Univerzita Palackého v Olomouci
LékaĠská fakulta
a Spolek medikİ LF UP v Olomouci
XLVI.
Sborník abstrakt / 14. kv÷tna 2013 / Olomouc
„Jsem přesvědčen, že vědecké poznání je jedním z vrcholů lidského úsilí.
Netvrdím, že poznání nemůže nikdy způsobit zlo.
Tvrdím však, a to velmi důrazně, že poznání neporovnatelně častěji přináší
užitek než škodu, a strach z poznání je mnohem škodlivější.“
Bertrand Russell
OBSAH
KLINICKÉ OBORY
Prediktivní faktory průběhu deliria tremens
Barčová R. .................................................................................................. 17
Možnosti stanovení toxicity systémové léčby u pacientů s
gastrointestinálním stromálním tumorem
Baron J. ....................................................................................................... 18
Genetika Parkinsonovy nemoci
Bartoníková T., Dudová P. ......................................................................... 19
Stanovení neopterinu a citrulinu u pacientů s kolorektálním karcinomem
Bartoušková M. .......................................................................................... 20
Infekční komplikace indukční léčby akutní myeloidní leukémie
Čerňan M. ................................................................................................... 21
Leukémie v dětském věku – terapeutické monitorování 6-merkaptopurinu
Filipová V. .................................................................................................. 22
Sociální fobie – prediktory terapeutické odpovědi, hodnotící škály
Frolová M. .................................................................................................. 23
Retrospektivní hodnocení léčby ipilimumabem – maligní melanom
Goldmannová D. ......................................................................................... 24
Celiakie na počátku 21. století
Hajčmanová I., Staňková P. ........................................................................ 25
Retrospektivní hodnocení výsledků léčby – kolorektální karcinom
Hlinková Ž. ................................................................................................. 26
Sledování osob v minulosti profesionálně exponovaných azbestu
Honková L., Pošteková Z. .......................................................................... 27
Střelná poranění
Kufa J.......................................................................................................... 28
5
Antropometrie u obézních dětí
Lenartová P. ................................................................................................ 29
Prediktory terapeutické odpovědi u pacientů s panickou poruchou
Mačák M. .................................................................................................... 30
Náhlá a neočekávaná úmrtí
Matoušková J. ............................................................................................. 31
Léčba a průběh bipolární afektivní poruchy
Mičechová K. .............................................................................................. 32
Prevalence parkinsonismu v izolované populaci jihovýchodní Moravy
Mikulicová L. ............................................................................................. 33
Senzibilizace na alergeny dentální sady
Mitašová M. ................................................................................................ 34
Incidence metabolického syndromu ve skupině dětí s obezitou
Navrátilová K. ............................................................................................ 35
Stravovací návyky dětí s obezitou
Němečková H. ............................................................................................ 36
Incidence dyslipidemií ve skupině dětí s obezitou
Netrdová M. ................................................................................................ 37
Sledování kožních změn u pacientů po transplantaci ledvin
Niesnerová M., Biolková V. ....................................................................... 38
Antropometrie u sportovců
Novák V. ..................................................................................................... 39
Neurobiologie panické poruchy
Preložníková M. .......................................................................................... 40
Léčba pokročilého stádia Parkinsonovy nemoci
Rybáková V., Vráblová L. .......................................................................... 41
Komorbidní poruchy osobnosti u pacientů s depresí
Sedláček M. ................................................................................................ 42
6
Změny aktivace somatosenzorického kortexu u pacientů léčených
botulotoxinem-A pro spasticitu horní končetiny po ischemickém iktu
Směšná G. ................................................................................................... 43
Prevence kardiovaskulárních onemocnění – co ohrožuje zaměstnance
nemocnice
Sovová M. ................................................................................................... 44
Analýza sebevražd – motivace, přítomnost varovných signálů a vliv
psychoaktivních látek
Staněk V. .................................................................................................... 45
Sociální fobie – prediktory terapeutické odpovědi, demografická data
Stuchlíková I. .............................................................................................. 46
Epidemiologie ischemických cévních mozkových příhod v mladším věku
Svrčinová T................................................................................................. 47
Vyšetření troponinu-T u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou
příhodou
Šánková J. ................................................................................................... 48
Comparison of stress levels amongst Czech and English students at the
Palacky University across common lifestyle choices
Tancred, AH ............................................................................................... 49
Pochybení v lékařství – medicínské právo
Tischerová J. ............................................................................................... 50
Dopravní nehody
Videmanová V. ........................................................................................... 51
Detekce zmnožené tkáně příštítných tělísek pomocí sonografie a scintigrafie
kombinující 99mTc-MIBI/99mTcO4 subtrakci a dvoufázovou 99mTc-MIBI
scintigrafii se SPECT
Zacpalová H., Mášová L. ............................................................................ 52
7
KLINICKÉ OBORY – INTERNÍ
Srovnání senzitivity, specificity a přesnosti transabdominální
ultrasonografie, endosonografie a PET/CT k operačnímu nálezu
lokoregionálních uzlin u karcinomu pankreatu
Balejová G. ................................................................................................. 55
Výskyt komorových tachyarytmií u pacientů s implantovanými
biventrikulárními karidovertery-defibrilátory
Beran D. ...................................................................................................... 56
Prediktivní ukazatele nemocniční mortality u pacientů s akutním infarktem
myokardu s elevacemi ST segmentu
Blokšová K. ................................................................................................ 57
Diabetes mellitus (DM) – rizikový faktor karcinomu kolorekta
Genzor S. .................................................................................................... 58
Výskyt syndromu obstrukční spánkové apnoe u nemocných s poruchou
metabolismu glukózy
Grézl T. ....................................................................................................... 59
Barretův jícen – význam imunohistochemického vyšetření
Halašková V. .............................................................................................. 60
Prevence kardiovaskulárních onemocnění, studium Lékařské fakulty a
rizikové faktory
Hanáková M. .............................................................................................. 61
Hodnocení funkčních ventilačních parametrů u pacientů se syndromem
obstrukční spánkové apnoe
Jančíková V ................................................................................................ 62
Metabolické aspekty spánkové apnoe
Jasenská G. ................................................................................................. 63
Septické stavy ve vnitřním lékařství
Kotasová M., Šlauerová T. ......................................................................... 64
8
Význam průkazu patentního foramen ovale s bidirekčním tokem v rizikové
stratifikaci pacientů s akutní plicní embolíí
Lenčová N................................................................................................... 65
Polymorfismus CYP2C19*2 a trombotické komplikace u pacientů
s infarktem myokardu
Markovičová B. .......................................................................................... 66
Antikoagulační léčba warfarinem - možnosti využití genotypizace
Mitringová J., Števková J. .......................................................................... 67
Exprese miR-133b a miR-181b v chlopních pacientů s aortální stenózou
Nykel K. ..................................................................................................... 68
Bezpečnost katetrizační renální denervace u pacientů s chronickým
srdečním selháním a systolickou dysfunkcí: pilotní fáze studie Olomouc-1
Pecháček T.................................................................................................. 69
Závislost kvality života pacientů s revmatoidní artritidou a systémovým
lupus erythematodes na aktivitě onemocnění a jejím terapeutickém ovlivnění
Plášková P................................................................................................... 70
Hodnocení vztahu biologických ukazatelů u myelomové kostní nemoci
Puščiznová P. .............................................................................................. 71
Diagnostika a péče o nemocné s adrenogenitálním syndromem (AGS)
Sadloňová A. .............................................................................................. 72
Predikce výsledného neurologického stavu a srovnání intravaskulární
terapeutické hypotermie a konvenčních externích metod chlazení pacientů
po kardiopulmonální resuscitaci s perzistující poruchou vědomí
Sněhota M. .................................................................................................. 73
Intervenční bronchoskopie – vyhodnocení různých metod
Šašinková J. ................................................................................................ 74
Vliv spironolaktonu na variabilitu krevního tlaku u rezistentní hypertenze
Vašura A. .................................................................................................... 75
9
Charakteristiky generalizované sarkodiózy
Vykoupil K,................................................................................................. 76
Stanovení Lp-PLA2 u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin
Wronová M. ................................................................................................ 77
Nové přístupy k verzi nevalvulární fibrilace síní, srovnávání efektivity a
dlouhodobého udržení sinusového rytmu u pacientů s ischemickým postižení
myokardu a pacientů bez postižení myokardu.
Žemla P. ...................................................................................................... 78
KLINICKÉ OBORY – CHIRURGICKÉ
Anylýza laboratorních a klinických parametrů u předčasných porodů
novorozenců s velmi a extrémně nízkou porodní váhou.
Bednář J. ..................................................................................................... 81
Informovanost o HPV infekci u středoškoláků
Bednářová A., Osovská M. ......................................................................... 82
Genetické dispozice vzniku hernií a jejich recidiv
Fojtíková M. ............................................................................................... 83
Nestin v průkazu neovaskularizace u varixů dolních končetin
Hanincová V., Kubalová L. ........................................................................ 84
Hojení rány v závislosti na hodnotách glykemie u pacientů s diabetes
mellitus
Homolková L. ............................................................................................. 85
Tumory hrudní stěny
Klimešová D . ............................................................................................. 86
Klinické prognostické faktory karcinomu slinných žláz
Klimovičová B. ........................................................................................... 87
Bezstehová chirurgie sítnice
Kopecký A. ................................................................................................. 88
10
Variants of visceral branches of abdominal aorta
Chelva R., Krušinová A. ............................................................................. 89
Výsledky aplikace Triamcinolonu u pacientů s cystoidním makulárním
edémem po venózních okluzích na sítnici
Macurová M., Rybáriková M. .................................................................... 90
Echokardiografické sledování dlouhodobých výsledků mitrálních plastik
Machačová M. ............................................................................................ 91
Neinvazivní prenatální diagnostika rhd a kell genetypu plodu
Musil V. ...................................................................................................... 92
Operace degenerativní spondylolistézy bederní páteře novou metodou
nitrokloubní fúze
Novák V. ..................................................................................................... 93
Varianty odstupů cév z aortálního oblouku u pacientů vyšetřených na
výpočetní tomografií
Nováková V. ............................................................................................... 94
Artroskopicky asistované stabilizace ramenního kloubu
Petrů T. ....................................................................................................... 95
Sledování stability vízu na ETDRS optotypu v čase
Prokopová Z., Hellsteinová Z. .................................................................... 96
Brignallova operace v léčbě lupavé kyčle
Rivec J. ....................................................................................................... 97
Význam HCG pro diagnostiku GEU
Slezáková Z. ............................................................................................... 98
Srovnání komplikací předních a bočních náhrad meziobratlových plotének
bederní páteře
Stejskal P., Krška L. ................................................................................... 99
Diagnostika a léčba GEU
Šubová K. ................................................................................................. 100
11
Korelace radiologických a histologických nálezů mozkových gliomů II.
Šustrová Z. ................................................................................................ 101
Vyhodnocení ultrazvukových nálezů u dětí operovaných pro pelviureterální
obstrukci – přínos pro indikaci provedení MAG3 scintigrafie
Tomancová P. ........................................................................................... 102
Morbidita novorozenců s velmi a extrémně nízkou porodní váhou
porozených v Perinatologickém centru FN Olomouc v létech 2009-2011
Zemánková M. .......................................................................................... 103
TEORETICKÉ A PRE-KLINICKÉ OBORY
Proteiny imunity v periprostetických tkáních – korelace výskytu s lokalizací
Algayerová L. ........................................................................................... 107
Význam epitelové mezenchymové tranzice v maligní transformaci epitelu
střeva
Brychtová S. ............................................................................................. 108
Vnímání rizika a compliance u pacientů s chronickou myeloidní leukémií
léčených inhibitory tyrosin-kináz
Burdová K................................................................................................. 109
Vliv aerace na citlivost a rychlost kultivačního záchytu Pseudomonas
aeruginosa – pilotní studie
Dudová P., Ferencová K. .......................................................................... 110
Vliv nádorového stromatu v progresi karcinomu tlustého střeva
Dvořáková V. ............................................................................................ 111
Multirezistentní kmeny Escherichia coli u jatečných zvířat v České
republice – ohrožení lidské populace
Harcsa R. .................................................................................................. 112
Imunohistochemická detekce ABC transportérů v lidských embryonálních
tkáních
Hok M. ...................................................................................................... 113
12
Studium fotodynamických reakcí na nádorových buněčných liniích
Homola D. ................................................................................................ 114
Klinický význam multirezistentních kmenů Pseudomonas aeruginosa
Honig P. .................................................................................................... 115
Využití mikrodialýzy pro studium metabolismu tkání na experimentálních
modelech zánětů
Janoušková L. ........................................................................................... 116
Distribuce a účinky vybraných biologicky aktivních látek
v gastrointestinálním traktu potkana
Kania J., Kotenová M. .............................................................................. 117
Testování účinnosti dezinfekčních prostředků na vybrané kmeny
multirezistentních bakterií
Mrázková I. ............................................................................................... 118
Analýza multirezistentních enterobakterií v GIT hemato-onkologických
pacientů
Novosad J. ................................................................................................ 119
Prognostické a prediktivní aspekty diagnózy nemalobuněčného karcinomu
plic
Posker J. .................................................................................................... 120
Zánětlivá infiltrace prostaty a karcinogeneze
Autoři: Sedláčková K, Rulíšek P. ............................................................. 121
Užívání hormonální antikoncepce u mladých žen s trombembolickou nemocí
Trulíková P. .............................................................................................. 122
Molekulární mechanismy vzniku Barrettova jícnu
Uvíra M. ................................................................................................... 123
Výskyt off-label a unlicensed preskripce u dětí
Vrtal J. ...................................................................................................... 124
13
ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ
Rozsáhlá poškození klinické korunky, jejich klasifikace a ošetření
Čálková H., Baránková M. ....................................................................... 127
Zhodnocení hojení kostních defektů po operaci objemných kostních cyst
Fabián J., Březina L. ................................................................................. 128
„Bulk fill“ technika zhotovování kompozitních výplní v laterálním úseku
chrupu. Stanovení mikronetěsnosti (in vitro studie)
Jasenský T., Šimíkova J. ........................................................................... 129
Stanovení efektivity léčby fixními aparáty
Kovaľová A., Tučková A.......................................................................... 130
Vývojové anomálie dentice – palatinálně dislokovaný špičák a
související ageneze zubů
Pivoňková A., Kovačinová S. ................................................................... 131
Hladina fluoridů v moči u předčasně narozených novorozenců
Potěšilová K., Kubíčková A. .................................................................... 132
„Bulk fill“ technika zhotovování kompozitních výplní v laterálním úseku
chrupu. Porovnání času potřebného na zhotovení (in vitro studie)
Straková J., Bojko J. ................................................................................. 133
ZAHRANIČNÍ HOSTÉ
Stress: impact on the selected physiological variables in the interaction with
subjective characteristics
Mestanik M. .............................................................................................. 137
Exhaled nitric oxide and COPD
Šteruský M., Hudáček M. ......................................................................... 138
14
KLINICKÉ OBORY
PREDIKTIVNÍ FAKTORY PRŮBĚHU DELIRIA TREMENS
Autor: Barčová R.
Školitel: Mainerová B., MUDr.
Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Delirium tremens představuje velice závažnou komplikaci úplného nebo
částečného vysazení alkoholu u silně závislých jedinců s dlouhodobým pitím
v anamnéze.
Signifikantně
zvyšuje
morbiditu
a mortalitu pacientů. Alkoholové delirium je charakterizováno prvky
odvykacího stavu (tremor, pocení, hypertenze, tachykardie atd.) spolu
s generalizovanými delirantními symptomy, jako je zastřené vědomí, zmatenost,
obrácený spánkový rytmus, smyslově živé halucinace a iluze. Všechny tyto
symptomy fluktuují v čase.
Cíle: Zjistit, jaký vliv na následnou mortalitu a morbiditu má včasné
rozpoznání rozvíjejícího se deliria tremens u pacientů s odvykacím stavem.
Metodika: Bylo provedeno počítačové zpracování veškeré dostupné literatury
publikované v době od roku 1966 do prosince 2012 na Medlinu
a Web of Science, která obsahovala klíčová slova „delirium tremens“,
„alkoholová abstinence“, „léčba“ a „farmakoterapie“. Nebyl stanoven žádný
jazykový ani časový limit.
Výsledky: Delirium, které není včas rozpoznáno a adekvátně léčeno, může až
v 15% případů končit smrtí v důsledku maligní arytmie, zástavy dechu, sepse,
závažných elektrolytových poruch nebo prolongovaných záchvatů
a následného traumatu. Ze skutečnosti, že se zde mohou nečekaně objevit
závažné komplikace spojené s tímto stavem či dokonce fatální následky,
vyplývá, že pacient s deliriem tremens by měl být hospitalizován na jednotce
intenzivní péče. Za zlatý standard v symptomatické léčbě považujeme
benzodiazepiny, především lorazepam, diazepam a oxazepam; velice důležitá je
také podpůrná terapie.
Závěr: Delirium tremens je závažný, život ohrožující stav, který by měl být
managován na JIP. Základem léčby je včasný přístup k odvykacímu stavu,
supramaximální dávky benzodiazepinů a interní péče stran udržování vnitřního
prostředí.
17
MOŽNOSTI STANOVENÍ TOXICITY SYSTÉMOVÉ LÉČBY
U PACIENTŮ S GASTROINTESTINÁLNÍM STROMÁLNÍM
TUMOREM
Autor: Baron J.
Školitelé: Melichar B., prof. MUDr. Ph.D., Zezulová M., MUDr.
Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Současná definice GISTu (gastrointestinálního stromálního tumoru) je
poněkud široká. Jedná se o skupinu neepitelových nádorů trávicího traktu
tvořených vřetenitými a/nebo epiteloidními buňkami. Jedná se o relativně
vzácný nádor zažívacího traktu (asi 2-5%), z mesenchymálních tumorů je
ovšem nejčastější. Je charakteristický přítomností tyrosinkinázových receptorů
– receptoru c-kit (CD117) a receptoru pro destičkový růstový faktor (PDGFRalfa). V současnosti nejsou pro GIST známy nádorové markery, které by
ukazovaly aktivitu onemocnění, či měly prognostickou hodnotu. Neopterin je
nespecifický ukazatel systémové imunitní odpovědi, jeho elevace byla
prokázána v souvislosti s různými typy chorob (infekce, autoimunitní
onemocnění, některé maligní tumory atd.)
Cíl: Cílem této práce bylo prokázat, zda-li by hladina neopterinu, vyjádřena
poměrem neopterin/kreatinin, mohla indikovat aktivitu tohoto onemocnění, či
případnou toxicitu související s cílenou léčbou tyrosinkinázovými inhibitory
(imatinib, sunitinib).
Metodika: Analýza hladin neopterinu v moči u pacientů ve věku 39 až 85 let s
GIST.
Celkem
bylo
zařazených
do
studie
46
pacientů
s pokročilým/metastatickým GIST, léčených cílenými léky – Glivecem
(imatinibem) , při progresi Sutentem (sunitinibem).
Výsledky: V našem souboru jsme prokázali zvýšenou hladinu neopterinu (nad
193 μmol/mol kreatininu) u 19 ze 46 pacientů s pokročilým GIST.
Závěr: Nepodařilo se nám prokázat souvislost mezi zvýšenou hladinou
neopterinu a kratší dobou přežití u pacientů s tímto typem nádoru, ačkoliv však
samozřejmě malé množství statistických údajů je velmi limitující. Imatinib je
velice efektivní lék, který může výrazně ovlivnit přirozený průběh onemocnění.
18
GENETIKA PARKINSONOVY NEMOCI
Autoři: Bartoníková T., Dudová P.
Školitel: Kaňovský P., prof. MUDr. CSc.
Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Fenomén vyšší prevalence parkinsonismu byl nedávno zjištěn v relativně
izolované, specifické populaci na jihovýchodní Moravě; prevalence zde byla
2,8% v populaci starší 50 let a 4,06% v populaci starší 65 let, tj. téměř
trojnásobná ve srovnání s obvyklými hodnotami.
Cíle: Snažily jsme se zjistit, zda významně vyšší prevalence parkinsonismu má
původ v dědičnosti, či zda je sociálního nebo environmentálního původu.
Metodika: Parkinsonismus byl diagnostikován u pacientů, kteří trpěli alespoň
dvěma ze čtyř symptomů (bradykineze s klidovým třesem, nebo rigidita s
posturální nestabilitou). U probandů, kde byl parkinsonismus potvrzen, bylo
provedeno podrobné zkoumání rodinné anamnézy a byl sestaven rodokmen.
Probandi s pozitivní rodinnou historií parkinsonismu byli odesláni
k podrobnému genetickému vyšetření a odběru DNA k pozdější molekulárněgenetické analýze. Získaná anamnestická a genealogická data byla zpracována
manuálně a pomocí programu myheritage.net a zpětně ověřena s respondenty
během jejich diagnostického pobytu na Neurologické klinice LF UP a FN.
Výsledky: Během genealogického šetření se nám podařilo zjistit 3 velká
pedigree (rodokmeny), ve kterých byl na základě posouzení klinickým
genetikem patrný autozomálně-dominantní přenos parkinsonismu (patrně
fenotypu Parkinsonovy nemoci) s neúplnou, dosud ne zcela jasně stanovenou,
penetrancí.
Závěr: Objev poměrně rozsáhlých rodokmenů s výskytem dědičného
parkinsonismu je v České republice i v naší části střední Evropy prioritní.
Považujeme tento objev za důkaz, že vyšší prevalence parkinsonismu na
jihovýchodní Moravě – Horňácku má biologickou příčinu.
Podpořeno granty IGA UP LF_2012_005 a IGA UP LF_2013_24. Autorky
děkují pracovníkům ÚGFM LF UP Olomouc, MUDr. Marku Godavovi,
Mgr. Radku Vodičkovi, PhD. a doc. RNDr. Radku Vrtělovi, PhD., kteří
prováděli klinická genetická vyšetření a provádějí molekulární analýzu
DNA probandů.
19
STANOVENÍ NEOPTERINU A CITRULINU U PACIENTŮ
S KOLOREKTÁLNÍM KARCINOMEM
Autor: Bartoušková M.
Školitelé: Melichar B., prof. MUDr. Ph.D., Zezulová M., MUDr.
Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: V České republice zaujímá kolorektální karcinom přední pozici mezi
zhoubnými nádory. Významnou součástí komplexní onkologické terapie je
prevence, detekce a léčba toxicity protinádorové léčby.
Neopterin
je
vysoce senzitivní, ale málo specifický ukazatel buněčné imunity. Elevace
hladiny neopterinu může být spojena s vyšší toxicitou léčby. Také se zkoumá
využití neopterinu jako prognostického markeru. Citrulin se téměř výlučně tvoří
v enterocytech. Je spolehlivý a neinvazivní marker množství funkčních
enterocytů. Lze jej použít také ke sledování gastrointestinální toxicity
protinádorové léčby. Při masivním poškození enterocytů chemoradioterapií
dochází k významnému poklesu hladiny citrulinu.
Cíle: Našim cílem bylo sledování toxicity konkomitantní chemoradioterapie
prostřednictvím stanovení neopterinu a citrulinu.
Metodika: V průběhu května 2011 až dubna 2013 byly sledovány hladiny
neopterinu v séru a v moči a hladiny citrulinu v plazmě u pacientů léčených na
Onkologické klinice. Jednalo se o soubor 46 pacientů (30 mužů, 16 žen) ve
věku 56 až 87 let. Nemocní byli léčeni konkomitantní chemoradioterapií s 5fluorouracilem aplikovaným kontinuálně v neoadjuvantním nebo adjuvantním
podání. Nejčastěji zastoupené stádium bylo IIIb.
Výsledky: V současnosti probíhá statistické vyhodnocování dat.
Závěr: Závěrečné shrnutí bude prezentováno na studentské vědecké konferenci.
20
INFEKČNÍ KOMPLIKACE INDUKČNÍ LÉČBY AKUTNÍ
MYELOIDNÍ LEUKÉMIE
Autor: Čerňan M.
Školitel: Szotkowski T., MUDr. Ph.D.
Hemato-onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Infekce patří k častým komplikacím indukční léčby akutní myeloidní
leukémie (AML).
Cíle: Zmapování infekčních komplikací u pacientů s AML podstupujících
indukční terapii.
Metodika: Retrospektivní analýza záznamů pacientů léčených na Hematoonkologické klinice FN Olomouc v letech 2007 – 2011. Soubor představovalo
100 pacientů (50 mužů a 50 žen), ve věku 21 až 73 let (medián věku 54 let).
Výsledky: Klinicky nebo mikrobiologicky dokumentované infekční
komplikace se vyskytly u 48 pacientů a febrilní neutropenie u 45 pacientů.
Bez infekce proběhla indukční chemoterapie u 7 pacientů. U 3 pacientů
byly infekční komplikace příčinou úmrtí.
Bakteriální infekční komplikace byly nejčastější, 32 pacientů mělo sepsi, 22
pneumonii, dalších 22 klinicky dokumentované infekční ložisko a 2 pacienti
enteritis s prokázaným enterotoxinem Clostridium difficile.
Mykotické infekce byly popsány u 42 z celkového počtu pacientů, z toho 35
(83%) pacientů bylo postiženo invazivní mykózou a 7 (17%) pacientů
trpělo slizniční formou mykózy. Prokázané invazivní mykózy byly u 2 (6%)
pacientů, pravděpodobné u 4 (11%) a možné u 29 (83%) pacientů. Virová
a parazitární onemocnění jako infekční komplikace byla nejméně častá.
8 pacientů mělo ‘herpes labialis’, u 27 pacientů byl nasazen aciclovir.
Klinicky manifestní cytomegalovirová infekce nebyla zaznamenána.
Parazitární onemocnění taktéž nebyla zjištěna. Antimikrobiální terapie s
terapeutickým / profylaktickým záměrem byla nasazena u 99 pacientů.
Závěr: Infekce patří k nejčastějším komplikacím léčby v hematoonkologii.
Výsledky ukázaly, že 93% pacientů prodělalo během indukční
chemoterapie AML infekci. Naproti tomu jen 3 pacienti na následky infekce
zemřeli, což je velmi pozitivní výsledek. Vhodné používání dostupných
a vývoj nových antimikrobiálních terapeutik a postupů je důležitým krokem
ke zvýšení úspěšnosti podpůrné terapie při indukční léčbě AML.
21
LEUKÉMIE V DĚTSKÉM VĚKU – TERAPEUTICKÉ
MONITOROVÁNÍ 6-MERKAPTOPURINU
Autor: Filipová V.
Školitel: Mihál V., prof. MUDr. CSc.
Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Zavedení imunosupresivní terapie znamenalo pokrok v léčbě řady
onemocnění. Majoritní skupinu mezi imunosupresivy představují antimetabolity
purinových bází, a to zejména 6-merkaptopurin (Puri-NetholR) a jeho proléčivo
azathioprin (ImuranR). Jejich využití je nesmírně široké. Jsou stěžejními léky v
terapii nespecifických střevních zánětů a mnoha autoimunitních chorob a mají
významnou úlohu hematoonkologii.
Metabolizace 6-merkaptopurinu probíhá různými cestami. Z pohledu sledování
účinnosti/toxicity léčby je však nejdůležitější odbourávání pomocí metylace
enzymem thiopurin-S-metyltransferázou (TPMT) na toxický metabolit 6-metylmerkaptopurin
(6-MMP)
a
metabolizace
hypoxantin-guaninfosforybosiltransferázou (HGPRT) na tzv. účinný metabolit 6-thioguanin (6TG) s imunomodulačním účinkem. Ukázalo se, že koncentrace 6-TG
v erytrocytech souvisí s dosažením klinické remise.
Častý výskyt nežádoucích účinků léčby thiopuriny, vysoké procento
rezistentních pacientů a dlouhá latence nástupu účinku 6-merkaptopurinu (6MP) jsou hlavními důvody pro zavedení individuálního dávkování u každého
pacienta k docílení nejlepšího léčebného výsledku.
Cíl: Individualizovat dávkování derivátů 6-MP ve snaze předejít závažným
nežádoucím účinkům (hepatotoxicita, porucha krvetvorby) u pediatrických
pacientů s akutní leukémií, nespecifickými střevními záněty a jinými
autoimunitními chorobami na základě změření a statistického vyhodnocení
hladin účinných (6-TG) a toxických (6-MMP) metabolitů.
Metodika: Do studie byly zařazeny krevní vzorky dětí léčených 6merkaptopurinem. Pro sledování metabolizace/toxicity 6-MP byla použita
HPLC metoda stanovení 6-TG a 6-MMP v erytrocytech s PDA (photo diode
array) detekcí. Pro ověření genotypu TPMT byla použita kvantitativní PCR
s měřením fluorescence v reálném čase.
Závěr: Bylo provedeno měření a analýza metabolitů thiopurinů k zavedení
léčby puriny „šité na míru“, která by mohla přispět ke snížení výskytu
nežádoucích účinků u pediatrických pacientů. Prezentujeme vyhodnocení hladin
účinných metabolitů (6-TG) a toxických metabolitů (6-MMP) thiopurinů a
korelaci na TPMT genotyp.
22
SOCIÁLNÍ FOBIE – PREDIKTORY TERAPEUTICKÉ ODPOVĚDI,
HODNOTÍCÍ ŠKÁLY
Autor: Frolová M.
Školitel: MUDr. Kamarádová D. MUDr.
Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Sociální fobie je onemocnění charakterizované vyhýbáním se situacím,
v nichž člověk může být posuzován a pozorován druhými lidmi. I když je
zastoupení této nemoci v populaci poměrně časté (prevalence od 6,8 do 13,3%),
nebyl doposud vyvinut žádný terapeutický postup, který by znamenal vyléčení
pro všechny pacienty.
Cíle: Cílem studie byla identifikace prediktorů odpovědi na léčbu pomocí
kombinované kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a psychofarmak u pacientů
s diagnózou sociální fobie pomocí hodnotících škál.
Metodika: Do studie bylo zařazeno 50 pacientů s diagnózou sociální fobie,
léčených na Klinice psychiatrie FNOL mezi lety 2010 až 2012. Klinická remise
byla definována jako závěrečná hodnota CGI (celkový klinický dojem) 1 nebo
2. Pacienti byli dále hodnoceni pomocí LSAS (Leibowitzova stupnice sociální
úzkosti), BAI (Beckův inventář úzkosti) a BDI (Beckův inventář deprese).
Výsledky: Klinické remise dosáhlo celkem 22 pacientů (respondérů). Mezi
respondéry a non-respondéry byl prokázán statisticky významný rozdíl (p≤
0.05) na počátku terapie pouze ve škále BAI (21,64 +9,72 vs. 27,29 +9,89;).
V dalších sledovaných parametrech nebylo dosaženo statistické významnosti.
Závěr: V naší práci se podařilo identifikovat jako prediktor úspěšné odpovědi
na kombinovanou terapii nižší míru úzkosti hodnocenou pomocí Beckova
inventáře úzkosti.
23
RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ LÉČBY IPILIMUMABEM –
MALIGNÍ MELANOM
Autor: Goldmannová D.
Školitel: Beneš P., MUDr. Ph.D.
Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Ipilimumab je humánní monoklonální protilátka, blokující aktivitu
cytotoxických T-lymfocytů, která je užívána v terapii metastazujícího maligního
melanomu (stadium IV), t.č. registrována pro užití po předchozí systémové
léčbě. Podává se ve čtyřech cyklech v odstupu tří týdnů. Neopterin je
katabolický produkt guanosintrifosfátu, který je produkován makrofágy,
stimulovanými interferonem-gamma, při aktivaci imunitního systému. Jeho
hladina v séru koreluje s aktivitou onemocnění a užívá se pro monitoraci léčby.
Fyziologická hladina neopterinu je 0,18 – 2,50 µg/l.
Cíle: V naší práci jsme se snažili zjistit, jestli hladina neopterinu v séru
predikuje úspěšnost léčby a tedy přežití pacientů.
Metodika: Studie zahrnuje 27 pacientů léčených ipilimumabem, kteří
podstoupili od 1 do 4 (medián 3,22) cyklů léčby. Každému byly v průběhu
terapie měřeny hladiny neopterinu. Dále jsme zaznamenávali dobu přežití od
data poslední aplikace léčby.
Výsledky: Z 27 pacientů ve věku od 31 do 79 (medián 60) let došlo u 6
(22,22%) ke snížení hladin neopterinu a jejich přežití bylo 10,75 měsíce. U 7
(25,93%) pacientů se hladiny neopterinu držely ve stejné linii a jejich přežití
bylo 8,00 měsíce. U zbývajících 14 (51,85%) pacientů se neopterin zvyšoval a
jejich přežití bylo 0,50 měsíce. U 8 pacientů mladších 50-ti let (29,63%) byla
doba přežití 12,50 měsíců. Pacienti starší 50-ti let měli dobu přežití 0,50 měsíce.
Průměrná konečná hladina neopterinu u 13 (48,15%) pacientů, jejichž doba
přežití byla kratší než jeden měsíc, byla 6,59 µg/l. Pacienti s přežitím delším
měli konečnou hladinu neopterinu 3,69 µg/l. Pacientů, kteří nedokončili léčbu
(medián cyklů 2,00), bylo 9 (33,33%) a jejich konečné hladiny neopterinu
v séru činily 7,36 µg/l a jejich přežití bylo 0,50 měsíce.
Závěr: Hladiny neopterinu v séru korelují s aktivitou onemocnění a jejich nižší
hladiny vedou v průměru k delšímu přežití než setrvávající, případně vyšší
hladiny. Pacienti mladší 50-ti let přežívají déle než pacienti starší. Pacienti, kteří
léčbu nedokončili, měli hladiny neopterinu vysoké a jejich přežití bylo výrazně
kratší.
24
CELIAKIE NA POČÁTKU 21. STOLETÍ
Autor: Hajčmanová I., Staňková P.
Školitel: Véghová-Velgáňová M., MUDr., Zapletalová J., doc. MUDr.
Ph.D.
Dětská klinika Fakultní nemocnice Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Celiakie je chronická enteropatie na autoimunitním podkladě. Jedná se o
přecitlivělost na lepek (gluten) u geneticky predisponovaných jedinců. Klinické
projevy tohoto onemocnění jsou rozmanité a závislé na věku.
Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit, jak se změnila diagnostika a spektrum
pacientů s celiakií. V jakém věku a na základě jakých příznaků je
diagnostikována.
Metodika: V letech 2010–2012 bylo na Dětské klinice Fakultní nemocnice
Olomouc nově diagnostikováno 117 pacientů s celiakií (44 chlapců). Medián
věku v době diagnózy 7 (1,2–17,9) let. Byly zhodnoceny anamnestické údaje:
věk v době diagnózy, vedoucí intestinální a extraintestinální příznaky, jiné
autoimunitní onemocnění v osobní a rodinné anamnéze, porovnávání rozdílů
v hodnotách mezi chlapci a dívkami.
Výsledky: Vyhodnocením získaných dat bylo zjištěno, že diagnóza celiakie
není u dětí stanovena nejčastěji v období převádění dítěte na potraviny
obsahující lepek. Výskyt má dva vrcholy - ve věku 5 a 11 let. Vedoucími
příznaky z gastrointestinálních jsou: bolesti břicha, průjem, nechutenství,
zvracení, z extraintestinálních jsou: malý váhový přírustek, růstová retardace a
sideropenická anémie. Sdruženou autoimunitní chorobou ve formě autoimunitní
thyreoiditidy nebo diabetu mellitu 1. typu trpí 19,7 % dětí.
Závěr: Na nesnášenlivost lepku je nutné myslet i při nespecifických příznacích.
Včasná diagnóza umožní včasné zahájení léčby (bezlepková strava) a tím
zabrání závažným komplikacím v pozdějším věku.
25
RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ LÉČBY –
KOLOREKTÁLNÍ KARCINOM
Autor: Hlinková Ž.
Školitel: Cwiertka K., MUDr. Ph.D.
Onkologická klinika FN v Olomouci
Úvod: Kolorektální karcinom patří mezi
onemocnění v průmyslově vyspělých zemích.
nejčastější
maligní nádorová
Cíle: Vytvoření databáze nemocných s karcinomem rekta diagnostikovaných v
období 2006-2008. Zhodnocení způsobu léčby podle pokročilosti onemocnění a
výskytu recidiv onemocnění.
Metodika: Z nemocničního informačního systému byli vybráni všichni
pacienti, kteří s diagnózou karcinomu rekta navštívili FNOL v období 20062008. Ze souboru bylo vybráno 196 pacientů, u kterých byla diagnóza stanovena ve sledovaném období. Vytvořili jsme databázi popisující typ a rozsah
nádoru, typ léčby a výskyt recidiv. V práci hodnotíme 193 pacientů ve věku od
31 do 85 let (medián 63 let). Jedna pacientka byla vyřazena pro duplicitu
karcinomu prsu a dva pacienti měli karcinom análního kanálu.
Výsledky: V naší práci hodnotíme 143 mužů, věk 31–85 (medián 63) let a
50 žen, věk 39 – 85(medián 65) let. Dvěma pacientům byl diagnostikován nádor
ve stadiu ca in situ (1,03%), 44 ve stadiu I (22,8%), 61 pacientům ve stadiu II
(31,6%), 57 ve stadiu III (29,52%), 26 ve stadiu IV (13,5%),
u 3 nebylo
stadium zjištěno (1,55%). U I. stadia byli všichni operováni,
u 9 pacientů
byla indikována radioterapie a u 4 radiochemoterapie s fluoro-pyrimidinem. U
II. stadia bylo 58 operací, 14 radioterapií, 2 chemoterapie a 38
radiochemoterapií s fluoropyrimidinem. U III. stadia bylo 51 operací,
10 radioterapií, 4 chemoterapie a 41 radiochemoterapií nejčastěji v reži-mech s
fluoropyrimidinem. U IV. stadia bylo 17 chemoterapií, 15 operací, 1
radioterapie, 8 radiochemoterapií na bázi fluoropyrimidinů, 5 mělo bevacizumab. Průměrná doba sledování byla u stadia I 53,5 měsíce, u stadia II 52
měsíců, u stadia III 49 měsíců, u stadia IV 20,5 měsíců. K recidivě došlo u 5
nemocných v I. stadiu, u 12 nemocných ve II. stadiu a u 20 ve III. stadiu. U 14
nemocných ve IV. stadiu došlo k progresi. Nejčastějšími místy návratu nemoci
byly játra, plíce a lokální recidivy.
Závěr: Léčba probíhala dle doporučení České onkologické společnosti. Četnost
recidiv se dle předpokladu zvyšuje s pokročilostí nádorů.
26
SLEDOVÁNÍ OSOB V MINULOSTI PROFESIONÁLNĚ
EXPONOVANÝCH AZBESTU
Autoři: Honková L., Pošteková Z.
Školitel: Nakládalová M., doc. MUDr., Ph.D.
Klinika pracovního lékařství FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Profesionální expozice azbestu je spojena s možností vzniku závažných
poškození zdraví, mezi nimiž je prognosticky nejméně příznivý maligní
mezoteliom pleury, který může být uznán také jako nemoc z povolání. Současné
možnosti diagnostiky tohoto nádoru dnes mimo jiné zahrnují i stanovení hladiny
mezotelinu v séru.
Cíle: Cílem práce bylo zjistit výskyt onemocnění způsobených prachem azbestu
u skupiny osob v minulosti profesionálně exponovaných této škodlivině.
V případě maligního mezoteliomu stanovit konkrétní diagnostický přínos
měření hladiny mezotelinu v séru.
Metodika: Soubor tvořilo 153 osob (115 mužů, 38 žen) průměrného věku 57,5
let (SD ± 9,6) s průměrnou délkou expozice 20,5 let (SD ± 9). Tyto osoby byly
v průběhu let 2009-2013 sledovány na Klinice pracovního lékařství v Olomouci
v rámci následné preventivní péče. Součástí prohlídky všech sledovaných osob
bylo mimo prostého snímku hrudníku a spirometrie také vyšetření hladiny
mezotelinu v séru (diagnostický test Mesomark). Následně byla zhodnocena
validita vyšetření hodnoty hladiny mezotelinu vzhledem k malignímu
mezoteliomu.
Výsledky: Senzitivita měření hladiny mezotelinu vzhledem k diagnóze
maligního mezoteliomu činila ve sledovaném souboru 100 % a specificita 98 %,
přičemž bylo zachyceno 5 nových případů maligního mezoteliomu. Z ostatních
onemocnění z azbestu bylo zachyceno 8 případů hyalinózy pleury s ventilační
poruchou restrikčního typu; azbestóza, karcinom plic či karcinom hrtanu ve
sledovaném souboru zjištěny nebyly.
Závěr: Vzhledem k rizikům spojeným s bývalou profesionální expozicí azbestu
má důsledná následná preventivní péče zásadní význam. Využití vhodných
vyšetřovacích metod výrazně zvyšuje pravděpodobnost záchytu onemocnění,
přičemž vyšetření hladiny mezotelinu v séru se u osob dříve exponovaných
prachu azbestu jeví jako diagnosticky přínosné.
27
STŘELNÁ PORANĚNÍ
Autor: Kufa J.
Školitel: Útrata R., MUDr.
Ústav soudního lékařství a medicínského práva, LF UP v Olomouci
Úvod: Střelné poranění je zranění způsobené pohybujícím se projektilem.
Střelné zbraně dělíme podle mechanismu uvolnění projektilu na mechanické,
plynové a palné. Dřívější portfolio zbraní nebylo až tak široké jako dnes. Proto
se setkáváme s různými typy poranění.
Cíle: Cílem práce je zjistit demografické údaje případů způsobených střelnou
zbraní v populaci v posledních dvaceti letech. Zjistit typy střelných zbraní.
Metodika: Jednotlivé pitevní protokoly byly dohledány v archivu Ústavu
soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci. Bylo vyhledáno
celkem 328 případů střelného poranění v období posledních 20 let (1993 –
2012). Dále byla provedena jejich statistická analýza a zaznamenání do
přehledných tabulek a grafů.
Výsledky: Příčinou úmrtí na střelné poranění bylo v 277 případech sebevražda,
ve 39 vražda a ve 12 případech se jednalo o nehody, náhody a oprávněné
použití zbraně. Hladina alkoholu nad 0,2 ‰ byla zaznamenána u téměř 50%
sebevražd. Použití zbraně pro spáchání sebevraždy s jednotnou střelou byla
v 76%, užití zbraně s mnohotnou střelou ve 12% stejně jako jateční pistolí. Byla
vypozorována i profesní blízkost – tzn. řezníci (jateční pistole), myslivci
(brokovnice), policisté (pistole) apod. K spáchání sebevraždy byly použity i
různé zbraně domácí výroby, případně upravené plynové zbraně atd.
Závěr: Sebevražda a vražda střelnou zbraní je doménou mužů. Ženy se podílejí
na 5% případů, spíše jsou zavražděny. Alkohol se podílí ve značném množství
případů souvisejících se sebevraždou. Nejčastěji je použita zbraň s jednotnou
střelou, dále pak shodně zbraň se střelou mnohotnou a jateční zbraň.
28
ANTROPOMETRIE U OBÉZNÍCH DĚTÍ
Autor: Lenartová P.
Školitel: Malinčíková J., MUDr. Ph.D.
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN
Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Antropometrie je metoda sloužící k měření tělesných rozměrů a složení
těla. V současnosti se pro měření tělesného složení používá moderní metoda Bioelektrická impedanční analýza. Na této metodě je založen přístroj Bodystat,
který nám vypočítá obsah tuku, celkové tělesné vody, bezvodé aktivní tělesné
hmoty, bazální metabolismus a metabolickou potřebu při zvoleném stupni
aktivity.
Cíle: Cílem této práce bylo zjistit, jaké je zastoupení obézních chlapců a dívek
v dané věkové kategorii, compliance léčby a compliance vzhledem k BMI
(body mass index). Dále také zhodnotit množství tělesného tuku a aktivní
tělesné hmoty obou skupin při vstupním vyšetření.
Metodika: Data byla shromažďována formou manuálního vyhledávání údajů o
pacientech narozených v roce 2000-2003, kteří byli léčeni v dětské
obezitologické poradně na Klinice tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární
rehabilitace FNOL od roku 2011. Z naměřené hodnoty výšky a hmotnosti byl
vypočítán BMI a pomocí Bodystatu 1500MDD množství tělesného tuku a
aktivní tělesné hmoty.
Výsledky: Měření se zúčastnilo 46 obézních dětí - 23 chlapců a 23 dívek. Po
prvních 6 měsících docházelo do poradny 28 dětí (z toho 15 chlapců a 13
dívek), po roce léčby 14 dětí (6 chlapců a 8 dívek) a po 18 měsících 1 chlapec a
3 dívky. Hodnoty BMI u dívek prvních 15 měsíců klesaly, celkově ale došlo po
18 měsících k nárůstu BMI o 1,53. U chlapců nedošlo k výraznějším změnám
hodnot. Při sledování průměrných hodnot tělesného tuku při počátečním
vyšetření byla u dívek zjištěna hodnota 34,5%, u chlapců 27,9 %.
Závěr: Množství tělesného tuku bylo u dívek v průměru o 9,5% vyšší než je
norma, u chlapců o 11% vyšší. Aktivní tělesné hmoty naopak měly dívky o 10%
méně než je norma a chlapci o 15% méně. Při vstupním vyšetření byly všechny
sledované děti nad 90. percentilem BMI. Vzhledem k tomu, že žádné z dětí
nedodržovalo v průběhu léčby doporučené postupy, hodnoty BMI se tedy u
nikoho z nich během 18-ti měsíčního sledování významně nesnížily.
29
PREDIKTORY TERAPEUTICKÉ ODPOVĚDI U PACIENTŮ
S PANICKOU PORUCHOU
Autor: Mačák M.
Školitel: Kamarádová D., MUDr.
Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Pro léčbu panické poruchy bylo do současné doby vytvořeno několik
přístupů. Volba účinného přístupu u konkrétního pacienta znamená jak finanční
úsporu, tak větší komfort pro pacienta.
Cíle: Cílem práce bylo identifikovat prediktory terapeutické odpovědi u
pacientů s panickou poruchou na kombinovanou terapii pomocí psychofarmak a
kognitivně behaviorální terapie.
Metodika: Data byla sledována celkem u 62 pacientů, kteří splňovali kritéria
Mezinárodní klasifikace nemocí pro panickou poruchu. Tíže symptomatiky byla
hodnocena pomocí Beckova inventáře úzkosti, Beckova inventáře deprese,
Sheehanovi stupnice úzkosti a hodnocení celkového klinického dojmu. Míra
disociace byla měřena pomocí dotazníku Dissociative Experience Scale a
Somatoform Dissociation Questionnaire. Demografická data byla získávána při
vstupním pohovoru. Responze byla definována jako pokles ve skóre Beckova
inventáře úzkosti o 25%. Remise pak byla definována jako závěrečně hodnocení
celkového klinického dojmu rovno 1 nebo 2.
Výsledky: Pomocí krokové regrese byly identifikovány tři statisticky významné
prediktory responze a to rodinný stav, přítomnost jiné úzkostné poruchy a rozdíl
ve škále Beckova inventáře úzkosti mezi prvním a druhým týdnem. Jako
prediktor dosažení remise z krokové regrese vyplynula jediná statisticky
významná nezávisle proměnná – Beckův inventář deprese.
Závěr: V naší práci se podařilo identifikovat několik faktorů, spojených
s kvalitou odpovědi na kombinovanou terapii. Práce má však řadu limitů a je
v této oblasti potřeba dalšího zkoumání.
30
NÁHLÁ A NEOČEKÁVANÁ ÚMRTÍ
Autor: Matoušková J.
Školitel: Vitovják M., MUDr.
Ústav soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci
Úvod: Náhlá smrt je taková, kdy člověk umírá zdánlivě nebo skutečně
bez předchozích příznaků a kdy smrt nastává v krátké době (do dvou hodin,
někdy do šesti hodin). Neočekávaná smrt je taková, kdy u pacienta,
po prodělané chorobě, či ve zlepšeném stavu, dojde k neočekávanému zhoršení
zdravotního stavu a následně smrti.
Cíl: Zjistit rozložení příčin náhlého úmrtí vztažených k pohlaví a věku. Bližší
zaměření na kardiální příčiny smrti a jejich rizikové faktory.
Metodika: Porovnávání dat získaných z pitevních protokolů. Data z roku 2012
zahrnují 846 případů náhlých úmrtí a jsou srovnávána se souborem obsahujícím
824 zemřelých z období 1992 – 1995. Hodnotí se příčina úmrtí, pohlaví a věk
zemřelých. Bližší zaměření je pak na kardiální příčiny úmrtí a jejich rizika.
Výsledky: Kardiální příčiny se na úmrtí podílí v 73% případů v obou
sledovaných obdobích. V závislosti na pohlaví je více zemřelých mužů.
V roce 2012 je více zemřelých ve věkových kategoriích 51 - 65 let a hlavně
starší 65 let oproti zemřelým v letech 1992 - 1995, kde je větší četnost
zemřelých v mladších věkových skupinách. Více lidí zemřelo na selhání srdce
ve věku nad 65 let. V rizikových faktorech stoupá četnost hypertenze a obezity
(z 88 zemřelých na 387 u hypertenze a ze 42 zemřelých na 122
u obezity). Jako značný rizikový faktor se podílí na úmrtí z kardiálních příčin
alkohol. Při porovnání BMI (body mass index) byl zjištěn nárůst lidí s nadváhou
či různým stupněm obezity.
Závěr: Největší procento úmrtí tvoří kardiální příčiny, z nichž je větší nárůst
selhání srdce. Přibývá lidí zemřelých ve věku vyšším než 65 let,
což zřejmě souvisí s lepší a časnější lékařskou intervencí. Největším rizikovým
faktorem se stává hypertenze a obezita, jejichž četnost značně vzrůstá.
31
LÉČBA A PRŮBĚH BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHY
Autor: Mičechová K.
Školitel: Látalová K., MUDr. Ph.D.
Psychiatrická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Pacienti s bipolární poruchou mají vážně narušené cirkadiánní rytmy.
Ukazuje se, že úprava těchto rytmů souvisí s uzdravením pacienta. Stále je
ve stádiu zkoumání, zda abnormality v cirkadiánních rytmech jsou příčinou
bipolární poruchy nebo jsou jen druhotnou změnou odrážející narušení v jiných
systémech.
Cíle: Zjistit aktivitu clock genů a její změnu u pacientů s bipolární afektivní
poruchou ve fázi manické a ve fázi depresivní
Metodika: Do studie bylo prozatím zařazeno 40 pacientů s bipolární afektivní
poruchou v akutní fázi onemocnění (manické, depresivní), kteří byli srovnávání
jednak s pacienty v akutní fázi periodické depresivní poruchy (28) a také se
zdravými kontrolami (40).
Genetické vzorky byly získávány setřením povrchu epitelu bukální sliznice
a odběrem 40 ml slin vyprodukovaných v předem definovaných časových
intervalech (každé 4 hodiny).
Sběr slin a jejich uchování bylo prováděno tak, aby se vzorek nedostal do
kontaktu se světlem (byla stanovena maximální hladina luxů).
Výsledky: U bipolárních pacientů i u pacientů s periodickou depresivní
poruchou došlo během akutní fáze nemoci k fázovému posunu ve spínání clock
genů a ke změně jejich aktivity.
Závěr: Předběžné výsledky naznačují, že některé varianty hodinových genů
mohou hrát roli v citlivosti k afektivním poruchám.
Výzkum cirkadiánních rytmů vedl k vytvoření nefarmakologické terapie
bipolárních pacientů, která může pomoci při léčbě deprese nebo mánie.
32
PREVALENCE PARKINSONISMU V IZOLOVANÉ POPULACI
JIHOVÝCHODNÍ MORAVY
Autor: Mikulicová L.
Školitel: Menšíková K., MUDr.
Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: V geograficky odlehlých oblastech Evropy existuje vyšší výskyt
neurodegenerativního parkinsonismu. Tento fenomén jsme pozorovali v malém
regionu na jihovýchodní Moravě zvaném „Horňácko“.
Cíle: V roce 2011 jsme provedli pilotní dotazníkovou studii. Zjistili jsme
prevalenci neurodegenerativního parkinsonismu 2,5% v populaci starší
50
let. Následně jsme studii rozšířili na celý region, tj. všech 10 obcí
Horňácka, t.j. populaci čítající celkem 8682 obyvatel.
Metodika: V prvním kole bylo do ordinací praktických lékařů distribuováno
2200 dotazníků. Zpět bylo vráceno 1167 (53%) dotazníků, z toho 178 (15,
2%) pozitivně vyplněných. Respondenti, kteří odpověděli na kteroukoliv otázku
v dotazníku pozitivně, byli pozváni ke screeningovému vyšetření. U kterých
byla přítomnost příznaku objektivně potvrzena, podstoupili kompletní vyšetření
za hospitalizace na Neurologické klinice LF UP a FN Olomouc.
Výsledky: Diagnóza idiopatické Parkinsonovy nemoci nebo počínajícího
parkinsonismu byla potvrzena u 83 pozitivních respondentů. Byla vypočtena
prevalence neurodegenerativního parkinsonismu ve třech věkových skupinách,
tj. starší 50 let, 50 – 65 let (prevalence 1,9%) a starší 65 let. Obě zájmové
hodnoty prevalence, 2,8% ve skupině probandů starších 50 let a 4,06% ve
skupině probandů starších 65 let, byly mimořádně vysoké.
Závěr: Námi zjištěné hodnoty prevalence zatím vysvětlujeme sociálními
faktory, zdá se však, že mnohem důležitějším faktorem je dědičnost. Objevili
jsme totiž 3 rozsáhlá pedigree s autozomálně dominantním výskytem
Parkinsonovy nemoci. Molekulárně genetická analýza DNA 44 probandů
z těchto pedigree právě probíhá. Pro bližší objasnění této autozomálně
dominantní dědičnosti jsme naplánovali druhé a třetí kolo terénního výzkumu a
zahájili jsme tzv. „door-to-door survey“. Děkujeme všem, kteří se podíleli na
terénní části výzkumu.
Podpořeno granty IGA UP LF_2012_005 a IGA UP LF_2013_24.
33
SENZIBILIZACE NA ALERGENY DENTÁLNÍ SADY
Autor: Mitašová M.
Školitel: Karlová I., MUDr.
Klinika chorob kožních a pohlavních FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Kontaktní alergická dermatitida je akutní, subakutní nebo chronická
zánětlivá reakce kůže, která se projevuje různým stupněm zarudnutí, otokem a
eventuálně tvorbou puchýřků. Jedná se o pozdní typ získané přecitlivělosti,
která je výsledkem kontaktu kůže se specifickým alergenem, na který si pacient
vytvoří přecitlivělost. Základní vyšetřovací metodou jsou epikutánní testy,
v našem případě dentálni sady.
Cíle: Cílem mojí práce bylo zjistit nejčastější alergeny, vyvolávajíci
přecitlivělost u pacientů.
Metodika: Retrospektívni studie 154 pacientů, kterým byli provedeny
epikutánni testy s alergeny dentálnich sad za období 2010-2012 na Klinice
chorob kožních a pohlavních FNOL Olomouc. Výsledky byly zaznamenány do
tabulek v Excelu, kde se hodnotila senzibilizace na alergeny jednotlivých sadEvropská základní sada, dentální sada a rozšířená dentální sada.
Výsledky: V souboru 154 pacientů bylo 129 žen a 25 mužů. Průměrný věk byl
57 let. Nejčastějším alergenem v dentální sadě bylo zlato 18%, Peruánsky
balzám 14%, nikl 14%, Fragrance mix 13% a kobalt 12,3%. Z rozšířené
dentální sady byla nejčastejší senzibilizace na Caine mix I.
Závěr: Na základě vyhodnocených údajů se potvrdilo, že nejvýznamnejšími
alergeny jsou sloučeniny kovů (nikl, kobalt, chróm, rtuť), kosmetické
prostředky, konzervační látky a terapeutická externa.
34
INCIDENCE METABOLICKÉHO SYNDROMU VE SKUPINĚ DĚTÍ
S OBEZITOU
Autor: Navrátilová K.
Školitel: Pastucha D., MUDr. Ph.D. MBA
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN
Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Komplexní metabolické změny spojené s alimentární obezitou vedou
k metabolickému syndromu (MS) a inzulinové rezistenci, což jsou hlavní
predispozice pro časný nástup diabetu mellitu 2. typu a akcelerované hypertenze
doprovázené aterosklerózou a dalšími riziky.
Cíle: Stanovení incidence metabolického syndromu ve skupině obézních dětí na
základě diagnostických kritérií Mezinárodní diabetologické federace pro děti a
mládež (IDF).
Metodika: Retrospektivní analýza zdravotní dokumentace dětí monitorovaných
Obezitologickou poradnou na Klinice tělovýchovného lékařství a
kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc v letech 2011 – 2012. Soubor
pacientů představovalo 182 dětských pacientů (95 chlapců a 87 děvčat), ve věku
3 až 16 let.
Výsledky: Metabolický syndrom byl celkově stanoven u 62 dětí (34,06%), IDF
kritéria však definují MS pouze pro děti ve věku 10 – 16 let, MS byl v této
skupině (73 chlapců a 61 děvčat) zjištěn u 28 chlapců (38,36%, medián věku 13
let) a u 21 děvčat (34,43%, medián věku 13 let). Kritéria pro MS ve skupině dětí
ve věku 3 – 9 let (22 chlapců a 26 děvčat) splňovalo překvapivých 27,08% dětí,
z toho 6 chlapců (27,27% , medián věku 8 let) a 7 děvčat (26,92%, medián věku
6,5 roku), ačkoliv pro tuto věkovou skupinu diagnostická kritéria chybí, tento
výsledek svědčí pro nutnost jejich stanovení.
Závěr: Metabolický syndrom není jednotně definován, tudíž neexistuje
univerzální definice pro pediatrickou populaci. Nejenom stanovení jednotné
definice MS pro populaci českých dětí, ale také preventivní opatření pediatrů u
obézních dětí, které ještě nesplňují kritéria pro MS, jsou důležitými kroky pro
snížení potencionálních kardiovaskulárních rizik a rozvoje závažných
metabolických změn typu diabetu již v dětském věku. Proto je také důležité
zaměřit se na populaci dětí mladších 10 let, trpících nadváhou nebo obezitou a
právě zde zajistit maximální preventivní opatření.
35
STRAVOVACÍ NÁVYKY DĚTÍ S OBEZITOU
Autor: Němečková H.
Školitel: Pastucha D., MUDr. Ph.D. MBA
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace, LF UP
v Olomouci
Úvod: Co je to obezita? Obecně lze říci, že jde o nadměrné ukládání tělesného
tuku v organismu, které je spojeno se vzestupem hmotnosti. U dětí se nadváha
či obezita stanovuje pomocí percentilových grafů. Nejsou jednotné názory, zda
užívat standardy mezinárodní nebo národní. Proto nelze přesně stanovit, kolik
procent dětí v České republice trpí nadváhou či obezitou. Přibližně se však
jedná o 5-10% dětské populace. Ve věku 6-12 let bylo zjištěno nejvyšší
procento obézních dětí a to 20%.
Cíle: Odkrytí chyb ve stravování obézních dětí ve věku 5-10 let.
Metodika: Při průzkumu stravovacích návyků obézních dětí byly využity
záznamy z jídelníčků 47 dětí ve věku 5-10 let. Skupina byla složena z 21 dívek
a 26 chlapců. Pomocí dotazníku bylo dále testováno 57 dětí základní školy ve
věku 6-11 let pro srovnání stravování v běžné populaci dětí.
Výsledky: Výsledky budou prezentovány na konferenci v květnu 2013.
Závěr: V dětské populaci se z 95-99% jedná o obezitu běžnou, založenou na
polygenním podkladě. Nejčastější chybou ve stravování je vynechávání
energeticky nejbohatšího jídla dne – snídaně, pití sladkých tekutin a
nepravidelnost stravy. Jedná se rovněž o omezení pohybu dětí, častější
sledování televize či hraní počítačových her. Děti jsou vystavovány stovkám
reklam, které je nabádají ke konzumaci cukrovinek, stravování ve fast-foodech.
Univerzálním dochucovadlem se staly jednoduché sacharidy, tuky, glutamát a
kuchyňská sůl. To vše opět vede ke zvýšenému energetickému příjmu. Česká
republika se nyní nachází ve druhé fázi rozvoje pandemie obezity. Již nyní
dochází k rozvoji komplexních metabolických změn u dětí. V další fázi
očekáváme nárůst pacientů s hypertenzí, diabetem mellitem 2. typu či
aterosklerózou. Proto je tak důležité dbát na prevenci obezity u dětí, neboť
„obezita je mezinárodní metlou. Tato plíživá pandemie pohlcuje celý svět“
(Paul Zimmet, australský diabetolog).
36
INCIDENCE DYSLIPIDEMIÍ VE SKUPINĚ DĚTÍ S OBEZITOU
Autor: Netrdová M.
Školitel: Pastucha D., MUDr. Ph.D. MBA
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN
Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Dyslipidemie u dětí představuje nejvýznamnější a nejdříve zachytitelný
rizikový faktor koronárního onemocnění. Do přímé korelace s výskytem
dyslipidemie se udává mimo jiné i obezita, jež je v současné době závažným
pediatrickým problémem. Úprava hmotnosti a zařazení pravidelného tělesného
pohybu většinou vede k normalizaci lipidogramu. Na druhé straně má mnoho
obézních dětí hladiny krevních lipidů zcela v normě.
Cíle: Stanovit četnost výskytu dyslipidemií a zastoupení jednotlivých typů
poruch lipidogramu u obézních dětí. V souladu s výsledky studie zároveň
upozornit na fakt, že v současné době žádná odborná společnost na světě
nedoporučuje u dětí a dospívajících screening dyslipidemie v celé dětské
populaci. Mnohdy dochází k tomu, že je stanovení lipidogramu poprvé
provedeno právě až v obezitologické poradně. Je nutné si ale uvědomit, že
zdaleka ne všechny obézní děti tuto poradnu navštíví a také to, že dyslipidemie
se vyskytuje i u dětí neobézních. Přičemž včasným odhalením, léčbou a při
prevenci můžeme dosáhnout zpomalení aterosklerotického procesu.
Metodika: Retrospektivní observační studie analyzující výskyt jednotlivých
typů dyslipidemie. V databázi daného pracoviště vyhledán soubor 136 dětských
pacientů trpících obezitou, u něhož byla provedena analýza krevního obrazu,
konkrétně vyhodnocení lipidogramu.
Výsledky: Soubor obsahoval 136 dětských pacientů: 68 chlapců a 58 dívek ve
věku 5-14 let. Výskyt dyslipidemie byl prokázán u 58 z nich, což představuje
45,3 % této zkoumané skupiny. Zastoupení jednotlivých typů:
hypercholesterolemie 46,6 %, hypertriglyceridemie 13,7 %, kombinovaná
hyperlipidemie 10,4 %, izolované snížení HDL-cholesterolu 29,3%.
Závěr: Četnost výskytu dyslipidemií ve zkoumaném souboru dosahuje
značných hodnot. Toto zjištění poukazuje na nutnost nahradit selektivní
screening dyslipidemií, screeningem univerzálním, jenž se nebude zaměřovat
pouze na děti s pozitivní kardiovaskulární rodinnou anamnézou, ale na celou
dětskou populaci.
37
SLEDOVÁNÍ KOŽNÍCH ZMĚN U PACIENTŮ PO
TRANSPLANTACI LEDVIN
Autoři: Niesnerová M., Biolková V.
Školitel: Tichý M., doc. MUDr. Ph.D.
Klinika kožních a pohlavních chorob FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Transplantace ledvin je nejvýhodnější a v současné době již rutinní
terapií chronického selhání ledvin. Pacienti po transplantaci musí trvale užívat
léky potlačující imunitní reakce. Jedním z nežádoucích účinků těchto
imunosupresivních preparátů je několikanásobně vyšší riziko vzniku rakoviny
kůže. Proto jsou důležité preventivní prohlídky zaměřené na včasný záchyt
nádorových onemocnění kůže.
Cíle: Cílem bylo zhodnotit u skupiny pacientů po transplantaci ledvin kožní
změny.
Metodika: Pracovaly jsme s daty 78 pacientů, z toho 35 žen a 43 mužů, kterým
byla provedena transplantace ledvin. K retrospektivnímu hodnocení byla
použita data získaná z dokumentace pacientů. Kožní změny byly hodnoceny při
lékařských prohlídkách na klinice kožních chorob ve FN v Olomouci.
Výsledky: Výsledky jsou stále ve fázi vyhodnocování dat a budou zpracovány
formou grafů.
Závěr: Závěrečné zhodnocení bude prezentováno na konferenci SVOČ 2013.
38
ANTROPOMETRIE U SPORTOVCŮ
Autor: Novák V.
Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D., MBA
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace
Úvod: Měření tělesného složení, především tělesného tuku a aktivní tělesné
hmoty (ATH), patří k moderním metodám sledování kvality tréninku sportovců
i pacientů obezitologických poraden.
Cíle: Zjistit změny tělesného složení během intezivního tréninku (očekávaná
ztráta tělesného tuku a přírustek ATH) u mladých sportovců. Porovnat hodnoty
úzké skupiny sportovců s normami běžné populace. Porovnat výsledky
přístroje Bodystat a výsledky kaliperu.
Metodika: U skupiny mladých sportovců – veslařů, celkem 22 sportovců,
z toho 12 chlapců ve věku od 12 do 16 let (průměr 13,6) a 10 dívek ve věku 12
až 15 let (průměr 13,5), byly opakovaně měřeny antropometrické parametry.
Pro měření tělesného složení byl použit přístroj Bodysat 1500MDD a pro
měření podkožního tělesného tuku byl použit tradiční kaliper. V lednu 2013
bylo provedeno první měření. Stejné měření se opakovalo na přelomu dubna a
května 2013. Zjištěné hodnoty tělesného tuku, aktivní tělesné hmoty, bezvodné
aktivní tělesné hmoty a tělesné vody z obou měření byly porovnány vzájemně a
porovnány s platnou normou Bodystat 1500MDD.
Výsledky: V lednu 2013 bylo u poloviny měřených zjištěno BMI mezi 25. až
75. percentilem. Při měření tělesného složení se ukázal nadbytek tuku a
nedostatek ATH u všech měřených sportovců. U skupiny chlapců bylo
průměrně 20,6% těl. tuku (norma tuku 12 – 18%). U dívek dosáhla průměrná
hodnota těl. tuku 28,7% (norma těl. tuku 18 – 25%). ATH u chlapců byla 79,4%
(norma 82 – 88%) a u měřených dívek pouze 71,3% (norma 75 – 82%). Při
prvním měření byly také zjištěny rozdíly v hodnotách těl. tuku získaných
Bodystatem a kaliperem, u chlapců činil rozdíl 1,9% a u dívek dokonce 8,05%
Výsledky druhého měření budou prezentovány v rámci přednášky.
Závěr: Chlapci a dívky v měřené skupině trénují mimálně pětkrát týdně se
zaměřením na silovou vytrvalost a přesto jejich hodnoty ATH nedosahovaly při
prvním měření stanovené normy. Pozornost je třeba také věnovat značně
rozdílnným kaliperovým a bodystatovým hodnotám tělesného tuku u dívek.
39
NEUROBIOLOGIE PANICKÉ PORUCHY
Autor: Preložníková M.
Školitel: Grambal A., MUDr. Bc.
Klinika psychiatrie a Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP
v Olomouci
Úvod: Více než třetina pacientů s panickou poruchou nedostatečně reaguje na
terapii, potíže mají chronický nebo rekurentní průběh. Panická porucha je
spojena s dysfunkcí amygdaly a dalších limbických struktur.
Cíle: Cílem bylo nalézt prediktory terapeutické odpovědi a efekt léčby u
pacientů s panickou poruchou léčených kognitivně-behaviorální psychoterapií
(KBT) v obraze funkční magnetické rezonance (fMRI).
Metodika: 22 pacientů s panickou poruchou bylo zařazeno do studie. Před
léčbou a po léčbě byli vyšetřeni ve fMRI, byli vystaveni emočním tvářím
(úzkostným, překvapeným, neutrálním) a slovům navozujícím úzkost. Pacienti
byli léčeni adjuvantní skupinovou KBT a stávající medikací po dobu 5-ti týdnů.
Míra psychopatologie byla měřena pomocí Clinical Global Impression rating
scale (CGI) a Beck Anxiety Inventory (BAI). Pacienti byli rozděleni na
respondéry (11) a nerespondéry (11) dle poklesu ve stupnici BAI o 25% po
terapii. Srovnány byly aktivity v obraze fMRI mezi oběma skupinami se
zaměřením na oblasti zájmu.
Výsledky: Efekt KBT u respondérů se projevil poklesem reaktivity amygdaly,
silněji pravostranně. Negativním prediktorem terapeutické odpovědi ve fMRI je
zvýšená aktivita v oblasti dorzolaterálního prefrontálního kortexu – Brocova
oblast BA 45 a 46. Dostatečnou terapeutickou odpověď predikuje vyšší
reaktivita pravé amygdaly na úzkostné tváře, aktivace pravého angulárního
gyru, pravé inzuly a pravého temporálního pólu navozena všemi emočními
tvářemi.
Závěr: Přes omezení naší studie, je fMRI slibným nástrojem pro měření efektu
a predikci terapeutické odpovědi KBT u pacientů s panickou poruchou.
40
LÉČBA POKROČILÉHO STÁDIA PARKINSONOVY NEMOCI
Autoři: Rybáková V., Vráblová L.
Školitel: Menšíková K., MUDr.
Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Pokročilá fáze Parkinsonovy nemoci (PN) je charakterizována rozvojem
komplikací, jež jsou vzhledem ke svému charakteru označovány jako fluktuace
stavu. Rozvíjejí se jednak fluktuace motorické, charakterizované kolísáním
volní hybnosti v průběhu dne, které jsou často doprovázeny řadou mimovolních
pohybů; a paralelně s těmito motorickými fluktuacemi se objevují rovněž
fluktuace non-motorické, zahrnující kolísání autonomních, kognitivních a
nejrůznějších senzorických projevů PN.
Cíl studie: Cílem naší studie bylo srovnat kvalitu života pacientů v pokročilé
fázi PN léčených jednotlivými způsoby terapie pokročilého stadia PN; pomocí
hluboké mozkové stimulace (DBS), kontinuálním intestinálním podáváním LDOPA a kontinuálními subkutánními infusemi apomorfinu a dále její srovnání s
pacienty v pokročilé fázi PN léčenými pomocí standartních perorálních
preparátů.
Metodika: K vyšetření pacientů v jednotlivých skupinách jsme použili
modifikovanou verzi dotazníku PDQ-39, sloužícího k hodnocení kvality života
pacientů trpících PN. Dotazník obsahuje 39 položek určených k hodnocení
nejrůznějších aktivit denního života, které mohou být významně ovlivněny
motorickými i non-motorickými projevy PN.
Výsledky: Soubor tvořilo celkem 34 pacientů. Z toho DBS 10, Apomorfin 8,
Duodopa 8, Per os medikace 8. Průměrný věk pro každou skupinu: DBS 67,8,
Apomorfin 72,37, Duodopa 66,62 a per os medikace 64,25. Průměrná délka
trvání Parkinsonovy nemoci v každé skupině: DBS 15,5, Apomorfin 11,75,
Duodopa 16,37, per os medikace 6,87. Hodnocení dotazníků ještě probíhá.
Závěr: Na základě předběžného vyhodnocení dotazníků jsme zjistili, že nejlépe
hodnotí kvalitu svého života pacienti s DBS ve srovnání s dalšími skupinami.
Toto však nemusí být způsobeno jenom samotnou léčebnou alternativou. V
tomto případě terapie se většinou jedná o mladší pacienty, u kterých lze kromě
věku předpokládat i menší podíl nejrůznějších komorbit.
41
KOMORBIDNÍ PORUCHY OSOBNOSTI U PACIENTŮ S DEPRESÍ
Autor: Sedláček M.
Školitel: Praško J., prof. MUDr. CSc.
Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Vzhledem k tomu, že poruchy osobnosti jsou častou komorbiditou u
depresivních pacientů, má tento problém významnou klinickou závažnost. Tito
pacienti hůře odpovídají na léčbu, než pacienti se samotnou depresí.
Cíle: Cílem naší práce bylo objasnit, zda se liší počet rehospitalizací, minulých
hospitalizací, dávky farmak či komedikace u depresivní poruchy v závislosti na
přítomnosti poruchy osobnosti.
Metodika: Výzkum spočíval v retrospektivním zkoumání záznamů pacientů s
depresivní poruchou a s případnou komorbidní poruchou osobnosti. Hodnotili
jsme jejich záznamy z akutní léčby a sledovali následnou dvouletou katemnézu.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 84 pacientů (průměrný věk 50,42 + 11,27
let), u nichž jsme sledovali indexovou epizodu deprese a následnou dvouletou
katamnézu. Porucha osobnosti byla diagnostikována u 40,5%. Délka léčby, věk,
počátek nemoci, délka nemoci, zastoupení pohlaví, manželský stav,
zaměstnanost, sebevražedné pokusy, dávky medikace ani komedikace se v
průměru u pacientů s poruchou osobnosti nelišily od pacientů bez poruchy
osobnosti. Průměrná délka léčby v indexové hospitalizaci byla u pacientů bez
poruchy osobnosti 31,12 + 13,14 dne a u pacientů s poruchou osobnosti 30,94 +
13,97 dne. Statisticky významný rozdíl byl v počtu předchozích hospitalizací,
které byly u pacientů s poruchou osobnosti statisticky významně vyšší.
V průběhu dvouleté katamnézy bylo rehospitalizováno 33,33% pacientů a
průměrný počet rehospitalizací byl 0,66 + 1,27 na pacienta. Při porovnání počtu
rehospitalizací ve dvouleté katamnéze nebyl mezi oběma skupinami pacientů
zjištěn významný rozdíl. Podobné jsou výsledky hodnocení celkové délky
rehospitalizací .
Závěr: Výsledky retrospektivní studie ukazují, že léčba depresivní poruchy
pacientů trpících depresí a komorbidní poruchou osobnosti je stejně efektivní
jako terapie pacientů bez komorbidní poruchy osobnosti.
42
ZMĚNY AKTIVACE SOMATOSENZORICKÉHO KORTEXU U
PACIENTŮ LÉČENÝCH BOTULOTOXINEM-A PRO SPASTICITU
HORNÍ KONČETINY PO ISCHEMICKÉM IKTU
Autor: Směšná G.
Školitelé: Hluštík P., prof. MUDr. Ing. PhD., Veverka T., MUDr.
Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Spasticita je definována jako forma svalového hypertonu, způsobená na
rychlosti závislým zvýšením tonických napínacích reflexů. Prevalence spasticity
po iktu se pohybuje mezi 19-42,6%. Spasticita působí potíže v běžných denních
aktivitách, hygieně, ošetřovatelské péči a rehabilitaci. Zlatý standardem terapie
spasticity horní končetiny je aplikace botulotoxinu A (BoNT-A) do spastických
svalů. Předpokládá se, že kromě dobře popsaného periferního působení na
nervosvalové ploténce, ovlivňuje aplikace BoNT-A různé úrovně centrálního
nervového systému, včetně somatosenzorického kortexu.
Cíle: Cílem práce je posoudit změny aktivace somatosenzorického kortexu u
pacientů léčených BoNT-A pro spasticitu horní končetiny po ischemickém iktu.
Metodika: Soubor zahrnuje 11 pacientů, 5 žen a 6 mužů, trpících spasticitou
horní končetiny po proběhlém ischemickém iktu. BoNT-A byl aplikován do
spastických svalů dle protokolu. Celkem byla provedena tři vyšetření
somatosenzitivních evokovaných potenciálů (SEP) n.medianus: před aplikací
BoNT-A (K0), čtyři týdny po aplikaci BoNT-A (K1) a 12 týdnů po aplikaci
BoNT-A (K2). SEP byly hodnoceny na obou horních končetinách s následnou
statistickou analýzou amplitud kortikálních komponent P22/N30 a N20/P23.
Výsledky: Výsledky jsou momentálně statisticky zpracovávány a budou
prezentovány na studentské vědecké konferenci.
Závěr: Intramuskulární aplikace BoNT-A patří k nejefektivnějším prostředkům
v terapii cerebrální spasticity, proto lze očekávat pokles spasticity v období
maximálního předpokládaného efektu BoNT-A, tj. čtyři týdny po aplikaci. Dle
statisticky zpracovaných výsledků bude možné posoudit, zda je efekt BoNT-A
zprostředkován aktivací somatosenzorického kortexu.
43
PREVENCE KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ – CO
OHROŽUJE ZAMĚSTNANCE NEMOCNICE
Autor: Sovová M.
Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D. MBA
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN
Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí v České
republice. Ovlivnění rizikových faktorů patří k základním preventivním
opatřením.
Cíl: Cílem práce bylo zjistit výskyt rizikových faktorů (RF) kardiovaskulárních
onemocnění (KVO) u zaměstnanců velké nemocnice a zhodnotit jejich vliv na
prognózu zaměstnance.
Metodika: Soubor tvořilo 3124 zaměstnanců průměrného věku 36,1 (SD 11,4),
562 mužů průměrného věku 37,1 let (18-72) (SD 12,26) a 2562 žen průměrného
věku 35,9 let (18-68) (SD 11,24). Při vstupním vyšetření zaměstnanci vyplnili
dotazník na základní rizikové faktory KVO a po doplnění objektivních údajů
(krevní tlak, váha, výška, body mass index, hodnoty lipidového metabolismu)
bylo podle platných tabulek určeno riziko KVO. Rizikové faktory byly
definovány podle platných doporučení. Z tohoto souboru byl vybrán podsoubor
osob, které měly stanovené vysoké nebo střední riziko- 247 osob, průměrného
věku 54,1 (SD 5,73). Tyto osoby podstoupily po 7,24±1,38 (2-9) letech buď
opakované vyšetření nebo byl jejich zdravotní stav zjištěn telefonicky nebo
v počítačovém systému. Jako end point byl sledován výskyt kardiovaskulárních
událostí (náhlá smrt, akutní infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris,
angioplastika , srdeční selhání, cévní mozková příhoda, tranzitorní ischemická
ataka).
Výsledky: End point se vyskytl celkem u 15 mužů (6,07%) a 6 žen (2,42%),
statisticky významně více u osob ve vedoucí funkci (muži p<0,00007, ženy
p<0,00001), dále u lékařů mužů (p<0,025), mužů vysokoškoláků (p<0,0095),
žen kuřaček (p<0,015), mužů s nadváhou, obezitou (p<0,02) a s waist hip ratio
nad 1,0 (p<0,005).
Závěr: Je třeba věnovat velkou pozornost RF KVO u zaměstnanců nemocnice a
to zejména u mužů lékařů ve vedoucí funkci.
44
ANALÝZA SEBEVRAŽD – MOTIVACE, PŘÍTOMNOST
VAROVNÝCH SIGNÁLŮ A VLIV PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK
Autor: Staněk V.
Školitel: Hrubá K., MUDr.
Ústav soudního lékařství a medicínského práva, LF UP v Olomouci
Úvod: Sebevražda je vědomé a úmyslné ukončení vlastního života. Patří
k velmi častým příčinám násilné smrti. Dle Českého statistického úřadu se roční
incidence v České republice pohybuje okolo 1 500 úmrtí, tendence je
z dlouhodobého hlediska mírně klesající. Olomoucký kraj byl v období let 2006
až 2010 krajem s nejvyšší sebevražedností (17, 7/ 100 000 obyvatel).
Cíle: Cílem práce je zjistit nejčastější důvody vedoucích k sebevraždě (s
vědomím, že rozhodnutí k sebevraždě je multifaktoriální s exogenními i
endogenními příčinami). Dále ověřit výskyt varovných signálů, které
předcházejí suicidu, a zjistit míru vlivu psychoaktivních látek, zejména
alkoholu, na rozhodnutí sebevraha.
Metodika: Podrobné studium pitevních zpráv z roku 2012 z archívu Ústavu
soudního lékařství a medicínského práva v Olomouci, pod který spadá
Olomoucký a Zlínský kraj. Jednalo se o 132 případů sebevražd. Studium zpráv
Zdravotnické záchranné služby vztahující se k těmto případům. Statistické
zpracování.
Výsledky: Nejčastějším objasněným důvodem sebevraždy bylo somatické
onemocnění (11 případů), neuspokojivé rodinné či partnerské vztahy (8
případů) a dále psychotická motivace (zde je lépe hovořit o sebezabití, 7
případů). Následovala těžká finanční situace a dluhy (6 případů) a problémy
v zaměstnání (5 případů). U většiny sebevražd zůstal ale důvod neobjasněn (94
případů). Varovné signály byly zdokumentovány ve 49 případech, u 21 osob
byla diagnostikována deprese. V okamžiku sebevraždy se 21 osob nacházelo ve
stavu lehké podnapilosti, 12 ve středně těžké opilosti a 7 osob v těžké opilosti.
Další 3 sebevrazi byli intoxikováni metamfetaminem.
Závěr: Nejčastější známou pohnutkou k sebevraždě je somatické onemocnění.
Ve 37% sebevraždu předcházely varovné signály – je tedy důležité, aby si jich
zdravotníci všímali a mohli pacientovi pomoci (tišením bolesti, paliativní péčí,
psychoterapií...). Dále upozorňujeme na vliv alkoholu (významné hladiny u
30% sebevrahů).
45
SOCIÁLNÍ FOBIE – PREDIKTORY TERAPEUTICKÉ ODPOVĚDI,
DEMOGRAFICKÁ DATA
Autor: Stuchlíková I.
Školitel: Kamarádová D., MUDr.
Klinika psychiatrie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Sociální fobie patří do skupiny fobických úzkostných poruch. Projevuje
se strachem a úzkostí z mezilidských situací a vyhýbáním se těmto situacím.
Léčba onemocnění spočívá ve farmakoterapii a psychoterapii (kognitivně
behaviorální terapie), případně jejich kombinaci.
Cíle: Posouzení ovlivnění odpovědi na kombinovanou terapii (kognitivně
behaviorální terapie plus psychofarmaka) demografickými faktory (souvislost
účinku terapie s věkem pacienta, věkem počátku poruchy a trváním poruchy) a
dávkou užívaných antidepresiv u pacientů rezistentních na léčbu.
Metodika: Do studie bylo zařazeno 50 probandů, trpících generalizovanou
formou sociální fobie rezistentní na farmakoterapii. Pacienti byli léčeni po dobu
6 týdnů na psychoterapeutickém oddělení Kliniky psychiatrie Fakultní
nemocnice Olomouc. Remise byla definována jako pokles ve škále CGI
(celkový klinický dojem) na skóre 1 nebo 2. Demografická data (věk, věk
počátku poruchy, trvání poruchy, dávka antidepresiva) byla získávána
v průběhu vstupního rozhovoru. Hodnocení pomocí CGI prováděli pacienti
subjektivně na počátku a po skončení terapie.
Výsledky: Z celkového počtu dosáhlo remise celkem 22 pacientů (44%). Mezi
oběma skupinami (skupinou responderů a nonresponderů) nebyl nalezen
staticky významný rozdíl ve zkoumaných parametrech.
Závěr: Pomocí námi sledovaných demografických parametrů se nám
nepodařilo identifikovat prediktory terapeutické odpovědi u pacientů se sociální
fobií na kombinovanou léčbu psychofarmaky a psychoterapií.
46
EPIDEMIOLOGIE ISCHEMICKÝCH CÉVNÍCH MOZKOVÝCH
PŘÍHOD V MLADŠÍM VĚKU
Autor: Svrčinová T.
Školitel: Bártková A., MUDr., Ph.D.
Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou v obecné populaci
významnou příčinou morbidity a mortality. Toto onemocnění s vazbou na vyšší
věk se stále častěji vyskytuje i u lidí mladších 50 let. Představuje významný
socioekonomický problém, zejména pak u nemocných v produktivním věku.
Cíle: Cílem práce bylo vyhodnotit situaci pacientů do 50 let léčených pro iCMP
v rozmezí let 2003-2012, zjistit frekvenci výskytu, subtypy a identifikovat
nejvýznamnější rizikové faktory.
Metodika: Soubor tvoří 210 konsekutivních pacientů (věk 18-50; průměr 40 let
±6,76) přijatých a sledovaných v letech 2003-2012 pro první iCMP v Iktovém
centru Fakultní nemocnice Olomouc. Etiologický subtyp iktu byl určen dle Trial
of Org in Acute Stroke Treatment (TOAST) klasifikace.
Výsledky: Podle TOAST byly zjištěny následující subtypy iktu: onemocnění
malých tepen 17,1%, onemocnění velkých tepen 4,3%, kardioembolické ikty
21,9%, jiné determinované ikty 22,9% a nedeterminované ikty 33,8%.
Arteriální hypertenze se vyskytla u 43,8%, diabetes u 1%, ischemická choroba
srdeční u 8%, a trombofilie u 14%, hyperlipoproteinémie u 51,5% , kouřilo
46,5% pacientů a hormonální antikoncepci užívalo 43% žen.
Závěr: V námi sledovaném souboru pacientů s iCMP jsme zaznamenali vysoký
výskyt tradičních rizikových faktorů. Na druhou stranu, i přes extenzivní
vyšetřovací postupy, zůstala etiologie iCMP z 1/3 nedeterminována.
47
VYŠETŘENÍ TROPONINU-T U PACIENTŮ S AKUTNÍ
ISCHEMICKOU CÉVNÍ MOZKOVOU PŘÍHODOU
Autor: Šánková J.
Školitel: Král M., MUDr.
Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Koincidence akutní ischemické cévní mozkové příhody a akutním
koronárním syndromem je častá. Vzhledem k překrývajícím se příznakům může
být obtížné diagnostikovat akutní koronární syndrom.
Cíle: Cílem studie je zjistit citlivost a specificitu troponinu-T pro diagnostiku
akutního koronárního syndromu u pacientů do 12 hodin od začátku ischemické
cévní mozkové příhody.
Metodika: Soubor sestává ze 107 prospektivně zařazených konsekutivních
pacientů přijatých do 12 hodin od počátku ischemické cévní mozkové příhody.
Při přijetí bylo provedeno EKG (elektrokardiografické vyšetření) a laboratorní
vyšetření včetně troponinu-T, NT-pro BNP (N-terminální frakce natriuretického
peptidu B), CK-MBmass (hmotnostní koncentrace myokardiálního izoenzymu
kreatinkinázy), urey, kreatininu, cystatinu C, C reaktivního proteinu,
prokalcitoninu, hemokoagulace, krevního obrazu. Následně o 4 hodiny později
bylo opakováno vyšetření troponinu-T a EKG. Vstupně bylo provedeno
zobrazení mozku, neurosonografické vyšetření, ambulantně s odstupem
echokardiografie. Akutní koronární syndrom byl diagnostikován podle
klinického vyšetření a dle EKG nálezu jako nepřítomný, pravděpodobný a jistý.
Výsledky: Zvýšená hladina troponinu-T významně korelovala s diagnózou
pravděpodobného (p = 0,018) a jistého akutního koronárního syndromu (p =
0,026). Citlivost, specificita, pozitivní a negativní prediktivní hodnota
troponinu-T pro diagnostiku akutního koronárního syndromu byly
54,6; 76,2; 61,5 a 70,6%.
Závěr: Hladinu troponinu-T lze použít jako marker akutního koronárního
syndromu u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou,
nicméně citlivost a specificita jsou relativně nízké.
48
COMPARISON OF STRESS LEVELS AMONGST CZECH AND
ENGLISH STUDENTS AT THE PALACKY UNIVERSITY ACROSS
COMMON LIFESTYLE CHOICES
Author: Tancred, AH
Supervisor: Klugar M., PhDr. Ph.D.
Faculty of Medicine and Dentistry, UP in Olomouc
Introduction: It has long been known that studying medicine is attributed to
high levels of student stress. If those factors associated with stress that are
modifiable are identified and addressed theoretically the student’s overall
studying experience can be improved.
Objectives: The purpose of this study was to assess and compare the levels of
distress amongst the Czech and English students across a number of modifiable
variables.
Methodology: A survey was distributed amongst all 1,278 Czech and English
students at Palacky University. Out of the 571 respondents we were able to
measure their levels of distress across a number of variables. For the purposes
of this study the variables focused on were sleep, alcohol use, cigarette
smoking, unhealthy eating, physical activity and substance abuse. Due to the
low number of respondents a standard p-value was unattainable however we
were able to notice some tendencies amongst the students.
Results: Abnormal sleep patterns, substance abuse and alcohol use tended to
increase a student’s level of stress. An interesting tendency found was that
unhealthy eating and cigarette smoking were associated with decreased levels of
stress. Poor physical activity was associated with increased stress. Another
interesting finding was the disproportionately large number of respondents who
reported low levels of physical activity, and unhealthy eating.
Conclusion: Students at the Palacky University are not immune to studying
related stress and in fact score a little higher than comparative groups in other
medical faculties in N. America. Several modifiable variables associated with
stress have been identified and it is suggested that the students be given more
education on how to better protect themselves from stress due to the
disproportionately high number that self-report levels of low physical activity
and unhealthy eating. In the future it would be nice to compare grades to stress
levels to see if stress is associated with a decreased GPA.
49
POCHYBENÍ V LÉKAŘSTVÍ – MEDICÍNSKÉ PRÁVO
Autor: Tischerová J.
Školitel: Loyka S., doc. MUDr. CSc.
Ústav soudního lékařství a medicínského práva, LF UP v Olomouci
Úvod: Zdravotní péče musí být poskytována s náležitou odbornou úrovní,
v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými medicínskými a etickými
postupy. Současně musí být také brán zřetel na preference pacienta, konkrétní
podmínky a individuální možnosti dle dané situace, ve které se lékař i pacient
nacházejí. Pokud zdravotní pracovník nejedná s pacientem empaticky a
nerespektuje výše uvedené postupy, může to být klasifikováno jako pochybení.
Cíle: V této práci jsme se zaměřili na nejčastější chyby při výkonu lékařského
povolání. Tyto chyby interpretujeme z různých úhlů pohledu. Zaměřujeme se na
obtížně definovatelné pojmy, jako jsou „lege artis“, „non lege artis“ a „vitium
artis“. Pokusili jsme se popsat obsah těchto pojmů, vystihnout hlavní rozdíly
mezi nimi a rozdíly v chápání těchto termínů z pohledu jak právního, tak čistě
medicínského. Pozornost věnujeme také případné možné kolizi práva a
medicíny. Dále se zaměřujeme na nové znění zákona č. 372/2011 Sb., O
zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. V souvislosti
s rozsáhlou problematikou pochybení v lékařství představujeme řadu
konkrétních příkladů na jednotlivých kazuistikách.
Metodika: K vytvoření práce jsme použili zákon č. 372/2011 Sb.,
O
zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Dále jsme vybrali
několik zajímavých případů z jednotlivých oborů medicíny, které byly
projednávány v posledních pár letech.
Výsledky: Zhodnocení a určení hranice mezi postupem „lege artis“ a „non lege
artis“ je velmi obtížné. Musí být posouzena komplexně celá situace, ve které se
zdravotník nacházel při rozhodování o postupu léčby. Musí být také vzaty
v potaz všechny možnosti, které lékař v dané situaci měl a to jak z hlediska
časového, tak také z hlediska personálního.
Závěr: Na základě všech výše uvedených skutečností je nutné pokusit se
vyvodit srozumitelné závěry, a to podle zásady ex ante, nikoliv ex post.
50
DOPRAVNÍ NEHODY
Autor: Videmanová V.
Školitel: Dobiáš M., MUDr.
Ústav soudního lékařství a medicínského práva, FN Olomouc, LF UP
v Olomouci
Úvod: Dopravní nehody jsou závažným ekonomických, zdravotním a sociálním
problémem každé společnosti. Podrobnou evidenci nehod vede Policie České
republiky a Ústav soudního lékařství a medicínského práva vede záznamy o
příčinách úmrtí obětí dopravných nehod.
Cíle: Práce měla za cíl zjistit možnosti propojení těchto dvou nezávislých
zdrojů informací a statisticky vyhodnotit smrtelné dopravní autonehody, které
se staly na území Zlínského a Olomouckého kraje za rok 2011. Zájem byl
zaměřen na příčinu úmrtí, věk, vliv alkoholu, a zda byly použity bezpečnostní
pásy a aktivovány airbagy u obětí nehody.
Metodika: Retrospektivní studie na skupině 41 obětí autonehod v Zlínském a
Olomouckém kraji za rok 2011. Údaje jsem získala ze statistických údajů
Policie České republiky o dopravních nehodách a z pitevních protokolů
z Ústavu soudního lékařství a medicínského práva.
Výsledky: Nejčastější příčinou úmrtí členů osádek automobilů bylo poranění
mozku a mozkového kmene, které tvořilo až 47,50% z celkového počtu úmrtí.
Druhou příčinou byl traumaticko-hemoragický šok s 17,50%, dále polytrauma
s 15,00%, poranění srdce s 12,50% a nakonec vykrvácení s 7,50%. Ze statistky
vyplynulo, že nejčastěji oběti ve věku 30 až 39 let. U 85,0% obětí nebyla
zjištěna přítomnost alkoholu v krvi, kdy jako pozitivní hodnotu jsem použila
hladinu vyšší než 0,20 g/kg. U devíti případů nebyla data o použití pásů či
aktivaci airbagů dostupná. U zbývajících 32 obětí bylo použití pásů
zaznamenáno u 22 osob, u 7 osob nebyly použity pásy a u 3 osob byly použity
jak pásy, tak airbagy.
Závěr: Zpracované statistické údaje za Zlínský a Olomoucký kraj nám ukazují,
že nejčastějšími oběťmi jsou jedinci ve středním, nejproduktivnějším věku.
Tento údaj je mírně v rozporu se zjištěními uváděnými v jiných pracích, kdy
nejčastější skupinou obětí jsou mladí muži. Nejčastější příčinou smrti bylo
poranění mozku a mozkového kmene, což je v souladu s obecně udávanými
údaji.
51
DETEKCE ZMNOŽENÉ TKÁNĚ PŘÍŠTÍTNÝCH TĚLÍSEK
POMOCÍ SONOGRAFIE A SCINTIGRAFIE KOMBINUJÍCÍ 99MTCMIBI/99MTCO4 SUBTRAKCI A DVOUFÁZOVOU 99MTC-MIBI
SCINTIGRAFII SE SPECT
Autoři: Zacpalová H., Mášová L.
Školitel: Koranda P., doc. MUDr., Ph.D.
Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Zdrojem nefyziologické nadprodukce parathormonu je adenomatózní
přestavba příštítných tělísek při primární nebo terciární hyperparathyreóze.
Cílem studie bylo ověření spolehlivosti detekce zmnožené tkáně příštítných
tělísek sonografií a scintigrafií kombinující 99mTc-MIBI/99mTcO4 subtrakci a
dvoufázovou 99mTc-MIBI scintigrafii se SPECT (případně SPECT/CT).
Metodika: Celkem bylo vyšetřeno 111 osob s elevací parathormonu – 65 susp.
prim. hyperparatyreóza, 46 susp. terc. hyperparatyreóza. U všech pacientů bylo
provedeno sonografické i scintigrafické vyšetření. Definitivní diagnóza byla
stanovena komplexním zhodnocením klinického stavu (42 pacientů s adenomy
způsobujícími prim. hyperparatyreózu, 20 terc. hyperparatyreóz). Pozitivní
nálezy byly verifikovány biopsií nebo operací.
Výsledky: Scintigrafie detekovala ložisko zmnožené tkáně příštítných tělísek se
senzitivitou 0,86, specificitou 0,90, PPV 0,91, NPV 0,83, LR+ 8,38 a LR- 0,16
(prim. hyperparatyreóza senz. 0,83, specif. 0,91, PPV 0,95, NPV 0,75, LR+
9,6 a LR- 0,18; terc. hyperparatyreóza senz. 0,90, specif. 0,89, PPV 0,86, NPV
0,92, LR+ 7,8 a LR- 0,11). Sonografie diagnostikovala ložiskové zmnožení
tkáně příštítných tělísek se senzitivitou 0,74, specificitou 0,90, PPV 0,90, NPV
0,74, LR+ 7,27 a LR- 0,29 (primární hyperparatyreóza senz. 0,64, specif. 0,87,
PPV 0,90, NPV 0,57, LR+ 4,93 a LR- 0,41; terciární hyperparatyreóza senz.
0,95, specif. 0,92, PPV 0,90, NPV 0,96, LR+ 12,35 a LR- 0,05). Ze 13
scintigraficky detekovaných ektopických adenomů u prim. hyperparatyreózy
sonografie detekovala 6. U 16 z 65 pacientů s prim. hyperparatyreózou bylo
zmnožení paratyroidální tkáně prokázáno pouze jednou z uvedených metod (12
scintigraficky, 4 sonografie).
Závěr: Komplexní jednodenní scintigrafický protokol i sonografie detekují
zmnožení tkáně příštítných tělísek s vysokou spolehlivostí, výhodou scintigrafie
je lepší detekce ektopických ložisek. Přesto i nadále je nutno považovat obě
metody za komplementární.
52
KLINICKÉ OBORY – INTERNÍ
SROVNÁNÍ SENZITIVITY, SPECIFICITY A PŘESNOSTI
TRANSABDOMINÁLNÍ ULTRASONOGRAFIE,
ENDOSONOGRAFIE A PET/CT K OPERAČNÍMU NÁLEZU
LOKOREGIONÁLNÍCH UZLIN U KARCINOMU PANKREATU
Autor: Balejová G.
Školitel: Tozzi di Angelo I., MUDr. Ph.D.
II. interní – gastro-enterologická a hepatologická klinika FN Olomouc, LF
UP v Olomouci
Úvod: Karcinom pankreatu je 3. nejčastější malignitou gastrointestinálního
traktu a 5. nejčastější příčinou nádorového úmrtí ve světě i v České republice.
Pouze u 15-20% pacientů je potenciálně možný radikální chirurgický výkon. U
30-50% kandidátů resekce je během operace zjištěna inoperabilita z důvodu
generalizace. Přesná diagnostika má prvořadý význam ve výběru nemocných,
kteří mohou z chirurgického výkonu profitovat. Přesný výběr kandidátů
radikální operace je výhodný jak pro pacienty, tak může mít i nezanedbatelný
ekonomický dopad.
Cíl: Cílem naší práce bylo vyhodnotit senzitivitu, specificitu a přesnost
transabdominální ultrasonografie (USG), endosonografie (EUS) a PET/CT
(pozitron emisní tomografie/ počítačová tomografie) v porovnání k operačnímu
nálezu lokoregionálních uzlin u karcinomu pankreatu.
Metodika: Na souboru 157 pacientů s karcinomem pankreatu jsme porovnávali
jednotlivé vyšetřovací metody ve schopnosti zachytit přítomnosti
lymfadenopatie. Jako „zlatý standard“ jsme si zvolili operační nález.
Výsledky: Na naší skupině pacientů jsme v předoperačním stagingu detekce
uzlin zjistili: EUS má signifikantně vyšší senzitivitu než USG (p<0,0001) a
PET/CT (p<0,0001) a současně USG má signifikantně nižší senzitivitu než
PET/CT (p<0,0001). EUS má signifikantně vyšší přesnost než USG (p<0,0001)
a PET/CT (p<0,0002) a současně USG má signifikantně nižší přesnost než
PET/CT (p<0,007). Specificita jmenovaných metod nevykazovala signifikantně
významné rozdíly.
Závěr: EUS je metoda s nejvyšší senzitivitou a přesností v diagnostice výskytu
lokoregionálních uzlin u karcinomu pankreatu.
55
VÝSKYT KOMOROVÝCH TACHYARYTMIÍ U PACIENTŮ
S IMPLANTOVANÝMI BIVENTRIKULÁRNÍMI
KARIDOVERTERY-DEFIBRILÁTORY
Autor: Beran D.
Školitel: Doupal V., MUDr. Ph.D.
I.interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Je prokázáno, že se zhoršující se ejekční frakcí levé komory stoupá
riziko komorových tachyarytmií. Jedinou kauzální život zachraňující léčbou je
implantace kardioverteru-defibrilátoru. Indikace implantace defibrilátoru jsou
buď sekundárně preventivní (již zachycená komorová tachyarytmie) nebo
primárně preventivní (vysoce rizikové skupiny nemocných). U nemocných se
srdeční resynchronizací je indikována rovněž srdeční resynchronizační léčba
(biventrikulární stimulace).
Cíle: Zjistit četnost výskytu komorových tachyarytmií u nemocných
s implantovanými biventrikulárními kardiovertery-defibrilátory, porovnání
výskytu arytmií u pacientů s přístroji implantovanými z primárně preventivní a
sekundárně preventivní indikace.
Metodika: Retrospektivně byla prohlédnuta dokumentace 138 pacientů (103 M,
35 Ž) o průměrném věku 67.2 (45-87) let, kterým byl implantován
biventrikulární kardioverter-defibrilátor (93 nemocným z primárně a 45 ze
sekundárně preventivní indikace). Základní kardiopatií byla v 84 případech
ischemická choroba srdeční, v 58 případech dilatační kardiomyopatie (v
některých případech se jednalo o koincidenci obou onemocnění). Průměrná
ejekční frakce levé komory před implantací byla 24.6 (15-35) %. Průměrná
doba sledování je měsíců 29.5 (6-88) měsíců. Sledována byla četnost výskytu
komorových tachyarytmií po implantaci.
Výsledky: Po implantaci se vyskytlo u 41 pacientů (29.7% z celkového počtu
nemocných) celkem 407 epizod komorových tachyarytmií. Ve skupině
primárně preventivní implantace se vyskytlo u 27 pacientů (29 %) celkem 284
epizod, ve skupině sekundárně preventivní indikace u 14 pacientů (31%)
celkem 123 epizod komorových tachyarytmií.
Závěr: Zdá se, že četnost výskytu komorových tachyarytmií po implantaci
biventrikulárního kardioverteru-defibrilátoru se neliší ve skupinách
indikovaných k implantaci z primární a sekundární prevence. K ověření
výsledků bude nutno soubor do budoucna rozšířit.
56
PREDIKTIVNÍ UKAZATELE NEMOCNIČNÍ MORTALITY U
PACIENTŮ S AKUTNÍM INFARKTEM MYOKARDU
S ELEVACEMI ST SEGMENTU
Autor: Blokšová K.
Školitelé: Přeček J., MUDr., Hutyra M., MUDr. Ph.D.
I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Kardiovaskulární onemocnění jsou zodpovědná za více než polovinu
všech úmrtí. Roční incidence všech akutních koronárních syndromů (AKS) v
ČR je odhadována přes 30 000 případů se sumární mortalitou 5,1%. Z toho
AKS s elevacemi ST segmentu tvoří 25%.
Cíle: Cílem projektu je navržení prediktivního modelu nemocniční mortality při
akutním infarktu myokardu (AIM) založeného na vstupních klinických a
laboratorních datech. Pomocí navrženého statistického modelu je možné
relativně přesně a časně predikovat nemocniční mortalitu, což umožní
správnější rozhodování o léčbě.
Metodika: Do souboru bylo zařazeno 606 pacientů, z toho 434 mužů (71,6 %),
172 žen (28,4 %), průměrný věk byl 65,34 let. Hospitalizační mortalita 5,94 %.
Pro vybrané vstupní klinické a laboratorní ukazatele byl stanoven korelační
koeficient vzhledem k nemocniční mortalitě.
Výsledky: Statisticky významné korelace (p<0,05) byly nalezeny pro: cystatin
C(r=0.28), albumin(r=-0,28), ureu(r=0,26), vstupní úroveň srdečního selhání
vyjádřenou klasifikací Killip(r=0,25), NT-proBNP(r=0,24), hsCRP(r=0,20),
GFMDRD(r=-0,2), kreatinin(r=0,2), GFCR(r=-0,18), kys. močovou(r=0,18), hstroponin T(r=0,16), celkový cholesterol(r=-0,15). V modelu logistické regrese
byl identifikován cluster hodnot albuminu, vstupní hodnoty Killip, kys. močové
a GFCR jako nezávislý prediktor hospitalizační mortality. V ROC analýze
(Receiver Operating Characteristic Analysis) dosáhla AUC (Area Under Curve)
pro daný model hodnoty 0,79 (senzitivita 11,1%, specificita 98,9%, negat.
predikt. hodnota 94,6%, pozit. predikt. hodnota 40%).
Závěr: Nemocniční mortalita pacientů s AKS s elevacemi ST segmentů závisí
na mnoha faktorech. V předloženém souboru byla shledána statisticky
významná korelace mezi nemocniční mortalitou a vstupními hodnotami
renálních funkcí, nejsilněji vyjádřenou cystatinem C, úrovni srdečního selhání,
albuminem, kyselinou močovou, hs-troponinem T a celkovým cholesterolem.
57
DIABETES MELLITUS (DM) – RIZIKOVÝ FAKTOR KARCINOMU
KOLOREKTA
Autor: Genzor S.
Školitelé: Sychra P., MUDr., Procházka V., doc. MUDr., Ph.D.
II.interní klinika – gatro-enterologická a hepatologická FN Olomouc, LF
UP v Olomouci
Úvod: Karcinom kolorekta patří mezi nejčastější zhoubné onemocnění. Jako
rizikové faktory pro jeho vznik byly identifikovány diabetes mellitus, dále vyšší
věk, mužské pohlaví a kouření.
Cíle: Cílem naší studie je posouzení vlivu DM na rozvoj karcinomu kolorekta.
Dále jsme ověřovali protektivní účinky metforminu a nezávislost těchto
výsledků od dalších rizikových faktorů (kouření, nadváha, pohlaví).
Metodika: V období 2008-2010 bylo kolonoskopicky vyšetřeno 4499 pacientů.
Z nich 981 mělo pozitivní histologický nález. U nich byla zjišťována
přítomnost, typ diabetu mellitu a způsob léčby. Byla testována distribuce
pacientů podle pohlaví, věku, výskytu diabetu mellitu, užívání metforminu, a za
rok 2010 i BMI a kouření v souborech dle jednotlivých nálezů.
Výsledky: V kohortě sledovaných pacientů byl vyšší podíl mužů (62,5%).
Pacienti bez DM měli častěji polypy- tedy benigní změny (30,3%), než pacienti
s DM (20,8%). U pacientů užívajících metformin byl nižší podíl
adenokarcinomů (10%) než u pacientů bez něj (11,1%). Pacienti
s adenokarcinomem měli častěji BMI nad 30 (25,5%), než pacienti s adenomem
(21,5%) a polypy (22,3%). Pacienti s adenokarcinomem (69,4) měli vyšší
věkový průměr než pacienti s adenomem (64,6) a polypy (61,4). U kouření se
neprokázala korelace.
Závěr: V kohortě našich pacientů se prokázal DM jako rizikový faktor vzniku
karcinomu kolorekta. Potvrdil se ochranný vliv metforminu, prokázal se též vliv
obezity a vyššího věku na nemoc.
58
VÝSKYT SYNDROMU OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVÉ APNOE
U NEMOCNÝCH S PORUCHOU METABOLISMU GLUKÓZY
Autor: Grézl T.
Školitelé: Žurková M., MUDr., Hobzová M., MUDr. Ph.D., Kolek V.,
prof. MUDr. DrSc.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Syndrom obstrukční spánkové apnoe patří mezi vyvolávající faktory
metabolických poruch, z nichž je nejvýznamnější diabetes mellitus II typu.
Cíl: Práce hodnotí nemocné s poruchou metabolismu glukózy a současně nově
diagnostikovaným syndromem spánkové apnoe v terapii kontinuálním
přetlakovým dýcháním (CPAP) či bez indikace k CPAP a obě skupiny mezi
sebou statisticky vyhodnotit.
Metodika: Do souboru bylo vybráno 165 pacientů hospitalizovaných v
Laboratoři spánkové medicíny FN Olomouc od 1.1.2011 do 31.12.2012, u nichž
byla dle dokumentace zjištěna porucha metabolismu glukózy či byla porucha
nově diagnostikována. Nemocní byli rozděleni do dvou základních skupin. V
první skupině byli nemocní s obstrukčním syndromem spánkové apnoe,
indikováni k CPAP a ve druhé skupině byli pacienti bez indikace k terapii
CPAP. Vyhodnocovali jsme tyto klinické údaje- věk, pohlaví, typ poruchy
metabolismu glukozy- diabetes mellitus I.typu, II.typu, hyperglykémie, léčba
dané poruchy, hodnoty glykémie, desaturace, nejnižší saturace, průměrná
saturace, procento doby strávené v saturaci pod 90% (T90), apnoe/hypopnoe
index (AHI), váha, výška, obvod krku, obvod pasu, obvod boků, poměr pas/
boky, Body mass index a Epworthská škála spavosti a léčba CPAP. Soubory
byly statisticky zpracovány.
Výsledky: Budou prezentovány na konferenci SVOČ.
Závěr: Přiměřený spánek je velmi důležitý pro homeostázu glukózy. Syndrom
obstrukční apnoe se zdá být nezávislým rizikovým faktorem pro diabetes
mellitus II typu a zhoršuje inzulinovou rezistenci. Je nutno se zaměřit na
rizikovou skupinu nemocných- obézní diabetiky a tyto nemocné cílěně
vyhledávat ve spolupráci s diabetologickou ambulancí.
59
BARRETŮV JÍCEN – VÝZNAM IMUNOHISTOCHEMICKÉHO
VYŠETŘENÍ
Autor: Halašková V.
Školitel: Gregar J., MUDr.
II. interní gastro-enterologická a hepatologická klinika FN Olomouc, LF UP
v Olomouci
Úvod: Barrettův jícen (BJ) je komplikací dlouhotrvající refluxní choroby jícnu
a je definován jako náhrada čili metaplazie dlaždicového epitelu sliznice jícnu
epitelem cylindrickým, který má alespoň v některých úsecích intestinální
charakter. BJ je prekancerozou, od intestinální metaplazie přes různé stupně
dysplazie může dojít až ke vzniku adenokarcinomu jícnu. Diagnostika BJ
spočívá v endoskopickém vyšetření horního zažívacího traktu, odběru biopsií a
histologickém potvrzení nálezu. V současnosti se endoskopické vyšetření
s úspěchem využívá i při terapeutických postupech.
Cíle: V souboru 54 pacientů s diagnózou Barrettova jícnu, kteří podstoupili
endoskopické vyšetření jícnu s odběrem biopsie, jsme sledovali histologický
nález na sliznici jícnu. U bioptických vzorků jsme provedli imunohistochemické
vyšetření těchto markerů: CDX2, MUC2, H2AX a p53. Porovnávali jsme
expresi vybraných markerů s histologickým nálezem.
Metodika: Ze souboru 59 pacientů s diagnózou Barrettova jícnu, kterým bylo
na pracovišti II. interní kliniky FN Olomouc v letech 2006 až 2013 provedeno
imunohistochemické vyšetření, jsme se zaměřili na skupinu 54 pacientů
s histologickým nálezem intestinální metaplázie nebo low grade dysplázie.
Retrospektivně jsme zjišťovali expresi vybraných markerů (CDX2, MUC2,
H2AX a p53) při imunohistochemickém vyšetření. Imunohistochemie byla
hodnocena semikvantitativně dle histoskore (H-skore).
Výsledky: V souboru 59 pacientů bylo provedeno 66 vyšetření
imunohistochemie. Skupina pacientů s intestinální metaplázíí a low grade
dysplázií čítala 54 osob, u kterých bylo provedeno 61 vyšetření. Intestinální
metaplazii jsme nalezli u 21 těchto pacientů, low grade dyslpazii u 33 osob.
Závěr: S diagnózou BJ je na II. interní klinice FN v Olomouci k dnešnímu dni
sledováno více než 100 pacientů. Imunohistochemické vyšetření bylo
provedeno u 59 osob. Sledovali jsme markery CDX2, MUC2, H2AX a p53,
které mohou napomoci v otázce, zda u pacienta s BJ intervenovat
(endoskopicky/chirurgicky) nebo takové pacienty nadále jen sledovat.
60
PREVENCE KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ,
STUDIUM LÉKAŘSKÉ FAKULTY A RIZIKOVÉ FAKTORY
Autor: Hanáková M.
Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D. MBA
I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí v ČR.
Ovlivnění rizikových faktorů patří k základním preventivním opatřením.
Cíl: Posouzení vlivu studia lékařské fakulty na rozvoj rizikových faktorů
kardiovaskulárních onemocnění u studentů prvního a pátého ročníku
všeobecného lékařství UP Olomouc.
Metodika: Dotazníková metoda byla provedena celkem u 180 studentů
1.ročníku a 5.ročníku. Zahrnovala otázky zaměřené na životní styl studentů,
dotazník subjektivní pohody GHQ-12 a dotazník MSSQ (Medical Student
Stressor Questionnaire). Statistické hodnocení pomocí Fisherova přesného testu
a Mann-Whitney testu (hladina signifikace 0,05).
Výsledky: Studenti 1.ročníku mají méně volného času než studenti 5. ročníku
(medián 14 hodin/týden vs. 20 hodin/týden), významně méně cvičí pravidelně
každý týden (41,1% vs. 59,9%), cítí se více ve stresu (78,9% vs. 38,4%).
Signifikantně více studentů 1.ročníku uvedlo, že spí denně průměrně pouze 4 6 hodin (31,1% vs. 17,8%). Signifikantně více studentů 5.ročníku pije kávu
(81,1% vs. 63,3%), studenti častěji zažili v průběhu studia na LF záchvat
úzkosti související se školou (81,1% vs. 61,1%), spí častěji pravidelně po
návratu ze školy (43,3% vs. 22,2%). V souvislosti se studiem na LF došlo ke
zvýšení tělesné hmotnosti u 52,2% studentů 5. ročníku a 23,9% studentů
1.ročníku. Více studentů 5.ročníku má vlastní zkušenost s užíváním antidepresiv
(10,0% vs. 1,1% tj. 1 student 1.ročníku). Dotazník GHQ-12: u studentů
1.ročníku byly vyšší hodnoty Likertova skóre (medián 15 bodů vs. 14 bodů u
studentů 5.ročníku). Dotazník MSSQ: vyšší míra stresu byla prokázána u
studentů 1.ročníku - signifikantní rozdíl mezi studenty 1. a 5.ročníku byl zjištěn
ve všech doménách kromě domény 5 (Drive and desire related stressors).
Závěr: Studium lékařské fakulty zvyšuje výskyt některých ovlivnitelných
rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních onemocnění.
61
HODNOCENÍ FUNKČNÍCH VENTILAČNÍCH PARAMETRŮ
U PACIENTŮ SE SYNDROMEM OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVÉ
APNOE
Autor: Jančíková V.
Školitel: Sova M., MUDr.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA) je nejčastější a
nejvýznamnější porucha dýchání ve spánku. Dle aktuálních poznatků výrazně
ovlivňuje celý kardiorespirační systém pacienta. Zda a jakým způsobem jsou
ovlivněny funkční ventilační parametry hodnocené pomocí spiroergometrie není
zcela známo.
Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit funkční ventilační parametry pacientů se
syndromem obstrukční spánkové apnoe.
Metodika: 22 pacientů (6 žen, 16 mužů), průměrného věku 55,18± 1,6 let, u
kterých byla diagnostikována OSA pomocí polysomnografie (apnea-hypopnea
index > 5). Všichni pacienti byli vyšetřeni pomocí bicyklové spiroergometrie,
kde byly hodnoceny následující parametry: maximální výkon na kilogram
tělesné hmotnosti (Wmax/kg), maximální tepová frekvence (TF max), tepová
frekvence (TF) při dosažení anaerobního prahu, maximální spotřeba kyslíku na
kilogram tělesné hmotnosti (VO2 max/kg/min), pro hodnotitelnost testu byl
RER (respiratory exchange ratio) > 1,05 během maximální spotřeby O2.
Výsledky: VO2 max/kg/min u žen byl průměrně 19,8± 1 ml/kg/min, u mužů
25,8± 1,15 ml/kg/min, W max/kg byl u žen 0,7± 0,1 W/kg, u mužů 1,3± 0,1
W/kg. Fyziologických hodnot (dle populačních tabulek) VO 2max/kg/min
dosáhly celkem 3 ženy (50%) a 8 mužů (50%). Maximálního výkonu
vztaženého na kilogram tělesné hmotnosti podle populačních tabulek nedosáhla
žádná žena (0%) a 6 mužů (37,5%). Skutečná hodnota TF při dosažení
anaerobního prahu (AT) byla 91,1± 3% předpokládaných hodnot maximální
tepové frekvence.
Závěr: U pacientů s OSA je přítomna výrazná intolerance maximální fyzické
zátěže a to jak z hlediska svalově silového (Wmax/kg), tak i kardiorespiračního
(VO2max/kg/min). Výraznou intoleranci zátěže u těchto pacientů také
prohlubuje nízká hodnota TF při dosažení AT.
62
METABOLICKÉ ASPEKTY SPÁNKOVÉ APNOE
Autor: Jasenská G.
Školitel: Hobzová M., MUDr. Ph.D.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Obstrukční spánkové apnoe (OSA) je nejčastější poruchou dýchání ve
spánku a je nejvýznamnější z hlediska morbidity a mortality pacientů.
Nejčastější typické příznaky jsou chrápání a zástavy dechu ve spánku,
mikroprobouzení. Významné následky jsou především metabolické a
kardiovaskulární. Jednou z kardiovaskulárních komplikací je hypertenze,
především noční a farmakorezistentní.
Cíle: U pacientů s obstrukční spánkovou apnoe a hypertenzí indikovaných
k léčbě přetlakovým dýcháním CPAP (continuous positive airway pressure)
jsme zjišťovali vliv léčby CPAP na kompenzaci krevního tlaku hodnoceného
pomocí 24 hodinové monitorace krevního tlaku po roce léčby.
Metodika: Do studie bylo zařazeno 52 pacientů hypertoniků průměrného věku
53,98±10,10 let s obstrukční spánkovou apnoe. Pacienti byli vyšetřeni
fyzikálně, antropometricky a laboratorně a byla provedena 24 hodinová
monitorace krevního tlaku při zahájení léčby pomocí CPAP a po roce jeho
užívání. Výsledky byly statisticky zhodnoceny pomocí Studentova párového ttestu, Wilcoxonova neparametrického párového testu na hladině signifikance
0,05.
Výsledky: U pacientů se po roce léčby statisticky významně zlepšil: obvod
pasu (114; 112,5; p<0,009), obvod krku (45; 44,2; p=0,018), Epworthská škála
spavosti (9; 5; p<0,009), AHI (53,8; 4,3; p<0,0001), procento spánku v saturaci
pod 90% (28,2%; 0%; p<0,0001), hodnoty diastolického krevního tlaku za 24
hodin (78,9 mm Hg; 75,9 mm Hg; p=0,032) a hodnoty diastolického krevního
tlaku v noci (75,6 mm Hg; 71,4 mm Hg; p=0,023). Antropometrické parametry
jako váha, BMI, obvod boků, %tělesného tuku se nezměnily, stejně jako
hodnoty systolického krevního tlaku za 24 hodin (131,26±11,61mm Hg;
129,97±14,28; p=0,585), hodnoty systolického tlaku ve dne (135,0±11,34;
134,09±14,51; p=0,743), hodnoty diastolického tlaku ve dne (82,63±8,74;
79,57±9,87; p=0,75) a hodnoty systolického krevního tlaku v noci
(127,97±15,02; 125,25±15,42; p=0,322).
Závěr: Léčba pomocí přetlakového dýchání CPAP u pacientů s OSA a
hypertenzí vede ke zlepšení diastolických parametrů kompenzace krevního
tlaku, jak v celém sledovaném intervalu 24 hodin, tak i v nočním intervalu.
63
SEPTICKÉ STAVY VE VNITŘNÍM LÉKAŘSTVÍ
Autoři: Kotasová M., Šlauerová T.
Školitelé: Procházka V., doc. MUDr. Ph.D., Krumpholcová P., MUDr.
II. interní klinika- gastroenterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP
v Olomouci
Úvod: Septický stav je v současnosti závažným problémem vyskytujícím se
nejen ve vnitřním lékařství. V naší práci jde o jeho statistické zpracování a
porovnání jednotlivých aspektů, vedoucích k jeho vzniku či zhoršení.
Cíle: Ze souboru pacientů hospitalizovaných z infekčních příčin identifikovat
ty, kteří prodělali septický stav a pečlivě rozebrat jejich dokumentaci, následně
se zaměřit na jednotlivé parametry a okolnosti vzniku septického stavu.
Metodika: Využily jsme lékařské zprávy dostupné na 2. interní klinice. Celkem
se jednalo o 882 pacientů hospitalizovaných v letech 2008- 2011, přičemž
někteří byli v této době hospitalizovaní opakovaně. Během prohlížení zpráv
jsme se u septických stavů zaměřily na věk, pohlaví, délku hospitalizace,
případnou polymorbiditu, diabetes mellitus a přidružená kardiovaskulární
onemocnění. Samozřejmě jsme zaznamenaly základní infekční diagnózu a také
pozitivní výsledky hemokultur, pokud byly dostupné.
Výsledky: Mezi nejčastější zánětlivá onemocnění vedoucí do septického stavu
patří uroinfekty (20,6%), cholangitidy (18,3%), pneumonie (10,6%). Je logické,
že jsme také zaznamenaly častější výskyt u infektů postihujících více orgánů
(14,2%), kdy se pravděpodobnost propuknutí septického stavu zvyšuje. Mezi
bakteriálními agens jednoznačně převažují rody Escherichia (18,3%),
Stafylokok (13,8%), Klebsiela (8,7%), nezřídka ve vzájemných kombinacích.
Ve více než 1/3 případů však nebyly výsledky hemokultur dostupné.
Podrobnosti o dalších aspektech vzniku septického stavu předkládáme v
prezentaci.
Závěr: Septický stav představuje závažný medicínský i ekonomický problém a
je jednou z hlavních příčin úmrtí na interních lůžkách. V naší práci hodnotíme
výskyt septických stavů a dále porovnáváme faktory, které mají vliv na jeho
průběh. Současně však chceme upozornit i na problematiku obtížné zpětné
diagnostiky.
64
VÝZNAM PRŮKAZU PATENTNÍHO FORAMEN OVALE
S BIDIREKČNÍM TOKEM V RIZIKOVÉ STRATIFIKACI
PACIENTŮ S AKUTNÍ PLICNÍ EMBOLÍÍ
Autor: Lenčová N.
Školitel: Vindiš D., MUDr.
I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: První výsledky sledování významu průkazu patentního foramen ovale
s bidirekčním tokem u pacientů s akutní plicní embolií.
Cíle: Prokázat vyšší výskyt ischemických ložisek mozku, symptomatických i
asymptomatických, u pacientů s akutní plicní embolií a zárověň přítomným
patentním foramen ovale (PFO).
Metodika: Prospektivně bylo vyšetřeno 76 pacientů. Sledování jich dokončilo
55. Pacienti byli vstupně vyšetření kontrastní jícnovou echokardiografií (TEE)
se zaměřením na morfologii a funkci obou komor, detekci PFO a průkaz
intrakardiálního zkratu. Byla provedena magnetická rezonance (MR) mozku k
detekci ischemických ložisek (s ischemickými ložisky MR+ pozitivní, bez
ischemických ložisek MR- negativní). Vyšetření se opakovala po 18 měsících.
Soubor byl dle přítomnosti PFO rozdělen na 2 skupiny: PFO+ (PFO přítomno,
n=25) a PFO- (PFO nepřítomno, n=30).
Výsledky: Ve skupině PFO+ byl prokázán statisticky významný rozdíl ve
výskytu ischemických ložisek mozku na MR při vstupním vyšetření (18 (72%)
versus 7 (28%), v podskupinách MR+ versus MR-). Ve skupině PFO- nebyl
rozdíl ve výskytu ischemických ložisek mozku statisticky významný (17 (57%)
versus 13 (43%), v MR+ versus MR-). Při kontrolní MR mozku byl prokázán
stacionární nález u skupiny PFO-, ale ve skupině PFO+ byla popsána nová
ischemická ložiska u 20% pacientů. Dále byly hodnoceny rozdíly mezi
skupinami PFO- a PFO+ v laboratorních a echokardiografických parametrech,
charakterizující prognostickou závažnost plicní embolie, morfologii a funkci
pravé komory a závažnost plicní hypertenze: NT-proBNP, hs-TnT, PLAX
endiastolický rozměr pravé komory, vrcholový gradient trikuspidální
regurgitace, TAPSE, TVI Vt, bez statisticky významného rozdílu v žádném z
nich.
Závěr: Přítomnost PFO s bidirekčním tokem je asociována s rizikem vzniku
ischemických ložisek v mozku nezávisle na prognostických rizikových faktorech
plicní embolie.
65
POLYMORFISMUS CYP2C19*2 A TROMBOTICKÉ KOMPLIKACE
U PACIENTŮ S INFARKTEM MYOKARDU
Autor: Markovičová B.
Školitel: Petřková J., MUDr. Ph.D.
I. interní klinika- kardiologická a Laboratoř imunogenomiky a
imunoproteomiky FN Olomouci, LF UP v Olomouci
Úvod: Klopidogrel, inhibitor destičkových ADP receptorů P2Y12, je využíván
k prevenci aterotrombotických komplikací u pacientů po infarktu myokardu a
implantaci koronárního stentu. Důvodem nižší účinnosti klopidogrelu kromě
non-compliance mohou být lékové interakce, komorbidity (diabetes mellitus) i
geneticky podmíněné alterace enzymů a jiných molekul, které ovlivňují jeho
vstřebávání a aktivaci.
Cíl: Cílem práce bylo zjistit prevalenci rizikových genových polymorfismů u
pacientů s komplikacemi při léčbě Klopidogrelem. Zaměřili jsme se na
nejzávažnější komplikaci – trombózu koronárního stentu. Zajímalo nás
především nosičství alely CYP2C19*2, která je nejvíce spojováno s variabilní
odpovědí na léčbu Klopidogrelem.
Metodika: Údaje o farmakogenetickém profilu pacientů získané v rámci
rutinní diagnostiky jsme doplnili o klinická data. Do souboru bylo zařazeno 256
pacientů s diagnózou akutního infarktu myokardu po provedené angioplastice se
stentem (76 žen a 183 mužů).
Výsledky: Nejrizikovější varianta ovlivňující metabolismus Klopidogrelu,
alela CYP2C19*2, byla v našem souboru nalezena 69 osob (27%), z toho 7
pacientů (3%) byli homozygoti. Trombóza stentu se vyvinula celkem u 7
pacientů, z toho u jednoho 2x. Tento pacient byl CYP2C19*2 homozygot, další
dva pacienti s trombózou stentu byli heterozygoti. U zbývajících pacientů
s trombózou se sice alela CYP2C19*2 nevyskytovala, ale u všech čtyř byly v
genotypu přítomny varianty dalších genů, které mají vliv na metabolizaci
Klopidogrelu.
Závěr: Stanovení „genetického profilu Klopidogrelu“ může být využito pro
optimalizaci antiagregační terapie u pacientů po implantaci koronárního stentu.
Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030
66
ANTIKOAGULAČNÍ LÉČBA WARFARINEM - MOŽNOSTI
VYUŽITÍ GENOTYPIZACE
Autoři: Mitringová J., Števková J.
Školitel: Petřková J., MUDr. Ph.D.
I. interní klinika- kardiologická a Laboratoř imunogenomiky a
imunoproteomiky FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Warfarin, derivát monokumarinu, patří do skupiny perorálních
antikoagulancií. Je užíván v prevenci a léčbě trombembolických komplikací.
Klinická odpověď na léčbu warfarinem je individuální. Potřebná léčebná dávka
je ve značné míře ovlivněna variabilitou v genech pro metabolizující enzymy. Je
snaha využít farmakogenetický profil pacienta k výpočtu očekávané dávky
léčiva.
Cíl: Cílem studie bylo ověřit, jak dávky warfarinu vypočtené na počátku léčby
podle farmakogenetického algoritmu korespondují s udržovacími dávkami
použitými v reálné praxi.
Metodika: U 163 pacientů (61 žen a 102 mužů) jsme vyšetřili polymorfismy v
genech pro cytochrom P450 (CYP2C9, resp. CYP4F2) a v genu pro vitamín K
reduktázu (VKORC1). K výpočtu dávky Warfarinu jsme použili
farmakogenetický algoritmus (www.WarfarinDosing.org), který zohledňuje
genotyp pacienta a další faktory, které mají na dávkování léčiva vliv (např.
pohlaví, věk, hmotnost, výška, onemocnění jater, kouření, lékové interakce).
Výsledky: U pacientů s „farmakogeneticky“ vypočtenou dávkou < 3,5mg byla
skutečná průměrná udržovací dávka warfarinu 3,09 mg/den, u pacientů s
vypočtenou dávkou 3,5-5,0 mg byla skutečná dávka warfarinu 4,35 mg/den a u
pacientů s vypočtenou dávkou >5,0 mg byla skutečná dávka warfarinu 5,78
mg/den.
Závěr: Udržovací dávky warfarinu vypočtené pomocí farmakogenetického
algoritmu korespondují s dávkami reálně použitými v terapii pacientů.
Genotypizace pomáhá najít rizikové jedince s potřebou nižších dávek warfarinu,
může tak snížit riziko předávkování, které je nejčastější v úvodu léčby.
Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030
67
EXPRESE MIR-133B A MIR-181B V CHLOPNÍCH PACIENTŮ
S AORTÁLNÍ STENÓZOU
Autor: Nykel K.
Školitel: Petřková J., MUDr. Ph.D.
Laboratoř imunogenomiky a imunoproteomiky, Ústav imunologie LF UP
v Olomouci a I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP
v Olomouc,
Úvod: MikroRNA (miRNA) jsou malé jednořetězcové nekódující molekuly
RNA známé od roku 1993.. Jejich úlohou je posttranslační kontrola exprese
širokého spektra genů, včetně těch s prozánětlivými a profibrogenními
funkcemi. Toho je možné využít při objasňování mechanismu vzniku a rozvoje
změn na srdečních chlopních u aortální stenózy v rámci degenerativní
kalcifikace.
Cíle: Ověřit expresi miRNA při rozvoji postižení aortálních chlopní u aortální
stenózy. V rámci této práce byly vybrány dvě kandidátní miRNA, jejichž
exprese byla sledována v chlopních pacientů s aortální stenózou.
Metodika: Soubor tvořilo 58 pacientů s aortální stenózou, kteří podstoupili
náhradu aortální chlopně a u nichž byly peroperačně odebrány tkáňové vzorky
postižených chlopní. Na základě literatury byly vybrány kandidátní miRNA:
miR-133b a miR-181b . Jejich exprese byla analyzována metodou kvantitativní
Real Time-PCR z odebraných vzorků chlopní. Kvantifikovaná exprese miRNA
byla poté srovnávána mezi skupinami pacientů s koronární aterosklerózou
(n=26) a bez aterosklerózy (n=32). Ateroskleróza byla definována jako více než
30% omezení perfúze při předoperační angiografii.
Výsledky: Ve všech vzorcích byla prokázána exprese sledovaných miRNA.
Srovnání exprese u pacientů s aterosklerózou a bez ní ukázalo, že hladina
relativní exprese obou miRNA je u pacientů s aterosklerózou zvýšena (p=0,001
u miR-133b, p=0,01 u miR-181b).
Závěr: Výsledky naznačují, že sledované miRNA se mohou uplatnit
v patogenezi aortální stenózy v rámci degenerativní kalcifikace. Jejich zvýšená
exprese je podnětem pro další výzkum, v němž bude potřeba sledovat další
kandidátní miRNA,a zohlednit další klinické i laboratorní charakteristiky
pacientů.
Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030
68
BEZPEČNOST KATETRIZAČNÍ RENÁLNÍ DENERVACE U
PACIENTŮ S CHRONICKÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM A
SYSTOLICKOU DYSFUNKCÍ: PILOTNÍ FÁZE STUDIE
OLOMOUC-1
Autor: Pecháček T.
Školitelé: Táborský M, doc. MUDr. CSc., FESC, MBA, Václavík J.,
MUDr. Ph.D.
I. interní klinika – kardiologická, FN a LF UP v Olomouci
Úvod: Aktivace sympatického nervového systému je jedním ze základních
patofyziologických procesů při chronickém srdečním selhání (CHSS). Potlačení
aktivity tohoto systému betablokátory vede u pacientů s mírnými projevy
srdečního selhání k úpravě porušené hemodynamiky, klinického stavu a
zlepšení jejich prognózy. V současné době není známo, zda by podobný
klinický účinek nemohlo mít katetrizační přerušení sympatických nervů ledvin
– tzv. katetrizační renální denervace (RDN).
Cíle: Cílem pilotní fáze studie OLOMOUC-1 bylo zjistit, zda je provedení
RDN pacienty s CHSS dobře tolerováno a zda je bezpečné.
Metodika: Provedení RDN zvažováno u 20 pacientů s CHSS a ejekční frakcí
levé komory ≤35% (17 mužů a 3 ženy, průměrný věk 64,4 let). U 8 pacientů
neprovedena převážně z důvodu nepříznivé anatomie renálních tepen či cévního
vstupu do femorální arterie, zlepšení funkce levé komory či odmítnutí výkonu.
U zbývajících 12 pacientů byla RDN provedena radiofrekvenčním ablačním
katetrem (Symplicity, Ardian/Medtronic, USA), zavedeným cestou arteria
femoralis selektivně do renálních tepen.
Výsledky: Průměrná NYHA třída pacientů byla 2,45, tlak 123,5/79 mmHg,
tepová frekvence 69,2/min, hodnota sérového kreatininu 106,6 mmol/l,
glomerulární filtrace dle kalkulace MDRD 1,05 ml/s. Pacienti průměrně užívali
3 antihypertenzní léky. U 1 pacienta došlo v průběhu výkonu k závažné
komplikaci (trombóza renální tepny periferně od místa radiofrekvenčních
aplikací). U 1 pacienta po výkonu pozorována symptomatická hypotenze,
nutnost observace na jednotce intenzivní péče a redukce antihypertenzní
medikace. U 1 pacienta vznikl rozsáhlý plošný podkožní hematom v místě
vpichu. Ostatní pacienti bez komplikací.
Závěr: Riziko vzniku komplikací RDN u pacientů s CHSS je vyšší, než u
pacientů podstupujících RDN pro rezistentní hypertenzi. Pacienti musí být
k výkonu dobře připraveni a během výkonu důsledně monitorováni.
69
ZÁVISLOST KVALITY ŽIVOTA PACIENTŮ S REVMATOIDNÍ
ARTRITIDOU A SYSTÉMOVÝM LUPUS ERYTHEMATODES NA
AKTIVITĚ ONEMOCNĚNÍ A JEJÍM TERAPEUTICKÉM
OVLIVNĚNÍ
Autor: Plášková P.
Školitel: Skácelová M., MUDr.
III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN
Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Revmatoidní artritida je chronické systémové zánětlivé onemocnění,
které způsobuje významné funkční postižení kloubů a zkracuje život svých
nositelů. Systémový lupus erythematodes je autoimunní onemocnění postihující
celou řadu orgánů.
Cíle: Cílem sdělení bylo zhodnocení efektu léčby zánětlivých revmatických
onemocnění na aktivitu nemoci a na funkční postižení pacienta.
Metodika: Vyšetření pacientů bylo prováděno během hospitalizace na III.
Interní klinice. Byla zhodnocena aktivita onemocnění a funkční postižení na
začátku hospitalizace a při jejím ukončení. U revmatoidní artritidy bylo
hodnocení aktivity prováděno prostřednictvím kompozitního indexu DAS28,
který v sobě zahrnuje hodnocení počtu oteklých a bolestivých kloubů, aktivitu
onemocnění ohodnocenou pacientem a sedimentaci erytrocytů. U systémového
lupus erythematodes se hodnotilo orgánové postižení a aktivita onemocnění
pomocí dotazníku SLEDAI. Funkční postižení u obou onemocnění bylo
hodnoceno pomocí dotazníku HAQ, který hodnotí schopnosti pacienta
v základních bodech sebeobsluhy.
Výsledky: Celkem byl vyšetřen soubor 40 pacientů s revmatoidní artritidou a
soubor 20 pacientů se systémovým lupus erythematodes. Vstupní aktivita
DAS28 byla v průměru 3,82. Po terapii 2,74. Funkční postižení koreluje
s aktivitou onemocnění. U systémového lupus erythematodes byly vstupní
hodnoty SLEDAI v průměru 5,07. Jednalo se tedy o pacienty s poměrně
vysokou aktivitou onemocnění. I zde funkční postižení koreluje s aktivitou
choroby.
Závěr: Byl prokázán jasný pokles aktivity onemocnění po intenzivní terapii.
Získané výsledky jednoznačně poukazují na nutnost cílené léčby zánětlivých
autoimunních onemocnění. Tato léčba může do budoucna výrazným způsobem
ovlivnit funkční postižení jednotlivých pacientů i jejich disabilitu.
70
HODNOCENÍ VZTAHU BIOLOGICKÝCH UKAZATELŮ
U MYELOMOVÉ KOSTNÍ NEMOCI
Autor: Puščiznová P.
Školitel: Minařík J., MUDr. Mgr. PhD
III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN
Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Myelomová kostní nemoc je závažný stav doprovázející mnohočetný
myelom. Její rozsah kolísá od mírné osteoporózy, až po difúzní postižení
skeletu. Základní diagnostickou metodou je rentgenové vyšetření skeletu.
Nověji též magnetická rezonance a pozitronová emisní tomografie. Posouzení
napomáhá rovněž zhodnocení parametrů kostního metabolismu.
Cíle: Cílem bylo srovnání radiodiagnostických metod – konvenční radiografie a
celotělové magnetické a korelace s hladinami vybraných ukazatelů kostního
metabolismu a mikroprostředí kostní dřeně.
Metodika: Vyšetřeno bylo 32 pacientů s mnohočetným myelomem. Bylo
provedeno rentgenové vyšetření skeletu (klasifikace dle Durieho) a magnetická
rezonance (stážováno Durie-Salmon-PLUS). Z kostních parametrů a ukazatelů
mikroprostředí byly posuzovány: osteokalcin (OC), kostní izoenzym alkalické
fosfatázy (bALP), parathormon (PTH), karboxyterminální telopeptid kolagenu
typu I (ICTP), N-terminální propeptid prokolagenu typu I (PINP), insulinu
podobný růstový faktor -1 (IGF-1), hepatocytární růstový faktor (HGF),
syndecan-1/CD138 (SYN), vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF),
osteoprotegerin (OPG), osteopontin (OPN), endostatin (ES), zánětlivý
makrofágový faktor 1α a 1β (MIP-1α, MIP-1β), interleukin-17 (IL-17) a
angiogenin (ANG).
Výsledky: Magnetická rezonance byla přínosnější než rentgenové vyšetření u
40,63% nemocných. Při posuzování vztahu parametrů kostního metabolismu
k postižení skeletu byla zjištěna dle Spearmanovy korelační analýzy pozitivní
korelace s hodnocením postižení dle Durieho klasifikace u: ICTP (p = 0,004),
PINP (p=0,004) a osteopontinu (p = 0,006).
Závěr: Konvenční radiografie zůstává zlatým standardem při zobrazení
myelomové kostní nemoci. Přesto u části nemocných je výtěžnější magnetická
rezonance. Parametry kostního metabolismu jsou nezávislými ukazateli
myelomové kostní nemoci, u některých z nich (ICTP, PINP a osteopontin) byla
navíc prokázána asociace s rozsahem kostního postižení a možnost širšího
využití v rutinní klinické praxi.
71
DIAGNOSTIKA A PÉČE O NEMOCNÉ S ADRENOGENITÁLNÍM
SYNDROMEM (AGS)
Autor: Sadloňová A.
Školitel: Fryšák Z., doc MUDr. CSc.
III. interní klinika - nefrologická, revmatologická a endokrinologická FN
Olomouc, LF UP Olomouc
Úvod: Adrenogenitálny syndrom je skupina autozomálně recesívních
onemocnění, u kterých dochází k poruše syntézy steroidních hormonů kůry
nadledvin. Více jak 90% je způsobeno deficitem enzymu 21-hydroxylázy,
konkrétně mutací v CYP21 genu, který kóduje tento enzym. Onemocnění se
vyskytuje ve více klinických variantách. Prostá virilizující forma, dále
bezprostředně život ohrožující varianta se solnou ztrátou v důsledku porušené
syntézy aldosteronu a neklasická forma, která může být asymptomatická nebo
se projeví během dětství, v pubertě nebo dokonce až v pozdně dospělém věku.
Cíle: Posoudit možnosti péče o dospělé nemocné s adrenogenitálním
syndromem.
Metodika: Do studie bylo zařazeno celkem 53 pacientů, 31 žen a 22 mužů
léčených na III.interní klinice, FN Olomouc. K retrospektivnímu hodnocení
byla použity údaje získané z dokumentace pacientů.
Výsledky: Klasická forma–prostá virilizující, byla zjištena u 23 pacientů, solná
ztráta u 18 nemocných. Neklasickou formou (late-onset) trpělo 9 pacientů. Ve
všech případech byl příčinou deficit enzymu 21-hydroxylázy. Průměrný věk u
mužů byl 35,0 let, u žen 35,25 let. Průměrná výška u mužů 165,9 cm a hmotnost
74,3 kg, u žen 159,2 cm, hmotnost 71,7 kg. 12 žen (40%) v dětství podstoupilo
plastiku genitálu a 6 (19%) bylo schopno koncepce. Standardní léčba je tedy
substituce hydrokortizonem (do uzavření růstových zón) a později
dexametazonem. Kde je přítomna i solná ztráta, nemocní se neobejdou bez
mineralokortikoidu (fludrokortizon). Pacienti s neklasickou formou jsou
sledování bez terapie nebo dostávají dexametazon. Důvodem této substituce je
ovlivnění hirsutismu.
Závěr: U pacientů s klasickou formou AGS je častěji přítomna obezita,
hyperinzulinémie a inzulínová rezistence v porovnání s obecnou populací.
Hlavním cílem léčby u dospělých s AGS je udržet kvalitu života, zajistit, aby
ženy zůstaly plodné, snížit projevy nadměrné produkce androgenů u žen, a
minimalizovat nepříznivé účinky léčby kortikosteroidy.
72
PREDIKCE VÝSLEDNÉHO NEUROLOGICKÉHO STAVU
A SROVNÁNÍ INTRAVASKULÁRNÍ TERAPEUTICKÉ
HYPOTERMIE A KONVENČNÍCH EXTERNÍCH METOD
CHLAZENÍ PACIENTŮ PO KARDIOPULMONÁLNÍ
RESUSCITACI S PERZISTUJÍCÍ PORUCHOU VĚDOMÍ
Autor: Sněhota M.
Školitel: Hutyra M., MUDr. Ph.D.
I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Při oběhové zástavě do mozku neproudí krev a dochází k ischemickému
poškození mozkové tkáně. Mírná terapeutická hypotermie (MTH) má na
mozkovou tkáň protektivní vliv. Existují dva typy chlazení. Externí metoda
využívá chlazení zvenčí. Intravaskulární metoda spočívá v cirkulaci chladícího
média v uzavřeném systému v dolní duté žíle. Stupeň výsledného
neurologického
postižení
po
oběhové
zástavě
je
jedním
ze základních faktorů prognózy a kvality života.
Cíle: Cílem této práce je přímé srovnání externích a intravaskulárních metod
chlazení z hlediska rychlosti indukce MTH a jejího udržení. Dále
je cílem této práce pokusit se identifikovat prediktory výsledného
neurologického stavu chlazených pacientů.
Metodika: Analyzovali jsme soubor celkem 99 pacientů. Z toho bylo
hodnoceno 45 pacientů, kteří podstoupili protokol MTH na I. Interní klinice –
kardiologické LF UP a FN Olomouc pomocí intravaskulárního systému. Byl
posuzován vztah mezi závažností výsledného neurologického poškození,
klinickými charakteristikami (pohlaví, věk, infarkt, ejekční frakce, časové a
teplotní parametry mírné terapeutické hypotermie a dalších údajů) a
laboratorními parametry hodnocenými vstupně a jednotlivé dny
od přijetí (laktát, neuron specifická enoláza, proteinu S100, srdečního
troponinu, natriuretického peptidu, C-reaktivního proteinu a parametrů
acidobazické rovnováhy). Z hlediska identifikace klinických a laboratorních
prediktorů výsledného neurologického poškození byl soubor rozdělen
na dvě podskupiny s výsledným příznivým Cerebral Performance Category
(CPC) 1-2 a nepříznivým CPC 3-5. Dále byl soubor porovnán se skupinou
pacientů chlazených zevními metodami (n=26) a historickým souborem
pacientů, kteří nepodstoupili MTH (n=28).
Výsledky: Soubor dat je momentálně statisticky zpracováván.
Závěr: Výsledky budou prezentovány na SVOČ konferenci 2013.
73
INTERVENČNÍ BRONCHOSKOPIE – VYHODNOCENÍ RŮZNÝCH
METOD
Autor: Šašinková J.
Školitelé: Kolek V., prof. MUDr. DrSc. , Zatloukal J., MUDr.
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Mezi metody používané při intervenčních bronchoskopiích patří léčba
laserem, brachyterapie a zavádění tracheálních a bronchiálních stentů.
V České republice je největší počet implantací tracheálních stentů prováděn na
Klinice
plicních
nemocí
a
tuberkulózy
FN
v
Olomouci.
Cíle: Cílem práce bylo vyhodnocení indikací k zavedení tracheálních stentů
včetně zhodnocení onemocnění, která vedou ke vzniku tracheální stenózy.
Dalším cílem bylo vyhodnocení průběhu léčby po stránce lokálních komplikací,
mikrobiologické kolonizace a následné léčby. Dále jsme zjišťovali přežití
nemocných ve vztahu k maligní nebo benigní etiologii stenóz.
Metodika: Do souboru byli zařazeni pacienti, kterým byl implantován
tracheální stent v době od 1.1.2010 do 31.12.2012. U každého pacienta byla
sledována příčina tracheální stenózy. Byly zaznamenány typy zavedených
stentů. V rámci sledování efektu léčby byl hodnocen počet reimplantací stentů,
resekcí trachey a tracheostomií. Délka přežití od zavedení stentu byla
vyhodnocena metodou dle Kaplan-Meiera. Soubor byl hodnocen na základě
standardních demografických a klinických dat.
Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 64 pacientů, z nichž bylo 38 mužů a 26
žen, průměrný věk činil 63,7 let. Ve 36 případech se jednalo o maligní stenózu.
U 7 pacientů bylo provedeno celkem 9 reimplantací stentu, ve 20 případech byl
zaveden Y-stent, v 53 případech rovný stent. Resekce trachey byla provedena
ve 4 případech a tracheostomie v 7 případech.
Závěr: Zavádění stentů je metodou volby u léčby maligních a benigních
stenóz v oblasti velkých dolních cest dýchacích, která zlepšuje kvalitu života
pacientů, u kterých selhaly ostatní metody léčby.
74
VLIV SPIRONOLAKTONU NA VARIABILITU KREVNÍHO
TLAKU U REZISTENTNÍ HYPERTENZE
Autor: Vašura A.
Školitel: Václavík J., MUDr.
I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Variabilita krevního tlaku (TK) se v posledních letech ukazuje jako
významný přídatný prognostický parametr a je spojena se zvýšeným rizikem
vzniku cévních mozkových nebo koronárních příhod. Nejsou k dispozici žádné
informace o tom, zda spironolakton rovněž ovlivňuje variabilitu krevního tlaku.
Cíle: Zjistit, zda spironolakton ve srovnání s placebem podávaný po dobu 2
měsíců pacientům s rezistentní hypertenzí příznivě ovlivní variablitu krevního
tlaku při ambulantním 24-hodinovém monitorování (ABPM).
Metodika: Z pacientů zařazených do randomizované, placebem kontrolované
studie ASPIRANT bylo vybráno 128 pacientů, u nichž byly k dispozici všechny
naměřené hodnoty z vyšetření ABPM provedeného při vstupu do studie i na
konci studie po 8 týdnech léčby. Tyto hodnoty byly shromážděny do databáze
(celkem 10 217 měření). Byla hodnocena standardní odchylka hodnot krevního
tlaku měřených v obou skupinách v celé 24-hodinové periodě, v denní periodě
(9-21 hodin) a noční periodě (1-6 hodin).
Výsledky: Mezi pacienty bylo 84 mužů a 44 žen průměrného věku 59,4 let.
Vstupní průměrné hodnoty krevního tlaku při ABPM byly v obou skupinách
srovnatelné (144,4/83,3 mmHg u spironolaktonu a 141,4/80,8 u placeba, p=0,30
a 0,14). Změny 24–hod. variability krevního tlaku mezi začátkem a koncem
studie ve standardní odchylce měření ABPM byly pro systolický tlak (průměr;
medián) -0.8; -1.1 u placeba a -0.5; -0.4 u spironolaktonu (p= 0.521), pro
diastolický tlak -1.0; -0.6 u placeba a -0.3; -0.1 u spironolaktonu (p= 0.153).
Změny variability krevního tlaku v denní i noční periodě mezi začátkem a
koncem studie pro systolický i diastolický tlak mezi placebem a
spironolaktonem vycházely obdobně a navzájem se signifikantně nelišily. Viz.
podrobnější výsledky na konferenci.
Závěr: Variabilita krevního tlaku na počátku a konci studie ani její změna
v průběhu studie se v obou skupinách nelišily. Spironolakton nevede
k významnému ovlivnění variability krevního tlaku při ABPM u pacientů
s rezistentní arteriální hypertenzí.
75
CHARAKTERISTIKY GENERALIZOVANÉ SARKODIÓZY
Autor: Vykoupil K.,
Školitelé: Žurková M. MUDr. 1, Kriegová E. Ing. Dr. 2, Zapletalová J.,
Mgr. Ph.D.3, Kolek V., prof. MUDr. DrSc.1
1
Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP Olomouc
Ústav imunologie LF UP Olomouc
3
Katedra biofyziky LF UP Olomouc
2
Úvod: Sarkoidóza je multisystémové granulomatózní onemocnění neznámé
etiologie. V současné době je velmi málo známo o rozdílech v klinických a
laboratorních parametrech mezi pacienty se sarkoidózou limitovanou na plíce a
těmi s generalizovanou formou sarkoidózy.
Cíle: Cílem naší retrospektivní studie bylo srovnat vybrané klinické a
laboratorní ukazatele u 107 pacientů se sarkoidózou limitovanou na plíce ve
srovnání s 54 pacienty s generalizovaným postižením.
Metodika: Do studie byli zařazeni pacienti s nově diagnostikovanou
sarkoidózou limitovanou na plíce či generalizovaným postižením, kteří byli
hospitalizováni od 1.1.2007 do 31.12.2011 na Plicní klinice v Olomouci.
Celkem se jednalo o 161 nemocných, z toho 54 pacientů (33,5 %) mělo
generalizované postižení a 107 pacientů (66,5 %) onemocnění limitované na
plíce.
Výsledky: U pacientů s generalizovaným onemocněním dominovala
hyperkalciurie ve 31,5%, kožní postižení u 30 % případů dále postižení
lymfatického systému, a to u 26 % postižení periferních a 24 % centrálních
uzlin. Nebyl shledán rozdíl ve funkčních parametrech ani hodnotách krevního
obrazu. Zato u žen s limitovanou formou sarkoidózy byl zjištěn vyšší počet
trombocytů a vyšší hodnoty funkčního parametru VC (vitální kapacity) a FEV1
(jednovteřinové vitální kapacity) než u žen s generalizovaným onemocněním.
Závěr: Pacienti s formou limitovanou na plíce byli signifikantně mladší.
Přestože se u 30-50 % pacientů s plicní sarkoidózou setkáváme s mimoplicním
postižením, je velmi málo známo o rozdílech v klinických a laboratorních
parametrech mezi pacienty s postižením limitovaným na plíce a mimoplicní
formou sarkoidózy.
76
STANOVENÍ LP-PLA2 U PACIENTŮ S ISCHEMICKOU
CHOROBOU DOLNÍCH KONČETIN
Autor: Wronová M.
Školitel: Petřková J., MUDr., Ph.D.
Laboratoř imunogenomiky a imunoproteomiky, Ústav imunologie LF UP
v Olomouci a I. interní klinika kardiologická FN Olomouc, LF UP
v Olomouci
Úvod: Fosfolipáza A2 asociovaná s lipoproteiny (Lp-PLA2) je vaskulárně
specifický zánětlivý enzym, který hraje roli v tvorbě nestabilních
aterosklerotických plátů. Stanovení Lp-PLA2 se začíná používat k posouzení
rizika aterosklerózy zejména v koronární lokalizaci. Ischemická choroba
dolních končetin (ICHDKK) je další, relativně frekventní lokalizací
aterosklerózy
s často
závažnými
důsledky;
údaje
o stanovení Lp-PLA2 u těchto pacientů jsou omezené.
Cíl: Cílem práce bylo proto stanovit Lp-PLA2 u pacientů s ischemickou
chorobou dolních končetin (ICHDKK) a u zdravých, kontrolních jedinců.
Metodika: Hladinu Lp-PLA2 v séru pacientů s ICHDKK (n=35) a u zdravých
kontrol (n=98) jsme stanovili metodou ELISA.
Výsledky: Naměřené hodnoty Lp-PLA2 u pacientů s ICHDKK (435±20,39
ng/ml) byly zvýšeny oproti hodnotám, které byly zjištěny u kontrolních jedinců
(366±4,6 ng/ml), p<0.001.
Závěr: Zvýšená hladina Lp-PLA2 u pacientů s ICHDKK poukazuje na možné
využití tohoto markeru v pomocné diagnostice aterosklerotického postižení
dolních končetin.
Grantová podpora: IGA PU LF 2013_009, CZ.1.05./2.1.00/01.0030
77
NOVÉ PŘÍSTUPY K VERZI NEVALVULÁRNÍ FIBRILACE SÍNÍ,
SROVNÁVÁNÍ EFEKTIVITY A DLOUHODOBÉHO UDRŽENÍ
SINUSOVÉHO RYTMU U PACIENTŮ S ISCHEMICKÝM
POSTIŽENÍ MYOKARDU A PACIENTŮ BEZ POSTIŽENÍ
MYOKARDU.
Autor: Žemla P.
Školitel: Kováčik F., MUDr.
I. interní klinika – kardiologická, LF UP v Olomouci
Úvod: Fibrilace síní je jedna z nejčastějších poruch srdečního rytmu. I když
bezprostředně neohrožuje na životě, výrazně zhoršuje kvalitu života. Rizikové
faktory vzniku fibrilace síní jsou hypertenze, srdeční selhání, ICHS a chlopenní
vady. Nejzávažnější komplikaci fibrilace síní je vytvoření nástěnného trombu s
následnou embolizaci, především do centrálního mozkového systému. Při
dnešních léčebných možnostech stoupá v odborné i laické společnosti poptávka
po nastolení a udržení sinusového rytmu. Elektrická kardioverze je jednou
z metod jak docílit restituci sinusového rytmu.
Cíle: Zjistit, zda je u skupiny pacientů po revaskularizaci (kompletní/parciální)
myokardu pro ischemickou chorobu srdeční (objektivizovaná tomografickou
scintigrafii myokardu, koronarografickým vyšetřením)
kardioveze a
dlouhodobé udržení sinusového rytmu
efektivnější, něž u pacientů s
ischemickou chorobou srdeční, kteří revaskularizaci z nějakého důvodu
neabsolvovali.
Metodika: V kooperaci s kardiochirurgickou klinikou Fakultní nemocnice
Olomouc byla vytvořena kohorta 1050 pacientů, kteří v období 2006- 2011
podstoupili elektrickou kardioverzi. Z toho má cca 1/3 pacientů vyjádřený různý
stupeň ischemické kardiopatie. Z důvodu objemnosti dat, bude jejich další
zpracování předmětem několika následujících měsíců.
Výsledky: Toho času nelze prezentovat.
Závěr: V souhrnu co do počtu pacientů rozsáhlá databáze, předpoklad získání
zajímavých statistických údajů s možností prezentace i na mezinárodním fóru.
78
KLINICKÉ OBORY – CHIRURGICKÉ
ANYLÝZA LABORATORNÍCH A KLINICKÝCH PARAMETRŮ
U PŘEDČASNÝCH PORODŮ NOVOROZENCŮ S VELMI A
EXTRÉMNĚ NÍZKOU PORODNÍ VÁHOU.
Autor: Bednář J.
Školitel: Procházka M., doc. MUDr. Ph.D.1
Spoluautor: Hálek J., MUDr. 2
1
Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Novorozenecké Odd. FN Olomouc
2
Úvod: Od roku 1997 probíhá v ČR cílený sběr dat perinatální mortality (PM)
dětí s velmi nízkou porodní hmotností (VNPH) a extrémně nízkou porodní
hmotností (ENPH). Závěry analýz údajů o PM a faktorech, které se podílejí na
jejích změnách, nabývají na významu a spolehlivosti až na základě
longitudinálního hodnocení, V období 2000–2009 se podle Českého
statistického úřadu (ČSÚ) perinatální mortalita snížila ze 4,4/1000 porodů v
roce 2000 na 3,56/1000 porodů v roce 2009.
Cíle: Zhodnotit klinické a laboratorní parametry u porodu dětí s VNPH a ENPH
narozených v letech 2009–2011 na Porodnicko-gynekologické klinice Fakultní
nemocnice (FN) Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
(LF UP).
Typ studie: Retrospektivní epidemiologická studie.
Metodika: Vyhodnocení laboratorních a klinických parametrů u porodů dětí
<1500 gramů (g) probíhalo retrospektivně z dostupné dokumentace
Novorozeneckého oddělení a Porodnicko-gynekologické kliniky.
Výsledky: Za sledované období jsme vyhodnotili stav a průběh porodu u 271
novorozenců od roku 2009 do roku 2011. Chlapců se narodilo 111 a děvčat 151.
Jejich průměrná hmotnost byla 1122,94 g. V našem souboru jsme měli 18
dvojčat a 3 trojčata. 9 novorozenců zemřelo. Celkem jsme na našem pracovišti
odvedli 177 císařských řezů a 22 matek porodilo vaginálně. 24 pacientek mělo
při přijetí elevované C reaktivní protein (CRP), antibiotika jsme podali 144
pacientkám a kortikoidy dostalo celkem 124 pacientek.
Závěr: Předčasný porod představuje jeden ze základních a největších problémů
současného porodnictví. Narůstající počet jak spontánních, tak iatrogenních
předčasných porodů, které v České republice představují závažný společenský
problém. Analýza klinických dat představuje jeden z možných způsobů jak
tento nepříznivý trend zvrátit.
81
INFORMOVANOST O HPV INFEKCI U STŘEDOŠKOLÁKŮ
Autoři: Bednářová A., Osovská M.
Školitel: Oborná I., doc. MUDr. Ph.D.
Porodnicko - gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Lidské papilomaviry (HPV) způsobují řadu onemocnění včetně
karcinomu děložního čípku. Riziko jejich vzniku stoupá s promiskuitním
chováním jedince. Preventivním opatřením je dostatečná informovanost o
způsobu přenosu a rizicích HPV a také očkování proti některým subtypům HPV.
Cíle: Posoudit informovanost SŠ/VŠ studentů pomocí anonymních dotazníků
hodnotících způsob přenosu a rizik spojených s HPV z hlediska věku, pohlaví,
typu školy a velikosti aglomerace.
Metodika: Úroveň znalostí byla hodnocena na dvou desítkách SŠ a VŠ po
celém území České republiky ve spolupráci s odborem školství KÚ
Olomouckého kraje a firmou Avenier. Studenti vyplnili dotazníky, které
testovaly jejich dosavadní znalosti o dané problematice, pak následovala
přednáška o HPV infekci s diskuzí. Získaná data byla statisticky zpracována
pomocí chí-kvadrát testu, Kruskal testu a Wilcox testu se signifikancí na p =
0,05.
Výsledky: Projektu se zúčastnilo 1275 studentů, 352 mužů a 923 žen ve věku
15 – 25 let. Jejich průměrný věk byl 17,5 roku. Dostatečné znalosti o HPV
infekci prokázalo pouze 50 % respondentů. Průměrný počet sexuálních partnerů
byl 2,5. Prokázali jsme vliv pohlaví a věku na úroveň informovanosti – ženy a
respondenti nad 20 let byli signifikantně lépe informováni. Počet sexuálních
partnerů se zvyšoval v závislosti na věku stejně u obou pohlaví. Signifikantně
vyšší počet partnerů měli studenti na školách zdravotnických a ostatních (SOŠ,
OA) oproti gymnáziím. Celková proočkovanost studentů byla 26,5 %. Rozdíly
v proočkovanosti v závislosti na pohlaví, věku a typu školy nebyly statisticky
významné. U dotázaných respondentů z menších aglomerací byla
proočkovanost procentuálně vyšší než u respondentů z aglomerací větších.
Závěr: Úroveň znalostí středoškoláků o přenosu a rizicích HPV není podle
našeho názoru dostatečná, také proočkovanost této populace je relativně nízká.
Je nutné pokračovat v edukaci, ideálně cíleně na populaci před zahájením
sexuálního života.
82
GENETICKÉ DISPOZICE VZNIKU HERNIÍ A JEJICH RECIDIV
Autor: Fojtíková M.
Školitel: Hasala P., MUDr. PhD.
AGEL a. s., SMN – Nemocnice Přerov, chirurgické oddělení
Úvod: Operace hernie je jedním z nejčastějších zákroků na chirurgických
odděleních. I přes značné technické pokroky dochází u části pacientů k časným
recidivám. Genetické dispozice by mohly vysvětlit vývoj hernií i vznik časných
recidiv alespoň u určité podskupiny pacientů. Složení kolagenu má velký
význam nejen pro integritu tkání a odolnost proti namáhání v tahu, ale také pro
dostatečné zhojení po poranění tkání. Geneticky dané poruchy v metabolismu
kolagenu tak mohou přispívat ke vzniku hernií i vysoké frekvenci recidiv.
Cíle: Cílem naší práce bylo zjistit, zdali je vznik a recidiva hernií podmíněna
genetickými faktory.
Metodika: Tato retrospektivní studie byla provedena pomocí metody
dotazníkových šetření. Studie zahrnuje 107 pacientů, kteří byli sledovaní ve
specializované poradně pro léčbu kýly v období od července 2012 do dubna
2013. Zajímali jsme se především o pozitivitu rodinné anamnézy na výskyt
hernií.
Výsledky: Ze 107 pacientů ve věku od 18 do 85 let byla pozitivní rodinná
anamnéza u 33 (30,8%). U 35 pacientů, u kterých se vyskytla recidiva, byla
pozitivní rodinná anamnéza u 14 (40%). Fisherův přesný test neprokázal
signifikantní závislost mezi pozitivitou rodinné anamnézy a výskytem recidiv.
Hladina signifikance testu p = 0,183.
Závěr: Pozitivní rodinná anamnéza na výskyt kýl v rodině nebyla v naší studii
statisticky potvrzena jako rizikový faktor pro recidivu hernií. Nicméně procento
pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou a recidivou je nezanedbatelné.
V zahraničních studiích, které obsahují více pacientů je pozitivní rodinná
anamnéza potvrzena jako rizikový faktor pro rozvoj i recidivu hernií. Studie
ukázaly, že u těchto pacientů je snížený poměr kolagenu typu I/III a vyšší
hladina metaloproteináz. Zvýšená proteolytická aktivita může způsobit
strukturální slabost tkáně a tím i zhoršenou regeneraci, hojení tkáně a tvorbu
jizvy. Je tedy možné, že velikost našeho souboru mohla ovlivnit konečný
výsledek
83
NESTIN V PRŮKAZU NEOVASKULARIZACE U VARIXŮ
DOLNÍCH KONČETIN
Autoři: Hanincová V., Kubalová L.
Školitel: Herman J., doc. MUDr. Ph.D.
II. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Recidiva varixů je, i přes zlepšení v diagnostice i léčbě, častým a
ekonomicky náročným problémem při terapii varixů dolních končetin. Její léčba
vyžaduje přesné určení míst refluxů před chirurgickým výkonem. Příčinou
může být safenofemorální a/nebo safenopopliteální inkompetence, primární
insuficience perforátorů. Další příčinou recidivy bývá prostá progrese choroby.
Cíl: Cílem práce je určit příčiny recidivy varixů a navrhnout optimální způsob
léčby.
Metodika: Retrospektivní analýza 182 končetin reoperovaných na II.
chirurgické klinice za 15 let s ročním prospektivním histologickým a
histochemickým vyšetřením (nestin) žil v třísle. V diagnostice rutinně
využíváme barevnou duplexní ultrasonografii.
Výsledky: Ze 182 končetin s recidivou varixů byla identifikována refluxní
místa u 164 (90 %). Dvě místa refluxu na jedné končetině současně byla
diagnostikována u 10 končetin, tři místa refluxu u 9. Insuficientní perforátory
byly příčinou recidivy u 5 končetin. Refluxní místa nebyla zjištěna u 18
končetin (10 %) s recidivou varixů. Při cíleném pátrání po neovaskularizaci
bylo nalezeno 7 končetin, u kterých by ultrazvukový nález připouštěl tuto
diagnózu. Následné histologické a histochemické vyšetření (nestin) však
neovaskularizaci nepotvrdilo.
Závěr: Hlavní příčinou recidivy varixů byl reflux, zejména v oblasti
safenofemorální a safenopopliteální junkce. Reflux perforátorů byl většinou
doprovázen inkompetencí safenofemorální nebo safenopopliteální junkce., tzv.
sekundární reflux. Izolovaný, primární reflux perforátorů je méně častý. U 10 %
končetin nebyl reflux nalezen. Neovaskularizaci nepovažujeme za významnou
z hlediska recidivy varixů.
84
HOJENÍ RÁNY V ZÁVISLOSTI NA HODNOTÁCH GLYKEMIE U
PACIENTŮ S DIABETES MELLITUS
Autor: Homolková L.
Školitel: Hrabalová M., MUDr. Ph.D.
II. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Diabetes mellitus je metabolické onemocnění projevující se
hyperglykémií. Hlavní dva typy jsou diabetes mellitus závislý a nezávislý na
inzulinu. U tohoto onemocnění se vyskytuje velké množství mikro- a
makrovaskulárních komplikací. Častou komplikací jsou také infekce.
Cíle: Cílem naší studie bylo ověřit nebo vyloučit v literatuře udávaný vyšší
výskyt infekčních ranných komplikací při hojení rány po chirurgických
výkonech v souvislosti s hyperglykemií u pacientů s diabetes mellitus.
Metodika: 135 pacientů hospitalizovaných na JIP 1. chirurgické kliniky FNOL,
z toho 83 mužů a 52 žen. Průměrný věk pacientů 67,3 let. Z celkového počtu
mělo 46 pacientů diabetes mellitus závislý na inzulinu, 89 pacientů nezávislý na
inzulinu. 93 pacientů podstoupilo laparotomii a 42 torakotomii. V časovém
období 1/2010 až 7/2011 jsem vybrala soubor pacientů s diabetes mellitus
operovaných na 1. chirurgické klinice FNOL. Zjistila jsem, zda se u nich
vyskytuje typ závislý nebo nezávislý na inzulinu, jaký podstoupili výkon a jaké
byly hodnoty jejich glykemie 3 dny po operaci. Jako reprezentativní údaj byl
použit medián hodnot. Zároveň jsem vyhledala, zda se jejich pooperační rána
hojila per primam nebo z důvodu přítomné ranné infekce per secundam.
Výsledky: U primárního hojení se glykemie pohybovala v rozmezí 4,8 – 17,4
mmol/l, medián 8,1 mmol/l. U sekundárního hojení se glykemie pohybovala
v rozmezí 5,5 – 17,7 mmol/l, medián 7,5 mmol/l. U pacientů s mediánem
glykémie nad 9,0 mmol/l bylo sekundární hojení rány zjištěno ve 12,5%
případů, u pacientů s mediánem glykémie do 9,0 mmol/l byl zjištěn výskyt
sekundárního hojení rány v 16,1% případů. U pacientů s operací v oblasti břicha
bylo sekundární hojení rány zjištěno ve 20,4% případů, u pacientů s operací
v oblasti hrudníku byl zjištěn výskyt sekundárního hojení rány ve 2,4% případů.
Závěr: Došly jsme k závěru, že hyperglykemie u pacientů s diabetes mellitus
neovlivňuje průběh hojení pooperační rány. Souvislost naopak byla prokázána
mezi lokalitou operace a hojením rány, kdy častěji bylo sekundární hojení
zjištěno u pacientů po laparotomii.
85
TUMORY HRUDNÍ STĚNY
Autor: Klimešová D .
Školitel: Chudáček J., MUDr.
I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Jedinou kurativní metodou v léčbě nádorů hrudní stěny (primárních či
sekundárních) zůstává již několik století chirurgická radikální resekce navzdory
pokrokům v onkologické léčbě. Každý pacient s tumorem hrudní stěny by měl
projít multidisciplinární komisí, která přesně stanoví postup léčby. Dle
lokalizace nádoru se u velké většiny pacientů na léčbě podílí hrudní a plastický
chirurg, popřípadě i neurochirurg.
Cíle: Stanovení procenta výskytu morbidity a mortality po resekcích hrudní
stěny pro primární či sekundární maligní tumory. Určení nejčastějšího typu
nádoru, pro něž byla provedena resekce hrudní stěny. Sledování délky
hospitalizace a nutné umělé plicní ventilace po resekcích. Dále určení
nejlepšího možného postupu k rekonstrukci hrudní stěny.
Metodika: Formou retrospektivní studie pomocí Nemocničního informačního
systému sestaven soubor pacientů po resekci hrudní stěny pro primární či
sekundární tumor na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc v době
od 1. 1. 2005 do 31.12.2012. U každého pacienta byl zaznamenán věk,
operační diagnóza, operační výkon, histologická povaha nádoru, předoperační a
pooperační onkologická léčba, předoperační komorbidity, pooperační
komplikace, umělá plicní ventilace a recidivy.
Výsledky: 57 pacientů (39 mužů a 18 žen) ve věku od 16 do 86 let podstoupilo
resekci hrudní stěny z důvodu primárního tumoru u 51 % a sekundárního
tumoru u 49 % pacientů. U každého pacienta byla provedena minimálně resekce
jednoho žebra nebo parciální resekce sterna. U 22 pacientů byla použita
k rekonstrukci síťka, u 10 byla síťka překryta svalovým lalokem. U 16 pacientů
se objevily pooperační komplikace – nejčastěji infekce v ráně, pneumotorax a
fluidotorax. Prodloužená umělá plicní ventilace byla nutná v 11 případech.
V pooperačním období byl zaznamenán jeden exitus. Průměrné přežívání
živých pacientů po maligních tumorech bylo 43 měsíců. Průměrné přežívání
mrtvých pacientů po maligních tumorech 31 měsíců.
Závěr: Z této analýzy pacientů, kteří podstoupili resekci hrudní stěny pro
tumor, se jeví jako bezpečná varianta radikální operace, která má pro pacienta
významný benefit vzhledem k přežívání a kvalitě života.
86
KLINICKÉ PROGNOSTICKÉ FAKTORY KARCINOMU
SLINNÝCH ŽLÁZ
Autor: Klimovičová B.
Školitel: Brož M., MUDr.
Otolaryngologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Karcinomy slinných žláz se na celkovém počtu malignit podílejí asi jen
1%. Všeobecnou charakteristikou této nádorové skupiny je značná
morfologická i biologická rozmanitost i v rámci jedné histopatologické
jednotky, jež způsobuje potíže v diferenciální diagnostice a prognóze. Není
proto překvapující, že stále více pozornosti je věnováno molekulárněbiologickým markerům. Jedním ze zkoumaných onkoproteinů je C-kit. Ze
všech salivárních karcinomů je nejvíce exprimován adenoidně cystickým
karcinomem, v rozmezí 67-100%.
Cíle: Zhodnocení korelace exprese onkoproteinu C-kit s prognózou u adenoidně
cystického karcinomu.
Metodika: Imunohistochemická analýza C-kit byla provedena u 11 pacientů s
diagnostikovaným adenoidně cystickým karcinomem za užití formalinem
fixovaných, do parfínu zalitých tkáňových řezů. Byly použity polyklonální
protilátky proti transmembránovému tyrozinkinázovému receptoru CD117/c-kit.
Za C-kit negativní byly považovány nádory s úplnou absencí reakce. Pozitivní
se hodnotí semikvantitativně.
Výsledky: Hodnocení je zatím ve statistickém zpracování.
Závěr: Korelaci s prognózou zatím nelze hodnotit.
87
BEZSTEHOVÁ CHIRURGIE SÍTNICE
Autor: Kopecký A.
Školitel: Prachařová Z., MUDr.
Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Epiretinální membrána (ERM) progresivní onemocnění, které může vést
k poškození visu až slepotě pacienta. ERM jsou fibrotické proliferace na
povrchu makulární krajiny. Rozlišujeme idiopatickou ERM a sekundární ERM
(na podkladě jiného onemocnění). Indikací k operačnímu řešení jsou subjektivní
obtíže pacienta. ERM rozdělujeme podle Gasse do 3 stupňů na základě výskytu
membrány, deformací sítnice a sekundární vaskularizace.
Stupeň 0 - průsvitné, bez retinální deformace
Stupeň 1 – membrána způsobující nařasení sítnicového povrchu
Stupeň 2 – deformace všech vrstev sítnice, cystoidní edém, neovaskularizační
projevy.
Cíle: V práci byly zhodnoceny funkční výsledky operací idiopatické ERM
stupně 2 dle Gasse cestou bezstehové pars plana vitrektomie (PPV).
Metodika: Do studie byli zahrnuti pacienti indikovaní k 23 G PPV pro
idiopatickou ERM. Operace byla standardní 23 G PPV s peelingem ERM po
nabarvení membránovou modří. Naší metodou byla retrospektivní studie, kdy
jsme ze zdravotnické dokumentace vyhledali visus pacienta v den přijetí
k operaci a tuto hodnotu jsme porovnávali s hodnotou visu získanou při kontrole
nejdříve za 3 měsíce po provedené operaci. Pacienti, jež v mezidobí prodělali
trauma nebo operaci katarakty byli ze studie vyřazeni. Jako výchozí způsob
hodnocení visu jsme používali logaritmické optotypy. Za zlepšení bylo bráno
zlepšení visu o jeden a více řádků.
Výsledky: Do studie bylo zahrnuto 72 pacientů, ve věku od 48 do 88 let.
Průměrný věk byl 72,1 let. 3 pacienti (4,2 %) byli ze studie vyřazeni z výše
uvedených důvodů. U 59,7 % pacientů došlo ke zlepšení, u 12,5 % ke
stabilizaci visu. U 23,6 % pacientů došlo ke zhoršení visu.
Závěr: 23 G Pars plana vitrectomie je bezpečná a účinná metoda při léčení
poruchy visu z důvodu zjištěné idiopatické ERM. Je vhodné poznamenat, že
výsledky byly ovlivněny tím, že část pacientů byla fakická. Po PPV lze
očekávat progresi katarakty. Pro úplnou objektivitu by bylo ideální, aby všichni
sledování pacienti byli artefakičtí.
88
VARIANTS OF VISCERAL BRANCHES OF ABDOMINAL AORTA
Authors: Chelva R., Krušinová A.
Supervisor: Chmelová J., doc. MUDr. Ph.D.
Department of Radiology FN Olomouc, LF UP in Olomouc
Background: Preoperative knowledge of any vascular variations in the major
branches of the abdominal aorta facilitates various surgical and interventional
radiological procedures in the abdominal region whilst preventing iatrogenic
injury.
Objective: The purpose of the study was to visualise and thus estimate the
incidence of vessel anomalies in the major branches of the abdominal aorta as
detected by abdominal computed tomography (CT) with contrast or
angiography.
Methods: The study included 117 patients (62 females and 55 males) who
underwent an abdominal CT with contrast or an angiography, performed
between February and March 2013 for various reasons and were retrospectively
evaluated. CT examinations were performed on either a 64-row CT scanner
LightSpeed VCT or on a 16-row scanner LightSpeed RT16 at the Department of
Radiology of University Hospital Olomouc. In each patient the coeliac trunk,
superior mesenteric artery, left and right renal arteries, and inferior mesenteric
artery were all visualised. It was also possible to visualize the renal veins.
Results: In 117 patients, we found 13 (11.10%) anatomical variations: 8
(6.84%) patients with abnormalities of coeliac trunk and superior mesenteric
artery, 4 (3.42%) patients with double left renal arteries, 1 (0,85%) patient with
double renal veins on both sides. Then there were 6 (5.13%) patients with left
renal vein passing behind aorta and several other interesting findings.
Conclusions: The majority of variations were found in the coeliac trunk and left
renal arteries. The CT examination has high sensitivity in the detection of
variants of visceral branches of abdominal aorta.
89
VÝSLEDKY APLIKACE TRIAMCINOLONU U PACIENTŮ
S CYSTOIDNÍM MAKULÁRNÍM EDÉMEM PO VENÓZNÍCH
OKLUZÍCH NA SÍTNICI
Autoři: Macurová M., Rybáriková M.
Školitel: Bábková B., MUDr.
Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Cystoidní makulární edém (CME) je nahromadění tekutiny
v plexiformní vrstvě sítnice a vnitřní vrstvě jader. Cystoidní prostory v oblasti
fovey jsou primárně způsobeny změnami stěny kapilár, které vedou k poruše
hematoretinální bariéry a průniku tekutiny. Etiologií CME jsou cévní změny
v makule u diabetes mellitus, hypertenze, venózní okluze na sítnici, choroidální
neovaskularizace a chronické uveitidy. Jednou z léčebných metod obnovy
morfologického tvaru normální sítnice a tím i obnovy zrakových funkcí je
intravitreální aplikace Triamcinolonu se silným antiedematózním účinkem.
Cíle: Zhodnotit účinnost léčby CME po venózních okluzích na sítnici
intravitreální aplikací Triamcinolonu v dávce 4 mg v 0,1 ml, funkční zlepšení
visu o víc než 5 písmen, anatomické zlepšení dle OCT s výsledkem poklesu
edému o více než 60 mí a délku do nástupu recidivy CME.
Metodika: Retrospektivní zhodnocení pacientů Oční kliniky FN Olomouc v
letech 2006–2012. Počet pacientů 174, průměrný věk 67 let, počet aplikací 250.
Diagnóza se stanovila na základě vyšetření zrakové ostrosti, nitroočního tlaku,
biomikroskopického vyšetření a OCT (optická koherenční tomografie). OCT je
neinvazivní bezkontaktní metoda pro zobrazení strukturálních změn sítnice,
vhodná pro diagnostiku, posuzování progrese a úspěšnosti léčby. Kontrola
proběhla do 1 měsíce od aplikace.
Výsledky: Léčba byla úspěšná u 72% pacientů, kdy došlo k funkčnímu nebo
anatomickému efektu, zlepšení obou parametrů nastalo u 48,4%, žádný efekt
léčby se neprojevil u 15,6%. Průměrná délka doby do recidivy byla 96 dní.
Závěr: Lze říci, že intravitreální aplikace Triamcinolonu je účinnou léčebnou
metodou v terapii CME u venózních okluzí. Nevýhodou je relativně krátkodobé
působení v horizontu měsíců a tím i nutnost reaplikace Triamcinolonu. Důležité
je také zahájit terapie co nejdříve od vzniku venózní okluze, protože
dlouhodobá perzistence CME vede k destrukci buněk centrální části sítnice a
tím k nevratnému poškození vizu.
90
ECHOKARDIOGRAFICKÉ SLEDOVÁNÍ DLOUHODOBÝCH
VÝSLEDKŮ MITRÁLNÍCH PLASTIK
Autor: Machačová M.
Školitel: Marcián P., MUDr. Ph.D.
Kardiochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouc
Úvod: Mitrální regurgitace (MR) má i přes snižující se podíl revmatické
choroby srdeční v populaci vzestupnou tendenci, což je způsobeno hlavně
rostoucí incidencí chronické ischemické mitrální regurgitace jako důsledku
ICHS. Nejčastěji prováděnou operací v léčbě MR je mitrální redukční
anuloplastika (MRA).
Cíle: Zjistit vliv provedené MRA na velikost srdečních oddílů, ejekční frakci
levé komory (EFLK) a udržení sinusového rytmu (SR) ve sledovaném časovém
období. Pokusit se stanovit faktory ovlivňující selhání MRA s rekurencí MR.
Metodika: V souboru 418 pacientů operovaných pro MR v letech 2002-2011
byly sledovány základní demografické údaje a dále echokardiografické
parametry MR (EFLK, velikost srdečních oddílů, stupeň MR) před operací, 3
měsíce po ní a s několikaletým odstupem. Získané hodnoty pak byly následně
porovnány a statisticky zpracovány.
Výsledky: Statisticky signifikantní rozdíly (p < 0,0001) mezi vstupním
měřením, po 3 měsících i při posledním měření byly prokázány pro stupeň MR,
velikost levé síně, velikost levé komory v systole a diastole, a stupně NYHA,
kdy u všech parametrů došlo k poklesu hodnot. U celkem 16,3% pacientů došlo
ke změně z fibrilace síní na SR (p = 0,019). Selhání MRA signifikantně koreluje
s věkem pacientů (p = 0,001), kdy pacienti se selháním MRA měli signifikantně
vyšší věk (medián 71 let vs. 66 let).
Závěr: Operační řešení MR pomocí MRA je v dlouhodobém sledování velmi
efektní a pro pacienta přínosné s prokázanou redukcí původně dilatovaných
srdečních oddílů a zlepšením tolerance zátěže hodnocené dle NYHA. U
pacientů ve vyšším věku je přínos MRA nutné vzhledem k častější rekurenci
MR pečlivě uvážit.
91
NEINVAZIVNÍ PRENATÁLNÍ DIAGNOSTIKA RHD A KELL
GENETYPU PLODU
Autor: Musil V.
Školitel: Ľubušký M., doc. MUDr. Ph.D.
Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Existují dva důvody zavedení pro neinvazivní stanovení RHD a KELL
genotypů v raném stádiu těhotenství. 1) Chcete-li určit plody a novorozence,
kteří jsou ohroženi hemolytickým onemocněním u aloimunizovaných těhotných
žen; 2) Zabránit aloimunizaci během těhotenství; Momentálně neexistuje žádná
metoda validace na reprezentativním počtu vzorku v České republice, který by
umožnil zavést metodiku do klinické praxe.
Cíle: Vytvoření a zavedení metodického postupu pro neinvazivní stanovení
RHD genotypu plodu z volné fetální DNA cirkulující v periferní krvi těhotné
ženy do klinické praxe. Posouzeni citlivosti inovované metodiky pomocí ředící
řady a vnitřní kontroly amplifikace. Zjištěni detekčního limitu minoritního
zastoupeni RHD+/- genotypu ve vzorku RHD-/-.
Metodika: 1) TaqMan real-time PCR bez vnitřní kontroly amplifikace; 2)
Stanovení prahu citlivosti a kalibrace RHD multiplexu TaqMan real-time PCR
multiplexem s vnitřní kontrolou amplifikace a kapilární elektroforézou –
minisekvenací (SNaPshot - multiplex) s vnitřní kontrolou amplifikace.
Výsledky: 1) RHD pozitivní nebo RHD negativní plod byl určen na základě
amplifikačních křivek z realtime PCR systému, které odpovídají stanoveným
parametrům pro hodnoceni výstupních dat s využitím série kontrol amplifikace
a kontaminace; 2) Metody TaqMan real-time PCR systém a minisekvenace byly
schopny detekovat 0,22 % zastoupeni RHD+ / - ve vzorku RHD-/-.
Minisekvenační systém je vhodný k rozlišeni RHD pozitivních homozygotů a
heterozygotů.
Závěr: V současné době námi zavedený postup založeny na detekci exonu 7
genu RHD a sérii paralelních kontrol kontaminace a amplifikace je využívaný v
klinické praxi. Obě nově vypracované metody by měly být spolehlivější a po
validaci na rozsáhlejším souboru mohou byt zavedeny do klinické praxe.
Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT-11004-3/2010, NT-12225-4/2011.
92
OPERACE DEGENERATIVNÍ SPONDYLOLISTÉZY BEDERNÍ
PÁTEŘE NOVOU METODOU NITROKLOUBNÍ FÚZE
Autor: Novák V.
Školitel: Hrabálek L., doc. MUDr. Ph.D.
Neurochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Degenerativní spondylolistéza lumbosakrální páteře bývá provázena
hypertrofií meziobratlových kloubů, které vznikají jako reakce na nestabilitu
páteřního segmentu. V důsledku translačního posunu a kloubních změn páteřní
kanál stenotizuje. Tyto změny jsou často velmi dobře kompenzovány a klinicky
se projeví po mnoha letech pokročilými změnami provázenými klaudikačními
obtížemi. Po té je již možné jen chirurgické řešení, které musí řešit problém
páteřní stenózy a současně páteřní nestability. Dekomprese nervových struktur
a stabilizace páteře je obecným požadavkem, kterého lze docílit mnoha
metodami.
Cíl: Cílem práce je prezentace vlastního postupu chirurgické léčby s radikální
oboustrannou dekompresí páteřního kanálu laminektomií, transpedikulární
fixací segmentu a artrodézou pomocí originální metody oboustranné
nitrokloubní fúze.
Metodika: Soubor tvoří 17 pacientů s degenerativní spondylolistézou
operovaných od 1.1.2011 do 1.1.2012 na Neurochirurgické klinice
FN Olomouc. Předoperačně jsme hodnotili Oswestry disability index (ODI),
Visual analog pain scale (VAS) a klaudikační interval. Pooperačně bylo u všech
pacientů provedeno CT vyšetření v intervalu 1 rok po operaci. Na základě CT
vyšetření byla zhodnocena míra fúze operovaných intervertebrálních kloubků,
kde jsme hodnotili denzitu v HU. Hodnota 350 HU a více v oblasti kloubní
štěrbiny potvrzovala kostní fúzi. Pooperačně bylo opět zhodnoceno ODI, VAS
a klaudikační interval.
Výsledky: Průměrná hodnota ODI představuje zlepšení o 54,3% a výsledky
VAS o 72,1%. Po operaci byla chůze u 14 pacientů bez omezení a u zbývajících
3 pacientů došlo k prodloužení klaudikačního intervalu v průměru o 1115m.
Denzita kloubní štěrbiny byla u všech operovaných intervertebrálních kloubků
větší než 350HU, což potvrzuje spolehlivou kostní fúzi.
Závěr: Použití intraartikulární fúze u operace degenerativní spondylolystézy je
metoda nová, která zatím nebyla publikovaná. Naše výsledky ukazují, že se
jedná i o metodu úspěšnou.
93
VARIANTY ODSTUPŮ CÉV Z AORTÁLNÍHO OBLOUKU
U PACIENTŮ VYŠETŘENÝCH NA VÝPOČETNÍ TOMOGRAFIÍ
Autor: Nováková V.
Školitel: Chmelová J., doc. MUDr. PhD.
Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Varieta je vrozená odchylka od normálního anatomického uspořádní cév,
vyskytujícího se pravidelně a nejčastěji v dané populaci, která nečiní nositeli
obtíže. Jejich detekcí a hodnocením lze lépe objasnit anatomické poměry a
využít tyto ke snadnější a bezpěčné orientaci při chirurgických výkonech v
dané oblasti.
Cíle: Na souboru pacientů vyšetřených výpočetní tomografií zjistit variety
odstupů cév z aortálního oblouku a jejich četnost. Porovnat výsledky s údaji v
literatuře.
Metodika: Na 490 CT vyšetřeních pacientů Radiologické kliniky FN Olomouc
a Vojenské nemocnice Olomouc byla zhodnocena oblast aortálního oblouku a
byly vyhodnocovány odstupy hlavních větví: truncus brachiocephalicus (TB),
arteria carotis communis sinistra (ACC l.sin.) a arteria vertebralis sinistra (AV
l.sin.) K hodnocení byly použity multiplanární rekonstrukce získané z dat 64řadého CT přístroje Light Speed VCT a 16-řadého CT přístroje LightSpeed
RT16.
Výsledky: Z celkového počtu 490 hodnocených CT byla nalezena varieta v 79
případech, tj.16%. Nejčastěji se vyskytoval společný odstup ACC l.sin. a
truncus brachiocephalicus u 57 pacientů, tj. v 11%. U 12 případů byla zjištěna
varieta v podobě samostatně odstupujcí a.vertebralis sinistra. Ve 3 případech
odstupovala ACC sinistra až truncus brachiocephalicus,
3krát byla
diagnostikován odstup a.subclavia dextra jako poslední z oblouku v levo (tj.
a.lusoria). Po 1 nálezu byl zastoupen pravostranný oblouk a samostatný
odstup všech velkých větví aorty.
Závěr Celkový počet variet v souboru (16%) odpovídá údajům v literatuře.
Nejčastěji se vyskytoval společný odstup ACC l.sin. a truncus
brachiocephalicus v 11% případů. CT vyšetření má vysokou senzitivitu při
detekci variant odstupů cév z aortálního oblouku.
94
ARTROSKOPICKY ASISTOVANÉ STABILIZACE RAMENNÍHO
KLOUBU
Autor: Petrů T.
Školitel: Neoral P., MUDr.
Ortopedická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Ramenní nestabilita je stav, který postihuje zejména mladé aktivní lidi.
Ve většině případů se k operativě nestability používají artroskopické techniky.
Artroskopická metoda nabízí méně invazivní techniku opravy Bankartovy léze.
Velmi důležitým je odhalení možných prediktorů zodpovědných za selhávání
artroskopicky provedených stabilizačních výkonů na ramenním kloubu.
Cíle: Prezentace souboru 45 pacientů, kteří podstoupili na ortopedické klinice
FNOL ASK (artroskopickou) re-stabilizaci ramenního kloubu pro selhání
předešlé stabilizace. Hledali jsme hlavní faktory spolupodílející se na vyšším
riziku selhávání ASK stabilizace ramenního kloubu.
Metodika: Retrospektivní studie. Do souboru byli zařazeni všichni pacienti,
kteří na ortopedické klinice FNOL podstoupili re-operaci. Rozlišovali jsme, zda
šlo o traumatickou nebo atraumatickou etiologii nestability ramenního kloubu.
Naším východiskem byla zjištěná anamnestická, demografická, klinická a
perioperační data. Celkem jsme sledovali 30 parametrů.
Výsledky: V souboru 45 pacientů bylo 6 žen. Průměrný věk v době re-operace
byl 28 let. 17 pacientů provozovalo kontaktní sporty, z nich 12 na profesionální
úrovni. Ve 24 případech byla při primárním stabilizačním výkonu nalezena
kostní ztrátová léze typu kostního Bankartova defektu glenoidu či HillSachsovy léze hlavice humeru.
Závěr: Selhání ASK stabilizace ramenního kloubu má multifaktoriální
etiologii. Hlavní rizikovou skupinou jsou především muži, kteří provozují
kontaktní sporty. Nejdůležitější je správné vyšetření pacienta a zvolení
adekvátního stabilizačního výkonu. Velmi významnou roli při selhávání
stabilizačního výkonu hraje samotné provedení výkonu se správnou volbou typu
a počtu implantátů, respektive vláken. Na selhávání ASK stabilizace se
významně podílí Bankartův defekt glenoidu nebo Hill-Sachsova léze hlavice
humeru.
95
SLEDOVÁNÍ STABILITY VÍZU NA ETDRS OPTOTYPU V ČASE
Autoři: Prokopová Z., Hellsteinová Z.
Školitel: Jirková B., MUDr.
Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Zraková ostrost (vízus) do dálky se standardně hodnotí pomocí
Snellenových optotypů. U pacientů s onemocněním žluté skvrny sítnice
(makuly) se dnes používají tzv. ETDRS (Early Treatment Diabetic Retinopathy
Study) optotypy. Tyto optotypy jsou u pacientů s makulopatiemi vhodnější,
protože hodnotí celkový počet všech přečtených znaků/písmen, nikoliv pouze
řádek o určité velikosti znaků. Zásadní rozdíl je tedy v tom, že pacienti
s makulopatií mají často zhoršené pouze centrální vidění, nebo vidí excentricky.
Mohou tedy číst např. jen okrajová písmena optotypu, zatímco centrální vždy
chybí, nebo čtou pouze pravou či levou polovinu optotypu. Takže zatímco by na
Snellenově optotypu odpovídala hodnota vízu řádku, kde již pacient udělá
chybu, u ETDRS optotypů pokračuje dále až k nejmenšímu písmenu, které ještě
přečte. Výsledkem je vždy součet všech přečtených písmen. Pro klinickou praxi
je tato metoda více vypovídající při hodnocení progrese makulárního
onemocnění či naopak jeho zlepšení jako adekvátní odpověď na terapii.
Cíle: Vzhledem k tomu, že jsou dnes velmi přísná kriteria pro zařazování
pacientů k léčbě makulopatií, zajímá nás, jak moc se hodnoty budou lišit při
opakovaném vyšetření u zdravých pacientů.
Metodika: Do souboru bylo zahrnuto 38 očí pacientů se stabilním očním
onemocněním. Žádný z pacientů neměl aktivní onemocnění makuly, u kterého
by se dalo předpokládat, že během sledovaného období bude zraková ostrost
kolísat. U pacientů jsme vyšetřovaly zrakovou ostrost pomocí ETDRS optotypů
s nejlepší korekcí do dálky. Pacienty jsme vyšetřily 3x po sobě v intervalu 14
dní.
Výsledky: V době odevzdávání abstraktu je soubor pacientů stále zpracováván
a rozšiřován, tudíž výsledky ještě nejsou k dispozici.
Závěr: Konečné výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.
96
BRIGNALLOVA OPERACE V LÉČBĚ LUPAVÉ KYČLE
Autor: Rivec J.
Školitel: Doc. MUDr. Pach M., doc. MUDr. CSc.
Ortopedická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Syndrom lupavé kyčle je afekce kyčelního kloubu, projevující se saltací
s eventuálně bolestivým doprovodem. Vyskytuje se nejčastěji u atletů a
tanečníků ve věku 15 – 40 let. Etiologicky popisujeme intraartikulární a častější
extraartikulární formu, jejíž laterální postižení je předmětem našeho sdělení.
Cíle: Cílem práce je zhodnocení 6 kyčlí u 3 pacientek, které byly operovány
pro oboustranný syndrom lupavé kyčle.
Metodika: Sportovně založené pacientky byly operovány ve věku 24 a 26
roků, 49 a 50 roků, jedna pacientka 2x ve 22 letech. U všech bylo provedeno
klinické a rentgenové vyšetření předoperačně, pooperačně a při aktuální
kontrole, u 2 byla zhotovena magnetická rezonance kyčlí. Ve všech případech
měla konzervativní terapie minimální efekt. Proto bylo 1 – 5 měsíců od
stanovení diagnózy provedeno Z prodloužení tractus iliotibialis secundum
Brignall, Stainsby. Evaluace byla provedena pomocí Harris Hip Score.
Výsledky byly statisticky zpracovány Wilcoxonovým testem.
Výsledky: Při kontrole se lupavý fenomen v 5 případech již neobjevil. Jedna
pacientka si dokáže vybavit na pravé kyčli saltaci, která bolí intermitentně, při
chůzi je bez obtíží. V pěti případech byl stav operací zlepšen, jednou je
výsledek skóre horší, avšak stále dobrý.
Závěr: Vzhledem k vysoké úspěšnosti (88 %) a našim byť krátkodobým
zkušenostem považujeme operaci secundum Brignall a Stainsby za metodu
volby řešení bolestivé lupavé kyčle.
97
VÝZNAM HCG PRO DIAGNOSTIKU GEU
Autor: Slezáková Z.
Školitel: Turková M., MUDr.
Gynekologicko – porodnická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Mimoděložní těhotenství (GEU) je nejčastější náhlou příhodou břišní
v gynekologii. V době, kdy nebyla zavedena do diagnostiky těhotenství metoda
stanovení lidského choriového gonadotropinu (HCG) spolu s dalšími
vyšetřovacími metodami jako například ultrazvukové metody, bylo GEU velmi
závažnou komplikací vedoucí k ohrožení života ženy. Metody stanovení hladin
HCG vyšetřením krve a moči vedlo k zásadní změně ve včasné diagnostice
GEU.
Cíle: Cílem této práce bylo zjistit nejčastější interval výskytu hladin HCG, které
byly naměřeny u žen s diagnostikovaným GEU.
Metodika: V této práci se vycházelo ze souboru pacientek s diagnostikovaným
GEU ve dvou pětiletých obdobích, a to v letech od 1990-1994 a 2000-2004 na
Porodnicko – Gynekologické klinice FN Olomouc. Výzkumný soubor tvořilo
277 pacientek. Pro statistické zpracování dat byl použit softwarový program
SPSS 18.
Výsledky: Statistickým zpracováním dat byl zjištěn průměr hodnot HCG 2450
± 3209 mIU/ml. V 95% intervalu spolehlivosti pro průměr byly zjištěny
hodnoty HCG v rozmezí 1910 mIU/ml až 2990 mIU/ml. Pomocí testu ShapiroWilk nebyla splněna normalita dat. Pro přehlednost byla od prvního zpracování
dat jedenkrát odstraněna odlehlá pozorování.
Závěry: V této práci bylo zjištěno široké rozpětí hodnot hladin HCG při
stanovení a klinickém ověření GEU. Práce navíc upozorňuje vzhledem
k nízkým hodnotám HCG na zásadní význam kombinace diagnostických metod
při stanovování GEU (ultrazvuková diagnostika). Význam práce by jistě zvýšila
validitu dat, pokud by výsledky byly dány do korelace s délkou amenorey.
98
SROVNÁNÍ KOMPLIKACÍ PŘEDNÍCH A BOČNÍCH NÁHRAD
MEZIOBRATLOVÝCH PLOTÉNEK BEDERNÍ PÁTEŘE
Autoři: Stejskal P., Krška L.
Školitel: Hrabálek L., doc. MUDr. Ph.D.
Neurochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: XLIF (Extreme Lateral Interbody Fusion) neboli náhrada meziobratlové
ploténky z bočního přístupu a ALIF (Anterior Lumbar Interbody Fusion) –
náhrada z předního přístupu jsou metody náhrady meziobratlových plotének
bederní páteře. Podstatou obou operací je odstranění patologicky změněného
meziobratlového disku, poté je na místo disku vložen implantát vyplněný
speciálním materiálem, který podpoří následnou fúzi páteřního segmentu.
Indikace pro obě operace jsou především diskopatie degenerativního původu a
FBSS (Failed Back Surgery Syndrom) po operaci hernie disku bederní páteře.
Cíle: Posoudit míru intraoperačních a pooperačních komplikací u operací typu
ALIF v oblaci Th12 – L5 a XLIF Th12 – L5 a provést jejich srovnání.
Metodika: Do studie byli zahrnuti pacienti operováni na Neurochirurgické
klinice FN Olomouc od roku 1996 do konce roku 2011. Operaci ALIF
podstoupilo 120 pacientů. Operaci XLIF 88 pacientů. Všechny komplikace
spojené s operací byly zaznamenávány do lékařské dokumentace, ta byla
hlavním zdrojem dat pro danou studii.
Výsledky: U operace ALIF prováděné v oblasti Th 12 - L5 se vyskytlo 35
„minor“ komplikací u 32 pacientů (26,6%). Nejčastější komplikací byla
levostranná sympatektomie, a to u 19 pacientů (15,8%). U 6 pacientů (5%) byla
popsána přechodná hypestezie levého třísla nebo stehna, u 4 pacientů (3,3%)
přechodná bolest levého třísla. Otevření peritonea bez poranění vnitřních
orgánů, poranění iliolumbální žíly, otevření pleury, serom v ráně byly vzácné
komplikace. U operace XLIF v oblasti Th 12 - L5 se vyskytlo 26 komplikací u
22 pacientů (25%). Největší komplikací bylo poranění kořene L5 u 1 pacienta
(1,1%). Z „minor“ komplikací byla nejčastější přechodná bolest levého třísla
nebo stehna, a to u 11 pacientů (12,5%), u 9 pacientů (10,2%) byla pozorována
přechodná hypestezie levého třísla nebo stehna, u 4 pacienti (4,5%) levostranná
sympatektomie.
Závěr: Náhrady meziobratlových plotének lumbosakrální páteře metodou ALIF
nebo XLIF jsou šetrné a pro pacienta bezpečné a nejsou provázeny žádnými
závažnými komplikacemi. Statisticky není rozdíl ve výskytu komplikací mezi
oběma metodami.
99
DIAGNOSTIKA A LÉČBA GEU
Autor: Šubová K.
Školitel: Turková M., MUDr.
Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Ektopická gravidita je závažnou příčinou mateřské mortality, a to často
jen v důsledku mylné nebo pozdě stanovené diagnózy. Asi šestý den po
oplození nabývá vejce nidační schopnosti a může se usídlit kdekoliv v ženském
genitálu nebo i na serózách břišní dutiny. Jako mimoděložního těhotenství
považujeme každé těhotenství, které se nachází mimo dutinu děložní.
Cíle: Sledujeme vývoj diagnostických a léčebných postupů a jejich vliv na dobu
hospitalizace a minimalizaci terapeutických zásahů a tím i zmenšení
ekonomických nákladů na léčbu GEU.
Metodika: Byla provedena retrospektivní studie, kdy srovnáváme počet GEU
z období let 1990-1994 a 2000-2004 na Porodnicko-gynokologické klinice
FNOL. Celkem se jednalo o soubor 279 pacientek, 171 z prvního pětiletí a 108
z druhého. Sledovali jsme výskyt akutních a neakutních stavů v dílčích
obdobích, počty podaných transfuzí a přítomnost předchozí gynekologické
anamnézy u jednotlivých pacientek.
Výsledky: Budou prezentovány na konferenci SVOČ v květnu 2013.
Závěr: Je zřejmý vývoj diagnostických a léčebných postupů u pacientek
s mimoděložním těhotenstvím v letech 2000-2004 vzhledem k období 19901994, a to zmenšením počtu akutních případů k neakutním, zmenšením počtu
podaných transfuzí i dnů hospitalizace na porodnicko-gynekologické klinice
FNOL.
100
KORELACE RADIOLOGICKÝCH A HISTOLOGICKÝCH
NÁLEZŮ MOZKOVÝCH GLIOMŮ II.
Autor: Šustrová Z.
Školitel: Chmelová J., doc. MUDr. Ph.D.
Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Výsledky první části ukázaly, že rozšíření předoperačních MR
(magnetická rezonance) protokolů o další sekvence, by mohlo být způsobem jak
zvýšit specificitu a výtěžnost MR vyšetření. Druhá část je zaměřena více na
genetiku gliomů.
Cíle: 1/ rozšířit soubor pacientů s gliomy 2/ zjistit, zda jsou histologické vzorky
testovány na mutaci IDH-1 (isocitrát dehydrogenáza-1) 3/ v případě, že ano,
zjistit, zda se liší MR nálezy 4/ zjistit osud pacientů
Metodika: 1/ V databázi Ústavu klinické a molekulární patologie byli za
období 1/2011 - 3/2013 vyhledáni pacienti s histologickou diagnózou gliom II.,
III. a IV. stupně a jejich testování na IDH-1. V databázi Radiologické kliniky
vyhledán použitý předoperační MR protokol, popis vyšetření a vyslovená
primární diagnóza, porovnání s výsledkem IDH-1 testováním, pátrání po osudu
pacientů. 2/ Literární rešerše článků s podobnou problematikou. Soubor
pacientů: 79 pacientů (gliom grade II. 11 pacientů, grade III. 21 pacientů, grade
IV. 47 pacienti), 45 mužů, 34 žen. Průměrný věk 62 let.
Výsledky: 1/ U všech pacientů byl zjišťován marker IDH-1, pozitivní výsledek
u 13 pacientů, z nich 2 zemřeli. Celkem ze souboru zemřelo 49 pacientů. 2/
V závěrech primárních MR nálezů popis gliomu různého stupně u 63 pacientů,
12 pacientů tumorózní expanzi, 3 pacienti metastázu, 1x jiné.
Závěr: Výsledky ukazují na shodu u 63 pacientů (79,7 %) mezi histologicky
potvrzenou diagnózou gliomu a závěrem primárních MR protokolů. IDH-1
marker byl pozitivní u 5 pacientů grade II., u 7 pacientů grade III., 1 pacienta
grade IV., z toho 2 zemřeli, IDH-1 byl negativní u 66 pacientů - 6x grade II., 9x
grade III., 51x grade IV., z toho 47 zemřelo.
Poděkování MUDr. Lucii Tučkové za spolupráci.
101
VYHODNOCENÍ ULTRAZVUKOVÝCH NÁLEZŮ U DĚTÍ
OPEROVANÝCH PRO PELVIURETERÁLNÍ OBSTRUKCI –
PŘÍNOS PRO INDIKACI PROVEDENÍ MAG3 SCINTIGRAFIE
Autor: Tomancová P.
Školitel: MUDr. Šmakal O., MUDr. Ph.D.
Urologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Obstrukce pelviureterální junkce (PUJO) je nejčastější obstrukční
uropatií u dětí. V současné době je převážně zachycena při ultrazvukovém
(UZ) screeningu jako asymptomatická dilatace kalichopánvičkového systému
(KPS). Stále se hledá optimální vyšetřovací postup, který by co nejméně zatížil
dítě a zavčas odhalil rizikový stupeň dilatace s nutností provedení
radionuklidového vyšetření a případné operace.
Cíle: Zhodnotit předoperační UZ a MAG3 scintigrafické nálezy u dětí do 15let,
u kterých byla provedena pyeloplastika. Vyhodnocením získaných parametrů
určit UZ kritéria k provedení MAG3 pro jednotlivé věkové skupiny a omezit
tak počet radionuklidových vyšetření.
Metodika: V retrospektivní studii byly hodnoceny nálezy u 160 dětí ve věku 1
měsíce až 15 let operovaných v letech 2005-2012 na Urologické klinice FN
Olomouc. V jednotlivých věkových skupinách byly sledovány UZ parametrypříčný průměr pánvičky v předozadní projekci (APIR) a síla renálního
parenchymu. Při MAG3 scintigrafii byla hodnocena separovaná funkce ledviny
(SRF). Byl vyhodnocen způsob záchytu závažné dilatace KPS a etiologie
obstrukce.
Výsledky: V kojeneckém věku bylo provedeno 61 % operací, průměrná síla
ledvinného parenchymu byla do 5,1 mm, APIR nepřesáhl Æ hodnoty 17 mm,
průměrná SRF neklesla pod 43,9 %. Ve věkové kategorii 0-2 roky byly téměř
všechny závažné dilatace KPS s nutností operace zachyceny při UZ screeningu,
v 90 % byla příčinou obstrukce stenóza pelviureterálního přechodu. Od 2 let
věku již významně narůstá počet symptomatických PUJO a podíl cévní příčiny
obstrukce je 43 %.
Závěr: Provedení MAG3 scintigrafie musí být individuálně posouzeno při
redukci parenchymu pod 9 mm a průměru pánvičky nad 17 mm. U kojenců s
dilatacemi KPS spojených s redukcí parenchymu pod 6 mm a průměrem
pánvičky nad 15 mm provedení MAG3 scintigrafie doporučujeme.
102
MORBIDITA NOVOROZENCŮ S VELMI A EXTRÉMNĚ NÍZKOU
PORODNÍ VÁHOU POROZENÝCH V PERINATOLOGICKÉM
CENTRU FN OLOMOUC V LÉTECH 2009-2011
Autor: Zemánková M.
Školitel: Procházka M., doc. MUDr. Ph.D.1
Spoluautor: Hálek J., MUDr.2
1
Porodnicko-gynekologická klinika, FN v Olomouci
Novorozenecké oddělení, FN v Olomouci
2
Úvod: V období 2000̽2009 se podle ČSÚ perinatální mortalita snížila ze
4,4/1000 porodů v roce 2000 na 3,56/1000 porodů v roce 2009. Novorozenecká
úmrtnost za stejné období klesla z 2,09 na 1,64/1000 živě narozených.
Novorozenci s hmotností < 1500 g se v roce 2000 podíleli na celkové
živorodnosti 0,8 %, v roce 2009 to bylo 1,1 % (nárůst 0,3 %)
Cíle: Zhodnotit výskyt neonatální (NM) a pozdní morbidity (PM) dětí s velmi
nízkou (VNPH) a extrémně nízkou porodní hmotností (ENPH) narozených v
letech 2009–2011.
Typ studie: Retrospektivní Epidemiologická studie
Metodika: Vyhodnocení poporodní morbidity novorozenců probíhalo
retrospektivně z dostupné dokumentace Novorozeneckého oddělení a
neurologické poradny pro novorozence a kojence při Dětské klinice.
Výsledky: Bylo zkoumáno 43 novorozenců, narozených v letech 2009-2011
s porodní váhou pod 800 g. Mortalita nedonošenců je 40%. Retinopatií
poškozených je 38,5 %. Průměrná doba ventilace při poškození retinopatií
(ROP) je 163,1 dní. Výskyt bronchopulmonální dysplázie činí 46%, závažné
krvácení do mozku 4,6%. Přítomnost rané infekce má negativní vliv na
přítomnost retinopatie (výskyt zvýšen o 15%), bronchopulmonální dysplázie je
zvýšená o 8 % .
Závěr: V posledních letech roste počet studií, hodnotících incidenci poruch
dlouhodobého vývoje perinatálně ohrožených dětí podle gestačního stáří. V naší
studii, zabývající se výsledky Perinatologického centra FN Olomouc jsme
potvrdili podobný trend a výsledky, které jsou udávány i na celostátní úrovní.
103
TEORETICKÉ A PRE-KLINICKÉ OBORY
PROTEINY IMUNITY V PERIPROSTETICKÝCH TKÁNÍCH –
KORELACE VÝSKYTU S LOKALIZACÍ
Autor: Algayerová L.
Školitel: Lužná P., Mgr.
Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci
Úvod: U pacientů s endoprotézami kolene nebo kyčle se v případě rejekce
implantátu vytvoří v bezprostředním okolí protézy tzv. periprostetická
membrána s lymfocytárními infiltráty. Dle prevažujícího infiltrátu se tkáň
zařazuje do 4 histologických skupin (Morawietz, J Clin Pathol 2006; 59:591597), přičemž dochází ke změnám exprese různých proteinových molekul.
Cíle: Korelace výskytu antigenů CD20, CD4, CD8, Hsp-60, IFN-γ
v periprostetické tkáni u aseptického uvolnění kyčle a kolena s kontrolní tkání.
Metodika: Byly analyzovány bioptické vzorky periprostetických membrán
fixovaných ve formalínu a zalitých do parafinu pomocí nepřímé dvoustupňové
imunohistochemické metody. Hodnocení bylo provedeno pomocí histoskóre,
které je vyjádřeno jako součin intenzity exprese a stupně pozitivity.
Výsledky: Průběžné korelace naznačují, že v případě periprostetických
membrán kyčlí i kolen je významný rozdíl v expresi pěti vybraných molekul
pouze u Hsp-60, kde je v obou případech exprese v tkáních nižší než
v příslušných kontrolách.
Závěr: V současné době probíhají finální imunohistochemická barvení.
Závěrečné shrnutí všech zhodnocených vzorků bude prezentované na
konferenci SVOČ v květnu 2013.
Grantová podpora: Grant IGA MZ ČR NT11049 (2010-2014)
107
VÝZNAM EPITELOVÉ MEZENCHYMOVÉ TRANZICE
V MALIGNÍ TRANSFORMACI EPITELU STŘEVA
Autor: Brychtová S.
Školitel: Brychtová S., doc. MUDr. PhD.
Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci
Úvod: Epitelová-mezenchymová tranzice (EMT) je proces, ve kterém epitelové
buňky ztrácejí polaritu a mezibuněčná spojení a nabývají fenotyp buněk
mezenchymových. Fyziologicky je EMT součástí embryogeneze,
z patologických stavů se uplatňuje zejména u nádorových onemocnění, kde
bývá spojována s vyšší invazivitou nádorových buněk a tvorbu metastáz. EMT
se rovněž podílí na přeměně diferencovaných buněk v buňky kmenové, které
disponují neomezenou mitotickou aktivitou a jsou zodpovědné za vznik,
heterogenitu a rezistenci nádorů.
Cíle: Zaměřily jsme se na detekci nádorových kmenových buněk nesoucí
povrchové antigeny CD 90 a CD 133. Cílem bylo zjistit intenzitu a lokalizaci
jejich exprese u adenomů a adenokarcinomů tlustého střeva a výsledky porovnat
s nenádorovou sliznicí.
Metodika: Vyšetřily jsme celkem 120 bioptických vzorků karcinomů (G1-G3)
a 40 vzorků adenomů z archivu Ústavu klinické a molekulární patologie.
Exprese byla hodnocena v nádorové i okolní nenádorové tkáni. Pro kvantifikaci
exprese bylo použito modifikované histoskóre.
Výsledky: CD-133: jak v nádorovém a nenádorovém epitelu, tak i ve stromatu
převažovala střední exprese bez signifikantních rozdílů. U nádorů však byla
zaznamenaná redistribuce proteinu z jádra do cytoplazmy.
CD-90: Byla prokázána signifikantně vyšší exprese proteinu u nádorových
buněk a v nádorovém stromatu ve srovnání s nenádorovou sliznicí. Ve všech
případech byla lokalizace výhradně cytoplazmatická.
Závěr: Prokázaly jsme, že oba proteiny se uplatňují v kancerogenezi epitelu
střeva. Markery nádorových kmenových buněk mohou být exprimovány i
nenádorovým epitelem, přičemž jejich efektorová funkce může být ovlivněna
jejich subcelulární lokalizací.
108
VNÍMÁNÍ RIZIKA A COMPLIANCE U PACIENTŮ
S CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKÉMIÍ LÉČENÝCH
INHIBITORY TYROSIN-KINÁZ
Autor: Burdová K.
Školitel: Strojil J., MUDr.
Ústav farmakologie, LF UP v Olomouci
Úvod: Uvedení inhibitorů tyrosin-kináz (TKI) do léčby chronické myeloid-ní
leukémie (CML) přineslo výrazný pokrok v přežití pacientů. Zásadní vliv na
úspěšnost léčby tohoto chronického onemocnění má adherence pacientů.
Cíle: Získání údajů o subjektivním vnímání léků pacienty a jejich adherenci
umožní identifikovat pacienty s nejvyšším rizikem non-adherence. Na zá-kladě
této informace pak ošetřující lékař může přizpůsobit edukaci pacienta.
Metodika: Prováděli jsme strukturované interview týkající se subjektivního
pohledu pacientů na jejich stav a vývoj. Dotazník zahrnoval škály MARS
(Medication Adherence Report Scale) a BMQ (Beliefs about Medicines
Questionnaire), hodnotící, jak pacienti vnímají své léky a jak sami hodnotí svou
adherenci. Výsledky byly dále porovnány s plazmatickými hladinami imatinibu,
nilotinibu a dasatinibu, které byly odebrány pro potřeby rutinního sledování
hladin (TDM). Do studie bylo do této chvíle zařezeno celkem 38 pacientů
léčených TKI po dobu nejméně 3 měsíců, kteří přišli na pravidelnou kontrolu na
ambulanci Hemato-onkologické kliniky FNOL. Většina pacientů (26; 68%)
byla léčena imatinibem. Dasatinib a nilotinib užívalo shodně 16% pacientů.
Výsledky: Hodnocení ve škále nezbytnosti dotazníku BMQ byly konzistentně
vysoké, avšak většina pacientů (87%) vykazovala alespoň v jednom bodě škály
obav výsledek skóre 3 a vyšší. Většina (60%) pacientů udávala zkušenost
s nežádoucími účinky TKI. Dotazník MARS ukázal vysokou aderenci – 79%
pacientů dosáhlo nejméně 24 z 25 bodového maxima. Tato informace
koresponduje s údajem, kdy 95% pacientů uvedlo, že se cítí být dostatečně
poučeni o své chorobě a léčbě.
Závěr: Navzdory významným zkušenostem s nežádoucími účinky, vnímají
pacienti s CML vysokou potřebnost léčby a vykazují velmi dobrou adherenci.
Efektivní edukace pacientů vedla k lepší adherenci, než jakou ukazovaly
předchozí studie a je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro dosažení
optimální odpovědi na léčbu TKI.
109
VLIV AERACE NA CITLIVOST A RYCHLOST KULTIVAČNÍHO
ZÁCHYTU PSEUDOMONAS AERUGINOSA – PILOTNÍ STUDIE
Autoři: Dudová P., Ferencová K.
Školitel: Raclavský V., MUDr. Ph.D.
Ústav mikrobiologie, LF UP v Olomouci
Úvod: Cystická fibróza je autosomálně recesivně dědičné onemocnění
s incidencí 1:2700 živě narozených dětí v České republice. Častou komplikací
této choroby jsou sekundární infekce dýchacích cest způsobené především
Pseudomonas aeruginosa. Pokud se nepodaří eradikace P. aeruginosa, vyvíjí se
u těchto pacientů mukoidní fenotyp této bakterie, který již není nemožné
eradikovat. Proto je důležitá časná a citlivá detekce izolátů v době, kdy ještě
nevyvinuly mukoidní fenotyp. Přestože je P. aeruginosa nefermentující bakterie
vyžadující kyslík, v literatuře nejsou údaje o možném vlivu zvýšené aerace na
cilivost záchytu v klinických vzorcích. V rutinní diagnostice jsou ke zvýšení
citlivosti záchytu požívána pomnožovací média bez dodatečné aerace.
Cíle: Cílem práce bylo otestovat vliv zvýšené aerace na urychlení růstu a
zvýšení citlivosti záchytu Pseudomonas aeruginosa na souboru klinických
izolátů od pacientů trpících cystickou fibrózou.
Metodika: Citlivost záchytu byla testována očkováním standardní suspenze
čerstvé bakteriální kultury (0,5 McFarland) do ředicí řady klasického
pomnožovacího média (játrový bujón) a selektivního média (přídavek Irgasanu)
s následnou stacionární kultivací (kontrola) a s kultivací se zvýšenou aerací
(třepání v Erlenmayerových baňkách). Ředicí řada byla empiricky
optimalizována aby došlo ve všech případech k úplnému vyředění inokula až do
negativity. Nárůst byl kontrolován denně po dobu 7 dnů.
Výsledky: Zjistily jsme, že přídavek Irgasanu příliš inhibuje růst nejen
ostatních bakterií, ale i P. aeruginosa, takže není vhodný pro zvýšení citlivosti
záchytu. Dále jsme zjistily, že zvýšená aerace vede ke zvýšení citlivosti záchytu
i k urychlení záchytu u některých kmenů P. aeruginosa, u jiných nebyl vliv
průkazný.
Závěr: Zvýšená aerace může u některých kmenů vést ke zvýšení citlivosti
záchytu P. aeruginosa, tento závěr je ale nutné ověřit přímo na klinických
vzorcích se smíšenou bakteriální flórou.
Práce vznikla za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR (NT/13560-4) a
Lékařské fakulty UP (LF_2013_012).
110
VLIV NÁDOROVÉHO STROMATU V PROGRESI KARCINOMU
TLUSTÉHO STŘEVA
Autor: Dvořáková V.
Školitel: Brychtová S., doc. MUDr. Ph.D.
Ústav klinické a molekulární patologie, LF UP Olomouc
Úvod: Je známo, že složení nádorového stromatu významně ovlivňuje progresi
nádorového onemocnění, přičemž klíčovou roli hrají buňky imunitního
systému. Byla prokázána souvislost mezi vyšší koncentrací tumor infiltrujích
lymfocytů a lepší prognózou karcinomů střeva, i když přesný mechanismus
jejich působení není znám. Na druhé straně nádory vyvinuly i mechanismy,
jak imunitní odpovědi uniknout. Mezi ně patří indukce T regulačních
lymfocytů (Treg). Jedná se o supresivní subpopulaci lymfocytů, které hrají roli
v potlačení aktivace ostatních lymfocytů a navození imunitní tolerance.
Cíle: Detekce T regulačních lymfocytů v benigních i maligních nádorech
tlustého střeva a v nenádorové sliznici.
Metodika: Vyšetřeno 14 bioptických vzorků karcinomů a 15 vzorků adenomů.
Treg byly detekovány metodou nepřímé imunohistochemie v barvicím automatu
BenchMark XT za použití protilátky proti transkripčnímu faktoru FOXP3.
Počty lymfocytů počítány na 1 mm2 vzorku, v místě nejvyšší koncentrace, tzv.
metodou „hot spot“.
Výsledky: Prokázaly jsme vyšší hodnoty Treg u skupiny karcinomů oproti
adenomům. Jejich vyšší koncentrace byly zaznamenány zejména na periferii
nádorů. Významné rozdíly byly zjištěny i mezi adenomy a normální sliznicí.
Závěr: Prokázaly jsme zvýšený počet T regulačních lymfocytů v karcinomech.
Skutečnost, že jejich koncentrace je vyšší zejména v místě invaze nádorových
buněk do naléhající tkáně, potvrzuje jejich význam v progresi nádorového
onemocnění.
111
MULTIREZISTENTNÍ KMENY ESCHERICHIA COLI
U JATEČNÝCH ZVÍŘAT V ČESKÉ REPUBLICE – OHROŽENÍ
LIDSKÉ POPULACE
Autor: Harcsa R.
Školitel: Kolář M., prof. MUDr Ph.D.
Ústav mikrobiologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Rezistence bakterií vůči antibiotikům je dnes celosvětovým problémem
ve zdravotnictví a vyžaduje si úzkou spolupráci mezi lidskou a veterinární
medicínou.
Cíle: Sběr a zhodnocení výskytu multirezistentních bakterií na jatkách a
posouzení zdrojového potenciálu potravinového řetězce pro lidskou populaci.
Metodika: Bylo odebráno 166 vzorků z prasečích těl a 140 vzorků z těl
hovězího dobytka. Vzorky byly inokulovány na vyhledávací chromogenní půdy
pro producenty širokospektrých beta-laktamáz. Každý izolát byl identifikován
standardními mikrobiologickými postupy, včetně využití systému MALDITOF. Fenotypové stanovení produkce ESBL (širokospektrých betalaktamáz)
bylo provedeno metodou „Double Disc Synergy Test“. Pozitivní výsledky byly
následně konfirmovány pomocí PCR.
Výsledky: ESBL-pozitivní kmeny E. coli byly nalezeny na 9 z celkově 53 jatek
(17 %). Ze stěrů z prasat bylo izolováno 16 kmenů produkujících CTX-M-1-like
enzymy, 1 kmen s produkcí SHV enzymu a 1 kmen produkující CTX-M-1-like
a TEM enzymy. Stěry z těl hovězího dobytka ukázaly výskyt 3 kmenů
produkujících CTX-M-1-like enzymy a 2 kmeny s produkcí CTX-M-1-like a
TEM enzymů.
Závěr: Prezentované výsledky jsou první svého druhu v České republice.
Ukazují na výskyt ESBL-pozitivních kmenů E. coli na 17 % zkoumaných jatek,
s 11% prevalencí u prasat a 4% v případě hovězího dobytka. Nejčastěji
detekované geny byly geny kódující produkci CTX-M-1-like enzymů. Výsledky
ukazují důležitost a nové otázky v problematice zvířat jako zdroje
multirezistentních patogenů.
Podpořeno grantem UP č. LF_2013_012.
112
IMUNOHISTOCHEMICKÁ DETEKCE ABC TRANSPORTÉRŮ
V LIDSKÝCH EMBRYONÁLNÍCH TKÁNÍCH
Autor: Hok M.
Školitel: Konieczna A., Mgr.
Ústav histologie a embryologie, LF UP v Olomouci
Úvod: ABC transportéry tvoří obsáhlou rodinu transmembránových proteinů
schopných za spotřeby ATP přenášet látky přes buněčné membrány. Do této
skupiny patří MDR1 (P-gp; ABCB1) protein, jehož aktivita je, tak jako u
příbuzných MRP1 a BCRP transportérů, považována za hlavní příčinu
chemorezistence nádorových buněk. V tkáních střev, ledvin a jater, kde dochází
fyziologicky k intenzivní výměně látek, běžně nacházíme zvýšenou expresi, a to
již v rámci embryonálního vývoje.
Cíle: Cílem studie bylo vyhodnotit expresi MDR1 transportních proteinů ve
vzorcích embryonálních tkání jater, ledviny a střeva. Dále interpretovat
výsledky a jejich případnou korelaci s mechanizmy vzniku chemorezistence
v nádorových tkáních.
Metodika: Použili jsme celkem 98 vzorků embryonálních střev, ledvin a jater
z archivu Ústavu histologie a embryologie LF UP v Olomouci v rozmezí 6 do
28 týdne IUV. Tkáně byly fixovány ve formalinu nebo metakarnu, odvodněny a
zality do parafinu. Průkaz proteinů byl proveden pomocí nepřímé dvoustupňové
imunohistochemické metody. Použili jsme monoklonální protilátku MDR1 sc73354 (IUC2), Santa Cruz Biotechnology; 1:600. Dále bylo provedeno
histoskóre hodnoticí intenzitu signálu (v rozmezí 0 – 3) a poměr pozitivních
buňek vůči celku v zorném poli (v rozmezí 0 – 3), kde maximální hodnotou je
9. Při hodnocení histoskóre byly rozlišovány specifické struktury, jenž lze určit
v embryonálních stádiích vývoje daných orgánů.
Výsledky: Výsledky získané při provedení histoskóre byly převedeny do
lineárního grafu. Pro každý orgán byl sestaven expresní profil vykreslující
měnící se výskyt tohoto proteinu během IUV. Byly zaznamenány také
parametry preparátů, jenž nebyly z důvodů poškození hodnoceny.
Závěr: Prokázali jsme přítomnost MDR1 ve vyvíjejících se embryonálních
tkáních. Domníváme se, že tato studie přispěje k popisu signálních drah
regulujících expresi MDR1 a tímto i mechanizmu vzniku rezistence u
nádorových buněk. Naši hypotézu je nutné podpořit dalšími transdisciplinárními
studiemi exprese MDR1 v embryonálních a nádorových tkáních.
113
STUDIUM FOTODYNAMICKÝCH REAKCÍ NA NÁDOROVÝCH
BUNĚČNÝCH LINIÍCH
Autor: Homola D.
Školitel: Kolářová H., prof. RNDr. CSc.
Ústav lékařské biofyziky, LF UP v Olomouci
Úvod: Fotodynamická reakce, která je podstatou fotodynamická terapie (PDT)
maligních nádorů a některých benigních patologických procesů, je založena na
kombinovaném použití sensitizeru a viditelného záření za přítomnosti kyslíku.
Po ozáření tkáně viditelným zářením o vlnové délce shodné s absorpčním
maximem sensitizeru dochází k destrukci nádorových buněk, na které se podílí
reaktivní formy kyslíku (ROS).
Cíle: Cílem práce je studium poškození nádorových buněčných linií (HeLa a
MCF7) v důsledku fotodynamických reakcí s využitím sensitizerů ZnTPPS4 a
MgTPPS4. Dalším cílem je studium produkce reaktivních forem kyslíku (ROS)
po fotodynamické reakci, stanovení fototoxicity senzitizerů, mechanických
vlastností buněk a stanovení Youngova modulu (YM) pružnosti.
Metodika: Buňky byly kultivovány v 96 jamkových destičkách se sensitizerem
o koncentraci 0,5, 1, 5, 10 a 50 mM. Pro navození fotodynamického jevu byl
použitý LED diodový zářič o vlnové délce 414nm. Buněčné poškození bylo
ověřováno pomocí inverzního fluorescenčního mikroskopu, spektrofluorimetru
a mikroskopu atomárních sil.
Výsledky: Z naměřených výsledků fototoxicity a produkce ROS vyplývá, že
MgTPPS4 má vyšší fotodynamickou účinnost než ZnTPPS4. Youngův modul
(YM) pružnosti byl měřený na mikroskopu atomárních sil v režimu PeakForce
Tapping a stanovený podle Hertzova modelu pro kontrolní neozářené buňky
155,097 (SD 15,005) kPa. 20 hodin po PDT se senzitizerem MgTPPS4 o
koncentraci 10mM a ozářeni (414 nm, 5J.cm-2) byl YM 216,083 (SD 25,466)
kPa.
Závěr: Účinnost PDT závisí na typu a koncentraci sensitizeru, na dávce
ozáření, na koncentraci kyslíku v nádorové tkáni a na vazbě sensitizeru na
substrát. In vitro fluorescenčními metodami studia buněčného poškození a
pomocí mikroskopie atomárních sil byla prokázaná fotodynamická účinnost u
sensitizerů ZnTPPS4 a MgTPPS4, které jsou perspektivní pro navození
fotodynamické reakce v nádorových buňkách.
114
KLINICKÝ VÝZNAM MULTIREZISTENTNÍCH KMENŮ
PSEUDOMONAS AERUGINOSA
Autor: Honig P.
Školitel: Kolář M., prof. MUDr. Ph.D.
Ústav mikrobiologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Současná antibiotická léčba je významně limitována narůstající odolností
bakteriálních patogenů s negativním dopadem na mortalitu infekcí způsobených
multirezistentními bakteriemi.
Cíl: Cílem práce byla klinická a mikrobiologická analýza multirezistentních
kmenů Pseudomonas aeruginosa se zaměřením na rezistenci ke karbapenemům.
Metodika: V období 8.11.2012-21.1.2013 byla u kmenů Pseudomonas
aeruginosa, izolovaných z klinického materiálu pacientů hospitalizovaných ve
Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL) a Vojenské nemocnici Olomouc
(VNOL), stanovena rezistence k antibiotikům diluční mikrometodou. K
identifikaci byly použity standardní mikrobiologické postupy. Izoláty
s minimální inhibiční koncentrací meropenemu >2 mg/l byly dále analyzovány
pomocí specifických testů na průkaz metalo-beta-laktamáz, serinových
karbapenemáz a AmpC enzymů.
Výsledky: V uvedeném období bylo izolováno 57 meropenem-rezistentních
kmenů Pseudomonas aeruginosa od pacientů hospitalizovaných ve FNOL a
VNOL. Kmeny byly nejčastěji izolovány z endosekretu (30%) a moči (20%).
V 32 případech (56%) se jednalo o pacienty s pneumoniemi, u 8 pacientů (14%)
byla diagnostikována uroinfekce, u 3 (5%) infekce v místě operačního výkonu,
jiná diagnóza byla stanovena u 14 (25%) pacientů.
Závěr: Narůstající spotřeba karbapenemů podmiňuje zvyšující se odolnost
jiných nozokomiálních patogenů, především Pseudomonas aeruginosa. U
infekcí vyvolaných těmito kmeny se pak markantně zužují terapeutické
možnosti a často jedinou volbou zůstávají pouze kolistin a amikacin.
Podpořeno grantem UP č. LF_2013_012.
115
VYUŽITÍ MIKRODIALÝZY PRO STUDIUM METABOLISMU
TKÁNÍ NA EXPERIMENTÁLNÍCH MODELECH ZÁNĚTŮ
Autor: Janoušková L.
Školitel: Cibiček N., MUDr. PhD.
Ústav lékařské chemie a biochemie
Úvod: Intersticiální mikrodialýza je moderní technika využívaná především
k monitorování lokálního tkáňového metabolismu a farmakokinetiky. Je
založena na difúzi látek, která probíhá mezi perfúzním roztokem a okolním
tkáňovým mokem přes semipermeabilní membránu sondy implantované do
tkáně. Zkušenosti se sledováním metabolismu střevní stěny malých
experimentálních zvířat in vivo jsou doposud velmi omezené.
Cíle: Dlouhodobým cílem je využít techniku mikrodialýzy ke sledování
metabolických změn navozených vybraným experimentálním modelem
střevního zánětu u dospělých potkaních samců kmene Wistar. Dílčím cílem je u
těchto zvířat zavést standardizovanou metodiku střevní mikrodialýzy.
Metodika: Experimentální práce zahrnuje výběr vhodné anestézie, přípravu
operačních nástrojů a dalších pomůcek, výběr mikrodialyzační sondy, zvládnutí
techniky operační implantace sondy in situ, fixace kanyl a externího
podpůrného aparátu, péče o zvířata v pooperačním období, zapojení
mikrodialyzačního systému v metabolických klecích a konečně histologické
ověření pozice sond po exsangvinaci zvířat v celkové anestézii.
Výsledky: Celkovou anestezii provádíme intramuskulární aplikací Ketaminu a
Xylazinu. Provádíme dolní střední laparotomii a po identifikaci colon
descendens zde implantujeme mikrodialyzační sondu LM 5 (BaSi, USA),
kterou fixujeme atraumatickým stehem. Systém kanyl vyvádíme za ušima
zvířete, kde je provlečen podpůrným aparátem. Operační rány jsou uzavřeny
pokračovacím stehem. Po profylaktické aplikaci antibiotik a analgetizaci zvíře
zahříváme až do probuzení. Po sedmi dnech je zvíře vloženo do metabolické
klece, kde probíhá mikrodialýza. Správnost pozice sondy v submukóze
sestupného tračníku byla histologicky verifikována.
Závěr: Pro potřeby dalších experimentů jsme vypracovali standardizovaný
operační protokol střevní mikrodialýzy, který jsme zdokumentovali pomocí
operačních a histologických snímků a videonahrávek.
Podpořeno grantem GA ČR č. P301/11/0767.
116
DISTRIBUCE A ÚČINKY VYBRANÝCH BIOLOGICKY
AKTIVNÍCH LÁTEK V GASTROINTESTINÁLNÍM TRAKTU
POTKANA
Autoři: Kania J., Kotenová M.
Školitel: Cibiček N., MUDr., Ph.D.
Ústav lékařské chemie a biochemie, LF UP v Olomouci
Úvod: Výzkum distribuce, účinků a metabolismu přírodních látek v oblasti
gastrointestinálního traktu se do značné míry opírá o analýzy tkáňových
homogenátů, resp. stolice. Mikrodialýza je etablovaná in vivo technika
monitorování tkáňového metabolismu a farmakokinetiky. Je založena na difúzi
látek mezi perfúzním roztokem a intersticiální tekutinou přes semipermeabilní
membránu sondy implantované do tkáně.
Cíle: Naším dlouhodobým cílem je studium kinetiky, metabolismu a účinků
vybraných přírodních látek polyfenolového charakteru v submukóze sestupného
tračníku potkana s experimentálně navozenou kolitidou. Dílčím cílem je
metodická příprava na tyto experimenty, čili charakterizace různých typů
mikrodialyzačních sond z hlediska permeability pro vybrané modelové látky.
Metodika: K charakterizaci byly využity robustní koncentrické sondy CMA 20
firmy CMA Microdialysis a miniaturizované lineární sondy LM 5 firmy BaSi.
Jako vhodné modelové látky byly použity kvercetin a rutin solubilizované
v pufrovaných roztocích. Kalibrační in vitro experimenty zahrnovaly metody no
net flux a zero flow. Ke stanovení koncentrací látek v mikrodialyzátech byly
využity přímé spektrofotometrické metody, měření probíhalo na automatickém
UV-VIS readeru.
Výsledky: Oba typy sond se ukázaly jako vhodné pro využití v rámci in vivo
mikrodialyzačních experimentů – fyzikálně-chemické vlastnosti jejich
semipermeabilních membrán umožnily v různých podmínkách dostatečně
velkou míru difúze obou látek a to jak ve směru do sondy („recovery“) tak ve
směru opačném („delivery“). Komplikací měření byl záznam relativně rychlé
spontánní degradace (oxidace) látek.
Závěr: S využitím roztoků kvercetinu a rutinu jsme charakterizovali dva
základní typy mikrodialyzačních sond. Získaná metodická data budou využita
jako interpretační pomůcka v následujících in vivo experimentech.
Podpořeno grantem GA ČR č. P301/11/0767.
117
TESTOVÁNÍ ÚČINNOSTI DEZINFEKČNÍCH PROSTŘEDKŮ NA
VYBRANÉ KMENY MULTIREZISTENTNÍCH BAKTERIÍ
Autor: Mrázková I.
Školitel: Hanulík V., MUDr.
Ústav mikrobiologie LF UP v Olomouci
Úvod: Multirezistentní kmeny bakterií představují problém v léčbě těžce
nemocných pacientů. Navzdory extenzivním hygienicko-epidemickým
opatřením, jsou schopny přežít v nemocničním prostředí a jsou spojeny s tzv.
nozokomiálními infekcemi.
Cíle: Cílem naší studie bylo vypracovat a vyzkoušet jednoduchou metodu
použitelnou v běžné mikrobiologické praxi k testování multirezistentních
kmenů bakterií na běžně používané desinfekční přípravky a to v přirozené –
planktonické formě a ve formě biofilmu. Dalším cílem bylo stanovit rezistenci u
vybraných, klinicky významných multirezistentních bakteriích.
Metodika: Odolnost vůči desinfekčním látkám byla stanovena u deseti kmenů
Burkholderia multivorans. Byly vybrány dva, ve Fakultní nemocnici Olomouc
běžně používané, desinfekční přípravky určené k desinfekci povrchů. Principem
metody bylo stanovení minimální baktericidní koncentrace (MBC) u
planktonických forem bakterií a po 48hodinové inkubaci, kdy bakterie vytvořily
biofilm. Jako nejvyšší ředění desinfekční látky byla použita její původní
koncentrace určená k použití přípravku. Ta se v mikrotitrační destičce dále
dvaadvacetkrát ředila. Kmeny pocházely z klinických materiálů pacientů
hospitalizovaných v rámci celé ČR, přičemž pět kmenů bylo epidemických a pět
sporadických. Při každém testování byla použita pozitivní a negativní kontrola.
Výsledky: Rozdíl mezi epidemickými a sporadickými kmeny byl u obou
desinfekčních látek shledán minimální, v rozmezí maximálně jednoho ředění.
Rozdíl hodnot MBC mezi planktonickým růstem a biofilmem byl v případě
desinfekční látky A od 1 do 3 ředění, u látky B taktéž, vždy však byly hodnoty
MBC vyšší u bakterií ve formě biofilmu.
Závěr: Tvorba biofirmu a rezistence k desinfekčním látkám ovlivňuje
výskyt nozokomiálních bakteriálních kmenů. Podařilo se nám otestovat
dostatečně rychlou a snadnou metodu, která je schopna stanovit rezistenci
k desinfekčním látkám testovaných mikroorganismů a pomůže nám tak
zvolit nejvhodnější desinfekční přípravky, které by účinně bránily šíření
nozokomiáních kmenů.
118
ANALÝZA MULTIREZISTENTNÍCH ENTEROBAKTERIÍ V GIT
HEMATO-ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ
Autor: Novosad J.
Školitel: Kolář M., prof. MUDr Ph.D.
Ústav mikrobiologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Bakteriální infekce mohou být klasifikovány jako exogenní, kdy zdroj je
mimo lidské tělo. Druhou variantou jsou infekce endogenní a patogenní bakterie
pochází z primární či sekundární, často rezistentnější, mikroflóry. Je nutné
zdůraznit, že při etiologické roli multirezistentních kmenů se zvyšuje
pravděpodobnost selhání antibioterapie.
Cíle: Cílem předložené studie bylo stanovení nosičství ESBL- a AmpCpozitivních enterobakterií v gastrointestinálním traktu (GIT) pacientů Hematoonkologické kliniky FNOL (HOK) a analýza jejich rezistence.
Metodika: V období od 1. 11. 2012 do 31. 1. 2013 byly z rektálních výtěrů
pacientů, hospitalizovaných na HOK, izolovány enterobakterie s produkcí
širokospektrých beta-laktamáz. Každý izolát byl identifikován standardními
biochemickými testy a systémem MALDI-TOF. Produkce širokospektrých betalaktamáz byla stanovena fenotypovými testy mDDST a mAmpC. Citlivost
k antibiotikům byla určena standardní diluční mikrometodou.
Výsledky: Ve sledovaném období bylo izolováno 18 enterobakterií od 71
pacientů. Nejčastěji se jednalo o kmeny K. pneumoniae (50%), C. freundii
(22%) a E. coli (17%). Prevalence nosičství ESBL- a AmpC-pozitivních
enterobakterií v GIT pacientů s hemato-onkologickým onemocněním byla
stanovena na 25%, přičemž v 55% se jednalo o ESBL a 45% enzymů bylo
identifikováno jako AmpC typy. Citlivost izolovaných bakteriálních kmenů
byla prokázána pouze u amikacinu, tigecyklinu a meropenemu.
Závěr: Aktivní monitoring bakteriální rezistence je základním předpokladem
racionální a adekvátní antibiotické terapie. U hemato-onkologicky nemocných
je velmi vhodné pravidelné sledování i potencionálně-patogenních kmenů
patřících do normální mikroflóry. Na základě výsledků studie bylo prokázáno
nosičství multirezistentních enterobakterií s produkcí širokospektrých betalaktamáz v GIT traktu vyšetřovaných pacientů. Tuto skutečnost je nutné vzít
v úvahu v případné antibiotické léčbě.
Podpořeno grantem UP č. LF_2013_012.
119
PROGNOSTICKÉ A PREDIKTIVNÍ ASPEKTY DIAGNÓZY
NEMALOBUNĚČNÉHO KARCINOMU PLIC
Autor: Posker J.
Školitel: Škarda J., MUDr. et MVDr., Ph.D.1
Ústav klinické a molekulární patologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci
Úvod: Filamin A (FLNA) spojuje aktinovou síť cytoplazmy s receptory
v buněčné membráně a slouží tak jako možný prostředník četných signálních
drah zapojených do procesu malignizace. Dle některých prací může mít
odlišnou výpovědní hodnotu s ohledem na prognózu a s tím související klinický
dopad.
Cíle: Pokusili jsme se nalézt souvislost mezi místem exprese filaminu A
a prognózou pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic.
Metodika: Přítomnost filaminu A byla zkoumána imunohistochemicky
ve formalinem fixovaných parafinových řezech, získaných od 82 pacientů
s nemalobuněčným karcinomem plic. Byla použita protilátka EP2405Y
(LSBio), vázající se na C-konec proteinového řetězce filaminu A. Pozitivita
barvení diaminobenzidinem (DAB) byla hodnocena semi-kvantitativně a byla
rovněž popsána její lokalizace (cytoplazma, buněčná membrána, jádro, popř.
jejich kombinace). Získané údaje byly porovnány s přítomností dalších markerů
a s průběhem onemocnění.
Výsledky: Coxova regresní analýza přežití prokázala, že zvýšená exprese
filaminu A na buněčné membráně nezávisle na stadiu onemocnění koreluje
negativně s délkou přežití (p<0,05) a délkou intervalu bez nemoci (p<0,06).
Další rozdíly ve sledovaných ukazatelích nebyly průkazné.
Závěr: Přítomnost filaminu A na buněčné membráně může sloužit jako
prognostický faktor u pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic. Výsledky
by bylo vhodné ověřit na větším souboru vzorků.
120
ZÁNĚTLIVÁ INFILTRACE PROSTATY A KARCINOGENEZE
Autoři: Sedláčková K, Rulíšek P.
Školitelé: Kolář Z., prof. MUDr. CSc., Überall I., Ing. Ph.D.
Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci
Úvod: U pacientů s intenzivním zánětem v prostatě dochází k alteracím
androgeny zprostředkované regulační dráhy, které přispívají k vývoji karcinomu
prostaty. Hodnocení stupně zánětlivé infiltrace ve vzorcích získaných z prostaty
tak může být významným prediktorem rizika karcinogeneze.
Cíle: Vyvinout postup, který umožní co nejobjektivněji zhodnotit množství a
typ zánětlivých buněk vyskytujících se v nádorech a premaligních lézích
prostaty a získaná data korelovat s dalšími klinicko-patologickými parametry.
Metodika: Na souboru vzorků tkání prostaty od 100 pacientů s karcinomem
jsme se pokusili nejprve pomocí mikroskopického pozorování kvantifikovat
stupeň zánětlivé celulizace hodnocením množství zánětlivých „hot spots“ a poté
zjistit pomocí počítačové obrazové analýzy (OA) procentuální podíl histiocytů a
B-lymfocytů specificky označených pomocí imunohistochemie. Naměřená data
jsme korelovali s dalšími znaky souboru.
Výsledky: Pomocí metody hodnocení zánětlivých „hot spots“ jsme neprokázali
statisticky signifikantní závislost mezi jejich počtem a dalšími analyzovanými
parametry. Další postup jsme zaměřili na hledání nového přístupu
k objektivizaci stupně a kvality zánětlivé celulizace. Vzorky 20 náhodně
vybraných pacientů, u kterých byly zjištěny významné a očekávané rozdíly
v kvantitě CD20 pozitivních B-lymfocytů a kvantitě CD68 pozitivních
histiocytů (makrofágů) či CD45O (LCA) pozitivních buněk. Neočekávaně jsme
však naměřili u části analyzovaných případů obrácený poměr CD68 a CD45O
pozitivních buněk (CD68 > CD45O). Tyto výsledky nám zatím neumožňují
učinit logické závěry, avšak byl učiněn významný krok ve vývoji metodiky.
Závěr: Zjistili jsme, že použití OA v kombinaci s imunohistochemickým
značením typů zánětlivých buněk je vhodná metoda tehdy, jestliže je co nejvíce
eliminován subjektivní faktor nastavení prahu pozitivity a současně změřena co
největší plocha tkáňového vzorku. Je však zřejmé, že před praktickým použitím
a doporučením tohoto postupu bude nutné vykonat ještě daleko více analýz.
121
UŽÍVÁNÍ HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE U MLADÝCH ŽEN
S TROMBEMBOLICKOU NEMOCÍ
Autor: Trulíková P.
Školitel: Urbánek K., doc. MUDr. Ph.D.
Ústav farmakologie LF UP v Olomouci
Úvod: Žilní trombózy představují nejzávažnější komplikaci užívání hormonální
antikoncepce (HAK). Na toto téma byla publikována řada studií, nezabývají se
však užíváním jednotlivých přípravků a vlivem lékových interakcí.
Cíl: Vyhodnotit výskyt trombembolické nemoci (TEN) u mladých žen přijatých
do Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL) ve vztahu k užívání HAK a jiných
rizikových léčiv.
Metodika: Byly zpracovány údaje o pacientkách ve věku 13-49 let přijatých do
FNOL v letech 2009 - 2011 pro TEN. Z dokumentace byla vyhodnocena
demografická data, výskyt rizikových faktorů, farmakologická anamnéza se
zaměřením na HAK a jiné rizikové léky a údaje o hospitalizaci a komplikacích.
Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí Studentova T-testu a Chí-kvadrát
testu s hladinou významnosti 0,05.
Výsledky: Vstupní kritéria splnilo 103 žen průměrného věku 33 (15-49) let.
Průměrné BMI v souboru bylo 25,76; 32 % byly kuřačky; rizikové onemocnění
bylo zjištěno u 62 % pacientek, trombofilní stav u 76 %. Průměrná doba
hospitalizace byla 8 dní, 3 pacientky za hospitalizace zemřely. HAK užívalo 66
pacientek souboru (64 %), jiné rizikové léky (tamoxifen, kortikosteroidy)
užívaly 4 pacientky. Většina pacientek užívala HAK s nízkým nebo velmi
nízkým dávkováním ethinylestradiolu, nejčastějším gestagenem byl gestoden.
Mezi pacientkami s HAK a bez HAK nebyly zjištěny statisticky významné
rozdíly z hlediska demografických parametrů a rizikových faktorů.
Závěr: Mezi mladými ženami přijatými pro TEN bylo více než 64 % uživatelek
HAK. Nejčastější kombinací byl ethinylestradiol a gestoden. Byla zjištěna
tendence k nižšímu věku a nižšímu BMI u uživatelek HAK, výsledky však
nejsou statisticky signifikantní z důvodu velikosti souboru. Byly nalezeny určité
limitující faktory pro další výzkum. Především v běžné dokumentaci chybí
údaje o užívaných přípravcích HAK. Dále nejsou vždy uvedeny údaje k výpočtu
BMI a trombofilní markery nejsou vždy vyšetřovány, především u pacientek,
které HAK neužívají.
Práce byla podpořena grantem IGA UPOL 2013_LF_007
122
MOLEKULÁRNÍ MECHANISMY VZNIKU BARRETTOVA JÍCNU
Autor: Uvíra M.
Školitelé: Ehrmann J. prof. MUDr. Ph.D.1 Lužná P., Mgr. 2
1
Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci
Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci
2
Úvod: Barrettův jícen je premaligní stav způsobený metaplázii normálního
dlažicového epitelu distálního jícnu v intestinální cylindrický epitel. Pacienti s
diagnózou Barrettova jícnu mají v porovnání se zdravou populací 30-123x vyšší
riziko rozvoje adenokarcinomu jícnu. Vzrůstající incidence této léze je spojena
s nárustem incidence adenokarcinomu jícnu, v západní Evropě, Kanadě a ve
Spojených Státech o 4-10% ročně v průběhu posledních dvou desetiletí. Jednou
z kandidátních molekul zodpovědných za vznik Barrettova jícnu je nádorový
supresor p53.
Cíle: Cílem práce bylo stanovení výskytu abnormalit genu TP53 u vybraného
souboru pacientů s diagnózou Barrettova jícnu.
Metodika: Pro vyšetřování byly použity endoskopicky získané vzorky
zpracované klasickou histologickou technikou parafinových bloků. Pro
sledování změn genu p53 byla použita metoda fluorescenční in situ hybridizace
(FISH).
Výsledky: Metodou FISH bylo zpracováno 44 vzorků od 33 pacientů s
diagnózou Barrettova jícnu, medián věku 53,5 roků, zastoupení muži/ ženy
10/23. Normální nález byl prokázán u 17 pacientů (51,51%), delece genu p53 u
2 pacientů (6,06%) a u 14(42,42%) pacientů nebylo možno status genu p53
stanovit z důvodu nekvalitní hybridizace. Amplifikace genu p53 nebyla
prokázána ani v jednom případě.
Závěr: Výsledky prace ukazují, že změny genu p53 nemají význam pro
progresi/prognózu rozvoje Barrettova jícnu, avšak pravděpodobně jsou
známkou poškození regulačních mechanismů. V některých případech, přes
všechnu snahu, není možno ze zaslaného materiálu vyšetření statusu genu p53
metodou FISH provést. Velmi významným faktorem ovlivňujícím úspěšnost
analýzy je preanalytická fáze vyšetření. Z tohoto důvodu se jeví jako optimální
detekce mutací p53 metodou IHC.
123
VÝSKYT OFF-LABEL A UNLICENSED PRESKRIPCE U DĚTÍ
Autor: Vrtal J.
Školitel: Langerová P., MUDr.
Ústav farmakologie, LF UP v Olomouci
Úvod: Řada běžných léčiv není registrována pro použití u dětí nebo je jejich
předpis pro děti omezen. Pokud lékař nemá k dispozici léčivo pro dítě
registrované, nezbývá mu, než předepsat lék tzv. unlicensed (léčiva vůbec
neregistrovaná pro děti) nebo off-label způsobem (předpis dítěti mladšímu).
Cíle: Cílem naší práce bylo zjistit četnost unlicensed a off-label předpisů na
Dětské klinice FN Olomouc za období 6 měsíců (leden až červen 2012) a
posoudit, zda je tento typ předpisů častější u určité věkové skupiny.
Metodika: Podle Souhrnu údajů o přípravku v programu AISLP (verze 2012.1),
jsme vyhodnocovali každý předpis za sledované období a zaznamenávali léčiva,
která byla předepsána sledovaným způsobem. Dále jsme zpracovali
demografická data souboru, nejčastěji takto předepisované léčivé látky a
skupiny léčiv podle platné ATC klasifikace. Statisticky jsme testovali skupiny,
u kterých byl největší výskyt unlicensed a off-label proskripce.
Výsledky: Celkem bylo vyhodnoceno 8 556 předpisů pro 3 372 dětí. Předpis
léčiv off-label způsobem byl zjištěn v 9,01%, unlicensed v 1,26% z celkového
počtu předpisů. Unlicensed předpisy byly statisticky významně častější u
chlapců (1,5%) než u dívek (1,0%) (p = 0.037). Nebyl zjištěn statisticky
významný rozdíl v off-label preskripci u chlapců (9,0%) a u dívek (9,1%) (p =
0.89). Preskripce unlicensed léčiv byla statisticky významně častější u dětí
školního věku (p < 0.0001). Off-label předpis byl nejčastější u novorozenců
(40,9%). Nejčastěji unlicensed předepisovanými léky byly ACE-inhibitory; offlabel způsobem byla nejčastěji předepisována antihistaminika a
bronchodilatancia.
Závěr: Předpis léčiv neregistrovaným způsobem je u nás poměrně nízký. Přesto
je zjevné, že existují léky, u kterých by bylo vhodné rozšíření registrace na
dětské pacienty obecně, respektive na mladší skupiny dětí. Nezbytným se jeví
provádění doplňujících klinických studií právě na pediatrické populaci.
Práce vznikla za podpory projektu IGA UPOL LF_2013_007.
124
ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ
ROZSÁHLÁ POŠKOZENÍ KLINICKÉ KORUNKY, JEJICH
KLASIFIKACE A OŠETŘENÍ
Autoři: Čálková H., Baránková M.
Školitel: Kadlec Z, MUDr. Ph.D.
Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc
Úvod: Zuby po endodontickém ošetření mají obvykle výrazně redukovanou,
oslabenou klinickou korunku. Rozsah poškození klinické korunky, kvalita
endodontického ošetření, stav parodontu a okluzní poměry determinují
prognózu daného zubu po protetickém ošetření kovovou kořenovou inlejí a
korunkovou náhradou.
Cíl: Připravit a zavést do praxe klinické směrnice protetického ošetření
endodonticky ošetřených zubů s rozsáhlými poškozeními korunky, které
sestavili v roce 2011 Esteves, Correia a Araújo. Retrospektivně klasifikovat
endodonticky ošetřené zuby s rozsáhlým defektem korunky, jež byly proteticky
sanovány na naší klinice v rámci praktické státní zkoušky z protetiky od roku
2009. Ze zdravotní dokumentace zjistit současný stav ošetřených zubů a
statisticky vyhodnotit.
Metodika: Do souboru byli vybráni pacienti od roku 2009 ošetření litou
kořenovou nástavbou a korunkovou náhradou v rámci praktické státní zkoušky
z protetiky. Bylo využito obrazové dokumentace z prezentací jednotlivých
prací. O současném stavu ošetřených zubů jsme se dozvídali ze zdravotní
dokumentace nebo při kontrole pacienta v ordinaci. Výsledky jsou statisticky
zpracovány.
Výsledky: Byla provedena klasifikace endodonticky
ošetřených zubů
s rozsáhlým defektem korunky do 3 tříd. Třídy jsou přesně definovány. Dále
bylo vyhotoveno porovnání indikací protetických ošetření na našem pracovišti
s doporučenými směrnicemi a se současným stavem těchto prací.
Závěr: Ačkoliv učebnice popisují protetickou sanaci endodonticky ošetřených
zubů, až do roku 2011 literatura nepopisuje žádné klinické směrnice.
Vypracované směrnice zrychlují a usnadňují zubním lékařům korektně stanovit
diagnózu, postup, typ ošetření a prognózu daného zubu.
127
ZHODNOCENÍ HOJENÍ KOSTNÍCH DEFEKTŮ PO OPERACI
OBJEMNÝCH KOSTNÍCH CYST
Autoři: Fabián J., Březina L.
Školitel: Hanuliak J., MUDr. et MDDr.
Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Olomouc
Úvod: Kostní cysty v orofaciální oblasti jsou častou diagnózou. Kostní
(odontogenní) cysty vznikají ze tří druhů epiteliálních struktur. Tyto struktury
z embryonálního období perzistují v těsné blízkosti zubu. Jejich nebezpečí tkví
v tom, že stále zvětšují svůj objem. Tím je ohrožena ztráta tvrdých tkání (kost,
zub). Pacienti přicházejí s bolestí do ordinací praktického zubního lékaře, kde
po provedení OPG (ortopantomogramu) je nalezeno okrouhlé projasnění.
Při léčbě je kladen důraz na dobrou osifikaci a nerecidivující nález dle možností
biologického stavu tvrdých tkání pacienta.
Metodika: Na klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Olomouc bylo
v období 2005-2009 odoperováno 151 pacientů (87 mužů/64 žen). Zaměřili
jsme se na operace kostních cyst větší než 1,5x1,5cm s nálezem v dolní čelisti.
Z tohoto souboru jsme vytvořili statistické vyhodnocení per a postoperačních
komplikací.
Cíl: Vyhodnotit a naleznout optimální léčbu, která by vedla k osifikaci kosti,
jejíž denzita by byla přiměřená.
Výsledky: Zmapovali jsme lokalizaci, počet a nejčastější komplikace při léčbě
jednotlivých typů kostních cyst. Nutnou dobu hospitalizace a zvolený operační
postup.
Závěr: Léčba kostních cyst je postavena na dlouhodobé dispenzarizaci, kde po
několika letech můžeme zhodnotit úspěšnost zhojení operačního pole. Námi
sesbírané údaje jsou cenné pro pokračování vyhledávání nejoptimálnější
chirurgické léčby s podporou augmentace či jiných doplňkových systémů
podporující osifikační spurt.
128
„BULK FILL“ TECHNIKA ZHOTOVOVÁNÍ KOMPOZITNÍCH
VÝPLNÍ V LATERÁLNÍM ÚSEKU CHRUPU
STANOVENÍ MIKRONETĚSNOSTI (IN VITRO STUDIE)
Autoři: Jasenský T., Šimíkova J.
Školitelé: Harvan Ľ., MUDr. Ph.D., Morozova J.
Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci
Úvod: Současným trendem zubního lékařství je stále se zvyšující počet přímých
kompozitních rekonstrukcí v laterálním úseku chrupu, jež lze zhotovit
inkrementální či bulk fill technikou aplikace výplňové hmoty.
Cíle: Prostřednictvím hodnocení penetrace barviva stanovit přítomnost
mikronetěsnosti u kompozitních výplní II. třídy dle Blacka zhotovených na
extrahovaných lidských premolárech pomocí dvou různých technik aplikace
kompozitních materiálů: bulk fill a inkrementální techniky.
Metodika: Na 35 lidských intaktních premolárech byly vypreparovány
standardizované meziookluzní a distookluzní kavity. Meziookluzní kavity byly
zaplněny kompozitem Filtek Supreme XT (3M ESPE, USA) aplikovaným
inkrementální technikou a distookluzní kavity- bulk fill kompozitem (systém
SonicFill, KaVo, Německo, Kerr, USA). Následovalo 300 cyklů termocyklace
se střídavým ponořením do lázní s 0,5% roztokem genciánové violeti o teplotě
5° C a 55° C po dobu 1 minuty. Poté byly zhotoveny longitudinální výbrusy
zubů. Penetrace barviva na okluzálních a gingiválních plochách byla hodnocena
podle škály 0–3 (norma ISO/TS 11405:2003-02(E) na digitálních
makrofotografiích. Výsledky byly porovnány a statisticky zpracovány
(McNemar-Bowker test symetrie).
Výsledky: Celkové skóre penetrace barviva na okluzálních plochách výplní
zhotovených inkrementální technikou činilo 31, na plochách gingiválních 59. U
bulk fill techniky bylo celkové skóre 19 na plochách okluzálních a 37 na
plochách gingiválních. Na gingiválních plochách byly prokázány statisticky
významné rozdíly penetrace barviva mezi porovnávanými technikami (p<0,05).
Závěr: Studie popisuje srovnatelnou mikronetěsnost na okluzálních plochách a
signifikantně nižší mikronetěsnost na gingiválních plochách kompozitních
výplní zhotovených různými technikami. Základem zhotovování kvalitních
kompozitních výplní je dodržování správné indikační šíře a přesně stanoveného
pracovního a adhezivního protokolu.
129
STANOVENÍ EFEKTIVITY LÉČBY FIXNÍMI APARÁTY
Autoři: Kovaľová A., Tučková A.
Školitel: Špidlen M., doc. MUDr. Ph.D
Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci
Úvod: Úspěšnost léčebného postupu, a tím daný léčebný výsledek, závisí na
správné indikaci, na typu použitého aparátu a na míře spolupráce pacienta.
Efektivita ortodontické léčby fixním aparátem v horním a dolním zubním
oblouku byla hodnocena PAR (Peer Assesment Rating) Indexem. Měření bylo
prováděno na souboru náhodně vybraných 100 pacientů, u kterých byla
ukončena aktivní fáze léčby.
Cíle: Prověřit praktickou účinnost léčby fixním ortodontickým aparátem
v horním a dolním zubním oblouku při léčení ortodontických anomálií.
Metodika: PAR (Peer Assesment Rating) Index udává na podkladě údajů
měřených na modelech chrupu stupeň nepravidelnosti v postavení zubů.
Různým okluzálním znakům, které tvoří malokluzi je přiděleno skóre.
Jednotlivá skóre jsou sečtena a celkové skóre představuje stupeň
nepravidelnosti v daném případě. Větší skóre znamená větší nepravidelnost.
Indexem jsme hodnotili modely chrupu před zahájením léčby fixním aparátem a
po jejím ukončení. Rozdíl mezi skóre před zahájením léčby a po jejím ukončení
ukazuje kvalitu výsledku ortodontické terapie.
Výsledky: U pacientů léčených fixním aparátem činí méně než 30% zlepšení
/Worse – no different/ u 5 případů, 30 – 70% zlepšení /Improved/ u 17 případů a
zlepšení více než 70% /Greatly improved/ u 78 případů. Z toho 100% zlepšení
bylo u 35 případů.
Závěr: U převážné většiny
pacientů (78 případů), léčených fixními
ortodontickými aparáty, došlo k výrazné úpravě anomálie během léčení. Je
nerealistické se domnívat, že lze všechny ortodontické anomálie vyléčit do
ideální okluze. Případy ( 5 případů), u kterých podle PAR indexu nedošlo k
zlepšení /Worse – no different/, došlo z estetického hlediska ke korekci
počátečního stavu.
130
VÝVOJOVÉ ANOMÁLIE DENTICE – PALATINÁLNĚ
DISLOKOVANÝ ŠPIČÁK A SOUVISEJÍCÍ AGENEZE ZUBŮ
Autoři: Pivoňková A., Kovačinová S.
Školitel: MUDr. Krejčí Přemysl Ph.D.
Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci
Úvod: Palatinálně dislokovaný špičák (palatally dispaced canine, PDC)
postihuje 1 – 3 % evropské a severoamerické populace. S touto poruchou
erupce jsou spojené další anomálie v dentici, především vyšší výskyt agenezí
zubů.
Cíle: Cílem naší práce bylo zjistit korelaci mezi pravostranně, levostranně
a oboustrannými PDC a agenezemi zubů v jednotlivých kvadrantech.
Metodika: Retrospektivní studie pacientů s diagnózou PDC, kteří v době 2006
– 2012 navštěvovali dětskou ambulanci Kliniky zubního lékařství FNOL a UP
v Olomouci.
Na základě klinických a radiologických vyšetření bylo do souboru zařazeno 282
pacientů starších 15 let a soubor byl rozdělen na šest skupin podle pohlaví a
lokalizace PDC. Ageneze zubů byly pro každou skupinu zaznamenány
v binárním kódu Tooth agenesis code (TAC).
Výsledky: Rozdělení jednotlivých skupin ukázalo, že anomálií PDC byly
častěji postiženy ženy, v poměru muži : ženy - 84:198. S PDC byla spojena
ageneze alespoň jednoho zubu u 47 % pacientů, což je více než dvojnásobek
oproti běžné populaci. Obraz počtu a kombinací chybějících zubů v horní
a dolní čelisti se v jednotlivých skupinách lišil. Zjistili jsme, že v horní čelisti
nejčastěji chyběly třetí moláry, postraní řezáky, druhé premoláry a v jednom
případě i druhý molár. V dolní čelisti nejčastěji chyběly třetí moláry, poté druhé
premoláry; převážně u mužů střední řezáky a pouze u žen chyběly druhé
moláry.
Závěr: Zjištěné výsledky se v hlavních rysech podobají obdobným
publikovaným studiím v literatuře. Pro podrobnější statistickou analýzu
zjištěných dalších odlišností je soubor příliš malý, pro to bude vhodné
v započatém výzkumu dále pokračovat.
131
HLADINA FLUORIDŮ V MOČI U PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH
NOVOROZENCŮ
Autoři: Potěšilová K., Kubíčková A.
Školitel: Nováková K., doc. MUDr. CSc.
Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci
Úvod: Fluoridy jsou dle Světové zdravotnické organizace jedním z
nejdůležitějších faktorů v prevenci zubního kazu. Ve snaze trvale ochránit zuby
před kariogenním působením je vyžadována kontinuální expozice fluoridů
během vývoje zubů (první a druhá fáze mineralizace), ale i po jejich prořezání
do dutiny ústí a ukončení vývoje (fáze remineralizace). Podíl předčasně
narozených dětí a dětí s nízkou porodní hmotností v ČR v posledních letech
významným způsobem vzrůstá a právě tyto děti jsou ve zvýšené míře ohroženy
specifickými zdravotními problémy.
Cíle: Sledovali jsme vztah hladiny fluoridů v moči u dětí a jejich matek
v prvních dnech po porodu a porovnávali jsme vztah těchto hodnot.
Metodika: Odebrali jsme vzorky moče předčasně narozených dětí s nízkou
porodní váhou a jejich matek na Dětském oddělení FNOL. Ke stanovení
fluoridů ze vzorků moči byla použita fluoridová iontově selektivní elektroda
spolu s argentochloridovou referenční elektrodou. Vzorky moče byly
skladovány a uchovávány v plastových nádobkách při –20 °C.
Výsledky: Hodnoty hladiny F u dětí byly nižší než u matek, protože placenta
udržuje určitou hladinu F, kterou propouští, i když hladina F u matek je vyšší.
Hodnoty fluoridu v moči [mol/l]
Název
souboru
n - počet
Děti
Matky
nejnižší
nejvyšší
aritmetický
průměr
30
6,03 10-07
7,06 10-05
6,02 10-06
19
9,67 10-06
2,94 10-04
5,46 10-05
Závěr: Potvrdila se námi předpokládaná a často uváděná informace, že placenta
koriguje hladinu F v plodové vodě a tím i ovlivňuje vývoj zubů během
intrauterinního života. Tuto teorii bychom rádi potvrdili vyšetřením dětí
s porodní váhou v mezích normy.
132
„BULK FILL“ TECHNIKA ZHOTOVOVÁNÍ KOMPOZITNÍCH
VÝPLNÍ V LATERÁLNÍM ÚSEKU CHRUPU
POROVNÁNÍ ČASU POTŘEBNÉHO NA ZHOTOVENÍ (IN VITRO
STUDIE)
Autoři: Straková J., Bojko J.
Školitel: Harvan Ľ., MUDr. Ph.D., Morozova J.
Klinika zubního lékařství, LF UP v Olomouci
Úvod: Přímé estetické rekonstrukce v laterálním úseku chrupu patří v současné
době k rutinně prováděným zákrokům. Lze je zhotovit za použití kompozitních
materiálů aplikovaných inkrementální či bulk fill technikou.
Cíle: Stanovit a porovnat průměrný čas potřebný na zhotovení na
extrahovaných lidských premolárech kompozitních výplní II. třídy dle Blacka
za použití dvou různých technik aplikace kompozitních materiálů: bulk fill a
inkrementální techniky.
Metodika: Na 35 lidských intaktních premolárech byly vypreparovány
standardizované meziookluzní a distookluzní kavity. Meziookluzní kavity byly
zaplněny kompozitem Filtek Supreme XT (3M ESPE, USA) aplikovaným
inkrementální technikou a distookluzní kavity- bulk fill kompozitem (systém
SonicFill, KaVo, Německo, Kerr, USA). Čas byl zaznamenán z okamžiku
nanášení materiálu po okamžik ukončení leštění hotové výplně. Výsledky byly
porovnány a statisticky zpracovány.
Výsledky: Průměrný čas potřebný na zaplnění meziookluzních kavit
kompozitem za použití inkrementální techniky činil 19,38±3,12 min. Průměrný
čas plnění distookluzních kavit bulk fill technikou byl 5,21±1,59 min. Byl
prokázán statisticky významný rozdíl mezi časem potřebným na zhotovení
výplní za použití dvou uvedených technik (p<0,05).
Závěr: Studie prokázala signifikantně kratší čas potřebný na zhotovení
kompozitních výplní pomocí aplikace materiálu v jedné silnější vrstvě (bulk fill
technika). Daná technologie přináší výraznou úsporu času potřebného na
zhotovení kompozitních rekonstrukcí v laterálním úseku chrupu bez snížení
jejich kvality. Přísné dodržování indikační šíře, zvládnutí adhezivního protokolu
a doporučeného pracovního postupu podmiňuje kvalitu a životnost
kompozitních rekonstrukcí.
133
ZAHRANIČNÍ HOSTÉ
STRESS: IMPACT ON THE SELECTED PHYSIOLOGICAL
VARIABLES IN THE INTERACTION WITH SUBJECTIVE
CHARACTERISTICS
Author: Mestanik M.
Tutors: Visnovcova Z., Ing., Tonhajzerova I., Assoc. Prof. MD. PhD.
Department of Physiology, Jessenius Faculty of Medicine, Comenius University,
Martin
E-mail contacts: [email protected], [email protected],
[email protected]
Introduction: Pavlov´s psychophysiological concept of higher nervous activity
typology, based on experiments with conditioned reflexes, consisted of four types of
temperaments characterized by the strength of excitation and inhibition, the
equilibrium and mobility between these processes. Recent sophisticated theory of
personality, Cloninger´s model, is focused on the inherited temperament dimensions
[novelty seeking (NS) indicating behavioural activation system (BAS), harm
avoidance (HA) indicating behavioural inhibition system (BIS), reward dependence
(RD) and persistence (P)] and character components [self-directedness (SD),
cooperativeness (CO) and self-transcendence (ST)]. The aim was to study the
cardiac autonomic control in the interaction with personal traits at rest and in
response to stress (cardiovascular reactivity).
Methods: The continuous ECG signal was monitored in the group of fifty students
(age: 22.9± 0.1 yr., BMI: 22.0± 0.4; 25 women) at rest, and during mental stressors.
Subjective characteristics were evaluated using Temperament and Character
Inventory. Heart rate variability (HRV) was analyzed in time and frequency
domains: RR interval, SD, rMSSD, pNN50, low frequency and high frequency band.
Symbolic dynamics parameters - 0V%, 1V%, 2UV%, 2LV%, NCI, NUPI - were
evaluated.
Results: Significant positive correlation was found between HA and 1V% at rest
(r=0.422; p=0.008); however, the correlation between HA and 0V% was negative
during arithmetic test (r=-0.356; p=0.028). Temperament trait P was inversely
correlated with 1V% (r=-0.455, p=0.004). Significant positive correlation was found
between resting complexity parameters (NCI, NUPI) and CO (r=0.391, p=0.015;
r=0.383, p=0.018, respectively).
Conclusion: Our study revealed several associations between subjective
characteristics and HRV parameters, which have not been described until today.
These findings could improve towards the individual therapeutic approach in the
diseases associated with stress.
Acknowledgement: This study was supported by European Centre of Excellence for
Perinatological Research no. 26220120036, by European Centre of Experimental
and Clinical Respirology no. 26220120034, grant VEGA 1/0059/13, grant UK no.
459/2012.
137
EXHALED NITRIC OXIDE AND COPD
Authors: Šteruský M., Hudáček M.
Tutors: MUDr. Alica Benčová, PhD.
Clinic of Pneumology and Phthisiology; JFM CU, Martin
E-mail contacts: [email protected], [email protected],
[email protected]
Exhaled nitric oxide (FeNO) is a noninvasive marker of airway inflammation
however it´s role in patients with chronic obstructive pulmonary disease
(COPD) is still not fully understood. The aim of our study was to measure the
levels of exhaled nitric oxide in patients with COPD and compare it with
healthy individuals and assess the impact of smoking and treatment with inhaled
corticosteroids on FeNO levels.
In our study we measured the levels of FeNO in 33 COPD patients and in 51
healthy individuals. FeNO levels were measured first using analyzer NIOX® in
compliance with ATS/ERS guidelines. In every COPD patient we performed a
functional examination of the lungs testing obstruction reversibility using 400ug
of Salbutamol and a COPD assessment test score (CAT) of patient´s subjective
feeling of healthy status was recorded.
Patients with COPD had significantly higher levels of FeNO (19 ppb, IQR 8)
than healthy controls (10,8 ppb, IQR 5,80) (p<0,05; Mann-Whitney-U test).
There was no significant difference in FeNO levels between 22 COPD patients
treated with inhaled corticosteroids (19 ppb, IQR 6,5) and 11 patients without
anti-inflammatory therapy (17ppb, IQR 8,5). The sample of COPD patients was
also divided according to smoking history and no significant difference in
FeNO levels between 26 non-smokers (17ppb, IQR 9,75) and 7 smokers
(19ppb, IQR 3) was found out. 28 patients had CAT score equal or higher to
10. We found out, that there is a strong negative correlation between the CAT
score and FEV1 value.
The FeNO levels in COPD patients are significantly higher compared to
healthy people not depending on smoking status and corticosteroid treatment,
what can be useful in further differentiation of the type of airway inflammation
and steroid response.
138
Download

Sborník abstrakt - Univerzita Palackého v Olomouci