2013
1. číslo
7. ročník
ISSN 1802-6400

akutní péče

atlas dermatologie

kapitoly z historie
XI. celostátní kongres s mezinárodní účastí
Mezioborová spolupráce při léčbě ran a kožních defektů
Pardubice, 2013
REPETITORIUM
HOJENÍ RAN 2
MUDr. Jan Stryja et al.
populární monografie pro pregraduální i postgraduální vzdělávání lékařů i sester-specialistek
praktický přehled problematiky hojení ran
formát A5,
370 stran
barevná,
vázaná
cena: 390 Kč
při objednání knihy přímo v nakladatelství
neplatíte poštovné ani balné
VÝZNAMNĚ ROZŠÍŘENÉ
VYDÁNÍ
Nakladatelství GEUM, s.r.o.
Nádražní 66, 513 01 Semily
Tel.: 481 312 858
E-mail: [email protected]
Více o nabídce knih a časopisů naleznete na:
2013
1
editorial
Gourmeti do střehu!
Vychází s podporou
České společnosti pro léčbu rány
Ročník 7. (2013)
ISSN 1802-6400
Registrační číslo MK E 17588
Vydává:
Nakladatelství GEUM, s.r.o.
IČO: 27520218
Šéfredaktor:
Mgr. Karel Vízner
e-mail: [email protected]
Odborná redaktorka:
Klára Krupičková
e-mail: [email protected]
Redakční rada:
prim. MUDr. Ludomír Brož
prim. MUDr. Ivo Bureš
prim. MUDr. Dominika Diamantová
MUDr. Vladimíra Fejfarová
prim. MUDr. Milada Franců, Ph.D.
Božena Jelínková
Mgr. Markéta Koutná
Anna Kulakovská
prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA
Marie Melicharová
PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.
prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc.
prof. MUDr. Luboš Sobotka, Ph.D.
prof. MUDr. Robert Staffa, Ph.D.
MUDr. Jan Stryja
Bc. Lenka Šeflová
Zdeňka Šemberová
doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D.
Vydavatel – poštovní kontakt:
(autorské příspěvky a předplatné)
Nakladatelství GEUM, s.r.o.
Nádražní 66
513 01 Semily
Mezi mé špatné vlastnosti rozhodně nepatří závist. Snad ji nemám v genech, snad mne jí odnaučila maminka, která mne vždy vedla k tomu, hledět si spíše svých vlastních povinností (a z nich
plynoucího užitku), než těch cizích. Proto kolegům
z nakladatelství Galén nezávidím, ale rozhodně
přeji krásný počinek, který se jim podařil v podobě vydání První česko-moravské chirurgické kuchařky. Byť by jistě bylo co závidět! Nádhernou publikaci anotujeme v tomto čísle
a voláme do střehu všechny české, moravské, slezské i slovenské gourmety a milovníky vína.
V této souvislosti si dovoluji oznámit, že i naše nakladatelství aktuálně hledá zajímavé texty z oboru hojení ran pro doplnění své knižní edice v tomto oboru. Pokud
uvažujete o práci nad zajímavým tématem z našeho oboru, ze kterého by mohla vzniknout atraktivní a zajímavá knižní publikace (nebo dokonce nějakou takovou máte
„v šuplíku“), neváhejte mne prosím kontaktovat a diskutovat výběr tématu a možnosti vydání. Nejatraktivnější jsou pochopitelně práce věnované praktickým problémům, novým postupům v ošetřování ran, přehledy a učebnice.
První číslo nového ročníku tradičně obsahuje především abstrakta z výroční konference České společnosti pro léčbu rány v Pardubicích. Nicméně, jako každoročně,
jsme se číslo snažili doplnit o další přehledové články a seriály. Koneckonců další číslo vyjde až za dlouhých několik měsíců v pozdním jaře (květen/červen). To je také termín, do kterého byste měli zaplatit své předplatné (informace o platbě naleznete na
vloženém lístečku nebo faktuře). Pokud platbu s vaším variabilním symbolem do té
doby neobdržíme, pokládáme předplatné za odhlášené a další číslo již neposíláme. To
se pochopitelně nevztahuje na řádné členy ČSLR – ti mají i nadále předplatné časopisu Hojení ran zdarma v rámci svého členského poplatku.
Závěrem si Vám dovoluji popřát klidný, pohodový a úspěšný nový rok 2013. Budu
se těšit na setkání s Vámi, např. v lednu v Pardubicích na výroční konferenci ČSLR
nebo v červnu na již tradiční konferenci Rány a defekty (RanDe 2013) 6.–7. června
v Třinci i při dalších příležitostech.
Karel Vízner
šéfredaktor
tel./fax: +420 481 312 858
e-mail: [email protected]
internet: www.geum.org /hojeni
Inzertní oddělení:
Dagmar Kaprálová
tel.: +420 604 935 365
e-mail: [email protected]
Zástupce vydavatele:
Mgr. Kamila Víznerová
Typografie a sazba:
Jan Murdych
e-mail: [email protected]
Tisk:
Tiskárna Glos Semily, s.r.o.
e-mail: [email protected]
Předplatné:
Roční předplatné – 4 čísla a případná
suplementa – v ČR 200 Kč, v SR 8 €.
Distribuci provádí pověřená společnost.
1/2013 
HOJENÍ RAN
Foto: archiv redakce
Nezávislý, recenzovaný časopis
obsah
2
Obsah
Editorial................................................................................................................................1
Markéta Koutná, Andrea Pokorná
Hojení ran v intenzivní péči IV.........................................................................................3
Hana Jedličková
Psoriasis vulgaris...............................................................................................................11
Fotografie na obálce:
Mgr. Karel Vízner – GEUM
Josef Švejnoha
Ilja Iljič Mečnikov (16. 5. 1845–15. 7. 1916) ...................................................................13
Korsika
stránky ČSLR
XI. celostátní kongres s mezinárodní účastí:.
Mezioborová spolupráce při léčbě ran a kožních defektů, Pardubice, 2013 .
Abstrakta přenášek a posterů
Program...........................................................................................................................16
Abstrakta přednášek.....................................................................................................19
Abstrakta posterů...........................................................................................................48
ČASOPIS, KTERÝ SPOJUJE
© 2012 GEUM  www.geum.org /hojeni
4/2012 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
15
XI. Celostátní kongres s mezinárodní účastí
Mezioborová spolupráce
při léčbě ran a kožních defektů
24.–25. ledna 2013
Univerzita Pardubice
Česká společnost pro léčbu rány
Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií
Pardubická krajská nemocnice
Organizační výbor
prim. MUDr. Ivo Bureš, Eva Novotná, Jana Burešová, Diana Hanzlíková, Eva Drapáková
Čestné předsednictvo
prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc.
JUDr. Martin Netolický, Ph.D.
rektor Univerzity Pardubice
hejtman Pardubického kraje
doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D.
prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc.
členka předsednictva České společnosti pro léčbu rány
členka předsednictva České společnosti pro léčbu rány
prof. MUDr. Arnošt Pellant, DrSc.
MUDr. Tomáš Gottvald
děkan Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice
ředitel Pardubické krajské nemocnice
Ing. Roman Línek, MBA
1. náměstek (zodpovědný za zdravotnictví) hejtmana Pardubického kraje
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
16
Program
Přednášky
čtvrtek, 24. ledna 2013
Aula, 9.30 – 10.50
Legislativa v preskripci prostředků pro vlhké hojení, stávající
a budoucí
Celulózové materiály v ošetřování ran
vedoucí oddělení zdravotnických prostředků VZP
vedoucí odboru kontroly zdravotnických prostředků OZP
2
M. Jelínek, P. Krupička
Dieta na podporu hojení ran
Zuzana Kala Grofová
Nutriční a dietologické oddělení, OKBD, Pardubická krajská nemocnice, a.s., Univerzita Pardubice
Management bolesti – longitudinální studie (zkušenosti sester)
Markéta Koutná¹,², Andrea Pokorná3
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 1. LF UK a VFN, Praha
Univerzita Palackého, Olomouc
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
1
2
3
Treating wounds at risk of infection
David Leaper
Dpt. of Wound Healing, Cardiff University, Imperial College London, UK
Aula, 11.00 – 12.20
Multioborový přístup v léčbě chronických ran
David Šmíd, Jaroslav Cingrošová
Chirurgická klinika FN a LF UK v Plzni
Správna diagnóza základ úspechu...
Hana Zelenková
Tomáš Sopuch1, Ivo Bureš2, Miloslav Milichovský3, Václav Švorčík4
Holzbecher, spol. s r.o., barevna a bělidlo Zlíč
Pardubická krajská nemocnice, a.s.
Oddělení dřeva, celulózy a papíru, Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice
4
Ústav inženýrství pevných látek, VŠCHT Praha
1
3
Antibacterial effect of modified cellulose: In vitro and clinical study
Potential applications in the prevention of surgical site infection
Gilles Touati1, Misbaou Barry1, Hafida Cauet2, Maurice Biendo2, Philippe Strohl3
Cardiac Surgery Department, University Hospital, Amiens, France
Microbilogy Deparment, University Hospital, Amiens, France
Institute for Microbiological Research, Mitry-Mory, France
1
2
3
Hcel HT – nový typ celulózového krytí na ošetřování ran
Jiří Podlaha1, Marie Horáková5, Jarmila Vytřasová3, Petra Moťková3, Ruta Masteiková2,
Lenka Vinklárková2, Tomáš Sopuch4
Chirurgická klinika, LF MU a FN Brno
Ústav technologie léků, Farmaceutická fakulta, Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno
3
Katedra biologických a biochemických věd, Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice
4
Holzbecher spol. s.r.o., barevna a bělidlo Zlíč
5
Chirurgická a cévní ambulance, Šlapanice
1
2
Aula, 14.45 – 16.40
Jaká jsou rizika zvýšeného počtu amputací u diabetiků?
Alexandra Jirkovská, Vladimíra Fejfarová, Robert Bém, Michal Dubský,
Veronika Wosková
DOST Svidník, Slovensko
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Možnosti a limity podtlakové terapie
Periferní bypass v léčbě chronické kritické ischemie končetin
u pacientů s diabetem
Monika Švorcová, Miroslav Dobiášek, Roman Legát, Radek Bousek
Chirurgické oddělení, Nemocnice Boskovice s.r.o.
Robert Staffa, Zdeněk Kříž, Jan Buček, Tomáš Novotný
II. chirurgická klinika, FN u sv. Anny v Brně a LF MU, Brno
Ekonomické hodnocení – finance v NPWT
P. Schuck
Hartmann, Maďarsko
Naše zkušenosti s léčbou V.A.C. (Vivano) systémem u dětských
pacientů po komplikovaných poraněních dolních končetin
Olga Lukášová1,2,3, Štěpánka Bibrová1,3, Jitka Vokurková1,2,3, Ladislav Plánka1,3,
Iva Hufová1,2,3, Bronislav Hnilička1, Radomír Mager2
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, FN Brno
2
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
3
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
1
Chirurgické komplikace vysokých amputací u pacientů
se syndromem diabetické nohy
Bedřich Sixta, Ludmila Řezaninová
Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha
Klinika diabetologie, IKEM, Praha
Příčiny selhání terapie kmenovými buňkami u pacientů
se syndromem diabetické nohy
Michal Dubský1, Alexandra Jirkovská1, Robert Bém1, Vladimíra Fejfarová1,
Libuše Pagáčová1, Bedřich Sixta1, Martin Varga1, Eva Syková2
IKEM, Praha
Ústav experimentální medicíny, AV ČR
1
Aula, 12.50 – 14.30
Význam hladiny proteáz v procesu hojení rány
Andrea Pokorná
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
Pilotní studie vlivu nenasycených mastných kyselin omega-3
a omega-6 na hojení ran v experimentu u potkanů
Alica Hokynková¹,², Zdeněk Wilhelm³, Miroslava Sedláčková4, Jan Mikeska5,
Alena Pechová6, Iva Hufová¹,²
¹Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
²Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
³Fyziologický ústav, LF MU, Brno
4
Ústav histologie a embryologie, LF MU, Brno
5
Biomedica, Praha
6
Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno
2
Protetická péče u pacientů se syndromem diabetické nohy
po vysoké amputaci
Petr Krawczyk, Jozef Jakub, Martin Vitásek, R. Jankovský
Nestátní zdravotnické zařízení PROTEOR CZ s.r.o., Ostrava
Srovnání odlehčovacích ortéz metodou měření plantárního tlaku
Vojtěch Rabiňák, Jaroslav Pavlů
Protetika s.r.o., Praha
Léčba paronychií u pacientů se syndromem diabetické nohy
Kamil Navrátil
Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha
Poradna pro onemocnění nehtů, privátní chirurgická ambulance SIHENA, Praha
Zánětlivá reakce a hojení rány – lokální a systémové aspekty
Luboš Sobotka
III. interní gerontometabolická klinika, LF UK a FN Hradec Králové
HOJENÍ RAN 1/2013 
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
17
Aula, 16.50 – 17.45
Výhody V.A.C. terapie z pohledu ošetřovatelského personálu
Kombinace komplexu hyaluronát jod a negativního tlaku
v léčbě nehojících se diabetických defektů
Jitka Borkovcová, Luboš Sobotka
III. interní klinika gerontometabolická, LF UK a FN Hradec Králové
Antimikrobiální efekt podtlakové, ozónové a larvální terapie
u pacientů se syndromem diabetické nohy
Robert Bém, Alexandra Jirkovská, Vladimíra Fejfarová, Michal Dubský, Veronika
Wosková
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Tereza Hůlková
Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha
Stále ve hře
Markéta Koutná¹,², Andrea Pokorná3
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 1. LF UK a VFN, Praha
Univerzita Palackého, Olomouc
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
1
2
3
Malnutrice – opravdu nemocní na oddělení LDN hladoví?
Lenka Nevřelová
Lokální oxygenoterapie u syndromu diabetické nohy
Vladimíra Fejfarová, Alexandra Jirkovská, Michal Dubský, Petra Vašíčková, Ludmila
Řezaninová, Robert Bém, Veronika Wosková, Monika Kučerová
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
LDN, Nemocnice Přerov
Kompresivní terapie z pohledu pacienta a zdravotníka
Lenka Krupová
Kožní oddělení, FN Ostrava
Ortopedická péče u pacientů se syndromem diabetické nohy
David Lenz1, Alena Geršlová2
Posluchárna A2, 12.50 – 14.40
Diabetický defekt má rád Hyiodine
Ortopedické oddělení, Nemocnice Břeclav
2
Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav
1
Lea Voráčková
Podiatrická ambulance, Diabetologické centrum, FN Hradec Králové
Aula, 17.50 – 19.05
Infekce v operační ráně na ortopedickém oddělení
81319 – Cesta k řešení problému
Kateřina Palušáková, Jana Slováková
Kateřina Stehlíková
Chirurgická ambulance, poradna pro hojení chronických ran, Poliklinika RAVAK, Příbram
Význam komplexního posouzení sedu ve vozíku v prevenci
dekubitů
Lia Vašíčková
Spinální jednotka, Klinika úrazové chirurgie, LF MU a TC FN, Brno
Rehabilitační oddělení, FN Brno
Ortopedické oddělení, Městská nemocnice, Ostrava
Léčba chronické rány kolonizované Streptococcus pyogenes
Kateřina Palinčáková
Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Valašské Meziříčí
AO Osteosyntéza hrudní stěny – možnost léčby sterilní mechanické dehiscence sterna
Z. Slaměníková, Martin Kaláb, Vladimír Lonský
Kde se stala chyba?
Kardiochirurgie, FN Olomouc
Alena Geršlová1, Andrea Pokorná2
Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav
2
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
1
Algoritmus ošetrovania komplikovaných chirurgických rán
Daniela Karasová
Ústav ošetrovateľstva, JLF UK, Martin, Slovensko
Septická JIS, Chirurgická klinika, JLF UK a UNM, Martin, Slovensko
Ošetřování extravazátů cytotoxických léčiv
Komplexní péče o pacienta s dehiscencí rány po hemipankreatoduodenektomii – kazuistika
Monika Bárková, Tamara Bělehradová Ledvinková
JIP, Chirurgická klinika, FN Brno-Bohunice
Princip léčby těžce popáleného pacienta
Marie Melicharová
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Zuzana Sýkorová, Libuše Hašková
Masarykův onkologický ústav, Brno
Využití Xe-Dermy v léčbě termických úrazů u dětí
Jana Oktábcová, D. Kludská, P. Hanáková, E. Šílová
Dvě bosé nohy chodí travou
Dětské oddělení, Klinika popáleninové medicíny, FN Královské Vinohrady, Praha
Kamila Vargovská, Ludmila Laníková
Charitní ošetřovatelská péče, Charita Frýdek-Místek
Předcházení vzniku popálenin při použití neutrálních
elektrod a monopolární elektrochirurgie, bezpečí pacienta
na operačním sále
Posluchárna A2, 11.00 – 12.20
Edukace pacienta s chronickým defektem
Lea Voráčková
Podiatrická ambulance, Diabetologické centrum, FN Hradec Králové
Možnosti objektivizující evaluace nehojících se ran
– indikátory procesu hojení
Jana Tomanová
3M Česko
Poškození kůže hydroxidem sodným – kazuistika
Romana Vrátná
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Andrea Pokorná, Romana Mrázová
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
Kvalita péče o pacienty
Kateřina Hašová, Andrea Vilímková
ARK, FN Ostrava
pátek, 25. ledna 2013
Aula, 9.00 – 10.10
Vliv posttraumatického stresu a jiných forem bazálního stresu
na hojení ran
Anna Loskotová
, Jitka Loskotová , Ivan Suchánek
1,2,3,4
4
1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno-Bohunice
LF MU Brno
3
3. LF UK, Preventivní medicína, Praha
4
SALVE centrum – Klinika rehabilitace, Vysoké Mýto
1
2
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
Možnost ukončení poskytování zdravotních služeb po přijetí
zákona č. 372/2011 Sb.
Jiří Černý
Středisko zdraví s.r.o., Dobříš
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
18
Apiterapia – história sa opakuje
Alexander Mayer1, Ivan Brychta1, Marek Vician1, Igor Tibenský1, Juraj Majtán2,
Juraj Olejník1
Chirurgická klinika SZU a UN Bratislava, Slovenská republika
2
Ústav zoológie, SAV, Bratislava, Slovenská republika
1
Aula, 12.10 – 14.10
Fytofotodermatitida
Břetislav Lipový1,2, Tomáš Kubek3, Ivan Suchánek1, Dana Buryšková1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
Klinika plastické a estetické chirurgie, FN u sv. Anny, Brno
1
2
3
Možnosti antimikrobiální terapie ran
Jan Stryja
Centrum cévní a miniinvazivní chirurgie, Nemocnice Podlesí a.s.
Aula, 10.20 – 11.50
Červený a bílý
Břetislav Lipový1,2, Jana Bartošková1, Hana Řihová1, Petra Brablecová1,
Radomír Mager1, Ivan Suchánek1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
1
2
Využití Laser Doppler Imaging k diagnostice hloubky popálení
Jiří Štětinský, Hana Klosová
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Xe-Derma – možnosti využití v léčbě popáleninového traumatu
a další indikační spektrum
Hana Klosová, Zuzana Vávrová, Jiří Štětinský
Lichen ruber verrucosus – u pacientov s chronickou venóznou
insuficienciou
Hana Zelenková
DOST Svidník, Slovensko
Problematika varixů dolních končetin v souvislosti s těhotenstvím
Karel Bartík
Oddělení cévní chirurgie, Nemocnice Na Homolce, Praha
Faktory ovlivňující kvalitu života pacientů s bércovými vředy
Veronika Slonková
I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Možnosti rehabilitace u lymfedému, lymfotaping
R. Válka, M. Prokešová
ORFM, ÚVN, Praha
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Využití Xe-Derma v léčbě rozsáhlých opařenin
Robert Zajíček, Richard Kubok, Hubert Šuca, Eva Matoušková, Ludomír Brož
Čistící krytí v praxi dermatologa
Júlia Stracenská
Dermal Centre, Mělník
Klinika popáleninové medicíny, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha
Popálení III. stupně na 90 % tělesného povrchu u osmiletého
dítěte
Richard Kubok, Robert Zajíček, Ludomír Brož
Klinika popáleninové medicíny, FN Královské Vinohrady, Praha
Hojení ran způsobených psím kousnutím v dětském věku
Débridement bez bolesti
Abdul Khalouf
Chirurgické oddělení, Nemocnice Duchcov
„Open abdomen“ – stálý problém i 21. století
Lenka Veverková, Kateřina Krejsová, Jan Žák, Michal Reška, Petr Vlček
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno
Štěpánka Bibrová, Eva Brichtová, Olga Lukášová, Jitka Vokurková, Jiří Tůma,
Ladislav Plánka
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, FN Brno
Postery
Využití nanokrystalického stříbra v lokální terapii popálenin
Michaela Fiamoli1, Zuzana Jelínková1,2, Pavel Brychta1,2, Yvona Kaloudová1,
Iva Hufová1,2, Nora Gregorová1, Alica Hokynková1,2, Břetislav Lipový1,2, Ivan Suchánek1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
2
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
Žilní bolest a bolest bércového vředu
Sabina Švestková, Alena Pospíšilová
Dermatovenerologická klinika, LF MU a FN Brno
1
Hluboká flegmóna ruky po popálení
Yvona Kaloudová1, Nora Gregorová1, Břetislav Lipový1,2, Hana Krupicová1,
Michal Dráb3, Jana Bartošková1, Pavel Brychta1,2
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Masarykova univerzita, Brno
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN Brno
1
2
3
Kombinované popáleninové a mechanické trauma u tříletého
dítěte – kazuistika
Iva Hufová1,2, Ivan Suchánek1, Alica Hokynková1,2, Břetislav Lipový1,2,
Nora Gregorová1, Jitka Vokurková1,2,3
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
2
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
3
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, FN Brno
1
Kalcifylaxe jako komplikace dialyzovaného pacienta
Kazuistika pacienta s chronickými ulceracemi obou bérců –
hojení při aplikaci krytí Traumacel Biodress
Ivana Vybíralová, Dagmar Trávníková, Jaroslava Rojková, Ludmila Bakusová
Kožní oddělení, Nemocnice Jihlava, p.o.
Moderní metody hojení ran
Lucie Dolejší
I. chirurgická klinika, VFN, Praha
Nekrvácivé metody ošetření ran
Kateřina Čurdová, Dagmar Škochová
Jednotka intenzivní péče, I. chirurgická klinika, VFN, Praha
Druhy ran a faktory determinující proces hojení – úskalí
v ošetřovatelské péči
Dagmar Škochová, Kateřina Čurdová
I. chirurgická klinika, VFN Praha
Květa Bečanová, Renáta Procházková, Štěpánka Baťchová
Interní oddělení Strahov, VFN v Praze
Antimikrobiální efekt obvazových materiálů na bázi karboxymethylcelulózy
Petra Moťková1, Jarmila Vytřasová1, Jitka Rezková1, Tomáš Sopuch2
Katedra biologických a biochemických věd, Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice
Holzbecher spol. s.r.o., barevna a bělidlo Zlíč
1
2
HOJENÍ RAN 1/2013 
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
19
Abstrakta XI. Celostátního kongresu mezioborové spolupráce
při léčbě ran a kožních defektů s mezinárodní účastí (Pardubice)
Abstrakta jsou řazena podle programu.
V textu nejsou, v souladu s autorskými pokyny časopisu, uváděny značky ochranných známek.
Abstrakta neprošla odbornou recenzí, pouze odbornou redakční úpravou.
Přednášky
Legislativa v preskripci prostředků pro
vlhké hojení, stávající a budoucí
Management bolesti – longitudinální
studie (zkušenosti sester)
vedoucí oddělení zdravotnických prostředků VZP
vedoucí odboru kontroly zdravotnických prostředků OZP
1
M. Jelínek, P. Krupička
abstrakt není k dispozici
Dieta na podporu hojení ran
Zuzana Kala Grofová
Nutriční a dietologické oddělení, OKBD, Pardubická krajská nemocnice, a.s., Univerzita Pardubice
Dieta vzbuzuje představu restrikce. Při hojení ran má organismus ale často zvýšené nároky na dodávku bílkovin,
energie a mikronutrientů. Mnozí pacienti trpí podvýživou
nebo mají obtíže s přijímáním dostatečného množství kvalitní stravy.
Běžná nemocniční strava nepokrývá různé individuální
nároky, obsah bílkovin i mikronutrientů může být u konkrétního pacienta nedostatečný. V domácí stravě chybí dostatek
kvalitní bílkoviny i mikronutrientů také. V případě bílkovin
hraje roli více faktorů, například cena, výběr podle správných informací, vhodná příprava, sytící efekt bílkovin, schopnost sníst dostatečné množství.
V případě mikronutrientů a antioxidantů se vedle výše
uvedených faktorů může uplatnit i možnost přepravit objemný těžký nákup domů. (Příklad: podle nejnovějších doporučení by měl člověk sníst 400 g zeleniny a 200 g ovoce denně,
to je 2 800 g a 1 400 g týdně (4 200 g); u dvoučlenné domácnosti je to 8 400 g týdně zeleniny a ovoce, které je třeba nejen dopravit domů, ale také zpracovat a zkonzumovat).
Často je nutno podpořit příjem umělou výživou. Kniha Dieta na podporu hojení ran přináší odpověď na otázky: „co mám
jíst?“, „co mám přinést“ a „co mám vařit?“. Obsahuje jídelníčky, které jsou pestré a inspirativní. V receptové části se
vaří z běžných dostupných surovin. Představuje praktickou
pomůcku pro zdravotníky, pacienty i jejich blízké.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
Markéta Koutná¹,², Andrea Pokorná3
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny,
1. LF UK a VFN, Praha
2
Univerzita Palackého, Olomouc
3
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
Eliminace bolesti, její řešení v období léčby rány, má v důsledku vliv na celý proces hojení. Ve vztahu k pacientovi bolest ovlivňuje kvalitu jeho života, celospolečenským problémem je ekonomická otázka opakovaných hospitalizací a
ekonomická zátěž antibiotické nebo analgetické léčby. Nejčastější zmiňované potíže nemocných s nehojící se ránou
jsou časté převazy, recidivující raná infekce, vyčerpání, nedostatek spánku, úzkost, deprese, imobilita, nesoběstačnost,
frustrace, bolest a sociální izolace. Sedm z těchto projevů (infekce, vyčerpání, nedostatek spánku, deprese, imobilita, frustrace, sociální izolace) velmi úzce, až bezprostředně, souvisí s vlastní bolestí.
V příspěvku jsou předloženy výsledky dotazníkového šetření zaměřeného na získání informací týkajících se ošetřování pacientů s chronickými (nehojícími se) ranami a řešením
bolesti u těchto nemocných. Studie je zaměřena na cílovou
skupinu všeobecných sester pracujících na pozici wound
managerky či konzultantky hojení ran v lůžkovém zařízení a
wound managementu příslušného zdravotnického zařízení.
Doposud byla data zjišťována v deseti zdravotnických zařízeních různých lokalit České republiky (cross sectional study).
Na základě předložených informací jsou hodnoceny znalosti a zvyklosti všeobecných sester v oblasti péče o osoby s nehojící se ránou a s přidruženou bolestí a porovnány
dle souboru ošetřovatelských intervencí NIC (Nursing Interventions Classification) a výsledků ošetřovatelské péče NOC
(Nursing Outcomes Classification) pro oblast péče o osoby
s bolestí a s nehojící se ránou.
Práce by měla být přínosem pro orientaci profesionálních
pečujících v oblasti objektivizujícího přístupu k managementu bolesti, měla by přispět ke zvýšení kvality péče a k
rozšíření informovanosti sester v problematice péče o osoby
s nehojící se ránou.
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
20
Klíčová slova: bolest, nehojící se rána, konzultantka hojení
ran, Nursing Interventions Classification, Nursing Outcomes
Classification
Treating wounds at risk of infection
David Leaper
Dpt. of Wound Healing, Cardiff University, Imperial College
London, UK
Topical antimicrobial dressings, including those that contain silver, are used to prevent or manage infection in a wide
range of wounds. Although silver dressings have been used
extensively, a recent study and two Cochrane reviews have
concluded that there is insufficient evidence to show that silver dressings improve healing rates. This has cast doubt into
the minds of healthcare purchasers and to cause restrictions
in the availability of silver dressings worldwide. There is concern amongst clinicians that arbitrary withdrawal of silver
dressings could lead to increased morbidity and prolonged
treatment time relating to uncontrolled wound bioburden.
An international consensus group have provided internationally-recognised guidance for the proper use of silver dressings, based on experience in clinical practice and all the
available published evidence. The mechanisms, by which silver dressings work, the relationship of in vitro and in vivo
evidence to clinical practice and provision of a rationale for
cost-effective management, were determined by the group.
An associated document, “appropriate use of silver dressings
in wounds”, reflects worldwide practice and was supported
by a consortium of Industrial Partners including Convatec.
Areas for further research were identified and included:
• Clarification of the relationship between dressing formulation and the levels and rate of silver release
• Greater understanding of silver release and potential
for systemic toxicity
• Further studies of silver dressings, using more appropriate endpoints related to bioburden and clinical indicators of infection, must be used in RCTs
• Improved understanding of the optimal use of silver dressings
would help in the writing of such protocols and guidelines
• Reliable diagnostic tests for biofilms, critical colonisation and infection in wounds are needed
• Improved understanding of biofilms and how they
should be managed, particularly with regard to debridement, is needed
Aula, 11.00 – 12.20
Multioborový přístup v léčbě
chronických ran
David Šmíd, Jaroslav Cingrošová
Chirurgická klinika FN a LF UK v Plzni
S léčbou chronických ran se setkáváme v každodenní praxi
a to nejen na chirurgických pracovištích, ale také v ambulan-
HOJENÍ RAN 1/2013 
cích kožních, interních a praktických lékařů. Není výjimkou,
že o chronický defekt se stará personál léčeben dlouhodobě nemocných či personál geriatrických oddělení. Chronická
rána může být na podkladě různé etiologie a není vždy zaručené, že příčina je vždy jen jedna. V některých případech se
jedná o souběh různých příčin vzniku či přetrvávání chronické rány. Současně je známou pravdou, že ne všechny defekty
jsou vyléčitelné, ale i přesto bychom měli své pacienty léčit
adekvátně a racionálně.
Autoři přednášky na krátké kazuistice a z vlastních zkušeností ukazují, že pokud budeme ke svým pacientům přistupovat zodpovědně a budeme je řádně vyšetřovat a léčit, můžeme tím výrazně vylepšit kvalitu života nemocných a současně
snížit celkové náklady na léčbu. Individuální a personifikovaná multioborová léčba je základem úspěchu.
Správna diagnóza základ úspechu...
Hana Zelenková
DOST Svidník, Slovensko
Aj skúsený dermatológ má často problémy s určením diagnózy. Problémy niekedy nastanú pri konziliárnych vyšetreniach od iných odborníkov, kedy pacienti prichádzajú
maximálne vystresovaní s diagnózou, ktorá sa v konečnom
dôsledku ukáže ako celkom iná a samozrejme aj terapeutický postup je diametrálne odlišný. Prezentovaní sú štyria
pacienti, u ktorých terapeutický efekt bol prekvapením
najmä pre kolegov z iných odborov. Pacientka so suponovaným melanómom, pacient s výronmi a hematomami na
pätách, pacient s keratoakantómom a pacient s rozsiahlou
ulceráciou na bruchu údajne traumatickej etiológie.
Možnosti a limity podtlakové terapie
Monika Švorcová, Miroslav Dobiášek, Roman Legát,
Radek Bousek
Chirurgické oddělení, Nemocnice Boskovice s.r.o.
Podtlaková terapie (NPWT) je neinvazivní metoda aktivního uzávěru rány. V řadě evropských zemí je považována za standard léčby komplikovaných ran. Je indikována u akutních, subakutních i chronických ran,
traumat a popálenin, břišních či hrudních operací.
se sekundárním hojením. Mezi absolutní kontraindikace patří nekrotická tkáň s escharou, suchá gangréna a malignita na
spodině rány. K relativním kontraindikacím se řadí neléčená osteomyelitida, nekontrolovaná píštěl, koagulopatie, nespolupracující pacient a obnažení nervově cévního svazku a
orgánů.
Jaké jsou výhody NPWT? Je to praktické, bezpečné, šetrné, technicky a operativně nenáročné. Pracuje za aseptických kautel. Splňuje požadavky na atraumatický převaz.
Navíc samotná podstata materiálu má vliv na fyziologické
pochody v ráně, mívá složku antiseptickou, reguluje množství exsudátu v ráně a udržuje ránu v optimálním vlhkém
prostředí.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
Mezi určité nevýhody můžeme zařadit vysokou pořizovací
cenu, jednorázově vyšší cenu převazu, „upoutání pacienta na
lůžko“, v našem případě i hospitalizační pobyt, dále malý počet terčíků v jednom balení. Zamýšlíme se nad jejími limity
a úskalími. Vycházíme z vlastních kazuistik, hodnotíme efekt
léčby, hledáme chyby, jejich nápravy.
Použití pěny vyvolalo efektivnější granulace než gáza. Uzávěr rány a tvorba granulací je více zaznamenána u intermitentního negativního tlaku než u kontinuálního. Hodnotu
subatmosférického tlaku snižujeme u ischemické choroby
dolních končetin.
NWPT je moderní metoda, která je určitým mezičlánkem
v léčbě komplikovaných ran. Základem úspěšné léčby zůstává vyřešení a kauzální léčba základního onemocnění.
Ekonomické hodnocení – finance v NPWT
P. Schuck
´
Hartmann, Madarsko
abstrakt není k dispozici
Naše zkušenosti s léčbou V.A.C. (Vivano)
systémem u dětských pacientů
po komplikovaných poraněních dolních
končetin
Olga Lukášová1,2,3, Štěpánka Bibrová1,3,
Jitka Vokurková1,2,3, Ladislav Plánka1,3, Iva Hufová1,2,3,
Bronislav Hnilička1, Radomír Mager2
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, FN Brno
2
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
3
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
řována i komplikovaná dilacerační a amputační zranění dolních končetin s postižením jak skeletu, tak měkkých tkání.
V průběhu jejich léčby je využíváno podtlakové terapie hojení ran.
Materiál a metody
V letech 2009–2012 bylo využito podtlakové terapie u tří pacientů ve věkovém rozmezí 5–15 let. Všichni pacienti utrpěli závažná poranění dolních končetin, jejichž léčba vyžadovala vysoce individuální přístup a multioborovou spolupráci
traumatologů, plastických a cévních chirurgů, anesteziologů,
hematologů a dalších. Ve všech případech bylo nutné provést
nekrektomie jak kožního krytu, tak hlubších struktur – podkoží a svaloviny. K dočištění zbylých nekróz byl využit V.A.C.
(Vivano) systém s následným zakrytím defektů autologními
dermoepidermálními štěpy.
Výsledky
Podtlaková terapie hojení ran byla použita u všech pacientů v průměru po dobu 10 dnů. Efekt léčby byl hodnocen
jako velice dobrý. Díky použití podtlakové terapie byl snížen
počet převazů v celkové anestezii, zmenšeny krevní ztráty a
zkrácena celková doba léčby. V.A.C. (Vivano) systém byl tolerován dětskými pacienty velmi příznivě.
Závěr
Podtlaková terapie hojení ran byla vyhodnocena jako přínosná v léčbě defektů po závažných ztrátových dilaceračních
poraněních v dětském věku. Použití u dětských pacientů
musí předcházet pečlivá edukace rodičů, jejichž spolupráce
je u tohoto typu léčby nezbytná.
Aula, 12.50 – 14.30
1
Úvod
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie Fakultní nemocnice Brno je vysoce specializované pracoviště
se statutem dětského traumacentra. Na pracovišti jsou ošet-
Význam hladiny proteáz v procesu
hojení rány
Andrea Pokorná
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
Chronické rány obsahují „nepřátelské“ tedy hostilní biochemické prostředí, včetně vysokých hladin proteáz a mikro-
22
organismů bez ohledu na základní etiologii. V důsledku jejich
výskytu pak dochází k inhibici procesu hojení bez zjevných
známek obranných mechanismů v procesu běžné infamační reakce – jako jsou bolest, zarudnutí, otok apod. (tedy Celsových známek zánětu). Jedinou patrnou symptomatologií je
vlastní stagnace rány. Proteázy (také známé jako proteinázy)
hrají klíčovou roli v normálním procesu hojení rány. Proteázy jsou enzymy, které působí při degradaci proteinů na peptidy a aminokyseliny. Při hojení ran, jsou hlavními proteázami
matrix metaloproteinázy (maticové metaloproteinázy – MMP)
a serinové proteázy, např. elastáza. Obecně platí, že u různých
ran se vyskytují různé proteázy, které působí na různé proteiny. Patří mezi ně extracelulární matrix (ECM) a pojivové tkáně
bílkoviny jako kolagen, želatina, proteoglykany a elastin. Proteázy či proteinázy jsou tedy synonyma, která definují enzymy
involvované v degradovaných bílkovinách jako kolagen a dalších prvků extracelulární matrix. Obecně jsou klasifikovány
do čtyř základních skupin dle jejich funkce. Přesto pouze dvě
skupiny jsou extracelulárně významné (serin a matrix metaloproteázy), jejichž optimální funkčnost je při pH 7,5. Aktivita
proteáz je nezbytnou součástí procesu hojení ran. V zánětlivé
fázi se podílejí na odstraňování poškozených ECM (podpora
autolytického débridementu). V proliferační fázi jsou významné pro degradaci kapilární bazální membrány při angiogenezi a jako podpora dělení a migrace buněk. Ve fázi remodelace
napomáhají kontrakci jizev ECM a přestavbě jizvy ECM. Nicméně jakmile jsou „mimo kontrolu“ a pokud se jejich zvýšená
hladina neřeší, mohou proteázy v ranách způsobit poškození
extracelulární matrix, zhoršit hojení a zničit normální tkáň.
Dle mnoha dostupných odborných zdrojů jsou matrix metaloproteázy (MMP), ale i serin jednoznačně identifikovány jako
inhibitory procesu hojení a zvýšená hladina MMP a serinu je
spojována s komplikovaným a protrahovaným hojením chronických ran. Při normálním průběhu hojení ran dochází ke
zvýšení hladiny proteáz velmi rychle. Nejvyšší úrovně (peaku) dosahují zhruba třetí den a začínají se snižovat přibližně
pátý den. Ve špatně/nespecificky se hojící ráně nejen že proteázy dosáhnou vyšší úrovně, než při běžném hojení ran, ale
přetrvávají mnohem déle. Výsledkem je vysoce destruktivní
prostředí v ráně. Výskyt MMP a human neutrofilní elastázy u
chronických ran převažuje v exsudátu.
Dalším zdrojem proteáz v ráně jsou bakterie. Kromě stimulace tvorby proteáz aktivací imunitního systému mohou
některé bakterie v ranách samy proteázy vylučovat. Dopad
bakteriálně odvozených proteáz na hojení ran a dopad na
celkový proces hojení rány je však nutno podrobněji prozkoumat.
Nejen z tohoto důvodu je nezbytné se zbývat vlastním hodnocením biochemického prostředí v ráně, ale také efektivním managementem exsudátu. Jednou z významných strategií ovlivnění hladiny zmiňovaných inhibitorů je korekce
proteolytické disbalance pomocí vhodného postupu přípravy spodiny rány (správný débridement, sledování infekce,
hodnocení exsudátu a jeho managementu a hodnocení okrajů rány a podpory edge efektu při hojení) spolu s využitím
HOJENÍ RAN 1/2013 
stránky ČSLR
materiálů vhodných pro snížení aktivity proteáz (proteázy/.
matrix modulující materiály – krytí).
Z výše uvedeného vyplývají hlavní podněty, které mohou
prodlužovat vysokou aktivitu proteázy. Patří mezi ně přítomnost poškozené tkáně, cizí materiál, bakterie a biofilm.
Problémem však stále zůstává, za jakých okolností a v jakém časovém horizontu předpokládat nutnost využití speciálních postupů a jejich uplatnění v procesu hojení – jaké
indikátory lze využít a jaké diagnostické postupy mohou
být účinné.
Jednou z možností identifikace prolongace procesu hojení je srovnání s doporučením pro redukci velikosti rány v časové ose. V odborných zdrojích je uváděno jako vodítko, že
zmenšení plochy rány mezi druhým a čtvrtým týdnem hojení je dobrým prediktorem schopnosti léčby. U bércových vředů je zmenšení plochy rány o 20–40 % v období dvou až čtyř
týdnů považováno za předpoklad správného postupu léčení
a efektivního procesu hojení. U diabetických vředů na nohou považujeme snížení o >50 % plochy rány od čtvrtého týdne léčení za informaci o „nastartování“ procesu hojení a užívání vhodných terapeutických postupů a podpory hojivých
procesů. Nově připravované postupy pro hodnocení procesu hojení tak musí být založeny na identifikaci nejen klinicky relevantních symptomů, ale také biochemických markerů,
růstových faktorů, hladiny cytokinů a volných radikálů a jejich uvolňování, nutriční faktory, pH rány apod. Z nejdůležitějších výzkumných úkolů pro identifikaci významu proteáz
v procesu hojení lze zmínit zejména:
• zjištění jaká je vhodná/akceptovatelná hladina proteáz
v období autolytického débridementu;
• jaké jsou spouštěcí faktory zvýšení proteáz v procesu hojení (příčiny disbalance);
• které faktory a jak (na straně pacientů) ovlivňují aktivitu proteázy (věk, hormonální hladiny a komorbidity aj.);
• vliv bakteriální zátěže na hladinu proteáz apod.
Jedinou možností je tak v současné době využití mnoha
diagnostických modalit s ne zcela jednoznačným výsledkem.
Mottem proto nadále zůstává, že hlavním specifickým rysem
nehojící se rány je to, že se chová nespecificky a proces hojení je neočekávaný, ale přesto je nezbytné jej efektivně monitorovat a následně vyvozovat vhodné terapeutické postupy.
Významný pomocníkem pro klinickou praxi by měl být mezinárodní konsenzus s názvem „Role proteáz v diagnostice
ran“ (International consensus. The role of proteases in wound
diagnostics. An expert working group review. London: Wounds
International) publikovaný v roce 2011.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
Pilotní studie vlivu nenasycených
mastných kyselin omega-3 a omega-6
na hojení ran v experimentu u potkanů
Alica Hokynková¹,², Zdeněk Wilhelm³, Miroslava
Sedláčková4, Jan Mikeska5, Alena Pechová6, Iva Hufová¹,²
¹Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
²Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
³Fyziologický ústav, LF MU, Brno
4
Ústav histologie a embryologie, LF MU, Brno
5
Biomedica, Praha
6
Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická
univerzita, Brno
Úvod
Hojení ran je složitý biologický etapovitý proces, sestávající z několika fází (zánět, proliferace a remodelace). Rychlost
a kvalita hojení ran může být ovlivněna na několika úrovních. Zásadní je vliv jednotlivých složek výživy a nutriční
stav pacienta. Proto jsme se rozhodli zkoumat velmi specifickou složku výživy – nenasycené mastné kyseliny a jejich vliv
na hojení ran v experimentu.
Cíl
Našim cílem bylo zjistit, zda existují histologické, biochemické a hematologické rozdíly v průběhu hojení rány u potkanů krmených polynenasycenými mastnými kyselinami
(PUFA) s rozdílným poměrem n-3/n-6 ve srovnání s kontrolní
skupinou, které nebyly mastné kyseliny třídy PUFA podány.
Metodika
V experimentu jsme použili 48 potkanů kmene Wistar, které jsme rozdělili do tří skupin. Kontrolní skupina (C) byla krmena peletami a vodou ad libitum s doplněním objemu vody
v dávce 1 ml/kg/den bez obsahu mastných kyselin (FA). Další
dvě skupiny potkanů (FA1 a FA3) přijímaly per os kromě pelet a vody ad libitum i 20% tukovou mikroemulzi v dávce 1 ml/
kg/den, složenou ze směsi přírodních olejů s obsahem FA, podávaných ve vodní suspenzi. U skupiny potkanů (FA1) byl podávaný poměr podaných mastných kyselin n-3/n-6 1:1, u skupiny potkanů FA3 byl poměr podávaných mastných kyselin
n-3/n-6 roven 3:1. Voda kontrolní skupině (C) i tuková emulze
skupině FA1 a FA3 byla podávána již jeden týden před chirurgickým zákrokem.
Po jednom týdnu výše zmíněné výživy byla zvířatům v éterové anestezii provedena standardním postupem rána na
hřbetu zvířete velikosti 2x2 cm, na kterou byl přiložen kryt
se stříbrem. První a třetí týden po vytvoření rány byla polovině zvířat v každé skupině odebrána kardiální punkcí krev
na biochemickou a hematologickou analýzu. Po utracení zvířete v éterové anestezii byl odebrán vzorek hojící se tkáně se
zdravým okrajem na histologickou analýzu.
Výsledky byly zpracovány na podkladě biochemické a hematologické analýzy běžnými laboratorními metodami. Odebraná tkáň byla zpracována a barvena metodou hematoxylin-eosin. Histologický preparát ve zvětšení 1:200 byl hodnocen
křížkovou metodou. Sledován byl stupeň epitelizace, tloušťka
granulační tkáně, hustota zánětlivého infiltrátu a stupeň diferenciace buněk v povrchové vrstvě koria.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
23
Výsledky
Nalezli jsme signifikantní rozdíly v kvantitativním zastoupení zánětlivého infiltrátu mezi skupinou kontrolní C a skupinami, kterým byla podávána tuková emulze s mastnými kyselinami (FA1 a FA3) v prvním týdnu.
Současně byl nalezen rozdílný stupeň diferenciace fibroblastů mezi kontrolní skupinou C a skupinou a FA1 a FA3 ve
třetím týdnu.
V obou zmíněných parametrech nebyly shledány zásadní
rozdíly mezi skupinami FA1 a FA3.
Nebyly zjištěny významné rozdíly v základním panelu biochemických a hematologických laboratorních parametrů
v závislosti na skupině i době odběru.
Nebyly nalezeny signifikantní rozdíly ve stupni epitelizace
a tloušťce granulační tkáně v žádné skupině, a to ani v prvním ani ve třetím týdnu.
Závěr
Podávání PUFA mastných kyselin u potkanů jeden týden
před chirurgickým zákrokem vedlo ke snížení zánětlivé celulizace a vyššímu zastoupení diferencovaných fibroblastů
a kolagenních vláken v histologických vzorcích ve srovnání
s kontrolní skupinou.
Nepodařilo se nám prokázat rozdíly ve sledovaných parametrech ve skupinách s rozdílným poměrem n-3/n-6.
Zánětlivá reakce a hojení rány – lokální
a systémové aspekty
Luboš Sobotka
III. interní gerontometabolická klinika, LF UK a FN Hradec
Králové
Úvod
Během evoluce se postupně vyvinuly dva základní druhy hojení rány. V raném fetálním období se rána hojí bez vzniku jizevnaté tkáně a dochází k úplné reparaci defektu. V pozdějším
fetálním období a v době po narození se rána téměř vždy hojí
za vzniku jizevnaté tkáně. Jizevnaté hojení se v období vývoje
jedince objevuje současně s rozvojem zánětlivé reakce. Velikost jizvy a její charakter je závislý na mnoha faktorech; mezi
těmito faktory hraje důležitou roli i vznik zánětlivé reakce.
Zánět a hojení
Zánětlivá reakce je obecnou odpovědí na jakékoliv poškození. Charakter zánětlivé reakce je univerzální, její rozsah a
intenzita však závisí na celé řadě faktorů endogenních a exogenních.
V případě rány je spouštěcím mechanismem zánětu již samotné tkáňové poškození. Následné krvácení a jeho zástava
již aktivují zánětlivé mediátory. Ty mají za úkol zajistit optimální podmínky pro hojení rány. Jde především o:
• prevenci krvácení;
• zabránění invaze mikroorganismů do místa poškození a
průniku mikroorganismů do celého organismu;
• přísun vhodných metabolických a nutričních substrátů
do místa hojení.
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
24
Výše uvedené funkce zánětlivé odpovědi mohou být realizovány na lokální i systémové úrovni. Na lokální úrovni se zánět projevuje:
• zvýšeným prokrvením (zčervenáním) místa poškození;
• vznikem místního otoku (zvýšená propustnost cév pro
bílkoviny a buněčné elementy);
• vzestupem teploty;
• bolestí;
• zhoršenou funkcí.
Systémově se zánět projevuje především:
• vzestupem tělesné teploty;
• nechutenstvím;
• mobilizací substrátů nezbytných pro tkáňovou regeneraci;
• vzestupem glykemie a vznikem rezistence vůči inzulínu.
chronické a nehojící se rány. Často může docházet k pouhému ohraničení mikroorganismů v ráně nebo ke vniku alergických reakcí. To vede k poruše cévní a lymfatické drenáže
a vzniku lokálního fokusu infekce.
Závěr
Zánětlivá reakce je integrální součástí hojení rány. Její
průběh může být ovlivněn řadou vnitřních (včetně genetických, metabolických a nutričních) i vnějších faktorů. Zlepšení znalostí o této reakci povede jistě k rozvoji nových léčebných metod v léčbě ran.
Celulózové materiály v ošetřování ran
Tomáš Sopuch1, Ivo Bureš2, Miloslav Milichovský3,
Václav Švorčík4
Holzbecher, spol. s r.o., barevna a bělidlo Zlíč
Pardubická krajská nemocnice, a.s.
3
Oddělení dřeva, celulózy a papíru, Fakulta chemicko-technologická, Univerzita Pardubice
4
Ústav inženýrství pevných látek, VŠCHT Praha
1
Vznik inzulínové rezistence je obecně pokládán za jev nežádoucí. Na tento děj je však třeba nahlížet jako na rekci vzniklou během dlouhého evolučního období, která má za cíl zajistit dodávku substrátů pro zánětlivé i regenerační procesy. To se
samozřejmě týká i hojení rány, v níž je glukóza využívána pro
řadu procesů souvisejících jak se zánětem tak i následným procesem hojení a regenerace. Uvedené lokální a systémové účinky zánětu mají tedy za cíl zklidnění místa poranění a zajištění optimálních místních i systémových podmínek pro hojení.
Regulace zánětu
Současně se zánětlivou odpovědí je však aktivován systém
odpovědi protizánětlivé. Jde o tvorbu velké skupiny molekul
proteinové, lipidové i jiné povahy, které zabraňují nežádoucímu rozšíření zánětu. Představiteli těchto molekul jsou některé protizánětlivé cytokininy a reaktanty akutní fáze.
Prevence rozšíření zánětu se týká jak celého organismu,
tak i rány samotné. Nežádoucí šíření zánětlivé odpovědi do
organismu může mít v extrémním případě za následek generalizovanou těžkou reakci s rozvojem multiorgánového selhání. V místním smyslu pak potlačuje hojení a vede ke vzniku
2
Souhrn
Celulóza (C6H12O5)n je nejrozšířenější přírodní polysacharid, který je v přírodě vytvářen v množství přibližně 4.1010
tun/rok. Příroda vytváří celulózu fotosyntézou. Reakcí oxidu
uhličitého a vody za spolupůsobení světla v přítomnosti chlorofylu vzniká glukóza a následnou biosyntézou glukózy je vytvářena „složitá“ struktura celulózy. V dnešní době zejména
pro výrobu buničiny a papíru se využívá pouze ca 0,5 % vyprodukované přírodní celulózy. Zdrojem celulózy pro průmyslové využití je především dřevo (obsahuje asi 50 % celulózy)
nebo okvětí bavlnovníku (obsahuje až 96 % celulózy). Polymerní řetězce celulózy jsou propojeny vodíkovými vazbami
do uspořádaných krystalických nanofibril s neuspořádanými
amorfními konci (defekty). Dále vytvářejí mikrofibrily, fibrily,
fibrilární svazky a vláknité struktury, které jsou tvořeny rostlinnými buňkami.
www.diapomocnik.cz
kompletní, ověřené a aktuální přehledy
pro odborné zdravotnické pracovníky
jednoduché a rychlé vyhledávání
dostupný kdykoliv z ordinace i z domova
přístupný ZDARMA po úvodní registraci
e-shop s publikacemi Nakladatelství GEUM
HOJENÍ RAN 1/2013 
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
Z přírodní celulózy zbavené „vedlejších“ látek a nečistot
vytváří člověk další textilní struktury: netkané textilie, nitě,
tkané či pletené textilie a další struktury. Přírodní celulóza je ve vodě nerozpustná a při aplikaci v tkáních živočichů
je to nevstřebatelná látka. Příčinou jsou vysoce uspořádané krystalické podíly ve struktuře celulózy. Přírodní celulóza tvoří dutá vlákna, jejichž rozměry a vlastnosti závisí na
podmínkách pěstování a sezónních vlivech. Jiná bavlna vzniká v suchých oblastech s konstantním podnebím (Egypt), jiná
bavlna na okraji tropického a monzunového pásma (Súdán,
Indie). Nanocelulóza (charakterizovaná strukturami s rozměrem pod 100 nm) představuje tudíž vyšší úroveň organizace
polymerních řetězců celulózy. Tzv. nadmolekulární struktury
celulózy (mikrocelulóza a nanocelulóza) pak tvoří ve vodě koloidní systémy (roztoky). Nanocelulóza poskytuje pro ošetřování ran materiály o zásadně jiných vlastnostech, než má přírodní celulóza (např. bavlna).
Jak člověk mění vlastnosti přírodní celulózy?
Celulózu lze rozpustit ve speciálních systémech a rozpouštědlech a po jejím opětovném vysrážení vzniká regenerovaná celulóza (viskóza nebo Tencel). Je to homogennější materiál, poskytující slabší a pevnější vlákna nebo film (celofán).
Z viskózy lze např. uplést velmi jemné materiály. Lidé napodobili přírodní procesy vzniku celulózy a vyrobili pomocí bakterií v bioreaktorech mikrobiální celulózu, která má rovněž
charakter nanocelulózy. V budoucnu lze předpokládat, že většina materiálů, chemikálií i paliv bude vyráběna v mohutných
bioreaktorech, které budou využívat jako základní reakci fotosyntézu a další procesy okopírované z přírody. Chemickou
modifikací celulózy, např. karboxymethylací, vznikají „biorozpustné“ deriváty celulózy, které získaly další vlastnosti (např.
rozpustnost ve vodě na koloidní systémy – hydrokoloidy). Nebo
tvoří ve vodě vláknitou hmotu připomínající konzistentní gel
(hydrokoloidní vlákna). Koloidní roztoky celulózy nebo jejich
derivátů po vysušení tvoří filmy. Zesíťováním hydrokoloidů
(vytvořením chemických vazeb) lze z hydrokoloidů, podobně
jako z jiných polymerů, připravit hydrogely. Selektivní oxidace a degradace celulózy vede ke vzniku vstřebatelné (resorbovatelné) oxidované celulózy. Nestabilní – oxidačně a hydrolýzně poškozený řetězec oxidované celulózy v mírně zásaditém
fyziologickém prostředí depolymerizuje a za pomocí makrofágů je metabolizován na glukózu a kyselinu glukuronovou.
Celulózové materiály nabízejí různé vlastnosti, které jsou
využívány v ošetřování ran a tkáňovém inženýrství (diskuse
jednotlivých materiálů při ošetřování ran).
Práce vznikla za finančního přispění TA ČR
v rámci řešení projektu programu ALFA č. TA01010244.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
25
Antibacterial effect of modified
cellulose: In vitro and clinical study
Potential applications in the prevention
of surgical site infection
Gilles Touati1, Misbaou Barry1, Hafida Cauet2,
Maurice Biendo2, Philippe Strohl3
Cardiac Surgery Department, University Hospital, Amiens,
France
2
Microbilogy Deparment, University Hospital, Amiens, France
3
Institute for Microbiological Research, Mitry-Mory, France
1
Background
Reduce surgical site infections (SSI) remains a daily concern of all surgical teams and hospital hygiene. However,
despite the meticulous care taken by all actors, there is a
border area between the retractor and the margins of surgical incision which is fundamental and must be the subject of
all our attention. This area, eminently critical, is usually protected by a surgical drape, which is, in most centers, a simple
sterile woven drape disposable with no antibacterial activity.
The aim of our study is to analyze and compare in vitro antibacterial efficacy of modified cellulose: Regenerated Oxydized Cellulose (ROC), Non Regenerated Oxydized Cellulose (NROC) and Carboxyl Methilated Cellulose with acidic pH
(Hcel HT). Modified cellulose were used alone or in combination with povidone iodine (PVI) which is very commonly used
in the site procedure by large majority of surgeons. Results
of the study was correlated with in vivo results.
Material and methods
In vitro study:
Eight groups were made: Gr.1: sterile gauze, Gr.2: ROC,
Gr.3: NROC, Gr.4: Hcel HT, Gr.5: sterile gauze impregnated
with 93 µ PVI, Gr.6: ORC+ 93 µ PVI, GR.7: ONRC+ 93 µ PVI,
Gr.8: Hcel HT + 93 µ PVI.
• Each patch of tissue tested was placed in Petri box using
the methodology of the standard NF EN ISO 20645 with
an inoculum of 1 ml containing 5x108 CFU/ml for each
strain. 7 strains were tested, from Pasteur Institute on
one hand and from the very agressive hospital collection.
• Pseudomonas aeruginosa, Staphylococcus aureus, Staphylococcus aureus MethiR, Escherichia coli, Enterococcus hirae, Enterococcus faecium, vanco Gen. A and B. Evaluation was based on the absence or presence of bacterial
growth in the area of contact between tissue and agar, and
the extent of inhibition zone around the tissue tested.
In vivo study:
• From May 1991 to November 2012: 4 820 patients consecutively included:
▫▫ exclusively cardiac surgery;
▫▫ with (3 650 pts) or without (1 170 pts) cardiopulmonary bypass;
▫▫ sternotomy;
▫▫ banks of the incision protected with sterile drape +
acidic cellulose ORC, ONRC, Hcel;
▫▫ association with povidone iodine;
▫▫ removed at the end of surgery.
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
26
Results
• In vitro results showed a similar efficiency for the three
tested patches, with a higher efficiency when associated
with PVI. A true synergy was observed with Hcel HT and
PVI, explained by the acidic and constant pH offered by
this cellulose.
• For in vivo study, no allergic reaction was observed during per and postoperative period.
• Operative site infection was 0,76 %, for all the cohort of
4 820 pts.
• % of SSI was different in function of preop. NNIS:
▫▫ NNIS 0:0,70 %, NNIS 1:0,79 %, NNIS 2:0,89 %, NNIS
3:4,6 %.
Conclusions
• Despite the low significance of a non-randomized study,
results of the use of specific drapes with acidic modified
cellulose on the banks of the incision, during surgery, associated (or not) with povidone iodine are encouraging
and confirm in vitro studies. Randomized and prospective studies are necessary to confirm these results.
• The use of Margin Drapes as a preventive action during
each surger yact, seems in our opinion, the best option
to reduce surgical site infections.
Hcel HT – nový typ celulózového krytí
na ošetřování ran
Jiří Podlaha1, Marie Horáková5, Jarmila Vytřasová3,
Petra Moťková3, Ruta Masteiková2,
Lenka Vinklárková2, Tomáš Sopuch4
Chirurgická klinika, LF MU a FN Brno
Ústav technologie léků, Farmaceutická fakulta, Veterinární
a farmaceutická univerzita, Brno
3
Katedra biologických a biochemických věd, Fakulta
chemicko-technologická, Univerzita Pardubice
4
Holzbecher spol. s.r.o., barevna a bělidlo Zlíč
5
Chirurgická a cévní ambulance, Šlapanice
1
2
Ošetřování ran, zvláště dlouhodobě se nehojících, je komplikovaným, dlouhodobým a nevděčným procesem. Je nutno
pohlížet ne pouze na ránu, či defekt, ale na pacienta jako celek. Hojení rány je v přímé závislosti na celkovém stavu pacienta, typu, etiologii, lokálním nálezu kontaminace, rozsahu rány, časovém typu hojení, rehabilitaci, protetické péči a
prevenci nového vzniku rány v téže lokalitě.
V současné době je na trhu nepřeberné množství krytí
k ošetřování ran. Ideální krytí pro každého, všechny rány a
defekty však není žádné. Vznikají nová, další krytí, která doplňují sortiment již používaných. Pokroky v dané oblasti přibližují ideální stav řešení.
Biokompatibilní celulózové materiály nabízejí řadu cenných vlastností, které je možno využít v ošetřování ran. Mezi
tyto řadíme i deriváty z celulózových vláken s absorpčními
vlastnostmi a schopností retence exsudátu. Do této skupiny
patří právě Hcel HT. Inovace krytí spadá do v poslední době
doporučované vlhké terapie. Rozšiřuje spektrum prostřed-
HOJENÍ RAN 1/2013 
ků použitelných pro lokální ošetřování ran. Od jiných krytí
z hydrokoloidních vláken se Hcel HT odlišuje tím, že bobtná
postupně (24 hodin až 3 dny) a má hodnoty pH v kyselé oblasti, které zachovává po celou dobu aplikace.
Aplikace je jednoduchá. Před přiložením krytí Hcel HT
odstraníme nekrotické hmoty a očistíme oblast rány vhodným prostředkem. Krytí Hcel HT by mělo přesahovat ránu o
půl cm. Pro silně secernující ránu je možné použít krytí Hcel
HT přímo a toto krytí překrýt neadhezivními krycími materiály. Pro slabě secernující rány je vhodné krytí navlhčit sterilním fyziologickým roztokem a to pouze nad oblastí rány.
Po umístění krytí Hcel HT na plochu rány dochází k zástavě drobného krvácení a urychluje se hojení rány per secundam. Krytí Hcel HT působí zmenšení ztrát bílkovin a eliminuje projevy infekce vybraných bakterií (P. aeruginosa, E. coli,
S. aureus a K. pneumoniae s výjimkou kvasinky C. albicans).
Krytí Hcel HT je vhodné pro hojení povrchových akutních
i chronických ran. Použití je možné u infikovaných ran, u vředové choroby dolních končetin, u chirurgických ran, u traumatických ran, u ran se sklonem ke krvácení, u ran se sklonem k lymfatické sekreci. Krytí Hcel HT je nedráždivé, proto
je i dlouhodobě velmi dobře snášené.
Hcel HT je krytím, které je řazeno do formy vlhkého léčení
rány. Toto krytí zlepšuje a urychluje hojení. Zastavuje drobné
krvácející zdroje. Působí zmenšení ztrát bílkovin a eliminuje projevy infekce u vybraných bakterií. Eliminací infekce je
odstraněn zápach z ran. Hcel HT je krytím, které je výborně
snášeno. Během klinického experimentu nedošlo k alergické
reakci a pacienti subjektivně nepociťovali negativní vjemy.
Naopak lze prohlásit, že po aplikaci došlo ke zklidnění stavu a
zvýšení komfortu v subjektivních pocitech u pacientů.
Aula, 14.45 – 16.40
Jaká jsou rizika zvýšeného počtu
amputací u diabetiků?
Alexandra Jirkovská, Vladimíra Fejfarová, Robert
Bém, Michal Dubský, Veronika Wosková
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Vysoké amputace nad kotníkem patří k nejzávažnějším důsledkům syndromu diabetické nohy, donedávna ale nebylo
známo ani jejich procentuální zastoupení ze všech amputací ani incidence v České republice. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky za rok 2011 bylo v ČR 10 408 amputovaných diabetiků, což je o 1 907 osob více než v předchozím
roce. Poprvé se také objevil údaj o zastoupení vysokých amputací 3 939 osob, tj. 37,8 % z celkového počtu amputovaných
(toto procentuální zastoupení je zhruba dvakrát vyšší, než by
se dalo předpokládat při větší kvalitě péče). V roce 2010 byla
incidence vysokých amputací podle vykazování příslušného chirurgického kódu 2 680 výkonů, zatímco v roce 2009 to
bylo o 110 výkonů méně. Celkový počet osob se syndromem
diabetické nohy (SDN) se v roce 2011 ve srovnání s rokem
2010 podstatně nezměnil – 44 011 pacientů (5,3 % diabetiků)..
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
Riziko syndromu diabetické nohy můžeme předpokládat u
120 000–200 000 diabetiků.
Co lze z těchto čísel vyvodit? Především je nutné myslet
na to, že vysoké amputace jsou spojeny s vysokou mortalitou
a s invaliditou – více než 60 % pacientů umírá do tří let po
vysoké amputaci. Nelze proto ve většině případů brát vysokou amputaci jako „léčebný výkon“, po kterém se rána rychle zahojí, pacient může být propuštěn a pojišťovna to ještě ve
srovnání s jinými hospitalizacemi pacientů se SDN relativně lépe v systému DRG zaplatí. Ze statistiky American Cancer Society z roku 2000 vyplynulo, že horší mortalitu než amputovaní mají jen osoby s karcinomem plic nebo pankreatu.
Víme, že diabetik po vysoké amputaci má ohroženu i druhou končetinu při nadměrné zátěži, dochází k jejím deformitám, ulceracím a nezřídka i druhostranné amputaci. Ani sám
amputační pahýl neslouží dlouhodoběji k pohybu, dochází
k jeho otlakům a ulceracím, důsledkem je i vyšší kardiovaskulární riziko pacienta po amputaci.
V roce 2012 byla v časopise Diabetologia publikována práce o regionálních rozdílech v roční incidenci vysokých amputací v Anglii – ačkoli jsou díky jejich zdravotnímu systému
podmínky v celé zemi obdobné, byly zjištěny značné regionální rozdíly. I když lze podle autorů rozdílnou incidenci amputací přičítat různým charakteristikám pacientů z hlediska komorbidit a pokročilosti onemocnění, hlavním faktorem
bývá podcenění závažnosti onemocnění SDN jak pacientem,
tak lékařem. Východiskem je včasná detekce SDN a specializovaná péče v podiatrických ambulancích.
Podle našich zkušeností i doporučení Mezinárodního konsenzu pro SDN by měla ke snížení amputací a mortality těchto pacientů přispět nejen diferencovaná prevence a dispenzarizace podle stupně rizika SDN, ale i včasné ovlivnění
rizikových faktorů aterosklerózy, agresivní léčba infekce,
včasná hospitalizace indikovaných pacientů se SDN, moderní způsoby revaskularizace i lokální léčby a především větší
specializace odborníků v kurativní chirurgii nohy, která zahrnuje výkony vedoucí ke zhojení ulcerace nebo odstranění infekčních fokusů nohy, např. resekce kloubů, ulcerektomie apod. O výši amputace by měl rozhodovat tým odborníků
s ohledem na celkový stav pacienta, jeho compliance, riziko
recidiv infekce a posouzení kapilární ischemie.
Podporováno grantem MZO 00023001.
Periferní bypass v léčbě chronické
kritické ischemie končetin u pacientů
s diabetem
Robert Staffa, Zdeněk Kříž, Jan Buček, Tomáš Novotný
27
studie souboru 151 pacientů s chronickou kritickou ischemií
dolní končetiny, kteří po vyčerpání možností endovaskulární a konzervativní terapie podstoupili distální tepennou rekonstrukci pedálním bypassem. Statistickou analýzou vyhodnocuje, jak ovlivňuje dlouhodobou průchodnost bypassů
diabetes mellitus pacientů, délka bypassu, kompozitní versus nekompozitní stavba bypassu a volba pedální tepny pro
distální anastomózu (arteria dorsalis pedis versus arteria
plantaris communis).
Metody
V souboru 151 pacientů s pedálním bypassem je 120 mužů
(79,5 %) a 31 žen (20,5 %), průměrného věku 64,8±10,4 roků
(rozmezí 21–87 let). 112 (74,2 %) pacientů má diabetes mellitus. 132 pacientů sledovaného souboru (87,4 %) trpělo chronickou kritickou ischemií dolní končetiny s defektem (SVS-ISCVS kategorie 5), 13 pacientů (8,6 %) mělo klidové bolesti
(SVS-ISCVS kategorie 4), u 6 pacientů (4,0 %) šlo o akutní ischemii. Pro bypass byla nejčastěji použita autologní reverzní
nebo in-situ vena saphena magna. Kompozitní graft byl použit u 15 (9,9 %) pacientů. Podle délky graftu byly bypassy rozděleny na „dlouhé” s proximální anastomózou na arteria femoralis communis nebo arteria femoralis superficialis (66
pacientů; 43,7 %) a „krátké” grafty s proximální anastomózou
na arteria poplitea (85 pacientů; 56,3 %). Distální anastomóza byla založena na arteria dorsalis pedis (79 pacientů; 52,3 %)
nebo arteria plantaris communis (72 pacientů; 47,7 %).
Výsledky
V průběhu sledování (průměr 2,7±2,6 roku; rozmezí 0,1–
10,6 roku) byla pozorována okluze 26 graftů (17,2 %). U deseti z nich (6,6 %) byla průchodnost obnovena včasnou embol/trombektomií nebo trombolýzou. Žádný pacient nezemřel
během operačního výkonu, 30denní mortalita byla 2,0 %. Sedmnáct pacientů (11,3 %) podstoupilo ve sledovaném období vysokou amputaci končetiny (v bérci nebo ve stehně). Kumulativní primární a sekundární průchodnost pedálních
bypassů a kumulativní četnost zachování ohrožené končetiny (Kaplan-Meier Survival Analysis) byly 62,2 %, 67,1 % a
73,8 %. Statistická analýza (Log Rank test, hladina významnosti, α=0,05) ukázala že „krátké” a nekompozitní grafty vykazovaly signifikantně lepší dlouhodobé výsledky. Diabetes
mellitus a volba výtokové pedální tepny výsledky neovlivnily.
Závěr
Pedální bypass je často jedinou možností jak zachránit kriticky ischemickou končetinu. Jde o metodu s velmi nízkým rizikem a velmi dobrými dlouhodobými výsledky, které byly v
naší studii ovlivněny délkou bypassu a jeho kompozitní stavbou, naopak nebyly ovlivněny diabetem pacientů a volbou
pedální tepny pro umístění distální anastomózy.
II. chirurgická klinika, FN u sv. Anny v Brně a LF MU, Brno
Úvod
Revaskularizace končetiny se syndromem diabetické nohy
a přítomnou ischemickou složkou tohoto syndromu může být
rozhodující pro zhojení defektu a zachování ohrožené končetiny. Autor předkládá výsledky monocentrické retrospektivní
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
28
Chirurgické komplikace vysokých
amputací u pacientů se syndromem
diabetické nohy
Příčiny selhání terapie kmenovými
buňkami u pacientů se syndromem
diabetické nohy
Bedřich Sixta, Ludmila Řezaninová
Michal Dubský1, Alexandra Jirkovská1, Robert Bém1,
Vladimíra Fejfarová1, Libuše Pagáčová1,
Bedřich Sixta1, Martin Varga1, Eva Syková2
„Amputace končetiny je operací, kterou je příšerné provádět, strašné vidět a která zanechává osobu na které je provedena v mutilujícím a nedokonalém stavu. Ale stále je to výkon,
který je za určitých okolností absolutně a nepostradatelně nutný.“ (Pott 1779)
Většina amputací na dolních končetinách je důsledkem
ischemické choroby, diabetu a jejich komplikací. Indikace
výšky amputace a dosažení optimálního stavu k plánovanému výkonu jsou dva stresující faktory. Většina pacientů indikovaných k amputačnímu výkonu má řadu komorbidit, které
znamenají zřetelné anesteziologické riziko. Nízké amputace
zahrnují amputace prstů, paprsčité amputace, transmetatarzální výkony a výkony v oblasti středonoží. Výkony v oblasti
kotníku např. Symeho amputace jsou prováděny zřídka pro
obtížné protézování. Podkolenní a nadkolenní amputace jsou
nejčastější vysoké amputace.
Podkolenní amputace má dvě techniky. V roce 1967 Burgess a Romano představili možnost využití dlouhého zadního
laloku. Je to dosud nejpoužívanější technika. V roce 1982 Robinson popsal amputaci s pomocí šikmých laloků, která nevyžaduje dlouhý zadní lalok.
Nejčastějšími důvody pooperačních komplikací jsou renální choroby, kardiální problémy, předchozí sepse, léčba
steroidy, kontaminovaná rána či defekt a abusus alkoholu.
Stejné důvody jsou i častou příčnou pooperačního úmrtí, zde
navíc hraje roli chronická obstrukční plicní nemoc a věk pacientů.
Hojením pahýlů se zabývá práce D. Tripsese. Anemie a
předoperační infekce zvyšují riziko pooperačních zánětlivých komplikací. Mladší pacienti vykazují vyšší tendenci
k infekcím rány, nekrózám pahýlů a reamputacím než starší pacienti. Drenáž pahýlu zvyšuje pravděpodobnost infekce z 20 na 46 %.
Z dlouhodobého hlediska jsou nejčastější komplikací deformace zátěžové zóny pahýlu a zánětlivé komplikace v této
oblasti s vznikem nahodilých či synoviálních bursitid.
V IKEM bylo od roku 2009 provedeno 84 podkolenních amputací s nutností 7 reamputačních výkonů pro uvedené komplikace.
1
Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha
Klinika diabetologie, IKEM, Praha
IKEM, Praha
Ústav experimentální medicíny, AV ČR
2
Úvod
Revaskularizace pomocí autologních kmenových buněk
(KB) je novou léčebnou metodou ischemické choroby dolních končetin (ICHDK) u pacientů po opakované a neúspěšné standardní revaskularizaci. Za selhání buněčné terapie
považujeme přetrvávající ischemii, event. nutnost provedení vysoké amputace. Cílem naší práce bylo kazuisticky zhodnotit příčiny selhání buněčné léčby pacientů se syndromem
diabetické nohy.
Materiál a metody
Celkově bylo do studie zařazeno 33 pacientů s kritickou
končetinovou ischemií (definovanou transkutánní tenzí kyslíku [TcPO2] <30 mmHg) po neúspěšné standardní revaskularizaci, léčených v období od ledna 2008 do listopadu 2012
v podiatrické ambulanci IKEM. Průměrná doba sledování
byla 20,1±14,8 měsíce. Autologní KB byly izolovány buď trepanobiopsií z kostní dřeně (mononukleární buňky z kostní
dřeně – BMMNC, 22 pacientů) nebo z periferní krve po stimulaci Granulocyte colony-stimulating factor (G-CSF) (progenitorové buňky z periferní krve – PBPC, 11 pacientů). Buněčná suspenze, získaná jednou z předchozích izolačních metod,
pak byla aplikována do svalů lýtka postižené dolní končetiny.
Výsledky
Z 33 léčených pacientů 4 zemřeli bez jasné souvislosti s léčbou kmenovými buňkami. U 7 z 29 žijících pacientů
(24,1 %) bylo nutno provést bércovou amputaci; u 5 pacientů
z důvodů osteomyelitidy rezistentními patogeny při zlepšení TcPO2 po aplikaci kmenových buněk, u dvou pacientů pro
progresi ischemie. U 18 z 22 žijících pacientů (81,8 %) se zachovalou končetinou došlo k signifikantnímu vzestupu TcPO2
během sledování 36–2 měsíců (p<0,001), u 4 pacientů došlo
k poklesu TcPO2; ve 3 případech z důvodů restenózy tepen femorální oblasti, u 1 pacienta vlivem celkové hypoxie při srdeční insuficienci. Z jiných komplikací buněčné terapie byl
pozorován edém u 7 pacientů, krvácení do musculus gluteus
maximus u 1 pacienta a syndrom horní duté žíly po kanylaci u 1 pacienta.
Závěr
Výsledky naší studie ukázaly nutnost komplexního sledování pacientů po léčbě ICHDK kmenovými buňkami jedním podiatrickým centrem, nutnost agresivní a včasné chirurgické léčby osteomyelitidy a frekventní měření TcPO2
k včasné diagnostice případné restenózy magistrálních
tepen dolních končetin.
Práce byla podporována grantem MZO 00023001.
HOJENÍ RAN 1/2013 
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
Protetická péče u pacientů
se syndromem diabetické nohy
po vysoké amputaci
Petr Krawczyk, Jozef Jakub, Martin Vitásek,
R. Jankovský
Nestátní zdravotnické zařízení PROTEOR CZ s.r.o., Ostrava
Autoři se ve svém sdělení zabývají terminologií a klasifikací jednotlivých typů amputací dolní končetiny, která vychází
z doporučení Mezinárodní organizace pro protetiku a ortotiku (ISPO). Poukazují na fakt, že se na našich pracovištích používá nejednotná terminologie amputací.
V přednášce je uveden základní postup mezioborové péče
u jednotlivých úrovní amputace. Důraz je kladen na organizaci a dodržení následnosti péče v zájmu časné reedukace
chůze na protéze.
Základním předpokladem úspěchu protetické péče je
správně provedený operační amputační výkon respektující
zajištění svalové rovnováhy pahýlu. Autoři zmiňují základní
amputační techniky při transtibiálních a transfemorálních
amputacích s poukazem na jejich výhody a nevýhody.
V časné pooperační péči je zdůrazněna nutnost intenzivní kompresivní terapie a měkkých technik vedoucí k redukci otoku pahýlu.
Další část sdělení je věnována řešení patologických stavů
pahýlu končetin. Jsou rovněž uvedeny způsoby časného protézování u pacientů s nedohojenými pahýly a také možnosti
ortoticko-protetického řešení relativně časté situace, kdy má
pacient kromě amputace končetiny rovněž defekt na plosce
zachované nohy.
Technické řešení protetického vybavení pacientů závisí na
určení budoucího stupně aktivity uživatele. Na správném vyhodnocení funkčních schopností pacienta závisí i úspěšnost
rehabilitační a protetické péče. Možný neúspěch péče pramení mnohdy z nereálných očekávání pacienta. Autoři představují základní algoritmus pro vyhodnocení aktivity uživatele s následnou funkční indikací protéz dolní končetiny.
V závěru přednášky jsou představeny videoukázky různých
způsobů protetického řešení.
Srovnání odlehčovacích ortéz
metodou měření plantárního tlaku
Vojtěch Rabiňák, Jaroslav Pavlů
Protetika s.r.o., Praha
Úvod
Naše protetické pracoviště již nějakou dobu spolupracuje s podiatriemi na ortotickém odhlečení u pacientů se syndromem diabetické nohy. Protože není příliš vymezeno, co je
kdy vhodné a funkční – tedy kdy použít jakou konkrétní pomůcku, začali jsme řešit, jak co nejobjektivněji prokázat, jak
která pomůcka „odlehčuje“. Zaměřili jsme se na sledování a
měření tlaku na plantě. Cílem práce bylo objektivní srovnání sériových i individuálních pomůcek s možností porovnání efektivity.
Metodologie
Abychom dosáhli co největší objektivity, byl zvolen následující postup. Všechny pomůcky byly měřeny na stejnou končetinu. Individuální ortézy byly zhotoveny také na stejnou
končetinu a stejný model. Měření všech ortéz byla provedena
pomocí vkládacích stélek Pedar X, to znamená mezi plantou a
kontaktní vrstvou (uvnitř ortézy). Měření probíhalo dynamicky při chůzi na rovném tvrdém povrchu. Hodnocenými parametry byly tlak a jeho rozložení, kontaktní plocha, reakční
síly, průběh odvalu a průběh COP linie (center of preasure).
Výsledky
Ze sériových ortéz byly měřeny AirCast a Walker. Rozložení
tlaku je v obou typech podobné, odlehčeno je přednoží omezením pohybu hlezna, pata zůstává zatížena stejně jako v běžné obuvi. Celkový tlak na plantu je snížen o 30 %, reakční síla o
20 %. AirCast při správném použití lépe eliminuje třecí pohyby.
Z individuálních ortéz byly měřeny CROW (Custom
Restraint Orthotic Walker) – systém používaný v USA. Jde o
stránky ČSLR
30
individuální plně kontaktní ortézu tvořenou ventrální a dorzální částí (pouzdrový systém). Dále dorzální dlaha, naše modifikace U-dlaha, Sarmiento s třmenem a snímatelná TCC
(Total Contact Cast).
Individuální ortézy jsou zhotoveny podle sádrového odlitku končetiny, který kopíruje její tvar. Uvnitř jsou vyloženy měkkým materiálem (dle zvyklostí konkrétní protetiky se
může lišit), pod plantou je vložka kopírující tvar končetiny s
případnou lokální úpravou (např. odlehčení místa defektu).
Na pevnou skořepinu lze použít plasty nebo laminát a můžeme tak zvolit potřebnou pevnost skeletu.
Výsledky u ortéz do 2/3 bérce (tj. CROW, dorzální dlaha, U-dlaha) jsou přibližně podobné. Dobré je odlehčení přednoží
a středonoží, pata zůstává zatížena stejně jako v běžné obuvi. Nejlepší snížení tlaku bylo v ortéze CROW, kde byl celkový tlak na plantu snížen o 40 % a reakční síly o 30 %. Dorzální
dlaha a U-dlaha měly téměř srovnatelné snížení tlaku o 30 %
a reakční síly také o 30 %.
Snímatelná TCC také dobře snižuje tlak na přednoží a
středonoží. Snížení celkového tlaku je o 30 %, reakční síly ale
zůstávají téměř stejné jako v běžné obuvi (ortéza netlumí náraz
při došlapu). Značnou výhodou TCC je rychlost zhotovení.
Dle očekávání nejlépe snižuje tlak ortéza typu Sarmiento
na třmeni. Snížení tlaku bylo o 80 %, reakčních sil o 90 %. Při
chůzi bez francouzských holí ale byla výrazně přetížena druhostranná končetina. Jako jediná ortéza odlehčí patu a může
plně přenášet váhu při těžkých deformitách.
Závěr
Protože jsme si vědomi, že „laboratorní“ podmínky nemusí
plně odpovídat realitě, rádi bychom doplnili klinická měření a studii efektivity individuálních ortéz. Nyní probíhá příprava těchto projektů.
Léčba paronychií u pacientů
se syndromem diabetické nohy
Kamil Navrátil
Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha
Poradna pro onemocnění nehtů, privátní chirurgická ambulance SIHENA, Praha
Úvod
Diabetes mellitus (DM) má prokazatelně nepříznivý vliv
na výskyt onemocnění nehtů obecně. Prevalence těchto onemocnění není přesně známa, udává se mezi 60–95 %. Mění se
i spektrum diagnóz vyžadujících chirurgické ošetření. Zatímco u ostatní populace převládá zarůstající nehet, u pacientů
s DM vyžaduje chirurgické ošetření nejčastěji komplikovaná
onychomykóza. Zásadně také narůstá výskyt hnisavých komplikací a to jak předoperačních (hnisavá paronychie), tak pooperačních (osteomyelitis distálního článku a hnisavá arthritis DIP – distal interphalangeal).
Metody
V poradně pro onemocnění nehtů bylo za pět let (2007–
2012) chirurgicky ošetřeno 1 050 pacientů s onemocněním
nehtů (průměrně 212 ročně). Pacienti s DM tvoří v tomto sou-
HOJENÍ RAN 1/2013 
boru 10 % (n=104). Folow-up v souboru je nejméně 6 měsíců,
průměrně 12 měsíců.
Pacienti s DM byli ošetřováni konzervativně pomocí dorzální abraze a elastického tapování, při selhání konzervativní léčby chirurgicky. Ve většině případů byly zvoleny méně
invazivní metody chirurgického ošetření, zejména parciální ablace s fenolizací. Wedge-resekce, totální ablace nehtové
plotny a imerzní plastiky byly použity méně často.
Výsledky
V našem soboru byli nejčastěji ošetřeni pacienti s onychomykózou (52 %), invazivní výkon si vyžádalo 10 % těchto pacientů. Následuje unguis incarnatus a komplikace (39 %, invazivně ošetřeno 92 %), unguis pyramidalis resp. traumatická
avulze byla u 2 % ošetřených (100 % invazivně). Ostatní onemocnění tvořila 7 % případů (77 % invazivních ošetření).
Hnisavé komplikace mělo 91 pacientů (87,5 %). 86 pacientů
mělo takovou komplikaci před ošetřením, 5 pacientů (5,5 %)
mělo rannou nebo jinou pooperační infekci. Nejčastější hnisavou komplikací byla akutní nebo chronická paronychie,
subunguální nebo eponychiální absces byl pozorován u 15
pacientů. Dva pacienti utrpěli závažnou osteomyelitidu vyžadující dlouhodobou terapii antibiotiky.
Závěr
Diabetes zásadně zvyšuje četnost výskytu onemocnění nehtů. Zároveň mění spektrum chirurgických onemocnění. Paronychii, nebo jinou hnisavou komplikaci má valná většina
ošetřených. Tyto komplikace tvoří největší překážku chirurgického ošetření. Je třeba jim důsledně předcházet zejména
včasnou indikací chirurgického ošetření.
Aula, 16.50 – 17.45
Kombinace komplexu hyaluronát jod
a negativního tlaku v léčbě nehojících
se diabetických defektů
Jitka Borkovcová, Luboš Sobotka
III. interní klinika gerontometabolická, LF UK a FN Hradec Králové
Úvod
Nedostatečné množství kvalitní granulační tkáně bývá častou příčinou nehojících se ran, které se nacházejí na místech
se zhoršeným prokrvením. Jde především o lokality v oblasti
paty, plosky nohy a nártu. Zhoršené hojení je často dále způsobeno přítomným diabetem či ischemickými změnami.
Hyaluronová kyselina v kombinaci s jodovým komplexem
zlepšuje tvorbu granulační tkáně u nehojících se defektů. Cílem studie bylo zjistit, zda kombinace komplexu hyaluronan-jod zlepší hojení ran nacházejících se ve výše uvedených lokalitách.
Metoda
Studie byla provedena u šesti nemocných s nehojícími se
ranami v oblasti nártu, patní kosti, zevního kotníku a plosky.
Rána byla kryta gázou nasycenou komplexem hyaluronan-jod, převrstvena suchou gázou a po překrytí nepropustnou
folií, napojena na trvalý negativní tlak -100–200 mmHg. Pře-
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
vaz byl opakován denně do té doby, dokud nebyla rána vyplněna granulační tkání.
Výsledky
U všech nemocných došlo k nárůstu granulační tkáně, která vyplnila nehojící se defekt ve sledovaném období 7–30
dnů. Poté bylo možno přistoupit ke standardním převazům
granulující rány komplexem hyaluronan-jod až do úplného
zhojení.
Závěr
Kombinace komplexu hyaluronan-jod s negativním tlakem
je nadějnou novou metodou při léčbě dosud se nehojících
defektů.
Antimikrobiální efekt podtlakové,
ozónové a larvální terapie u pacientů
se syndromem diabetické nohy
Robert Bém, Alexandra Jirkovská, Vladimíra Fejfarová, Michal Dubský, Veronika Wosková
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Infekce nohy u pacientů se syndromem diabetické nohy
(SDN) je závažnou komplikací a příčinou vysokého počtu amputací. Infekce zvyšuje počet hospitalizací, prodlužuje jejich
délku a výrazně tak zvyšuje ekonomické náklady. Léčba infekce spočívá zejména v podávání antibiotik. Až polovina pacientů s infekcí vyžaduje chirurgickou intervenci, jako jsou
například incize, drenáž nebo amputace. Samozřejmostí je
maximální odlehčení postižené končetiny, revaskularizace
v případě přítomnosti ischemie, kompenzace diabetu a léčba přidružených onemocnění. I přes tento komplexní přístup
řada infikovaných defektů v rámci SDN končí amputací. Stále se tak hledají nové možnosti ovlivnění infekce a tak i zlepšení prognózy těchto pacientů. Mezi nové metody léčby infekce u SDN patří léčba pomocí podtlaku, ozónu a larev.
Použití lokálního řízeného podtlaku u pacientů se SDN je
velmi výhodné. Podtlak snižuje mechanický tlak na spodinu
rány a zlepšuje lokální prokrvení, což je výhodné zejména u
pacientů s přítomnou ischemií. Dále podtlak aktivně eliminuje infekci v ráně jednak tím, že nedochází k hromadění sekretu v ráně jako zdroje živin pro mikroorganismy, tak i samotné krytí tvoří bariéru pro šíření infekce z okolí směrem
do rány. Méně častá frekvence převazů u pacientů léčených
podtlakem také přispívá ke snížení rizika přenosu nosokomiálních nákaz. Hlavní výhodou metody je masivní podpora nárůstu granulační tkáně, nevýhodou je relativní kontraindikace u těžké ischemie a absolutní při přítomnosti nekróz
v ráně.
Druhou metodou, která je účinná v boji s infekcí u SDN, je
ozónová terapie. Ozón je již mnoho let znám jako plyn přímo
působící na bakterie i jiné mikroorganismy, přičemž antibakteriální koncentrace ozónu se pohybuje mezi 40–80 μg/ml. U
pacientů se SDN byl studován efekt ozónu zejména na hojení
rány, méně již na ovlivnění infekce. V experimentu však byl
prokázán antimikrobiální účinek ozónu proti Staphylococcus
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
31
aureus, MRSA i pseudomonádám. Ve srovnání s oběma dalšími metodami však ozónová léčba nevede k aktivnímu vyčištění rány od nekróz a nebyla zatím ani prokázána aktivní podpora nárůstu granulační tkáně.
U larvální léčby se využívají schopnosti larev Lucilia sericata (bzučivky zelené), které se živí pouze mrtvou tkání. Larvální terapie vede k významnému zkrácení doby hojení ulcerací, třikrát menší potřebě amputací a ke zkrácení doby
podávání antibiotik. Larvy produkují celou řadu látek, které jednak rozpouštějí mrtvou tkáň, jednak jsou i velice účinné v boji proti bakteriím infikujícím ulceraci. Mezi tyto látky
(antimikrobiální peptidy) patří i lucifensin, který je pravděpodobně tou mnoho let hledanou antimikrobiální substancí. V současné době je působení antimikrobiálních peptidů
předmětem intenzivního výzkumu a zvažuje se jejich využití při terapii infekcí jak samostatně, tak v kombinaci s antibiotiky. Bakterie jsou navíc z rány vyplavovány i zvýšenou
tvorbou sekretu způsobenou larvami. Pohyb larev může také
zlepšovat místní prokrvení a stimulovat tak nárůst nové zdravé tkáně.
V naší studii jsme srovnávali akutní antimikrobiální účinek lokálního podtlaku (30 pacientů), ozónu (n=30), larev
(n=30) a u 30 pacientů léčených standardními lokálními dezinfekčními roztoky. Do studie byli zařazeni pacienti s infekcí v rámci SDN, Texaské klasifikace 2–3, stupeň B a D. Všichni pacienti byli současně léčeni parenterálními antibiotiky
dle výsledků kultivací. V rámci studie byly kultivace odebírány těsně před začátkem dané léčby a ihned po jejím ukončení, případně ve srovnatelnou dobu u kontrolní skupiny. Mezi
skupinami nebyl signifikantní rozdíl ve sledovaných parametrech, včetně stupně infekce hodnocený CRP, přítomností osteomelitidy (cca 1/3 pacientů ve všech skupinách) a průměrným počtem bakteriálních kmenů před léčbou. Výsledky
ukázaly, že všechny tři metody – podtlak, ozón i larvy byly ve
srovnání s kontrolami efektivní v eliminaci infekce. Došlo
k signifikantnímu poklesu počtu bakteriálních kmenů, přičemž larvy a ozón byly o něco málo úspěšnější než podtlak.
Podtlak byl účinný zejména proti stafylokokům, ozón proti
enterokokům, stafylokokům a pseudomonádě a konečně larvy proti enterokokům, stafylokokům, E. coli, klebsielám a
proteům.
Podtlak, ozónová terapie i léčba larvami jsou relativně nové metody, které se však zdají být velmi účinné v léčbě infekce u SDN. Nutné je se však řídit danými indikacemi
a kontraindikacemi pro danou metodu, možností je i jejich
vzájemná kombinace. Prvotním cílem léčby je dostat infekci
pod kontrolu, zastavit její šíření a následně zajistit podmínky
pro zhojení, což nám tyto metody podle dosavadních výsledků dobře umožňují.
Podpořeno projektem (Ministerstva zdravotnictví)
rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM)
– Institucionální podpora.
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
Lokální oxygenoterapie u syndromu
diabetické nohy
Vladimíra Fejfarová, Alexandra Jirkovská, Michal
Dubský, Petra Vašíčková, Ludmila Řezaninová, Robert Bém, Veronika Wosková, Monika Kučerová
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Hojení syndromu diabetické nohy bývá často alterováno
celou řadou faktorů včetně ischemie způsobené nejen makroskopickými změnami v tepenném řečišti, ale i změnami na
úrovni mikrocirkulace a to tzv. kapilární ischemií. Snahou
v lokální léčbě syndromu diabetické nohy je aplikovat adekvátní krytí dle typu rány a zlepšit tak mikroprostředí, které následně akceleruje proces hojení ulcerací. Mikroprostředí rány lze ovlivnit i zvýšením parciálního tlaku kyslíku
(pO2) v měkkých tkáních, které vede např. ke zlepšení funkcí imunitního systému, celé řady enzymatických pochodů a
tvorby volných kyslíkových radikálů. Zvýšený pO2 v tkáních
by měl také vést ke zlepšení angiogeneze, dokonce by měl
působit i antibakteriálně. Těchto změn může být dosaženo
nejen revaskularizací, hyperbaroxickou oxygenoterapií,
ale i aplikací tzv. lokální oxygenoterapie (Topical Wound
Oxygenation – TWO).
Během naší pilotní studie jsme sledovali vliv TWO na stav
mikrocirkulace a hojení ran u pacientů s diabetickými ulceracemi (DU), což bylo orientačně posuzováno dle TcPO2,
hloubky, plochy ulcerace DU a PUSH skóre, které posuzuje změny charakteru rány. Do studie jsme zařadili 6 pacientů
s nehojícími se DU navzdory jejich komplexní terapii (průměrný věk 61,7±8,8 let, 33 % pacientů s diabetem 1. typu, 67
% s diabetem 2. typu, průměrný HbA1c 68±29 mmol/mol, průměrné trvání DU 7,2±9,4 měsíců). Každý pacient podstoupil
během šesti týdnů 20 aplikací TWO se 100% zvlhčeným kyslíkem po dobu 60 minut při cyklickém tlaku 5–50 mBar.
Po léčbě TWO jsme nalezli signifikantní zvýšení hodnot
TcPO2 (37,8 vs. 47,2 mmHg; p<0,05). U pacientů s DU jsme
prokázali pozitivní trendy (ale ne signifikantní změny) ve
zmenšení hloubky DU (15,8 vs. 10,5 mm), plochy DU (9,2 vs.
3,6 cm2) a PUSH skóre (10,3 vs. 8,4) a ve zvýšení procent granulací v DU (48 % vs. 59,2 %). Během léčby TWO jsme nezaznamenali žádné závažné komplikace terapie.
Závěrem lze shrnout, že naše pilotní data poukazují na
možný pozitivní efekt TWO na hojení diabetických ulcerací a
dobrou toleranci dané terapie. Limitace této studie zahrnují
malý počet sledovaných subjektů, chybějící kontrolní skupinu a nemožnost aplikovat tuto metodu v domácím prostředí.
Podpořeno projektem (Ministerstva zdravotnictví)
rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM)
– Institucionální podpora.
Ortopedická péče u pacientů
se syndromem diabetické nohy
David Lenz1, Alena Geršlová2
Ortopedické oddělení, Nemocnice Břeclav
Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav
1
2
Syndrom diabetické nohy je častou komplikací pacientů
s diagnózou diabetes mellitus. Etiopatogenetickým podkladem je diabetická neuropatie (izolovaně v 60 %), angiopatie
(izolovaně v 7 %) či jejich kombinace. Významným činitelem
je rovněž mechanický tlak na nohu, a to zevní (obuv či podložka) nebo vnitřní (skelet a zejména jeho prominence při
deformitách). Léčba syndromu diabetické nohy by měla být
vždy výsledkem multioborové spolupráce, především diabetologa, pedikéra, protetika, chirurga, ortopeda, popř. podiatra, mikrobiologa, rentgenologa a také ševce.
Cílem práce je poukázat na možnosti ortopedické péče o
nohu u pacientů s diabetem. Jedná se o konzervativní postupy zahrnující režimová opatření, individuální ortopedické
vložky či speciální obuv. Významnou částí ortopedické péče
jsou někdy nezbytné operační výkony, které zahrnují zákroky
jednak léčebné, ale také preventivní, na které klademe dů-
stránky ČSLR
raz. Cílem ortopedické léčby u diabetiků je zejména zabránění rozvoje rozsáhlých deformit, které pak velmi rychle vedou
k vytvoření či zhoršení defektů a ulcerací s následným rozvojem infekce. Dlouhodobě pak je snahou snížit počet amputací dolní končetiny v důsledku syndromu diabetické nohy a jejích komplikací.
Klíčová slova: diabetická noha, deformita nohy, multioborová spolupráce, konzervativní léčba, preventivní operace
Aula, 17.50 – 19.05
81319 – Cesta k řešení problému
Kateřina Stehlíková
Chirurgická ambulance, poradna pro hojení chronických
ran, Poliklinika RAVAK, Příbram
Každodenně do ambulance přichází pacient s ránou a pro
lékaře a zdravotníky začíná nelehký úkol s jasným cílem:
ránu pomoci zahojit. Ne nadarmo se říká, že jde o „běh na
dlouhou trať“. Abychom mohli daného cíle dosáhnout, musíme zachovat a splnit řadu podmínek, počínaje seznámením se s celkovým stavem pacienta a zajištěním jeho uspokojivé korekce až po akceptování lokálního stavu defektu,
kdy máme možnost k terapii využít bohatou škálu lokálních
krycích materiálů. Možná si kladete otázku, co znamená pětimístné číslo v názvu přednášky – jedná se o kód krytí Acticoat převzatý z číselníku VZP, kterému bych ráda věnovala
dnešní přednášku.
Úvodem bych zmínila několik historických mezníků z dějin
využití stříbra v hojení ran: již staří Řekové, Římané a Peršané zdokumentovali hodnotu stříbra v hojení, léčení a dezinfekci. Panovníci dávali přednost stříbrným nástrojům i nádobí před keramikou, tím se snažili eliminovat znehodnocení
potravin a zároveň posílit vlastní zdraví konzumací stopového množství tohoto kovu. Stříbro zažívá renesanci na konci
19. a začátku 20. století (1830 – Rust, 1885 – Billroth – léčba popálenin). Další rozšíření v indikaci použití stříbra proběhlo během obou světových válek, kdy se objevila řada infikovaných kožních defektů (Lipový 2012). Po 2. světové válce
svět ohromuje objev antibiotik a na stříbro se v lokální terapii trochu zapomíná. Ale díky stále narůstajícímu výskytu
gramnegativních bakterií nastává neorenesance stříbra, jelikož tehdy dostupná antibiotika tyto kmeny nestačí pokrýt
(1965 – Moyer).
Bakterie versus člověk aneb „fakta, která budí mikrobiology několikrát za noc“: Bakterie nás lidi převyšují co do počtu
o 1022. Bakterie nás lidi předčí svojí hmotností o 104. Bakterie
existují tisíckrát déle než člověk. Během jednoho lidského
života vyplodí bakterie 500 000 generací. Mikroby si vyvinuly
obranné mechanismy před více než 2 biliony lety, ale člověk
vymyslel antibiotika pouze cca před 70 lety.
Acticoat přichází na trh v roce 1998 (USA – Smith and Nephew). Jedná se o krytí relativně „mladé“ s obsahem nanokrystalického stříbra, které je primární, nízce adherentní,
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
33
vysoce přizpůsobivé. Obsahuje dvě vrstvy nanokrystalického
stříbra Silcryst a hedvábné polyesterové jádro, které udržuje
vlhkost. Je spájeno ultrazvukem a díky této technologii zůstává celistvé při aplikaci i výměně obvazu. Můžeme ho stříhat
podle velikosti rány. Máme v rukou účinný obvaz s antimikrobiální bariérou na 3 až 7 dní, který působí proti širokému
spektru grampozitivních a gramnegativních bakterií, včetně
rezistentních kmenů (MRSA, VRE), kvasinkám a plísním. Vykazuje rychlý účinek, usmrcuje bakterie do 30 minut. Jeho
další výhodou je redukce zápachu.
Stává se stále častější volbou ve wound managementu
akutních (popáleninových, pooperačních) i chronických ran.
Alarmujícím způsobem narůstá rezistence prakticky u všech
patogenních mikroorganismům – naštěstí ne ke stříbru.
Jak stříbro funguje?
Zasahuje do různých mechanismů a struktur buňky potenciálně patogenních mikroorganismů. Není tak snadné si
na něj vytvořit rezistenci. Ionty stříbra se vážou na DNA patogenu a blokují tak replikaci, způsobují ireverzibilní změny DNA, navozují tím apoptózu a destrukci buňky, dále jsou
schopné intracelulárně ničit proteiny a enzymy.
Profesor mikrobiologie a chirurgie Ian Alan Holder z Univezity Cincinnati řekl: „Je to jedna z alternativ k antibiotikům, protože těžké kovy mají své vlastní mechanismy, jimiž
působí na mikroorganismy“.
Indikace Acticoat
Acticoat využíváme v lokální terapii ran, které jsou s vysokým rizikem nebo známkami infekce (viz TIME systém –
Smith and Nephew).
Můžeme jej aplikovat při lokální terapii jak ran akutních
(zejména popáleninové trauma, pooperační dehiscence), tak
ran chronických (tj. defektů kožního krytu, které se nezhojily ani po osmi týdnech adekvátní terapie) – do této kategorie řadíme ulcerace: nejčastěji venózní (CEAP 6), arteriální,
smíšené, posttraumatické, postradiační, defekty u imunokompromitovaných osob, dále syndrom diabetické nohy a dekubity.
Existují kontraindikace léčby Acticoat?
V dostupné literatuře jsou popisovány dvě: alergie na stříbro a vyšetření magnetickou rezonancí.
Výhody Acticoat pro pacienty a zdravotníky
V kooperaci s našimi pacienty jsme přípravek hodnotili
s následujícími závěry, resp. vytvořili jsme „Desatero“:
1. přípravek se snadno aplikuje, nebarví ruce, je poddajný,
potřebujeme méně sekundárního krytí;
2. umožňuje nižší frekvenci převazů, tím méně návštěv lékaře a možnost pobytu pacientů v domácím prostředí;
3. pacienta traumatizuje méně než klasické gázové krytí,
redukuje bolest a tak snižuje celkovou spotřebu analgetik užitých pacientem;
4. urychluje a zefektivňuje hojení, zkracuje dobu hospitalizace a celkovou ošetřovatelskou dobu;
5. vyčistí ránu (zredukuje infekci) a viditelně ji posunuje
ve fázi hojení;
6. klesá potřeba antibiotik;
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
34
7. pohlcuje zápach;
8. snižuje maceraci okolí rány – nasává díky absorpčnímu
jádru sekret;
9. redukuje celkové finanční náklady;
10. v ČR dostupný, preskribuje lékař (chirurg, dermatolog,
ortoped...), podléhá schválení revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny, má úhradu zakotvenou v číselníku VZP.
podpořen správný sed a minimalizovány rizikové faktory.
Diskuse
U ležících pacientů v první fázi to bývá nejčastěji sakrální
dekubitus, v dalším životě s mobilitou na vozíku je nejčastější
dekubitus ischiadický. Pacient dochází na převazy, defekt je
vzorně posouzen a ošetřován, ale již nikdo neposoudí způsoby
přesunu do vozíku, jak pacient ve vozíku sedí, na jakém sedacím polštáři, jak dlouho, je-li schopen sám změnit polohu atd.
Je stříbro přípravkem budoucnosti?
Je to jistě velká výzva pro současnou medicínu. Neustále
se objevují nové nemoci, viry a bakterie mutují, jsou tak stále nebezpečnější. Antibiotika jsou častěji neúčinná. Objevujeme tak nutnost využívat stříbro.
Měli bychom si uvědomit, že při ošetřování ran nejde jen
o výměnu obvazů. Je to určitá alchymie, která by měla podpořit a respektovat fyziologický proces hojení. To, co se děje
pod krytím a v mysli pacienta, je pro proces hojení to nejdůležitější.
Závěr
Pro úspěšnou léčbu dekubitů u pacientů s mobilitou na vozíku je zásadní komplexní přístup. Pokud nehodnotíme a neznáme výše uvedené skutečnosti, léčba se prodlužuje, zvyšuje se dyskomfort pacienta, který je limitován osobnostně,
sociálně i pracovně, a samozřejmě finanční náklady na léčbu jsou vyšší.
Obrazová dokumentace pořízena při práci v poradně pro hojení chronických ran, chirurgické ambulanci MUDr. Stehlíkové (s laskavým svolením pacientů) – ukázka jednotlivých typů ran s využitím lokální terapie Acticoat a ukázka fotodokumentace vlastní aplikace Acticoat.
1
Význam komplexního posouzení sedu
ve vozíku v prevenci dekubitů
Lia Vašíčková
Spinální jednotka, Klinika úrazové chirurgie, LF MU a TC FN, Brno
Rehabilitační oddělení, FN Brno
Cílem sdělení je upozornit na nutnost komplexního posouzení situace přesunů, sedu a nastavení vozíku u pacientů s
dekubity, kteří mají převážnou či výhradní mobilitu pomocí
vozíku – ať již mechanického či elektrického.
Pro lidi s mobilitou na vozíku jsou dekubity zásadní a život
ohrožující komplikací. V této cílové skupině se k vnitřním rizikovým faktorům (např. inkontinence, svalová atrofie, ortopedické deformity, stárnoucí kůže, poruchy výživy, poruchy
krevního oběhu, kouření, deprese či jiná přidružená onemocnění v čele s diabetem) přidává ještě porucha citlivosti včetně anestezie a velká skupina rizikových faktorů vnějších. Tlak, tření, střižné síly, vlhko, teplo, otřesy – to vše jsou
faktory, které jsme schopni vhodným výběrem vozíku, jeho
nastavením a podporou správného sedu pacienta zásadním
způsobem ovlivnit. Neexistuje hodnotící schéma rizikovosti
dekubitů specifické pro pacienty s mobilitou na vozíku.
V přednášce jsou ukázány jednotlivé vnější rizikové faktory, jak jsou akcentovány nevhodným výběrem vozíku a jak
můžeme obecně situaci řešit tak, aby byly eliminovány.
Kazuistika
Ukazuje na příkladu 46letého polytraumatizovaného muže-paraplegika po fraktuře Th12 s ischiadickým dekubitem
způsob posouzení jeho sedu ve vozíku, vyšetření pressure
mapping systémem, nastavení vozíku i posouzení používaného sedacího polštáře. Výsledkem je výběr vhodného sedacího polštáře a doporučení k přenastavení vozíku tak, aby byl
HOJENÍ RAN 1/2013 
Kde se stala chyba?
Alena Geršlová1, Andrea Pokorná2
Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
2
V současné době je k dispozici relativně dostatek publikací a odborných příspěvků jak správně a úspěšně léčit chronické rány a jak postupovat při jejich ošetřování. Jaká je ale
reálná praxe? Proč u některých ran dochází k zlepšení a jiné
stagnují?
Velmi často je stagnace a prolongace procesu hojení způsobena vnitřními a těžce ovlivnitelnými faktory (polymorbidita, lékové interakce, dlouhodobá malnutrice apod.) Poměrně
často ale mohou být příčinou i chyby a omyly, kterých se nejen zdravotníci, ale také sami nemocní, dopouštějí.
Cílem příspěvku je poukázat na obvyklé chyby v léčbě a
ošetřování chronických ran a připomenout etiologické faktory, podílející se na vzniku chronických ran, neboť významným činitelem v jejich léčbě je právě stanovení přesné diagnózy. Nejen vlastní postup ošetřování může mít svá úskalí.
Problematický je také přístup pacienta a jeho blízkých, sociální zázemí a snaha o vyléčení, která nemusí být cílem všech
pacientů.
V příspěvku budou prezentovány zajímavé klinické případy s ukázkou pochybení a nedostatků v péči, které bylo způsobeno různými příčinami.
Klíčová slova: ošetřování, léčba, chronická rána, stagnující
rána
Algoritmus ošetrovania
komplikovaných chirurgických rán
Daniela Karasová
Ústav ošetrovateľstva, JLF UK, Martin, Slovensko
Septická JIS, Chirurgická klinika, JLF UK a UNM, Martin,
Slovensko
Chirurgické rany sú najčastejšie komplikované infekciou.
Pooperačná infekcia je aj napriek uplatneniu nových trendov v predoperačnej príprave, antibakteriálnym metódam
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
a prostriedkom stále významnou príčinou pooperačnej morbidity a mortality vo všetkých chirurgických odboroch a dramaticky ovplyvňuje priebeh hojenia rany. Spôsobuje špecifické problémy, na základe ktorých sa zvyšujú nielen finančné
náklady na liečbu (dlhodobé podávanie antibiotickej intravenóznej terapie, opakované reoperácie a predlžovanie hospitalizácie), ale stúpa tiež náročnosť starostlivosti o pacienta
a klesá jeho kvalita života.
V rámci správneho ošetrovania komplikovaných rán sa indikuje (na základe dôkladného posúdenia) celková i lokálna liečba, ktorá je zameraná na vyčistenie spodiny (débridement) a postupné priťahovanie okrajov rany k sebe.
V závislosti od dôkladného posúdenia rany (veľkosti, prítomnosti káps, fistúl a hĺbky) sa volí vhodný, individualizovaný
druh terapie.
Autorka prezentuje jednotlivé prípadové štúdie, vrátane
dôkladnej fotodokumentácie, z rôznych chirurgických odborov (chirurgia, neurochirurgia, gynekológia). Zameriava sa
na algoritmus hojenia komplikovaných chirurgických rán,
s využitím najmodernejších postupov a technológií, ktorého nevyhnutnou podmienkou je multidisciplinárny prístup.
Dôraz kladie na celkový stav pacienta, vrátane eliminácie
negatívnych a suplementácie pozitívnych faktorov. Poukazuje tiež na rozdiely hojenia rany s klasickou terapiou, podtlakovou terapiou a vlhkou terapiou.
35
Ve druhé skupině je pacient, který měl ischemický defekt
na dolní končetině a sám inicioval amputaci vzhledem k nesnesitelným bolestem.
Třetí skupinu tvoří pacienti, kteří jsou opakovaně v naší
domácí péči:
• 63letý pacient s defekty na obou dolních končetinách.
• 87letý pacient, který má neuroischemické defekty na
levé dolní končetině, pravá dolní končetina je již amputovaná. V naší péči již 2,5 roku. Pacient má diabetes mellitus a je na inzulinoterapii, dále v anamnéze ateroskleróza končetinových tepen. V péči angiologické ambulace
a ve výzkumu Tamaris kmenových buněk.
Nejdříve jsme ošetřovali defekty na palci, plosce, patě zevně a vnitřně a meziprstí v září 2010. Mezi materiály používanými byl Actisorb Plus, Aquacel Ag a hydrogely, pěnová krytí
HydroTac a Kendall AMD. Péče byla úspěšným zhojením defektů ukončena v září 2011. V únoru 2012 byly znovu defekty
na levé dolní končetině. Tentokrát na haluxu, plosce a zase
patě zevně a vnitřně. K ošetření používáme Prontosan, Aquacel Ag a Nu-gel, pěnová krytí HydroTac a PolyMem. Do současnosti defekty v epitelizační fázi trvají.
A dvě bosé nohy chodí travou
Posluchárna A2, 11.00 – 12.20
Ošetřování extravazátů cytotoxických
léčiv
Zuzana Sýkorová, Libuše Hašková
Masarykův onkologický ústav, Brno
abstrakt není k dispozici
Dvě bosé nohy chodí travou
Kamila Vargovská, Ludmila Laníková
Charitní ošetřovatelská péče, Charita Frýdek-Místek
Nohy? Dvě? Jedna? Žádná?
Jakékoliv vážné onemocnění dolních končetin ovlivňuje životní komfort člověka. Mezi patogenetické faktory, které způsobují defekty u diabetiků, patří diabetická neuropatie, ischemie tepen dolních končetin, infekce a osteoartropatie.
Defekty v oblasti dolních končetin jsou hlavní příčinou morbidity, mortality a handycapu u lidí s diabetem. 40 tisíc diabetiků se musí ročně léčit s defekty, 8 tisíc z nich končí amputací.
Vyrovnání se s onemocněním, omezením či ztrátou končetiny je složité a probíhá u každého jedince jinak.
Seznamte se s diabetickými defekty v naší domácí péči
za 12 let.
První skupina jsou pacienti, kteří se svými defekty skončili exitem:
• 87letá pacientka s defektem na prstech;
• 90letý pacient s defekty na prstech.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
Edukace pacienta s chronickým
defektem
Lea Voráčková
Podiatrická ambulance, Diabetologické centrum,
FN Hradec Králové
Chronická rána ovlivňuje život člověka, jeho rodiny a vždy
znamená problém.
Edukace – vést, vychovávat, ovlivňovat
1. základní
2. reedukační
3. komplexní
4. dokumentace
Edukační metody:
• vysvětlení – proč vznikl defekt
• praktické cvičení – např. bandáže
• ověřování
Důležitá je motivace pacienta, který chce být léčen nejmodernějšími metodami, ale doporučení, která se týkají např.
změny životního stylu (kouření, pohybová aktivita) jsou často ze
strany pacienta zpochybňovány. Chce pacient informace? Jak
spolupracovat s nemocným, který nerespektuje léčebný režim?
Zvýšená a časově náročná edukace se týká pacienta s diabetes mellitus (DM) a nehojícím se defektem. Je nutné současně pacienta seznámit s problematikou DM, aplikací inzulínu, selfmonitoringem glykemií, hojením ran a používáním
kompenzačních pomůcek.
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
36
Edukace zdravotníků – těžko měníme zaběhnuté postupy.
Myslím, že edukace pacienta s chronickým defektem je stále nedostatečná. Často péči o takového nemocného redukujeme na prostý převaz.
Možnosti objektivizující evaluace
nehojících se ran – indikátory procesu
hojení
Andrea Pokorná, Romana Mrázová
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
Hodnocení rány a efektu procesu hojení je nezbytnou součástí kvalitní a bezpečné péče. Přesto v této oblasti existuje mnoho subjektivizujících postupů a důsledkem je nemožnost objektivního zhodnocení stavu rány i celkového stavu
nemocného. Problematické je především využívání nejednotné terminologie a neurčení klíčových aspektů a precipitujících faktorů inhibice hojení v návaznosti na rozhodovací
procesy v procesu terapie. Pro účelné a jednoznačné hodnocení hojení a efektivity poskytované péče však již v současné době existují různé postupy, které umožňují posouzení
indikátorů procesu hojení dle přesně stanovených kritérií.
V příspěvku budou zmíněny základní doporučení pro objektivizující hodnocení, která zabrání subjektivnímu posuzování a podpoří týmovou spolupráci a vzájemné porozumění
v multi/inter/disciplinárním týmu. Speciální pozornost bude
věnována posouzení základních klinických známek rány a
jejímu objektivizujícímu hodnocení a dále posuzování exsudátu dle přesně stanovených kriteriálních parametrů. Prezentovány budou jednoduché screeningové nástroje, jejichž
využití by mělo navazovat na posuzování na primární – empirické úrovni a vést k plánování dalších ověřujících diagnostických postupů s využitím sofistikovaných technologických
metod.
Kvalita péče o pacienty
Kateřina Hašová, Andrea Vilímková
ARK, FN Ostrava
V naší přednášce jsme se zamýšlely nad vznikem dekubitů
v sádrových obvazech u pacientů hospitalizovaných na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení.
Protože jsme měly několik negativních zkušeností se vznikem dekubitů 4. stupně u našich pacientů, chtěly jsme pomocí evidence based medicine najít zkušenosti odborníků ze
zahraničí a porovnat je s našimi postupy ošetřování těchto
pacientů.
Zjistily jsme, že tato problematika není často zkoumána a
zmiňována. Ze závěrů našeho pátrání vyplývá, že dekubity
mohou být devastující komplikací v péči ortopedických pacientů. Jejich přítomnost vede ke zvýšené nemocnosti, úmrtnosti a nákladům na péči. K rizikovým faktorům pro vznik
dekubitů patří poranění míchy, pokročilý věk a kognitivní po-
HOJENÍ RAN 1/2013 
ruchy. Všichni pacienti, kteří mají umístěné dlahy nebo sádry, vyžadují pečlivé sledování, aby bylo zajištěno řádné využití. Výběr konkrétní dlahy nebo sádry se liší v závislosti na
oblasti těla, kam je přikládána, a na ostrosti a stabilitě zranění. Podle Forni a kolektivu (2012) je vhodné do sádrových
odlitků vkládat polyuretanovou pěnu. Umístění polyuretanové pěny v kontaktu s pokožkou paty uvnitř sádry zabraňuje
vzniku dekubitů.
Závěrem sdělení bude představeno několik kazuistik.
Výhody V.A.C. terapie z pohledu
ošetřovatelského personálu
Tereza Hůlková
Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha
Prezentace pojednává o vakuové terapii při léčbě akutních
i chronických ran. V úvodu vysvětluje základní pojmy o podtlakové terapii a dále jsou v prezentaci uvedeny výhody jejího využití při léčbě. Prezentace se zaměřuje na praktické
využití terapie v praxi nejen na chirurgickém oddělení. Hodnotí především využití podtlakové terapie z pohledu ošetřovatelského personálu, zabývá se ošetřovatelskou péčí a výhodami i pro nemocné.
Prezentace je doplněna kazuistikou pacienta se syndromem diabetické nohy léčeného pomocí V.A.C. terapie a několika kazuistickými fotografiemi.
Stále ve hře
Markéta Koutná¹,², Andrea Pokorná3
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny,
1. LF UK a VFN, Praha
2
Univerzita Palackého, Olomouc
3
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
1
Terapeutické krytí s aktivním uhlím a se stříbrem Actisorb
Plus bylo v zahraničí uvedeno na trh v roce 1990. Zdravotníci v České republice, věnující se hojení ran, se mohli s tímto
materiálem seznámit o tři roky později. I přesto, že je tomuto krytí více než 22 let, patří k obvazům první volby u sekundárně se hojících, infikovaných, kolonizovaných nebo zapáchajících ran.
Cílem prezentace je rekapitulace jedinečných účinků terapeutického krytí v péči o komplikované rány. V rámci výzkumu efektivity krytí Actisorb Plus z teorie a praxe chceme
demonstrovat spolehlivost tohoto materiálu. Dlouhodobý výzkum potvrzuje účinky krytí v řešení infikovaných ran MRSA,
v redukci endotoxinů nebo při proliferaci fibroblastů. Prezentace vyzdvihuje pozitiva materiálu a předkládá kombinace s dalšími typy krytí.
Klíčová slova: Actisorb Plus, krytí s aktivním uhlím a se stříbrem, rány, MRSA, endotoxiny, proliferace
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
Malnutrice – opravdu nemocní na
oddělení LDN hladoví?
Lenka Nevřelová
LDN, Nemocnice Přerov
V podmínkách nejen českého, ale i evropského zdravotnictví podvýživa neboli malnutrice je u nemocných velkým
problémem. Po onkologických pacientech jsou druhou nejohroženější skupinou právě senioři. Výzkumy ukazují, že podvýživou trpí 50 % seniorů a v případě hospitalizace trpí 30 %
seniorů dokonce takzvanou život ohrožující podvýživou.
Ve své přednášce se zaměřím na problematiku diagnostiky, monitorování a zajištění stavu výživy u seniorů z pohledu ošetřovatelské péče i z toho důvodu, že se někdy stává, že
stravování není mnohdy chápáno jako základní krok k úspěšné léčbě.
Kompresivní terapie z pohledu pacienta
a zdravotníka
Lenka Krupová
Kožní oddělení, FN Ostrava
Příspěvek je věnován kompresivní terapii – součásti terapie chronických ran, z pohledu pacienta a zdravotníka. Kompresivní terapie je základní součástí léčby onemocnění žilního a lymfatického systému, zejména projevuje-li se otoky s
městnáním tělních tekutin v končetinách.
Cílem kompresivní terapie je odstranit otok měkkých tkání, zlepšit cirkulační poměry v končetinách a zlepšit místní podmínky pro hojení. Při kompresivní terapii používáme kompresivní bandáže, kompresivní punčochy a přístroje
pro presoterapii. Pacienti, kteří dodržují zásady léčby zevní
kompresí, dosahují znatelně rychlejšího zhojení vředu a statisticky významně nižší je i počet výskytu recidiv. Pacienty
je někdy obtížné přesvědčit o nezbytnosti komprese. Občas
se setkáváme s podceňováním této efektivní metody jak ze
strany pacientů, tak ze strany zdravotníků. Předpokladem ke
správné aplikaci komprese je edukace pacienta. Podstatnou
roli v edukaci pacienta mají zdravotní sestry a lékaři, kteří
přicházejí s pacientem do kontaktu v nemocnicích a v ambulantní péči, ale také zdravotníci pracující v agenturách domácí péče. Velmi důležitá je zpětná vazba na pacienta, protože plnohodnotným partnerem v úsilí o zhojení rány je pouze
řádně poučený a spolupracující pacient.
Posluchárna A2, 12.50 – 14.40
Diabetický defekt má rád Hyiodine
Lea Voráčková
Podiatrická ambulance, Diabetologické centrum, FN Hradec Králové
Kazuistika
Muž (ročník 1939) předán v březnu 2008 z chirurgického
pracoviště pro nehojící se operační ránu po amputaci 4. a 5.
prstu levé nohy. Lokálně Nu-Gel a Inadine.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
37
V anamnéze diabetes mellitus (DM) 2. typu (aplikace inzulínu Actrapid 18-18-18 IU, Insulatard 24 IU na noc).
Na našem pracovišti byl proveden stěr z rány, pacient zajištěn empiricky ATB ciprofloxacin (Ciprinol 500 mg 2x denně). Kontrolní rentgenologické vyšetření bylo bez osteomyelitidy. Defekt 10x5 cm s chobotem do plosky nohy. Spodina
rány byla povleklá s mírnou sekrecí.
Lokálně byl aplikován Hyiodine injekční stříkačkou do
chobotu a na celou plochu defektu. Bylo zajištěno odlehčení končetiny – berle, pooperační bota s předním odlehčením.
Pacient s manželkou byli edukováni: chůze v odlehčené
botě, režimová opatření DM, selfmonitoring glykemií v domácím prostředí, edukace nutriční sestrou. Zajištěny denní
převazy agenturou domácí péče. Na našem pracovišti kontroly v časovém horizontu 1 až 3 týdny.
V květnu 2008 byl defekt zhojen, pacient dochází na pravidelné kontroly v podiatrické ambulanci každé tři měsíce.
Byl opakovaně edukován v problematice syndromu diabetické nohy, provedeno neurologické vyšetření a potvrzena
diabetická neuropatie.
V březnu 2012 došlo k popálení 3. stupně na plosce levé
nohy. Pacient si nahříval nohu na radiátoru ústředního topení a vzhledem k těžké formě diabetické neuropatie bolest
necítil. Po konzultaci s plastickým chirurgem byl doporučen
Hyiodine. V listopadu 2012 byl defekt po osmi měsících zhojen.
Výhoda Hyiodine spočívá v hydrataci a epitelizaci hlubokých ran a píštělí, dobře kopíruje nepravidelný tvar a povrch rány. Schopnost kyseliny hyaluronové a jodový komplex
umožňuje použití při hojení infikovaných ran. Množství jódu
je nízké a nepředstavuje riziko alergických reakcí.
Infekce v operační ráně na
ortopedickém oddělení
Kateřina Palušáková, Jana Slováková
Ortopedické oddělení, Městská nemocnice, Ostrava
Na našem oddělení se setkáváme s operačními ranami po
výměně kolenního a kyčelního kloubu, míváme pacienty po
sutuře Achillovy šlachy, po operaci předonoží, pacienty po
artroskopických zákrocích a samozřejmě pacienty po zlomenině krčku stehenní kosti. Ne všechny rány se hojí tak, jak
bychom si představovali. Operační rány jsou často velmi zarudlé, citlivé na dotek, výrazně bolestivé, mnohdy macerované, bývá hojná sekrece z ran, setkáváme se i s defekty v blízkosti operačních ran. Nemyslím si, že by to bylo způsobené
operativou či nevhodným ošetřovatelským postupem.
Věkový průměr našich pacientů je kolem 67 let. Mají již
řadu komorbidit, zejména diabetes mellitus, chronickou žilní insuficienci, obezitu, astma a různá kožní onemocnění.
Snažíme se preventivně bojovat proti špatně se hojící
ráně. Ne vždy lékaři dají na prevenci a tento problém je podceňován. Rána se začíná řešit až po několikátém upozornění
zdravotní sestry na „škaredou ránu”. První volba ze strany lékaře je u takových operačních ran antibiotická léčba (klinda-
1/2013 
HOJENÍ RAN
38
mycin – Dalacin tbl. 300 mg, ampicilin + sulbaktam – Unasyn
tbl. 375 mg) po osmi hodinách. Poté následuje ordinace lékaře – aplikovat Betadine či nechat na sucho.
Kazuistika 1
Pacient (1946) s následujícími onemocněními v anamnéze:
primární gonartróza, vysoký krevní tlak, žilní městky dolních
končetin, porucha metabolismu lipoproteinů. Přichází k implantaci TEP gen, náhrada typ Columbus 7/5.
Operační zákrok trval jednu hodinu a 37 minut, po operaci režim rehabilitace A s nášlapem na 1/3 hmotnosti, Unasyn
tbl po osmi hodinách do převazu, analgetika, prevence TEN.
1. pooperační den – odstraněn Redonův drén, na ránu použit Wlivazel + náplast;
2. pooperační den – operační rána na standardním oddělení převázána – Curapor;
3. pooperační den – výrazný otok, bolestivost, lokální zčervenání punkce kolene s hemoragickým výpotkem 80 ml, ponechána obložka 3x po 8 hodinách s Octeniseptem;
4. pooperační den – použit Surgical Ag, pak již bez převazu;
12. pooperační den – pacientovi jsou odstraněny klipy
z operační rány, rána zhojena per primam, pacient odjíždí do
lázeňské péče.
Kazuistika 2
Operační rána u mladého pacienta, který přišel na odstranění osteosyntetického materiálu z bérce pravé nohy, druhý
pooperační den mírně zarudlá, lékař nařídil dvojkombinaci
antibiotik (Unasyn tbl 375 mg, ciprofloxacin – Ciphin tbl 250
mg/ po 8 hod) + aplikovat Betadine. I přes pacientovu špatnou zkušenost s Betadine, lékař trvá na svém. Sestra obložila bérec krytím s neředěným Betadine. Reakce začala po deseti minutách, kdy si pacient stěžoval na pálení v ráně. Krytí
s mastí Betadine bylo na ráně ponecháno osm hodin.
Na své směně jsem pacientovi krytí sundala. Rána byla
zarudlá, okolí velmi napnuté, citlivé, začaly se tvořit malé
puchýřky, které se posléze slily v jeden velký puchýř. Po domluvě s lékařem jsme na ránu dali krytí s přípravkem Octenisept, které jsme udržovali stále vlhké. Pacientovi se ulevilo od bolesti a zároveň pociťoval zchlazení rány. Na ránu
jsem posléze použila krytí Surgical Ag, které zůstalo na
ráně dva dny. I přes zlepšení vzhledu operační rány a jejího okolí bylo krytí Surgical Ag sundáno a nasazen mastný tyl. Opět došlo ke zhoršení stavu rány. Okolí bylo macerované a začínalo zapáchat. Opět po domluvě s lékařem
byl na ránu a okolí aplikován Octenisept obklad, následně přímo na operační ránu použit Aquacel Ag a do okolí
rány Hemagel, vše jemně přikryto gázou a zavázáno obvazem. Pacienta jsem ještě převázala po dvou dnech, kdy okolí nebylo již macerované, tvořila se pěkná nová tkáň a rána
byla zklidněná.
Po dvou dnech volna jsem přišla na oddělení a pacient měl
znovu na ráně mastný tyl. Pacient algický, rána opět macerovaná, napnutá, zarudlá. Pacient byl následně přeložen na
septickou část ortopedického oddělení a později jsem ho potkala na hyperbarické komoře u nás v nemocnici. Co k tomu
dodat?
HOJENÍ RAN 1/2013 
stránky ČSLR
Někteří lékaři mají strach používat nové metody v léčbě hojení ran. Nemají důvěru ke stříbru, k antiseptikům, ke
zdravotním sestrám. Dosti proti Betadine brojím, neboť jen
málo sester umí s Betadine zacházet tak, aby neublížily pacientovi a léčba byla účinná. Snažím se proto na oddělení
zavést oplachové roztoky, nové atraumatické krytí, které má
mnoho nesporných výhod jak pro sestry, tak hlavně pro pacienty. Neustále ovšem narážím na nechuť se naučit něčemu
novému, lepšímu, úspornějšímu. U nás je zvyk železná košile.
Osvědčilo se nám krytí Surgical a Surgical Ag. Nepoužíváme toto krytí celoplošně, ani preventivně. Což je trošku škoda. Je drahé (1 kus stojí cca 340 Kč). Pacientovi dáváme toto
krytí nejdříve po překladu z ortopedické jednotky intenzivní
péče (O JIP), kdy zjistíme, že je rána zarudlá nebo u nás na
oddělení během hospitalizace. Pacienti si toto krytí moc pochvalují, neboť je neomezuje v pohybu, mohou se sprchovat.
My ušetříme práci, protože toto krytí přelepujeme po 3–5–7
dnech, či při podtečení. Lékaři si zvykají neodlepovat krytí
každý den, ovšem důvěru v Surgical Ag nemají.
Operační rány po totální endoprotéze kyčle se na našem
oddělení hojí relativně dobře. Někdy dojde k zarudnutí rány,
lehké sekreci. Pokud sestra při převazu rány zjistí, že není
rána zcela v pořádku, vše hlásí lékaři. Pacienti mají standardně při překladu z O JIP na ráně Wlivazel krytí + náplast. Preferuji, když se ještě ten den pacientovi toto krytí
z rány sundá, operační rána se pořádně vyčistí gázou s antiseptikem a následně se přikryje dle velikosti rány krytím Curapor. Tímto včasným převazem a očistou rány můžeme zabránit vzniku komplikací v ráně a v blízkosti operační rány
(vznik puchýřů po náplastech). Jakmile krytí i mírně prosákne, ránu znovu očistíme antiseptikem a dále postupujeme dle stavu rány. Pokud se krytí znovu sundá, tak jedině při
propuštění domů či při vytažení stehů. Někdy se nestačíme
divit, jaké hrůzy vidíme. Lékař naordinuje Betadine obklad
a jsme tam, kde jsme byli.
Pokud lékaři neřekneme, že máme na oddělení výběr z velké škály antiseptik a dále krytí s antiseptickou mřížkou, krytí
se stříbrem, tak vyhrává zase neředěný Betadine.
Puchýře
Puchýře po náplastech, toto je náš problém, který se snažíme řešit. Vzniká při převazech operační rány na našem oddělení. Nejde ani o nešetrné sundání náplasti, i když je náplast sundávána velmi jemně, stejně silně adheruje ke kůži
nebo nám puchýř vznikne těsně po odlepení náplasti. Puchýře způsobuje pohyb krycího materiálu na kůži po určitou
dobu, technika aplikace a typ krycího materiálu a zároveň
kožní problémy u starších pacientů. Puchýře vedou k infekci, opožděnému hojení a k prodloužení hospitalizace. Výskyt
puchýřů na našem ortopedickém oddělení je 25 % a převažuje u TEP kolene (svízelné zásobování kolene krví přispívá k většímu výskytu problémů s infekcemi v operační ráně).
Zjistili jsme, že mřížka s Inadine je ve většině případů
za pár hodin spotřebovaná a musí se vyměnit, což je ekonomicky nevýhodné. Dalším zádrhelem bylo přilepení mřížky
k ráně a při výměně docházelo k rozkrvácení rány a bolesti-
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
vosti při převazu. Zavedli jsme léčbu Hemagel + Curapor. Má
několik nesporných výhod. Pacienti po aplikaci gelu pociťují úlevu. Necháváme gel na ráně i pět dnů (Curapor označíme datem aplikace). Ekonomicky je Hemagel velmi výhodný.
Než pacienta propustíme do další péče (lázeňské), je defekt
po puchýři zhojen novou tkání, bez strupu. Používání Hemagelu, či antiseptického gelu na našem pracovišti, je taková moje osobní výhra a myslím, že jsme se posunuli o malinký krůček dopředu.
V příspěvku jsem se pokusila nastínit problematiku osvěty a zavedení novinek do praxe. Na našem oddělení se pokouším už rok změnit myšlení sester a lékařů při hodnocení
operačních ran a celý přístup k novým metodám hojení ran
– operačních ran. Postupujeme opravdu malinkými krůčky.
Malou osobní výhrou je pro mě používání gelů k léčbě defektů v okolí operační rány. Také jsem moc ráda, že se k očistě ran začala používat antiseptika a oplachové roztoky. Jsem
vděčná za krytí Surgical Ag a Opsite Post Op Visible, které se
nám osvědčilo. Jen je ho třeba zavést do praxe. Ráda bych zavedla do praxe krytí se silikonem a folie na operační rány, ovšem to je hudba budoucnosti. Na prvním místě je pro mě spokojený pacient.
Léčba chronické rány kolonizované
Streptococcus pyogenes
Kateřina Palinčáková
Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Valašské Meziříčí
Příspěvek zahrnuje popis komplikované léčby pacientky
s chronickými ránami, které byly dlouhodobě kolonizovány
Streptococcus pyogenes, posléze byly rány pozitivní na MRSA.
Příspěvek zahrnuje hodnocení, fotodokumentaci, ošetřovatelský plán, realizaci léčby, průřez použitých krytí a komplikace při hojení ran. Dále autorka nastíní popis nemocniční
péče u lůžka, ambulantní léčbu pacientky a zhodnocení aktu-
álního stavu pacientky.
Závěrem kazuistiky je zdůraznění důležitosti multidisciplinárního přístupu v léčbě chronické rány a důležitosti edukace pacienta při příjmu, během hospitalizace a při dimisi.
AO Osteosyntéza hrudní stěny –
možnost léčby sterilní mechanické
dehiscence sterna
Z. Slaměníková, Martin Kaláb, Vladimír Lonský
Kardiochirurgie, FN Olomouc
abstrakt není k dispozici
Komplexní péče o pacienta s dehiscencí
rány po hemipankreatoduodenektomii –
kazuistika
Monika Bárková, Tamara Bělehradová Ledvinková
JIP, Chirurgická klinika, FN Brno-Bohunice
Pacient, muž ročník 1952 bez významné osobní anamnézy,
byl přijat pro velký váhový úbytek, nauzeu a nechutenství.
Po vyšetření ultrazvukem byla zjištěna infiltrace hlavy pankreatu. Následoval výkon hemipankreatoduodenektomie
(HPDE), ještě v den operace byla provedena revize pro hemoragický šok. Dále byly provedeny opakované revize pro
dehiscenci anastomóz. Rozvinul se septický šok a pacient byl
převeden na umělou plicní ventilaci a hospitalizován na anesteziologicko-resuscitačním oddělení.
Po zlepšení stavu byl pacient přeložen zpět na jednotku intenzivní péče chirurgického oddělení s dehiscencí rány. Následovala dlouhodobá léčba rány kombinací hojivých krytí,
ošetřování stomasestrou, komplexní léčba (beta-laktamová antibiotika širokého spektra v ráně, kontrola výživových
parametrů a podávání výživy formou vaku all-in-one – konzultace s interním hepatogastrickým oddělením, zavedení.
stránky ČSLR
40
nazojejunální sondy). Konzultace s plastickou chirurgií stran
možnosti provedení Tyršovy plastiky.
V průběhu přednášky budou průběžně prezentovány fotografie pro porovnání stavu rány.
Využití Xe-Dermy v léčbě termických
úrazů u dětí
Princip léčby těžce popáleného
pacienta
Problematika termických úrazů u dětí je stále aktuální. Významný podíl v léčbě patřil prasečím xenotransplantátům.
Vyjádření Evropské unie v roce 2003 znemožnilo jejich používání. Nyní na trhu existuje bezbuněčná prasečí dermis –
Xe-Derma.
Na pěti kazuistikách ukazujeme možnosti jejího využití na
našem pracovišti.
Marie Melicharová
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Popálení nepatří mezi příliš častá traumata, je však jedním
z nejhorších úrazů, který může člověka postihnout. Zejména
rozsáhlé popálení se vyznačuje velmi bolestivou, dlouhodobou a náročnou léčbou, vysokou mortalitou a častými trvalými následky. Proto existují ve všech rozvinutých zemích
specializovaná pracoviště zabývající se léčbou nemoci z popálení. Od počátku minulého století, zejména v souvislosti s válečnými konflikty, se péče o popálené stává doménou
chirurgů, kteří postupně zavedli léčbu popáleninového šoku,
časné odstranění nekrotické kůže a její náhradu dermoepidermálními autotransplantáty.
Lidská kůže se skládá v zásadě ze dvou vrstev. Povrchní je
epidermis a druhou vrstvou vytvářející kůži je dermis. Kůže
představuje bariéru mezi vnitřním prostředím organismu a
zevním okolím. Mezi hlavní funkce patří udržování konstantní teploty, ochrana před infekcí zvenčí, ochrana organismu
před ztrátou tekutin, senzorická funkce a identifikace jedince. Popáleninové trauma vzniká dostatečně dlouhým působením nadprahové hodnoty tepelné energie, v širším pojetí též
elektrické energie, radiace, nebo některých chemických látek. Dělíme je podle:
1. mechanismu úrazu;
2. rozsahu;
3. hloubky popálení.
Závažnost popáleninového traumatu, chemického traumatu, elektrotraumatu a radiačního postižení určují tyto hlavní
faktory (R. Königová 1999):
1. mechanismus úrazu, event. přidružená poranění či poytraumata;
2. rozsah postižení;
3. věk postiženého;
4. hloubka postižení;
5. lokalizace postižení;
6. anamnéza postiženého.
Faktory závažnosti určují terapeutický postup a ukazují rovněž prognózu postiženého. Hloubka postižení je určujícím faktorem výběru chirurgických výkonů či konzervativních postupů a je faktorem dlouhodobé prognózy morbidity
nemocného.
Na ukázce popálení pětiletého chlapce provede autorka posluchače terapií od příjmového ošetření s uvolňujícími nářezy, přes nekrektomie a následné autotransplantace,
edukaci rodičů a rehabilitaci.
HOJENÍ RAN 1/2013 
Jana Oktábcová, D. Kludská, P. Hanáková, E. Šílová
Dětské oddělení, Klinika popáleninové medicíny, FN Královské Vinohrady, Praha
Předcházení vzniku popálenin při použití
neutrálních elektrod a monopolární
elektrochirurgie, bezpečí pacienta
na operačním sále
Jana Tomanová
3M Česko
Při použití monopolární elektrochirurgie během chirurgického výkonu se pacient stává součástí elektrického obvodu a tudíž je vystaven riziku popálení, pokud se nesprávně použijí neutrální elektrody. Správná volba elektrody a
důsledná příprava pacienta – kůže před aplikací elektrody,
správný postup aplikace samotné elektrody vyžaduje proškolený personál. Je to jeden z faktorů v oblasti bezpečnosti pacienta při používání elektrokoagulace. Popáleniny, které v
důsledku nedodržení těchto postupů často vznikají, přinášejí nemalé problémy a bolest pacientovi a rovněž další náklady na léčbu způsobených popálenin.
Poškození kůže hydroxidem sodným –
kazuistika
Romana Vrátná
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Hydroxid sodný (NaOH) je silně zásaditá anorganická sloučenina. Podle bezpečnostního listu je označován jako žíravá látka, která při kontaktu s kůží a sliznicí způsobuje těžké
poleptání kůže, poškození očí a těžké popáleniny. První pomoc při zasažení kůže je odstranit potřísněný oděv a postižené místo omývat vodou 15–20 minut, ránu sterilně překrýt a
zajistit transport na specializované pracoviště. Léčba závisí
na stupni postižení.
Přednáška je doplněna kazuistikou ročního chlapce po
kontaktu přípravku, používaného v domácnostech na čištění
potrubí, známého jako „Krtek“. U chlapce došlo k popáleninám II. a III. stupně na 7 % tělesného povrchu v oblasti dutiny ústní a hrudníku. Léčba byla chirurgická – nekrektomie
s následnou autotransplantací kožního štěpu.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
pátek, 25. ledna 2013
Aula, 9.00 – 10.10
Vliv posttraumatického stresu a jiných
forem bazálního stresu na hojení ran
Anna Loskotová1,2,3,4, Jitka Loskotová4, Ivan Suchánek1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
3
3. LF UK, Preventivní medicína, Praha
4
SALVE centrum – Klinika rehabilitace, Vysoké Mýto
1
2
Úvod
Posttraumatický stres (PTS) až posttraumatický stresový
syndrom (PTSS) vzniká jako reakce na traumatickou událost.
Stres, zejména bazální stres, zasahuje vedle psychických a
psychologických faktorů i na úrovni hormonální, humorální,
imunitní, vegetativní a další. Ovlivňuje rovněž funkční stav
cév, lymfatického, nervově-svalového systému a má vliv na
vertebrální a viscerální oblast. Podílí se při hojení ran na
funkční patologii v oblasti lymfatického systému (LS) a měkkých tkání (MTT).
Cíl práce
Zdůraznit a porovnat vliv stresu u pacientů s traumatem
(event. jejich rodinných příslušníků) na rychlost a kvalitu hojení.
Metody
Vedle standardního chirurgického a ev. anesteziologického ošetření traumatu využíváme i komplementární standard
(KS):
1. U popálenin: aplikace dvou jehel do popáleninového
trigger pointu v oblasti obou zápěstí event. obou loktů.
(Projekce akupunkturních bodů LU 7 event. LI 11 oboustranně). Ke zmírnění intenzity aferentní reakce, posttraumatického stresu a ovlivnění systémové reakce, především imunologické i s analgetickým efektem.
2. Myofasciální-manuální lymfodrenáž (M-MLD) k ovlivnění edému, lymphostasis v oblasti regionálních uzlin
a cirkulace nefagocytovaných imunokomplexů (CIK),
zejména u dynamické insuficience LS. Edukace M-MLD
doprovodu traumatologického pacienta již v průběhu
hospitalizace a do domácí péče.
3. Informační terapie – zejména u dětských pacientů ke
snížení aferentní reakce, k analgetickému působení,
k ovlivnění PTS a k prevenci vzniku a ovlivnění mikrotrombů.
4. Aurikuloterapie (dle Debefa a Páry) – ovlivnění projekce psychických bodů, zejména oblast limbického systému (emoce), dále úzkost, strach, deprese a obavy z budoucnosti.
5. Farmakoterapie – u dospělých pacientů, především antidepresiva (dosulepin – Prothiaden 25 mg 1–2x denně, po
dobu 3–6 týdnů). Zejména k prevenci larvované deprese.
6. Psychoterapeutická podpora – soubor verbálních, neverbálních a paraverbálních komunikačních technik užívaných psychoterapeutem k zvýšení duševního zdraví pacienta, event. jeho nejbližších osob.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
41
Výsledky
Na základě našich dlouhodobých empirických poznatků
jsme dospěli k závěru, že je nezbytné ovlivnění psychického stavu pacienta a jeho doprovodu již při prvním ošetření
a dále v průběhu hojení ran. Komplexní ošetření traumatologických pacientů v kombinaci: chirurgický standard + KS
(zejména PTS a ošetření funkční patologie LS a MTT) prokazatelně snižuje vznik hypertrofických jizev a následných keloidů v oblasti MTT. U popálenin a rekonstrukční chirurgie
zlepšuje hojení ran, přihojení autotransplantátů, zkracuje
celkovou dobu hojení a hospitalizace. Snižuje výskyt larvované deprese a psychosomatických projevů jak u traumatologicky nemocných (popálených), tak jim blízkých osob. Snižuje ekonomickou náročnost léčby dle faktorů ovlivňujících
závažnost traumatu.
Diskuse
Posouzení, zda u traumatologických pacientů, zejména popálenin menšího rozsahu, dále při jakémkoliv hojení ran, neklademe v terapeutické rozvaze důraz jen na lokální nález a
v pozadí zůstává latentně probíhající systémová reakce s rozvíjejícím se PTSS.
Závěr pro praxi
Začlenění KS s přihlédnutím na včasné ovlivnění bazálního stresu má pozitivní vliv na funkční stav lymfatického systému a měkkých tkání a v důsledku se podílí na celkovém hojení ran. Podstatným faktorem je časový limit aplikace KS
od vzniku traumatu. PTS má vliv na průběh terapie nejen
v akutní, ale i v subakutní a v chronické fázi ošetřování. Důležité je tak minimalizovat psychické a tělesné poškození pacienta s PT. U dítěte klademe důraz na přítomnost blízké osoby při hospitalizaci.
Trauma (zejména popáleniny) jsou provázeny vždy alterací
psychického stavu pacienta i jeho doprovodu a terapie PTS
je nezbytná. V rámci hojení ran jakékoliv etiologie je terapie
i jiných forem bazálního stresu velmi důležitá. Tímto komplexním přístupem předcházíme i event. vzniku medicínsko-právních sporů.
Klíčová slova: trauma, popáleninové trauma, bazální stres,
posttraumatický stres, posttraumatický stresový syndrom,
lymfatický systém, měkké tkáně, hojení ran, komplementární
standard, larvovaná deprese, medicínsko-právní spor
Možnost ukončení poskytování
zdravotních služeb po přijetí zákona
č. 372/2011 Sb.
Jiří Černý
Středisko zdraví s.r.o., Dobříš
Nový zákon č. 372/2011 Sb. O poskytování zdravotních služeb umožňuje zdravotnickému pracovníku v ambulantní sféře i v ústavní péči odmítnout poskytování zdravotních služeb,
zejména v případech, kdy pacient nerespektuje pokyny lékaře, porušuje léčebný režim apod. Jsou uvedeny i povinnosti
pacientů, dané dalšími zákony. V těchto případech však jsou
1/2013 
HOJENÍ RAN
42
obtížně vymahatelné, neboť platná legislativa nezná sankce
při jejich nedodržování. Je citován i etický kodex České lékařské komory k problematice odmítnutí pacienta a Zákon o
veřejném zdravotním pojištění.
Apiterapia – história sa opakuje
Alexander Mayer1, Ivan Brychta1, Marek Vician1, Igor
Tibenský1, Juraj Majtán2, Juraj Olejník1
Chirurgická klinika SZU a UN Bratislava, Slovenská republika
2
Ústav zoológie, SAV, Bratislava, Slovenská republika
1
Ciel´
Med predstavuje populárny prírodný produkt, ktorý sa využíva pri liečení širokého spektra defektov, predovšetkým
chronických rán. Poukázať na účinnosti sterilného krytia impregnovaného manukovým medom a anti-biofilmovú aktivitu
prírodných medov vrátane manukového medu voči klinickým
patogénnom je našim cieľom.
Metódy
Celkovo 45 prípadov pooperačných infekčných rán liečených
medovými náplasťami bolo vyšetrených a liečených po dobu 3
týždňov. Bakteriálne zaťaženie rán bolo stanovené použitím
steru s vatovým tampónom a vyjadrené ako CFU/swab. Biofilm
vybraných ranových izolátov (Staphylococcus aureus, Proteus
mirabilis a Enterobacter cloacae) bol stanovený v 96-jamkovej
mikroplatničky a kvantifikovaný spektrofotometricky. Sub-inhibičné koncentrácie a inhibičná koncentrácia rôznych druhov medu (n=5) boli použité na charakterizáciu inhibície tvorby biofilmu a schopnosti rozrušiť už vytvorený biofilm.
Výsledky
Manukový med signifikantne redukoval bakteriálnu kolonizáciu rán pri všetkých pozorovaných prípadoch počas 3
týždňov. Najčastejšou izolovanou baktériou z rán bol Staphylococcus aureus. Okrem toho sme dokázali, že všetky druhy
medov výrazne inhibovali tvorbu biofilmu klinickými ranovými izolátmi. Manukový med predstavoval najúčinnejší druh
medu pri eliminovaní bakteriálneho biofilmu in vitro. Naviac, manukový med redukoval bunkovú viabilitu v rámci biofilmu.
Závery
Vzhľadom na získané výsledky sa zdá, že manukový med
predstavuje výnimočný prírodný produkt vykazujúci silné
antibakteriálne a anti-biofilmové vlastnosti. Tým sa manukový med stáva ideálnym lacným produktom, ktorý spĺňa všetky kritéria byť terapeuticky využitý v liečbe biofilmom asociovaných infekcií.
Možnosti antimikrobiální terapie ran
Jan Stryja
Centrum cévní a miniinvazivní chirurgie, Nemocnice Podlesí a.s.
Cílem antimikrobiální terapie je redukce počtu bakterií
na spodině rány a potlačení klinických známek infekce. Toho
lze dosáhnout baktericidním působením antibiotik a topic-
HOJENÍ RAN 1/2013 
stránky ČSLR
kých antiseptik, která atakují přítomné mikroorganismy a vedou k jejich buněčné smrti, nebo pomocí prostředků, které
potlačují množení bakterií jiným způsobem. Na komplikované hojení infikovaných ran mají vliv jak bakteriální exotoxiny, endotoxiny a další produkty metabolismu bakterií, tak
negativní působení antiseptik přítomných na spodině rány.
Nové trendy v terapii infikovaných ran směřují k používání
vysoce efektivních širokospektrých antimikrobiálních přípravků s minimem vedlejších účinků na spodinu rány a její
okolí.
Vzhledem k tomu, že je přítomnost bakterií na povrchu kožní ulcerace běžná, je vznik klinicky významné infekce ovlivněn řadou dalších faktorů. V případě, že se počet přítomných
mikroorganismů zvýší nad určitou hranici (tzv. kritická kolonizace ulcerace), začne se jejich přítomnost projevovat i
klinicky. Přežívající mikroorganismy produkují v různé míře
toxiny, které narušují mezibuněčnou hmotu měkkých tkání,
atakují růstové faktory a slouží jako prostředek invaze bakterií do tkání hostitele. V případě, že je bakteriální buňka vlivem imunitních reakcí nebo působením baktericidních antiseptik nevratně poškozena, dochází paradoxně k uvolnění
dalších endotoxinů, které negativně působí v místě ulcerace.
Důsledkem těchto pochodů může být prodloužení zánětlivé
fáze a stagnace hojení.
Negativní vlivy, které ve svém výsledku zpomalují hojení
rány, mohou mít příčinu i v přirozených reakcích organismu
na poranění. Do procesu hojení se zapojují leukocyty, které
produkují enzymy (metaloproteinázy) podílející se na débridementu rány (kolagenázy, elastázy aj.). Tyto působky mohou
ale zároveň inaktivovat růstové faktory a poškozovat zdravé
buňky tkání.
Mezi prostředky, které se v praxi používají ke zmenšení mikrobiálního osídlení spodiny rány, řadíme: antibiotika (systémová, případně lokální léková forma), topická antiseptika
(v roztoku, ve formě amorfních gelů a plošných krytí), antimikrobiální krytí působící prostřednictvím fyzikální (nechemické) hydrofobní vazby, podtlakovou metodu léčby ran, larvy a jiné, méně časté postupy (hyperbarická oxygenoterapie,
lokální ozonoterapie, elektrostimulace rány aj.).
Klinický výzkum se v poslední době soustředí na nalezení materiálů, které omezují růst bakterií na nechemickém
základě, například pomocí tzv. hydrofobní interakce. Hydrofobní vazba vzniká na základě přítomnosti molekul mastné
kyseliny dialkylkarbamoylchloridové (DACC), která pokrývá
povrch vláken krytí a systémově se nevstřebává. Bakterie a
houby na spodině rány, které mají přirozeně hydrofobní povrch, jsou vázány ireverzibilně fyzikálním mechanismem –
hydrofobní interakcí – k vrstvě DACC na povrchu krytí a následně jsou odstraňovány z povrchu rány v průběhu výměny
krytí při převazu. Riziko vzniku bakteriální rezistence nebo
senzibilizace je minimalizováno, protože se do rány neuvolňují žádné aktivní toxické sloučeniny. Tímto způsobem dokážeme také předejít uvolnění potenciálně škodlivých bakteriálních endotoxinů na spodinu rány, protože mikroorganismy
jsou odstraněny v celku a nikoli poškozené. Tyto materiá-
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
ly se mohou používat i k profylaxi ranné infekce. Díky širokospektré bakteriostatické účinnosti DACC-materiály snižují bakteriální i toxickou zátěž nehojící se rány. Snižuje se
tím riziko prodloužené zánětlivé reakce a zmenšuje potenciál pro vznik rezistence. Jeho další výhodou je fakt, že neexistuje riziko systémové resorpce či toxického působení na
zdravou tkáň.
Aula, 10.20 – 11.50
Červený a bílý
Břetislav Lipový1,2, Jana Bartošková1, Hana Řihová1,
Petra Brablecová1, Radomír Mager1, Ivan Suchánek1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
1
2
Chemická traumata nejsou zdaleka tak častá jako „klasické“ popáleniny. Úrazy způsobené fosforem jsou zcela ojedinělé a jsou zatíženy velmi vysokou mortalitou. V kazuistice
prezentujeme případ mladé ženy, která si přivodila při výkonu povolání kritické popálení a chemické trauma způsobené
kombinací bílého a červeného fosforu. Vzhledem k současnému dramatickému postižení dýchacích cest byl boj o její život již od prvopočátku téměř prohraný. Ale zázraky se dějí…
Klíčová slova: fosfor, inhalační trauma
Využití Laser Doppler Imaging
k diagnostice hloubky popálení
Jiří Štětinský, Hana Klosová
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Úvod
Při klinickém hodnocení hloubky popálení, zejména během prvních pěti poúrazových dnů, je stanovena chybná diagnóza ve 30–40 % procentech případů. Laser Doppler Imaging
(LDI) je objektivní metoda pro vyšetření hloubky popálení na
základě hodnocení prokrvení koriálními kapilárními plexy.
Naměřené hodnoty prokrvení, vyjádřené množstvím tzv. perfúzních jednotek (PU), se ale v různých pracech liší.
Cíl
Cílem práce bylo stanovit úroveň prokrvení ve škáře, dostatečnou pro spontánní zhojení rány do tří týdnů a to v různých poúrazových dnech, až do 9. dne.
Metoda
117 ran u 86 pacientů bylo vyšetřeno LDI a následně sledováno po dobu tří týdnů. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin, 1. pacienti zhojení během 2 až 3 týdnů, 2. pacienti zhojení po více než 3 týdnech nebo vyžadující operační léčbu.
Měření LDI bylo prováděno v různých poúrazových dnech až
do 9. dne.
Výsledek
Hodnoty prokrvení rány se u obou skupin pacientů překrývají během prvních dvou poúrazových dnů. Hraniční perfúze, stanovené pro následujících 7 dnů, byly statisticky sig-
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
43
nifikantní a v průběhu hojení se měnily. Hodnota prokrvení
rány, nezbytná pro spontánní zhojení do 2 resp. do 3 týdnů,
postupně narůstá až do 6. resp. do 9. poúrazového dne. Pacienti ve druhé skupině nevykazovali žádný nárůst prokrvení
rány v tomto období.
Závěr
Laserdopplerometrie je přesná metoda pro predikci spontánního zhojení, vyšetřujeme-li mezi 3. a 9. poúrazovým
dnem. Okamžitá perfúze a změna perfúze v čase jsou faktory určující schopnost spontánního zhojení rány. K hodnocení trendu vývoje perfúze a eliminaci event. chyby měření doporučueme provést alespoň dvě měření.
Xe-Derma – možnosti využití v léčbě
popáleninového traumatu a další
indikační spektrum
Hana Klosová, Zuzana Vávrová, Jiří Štětinský
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Použití bezbuněčné prasečí dermis Xe-Derma v léčbě popáleninového traumatu má řadu indikací. V konzervativní
léčbě popálenin jsou hlavní doménou krytí Xe-Derma popáleniny IIa stupně a nehojící se popáleniny stupně IIb s dobře prokrvenou spodinou. Xe-Derma jako acelulární dočasný
biologický kryt přilne ke spodině rány, působí biostimulačně na hojení, minimalizuje mechanickou mikrotraumatrizaci spodiny a zabraňuje ztrátám tekutin. Pacientům i lékařům
poskytuje vysoký komfort v průběhu převazů, neboť v optimálním případě umožňuje nižší frekvenci převazů a výměnu pouze sekundárního krytí. Převazy jsou téměř nebolestivé, výrazně je redukován stres a celková psychická zátěž
vyplývající z nutnosti opakovaných výměn primárního krytí. Nižší frekvence převazů je spojená i s redukcí ekonomických nákladů, která plně vyváží vyšší vstupní finanční náročnost léčby.
Velmi pozitivní zkušenosti jsou na Popáleninovém centru FN Ostrava s použitím krytí Xe-Derma při smíšených kožních transplantacích v rámci operační léčby u rozsáhlých popáleninových traumat s nedostatkem odběrových ploch. Jako
vhodný kryt se Xe-Derma jeví při hojení odběrových ploch.
Kladné zkušenosti máme i s kombinací Xe-Derma a dermoepidermálních autotransplantátů v podobě kožních známek.
Dobrou účinnost Xe-Derma prokázala též v léčbě akutních
kožních defektů. Xe-Derma je ročně aplikována na Popáleninovém centru FN Ostrava u cca 60–70 hospitalizovaných pacientů a u dalších pacientů v ambulantní péči. Klinické zkušenosti nám ukázaly i limity Xe-Dermy. Její použití vidíme
jako nevhodné u ran, jejichž spodina je osídlena mikrobiální infekcí a dále u ran s nedobrým prokrvením spodiny. Účinnost Xe-Dermy jako dočasného krytu u escharotomií je pro
nás zatím nejednoznačná. Celkově lze konstatovat, že indikační spektrum Xe-Dermy je relativně široké a při dodržení
indikačních kritérií je tato léčba vysoce efektivní.
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
Využití Xe-Derma v léčbě rozsáhlých
opařenin
Robert Zajíček, Richard Kubok, Hubert Šuca, Eva
Matoušková, Ludomír Brož
Klinika popáleninové medicíny, 3. LF UK a FN Královské
Vinohrady, Praha
Xe-Derma – acelulární prasečí dermis má široké spektrum využití v léčbě akutních i chronických ran. U termického poranění kůže se využívá hlavně v léčbě opařenin II.
stupně. V případě kriticky popálených pacientů s limitovanými odběrovými plochami využíváme kombinace Xe-Derma a směsi autologních buněk pacienta v akceleraci hojení
odběrových plocha a jako sekundární krytí na široce expandované kožní štěpy. Svým epitelizačním potenciálem Xe-Derma stimuluje hojení opakovaně odebírané odběrové
plochy i prostorů mezi můstky široce expandovaného autotransplantátu. Autoři přednášky prezentují kazuistiku osmiletého chlapce s 90 % popálenin III. stupně, kde byla tato
metoda v terapii použita.
Popálení III. stupně na 90 % tělesného
povrchu u osmiletého dítěte
Richard Kubok, Robert Zajíček, Ludomír Brož
45
Autoři v přednášce prezentují své zkušenosti s léčbou dětských pacientů, kteří byli po pokousání psem hospitalizováni
na Klinice dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie (KDCHOT). V retrospektivní studii za období 2005–2012 je provedena analýza vzniklých poranění, způsoby léčby, vzniklé
komplikace i trvalé následky u jednotlivých pacientů. Rovněž je vyhodnoceno, která plemena psů zranění způsobují
nejčastěji, i příčiny jejich agresivního chování. Výsledky celkové léčby jsou prezentovány na několika kazuistikách.
Z analýzy vyplývá, že pokousáním psem jsou ohroženy zejména děti do 5 let věku. Mezi nejčastější poranění, kdy není
možná ambulantní léčba a je nutná hospitalizace dítěte, jsou
poranění hlavy, často obličeje, krku a horních končetin, zejména předloktí a ruky. Vždy je nutná antibiotická terapie
a opakované převazy, které se často musí vzhledem k lokalizacím a věku pacientů provádět v analgosedaci či i v celkové anestezii.
Ze souboru pacientů rovněž vyplývá, že poranění jsou často způsobena psy, kteří byli ke svému agresivnímu chování
nějakým způsobem vyprovokováni. Ať již se jednalo o dráždění psa, ubližování či nešikovné uchopení psa dítětem a téměř vždy se dalo vysledovat, že majitelé psa nebo rodiče dítěte nedodrželi patřičný dohled.
Klinika popáleninové medicíny, FN Královské Vinohrady, Praha
Autoři prezentují kazuistiku úspěšného průběhu léčby
osmiletého dítěte, které utrpělo popálení na 90 % povrchu
těla III. stupně. Od prvního dne úrazu, kdy byl chlapec letecky transportován na Kliniku popáleninové medicíny a jeho
sedmiměsíční léčbu (nekrektomie, avulze, autotransplantace kůže po opakovaných odběrech kůže ze zbývajících 10 %
zdravého povrchu těla) až do překladu do lázní k další rehabilitaci, kdy byl zhojen a schopen samostatné chůze.
Hojení ran způsobených psím kousnutím
v dětském věku
Štěpánka Bibrová, Eva Brichtová, Olga Lukášová,
Jitka Vokurková, Jiří Tůma, Ladislav Plánka
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, FN Brno
Nejčastější příčinou poranění člověka zvířetem je psí
kousnutí. Ze statistik vyplývá, že ročně je takto v České republice zraněno v průměru 30 až 40 osob na 100 000 obyvatel. Nejohroženější skupinou jsou děti a senioři. Tlakem
svých zubů jsou psi schopni způsobit rozsáhlé tržné a tržně-zhmožděné rány, ale výjimkou nejsou ani rozsáhlá poranění měkkých tkání, zlomeniny menších kostí či dokonce amputace částí těla, např. článků prstů. Nejen z těchto důvodů
jsou v dětském věku tato poranění velmi závažná. Po poranění jsou děti ohroženy rozvojem rozsáhlých infekčních komplikací, při ztrátových poraněních vznikají deformity pohybového aparátu a komplexní léčba někdy trvá i několik let.
Existuje vysoké riziko vzniku trvalých následků, ať již se u dítěte jedná o psychické následky či vzniklé keloidní jizvy, velmi často v obličeji.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
Aula, 12.10 – 14.10
Fytofotodermatitida
Břetislav Lipový1,2, Tomáš Kubek3, Ivan Suchánek1,
Dana Buryšková1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
3
Klinika plastické a estetické chirurgie, FN u sv. Anny, Brno
1
2
První případ fytofotodermatitidy byl popsán v roce 1942.
Jedná se o neimunologickou reakci kůže, která může vzniknout u všech kožních fototypů v důsledku kontaktu s tzv. furanokumariny a následné expozice UV záření. Spektrum
klinických projevů může být velmi rozmanité od prostého
kožního erytému až po hluboké nekrózy, které vyžadují chirurgickou terapii. Většinou ovšem dochází k ztrátě kontinua
kožního krytu s potenciálem promptní spontánní reepitelizace v období do 7 dní od začátku klinických projevů. V kazuistice prezentujeme případ mladého chlapce, u kterého byla
diagnostikována fytofotodermatitida po primárním mylném
podezření na opaření.
Klíčová slova: fytofotodermatitida, bolševník velkolepý
Lichen ruber verrucosus – u pacientov
s chronickou venóznou insuficienciou
Hana Zelenková
DOST Svidník, Slovensko
Lichen ruber verrucosus (lichen planus hypertrophicus) sa
vyskytuje predovšetkým na extenzorových plochách predkolení ale aj členkoch u pacientov s chronickou venóznou in-
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
46
suficienciou. V popredí klinických prejavov sú diseminované, mnohopočetné tuhé papulózné ložiská od veľkosti hrachu
až po splývavé plakovité ložiská veľkosti dlane. Vyvýšené ložiská majú charakter veruciformných hyperkeratóz, fialovočervená až hnedočervená farba je predovšetkým na okrajoch
ložísk, centrálne sa mení na belavú (kriedové hyperkeratózy). Prejavy úporne svrbia, hoja sa za vzniku atrofických hyperpigmentovaných jaziev. V oblasti verukozít môže dôjsť
v dôsledku chronického dráždenia (škriabanie) aj k vzniku
verukózneho karcinomu. Vhodné je preto aj histologické vyšetrenie.
Liečba musí byť prispôsobená rozsahu postihnutia a subjektívnym ťažkostiam pacienta – lokálne antiflogistiká, kortikoidy spolu s oklúzivnymi a kompresívnymi obväzmi, intrafokálne injekcie kortikoidov, systémovo antihistaminiká,
venofarmaká.
Problematika varixů dolních končetin
v souvislosti s těhotenstvím
Karel Bartík
Výsledky
Hlavním faktorem ovlivňujícím prakticky všechny aspekty kvality života byla v naší studii velikost ulcerace. Statisticky signifikantně na ní závisela intenzita bolesti, snížení
chuti k jídlu, poruchy spánku, tělesné problémy, sociální aspekty, ovlivnění běžného života, psychický stav, deprese. Naopak nebyla zjištěna závislost mezi dobou trvání ulcerace a
kvalitou života. Aspekty léčby korelovaly s věkem. Byla zjištěna souvislost mezi pohlavím pacientů a ovlivněním běžného života a psychickým stavem. Etiologie ulcerace souvisela
s intenzitou bolesti, užíváním léků proti bolesti, s ovlivněním
běžného života a s psychickým stavem pacienta.
Závěr
Mezi hlavní faktory ovlivňující kvalitu života patří velikost
ulcerace, intenzita bolesti, věk, pohlaví a etiologie ulcerace.
Možnosti rehabilitace u lymfedému,
lymfotaping
R. Válka, M. Prokešová
ORFM, ÚVN, Praha
Oddělení cévní chirurgie, Nemocnice Na Homolce, Praha
Varikózní postižení žil dolních končetin v době před těhotenstvím je velmi často způsobeno poruchou domykavosti chlopní v safenofemorální junkci. Vyšší žilní tlak, zapříčiněný
varikózními pleteněmi v pánvi, kdy přes hráz je přenášen do
pubické oblasti a třísel, dilatuje povrchní varikózní pleteně stehen a genitálu. Zvláště u druhého a třetího těhotenství
pak dilatované žíly přetrvávají a jejich důsledkem může být
i ulcus cruris varicosum. Jediným a zásadním řešením problému je včasná operace. Pokud možno již před prvním nebo
alespoň před druhým těhotenstvím.
Faktory ovlivňující kvalitu života
pacientů s bércovými vředy
Veronika Slonková
I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny
v Brně
Úvod
Bércové ulcerace výrazně snižují kvalitu života pacientů. Na I. dermatovenerologické klinice FN u sv. Anny v Brně
probíhala studie, jejímž cílem bylo získat chybějící údaje
o kvalitě života u pacientů s chronickými bércovými vředy.
Materiál a metodika
Do studie bylo zahrnuto celkem 100 pacientů (38 mužů,
62 žen) s průměrným věkem 68,5 let. Průměrná velikost ulcerace byla 41,1 cm2 a průměrná doba trvání vředu byla
26,8 měsíců. Jednalo se o pacienty s ulcerací žilní nebo
smíšené etiologie. Byl vypracován speciální soubor otázek
zaměřených na kvalitu života. Otázky byly rozděleny do šesti
oblastí: bolest, tělesné problémy, sociální aspekty, ovlivnění
běžného života, psychologické aspekty a aspekty léčby.
HOJENÍ RAN 1/2013 
abstrakt není k dispozici
Čistící krytí v praxi dermatologa
Júlia Stracenská
Dermal Centre, Mělník
Autorka uvádí ve své prezentaci kazuistiku 44leté pacientky s chronickým venózním onemocněním, která má v distální
třetině levé dolní končetiny již několik let nehojící se defekt.
Pacientka byla do prosince ošetřována různými materiály
cestou Domácí péče, k bandážím používala dlouhotažná obinadla.
V den prvního vyšetření měla pacientka silně povleklý a zapáchající štěrbinovitý defekt na mediální straně levého bérce, v okolí byly projevy chronické žilní insuficience. Subjektivně udávala pacientka bolestivost ran, otoky v oblasti nártů
a bérců, zejména na postižené končetině. Začátkem prosince byla zahájena léčba pomocí nového materiálu zařazeného
do tzv. mokré terapie. Tento má unikátní proplachovací a čistící schopnost a jeho upravené složení zabraňuje vysychání
rány. Jádro polštářku obsahuje polyhexamethylen biguanid
(PHMB), který má široké antibakteriální účinky. Přidanou
hodnotou jsou silikonové proužky umístěné na spodní straně
produktu, které brání přilnutí polštářku k ráně. V průběhu
aplikace krytí na ránu dochází k průběžnému proplachování
rány a navázání bakterií na superabsorpční jádro polštářku.
Novinkou je polypropylenový film na povrchu polštářku,
který zabraňuje vysychání produktu, takže tento je možné
ponechat na ráně až 3 dny. Všechny tyto vlastnosti nového
materiálu v procesu hojení chronických ran se v praxi
osvědčily. Pacientka léčbu snášela velmi dobře, došlo
k vyčištění rány, navození granulace a zmenšení rozsahu
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
rány, pacientka ani v průběhu převazů, ani v průběhu léčby
nepociťovala bolest. Přednáška je doplněna o fotodokumentaci. Vylepšený materiál vlhké terapie je velkým plusem pro
hojení chronických ran.
Débridement bez bolesti
Abdul Khalouf
Chirurgické oddělení, Nemocnice Duchcov
Prvním a nezbytným krokem v procesu hojení je čistá
rána. Pouze čistá rána se může hojit. Proto je důležité z rány
odstranit fibrinové povlaky, odumřelé části tkáně, nečistoty a
zaschlý exsudát.
V současné době známe několik metod pro débridement
rány (např. chirurgický, mechanický, enzymatický, biochirurgický…). Každý z nich má své silné a slabé stránky.
Společnost Lohmann&Rauscher přišla s jedinečnou novou
metodou débridementu. Je jím débridement, tedy vytvoření
čisté spodiny rány, pomocí přípravku Debrisoft.
Debrisoft je speciální krytí, složené z jedinečných hightech
polyesterových vláken (jedná se o 18 milionů vláken na ploše
10 cm2). Díky hustému měkkému svazku vláken se speciálními sešikmenými konci, která pronikají i do nerovností rány a
aktivně uvolňují debris a exsudát z rány, je débridement pomocí krytí Debrisoft účinný, šetrný a téměř bezbolestný.
„Open abdomen“
– stálý problém i 21. století
Lenka Veverková, Kateřina Krejsová, Jan Žák, Michal
Reška, Petr Vlček
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno
Úvod
V klinické praxi se často musíme rozhodnout, jak správně
a efektivně uzavřít dutinu břišní. Tento výkon je nutný u pa-
cientů s velmi těžkým postižením, např. při poranění stěny
resp. dutiny břišní, či při jiných diagnózách, kdy bylo třeba
vytvořit laparostoma, resp. při léčbě břišního kompartment
syndromu. Mnohdy je vzniklý defekt břišní stěny následkem
infekce po břišní operaci. Rozličné metody uzávěru stěny,
resp. dutiny břišní mají jediný cíl, vyléčit pacienta. Existují
rozličné doporučené léčebné metody tohoto mnohdy život zachraňujícího výkonu. V současnosti se velmi dobře uplatňuje
k léčbě laparostomie podtlaková terapie (NWPT).
Metody
Od června 2011 do prosince 2012 jsme pro defekty břišní
stěny po chirurgickém výkonu léčili 32 nemocných. U těchto pacientů jsme použili léčbu podtlakovou metodou. Čtyři z
nich byli léčeni pro „open abdomen” (OA). Dle Björckovi klasifikace OA byli pacienti v kategorii 2B, 3 ale i 4. Hodnotili
jsme velikost rány, výskyt infekce, bolest ale i cenu léčby. K
hodnocení velikosti rány jsme použili analýzu pomocí metody W.H.A.T., k hodnocení rizika infekce jsme použili klasifikace W.A.R.
Výsledky
Průměrný věk pacientů byl 52,7 let v rozmezí 19–73 let. Průměrná doba léčby podtlakovou metodou byla 13 dní. Všechny
rány byly infikované. Nebyly zaznamenány žádné signifikantní komplikace léčby. Defekty se zmenšily během léčby NWPT
v rozmezí od 21 % do 90,4 %.
Závěr
Užití NWPT v léčbě defektu stěny břišní a „open abdomen“
po chirurgických výkonech je účinnou a racionální, avšak zatím ne běžně užívanou metodou.
stránky ČSLR
48
Postery
Využití nanokrystalického stříbra
v lokální terapii popálenin
Michaela Fiamoli1, Zuzana Jelínková1,2, Pavel Brychta1,2,
Yvona Kaloudová1, Iva Hufová1,2, Nora Gregorová1,
Alica Hokynková1,2, Břetislav Lipový1,2, Ivan Suchánek1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
1
2
V historii lokální terapie chronických i akutních defektů si stříbro vydobylo své výjimečné postavení. Krytí obsahující stříbro se dnes stává stále častější volbou při hojení
ran. Oproti běžnému stříbru nanokrystalické stříbro uvolňuje ionty stříbra rychleji. Důvodem je jeho porózní struktura,
tím pádem větší povrchová plocha, vyšší rozpustnost a vyšší bioaktivita.
Používané krytí Acticoat obsahuje speciální technologii
SILCRYST obsahující stříbrné nanokrystaly uspořádané do
specifické trojrozměrné struktury, která maximálně zvětšuje účinnou antimikrobiální plochu. Nanokrystalické stříbro
působí na více než 150 druhů mikroorganismů, včetně rezistentních kmenů typu MRSA, VRE, PSAE. Léčba je určena
pro nehojící se rány a akutní rány náchylné k infekci (bércové vředy, dekubity, popáleniny, diabetické defekty).
Naše práce je koncipována jako soubor kazuistik. Zde popisujeme případ dvou pacientů, s odlišnými popáleninami a
komorbiditami, hospitalizovaných na Klinice popálenin a rekonstrukční chirurgie Fakultní nemocnice Brno. Seznamujeme s metodou aplikace krytí obsahujícího nanokrystalické
stříbro. Uvádíme výsledky působení nanokrystalického stříbra na popálené plochy. Srovnáváme jednotlivé faktory během terapie pacienta se zavedenými postupy na našem pracovišti.
Zmíněné kazuistiky vedou k závěru, že krytí Acticoat
usnadňuje péči o rány. Snadná aplikace, velmi účinná antimikrobiální kontrola v oblasti defektu, snížená frekvence
převazů. Toto vše nám ukazuje kladnou hodnotu používaného krytí.
Hluboká flegmóna ruky po popálení
Yvona Kaloudová1, Nora Gregorová1, Břetislav Lipový1,2, Hana Krupicová1, Michal Dráb3, Jana Bartošková1, Pavel Brychta1,2
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Masarykova univerzita, Brno
3
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny,
FN Brno
Směr šíření hnisavé infekce na ruce je dán anatomickými
hranicemi jednotlivých osteo-fasciálních prostorů.
Intenzita šíření infekčního procesu je dána imunitní odpovědí organismu, stavem prokrvení tkání ruky a typem infekčního agens. Vždy je nutné myslet na fakt, že mízní cévy směřují z volární strany ruky dorzálně, tedy i otoky mohou být při
hlubokém zánětu v dlani větší na dorzu ruky.
V kazuistice je prezentován případ 87leté pacientky, která
byla ošetřena na Klinice popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Brno s popáleninou III. stupně staršího data na III.
prstu pravé horní končetiny.
Pacientka je léčena pro diabetes mellitus 2. typu perorálními antidiabetiky. V anamnéze dále chronická ischemická
choroba srdeční, chronická renální insuficience a Dupuytrenova kontraktura IV. a V. prstu postižené ruky.
K ošetření se dostavila po dvou týdnech od úrazu se stupňující se bolestí, otokem a poruchou hybnosti postižené končetiny. Při přijetí byla diagnostikována a následně při operaci verifikována hluboká flegmóna středního dlaňového
prostoru.
Kombinované popáleninové a
mechanické trauma u tříletého dítěte –
kazuistika
Iva Hufová1,2, Ivan Suchánek1, Alica Hokynková1,2,
Břetislav Lipový1,2, Nora Gregorová1, Jitka Vokurková1,2,3
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno
3
Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, FN
Brno
1
2
Úrazy dětí jsou významným zdravotnickým a společenským
problémem. Závažná traumata představují nejčastější příčinu úmrtí u dětí. Nejčastěji se děti zraní doma a v okolí domova. Na úrazovosti dětí u nás se významně podílí i popáleniny. Ve FN Brno je každý rok pro popáleniny léčeno asi 170
dětí. Případy, kdy dochází ke kombinaci popáleninového a
mechanického traumatu, bývají velmi závažné a jsou spojeny
s vyšším rizikem compartment syndromu. Kazuistika se zabývá případem tříleté dívky s kombinovaným popáleninovým a
mechanickým traumatem, která byla léčena ve Fakultní nemocnici Brno v roce 2009.
1
2
Hluboké flegmóny ruky jsou velmi závažné stavy. Díky kvalitní zdravotní péči se v posledních letech vyskytují zřídka.
Obvykle vznikají šířením infekce z povrchu ruky po úrazu,
postupem infekce šlachovými pouzdry, méně často metastaticky při bakteriemii, mohou být i komplikací po operaci na
ruce.
HOJENÍ RAN 1/2013 
Kalcifylaxe jako komplikace
dialyzovaného pacienta
Květa Bečanová, Renáta Procházková, Štěpánka
Baťchová
Interní oddělení Strahov, VFN v Praze
Úvod
Kalcifylaxe je komplikace chronické renální insuficience
nejasné patogeneze.
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
Je způsobena kalcifikací drobných arterií spojenou s fibrózou intimy a tvorbou trombů, což vede ke vzniku nekróz kůže
a podkoží.
Rizikové faktory
Chronické selhání ledvin (dialýza – s časem v pravidelné
dialyzační léčbě se zvyšuje riziko), ženské pohlaví, diabetes
mellitus, hyperfosfatemie/hyperkalcemie, hyperparathyreóza
(zvýšená koncentrace PTH), hypoparathyreóza (adynamická
osteopatie), obezita, malnutrice, zvýšená alkalická fosfatáza.
Komplikace
Vznik obtížně léčitelné superinfekce defektů a následná sepse. Defekty vznikají nejčastěji na stehnech, lýtkách a
v okolí pupku. Pro toto onemocnění je typická i intenzivní
bolestivost před vznikem defektu. Zpočátku se objevují bolestivé červenofialové podkožní uzly (livedo reticularis) a postupem ischemie v důsledku kalcifikace tepen středního a
drobného průsvitu se rozpadají ložiska a vznikají nehojící se
vředy.
Diagnóza
Sonografie příštítných tělísek, kožní biopsie z defektu?
Hrozí riziko zhoršení hojení.
Léčba
Zajištění denní hemodialýzy, snížená koncentrace kalcia
v dialyzačním roztoku. Přísná kontrola bilance Ca, P a alkalické fosfatázy. Je nutné vyhýbat se aplikaci podkožních injekcí!
Antimikrobiální efekt
obvazových materiálů na bázi
karboxymethylcelulózy
Petra Moťková1, Jarmila Vytřasová1, Jitka Rezková1,
Tomáš Sopouch2
Univerzita Pardubice
Holzbecher, spol. s.r.o. barevna a bělidlo Zlíč
1
2
V oblasti testování modifikovaných materiálů pro léčbu
chronických a akutních ran jsme se zabývali testováním antimikrobiálních účinků karboxymethylcelulózy s různými přísadami. Testovány byly textilní formy karboxymethylcelulózy
(CMC) – produkty řady HCel a sice zinečnatá sůl (HCelZnT),
měďnatá sůl (HCelCuT), sodná sůl (HCelNaT) s medem a dále
kyselá karboxymethylcelulóza (HCel HT) s medem, kyselá
karboxymethylcelulóza (HCel HT) impregnovaná Betadinem
(Jodisolem) a kyselá karboxymethylcelulóza s aktivním uhlím (HCel HT C).
Testovacími mikroorganismy byly bakterie Pseudomonas
aeruginosa, Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae a kvasinka Candida albicans. Cílem tohoto experimentu bylo nalézt takovou kombinaci látek, která
by působila mikrobicidně nebo mikrobistaticky na uvedené
patogenní mikroorganismy a případně účinnost testovaných
materiálů porovnat s komerčně dostupnými prostředky používanými na léčbu ran.
Antimikrobiální účinnost vzorků byla nejprve testována
difuzní metodou. Vzorky, které působily inhibičně na růst
© 2013 GEUM  www.geum.org /hojeni
49
testovacích mikrobů, pak byly testovány přesnější suspenzní bujónovou metodou, aby byl kvantitativně stanoven úbytek sledovaných mikroorganismů.
Jako velmi efektivní na potlačení růstu mikroorganismů se
ukázala textilní forma karboxymethylcelulózy s Jodisolem.
Difuzní metodou byl zjištěn největší inhibiční účinek Jodisolu na kvasinku Candida albicans. Stejný inhibiční účinek byl
dosažen i u srovnávacího vzorku, komerčně dostupného výrobku Inadine. Kromě potlačení růstu kvasinky Candida albicans byl zjištěn u obou vzorků i značný inhibiční efekt na růst
bakterie Staphylococcus aureus.
Určitý inhibiční vliv na testovací mikroorganismy (kromě kvasinky Candida albicans) měla i textilní forma
karboxymethylcelulózy s měďnatou solí. Ostatní typy
obvazových materiálů vykazovaly variabilní výsledky
v závislosti na druhu testovacího mikroorganismu a druhu
materiálu. Nejméně inhibovaná byla kvasinka Candida albicans.
Tato práce vznikla za podpory projektu TA 01010244.
Žilní bolest a bolest bércového vředu
Sabina Švestková, Alena Pospíšilová
Dermatovenerologická klinika, LF MU a FN Brno
Subjektivní příznaky u chronického žilního onemocnění
mohou být velmi variabilní, objevují se ve všech klasifikačních třídách C0–C6 klinických projevů a většinou odpovídají stupni závažnosti chronické žilní insuficience. Zcela vzácně bývají klinické projevy asymptomatické, na druhé straně
však mohou být přítomny i v absenci klinických projevů (C0)
a představují tak varování před progresí onemocnění.
Mezi nejčastěji uváděné symptomy patří: bolest, pocit tíhy,
únavy, napětí, noční křeče, pocit tepla, pocit neklidných nohou, svědění, event. další.
Bolest udává 40–60 % nemocných s chronickým žilním onemocněním. Bolest může být lokalizovaná v místech varikózně rozšířené žíly, aniž by se jednalo o superficiální tromboflebitidu, nebo může mít difuzní charakter, a to i u jedinců bez
klinických známek onemocnění. Intenzita bolesti je variabilní podle klinických projevů, s jejichž závažností nemusí vždy
korelovat. V každém případě má významný dopad na kvalitu
života nemocného.
I když aktuální hypotézy o mechanismu vzniku žilní bolesti naznačují její zánětlivý původ a byl přesněji objasněn mechanismus, který řídí interakci mezi mediátory zánětu a žilními receptory, je stále obtížné interpretovat kauzální vztah
mezi žilním onemocněním a bolestí.
Bolest bércového vředu, na rozdíl od žilní bolesti, má určitá odlišná specifika. V podstatě se rozlišuje bolest neprocedurální a procedurální. Neprocedurální bolest může být
zapříčiněna ztrátou tkáně, zánětlivou reakcí, mikrobiální infekcí, lokální hypoxií a patologicky změněnou kůží v okolí.
Procedurální bolest bývá spojována především s výměnou
krytí.
1/2013 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
V žádném případě bolest u pacientů s chronickým žilním
onemocněním nelze opomíjet a je nutné její léčbu zakomponovat do komplexního přístupu k nemocnému.
Moderní metody hojení ran
Lucie Dolejší
I. chirurgická klinika, VFN, Praha
Úvod
Kazuistika pacienta s chronickými
ulceracemi obou bérců – hojení
při aplikaci krytí Traumacel Biodress
Ivana Vybíralová, Dagmar Trávníková, Jaroslava
Rojková, Ludmila Bakusová
Kožní oddělení, Nemocnice Jihlava, p.o.
75letý pacient docházel na naši kožní ambulanci pro chronické ulcerace obou bérců. Ulcerace vznikly před lety potraumaticky, v terénu chronické žilní insuficience s otoky
bérců při pokročilé artróze kloubů dolních končetin. Původně aplikovaná konvenční masťová terapie byla bez efektu,
proto byla vyzkoušena aplikace vlhkého krytí. Až po aplikaci Traumacel Biodress krytí došlo nejdříve k rychlé epitelizaci, granulaci a vyčištění spodiny defektů. Následovala ale
stagnace hojení, kdy bylo uvažováno o změně typu krytí. Krytí Traumacel Biodress bylo ponecháno, nezměněno, s odstupem několika týdnů nastal pozvolný návrat hojení, které vedlo prakticky k úplnému zhojení ulcerací. Kazuistikou chceme
ukázat, že není vždy nutné měnit lokální terapii, pokud se
přibrzdí proces hojení, a současně i naši dobrou zkušenost s
tímto prostředkem z oxidované celulózy.
V současné době dochází k velkému rozvoji moderních
technik léčení akutních i chronických ran, jejichž cílem je
urychlení procesu hojení.
Obsah
Jedním ze způsobů hojení ran je podtlaková terapie, což
je neinvazivní procedura, která podporuje a urychluje hojení rozsáhlých secernujících ran. Speciální přístroj vytvoří v místě rány subatmosférický podtlak, který je aplikovaný
prostřednictvím moderního ultratenkého portu. Způsobuje
tak dekompresi polyuretanové pěny, která pomáhá stimulovat tvorbu granulační tkáně. Díky uzavřenému prostředí dochází k vlhkému hojení rány, stimuluje se tím růst granulační
tkáně a zabraňuje sekundární infekci. Řízený lokální podtlak
napomáhá rovnoměrnému stahování rány a podporuje granulaci. Podtlakovou terapii lze využít na rozsáhlé defekty na
kterékoli části těla.
Závěr
Podtlakový přístroj slouží k zlepšení komfortu pacienta, urychlení hojení rány a ke zkrácení doby hospitalizace.
stránky ČSLR
Nekrvácivé metody ošetření ran
Kateřina Čurdová, Dagmar Škochová
Jednotka intenzivní péče, I. chirurgická klinika, VFN, Praha
Úvod
Léčba ran vyžaduje komplexní přístup se zaměřením na
všechny důležité atributy ovlivňující proces hojení. Novinkou v léčbě akutních a chronických ran je ultrazvukový přístroj SonicOne. Jedná se o jednu z metod débridementu, jehož předností je méně traumatizující ošetření a minimální
bolestivost. Díky zavedení této nové formy débridementu získává pojem atraumatický převaz další rozměr.
Pojem débridement neznamená pouze odstranění nekrotické tkáně, ale zahrnuje postupy vedoucí k eliminaci a odstranění cizího materiálu a kontaminovaných tkání z traumatické nebo infikované rány. Dochází tak k odstranění
bakteriální zátěže, odstranění biofilmu ze spodiny rány,
zmenšení zánětlivé reakce, zápachu a sekrece z rány. Tento přístroj pracuje na principu přeměny elektrického napětí
na elektrický signál a během několika sekund vytváří mechanické vibrace. Odebírá pouze tkáň poškozenou. Vlivem ultrazvukového záření dokáže pracovní nástroj rozpoznat tkáň
zdravou a tkáň poškozenou, ať již jde o dekubity, popálení
nebo jiný typ poranění. Pracovní nástroj reaguje na cévy stejně jako na zdravou kůži či zdravou tkáň. Céva je tenká a má
schopnost pružit, při ošetření tedy nedochází k poškození a
krvácení z rány je minimální.
SonicOne má několik druhů pracovních nástrojů pro různé použití. Pracovní nástroj je dutý, aby mohla proudit kapalina do rány a odplavovat tak odstraněnou tkáň, bakterie a
výpotek. Ošetření tímto přístrojem je díky kontinuálnímu zavlažování pro pacienty minimálně bolestivé. Na chirurgické
klinice používáme ultrazvukový přístroj s velkým efektem k
odstranění avitální tkáně a k čištění spodiny rány.
Závěr
Přístroj SonicOne má širokou škálu použití. Používání ultrazvukového přístroje SonicOne přináší rychlejší léčbu a
daleko méně traumatizující a bezbolestnější přístup oproti standardním chirurgickým metodám. Ošetření přístroSonicOne
lzePMprovádět
inz_hojenijem
1/6/13
10:39
Stránkajak
1 ambulantně tak na operačním sále.
Druhy ran a faktory determinující
proces hojení – úskalí v ošetřovatelské
péči
Dagmar Škochová, Kateřina Čurdová
I. chirurgická klinika, VFN Praha
Úvod
Rána je definována jako ztráta či porušení kožního krytu,
vznikající v důsledku mechanického, termického a fyzikálního poškození nebo vzniká v důsledku poruch anatomických
či patologických. Akutní rána vzniká ve zdravé tkáni. Chronické rány jsou defekty hojící se déle než 6 až 8 týdnů a jsou
problémem nejen lékařským či ošetřovatelským, ale i společensko-ekonomickým.
Hojení jako proces obnovy tkání patří mezi základní děje,
které zajišťují přežití organismu. Jedná se o komplexní děj,
jehož průběh ovlivňuje několik faktorů. Bez ohledu na druh
ran, dělíme proces hojení do tří fází, které se časově překrývají. Vhodným terapeutickým postupem lze tyto jednotlivé
fáze urychlit a předejít komplikacím. Cílem každého hojení je dosáhnout co nejrychlejší reparace tkání. Předpokladem pro nastartování procesů hojení je čistá spodina rány.
Ke spontánnímu čištění rány dochází v první fázi. U ran komplikovaných, nehojících se, lze k čištění rány využít některou
z metod débridementu. Na naší chirurgické klinice, která je
zaměřena na chirurgii hrudní, břišní a úrazovou, ošetřujeme
rány akutní, chronické, traumatické, dehiscentní a komplikovaně se hojící. K léčbě ran využíváme jak specifické metody hojení ran (podtlakovou terapii, ultrazvukový čistič ran,
atd.), tak prostředky vlhkého – fázového hojení ran. Jednotlivé metody lze při terapii rány kombinovat, vždy však s ohledem na charakter rány a stav pacienta.
Závěr
Celkově se výrazně zlepšily znalosti o možnostech hojení
ran. Zavádějí se nejen nové chirurgické metody ošetřování
ran, ale i konzervativní možnosti v ošetřování ran. Moderní
terapie nehojící se rány není však založena výhradně na lokální či systémové léčbě. Její nezbytnou součástí je kauzální
léčba příčiny stagnace hojení, následných komplikací, rehabilitace a v neposlední řadě i prevence.
Odborný časopis pro chirurgy, internisty, dermatology,
geriatry, diabetology, pracovníky domácí
zdravotní péče a další.
Pojednává o problematice hojení ran z různých úhlů pohledů.
Obsahuje:
● informace o novinkách
● přehledové články
● studie a kazuistiky
● zprávy z odborného dění
Formát: A4, barevný
Roční predplatné: 200 Kč
Objednejte si ukázkové číslo zcela ZDARMA
na internetové adrese www.geum.org/hojeni nebo eshop.diapomocnik.cz
Časopis vychází s podporou České společnosti pro léčbu rány.
Nakladatelství GEUM, s.r.o.
Nádražní 66, 513 01 Semily
Tel.: 481 312 858 E-mail: [email protected]
Download

abstrakta ke stažení - Nakladatelství GEUM