2014
1. číslo
8. ročník
ISSN 1802-6400

débridement

terapeutická krytí

kapitoly z historie
XII. celostátní kongres s mezinárodní účastí
Mezioborová spolupráce při léčbě ran a kožních defektů
Pardubice, 2014
XII. Celostátní kongres s mezinárodní účastí
Mezioborová spolupráce
při léčbě ran a kožních defektů
23.–24. ledna 2014
Univerzita Pardubice
Česká společnost pro léčbu rány
Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií
Pardubická krajská nemocnice
Organizační výbor
prim. MUDr. Ivo Bureš, Eva Novotná, Jana Burešová, Diana Hanzlíková, Eva Drapáková
Čestné předsednictvo
prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc.
JUDr. Martin Netolický, Ph.D.
rektor Univerzity Pardubice
hejtman Pardubického kraje
doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D.
prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc.
členka předsednictva České společnosti pro léčbu rány
členka předsednictva České společnosti pro léčbu rány
prof. MUDr. Arnošt Pellant, DrSc.
MUDr. Tomáš Gottvald
děkan Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice
ředitel Pardubické krajské nemocnice a.s.
Ing. Roman Línek, MBA
1. náměstek hejtmana Pardubického kraje
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
1/2014 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
4
Program
čtvrtek, 23. 1. 2013
Aula, 9.00 – 9.30
Slavnostní zahájení
Aula, 12.50 – 14.50
předsedající:
Aula, 9.30 – 10.50
předsedající:
doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D.,
doc. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.
P11 Hojení ran na chirurgii Jihlava před a po zavedení vlhké
terapie
R. Čech
Chirurgické oddělení, Nemocnice Jihlava
Zpráva o ČSLR
doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D.
za předsednictvo ČSLR
P12 Pěnové krytí – zaměřeno na nového pacienta: Klinické
výsledky a závěry
D. Copson
P1 Proces hodnocení nehojící se rány v ČR – průřezová studie
RN – Medical Affairs Specialist, ConvaTec, UK
A. Pokorná
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
P2 Klinický algoritmus hodnocení nehojící se rány
– implementace v praxi pohledem sestry a lékaře
P13 Kde jsou hranice našich možností při léčbě diabetické
nohy?
M. Prázný
III. Interní klinika, VFN, Praha
A. Pokorná1, J. Stryja2
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
2
Komplexní kardiovaskulární centrum, Nemocnice Podlesí a.s., Vzdělávací a výzkumný
institut AGEL, o.p.s.
1
P3 Rána jako komplexní organismus
– terapeutické konsekvence
L. Sobotka
III. interní klinika-gerontometabolická, FN Hradec Králové
P14 Terapeutická angiogeneze – perspektivní metoda léčby
kritické končetinové ischemie u diabetiků
A. Jirkovská, M. Dubský, R. Bém, V. Fejfarová, A. Němcová
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
P15 Lumbální sympatektomie u pacientů s kritickou končetinovou ischemií a diabetem
J. Fricová
Centrum pro léčbu bolesti, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, VFN,
Praha
P4 TIME systém
D. Leaper
Department of Wound Healing, Cardiff University/Imperial College London, UK
P16 Diferenciální diagnostika kožních onemocnění na nohou
diabetiků
J. Pecová
Aula, 11.00 – 12.30
předsedající:
Diabetologické a edukační centrum, ambulance pro diabetickou nohu,
II. interní klinika, FN u sv. Anny, Brno
MUDr. Jan Stryja, Bc. A. Kulakovská
P5 Mechanismy účinku lokálního podtlaku v léčbě ran.
Update 2013
P17 Porucha biomechaniky nohy u pacientů s diabetem
V. Fejfarová, A. Jirkovská, R. Bém, M. Dubský, V. Wosková, A. Němcová
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
M. Šimek1, H. Smola2, R. Bém3, J. Konečný1
Kardiochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc
2
Paul Hartmann AG, Heidenheim, Německo
3
Centrum diabetologie IKEM, Praha
MUDr. Vladimíra Fejfarová, Ph.D., Božena Jelínková
1
P6 Vliv primární aplikace podtlakové terapie na vznik infekčních komplikací u otevřených zlomenin III. stupně
M. Krtička1, M. Mašek1, D. Ira1, V. Nekuda1, J. Švancara2
Klinika úrazové chirurgie, LF MU a FN Brno
Institut biostatistiky a analýz LF a PřF MU, Brno
1
2
Aula, 15.00 – 17.00
předsedající:
MUDr. Robert Ston, Bc. Lenka Šeflová
P18 První zkušenosti ortopedické korekce pacientů
s Charcotovou osteoartropatií
T. Kučera
Ortopedická klinika, LF UK a FN Hradec Králové
P7 Aplikace podtlakové terapie v anatomicky nepříznivých
lokalizacích
T. Poch, T. Vidim, I. Drahotová
Centrum vaskulárních intervencí, Oblastní nemocnice Kolín a.s.
P19 Dlouhodobé výsledky pacientů se syndromem diabetické
nohy po amputaci dle Choparta
K. Navrátil, B. Sixta
Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha
P8 Perspektivy léčby NPWT u syndromu diabetické nohy
R. Bém, A. Jirkovská, M. Dubský, V. Fejfarová, V. Wosková, A. Němcová
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
P9 Ambulantní terapie nehojících se ran kontrolovaným
podtlakem
J. Stryja
Komplexní kardiovaskulární centrum, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec
Vzdělávací a výzkumný institut AGEL, o.p.s.
P10 Podtlaková terapie systémem PICO v plastické chirurgii
– první zkušenosti
D. Stehlík
P20 Nevhodné chirurgické postupy u syndromu diabetické
nohy
B. Sixta, K. Navrátil
Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha
P21 Chirurgická léčba osteomyelitidy
L. Veverková
I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno
P22 Konzervativní léčba osteomyelitidy u pacientů
se syndromem diabetické nohy
P. Piťhová
Oddělení plastické a estetické chirurgie, FN Olomouc
HOJENÍ RAN 1/2014 
Diabetologické centrum, Interní klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
P23 Transkutánní oxymetrie a duplexní ultrasonografie
ve vztahu k diagnostice ischemie a následnému hojení
u syndromu diabetické nohy
J. Jirkovská, J. Venerová, S. Solař, L. Vedralová, M. Zavoral
Diabetologické centrum, Interní klinika 1. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha
P24 Kritická končetinová ischemie z pohledu cévního chirurga
T. Daněk, M. Pirkl, M. Černý, A. Formelová
Oddělení cévní chirurgie, Chirurgická klinika Pardubické krajské nemocnice, Komplexní
kardiovaskulární centrum, FN Hradec Králové a Pardubická krajská nemocnice
P25 Amputační realita u kritické končetinové ischemie
M. Pirkl, T. Daněk
Oddělení cévní a plastické chirurgie, Chirurgická klinika,
Pardubická krajská nemocnice, a.s.
5
P37 Chyby sestier pri prevencií a liečbe rán
E. Hrenáková
Ústav zdravotníckych vied, Fakulta humanitných štúdií Univerzity Tomáše Bati, Zlín
Klinika anestéziológie a intenzívnej medicíny,
Univerzitná nemocnice Bratislava, pracovisko Ružinov
P38 Faktory ovlivňující hojení ran u klientů po míšní lézi
K. Šeflová
Centrum Paraple o.p.s., Praha
P39 Léčba ran u nestandardních pacientů
L. Voráčková
Fakultní nemocnice Hradec Králové
P40 Chci se dotknout hvězd z vozíku a Pankráce
K. Vargovská, L. Laníková
Charita, ošetřovatelská domácí péče, Frýdek-Místek
Aula, 17.10 – 18.55
předsedající:
MUDr. Milada Franců, Ph.D., Ing. Marie Melicharová
P26 Dekubity – soudobé poznatky a závěry empirických studií
A. Pokorná
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
P27 Nové standardy péče
P. Alvés
Portugalská katolická univerzita, Porto, Portugalsko
P28 Nekrektomie a využití V.A.C. terapie v chirurgické léčbě
dekubitů
M. Fiamoli¹, A. Hokynková¹,², F. Černoch¹, N. Štěpánová¹, M. Franců¹,²
¹Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
²Lékařská fakulta, MU Brno
P29 Přehled lalokových plastik při operaci dekubitů
A. Hokynková¹,², M. Fiamoli¹, F. Černoch¹, N. Štěpánová¹,², M. Franců¹, Z. Wilhelm³
¹Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
²Lékařská fakulta, MU Brno
³Fyziologický ústav, LF MU Brno
Posluchárna A2, 12.50 – 14.30
předsedající:
prim. MUDr. Dominika Diamantová
Ing. Marie Melicharová
P41 Domácí péče – rány
A. Turková, H. Pekárková
Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o., Hradec Králové
P42 DIALEG – organizace studie
P. Kusinová, M. Šamajová, V. Procházka
Ambulance neuroradiologie a angiologie, Radiodiagnostický ústav, FN Ostrava
P43 Ošetřování popálenin u dětí
J. Oktábcová et al.
Dětské oddělení, Klinika popáleninové medicíny, FN KV, Praha
P44 Naše zkušenosti s ošetřováním ran u dětí
po kardiochirurgické operaci
M. Kapusňáková, M. Cíferská
NUSCH. a.s. DKC, OAIM Bratislava, Slovensko
P30 Vnitřní abscedující dekubity u spinálních pacientů
P45 Lymfedém z pohledu sestry – kazuistika
P31 Může krytí zabránit vzniku dekubitů?
P46 Rozsáhlý diabetický defekt nemusí skončit amputací,
aneb co se dá ještě zachránit
L. Vašíčková
Spinální jednotka Kliniky úrazové chirurgie a Rehabilitační oddělení, FN Brno
M. Konopásková
Kardiochirurgické oddělení, FN Plzeň
P32 Děláme vše pro život pacientů bez dekubitů.
Podporujeme světový den boje proti dekubitům.
N. Müllerová, I. Witová
Centrum řízení kvality, Fakultní nemocnice Plzeň
Posluchárna A2,11.00 – 12.30
předsedající:
prim. MUDr. Ivo Bureš, Mgr. Markéta Koutná
L. Krupová
Kožní oddělení, FN Ostrava
P. Vávrová
DIOP, Chrudim
P47 Katecholaminy a ischemie dolních končetin z pohledu
sestry
K. Palinčáková
ARO, Nemocnice Valašské Meziříčí
P48 Využití Xe-Derma v léčbě Lyellova syndromu
R. Vrátná, H. Klosová, L. Petráš
Popáleninové centrum, FN Ostrava
P33 Vlhké hojení u chronických defektů
P49 Kvalita života pacienta s porokarcinomem
P34 Jaké je nezbytné minimum znalostí sester v intenzivní
péči o hojení ran?
P50 Hlavně když nás to baví…
Jitka Urbanová
Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Hradec Králové
M. Koutná¹, A. Pokorná²
1
KARIM, 1. LF UK a VFN Praha; UP Olomouc
2
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
K. Bečanová, R. Procházková, Š. Baťchová
Interní oddělení – Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha
V. Šípková, T. Ježková
Thomayerova nemocnice, Praha
P35 Výhody sloučení pozice ústavní stomasestry
a konzultantky komplikovaně se hojících ran
M. Symerská, J. Petrová, S. Hořinková, M. Malík
Chirurgické oddělení, Nemocnice TGM, Hodonín
P36 Mezioborová spolupráce při léčbě ran a kožních defektů
I. Sedláčková, A. Kyselová
Úsek ošetřovatelské péče, Centrum Paraple, o.p.s.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
1/2014 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
6
pátek 24. 1. 2014
Aula 9.00 – 10.00
předsedající:
prim. MUDr. Ludomír Brož, Hana Pekárková
P51 Postradiační dermatitidy – zkušenosti z MOÚ
L. Hašková, Z. Sýkorová
Žlutý kopec, MOÚ Brno
P52 Popálení na 90 % tělesného povrchu III. stupně u 8letého
dítěte – posthospitalizační průběh, rekonstrukční výkony
a spolupráce s rodinou
R. Kubok, R. Zajíček, L. Brož
Klinika popáleninové medicíny, FN Královské Vinohrady, Praha
P53 Hojení ran v oblasti prsu po radiaci, popálení
a rekonstrukčních operacích s přispěním myofasciální-manuální drenáže (M-MLD)
A. Loskotová1,2,3,4, J. Loskotová4, I. Suchánek1
1
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno-Bohunice
2
Lékařská fakulta MU Brno
3
3. LF UK Praha, Preventivní medicína
4
Salve – klinika RHB, Vysoké Mýto
P54 Využití krytu Xe-Derma v léčbě popálenin u dětí
H. Chaudhary, M. Adámková, T. Malá
Popáleninové centrum, FN Ostrava.
Aula, 10.10 – 11.40
předsedající:
prim. MUDr. Dominika Diamantová
Mgr. Markéta Koutná
P55 Folikulitídy – je liečba a diagnostika bez problémov?
H. Zelenková
DOST Svidník, Slovensko
P56 Ovlivnění hnisajících a nehojících se ran pomocí
mikromycety Pythium oligandrum
K. Mencl1, I. Bureš2, H. Poláková2, D. Stuchlík3
1
Oddělení klinické mikrobiologie, Pardubická krajská nemocnice, a.s.
2
Geriatrické centrum, Pardubická krajská nemocnice, a.s.
3
Kožní oddělení, Pardubická krajská nemocnice, a.s.
P57 Vliv růstových faktorů na efektivitu
plasticko-chirurgických technik u léčby chronických ran
D. Stehlík, I. Menšík, B. Zálešák, I. Hatalová
Oddělení plastické a estetické chirurgie, FN Olomouc
P59 Využití vlhké terapie v koloproktologii
D. Šmíd, P. Novák, J. Winklerová, L. Auterská
Chirurgická klinika, FN a LF UK v Plzni
P60 Deštruujúce Acne inversa – tetrada
– stále veľký terapeutický problém
H. Zelenková
DOST Svidník, Slovensko
Aula, 12.00 – 14.00
předsedající:
prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc.
doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D.
P61 „Neodkladné stavy“ v léčbě chronických ran
J. Stryja
Komplexní kardiovaskulární centrum, Nemocnice Podlesí a.s.,
Vzdělávací a výzkumný institut AGEL, o.p.s.
P62 Enzymatický débridement a jeho využití v dermatologické
praxi
V. Wertzová1, J. Urbanová1, J. Krpatová1, R. Mrázová2
1
Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Hradec Králové
2
Městská nemocnice Hořice
P63 Role obkladových a oplachových roztoků v ošetřování ran
V. Melicherčíková
Státní zdravotní ústav, Praha
P64 Biofilm – nepříjemný protivník
J. Stracenská
Dermal Centrum, Mělník
P65 Vliv chronických bércových ulcerací
na běžný život pacienta
V. Slonková, V. Vašků
I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN U sv. Anny v Brně
P66 Jaká je optimální terapie ulcus cruris venosum?
S. Julínek1, D. Klein1, D. Machová1, I. Malý2
Oddělení jednodenní chirurgie, Palas Athéna, Praha
2
Ambulance pro všeobecnou a cévní chirurgii, Praha
1
P67 Diferenciální diagnostika atypických nehojících se ran
A. Geršlová1, A. Pokorná2
Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav
2
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
1
P68 Medová krytí v moderním wound managementu
R. Mrázová1, J. Stryja2, T. Poch3
Městská nemocnice Hořice
2
Nemocnice Podlesí Třinec
3
Oblastní nemocnice Kolín
1
P58 Stabilita destičkových faktorů při zpracování a jejich
hojivý potenciál
B. Kubešová
VA-BIOS, Brno
Aula, 14.00 – 14.05
Závěr kongresu
Postery
S1 Chyby a omyly v terapii syndromu diabetické nohy
– vybrané kazuistiky
A. Němcová, R. Bém, M. Dubský, V. Fejfarová, V. Wosková, A. Jirkovská
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
S2 Metody débridementu
J. Krpatová
Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Hradec Králové
S4 Antimikrobiální efekt nových materiálů na bázi Hcel pro
ošetřování ran
I. Brožková1, J. Vytřasová1, M. Pokorná1, T. Sopuch2
1Katedra biologických a biochemických věd, Univerzita Pardubice
2Holzbecher, s. r.o. barevna a bělidlo, Zlíč
S5 Edukace nebo amputace?
M. Křížová, I. Bělohlávková, V. Fejfarová
Podiatrická ambulance, IKEM, Praha
S3 Odlehčení diabetické nohy pomocí vložky DARCO PegAssist
– kazuistiky
P. Kudlová1, J. Keprtová2, I. Čikl2, R. Chlup3, J. Ponížilová2, Z. Vachutková3
1
Ústav zdravotnických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
2
II. chirurgická klinika Fakultní nemocnice Olomouc
3
II. interní klinika Fakultní nemocnice Olomouc
HOJENÍ RAN 1/2014 
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
7
Abstrakta XI. Celostátního kongresu mezioborové spolupráce
při léčbě ran a kožních defektů s mezinárodní účastí (Pardubice)
Abstrakta jsou řazena podle programu.
Přednášky
P1 Proces hodnocení nehojící se rány v ČR
– průřezová studie
A. Pokorná
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
Úvod
Problematika účelné péče o osoby s nehojící se ránou je složitou interdisciplinární otázkou, neboť zahrnuje široké spektrum pacientů léčených s různými typy nehojících se ran a z něj
vycházejícího multioborového zaměření péče. Základem managementu péče o nemocné s nehojící se ránou je exaktní zhodnocení jednak celkového stavu pacienta a dále lokální posouzení defektu kožního krytu a hlubších struktur a na jejich
podkladě volba vhodných terapeutických strategií. Proces hodnocení nehojící se rány je však v soudobé klinické praxi stále
problematický. V podmínkách českého ošetřovatelského systému ani zdravotnického systému ČR obecně neexistuje doporučený postup či algoritmus pro posuzování stavu nehojící se
rány a v reálu jsou uplatňovány postupy s lokální platností nejčastěji v rámci konkrétního zdravotnického zařízení. Výsledkem je nesourodé posuzování z hlediska kvality (např. počtu
sledovaných symptomů), ale také objektivity hodnocení (tedy
využívání škál, map, hodnotících nástrojů s jednoznačným vymezením). Nejasnosti vznikají jak v přenosu, i při sdílení informací mezi jednotlivými poskytovateli péče, tak při zajišťování
kontinuity diagnosticko-léčebného procesu v rámci hospitalizace i následné péče o pacienta s nehojící se ránou.
Metody
Právě z výše uvedených důvodů bylo provedeno průzkumné šetření zaměřené na hodnocení nehojících se ran v lůžkových zařízeních v České republice. Využit byl smíšený design výzkumu (participativní pozorování s tvorbou terénních
poznámek a obsahová analýza dokumentů). Získána a analyzována byla kvantitativní i kvalitativní data. Mapován a analyzován byl způsob hodnocení jednotlivých parametrů a příznaků rány všeobecnou sestrou, jejich záznam a využívání
objektivizujících technik k posouzení konkrétních příznaků rány v klinické praxi. Východiskem byly poznatky ze zahraničních studií zabývající se jak možnostmi objektivizace
symptomů nehojících se ran, tak i využíváním jednoduchých
hodnotících nástrojů a škál v klinické praxi s cílem sjednocení procesu hodnocení.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
Výsledky
Výzkum byl proveden v celkovém počtu 77 lůžkových zdravotnických zařízení v ČR (8 fakultních nemocnic, 63 nemocnic a 6 nemocnic následné péče) ze všech krajů ČR. Výsledky
výzkumu potvrdily nejednotné postupy v hodnocení nehojících se ran všeobecnými sestrami. V hodnocení základních
parametrů rány byla zjištěna příznivější situace (např. velikost, hloubka a lokalizace rány) než při hodnocení specifických parametrů (exsudace, známky infekce), a to nejen
s ohledem na počet sledovaných parametrů, ale i vzhledem
k objektivizaci. Strategie péče o ránu (wound managementu)
ovlivňuje způsob a rozsah hodnocení nehojících se ran v klinické praxi ve sledovaných zařízeních. V případě přítomnosti konzultantky pro hojení ran je sledován i objektivizován
větší počet symptomů, stejně jako na pracovištích, kde disponují certifikátem kvality České společnosti pro léčbu rány
(ČSLR).
Závěr
Na základě zjištění nejednotných postupů v hodnocení nehojících se ran byl jako výstup výzkumu vytvořen algoritmus
hodnocení nehojící se rány recenzovaný členy výboru ČSLR.
Práce byla zpracována s přispěním projektu Příprava
a implementace ošetřovatelského doporučeného postupu
v péči o nemocné s nehojící se ránou – objektivizující
diagnostika v zařízeních sociální péče (MUNI/A/0948/2013).
Klinický algoritmus hodnocení nehojící P2
se rány – implementace v praxi pohledem
sestry a lékaře
A. Pokorná1, J. Stryja2
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
Komplexní kardiovaskulární centrum, Nemocnice Podlesí
a.s., Vzdělávací a výzkumný institut AGEL, o.p.s.
1
2
„Klinický algoritmus hodnocení nehojící se rány“ spolu
s „Doporučeným postupem péče o nemocné s chronickou ránou“ představují odborný rámec postupů, které jsou zaměřeny na péči o nehojící se rány. Zatímco Doporučený postup
ještě stále prochází schvalovacím řízením u odborných spo-
1/2014 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
8
lečností, první jmenovaný dokument, který vycházel z rozsáhlé analýzy stavu v českých nemocnicích, je již připraven
k použití v praxi. Jak již v úvodu klinický algoritmus konstatuje, tento dokument je primárně určen nelékařským zdravotnickým pracovníkům, zejména všeobecným sestrám. Existenci klinického algoritmu hodnocení ran je nutné považovat
za pozitivní vklad k lepší spolupráci všeobecných sester a lékařů. Přesto je potřebné poukázat na jeho limitace a možná
úskalí, která by mohla představovat překážku masivnějšího
použití v praxi. Jedná se o první pokus o vytvoření společného (ve smyslu vzájemně provázaného) pracovního postupu pro všeobecné sestry a potažmo lékaře a další členy multidisciplinárního týmu. O to aktuálněji pak vyvstává potřeba
přijetí kvalitního doporučeného postupu péče o nehojící se
rány, který by s sebou přinesl jasnou definici postupu lege artis a nepodkročitelného minima péče.
Sebelepší algoritmus není schopen vyřešit standardní legislativní problém, kdy za léčbu pacienta je zodpovědný lékař – se všemi pozitivy i negativy. Péče o pacienty s ránou je
oblastí, ve které více než jinde vyvstává potřeba mezioborové a meziprofesní spolupráce. Ať se to lékařům líbí či nikoliv, všeobecné sestry provádějí v poslední době ve spojitosti s péčí o rány čím dál tím více diagnostických a léčebných
úkonů. Pro obě profese je tak potřebné nalézt společnou řeč
(tedy minimálně terminologii) a osvojit si základní postupy,
které objektivizují hodnocení aktuálního lokálního klinického nálezu a efektu dosavadní terapie, čímž lze práci s konkrétním pacientem dále zefektivnit a usnadnit (viz například
posouzení sebepéče, posouzení sociálních vlivů, subjektivního vnímání zdraví, očekávání pacienta a cílů léčby).
Zásadním poznatkem v léčbě pacientů s nehojící se ránou je fakt, že chronická rána je v naprosté většině případů symptomem jiného systémového onemocnění anebo jiné
poruchy, jejíž určení může být časově, finančně i materiálově různě náročné. Obsah klinického vyšetření provedeného lékařem je dán Vyhláškou o zdravotní dokumentaci
č. 98/2012 Sb., Zákonem č. 372 Sb. z roku 2011 a v neposlední řadě Sazebníkem zdravotnických výkonů s bodovými hodnotami, který je vydáván 1x ročně. Toto komplexní klinické
vyšetření lékařem musí obsahovat detailní anamnézu (osobní, pracovní, farmakologickou, epidemiologickou, sociální
a rodinnou), základní měření vitálních funkcí (krevní tlak,
puls, dechová frekvence, tělesná teplota, váha, výška), subjektivní potíže pacienta, výsledky biochemických a paraklinických vyšetření včetně jejich zhodnocení, celkové objektivní klinické vyšetření pacienta (včetně vyšetření per rectum),
zhodnocení lokálního nálezu, diagnostickou rozvahu, návrh
terapie a dalšího postupu, předpis léků a zdravotnických
prostředků, doporučení, poučení pacienta a stanovení dalšího termínu kontroly. Je zároveň nutné provést preventivní
onkologické vyšetření, edukaci pacienta a zápis o seznámení
s postupem léčby. Některá onemocnění vyžadují provedení
specifických paraklinických vyšetření, jako například ultrazvukové vyšetření tepen u nemocných s angiopatií, která často provádí vyšetřující lékař přímo ve své ordinaci.
HOJENÍ RAN 1/2014 
Posouzení některých parametrů rány v předneseném algoritmu má z lékařského hlediska pouze taxonomický význam
(např. stanovení typu, etiologie a příčiny vzniku rány, lokalizace, charakter okolí rány), ale z klinického hlediska hodnocení progrese procesu hojení se jedná pro sestru o neopomenutelné parametry. Naopak přítomnost známek zánětu,
posouzení ranné bolesti a charakteru spodiny rány na základě klasifikace TIME a WHC by bylo vhodné standardně implementovat do lékařské dokumentace, protože představují charakteristiky rány, které bývají v lékařské dokumentaci
neprávem opomíjeny. Navíc mohou pomoci při volbě vhodné lokální terapie rány a při posuzování prognózy léčby konkrétní rány. Členové týmu pečujícího o pacienta s nehojící
ránou si musí zároveň uvědomit, že většina ulcerací má multifaktoriální etiologii a že přítomnost elementárních symptomů se často mění v průběhu času – jejich nadměrná simplifikace tak může vést k zahlcení dokumentace i pracovníků
daty, která pro další sledování a léčbu subjektu nemají zásadní význam. Sesterská dokumentace vytvořená na základě
klinického algoritmu nemůže suplovat případné nedostatky v lékařské dokumentaci, na jejichž vzniku se může z části
podílet i to, že klinický doporučený postup u nás zatím chybí. Jsme přesvědčeni, že může přispět k nalezení společného
komunikačního nástroje mezi lékařem a všeobecnou sestrou
s dopadem na kvalitu péče a vyšší profesní satisfakci zainteresovaných pečujících. Je však třeba zdůraznit, že předpokladem účelného využití algoritmu je vzájemné respektování
jednotlivých členů multidisciplinárního týmu, akceptace odborně podložených názorů a využívání jednoznačně definovaných objektivizujících nástrojů (škál, map apod.), které je
všem jasné. Sebelépe provedené hodnocení sestrou není využitelné v případě, že na jeho obsah nebude nahlíženo jako
na plnohodnotnou součást péče. A stejně tak platí, že sebelépe stanovený terapeutický postup (ať již lékařem či sestrou,
jak se v klinické praxi často děje) nepovede k plánovanému
výsledku bez průběžného sledování celkového stavu pacienta i lokálního nálezu.
Rána jako komplexní organismus –
terapeutické konsekvence
P3
L. Sobotka
III. interní klinika-gerontometabolická, FN Hradec Králové
Abstrakt není k dispozici.
P4
TIME systém
D. Leaper
Department of Wound Healing, Cardiff University/Imperial
College London, UK
Abstrakt není k dispozici.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
P5 Mechanismy účinku lokálního podtlaku
v léčbě ran. Update 2013
M. Šimek1, H. Smola2, R. Bém3, J. Konečný1
Kardiochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc
Paul Hartmann AG, Heidenheim, Německo
3
Centrum diabetologie IKEM, Praha
1
2
9
Vliv primární aplikace podtlakové
terapie na vznik infekčních komplikací
u otevřených zlomenin III. stupně
M. Krtička1, M. Mašek1, D. Ira1, V. Nekuda1,
J. Švancara2
Klinika úrazové chirurgie, LF MU a FN Brno
Institut biostatistiky a analýz LF a PřF MU, Brno
1
2
Aplikace lokálního podtlaku v léčbě poruchy hojení byla
patentována v roce 1991. Od této doby se tato metoda rozšířila v řadě klinických indikací zahrnující léčbu akutní i chronické rány, a v některých indikacích se stala metodou volby. V průběhu posledních deseti let byla publikována celá
řada studií významně prohlubujících naše znalosti o mechanismu účinku podtlaku, založeného nejen na prosté stimulaci novotvorby granulační tkáně. Tkáňová deformace (makrodeformace), deformace na celulární a subcelulární úrovni
(mikrodeformace) a rychlost a směr toku intersticiální tekutiny jsou nejen účinnými stimulátory novotvorby granulační tkáně, ale i významně ovlivňují kvalitu. K tomu přispává
i aktivní zásah lokálního podtlaku do biochemických pochodů v ráně ve smyslu zkrácení prozánětlivých procesů. Dále
se ukazuje, že role arbitrárně doporučených hodnot podtlaku k optimalizaci novotvorby granulační tkáně je menší než
se původně předpokládalo. Na druhou stranu může být tvorba a kvalita granulační tkáně ovlivněna změnou chemické
struktury výplňového materiálu.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
Úvod
Otevřené zlomeniny (OZ) III. stupně zpravidla díky vysokoenergetickému mechanismu úrazu s následným znečištěním poraněného měkotkáňového krytu (MK) a zlomené kosti, jsou zatíženy vysokým počtem infekčních komplikací (IK).
Literaturou udávaný výskyt IK při využití standardních chirurgických postupů je 25–66 %. Podtlaková terapie (PT) díky
kontinuální derivaci ranného sekretu a působením podtlaku v místě rány vede ke zvýšenému prokrvení v místě aplikace, podpoře angiogeneze a také vytváří neprodyšnou bariéru
mezi poraněnými strukturami a zevním prostředím. Oproti konvenčnímu ošetření poraněného MK u OZ III. stupně
může PT zlepšovat výsledek léčby a snižovat výskyt IK.
Materiál a metodika
Retrospektivní studie, hodnocen soubor 39 pacientů
s 41 OZ III. stupně, léčených v Traumacentru FN Brno v letech 2007–2012. Soubor byl rozdělen do 2 skupin. Skupina.
1/2014 
HOJENÍ RAN
P6
10
1–19 pacientů s 20 OZ, podstoupila standardní ošetření OZ
stabilizací zevním fixátorem, ev. nitrodřeňovým hřebem, důkladným débridementem měkkých tkání, zavedenou proplachovou laváží (PL) a provedenou suturou kožního poranění
či krytí defektu polyuretanovým COM-em. Skupina 2–20 pacientů s 21 OZ a identickým principem ošetření OZ, ale na
poraněný MK byla primárně aplikována PT, definitivní sutura kůže či jiný typ krytí kožního defektu byly provedeny
až při lokálně příznivém stavu a negativním bakteriologickém stěru. Výsledky obou použitých metod byly hodnoceny
v následujících kriteriích: vznik povrchního/hlubokého infektu v ráně, časný/pozdní výskyt infekce, vznik osteomyelitidy, hodnocením časového intervalu do nálezu negativního
bakteriálního stěru v ráně. Získané hodnoty byly testovány
pomocí Fischerova přesného testu a Mann-Whitney U testu.
Výsledky
IK se celkově vyskytly v 15 případech (37 %). Ve skupině 1
byly IK zaznamenány v 11 případech (55 %), 4 infekty byly hluboké (20 %) a 7 povrchních (35 %). Ve skupině 2 vznikly 4 IK
(19,1 %), 1 infekt byl hluboký (4,8 %) a 3 povrchní (14,3 %), Recidiva infektu byla zaznamenána ve skupině 1 v 5 případech
(25 %), ve skupině 2 k recidivě nedošlo (p=0,021). Osteomyelitida vznikla pouze ve skupině 1 ve 2 případech. Průměrná
doba k získání negativního bakteriologického stěru ve skupině 1 byla 22 dnů, ve skupině 2 pak 12 dnů (p=0,001).
Závěr
Aplikací PT v rámci primárního ošetření poraněného MK
u OZ III. stupně dochází ke statisticky významnému zkrácení
doby bakteriální kontaminace v místě poranění. Primární aplikace PT statisticky významně snížila riziko recidivy infekce.
P7 Aplikace podtlakové terapie
v anatomicky nepříznivých lokalizacích
T. Poch, T. Vidim, I. Drahotová
Centrum vaskulárních intervencí, Oblastní nemocnice
Kolín a.s.
Podtlaková terapie se používá k čištění spodiny defektů působením negativního tlaku generovaného přístrojem. Spodina
rány je přitom kryta porézní pěnou a fixační folií. V některých
případech pěnu podkládáme ještě neadherentním silikonovým krytím. Výše podtlaku je přesně určena a opakovaně kontrolována a korigována. Podtlak může být kontinuální či intermitentní. Při intermitentním podtlaku lze volit výši horní
i dolní meze negativního tlaku i délku jeho působení. Nejnovější přístroje umí podtlakovou terapii kombinovat s proplachem antiseptickým roztokem v definovaných cyklech.
Při podtlakové terapii dochází k čištění spodiny defektu
od sekretů i urychlení růstu granulací. Podtlaková terapie
pomáhá tímto způsobem zkracovat dobu hojení. Využíváme
ji zejména u polymorbidních pacientů jako jsou diabetici na
HOJENÍ RAN 1/2014 
stránky ČSLR
inzulínu s přidruženými komplikacemi charakteru syndromu diabetické nohy a nezřídka i ischemickou chorobou dolních končetin. Všechny tyto přidružené komplikace zhoršují
předpoklady zdárného hojení.
Mezi problematické lokality k aplikaci podtlakové terapie
patří noha u pacientů po periferních amputacích, dále sakrální oblast a oblast hráze. Na periferii nohy musíme brát
v úvahu možnost ischemizace zbylých prstů či spodiny defektu při naložení fixační folie. V křížové oblasti je riziko mechanického oděru při mobilizaci pacienta (odlepení fixace),
oblast hráze je problematická kromě anatomického uspořádání i díky zvýšenému pocení.
Podtlaková terapie má i přes všechna tato úskalí v léčbě chronických defektů i pooperačních ran své nezastupitelné místo.
V pooperačním období umožňuje omezit četnost převazů i spotřebu převazového materiálu. Dochází také ke zkrácení doby
hospitalizace a urychlení návratu pacientů do běžného života.
Perspektivy léčby NPWT u syndromu
diabetické nohy
R. Bém, A. Jirkovská, M. Dubský, V. Fejfarová,
V. Wosková, A. Němcová
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Řízený lokální podtlak (Negative Pressure Wound Therapy
– NPWT) je prokazatelně účinnou metodou hojení ran, která má své místo v komplexní léčbě u pacientů se syndromem
diabetické nohy (SDN). U těchto pacientů je NPWT indikována u větších akutních a chronických ran nebo jako příprava
rány k chirurgickému výkonu. Oproti dřívějším doporučením
lze NPWT aplikovat i na ischemické rány, avšak za podmínek
častějších převazů, pečlivé kontroly rány a snížení míry podtlaku na hodnoty okolo 75 mmHg.
Léčba lokálním podtlakem vede k vyčištění rány, nárůstu
granulací a výrazně zkracuje dobu hojení rány. Tuto léčbu je
nutné kombinovat s dalšími metodami léčby SDN, např. s odlehčením. Při vhodné indikaci snižuje tato metoda také finanční náklady vynaložené na léčbu pacientů se SDN.
V současné době je NPWT používána většinou za hospitalizace, důvodem je zejména to, že ambulantní léčba není
hrazena pojišťovnami. U pacientů se SDN, kteří nepotřebují
parenterální antibiotickou léčbu, je iracionální, i vzhledem
k finančním nákladům, pacienta jen kvůli NPWT držet na
lůžku v nemocnici. Ambulantní použití NPWT je zcela běžné v USA i v řadě dalších zemí, převazy jsou prováděny cestou home care a kontroly podiatrem jsou v běžných intervalech jako u jiných prostředků lokální léčby. Ambulantnímu
použití NPWT pomáhá i další rozmach výrobců této technologie, kdy v současné době máme na trhu k dispozici celou
řadu elektrických, ale i mechanických přístrojů různé velikosti, vhodných i pro domácí použití NPWT.
Významným posunem v léčbě SDN pomocí NPWT se zdá kombinace lokálního podtlaku s proplachem. K proplachu rány se dá
použít roztok s dezinfekcí, antibiotikem či analgetikem, podle
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
P8
stránky ČSLR
toho, co od léčby očekáváme. Takže například, pokud potřebujeme dostat pod kontrolu infekci rezistentním patogenem (Pseudomonas apod.), lze lokálním podáním antibiotika dosáhnout
dostatečné koncentrace tak, abychom tuto infekci úspěšně eliminovali nebo u pacientů s bolestí rány při aplikaci NPWT, lze aplikací analgetika umožnit tento způsob léčby. Nevýhodou kombinace proplachu s NPWT může být obtížnější udržování podtlaku
v ráně (např. odlepení fólie a ztráta podtlaku), s tím je spojena
i nutnost větší pečlivosti při převazech, častější kontrola těsnosti a je třeba také počítat s větší spotřebou odvodných kanystrů.
Podpořeno MZ ČR – RVO („Institut klinické
a experimentální medicíny – IKEM, IČ 00023001“).
P9
11
spojené. Finanční náročnost je (bez ohledu na způsob úhrady
zdravotní pojišťovnou) v obou případech porovnatelná. Ambulantní systémy mají malou velikost (tzv. „kapesní balení“) a nejsou závislé na přívodu elektrické energie ze sítě, pacienta neomezují v jeho běžných aktivitách a pohybu. Jejich aplikace
na ulceraci je rychlá a ovládání snadné, přístroje jsou vybaveny jednoduchými kontrolními mechanismy, které kontinuálně indikují správnou funkčnost základní jednotky. Systémy
aNPWT jsou na jedno použití, čímž se zmenšuje riziko vertikálního přenosu infekce. Speciální kontaktní krytí v České republice dostupného PICO systému má atraumatickou vrstvu tvořenou měkkým silikonem, která snižuje riziko poranění spodiny
a okolí při převazu. V neposlední řadě aNPWT přispívá ke zlepšení kvality života pacientů s diabetickou ulcerací na chodidle.
J. Stryja
Komplexní kardiovaskulární centrum, Nemocnice Podlesí
a.s., Třinec
Vzdělávací a výzkumný institut AGEL, o.p.s.
Metodika
V našem zařízení používáme k aNPWT ulcerací syndromu
diabetické nohy systém PICO. Sledování pacientů je součástí
nerandomizované pilotní studie financované IGA Agel. Základním předpokladem úspěšné aNPWT je ochota pacienta i pracovníků agentur domácí péče podílet se na převazech a dodržovat režimová opatření spojená s provozem NPWT zařízení.
Úvod
Ambulantní terapie rány kontrolovaným podtlakem (aNPWT)
umožňuje zkrátit délku hospitalizace a tím i snížit náklady s ní
Výsledky
V současné době je v pilotní studii probíhající na našem
pracovišti zařazeno 67 pacientů léčených pomocí NPWT.
Ambulantní terapie nehojících se ran
kontrolovaným podtlakem
© 2014 GEUM  www.geum.org stránky ČSLR
12
(32 ve skupině ambulantní NPWT, 35 v kontrolní skupině). Podle průběžného hodnocení je aNPWT pacienty velmi dobře snášena (více než 80 % případů). Vážnější komplikace (ranná infekce, progrese plochy ulcerace), které
vedly k předčasnému ukončení aNPWT, se vyskytly bez rozdílu v obou skupinách v asi 15 % případů. Jako lehčí stavy komplikující aNPWT bez nutnosti jejího předčasného ukončení
jsme zaznamenali technické problémy s funkčností přístroje
(25 %), asi v 50 % byl přítomen zápach z rány (bez přítomnosti dalších patognomických známek ranné infekce). Bolesti
při převazech či macerace okolí ulcerace byly zaznamenány výjimečně (cca 10 % lehkých komplikací). Průměrná délka aNPWT je 17 dnů, což představuje asi dvojnásobek trvání
NPWT za hospitalizace. Pilotní studie bude na našem pracovišti ukončena v průběhu prvního kvartálu 2014 s následným
vyhodnocením a publikací výsledků.
Závěr
Ambulantní terapie diabetických ulcerací kontrolovaným
podtlakem představuje novou efektivní modalitu lokální terapie. Ambulantní použití nezhoršuje compliance pacientů s léčebným režimem, snižuje délku hospitalizace a dle literárních
údajů má srovnatelnou efektivitu jako použití za hospitalizace. K širšímu uplatnění metody v České republice je potřebné
sjednat úhradu materiálů aNPWT zdravotními pojišťovnami.
P10 Podtlaková terapie systémem PICO
v plastické chirurgii – první zkušenosti
D. Stehlík
Oddělení plastické a estetické chirurgie, FN Olomouc
Abstrakt není k dispozici.
P11 Hojení ran na chirurgii Jihlava
před a po zavedení vlhké terapie
R. Čech
Chirurgické oddělení, Nemocnice Jihlava
Úvod
Hojením ran se za pomocí metod vlhkého hojení, včetně podtlakové terapie a dalšími metodami tzv. moderního hojení ran, zabýváme v Nemocnici Jihlava asi 10 let. Pokusíme se tedy zhodnotit,
jakým způsobem se po této době změnil přístup k této problematice a jaký přínos to má pro pacienty. Zaměřili jsme se na skupinu
pacientů, kterými se na chirurgickém oddělení zabýváme nejčastěji, a to jsou pacienti s problematikou diabetické nohy.
Definice: podle WHO je syndrom diabetické nohy definován
jako ulcerace nebo destrukce tkání na nohou diabetiků spojená
s neuropatií a s různým stupněm ischemie a velmi často infekcí.
HOJENÍ RAN 1/2014 
Metody
Zvolili jsme dvě srovnávací období, v délce dvou let, první období v letech 2003 a 2004, druhé období v letech 2012
a 2013, a do našeho sledování jsme zařadili pacienty s komplikacemi diabetické nohy, které si vyžádaly hospitalizaci.
Dle dělení diabetické nohy do klinických stádií patřili vybraní pacienti do stádia 3,4 a 5, tj. pacienti s neuroischemickými defekty s různým stupněm destrukce měkkých tkání s infekcí, někdy s periferní osteolýzou skeletu a různým stupněm
ischemie (zařadili jsme pacienty, u kterých nebyla reparace
cévního systému nutná, nebo byla indikována reparace cévního systému na základě DSA nebo CT AG buď radioinvazivně -PTA, nebo cévní rekonstrukcí, nebo hybridním výkonem,
ale reparace byla vždy možná). Pacienty, u kterých byla ischemie ihned při přijetí takového rozsahu, že si vyžádala vysokou amputaci dolní končetiny, jsme do sledování nezařadili.
U výše popsaných pacientů jsme sledovali počet operačních
revizí, délku hospitalizace, zda byla provedena reparace cévního systému, a kolik z nich dospělo k vysoké amputaci dolní končetiny.
U první skupiny pacientů, tj. před zavedením „moderních“
metod hojení ran se ošetřovaly defekty jedenkrát denně, převaz s antiseptickými roztoky Betadine, Persteril, Chloramin...
U druhé skupiny pacientů jsme rány ošetřovali dle zavedených postupů, které jsme během 10let vypracovali na chirurgickém oddělení Nemocnice Jihlava. Metody hojení ran, indikujeme dle této osy, dle závažnosti postižení nohy.
Osa indikace dané metody ošetření defektu Nemocnice
Jihlava dle závažnosti postižení nohy:
Chirurgicky – NPWT – (larvoterapie) – algináty, preparáty
s aktivním uhlím, oplachové roztoky ve smyslu wet-to-dry –
pěny, hydrofiber, gely – kolagenní preparáty.
Výsledky a závěr
Při srovnání výše popsaných období jsme dospěli k tomu,
že za 10let se podařilo u pacientů s problematikou diabetické nohy výrazně zkrátit délku hospitalizace a došlo k výraznému poklesu počtu pacientů, kteří dospěli k vysoké amputaci dolní končetiny. Zásadní úlohu v tom sehrály:
1. radiointervenční výkony – PTA a konkrétně bércových
tepen, kdy jsme pozorovali výrazný nárůst ve srovnání
obou období.
2. metody „moderního“ hojení ran, které výrazně zkracují hospitalizaci zlepšením a urychlením hojení, svým antiseptickým působením, a jednoduchostí při domácím
ošetřování, metody jako NPWT jsou pro končetinu často
i zachraňující.
Na pracovištích, která se zabývají pacienty s problematikou diabetické nohy, musí být k dispozici jak kvalitní radiointervenční péče tak i možnost použití širokého spektra metod hojení ran.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
P12 Pěnové krytí – zaměřeno na nového
pacienta: Klinické výsledky a závěry
D. Copson
RN – Medical Affairs Specialist, ConvaTec, UK
Abstrakt není k dispozici.
P13 Kde jsou hranice našich možností při
léčbě diabetické nohy?
M. Prázný
III. Interní klinika, VFN, Praha
Abstrakt není k dispozici.
P14 Terapeutická angiogeneze –
perspektivní metoda léčby kritické
končetinové ischemie u diabetiků
A. Jirkovská, M. Dubský, R. Bém, V. Fejfarová,
A. Němcová
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Podle Inter-Society Consensus for the Management of peripheral arterial disease (TASC II) je chronická kritická končetinová ischemie diagnostikovaná u všech pacientů s chronickou ischemickou klidovou bolestí, s ulceracemi nebo
gangrénami způsobenými objektivně prokázanou arteriální
okluzí.
Diagnostika ICHDK u diabetiků je vzhledem k atypickým
příznakům obtížná, ale cévní vyšetření tepen dolních končetin (DK) je podle Mezinárodního konsensu indikováno:
• u všech pacientů s diabetem a ulcerací (neinvazivní cévní vyšetření, které je zaměřeno i na pedální tepny);
• u pacientů s nehojící se ulcerací (angiografie – invazivní cévní vyšetření).
Mezi metody terapeutické angiogeneze u ICHDK a kritické
končetinové ischemie patří 1. terapie založená na proteinech
– na proangiogenních růstových faktorech (rekombinantní
proteiny), 2. genová terapie (geny proangiogenních růstových
faktorů), 3. buněčná terapie – angiogenními prekurzory. Mezi
proangiogenní růstové faktory (rekombinantní proteiny) používané v terapeutické angiogenezi se nejčastěji řadí VEGF
(vascular endothelial growth factor) a bFGF (basický fibroblastový GF), případně kombinace VEGF a bFGF.
Naše zkušenosti v léčbě kritické končetinové ischemie
u diabetiků jsou zaměřeny na buněčnou terapii angiogenními prekurzory. Podiatrické centrum IKEM se zabývá terapeutickou revaskularizací pomocí autologních kmenových
buněk (KB) od ledna 2008. Celkově jsme za toto období léčili 33 pacientů s kritickou končetinovou ischemií, průměr-
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
13
ná doba jejich sledování je 20,1±14,8 měsíce. Autologní KB
byly izolovány buď trepanobiopsií z kostní dřeně (BMMNC, 22
pacientů) nebo z periferní krve po stimulaci G-CSF (PBPC,
11 pacientů) a aplikovány do svalů lýtka postižené dolní končetiny. Z 33 léčených pacientů 4 zemřeli bez jasné souvislosti s léčbou kmenovými buňkami a u 7/29 žijících pacientů (24,1 %) bylo nutno za sledované období provést bércovou
amputaci. Amputace ve skupině léčené kmenovými buňkami
byla za prvních 6 měsíců nutná u 11,1 % ve srovnání s 50 %
amputací v kontrolní skupině se stejnými charakteristikami (p=0,0032). V dlouhodobém sledování měli pacienti léčení kmenovými buňkami tedy zachovanou funkční končetinu
v 66,7 %. Úspěšná léčba ischemie dolních končetin buněčnou
terapií byla podle dlouhodobého vzestupu transkutánní tenze kyslíku v 82 % případů.
Přes zřetelné úspěchy terapeutické angiogeneze u pacientů s kritickou končetinovou ischemií, kteří nemají možnost
jiné revaskularizace a jsou tedy výrazně ohroženi vysokou
amputací, se stále hledají vhodné indikace a kontraindikace tohoto způsobu léčby. Z našich zkušeností se jeví jako
nejpodstatnější faktor rozhodující o dalším osudu pacientů nedostatečně účinná terapie infekce, která přetrvává i po
úspěšné léčbě ischemie. Proto se zamýšlíme nad efektivitou
buněčné léčby u pacientů s osteomyelitidou a infekcí rezistentními patogeny. Na druhé straně zvažujeme indikaci buněčné léčby u pacientů se syndromem diabetické nohy a kritickou končetinovou ischemií i v případě, kdy jiný způsob
revaskularizace je sice technicky možný, ale z různých důvodů se zdá rizikovější než buněčná terapie, případně o jejich
kombinaci.
Práce byla podporována grantem MZO 00023001.
Lumbální sympatektomie u pacientů
s kritickou končetinovou ischemií
a diabetem
P15
J. Fricová
Centrum pro léčbu bolesti, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, VFN, Praha
Abstrakt není k dispozici.
Diferenciální diagnostika kožních
onemocnění na nohou diabetiků
J. Pecová
Diabetologické a edukační centrum, ambulance pro diabetickou nohu, II. interní klinika, FN u sv. Anny, Brno
Nejčastější kožní onemocnění na nohou diabetiků jsou ulcerace při tzv. syndromu diabetické nohy (SDN). Jedná se o ulcerace, které jsou lokalizovány distálně od kotníků (včetně.
1/2014 
HOJENÍ RAN
P16
stránky ČSLR
P5 Mechanismy účinku lokálního podtlaku
v léčbě ran. Update 2013
M. Šimek1, H. Smola2, R. Bém3, J. Konečný1
Kardiochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc
Paul Hartmann AG, Heidenheim, Německo
3
Centrum diabetologie IKEM, Praha
1
2
9
Vliv primární aplikace podtlakové
terapie na vznik infekčních komplikací
u otevřených zlomenin III. stupně
M. Krtička1, M. Mašek1, D. Ira1, V. Nekuda1,
J. Švancara2
Klinika úrazové chirurgie, LF MU a FN Brno
Institut biostatistiky a analýz LF a PřF MU, Brno
1
2
Aplikace lokálního podtlaku v léčbě poruchy hojení byla
patentována v roce 1991. Od této doby se tato metoda rozšířila v řadě klinických indikací zahrnující léčbu akutní i chronické rány, a v některých indikacích se stala metodou volby. V průběhu posledních deseti let byla publikována celá
řada studií významně prohlubujících naše znalosti o mechanismu účinku podtlaku, založeného nejen na prosté stimulaci novotvorby granulační tkáně. Tkáňová deformace (makrodeformace), deformace na celulární a subcelulární úrovni
(mikrodeformace) a rychlost a směr toku intersticiální tekutiny jsou nejen účinnými stimulátory novotvorby granulační tkáně, ale i významně ovlivňují kvalitu. K tomu přispává
i aktivní zásah lokálního podtlaku do biochemických pochodů v ráně ve smyslu zkrácení prozánětlivých procesů. Dále
se ukazuje, že role arbitrárně doporučených hodnot podtlaku k optimalizaci novotvorby granulační tkáně je menší než
se původně předpokládalo. Na druhou stranu může být tvorba a kvalita granulační tkáně ovlivněna změnou chemické
struktury výplňového materiálu.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
Úvod
Otevřené zlomeniny (OZ) III. stupně zpravidla díky vysokoenergetickému mechanismu úrazu s následným znečištěním poraněného měkotkáňového krytu (MK) a zlomené kosti, jsou zatíženy vysokým počtem infekčních komplikací (IK).
Literaturou udávaný výskyt IK při využití standardních chirurgických postupů je 25–66 %. Podtlaková terapie (PT) díky
kontinuální derivaci ranného sekretu a působením podtlaku v místě rány vede ke zvýšenému prokrvení v místě aplikace, podpoře angiogeneze a také vytváří neprodyšnou bariéru
mezi poraněnými strukturami a zevním prostředím. Oproti konvenčnímu ošetření poraněného MK u OZ III. stupně
může PT zlepšovat výsledek léčby a snižovat výskyt IK.
Materiál a metodika
Retrospektivní studie, hodnocen soubor 39 pacientů
s 41 OZ III. stupně, léčených v Traumacentru FN Brno v letech 2007–2012. Soubor byl rozdělen do 2 skupin. Skupina.
1/2014 
HOJENÍ RAN
P6
stránky ČSLR
P5 Mechanismy účinku lokálního podtlaku
v léčbě ran. Update 2013
M. Šimek1, H. Smola2, R. Bém3, J. Konečný1
Kardiochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc
Paul Hartmann AG, Heidenheim, Německo
3
Centrum diabetologie IKEM, Praha
1
2
9
Vliv primární aplikace podtlakové
terapie na vznik infekčních komplikací
u otevřených zlomenin III. stupně
M. Krtička1, M. Mašek1, D. Ira1, V. Nekuda1,
J. Švancara2
Klinika úrazové chirurgie, LF MU a FN Brno
Institut biostatistiky a analýz LF a PřF MU, Brno
1
2
Aplikace lokálního podtlaku v léčbě poruchy hojení byla
patentována v roce 1991. Od této doby se tato metoda rozšířila v řadě klinických indikací zahrnující léčbu akutní i chronické rány, a v některých indikacích se stala metodou volby. V průběhu posledních deseti let byla publikována celá
řada studií významně prohlubujících naše znalosti o mechanismu účinku podtlaku, založeného nejen na prosté stimulaci novotvorby granulační tkáně. Tkáňová deformace (makrodeformace), deformace na celulární a subcelulární úrovni
(mikrodeformace) a rychlost a směr toku intersticiální tekutiny jsou nejen účinnými stimulátory novotvorby granulační tkáně, ale i významně ovlivňují kvalitu. K tomu přispává
i aktivní zásah lokálního podtlaku do biochemických pochodů v ráně ve smyslu zkrácení prozánětlivých procesů. Dále
se ukazuje, že role arbitrárně doporučených hodnot podtlaku k optimalizaci novotvorby granulační tkáně je menší než
se původně předpokládalo. Na druhou stranu může být tvorba a kvalita granulační tkáně ovlivněna změnou chemické
struktury výplňového materiálu.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
Úvod
Otevřené zlomeniny (OZ) III. stupně zpravidla díky vysokoenergetickému mechanismu úrazu s následným znečištěním poraněného měkotkáňového krytu (MK) a zlomené kosti, jsou zatíženy vysokým počtem infekčních komplikací (IK).
Literaturou udávaný výskyt IK při využití standardních chirurgických postupů je 25–66 %. Podtlaková terapie (PT) díky
kontinuální derivaci ranného sekretu a působením podtlaku v místě rány vede ke zvýšenému prokrvení v místě aplikace, podpoře angiogeneze a také vytváří neprodyšnou bariéru
mezi poraněnými strukturami a zevním prostředím. Oproti konvenčnímu ošetření poraněného MK u OZ III. stupně
může PT zlepšovat výsledek léčby a snižovat výskyt IK.
Materiál a metodika
Retrospektivní studie, hodnocen soubor 39 pacientů
s 41 OZ III. stupně, léčených v Traumacentru FN Brno v letech 2007–2012. Soubor byl rozdělen do 2 skupin. Skupina.
1/2014 
HOJENÍ RAN
P6
16
P22 Konzervativní léčba osteomyelitidy
u pacientů se syndromem diabetické
nohy
P. Piťhová
Diabetologické centrum, Interní klinika, 2. LF UK a FN
Motol, Praha
Osteomyelitida znamená infekční postižení kosti a kostní
dřeně, často vedoucí k nekróze a destrukci kosti, představuje
tedy závažnou komplikaci ulcerace při syndromu diabetické
nohy. Osteomyelitidou se komplikuje asi 15 % ulcerací, etiologicky jde nejčastěji o přímé šíření infekce u hluboké ulcerace, mnohdy zasahující až ke kosti.
V léčbě osteomyelitidy jsou často proti sobě postaveny přístup konzervativní a přístup chirurgický; každý přístup má
svá pro a proti. Přesná kritéria pro rozhodování o konzervativní nebo chirurgické léčbě nejsou stále dána. Nutno zohlednit rozsah a lokalizaci poškození měkkých tkání i skeletu. Konzervativní přístup představuje dlouhodobé podávání
antibiotik, důsledné odlehčení a fixace končetiny a léčbu ulcerace (dostatečná drenáž hlubokého defektu, odstraňování
nekrotických hmot, lokální antiseptická léčba). Podmínkou
volby konzervativní léčby je dobrá compliance pacienta, dobrá citlivost infekčního agens na zvolená antibiotika a předpoklad dobrého hojení periferních tkání (nepřítomnost ischemie, dobrá kompenzace diabetu, nepřítomnost renální
insuficience, dobrá nutrice atd.). Konzervativní léčbu volíme většinou u pacientů s první atakou osteomyelitidy, pokud
se jedná o fázi ostitidy, pacient nemá alergii na antibiotika
s dobrým průnikem do kosti, infekční agens je dobře citlivé
ke zvolenému antibiotiku, není přítomna periferní ischemie
a pacient dobře odlehčuje postiženou končetinu. Antibiotická léčba se většinou zahajuje empiricky, intravenózně, kombinací antibiotik s dobrým průnikem do kosti a délka se řídí
aktivitou procesu, klinickým nálezem a může trvat až tři měsíce. V přednášce bude konfrontována účinnost, nežádoucí
účinky a porovnání s chirurgickou léčbou osteomyelitidy.
P23 Transkutánní oxymetrie a duplexní
ultrasonografie ve vztahu
k diagnostice ischemie a následnému
hojení u syndromu diabetické nohy
J. Jirkovská, J. Venerová, S. Solař, L. Vedralová,
M. Zavoral
Diabetologické centrum, Interní klinika 1. LF UK
a Ústřední vojenská nemocnice, Praha
Úvod
U pacientů se syndromem diabetické nohy je vždy vhodné zvažovat i přítomnost ischemické choroby dolních končetin (ICHDK). Mezi neinvazivní metody stanovující ischemii
řadíme mj. měření transkutánní oxymetrie (TcPO2) a vyšet-
HOJENÍ RAN 1/2014 
stránky ČSLR
ření arteriální duplexní ultrasonografií (DUS). Cílem studie
bylo sledovat hojení defektů dolních končetin za 6 a 12 měsíců a zhodnotit výsledky ve vztahu k vstupním neinvazivním
vyšetřením.
Metody
Do studie jsme v období od února 2010 do října 2012 konsekutivně zařadili 53 diabetiků s defektem nohy a klinickou
suspekcí na ICHDK (průměrný věk 68 let, 24 % žen, 87 % diabetiků 2. typu, průměrná délka trvání diabetu 17 let, průměr
HbA1c 71 mmol/mol). Jako kritéria určující přítomnost ischemie jsme stanovili pro metodu DUS nález úplné okluze a/
nebo nejméně 50% stenózy (monofázický tok) na minimálně
jedné z podkolenních tepen; v případě metody TcPO2 jsme
provedli výpočty pro dva prahy definující ischemii – ≤ 30
resp. ≤40 mmHg. Při hodnocení hojení jsme pacienty s jakoukoliv amputací na končetině zařadili primárně do kategorie nezhojených. V intervalech 6 a 12 měsíců jsme sledovali hojení defektů a hodnotili jeho vztah k vstupním hodnotám
TcPO2 a DUS prostřednictvím výpočtů senzitivity, specificity,
pozitivní prediktivní hodnoty (PPV) a negativní prediktivní
hodnoty (NPV) jednotlivých testovaných metod.
Výsledky
45/53 pacientů dokončilo 12měsíční sledování. Vstupně
jsme ICHDK detekovali u 59 % pacientů pomocí DUS, u 76 %
pacientů dle hranice TcPO2 ≤30 mmHg a u 81 % pacientů
při stanovení ischemie jako TcPO2 ≤40 mmHg. Po 12 měsících došlo k úplnému zhojení u 32/45 (71 %) pacientů, z toho
25 (56 %) pacientů se zhojilo za prvních 6 měsíců. Pro TcPO2
s hranicí 30 mmHg a hodnocení šestiměsíčního hojení jsme
prokázali senzitivitu 85 %, specificitu 40 %, PPV 53 % a NPV
77 %; v případě dvanáctiměsíčního hojení pak byla senzitivita 85 %, specificita 34 %, PPV 34 % a NPV 85 %. Vztah mezi
TcPO2 40 mmHg a hojením po 6 měsících vyjadřovala senzitivita 95 %, specificita 36 %, PPV 54 % a NPV 90 %; pro hojení po 12 měsících pak senzitivita 92 %, specificita 28 %, PPV
34 % a NPV 90 %. Při diagnostice ischemie pomocí DUS jsme
prokázali při šestiměsíčním zhojení senzitivitu 72 %, specificitu 52 %, PPV 54 % a NPV 71 %; při dvanáctiměsíčním zhojení senzitivitu 73 %, specificitu 47 %, PPV 33 % a NPV 82 %.
Závěr
Výsledky ukazují trend vysoké senzitivity a NPV jednotlivých diagnostických metod detekujících ICHDK při jejich
nižší specificitě a PPV. Při porovnání jednotlivých vyšetření vykazuje nejvyšší senzitivitu k hojení za 6 i za 12 měsíců
stanovení ischemie pomocí měření TcPO2 s již méně závažnou hraniční hodnotou ≤40 mmHg. Tento výsledek je v souladu s recentní úvahou o časné revaskularizaci u pacientů
s nehojícím se defektem při syndromu diabetické nohy.
Práce byla podporována grantem MO 0901-8-8140.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
P24 Kritická končetinová ischemie
z pohledu cévního chirurga
T. Daněk, M. Pirkl, M. Černý, A. Formelová
Oddělení cévní chirurgie, Chirurgická klinika Pardubické
krajské nemocnice, Komplexní kardiovaskulární centrum,
FN Hradec Králové a Pardubická krajská nemocnice
Kritická končetinová ischemie je stav, kdy krevní tok nedokáže adekvátně zajistit metabolické nároky tkání a způsobuje klidové bolesti, ulcerace na noze a prstech.
Nejdůležitějším faktorem určující zhojení defektů je ateroskleróza končetinových tepen. Incidence kritické končetinové ischemie je 400–600 případů/100 000 obyvatel.
Mezi rizikové faktory patří věk nad 80 let, kouření a diabetes (226 vysokých amputací /100 000 obyvatel).
Jedinou šancí na zlepšení prognózy je revaskularizace
končetiny, nejlépe kombinovaným multidisciplinárním způsobem ve vaskulárním centru, kde je přítomna cévní chirurgie, vazografie i angiologie, centrum péče o chronické rány,
podiatrická poradna, rehabilitace a protetika.
Jedním z možných revaskularizací při kritické končetinové
ischemii je pedální bypass nejlépe autologní žílou. Na souboru 22 pacientů je dokladováno, že se jedná o standardní
výkon s nízkou morbiditou a letalitou, který umožňuje zhojení trofických defektů a tím snižuje počet vysokých amputací
nebo alespoň ovlivňuje výšku amputace.
P25 Amputační realita u kritické
končetinové ischemie
M. Pirkl, T. Daněk
Oddělení cévní a plastické chirurgie, Chirurgická klinika,
Pardubická krajská nemocnice, a.s.
Úvod
Obecným předpokladem je, že počet a výška amputačních
výkonů na dolních končetinách je v nepřímé úměře s počtem chirurgických a intervenčních revaskularizací. Tedy, že
vzrůstající kvalita péče o pacienty s ischemickou chorobou
dolních končetin, resp. s kritickou ischemií vede ke snížení
počtu amputačních zákroků na končetinách. Autoři prezentují data ze svého pracoviště a předkládají k diskusi výsledky své retrospektivní analýzy, jež konfrontují se statistickými daty z ÚZIS a literatury. Z prezentovaných dat vyplývá,
že úroveň péče o cévní pacienty s kritickou končetinovou ischemií (trofický ischemický defekt nebo klidové ischemické bolesti) lze hodnotit podle mnoha aspektů, přičemž počet
amputačních zákroků na končetinách je mnohem více diskutabilní a nejednoznačný ukazatel, než jak se na první pohled
zdá. I přes veškerou nadále narůstající snahu zůstává tento
„marker“ kvality péče o nemocné s ischemickou chorobou
dolních končetin v alarmujících hodnotách.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
17
Metodika
Následuje retrospektivní hodnocení souboru nemocných
s kritickou končetinovou ischemií dolních končetin amputovaných a revaskularizovaných v rámci Oddělení cévní a plastické chirurgie PKN, a.s. a Chirurgické kliniky jako celku.
Celkem v roce 2012 bylo na Chirurgické klinice PKN, a.s. provedeno 123 amputačních zákroků na 86 dolních končetinách
u 80 pacientů pro kritickou ischemii končetiny, trofické defekty nebo sepsi. Do hodnoceného souboru nebyli vzati pacienti s indikacemi k amputaci pro trauma/popáleninu/omrzlinu
a z onkologické indikace. Za rok 2012 bylo revaskularizováno 173 kriticky ischemických končetin (34 chirurgicky, 116 endovazálně a 23 kombinací metod). Nemocní byli sledováni 12–
24 měsíců. 32 případů revaskularizace kritické končetinové
ischemie nebylo dále hodnoceno z důvodu vypadnutí z dispenzarizace cévní poradny, nebo z důvodu úmrtí před jasnou
stabilizací stavu končetiny. Deset pacientů zemřelo až po stabilizaci stavu a tedy jsou v souboru hodnoceni.
Výsledky
V souboru nemocných s amputací dominují ve shodě s literárními údaji diabetici (72,1 %). Za poslední roky se jedná
prakticky o identické absolutní číslo co do počtu amputovaných končetin, přičemž ale počet revaskularizačních zákroků ve Vaskulárním centru PKN, a.s. roste exponenciální řadou. U celkem 41 (47,7 %) končetin indikovaných k amputaci
bylo přistoupeno k pokusu o revaskularizaci. Pokud bylo postupováno takto aktivně, pak se zvyšovala pravděpodobnost
snížení hranice amputace na nízkou. Spíše se ale jedná o obraz toho, že nemocní, kde máme čas pro pokus o revaskularizaci, jsou obecně perspektivnější stran záchrany končetiny.
Ve skupině primárně amputovaných je vysokých amputací
celkem 34 (77,3 %). Ve skupině sekundárních amputací (po
předchozí revaskularizaci nebo pokusu o ní) je 21 z nich vysokých (51,2 %).
U celkem 41 (47,7 %) končetin indikovaných k amputaci bylo přistoupeno k pokusu o revaskularizaci, která byla
technicky proveditelná a časně průchodná v 31 případech
(75,6 %). Z těchto 31 zrevaskularizovaných končetin nedošlo
ke snížení amputační linie a skončilo amputací vysokou 11
(35,5 %) končetin. Pokud při kritické končetinové ischemii
nebyla provedena/možná revaskularizace, byla v našem souboru pravděpodobnost vysoké amputace 80 % (44 končetin).
Naopak, pokud byla končetina revaskularizována, pak riziko
vysoké amputace činilo 35,5 % (11 končetin).
Ve sledovaném období leden 2012 až prosinec 2013 bylo
hodnoceno 141 kriticky ischemických končetin revaskularizovaných v období leden až prosinec 2012. Z toho se jednalo
o 91 intervenčních výkonů, 32 chirurgických a 18 výkonů kombinujících oba přístupy. K prokazatelné záchraně končetiny
revaskularizace vedla v 87 případech, pokud jako záchranu
končetiny chápeme i končetinu chodicí, tedy s nízkou zahojenou amputací subtalární (28 případů), pak se takto podařilo ve sledovaných obdobích zachránit končetinu v celkem.
1/2014 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
18
115 případech (81,6 %). V podskupině diabetiků (86, 61 %)
se takto podařilo zachránit ohroženou končetinu v 66 případech (76,8 %).
Celkově bylo na Chirurgickém oddělení a Oddělení cévní
a plastické chirurgie v roce 2012 řešeno 218 kriticky ischemických končetin (vč. 45 primárně amputovaných), což představuje 33 % z 661 provedených revaskularizačních zákroků
na dolních končetinách pro ICHDK.
Závěr
I přes veškerý entuziasmus všech participujících odborníků v rámci Vaskulárního centra PKN, a.s. se nedaří zvrátit absolutní počty amputačních zákroků na dolních končetinách
z důvodu kritické končetinové ischemie k optimističtějším
hodnotám. Příčinu lze hledat v několika úrovních. Narůstající prevalence a incidence diabetu v české populaci včetně
jeho komplikací. Nedostatečná především primární prevence ICHDK. Nejspíše nedostatečné povědomí odborné i laické veřejnosti o problematice kritické končetinové ischemie.
A přitom prognóza zachování končetiny, ale i života těchto
nemocných není nepodobná prognóze nemocných s onkologickými diagnózami – v hodnoceném souboru z pracovišť autorů byla 30denní smrtnost u nemocných po amputaci dolní
končetiny 13,8 % a roční pak 26,3 % a tato data korelují s daty
literárními.
P26 Dekubity – soudobé poznatky a závěry
empirických studií
A. Pokorná
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
Předcházení tlakovým lézím – dekubitům vznikajícím v souvislosti s pobytem pacientů v nemocnici (s hospitalizací) je vysoce aktuální a diskutovanou problematikou nejen v odborné
zdravotnické veřejnosti, ale i mezi plátci péče, managementem jednotlivých zdravotnických zařízení a samozřejmě mezi
pacienty a jejich blízkými. Výskyt dekubitů je v současné
době jedním z významných indikátorů pro hodnocení kvality
péče. Na druhé straně je nutno zdůraznit, že ne vždy je možné vzniku dekubitu zabránit zejména s ohledem na celkový
stav pacienta (malnutrici, imunodeficit, stav CNS apod.). Nicméně lze předejít dalším komplikacím spojeným s výskytem
dekubitu a jeho dopadu na kvalitu života pacienta z hlediska
holistického pojetí. V zahraničí se v současné době množí situace, kdy se plátci péče (zdravotní pojišťovny) zdráhají uhradit náklady spojené s léčbou dekubitu vzniklého v souvislosti s hospitalizací (hospital acquired pressure ulcers – HAPU).
Nejen z tohoto důvodu nabývá problematika prevence dekubitů na významu. Na mezinárodní úrovni je uváděna prevalence dekubitů v rozmezí 8,8 až 53,2 % a roční výskyt se pohybuje v 7–71,6 % (Moore et Cowman 2012; Capon et al. 2007;
Keelaghan et al. 2008). V perioperační péči je uváděn výskyt
dekubitů ještě vyšší a pohybuje se v širokém rozmezí od 12 do
HOJENÍ RAN 1/2014 
66 % (Price et al. 2005; Primiano et al. 2011), které je ovlivněno také různou metodikou záznamu dat a hodnocení etiologie
a časové osy vzniku dekubitů. Z informací z již relativně starších zdrojů vyplývá, že pokud se objeví dekubitus v době 72
hodin po operaci, existuje vysoká pravděpodobnost, že dekubitus vznikl právě již v průběhu operace (Armstrong et Bortz
2001). V tuzemských podmínkách je dle Stryji et al. (2011) výskyt dekubitů v rozmezí 4–11 %, ale jak vyplynulo z celonárodního projektu na sledování dekubitů, liší se výskyt dle typu
pracoviště – chirurgické, interní, následná anebo intenzivní
péče (Müllerová et al. 2011; Kožený 2009).
Pacient s tlakovou lézí znamená pro zdravotní systém vysokou zátěž nejen vzhledem k časové náročnosti péče, ale také
s ohledem na personální požadavky ve formě nepřímých nákladů (např. frekvence převazů) a na přímé finanční náklady
spojené s využitím zdravotnických prostředků a nových terapeutických technologií. Z hlediska běžných preventivních postupů se jako stále platná jeví nutnost polohování, dostatečná
péče o kůži (hydratace, nepřesušování pokožky apod.). V zahraniční literatuře jsou také stále častěji prezentovány klinické studie potvrzující efektivitu využití silikonového krytí
pro ochranu predilekčních míst vzniku dekubitů. Výsledkem
snah skupiny zahraničních odborníků (z Austrálie, Portugalska, Velké Británie a USA) je mezinárodní konsensus – Praktická a na důkazech založená doporučení pro použití krytí ke
zlepšení prevence dekubitů z roku 2012 (Black et al. 2013).
Nejen z prezentovaných, ale i mnohých dalších klinických
studií zaměřených na prevenci dekubitů vyplynula jednak
efektivita využití vícevrstvého silikonového krytí obecně, ale
také byla zdůrazněna skutečnost, že existují skupiny pacientů, u nichž je reálné vyšší riziko vzniku dekubitů i přesto,
že jej neodhalí běžně využívaná škála pro hodnocení rizika
vzniku dekubitů. Jedná se o pacienty:
• se čtyřmi a více komorbiditami;
• s terapií a podporou vazopresory;
• mechanicky ventilované;
• s kontinuální sedací a/nebo paralyzované pacienty;
• s hodnocením dle APACHE skóre IV a více;
• s délkou hospitalizace na jednotce intenzivní péče více
než 6 dní;
• s alterovaným vědomím.
U výše jmenovaných skupina pacientů nejsou dostačující tradiční postupy prevence dekubitů, ale měly by být s výhodou doplněny využitím vícevrstvých silikonových krytí.
V přednášce budou zmíněna některá praktická doporučení
pro využití silikonových krytí.
P27
Nové standardy péče
P. Alvés
Portugalská katolická univerzita, Porto, Portugalsko
Abstrakt není k dispozici.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
19
P28 Nekrektomie a využití V.A.C. terapie
v chirurgické léčbě dekubitů
M. Fiamoli¹, A. Hokynková¹,², F. Černoch¹,
N. Štěpánová¹, M. Franců¹,²
¹Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
²Lékařská fakulta, MU Brno
Dekubity neboli proleženiny jsou oblasti lokalizovaného
poškození kůže a podkožních tkání způsobené tlakem, střižnými silami a třením, případně kombinací těchto faktorů.
Etiologickým faktorem je porucha mikrocirkulace a následná ischemie. Od míry ischemie se odvíjí zařazení do několika
stadií podle klinického vzhledu a následná terapie.
Nejdůležitější je vzniku dekubitů předcházet. Prevence
zahrnuje polohování pacienta a eliminaci potencujících faktorů. K chirurgické léčbě dospívají dekubity hlubšího stupně, které nelze již řešit konzervativně.
V této přednášce představujeme metody a principy v chirurgické terapii dekubitů používané na našem pracovišti. V první
fázi provádíme nekrektomii, excidujeme vředy, píštěle, choboty, evakuujeme abscesy, resekujeme postižené kosti. Následně
o ránu pečujeme konzervativně i s využitím V.A.C. terapie, která podporuje růst granulací, epitelizaci, kontrakci rány, novotvorbu kapilár. Eliminujeme bakteriální osídlení. V další fázi
přikročíme k uzávěru defektu, podle lokalizace, velikosti a typu.
P29 Přehled lalokových plastik při operaci
dekubitů
A. Hokynková¹,², M. Fiamoli¹, F. Černoch¹,
N. Štěpánová¹,², M. Franců¹, Z. Wilhelm³
¹Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno
²Lékařská fakulta, MU Brno
³Fyziologický ústav, LF MU Brno
Celková léčba dekubitů se opírá zejména o důslednou
prevenci, léčbu konzervativní i léčbu chirurgickou. Je nutná komplexní péče o pacienta po stránce celkové a také po
stránce nutriční. Chirurgická léčba dekubitů bývá zpravidla
etapovitá. V první fázi je prováděna pečlivá nekrektomie,
kterou lze provádět na pracovištích všeobecné chirurgie. Ve
fázi druhé jsou různé typy dekubitů uzavřeny pomocí lalokových plastik. Cílem přednášky je podat ucelený pohled na
jednotlivé typy uzávěrů pomocí lalokových plastik u nejčastěji vyskytujících se dekubitů.
www.geum.org
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
P30
Vnitřní abscedující dekubity
u spinálních pacientů
L. Vašíčková
Spinální jednotka Kliniky úrazové chirurgie a Rehabilitační
oddělení, FN Brno
O dekubitech bylo řečeno a napsáno již mnoho. Vnitřní
a vnější faktory, dělení na jednotlivá stadia, nejvhodnější
terapeutické přístupy podle charakteru dekubitu. To vše se
týká defektů s porušeným kožním krytem.
Existují však i tzv. vnitřní dekubity, u kterých není kožní kryt porušen. V literatuře se setkáváme s názvem deep tissue injury – hluboké tkáňové poranění. Často se na tento typ
dekubitů nemyslí, přesto že je velmi závažný. U tohoto typu
dekubitů jsou častou příčinou třecí a střižné síly nebo tlak,
kdy dochází při změně napětí tkáně ke změně mikrokapilár, ischemii a nekróze. Následná reperfúze – návrat krevního proudu po uzávěru do ischemických kapilár způsobí vážné tkáňové poranění. Dále se podílí porucha intersticiálního
proudu a lymfatické drenáže tkáně, kdy díky tlaku dochází
k poruchám metabolické rovnováhy, což vede k poruše buněk
ve tkáni, jejich smrti-nekróze. Velká deformace buněk spolu s ischemií jsou hlavní příčinou ireverzibilního poškození.
U člověka sedícího na vozíku to je otázka zanoření hrbolů sedacích kostí – jednak jak rychle, jak hluboko a také jak
dlouho jsou hrboly sedacích kostí zanořeny do sedacího polštáře, co se děje s hýžděmi a hrboly sedacích kostí. A samozřejmě otázka postury a stability sedu – podjíždění do retroflexe pánve mění rozložení střižných sil a tlaku.
V kazuistice je ukázán klinický průběh vnitřního dekubitu,
kdy zcela jednoznačně pacient měl velké obtíže, ale na vnitřní dekubitus se nemyslelo, nebyl podrobně vyšetřen, dekubitus abscedoval a léčba byla komplikovaná.
Může krytí zabránit vzniku dekubitů?
M. Konopásková
Kardiochirurgické oddělení, FN Plzeň
Jednotky intenzivní péče čelí problému výskytu tlakových
ran (dekubitů) bezprostředněji, než jiná nemocniční oddělení. Vychází to ze skutečnosti, že na jednotkách intenzivní
péče se soustřeďují pacienti imobilizovaní, v těžkém celkovém zdravotním stavu, tudíž pacienti s mimořádně vysokým
rizikem vzniku tlakových ran (dekubitů). Literární přehled
původu tlakových ran a rizikových faktorů jejich vzniku to
dokládá. Tlakové rány (dekubity) jsou předmětem zvýšené
pozornosti v nemocniční péči a jsou vypracována nejen schémata prevence a léčení, ale rovněž škály hodnotící stupeň rizika vzniku tlakových ran. Tyto škály, s výjimkou Glamorganské, nejsou však příliš spolehlivé vysokým podílem falešně
negativních výsledků. Ekonomická zátěž pro nemocniční segment vyplývající z následného léčení tlakových ran je navíc
1/2014 
HOJENÍ RAN
P31
stránky ČSLR
20
značná a proto je v obecném zájmu hledat taková řešení, která pomohou výskyt tlakových ran snížit.
To všechno byl důvod pro námět mé studie: ověřit možnost
zvýšení účinnosti prevence vzniku dekubitů na RES (JIP)
Kardiochirurgického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň
aplikací speciálního silikonového krytí na predilekční místo pro vznik dekubitů (křížovou oblast) při příchodu pacienta na operační sál ke kardiochirurgické operaci. Práce prokázala, že preventivní aplikace silikonového krytí významně
snížila incidenci dekubitů u operovaných pacientů a je tudíž
cestou k úsporám peněz v celkových nákladech na léčení.
P32 Děláme vše pro život pacientů
bez dekubitů. Podporujeme světový den
boje proti dekubitům.
N. Müllerová, I. Witová
Centrum řízení kvality, FN Plzeň
Autorky sdělení popisují způsob, jakým se připojila Fakultní nemocnice Plzeň k výzvě Evropského poradního panelu pro prevenci dekubitů (EPUAP) – světový den STOP dekubitům. Popisují odůvodnění výzvy EPUAP, jakým způsobem
byly využity propagační materiály EPUAP Ministerstvem
zdravotnictví a Českou asociací sester. Zabývají se zdroji
o výskytu dekubitů na národní úrovni a ve FN Plzeň a předkládají porovnání výsledků prevalenčních šetření. Popisují,
jak byla využita dlouhodobá strategie nemocnice v prevenci dekubitů pro publicitu akce Světový den STOP dekubitům
a jaká byla reakce sdělovacích prostředků na daný problém.
Dále zmiňují vzdělávání sester formou certifikovaného kurzu
a hledají další možnosti zlepšení v oblasti prevence vytvořením informačního koutku pro laickou veřejnost.
P33 Vlhké hojení u chronických defektů
J. Urbanová
Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Hradec Králové
Bércový vřed je chronické a dlouhodobé onemocnění, které se často opakovaně navrací. Jeho léčba vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného, stejně jako jeho obrovskou ukázněnost a trpělivost. Bércový vřed lze definovat jako
chronický defekt kůže charakterizovaný rozkladem tkáně
a jejím odumřením (nekrózou). Odlišujeme dva základní druhy bércových vředů: tepenné a žilní
Žilní (venózní) vředy jsou nejtěžší komplikací chronické
žilní nedostatečnosti (insuficience – hromadění žilní krve
v dolních končetinách), což vede k hromadění tekutiny v podkoží, otokům kolem kotníků, rezavohnědému zabarvení kůže
na bércích, tenčí kůži se suchými šupinkami na povrchu a ke
ztrátě ochlupení na bércích. Vředy venózní (žilní) jsou mělké
s nepravidelnými okraji a mokvají.
HOJENÍ RAN 1/2014 
Vředy arteriální vznikají na podkladě onemocnění arteriálního systému dolních končetin, při zúžení nebo závěru tepen. K rozvoji dochází u starších pacientů anebo u pacientů s vysokým krevním tlakem. Tyto vředy jsou ale nejčastěji
umístněny spíše na prstech a na patě. Jsou hluboké, mají výrazné navalité okraje, často jsou kryté pevnou odumřelou
tkání. Vředy se ale vyvíjí většinou postupně, nejdříve místo zarudne nebo se na něm vytvoří nehojící se stroupek, z něj
potom vzniká samotný vřed.
V dnešní době se naskytuje několik druhů léčby, vesměs
jsou založeny na stejném způsobu, jde o tzv. vlhké ošetřování ran. Použitím vhodných materiálů je na ráně vytvořeno
prostředí – vlhké mikroklima, při kterém dochází k urychlení zhojení rány. Moderní krytí určená pro vlhké ošetřování
ran se k ráně nepřichytí a při převazu nedochází k poškození
nově vytvořené tkáně.
V několika kazuistikách jsem chtěla popsat zkušenosti
s léčbou bércových vředů a jiných chronických defektů na
klinice nemocí kožních a pohlavních.
Jaké je nezbytné minimum znalostí
sester v intenzivní péči o hojení ran?
M. Koutná¹, A. Pokorná²
KARIM, 1. LF UK a VFN Praha; UP Olomouc
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
1
2
Množství intervencí sester v intenzivní péči lze přímo
úměrně vztáhnout k počtu nových invazivních i neinvazivních vyšetřovacích a léčebných metod. Ne všechny intervence vak zároveň souvisí s právně vymezenými kompetencemi
všeobecných sester. Příprava přístrojů, jejich kompletizace,
sledování chodu včetně ošetřování kriticky nemocného, aplikace léků a mnohé další ošetřovatelské výkony vyplňují zcela
pracovní směnu sester pracujících v intenzivní péči (IP). Ke
standardní obsluze ventilačního přístroje před více lety byl
postupně přidáván přístroj hemodialyzační, extrakorporální
membránová oxygenace, intraaortální kontrapulzace a mnohé další metody. Nelze se proto divit s ohledem na výčet všech
výkonů, že především v akutních situacích, se řešení ran a to
zvláště ran méně závažných, dostává na poslední místo.
Přesto je nutné, jako součást celkové péče o nemocného,
ošetřit kvalitně jakoukoli ránu. O to více, s ohledem na časovou tíseň, má logiku a racionalitu myšlenka delšího intervalu převazů. Klinická praxe v současné době předkládá několik úkolů k řešení, které na sebe úzce navazují. Podstatou
stále zůstává hodnocení základních parametrů rány, na jejichž základě je možné navrhnout příslušnou lokální terapii.
Hodnocení znaků rány je dále zaznamenáno v ošetřovatelské
dokumentaci. Kvalita ošetření rány a její správný písemný
záznam jsou důležité pro návaznost péče, kontrolu dokumentace (v rámci auditu), případně při forenzním řízení.
Otázkou tedy zůstává: „Jak přiblížit a usnadnit sestrám
v IP znalosti o ranách s jejich hodnocením a výběrem lokální-
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
P34
stránky ČSLR
ho ošetření?“ Pravidelné semináře pořádané dvakrát ročně
jsme shledali pro vyřešení tohoto úkolu jako nedostačující.
Vzhledem k velkému počtu sester na klinice (200) jsou semináře zaměřeny více na aktuální problematiku, novinky v hojení ran a změny v ošetřování. Rovněž účast sester vedoucích
směn na kurzu hojení ran nepostačuje pro pokrytí plošné
problematiky.
Jako pilotní projekt byl pro snadnější hodnocení rány vytvořen elektronický manuál, který obrazově kopíruje jednotlivé znaky podle ošetřovatelského „záznamu o ošetření kůže/
rány“. Tento návod s fotografiemi typů ran, fáze hojení, charakteru spodiny rány, množství a charakteru sekrece je uložen na ploše počítačů v pracovních místnostech sester jednotlivých oddělení. Předpokladem je, že manuál bude podle
potřeby průběžně aktualizován.
K usnadnění výběru typu lokální terapie byly vytvořeny
pracovní postupy pro základní ošetření typů ran s nejvyšší incidencí. Nejčastěji povrchových lézí, tracheostomií, ale
i postupů k prevenci dekubitů nebo pro primární ošetření
a zajištění komplikovaných rozsáhlých ran.
I přes časovou zátěž mají sestry na odděleních intenzivní
péče zájem o nové efektivní léčebné postupy ve wound managementu a snaží se vyvarovat sororigenních chyb způsobujících rány nové. Způsob edukace direktivním postupem, který
byl využíván v minulosti, je nyní nahrazován příklady a učením u lůžka pacienta za přítomnosti sestry specialistky v hojení ran.
P35 Výhody sloučení pozice ústavní
stomasestry a konzultantky
komplikovaně se hojících ran
M. Symerská, J. Petrová, S. Hořinková, M. Malík
21
tantky hojení ran i přes nesporné odborné znalosti své místo stále hledají.
Téma 2
Nové postupy, pomůcky a terapeutická krytí při léčbě ran
a ošetřování stomií využíváme v ČR již dvě desetiletí. Přesto jsou i zde velké rozdíly. Nikdo z lékařů ani stomasester si
neumí představit situaci, že by pacientovi doporučil aplikovat k jímání střevního obsahu Jánošíkův pás. Pomůcku běžně
užívanou před zavedením do praxe moderních a efektivních
jímacích systémů. Praxe hojení ran tak jednoznačná není.
Stále se používají zastaralé postupy hojení ran, které již byly
moderními materiály překonány.
Téma 3
Péče o operační ránu. Resekční výkony na střevě s vyšitou
stomií vyžadují péči o operační rány, které je nutno vzájemně separovat. Důsledná separace operačních ran pomáhá
snižovat výskyt sekundárního hojení operačních ran, především z důvodu zanesení infekce do střední laparotomie. Studie prokázaly incidenci pooperačních komplikací hojení ran
z důvodu infekce, klasická resekce rozmezí 3–30 %, vyšití stomie pak představuje dvakrát vyšší riziko. Na našem pracovišti se pooperační komplikace hojení ran u pacientů se stomií
pohybuje kolem 25 %.
Problematika péče o ránu a péče o stomie má jistě mnoho společných bodů. Kompetence sester, využívání moderních materiálů a pomůcek, možnosti jejich vzájemné kombinace. Jsou to témata vhodná pro diskusi, ale jistě také zcela
praktická. Lze s jistotou říci, že sloučení pozice konzultantky hojení ran a ústavní stomasestry v našem zařízení přispělo ke komplexnosti péče o pacienty se zvýšenými nároky na
zdravotní péči.
Chirurgické oddělení, Nemocnice TGM, Hodonín
Funkce konzultantky komplikovaně se hojících ran a ústavní stomasestry je v našem zdravotnickém zařízení sloučená
od září 2010. Naším cílem je nastavení standardizované, kontinuální a komplexní péče ambulantního sektoru i lůžkových
oddělení. Zdánlivě tyto specializace nemají mnoho společného. Praxe na našem pracovišti však odhalila několik zásadních společných témat.
Téma 1
Vnímání zdravotnického personálu, především pak lékařských profesí tzv. sester specialistek. Poznámka tzv., je především proto, že legislativa stále ještě pozici stomasestry ani
konzultantky hojení ran nijak právně nespecifikuje. Ústavní
stomasestra se i bez legislativních parametrů stala plnohodnotným členem týmu, který pečuje o pacienta s vytvořenou
derivační, nebo výživnou stomií. Naprosto samozřejmě vede
edukační a terapeutický proces pacienta s nově vytvořenou
stomií. Nikdo nezpochybňuje výběr terapeutických pomůcek
ani základní léčbu komplikací peristomální oblasti. Konzul-
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
Mezioborová spolupráce při léčbě ran
a kožních defektů
I. Sedláčková, A. Kyselová
Úsek ošetřovatelské péče, Centrum Paraple, o.p.s.
Centrum Paraple, o.p.s. je zařízení, které pomáhá lidem po
poranění míchy najít cestu dál. Klienti přicházejí do Centra
Paraple na rehabilitační pobyty – ambulantní i pobytové, kde
jim poskytujeme široké penzum služeb – rehabilitační a ergoterapeutické služby, sportovní terapii, psychologickou intervenci, sociální poradenství a samozřejmě pečovatelskou
a ošetřovatelskou péči. Do ošetřovatelské péče spadá mimo
jiné poradenství a péče o akutní a chronické rány.
Když klient přichází do centra, vždy se ptáme na porušení kožního krytu. K hojení ran přistupujeme komplexně, od
zjištění vyvolávající příčiny, po zhodnocení současného stavu klienta, i nutričního. Mapujeme také možnosti péče po
odchodu od nás. Na zhodnocení stavu se nejvíce podílejí
dvě odbornosti, a to ošetřovatelský úsek a ergoterapeutický
1/2014 
HOJENÍ RAN
P36
22
úsek. Ošetřovatelský úsek pečuje o ránu – zajišťuje anamnézu, pravidelné převazy, aplikaci metod fyzikální terapie – laser a ultrazvuk a mapuje následnou péči. Ergoterapeutický
úsek zhodnocuje správný sed na vozíku, činnosti běžné denní obsluhy a při vyhodnocení využívá nové vyšetřovací metody – pressure mapingu. Společně se poté snažíme odstranit
vyvolávající příčinu a zhodnotit individuálně rizikové faktory pro vnik rány.
Tato práce ukazuje provázanost jednotlivých úseků při řešení problému klienta a jeho komplexní řešení.
P37 Chyby sestier pri prevencií a liečbe rán
E. Hrenáková
Ústav zdravotníckych vied, Fakulta humanitných štúdií
Univerzity Tomáše Bati, Zlín
Klinika anestéziológie a intenzívnej medicíny, Univerzitná
nemocnice Bratislava, pracovisko Ružinov
Veľa sa hovorí o liečbe rán a o prevencií, ale vieme si to
premietnuť do praxe? Aj keď si to mnoho krát nepriznávame, robíme, napriek množstvu odborných vedomostí a praktických zručností, chyby, ktoré si neuvedomujeme. Občas zabúdame, že robíme so živými bytosťami a že od práce lekárov
a sestier závisí kvalita života pacientov nielen v nemocnici,
ale aj v ich prirodzenom prostredí.
Všetci zdravotnícky pracovníci vieme, že výskyt dekubitov
je jedným z indikátorov kvality poskytovanej starostlivosti.
Napriek tomu je veľa pracovísk, ktoré nedodržujú dôsledne
plán polohovania pacientov, napriek vyhovujúcim personálnym a materiálnym možnostiam. Predpokladajme, že v prevencií rán a sekundárneho hojenia rán by sa dali do popredia vystaviť povahové vlastnosti personálu a spôsob práce.
Pre nás všetkých by malo byť polohovanie samozrejmosťou.
Ale pri polohovaní je taktiež veľa faktorov, na ktoré treba myslieť. Ak je pacient napríklad v bezvedomí alebo terminálne
chorý, je potrebné myslieť na to, či má pohodlnú polohu, netlačí ho močový katéter, nazogastrická sonda, kontrolujeme
tlaky v endobronchiálnej manžete, sledujeme množstvo tekutiny vo fixačnom balóniku FlexiSealu, neotláča ho okraj
posteľnej bielizne alebo polohovacej pomôcky. A takto by sa
dalo pokračovať ešte dlho ďalej.
Pri prevencií dekubitov a chronických rán nesmieme zabúdať na dodržiavanie zásad asepsy pri ošetrovaní, dbať na
dôkladnú hygienickú starostlivosť hlavne u inkontinentných
pacientov. Je zbytočné a zároveň kontraproduktívne masírovať už začervenané predilekčné miesta, dávať na už vzniknuté zapareniny hrubé vrstvy ochranných krémov, očisťovať
znečistených pacientov silným trením, a to isté platí pri osušovaní. Taktiež je potrebné myslieť na to, aké pomôcky používame pri ošetrovaní rán. Nie je možné, aby sme použili
jedny preväzové nožnice na preväzy celého oddelenia. Nezabúdajme ani na prevenciu vzniku rán, hlavne dekubitov
HOJENÍ RAN 1/2014 
stránky ČSLR
na operačných sálach. Pozor, pri polohovaní pacientov využívajme polohovacie pomôcky, zohrievajme pacientov hlavne pri veľkých dutinových výkonoch. Aj pri urgentných zákrokoch je potrebné myslieť na to, či pacienta niekde niečo
neotláča, či už invazívne vstupy, chirurgické inštrumentárium alebo chirurgický stôl, alebo aj obyčajný kryt jednorazovej ihly.
Využívajme správne polohovacie pomôcky. Ak máme možnosť využívať antidekubitálne matrace, nenavliekajme zbytočné ochranné poťahy, už na originálny poťah, nenavliekajme posteľ viac krát, aby sme si uľahčili prácu, nevrstvime
jednorazové podložky. Čím viac vrstiev, tým menší efekt antidekubitálneho matracu. Ak pracoviská využívajú staré klasické mulovo-vatové venčeky na ochranu lakťov, piet, tak je
potrebné dbať na to, aby neboli príliš tvrdé a neutláčali miesta, kde sú umiestnené, ale aby neboli ani priveľmi mäkké,
a tým aj zbytočné. Ak využívame pomôcky na kurtovanie nepokojných pacientov, je potrebné sledovať kožu v ich okolí,
ale aj priamo pod nimi a pravidelne musíme uvoľňovať fixáciu.
Množstvo kvalifikovaného zdravotníckeho personálu nevie správne posúdiť ranu, štádium dekubitu, štádium hojenia rany. Práve preto sa často stretávame s tým, že sú nevhodne zvolené materiály a liečivá na rany. Je veľmi dôležité
dodržiavať jednotné postupy, aby sa dostavili potrebné výsledky a postupovať pri ošetrovaní šetrne k rane a samozrejme k pacientovi. Stretávame sa neustále s nešetrným strhávaním prischnutých obväzov, s nedôsledným ošetrovaním
rán a aj s nesprávnou voľbou oplachových prostriedkov. Na
mnohých pracoviskách ešte stále presadzujú, že „ranu je potrebné sušiť“ a aj na suchú povrchovú nekrózu využívajú iba
chirurgický débridement, po ktorom rany výrazne krvácajú
a pacient je traumatizovaný. Pri ošetrovaní rán sa zabúda
na ochranu okolia rany a ak sa aj nanášajú ochranné krémy,
mnohí neodstraňujú staré nánosy a stretávame sa aj s tým,
že sa práve preto vyskytujú komplikácie pod starými nánosmi ochranných krémov. Často sa stretávame aj s maceráciou
kože v okolí stómií. Ešte mnohí z nás využívajú na ošetrenie
okolia stómií benzínalkohol, ktorý okolie nadmieru vysúša, a tým je koža náchylnejšia na traumatizáciu. Zároveň sa
stretávame s tým, že nie je vhodne prispôsobený otvor na stomickom vrecku priemeru stómie, a tým obsah stómie zateká
do okolia a maceruje pokožku.
Niekedy naozaj stačí, aby sme sa zamysleli nad tým, čo
robíme a premysleli, ako by sme to mohli robiť oveľa lepšie
a kvalitnejšie a hlavne v prospech samotného pacienta. A samozrejme je potrebné sa aj neustále vzdelávať, ale získané
poznatky aj správne využívať, zoznamovať sa s novinkami,
ktoré sa aktuálne vyskytujú na trhu. Je množstvo chýb, ktoré
by sme si mali všímať a vychytávať ich, tým uľahčiť prácu nám
zdravotníckym pracovníkom a zlepšiť aj život našim pacientom. Veľmi dôležité je v prvom rade sa zamerať na prevenciu
vzniku niektorých rán, prípadne ich komplikovaniu sa.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
P38 Faktory ovlivňující hojení ran u klientů
po míšní lézi
K. Šeflová
Centrum Paraple o.p.s., Praha
Hojení akutních či chronických ran s sebou nese množství
specifik, v této práci se zaměřujeme na obecné, i specifické
faktory, které ovlivňují klienty po míšní lézi.
Jedním z důležitých faktorů je tlak. U klientů po míšní lézi
se k tomu přidává omezené senzorické vnímání, které brání dát
zpětnou vazbu týkající se tlakového dyskomfortu na určité části
těla. Například v oblasti sedacích hrbolů není klient schopen určit tlakový dyskomfort, a tím popřípadě určit nefunkčnost antidekubitní pomůcky a v důsledku toho může docházet ke vzniku rány.
Dalším faktorem je omezená mobilita klienta. Pokud je klient v pohybu limitovaný, tak není schopen místo defektu adekvátně odlehčovat a například při přesunech může docházet
k mechanickému poškození rány. Dále hojení ran ovlivňuje
lokalizace defektu. Rány v místech, kde dochází k většímu
tření či kontaminaci (močí, stolicí), nebo na které je vyvíjen
delší dobu tlak (oblast sacra, sedacích hrbolů), jsou mnohem
více namáhány a doba hojení se prodlužuje.
Faktory, které ovlivňují hojení rány, se především odvíjejí od samotného postižení. Výška míšní léze určuje soběstačnost, mobilitu či zachovanou senzitivitu a tím i rizika vytvoření rány a její následné hojení. Dále důležitou roli hraje
výživa, ale i tělesná hmotnost klienta. Ve výživě by měl klient
dbát na dostatečný příjem proteinů a mikronutrientů (zinku,
antioxidantů). Podle Evropského poradního panelu pro dekubity (EPUAP) by měl klient s defektem dostávat minimálně
1 až 1,5 gramu bílkovin/kg/den.
P39 Léčba ran u nestandardních pacientů
L. Voráčková
FN Hradec Králové
U pacientů s diabetes mellitus (DM) se často setkáváme nejen s defekty na noze (syndrom diabetické nohy), ale často s hnisavými furunkly na kůži zad, stehen nebo ve vlasaté části hlavy.
Příčina: špatně kompenzovaný DM, imunosupresiva, úrazy, štípnutí hmyzem, nedostatečná hygiena, nevhodně zvolené osobní prádlo.
Léčba: metabolická kompenzace, zajištění lokálních a celkových známek infekce. Pro stanovení mikrobiologických
agens je nutný kvalitní kultivační odběr. Účinný débridement, který snižuje bakteriální nálož. Udržení přiměřeného vlhkého prostředí rány, které kromě autolytického efektu
účinně stimuluje růstové procesy. Je nutné upozornit pacienta a jeho rodinu na časovou náročnost léčby.
Edukace: prevence kožních infekcí – dobře kompenzovaný DM, vhodné oblečení, zvýšená osobní hygiena, pravidelná kontrola kůže.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
23
Chci se dotknout hvězd z vozíku
a Pankráce
P40
K. Vargovská, L. Laníková
Charita, ošetřovatelská domácí péče, Frýdek-Místek
Domácí péče v Charitě Frýdek- Místek funguje již 20 let.
Našimi pacienty jsou převážně senioři, zřídka lidé středního věku a ojediněle také lidé mladí ve velké míře s defekty.
V naší domácí péči jsme ošetřovaly 24letou pacientku
s rozštěpem páteře na invalidním vozíku s dekubitem 3 stupně na pravé hýždi.
Poskytneme rozbor naší péče, vývoj defektu, vznik nového defektu, fotodokumentaci, ale hlavně je v této přednášce přednesen přístup k domácí péči, působení všech negativních vlivů prostředí na mladého člověka, komplex všeho, co
naší péči ovlivňuje.
Tato mladá slečna chce ze svého vozíku dokázat nemožné, i třeba se dotknout hvězd a rozhodně nebude sedět doma
a být jak vězeň na Pankráci. Riziko svého rozhodnutí si nese
ona sama.
Po roce nás opouští a stěhuje se do jiného města. Našim
nástupcům přejeme hodně sil.
Domácí péče – rány
P41
A. Turková, H. Pekárková
Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o., Hradec Králové
Nedílnou součástí domácí zdravotní péče je léčba defektů.
Mnohdy jsou sestry domácí péče první, které na defekt přijdou při kontrole klienta v jeho sociálním prostředí. Velice
často se stává, že jsme požádány praktickým lékařem o spolupráci při hojení ran. Bohužel díky legislativním změnám,
těchto situací ubývá, jelikož klient musí projít odbornou ambulancí.
Klienty s defekty do domácí péče předávají také lůžková
zdravotnická zařízení, která mají často nedostatečné informace o sociálním prostředí klienta. Kladou velký důraz na
převazy ve sterilním prostředí, ale netuší, do jakých podmínek se klient vrací. Najít někdy v bytě jenom prostor pro odložení převazové tašky, nebo se do bytu vůbec dostat je umění. I v dnešní době jsou stále domácnosti, ve kterých neteče
voda a nejde elektřina.
Bohužel jsou zde též pacienti, kteří situace s nehojícími se
defekty zneužívají pro sociální dávky a možnost pobírání invalidního důchodu. Na druhé straně se setkáváme občas se
seniory, kteří defekty úmyslně „rozšťourávají“, jelikož sestry domácí péče jsou pro ně sociálním kontaktem, o který by
po zhojení defektu přišli. Rozmanitost defektů v domácí péči
je velká.
1/2014 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
24
P42 DIALEG – organizace studie
P. Kusinová, M. Šamajová, V. Procházka
Ambulance neuroradiologie a angiologie, Radiodiagnostický ústav, FN Ostrava
Lymfedém z pohledu sestry – kazuistika
L. Krupová
P45
Kožní oddělení, FN Ostrava
Abstrakt není k dispozici.
Kritická končetinová ischemie (CLI) postihuje 500–700 nemocných/na milion obyvatel. Možnost léčby, ať již chirurgickou nebo
endovaskulární cestou, může být nabídnuta 2/3 pacientů, 1/3 spěje do amputačního stadia (po vyčerpání všech možností léčby).
Léčba kmenovými buňkami je poslední experimentální
možnost léčby k odvrácení amputace končetiny.
Realizace této studie musí probíhat za přísných podmínek a pravidel. Oddělení musí mít status tkáňového zařízení,
souhlas etické komise a souhlas SÚKL. Musíme postupovat
v souladu s protokolem studie. Dodržovat vylučovací kritéria, bezpečnostní procesy, vedení dokumentace.
Nyní máme zařazených do studie 23 pacientů a stále dáváme nemocným s CLI šanci využít této metody.
P43 Ošetřování popálenin u dětí
Rozsáhlý diabetický defekt nemusí
skončit amputací, aneb co se dá ještě
zachránit
P. Vávrová
DIOP, Chrudim
Abstrakt není k dispozici.
Katecholaminy a ischemie dolních
končetin z pohledu sestry
K. Palinčáková
ARO, Nemocnice Valašské Meziříčí
J. Oktábcová et al.
Dětské oddělení, Klinika popáleninové medicíny,
FN Královské Vinohrady, Praha
Termický úraz je velmi bolestivé poranění, které může zanechat závažné trvalé následky. Ačkoli je osvětě o prevenci
vzniku úrazů v dětském věku věnováno mnoho úsilí a termickým úrazům lze v 95 % předcházet, až 40 % pacientů ošetřených pro popáleninami jsou děti.
Na našem pracovišti je ročně ošetřeno cca 1 000 dětí s termickým úrazem. Více než 200 dětí bylo přijato k hospitalizaci
na JIP, přes 160 dětí bylo přijato na standardní dětské oddělení.
Moderní medicína přistupuje k léčbě takových poranění komplexně. Výsledkem mezioborové spolupráce (chirurg, internista/pediatr, rehabilitační pracovník, psycholog,
oční a jiný konziliář, pedagogický pracovník apod.) je kvalitní ošetřovatelská a lékařská péče, která se opírá o znalosti
a zkušenosti personálu.
Neustále probíhající výzkum a moderní technologie navíc
umožňují vývoj materiálů/krytů, které mohou být při správném používání velkým pomocníkem v léčbě popálenin. Možnosti využití některých krytů v léčbě uvádíme v prezentovaných kazuistikách.
P44 P44 Naše zkušenosti s ošetřováním ran
u dětí po kardiochirurgické operaci
M. Kapusňáková, M. Cíferská
NUSCH. a.s. DKC, OAIM Bratislava, Slovensko
Abstrakt není k dispozici.
HOJENÍ RAN 1/2014 
P46
Moderní medicína dnes přinesla člověku větší šance k záchraně života. Taktéž kvalita života po prodělání závažných
onemocnění bývá často méně nebo vůbec modifikována a člověk prožije díky moderní medicínské vědě plnohodnotný život. Ovšem i přes vědecký pokrok se setkáváme s marným bojem a s pocitem, že medicínská věda uhání sice závratnou
rychlostí kupředu, ale na druhé straně lidské choroby bývají agresivnější, záhadnější a mnohdy se setkáváme s marným
bojem o záchranu lidského života.
Inotropní a vazoaktivní látky představují v záchraně lidského života v resuscitační péči významnou roli a často první
volbu v rozšířené neodkladné resuscitaci. A tak, jak má své
místo na miskách vah dobro versus zlo, taktéž vazoaktivní látky, které jsou základem v resuscitační péči, mají svou temnou stránku. Vedle udržení životaschopnosti lidského organismu mají své nežádoucí účinky, které dokážou významně
ovlivnit následnou péči. Mezi ně řadíme i ischemii akrálních
částí těla.
Pracoviště ARO Nemocnice Valašské Meziříčí se vesměs
zabývá závažnými interními diagnózami, pooperačními stavy,
které vyžadují resuscitační péči, chronickou intenzivní péčí;
poúrazové stavy a trauma úrazy jsou na našem pracovišti většinou pouze primárně ošetřeny, vyšetřeny v rámci diagnostiky urgentní péče a odesílány následně na vyšší pracoviště
trauma center fakultních nemocnic.
U závažných interních diagnóz byla v resuscitační péči,
s cílem udržení fungující hemodynamiky, při podání vysokých dávek katecholaminů (Noradrenalin; doporučená dávka 0,02–0,4 mg/kg/min, dávkování je ovšem individuální a závisí na mnoha faktorech) vždy pozorována ischemie akrálních
částí pacienta; ve většině případů se jednalo o přechodnou
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
P47
stránky ČSLR
ischemii, která buď odezněla spontánně nebo při další rozšířené terapii se i přes katecholaminovou terapii upravilo vnitřní prostředí do přijatelných životaschopných mezí.
V tomto roce jsem se zaměřila na našem pracovišti na neobvyklou ischemii měkkých svalových tkání na laterální straně
lýtek pacientů s vysokou noradrenalinovou podporou. Jednalo se vesměs o pacienty polymorbidní, přijaté pro výraznou exacerbaci CHOPN (J441), kteří vyžadovali resuscitační
péči. Při zjištění ischemického ložiska v měkkých svalových
strukturách lýtek byly učiněny opatření k odlehčení postižené oblasti, vesměs pacienti pro nestabilní vitální funkce a výraznou desaturaci netolerovali polohování ani rotaci celého
lůžka. Byl zde patrný marný boj ošetřovatelského personálu
proti lékové ischemii.
Ovšem i v těchto případech je nutno si uvědomit, že záchrana lidského života je v resuscitační péči prioritou a centralizace oběhu při vysokých dávkách katecholaminů bohužel nese s sebou ischemii periferních částí lidského těla.
P48 Využití Xe-Derma v léčbě Lyellova
syndromu
R. Vrátná, H. Klosová, L. Petráš
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Abstrakt není k dispozici.
P49 Kvalita života pacienta
s porokarcinomem
K. Bečanová, R. Procházková, Š. Baťchová
Interní oddělení – Strahov, Všeobecná fakultní nemocnice,
Praha
25
vácející tumor pod pravým kolenem přibližně velikosti pěsti.
První lokální nález udává přibližně před pěti lety. Zpočátku
byla léze velikosti třesně, která byla nebolestivá. Pacient se
domníval, že jde o „tukový uzlík“, proto nic neřešil.
Klient byl při první návštěvě v naší ambulanci subjektivně
unavený, má viditelné rozšíření zornic (kouří pravidelně marihuanu, kvůli zvládnutí bolesti). Velký zápach z obvazů, které pokrývají postiženou končetinu v celém rozsahu. Obvazy
jsou viditelně prosáklé, zašpiněné. Poslední převaz před třemi dny provedla sestra z agentury domácí péče. Dle slov klienta nemůže mít převazy denně, vzhledem k velké spotřebě
materiálu, pojišťovna materiál nehradí, proto si z finančních
důvodů nemůže dovolit denní ošetřování. Bydlí s matkou
a přítelkyní, které mu hodně pomáhají. Poslední rok se zdržuje pouze v domácím prostředí z důvodu omezené hybnosti
nohy – (rozsáhlý lymfedém celé končetiny), pojízdný vozík má
v řešení. Má strach ze sociální izolace pro velký zápach z defektů. Uvažoval sám opakovaně o amputaci postižené končetiny, chirurgové však amputaci nechtějí provést z důvodu
závažných přidružených diagnóz. Antidepresiva neužívá. Nechce polykat mnoho léků.
Naše kazuistika popisuje péči u klienta, který byl vzhledem ke svému základnímu onemocnění ve velmi špatném
zdravotním stavu.
Chronická rána zasahuje lidskou osobnost, zhoršuje kvalitu života. Člověk strádá tělesně, duševně i sociálně. Do všech
těchto úrovní musí směřovat i naše léčebná a ošetřovatelská
péče. Často není v našich silách primární zhojení ran, nýbrž
co nejrychlejší přinesení úlevy od bolesti a dalších projevů
chronické rány.
Hlavně když nás to baví…
P50
V. Šípková, T. Ježková
Thomayerova nemocnice, Praha
Porokarcinom je vzácný typ rakoviny potních žláz v kůži.
První případ byl zaznamenán v roce 1963. Klinicky se podobá jiným nádorům kůže. Příčina vzniku je neznámá. Není důkaz o rodinné historii, nejsou známy ani spouštěcí faktory.
Obě pohlaví jsou ovlivněna stejně, průměrný věk pacientů
je 67 let (od 19 do 90 let). Symptomy zahrnují léze, které mohou být přítomny i několik let před tím, než byly diagnostikovány. Nejčastěji na dolních končetinách. Velikost se může lišit (1–10 cm v průměru). Zbarvení může být červené, tělové,
nebo tmavé. Diagnóza se určuje pouze mikroskopicky. Prognóza je obvykle dobrá, ale nemoc se může šířit i do okolních
tkání. 80 % pacientů je vyléčeno chirurgickou excizí. U 20 %
pacientů se léze opakuje na stejném místě jako léze původní
a v dalších 20 % nádor metastazuje do regionálních lymfatických uzlin. Tito pacienti mají úmrtnost 67 %.
V březnu 2013 přichází do naší ambulance hojení ran
35letý klient na doporučení Agentury domácí péče s diagnózou porokarcinom levé dolní končetiny s generalizací. Poprvé byl ošetřen na chirurgické klinice v prosinci 2011 pro kr-
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
Abstrakt není k dispozici.
Postradiační dermatitidy – zkušenosti
z MOÚ
L. Hašková, Z. Sýkorová
Žlutý kopec, MOÚ Brno
Abstrakt není k dispozici.
1/2014 
HOJENÍ RAN
P51
stránky ČSLR
26
P52 Popálení na 90 % tělesného
POvrchu III. stupně u osmiletého
dítěte – posthospitalizační průběh,
rekonstrukční výkony a spolupráce
s rodinou
R. Kubok, R. Zajíček, L. Brož
Klinika popáleninové medicíny, FN Královské Vinohrady,
Praha
V práci Vám předneseme kazuistiku popálení na 90 %
TBSA 8letého dítěte, následné rekonstrukční výkony a úskalí následné rehabilitace v rámci spolupráce s jeho rodinou.
P53 Hojení ran v oblasti prsu po radiaci,
popálení a rekonstrukčních operacích
s přispěním myofasciální-manuální
lymfodrenáže (M-MLD)
A. Loskotová1,2,3,4, J. Loskotová4, I. Suchánek1,
P. Brychta1,2
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie, FN Brno-Bohunice
Lékařská fakulta MU Brno
3
Preventivní medicína, 3. LF UK Praha
4
Salve – klinika RHB, Vysoké Mýto
1
2
Úvod
Problematika lymfedému v oblasti horních končetin (HK)
a hrudníku, při onemocnění prsu i u postoperačních stavů,
je důkladně prozkoumána a metodika lymfoterapie zpracována.
Autoři kladou důraz i na ošetření pacientek v subakutní
péči (po iradiaci, popálení a rekonstrukčních operacích), zejména při hojení ran.
Cíl práce
Komplexní ošetření funkční patologie měkkých tkání (MTT) a lymfatického systému (LS) v rámci zřetězených
funkčních poruch v oblasti hrudníku, zejména jako prevence
vzniku sekundárního lymfedému a při hojení ran.
Metodika
Myofasciální-manuální lymfodrenáž (M-MLD), která je
syntézou terapeutických postupů manuální lymfodrenáže
a technik myoskeletální medicíny. Tato metodika je rozšířena i na oblast prsu (zejm. m. pectoralis maior et minor). Důležité je vždy i uvolnění spasmu m. subscapularis a funkční
patologie v oblasti MTT a LS. Zároveň mobilizace funkčních
blokád v oblasti žeber, C, Th, LS páteře.
Vyšetření
V rámci zřetězení funkčních poruch klasifikují jednotlivé
kloubní blokády v oblasti HK a hrudníku, svalové spasmy, trigger a tender pointy a lymphostasis v oblasti regionálních uzlin.
HOJENÍ RAN 1/2014 
Terapie
Kromě ošetření funkční patologie LS v oblasti HK a hrudníku, doplňují metodiku M-MLD novým terapeutickým přístupem pomocí „mobilizace prsu“. Tato technika vychází z metodiky myoskeletální medicíny a je téměř identická
s mobilizací lopatky, ovšem jemnější, s menším tlakem a s určitým směrem, který respektuje tok lymfy a současně i s ohledem na posun cirkulujících imunokomplexů směrem k imunokompetentním buňkám.
Výsledky
U všech takto ošetřených pacientek jsme sledovali barvu
kůže, spasmus MTT, lymphostasis v oblasti regionálních uzlin a vývoj hojení ran. V rámci srovnávací studie jsme dospěli k závěru, že u pacientek ošetřených takto provedenou metodikou, došlo k rychlejšímu zhojení ran, zlepšení prokrvení
a barvy kůže, ke zmírnění bolestí, včetně zmírnění edému.
Závěr
Rozšířením metodiky M-MLD o „mobilizaci prsu“ přispíváme ke komplexnějšímu terapeutickému přístupu ošetření
funkční patologie MTT a LS v oblasti prsu, zejména u hojení
ran. Dochází ke zkrácení léčby, finančním úsporám a zlepšení kvality života.
Využití krytu Xe-Derma v léčbě popálenin P54
u dětí
H. Chaudhary, M. Adámková, T. Malá
Popáleninové centrum, FN Ostrava
Xe-Derma je bezbuněčná prasečí dermis tvořená jen sítí
kolagenních a elastických vláken. Užívá se obecně jako dočasný sterilní kryt při léčbě různých akutních a chronických
defektů kůže.
Mezi její hlavní indikace na našem pracovišti patří léčba
popálenin u dětí. Její předností je redukce ztráty tělních tekutin se snížením počtu převazů. Tímto se omezuje riziko infekce rány a minimalizuje se bolestivost při převazech a potřeba analgetik. Zásadní význam má při léčbě povrchnějších
stupňů popálenin. Pozorujeme příznivý kosmetický vzhled
zhojených ploch. Danou problematiku prezentuji v několika
kazuistikách.
Folikulitídy – je liečba a diagnostika bez P55
problémov?
H. Zelenková
DOST Svidník, Slovensko
Pyodermie vlasového folikulu sú hnisavé infekcie vyvolané pyogénnymi baktériami, ktoré prenikajú z povrchu kože
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
do hlbších tkanív pozdĺž vlasu. Ostiofolikulitída, folikulitída
a perifolikulitída je infekcia ústia vlasových folikulov vyvolaná najčastejšie pyogénnymi stafylokokmi. Veľmi častá je foliculitis simplex barbae mužov. Zvláštnou formou je folikulitída
vyvolaná Pseudomonas aeruginosa a zriedkavo sa vyskytuje
foliculitis decalvans capilitii.
Akne keloid – foliculitis nuchae je hlboká subakútna stafylokoková folikulitída s výsledným fibrotickým hojením a tvorbou keloidu u dospelých mužov. Furunkul – akútna hlboká
infekcia vlasového folikula progredujúca do formy abscesu
s kolikvačnou nekrózou tkaniva. Carbunculus má charakter
aglomerácie viacerých, navzájom komunikujúcich abscesov,
postihujúcich susediace folikuly. Diferenciálna diagnostika
aj v typických lokalitách ale môže spôsobovať problémy, napríklad v prípade mykotickej infekcie, komplikácie diabetu
alebo metastáz.
Lokálna liečba musí okrem iného zohľadňovať zásadu „Ibi
pus, ubi evaqua“ – kde je hnis, tam ho vypusť.
P56 Ovlivnění hnisajících a nehojících
se ran pomocí mikromycety Pythium
oligandrum
K. Mencl1, I. Bureš2, H. Poláková2, D. Stuchlík3
Oddělení klinické mikrobiologie, Pardubická krajská
nemocnice, a.s.
2
Geriatrické centrum, Pardubická krajská nemocnice, a.s.
3
Kožní oddělení, Pardubická krajská nemocnice, a.s.
1
Od listopadu 2011 do listopadu 2013 probíhala v rámci Pardubické krajské nemocnice, a.s. klinická studie zaměřená
na ověření účinků živé kultury mikroskopické houby Pythium oligandrum pro zlepšení stavu hnisajících, mikrobiálně
osídlených a nehojících se defektů. Součástí této studie bylo
vedle klinického hodnocení také in vitro hodnocení účinků
jmenované houby na tvorbu biofilmu u kultivovaných mikroorganismů, kdy produkce biofilmu je považována za jeden
z hlavních virulentních nástrojů bakterií a kvasinek.
V použité metodě vlhkého hojení byla suspenze zárodků P. oligandrum ve sterilním fyziologickém roztoku pomocí sterilních mulových čtverců aplikována přímo na vytipované nehojící se rány a následně kryta obvazem. Obklady
byly pravidelně měněny po 8 hodinách za nové, celkově aplikace probíhaly u každého pacienta po dobu 96 hodin. Před
a po aplikacích byla vedle písemné dokumentace zhotovována i dokumentace fotografická a také odběry na mikrobiologický rozbor.
Do studie bylo celkem zařazeno 45 pacientů (11 mužů a 34
žen) s hnisajícími ranami na bércích, lýtkách a nártech dolních končetin. Výrazné zlepšení stavu představující minimalizaci mikrobiální zátěže rány a klinický stav dané lokality
jsme zaznamenali u 64,4 % aplikací (29 pacientů). U dalších
14 zařazených osob (31,1 %) došlo pouze k mírnému snížení mikrobiální zátěže, případně pouze ke změně poměru za-
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
27
stoupených mikroorganismů, nicméně se uspokojivě zlepšil klinický stav rány, takže mohlo být úspěšně pokračováno
v konvenční terapii. Pouze u dvou pacientů (4,5 %) nebyl zaznamenán žádný pozitivní efekt. Aplikace nebylo třeba u žádného pacienta z jakéhokoliv důvodu přerušit, nebyly pozorovány žádné vedlejší nebo nežádoucí účinky. Pouze u tří
pacientů byla během aplikací pociťována zvýšená bolestivost
rány, což bylo odstraněno podáním analgetika.
Všechny kmeny izolované z odběrů biologického materiálu od pacientů zařazených do studie byly podrobeny testu
produkce biofilmu a paralelně také testu ovlivnění této produkce přidáním jednotného množství zárodků P. oligandrum
z originální kompozice aplikační suspenze. Oba testy byly
zpracovávány a vyhodnoceny za zcela rovnocenných podmínek. Uvedené experimenty byly pro verifikaci ještě jednou
opakovány. Provedená měření prokázala 70% snížení aktivity tvorby biofilmu (u biofilm-pozitivních kmenů) v případě
přidání zárodků Pythium oligandrum, z tohoto počtu pak téměř 43 % velmi výrazně (snížení aktivity více než o polovinu).
U 17 % testovaných kmenů nebyl in vitro zaznamenán žádný
posun, u dalších 13 % byly výsledky měření v obou sériích variabilní. In vitro se produkci biofilmu nejméně dařilo ovlivnit u kmenů Stenotrophomonas maltophilia a některých izolátů Pseudomonas aeruginosa.
Výsledky klinické studie nás opravňují ke konstatování, že
použití zárodků mikroskopické houby Pythium oligandrum
pro zlepšení stavu chronických, hnisajících a nehojících se
ran má své opodstatnění a zlepšuje stav hojení.
Výsledky mikrobiologického šetření jako nadstavbové části studie potvrdily předpoklad, že je Pythium oligandrum
schopno svými účinky u mikroorganismů ovlivňovat tvorbu
biofilmu. Toto laboratorní zjištění pravděpodobně vyjadřuje
hlavní princip aktivity Pythium oligandrum při jeho použití
na čištění ran od hnisavých procesů.
Vliv růstových faktorů na efektivitu
plasticko-chirurgických technik
u léčby chronických ran
P57
D. Stehlík, I. Menšík, B. Zálešák, I. Hatalová
Oddělení plastické a estetické chirurgie, FN Olomouc
Abstrakt není k dispozici.
Stabilita destičkových faktorů při
zpracování a jejich hojivý potenciál
B. Kubešová
VA-BIOS, Brno
Úvod
V naší práci jsme hledali vhodný proces získání obsahu alfa granulí z trombocytů. Důvodem našeho snažení jsou vysoké hojivé.
1/2014 
HOJENÍ RAN
P58
stránky ČSLR
28
a biostimulační účinky destičkových faktorů, které mají stimulační vliv na celou řadu buněk. Stimulující účinky jsou popsány
na osteoblastech, fibroblastech, cévním endotelu, buňkách získaných z periostu a na mezenchymálních kmenových buňkách.
Sledovali jsme destičkové faktory, které mají mohutný biostimulační účinek. To jsou především PDGF (platelet derived growth
factor) a TGF-beta (transforming growth factor). V naší práci jsme se rozhodli sledovat z dalších faktorů ještě IGF (insulin
like growth factor) a VEGF (vascular endothelial growth factor).
Vzhledem k tomu, že destičkové faktory nejsou součástí imunitního systému, předpokládali jsme i mezidruhový účinek.
Materiál a metodika
PRP (platelet rich plasma) získanou speciální separací ze
zvířecí krve jsme podrobili speciální termodestrukci tak, až
došlo k úplné dezintegraci vnějších i vnitřních trombocytárních membrán a uvolnění obsahu alfa granulí. Výsledný lyzát jsme získali ze supernatantu po zpracování. Na začátku
procesu jsme změřili hladiny čtyř destičkových faktorů. Získané hodnoty jsme porovnali s měřením na konci procesu.
Změřené hodnoty nevykázaly statisticky významnou odchylku. Tímto způsobem jsme zpracovali zvířecí PRP z veterinárně sledovaných zvířat a zapracovali je do kosmetického gelu,
určeného k podpoře regenerace.
Závěr
Naše metodika získání a zpracování destičkového lyzátu nevede ke statisticky významnému snížení hladiny sledovaných destičkových faktorů. První aplikace kosmetického
gelu s obsahem destičkových faktorů vykazují silný regenerační účinek.
P59 Využití vlhké terapie v koloproktologii
D. Šmíd, P. Novák, J. Winklerová, L. Auterská
Chirurgická klinika, FN a LF UK v Plzni
Úvod
Celá řada onemocnění zažívacího traktu a konečníku může
skončit stomií. Stomie představuje pro nemocného sociální, ekonomický a v neposlední řadě zdravotní problém, neboť existuje celá řada komplikací a patologických stavů, které mohou přítomnost stomie u nemocného doprovázet.
Metodika
Autoři na krátké kazuistice prezentují komplikaci stomie,
kterou museli řešit u nemocného s dočasnou stomií za použití vlhké terapie.
Diskuse
Všichni známe obecné využití vlhké terapie z různých indikací a v různých lékařských oborech. Zkušenosti s jejím
použitím v paliativních případech jsou minimální a diskutabilní.
HOJENÍ RAN 1/2014 
Závěr
Výsledkem léčby by mělo být vyléčení nemoci. Prostředky, kterými toho dosáhneme, by neměly nemocného zatěžovat
a snižovat kvalitu jeho života. Stejné principy je nutné dodržovat i v případě, že nelze onemocnění zcela vyléčit. Cílem
této kazuistiky je poukázat na využití vlhkého krytí za účelem
zlepšení kvality života.
Práce byla zpracována s přispěním grantu IGA NT 14227.
Deštruujúce Acne inversa – tetrada –
stále veľký terapeutický problém
P60
H. Zelenková
DOST Svidník, Slovensko
Acne inversa – tetrada je veľmi závažná a deštruujúca forma acne conglobata, ktorá prebieha pod inverzným obrazom. Syndróm postihuje rovnako mužov aj ženy. Oblasti, kde
sa acne conglobata bežne vyskytuje sú takmer nepostihnuté alebo intaktné, ale dramatický obraz sa vyvíja v axilách,
inguinálnych ryhách s prechodom na vulvu alebo scrotum,
v perigenitálnej oblasti, análnej ryhe, a súčasne sa môže manifestovať aj na šiji a koži hlavy.
Postihnuté oblasti sú charakterizované doskovo tvrdými, širokými zápalovými infiltrátmi, na viacerých miestach
kolikvujúcimi, od 5–30 cm. Axilárne sa môžu vytvárať dermatogénne kontraktúry. Sekrécia je hnisová, krvavá, často následkom osídlenia gramnegatívnymi baktériami silne
zapáchajúca a spôsobuje vážne hygienické, ošetrovateľské
a psychosociálne problémy. Terapia zahŕňa systémové podávanie kortikoidov, retinoidov (izotretinoin), cyclosporín, antibiotík a adekvátne lokálne ošetrovanie ložísk.
Nevyhnutná je následná sanácia intertriginóznych kožných zmien chirurgickými postupmi – excízia a následné
prekrytie rotačnými lalokmi. V práci sú prezentované prípady acne tetrada so závažným pochybením v diferenciálnej
diagnostike, kedy pacienti boli pred návštevou dermatológa roky liečení ako chronicko-recidivujúce abscesy potných
žliaz alebo fistuly.
„Neodkladné stavy“ v léčbě
chronických ran
J. Stryja
Komplexní kardiovaskulární centrum, Nemocnice Podlesí a.s.,
Vzdělávací a výzkumný institut AGEL, o.p.s.
Nehojící se rána je považována za symptom jiného závažného (často chronického) onemocnění. Z tohoto pohledu se
požadavek na urgentní řešení problémů spojených s její přítomností nejeví jako oprávněný. Na druhou stranu je obecně známo, že vzhled rány se může dynamicky měnit, stejně
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
P61
stránky ČSLR
jako stadium základního onemocnění. V případě prodlení
při hledání příčiny poruchy reparace tkáně v těchto případech hrozí vznik závažných následků, včetně ztráty končetiny
a doživotní invalidity. Aktivním přístupem můžeme zabránit
přechodu rány do potenciálně nezhojitelného stadia. V prezentaci se proto zaměříme na nejčastější stavy projevující se
přítomností nehojící se rány, které vyžadují akutní či urgentní diagnostický a terapeutický zásah.
U řady stagnujících ulcerací může dojít ke zhoršení lokálního nálezu v souvislosti s pozvolnou progresí patologických
změn v důsledku postupného rozvoje základního onemocnění. Jestliže má jeho akutní dekompenzace příliš rychlý spád,
nemusí se tyto změny na charakteru rány vůbec projevit a naopak samotné základní onemocnění může nemocného ohrozit na životě.
Ve kterých případech je tedy nutné řešit stavy spojené s přítomností nehojící se rány akutně? Jsou to jednak akutní poruchy vnitřního prostředí vzniklé jako komplikace základního
onemocnění (např. diabetes mellitus – poruchy vědomí spojené s hyperglykemií a hypoglykemií, poruchy hojení u pacientů s akutním a chronickým renálním selháním – zejména
v predialyzačním stadiu), poruchy hojení spojené se zhoršenou trofikou tkání – ischemické rány (akutní končetinová ischemie, reperfuzní syndrom, chronická kritická končetinová ischemie; na místě je časná revaskularizace, která by měla
být u pacientů se syndromem diabetické nohy provedena jako
akutní výkon bez zbytečného odkladu) a ileofemorální žilní
trombóza (je nutné dodržet terapeutické okno k provedení lokální trombolýzy). Z lokálních poruch se nejčastěji setkáváme
s krvácením z rány (stavy spojené s žilní hypertenzí, rannou
infekcí a vrozenou či získanou koagulopatií), se závažnými
rannými infekcemi (erysipel, Fournierova gangréna, infekční
komplikace syndromu diabetické nohy) a s dekubity.
Akutní management těchto stavů spočívá v monitoraci
a stabilizaci vitálních funkcí pacienta (často za hospitalizace), provedení vaskulární intervence, v selektivním débridementu rány a efektivní terapii ranné infekce (včetně cíleného nasazení antibiotik a dalších podpůrných metod).
P62 P62 Enzymatický débridement a jeho
využití v dermatologické praxi
V. Wertzová1, J. Urbanová1, J. Krpatová1, R. Mrázová2
Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Hradec Králové
Městská nemocnice Hořice
1
2
Pojem débridement definujeme v dnešní době jako odstranění odumřelé, devitalizované nebo kontaminované tkáně
a jiných cizích materiálů z rány s cílem podpořit hojení a obnovit bakteriální rovnováhu v ráně. Volba metody je závislá
na řadě faktorů, zejména na velikosti a umístění poškozené
tkáně a na obsahu spodiny rány, na celkovém stavu pacienta, komorbiditách. V neposlední řadě je třeba též respektovat přání pacienta.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
29
Na základě dokumentu vydaného EWMA 2013 jsou metody débridementu klasifikovány do pěti skupin: mechanický débridement, chirurgický débridement, larvální terapie,
„technical solutions“ obsahující laváže, ultrazvuk, podtlakovou terapii. Do poslední páté kategorie débridementu je
řazen enzymatický a autolytický débridement, dále pak absorpční krytí a materiály obsahující medy.
Enzymatický débridement představuje aplikaci v přírodě se vyskytujících proteolytických enzymů, které jsou vyrobeny farmaceutickým průmyslem speciálně s cílem umožnit débridement v ráně. Jsou aplikovány nejčastěji ve formě
gelu či masti. Tyto exogenní enzymy působí společně s endogenními enzymy přítomnými v ráně. Tato možnost débridementu může být s výhodou využita u pacientů, u kterých
není možno použít mechanický débridement, jako např.
u pacientů se sklonem ke krvácení. Klíčovou roli v tomto enzymatickém procesu mají matrix metalloproteázy (MMPs),
zejména jejich podskupina kolagenázy. Bakteriální kolagenóza získaná z Clostridium histolyticum je nejlépe poznaným
enzymem v této kategorii a v lékařské praxi se používá desítky let. Výhodou je snadná aplikace, bezpečné používání,
bezbolestnost. Aby byly enzymy účinné, je důležité zachovat
vlhké prostředí v ráně. Antiseptika mohou inaktivovat některé enzymy.
Další položkou zmíněnou v této kategorii débridementu
jsou materiály obsahující med. Myšlenka používání tohoto přírodního produktu je stará několik tisíc let, v posledním století však zažívá určitou renesanci. Jedná s o čistě
přírodní produkt obsahující cukry, vodu, aminokyseliny, vitamíny, minerály a enzymy. Materiály s Manuka medem jsou
dostupné v několika formách a mohou být používány na široké spektrum ran a to i s nekrotickou tkání a na infikované
rány kontaminované např. Pseudomonas aeruginosa či Staphylococcus aureus. Manuka med vykazuje antimikrobiální,
protizánětlivé, antioxidační účinky, snižuje zápach, udržuje
vlhké prostředí v ráně. Dalším výrazným efektem těchto materiálů je podpora débridementu. Vše výše uvedené přispívá
ke schopnosti podpory hojení ran. Materiály s Manuka medem v klinických studiích prokázaly rychlejší débridement
ve srovnání s hydrogely. Vzhledem k rychlosti débridementu
je vysoce pravděpodobné, že látky obsažené v medu stimulují proteázy na spodině rány. V chronických ranách med inaktivací inhibitoru aktivátoru plasminogenu umožňuje přeměnu plasminogenu na plasmin a snižuje množství odumřelé
tkáně. Relativní kontraindikací je použití u suchých nekrotických ran, jelikož med může způsobit další vysušení rány.
Dále by tyto materiály neměly být použity u pacientů se známou kontaktní přecitlivělostí a u pacientů alergických na
včelí bodnutí.
Kazuistika z našeho pracoviště prezentuje použití krycího materiálu s Manuka medem u chronické nehojící se
rány jako možné metody débridementu a podporující hojení rány.
1/2014 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
30
P63 Role obkladových a oplachových
roztoků v ošetřování ran
V. Melicherčíková
Státní zdravotní ústav, Praha
Antiseptika se výrazně uplatňují při zneškodnění mikroorganismů na kůži, sliznicích a v tkáních organismů lidí a zvířat a napomáhají k jejich odstraňování. Nesmí být ovšem pro
tkáně toxické. Používají se v ranné chirurgii k léčebným postupům, dodržovat však je třeba aseptický postup práce, který je založen na ochraně před vniknutím mikroorganismů do
organismu. Jedná se o chemické látky, které usmrcují nebo
inhibují růst mikroorganismů. Vyrábějí se ve formě roztoků,
krytí, krémů, mastí či zásypů. Používají se preventivně nebo
léčebně.
K léčbě ran a chronických ran se kromě celkové léčby, výživy a lokálního ošetření pacienta používají přípravky na bázi,
jodu, octenidinu, aktivního uhlí, stříbra, kvartérních amoniových sloučenin, oplachy ran roztoky vyrobené ve speciálních
přístrojích elektrolýzou, chlorové přípravky. Antiseptika hrají významnou roli v prevenci infekcí v místě chirurgického
výkonu a jejich správným použitím lze omezit podávání antibiotik a snížit tak riziko nárůstu rezistence patogenních mikroorganismů. Hrají klíčovou roli při léčbě a ošetřování chronických ran. Mikrobicidní účinnost antiseptik se laboratorně
testuje.
P64 Biofilm – nepříjemný protivník
J. Stracenská
Dermal Centrum, Mělník
Abstrakt není k dispozici.
P65 Vliv chronických bércových ulcerací
na běžný život pacienta
V. Slonková, V. Vašků
I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN U sv. Anny
v Brně
ného života bércovým vředem (otázky se týkaly práce v domácnosti, osobní hygieny, zájmových aktivit, nutnosti úpravy
oděvu či obuvi) a otázky související s terapií bércového vředu. Získaná data z jednotlivých dotazníků byla statisticky
zpracována. Do souboru bylo zahrnuto celkem 100 pacientů s chronickými ulceracemi venózní nebo smíšené etiologie.
Výsledky
Míra ovlivnění běžného života závisí statisticky signifikantně na velikosti ulcerace. Čím větší ulceraci pacienti měli, tím
více byl ovlivněn jejich běžný život. Dále byla zjištěna souvislost mezi ovlivněním běžného života a věkem. Starší pacienti popisovali výraznější ovlivnění jejich života ulcerací. Rovněž byl zjištěn statisticky signifikantní vztah mezi ovlivněním
běžného života a pohlavím – ženy mají běžný život mnohem
více ovlivněn svými bércovými vředy ve srovnání s muži. Zjištěnou skutečnost lze vysvětlit tím, že ženy jsou většinou nuceny kvůli bércovým vředům zcela změnit svůj styl oblékání
– preferují kalhoty a dlouhé sukně, aby zakryly oděvem bércové vředy. Ženy také mají výraznější problém s obuví – kvůli
kompresi krátkotažnými obinadly musejí nosit nízké pohodlné boty. Dále byla zjištěna statisticky signifikantní souvislost mezi ovlivněním běžného života a etiologií vředu. Bylo
prokázáno, že pacienti s bércovými vředy smíšené etiologie
udávali výraznější ovlivnění běžného života ve srovnání s pacienty, kteří měli čistě venózní ulcerace. Toto zjištění je podpořeno faktem, že smíšené ulcerace bývají mnohem bolestivější než čistě žilní vředy a bolest tedy pravděpodobně hraje
hlavní roli v ovlivnění života těchto pacientů. Rovněž byla
zjištěna statisticky signifikantní souvislost mezi ovlivněním
běžného života a psychologickými aspekty. Bylo zjištěno, že
čím více bércové vředy ovlivňovaly běžný život pacientů, tím
více byla ovlivněna i psychika pacientů. Dále byla prokázána
statisticky významná souvislost mezi ovlivněním běžného života a tělesnými problémy a sociálními aspekty. Naopak nebyla prokázána souvislost mezi ovlivněním běžného života
a dobou trvání vředu.
Závěr
Vzhledem k tomu, že většina ulcerací má chronický charakter, dochází ke snížení kvality života dlouhodobě. Proto
je nutné do péče o pacienty s bércovými vředy zahrnout i aspekty kvality života pacientů.
Úvod
Chronické bércové ulcerace výrazně zhoršují kvalitu života pacientů.
Metody
Cílem práce bylo stanovit hlavní faktory, které ovlivňují
běžný život pacientů a vedou tak ke zhoršení kvality života.
Byl vytvořen speciální soubor otázek zaměřených na kvalitu života pacientů s bércovými vředy. Tento soubor otázek byl
rozdělen do 6 oblastí: psychika, bolest, tělesné problémy související s bércovým vředem, sociální aspekty, ovlivnění běž-
HOJENÍ RAN 1/2014 
Jaká je optimální terapie ulcus cruris
venosum?
S. Julínek1, D. Klein1, D. Machová1, I. Malý2
Oddělení jednodenní chirurgie, Palas Athéna, Praha
Ambulance pro všeobecnou a cévní chirurgii, Praha
1
2
Úvod
Cílem prezentace je zdůraznit význam eliminace refluxu
v žilním systému na úspěšném hojení a významném snížení
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
P66
stránky ČSLR
rizika recidivy bércového vředu žilní etiologie. Nová doporučení Society of Vascular Surgery a American Venous Forum (2011) jasně deklarují, že ablace refluxu v povrchovém
žilním systému spolu s kompresivní terapií dosahují lepších
výsledků než samotná kompresivní terapie u bércového vředu (grade 1B).
Metodika
Jedná se o retrospektivní studii pacientů s bércovým vředem a s refluxem v povrchovém žilním systému. Začali jsme
s vysokou ligací kmenových žil s refluxem (velká, malá nebo
akcesorní saféna) a později jsme spektrum výkonů obohatili o laserovou endovenózní ablaci. Výkony byly provedeny v analgosedaci nebo lokální anestezii a tedy věk a polymorbidita pacientů nebyly kontraindikací k výkonu. Celková
doba hospitalizace trvala po operaci 2–4 hodiny. Pooperačně
a za půl roku bylo provedeno duplexní sonografické vyšetření k vyloučení refluxu.
Výsledky
Od roku 2011 do roku 2013 jsme provedli 52 operací na žilním povrchovém systému dolních končetin z toho u 42 pacientů metodou endovenózní laserové ablace a u 10 pacientů
vysokou ligací safény. V horizontu několika dnů po zákroku
vymizely bolesti v místě bércového vředu. U dvou pacientů
nebyly úplně zahojeny defekty, ale jsou menší velikosti. Recidivu bércového vředu jsme zaznamenali taktéž u dvou pacientů. Nezaznamenali jsme komplikace jako je infekt v ráně,
krvácení z rány, flebotrombóza a plicní embolie.
Diskuse
U pacientů s bércovým vředem se pravidelně setkáváme
s menší či větší mírou postižení lymfatického systému, který může vyústit až do vzniku flebolymfedému. Z tohoto pohledu se stripping nejeví jako optimální metoda léčby. Je známo, že hlavní lymfatické cévy procházejí kolem kmenových
žil a mohou být jak mechanicky poškozeny při samotném strippingu tak následně vzniklé hematomy mohou alterovat lymfatický odtok z končetiny. Invazivní vstupy a hematomy při
strippingu také zvyšují riziko ranné infekce. Optimální jsou
endovenózní metody jako je endovenózní laserová nebo radiofrekvenční ablace, které působí jen na oblast žilní stěny
a jsou šetrné k perivenózní tkáni. Alternativou k endovenózním metodám je prostá ligace (podvaz) kmene insuficientní
safény nebo pěnová skleroterapie. Lokální chirurgická terapie bércového vředu spolu s vlhkým hojením ran a venoaktivními látkami urychluje proces hojení defektu. Význam
kompresivní léčby byl již zmíněn v úvodu.
Závěr
Chirurgická terapie musí být základní součástí o péče pacienty s bércovým vředem žilní etiologie. Metodou volby jsou
endovenózní metody nebo prostá vysoká ligace kmenových
žil.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
31
Diferenciální diagnostika atypických
nehojících se ran
P67
A. Geršlová1, A. Pokorná2
Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav
Katedra ošetřovatelství, LF MU, Brno
1
2
Příčina defektů může být velmi rozmanitá. Mimo běžných
diagnóz, jako jsou ulcerace žilní či ischemické etiologie,
nebo dekubity či syndrom diabetické nohy, je nutno myslet
také na ulcerace atypické etiologie. Vznikají jako následek
např. infekčního, metabolického, autoimunitního či nádorového onemocnění. Atypické nehojící se rány se v některých
případech projevují jako prvotní příznak manifestujícího se
onemocnění. V diagnostice je rozhodující, kromě standardních vyšetřovacích metod, především biopsie, od které se pak
odvíjí další terapie. Včasná a správná diagnostika etiologie
nehojící se rány pak jistě vede i k větší naději na zhojení defektu a v případě malignity i k záchraně života.
Teoretické informace jsou doplněny o přehlednou kazuistiku pacientky s chronickou ulcerací na noze s konečnou diagnózou maligního melanomu akrolentiginózního typu.
Cílem příspěvku je poukázat na nutnost diagnostické rozvahy při ošetřování a léčbě všech chronických a dlouhodobě
se nehojících defektů.
Medová krytí v moderním wound
managementu
R. Mrázová1, J. Stryja2, T. Poch3
Městská nemocnice Hořice
Nemocnice Podlesí Třinec
3
Oblastní nemocnice Kolín
1
2
Název příspěvku přehledně rekapituluje využití terapeutických materiálů k léčbě nehojících se a stagnujících defektů s využitím Manuka medu z Nového Zélandu. Autoři rekapitulují rozdíly mezi použitím nosiče pro 100% lékařský
Manuka med v podobě vláken alginátů, speciálních vláken
Tencell, gázy nebo použití medu v amorfní podobě pro přímou aplikaci z tuby.
Stále nacházíme pracoviště, která mají obavu z nežádoucích účinků těchto aktivních a pro někoho alternativní medicínou zavánějících látek, což bychom rádi dementovali
na ukázkách defektů ošetřovaných na různých pracovištích
v České republice. Dostupné prameny či studie o lokálním
použití těchto materiálů jasně poukazují na alternativu léčby
a využití materiálů s Manuka medem jako ideálního doplňku
antiseptických materiálů se stříbrem nebo materiálů s PVP
jódy v léčbě infikovaných středně secernujích ran.
Od starověku prokázané osmotické vlastnosti Manuka
medu napomáhají rychlému a cílenému fázovému hojení:
z důvodu velkého množství koncentrovaných cukrů odvádí
1/2014 
HOJENÍ RAN
P68
32
tekutinu z rány, dochází k potlačení růstu bakteriálních kolonií a aktivně pomáhá v eradikaci biofilmu na spodině rány.
Výběr základního nosiče nám pomáhá i v možnostech débridementu, jež dle použité galenické formy materiálu můžeme
volit jako „wet to dry“, autolytický či dokonce enzymatický.
Právě enzymatický débridement s využitím 100% lékařského
medu se stal i nosným tématem přednášek a posterů EWMA
kongresu, který se odehrával v roce 2013 v Kodani. Dostupné
studie prokázaly, že po naředění Manuka medu exsudátem
nedochází ke snížení jeho účinků a efektivity, což bylo testováno na obávaném rodu Staphylococcus aureus.
Další dostupné studie se věnují uvolňovanému množství
peroxidu vodíku, jeho koncentraci a velmi krátké časové expozici na spodině rány a ukazují na zbytečnou obavu z 0,03%
koncentrace, která je odbourána během 5–8 minut. Škodlivé
účinky peroxidu vodíku se dále snižují, protože med izoluje
a inaktivuje volné železo, které katalyzuje tvorbu volných radikálů kyslíku.
Manuka med je topicky působící látka, která má schopnost
nejen spodinu rány vyčistit, ale zároveň působit jako dokonalý materiál v absorpci zápachu, čímž může např. u bércových
ulcerací nahradit materiály na bázi aktivního uhlí. Z ekonomických aspektů a výhod pro všechny uživatele a zdravotnické pracovníky určitě zaujme prodloužený interval mezi převazy (v závislosti na typu medu a použitém nosiči – unikátní
kombinace alginátu s medem, mřížka s vlákny Tencell nebo
dokonce kombinace Manuka medu a Manuka oleje). Uživatelský komfort pro pacienty rovněž nelze pominout, protože s materiálem lze bezpečně pracovat v domácím prostředí a svěřit pacienty po hospitalizaci agenturám domácí péče.
Kdo by chtěl jasná a zřetelná doporučení pro využití v léčbě
nehojících se či stagnujících defektů, rozhodne se pro protizánětlivé, antioxidační a antimikrobiální vlastnosti, které
stránky ČSLR
působí až 7 dnů. Antibakteriální aktivita medu je hodnocena na uměle vytvořené stupnici udávající tzv. unikátní faktor medu, kdy se jedná o ekvivalentní koncentrace fenolu se
stejnou antibakteriální aktivitou proti rodu Staphylococcus
aureus (tj. UMF 15=15 % fenolu).
Nežádoucí účinky materiálů s medem, alergické reakce na
materiály s medem nebo na jeho jednotlivé složky jsou popisovány jako vzácné a v některých případech bývají tyto různé projevy zaměňovány za reakce na konkrétní pyl v medu.
Medy zpracovávané pro lékařské účely, konkrétně pro použití v péči o rány prochází jemnými filtry, které odstraňují
většinu pylu. V mnoha publikovaných a dostupných studiích
o klinickém využití medu v otevřených ranách nebyly a nejsou uváděny žádné jiné nežádoucí účinky než lokalizovaný
bolestivě bodavý pocit popsaný u některých pacientů krátce
po aplikaci materiálu. Tato ostrá bolest může být způsobena pH medu nebo se může jednat o reakci spodiny rány na
typ „nosiče“, protože jsou zkušenosti z některých klinických
pracovišť, že pacient bolestivě reagoval na krytí s obchodním
názvem Algivon (kombinace alginátu s Manuka medem), ale
po záměně materiálu a použití třívrstvé antiseptické mřížky
s obchodním názvem Activou Tulle tato bolest odezněla. Původní intenzita bolesti byla na stupnic VAS (rozsah 1–10) hodnocena v rozmezí 2–3 z původních 7–8.
Otázky laické veřejnosti nás stále nutí podporovat informace o tom, že med, který se vyrábí jako potravina, nemůže
být dobře filtrován a může obsahovat různé částice, jež mohou být zdrojem dalších komplikací. Ačkoli med neumožňuje
přežití pro bakterie, v medu pro potravinářské účely mohou
zůstat životaschopné spóry, včetně klostridií. Manuka med
používaný pro hojení ran je sterilizován zářením.
Postery
S1
Chyby a omyly v terapii syndromu
diabetické nohy – vybrané kazuistiky
A. Němcová, R. Bém, M. Dubský, V. Fejfarová, V.
Wosková, A. Jirkovská
Centrum diabetologie, IKEM, Praha
Charcotova osteoartropatie (CHOAP) je destruktivní postižení kostí a kloubů nohy v důsledku neuropatie, pacienti mívají chronické ulcerace a jsou ohroženi amputacemi.
V diagnostice CHOAP a v její terapii se však často dělají chyby a dochází k mnoha omylům. Vybrané kazuistiky pacientů
se syndromem diabetické nohy demonstrují důsledky pozdní diagnostiky CHOAP a důsledky nedostatečné terapie přidružené autoimunity (celiakie) vedoucí ke špatnému hoje-
HOJENÍ RAN 1/2014 
ní ulcerací. První kazuistika popisuje průběh onemocnění
u 28leté pacientky se 17 let trvajícím diabetes mellitus (DM)
1. typu, u níž byla pozdě diagnostikována CHOAP. Pacientka
s pokročilými orgánovými komplikacemi, dva roky dialyzovaná, byla vyšetřena v srpnu 2013 na podiatrické ambulanci KD
IKEM pro defekty v oblasti paty pravé dolní končetiny (PDK)
s flegmónou okolí. Pacientka byla poprvé vyšetřena pro frakturu patelly druhostranné končetiny (LDK) v květnu 2013 na
chirurgii v místě bydliště, 6 týdnů léčena vysokou sádrovou
fixací, při níž docházelo ke zvýšenému zatížení druhostranné
končetiny (PDK). V červenci 2013 se objevilo zarudnutí PDK
s bolestí vyzařující přes lýtko do třísla, byla hospitalizována
na dermatologii pro suspektní erysipel a léčena 5 dní amoxicilinem p.o. Po propuštění pocítila „prasknutí“ v oblasti.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
stránky ČSLR
paty PDK, následovala hospitalizace na chirurgii pro flegmónu paty PDK se známkami celkové těžké infekce (CRP
205 mg/l) a dle RTG byla diagnostikována fraktura paty PDK.
Diagnóza CHOAP ale nebyla stanovena, pacientka nebyla léčena sádrovou fixací či ortézou, pouze bylo doporučeno končetinu nezatěžovat. Stav se nelepšil ani při opakovaných hospitalizacích, pacientka byla proto po dvou měsících odeslána
z hemodialyzačního střediska na konziliární vyšetření na podiatrii IKEM s končetinou ohroženou vysokou amputací.
Druhá kazuistika popisuje případ 32letého pacienta s DM
1. typu, s orgánovými komplikacemi včetně syndromu diabetické nohy (SDN), jehož hojení bylo komplikováno nedostatečnou léčbou přidruženého autoimunitního onemocnění – celiakií. Toto onemocnění vedlo u pacienta k malnutrici
a zhoršilo proces hojení. Celiakie je zánětlivé onemocnění
tenkého střeva způsobené autoimunitní reakcí, která vzniká
u geneticky predisponovaných osob při konzumaci obilovin
obsahujících lepek. Důsledkem je poškození střevní sliznice vedoucí k porušenému vstřebávání a vzniku malabsorpčního syndromu. Celiakie byla u pacienta diagnostikována již
v dětství pomocí vyšetření protilátek a střevní biopsií. Pacient však dlouhodobě bezlepkovou dietu nedodržoval, při
přijetí do nemocnice pro těžkou infekci u SDN měl kritické
hodnoty nutričních parametrů (celková bílkovina 48,8 g/l, albumin 22,5 g/l, cholinesteráza 78 μkat/l), které byly ovlivněny
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
33
nejen infekcí u SDN a zhoršenou renální funkcí (proteinurie
2,33 g/24 hod, GF 0,8 ml/s), ale i dlouhodobou malabsorpcí
u celiakie. Pacient si neuvědomoval souvislosti mezi dodržováním bezlepkové diety a léčbou SDN a neupozornil na tuto
dietu zdravotníky.
Závěr
Uvedené kazuistiky demonstrují nutnost myslet včas na
diagnózu CHOAP u pacientů s otokem nohy a neuropatií a na
riziko vzniku CHOAP při přetížení druhostranné končetiny.
Na pacienty s CHOAP je nutno pohlížet komplexně a léčit je
adekvátně i z hlediska přidružených onemocnění, například
sdružené autoimunity (celiakie) vedoucí k malabsorpci.
S2
Metody débridementu
J. Krpatová
Klinika nemocí kožních a pohlavních, FN Hradec Králové
Débridement ran je definován jako odstranění cizího materiálu a nekrotických nebo kontaminovaných tkání. Débridement je důležitou součástí managementu rány, protože čisté lůžko rány je předpokladem pro optimální hojení rány.
Vyčištění a oživení spodiny rány znamená nastartování procesu hojení.
1/2014 
HOJENÍ RAN
stránky ČSLR
34
Débridement rozdělujeme do několika skupin. Mechanický chirurgický débridement nebo s použitím debrisoftu. Autolytický débridement s pomocí přípravků vlhkého hojení
ran jako jsou algináty, hydrogely, V.A.C. systém. Enzymatický
débridement využívá účinku mastí např. Iruxol. Biologický
débridement využívá larev, chemický débridement využívá
kyseliny benzoové, débridement pomocí UZ a nebo kombinace jednotlivých débridementů.
Velice
chytrou
formu
débridementu
představuje
DEBRISOFT, který efektivně, rychle a snadno odstraňuje
debris. Debrisoft stimuluje hojení rány šetřením nové tkáně
a zlepšuje kvalitu života, protože jeho použití je bezbolestné.
Poster ukazuje přednosti debrisoftu na fotografiích.
S3 Odlehčení diabetické nohy pomocí
vložky DARCO PegAssist – kazuistiky
P. Kudlová1, J. Keprtová2, I. Čikl2, R. Chlup3,
J. Ponížilová2, Z. Vachutková3
Ústav zdravotnických věd Fakulty humanitních studií
Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
2
II. chirurgická klinika Fakultní nemocnice Olomouc
3
II. interní klinika Fakultní nemocnice Olomouc
topedickou obuv nebo ortézu. Lehčí případy řešíme ve spolupráci s II. interní klinikou, kdy našim klientům doporučujeme, popř. předepisujeme zejména berle, terapeutickou obuv
„poloviční botu“ a speciální vložky do bot. Systém Darco PegAssist je postaven na víceúčelové vložce do bot s odnímatelnými kolíčky, které efektivně odlehčují chodidlové části
nohy. Vložku nehradí pojišťovna, přesto jsou pacienti ochotni si ji zakoupit. Je použitelná nejen do všech typů pooperační obuvi Darco, ale také po vhodné úpravě, i bez ní, do jiných typů bot, které uzná pacient spolu s lékařem za vhodné
pro chůzi. Na třech kazuistikách je popsán vývoj hojení defektu před použitím této pomůcky a po jejím nasazení a problémy, které jsme řešili při jejím nasazení.
Závěr
Všechny tři kazuistiky dokládají pozitivní efekt odlehčení dolní končetiny pomocí systému Darco PegAssist po jeho
úpravě (ve dvou případech i šířky). Vložky nejsou vhodné do
zimních typů obuvi. Přesto budeme tento typ vložky vhodným
adeptům doporučovat. O tom, jak lze vložku upravit, je třeba
edukovat nejen klienta, ale i zdravotnický personál.
1
Úvod
Mezi základních pět složek léčby diabetické nohy patří
vhodně zvolená metoda odlehčení dolní končetiny. Tlak pojišťoven na volbu preskripce co nejméně ekonomicky nákladných sériově vyráběných odlehčovacích pomůcek, neexistence standardů pro indikaci a aplikaci odlehčovacích pomůcek
pro pacienty s diabetes mellitus a nedostatečná edukace
zdravotníků mohou vést k aplikaci odlehčovací pomůcky, která nemusí vyhovovat potřebě léčby. Je tomu tak vždy? Cílem
příspěvku je na třech kazuistikách popsat a analyzovat důvody volby odlehčovací pomůcky vložky Darco PegAssist u pacientů s diabetickou nohou, problémy jejího nasazení a efekt
odlehčení dolní končetiny u pacientů s různými druhy aktivit.
Metody
Metoda kvalitativní – 3 kazuistiky z cévní ambulance 2. chirurgické kliniky FN Olomouc. Klienti jsou s šetřením seznámeni, podepisují informovaný souhlas. Při každé návštěvě je
veden s klientem rozhovor, vyplňují dotazníky, škály, pořizuje se fotodokumentace defektu, provádí se analýza dokumentace.
Výsledky
Na cévní chirurgické ambulanci usilujeme o komplexní
léčbu DN ve spolupráci s dalšími kolegy (internisty, neurology, intervenčními radiology, ortopedy, protetiky atd.). Klienty
informujeme o všech možných variantách odlehčení defektu i rizikové končetiny, v případě potřeby je nasměrujeme na
odborná pracoviště, která zajišťují speciální diabetickou or-
HOJENÍ RAN 1/2014 
Antimikrobiální efekt nových materiálů
na bázi Hcel pro ošetřování ran
I. Brožková1, J. Vytřasová1, M. Pokorná1, T. Sopuch2
Katedra biologických a biochemických věd, Univerzita
Pardubice
2
Holzbecher, s. r.o. barevna a bělidlo, Zlíč
1
Byly testovány antimikrobiální účinky různě upravených
krycích a obvazových materiálů na bázi karboxymetylcelulózy. Testovacími mikroorganismy byly bakterie Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae a kvasinka Candida albicans. Cílem tohoto
experimentu bylo nalézt takovou kombinaci účinných látek,
která by působila mikrobicidně nebo mikrobistaticky na uvedené patogenní mikroorganismy, a případně účinnost testovaných materiálů porovnat s komerčně dostupnými prostředky, používanými na léčbu ran.
Testovány byly tyto materiály na bázi Hcel: Hcel HF ve formě filmu, Hcel HT ve směsi s Jodisolem, Hcel HT s medem,
Hcel HTB s 1,5 %; 2,5 %; 4 %; 6 % a 7 % PVP J, Hcel NaT s medem, Hcel HTT připravená z regenerované celulózy a vzorky
Hcel HT a Hcel NaT. Jako srovnávací materiály byly použity
tyto komerčně dostupné produkty: Kendall AMD, Suprasorb
A + Ag, Traumacel Biodress, Cutimed Sorbact (přířez s hydrogelem), Cutimed Sorbact (přířez v roli), Aquacel Ag.
Antimikrobiální účinnost vzorků byla testována difuzní
metodou.
Krycí materiál kyselá karboxymetylcelulóza v textilní formě Hcel HT měl bakteriostatický účinek na všechny testovací bakterie, na kvasinku Candida albicans nepůsobil. Výborné výsledky vykazoval vzorek Hcel HT s přídavkem
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
S4
stránky ČSLR
dezinfekčního přípravku Jodisol v různých koncentracích,
který inhiboval všechny testovací mikroorganismy. U karboxymetylcelulózy ve formě filmu Hcel HF byla inhibice prokázána na bakterie Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli
a Staphylococcus aureus. Inhibice nebyla zjištěna u bakterie
Klebsiella pneumoniae a kvasinky Candida albicans. Rozdílné
antimikrobiální účinky textilní a transparentní foliové formy kyselé karboxymetylcelulózy zřejmě spočívají v odlišné
struktuře materiálů. Hcel HF má nižší absorpční schopnost
oproti karboxymetylcelulóze v textilní formě. Vzorek Hcel
HT s medem měl dobré inhibiční účinky na bakterie, na kvasinku Candida albicans ale nepůsobil. Vzorek Hcel NaT s medem nevykazoval žádný antimikrobiální efekt. Med obsažený v krytí Hcel HT i v Hcel NaT výrazně podpořil pigmentaci
u bakterie Pseudomonas aeruginosa.
Z komerčně vyráběných materiálů pro léčbu ran mělo výborný antimikrobiální efekt na bakterie krytí obsahující stříbro, inhibice kvasinky Candida albicans však nebyla zaznamenána.
35
• Není dostatečná kapacita podiatrických pracovišť pro
prevenci – ošetřují se především ulcerace.
• Není dostatek vyškolených sester.
• Není plně dořešeno hrazení (nový kód pro preventivní
ošetření nohou – kód pro sestry).
Správné ošetření, správná prevence diabetické nohy zachrání mnohé diabetiky před amputací. Amputace by se měla
provádět výjimečně, kdy již nelze zvolit jinou možnost léčby.
Výsledkem zahájení včasné a vhodné léčby je kratší doba hojení a nižší finanční náklady. Proto doporučujeme: EDUKACE VŽDY, AMPUTACE JEN VÝJIMEČNĚ.
Mezi nejnovější edukační materiál v současnosti patří konverzační mapa Diabetes a péče o nohy, kde je pacient seznámen s problematikou SDN a její prevencí.
Lékaři podiatři, nezabývejte se jen léčbou již postižené
končetiny, ale věnujte svoji snahu také tomu, aby k onemocnění končetin pacientů nedocházelo.
Tato práce vznikla za podpory projektu TA 01010244.
S5 Edukace nebo amputace?
M. Křížová, I. Bělohlávková, V. Fejfarová
Podiatrická ambulance, IKEM, Praha
V současné době je v ČR okolo 800 000 diabetiků, z toho asi
45 000 trpí syndromem diabetické nohy (SDN).
V IKEM na podiatrické ambulanci denně ošetříme asi 35–
50 pacientů, z toho čtvrtinu ošetření tvoří pravidelné dispenzarizace a prevence a tři čtvrtiny ošetření defektu nebo terapie Charcotovy nohy, které vznikají v důsledku neuropatie,
ischemie, infekce a destrukce dolních končetin (DK).
Naším cílem je snížit počet těchto onemocnění u diabetiků, což můžeme dokázat kvalitní a důslednou edukací a prevencí a také dobrou spoluprací s ostatními zdravotníky. Protože edukace SDN není jen výchova diabetika i jeho rodiny,
ale i zdravotnického personálu ke správné péči při ošetřování nohou, je nutné, aby byla součástí vyšetření u diabetologa.
Také sestry v každé diabetologické ambulanci, v chirurgických ambulancích, v LDN, sestry v domácí péči mohou edukaci SDN samostatně provádět po řádném zaškolení (např.
Certifikovaný kurz pro všeobecné sestry v podiatrii).
Co je příčinou toho, že pacienti s diabetem nechodí na prevenci a že po zhojení defektu nejsou pravidelně kontrolováni
(dispenzarizováni)? Domníváme se že:
• Kontrola nohou není stále pravidelnou součástí návštěvy u diabetologa.
• Pacienti podceňují možnost vzniku vředu a dalších problémů.
• Pacienti jsou různě náchylní ke komplikacím – někteří se hojí a někteří recidivují nebo se nehojí (pravděpodobně kvůli infekci nebo jiným faktorům.
© 2014 GEUM  www.geum.org /hojeni
Máte v hlavě,
nebo již na papíru
nápad na novou knihu?
Svěřte nám ji a my ji vydáme.
Nakladatelství GEUM
rozšiřuje tým autorů.
Přidejte se k nám.
Pro více informací kontaktujte šéfredaktora
Mgr. Karla Víznera
[email protected], tel.: 721 639 079
Nakladatelství GEUM,
Nádražní 66, 513 01 Semily
www.geum.org
1/2014 
HOJENÍ RAN
Download

abstrakta ke stažení - Nakladatelství GEUM