Hipo
léto 2013
rehabilitace
Oficiální internetová publikace České hiporehabilitační společnosti
Pojištění
- důležitá součást
sdružení
Jak vypadaly
povodně
Horsense aneb jde
to dělat i za peníze
Anglické okénko jak to mají jinde
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 1
Slovo úvodem
Vážené čtenářky,Vážení čtenáři,
jaro udeřilo náhle a rychle jako malé tornádo. Naštěstí nebylo tak ničivé pro nikoho z nás. Doufám. Když píšu
úvodník venku je zima a prší. Odráží to asi moji náladu, kterou právě mám. V počítači mám složku „články léto
2013“ a je téměř prázdná- Přemýšlím nakolik je to zapříčiněno mojí neschopností nebo jaké jsou další faktory,
které mohou za to, že tentokrát není téměř nic, co bych Vám mohla předat. Jsem celkově rozmrzelá z toho, že
nic nejde tak, jak bych chtěla. Jsem rozmrzelá z toho, jak na sebe dokážou lidé být zlí. Setkávám se s tím denně. V práci, doma a dokonce mezi lidmi z pomáhajících profesí, z čehož mi je asi nejvíc zle. Ptám se proč? Proč
se mezi sebou musíme hádat, proč si musíme dělat naschvály, za zády se pomlouvat, držet si svá tajemství
a know-how tak moc, že si zavíráme cesty k přátelství, porozumění, pochopení a pomoci od druhých. Učíme lidi,
jak mají žít, jak si mají pomáhat, učíme je chápat svět, učíme je vycházet s ostatními, jak komunikovat, jednat
rázně a přitom jemně, učíme je být rodiči i dobrými dětmi, učíme je jednat srdcem... Učíme je samým dobrým
věcem tak, aby zůstali sami sebou, pevně nohama na zemi a zároveň, aby byli dostatečně milující, dobří. A jací
jsme my? Profesně se vzděláváme, abychom byli „IN“ a „COOL“ a všechny ty rozumy mohli dávat dál. Jezdíme
na různé výcviky, abychom vymetali kostlivce ze skříní. Stačí to? Jsme dost dobří pro svoje blízké okolí? Jsme
dost dobří sami pro sebe?
Petra Malečková
[email protected]
Foto archiv autorky
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 2
Obsah
Úvod
Špetka ze zahraničí
Pojištění odpovědnosti za škodu pro provozní a individuální rizika
Aktivity s využitím koní u dětí se specifickými poruchami učení a chování
Fond her - Velikonoční hra
Prevence syndromu vyhoření
Komunikace s koňmi
Základní živiny a potřeby koní
Několik doplňujících slov k výzkumu
Horsense
Zpráva o činnosti ČHS a ze sekcí
Psychoterapie pomocí koní - workshop „co nám říkají koně“
Kalendář akcí
Psychiatrie HB open
A co takhle terapie s lamou nebo králíčkem!?
Povodně 2013
Recenze
Zpráva ze sekce vzdělávání
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
2
3
6
10
15
18
21
25
27
29
32
35
37
40
42
44
46
47
strana 3
Špetka ze zahraničí
Dostal se k nám e-mail od rakouské ergoterapeutky, která hledá kolegy z oboru hipoterapie do výzkumného týmu, což si myslím, že by
mohla být zajímavá nabídka pro české terapeuty. Nakouknout pod pokličku rakouských
kolegů, něco se naučit a ještě přitom přispět
světu nějakým tím kvalitním výzkumem. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že je potřeba umět
anglicky nebo německy, což může být pro některé starší a uznávané kolegy trošku potíž. Na
druhou stranu, určitě se najdou vedle starších
matadorů i mladší kousky, které angličtinu ve
škole měly a dokáží ji slušně využít. Kdybych
pracovala v oboru hipoterapie, tak do toho
jdu. Vy ne?
Chtěla bych získat nějaké informace o tom, zda existují nějaké hipoterapeutické programy/plány, které zahrnují spolupráci s ergoterapeuty; zda ergoterapeuté
pracují také s koňmi a zda by je zajímalo stát se členy
našeho multidisciplinárního týmu.
Dovolím si o volný překlad, o co tam vlastně jde:
Tel.: 0043 (0)5 / 90500 / 3562
E-Mail:
[email protected]<mailto:[email protected]
Vážení kolegové,
jsem rakouská ergoterapeutka a nedávno jsem ukončila své magisterké studium závěrečnou prací, která se
věnovala ergoterapii pomocí koní. V Rakousku máme
jen několik ergoterapeutů, kteří ke své práci využívají
koně a ještě méně těch, kteří se zabývají propagací
této oblasti.
Každopádně jsem toho názoru, že je důležité o tomto
tématu, zejména pro Rakousko, vědět. A také znát, co
se děje v sousedních zemích v tomto obotu.
Děkuji za jakoukoliv zprávu
Z Rakouska srdečně zdraví
Ruth Andrea Gerl, MSc
Hochschullehre/senior lecturer
Studiengang Ergotherapie/department of occupational therapy
Momentálně jsem zodpovědná za oslovování osob
a společností k získávání kontaktů z okolních zemí.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 4
Pozvánka na mezinárodní konferenci
„Horses for Humans“
Do rukou se nám dostala další zahraniční záležitost velkého rozměru, která je
z České republiky coby kamenem dohodil
a zbytek dokopal – v německém Singenu
u Švýcarských hranic. Konference se koná
o víkendu ve dnech 25. - 27. 10. 2013 a do
konce srpna za ni zaplatíte 150 euro. Pokud byste si tento výlet rozmysleli na poslední chvíli, cena se ještě zvýší o 20 euro.
10 % slevu můžete získat, pokud studujete
či jste nezaměstnaní anebo pokud po dobu
alespoň tří týdnů budete mít na svých webových stránkách reklamu na tuto akci (na
hlavní stránce).
Peněz to není málo a jako rodinný výlet by se to vyplatit nemuselo, leč za tu srandu to skoro stojí, když
se podíváte na ten zajímavý program, který se skládá
z prezentací a workshopů. Nebojte se německého jazyka. Ke každému příspěvku bude k dispozici anglický překlad. Hlavními tématy konference je asistovaná
(psycho)terapie (naše PPK), hipoterapie či vzdělávání
pomocí koní (naše AVK) a další dva u kterých si nejsem jistá překladem.
Po oficiálním zahájení konference se objeví první příspěvek na téma komunikace s koňmi, po přestávce na
kávu se objeví příspěvek o práci se vztahem mezi matkou a dítětem s problémem s nejistým přimknutím,
dále o sociální kompetenci koní a jejich význam pro
psychoterapii. Na závěr dne před večeří je plánované
profesní setkání osob z oboru.
V sobotu se začíná již v devět hodin a od půl jedenácté
se objeví druhé vlákno prezentací a workshopů, které
poběží až do večera paralelně. Zde jsou titulky k některým příspěvkům.
Práce s lidmi s nadváhou a obézními klienty
Psychoterapie v Americe – jak se od nich můžeme učit
Pedagogické a psychoterapeutické ježdění
ve Slovinsku
Zkušenost – úvaha/reflexe – přenos: metody a cvičení pro osoby s mentální retardací
Tělo skóruje: Na koně zaměřená terapie – ve stabilizační léčbě těžce traumatizovaných pacientů
Postřehy ze studie „koňských dětí“ - Vliv koní na děti
s autismem
Dopad psychoterapie na osoby se závislostí
Zachování zdraví koňských zad
Vědecká setkávání
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Principy tréninku spolehlivých a spokojených koní
PPK ve vysokém stupni vzdělávání – perspektiva
z USA
V neděli ještě uvidíte pár přednášek a pak vás pustí
domů s plnou hlavou nově nabytých informací. Doma
s vámi nebude aspoň měsíc kloudná řeč, protože to,
co získáte, jen tak z hlavy nepustíte. Zkuste se podívat
do světa, myslím, že je to dobrá investice kouknout se
i jinam, než chodit stejnou cestou okolo svého domu.
Petra Malečková
http://www.horses4humans.de
EAGALA
Navzdory tomu, že nejsem dobrý angličtinář,
pokusím se do našeho dnešního zahraničního
okénka zahrnout ještě mezinárodní neziskovou organizaci EAGALA, která byla založena již
v roce 1999 a nyní má přes 3 500 členů v 41
zemích světa. EAGALA poskytuje prostředky,
školení, certifikáty a celkově podporuje profesionály v oboru. EAGALA je pověstná svými
vysokými standardy pro výkon v oboru Equine assisted psychotherapy a Equine assisted
learning.
Co se pod těmito termíny skrývá? Je to něco podobného jako naše AVK a PPK. Zkusím to vysvětlit.
Equine assisted psychotherapy
V případě této disciplíny se jedná hlavně o sebezkušenostní emocionální růst a učení prostřednictvím koní.
Tento způsob využívá aktuální práci s koněm, skrz kterou klient dojde k sebepoznání, které může být následně rozpracováno v reflexi, kde se hovoří o emocích, pocitech nebo vzorcích chování. EAP není zaměřeno na
práci ze hřbetu koně – na umění jezdit, ale na práci ze
země, kde klient musí využít určité dovednosti jako je
například neverbální komunikace, asertivita, kreativní
myšlení a schopnost řešit problém, schopnost vést lidi,
mít cit a vůli k práci, odpovědnost, schopnost týmové
spolupráce a důvěru v lidi i sebe sama. EAP je efektivní přístup, který má velký vliv na jednotlivce, skupinu,
rodinu nebo mládež. Pracuje se s různými typy klientely od osob s PTSD, ADHD, PPP, závislostmi, obtížemi
s chováním u mladistvých, depresemi, úzkostmi atd.
Equine assisted learning
EAL je podobná psychoterapii, ale zde je kladen důraz
spíše na výchovně vzdělávací cíle - od učení specifických dovedností přes schopnosti vést například školní
třídu až po to, jak zdokonalit prodej určitého produktu.
EAGALA nabízí certifikační program, který je složen
z několika částí – základní I, II a pokročilé, které jsou
strana 5
třídenní. Po absolvování základního kurzu I, byste měli
vyplnit profesní životopis, který je uvedený na stránkách
a následně absolvovat základní kurz II. Po jeho absolvování byste měli obdržet certifikát. Pokud si chcete zvýšit vzdělání, můžete se následně přihlásit na kurz pro
pokročilé. Certifikát z obého ale musíte každé dva roky
obnovovat, což od vás vyžaduje neustálé vzdělávání se.
V zájmu své dobré pověsti a zachování integrity má
EAGALA standardy poskytování služeb, etický kodex
a založila etickou komisi, která rozhoduje v etických
otázkách. K dispozici je také protokol k podávání stížností na terapeuta či na návrhy řešení problémů.
Dále vyžaduje minimální standardy v oblasti profesního zaměření a praxe. Terapeut by měl splňovat tato
kritéria a pokud ne, je veden jako pomocný asistent.
Odborník přes mentální zdraví musí splňovat:
a) Vysokoškolské vzdělání v oboru (psychologie, sociální práce, či další obory, které mohou zahrnovat péči
o duševní zdraví) nebo psychoterapeutický výcvik
b) Terapeut by neměl překračovat svou odbornost.
c) Terapeut je členem organizace, která je odpovědná
za vzdělávání a uděluje/ruší certifikace. V našem
případě jsem to pochopila tak, že je členem organizace, která působí jako jeho garant, nebo může být
členem nějakého vzdělávacího střediska.
Profesionální vodič koně
a) Musí mít alespoň 6 000 hodin praxe (odpovídá to 3
rokům práce na plný úvazek)
b) Musí mít dalších alespoň 100 hodin dalšího odborného vzdělávání a to v jedné z těchto oblastí (dokončené musí být do dvou let):
– práce ze země (horsemanship aj.)
– znalosti psychologie koně/etologie
– znalosti v řeči těla koní/etologie
c) V návaznosti na základní vzdělání musí mít dalších
40 hodin dalšího vzdělávání
Obsah základního kurzu I
kurz je určen pro každého, kdo by se chtěl v této oblasti vzdělávat
1. den
- představení celého vzdělávacího systému EAGALA
- na závěr dne je zařazena skupinová aktivita
2. den
- zaměření na strukturování a práce s rodinou a skupinou
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
3. den
- zaměření na hraní rolí a scénářů v terapeutickém
a léčebném procesu
- možnost aplikovat získané poznatky do praxe s možností získat zpětnou vazbu na svou práci
Obsah základního kurzu II
Tento kurz mohou absolvovat pouze ti, kteří absolvovali „jedničku“ a mají vyplněný profesní dotazník, který je
uveden na webu.
1. den
- vzdělávací a zážitkové aktivity, které prohlubují znalosti z „jedničky“
2. a 3. den
- zaměřený na hraní rolí a scénářů s možností získání
zpětné vazby
- témata: sebepoznání a dopad na terapeutickou lekci,
efektivní strukturování lekce, tvorba efektivního terapeutického plánu, metafora a její aplikace, skupinová
terapie, pochopení skupinové dynamiky, dovednosti
v hodnocení sebe sama
Navazující kurz pro pokročilé má zase o něco větší
požadavky, než jaké jsou kladeny na kurzy základní.
Frekventant musí být certifikován pod EAGALA, musí
absolvovat základní kurz I a II (dvakrát) a musí mít za
sebou alespoň 50 hodin práce s klienty podle jejich
modelu.
Obsah kurzu EAGALA pro pokročilé
1. den
- úvod do kurzu a teoretická ukotvení prohlubujících
znalostí a dovedností včetně praktických cvičení
2. den
- práce na hlubším poznání metody a klienta, včetně
práce na tom, jak provázet klienta k hlubšímu poznání
sebe sama
3. den
- práce s metaforou a hraní rolí; závěr
Pokud byste se chtěli stát členy této organizace, bude
vás to stát za rok 65 dolarů, za dva roky 120 dolarů
a do konce života 750 dolarů. Jestliže byste chtěli odebírat pouze časopis, zaplatíte 25 dolarů. Více informací najdete na jejich webových stránkách http://www.
eagala.org
Petra Malečková
Foto: Lucie Továrková
strana 6
Pojištění odpovědnosti
za škodu pro provozní
a individuální rizika
Jedu takhle na schůzi a ptám se Vandy, o čem
mám psát. Inu řekla mi, že o pojištění. Tak jsem
se vrhla obepisovat „pojišťováky“, aby mi napsali nějaké hezké počtení. Nicméně to nebylo
lehké, protože si nejprve museli „vyběhat“ povolení a následně museli pochopit, co vlastně
chceme. Nebylo to s mými požadavky vůbec
jednoduché a někteří si se mnou moc nevěděli rady, leč jeden šikovný mladý muž se našel
a zpracoval pro nás nějaké základy o pojištění
našich organizací.
Při výběru pojištění pro neziskové organizace je třeba
přečíst si důkladně všechny podmínky smlouvy. Pojišťovna vám nehradí škodu způsobenou úmyslně nebo
hrubou nedbalostí, zvířaty a také škodu způsobenou
vám a blízkým osobám (manžel, sestra, …).
Pojištění se vztahuje na škody na životě, zdraví a poškození či zničení věci.
Jestliže se během jednoho pojistného období stane
více škod, pojišťovna vyplatí maximálně dvojnásobek
limitu plnění, pokud jste pojištěni na více než 1 rok. Pokud ne, tak plnění může být max. ve výši limitu plnění.
Pokud tedy máte smlouvu na dobu neurčitou, plní se
dvojnásobek limitu. Smlouva jen na rok je pro pojišťovnu daleko rizikovější a tedy i dražší.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Výhodou a zároveň i nevýhodou u tohoto druhu pojištění odpovědnosti je spoluúčast. Což je částka, kterou
se pojištěný podílí na úhradě vzniklé škody. Díky tomu
je pojistné o něco levnější, protože pojišťovna ví, že se
budete snažit škodám zabránit. Spoluúčast je daná
procentem ze vzniklé škody a je zde stanovena minimální částka, kterou musíte zaplatit.
Pojištění – věci v šatnách
Vztahuje se na věci pojištěného, nebo jeho klienta, pokud jsou uschovány v hlídané šatně, nebo zamčené
šatní skřínce. V případě odcizení, ztráty, záměny této
věci nebo věcí, je třeba neprodleně nahlásit zjištění
policii. Pojistné plnění pro jednu pojistnou událost je
potom 10.000,- Kč, 5.000,- Kč jedná-li se o šperky
a jiné cennosti, avšak maximální plnění za jeden kalendářní rok nesmí přesáhnout 150.000,- Kč. Spoluúčast na každé pojistné události je 500,- Kč. U tohoto druhu pojištění je důležité, aby provozovatel bych
schopný prokázat, že pachatel musel překonat nějaký
druh zabezpečení (zámek, kamerový systém atd.).
Odpovědnost terapeutů
Velmi důležité je vymezit vztah mezi člověkem, který
hippoterapii provozuje a provozovatelem. V případě,
že by došlo k pojistné události, musí být prokazatelné,
že člověk, který měl koně na starosti, měl k tomu dostatečné oprávnění. Pokud je terapeut a provozovatel
ve vztahu zaměstnanec a zaměstnavatel, řeší se tato
odpovědnost klasickou odpovědností zaměstnance za
strana 7
škodu při výkonu práce. V případě že je terapeut dobrovolník není už situace tak jasná a je potřeba s pojišťovnou dojednat podmínky, za kterých je dobrovolník
krytý proti škodě, kterou může, ač nerad nevědomky
způsobit. Mohlo by se totiž stát, že člověk, který neměl
dostatečné znalosti a zkušenosti způsobí škodu a následně pojišťovna bude krátit pojistné plnění.
Pokud byste se chtěli dozvědět víc o pojištění, můžete
se dotázat na níže uvedené adrese:
Dominik Polák
Právní náhled
Abychom měli ucelenější pohled na věc, zeptali jsme
se právníka, jak vidí celou situaci ještě z dalšího pohledu.
Jak je to se zodpovědností, když by náš kůň něco
způsobil (nějakou škodu například)?
Pokud by váš kůň něco způsobil, byla by to vaše zodpovědnost. Podle současné praxe rozhodovací by se
ale posuzovalo, do jaké míry byla škoda způsobena
vaším zaviněním a do jaké vyplynula ze situace a z povahy „věci“ (koně). Primárně by se zkoumalo, jestli jste
mohli takový následek odvrátit/předvídat/předejít mu.
jemce užívá věc řádným způsobem. Nájemce je povinen pečovat o to, aby na věci nevznikla škoda. Je povinen dát věc pojistit, jen jestliže to stanoví smlouva.
Z toho vyplývá povinnost se o koně řádně starat, takže
byste o cizí koně měli pečovat ještě i něco lépe než
o ty vlastní a zbytečně je nevystavovat nebezpečným
situacím, nepřetěžovat je a zajistit jim pravidelné prohlídky atp.
Zároveň u koní nesmíte zanedbat dohled, vždycky by
tam při poskytování služby popsanou formou měl být
dozor, a vždy by tam mělo být oboustranné zabezpečení, jak koně, tak jezdce. Stejně tak je potřeba zabezpečit i prostředí vhodné k bezpečné jízdě.
A jak je to s lidmi, tedy s naší klientelou například?
Vůči osobám, kterým službu poskytujete, pak máte
odpovědnost za zabezpečení, za zajištění řádného
a včasného poskytnutí té služby – to znamená, že dostanou smluvenou službu ve smluveném čase a že
tam bude dané situaci odpovídající kvalifikovaný dozor a podmínky přiměřené poskytované službě.
Vaši klienti vůči vám jsou zase povinni se řídit vašimi
pokyny, pokud vám je podepíšou (pravidla bezpečnosti
doporučuji sepsat a nechávat podepsat), nebo stačí
nechat si podepsat seznámení. V případě, že je nedodrží, je vina na jejich straně.
Jak to ale vypadá, když kůň není náš, ale je v pronájmu?
V případě koně pronajmutého nebo zapůjčeného samozřejmě máte odpovědnost z pronájmu věci movité
nebo ze zápůjčky. Vypůjčitel (vy) je oprávněn užívat věc
řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo ke kterému obvykle věc slouží. Vypůjčitel
je povinen chránit věc (koně) před poškozením, ztrátou
nebo zničením. Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat věc k užívání jinému. Toto byste měli
mít s majitelem vyjasněno. Vypůjčitel je povinen věc
vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce
stanovené doby zapůjčení. Půjčitel (ten, co vám koně
půjčil) může požadovat vrácení věci i před skončením
stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem,
kterému slouží.
No jo, ale to se teď bavíme o lidech, kteří už jsou
zodpovědní sami za sebe. Co děti?
Trochu jinak je to samozřejmě s dětmi, pokud je převezmete z péče rodičů, tak se na vás vztahují trošku
přísnější měřítka, protože u dítěte by vás úplně nezbavilo viny jeho chyba - totiž že se nebude držet vašich
pokynů. Takže i když dítě neposlechne, pořád to může
být vaše chyba, pokud se neprokáže například, že už
na to „měl rozum“.
A ten pronájem?
Nájemce (vy) je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě, nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn
požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda ná-
Závěrem bych chtěl říct, že k 1. 1. 2014 bude účinný
nový občanský zákoník, kde jsou pro vás zřejmě podstatné změny.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Jak je to v případě nemožnosti mít helmu na hlavě?
Pokud není možné, aby klient měl na hlavě helmu,
měl by rodič podepsat prohlášení a seznámení s riziky a měly by být uvedeny zdravotní důvody, proč není
možné mít helmu na hlavě. A nakonec musíte být extra
opatrní, aby se nic nestalo.
Mgr. Jakub Šváb
strana 8
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 9
Aktivity s využitím koní u dětí se
specifickými poruchami učení
a chování
Diplomová práce 2013
Tuto diplomovou práci jsem našla na stránkách
Masarykovy univerzity jako čerstvou novinku, takže jsem se rozhodla ji sem po konzultaci s autorkou vložit. Po obsahové stránce se mi tato práce
zdála být docela zajímavá, po formální stránce už
to bylo trochu horší. Nicméně zde máte náhled
na to, co bylo stvořeno pro letošní státní závěrečnou zkoušku.
Aktivity s využitím koní (AVK) tvoří jednu z disciplín
hiporehabilitace, která nabízí mnoho způsobů práce.
S klienty lze pracovat jak individuálně, tak ve skupině.
Cílem AVK je rozvoj sociálních schopností a dovedností, snížení rizika sociálního vyloučení, rozvoj psychické
kondice, pozitivní ovlivnění chování, zlepšení zdraví
a fyzické kondice, usnadnění edukačních procesů zážitková pedagogika a pozitivní a smysluplné trávení volného času. Do terapie se zařazuje práce ve stáji i příprava koně pro ježdění (čištění a sedlání). Lze
kombinovat hry a práci klienta s koněm ze země s činnostmi prováděnými ze sedla. Volba konkrétní metody
práce závisí na podmínkách, ve kterých se hiporehabilitace provádí i na druhu postižení klienta.
Cílem výzkumného projektu diplomové práce bylo anaČasopis HIPOrehabilitace 2|2013
lyzovat dopad aktivit s využitím koní AVK u dětí se specifickými poruchami učení nebo chování do oblasti sociálních kompetencí a školního výkonu vybraných dětí.
Dílčím cílem bylo na základě získaných zkušeností
sestavit kurz složený z návazných lekcí pořádaných
v rámci aktivit s využitím koní pro děti se specifickými
poruchami učení nebo chování.
Diplomová práce se skládá ze čtyř kapitol. V první
kapitole jsou zpracovaná teoretická východiska. Je
uvedeno pojetí specifických poruch učení a chování,
kromě definic také charakteristika jedinců s poruchami učení nebo chování, zejména jedinců s ADD/
ADHD. Dále jsou analyzovány jejich příčiny a je uvedena charakteristika jednotlivých druhů poruch. Ve
druhé kapitole je zpracovaná problematika ucelené
rehabilitace a jsou analyzovány její základní složky
– léčebná, sociální, pedagogická a pracovní. Samostatně je vysvětleno pojetí terapií, používaných ve
speciální pedagogice se zaměřením na hipoterapii.
Třetí kapitola obsahuje pojetí hipoterapie, její zaměření na tři výchozí oblasti – hiporehabilitace – lékařství, léčebně pedagogickopsychologické ježdění
– pedagogika a parajezdectví, sport pro handicapované – sport. Samostatná subkapitola je věnována výběru a přípravě koně a charakteristice aktivit
s využitím koní. Ve čtvrté kapitole je zpracován výzkumný projekt se zaměřením na aktivity s využitím
koní (AVK) u dětí se specifickými poruchami učení
a chování.
strana 10
Výzkumný soubor tvořilo pět dětí ve věku osm až deset let. Všechny děti, které se zúčastnily projektu AVK,
jsou žáky prvního stupně Základní školy ve Vamberku. Na základě doporučení školy a zájmu rodičů byly
děti vyšetřeny v pedagogicko-psychologické poradně
a byly u nich diagnostikovány specifické poruchy učení
nebo chování. Ze zpráv PPP vyplývá, že se u dětí jednalo o středně těžkou až těžkou formu dysortografie,
většina dětí má dyslektické obtíže, grafomotorické obtíže, zkříženou lateralitu, pomalejší pracovní tempo,
problémy dětem působí sluchová analýza a syntéza,
sluchová diferenciace. Některé děti spontánně nekomunikovaly. Jedna dívka má diagnostikován syndrom
poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a symptomy dyspraxie s projevy deficitů v jemné motorice,
dyskoordinace pohybů rukou a nohou.
Kurz AVK se skládal z dvouhodinových 15 lekcí a trval
po dobu letních prázdnin 2012 na statku v Tutlekách
v soukromé jezdecké stáji spadající pod JK Žamberk.
K AVK byli využíváni tři koně (2x WPBR, 1x hucul)s rozdílným temperamentem a charakterem.
Obsahem jednotlivých lekcí byla práce s koněm ve stáji (krmení, čištění, sedlání), kombinace jednoduchých
voltižních cviků a zábavných her ze sedla či madel.
Práce ve stáji byla zaměřena na procvičování jemné
motoriky a koordinaci pohybů. Jako nejefektivnější se
jeví zaplétání hřívy a ocasu do různých stylů (copánky, mřížka,...) a malování na koňskou srst prstovými
barvami. Dále také na posílení sebeovládání, uvědomění si sama sebe a vlastního vlivu na chování koně
(přizpůsobit chování temperamentu a charakteru
koně). Voltižní cviky měly za úkol procvičovat koordinaci pohybů, posílení sebedůvěry, zlepšení prostorové
orientace, uvolnění napětí. Cílené hry byly zaměřeny
reedukačně na specifické poruchy učení. Jejich cílem
bylo rozvíjet oslabené specifické funkce, prostorovou
orientaci, komunikaci, slovní zásobu.
U všech dětí účastnících se kurzu AVK došlo ke zlepšení ve školním výkonu, došlo ke zlepšení komunikace
a k posílení schopnosti spolupracovat. V oblasti chování došlo ke zlepšení soběstačnosti a schopnosti sebekontroly. U dívky se syndromem ADHD došlo ke zmírnění příznaků. Tato změna byla patrná ještě po dobu
přibližně dvou měsíců po ukončení kurzu AVK. Ke
zpracování výzkumného projektu byla použita metoda
kvalitativního výzkumu, z technik analýza záznamů
o dětech zpracovaných pedagogicko-psychologickou
poradnou, rozhovor s učitelem dětí a s jejich rodiči,
přímé pozorování a přímá činnost s dětmi. Lekce byly
nahrávány na video a videonahrávky byly analyzovány.
Lekce probíhaly v měsících červenec a srpen. Děti
byly rozděleny do dvou skupin (Karolína I, Karolína II
a Kristýna; Roman a Lukáš). Vzhledem k upozornění
rodičů Karolíny Č., že mezi jejich dcerou a spolužákem
Lukášem nepanují zrovna přátelské vztahy, byly skupiny rozděleny na dívky a chlapce.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Použité hry
Slovní fotbal
Cíl: slovní zásoba, postřeh a paměť
Tato hra měla více variant:
a) v sedle na koni
b) v mezičase na jízdárně (mimo sedlo)
c) na poslední písmeno
d) na 2 poslední písmena
e) na poslední slabiku
Kůň byl veden na lonži, jedno dítě sedělo na koni, další
dítě či více dětí stály po obvodu (na vnější části) kruhu
a hodem míče určovaly, kdo bude na řadě.
Tuto hru lze také upravit na vyprávění příběhu nebo
věty na zapamatování, kdy děti zopakují a postupně
přidávají slova, která je napadnou. Místo slov se mohou řešit matematické operace – násobilka, sčítání,
odčítání...
Zatoulané písmenko
Cíl: prostorová a pravolevá orientace, spolupráce, komunikace
Tato hra se může hrát ve dvojici. Jezdec pomocí slovní navigace (doleva, rovně,...) navádí vodiče koně ke
schovanému písmenku. Jakmile písmenko naleznou,
jezdec popíše přesné místo umístění písmenka (jako
by vodič neviděl a měl ho najít, např.: písmenko E je
na zemi u překážkového stojanu, vlevo, asi půl metru
od místa kde stojíme...na stromě, za sudem, v trávě...)
Písmenko vodič podá jezdci a donesou ho do středu
jízdárny či na jiné určené místo. Jezdec na dané písmeno tvoří slova. Předem se určí, kolik slov to má být.
Přenes, hoď, podej
Cíl: motorika, koordinace pohybů, uvolnění, posílení
sebevědomí a sebedůvěry
Kůň je veden na vodítku u hlavy a dítě na koni vykonává různě složité úkoly. Příkladem může být přenášení různých předmětů z místa A do místa B (míček,
hrnek s vodou, šátek, obruč,..), házení různě velikými
míčky na různou vzdálenost – do kýble, do výseče,
do kuželek, podávání věcí – ze stojanu, ze stromu,
podat obruč jinému jezdci který jezdí v protisměru
nebo rozvazování a zavazování různě silných provazů
a lan, šátků.
Dotkni se
Cíl: orientace v prostoru, pravolevá orientace, posílení
obratnosti
Dítě na koni podle pokynů vykonává různé povely: Dotkni se levou rukou pravého ramene, pohlaď
koně levou rukou na zádi, pravou rukou chytni levé
ucho, podrbej koníka mezi ušima, dotkni se levé
špičky na noze...
strana 11
Voltižní cviky, cviky na uvolnění
Cíl: uvolnění, nácvik koordinace pohybů, nácvik a udržení stability, vnímání vlastního těla, důvěra v koně,
nácvik spolupráce.
Na madlech dítě cvičí různé uvolňovací cviky podle individuálních možností dítěte od jednoduchých až po
složitější. Například:
Letadlo – ruce v rozpažení, sed po směru jízdy koně
(ve voltiži základní sed)
Mávání sluníčku – ruce natažené nahoru, mávání,
sed po směru jízdy
Čáp – ze základního sedu, ruce napodobují klapání
zobákem
Později se stupňuje obtížnost a cvičí se voltižní cviky vycházející z voltižních pravidel. Úroveň provedení
však neodpovídá (alespoň z počátku) soutěžní náročnosti. Zde nejde o dokonalé provedení, ale o zvládnutí
základu.
Plán lekcí
Lekce 1 (seznamovací)
Děti se seznámily s provozem stáje, bezpečností. Povídali jsme si o koních, jak se který jmenuje, jak se o koně
pečuje, čím se krmí. Karolína II. skáče do řeči, jinak je
vcelku klidná. Ostatní dívky pasivně poslouchají.
Společně hřebelcovaly klisnu Innku – dívkám bylo
vysvětleno a předvedeno jak se kůň uváže a poté vyčistí, k čemu a jak se používají různé kartáče, háček
na kopyta, hřeben atd. Poté si dívky samy čištění vyzkoušely.
Karolína II. velmi spěchal a byla přehnaně aktivní ale
nepečlivá. Musela se zastavit a vrátit zpět k zablácené srsti (bylo jí vysvětleno, že by se kůň otlačil a bolelo
by ho to). Karolína byla pomalejší, ale snaživá a Kristýna se zdála být zvídavá. Lukáš byl pomalejší se snahou komunikovat, ale Roman působil velmi pasivně
a zakřiknutě. Těsný kontakt s koněm byl při čištění
velmi problematický, napjatou rukou koně pohladil,
ale při sebemenším pohybu koně ucukl. Komunikace
se jevila jako problematická. Neodpověděl, jen něco
zamumlal pro sebe, bál se přiblížit ke koňské hlavě.
Poslouchal, o čem se mluví, ale do hovoru se nezapojil, oční kontakt nebyl možný.
Koně jsme společně nauzdili, nasedlali a vydali se
na procházku do okolí. Dívky se střídaly v sedle a vše
probíhalo v klidu. Lukáš byl zpočátku nejistý, ale po
několika minutách se uvolnil. Roman si na koně sice
sedl, ale vzápětí dostal velký strach a chtěl dolů, a tak
sesedl. Byla na něm vidět veliká úleva, že je na zemi.
Celý zbytek dne si držel od koně odstup. Po návratu
z procházky si děti koně znovu vyčistily a mohly jej odměnit pamlskem.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Lekce 2
Dívky si šly čistit Innku a po vyčištění si vyzkoušely
jednoduché zaplétání hřívy do copánků, Hřívu pak ozdobily barevnými gumičkami. Společně jsme nasedlali koně. Při vlastním ježdění byly dívky voděny na
vodítku v prostoru jízdárny a probíhala hra „zatoulané
písmenko“. Dívky po nalezení písmenka měly za úkol
vymyslet 5 podstatných jmen na nalezené písmeno.
Také jsme hrály slovní fotbal na poslední písmeno.
Samostatná jízda na lonži byla zaměřena na správný
sed, udržení rovnováhy a stability, a cílena na odstranění strachu.
Karolína II. měla problém v pravolevé orientaci, velmi
často pletla vlevo, vpravo a u všech vázlo vybavení slov
na dané písmeno, Roman se téměř nezapojil ani do
slovního fotbalu. (měla problém i s návodnými otázkami – rozhlédni se, co vidíš a začíná to na písmeno...)
Roman si na koně nesedl, nechtěl – bál se, ale nevěděl čeho. Při čištění opět dostal strach z přiblížení ke
koňské hlavě a z blízkosti. Po ježdění jsem se individuálně Romanovi věnovala – společně jsme koně hladili
(vedla jsem mu ruce) a docílili jsme alespoň hlazení
v oblasti hřbetu koně beze strachu. S tatínkem jsme
se domluvili na jeho přítomnosti při příští lekci a společné motivaci a povzbuzení k překonání strachu.
Lekce 3
Po přivítání si děti mohly vybrat koně, kterého si vyčistí. Tomuto koni pak zapletli hřívu do copánků a byl
jim ukázán další způsob zaplétání – francouzský cop,
který si vyzkoušely.
Karolíně dělalo problém pletení, konkrétně jemná motorika. Když jí to nešlo, chtěla práci přerušit a jít dělat
něco jiného, byla vrácena a práci dokončila. Problém
v pletení jsem viděla i u Lukáše a Romana. Roman nechápal skládání pramenů hřívy, a když už ho pochopil,
měl potíže s koordinací pohybů (neobratnost), ale viděla jsem snahu to zvládnout.
Na jízdárně v sedle jsme hráli hru „dotkni se“, „zatoulané písmenko“, na zemi hru s obručemi (točit obručí na zápěstí v jedné ruce, pak ve druhé a v obou).
Poté jsme to samé zkoušeli ze sedla. Jezdili jsme
také na lonži.
Roman se stále odmítal zúčastnit vlastního ježdění. Ve
stáji ještě před odsedláním jej tatínek na koně vysadil
i přes Romanův odpor. Roman byl uklidňován a přes
viditelný strach se ho podařilo udržet v sedle. Po několika minutách když se Roman uklidnil, mohl sesednout. Po chvíli jsme toto celé opakovali. Roman byl již
klidnější, ale strach na něm byl stále znát. Na příští
lekci bude tatínek opět přítomen.
Lekce 4
Dívky se zapojily do péče o koně, pomohli s přípravou
krmení a úklidem stáje. Koně vyčistily a zapletly jim
hřívu. Prstovými barvami na koně malovaly a zkoušely
na koně psát barvami vzkaz. Tento úkol dívky velmi
strana 12
bavil a všechny se aktivně podílely. Byly nuceny spolupracovat - domluvit se co, jak a kam napíší/namalují
a musely se podělit o barvy.
Poté jsme koně postrojily madly a šly na jízdárnu cvičit voltižní cviky. Dívkám byly členkami jezdeckého
oddílu předvedeny různé voltižní cviky, které pak cvičily samy
Sám si řekl o samostatné ježdění bez lonže. Projevoval
velkou radost, že se mu daří.
Závěrečná lekce – Soutěžní den
Závěrečnou lekcí bylo odpoledne plné soutěží. Cílem tohoto dne bylo odměnit děti za účast v kurzu, motivovat
je ke snaze jít si za svým cílem a nechat je zakusit pocit
z vítězství, zažít úspěch a dobrý pocit že něco dokázaly.
Dívky byly voltiží nadšené, Karolína I. měla zpočátku
strach a obavy z pádu. Karolína II. trochu spěchala
při cvičení, ale viděla jsem evidentní zájem o složitější cviky. Roman si za podpory tatínka sedl na namadleného koně a nechal se vodit v kroku. Do sedla
nechtěl. Strach byl stále patrný, ale pomalu ustupoval. Cvičili jsme na koni s obručemi, hráli slovní fotbal a na „zatoulané písmenko na deset slov“. Roman
projevil zájem o obruče ze země, zapojil se lépe než
minule do slovního fotbalu - vybavoval si slova stejná
jako minule.
Děti soutěžily v různých disciplínách s ostatními členy
jezdeckého klubu. V každé soutěži bylo prvních sedm
dětí odměněno kokardou jako při jezdeckých závodech. Každý účastník pak na závěr dostal drobnou
sladkou odměnu a pamětní diplom.
Lekce 5, 6, 7, 8, 9
Tyto lekce se odehrávaly ve stáji (děti měly zamést
a donést koním vodu, vyčistit je a zaplést jim hřívy
a ocasy. Na jízdárně jsme měly k dispozici dva koně.
Orion pracoval jako voltižní kůň, na kterém si děti
zkoušely voltižní cviky ve dvojici (nejprve se zkušenou členkou oddílu a později samy v páru). Innka byla
osedlaná a hráli jsme s ní hry „dotkni se“, „zatoulané
písmenko“, „přenes, hoď a podej“ a „slovní fotbal“.
Soutěž číslo 2 – Jízda zručnosti s/bez vodiče
Děti měly za úkol projet přichystanou opičí dráhu.
Úkoly na trase se skládaly z dříve nacvičovaných her
– slalom mezi kužely, hod míčku, přenesení předmětu
z místa A do místa B a hod obručí.
Po ježdění ve stáji jsme si vyprávěli o koních, popisovaly a pojmenovávaly různé pomůcky – sedlo a uzdečku
a z čeho se tyto věci skládají. Zkoušely jsme rozebrat
uzdečku a pak ji zpět složit, odstrojit a zase postrojit
sedlo.
Roman ve dvojici necvičil, ale jinak si voltižní prvky velmi oblíbil. Zatím zkoušel pouze jednodušší cviky – mlýnek, základní sed, holubičku. V zastavení a s pomocí
pomocníka ze země si troufl udělat i stoj. V sedle na
lonži byl pouze v kroku, klusat se bál.
Lekce 10, 11, 12, 13, 14
Při přípravě koně k ježdění byly děti vedeny k vyšší samostatnosti. Koně si samy chytily, uvázaly a po vyčištění a zapletení hřívy byly schopné nauzdit a nasedlat.
Lukáš často (z vlastní iniciativy) pomáhal Romanovi,
radil mu a snažil se mu pomoci, když viděl, že mu něco
nejde. Lukášovi tím viditelně rostlo sebevědomí a měl
radost, že je potřebný a úspěšný. Samotné ježdění
na jízdárně bylo zaměřeno na zlepšení ovládání koně
jezdcem.
Hráli jsme hry „dotkni se“, „zatoulané písmenko“,
„slovní fotbal“, „přenes, hoď, podej“. Roman si sám
řekl o rychlejší chod koně – klus. Překvapivě se již skoro nebál. Velmi ho to bavilo a chtěl stále pokračovat.
Byl zvídavější, sám si řekl o přidání nových voltižních
cviků. Strach vymizel. I při slovním fotbale byl aktivnější a vymýšlel i „nová“ slova, která jsme neříkali. Komunikoval se všemi bez problémů a to i s dospělými.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Soutěž číslo 1 – O nejlépe upraveného koně
Děti si vybraly „svého“ koně a podle toho utvořily soutěžní týmy. Děti koně vyčistily a pak záleželo na jejich
fantazii, jak koně vyzdobí. Zaplétala se hříva i ocas,
malovalo se prstovými barvami do srsti koně.
Soutěž číslo 3 - Mini parkur
Děti z oddílu přeskákaly pět malých překážek v daném
pořadí a ostatní děti si poté zahrály na koně a stejnou
trasu si zaběhly „po svých“..
Soutěž číslo 4 Poznej písmenko
Děti měly za úkol podle hmatu se zavázanýma očima
poznat a určit, co drží za písmenko. Písmenka jim byla
náhodně vybrána z pytlíku. Určit měli pět písmen.
Soutěž číslo 5 – voltiž
V této soutěži měly děti předvést několik libovolných
cviků na koni – základní sed, mlýnek, holubička, stoj,
kotoul. Tyto cviky si pak mohli vyzkoušet i rodiče, aby
si také věděli, co tato disciplína obnáší.
Závěr
Karolína II. se ke konci kurzu zklidnila. Již se nechovala tolik afektovaně, práci se snažila vždy dokončit,
i když výsledek není nijak oslnivý – zaplétání hřívy
a koordinace pohybů potřebných k pletení se zlepšila a byla viditelná i v provedení copů. Byla aktivní ve
všech činnostech a po dokončení úkolu přišla pro další
úkol nebo se sama nabídla, že s něčím pomůže. Občas ještě skáče do řeči při slovním fotbale, ale snažila
se dodržovat stanovená pravidla. Orientace v prostoru se také zlepšila, již si jen minimálně plete směry.
Podle matky se výrazně zlepšila její sebekontrola, snaží se více přizpůsobit a sebeovládat vlastní chování.
Více přemýšlí nad dopadem vlastního chování. Posílila
si i sebevědomí, je spokojenější a ve většině případů trpělivější. Lépe také vychází se starším bratrem
a prarodiči. Podle vyjádření matky se výrazně zlepšilo
i její chování doma. Přibližně od srpna neměla žádný
strana 13
konflikt se starším bratrem ani s nikým jiným z rodiny. Po ukončení kurzu až do poloviny října bez většího
konfliktu i ve škole. Pozitivní vliv na její chování uvádí
i její učitelka. Lépe zapadá do školního kolektivu, snaží se více spolupracovat. Je znatelný úbytek konfliktů
jak s učiteli, tak mezi spolužáky. Zlepšil se i vztah se
spolužáky, mezi kterými s Karolínou docházelo k častým konfliktům. Od té doby, co se AVK neúčastní, dochází opět ke konfliktům jak se spolužáky tak i učiteli
a doma.
Karolína I. si zlepšila komunikační dovednosti. Ne tak
významně jako Roman, ale více se zapojuje do komunikace s vrstevníky. Podle matky už „není tak tichá“.
Došlo k pozitivnímu naladění, je spokojenější, šťastnější, uvolněnější. Ve třídě je mezi spolužáky komunikativnější a aktivnější. Do společných aktivit se zapojuje více a více prosazuje sama sebe a své názory.
Kristýna si zlepšila komunikační schopnosti a zvýšila
si sebevědomí. Podle slov matky se vliv AVK udržel po
dobu jednoho až dvou měsíců. Ve školním výkonu došlo také ke zlepšení.
U Romana během kurzu došlo k viditelnému posunu
v komunikaci. Začal komunikovat se všemi členy oddílu a to i s dospělými, zlepšila se i jeho slovní zásoba.
Již navazuje oční kontakt, aktivně komunikuje, říká si
o zapojení do oblíbených aktivit, sám projeví zájem
vyzkoušet nové věci. Podle vyjádření matky se velmi
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
zlepšil a za prázdniny udělal ohromný pokrok. Romanova učitelka podle matčiných slov „nevěřila vlastním
očím“ a „syna nepoznávala“. Při rozhovoru s učitelkou se tato slova potvrdila. Byl velmi kladně hodnocen jeho posun v komunikaci a zvýšení slovní zásoby.
Podle vyjádření paní učitelky by se pomocí AVK dalo
rozvíjet či upevňovat znalosti z výuky i během školního
roku, hlavně v oblasti prvouky a celkového všeobecného přehledu, který u Romana vázne. Více a lépe se zapojuje do kolektivu, lépe navazuje kontakt s ostatními.
Již není tak bázlivý.
Lukáš si během kurzu posílil sebedůvěru a sebehodnocení. Navázal nové kontakty se členy jezdeckého
oddílu a ve skupině se chová více jistě. Také došlo ke
zlepšení fyzické kondice a snížení váhy. Je obratnější
a rychlejší při pohybových aktivitách. Ve školním výkonu se také zlepšil.
Bc. Marie Gregorová, DiS.
Foto archiv autorky
Zdroj:
http://is.muni.cz/th/174012/pedf_m/Gregorova_DP_2013_final_01.pdf?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dmarie%20gregorov%C3%A1%20
agenda:th%26start%3D1
strana 14
Fond her - Velikonoční hra
Tentokrát z jiného soudku, možná již trochu neaktuálního, nicméně rozhodně zajímavého. Inspirace přišla tentokrát ze zahraničí.
Jarní téma logopedických aktivit bylo hodně zábavné,
a tak se většina dětí rozhodla tuto činnost opakovat
nejméně dvakrát. Všechny děti se skvěle bavily a chtěly ji hrát znovu a znovu, některé i několik týdnů později.
Mnohé z uvedených aktivit se mohou zvládnout pěšky,
ale na koňských „králících“ to bylo lepší.
Následující obrázky vám pomohou pochopit pravidla
a průběh hry.
Pravidla jarního hledání vajíček.
Hip hop jarní lov na vajíčka
– Najdeš schovaná vajíčka?
– Použij taková slova, která určují místo, kde by mohla
být vajíčka schovaná (na, v, vedle, pod, mezi atd.)
– Popros někoho, zda ti pomůže vajíčka získat. Ujisti
se, jestli dává pozor a dívej se na něho, když s ním
mluvíš. Podívej se na něho, když žádáš o pomoc.
– Otevři vajíčko a povídej o tom, co je uvnitř.
– Je vajíčko prázdné nebo plné? Jakou má barvu? Jakou má velikost?
– Co je uvnitř? Jídlo, hračka nebo třeba zvířátko?
– Odpovídej na otázky, které najdeš.
– Vrať vajíčko na místo, kde jsi ho našel.
– Podívej se do košíčků a krabiček a splň úkoly, které
tam nalezneš.
– Užij si to!!
Vejce byly skryty na trati používané pro senzorickou
integraci. Některé byly prázdné, některé měli uvnitř
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 15
Vejce byly skryty na všech různých místech, aby děti
použily všechny předložky. Některé vejce byly v, na,
pod, vedle, mezi, za, před věcí na trati. Vejce byly často mimo dosah dětí a ty pak musely získat pozornost
jednoho z asistentů a požádat jej o pomoc. Stimulovali
jsme tím oční kontakt a vhodné využití pragmatického
jazyka.
Košíky a krabice s aktivitami byly také skryty podél
trati. Obsah tohoto koše obsahoval kategorizaci předmětů pomocí pojmů velký / malý. V koši byly umístěny různé velikosti vajec. Děti byly požádány, aby určily, která vejce jsou velká / malá a postupovaly podle
pokynů, které obsahovaly 1-3 krokové pojmy velká /
malá, např: „Dej mi malé růžové vejce až mi podáš velké modré vejce“, „otevři malé vejce“. Děti se také učily
dávat pokyny ostatním. Cvičily také pojem stejný / jiný
(tj. terapeut zvedl vejce a řekl: „Najdi vajíčko, které je
stejné barvy“, „najdi vajíčko, které je odlišné velikosti“). Každé z vajec mělo kuřátko uvnitř. Některé z kuřat
byla velká a jiná byla malá.
překvapení. Děti byly zvyklé pracovat s konceptem
prázdný/plný. Vejce, která byla plná, měli uschován
předmět z kategorií potraviny, zvířata a hračky a byly
použity pro nacvičení slovní zásoby a kategorizace, odpovědi ano / ne a „wh“ na otázky a používání přídavných jmen.
Tento úkol byl zaměřen na řešení vyšší úrovně řeči
a jazykové dovednosti. Děti musely srovnávat a porovnávat, popsat, a postupovat podle pokynů. Děti byly
požádány, „Vezmi si dva zajíčky a řekni co je na nich
stejného? Jaký je mezi nimi rozdíl?“, potom „vezmi dvě
hračky, které dělají zvuk. Co je na nich stejného? Jaký
je mezi nimi rozdíl?“. A byly požádány vybrat si hračku
a popsat ji ostatním, aby mohli uhodnout, co to je.
Během tohoto úkolu děti cvičily jarní slovní zásobu
prostřednictvím motivující smyslové činnosti. ObrázČasopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 16
ky s jarní tématikou byly umístěny v zavřeném sáčku
(včela, květina, deštník, košík, vejce, pták, motýl, atd.)
naplněným holicí pěnou. Děti musely prsty rozetřít
pěnu a najít skryté obrázky.
Gigi, oblečený jako zajíček, zdravé dítě před terapií.
Tento malý chlapec byl nadšený, že bude jezdit na zajíčkovi! Gigi ukazuje svoje králičí uši jinému malému
chlapci před nasednutím.
V tomto koši vejce byly buď těžké, nebo lehké. Děti
si vzaly vejce stejné barvy a identifikovaly, které z nich
bylo těžké a které lehké. Děti pak otevřely vejce, aby
viděly co je uvnitř.
King dělal rozkošného králíčka taky!
Tato smyslová stanice se stala velkým hitem. Krabice byla plná fazolí, různých brouků, jarního hmyzu
a blýskavé trávy. Děti si vše prozkoumaly, a byly požádány, aby odpověděly, co našly uvnitř. Děti byly rovněž
požádány, aby sledovaly 1-3 krokové pokyny.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Zdroj:
http://speechinmotion.com/blog/2012/07/20/creating-language-opportunities-in-hippotherapy-springtheme/
strana 17
Prevence syndromu
vyhoření
V minulém čísle jsme si řekli, co je to syndrom vyhoření, jaké má fáze, jak se projevuje a jaké může
mít důsledky do života. Dnes bychom chtěli nastínit způsoby, jak syndromu vyhoření předcházet
a jak v případném boji proti němu uspět. Neberte
tento článek jako doslovný návod, jak postupovat
krok za krokem, ale snažte se z něho vytáhnout
pro vás ty nejdůležitější rady a napasujte je do vašeho pracovního shonu přímo vám na míru.
Ještě předtím než začneme popisovat jednotlivé techniky v boji proti syndromu vyhoření. Pojďme si udělat
malý testík. Na následující otázky odpovídejte pouze
ano/ne.
1. Znáte své motivy, proč pomáháte druhým?
2. Je pro vás snadné požadovat za vaši práci přiměřenou odměnu?
3. Máte uspokojeno přání a potřebu uznání a ocenění
vaší práce?
4. Je vaše práce přiměřeně začleněna do vašeho každodenního běžného života?
5. Máte vztahy, ve kterých nejste ti silnější, pečující
nebo dávající?
6. Znáte své (lidské) potřeby a dokážete svá přání verbalizovat?
7. Necháváte si dostatek času sami pro sebe?
8. Dokážete někdy říci „ne“?
9. Je vaše role v zaměstnání jasně definovaná?
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
10. Dokážete se jasně ohradit vůči neodůvodněným
požadavkům?
V případě, že jsou vaše odpovědi na většinu otázek
kladné, tak nejste ohroženi syndromem vyhoření. Pokud však převažují záporné odpovědi, jste to právě vy,
kteří jste ohroženi nebo dokonce syndromem vyhoření
již trpíte.
Jaké jsou nejčastější doporučení v boji proti vyhoření?
Ve všech publikacích o stresu, článcích v časopisech
i v ordinacích lékařů se objevuje informace, že nejlepší
prevencí kvalitního života je dodržovat zásady zdravého způsobu života. Doporučuje se pravidelný pohyb ať
už anaerobní (sprint, zumba) nebo aerobní (plavání,
běh, in-line). Kromě cvičení je velmi doporučovaným
zdrojem zdravého životního stylu pravidelná a pestrá
strava. Hodně zeleniny a ovoce. Ale ruku na srdce,
kolik z nás doopravdy denně cvičí minimálně 30 minut? A kolik z nás jí pravidelně zdravě? Nejí zbytečné
sladkosti, nesmaží jídlo na oleji, nejí největší část porce svého jídelníčku k večeři? Přitom to je pomalu ta
nejmenší věc, kterou můžeme do začátku udělat, ale
zároveň také ta nejtěžší.
Nemůžu chodit to posilovny, protože když přijdu z práce jsem strašně vyčerpaný/á. Nemám peníze na to,
abych si koupil/a permanentku. Mám to daleko od
svého bydliště. Nemám čas na pořádné jídlo během
dne. V pauze si chodím do automatu na bagety a sladkosti, protože je to po ruce a je to nejrychlejší.
strana 18
Všechno to moc dobře znám, ale je pro nás opravdu
tak těžké obout si boty a jít aspoň na malou procházku
nebo si jít zaběhat, nebo si pustit internet a cvičit podle youtube? Vážně nezvládneme udělat si svačinu do
práce nebo si místo tyčinky MARS dojít koupit vedle do
obchodu jablíčko? Často se objevuje na blozích jako
motivační krédo: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody“. Trefné, nemyslíte? Co tedy zkusit
dát „challenge“, že týden vydržíte jíst pětkrát denně
a přidáte trošku sportu. Nezaručuju vám, že za týden
se něco změní. Ale třeba ano a vy budete pokračovat,
anebo ne, ale minimálně si nemusíte vyčítat, že jste to
nezkusili.
Trochu to začíná vypadat, že jsem výživový poradce
nebo něco takového, takže rychle zpátky k tématu.
Jaké jsou další způsoby, jak se zabránit rozvinutí syndromu vyhoření.
Prevence v pracovním prostředí
Protože syndrom vyhoření se týká stresu, který vzniká
v PRACOVNÍM prostředí, je nezbytné zaměřit preventivní opatření i sem. Různí autoři zdůrazňují různé možnosti prevence. Pokusíme se je vám zde shrnout.
1. Dodržujte přestávky – i pětiminutová pauza má zázračný vliv na naše další pracovní činnosti
2. Nepracujte na stejném místě, kde bydlíte.
3. Vytvořte si harmonické pracovní místo. Abychom
se v práci cítili lépe, je důležité vytvořit si soukromé místo, kde bude dostatek světla, tepla, klidu,
zároveň však bude i individuálně upraven (obrázky,
hudba, osobní předměty atd.). Pokud si vytvoříte
soukromý prostor, bude se vám lépe pracovat.
4. Vytvořte si jasně definované pracovní podmínky.
Nemají někteří kolegové dělat stejnou práci jako vy
a nevznikají tak zbytečné konflikty? Víte, kdo je váš
nadřízený i podřízený? Ujistěte se, že vaše kompetence korespondují s vaší pracovní pozicí a máte
jasně definované podmínky vaší pracovní činnosti.
Naučte se říkat NE, pokud po vás někdo chce práci,
která není vaší pracovní náplní.
5. Využívejte pomoci - nebojte se svou práci delegovat
na někoho jiného.
6. Mějte realistická očekávání svých vlastních pracovních úspěchů.
7. Nenoste si práci domů. Nemyslím tím pouze plné
igelitky nedodělaných papírů, ale také mluvení
o práci doma. Umět nechat starosti z práce za dveřmi kanceláře je velmi obtížné, ale trénujte to. V práci se věnujte práci, doma se věnujte rodině, partnerům a přátelům.
8. S
nažte se celkově zvýšit svou pracovní spokojenost. Dodržujte pozitivní vztahy na pracovišti, chvalte ostatní, dávejte jasně najevo své pocity. Pokud
někdo nesplnil svůj úkol, dejte najevo svou nelibost,
ale POZOR neznamená to, že budete jednat impulzivně.
9. P
lánujte. Rozdělte si práci, tak abyste ji zvládli
všechnu ve stanoveném čase. Snažte se neodkláČasopis HIPOrehabilitace 2|2013
dat práci. Větší úkoly si rozdělte podle vašeho časového plánu na dílčí etapy.
Prevence do našeho života
Kromě pracovního života nezapomínejte také na to, že
máte svůj OSOBNÍ život a snažte se oba tyto životy držet v rovnováze. Doporučení, které si budete číst, vám
mohou připadat banální, ale jak se říká: „Jednoduchá
řešení jsou ta nejlepší“.
1. Poznejte sami sebe! Nikdo na světě neví lépe než
vy, co vám dělá problémy, co vám naopak jde snadno. Jaké jsou vaše hranice, cíle nebo možnosti další
růstu. Poznávejte se, vzdělávejte se, hledejte se.
2. Hledejte na sobě to dobré. Jsou dny, kdy se nic
nedaří, kdy bychom nejraději se vším flákli. Máme
sklony k sebelítosti a depresi. Ve chvíli, kdy se začnete litovat, řekněte si: „STOP“, začněte hledat, to
co je na vás hezkého, co jste dnes zvládli, co umíte.
Nepropadejte zoufalství, naopak využívejte svých
pozitivních stránek. Kdy jste se naposledy pochválili? Udělejte to HNED! Nemáte za co? A proč čtete tenhle článek? Není k ocenění, to že vás zajímá
udělat něco pro sebe, abych nedostal/a syndrom
vyhoření? JE! Takže se za to hezky oceňte. Pokud to
nejde, hledejte maličkosti. Máte hezký úsměv nebo
jste si dneska konečně udělali svačinu do práce,
odevzdali jste včas svou práci, udělali jste někomu
radost, šli do práce pěšky, koupili si hezký obrázek
strana 19
do kanceláře. Ono jen samotné přemýšlení o tom,
co člověk udělal dobrého, ho pozitivně naladí. A netvrďte mi, že jste nic nenašli. V tom případě jste
špatně hledali. Hledejte znova!!!
3. S
tanovte si priority- a to jak životní, tak pouze jednodenní. Co je mým životním snem? Čeho chci dosáhnout? Co musím dnes upřednostnit? Klidně si
udělejte seznam toho, co je třeba udělat a postupně si jednotlivé aktivity odškrtávejte.
4. Nebojte se změn. A to jak těch banálních, jako je
změna cesty do práce nebo výměna restaurace na
polední menu nebo nově vymalovaná kancelář, tak
i těch větších jako absolvovat nový kurz a začít pracovat jiným (novým způsobem), změnit práci nebo
přejít na jinou pozici. Zkuste udělat to, o čem jste
vždycky snili, ale z nějakého důvodu odkládali nebo
jste se báli. Bude to osvěžující a osvobodíte se tak
ze všedního nudného života.
5. R
elaxujte. Syndrom vyhoření je stresová záležitost!
V boji proti němu je nejlepší odpočinek, relaxace
a pohyb. Každý máme svůj způsob, jak relaxujeme. Mělo by však platit, že pokud celý den sedíte
za počítačem, tak relaxujte pohybem, pokud běháte
celý den na nohou, tak si zase sedněte. Vybírejte
tak, abyste se cítili, co nejlépe. Vhodné jsou také
relaxace (autogenní trénink, svalová progresivní relaxace, 5 tibeťanů, jóga, imaginace, 5P - všech pět
pohromadě - zakotvení). Žádné neznáte nebo neumíte… Internet je plný návodů, jak na to. Výhodnější
je však zaplatit za nějaký kurz, kde si vyzkoušíte, jak
správně postupovat. Vyberte si tu techniku, která je
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
pro vás nejpřijatelnější: máte čas a chcete dlouhou
relaxaci - zvolte autogenní trénink, chcete stihnout
relaxaci na židli v práci - zvolte progresivní relaxaci.
Nezapomínejte - fantazii si meze nekladou!
6. Nezapomínejte na přátele. Jste zavaleni prací, přijdete domů a jediné, co se vám chce, je spát. Jenže
musíte uvařit, postarat se o děti atd., atd. A čas na
přátele nikde. Na chvilku se zamyslete: kolik přátel
máte, kdy jste s nimi naposledy trávili čas? Změnil
se jejich počet od té doby, co pracujete, k většímu
počtu nebo menšímu? Doporučuje se mít rozšířenou sociální síť, která nám v případě problémů pomůže lépe, než jeden přítel, který má na věc pouze
jeden pohled. Oprašte staré kontakty a pobavte se.
7. Nepomáhejte. Myšleno, mějte vztahy, kde nejste vy
ten, kdo dává, ale také ten, kdo přijímá pomoc od
ostatních. Máte někoho, u koho se můžete vyplakat
nebo požádat o pomoc? A hlavně umožňujete, aby
o vás ostatní mohli pečovat, nebo se nechcete za
žádnou cenu vzdát své pečovatelské pozice a pomoc druhých odmítáte?
Nezapomínejte na to, že vy jste jediní, kdo může něco
změnit. Nikdo vám nikdy nemůže pomoci bez vašeho
úsilí. Musíte to být vždy vy, kdo musí iniciovat změnu.
Poznávejte se, hledejte se, milujte se a syndrom vyhoření vás nedostane.
Mgr. et Bc. Iveta Rebrová
Foto Lucie Továrková
strana 20
Komunikace
s koňmi II
Proč se stát koněm aneb jak vyvážit důvěru
s respektem?
V minulém článku jsme si řekli něco o horsemanshipu. Zkrátka něco o tom, co to horsemanship
je a co není. Slíbila jsem, že v příštím čísle vám
pomohu pochopit právě to, co od nás náš čtyřnohý přítel očekává, a jak k němu přistupovat, abychom mohli žít ve vzájemné harmonii – ve vztahu, kde je vyvážena důvěra respektem.
Není tomu zase tak dávno, kdy jsem ke svému koni
přistupovala „pouze jako člověk“ a on mi to dost dobře
dával najevo svým chováním, které mezi námi tvořilo
silné zdi. Kdybych tu měla vypsat všechny naše „problémy“, byla bych tu ještě hodně dlouho, nebylo jich
totiž málo. A proč tomu tak bylo?
Na začátek musím říci, že každý kůň je velice individuální tvor a nelze všechny házet do jednoho pytle. Některé znaky v chování však mají společné a dá se říci,
že pokud se nad nimi zamyslíme, máme velkou šanci
utvořit si mezi námi a „naším“ koněm vztah, kde je,
jak jsem se již zmiňovala, vyvážená důvěra respektem.
Tedy přesně takový vztah, který si přeje mít s koněm
asi každý z nás. Protože jedině v takovém vztahu, bude
náš kůň klidný, vyrovnaný a spokojený. A co teprve my,
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
když budeme mít vedle sebe takového parťáka, který splní každé naše přání, a nemusíme se bát, že se
domů z vyjížďky budeme vracet po svých. Stejně jako
se to dlouhou dobu dělo mně. Jednoho dne jsem však
pochopila, co ode mě můj kůň, a nejen on, vyžaduje
a co mohu dát já jemu, aby se cítil se mnou bezpečně
a zároveň mě i respektoval.
Koně jsou jako malé děti. Aby se cítili opravdu dobře,
potřebují mít vedle sebe někoho, o kom vědí, že si vždy
stojí za svým, rozumí jim a nemění svá rozhodnutí ze
dne na den. Pokud však mají vedle sebe někoho, kdo
tyto „podmínky“ nesplňuje, kůň nám přestává rozumět
a cítí se špatně. Jde o to, že potřebuje ve stádě, kterým jsme momentálně součástí, svého vůdce, na kterého se může spolehnout a vloží mu svůj život do jeho
„rukou“. Od takového vůdce však kůň očekává určité
znaky v jeho chování vůči němu. Stejně jako my, tak
i on se nebude spoléhat na někoho, kdo se každý den
chová jinak a neumí si stát za svým. Je logické, pokud
nám v něčem nerozumí, nemůže nám ani důvěřovat
a potom se podle toho chová. Můžeme si pak všimnout například toho, že kůň je v domácím prostředí,
nebo v přítomnosti ostatních koní v pohodě, ale jakmile se s ním vydáme ven, začne pospíchat, otáčet
se k domovu. My ho pak začneme brát zpět, jemu se
to samozřejmě nelíbí, začne řešit tlak v hubě a z toho
může pramenit i vyhazování. Zkrátka takové problémy,
se kterými jsme se již mnozí někdy někde setkali. Ke
všemu má kůň důvod! Nedělá to proto, aby nás nastrana 21
štval, ani proto, že se tím baví. Vždy musíme hledat
příčinu toho, proč máme problém, proč nám kůň nevěří a proč s ním nemáme přátelský vztah.
Hodně často mi píší nebo volají lidé, kteří mají takový
problém se svým koněm. Při tréninku zjišťuji, že kůň
opravdu problém má, ale to pouze se svým člověkem,
který ho neumí podpořit, nebo mu nedokáže vysvětlit
přesně to, co od něj vyžaduje a navíc přehlíží malé,
ale patrné signály koně, kterými nám dává najevo, že
jsme se nechovali tak, jak by očekával.
Co tedy od nás kůň očekává a jak bychom se vůči
němu měli chovat? Nelze napsat přesný návod, co dělat, nebo co naopak nedělat a očekávat, že podle toho
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
si s naším koněm vytvoříme přátelský vztah, ale jestliže nám na něm opravdu záleží, je potřeba si uvědomit,
že nemůžeme měnit chování našeho koně a nelze trénovat pouze koně, ale daleko důležitější je, zamyslet
se nad svým chováním a uvažováním vůči němu. Oni
potřebují mít vedle sebe někoho, kdo pro ně bude naprosto čitelný a černobílý. Co znamená „být pro koně
čitelný“ nejspíš nemusím vysvětlovat, ale co si představit pod pojmem černobílý? V komunikaci by měla
existovat velmi jasná pravidla, která se nemění, ani
kdyby z nebe padaly trakaře. Takže je „buď“ a „nebo“.
Nic mezi tím. Nelze jeden den vyžadovat, aby mě můj
kůň nepředbíhal a další den takové chování ignorovat
s tím, že si ho opravím zase druhý den. To je přesně to,
co by koňský vůdce nikdy neudělal, ten se vždy chová
stejně a proto mu ostatní koně důvěřují a kamkoliv následují.
Veškeré problémové chování koní tedy vychází z toho,
že lidé se nechovají jako jejich „vůdce“, ale pouze jako
lidé, kteří mají neustále jiné nálady, nechávají se rozptylovat věcmi, které je tíží, přetvařují se, jsou netrpěliví a především shazují vinu na koně a nedokážou si
přiznat, že změnit by měli hlavně sami sebe.
Jestliže mám koně, který je problémový tím, že se proti
mně staví na zadní, musím se zamyslet nad tím, proč?
Ve většině případů je to způsobeno tím, že při kontaktu s ním, mi přestává rozumět a tak mi pokládá otázku, jak na tom spolu jsme, a jelikož kůň neumí mlu-
vit, zeptá se po svém. Například si, jak jsem již řekla,
stoupne na zadní, aby mi ukázal, že i on umí převzít
velení a očekává odpověď. A znovu to samé, jelikož
kůň nerozumí lidské řeči, musím mu odpovědět tou
jeho. To znamená, ukázat mu, že já si své vůdcovské
postavení umím obhájit a stojím si za svým. V tomto
případě mu odpovím tak, že ho vykážu ze svého osobního prostoru, který mi takovýmhle chováním, narušil.
Když tu mluvím o osobním prostoru, musím uvést, že
tohle je velmi zanedbávaná věc ze strany člověka, ale
velmi důležitá věc pro koně. Ve stádě sebou vůdce
nenechá nikdy manipulovat jiným koněm, to však my
strana 22
lidé přehlížíme a dovolujeme našim koním, aby nám
do osobního prostoru vstupovali a dokonce nás i vytlačovali, aniž bychom si taková gesta uvědomovali.
To jsou situace, které kůň jasně vnímá a nerozumí jim.
Nějakou dobu je mohou „přehlížet“, ale jednoho dne
si námi díky takovému chování nebudou jistí a začnou
nám pokládat otázky jejich jazykem, to znamená, že
začneme vnímat menší či větší problémy.
Když už tu mluvím o problémech, neměli bychom je
tak vnímat. Důležité je přijmout chování koně takové
jaké je a začít v klidu řešit situaci. Klid je při komunikaci opravdu velmi důležitý. Jedině tak nám náš kůň
bude rozumět. V případě potřeby mu musíme umět
odpovědět klidně i dost „nahlas“, tedy použít opravdu
výrazný a silný tlak, i kdybychom měli o koně přerazit
tušírku. Ano vím, zní to divně, ale věřte, že koně tohle
od nás vyžadují. Pokud jdou oni silou proti nám, tedy
nerozumí nám tolik, že se musí ptát takto „nahlas“
i my jim to musíme vrátit, ale nezapomeňme na klid.
Zakřičet sice musíme, ale s rozmyslem, a jakmile nás
náš kůň pochopí, není důvod „křičet“ dále.
Ano to je další velmi důležitá věc při komunikaci, naučit
se jak moc hlasitě odpovědět, tedy to, jak správně použít
tlaky. Ve skutečnosti je to tak jednoduché, až je to složité. To je přesně to, co mnoho lidí zpočátku vůbec neumí
a koně jsou z toho zmatení. Zde vám určitě nevysvětlím,
jak správně používat tlaky, tedy jak správně s koňmi mluvit, na to je potřeba navštívit nějaký kurz. Já osobně doporučuji kurzy horsemanshipu Vaška Bořánka, který dle
mého umí velmi logicky a jednoduše vysvětlit to, co lidé
potřebují k tomu, aby své koně pochopili.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Na závěr mám pro vás pár shrnujících bodů k zamyšlení:
1) Začněte nejdříve u sebe! Nesnažte se změnit koně
a nehledej chybu u koně, ale u sebe!
2) Chovejte se ke koni v každé situaci pořád stejně. Spravedlivě, důsledně a přátelsky a s porozuměním. Pokud jednou koni něco dovolím, když je
mi to zrovna jedno - třeba že se začne sám pást,
a po druhé ne, nebude mě brát jako důvěryhodnou osobu.
3) Není důležité, co koně učíte, ale jak ho to učíte.
4) Není důležité, co při komunikaci používám, ale jak
to používám. (např: pokud nejezdím na ohlávce ale
na uzdečce, vychovám si stejně spolehlivého koně.
Naopak provazová ohlávka není nástrojem jak si vycvičit koně.)
5) Utvořte si řád a řiďte se podle něj. Koně uklidňuje,
když ví, co bude následovat.
6) Choďte ke koni vždy připraveni. Vždy si dejte nějaký
cíl, kterého chcete dosáhnout. Vždy musíte vědět,
co po koni chcete.
7) Pokud kůň neudělá to, co chcete, nejdřív si položte
otázku „proč?“ Buď to z nějakého důvodu nemůže
udělat (bolest, strach) a tak k němu buďte spravedliví, anebo to udělat nechce, protože do teď nemusel. Snažte se mu dát důvod, aby to udělal, protože
chce (bude pro něj pohodlnější to udělat) a ne že
musí. (Udělá to ze strachu.)
8) Pokud něco nefunguje tak jak má, zeptejte se, kde
jste udělali chybu!
9) Dejte koni čas zareagovat. Nespěchejte na něj a nechtějte po něm všechno hned.
strana 23
10) O
dměňte koně za správnou reakci! Zpříjemněte
mu situaci, kdy se zachová správně.
11) Z
nepříjemněte mu to, když se chová špatně.
12) N
aučte se správně používat tlak. Začínejte vždy
myšlenkou. Když kůň nereaguje, zvyšujte tlak.
Když reaguje, ale ne správně, trvejte si na stejném
tlaku. Pokud zareaguje správně, okamžitě od tlaku
odstupte a odměňte koně.
13) N
eopakujte pořád ty samé věci. Po čase to koně
přestane bavit a udělá to více škod než užitku.
14) N
ecvičte koně moc dlouho, když ho učíte novou
věc. Kůň je schopen Vám věnovat tak 10-15 minut, kdy se plně soustředí!
15) Zkuste místo pokárání koně, když něco udělá
špatně, tak ho pochválit za to co udělá správně.
Ze široka se usmějte a dejte mu najevo, že se
zachoval správně a jak ho máte rádi. Radujte se
z maličkostí. Uvidíte, že to co budete dělat, se stane radostí pro oba!
Doufám, že Vám byl tento článek alespoň malým přínosem při práci s koňmi. Pokud se budete řídit těmito
body, jste na nejlepší cestě jak získat v koni spolehlivého partnera (kamaráda) a on ve Vás.
Hana Čechová
Foto archiv autorky
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 24
Základní živiny
a potřeby koní
Živiny, jsou chemicky definovatelné látky, nezbytné pro živočišný organismus k zajištění
všech životních procesů (to znamená k samotnému procesu trávení, pohybu, udržení
tělesné teploty, růstu, rozmnožování, tvorbě
tělesné hmoty).
Živiny přijímají zvířata v krmivech. Lze je následně dělit
na látky energetické a neenergetické. Mezi energetické řadíme bílkoviny, sacharidy a tuky. Do neenergetických živin patří vitaminy (látky účinné) a minerální
látky. Z energetických živin si organismus zajišťuje
energii a jsou stavebními látkami buněk. Stejně tak
jsou důležité i neenergetické živiny, které hrají důležitou úlohu při výstavbě těla, tvorbě živočišných produktů a pro uchování aktivního zdraví. Látky účinné
působí v těle katalyticky, tj. řídí, urychlují a usměrňují
přeměnu látkovou. Podílejí se na udržování dobrého
zdravotního stavu.
Energie
Energii potřebuje organismus koně k přežití - je odkázán
na její stálý přísun z potravy. Odtud ji získává pomocí
štěpení škrobů, tuků a z těkavých mastných kyselin,
které jsou výsledkem mikrobiální fermentace v tlustém
střevě koně. Energetická hodnota krmiv určuje množství, které kůň potřebuje pro svou záchovu, případně na
výkon. Energie krmiv je uváděna v megajoulech (MJ).
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Bílkoviny
Bílkoviny jsou základními stavebními látkami v organismu. Jsou tvořeny řetězci aminokyselin, které
si kůň buď může sám vytvořit (neesenciální AMK)
nebo nemůže (esenciální AMK). Esenciální aminokyseliny tedy musí přijmout v potravě v dostatečném
množství. Pokud jedna z esenciálních AMK chybí
nebo jsou v potravě špatné poměry těchto AMK, je
výstavba tkání omezena. Kvalita bílkovin v potravě
je tedy dána obsahem a správným poměrem AMK.
Bílkoviny jsou v organismu využívány nejen na stavbu tkání, ale mohou být využívány i pro energetickou
potřebu (v případě nedostatku energie ze sacharidů, tuků). Při přeměně bílkovin v organismu vzniká
17,2 kJ tepla, což je stejné teplo, které vzniká i při
přeměně sacharidů.
Potřeba energie a bílkovin
Pro správnou a dobře vybalancovanou krmnou dávku
je nutné ještě znát správné poměry energie a bílkovin. Tyto poměry jsou uváděny od 2 - 9 g bílkovin na
1 MJ krmiva. Vyšší množství bílkovin v krmivu škodí
organismu stejně jako jejich nedostatek. Horní hranice je vhodná pro březí a laktující klisny, mladé koně
a hříbata. Pro dospělé koně je tento poměr mezi 2 - 5
g bílkovin na 1 MJ krmiva.
Sacharidy
Sacharidy lze rozdělit na nestrukturální a strukturální
sacharidy. Nestrukturální sacharidy (NSC) jsou takové,
strana 25
které se vyskytují jako jednoduché cukry v krmivu koní
nebo jsou na ně v trávicím traktu štěpeny enzymy. (glukóza, fruktóza, laktóza, sacharóza a škrob). Vyskytují
se jen v nepatrných koncentracích v lučním seně a naopak ve velkém množství v jadrném krmivu a pastvě.
Strukturální sacharidy jsou odolné vůči působení enzymů produkovaných trávicím traktem. Tyto sacharidy
jsou obsaženy v buněčné stěně rostlin a před strávením musejí být nejdříve fermentovány. Tato skupina je
také označována jako rostlinná vláknina a obsahuje
zejména celulózu a hemicelulózu.
Tuky
Oproti sacharidům a bílkovinám mají více než dvojnásobné množství energie (cca 38 MJ/kg). Tuky ve výživě
zvířat plní dvě důležité funkce. Jsou zdrojem energie
a nosičem účinných látek, mezi které patří esenciální
mastné kyseliny a vitaminy rozpustné v tucích (A, D,
E, K). K nepostradatelným mastným kyselinám patří
kyselina linolová, linoleová a arachidonová.
Minerální látky a vitaminy
Jak už bylo řečeno, jsou v krmné dávce nepostradatelné. Minerální látky dělíme na makroprvky (Ca, P,
Mg, Na, S, K, ) a mikroprvky (Fe, Cu, Se, Zn,...). Jejich
vzájemné interakce k organismu jsou vyobrazeny na
obrázku. Vitaminy dělíme na rozpustné v tucích a rozpustné vodě (vit. C a skupina B).
Lenka Procházková
Foto archiv autorky
Zdroj:
Meyer, H. (2003). Krmení koní. Ikar. Praha. ČR
FRAPE, D. (2010). Equine Nutrition and feeding. Chichester: Blackwell Publishing, USA
Getty, J. (2009). Feed Your Horse like a Horse. Dog
Ear Publishing, USA
Zeman, L. (2006) Výživa a krmení hospodářských
zvířat, Profi Press,ČR
přednášky prevence chorob hosp. zvířat, ČZU, 2012
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 26
Několik doplňujících
slov k výzkumu
Před časem jsem slíbila paní redaktorce „něco
čtenářsky příjemného“ k výzkumu, jehož první
výstupy byly zveřejněny na stránkách E-zpravodaje. Rozvádět informace zhuštěné na formát posteru do podoby podrobného odborného článku
ve mně vzbuzuje dojem opakovaného „ohřívání
polívčičky“, která by již pravděpodobně nebyla
chutná. Následující řádky jsou proto spíše doplněním strohých dat obsahem, pro nějž by se v odborném textu nalézal prostor jen obtížně.
Díky postgraduálnímu studiu jsem se stala členkou
týmu, který se již v minulosti hiporehabilitací zabýval
a výsledky jeho výzkumů pronikly až do mezinárodních odborných periodik. Profesor Janura, dr. Tereza
Dvořáková, posléze i dr. Svoboda z FTK UP v Olomouci
přinesli mnoho cenných poznatků o biomechanice pohybu na balanční ploše koňského hřbetu a o významu
metody hiporehabilitace v celém bio-psycho-sociálním
rozměru. V návaznosti na tyto výstupy jsme se nyní
zabývali zjišťováním efektu hipoterapie u specifické
skupiny vyšetřovaných, u dětí a mládeže s DMO. Po
několikaměsíční fázi metodické přípavy projektu, boje
o granty atd. přišlo zjištění, že získat dostatečný počet
vhodných subjektů pro výzkum je poměrně náročný
úkol. Ačkoli pacienti s DMO představují značnou část
klientely mnoha hiporehabilitačních středisek, pro
naše účely bylo potřebné, aby krom vyšetření chůze
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
byly schopni zvládnout i psychodiagnostické testy. Ty
byly omezeny spodní hranicí 8 let věku a vyžadovaly
normální nebo jen mírně sníženou hodnotu IQ. Jak z literatury, tak z vlastní praxe známe fakt, že pacienti
s méně poškozenými motorickými funkcemi, tedy s hemiplegickou formou onemocnění, bývají zase naopak
postiženi komplikacemi, které zasahují CNS, tedy epilepsií a mentální retardací. Znovu musím poděkovat
organizacím, bez jejichž pomoci bychom materiál k výzkumu nemohli shromáždit, tedy Piafě Vyškov, Eponě
Brno a Ryzáčkovi v Líšnici, v závěrečné etapě nám pomohla také paní A. Ježková na táboře v Radíkově. Je
třeba zmínit, že po loňské výroční konferenci projevila
zájem o spolupráci řada dalších, a ačkoli mezi svými
svěřenci neměli v dané chvíli takové, kteří by kritériím
odpovídali, za jejich ochotu bych chtěla upřímně poděkovat.
Spíše z nezbytnosti, jež se posléze ukázala metodicky výhodnou, tvořily vybrané děti dvě různé skupiny.
První byla sledována na začátku a na konci letního tábora s hipoterapeutickým zaměřením, druhá v průběhu pravidelné kúry s hiporehabilitací jedenkrát týdně,
většinou na začátku jarní či podzimní sezóny, a pak
s odstupem 5-6 týdnů. Skupiny jsme označili jako
„krátkodobou HT“ a „dlouhodobou HT“, celkem bylo
vyšetřeno 20 dětí a mladistvých. Chůze byla zaznamenána v prostoru sedmi videokamerami a následně
vyhodnocena počítačem. Psychodiagnostickými testy
jsme sledovali míru úzkosti, pozornost a paměťové
strana 27
funkce. Některé výstupy ještě čekají na závěrečné
zpracování, a především vyhodnocení vzájemných
souvislostí, již v tuto chvíli se však jeví výsledky příznivě. Zatím byla zveřejněna pouze dílčí část týkající se
pozornosti a paměti. Jen v krátkosti tedy připomenu:
U všech zkoumaných osob došlo ke zrychlení výkonu
v sekundách, tedy ke zlepšení pozornosti. U 19 z nich
se tento rozdíl projevil i po převedení na steny s průměrným zlepšením o 1-2 steny. V oblasti dlouhodobé
paměti došlo u 19 pacientů k prokazatelnému zlepšení, které bylo v obou skupinách téměř shodné. V oblasti krátkodobé paměti nebyl v první skupině („krátkodobé HT“) zjištěn významný rozdíl ve výkonu před
započetím hipoterapie a po jejím skončení, zatímco
ve druhé skupině bylo zaznamenáno výrazné zlepšení
u více než poloviny pacientů.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Závěrem si dovolím ryze osobní poznámku: krom
obětavosti pracovníků, zabývajících se hipoterapií
a nápomocných s realizací výzkumu nad rámec svých
běžných pracovních povinností, mne nesmírně dojala
snaha zkoumaných dětí. Jen samotné vyšetření pomocí psychodiagnostických testů od nich vyžadovalo
zhruba 45 minut soustředěné práce. Zatím slibné výsledky našeho snažení mne tedy těší především kvůli nim. Doufejme, že tímto společným úsilím alespoň
maličko přispějeme k lepšímu postavení hipoterapie
u nás.
Eva Krejčí
Foto Lucie Továrková
strana 28
Horsense
Několik měsíců zpátky jsem narazila na
zvláštní stránky, které nesou název Horsense. Zvědavostí jsem se neudržela a proklikávala jsem se dál, abych zjistila, že je to
společnost s ručením omezeným, která nabízí různé aktivity s koňmi zejména firmám
a těm, kteří se chtějí například zdokonalit ve
vedení dalších lidí. Hltala jsem informace,
ale pořád mi to nestačilo, a tak jsem se vydala na schůzku s majitelkou firmy Markétou
Pařízkovou, abych ji vyzpovídala.
Na jakém principu to funguje?
Jde o spojení zážitkovky, komunikace a vzdělávaní za
pomoci koní.
vený itinerář. Pak jsme se podívali na to, jak celý den
probíhal reálně a o kolik hodin se nám celkový čas
posunul. Zjistili jsme, co s koňmi dělat lze a co ne.
Takže nakonec jsme vzali ten itinerář a spálili ho. Ve
výsledku jsme trávili noci tím, že jsme každý večer
předělávali itinerář, protože všechno fungovalo jinak,
než jsme si původně představovali. Spousta programů s koňmi nešla. Člověk, který s koňmi pracuje, má
pocit, že se mnoho věcí zvládne udělat během chvíle,
ale lidem z venku to trvá mnohem delší čas.
Jak jste dospěli k podobě dnešních kurzů?
Časem jsme zjistili, že jedno z těch hlavních témat, které se tam objevovalo je v podstatě vedení, vůdcovství.
Na koho byly vaše první kurzy cílené?
Na studentky instruktorských kurzů a instruktory. Nebylo zamýšleno, že by to bylo na profesionální úrovni.
Věkový průměr účastníků se pohyboval mezi 20 až
30 lety.
Měli jste i dlouhodobé programy, ale teď máte kratší formáty akci?
Říkali jsme si, že to chceme v nějakém menším formátu, než je ta týdenní akce, kterou je Spirit horse.
Tak mě napadlo, že když je to malý Spirit horse, tak
proč to nenazvat Spirit pony a tím recesním způsobem vznikl název Spirit pony leadership. To byla akce,
která se ještě jednou opakovala.
Jaké to pro vás bylo – připravovat takový kurz?
Tenhle kurz byl obrovská škola. Určitě máte nějaké
zkušenosti s přípravou akcí, takže si dovedete představit, že si člověk něco namyslí a pak je to celé jinak.
Řeknu to takhle: poté co jsme účastníky poslali spát,
jsme si první večer sedli a podívali jsme se na připra-
Poprvé jsme vyzkoušeli ten koncept a zaměřili se
na konkrétní téma leadershipu - vedení. Byla to čtyřdenní akce a podruhé jsme ji uvedli po roce s cílem
zjistit, zda je to možné dělat komerčně pro lidi, kteří
jsou na vedoucích pozicích u různých firem. Takže
jsme to pak vyzkoušeli tak, že jsme tam měli lidi,
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 29
co vedou dobrovolníky nebo lidi, co mají pod sebou
malé týmy. Studentům je to také k užitku, ale v jiném časovém horizontu. Nakonec jsme zjistili, že to
funguje a potom vznikla ta myšlenka založit firmu
a zabývat se tím více ziskově (tak aby to byla práce
a ne koníček).
Kolik akcí uděláte za rok?
No, tak vzhledem k tomu, že jsme vznikli vlastně před
rokem a půl, asi, přičemž ten první půl rok byl spíše
takové vyřizování papírů, máme za sebou de facto
první testovací rok a letos nás čeká druhá sezóna.
Takže minulou sezónu bylo asi nějakých osm kurzů.
Jste vázaní na počasí? Na léto nebo pracujete
i v zimě?
Tak u těch teambuildingů a leadreshipů se to
vlastně koná v hale, takže to není vázané na počasí. Přesto většina klientů to má spojené s obdobím
jara, léta a podzimu. Zimní kurz jsme ještě nedělali. Dny otevřených dveří a různá setkání – ty probíhají v zimě.
Předpokládám, že tohle ale není vaše jediná výdělečná činnost, kterou provozujete? Nebo vás to živí?
V podstatě mě to teď živí. Ne že by mě to uživilo,
ale v podstatě po nějakém roce fungování jsem se
rozhodla, že jestli se firma má někam posunout dál
než do fáze koníček, tak je potřeba se tím zabývat.
Nyní se jí půl roku věnuju na plný úvazek, ačkoliv to
je v tuto chvíli neplacený plný úvazek. Je potřeba do
toho teď nějaký čas investovat.
A cos dělala před tím?
Když vynechám nějaký rok, kdy jsem střídala všechno možné a před tím jsem studovala. Já jsem vlastně vystudovaný inženýr architekt, takže úplně mimo
obor. S instruktory spolupracuji 6 - 7 let.
Ty máš své koně, nebo kde koně berete?
Já mám kobylku welsh part bred, sestru vašeho Bártyho a jinak máme koně od několika majitelů.
Projekt Horsense vzniknul v té stáji, kde se teď nacházíš?
Vznikl defacto v mé hlavě, ani ne tak ve stáji. My
jsme se nikdy nefixovali na žádnou stáj. Nám to přišlo zbytečné, protože většina kurzů se koná v hale.
Těžké je najít jízdárnu, která obsahuje náš standard
ubytování pro koně a lidi a krytou halu. Máme totiž
koně celoročně venku. Mám pocit, že si teď vybavuji
Zálesnou Zhoř, která má koně venku sedm dní v týdnu a k tomu má halu. Na kurzy vybíráme středisko
s restaurací a s komfortem.
Panská Lícha nabízí také ubytování a halu?
Tam jsme ještě nelovili. My jsme byli vždycky blíž ke
koním – to znamená většinou Ostopovice nebo Tetčice či v Zálesné Zhoři. Záleží pro jaký kurz, pro kolik
lidí a pro jaké lidi.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Lícha má ale skvělou polohu, protože to není daleko, ne?
To ano, ale je to dvousečné. Není to daleko, ale když
je to blízko, lidé mají tendenci „utíkat“ domů nebo do
civilizace.
Ty koně, které využíváte, pochází z jedné stáje?
V podstatě kromě jednoho ano. Ostatní jsou původně
z Domašova, stejně jako Bárty.
Od Bednářových?
Teď už mají všichni svého majitele, ale jsou všichni
z tohoto chovu, víceméně – až na toho jednoho nebo
na dva.
Vy jste pořád v Domašově nebo jste každý na jiném
místě?
Jsme různě rozprchnutí. Já jsem donedávna se svými
bývalými společníky ve firmě byla v Ivančicích, a teď
mám oba koně tady na Ranči u cesty.
Vaše akce jsou zaměřené na rozvoj osobnosti a na
týmovou spolupráci. S terapeutickým potenciálem
jste nepracovali?
Ne, ačkoliv máme v týmu psychologa, tak do psychologie jsme nikdy nešli. Spíš jen v rámci zážitkové pedagogiky a osobnostního rozvoje.
Plánujete na letošní rok něco?
Ted jsme procházeli malým restartem. Změnilo se
množství společníků. Plánujeme nějaké expedice
a otevřený kurz leadershipu pro firmy.
Co se stihne v jednodenních kurzech?
U teambuildingu záleží, jaké je zadání. Kurz děláme
na míru. Máme schůzky se zadavatelem a zkoušky
s tím týmem. Cílem může být pro účastníky zajímavou
odměnou nebo je tvořen kvůli začlenění nových lidí
anebo tým řeší nějaký konkrétní problém. Takže od
toho zábavného až po to, kde nějaký přínos je.
Děláte vždy jednodenní kurzy?
Většinou ano. Jsme schopní udělat i vícedenní, ale
většinou chtějí jednodenní. Oni mají většinou jeden
den nějakou válečnou firemní poradu a druhý den
chtějí zaplácnout něčím zábavným nebo užitečným.
Co na kurzech děláte? Práci v kruhovce? Překážky?
Kruhovku jsme použili na Spirit pony. Většina kurů je
jednodenních, u jednoho teambuildingu jsme ji použili, ale spíš ji nepoužíváme, protože práce v té kruhovce je na více dní.
Je to spíš vodění na volno nebo na vodítku?
Obojí. V leadershipu i teambuildingu využíváme práce ve volnosti i na vodítku.
A máte tam nějaké překážky?
Všechno možné. To se strašně těžko popisuje, protože každé učení je zaměřené na nějakou konkrétní
věc, kterou je potřeba, aby si ji lidi uvědomili, a mají
strana 30
ji pro sebe prozkoumat. Strašně záleží na tom, který
typ kurzu to je. Leadership je například hodně hluboký, sebepoznávací.
na práci. Když jim člověk řekne moc informací, tak
to stejně vypustí. Navíc u koně je vždy jeden lektor,
takže lidi i koně jsou celou dobu pod dozorem.
Děláte nějakou předletovou přípravu?
Jasně, bezpečnostní pravidla jsou jakoby hned na začátku.
A ty základy etologie?
V podstatě jak u kterého kurzu. Třeba u expedic tyto
znalosti předáváme a to minimálně, aby o některých
věcech a principech mohli účastníci přemýšlet. Jak
s koněm komunikovat, v čem je jiný než člověk, a co
s ním a tak dál. Na to je zaměřený první půlden a pak
se putuje krajinou. Člověk osm hodin jde a dostává
permanentní zpětnou vazbu od koně a musí řešit reálné překážky – opravdu se musím přebrodit, protože
se opravdu musím dostat na druhou stranu.
A říkáte tam o etologii nebo jen bezpečnost? Třeba
o slepé zóně koně?
Tohle třeba vůbec neříkáme, protože to u našich koní
vůbec nefunguje.
Jak nefunguje?
Nepoužíváme žádného koně, na kterého když zezadu
skočíš a chytneš ho za ocas, tak třeba kopne.
Už jsem se bála, že vaši koně nemají slepé zóny.
Mají, ale není to bezpečnostní riziko.
Ale co když se pak ti lidé dostanou k cizím koním
a budou se k nim chovat stejně?
To říkáme na konci kurzu: Tohle doma nezkoušejte.
Jakmile je tím zahltíme na začátku, tak účastníci
myslí na to, co dělat nebo nedělat, a nesoustředí se
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Kudy putujete?
Loňské expedice byly v Ivančicích, takže v jejich blízkém okolí (Ivančice, Rosice a tak). No a teď uvidíme.
V jednání je několik středisek. Podle toho, které dopadne.
Děkuji za rozhovor.
http://www.horsense.cz/
Petra Malečková
strana 31
Zpráva o činnosti ČHS
a sekce Hipoterapie
Vážení členové,
Od 13. dubna, kdy byl zvolen nový výkonný výbor na dvouleté období, se toho navenek moc
neděje, ale uvnitř ano. Výbor se v květnu sešel
na ustavující schůzi, kde se 3,5 hodiny velmi
dynamicky a cíleně projednávaly organizační
věci, kde si členky výboru dobrovolně a rovnoměrně rozdělily náročnou administrativu
a zaručily tak běh společnosti. Jindra Vladyková zhotovila „Manuál pro výkonný výbor“, který má 4 strany hustě popsaných úkolů, které
jsou třeba průběžně plnit, aby vše běželo tak
jak má. Další osobní schůzku máme naplánovanou na konec června, kde hlavním tématem
diskuze bude marketingový plán a vzdělávací
kurzy.
PR A MARKETING
Na dubnové výroční členské schůzi se hodně diskutovalo na téma finance, marketing, PR. Jiří Nečas vyzval k založení pracovní skupiny „PR A MARKETING“
s cílem co nejefektivněji zaměřit naši činnost na zviditelnění ČHS laické i odborné veřejnosti, propagovat
korektní provádění hiporehabilitace, získat finance na
další vzdělávání, prezentace, atd. Prozatím jsme ve
skupině Jiří Nečas, Veronika Piačková a já a docela
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
usilovně dáváme dohromady nápady a návrhy. Velmi
nás potěší, pokud se k nám přidají další členové, stačí
se jen nahlásit na email.
Z hlediska jednotné reprezentace ČHS jsme založily emailovou schránku totožnou s webovou adresou,
aktualizovali loga, hlavičkový papír. Aktualizujeme průběžně na internetu webovou adresu, oživily Facebook,
včetně facebookové stránky pro tento časopis.
Pro zviditelnění ČHS a tím i naší - vaší práce, bych Vás
ráda požádala i o Váš aktivní přístup. Můžete pomoci
už jen tím, že na své webové stránky umístíte odkaz
na ČHS, nebo logo (na požádání pošleme). Můžeme
si vzájemně vyjít vstříc sníženou cenou na námi pořádané akce pro členy ČHS, už tím na ČHS přitáhneme
pozornost a zájem o členství. Můžeme na své akce,
letáky, brožury vložit větu, že jsme členy společnosti
a webovou adresu. Pokud máte Facebook, přihlaste
se ke společnosti, „likujte“, sdílejte akce navzájem,
můžete sdílet i fotografie, fotogalerie. Opět si tím vzájemně pomůžeme.
Potřebujeme k prezentaci společnosti také kvalitní fotky z Vaší praxe. Můžete poslat fotky emailem, nebo jen
odkaz na fotogalerie – Facebook, Rajče, atd. Můžeme
dát aktivní odkaz na web ČHS.
Propagujte také své akce. Vkládejte je na web ČHS (po
přihlášení to můžete udělat sami), posílejte nám postrana 32
zvánky emailem, vkládejte je do kalendáře Equichannelu, Equiserveru, Jezdectví, možností je neomezeně.
Pokud u každého odkazu vložíte větu „Jsme členem
České hiporehabilitační společnosti“ s webovou adresou, zajistíme si tak velmi kvalitní reklamu bez odtoku
peněz z účtu ČHS.
RÁDA BYCH VÁS JEŠTĚ POZVALA NA DVĚ PLÁNOVANÁ SETKÁNÍ:
Nejdříve se uvidíme na členské schůzi 30. 11. 2013
- v prostorách posluchárny České zemědělské univerzity v Humpolci. Dokončíme zde Etický kodex pracovníka v hiporehabilitaci. Na naše setkání jsme vyhradili
celý den od 10 do 17h. Kromě dokončení Kodexu, zde
bude dostatečný prostor na diskuzi na jakékoliv téma,
které Vás zajímá. Potřebujeme se znovu sejít a dát hlavy dohromady, jak si vzájemně pomoci k usnadnění
a k uznání naší práce v hiporehabilitaci. Posluchárna
v Humpolci nabízí možnost videokonference, pokud
máte nějaký tip na zajímavého lektora, napište.
10. Konference o hiporehabilitaci, se bude konat 14.
- 15. 2. 2014 v prostorách Mendelu v Brně. Tentokrát
jsme se rozhodly pro jiný koncept konference, klidnější s prostorem pro diskuzi k přednáškám, ale i mezi
účastníky. Bude fajn, když si z konference odneseme
ucelené vědomosti a ne jen útržky informací. Proto
jsme naplánovaly šest dvouhodinových přednášek na
dva dny. Máme 6 disciplín - hipoterapie, AVK, PPK, TVK,
Parajezdectví a vzdělávání/administrativa. Prozatím slíbila účast MVDr. Dominika Švehlová na téma „zatížení
a práce hřbetu koně“. Další témata jsou otevřená, doufáme, že pracovní týmy si navrhnou své favority.
SEKCE HIPOTERAPIE
Za sekci hipoterapie bych ráda pozvala všechny fyzioterapeuty, ergoterapeuty a logopedy, abychom si
vytvořili aktivní skupinu s cílem sdílet své zkušenosti,
znalosti a to i formou pořádání workshopů, seminářů
a možná i malé konference. Například za sebe mohu
nabídnout zkušenost v hipoterapii dětí v rané péči,
používání různých polohovacích a vertikalizačních pomůcek na koni a spojení kraniosakrální terapie s hipoterapií v rámci jedné terapeutické jednotky. Takže
koho zajímá, jak se to dělá jinde, nebo by chtěl svou
zkušenost předat a tím i zkvalitnit všeobecnou praxi
v ČR, prosím hlaste se na email ČHS.
Přeji krásné léto.
Věra Lantelme
Sekce parajezdectví
Paradrezura v roce 2012 jednoznačně zaznamenala
vzestup a to hned v několika rovinách. Paradrezurní
závody se častěji objevily jako součást klasických drezurních závodů. Oproti předchozím letům se pořádalo
více oficiálních paradrezurních závodů. Česká jezdecká federace se aktivně zapojila do paradrezurního
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
dění. Proběhlo více školení rozhodčích a trenérů. Byl
zaznamenán větší zájem médií o paradrezurní dění.
Konkrétně:
– Konalo se 6 paradrezurních soutěží (3 oficiální, 3
hobby):
– oficiální závody v Herouticích (1. 4.),
– hobby závody na Bykáni (19. 5.),
– hobby závody v Kralicích nad Oslavou (14. 7.),
– oficiální závody v Herouticích (3. 8.),
– oficiálních závody ve Vrchovanech (25. 8.),
– hobby závody ve Střítěži u Třebíče (8. 9.).
– Ve dnech 6. – 7. 10. 2012 se uskutečnilo IX.
Mistrovství ČR v paradrezuře.
– Ve dnech 1. – 2. 12. 2012 proběhlo soustředění paradrezurních jezdců s Clivem Milkinsem v areálu Farmy Heroutice pod záštitou České jezdecké federace.
– Česká jezdecká federace udělila dne 2. 2. 2013 výroční ceny za rok 2012 v rámci všech jezdeckých disciplín, které zastřešuje. Vítězem kategorie „cena pro
jezdce navzdory všemu“ se stal parajezdec.
Hlavním cílem pro rok 2013 bude pokračovat v propagaci a medializaci sportování handicapovaných, zvyšování úrovně připravenosti koní i jezdců a navázání
spolupráce se zahraničními středisky.
VÝROČNÍ CENY ČJF 2012
Poprvé ve své historii Česká jezdecká federace udělila
2. února 2013 v pražském Radiopaláci výroční ceny za
rok 2012 v rámci všech jezdeckých disciplín, které zastřešuje. Ačkoliv bylo původně avizováno, že dle vzoru
Cen Mezinárodní jezdecké federace (FEI Awards) bude
vyhodnoceno pět kategorií, bylo nakonec přikročeno ze
strany pořadatele k redukci na kategorie čtyři. Jednalo se
o ceny pro sportovce roku, vycházející hvězdu roku, cenu
za rozvoj jezdectví a cenu pro jezdce navzdory všemu.
Komise všech jezdeckých disciplín nominovaly v každé kategorii jednoho kandidáta s odůvodněním, proč
byl vybrán za danou jezdeckou sekci právě on. V jediné kategorii pro „jezdce navzdory všemu“ nemusela být zastoupena všechna odvětví. Cena pro„ jezdce
navzdory všemu“ je pro toho, kdo se věnuje koním
a jezdectví i přes svůj tělesný nebo mentální handicap,
příp. jiné extrémně obtížné osobní okolnosti.
Porota složená z členů Výkonného výboru ČJF a jednoho zástupce z každé disciplíny rozhodla o vítězi kategorie „jezdec navzdory všemu“ bez určování pořadí dalších navržených adeptů. Vítězem této kategorie se stal
parajezdec Lukáš Hnát, reprezentující Stáj Rozárku, o.
s. Lukáš převzal originální trofej z broušeného křišťálového bloku (jedná se o ruční práci, vyrobeny byly pouze
čtyři kusy), věcné dary a shlédl společně s diváky připravený videomedailonek, v němž byly podrobně rozebrány
zásluhy, díky nimž převzal uvedené ocenění.
Veronika Piačková
Foto archiv autorky
strana 33
Setkání klinické skupiny PPK
V PL Havlíčkův Brod proběhlo dne 24. 5. 2013 setkání
klinické skupiny. Přítomní byla PL Jihlava a PL Havlíčkův Brod.
Přítomní:
PL Jihlava – Bc. Yvonna Horská
PL Havlíčkův Brod – MUDr. Andrea Mašková, Ing. Magda Škardová, Mgr. Miroslava Šeredová, Ing. Martina
Mrštinová
Program:
– seznámení s jednáním na MZ ČR (22. 5. 2013) a zamítavým posudkem žádosti o udělení akreditace
certifikovaného kurzu PPK
– zpráva o průběhu 3. ročníku psychoterapeutického
workshopu „Co nám říkají koně“ konaného v PL Havlíčkův Brod dne 18. -19. 5. 2013
– zpráva z Výroční schůze ČHS v Brně konané 13. 4.
2013
– dokončení standardů PPK
– diskuze o zlepšení propagace hiporehabilitace
– 4. ročník konference PPK v PL Kosmonosy – listopad
2013 (zatím nejsou bližší informace)
– stanovení cílů budoucích setkání – závěrečné proškrtání standardů PPK, vypracovat Obecnou a Speciální metodiku PPK, principy terapeutické práce
v PPK
Úkoly:
– shromáždit veškeré dosavadní materiály PPK – přednášky, kazuistiky, závěrečné zprávy, statistická hodnocení, absolventské práce atd.
Informace ze sekce terapeutické využití koní (TVK)
Vážení čtenáři časopisu Hiporehabilitace, ráda bych
vás seznámila s tím, co nás v nadcházejícím čase
čeká ohledně sekce TVK.
– Otázka specializačních zkoušek koní v terapii –
k datu 28. 5. 2013 je přihlášeno 5 středisek. Bohužel vlivem letošního chladného a deštivého jara zatím nebylo možné zkoušky uskutečnit. Proto prosím
všechny, kteří se již ke zkouškám přihlásili o trpělivost, termíny vám všem sdělím telefonicky i emailem. Já osobně bych byla pro to, zkoušky uskutečnit
v měsících červenec – září, kdy je ve střediscích relativně větší klid a nenarušuje se provoz.
– Vzdělávání v rámci sekce TVK – měl by být otevřen
rekvalifikační kurz cvičitel koní pro hiporehabilitaci
v rámci vzdělávání ČHS. Sledujte stránky ČHS, čtěte
časopis, aby vám něco neuniklo.
– Pracovní schůzka sekce TVK - do konce června bych
ráda svolala pracovní schůzku sekce. Proto vyzývám
všechny současné i nové zájemce o práci v sekci,
aby se mi co nejdříve ozvali na mail kamcapetrova@
centrum.cz nebo na tel. č. 777621345.
Těším se na spolupráci!!!
Kamila Petrová
Další setkání klinické skupiny PPK proběhne v říjnu
2013, konkrétní datum a místo bude upřesněno.
Magda Škardová
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 34
Psychoterapie pomocí koní workshop „Co nám říkají koně“
Nová příležitost pro pracovníky a pracovnice
v pomáhajících profesích a také pro další lidi,
kteří mají zájem pracovat na svém osobnostním růstu.
Všichni, kteří pracují s lidmi v pomáhajících profesích (lékaři, psychologové, zdravotní sestry, pedagogové, sociální pracovníci atd.), potřebují nutně znát
sami sebe, aby mohli účelně a zároveň eticky pomáhat druhým lidem. Potřebují mít zmapované své
vlastní motivy a rezervy, aby dokázali chránit své fyzické a duševní zdraví a potřebují aktivně bojovat
proti syndromu vyhoření a vypořádávat se s osobními problémy. Toto vše je nelehká celoživotní práce,
ve které bychom chtěli malým dílem pomoci. Naším
psychoterapeutickým workshopem rozšiřujeme nabídku možností, jakým způsobem lze pracovat na
sebereflexi a osobnostním růstu. Samozřejmě nejucelenější prací na sobě je bezesporu psychoterapeutický výcvik, který probíhá kontinuálně po několik
let. Psychoterapeutického výcviku se ale nemůže
účastnit každý a ne každý si ho může z finančního
hlediska dovolit. Proto jsou tu „malé“ psychoterapeutické workshopy, které pochopitelně výcvik nenahradí, ale můžou pomoci alespoň s něčím.
U prvotní myšlenky našeho autorského a originálního
psychoterapeutického projektu stála terapeutka Monika Kuchtová se svojí hiporehabilitační klisnou Janou.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Samotnou koncepci, terapeutické principy a terapeutický rámec včetně organizačních postupů vypracovala
PhDr. Jarmila Převrátilová (psycholožka a psychoterapeutka s psychoanalytickým zaměřením) a MUDr. Andrea Mašková (psychiatrička a psychoterapeutka se
systemickým zaměřením). Konzultace týkající se přirozené komunikace s koněm poskytla terapeutka Mgr.
Kateřina Převorová.
Základním stavebním kamenem pro psychoterapeutické skupiny našeho workshopu je práce s koněm
ze země a objevování neverbální komunikace, která
bývá u lidí z velké části neuvědomovaná. Při komunikaci člověka s koněm ve volnosti vzniká obrovské
množství cenného terapeutického materiálu, který
může být posléze pod vedením zkušeného psychoterapeuta zpracován, vědomě přijat a dále využit
v osobním i profesním životě. Protože se v našem
workshopu jedná o krátkou psychoterapeutickou práci, nejsou samozřejmě jeho obsahem hluboké zásahy
do psychiky. Náš dvoudenní workshop může nabídnout nastínění některých důležitých aspektů a směřování na další cestě.
Očekávat můžete bezpečnou atmosféru, prostor pro
sebevyjádření, psychoterapeutické vedení a v neposlední řadě příjemné a funkční zázemí. Neočekávejte přednášky, mentorování ani učení se horsemanshipu.
strana 35
Ke spolupráci využíváme šest hiporehabilitačních koní
střediska Pirueta. Tito koně jsou speciálně připravovaní pro práci ze země a mají zkušenost s komunikací
s množstvím různých lidí. Důležitou úlohu v roli ko-terapeutek mají terapeutky střediska hiporehabilitace
Pirueta, které koně denně připravují, perfektně znají
jejich povahu a umí kvalitně odečítat jejich reakce.
Pořádající organizace:
Středisko hiporehabilitace Pirueta Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod
18. - 19. května 2013 proběhl v Havlíčkově Brodě 3.
ročník tohoto psychoterapeutického workshopu. Pracovali jsme tradičně s 12 účastnicemi rozdělenými do
dvou terapeutických skupin. Pro celý realizační tým to
byla velmi pěkná práce a musíme se opět sklonit před
odvahou a otevřeností některých zúčastněných.
Hipologické zajištění:
Ing. Magda Škardová, Mgr. Kateřina Převorová,
Ing. Martina Mrštinová, Mgr. Miroslava Šeredová
4.ročník workshopu „Co nám říkají koně“ plánujeme na květen 2014
Tento workshop bude ohodnocen kredity pro psychology, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, zdravotní sestry.
Psychoterapeutické zajištění:
PhDr. Jarmila Převrátilová, MUDr. Andrea Mašková,
MUDr. Jana Tomašková, Monika Kuchtová
Zajištění občerstvení:
Maruška Hanusová
Pozvánka na paravoltižní závody
Proběhlé akce:
Březen
23. 3.
Barelové závody Šternberk
Duben
27. 4.
I. závody Hostěnice
4. 5.
II. závody
Praha-Dol. Počernice
11. 5.
III. závody Praha-Modřany
25. 5.
IV. závody Brno(voltižní a paravoltižní s mezinár.účastí)
Květen
Sportovně technické podmínky pro MČR v paravoltiži 2013
Soutěž jednotlivců o titul MČR – cvičenec musí mít
potvrzenou účast na nejméně třech národních soutěžích v r. 2013 včetně barelových. Každý cvičenec obdrží výkonnostní kartu.
Soutěž dvojic – dvojice musí absolvovat ve stejném
složení nejméně dvě národní soutěže v r. 2013 (nemusí být stejný kůň a lonžér), včetně barelových. Každá
dvojice obdrží výkonnostní kartu.
Plánované akce:
Červenec
7. 7.
V. závody
Podmitrov
Srpen
24. 8.
VI. závody
Radíkov
Září
7. 9.
VII. závody
Hostěnice
Říjen
12. 10.
MČR BRNO
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 36
Kalendář akcí
V případě, že pořádáte nějakou akci a jste členy České hiporehabilitační společnosti, dejte
o sobě vědět a dejte vědět, jak se vydařila. Reklamy není nikdy dost!
Červenec
30. 6. - 6. 7.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
1. 7. – 5. 7.
Příměstský tábor
(Dětská jezdecká škola Řícmanice)
6. 7.
Indiánské války
(Jízda svobodných rytířů)
8. - 14. 7.
Týdenní intenzivní praxe hipoterapie se základní teoretickou výukou (Svítání, o. s.)
12. - 21. 7.
Rodiče a děti II (Toulcův dvůr)
14. 7. –20. 7.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
14. 7. – 20. 7.
Letní jezdecký tábor na Vysočině
(Dětská jezdecká škola Řícmanice)
14. 7.-21. 7.
Letní tábor (Ranč Ixion)
15. - 19. 7
Příměstský tábor v Semínku –
Plavba napříč oceány
(Toulcův dvůr)
15. - 19. 7.
Koňská družina II. (Stáj Rozárka)
15. - 19. 7.
Prázdniny s koňmi
(JK Vladykův Dvůr)
7. - 11. 7.
Putování rájem I. (Toulcův dvůr)
7. 7. – 13. 7.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
7. 7. - 14. 7.
Letní tábor (Ranč Ixion)
8. - 12. 7.
Koňská družina I (Stáj Rozárka)
15. - 19. 7.
8. - 12. 7.
Prázdniny s koňmi
(JK Vladykův Dvůr)
Příměstský tábor pro děti se specifickými potřebami (Piafa Vyškov)
20. 7.
Horsemanship III (Toulcův Dvůr)
20. 7. - 2. 8.
Koňský tábor (JK Počin)
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 37
21. - 25. 7.
Putování rájem II (Toulcův dvůr)
21. 7. - 27. 7.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
21. - 27. 7
Letní tábor s hipoterapií a voltiží
(Epona)
21. 7. - 28. 7.
Letní tábor (Ranč Ixion)
21. 7. – 27. 7.
5. - 11. 8.
Týdenní intenzivní praxe hipoterapie se základní teoretickou
výukou (Svítání, o. s.)
9. - 18. 8.
Letní tábor pro děti a mládež
(Toulcův dvůr)
11. 8. - 17. 8.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
Letní jezdecký tábor na Vysočině
(Dětská jezdecká škola Řícmanice)
11. - 24. 8.
Pobytová akce pro rodiny s handicapovanými dětmi (Piafa Vyškov)
22. - 26. 7.
Prázdniny s koňmi
(JK Vladykův Dvůr)
11. 8. - 18. 8.
Letní tábor (Ranč Ixion)
22. - 26. 7.
Jezdecký tábor pro děti a mládež
(Piafa Vyškov)
12. - 16. 8.
Pohádky se zvířátky
(Toulcův dvůr)
26. 7. - 4. 8.
Rodiče a děti III (Toulcův dvůr)
12. - 16. 8.
Koňská družina IV. (Stáj Rozárka)
28. 7. – 3. 8.
Letní jezdecký tábor na Vysočině
(Dětská jezdecká škola Řícmanice)
17. 8.
Bitva z období 30. leté války
(Jízda svobodných rytířů)
28. 7. - 4. 8.
Letní tábor (Ranč Ixion)
18. 8. - 24. 8.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
29. 7. - 2. 8.
Prázdniny v pohybu s koňským kamarádem (APAVČAS Olomouc)
18. 8.– 25. 8.
Letní tábor (Ranč Ixion)
31. 7.
Paradrezurní závody Heroutice
(Stáj Rozárka)
19. - 24. 8.
Putování s huculskými koňmi po
trase Vápno – Praha
(Toulcův dvůr)
19. - 23. 8.
Pobyt Klíčov (Stáj Rozárka)
19. - 25. 8.
Intenzivní hiporehabilitační týdny
(Svítání, o. s.)
Srpen
3. - 11. 8.
Voltižní soustředění (JK Počin)
4. - 8. 8.
Putování rájem III (Toulcův dvůr)
4. 8. – 10. 8.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
4. 8. - 11. 8.
Letní tábor (Ranč Ixion)
4. 8. – 10. 8.
Letní jezdecký tábor na Vysočině
(Dětská jezdecká škola Řícmanice)
5. - 9. 8.
Koňská družina III. (Stáj Rozárka)
5. - 9. 8.
19. - 25. 8.
Týdenní intenzivní praxe hipoterapie se základní teoretickou
výukou (Svítání, o. s.)
23. 8.
Valdštejnské slavnosti
(Jízda svobodných rytířů)
25. 8. – 31. 8.
Pobytový a příměstský tábor
(Dítě a kůň)
25. - 31. 8.
Letní tábor (JK Harfa)
Kouzelná krabička v lese
(Toulcův dvůr)
26. - 30. 8.
Letní tábor s výukou francouzštiny a možností jízdy na koni
(Ranč Ixion)
5. - 9. 8.
Prázdniny s koňmi
(JK Vladykův Dvůr)
26. - 30. 8.
Babičko vyprávěj (Toulcův dvůr)
5. - 9. 8.
Léto nejen s koňmi
(Koníček, o. s.)
26. - 30. 8.
Prázdniny s koňmi
(JK Vladykův Dvůr)
26. 8. – 30. 8.
Příměstský tábor
(Dětská jezdecká škola Řícmanice)
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 38
30. 8. - 1. 9.
Když zvířata léčí – 1. část
(Krokodýl, o. s.)
31. 8.
Lochovický pohárek
(Jízda svobodných rytířů)
31. 8.
Horsemanship I (Toulcův dvůr)
Září
2. - 8. 9.
Týdenní intenzivní praxe hipoterapie se základní teoretickou
výukou (Svítání, o. s.)
Říjen
5. - 6. 10.
Mistrovství ČR v paradrezuře
(Jízda svobodných rytířů, Stáj
Rozárka)
5. - 6. 10.
Horsemanship III
(Krokodýl, o. s.)
19. 10.
Hobby závody (TJ Orion Praha)
19. 10.
Horsemanship III (Toulcův dvůr)
21. - 27. 10.
Týdenní intenzivní praxe hipoterapie se základní teoretickou
výukou (Svítání, o. s.)
21. - 27. 10.
Intenzivní hiporehabilitační týdny (Svítání, o. s.)
24. - 25. 10.
Příměstský tábor pro děti se
specifickými potřebami
(Piafa Vyškov)
2. - 8. 9.
Intenzivní hiporehabilitační týdny (Svítání, o. s.)
6. - 8. 9.
Když zvířata léčí – 2. část
(Krokodýl, o. s.)
7. 9.
Drezurní závody (Piafa Vyškov) –
akce je s otazníkem
7. 9.
Písmena
(Jízda svobodných rytířů)
13. - 15. 9.
Voda pro rodiče a děti
– Ploučnice (Toulcův dvůr)
16. 11.
Hubertova jízda (Jízda svobodných rytířů)
14. 9.
Dožínkový jarmark
(Toulcův dvůr)
30. 11.
Staročeský mikulášský jarmark
(Toulcův dvůr)
21. 9.
Bitva na Bílé hoře
(Jízda svobodných rytířů)
30. 11.
Členská schůze (ČHS)
21. 9.
Horsemanship II (Toulcův dvůr)
21. 9.
Karneval s koňmi a s indiány
24. 9.
(1 x týdně) Volný čas nejen
s koňmi (Koníček, o. s.)
25. 9.
(2 x měsíčně) Příroda kolem nás
(Koníček, o. s.)
Listopad
Prosinec
8. 12.
16. - 20. 12.
16. - 20. 12.
Vánoční koňská školka a živý
betlém
Týdenní intenzivní praxe hipoterapie se základní teoretickou
výukou (Svítání, o. s.)
Intenzivní hiporehabilitační
týdny (Svítání, o. s.)
Rok 2014 – únor
14. - 15. 2.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Konference o hiporehabilitaci
(ČHS)
strana 39
„PSYCHIATRIE HB OPEN“
Psychiatrická nemocnice Havlíčkův Brod
a středisko hiporehabilitace Pirueta
vás zvou na 12. ročník veřejné benefice
„PSYCHIATRIE HB OPEN“
28. 8. 2013 středa od 13.30 hodin
Program pro děti i dospělé:
13:30 – 15:15
Hry a soutěže pro děti s odměnou (oslice Amálka, pudlíci z canisterapie, arteterapeutická dílna, boj s rytíři,
pečení chleba a broušení kamínků s archeology, pečení staročeských placek, malování kamínků, soutěžení
s čajovnou, DJ Libor Veselý)
Cimbálová kapela Frenštát pod Radhoštěm
Latifa (studio orientálních tanců Polná)
15:15 – 18:00
Cesta kolem světa
(hudebně dramatické ztvárnění klientů psychiatrie
a terapeutů společně s taneční skupinou Dance Team
Štáflovka Havlíčkův Brod, hiporehabilitačními koňmi
a canisterapeutickými pudlíky)
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Vystoupení dětí z ambulantní péče hiporehabilitace
Drezura fríského koně na hudbu (Magda Škardová)
Novus Origo (společenství ohně Polná)
Sportovní jednospřeží – kladrubský hřebec (Jan Exnar)
13:30 – 18:00
Divácká volba „Kůň sympatie“
Jízda na koních pro návštěvníky v závěru odpoledne
a jízdy v kočáře
Notorix Denatur (skupina historického šermu Ledeč
nad Sázavou)
Archeologie Světlá nad Sázavou
Čajovna Kuba – Pařízek Jihlava
Atelier Lucie Rabensová Havlíčkův Brod
Prodej výrobků terapeutických dílen, malování na obličej, malování nehtů
Stánky s bohatým občerstvením, rožněné sele
http://hipoterapie.crespo.cz
strana 40
BENEFIČNÍ KONCERT
Pro občanské sdružení Poslední naděje
na podporu týraných koní
Akademie múzických umění v Praze
Lichtenštejnský palác sál B. Mar�nů
hod.
18. 6. 2013 v 19:00
SMÍCHOVSKÁ KOMORNÍ FILHARMONIE
Josef Vondráček - dirigent
W.A. Mozart
Program
Figarova svatba - předehra K492
Koncert pro lesní roh č. 2 Es dur K417
Barbora Černá - lesní roh
Rondo - koncert pro klavír č. 28 K382
Lenka Dandová - klavír
Koncert pro pro klarinet A dur K622
Věra Kestřánková - klarinet
Záš�tu nad koncertem převzal
PhDr. Marcel Chládek, MBA
předseda výboru pro vzdělání, vědu, kulturu,
lidská práva a pe�ce Senátu PČR
Partneři koncertu
Základní umělecká škola Music Art
Fakultní škola Univerzity Karlovy v Praze
Univerzita Karlova v Praze
Pedagogická fakulta
Senát paralmentu
České republiky
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
VSTUPNÉ 100,- Kč
Zakoupením vstupenky přispějete celou částkou OS Poslední
naděje41
strana
prodej vstupenek na www.smikof.cz
A co takhle terapie s lamou
nebo králíčkem!?
Myslím, že o terapii pomocí koní či psů toho
už bylo napsáno hodně, využíváme ji při své
práci i my, ale co takhle terapie s lamou nebo
„polohujícím“ králíčkem?
Jsme malá farma, jejíž obyvatelé se rozhodli pomocí různých forem animoterapie (zvířetem asistované
léčby) pomáhat lidem s handicapem a seniorům.
Založili jsme proto občanské sdružení CANIS-HIPOLAMOTERAPIE a jak už napovídá jeho název, zapojili jsme mimo tradiční zvířátka i ta méně obvyklá
– lamy.
Se všemi našimi zvířecími terapeuty pracujeme jednotlivě i ve skupině a vycházíme z toho, že kontakt
se zvířetem pomáhá navodit lepší psychickou pohodu, ta se odráží i na pohodě fyzické a celkově tím
ovlivňuje zdravotní stav člověka. Snažíme se rozvíjet
citovou vazbu, komunikační schopnosti, poznávání,
respekt a porozumění, cílené a soustředěné chování, to vše prokládáme nácvikem dovedností pro posílení samostatnosti.
Pro naši práci potřebujeme zvířecí pomocníky s dobrým charakterem, kteří jsou kontaktní, spolehliví,
dobře ovladatelní a mají klidné reakce na nepředvídatelné podněty, a proto s jejich výchovou začínáme již od mala, protože každý mladý stromek se
lépe ohýbá. Pracujeme s nimi formou her a zábavy
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
a snažíme se jim jakékoliv „musím“ zpříjemnit ať již
pamlskem, odpočinkem či vycházkou do přírody.
To platí jak o našich koních, které od hříbátek zvykáme na věci obvyklé i neobvyklé i na nenadálé situace, tak na naše psy, kteří od malička milují lidi.
Přitom při canisterapii používáme nejen zlatého retrívra, ale i anglického kokršpaněla a pyrenejského
horského psa, který je pro svoji velikost prostě nepřehlédnutelný.
V rámci hipoterapie využíváme koně od plnokrevníka až po kladrubáka, každého podle toho, co zrovna potřebujeme rozvíjet či trénovat nebo podle impulzívnosti našich uživatelů.
Do terapeutické práce jsme zapojili i malého králíčka, který mi vždy ve volné chvíli usne na klíně, ať již
na bříšku nebo na zádech, což je velice výhodné pro
jeho pozdější použití při přenášení psychické pohody na naše uživatele v postelích. Ne každý totiž má
rád psy či kočky a kontakt s jemnou srstí a teplým
tělíčkem dělá většině z nás dobře.
Zde je potřeba připomenout, že králíčka musíme
zvykat na kontakt od mala, aby byl obzvlášť mazlivý a vydržel v poloze, kterou potřebujeme, protože
víme, jak má ostré drápky. Králíček má velice křehkou kostru, a proto se s ním musí zacházet opatrně.
strana 42
Naše terapeutické lamy, jedná se konkrétně o druh
lamy krotké, musí být kontaktní a také s nimi pracujeme od mala, aby byly náležitě přítulné a zvyklé
na doteky po celém těle. To je opět velice důležité, protože jsou to jinak plachá, ale krásná stvoření
s velkýma očima v úrovni těch našich, takže už jen
pohled jejich očí je pohlazením po duši. Jejich nespornou výhodou oproti koním či psům, kteří často
navazují kontakt sami a tím mohou handicapovanou
osobu vyděsit, je jejich povaha. Lamí zdrženlivost na
straně jedné a současně zvědavost na straně druhé
člověku tak ponechává jeho osobní prostor při prvotním setkání, které probíhá pomalu a postupně,
což je pro některé uživatele důležité.
A s kým se u nás můžete při lamoterapii setkat?
Máme zde krásného lamího samečka (viz. foto), dvě
lamičky a dva lamí puberťáky.
A co všechno se dá s takovou lamou dělat?
Opět musíme mít na paměti, že se s lamou musí
zacházet citlivě, aby se nepolekala, tzn. v klidu bez
křiku a zbytečné gestikulace. A od počátečního seznámení přes podávání pamlsků a hlazení, nasazování ohlávky, česání a zdobení se s lamou na vazáku
můžeme vydat na procházku do přírody, popást ji na
louce či hrát s ní různé hry a třeba přitom zdolávat
i předem připravené překážky.
Yvona Okáčová
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 43
Povodně 2013
Během několika dní, které trávím u počítače
a v práci (takže sotva vím, jaké je venku počasí), jsem zaslechla v rádiu nějaké zvěsti o tom,
že trochu víc prší, než by mělo a že se to jen tak
nezlepší. Zbystřila jsem sluh a zjistila jsem, že
jsou Čechy pod vodou. U nás na Moravě nás
zatím akorát trápilo ošklivé počasí.
Česká televize každý den vysílala zprávy o tom, kde
se voda nachází a vlastně celé zprávy obsáhly povodně. Všichni se starali o majetek a o záchranu lidí
a evakuaci, ale mě pořád vrtalo hlavou: a co zoologická a co koně v Chuchli a v Tróji? Na Facebooku
se zvedla vlna koňských skupin, kde si lidé vzájemně pomáhají. Aspoň to mě hřálo u srdce. Koňských
životů si podle všeho voda nevyžádala mnoho. Na
začátku měsíce to bylo zatím jedno hříbátko.
Voda ale přišla navštívit i členská střediska, a tak
se Česká hiporehabilitační společnost snažila všelijak nabízet informace a pomoc střediskům, které
se ocitly pod vodou. Koně z Vladykova Dvora také
zůstali odříznuti – Jindřiška Vladyková mě ale ubezpečila, že zvířata mají kam jít, že mohou před vodou
na kopec. Bohužel prý oni se na ně mohou jen dívat.
Poslední zprávy byly o opadající vodě a spoustě bahna bez sena.
Také JK Počin se dostal pod vodu a prosí všechny,
kdo by mohli, nechť poskytnou písek na budování
jízdárny, aby mohli obnovit provoz.
Petra Malečková
Foto archiv Vladykův Dvůr a JK Počin
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 44
Krátce z domova
Trochu dobrých zpráv na konec. V občanském sdružení Svítání se narodil kluk Bolek a má se čile k světu. Posuďte sami.
„Dnes v 1 hodinu ranní se narodil Basince kluk Bolek. Přišel na svět pozadu a dal mámě zabrat. Máma
i Bolek se mají dobře a už si dnes na chvíli užívali
sluníčka. „ (Zdroj Facebook)
Foto archiv Svítání
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
strana 45
Recenze
Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit
Zoran Nerandžič
Tato kniha už je staršího data a je to jedna
z mých prvních pořízených knih, která byla
vydána v roce 2006. Každý ji určitě zná, ale
myslím si, že si zaslouží pár řádků na osvěžení
mysli, co se v ní vlastně nachází. Mladší generace snad ocení nakouknutí pod pokličku
tohoto díla.
Knížka má poměrně atraktivní obal a příjemnou
velikost i tloušťku. Měkké desky ji ale předurčují
k tomu, aby zažila to samé, co knížky na střední škole, včetně nezbytného polití kávou, jak se to stalo
v mém případě. Samotná forma tak trochu evokuje
školní lavice, na druhou stranu jsou na konci kapitol
vždy shrnuty ty nejdůležitější informace. Ilustrace
v knize nalezneme, ale není jich mnoho a navíc jsou
černobílé, což jí na zajímavosti poměrně ubírá. Na
druhou stranu - na tehdejší dobu to byla asi nejzajímavější publikace.
Autor dělí obsah na obecný úvod do animoterapie
a posléze se zaměřuje na další zvířata – konkrétně
psy, kočky, koně a další živočichy a rostliny. Koním
je zde věnována největší obsahová část. Závěr vás
seznámí i s méně známými druhy terapií, které jsou
prováděny fretkami, kozami a lamami a jejich využití
je například v rámci zookoutků. Nejvíce mě překvaČasopis HIPOrehabilitace 2|2013
pila část věnovaná rostlinám. Inu proč ne? Někomu pomáhá jízda na koloběžce a někdo, jako moje
máma, je blázen do kytek.
O každém zvířeti naleznete něco málo informací
o tom, proč, co a jak a jestli má vůbec cenu zvířata do terapie zařazovat. Vzhledem k tomu, že jsme
časopis věnující se koním, zaměřím se na ně. Po exkurzi do historie obsah směřuje k opravdu krátkému
exkurzu o výběru a výcviku koně, pokračující výběrem stáje a následuje například cenovým odhadům
za terapeutickou jednotku (uvedená horní hranice je
kupodivu stále aktuální). Dále je nastíněno, kdo pracuje v hiporehabilitaci, a jak taková terapie vlastně
pomáhá. Krátkým souhrnem autor poukazuje pro
jaké onemocnění je tato terapie vhodná, jak působí
a kdy je hiporehabilitace naopak kontraindikací. Po
zastaralém rozdělení hiporehabilitace přichází příjemné čtení o kazuistikách a méně příjemné čtení
o vědě a výzkumu, které se pravděpodobně moc neposunulo kupředu.
Celkově se kniha poměrně dobře čte v porovnání
s několika prvními odstavci v Hipoterapii od Hornáčka a Hollého. Je to záležitost pro nenáročné čtenáře, kteří chtějí nějaký bezpečný a jednoduchý úvod
do problematiky příjemnou formou. Bohužel už se
zastaralými pasážemi (názvosloví či nepřesné informace).
Petra Malečková
strana 46
Zpráva ze sekce Vzdělávání
Naše žádost o akreditaci vzdělávacího programu CK PPK nebyla ze strany MZ ČR schválena
a taktéž kurz HT podpořen nebude. Důvody
zamítnutí jsou velmi podivné – např. podle
vyjádření oponentek z MZ ČR není PPK technika terapie, přitom oponentky neustále narážely na to, že v republice se víc a víc objevují
lidé - rádoby specialisté, kteří mají tendence
vykrádat odbornosti a obory, vytvářet kurzy na
izolované oblasti, které oslabují tyto uznávané
obory, jenž mají legislativní podklad – a přitom
specializační kurzy byly zamítnuty. Podobné
vyjádření čekáme i z jednání akreditační komise fyzioterapie.Takže uznání hiporehabilizace
jako léčebné metody se jeví jako stěžejním
bodem činnosti nového výboru a jednotlivých
sekcí.
Časopis HIPOrehabilitace 2|2013
Vzdělání v jednotlivých oborech hiporehabilitace ale
bude zahájeno a to v říjnu 2013. Kurzy jsou připravené k realizaci, nyní jednáme se zástupci Mendlovy
university o volných termínech a učebnách, o kredity budeme žádat individuálně pro jednotlivé kurzy
a specializace. Podrobnosti se vyřeší během června,
sledujte webové stránky ČHS.
Vanda Casková
koordinátora Sekce Vzdělávání
strana 47
HIPOrehabilitace
Vydává Česká hiporehabilitační společnost, o. s.
(www.hiporehabilitace-cr.com)
Adresa sídla společnosti:
Zemědělská 1, 613 00 Brno
Korespondenční adresa:
Zemědělská 1, 613 00 Brno
IČ: 15054411
ISSN: 1804-3291
Za obsah článků ručí jejich autoři. Uveřejněné texty nemusí vyjadřovat názory a postoje redakce a vydavatele.
Redakce si vyhrazuje právo texty krátit a upravovat.
Uzávěrka: 15. 8. 2013
Mgr. Petra Malečková, DiS.
Redakce, psycholog, terapeut o. s. Epona, inzerce
[email protected]
Grafické studio Green Mango
Sazba časopisu
www.greenmango.cz
Spolupráce redakce:
Dominik Polák
pojišťovací agent v Horák and Group, http://www.horakandgroup.cz/
[email protected]
Bc. Marie Gregorová, DiS
student MUNI
[email protected]
Mgr. et Bc. Iveta Rebrová
absolventka FF MUNI – Psychologie
[email protected]
Hana Čechová
absolventka Obchodní akademie a jazykové školy s právem SJZ Písek; věnuje se tréninku koní a lidí
[email protected]
Lenka Procházková
absolventka ČZU obor Chov koní a zároveň studentka ČZU obor Výživa a dietetika zvířat; www.equinutrition.com
[email protected]
Eva Krejčí
[email protected]
Stašek Ulenfeld
korekce
[email protected]
Ing. Markéta Pařízková
instruktor Instruktoři Brno, architekt a majitel firmy Horsense
[email protected]
Bc. Lucie Továrková
Ilustrační fotografie a obálka časopisu; http://www.fairyhorse.net/
[email protected]
Yvone Okáčová
Farma u lamáka, www.sdruzenilamak.webnode.cz, www.farmaulamaka.
webnode.cz
[email protected]
Download

léto 2013 - Česká hiporehabilitační společnost