 GEERTZ,
C. 2005. Interpretace kultur. Praha
lodı´, teda na doˆvody, precˇo jednaju´ci robia to, cˇo robia.
Z druhov kauza´lnych vysvetlenı´, ktore´ sa su´stred’uju´ na
doˆsledky, sa v pra´ci riadim predovsˇetky´m ty´mi z nich,
ktore´ maju´ funkciona´lnu povahu. Urcˇite´ formy socia´lnych
vzt’ahov (naprı´klad etnicka´ podskupina, profesna´ podskupina) alebo kultu´rne produkty (naprı´klad urcˇite´ mysˇlienky,
symbol, zvyky) sa tu vysvetl’uju´ poukazovanı´m na to, ako
prispievaju´ k blahu spolocˇnosti, ktory´ch su´ su´cˇast’ou, a
teda ako prispievaju´ k svojmu vlastne´mu trvaniu.
Pri vy´skume identı´t ma insˇpirovala pra´ca Zuzany
Kusej, ktora´ ako metodologicky´ ra´mec vy´skumu identı´t
volı´ prı´stup, pri ktorom vycha´dza zo za´kladnej te´zy, zˇe
identita je su´cˇast’ou a za´rovenˇ vy´sledkom socia´lnej praxe, a
preto je nutne´ ju vysvetlit’ako prakticky´ proces. Za vlastne´
som prijala aj jej ponˇatie identity ako formy raciona´lnej
adapta´cie na podmienky socia´lneho zˇivota, ktore´ho su´cˇast’ou je predpoklad, zˇe udrzˇiavanie a vytva´ranie identity
je vy´sledkom interakcˇnej reality. (Marusˇiak a Ferancova´
2005)2
Teo´ria, ktora´ dominuje v cˇasti pra´ce o socioprofesnej skupine, je antroposociologicka´ teo´ria v ra´mci
konceptu R. F. Balesa (Bales 1970).3 Ten vycha´dza pri
vy´skume profesny´ch (a iny´ch maly´ch) skupı´n z na´zoru,
zˇe pokial’ cˇinnost’ urcˇitej skupiny smeruje k dosiahnutiu
spolocˇne´ho ciel’a, da´ sa predpokladat’, zˇe chovanie cˇlenov
tejto skupiny bude vykazovat’ urcˇite´ spolocˇne´ charakteristiky.
Vy´skum som uskutocˇnila v troch cˇasovy´ch etapa´ch – od
12/2003 do 10/2004, 12/2004 do 03/2005 a 07/2005 do
09/2005 na troch vy´letny´ch lodiach firmy Carnival cruise
lines (d’alej len CCL).4 V tomto obdobı´ som na lodi pracovala ako cˇasˇnı´cˇka. Bola som teda cˇlenkou multietnickej
posa´dky, s pocˇtom cˇlenov posa´dky podl’a vel’kosti lodı´ od
2 MARUS
ˇ IAK, J. a M. FERANCOVA
´ 2005. Teoreticke´ prı´stupy k identita´m a ich prakticke´ aplika´cie (zbornı´k zo semina´ra). Bratislava
3 BALES, R. F. 1970. Personality and interpersonal behavior. New
York
4 Firma CCL je na trhu od roku 1973 a jej meno je odvodene
´ od
anglicke´ho slova „carnival“ („karneval, festival, hody“), pretozˇe toto
slovo najlepsˇie vystihuje tu´zˇbu firmy byt’festivalovy´m ostrovom na mori.
198
900 do 1400 osoˆb.5 Pretozˇe som bola ako cˇlen posa´dky
su´cˇast’ou komunika´cie medzi zamestnancami lode a mala
som mozˇnost’ vsˇetko nie len pozorovat’ ale aj „na vlastnej
kozˇi pocı´tit’“, mojou t’azˇiskovou meto´dou bolo priame
pozorovanie. Viedla som si dennı´k a kazˇdu´ zaujı´mavu´
situa´ciu som si s presnou transkripciou vy´povedı´ ako aj
kontextu zapisovala na objedna´vkovy´ blok, ktory´ som
mala ako cˇasˇnı´cˇka neusta´le pri sebe. Vy´znamnu´ cˇast’
materia´lu som zı´skala meto´dou interview.
Kazˇdy´ cˇlen posa´dky sa musı´ po prı´chode na lod’ zacˇlenit’
do kolektı´vu, zozna´mit’ sa s novy´m prostredı´m a kultu´rou,
ktora´ je pre prostredie lode charakteristicka´. Za´rovenˇ sa
´ stupok, ktory´ musı´
nevzda´va vlastnej etnickej kultu´ry. U
kazˇdy´ na lod’ pricha´dzaju´ci cˇlen posa´dky spravit’ vocˇi
svojej poˆvodnej etnickej identite je, zˇe jej vyhradı´ konkre´tny cˇas, priestor, jazyk a spolocˇenstvo, v ktorom sa jej
bude venovat’ a urcˇity´m spoˆsobom ju zosu´ladı´ s novou –
vsˇetky´m cˇlenom posa´dky spolocˇnou – identitou.
Vzniku jednotnej identity moˆzˇu bra´nit’ predsudky,
ktore´ vocˇi sebe navza´jom cı´tia tı´, ktorı´ nˇou maju´ byt’
zjednotenı´. Platı´, zˇe cˇ´ım mensˇiu moc maju´ medzi cˇlenmi
posa´dky (na etnicite zalozˇene´) predsudky, ty´m je aj mozˇnost’, zˇe sa cˇlenovia posa´dky zjednotia pod vplyvom
spolocˇnej (transkultu´rnej) identity, va¨cˇsˇia.
Podl’a hypote´zy kontaktu (contact hypothesis), formulovanej G.W.Allportom (Allport 1955) platı´, zˇe predsudky moˆzˇu byt’ oslabene´, ak pre etnicky odlisˇne´ skupiny
l’udı´ platia nasleduju´ce podmienky:
• skupiny musia mat’ pribliz
ˇ ne zhodny´ status – cˇasˇnı´ci
maju´ podobny´ prı´jem aj sˇty´l zˇivota,
• skupiny musia kooperovat’pre spoloc
ˇ ny´ ciel’ – cˇasˇnı´ci
neusta´le kooperuju´ – su´ k tomu vedenı´ pravidlami aj
okolnost’ami,
• kontakt medzi nimi musı´ byt’dobrovol’ny
´ – cˇasˇnı´ci sa
streta´vaju´ dobrovozˇne aj vo vozˇnom cˇase,
• kontakt musı´ byt’ nadriadenou ins
ˇtitu´ciou podporovany´ – sfe´ra vol’ne´ho cˇasu je do vel’kej miery organizovana´ manazˇmentom, ktory´ sa snazˇ´ı poˆsobit’ na
vsˇetky´ch svojich zamestnancov integracˇne - naprı´klad
organizovanı´m osla´v multietnicke´ho charakteru: Festival night of nations, Party of the nations.
Kolektı´vna identita je koncept, ku ktore´mu docha´dza
v konkre´tnej forme, napr. ako etnicky, profesne alebo
inak definovanej solidarite. Podl’a Assmana je kolektı´vna
identita „. . . silna´ nebo slaba´ podle toho, nakolik zˇije ve
veˇdomı´ cˇlenu˚ skupiny a nakolik doka´zˇe motivovat jejich
mysˇlenı´ a jedna´nı´ “ (Assman 2001: 122)6 Ku vzniku
a spolocˇenske´mu ukotveniu urcˇitej skupinovej identity
prispievaju´ najroˆznejsˇie zhody v oblasti socia´lneho zˇivota
5 Termı´n „crew“ („posa
´ dka“) je mozˇne´ cha´pat’ dvomi spoˆsobmi.
V prvom vy´zname zastresˇuje vsˇetky´ch zamestnancov lode. V druhom
vy´zname oznacˇuje len urcˇitu´ (pocˇtom va¨cˇsˇinovu´) cˇast’zamestnancov lode
– konkre´tne cˇasˇnı´kov, barmanov, kucha´rov, umy´vacˇov riadu, upratovacˇov
ˇ alsˇ´ımi skupinami pracuju´cimi na lodiach su´: staff, petty
a smetiarov. D
officers, officers a VIPs. Ja pouzˇ´ıvam termı´n „crew“ („posa´dka“) len
v zmysle celej posa´dky lode.
6 ASSMAN, A. 2001. Kultura a pame
ˇ t’. Pı´smo, vzpomı´nka a politicka´
identita v rozvinuty´ch kultura´ch staroveˇku. Praha.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
(kultu´rne, ideologicke´, na´bozˇenske´, hospoda´rske), ktore´ su´
jednotlivcami zdiel’ane´ a oznacˇovane´ za „vlastne´“. Z tohto
doˆvodu sa identifikacˇny´mi symbolmi sta´vaju´ najcˇastejsˇie
elementy tzv. kazˇdodennej kultu´ry vsˇedne´ho dnˇa. Tie maju´
na lodiach CCL vel’ku´ silu z hl’adiska nevyhnutnosti ich
dodrzˇiavania a z hl’adiska ich sˇpecifickosti.
Firma CCL rozvı´ja vlastne´ origina´lne a nezamenitel’ne´
predstavy, hodnotove´ syste´my a vzory jednania, ktore´ sa
prejavuju´ v zhodnom cˇi asponˇ obdobnom jednanı´ jednotlivcov vo vnu´tri podniku aj smerom vocˇi jeho vonkajsˇiemu
okoliu. Podnikove´ riadiace meto´dy firmy CCL a ich konkre´tne pouzˇ´ıvanie je vel’mi silne ovplyvnene´ na´rodnou
kultu´rou. Doˆvodom, precˇo je nevyhnutne´ pristupovat’k zamestnancom zohl’adnˇuju´c ich kultu´ru, etnicky´ poˆvod a
na´bozˇenstvo, je riziko negociacˇne´ho chovania. Konfliktom
medzi cˇlenmi posa´dky roˆznej na´rodnosti mozˇno zabra´nit’,
ak su´ v komunika´cii a riadenı´ zamestnancov resˇpektovane´
ich kultu´rne odlisˇnosti. Manazˇment firmy CCL vel’mi
spra´vne pochopil, zˇe „vykorenenı´ “ zamestnanci musia byt’
hned’ po prı´chode na lod’ hlboko vsadenı´ do prostredia,
pra´ce a socia´lnych vzt’ahov, ktore´ su´ najintenzı´vnejsˇie
pra´ve v pracovnom procese tak, aby im ostal priestor pre
vlastnu´ kultu´rnu identitu, cˇ´ım sa ury´chl’uje ich adapta´cia
v novom prostredı´ spolu s pracovny´m vy´konom.
K aktı´vnemu prezˇ´ıvaniu zvykov etnicke´ho cˇi na´bozˇenske´ho poˆvodu nie je vo verejnej sfe´re priestor.
Preto sa aktı´vnemu vyzna´vaniu viery a aky´mkol’vek iny´m
s etnicitou spojeny´m zvyklostiam cˇlenovia posa´dky venuju´ len v su´kromı´ svojej kabı´ny alebo na pobrezˇ´ı. Demonsˇtrovanie etnicky´ch sˇpecifı´k nepoˆsobı´ na lodi dezintegracˇne, pretozˇe su´ su´cˇast’ou za´zˇitku vsˇetky´ch cˇlenov
posa´dky. Firma CCL organizuje pre svojich zamestnancov
oslavy ich „zaujı´mavej roˆznorodosti“. Vecˇierky s na´zvom
„Party of the nations“ cˇi „Festival night of nations“, su´
prehliadkou folklo´ru a na´rodnej hrdosti. Po predstavenı´
zlozˇenom z cˇ´ısel nasˇtudovany´ch cˇlenmi posa´dky roˆzneho
kultu´rneho poˆvodu, ktore´mu tlieskaju´ vsˇetci zamestnanci
CCL z hl’adiska, nasleduje vecˇierok s etnicky roˆznorodou
hudbou a s etnicky sˇpecificky´mi jedlami, ktore´ moˆzˇu zo
surovı´n firmy CCL pripravit’ jej zamestnanci vo vol’nom
cˇase v lodnej kuchyni. Nie je zriedkave´, zˇe sa cˇlenovia
posa´dky na tieto firmou organizovane´ vecˇierky vyberaju´
oblecˇenı´ do dresu na´rodne´ho tı´mu, do kroja alebo do
odevu s na´bozˇenskou symbolikou. Je to jeden z priestorov,
ktore´ firma venuje etnickej identite a spoˆsob aky´m to robı´
vedie k tomu, zˇe roˆzny etnicky´ poˆvod cˇlenov posa´dky nie
je vnı´many´ ako proble´m, ale ako jedno zo sˇpecifı´k cˇlenov
posa´dky – roˆznorodost’, ktora´ im je spolocˇna´.
Nova´ identita, ktoru´ kazˇdy´ cˇlen posa´dky pod vplyvom spomı´nany´ch okolnostı´ prijı´ma za svoju je socioprofesna´ identita „cˇlena posa´dky“. Najsilnejsˇie sa prejavuje v oblasti komunika´cie a hodnotove´ho syste´mu.
Kazˇdy´ jazyk je pramenˇom informa´ciı´ o kultu´re skupiny
l’udı´, ktora´ ho pouzˇ´ıva. Jednotlive´ jazyky nesu´ so sebou
urcˇite´ nazeranie na svet – tak ako to vysvetl’uje teo´ria jazykove´ho relativizmu. Uzˇ´ıvatelia urcˇite´ho jazyka jednoducho
„vidia“ svet, ine´ na´rody, etnika´ a ich kultu´ru cez prizmu
´ TKA: ETNICKA
´ A SOCIO-PROFESNA
´ IDENTITA A KONFLIKT
ZUZANA KRA
svojho vlastne´ho jazyka. Preto l’ud’om ani zvla´dnuty´ cudzı´
jazyk nemoˆzˇe doˆkladne porozumiet’ kultu´re na´roda cˇi
etnika s nı´m zviazane´ho. Takmer vsˇetky etnicke´ sˇpecifika´
pouzˇ´ıvania anglicˇtiny ako „lingua franca“ su´ cˇlenmi posa´dky na zaocea´nskych lodiach vnı´mane´ neutra´lne alebo
kladne. Niekol’ko prı´kladov:
Cˇ´ınˇania, Thajcˇania a Indone´zania na lodi sa vyjadruju´ nepriamo v snahe skryt’ svoje city a u´sudky
(predovsˇetky´m ak su´ negatı´vne). V ty´chto kultu´rach su´
prejavy netrpezlivosti, podra´zˇdenosti, hnevu, sklamania
a frustra´cie vocˇi iny´m pokladane´ za hrube´ a ura´zˇlive´,
pretozˇe naru´sˇaju´ harmo´niu sveta. Tento jav je podl’a mojich
respondentov z iny´ch kultu´r vnı´many´ vel’mi pozitı´vne,
inokedy s obdivom hranicˇiacim so za´vistlivost’ou.
Filipı´nci vyslovuju´ „f“ tak, ako my vyslovujeme „p“.
Od tohto ich „handicapu“ (za ktory´ tento jav predstavitelia
iny´ch na´rodov va¨cˇsˇinou povazˇuju´) je odvodeny´ aj etnonym, ktory´m ich cˇlenovia posa´dky ine´ho poˆvodu nazy´vaju´
– „Pilipinos“. Pretozˇe toto oznacˇenie nema´ negatı´vny
vy´znam, pouzˇ´ıvaju´ ho aj samotnı´ Filipı´nci. Skomoleniny,
ktore´ Filipı´nci vyslovuju´, vnı´maju´ cˇlenovia posa´dky pozitı´vne ako su´cˇast’ „na´mornı´ckeho humoru“.
Vy´skumy antropolo´gov dokazuju´ silnu´ kultu´rnu determinovanost’ haptiky. Naprı´klad v Thajsku je priemerna´
vzdialenost’ medzi verba´lne komunikuju´cimi azˇ 100 cm,
zatial’ cˇo v USA 40 cm a v krajina´ch Latinskej Ameriky
len 30 cm. Na lodi zˇiadne rozdiely v haptike a teritorialite
vyply´vaju´ce z kultu´rneho prostredia, z ktore´ho komunikuju´ci pocha´dzaju´ nie su´. Doˆvodom moˆzˇe byt’jednak fyzicky
obmedzeny´ priestor (kabı´ny, chodby a pracovne´ priestory
posa´dky su´ male´), vol’nejsˇia mora´lka, ale aj fakt, zˇe sa
tu kazˇdy´ s kazˇdy´m pozna´. Pocit spolupatricˇnosti, ktory´ je
tu vel’mi silne prezˇ´ıvany´, da´va vsˇetky´m cˇlenom posa´dky
pocit, zˇe su´ si blı´zki a moˆzˇu si doˆverovat’. Rozdiely
medzi vzdialenost’ou intı´mnou, osobnou, spolocˇenskou a
vzdialenost’ou na verejnosti nie su´ teda na lodi kultu´rne
determinovane´. Tak ako je na lodi vzdialenost’ medzi
komunikuju´cimi kolegami kratsˇia, tak su´ aj ich vza´jomne´
dotyky cˇastejsˇie.
V priestore lode je z vy´razu tva´re najviac vnı´many´
u´smev. Podl’a vy´povedı´ cˇlenov posa´dky su´ najusmievavejsˇ´ı
Thajcˇania a Indone´zania. Naopak, najmenej usmievavı´ su´
podl’a vsˇetky´ch Rumuni. Predstavitelia vsˇetky´ch kultu´r
vnı´maju´ vel’mi u´zko su´vislost’ medzi vy´razom tva´re a
prejavom priatel’skosti. Vel’mi cˇasty´ u´smev na tva´rach
Thajcˇanov a Indone´zanov ich robı´ v ocˇiach ostatny´ch
vezˇmi mily´mi a vocˇi rozhovoru a priatel’stvu otvoreny´mi
l’ud’mi. Naopak Rumuni su´ na za´klade prevazˇne strohej a
va´zˇnej mimiky pokladanı´ za necitlivy´ch, pre spolocˇenstvo
posa´dky prı´lisˇ rezervovany´ch a nepriatel’sky naladeny´ch.
V osvojovanı´ a uzˇ´ıvanı´ jazyka maju´ l’udia aktı´vnu
rolu – utva´raju´ ho, ked’ ho prispoˆsobuju´ novy´m situa´cia´m, rozvı´jaju´ jeho prostriedky a menia jeho povahu,
aby vyhovoval ich u´cˇelom. Tak vznika´ na lodi „jazyk
lode“, ktorı´ jeho uzˇ´ıvatelia (cˇlenovia posa´dky) nazy´vaju´
„ship language“.„Ship language“ je jazyk, ktory´m komunikuju´ medzi sebou cˇlenovia posa´dky vsˇetky´ch profesiı´
a u´rovnı´. Preto su´ vysˇsˇie uvedene´ etnicke´ identifika´tory
199
komunika´cie cˇlenmi posa´dky vnı´mane´ ako su´cˇast’ ich
spolocˇne´ho komunikacˇne´ho prostriedku – „ship languageu“. Namiesto toho, aby sa naprı´klad sˇpecificka´ vy´slovnost’
hla´sky „f“ u Filipı´ncov stala pramenˇom posmechu adresovane´ho vocˇi nim zo strany ostatny´ch cˇlenov posa´dky, su´
humorne´ slovne´ spojenia, ktore´ takto vznikaju´ su´cˇast’ou
recˇi vsˇetky´ch cˇlenov posa´dky. Naprı´klad v prı´pade, zˇe
ma´ niekto potrebu zakliat’ a nechce byt’ vulga´rny, vyslovı´
filipı´nske „puck you“.
„Symbolicke´ siete jazyka vedu´ vzˇdy k tomu, aby vykladali nasˇu skutocˇnost’ako zmysluplnu´ a smeruju´cu k ciel’u
a aby tento ciel’ formulovali ako symetriu, su´drzˇnost’, syste´m atd’. Ked’ hovorı´me o symboloch, my´toch a ritua´loch,
vstupuje do tejto recˇi na´sˇ vy´klad sveta a uvedene´ termı´ny
vsˇetky patria do inventa´ra nasˇej konsˇtrukcie skutocˇnosti.
Su´ jej (a nasˇimi) komplicmi, poukazuju´cimi na poriadok, pravidelnost’alebo voˆbec na nejaku´ teo´riu syste´mu.“
(Kostlin 2002: 313)7 „Ship language“ ma´ preto moc tvorit’
syste´m predovsˇetky´m ty´m, zˇe je jazykom kazˇdodennosti,
ktoru´ tento syste´m obsahuje. „Realitu kazˇdodennı´ho zˇivota
vnı´ma´m jako realitu usporˇa´danou. Jejı´ jevy jsou prˇedem
sestaveny do vzorcu˚, jezˇ se zdajı´ by´t na me´m vnı´ma´nı´
neza´visle´ a jezˇ na me´ vnı´ma´nı´ pu˚sobı´. Jazyk uzˇ´ıvany´ v kazˇdodennı´m zˇivoteˇ mi neusta´le poskytuje nezbytne´ prostrˇedky
k objektivizaci a ztvrdzuje existenci rˇa´du, v jehozˇ ra´mci
tyto objektivizace da´vajı´ smysl a v neˇmzˇ muj kazˇdodennı´
zˇivot pro meˇ ma´ vy´znam. . . jazyk vyznacˇuje sourˇadnice
me´ho zˇivota ve spolecˇnosti a naplnˇuje tento zˇivot objekty,
jezˇ pro meˇ neˇco znamenajı´.“ ( Berger a Luckmann 1999:
27–28)8
Pod spomı´nany´mi su´radnicami zˇivota si moˆzˇeme
predstavit’ kazˇdodenne´ cˇinnosti, ktore´ vykona´vam, u´lohy
v ra´mci ty´ch cˇinnostı´, l’udı´ s ktory´mi pritom pricha´dzam do
styku, pravidla´, ktore´ riadia vzt’ahy, do ktory´ch s nimi vstupujem, ale aj moje vlastne´ vnı´manie vsˇetky´ch udalostı´ a
l’udı´, ktorı´ ma obklopuju´ a ktory´ch som za´rovenˇ su´cˇast’ou.
To vsˇetko je obsiahnute´ v „ship language-i“. „He talks
like one of us.“, je deklara´cia akceptovania niekoho ako
cˇlena skupiny, do ktorej patrı´me. Existencia tejto skupiny
sa okrem ine´ho prejavuje vsˇetky´m jej cˇlenom spolocˇnou
znalost’ou eufemizmov, sˇpecia´lnych termı´nov a slangu.
V nasˇom prı´pade ide o skupinu socio-profesnu´. Skupinu „na´mornı´kov“ s podskupinami (identifikovany´mi na
za´klade profesie) „cˇasˇnı´kov“, „upratovacˇov“, „umelcov“,
„dievcˇat staraju´cich sa o deti hostı´“, atd’. Vsˇetci poznaju´
„ship language“ a su´ nı´m k sebe pu´tanı´. Kazˇde´ pouzˇitie
jednej z neforma´lnych viet, slovny´ch spojenı´ alebo slov,
ktore´ su´ su´cˇast’ou „ship language-u“ ma´ okrem vy´znamu,
ktory´ nesie z lexika´lneho a recˇove´ho hl’adiska, aj vy´znam
identifikacˇny´. Kazˇde´ jeho pouzˇitie totizˇ okrem informa´cie,
ktoru´ obsahuje, demonsˇtruje aj spolupatricˇnost’ medzi jej
pouzˇ´ıvatel’mi. Pritom slova´, ktore´ patria ku konkre´tnej
pracovnej pozı´cii na lodi, silnejsˇie spa´jaju´ kolegov na
pracovisku. Tak naprı´klad slova´ a vety spojene´ so servisom
7 KOSTLIN, K. 2002. Imagolo
´ gia, kohe´zie. Tradı´cia, kultu´ra a kontinuita, spolocˇenstvo a identita. Slovensky´ na´rodopis 50(3-4)
8 BERGER P. L. a T. LUCKMANN 1999. Za
´ klady veˇdeˇnı´ v kazˇdodennı´m zˇivoteˇ. Praha.
200
a s resˇtaura´ciou spa´jaju´ vsˇetky´ch cˇasˇnı´kov.
Komunika´cia nadriadeny´ch vocˇi podriadeny´m alebo
medzi sebou s pouzˇitı´m prostriedkov „ship language-u“
spa´ja cˇlenov posa´dky aj na vertika´lnej lı´nii (nadriadeny´ch
s podriadeny´mi). Preto ak chce Maitre D zı´skat’ pozornost’
cˇasˇnı´kov, zı´skat’ si ich na svoju stranu, vzbudit’ u nich
doˆveru, pod’akovat’ im za dobre vykonanu´ pra´cu, da´ pred
anglicˇtinou prednost’usta´leny´m komunikacˇny´m verba´lnym
prostriedkom „ship language-u”“.
Fakt, zˇe „ship language“ poznaju´, vedia pouzˇ´ıvat’ a
pouzˇ´ıvaju´ len cˇlenovia posa´dky, ich oddel’uje (vymedzuje)
od hostı´.
Anglicˇtina „ship language-u“, ktorou spolu komunikuju´ cˇlenovia posa´dky je „jazykom akcie“. Je jednoducha´,
pouzˇ´ıvaju´ sa v nej kra´tke vety, za´kladna´ slovna´ za´soba a
takmer vy´lucˇne len jednoduchy´ prı´tomny´ cˇas. Vo veta´ch sa
vynecha´vaju´ cˇleny a osoby. Vsˇetky tieto zjednodusˇenia nie
su´ spoˆsobene´ nedostatocˇnou znalost’ou anglicˇtiny. V kontakte s host’ami sa cˇlenovia posa´dky vyjadruju´ spisovnou
anglicˇtinou. Zjednodusˇenia v „ship language-i“ slu´zˇia
predovsˇetky´m k tomu, aby jeho uzˇ´ıvatel’om usˇetrili cˇas
(a to predovsˇetky´m v pracovnom cˇase). Na vyslovenie
gramaticky spra´vnej vety kolegovi v pra´ci nie je doˆvod
ani cˇas.
Ako ine´ jazyky, tak aj „ship language“ obsahuje
informa´cie o histo´rii jeho uzˇ´ıvatel’ov. Slova´ sˇpanielskeho
poˆvodu boli na zaocea´nske lode „prina´sˇane´“ predovsˇetky´m Jamajcˇanmi, Hondurasanmi a Filipı´ncami (ich jazyk
obsahuje aj v su´cˇasnosti mnoho sˇpanielskych slov, ktore´
donˇ prijali v cˇase, ked’ boli kolonizovanı´ Sˇpanielmi).
Je mozˇne´, zˇe tieto slova´ su´ na lodiach kontinua´lne od
70tych a 80tych rokov, kedy na zaocea´nskych americky´ch
lodiach pracovali prevazˇne Latino-americˇania a obyvatelia
Karibiku a Mezoameriky.
Spoˆsob, aky´m sa „ship language“ pouzˇ´ıva odzrkadl’uje doˆlezˇitost’ dobry´ch vzt’ahov medzi cˇlenmi posa´dky a fakt, zˇe kazˇdy´ na´pomocny´ kolega je pre cˇlena
posa´dky rovnako doˆlezˇity´ neza´visle od jeho etnicke´ho
poˆvodu. Prı´kladom je pouzˇ´ıvanie skra´tenej formy slova
„pajsano“ („krajan“) – „pajsa“. Zatial’cˇo slova´ „pajsano“
a „pajsana“ sa pouzˇ´ıvaju´ na lodi len pre oslovenie „krajana“/„krajanky“, slovo „pajsa“ (bez rodove´ho rozlı´sˇenia)
sa pouzˇ´ıva pri oslovenı´ ktore´hokol’vek cˇlena posa´dky.
Pouzˇit’ tieto slova´ moˆzˇeme v komunika´cii s ky´mkol’vek,
okrem nadriadene´ho, pretozˇe su´ pre tento u´cˇel prı´lisˇ neforma´lne. Pouzˇ´ıvaju´ sa vo vy´zname „hej, kamosˇko“ a to
predovsˇetky´m v situa´cii, ked’ jeden cˇlovek od druhe´ho
niecˇo potrebuje. Pod spojenı´m slov „pajsano business“
sa rozumie aka´kol’vek pomoc cˇlenovi posa´dky tej istej
na´rodnosti. Toto slovne´ spojenie ma´ jednu konkre´tnejsˇiu
obmenu – „filipino business“, cˇasto komolene´ na „pilipino
business“. Voˆl’a Filipı´ncov poma´hat’ si navza´jom mozˇno
nie je silnejsˇia nezˇ u ostatny´ch cˇlenov posa´dky, ale vzhl’adom na ich vel’ky´ pocˇet je viditel’nejsˇia.
„Ship language“ nesie aj informa´ciu o hodnotovom
syste´me jeho uzˇ´ıvatel’ov. Na zaocea´nskych lodiach sa inde
rozsˇ´ırene´ vulgarizmy nepouzˇ´ıvaju´. Nahra´dzaju´ ich slova´
registra „ship language“ a podl’a ich vy´znamu moˆzˇeme ur-
ANTROPOWEBZIN 3/2010
cˇit’, ake´ hodnoty su´ v tejto spolocˇnosti vyzˇadovane´ a ktore´
neakceptovatezˇne´. Najnegatı´vnejsˇ´ım oslovenı´m kolegu je
slovo „mamagajo“. „Mamagajos“ – ako na zaocea´nskych
lodiach volaju´ ty´ch, ktorı´ sa vyhy´baju´ pra´ci – nemaju´ na
lodi zˇiadnych skutocˇny´ch kamara´tov. Z registra nada´vok
anglicke´ho jazyka sa na lodi ujalo len „fuck you“, avsˇak
len z toho doˆvodu, zˇe Filipı´nci ju, vzhl’adom na to, zˇe „f“
vyslovuju´ ako „p“ komolia do tvaru „puck you“ a pra´ve
len v tejto forme ju pouzˇ´ıvaju´ aj predstavitelia ostatny´ch
na´rodnostı´. Je mozˇne´, zˇe anglicky nikto nenada´va preto,
lebo je to v pracovnom prostredı´ (kde sa nada´vky pouzˇ´ıvaju´ najcˇastejsˇie) vzhl’adom na prı´tomnost’ americky´ch
hostı´ nebezpecˇne´.
Slova´ z registra „ship language“ su´ cˇasto zacˇlenˇovane´ do viet, ktore´ tvoria cˇlenovia posa´dky v svojej rodnej
recˇi. Prı´kladom toho je strucˇna´ a vsˇetky´m cˇlenom posa´dky
zrozumitel’na´ vy´poved’ typu: „Esˇte vezmem pa´r porciı´
pasty, ky´m tento fake life opustı´m a potom budem za vodou
a zalozˇ´ım rodinu, postavı´m dom, zasadı´m strom. . . wrong
order sˇak? Ale to je OK. Ya mon, budem captain en
mi casa!“ („Esˇte vezmem pa´r kra´t vy´platu, ky´m tento
nepravy´ zˇivot na lodi opustı´m a potom budem mat’ po
starostiach (alebo na pevnine za Atlantikom = v Euro´pe =
doma na Slovensku), ozˇenı´m sa, postavı´m dom, zasadı´m
strom . . . nespra´vne poradie vsˇak? Ale to je v poriadku.
´ no, kamara´t, budem hlavou rodiny.“ „Ship language“
A
sa sta´va natol’ko silnou su´cˇast’ou myslenia vsˇetky´ch cˇlenov
posa´dky, zˇe ho pouzˇ´ıvaju´ aj mimo kontext lode: „Musı´m
ho uzˇ naucˇit’ starat’ sa o doma´cnost’. Hovorı´m mu. . . Si
myslı´sˇ, zˇe ja budem housekeeping, teacher, young counselor, garbage woman. . . a ty len captain?“, tlmocˇila mi
Slovenka jej recˇ priatel’ovi z Indie o ich spolocˇnom su´zˇitı´,
ked’ zalozˇia rodinu.
Spoˆsob zˇivota na lodi sa od zˇivota doma lı´sˇi vo vsˇetky´ch
za´sadny´ch veciach. Mnohı´ cˇlenovia posa´dky preto na
charakter „ship life-u“ vzt’ahuju´ svoje neresti: „Me no
smoke at home. I smoke only here. Only on the ship.
This life is doing that, that I have to smoke. Ship life
makes me to smoke.“ (umy´vacˇ riadu, Bulharsko) „Ship
life“ pokladaju´ cˇlenovia posa´dky napriek tomu, zˇe ho maju´
isty´m spoˆsobom radi len za napodobeninu - za aku´si nizˇsˇiu
formu skutocˇne´ho zˇivota: „This is not a real life, being on
the ship is just ship life. You don’t do things you do here at
home. And you don’t do the things you do at home here.
But you for sure have more freedom outside. . . at home
then here.“ (cˇasˇnı´k, Indone´zia) „Ship life“ – jeho zvla´sˇtna
benevolencia vocˇi prehresˇkom je tiezˇ vy´znamny´m prvkom
bezkonfliktne´ho spoluzˇitia multietnickej posa´dky. Prejavy
chovania, ktore´ by v inej spolocˇnosti viedli ku kritike,
pohr´daniu a vyvysˇovaniu sa na u´kor druhy´ch, su´ na zaocea´nskych lodiach vsˇetky´mi tolerovane´ ako niecˇo, s cˇ´ım
je zˇivot na lodi bohuzˇial’ bezpodmienecˇne a neoddelitel’ne
spojeny´. Podobnu´ stigmu ako „ship life“ ma´ vo vnı´manı´
cˇlenov posa´dky aj „ship love“. Prevaha vzt’ahov na lodi je
zlozˇena´ z partnerov roˆzneho etnicke´ho poˆvodu. Vsˇetci ich
akceptuju´, ale ma´lokto ich myslı´ va´zˇne. Ich naviazanost’
na „ship life“ ma´ za na´sledok, zˇe mimo jeho priestor
´ TKA: ETNICKA
´ A SOCIO-PROFESNA
´ IDENTITA A KONFLIKT
ZUZANA KRA
– v skutocˇnom zˇivote – sa ukazuju´ byt’ nekompatibilne´.
V rea´lnom zˇivote la´ska vytvorena´ zˇivotom lode, aby ho
ul’ahcˇila a spestrila, nepretrva´va.
Pre u´spesˇne´ fungovanie cˇloveka v kazˇdej skupine l’udı´
je okrem znalosti jazyka jej cˇlenov a s nı´m su´visiacich
pravidiel komunika´cie, doˆlezˇita´ aj znalost’ pravidiel vycha´dzaju´cich z hodnotove´ho syste´mu, ktory´m sa riadia.
Pre zˇivot cˇlena posa´dky je prvorada´ sfe´ra pra´ce a sfe´ra
vzt’ahov s ostatny´mi cˇlenmi posa´dky. Preto si v ra´mci te´my
hodnoˆt vsˇ´ımam predovsˇetky´m pravidla´, ktore´ sa ty´kaju´
pracovny´ch povinnostı´ a pracovny´ch vzt’ahov. Vzhl’adom
na moje vlastne´ pracovne´ zaradenie sa venujem hlavne
skupine cˇasˇnı´kov na lodi.
Pojem „hodnota“ vnı´mam tak, ako je definovany´ v psycholo´gii. „Hodnota je vlastnost’, ktoru´ jedinec prisudzuje
urcˇite´mu objektu, situa´cii, udalosti alebo cˇinnosti v spojitosti s uspokojovanı´m jeho potrieb a za´ujmov. Hodnoty
sa vytva´raju´ v procese socializa´cie, su´ su´cˇast’ou spolocˇenske´ho vedomia.“ (Hartl a Hartlova´ 2000: 187–192)9
Z oboru etnolo´gie doda´vam k definı´cii hodnoty slova´
M. Lesˇcˇa´ka: „Treba si uvedomit’, zˇe kazˇdodenna´ mora´lka
nepokry´va vsˇetky oblasti zˇudskej cˇinnosti, su´stred’uje sa
predovsˇetky´m na aktua´lne potreby svojho prostredia a
vnu´torny´ch spolocˇensky´ch vzt’ahov... Miera utilita´rnosti a
pragmatizmu vyply´va z vnu´tornej hodnotovej orienta´cie
spolocˇenskej skupiny. A pre jej pochopenie je potrebne´
poznat’jej orbis interior, korela´cie a dichoto´mie my–oni.“
(Lesˇcˇa´k 1999: 10)10
U nova´cˇikov vystupuju´ do popredia hodnoty, ktore´ im
poma´haju´ lepsˇie zvla´dat’ novu´ situa´ciu: su´drzˇnost’, priatel’stvo, vza´jomna´ pomoc a tolerancia predstavitel’ov iny´ch
etnı´k. Rodina je cˇiastocˇne nahradena´ priatel’mi a rodinna´
su´drzˇnost’ socio-profesnou su´drzˇnost’ou.
Doˆlezˇitou su´cˇast’ou proble´mu mora´lky akejkol’vek
skupiny je insˇtitu´t socia´lnej kontroly. Socia´lna kontrola
uva´dza do cˇinnosti regulatı´vny mechanizmus, ktory´ stimuluje odstra´nenie nezˇiadu´cich prejavov v chovanı´ prostrednı´ctvom sankciı´. Tie vystupuju´ v dvoch modifika´cia´ch: 1.
sankcia ako trest a 2. sankcia ako odmena. V priestore
zaocea´nskej lode, kde su´ na seba cˇlenovia posa´dky u´zko
naviazanı´, sa sankcia objavuje v oboch modifika´cia´ch.
Trestom, ktory´m previnilca, ktory´ sa neriadi pravidlami
trestaju´ nadriadenı´, je „warning“ („varovanie“), cˇo je
pı´somne´ zaznamenanie priestupku. V prı´pade, zˇe cˇlen
posa´dky obdrzˇ´ı take´ho „varovania“ tri, nesmie d’alej pre
firmu pracovat’. Trest, ktory´ cˇlenovi posa´dky udelia jeho
kolegovia je „ochladenie vzt’ahov“ s nı´m. Odmenou moˆzˇe
byt’ zo strany manazˇmentu povy´sˇenie alebo ocenenie
„Employe of the month“. Odmenou zo strany kolegov
je pre cˇlena posa´dky predovsˇetky´m zvy´sˇena´ komunikacˇna´
aktivita s nı´m z ich strany.
Pravidla´ spra´vania sa, ktory´mi sa kazˇdy´ cˇlen posa´dky
riadi, su´ niekol’ky´ch u´rovnı´. Su´ to za´kony Spojeny´ch sˇta´tov
´ H. 2000. Psychologicky´ slovnı´k. Praha.
P. a HARTLOVA
M. 1999. „Etika a su´cˇasny´ etnologicky´ vy´skum,“ in
Tradı´cia, etika a civilizacˇne´ zmeny. Ed. K. Jakubı´kova´. Bratislava
9 HARTL,
201
americky´ch, pravidla´ platne´ pre posa´dky lodı´, pravidla´
dane´ vedenı´m firmy a napokon interne´ pravidla´, ktore´
tvoria cˇlenovia posa´dky samotnı´. Tie nesu´ predovsˇetky´m
informa´cie o obsahu vlastnostı´, ktore´ su´ cˇlenmi posa´dky
na jednotlivcovi obdivovane´, akceptovane´ alebo netolerovane´, a okruh pravidiel, ktore´ usmernˇuju´ formy pracovny´ch postupov.
Normy urcˇuju´ce spoˆsoby spra´vania sa v pracovnom
procese su´ zamerane´ na to, aby ty´m, ktory´ch sa ty´kaju´
ul’ahcˇovali pra´cu v tom zmysle, zˇe ich roˆznymi spoˆsobmi
vedu´ k jedine´mu ciel’u – k su´drzˇnosti a ku koopera´cii.
Normy spra´vania sa v pra´ci obsahuju´ informa´cie o povoleny´ch, odporu´cˇany´ch a naopak (zo strany cˇlenov posa´dky)
zatracovany´ch postupoch.
Vsˇetky pravidla´ pracovnej mora´lky plynule precha´dzaju´ do su´kromnej sfe´ry. Kolegovia, ktorı´ su´ na´pomocnı´,
sa sta´vaju´ najobl’u´benejsˇ´ımi cˇlenmi posa´dky. Naopak sebci
a lenivci su´ vyvrhel’mi aj vo vol’nom cˇase neza´visle
od toho, aky´mi iny´mi kvalitami sa moˆzˇu vyznacˇovat’.
O doˆlezˇitosti spra´vania sa v pracovnej sfe´re pre celkove´
vnı´manie cˇlena posa´dky svedcˇ´ı fakt, zˇe vsˇetky silne´ nada´vky („mamagajo“ cˇi „sapo“) pocha´dzaju´ z registra
„ship language-u“ zviazane´ho s pracovnou sfe´rou a fakt,
zˇe najpozitı´vnejsˇie oslovenie s vy´znamom „krajan“ sa
pouzˇ´ıva pre na´pomocne´ho kolegu aj najblizˇsˇieho priatel’a
a to neza´visle od jeho etnicke´ho poˆvodu.
K vyzˇadovany´m javom pracovnej mora´lky patrı´ predovsˇetky´m reciprocita a priatel’ske´ spra´vanie sa (komunikatı´vnost’). Podl’a rozdelenia reciprocity M. D. Sahlinsom
na vsˇeobecnu´, vyva´zˇenu´ a negatı´vnu (Sahlins 1976)11 , je
reciprocita medzi spolupracovnı´kmi na lodi kombina´ciou
vsˇetky´ch troch. Za´visı´ od prı´padu, od akte´rov a od ich
vzt’ahu. Najdoˆslednejsˇie sa vza´jomnost’ a z nej vyply´vaju´ca reciprocita uplatnˇuje v ra´mci tej istej socio-profesnej
vrstvy. Cˇlenovia posa´dky si poma´haju´ cˇasto, ale rozmer
tohto ich konania udrzˇuju´ v ra´mci normy. Vy´rok Antoine
de Sain Exupe´ryho „Nikto nie je ostrovom samy´m pre
seba.“ platı´ na lodi, ktoru´ by sme vzhl’adom k niektory´m jeho charakteristika´m za „ostrov“ mohli povazˇovat’,
dvojna´sobne. Z uvedomenia si potreby komunika´cie medzi
cˇlenmi posa´dky vyply´va vel’mi prı´sne sankcionovanie nekomunikatı´vnosti.
Kazˇdy´ cˇasˇnı´k, ktory´ chce splnit’ vsˇetky povinnosti
k spokojnosti nadriadeny´ch, hostı´ aj kolegov, musı´ si
osvojit’urcˇite´ zjednodusˇenia a triky, ktory´mi moˆzˇe niektore´
pravidla´ obı´st’. Cˇasˇnı´ci, ktorı´ si trikmi pra´cu zjednodusˇuju´ viac nezˇ va¨cˇsˇina ich kolegov, su´ ty´mito kolegami
nazy´vanı´ „Rambovia“. „Rambo“ je oznacˇenie kriticke´,
negatı´vne, oznacˇuju´ce cˇasˇnı´ka nizˇsˇej u´rovne. Jeho sˇty´l
sa nazy´va „rambo style“ a zahr´nˇa zjednodusˇenia, obcha´dzky hygienicky´ch pravidiel pri servı´rovanı´ jeda´l, nosenie
va¨cˇsˇieho pocˇtu jeda´l nezˇ je povolene´, predbiehanie sa
v rade, pouzˇ´ıvanie dekofeı´novej ka´vy namiesto kofeı´novej,
„pincˇovanie“ a skry´vanie resˇtauracˇne´ho vybavenia.
Za d’alsˇie netolerovane´ prejavy pocˇas pracovne´ho
cˇasu pokladaju´ cˇlenovia posa´dky: ulievanie sa na u´kor
10 LES
ˇ CˇA
´ K,
11 SAHLINS,
M. D. 1976. Culture and practical reason. Chicago.
202
ANTROPOWEBZIN 3/2010
druhy´ch a dona´sˇanie informa´ciı´ na kolegov nadriadeny´m.
Pre dona´sˇacˇov spra´v o kolegoch nadriadeny´m je na lodi
urcˇene´ pomenovanie „sapo“ („bonza´k“).
Cˇlenovia posa´dky jednotlivy´ch oddelenı´ pracuju´
rozdelenı´ do pracovny´ch tı´mov. V situa´cia´ch, ked’ v resˇtaura´cii niektora´ sekcia zaosta´va za ostatny´mi a ty´m bra´ni
otvoreniu resˇtaura´cie pre druhu´ skupinu hostı´, je povinnost’ou vsˇetky´ch najblizˇsˇ´ıch sekciı´ oneskorencovi pomoˆct’.
Formou sankcie v prı´pade, zˇe cˇlen posa´dky je vlastnou lenivost’ou na prı´t’azˇ ostatny´m, je jeho stigmatiza´cia
oslovenı´m „mamagajo“. Obsah termı´nu „mamagajo“ je
cˇlenmi posa´dky natol’ko negatı´vne vnı´many´, zˇe ho moˆzˇeme
pokladat’ za nada´vku.
Nejednoznacˇne je cˇasˇnı´kmi hodnoteny´ uzˇ spomenuty´
jav – tzv. „pincˇovanie“ (od slova „to pinch“ = „uchmatnu´t’“). Je to docˇasna´ kra´dezˇ vybavenia sekciı´ v resˇtaura´cii
pre potreby pra´ce na vlastnej sekcii. Cˇi su´ tieto drobne´
kra´dezˇe, o ktory´ch sa vo vsˇeobecnosti vie, akceptovane´
alebo nie, rozhoduju´ postupy, ktory´mi sa pri nich „pa´chatel’“ riadi.
Druhou diskutabilnou oblast’ou, ktora´ sa ty´ka nasˇej
te´my, je porusˇovanie pravidiel dany´ch vedenı´m firmy a
manazˇmentom. Pokial’ cˇlen posa´dky porusˇuje niektore´
„zhora“ dane´ pravidla´ ty´kaju´ce sa pracovny´ch postupov (v prı´pade cˇasˇnı´kov napr. spoˆsob servı´rovania jeda´l), o tom, cˇi sa v „ocˇiach“ kolegov previnil alebo
nie, rozhoduju´ len pravidla´ „zdola“ – pravidla´ vytvorene´
cˇlenmi posa´dky (v nasˇom prı´pade cˇasˇnı´kmi). Zvla´sˇtnosti
zˇivota na lodi obsahuju´ aj vel’mi prı´sne a pre vonkajsˇieho
pozorovatel’a neprehl’adne´ pravidla´ ako „to pinch with
a heart“. Tak nazy´vaju´ na lodiach cˇasˇnı´ci kra´dezˇ, pri
ktorej boli dodrzˇane´ jej interne´ pravidla´. Cˇasˇnı´k, ktory´
ich nedodrzˇiava je kolegami oznacˇeny´ slovom „barato“
(„lacny´, odpad“).
ZA´VER
Pevnost’ socio-profesnej skupiny cˇlenov posa´dky za´visı´
priamo u´merne na stupni socia´lnej stability, na miere
za´va¨znosti skupinovy´ch pravidiel a noriem, na vedomı´
„spolocˇne´ho osudu“, na kvalitatı´vnej podobnosti a na spolocˇne zdiel’anom priestore. Vsˇetky spomı´nane´ podmienky
homogenity skupiny su´ na lodi zachovane´.
Stupenˇ socia´lnej stability vymedzuje socia´lne pozı´cie, statusy a role cˇlenov skupiny. Rovnake´ spra´vanie sa cˇlenov skupiny zamestnancov lode je vo vsˇetky´ch situa´cia´ch (tak pracovne´ho, ako aj vol’ne´ho cˇasu)
vycha´dza z pevne urcˇeny´ch pravidiel konania urcˇeny´ch
interny´mi disciplina´rnymi, bezpecˇnostny´mi a pracovny´mi
pravidlami.
Kazˇdy´ cˇlen posa´dky je v multietnickom prostredı´
nu´teny´ podriadit’ sa urcˇite´mu bezˇne´mu uvazˇovaniu o kazˇdodennej realite. Tomuto kazˇdodenne´mu zˇivotu, ktory´
nie celkom koresˇponduje s kultu´rnym a na´bozˇensky´m
vedomı´m cˇlenov posa´dky, sa prispoˆsobuju´. A vedomie, zˇe
robia vsˇetci jej cˇlenovia, poˆsobı´ na kazˇde´ho cˇlena posa´dky
unifikacˇne. Cˇlenovia posa´dky su´ si podobnı´ z viacery´ch
hl’adı´sk. Z hl’adiska ich su´drzˇnosti na lodi je z ty´chto charakteristı´k najdoˆlezˇitejsˇie rovnake´ ekonomicke´ postavenie
v ra´mci jednotlivy´ch pracovny´ch pozı´ciı´.
Naopak dezintegracˇne moˆzˇe na skupinu poˆsobit’
neu´spech jej cˇlenov a teda neefektı´vnost’ jej existencie a
izolovanost’ (tzv. „ponorkova´ nemoc“). Ak cˇlen skupiny
plnı´ vsˇetky pracovne´ povinnosti a dodrzˇuje vsˇetky insˇtituciona´lne, ako aj interne´ neoficia´lne pravidla´, je takmer
nemozˇne´, aby nebol v dosiahnutı´ svojich ciel’ov u´spesˇny´.
Ak naprı´klad cˇasˇnı´k nestı´ha, pomoˆzˇu mu v ra´mci reciprocity kolegovia.
Izolovane´ socia´lne prostredie moˆzˇe evokovat’ iste´
napa¨tie. Pokial’ nie je napa¨tie medzi cˇlenmi skupiny
eliminovane´ (napr. zmenou komunikacˇny´ch stereotypov),
moˆzˇe cˇasom prera´st’ v konflikt. Konfliktom, ktore´ by
mohli vzniknu´t’ v doˆsledku „ponorkovej nemoci“, sa snazˇ´ı
firma CCL zabra´nit’zmenami komunikacˇny´ch stereotypov,
organizovanı´m aktivı´t pre vol’ny´ cˇas, cˇi takou vy´znamnou
drobnost’ou, akou je zmena jeda´lneho lı´stka cˇi vy´zdoby
chodieb.
Doˆlezˇitou schopnost’ou existencie socia´lneho subjektu, ktora´ moˆzˇe zabra´nit’ tomu, aby nanˇ negatı´vne poˆsobil stereotyp vyply´vaju´ci z izola´cie, je segrega´cia. Proces
oddel’ovania rolı´ umozˇnˇuje jedincovi spolocˇensku´ koopera´ciu a za´rovenˇ mu vytva´ra priestor pre su´kromie. Cˇlenovia posa´dky maju´ mozˇnost’ segrega´cie rolı´ obmedzenu´ na
kabı´nu a priestor mimo lod’. V tomto ohl’ade je zˇivot na
lodi podobny´ zˇivotu v tradicˇnom dedinskom spolocˇenstve.
Na lodi nie je nezna´sˇanlivost’ vo vy´zname, v akom
ju pozna´me z pevniny, pretozˇe tu nie je strach zo straty terito´ria. To platı´ pre vsˇetky´ch rovnako a pretozˇe kultu´ra nie
je propagovana´ umelo politicky´mi stranami ale sponta´nne,
kultu´rne hodnoty nie su´ na lodi „programovou zbranˇou“,
v doˆsledku cˇoho su´ vnı´mane´ len pozitı´vne. Spolocˇnost’
CCL sa naopak snazˇ´ı zamestnancov spojit’ v aktivita´ch,
ktore´ vsˇetci spa´jaju´ vy´hradne s pozitı´vnymi intenciami –
tanec, jedlo, oslavy, party, soccer, cricket.
Na lodi som v prevazˇnej va¨cˇsˇine momentov odpozorovala v komunika´ciı´ l’udı´ roˆznych na´rodnostı´ dialekticky´
vzt’ah – teda vzt’ah, v ktorom su´ spolocˇnosti otvorene´
slobodne´mu dialo´gu medzi vlastnou kultu´rou a kultu´rou
iny´ch, cˇo vedie k vol’nej vy´mene mysˇlienok, ideı´, foriem
a hodnoˆt. To znamena´, zˇe kultu´rna identita cˇlenov posa´dky
je postavena´ na sebavedomom, ale citlivom prı´stupe k sebe
same´mu aj k druhy´m.
Zı´skane´ vzdelanie, autorita v rodine, v loka´lnom
spolocˇenstve, politicka´ orienta´cia, atd’. – to vsˇetko su´
„kvality“, o ktory´ch sa na lodi nerozpra´va, pretozˇe sa
nijaky´m spoˆsobom nedoty´kaju´ momenta´lneho poˆsobenia
na lodi. Te´mou zˇivota „doma“ – mimo lod’, ktorej sa vsˇetci
na lodi venuju´ s viac-menej rovnakou va´sˇnˇou, je te´ma
rodiny (deti, partneri a rodicˇia) a vlasti.
Cˇasta´ interakcia cˇlenov posa´dky je doˆlezˇita´, pretozˇe
preveruje stav aktua´lnej „socia´lnej reality“ – osobne´ sku´senosti, dojmy, postoje a emo´cie. Komunika´cia v ra´mci skupiny je zalozˇena´ na zovsˇeobecnˇovanı´ osobny´ch sku´senostı´,
takzˇe osobne´ postoje a chovanie su´ transformovane´ do
postojov a chovania, ktore´ zodpovedaju´ norma´m skupiny.
´ TKA: ETNICKA
´ A SOCIO-PROFESNA
´ IDENTITA A KONFLIKT
ZUZANA KRA
Tlak socia´lnej kontroly skupiny je priamo u´merny´ jej
su´drzˇnosti (kohe´zii). Naopak, socia´lna izola´cia cˇlena moˆzˇe
jeho socia´lnu pozı´ciu ohrozit’ a jeho status znı´zˇit’.
Zvla´sˇtnymi skupinami, ktore´ sa na lodiach vytva´raju´,
su´ najuzˇsˇie neforma´lne skupiny – skupiny kamara´tov
o pocˇte cˇlenov cca dva azˇ desat’, ktory´ch najdoˆlezˇitejsˇou
funkciou je funkcia „ochranna´“. Tieto priatel’ske´ skupiny
nahra´dzaju´ rodinu, teda prima´rnu skupinu. Svojim cˇlenom
slu´zˇia ako socia´lna a emociona´lna opora. Nie je zriedkave´,
zˇe sa priatelia na lodi navza´jom nazy´vaju´ osloveniami
z prı´buzenskej terminolo´gie. Najcˇastejsˇie sa pritom pouzˇ´ıvaju´ oslovenia „sestra“ a „brat“. Cˇaste´ su´ prı´pady, kedy
cˇlen posa´dky urcˇ´ı najlepsˇieho priatel’a z lode za krstne´ho
otca svojho diet’at’a neza´visle od jeho etnickej prı´slusˇnosti.
Verı´m, zˇe podobne symbio´zny vzt’ah medzi l’ud’mi
z roˆznych ku´tov sveta v inom prostredı´, aky´ som mohla
sledovat’ na zaocea´nskych lodiach, nie je uto´pia a zˇe
sa o tom budeme moˆct’ presviedcˇat’ na cˇoraz va¨cˇsˇom
mnozˇstve prı´kladov.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] ALLPORT, G. W. 1955. The nature of prejudice. American Anthropologist 57(2).
[2] ASSMAN, A. 2001. Kultura a pameˇt’. Pı´smo, vzpomı´nka a politicka´
identita v rozvinuty´ch kultura´ch staroveˇku. Praha.
[3] BALES, R. F. 1970. Personality and interpersonal behavior. New
York.
[4] BERGER P. L. a T. LUCKMANN 1999. Za´klady veˇdeˇnı´ v kazˇdodennı´m zˇivoteˇ. Praha.
[5] GEERTZ, C. 2005. Interpretace kultur. Praha.
´ 2000. Psychologicky´ slovnı´k. Praha.
[6] HARTL, P. a H. HARTLOVA
[7] KOSTLIN, K. 2002. Imagolo´gia, kohe´zie. Tradı´cia, kultu´ra a kontinuita, spolocˇenstvo a identita. Slovensky´ na´rodopis 50(3-4).
´ K, M. 1999. Etika a su´cˇasny´ etnologicky´ vy´skum. in K.
[8] LESˇCˇA
Jakubı´kova´ (Ed.) Tradı´cia, etika a civilizacˇne´ zmeny. Bratislava.
´ 2005. Teoreticke´ prı´stupy
[9] MARUSˇIAK, J. a M. FERANCOVA
k identita´m a ich prakticke´ aplika´cie (zbornı´k zo semina´ra). Bratislava.
[10] SAHLINS, M. D. 1976. Culture and practical reason. Chicago.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
203
204
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
205
Vztah spisˇsky´ch Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ve sveˇtle
antropologicky´ch teoriı´
Vojteˇch Pelika´n
Katedra environmenta´lnı´ch studiı´, Fakulta socia´lnı´ch studiı´, Masarykova Univerzita, Brno,
[email protected]
Relationship of Romanies from Spisˇ to Nature in
Light of Anthropological Theories
Abstract—This article deals with relation between Romanies
from Spisˇ and nature. It discusses its connections with their
ethnic identity. It fits the topic in context of anthropological
theories, which are completed with knowledge of psychologists and gypsy-focused historians. It argues with a shortcut
of harmonious coexistence of Romanies and nature (´Myth
of the ecologically noble savage´) and also with authors who
deny them direct relationship with nature. Study finds theoretical background among five authors dealing with foreign
gypsy groups from anthropological perspective. At the end
text formulates two hypotheses: Romanies from Spisˇ have
distinctive relationship with nature and their ethnicity can
be view as both ´non-Gorgio´ and ´non-natural´. The nonagrarian relationship to landscape (nature as environment)
is more specific and is rather evolving contrary to majority;
however, landscape in surroundings of settlements has strong
spiritual tone and acts as a space of immediate interaction
with supernatural. Dichotomy nature-culture (relationship to
nature as a principle) is quite similar to other ethnic groups
and to our non-modern history. Second hypothesis comes
from studies upon relevant majority stereotypes of Gypsies.
It says major look on Romanies is in many ways similar to
our view of nature and also has very analogical evolution.
Key Words—romanies, gypsies, stereotypes, environment, nature, culture, agriculture, ritual impurity
´ VOD
U
P
OZORNOST spolecˇenskoveˇdnı´ch badatelu˚ se vztahu
Cika´nu˚/Romu˚1 k prˇ´ırodeˇ zatı´m vyhy´bala s azˇ prˇekvapivou du˚slednostı´. Dosavadnı´ resˇersˇe odborne´ literatury
vede k za´veˇru, zˇe zmı´nky na toto te´ma jsou jen velmi
fragmenta´rnı´ a systematicˇteˇjsˇ´ı studium jako by scha´zelo.
Potvrzuje se tak to, nacˇ upozornˇuje Matt T. Salo (in
Jakoubek 2008: 207): antropologicke´ teorie zaby´vajı´cı´ se
ota´zkou romske´ identity se veˇtsˇinou orientujı´ jen na vztahy
v ra´mci veˇtsˇ´ıch spolecˇensky´ch celku˚; zameˇrˇujı´ se na
hranici mezi Romy a majoritou, me´neˇ uzˇ mezi romsky´mi
skupinami navza´jem. Vı´ceme´neˇ stranou tak zu˚sta´vajı´ dalsˇ´ı
1V
textu pouzˇ´ıva´m oznacˇenı´ Rom i Cika´n. S veˇdomı´m debaty, jezˇ
se na toto te´ma vede (naprˇ. Jakoubek in Jakoubek 2008: 9–24; Salo
tamte´zˇ: 199–240) se zejme´na kvu˚li vy´znamovy´m konotacı´m prˇikla´nı´m
k zavedene´mu veˇdecke´mu oznacˇenı´ slovensky´ch Rumungru˚ jakozˇto
„Romu˚“. Cika´n se v textu objevuje coby prˇeklad anglicke´ho Gypsy,
v souvislosti se studiem stereotypu˚ a coby oznacˇenı´ historicke´.
u´rovneˇ, jezˇ formujı´ identitu kazˇde´ho cˇloveˇka. Ty mohou
by´t odvozeny kuprˇ´ıkladu od vztahu˚ na ba´zi prˇ´ıbuzenstvı´,2
pomeˇru˚ mezi jednotlivci uvnitrˇ socia´lnı´ skupiny, mezi
muzˇi a zˇenami, od pohledu na vlastnı´ minulost cˇi pra´veˇ
od vztahu jedince cˇi spolecˇnosti k prˇ´ırodeˇ (respektive
od binarity prˇ´ıroda-kultura). I u posledneˇ jmenovane´ho
aspektu lze prˇitom prˇedpokla´dat jistou mı´ru odlisˇnosti
oproti majoriteˇ i nezanedbatelnou roli pro budova´nı´ etnicke´ sve´bytnosti. Vzˇdyt’ mnozˇstvı´ autoru˚ (naprˇ. Cı´lek
2005; Schama 2007) zejme´na v poslednı´ dobeˇ upozornˇuje,
zˇe kazˇda´ kultura, doba i jednotlivec „cˇtou“ (Sa´dlo 1994)
krajinu do znacˇne´ mı´ry odlisˇneˇ a zˇe vztah k prˇ´ırodeˇ a vliv
okolnı´ krajiny je pro kazˇdou spolecˇnost a jejı´ kulturu
vy´znamny´m formujı´cı´m cˇinitelem.
Z pozic antropologie se ota´zce, zda mezi kulturou a prˇ´ırodnı´m prostrˇedı´m existuje vy´znamna´ souvislost,
veˇnujı´ subdisciplı´ny, jejichzˇ spolecˇny´m znakem je vliv
(Darwinovy) evolucˇnı´ teorie a snaha sblı´zˇit spolecˇenskoveˇdnı´ a prˇ´ırodoveˇdne´ pozna´nı´ (viz naprˇ. Ortova´ 1999):
s jisty´m zjednodusˇenı´m lze tvrdit, zˇe prˇedstavitele´ ekologicke´ antropologie (kulturnı´ ekologie) povazˇujı´ kulturu za
adaptivnı´ syste´m reagujı´cı´ na vliv okolnı´ch ekosyste´mu˚,
zatı´mco sociobiologove´ hledajı´ zdroj kultury ve vnitrˇnı´m,
geneticke´m nastavenı´ jedince, v „lidske´ prˇirozenosti“. Trˇetı´m proudem je nacismem zprofanovana´ rasova´ antropologie spojena´ s geograficky´m determinismem, tj. prˇedstava
o pevneˇ dane´ souna´lezˇitosti kultur s urcˇity´m u´zemı´m.
Nastı´neˇnou hypote´zu (H1), zˇe i vztah spisˇsky´ch
Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ma´ spolecˇne´ specificke´ znaky a ma´
vliv na utva´rˇenı´ jejich etnicke´ identity, posı´lilo vlastnı´
tere´nnı´ pozorova´nı´ v okolı´ Spisˇske´ Nove´ Vsi3 (viz Pelika´n
2010a, 2010b), jakkoli bylo vedeno spı´sˇe z environmentalisticky´ch nezˇ antropologicky´ch pozic (zameˇrˇovalo se
prima´rneˇ na vztah a postoje k prˇ´ırodeˇ, zˇivotnı´ zpu˚sob,
nikoli etnicitu). Prˇi vy´zkumu jsem za´hy narazil na u´kazy
a vzorce chova´nı´, za nimizˇ bylo lze vytusˇit rozdı´lny´ prˇ´ıstup
k prˇ´ırodnı´mu sveˇtu: at’ uzˇ sˇlo o vypra´veˇnı´ o magicke´
moci nocˇnı´ho lesa, velke´ tabu vzna´sˇejı´cı´ se nad projevy
(zejme´na zˇenske´) teˇlesnosti, cˇi o klasifikaci zvı´rˇat na
2 Marek Jakoubek (naprˇ. in Jakoubek 2008: 153–154) dokonce Romu
˚m
etnicitu zcela upı´ra´. Podle neˇj jsou „etnicky indiferentnı´“, dichotomizace
my-oni neprobı´ha´ na etnicke´ rovineˇ a lze hovorˇit jen o vymezova´nı´ na
ba´zi prˇ´ıbuzenstvı´.
3 Tere
´ nnı´ vy´zkum sesta´val z peˇtice kra´tkodoby´ch vy´jezdu˚, celkem do
sˇesti osad. Probı´hal od srpna 2007 do listopadu 2008 v souhrnne´ de´lce
prˇiblizˇneˇ trˇ´ı ty´dnu˚.
206
ANTROPOWEBZIN 3/2010
cˇista´ a necˇista´. Za´hadou byl i motiv skryty´ za umeˇly´mi
kveˇtinami zdobı´cı´mi kazˇdou chy´sˇku. Anebo du˚vod, procˇ si
mı´stnı´, zˇijı´cı´ na pokraji bı´dy, prakticky nepeˇstujı´ zeleninu
ani nechovajı´ zvı´rˇata.
Jediny´ nalezeny´ text, ktery´ se pokusil osobitost
romske´ho vztahu k prˇ´ırodeˇ systematicˇteˇji zpracovat, je
pouze popularizacˇnı´ho charakteru a pocha´zı´ shodou okolnostı´ pra´veˇ z prostrˇedı´ slovensky´ch osad. Jeho autory jsou
plzenˇsˇtı´ kulturologove´ Lenka Budilova´ a Marek Jakoubek
(2004). Cˇla´nek nese provokativnı´ na´zev My´tus o prˇ´ırodnı´ch Romech a snazˇ´ı se polemizovat se zkratkou, ktera´
Romy pokla´da´ za bytosti zˇijı´cı´ v sepeˇtı´ s prˇ´ırodou. Na
za´kladeˇ tere´nnı´ho pozorova´nı´ docha´zejı´ autorˇi k prˇ´ıkre´mu
za´veˇru: vztah Romu˚ k prˇ´ırodeˇ je „nestranny´ azˇ lhostejny´“,
jejich zpu˚sob zˇivota je „vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ spı´sˇ u´korny´“. „Zˇa´dny´
programovy´ vztah (kromeˇ prakticko-uzˇivatelske´ho postoje)
k prˇ´ırodnı´mu prostrˇedı´ v romsky´ch osada´ch nenale´za´me.
My´tus o sepeˇtı´ Romu˚ s prˇ´ırodou je opravdu jen my´tem,“
(vsˇe s. 17) uzavı´rajı´ autorˇi.
MY´TUS USˇLECHTILE´HO ROMSKE´HO DIVOCHA
My´tus, vu˚cˇi neˇmuzˇ se Budilova´ s Jakoubkem vyhranˇujı´,
je soucˇa´stı´ hluboce zakorˇeneˇne´ho stereotypu nazy´vane´ho
„my´tus (ekologicky) usˇlechtile´ho divocha“4 (viz Eliade
1998: 26–39; Ellingson 2001). Tento pohled se stavı´ k civilizaci skepticky a idealizuje si zˇivot mimoevropsky´ch nemodernı´ch spolecˇnostı´.5 Souvisı´ s archetypa´lnı´m steskem
po pu˚vodnı´ harmonii, „Zlate´m veˇku“ (Eliade 1998: 52–
63) a lezˇ´ı i v za´kladech environmenta´lnı´ho uvazˇova´nı´
(viz naprˇ. Librova´ 1988).
My´tus nabyl na sı´le obzvla´sˇteˇ beˇhem romantismu.
Soucˇa´stı´ mysˇlenkove´ho posunu smeˇrem k obdivu vu˚cˇi
divoke´ prˇ´ırodeˇ a exoticke´mu se stala take´ idealizace (kocˇovny´ch) Cika´nu˚. Pozoruhodny´m prˇerodem prosˇly majoritnı´ stereotypy (viz Saul a Tebbutt 2005; Willems 1997):
Zatı´mco historicke´ (viz Himl 2007) a folklo´rnı´ (viz Krekovicˇova´ 1999) prameny vykreslujı´ Cika´ny jako nebezpecˇne´
cizince,6 romantici je asociujı´ s nezkazˇenostı´, zˇijı´ podle
nich jednoduchy´ a nespoutany´ zˇivot v u´zke´m kontaktu
s prˇ´ırodou. Charakteristicky´mi dı´ly jsou Pusˇkinovi cˇi Ma´chovi Cika´ni z roku 1824, resp. 1835.
V te´zˇe dobeˇ se rodı´ i veˇdecky´ za´jem. Od poslednı´
cˇtvrtiny 18. stoletı´ zacˇ´ınajı´ by´t Cika´ni konecˇneˇ pojı´ma´ni
jako sve´bytna´ skupina odlisˇna´ od jiny´ch tula´ku˚.7 Dle
Willemse (1997) se tehdy zacˇ´ına´ konstruovat jednotny´
obraz Cika´na, nerozlisˇujı´cı´ mezi romsky´mi skupinami.
Za´sadneˇ k neˇmu prˇispeˇly poloveˇdecke´ pra´ce Heinricha
M. G. Grellmanna (*1753), reagujı´cı´ prˇedevsˇ´ım na popta´vku majoritnı´ imaginace. Objevuje se prˇesveˇdcˇenı´ o in4 Uz
ˇ´ıva´no
i „sˇt’astne´ho“ cˇi „ctnostne´ho“ (z angl. noble savage).
5 Typicky se takto zpodobn
ˇ ujı´ severoamericˇtı´ India´ni (v cˇesˇtineˇ naprˇ.
Sale 2001; Snyder 1999).
6 Ve folklo
´ ru tvorˇene´m sedla´ckou spolecˇnostı´ jsou „Ciga´ni“ zdaleka
nejcˇasteˇjsˇ´ım a nejpropracovaneˇjsˇ´ım obrazem cizince, protozˇe nemajı´
vztah k pu˚deˇ ani nechteˇli nikdy hospodarˇit (Krekovicˇova´ 1999: 17).
7 Do te
´ doby bylo pro jejich charakteristiku klı´cˇove´ pra´veˇ krite´rium
neusedle´ho nezemeˇdeˇlske´ho zpu˚sobu zˇivota spı´sˇe nezˇ kuprˇ´ıkladu odlisˇny´
vzhled (Himl 2007).
dicke´m pu˚vodu Cika´nu˚8 , a dı´ky tomu, zˇe zacˇali by´t bra´ni
jako exoticˇtı´ neza´padnı´ „jinı´“, se mohli podle Willemse
konecˇneˇ sta´t spolecˇensky prˇijatelny´mi.
Podobneˇ jako v prˇ´ıpadeˇ evropske´ho pohledu na
Orient (Said 2008) dodrzˇovali autorˇi pı´sˇ´ıcı´ o Cika´nech po
dlouhou dobu pravidlo souladu s „autoritativnı´mi texty“
Grellmanna cˇi George Borrowa (*1803). I ve veˇdecky´ch
studiı´ch prˇevla´daly nad empiricky´m pozorova´nı´m majoritnı´ prˇedstavy. Rozpor mezi ideou a problematickou
realitou se vysveˇtloval mizenı´m „pravy´ch“, autenticky´ch
Cika´nu˚.9
Podle Willemse neztratil majoritnı´ obraz nic ze sve´
celistvosti azˇ do dnesˇnı´ch dnu˚. Zda´ se, zˇe jeho zˇivou
soucˇa´stı´ zu˚sta´va´ i prˇedstava o prˇ´ıchylnosti Romu˚ k prˇ´ırodeˇ ve stylu Ottova slovnı´ku naucˇne´ho, kde pod heslem
„Cika´ni“ mu˚zˇeme cˇ´ıst, jak „jsou opojeni prˇ´ırodou“ (Ottu˚v
slovnı´k. . . 1892: 366) cˇi novin Cˇeske´ slovo z roku 1940
lı´cˇ´ıcı´ch „volne´ deˇti prˇ´ırody“ (cit. dle Necˇas 2008: 87).
Jakkoli dnes jizˇ mozˇna´ nenı´ tato asociace tak bezprostrˇednı´, kuprˇ´ıkladu indicky´ historik Weer Rajendra Rishi
sta´le vykresluje, jak Romove´ „splynuli s prˇ´ırodou“ a jsou
„opravdovy´mi deˇtmi prˇ´ırody“ (1976: 20, vl. prˇeklad).
Z environmentalisticky´ch pozic podobneˇ uvazˇuje Rolland
Vernon (1994): Anglicˇtı´ Romove´ „zobrazujı´ nasˇe ztracene´
prˇ´ırodnı´ ja´‘ “ (s. 4) a „zˇijı´ s naprostou pokorou po boku
’
prˇ´ırody“ (s. 5, obojı´ vl. prˇeklad).10
POCHYBNOSTI NAD ZˇIVOTNOSTI´ MY´TU ROMSKE´HO
DIVOCHA I JEHO KRITIKY
V soucˇasnosti jizˇ nenı´ pochybnost nad platnostı´ obdobny´ch prˇedstav nijak neobvykla´: O falesˇne´ ideji „ekologicky ctnostne´ho divocha“ psal zrˇejmeˇ prvnı´ Redford
(1990), my´tus „ekologicke´ho India´na“ zpochybnil Krech
(2000). I dalsˇ´ı autorˇi (naprˇ. Diamond 2004: 307–335 cˇi
2008) pouka´zali, zˇe prˇesveˇdcˇenı´ o harmonicke´m souzˇitı´
mnohy´ch tradicˇnı´ch spolecˇnostı´ s prˇ´ırodou jsou cˇasto vı´ce
nezˇ cˇ´ımkoli jiny´m projekcı´ (obvykle sdı´leny´ch stereotypnı´ch) prˇedstav jejich pu˚vodcu˚ a skutecˇny´ zˇivot prˇiblizˇujı´
jen okrajoveˇ a ve znacˇneˇ sve´ra´zne´ podobeˇ.
Polemika s my´tem „usˇlechtile´ho Roma“ tak, jak ji
stavı´ Jakoubek a Budilova´ (2004), tedy snad ani nemohla
dojı´t k jine´mu nezˇ vy´sˇe uvedene´mu, neprˇ´ılisˇ prˇekvapive´mu
za´veˇru. Proti metodeˇ, s jejı´zˇ pomocı´ k neˇmu autorˇi cˇla´nku
dosˇli, lze ovsˇem vzne´st jiste´ na´mitky. Prˇedevsˇ´ım poneˇkud
etnocentricky vztahujı´ meˇrˇ´ıtka majoritnı´ spolecˇnosti, jak se
chovat „ekologicky“, na Romy. Jen ma´lo prˇitom zohlednˇujı´ vliv materia´lnı´ho nedostatku, a prˇedevsˇ´ım opomı´jejı´
za´sadnı´ skutecˇnost, zˇe vznik environmenta´lnı´ho hnutı´ se
8 V roce 1763 srovnal I. Valyi jazyk indicky
´ch studentu˚ univerzity
v jihoholandske´m Leidenu s romsˇtinou ze svy´ch domovsky´ch Uher.
9 Dle ne
ˇ ktery´ch autoru˚ prˇitom naopak du˚lezˇitost tradicˇnı´ho romske´ho
usporˇa´da´nı´ cˇi ritua´lnı´ necˇistoty spı´sˇe roste (Acton 1974; Gropper 1975;
Sutherland 1986).
10 Pro vy
´zkumnı´ka mu˚zˇe by´t matoucı´, zˇe Romove´ cˇasto podobne´
majoritnı´ stereotypy znajı´ a mohou je vyuzˇ´ıvat cˇi prˇeha´neˇt, naprˇ´ıklad aby
zı´skali pozornost, penı´ze cˇi aby skryli skutecˇnost prˇed zraky veˇtsˇinove´
spolecˇnosti (viz naprˇ. Gmelch in Jakoubek 2008: 355–356; Silverman
tamte´zˇ: 33).
ˇ I´RODEˇ
´ N: VZTAH SPISˇSKY´CH ROMU˚ K PR
VOJTEˇCH PELIKA
bezprostrˇedneˇ va´zˇe na modernı´ euroamerickou spolecˇnost
a vycha´zı´ z ducha romantismu cˇi zkusˇenosti veˇdecke´ho
pozna´va´nı´, industrializace a urbanizace (naprˇ. Librova´
1988).
Urcˇita´ etnocentricˇnost odkazuje na snad jesˇteˇ problematicˇteˇjsˇ´ı aspekt. Oba autorˇi totizˇ usuzujı´ na vztah
k prˇ´ırodeˇ pouze z urcˇity´ch do ocˇ´ı bijı´cı´ch vneˇjsˇ´ıch projevu˚. Jde kuprˇ´ıkladu o zˇivelne´ ka´cenı´ stromu˚, znacˇnou
fluktuaci veˇcı´, za´libu ve vsˇem nove´m cˇi zavalenı´ osady
odpadky spojene´ s celkovy´m neza´jmem o znecˇisˇt’ova´nı´
okolı´. Navzdory vlastnı´m proklamacı´m ovsˇem Budilova´
s Jakoubkem nestudujı´ vnitrˇnı´ povahu romske´ho vztahu,
ny´brzˇ pouze chova´nı´. O vnitrˇnı´ logice zachycujı´cı´ roli
prˇ´ırody v mysˇlenkove´m sveˇteˇ Romu˚ a postoji, ktery´ k nı´
zaujı´majı´, se z textu nedozvı´da´me.
Jak upozornˇuje Krajhanzl (2010), chova´nı´ k prˇ´ırodeˇ totizˇ vlastnı´ vztah cˇi postoje odra´zˇ´ı pouze cˇa´stecˇneˇ.
Jeho prˇ´ıcˇiny jsou komplexnı´, znacˇny´ vliv majı´ i fyzicke´
a charakterove´ vlastnosti jednotlivce cˇi vliv okolı´. Pro
uchopenı´ vztahu Krajhanzl navrhuje vı´cedimenziona´lnı´
koncept sesta´vajı´cı´ z peˇtice charakteristik: (1) potrˇeba
kontaktu s prˇ´ırodou, jezˇ lezˇ´ı kuprˇ´ıkladu za vy´lety do
prˇ´ırody, (2)
emphschopnosti a dovednosti pro kontakt s prˇ´ırodou, (3)
emphenvironmenta´lnı´ veˇdomı´ vedoucı´ k ohleduplnosti
vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ, (4) environmenta´lnı´ senzitivita, vyjadrˇujı´cı´
vsˇ´ımavost k prˇ´ırodeˇ a (5) obecny´ postoj k prˇ´ırodeˇ, jenzˇ
je urcˇity´m vı´ce cˇi me´neˇ veˇdomy´m, abstraktneˇji formulovany´m prˇesveˇdcˇenı´m vyjadrˇujı´cı´m, z jake´ pozice cˇloveˇk
k prˇ´ırodeˇ prˇistupuje.
Jakoubek s Budilovou navı´c opomı´jejı´ dalsˇ´ı rozdı´l,
ktery´ Krajhanzl prˇedestı´ra´, a to mezi environmenta´lnı´m
chova´nı´m (tedy jaky´mkoli environmenta´lneˇ relevantnı´m
chova´nı´m) a environmenta´lnı´m jedna´nı´m, ktere´ je za´meˇrne´ a reflektovane´. Z jejich i z me´ho (Pelika´n 2010b:
102–108) pozorova´nı´ vsˇak vyply´va´, zˇe Romove´ jednajı´
spı´sˇe bezdeˇcˇneˇ (viz i Krausova´ a Jakoubek in Jakoubek
a Podusˇka 2003: 69–82).
PEˇT ANTROPOLOGICKY´CH KONCEPTU˚ TEMATIZUJI´CI´CH
ˇ I´RODEˇ
˚ K PR
VZTAH ROMU
Jak tedy vystopovat mı´sto, jezˇ prˇ´ıroda v zˇivoteˇ spisˇsky´ch
Romu˚ zaujı´ma´? V zahranicˇnı´ literaturˇe jsem se setkal
s peˇticı´ autoru˚ zaby´vajı´cı´ch se (doneda´vna) kocˇujı´cı´mi
cika´nsky´mi skupinami, kterˇ´ı nabı´zejı´ urcˇite´ teoreticke´ zakotvenı´ (Gay y Blasco 1999; Okely 1983; Stewart 2005;
Sutherland 1986; Williams 2003). Ani u nich vsˇak cˇasto
nenacha´zı´me o mnoho vı´ce nezˇ implicitnı´ a kuse´ zmı´nky,
jezˇ je nutno dohleda´vat v hlavnı´m proudu badatelske´ho
za´jmu.
Vsˇem autoru˚m je spolecˇny´ pohled, zˇe romskou
identitu nelze postihnout vy´cˇtem dany´ch, esencia´lnı´ vlastnostı´ jedince cˇi skupiny (naprˇ. pu˚vodem), ale zˇe je dynamicky´m aspektem vztahu a vytva´rˇ´ı se aktivnı´m a flexibilnı´m vytva´rˇenı´m hranic mezi Romy a majoritou kombinacı´
adaptace a udrzˇova´nı´ distance. Ne-Romove´ tak podle nich
207
tvorˇ´ı soucˇa´st nejen socioekonomicke´ho, ale i kulturnı´ho
syste´mu Romu˚ (srov. i Jakoubek 2008).
Tento pohled vycha´zı´ ze zna´me´ho pojetı´ Fredrika
Bartha (1969). Kazˇda´ identita ma´ podle neˇj interakcˇnı´
povahu a pro jejı´ formova´nı´ je nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı vytva´rˇenı´
hranice my-oni, respektive cˇlen-cizinec, prˇicˇemzˇ hlavnı´
menta´lnı´ na´stroje prˇedstavuje inkorporace cˇi vyloucˇenı´.
Barthu˚v koncept lze vzta´hnout i na vztah k prˇ´ırodeˇ.
Za´sadnı´ prˇedeˇl pak vede mezi prˇ´ırodou a kulturou.
Kazˇdodennı´ vymezova´nı´ hranice te´to binarity je prˇitom dle
Le´vi-Strausse (naprˇ. 1996) univerza´lnı´ naprˇ´ıcˇ kulturami.11
I zde se tvorˇ´ı identita na ba´zi „my“ a „oni“: Prˇ´ıroda je „to
druhe´“, „cizı´“; lidska´ identita je z podstaty za´sadnı´m dı´lem
´ vodnı´ ota´zka nicme´neˇ zu˚sta´va´: existuje
„neprˇ´ırodnı´ “. U
„romska´“ podoba tohoto vymezenı´?
Podle Patricka Williamse (2003), zaby´vajı´cı´ho se
take´ vztahem kocˇovny´ch Romu˚ – Manusˇu˚ – z centra´lnı´
Francie k okolnı´mu sveˇtu, je pro jejich konstrukci dichotomie prˇ´ıroda-kultura klı´cˇova´ mı´ra „civilizovanosti“ prˇisuzovana´ vlastnı´mu chova´nı´. Manusˇove´ se vymezujı´ tı´m,
zˇe kontrolujı´ sve´ prˇirozene´ chuteˇ, pudy. Civilizovane´ je
tedy vsˇe, co odkazuje na schopnost ovla´dnout „prˇ´ırodnı´ “
v na´s. Vy´lucˇnost vlastnı´ identity odvı´jejı´ z toho, zˇe veˇdomeˇ
(a mnohdy ritualizovaneˇ) zacˇlenˇujı´ do kultury i takove´
chova´nı´, ktere´ ostatnı´ povazˇujı´ za projev prˇ´ırody (s. 29–
55).
Dle Williamse jsou pro formova´nı´ romske´ identity
urcˇujı´cı´ trˇi roviny: vztahy mezi zˇivy´mi, zˇivy´mi a mrtvy´mi – jezˇ stojı´ v centru manusˇske´ho vnı´ma´nı´ sveˇta –
a pra´veˇ mezi prˇ´ırodou a kulturou. Sveˇt prˇ´ırody prˇitom se
sveˇtem majority sply´va´ a je na neˇj prˇevoditelny´: Manusˇove´
zˇijı´ „ve sveˇteˇ gadzˇu˚“ spı´sˇ nezˇ „ve stejne´m sveˇteˇ, jako
gadzˇove´“ (Williams 2003: 29, vl. prˇeklad). K prˇ´ırodeˇ
tedy nemajı´ prˇ´ımy´ vztah; ten je vzˇdy zprostrˇedkova´n
neromsky´m sveˇtem.
Dalsˇ´ı autor, Michael Stewart (2005), zkoumal jednu
z mad’arsky´ch usazeny´ch skupin Olachu˚. Specifikoval
jejich opozici coby negaci hodnot a zˇivotnı´ho zpu˚sobu
zemeˇdeˇlske´ spolecˇnosti.12 Romove´ si dle neˇj vytva´rˇejı´
velmi pevny´ identitnı´ syste´m v bezprostrˇednı´ reakci na
mad’arske´ho rolnı´ka, ktery´ vlastnı´ pu˚du, akcentuje pecˇlivou, efektivnı´ a systematickou pra´ci, vzy´va´ neoka´zalost,
udrzˇuje nabyte´ bohatstvı´, vyhy´ba´ se obchodova´nı´ a spı´sˇe
spole´ha´ na vlastnı´ vy´peˇstky. Oproti nim stavı´ Romy, kterˇ´ı
se zemeˇdeˇlstvı´m ani nechteˇjı´ zaby´vat, za jedine´ „cˇiste´“
povazˇujı´ penı´ze zı´skane´ obchodova´nı´m a prˇi „cika´nske´
pra´ci“ (romanˇi but’i) se osveˇdcˇuje zejme´na inteligence
11 Prˇedpoklad mysˇlenı´ v bina
´ rnı´ch opozicı´ch byl vy´znamny´m te´matem
Le´vi-Straussovy´ch kritiku˚ (viz naprˇ. Eriksen 2008: 32–33). Nezastı´ra´m,
zˇe jednotlive´ spolecˇnosti vnı´majı´ rozpor prˇ´ıroda-kultura s ru˚znou intenzitou (u zemeˇdeˇlsky´ch spolecˇnostı´ trˇeba nale´za´me ostrˇejsˇ´ı deˇlenı´ nezˇ
u lovcu˚ a sbeˇracˇu˚), zˇe mnohe´ cı´tı´ se sveˇtem prˇ´ırody vnitrˇnı´ sprˇ´ızneˇnost,
ani zˇe oba po´ly nemusı´ za´koniteˇ sta´t v protikladu (naprˇ. v mysˇlenkovy´ch
tradicı´ch Da´lne´ho vy´chodu). Domnı´va´m se ovsˇem, zˇe mozˇna´ spojitost cˇi
komplementarita te´to dvojice jejı´ existenci v klasifikaci sveˇta za´sadneˇ
nezpochybnˇuje.
12 Symptomaticke
´ je samotne´ oznacˇenı´ „gadzˇo“. Pocha´zı´ z mad’arsˇtiny
a znamena´ „rolnı´k“ i „hloupy´“ (Stewart 2005: 107). Obdobny´ vy´znam ma´
sˇpaneˇlske´ payo (buransky´ vesnicˇan, sedla´k) cˇi paisano (vlastnı´k pu˚dy;
Gay y Blasco in Jakoubek 2008: 81).
208
a mazanost (Stewart 2005: 25–33). Souhrn teˇchto „protinorem“ vytva´rˇ´ı spolecˇneˇ s uzˇ´ıva´nı´m romske´ho jazyka
„romstvı´ “ (romipen), ktere´ musı´ kazˇdy´ Rom neusta´le
potvrzovat.
Prˇedchozı´ za´veˇry v mnohe´m rozvı´jejı´ ba´da´nı´ Palomy
Gay y Blasco (1999) mezi sˇpaneˇlsky´mi „Gitanos“. Jejı´ vy´zkum prima´rneˇ cı´lı´ na ota´zku uchova´nı´ soudrzˇne´ cika´nske´
identity prokazujı´cı´ obdobne´ znaky naprˇ´ıcˇ subetniky. Gay
y Blasco konstatuje silnou odstrˇedivost a slabe´ vazby mezi
neprˇ´ıbuzny´mi – Cika´ni tvorˇ´ı rozpty´leny´ agrega´t neurcˇite´
velikosti, pu˚vodu i loka´lnı´ prˇ´ıslusˇnosti. Koheze a harmonie uvnitrˇ spolecˇnosti proto podle nı´ netvorˇ´ı prˇedpoklad
realizace etnicity. Klı´cˇove´ je podobna´ situovanost vu˚cˇi
zbytku sveˇta a oddanost za´konu˚m romipen. Dobrovolnou
segregaci od majority cˇi vlastnı´ minulosti, souvisejı´cı´
s prˇesveˇdcˇenı´m o vrozene´ odlisˇnosti, posiluje prˇedstava
o ritua´lnı´ necˇistoteˇ gadzˇovske´ spolecˇnosti (viz i Gmelch
in Jakoubek 2008: 344–381).
S vy´znamny´m pozna´nı´m prˇisˇla Anne Sutherland,
zkoumajı´cı´ kalifornske´ skupiny Kalderasˇu˚ a Macˇvaju˚
(1986). Zejme´na se soustrˇedila na postavenı´ zˇen, instituci
ritua´lnı´ necˇistoty a vztahy Romu˚ s majoritou. Vedle Bartha
(1969) navazuje na pohled Mary Douglas (1966, 1996),
podle nı´zˇ slouzˇ´ı symbolicke´ cˇleneˇnı´ na cˇiste´ a znecˇisˇt’ujı´cı´
ke klasifikaci sveˇta a vymezenı´ lidske´ho usporˇa´da´nı´: „Necˇistota je vedlejsˇ´ım produktem systematicke´ho usporˇa´da´va´nı´ a klasifikace hmoty.“ (Douglas 1966: 36, vl. prˇeklad)
Ambivalentnı´ a specifickou roli zaujı´ma´ lidske´ teˇlo, ktere´
je kulturnı´ i prˇ´ırodnı´ a prˇedstavuje metaforu spolecˇnosti
a jejı´ch hranic (Douglas 1996: 69–87).
Sutherland naznacˇila, zˇe pra´veˇ k prˇ´ırodeˇ (resp. prˇirozenosti) lze v prˇ´ıpadeˇ Romu˚ prˇistupovat prostrˇednictvı´m
ritua´lnı´ necˇistoty, tzv. „dege´sˇstvı´ “ (1986: 255–287). Ukazuje, zˇe nejde o souhrn poveˇr, ale „smysluplny´ a komplexnı´
syste´m“ (s. 289). Klı´cˇem k pochopenı´ je podle nı´ teˇlo,
zejme´na zˇenske´. Zˇeny totizˇ azˇ tak neby´vajı´ nahlı´zˇeny jako
nositelky kultury, ale spı´sˇe jako bytosti blizˇsˇ´ı prˇ´ırodeˇ.13
Na ba´zi cˇiste´/necˇiste´ je vsˇak definova´no prakticky vsˇe,
vcˇetneˇ kazˇdodennı´ch cˇinnostı´, jako je jı´dlo, pranı´ pra´dla,
usporˇa´da´nı´ zˇivotnı´ho prostoru, spolecˇenske´ normy, vztahy
mezi Romy i vu˚cˇi gadzˇu˚m, anebo okolı´. Sutherland prˇitom
systematizovala dveˇ roviny: vymezenı´ hornı´ a dolnı´, platı´cı´ zejme´na u teˇla (dolnı´ cˇa´st je povazˇova´na za necˇistou)
a odra´zˇejı´cı´ vztah k vlastnı´ prˇirozenosti, a deˇlenı´ na cˇiste´
vnitrˇnı´ a me´neˇ cˇiste´ vneˇjsˇ´ı, jezˇ do znacˇne´ mı´ry sply´va´
s dichotomiı´ my-oni.
Tyto mysˇlenky cˇa´stecˇneˇ rozva´dı´ Judith Okely (1983),
jezˇ zˇila mezi britsky´mi Cika´ny-Travellery.14 Podobneˇ jako
Sutherland docha´zı´ k za´veˇru, zˇe dodrzˇova´nı´ tabu znecˇisˇteˇnı´
tvorˇ´ı jeden ze za´kladu˚ cika´nske´ identity. Rozva´dı´ prˇitom
jejı´ deˇlenı´, kdyzˇ doplnˇuje dalsˇ´ı polaritu prˇi vnı´ma´nı´ teˇlesnosti: vnitrˇnı´ a vneˇjsˇ´ı teˇlo (s. 77–104).
13 Tato prˇedstava je vı´ceme
´ neˇ univerza´lnı´ naprˇ´ıcˇ spolecˇnostmi (Ortner
1998).
14 Skupina Travelleru
˚ zahrnuje i necika´nske´ skupiny, zejme´na T. Irske´
a Skotske´.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
VZTAZˇENI´ TEORETICKY´CH KONCEPTU˚ NA SPISˇSKE´
PROSTRˇEDI´
K nastı´neˇny´m teoriı´m lze vzne´st mnozˇstvı´ na´mitek. Vedle
silne´ho konstruktivismu prova´zejı´ pochybnosti kuprˇ´ıkladu
tezi, zˇe bytostny´ za´klad romske´ kultury tkvı´ v potrˇebeˇ
negace majority. Podsouva´ se tı´m mysˇlenka, zˇe jde o pouhou funkci kultury neromske´ a prˇedchozı´ teorie tak znacˇneˇ
upı´rajı´ Romu˚m sve´bytnost. Uskutecˇneˇny´ vy´zkum (Pelika´n
2010a, 2010b) prˇitom vede k na´zoru, zˇe jde spı´sˇe o plasticˇteˇjsˇ´ı interpretaci pravidel veˇtsˇiny, jezˇ mu˚zˇe by´t mnohem
me´neˇ prˇedvı´datelneˇ kauza´lnı´. Romove´ kuprˇ´ıkladu mnohe´
prvky – typicky na´bozˇenske´ – prˇebı´rajı´ (Kova´cˇ a Mann
2003) a jejich zvyklosti a postoje ohledneˇ deˇlenı´ na cˇiste´
a necˇiste´ jsou v mnohe´m ekvivalentnı´ nasˇ´ı vlastnı´ minulosti i mimoevropsky´m nemodernı´m spolecˇnostem (viz
Douglas 1966; Eliade naprˇ. 1993, 2004: 36–40). Neˇktere´
prˇ´ırodnı´ inklinace (naprˇ. koneˇ) cˇi averze (les, tma, hadi)
jsou dokonce ukotveny evolucˇneˇ, „biofilneˇ“ (Kellert a
Wilson 1993; Wilson 1984).
Podobnost urcˇity´ch prvku˚ s jiny´mi skupinami vsˇak
na druhou stranu rozhodneˇ neznamena´, zˇe by jejich postoje nebyly v leccˇem sve´bytne´. Znacˇneˇ specificky pu˚sobı´
prˇedevsˇ´ım romska´ klasifikace ritua´lnı´ necˇistoty (zrˇetelna´
zejme´na u zvı´rˇat, viz Pelika´n 2010b: 89–94) anebo nezemeˇdeˇlsky´ postoj ke krajineˇ.
Uvedene´ vy´hrady nicme´neˇ neubı´rajı´ prˇedstaveny´m
konceptu˚m na argumentacˇnı´ hloubce a inspirativnosti.
Za´rovenˇ naznacˇujı´ dvojı´ rovinu te´matu: zaprve´ jde o vztah
k zˇite´mu prostrˇedı´, krajineˇ, coby prostoru interakce cˇloveˇka a prˇ´ırody, jenzˇ jisty´m zpu˚sobem odra´zˇ´ı i vztah
k majoriteˇ (Gay y Blasco 1999; Stewart 2005; Williams
2003).
Druhou dimenzi tvorˇ´ı vztah k prˇ´ırodeˇ jako entiteˇ,
principu, prˇirozenosti. Vy´zkum na Spisˇi za´rovenˇ sledoval
dvojı´ povahu vymezova´nı´ hranice kultura-prˇ´ıroda: jednak vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ jako nevyrobene´mu, divocˇineˇ, ktera´ se
„prˇirodı´ “ bez za´sahu cˇloveˇka, jednak vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ jako
reprezentantu nezna´ma, nebezpecˇne´mu „jine´mu“, opaku
rˇa´du sveˇta, chaosu.15 Analogie mezi dichotomiı´ prˇ´ırodakultura a symbolicky´m vymezova´nı´m hranic ritua´lneˇ cˇiste´ho lze prˇitom nale´zt jak ve vztahu k vlastnı´mu teˇlu, tak
k necˇisty´m Romu˚m, zvı´rˇatu˚m, okolnı´ krajineˇ i gadzˇovske´
majoriteˇ (Gay y Blasco 1999; Okely 1983; Sutherland
1986; Williams 2003).
Polemizovat lze take´ s na´zorem, zˇe Romove´ prˇ´ırodu
nezakousˇejı´ prˇ´ımo (Williams 2003), respektive zˇe jejich
vztah k nı´ je determinova´n postoji majority a je na neˇ
prˇevoditelny´ (te´zˇ Stewart 2005). Vy´sledky vy´zkumu na
Spisˇi (Pelika´n 2010a, 2010b) nicme´neˇ k takovy´m u´vaha´m
nevybı´zejı´. Naznacˇujı´, zˇe pohled majority urcˇity´ vliv ma´,
nicme´neˇ vymezenı´ Romu˚ vu˚cˇi prˇ´ırodeˇ a majoriteˇ je spı´sˇe
v leccˇem podobny´m vytva´rˇenı´m distance vu˚cˇi cizı´mu, nezˇ
aby ze sebe vyply´valo (neprava´ korelace). Navı´c, mnohe´
pozorovane´ fenome´ny jsou podobne´ spolecˇnostem, ktere´
takto silnou opozici vu˚cˇi evropske´ zemeˇdeˇlske´ kulturˇe
15 Ve smyslu dvojı´ho rˇecke
´ ho pojetı´ fysis/nomos a chaos/kosmos (viz
Kratochvı´l 1994).
ˇ I´RODEˇ
´ N: VZTAH SPISˇSKY´CH ROMU˚ K PR
VOJTEˇCH PELIKA
nezaujı´majı´, a lze se tedy opra´vneˇneˇ domnı´vat, zˇe ani
u Romu˚ nejsou tak silneˇ determinova´ny majoritnı´mi postoji.
Vy´zkum spı´sˇe ukazuje, zˇe okolnı´ prˇ´ıroda (respektive vymezova´nı´ vu˚cˇi nı´) pu˚sobı´ na kulturu spisˇsky´ch
osad bezprostrˇedneˇ a odra´zˇ´ı se naprˇ´ıklad i v tamnı´ sı´delnı´ strukturˇe (Pelika´n 2010b: 83–85). Krajinu Romove´
vnı´majı´ prakticky jen v ra´mci blı´zke´ho okolı´ a kromeˇ
prostoru poskytujı´cı´ho obzˇivu je prˇedevsˇ´ım prostorem
posva´tny´m.16 Probı´ha´ v nı´ prˇ´ıma´ komunikace s Bohem,
vede jı´ hranice zna´me´ho (kosmizovane´ho; viz naprˇ. Eliade
1993: 11–14, 2006: 77–106) a nezna´me´ho (chaoticke´ho),
je deˇjisˇteˇm vy´znamuplny´ch uda´lostı´17 a objevujı´ se zde
poslove´ z druhe´ho sveˇta (mulo).
S pomocı´ uvedeny´ch teoreticky´ch konceptu˚ jsem se
te´zˇ pokusil doka´zat vhodnost environmenta´lnı´ optiky pro
zkouma´nı´ Romu˚ a jejich etnicity: Williams (2003) spatrˇuje
vy´lucˇnost romstvı´ v tom, zˇe du˚sledneˇji oddeˇlujı´ prˇ´ırodu
od kultury. Sutherland (1986) a Okely (1983) dokla´dajı´,
zˇe vztah kultura-prˇ´ıroda se prˇ´ımo odra´zˇ´ı v dodrzˇova´nı´
tabu znecˇisˇteˇnı´, a to zˇe tvorˇ´ı jeden ze za´kladu˚ romske´
identity. Gay y Blasco (1999) je zase prˇesveˇdcˇena, zˇe
soudrzˇnost identity zpu˚sobuje hlavneˇ podobna´ situovanost
vu˚cˇi zbytku sveˇta. Jakkoli to Gay y Blasco prˇ´ımo neuva´dı´,
z logiky jejı´ho konceptu lze prˇedpokla´dat, zˇe jednotny´
zpu˚sob vytva´rˇenı´ distance je mozˇny´ vzta´hnout i na necˇistou prˇ´ırodu. Stewart (2005) da´va´ explicitneˇ do souvislosti
romskou etnicitu s (nezemeˇdeˇlsky´m) vztahem ke krajineˇ.
Vy´sˇe uvedene´ poznatky vedly k uprˇesneˇnı´ titulnı´
hypote´zy (H2): Romska´ etnicita se ustanovuje nejen
na vymezenı´ se coby „ne-gadzˇovska´“, ale i jako „neprˇ´ırodnı´“. Z hlediska te´to pra´ce prˇitom platı´, zˇe v u´zke´
na´vaznosti na majoritu se utva´rˇ´ı nezemeˇdeˇlsky´ vztah ke
krajineˇ (prˇ´ırodeˇ jako prostrˇedı´), cozˇ potvrzujı´ i spisˇsˇtı´
Romove´, nebot’ kuprˇ´ıkladu nejevı´ ambice k peˇstova´nı´ cˇi
chovu a samotny´ kontakt s pu˚dou je povazˇova´n za necˇisty´
(srov. i dalsˇ´ı vy´zkumy na Slovensku: Jakoubek a Hirt
2008; Kompanı´kova´ a Sˇebesta in Vasˇecˇka 2002: 621–622).
V opozici kultura-prˇ´ıroda (prˇ´ıroda jako princip) vy´zkum
sledoval vymezova´nı´ cele´ spolecˇnosti (resp. osady) vu˚cˇi
necˇiste´mu prˇ´ırodnı´mu sveˇtu v sˇesti dimenzı´ch: prostorove´m usporˇa´da´nı´, vztahu k lesu,18 noci, zvı´rˇatu˚m, zˇena´m
(zejme´na zˇenske´ teˇlesnosti) a kveˇtina´m.
Ruku v ruce s vytycˇova´nı´m uvedeny´ch hranic prˇitom
jde i jejich prˇekracˇova´nı´. Je vsˇak nutny´m prˇedpokladem,
aby sˇlo o „spra´vnou“, kulturneˇ kontrolovanou (kosmizovanou) interakci. Pro prˇ´ırodu tedy platı´ tote´zˇ, co pro vztahy
mezi Romy i pro vztah k majoriteˇ (srov. „civilizovanost“
u Williamse 2003).
Pokud vyuzˇijeme Krajhanzlu˚v (2010) zmı´neˇny´ kon16 Nezda
´ se prˇitom, zˇe by Romove´ v krajineˇ meˇli posva´tna´ mı´sta na
zpu˚sob posva´tny´ch ha´ju˚ apod. Spı´sˇe to vypada´, zˇe posva´tna´ je krajina
jako celek, neˇktere´ u´kazy (typicky povodneˇ a jine´ poveˇtrnostnı´ jevy) cˇi
zvı´rˇata (klasicky hadi).
17 Charakteristicka
´ je na´sledujı´cı´ vy´poveˇd’: „Ja´ jsem bydlela tam, v tom
domeˇ, jenomzˇe meˇ tam kocˇka nosila prˇed pra´h hady, tak jsem se
odsteˇhovala prycˇ.“ (tere´nnı´ vy´poveˇd’, 19. 10. 2007).
18 Ostatne
ˇ , v romske´m dzˇungalo (necˇisty´, had, d’a´bel) spra´vneˇ slysˇ´ıme
spolecˇny´ pu˚vod vy´razu pro prales (dzˇungle, resp. angl. Jungle).
209
cept, pak lze tvrdit, zˇe Romove´ ze spisˇsky´ch osad majı´
(1) nı´zkou potrˇebu kontaktu s prˇ´ırodou, nebot’ se jı´ snazˇ´ı
pokud mozˇno vyhy´bat a netra´vı´ v nı´ vı´ce cˇasu, nezˇ je
nutne´ z hlediska obzˇivy (sbeˇr plodin, drˇeva apod.). Mimo
osadu se prˇitom pohybujı´ jen beˇhem dne, a to v jejı´m
bezprostrˇednı´m okolı´. Touhu vyrazit do prˇ´ırody „jen tak“
prˇipisujı´ vy´hradneˇ gadzˇu˚m.19 Nı´zke´ jsou i (2) schopnosti
a dovednosti pro kontakt s prˇ´ırodou.20 Zrˇejmeˇ proto, zˇe
na rozdı´l od jiny´ch etnik nepotrˇebujı´ prˇ´ırodu tolik pro
praktikova´nı´ vlastnı´ho zˇivotnı´ho zpu˚sobu, jsou jejich znalosti spı´sˇe schematicke´: vy´zkum neuka´zal, zˇe by se vyznali
v prˇ´ırodnı´ch za´konitostech (naprˇ´ıklad prˇedpoveˇdi pocˇası´),
ani zˇe by rozlisˇovali veˇtsˇ´ı mnozˇstvı´ druhu˚ zveˇrˇe, kveˇtin cˇi
stromu˚. Podobneˇ je na tom i (3) environmenta´lnı´ veˇdomı´.
Jak bylo zmı´neˇno, Romove´ se azˇ na vy´jimky vyznacˇujı´
nepatrnou reflexı´ vlastnı´ho vlivu na prˇ´ırodu i ohleduplnostı´
vu˚cˇi nı´ (k diskusi environmenta´lnı´ho uveˇdomeˇnı´ blı´zˇe
Pelika´n 2010b: 105–108). Naopak (4) environmenta´lnı´
senzitivita je v neˇcˇem paradoxnı´: z hlediska esteticke´ho
je nı´zka´, s odstupem od krajiny anebo oceneˇnı´m prˇ´ırodnı´ scene´rie jsem se nesetkal; preferova´ny jsou lidske´
vy´tvory z umeˇly´ch materia´lu˚. Kdyzˇ jsem upozornil na
vy´hled z okna, dostal jsem typickou odpoveˇd’: „Dole,
kde jsme by´vali drˇ´ıv, je hezcˇ´ı vy´hled do osady – co
kdo deˇla´!“ (tere´nnı´ vy´poveˇd’, 8. 11. 2008). Na druhou
stranu je ovsˇem senzitivita znacˇna´ z pohledu hloubky
prozˇ´ıvane´ho kontaktu: jak bylo uvedeno, Romove´ jsou
velice vnı´mavı´ k prˇ´ırodnı´m u´kazu˚m a podobajı´ se tak prˇednovoveˇke´mu Evropanovi, ktery´ byl do krajiny a uda´lostı´
v nı´ hluboce a mnohovrstevnateˇ vsazen a byl vnı´ma´n jako
rucˇitel rˇa´du a „obcˇan sveˇta“21 (viz naprˇ. Eliade 2006: 77–
106). (5) Obecne´ postoje k prˇ´ırodeˇ lze pak nazvat podle
Krajhanzlovy klasifikace na´bozˇensky´, nezemeˇdeˇlsky´, uzˇivatelsky´ cˇi submisivneˇ-hostilnı´.
Z vy´sˇe uvedene´ho lze tedy vyvodit, zˇe vztah Romu˚
k prˇ´ırodeˇ je formovany´ znacˇny´m pocˇtem vlivu˚ a opravdu
jej nelze zu´zˇit na pouhou negaci majority. Navı´c, jak
dokla´da´ trˇeba zminˇovany´ Barth (1969), ve vza´jemne´ interakci se vyvı´jejı´ vsˇechny skupiny. Da´ se proto prˇedpokla´dat, zˇe obdobneˇ reaguje na hodnoty a zˇivotnı´ zpu˚sob Romu˚
i majorita. Studium nastı´neˇny´ch majoritnı´ch environmenta´lneˇ relevantnı´ch stereotypu˚ o Romech prˇitom naznacˇuje
hypote´zu (H3), zˇe pohled veˇtsˇinove´ spolecˇnosti na Romy
je v mnohe´m ekvivalentnı´ jejı´mu pohledu na prˇ´ırodu
a za´rovenˇ se velmi analogicky vyvı´jel.
Nabı´zejı´ se i sˇirsˇ´ı prˇesahy do spolecˇenskoveˇdnı´ho
diskursu: Izolaci od majority a od sveˇta jako takove´ho
podle uvedeny´ch informacı´ nepu˚sobı´ jen chudoba a negramotnost, ale je za´meˇrna´. Takovy´ pohled polemizuje
s konceptem socia´lnı´ho vyloucˇenı´ (viz naprˇ. Jakoubek
a Podusˇka 2003). Komplexnost a sve´bytnost romske´ho
19 Charakteristicka
´ je tato historka: Jeden Rom vyrazil do lesa na drˇevo
a potkal se tam se „zˇanda´ry“. Drˇevo vcˇas zahodil a pak se policistu˚m
vymlouval, zˇe „se tu jen procha´zı´“. Ostatnı´ se tomu sma´li: „Ro´m na
precha´dzke?!“ (tere´nnı´ vy´poveˇd’, 15. 2. 2008).
20 Jakkoli podle Williamse (in Jakoubek 2008: 274) znalost okolnı´ho
sveˇta prˇida´va´ jednotlivci na autoriteˇ.
21 R
ˇ ecky Kosmopolitaes.
210
ANTROPOWEBZIN 3/2010
pohledu na prˇ´ırodu a jeho cˇa´stecˇna´ podobnost s nasˇ´ı
minulostı´ za´rovenˇ oponujı´ i u na´s diskutovane´mu (tamte´zˇ) pohledu, zˇe je romska´ kultura socia´lnı´m proble´mem,
modernı´m du˚sledkem zchudnutı´.
Vy´zkum vsˇak prˇedevsˇ´ım pouka´zal na nutnost poopravit u´vodnı´ na´zor Budilove´ s Jakoubkem (2004: 17),
zˇe Romove´ prakticky nemajı´ hlubsˇ´ı vztah k prˇ´ırodeˇ. Rozhodneˇ nelze mluvit ani o „nestrannosti a lhostejnosti“
(tamte´zˇ). To mozˇna´ platı´ o chova´nı´ majı´cı´m dopad na
prˇ´ırodu, nicme´neˇ obecneˇ lze naopak vysledovat znacˇny´
vliv, jaky´ na zˇivot spisˇsky´ch Romu˚ prˇ´ıroda ma´. Zda´
se dokonce, zˇe Romy deˇla´ tı´m, cˇ´ım jsou, i specificky´
a nezprostrˇedkovany´ prˇ´ıstup k prˇ´ırodeˇ a ke sveˇtu obecneˇ.
Vy´razneˇ pu˚sobı´ aktivnı´ touha neby´t jako prˇ´ıroda, a nelze
proto hovorˇit o pouhe´ pasivnı´ adaptaci na prostrˇedı´ (srov.
Ortova´ 1999). Vymezenı´ je patrne´ zejme´na v potlacˇova´nı´
necˇiste´ho a v pojetı´ krajiny jako hranice lidske´ho a mimolidske´ho sveˇta a subjektu, skrze neˇjzˇ komunikuje Bu˚h.
PODEˇKOVA´NI´
Velke´ podeˇkova´nı´ patrˇ´ı Anezˇce Sˇvecove´ za spolupra´ci prˇi
vy´zkumu i prof. RNDr. Haneˇ Librove´, CSc., za cenne´ rady
a prˇipomı´nky z pozice sˇkolitelky a vedoucı´ diplomove´
pra´ce.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] ACTON, T. A. 1974. Gypsy Politics and Social Change. London,
Boston: Routledge & Kegan Paul.
[2] BARTH, F. (ed.) 1969. Ethnic groups and boundaries. Boston: Little,
Brown and comp.
´ , L. a JAKOUBEK, M. 2004. My´tus o prˇ´ırodnı´ch
[3] BUDILOVA
Romech. EkoList. 9 (3): 14–17.
[4] CI´LEK, V. 2005. Krajiny vnitrˇnı´ a vneˇjsˇ´ı. Praha: Dokorˇa´n.
[5] DIAMOND, J. M. 2004. Trˇetı´ sˇimpanz: vzestup a pa´d lidske´ho rodu.
Praha: Paseka.
[6] DIAMOND, J. M. 2008. Kolaps: procˇ spolecˇnosti zanikajı´ a prˇezˇ´ıvajı´. Praha: Academia.
[7] DOUGLAS, M. 1966. Purity and danger: an analysis of the concepts
of pollution and taboo. London: Routledge.
[8] DOUGLAS, M. 1996. Natural symbols: explorations in cosmology.
London: Routledge.
[9] ELIADE, M. 1993 /1949/. My´tus o veˇcˇne´m na´vratu: (archetypy
a opakova´nı´). Praha: Oikoymenh.
[10] ELIADE, M. 1998 /1959/. My´ty, sny a myste´ria. Praha: Oikoymenh.
[11] ELIADE, M. 2004 /1952/. Obrazy a symboly: esej o magickona´bozˇensky´ch symbolech. Brno: Computer Press.
[12] ELIADE, M. 2006 /1959/. Posva´tne´ a profa´nnı´. Praha: Oikoymenh.
[13] ELLINGSON, T. J. 2001. The Myth of the Noble Savage. Berkeley
and London: University of California Press.
[14] ERIKSEN, T. H. 2008. Socia´lnı´ a kulturnı´ antropologie : prˇ´ıbuzenstvı´, na´rodnostnı´ prˇ´ıslusˇnost, ritua´l. Praha: Porta´l.
[15] GAY Y BLASCO, P. 1999. Gypsies in Madrid: sex, gender and
the performances of identity. Oxford, UK; New York, NY: Berg.
[16] GELLNER, E. 2001 /1988/. Pluh, mecˇ a kniha: struktura lidsky´ch
deˇjin. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
[17] GROPPER, R. C. 1975. Gypsies in the City. Princeton, N. J.:
Darwin.
[18] HIML, P. 2007. Zrozenı´ vagabunda: neusedlı´ lide´ v Cˇecha´ch 17. a
18. stoletı´. Praha: Argo.
[19] JAKOUBEK, M. (ed.) 2008. Cika´ni a etnicita. Praha: Triton.
[20] JAKOUBEK, M. a HIRT, T. (eds.) 2008. Ro´mske osady na vy´chodnom Slovensku z hl’adiska tere´nneho antropologicke´ho vy´skumu.
Bratislava: Open society foundation.
[21] JAKOUBEK, M. a PODUSˇKA, O. 2003. Romske´ osady v kulturologicke´ perspektiveˇ. Brno: Doplneˇk.
[22] KELLERT, S. R. a WILSON, E. O. (eds.) 1993. The Biophilia
Hypothesis. Washington, D.C.: Island Press.
´ Cˇ, M. a MANN, A. B. (eds.) 2003. O del sa dikhel/Boh
[23] KOVA
vsˇetko vidı´. Bratislava: Chronos.
[24] KRAJHANZL, J. 2010. Charakteristika osobnı´ho vztahu k prˇ´ırodeˇ
: U´vod do teorie a pojmoslovı´. Disertacˇnı´ pra´ce. Praha: Filozoficka´
fakulta Univerzity Karlovy v Praze.
[25] KRATOCHVI´L, Z. 1994. Filosofie zˇive´ prˇ´ırody. Praha: Herrmann
& synove´.
[26] KRECH, S. III. 2000. The Ecological Indian: Myth and History.
New York: W.W. Norton & Co.
´ , E. 1999. Medzi toleranciou a barie´rami : obraz
[27] KREKOVICˇOVA
Ro´mov a Zˇidov v slovenskom folklo´re. Bratislava: Academic Electronic Press.
[28] LE´VI-STRAUSS, C. 1996 /1966/. Mysˇlenı´ prˇ´ırodnı´ch na´rodu˚.
Liberec: Dauphin.
´ , H. 1988. La´ska ke krajineˇ? V Brneˇ: Blok.
[29] LIBROVA
[30] NECˇAS, C. 2008. Sˇpalı´cˇek romsky´ch miniatur. Brno: Centrum pro
studium demokracie a kultury.
[31] OKELY, J. 1983. The Traveller – Gypsies. Cambridge: Cambridge
University Press.
[32] ORTNER, S. B. 1998 /1974/. Ma´ se zˇena k muzˇi jako prˇ´ıroda ke
´ , L. (ed.) Dı´vcˇ´ı va´lka s ideologiı´.
kulturˇe? In OATES-IDRUCHOVA
Praha: Sociologicke´ nakladatelstvı´: 90–114.
´ , J. 1999. Kapitoly z kulturnı´ ekologie. Praha: Karolinum.
[33] ORTOVA
[34] Ottu˚v slovnı´k naucˇny´. Pa´ty´ dı´l, C – Cˇechu˚vky. 1892. V Praze:
J. Otto.
´ N, V. 2010a. Postavenı´ prˇ´ırody v zˇivoteˇ spisˇsky´ch Romu˚.
[35] PELIKA
Romano dzˇaniben. (v recenznı´m rˇ´ızenı´)
´ N, V. 2010b. Romove´ a prˇ´ıroda. Diplomova´ pra´ce. Brno:
[36] PELIKA
Katedra environmenta´lnı´ch studiı´, Fakulta socia´lnı´ch studiı´, Masarykova universita. Prˇ´ıstupne´ na: (http://is.muni.cz/th/102931/fss m/)
[37] REDFORD, K. H. 1990. The Ecologically Noble Savage. Orion
Nature Quarterly. 9 (3): 24–29.
[38] RISHI, W. R. 1976. Roma: The Panjabi emigrants in Europe,
central and middle Asia, the USSR, and the Americas. Patiala, India:
The Punjabi University Press.
´ DLO, J. 1994. Krajina jako interpretovany´ text. In KRATO[39] SA
CHVI´L, Z. (ed.) Filosofie zˇive´ prˇ´ırody. Praha: Herrmann & synove´:
179–190.
[40] SAID, E. W. 2008. Orientalismus: za´padnı´ koncepce Orientu.
Praha: Paseka.
[41] SALE, K. 2001. Uzˇ zase divosˇsky´ india´n. Sedma´ generace. 10 (4):
13.
[42] SAUL, N. a TEBBUTT, S. (eds.) 2005. The role of the Romanies
: images and counter-images of ´Gypsies´/Romanies in European
cultures. Liverpool: Liverpool University Press.
[43] SCHAMA, S. 2007. Krajina a pameˇt’. Praha: Argo/Dokorˇa´n.
[44] SNYDER, G. 1999. Praxe divocˇiny. Praha: Mat’a & Dharmagaia.
[45] STEWART, M. 2005. Cˇas Cika´nu˚. V Olomouci: Barrister & Principal.
[46] SUTHERLAND, A. 1986. Gypsies: The hidden Americans. Prospect Heights, Illinos: Waveland Press.
[47] VASˇECˇKA, M. (ed.) 2002. Cˇacˇipen pal o Roma: su´hrnna´ spra´va
o Ro´moch na Slovensku. Bratislava: Insˇtitu´t pre verejne´ ota´zky.
[48] VERNON, R. 1994. In Defence of the Travellers. Resurgence. No.
164: 4–6.
[49] WILLEMS, W. 1997. In search of the true gypsy: from Enlightenment to Final Solution. London ; Portland, OR: F. Cass.
[50] WILLIAMS, P. 2003. Gypsy World: The Silence of the Living and
the Voices of the Dead. University of Chicago Press.
[51] WILSON, E. O. 1984. Biophilia. Cambridge, MA: Harvard University Press.
*Studie vycha´zı´ z vy´zkumu shrnute´ho v diplomove´ pra´ci
Romove´ a prˇ´ıroda (Pelika´n 2010b) obha´jene´ na Katedrˇe environmenta´lnı´ch studiı´ Fakulty socia´lnı´ch studiı´ Masarykovy
univerzity. Prˇedlozˇena´ stat’ byla prˇipravena v ra´mci projektu Environmenta´lnı´ aspekty zˇivotnı´ho zpu˚sobu (MUNI/A/0931/2009),
rˇesˇene´ho te´zˇ na FSS MU.
**Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla na
6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu podporˇene´
ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–006. Publikace textu
byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
211
O vojvodovsky´ch Bulharech
Marek Jakoubek
Katedra antropologicky´ch a historicky´ch veˇd, Fakulta filozoficka´, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni,
[email protected]
On Vojvodovo Bulgarians
Abstract—In recent years, there was a great boom of
publications on the village of Vojvodovo. Although there
was a plenty of contributions on this topic in scholarly
journals recently, there are still some blind spots that remain
uncovered by the scholars. One of these are the Vojvodovo
Bulgarians, who were – since the 1920s – the second most
numerous (!) group of Vojvodovo inhabitants. It is them, the
local Vojvodovo Bulgarians, the neighbors of the Vojvodovo
Czechs, whose identities, changing in the course of time, we
describe in this study.
Key Words—Vojvodovo, Bulgaria, Identity, Methodists,
Czech compatriots
STATISTICKA´ OUVERTURA
Aneb
CˇI´ VSI´ BYLO VOJVODOVO?
coby slovenske´, takzˇe byla-li naprˇ. ve vsi otevrˇena sˇkola,
jednalo se o sˇkolu slovenskou. Pra´veˇ tak uva´dı´ naprˇ.
jizˇ citovany´ Botı´k, zˇe „Vo vsˇetky´ch ty´chto osada´ch boli
v rokoch 1929–1937 postavene´ a sprı´stupnene´ reprezentacˇne´ budovy slovensky´ch sˇkoˆl. . . “ (Ibidem: 40; kurziva
MJ), trˇebazˇe vesˇkere´ dostupne´ materia´ly – a to i sloveske´
provenience – hovorˇ´ı v souvislosti s vojvodovskou sˇkolou
bud’ o sˇkole cˇeskoslovenske´ (Michalko 1936: 255), jı´zˇ tato
instituce forma´lneˇ byla, anebo prˇ´ımo o sˇkole cˇeske´ (Ibidem
253), resp. o „cˇeske´m vyucˇova´nı´ “ (Ibidem 254) vycha´zeje
z faktu, zˇe ve sˇkole pu˚sobili cˇesˇtı´ ucˇitele´1 a vyucˇovalo
se zde cˇesˇtineˇ. Neodpustı´m si na tomto mı´steˇ uve´st, zˇe
uvedeny´ prˇ´ıstup slovensky´ch autoru˚ mı´jı´ korektivnı´ mantinely (zaznamenane´) historicke´ skutecˇnosti do te´ mı´ry,
zˇe fotografii Cˇeskoslovenske´ho domu T. G. Masaryka
nesoucı´ tento na´pis (na fotografii dobrˇe cˇitelny´) oznacˇ´ı
odpovı´dajı´cı´ badatel popiskou hla´sajı´cı´ „Slovenska´ sˇkola
vo Vojvodove, 1942“ (Ibidem: 39; viz obr. cˇ. 1).
V
OJVODOVO, cˇeska´ obec v Bulharsku, se teˇsˇ´ı vzru˚stajı´cı´ pozornosti badatelu˚, a to jak cˇesky´ch (za
vsˇechny jmenujme naprˇ. Jakoubek et al. 2006 cˇi Budilova´
2010), tak take´ slovensky´ch (z klasicky´ch pracı´ naprˇ.
Hroziencˇik 1985, z noveˇjsˇ´ı tvorby naprˇ. Botı´k 2005) a bulharsky´ch (zde naprˇ. Pencˇev 2006), kterˇ´ı se veˇnujı´ zejme´na
mı´stnı´m cˇesky´m, resp. slovensky´m krajanu˚m. Uvedeny´
prˇ´ıstup vyu´stil do zvla´sˇtnı´m zpu˚sobem nereprezentativnı´ho
obrazu dane´ obce, ktery´ doznal patrneˇ nejvy´stizˇneˇjsˇ´ıho
vyja´drˇenı´ v podtitulu doposud jedine´ monotematicke´ publikace veˇnovane´ dane´ obci (Jakoubek et al. 2006), ktery´
znı´ „vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku“. Uvedeny´
podtitul, vyjadrˇujı´cı´ (domneˇlou) skutecˇnost, zˇe Vojvodovo
bylo oby´va´no prˇedevsˇ´ım Cˇechy a Slova´ky (s implicitnı´m
prˇedpokladem, zasta´vany´m v textu publikace, zˇe Vojvodovo bylo jak jeho obyvateli, tak i okolnı´m obyvatelstvem
cha´pa´no jako obec cˇeska´), reprezentuje, rˇekneˇme, meˇkcˇ´ı
variantu uvedene´ho zkreslenı´. Tvrdsˇ´ı verze, s nı´zˇ se setka´va´me vy´hradneˇ v pracı´ch slovensky´ch badatelu˚, pak
spocˇ´ıva´ v tezi, zˇe Slova´ci se ve Vojvodoveˇ zformovali
do sve´bytne´ho spolecˇenstvı´ spoluurcˇujı´cı´ho chod a ra´z
obce (ktera´ se tak do jiste´ mı´ry stala obcı´ slovenskou),
resp. ve tvrzenı´, zˇe „v kazˇdej z ty´chto obcı´ [tj. Mrtvica,
Gorna Mitropolija, Brasˇljanica a Vojvodovo – MJ] boli
Slova´ci su´stredenı´ v osobotneˇj cˇasti v blı´zkosti svojich
kostolov a sˇkoˆl, ktore´ spolu s obydliami nasˇich krajanov
vtla´cˇali ty´mto . . . dedina´m vy´razneˇ slovensky´ ra´z“ (Botı´k
1994: 6, kurzı´va MJ). Tento prˇ´ıstup pak v principu vesˇkere´
deˇnı´ v uvedeny´ch obcı´ch (Vojvodovo nevyjı´maje) traktuje
Obra´zek 1.
Cˇeskoslovensky´ du˚m T. G. Masaryka (Botı´k 1994: 39)
Od samotne´ho zalozˇenı´ obce v roce 1900 zˇilo
ve Vojvodoveˇ vı´ce etnicky´ch, resp. konfesijnı´ch skupin,
prˇicˇemzˇ beˇhem cele´ jeho existence v neˇm meˇli dominantnı´
postavenı´ Cˇesˇi. Strucˇny´ statisticky´ prˇehled slozˇenı´ vojvodovske´ho obyvatelstva ukazuje na´sledujı´cı´ tabulka.2
1 Jak tomu bylo jistou dobu ostatne
ˇ i ve sˇkola´ch „slovensky´ch“ v Mrtvici, Gorne Mitropoliji a Brasˇljanici, nebot’ „spocˇiatku boli do Bulharska
vysielanı´ preva´zˇne ucˇitelia cˇeskej na´rodnosti, a to aj napriek tomu,
zˇe mali ucˇit’ deti slovensky´ch krajanov.“ (Botı´k 1994: 40). Nemluveˇ
tedy o skutecˇnosti, zˇe prˇed zalozˇenı´m cˇeskoslovensky´ch mensˇinovy´ch
sˇkol pu˚sobili v uvedeny´ch slovensky´ch krajansky´ch obcı´ch jako ucˇitele´
evangelicˇtı´ kneˇzˇ´ı, kterˇ´ı k vy´uce „vyuzˇ´ıvali na´bozˇenske´ knihy pı´sane´
. . . v biblickej cˇesˇtine“ (Ibidem: 40; kurziva MJ).
2 tabulky je prˇevzato z Budilova
´ 2010, za jejı´ poskytnutı´ autor deˇkuje.
212
Rok
19051
19101
19201
19281
19322
1934a1
1934b2
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Celkem
416
409
616
695
798
821
Cˇesˇi
210
224
440
476
485
527
536
Slova´ci
109
86
102
74
91
104
86
Bulharˇi
52
56
45
127
127
148
186
Srbove´
55
43
29
-
Jinı´
17
6
3
13
10
Tabulka I
STATISTICKY´ PRˇEHLED SLOZˇENI´ VOJVODOVSKE´HO OBYVATELSTVA.
1 Pencˇev 2006: 95. 2 Folprecht 1937: 41.
Jak vidno, je platnost teze, zˇe „vo viacetnickom Vojvodove Slova´ci svojim pocˇtom zaujali azˇ druhu´ priecˇku“
(Botı´k 2005: 333 ) cˇasoveˇ omezena, a to konkre´tneˇ rokem
1922, kdy se vı´ce nezˇ 40 osob, Slova´ku˚, odsteˇhovalo
z Vojvodova do Miloslavi na Velke´m Zˇitne´m ostroveˇ (Michalko 1936: 68). Vı´ce nezˇ polovinu periody od zalozˇenı´
obce do roku 1948/1950, kdy se naprosta´ prˇevaha vojvodovsky´ch Cˇechu˚ a Slova´ku˚ z obce vysteˇhovala do CˇSR,
tedy Slova´ci ve Vojvodovu zaujı´mali co do pocˇtu prˇ´ıcˇku
nikoli druhou, ale trˇetı´ – za vojvodovsky´mi Bulhary. Prezentovat tedy Vojvodovo jako „obec Cˇechu˚ a Slova´ku˚“ je
tak historicky spı´sˇe neprˇimeˇrˇene´, prˇicˇemzˇ za adekva´tneˇjsˇ´ı
by bylo podle vsˇeho mozˇne´ povazˇovat spı´sˇe formulaci
„Vojvodovo – obec Cˇechu˚ a Bulharu˚“. Prˇinejmensˇ´ım ve
srovna´nı´ s ambicemi slovensky´ch badatelu˚ je prˇitom nejen
zajı´mave´, ale take´ symptomaticke´, zˇe vojvodovsˇtı´ Bulharˇi
v letech 1900–1950 nikdy neprojevovali tendence cˇi aspirace povazˇovat Vojvodovo za svou obec, naopak – pra´veˇ
vojvodovsˇtı´ Bulharˇi byli (a jsou) du˚sledny´mi zasta´nci teze,
zˇe Vojvodovo byla obec cˇeska´4 , cozˇ je mj. perspektiva,
v jake´ je Vojvodovo jak v regiona´lnı´m(srov. Cenkova
2008), tak i obecne´m bulharske´m (srov. Pencˇev 2008)
kontextu cha´pa´no i dnes. Pra´veˇ vojvodovsˇtı´ Bulharˇi tak
jsou, jak statisticky´m pocˇtem, tak na´zoroveˇ, vy´znamny´m
korektivem nasˇich una´hleny´ch a zkresleny´ch soudu˚. Aby
ovsˇem nedosˇlo k omylu, je nutne´ ucˇinit doplnˇujı´cı´ pozna´mku – jak jsme jizˇ uvedli, patrˇ´ı mezi osoby propagujı´cı´
„slovenskost“ Vojvodova pouze autorˇi slovensˇtı´, nejedna´
se vsˇak o Slova´ky vojvodovske´, ani jejich potomky; dotycˇnı´
tedy nejsou cˇleny (ex)vojvodovske´ho spolecˇenstvı´, ale
jedna´ se o osoby vu˚cˇi obyvatelu˚m Vojvodova externı´, jejichzˇ vazba na danou obec nema´ charakter roda´cke´ho typu,
ale je povahy akademicke´. Nakonec je trˇeba te´zˇ doplnit,
zˇe uvedeny´ prˇ´ıstup k Vojvodovu je – a to i ze strany
slovensky´ch autoru˚ – vcelku neda´vne´ novum, prˇicˇemzˇ
je dolozˇitelne´, zˇe neˇkdejsˇ´ı akte´rˇi videˇli veˇci zcela jinak.
Tak naprˇ´ıklad dobovy´ pozorovatel Josef Rusko, prvnı´
3 Abychom byli spravedlivı´ je trˇeba uve
´ st, zˇe i prˇes tuto a dalsˇ´ı
obecne´ teze uvedene´ho typu dany´ autor zmeˇnu pocˇetnı´ho rozlozˇenı´ odpovı´dajı´cı´ch skupin zpu˚sobenou odchodem znacˇne´ cˇa´sti vojvodovsky´ch
Slova´ku˚ v textu zminˇuje, trˇebazˇe ji chybneˇ situuje do let trˇica´ty´ch (Botı´k
2005: 34).
4 V pocˇa
´ tecˇnı´m obdobı´ existence vsi bylo ovsˇem Vojvodovo nazy´va´nı´
„bana´tska´ obec“ (banatsko selo) a jejı´ obyvatele´ bana´tcˇani, a to pra´veˇ
dı´ky vojvodovsky´m Cˇechu˚m, kterˇ´ı do Bulharksa prˇisˇli z cˇeske´ obce Svata´
Helena nacha´zejı´cı´ se v (dnes rumunske´ cˇa´sti) Bana´tu (viz naprˇ. Mı´cˇan
1934: 107–108, pozn. pod cˇarou cˇ. 154).
slovensky´ ucˇitel v Brasˇljanici, v kapitole Slovenske´ kolonie v Bulharsku publikovane´ v reprezentativnı´ Jubilejnı´
rocˇence cˇeskoslovenske´ kolonie v Bulharsku pı´sˇe: „Slovenskı´ kolonisti oby´vaju´ tri obce v blı´zkosti Plevna: Gornu´
Mitropolju, Mrtvicu a Brasˇljanicu.“ (Rusko 1929: 212)
Ve vztahu k diskusi o vojvodovsky´ch Slova´cı´ch je
prˇitom velice instruktivnı´ podı´vat se na prˇ´ıbeˇh slovensˇtiny
ve vojvodovske´ historii. Trˇebazˇe o nejstarsˇ´ım obdobı´
nema´me zpra´v, lze mı´t za jiste´, zˇe Slova´ci tehdy mluvili
slovensky jak doma, tak i na verˇejnosti. Tato situace se
v pru˚beˇhu cˇasu meˇnila, a to azˇ do polohy, kdy mladsˇ´ı
Slova´ci zacˇ´ınali na verˇejnosti hovorˇit cˇ´ım da´le tı´m cˇasteˇji
cˇesky a slovensˇtina zu˚sta´vala omezena na sfe´ru doma´cı´.
Prˇ´ıznacˇna´ je pro tuto situaci vzpomı´nka Sˇteˇpa´na Hru˚zy
(nar. 1918), ktery´ uva´dı´, zˇe „na ulici mluvili vsˇichni
Slova´ci cˇesky,“ a doda´va´: „My jsme je ani nepovazˇovali
za Slova´ky.“ Patrneˇ jak dı´ky uvedene´mu odchodu znacˇne´
cˇa´sti slovensky´ch rodin, tak i dı´ky vy´meˇneˇ generacı´,
dospeˇla nakonec situace do bodu, kdy slovensˇtina z Vojvodova v za´sadeˇ u´plneˇ vymizela. Kdy se tak stalo definitivneˇ,
teˇzˇko soudit, ovsˇem naprˇ´ıklad Josef Pitra, narozeny´ ve
Vojvodoveˇ roku 1936 jizˇ uva´dı´, zˇe „nepamatuje, zˇe by
tam [tj. ve Vojvodoveˇ] neˇkdo mluvil slovensky.“ Prˇi prvnı´
autoroveˇ na´vsˇteˇveˇ Vojvodova v zimeˇ 1997 jizˇ ve Vojvodoveˇ slovensky s jistotou nikdo neumeˇl, trˇebazˇe tehdy
v obci jesˇteˇ zˇili potomci slovensky´ch rodicˇu˚: dotycˇnı´ sice
uva´deˇli, zˇe jejich rodicˇe slovensky hovorˇili, sami vsˇak
ze slovensˇtiny doka´zali rekonstruovat jen neˇkolik ma´lo
slov a paremiı´, zato vsˇak – stejneˇ jako cela´ rˇada starsˇ´ıch
Bulharu˚ – hovorˇili naprosto perfektnı´ cˇesˇtinou (obdobna´ je
prˇitom i situace potomku˚ vojvodovsky´ch Slova´ku˚ v CˇR).
Pokud prˇ´ıpad vojvodovsky´ch Slova´ku˚ shrneme, mu˚zˇeme
zakoncˇit tezı´, zˇe v jejich prˇ´ıpadeˇ dosˇlo k procesu v principu plne´ (nejen?) jazykove´ asimilace.
Dobovı´ autorˇi oznacˇovali Vojvodovo za „cˇeskou vesnicˇku“ (Findeis 1929: 220), modernı´ bulharsˇtı´ badatele´
pak jako „cˇeskou etnodiasporu“ (Pencˇev 2006: 91), vzhledem k vy´sˇe uvedene´mu exkurzu do problematiky skupin
oby´vajı´cı´ch tuto obec se zda´, zˇe na tomto pojetı´ dane´
obce nenı´ trˇeba nic meˇnit. Vojvodovo bylo, a odhle´dnemeli od relativneˇ neda´vny´ch a historicky neprˇimeˇrˇeny´ch
interpretacı´ neˇkolika slovesny´ch badatelu˚, take´ (vzhledem
k dane´mu obdobı´) zu˚sta´va´ cˇeskou vesnicı´. Jisty´ dluh
vsˇak patrneˇ vyrovnat trˇeba prˇeci jen je, a to dluh vu˚cˇi
doposud nepra´vem opomı´jeny´m a prˇehlı´zˇeny´m vojvodovsky´m Bulharu˚m. Na´sledujı´cı´ stra´nky nemajı´ ambici by´t
vycˇerpa´vajı´cı´m pojedna´nı´m o te´to pozoruhodne´ skupineˇ
vojvodovsky´ch Bulharu˚, nakonec – danou skupinu coby
badatelske´ te´ma jsme sotva objevili; veˇnovat se tedy budeme mnohem omezeneˇjsˇ´ı ota´zce vztahu vojvodovsky´ch
Bulharu˚ a Cˇechu˚, jak beˇhem jejich souzˇitı´ v obci, tak
i po vysteˇhova´nı´ vojvodovsky´ch Cˇechu˚ do CˇSR po druhe´
sveˇtove´ va´lce, jakozˇ i ota´zce odpovı´dajı´cı´ch identit teˇchto
skupin.
MAREK JAKOUBEK: O VOJVODOVSKY´CH BULHARECH
VOJVODOVSˇTI´ CˇESˇI A BULHARˇI
Vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi a Bulharˇi sice oby´vali jednu obec5
a obecneˇ si byli dobry´mi sousedy, jednotne´ spolecˇenstvı´
ovsˇem neprˇedstavovali. Velice vy´stizˇneˇ popisuje vztah
uvedeny´ch dvou skupin v ra´mci obce vojvodovsky´ Bulhar Tosˇko Metodiev Stancˇev (nar. 1920) ve sve´ „Kra´tke´
biografii“ (Stancˇev 2007; zvy´razneˇnı´ MJ):
. . . S cˇeskou mla´dezˇ´ı jsme spolecˇneˇ chodili do
bulharske´ sˇkoly, ktera´ byla povinna´ i pro neˇ,
cozˇ na´s jesˇteˇ vı´ce sblizˇovalo . . . a naucˇili jsme
se jejich jazyk. Po vyucˇova´nı´ jsme se setka´vali
u rˇeky Skety, ve ktere´ jsme se beˇhem teply´ch
letnı´ch dnu˚ koupali . . . Ovsˇem i prˇes nasˇe dobre´
vztahy a nasˇe velke´ prˇa´nı´ sta´t se jejich prˇa´teli
se na´m [Cˇesˇi] mlcˇky vyhy´bali, v cˇemzˇ je mozˇna´
podporovalo jejich na´bozˇenstvı´, jemuzˇ velice
veˇrˇili, zatı´mco my jsme do kostela nechodili.
I prˇesto vsˇak byly nasˇe vztahy dobre´ . . . acˇkoli
vzˇdy zde byl vy´razny´ rozdı´l a hranice. . .
Obdobnou vy´poveˇd’ o dane´ situaci, tentokra´t popisovane´
vojvodovskou Cˇesˇkou, nalezneme take´ v archivnı´ch tere´nnı´ch za´piscı´ch Vladimira Pencˇeva (AIF, str. 4–5):
VP.6 – . . . existovala neˇjaka´ ostra´ hranice ve
smyslu „my jsme Cˇesˇi, vy jste Bulharˇi?“
AS.7 – Ano, tak to bylo.
VP. – Poma´hali si navza´jem Cˇesˇi a Bulharˇi,
anebo si Cˇesˇi zˇili mezi svy´mi a Bulharˇi take´
tak?
AS. – Zˇili si pro sebe, ale ve vza´jemne´ shodeˇ,
beze ha´dek a sporu˚, navza´jem si poma´hali. Jinak
si ale Bulharˇi hledeˇli sve´ho a Cˇesˇi zase sve´ho.
Nasˇi [tj. Cˇesˇi – MJ] byli velice religio´znı´, to
zpu˚sobovalo nejveˇtsˇ´ı rozdı´ly.
Cˇesˇi a Bulharˇi tedy ve Vojvodovu zˇili ve v za´sadeˇ bezkonfliktnı´m souzˇitı´ („moc jsme si rozumeˇli, moc jsme
si poma´hali.“8 /cit. in Pencˇev 2006: 102/) a acˇkoli se
mezi teˇmito dveˇma skupinami nacha´zela jista´ hranice,
obeˇ skupiny se navza´jem dı´ky blı´zkosti a letite´mu souzˇitı´
v rˇadeˇ ohledu˚ ovlivnˇovaly. Analy´za tohoto ovlivnˇova´nı´
nenı´ prˇedmeˇtem te´to studie, zmı´nı´m tedy pouze jeden
aspekt, ktery´ se uka´zal jako klı´cˇovy´ pra´veˇ pro vojvodovske´
Bulhary, a to v okamzˇiku, kdy v letech 1948–1950 vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi (azˇ na pocˇtem nepatrne´ vy´jimky) Vojvodovo
opustili. Po opusˇteˇnı´ Vojvodova Cˇechy byla totizˇ obec
Vojvodovo v ra´mci vla´dou rˇ´ızene´ho procesu dosı´dlena
Bulhary, a to z obcı´ Gorno a Dolno Ujno v kjustendilske´m
okrese (v roce1950) a vsi Belica na ichtimansku (v roce
1952).9 Vzhledem k regionu pu˚vodu byli – a dodnes
5 Vojvodovsˇtı´ C
ˇ esˇi, prˇitom Vojvodovo „vzˇdy povazˇovali za obec cˇeskou, slovy nasˇ´ı informa´torky: ´S Bulharama my jsme nemeˇli nic, to byla
nasˇe vesnice, cˇeska´.´“ (Informa´torka Sˇ. V., nar. 1920; Dolnı´ Dunajovice,
10. 11. 2009.); (Budilova´ 2010: 109).
6 Vladimir Pencˇev.
7 Anka Stancˇeva, roz. Dvorska
´.
8 Za
´ pis z vy´zkumu V. Pencˇeva z ledna 1996 (informa´torˇi – M. Postalkova, T. Stancˇev).
9 Necov hovorˇ´ı o 80–90 rodina
´ ch (Necov 2006: 69).
213
prˇ´ılezˇitostneˇ jsou10 – prˇ´ıslusˇnı´ci teˇchto dosı´dlenecky´ch
rodin nazy´va´ni „horale´“ (planinci).
Dokud zˇili ve Vojvodovu Cˇesˇi, byli bulharsˇtı´ obyvatele´ obce povazˇova´ni (a sami se take´ ve srovna´nı´ s Cˇechy
povazˇovali11 ) za skupinu – jak dnes rˇ´ıkajı´ – „s nizˇsˇ´ı
kulturou“ (starsˇ´ı texty hovorˇ´ı o „dusˇevnı´ prˇevaze“12 ). Naopak Cˇesˇi byli Bulhary „pojı´ma´ni . . . jako prˇ´ıklad“ (Pencˇev
2006: 103). Vyzveda´va´nı´ Cˇechu˚ a jejich „kultury“ je dokonce dodnes soucˇa´stı´ polomyticke´ho vysveˇtlenı´ zalozˇenı´
obce, k neˇmuzˇ podle dane´ho vy´kladu dosˇlo „na pozva´nı´
cara Ferdinanda, ktery´ Cˇechy pozval, aby uka´zali Bulharu˚m, jak se hospodarˇ´ı “. V regiona´lnı´ch souvislostech pak
bulharsky´ etnolog Vldimir Pencˇev hovorˇ´ı shodneˇ o „civilizacˇnı´ u´loze“ vojvodovsky´ch Cˇechu˚ (Pencˇev 2006: 102).
Trˇebazˇe tedy ve Vojvodovu zˇili jak Cˇesˇi, tak i Bulharˇi, ra´z
obce urcˇovali Cˇesˇi a pra´veˇ dı´ky nim byla obec povazˇova´na
sˇiroko daleko za vy´stavnı´ a vzorovou (selo za obrazec),
resp. slovy jizˇ citovane´ho Tosˇko Stancˇeva, „za jednu
z nejhezcˇ´ıch vesnic v Bulharsku“. Klasicky´m vy´razem
tohoto vnı´ma´nı´ Vojvodova je take´ dodnes cˇasto zminˇova´na
prˇ´ıhoda, k nı´zˇ dosˇlo prˇi na´vsˇteˇveˇ bulharske´ho ministra
vnitra v obci, kdy tento pronesl, zˇe by byl ra´d, kdyby
v Bulharsku bylo alesponˇ deset takovy´ch vesnic, jako je
Vojvodovo (Michalko 1936: 54).
PO ODCHODU CˇECHU˚. . .
Uvedeny´ stav Vojvodova coby vzorove´ vsi trval do odsteˇhova´nı´ Cˇechu˚, resp. do osı´dlenı´ Vojvodova Bulhary
z kjustendilska a ichtimanska. Tehdy se totizˇ najednou
uka´zalo, zˇe do te´ doby ve srovna´nı´ s vojvodovsky´mi Cˇechy „kulturneˇ deficientnı´ “ bulharsˇtı´ obyvatele´ obce zaujali
pozici uvolneˇnou Cˇechy a zacˇali povazˇovat za skupinu
s „nizˇsˇ´ı kulturou“ noveˇ prˇ´ıchozı´ kjustendilcˇany a ichtimancˇany. Zˇe jejich pozice byla do znacˇne´ mı´ry zaprˇ´ıcˇineˇna
vlivem vojvodovsky´ch Cˇechu˚ je zrˇejme´ a dotycˇnı´ to (ra´di)
uzna´vajı´.
Jak proto, zˇe vojvodovsˇtı´ Bulharˇi – by´valı´ sousede´
vojvodovsky´ch Cˇechu˚ – se po prˇisteˇhova´nı´ kjustendilcˇanu˚
a ichtimancˇanu˚ ocitli v mensˇineˇ, tak i proto, zˇe jesˇteˇ i za
prˇ´ıtomnosti Cˇechu˚ to byli pra´veˇ Cˇesˇi, kdo drzˇel „lat’ku“
obce v one´ uka´zkove´ pozici, nedoka´zalo Vojvodovo (resp.
jeho bulharsˇtı´ obyvatele´) po odchodu Cˇechu˚ svou prestizˇnı´
pozici uka´zkove´ obce jizˇ udrzˇet. Co se naprˇ´ıklad u´padku
vzhledu obce po odchodu Cˇechu˚ ty´cˇe, zaznamena´va´ situaci vojvodovsky´ letopisec – a (od roku 1928) soused
vojvodovsky´ch Cˇechu˚ – Neco Petkov Necov. V dane´m
kontextu je prˇitom prˇ´ıznacˇne´, zˇe u´padek obce da´va´ Necov
do souvislosti pra´veˇ s novy´mi vojvodovsky´mi obyvateli. . .
Snad je dnes jesˇteˇ brzy na hodnocenı´ prˇisteˇhovalcu˚ z roku 1950 i teˇch poslednı´ch z roku
1952 stran udrzˇova´nı´ cˇistoty a kra´sy domu˚. Jak
10 Viz versˇ „Ba
´ natcˇane´ [tj. Cˇesˇi – pozn. MJ] jsou jizˇ minulostı´ / horaly
dnes tva´ zemeˇ hostı´“ ba´sneˇ Vojvodovo slozˇene´ k oslava´m 100 let zalozˇenı´
te´to obce (Jakoubek et al. 2006: 121).
11 „C
ˇ esˇi meˇli vysˇsˇ´ı kulturu“ (Stancˇev 2007).
12 Ke komplexnı´mu pohledu bulharsky
´ch obyvatel Vojvodova na sve´
cˇeske´ sousedy, viz Jakoubek 2010.
214
ANTROPOWEBZIN 3/2010
jsme jizˇ uvedli, skoro vsˇechny domy jsou dnes
obydleny trvale, ale jen ma´lo z nich ma´ vzhled
takovy´, jaky´ meˇly, kdyzˇ je oby´vali Cˇesˇi. Hodneˇ
domu˚ ma´ od desˇt’u˚ a veˇtru˚ opry´skane´ steˇny,
tasˇky na strˇecha´ch jsou vypadane´ a pola´mane´,
obzvla´sˇteˇ na zı´dka´ch. . . . Drˇ´ıve se ulicˇnı´ zı´dky
barvily a bı´lily, ale dnes se s tı´m setka´va´me
jen zrˇ´ıdka. Nedodrzˇuje se ani spra´vna´ vy´sadba
aka´tovy´ch a morusˇovy´ch stromku˚ na ulicı´ch,
nebot’ k cˇemu je vysazovat, kdyzˇ, jak se rˇ´ıka´,
„z toho nic nema´m“. Navı´c zejme´na neˇkterˇ´ı
z poslednı´ch prˇisteˇhovalcu˚ si prˇivezli kozy, ktere´
nicˇ´ı na ulicı´ch i v zahrada´ch vesˇkerou zelenˇ, na
kterou prˇijdou. To jsou za´kladnı´ prˇ´ıcˇiny, ktere´
od za´kladu˚ promeˇnily vneˇjsˇ´ı vzhled nasˇ´ı vesnice.
(Necov 2006: 75; kurzı´va MJ)
Nema´me zde prostor k tomu, veˇnovat se cely´m deˇjina´m
Vojvodova po roce 1950. Pro nasˇe u´cˇely postacˇ´ı uve´st, zˇe
prˇedstavoval-li ve vztahu k celku obce a jejı´mu fungova´nı´
odchod Cˇechu˚ zmeˇnu k horsˇ´ımu, znamenaly zmeˇny na´sledujı´cı´ po roce 1989 naprostou katastrofu, zpu˚sobenou
prˇedevsˇ´ım uzavrˇenı´m tova´rny na celulo´zu u obce Mizija
(drˇ´ıve Bukjovci), ve ktere´ pracovala naprosta´ prˇevaha obyvatel Vojvodova. Patrneˇ nejvy´razneˇji prˇitom tento propad
pocit’ujı´ pra´veˇ starˇ´ı obyvatele´ vojvodova – pameˇtnı´ci jeho
„cˇeske´“ e´ry. V souvislostech nasˇeho vy´kladu je prˇitom
nesmı´rneˇ zajı´mave´, zˇe porevolucˇnı´ propad je v jejich
vypra´veˇnı´ch kontrastova´n nikoli s dobou teˇsneˇ prˇedrevolucˇnı´, resp. se „socialisticky´m“ obdobı´m, ale velice cˇasto
pra´veˇ azˇ s obdobı´m prˇed odchodem Cˇechu˚. Dobry´ prˇ´ıklad
takove´ praxe prˇedstavuje naprˇ´ıklad esej „Vojvodovo“13
Rajny Dimitrovy Janevy (nar. 1936):
Vojvodovo
Je to da´vno co nasˇe vesnice Vojvodovo by´vala
ra´jem. Bara´ky z dusane´ hlı´ny, ale obı´lene´ va´pnem, ulice cˇiste´ a zametene´, dvorky zametene´ a
uklı´zene´. Na ulicı´ch byly vysa´zene´ v dvojrˇadech
aka´ty a lı´py. Kdyzˇ rozkvetly, vsˇude to peˇkneˇ
voneˇlo.
O sobota´ch a nedeˇlı´ch se od ra´na varˇilo, protozˇe v nedeˇli se od 10:30 a od 14:00 chodilo do
kostelu˚. Mla´dezˇ pak chodila na na´drazˇ´ı, cˇekalo
se na vlaky, procha´zelo.
Okolo vesnice byl les, v nedeˇlı´ se tam scha´zela
mla´dezˇ z Krusˇovice14 a Vojvodova. Louky byly
posete´ bylinami a kveˇty, rostly dlouholete´ duby,
hra´vala hudba.
Kolem vesnice tekla rˇeka Sketa, voda byla
pru˚zracˇneˇ cˇista´, bylo videˇt dno, tam jsme se
chodili koupat.
Kdyzˇ se sklı´zelo konopı´, lide´ ho nama´cˇeli do
rˇeky, vyprali a pak susˇili.
13 Esej vznikla na za
´ kladeˇ doma´cı´ho u´kolu vnucˇky R. Janevy, jehozˇ
zada´nı´m bylo zaznamenat vypra´veˇnı´ prarodicˇu˚ na libovolne´ te´ma.
14 Sousednı´ obec, vzda
´ lena´ od Vojvodova 2 km.
Vysˇli-li jsme nad lomem a podı´vali se smeˇrem
k vesnici, videˇli jsme cˇervene´ strˇechy beˇlostny´ch
domu˚ a kolem nich zelenajı´cı´ se stromy.
Tento ra´j byl prˇed mnoha le´ty. Ted’ je rˇeka sˇpinava´, jsou tam naha´zena´ mrtva´ zvı´rˇata, plastove´
la´hve.
Ulice jsou sˇpinave´, zarostle´ tra´vou, zˇe se mı´sty
neda´ projı´t, neˇkde se nezametajı´.
Bara´ky jsou zpustle´, opusˇteˇne´, bez lidı´. Lesy
jsou vyka´cene´, mla´dezˇ se nema´ kde scha´zet.
Z lesu˚ zu˚stalo jen pa´r letity´ch dubu˚.
Kolem vesnice se vyhazujı´ odpadky. Vesnice
je dokola zavalena´ odpadky.
Ve vesnici zu˚stali jen starsˇ´ı lide´. Mladı´ jezdı´
do ciziny a do meˇst sha´neˇt pra´ci.
Zrusˇili na´m vlaky, rozkradla se trat’. Ted’ se
musı´me dopravovat konˇmi a osli jako india´ni.
Nema´me spojenı´ s neˇktery´mi meˇsty a vesnicemi, nejezdı´ ani autobusy.
Tak je to je ted’ u na´s ve Vojvodovu.15
Podı´va´me-li se na dany´ text blı´zˇe, je zrˇejme´, zˇe kontrastnı´
opozici vu˚cˇi soucˇasne´ dobeˇ v neˇm prˇedstavuje Vojvodovo
v dobeˇ, kdyzˇ v neˇm jesˇteˇ zˇili Cˇesˇi. Prˇekvapive´ prˇitom
nenı´ to, zˇe jako definicˇnı´ atributy Vojvodova jsou vybra´ny
aktivity, jejichzˇ pu˚vodci – a u neˇktery´ch z nich (chozenı´ do
kostela, posle´ze k vlaku) take´ jediny´mi performa´tory – byli
Cˇesˇi; co je skutecˇneˇ zajı´mave´ je, zˇe R. Janeva si tyto aktivity, jichzˇ se Bulharˇi neu´cˇastnili, v textu prˇisvojuje (byt’
me´neˇ explicitnı´m neutrem: „chodilo se“, „cˇekalo se“ cˇi
mnozˇny´m „mla´dezˇ chodila“). Je zrˇejme´, zˇe prezentova´no
zde ma´ by´t „jak jsme (my) ve Vojvodoveˇ tenkra´t zˇili“.
Takova´ pozice prˇitom nepostra´da´ jistou mı´ru legitimity –
prˇinejmensˇ´ım v neˇktery´ch ohledech Vojvodovo skutecˇneˇ
prˇedstavovalo vesnicke´ spolecˇenstvı´, byt’ jeho strˇedem
procha´zely cˇasto i vy´razne´ hranice (viz vy´sˇe).
Po prˇ´ıchodu „horalu˚“ vyvstaly ve Vojvodovu mezi
zbyly´mi bulharsky´mi obyvateli a noveˇ prˇ´ıchozı´mi jiste´
tenze pramenı´cı´ z nekompatibility „nizˇsˇ´ı kultury“ kjustendilcˇanu˚ a ichtimancˇanu˚ s dosavadnı´m charakterem Vojvodova („vzorova´ obec“), resp. z toho, zˇe jejich zpu˚soby tento obraz radika´lneˇ a rychle kazily (nebı´lily se
domy, nezametaly se ulice, nevysazovaly se stromy, dobytek a lide´ spali spolecˇneˇ uvnitrˇ domu˚ etc.) a obec –
prˇinejmensˇ´ım vizua´lneˇ – vy´razneˇ cha´trala.16 Tento moment je ve vy´kladu historie Vojvodova v poda´nı´ stary´ch
vojvodovsky´ch obyvatel – Bulharu˚, pamatujı´cı´ch cˇeske´
obdobı´, jednı´m z nejpalcˇiveˇjsˇ´ıch a dodnes bolestny´ch. Je
zrˇejme´, zˇe odsteˇhova´nı´ Cˇechu˚ uzavrˇelo vy´raznou kapitolu
15 Prˇi posuzova
´ nı´ kriticke´ho pohledu R. Janevy na vojvodovskou
soucˇasnost a jejı´ ostre´ kontrastova´nı´ s jeho – v dane´m poda´nı´ bezma´la
idylickou – minulostı´ je patrneˇ trˇeba vzı´t v u´vahu i fakt, zˇe ona kra´sna´
minulost je soucˇasneˇ te´zˇ dobou mla´dı´ R. Janevy. I prˇes tuto skutecˇnost,
jejı´zˇ vliv na recepci situace Vojvodova v odpovı´dajı´cı´ch historicky´ch
obdobı´ch uzna´va´me, je tomu ovsˇem tak, zˇe vykresleny´ rozpor podle
vsˇeho odpovı´da´ rea´lne´mu stavu obce „drˇ´ıve“ a „nynı´“ (tj. jeho rozkveˇtu
prˇed odjezdem Cˇechu˚ a u´padku po roce 1989).
16 Zpra
´ vy o tom dolehly i k cˇesky´m vysteˇhovalcu˚m na jizˇnı´ Moravu:
„Ted’ prej tam prˇisˇli takovı´ lidi. . . , zˇe zˇeleznicˇa´rˇi se krˇ´ızˇili [krˇizˇovali], kde
je ten zlatej na´rod prej, co na´m to sem prej prˇisˇlo“ (Heroldova´ /nedat./).
MAREK JAKOUBEK: O VOJVODOVSKY´CH BULHARECH
vojvodovsky´ch deˇjin, a to – nahlı´zˇeno stary´mi bulharsky´mi pameˇtnı´ky – kapitolu (nej)hezcˇ´ı. Zameˇrˇ´ıme-li se
konkre´tneˇ na pojetı´ vojvodovsky´ch deˇjin uvedene´ skupiny
jeho obyvatel, na´sleduje v jejich narativech po roce 1950
zvla´sˇtnı´ sˇede´ obdobı´ a dalsˇ´ı vy´razny´ zlom prˇicha´zı´ azˇ
s rokem 1989, resp. se zmeˇnami po neˇm, ktere´, jak jsme
jizˇ zmı´nili, prˇinesly Vojvodovu (nahlı´zˇeno optikou stary´ch
vojvodovcˇanu˚) konecˇny´ u´padek. V jedne´ z nejkoncentrovaneˇjsˇ´ıch a ovsˇem take´ nejvy´stizˇneˇjsˇ´ıch podob vyjadrˇuje
dane´ pojetı´ historie Vojvodova autorka vy´sˇe uvedene´ eseje,
vojvodovska´ rodacˇka, Rajna Dimitrova Janeva: „Byl to ra´j,
dnes je to peklo“ („Besˇe raj, sega e ad“).
CˇESˇI? BULHARˇI? METODISTE´?
Jednou ze za´sadnı´ch studie V. Pencˇeva Po serpentina´ch
sebepozna´nı´ a pozna´nı´ toho druhe´ho (Pencˇev 2009), jakozˇ i me´ho komenta´rˇe prˇipojene´ho k prˇekladu te´to stati
(Jakoubek 2009) bylo, zda vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi existujı´ jako
zvla´sˇtnı´ spolecˇenstvı´. Na tuto ota´zku jsem – v protikladu
k Pencˇevovi – odpoveˇdeˇl kladneˇ a pro tuto pozici snesl
rˇadu du˚vodu˚. Jaka´ by ovsˇem byla odpoveˇd’ v prˇ´ıpadeˇ vojvodovsky´ch Bulharu˚, pameˇtnı´ku˚ cˇeske´ho osı´dlenı´? Z vy´sˇe
uvedene´ho vyply´va´, zˇe jednı´m ze za´sadnı´ch momentu˚
ovlivnˇujı´cı´ch identitu osob na´lezˇejı´cı´ch k te´to skupineˇ ve
smyslu jejich vymezenı´ se vu˚cˇi obecne´ bulharske´ populaci
nebylo samotne´ souzˇitı´ s Cˇechy v dobeˇ trva´nı´ tohoto
souzˇitı´ (prˇinejmensˇ´ım o takove´m vlivu nema´me doklady),
ale procesy, k nimzˇ dosˇlo pote´, co Cˇesˇi Vojvodovo opustili,
zejme´na pak do jiste´ mı´ry konfliktnı´ setka´nı´ s novy´mi
obyvateli obce – Bulhary z kjustendilska a ichtimanska.
Ke zformova´nı´ bulharsky´ch obyvatel Vojvodova – soucˇasnı´ku˚ cˇeske´ho osı´dlenı´ te´to obce – do podoby sve´bytne´ho
spolecˇenstvı´ ovsˇem nikdy nedosˇlo. Jednı´m z hlavnı´ch faktoru˚ prˇitom byl patrneˇ jejich maly´ pocˇet, nedosahujı´cı´ ani
dvou set osob (viz vy´sˇe).17 Videˇli jsme vsˇak, zˇe alesponˇ
u neˇktery´ch z teˇchto osob (v dane´m prˇ´ıpadeˇ u R. Janevy)
k identifikaci se zvla´sˇtnı´m – od obecne´ bulharske´ populace
odlisˇny´m – spolecˇenstvı´m a deklaraci odpovı´dajı´cı´ prˇina´lezˇitosti docha´zı´; kromobycˇejneˇ zajı´mave´ ovsˇem je, zˇe
dany´m spolecˇenstvı´m v tomto prˇ´ıpadeˇ jsou – vojvodovsˇtı´
Cˇesˇi. Neme´neˇ signifikantnı´ vsˇak je, zˇe k uvedene´ identifikaci docha´zı´ pouze zpeˇtneˇ a ve vzpomı´nka´ch (je te´meˇrˇ
jiste´, zˇe v dobeˇ souzˇitı´ Cˇechu˚ a Bulharu˚ ve Vojvodoveˇ
odpovı´dajı´cı´ prˇ´ıslusˇnost autorka dany´ch tezı´ nedeklarovala
a tato jı´ take´ nebyla dostupna´). Nutno ovsˇem doplnit, zˇe
tento identita´rnı´ retrokonstruktivnı´ krok je mezi teˇmi, jichzˇ
by se potencia´lneˇ mohl ty´kat, vı´ceme´neˇ jen osobnı´ za´lezˇitostı´ urcˇity´ch jedincu˚, nikoli obecny´m trendem – videˇli
jsme naprˇ´ıklad, zˇe jiny´ bulharsky´ vovodovcˇan, pameˇtnı´k
jeho cˇeske´ periody, Tosˇko Stancˇev, prˇina´lezˇitost ke komuniteˇ vojvodovsky´ch Cˇechu˚ v minulosti popı´ra´, a dokladuje
naopak oddeˇlenost vojvodovsky´ch Cˇechu˚ a Bulharu˚, a
existenci pomeˇrneˇ vy´razne´ hranice mezi teˇmito skupinami.
Obeˇ verze – a jim odpovı´dajı´cı´ identity – prˇitom, jak
jsme si uka´zali, byly jizˇ i pı´semneˇ (trˇebazˇe doposud nikoli
17 Roku 1949 pak Vojvodovo oby
´valo 110 rodin cˇesky´ch, 35 bulharsky´ch a 23 slovensky´ch (informa´tor Sˇ. Hru˚za, nar. 1918).
215
publikacˇneˇ) fixova´ny; zda jedna z nich prˇ´ıpadneˇ zı´ska´ nad
druhou vrch, uka´zˇe patrneˇ teprve cˇas. Toho prˇitom mnoho
nezby´va´: protozˇe bulharsˇtı´ obyvatele´ Vojvodova – soucˇasnı´ci existence komunity vojvodovsky´ch Cˇechu˚ – se nikdy
ve zvla´sˇtnı´ spolecˇenstvı´ nezformovali, a nemohli tedy
prˇeda´vat odpovı´dajı´cı´ sdı´lenou identitu dalsˇ´ım generacı´m,
hovorˇ´ıme v dane´m prˇ´ıpadeˇ v za´sadeˇ pouze o jednotlivy´ch
osoba´ch (trˇebazˇe pomeˇrneˇ u´zce spojeny´ch spolecˇny´mi
osudy), jejichzˇ veˇk se – nebot’ definicˇnı´ podmı´nkou prˇina´lezˇitosti k te´to skupineˇ je souzˇitı´ s vojvodovsky´mi Cˇechy
prˇed rokem 1950 – pohybuje zhruba okolo sedmdesa´ti let
a vy´sˇe; jejich pocˇet prˇitom jizˇ dnes nedosahuje ani jedne´
desı´tky.
Nezˇ na´sˇ vy´klad o vojvodovsky´ch spolecˇenstvı´ch
a skupinovy´ch identita´ch ve Vojvodovu zakoncˇ´ıme, musı´me se zmı´nit jesˇteˇ o jednom specificke´m spolecˇenstvı´,
o neˇmzˇ jsme doposud nehovorˇili, a jehozˇ cˇleny jsou
dnes – trˇebazˇe jeho pocˇa´tky jsou spjaty s vojvodovsky´mi
Cˇechy – pra´veˇ vojvodovsˇtı´ Bulharˇi. Jedna´ se o spolecˇenstvı´ cˇlenu˚ a prˇ´ıznivcu˚ mı´stnı´ho sboru metodisticke´
cı´rkve. Po odchodu Cˇechu˚ z Vojvodova se organizace
mı´stnı´ho sboru rozpadla. Veˇtsˇina jeho cˇlenu˚, jimizˇ byli
do te´ doby vy´hradneˇ Cˇesˇi, odesˇla, kazatel Popov byl – za
u´dajnou proamerickou sˇpiona´zˇ – uveˇzneˇn.18 Zbylı´ Cˇesˇi
(cca 15–20 osob) se jesˇteˇ neˇjaky´ cˇas scha´zeli v jedne´
z mı´stnostı´ metodisticke´ho kostela, ale pote´, co byl roku
1953 kostel promeˇneˇn na sy´pku, shroma´zˇdeˇnı´ ustala. Do
Vojvodova ovsˇem pote´ dlouha´ le´ta dojı´zˇdeˇl syn Simeon
Popova – Bozˇidar, posle´ze te´zˇ metodisticky´ kazatel. Nejuzˇsˇ´ı kontakty prˇitom udrzˇoval se smı´sˇeny´m bulharskocˇesky´m pa´rem Tosˇka a Anky Stancˇevovy´ch.„Anna, rozena´
Dvorska´ (nar. 1926) byla jednou z ma´la Cˇechu˚/Cˇesˇek, kterˇ´ı
Vojvodovo po roce 1950 neopustili.“ Na spolecˇna´ setka´nı´
s B. Popovem, ktera´ meˇla ovsˇem jen civilnı´ charakter a
kromeˇ hovoru jej prova´zel te´zˇ spolecˇny´ zpeˇv, docha´zela ke
Stancˇevovy´m take´ dalsˇ´ı Cˇesˇka – Marja´na Genova (rozena´
Hru˚zova´, nar. 1936). Pra´veˇ ta posle´ze B. Popova poprosila,
aby prˇi setka´nı´ch take´ „procˇetl neˇco z Bible“, na cozˇ
B. Popov (ra´d) prˇistoupil a z neforma´lnı´ch na´vsˇteˇv se
postupneˇ staly pravidelne´ bohosluzˇby, od roku 1987 jizˇ
i oficia´lneˇ povolene´. Vy´razny´ zlom pak nastal po roce
198919 , kdy o metodisticka´ shroma´zˇdeˇnı´ ve Vojvodovu
zacˇalo projevovat cˇ´ım da´l vı´ce jeho obyvatel („uzˇ nemeˇli strach prˇijı´t“). Tento na´ru˚st nakonec roku 1994 vedl
k oficia´lnı´mu zalozˇenı´ a zaregistrova´nı´ mı´stnı´ho metodisticke´ho sboru, filia´lnı´ho sboru plevenske´ farnosti a od roku
1995 k porˇa´da´nı´ pravidelny´ch kazˇdoty´dennı´ch bohosluzˇeb,
prˇicˇemzˇ v pozici pastora nahradil v daleke´m Sˇumenu
bydlı´cı´ho Bozˇidara Popova nejprve Atanas Atanasov a
posle´ze Vladimir Blazˇev. Roku 2004 byla pak dokoncˇena
stavba nove´ho kostela, kam se sbor prˇesunul z doposud
18 Bulhar Simeon Popov byl metodisticky
´m kazatelem ve Vojvodovu
od r. 1937. Po sve´m propusˇteˇnı´ r. 1954 se do Vojvodova jizˇ nesmeˇl vra´tit,
a tak odesˇel do Sˇumenu, pastoracˇnı´ cˇinnost mu byla znovu povolena azˇ
roku 1960.
19 Vy
´nosem Ministerstva vnitra Bulharske´ republiky ze 7. 11. 1990
byla Evangelicka´ metodisticka´ episkopa´lnı´ cı´rkev registrovana´ jako
uznane´ vyzna´nı´.
216
ke shroma´zˇdeˇnı´m a dalsˇ´ım akcı´m pronajı´many´ch prostor
klubu du˚chodcu˚. V te´to dobeˇ jizˇ sbor cˇ´ıtal bezma´la 100
cˇlenu˚ a 25 sympatizantu˚.20 Bez zajı´mavosti te´zˇ nenı´, zˇe
cˇleny sboru nejsou jen obyvatele´ Vojvodova, ale i sousednı´
obce Krusˇovica21 ; za jejich cˇlenstvı´m prˇitom stojı´ Cˇesˇka
Ru˚zˇena Stankulova (roz. Hru˚zova´), ktera´ se do Krusˇovice
vyvdala a po zalozˇenı´ sboru v obci „deˇlala agitaci“.
V roce 2009 jsou, kromeˇ dvou potomku˚ smı´sˇeny´ch pa´ru˚
A. Bosilovy a A. Petrovy, vsˇichni ostatnı´ cˇlenove´ sboru
Bulharˇi.22
Z uvedene´ho vyply´va´, zˇe vojvodovsky´ metodisticky´
sbor je aktua´lnı´m zˇivy´m spolecˇenstvı´m, ktere´ je jak v perspektiveˇ identity, tak i v cele´ rˇadeˇ jiny´ch ohledu˚ specificke´
a od okolnı´ populace odlisˇne´ a vydeˇlene´. V souvislostech
deˇjin Vojvodova a jeho obyvatel je prˇitom jeho existence
v soucˇasne´ podobeˇ (kdy jsou vlastneˇ vsˇichni jeho cˇlenove´
Bulharˇi) nejen velice zajı´mava´, ale te´zˇ bezma´la paradoxnı´.
V obdobı´, kdy ve Vojvodovu poby´vali Cˇesˇi, totizˇ evangelicke´ na´bozˇenstvı´ ve vztahu k cˇeske´ vojvodovske´ komuniteˇ
prˇedstavovalo, rˇecˇeno dikcı´ Vladimira Pencˇeva, etnozachova´vajı´cı´ a etnodiferencujı´cı´ faktor (Pencˇev 2006: 96),
procˇezˇ Pencˇev toto spolecˇenstvı´ oznacˇuje za etnokonfesnı´
(ibidem). To mj. znamenalo, zˇe – jak dokla´da´ Budilova´
– „termı´ny Cˇech‘ a evangelı´k‘ . . . byly v tomto prostrˇedı´
’
’
dlouho cha´pa´ny jako termı´ny v za´sadeˇ totozˇne´ a oznacˇujı´cı´ . . . cˇleny stejne´ho mora´lnı´ho spolecˇenstvı´ “ (Budilova´
2010: 96). Jinak rˇecˇeno – bylo to pra´veˇ evangelicke´
na´bozˇenstvı´, ktere´ spolecˇenstvı´ vojvodovsky´ch Cˇechu˚ definovalo, vymezovalo od okolı´ a tvorˇilo pilı´rˇ identity jeho
cˇlenu˚, a prˇedstavovalo tedy pomeˇrneˇ vy´razny´ boundary
marker dane´ komunity. Situace dnes je, jak jsme naznacˇili
vy´sˇe, vy´razneˇ odlisˇna´, prˇicˇemzˇ jednou z nejvy´razneˇjsˇ´ıch
zmeˇn je patrneˇ skutecˇnost, zˇe evangelicke´ na´bozˇenstvı´
prˇedevsˇ´ım ztratilo etnickou prˇ´ıznakovost. Zatı´mco drˇ´ıve
byla prˇ´ıslusˇnost k protestantske´ cı´rkvi vlastneˇ totozˇna´
s prˇ´ıslusˇnostı´ k cˇeske´ vojvodovske´ komuniteˇ (a jednalo
se tedy o parametr etnodiferencujı´cı´), dnes je tato konfese
„etnicky indiferentnı´ “, nebot’ trˇebazˇe cˇleny jsou v za´sadeˇ
pouze Bulharˇi, nejedna´ se o Bulhary (ani zdaleka) vsˇechny.
Skutecˇnost, zˇe vojvodovsˇtı´ Bulharˇi udrzˇujı´ evangelickou tradici zalozˇenou v obci Cˇechy je pro stare´
(ex)Vojvodovcˇany urcˇity´m prˇekvapenı´m, nebot’ za jejich
pobytu v obci mı´stnı´ Bulharˇi „nikda´ do kostela nechodili,
ani jeden, ani do svojejch23 , ani do nasˇejch . . . azˇ teprv
tej, . . . dyzˇ sme my vodesˇli, tak chytli vı´ru.“24 Prˇ´ıklon
vojvodovsky´ch Bulharu˚ k evangelicke´ vı´rˇe je prˇitom da´va´n
do souvislosti nejen (vcelku samozrˇejmeˇ) s neˇkdejsˇ´ımi
cˇesky´mi obyvateli obce, jejichzˇ prˇ´ıtomnost ve vsi jizˇ
patrˇ´ı minulosti, ale take´ s jejich – trˇebazˇe specificky´m –
soucˇasny´m pu˚sobenı´m: jako by vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi byli ve
20 Tj. osob u
´ cˇastnı´cı´ch se akcı´ sboru ovsˇem neplatı´cı´ch cˇlenske´ prˇ´ıspeˇvky.
21 Jedna
´ se o cca 5 zˇen.
22 V dany
´ch souvislostech je rozdı´l mezi Bulhary – pameˇtnı´ky cˇeske´ho
osı´dlenı´ a ostatnı´mi bezprˇedmeˇtny´.
23 V obci byl (a je) te
´ zˇ pravoslavny´ kostel Sv. Jirˇ´ı, ktery´ vsˇak mı´stnı´mi
Bulhary nebyl (a nenı´) vyuzˇ´ıva´n.
24 Informa
´ torka B. Cˇ. 8. 7. 2010, Mikulov.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
sve´ obci prˇ´ıtomni i po sve´m odchodu, resp. jako by jejich
obec formovala i nada´le sve´ obyvatele v intencı´ch svy´ch
zakladatelu˚ – „jak rˇ´ıkala Elza25 , kdyzˇ mi volala: Va´sˇ duch
’
tady zu˚stal a lidi to prˇemohlo.‘ 26 “
V jiste´m smyslu je prˇitom mozˇne´ rˇ´ıci, zˇe toto spolecˇenstvı´, tvorˇene´ dnes v principu Bulhary, je vlastneˇ spolecˇenstvı´m duchovnı´ch potomku˚ vojvodovsky´ch Cˇechu˚.
Pra´veˇ neetnicka´ sfe´ra vı´ry totizˇ umozˇnila, aby se – pravda,
s jisty´m zpozˇdeˇnı´m, resp. v odlisˇne´ cˇasove´ sekvenci –
Bulharˇi a Cˇesˇi (cozˇ jsou ovsˇem vzhledem k prima´rneˇ
religijnı´mu vymezenı´ odpovı´dajı´cı´ kolektivity kategorie
v za´sadeˇ neprˇimeˇrˇene´) stali cˇleny te´hozˇ spolecˇenstvı´ vymezene´ho sdı´lenou specifickou konfesı´, tentokra´t jizˇ bez
etnicke´ho prˇ´ıvlastku.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] BOTI´K, J. 2005. Cˇesi a Slova´ci v bulharskom Vojvodove, in
Rocˇenka Spolku Slova´kov z Bulharska. Bratislava: Spolok Slova´kov
z Bulharska. 33–38.
´ , L. 2010. Vojvodovo, cˇeska´ vesnice v Bulharsku: prˇ´ı[2] BUDILOVA
buzenstvı´, manzˇelstvı´ a du˚m. Disertacˇnı´ pra´ce na katedrˇe antropologicky´ch a historicky´ch veˇd FF ZCˇU v Plzni (nepubl.).
[3] CENKOVA,
I.
2008.
Na
vojvodovskata
gara.
Tema
9/2008:
83–85.
Prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.temanews.com/index.php?p=tema&iid=194&aid=4914>,
sta´hnuto: 25. 11. 2010.
[4] FINDEIS, J. 1929. Vojvodovo. in Jubilejnı´ Rocˇenka Cˇeskoslovenske´
Kolonie v Bulharsku 1868–1928. Sofia: CˇS du˚m T. G. Masaryka,
220–224.
[5] FOLPRECHT, J. 1937. Cˇeskoslovenske´ sˇkolske´ obce v evropske´m
´ stav zahranicˇnı´.
zahranicˇ´ı. Praha: CˇS. U
´ , I. 1996. Vysteˇhovalectvı´ do jihovy´chodnı´ Evropy.
[6] HEROLDOVA
´ stav pro etnologii a folkloristiku AV CˇR,
Cˇesˇi v cizineˇ 9. Praha: U
67–95.
[7] HROZIENCˇIK, J. 1985. Slova´ci v Bulharsku. Martin: Matica slovenska´.
[8] JAKOUBEK, M., NESˇPOR, Z. a HIRT, T. (eds.) 2006. Neco Petkov
Necov: Deˇjiny Vojvodova, vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku.
Plzenˇ: Studijnı´ a veˇdecka´ knihovna Plzenˇske´ho kraje.
[9] JAKOUBEK, M. 2010. Vojvodovsˇtı´ Cˇesˇi ocˇima svy´ch sousedu˚.
Cˇesky´ lid 97(3): 281–299.
[10] JAKOUBEK, M. 2009. Etnografie (nejen) textua´lnı´ realizace
(dvoj)identity vojvodovsky´ch Cˇechu˚. Acta Fakulty filozoficke´ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni 1/2009: 24–38 (cˇa´st II. studie PENCˇEV, V. /
JAKOUBEK, M. 2009. Vojvodovske´ dublety Acta Fakulty filozoficke´
Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni 1/2009: 15–38).
[11] KOVARˇ´IK, P. 1982. K historii bana´tsky´ch a bulharsky´ch Cˇechu˚
a jejich reemigraci na Jizˇnı´ Moravu, magisterska´ diplomova´ pra´ce
na Katedrˇe deˇjepisu Pedagogicke´ fakulty Univerzity J. E. Purkyneˇ
v Brneˇ; (nepubl.)
[12] MI´CˇAN, V. 1931. Za chlebem vezdejsˇ´ım. Evangelisacˇnı´ na´vsˇteˇva
cˇesky´ch osad evangelicky´ch v Rumunsku. Brno: Biblicka´ Jednota
v Brneˇ.
[13] MI´CˇAN, V. 1934. Nevratem v novy´ sveˇt. O cˇeskoslovensky´ch osadnı´cı´ch, jejich na´bozˇensky´ch, sˇkolsky´ch, osveˇtovy´ch, hospoda´rˇsky´ch aj.
pomeˇrech v Bulharsku. Brno: Knizˇnice Biblicke´ jednoty.
[14] MICHALKO, J. 1936. Nasˇi v Bulharsku. Pa¨desiat rokov ich zˇivota,
pra´ce, piesne a zvykov. Myjava
[15] NECOV, P. N. 2006. Deˇjiny Vojvodova. in Neco Petkov Necov:
Deˇjiny Vojvodova, vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku. M. Jakoubek
a Z. Nesˇpor a T. Hirt, T.(eds.) Plzenˇ: Studijnı´ a veˇdecka´ knihovna
Plzenˇske´ho kraje. 27–89; (z bulharsˇtiny prˇelozˇil Jakoubek, M., Krˇiva´nkova´, T.).
´ , M. a JAKOUBEK, M. 2001. Cˇesˇtı´
[16] NESˇPOR, Z. a HORNOFOVA
nekatolı´ci v Rumunske´m Bana´tu a v Bulharsku III. Cˇa´st trˇetı´ –
Vojvodovo, obec denominacˇnı´ho typu. Lide´ meˇsta 5: 62–86
25 Elza Chevalier, roz. Popova – dcera Simeona Popova, by
´vale´ho
vojvodovske´ho metodisticke´ho kazatele (viz vy´sˇe).
26 Informa
´ torka B. Cˇ. 8. 7. 2010, Mikulov.
MAREK JAKOUBEK: O VOJVODOVSKY´CH BULHARECH
217
[17] PENCˇEV, V. 2006. Tempus edax rerum aneb O minulosti a soucˇasnosti vojvodovsky´ch Cˇechu˚. in Neco Petkov Necov: Deˇjiny Vojvodova,
vesnice Cˇechu˚ a Slova´ku˚ v Bulharsku. M. Jakoubek a Z. Nesˇpor a T.
Hirt, T. (eds.) Plzenˇ: Studijnı´ a veˇdecka´ knihovna Plzenˇske´ho kraje.
90–105.
[18] PENCˇEV, V. 2008. Cˇesˇi v Bulharsku aneb O typologizaci, etapizaci
a procesech adaptace cˇeske´ho vysteˇhovalectvı´ do bulharsky´ch zemı´.
Cˇesky´ lid/Etnologicky´ cˇasopis 95(2): 115–126.
[19] PENCˇEV, V. 2009. Po serpentina´ch sebepozna´nı´ a pozna´nı´ toho
druhe´ho. Acta Fakulty filozoficke´ Za´padocˇeske´ univerzity v Plzni
1/2009: 16–22 (cˇa´st I. studie PENCˇEV, V. / JAKOUBEK, M. 2009.
Vojvodovske´ dublety. Acta Fakulty filozoficke´ Za´padocˇeske´ univerzity
v Plzni 1/2009: 15–38).
[20] RUSKO, J. .Slovenske´ kolonie v Bulharsku. in Jubilejnı´ Rocˇenka
Cˇeskoslovenske´ Kolonie v Bulharsku 1868–1928. Sofia: CˇS du˚m T.G.
Masaryka. 212–213.
[21] STANCˇEV, T. M. 2007. Kratka biografija (nepubl.)
Archivnı´ materia´ly
[22] Folklornı´ materia´ly obce Vojvodovo, okres Vraca. In.: Archiv
Folkloristicke´ho institutu Bulharske´ akademie veˇd, Sign. AIF, Cˇ. 192
(zapsal V. Pencˇev).
´ , Iva (nedat.) „reemigracˇnı´ karty“: archivnı´ po[23] HEROLDOVA
´ stavem pro etnografii a folkloriszna´mky z vy´zkumu prova´deˇne´ho U
tiku CˇSAV v Praze zameˇrˇeny´ na problematiku adaptace a akulturace
reemigrantu˚ z Jugosla´vie a Bulharska, realizovany´ v letech 1972–
´ EF CˇSAV,
1973. Dokumentace z vy´zkumu je ulozˇena v archivu U
fond jizˇnı´ Morava; popisne´ lı´stky (necˇ´ıslovane´).
[24] Konferencˇnı´ protokoly ulozˇene´ v archivu Evangelicke´ metodisticke´
episkopa´lnı´ cı´rkve (EMEC) v Sofii; (nestra´nkova´no, nedatova´no)
*Text je dı´lcˇ´ım
P405/10/0471.
vy´stupem
projektu
GACˇR
cˇ.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
218
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
219
Migrace a etnokulturnı´ procesy jako soucˇa´st
kazˇdodennosti bulharske´ho venkova
Barbora Machova´
U´stav evropske´ etnologie, Filozoficka´ fakulta, Masarykova univerzita, Brno,
[email protected]
Migration and ethnocultural processes as a part of
everydayness of Bulgarian village
Abstract—This paper deals with terms of everyday life or
everyday culture. It focuses on migration and ethnocultural
processes in south Bulgaria, as they are part of everyday
life of people in the region. In a field research I made
in south Bulgaria in 2008 I focused on two particular
elements of villagers’ everyday life during 20th and 21st
century. First, migration and its consequences, ethnocultural
processes, second, changes in the everyday rhythm of work
in local communities. Migration was widely extensive on
the Balkans during the Ottoman period, the whole 20th
century, as well as at the beginning of the 21th century. It
is a ´universal´ social phenomenon which happens in certain
regions within various circumstances, as it is influenced by
a different political or economical situation. The term of
everyday life can be specified from different points of view:
as everydayness (in contrast to festivity), regularly repeated
activity, ´small´ history in contrast to ´big´ historic events,
or private life in contrast to social life. During the second
half of the 20th century, ´traditional´ categories in European
ethnology, such as material, social and spiritual culture,
were replaced by a new broad concept of everyday culture.
By doing so, ethnology approached the holistic concept of
anthropology. Despite the fact, ethnology classifies culture
into categories such as occupation, household, family or
personal values. Thus, the major change in the ethnological
approach is that it pays more attention to everydayness
nowadays. Therefore, it is not an easy task to investigate
everydayness. For the purpose, ethnology usually uses the
method of field research, participant observation is suitable
to investigate immediate everydayness, structured and semistructured interviews were used to study everyday culture in
the 70s.
Key Words—everyday life, rural ethnology, south Bulgaria,
migration, ethnocultural processes
´ SLEDUJI´CI´ prˇ´ıspeˇvek vycha´zı´ z magisterske´ pra´ce
A
´ stavu evropske´ etnoobha´jene´ v roce 2009 na U
logie Filozoficke´ fakulty Masarykovy univerzity. (Machova´ 2009) Ve sve´ diplomove´ pra´ci se veˇnuji kazˇdodennı´mu zˇivotu vesnicˇanu˚ bulharske´ho venkova. V tomto
prˇ´ıspeˇvku se soustrˇedı´m na migrace a etnokulturnı´ procesy na Ivajlovgradsku ve 20. a na pocˇa´tku 21. stoletı´,
ktere´ vy´znamneˇ ovlivnˇujı´ kazˇdodennı´ zˇivot zkoumane´ho
regionu. Oblast, kterou jsem vybrala pro svu˚j vy´zkum kazˇˇ eckem
dodennosti, lezˇ´ı na jihu Bulharska prˇi hranicı´ch s R
v okolı´ meˇsta Ivajlovgrad. Nada´le ji budu nazy´vat Ivajlovgradsko, podle na´zvu mı´stnı´ administrativnı´ jednotky,
N
obcˇiny (nasˇe obec, geograficky a sı´delneˇ analogicka´ spı´sˇe
by´valy´m okresu˚m v CˇSSR do roku 1960). Ivajlovgradsko
lezˇ´ı na vy´chodnı´m u´patı´ rozsa´hle´ho pohorˇ´ı Rodopy. Ke
studiu tohoto regionu meˇ inspiroval maly´ za´jem bulharske´
etnologie, ktera´ v pru˚beˇhu 20. stoletı´ zkoumala „tradicˇnı´ “
kulturu zejme´na teˇch bulharsky´ch oblastı´ a vesnic, jejichzˇ
obyvatele´ byli nositeli „nezkazˇene´, nejstarsˇ´ı a umeˇlecky
nejhodnotneˇjsˇ´ı kultury.“ Mezi takove´to „zajı´mave´“ oblasti
Ivajlovgradsko nepatrˇilo. Pro svu˚j vy´zkum jsem vybrala
sˇest vesnic. Peˇt z nich bylo v letech 1914 azˇ 1924 noveˇ
osı´dleno bulharsky´mi prˇisteˇhovalci pote´, co z nich odesˇli
Turci a Rˇekove´. Takovy´ch vesnic zde bylo veˇtsˇina. V sˇeste´
vesnici zˇili Alba´nci, kterˇ´ı se zde usadili v 17. stoletı´.
Prˇedvy´zkum probeˇhl v rˇ´ıjnu 2007 a beˇhem roku 2008
jsem stra´vila sˇest ty´dnu˚ v neˇkolika na´vratny´ch vy´zkumech.
Pouzˇila jsem zejme´na metodu zu´cˇastneˇne´ho pozorova´nı´ a
standardizovane´ a polostandardizovane´ rozhovory. Participace na doma´cı´ch a polnı´ch pracı´ch mi pomohla zı´skat
du˚veˇru informa´toru˚ a prˇispeˇla k celkove´mu uvolneˇnı´ atmosfe´ry beˇhem rozhovoru˚.
Ve sve´m vy´zkumu jsem se zameˇrˇila na dveˇ podle
me´ho na´zoru nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı slozˇky kazˇdodennosti dane´ho
regionu: migrace, etnokulturnı´ procesy a loka´lnı´ skupiny
na jedne´ straneˇ a pracovnı´ rytmus a zpu˚sob obzˇivy na
straneˇ druhe´. Vycha´zela jsem z prˇedpokladu, zˇe migrace
probı´hajı´ na cele´m Balka´neˇ ve velke´ mı´rˇe po staletı´,
a proto jsou jeden z du˚lezˇity´ch faktoru˚ formujı´cı´ch loka´lnı´
a regiona´lnı´ lidovou kulturu. Na zameˇstna´nı´ jsem se ve
vy´zkumu zameˇrˇila proto, zˇe obzˇiva, tedy prˇ´ıme´ i neprˇ´ıme´
„zı´ska´va´nı´ potravy je kazˇdodennı´ tvorˇiva´ cˇinnost cˇloveˇka,
kterou zı´ska´va´ nejen potrˇebne´ biologicke´ hodnoty, ale
naplnˇuje i svou kulturnı´ identitu.“ (Slavkovsky´ 2007: 11)
Jaky´si ra´mec pro tyto dveˇ slozˇky vytvorˇila rekonstrukce
vsˇednı´ho dne konkre´tnı´ch informa´toru˚, idea´lnı´ pro ilustraci
zˇivotnı´ho a pracovnı´ho rytmu a vy´zkum obohacuje o lidsky´ rozmeˇr. V prˇekla´dane´m prˇ´ıspeˇvku prezentuji neˇkolik
poznatku˚ o prvnı´ zmı´neˇne´ „slozˇce kazˇdodennosti“.
Co je to vlastneˇ kazˇdodennost? V pojetı´ humanitnı´ch
veˇd sahajı´ pocˇa´tky termı´nu „kazˇdodennost“ (Alltag) do
70. let 20. stoletı´. „Kazˇdodennı´ rutinnı´ jedna´nı´ prˇestalo
by´t nahlı´zˇeno jako trivia´lnı´. Naopak, prosadil se na´zor,
zˇe poskytuje relevantnı´ informace o kulturˇe dane´ spolecˇnosti.“ (Lozoviuk 2005: 29) Podle Klause Rotha „kazˇdodennost“ v etnologii znamena´ kazˇdodennı´ zkusˇenost,
komunikaci a zˇivotnı´ prostor. (Lebenswelt); (Roth 2003:
19) Tradicˇnı´ etnologicke´ kategorie jako du˚m, odeˇv, prˇ´ı-
220
buzenstvı´ nebo obycˇeje nahrazeny mnohem komplexneˇjsˇ´ı
koncepcı´ kazˇdodennı´ kultury. (Roth 2003: 19) Prˇesto je
kazˇdodennost nejasneˇ definovany´ a definovatelny´ pojem.
Sfe´ru kazˇdodennı´ho zˇivota badatele´ opeˇt tematicky deˇlı´
do kategoriı´: zameˇstna´nı´, strava, doma´cnost, rodina a
prˇ´ıbuzenstvı´, spolecˇenske´ vztahy, kriminalita, hodnotove´
postoje a dalsˇ´ı. (Kandert 2004a, 2004b) Pokud se nezameˇrˇ´ıme na samotny´ pojem „kazˇdodennost“, ale na to,
co zahrnuje, vidı´me, zˇe vy´sˇe zmı´neˇne´ kategorie se kryjı´
s kategoriemi, ktere´ jizˇ od 19. stoletı´ zkouma´ etnologie
a sociokulturnı´ antropologie. Jak se tedy zmeˇnil prˇ´ıstup
etnologie od jejı´ch pocˇa´tku˚? Prˇedevsˇ´ım v tom, zˇe sta´le
veˇtsˇ´ı pozornost veˇnuje vsˇednosti.
U na´s byl vy´zkum kazˇdodennosti podobneˇ jako
v jiny´ch socialisticky´ch zemı´ch spojen s vy´zkumem „socialisticke´ho zpu˚sobu zˇivota“, ktery´ ovla´dl etnologii koncem
70. let a v 80. letech. (Jerˇa´bek 1981, Pranda 1983, Frolec
1989)
Koncept kazˇdodennosti nenı´ ahistoricky´. Kombinuje
synchronnı´ a diachronnı´ prˇ´ıstup. Ve sve´m prˇ´ıspeˇvku sleduji
konkre´tnı´ jevy v jejich soucˇasne´ podobeˇ i v historicke´m
kontextu. Zameˇrˇuji se na 20. a pocˇa´tek 21. stoletı´, ale
zohlednˇuji i historicko-spolecˇensky´ vy´voj v 19. stoletı´
a okrajoveˇ i v novoveˇku.
MIGRACE, ETNOKULTURNI´ PROCESY A LOKA´LNI´ SKUPINY
NA IVAJLOVGRADSKU
Migrace obyvatel a interakce ru˚zny´ch etnicky´ch, na´bozˇensky´ch, loka´lnı´ch a regiona´lnı´ch skupin byly pro obyvatele
Balka´nu od rane´ho novoveˇku (a pravdeˇpodobneˇ i drˇ´ıve)
soucˇa´stı´ kazˇdodennosti. Helena Bocˇkova´ charakterizuje
migrace na Balka´neˇ v dobeˇ osmanske´ rˇ´ısˇe: „Pohyb za´visle´ho obyvatelstva byl na Balka´neˇ na rozdı´l od strˇednı´
Evropy omezova´n ma´lo. Cˇasto docha´zelo k rozsa´hly´m
neregulovany´m migracı´m i ke sta´tem rˇ´ızeny´m prˇesunu˚m
skupin obyvatelstva na velke´ vzda´lenosti. Po va´lecˇny´ch
konfliktech, epidemiı´ch cˇi pleneˇnı´ byly dosidlova´ny cele´
oblasti.“ (Bocˇkova´ 2005: 75) H. Bocˇkova´ da´le zdu˚raznˇuje
vy´znam individua´lnı´ch sı´delnı´ch migracı´: „Vedle na´razovy´ch masovy´ch migracı´ probı´hala neprˇetrzˇiteˇ individua´lnı´
sı´dlenı´ migrace a kolonizace, ktera´ . . . zu˚stala soucˇa´stı´
balka´nske´ho zpu˚sobu zˇivota azˇ do 20. stoletı´. Sı´delnı´
migrace umozˇnˇovalo rˇ´ıdke´ osı´dlenı´ a opakovane´ vylidnˇova´nı´ cely´ch kraju˚, stejneˇ jako mozˇnost volne´ho pohybu
za´visle´ho obyvatelstva v osmanske´ rˇ´ısˇi.“ (Bocˇkova´ 2008:
198–199) V osmanske´ rˇ´ısˇ´ı neexistovalo nevolnictvı´. Sta´tnı´
poddanı´, i kdyzˇ museli odva´deˇt vysoke´ daneˇ, meˇli jistou
osobnı´ svobodu.
Vedle jednora´zovy´ch migracı´, ktere´ koncˇily trvaly´m
usı´dlenı´m v nove´ lokaliteˇ, tvorˇily du˚lezˇitou soucˇa´st zˇivota
obyvatel Balka´nu sezonnı´ pracovnı´ migrace, podmı´neˇny
zpu˚sobem obzˇivy. Migranty za pracı´ byli nejcˇasteˇji rˇemeslnı´ci a obchodnı´ci, v neˇktery´ch oblastech sezonnı´
zemeˇdeˇlsˇtı´ na´mezdnı´ deˇlnı´ci. Take´ chovatele´ ovcı´ putovali kazˇdorocˇneˇ se svy´mi sta´dy z letnı´ch pastvin do
nı´zˇe polozˇeny´ch zimovisˇt’. (Bocˇkova´ 2005) V bulharsˇtineˇ
existuje jednoslovne´ oznacˇenı´ pracovnı´ migrace (gurbet),
ANTROPOWEBZIN 3/2010
a cˇloveˇka, ktery´ migruje za vy´deˇlkem (gurbetcˇija). Takova´ slova se vyskytujı´ i v jiny´ch balka´nsky´ch jazycı´ch
a sveˇdcˇ´ı o rozsˇ´ırˇenosti pracovnı´ch migracı´. Socioekonomicke´ pomeˇry v osmanske´ rˇ´ısˇi rozsa´hlou pracovnı´ migraci
umozˇnˇovaly.
V osmanske´ rˇ´ısˇi bylo Ivajlovgradsko etnicky i na´bozˇensky smı´sˇeny´ region. Z dostupny´ch informacı´ z doby
prˇed prvnı´ balka´nskou va´lkou vı´me, zˇe v roce 1912 se
v Ivajlovgradsku nacha´zelo asi 98 obcı´, z nichzˇ 77 bylo
turecky´ch (tj. s turecky´m obyvatelstvem), 11 bulharsky´ch,
10 rˇecky´ch a jedna alba´nska´. Turecke´ obyvatelstvo zˇilo
prˇedevsˇ´ım v maly´ch sı´dlech, a proto absolutnı´ cˇ´ısla pocˇtu
ˇ eku˚,
obyvatel vykazujı´ jiny´ pomeˇr: 11 396 Turku˚, 10 303 R
5049 Bulharu˚ a 1879 Alba´ncu˚. (Mileticˇ 1989: 86) Pocˇet
ˇ eku˚ v oblasti zvysˇovalo te´meˇrˇ vy´hradneˇ rˇecke´ meˇsto
R
Ivajlovgrad.
Po balka´nsky´ch va´lka´ch se v letech 1913–1914
z politicky´ch narˇ´ızenı´ cˇi ze strachu o vlastnı´ existenci
z oblasti vysı´dlily tisı´ce Turku˚ a Rˇeku˚. Prˇicha´zeli sem
naopak Bulharˇi z vy´chodnı´ Tra´kie (Trakijci) a z Male´
Asie (Maloazjanci). Na za´kladeˇ bulharsko-rˇecky´ch smluv
o vy´meˇneˇ obyvatel byla vylidneˇna a znovu osı´dlena rˇada
vesnic. Meˇsto Ivajlovgrad se take´ bulharizovalo. Po roce
1919, kdy Bulharsko ztratilo za´padnı´ egejskou Tra´kii ve
prospeˇch Rˇecka, se do oblasti prˇisteˇhoval velky´ pocˇet
uprchlı´ku˚ bulharsky mluvı´cı´ch krˇest’anu˚ (Trakijcu˚) a muslimu˚ (Pomaku˚) ze za´padnı´ Tra´kie. Obeˇ tyto migracˇnı´
vlny byly masove´ a organizovane´. Krˇest’ansˇtı´ obyvatele´
se usazovali v by´valy´ch „rˇecky´ch“ vesnicı´ch (pokud meˇli
na vy´beˇr) a muslimove´, Pomaci, v by´valy´ch „turecky´ch“
vesnicı´ch. Roli prˇi vy´beˇru vesnice zde tedy hra´l faktor
na´bozˇenstvı´.
Nove´ na´rodnı´ sta´ty se na Balka´neˇ snazˇily o „etnicke´
vycˇisˇteˇnı´ “ svy´ch u´zemı´ a do uvolneˇny´ch vesnic cˇi veˇtsˇ´ıch
oblastı´ steˇhovaly prˇ´ıslusˇnı´ky „sve´ho“ etnika. Bulharsko
beˇhem pova´lecˇny´ch let prˇijalo velky´ pocˇet uprchlı´ku˚ nejen
z vy´chodnı´ a za´padnı´ Tra´kie a z Male´ Asie, ale take´
z egejske´ Makedonie, Dobrudzˇi a takzvany´ch Za´padnı´ch
oblastı´ (ve vy´chodnı´m Srbsku prˇi hranicı´ch s Bulharskem).
V letech 1913 azˇ 1946 prˇijalo celkem 400 tisı´c osob.
(Enev 2001: 124) Z tohoto du˚vodu nedosˇlo k osı´dlova´nı´
pohranicˇ´ı z vnitrozemı´.
Na rozdı´l od Rˇeku˚, kterˇ´ı na za´kladeˇ bilatera´lnı´ch
smluv te´meˇrˇ vsˇichni na pocˇa´tku 20. stoletı´ prˇesı´dlili do
ˇ ecka, ve zkoumane´m regionu a cele´m Bulharsku zu˚stal
R
velky´ pocˇet Turku˚ (dohromady te´meˇrˇ milion osob). Jejich vysteˇhova´va´nı´ vsˇak kvu˚li neprˇ´ıznive´ etnicke´ politice
Bulharska beˇhem 20. stoletı´ pokracˇovalo. V letech 1984
azˇ 1989 probı´hal takzvany´ „obrodny´ proces“ – na´silne´
asimilacˇnı´ snahy zameˇrˇene´ proti etnicky´m a na´bozˇensky´m
mensˇina´m zˇijı´cı´m na u´zemı´ Bulharska, ktere´ vyvrcholily
vlnou nepokoju˚ v le´teˇ 1989. Od kveˇtna do srpna 1989 se
z Bulharska vysı´dlilo asi 320 000 Turku˚. (Sˇatava 1994: 46)
Od 50. let 20. stoletı´ docha´zelo v regionu k vy´razne´mu u´bytku obyvatelstva. Velka´ veˇtsˇina bulharsky´ch
Trakijcu˚ z regionu odesˇla jizˇ v 50. letech. Hlavnı´m du˚vodem byla kolektivizace zemeˇdeˇlstvı´ v letech 1956 azˇ
1958. Ta se ty´kala vsˇech venkovsky´ch obyvatel regionu,
´ : MIGRACE A ETNOKULTURNI´ PROCESY
BARBORA MACHOVA
ale bulharsˇtı´ Maloazjanci do meˇst migrovali v mnohem
mensˇ´ı mı´rˇe. Du˚vodem mohla by´t veˇtsˇ´ı majetnost Trakijcu˚
(byly jim vyplaceny reparace), a tedy pocit ekonomicke´
zajisˇteˇnosti prˇi migraci do meˇst, nespokojenost s hospoda´rˇsky´mi, socia´lnı´mi a kulturnı´mi podmı´nkami v novy´ch
sı´dlech (cˇasto se usadili v obcı´ch „po Turcı´ch“) cˇi fakt, zˇe
ve veˇtsˇineˇ vesnic byli Trakijci v mensˇineˇ a noveˇ prˇ´ıchozı´,
tedy v horsˇ´ım postavenı´ oproti jizˇ usı´dleny´m Maloazjancu˚m nebo „starousedlı´ku˚m“ (Bulharu˚m cˇi Alba´ncu˚m
v Mandrici, kterˇ´ı zde zˇili jizˇ prˇed rokem 1912).
Cı´lovy´mi mı´sty te´to ekonomicke´ migrace byly prosperujı´cı´ vesnice v regionu (Pelevun) a meˇsto Ivajlovgrad,
prˇedevsˇ´ım rozvı´jejı´cı´ se pru˚myslova´ centra ve vnitrozemı´
Bulharska (Stara Zagora, Dimitrovgrad, Chaskovo, Plovdiv, Sofie). Na Ivajlovgradsku se vyvı´jel pouze potravina´rˇsky´ a zpracovatelsky´ pru˚mysl, proto se zde nerozsˇ´ırˇila
mozˇna´ strategie, kdy velka´ cˇa´st vesnicˇanu˚, ktera´ prˇisˇla
mechanizacı´ zemeˇdeˇlstvı´ o zameˇstna´nı´, zu˚stala bydlet
v obci a dojı´zˇdeˇla pravidelneˇ za pracı´ do blı´zke´ho pru˚myslove´ho centra. V ivajlovgradsky´ch vesnicı´ch zu˚sta´vali
pouze zemeˇdeˇlsˇtı´ pracovnı´ci – zameˇstnanci druzˇstev a cˇa´st
obyvatelstva prˇesˇla do sektoru sluzˇeb.
Obecneˇ se v Bulharsku z venkova do meˇst steˇhovalo
zejme´na krˇest’anske´ obyvatelstvo. Muslimove´ – Pomaci
a Turci na venkoveˇ zu˚sta´vali. Byli vlivem historickopoliticke´ho vy´voje vı´ce prˇipouta´ni k pu˚deˇ nezˇ bulharsˇtı´
krˇest’ane´. V osmanske´ rˇ´ısˇi, kde byly majetkove´ vztahy
urcˇova´ny prˇ´ıslusˇnostı´ k na´bozˇenstvı´, muslimove´ vlastnili
a obdeˇla´vali veˇtsˇ´ı mnozˇstvı´ pu˚dy. Obzˇiva venkovske´ho
muslimske´ho obyvatelstva v Rodopech byla te´meˇrˇ vy´hradneˇ spojena s obdeˇla´va´nı´m pu˚dy a chovem, zatı´mco
rodopsˇtı´ krˇest’ane´ se zˇivili rˇemesly a sezonneˇ migrovali za
pracı´. (Brunnbauer 2004: 153–164) Dalsˇ´ım du˚vodem pro
Turky a Pomaky, procˇ nemigrovat do bulharsky´ch meˇst,
bylo i jejich postavenı´ prˇ´ıslusˇnı´ku˚ etnicke´, respektive subetnicke´ mensˇiny a z toho plynoucı´ obavy z diskriminace
bulharskou majoritou.
V druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ bylo Ivajlovgradsko
nejen vy´chozı´, ale take´ cı´lovou oblastı´ pracovnı´ch a
ekonomicky´ch migracı´. Po vysı´dlenı´ Bulharu˚ zde totizˇ
paradoxneˇ chybeˇla pracovnı´ sı´la v zemeˇdeˇlstvı´. Do pra´zdny´ch domu˚ ve vsˇech zkoumany´ch vesnicı´ch prˇicha´zeli
jizˇ od konce 50. let Pomaci ze strˇednı´ch a vy´chodnı´ch
Rodop a od 70. let Turci z K˘ardzˇalijska a dalsˇ´ıch oblastı´
vy´chodnı´ch Rodop. Zpocˇa´tku byla jejich migrace sezonnı´,
migrovali naprˇ´ıklad v dobeˇ zˇnı´. (AIF II, spis cˇ. 89)
Pomacke´ rodiny ze strˇednı´ch Rodop se veˇnovaly chovu
ovcı´ a hoveˇzı´ho dobytka. Tato migrace byla individua´lnı´
a neorganizovana´. Neˇktere´ rodiny se v cı´lovy´ch vesnicı´ch
usazovaly na neˇkolik let, neˇktere´ odcha´zely jinam a jine´
zu˚sta´valy na trvalo. Tento trend trva´ dodnes.
Po roce 1989 nastalo v Bulharsku obdobı´ politicke´
a ekonomicke´ transformace. Do zˇivota venkovsky´ch obyvatel zasa´hl rozpad jednotny´ch zemeˇdeˇlsky´ch druzˇstev,
vysoka´ nezameˇstnanost a hluboka´ hospoda´rˇska´ krize. Urbanizace v 90. letech pokracˇovala a dı´ky otevrˇenı´ hranic
„na Za´pad“ se po vı´ce nezˇ cˇtyrˇiceti letech objevily mozˇnosti ekonomicke´ migrace do zahranicˇ´ı. Bulharˇi migrovali
221
zejme´na do zemı´ Evropske´ unie, a do Spojeny´ch sta´tu˚
americky´ch a do Kanady. Muslimove´, Turci a v mensˇ´ıch
pocˇtech i Pomaci, kterˇ´ı v migraci videˇli mozˇnost uniknout
asimilacˇnı´m tlaku˚ bulharske´ho sta´tu, odcha´zeli zejme´na do
Turecka. Cˇa´st teˇchto vysteˇhovalcu˚ se po neˇkolika letech
do Bulharska vra´tila. Prˇesto v 90. letech 20. stoletı´ odesˇlo
z Bulharska asi milion osob.
V roce 2008 bylo Ivajlovgradsko sta´le etnicky smı´sˇenou oblastı´. Kromeˇ obcı´ s bulharsky´mi Maloazjanci
a Trakijci se v regionu nacha´zely bulharske´ „starousedlicke´“ obce, jedna alba´nska´ obec a obce s pomacky´m
a turecky´m obyvatelstvem, prˇ´ıpadneˇ s obeˇma skupinami
v jedne´ lokaliteˇ.
Pro nastı´neˇnı´ migracˇnı´ch pohybu˚ a etnicky´ch pomeˇru˚ v neda´vne´ minulosti pouzˇiji prˇ´ıklad vesnice Pelevun.
V Pelevunu zˇije 137 sta´ly´ch obyvatel, z nichzˇ asi deset
osob je mladsˇ´ıch 35 let. Veˇtsˇinu obyvatel tvorˇ´ı potomci
maloasijsky´ch Bulharu˚, Kodzˇabunarcu˚, kterˇ´ı se zde usadili v roce 1914. Dalsˇ´ı, pocˇetneˇ mensˇ´ı skupinou, jsou
Pomaci, kterˇ´ı pocha´zejı´ ze strˇednı´ch Rodop a usadili se
zde v 60. letech 20. stoletı´. Pracovnı´ prˇ´ılezˇitost mlady´m
muzˇu˚m z cele´ho regionu a take´ sezonnı´m pracovnı´m migrantu˚m poskytujı´ mı´stnı´ kamenolomy. Pracovnı´ migranti
jsou zpravidla Turci, protozˇe Bulharˇi hledajı´ pracovnı´
prˇ´ılezˇitosti spı´sˇe ve meˇstech nebo v zahranicˇ´ı, a Pomaci
– pokud nemigrujı´ do meˇst nebo do zahranicˇ´ı – se zameˇrˇujı´ na zemeˇdeˇlstvı´ a peˇstova´nı´ taba´ku. V roce 2008
bydlelo v Pelevunu osm Turku˚ z vesnic na K˘ardzˇalijsku
(asi 100 kilometru˚ za´padneˇ od Pelevunu). Po meˇsı´ci se
ˇ ecka a mozˇnost
vzˇdy strˇ´ıdali s dalsˇ´ımi deˇlnı´ky. Blı´zkost R
vy´deˇlku v „bohatsˇ´ı “ zemi motivovala rˇadu obyvatel Pelevunu v mlade´m a strˇednı´m veˇku k odchodu za pracı´
k jizˇnı´m sousedu˚m. V Rˇecku v roce 2008 pracovalo asi
deset Bulharu˚ a velka´ cˇa´st Pomaku˚ z Pelevunu. Tato
pracovnı´ migrace byla sezonnı´. Jeden nebo dva cˇlenove´
doma´cnosti zu˚sta´vali v Pelevunu a ostatnı´ cˇlenove´, cˇasto
manzˇel (nebo manzˇelka) a dospeˇle´ deˇti, pracovali po
veˇtsˇinu roku v Rˇecku a do vesnice se vraceli na neˇkolik
meˇsı´cu˚ v roce.
Rozsa´hle´ migrace na Ivajlovgradsku v prvnı´ polovineˇ
20. stoletı´ tedy byly veˇtsˇinou du˚sledkem vzniku novy´ch
hranic – zcˇa´sti urcˇova´ny prˇ´ımo etnickou politikou balka´nsky´ch sta´tu˚, zcˇa´sti probı´haly sponta´nneˇ. Migrace obyvatel
v druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ meˇly zpravidla ekonomickou
motivaci.
Trvaly´m usı´dlenı´m prˇisteˇhovalcu˚ v nove´m sı´dle zacˇ´ınajı´ etnokulturnı´ procesy. Na Balka´neˇ, kde byly migrace
cˇastou uda´lostı´ v zˇivoteˇ jednotlivcu˚ a cely´ch spolecˇenstvı´
po staletı´, docha´zelo k interakci ru˚zny´ch etnik a regiona´lnı´ch skupin velice cˇasto. Neexistovaly tu jasne´ etnicke´
hranice, ru˚zne´ etnicke´ skupiny zˇily po staletı´ vedle sebe
v sousednı´ch osada´ch, vesnicı´ch a meˇstsky´ch cˇtvrtı´ch.
Ve zkoumane´m regionu lze ve 20. stoletı´ identifikovat rˇadu exogennı´ch a endogennı´ch etnicky´ch procesu˚.
Prvnı´m vy´chodiskem pro analy´zu bylo souzˇitı´ regiona´lnı´ch
skupin jednoho etnika v jedne´ obci v prvnı´ polovineˇ
20. stoletı´, druhy´m vy´chodiskem pak souzˇitı´ ru˚zny´ch
etnicky´ch a subetnicky´ch skupin v jedne´ obci ve druhe´
222
polovineˇ 20. a na pocˇa´tku 21. stoletı´. Tato dveˇ hlediska
oddeˇluji proto, zˇe v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´ docha´zı´
ve zkoumany´ch obcı´ch zpravidla k endogennı´m etnicky´m
procesu˚m, tedy procesu˚m uvnitrˇ jednoho etnika (Bulharu˚).
Ve druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ docha´zı´ k exogennı´m procesu˚m, ktere´ jsou du˚sledkem kontaktu Bulharu˚, Pomaku˚,
Turku˚ a Romu˚. Obeˇ hlediska se lisˇ´ı take´ motivacı´ migracı´
– v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´ etnicke´ migrace prˇi ztra´teˇ
zˇivotnı´ch jistot a v druhe´ polovineˇ ekonomicke´ migrace.
V prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´ na Ivajlovgradsku existovaly obce, ve ktery´ch se setkali bulharsˇtı´ „starousedlı´ci“
s prˇisteˇhovaly´mi bulharsky´mi Trakijci, vesnice, ve ktery´ch
se setkali maloasijsˇtı´ Bulharˇi a Trakijci, a jedna obec, kde
se usı´dlily dveˇ ru˚zne´ skupiny bulharsky´ch maloasijsky´ch
reemigrantu˚, a to Kodzˇabunarci a Boasˇerliji (podle obcı´
a oblastı´, ve ktery´ch v Male´ Asii zˇili).
K hlubsˇ´ı analy´ze jsem vybrala vesnici Pelevun. V Pelevunu se ve 20. letech 20. stoletı´ setkaly dveˇ prˇisteˇhovale´ skupiny Bulharu˚ – Maloazjanci (Kodzˇabunarci), kterˇ´ı
pocha´zeli z vesnice Kodzˇabunar v Male´ Asii, s Trakijci
z obce Mal˘ak Dervent v za´padnı´ egejske´ Tra´kii, tedy Derventci. Vhodny´m ukazatelem vy´voje integracˇnı´ch procesu˚
jsou vza´jemne´ snˇatky a spolecˇne´ slavenı´ sva´tku˚. Obeˇ skupiny byly podle u´stnı´ tradice nejdrˇ´ıve endogamnı´ a slavily
oddeˇleneˇ vsˇechny vy´rocˇnı´ sva´tky. Na prvnı´ pohled se obeˇ
skupiny lisˇily krojem. Podle interpretace Kodzˇabunarcu˚
se Derventci postupneˇ prˇizpu˚sobovali jejich, „maloazjanske´mu“ zpu˚sobu slavenı´ sva´tku˚. V prvnı´ch letech po prˇ´ıchodu Derventcu˚, tedy pocˇa´tkem 20. let, obcha´zely obec
na Sˇteˇdry´ den dveˇ skupiny kolednı´ku˚. V pru˚beˇhu deseti let
vsˇak Derventci pry´ postupneˇ prˇijali za sve´ kodzˇabunarskou
obycˇejovou tradici ve slavenı´ Sˇteˇdre´ho dne, a dokonce
i jejich pı´sneˇ. (AIF I, spis cˇ. 79) Du˚vodem bylo pravdeˇpodobneˇ to, zˇe Derventci byli v obci v mensˇineˇ (asi dvacet
rodin oproti 110 rodina´m Kodzˇabunarcu˚). Ovsˇem dı´ky
reparacı´m, ktere´ jim vypla´cela rˇecka´ vla´da, byli bohatsˇ´ı
skupinou obyvatelstva. Prˇesto mala´ pocˇetnost Dervetncu˚
urychlila akulturacˇnı´ procesy. Od konce 30. let 20. stoletı´,
tedy u prvnı´ generace narozene´ v novoosı´dlenecke´ obci,
docha´zelo k prvnı´m smı´sˇeny´m snˇatku˚m Kodzˇabunarcu˚
s Derventci, ktere´ se pozdeˇji staly rozsˇ´ırˇeneˇjsˇ´ı, ale ne zcela
beˇzˇne´.
Prˇestozˇe mezi bulharsky´mi prˇisteˇhovalci a „starousedlı´ky“ docha´zelo po pocˇa´tecˇnı´ adaptaci k akulturaci
a cˇa´stecˇneˇ ke kulturnı´ konvergenci, vsˇichni prˇ´ıslusˇnı´ci
zminˇovany´ch skupin si uchovali zˇive´ veˇdomı´ pu˚vodu
v oznacˇenı´ skupin. Jme´na Kodzˇabunarci, Boasˇerliji, Trakijci nebo Derventci meˇla v kazˇdodennı´ komunikaci svu˚j
rozlisˇujı´cı´ vy´znam i v roce 2008.
Ve druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ se te´meˇrˇ ve vsˇech vesnicı´ch zkoumane´ho regionu setka´vali Maloazjanci a „starousedlı´ci“ (Bulharˇi a Alba´nci) s pracovnı´mi migranty –
Pomaky, Turky a Romy. V pru˚beˇhu 20. stoletı´ mezi vy´sˇe
zmı´neˇny´mi skupinami obyvatelstva v regionu veˇtsˇinou nevznikaly etnicke´ cˇi na´bozˇenske´ konflikty. Pomaci, vnı´manı´
jako skupina „lezˇ´ıcı´ na pomezı´ mezi Turky a Bulhary“,
meˇli dobre´ vztahy s Turky i s Bulhary. Naprˇ´ıklad v Pelevunu Bulharˇi o Pomacı´ch rˇ´ıkali, zˇe jsou slusˇnı´ a ochotnı´.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Pomaci tu spolu s Kodzˇabunarci slavili krˇest’anske´ sva´tky,
naprˇ´ıklad Va´noce a Velikonoce. Do repertoa´ru pelevunske´ho folklornı´ho souboru, ve ktere´m zpı´valy v 70. letech
i Pomakyneˇ, se dostaly i neˇktere´ pomacke´ pı´sneˇ, protozˇe
se prosteˇ lı´bily. Avsˇak Pomaci z okolnı´ch vesnic sta´le
zu˚sta´vali pro pelevunske´ Bulhary „zvla´sˇtnı´.“ Trˇeba proto,
zˇe i kdyzˇ chovajı´ dobytek, nevyra´beˇjı´ sy´r, ale pouze ma´slo
a kysele´ mle´ko.
Interakce mezi Bulhary a Turky byla zpravidla
bezkonfliktnı´, prˇ´ılezˇitostneˇ se vsˇak vyznacˇovala nevrazˇivostı´ a zejme´na nechutı´ ke spolecˇne´mu zˇivotu v jedne´
obci. To potvrzuje skutecˇnost, zˇe ve zkoumane´ oblasti
neexistuje ani jedna obec trvale osı´dlena´ Turky a Bulhary.
Docha´zelo i obcˇasny´m potycˇka´m, naprˇ´ıklad v roce 2008
v Pelevunu mladı´ Bulharˇi napadli v noci na ubytovneˇ asi
osm turecky´ch deˇlnı´ku˚.
Romove´ jsou Bulhary, Pomaky i Turky vnı´ma´ni
jako „podrˇadne´“ etnikum. Vztah k Romu˚m je urcˇova´n
tradicˇnı´mi stereotypy. O migraci Romu˚ ve zkoumane´m
regionu v pru˚beˇhu 20. stoletı´ jsem vsˇak nezı´skala dostatecˇne´ informace. V roce 2008 kocˇovalo na Ivajlovgradsku
neˇkolik romsky´ch skupin a v neˇktery´ch vesnicı´ch zˇili
Romove´ usedle, naprˇ´ıklad v Mandrici zˇilo sˇest romsky´ch
rodin od roku 1998. Romove´ zde bydleli oddeˇleneˇ od
alba´nske´ho obyvatelstva a jejich vza´jemne´ vztahy meˇly
ekonomickou motivaci – Alba´nci poskytovali Romu˚m
prˇivy´deˇlek, naprˇ´ıklad si od nich necha´vali prova´deˇt drobne´
opravy v doma´cnosti.
Etnicke´ procesy neprobı´hajı´ pouze na u´rovni spolecˇenstvı´ v etnicky smı´sˇeny´ch lokalita´ch, ale take´ v ra´mci
jednotlivy´ch rodin prˇi smı´sˇeny´ch manzˇelstvı´ch. (Botı´k
2007: 15) U generace narozene´ v 80. letech se postupneˇ oslabuje vy´znam na´bozˇenske´ a etnicke´ prˇ´ıslusˇnosti.
Blı´zka´ prˇa´telstvı´ mezi prˇ´ıslusˇnı´ky ru˚zny´ch etnik a smı´sˇena´
manzˇelstvı´ se objevujı´ sta´le cˇasteˇji. Smı´sˇena´ bulharskopomacka´ nebo pomacko-turecka´ manzˇelstvı´ v druhe´ polovineˇ 20. stoletı´ nebyla sice beˇzˇnou za´lezˇitostı´, ale vyskytovala se. Naopak bulharsko-turecka´ manzˇelstvı´ vsˇak
byla vy´jimecˇna´ a jsou vy´jimecˇna´ i dnes. Prˇesto jsem
se s takovy´m prˇ´ıpadem setkala. Bulharka ze vsi Pelevun zˇila v roce 2008 v Pelevunu zasnoubena´ s Turkem
z K˘ardzˇalijska. Vypra´veˇla mi, jak moc si va´zˇ´ı turecke´
kultury, se kterou se sezna´mila prostrˇednictvı´m jeho rodiny. U Turku˚ zdu˚raznˇovala jejich u´ctu k rodineˇ a tradicı´m
nebo tradicˇnı´ kuchyni. Hovorˇ´ı spolu bulharsky. Pa´r zˇije
v rodne´ obci Bulharky, takzˇe turecky´ snoubenec se u´cˇastnı´
kazˇdodennı´ho zˇivota te´to obce a slavı´ mı´stnı´ sva´tky, naprˇ´ıklad Va´noce nebo sva´tek svate´ho Jirˇ´ı. Spolecˇneˇ cˇasto
jezdı´ k jeho rodicˇu˚m, kde se Bulharka podı´lı´ na doma´cı´ch
pracı´ch, naucˇila se varˇit „turecke´“ pokrmy a slavı´ s jeho
rodinou vsˇechny velke´ sva´tky. V tomto prˇ´ıpadeˇ lze videˇt
adaptaci a zacˇ´ınajı´cı´ akulturaci, vza´jemne´ prˇebı´ra´nı´ a prˇetva´rˇenı´ kulturnı´ch prvku˚ z obou etnicky´ch a na´bozˇensky´ch
skupin. O smı´sˇeny´ch snˇatcı´ch s Romy nema´m zˇa´dne´
informace. Pravdeˇpodobneˇ k nim ve zkoumane´ oblasti
vu˚bec nedocha´zelo, protozˇe Romove´ tu zˇili v uzavrˇeny´ch
(endogamnı´ch) spolecˇenstvı´ch.
Ve sve´m prˇ´ıspeˇvku jsem se snazˇila naznacˇit skutecˇ-
´ : MIGRACE A ETNOKULTURNI´ PROCESY
BARBORA MACHOVA
nost, zˇe migrace a interakce skupin ru˚zne´ho pu˚vodu byla
neoddeˇlitelnou soucˇa´stı´ kazˇdodennı´ho zˇivota vesnicˇanu˚ na
Ivajlovgradsku po cele´ 20. stoletı´ a je jeho soucˇa´stı´ i dnes.
Cˇaste´ migrace, typicke´ pro osmanskou dobu, pokracˇovaly
i ve 20. stoletı´ a pokracˇujı´ vlastneˇ dodnes. Proto mu˚zˇeme
uvazˇovat, zˇe pohyby obyvatelstva jsou zde jake´si univerza´lnı´ jevy, ktere´ v urcˇity´ch regionech Balka´nu probı´hajı´ za
kazˇde´ politicke´ cˇi ekonomicke´ situace, a jsou jı´ do velke´
mı´ry ovlivnˇova´ny – podmı´neˇny cˇi regulova´ny. K migracı´m
vsˇak docha´zelo a docha´zı´ nejen vlivem vneˇjsˇ´ıch faktoru˚,
ale take´ z pohnutek vnitrˇnı´ motivace. Migrace jsou – at’
jizˇ sezonnı´ cestova´nı´ za pracı´, nebo trvala´ zmeˇna bydlisˇteˇ
– v souladu s balka´nskou (tedy i bulharskou) prˇirozenostı´.
Za´vazˇny´m zjisˇteˇnı´m prˇi me´m vy´zkumu bylo naprˇ´ıklad, zˇe oznacˇenı´ skupin podle mı´sta pu˚vodu prˇisteˇhovalcu˚, kterˇ´ı do oblasti prˇisˇli v prvnı´ polovineˇ 20. stoletı´,
ma´ urcˇujı´cı´ hodnotu i na pocˇa´tku 21. stoletı´. Prˇ´ıslusˇnost
ke skupineˇ Kodzˇabunarcu˚ nebo Trakijcu˚ meˇla svu˚j za´vazˇny´ vy´znam v kazˇdodennı´ komunikaci a byla jednı´m
z urcˇujı´cı´ch faktoru˚ loka´lnı´ identity. Vypra´veˇnı´ o pu˚vodu
informa´tora ukazovala na zpu˚sob jeho sebeidentifikace,
jeho vnı´ma´nı´ sve´ a cizı´ skupiny. (Bokova 1993: 16)
Dalsˇ´ımi faktory, ktere´ formovaly loka´lnı´ identitu, byly
sousedske´ vztahy, vztahy mezi vesnicemi v regionu, budovane´ zejme´na na za´kladeˇ hospoda´rˇsky´ch kontaktu˚, ale
take´ zameˇstna´nı´ a zpu˚soby obzˇivy. Ol’ga Danglova´ pı´sˇe:
„Tradicˇnı´ vesnicka´ komunita prˇedstavovala nejvysˇsˇ´ı stupenˇ identity jednotlivce. Jejı´ soucˇa´stı´ byla identita etnicka´
a na´bozˇenska´.“ (Danglova´ 2006: 53) Ve zkoumany´ch vesnicı´ch vsˇak takto o loka´lnı´ identiteˇ uvazˇovat nejde, protozˇe
obyvatele´ jednotlivy´ch vesnic se neusta´le promeˇnˇovali,
odcha´zeli do jiny´ch vesnic, kde se usı´dlovali na trvalo,
steˇhovali se zase jinam nebo se vraceli do sve´ho rodisˇteˇ.
Teˇch, kterˇ´ı migrovali, byla vı´ce nezˇ polovina.
POUZˇITA´ LITERATURA
´ stavu folklo´ru Bulharske´ akademie veˇd v Sofii. Archiv na
[1] Archiv U
Institut za folklor pri B˘algarska akademija na naukite (AIF I), spis
cˇ. 79.
´ stavu folklo´ru Bulharske´ akademie veˇd v Sofii. Archiv na
[2] Archiv U
Institut za folklor pri B˘algarska akademija na naukite (AIF I), spis
cˇ. 89.
´ , H. 2005. Vlasˇi na Balka´neˇ. Geneze, historie a kultura
[3] BOCˇKOVA
minority. Prˇ´ıspeˇvek k ota´zce etnokulturnı´ tradice. Ethnologia Europae
Centralis. 7: 73–90.
´ , H. 2008. Vı´cedı´lny´ dvu˚r na Balka´neˇ – specificky´
[4] BOCˇKOVA
fenome´n meditera´nnı´ tradice v Evropeˇ. Cˇesky´ lid. 95: 191–209.
[5] BOKOVA, I. 1993. Licˇnostna identifikacija i folklor. B˘algarski
folklor. 19 (1): 13–21.
[6] BOTI´K, J. 2007. Etnicka´ histo´ria Slovenska. Bratislava: Filozoficka´
fakulta Konstantina Filozofa v Nitre.
[7] BRUNNBAUER, U. 2004. Gebirgsgesellschaften auf dem Balkan.
Wirtschaft und Familienstrukturen im Rhodopengebirge (19./20. Jahrhundert). Wien: Bo¨hlau.
´ , O. 2006. Slovensky´ vidiek. Barie´ry a perspektivy
[8] DANGLOVA
´ stav etnologie SAV.
rozvoja. Bratislava: U
[9] ELIAS, N. 1978. Zum Begriff des Alltags. In Materialien zur
Soziologie des Alltags. Eds. K. Hammerich – M. Klein: Opladen.
[10] ENEV, R. 2001. S˘astav i dvizˇenie na naselenieto v Iztocˇni Rodopi prez p˘arvata polovina na 20 vek. Naucˇni trudove na Rusenski
univerzitet „Angel K˘ancˇev“. 38(8): 123–125.
[11] FROLEC, V. 1989. Jihomoravska´ druzˇstevnı´ vesnice. Uherske´
Hradisˇteˇ: Slova´cke´ muzeum v Uherske´m Hradisˇti.
223
[12] FROLEC, V. 1980. Kolibarska´ sı´dla ve vy´chodnı´ cˇa´sti Balka´nske´ho
poloostrova. Slovensky´ na´rodopis. 28: 64–68.
´ BEK, R. et al. 1981. Promeˇny jihomoravske´ vesnice. Brno:
[13] JERˇA
Univerzita J. E. Purkyneˇ.
[14] KANDERT, J. 2004a. Kazˇdodennı´ zˇivot vesnicˇanu˚ strˇednı´ho Slovenska v sˇedesa´ty´ch azˇ osmdesa´ty´ch letech 20. stoletı´. Praha: Karolinum.
[15] KANDERT, J. 2004b. Na´rys kazˇdodennı´ho zˇivota obyvatel Filipovska. In Jihomoravsky´ venkov po socialismu. Ed. J. Kandert. Praha:
Matfyzpress.
[16] LOZOVIUK, P. 2005. Evropska´ etnologie ve strˇedoevropske´ perspektiveˇ. Pardubice: FHS Univerzita Pardubice.
´,
[17] MACHOVA
B.
2009.
Kapitoly
z
kazˇdodennı´ho
zˇivota
vesnice
v
jihobulharske´m
pohranicˇ´ı.
Diplomova´
´ stav evropske´ etnologie. Prˇ´ıstupne´ na:
pra´ce. Brno: U
<http://is.muni.cz/th/146454/ff m/?lang=en;id=136661>, sta´hnuto
27. 10. 2010.
[18] MILETICˇ, L. 1989. Razorenieto na trakijskite b˘algari prez
1913 godina. Druhe´ fototypicke´ vyda´nı´ podle prvnı´ho vyda´nı´
z roku 1918. Sofija: Kulturno-prosveten klub „Trakija“. Prˇ´ıstupne´
na: <http://www.promacedonia.org/bmark/lm tr/index.html>, sta´hnuto 20. 10. 2010.
[19] PRANDA, A. (ed.) 1983. Spoˆsob zˇivota druzˇstevnej dediny. Bratislava: Veda.
[20] ROTH, K. 2001. Narodna kultura – (socialisticˇeska) vsekidnevna
kultura: edin nezˇelan naucˇen prechod. B˘algarska etnologija. 27 (3):
5–17.
[21] ROTH, K. 2003. Vsekidnevieto na socializma i post-socializma:
Pogled otv˘atre i otv˘an. In Socializm˘at – realnost i iljuzii. Etnologicˇni
aspekti na vsekidnevnata kultura. Eds. R. Popov et al. Sofija: Etnografski institut s muzej BAN.
[22] SLAVKOVSKY´, P. 2007. Tradicˇna´ agra´rna kultu´ra Slovenska. In
Agra´rnı´ kultura. O tradicˇnı´ch forma´ch zemeˇdeˇlske´ho hospodarˇenı´
´ stav evropske´ etnologie
a zˇivota na vesnici. Ed. M. Va´lka. Brno: U
FF MU.
[23] SˇATAVA, L. 1994. Na´rodnostnı´ mensˇiny v Evropeˇ. Praha: Ivo
Zˇelezny´.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
224
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
225
Pochod zˇivy´ch
Odpoveˇd’ na pochody smrti?
Zbyneˇk Tarant
Centrum blı´zkovy´chodnı´ch studiı´, Filozoficka´ fakulta, Za´padocˇeska´ univerzita v Plzni,
[email protected]
March of the Living.
A response to the Death-Marches?
Abstract—The so-called ´March of the Living´ program is
the largest holocaust memorial event in the world. The
whole 10 to 14 days-long program, attended by thousands of
participants, consists of visits to former Nazi extermination
camps in Treblinka and Majdanek and culminates by 3
km memorial march from Auschwitz to Birkenau. After a
powerful ceremony in Birkenau, the participants continue
their journey to Israel, where they take part in Yom haZikaron remeberance (IDF fallen soldiers memorial day) and
Yom ha-Atzma’ut (Israeli independence day) celebrations.
The whole event, organized by the International March of the
Living organization, founded in 1998 by Avraham Hirschson
became an important event in the lives of Jewish youth to
the extent, that it is sometimes compared to the famous
´Bar Mitzvah´ ritual of transcendance. On the other hand,
the program became subject of criticism and conthroversy.
Author of this article took part in the event in 2008 and
2010. The following lines contain author’s observations,
interpretation of the relevant rituals and simple retrieval
of contemporary Jewish discussion about the nature and
meaning of the event itself. Could the March of the Living
be ´the´ adequate response to the Death-Marches?
Key Words—Jews, holocaust, rites of passage, Zionism,
March of Living
´ VOD
I. U
P
OCHOD zˇivy´ch (March of the Living, Mic´ad haChajim) je projektem organizace International March
of the Living (da´le jen MOL), zalozˇene´ v roce 1988
Avrahamem Hirschsonem. Cela´ akce, nazy´vana´ souhrnneˇ
„March of the Living“ je vu˚bec nejrozsa´hlejsˇ´ım aktem
na prˇipomı´nku jom ha-sˇoa, i kdyzˇ zdaleka nenı´ prvnı´m
projektem sve´ho druhu. Prˇed rokem 1988 ji prˇedcha´zela
se´rie exkurzı´ porˇa´dany´ch izraelsky´m ministerstvem sˇkolstvı´ cˇi organizacı´ typu United Jewish Appeal. Kompletnı´
program sesta´va´ z na´rocˇne´ho, cca ty´den trvajı´cı´ho pobytu
v Polsku a Izraeli. Mladı´ lide´ z cele´ho sveˇta jsou prˇivedeni na klı´cˇova´ mı´sta holocaustu v Polsku (Majdanek,
Treblinka, Osveˇtim) a na´sledneˇ se u´cˇastnı´ klı´cˇove´ cˇa´sti
„Pochodu zˇivy´ch“ z Osveˇtimi do Brˇezinky. Po te´to katarzi
se kmenovı´ u´cˇastnı´ci odebı´rajı´ do Izraele, kde se u´cˇastnı´
oslav jom ha-zikaron (Den pama´tky obeˇtı´ holocaustu)
a jom ha-acma’ut (Izraelsky´ den neza´vislosti). K evropske´
cˇa´sti akce, zejme´na k samotne´mu pochodu z Osveˇtimi
do Brˇezinky se prˇida´vajı´ i dalsˇ´ı skupiny a vy´pravy ze
zˇidovske´ho i krˇest’anske´ho za´zemı´. Cˇeska´ republika je tak
naprˇ´ıklad pravidelneˇ reprezentova´na vy´pravou Zˇidovske´
libera´lnı´ unie (ZˇLU) a krˇest’ansky´mi sionisty z organizace Krˇest’anske´ velvyslanectvı´ Jeruzale´m (ICEJ), kterˇ´ı na
pochod z Osveˇtimi do Brˇezinky vypravujı´ dva autobusy
´ strˇednı´ uda´lostı´
studentu˚ strˇednı´ch a vysoky´ch sˇkol. U
cele´ho podniku je cca 3 km dlouhy´ pochod z prostoru
koncentracˇnı´ho ta´bora Osveˇtim do rozsa´hle´ho pama´tnı´ku
na mı´steˇ vyhlazovacı´ho ta´bora Oveˇtim II. – Brˇezinka.
Pochod se kona´ od roku 1988 kazˇdorocˇneˇ na jom hasˇoa. Datum pochodu je stanoveno podle zˇidovske´ho lunisola´rnı´ho kalenda´rˇe (27./28. nisanu – cca 1. polovina
dubna). V zemı´ch diaspory je zakotven v obcˇanske´m
kalenda´rˇi na 19. dubna (tj. vy´rocˇ´ı propuknutı´ Varsˇavske´ho
povsta´nı´ – 19. dubna 1943).
Samotna´ MOL si za svu˚j cı´l vytycˇila posı´lenı´ zˇidovske´ souna´lezˇitosti a kolektivnı´ pameˇti. Na´zev akce „Pochod zˇivy´ch“ (event. „Pochod zˇivota“) vytva´rˇ´ı protiklad
k nacisticky´m „Pochodu˚m smrti“. V jake´msi manifestu
akce na webu porˇa´dajı´cı´ organizace mj. cˇteme: „Posla´nı´m
Pochodu zˇivy´ch je konfrontovat novou generaci Zˇidu˚ se
dveˇma nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ımi uda´lostmi zˇidovske´ historie – Sˇoa
a vznikem sta´tu Izrael. Toho bude dosazˇeno prˇivedenı´m
mlady´ch Zˇidu˚ na mı´sta, ktera´ byla pro dane´ uda´losti
klı´cˇova´, aby tak pochopili, jaky´ sveˇt byl znicˇen a jak
vznikl sta´t Izrael (. . . ) U´cˇastnı´ci budou schopni poucˇit sve´
vrstevnı´ky o holocaustu, postavit se teˇm, kdozˇ by chteˇli
popı´rat historii, a posı´lit dynamicke´ pouto s Izraelem. (. . . )
Mnoho z budoucı´ch elit zˇidovske´ho na´roda bude u´cˇastnı´ky
Pochodu, z neˇhozˇ budou cˇerpat svou souna´lezˇitost s ostatnı´mi.“ (MOL Mission)
ZU´CˇASTNEˇNE´ POZOROVA´NI´
V porˇadı´ jizˇ 22. rocˇnı´k tohoto pochodu se konal 12. dubna
2010 a z tohoto data pocha´zı´ rovneˇzˇ veˇtsˇina zde popisovany´ch detailu˚. Pro kontext mı´sty zminˇuji i rocˇnı´k 2008,
ktere´ho jsem se take´ zu´cˇastnil. Obecneˇ lze rˇ´ıci, zˇe oficia´lnı´
program akce je v hlavnı´ch bodech kazˇdy´m rokem totozˇny´.
Prˇi vyhodnocova´nı´ sve´ho pozorova´nı´ se pokousˇ´ım zasadit
pozorovane´ skutecˇnosti do kontextu, a je-li to mozˇne´, pak
je rozdeˇlit podle toho, zda jde o u´kony sponta´nnı´, nebo
organizovane´.
226
´ cˇastnı´ci pochodu se scha´zejı´ v area´lu Osveˇtimi 1,
U
v neˇmzˇ je nynı´ umı´steˇn pama´tnı´k a muzeum. Nacha´zı´
´ cˇastnı´ky
se zde take´ zrekonstruovana´ plynova´ komora. U
„kmenove´“ lze od teˇch, kterˇ´ı se prˇida´vajı´ pouze na samotny´ pochod, pomeˇrneˇ snadno rozlisˇit podle modry´ch
veˇtrovek s logem akce, ktere´ obdrzˇeli od organiza´toru˚.
Area´l Osveˇtimi 1 doka´zˇe klamat teˇlem. Je relativneˇ
maly´, velke´ mnozˇstvı´ lidı´ brzy zaplnı´ prostranstvı´ mezi
cihlovy´mi bara´ky toho, co pu˚vodneˇ bylo na svou dobu
modernı´mi kasa´rnami, a da´ snadno zapomenout, zˇe se
soucˇasneˇ nacha´zı´me na mı´steˇ masove´ vrazˇdy. Acˇkoliv je
cela´ akce prezentova´na jako pietnı´, chova´nı´ u´cˇastnı´ku˚ je
veˇtsˇinou zcela opacˇne´. Veˇtsˇina si prohlı´zˇ´ı muzeum, ovsˇem
neˇktere´ skupinky prˇ´ımo mezi bara´ky (dokonce i prˇ´ımo
v prostoru popravisˇteˇ. . . ) svacˇ´ı. Ve vzduchu vlaje velke´
mnozˇstvı´ izraelsky´ch vlajek. Izraelske´ vlajky v Osveˇtimi!
Jeden z mnoha symbolicky´ch momentu˚ cele´ akce. Je slysˇet
hlasity´ hovor i smı´ch. Neˇktere´ skupinky Izraelcu˚ mezi
bara´ky sponta´nneˇ tancujı´ izraelske´ tance a zpı´vajı´ pı´sneˇ
s vy´razneˇ nacionalisticky´m charakterem. A vsˇude vlajı´
´ cˇastnı´ci jako by se snazˇili udeˇlat
modro-bı´le´ vlajky. U
co nejvı´ce hluku – troubit na sˇofary, zpı´vat, skandovat,
tancovat. Jako by nesˇlo o prˇipomı´nku smrti, ny´brzˇ o oslavu
zˇivota navzdory. V te´to souvislosti nelze nevzpomenout
termı´n trotzjudentum (vzdorzˇidovstvı´, zˇidovstvı´ navzdory),
pouzˇ´ıvany´ pu˚vodneˇ neˇmecky´mi Zˇidy v 19. stoletı´ a uvedeny´ do nove´ho vy´znamu v post-holocaustove´m zˇidovske´m mysˇlenı´, naprˇ´ıklad ve formeˇ tzv. 614. prˇika´za´nı´
Emila L. Fackenheima (srov.: Novick 2001) „nedoprˇa´t
Hitlerovi dalsˇ´ıho, byt’ posmrtne´ho vı´teˇzstvı´ “ (Fackenheim
1970).
Tı´ha cˇi pietnı´ atmosfe´ra na cˇloveˇka padne ve chvı´li,
kdy vstoupı´ do neˇktere´ z expozic. Zde se atmosfe´ra
radika´lneˇ meˇnı´ a hlasity´ povyk vystrˇ´ıda´ hrobove´ ticho.
Sucha´ expozice o romske´m holocaustu cˇi poneˇkud abstraktnı´ expozice cˇeska´ prˇ´ılisˇ za´jmu nebudı´ (na rozdı´l od
vy´borneˇ pojate´ expozice slovenske´) a u´cˇastnı´ci ani nemajı´
na jejich prohlı´dku, natozˇ na cˇtenı´ miniaturnı´ch popisku˚
cˇas. Naopak fyzicke´ doklady genocidy (kufry, boty, vlasy,
bry´le, modlitebnı´ sˇa´ly) zˇenou neˇktery´m u´cˇastnı´ku˚m slzy
do tva´rˇe. Z podzemnı´ch prostor a cel se lide´ radeˇji snazˇ´ı
co nejdrˇ´ıve vzda´lit. Ve sˇkvı´ra´ch popravcˇ´ı zdi na dvorˇe
veˇzenˇske´ho bloku se hromadı´ kamı´nky, podobneˇ jako na
hrobech. Objevujı´ se i kveˇtiny a svı´cˇky, ovsˇem vzhledem
k pocˇtu u´cˇastnı´ku˚ pouze sporadicky.
Na´rodnı´ vy´pravy mezitı´m porˇa´dajı´ vlastnı´ pietnı´ akce
u „svy´ch“ bara´ku˚. Kra´tke´ pietnı´ bohosluzˇby za zemrˇele´
holocaustu zpravidla sesta´vajı´ z upravene´ verze hebrejske´
modlitby El Male´ Rachamim (pu˚vodneˇ obecna´ modlitba
za zemrˇele´) a aramejske´ responsia´lnı´ modlitby Kadisˇ, ktera´
je pu˚vodneˇ soucˇa´stı´ sˇabatove´ liturgie, ovsˇem postupneˇ se
stalo zvykem vyslovovat ji jme´nem zemrˇely´ch na vy´rocˇ´ı
u´mrtı´ blı´zke´ osoby – tzv. jorcajt. Tyto pietnı´ akty jsou
veˇtsˇinou prˇedem prˇipravene´ a domluvene´. Samostatne´
sponta´nnı´ modlitby jsou spı´sˇe vy´jimecˇne´, cozˇ ale mu˚zˇe
by´t da´no i skupinovy´m a responsia´lnı´m charakterem zˇidovsky´ch modliteb.
Pochod se postupneˇ formuje. Organizace neˇkolikati-
ANTROPOWEBZIN 3/2010
sı´cove´ho davu je pecˇliveˇ propracovana´. Jednotlive´ skupiny
majı´ od organiza´toru˚ prˇesne´ instrukce, kdy a kam se
zapojit. Hovorˇ´ı se hlavneˇ hebrejsky, anglicky a polsky,
ovsˇem slysˇ´ıme i portugalsˇtinu, francouzsˇtinu a mnohe´
dalsˇ´ı. Mezi cˇekajı´cı´mi skupinkami se znovu ozy´va´ zpeˇv,
nejen tradicˇnı´ch a nacionalisticky´ch pı´snı´, ale i popovy´ch
klasik. Slysˇ´ım skupinku mlady´ch Izraelek, snazˇ´ıcı´ch se
o zpeˇv Sˇma Jisra´el od Sarit Hadad – zna´me´ popove´
parafra´ze na u´strˇednı´ zˇidovske´ kre´do1 , ktera´ se stala neoficia´lnı´ „hymnou“ 2. va´lky v Libanonu. Text pı´sneˇ si dı´vky
doprˇedu vytiskly a vzaly do Osveˇtimi s sebou. Z amplionu
se ozy´va´ hla´sˇenı´, zˇe zacˇa´tek pochodu se zpozdı´ o deset
minut. Hla´sˇenı´ je pouze hebrejsky.
S tı´m, jak se pru˚vod rˇadı´, je mozˇno le´pe prˇehle´dnout
vsˇechny prˇ´ıtomne´ vlajky. V za´plaveˇ modro-bı´ly´ch vlajek
Izraele lze zahle´dnout vlajky cˇeske´, francouzske´, americke´, italske´, slovenske´, mad’arske´, a dokonce i turecke´
a brazilske´. V roce 2008 se objevila dokonce vy´prava
z Japonska. Velmi vy´znamnou pozici meˇly v roce 2010
vlajky polske´. Pochod zˇivy´ch se odehra´val dva dny po
letecke´m nesˇteˇstı´ u Smolenska, kde zahynul polsky´ prezident s manzˇelkou a dalsˇ´ımi 94 cˇelnı´mi osobnostmi
polske´ho na´roda. Akce se tak v roce 2010 konala ve stı´nu
polske´ho sta´tnı´ho smutku. Cˇerveno-bı´le´ vlajky s cˇerny´mi
stuhami byly vsˇudyprˇ´ıtomne´ a soustrast s polsky´m sta´tnı´m smutkem byla opakovaneˇ vyja´drˇena i organiza´tory
pochodu.
ZAHA´JENI´ POCHODU
Dav u´cˇastnı´ku˚ opousˇteˇl prostor Osveˇtimi 1 zna´mou branou
s na´pisem Arbeit macht Frei. V roce 2010 byla kvu˚li
kra´dezˇi a na´sledneˇ nutnosti rekonstrukce origina´lu pouzˇita
replika a i Natan Sˇaranski ve sve´m u´vodnı´m proslovu
cely´ incident zminˇuje. Vedle tohoto incidentu byl hlavnı´m
te´matem tohoto projevu soumrak nad generacı´ pameˇtnı´ku˚
a imperativy z tohoto pro mladou generaci plynoucı´:
„(Sesˇli jsme se na tomto) strasˇlive´m mı´steˇ zka´zy,
prˇ´ımo zde v Osveˇtimi a Brˇezince. Teˇm, kdozˇ
chteˇjı´ poprˇ´ıt historii holocaustu, (vzkazujeme) zˇe
rezolutneˇ odsuzujeme jejich cˇiny a nenecha´me se
zma´st jejich u´mysly. Na´pis, ktery´ vidı´te, prˇ´ımo
zde Arbeit macht Frei’ meˇl zma´st prˇ´ıchozı´ a da´t
jim falesˇny´ pocit bezpecˇ´ı. Ti, kdozˇ jej ukradli,
chteˇli vymazat cˇa´st nasˇ´ı historie. My se vsˇak
neda´me zma´st vasˇimi cˇiny. Spa´chali jste za´vazˇny´
zlocˇin proti historii – jak proti historii na´roda
zˇidovske´ho a polske´ho, tak i proti vsˇem ostatnı´m,
kdo na tomto mı´steˇ zahynuli. Procˇ se na toto
mı´sto vracı´me? Stojı´me na te´to pu˚deˇ, abychom
vzka´zali sveˇtu, zˇe trage´die, ktera´ se zde uda´la,
zu˚stane navzˇdy soucˇa´stı´ sveˇtove´ historie. Stojı´me
zde vsˇak i proto, abychom uka´zali nasˇi vı´ru
1 Popula
´ rnı´ pı´senˇ z pocˇa´tku 21. stoletı´, cˇasto se hra´la naprˇ´ıklad v souvislosti s vetera´ny druhe´ va´lky v Libanonu – te´matem je vola´nı´ o pomoc
v parafra´zi na „Slysˇ Izraeli, Hospodin je na´sˇ Bu˚h, Hospodin je jeden“ –
„Slysˇ Izrael, Hospodine, zu˚stal jsem sa´m.“
ZBYNEˇK TARANT: POCHOD ZˇIVY´CH
a du˚veˇru v mlade´ lidi – v novou generaci, ktera´
se sem scha´zı´ kazˇdy´ rok, aby doka´zala, zˇe sveˇt
se zmeˇnil, musı´ zmeˇnit a take´ se zmeˇnı´! My,
nevyhnutelneˇ sta´rnoucı´ prˇezˇivsˇ´ı, jsme cestovali
na velkou vzda´lenost z cele´ho sveˇta, abychom
sdı´leli sve´ bolestne´ prˇ´ıbeˇhy se studenty zde prˇ´ıtomny´mi. Vzda´va´me u´ctu Vasˇ´ı sı´le a odhodla´nı´.
Nasˇ´ı zˇidovske´ mla´dezˇi: Svou u´cˇastı´ zde symbolizujete nadeˇji a budoucnost zˇidovske´ho lidu.
Z cele´ho sveˇta jste byli prˇivedeni sem. Kazˇdy´
krok, ktery´ ucˇinı´te z Osveˇtimi do Brˇezinky, je
krokem ke svobodeˇ, krokem ke spravedlnosti
a k toleranci. Ne pouze pro zˇidovstvo, ny´brzˇ
pro vsˇechny na´rody lidske´ rodiny. Pochodenˇ
vzpomı´nek je nynı´ prˇeda´va´na z jedne´ generace
na dalsˇ´ı. Se zazneˇnı´m sˇofaru, zapocˇneme na´sˇ
pochod. . . “
Po zazneˇnı´ sˇofaru a pu˚lminuteˇ ticha se pochod vyda´va´
osveˇtimskou branou smeˇrem na pochod do Brˇezinky.
Pochod sa´m je spı´sˇe volneˇ plynoucı´m davem, nezˇli organizovany´m marsˇem. Lide´ si prohlı´zˇejı´ okolı´, fotografujı´, bavı´
se navza´jem, spolecˇneˇ nesou vlajky, prˇ´ıpadneˇ jine´ symboly
reprezentujı´cı´ jejich zemi a vysı´lajı´cı´ organizaci. Neˇkterˇ´ı
zpı´vajı´, skandujı´, smeˇjı´ se. Beˇhem samotne´ho pochodu
jsou spı´sˇe zaujati velky´m mnozˇstvı´m lidı´ okolo sebe.
Veˇtsˇinu u´cˇastnı´ku˚ tvorˇ´ı mladı´ lide´ a da´vajı´ se vza´jemneˇ
do hovoru. Neˇkterˇ´ı vza´jemneˇ vymeˇnˇujı´ odznaky cˇi plakety
svy´ch organizacı´. Prˇi pru˚chodu vyvy´sˇeny´mi mı´sty, kde je
mozˇno cely´ pru˚vod prˇehle´dnout, intenzivneˇ fotografujı´.
(Vy´znam intenzivnı´ho fotografova´nı´, jakozˇto reakce na
aktua´lneˇ silny´ prozˇitek myste´ria cˇi blı´zkosti smrti, nebyl
doposud antropology plneˇ doceneˇn. . . ) Pochod se mı´sty
zastavuje, a to i na delsˇ´ı dobu, ovsˇem u´cˇastnı´ci jsou
trpeˇlivı´ a uka´zneˇnı´. Sporadicky se ozy´va´ zpeˇv zˇidovsky´ch
lidovy´ch pı´snı´. Izraelske´ vlajky vlajı´ ve vzduchu.
V mı´steˇ, kde se pochod blı´zˇ´ı k Brˇezince a prˇecha´zı´
zˇeleznicˇnı´ vlecˇku vedoucı´ do tohoto mı´sta, se odehra´va´
jeden z domluveny´ch ritua´lu˚. Ti, kdozˇ se pochodu u´cˇastnili
prˇ´ımo s organizacı´ International March of the Living,
meˇli k dispozici drˇeveˇne´ cedulky, na ktere´ mohli napsat
libovolny´ vzkaz. Tyto se pak zapichovaly do kolejisˇteˇ
vedoucı´ho do Brˇezinky (ono z historicky´ch fotografiı´
zna´me´ kolejisˇteˇ projı´zˇdeˇjı´cı´ cihlovou branou do vyhlazovacı´ho ta´bora). Cedulek jsou stovky. Na´pisy, nejcˇasteˇji psane´ anglicky a hebrejsky obsahujı´ bud’ kondolence
konkre´tnı´m rodina´m, prˇ´ıpadneˇ obecna´ vyja´drˇenı´ spadajı´cı´ do te´matu „jizkor“ („pamatujme“) a „never again“
(„nikdy vı´ce“). Neˇktere´ vzkazy se snazˇ´ı oslovit zesnule´,
jine´ kupodivu hovorˇ´ı hlavneˇ k prˇezˇivsˇ´ım („Dear survivors of Auschwitz. . . “). V kolejisˇti, ktere´ je v mnohe´m
symbolicke´ (vyjadrˇuje „modernost“ cˇi „pru˚myslovost“
pouzˇity´ch prostrˇedku˚ a je soucˇasneˇ cestou, jı´zˇ se veˇtsˇina
obeˇtı´ do Brˇezinky dostala), se sporadicky objevujı´ i svı´cˇky.
Ze sˇteˇrku mezi prazˇci jsou na kolejnice pokla´da´ny jed´ cˇastnı´ci si cely´ u´kon opeˇt intenzivneˇ
notlive´ kamı´nky. U
fotografujı´.
227
Pru˚vod procha´zı´ hlavnı´ branou do rozsa´hle´ho pro´ cˇastnı´ci
storu by´vale´ho vyhlazovacı´ho ta´bora Brˇezinka. U
ˇ
z cˇeske´ Zidovske´ libera´lnı´ unie troubı´ v pru˚chodu na sˇofary a skandujı´ „am jisra’el chaj“2 . Po vstupu do prostoru
vyhlazovacı´ho ta´bora se hovor vytra´cı´ a prˇevla´da´ rozpacˇite´
ticho. Obrovsky´ prostor snadno pohltı´ cely´ dav, ktery´ se
´ cˇastnı´ci, sami nebo v dorozpada´ na jednotlive´ vy´pravy. U
provodu pru˚vodcu˚, procha´zejı´ ta´borem. Mlcˇky bloumajı´
rozsa´hly´m komplexem. Z plochy, kde ma´ za pa´r okamzˇiku˚
zacˇ´ıt hlavnı´ ceremonia´l dole´ha´ hlas chladneˇ prˇedcˇ´ıtajı´cı´
jme´na deˇtsky´ch obeˇtı´. Jme´no, veˇk, zemeˇ pu˚vodu. Anglicky
a hebrejsky. Mnohokra´t zaznı´ „Czechoslovakia“.
CEREMONIA´L V BRˇEZINCE
Program hlavnı´ho ceremonia´lu je slozˇen z projevu˚ prˇednı´ch izraelsky´ch a zˇidovsky´ch osobnostı´, hudebnı´ produkce, slavnostnı´ho zapa´lenı´ sveˇtel menory, kra´tke´ bohosluzˇby sesta´vajı´cı´ z modliteb Kadisˇ a El Male´ Rachamim,
a izraelske´ hymny v samotne´m za´veˇru. V roce 2010
promluvili Natan Sˇaranski, rabı´n Israel Meir Lau (by´valy´
vrchnı´ rabı´n Izraele a jeden z otcu˚ mysˇlenky „Pochodu
zˇivy´ch“), Kathy E. Manning, ale take´ cˇlenove´ knesetu
a za´stupci izraelske´ arma´dy (da´le jen IDF). Ceremonia´l
samotny´ je koncipova´n velmi emotivneˇ. Jako by mı´sto
samo o sobeˇ nebylo dostatecˇneˇ depresivnı´. . .
Hlavnı´m bodem ceremonia´lu je slavnostnı´ zapa´lenı´ sˇesti
sveˇtel:
1) Sveˇtlo je zapalova´no za spravedlive´ mezi na´rody
2) Sveˇtlo je zapalova´no za vsˇechny prˇezˇivsˇ´ı
3) Sveˇtlo ma´ by´t prˇipomı´nkou sˇesti milionu˚ Zˇidu˚ a dalsˇ´ıch neˇkolika milionu˚ z ostatnı´ch na´rodu˚
4) Sveˇtlo ma´ prˇipomı´nat 1,5 milionu zavrazˇdeˇny´ch
zˇidovsky´ch deˇtı´
5) Sveˇtlo je zapalova´no za druhou a trˇetı´ generaci
potomku˚ prˇezˇivsˇ´ıch, kterˇ´ı jsou cˇasto obeˇtı´ prˇenosu
traumatu
6) Sveˇtlo je zapalova´no za sta´t Izrael a IDF
Sˇest sveˇtel ma´ rovneˇzˇ symbolizovat sˇest milionu˚ a mu˚zˇe
rovneˇzˇ evokovat sˇest postrannı´ch sveˇtel menory. Zapa´lenı´
jednoho dalsˇ´ıho by jizˇ bylo symbolem prˇ´ıchodu mesia´sˇe.
Zapalova´nı´ sˇesti, prˇ´ıpadneˇ dvou sveˇtel za obeˇti holocaustu
jsem jizˇ pozoroval i v jiny´ch prˇ´ıpadech, naprˇ. na pietnı´ akci
na Mezina´rodnı´ den pama´tky obeˇtı´ holocaustu 27. ledna
2010. V judaismu se svı´ce za zemrˇele´ obvykle zapalujı´
na jorcajt, tj. k prˇipomenutı´ pama´tky zesnule´ho ve vy´rocˇ´ı
u´mrtı´ dane´ osoby.
INTERPRETACE
Pochod zˇivy´ch ma´ by´t zˇidovsky´m nacionalisticky´m manifestem, v neˇmzˇ je Osveˇtim pouze dı´lkem skla´dacˇky. Cı´lem
je skrze prˇipomenutı´ strasˇlive´ minulosti posı´lit ochotu
bojovat za soucˇasnost, at’uzˇ je jaka´koliv. Nejde jenom o to,
2 Tzn. „At’ zˇije lid Izraele!“ Ne
ˇ kdy je zvykem prˇidat se slovy: „Lanecach!“ (tj. „naveˇky“).
228
prˇijet uka´zat, zˇe Zˇide´ zˇijı´ navzdory Hitlerovi. Smysl akce
je komplikovaneˇjsˇ´ı: Skrze to, zˇe mladı´ lide´ manifestujı´
sve´ zˇidovstvı´ v mı´steˇ, ktere´ je symbolem snahy o jeho
znicˇenı´, si jej totizˇ majı´ sami uveˇdomit. Vyu´steˇnı´m akce
je oslava sta´tu Izrael, zpeˇv izraelske´ hymny, a na´sledneˇ,
pro kmenove´ u´cˇastnı´ky, cesta do Izraele na oslavu Dne neza´vislosti. Gennep by asi celou akci klasifikoval jako iniciacˇnı´ ritua´l (Gennep 1997), beˇhem neˇhozˇ docha´zı´ k symbolicke´ smrti a znovuzrozenı´ Nove´ho Zˇida – mlade´ho,
uveˇdomeˇle´ho a pro-izraelske´ho. Jako te´meˇrˇ mesia´sˇske´
vykoupenı´ z hru˚zy Osveˇtimi je prezentova´na sionisticka´
cesta – tj. sta´t Izrael. Peklo a Nebe; Smrt a Vykoupenı´;
Osveˇtim a Jeruzale´m. Tomu ostatneˇ odpovı´da´ i proklamace
Pochodu zˇivy´ch, v nı´zˇ si porˇadatele´ da´vajı´ za u´kol mimo
jine´: „uka´zat Izrael jakozˇto domovinu zˇidovske´ho na´roda
a ja´dro zˇidovske´ identity“ a „podneˇcovat aliju“ (MOL
ceremony 2008).
Sponta´nnı´ reakce u´cˇastnı´ku˚ a jimi samy´mi bez
instrukcı´ pru˚vodcu˚ provozovane´ aktivity, jako je zpeˇv zˇidovsky´ch a izraelsky´ch pı´snı´, uctı´va´nı´ vlajky (ma´va´nı´, prˇikry´va´nı´ se vlajkou a dalsˇ´ı podobne´ zacha´zenı´ s na´rodnı´m
symbolem, ne nepodobne´ hokejovy´m fanousˇku˚m), u´cˇast
na modlitba´ch, tanec, troubenı´ na sˇofary na vy´znamny´ch
mı´stech (typicky v pru˚chodech a brana´ch) ukazujı´, zˇe
u´cˇastnı´ci tento ritua´l velmi silneˇ prozˇ´ıvajı´ a sami k neˇmu
z vlastnı´ iniciativy neˇjak prˇispı´vajı´.
Teprve v kontextu vy´sˇe uvedene´ho je mozˇno plneˇ
pochopit posla´nı´ akce, tak jak je deklarova´no na webu
porˇadatele: „Mnoho z budoucı´ch elit zˇidovske´ho na´roda
bude u´cˇastnı´ky Pochodu, z neˇhozˇ budou cˇerpat svou
souna´lezˇitost s ostatnı´mi.“ (MOL Mission) Nenı´ to zˇa´dne´
divadlo pro vneˇjsˇ´ı sveˇt, je to snaha probudit izraelskou
a zˇidovskou mla´dezˇ z letargie. Jeden z u´cˇastnı´ku˚ rocˇnı´ku
2010 popisuje sve´ dojmy po prˇ´ıletu do Izraele takto:
„Izrael na´s znovuozˇivil. Od chvı´le, kdy jsme vystoupili
z letadla (v Lodu), jsme se cı´tili lehcˇ´ı. Sˇt’astneˇjsˇ´ı. Celistvı´.
V te´to zemi jsme pouzˇ´ıvali nasˇe teˇla stejneˇ jako nasˇi mysl
(. . . ) Postupneˇ si cela´ skupina zacˇala uveˇdomovat, procˇ
tisı´ce lidı´ zahynuly prˇi ochraneˇ te´to nasˇ´ı zemeˇ a procˇ tato
musı´ existovat na veˇky. My, jakozˇto Zˇide´, musı´me mı´t vzˇdy
kam jı´t. Vzˇdy musı´me mı´t Izrael.“ (Keer 2010)
To ostatneˇ vysveˇtluje i dalsˇ´ı pozadı´ vy´sˇe zminˇovane´ho „sporu o vlajky“. Na´rodnı´ vlajky zkra´tka pu˚sobily
rusˇiveˇ na akci, ktera´ je prima´rneˇ cı´lena prˇedevsˇ´ım na
mlade´ Zˇidy a Izraelce se za´meˇrem posı´lit jejich vztah ke
sta´tu Izrael. To, zˇe je akce cı´lena na mlade´ Zˇidy a Izraelce,
a ne na vneˇjsˇ´ı sveˇt, ostatneˇ dokazuje i zpu˚sob prˇihlasˇova´nı´ na kompletnı´ program, ktery´ je spojen s vy´beˇrovy´m
rˇ´ızenı´m. Za´jemce o absolvova´nı´ kompletnı´ho programu
musı´ vyplnit velmi podrobny´ sedmna´ctistra´nkovy´ osobnı´
dotaznı´k, doty´kajı´cı´ se jeho rodinne´ho za´zemı´ a motivace
k absolvova´nı´ pochodu, napsat esej o alesponˇ 500 slovech,
absolvovat prˇijı´macı´ pohovor, le´karˇskou prohlı´dku apod.
Na druhou stranu se organiza´torˇi takto propracovany´m
vy´beˇrovy´m rˇ´ızenı´m snazˇ´ı reagovat na proble´my prˇedchozı´ch rocˇnı´ku˚ (viz nı´zˇe) a zajistit, zˇe u´cˇastnı´ci jsou po
psychicke´ i fyzicke´ stra´nce schopni akci podobne´ho typu
ANTROPOWEBZIN 3/2010
bez negativnı´ch na´sledku˚ absolvovat.3
KRITIKA Z POZICE ZˇIDOVSKE´
Pochod zˇivy´ch je ve sve´m kompletnı´m programu prezentova´n jako „zˇidovsky´“ a „zˇidovska´“ symbolika se silny´m
mesianisticky´m a nacionalisticky´m charakterem se jı´m
ta´hne naprˇ´ıcˇ jako cˇervena´ nit. Ovsˇem, jak v jine´m kontextu
zminˇuje americky´ zˇidovsky´ historik Peter Novick (Novick
2000: 11) – podobny´ zpu˚sob udrzˇova´nı´ pama´tky zemrˇely´ch je ve skutecˇnosti s zˇidovskou tradicı´ a ortopraxı´ v prˇ´ıme´m rozporu. Novick svou pozna´mku smeˇrˇoval prˇedevsˇ´ım
k mimoevropsky´m muzeı´m holocaustu, ovsˇem Pochod
zˇivy´ch je dalsˇ´ım typicky´m prˇ´ıkladem, na neˇjzˇ je mozˇno ji
aplikovat. Pochod zˇivy´ch je sice v jednotlivostech plny´
„zˇidovske´“ symboliky, ovsˇem v za´kladnı´ podstateˇ jde
o ritua´l bytostneˇ ne-zˇidovsky´. Jak by asi rˇekl Novick
sa´m – cely´ ritua´l je azˇ prˇekvapiveˇ „krˇest’ansky´“. Pochod
zˇivy´ch je svy´m charakterem daleko blı´zˇe k tradicˇnı´ krˇ´ızˇove´
cesteˇ, nezˇli cˇemukoliv z zˇidovske´ ortopraxe. Z hlediska
ortodoxnı´ halachy bychom mohli teoreticky zajı´t dokonce
jesˇteˇ da´le (acˇkoliv v praxi jsem se s takovy´mto vy´kladem
zatı´m nikdy nesetkal): Nejsou Osveˇtim a dalsˇ´ı podobna´
mı´sta z hlediska ritua´lnı´ho hrˇbitovem? Nemeˇla by se na
neˇ tedy vztahovat podobna´ tabu jako v prˇ´ıpadeˇ hrˇbitova?
Na´sledujı´cı´ reflexe vycha´zı´ ze zbeˇzˇne´ resˇersˇe cˇla´nku˚
na webovy´ch stra´nka´ch trˇ´ı izraelsky´ch me´diı´ v anglicˇtineˇ
– Haaretz, Jerusalem Post, Yediot Acharonot a americke´ho
Jewish Weekly Forward. Podobne´ resˇersˇe elektronicky´ch
me´diı´ je mozˇno prove´st velmi efektivneˇ pomocı´ pokrocˇilejsˇ´ı syntaxe vyhleda´va´nı´ Google, jako naprˇ.: „March of
the Living“ site:www.haaretz.com. Drtiva´ veˇtsˇina cˇla´nku˚
je standardnı´ informacı´ o akci – zˇe probeˇhla, kolik meˇla
u´cˇastnı´ku˚, prˇ´ıp. jaky´ byl obsah projevu˚. Neˇktere´ popisujı´
cˇerstve´ dojmy u´cˇastnı´ku˚. Na kazˇdy´ch cca 10 cˇla´nku˚ vsˇak
prˇipada´ jeden kriticky´ cˇi polemicky´, a pra´veˇ na tyto se
nynı´ zameˇrˇ´ıme, nebot’ reflektujı´ vnitro-zˇidovskou diskusi
o tomto programu.
Vu˚bec nejcˇasteˇjsˇ´ı vy´tky smeˇrˇujı´ k charakteru akce.
Nejde o historickou exkursi, jak jsme zvyklı´ naprˇ´ıklad
z exkursı´ cˇesky´ch studentu˚ do Terezı´na, ny´brzˇ o za´zˇitkovy´
program s cı´lem posı´lit nacionalisticke´ smy´sˇlenı´ zˇidovske´
mla´dezˇe. Akce je natolik emotivneˇ vypjata´, zˇe mı´sty
docha´zı´ k nesˇt’astny´m excesu˚m. Jizˇ v roce 1988 (tj. po prvnı´m rocˇnı´ku) vzbudila cela´ akce diskusi mezi zˇidovsky´mi
vychovateli (Wagner 1998/56: 41). Byly zaznamena´ny prˇ´ıpady hrube´ho chova´nı´ u´cˇastnı´ku˚ vu˚cˇi doma´cı´mu polske´mu
obyvatelstvu, vcˇ. fyzicky´ch napadenı´. Zpra´vy pozorovatelu˚ hovorˇ´ı o hystericke´m pla´cˇi, porucha´ch prˇ´ıjmu potravy
a projevech post-traumaticke´ stresove´ poruchy, prˇicˇemzˇ
v roce 1991 se naprˇ´ıklad hovorˇilo o 167 prˇ´ıpadech ve
skupineˇ, ktera´ cˇ´ıta´ pru˚meˇrneˇ 4000–6000 cˇlenu˚ (Halevi
1993). V roce 1993 popsal Shalmi Barmore z institutu Jad
Vasˇem sve´ pocity ze setka´nı´ mezi za´stupci ministerstva
sˇkolstvı´ a cˇerstvy´mi u´cˇastnı´ky Pochodu zˇivy´ch: „Jedna
z dı´vek potlacˇila slzy a prohla´sila, zˇe uzˇ nikdy neudeˇla´
3 Cely
´, te´meˇrˇ 17stra´nkovy´ prˇijı´macı´ formula´rˇ je ke stazˇenı´ na adrese:
http://www.motl.org/docs/MOTL-Youth-Applications-Final.pdf.
ZBYNEˇK TARANT: POCHOD ZˇIVY´CH
krok z Izraele. Za´stupci ministerstva byli nadsˇeni. Dostali
to, za co zaplatili. Ja´ jsem vsˇak pocit’oval nevolnost. Toto
nebyla vy´uka. Bylo to divadlo. Mne zajı´majı´ deˇti, ktere´
nedeˇlajı´ proslovy: To jsou skutecˇne´ prˇ´ıklady u´speˇchu. Takove´, u nichzˇ pozitivnı´ efekt prˇetrva´ dlouhodobeˇ. Chceme
si snad myslet, zˇe sve´ deˇti mu˚zˇeme vychova´vat k sionismu
pomocı´ strachu?“ (Halevi 1993)
Objevujı´ se take´ pochybnosti o tom, zda je pedagogicka´ a psychologicka´ prˇ´ıprava u´cˇastnı´ku˚ adekva´tnı´.
Neˇkterˇ´ı totizˇ prˇipraveni nejsou – neveˇdı´ co cˇekat a jak se
chovat, cozˇ pak mu˚zˇe u´stit ve veˇtsˇ´ı cˇi mensˇ´ı incidenty.
Mezi ty spı´sˇe u´smeˇvne´ patrˇ´ı skupiny studentu˚ piknikujı´cı´
pa´r metru˚ od plosˇiny, na nı´zˇ probı´haly selekce, nechvalneˇ
proslule´ postavou doktora Mengeleho. Tou va´zˇneˇjsˇ´ı, i kdyzˇ
take´ velmi kuriosnı´, je incident z roku 1999, kdy si
vy´prava z jiste´ho kibucu (ke sˇkodolibe´ radosti Normana
Finkelsteina) najala na pokoj stripte´rky, podle svy´ch slov
proto, aby si ulevili od zˇalu (Finkelstein 2006: 96).
V kontextu tak choulostive´ho te´matu, jaky´m je holocaust,
jsou podobne´ jakkoliv u´smeˇvne´ incidenty cha´pa´ny velmi
va´zˇneˇ. V dane´m kontextu se i beˇzˇne´ prohrˇesˇky, typicke´
pro za´jezdy mla´dezˇe, jako vandalismus cˇi bourˇlive´ vecˇ´ırky,
sta´vajı´ zneucteˇnı´m pama´tky a citlivy´m te´matem pro kritiky
doma v Izraeli. Excesu˚ s ru˚znou mı´rou kuriosity jizˇ bylo
tolik, zˇe v roce 2007 rozhodlo izraelske´ ministerstvo
sˇkolstvı´, na za´kladeˇ doporucˇenı´ zvla´sˇtnı´ komise, o povinne´
prˇ´ıtomnosti psychologa v kazˇde´ skupineˇ studentu˚ do Polska cestujı´cı´ch (Golan 2007).
Zacˇ´ına´ vsˇak by´t zpochybnˇova´n i pedagogicky´ smysl
akce samotne´. Jestlizˇe ponaucˇenı´m z holocaustu by meˇl
by´t odpor k na´silı´ a prˇedsudku˚m, pak akce ktera´ v ocˇ´ıch
u´cˇastnı´ku˚ cˇinı´ z vy´chodnı´ Evropy temnou rˇ´ısˇi zla plnou
obyvatel snazˇ´ıcı´ch se ublı´zˇit Zˇidu˚m s tı´m, zˇe jedinou
za´chranou je emigrace do Izraele (tzv. alija) poda´va´ jinou
zpra´vu, nezˇ by poda´vat meˇla. Avirama Golan v na´zorove´ rubrice Haaretz v roce 2007 v reakci na zpra´vu
o rozhodnutı´ o sta´le´ prˇ´ıtomnosti psychologa se cˇleny
vy´pravy, vola´ po u´plne´m „skoncˇenı´ sˇokove´ terapie“, neboli
„zˇe jizˇ mozˇna´ prˇisˇel cˇas tyto vy´lety do Polska du˚kladneˇ
prˇehodnotit“ (Golan 2007). Denı´k Haaretz je cˇasto cha´pa´n
jako levicovy´, a vu˚cˇi sve´ vlastnı´ zemi mı´sty azˇ zaujateˇ
kriticky´. Ovsˇem prˇedstava prˇ´ıme´ osy Osveˇtim-Jeruzale´m
a domneˇnka, zˇe sta´t Izrael vznikl „dı´ky“ holocaustu cˇi
snad „dı´ky pocitu viny za´padnı´ch mocnostı´ z holocaustu“
byla vy´znamny´mi historiky holocaustu opakovaneˇ kriticky
revidova´na a jediny´m, kdo ji k velke´ radosti antisemitu˚
sta´le udrzˇujı´ prˇi zˇivoteˇ, jsou na´bozˇensˇtı´ sioniste´.
Historikove´ jako Jehuda Bauer (Bauer 2009: 243–
260) cˇi Peter Novick (2001: 1–123) velmi du˚kladneˇ zmapovali, jak slozˇity´ byl vztah holocaustu a vzniku sta´tu
Izrael, jak dlouho trvala promeˇna postoje sionistu˚ k prˇezˇivsˇ´ım a DP’s. Pochod zˇivy´ch se snazˇ´ı rˇ´ıci, zˇe sionismus
je tou jedinou spra´vnou odpoveˇdı´ na holocaust, ovsˇem
vtip je v tom, zˇe v dobeˇ uda´lostı´, nynı´ zna´my´ch pod
souhrnny´m pojmem holocaust, jı´ sionismus, jakozˇto tehdy
margina´lnı´ a do vzda´lene´ budoucnosti zahledeˇny´ proud
zˇidovske´ho mysˇlenı´, zdaleka nebyl. Sioniste´ se za veˇzneˇ
koncentracˇnı´ch a obeˇti vyhlazovacı´ch ta´boru˚ spı´sˇe stydeˇli.
229
Prˇezˇivsˇ´ı sami pak pocity studu a nepochopenı´ ze strany
zˇidovsky´ch starousedlı´ku˚ (tzv. jisˇuvu) cˇasto popisujı´ (naprˇ.
Wiesel 1997: 202–203).
Nacionalisticka´ symbolika Pochodu zˇivy´ch navı´c
zastı´ra´ vsˇechna ostatnı´ sdeˇlenı´, a selha´va´ tak v tom nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ım, kdyzˇ nedoka´zˇe u´cˇastnı´ky poucˇit o tom, jak
genocideˇ prˇedcha´zet. Holocaust je na te´to akci pojı´ma´n
mimo historicky´ kontext a prezentova´n spı´sˇe emociona´lneˇ,
nezˇli skrze fakta. Pochod zˇivy´ch tı´m vsˇak de facto porusˇuje sve´ vlastnı´ kre´do: „zachor!“ (pamatuj!). Vrazˇdeˇ nenı´
mozˇne´ vcˇas zabra´nit, prˇehlı´zˇ´ıme-li jejı´ okolnosti a motiv
pachatele.
Velmi cˇasty´m prˇedmeˇtem kritiky je zahalova´nı´ se
do vlajky, prezentovane´ i v oficia´lnı´ch materia´lech International March of the Living. Usˇteˇpacˇnou pozna´mku
si k tomu samozrˇejmeˇ neodpustil Norman Finkelstein:
„Izraelska´ vlajka: Neodcha´zej bez nı´ z domova.“ (Finkelstein 2006: 98) V anglickojazycˇne´m zˇidovske´m tisku
se „zahalova´nı´ do vlajky jako prˇi Pochodu zˇivy´ch“ stalo
dokonce metaforou, pouzˇ´ıvanou i v naprosto jiny´ch kontextech bez potrˇeby dalsˇ´ıho vysveˇtlova´nı´. Kritiku˚m toto
zacha´zenı´ se sta´tnı´m symbolem, prˇipomı´najı´cı´m chova´nı´
fotbalovy´ch fanousˇku˚, velmi vadı´. Zvla´sˇteˇ, kdyzˇ se takto
odeˇnı´ lide´ dopousˇteˇjı´ vy´sˇe uvedeny´ch excesu˚ a izraelsky´
sta´tnı´ symbol tak znevazˇujı´.
Yossi Klein ha-Levi se v roce 1993 v cˇla´nku pro
Jerusalem Report, v kontextu zpra´v o nevhodne´m chova´nı´
u´cˇastnı´ku˚ vu˚cˇi polske´mu obyvatelstvu pozastavil nad tı´m,
procˇ se tercˇem vy´sˇe uvedeny´ch excesu˚ sta´vajı´ pouze
Pola´ci? Sta´vali se jı´m jednodusˇe proto, zˇe vyhlazovacı´
ta´bory se nacha´zejı´ na dnesˇnı´m polske´m u´zemı´ a Pola´ci
jsou prosteˇ po ruce. „Neˇmecˇtı´ pachatele´ se jaksi z obrazu
nena´padneˇ vytratili.“ (Halevi 1993) Tento paradox, zaznamenany´ v roce 1993 se vsˇak jizˇ nynı´ nezda´ tak va´zˇny´.
Na ceremonia´lu jsou zminˇova´ni polsˇtı´ spravedlivı´, v roce
2010 organiza´torˇi vyzvali k ucteˇnı´ pama´tky obeˇtı´ nehody
u Smolenska a polske´ vy´pravy se k Pochodu jizˇ neˇkolik
let beˇzˇneˇ prˇipojujı´.
V roce 2009 upozornˇuje Jewish Forward na zmeˇnu
postoje na´bozˇensky´ch sionistu˚, reprezentujı´cı´ch v Izraeli
konzervativnı´ (neˇkdy i radika´lnı´) nacionalistickou pravici.
Azˇ doposud byly vy´pravy do Polska ze strany na´bozˇensky´ch sionistu˚ cha´pa´ny jako naplnˇova´nı´ micvy (studium
deˇjin za u´cˇelem nalezenı´ bozˇ´ı ruky v nich je jednı´m
z prˇika´za´nı´ To´ry). V tomto duchu cha´pe sve´ posla´nı´
jedna z cˇelny´ch postav Pochodu zˇivy´ch – rabı´n Israel
Meir Lau – sa´m prˇezˇivsˇ´ı holocaustu – ktery´ kazˇdorocˇneˇ
oslovuje u´cˇastnı´ky Pochodu v Brˇezince velmi silny´m,
emotivnı´m projevem. V roce 2009 vsˇak byla zaznamena´na zmeˇna postoje u neˇkolika cˇelnı´ch prˇedstavitelu˚
na´bozˇensko-sionisticke´ho mysˇlenı´.
Tato nacionalisticka´ kritika se nepta´ po etice akce,
ale spı´sˇe polemizuje s jejı´ u´cˇinnostı´, tj. s tı´m, zda drahy´
a pro u´cˇastnı´ky psychicky na´rocˇny´ podnik opravdu prˇina´sˇ´ı ky´zˇeny´ efekt, ktery´m ma´ by´t posı´lenı´ patriotismu
a uveˇdomeˇnı´ si vlastnı´ho zˇidovstvı´. Radika´lneˇ-sionisticky´
rabı´n Dov Lior, ktery´ je povazˇova´n za nejvy´znamneˇjsˇ´ıho
ze zˇa´ku˚ slavne´ho Cvi Jehudy Kooka a v roce 2009
230
vykona´val funkci vrchnı´ho rabı´na pro oblast Hebronu
a Kirjat Arba, pı´sˇe: „Nevidı´m (v teˇchto cesta´ch) zˇa´dnou
vzdeˇla´vacı´ hodnotu,“ a namı´ta´, zˇe lide´ mohou prˇeci cˇ´ıst
knihy, vyuzˇ´ıt sluzˇeb vzdeˇla´vacı´ch institucı´ v Izraeli cˇi
navsˇtı´vit muzea. „K pochopenı´ toho, co antisemitismus
je a procˇ antisemite´ nena´vidı´ zˇidovsky´ na´rod, nenı´ nutno
cestovat do zahranicˇ´ı.“ (Jeffay 2009)
Haaretz pak cituje Zalmana Melameda (prˇedstavene´ho jesˇivy Bejt El na Za´padnı´m brˇehu), ktery´ s odkazem na Maimonida vydal varova´nı´, zˇe pro ty, kdozˇ
zˇijı´ v Izraeli, je hrˇ´ıchem opousˇteˇt svatou zemi. Je to
samozrˇejmeˇ poneˇkud kuriosnı´ argumentace (18 let prˇedtı´m
ji studenti opousˇteˇt mohli?), avsˇak ochota najı´t si argument
pro takovy´to za´veˇr je du˚kazem o promeˇneˇ Melamedova
postoje (Jeffay 2009).
Rabı´n Sˇlomo Aviner vydal dispens odrazujı´cı´ od
cestova´nı´ do Polska. Mimo jine´ poukazuje na fakt, zˇe
„u´cˇastnı´ku˚m se vsˇe vykourˇ´ı z hlav beˇhem jednoho cˇi
dvou let.“ V jine´m interview se ke sve´mu vy´roku vracı´
a prohlasˇuje: „kdesi jsem prohla´sil, zˇe to trva´ sˇest meˇsı´cu˚,
nezˇ se u´cˇastnı´ku˚m vsˇe vykourˇ´ı z hlavy. Jeden z vychovatelu˚
mi vsˇak potvrdil, zˇe na to stacˇ´ı trˇi ty´dny,“ a da´le rˇ´ıka´:
„Vy´uka o holocaustu by meˇla by´t zalozˇena na pochopenı´
konkre´tnı´ch fakt a vlastnı´m uvazˇova´nı´, ne na emocı´ch.“
(Jeffay 2009). Azˇ do tohoto mı´sta je mozˇno s argumenty Sˇlomo Avinera plneˇ souhlasit. Aviner se vsˇak take´
poneˇkud zvla´sˇtnı´m zpu˚sobem vymezuje proti financˇnı´m
ota´zka´m. Nelı´bı´ se mu, zˇe Izraelci majı´ platit stovky dolaru˚
za podnik, z neˇhozˇ pry´ majı´ prˇ´ıjmy Polsko a Ukrajina, a
doslova rˇ´ıka´: „Nemeˇli bychom poskytovat financˇnı´ prˇ´ıjmy
vysoce zvra´ceny´m Pola´ku˚m, a uzˇ vu˚bec ne Ukrajincu˚m,
kterˇ´ı zrˇ´ızenı´ ta´boru˚ na sve´m u´zemı´ umozˇnili (. . . ) Oni
veˇdeˇli, zˇe Neˇmci vyvrazˇd’ujı´ Zˇidy a sledovali to s uspokojenı´m. Byli s nacisty jedna dusˇe, a to, zˇe byly ta´bory
zrˇ´ızeny pra´veˇ na jejich u´zemı´, nenı´ na´hoda. Pola´ci naplnili
(biblicky´ versˇ) zavrazˇdı´sˇ a budesˇ i deˇdit‘ 4 Nechceme jim
’
da´vat penı´ze.“ (Jeffay 2009)
Na druhou stranu je velmi teˇzˇke´ urcˇit, nakolik jsou
vy´sˇe uvedene´ hlasy vy´znamne´. Pro zˇidovske´ prostrˇedı´ je
typicka´ na´zorova´ a ideologicka´ roztrˇ´ısˇteˇnost (neˇkdy se
hovorˇ´ı o sekta´rˇstvı´ cˇi partikularismu). Navzdory lidovy´m
poveˇra´m neexistuje nic jako „nejvysˇsˇ´ı autorita“ cˇi „hlas
schopny´ mluvit za cele´ zˇidovstvo“. V ortodoxnı´m prostrˇedı´
existujı´ pouze obce shroma´zˇdeˇne´ kolem svy´ch rabı´nu˚.
Tito rabı´ni a jejich prˇ´ıznivci jsou pak ve velmi slozˇity´ch
vza´jemny´ch vztazı´ch – neˇkdy spolupracujı´, jindy na sebe
vza´jemneˇ uvalujı´ klatbu, ovsˇem obecneˇ jsou zahledeˇni
spı´sˇe smeˇrem dovnitrˇ. Situaci je mozˇno prˇirovnat k roztrˇ´ısˇteˇnosti americky´ch evangelika´lu˚, prˇ´ıp. muslimsky´ch
obcı´. Vy´sˇe uvedene´ zpra´vy tak nerˇ´ıkajı´ nic vı´ce nezˇ to,
zˇe neˇkterˇ´ı vlivnı´ rabı´ni a jejich prˇ´ıznivci se odmı´tajı´ na
podniku da´le podı´let.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
KAUZA AVRAHAMA HIRSCHSONA
Patrneˇ nejva´zˇneˇjsˇ´ı sˇra´m na sve´ poveˇsti pak utrpeˇl Pochod
zˇivy´ch v letech 2003–2006, kdy izraelsky´ denı´k Yediot
Acharonot zverˇejnil informace o nepru˚hledne´m financova´nı´ akce. Yediot Acharonot zjistil, zˇe zakladatel Pochodu
zˇivy´ch a tehdejsˇ´ı izraelsky´ ministr financı´ Avraham Hirschson zalozˇil za u´cˇelem financova´nı´ akce velmi neprˇehlednou sı´t’ neziskovy´ch organizacı´ v Izraeli (organizace
Gesˇer – „most“ a Kesˇer – „pouto“) a v USA (International
March of the Living) a neˇkolik dalsˇ´ıch, prˇicˇemzˇ vza´jemne´
majetkove´ propojenı´ teˇchto organizacı´, podporovany´ch
pravidelneˇ granty z Jewish Claims Conference, sta´tu Izrael, Zˇidovske´ agentury, jakozˇ i z u´cˇastnicky´ch poplatku˚
a dalsˇ´ıch zdroju˚, bylo prˇinejmensˇ´ım velmi nepru˚hledne´.
Prvnı´m na´znakem hrozı´cı´ho skanda´lu bylo odhalenı´ 250
000 dolaru˚ v tajne´ kapse zavazadla, ktere´ si Hirschson
v roce 1997 prˇivezl z Polska. Izrael mj. i v reakci na
tuto uda´lost zprˇ´ısnil pravidla pro dovoz hotovosti do zemeˇ.
V roce 2003 pry´ Hirschson vyvedl z Nili Association vı´ce
nezˇ milion dolaru˚, aby pomohl splatit dluhy z nelega´lnı´ho sa´zenı´ sve´ho prˇ´ıtele – starosty obce Ramat Gan –
Ovadia Cohena. Investigativnı´ novina´rˇi izraelske´ho magazı´nu Yediot Acharonot pak v roce 2006 odhalili podivne´
transakce a vy´platy ve stovka´ch tisı´c dolaru˚ za u´dajne´
„konzultace“ a „fundraising“ jiste´mu Curtisu Hoxterovi
(Hirchson behind. . . 2007). Poslednı´ ra´na prˇisˇla ve chvı´li,
kdy se zjistilo, zˇe Hirschson, tehdy vy´znamny´ izraelsky´
politik a ministr financı´, platil svoji volebnı´ kampanˇ ze
stejne´ adresy, na kterou chodily penı´ze pro Pochod zˇivy´ch.
Zpra´va, zˇe by penı´ze z reparacı´ mohly by´t vytunelova´ny
a zneuzˇity pro prˇedvolebnı´ kampanˇ, vyvolala v Izraeli
a zˇidovsky´ch komunita´ch v zahranicˇ´ı hluboke´ zdeˇsˇenı´.
V letech 2006–2007 se navı´c cely´ skanda´l dostal do spojitosti s prˇ´ıpadem ministerske´ho prˇedsedy Ehuda Olmerta,
ktery´ byl donucen k rezignaci z du˚vodu korupce a danˇovy´ch u´niku˚. Hirschson, ktery´ patrneˇ vytuneloval neˇkolik
neziskovy´ch organizacı´ (vedle Pochodu zˇivy´ch to byla
zejm. Na´rodnı´ odborova´ federace pracujı´cı´ch), byl zbaven
funkce a v soucˇasne´ dobeˇ si ve veˇznici v Be’er Sˇeveˇ
odpyka´va´ trest za defraudace a danˇove´ podvody. Jewish
Claims Conference (jeden z nejvy´znamneˇjsˇ´ıch spra´vcu˚
peneˇz z neˇmecky´ch reparacı´) byla vyzva´na k restrukturalizaci svy´ch vy´konny´ch orga´nu˚ a Pochod zˇivy´ch se dostal
pod prˇ´ısneˇjsˇ´ı kontrolu izraelske´ho ministerstva financı´.
V kontextu vy´sˇe uvedene´ho je vsˇak teˇzˇke´ prˇesveˇdcˇit rodicˇe
studentu˚, kterˇ´ı majı´ o u´cˇast na Pochodu zˇivy´ch za´jem, zˇe
cena akce, prˇesahujı´cı´ 1 200 dolaru˚ na osobu, je adekva´tnı´.
Navı´c, zapojenı´ ministerstva prˇineslo dalsˇ´ı zdrazˇenı´, a
na´ru˚st kriticky´ch hlasu˚ proti Pochodu zˇivy´ch je tedy nutno
videˇt i v tomto kontextu.
RESUME´, ANEB KDY JE CˇAS PRˇESTAT TRUCHLIT?
4 Ani
prˇi pouzˇitı´ elektronicke´ho vyhleda´va´nı´ v ru˚zny´ch jazykovy´ch
varianta´ch a verzı´ch prˇekladu se nepodarˇilo dohledat, z jake´ho mı´sta
Stare´ho za´kona ma´ tento cita´t pocha´zet. Autor citovane´ho cˇla´nku jej
odkazuje do I. Kra´lovske´. Tam vsˇak nalezen nebyl.
Pochod zˇivy´ch vznikl v 80. letech 20. stoletı´, jako projev
emancipace na´bozˇenske´ho sionismu a jeho snahy o revizi
vlastnı´ho vztahu k uda´lostem holocaustu. Pro pravicove´,
na´bozˇenske´ sionisty je holocaust a vznik sta´tu Izrael
ZBYNEˇK TARANT: POCHOD ZˇIVY´CH
dı´lem te´zˇe bozˇ´ı ruky a soucˇa´stı´ pro cˇloveˇka nepochopitelne´, ovsˇem rozumem nezpochybnitelne´ logiky deˇjin
Boha a Jeho lidu. V 60. a 70. letech se v souvislosti
s Osveˇtimı´ stala popula´rnı´ teologie hester panim, nebo-li
prˇedstava Boha zakry´vajı´cı´ho a odkry´vajı´cı´ho svou tva´rˇ
s cı´lem poskytnout cˇloveˇku svobodnou vu˚li (viz naprˇ.:
Fackenheim 1970; Berkowits 1973; Breiterman 1998).
Hovorˇ´ı-li se v kontextu te´to teologie o na´vratu Boha do
deˇjin a o symbolicke´ ose Osveˇtim-Jeruzale´m, pak Pochod
zˇivy´ch tuto osu fyzicky kopı´ruje a skrze prˇechodovy´ ritua´l
uva´dı´ v zˇivot.
V roce 2010 se konal jizˇ 22. rocˇnı´k tohoto programu. Kontroverznı´ osoba by´vale´ho izraelske´ho ministra
zahranicˇ´ı Samuela Hirschsona se jizˇ na organizaci nepodı´lı´. Tvrdy´ nacionalisticky´ to´n prvnı´ch rocˇnı´ku˚, varujı´cı´
u´cˇastnı´ky prˇed kontakty s mı´stnı´mi a necˇinı´cı´ rozdı´ly
mezi Pola´ky a Neˇmci, se zda´ by´t take´ o neˇco vlı´dneˇjsˇ´ı,
a respektova´nı´ polske´ho sta´tnı´ho smutku v roce 2010 lze
povazˇovat za tolik potrˇebny´ pokrok k veˇtsˇ´ı vstrˇ´ıcnosti.
Du˚kazem o veˇtsˇ´ı vstrˇ´ıcnosti mu˚zˇe by´t i rostoucı´ za´jem
externı´ch organizacı´ o u´cˇast na u´strˇednı´ cˇa´sti akce, kterou
je pochod z Osveˇtimi do Brˇezinky. Prˇida´vajı´ se nejen
krˇest’ansˇtı´ sioniste´ a evangelika´love´, ale i zcela obycˇejne´
exkurze studentu˚ ze strˇedoevropsky´ch sˇkol, pro ktere´ jde
o zajı´mave´ doplneˇnı´ hodin deˇjepisu. Detaily, jako prˇ´ıtomnost na´rodnı´ch vlajek, zase da´vajı´ konkre´tneˇjsˇ´ı tva´rˇ
rozmanitosti diaspory.
Tad Taube, rˇeditel americke´ libera´lnı´ zˇidovske´ nadace Koret, cha´pe Pochod zˇivy´ch jako sve´ra´zny´ zpu˚sob naplnˇova´nı´ 614. prˇika´za´nı´ Emila L. Fackenheima –
„Nedoprˇa´t Hitlerovi posmrtne´ho vı´teˇzstvı´.“ (Fackenheim
1970; Taube 2006) Taube vsˇak pokracˇuje jesˇteˇ o krok
da´le, kdyzˇ vyzy´va´ sve´ souveˇrce, aby se prˇestali uta´peˇt
v minulosti, nebot’ uta´peˇt se ve vzpomı´nka´ch na Hitlerovy
zlocˇiny znamena´ poskytnout Hitlerovi posmrtne´ vı´teˇzstvı´,
a 614. prˇika´za´nı´ tı´m vlastneˇ porusˇit. Polemizuje take´ s jednoznacˇneˇ sionisticky´m ladeˇnı´m cele´ho podniku a varuje
sve´ cˇtena´rˇe, aby nezapomı´nali na vy´znam diaspory. V za´veˇru sve´ u´vahy pro elektronickou verzi magazı´nu Jewish
Weekly Forward doslova pı´sˇe: „. . . zdu˚razneˇnı´ u´strˇednı´
role Izraele by nemeˇlo znamenat prˇehlı´zˇenı´ teˇch, kdozˇ si
zvolili zˇivot v diasporˇe – at’ uzˇ v Polsku, Neˇmecku, nebo
trˇeba v Severnı´ Americe. A konecˇneˇ, snahy o postavenı´
zˇidovske´ identity pouze kolem sˇoa – a Pochod zˇivy´ch
je za toto kritizova´n po pra´vu – nemohou a nesmeˇjı´
by´t u´speˇsˇne´. Vzˇdyt’ judaismus je daleko bohatsˇ´ı. Prˇedpokla´dane´ sdeˇlenı´ Pochodu zˇivy´ch – „bud’ Zˇidem, protozˇe
kdybys jı´m byl tehdy, zabili by teˇ“ – je steˇzˇ´ı hodne´ takto
velkolepe´ civilizace. Vzˇdyt’ je zde prˇece mnoho lepsˇ´ıch
du˚vodu˚, procˇ by´t Zˇidy. Jsme, jak ostatneˇ na´zev pochodu
napovı´da´, civilizacı´ zˇivota, a ne smrti.“ (Taube 2006) Zˇide´
by meˇli by´t Zˇidy nikoliv proto, zˇe meˇli by´t vyhubeni,
ny´brzˇ proto, zˇe judaismus je u´ctyhodny´ na´bozˇensko-eticky´
syste´m, tvorˇ´ıcı´ jeden z pilı´rˇu˚ soudobe´ za´padnı´ civilizace.
Nikoliv vzdorovity´ nacionalismus z nutnosti, ny´brzˇ zdrave´
sebeveˇdomı´ a dodrzˇova´nı´ vlastnı´ch za´sad je zpu˚sobem, jak
nedoprˇa´t Hitlerovi posmrtne´ho vı´teˇzstvı´. Celou diskusi je
rovneˇzˇ nutno cha´pat v kontextu da´vne´ho za´pasu diaspory
231
s eretz jisrael. Pochod zˇivy´ch se v tomto za´pasu o charakter zˇidovske´ identity sta´va´ vy´znamny´m te´matem.
Pochod zˇivy´ch jako by se snazˇil vzbourˇit proti
historizaci. „Jizkor!“ (tzn.: „Nezapomenˇ!“) je na´pis, ktery´
se znovu a znovu objevuje na velkoplosˇne´ projekci beˇhem
ceremonia´lu v Brˇezince. Pochod zˇivy´ch nechce zapomenout. Aktua´lneˇ nejzˇhaveˇjsˇ´ı ota´zkou, prˇed kterou stojı´
nejenom tento podnik, je fakt, zˇe poslednı´ ocˇitı´ sveˇdkove´
uda´lostı´ holocaustu pomalu umı´rajı´, prˇ´ıpadneˇ jim uzˇ jejich
zdravotnı´ stav neumozˇnˇuje hovorˇit. Otevrˇeneˇ se o tomto
te´matu hovorˇilo pra´veˇ v Osveˇtimi v roce 2010 – nejen
slovy, ale i pomocı´ (bohuzˇel poneˇkud ky´cˇovite´) pı´sneˇ
v ra´mci ceremonia´lu.
Zˇide´ sami jsou v te´to ota´zce nejednotnı´. Jedni volajı´
po zachova´nı´ vzpomı´nky, druzı´ netouzˇ´ı po nicˇem jine´m,
nezˇ se od nesˇt’astne´ minulosti odpoutat a jı´t da´le. V tere´nu
se pak prˇi rozhovorech s beˇzˇny´mi Zˇidy setka´va´m s obeˇma
po´ly, pochopitelneˇ s dalsˇ´ımi jemneˇjsˇ´ımi ideovy´mi odstı´ny.
Pochod zˇivy´ch patrˇ´ı k tomu po´lu, ktery´ se nemilosrdnosti
cˇasu snazˇ´ı u´peˇnliveˇ vzdorovat. Ovsˇem, jak dlouho a za
jakou cenu je to vlastneˇ mozˇne´? Kdy vlastneˇ bude mozˇne´
podobne´ prˇipomı´nkove´ akce s klidny´m sveˇdomı´m ukoncˇit? Na za´kladeˇ cˇeho pozna´me, zˇe podobna´ akce jizˇ nenı´
potrˇeba? Jednoho dne si totizˇ budeme muset rˇ´ıci: „Daj
chaverim. . . maspik! Tnu le-metim lisˇon be-sˇeket!“
V textu prˇ´ıspeˇvku je pouzˇita rˇada specificky´ch termı´nu˚
ze zˇidovske´ ortopraxe. V prˇ´ıpadeˇ potrˇeby jejich hlubsˇ´ıho osveˇtlenı´ se cˇtena´rˇi doporucˇuje osveˇdcˇena´ publikace:
NEWMAN, J; Sivan, G.: Judaismus od A do Z. Sefer:
Praha 2004.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] BAUER, J. 2009. U´vahy o holokaustu, Stı´ny. Praha: Academia.
[2] FACKENHEIM, E. L. 1970. God’s Presence in History: Jewish
Affirmations and Philosophical Reflections. New York: Harper Torchbooks, New York University.
[3] FINKELSTEIN, N. G. 2006. Pru˚mysl holocaustu – u´vahy o zneuzˇ´ıva´nı´ zˇidovske´ho utrpenı´. Praha: Dokorˇa´n.
[4] GENNEP, v. A. 1997. Prˇechodove´ ritua´ly. Systematicke´ studium
ritua´lu˚. Praha: Nakladatelstvı´ Lidove´ noviny.
[5] HORN, D. 1992. March of the Living 1992 – Excerpts From My
Journal. International March of the Living.
[6] CHANAN, T. 2005. March of the Living 2005 – Online mission
diary. Jewish telegraphic agency.
[7] ITAMAR, K. March of the Living – Remeber for the Future.
International March of the Living.
[8] NOVICK, P. 2001. The Holocaust and collective memory : the
American experience. Londy´n: Bloomsbury.
[9] WAGNER, R. 1988. Reflections on the March of the Living in
Journal of Jewish Education. no. 56.
[10] WIESEL, E. 1997. Pameˇti – vsˇechny rˇeky speˇjı´ do morˇe. Praha:
Pragma.
Cˇla´nky z mainstreamovy´ch zˇidovsky´ch me´diı´:
[11] GOLAN, A. (10. 4. 2007). Enough of the schock treatment. Haaretz. prˇ´ıstupne´ na: <http://www.haaretz.com/printedition/opinion/enough-of-the-shock-treatment-1.217679>, sta´hnuto
23. 4. 2010.
[12] HALEVI, Y. K. (25. 2. 1993). Who owns the memory? The
Jerusalem Report. Feb 25, 1993, p. 28
[13] JEFFAY, N. (8. 5. 2009): Religious Zionists Challenge
March of the Living’s Value. Forward. prˇ´ıstupne´ na:
<http://www.forward.com/articles/105260/>, sta´hnuto 5. 6. 2010.
232
[14] KEER,
G.
(23.
4.
2010).
From
tragedy
to
transcendance.
Jerusalem
post.
prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.jpost.com/JewishWorld/JewishFeatures/Article.aspx?
id=176160>, sta´hnuto 23. 4. 2010.
[15] March
of
the
Living
–
Mission,
prˇ´ıstupne´
na:
(http://www.motl.org/mission.htm), sta´hnuto 23. 4. 2010
[16] TAUBE, T. (5. 5. 2006): March of the Living Must Embrace Life.
Forward. prˇ´ıstupne´ na: <http://www.forward.com/articles/1353/>,
sta´hnuto 5. 6. 2010.
[17] Ynet – Israel News (5. 3. 2007): Hirchson behind hiring of $700,000
PR man. prˇ´ıstupne´ na: <http://www.ynetnews.com/articles/0,7340,L3395221,00.html>, sta´hnuto 5. 6. 2010.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
233
„Zˇide´ Afriky“
Vznik a soucˇasna´ podoba prˇedstavy o zˇidovske´m
pu˚vodu nigerijske´ho etnika Igbo
Hana Sˇteˇpa´nkova´
Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected]
´Jews of Africa´
The Jewish origins of the Igbos from Nigeria –
creation and contemporary manifestations of this
concept
Abstract—Members of the Igbo (sometimes also Ibo) ethnic
group from the Southeast region of Nigeria very often
consider themselves to be Jews. The article examines this
phenomenon from a historical and anthropological perspective.The first part deals with how this notion came
into being, considers the perceptions which preceded it and
examines how ideologies added new meaning. It discusses
slavery and colonialism on the one hand and abolitionism and
decolonisation on the other.The second part focuses on the
contemporary manifestation of this notion, i.e. on the Igbo
belief in the Jewish origins of their own group, and suggests
that this could be interpreted as a sign of Igbo nationalism.
The implementation of national symbols is demonstrated on
strategies which prove their Jewish origin. The examples are
drawn from my own research among Igbos living in the
Czech Republic as well as from Internet articles written by
fellow Igbos in other countries.
Key Words—Sub-Saharan Africa, Igbo (Ibo), a lost tribe of
Israel, history of ideas, national identity, national symbols,
construction of history
„While some people have tried to link the Igbos
to the Jewish race, others simply see them as the
Jews of Africa. It is not a mistake to mention
that the Igbos have genealogical relationship as
well as historical resemblance with the Jewish
race. First and foremost, they are adventurous
and aggressive like the Jews. The Igbo and
Jewish customs permit a man to raise children
from his brother’s widow. Both the Igbos and
the Jews have a common tradition of lengthy
funeral ceremony (Genesis 50:1–3). Igbos and
the Jews have common circumcision; date on
the eight-day following the delivering of a male
child. . . Many groups of scholars have the view
that the Igbos originated from the Jewish stock.
To make this view more acceptable, Olaudah
Equiano, an Igbo ex-slave in London, who is
said to have travelled widely, happens to be
the first person to write about the Igbo tribe
before his death in 1797. Equaino, in one of his
findings, discovered that some names amongst
the Igbos such as Uburu and even the ´Igbo´
itself are derived from Hebrew words.“ (z cˇla´nku
Mazi Nweke uverˇejneˇne´ho na stra´nka´ch sˇvy´carske´ igboske´ organizace1 )
DYZˇ JSEM prˇed lety psala pra´ci o etniku Igbo
(neˇkdy te´zˇ Ibo), chteˇla jsem zacˇ´ıt jeho pu˚vodem.
Zaskocˇilo meˇ, zˇe se v te´to souvislosti na internetu velmi
cˇasto objevuje spojenı´ mezi Igby a Zˇidy (viz naprˇ´ıklad
u´vodnı´ cita´t). Pozdeˇji jsem zacˇala prova´deˇt vy´zkum mezi
Igby zˇijı´cı´mi v Cˇecha´ch a zjistila jsem, zˇe podobna´ prˇedstava je skutecˇneˇ rozsˇ´ırˇena´. Rozhodla jsem se zjistit, jak
vznikla a jakou potrˇebu dnesˇnı´ch Igbu˚ odra´zˇ´ı. Je trˇeba
zdu˚raznit, zˇe my´m cı´lem nenı´ dokazovat pravdivost cˇi
lzˇivost zˇidovske´ho pu˚vodu Igbu˚, koneckoncu˚ v urcˇite´m
smyslu je vesˇkera´ historie konstruktem, spı´sˇe bych se ra´da
zamyslela nad tı´m, jake´ ideologie a spolecˇenske´ potrˇeby
zkoumanou spojitost vyuzˇ´ıvaly cˇi dodnes vyuzˇ´ıvajı´.
Prvnı´ cˇa´st pra´ce pojedna´va´ o tom, jak ru˚zne´ skupiny
lidı´ v ru˚zny´ch doba´ch vysveˇtlovaly cˇi ospravedlnˇovaly sve´
chova´nı´ prostrˇednictvı´m Bible a ru˚zny´ch vy´kladu˚ historie, prˇicˇemzˇ na konci te´to rˇady stojı´ pra´veˇ igboska´ vı´ra
v zˇidovsky´ pu˚vod vlastnı´ skupiny. Vy´chodiskem jsou dva
texty o tzv. hamitske´ hypote´ze – The Hamitic Hypothesis,
Its Origin and Functions in Time Perspective (Sanders
1969) a Of Origins and Coolonial Order: Southern Nigerian Historians and the ´Hamitic Hypothesis´ C. 1870–
1970 (Zachernuk 1994). Druha´ cˇa´st se opı´ra´ o vy´zkum,
ktery´ jsem mezi Igby poby´vajı´cı´mi v Cˇeske´ republice
prova´deˇla. Mapuje soucˇasne´ prˇedstavy Igbu˚ o pu˚vodu
vlastnı´ skupiny a strategie, ktery´mi dokazujı´ svou prˇ´ıbuznost s Zˇidy (prˇ´ıpadneˇ vysveˇtlujı´ podobnosti teˇchto dvou
skupin), a pokousˇ´ı se vy´poveˇdi interpretovat. Lze rˇ´ıci, zˇe
prvnı´ cˇa´st na proble´m nahlı´zˇ´ı z historicke´ perspektivy,
druha´ z antropologicke´.
K
1 http://www.ndigboswitzerland.org/Docs/ArticlebyMaziNwekeonorigi
noftheIgbos.htm, 28. 5. 2010.
234
ANTROPOWEBZIN 3/2010
I.
Korˇeny prˇedstavy, kterou se zaby´va´m, bychom nalezli
v Babylonske´m Talmudu, sbı´rce zˇidovsky´ch textu˚ ze
6. stoletı´. Biblicky´ prˇ´ıbeˇh o Cha´moveˇ trestu za zesmeˇsˇneˇnı´
nahoty vlastnı´ho otce Noema je tam obohacen o rasovy´
rozmeˇr. Za proklete´ potomky Cha´ma jsou v textu povazˇova´ni cˇernosˇi, jejich trestem je cˇerna´ plet’, sˇpatne´ vlastnosti
a povinnost slouzˇit. Hamitskou hypote´zu, tedy prˇedstavu,
zˇe cˇernı´ Africˇane´ jsou potomky stigmatizovane´ho Cha´ma,
prˇetrvala do strˇedoveˇku, vysveˇtlovala odlisˇnosti a ospravedlnˇovala nadrˇazene´ postavenı´. Mysˇlenku, zˇe Africˇane´
jsou prˇedurcˇeni slouzˇit, prˇevzali take´ krˇest’ane´ a jejı´m prostrˇednictvı´m ha´jili otroka´rˇstvı´ (Sanders 1969: 521–524).
Pro u´plnost je nutne´ dodat, zˇe Evropanu˚m Bible slouzˇila
rovneˇzˇ jako vy´chodisko z gnozeologicke´ krize, kterou
prˇinesly za´morˇske´ objevy, tedy zˇe ji nevyuzˇ´ıvali pouze
k obhajobeˇ nelidske´ho zacha´zenı´, ale snad i veˇtsˇinou
k ukotvenı´ vlastnı´ identity, tedy k podobny´m u´cˇelu˚m jako
pozdeˇji Africˇane´.
Prvnı´ pohled z druhe´ strany prˇina´sˇ´ı dı´lo Olaudaha
Equiana „Zajı´mave´ vypra´veˇnı´ o zˇivoteˇ Olaudaha Equiana
neboli Gustava Vassy, Africˇana“ z roku 1789. Equiano,
vsˇeobecneˇ povazˇovany´ za Igba2 , se jak sa´m pı´sˇe, narodil
roku 1745 a v jedena´cti letech byl odvlecˇen na otroka´rˇske´
lodi. Pozdeˇji se dostal do Anglie a stal se vy´znamny´m
abolicionisticky´m autorem. Ve sve´ knize se Equiano zminˇuje o tom, zˇe ho zaujala podobnost mezi zvyky jeho
ˇ ´ıka´, zˇe obeˇ skupiny prova´deˇjı´
lidı´ a Zˇidu˚ drˇ´ıveˇjsˇ´ıch dob. R
ocˇistne´ ritua´ly, obrˇ´ızku a s nı´ spojene´ obeˇti a oslavy, podle
podobny´ch principu˚ da´vajı´ jme´na deˇtem, analogicky´ se mu
zda´ i politicky´ a pra´vnı´ syste´m (Equiano 1837: 22–27).
Equiano doslova pı´sˇe: „. . . the strong analogy. . . appears
to prevail in the manners and customs of my countrymen
and those of the Jews – an analogy, which alone would
induce me to think that the one people had sprung from
the other. . . “ (Equiano 1837: 26) By´valy´ otrok se tu
mimo jine´ jisteˇ pokousˇel najı´t pro sve´ etnikum mı´sto ve
sveˇteˇ vymezene´m Biblı´, v neˇmzˇ prozˇil dospeˇly´ zˇivot. Jak
pozdeˇji uvidı´me, tento pohled do znacˇne´ mı´ry anticipoval
hleda´nı´ identity Igbu˚ v 20. stoletı´, kterˇ´ı ostatneˇ slovy
autora neˇkdy argumentujı´, kontext, a cı´l byl avsˇak jiny´. Na
pasa´zˇ o podobnosti obou kultur navazuje totizˇ obhajoba
monogeneticke´ teorie3 pu˚vodu lidstva, a autor tak neo2 O Equianovi se hovorˇ´ı jako o Igbovi i v serio
´ znı´ literaturˇe (Klı´ma 1987, Afigbo 2005), pro u´plnost bych vsˇak ra´da
poznamenala, zˇe se najdou i tacı´, kterˇ´ı o jeho igboske´m pu˚vodu pochybujı´ a povazˇujı´ autora za roda´ka z Jizˇnı´ Karolı´ny
v USA, ktery´ se pouze nechal inspirovat prˇ´ıbeˇhy, ktere´ vyslechl
(viz diskuse na http://www.chatafrikarticles.com/articles/1439/1/WASOLAUDAHEQUIANO-IGBO/Page1.html, 5. 6. 2009 nebo cˇla´nek na
http://www.brycchancarey.com/equiano/nativity.htm, 19. 6. 2010). Domnı´va´m se vsˇak, zˇe pro u´cˇely te´to pra´ce nakonec nenı´ podstatne´, jak
to doopravdy bylo (podobneˇ jako neza´lezˇ´ı na tom, jestli jsou Igbove´
skutecˇneˇ zˇidovske´ho pu˚vodu), ny´brzˇ na tom, zˇe meˇl neˇkdo potrˇebu se
jako Igbo definovat a vyjadrˇovat se k tomu, jake´ mı´sto na´lezˇ´ı te´to skupineˇ
v Bibli, a da´le na tom, zˇe je za Igba povazˇova´n soucˇasny´mi prˇ´ıslusˇnı´ky
tohoto etnika.
3 V 18. a 19. stoletı´ se ve
ˇ dci prˇeli, zda jsou vsˇichni lide´ stejne´ho
pu˚vodu, a jsou si tudı´zˇ rovni (monogeneticka´ teorie), nebo zda jednotlive´
rasy vznikly samostatneˇ, a neˇktere´ jsou tedy nadrˇazene´ druhy´m (polygeneticka´ teorie).
chveˇjneˇ smeˇrˇuje ke sve´mu hlavnı´mu cı´li – nutnosti zrusˇit
otroctvı´. Equiano tu mistrneˇ prˇevzal taktiku svy´ch souperˇu˚
a pouzˇ´ıva´ odkazy na Bibli (pu˚vod Africˇanu˚ na rozdı´l od
svy´ch na´sledovnı´ku˚ ovsˇem vede prˇes Abraha´ma) i veˇdecke´
argumenty (naprˇ´ıklad uva´dı´, zˇe byly pozorova´ny zmeˇny
barvy pleti Evropanu˚ pote´, co se usadili v mı´steˇ s jiny´m
podnebı´m, cˇ´ımzˇ vysveˇtluje, procˇ mohou by´t Africˇane´ a
Zˇide´ prˇ´ıbuznı´, i kdyzˇ se lisˇ´ı vzhledem); (Equiano 1837:
26–29). Bible paradoxneˇ jednou poslouzˇila jako zdroj
prˇ´ıbeˇhu, ktery´ ospravedlnˇuje otroctvı´, podruhe´ se jina´
pasa´zˇ stala argumentem pro jeho zrusˇenı´. To je ovsˇem
na druhou stranu logicke´, v dobeˇ, kdy se zˇa´dna´ pravda
neobejde bez biblicke´ho zakotvenı´, musı´ obeˇ strany hledat
argumenty pro sve´ na´zory v tomto dokumentu.
Zlomovy´ moment v evropske´m pohledu na Africˇany
prˇisˇel v roce 1798, kdy Napoleon usporˇa´dal va´lecˇnou
vy´pravu do Egypta a prˇizval ru˚zne´ archeology a dalsˇ´ı
veˇdce. Ti zjistili, zˇe egyptska´ civilizace je starsˇ´ı nezˇ rˇecka´
a za´rovenˇ se domnı´vali, zˇe starˇ´ı Egypt’ane´ byli negroidnı´,
z cˇehozˇ vyply´valo, zˇe civilizaci prˇinesli Africˇane´. To bylo
ovsˇem pro Evropany zcela neprˇijatelne´, proto se jali znovu
reinterpretovat biblicky´ prˇ´ıbeˇh o Cha´movi. Tvrdili, zˇe
v Bibli se pı´sˇe pouze o potresta´nı´ Cha´mova syna Kanaa´na,
provinilcovi dalsˇ´ı synove´ byli usˇetrˇeni, a vyvozujı´ z toho,
zˇe praotcem Africˇanu˚ je stigmatizovany´ Kanaa´n, zatı´mco
praprˇedci Hamitu˚ zu˚stali bı´lı´. Starˇ´ı Egypt’ane´ byli tudı´zˇ
potomci Misrajima – bı´lı´ Hamite´. Nezu˚stalo ovsˇem jen
u Bible, do dokazova´nı´ se pustili i prˇedstavitele´ ru˚zny´ch
veˇdnı´ch oboru˚, fyzicˇtı´ antropologove´ prˇemeˇrˇovali lebky
a lingviste´ ve vı´rˇe, zˇe jazyky korespondujı´ s rasami,
vymezovali jazykove´ rodiny (Sanders 1969: 524–528).
Prˇesveˇdcˇenı´, zˇe vesˇkerou civilizaci prˇinesli do Afriky
prˇedstavitele´ bı´le´ rasy, protozˇe cˇernı´ Africˇane´ jsou zaostalı´ a nedoka´zˇ´ı sami nic vymyslet, se dokonale snoubilo
s kolonialismem. Africˇane´ uzˇ nebyli prˇedurcˇeni k tomu,
aby slouzˇili Evropanu˚m, ale potrˇebovali jejich „pomoc“,
aby se pozvedli na vysˇsˇ´ı kulturnı´ u´rovenˇ.4
S prˇedstavou, zˇe Afrika nema´ historii se pochopitelneˇ
nehodlali smı´rˇit Africˇane´, ktery´m se dostalo evropske´ho
vzdeˇla´nı´. I oni se podı´vali do bible, aby v nı´ nasˇli prˇijatelneˇjsˇ´ı vy´klad minulosti, hamitska´ hypote´za tak nebyla
vyvra´cena, ale posunuta. Zachernuk pı´sˇe o dvou osobnostech igboske´ho pu˚vodu, ktere´ ve druhe´ polovineˇ 19. stoletı´
prˇisˇly s vlastnı´mi variantami – Blydenovi a Hortonovi.
Edward Blyden narozeny´ v Karibiku a zˇijı´cı´ v Libe´rii,
jehozˇ rodicˇe byli patrneˇ igboske´ho pu˚vodu (Echeruo 1992:
677); (to ovsˇem vlastneˇ ani nenı´ tak podstatne´, du˚lezˇite´ je,
zˇe se v hlaveˇ africky cı´tı´cı´ho vzdeˇlance zrodily mysˇlenky,
ktere´ anticipovaly pozdeˇjsˇ´ı spolecˇenska´ hnutı´ v Africe
i Igbolandu), byl zasta´ncem na´zoru, zˇe Cha´m a jeho potomci byli cˇernı´, tvrdil vsˇak za´rovenˇ, zˇe pra´veˇ oni zalozˇili
slavne´ rˇ´ısˇe jako Egypt a Babylon. Prˇipousˇteˇl, zˇe se Africˇane´ nacha´zejı´ na nizˇsˇ´ı vy´vojove´ u´rovni, zdu˚raznˇoval ale
4 Tento pohled je pochopitelne
ˇ zjednodusˇeny´, v Evropeˇ i v Americe
probı´haly ru˚zne´ debaty, jednotlivci a skupiny zasta´vali ru˚zne´ na´zory,
neˇkdy se prˇi argumentaci drzˇeli Bible, jindy novy´ch veˇdecky´ch poznatku˚.
O na´zorech polygenetistu˚, monogenetistu˚, evolucionistu˚ a difuzionistu˚
vı´ce viz naprˇ´ıklad Zachernuku˚v cˇla´nek (Zachernuk 1994).
´ NKOVA
´ : “„ZˇIDE´ AFRIKY
HANA SˇTEˇPA
zhoubny´ vliv obchodu s otroky a krˇest’anstvı´. Vytkl si za
cı´l opeˇt ucˇinit z Afriky soucˇa´st civilizovane´ho sveˇta. Mezi
jeho politicke´ cı´le patrˇilo sjednocenı´ za´padoafricky´ch sta´tu˚
v jeden celek (Zachernuk 1994: 436).5 Africanus Horton,
syn igbosky´ch otroku˚, ktery´ se narodil v Sierra Leone
a vystudoval medicı´nu v Brita´nii (Deveneaux 1977), prˇisˇel s tı´m, zˇe Igbove´ jsou jednı´m ze ztraceny´ch izraelsky´ch kmenu˚, cozˇ u´dajneˇ dokazuje jejich na´bozˇenstvı´.
Tı´m ovsˇem nijak nevyvracel, zˇe Afrika prosˇla obdobı´m
temna a zˇe jejı´ pu˚vodnı´ obyvatele´ nikterak neprˇispeˇli
k vy´voji lidstva, pouze vycˇlenil Igby jako ty, kterˇ´ı majı´
potencia´l se prostrˇednictvı´m kontaktu˚ s Evropou vra´tit
na vy´slunı´, kam patrˇ´ı (Zachernuk 1994: 436). Zajı´mave´
je, zˇe obdobneˇ jako Horton smy´sˇleli i neˇkterˇ´ı Evropane´
– misiona´rˇi, cestovatele´ cˇi u´rˇednı´ci, kterˇ´ı mezi Africˇany
pu˚sobili. Misiona´rˇ G. T. Basden zˇijı´cı´ na u´zemı´ Igbu˚ na
zacˇa´tku 20. stoletı´ nabyl dojmu, zˇe Igbove´ jsou pokrevneˇ
sprˇ´ızneˇni s Hebrejci, a nejsou tudı´zˇ zaostaly´mi primitivy,
ale pozu˚statky vysˇsˇ´ı kultury.6 Zachernuk vysveˇtluje takove´
postoje Evropanu˚ jakousi otcovskou hrdostı´ na skupinu,
kterou dobrˇe poznali (Zachernuk 1994: 443–445).
Blydenovo prˇesveˇdcˇenı´ o vy´znamu Africˇanu˚ pro
celosveˇtove´ deˇjiny prˇedznamena´va´ politicka´ hnutı´ 20. stoletı´ jako panafrikanismus, Ne´gritude nebo afrocentrismus,
ktery´mi se ve sve´ pra´ci nehodla´m podrobneˇji zaby´vat,
nebot’ vydajı´ na cele´ knihy a s te´matem souvisejı´ jen
okrajoveˇ. Spokojı´m se s konstatova´nı´m, zˇe hleda´nı´ slavne´
africke´ (v rasove´m smyslu) minulosti (nejcˇasteˇji ve spojenı´
s Egyptem), ktera´ by Africˇany opravnˇovala k vı´rˇe v lepsˇ´ı
budoucnost po boku Evropy, se stalo beˇzˇnou strategiı´ politicky´ch skupin, prˇedmeˇtem za´jmu badatelu˚ ru˚zne´ barvy
pleti i prostrˇedkem pro hleda´nı´ identity jednotlivcu˚.
Podle Zachernuka byly v Nige´rii poslednı´ pokusy
o nalezenı´ pu˚vodu v oblasti Izraele nebo Egypta ucˇineˇny
v souvislosti s dekolonizacı´. Jejich cı´lem bylo demonstrovat pra´vo Nigerijcu˚ na neza´vislost, tedy definitivneˇ
vyvra´tit rasove´ prˇedsudky a uka´zat slavnou minulost a jednotu noveˇ vznikajı´cı´ho sta´tu. Takova´ narace mu˚zˇe vypadat
naprˇ´ıklad takto: Soudrzˇnost sta´tu tkvı´ v pu˚vodnı´m za´padoafricke´m obyvatelstvu, ktere´ bylo pouze obohaceno vlnami
noveˇ prˇ´ıchozı´ch ze severovy´chodu (Epelle 1960: 15 in
Zachernuk 1994: 449). Po zı´ska´nı´ neza´vislosti vytlacˇujı´
hamitskou hypote´zu nove´ objevy z oblasti archeologie a
lingvistiky, a prˇevla´da´ prˇesveˇdcˇenı´, zˇe pu˚vodnı´ domov
Za´padoafricˇanu˚ se nacha´zı´ nedaleko toho soucˇasne´ho, cozˇ
za´rovenˇ odpovı´da´ snaze najı´t pro nove´ na´rody zcela sve´bytne´ mı´sto v celosveˇtovy´ch deˇjina´ch. Te´ma neafricke´ho
pu˚vodu tedy odcha´zı´ spolu s kolonialismem, nebot’ ztra´cı´
zˇivnou pu˚du (Zachernuk 1994: 448–455).
Jak lze ale potom vysveˇtlit tolik zanı´ceny´ch cˇla´nku˚
a diskusı´ na internetu? Procˇ se veˇtsˇina Igbu˚, se ktery´mi
jsem se setkala neˇjaky´m zpu˚sobem na spojitost s Zˇidy
odvola´va´? Domnı´va´m se, zˇe vy´sˇe popsany´ afrocentristicky´
5 Vı´ce o Blydenovy
´ch mysˇlenka´ch naprˇ´ıklad v cˇla´ncı´ch July a Lynche
(July 1964, Lynch 1965).
6 Zachernuk uva
´ dı´ dalsˇ´ı prˇ´ıpady, nejde vsˇak o Igby, ny´brzˇ o Joruby,
jejich za´padnı´ sousedy, kterˇ´ı byli misiona´rˇi ztotozˇnˇova´ni s Egypt’any,
Kopty nebo Hebrejci (Zachernuk 1994: 441–445).
235
boj odpoveˇdi neposkytne, na´znak rˇesˇenı´ ovsˇem najdeme
opeˇt v textu P. S. Zachernuka, ktery´ poznamena´va´, zˇe
neˇktere´ teorie z 50. azˇ 70. let se ty´kaly pouze jednotlivy´ch
etnik a slouzˇily vı´ce vnitrˇnı´mu boji o pozice v rodı´cı´
se Nige´rii nezˇ ke sjednocenı´ (zajı´mave´ je, zˇe sa´m uva´dı´
mnohem vı´ce prˇ´ıpadu˚ orientovany´ch etnicky nezˇ celonigerijsky) (Zachernuk 1994: 448–452). Nenı´ bez zajı´mavosti,
zˇe acˇkoliv je Zachernuku˚v cˇla´nek ohranicˇen rokem 1970,
ani slovem se nezminˇuje o obcˇanske´ va´lce v Nige´rii. Domnı´va´m se, zˇe pra´veˇ spory nigerijsky´ch etnicky´ch skupin,
ktere´ v letech 1967–1970 prˇerostly v ozbrojeny´ konflikt
(ktery´ vza´jemne´ vymezova´nı´ zpeˇtneˇ umocnil), umozˇnily
mysˇlence neafricke´ho pu˚vodu prˇezˇ´ıt (ba dokonce rodit se
v novy´ch podoba´ch) azˇ do soucˇasnosti.
Za´rodky tohoto vyuzˇitı´ zˇidovske´ho cˇi egyptske´ho
pu˚vodu Igbu˚ lze spatrˇovat uzˇ v dı´lech Equiana, Hortona
cˇi Basdena, kterˇ´ı spojovali s zˇidovstvı´m vy´lucˇneˇ Igby,
nikoliv Africˇany nebo Nigerijce. Z obdobı´ dekolonizace
lze jako za´stupce uve´st Akwaeluma Ike, ktery´ egyptsky´m
pu˚vodem vysveˇtloval igboskou sofistikovanost a u´speˇch
(Zachernuk 1994: 451). Domnı´va´m se, zˇe prosazenı´ zˇidovske´ verze na u´kor egyptske´7 , napomohla jaka´si struktura´lnı´
paralela, ktera´ mezi igboskou a zˇidovskou spolecˇnostı´
cˇi jejich deˇjinami objektivneˇ existuje, k tomu se podrobneˇji vra´tı´m v na´sledujı´cı´ kapitole. Vı´ce serio´znı´ch
zdroju˚ pojedna´vajı´cı´ch o zˇidovstvı´ ve sluzˇba´ch igboske´ho
nacionalismu jsem bohuzˇel nenasˇla, tudı´zˇ se ve druhe´
cˇa´sti sve´ pra´ce budu muset spolehnout na svu˚j vlastnı´
vy´zkum, tedy dvoulete´ zu´cˇastneˇne´ pozorova´nı´ v komuniteˇ
prazˇsky´ch Igbu˚, a prˇedevsˇ´ım analy´zu rozhovoru˚, ktere´
se mi podarˇilo uskutecˇnit s Igby poby´vajı´cı´mi v Cˇeske´
republice.
II.
Kdyzˇ se seznamuji s neˇjaky´mi Igby, ota´zka: „Veˇdeˇla
jsi, zˇe Igbove´ jsou Zˇide´?“ by´va´ cˇasto jednou z prvnı´ch
veˇt, kterou vyrˇknou pote´, co jsem jim prˇedstavena jako
studentka, ktera´ se zajı´ma´ o jejich kulturu. Uzˇ na pocˇa´tku
me´ho vy´zkumu bylo tedy zrˇejme´, zˇe igboske´ zˇidovstvı´
nenı´ jen za´lezˇitostı´ neˇkolika aktivnı´ch nacionalistu˚, kterˇ´ı
prˇispı´vajı´ do internetovy´ch diskusı´, ale zˇe je smysluplny´m
antropologicky´m te´matem. Za´rovenˇ vsˇak nelze rˇ´ıci, zˇe jsou
Igbove´ v na´zoru na svu˚j pu˚vod a pohledu na spojenı´ sve´
skupiny s Zˇidy jednotnı´. Neˇkterˇ´ı veˇrˇ´ı, zˇe jejich skupina
je jednı´m ze ztraceny´ch izraelsky´ch kmenu˚, dalsˇ´ı spojenı´
prezentujı´ spı´sˇe v metaforicke´ rovineˇ – Igbove´ jsou „Zˇidy
Afriky“, jelikozˇ majı´ podobne´ vlastnosti a zkusˇenosti,
a jinı´ jakoukoliv souvislost popı´rajı´. Pokusı´m se uka´zat,
zˇe tato individua´lnı´ na´zorova´ roztrˇ´ısˇteˇnost (kterou bychom
7 Narazila jsem i na soucˇasne
´ spojenı´ Igbu˚ s Egyptem (na internetu
a prˇi rozhovorech vsˇak jednoznacˇneˇ prˇevazˇuje verze zˇidovska´). Jedno
video http://www.youtube.com/watch?v=e13LSzOeG1U, 24. 7. 2008)
da´va´ vedle sebe igboske´ svatyneˇ a egyptske´ pyramidy, a poukazuje
na jejich podobnost, dalsˇ´ı pak srovna´va´ starou egyptsˇtinu s jazykem igbo
http://www.youtube.com/watch?v=geR5Kxo0MJA&feature=watch respo
´ cˇel mu˚zˇe by´t v teˇchto prˇ´ıpadech afrocentricky´
nse, 24. 7. 2008). U
i nacionalisticky´.
236
ANTROPOWEBZIN 3/2010
dle me´ho na´zoru nalezli kdekoliv na sveˇteˇ), nenı´ prˇeka´zˇkou k hleda´nı´ pravidelnostı´ a obecny´ch za´konitostı´,
ani nenaznacˇuje, zˇe zˇidovsky´ pu˚vod plnı´ svou funkci
na´rodnı´ho symbolu nedokonale.
Podarˇilo se mi uskutecˇnit dvana´ct rˇ´ızeny´ch rozhovoru˚, tudı´zˇ mohu nynı´ pro ilustraci uve´st, zˇe 11 dotazovany´ch se s tvrzenı´m, zˇe Igbove´ jsou sprˇ´ızneˇni s Zˇidy, setkalo
(onen jediny´, ktery´ o tom nikdy neslysˇel, prozˇil deˇtstvı´
v severnı´ Nige´rii a od sˇestna´cti let zˇije v Cˇeske´ republice,
slysˇel o spojitosti s Rˇeky). Dva informa´torˇi vsˇak te´to
teorii neveˇrˇ´ı (jeden argumentuje prˇ´ılisˇ velkou geografickou
vzda´lenostı´ a druhy´ barvou pleti), 2 neveˇdı´, co si o nı´
majı´ myslet a 2 ji prˇipousˇteˇjı´ (jeden rˇ´ıka´, zˇe v Izraeli
by se cı´til jako cizinec, ale kulturnı´ podobnosti ho vedou
k za´veˇru, zˇe by to mohla by´t pravda, druhy´ pak pochybuje
o prˇ´ıbuznosti skupin a zara´zˇejı´cı´ podobnosti vysveˇtluje obchodnı´mi styky v minulosti, ktere´ umozˇnily kulturnı´ vliv).
Zbyly´ch peˇt dotazovany´ch zcela veˇrˇ´ı v zˇidovsky´ pu˚vod
sve´ skupiny, mı´ra obezna´menosti s biblicky´m prˇ´ıbeˇhem je
ru˚zna´, stejneˇ jako sna´sˇene´ argumenty.
Pra´veˇ zmapova´nı´ strategiı´, ktery´ch Igbove´ uzˇ´ıvajı´
prˇi dokazova´nı´ sve´ho zˇidovstvı´, prˇ´ıpadneˇ ktery´mi vysveˇtlujı´ oznacˇenı´ „Zˇide´ Afriky“, jsem zvolila k prˇedstavenı´
toho, jak se symboly pracujı´. Strategie pro prˇedstavu
doprovodı´m cita´ty svy´ch informa´toru˚, prˇ´ıpadneˇ pasa´zˇemi
z internetu (systematicke´ zpracova´nı´ vsˇech relevantnı´ch by
vydalo na neˇkolik knih).
Patrneˇ nejbeˇzˇneˇjsˇ´ı zpu˚sob argumentace vycha´zı´
z vy´sˇe zmı´neˇny´ch objektivnı´ch struktura´lnı´ch podobnostı´
(hodı´ se totizˇ i teˇm, kterˇ´ı o zˇidovske´m pu˚vodu prˇesveˇdcˇeni
nejsou a vysveˇtlujı´ jimi oznacˇenı´ „Zˇide´ Afriky“). Na
neˇktere´ upozornˇovali jizˇ autorˇi, o ktery´ch jsem hovorˇila
v prvnı´ cˇa´sti. Podobnostmi ma´m na mysli konkre´tneˇ zvyky
v tradicˇnı´ kulturˇe, jako je obrˇ´ızka, separace zˇen prˇi menstruaci, pravidla prˇ´ıpravy potravin a stravova´nı´, svatebnı´
a pohrˇebnı´ obrˇad apod. Rˇadila bych sem take´ skutecˇnost,
zˇe Igbove´ zˇijı´ v komunita´ch takrˇka po cele´m sveˇteˇ, tedy,
jak sami neˇkdy rˇ´ıkajı´, v diasporˇe. Paralely spatrˇ´ıme take´
ve stereotypnı´ch prˇedstava´ch o mentaliteˇ Igbu˚ (Ma´m na
mysli prˇedevsˇ´ım prˇedstavy samotny´ch Igbu˚. Tı´m, jak
jsou vnı´ma´ni naprˇ´ıklad svy´mi sousedy, jsem se dosud
nezaby´vala), jako je du˚raz na vzdeˇla´nı´, zameˇrˇenı´ na obchod, cˇi pocit vyvolenosti a za´rovenˇ u´tlaku. V neposlednı´
rˇadeˇ spojuje obeˇ skupiny podobna´ historicka´ zkusˇenost,
Igbove´ nazy´vajı´ masakry, ktery´m cˇelili na severu Nige´rie
prˇed obcˇanskou va´lkou pogromy a va´lku samotnou pak
genocidou, cˇi dokonce holokaustem. Prˇ´ıkladu˚, ktere´ by
ilustrovaly uzˇitı´ te´to strategie by se nasˇlo mnoho, uvedu
neˇktere´ ze sve´ho vy´zkumu a upozornı´m, zˇe vhodnou
uka´zkou je rovneˇzˇ u´vodnı´ cita´t z internetu.
„How the old Jews used to marry, I think it is
the same thing.“ (Christian)
„. . . like in Nigeria, Igbos migrated north. The
Jews migrated also. Igbos are all over the world,
just like Jews too.“ (Elechi)
„And most of their traditions, most of their
culture and other things – they are doing the
same thing. Their marriage, the way they live,
. . . , it’s the same thing . . . Because you see the
Igbo man and anywhere they come, they stay,
they establish, they conquer! That is way the
Jews do their own things too. . . “ (Forest)
„. . . from the origin we fight war to war, one
after the other just like the Israelites in the
past. And that’s exactly what is happening in my
place. Hardly Israel fight without winning, most
of the time they have victory over their enemies
likewise our people, that’s why the Igbos are the
most prosperous people in Nigeria.“ (Chieloka)
V linii prˇedstavy, zˇe vesˇkerou pravdu lze nale´zt v Bibli,
pokracˇujı´ i soucˇasnı´ Igbove´. Mnozı´ vypra´veˇjı´ modifikovanou podobu prˇ´ıbeˇhu o ztracene´m izraelske´m kmeni, jinı´
odkazujı´ i na dalsˇ´ı pasa´zˇe (jak to mu˚zˇe vypadat v psane´
podobeˇ ukazuje u´vodnı´ cita´t), dokonce z Nove´ho za´kona.
„A lot of us believe that we came from Jew, that
is Israel, a lost tribe from Ephraim. When the
Israelites were leaving Egypt, they were twelve
tribes, . . . but . . . one tribe didn’t go with them to
their final destination, being the promised land
But you know, before the Christ comes, the whole
Jews must return to Israel, it is a must! If they
don’t return back to Israel, Christ will never
come.“ (Forest)
„From Israel they were crossing, they were in
Egypt. Because of hard time in Egypt some run
away somewhere to Marocco, from there they go
south to Africa. . . They say they are from a town,
the first place they come, called Nri and Aro8 .“
(Titus)
„There is two places in Africa that has similar
culture - Ethiopia and Nigeria. Trained historians say that the Igbos are black Jewish The
Jews was living in Egypt, when the place was
getting too bad, they tried to move out of that
place and came to settle in north of Nigeria. At
that place in north of Nigeria, there is two family
and the one said, that the place is too hot for
them to live. So some shift down to the south
part of Nigeria and some went to Ethiopia to
live there.“ (Samuel)
Du˚kazy se hledajı´ take´ v oblasti jazykoveˇdy, u svy´ch
informa´toru˚ jsem se s tı´m setkala jen v omezene´ mı´rˇe, pro
dokreslenı´ a dovysveˇtlenı´ prˇikla´da´m jesˇteˇ cita´ty z internetu
(viz opeˇt u´vodnı´ cita´t).
„They [the Aro and Nri] have a slang language,
some of the things they say looks like Jewish
language.“ (Titus)
8 Nri a Aro (Arochukwu) jsou dve
ˇ nejvy´znamneˇjsˇ´ı na´bozˇenska´ a patrneˇ
i politicka´ centra igboske´ historie. Obzvla´sˇteˇ Nri by´va´ povazˇova´no za
kole´bku Igbu˚, jak vidı´me trˇeba na prˇ´ıpadu Tita, Chieloky nebo Michaela,
tento pohled nenı´ nikterak v rozporu s prˇedstavou zˇidovske´ho pu˚vodu
skupiny.
´ NKOVA
´ : “„ZˇIDE´ AFRIKY
HANA SˇTEˇPA
„Igbo simply means Hebrew.“ (Chieloka)
„. . . the Igbo also known as the Egbo, Ibo, Ebo,
Hebo, Hebow, Hebrew,. . . “9
„Indeed the language, culture and tradition
which the Igbo-Jews brought with them were so
overwhelmingly eroded and battered, that only
by serious scrutinization will one discover existing similarities in the two languages. . . I highlighted many words that share similar meanings
and pronunciations in both Hebrew and Igbo
languages. Here is a list:“10
237
„There are also accounts of DNA testing which
found the Kohen DNA marker within members
of both Ibo and Yoruba peoples.“12
„How do you know for sure that he (Hitler)
doesn’t have igbo blood running in him? If he
was partly Jewish and Igbos descended from the
Jews, why can’t he have Igbo blood in him?“13
V neˇktery´ch prˇ´ıpadech se Igbove´ odvola´vajı´ na izraelske´
autority. Oficia´lnı´ho uzna´nı´ se jim sice zatı´m nedostalo,
ale za´jmu ze strany Izraele nebo tameˇjsˇ´ıch jednotlivcu˚ se
teˇsˇ´ı.
„And many Jewish ambassadors stayed in Nigeria and they always have their embassy in
Igboland. And they said that we are black region
of Jewish kingdom they were looking for, that we
have left in olden days.“ (Michael)
„But we don’t want to force them [Jews]. . . Many
of them came to Nigeria to investigate where is
this people from. And most of their traditions,
most of their culture and other things – they are
doing the same thing. . . I’ve travelled to Israel
early this year and I’ve met with some of the
Nigerians and they were still talking about it,
that issue to be able to identify with us as
Jews. . . “ (Forest)
Narazila jsem take´ na prˇ´ıpad argumentace archeologicky´mi na´lezy. Informa´tor hovorˇil poneˇkud nejasneˇ, proto
opeˇt prˇipojuji jesˇteˇ variantu te´hozˇ prˇ´ıbeˇhu z internetu.
„They have one rock in one village Agukwu
where they wrote something in Jewish language.
One of the Jewish king came to Igbo, they wrote
it on the stone. Maybe one of their kings came
down to establish. . . Maybe he have children,
maybe he have a community, maybe he married,
having kids, make a village. . . “ (Christian)
„On the stone discovered in Enugwu Aguleri
was engraved the name Gad in the Aramaic language reminding one of the writings in Exodus
39: 14, there were twelve stones, one for each of
the names of the sons of Israel, each engraved
like a seal with the name of the twelve tribes.“11
Se zapojova´nı´m genetiky jsem se beˇhem rozhovoru˚ nesetkala, na internetu se ovsˇem vza´cneˇ vyskytujı´ i takove´
prˇ´ıpady.
9 http://groups.yahoo.com/group/NorthAmexemObservers/message/14
84, 24. 10. 2010.
10 http://www.kwenu.com/publications/ojukwu/interview/okafor ogba
ji.htm, 14. 10. 2010.
11 http://iduueri.wordpress.com/, 27. 9. 2010.
Prˇi dokazova´nı´ slavne´ minulosti je logicke´ take´ odkazova´nı´ na historicke´ dokumenty. Cˇasto se tak deˇje pouze ve
formeˇ obratu typu „historikove´ tvrdı´“, „podle historicky´ch
dokladu˚“ apod., na internetu se ale objevuje i odvola´va´nı´ na Equiana (viz u´vodnı´ cita´t), Hortona, Blydena cˇi
Basdena, tedy prˇedchu˚dce soucˇasne´ prˇedstavy o igboske´m
zˇidovstvı´.
Propojenı´m prvnı´ a druhe´ cˇa´sti bych vy´cˇet strategiı´
uzavrˇela a pokusila se ze sve´ho vy´zkumu vyvodit neˇjake´
obecneˇjsˇ´ı za´veˇry. Domnı´va´m se, zˇe zˇidovstvı´ je jednı´m
z igbosky´ch na´rodnı´ch symbolu˚, umozˇnˇuje Igbu˚m le´pe
definovat sebe sama, v tomto prˇ´ıpadeˇ tedy jako Africˇana zˇidovske´ho pu˚vodu, cˇlena skupiny takovy´ch jedincu˚,
krajana dalsˇ´ıch Igbu˚ s touto charakteristikou. Zˇidovstvı´
nevymezuje Igby jen v ra´mci skupiny, ale i smeˇrem ven,
vu˚cˇi sousedu˚m a ostatnı´m nigerijsky´m etniku˚m s jiny´m
pu˚vodem. Zˇidovstvı´ ma´ navı´c tu vy´hodu, zˇe je vu˚cˇi u´zemı´
Igbolandu vneˇjsˇ´ı, tudı´zˇ stojı´ mimo spory igbosky´ch podskupin, prˇekona´va´ jejich odlisˇne´ tradice pu˚vodu a nenara´zˇ´ı
na nehomogennost, se kterou se igboske´ na´rodnı´ symboly
obvykle poty´kajı´. Ra´da bych zdu˚raznila, zˇe zˇidovsky´ pu˚vod je soucˇa´stı´ igboske´ho na´rodnı´ho diskursu, tı´m ma´m
na mysli, zˇe plnı´ svou funkci i pro jedince, ktery´ v neˇj
neveˇrˇ´ı. Stacˇ´ı, zˇe jako Igbo rozumı´ debata´m na toto te´ma
a zna´ historky s nı´m spojene´.
12 http://www.rabbihowardgorin.org/Ibo-Benei-Yisrael.pdf,
6. 10.
2010.
13 U
´ ryvek z diskuse na http://www.nairaland.com/nigeria/topic509123.0.html, 6. 10. 2010.
238
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Doufa´m, zˇe se mi prostrˇednictvı´m skromne´ho vy´zkumu podarˇilo uka´zat, v jake´m smyslu stojı´ igbosky´ nacionalismus na konci rˇady ideologiı´ z prvnı´ cˇa´sti me´ pra´ce,
a za´rovenˇ prˇiblı´zˇit, jake´ mı´sto na´lezˇ´ı zˇidovske´mu pu˚vodu
v kosmologii dnesˇnı´ch Igbu˚ a jak s nı´m Igbove´ pracujı´ jako
se symbolem. V za´jmu objektivity je vsˇak mou povinnostı´
na za´veˇr dodat, zˇe prˇ´ıstup uzˇity´ v te´to pra´ci, ktery´ je
znacˇneˇ ovlivneˇny´ skutecˇnostı´, zˇe se zaby´va´m igbosky´m
nacionalismem, nenı´ jediny´m u´hlem pohledu na toto te´ma.
Daniel Lis se naprˇ´ıklad zaby´va´ vlivem Izraele na igboskou
identifikaci s Zˇidy (na ktery´ take´ mnozı´ skeptici z rˇad Igbu˚
upozornˇujı´). Edith Bruder se zase veˇnuje komunita´m Igbu˚,
ktere´ konvertovaly k judaismu (neˇktere´ zdroje uva´deˇjı´ azˇ
40 000 praktikujı´cı´ch14 a 26 synagog15 ). Jejı´ za´jem se tedy
soustrˇedı´ na skupiny, ktere´ sve´ zˇidovstvı´ pojali na´bozˇensky, a vycˇlenili se tak z celku Igbu˚, kterˇ´ı jsou krˇest’any a
zˇidovstvı´ vnı´majı´ pouze etnicky (byt’ neˇkdy argumentujı´
podobnostı´ sve´ho tradicˇnı´ho na´bozˇenstvı´ a judaismu)16 .
Kontroverznı´ igbosky´ psycholog Ozodi Thomas Osuji se
zaby´va´ v podstateˇ stejny´m te´matem jako ja´, ale z pozice sve´ disciplı´ny – domnı´va´, zˇe Igbove´ se ztotozˇnˇujı´
s Zˇidy kvu˚li pocitu me´neˇcennosti, ktery´ se svy´mi u´dajny´mi
soukmenovci ostatneˇ sdı´lı´, stejneˇ jako snahu prˇetavit ho
v pocit vy´jimecˇnosti.17
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] AFIGBO A. E. 2005. Nigerian history, politics and affairs: the
collected essays of Adiele Afigbo. Ed. By Falola T. Africa World
Press: Trenton.
[2] DEVENAUX, G. K. 1977. Africanus Horton: The Dawn of Nationalism in Modern Africa. Extracts from the Political, Educational,
Scientific and Scientific Writings of J. A. B. Horton M. D. (Review).
The International Journal of African Historical Studies. 10(2): 359–
361. Boston University African Studies Center. Jstor.
[3] ECHERUO M. J. C. 1992. Edward W. Blyden, W. E. B. Du Bois,
and the ’Color Complex’. The Journal of Modern African Studies.
30(4): 669–684. Cambridge University Press. Jstor.
[4] EQUIANO O. 1837. The Life of Olaudah Equiano, or Gustavus
Vassa, the African. Isaac Knapp: Boston, prˇ´ıstupne´ na Google books.
[5] EPELLE S. 1960. The promise of Nigeria in ZACHERNUK P. S.
1994. Of Origins and Colonial Order: Southern Nigerian Historians
and the ’Hamitic Hypothesis’ C. 1870–1970. The Journal of African
History. 35(3): 427–455. Cambridge University Press. Jstor.
[6] JULY R. W. 1964. Nineteenth-Century Negritude: Edward W.
Blyden, The Journal of African History, 5(1): 73–86. Cambridge
University Press, Jstor.
[7] KLI´MA V. 1987. Specificke´ postavenı´ ibske´ho obyvatelstva a jeho
role ve vnitropoliticke´m vy´voji Nige´rie in Kolektiv pracovnı´ku˚ oddeˇlenı´ Afriky 1987. Etnicky´ proble´m v politicke´m zˇivoteˇ soudobe´ Afriky.
Orienta´lnı´ u´stav CˇSAV: Praha.
[8] LYNCH H. R. 1965. Edward W. Blyden: Pioneer West African Nationalist. The Journal of African History. 6(3): 373–388, Cambridge
University Press, Jstor.
14 http://en.wikipedia.org/wiki/Igbo
Jews, 24. 5. 2008.
of the Jews in Nigeria, 14. 2.
15 http://en.wikipedia.org/wiki/History
2009.
16 V prˇ´ıpade
ˇ Lis i Bruder vycha´zı´m z abstraktu˚ jejich prˇ´ıspeˇvku˚ na
konferenci „Jews and Judaism in Black Africa and its Diasporas“ probı´hajı´cı´ ve dnech 30.–31. 10. 2010 v Londy´neˇ. Abstrakty jsou prˇ´ıstupne´ na
http://www.soas.ac.uk/events/african-jewry/file61097.pdf, 9. 10. 2010.
17 Viz naprˇ´ıklad jeho reakce na cˇla
´ nek A. Makinde (Igbos: A lost
Tribe of Israel?) nazvana´ „Igbo are Africans not jews“ a prˇ´ıstupna´
na http://www.codewit.com/abuse-of-power/1217-igbos-are-africans-notjews, 29. 6. 2008.
[9] SANDERS E. R. 1969. The Hamitic Hypothesis (Its Origin and
Functions in Time Perspective). The Journal of African History. 10(4):
521–532. Cambridge University Press. Jstor.
[10] ZACHERNUK P. S. 1994. Of Origins and Colonial Order: Southern
Nigerian Historians and the ’Hamitic Hypothesis’ C. 1870–1970. The
Journal of African History. 35(3): 427–455. Cambridge University
Press. Jstor.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
239
„Mneˇ bylo osmna´ct let a vda´vala jsem se z cˇisty´
la´sky“ Vy´voj svatebnı´ho obrˇadu
v komunisticke´m Cˇeskoslovensku
Lenka Balvı´nova´, Tereza Krysˇpı´nova´
Pracovisˇteˇ Ora´lnı´ historie – Soudobe´ deˇjiny, Fakulta humanitnı´ch studiı´, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected], [email protected]
´I was eighteen and got married out of real love´
Evolution of wedding ceremony in communist
Czechoslovakia
Abstract—Forty years of communist leadership changed
a lot of aspects of everyday living in Czechoslovakia. These
changes intervened also to all rites of passage, including
wedding. The new regime tried to suit traditional wedding
and wedding habits to its conception. This new type of
wedding should be simple, unified, civil and ideological.
For example, a couple could not lawfully wed in a church
anymore. For some time, brides also stopped wearing white
wedding gown and replaced it by an ordinary dress. But
there were many differences between state conception and
reality. We want to show a real shape of getting married
in communist Czechoslovakia, and therefore we used oral
history and visual analysis of wedding photos. At first,
we describe three similarities of marriages in socialism:
hard-time in hunting for wedding dress, bouquet etc., very
young marrying age and frequent pregnancy of bride in
time of wedding. At second, we present two examples of
evolution of wedding in the period 1948–1989. First example
is development of wedding gown, influenced not only by
fashion but also by political situation. Second example is
a trend to close wedding in a family circle. In our opinion, this
trend is the most important heritage of socialistic impression
to wedding. The first day of marriage quit being public event
and moved to living rooms.
Key Words—wedding, wedding ceremony, Czechoslovakia,
oral history, communism, rites of passage
ˇ ICET let komunisticke´ nadvla´dy poznamenalo
ˇ TYR
deˇnı´ v Cˇeskoslovensku politicky, ekonomicky cˇi kulC
turneˇ, ale promı´tlo se take´ do vy´znamny´ch uda´lostı´ soukrome´ho zˇivota jeho obyvatel. Jednalo se prˇitom i o uda´losti, ktere´ na prvnı´ pohled nemajı´ s politikou nic spolecˇne´ho, naprˇ´ıklad o svatbu, zvyky a ritua´ly s nı´ spojene´.
Pra´veˇ jejı´ promeˇnou pod tlakem dobovy´ch pomeˇru˚ se
budeme zaby´vat.
Na svatebnı´ obrˇad je mozˇne´ nahlı´zˇet z mnoha
ru˚zny´ch u´hlu˚ pohledu, at’ jizˇ statisticky, antropologicky,
cˇi vizua´lneˇ. V nasˇem vy´zkumu jsme se zameˇrˇily na hledisko ora´lneˇ-historicke´, vycha´zely jsme tedy z rozhovoru˚
vedeny´ch s lidmi, kterˇ´ı se brali v pru˚beˇhu cˇtyrˇ desetiletı´
od roku 1948 do roku 1989.
V ra´mci tohoto obdobı´ jsme si vymezily peˇt kratsˇ´ıch u´seku˚, prˇicˇemzˇ prˇi cˇasove´m ohranicˇenı´ jsme vycha´zely z du˚lezˇity´ch zvratu˚ politicke´ situace. Prvnı´ obdobı´
tedy spada´ do 50. let, druhe´ zahrnuje le´ta 60. a koncˇ´ı
rokem 1968, na´sleduje perioda do roku 1977, a poslednı´
dveˇ cˇa´sti prˇed sametovou revolucı´ rozdeˇluje rok 1985.
Rozhovory jsme vedly s ohledem na to, aby vy´beˇr nara´toru˚
zahrnoval pa´ry sezdane´ ve vsˇech peˇti perioda´ch, prˇicˇemzˇ
se jednalo jak o muzˇe a zˇeny, respektive zˇenichy a neveˇsty,
tak i o cele´ pa´ry.
Je ovsˇem nutne´ vzı´t na veˇdomı´, zˇe jsme se zameˇrˇily
jen na jednu spolecˇenskou vrstvu obyvatelstva. Jednalo se
vy´hradneˇ o prˇ´ıslusˇnı´ky vysˇsˇ´ı strˇednı´ trˇ´ıdy, za socialismu
nazy´vane´ jako pracujı´cı´ inteligence, navı´c zˇijı´cı´ ve velky´ch
(krajsky´ch) meˇstech v Cˇecha´ch. Mu˚zˇeme prˇedpokla´dat, zˇe
v jiny´ch vrstva´ch spolecˇnosti cˇi na venkoveˇ by mohly by´t
pru˚beˇh a vy´sledky vy´zkumu jine´.
Kromeˇ samotny´ch rozhovoru˚ jsme vycha´zely i z analy´zy svatebnı´ch fotografiı´ zı´skany´ch od nara´toru˚ i z archivu Etnograficke´ho u´stavu Moravske´ho zemske´ho muzea v Brneˇ. Fotografie jsme pouzˇily i prˇi rozhovorech s nara´tory, prˇicˇemzˇ jsme vycha´zely z teorie Heleny Bera´nkove´,
zˇe vizua´lnı´ vjem prˇi prohlı´zˇenı´ fotografiı´ poma´ha´ ozˇivit
nara´torovu pameˇt’ (Bera´nkova´ 2006: 9).
V te´to pra´ci se veˇnujeme nejprve kroku˚m, ktere´
podnikal sta´t ve snaze prˇevzı´t kontrolu nad spolecˇnostı´
a ktere´ zasahovaly i do procesu svateb. V dalsˇ´ıch cˇa´stech
pak rozebı´ra´me rea´lnou podobu svatebnı´ch prˇ´ıprav a obrˇadu v pru˚beˇhu komunisticke´ vla´dy, zjisˇteˇnou na za´kladeˇ
vypra´veˇnı´ nara´toru˚. Nejdrˇ´ıve vytycˇujeme hlavnı´ spolecˇne´
rysy svateb v pru˚beˇhu komunisticke´ vla´dy a pote´ hleda´me
rozdı´ly mezi svatbami porˇa´dany´mi v jednotlivy´ch na´mi
urcˇeny´ch obdobı´ch.
ˇ EDSTAVA
´ CH STA
´ TNI´ MOCI
SVATBA V PR
Po u´norove´m prˇevratu zacˇal novy´ rezˇim ovlivnˇovat
vsˇechny sfe´ry kazˇdodennı´ho zˇivota, prˇicˇemzˇ nevynechal
ani prˇechodove´ ritua´ly, ktere´ do te´ doby spravovala cı´rkev. Naprˇ´ıklad krˇest zacˇalo vytlacˇovat vı´ta´nı´ obcˇa´nku˚,
birˇmova´nı´ meˇlo by´t nahrazeno slavnostnı´m uvedenı´m deˇtı´
do Piony´ra a cı´rkevnı´ snˇatek prˇestal by´t plnohodnotny´m
pra´vnı´m u´konem pro uzavrˇenı´ manzˇelstvı´. Sociolog Hans
Maier oznacˇuje tento postup za snahu vytvorˇit takzvane´
240
politicke´ na´bozˇenstvı´, ktere´ meˇlo nahradit prˇevazˇujı´cı´
krˇest’anskou vı´ru.
Podle Maiera je politicke´ na´bozˇenstvı´ s˘akralizace
politicke´ho syste´mu zalozˇene´ho na vy´sadnı´m a neodvolatelne´m pra´vu na moc a na ideologicke´m monismu. Jednotlivec a spolecˇenstvı´ se musejı´ povinneˇ a bezpodmı´necˇneˇ
podrˇ´ıdit jeho za´konny´m narˇ´ızenı´m. Politicke´ na´bozˇenstvı´ je
v du˚sledku toho netolerantnı´, dikta´torske´, radika´lnı´ a chce
pronikat do vsˇech aspektu˚ zˇivota jednotlivce a spolecˇnosti.
(Maier 1999: 12)
Tradicˇnı´ na´bozˇensky´ obrˇad a jeden z nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch
momentu˚ zˇivota, jaky´m svatba bezesporu byla a je, se tak
meˇl prˇizpu˚sobit prˇedstava´m rezˇimu. Verˇejnosti sta´t tento
postup vysveˇtloval vskutku lakonicky: „Jestlizˇe jsme tedy
rˇekli, zˇe na´sˇ lidoveˇ demokraticky´ sta´t prˇikla´da´ manzˇelske´mu svazku tak veliky´ vy´znam, respektuje jej a bere jej
pod svou ochranu, je proto spra´vne´, aby meˇl sta´t vliv na
u´pravu manzˇelstvı´ jizˇ od samotne´ho jeho zrodu.“ (Nezˇ
rˇeknete. . . 1959: 3)
Kromeˇ jizˇ zmı´neˇne´ devalvace cı´rkevnı´ho snˇatku
a jeho podmı´neˇnı´ snˇatkem obcˇansky´m sˇlo i o snahu
celkoveˇ „zcivilnit“ celou tuto uda´lost. Problematiku svateb
osˇetrˇoval Za´kon o pra´vu rodinne´m z roku 1949 a v ra´mci
zavedenı´ povinne´ho civilnı´ho snˇatku o rok pozdeˇji se cely´
obrˇad znacˇneˇ zjednodusˇil (Marˇ´ıkova´ 2007: 21).
V 50. letech se tendence „zcivilneˇnı´ “ projevovala
take´ na oblecˇenı´ novomanzˇelu˚ a neˇktery´ch noveˇ prˇijaty´ch
zvyklostech. Z fotografiı´ z tohoto obdobı´ je patrne´, zˇe
rˇada neveˇst zvolila namı´sto slavnostnı´ch sˇatu˚ zcela civilnı´
kosty´m a k samotne´ podstateˇ obrˇadu odkazovaly jen kytice
nebo kloboucˇky s decentnı´m za´vojem a korsa´zˇ v klopeˇ
zˇenicha. Za prˇ´ıklad jasne´ho naboura´nı´ tradicˇnı´ch zvyklostı´
pak mu˚zˇeme povazˇovat prˇ´ıpad, o ktere´m na´m vypra´veˇla
jedna z nara´torek. Ze Soveˇtske´ho svazu se pry´ do Cˇech
dostala „tradice“ kla´st po obrˇadu veˇnec na hrob nezna´me´ho vojı´na. Bohuzˇel se na´m nepodarˇilo oveˇrˇit, zda se
tento zvyk vyskytoval i jinde na cˇeskoslovenske´m u´zemı´ a
jak dlouho byl udrzˇova´n, mluvı´ o neˇm jen jedna nara´torka
a metodika obrˇadu˚ od Jirˇ´ıho Ada´mka (Ada´mek 1988: 8).
Prˇemeˇna obrˇadu v socialisticky´ akt nebyla patrna´
jen z oblecˇenı´, ale k novy´m spolecˇensky´m hodnota´m
odkazoval take´ zpu˚sob a obsah proslovu odda´vajı´cı´ho. Prˇi
neˇm se totizˇ projevovala snaha zobrazit novou, socialistickou spolecˇnost jako idea´l kolektivnı´ho souzˇitı´, jehozˇ jsou
novomanzˇele´ nedı´lnou soucˇa´stı´: „Uveˇdomte si, zˇe vasˇe
manzˇelstvı´ je spjato teˇsneˇ se sˇteˇstı´m a spokojenostı´ cele´
nasˇ´ı spolecˇnosti. Cˇ´ım le´pe se bude darˇit lidu te´to zemeˇ,
tı´m spokojeneˇjsˇ´ı a radostneˇjsˇ´ı bude take´ vasˇe manzˇelstvı´.“
(Ada´mek 1988: 21) Proslovy te´zˇ zdu˚raznˇovaly, zˇe do
manzˇelstvı´ snoubenci vstupujı´ za sveˇdectvı´ za´stupce lidu
a zˇe se odpovı´dajı´ socialisticke´ spolecˇnosti.
Celkoveˇ se da´ rˇ´ıci, zˇe se rezˇim snazˇil bagatelizovat
individua´lnost cele´ho svatebnı´ho obrˇadu a dodat mu unifikovany´ byrokraticky´ ra´z. Od snoubencu˚ se tedy ocˇeka´valo,
zˇe se tomuto trendu podrˇ´ıdı´ a nebudou vybocˇovat z rˇady.
S tı´m souviselo i lpeˇnı´ na mora´lnı´ch za´sada´ch zdeˇdeˇny´ch
po meˇsˇt’anske´ spolecˇnosti. Na mlade´ lidi tak byl vyvı´jen
tlak, aby vstupovali do manzˇelske´ho svazku, protozˇe ne-
ANTROPOWEBZIN 3/2010
sezdane´ souzˇitı´ cˇi svobodne´ matky neodpovı´daly zazˇity´m
norma´m.
´M
NAVZDORY PODMI´NKA
Z nasˇeho vy´zkumu vyply´va´, zˇe v praxi se snoubenci
snazˇili z vytycˇeny´ch kolejı´ ru˚zny´mi zpu˚soby vybocˇit. Jako
nejsnadneˇjsˇ´ı cesta se jevilo odlisˇit se pomocı´ svatebnı´ch
sˇatu˚ a dalsˇ´ıch esteticky´ch komponentu˚. V tomto prˇ´ıpadeˇ
vsˇak neveˇsty a zˇenichove´ nara´zˇeli na barie´ru socialisticke´ vy´roby. Likvidace soukrome´ho podnika´nı´ na pocˇa´tku
50. let totizˇ citelneˇ zasa´hla oblast sluzˇeb a projevila se
na „trvale neuspokojene´ popta´vce obyvatelstva po spotrˇebnı´ch prˇedmeˇtech a sluzˇba´ch.“ (Kalinova´ 2007: 126)
Vy´sledkem byl jen velmi omezeny´ vy´beˇr svatebnı´ho sortimentu a cˇasto nebylo mozˇne´ sehnat ani za´kladnı´ potrˇeby:
„No tak kosˇ´ıcˇku˚ byl jeden typ, takzˇe nebylo na
vybranou, tam jako nebyla zˇa´dna´ jina´ volba, naopak
byl proble´m je sehnat, ja´ jsem meˇla to sˇteˇstı´, zˇe jedna
z my´ch tet pracovala v krkonosˇsky´ch papı´rna´ch, takzˇe mi
je tam koupila ve velkoobchodeˇ, takzˇe jsme nemuseli nikde
beˇhat po papı´rnictvı´ch. Prsty´nky se tenkra´t kupovaly tı´m
zpu˚sobem, zˇe si cˇloveˇk musel obstarat jako by, jezˇisˇ, jak by
se to dalo rˇ´ıct, obstarat potvrzenı´ o tom, zˇe se bude vda´vat
a s tı´mhletı´m papı´rkem teprve v klenotnictvı´ si vlastneˇ
vybrat svatebnı´ prsty´nky.“ (Svatba 1986)
V rˇadeˇ prˇ´ıpadu˚ se tak prˇ´ıpravy konaly za vydatne´ho vyuzˇ´ıva´nı´ neoficia´lnı´ch struktur – stı´nove´ ekonomiky
a zna´mostı´. Zˇa´dna´ z nara´torek neopomneˇla podotknout, zˇe
se kvu˚li mnoha veˇcem musela obracet na zna´me´, kamara´dy
atd. Za nedostatkove´ zbozˇ´ı prˇitom platily naprˇ´ıklad i kveˇtiny: „Meˇla jsem kytici gerber, no jezˇisˇmajra´, to se zasˇlo
do kveˇtina´rˇstvı´, tam se to objednalo, ja´ nevim, no urcˇiteˇ
cˇtrna´ct dnı´ doprˇedu, ne jak dneska. . . a kveˇtiny? No byly
jen gerbery, kaly a karafia´ty, samozrˇejmeˇ.“ (Svatba 1974)
Specia´lnı´ kategoriı´ byly neveˇstiny sˇaty, respektive variace
rˇesˇenı´ a improvizacı´ prˇi jejich sha´neˇnı´, a ve vyjmenova´va´nı´ starostı´ s prˇ´ıpravami by se dalo pokracˇovat.
V souvislosti s touto problematikou meˇli vsˇichni
nara´torˇi tendenci srovna´vat svou svatbu se situacı´ nynı´,
respektive po revoluci. „Dneska, kdyzˇ se na to podı´va´m,
tak v my´ch ocˇ´ıch byla kra´sna´, ale dneska by to byla tak
beˇzˇna´ kytka.“ (Svatba 1974) Na toto srovna´nı´ odkazovali
u veˇtsˇiny te´mat, ale cˇasto upozornˇovali pra´veˇ na velky´
rozdı´l v nabı´dce svatebnı´ho sortimentu za socialismu
a v soucˇasne´ dobeˇ.
Dosud jsme zmı´nily snahu snoubencu˚ neˇjaky´m,
alesponˇ mı´rny´m zpu˚sobem se vymezit vu˚cˇi prˇedstaveˇ
jednotne´ho pojetı´ svatebnı´ho obrˇadu. V cˇem se vsˇak
podrˇizovali obecne´mu mı´neˇnı´, bylo jizˇ zmı´neˇne´ pojetı´
mora´lky. Vsˇichni nara´torˇi meˇli potrˇebu mluvit o tom,
procˇ se rozhodli vstoupit do manzˇelstvı´ a cˇ´ım bylo toto
rozhodnutı´ bezprostrˇedneˇ ovlivneˇne´, prˇicˇemzˇ cˇasto bylo
du˚vodem k snˇatku cˇi k jeho uspı´sˇenı´ teˇhotenstvı´ neveˇsty:
„Vda´vala jsem se v brˇeznu 1986, pla´n byl poneˇkud
jiny´, chteˇla jsem se vda´vat v le´teˇ, ale jako u veˇtsˇiny pa´ru˚
v te´hlete´ dobeˇ, tak prˇ´ıcˇinou uspeˇchaneˇjsˇ´ıho termı´nu bylo
teˇhotenstvı´. Pu˚vodnı´ pla´n byl, zˇe se budeme bra´t o cˇtvrt
´ , T. KRYSˇPI´NOVA
´ : MNEˇ BYLO OSMNA
´ CT LET A VDA
´ VALA JSEM SE Z CˇISTY´ LA
´ SKY
L. BALVI´NOVA
roku pozdeˇji, ale po Va´nocı´ch jsem zjistila, zˇe cˇeka´me
miminko a nechteˇla jsem, nebo v te´ dobeˇ ani nesˇlo, aby
se cˇloveˇk vda´val bud’ s brˇ´ısˇkem, anebo po narozenı´ toho
dı´teˇte, tudı´zˇ se svatba udeˇlala co nejdrˇ´ıve a narusˇilo na´m
to trosˇku pla´ny, ktere´ jsme meˇli.“ (Svatba 1986)
O cˇetnosti takto odu˚vodneˇny´ch snˇatku˚ sveˇdcˇ´ı i vy´poveˇd’ dalsˇ´ı nara´torky: „. . . Mneˇ bylo osmna´ct let, a vda´vala
jsem se, z cˇisty´ la´sky, nemusela jsem, v ty´ dobeˇ se
prosteˇ vda´vala deˇvcˇata strasˇneˇ mlada´.“ (Svatba 1974)
Z vypra´veˇnı´ te´to zˇeny je patrne´, zˇe prˇestozˇe jı´ osobneˇ se
to nety´kalo, bylo natolik obvykle´, aby neveˇsta byla ve
svatebnı´ den jizˇ neˇjakou dobu teˇhotna´, zˇe meˇla potrˇebu se
vu˚cˇi tomu vymezit.
Tento trend potvrzuje ve sve´ studii o snˇatecˇnosti
v cˇesky´ch zemı´ch i Ludmila Fialova´. Cituje zde Milana
Kucˇeru, ktery´ uva´dı´, zˇe v 50. letech se do devı´ti meˇsı´cu˚
po snˇatku rodilo zhruba 40 % prvnı´ch deˇtı´, v 60. letech
polovina a od 70. let sahal pocˇet takto narozeny´ch deˇtı´
k 60 % (Kucˇera 1994: 105 in Fialova´ 2007: 17). Podle
Fialove´ sta´la za mnozˇstvı´m mimomanzˇelsky´ch teˇhotenstvı´
velmi nı´zka´ u´rovenˇ antikoncepce ve spojenı´ s uvolnˇujı´cı´mi
se mravy a tlak na zˇeny, aby nepodstupovaly interrupci.
V tomto prˇ´ıpadeˇ je zajı´mava´ urcˇita´ dvojakost prˇ´ıstupu k zˇivotu prˇed svatbou. Na jednu stranu nebylo
zvla´sˇtnı´ (minima´lneˇ v pozdeˇjsˇ´ıch letech), zˇe neveˇsta jesˇteˇ
prˇed svatbou oteˇhotneˇla, na druhou stranu je zde silneˇ
patrny´ strach z toho, aby nebylo poznat, zˇe se zˇena vda´va´
jizˇ „v ocˇeka´va´nı´ “, cˇi aby nezu˚stala svobodnou matkou.
Ota´zkou samozrˇejmeˇ zu˚sta´va´, nakolik se obavy „co by
tomu rˇekli lide´“ ty´kaly samotne´ neveˇsty. Do znacˇne´ mı´ry
mohlo jı´t o tlak jejı´ho bezprostrˇednı´ho okolı´, naprˇ´ıklad
prˇ´ıbuzenstva, ktere´mu se podvolila a v pru˚beˇhu dalsˇ´ıch
let ho prˇijala za svu˚j.
Dalsˇ´ım obvykly´m rysem svateb bylo, zˇe se lide´ brali
v pomeˇrneˇ brzke´m veˇku.1 Pro tuto skutecˇnost existovalo
vı´cero du˚vodu˚. Neˇktere´ jsme jizˇ zmı´nily, dalsˇ´ı naznacˇuje
vy´poveˇd’ nara´tora zˇenı´cı´ho se v 50. letech: „My jsme se
do toho docela hnali, protozˇe, to vı´te (smı´ch), vza´jemny´
vztah muzˇe a zˇeny je dost silny´ a my jsme ten vztah chteˇli
legalizovat, i kvu˚li podmı´nka´m, bydleli jsme s rodicˇi.“
(Svatba 1954) Du˚lezˇitost tedy prˇikla´da´me i bytove´ situaci
v Cˇeskoslovensku. Mladı´ lide´ nemeˇli mozˇnost vlastnı´ho
bydlenı´ a sˇance na osamostatneˇnı´ tak obvykle prˇisˇla azˇ se
snˇatkem, tudı´zˇ tuto uda´lost nijak neodkla´dali.
´ VOJE
CESTY VY
Za´sadnı´ vsˇak nenı´ jen to, cˇ´ım si svatby za komunismu
byly podobne´, ale take´ to, cˇ´ım se lisˇily. Beˇhem peˇti sledovany´ch obdobı´ se svatby alesponˇ v neˇktery´ch smeˇrech
neusta´le vyvı´jely a tento proces byl viditelneˇ ovlivnˇovany´
politickou situacı´ u na´s i ve sveˇteˇ.
1 Do roku 1989 se pru
˚ meˇrny´ veˇk zˇen prˇi prvnı´m snˇatku pohyboval
konstantneˇ mezi 21 a 22 lety, po roce 1989 pak zacˇal strmeˇ stoupat
a v soucˇasne´ dobeˇ je to te´meˇrˇ 30 let. Da´ se prˇedpokla´dat, zˇe u muzˇu˚
byl vy´voj podobny´, i kdyzˇ se mohl lisˇit v prˇesny´ch cˇ´ıslech. Vı´ce viz
Graf sledujı´cı´ snˇatecˇnost svobodny´ch zˇen v letech 1961–2009, in: 2010.
Cˇesky´ statisticky´ u´rˇad: Grafy populacˇnı´ho vy´voje 1950–2009.
241
Jako prˇ´ıklad prvku, ktery´ se v pru˚beˇhu cˇtyrˇ desetiletı´
komunisticke´ vla´dy v Cˇeskoslovensku neusta´le promeˇnˇoval, mu˚zˇeme uve´st svatebnı´ sˇaty. Vy´hodou tohoto vy´voje
je, zˇe ho lze snadno pozorovat na dobovy´ch svatebnı´ch
fotografiı´ch, tudı´zˇ je mozˇne´ na prvnı´ pohled najı´t prvky
spolecˇne´ pro jednotliva´ obdobı´.
Jako prˇ´ıklad prvku, ktery´ se v pru˚beˇhu cˇtyrˇ desetiletı´
komunisticke´ vla´dy v Cˇeskoslovensku neusta´le promeˇnˇoval, mu˚zˇeme uve´st svatebnı´ sˇaty. Vy´hodou tohoto vy´voje
je, zˇe ho lze snadno pozorovat na dobovy´ch svatebnı´ch
fotografiı´ch, tudı´zˇ je mozˇne´ na prvnı´ pohled najı´t prvky
spolecˇne´ pro jednotliva´ obdobı´.
Jak jsme jizˇ zminˇovaly, v 50. letech se rezˇim snazˇil
vy´razneˇ nabourat tradicˇnı´ obraz svatby jako vy´jimecˇne´
uda´losti. Do znacˇne´ mı´ry se mu to darˇilo – zˇeny se
vda´valy veˇtsˇinou v kosty´mku, ktery´ byl v rˇadeˇ prˇ´ıpadu˚
k nerozezna´nı´ od norma´lnı´ho civilnı´ho odeˇvu (nebo to
prosteˇ civilnı´ odeˇv byl). Je zde patrny´ vliv SSSR, kde
se neˇktere´ pa´ry braly dokonce ve zcela unisexovy´ch uniforma´ch (Figes 2009: 31), acˇkoliv takto radika´lnı´ prˇ´ıstup
se v Cˇeskoslovensku neprosadil.
V pru˚beˇhu cˇasu se vsˇak v oble´ka´nı´ od socialisticky´ch
idea´lu˚ upousˇteˇlo a mo´da zacˇala doha´neˇt trendy za´padnı´ho
sveˇta, kromeˇ strˇihu˚ a materia´lu i v napodobova´nı´ hveˇzd
popula´rnı´ kultury. V 60. letech se proto soubeˇzˇneˇ s uvolnˇova´nı´m politicky´ch pomeˇru˚ meˇnilo i odı´va´nı´ neveˇst. Vra´til
se trend bı´ly´ch sˇatu˚, ktery´, acˇ nenı´ pu˚vodneˇ krˇest’ansky´,
se na Za´padeˇ drzˇel kontinua´lneˇ od zacˇa´tku 20. stoletı´
(Guibert-Fourre´ 2010: 41). Sˇaty se zkra´tily nad kolena
a veˇtsˇinou meˇly vy´razny´ strˇih sukneˇ do tvaru A. Zdobnost
cˇasto doha´neˇl materia´l, z dobovy´ch fotografiı´ je patrne´
cˇaste´ uzˇ´ıva´nı´ krajek a dalsˇ´ıch esteticky´ch doplnˇku˚.
70. a 80. le´ta byla oproti tomu styloveˇ znacˇneˇ
nejednotna´ a z fotek je patrna´ jista´ bezradnost neveˇst
prˇi hleda´nı´ vhodne´ho odeˇvu. S na´stupem normalizace odzvonilo kra´tky´m strˇihu˚m i progresivnı´m mo´dnı´m trendu˚m
a vy´beˇr v obchodech se omezil, ale neveˇsty se odmı´taly
vzda´t zdobeny´ch bı´ly´ch ro´b. Ke slovu proto prˇisˇla ru˚zna´
provizornı´ rˇesˇenı´, cˇasto prova´deˇna´ v doma´cı´ch podmı´nka´ch, nebo sˇvadleny:
„Ano, byly neveˇsty, ktere´ se vda´valy jako v bı´le´ ro´beˇ,
veˇtsˇinou to sˇila neˇjaka´ sˇvadlena, jak se rˇ´ıka´, ze sousedstvı´,
protozˇe vlastneˇ nebyla mozˇna´ zˇa´dna´ volna´ zˇivnost, takzˇe
sˇvadleny, ktere´ sˇily pro, jako pro lidi prˇ´ıchozı´, neexistovaly,
jako zˇe by neˇkdo rˇekl: ´Ano, ja´ ma´m sˇvadlenu, ktera´ se
tı´m zˇivı´.´ Veˇtsˇinou se tı´m zˇivil neˇkdo, kdo to umeˇl, jenzˇe
svatebnı´ sˇaty je na nevyucˇene´ho cˇloveˇka, nebo na cˇloveˇka,
ktery´ se tı´m standardneˇ nezˇivı´, asi velke´ sousto, co se ty´cˇe
profesnı´ znalosti, takzˇe neˇktery´ ty sˇaty vu˚bec nedopadly
dobrˇe, byl to prosteˇ docela deˇs (smı´ch).“ (Svatba 1986)
Na fotka´ch z dob normalizace proto najdeme neveˇsty
v sˇatech ru˚zny´ch strˇihu˚, de´lek i barev, a cˇasto neumeˇle´ho
provedenı´. Ke konci 80. let se pak zacˇaly prosazovat bı´le´
ro´by za´padnı´ho typu sˇite´ podle strˇihu˚ ze za´padoneˇmecke´ho
cˇasopisu Burda. Ten se do Cˇeskoslovenska dosta´val jen
v neˇkolika vy´tiscı´ch pro prodejnu zahranicˇnı´ho tisku, zˇeny
tak cˇasto strˇihy obkreslovaly, pu˚jcˇovaly cˇasopis svy´m
sousedka´m a kamara´dka´m, prˇ´ıpadneˇ se ho snazˇily zı´skat
242
ru˚zny´mi podloudny´mi cestami, naprˇ´ıklad posˇtou od zna´my´ch v zahranicˇ´ı. Od roku 1987 vycha´zela mutace Burdy
v Soveˇtske´m svazu a jeho dostupnost se rapidneˇ zvy´sˇila.
Oble´ka´nı´ neveˇst tedy odra´zˇelo mo´dnı´ trendy, prˇicˇemzˇ
s vy´jimkou 50. let, kdy byla tato snaha docˇasneˇ potlacˇena, kladly zˇeny du˚raz na sva´tecˇnı´ charakter svatebnı´ho
obrˇadu, a tı´m pa´dem i na odpovı´dajı´cı´ odeˇv. V pru˚beˇhu
let se vsˇak velmi lisˇily podmı´nky, za ktery´ch se snazˇily
svoje prˇedstavy realizovat, a zejme´na v 70. letech se na
sha´neˇnı´ vhodny´ch sˇatu˚ podı´lela cela´ rodina cˇi sˇiroky´ okruh
zna´my´ch, naprˇ: „Moje maminka sˇila u panı´ Ka´rske´, ktera´
meˇla sestru, ktera´ za va´lky emigrovala do Sˇvy´carska no a
ona (panı´ Ka´rska´) mi od nı´ prˇinesla ty sˇaty po jejı´ dcerˇi,
ktera´ se vda´vala, a ty byly urcˇiteˇ takovy´ putovnı´, protozˇe
ja´ jsem se vda´vala a uzˇ za ty´den byla dalsˇ´ı princezna, co
si je zkusila na svojı´ svatbeˇ.“ (Svatba 1986)
Dalsˇ´ım velmi du˚lezˇity´m prvkem svatby, ktery´ prosˇel za
na´mi sledovanou dobu viditelny´m vy´vojem, je jejı´ spolecˇenska´ podoba. Tı´m myslı´me u´kony spojene´ s porˇa´da´nı´m
svatby jako spolecˇenske´ uda´losti, tedy naprˇ´ıklad kdo byl
na obrˇad pozva´n a jak toto pozva´nı´ probeˇhlo (pı´semnou,
u´stnı´ cestou apod.), jakou zvolili snoubenci formu ozna´menı´ cˇi jak, kde a s ky´m svatbu slavili.
Komuniste´ po sve´m na´stupu rozbili tradicˇnı´ usporˇa´da´nı´ spolecˇnosti, cˇ´ımzˇ vy´znamneˇ zasa´hli i pru˚beˇh svatebnı´ch oslav. Narusˇili naprˇ´ıklad syste´m na´bozˇensky´ch
komunit, v ra´mci ktery´ch drˇ´ıve probı´haly vsˇechny uda´losti
se svatbou spojene´, at’jizˇ sˇlo o za´snubnı´ slavnost, svatebnı´
prˇ´ıpravy, i samotny´ pru˚beˇh obrˇadu. Za´rovenˇ vytva´rˇeli
atmosfe´ru strachu a udavacˇstvı´, cozˇ spolecˇenskou podobu
svatby take´ silneˇ postihlo.
Vy´sledkem bylo du˚razneˇ oddeˇlenı´ verˇejne´ sfe´ry od
soukrome´, o ktere´m mluvı´ naprˇ´ıklad Ivo Mozˇny´ ve sve´
knize Procˇ tak snadno?, tedy postupne´ uzavı´ra´nı´ slavnostı´, mezi neˇzˇ svatba patrˇ´ı, do soukrome´ho prostoru –
pocˇin do te´ doby v podstateˇ nezna´my´. Prˇechodove´ ritua´ly
patrˇily odjakzˇiva do verˇejne´ sfe´ry spolecˇnosti, ze ktere´ je
nove´ pomeˇry v Cˇeskoslovensku vytlacˇily. Mozˇny´ vy´voj
za jiny´ch podmı´nek mu˚zˇeme sledovat naprˇ´ıklad v zemı´ch
za´padnı´ Evropy, kde si slavnosti tento rys udrzˇely.
Nara´torˇi, kterˇ´ı se brali v 50. letech, jesˇteˇ vzpomı´najı´,
jak jim se svatbou poma´hali sousede´: „Kdyzˇ jsme prˇicha´zeli z toho kostela, tak na´m rozbili talı´rˇ a vrazili na´m
do ruky smeta´cˇek a lopaticˇku, a ja´ jsem to musel zame´st,
prosteˇ to bylo jako celej bara´k, vsˇichni se tady sesˇli a
koukali, a ti na´m vlastneˇ poma´hali prˇipravovat i kola´cˇky,
no a ti vsˇechno prˇipravovali, my jsme byli ten bara´k jako
jedna velka´ rodina.“ (Svatba 1954)
Ale i v tomto prˇ´ıpadeˇ je jizˇ patrne´, zˇe kromeˇ
obrˇadu se vsˇechny dalsˇ´ı cˇa´sti svatby konaly v uzavrˇene´m
okruhu zna´my´ch a rodiny: „Je fakt, zˇe my jsme byli pevneˇ
rozhodnuty´, protozˇe to bylo nejblı´zˇ, s tı´m, zˇe ten Grand
byl velmi dobrˇe za´sobenej, na tu dobu, ktera´ byla, tak
jsme se rozhodli, zˇe tu svatbu budeme mı´t tam v tom
Grandu. . . tam se ta svatba konala v takovy´m u´zky´m kruhu
rodinym,. . . no a zbytek pak byl tady v tom byteˇ nahorˇe,
a to zasejc de facto v u´zky´m kruhu rodinym, tam se jedly
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ty kola´cˇe a tam jsme si povı´dali.“ (Svatba 1954)
Tyto tendence se v pru˚beˇhu dalsˇ´ıch let umocnˇovaly.
Po celou dobu komunisticke´ vla´dy byl cˇasty´ model, kdy
obrˇad zu˚stal otevrˇeny´ verˇejnosti, hostina se odehra´la v restauraci, ale jizˇ v u´zke´m kruhu osob, a dalsˇ´ı oslavy probeˇhly ve zcela soukrome´m prostrˇedı´. V neˇktery´ch prˇ´ıpadech se vsˇak novomanzˇele´ zcela spolehli na svoje za´zemı´:
„No a hostina byla doma, bydleli jsme v dvoupokojove´m
byteˇ a na svatebnı´ hostinu na´s bylo 27 a prakticky byla
doma´cı´ strava a babicˇka myla i na´dobı´, nikoho k ruce
jsme nemeˇli. . . “ (Svatba 1977)
Takove´ chova´nı´ cha´peme jako jistou formu odporu.
Svatebnı´ den byl pro lidi natolik du˚lezˇity´, zˇe se odmı´tali
vzda´t jeho tradicˇnı´ podoby. Tu vsˇak museli skry´vat prˇed
rezˇimem, ktery´ si vymezil verˇejny´ prostor jako pole sve´
pu˚sobnosti, tudı´zˇ se svatba z tohoto prostoru z veˇtsˇ´ı cˇa´sti
sta´hla. Rodina tak mohla oslavit spojenı´ dvou lidı´ v okruhu
nejblizˇsˇ´ıch prˇ´ıbuzny´ch a prˇa´tel, tedy v soukromı´, bez
pocitu ohrozˇenı´ a podle svy´ch prˇedstav.
Tuto tendenci potvrzuje, byt’vı´ce v socioekonomicke´
rovineˇ, i jizˇ zminˇovany´ Ivo Mozˇny´: „Rodiny si ovsˇem
na dane´ pomeˇry nesteˇzˇovaly. Nemeˇly ostatneˇ kde. Sve´
za´jmy, jako od nepameˇti, vzaly do svy´ch rukou. Po kra´tke´m
pocˇa´tecˇnı´m ta´pa´nı´ a zmatku, tradicˇnı´ sˇiroke´ sı´teˇ velke´
rodiny se rychle revitalizovaly, bezpeneˇzˇnı´ vy´meˇna sluzˇeb
a zbozˇ´ı rychle rostla, samoza´sobitelstvı´ a sobeˇstacˇnost
v sluzˇba´ch dosa´hla u na´s dosud neby´vale´ vy´sˇe. Zdroje
z druhe´ ekonomiky zacˇaly urcˇovat status a mozˇnosti rodiny
sta´le veˇtsˇ´ı meˇrou.“ (Mozˇny´ 2009: 44)
´ VEˇREM
ZA
V nasˇem vy´zkumu jsme chteˇly zmapovat vy´voj svateb
v komunisticke´m Cˇeskoslovensku s co nejveˇtsˇ´ım du˚razem na jeho rea´lnou podobu. Jako nejvhodneˇjsˇ´ı metodu
jsme proto zvolily ora´lneˇ-historicky´ vy´zkum, ktery´ nabı´zı´
pohled na tento prˇechodovy´ ritua´l ze strany jeho prˇ´ımy´ch
u´cˇastnı´ku˚, tedy osob, jichzˇ se svatebnı´ obrˇad bezprostrˇedneˇ
ty´kal – zˇenichu˚ a neveˇst. Myslı´me si, zˇe tato volba
byla spra´vna´. Umozˇnila na´m totizˇ konfrontovat pı´semne´
materia´ly, ktere´ se svatebnı´ho obrˇadu v tomto obdobı´
ty´kajı´, se skutecˇny´mi detaily jeho pru˚beˇhu a prˇ´ıprav, jak
si je uchovali v pameˇti nasˇi nara´torˇi.
Za prˇ´ınosne´ pokla´da´me i zapojenı´ svatebnı´ch fotografiı´ jako stimulujı´cı´ho vizua´lnı´ho vjemu. Prˇi nasˇem
vy´zkumu jsme totizˇ narazily na skutecˇnost, zˇe zvla´sˇteˇ
u de´le sezdany´ch pa´ru˚ se vzpomı´nky na svatebnı´ den
omezujı´ na neˇkolik symbolu˚ a celkovy´ dojem, ktery´ v nich
tento den zanechal, ale nara´torˇi jizˇ nejsou schopni detailneˇ
popisovat jednotlive´ aspekty obrˇadu ani prˇ´ıprav na neˇj.
Pra´veˇ pra´ce s fotografiemi ale mu˚zˇe takove´ detaily prˇipomenout a vyvolat i podrobneˇjsˇ´ı vzpomı´nky, at’ jizˇ jde
o skladbu svatebcˇanu˚, proble´my prˇi sha´neˇnı´ sˇatu˚ cˇi kveˇtin,
jednotlive´ chody slavnostnı´ho obeˇda a podobneˇ.
Dalsˇ´ım du˚lezˇity´m rysem nasˇeho vy´zkumu je, zˇe se
zameˇrˇil striktneˇ na meˇstske´ prostrˇedı´. Veˇtsˇina vy´zkumu˚
o svatba´ch se totizˇ veˇnuje prostrˇedı´ venkova, kde se
uchovaly tradicˇnı´ folklornı´ zvyky a obycˇeje. Prvnı´ pra´ce
´ , T. KRYSˇPI´NOVA
´ : MNEˇ BYLO OSMNA
´ CT LET A VDA
´ VALA JSEM SE Z CˇISTY´ LA
´ SKY
L. BALVI´NOVA
zameˇrˇene´ na podobu svatebnı´ho obrˇadu ve meˇstech zacˇaly
vznikat azˇ na konci 60. let 20. stoletı´ (Sirova´tka 1983: 23)
a azˇ do soucˇasnosti se jedna´ hlavneˇ o kra´tke´ studie.
V pru˚beˇhu minule´ho a prˇedminule´ho stoletı´ prˇitom dosˇlo
k masivnı´mu steˇhova´nı´ obyvatel do meˇst, tudı´zˇ si tento
fenome´n prˇinejmensˇ´ım zaslouzˇ´ı pozornost.
My jsme si meˇsto vybraly proto, zˇe bylo v ra´mci
na´mi vymezene´ doby pro svatbu a svatebnı´ obycˇeje velmi
specificky´m prostrˇedı´m. Prolı´naly se tu totizˇ tradice, ktere´
si novı´ obyvatele´ meˇst prˇinesli z domovske´ho venkova
a po generace je udrzˇovali, s tı´m, co v te´to pra´ci oznacˇujeme za „meˇsˇt’anskou mora´lku“, tedy jaky´msi nepsany´m
kodexem spolecˇensky´ch pravidel chova´nı´. Za´rovenˇ bylo
toto prostrˇedı´ nejvı´ce vystaveno tlaku ze strany vedenı´
sta´tu, ktere´ se snazˇilo oba tyto syste´my tradic prˇizpu˚sobit
svy´m potrˇeba´m a ideologii.
Doufaly jsme, zˇe prˇi takto zameˇrˇene´m vy´zkumu
bude mozˇne´ dobrˇe sledovat vliv sta´tnı´ moci na podobu
a promeˇny svatebnı´ho obrˇadu v pru˚beˇhu cˇtyrˇiceti let komunisticke´ nadvla´dy, a tento prˇedpoklad se na´m potvrdil.
Domnı´va´me se, zˇe v prˇ´ıpadeˇ meˇstske´ho prostrˇedı´ dosˇlo
k mnohem vy´znamneˇjsˇ´ım zmeˇna´m svateb nezˇ ve stejne´
dobeˇ na venkoveˇ.
V nasˇem vy´zkumu jsme hledaly zmeˇny, ktere´ byly
evidentneˇ spojene´ s pu˚sobenı´m nove´ho rezˇimu a o ktery´ch
hovorˇili na´mi vybranı´ nara´torˇi. Zjistily jsme, zˇe svatby
v tomto obdobı´ meˇly rˇadu spolecˇny´ch rysu˚, at’ jizˇ sˇlo
o velmi nı´zky´ veˇk novomanzˇelu˚, vysoke´ procento teˇhotny´ch neveˇst, cˇi prˇetrva´vajı´cı´ proble´my prˇi svatebnı´ch
prˇ´ıprava´ch zpu˚sobene´ ochromenı´m oblasti sluzˇeb. Tyto
rysy platily po cely´ch cˇtyrˇicet let a nedosˇlo v nich
k vy´znamneˇjsˇ´ımu vy´voji. Naopak jasny´ vy´voj prodeˇlaly
svatebnı´ sˇaty, jejichzˇ promeˇny je mozˇne´ dobrˇe sledovat
na na´mi vytycˇeny´ch cˇasovy´ch obdobı´ch.
Za nejza´sadneˇjsˇ´ı zmeˇnu, ke ktere´ beˇhem komunisticke´ vla´dy v Cˇeskoslovensku dosˇlo, ale povazˇujeme stazˇenı´ svatby z verˇejne´ho prostoru do soukromı´. Socialismus
chteˇl svatebnı´ obrˇad podrˇ´ıdit svy´m hodnota´m a mora´lnı´m
postoju˚m, a zasadit ho do kontur nove´, lidove´ spolecˇnosti.
Tı´m vsˇak paradoxneˇ zpu˚sobil jeho uzavrˇenı´ do zdı´ domu˚
a mezi nejblizˇsˇ´ı prˇ´ıbuzne´. Svatba tak ztratila jednu ze
svy´ch nejvy´znamneˇjsˇ´ıch charakterovy´ch vlastnostı´ – otevrˇenost vu˚cˇi sveˇtu a verˇejnosti. Svatebnı´ veselı´ vyklidilo
ulice a prˇesunulo se do oby´va´ku˚, na zahrady vilek cˇi na
chaty a chalupy.
Tato zmeˇna je du˚lezˇita´ i tı´m, zˇe jejı´ stopy mu˚zˇeme
pozorovat dodnes. Po revoluci se svatebnı´ obrˇady v rˇadeˇ
prˇ´ıpadu˚ vra´tily do kostelu˚, dnesˇnı´ obchody nabı´zejı´ neprˇeberne´ mnozˇstvı´ svatebnı´ho zbozˇ´ı, dosˇlo k prudke´mu na´ru˚stu pru˚meˇrne´ho veˇku novomanzˇelu˚, nemanzˇelsky´ch deˇtı´
i souzˇitı´ takzvaneˇ „na hroma´dce“. Podobu svatebnı´ch sˇatu˚
ovlivnˇujı´ maxima´lneˇ mo´dnı´ vlny. Ale soukromy´ charakter
svatby se udrzˇuje sta´le.
Hostina je ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ omezena´ na nejblizˇsˇ´ı
rodinu a sveˇdky, na´sledne´ oslavy se u´cˇastnı´ jen uzavrˇena´,
zvana´ spolecˇnost. Za urcˇity´ prvek soukromnosti svatby
mu˚zˇeme povazˇovat i prˇesuny mezi jednotlivy´mi mı´sty,
kde se svatebnı´ den odehra´va´. Svatebcˇane´ se obvykle
243
pohybujı´ v autech, ktera´ jsou sice vyzdobena´ a vy´jimecˇnou
prˇ´ılezˇitost dokreslujı´ troubenı´m klaksonu˚, ale mezi okolı´m
a svatebcˇany sta´le zu˚sta´va´ symbolicka´ barie´ra v podobeˇ
uzavrˇeny´ch vozidel.
Tuto skutecˇnost povazˇujeme za jeden z prˇetrva´vajı´cı´ch odkazu˚ komunisticke´ minulosti nasˇ´ı zemeˇ. „Zesoukromeˇnı´ “ se navı´c nety´ka´ jen oslav svatby, ale i dalsˇ´ıch
slavnostnı´ch uda´lostı´, naprˇ´ıklad Va´noc, cozˇ vnı´ma´me jako
velky´ za´sah do tradicˇnı´ho zasazenı´ rodiny do spolecˇnosti.
Uzavrˇenı´ jednotlivce do u´zke´ho rodinne´ho kruhu ohrozˇuje
jeho schopnost socia´lnı´ kompatibility. Pokla´da´me proto za
prˇ´ınosne´ tento fenome´n da´le sledovat a prˇ´ıpadneˇ zkoumat
jeho dopady i v dlouhodobe´m horizontu. Prˇedpokla´da´me,
zˇe se festivita bude v pru˚beˇhu dalsˇ´ıch let pozvolna prˇipodobnˇovat situaci na Za´padeˇ, ale obranne´ mechanismy proti
zasahova´nı´ do soukrome´ sfe´ry jsou velmi zakorˇeneˇne´.
POUZˇITA´ LITERATURA
´ MEK, J. 1988. Metodika obcˇansky´ch obrˇadu˚ a slavnostı´. Praha:
[1] ADA
´ stav pro kulturneˇ vy´chovnou cˇinnost.
U
´ NKOVA
´ , H. 2006. Svatebnı´ fotografie a oral history, in:
[2] BERA
Scientiae sociales XXXXI/2006.: 9–16.
´ , L. 2007. Snˇatecˇnost v Cˇeske´ republice v letech 1870–
[3] FIALOVA
1989 z pohledu demografie, in: Oznamuje se la´ska´m nasˇim. Pardubice:
Vy´chodocˇeske´ muzeum.
[4] FIGES, O. 2009. Sˇeptem. Praha: Pavel Dobrovsky´-Beta.
[5] Graf
sledujı´cı´
snˇatecˇnost
svobodny´ch
zˇen
v
letech
1961–2009,
in:
2010.
Cˇesky´
statisticky´
u´rˇad:
Grafy
populacˇnı´ho
vy´voje
1950–2009.
(Prˇ´ıstupne´
na:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost svobodnych zen v
letech 1961 2009) Sta´hnuto 13. rˇ´ıjna 2010.
[6] GUIBERT-FOURRE´, F. 2010. Le mariage et ses rites d´hier a aujourd´hui. Paris: Archive set culture.
´ , L. 2007. Spolecˇenske´ promeˇny v cˇase socialisticke´ho
[7] KALINOVA
experimentu. K socia´lnı´m deˇjina´m v letech 1945–1969. Praha: Academia.
[8] MAIER, H. 1999. Politicka´ na´bozˇenstvı´: totalita´rnı´ rezˇimy a krˇest’anstvı´. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
´ , H. 2007. Podoby svatby v cˇeske´ spolecˇnosti. Praha:
[9] MARˇI´KOVA
Filozoficka´ fakulta Univerzity Karlovy.
[10] MOZˇNY´, I. 2009. Procˇ tak snadno? Neˇktere´ rodinne´ du˚vody
sametove´ revoluce. Praha: SLON.
[11] Nezˇ rˇeknete sve´ ano. . . 1959. Vejprty: Sbor pro obcˇanske´ za´lezˇitosti.
´ TKA, O. 1983. Ota´zky vy´zkumu svatebnı´ch obycˇeju˚, in:
[12] SIROVA
Svatebnı´ obrˇad. Soucˇasny´ stav a promeˇny. Ed. V. Frolec. Brno: Blok.
POUZˇITE´ ROZHOVORY
•
•
•
•
•
•
•
Nara´tor (svatba 1954). Rozhovor z 1. srpna 2010.
Nara´torka (svatba 1960). Rozhovor z 10. rˇ´ıjna 2010.
Nara´tor (svatba 1960). Rozhovor z 10. rˇ´ıjna 2010.
Nara´torka (svatba 1974). Rozhovor z 28. srpna 2010.
Nara´torka (svatba 1977). Rozhovor z 2. rˇ´ıjna 2010.
Nara´torka (svatba 1986). Rozhovor z 22. listopadu
2009.
Nara´tor (svatba 1986). Rozhovor z 6. rˇ´ıjna 2010.
*Tento vy´stup vznikl v ra´mci projektu Specificke´ho
vysokosˇkolske´ho vy´zkumu 2010–261 705.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
244
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
245
Ora´lnı´ historie ve vy´zkumu neoficia´lnı´ hudebnı´
sce´ny – punku a nove´ vlny – v 80. letech
v CˇSSR
Jan Ba´rta
U´stav politologie, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
barta [email protected]
Oral History and Unofficial Music Scene – Punk and
the New Wave – in the Czechoslovakian Eighties
Abstract—Paper presents the use of oral history methods to
explore the unofficial music scene. The report present memories, confessions and social values of the young participants
of punk and the new wave subculture in the Eighties in
Czechoslovakia. Relates specifically to their unconventional
aesthetic and musical expression. Emphasizes that this was
a means self-development especially the young generation in
the first half of the 80´s years. It further describes elemental
principles and basis of repressive measures applied by the
state power against the unofficial music scene bands, evaluate
the both movements in principal as apolitical and also prove
the influence of the unofficial music scene on forming an
opposition.
Key Words—culture, music, unofficial music scene, punk, new
wave, oral history
´ SLEDUJI´CI´ prˇ´ıspeˇvek si klade za cı´l prezentovat
A
historiografickou metodu ora´lnı´ historie, jejı´ uzˇitı´,
specificˇnost a te´zˇ vy´sledky prˇi jejı´ aplikaci ve vy´zkumu
neoficia´lnı´ hudebnı´ sce´ny v 80. letech v CˇSSR. Uvedena´
deka´da je nejen v Cˇeskoslovensku obdobı´m vy´razneˇ spjaty´m s na´stupem dvou hudebnı´ch, ale rovneˇzˇ i socia´lnı´ch
fenome´nu˚, ktery´mi byly punk a nova´ vlna.
N
PUNK A NOVA´ VLNA – OBECNE´ VYMEZENI´
Do tehdejsˇ´ıho Cˇeskoslovenska se dosta´valy oba proudy
s jisty´m zpozˇdeˇnı´m. Prvnı´ punkove´ skladby v Cˇeskoslovensku byly hra´ny na koncertech koncem 70. let,
v prvnı´ polovineˇ 80. let vznikla pu˚vodnı´ generace kapel
oznacˇovana´ jednotneˇ jako tzv. cˇeska´ nova´ vlna. K jejı´m
pocˇa´tku˚m se vyja´drˇil hudebnı´ publicista a teoretik Vojteˇch
Lindaur: „U na´s byla nova´ vlna definova´na hlavneˇ vizua´lnı´
podobou. Jenomzˇe klipy tehdejsˇ´ıch za´padnı´ch kapel se sem
nemohly dostat, protozˇe kromeˇ este´ba´ku˚ tady video v te´
dobeˇ nikdo nemeˇl a v neˇmecke´ TV se do hudebnı´ch porˇadu˚
dosta´vala new wave velmi zrˇ´ıdka. Takzˇe to, zˇe byla cˇeska´
nova´ vlna tak zajı´mava´ a specificka´, bylo zpu˚sobeno tı´m,
zˇe byla takova´ intuitivnı´.“ (Bigbı´t 1956–1989)
Prˇes jistou nejednoznacˇnost pojmu se veˇtsˇina hudebnı´ch teoretiku˚ shoduje na definici, zˇe se jednalo o hudebnı´ skupiny hrajı´cı´ styloveˇ cˇasto velmi odlisˇneˇ, prˇesto
viditelneˇ se spolecˇny´mi obsahovy´mi i forma´lnı´mi rysy.
V textove´ rovineˇ mezi neˇ patrˇila zvla´sˇteˇ jista´ mı´ra kriticˇnosti, vyja´drˇena´ prostrˇednictvı´m ironie, cˇerne´ho humoru
a sarkasmu. Uzˇite´ prostrˇedky byly podporˇeny vneˇjsˇ´ımi
znaky, ktery´mi byla zvla´sˇteˇ vysoka´ mı´ra excentricˇnosti.
Hudebnı´ci se prˇevle´kali cˇasto do bizarnı´ch kosty´mu˚, pouzˇ´ıvali vy´razne´ lı´cˇenı´, hojne´ byly doprovodne´ divadelnı´
soubory doplnˇujı´cı´ produkci vizua´lnı´m zpu˚sobem.
Intuitivnost uvedene´ho hudebnı´ho proudu potvrdil
rovneˇzˇ i dalsˇ´ı muzikolog Josef Vlcˇek, autor eseje Nova´
vlna – prˇ´ıbeˇh dusˇicˇkovy´, ve ktere´m provedl rovneˇzˇ jejı´
periodizaci a vytycˇil za´rovenˇ i hlavnı´ inspiracˇnı´ vlivy.1
Vedle zahranicˇnı´ch podneˇtu˚ postavil cˇeskou novou vlnu
na trˇech doma´cı´ch inspiracˇnı´ch proudech: na folku (pro
sve´ programove´ postavenı´ na okraji spolecˇnosti), da´le
cˇeske´m undergroundu (pro jeho na´zorovou vyhraneˇnost a
nekompromisnost, stejneˇ jako to, zˇe se dle Vlcˇka jednalo
o prvnı´ vysloveneˇ cˇeske´ rockove´ hnutı´) a cˇeske´ alternativnı´
sce´neˇ 70. let (prˇedcha´zela jı´ v hudebnı´m experimentova´nı´). Vojteˇch Lindaur da´le upozornil na zˇa´nrovy´ rozptyl
tehdejsˇ´ıch souboru˚ a zdu˚raznil ryze intelektua´lnı´ podstatu
popisovane´ho smeˇru (Lindaur 2006).
Lze konstatovat, zˇe na pocˇa´tku 80. let se v Cˇeskoslovensku objevila nova´ generace mlady´ch lidı´, nezasazˇena´ traumatem Prazˇske´ho jara, ktera´ vyrostla v „normalizovane´“ spolecˇnosti a na jejich pocˇa´tku se vu˚cˇi te´to
spolecˇnosti zacˇala vymezovat. Mladı´ lide´ zacˇali zakla´dat
amate´rske´ kapely, kolem nichzˇ se vytva´rˇely kvantitativneˇ
naru˚stajı´cı´ komunity posluchacˇu˚. Du˚lezˇiteˇjsˇ´ı nezˇ instrumenta´lnı´ zdatnost bylo samotne´ vyja´drˇenı´. Rockova´ hudba
nalezla opeˇt svu˚j potencia´l generacˇnı´ vy´poveˇdi a prˇina´sˇela
jasne´ a oslovujı´cı´ sdeˇlenı´. Tematicky se skupiny zameˇrˇily
na sˇed’ a odcizenost sı´dlisˇtnı´ho zˇivota, na´meˇtem byly
cˇasto nuda, stereotyp, kritika meˇsˇt’a´cke´ho zpu˚sobu zˇivota,
dobove´ kulturnı´ prostrˇedı´ a veˇtsˇinou neprˇ´ımo i politicky´
syste´m. Jak bylo uvedeno vy´sˇe, naby´vala cˇeska´ nova´ vlna
zvla´sˇtnı´ho specifika, ktery´m byl zejme´na humor, jenzˇ se
doposud v takove´ mı´rˇe v cˇeske´ rockove´ hudbeˇ nevyskytl.
1 Vystoupenı´
skupiny Extempore 23. u´nora 1979 povazˇuje
za prvnı´ s punkovy´mi skladbami u na´s. Punk vsˇak
byl v CˇSSR hra´n ojedineˇle i prˇed tı´mto datem, srov.
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/novavlna/03-obdobi.php.
Dalsˇ´ım meznı´kem je pro Vlcˇka 22. 3. 1983, a sice otisˇteˇnı´ proti nove´
vlneˇ zameˇrˇene´ho cˇla´nku Nova´ vlna se stary´m obsahem v ty´denı´ku
Tribuna (Vlcˇek 1989: 24–31).
246
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Za dalsˇ´ı z prˇ´ıznacˇny´ch rysu˚ cˇeske´ nove´ vlny mu˚zˇeme
oznacˇit pouzˇ´ıva´nı´ cˇeske´ho jazyka. Fenome´n „neva´zˇnosti“
a zpeˇtne´ nalezenı´ identity v cˇesˇtineˇ a mozˇnostech, ktere´
jazyk nabı´zı´, se projevilo kromeˇ textove´ produkce i v na´zvech skupin samotny´ch: Mama Bubo, Trˇ´ırychlostnı´ Pepı´cˇek, Letadlo, Pro pocit jistoty.
Punk a nova´ vlna jakozˇto sponta´nnı´ zˇivelne´ projevy
mlade´ generace se vy´razneˇ projevily nejen na´padny´m
spolecˇensky´m vymezenı´m, ny´brzˇ take´ provokacı´.2 Tercˇem
se stali rodicˇe, ucˇitele´, stejneˇ jako vsˇechny ostatnı´ projevy
autority. Ve smyslu rebelstvı´ nebyl punk nicˇ´ım novy´m
a opakoval stejne´ principy jako prˇedchozı´ proudy popula´rnı´ hudby, lisˇil se jen svou veˇtsˇ´ı drzostı´ a nesmlouvavostı´
(Vlcˇek 1989: 6).
Neprˇekvapı´, zˇe se popsany´ druh hudby dostal do
konfliktu se sta´tnı´ mocı´. Ta posuzovala punk a novou
vlnu jako tzv. prostrˇedek ideologicke´ diverze smeˇrˇujı´cı´
ze Za´padu a pokusila se zvla´sˇteˇ v prvnı´ polovineˇ 80. let
prˇedevsˇ´ım s vyuzˇitı´m bezpecˇnostnı´ho apara´tu o jejich
restrikci. Kapely meˇly proble´my se svy´m zrˇizova´nı´m,
povolova´nı´m koncertu˚ i obstrukcemi ze strany porˇadatelu˚.
Represe vyvrcholila zvla´sˇteˇ cˇla´nkem neexistujı´cı´ho redak´ V KSCˇ Nova´ vlna se stary´m
tora Jana Kry´zla v ty´denı´ku U
obsahem, ktery´ vysˇel v brˇeznu 1983. Obdobı´, kdy se
rezˇim pokousˇel o likvidaci nove´ vlny, trvalo prˇiblizˇneˇ do
roku 1985. Za´jem mlade´ generace vsˇak naru˚stal a za´sahy
sta´tnı´ moci zejme´na z prvnı´ poloviny desetiletı´ vyvolaly
spı´sˇe zcela opacˇny´ efekt znamenajı´cı´ masovy´ na´ru˚st pocˇtu
hudebnı´ch skupin i jejich prˇ´ıznivcu˚.
ORA´LNI´ HISTORIE
Metodou ora´lnı´ historie cha´peme rˇ´ızeny´ rozhovor s pameˇtnı´ky, jenzˇ je mozˇne´ ve´st dveˇma zpu˚soby – jednak
zˇivotopisny´m vypra´veˇnı´m a jednak tematicky zacı´leneˇjsˇ´ım
rˇ´ızeny´m interview. Samu jejı´ aplikaci na historicky´ vy´zkum neoficia´lnı´ hudebnı´ sce´ny zameˇrˇme do dvou uzˇitelny´ch rovin: Jedna´ se o relaci vzhledem k ostatnı´ pramenne´
za´kladneˇ a da´le prˇednosti plynoucı´ z podstaty metody
jako takove´. V prvnı´m prˇ´ıpadeˇ obecneˇ konstatujme, zˇe
vy´lucˇnost ora´lneˇ-historicke´ metody lze jednak vysledovat
v situaci, kdy jine´ prameny chybı´, a za´rovenˇ interpretovat
informacˇnı´ zdroje existujı´cı´. Na mı´steˇ je zdu˚raznit, zˇe
se nejedna´ v tomto ohledu jen o prostou komparaci, ale
´ strˇednı´ vy´sledek druhe´ roviny
interpretaci jako takovou. U
spocˇ´ıva´ zejme´na v prˇiblı´zˇenı´ a pochopenı´ hodnot a postoju˚
konkre´tnı´ch lidı´, sledova´nı´ motivu˚ jedna´nı´, vztahu k deˇjinny´m uda´lostem. K tomu uvedl naprˇ. historik Miroslav
Vaneˇk: „Prostrˇednictvı´m ora´lnı´ historie se sice historik
take´ dosta´va´ k novy´m informacı´m, poznatku˚m a faktu˚m,
2 Zvla
´ sˇteˇ v prˇ´ıpadeˇ punku se jednalo o provokaci na tehdejsˇ´ı pomeˇry
sˇokujı´cı´m vneˇjsˇkovy´m projevem. Zmeˇnou ve srovna´nı´ s prˇedesˇly´mi
obdobı´mi bylo, zˇe mla´dezˇ prˇestala nosit dlouhe´ vlasy. Dosavadnı´ symbol
tehdejsˇ´ıho rockove´ho mainstreamu nahradila novou mo´dou – holy´mi
hlavami, z vlasu˚ pomocı´ tuzˇidla (v cˇeske´m prostrˇedı´ cukrove´ vody)
vytvarovany´mi barevny´mi kohouty (na´podoba u´cˇesu india´nske´ho kmene
Cherokee), spolecˇneˇ s barevny´m, kozˇeny´m, potrhany´m oblecˇenı´m a kovovy´mi doplnˇky. K atributu˚m prˇ´ıznivcu˚ nove´ vlny patrˇily naprˇ. u´zke´
kravaty, sako a tenisky.
obohacujı´cı´m, rozsˇirˇujı´cı´m nebo korigujı´cı´m dosavadnı´
znalosti deˇjin, ale prˇedevsˇ´ım zı´ska´ obraz subjektivnı´ho,
individua´lnı´ho prozˇitku teˇchto deˇjin a reakcı´ na neˇ u rˇady
jednotlivy´ch mluvcˇ´ıch.“ (Vaneˇk 2003: 8)
Prˇi vy´zkumu neoficia´lnı´ hudebnı´ sce´ny je historik konfrontova´n s proble´mem relativnı´ho nedostatku
pramenu˚. Z pramenne´ za´kladny postihujı´cı´ „tradicˇnı´ “
pı´semne´ prameny sem na´lezˇ´ı pı´semnosti instituciona´lnı´
povahy (naprˇ. z cˇinnosti odboru˚ kultury na´rodnı´ch vy´boru˚, kulturneˇ-agenturnı´ch institucı´, umeˇlecky´ch svazu˚).3
U teˇchto do jiste´ mı´ry za´sadnı´ch pı´semnostı´ – zvla´sˇteˇ
s ohledem naprˇ. na cˇa´st vy´zkumu rˇesˇ´ıcı´ vztah uvedeny´ch hudebnı´ch smeˇru˚ a subkultur se sta´tnı´ mocı´ – je
problematicky´ (ve vztahu k dataci zkoumane´ho obdobı´,
tedy 80. le´ta) fakticky´ stav, kdy tyto archiva´lie nejsou
materia´lem zpracovany´m, a badateli tedy cˇasto obtı´zˇneˇ
dostupny´m.
Dalsˇ´ım pramenny´m materia´lem – dle na´zoru autora
v soucˇasne´ dobeˇ do znacˇne´ mı´ry prˇecenˇovany´m a spı´sˇe
z zˇurnalisticke´ho hlediska „atraktivnı´m“ – jsou pı´semnosti vznikle´ cˇinnostı´ by´vale´ Sta´tnı´ bezpecˇnosti. Nutne´ je
zvla´sˇteˇ zdu˚raznit zachova´nı´ badatelske´ho odstupu s ohledem ke sporne´ pravdivostnı´ a informacˇnı´ hodnoteˇ teˇchto
materia´lu˚. Sta´tnı´ bezpecˇnost samozrˇejmeˇ reflektovala podrobneˇ cˇinnost punkovy´ch a novovlnny´ch hudebnı´ch skupin (ostatneˇ obdobneˇ tomu bylo s dalsˇ´ımi neoficia´lnı´mi
aktivitami tehdejsˇ´ı „volne´“ mla´dezˇe – tramping, ekologove´, mı´rove´ hnutı´). Postup StB proti hudebnı´m skupina´m
v 80. letech lze prˇesto klasifikovat jako do jiste´ mı´ry
spı´sˇe forma´lnı´ho ra´zu. Vı´ce nezˇ o rea´lne´m postihu mu˚zˇeme hovorˇit (zvla´sˇteˇ od druhe´ poloviny uvedene´ deka´dy)
o kontrole te´to sce´ny. V tomto ohledu je nutne´ zdu˚raznit
zvla´sˇteˇ dveˇ skutecˇnosti: jednak prˇ´ıslusˇnı´ci StB v ra´mci
spisove´ agendy vykazovali a museli vykazovat forma´lnı´
vy´sledky, a da´le fakt, zˇe kdokoliv chteˇl hra´t a na´sledneˇ
prˇedstoupit prˇed publikum, musel mı´t tuto cˇinnost oficia´lneˇ
povolenu. V prˇ´ıpadeˇ novovlnny´ch a punkovy´ch skupin
se jednalo v drtive´ mı´rˇe o amate´rske´ soubory.4 Tajna´
policie vydala za u´cˇelem likvidace konkre´tnı´ skupiny
smeˇrem k jejı´ zrˇizujı´cı´ instituci doporucˇenı´ ke zrusˇenı´
zrˇizovatelske´ smlouvy (tedy u´rˇednı´ho statusu existence)
a da´le zpravidla informovala kulturnı´ slozˇky sta´tnı´ spra´vy
(odbory na´rodnı´ch vy´boru˚) s apelem na nepovolenı´ koncertu v jimi spravovane´m regionu (meˇsteˇ, meˇstske´ cˇa´sti,
okrese, kraji). Na´sledovalo (zpravidla) uposlechnutı´ direktivy, nacˇezˇ StB prˇ´ıpad uzavrˇela. Komparace do spisu
zanesene´ informace (rˇecˇeno specificky´m jazykem uvedene´
instituce) o „realizaci preventivneˇ-rozkladne´ho opatrˇenı´
3 Z dalsˇ´ıch pı´semnostı´ periodicke
´ povahy zminˇme naprˇ. fanziny nebo
tiskoviny vyda´vane´ Jazzovou sekcı´. Existovaly rovneˇzˇ specializovane´
oficia´lnı´ cˇasopisy (naprˇ. Melodie, Gramorevue), u nichzˇ je ovsˇem nutne´
bra´t na zrˇetel prˇ´ıpadny´ vliv prostrˇedı´ projevujı´cı´ se autocenzurou autoru˚
cˇi prˇ´ıme´ intervence ze strany establishmentu.
4 Zacˇ´ınajı´cı´ skupiny 80. let nebyly cˇasto po hudebnı´ stra
´ nce instrumenta´lneˇ prˇ´ılisˇ zdatne´, prˇesto je termı´nu amate´rske´ skupiny v textu uzˇ´ıva´no
ve smyslu u´rˇednı´m. Od kategorie rea´lneˇ profesiona´lnı´ch interpretu˚ byla
vyzˇadova´na jista´ prorezˇimnı´ konformita a za´rovenˇ byli vystaveni du˚kladneˇjsˇ´ım kontrolnı´m mechanismu˚m, ktere´ ji meˇly zarucˇit. K dobove´mu
byrokraticke´mu cˇleneˇnı´ amate´rsky´ch skupin naprˇ. Chadima 1992: 6–8,
Houda 2008.
´ RTA: ORA
´ LNI´ HISTORIE VE VY´ZKUMU NEOFICIA
´ LNI´ HUDEBNI´ SCE´NY
JAN BA
proti za´vadne´mu souboru“ s vy´poveˇd’mi pameˇtnı´ku˚ osveˇtlı´
celou rˇadu za´sadnı´ch skutecˇnostı´. Prˇestozˇe mohlo dojı´t
naprˇ. k vy´slechu hudebnı´ku˚, tak rˇada skupin – neˇkdy
pod zmeˇneˇny´m na´zvem, v jine´m meˇsteˇ, event. po kra´tke´
prˇesta´vce – ve sve´ cˇinnosti pokracˇovala, hra´la a vystupovala da´le (cˇasto s veˇdomı´m StB). Historik tak zı´ska´ obraz
o mı´rˇe skutecˇne´ho postihu, fungova´nı´ mechanismu˚ v ra´mci
represivnı´ho apara´tu a postupu sta´tu proti subkulturˇe jako
takove´.
V te´to rovineˇ je nutne´ upozornit za´rovenˇ na rozpor
mezi naprˇ. kra´tkodoby´m nebo jen forma´lnı´m za´kazem
vystupova´nı´ pro hudebnı´ skupinu, a mezi skutecˇnou neza´konnostı´, ktera´ nezrˇ´ıdka postihovala fanousˇky a posluchacˇe. Jednalo se zejme´na v jejı´ nejvyhroceneˇjsˇ´ı podobeˇ
o du˚sledky nejru˚zneˇjsˇ´ıch incidentu˚ mezi policiı´ a prˇ´ıznivci
hnutı´ punk. Uvedene´ konflikty, k nimzˇ docha´zelo naprˇ.
v restauracı´ch, cˇasto vyprovokovane´ nejru˚zneˇjsˇ´ı sˇikanou
a arogancı´ ze strany prˇ´ıslusˇnı´ku˚ VB, meˇly sve´ vyu´steˇnı´
i v obvineˇnı´ z u´toku na verˇejne´ho cˇinitele a neˇkolikameˇsı´cˇnı´m nepodmı´neˇne´m trestu veˇzenı´ mlady´ch punkeru˚.5
Navzdory mnohdy odlisˇne´ skutkove´ podstateˇ se dopousˇteˇla justice prˇecˇinu˚ i proti tehdejsˇ´ı socialisticke´ za´konnosti,
prˇicˇemzˇ manipulovane´ soudnı´ spisy jsou v takove´m prˇ´ıpadeˇ pramenem neveˇrohodny´m a interview s pameˇtnı´ky
se sta´vajı´ opeˇt podstatny´m instrumentem interpretacˇnı´
korekce.
Bylo uvedeno, zˇe punk a nova´ vlna znamenaly
pro generaci mlady´ch lidı´ 80. let nikoliv nepodstatne´
fenome´ny, naby´vajı´cı´ v konecˇne´m du˚sledku nepochybneˇ
masove´ povahy, nebot’ druha´ polovina deka´dy byla charakteristicka´ prudky´m na´ru˚stem pocˇtu hudebnı´ch skupin
i jejich prˇ´ıznivcu˚. Rozhovory s pameˇtnı´ky se jevı´ jako
zcela za´sadnı´ ke sledova´nı´ okruhu˚ ota´zek, mezi neˇzˇ na´lezˇ´ı
mimo jine´ naprˇ.: Jaky´ vy´znam zaujı´mala uvedena´ kultura a hudba jako takova´ pro tuto generaci. Docha´zelo
dı´ky nı´ k na´zorove´mu trˇ´ıbenı´ a uveˇdomova´nı´ si sve´ho
postavenı´ jedince ve spolecˇnosti? Lze prˇedpokla´dat, zˇe se
jednalo o jeden z nejcˇasteˇjsˇ´ıch prostrˇedku˚ jednak osobnı´
seberealizace, tak zejme´na pak poslech te´to hudby jednou
z beˇzˇny´ch forem tra´venı´ volne´ho cˇasu. Jaky´ byl du˚vod
natolik intenzivnı´ho generacˇnı´ho ztotozˇneˇnı´ s punkovou
a novovlnnou hudbou, jake´ byly motivy zalozˇenı´ hudebnı´ skupiny cˇi jak podstatny´ vliv meˇl konzervativnı´
a odmı´tavy´ postoj tehdejsˇ´ıho rezˇimu. Ten vystihl naprˇ.
jeden z vysokosˇkola´ku˚ z roku 1989: „Hodneˇ meˇ ovlivnila muzika, protozˇe na zacˇa´tku teˇch 80. let prˇisˇla tzv.
nova´ vlna. Byl tady neˇjakej Zˇlutej pes a Hudba Praha
a podobne´ kapely, ktere´ kvu˚li jedne´ veˇteˇ v textu zacˇaly
prozˇ´ıvat martyrium. Zacˇalo se taky mluvit o tom, zˇe
existovali Plastici, pozvolna se zacˇalo odkry´vat, co to
vlastneˇ bylo za kulturu. . . Zacˇal jsem se o to zajı´mat, zacˇal
jsem strˇ´ıhat a hromadit ru˚zne´ cˇla´necˇky, ale porˇa´d jsem
nevideˇl ten smysl toho honu na cˇarodeˇjnice. A taky meˇ
trochu sˇokovalo, protozˇe ty kapely byly zaka´zany´, meˇly
svoje proble´my, no a ja´ porˇa´d neveˇdeˇl procˇ, pokud se
5 Uvedene
´ prˇ´ıpady sledoval a svy´mi sdeˇlenı´mi popisoval od konce
70. let Vy´bor na obranu nespravedliveˇ stı´hany´ch. Sdeˇlenı´ Vy´boru jsou
ulozˇeny v archivu Libri prohibiti, sb. VONS.
247
nejednalo o politicky´ du˚vod. . . “ (Ota´hal a Vaneˇk 1999:
101–103) Dalsˇ´ı ze studentu˚ uvedl tamte´zˇ: „Meˇ nezajı´malo
nic jiny´ho nezˇ bigbı´t. Jenom. Mı´sto klarinetu jsem se ucˇil
na kytaru, do toho prˇisˇly ty desky. Politika meˇ nezajı´mala,
jenom ten bigbı´t, tehdy taky prˇisˇla ta nova´ vlna. Jenzˇe
ono to meˇlo hodneˇ spojite´ho, protozˇe ja´ jsem se k te´
muzice nemohl dostat. A klasika, zacˇalo mi vadit, zˇe
si nemohl jı´t koupit desku, zacˇalo mi vadit, zˇe kdyzˇ si
v Ostraveˇ na burze koupı´m desku, tak mi ji policajti
seberou, cozˇ se mi stalo. . . Vzpomı´na´m si taky, zˇe kdyzˇ
jsem byl na pru˚myslovce v letech 1980–84, tak jsme taky
jezdili na ty fest’a´ky, jednou jsme dojeli do Zˇabcˇic na
Moraveˇ a tam na´s policajti poslali rovnou na na´drazˇ´ı
zpa´tky. . . Kytara, zesilovacˇ, prosteˇ bigbı´t. Hodneˇ meˇ vzala
ta deska Prazˇsky´ho vy´beˇru, ta ktera´ se sˇ´ırˇila samizdatoveˇ,
protozˇe nevysˇla, ta meˇ odrovnala na hodneˇ dlouho.“
V tomto kontextu je dalsˇ´ı nezanedbatelnou ota´zkou,
do jake´ mı´ry se kritika amate´rsky´ch souboru˚ vztahovala
k politicke´mu syste´mu, cˇi naby´vala spı´sˇe obecneˇjsˇ´ıho
spolecˇensko-kriticke´ho ra´zu. Zodpoveˇzenı´ lze vysledovat
v kombinaci dvou prˇ´ıstupu˚. Prvnı´m je analy´za hudebnı´ch textu˚. Nenı´ prˇedmeˇtem ani v mozˇnostech prˇ´ıspeˇvku
zaby´vat se obsahoveˇ-forma´lnı´mi znaky textove´ produkce
tehdejsˇ´ıch skupin, uved’me proto prˇ´ıkladem jedinou brneˇnskou skupinu Jesˇteˇ jsme se nedohodli, jejı´mzˇ hitem
byla naprˇ. ryze prvopla´nova´ pı´senˇ „Nejtajneˇjsˇ´ı z tajny´ch“.
Navzdory prˇ´ımocˇarosti takove´ho vyja´drˇenı´, se avsˇak dle
vsˇeho jednalo spı´sˇe, alesponˇ v pocˇa´tcı´ch, o hnutı´ veskrze
apoliticka´. Tuto tezi potvrzujı´ rovneˇzˇ zejme´na vzpomı´nky
pameˇtnı´ku˚, na´lezˇejı´cı´ rovneˇzˇ ke druhe´mu z uvedeny´ch
prˇ´ıstupu˚. Cˇlen Nahoru po schodisˇti dolu˚ bandu, Marek
Brodsky´, k textove´mu projevu skupiny uvedl, zˇe nebylo
pu˚vodnı´m cı´lem proti sobeˇ rezˇim posˇtvat: „Ja´ si myslı´m,
zˇe my jsme od nich chteˇli mı´t pokoj, ale na druhou
stranu bylo la´kavy´ se pohybovat na te´ hranici. Kdyzˇ ta
kapela funguje jaksi sponta´nneˇ a pı´sˇe texty, ktery´mi chce
ze sebe vydolovat neˇjaky´ pocit ze sveˇta okolo, tak by
bylo nelogicke´, kdyby se do toho konfliktu s bolsˇevikem
nedostala. Nebylo v prvnı´m pla´nu nasˇtvat bolsˇevika, ale
muselo to z toho vyplynout. To byl jen du˚sledek.“ (Brodsky´
2006) V podobne´m duchu se vyja´drˇil te´zˇ zpeˇva´k uvedene´
skupiny Martin Krajı´cˇek, ktery´ zhodnotil stav po za´sahu
VB na koncerteˇ v roce 1984 na´sledovneˇ: „Mohli si z na´s
udeˇlat prˇ´ıtele, ale my bychom s nimi prˇa´telit nechteˇli.
Ale tı´m zˇe si z na´s udeˇlali toho neprˇ´ıtele, tak tı´m to
naprosto ujasnili a za´rovenˇ to velice prospeˇlo nasˇ´ı poveˇsti,
protozˇe v tehdejsˇ´ı dobeˇ nebylo pro kapelu nic lepsˇ´ıho,
nezˇ zˇe byla zaka´zana´. Podle toho se to pomeˇrˇovalo. Kdyzˇ
byla neˇjaka´ kapela zaka´zana´, tak to bylo ono. Proslavı´
to mezi teˇmi lidmi, kterˇ´ı se o tu muziku zajı´majı´. Pak
si rˇeknou: Jo to je dobry´. . . , to bylo zaka´zany´, tam byli
policajti. . . “ (Krajı´cˇek 2006) Za´rovenˇ lze prˇedpokla´dat,
zˇe nevynuceny´ za´sah VB na konkre´tnı´m koncerteˇ, koncˇ´ıcı´
byt’ jen naprˇ. perlustracı´ a rozehna´nı´m publika, vyvola´val
nutneˇ u mlady´ch lidı´ (at’ uzˇ jake´koliv, prˇesto vy´razne´)
stanovisko. Dalsˇ´ı hudebnı´k Michal Ambrozˇ uvedl v reflexi
tvorby sve´ skupiny podobneˇ: „No, ja´ se sta´le domnı´va´m,
zˇe do dnesˇka tedy taky je a koneckoncu˚ na teˇch nahra´vka´ch
248
ANTROPOWEBZIN 3/2010
se to da´ vyzkoumat a slysˇet, zˇe Jasna´ pa´ka vu˚bec nebyla
politicka´ kapela.“ (Ambrozˇ 2008) K ideove´ orientaci
amate´rsky´ch skupin a jejich konfrontaci se zrˇ´ızenı´m se
vyja´drˇil i zakla´dajı´cı´ cˇlen teplicke´ punkove´ skupiny FPB
a vedoucı´ pozdeˇjsˇ´ıch Uzˇ jsme doma, Miroslav Wanek:
„Nikdo z na´s nechteˇl by´t, a ja´ urcˇiteˇ ne, neˇjaky´m mluvcˇ´ım
neˇjake´ generace, nebo programoveˇ se staveˇt proti rezˇimu,
nebo v textech, zˇe by byly neˇjake´ otevrˇene´ politicke´
deklamace. Nic takove´ho v tom nebylo. Ten pocit byl
cˇisteˇ a jenom o tom, zˇe se prˇede mnou objevil novy´ sveˇt
– vlastnı´ tvorba, zcela neza´visla´. Jim (veˇtsˇinou) nevadil
neˇjaky´ konkre´tnı´ text, v teˇch se mohlo vzˇdycky neˇco najı´t,
aby to hned zadupli, ale jim vadila ta nespolupra´ce, to
nerespektova´nı´ jejich zpu˚sobu povolova´nı´ a jesˇteˇ k tomu
je, rˇekl bych, nejvı´ce dra´salo, pokud na toho cˇloveˇka nic
nemeˇli. Nic se nedeˇlo a prˇitom oni veˇdeˇli, zˇe to nenı´
podle jejich. To jim mozˇna´ vadilo vı´c, nezˇ kdyby se neˇkdo
postavil a rˇekl naprˇ.: komunisti jsou svineˇ. To si myslı´m,
zˇe spojovalo celou generaci – pokud se o tom da´ takto
hovorˇit – teˇch kapel 80. let. Toto obdobı´ jsem vnı´mal jako
ve veliky´ch uvozovka´ch ´boj´ pomocı´ legrace, absurdity,
pomocı´ tota´lnı´ho nerespektova´nı´ a u´plne´ ignorace toho
syste´mu. My jsme se k nim nestaveˇli otevrˇeneˇ neprˇa´telsky
(ale ani prˇa´telsky – prosteˇ byli vzduch), ale oni si z na´s –
z logiky veˇci – toho neprˇ´ıtele vyrobili.“ (Wanek 2008)
Za´veˇrem doplnˇme, zˇe od druhe´ poloviny 80. let
tzv. „cˇeska´ nova´ vlna“ (tak jak byla prezentova´na v textu)
postupneˇ zanikla pod prˇ´ıvalem novy´ch hudebnı´ch smeˇru˚
– metalu, reggae anebo pop music. Vy´znam popsany´ch kulturneˇ-spolecˇensky´ch fenome´nu˚ mu˚zˇeme spatrˇovat
zvla´sˇteˇ v pojmenova´nı´ spolecˇensky´ch proble´mu˚. Ve spojitosti s cˇerny´m humorem, ironiı´ a sarkasmem, ktere´ byly
jedneˇmi z nejza´sadneˇjsˇ´ıch novovlnny´ch atributu˚ a zvolenou formou umeˇlecke´ho projevu, nenı´ rovneˇzˇ bez zajı´mavosti nadneseny´, avsˇak inspirativnı´ postrˇeh Josefa
Vlcˇka. Dle neˇho panoval ve sledovane´m obdobı´ vsˇeobecny´
pocit, zˇe ve spolecˇnosti, ktera´ je bez smyslu pro humor
a bez schopnosti deˇlat si legraci sama ze sebe, je smı´chova´
forma a parodie tı´m nejlepsˇ´ım zpu˚sobem, ktery´ by jı´
pomohl k na´praveˇ (Vlcˇek 1989: 39). Prˇesah hledejme
da´le v podobeˇ aktivit mlady´ch lidı´ prˇina´sˇejı´cı´ sponta´nnı´
a autentickou realizaci rockovou hudbou, jezˇ s sebou
prˇina´sˇela vy´razne´ generacˇnı´ ztotozˇneˇnı´ jejich posluchacˇu˚.
Steˇzˇejnı´ prˇ´ınos ora´lnı´ historie spocˇ´ıva´ zejme´na v prˇiblı´zˇenı´
a pochopenı´ hodnot a postoju˚ soudobe´ generace – reprezentovane´ (hudebneˇ a styloveˇ) nesourody´m seskupenı´m
kapel, uzˇ´ıvajı´cı´ch (prˇesto) v urcˇity´ cˇas prˇ´ıznacˇneˇ totozˇnou
formu excentricke´ho, sarkasticke´ho a vysmı´vajı´cı´ho se vyja´drˇenı´ a v neposlednı´ rˇadeˇ zjevneˇ te´zˇ celistvou v jednoteˇ
pocitu.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] Cˇeska´ televize: Bigbı´t 1956–1989, elektronicka´ podoba
dokumenta´rnı´ho
cyklu.
Zpracoval
Petr
Hrabalı´k.
Prˇ´ıstupne´ na: <http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/novavlna/03obdobi.php>, sta´hnuto: 15. 9. 2010.
[2] HOUDA, P. 2008. Sˇafra´n. Kniha o sdruzˇenı´ pı´snicˇka´rˇu˚. Praha: Gale´n.
[3] CHADIMA, M. 1992. Alternativa. Od rekvalifikacı´ k „Nove´“ vlneˇ
se stary´m obsahem. Brno: Host.
[4] KRY´ZL, J. 1983. Nova´ vlna se stary´m obsahem. Tribuna 14(12): 5–
8.
´ D O. 2001. Bigbı´t. Praha: Torst.
[5] LINDAUR, V. a KONRA
´ HAL, M. a VANEˇK M. 1999. Sto studentsky´ch revolucı´. Praha:
[6] OTA
Nakladatelstvı´ Lidove´ noviny.
[7] VANEˇK, M. 2001. „Kytky v popelnici“, in: Ostru˚vky svobody:
Kulturnı´ a obcˇanske´ aktivity mlade´ generace v 80. letech v Cˇeskoslo´ SD AV CˇR – Votobia.
vensku. Ed. M. VANEˇK, Miroslav. Praha: U
[8] VANEˇK, M. 2003. Ora´lnı´ historie. Metodicke´ a „technicke´“ postupy.
Olomouc: Univerzita Palacke´ho v Olomouci.
[9] VANEˇK, M. 2010. Byl to jenom rock´n´roll? Hudebnı´ alternativa
v komunisticke´m Cˇeskoslovensku 1956–1989. Praha: Academia.
[10] VLCˇEK, J. 1989. „Nova´ vlna v Cˇecha´ch – prˇ´ıbeˇh dusˇicˇkovy´“, in:
Excentrici v prˇ´ızemı´. Ed. A. Opekar a J. Vlcˇek. Praha: Panton.
[11] VLCˇEK, J. 2001. „Hudebnı´ alternativnı´ sce´ny sedmdesa´ty´ch azˇ
osmdesa´ty´ch let“, in: Alternativnı´ kultura. Prˇ´ıbeˇh cˇeske´ spolecˇnosti
1945–1989. Ed. Josef Alan. Praha: Nakladatelstvı´ Lidove´ noviny.
CITOVANE´ ROZHOVORY
•
•
•
•
•
Rozhovor s Michalem Ambrozˇem, vedla Hana Zimmerhaklova´ dne 17. 6. 2008.
Rozhovor s Markem Brodsky´m, vedl Jan Ba´rta dne
12. 2. 2006.
Rozhovor s Martinem Krajı´cˇkem, vedl Jan Ba´rta dne
18. 1. a 19. 2. 2006.
Rozhovor s Vojteˇchem Lindaurem, vedl Jan Ba´rta dne
29. 3. a 3. 5. 2006.
Rozhovor s Miroslavem Wanekem, vedl Jan Ba´rta
dne 4. 9. 2008.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
249
Ta nasˇe pı´snicˇka irska´
Kontext zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na
u´zemı´ Cˇeske´ republiky
Daniel Valisˇ
Fakulta humanitnı´ch studiı´, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected]
This Irish Song of Ours
Performing Irish Traditional Music in the Czech
Republic
Abstract—This paper deals with the live performance of Irish
traditional music in the Czech Republic. Using Bourdieu’s
notion of ´field´ it analyses social interactions which mould
the dispositions of individual musicians – determining their
style of playing, the way they think about the music and the
types of venues they tend to prefer. The article closes with
the author´s brief deliberation on the possibility of applying
the same theoretic framework to reflect his own position as
a researcher of this topic, namely that of an ´insider´.
Key Words—irish traditional music, Czech republic, Bourdieu, ´celtomania´, social context
´ VOD
I. U
P
OD POJMEM „irska´ tradicˇnı´ hudba“, ktery´ se da´le
v textu objevı´ i jako „irska´ lidovka“ nebo jen „irska´
hudba“, ma´m na mysli urcˇity´ repertoa´r, ktery´ by´va´ spojova´n s irskou lidovou tvorˇivostı´, prˇ´ıpadneˇ lidovou tvorˇivostı´
v irske´ diasporˇe ve Spojeny´ch sta´tech. Podobneˇ jako naprˇ.
„moravska´ hudba“ je vy´sledkem pu˚sobenı´ mnoha vlivu˚,
cozˇ ovsˇem neznamena´, zˇe neexistuje. Mnohe´ melodie
a pı´sneˇ by jisteˇ sˇlo oznacˇit jako prˇevzate´, avsˇak praxı´ jsou
prˇetva´rˇeny a zacˇlenˇova´ny do celku, pro ktery´ lze v souladu
se zvyklostmi pouzˇ´ıt na´zev „irish traditional music“, jenzˇ
v cˇeske´ podobeˇ pouzˇ´ıva´m i ja´.
Na´sledujı´cı´ prˇ´ıspeˇvek je do jiste´ mı´ry prˇepracovanou
verzı´ stejnojmenne´ bakala´rˇske´ pra´ce (Valisˇ 2009)1 , kterou
jsem obhajoval na FHS UK v Praze v roce 2009, ale
v mnoha ohledech se od nı´ lisˇ´ı. Kromeˇ zmeˇn, ktere´
si vyzˇa´dalo prˇevedenı´ na jiny´ zˇa´nr, tj. kra´cenı´, zmeˇna
struktury, vynecha´nı´ neˇktery´ch te´mat, odlisˇuje se tento
text i v tom, zˇe vznikal rˇekneˇme s odlisˇny´m autorsky´m
za´meˇrem. Zatı´mco bakala´rˇskou pra´ci jsem psal, abych
ozrˇejmil praxi zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´
Cˇeske´ republiky – kde a pro koho bylo mozˇne´ ji hra´t, procˇ
a jak se lisˇil zpu˚sob hudebnı´ interpretace pı´snı´ a skladeb
v provedenı´ jednotlivy´ch muzikantu˚ apod. – , zde se
1 Bakala
´ rˇska´ pra´ce byla vy´stupem z vy´zkumu, ktery´ sesta´val z polostrukturovany´ch rozhovoru˚ a zu´cˇastneˇne´ho pozorova´nı´.
pokusı´m zamyslet i nad mozˇnostmi reflexe sve´ badatelske´
pozice „insidera“. Irske´ tradicˇnı´ hudbeˇ se veˇnuji (neteoreticky) bezma´la deset let. Prˇestozˇe se mu˚zˇe tento posun
jevit jako znacˇny´, domnı´va´m se, zˇe pro uskutecˇneˇnı´ cı´le,
ktery´ jsem si nynı´ vytycˇil, nenı´ potrˇeba opousˇteˇt teoreticky´
ra´mec, ktery´ dal vzniknout me´mu „muzikologicke´mu“
pojedna´nı´. Zcela postacˇ´ı, budu-li cha´pat konkre´tnı´ zpu˚sob provozova´nı´ hudby stejneˇ jako konkre´tnı´m zpu˚sobem
vedeny´ vy´zkum – jako produkty te´hozˇ pole2 .
TEORETICKA´ VY´CHODISKA
Koncept „pole“ prˇebı´ra´m z dı´la P. Bourdieua, kde hraje
velice komplexnı´ roli. Bourdieu tento analyticky´ na´stroj
vyuzˇ´ıva´ ve vztahu ke konkre´tnı´mu prˇedmeˇtu vy´zkumu
ru˚zneˇ – jednou jako „sı´t’ pozic“, jindy jako „silovy´ syste´m“, „mı´sto hry o zisky“ apod. – a nikde nepoda´va´
ucelenou definici pojmu. Pro u´cˇely tohoto textu uzˇ´ıva´m
„pole“ ve smyslu „hry“: „je mozˇne´, abychom, s obezrˇetnostı´, prˇirovnali ´pole´ ke hrˇe . . . je zde illusio, hra´cˇi jsou
hrou pohlceni, vza´jemneˇ si oponujı´, ale jen do te´ mı´ry, zˇe
se vzˇdycky shodnou ve sve´ vı´rˇe (doxa) ve hru samotnou
a v to, co je v sa´zce . . . hra´cˇi se shodnou, zˇe hra´t hru
ma´ smysl – nikoliv neˇjaky´m smluvnı´m ujedna´nı´m, ny´brzˇ
pouhy´m faktem, zˇe hrajı´.“ (Bourdieu a Wacquant 1992:
98) Vedle te´to metaforicke´ definice bych chteˇl uve´st trˇi
du˚lezˇite´ charakteristiky: 1) pole nutı´ vsˇem zainteresovany´m akte´ru˚m jednotny´ princip rozlisˇova´nı´ a da´va´ prostor
pro vznik urcˇity´ch dispozic; 2) tyto principy rozlisˇova´nı´
umozˇnˇujı´ rozpoznat a ocenit urcˇite´ druhy jedna´nı´; 3) mezi
zainteresovany´mi akte´ry se vytva´rˇejı´ specificke´ socia´lnı´
vztahy.
Pokusı´m se nynı´ popsat dveˇ pole, ve ktery´ch bylo
mozˇne´ irskou tradicˇnı´ hudbu na u´zemı´ Cˇeske´ republiky
hra´t (kde byla nahlı´zˇena jako smysluplna´ cˇinnost). Zameˇrˇ´ım se zejme´na na vkus cˇi principy rozlisˇova´nı´ a hodnocenı´
akte´ru˚m polem vnucovane´, a na samotnou pozici muzikantu˚ v teˇchto polı´ch. Zava´dı´m tedy pojmy „pole irske´
2 Bourdieu zasta
´ va´ na´zor, zˇe reflexivita ve spolecˇensky´ch veˇda´ch
by meˇla spocˇ´ıvat v odkry´va´nı´ mechanismu˚, ktere´ stojı´ za tı´m, zˇe si
badatel klade ota´zky urcˇity´m zpu˚sobem, a tedy ve zkouma´nı´ jeho pozice
v akademicke´m poli. Vzhledem k tomu, zˇe jsem, jakozˇto „insider“, i
soucˇa´stı´ pole, ktere´ zkouma´m, bude meˇ zajı´mat, zda a jak ovlivnˇovala
moje ba´da´nı´ prˇedevsˇ´ım tato skutecˇnost. Srov. Bourdieu a Wacquant 1992.
250
ANTROPOWEBZIN 3/2010
tradicˇnı´ hudby“ a „pole keltsky´ch aktivit“3 .
POLE IRSKE´ TRADICˇNI´ HUDBY
Pole irske´ tradicˇnı´ hudby definuji tı´m, zˇe jeho u´cˇastnı´ci
hrajı´ pra´veˇ za u´cˇelem produkce irske´ tradicˇnı´ hudby, jiny´mi slovy: rozumeˇjı´ irske´ tradicˇnı´ hudbeˇ pra´veˇ v kontextu
samotne´ho zˇa´nru. Toto tvrzenı´ mu˚zˇe znı´t jako banalita,
ale existence zˇa´nru nenı´ nikdy nic samozrˇejme´ho. Prˇedstavu, zˇe irska´ tradicˇnı´ hudba nenı´ neˇco, co esencia´lneˇ
patrˇ´ı k Iru˚m, ny´brzˇ usta´lena´ forma hranı´, soubor pravidel (nostı´), ktery´ vytva´rˇ´ı krite´ria, podle nichzˇ ma´ by´t
hudebnı´ produkce posuzova´na, zacˇala bra´t cˇa´st cˇesky´ch
muzikantu˚ za svou i dı´ky Iru˚m, kterˇ´ı v 90. letech do
Cˇeske´ republiky zavı´tali. Nejsem si jist, do jake´ mı´ry
je opra´vneˇne´ hovorˇit o poli mezina´rodnı´ u´rovneˇ, v jehozˇ
ra´mci by se pohybovali cˇesˇtı´ muzikanti spolecˇneˇ s irsky´mi,
ale naprˇ´ıklad i s neˇmecky´mi a francouzsky´mi hudebnı´ky
(Farrell 2002)4 , nicme´neˇ tato perspektiva je v „emicke´m
diskursu“ prˇijı´ma´na a posilova´na skutecˇnostı´, zˇe ke spolecˇne´mu muzicı´rova´nı´ cˇesky´ch i zahranicˇnı´ch hudebnı´ku˚
nezrˇ´ıdka docha´zı´.
Du˚lezˇity´m prˇedpokladem pro to, aby se muzikanti mohli v tomto poli angazˇovat, je zı´ska´nı´ citu pro
rozpozna´nı´ fra´zova´nı´, ornamentiky a zpu˚sobu doprova´zenı´, ktere´ jsou ostatnı´mi zu´cˇastneˇny´mi nazı´ra´ny jako
„spra´vne´“. Tyto aspekty, acˇkoliv by to jisteˇ sˇlo, zpravidla
nejsou uchopova´ny pomocı´ terminologie hudebnı´ nauky,
spı´sˇe jsou popsa´ny jako „spra´vny´“, „irsky´“, prˇ´ıpadneˇ „aby
to bylo v porˇa´dku, aby to bylo ozdobeny´ spra´vneˇ, a ne
odfla´kly´, jako to tady deˇlaj . . . kapely, ktery´ . . . to hrajou
po cˇesku.“5 Pra´veˇ ostatnı´ kapely a jednotlivı´ muzikanti
prˇedstavujı´ referencˇnı´ jednotky pro orientaci v tom, co
je „dobry´“, a co „sˇpatny´“ styl6 . Hudebnı´ci angazˇovanı´
v poli irske´ tradicˇnı´ hudby tak sva´ meˇrˇ´ıtka hodnocenı´
uplatnˇujı´ i na ty, kterˇ´ı, acˇ majı´ v repertoa´ru irske´ lidovky,
o vypilova´nı´ irske´ho stylu hranı´ neusilujı´.
Za zmı´nku stojı´ i pozice, kterou v narativech takto
orientovany´ch hudebnı´ku˚ zaujı´ma´ kapela Du´n an doras:
„to byl etalon, ke ktery´mu se vsˇichni, at’ u veˇdomeˇ,
nebo ne, vztahovali“, „pocˇa´tky irsky´ hudby vidim v Du´n
an doras, ktery´ to tady odpa´lili a ty tady odstrˇelili tu
vlnu.“ I ti, kterˇ´ı kapelu nikdy nevideˇli hra´t na zˇivo
a ani v jejich osobnı´m muzikantske´m ru˚stu nehra´la nijak vy´znamnou roli, cı´tili potrˇebu ji do sve´ho vypra´veˇnı´
3V
bakala´rˇske´ pra´ci jsem uva´deˇl jesˇteˇ dveˇ dalsˇ´ı – „pole cˇeske´ho
folku, country a trampske´ pı´sneˇ“ a „pole prazˇske´ho undergroundu“, ktera´
poskytovala prostor pro irskou hudbu uzˇ prˇed rokem 1990.
4 Tento na
´ zor by patrneˇ zasta´vala Meg Farrell, ktera´ v prostrˇedı´
prazˇsky´ch sessionu˚ prova´deˇla vy´zkum v roce 2002. Ve sve´m cˇla´nku The
Other Side of Euro-Paddy Land pı´sˇe: „Atmosfe´ra sessionu se nelisˇila
od teˇch v Irsku nebo v New Yorku. Hra´ly se zna´me´ melodie, tu a tam
neˇjaka´ pı´senˇ. Bylo take´ cı´tit, zˇe se muzikanti dobrˇe znajı´. Byli dobrˇe
sehranı´ a sety za sebou kladli bez velky´ch diskusı´. . . Byla to muzika
hrana´ nikoliv pro penı´ze nebo prestizˇ, ale pro cˇire´ poteˇsˇenı´. Potvrzuje
se tak skutecˇnost, zˇe u mnohy´ch muzikantu˚ zaujetı´ pro irskou tradicˇnı´
hudbu hudebnı´ stra´nku veˇci prˇesahuje.“ (vlastnı´ prˇeklad)
5 M. Z., banjo.
6 I v ra
´ mci „zˇa´nru“ samozrˇejmeˇ existujı´ ru˚zne´ proudy. Kromeˇ „ortodoxnı´ “ podoby ze 70. let jsou rozvı´jeny i ru˚zne´ fu´ze, naprˇ. s jazzem,
avsˇak specificke´ fra´zova´nı´ a zdobenı´ sta´le tvorˇ´ı nemeˇnny´ za´klad stylu.
zahrnout:„ja´ vu˚bec neveˇdeˇla, zˇe tady byli neˇjacı´ Du´n an
doras“7 . Kapela je soucˇa´stı´ kolektivnı´ pameˇti hudebnı´ku˚
(Halbwachs 2009), mnohdy navzdory osobnı´ zkusˇenosti
jednotlivcu˚. Dle me´ho na´zoru je to pra´veˇ jejich spolecˇny´,
polem utva´rˇeny´ „hodnotovy´ ra´mec“, ktery´ jim nedovoluje
tuto hudebnı´ skupinu opomenout. Du´n an doras vznikli
v roce 1997 a tvorˇili je cˇesˇtı´ i zahranicˇnı´ muzikanti. Byli
du˚kazem, zˇe tento druh hudby ma´ v Cˇesku smysl hra´t
a zˇe etnicita nehraje roli.
Jizˇ zminˇovany´ cit pro urcˇity´ zpu˚sob hudebnı´ interpretace, stejneˇ jako „imagined community“ zˇa´nru irske´ tradicˇnı´ hudby, je navzdory (mozˇna´ zda´nlive´mu)
transnaciona´lnı´mu prˇesahu udrzˇova´no pomocı´ velmi u´zky´ch osobnı´ch vazeb mezi muzikanty. Jsou to zejme´na
pra´veˇ muzikanti samotnı´, kdo udrzˇuje pole „v chodu“.
Po teˇchto sı´tı´ch proudı´ „dobre´“ nahra´vky, at’ uzˇ se jedna´
o prˇepa´lena´ cd, cˇi prˇeposlany´ odkaz youtube. Muzikanti se
dobrˇe znajı´ a navza´jem navsˇteˇvujı´ sva´ vystoupenı´. Mı´stem,
kde praxe zcela souznı´ s prˇedstavami o tom, jak by se
irska´ tradicˇnı´ hudba meˇla provozovat, je ovsˇem hospodsky´
session – setka´nı´ muzikantu˚ za u´cˇelem spolecˇne´ho hranı´.
Tyto akce mohou trvat i neˇkolik hodin, od vecˇera do
svı´ta´nı´. Prˇedpokladem je z veˇtsˇ´ı cˇa´sti spolecˇny´ repertoa´r a jizˇ zminˇovany´ styl hranı´ (naprˇ´ıklad jiny´ zpu˚sob
doprova´zenı´ mu˚zˇe pu˚sobit rusˇiveˇ a ve´st azˇ k prˇerusˇenı´
sessionu). Za´rovenˇ se zde tento spolecˇny´ za´klad vytva´rˇ´ı,
stejneˇ jako prˇedstava, zˇe vsˇichni deˇlajı´ tote´zˇ. Dalo by se
hovorˇit o principu „muzikanti sobeˇ“ – jine´ publikum nenı´
teoreticky trˇeba. Tı´m nechci tvrdit, zˇe by hudebnı´ci o jine´
posluchacˇe na sessionu nesta´li. Opak je pravdou, alesponˇ
z me´ zkusˇenosti. Avsˇak usilova´nı´ o prˇ´ızenˇ publika je
neˇco obecneˇ srozumitelne´ho, neˇco, co je formova´no jiny´mi
silami nezˇ teˇmi, ktere´ pu˚sobı´ v ra´mci pole, o neˇmzˇ je
ted’ rˇecˇ. Rˇecˇeno jiny´mi slovy, pokud publikum o pocˇ´ına´nı´
muzikantu˚ skutecˇneˇ nejevı´ za´jem8 , o to vı´c jej budou oni
sami interpretovat jako hranı´ pro vlastnı´ poteˇchu. Dojdeli k tomu, zˇe zu´cˇastneˇnı´ muzikanti majı´ jen male´ prˇesahy repertoa´ru nebo naprˇ´ıklad preferujı´ jine´ tempo, mu˚zˇe
se takovy´ session sta´t pomeˇrneˇ neprˇ´ıjemnou zkusˇenostı´,
ktera´ sdı´lene´ prˇedstavy o zˇa´nru naboura´va´. Dı´ky tomu
se zejme´na na prˇelomu tisı´ciletı´ vytvorˇilo vı´ce skupin
„sessionovy´ch muzikantu˚“, cˇ´ımzˇ na doma´cı´ sce´neˇ vzniklo
i vı´ce referencˇnı´ch jednotek, vu˚cˇi nimzˇ se lze vymezit.
POLE KELTSKE´ ZA´BAVY
Jine´ pole, v neˇmzˇ mohli hudebnı´ci uspeˇt s irsky´mi lidovkami, nazy´va´m polem keltske´ za´bavy. Utvorˇilo se
rovneˇzˇ v 90. letech, a to jako vy´sledek pronika´nı´ keltske´
symboliky do cˇeske´ho kulturnı´ho prostoru. K tomuto fenome´nu je ve veˇtsˇineˇ textu˚ odkazova´no jako ke „keltoma´nii“
a by´va´ da´va´n do souvislosti s hleda´nı´m na´rodnı´ identity
7 Postupne
ˇ
informa´torˇi M. S., M. Z., M. R., bodhra´n, banjo, housle.
je pomeˇrneˇ cˇasty´ prˇ´ıpad. V Cˇesku je provozova´nı´ i poslech
hudby vyka´za´n na mı´sta k tomu urcˇena´ – do klubu˚, kulturnı´ch domu˚
a na festivaly. Session irske´ tradicˇnı´ hudby proto pu˚sobı´ v cˇeske´m
hospodske´m prostrˇedı´ cˇasto jako cizı´ element a beˇzˇne´ho na´vsˇteˇvnı´ka
hospody rusˇ´ı. I majitele´ podniku˚ da´vajı´ prˇednost hudbeˇ, kterou mohou
sna´ze kontrolovat nebo ktera´ jim vydeˇla´va´ (jukebox).
8 To
´
DANIEL VALISˇ: TA NASˇE PI´SNICˇKA IRSKA
cˇi nove´ spiritua´lnı´ orientace ve stylu New Age (Antalı´k
2004). V za´sadeˇ se nebra´nı´m zˇa´dne´ z teˇchto interpretacı´,
nebot’ jsem toho na´zoru, zˇe je to pra´veˇ mlhavost, nejednoznacˇnost vy´znamu˚, ktere´ verˇejne´ zacha´zenı´ s keltskou
symbolikou charakterizuje. V tomto kontextu zacˇalo by´t
na rˇadu aktivit nahlı´zˇeno jako na aktivity „keltske´“, cˇ´ımzˇ
se vytvorˇil prostor k tomu, aby vedle sebe zacˇaly by´t
provozova´ny do te´ doby cˇasto nesouvisejı´cı´ za´liby jako
historicky´ sˇerm, rekonstruova´nı´ druidsky´ch ritua´lu˚, „hry
na hrdiny“ typu Dracˇ´ı Doupeˇ a v neposlednı´ rˇadeˇ i tradicˇnı´
irska´ hudba. Typicky´m prˇ´ıkladem mı´sta takovy´ch setka´nı´
je „sva´tek keltske´ kultury“ Beltine, porˇa´dany´ sdruzˇenı´m
Bratrstvo Keltu˚, na neˇmzˇ se pokusı´m ilustrovat fungova´nı´
tohoto pole. V ra´mci festivalu se prostory hradu˚, irska´
tradicˇnı´ hudba, inscenovany´ sˇermı´rˇsky´ souboj, ale i archeologicka´ prˇedna´sˇka ocitajı´ v pozici atrakce cˇi spı´sˇe symbolu˚, pomocı´ nichzˇ u´cˇastnı´ci vtiska´vajı´ ”keltstvı´” vy´znam.
Spolecˇne´ vystupova´nı´ diva´ku˚m potvrzuje domneˇnku, se
kterou festival navsˇtı´vili, totizˇ zˇe jednotlive´ slozˇky spolu
skutecˇneˇ neˇjak souvisejı´ a jejich propojenı´ nenı´ nesmyslne´.
Je to pra´veˇ tento konsensus, ktery´ ohranicˇuje pole keltske´
za´bavy. Je vytva´rˇeno popta´vkou po „keltstvı´ “. Jednotlivı´
protagoniste´ – muzikanti, archeologove´ apod. – prˇitom
vu˚bec nemuseli tuto perspektivu sdı´let (cˇ´ımzˇ netvrdı´m,
zˇe ji nesdı´leli), nebot’ jejich pozice v ra´mci pole na tom
za´visla´ nenı´. Beltine pro neˇ mohl prˇedstavovat pouze
mozˇnost vystoupit prˇed velky´m publikem a prˇivydeˇlat si.
V ra´mci tohoto pole neexistovala irska´ tradicˇnı´
hudba coby sve´bytny´ zˇa´nr, ale pouze jako hudba keltska´.
Vymezit zˇa´nroveˇ keltskou hudbu je velice obtı´zˇne´. Jednou
je definova´na pouze jako lidova´ hudba pu˚vodneˇ „keltsky´ch
oblastı´ “, jindy jako hudba na tradici Keltu˚ navazujı´cı´,
cˇ´ımzˇ se kategorie rozsˇirˇuje i na „strˇedoveˇkou hudbu“,
„keltsky´ metal“ apod. Jsem toho na´zoru, zˇe klı´cˇova´ je
samotna´ existence prˇedstavy „Keltu˚“, ke ktery´m ma´ hudba
odkazovat, nezˇ zˇe by skutecˇneˇ meˇla neˇjake´ spolecˇne´
znaky. Zatı´mco v poli irske´ tradicˇnı´ hudby je konkre´tnı´
hudebnı´ interpretace irske´ instrumenta´lky posuzova´na po
vı´ceme´neˇ forma´lnı´ stra´nce v kontextu zˇa´nru, v poli keltske´
za´bavy se u´speˇch odvı´jı´ od toho, nakolik doka´zala vyvolat
prˇedstavu, zˇe je „keltska´“. Vzhledem k tomu, zˇe pole
keltske´ za´bavy vytva´rˇejı´ lide´, jejichzˇ za´jem o Kelty (je-li
vu˚bec neˇjaky´) vycha´zı´ z rozdı´lny´ch prˇedstav a motivacı´,
je znacˇneˇ nesourode´ a neexistujı´ proto ani zˇa´dna´ obecneˇ
platna´ krite´ria pro posuzova´nı´ keltske´, a tedy i irske´,
hudby. Nicme´neˇ jistou prˇedstavu o vkusu vytva´rˇene´m
tı´mto polem je mozˇne´ zı´skat z cˇla´nku Milana Tesarˇe:
Nejvy´sˇe na me´m osobnı´m zˇebrˇ´ıcˇku stojı´ album, ktere´ jsem si nechal na konec. Je opeˇt
bezejmenne´ a natocˇila je prazˇska´ kapela Dochas
Band (vlastnı´ na´klad). „Do´chas“ je irsky´ na´zev
pro nadeˇji. Nadeˇj se symbolicky zna´zornˇuje zelenou barvou a zelena´ je jedna z barev Irska.
Album Dochas Bandu mi tedy znı´ „zeleneˇ“: je
totizˇ irske´ a nadeˇjeplne´ za´rovenˇ.„Jme´no kapely
Du´n an doras jsem uzˇ zmı´nil. Jejich bezejmenne´
251
album (Mars Records) patrˇ´ı podle mne k tomu
nejlepsˇ´ımu, co u na´s loni vysˇlo. Instrumenta´lky
se strˇ´ıdajı´ se zpı´vany´mi skladbami, texty nikdo
do cˇesˇtiny neprˇekla´dal, tudı´zˇ jim nemeˇnil obsah.
Vzhledem k tomu, zˇe ja´dro kapely tvorˇ´ı Irove´
usazenı´ v Praze, asi by se jim cˇesky zpı´valo hu˚rˇ
nezˇ anglicky. Deska Du´n an doras vsˇak v zˇa´dne´m
prˇ´ıpadeˇ nenı´ tradicionalisticka´. O smyslu pro
nadsa´zku sveˇdcˇ´ı naprˇ´ıklad na´zev pı´sneˇ Play That
Funky Music White Boy.“
Nejvy´sˇe na me´m osobnı´m zˇebrˇ´ıcˇku stojı´
album, ktere´ jsem si nechal na konec. Je opeˇt
bezejmenne´ a natocˇila je prazˇska´ kapela Dochas
Band (vlastnı´ na´klad). „Do´chas“ je irsky´ na´zev
pro nadeˇji. Nadeˇj se symbolicky zna´zornˇuje zelenou barvou a zelena´ je jedna z barev Irska.
Album Dochas Bandu mi tedy znı´ „zeleneˇ“: je
totizˇ irske´ a nadeˇjeplne´ za´rovenˇ. (Tesarˇ 2000)
Kromeˇ krite´riı´, na jejichzˇ za´kladeˇ urcˇil Milan Tesarˇ sve´ho
osobnı´ho vı´teˇze, stojı´ za povsˇimnutı´ slovo „tradicionalisticka´“ (resp. tradicˇnı´). Vyty´kat kapele Du´n an doras, zˇe
jejı´ deska nenı´ tradicˇnı´, znı´ hudebnı´ku˚m angazˇujı´cı´m se
v poli irske´ tradicˇnı´ hudby jako nelogicke´, nebot’ se jim
jevı´ jako zˇa´nroveˇ naprosto cˇista´ – to, co Du´n an doras
nahra´li JE „irish traditional music“. Zda´ se vsˇak, zˇe Milan
Tesarˇ slovem „tradicionalisticka´“ mı´nı´ neˇco jine´ho – snad
neprˇetrzˇitou linku prˇeda´vany´ch znalostı´ a dovednostı´, ktera´
saha´ azˇ do da´vne´ minulosti.
Dı´ky nesourode´mu publiku, neosobnı´m vazba´m a nejednotny´m krite´riı´m hodnocenı´ hudebnı´ produkce nebyl
muzikantu˚m v ra´mci tohoto pole vnucova´n neˇjaky´ kon´ speˇch mohli mı´t jak ti, kterˇ´ı se irske´
kre´tnı´ hernı´ styl. U
„tunes“ snazˇili co nejvı´ce prˇiblı´zˇit „origina´lu“, tak ti,
jejichzˇ styl hranı´ odpovı´dal spı´sˇe tradici cˇeske´ Porty, nebo
irskou melodikou inspirovanı´ rockerˇi. Za´lezˇelo jen na tom,
nakolik se trefili do rozdı´lny´ch prˇedstav posluchacˇu˚ o tom,
co „keltska´ hudba“ znamena´.
MUZIKANTI
Byl bych nerad, aby na za´kladeˇ me´ho vy´kladu vzniknul
dojem, zˇe muzikanti jsou bud’ jednı´m, nebo druhy´m polem
„uveˇzneˇni“. Pole sice hraje vy´znamnou roli v prˇetva´rˇenı´
jejich vkusu a tı´m i stylu hranı´, avsˇak neprˇedstavuje
zcela neprostupnou barie´ru. Ve skutecˇnosti se muzikanti
hrajı´cı´ irskou tradicˇnı´ hudbu spolupodı´lejı´ na udrzˇova´nı´
neˇkolika polı´, z nichzˇ jsem se pokusil popsat jen dveˇ.
Jedinou prˇeka´zˇkou ve volne´m prˇechodu mezi nimi jsou
hudebnı´ku˚m pra´veˇ jejich dispozice. Ochota pravidelne´ho
na´vsˇteˇvnı´ka sessionu˚ zahra´t na vernisa´zˇi archeologicke´
vy´stavy o Keltech bude v prˇ´ıpadeˇ, zˇe mu dane´ te´ma nic nerˇ´ıka´, minima´lnı´. V prˇ´ıpadeˇ „keltske´ho“ festivalu, jaky´m je
trˇeba Beltine, chut’poroste v za´vislosti na financˇnı´ odmeˇneˇ
a ocˇeka´vane´ na´vsˇteˇvnosti akce. Oproti tomu muzikantu˚m,
kterˇ´ı byli irske´ instrumenta´lky zvyklı´ hra´t pouze z po´dia
„keltsky´m“ posluchacˇu˚m, nebude sessionove´ hranı´ da´vat
smysl. I za prˇedpokladu, zˇe by jim atmosfe´ra prˇipadala
252
ANTROPOWEBZIN 3/2010
neˇcˇ´ım zajı´mava´, za´lezˇelo by na ostatnı´ch u´cˇastnı´cı´ch,
zda tyto za´jemce budou i nada´le zva´t. Tyto pozice jsou
extre´mnı´ (avsˇak oba typy muzikantu˚ existujı´) a mnoho
hudebnı´ku˚ se pohybuje v ra´mci obou polı´. Pro lidi hrajı´cı´
irskou tradicˇnı´ hudbu bylo prakticky nemozˇne´ se nesetkat
s polem keltske´ za´bavy.
Prˇesto je z analyticke´ho hlediska vy´hodne´ distinkci
mezi jednotlivy´mi poli ve´st. Je tomu tak i pro u´cˇely reflexe, kterou jsem v u´vodu tohoto textu prˇedeslal. Paklizˇe
pole nutı´ muzikantu˚m urcˇity´ princip rozlisˇova´nı´, meˇla by
tato skutecˇnost mı´t dopad nejen na to, jak irskou tradicˇnı´
hudbu hrajı´, ale i na to, jak o nı´ pı´sˇ´ı.
„Cı´lem, ktery´ jsem si v te´to pra´ci vytycˇil, je
prozkoumat v jake´m kontextu se irska´ tradicˇnı´
hudba provozovala na u´zemı´ Cˇeske´ republiky,
jaky´m zpu˚sobem v neˇm byla nahlı´zˇena a jak
se obojı´ promeˇnˇovalo v pru˚beˇhu let. Veˇrˇ´ım,
zˇe touto cestou lze odhalit korˇeny pro cˇeske´
kulturnı´ prostrˇedı´ specificke´ symboliky irske´ tradicˇnı´ hudby. Chteˇl bych uka´zat, zˇe tato nebyla
„pouze“ hudebnı´m zˇa´nrem, naopak pro mnoho
lidı´ prˇedstavovala sve´bytny´ prostrˇedek vyja´drˇenı´
a stala se nedı´lnou soucˇa´stı´ nejru˚zneˇjsˇ´ıch aktivit,
ktere´ by si rodily´ Ir se svou lidovou hudbu nikdy
neasocioval.“ (Valisˇ 2009)
S trochou nadsa´zky je skutecˇny´m cı´lem me´ bakala´rˇske´
pra´ce z roku 2009 vysveˇtlit, procˇ lide´ hrajı´ stejny´ repertoa´r
jinak. Vy´sledkem bylo zkonstruova´nı´ neˇkolika „polı´“, dı´ky
nimzˇ jsem tyto rozdı´ly mohl klasifikovat. Nesˇlo ale pouze
o pokracˇova´nı´ snahy vymezit se vu˚cˇi kapela´m „ktery´
. . . to hrajou po cˇesku“, s nimizˇ bych mohl by´t pra´veˇ na
za´kladeˇ stejne´ho repertoa´ru spojova´n? Zajı´mave´ je proto
srovna´nı´ s pracı´ Marty Kotalove´ Keltsky´ fenome´n v cˇeske´
a zahranicˇnı´ hudbeˇ, kterou je mozˇne´ cha´pat naopak jako
produkt pole keltske´ za´bavy.
„O keltskou hudbu jsem se vzˇdy usilovneˇ zajı´mala, a i proto jsem od roku 2002 zacˇala hra´t
jako akordeonistka v ostravske´ kapele Celtic
Cross, kde hraji dodnes. Tudı´zˇ toto te´ma jsem si
nezvolila na´hodneˇ, ale proto, zˇe tento styl hudby
neodmyslitelneˇ patrˇ´ı k me´mu zˇivotu. V te´to pra´ci
chci cˇtena´rˇe sezna´mit s keltskou hudbou hranou
nejen v jednotlivy´ch keltsky´ch oblastech, ale
i v cˇeske´m prostrˇedı´. Na zacˇa´tku se zameˇrˇ´ım na
historii keltske´ho na´roda, ale jen velmi strucˇneˇ,
protozˇe na toto te´ma jizˇ bylo napsa´no mnoho
knih.“ (Kotalova´ 2008)
Martu Kotalovou, na rozdı´l ode mne, rozdı´ly ve stylu
hranı´ netra´pı´. Naopak, prˇijetı´ optiky „keltske´ hudby“ ma´
silny´ syntetizujı´cı´ u´cˇinek: kromeˇ toho, zˇe vedle sebe
uva´dı´ rockove´ kapely i harfenı´ka, sleduje vy´voj na´stroju˚
uzˇ´ıvany´ch v „keltske´ hudbeˇ“ od va´lecˇne´ trouby karnyx
(doba late´nska´) azˇ po bouzouki, ktere´ do irske´ tradicˇnı´
hudby v 60. letech 20. stoletı´ uvedl Johnny Moynihan.
Domnı´va´m se, zˇe rozdı´lne´ zpu˚soby uchopenı´ problematiky a ta´za´nı´, ktery´mi se nasˇe pra´ce vyznacˇujı´, lze
rovneˇzˇ prˇicˇ´ıst pu˚sobenı´ dvou odlisˇny´ch polı´. Prˇitom by
ale jisteˇ sˇlo v souvislosti s irskou tradicˇnı´ hudbou zkoumat rˇadu jiny´ch veˇcı´. Naprˇ´ıklad etiketu sessionu, anebo
vznik konsensu prˇi volbeˇ melodiı´, ktere´ se budou hra´t,
cˇi v rozhodnutı´ da´t si pauzu. Anebo mi moje prˇa´nı´ opeˇt
zabranˇujı´ prˇedstavit si session jako mı´sto konfliktu?
ZA´VEˇR
Ve sve´m prˇ´ıspeˇvku jsem se pokusil prˇiblı´zˇit praxi zˇive´
produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´ republiky.
Zajı´malo meˇ prˇedevsˇ´ım, v jaky´ch spolecˇensky´ch interakcı´ch jsou utva´rˇeny dispozice muzikantu˚, ktere´ urcˇujı´ jejich
styl hranı´, zpu˚sob, jaky´m o hudbeˇ uvazˇujı´, a preferenci
urcˇity´ch hernı´ch prˇ´ılezˇitostı´. Inspiroval jsem se Pierrem
Bourdieu a zkonstruoval dva analyticke´ modely – „pole
irske´ tradicˇnı´ hudby“ a „pole keltske´ za´bavy“. S jejich pomocı´ se pokusil postihnout neˇktere´ rozdı´ly v uvazˇovany´ch
oblastech. V za´veˇru jsem se zamyslel nad mozˇnostı´ vyuzˇitı´
te´hozˇ teoreticke´ho ra´mce pro reflexi badatelske´ pozice
„insidera“, ve ktere´ se velka´ cˇa´st vy´zkumnı´ku˚ pı´sˇ´ıcı´ch
o hudbeˇ nacha´zı´.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] ANTALI´K, D. 2004. „Neodruidismus a fascinace Kelty v Cˇeske´
republice a v zahranicˇ´ı “, in: Jaka´ vı´ra? Soucˇasna´ cˇeska´ religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativnı´ sociologie na´bozˇenstvı´. Ed.
Z.Nesˇpor. Sociologicky´ u´stav AVCˇR.
[2] BOURDIEU, P. a WACQUANT, L.J.D. 1992. An Invitation to
Reflexive Sociology. University of Chicago Press.
[3] FARRELL, M. 2002. The Other Side of Euro-Paddy Land. Traditional musicians abroad in pursuit of a social context. The Journal Of
Music. Nov/Dec.
[4] HALBWACHS, M. 2009. Kolektivnı´ pameˇt’. Praha : Sociologicke´
nakladatelstvı´.
´ , M. a OPEKAR, A. 2009. Keltsky´ fenome´n v cˇeske´ a
[5] KOTALOVA
zahranicˇnı´ hudbeˇ. Bakala´rˇska´ pra´ce. Masarykova Univerzita v Brneˇ,
Filosoficka´ fakulta.
[6] TESARˇ, M. 2000 Keltska´ hudba v Cˇesky´ch zemı´ch teˇsneˇ prˇed rokem
2000. Bratrstvo Keltu˚, zpravodaj cˇ. 22/u´nor.
[7] VALISˇ, D. a RADOSTNY´, L. 2009. Ta nasˇe pı´snicˇka irska´. Pa´tra´nı´
po kontextu zˇive´ produkce irske´ tradicˇnı´ hudby na u´zemı´ Cˇeske´
republiky. Bakala´rˇska´ pra´ce.Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitnı´ch studiı´.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
253
Identita(y) obyvatel ta´dzˇicke´ho Pamı´ru
Toma´sˇ Retka
Katedra socia´lnı´ch veˇd, Filozoficka´ fakulta, Univerzita Pardubice,
[email protected]
Identity(ies) of the inhabitants of the Tajiks Pamir
i autorova diplomova´ pra´ce1 , ze ktere´ tento text cˇa´stecˇneˇ
vycha´zı´ (Retka 2009).
Abstract—The aim of the text is to point out to the concept of
identity (eventually identities) of the inhabitants of Tajik part
of the Pamir – so-called Pamirs. The author acquired the data
mentioned in the text during his fieldwork in the Republic
of Tajikistan in the year 2006. The data and the working
conclusions were elaborate in author´s diploma thesis. The
author poses himself a question about the essence of identity
(or identities) of the Tajik Pamirs. To find the answer to
such a question he uses a theoretical concept base on the
assumption, that the principal feature of any identity is
contrast, dissimilarity or divergence to the Others (so to the
non-members of the group) (Bauman 1996, Eriksen 2007).
Tajik Pamirs differentiate from the other inhabitants of the
Republic of Tajikistan mostly by their language, religion and
in some aspects also by material culture. We can understand
those three aspects as main sources of so-called Pamir´s
identity. The belonging to the group so-called Pamirs is
then demonstrated mainly in a symbolical level through
stereotypes. The author point out to a multi-level essence
of the phenomenon of defining oneself towards the other. It
is possible to understand such defining not only as a certain
manifestation of the identity, but in certain circumstances
also as the source of the identity. The article is concerned
on a description of the main sources of the Pamir´s identity
and on an analysis of the ways, how this phenomenon can be
manifested in the different social contexts. The author points
out that there are also other aspects of the problematic of
the Pamir´s identity (or partial identities) that need to be
put through the further intensive fieldwork in the locality.
So, in up to date state of the research the aim of the text
is not to make up generalisations or social theories, but to
offer the approach how can be delt with this problematic.
The author presupposes another fieldwork in this locality
that could help to find the answer to the new questions that
appeared during the work on the topic.
Jak je patrne´ jizˇ z na´zvu prˇ´ıspeˇvku, je tento text zameˇrˇen
na problematiku identity (poprˇ´ıpadeˇ identit) obyvatel ta´dzˇicke´ho Pamı´ru. Na tomto mı´steˇ je tedy vhodne´ upozornit
na skutecˇnost, zˇe tzv. Pamı´rci (viz dalsˇ´ı text) nezˇijı´ pouze
na u´zemı´ Ta´dzˇikista´nu, ale i v dalsˇ´ıch sta´tech tohoto
regionu (Afgha´nista´n, Cˇ´ına a Pa´kista´n). Autor si vsˇak ve
sve´m textu neklade ambice popsat a analyzovat ota´zku
identit vsˇech pamı´rsky´ch skupin ve vsˇech zmı´neˇny´ch sta´tech, ny´brzˇ se zameˇrˇuje „pouze“ na problematiku Pamı´rcu˚
zˇijı´cı´ch v Ta´dzˇicke´ republice. Pamı´rske´ obyvatelstvo Ta´dzˇikista´nu (obyvatele´ pohorˇ´ı Pamı´r) zˇije v tzv. Autonomnı´
oblasti Horske´ho Badachsˇa´nu (te´zˇ Gornobadachsˇa´nska´
autonomnı´ oblast – da´le GBAO). Tato u´zemneˇspra´vnı´
jednotka vznikla v roce 1925, kdy byl soveˇtsky´ Pamı´r
administrativneˇ prˇideˇlen k noveˇ vznikajı´cı´ Ta´dzˇicke´ ASSR
(Autonomnı´ soveˇtska´ socialisticka´ republika). V te´to dobeˇ
byla Ta´dzˇicka´ ASSR soucˇa´stı´ Uzbecke´ SSR (Soveˇtska´
socialisticka´ republika). Samostatna´ Ta´dzˇicka´ SSR (vcˇetneˇ
GBAO) vznikla v roce 1929 (Kokaisl 2007).
Autonomie oblasti GBAO prˇetrvala azˇ do soucˇasnosti. Z hlediska u´zemneˇspra´vnı´ho cˇleneˇnı´ se GBAO deˇlı´
do sedmi rajonu˚ – Vacha´nsky´, Darvazsky´, Isˇkasˇimsky´,
Murgabsky´, Roskalinsky´, Rusˇa´nsky´ a Sˇugna´nsky´ (jehozˇ
soucˇa´stı´ je spra´vnı´ meˇsto GBAO Chorog).2
Key Words—the Republic of Tajikistan, Pamir, identity,
language, ethnicity, Islam, Isma´´ilia
´ VOD – ZA´KLADNI´ VYMEZENI´ PROBLEMATIKY
I. U
D
ATA a pracovnı´ za´veˇry prezentovane´ v tomto prˇ´ıspeˇvku vycha´zejı´ z informacı´, ktere´ autor zı´skal
prostrˇednictvı´m sve´ho dvoumeˇsı´cˇnı´ho tere´nnı´ho vy´zkumu.
Toto vy´zkumne´ sˇetrˇenı´ bylo realizova´no v Ta´dzˇicke´ republice v roce 2006. Podstatnou cˇa´st vy´zkumu autor
provedl prˇ´ımo v ta´dzˇicke´ cˇa´sti Pamı´ru (Autonomnı´ oblast
Horske´ho Badachsˇa´nu – viz dalsˇ´ı text). Dı´lcˇ´ı informace
byly zı´ska´ny i mimo tuto lokalitu, a to prˇedevsˇ´ım v „nepamı´rske´“ cˇa´sti Ta´dzˇicke´ republiky a v republice Kyrgyzske´. Jednı´m z vy´stupu˚ tohoto badatelske´ho pu˚sobenı´ byla
KONCEPTY IDENTITY OBYVATEL TA´DZˇICKE´HO PAMI´RU
Z pohledu legislativy Ta´dzˇicke´ republiky nemajı´ obyvatele´ Pamı´ru prˇiznany´ status etnicke´ minority3 , tudı´zˇ jsou
z na´rodnostnı´ho hlediska povazˇova´nı´ za Ta´dzˇiky (Retka
2009).4 I prˇes toto legislativnı´ vymezenı´ vsˇak Pamı´rci
poukazujı´ na skutecˇnost, zˇe se od Ta´dzˇiku˚ znacˇneˇ odlisˇujı´,
a tudı´zˇ zˇe se za neˇ sami nepovazˇujı´.5 Podobne´ postoje
zaujı´majı´ i samotnı´ Ta´dzˇici zˇijı´cı´ mimo Pamı´r. Ti cˇasto
poukazujı´ na skutecˇnost, zˇe nejsou stejne´ etnicity jako
Pamı´rci, kterˇ´ı se od nich odlisˇujı´ prˇedevsˇ´ım na´bozˇensky´m
vyzna´nı´m.6 Dalsˇ´ı vy´znamne´ hledisko, na ktere´ respondenti cˇasto poukazujı´, je ota´zka jazyka. Mnozı´ Ta´dzˇici
upozornˇujı´ na skutecˇnost, zˇe jazyk Pamı´rcu˚ je pro neˇ
1 Pozna
´ mka: diplomova´ pra´ce – Etnicka´ identita Pamı´rcu˚ – obha´jena´
v roce 2009 na Univerziteˇ Pardubice.
2 NAZARENKO, O. et al. 2001. Republic of Tajikistan – mapa,
Dusˇanbe: Tadjikglavgeodesiya.
3 Vy
´jimku ovsˇem tvorˇ´ı prˇ´ıslusˇnı´ci kyrgyzske´ho etnika, kterˇ´ı oby´vajı´
sever GBAO (prˇedevsˇ´ım Murgabsky´ rajon) (Kokaisl 2007).
4 Na tuto skutecˇnost poukazoval naprˇ´ıklad respondent Fahradin [1].
5 Naprˇ´ıklad respondentka Salima [2] cˇi respondent Iftichor [3].
6 Respondent Tachyr [5].
254
ANTROPOWEBZIN 3/2010
nesrozumitelny´.7 Dı´lcˇ´ı rozdı´ly mezi Ta´dzˇiky a Pamı´rci je
mozˇne´ vysledovat i v oblasti materia´lnı´ kultury.8
Lze tedy konstatovat, zˇe i prˇes rozdı´ly v jazyce,
na´bozˇenske´m vyzna´nı´ a neˇktery´ch aspektech materia´lnı´
kultury jsou obyvatele´ Pamı´ru povazˇova´ni ta´dzˇickou legislativou za Ta´dzˇiky, a nikoliv za Pamı´rce. Docha´zı´ tedy
k situaci, kdy zˇite´ lidove´ modely neodpovı´dajı´ politicky´m
(sta´tnı´m) diskursu˚m. Zatı´mco politicke´ diskursy hovorˇ´ı
o jednotne´ ta´dzˇicke´ na´rodnosti, lidove´ modely poukazujı´
na existenci identity (v tomto kontextu etnicke´) nejen
ta´dzˇicke´, ale i te´ pamı´rske´. Tato skutecˇnost se projevuje
mimo jine´ i existencı´ etnonymu Pamı´rci, ktery´ lze cha´pat
jakozˇto urcˇity´ vy´raz skupinove´ prˇ´ıslusˇnosti. Toto oznacˇenı´
pouzˇ´ıvajı´ nejen obyvatele´ Pamı´ru k vyja´drˇenı´ prˇ´ıslusˇnosti
s vlastnı´ skupinou, ale take´ i prˇ´ıslusˇnı´ci skupin ostatnı´ch
- tedy teˇch nepamı´rsky´ch, kdyzˇ se chteˇjı´ vymezit vu˚cˇi
horske´mu obyvatelstvu Pamı´ru (Retka 2009).
V te´to fa´zi textu je nutne´ pouka´zat na skutecˇnost,
zˇe nenı´ mozˇne´ etnonym Pamı´rec cha´pat jako vy´znamovy´
ekvivalent pro oznacˇenı´ jake´hokoliv obyvatele Pamı´ru.
Podstata identity Pamı´rcu˚ nenı´ zalozˇena pouze na teritoria´lnı´m vymezenı´. Pokud by tomu tak bylo, byli by za
Pamı´rce povazˇova´nı´ i Kyrgyzove´, kterˇ´ı oby´vajı´ severnı´
cˇa´st GBAO (prˇedevsˇ´ım Murgabsky´ rajon); (Kokaisl 2007).
Prˇ´ıslusˇnı´ci kyrgyzske´ho etnika se vsˇak sami za Pamı´rce
nepovazˇujı´ a ani za neˇ povazˇova´ni nejsou teˇmi ostatnı´mi
(Ta´dzˇiky a vlastnı´mi Pamı´rci). Koncept pamı´rske´ identity
tedy kromeˇ teritoria´lnı´ho hlediska vycha´zı´ i z dalsˇ´ıch
faktoru˚.
KONCEPT IDENTITY PAMI´RCU˚
Z hlediska problematiky identity Pamı´rcu˚ si autor vytycˇil
na´sledujı´cı´ vy´zkumne´ ota´zky (Retka 2009):
•
•
•
•
•
„Sdı´lejı´ obyvatele´ ta´dzˇicke´ho Pamı´ru spolecˇnou
identitu? Pokud ano, v jake´ formeˇ se tato identita
projevuje? Jedna´ se o identitu regiona´lnı´, socia´lnı´,
profesnı´, etnickou atd.?“
„Jake´ jsou zdroje a projevy te´to identity? Z jaky´ch
faktoru˚ pocit spolecˇne´ identity Pamı´rcu˚ vycha´zı´ a jaky´mi zpu˚soby se prˇ´ıslusˇnı´ci te´to skupiny vymezujı´
vu˚cˇi prˇ´ıslusˇnı´ku˚m skupin odlisˇny´ch, tedy vu˚cˇi nepa’
mı´rcu˚m‘ ?“
„Jak Pamı´rci vnı´majı´ vymezenı´ hranic vlastnı´ skupiny? Na za´kladeˇ cˇeho se urcˇuje cˇlenstvı´ cˇi necˇlenstvı´
ve skupineˇ Pamı´rcu˚?“
„Jak na ota´zku pamı´rske´ identity nahlı´zˇejı´ prˇ´ıslusˇnı´ci
jiny´ch skupin, kterˇ´ı v dane´ lokaliteˇ spolecˇneˇ s Pamı´rci
zˇijı´. Jak se projevuje vztah MY x ONI mezi Pamı´rci
a prˇ´ıslusˇnı´ky ostatnı´ch skupin?“
„Existujı´ dı´lcˇ´ı identity v ra´mci konceptu spolecˇne´
pamı´rske´ skupiny? Pokud ano, z cˇeho vycha´zejı´ a jak
se projevujı´?“
7 Respondent
Saidbek [4].
respondent Sˇody [6] poukazoval na fenome´n pamı´rske´ho
domu – viz dalsˇ´ı text a respondent Sˇermad [7] konstatoval, zˇe pamı´rska´
lipjosˇka (chlebova´ placka) se od te´ ta´dzˇicke´ odlisˇuje ve slozˇenı´ ingrediencı´, ktere´ byly pouzˇity prˇi jejı´ vy´robeˇ.
8 Naprˇ´ıklad
Prˇi snaze o zodpoveˇzenı´ teˇchto vy´zkumny´ch ota´zek vycha´zı´ autor prˇedevsˇ´ım z prˇedpokladu, zˇe podstatu skupinove´ identity tvorˇ´ı kulturnı´ aspekty, prostrˇednictvı´m
ktery´ch se prˇ´ıslusˇnı´ci dane´ skupiny vymezujı´ vu˚cˇi prˇ´ıslusˇnı´ku˚m skupin odlisˇny´ch – tedy vu˚cˇi teˇm ostatnı´m, druhy´m,
a tudı´zˇ i cizı´m. „Jaka´koliv identita a jake´koliv spolecˇenstvı´ prˇedpokla´da´ kontrast vu˚cˇi teˇm druhy´m.“ (Eriksen
2007: 17) Podobneˇ se vyjadrˇuje i Zygmund Bauman,
kdyzˇ konstatuje „cizı´ skupina je prˇesneˇ onou imagina´rnı´
opozicı´, jizˇ k sobeˇ vlastnı´ skupina potrˇebuje pro svou
sebeidentitu, soudrzˇnost, vnitrˇnı´ solidaritu a emociona´lnı´
jistotu.“ (Bauman 1996: 45) Eriksen prˇ´ımo poukazuje
na za´sadnı´ vy´znam kulturnı´ch aspektu˚, jimizˇ se od sebe
prˇ´ıslusˇnı´ci jednotlivy´ch skupin odlisˇujı´. „Etnicita souvisı´
s rozdı´ly mezi skupinami a s rozdı´ly, o ktery´ch se v te´to
souvislosti hovorˇ´ı, jsou velmi variabilnı´: neˇkdy je to jazyk,
vytva´rˇejı´cı´ rozdı´l mezi skupinami, neˇkdy je to na´bozˇenstvı´,
neˇkdy vzhled, jindy trˇeba zpu˚sob stravova´nı´.“ (Eriksen
2007: 20) Z hlediska identity Pamı´rcu˚ se tedy nasky´ta´
ota´zka, jake´ jsou zdroje pamı´rske´ho vymezova´nı´ se vu˚cˇi
prˇ´ıslusˇnı´ku˚m odlisˇny´ch skupin, tedy vu˚cˇi teˇm „nepamı´rcu˚m“.
ZDROJE PAMI´RSKE´ IDENTITY
Ota´zka potencia´lnı´ch zdroju˚ identity Pamı´rcu˚ byla jizˇ
strucˇneˇ vymezena v prˇedchozı´m textu. Na za´kladeˇ rozhovoru˚ s respondenty z ru˚zny´ch etnicky´ch skupin byly
vybra´ny dı´lcˇ´ı kulturnı´ aspekty, ktere´ by potencia´lneˇ mohly
by´t pro vytva´rˇenı´ a udrzˇova´nı´ identity Pamı´rcu˚ za´sadnı´mi.
Autor prˇ´ıspeˇvku si na za´kladeˇ dat zı´skany´ch tere´nnı´m vy´zkumem a jejich na´slednou analy´zou vytycˇil pracovnı´ koncept, ktery´ prˇedpokla´da´, zˇe pro identitu Pamı´rcu˚ je du˚lezˇite´ prˇedevsˇ´ım na´bozˇenske´ vyzna´nı´, jazykova´ prˇ´ıslusˇnost,
neˇktere´ aspekty materia´lnı´ kultury a cˇa´stecˇneˇ i spolecˇneˇ
sdı´lene´ prˇedstavy o pu˚vodu jednotlivy´ch skupin (Ta´dzˇiku˚
a Pamı´rcu˚). Tyto faktory lze tedy pracovneˇ povazˇovat za
za´kladnı´ zdroje pocitu vza´jemne´ souna´lezˇitosti Pamı´rcu˚.
Na druhou stranu je vsˇak lze cha´pat i jako na´stroje a
argumenty pro vymezova´nı´ se vu˚cˇi teˇm jiny´m. Za tyto jine´,
druhe´ a cizı´ jsou v kontextu pamı´rske´ identity povazˇova´ni
prˇedevsˇ´ım prˇ´ıslusˇnı´ci etnika ta´dzˇicke´ho, nebot’ pra´veˇ za
Ta´dzˇiky jsou Pamı´rci ze strany ta´dzˇicke´ legislativy povazˇova´ni (Retka 2009).
NA´BOZˇENSKE´ VYZNA´NI´ – SJEDNOCUJI´CI´ PRVEK
Jizˇ v prˇedchozı´m textu byl vymezen prˇedpoklad, zˇe
podstatou skupinove´ identity by´vajı´ faktory, prostrˇednictvı´m ktery´ch se prˇ´ıslusˇnı´ci dane´ skupiny vymezujı´ vu˚cˇi
prˇ´ıslusˇnı´ku˚m skupin ostatnı´ch. Pokud budeme prˇi snaze
o analy´zu podstaty pamı´rske´ identity vycha´zet z tohoto
prˇedpokladu, lze konstatovat, zˇe jednı´m z nejvy´razneˇjsˇ´ıch,
ne-li tı´m nejvy´razneˇjsˇ´ım, rysem identity Pamı´rcu˚ je pra´veˇ
jejich na´bozˇenske´ vyzna´nı´. (Retka 2009)
V kontextu historie regionu Strˇednı´ Asie je potrˇeba
upozornit, zˇe prˇed prˇ´ıchodem isla´mu se v te´to lokaliteˇ
´ Sˇ RETKA: IDENTITA(Y) OBYVATEL TA
´ DZˇICKE´HO PAMI´RU
TOMA
mı´sily prvky pu˚vodnı´ho sˇamanismu s krˇest’anstvı´m (nestoria´nstvı´ a manichejstvı´) a buddhismem (prˇedevsˇ´ım la´maismem); (Kokaisl 2006). Vy´znamne´ postavenı´ meˇl v oblasti
i zoroastrismus, ktery´ take´ navazoval na mı´stnı´ pohanske´
kulty (Exnerova´ 2008). Do tohoto prostrˇedı´ prˇicha´zı´ na
pocˇa´tku 8. stoletı´ relativneˇ nove´ na´bozˇenstvı´ – isla´m, ktery´
si svoji dominantnı´ pozici v regionu budoval te´meˇrˇ dveˇ
stoletı´.
„Isla´m prˇinesla do Strˇednı´ Asie arabska´ arma´da
na pocˇa´tku osme´ho stoletı´. V zemi za rˇekou Oxus
(Amudarja) nazy´vane´ Ma´ wara´ a n-nahr neboli
Transoxanie byla stara´ usedla´ civilizace usazena´
na obchodnı´ krˇizˇovatce mezi Indiı´, Cˇ´ınou a Strˇedomorˇ´ım. V oblasti prˇevla´dala persˇtina a zoroastrismus, v mensˇ´ı mı´rˇe take´ manicheismus.
Na severu a vy´chodeˇ hranicˇila s u´zemı´m, ktere´
ovla´daly turkicke´ noma´dske´ kmeny, vyzna´vajı´cı´
sˇamanismus“ (Exnerova´ 2008: 19).
Z hlediska konceptu pamı´rske´ identity prˇedstavuje
na´bozˇenske´ vyzna´nı´ faktor velice za´sadnı´. Pamı´rci se
ve sve´m pojetı´ religiozity odlisˇujı´ nejen od kyrgyzsky´ch
kocˇovny´ch pastevcu˚, se ktery´mi spolecˇneˇ sdı´lejı´ prostor
Autonomnı´ oblasti Horske´ho Badachsˇa´nu, ale take´ od
usedly´ch Ta´dzˇiku˚, kterˇ´ı zˇijı´ v centra´lnı´m Ta´dzˇikista´nu.
Ta´dzˇici i Kyrgyzove´, stejneˇ jako veˇtsˇina ostatnı´ch autochtonnı´ch etnik, jejichzˇ prˇ´ıslusˇnı´ci zˇijı´ v regionu Strˇednı´
Asie, se hla´sı´ k sunnitske´ verzi isla´mu. A pra´veˇ v te´to
podstatne´ skutecˇnosti se Pamı´rci od nich odlisˇujı´ nebot’,
jejich pojetı´ isla´mu vycha´zı´ z tradice sˇ´ıitske´. Pamı´rsˇtı´ sˇ´ıite´
se konkre´tneˇ hla´sı´ k sˇ´ıitske´ sekteˇ isma´’ilitu˚ (Retka 2009).
Isla´mska´ sˇ´ıitska´ sekta Isma´’ı´lija (te´zˇ al-Isma´ ´ılı´ja,
ismaı´lite´) vznikla v 8. stoletı´ v du˚sledku schizmatu uvnitrˇ
sˇ´ıitske´ veˇtve isla´mu (Hrabal 1998). Sˇ´ıite´ jsou na rozdı´l od
sunnitu˚ prˇesveˇdcˇeni, zˇe Muhammad otevrˇel „cyklus zasveˇcova´nı´ “, prostrˇednictvı´m ktere´ho muslimske´ spolecˇenstvı´
zı´ska´va´ sve´ho nove´ho vu˚dce – ´ıma´ma. Sˇ´ıitska´ tradice tedy
vycha´zı´ z prˇesveˇdcˇenı´, zˇe fyzickou smrtı´ Muhammada prorokovo pu˚sobenı´ na zemi nekoncˇ´ı, ale zˇe na Muhammadu˚v
odkaz navazujı´ jeho prˇ´ımı´ potomci, kterˇ´ı si po generace
prˇeda´vajı´ prorokovy schopnosti, a jsou tedy kompetentnı´
– vyvolenı´ k vedenı´ muslimske´ho spolecˇenstvı´ (Partridge
2006).
„Ima´movi se dostalo schopnosti Bohem vnuknute´ a neomylne´ interpretace Kora´nu. Prvnı´m
ima´mem byl Alı´. Jako Muhammadu˚v bratranec,
jeho osvojeny´ syn a pozdeˇjsˇ´ı zet’(vzal si Muhammadovu dceru Fatimu) byl nejenom ze stejne´ho
kmene, ale i z „lidı´ jeho domu“. Tento u´zky´
rodinny´ vztah ma´ svu˚j vy´znam: sˇ´ıite´ veˇrˇ´ı, zˇe Alı´
zdeˇdil Muhammadovy „duchovnı´ schopnosti“
jeho vilajah. Alı´ byl neomylny´ v interpretaci Kora´nu a prˇi vedenı´ spolecˇenstvı´. Tyto schopnosti
prˇedal svy´m synu˚m povstaly´ch z manzˇelstvı´ s Fatimou, Hasanovi a Husajnovi, kterˇ´ı je prˇeda´vali
da´l svy´m potomku˚m v linii ima´mu˚.“ (Partridge
2006: 364)
255
Z Alı´ho synu˚ Hasana a Husajna prˇesˇel ima´mat
postupneˇ na jejich dalsˇ´ı potomky Alı´ Zajmla´bidı´na, Muhammada al Baqı´ra a Dzˇafar as-Sa´diqa. Po smrti sˇeste´ho
ima´ma Dzˇafar as-Sadiqa docha´zı´ mezi sˇ´ıitsky´mi muslimy
k jizˇ zminˇovane´mu schizmatu. Cˇa´st sˇ´ıitu˚ uzna´va´ dalsˇ´ı
ima´mskou posloupnost po linii starsˇ´ıho syna Dzˇafar asSadiqa (sˇeste´ho ima´ma) a druha´ sˇ´ıitska´ veˇtev se vsˇak
prˇikla´nı´ k posloupnosti po linii syna mladsˇ´ıho. Du˚vodem
te´to nejednotnosti v na´slednictvı´ je skutecˇnost, zˇe starsˇ´ı
syn sˇeste´ho ima´ma Isma´’il (od jeho jme´na je odvozen
na´zev sekty isma´’ilite´) zemrˇel drˇ´ıve nezˇ jeho otec, a tudı´zˇ
se za sve´ho zˇivota ima´mem nestal. Isma´’ilovi stoupenci –
isma´’ilite´ vsˇak vycha´zejı´ z prˇedpokladu, zˇe mu imama´t
na´lezˇ´ı, a tudı´zˇ zˇe automaticky prˇecha´zı´ na jeho prˇ´ıme´
potomky (prvnı´m z nich byl jeho syn Muhammad, ktery´ se
tedy meˇl sta´t sedmy´m ima´mem po sve´m deˇdovi – sˇeste´m
´ıma´movi Dzˇafar as-Sa´diqovi). Odpu˚rci te´to teze vycha´zejı´
z prˇedpokladu, zˇe na imama´t meˇl na´rok po smrti sˇeste´ho
ima´ma Isma´’ilu˚v mladsˇ´ı bratr Mu´sa al Kazı´m, a tedy zˇe
dalsˇ´ı ima´mska´ posloupnost pokracˇuje po linii jeho prˇ´ımy´ch
potomku˚. (Armstrongova´ 2008). Lze se setkat i s na´zorem,
zˇe Isma´’ilovi (a na´sledneˇ jeho potomku˚m) nebyl imama´t
prˇizna´n, nebot’ u´dajneˇ za sve´ho zˇivota konzumoval vı´no
(Kokaisl 2007).
Podstatou sporu mezi jednotlivy´mi sˇ´ıitsky´mi skupinami je tedy ota´zka, kdo byl legitimnı´m sedmy´m ima´mem,
a tedy po cˇ´ı rodove´ linii se imama´t da´le prˇeda´va´. Jedna
verze uzna´va´ za ima´my potomky Isma´’ila a druha´ Mu´su
al Kazima. Zatı´mco stoupenci Mu´su al Kazima by´vajı´
nazy´va´ni sˇ´ıity dvana´cti ima´mu˚, stoupenci Isma´’ila jsou
oznacˇova´ni jako „sedmı´ci“, „sekta sedmi“, poprˇ´ıpadeˇ
isma´’ilite´. (Armstrongova´ 2008).
Isma´’ilite´ prˇedpokla´dajı´, zˇe linie Isma´’ilovy´ch potomku˚, tedy ima´mu˚ ktere´ uzna´vajı´ oni, neprˇetrzˇiteˇ pokracˇuje azˇ do soucˇasnosti. V soucˇasne´ dobeˇ je prˇedstavitelem isma´’ilitske´ verze sˇ´ıitske´ho isla´mu jizˇ deveˇtacˇtyrˇica´ty´
ima´m nesoucı´ oznacˇenı´ Aga Cha´n (pokla´dany´ za nositele
bozˇ´ıho sveˇtla) cˇi Hazar Ima´m (soucˇasny´ ima´m); (Kokaisl
2007). Soucˇasny´m prˇedstavitelem isma´’ilitu˚ je od roku
1957 princ Karim al-Husajni, ktery´ nese oznacˇenı´ Aga
Cha´n IV. Isma´’ilite´ se vsˇak da´le deˇlı´ na dı´lcˇ´ı subskupiny.
Nejpocˇetneˇjsˇ´ı odnozˇ´ı je tzv. Niza´rı´ja – skupina uzna´vajı´cı´
Aga Cha´na (k tomuto smeˇru se hla´sı´ i Pamı´rsˇtı´ isma´’ilite´),
dalsˇ´ımi skupinami jsou bohorove´, chodzˇove´ a Sab’ı´ja.
V minulosti z isma´’ilitsky´ch mysˇlenek vycha´zely i sekty
karma´tu˚ a assası´nu˚ (Hrabal 1998).
Obyvatele´ Pamı´ru, kterˇ´ı pu˚vodneˇ vyzna´vali zoroastrismus,
prˇijali isla´m na prˇelomu 7. a 8. stoletı´, kdy se v oblasti
Strˇednı´ Asie toto nove´ na´bozˇenstvı´ objevilo spolecˇneˇ
s postupujı´cı´ arabskou arma´dou. V te´to dobeˇ se vsˇak
jesˇteˇ nejednalo o isma´’ilitske´ ucˇenı´, to se do oblasti
dnesˇnı´ho Pamı´ru dosta´va´ azˇ ve stoletı´ 11. Isma´’ilitske´
pojetı´ isla´mu zprostrˇedkoval obyvatelu˚m Pamı´ru filosof
a isma´’ilitsky´ duchovnı´ Nasir Chusrav (1004–1088), ktery´
se s tı´mto na´bozˇensky´m smeˇrem sezna´mil v pru˚beˇhu sve´ho
256
neˇkolikalete´ho pu˚sobenı´ ve fatimovske´m Egypteˇ9 (Mamadsˇerzodsˇejev 2007). Na vy´znam osoby Nasira Chusrava
upozornˇovali i neˇkterˇ´ı respondenti, kterˇ´ı byli na problematiku na´bozˇenstvı´ u Pamı´rcu˚ dotazova´ni. Pamı´rec Mubaraksˇo10 potvrdil, zˇe pra´veˇ Nasir Chusrav se zaslouzˇil
o rozsˇ´ırˇenı´ isma´’ilitske´ vı´ry v Badachsˇa´nu. Podle jedne´
legendy utı´kal Nasir Chusrav se svy´m bratrem prˇed prona´sledova´nı´m, ktere´mu byli isma´’ilite´ vystaveni. V pru˚beˇhu
jejich cesty se u´dajneˇ uda´l za´zrak, ktery´ je s postavou
tohoto isma´’ilitske´ho ucˇence spojova´n. Krajina, kterou se
bratrˇi ubı´rali, byla velice sucha´, ale na jednom mı´steˇ,
kde se Nasir Chusrav zastavil, vytryskl z vysusˇene´ zemeˇ
pramen. Bratrˇi se dostali azˇ do oblasti Badachsˇa´nu, kde se
Nasir Chusrav usadil a zacˇal sˇ´ırˇit sve´ ucˇenı´ mezi mı´stnı´mi
obyvateli. Od te´ doby jsou pry´ Pamı´rci isma´’lite´.
V soucˇasne´ dobeˇ se v Ta´dzˇikista´nu hla´sı´ k isla´mske´mu
vyzna´nı´ prˇiblizˇneˇ 90 % celkove´ho pocˇtu 7,2 milionu˚
obyvatel. 85 % tvorˇ´ı muslimove´ sunnitsˇtı´, 5 % sˇ´ıite´ a
10 % prˇ´ıslusˇnı´ci ostatnı´ch na´bozˇenstvı´.11 Sˇ´ıitske´ smeˇry
zastupujı´ nejen isma´’ilite´, ale i sˇ´ıitsˇtı´ ima´mite´, poprˇ´ıpadeˇ
i dalsˇ´ı muslimske´ sekty (Kokaisl 2007).
Veˇtsˇina osloveny´ch respondentu˚ poukazovala, zˇe
pra´veˇ jejich isma´’litska´ vı´ra je podstatou jejich „pamı´rstvı´ “ (Retka 2009). Na za´kladeˇ vy´sˇe uvedeny´ch informacı´
se nabı´zı´ zobecnˇujı´cı´ za´veˇr, zˇe podstatou etnicke´ identity
Pamı´rcu˚ je jejich na´bozˇenske´ vyzna´nı´ – isma´’ilia. Jak
se vsˇak uka´zalo v pru˚beˇhu realizace tere´nnı´ho vy´zkumu,
termı´ny Pamı´rec a isma´’ilita nelze vzˇdy zameˇnˇovat. Zobecnˇujı´cı´ vztah, podle ktere´ho by vsˇichni Pamı´rci byli
isma´’ilite´ a vsˇichni isma´’ilite´ by byli Pamı´rci tak u´plneˇ
neplatı´. Poprˇ´ıpadeˇ mozˇna´ platı´, ale ne vsˇichni respondenti
se s nı´m ztotozˇnˇujı´. Ta´dzˇicˇtı´ isma´’ilite´ nezˇijı´ „pouze“ v oblasti Pamı´ru, ale neˇkolik byt’ nepocˇetny´ch isma´’ilitsky´ch
skupin se vyskytuje i v jizˇnı´m Ta´dzˇikista´nu. „Isma´’ilite´
zˇijı´cı´ v jizˇnı´ch cˇa´stech Ta´dzˇikista´nu (Kurgan Tjube) jsou
oznacˇova´ni jako Ta´dzˇikove´, ale oni sami cˇasto deklarujı´
svu˚j odlisˇny´, arabsky´ pu˚vod (Kokaisl 2007: 267).“ Podobneˇ jako isma´’ilite´ zˇijı´cı´ v Pamı´ru, tak i tito „jihota´dzˇicˇtı´ “ odmı´tajı´ zvencˇ´ı prˇipisovanou ta´dzˇickou identitu.
Oproti isma´’ilitu˚m pamı´rsky´m se ti ta´dzˇicˇtı´ neodvola´vajı´
na svoji regiona´lnı´ specificˇnost, ale poukazujı´ na svou
genealogickou sprˇ´ızneˇnost s prˇ´ıslusˇnı´ky arabske´ho etnika.
Prˇestozˇe tato skutecˇnost neprˇedstavuje za´sadnı´ aspekt pro
analy´zu problematiky identity Pamı´rcu˚, je vhodne´ ji zmı´nit, aby nada´le jizˇ nedocha´zelo k neprˇesny´m a zobecnˇujı´cı´m za´veˇru˚m.
Vy´znamneˇjsˇ´ı aspekt pro zpracova´nı´ zkoumane´
problematiky prˇedstavuje existence obyvatelstva GBAO,
ktere´ se hla´sı´ k jine´mu nezˇ isma´’ilitske´mu vyzna´nı´. Nejedna´ se vsˇak pouze o etnicky (i na´rodnostneˇ) odlisˇne´
sunnitske´ Kyrgyze, kterˇ´ı spolecˇneˇ s Pamı´rci Autonomnı´
9 Dynastii Fatimovcu
˚ zalozˇil v 10. stoletı´ Isma´’ilu˚v vnuk Abdalla´h
(chalı´fa Ubajdulla´h al-Mahdı´). Dynastie Fatimovcu˚ vla´dla te´meˇrˇ 250 let
v severnı´ Africe, Palestineˇ, Sy´rii, Hidzˇa´zu a na Sicı´lii (Hrabal 1998).
10 Respondent Mubaraksˇo [8].
11 Ministerstvo zahranicˇnı´ch ve
ˇ cı´ Cˇeske´ Republiky. Prˇ´ıstupne´
na:
(http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie statu/asie/tadzikistan/),
sta´hnuto: 3. 6. 2010.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
oblast Horske´ho Badachsˇa´nu oby´vajı´, ale take´ o sunnitske´
muslimy, jejichzˇ na´rodnost je ta´dzˇicka´, a kterˇ´ı take´ v tomto
regionu zˇijı´. Skutecˇnost, zˇe sunnitsˇtı´ muslimove´ zˇijı´cı´
v neˇktery´ch oblastech GBAO jsou na´rodnosti ta´dzˇicke´,
nenı´ z hlediska jejich identity (cˇi identity pamı´rsky´ch
isma´’ilitu˚) podstatna´. Podle legislativy Ta´dzˇicke´ republiky jsou za Ta´dzˇiky povazˇova´ni nejen tito badachsˇa´nsˇtı´
sunnite´, ale i isma´’ilite´. Prˇipsana´ na´rodnost tedy nenı´
z hlediska skupinove´ identity rozhodujı´cı´. Ota´zkou vsˇak
zu˚sta´va´, zda jsou tito sunnite´ oby´vajı´cı´ za´padnı´ cˇa´st
GBAO povazˇova´ni za Pamı´rce, cˇi zda jsou vymezova´ni
na za´kladeˇ jiny´ch specifik (Retka 2009).
Konkre´tneˇ se jedna´ o problematiku obyvatel Darvazske´ho a Vancˇske´ho rajonu, ktere´ prˇedstavujı´ urcˇite´ „hranicˇnı´ oblasti“ mezi centra´lnı´m Ta´dzˇikista´nem a ostatnı´mi
rajony GBAO. V teˇchto rajonech zˇijı´ prˇedevsˇ´ım sunnite´,
v mensˇ´ı mı´rˇe jsou zastoupeni isma´’ilite´ a sˇ´ıitsˇtı´ ima´mite´.
(Kokaisl 2007)
Postoje isma´’ilitsky´ch Pamı´rcu˚ k ota´zce „pamı´rstvı´ “ sunnitsky´ch „Ta´dzˇiku˚“ ze za´padnı´ch oblastı´ GBAO
nebyly jednoznacˇne´. Na za´kladeˇ zı´skany´ch poznatku˚ je
mozˇne´ konstatovat, zˇe respondenti zasta´vali dva za´kladnı´
navza´jem se popı´rajı´cı´ postoje. Prvnı´ skupina (me´neˇ pocˇetna´ skupina) vycha´zela z prˇedpokladu, zˇe i obyvatele´
za´padnı´ch rajonu˚ GBAO jsou Pamı´rci. Tito respondenti
tudı´zˇ prˇ´ıslusˇnost k Pamı´rcu˚m nepodminˇovali prˇ´ıslusˇnostı´
k isma´’ilistke´ vı´rˇe.12 Tento na´zor zohlednˇoval spı´sˇe teritoria´lnı´ vymezenı´ prˇed etnicky´m faktory. Prˇevla´daly vsˇak
na´zory opacˇne´. Naprˇ´ıklad respondent Manucˇar zasta´val
postoj, zˇe sunnitske´ obyvatele Vancˇe a Darvosu za Pamı´rce povazˇovat nelze, nebot’ nejsou isma´’ility, a navı´c
mluvı´ ta´dzˇicky, a nikoliv neˇktery´m z pamı´rsky´ch jazyku˚.13
Manucˇar tyto ta´dzˇicke´ obyvatele GBAO oznacˇil za Badachsˇa´nce, cˇ´ımzˇ vytycˇil dalsˇ´ı kategorii (tentokra´t regiona´lnı´ – teritoria´lnı´), ktera´ by teoreticky meˇla zastrˇesˇovat
isma´’ilitcke´ Pamı´rce i neisma´’ilitske´ Ta´dzˇiky, poprˇ´ıpadeˇ
dalsˇ´ı ´ıra´nsky´mi jazyky hovorˇ´ıcı´ skupiny. Badachsˇa´nci by
tedy meˇli by´t vsˇichni obyvatele´ Autonomnı´ oblasti Horske´ho Badachsˇa´n, nasky´ta´ se vsˇak ota´zka, zda by do te´to
kategorie spadali i kyrgyzsˇtı´ pastevci, zˇijı´cı´ v Murgabske´m
rajonu na severu GBAO.
Za specifickou skupinu na pomezı´ Pamı´rcu˚ a Ta´dzˇiku˚
oznacˇil Manucˇar tzv. Jazgulamce. Prˇ´ıslusˇnı´ci te´to skupiny
jsou sice v soucˇasne´ dobeˇ vyzna´nı´ sunnitske´ho, nicme´neˇ
jesˇteˇ ve stoletı´ 18. (cˇi 19.) se hla´sili k sˇ´ıitu˚m. Du˚vodem
konverze k sunnitske´ veˇtvi isla´mu pry´ byla skutecˇnost,
zˇe to Jazgulamci „meˇli blı´zˇe“ do Darvosu a Vancˇe, kde
zˇijı´ pouze sunnite´, nezˇ do oblastı´ „cˇisteˇ isma´’ilitsky´ch“.
Specificˇnost Jazgulamcu˚ take´ vycha´zı´ z faktu, zˇe prˇ´ıslusˇnı´ci te´to skupiny hovorˇ´ı vlastnı´m jazykem, ktery´ se
spı´sˇe nezˇ ta´dzˇicˇtineˇ podoba´ jazyku˚m pamı´rsky´m (konkre´tneˇ sˇugna´nsˇtineˇ). Manucˇar tedy prezentoval etnicky´
koncept, ktery´ vycha´zel z prˇedpokladu, zˇe existuje urcˇita´ panbadachsˇa´nska´ „identita“, ktera´ zastrˇesˇuje sunnitske´
obyvatele Vancˇe a Darvosu, jazykoveˇ specificke´ sunnitske´
12 Naprˇ´ıklad
respondent Mubaraksˇo [8].
Manucˇar [9].
13 Respondent
´ Sˇ RETKA: IDENTITA(Y) OBYVATEL TA
´ DZˇICKE´HO PAMI´RU
TOMA
Jazgula´mce a isma´’ilitske´ Pamı´rce. Pamı´rska´ identita je
z hlediska tohoto prˇ´ıstupu jasneˇ spjata s isma´’ilistky´m
vyzna´nı´m. Respondent Manucˇar tento svu˚j prˇedpoklad
vymezil i geograficky. Podle Manucˇara zacˇ´ına´ Pamı´r
v Rusˇa´nu, tedy v nejza´padneˇjsˇ´ım „isma´’ilitske´m“ regionu
GBAO.
Nabı´zı´ se konstatova´nı´, zˇe na za´kladeˇ vy´sˇe uvedeny´ch poznatku˚, nelze jednoznacˇneˇ danou problematiku
vymezit. Prˇedchozı´ text na konkre´tnı´ ota´zky neposkytl
adekva´tnı´ odpoveˇdi, ale spı´sˇe pouka´zal na nove´ potencia´lnı´ pohledy na danou problematiku, a navı´c neˇkolik
dalsˇ´ıch ota´zek i otevrˇel. Z hlediska antropologicke´ teorie
(cˇi teoriı´), lze na ota´zku „pamı´rske´ prˇ´ıslusˇnosti“ pohlı´zˇet
naprˇ´ıklad v kontextu prˇ´ıstupu˚ Frederika Bartha. Barth
upozornˇuje, zˇe charakteristiky, ktere´ lide´ povazˇujı´ prˇi
vymezova´nı´ se vu˚cˇi jiny´m za du˚lezˇite´, cˇasto neprˇedstavujı´
sumu „objektivnı´ch“ odlisˇnostı´ (v tomto prˇ´ıpadeˇ ota´zka
vy´znamu na´bozˇenstvı´). Etnicka´ hranice, ktera´ definuje
jednotlive´ skupiny, nemusı´ odpovı´dat (a cˇasto neodpovı´da´)
„objektivnı´mu“ kulturnı´mu obsahu, ktery´ tyto skupiny
odlisˇuje. Podle Bartha jsou neˇktere´ kulturnı´ charakteristiky
jednotlivy´mi skupinami (prˇi vymezova´nı´ se vu˚cˇi ostatnı´m)
vy´znamoveˇ nadhodnocova´ny (sta´vajı´ se z nich symboly
a emble´my rozdı´lnosti), a jine´ jsou naopak ignorova´ny,
potlacˇova´ny, maskova´ny cˇi odmı´ta´ny (Barth 1969). Podobny´ postoj zasta´va´ i Eriksen, ktery´ poukazuje na urcˇitou flexibilitu teˇchto identit, a tedy i na jejich urcˇitou
obsahovou nejednoznacˇnost, prˇi ktere´ neexistuje pouze
socia´lnı´ diskurs bud’ a nebo, ale i jak – take´ (Eriksen
2007). A pra´veˇ z konceptu, podle ktere´ho neexistujı´
pouze „cˇiste´ kategorie“ (kdy platı´ pouze bud’ a nebo),
ale etnicke´ (nejen) kategorie jsou cˇasto nejednoznacˇne´,
flexibilnı´ a propustne´ (tedy zˇe platı´ i jak – take´), je mozˇne´
vycha´zet i prˇi snaze o analy´zu fenome´nu „pamı´rstvı´ “.
Vedle „jednoznacˇny´ch“ Pamı´rcu˚, na jejichzˇ „pamı´rstvı´ “ se shodli vsˇichni respondenti, tedy existujı´ i ru˚zne´
prˇechodove´ oblasti, poprˇ´ıpadeˇ hranicˇnı´ kultury (etnicke´
cˇi subetnicke´ skupiny). Lze hovorˇit o urcˇite´m vytva´rˇenı´
konceptu˚ oblastı´ s prˇechodovy´mi kulturami (kultury na
pomezı´) mezi Pamı´rci a Ta´dzˇiky, kterˇ´ı zˇijı´ mimo lokalitu
GBAO. Do te´to kategorie by patrˇily naprˇ´ıklad nepocˇetne´
skupiny isma´’litu˚, zˇijı´cı´ v za´padnı´ch rajonech GBAO (vesnice Joged v Darvoske´m rajonu), jazykoveˇ specificˇtı´ Jazgula´mci a ta´dzˇicky hovorˇ´ıcı´ sunnitsˇtı´ Badachsˇa´nci (Retka
2009). Tento koncept je vsˇak pouze pracovnı´ a autor
prˇedpokla´da´ jeho verifikaci (cˇi falzifikaci) prostrˇednictvı´m
analy´zy dat zı´skany´ch dalsˇ´ım vy´zkumem v dane´ lokaliteˇ.
ODRAZ NA´BOZˇENSKY´CH SYSTE´MU˚ V HMOTNE´ KULTURˇE
PAMI´RCU˚
Prvky pamı´rske´ religiozity se v neˇktery´ch aspektech projevujı´ i v hmotne´ kulturˇe obyvatel tohoto regionu. Nabı´zı´
se tedy konstatova´nı´, zˇe lze povazˇovat neˇktera´ kulturnı´
specifika dane´ skupiny za urcˇite´ zdroje sebeidentifikace,
a tedy i za vy´znamne´ faktory pro vymezova´nı´ se vu˚cˇi
teˇm jiny´m. Nejvy´razneˇjsˇ´ım kulturnı´m prvkem Pamı´rcu˚, ve
257
ktere´m se zrˇetelneˇ projevuje i jejich na´bozˇensky´ syste´m,
je fenome´n tzv. „pamı´rske´ho domu“ – Cˇidu.
Pamı´rsky´ du˚m prˇedstavuje prvek materia´lnı´ kultury,
na jehozˇ vy´znamu pro socia´lnı´ identitu Pamı´rcu˚ se shodla
veˇtsˇina osloveny´ch respondentu˚. Tento du˚m nelze povazˇovat „pouze“ za specificky´ druh stavby, ktery´ je typicky´
pro oblast Pamı´ru. Jedna´ se take´ o kulturnı´ prvek vysoke´
symbolicke´ hodnoty. V prˇ´ıpadeˇ pamı´rske´ho domu se vsˇak
nejedna´ pouze o symboliku muslimskou – isma´’litskou,
ny´brzˇ jsou v neˇm patrne´ i prvky vı´ry prˇedisla´mske´ (Retka
2009).
„Prˇed prˇ´ıchodem a na´sledny´m etablova´nı´m
isma´’ilistke´ vı´ry byli Pamı´rci (Badachsˇa´nci) vyznavacˇi zoroastrijske´ho na´bozˇenstvı´, jezˇ vycha´zelo ze starobyle´ a´rijske´ filosofie. Toto pojetı´ vı´ry
bylo spjato s kultem ohneˇ a pra´veˇ u zoroastrijcu˚
se poprve´, prˇed vı´ce nezˇ 2500 lety, objevil cˇid.
Mu˚zˇeme rˇ´ıci, zˇe pamı´rsky´ du˚m se v minulosti
staveˇl pouze v zoroastrijsky´ch a posle´ze v sˇ´ıitsky´ch oblastech, resp. v teˇch cˇa´stech dnesˇnı´ho
Ta´dzˇikista´nu, kde lide´ vyzna´vajı´ isma´’ilitskou
odnozˇ isla´mu. Toto pravidlo je platne´ i dnes.“
(Kokaisl 2007: 303)
Pamı´rsky´ cˇid lze tedy povazˇovat za urcˇity´ kulturnı´ prvek, v neˇmzˇ se prolı´na´ symbolika nejen soucˇasne´ religie
isma´’ilistke´, ale take´ symbolika religie „pu˚vodnı´ “ zoroastrijske´. Na vy´znam zoroastrijske´ symboliky v interie´ru
cˇidu poukazoval naprˇ´ıklad respondent Sˇody14 , ktery´ danou
problematiku demonstroval na prˇ´ıkladu tzv. cˇorchony –
cˇtvercove´ho zakoncˇenı´ stropu – jake´hosi strˇesˇnı´ho okna.
Cˇorchona se skla´da´ ze cˇtyrˇ za´kladnı´ch cˇa´stı´, ktere´ symbolizujı´ prˇ´ırodnı´ elementy, jimizˇ jsou zemeˇ, voda, vı´tr,
a prˇedevsˇ´ım ohenˇ. Sˇodyho zˇena Salima15 zminˇovala symbolicky´ vy´znam peˇti hlavnı´ch sloupu˚ pamı´rske´ho domu.
Podle te´to respondentky tyto sloupy odkazujı´ na za´sadnı´
postavy ima´’litske´ vı´ry, tedy na Muhammada, Aliho, Fatimu, Hasana a Husejna. Tito manzˇele´ tedy neza´visle na
sobeˇ poukazovali jak na symboliku zoroastriskou (Sˇody),
tak muslimskou (Salima).
Fenome´n pamı´rske´ho domu prˇedstavuje z hlediska potencia´lnı´ch zdroju˚ (cˇi projevu˚) pamı´rske´ identity
nejvy´razneˇjsˇ´ı aspekt materia´lnı´ kultury. Kromeˇ tohoto
architektonicko-symbolicke´ho fenome´nu se jiste´ specificˇnosti pamı´rske´ kultury objevujı´ v oblasti gastronomie
(pamı´rska´ lipjosˇka – chlebova´ placka) cˇi tradicˇnı´ho odı´va´nı´ (pamı´rska´ tupiteˇjka – pokry´vka hlavy). Nicme´neˇ tyto
kulturnı´ prvky jizˇ neprˇedstavujı´ podobneˇ vy´razne´ zdroje
identity, jaky´ symbolizuje pra´veˇ pamı´rsky´ Cˇid.
JAZYKOVY´ ASPEKT A PAMI´RSKA´ IDENTITA(Y)
Dalsˇ´ım vy´znamny´m faktorem pro utva´rˇenı´ poprˇ´ıpadeˇ udrzˇova´nı´ pocitu skupinove´ identity je spolecˇny´ jazyk, ktery´
cˇlenove´ dane´ho spolecˇenstvı´ pouzˇ´ıvajı´ (Bromlej 1980;
14 Respondent
Sˇody [6].
Salima [2].
15 Respondentka
258
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Smith 2003; Eriksen 2007 aj.). Neˇkterˇ´ı autorˇi povazˇujı´
jazykovy´ aspekt dokonce za nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı faktor prˇi vytva´rˇenı´ etnicke´ identity dane´ skupiny. Konkre´tneˇ Bromlej
konstatuje, zˇe ze vsˇech komponentu˚ kultury pra´veˇ jazyk
obvykle disponuje nejveˇtsˇ´ı funkcˇnostı´ – ve vy´znamu charakteristicke´ho rysu etnosu (Bromlej 1980).
Z hlediska pamı´rske´ identity je nutne´ upozornit na
skutecˇnost, zˇe koncept „pamı´rstvı´ “ se neopı´ra´ o existenci
jednoho konkre´tnı´ho jazyka – naprˇ´ıklad pamı´rsˇtiny, ale
o skutecˇnost, zˇe prˇ´ıslusˇnı´ci jednotlivy´ch pamı´rsky´ch skupin hovorˇ´ı ru˚zny´mi pamı´rsky´mi jazyky cˇi jejich dialekty.
Pamı´rci tedy prˇi vymezova´nı´ se vu˚cˇi jiny´m neodkazujı´
na skutecˇnost, zˇe hovorˇ´ı jiny´m jazykem nezˇ naprˇ´ıklad
Ta´dzˇikove´ (tedy uzˇivatele´ ta´dzˇicˇtiny), ny´brzˇ na skutecˇnost,
zˇe hovorˇ´ı jiny´mi jazyky nezˇ Ta´dzˇikove´. Tyto jine´ jazyky
vytva´rˇejı´ spolecˇnou a jednotnou skupinu tzv. pamı´rsky´ch
jazyku˚ (Retka 2009).
Ke skutecˇnosti, zˇe existuje jedna spolecˇna´ jazykova´
skupina, ktera´ zastrˇesˇuje ru˚zne´ pamı´rske´ jazyky a jejich
dialekty, lze prˇistupovat v kontextu dvou za´kladnı´ch ota´zek. Jedna´ se nejen o problematiku vy´znamu te´to spolecˇne´
jazykove´ skupiny, jakozˇto zdroje vymezova´nı´ se vu˚cˇi teˇm
jiny´m, jejichzˇ jazyky do te´to skupiny nepatrˇ´ı. Du˚lezˇity´m
faktorem ovlivnˇujı´cı´m podobu pamı´rske´ etnicke´ identity
mu˚zˇe by´t i ota´zka, nakolik tyto cˇa´stecˇneˇ odlisˇne´ jazyky
prˇedstavujı´ potencia´lnı´ zdroje dı´lcˇ´ıch loka´lnı´ch etnicky´ch
identit. Slavomı´r Hora´k se k te´to ota´zce vyslovuje na´sledovneˇ:
„Ta´dzˇicky´ Pamı´r, jehozˇ u´zemı´ vyplnˇuje tzv. Autonomnı´ oblast Horske´ho Badachsˇa´nu, prˇedstavuje velmi obtı´zˇneˇ dostupnou oblast Ta´dzˇikista´nu, ktera´ je da´le rozdeˇlena na mnozˇstvı´
samostatny´ch u´dolı´, v nichzˇ vzˇdy prˇevla´daly semioautonomnı´ socia´lnı´ struktury. Etnicky se obyvatelstvo Pamı´ru skla´da´ z prˇ´ıslusˇnı´ku˚ mnoha na´rodnostı´ hovorˇ´ıcı´ch neˇkolika vychodoı´ra´nsky´mi
jazyky.“ (Hora´k 2005: 142)
Prˇ´ıslusˇnı´ci jednotlivy´ch pamı´rsky´ch skupin tedy oby´vajı´
konkre´tnı´ (cˇasto od sebe geograficky oddeˇlene´) lokality
- horska´ u´dolı´. Teˇmto geograficky vymezeny´m lokalita´m
cˇasto odpovı´dajı´ i jednotlive´ pamı´rske´ jazyky cˇi jejich
dialekty. Je ota´zkou, na kolik faktory loka´lnı´ a jazykove´
prˇ´ıslusˇnosti vyvola´vajı´ u obyvatel jednotlivy´ch horsky´ch
u´dolı´ pocity spolecˇne´ identity. Docha´zı´ tedy k urcˇite´mu
rozsˇ´ırˇenı´ tematicke´ho ra´mce. Jizˇ nenı´ rˇesˇena „pouze“
ota´zka spolecˇne´ pamı´rske´ identity, ale i fenome´n identit dı´lcˇ´ıch. Prˇi analy´ze te´to problematiky lze vycha´zet
z Eriksenova prˇedpokladu, zˇe identita ma´ relacˇnı´, situacˇnı´
a flexibilnı´ charakter. Podle tohoto prˇ´ıstupu je kazˇda´ osoba
nositelem cele´ rˇady potencia´lnı´ch identit, ale jen neˇktere´
z nich se sta´vajı´ vy´znamny´mi a ovlivnˇujı´ socia´lnı´ zˇivot
dane´ho jednotlivce (Eriksen 2007). Ota´zkou tedy je, na
kolik jsou tyto potencia´lnı´ dı´lcˇ´ı identity pro obyvatele
Pamı´ru du˚lezˇite´ a jaky´m zpu˚sobem se prˇ´ıpadneˇ projevujı´
v ra´mci konceptu „pamı´rstvı´ “, tedy jake´ je jejich postavenı´
v ra´mci pamı´rske´ („panpamı´rske´“) identity, kterou cˇlenove´
teˇchto skupin spolecˇneˇ sdı´lejı´ a verˇejneˇ ji deklarujı´ (Retka
2009).
Jak jizˇ bylo uvedeno v prˇedchozı´m textu, prˇestozˇe
jsou ta´dzˇicˇtı´ Pamı´rci povazˇova´ni z legislativnı´ho hlediska
za Ta´dzˇiky, jejich jazyk (cˇi spı´sˇe jazyky) se od ta´dzˇicˇtiny odlisˇuje (odlisˇujı´). Z hlediska vymezenı´ jednotlivy´ch
etnicky´ch skupin, je vhodne´ poznamenat, zˇe Ta´dzˇicka´
republika ma´ ustanoveny´ pouze jeden u´rˇednı´ jazyk, a tı´m
je ta´dzˇicˇtina. Vedle ta´dzˇicˇtiny je vsˇak velice rozsˇ´ırˇena´
i rusˇtina. Podle legislativy Ta´dzˇicke´ republiky plnı´ rusky´
jazyk funkci tzv. jazyka pro dorozumeˇnı´ mezi na´rody.
Tento status rusˇtiny prˇ´ımo upravuje druhy´ cˇla´nek u´stavy
Ta´dzˇicke´ republiky (Hora´k 2008).
Ta´dzˇicˇtina i pamı´rske´ jazyky se spolecˇneˇ rˇadı´ do
indoevropske´ jazykove´ rodiny, cˇ´ımzˇ se podstatneˇ odlisˇujı´
od jazyku˚ turkicky´ch (kyrgyzsˇtina, uzbeksˇtina, kazasˇtina
atd.), ktere´ jsou rˇazeny do jazykove´ rodiny altajske´. Z hlediska dalsˇ´ı klasifikace je ta´dzˇicˇtina soucˇa´stı´ na´sledujı´cı´ho
sche´matu:16
Indoevropska´ jazykova´ rodina:
indoı´ra´nska´ veˇtev:
´ıra´nske´ jazyky:
za´padnı´ ´ıra´nske´ jazyky:
jihoza´padnı´ ´ıra´nske´ jazyky:
perske´ jazyky
Soucˇasna´ ta´dzˇicˇtina vycha´zı´ prˇedevsˇ´ım z persˇtiny, obsahuje vsˇak i jazykove´ vy´pu˚jcˇky z arabsˇtiny, uzbecˇtiny,
a prˇedevsˇ´ım rusˇtiny (Kokaisl 2007).
Podobneˇ jako ta´dzˇicˇtina, tak i jazyky pamı´rske´ patrˇ´ı
do indoevropske´ jazykove´ rodiny, indoı´ra´nske´ veˇtve a do
skupiny ´ıra´nsky´ch jazyku˚. Od ta´dzˇicˇtiny se vsˇak pamı´rske´
jazyky odlisˇujı´ skutecˇnostı´, zˇe se nejedna´ o jazyky za´padoı´ra´nske´ ny´brzˇ vy´chodoı´ra´nske´. Z hlediska jazykove´
klasifikace jsou pamı´rske´ jazyky soucˇa´stı´ na´sledujı´cı´ho
sche´matu:17
Indoevropska´ jazykova´ rodina:
indoı´ra´nska´ veˇtev:
´ıra´nske´ jazyky:
vy´chodnı´ ´ıra´nske´ jazyky:
jihovy´chodnı´ ´ıra´nske´ jazyky:
pamı´rske´ jazyky
Z hlediska problematiky dalsˇ´ıho cˇleneˇnı´ skupiny pamı´rsky´ch jazyku˚, zasta´vajı´ jednotlivı´ autorˇi, kterˇ´ı se danou
ota´zkou zaby´vajı´, ru˚zne´ – nejednotne´ postoje. Podle Slavomı´ra Hora´ka patrˇ´ı mezi pamı´rske´ jazyky (jazyky Horske´ho
Badachsˇa´nu) jazyk isˇkasˇemsky´, vacha´nsky´, sˇugna´nskorusˇa´nsky´ jazyk (a jeho dialekty) a jazgula´msky´ jazyk (viz
prˇedchozı´ text – specificka´ skupina na pomezı´ Pamı´rcu˚
16 GORDON, R. G.. et al. 2005. Ethnologue: Languages
of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na:
sta´hnuto:
(http://www.ethnologue.com/show country.asp?name=TJ),
10. 6. 2009.
17 GORDON, R. G.. et al. 2005. Ethnologue: Languages
of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na:
<http://www.ethnologue.com/show country.asp?name=TJ>, sta´hnuto:
10. 6. 2009.
´ Sˇ RETKA: IDENTITA(Y) OBYVATEL TA
´ DZˇICKE´HO PAMI´RU
TOMA
a Ta´dzˇiku˚). Kromeˇ teˇchto cˇtyrˇ za´kladnı´ch pamı´rsky´ch
jazyku˚ patrˇ´ı mezi „ta´dzˇicke´“ vy´chodoindicke´ jazyky i jagnobsˇtina (Hora´k 2005). Jagnobsky´ jazyk se vsˇak od
jazyku˚ pamı´rsky´ch lisˇ´ı v dı´lcˇ´ım aspektu, zˇe zatı´mco jazyky
pamı´rske´ jsou ´ıra´nske´ jihovy´chodnı´, jagnobsˇtina je rˇazena
do skupiny ´ıra´nsky´ch jazyku˚ severovy´chodnı´ch.18 Podle
jine´ho zpu˚sobu schematizace lze pamı´rske´ jazyky deˇlit na
jazyk sˇugna´nsky´ (a jeho rusˇa´nsky´ a badzˇuvsky´ dialekt),
barta´ngsky´, sarikolsky´, jazgula´msky´, vancˇsky´ – starovancˇsky´ (mrtvy´ jazyk), vacha´nsky´ a isˇkasˇimsky´ (Mamadsˇerzodsˇejev 2007). Prˇi studiu jiny´ch zdroju˚ informacı´ se lze
setkat i s na´zvy jazyku˚ doposud neuvedeny´ch. Naprˇ´ıklad
podle publikace Ta´dzˇicka´ SSR se pamı´rske´ jazyky deˇlı´
na sˇugna´nsko-rusˇa´nske´ (a jejich dialekty), jazgula´mske´,
isˇkasˇimske´, vacha´nske´ a mundzˇanske´ (Kokaisl 2007).19
PAMI´RSKA´ IDENTITA V KONTEXTU DI´LCˇI´CH JAZYKOVY´CH
ˇ I´SLUSˇNOSTI´
PR
Lze tedy konstatovat, zˇe ota´zku lingvisticke´ho vymezenı´
pamı´rsky´ch skupin (cˇi subskupin) je mozˇne´ analyzovat
v kontextu dvou za´kladnı´ch u´rovnı´. Jedna u´rovenˇ poukazuje na „vztah“ mezi jazyky pamı´rsky´mi a jazyky
ostatnı´mi – nepamı´rsky´mi (prˇedevsˇ´ım ta´dzˇicˇtinou). Druha´
tematicka´ linie se zameˇrˇuje na ota´zku „vztahu“ mezi
jednotlivy´mi pamı´rsky´mi jazyky.
Z hlediska prvnı´ u´rovneˇ se nabı´zı´ konstatova´nı´, zˇe
prˇ´ıslusˇnost ke skupineˇ pamı´rsky´ch jazyku˚ prˇedstavuje jeden ze za´kladnı´ch zdroju˚ spolecˇne´ pamı´rske´ identity. Koncept „pamı´rstvı´ “ je tedy kromeˇ spolecˇne´ho isma´’ilitske´ho
na´bozˇenstvı´ postaven i na prˇedpokladu spolecˇne´ jazykove´
prˇ´ıslusˇnosti, ktera´ je odlisˇna´ od jazykove´ prˇ´ıslusˇnosti
teˇch ostatnı´ch (v tomto kontextu prˇedevsˇ´ım od jazykove´
prˇ´ıslusˇnosti Ta´dzˇiku˚). Tato spolecˇna´ jazykova´ prˇ´ıslusˇnost
vsˇak nenı´ vyja´drˇena prostrˇednictvı´m jednotne´ho jazyka
(pamı´rsˇtiny), ale prˇ´ıslusˇnostı´ ke spolecˇne´ jazykove´ skupineˇ
pamı´rsky´ch jazyku˚. Tato skupina zastrˇesˇuje neˇkolik dı´lcˇ´ıch
rozdı´lny´ch jazyku˚ a jejich dialektu˚. Je ota´zkou nakolik tato
jazykova´ odlisˇnost jednotlivy´ch pamı´rsky´ch skupin (etnik)
mu˚zˇe vytva´rˇet pocit identity, ktery´ by byl „silneˇjsˇ´ı “ nezˇ
pocit spolecˇne´ identity pamı´rske´. (Retka 2009)
18 GORDON, R. G.. et al. 2005. Ethnologue: Languages
of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na:
<www.ethnologue.com/show language.asp?code=yai>),
sta´hnuto:
10. 6. 2009.
19 Nejpocˇetne
ˇ ji zastoupeny´m pamı´rsky´m jazykem (v Ta´dzˇicke´ republice) je sˇugna´nsˇtina. V roce 1989 se jednalo o 70 000 obyvatel GBAO.
V pru˚beˇhu scˇ´ıta´nı´ obyvatelstva v roce 1988 bylo zjisˇteˇno, zˇe tı´mto
jazykem hovorˇilo prˇiblizˇneˇ 18 000 z celkove´ho pocˇtu 20 154 obyvatel
Chorogu (spra´vnı´ meˇsto GBAO); (Alamojev 2007). Podle jiny´ch zdroju˚
informacı´ v roce 1997 pouzˇ´ıvalo sˇugna´nsky´ jazyk vı´ce nezˇ 100 000
obyvatel Ta´dzˇikista´nu (GBAO) a prˇiblizˇneˇ 50 000 obyvatel Isla´mske´ republiky Afgha´nista´n (Mamadsˇerzodsˇejev 2007). Ostatnı´ pamı´rske´ jazyky
jsou zastoupeny vy´razneˇ nizˇsˇ´ım pocˇtem mluvcˇ´ıch. K vacha´nske´mu jazyku se hla´sı´ prˇiblizˇneˇ 7000 obyvatel Ta´dzˇikista´nu (da´le 9000 Vacha´ncu˚
zˇije v Pa´kista´nu, 7000 v Afgha´nista´nu a 6000 v Cˇ´ıneˇ). Barta´nsky´ jazyk
byl v roce 1932 zastoupen prˇiblizˇneˇ 2000 mluvcˇ´ımi, v roce 1959 se
jednalo o 1000 obyvatel GBAO a v 90. letech (1997) o 2500 osob. Jazgula´msky´ jazyk pouzˇ´ıva´ prˇiblizˇneˇ 4000 mluvcˇ´ıch. A isˇkasˇimsky hovorˇ´ı
prˇiblizˇneˇ 500 obyvatel jizˇnı´ cˇa´sti GBAO (prˇiblizˇneˇ 2000 Isˇkasˇimcu˚ zˇije
v Afgha´nista´nu); (Mamadsˇerzodsˇejev 2007).
259
IDENTITA(Y) TA´DZˇICKY´CH PAMI´RCU˚ – SHRNUTI´
Na za´kladeˇ dat zı´skany´ch tere´nnı´m vy´zkumem je mozˇne´
konstatovat, zˇe urcˇita´ spolecˇna´ pamı´rska´ identita skutecˇneˇ
existuje (nebo je alesponˇ takto deklarova´na). Isma´’ilitsˇtı´
obyvatele´ Pamı´ru se prezentujı´ prˇedevsˇ´ım jako Pamı´rci.
Termı´n Pamı´rci pouzˇ´ıvajı´ nejen obyvatele´ Pamı´ru (oznacˇenı´ vlastnı´ skupiny), ale i ti druzı´, kterˇ´ı se za Pamı´rce
nepovazˇujı´ (pro oznacˇenı´ odlisˇne´ skupiny – lidı´ z hor,
kterˇ´ı mluvı´ jiny´m jazykem a vyzna´vajı´ jinou verzi isla´mu);
(Retka 2009).
Pro mnohe´ Pamı´rce je za´sadnı´m zdrojem jejich
skupinove´ identity prˇ´ıslusˇnost k isma´’ilitske´ verzi isla´mu.
Zjednodusˇeneˇ lze konstatovat, zˇe termı´n Pamı´rec je oznacˇenı´ pro isma´’ility zˇijı´cı´ v konkre´tnı´ lokaliteˇ – v Pamı´ru.
Pamı´rci tedy vytva´rˇejı´ spolecˇnou skupinu, se kterou se
identifikujı´. (Retka 2009). Prˇi analy´ze dane´ problematiky
je vsˇak trˇeba pocˇ´ıtat i s neˇkolika za´sadnı´mi faktory, ktere´
mohou vy´sˇe uvedene´ teze cˇa´stecˇneˇ narusˇit cˇi zpochybnit.
Jedna´ se prˇedevsˇ´ım o nejasneˇ vymezene´ statusy Jazgula´mcu˚ cˇi badachsˇa´nsky´ch sunnitu˚, a jejich postavenı´
v ra´mci konceptu „pamı´rstvı´ “. Fenome´n cˇlenstvı´, hranic
a prˇechodovy´ch kultur v ra´mci konceptu „pamı´rstvı´ “
poukazuje na dalsˇ´ı socia´lnı´ kontexty a otevı´ra´ dalsˇ´ı ota´zky
v ra´mci problematiky spolecˇne´ pamı´rske´ (panpamı´rske´)
identity. Du˚lezˇity´m aspektem pamı´rske´ identity je i faktor
jazyka. Na jednu stranu obyvatele´ Pamı´ru hovorˇ´ı (azˇ
na vy´jimky) neˇktery´m z tzv. pamı´rsky´ch jazyku˚. Tato
skutecˇnost mu˚zˇe opeˇt posilovat pocit spolecˇne´ pamı´rske´ identity, nebot’ „My“ hovorˇ´ıme pamı´rsky´mi jazyky
– pamı´rsky, zatı´mco „Oni“ hovorˇ´ı jinak (nepamı´rsky –
ta´dzˇicky, kyrgyzsky atd.). Na druhou stranu vsˇak jazykovy´
faktor mu˚zˇe „panpamı´rskou identitu“ da´le stratifikovat
a cˇlenit na jednotlive´ subskupiny a jim potencia´lneˇ odpovı´dajı´cı´ dı´lcˇ´ı identity. (Retka 2009) Koncept spolecˇne´
pamı´rske´ identity vsˇak nevylucˇuje koncepty jednotlivy´ch
dı´lcˇ´ıch jazykovy´ch (cˇi etnicky´ch) identit. Nabı´zı´ se pouzˇitı´
Eriksenova konceptu flexibilnı´ identity, tedy zˇe kazˇda´
osoba je nositelem cele´ rˇady potencia´lnı´ch identit (Eriksen
2007). Z tohoto pohledu se pamı´rska´ identita teoreticky
nevylucˇuje ani s identitou sˇugna´nskou cˇi vacha´nskou, ale
ani s identitou ta´dzˇickou (sta´tnı´ prˇ´ıslusˇnosti), panı´ra´nskou
cˇi panmuslimskou. Ale jak konstatuje Eriksen, jen neˇktere´ z teˇchto identit se sta´vajı´ vy´znamny´mi a nabı´zı´
se prˇedpoklad, zˇe teˇmi vy´znamny´mi budou v soucˇasne´
dobeˇ spı´sˇe identita pamı´rska´ cˇi sˇugna´nska´ nezˇ ta ta´dzˇicka´
cˇi panmuslimska´. Kromeˇ charakteru flexibilnı´ho ma´ vsˇak
identita v Eriksenoveˇ pojetı´ i charakter situacˇnı´. Nelze
tedy soucˇasne´ skupinove´ identity povazˇovat za sta´le´ a
nemeˇnne´, nebot’ zmeˇnou socia´lnı´ situace se mu˚zˇe zmeˇnit i
koncept skupinove´ souna´lezˇitosti, a tedy i koncept identity
(Retka 2009).
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] ALAMOJEV, M. M. 1994. Sistema mestoimenij sˇugnanskogo jazyka.
Dusˇanbe.
´ , K. 2008. Isla´m. Praha: Slovart.
[2] ARMSTRONGOVA
260
ANTROPOWEBZIN 3/2010
[3] BARTH, F. 1969. „Introduction“ In: Ethnic Groups and Boundaries:
The Social Organization of Culture Differences. Ed. F. Barth. Bergen:
Universitetsforlaget.
[4] BAUMAN, Z. 1996. Myslet sociologicky – netradicˇnı´ uvedenı´ do
sociologie. Praha: Sociologicke´ nakladatelstvı´.
[5] BROMLEJ, J. V. 1980. Etnos a etnografia. Bratislava: Vydavatelstvo
slovenskej akademie vied.
[6] ERIKSEN, T. H. 2007. Antropologie multikulturnı´ch spolecˇnostı´:
Rozumeˇt identiteˇ. Praha: TRITON.
´ , V. 2008. Isla´m ve Strˇednı´ Asii za cı´sarˇske´ a soveˇtske´
[7] EXNEROVA
vla´dy – na prˇ´ıkladu jednoho z center oblasti, Ferganske´ doliny. Praha:
Nakladatelstvı´ Karolinum.
[8] GORDON, R. G. et al. 2005. Ethnologue: Languages
of the World. Dallas.: SIL International. Prˇ´ıstupne´ na:
<http://www.ethnologue.com/show country.asp?name=TJ>,
sta´hnuto: 10. 6. 2009.
´ K, S. 2008. Rusko a Strˇednı´ Asie po rozpadu SSSR. Praha:
[9] HORA
Karolinum.
´ K, S. 2005. Strˇednı´ Asie mezi Vy´chodem a Za´padem. Praha:
[10] HORA
Karolinum.
[11] HRABAL, F. R. et al. 1998. Lexikon na´bozˇensky´ch hnutı´, sekt
a duchovnı´ch spolecˇenstvı´. Bratislava: CAD PRESS. 1998.
[12] KOKAISL, P. et al. 2006. Pastevecka´ spolecˇnost v promeˇna´ch cˇasu:
Kyrgyzsta´n a Kazachsta´n. Praha: Univerzita Karlova v Praze.
[13] KOKAISL, P. et al. 2007. Lide´ z hor a pousˇtı´: Ta´dzˇikista´n
a Turkmenista´n – Strˇ´ıpky kulturnı´ch promeˇn Strˇednı´ Asie. Praha:
Univerzita Karlova.
[14] MAMADSˇERZODSˇEJEV, Y. Sˇ. et al. 2007. Pamir: priroda, istorija, kultura. Bisˇkek: Universitet Centralnoj Azii.
[15] Ministerstvo zahranicˇnı´ch veˇcı´ Cˇeske´ Republiky. Prˇ´ıstupne´ na:
<http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie statu/asie/tadzikistan/>,
sta´hnuto: 3. 6. 2010
[16] NAZARENKO, O. et al. 2001. Republic of Tajikistan – mapa.
Dusˇanbe: Tadjikglavgeodesiya
[17] PARTRIDGE, Ch. et al. 2006. Lexikon sveˇtovy´ch na´bozˇenstvı´.
Praha: Slovart.
[18] RETKA, T. 2009. Etnicka´ identita Pamı´rcu˚. Pardubice: Univerzita
Pardubice. (Diplomova´ pra´ce – nepublikova´no).
[19] SMITH, A. D. 2003. „Etnicky´ za´klad na´rodnı´ identity“ In: Pohledy
na na´rod a nacionalismus – cˇ´ıtanka textu˚. Ed. M. Hroch. Praha: Slon.
SEZNAM RESPONDENTU˚
1) Fahradin, muzˇ, rocˇnı´k 1970 (prˇiblizˇneˇ), Pamı´rec –
Sˇugna´nec, Chorog, dodavatel masa
2) Salima, zˇena, rocˇnı´k 1970, Pamı´rka – Sˇugna´nka,
Chorog, poma´ha´ v obcˇerstvenı´ sve´ho muzˇe, manzˇelka Sˇodyho [6]
3) Iftichor, muzˇ, rocˇnı´k 1967, Pamı´rec – Sˇugna´nec,
Nisˇusp, prodavacˇ v obchodu
4) Saidbek, muzˇ, rocˇnı´k 1970 (prˇiblizˇneˇ), Ta´dzˇik,
Rudaki – Jakachana, ucˇitel
5) Tachyr, muzˇ, rocˇnı´k 1960, Ta´dzˇik, Chodzˇent, nezameˇstnany´
6) Sˇody, muzˇ, rocˇnı´k 1969, Pamı´rec – Chorog, majitel
obcˇerstvenı´ v Chorogu, manzˇel Salimy [2]
7) Sˇermad, muzˇ, rocˇnı´k 1979, Pamı´rec – Sˇugna´nec,
Pazor, student filosofie v Dusˇanbe
8) Mubaraksˇo, muzˇ, rocˇnı´k 1965 (prˇiblizˇneˇ), Pamı´rec
– Sˇugna´nec, Nisˇusp – dnes Moskva, Miami, le´karˇ
9) Manucˇar, muzˇ, rocˇnı´k 1978, Pamı´rec – Sˇugna´nec,
Karakol, cˇlen pohranicˇnı´ stra´zˇe
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
´ Sˇ RETKA: IDENTITA(Y) OBYVATEL TA
´ DZˇICKE´HO PAMI´RU
TOMA
261
PRˇ´ILOHY
Obra´zek 1.
Etnolingvisticka´ mapa Ta´dzˇikista´nu. Prˇevzato z: http://www.ling.su.se/staff/ljuba/maps/tajikistan.gif.
Obra´zek 2.
Mapa Autonomnı´ oblasti Horske´ho Badachsˇa´nu (GBAO). Prˇevzato z: http://www.pamirs.org/images/maps/Itineraries-bw.gif.
262
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
263
Pamı´rsky´ du˚m v Badachsˇa´nu
Libor Dusˇek
U´stav etnologie Filozoficka´ fakulta, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected]
Pamiri house in Badakhshan
Abstract—The theme of the work is the phenomen of traditional Pamiri architecture, Pamiri house as such, in which, until
nowdays the Pamiris live. This house tells a lot about material
and spiritual culture, religion and history of the people living
in the rough mountain environment of Gorno Badakhshan
Autonomous Province. The symbolism of the traditional
Pamiri house relates to the isma´’ı´lic religion (one of the forms
of the shi’a islam) in which the Pamiris believe in. The work
also describes and analyses the relationship between Pamiris
and their own traditions, history, religion and culture. The
base of the work lies in the field research of the author.
He travelled and investigated through Gorno Badakhshan
between August and October 2006 and September and
October 2008.
Key Words—Pamir, Pamiri house, religious symbolism,
Isma´’ı´lı´ja, Zoroastrism, Tajikistan, Gorno Badakhshan,
Shugni, Wakhi
´ SLEDUJI´CI´ text pojedna´va´ o fenome´nu tradicˇnı´
A
pamı´rske´ architektury, o pamı´rske´m domu. Strˇecha
nad hlavou, a za´rovenˇ fundamenta´lnı´ opora tamnı´ society znacˇne´ symbolicke´ hodnoty, vypovı´da´ mnohe´ o materia´lnı´ a duchovnı´ kulturˇe, religioziteˇ a historii etnik
zˇijı´cı´ch v drsne´m horske´m prostrˇedı´ Autonomnı´ oblasti
Horsky´ Badachsˇa´n1 (Gornobadachsˇa´nske´ autonomnı´ oblasti – GBAO), ktera´ je soucˇa´stı´ republiky Ta´dzˇikista´n.
Vzhledem k rozsahu textu se budeme zaobı´rat prˇeva´zˇneˇ
symbolikou tradicˇnı´ho obydlı´ pamı´rsky´ch-badachsˇa´nsky´ch
etnik: Sˇugna´ncu˚, Vacha´ncu˚, Rusˇa´ncu˚, Chufcu˚, Ryncu˚, Pamı´rsky´ch Ta´dzˇiku˚ aj. Teˇzˇisˇteˇ pra´ce prˇedstavujı´ z veˇtsˇ´ı cˇa´sti
vy´sledky z dvou strˇedneˇdoby´ch intenzivnı´ch tere´nnı´ch vy´zkumu˚, vedle nich take´ analy´za literatury a pramenu˚. Prvnı´
tere´nnı´ vy´zkum probeˇhl v srpnu azˇ rˇ´ıjnu 2006 na u´zemı´
Ta´dzˇikista´nu, resp. na u´zemı´ Autonomnı´ oblasti Horsky´
Badachsˇa´n, konkre´tneˇ v Sˇugna´nske´m a Murgabske´m rajonu2 . Druhy´ vy´zkum se uskutecˇnil v za´rˇ´ı a rˇ´ıjnu 2008
tamte´zˇ, ale veˇtsˇina ba´da´nı´ probeˇhla v Isˇkasˇimske´m rajonu,
v u´dolı´ ta´dzˇicke´ho Vacha´nu, uskutecˇnil se i opakovany´
vy´zkum v Sˇugna´nske´m rajonu.
Pamı´rsky´ du˚m (sˇug. cˇid, vach. chun, ta´dzˇ. chona,
ryn. chon) – tradicˇnı´ obydlı´ tamnı´ch etnik – je te´ma aktua´lnı´ hlavneˇ tı´m, zˇe v neˇm Pamı´rci jizˇ po mnoho generacı´
doposud zˇijı´. Sˇochumorov (Sˇochumorov 1997) a prakticky
vsˇichni Pamı´rci zajı´majı´cı´ se o korˇeny vlastnı´ho etnika
(respektive vlastnı´ch etnik), na´bozˇenstvı´ a kultury, jsou
N
1 Ne
ˇ kdy
2 Rajon
te´zˇ uva´deˇno Hornı´ Badachsˇa´n.
= u´zemneˇ spra´vnı´ celek, obdoba nasˇeho „kraje“.
prˇesveˇdcˇeni o tom, zˇe prvnı´ domy byly staveˇny takrˇka
stejny´m zpu˚sobem jako dnes jizˇ prˇed 2500 lety a jsou
spjaty se zoroastrijsky´m na´bozˇenstvı´m, ktere´ v te´ dobeˇ
Pamı´rci vyzna´vali. Prˇiblizˇneˇ o pu˚l druhe´ho tisı´ciletı´ pozdeˇji byl zoroastrismus vystrˇ´ıda´n jednou z odnozˇ´ı (sekt)
sˇ´ıitske´ho isla´mu – isma´´ılı´jou. Nove´ na´bozˇenstvı´ vsˇak cˇa´stecˇneˇ absorbovalo a cˇa´stecˇneˇ nahradilo zoroastrijske´ prvky
a symboly, cozˇ se znacˇneˇ projevilo pra´veˇ na symbolice
pamı´rske´ho domu, ktery´ je doposud sta´le zˇivy´m du˚kazem
synkreze obou zminˇovany´ch duchovnı´ch smeˇru˚.
Totozˇne´ nebo obdobne´ domy jsou staveˇny te´zˇ
v sousednı´m Afgha´nista´nu (ve Vacha´nske´m koridoru), Pa´kista´nu (meˇsto Gilgit), Cˇ´ıneˇ (meˇsto Tasˇkurgan), kde te´zˇ zˇijı´
prˇ´ıbuznı´ ta´dzˇicky´ch Pamı´rcu˚, v tomto prˇ´ıpadeˇ Vacha´ncu˚3 .
Andrejev uva´dı´ (Andrejev 1958: 267–273), zˇe podobne´
domy jsou te´zˇ budova´ny i na Kavkaze. V te´to pra´ci vsˇak
zu˚staneme v hornobadachsˇa´nske´m geograficke´m prostoru,
budeme se veˇnovat pouze domu˚m a jejich obyvatelu˚m
v GBAO, zvla´sˇteˇ v povodı´ prave´ho brˇehu rˇeky Pjandzˇ,
kde se uskutecˇnily tere´nnı´ vy´zkumy.
Hned v u´vodu je trˇeba pouka´zat na vpravdeˇ zoufalou absenci literatury pojedna´vajı´cı´ o te´matu „pamı´rsky´
du˚m“. Tuto zˇalostnou skutecˇnost se autor pokusil kompenzovat dostatkem relevantnı´ch informacı´ od spolehlivy´ch
informa´toru˚. Jedinou pracı´, ty´kajı´cı´ se problematiky symboliky pamı´rske´ho domu, je Sˇochumorovova filosoficka´
´ rju˚ (Sˇochumorov 1997). Za´kladnı´
akniha Pamı´r – Zemeˇ A
obecneˇjsˇ´ı informace najdeme v knize Mamadsˇerzodsˇojeva
(Mamadsˇerzodsˇojev et al. 2007: 54–56) a na webovy´ch
stra´nka´ch Middletona4 . Kvalitneˇ, avsˇak pouze popisneˇ
zpracoval stavbu pamı´rske´ho domu u Chufcu˚ etnograf
Pisarcˇik (Pisarcˇik 1958 in Andrejev 1958: 420–471),
ktery´ nava´zal na Andrejeva (Andrejev 1958). Pisarcˇik
detailneˇ popisuje prˇeva´zˇneˇ stavbu domu, ale o symbolice
se takrˇka nezminˇuje, podobneˇ jako Kalandarov (Kalandarov 2004: 207–219) a Mamadnazarov (Mamadnazarov
1980). V ostatnı´ch dostupny´ch publikacı´ch5 o Pamı´ru jsou
o pamı´rske´m domu pouze, pro tuto pra´ci, kuse´, ba dokonce
chybne´ cˇi irelevantnı´ informace, cozˇ lze cˇa´stecˇneˇ prˇisoudit
dobeˇ jejich vzniku, jelikozˇ v obdobı´ SSSR nebylo prˇ´ılisˇ
„politicky korektnı´ “ psa´t o za´lezˇitostech ty´kajı´cı´ch se
na´bozˇensky´ch te´mat. O pamı´rske´m domu byl take´ natocˇen
kvalitnı´, ale lehce idylicky´ dokumenta´rnı´ film6 s na´zvem
3 Informa
´ torˇi
Abdulali, Bachtovar a dalsˇ´ı, te´zˇ (Mamadnazarov 1980: 3).
(cit. 1. 2. 2009).
5 Naprˇ. (Mukimov a Mamadz
ˇ anova 1990), (Gavriljuk a Jarosˇenko 1987).
6 Dokumenta
´ rnı´ film „Cˇid“ rezˇise´ra Dovlatbeka Kurbanova vyrobila
spolecˇnost Pamirfilm okolo roku 2000.
4 http://www.pamirs.org/pamiri%20house.htm
264
ANTROPOWEBZIN 3/2010
„Cˇid“, tj. sˇugna´nsky´ na´zev pro pamı´rsky´ du˚m. Tento
skromny´ odstavec budizˇ cha´pa´n coby (v du˚sledku vy´sˇe
zmı´neˇny´ch okolnostı´ neprˇ´ılisˇ obsa´hla´) litera´rnı´ resˇersˇe.
STAVBA DOMU
Jak jizˇ bylo uvedeno, oblasti, ve ktery´ch jsou pamı´rske´
domy staveˇny, lezˇ´ı ve vysˇsˇ´ıch horsky´ch poloha´ch. Ra´z
krajiny je v teˇchto poloha´ch v jednotlivy´ch kisˇlacı´ch7
obdobny´. Hornaty´ relie´f, nekvalitnı´ a rˇ´ıdke´ komunikace,
z cˇehozˇ vyply´va´ pomeˇrneˇ teˇzˇka´ dostupnost tamnı´ch sı´del.
V souvislosti s domem je velice podstatny´ vsˇudyprˇ´ıtomny´
dostatek kvalitnı´ho kamenı´, vy´tecˇne´ jı´lovite´ hlı´ny a dobrˇe
rostly´ch stromu˚ – topolu˚. Pra´veˇ kameny, hlı´na, topoly
a jesˇteˇ druh vysoke´ tra´vy prˇedstavujı´ za´kladnı´ a v podstateˇ
kompletnı´ stavebnı´ materia´l pro pamı´rsky´ du˚m. Vesˇkery´
stavebnı´ materia´l je zdarma dostupny´ v blı´zkosti kisˇlaku˚
(do 2 km). Kameny jsou teˇzˇeny, resp. sbı´ra´ny z vysˇsˇ´ıch
poloh, hlı´na by´va´ veˇtsˇinou nedaleko rˇeky Pjandzˇ nebo
pode´l jejı´ch horsky´ch prˇ´ıtoku˚, topoly lide´ cı´leneˇ sa´zı´ na
svy´ch pozemcı´ch cˇi v jejich blı´zkosti, a vysoka´ tra´va planeˇ
lemuje povodı´ Pjandzˇe.
Sˇodichon, ktery´ zˇije v dolnı´ cˇa´sti kisˇlaku Nisˇusp,
stavı´ tradicˇnı´ pamı´rsky´ du˚m se spizˇ´ırnou. Je nezameˇstnany´,
jeho zˇena pracuje jako ucˇitelka v Nisˇusp. Ma´ trˇi deˇti ve
veˇku 1,5 azˇ 12 let. Beˇhem ty´dne stavı´ du˚m sa´m, o vı´kendu,
hlavneˇ v nedeˇli, mu poma´ha´ 15–20 prˇ´ıbuzny´ch a prˇa´tel.
Tito mu poma´hajı´ prˇi stavbeˇ domu bez na´roku na financˇnı´
odmeˇnu, od Sˇodichona dostanou pouze najı´st a napı´t.
U stolu cˇastokra´t nechybı´ ani la´hev vodky. Za materia´l,
ktery´ pouzˇije na stavbu domu, nic neplatı´, protozˇe kameny
a hlı´nu prˇiveze z nedaleke´ho nalezisˇteˇ a topolu˚ ma´ na
zahradeˇ dostatek. Jedine´ jeho vy´daje jsou na naftu a rˇidicˇe,
ktery´ mu materia´l dopravı´. Rˇidicˇ je ale veˇtsˇinou odmeˇnˇova´n v natura´liı´ch, naprˇ. dostane cˇa´st porazˇene´ho berana.
Tato prˇ´ıbuzensko-sousedska´ vy´pomoc (sˇug. chasˇar) je nejen prˇi stavbeˇ domu beˇzˇnou praxı´. Instituce
chasˇar prˇedstavuje tradicˇnı´ formu reciprocˇnı´ vy´pomoci
v hornobadachsˇa´nsky´ch kisˇlacı´ch. Neˇktere´ pra´ce (naprˇ.
stavba domu, seka´nı´ tra´vy, sklizenˇ obilı´ apod.) se le´pe
deˇlajı´ ve veˇtsˇ´ım pocˇtu lidı´. Lide´ na venkoveˇ povazˇujı´ za
samozrˇejme´ pomoci sousedu˚m, nejen proto, zˇe azˇ budou
oni sami potrˇebovat pomoc (opeˇt se stavbou domu cˇi
seka´nı´m tra´vy apod.), veˇdı´, na koho se majı´ obra´tit, ale
hlavneˇ z toho du˚vodu, zˇe je tato vza´jemna´ vy´pomoc
hluboce zakorˇeneˇna´ v jejich kulturˇe. Du˚lezˇity´ je fakt, zˇe
prˇ´ıbuzenske´ a sousedske´ aliance se cˇasto prˇekry´vajı´, dokonce veˇtsˇinou sply´vajı´, takzˇe v kisˇlacı´ch panujı´ obdobne´
cˇi totozˇne´ relace mezi pokrevneˇ prˇ´ıbuzny´mi a sousedy,
ktere´ vza´jemne´ pokrevnı´ pouto nepojı´. Instituce chasˇar
v kisˇlacı´ch funguje jizˇ celou rˇadu generacı´, tak ani nikoho
nenapadne o nı´ pochybovat cˇi se jı´ nezu´cˇastnˇovat.
Architektonicke´ rˇesˇenı´ domu je velice u´cˇelove´.
Kazˇdy´ du˚m ma´ cˇtvercovy´ pu˚dorys, zpravidla o de´lce steˇny
8 metru˚. Nejprve se postavı´ obvodove´ zdivo, na´sleduje
vztycˇenı´ peˇti vertika´lnı´ch sloupu˚ (pilı´rˇu˚) – nosnı´ku˚, zhotoveny´ch zpravidla z nejsilneˇjsˇ´ıch a nejrovneˇjsˇ´ıch kmenu˚
7 Kisˇlak
= vesnice
topolu˚. Kazˇdy´ z peˇti sloupu˚ (sˇug. pinc sitan /stan/8 ) musı´
by´t umı´steˇn na prˇesneˇ vymezene´m mı´steˇ, du˚m ma´ pevneˇ
stanovene´ rozmeˇry. Od du˚sledneˇ spra´vne´ho postavenı´
nosnı´ku˚ se odvı´jı´ rozmı´steˇnı´ ostatnı´ch architektonicky´ch
prvku˚ a vzhled interie´ru. Na dvojici a trojici nosny´ch
pilı´rˇu˚ se pote´ rovnobeˇzˇneˇ s dverˇnı´ zdı´ polozˇ´ı dva dlouhe´,
masivnı´, do podoby hranolu˚ opracovane´ tra´my (sˇug. du
vus, vach. du vas), ktere´ spojı´ peˇtici vertika´lnı´ch sloupu˚
s obvodovy´m zdivem. Dvojici sloupu˚ da´le ode dverˇ´ı (chasitan – 1. pilı´rˇ a vouzniech-sitan – 2. pilı´rˇ) spojuje prvnı´
z tra´mu˚ (akli kull) a trojice sloupu˚ blı´zˇe ke dverˇ´ım (kicorsitan – 3. pilı´rˇ, pojga-sitan – 4. pilı´rˇ a barniech-sitan –
5. pilı´rˇ) je propojena druhy´m tra´mem (nafsi kull). Dalsˇ´ı
dva „bezejmenne´“ hranoly jsou polozˇeny rovnobeˇzˇneˇ s du
vus na kraj dverˇnı´ a proteˇjsˇ´ı zdi. Kazˇdy´ z obou „bezejmenny´ch“ slabsˇ´ıch hranolu˚ by´va´ zpravidla podpı´ra´n dvojicı´
rovneˇzˇ „bezejmenny´ch“ take´ slabsˇ´ıch sloupu˚, stojı´cı´ch
u zdi.
Mezi pojga-sitan a barniech-sitan, ktere´ jsou situova´ny u vchodu do domu, je ve vy´sˇce cca 200 cm
vklı´neˇno (neˇkdy azˇ po dodeˇla´nı´ stropu) ozdobne´ prkno
(sˇug. bucˇkardzˇicˇ ), ktere´ nosnı´ky spojuje. Pokracˇuje se
umist’ova´nı´m dalsˇ´ıch stropnı´ch kulaty´ch (neˇkdy i hranaty´ch) tra´mu˚ kolmo ke dverˇnı´ steˇneˇ. 400 cm „dlouhe´“
tra´my (sˇug. daroz-sipochcˇ ) jsou kladeny mezi dva masivnı´
hranoly (du vus). Na straneˇ vpravo ode dverˇ´ı jich je
na plosˇe 200 cm ode zdi 7 a na straneˇ druhe´ na te´zˇe
plosˇe od steˇny celkem 6. Zbylou plochu u steˇn vyplnˇujı´
„kra´tke´“ tra´my (sˇug. kut-sipochcˇ ) o de´lce 200 cm, ktery´ch
je u dverˇnı´ steˇny 17 a u steˇny naproti celkem 18.
Pocˇet jednotlivy´ch tra´mu˚ (i sloupu˚) souvisı´ s na´bozˇenskou symbolikou domu, kterou cˇasto stavitele´ znajı´
jen zcˇa´sti, takzˇe se du˚m od domu lisˇ´ı jednotlivy´m pocˇtem
tra´mu˚. Sloupu˚ je vzˇdy spra´vny´ pocˇet, tedy peˇt. Beˇhem vy´zkumu byla navsˇtı´vena prˇiblizˇneˇ stovka tradicˇnı´ch domu˚.
Pouze v jednom prˇ´ıpadeˇ byl 2. sloup podeprˇen na´hradnı´m,
a to z toho du˚vodu, zˇe pu˚vodnı´ uzˇ byl stary´, napadeny´
cˇervotocˇi a hrozilo jeho podlomenı´. Je vsˇak beˇzˇne´, zˇe
dlouhy´ch tra´mu˚ by´va´ 6 + 6 cˇi 7 + 7, dokonce i 10 + 8.
U kra´tky´ch tra´mu˚ by´va´ neprˇesnost jesˇteˇ markantneˇjsˇ´ı,
jejich pocˇet se pohybuje v rozmezı´ 15–23 + 15–23.
V neˇktery´ch domech jsou tra´my rovne´, pravidelne´ do
hladka ohoblovane´ a bohateˇ zdobene´, jinde jsou pokrˇivene´ a neotesane´. Vsˇe za´lezˇ´ı na cˇasovy´ch a financˇnı´ch
mozˇnostech stavitele a na zrucˇnosti mistra, ktery´ stavbu
rˇ´ıdı´. Prˇiblizˇneˇ cˇtvrtina domu˚ ma´ dverˇe na opacˇne´, tedy
leve´ straneˇ, prˇeva´zˇneˇ v oblasti Vacha´nu. Teˇmto odchylka´m
lide´ zpravidla neprˇikla´dajı´ velky´ vy´znam, role symboliky
v tuto chvı´li ustupuje do pozadı´ a vsˇichni se odvola´vajı´ na
materia´lnı´ situaci. Stavitel, ktery´ meˇl v dobeˇ konstrukce
domu dostatek topolu˚, si mohl dovolit vı´ce tra´mu˚ a naopak.
V te´to fa´zi na´m uprostrˇed budoucı´ho stropu zu˚sta´va´
dı´ra o rozmeˇrech 400 x 400 cm. Prostor vyplnˇuje cˇorchona, cˇtvercovy´ prkenny´ strop, u´stı´cı´ ve strˇesˇnı´ okno,
8S
ˇ ugna´nsky´ jazyk ma´ neˇkolik drobny´ch dialektu˚, ktere´ se od sebe lisˇ´ı
pouze nepatrneˇ.
´ NU
LIBOR DUSˇEK: PAMI´RSKY´ DU˚M V BADACHSˇA
prˇicˇemzˇ prvnı´ cˇtverec ma´ hranu 400 cm, druhy´ je uvnitrˇ
prvnı´ho a jeho rohy jsou prˇesneˇ v polovineˇ strany prvnı´ho,
a za´rovenˇ je o cca 15 cm vy´sˇe, takzˇe tvorˇ´ı schu˚dek.
Cˇorchona se skla´da´ ze cˇtyrˇ schodovity´ch, pokazˇde´ o 45◦
posunuty´ch a o polovinu mensˇ´ıch cˇtvercu˚, nezˇ je cˇtverec
prˇedchozı´. „Schu˚dky“ jsou zakoncˇeny prakticky´m strˇesˇnı´m oknem (sˇug. rudz), na ktere´m je posazena´ mala´
drˇeveˇna´ cˇi kovova´ zasklena´ konstrukce. Tudy do domu
posle´ze pronika´ sveˇtlo.
Zby´va´ dodeˇlat strˇechu. Pra´zdny´ prostor mezi stropnı´mi tra´my se vyplnı´ maly´mi prkny (veˇtsˇinou u Sˇugna´ncu˚,
sˇug. kalandak) nebo drˇ´ıvky (veˇtsˇinou u Vacha´ncu˚, Ryncu˚
a Pamı´rsky´ch Ta´dzˇiku˚, vach. tirvicˇ ), jezˇ jsou kladeny
kolmo na dlouhe´ a kra´tke´ tra´my. Na zatı´m drˇeveˇnou strˇechu se z vrchu polozˇ´ı cca peˇticentimetrova´ vrstva duty´ch
ste´bel prˇedem nasusˇene´ vysoke´ tra´vy (sˇug. palocˇ ). Sˇ´ırˇka
ste´bel se pohybuje prˇiblizˇneˇ od 0,3–1 cm, de´lka nasekany´ch ste´bel od 10 do 100 cm. Palocˇ roste v povodı´ a okolı´
rˇeky Pjandzˇ a ma´ vynikajı´cı´ izolacˇnı´ vlastnosti. Pote´ se
vesˇkere´ mezery du˚kladneˇ vymazˇou jı´lovitou hlı´nou, stejnou co se pouzˇ´ıva´ jakozˇto pojivo kamenu˚. Hlı´na se potom
postupneˇ v neˇkolika vrstva´ch nana´sˇ´ı na vrchnı´ cˇa´st domu,
cˇ´ımzˇ se vytvorˇ´ı strˇecha. V mı´steˇ, kde koncˇ´ı cˇorchona,
vznikne na strˇesˇe konvexnı´ kopule o pru˚meˇru cca 70 cm a
vy´sˇce cca 40 cm, na kterou se posadı´ zminˇovana´ prosklena´
konstrukce, jake´si „strˇesˇnı´ okno“ rudz. Vlhka´ hlı´na se
te´zˇ navrstvı´ na steˇny, zvencˇ´ı i zevnitrˇ, cˇ´ımzˇ po vyschnutı´
vznikne „prˇ´ırodnı´ omı´tka“. Aby steˇny nebyly prˇ´ılisˇ hrube´,
na zaschlou „omı´tku“ se posle´ze nana´sˇ´ı vrstvicˇka „sˇtuku“,
budeme-li se drzˇet prˇ´ımeˇru k nasˇim stavebnı´m postupu˚m.
Sˇtuk je vyroben jesˇteˇ veˇtsˇ´ım zvlhcˇenı´m, pokud mozˇno co
nejkvalitneˇjsˇ´ı dostupne´ hlı´ny. Posle´ze i neˇkterˇ´ı stavitele´
dokoncˇ´ı ”fasa´du” a vneˇjsˇ´ı steˇny nabı´lı´ va´pnem. Dluzˇno
poznamenat, zˇe stavba obvykle mı´va´ i dalsˇ´ı prˇistavene´
mı´stnosti, ktere´ ale nemajı´ specificky´ symbolicky´ vy´znam,
proto se jimi jizˇ nebudeme zaby´vat.
SYMBOLIKA DOMU
Symbolika pamı´rske´ho domu vycha´zı´ ze zoroastrijske´ho
na´bozˇenstvı´, ktere´ bylo v 8. azˇ 10. stoletı´ vystrˇ´ıda´no isla´mem. Architektonicke´ rˇesˇenı´ zoroastrijske´ho domu plneˇ
prˇevzali prvnı´ pamı´rsˇtı´ muslimove´, kterˇ´ı ale pu˚vodnı´ symboliku nahradili symbolikou vlastnı´ho na´bozˇenstvı´. Isla´m
vsˇak nevyteˇsnil pu˚vodnı´ zoroastrijskou symboliku u´plneˇ,
ale rˇadu prvku˚ od nı´ prˇejal, do znacˇne´ mı´ry dosˇlo k synkrezi zoroastrijsky´ch a isla´msky´ch symbolu˚9 . V pru˚beˇhu
11. stoletı´ se dı´ky perske´mu ucˇenci Na´siru Chusravovi
(1004–1088) v Pamı´ru zacˇala rozsˇirˇovat isma´´ılitska´ odnozˇ
sˇ´ıitske´ho isla´mu a symbolika se usta´lila. Urcˇitı´ Pamı´rci,
zvla´sˇteˇ ti historicky me´neˇ gramotnı´, se domnı´vajı´, zˇe pra´veˇ
Na´sir Chusrav ustanovil symboliku a jako prvnı´ zacˇal
staveˇt pamı´rske´ domy10 . Odbornı´kem na problematiku
zoroastrijske´ i isma´´ılitske´ symboliky a jejı´ho religio´znı´ho
vy´kladu byl Sˇugna´nec Abu´ Said Sˇochumorov, ktery´ sve´
9 Toto
je i jedna z hlavnı´ch mysˇlenek Sˇochumorova.
informa´torˇi Firus a Saidbek.
10 Naprˇ.
265
veˇdomosti zaznamenal v jedine´ knize, jezˇ se te´matu ty´ka´11 .
Jedna´ se o pomeˇrneˇ slozˇite´, osobite´, ale znacˇnou meˇrou
osobnı´ filosoficke´ dı´lo. Informace z Sˇochumorovovy knihy
jsou v te´to pra´ci povazˇova´ny za „oficia´lnı´ “.
Na tomto mı´steˇ na´m jde prima´rneˇ o to, abychom
nastı´nili, jak symboliku vnı´majı´, znajı´ a jaky´ k nı´ majı´
vztah soucˇasnı´ Pamı´rci. Proto se tedy nebudeme vzˇdy
do hloubky zaby´vat pu˚vodnı´ zoroastrijskou symbolikou,
kterou dnes zna´, a to jesˇteˇ pouze povrchneˇ, pouze hrstka
vesnicky´ch cha´lfı´u˚12 ,ani na´slednou synkrezı´ a vy´vojem
symboliky isla´mske´, na cozˇ bohuzˇel v pra´ci nenı´ prostor13 .
S tı´mto je ale nutne´ sezna´mit se alesponˇ okrajoveˇ, protozˇe
soucˇasna´ symbolika z pu˚vodnı´ zoroastrijske´ vycha´zı´, acˇkoliv si toho nenı´ drtiva´ veˇtsˇina isma´´ılitu˚ veˇdoma. Vı´ce
se budeme veˇnovat soucˇasne´ za´kladnı´ symbolice, jejı´m
vy´vojem v ra´mci konce 19. stoletı´ azˇ doposud, ale hlavneˇ
tı´m, jak ji vnı´majı´ a jak si ji vykla´dajı´ Pamı´rci na pocˇa´tku
21. stoletı´. Explanace se totizˇ lisˇ´ı nejen oblast od oblasti
(Sˇugna´n vs. Vacha´n), ale i kisˇlak od kisˇlaku, dokonce
i du˚m od domu. Jeden informa´tor14 dokonce uvedl, zˇe
religio´znı´ vy´znam vesmeˇs vsˇech atributu˚ tradicˇnı´ho domu
si lide´ postupem cˇasu vymysleli podle toho, jak se jim to
hodilo, vsˇe je jen konstrukt.
Pamı´rsky´ du˚m neslouzˇ´ı pouze jako prˇ´ıbytek, u´tocˇisˇteˇ
a strˇecha nad hlavou, ale za´rovenˇ jeho „na´jemnı´ku˚m“
splnˇuje funkci svatosta´nku. Isma´´ılite´ nestavı´ mesˇity, ve
ktery´ch by se posle´ze spolecˇneˇ modlili, ale tuto cˇinnost
provozujı´ individua´lneˇ, nebo v ra´mci rodiny, cˇi male´
skupiny prˇ´ıbuzny´ch cˇi blı´zky´ch ve svy´ch domech. Cˇidy
(mysˇleno obecneˇ, abstraktneˇ) jsou jizˇ stovky let ze sve´
podstaty prostoupeny duchovnı´m na´bojem a energiı´, takzˇe
veˇrˇ´ıcı´ dosa´hne beˇhem modlitby ky´zˇene´ho vy´sledku ve
vlastnı´m domeˇ. Na druhou stranu je nutne´ si uveˇdomit, zˇe
ne vsˇichni Pamı´rci se pravidelneˇ modlı´. Isma´´ılitska´ forma
isla´mu je velice volna´ a nevyzˇaduje po veˇrˇ´ıcı´m striktnı´
dodrzˇova´nı´ pravidel, jako to vyzˇaduje forma sunnitske´ho
isla´mu. Veˇtsˇina Pamı´rcu˚ zna´ za´kladnı´ atributy jednotlivy´ch
cˇa´stı´ domu a zpravidla i strucˇnou historii isla´mu a isma´´ılismu. Lidem ale veˇtsˇinou sply´vajı´ jednotlive´ souvislosti,
tudı´zˇ je jejich pohled na historii a vy´klad vlastnı´ religiozity
poneˇkud zkresleny´. Veˇrˇ´ıcı´, kterˇ´ı berou vı´ru „vı´ce va´zˇneˇ“,
a jsou tedy i „religio´zneˇ gramotneˇjsˇ´ı “, se v symbolice
domu pochopitelneˇ orientujı´ podstatneˇ le´pe. Neˇkolik ma´lo
(prˇiblizˇneˇ okolo deseti) domu˚, ktere´ slouzˇ´ı pouze jako
modlitebny (dzˇamatchana), se prˇeci jenom v GBAO najde,
naprˇ. v Chorogu, Parsˇineˇveˇ cˇi Vrangu.
11 (S
ˇ ochumorov 1997) Kapitola o Pamı´rske´m domu: str. 116–152.
35 stran je v knize pouze ta´dzˇicky a persky, tudı´zˇ nastaly proble´my
s exaktnı´m prˇekladem. V textu je pouzˇ´ıva´na cela´ rˇada metafor a sami
rodilı´ mluvcˇ´ı ho vykla´dali ru˚zneˇ. Na tomto mı´steˇ bych ra´d podeˇkoval
PhDr. Slavomı´ru Hora´kovi, Ph.D., a Mgr. Liborovi Cˇechovi, kterˇ´ı se te´zˇ
podı´leli na prˇekladu a interpretaci ta´dzˇicke´ho/perske´ho textu.
12 Jeden prˇ´ıklad za vsˇechny. Alifbek, cha
´ lı´fa z Vankaly, pu˚sobiveˇ
a zasveˇceneˇ hovorˇil o zoroastrijske´m na´bozˇenstvı´, andeˇlech, Zaratusˇtrovi
atd., ale kdyzˇ jsem jeho informace konfrontoval s oficia´lnı´mi, bohuzˇel
jsem zjistil, zˇe 80 % toho, co uvedl, bylo bud’ zcela mylne´, nebo
jednotlive´ u´daje (naprˇ. atributy andeˇlu˚) zprˇeha´zene´.
13 O tomto vı´ce viz (S
ˇ ochumorov 1997).
14 Informa
´ tor Iskandar.
266
ANTROPOWEBZIN 3/2010
Trˇi lavice a dalsˇ´ı horizonta´lnı´ prostory
Uzˇ od dob zoroastrijcu˚ je v Pamı´ru zazˇite´, zˇe se prˇ´ıroda,
odjakzˇiva vsˇemi va´zˇena´ a respektovana´, skla´da´ ze trˇech
rˇ´ısˇ´ı: nerostne´, rostlinne´ a zˇivocˇisˇne´. Zˇivocˇisˇnou rˇ´ısˇi tvorˇ´ı
cˇtyrˇi za´kladnı´ zˇivly: zemeˇ, voda, vzduch a ohenˇ. Tyto prˇedstavy o sveˇteˇ jsou v prˇ´ıpadeˇ domu symbolicky obsazˇene´
ve trˇech za´kladnı´ch lavicı´ch – sandzˇ. V kontextu isla´mu
lavice symbolizujı´ trˇi nejvy´znamneˇjsˇ´ı isla´mske´ archandeˇly
Dzˇabraila, Mikaila a Israfila (v krˇest’anske´m pojetı´ se
jedna´ o Gabriela, Michaela a Rafaela). Na´zvy jednotlivy´ch
sandzˇ znajı´ vsˇichni Pamı´rci, nelze vsˇak rˇ´ıci, zˇe by vsˇichni
znali jejich symbolicky´, poprˇ´ıpadeˇ religio´znı´ vy´znam.
Cˇalak-sandzˇ (vach. cˇalak sˇandzˇ)
Prvnı´ lavice symbolizuje nerostny´, nezˇivy´ sveˇt, je spojena
te´zˇ s rudou. Jejı´m patronem je archandeˇl Israfil, ktery´
ma´ troubenı´m na roh ohlasˇovat prˇ´ıchod soudne´ho dne.
Zajı´mave´ je, zˇe drˇ´ıve cˇalak nebyla drˇeveˇna´ lavice, ale
travnata´ vyvy´sˇenina, na ktere´ nacha´zela kazˇdou zimu
u´tocˇisˇteˇ kra´va. Jesˇteˇ prˇed tı´m, nezˇ se soucˇa´stı´ domu
stala pı´cka, bylo soucˇa´stı´ travnate´ho (cˇi pouze hlineˇne´ho)
cˇalaku take´ ohnisˇteˇ, na neˇmzˇ se varˇilo a ktere´ vyhrˇ´ıvalo du˚m15 . Ohnisˇteˇ by´valo na leve´ straneˇ a dy´m unikal
strˇesˇnı´m oknem. Proto jsou stropnı´ tra´my vsˇech cca 100
a vı´ce let stary´ch domu˚ kompletneˇ cˇerne´. Ohnisˇteˇ plnilo
symbolickou funkci pozdeˇjsˇ´ı pı´cky.
Vouzniech-sandzˇ (vach. razˇsar, te´zˇ luprazˇ)
Druha´ sandzˇ symbolizuje rostlinny´ sveˇt. Jejı´m patronem
je archandeˇl Mikail, ktery´ je zodpoveˇdny´ za de´sˇt’ a hromy,
jaky´si „archandeˇl pocˇası´ “. Lavice naproti dverˇ´ım prˇedstavuje prostor pro deˇti a mla´dezˇ, nebo te´zˇ prostor pro muzˇe.
U Vacha´ncu˚ a Ryncu˚ se zde nacha´zı´ mı´sto pro cha´lı´fu,
nebo jinou va´zˇenou cˇi vy´znamnou osobu, u´hloprˇ´ıcˇneˇ od
levostranne´ho vchodu, u sloupu. cˇ. 1. Kdyzˇ prˇijde do
vacha´nske´ho domu host cˇi hoste´, jsou usazeni a hosˇteˇni
na razˇsar. Sˇugna´nci prostor vnı´majı´ jako teritorium Alı´ho,
zatı´mco pro Vacha´nce a Rynce prˇedstavuje teritorium
Muhammada.
Barniech-sandzˇ (vach. pastrazˇ)
Trˇetı´ lavice symbolizuje zˇivocˇisˇnou rˇ´ısˇi, do ktere´ spadajı´
vedle zˇivocˇichu˚ a zvı´rˇat take´ lide´. Je spojena jednak se
skotem, a jednak se spermatem a jı´dlem, tedy s veˇcmi,
ktere´ zajisˇt’ujı´ prˇezˇitı´. Jejı´m patronem je archandeˇl Dzˇabrail, ktery´ zjevil Muhammadovi Kora´n, versˇ po versˇi,
komunikuje take´ se vsˇemi ostatnı´mi proroky. Tato sandzˇ
take´ v domeˇ prˇedstavuje prima´rnı´ prostor urcˇeny´ pro
muzˇe. U Sˇugna´ncu˚ se na barniech-sandzˇ, jezˇ je vnı´ma´na
coby teritorium Muhammada, nacha´zı´ mı´sto pro cha´lı´fu,
nebo jinou va´zˇenou cˇi vy´znamnou osobu, a to hned vpravo
u vstupu, u sloupu cˇ. 5, pod ktery´m take´ probı´hajı´ modlitby. Sˇugna´nci usadı´ prˇ´ıchozı´ hosty na barniech-sandzˇ.
Ve vacha´nske´m cˇi rynske´m domeˇ se pastrazˇ nacha´zı´
nalevo od vstupu, a tudı´zˇ je teritoriem Alı´ho. Drˇ´ıve by´val
v rohu spojujı´cı´m razˇsar a pastrazˇ budova´n cca 80–
100 cm vysoky´ vy´stupek (sˇug. niechakh, vach. blandrazˇ ),
ktery´ byl povazˇova´n za nejcˇistsˇ´ı a nejposva´tneˇjsˇ´ı mı´sto
v domeˇ16 . Pra´veˇ na tomto mı´steˇ byly nejcˇasteˇji prˇedcˇ´ıta´ny
cˇi zpameˇti deklamova´ny modlitby – nama´z.
Kicor (vach. cˇkysˇ)
Kicor prˇedstavuje prostor urcˇeny´ zˇena´m, je teritoriem
Fa´timy. Tato cˇa´st domu je jaky´msi „kuchynˇsky´m koutem“,
kde zˇeny prˇipravujı´ pokrmy a varˇ´ı. Vprostrˇed kicor je
vybudova´na kruhova´ hlineˇna´ pı´cka (sˇug. te´zˇ kicor, vach.
grf ) ktera´ slouzˇ´ı jako kamna k vytopenı´ domu, jako zdroj
energie pro ohrˇ´ıva´nı´ vody na mytı´ nebo na cˇaj, varˇenı´
v hrnci, resp. kotli o tvaru polokoule. V pı´cce se te´zˇ pecˇou
kruhove´ placky o pru˚meˇru 20–40 cm – lipjosˇky. Zevnitrˇ
ma´ pı´cka kulovity´ tvar a na jejı´ vnitrˇnı´ steˇny se lepı´ teˇsto,
uva´lene´ na desce k tomu urcˇene´, ktere´ rozpa´lena´ hlı´na
a ohenˇ propecˇou z obou stran.
Poslednı´ dobou se pı´cka pouzˇ´ıva´ cˇ´ım da´l me´neˇ,
takzˇe na kicor se pecˇou lipjosˇky na plechu v elektricke´
troubeˇ (tudı´zˇ nejsou kulate´, ale obde´lnı´kove´). Voda je
ohrˇ´ıva´na v rychlovarne´ konvici a pokrmy na elektricke´m
spira´love´m varˇicˇi a v bohatsˇ´ıch doma´cnostech nechybı´ ani
mikrovlnna´ trouba. Soucˇa´stı´ veˇtsˇiny doma´cnostı´ jsou take´
litinova´ kamna, ktera´ rychleji du˚m vytopı´, ti majetneˇjsˇ´ı
majı´ i elektricky´ prˇ´ımotop. V za´sadeˇ by se dalo rˇ´ıci, zˇe tato
„modernizace kuchyneˇ“ je patrneˇjsˇ´ı v Sˇugna´nu, jelikozˇ ve
Vacha´nu je sta´le mnoho rodin, ktere´ topı´ a jı´dlo prˇipravujı´
tradicˇneˇ.
Kicor niechakh (vach. putrazˇ)
Jedna´ se o prostor mezi sloupy cˇ. 3 a cˇ. 4, take´ nesymbolizuje zˇa´dnou z prˇ´ırodnı´ch rˇ´ısˇ´ı, ale je povazˇova´n za
teritorium Hasana a Hosejna. Prˇi vacha´nske´ svatbeˇ zde
sedı´ neveˇsta (v prave´ cˇa´sti) s zˇenichem, jehozˇ mı´sto je
nalevo.
Podlaha (sˇug. pojga, vach. jordzˇ ) nic specificke´ho nesymbolizuje, stejneˇ jako rohy (kundzˇ ), ktere´ jsou
v tomto prˇ´ıpadeˇ veˇtsˇinou vnı´ma´ny jako soucˇa´st jednotlivy´ch sandzˇ.
Peˇt sloupu˚
Peˇt vertika´lnı´ch pilı´rˇu˚ v zoroastrismu symbolizovalo peˇt
du˚lezˇity´ch religio´znı´ch postav, pro muslimy zteˇlesnˇujı´
rodinu Proroka (Alibajd), potazˇmo peˇtici za´kladnı´ch a nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıch osob sˇ´ıitske´ho isla´mu, tedy i jejı´ isma´´ılitske´
odnozˇe. Jeden informa´tor17 uvedl, zˇe v zoroastrijske´ symbolice bylo peˇt pilı´rˇu˚ mimo jine´ take´ synonymem peˇti
sveˇtadı´lu˚, cozˇ je vzhledem k historicky´m souvislostem
dost nepravdeˇpodobne´, protozˇe v obdobı´ do 8.–11. stoletı´,
16 Informa
´ tor
15 Informa
´ torˇi
Murodmamad, Abdulali.
17 Informa
´ tor
Bachtovar.
Amirgulchon.
´ NU
LIBOR DUSˇEK: PAMI´RSKY´ DU˚M V BADACHSˇA
kdy meˇlo zoroastrijske´ na´bozˇenstvı´ v pamı´rske´ oblasti vliv,
teˇzˇko tamnı´ obyvatele´ veˇdeˇli cokoliv o Severnı´ a Jizˇnı´
Americe, Austra´lii cˇi Antarktideˇ. Sloup cˇ. 1 – cha-sitan
symbolizuje proroka Muhammada, sloup cˇ. 2 – vouzniechsitan prvnı´ho ima´ma Alı´ho, sloup cˇ. 3 kicor-sitan jeho
zˇenu Fa´timu, sloup cˇ. 4 pojga-sitan druhe´ho ima´ma Hasana a konecˇneˇ sloup cˇ. 5 barniech-sitan jeho bratra,
trˇetı´ho ima´ma Hosejna. Jme´na jednotlivy´ch pilı´rˇu˚ znajı´
vsˇichni, vcˇetneˇ deˇtı´ sˇkolnı´ho veˇku, jejich za´kladnı´ atributy
veˇtsˇinou lide´ vı´ce cˇi me´neˇ znajı´ take´, neˇkterˇ´ı ovsˇem velice
povrchneˇ. Zorastrijska´ jme´na pilı´rˇu˚ – jme´na peˇti andeˇlu˚
– ochra´ncu˚, natozˇ status jejich patronu˚ v zoroastrijske´m
panteonu, nezna´ dnes v Pamı´ru takrˇka nikdo.
Muhammad
Pro vyznavacˇe zoroastrismu tento sloup symbolizoval Surusˇa – posla bozˇ´ıho, v isma´´ılismu je personifikacı´ Proroka Muhammada, ktery´ je v isla´mu take´ poslem bozˇ´ım,
cozˇ jednoznacˇneˇ dokazuje da´vnou zoroastrijsko-isla´mskou
synkrezi. Nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı pilı´rˇ se nacha´zı´ v nejveˇtsˇ´ım strˇedu
domu a je jeho hlavnı´ oporou ve vsˇech vy´znamech.
Prˇipada´ na neˇho ohnisko tı´hy a za´kladnı´ za´teˇzˇ cele´ na´rocˇne´
architektonicke´ konstrukce domu. Pro isma´´ılity je vsˇak
prˇedevsˇ´ım za´kladnı´m pilı´rˇem vı´ry, symbolem veˇcˇnosti
sveˇta a sta´losti domu samotne´ho. Te´zˇ je synonymem
muzˇske´ sı´ly a maskulinnosti. Je s nı´m spojen obrˇad
ukla´da´nı´ novorozene´ho dı´teˇte do kole´bky. „Pro Pamı´rce je
velmi prˇ´ıznacˇny´ uctivy´ vztah k hlavnı´mu sloupu. Kazˇdy´
prˇ´ıchozı´ k neˇmu obracı´ svu˚j pozdrav.“ (Mamadsˇerzodsˇojev
et al. 2007: 54)18 V kontextu rodiny je deˇdou, moudry´m
starˇesˇinou.
Alı´
V zoroastrismu byl tento sloup sdruzˇova´n s andeˇlem la´sky
Mehrem. Pro isma´´ılity je v prve´ rˇadeˇ symbolem prˇa´telstvı´,
shody, souladu, vyva´zˇenosti a jednoty. Take´ zteˇlesnˇuje
odvahu, vy´drzˇ, sı´lu a sverˇepost. V kontextu rodiny je
otcem a zet’em. Pro sˇ´ıity (sˇ´ıa= strana Alı´ho), zvla´sˇteˇ pro
isma´´ılity je cˇastokra´t postava prvnı´ho sˇ´ıitske´ho ima´ma
Alı´ho v urcˇity´ch ohledech du˚lezˇiteˇjsˇ´ı nezˇ postava proroka
Muhammada. V drtive´ veˇtsˇineˇ Pamı´rsky´ch domu˚ pra´veˇ na
Alı´ho sloupu visı´ zara´movana´ fotografie soucˇasne´ho 49.
´ ga´-Cha´na. Cˇasto je na tomto sloupu take´ zaveˇsˇen
ima´ma A
obra´zek s fotkou prvnı´ho ima´ma a tasˇbı´h (z arabsˇtiny),
tj. muslimsky´ ru˚zˇenec, kora´lky na sˇnˇu˚rce by´vajı´ drˇeveˇne´,
nebo z umeˇle´ hmoty, poprˇ´ıpadeˇ bizˇuterie. Je ale faktem, zˇe
´ ga´-Cha´na a Alı´ho, ale i Muhammada,
portre´tu˚ (a plaka´tu˚) A
by´va´ v neˇktery´ch domech majetneˇjsˇ´ıch cˇi religio´zneˇjsˇ´ıch
Pamı´rcu˚ i neˇkolik desı´tek, umı´steˇny jsou na vsˇech mozˇny´ch viditelny´ch mı´stech.
18 Tento vy
´rok musı´me ale bra´t s „prˇimhourˇeny´ma ocˇima“. Mozˇna´
drˇ´ıve bylo beˇzˇne´, zˇe prˇ´ıchozı´ obraceli ke sloupu pozdrav, ale osobneˇ jsem
si ani jednou nevsˇiml, zˇe by meˇl neˇkdo prˇed sloupem „smekat“, natozˇ
aby se deˇlo na´sledujı´cı´: „. . . kdyzˇ prˇijde domu˚ hospoda´rˇ, pokazˇde´ svu˚j
pozdrav opakuje,“ jak o kousek da´le uva´dı´ Mamadsˇerzodsˇojev. Obcˇas je
lepsˇ´ı oprostit se od zbytecˇne´ho patosu a neidealizovat skutecˇnost, tı´m se
vyhneme sˇ´ırˇenı´m polopravd a dezinformacı´.
267
Fa´tima
Pro zoroastrijce byl trˇetı´ sloup symbolem bohyneˇ ohneˇ
– Ana´hity. Isma´´ılite´ ho ztotozˇnˇujı´ s dcerou proroka Muhammada a za´rovenˇ zˇenou ima´ma Alı´ho, Fa´timou. Na
pilı´rˇi lze pomeˇrneˇ jednodusˇe a prˇ´ıkladneˇ doka´zat synkrezi
zoroastrismu a isla´mu, jezˇ je zcela frapantnı´. Jediny´m
„zˇensky´m“ pilı´rˇem, jak v prˇ´ıpadeˇ zorastrijske´, tak v prˇ´ıpadeˇ muslimske´ symboliky je pra´veˇ tento. Ana´hita´ je
bohynı´ ohneˇ, nenı´ tedy na´hoda, zˇe sloup kicor-sitan se nacha´zı´ v blı´zkosti kicor, prostoru urcˇene´ho pro zˇeny, jehozˇ
soucˇa´stı´ je i pı´cka, schra´nka pro ohnisˇteˇ. Pro zoroastrijce
je ohenˇ nejvy´znamneˇjsˇ´ım symbolem, hlavnı´m atributem
Ahu´ra´ Mazdy. Samo ohnisˇteˇ – kicor, jakozˇto schra´nka
pro ohenˇ, je v zˇivoteˇ Pamı´rcu˚ osobity´m olta´rˇem. Vsˇichni
jsou si veˇdomi, zˇe ohnisˇteˇ vzˇdy musı´ zu˚stat cˇiste´, nesmı´
se do neˇj ha´zet cokoliv sˇpatne´ho a nelze se prˇed nı´m
dopousˇteˇt cˇehokoliv sˇpatne´ho. V du˚lezˇite´ okamzˇiky se na
jeho okrajı´ch zapalujı´ obeˇtnı´ kadidla (Mamadsˇerzodsˇojev
2007: 54)19 . Pro isma´´ılity je tento pilı´rˇ symbolem cˇistoty,
kra´sy, doma´cı´ pohody, materˇstvı´ a vy´chovy deˇtı´. V kontextu rodinne´ho kruhu personifikuje matku a dceru. Na
sloupu cˇasto visı´ zrcadlo, u Pamı´rcu˚ cha´pa´no coby zˇenska´
za´lezˇitost spojovana´ s kra´sˇlenı´m dı´vek a zˇen.
Hasan a Hosejn
Cˇtvrty´ sloup je v zoroastrismu souvztazˇny´ s bohem zemeˇ
(pu˚dy) Zamjidem a v isma´´ılismu zteˇlesnˇuje starsˇ´ıho syna
Alı´ho, druhe´ho ima´ma Hasana. Pa´ty´ sloup je v zoroastrismu pojen s andeˇlem rozbrˇesku Azarem, v isma´´ılismu
nosı´ jme´no trˇetı´ho mladsˇ´ıho syna Alı´ho, Hasanova mladsˇ´ıho bratra, ima´ma Hosejna, jenzˇ zemrˇel mucˇednickou
smrtı´ v bitveˇ u Karbala´. Pata sloupu Hasan se doty´ka´
podlahy (stejneˇ jako ostatnı´ sloupy), zatı´mco pata sloupu
Hosejn nikoliv. Hasan by´va´ symbolicky spojova´n se zemı´,
resp. pu˚dou, a je dokonce povazˇova´n za ochra´nce zemeˇ
(proto se i doty´ka´ podlahy), cozˇ je dalsˇ´ı jednoznacˇny´
du˚kaz synkreze zoroastrismu a isla´mu. Hasan se pry´ zemeˇ
doty´ka´ take´ proto, zˇe na rozdı´l od Hosejna, nemeˇl na
Zemi pokracˇovatele20 . Okolı´ mı´sta, kde se pata sloupu
Hosejn doty´ka´ barniech-sandzˇ, je u Sˇugna´cu˚ jednak mı´sto
urcˇene´ pro cha´lı´fu, jednak se jedna´ o prostor, kde probı´hajı´
modlitby. Spolecˇneˇ Hasan a Hosejn symbolizujı´ nauku,
ucˇenı´ a te´zˇ na´sledovnictvı´ a pokracˇova´nı´. V kontextu
rodiny symbolizujı´ bratrstvı´.
Oba sloupy jsou cca v dvoumetrove´ vy´sˇce spojeny
ozdobny´m, ru˚zneˇ zdobeny´m prknem (sˇug. bucˇkardzˇicˇ,
vach. buzkusˇ ), ktere´ prˇedstavuje dveˇ podane´ ruce Hasana
a Hosejna, symbol bratrstvı´ a vza´jemnosti. Ornamenta´lnı´
drˇevorˇezby na bucˇkardzˇicˇ majı´ hlubokou historii, dosahujı´cı´ azˇ k zoroastrijsky´m korˇenu˚m. Neˇktere´ symboly
jsou stare´ stovky i tisı´ce let, jine´ jsou pomeˇrneˇ mlade´,
zkra´tka meˇnı´ se a vyvı´jejı´ soucˇasneˇ s dobou. Proto se
19 Mamadsˇerzodsˇojevovo tvrzenı´, z
ˇ e: „Pozdeˇ vecˇer, po dohorˇenı´ ohneˇ,
se okolo teple´ho ohnisˇteˇ sejdou vsˇichni obyvatele´ domu, sednou si po
jeho okraji a spustı´ nohy k teple´mu popelu, klidneˇ hovorˇ´ı, dokud neprˇijde
cˇas spa´t,“ je opeˇt „prˇitazˇene´ za vlasy“.
20 Informa
´ tor Mubaraksˇo.
268
zde setka´me s prastary´mi staropersky´mi symboly, ale
i peˇticı´pou hveˇzdou. Na bucˇkardzˇicˇ Pamı´rci take´ cˇasto
´ ga´ Cha´na, te´zˇ rohy symbolizujı´cı´ sı´lu.
umist’ujı´ portre´t A
Pu˚vodnı´ u´cˇel tohoto ozdobne´ho prkna byl ten, zˇe se na
neˇj veˇsˇel ritua´lneˇ zabity´ beran cˇi kozel, ktere´mu se zde
odrˇeza´vala hlava a stahovala ku˚zˇe21 , dnes uzˇ se toto deˇje
jen vy´jimecˇneˇ.
Dva tra´my
Isla´msky´ vy´klad dvou masivnı´ch stropnı´ch horizonta´lnı´ch
tra´mu˚, resp. prˇekladu˚, je dle Sˇochumorova plny´m prˇevzetı´m a na´slednou parafra´zı´ religio´znı´ho vy´kladu zoroastrijske´ho. V zoroastrismu dle neˇkolika informa´toru˚22 jesˇteˇ
navı´c prvnı´ tra´m personifikoval Ahu´ra´ Mazdu, boha dobra
´ ngra´ Mainju,
a sveˇtla, a druhy´ tra´m jeho protivnı´ka A
boha zla a tmy. Oba tra´my prˇedstavujı´ du˚lezˇitou oporu
pro strˇechu domu, paralelneˇ symbolickou s nebem. Prvnı´
masivnı´, na hlava´ch pilı´rˇu˚ Muhammada a Alı´ho horizonta´lneˇ umı´steˇny´ tra´m akli-kull symbolizuje meˇsı´c a druhy´
nafsi-kull, spojujı´cı´ hlavy Fa´timy, Hasana a Hosejna, je
patronem slunce. Meˇsı´c je za´rovenˇ synonymem duchovnı´ho (onoho) sveˇta a slunce symbolem pozemske´ho sveˇta.
Neˇkterˇ´ı informa´torˇi uva´deˇli, zˇe dva tra´my symbolizujı´ jesˇteˇ
muzˇe a zˇenu23 , take´ „spra´vnou duchovnı´ cestu“24 , nebo
na´sledujı´cı´ bina´rnı´ opozice (vcˇetneˇ vy´sˇe zmı´neˇne´ho dobra
a zla, sveˇtla a tmy): zˇivot a smrt, mla´dı´ a sta´rˇ´ı, la´sku
a nena´vist25 .
Dlouhe´ a kra´tke´ tra´my
Na prˇ´ıkladu dlouhy´ch a kra´tky´ch stropnı´ch tra´mu˚ je nejvı´ce patrna´ roztrˇ´ısˇteˇnost a neucelenost vy´kladu (religio´znı´)
symboliky domu. Podı´va´me se nejprve na „oficia´lnı´ “ vy´klad podle Sˇochumorova (Sˇochumorov 1997: 137–144)26 ,
ktery´ vza´peˇtı´ bude doplneˇn o ru˚zne´ loka´lnı´ varianty explanacı´:
Dlouhy´ch tra´mu˚ daroz sipochcˇ je celkem trˇina´ct: sˇest
nad kicor (A) a sedm nad barniech-sandzˇ (B).
V zoroastrismu meˇly dlouhe´ tra´my na´sledujı´cı´ konotace:
(A): Jedna´ se o za´kladnı´ atributy Ahu´ra´ Mazdy, neˇkdy
vnı´mane´ jako samostatne´ duchovnı´ bytosti:
1) Bachumana: Zdrava´ mysl
2) Asˇa: Spravedlnost
3) Chsˇatra vajra: Duchovnı´ sı´la
4) Spenta armaiti: Zbozˇnost
5) Haurvata´t: Zdravı´
6) Amerata´t: Veˇcˇnost
(B): Byly ztotozˇnˇova´ny s kosmicky´mi teˇlesy:
1) Chursˇed, te´zˇ O´fto´b: Slunce
2) Mohtob: Meˇsı´c
21 Prˇeklad termı´nu (sˇug. bucˇkardzˇicˇ, vach. buzkusˇ ) by zne
ˇ l podle
informa´tora Kamona asi: „rˇezat kozla“.
22 Informa
´ torˇi Mirzuaziz a Karamali.
23 Informa
´ tor Rachim, Nusairi a Kamon.
24 Informa
´ tor Amirgulchon.
25 Informa
´ torˇi Amirbek, Nekbacht.
26 Na
´ zvy kurzivou jsou uvedeny ta´dzˇicky, resp. persky.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
3)
4)
5)
6)
7)
Zuhal: Saturn
Musˇtari: Neptun
Mirrich: Mars
Zuhra: Venusˇe
Atorud: ? (zrˇejmeˇ Uran, nebo jina´ dalsˇ´ı planeta
slunecˇnı´ soustavy)
Pro isma´´ılity jsou vy´znamy dlouhy´ch tra´mu˚ na´sledujı´cı´:
(A) Personifikujı´ sˇest za´kladnı´ch isla´msky´ch proroku˚
uzna´vany´ch muslimy:
1) Adam
2) Ibrochim: Abraha´m
3) Nuch: Noe
4) Mu´sa´: Mojzˇ´ısˇ
5) I´sa´: Jezˇ´ısˇ
6) Muhammad
(B) Reprezentujı´ sedm hududi dı´n, tj. sedm „hranic vı´ry“,
v prˇenesene´m vy´znamu sedm „religio´znı´ch teritoriı´ “.
Jedna´ se o religio´znı´ metafory:
ˇ ecˇnı´k
1) Notik: R
2) Asos: Za´klad, te´zˇ Korˇen
3) Ima´m: Duchovnı´ vu˚dce
4) Hudzˇdzˇat: Dokument, prˇeneseneˇ te´zˇ „Du˚kaz“ cˇi „Argument“, te´zˇ „Pravda“, ktera´ nepotrˇebuje du˚kazu˚.
5) Doj: Modlı´cı´ se
6) Ma´zu´n: Ten, ktery´ dostal povolenı´
7) Mustadzˇib: Vyslysˇeny´ (uspokojeny´) Bohem
Objektivneˇ lze rˇ´ıci, zˇe zoroastrijskou symboliku tra´mu˚
beˇzˇnı´ Pamı´rci neznajı´ vu˚bec, okrajoveˇ, respektive nedostatecˇneˇ, ji znajı´ pouze zcela vy´jimecˇneˇ neˇkterˇ´ı cha´lı´fove´.
Oproti tomu isla´mskou symboliku lide´ veˇtsˇinou alesponˇ
cˇa´stecˇneˇ znajı´, veˇtsˇinou jsou schopni vyjmenovat alesponˇ
cˇtyrˇi azˇ peˇt z sˇesti proroku˚. Zajı´mave´ je, zˇe pro drtivou
veˇtsˇinu informa´toru˚ obezna´meny´ch se symbolikou domu
(vı´ce nezˇ 90 %) skupina sedmi stropnı´ch dlouhy´ch tra´mu˚
nesymbolizuje sedm hududi dı´n, ale prvnı´ch sedm isma´´ılitsky´ch ima´mu˚:
1) Alı´ ibn Abı´ T¸a´lib
2) Hasan ibn Alı´
3) Hosejn ibn Alı´
´ bidı´n
4) Alı´ ibn Hosejn Zajn al-A
5) Muhammad ibn Alı´ al-Ba´qir
6) Dzˇafar as-Sa´diq
7) Isma´´ıl ibn Dzˇafar
Kra´tky´ch tra´mu˚ by meˇlo by´t podle veˇtsˇiny informa´toru˚
celkem 35, 18 nad vouzniech a 17 nad kicor niechakh.
Sˇochumorov se o kra´tky´ch tra´mech nezminˇuje, ale podle
vsˇech informa´toru˚, kterˇ´ı se k vy´znamu kra´tky´ch tra´mu˚
vyjadrˇovali, se jedna´ o 18 kamarbasta a 17 miombasta,
tj. 35 nejveˇrneˇjsˇ´ıch na´sledovnı´ku˚ Hosejna, kterˇ´ı spolecˇneˇ
s nı´m zahynuli roku 680 v bitveˇ u Karbala´. 18 kamarbasta
symbolizuje 18 kozˇeny´ch rˇemenu˚, za ktery´mi meˇlo 18 bojovnı´ku˚ zbraneˇ a 17 miombasta 17 sˇa´tku˚, jezˇ slouzˇily te´zˇ
jako opasek na zaveˇsˇenı´ sˇavlı´ zbyly´m sedmna´cti bojovnı´ku˚m. V tomto ohledu ale vy´klad poneˇkud kulha´, jelikozˇ
u Karbala´ zahynulo spolecˇneˇ s Hosejnem dalsˇ´ıch 72 bojovnı´ku˚, kterˇ´ı do jednoho podlehli prˇesile27 . Prˇezˇil pouze
27 Srovnej
s (Yousaf 1998: 532–533).
´ NU
LIBOR DUSˇEK: PAMI´RSKY´ DU˚M V BADACHSˇA
´ bidı´n.
Hosejnu˚v syn, pozdeˇjsˇ´ı cˇtvrty´ ima´m Alı´ Zajn al-A
Informa´torˇi cˇasto uva´deˇjı´, zˇe zbyly´ch 37 zahynuvsˇ´ıch osob
byly zˇeny a deˇti, nebo scˇ´ıtajı´ ostatnı´ cˇa´sti domu, a nakonec
neˇjaky´m zpu˚sobem vzˇdy dojdou k cˇ´ıslu 7228 , cozˇ je
exempla´rnı´ prˇ´ıpad toho, zˇe jednoznacˇny´ a uceleny´ vy´klad
symboliky pamı´rske´ho domu je cˇasto krouzˇenı´m na tenke´m ledu. Dalsˇ´ı varianta vy´kladu stropnı´ch tra´mu˚ hovorˇ´ı
o tom, zˇe krajnı´ kra´tke´ tra´my – 35 nejveˇrneˇjsˇ´ıch ochra´ncu˚
Hosejna, jsou paralelneˇ ochra´nci sˇesti proroku˚ a sedmi
ima´mu˚29 . V dalsˇ´ı verzi jsou povazˇova´ny kra´tke´ tra´my za
male´ na´rody, dlouhe´ tra´my za velke´ na´rody a mala´ drˇ´ıvka
mezi nimi (sˇug. kalandak, vach. tirvicˇ ) personifikujı´ lidi30 .
V neˇktery´ch prˇ´ıpadech si i majitele´ domu˚ stojı´ za tı´m,
zˇe dlouhy´ch tra´mu˚ ma´ by´t 7 + 7, prˇicˇemzˇ sedmy´ prorok
u´dajneˇ jesˇteˇ prˇijde, protozˇe Muhammad je prˇedposlednı´31 .
Sedmy´ tra´m je tedy neˇkdy symbolicky cha´pa´n jako skryty´
ima´m Mahdı´, spasitel a dovrsˇitel. Ti, kterˇ´ı majı´ „neprˇesny´“
pocˇet tra´mu˚, si jsou ale z veˇtsˇ´ı cˇa´sti veˇdomi, zˇe se to na
100 % neshoduje s prˇesnou explanacı´ religio´znı´ symboliky, prˇesto to za zˇa´dny´ „duchovnı´ handicap“ nepovazˇujı´.
Cˇorchona
Cˇtvercovy´ stupnˇovity´ schodovity´ strop, u´stı´cı´ do strˇesˇnı´ho
okna symbolizuje cˇtyrˇi elementa´rnı´ zˇivly – ohenˇ, vzduch,
vodu a zemi. Tuto symboliku prˇejali isma´´ılite´ od zoroastrijcu˚, pro ktere´ cˇorchona mimo jine´ prˇedstavovala symbol a´rijsky´ch kmenu˚ – svastiku – symbol veˇcˇne´ho pohybu,
jezˇ je hlavnı´m du˚vodem vzniku a vy´voje vesmı´ru, prˇ´ırody
´ rijska´ svastika (na rozdı´l od nacisty
a zˇivota na Zemi. A
zneuzˇite´ho a´rijske´ho symbolu – levotocˇive´ svastiky) je
pravotocˇiva´, jelikozˇ smeˇr hodinovy´ch rucˇicˇek je prˇirozeny´
pro prˇ´ırodu. Vrchnı´ vertika´lneˇ tazˇene´ krˇ´ıdlo symbolizuje
ohenˇ a spodnı´ vertika´lnı´ krˇ´ıdlo vzduch. Horizonta´lnı´ krˇ´ıdla
jsou symboly zemeˇ (vrchnı´) a vody (spodnı´). V a´rijske´
filosofii je pra´veˇ prˇ´ıroda kombinacı´ teˇchto cˇtyrˇ elementu˚.
Vsˇe je z nich plozeno a na konci se do nich vracı´, cozˇ je
nekonecˇny´ proces vy´voje a rozkladu prˇ´ırody (Sˇochumorov
1997: 38–39).
Z a´rijske´ svastiky vycha´zı´ i symbolika cˇorchony.
Jednotliva´ patra stropu symbolizujı´ cˇtyrˇi za´kladnı´ zˇivly.
Nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ım, prvnı´m elementem prˇ´ırody je ohenˇ –
nejvysˇsˇ´ı cˇtvrte´ patro cˇorchony. Ohenˇ je zdrojem veˇcˇne´ho
pohybu, sveˇtla, tepla a la´sky. Cˇtvrte´ patro koncˇ´ı strˇesˇnı´m
oknem (sˇug. rudz), ktery´m do domu pronika´ sveˇtlo –
symbol pocˇa´tku cˇloveˇka, ktery´ se neusta´le vracı´. Sveˇtlo
je synonymem lidske´ veˇcˇnosti, resp. veˇcˇnosti lidske´ dusˇe.
Te´zˇ symbolizuje boha Stvorˇitele – v soucˇasnosti Alla´ha.
Trˇetı´ patro reprezentuje druhy´ zˇivel, vzduch. Vzduch
je zˇivotada´rny´m zdrojem pro lidskou dusˇi. Je bra´n te´zˇ
28 Naprˇ. informa
´ tor Murodmamad k cˇ´ıslu 72 dosˇel na´sledovneˇ: 18 kamarbasta + 17 miombasta + 6 proroku˚ + 7 ima´mu˚ + 2 masivnı´ tra´my +
4 zˇivly (cˇorchona) + buzkusˇ + cˇkysˇ + ricn = 57, prˇicˇteme jesˇteˇ 5 sloupu˚
vyna´sobene´ trˇemi lavicemi a ma´me 72.
29 Informa
´ tor Alim.
30 Informa
´ tor Safar.
31 Informa
´ tor Chajrmama.
269
jako element, ktery´ sˇ´ırˇ´ı sveˇtlo, jezˇ vyplnˇuje cely´ prostor.
Druhe´ patro symbolizuje trˇetı´ zdroj, vodu – mı´sto pocˇa´tku
stvorˇenı´ vsˇeho zˇive´ho a zdroj zˇivota na zemi. Poslednı´
cˇtvrty´ zˇivel, spodnı´ patro cˇorchony je synonymem zemeˇ,
tj. za´kladnı´ materia´lnı´ podstaty prˇ´ırody.
Pamı´rci veˇtsˇinou symboliku cˇorchony znajı´, resp.
veˇdı´, zˇe symbolizuje cˇtyrˇi za´kladnı´ zˇivly, jezˇ tvorˇ´ı prˇ´ırodu,
ma´lokdo vsˇak vı´, zˇe se jedna´ v podstateˇ o parafra´zi symboliky a´rijske´, resp. zoroastrijske´. Podobneˇ jako ostatnı´
cˇa´sti domu, ma´ i cˇorchona sva´ loka´lnı´ specifika. Cha´lı´fa
z Vankaly ucˇ´ı, zˇe cˇtyrˇi zˇivly symbolizujı´ i cˇtyrˇi smysly,
potazˇmo cˇa´sti teˇla: ohenˇ = zrak a ocˇi, vı´tr = cˇich a nos,
voda = chut’ a u´sta a zemeˇ = sluch a usˇi32 . Murodmamad
ze Zumutgu, hluboce veˇrˇ´ıcı´ isma´´ılita, ostatnı´mi uzna´vany´
a respektovany´ coby znalec symboliky, cˇtyrˇi patra cˇorchony ztotozˇnˇuje se cˇtyrˇmi archandeˇly. Tudı´zˇ v kisˇlaku
Zumutg je schodovity´ strop ztotozˇnˇova´n s archandeˇly
Azrailem – andeˇl smrti, je zodpoveˇdny´ za oddeˇlenı´ dusˇe
od teˇla, Mikailem, Israfilem a Dzˇabrailem. Informa´tor
z Chasˇkorogu, ktery´ mu˚zˇe slouzˇit jakozˇto prˇ´ıklad sˇpatne´
znalosti religio´znı´ symboliky, se mylneˇ domnı´val, zˇe cˇorchona symbolizuje cˇtyrˇi z peˇti, resp. sedmi pilı´rˇu˚ isla´mu:
nama´z, zaka´t, ruza a saum33 .
ZA´VEˇR
Du˚m prˇedstavuje u´tocˇisˇteˇ a strˇechu nad hlavou pro veˇtsˇinu sveˇtovy´ch kultur. „Zastrˇesˇenı´ “ ma´ hlubsˇ´ı prˇesah, je
synonymem za´zemı´, rodinne´ho a prˇ´ıbuzenske´ho kruhu.
Nejinak je tomu v Pamı´ru, kde je tradicˇnı´ du˚m navı´c spjat
s historiı´, a prˇedevsˇ´ım s na´bozˇenstvı´m. Pamı´rci vyzna´vajı´
isma´´ılitskou formu sˇ´ıitske´ho isla´mu, ktera´ by se strucˇneˇ
a vy´stizˇneˇ dala charakterizovat jako „uvolneˇny´, reformnı´
isla´m“. Isma´´ılite´ nestavı´ mesˇity, jako ostatnı´ muslimove´,
ale coby svatosta´nek jim slouzˇ´ı pra´veˇ jejich tradicˇnı´ du˚m,
jehozˇ architektonicke´ rˇesˇenı´ je dle Sˇochumorova (Sˇochumorov 1997) a spolehlivy´ch informa´toru˚ realizova´no jizˇ
2500 let prakticky stejny´m zpu˚sobem. Jednotlive´ cˇa´sti
domu majı´ svoji specifickou religio´znı´ symboliku, ktera´
pu˚vodneˇ vycha´zela ze zoroastrijske´ho na´bozˇenstvı´, v pru˚beˇhu 8. azˇ 11. stoletı´ se prˇetransformovala na symboliku
isla´mskou, resp. isma´´ılitskou. Deˇdictvı´ zoroastrismu je
vsˇak patrne´ i v soucˇasnosti, symbolika domu je tedy dokladem urcˇite´ synkreze obou na´bozˇenstvı´. Pamı´rsky´ du˚m
prˇedstavuje te´zˇ prostor, ve ktere´m se odehra´vajı´ vsˇechny
vy´znamne´ na´bozˇenske´, ale i ostatnı´ ritua´ly, zvyky, sva´tky
a oslavy, naprˇ. svatba, pohrˇeb, obrˇ´ızka, muslimsky´ Novy´
rok Nouru´z a rˇada dalsˇ´ıch.
Cı´lem textu bylo prˇedevsˇ´ım popsat soucˇasnou i minulou na´bozˇenskou symboliku pamı´rske´ho domu, ale take´
reflektovat relaci Pamı´rcu˚ k nı´. Nelze jednoznacˇneˇ rˇ´ıci,
zˇe pro vsˇechny Pamı´rce je du˚lezˇite´ zna´t symboliku domu,
vsˇe je do znacˇne´ mı´ry individua´lnı´. Na straneˇ jedne´ se
najdou lide´, kterˇ´ı majı´ vynikajı´cı´ znalosti v oblasti kultury
a historie Pamı´ru, tradicˇnı´ho domu, genealogie vlastnı´
32 Informa
´ tor
33 Informa
´ tor
Alifbek.
Chabib.
270
rodiny, na´bozˇenstvı´ apod., na straneˇ druhe´ je rˇada teˇch,
kterˇ´ı majı´ o vy´sˇe zmı´neˇne´m velmi kuse´ a povrchnı´ informace a ani nepokla´dajı´ za du˚lezˇite´ je rozsˇirˇovat. Nejveˇtsˇ´ı
procento informa´toru˚ prˇedstavuje skupina osob, jejichzˇ
informovanost je cˇa´stecˇna´. Obdobneˇ je tomu s prˇ´ıstupem
k na´bozˇenstvı´. Dluzˇno poznamenat, zˇe s vnı´ma´nı´m a
praktikova´nı´m isma´´ılı´ji pracujı´ domorodci velice tvorˇiveˇ a
znacˇnou meˇrou svobodneˇ, na´bozˇenska´ pravidla si vykla´dajı´ individua´lneˇ, cozˇ dle nich nenı´ v rozporu s rˇa´dny´m
uchopenı´m vı´ry jako takove´. Cˇasto take´ neˇkterˇ´ı pokla´dajı´
za pravdive´ ru˚zne´ dezinformace a polopravdy, ktere´ jim
byly v pru˚beˇhu zˇivota vsˇtı´peny, jezˇ posle´ze i prˇeda´vajı´
deˇtem a ostatnı´m. Symbolika domu je vykla´da´na ru˚zneˇ
v jednotlivy´ch, i kdyzˇ geograficky i kulturneˇ blı´zky´ch,
oblastech (naprˇ. Sˇugna´n a Vacha´n), ale i v ra´mci jednoho
etnika v sousednı´ch kisˇlacı´ch, neˇkdy se lisˇ´ı i du˚m od domu.
V za´sadeˇ lze ale rˇ´ıci, zˇe se vy´klad symboliky lisˇ´ı pouze
v detailech.
Ona materia´lnı´ a duchovnı´ prova´zanost a vyva´zˇenost
symbolizovana´ tradicˇnı´m domem, kterou veˇtsˇina Pamı´rcu˚
proklamuje, je spı´sˇe nezˇ kazˇdodennı´ realitou, vzletnou
metaforou. Jakkoliv usˇlechtile´ prˇa´nı´ nezrˇ´ıdka by´va´ otcem
mysˇlenky. Domorodci totizˇ cˇasto tvrdı´ neˇco, co v praxi
posle´ze nepraktikujı´ a neplnı´, nebo plnı´ pouze cˇa´stecˇneˇ.
Mnozı´ z nich prˇesveˇdcˇiveˇ hovorˇ´ı o tom, jak se neˇkolikra´t
denneˇ modlı´, dodrzˇujı´ pu˚vodnı´ tradice, jsou „spra´vny´mi“
muslimy apod., ale stra´vı´te-li s nimi neˇkolik dnı´ cˇi ty´dnu˚,
u´cˇastnı´te se naprˇ. svatby, vyjde najevo, zˇe skutecˇnost
je vı´ce cˇi me´neˇ odlisˇna´. Paralelneˇ hovorˇ´ı o nedotcˇene´
prˇ´ırodeˇ, sveˇzˇ´ım vzduchu a na zem bez proble´mu˚ pohodı´
igelitovy´ sa´cˇek. Veˇtsˇinou tedy v praxi vy´znam materia´lnı´
stra´nky prˇevazˇuje nad vy´znamem stra´nky duchovnı´, tı´m
ale nepopı´ra´me skutecˇnost, zˇe se v Pamı´ru najde pomeˇrneˇ
dost lidı´, pro ktere´ je duchovno za´kladnı´m stavebnı´m
kamenem jejich na´hledu na sveˇt. Mamadsˇerzodsˇojev s patosem, ktery´ rozhodneˇ nenı´ na mı´steˇ, situaci idealizuje:
„Ne nadarmo Pamı´rci sta´le cˇasteˇji rˇ´ıkajı´: Chci postavit
’
cˇid, v meˇstske´m domeˇ nenı´ pohodlı´.‘ 34 “ Za´veˇrecˇny´ prˇ´ıklad
za vsˇechny: Mistr Rozikh se cely´ zˇivot veˇnuje stavba´m
tradicˇnı´ch pamı´rsky´ch domu˚, v cˇidu i drˇ´ıve bydlel, ale
poslednı´ roky bydlı´ v Chorogu v meˇstske´m byteˇ. Tvrdı´,
zˇe zˇivot v takove´mto byteˇ je mnohem pohodlneˇjsˇ´ı a lepsˇ´ı,
ale bez tradicˇnı´ho domu uzˇ ztratı´ smysl pamı´rska´ svatba,
pohrˇeb a ostatnı´ zvyky. Lze rˇ´ıci, zˇe tento trend – bydlet
v byteˇ a cˇid pouzˇ´ıvat jen jako obrˇadnı´ mı´stnost – je
charakteristicky´ hlavneˇ pro Chorog a okolı´, naprˇ. vztah
Vacha´ncu˚ k pamı´rske´mu domu je hlubsˇ´ı, protozˇe jsou
vı´ce vzda´leni od centra, ale „komfortneˇjsˇ´ımu“ bydlenı´
v meˇstske´m domeˇ cˇi byteˇ by se te´zˇ veˇtsˇina z nich
nebra´nila. Obdobneˇ je tomu i s prˇ´ıstupem k vlastnı´m
(nejen) na´bozˇensky´m tradicı´m, zvyku˚m, ritua´lu˚m apod.,
ktery´ch si sice Pamı´rci velice va´zˇ´ı, ale za´rovenˇ se jim
plı´zˇiveˇ vzdalujı´ na u´kor podbı´zive´mu konzumnı´mu zpu˚sobu zˇivota „za´padnı´ho“ strˇihu. V konecˇne´m du˚sledku
tedy kategorie tzv. „materia´lna“ pomalu, ale jisteˇ zastinˇuje
34 Mamadsˇerzodsˇojev, U. S
ˇ . a kol. Pamir: priroda, istoria, kultura.
Universitet Centralnoj Azii. Bisˇkek 2007, str. 56.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
kategorii tzv. „duchovna“, acˇkoliv tomu nenı´ tak da´vno,
kdy se obeˇ zminˇovane´ slozˇky teˇsˇily vza´jemne´ rovnova´ze
a koexistovaly v harmonicke´ relaci.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] ANDREJEV, M. S. 1958. Tadzˇiki doliny Chuf (Verchovja AmuDarji). vypusk II. Izdateˇlstvo Akademii Nauk Tadzˇikskoj SSR: Stalinabad.
[2] DUSˇEK, L. 2010 Pamı´rsky´ du˚m – harmonie dvou sveˇtu˚. Univerzita
Pardubice: Pardubice.
[3] GAVRILJUK, A., JAROSˇENKO, V. 1987. Pamir. Planeta: Moskva.
[4] KALANDAROV T. S. 2004. Sˇugnanci. Moskva.
[5] KOKAISL, P. et al., PARGACˇ, J. 2007. Lide´ z hor a lide´ z pousˇtı´:
Ta´dzˇikista´n a Turkmenista´n. Univerzita Karlova, Filozoficka´ fakulta:
Praha.
[6] MAMADNAZAROV, M. 1980. Narodnaja architektura Zapadnogo
Pamira (tekst lekcii). Znanie: Dusˇanbe.
[7] MAMADSˇERZODSˇOJEV, U. Sˇ. et al. 2007. Pamir: priroda, istoria,
kultura. Universitet Centralnoj Azii: Bisˇkek.
[8] MUKIMOV, R. S., MAMADZˇANOVA, S. M. 1990. Zodcˇestvo
Tadzˇikistana (istorija architektury i stroitel’nogo dela Tadzˇikistana.
Maorif: Dusˇanbe.
[9] PISARCˇIK, A. K. 1958. Primecˇanija i dopolnjenija k monografii
M. S. Andrejeva „Tadzˇiki doliny Chuf“, v. II. In: ANDREJEV,
M. S. 1958. Tadzˇiki doliny Chuf (Verchovja Amu-Darji). vypusk
II. Izdateˇlstvo Akademii Nauk Tadzˇikskoj SSR: Stalinabad.
[10] SˇOCHUMOROV, A. 1997 Pamir-strana Arijev. Akademija nauk
respubliki Tadzˇikistan: Dusˇanbe.
[11] YOUSAF, M. M. 1998. A One Study of Islamiat. Shaharyar
Publishers: Lahore.
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
271
Problematika nucene´ migrace
z antropologicke´ perspektivy:
´ zerba´jdzˇa´nu
Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´ v A
Helena Masnı´kova´
Fakulta humanitnı´ch studiı´, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected]
Anthropological point of view on the forced
migration phenomenon:
Internally displaced persons in Azerbaijan
Abstract—Forced migration is not a phenomenon of the
modern times but due to the statistical data we could imagine
giant extent of such movements. There are 43,3 millions
forced migrants all over the world according to the 2009
UNHCR annual report. The amount of people like that
and their difficult living conditions is matter why not only
humanitarian workers should concern this topic but also
anthropologists. As social scientists with specific theoretical
and methodological background we could bring different
insight contributing to multidisciplinary discussion. Our
research could shed light on social processes within the
forced migration and conduce to more sensitive and effective
projects. The aim of this paper is demonstrate what kind
of antropological field par excellence the topic of forced
migration is. It will be illustrated on an example of internally
displaced persons (IDP) in Azerbaijan. I did my research
there within a community of IDP in a village called Hajikend,
where 550 displaced families have found their shelter after
being displaced by Nagorno-Karabakh conflict in 1992–1994.
Sojourn in this locality inspired me in creating concepts
for further research. Two of them I will introduce in
this paper: Functional-environmental changes in Hajikend
and Constructing of ethnicity among internally displaced
children.
Key Words—anthropology, forced migration, internally displaced persons, Azerbaijan
´ VOD
U
´ migrace nenı´ fenome´nem pouze modernı´
UCENA
doby, ale teprve v soucˇasnosti dı´ky prˇesneˇjsˇ´ım statistika´m zı´ska´va´me obraz o tom, jak obrˇ´ıch je rozmeˇru˚.
Podle statistiky UNHCR bylo na konci roku 2009 na
sveˇteˇ okolo 43,3 milionu osob, ktere´ nedobrovolneˇ opustily svu˚j domov (UNHCR 2010). Tak obrovske´ mnozˇstvı´
lidı´ a jejich nelehky´ zˇivotnı´ u´deˇl si zaslouzˇ´ı pozornost
nejenom ze strany humanita´rnı´ch pracovnı´ku˚, ale i na´s
antropologu˚, kterˇ´ı mu˚zˇeme prˇine´st do te´to problematiky
jiny´ u´hel pohledu. Nasˇe pra´ce mu˚zˇe prˇispeˇt nejen k lepsˇ´ımu pochopenı´ procesu˚ probı´hajı´cı´ch beˇhem vysı´dlenı´ a
na´sledne´ho usazenı´ se v nedoma´cı´m prostrˇedı´, ale za´rovenˇ
i k vytva´rˇenı´ citliveˇjsˇ´ıch a efektivneˇjsˇ´ıch projektu˚.
N
Tento cˇla´nek si klade za cı´l uka´zat na konkre´tnı´m
´ zerba´jdzˇa´nu, jake´
prˇ´ıkladu vnitrˇneˇ vysı´dleny´ch osob1 v A
antropologicke´ pole par excellence oblast nucene´ migrace
nabı´zı´. Na u´zemı´ te´to postsoveˇtske´ republiky probı´hal
v letech 1992–1994 ozbrojeny´ konflikt o Na´hornı´ Karabach. Boje si vyzˇa´daly prˇes 20 000 mrtvy´ch a 13,6 %
a´zerba´jdzˇa´nske´ho u´zemı´ je i po 16 letech od podepsa´nı´
dohody o prˇ´ımeˇrˇ´ı sta´le pod okupacı´. Konflikt za sebou
zanechal i smutnou bilanci milionu osob bez domova,
prˇicˇemzˇ 778 000 z nich bylo vnitrˇneˇ vysı´dleno, a staly
se tak uprchlı´ky v ra´mci vlastnı´ho sta´tu. Tyto osoby
prosˇly nejenom va´lecˇny´m konfliktem, ale jejich trauma
se zna´sobilo ztra´tou domova, majetku, zprˇetrha´nı´m socia´lnı´ch i pracovnı´ch vazeb, a v neposlednı´ rˇadeˇ i zˇivotem
v docˇasny´ch uprchlicky´ch ta´borech.
Za´kladnı´ zdroj prezentovany´ch dat pocha´zı´ z me´ho
pobytu ve vesnici Hadzˇikend, ktera´ poskytla azyl okolo
550 vysı´dleny´m rodina´m. Na za´kladeˇ tohoto tere´nnı´ho vy´zkumu, ktery´ probeˇhl v letech 2007–2008 vzniklo kromeˇ
diplomove´ pra´ce2 i neˇkolik vy´zkumny´ch konceptu˚, ktere´
by si podle me´ho na´zoru v budoucnu zaslouzˇily dalsˇ´ı
rozpracova´nı´. Dva z nich v tomto cˇla´nku prˇedstavı´m,
a pouka´zˇi tak na prakticke´m prˇ´ıpadeˇ, jaky´mi te´maty se
mu˚zˇe antropologie v ra´mci nucene´ migrace zaby´vat.
NUCENA´ MIGRACE A ANTROPOLOGIE
Problematika migrace se dostala do poprˇedı´ za´jmu an´,
tropologu˚ azˇ v 50. letech 20. stoletı´ (vı´ce viz SCZALO
2007). V tu dobu byla pozornost veˇnova´na zejme´na migraci pracovnı´ a prima´rneˇ se zameˇrˇovala na muzˇske´ migranty v cı´lovy´ch destinacı´ch. Posun nasta´va´ teprve beˇhem
70.–80. let, kdy se antropologove´ zacˇ´ınajı´ zameˇrˇovat i na
migraci nucenou, a za´rovenˇ zde docha´zı´ pod vlivem druhe´
vlny feminismu i k genderoveˇ senzitivneˇjsˇ´ım vy´zkumu˚m.
(Sorensen 2003, Indra 1999) Od te´ doby za´jem o tuto
problematiku roste a rozru˚znˇujı´ se i zkoumana´ te´mata.
V soucˇasnosti uzˇ na univerzita´ch fungujı´ studijnı´ programy
prˇ´ımo zameˇrˇene´ na nucenou migraci, naprˇ. Refugees studies Programme na univerziteˇ v Oxfordu, a za´rovenˇ byla
1 Pro zjednodusˇenı´ textu bude v prˇ´ıpade
ˇ oznacˇenı´ vnitrˇneˇ vysı´dlene´
osoby pouzˇ´ıva´na anglicka´ zkratka IDP (internally displaced persons).
2 Tento cˇla
´ , H. 2009) cˇa´s´ nek z me´ diplomove´ pra´ce (MASNI´KOVA
tecˇneˇ cˇerpa´, a proto jsou urcˇite´ pasa´zˇe, prˇedevsˇ´ım v cˇa´sti ty´kajı´cı´ se
Hadzˇikendu, podobne´ cˇi totozˇne´.
272
ANTROPOWEBZIN 3/2010
vytvorˇena profesnı´ organizace International Association
for the Study of Forced Migration sdruzˇujı´cı´ akademiky a
lidi zaby´vajı´cı´ se tı´mto fenome´nem v prakticke´ rovineˇ.
Samotny´ pojem – nucena´ migrace – je nesmı´rneˇ
sˇiroky´. Zasˇtit’uje tyto za´kladnı´ kategorie a) migraci v du˚sledku ozbrojeny´ch konfliktu˚, ktera´ zahrnuje uprchlı´ky
(naprˇ. prˇ´ıliv jugosla´vsky´ch uprchlı´ku˚ do za´padnı´ a strˇednı´
Evropy v 90. letech) a vnitrˇneˇ vysı´dlene´ osoby (naprˇ.
´ zerba´jdzˇa´n, Kolumbie); b) migraci v du˚sledku prˇ´ırodnı´ch
A
katastrof (naprˇ. pa´kista´nske´ povodneˇ 2010 cˇi tsunami
2004); c) migraci v du˚sledku lidmi zpu˚sobeny´ch katastrof
(naprˇ. cˇernobylska´ katastrofa 1986); d) migraci v du˚sledku
developersky´ch aktivit (naprˇ. prˇehrada Trˇi souteˇsky v Cˇ´ıneˇ
– 4 miliony osob); e) urcˇite´ typy ekonomicke´ migrace.3
Nejveˇtsˇ´ı media´lnı´ i socia´lneˇ-veˇdnı´ pozornost je veˇnova´na
nucene´ migraci souvisejı´cı´ s ozbrojeny´mi konflikty, acˇkoliv ma´ na sveˇdomı´ nesrovnatelneˇ me´neˇ migrantu˚ nezˇ
prˇ´ırodnı´ katastrofy cˇi developerske´ aktivity, ktere´ rocˇneˇ
vysı´dlı´ vı´ce nezˇ 10 milionu˚ osob (Internal displacement :
Global Overview 2008).
Kromeˇ specializace na urcˇity´ typ migrace se lze
zameˇrˇit i na neprˇeberne´ mnozˇstvı´ te´mat jdoucı´ch v cˇase.
Nucenou migraci je mozˇne´ rozdeˇlit do 3 za´kladnı´ch fa´zı´,
a teˇmi jsou 1) nedobrovolne´ opusˇteˇnı´ mı´sta pobytu; 2)
zˇivot mimo neˇj; 3) na´vrat. Bez prvnı´ch dvou fa´zı´ by se
o nucene´ migraci nedalo hovorˇit, a ta trˇetı´ je preferovany´m
cı´lem humanita´rnı´ch organizacı´, a ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ i
samotny´ch migrantu˚.
Prˇes nacˇrtnutı´ urcˇity´ch kategoriı´, stanovenı´ posloupnosti a veˇdomı´, zˇe existujı´ urcˇite´ podobnosti v pru˚beˇhu i
du˚sledcı´ch nucene´ migrace, je mozˇne´ kazˇdy´ proces nedobrovolne´ho opusˇteˇnı´ domova oznacˇit za zcela specificky´. Je
tedy obtı´zˇne´ prova´deˇt rozsa´hle´ generalizace a utva´rˇet na´vody slouzˇ´ıcı´ pro jedna´nı´, ktere´ by bylo mozˇno aplikovat
v kazˇde´ situaci. Odlisˇna´ kulturnı´ prostrˇedı´, cˇas, globa´lnı´
politika a dalsˇ´ı promeˇnne´ vytva´rˇejı´ neopakovatelny´ pru˚beˇh
migrace, cozˇ se odra´zˇ´ı v jejı´m dopadu na postizˇenou
populaci (ktery´ takte´zˇ nenı´ pro celou komunitu stejny´).
Pohled zevnitrˇ, ktery´ se pojı´ s antropologiı´, by mohl
prˇispeˇt nejenom k lepsˇ´ımu pochopenı´ fenome´nu nucene´
migrace skrze odlisˇne´ uchopenı´ te´to tematiky, ale za´rovenˇ
by mohl ve´st k vytva´rˇenı´ citliveˇjsˇ´ıch a efektivneˇjsˇ´ıch
projektu˚. Pozˇadavek na aktivnı´ zapojenı´ do rˇesˇenı´ problematiky je mozˇna´ idealisticky´m a dalo by se o neˇm
dozajista polemizovat, cozˇ se take´ v akademicky´ch kruzı´ch
odehra´va´ (Harell-Bond v Indra 1999), ale sama za sebe
se domnı´va´m, zˇe by tento aspekt v pracı´ch antropologu˚
zaby´vajı´cı´ch se nucenou migracı´ chybeˇt nemeˇl.
´ ZERBA´JDZˇA´N A NUCENA´ MIGRACE
A
Nucena´ migrace je fenome´n, ktery´ je v soucˇasnosti spojovany´ prˇedevsˇ´ım se zemeˇmi trˇetı´ho sveˇta a postsoveˇtsky´mi
3 Tato kategorie je sporna
´ a existujı´ odlisˇne´ na´zory na to, zda ji do
nucene´ migrace zarˇadit, cˇi nikoliv. Do te´to oblasti by mohly spadat naprˇ.
zˇeny, ktere´ restrikce v zemi pu˚vodu nutı´ hledat zdroj obzˇivy za hranicemi,
cˇi osoby, ktere´ byly ze zemeˇ pu˚vodu ne/dobrovolneˇ odvezeny za u´cˇelem
zı´ska´nı´ zisku zprostrˇedkovateli kontraktu (naprˇ. v oblasti prostituce).
´ zerba´jdzˇa´n, ve ktere´m jsem
republikami. Jihokavkazsky´ A
prova´deˇla svu˚j tere´nnı´ vy´zkum, nenı´ v tomto ohledu vy´jimkou. Beˇhem sve´ modernı´ historie se stal jak producentem, tak i prˇ´ıjemcem uprchlı´ku˚, a za´rovenˇ 7 % jeho populace tvorˇ´ı vnitrˇneˇ vysı´dlene´ osoby.4 Jak jizˇ bylo naznacˇeno
´ zerba´jdzˇa´nska´ republika ma´ zkusˇenost prˇedev u´vodu, A
vsˇ´ım s obeˇma typy nucene´ migrace zpu˚sobene´ ozbrojeny´m
konfliktem.5 Na vineˇ je sta´le neukoncˇeny´ spor o Na´hornı´
´ zerba´jdzˇa´nem a Arme´niı´, jehozˇ pocˇa´tky
Karabach mezi A
spadajı´ jizˇ do konce 19. stoletı´ (vı´ce o konfliktu viz
WAAL DE, 2003 cˇi CORNELL 1999). Etnicke´ emoce,
ktere´ byly soveˇtskou politikou potlacˇova´ny, se znovu
rozhorˇely v uvolneˇne´ politice Gorbacˇova. Du˚sledkem byly
na konci 80. let etnicke´ nepokoje a represe, ktere´ vedly
k masivnı´ mezista´tnı´ vy´meˇneˇ obyvatel. V letech 1988–
´ zer1989 bylo nuceno uprchnout na 353 000 Arme´nu˚ z A
´
ba´jdzˇa´nu a okolo 207 500 Azerba´jdzˇa´ncu˚ muselo opustit
´ zerba´jdzˇa´ncu˚m
Arme´nii (WAAL DE, 2003). Uprchly´m A
bylo posle´ze nabı´dnuto sta´tnı´ obcˇanstvı´, cozˇ jim umozˇnilo
snadneˇjsˇ´ı zarˇazenı´ do veˇtsˇinove´ spolecˇnosti.
Sta´ty se tı´mto zpu˚sobem „ocˇistily“ od etnicky nezˇa´dane´ho obyvatelstva a po rozpadu SSSR vytvorˇily neza´visle´ republiky plne´ vnitrˇnı´ch rozporu˚, ale s jasny´m cı´lem
– vyrˇesˇit spor o Na´hornı´ Karabach ve svu˚j prospeˇch. Rok
1992 se povazˇuje za pocˇa´tek ozbrojene´ho konfliktu, ktery´
po dvou letech skoncˇil podepsa´nı´m prˇ´ımeˇrˇ´ı a jednostranny´m vyhla´sˇenı´m Republiky Na´hornı´ Karabach cˇili de facto
´ zerba´jdzˇa´nu. Po nescˇetny´ch mı´rovy´ch jedna´nı´ch
prohrou A
zu˚sta´va´ i nada´le 13,6 % a´zerba´jdzˇa´nske´ho u´zemı´6 pod
okupacı´ ze strany karabasˇsky´ch Arme´nu˚ a 572 000 osob
se nemu˚zˇe navra´tit do svy´ch domovu˚.7
Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´, na ktere´ jsem se prima´rneˇ ve sve´m
vy´zkumu zameˇrˇila, je specificke´, a to v neˇkolika bodech
1) procentua´lnı´ zastoupenı´ IDP (7 %) v ra´mci celkove´
populace je enormnı´; 2) doba stra´vena´ ve vysı´dlenı´ je
jizˇ 18 let; 3) vysı´dlena´ populace nenı´ etnicky odlisˇna´ od
zbytku populace a ani v jiny´ch ohledech nenı´ sta´tnı´m
´ zerba´jdzˇa´nu dovoluje
neprˇ´ıtelem; 4) nerostne´ bohatstvı´ A
vla´deˇ vynakla´dat nemale´ cˇa´stky na humanita´rnı´ a rozvojovou pomoc. Poslednı´ dva body jsou velmi du˚lezˇite´,
jelikozˇ zarucˇujı´ vnitrˇneˇ vysı´dleny´m bezpecˇ´ı a podporu
shora v jejich snaze zˇ´ıt du˚stojny´ zˇivot. Jak jizˇ bylo rˇecˇeno
vy´sˇe, nenı´ mozˇne´ generalizovat a vytva´rˇet z ohromne´ho
mnozˇstvı´ ru˚znorody´ch lidı´ a osudu˚ jednolitou masu. IDP
´ zerba´jdzˇa´nu jsou si v neˇktery´ch ohledech podobnı´
v A
naprˇ. sdı´lenı´m vla´dou stanoveny´ch vy´hod va´zany´ch na
status IDP, a za´rovenˇ se od sebe lisˇ´ı, a to prˇedevsˇ´ım
v za´vislosti na lokaliteˇ pu˚vodu, vzdeˇla´nı´, prˇ´ıstupu k moci
a soucˇasne´m mı´stu pobytu. Proto bych zde ra´da zdu˚raznila,
4 Vztahova
´ no
k roku 2009.
vysı´dlenı´ zde docha´zı´ i v du˚sledku prˇ´ırodnı´ch katastrof – naprˇ.
zemeˇtrˇesenı´ v r. 2000 v oblasti Baku (2500 osob) cˇi za´plavy a zvysˇova´nı´
hladiny Kaspicke´ho morˇe (vedlo k vysı´dlenı´ nejme´neˇ 30 000 osob), vı´ce
viz IDMC 2003.
6 13,6 % je u
´ daj vycha´zejı´cı´ s vy´pocˇtu˚ Thomase de Waala a je do neˇj
zahrnuta oblast Na´hornı´ho Karabachu a prˇilehly´ch oblastı´.
7 Te
ˇ sneˇ po ukoncˇenı´ konfliktu bylo vnitrˇneˇ vysı´dleny´ch osob okolo
778 000, ale necela´ trˇetina meˇla mozˇnost vra´tit se do svy´ch domovu˚
v tzv. osvobozeny´ch u´zemı´ch.
5K
´ : PROBLEMATIKA NUCENE´ MIGRACE Z ANTROPOLOGICKE´ PERSPEKTIVY
HELENA MASNI´KOVA
zˇe nı´zˇe uvedena´ data se vztahujı´ ke konkre´tnı´ lokaliteˇ,
a jako takova´ by meˇla by´t pojı´ma´na.
IDP VE VESNICI HADZˇIKEND A KONCEPTY TE´MAT
´ CH POBYTEM V TERE´NU
INSPIROVANY
Vesnice Hadzˇikent se nacha´zı´ v podhu˚rˇ´ı Na´hornı´ho Karabachu asi 30 km od Ganji, druhe´ho nejveˇtsˇ´ıho meˇsta
´ zerba´jdzˇa´nu. V obdobı´ Soveˇtske´ho svazu zde byly vybuA
dova´ny turisticke´ ubytovny a ta´borove´ komplexy pro pracovnı´ky a´zerba´jdzˇa´nsky´ch tova´ren a jejich deˇti. Relaxovat
sem ale prˇijı´zˇdeˇli i lide´ z cele´ho drˇ´ıveˇjsˇ´ıho komunisticke´ho
bloku, na cozˇ pu˚vodnı´ mı´stnı´ obyvatele´ ra´di vzpomı´najı´.
Jejich vesnice byla tehdy proslula´ kra´sou okolnı´ prˇ´ırody
a le´cˇivy´mi prameny. Cesty byly dla´zˇdeˇne´ a upravene´,
budovy modernı´ a spravovane´. Sta´ly´ch obyvatel zde nezˇilo
mnoho a podle me´ho zjisˇteˇnı´ zde byla zastoupena i arme´nska´ mensˇina. V soucˇasne´ dobeˇ zde zˇije 55 pu˚vodnı´ch
rodin, cozˇ je pouhy´ch 8 % z celkove´ho osı´dlenı´ vesnice.
Pocˇet obyvatel Hadzˇikendu se nejprve navy´sˇil
o 70 rodin uprchlı´ku˚ a´zerba´jdzˇa´nske´ho pu˚vodu pocha´zejı´cı´ch z Arme´nie, kterˇ´ı odtud museli uprchnout v du˚sledku
represı´ v letech 1988–1989. Strmy´ na´ru˚st pocˇtu obyvatel
vsˇak prˇisˇel azˇ ve va´lecˇne´m obdobı´, kdy se v rozmezı´ roku
1992–1994 prˇisteˇhovalo okolo 543 vnitrˇneˇ vysı´dleny´ch
rodin cˇili prˇiblizˇneˇ 2400 osob z Na´hornı´ho Karabachu
´ nosna´ kapacita mı´sta byla tı´mto
a prˇilehly´ch oblastı´.8 U
masivnı´m prˇ´ılivem prˇekrocˇena a Hadzˇikend se po neˇkolika
letech zmeˇnil k nepozna´nı´.
Vnitrˇneˇ vysı´dlenı´ byli ubytova´ni v prostoru by´vale´
turba´zy, deˇtske´ho ta´bora a Domu otdyxa. Jak uzˇ vyply´va´
z na´zvu˚, tyto budovy a chaty byly konstruova´ny za u´cˇelem
rekreacˇnı´ho sezonnı´ho pobytu. Nebyly uzpu˚sobeny pro
prˇeby´va´nı´ v zimnı´m obdobı´ a chybeˇlo v nich socia´lnı´ a kuchynˇske´ zarˇ´ızenı´, cozˇ novı´ obyvatele´ vyrˇesˇili venkovnı´mi
toaletami a plynovy´mi varˇicˇi. Neˇktere´ domy byly v dobeˇ
prˇ´ıchodu IDP bez jake´hokoliv vnitrˇnı´ho vybavenı´, jelikozˇ
postele a stoly se pro letnı´ rekreaci dova´zˇely z nedaleke´
Ganji. Po prˇ´ıchodu IDP opustili turisticke´ resorty jejich
spra´vci, protozˇe jizˇ nebylo v za´jmu sta´tu je nada´le spravovat. Ponechalo je v rukou nedobrovolny´ch obyvatel,
kterˇ´ı nemeˇli finance ani chut’ investovat do nemovitostı´,
ktere´ jim nepatrˇ´ı a ve ktery´ch zˇijı´ jen z dobre´ vu˚le sta´tu.9
Neadekva´tnost ubytova´nı´ pro celorocˇnı´ pobyt, neexistence
vlastnicky´ch pra´v, prˇelidneˇnı´ a nı´zky´ rodinny´ rozpocˇet jsou
faktory, ktere´ vedly k vy´znamne´mu zcha´tra´nı´ objektu˚.
Obzˇiva rodin IDP pocha´zı´ z kombinace vı´cero zdroju˚
8 IDP se nacha
´ zejı´ v dolnı´ i hornı´ cˇa´sti Hadzˇikentu a jsou rozdeˇleni
podle prˇ´ıslusˇnosti k lokaliteˇ pu˚vodu. Spodnı´ cˇa´st oby´vajı´ IDP z oblasti
Kaldbajaru (region sousedı´cı´ s NK,) a hornı´ cˇa´st IDP z Chodzˇaly, Shushy,
Khankendy (regiony NK) Lachinu a Agdamu (regiony sousedı´cı´).
9 Objekty, ve ktery
´ch IDP zˇijı´, jsou ve veˇtsˇineˇ prˇ´ıpadu˚ ve vlastnictvı´
sta´tu, at’uzˇ se jedna´ o stare´ budovy, cˇi noveˇ postavene´ domy. IDP neplatı´
na´jem, ale ani si je nemohou odkoupit. Sta´tnı´ politika tı´mto demonstruje,
zˇe soucˇasny´ stav je pouze docˇasny´, a nenı´ proto trˇeba vytva´rˇet vlastnicka´
pra´va na objekty, ktere´ budou opusˇteˇny. Tento prˇ´ıstup je kritizova´n
mezina´rodnı´mi organizacemi.
273
prˇ´ıjmu˚ 1) humanita´rnı´ pomoci sta´tu10 ; 2) subsistencˇnı´ho
zemeˇdeˇlstvı´; 3) zapojenı´ do forma´lnı´ cˇi neforma´lnı´ ekonomiky. Prˇesto vsˇak velky´ pocˇet IDP, mezi neˇzˇ patrˇ´ı i mnozı´
noveˇ prˇ´ıchozı´ obyvatele´ Hadzˇikendu, zˇije pod nebo teˇsneˇ
nad hranicı´ chudoby. Podle nejpesimisticˇteˇjsˇ´ıch odhadu˚
do te´to skupiny spada´ azˇ 63 % vsˇech a´zerba´jdzˇa´nsky´ch
IDP a uprchlı´ku˚ (IDMC 2008). V samotne´ vesnici je
pracovnı´ch prˇ´ılezˇitostı´ poma´lu, jelikozˇ zde nenı´ zˇa´dne´
zemeˇdeˇlske´ druzˇstvo ani jiny´ vy´robnı´ podnik. Veˇtsˇinu zde
pracujı´cı´ch tvorˇ´ı bud’ sta´tnı´ zameˇstnanci (ucˇitele´, posˇt’a´ci,
policiste´, u´rˇednı´ci na obecnı´m u´rˇadeˇ), cˇi malı´ podnikatele´,
kterˇ´ı se zˇivı´ prˇedevsˇ´ım prodejem potravin dovezeny´ch
z meˇsta, vedenı´m restauracı´, provozova´nı´m taxisluzˇby cˇi
prodejem produktu˚, naprˇ. chleba. Tito podnikatele´ provozujı´ svoji cˇinnost zcela, anebo cˇa´stecˇneˇ za hranicı´ formality.
Hadzˇikend poskytuje obyvatelstvu pouze za´kladnı´
sluzˇby – za´kladnı´ ubytova´nı´, za´kladnı´ pracovnı´ prˇ´ılezˇitosti,
za´kladnı´ potraviny, za´kladnı´ vzdeˇla´nı´, za´kladnı´ zdravotnı´
osˇetrˇenı´. Paklizˇe se podı´va´me na Hadzˇikend ocˇima vysı´dlene´ populace, tak vidı´me mı´sto, ktere´ se stalo nuceny´m
bydlisˇteˇm, ale pro mnohe´ se nikdy nestane domovem.
Vzpomı´nky a mysˇlenky na na´vrat ve spojenı´ s neprˇ´ıznivou
zˇivotnı´ situacı´ a neexistencı´ vlastnicky´ch pra´v nedovolujı´
IDP sta´t se z nedobrovolny´ch migrantu˚ usedlı´ky. Hadzˇikend by za jiny´ch okolnostı´ nebyl sˇpatny´m mı´stem pro
zˇivot, ale soucˇasna´ situace nenı´ pro IDP prˇ´ılisˇ prˇ´ızniva´.
Kdyzˇ jsem se ale na tuto vesnici podı´vala ocˇima
antropologa, tak acˇ soucı´tı´cı´ s osudem mı´stnı´ch, jsem
doka´zala vnı´mat i urcˇite´ zmeˇny, ktery´mi si toto mı´sto a lide´
procha´zeli/procha´zejı´. V tomto prˇ´ıspeˇvku bych se ra´da
zmı´nila o 2 te´matech, ktera´ bych zde hloubeˇji rozebrala.
Obeˇ postupneˇ vyplynula z vy´zkumu prova´deˇne´ho v tere´nu
a jsou pouze uka´zkou, sˇpicˇkou ledovce toho, co by se dalo
zkoumat.
I. FUNKCIONA´LNI´ A ENVIRONMENTA´LNI´ ZMEˇNY VESNICE
HADZˇIKEND
Ozbrojeny´ konflikt a s nı´m spojena´ nucena´ migrace majı´
nezanedbatelny´ vliv na promeˇnu krajiny a zpu˚sob, jaky´m
se s nı´ nakla´da´. V prˇ´ıpadeˇ Hadzˇikendu, ktery´ se stal
pro te´meˇrˇ 2700 uprchlı´ku˚ a IDP cı´lovou lokalitou, se
strmy´ a neprˇirozeny´ na´ru˚st obyvatel vy´znamneˇ podepsal
na soucˇasne´ environmenta´lnı´ tva´rˇi vesnice.
Jak uzˇ bylo naznacˇeno vy´sˇe, Hadzˇikend byl drˇ´ıve
prˇeva´zˇneˇ turisticky´m strˇediskem11 , na jehozˇ prˇ´ırodu a le´cˇive´ prameny byli mı´stnı´ obyvatele´ hrdı´. S prˇ´ıchodem IDP
se vsˇak rekreacˇnı´ ra´z vesnice pozvolna zacˇal promeˇnˇovat.
Turisticke´ resorty opustili jejich spra´vcove´ a zaplnily se
10 I 18 let po vysı´dlenı´ dosta
´ vajı´ a´zerba´jdzˇa´nsˇtı´ IDP humanita´rnı´ pomoc
ve formeˇ peneˇzˇite´ (tzv. chlebne´ 9AZN = cca 200 Kcˇ) i materia´lnı´ (5 kg
mouky, 1 kg ry´zˇe, 1 l oleje, 1 kg cukru) na osobu a meˇsı´c. Navı´c majı´
specificke´ vy´hody (nemusı´ platit elektrˇinu, plyn, telefon apod.), ktere´ je
odlisˇujı´ od zbytku populace.
11 Mı´stnı´ obyvatele
´ meˇli mala´ hospoda´rˇstvı´, cozˇ je pro vesnicke´
´ zerba´jdzˇa´nu typicke´, ale sˇetrne´ zacha´zenı´ s prˇ´ırodnı´mi zdroji
prostrˇedı´ A
spolu s nı´zky´m pocˇtem trvaly´ch obyvatel nezpu˚sobovalo devastaci krajiny a neubı´ralo Hadzˇikendu turisticky´ ra´z.
274
noveˇ prˇ´ıchozı´mi. Prˇelidneˇne´ budovy bez rˇa´dne´ho opatrova´nı´ beˇhem let viditelneˇ zcha´traly. Veˇtsˇina by potrˇebovala
za´kladnı´ opravu strˇesˇnı´ch krytin, zlepsˇenı´ izolace a elektricky´ch rozvodu˚, ktere´ mohou by´t i zˇivotu nebezpecˇne´.
Dı´ry ve zdech, igelity mı´sto oken a za´veˇsy mı´sto dverˇ´ı
nejsou vy´jimkou a neˇkolik domu˚ by zaslouzˇilo urychlenou
demolici. Neˇktere´ z ubytovacı´ch kapacit jsou samozrˇejmeˇ
v lepsˇ´ım stavu, ale celkovy´ dojem prˇi pru˚chodu cˇa´stı´
vesnice oby´vane´ IDP je spı´sˇe negativnı´ a oku nelahodı´cı´.
Prostory okolo domu˚ tvorˇ´ı veˇtsˇinou udusana´ hlı´na, prˇicˇemzˇ
okrasne´/neuzˇitkove´ prvky jsou spı´sˇe vy´jimecˇne´.
V dezola´tnı´m stavu se nacha´zejı´ i zdejsˇ´ı komunikace.
V dla´zˇdeˇny´ch chodnı´cı´ch a asfaltovy´ch cesta´ch zejı´ dı´ry,
prˇicˇemzˇ na tomto stavu ma´ svu˚j podı´l jak nedostatecˇna´
spra´va komunikacı´ ze strany sta´tu, tak i jejich nevhodne´
vyuzˇ´ıva´nı´, naprˇ. chodnı´ku˚ pro prˇeha´neˇnı´ dobytka na pastviny. Pode´l cest se navı´c v prˇ´ıkopech povalujı´ odpadky.
Popela´rˇska´ auta, ktera´ sem prˇijı´zˇdeˇla z Ganji, jizˇ svoji
pra´ci nevykona´vajı´ a odklı´zenı´ odpadu je tak ponecha´no
mı´stnı´m.
Vy´raznou zmeˇnou prosˇla take´ okolnı´ krajina. Snaha
o ekonomickou neza´vislost formou vytva´rˇenı´ maly´ch hospoda´rˇstvı´ po sobeˇ zanechala vy´razne´ stopy, ktere´ by´vale´
turisticke´ strˇedisko beˇhem 18 let prˇemeˇnily v zemeˇdeˇlskou
vesnici. S prˇ´ıchodem IDP dosˇlo k ponicˇenı´ mı´stnı´ prˇ´ırody,
a to prˇedevsˇ´ım zintenzivneˇnı´m chovu dobytka a ka´cenı´m
stromu˚ na podpal. Lide´, kterˇ´ı do Hadzˇikendu prˇijeli po
dlouhe´ dobeˇ, byli zdeˇsˇeni tı´m, co se zde odehra´lo. V mı´stech, kde se drˇ´ıve nacha´zely lesy, nynı´ cˇnı´ k nebi hole´
parˇezy. Podle starosty se hlavnı´ promeˇna odehra´la v roce
1993, kdy sta´t neposkytl rodina´m IDP palivo na zimu.
Nouze je tehdy vyhnala do hadzˇikendsky´ch lesu˚, kde si
nelega´lneˇ zajistili zdroj tepla.
Do budoucna by zde mohl nastat i dalsˇ´ı proble´m,
a to paklizˇe bude nada´le stoupat pocˇet chovane´ho dobytka.
Zdejsˇ´ı odlesneˇne´ plochy jsou na´chylne´ k erozi, ktera´ je jizˇ
nynı´ patrna´. Prˇi nadmeˇrne´m vyuzˇ´ıva´nı´ pastvin by se mohl
tento proble´m pouze prohloubit, cozˇ dokazujı´ i uda´losti
z letosˇnı´ho le´ta, kdy v Hadzˇikendu dosˇlo k sesuvu˚m pu˚dy.
Louky prˇitom nejsou v majetku IDP a jsou jimi vyuzˇ´ıva´ny
vı´ce me´neˇ nelega´lneˇ. Mı´stnı´ zastupitelstvı´ Sta´tnı´ho u´rˇadu
pro IDP a uprchlı´ky o tom vı´, ale nenı´ v jejich za´jmu to
rˇesˇit.
Tento strucˇny´ na´stin zmeˇn, ktere´ se odehra´ly
v Hadzˇikendu, a jejichzˇ vy´cˇet je pouze ilustrativnı´, poukazuje na pomalou sı´lu masy lidı´, kterˇ´ı jsou nuceni
nedobrovolneˇ setrva´vat na male´m prostoru. K dane´mu
mı´stu nemajı´ alesponˇ z pocˇa´tku citove´ pouto, domy ani
pozemky jim nepatrˇ´ı a neusta´le doufajı´ v na´vrat. Tyto
faktory spolu s prˇelidneˇnı´m a neuteˇsˇenou ekonomickou situacı´ vedou k nesˇetrne´mu vyuzˇ´ıva´nı´ okolnı´ch zdroju˚, ktere´
prˇetvorˇilo vesnici i jejı´ okolı´ te´meˇrˇ k nepozna´nı´. Za´rovenˇ
bych ra´da zmı´nila i fakt, zˇe nedosˇlo pouze k vizua´lnı´
zmeˇneˇ. Promeˇna krajiny a vesnice spolu s porusˇova´nı´m
vlastnicky´ch pra´v (nelega´lnı´ vyuzˇ´ıva´nı´ pastvin) meˇla vliv
i na kvalitu vztahu˚ mı´stnı´ch/Ganjincu˚ s IDP, ktere´ jsou
v du˚sledku spı´sˇe negativnı´. Funkciona´lnı´ zmeˇna vesnice,
ktera´ jizˇ nemohla zasta´vat mı´sto turisticke´ho ra´je, se pak
ANTROPOWEBZIN 3/2010
odrazila naprˇ. ve skladbeˇ loka´lneˇ dostupny´ch pracovnı´ch
prˇ´ılezˇitostı´.
II. VYTVA´RˇENI´ ETNICKE´ IDENTITY VYSI´DLENY´CH DEˇTI´
Vytva´rˇenı´ etnicke´ identity nenı´ jednora´zovou akcı´, ale
naopak dlouhodoby´m a slozˇity´m procesem, na ktery´ majı´
vliv jak lide´, tak i uda´losti. V prˇ´ıpadeˇ nucene´ migrace
podstupuje etnicka´ identita pod tlakem uda´lostı´ urcˇitou revizi, na jejı´mzˇ konci mu˚zˇe dojı´t ke kvalitativneˇ odlisˇne´mu
pojetı´ ja´ ve vztahu k vlastnı´mu etniku. Vnitrˇnı´ vysı´dlenı´
´ zerba´jdzˇa´nu je specificke´ tı´m, zˇe okupovane´
na u´zemı´ A
u´zemı´ je v rukou odlisˇne´ho etnika, a tak je jasneˇ stanoven
neprˇ´ıtel, vu˚cˇi ktere´mu je mozˇne´ se vymezit.
´ zerba´jdzˇa´nci a Arme´ny neVza´jemne´ vztahy mezi A
byly uzˇ ani na konci 19. stoletı´ prˇ´ılisˇ prˇa´telske´. V tu dobu
se v regionu zacˇ´ınaly sˇ´ırˇit nacionalisticke´ mysˇlenky, podle
ktery´ch kazˇde´mu etniku prˇina´lezˇ´ı vlastnı´ na´rodnı´ sta´t, cozˇ
bylo na etnicky pestre´m jizˇnı´m Kavkaze teˇzˇko uskutecˇnitelne´ bezkonfliktneˇ. Oblastı´ sporu se jizˇ tehdy stalo u´zemı´
Na´hornı´ho Karabachu. Vza´jemne´ spory byly utlumeny
zarˇazenı´m do soustavy soveˇtsky´ch republik a rozhorˇely
se teprve v du˚sledku uvolneˇne´ politiky Gorbacˇova azˇ na
konci 80. let 20. stoletı´. Etnicka´ nevrazˇivost se postupneˇ
stupnˇovala a v neˇktery´ch mı´stech doka´zala rozdeˇlit i
na´rodnostneˇ promı´chane´ vesnice a meˇsta (vı´ce viz WAAL
DE, 2003). V soucˇasne´ dobeˇ je arme´nske´ etnikum jako
celek sta´tnı´m neprˇ´ıtelem cˇ´ıslo jedna, ale paklizˇe prˇijde rˇecˇ
na jednotlivce (by´vale´ sousedy, kolegy z pra´ce apod.) tak
´ zerba´jdzˇa´nec, ktery´ s nimi prˇisˇel do styku mluvı´
kazˇdy´ A
o tom, zˇe mezi nimi byli dobrˇ´ı lide´ a prˇa´tele´. U mlady´ch
lidı´, kterˇ´ı s Arme´ny nemajı´ osobnı´ zkusˇenost svy´ch rodicˇu˚,
jsou na´zory radika´lneˇjsˇ´ı. Jejich negativnı´ postoj je utva´rˇen
prˇedevsˇ´ım skrze rodinu, me´dia a vzdeˇla´vacı´ instituce.
Nacionalismus a loka´lnı´ patriotismus je stejneˇ jako
´ zerba´jdzˇa´ncu˚ i v prˇ´ıpadeˇ hadzˇiu veˇtsˇiny vysı´dleny´ch A
kendsky´ch IDP patrny´ a hlasiteˇ prezentovany´. Etnicka´
identita u vysı´dleny´ch deˇtı´, ktere´ se narodily mimo rodnou
pu˚du svy´ch rodicˇu˚, je utva´rˇena prˇedevsˇ´ım skrze zidealizovane´ prˇedstavy jejich blı´zke´ho okolı´. Ono mı´sto a zˇivot
v neˇm se popisujı´ superlativy a je zˇivena nadeˇje v na´vrat
do mı´st, oproti ktery´m se soucˇasny´ zˇivot zda´ by´t nucenou
prˇesta´vkou pobytu „v ra´ji“. Deˇtem je tak neveˇdomky
upı´ra´n pocit domova a jsou posilova´ny negativnı´ postoje
vu˚cˇi lidem, kterˇ´ı jsou tı´mto stavem vinni.
Podobnou roli jako prˇ´ıbuznı´ majı´ v deˇtstvı´ i sˇkolnı´
ucˇitele´, kterˇ´ı jsou za´stupci inteligence a majı´ u deˇtı´ autoritu. V Xosalar Orta Mektebi, sˇkole pro zˇa´ky z karabasˇske´ho regionu Xosalar, bylo te´ma na´rodnı´ho cı´teˇnı´
opeˇtovneˇ otevı´ra´no v my´ch diskusı´ch s ucˇiteli. Vsˇichni
vyucˇujı´cı´ pocha´zeli z okupovany´ch regionu˚ a sve´ protiarme´nske´ na´zory si hlasiteˇ obhajovali. Za´rovenˇ vyzˇadovali
mu˚j souhlas s jejich postoji a ma´ snaha o nestrannost
nebyla vzˇdy pochopena. Ucˇitele´ v zˇa´cı´ch beˇhem vyucˇova´nı´ utvrzovali karabasˇskou identitu, a za´rovenˇ je vedli
k nevrazˇivosti vu˚cˇi arme´nske´mu na´rodu: „Kazˇdou hodinu
´ : PROBLEMATIKA NUCENE´ MIGRACE Z ANTROPOLOGICKE´ PERSPEKTIVY
HELENA MASNI´KOVA
prˇipomı´na´me nasˇim zˇa´ku˚m, kdo jsou nasˇi vrazi.12 “ Toto
tvrzenı´ ve mneˇ vzbudilo za´jem dozveˇdeˇt se vı´ce o tom,
jak vysı´dlene´ deˇti ması´rovane´ nena´vistny´mi postoji autorit
vnı´majı´ samotny´ Karabach. Pozˇa´dala jsem proto ucˇitele,
zda by nemohli studentu˚m zadat esej s na´zvem Na´hornı´
Karabach ocˇima dı´teˇte-uprchlı´ka. Prˇesveˇdcˇovali meˇ, zˇe
nema´ cenu zˇa´dat esej od vsˇech deˇtı´, protozˇe jejich na´zor
na tuto problematiku je jednotny´. Z odevzdany´ch u´vah to
vypada´, jako by meˇli ucˇitele´ pravdu, i kdyzˇ prˇipousˇtı´m,
cˇi si dokonce odvazˇuji tvrdit, zˇe slohy byly zcenzurova´ny.
Vsˇechny pra´ce mluvı´ o bolestne´ ztra´teˇ jednoho z nejkra´s´ zerba´jdzˇa´nu, o dosud nenapravene´ krˇivdeˇ
neˇjsˇ´ıch mı´st A
a touze studentu˚ stanout na zemi, po ktere´ kra´cˇeli jejich
prˇedci. To, zˇe tomu jednou skutecˇneˇ tak bude, ve svy´ch
u´vaha´ch zˇa´ci pevneˇ veˇrˇili. Tato na´zorova´ jednota byla
azˇ zara´zˇejı´cı´, ale za´rovenˇ vypovı´da´ o vlivu okolı´, ktere´
formuje deˇtskou mysl k la´sce ke ztracene´ domovineˇ a
nena´visti k neprˇa´telu˚m. Nı´zˇe zverˇejneˇna´ esej je typicky´m
prˇedstavitelem odevzdany´ch slohu˚ a uka´zkou toho, jak
vysı´dlene´ deˇti pocit’ujı´ ztra´tu u´zemı´, ktere´ meˇlo by´t i jejich
domovem.
Mluvı´m k va´m, mı´ bezstarostnı´ vrstevnı´ci, kterˇ´ı
bydlı´te daleko od mı´sta va´lecˇne´ trage´die. Obracı´m se na va´s cˇesˇtı´, anglicˇtı´, francouzsˇtı´, japonsˇtı´, italsˇtı´, americˇtı´, australsˇtı´ vrstevnı´ci, jednı´m
slovem zˇa´ci cele´ho sveˇta. Doka´zˇete si vyslechnout do konce sve´ho vrstevnı´ka, ktere´ho osud
a utrpenı´ prˇedcˇasneˇ donutilo dospeˇt?! Jestli ano,
tak poslouchejte. Narodil jsem se 8. 6. 1992 ve
meˇsteˇ Gojcˇaj v A´zerba´jdzˇa´nu prˇesneˇ dva meˇsı´ce
potom, co moji rodicˇe a nasˇi dalsˇ´ı prˇ´ıbuznı´
museli uprchnout z vesnice Xosar. Bylo to kvu˚li
invazi ze strany arme´nske´ okupacˇnı´ arma´dy. Momenta´lneˇ jsme docˇasneˇ umı´steˇni v obci Hadzˇikend u meˇsta Ganja. Ja´ sa´m jsem se dozveˇdeˇl
hodneˇ veˇcı´ o Karabachu dı´ky vypra´veˇnı´ svy´ch
rodicˇu˚, ucˇitelu˚ a dalsˇ´ıch osob. Karabach! Jak
hezky a melodicky znı´ tento na´zev. Karabach –
milovana´ zemeˇ nasˇich srdcı´, neju´zˇasneˇjsˇ´ı koutek
nasˇ´ı vlasti. Shusha – meˇsto, ktere´mu se klaneˇli
dobyvacˇnı´ sˇa´hove´ a prˇed jehozˇ branami sesedly
z konı´ desı´tky dobyvatelu˚. A´zerba´jdzˇa´n je jednı´m
z nejhezcˇ´ıch koutu˚ sveˇta a je u´zemı´m kra´lu˚.
A jeho korunou byl Karabach. Koruna se nosı´
na hlaveˇ, ale my ted’ tu korunu nema´me na
hlaveˇ. Nosı´me ji ve sve´m srdci. Tı´m, zˇe tvrdı´me,
zˇe Karabach je na´sˇ, chceme uteˇsˇit prˇedevsˇ´ım
sebe, i kdyzˇ vı´me, zˇe ve skutecˇnosti je v rukou
neprˇ´ıtele. Aby se vra´til do nasˇich rukou, budeme
potrˇebovat ducha vlastenectvı´, odhodla´nı´ k boji
a touhu zvı´teˇzit. Rodna´ vlast, maticˇka zemeˇ, je
zraneˇna´. Na´sˇ Karabach je v nouzi, vola´ na´s,
cˇeka´ na´s, potrˇebuje od na´s pomoc. Tato zemeˇ
nechce prˇijmout cizı´ ruce, cizı´ dech. Tato zemeˇ
touzˇ´ı uslysˇet, jak se na nı´ znovu rozeznı´ a´zer12 Obraz Arme
´ nu˚ jako neprˇa´telske´ho na´roda je zako´dova´n i do ucˇebnic
historie (vı´ce viz ABBASOV, I. a RUMYANTSEV, S. 2008).
275
ba´jdzˇa´nske´ Veten – Vlast. I my touzˇ´ıme po nasˇ´ı
starobyle´ zemi jako ona po na´s. Nemu˚zˇeme ji
nechat pod nohami neprˇ´ıtele. Nasˇ´ım nejveˇtsˇ´ım
prˇa´nı´m, kazˇde´ho z na´s, je vı´teˇzstvı´. Osvobozenı´
okupovany´ch u´zemı´ a navra´cenı´ nasˇim srdcı´m
blı´zke´ho Karabachu. Ja´ veˇrˇ´ım, zˇe nasˇi hrdı´ voja´ci, ti ktery´m veˇrˇ´ıme a na ktere´ spole´ha´me, na´s
zachra´nı´ od te´to trage´die. Ja´ veˇrˇ´ım, zˇe ten den
prˇijde a my prozˇijeme radost z vı´teˇzstvı´ a nasˇe
nenaplneˇna´ touha po Karabachu tı´m dnem zmizı´.
(R. Rustamova a O. Mamadov, 7. a 10. trˇ´ıda
Xosalar Orta Mektebi)
ZA´VEˇR
Cı´lem tohoto prˇ´ıspeˇvku bylo uka´zat, zˇe antropologie ma´
co rˇ´ıci i k problematice nucene´ migrace, a dokonce si
myslı´m, zˇe by toho meˇla rˇ´ıkat vı´ce. Antropologicke´ metody ve spojenı´ s teoreticky´mi koncepty mohou znacˇnou
meˇrou prˇispeˇt k pochopenı´ tohoto fenome´nu, ktery´ meˇnı´
zˇivoty milionu˚ lidı´. Nucena´ migrace je oblastı´, kde se
uskutecˇnˇujı´ spolecˇenske´ zmeˇny a odehra´vajı´ se rychleji a
pravdeˇpodobneˇ i jiny´m smeˇrem, nezˇ ktery´m by se ubı´raly
bez vneˇjsˇ´ıho za´sahu – konfliktu, katastrofy cˇi rozsa´hly´ch
developersky´ch projektu˚. Nezaznamenat a neanalyzovat
tyto socia´lnı´ procesy, ktere´ majı´ du˚sledky v loka´lnı´ i
globa´lnı´ rovineˇ, by byl mozˇna´ i hrˇ´ıch.
POUZˇITA´ LITERATURA
[1] ABBASOV, I. a RUMYANTSEV, S. 2008 ´Ways to perpetuate
the past: analyzing the images of ´´others´´ in azerbaijani history
textbooks´ in L. Vesely´. (ed.) Contemporary history textbooks in the
South Caucasus. Asociace pro mezina´rodnı´ ota´zky: Praha.
[2] CORNELL, S. E. 1999. The Nagorno-Karabakh Conflict. Uppsala
University : Department of East European Studies, 164 s. Prˇ´ıstupne´
na: (http://www.silkroadstudies.org/new/inside/publications/1999 NK
Book.pdf), sta´hnuto: 25. 11. 2008.
[3] INDRA, D. 1999. Engendering forced migration : Theory and
practice. Berghahn Books: New York.
[4] Internal displacement: Global Overview of Trends and Developments
in
2007.
Prˇ´ıstupne´
na:
(http://www.internaldisplacement.
org/8025708F004BE3B1/(httpInfoFiles)/BD8316FAB5984142C12574
2E0033180B/$file/IDMC Internal Displacement Global Overview
2007.pdf), sta´hnuto: 25.11.2008.
[5] IDMC.
Profile
of
internal
displacement:
Azerbaijan.
Prˇ´ıstupne´
na:
<http://www.internal–displacement.org/
8025708F004BE3B1/(httpInfoFiles)/84086FC6C659F7FAC125710E
004D14B8/$file/Azerbaijan 20-May%202003.pdf >, sta´hnuto:
25. 11. 2008.
´ , H. 2009. Vnitrˇneˇ vysı´dlene´ osoby: A´zerba´jdzˇa´n.
[6] MASNI´KOVA
Diplomova´ pra´ce. UPCE.
[7] REFSLUND
SORENSEN,
B.
2003.
Anthropological
contributions
to
forced
migration
studies:
Critical
analysis
and
etnography.
Prˇ´ıstupne´
na:
(http://www.idp.ntnu.no/Register/UpLoadFiles/sorensen2003.pdf),
sta´hnuto: 30. 10. 2010.
´ , C. 2007. Transnaciona´lnı´ migrace: Promeˇny identit, hranic
[8] SZALO
a veˇdeˇnı´ o nich. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
[9] UNHCR. 2009. Global Trends: Refugees, Asylum-seekers, Returnees, Internally Displaced and Stateless Persons. Prˇ´ıstupne´ na:
(http://www.unhcr.org/4c11f0be9.html), sta´hnuto: 30.10.2010.
[10] WAAL DE, T. 2003. Black garden: Armenia and Azerbaijan
through peace and war. New York : New York University Press.
276
*Prˇ´ıspeˇvek je pı´semnou verzı´ prˇedna´sˇky, ktera´ zazneˇla
na 6. mezina´rodnı´ studentske´ konferenci AntropoWebu
podporˇene´ ZCˇU v Plzni v ra´mci projektu SVK–2010–
006. Publikace textu byla podporˇena ZCˇU v Plzni v ra´mci
projektu SGS–2010–019.
ANTROPOWEBZIN 3/2010
ANTROPOWEBZIN 3/2010
277
Vchynicko-tetovsky´ plavebnı´ kana´l:
Prˇ´ıspeˇvek ke studiu industria´lnı´ krajiny
Tereza Blazˇkova´
Katedra obecne´ antropologie, Fakulta humanitnı´ch studiı´, Univerzita Karlova v Praze,
[email protected]
Vchynicko-tetovsky´ Floating Canal:
Contribution to the Study of Industrial Landscape
Abstract—This paper was written to contribute to study of
the post-medieval cultural landscape, especially the industrial
landscape. It observes changes of landscape and settlement,
which were affected by industrial activities in the middle of
Sˇumava Mountain region. The reason why the landscape
pattern has changed were industrial activities and also
fabrication of Vchynicko-tetovsky´ floating channel at the
turn of the 18th and 19th century. Forests in this region
were previously used mainly by glass and iron works, but
the industrial activities and settlement culminated in the
exploitation of the forests just because of oportunity of
the wood floating. Formating and function of the channel
was business intention of prince Schwarzenberg, who could
due to floating of Vydra river and then other two rivers
called Otava and Vltava fill the gap in the market with
firewood in Prague. The landscape was already in the first
decennium of the 19th century reformated negatively, namely
in forest crops. The number of colonies of woodworkers
increased. The problems came in 1870´s with windbreake
and bark beetle calamities. Crisis and termination of the
wood floating in the region came on the first half of 20th
century in connection with world war and political changes.
But the landscape and settlement experienced changes in
folowing years of comunism as well. Next break came with
the breakdown of iron curtain. The lanscape started to be
perceived in another way, which was connected with nature
protection and turism.
Key Words—anthropology of landscape, industrial archeology, industrial landscape of Sˇumava region, timber harvesting, Vchynicko-tetovsky´ floating channel, wood floating
ˇ ´ISPEˇVEK vycha´zı´ z vy´sledku˚ me´ magisterske´
R
diplomove´ pra´ce (Blazˇkova´ 2010), ktera´ vznikla
v ra´mci programu systematicke´ho studia promeˇn krajiny
Cˇech v du˚sledku procesu˚ industrializace od konce 18. stoletı´ do prvnı´ch desetiletı´ 20. stoletı´ na FHS UK.1
Pra´ce je mezioborovy´m studiem novoveˇke´ kulturnı´
krajiny, zejme´na krajiny industria´lnı´. Sleduje promeˇny
krajiny a osı´dlenı´ na strˇednı´ Sˇumaveˇ, ktere´ souvisely
s industria´lnı´mi aktivitami. Jedna´ se v dobeˇ industrializace
o zda´nliveˇ okrajovy´ region, ktery´ vsˇak hra´l velmi du˚lezˇitou
roli jako zdroj sˇiroke´ho spektra surovin vyuzˇ´ıvany´ch, jak
v ra´mci Cˇech, tak za hranicemi Cˇeske´ho kra´lovstvı´, resp.
P
1 Program je soucˇa
´ stı´ vy´zkumne´ho za´meˇru FHS UK „Antropologie
komunikace a lidske´ adaptace“ MSM 0021620843.
po r. 1918 Zemeˇ cˇeske´. Jako modelovou aktivitu jsem
zvolila teˇzˇbu a export drˇeva, a modelovy´m industria´lnı´m projektem pak pro mne byla soustava Vchynickotetovske´ho plavebnı´ho kana´lu projektovane´ho na prˇelomu
18. a 19. stoletı´ prima´rneˇ pro export drˇeva do cˇeske´ho
vnitrozemı´, resp. severnı´ho Neˇmecka.
ANTROPOLOGIE KRAJINY – INDUSTRIA´LNI´ ARCHEOLOGIE
Pra´ce je prˇ´ıspeˇvkem k sˇiroke´ mezioborove´ disciplı´neˇ, kterou je antropologie krajiny a jizˇ K. Pauknerova´ a P. Gibas
ji shleda´vajı´ jako obor na pomezı´ kulturnı´ geografie a antropologie (Pauknerova´ a Gibas 2009: 132). Pra´ce nahlı´zˇ´ı
krajinu interaktivnı´, v tom smyslu, zˇe jsou v nı´ prova´za´ny
prˇ´ırodnı´ i antropogennı´, slozˇky a snazˇ´ı se rozkry´t jejı´
pameˇt’. Zaby´va´ se ru˚zny´mi fenome´ny, spojeny´mi s krajinou, nebot’ sleduje jak rozmeˇr prˇ´ırodnı´, tak i historicky´
a socia´lnı´.
Krajina se od 90. let 20. stoletı´ i v nasˇem prostrˇedı´
sta´va´ cˇasty´m te´matem prˇ´ırodoveˇdecky´ch i humanitnı´ch
disciplı´n. V cˇeske´m prostrˇedı´ se te´matem krajiny zaby´vajı´
prˇedevsˇ´ım krajinnı´ ekologove´ a botanici jako J. Sa´dlo,
P. Pokorny´ (Dreslerova´ et al. 2005), J. Lo¨w, I. Mı´chal
(Lo¨w a Mı´chal 2003) nebo geolog a klimatolog V. Cı´lek
(Cı´le