XLIII. KONFERENCE
STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ
ABSTRAKTA
Univerzita Palackého v Olomouci
Lékařská fakulta
Olomouc 2010
Tisk Polygrafické středisko VUP
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
LÉKAŘSKÁ FAKULTA
A
SPOLEK MEDIKŮ LF UP V OLOMOUCI
XLIII. KONFERENCE
STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ
LÉKAŘSKÉ FAKULTY
UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI
ABSTRAKTA
24.–25. května 2010
Name of project: Quality of life and general welfare of patients with Rheumatic
diseases.
Authors- Anisa Ahmed, Pallavi Mudugal, 5th year medical students
Supervisor- Hana Ciferska, MD,PhD, 3rd Department of Internal Medicine, Faculty of
Medicine and Faculty Hospital, University of Olomouc
Introduction: Health related quality of life (QoL) has become one of the most
discussed subjects in the current medical world. Rheumatic diseases are widely known
for their diversity and long term duration connected to various sociological and
psychological issues, which affect one‘s daily routine.
Aim: To examine QoL in patients with various rheumatic diseases in inpatients and
outpatients clinic at 3rd Dep. of Internal Medicine.
Patients and methods: The WHOQOL 100 questionnaire was used for its versatility
in various health conditions. This questionnaire was taken free from the internet. The
data obtained was anonymous. We distributed 70 questionnaires, 49 were returned
completed. We obtained data from 19 males (mean age 44.54±15.47), 22 females
(mean age 50.05±16.72) and 8 patients with unspecified gender (mean age 50.89±8.4).
The variety of different diagnosis include: Rheumatoid arthritis (12 patients),
Ankylosing spondylitis (5 patients), SLE (4 patients), arthrosis (2 patients), vasculitis
(7 patients), other connective tissue disorders (3 patients), osteoporosis (4 patients) and
unspecified diagnosis (12 patients). The still growing control group now consists of 3
healthy males and 5 females. All individuals that participated were informed that the
questionnaire was optional, anonymous and data obtained would solely be used for the
purpose of this research project. MS Excel was used for statistic evaluation –
descriptive statistic methods and regression statistic was used. The data collected were
critically compared to the literature.
Results: Patients were mostly very cooperative; most common reason for refusal was
lack of time, unwillingness to give personal information and length of questionnaire. 12
patients did not know their diagnosis, 5 patients used non-medical nomenclature, and
there were some that stated their drugs but didn’t specify the diagnosis. The table below
shows the mean value and standard deviation of the 6 domains researched. We found
statistically significant differences between males and females in all domains, the most
differences were in Psychical health, Spirituality and Level of independence
(p= 0.01).Healthy males tended to have more Spiritual life from whole groups
Discussion:
The physical, psychological and social well being of a patient are
important aspects to maintain a good quality of life. Female participants tend to have
a lower score in the emotionally centered part of the test and were more reserved in the
matters of sexuality. Compared to literature patients’ scores were lower than average
mean value for healthy population. The data we obtained are very precise and covers
almost every aspect of QoL, the questionnaire is not suitable for common clinical use,
but it is good for our further clinical research.
1
Název práce: Maligní melanom v populaci středomoravského regionu – sledování
incidence v 5 letém intervalu a asociace s potenciálními rizikovými faktory
Autor: Baňka Ján, 5.r., všeo, Otčenášková Barbora, 6.r., všeo
Školitel: odb.as. MUDr. Martin Tichý, Ph.D., Klinika chorob kožních a pohlavních LF
UP v Olomouci
Malígny melanóm patrí k najzhubnejším kožným nádorom s trvalo rastúcou
incidenciou. Aj napriek tomu, že je od prvých štádií dobre prístupný vyšetreniu
zrakom, zhruba 70 % pacientov prichádza k odbornému vyšetreniu s vertikálnou
hrúbkou nádoru väčšou než 1 mm. K najvýznamnejším etiologickým faktorom sa radí
expozícia slnečnému žiareniu, zvlášť opakované spálenie kože v mladšom veku.
Na základe histopatologického obrazu a biologického chovania sa rozlišujú 4 základní
typy MM:
• Lentigo maligna melanóm (LMM)
• Superficiálne sa šíriaci melanóm (SSM)
• Akrolentiginózny melanóm (ALM)
• Nodulárny melanóm (NM)
Pacientov s malígnym melanómom všeobecne pribúda, čo sa týka aj Stredomoravského
regiónu. V tejto práci sme sledovali incidenciu malígneho melanómu v populácii za
obdobie posledných piatich rokov. Cieľom bolo zistiť počet nových prípadov,
vyhodnotiť výskyt u jednotlivých skupín obyvateľstva z hľadiska veku a pohlavia.
Snažili sme sa zistiť vzťah jednotlivých typov malígneho melanómu k lokalizácii
a vyvodiť prípadne rizikové faktory. Súčasťou práce bolo aj zhodnotenie včasnosti
záchytu s ďalšími prognostickými možnosťami na základe stanovenia štádia
u jednotlivých typov nádorov.
2
Název práce: Chromozomální mozaicismus u invazivních prenatálních
vyšetřovacích metod
Autoři: Kateřina Barhoňová, Jan Smital
Školitelé: MUDr. Václava Curtisová, MSc., RNDr. Pavlína Čapková, PhD., MUDr.
Ishraq Dhaifalah, PhD., Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP v Olomouci
Úvod: Chromozomální mozaicismus je definován jako přítomnost dvou nebo více
buněčných linií s rozdílnou chromozomální konstitucí. Přítomnost mozaicismu se
může manifestovat různými klinickými projevy. Mozaicismus se při detekci dělí na
úrovně I – III, úroveň I je považována za artefakt při kultivaci in vitro. Při prenatální
detekci mozaicismu je obtížné vyslovit se k prognóze těhotenství. Dle literatury se
u invazivních prenatálních vyšetřovacích metod detekuje mozaicismus u 0,3%
amniocentéz a 2% biopsií choriových klků (CVS).
Cíl: Ověřit četnost výskytu chromozomálního mozaicismu u plodů pacientek, které
podstoupily invazivní vyšetření v letech 2008 a 2009. Zjistit výsledky těhotenství
u pacientek s prokázanou úrovní II a III. Ověřit dodržování doporučených postupů.
Metoda: Shromáždili jsme informace o pacientkách, u nichž byl při vyšetření
amniocentézou nebo CVS v letech 2008 a 2009 nalezen mozaicismus, rozdělili jsme je
na úroveň I – III, dohledali jsme informace o výsledcích těhotenství
a dalších postupech.
Výsledky:
Z celkového počtu 517 amniocentéz, byl mozaicismus přítomný
u 3,67% (úroveň I u 2,7%, II u 0,58% a III u 0,39%). Z celkového počtu 227 CVS, byl
mozaicismus přítomný u 7,93% (úroveň I u 3,96%, II u 2,64% a III u 1,32%). Z 42
pacientek s úrovní II a III dvě ukončily těhotenství, jedna pacientka spontánně potratila,
jedno těhotenství pokračuje, jedno těhotenství skončilo narozením plodu
s omfalokélou, zbylých 37 těhotenství skončilo porodem zdravého dítěte. Všem
pacientkám s mozaikou úrovně II a III z CVS byl nabídnut odběr plodové vody. Dle
klinické indikace bylo nabídnuto kontrolní vyšetření karyotypu dítěte pacientkám
s mozaikou v amniocentéze.
Závěr: Četnost mozaicismu v našem vzorku odpovídá údajům v literatuře. Většina
těhotenství u pacientek s detekovanou mozaikou skončila narozením zdravého dítěte.
Kontrolní vyšetření byla v případě indikace nabídnuta všem pacientkám.
3
Názov: Význam stanovenia E-MTX pre klinickú praxi
Autori: Mária Beníčková, Ľubica Gašparová
Školiteľ: Prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc., Detská klinika FN Olomouc
Metotrexát, antimetabolit kyseliny listovej, bol syntetizovaný v USA v roku 1947
a pôvodne bol používaný v hematonkologii. Prvá zmienka o jeho širšom použití
pochádza z roku 1950, kedy našiel využitie pri liečbe reumatoidnej artritídy a psoriázy.
V súčasnosti je MTX indikovaný ako cytostatikum, antireumatikum, imunosupresivum
i abortivum a používa sa v liečbe akútnej lymfoblastickej leukémie, Crohnovej
choroby, ulceróznej kolitídy, reumatoidnej artritídy a iných autoimunitných ochorení.
Problémom však okrem vysokej toxicity (hepatotoxicita a útlm krvotvorby) zostáva
stanovenie účinnosti dávok, hľadajú sa adekvátne individuálne dávky, formy
podania...V rámci Študentskej vedeckej odbornej činnosti sme pracovali na Detskej
klinike Fakultnej nemocnice v Olomouci, kde už majú skúsenosti s použitím MTX pri
liečbe ALL, čiastočne aj nešpecifických črevných zápalov a reumatoidnej artritídy. Už
od roku 1988 stanovujú hladinu erytrocytárneho MTX (funkčnej polyglutamylovanej
formy) metódou ELISA. Pacienti na začiatku udržovacej terapie absolvujú
metotrexátový resorpčný test a počas tejto terapie dostávajú cyklickú dávku
(1xtýždenne) MTX. Na súbore 22 pacientov (Protokol ALLIC 2002) sme sledovali
interindividuálnu odlišnosť farmakokinetiky MTX, poukazujeme na výsledky
dávkovania cyklickej dávky, na základe ktorých potom upravujú dávku s ohľadom na
toxické účinky MTX. Stanovuje sa hladina polyglutamylovanej (účinnej) formy
erytrocytárneho MTX, preto jej meranie zahajujeme 6-8 týždňov od začiatku terapie
(po prebehnutí polyglutamácie). Táto metóda nám teda dovoľuje stanoviť nielen
hladinu účinnej formy MTX v erytrocytoch, ale zároveň sleduje aj toxicitu
a individuálnu farmakokinetiku u jednotlivých pacientov. Práve vyriešenie problému
adekvátneho dávkovania MTX by mohlo rozšíriť použitie tohto liečiva u iných modalit,
ako sú napr. autoimunitné ochorenia a plne využiť potenciál jeho imunomodulačných
účinkov. Stanovenie účinných metabolitov MTX v erytrocytoch a úprava dávky na
základe individuálnej farmakokinetiky by mohli významne pomôcť optimalizovať
dávku a zvýšiť compliance pacientov.
4
Název práce: Chirurgická léčba fibrilace síní – kryomaze vs. radiofrekvenční
ablace
Autor: Linda Bébarová ([email protected])
Školitel: MUDr. Vilém Bruk
Kardiochirurgická klinika FN a LF UP v Olomouci
Úvod:
Fibrilace síní (FiS) patří mezi nejčastější poruchy srdečního rytmu. Jedná se
o supraventrikulární tachyarytmii, jejímž patofyziologickým substrátem jsou
mnohočetné reentry okruhy v srdečních síních. Neléčená FiS vede k poklesu
minutového srdečního volumu a odpovídajícím klinickým projevům, tedy palpitacím,
dušnosti, stenokardiím, únavě a synkopám, a zvyšuje rovněž riziko systémové
embolizace. Chirurgická léčba FiS spočívá ve vytvoření systému transmurálních lézí
v oblasti síní, čímž dojde k přerušení reentry okruhů a zajištění šíření elektrického
vzruchu ze sinoatriálního uzlu přímo do uzlu atrioventrikulárního. Tyto výkony se
označují jako MAZE operace. V současnosti nejpoužívanějšími metodami jsou
radiofrekvenční ablace (RF maze) a kryomaze prováděné jako součást otevřených
kardiochirurgických výkonů z jiné primární indikace.
Cíl:
Cílem projektu je srovnání efektivity radiofrekvenční ablace a kryomaze u pacientů
s různými typy fibrilace síní.
Metodika:
Do projektu bylo zahrnuto celkem 72 pacientů s fibrilací síní, u nichž byla v průběhu
roku 2008 a 2009 provedena některá z MAZE operací. Pacienti byli rozděleni do
skupin podle typu výkonu a případně podle charakteru fibrilace. Následně bylo
provedeno zhodnocení efektivity chirurgického zákroku na základě přítomnosti,
respektive nepřítomnosti FiS při propuštění z nemocnice a odezvy přetrvávající FiS na
farmakologickou léčbu v podobě farmakologické verze provedené amiodaronem.
Závěr:
Výskyt fibrilace síní se v posledních letech posouvá do mladších věkových skupin a
pro pacienty představuje komplikaci v životě i v zaměstnání. Chirurgická léčba formou
radiofrekvenční ablace či kryomaze je spolu s katetrovou radiofrekvenční ablací
jedinou metodou kauzální terapie fibrilace síní. Na rozdíl od katetrizační techniky však
chirurgický postup zaručuje žádoucí dokonalou transmuralitu zákroku, což snižuje
riziko pozdější recidivy. V současné době je navíc možné zákrok provádět i izolovaně
torakoskopicky bez souvislosti s jiným kardiochirurgickým výkonem.
5
Název práce: Imunologický faktor v léčbě neplodnosti
Autor:
Lenka Bittnerová
Školitel:
doc. MUDr. Ivana Oborná, Ph.D., RNDr. Jana Březinová, Ph.D.,
Centrum asistované reprodukce Porodnicko-gynekologické kliniky
LF UP a FN Olomouc
Úvod: Neplodnost postihuje až 20 % párů v reprodukčním věku. Jednou z možných
příčin mohou být i problémy spojené s nárůstem imunologického faktoru. Uvádí se, že
tyto příčiny vedou k neplodnosti u 5 – 38 % párů. U žen se mohou vyskytovat
protilátky antifosfolipidové, antiovariální, antizonální, proti cytoplasmě oocytu či
spermiím. U mužů nacházíme především autoprotilátky proti spermiím.
Cíl: Vyšetřit imunologii reprodukce u párů s opakovaným selháním IVF+ET(2-15
cyklů), vyhodnotit výskyt vyšetřovaných protilátek a úspěšnost IVF+ET v cyklech
a léčbou doplněnou imunologem.
Materiál a metodika: Byl hodnocen soubor 78 párů léčených v CAR FN Olomouc
v období 2004-2009. Vyšetření imunologie probíhalo v Poradně pro imunologii
reprodukce FN a LF UK v Plzni (protilátky proti spermiím, antizonální,
antifosfolipidové a patologie intraakrozomálních proteinů). Současně byly vyšetřeny
u většiny žen (n = 68) i trombofilní markery. Sledovali jsme výskyt protilátek,
v cyklech IVF+ET počet získaných těhotenství (PR/cyklus), na embryotransfer
(PR/ET), počet těhotenských ztrát (AB) a výsledek těhotenství (porody, četnost).
Výsledky: Ze 78 párů byla u 96 % z nich zjištěna i imunologická příčina neplodnosti.
Protilátky proti některému vyšetřovanému markeru byly nalezeny v 65 % u obou
partnerů. U ženy byly nejčastěji nalezeny protilátky proti zona pellucida (63 %),
antifosfolipidové (36 %) a proti spermiím partnera (22 %). Patologický Kremerův test
byl v 60 %. Navíc 25 z vyšetřených žen (37 %) mělo pozitivní jeden nebo více
trombofilních markerů. U mužů byly zjištěny protilátky proti spermiím v 18 %
a patologické hodnoty intraakrozomálních proteinů ve 41 %.
Po imunologické přípravě došlo ve 4 případech ke spontánnímu těhotenství
ukončenému porodem. V 80 cyklech IVF+ET byl dosažen PR/cyklus 40 %
a PR/ET 50 % (vs. s běžně dosahovanou úspěšností Centra okolo 30 % a 40 %).
U dvou pacientek došlo ke spontánnímu potratu, 24 těhotenství (18x jednočetné
a 6x vícečetné) skončilo porodem a 6 těhotenství dosud probíhá.
Závěr: Tyto výsledky odůvodňují zavedenou praxi Centra odesílat páry na
imunologické vyšetření po dvou neúspěšných cyklech IVF+ET. Zařazení imunologem
doporučené léčby, v případě pozitivního nálezu, zvyšuje pravděpodobnost dosažení
těhotenství i porodu.
6
Název práce: Echokardiografie u syndromu obstrukční spánkové apnoe
Autor: Jakub Bobčák
Školitel: doc. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA
Vliv léčby obstrukční spánkové apnoe pomocí CPAP na funkci srdce hodnocené
pomocí TEI indexu levé a pravé komory a tissue doppler imaging
Cíl studie: u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe indikovaných k léčbě CPAP
zjistit vliv léčby CPAP na systolické i diastolické parametry srdeční po roce léčby.
Soubor a metodika: 44 pacientů (36 mužů) průměrného věku 55,0±10,18, (muži
54,0±10,57 let, ženy 59,5±7,09 let) s obstrukční spánkovou apnoe, průměrným BMI
35,22±6,11, AHI 53,15±21,51, 34 pacientů (28 mužů) s hypertenzí bylo vyšetřeno
přístrojem VIVID 7 při zahájení léčby pomocí CPAP a po roce jeho užívání. Byly
stanoveny parametry celkové funkce srdeční (TEI index levé i pravé komory) a funkce
diastolické funkce srdeční levé i pravé komory pomocí tkáňového dopplera (TDI poměr
E/A na mitrálním a trikuspidálním prstenci). Patologická hodnota TEI indexu LK byla
stanovena jako >0,47, patologická hodnota TEI indexu PK jako >0,37. Patologická
hodnota TDI E/A byla stanovena jako <1,0. Ze studie byli vyloučeni pacienti se
sníženou ejekční frakcí levé komory, s arytmiemi, s významnou chlopenní vadou,
s plicní hypertenzí a významnou plicní chorobou. Výsledky byly statisticky
zhodnoceny pomocí Wilcoxonova neparametrického párového testu.
Výsledky: U pacientů po roce léčby mírně poklesl TEI index levé i pravé komory
srdeční (TEI LK 0,19±0,17; 0,16±0,11, TEI PK 0,26±0,15; 0,24±0,14), pokles ale
nebyl statisticky významný TEI LK p=0,804, TEI PK p=0,56. Po roce léčby se
nezlepšila ani diastolická funkce srdeční hodnocená pomocí TDI E/A na mitrálním
a trikuspidálním prstenci (TDI E/A na mitrální chlopni 1,09± 0,43; 1,02± 0,48, TDI
E/A na trikuspidální chlopni 0,814±0,25; 0,85± 0,24; p=0,18, p=0,14).
Diskuze a závěr: v literatuře jsou pouze ojedinělé práce, které hodnotí pozitivní efekt
CPAP na funkci srdeční a to zejména u jinak zdravých pacientů (Baham NA et al
2009). Vzhledem k našim výsledkům do budoucna rozšíříme soubor a budeme
korelovat parametry srdeční funkce na tíži apnoe a na dobu užívání CPAP.
7
Názov práce: Sledovanie zmeny variability srdečnej frekvencie u pacientov
s panickou poruchou.
Autori: Katarína Brezániová, Igor Závodský
Školiteľ: doc. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc., Mgr. Tomáš Divéky, Klinika
psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc
Úvod: Panickú poruchu zaraďujeme medzi najčastejšie úzkostné poruchy. Jednými
z hlavných príznakov panickej poruchy sú záchvaty pomerne masívnej úzkosti, ktoré
nie sú špecifikované na žiadnu konkrétnu situáciu. Panická porucha výrazným
spôsobom obmedzuje jedinca v rámci spoločenskej interakcie a môže významným
spôsobom ovplyvňovať jeho životný štýl. Najčastejšie sa panická porucha objavuje
medzi 15. – 24. a 45. – 54. rokom. Ako terapiu volíme antidepresíva v kombinácii so
systematickou psychoterapiou, v zásade kognitívne behaviorálnu psychoterapiu.
U pacientov s panickou poruchou predpokladáme horšiu adaptáciu autonómneho
nervového systému (ANS) na opakované podnety v dôsledku vyššej senzitivity
a tendenciu prehnane reagovať na mierne stimuly.
Cieľ: U pacientov, ktorým bola diagnostikovaná panická porucha sledovať možnosť
adaptácie ANS na konci liečebného terapeutického programu.
Metodika: Na sledovanie zmien ANS sme použili systém VarCor, ktorý pomocou
snímania EKG vyhodnocuje aktivitu ANS. Pacienti boli meraní na začiatku a na konci
liečby, v troch špecifických intervaloch, každý s trvaním po 5 minút. Súbor pacientov
sme porovnávali s kontrolnou skupinou zdravých jedincov.
Súbor pacientov: Do štúdie bolo zaradených 15 pacientov vo vekovom rozmedzí 20 –
60 rokov, hospitalizovaných na psychoterapeutickom oddelení, ktorí spĺňali podmienky
pre diagnostiku panickej poruchy.
Výsledky: Variabilita srdečnej frekvencie sa u pacientov po absolvovaní
terapeutického programu zmenila v porovnaní s kontrolnou skupinou.
Záver: Štúdiou sme chceli overiť, či sa ANS u pacientov s panickou poruchou v závere
terapeutického programu dokáže lepšie adaptovať na opakované podnety a menej
senzitívne reagovať na mierne stimuly.
8
Název práce:
Kolorektální karcinom a diabetes mellitus
Autor:
Ivona Čepová
Školitel: Doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D., MUDr. Pavel Sychra, II. Interní
klinika FN a LF UP Olomouc
Úvod: Kolorektální karcinom (KRCa) je v České republice jedním z nejčastějších
nádorových onemocnění. V celoevropském měřítku je ČR výskytem této diagnózy
u mužů na prvním a u žen na druhém místě. KRCa patří k nejčastějším příčinám úmrtí
na maligní onemocnění u nás. Incidence stoupla za posledních 20 let
o 190 %. Některé známé rizikové faktory KRCa jsou shodné s rizikem pro Diabetes
mellitus II.typu (DM). Naším cílem bylo zjistit, jaký je vztah DM
a nálezů adenokarcinomu (ca), adenomu nebo hyperplastického polypu (h.p.) tračníku.
Metodika: Sledovaný soubor se skládal z 2 796 konzekutivních pacientů, kteří byli
v době od 01/2008 - 12/2009 kolonoskopicky vyšetřeni na II. Interní klinice FNOL.
Z tohoto souboru byl ca, adenom nebo h.p. diagnostikován u 634 pacientů. U všech
pacientů byla zjišťována přítomnost DM, určen jeho typ, způsob léčby se zvláštním
zřetelem na užívání metforminu a zhodnocen výsledný histologický obraz biopsií změn
v kolorektu. U 29 pacientů se nepodařilo zjistit, zda jsou diabetici a byli vyřazeni
z další analýzy. Ta byla provedena u celkem 605 pacientů. Skupina s DM byla
porovnávána se skupinou nediabetiků (NDM) v jednotlivých podskupinách pozitivního
histologického nálezu (ca, adenom, h.p.) z pohledu rizikových faktorů: věku a pohlaví.
Výsledky: Byl prokázán vztah pokročilosti histologického nálezu a věku v celém
souboru vyšetřených. Signifikantně vyšší věk byl ve skupině pacientů s ca (průměr 69,7
let) ve srovnání se skupinou pacientů s adenomem (průměr 64,9 let),
p = 0,0004, resp. ve srovnání se skupinou pacientů s h.p. (průměr 61,2 let),
p < 0,0001. Signifikantně vyšší věk byl prokázán také ve skupině pacientů s adenomem
ve srovnání s pacienty s h.p., p = 0,002. Ve všech skupinách převažovali muži.
V souboru pacientů s ca byl prokázán signifikantně nižší věk ve skupině NDM (průměr
68 let) ve srovnání s DM (průměr 73 let), p = 0,024. Podobně byl prokázán
signifikantně nižší věk NDM v porovnání s DM v souboru pacientů s h.p., p < 0,0001.
Rozdíl nebyl zjištěn v souboru pacientů s adenomem.
Závěr: Kolorektální karcinom byl zjištěn v podskupině diabetiků v signifikatně vyšším
věku v porovnání se skupinou nediabetiků. Podobný vztah byl zjištěn pro
hyperplastický polyp. Věkové rozložení závažnosti histologických změn (sekvence
adenom-karcinom) koresponduje s procesem vývoje kolorektálního karcinomu.
Mužské pohlaví je rizikovým faktorem ve všech skupinách.
9
Název práce: Úspěšnost operace sinus lift
Autoři: Simona Denygrová, Lenka Foltasová, Josef Macháň
Školitel: Doc. MUDr. Martin Starosta Ph.D, Klinika zubního lékařství FN Olomouc
Úvod: Tento augmentační postup byl poprvé popsán v roce 1980 Boynem
a Jaksonem. Tímto postupem se řeší rozsáhlý alveolární recesus čelistní dutiny, který
nám znemožňuje možnost implantace v distálních úsecích horní čelisti.
Sinus lift se provádí buď s přímou inzercí implantátu (tzv. jednofázový), nebo se
provede nejprve sinus lift a s časovým odstupem inzerce implantátu (tzv. dvoufázový
postup).
Dalším důležitým kritériem pro úspěšnost operace je vhodná volba augmentačního
materiálu. Jako kostní štěp lze využít autogenní, autologní, xenogenní či aloplastický
materiál.
Cíl: Cílem naší studie bylo zhodnotit úspěšnost jednofázové operace sinus lift
z hlediska věku, pohlaví a augmentovaného materiálu.
Metody: V naší studii jsme hodnotili 41 pacientů na oddělení parodontologie z toho 20
žen a 21 mužů. Průměrný věk pacientů činil 49let. Hodnocen byl celkový stav
pacientů po provedení operace, typ augmentačního materiálu, výška alveolární kosti
před operací, výška alveolární kosti po zákroku.
Výsledky: Po provedení zákroku se u 19,34 % pacientů objevily komplikace a to buď
v podobě explantace u 12,08 % případů nebo tvorby bolestivého otoku u 7,25%
případů. Operaci podstoupilo 22% kuřáků z toho u 4,6% se objevil bolestivý otok.
Úspěšnost operace je tedy 87,8%. Augmentačním materiálem byl jednoznačně
Poresorb. Průměrná šířka kosti před zákrokem činila 4,5 mm a po zákroku 13,2 mm .
Závěr: Operace sinus lift má poměrně vysokou úspěšnost a je jediným možným
řešením, jak při nedostatečné šířce kosti implantovat v distálním úseku horní čelisti.
10
Název práce: Anomálie počtu stálých zubů u pacientů s celkovým jednostranným
rozštěpem
Autor: Jana Divilková, Barbora Procházková (stipendistka města Ostravy)
Školitel: doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D.
Konzultant: MUDr. Magdalena Koťová, Ph.D.
Úvod:
Rozštěpy orofaciální oblasti jsou jednou z nejčastějších vrozených vývojových vad.
Svou lokalizací v obličejové oblasti jsou nápadné a zatěžují své nositele funkčně,
esteticky a sociálně. Plná rehabilitace těchto pacientů vyžaduje multidisciplinární léčbu,
která začíná bezprostředně po narození a trvá až do dospělosti.
Cíl:
Cílem studie bylo zjistit výskyt anomálie počtu zubů ve stálé dentici (s výjimkou třetích
molárů) u pacientů s celkovým jednostranným rozštěpem a jejich srovnání s pacienty
bez rozštěpové vady.
Materiál a metodika:
Zkoumaný soubor tvořilo 137 pacientů (s rokem narození 1991-2000) postižených
celkovým jednostranným rozštěpem, léčených na ortodontickém oddělení rozštěpového
centra FNKV v Praze. Jako studijní materiál bylo použito 445 OPG snímků.
Vyhodnocení a závěr:
Z celkového počtu 137 pacientů bylo 97 chlapců (70,8%) a 40 dívek (29,2%). Téměř
u dvou třetin byla rozštěpem postižena levá strana (67,15%) a z jedné třetiny strana
pravá (32,85%). V celém souboru pacientů mělo 48,91% kompletně založenou stálou
dentici (vyjma třetích molárů). Ageneze stálých zubů u pacientů s celkovým
jednostranným rozštěpem se v naší studii vyskytla šestkrát častěji než v běžné populaci,
což potvrzuje výsledky dřívějších studii.
11
Název práce:
Autoři:
Školitelé:
Klinické doporučené postupy v urgentní medicíně
Eva Dorazilová, Denisa Osinová, Jan Přeček
MUDr. Mgr. Radim Líčeník, doc. PhDr. Kateřina Ivanová, PhD.
Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky LF UP v Olomouci
Klinické doporučené postupy (KDP) jsou definovány jako „systematicky vytvářená
stanoviska, pomáhající lékařům a pacientům ve specifických klinických případech
rozhodovat o přiměřené zdravotní péči“.
Cílem KDP je pomáhat lékařům a pacientům v rozhodování o diagnostickém
a terapeutickém postupu, jsou důležité při šíření nejlepší klinické praxe založené na
důkazech, jsou nástrojem manažerského rozhodování ve zdravotnictví a informačním
zdrojem pro všechny zainteresované osoby a instituce.
Význam KDP závisí mimo jiné na jeho kvalitě, jejíž žádoucí úrovně lze dosáhnout
pouze použitím kvalitní metodiky pro tvorbu, adaptaci, implementaci a evaluaci KDP.
Za tímto účelem vznikají mezinárodně uznávané nástroje obsahující klíčové postupy
pro všechny části životního cyklu KDP. Jedním z nich je nástroj pro evaluaci KDP,
AGREE II (Appraisal of Guidelines for Research & Evaluation II). Hodnotí míru
metodologické přísnosti a transparentnosti, se kterou byl KDP vyvinut a poskytuje
rámec pro hodnocení kvality KDP, metodické strategie pro vývoj KDP a navrhuje, jaké
informace by měly být jeho součástí.
AGREE II obsahuje 23 klíčových položek, organizovaných do 6 oblastí. Každá oblast
zachycuje a hodnotí jiné aspekty KDP.
Hodnocené oblasti jsou: cíl a smysl KDP, zapojení cílové populace, metodologická
přesnost vývoje, jednoznačnost výkladu, použitelnost a nezávislost při jeho tvorbě.
Každá položka v dané oblasti je hodnocena samostatně a to minimálně dvěma, ideálně
čtyřmi nezávislými experty. Metodou hodnocení je sedmistupňová Likertova škála.
Skóre každé domény je následně vypočítáno v procentech a vychází ze sumace všech
bodů přidělených všemi hodnotícími experty a výsledkem je relativní kvalita ve
sledované oblasti. Konečným výstupem hodnocení je celková kvalita KDP.
Cílem naší práce bylo vytvořit přehled českých KDP zaměřených na urgentní medicínu
a provést evaluaci některých z nich pomocí nástroje AGREE II.
12
Název práce: Změny organizace a aktivace motorického a premotorického
kortexu u pacientů se spasticitou po ischemickém iktu v závislosti na léčbě
botulotoxinem: fMRI studie
Autor: Dorňák Tomáš
Školitel: Doc. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., Neurologická klinika FN a LF UP
Cíl:
Pomocí funkční MR lokalizovat změny aktivace motorického kortexu indukované
léčbou spasticity botulotoxinem u pacientů po cévní mozkové příhodě.
Úvod:
Mozková hemisféra postižená iktem je schopna zlepšit motoriku hemiparetické
končetiny, zřejmě díky mechanismu mozkové plasticity. Předpokládá se také, že léčba
botulotoxinem (BTX) může snížit fokální spasticitu po CMP prostřednictvím
dynamických změn na více úrovních motorického systému, včetně mozkové kůry. Oba
tyto procesy by se měly odrazit v kortikální aktivaci během motorických nebo
mentálních úloh vyhodnocené pomocí funkčního MR zobrazování.
Metodika:
Vyšetřovali jsme pět pacienti (3 muži, 2 ženy, průměrný věk 27 let) s hemiplegií
a distální spasticitou horní končetiny (HK) po cévní mozkové příhodě v povodí arteria
cerebri media, bez léze motorického kortexu. Funkční MR mozku (fMR) se provádělo
během mentální simulace pohybu (představa sekvenčního pohybu prstů plegické ruky),
vyšetření se opakovalo dvakrát: před a 4 týdny po injekci BTX do spastické HK.
Změna spasticity byla hodnocena pomocí modifikované Ashworthovy škály (MAS). Po
stranovém převrácení obrazových dat mozků s lézí pravé hemisféry jsme fMR
skupinová data zahrnující celý mozek statisticky vyhodnotili pomocí lineárního
modelu, efekt léčby byl testován pomocí lineárních kontrastů.
Výsledky:
Léčba BTX snížila spasticitu ve vyšetřované skupině (průměrná změna MAS 2,3).
Funkční MR data před i po léčbě BTX ukázala konzistentní aktivaci kontralaterálního
motorického kortexu, bilaterálního premotorického kortexu a zadního
cingula/precuneus během představy pohybu. Kontrast pre- > post-BTX prokázal
signifikantní snížení (P < 0,05) aktivace regionu zadního cingula/precuneu po léčbě
BTX.
Závěr:
Tato studie naznačuje, že snížení spasticity HK po CMP může souviset se strukturami
mimo klasický motorický systém. Region zadní cingulum/precuneus je dáván do
souvislosti s funkcemi jako je globální pozornost nebo komplexní motorické učení. Za
určitých podmínek však zřejmě může přímo modulovat motorický systém.
13
Název práce: Hormonální dysbalance po traumatech mozku u dětí
Autor: Kateřina Dvořáková, Kateřina Mokrošová
Školitel: doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D., MUDr. Darina Aleksijevič, Dětská
klinika LF UP a FN, Olomouc
Úrazy hlavy (TBI) patří mezi jednu z hlavních příčin závažné morbidity a mortality
u dětí. Incidence se pohybuje v rozmezí 185-250 na 100 000 dětí do 15ti let věku za
rok, z nichž asi 6% umírá. Následky pacientů, kteří přežijí, jsou velmi rozmanité: od
tělesného postižení různého stupně až k dlouhodobým kognitivním, psychickým
a sociálním problémům. Významným bývá tzv. posttraumatický hypopituitarismus
(PTHP). U dětí jsou k dispozici pouze kazuistická sdělení s popisovaným PTHP, které
zahrnují především poruchy dospívání nebo deficit růstového hormonu, které mají
„nepřehlédnutelnou“ symptomatologii. Poruchy hormonální tvorby, především porucha
tvorby glukokortikoidů, mohou pacienta akutně ohrozit na životě, Jejich nepoznaný
a neléčený chronický deficit se vyznačuje apatií, únavností, svalovou slabostí,
psychickou nevýkonností a může zhoršovat neurologický nález, komplikovat
rehabilitační léčbu a být příčinou dušeních poruch. Navazujeme na retrospektivní studii
a zaměřujeme se na prospektivní sledování hormonálních funkcí se vztahem
k závažnosti
a mechanismu traumatu a průběhu akutní posttraumatické fáze. Cílem je vypracovat
algoritmus diagnostiky a léčby endokrinních následků TBI, který by zlepšil kvalitu
života pacientů.
14
Název práce: Prevalence širokospektrých beta-laktamáz ESBL
v gastrointestinálním traktu hospitalizovaných pacientů
Autor: Ľudmila Dzurendová, Katarína Oravcová
Školitel: Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.
Ústav mikrobiologie LF UP v Olomouci
Úvod: Za posledních třicet let bylo u bakterií popsáno mnoho enzymů, jenž inhibují
účinek beta-laktamových antibiotik. V případě enterobakterií patří k nejdůležitějším
širokospektré beta-laktamázy ESBL, jejichž stoupající výskyt má negativní klinický
dopad z důvodu možného selhání antibiotické léčby a s tím související vyšší morbidity
a mortality.
Cíl: Cílem studie bylo stanovení výskytu ESBL v gastrointestinálním traktu (GIT)
pacientů hospitalizovaných ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL).
Materiál a metody: V období březen-duben 2010 byly odebírány rektální výtěry od
pacientů hospitalizovaných ve FNOL. Následně byly vyočkovávány na selektivní půdu
chromID ESBL (Biomérieux). Enterobakterie byly identifikovány standardními
mikrobiologickými postupy, event. ve vybraných případech pomocí automatizovaného
systému Phoenix (Becton Dickinson). Každý pacient byl vyšetřen pouze jednou a byly
tedy vyloučeny duplikáty. Citlivost k antibiotikům byla stanovena standardní diluční
mikrometodou. K fenotypové detekci ESBL byl použit modifikovaný Double Disk
Synergy Test. Fenotypové určení produkce ESBL bylo konfirmováno PCR detekcí
genů blaTEM, blaSHV a blaCTX-M pomocí specifických primerů.
Výsledky: Ve sledovaném období bylo celkem vyšetřeno 256 rektálních výtěrů od
pacientů FNOL. Na základě pozitivního růstu na selektivní půdě chromID ESBL
a následné identifikace bylo získáno 22 enterobakterií s produkcí ESBL. Jednalo se
o izoláty druhů Klebsiella pneumoniae (54,6%), Escherichia coli (31,8%)
a Klebsiella oxytoca (13,6%). Na základě vyhodnocení citlivosti k antimikrobním
přípravkům je zřejmé, že účinnost nad 90% byla prokázána pouze v případě
meropenemu, tigecyklinu a kolistinu.
Závěr a diskuse: Přítomnost ESBL-pozitivních enterobakterií v gastrointestinálním
traktu představuje určité nebezpečí z důvodu obtížné terapie infekcí způsobených
těmito kmeny. Dále tyto kmeny představují zdroj pro další šíření genů kódujících
produkci ESBL. Jejich prevalence v GIT pacientů FNOL dosáhla hodnoty 8,6%, což
představuje relativně nízký výskyt.
Výsledky byly získány za podpory výzkumného záměru MSM6198959223.
15
Název práce: Fetomaternální krvácení při porodu císařským řezem
Autor: Dzurišová Katarína
Školitel: Doc. MUDr. Ľubušký Marek Ph.D., Porodnicko-gynekologická klinika LF UP
v Olomouci, Ústav lékařské genetiky a medicíny LF UP v Olomouci
Cíl studie: Zjistit incidenci fetomaternální hemoragie (FMH) při porodu císařským
řezem a stanovit objem fetálních erytrocytů, které pronikají do mateřské krve. Určení
těchto parametrů by umožnilo optimalizovat doporučení k provádění prevence RhD
aloimunizace.
Pracovní hypotéza: IgG anti-D v dávce 10 µg podané nitrosvalově by mělo pokrýt 0,5
ml fetálních RhD pozitivních erytrocytů nebo 1ml celé krve. U naprosté většiny porodů
proniká do mateřské krve méně než 2,5 ml fetálních erytrocytů (5 ml plné krve,
postačující dávka IgG anti-D 50µg). Naopak jen ojediněle dochází při porodu k FMH,
která přesahuje 5ml (10 ml plné fetální krve, postačující dávka IgG anti-D 100µg).
U většiny případů však není přítomen žádný rizikový faktor. Zvýšené nebezpečí
prostupu červených krvinek plodu do krve matky je při porodu císařským řezem.
Metodika: Celkem bylo v pilotní studii provedeno 441 vyšetření. Množství fetálních
erytrocytů proniklých do oběhu matky při porodu císařským řezem bylo stanoveno
průtokovou cytometrií na přístroji BDFACSCanto (Becton Dickonson International).
Laboratorní zpracování: Fetal Cell Count™ kit (Diagnosis of Feto-maternal
Transfusion by flow cytometry), IQ Products, IQP-379.
Výpočet celkového objemu fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky: Scientific
Subcommittee of the Australian and New Zealand Society of Blood Transfusion.
Guidelines for laboratory assessment of fetomaternal haemorrhage. 1st ed. Sydney:
ANZSBT, 2002: 3-12.
Výsledky: Fetomaternální hemoragie (FMH) ≤ 2,5 ml (5ml celé krve), byla přítomna
při porodu císařským řezem v 96,6% případů (426/441), postačující dávka IgG anti-D
50 µg. FMH ≤ 5 ml (10 ml celé krve) v 99,3% případů (438/441), postačující dávka
IgG anti-D 100 µg. Ve zbylých třech případech byla FMH = 15,4 ml, 16,3 ml a 18,2
ml (31 ml, 33ml a 37 ml plné krve), postačující dávka IgG anti-D = 320 µg, 330 µg a
370 µg.
Závěr: Při porodu císařským řezem je u RhD negativní ženy po porodu RhD
pozitivního plodu vhodné stanovit objem fetomaternální hemoragie (FMH) k upřesnění
dávky IgG anti-D potřebné k prevenci RhD aloimunizace. V 99,3% případů byla
postačující dávka IgG anti-D 100 ug, naopak ve zbývajících 0,7% případů se jednalo
o excesivní FMH a bylo nutné podat dávku více než trojnásobnou.
16
Názov práce: Účinnosť nového antiepileptického liečiva zonisamidu, výskyt
nežiadúcich účinkov
Autor: Terézia Figuliová
Školiteľ: MUDr. Jindřiška Burešová, prof. MUDr. Petr Kaňovský, Csc.
Úvod: Epileptické syndrómy predstavujú skupinu funkčných ochorení CNS, ktoré sa
manifestujú opakujúcimi sa záchvatmi. Tie sú dané abnormalitami v elektrickej aktivite
mozgu. Epileptické záchvaty delíme podľa uplatneni hemisfér na a) parciálne
(simplexné - bez poruchy vedomia, a komplexné - s poruchou vedomia)
a b) generalizované. Typ záchvatu predstavuje hlavné kritérium pri výbere vhodného
liečiva. Cieľom farmakoterapie epilepsie je dosiahnuť kompenzáciu, či úplne potlačiť
výskyt záchvatov s minimálnym výskytov nežiadúcich účinkov. Antiepileptickú liečbu
zahajujeme obvykle pri druhom epileptickom záchvate. Začíname monoterapiou,
liečivo sa v prípade neúspechu vymení za iné antiepileptikum II.generácie, prípadne sa
pridá farmakum s iným mechanizmom účinku. Mechanizmus účinku antiepileptík je
rôzny - inhibícia Na+ kanálov (karbamazepin, valproát), zosilnenie GABA inhibície
(tiagabin, vigabatrin, gabapentin), inhibícia influxu Ca2+ kanálmi (ethosuximid,
valproát), alebo blokáda karboanhydrázovej aktivity (levetiracetam). Liečivá III.
generácie pôsobia súčasne na viacerých úrovniach. Medzi ne patrí i zonisamid (na
český trh uvedený
v roku 2009). Zonisamid pôsobí na Na+ kanály, inhibuje
karboanhydrázu, blokuje T-typ Ca2+ kanálov, alostericky sa viaže na GABA receptory,
a pôsobí na dopaminergných a serotoninergných receptoroch. Zonisamid indikovaný
jako prídatná terapia (tzv. add-on therapy) v liečbe refraktérnych parciálnych záchvatov
u dospelých, no podľa je jeho využitie širšie.
Metodika: Zo súboru pacientov Centra pre léčbu epilepsií ve FNOL sme vybrali
pacientov medikujúcich zonisamid (Excegran ®). Zhodnotili sme charakter epilepie,
frekvenciu záchvatov, rovnako ako výskyt nežiadúcich účinkov.
Cieľ: Cieľom tejto práce bolo zistiť účinnosť zonisamidu, prípadne vhodnej
dvojkombinácie zonisamidu a iného antiepileptika.
Výsledky: V čase dodania abstraktu ešte neboli kompletné.
Záver: Bude odprezentovaný na konferencii SVOČ v květnu 2010.
17
Název práce: Míra potratovosti po odběru choriových klků a amniocentéze
v prenatální diagnostice
Autor: Andrea Frantisová, Veronika Durdová
Školitel: Ishraq Dhaifalah MD. PhD., Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF
UP v Olomouci
Úvod: Prenatální diagnostika využívá buď amniocentézy (AMNIO) od šestnáctého
týdne nebo odběru choriových klků (CVS) od jedenáctého týdne těhotenství. Hlavní
indikací k invazivnímu testování je pozitivní screeningové vyšetření chromosomálních
abnormalit - triple test nebo positivní screening v prvním trimestru). Věk matky nad 35
let je stále indikací pro invazivní testování v mnoha zemích, mezi nimi je i ČR. Mnoho
studií potvrzuje, že rizikovost spontánního potratu po provedení obou metod (AMNIO,
CVS) je stejné, a u zkušených operatérů se pohybuje kolem 1-2%.
Cíl: Cílem studie je zjistit míru potratovosti po AMNIO a CVS v náhodně vybrané
skupině žen, které podstoupily screeningový test prvního trimestru od ledna 2005 do
konce prosince 2007. Studie byla provedena na oddělení Lékařské genetiky
a fetální medicíny v Olomouci.
Metody: Jedná se o retrospektivní studii, zahrnující 5154 žen, které podstoupily
screening v prvním trimestru. Základní údaje byly získány z FMF databáze Astraia,
používané na oddělení. Data obsahovala jména pacientek, jejich rodná čísla, datum
zákroku, indikace, výsledky, a adresy a telefonní čísla.
Informace o vývoji těhotenství a zdravotním stavu pacientek byly získány
dotazníkovou nebo telefonickou formou.
Míra potratovosti byla definována jako spontánní potrat nebo úmrtí plodu do šesti
týdnů po zákroku. Analýzy byly provedeny s využitím statistického programu SPSS
a Statistica 8.0 pro Windows.
Výsledky: Ve sledovaném období podstoupilo screening prvního trimestu 5154 žen.
Z nich 230 podstoupilo AMNIO a 139 CVS. Indikacemi byl pozitivní skríning I.
trimestru v 200 případech; věk v 101 případech, pozitivní triple test ve 21 případech,
a zbylé indikace z jiných důvodů. Míra potratovosti byla o,5%
u AMNIO a 0.7% u CVS (jeden potrat v každém souboru pacientek).
Závěr: Míra potratovosti po AMNIO a CVS se shodovala s nejnižšími hodnotami
popsanými v literatuře. Lze spekulovat, že takto nízké hodnoty byly dosaženy díky
velmi zkušeným operátorům na oddělení. Statistické hodnocení je však ovlivněno
malou velikostí vzorku.
18
Název práce: Prevence zubního kazu u kojenců a gravidních žen
Autor: Gajová Marie, studentka 2. ročníku oboru Zubního lékařství
Školitel: doc. MUDr. Nováková Květoslava, CSc.
Klinika zubního lékařství LF UP Olomouc
Odborný poradce: Ing. Milde David, Ph.D.
Ústav analytické chemie přírodovědecké fakulty LF UP Olomouc
Zvolila jsem si problematiku, která je časově i finančně náročná, a proto jsem
si ji rozdělila do několika etap. Jedná se o studii dlouhodobou, jejíž konečné výsledky
budou známy během dvou až tří let. Zaměřila jsem se na vliv jednotlivých komponent
ovlivňující riziko zubního kazu u dětí a jejich matek.
Průběžně vyšetřuji celkovou saturaci organismu fluoridy pomocí hladiny
exkrece fluoridů v moči, zjišťuji hladinu Streptococcus mutans v dutině ústní, kazivost
chrupu (pomocí indexu kpe a KPE) a množství plaku v dutině ústní (index PLI
a CPTIN) u dětí a jejich matek.
V tomto roce jsem vyhodnotila metodiku měření hladiny fluoridů v moči a její
vztah ke kazivosti chrupu.
U souboru 82 dětí jsem stanovila průměrnou hladinu fluoridů v moči
v olomouckém kraji. Současně se také potvrdil náš předpoklad, že dostatečná saturace
fluoridů v potravě, projevující se vyššími hodnotami exkrece fluoridů v moči, má
příznivý vliv na snižování kazivosti chrupu.
19
Název práce: Operační metody u mimoděložního těhotenství na porodnickogynekologické klinice za posledních 10 let.
Autor: Zuzana Gavlasová, Michaela Hartošová
Školitel: MUDr.Marie Turková (Porodnicko-gynekologická klinika FN a LF UP
Olomouc)
Úvod: Mimoděložní těhotenství (graviditas extrauterina) je stav, kdy plodové vejce
niduje mimo děložní dutinu. Nejčastěji se v těchto případech usazuje ve vejcovodu
(graviditas tubaria, 95 % ), méně často ve vaječníku (graviditas ovarica, 3% ),
v Douglasově prostoru (1 %), vyjímečně jinde na orgánech dutiny břišní (gaviditas
abdominalis, 1 %).
Plodové vejce se chová velmi agresivně. V místě nidace prorůstá do stěny orgánů, ve
snaze zajistit si krevní zásobení. Tím narušuje a otevírá cévy, což může vyústit v
prudké a rozsáhlé krvácení. Toto typicky nastává při prasknutí vejcovodu následkem
rostoucí graviditas extrauterina. Proto je mimoděložní těhotenství vždy závažným a
rizikovým stavem, který může vyústit v typickou náhlou příhodu břišní s příznaky
hemoperitoneaa rozvíjejícího se hemoragického šoku, který může být smrtelný.
Cíl práce:
Cílem naší práce bylo zjistit operační metody u mimoděložního těhotenství a to
nejdříve v letech 1900-1994, kde se objevují operační postupy typu laparotomiesalpingektomie, laparotomie-resekce ovaria, laparotomie-plastika vejcovodu metodou
Topkins, laparotomie-adnexektomie a z konzervativních metod je to laparoskopie
spojená s devitalizací PGF2 nebo Enzaprostu. V letech 2000-2004 jednoznačně
převažují
laparoskopie-salpingektomie,
s malým
výskytem
laparotomie
salpingektomie.
Metodika práce:
Vycházeli jsme z dokumentace pacientek, u kterých bylo diagnostikováno
mimoděložní těhotenství, které bylo posléze operačně řešeno. V letech 1900-1994 bylo
odoperováno z důvodu mimoděložního těhotenství 170 pacientek. Z let 2000-2004
máme soubor 108 pacientek.
Výsledky: V době odevzdání abstraktu probíhá statistické vyhodnocování. Výsledky
budou prezentovány na konferenci SVOČ.
20
Název práce : Výskyt aspirinové a clopidogrelové rezistence u pacientů s akutním
infarktem myokardu
Autor : Zuzana Gocalová ( 4. ročník VŠEO )
Školitel : Doc. MUDr. V. Krčová, CSc. ( Hemato-onkologická klinika FN Olomouc ),
MUDr. J. Galuszka, Ph.D. ( kardiologické oddělení
I. Interní kliniky FN Olomouc ), Mgr. J. Úlehlová, Mgr. L. Slavík
Úvod : Kyselina acetylsalicylo
vá a
clopidogrel hrají významnou roli v prevenci aterotrombotických cévních příhod ( IM,
ichemická CMP, ICHDKK ). Přesto však nejsou tyto antiagregační látky schopny
zabránit trombóze u všech pacientů. Rezistence na aspirin a clopidogrel je často
diskutovaným tématem. Lze ji chápat jednak ve smyslu klinickém ( neschopnost
zabránit trombotické komplikaci ), jednak laboratorním
( neschopnost prokázat
účinek laboratorně ). V současné době existuje více způsobů laboratorního stanovování
rezistence, proto se její prevalence pohybuje v širším rozmezí. Cílem práce bylo zjištění
rezistence pomocí měření agregace trombocytů
u vybrané skupiny pacientů.
Materiál a metody : Celkem bylo vyšetřeno 63 pacientů s akutním infarktem
myokardu hospitalizovaných na kardiologickém oddělení I. Interní kliniky Fakultní
nemocnice Olomouc, z toho 52 mužů a 11 žen. Všichni pacienti podstoupili koronární
intervenci ( PCI ), která u 55 z nich vyústila v implantaci stentu, u 8
v kardiochirurgické řešení ( aortokoronární bypass ). Pacientům byla nasazena duální
antiagregační léčba – aspirin ( 100 mg ) a clopidogrel ( 300 a následně 75 mg ).
U vybrané skupiny byly sledovány především tyto rizikové faktory : hypertenze,
kouření, diabetes mellitus, lipidy. Agregace trombocytů byla měřena pomocí optické
transmisní agregometrie ( analyzátor APACT 4004 ).
Výsledky : Z celkového počtu pacientů byla laboratorně zjištěna rezistence na aspirin
u 15 pacientů ( 23,8% ), na clopidogrel u 2 pacientů ( 3,17% ). I přes duální
antiagregační léčbu došlo u 23 pacientů k recidivě IM. Z toho byla zjištěna rezistence
na aspirin u 9 pacientů ( 39,1% ), na clopidogrel u 1 pacienta ( 4,35% ).
Závěr : Nedostatečná odpověď na antiagregační léčbu může být způsobena rezistencí
na aspirin nebo clopidogrel. Je ale třeba si uvědomit, že příčinou rezistence může být
řada faktorů jako je non-compliance, lékové interakce, špatná absorpce, nevhodné
dávkovaní a další.
21
Název práce: Karcenogeneze u Barrettova jícnu
Autoři: Veronika Halašková, Veronika Faldynová
Školitel: MUDr. Jan Gregar, II. Interní klinika FN a LF UP
Úvod: Barrettův jícen (BJ) je komplikací dlouhotrvající refluxní choroby jícnu a je
definován jako náhrada čili metaplazie dlaždicového epitelu sliznice jícnu epitelem
cylindrickým, který má alespoň v některých úsecích intestinální charakter. BJ je
prekancerozou a od intestinální metaplazie přes různé stupně dysplazie může dojít až ke
vzniku adenokarcinomu jícnu. Diagnostika BJ spočívá v endoskopickém vyšetření
horního zažívacího traktu, odběru biopsií z jícnu, histologickém potvrzení intestinální
metaplazie a stanovení stupně dysplastických změn. V současnosti slouží endoskopické
vyšetření nejen k diagnostice BJ, ale s úspěchem se využívá i při terapeutických
postupech. Pacienti s nálezem BJ by měli být dispenzarizováni, pravidelné kontroly
umožní včasné zachycení progrese onemocnění.
Cíl práce: Charakteristika souboru pacientů dle výsledků histologického vyšetření
bioptických vzorků odebraných při horní endoskopii - pacienti s intestinální metaplazii
(IM), low-grade dysplazií (LG), high-grade dysplazií (HG) a adenokarcinomem (AC)
jícnu. Sledování vybraných rizikových faktorů – věku, přítomnosti axiální hiátové
hernie, obezity, kouření a požívání alkoholu.
Metodika: U souboru 82 pacientů sledovaných v letech 2004 až 2009 s diagnózou
Barrettova jícnu na pracovišti II. interní kliniky FN Olomouc jsme retrospektivně
sledovali zastoupení rizikových faktorů. Soubor pacientů byl rozdělen na 4 skupiny dle
tíže histologických změn v rámci Barrettova jícnu – IM, LG, HG a AC.
Vlastní výsledky: V souboru 82 pacientů průměrného věku 49,1 let bylo 51 mužů
(62,2%) a 31 žen (37,8%). Stran histologických změn jsme u 46 pacientů (56,1%)
nalezli IM. LG dysplazii jsme zaznamenali u 28 pacientů (34,1%), HG dysplazii u 5
pacientů (6,1%) a AC u 3 pacientů (3,7%). Axiální hiátová hernie, jako hlavní rizikový
faktor BJ, byla popsána na základě endoskopického vyšetření u 68 pacientů (82,9%).
Z dalších rizikových faktorů byla nejtěsnější vazba na obezitu (potvrzeno u 27
pacientů, tj. 38,6%) a na kouření (u 22 pacientů, tj. 32,4%). Zaznamenali jsme poměrně
malou vazbu na požívání alkoholu – prokazatelně jen u 4 pacientů (6%).
Závěr: S diagnózou BJ je na II. interní klinice FN v Olomouci sledováno 82 pacientů.
Histologická skladba se neliší od literárních údajů, převažuje skupina pacientů s IM bez
dysplastických změn. Dle literárních údajů má až 20% pacientů již v době diagnozy BJ
LG dysplazii. V našem souboru bylo toto číslo vyšší: 34,1%, což je dáno poměrně
dlouhou dobou sledování pacientů. Zjevná je závislost na rizikových faktorech – hlavně
na axiální hiátové hernii, obezitě a kouření. Alkohol překvapivě nebyl v našem souboru
častým rizikovým faktorem. BJ je ideální pro studium kancerogeneze – můžeme v něm
postupně sledovat stadia změn od metaplazie přes dysplazii typu LG a HG až ke vzniku
AC.
22
Název práce: Výsledky léčby vlhké formy VPMD fotodynamickou terapií (PDT)
Visudynem, intravitreální aplikací preparátů Macugen, Lucentis
Autor: Havlíčková Barbora, Večerková Marcela, Vildnerová Veronika
Školitel: MUDr. O. Chrapek, Phd., Oční klinika FNOL
Cíl: Zhodnotit přínos PDT Visudynem a intravitreálně aplikovaných anti VEGF
preparátů Macugenu, Lucentisu pro léčbu klasických subfoveolárních neovaskulárních
membrán (CHNV) při vlhké formě VPMD.
Visudyn: Soubor tvoří pacienti, kteří byli léčeni PDT pro klasickou a převážně
klasickou subfoveolární CHNV při vlhké formě VPMD. Podmínkou pro zařazení do
souboru byla vstupní zraková ostrost (ZO) 6/12 až 6/60, klasická či převážně klasická
subfoveolární CHNV představující 50% a více celkové makulární léze. Kontrolní
vyšetření 12 měsíců od zahájení terapie bylo provedeno u 469 pacientů. U pacientů
byla na ETDRS optotypu hodnocena vstupní ZO a ZO 12 měsíců od zahájení terapie.
Porovnáním vstupní ZO se ZO po 12 měsících sledování byla vyhodnocena míra
změny ZO jednotlivých pacientů.
Macugen: Soubor tvoří pacienti, kteří byli 12 měsíců léčeni pro subfoveolární CHNV
při vlhké formě VPMD intravitreální aplikací pegaptanibu. Indikováni pacienti se
všemi typy subretinálních CHNV, vstupní ZO byla v rozsahu 6/12-6/60, rozsah CHNV
byl do 8 násobku plochy papily zrakového nervu. Kontrolní vyšetření 12 měsíců od
zahájení terapie bylo provedeno u 84 pacientů. U pacientů byla na ETDRS optotypu
hodnocena vstupní ZO a ZO 12 měsíců od zahájení terapie. Jejich porovnáním byla
vyhodnocena míra změny ZO jednotlivých pacientů.
Lucentis: Soubor tvoří pacienti, kteří byli 12 měsíců léčeni pro subfoveolární CHNV
při vlhké formě VPMD intravitreální aplikací ranibizumabu. Indikováni pacienti se
všemi typy subretinálních CHNV. Vstupní ZO byla v rozsahu 6/12-6/60, rozsah
CHNV byl do 8 násobku plochy papily. Kontrolní vyšetření 12 měsíců od zahájení
terapie bylo provedeno u 45 pacientů. U pacientů byla na ETDRS optotypu hodnocena
vstupní ZO a ZO 12 měsíců od zahájení terapie. Jejich porovnáním byla vyhodnocena
míra změny ZO jednotlivých pacientů.
Výsledky:
Ztráta méně než 15
písmen na ETDRS
Zlepšení ZO o 0 a více
řádků na ETDRS
Zlepšení ZO o 3 a více
řádků na ETDRS
Těžká ztráta o 6 a více
řádků na ETDRS
Sledované
období (měsíce)
12 m
Visudyn
Makugen
Lucentis
82%
73,73%,
66,52%
12 m
43%
48,73%
53,22%
12m
5%
3,5%
6,6%
12m
5%
13%
15%
23
Název práce: Určení objemu pleurální tekutiny na CT jednoduchým měřením
Autor: Martin Hazlinger
Školitel: MUDr. Filip Čtvrtlík, Ph.D., prof. MUDr. Miroslav Heřman, Ph.D.
Pracoviště: Radiologická klinika FNOL
Úvod: Znalost množství pleurální tekutiny je důležitá pro další léčbu pacienta. Z CT
vyšetření lze jednoduchými měřeními stanovit rozměry tekutiny, jen zdlouhavě lze
změřit její objem. Cílem práce bylo nalézt nejjednodušší způsob měření objemu
pleurální tekutiny z CT skenů.
Materiál a Metodika: U 30 pleurálních výpotků zjištěných při CT vyšetřeních
hrudníku 21 pacientů byl na vyhodnocovací konzole Adwantage Windows 4.4 změřen
jejich objem. Čas potřebný na jedno měření byl průměrně 45 minut.
Dále byla na CT skenech a jejich základních rekonstrukcích provedena planární měření
– v sagitální a frontální rovině a ve třech úrovních na transverzálních skenech.
Statisticky jsme srovnali jednotlivá planární měření se změřeným objemem.
Výsledky: Nejpřesnější korelace mezi objemem a planárním měřením byla zjištěna
u největšího rozměru tekutiny na transverzálním skenu měřeném kolmo na průběh
parietální pleury. Výsledkem práce je tabulka a graf, které prezentují přepočet tohoto
rozměru na odpovídající objem.
Závěr: Nalezli jsme jednoduchý způsob převodu jednoho planárního měření na CT
skenu na objem pleurální tekutiny. Takto jednoduchý přepočet zatím nebyl v literatuře
popsán.
24
Název práce:
Autorka:
Školitelka:
Názory studentů na změnu role lékaře ve společnosti
Zuzana Heřmanová
PhDr. Jaroslava Králová,
Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky
Dotazníkovou metodou (38 otázek) jsem zjistila názory celkem 165 studentů. 3. a 6.
ročníku všeobecného lékařství LF UP týkajících se jejich vnímání změny role lékaře ve
společnosti. Otázky byly zaměřené do čtyř oblastí: Vnímání role lékaře ve společnosti;
Obraz lékař – pacient; Výkon profese; Výuka.
Z odpovědí například vyplynulo, že studenti vnímají mediální obraz lékaře jako
značně negativní, cítí pokles společenského postavení lékařské profese, zdůrazňují
nedostatečné finanční ohodnocení této profese (což je také hlavním důvodem práce
v zahraničí), zaznamenávají nárůst požadavků, jež jsou kladeny na lékaře
a ve výuce postrádají zejména nedostatek praxe. Čtvrtina z dotázaných studentů 6.
ročníku by si nezvolila studium medicíny, pokud by měla možnost se znovu
rozhodovat.
25
Název práce: Růst dětí s nespecifickými střevními záněty
Autoři: Marcela Hladná, Martina Kubicová, Daniel Murin, Zuzana Rothröckelová
Školitelé: MUDr. Kateřina Bouchalová, Ph.D., MUDr. Eva Karásková,
doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D., Dětská klinika LF UP Olomouc
Úvod: Nespecifické střevní záněty (NSZ) jsou chronická zánětlivá onemocnění
trávicího traktu neznámého původu s relabujícím průběhem. Mezi ně patří Crohnova
nemoc (CN), ulcerózní kolitida (UC) a tzv. neurčitá kolitida. U 1/3 pacientů začíná
onemocnění v adolescenci a časné dospělosti. V posledních letech je zaznamenán
nárůst incidence NSZ (především CN) zejména v nižších věkových kategoriích.
Cíl: 1/ Určit v souboru pacientů s NSZ zastoupení dětí s poruchou růstu. 2/ Zjistit
možné korelace s anamnestickými, klinickými a laboratorními daty.
Pacienti a metodika: Soubor tvoří 91 dětí s NSZ a 6 nemocných s jinými kolitidami
(mikroskopická, eozinofilní a lymfoidně folikulární) léčených na Dětské klinice. Byly
analyzovány antropometrické parametry (věk, výška, hmotnost, BMI), příznaky
onemocnění před diagnózou, osobní anamnéza se zaměřením na alergie a autoimunitní
onemocnění, rodinná anamnéza (zaměřená na autoimunity a nádorová onemocnění),
laboratorní hodnoty (zánětlivé markery, krevní obraz, protilátky a biochemické
parametry) a léčba. Byl vytvořen srovnávací soubor 91 zdravých dětí. Bylo zahájeno
klinické vyšetřování nemocných dětí s posouzením růstu
a puberty, v další fázi
projektu plánujeme klinické vyšetření všech pacientů, včetně endokrinologického
laboratorního skríningu.
Výsledky: Pro CN je léčeno 58 dětí (věk při dg 5r3m až 17r11m, medián 13let), 32
dětí má UC (věk při dg 1r11m až 17r2m, medián 11let) a 1 dítě neurčitou kolitidu.
Malý vzrůst byl v době diagnózy přítomen u 10/56 (17,9 %) dětí s CN
a u 3/32 (9,4 %) dětí s UC. Malý vzrůst a hubnutí byly jedinými příznaky v čase
diagnózy u jednoho pacienta s CN. Anamnestické údaje ukazují přítomnost další
autoimunitní nemoci (thyroiditida, hepatitida, celiakie,...) u 6 dětí s CN a 2 dětí s UC.
Alergologická anamnéza je pozitivní u 16/32 (50,0 %) dětí s UC a u 23/58 (39,7%)
nemocných s CN; byla zjištěna korelace NSZ s pozitivní alergologickou anamnézou
v porovnání se zdravými dětmi (p<0,045). Pozitivní ASCA protilátky byly u 46/52
(88,5 %) dětí s CN. V případě UC byla hladina ASCA pozitivní u 11/20 (55 %) dětí,
u 10 z nich se však jednalo pouze o hraniční pozitivitu. ANCA protilátky byly
negativní
u 38/48 (79,2 %) dětí s CN, u 15/29 (51,7 %) dětí s UC byly pozitivní.
Pozitivita ANCA korelovala s UC (p<0,0001) a pozitivita ASCA s CN (p<0,0025).
Další statistické analýzy probíhají v době odevzdání abstraktu.
Závěr: Medián věku v čase diagnózy u dětí s UC byl nižší v porovnání s CN. Malý
vzrůst v čase diagnózy byl zjištěn u 17,9 % dětí s CN a 9,4 % nemocných s UC.
V případě jednoho pacienta s CN byly malý vzrůst a hubnutí jedinými příznaky v čase
diagnózy. Byla zjištěna statisticky významná korelace NSZ s pozitivní alergologickou
anamnézou.
26
Název práce: Changes in motor cortex activation after botulinum treatment in
MS patients with leg Spasticity
Autor: Pavel Hok
Školitel: doc. MUDr. Ing. Petr Hluštík, Ph.D.
Abstract:
Spasticity is a movement disorder associated with various central nervous system
diseases such as stroke, tumor, mechanical trauma, multiple sclerosis, etc. Local
administration of botulinum-toxin type A (BTX) into affected muscles is becoming the
preferred treatment for focal spasticity. Paralysis of the neuro-muscular junction leads
to decreased muscle tone and subsequent functional improvement of movement in
affected extremity, lasting about 3 months. Recent fMRI studies on patients with poststroke arm spasticity treated with botulinum toxin documented significant correlation
of motor system activation decrease with functional improvement. However, there was
no fMRI study on patients with leg spasticity induced by multiple sclerosis. This study
included 4 MS patients – 3 women and 1 man – of average age 46.5 years, with leg
spasticity and significant impairment of movement. We examined each patient three
times, with the first session being pre-BTX, the second after BTX administration, and
the last one after a period of 3 months, when the BTX effect was completely expired.
During MRI examination on a 1.5T Siemens MR scanner, patients performed repeated
knee flexion-extension, with the average rate of 34.0 flexions per minute. Movement
(active) blocks alternated with rest, each 15-second long. Functional MRI data were
processed statistically in FMRIB Software Library. Group fMRI analysis yielded maps
of mean activation for each session. We also examined 5 healthy controls – 4 males and
1 female – of average age 21.6 and compared their mean brain activation with the
patients. In patients, pre-BTX mean images showed significant compensatory spatial
enlargement of bilateral motor, sensory and supplementary cortex activation
(Brodmann areas 1-6), whereas the images acquired during the maximum BTX effect
showed significant contraction of activated areas towards the physiological extent
(contralateral gyrus precentralis, area 4 and 6) similar to those of HCs'. After three
months, the activation areas expanded back close to their original volume, in
correlation with the recurrence of spasticity and motion impairment. We conclude that
motor cortex engagement reflects the BTX treatment-related changes in the periphery,
likely indirectly mediated by altered afferentation. This is consistent with the
conclusions of similar studies.
Key Words:
fMRI, motor cortex, multiple sclerosis, spasticity, leg, botulinum toxin
27
Název práce: Srovnání radiální endosonografie a esofagogastro-duodenoskopie
v detekci jícnových a žaludečních varixů
Autor: Martin Holinka
Školitel: MUDr. Igor Tozzi, Ph.D., II. Interní klinika FN Olomouc
Úvod
Krvácení do trávícího ústrojí z jícnových a žaludečních varixů může být příčinou úmrtí
až u 1/3 pacientů s jaterní cirhózou. Včasná diagnostika je důležitá pro profylaktickou
terapii a tím prevenci první epizody krvácení.
Metodika
Soubor obsahoval 61 pacientů s diagnosou jaterní cirhózy. Srovnávali jsme radiální
endosonografii (rEUS) a esofagogastroduodenoskopii (EGD) v detekci a velikosti
jícnových a žaludečních varixů. Hodnotili jsme vztah (a) jaterního funkčního postižení
dle Child-Pugh klasifikace a velikosti jícnových varixů (JV), (b) rychlosti průtoku krve
portální žilou měřený dopplerometrickým vyšetřením a výskytu a velikosti JV.
Výsledky
Prokázali jsme (a) senzitivitu a specificitu EGD vzhledem k rEUS v detekci JV 96,2 %
resp. 62,5 %, (b) shodu EGD a rEUS v záchytu jícnových a žaludečních varixů v 91,8
%, resp. 60,6 % případů, v lokalizaci jícnových varixů v 57,4 % případů a ve velikosti
varixů v 66 % případů, (c) statisticky významnou závislost mezi tíží nemoci dle ChildPugh klasifikace a velikosti JV určenou dle EGD a rEUS, p=0,012 resp. p=0,006. Na
podskupině 34 pacientů jsme neprokázali závislost mezi sníženou rychlostí průtoku
krve portální žílou a výskytem popř. velikostí varixů zjištěnou dle EGD resp. rEUS.
Závěr
rEUS je schopna velmi přesně kvantifikovat velikost jícnových a výskyt žaludečních
varixů a je více reprodukovatelnou metodou při měření velikosti varixů než EGD.
rEUS je schopna diagnostikovat výskyt jícnových a žaludečních varixů v době, kdy
nejsou detekovatelné pomocí EGD. rEUS je zobrazovací metoda, která by v budoucnu
mohla být zařazena do algoritmu diagnostiky jak primární, tak i sekundární prevence
výskytu jícnových a žaludečních varixů.
28
Název práce: Spokojenost osob s diabetem při léčbě inzulínovou pumpou
Autor:
Zuzana Hradilová ([email protected])
Školitel:
Doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc.
Ústav fyziologie LF UP v Olomouci
Úvod: Inzulínová pumpa je dnes nejlepší variantou substituce inzulínu u osob
sdiabetem. Spokojenost a spolupráce pacienta jsou důležitými faktory, které ovlivňují
průběh a úspěšnost léčby.
Cíl: (1) Tato práce sleduje, jaké jsou dojmy osob s diabetem z terapie. (2) Zároveň se
snaží upozornit na případné komplikace týkající se používání pumpy, a (3) ukázat, do
jaké míry se tito lidé cítí handicapovaní svým způsobem života.
Metoda: Byla hodnocena kontrolní skupina studie Parasen. Třicet dva osob
sdiabetem (15 žen a 17 mužů, DM I. 22 a DM II. 10, průměrný věk 45 let) vyplnilo při
vstupu do studie tzv. vstupní dotazník, po 3 měsících vyplnilo tzv. výstupní dotazník 25
osob (13 žen a 12 mužů, DM I. 15 a DM II. 10, průměrný věk 48 let). Otázky (celkem
45) byly vylučovací (10), škálové (15) i s volnou tvorbou odpovědi (20). Patnáct otázek
se v obou testech opakovalo. Studie probíhala od října 2006 do března 2010. Výsledky
byly hodnoceny pomocí modusu a mediánu.
Výsledky: Inzulínovou pumpu vidí jako přínos v léčbě 96% osob s diabetem, všichni
zvládají obsluhu inzulínové pumpy sami. 70 % s pumpou sportuje, 26% dokonce více,
než před zavedením pumpy. Jen 50% využívá její pokročilé funkce.
Tab. 1: Vybrané otázky, modus a medián odpovědí.
Vstupní dotazník
Výstupní dotazník
medián modus medián modus
Jak jste spokojen/a se současnou léčbou? (0
5
5
5
5
nespokojen, 6 naprosto spokojen)
Jak je současná léčba náročná pokud jde o čas,
2,5
3
3
3
námahu,…? (0 nenáročná, 6 velmi náročná)
Jak byste byl/a spokojen/a, kdybyste se takto
6
6
6
6
mohla léčit i nadále? (0 nespokojen, 6 naprosto
spokojen)
Jak byste hodnotil/a svůj zdravotní stav? (0 špatný,
4
5
4
5
6 dobrý)
Jak byste hodnotil/a svůj zdravotní stav ve
3
3
3
3
srovnání s jinými lidmi vašeho věku? (0 horší, 6
lepší)
Závěr: (1) Osoby s diabetem jsou s léčbou inzulínovou pumpou spokojeny a žádná
z nich by se nevrátila k předchozí léčbě (inzulínovému peru). (2) Největší nevýhodou
jsou komplikované pokročilé funkce pumpy, zejména pro starší osoby. (3) Většina svůj
zdravotní stav hodnotí jako dobrý, stejný ve srovnání se zdravou populací.
Podporováno granty IGA NR 7825-3 MZCR a MSM 6198959216 MŠMT.
29
Název práce:
Autor:
Školitel: doc.
Stabilita epitelíálních štěpů
Ondřej Hýl, Adam Vilášek, Marek Vlna
doc. MUDr Martin Starosta, PhD., Klinika zubního lékařství
FN Olomouc
Použití volných epiteliálních štěpů je metodou využívající nabídky keratinizovaného
epitelu sliznice a jejím přenesením do míst s jejím nedostatkem. Cílem terapie je
dlouhodobě stabilní náhrada chybějí tkáně. Indikační šíře zahrnuje techniky vedoucí ke
zvětšení šířky připojené gingivy.
Kontraindikace jsou viditelná oblast chrupu (zóna úsměvu), špatná hygiena.
Cílem naší práce bylo posoudit objemovou stabilitu štěpu během jeho hojení
a maturace. Měření jsme prováděli kalibrovanou parodontologickou sondou. Hodnotili
jsme šířku, délku a barvu štěpu a porovnávali jsme změnu těchto parametrů v čase
přepočtenou na procenta. Prvé měření jsme provedli bezprostředně po zákroku, další za
týden. Poslední měření se provádělo v časovém odstupu nejméně měsíc po zákroku.
Získaná data jsme statisticky zpracovali.
30
Název práce: Výsledek léčby karcinomu prsu v závislosti na expresi proteinu
c-erbB2
Autor: Lukáš Chlachula
Školitel: MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D., Onkologická klinika LF UP a FNOL
Úvod: Karcinom prsu je malignitou s nejvyšší incidencí u žen v České republice.
Základním předpokladem pro úspěšnou léčbu je včasná diagnostika. Hlavním
léčebným zákrokem je léčba chirurgická. Tato je u pacientek s vyšším rizikem recidivy
doplňována chemoterapií, biologickou léčbou v případě pozitivity
c-erbB2,
radioterapií či léčbou hormonální. U inoperabilních stádií je základem terapie
systémová léčba. Cílem práce bylo zhodnotit výskyt recidiv onemocnění v závislosti na
expresi c-erbB2 a léčbě.
Metodika práce: V létech 2006-2008 jsme našli v databázi NIS 1088 pacientek
ošetřovaných ve FNOL s diagnózou karcinomu prsu, které měly alespoň jeden záznam,
medián věku 63 let (26-96 let). Z tohoto souboru jsme vybrali dle rozsahu onemocnění
a věku 94 žen c-erbB2 pozitivních (IHC 3+ nebo IHC 2+ FISH poz.)
a 170 žen c-erbB2 negativních. U všech pacientek byla součástí léčby radioterapie.
Porovnávali jsme výskyt a typ recidiv v obou skupinách.
Výsledky: Skupina pacientek c-erbB2 pozitivních: celkový počet pacientek byl 94,
s mediánem věku 56 let. Pětatřicet (37,2%) pacientek bylo léčeno ablací, 52 (55,4%)
pacientek parciálním chirurgickým zákrokem a 7 (7,4%) pacientek nepodstoupilo
chirurgický zákrok. U 4 (4,3%) pacientek byly zjištěny vzdálené metastázy, u 6 (6,4%)
byl zjištěn relaps onemocnění s lokoregionální složkou (iniciální rozsah onemocnění
byl u 2 pacientek T1cN0, u 2 pacientek T2N1 a u 2 byl nádor pokročilejší).
Trastuzumab v adjuvanci byl nasazen celkem u 57 (60,6%) pacientek, z toho u 25 po
ablaci, u 28 po parc.zákroku a u 4 bez chirurgické léčby. Skupina pacientek c-erbB2
negativních: celkový počet pacientek byl 170, s mediánem věku 57 let. Šestapadesát
(33%) pacientek bylo léčeno ablací, 107 (63%) pacientek parciálním chirurgickým
zákrokem a 7 (4%) pacientek nepodstoupilo chirurgický zákrok. U 5 (2,9%) pacientek
byly zjištěny vzdálené metastázy, u 10 (5,9%) byl zjištěn relaps onemocnění
s lokoregionální složkou (iniciální rozsah onemocnění byl u 1 pacientky T2N0, u 2
pacientek T2N1 a u 2 byl nádor pokročilejší). S velmi časným onemocněním T1-2N0
bylo ve skupině c-erbB2 pozitivních 39 (41,5%) pacientek a 94 (55,3%) pacientek ve
skupině c-erbB2 negativních.
Závěr: Ve skupině c-erbB2 pozitivních jsme pozorovali zvýšený výskyt
lokoregionálních recediv. Vzhledem ke krátké době sledování nelze z výsledku dělat
jednoznačný závěr. Je však nutné do budoucna věnovat vyšší pozornost riziku vzniku
lokoregionální recidivy u pacientek s c-erbB2 pozitivním karcinomem prsu.
31
Název práce:
Autor:
Školitel:
Výskyt proteinů MRP1 a MDR ve vyvíjející se lidské ledvině
Martin Jandl ([email protected])
MUDr. Běla Erdösová, Ph.D., Ústav histologie a embryologie LF UP
v Olomouci
Úvod: MDR (mnohočetná léková rezistence) hraje významnou roli v absorpci,
distribuci, metabolismu a eliminaci léčiv. MDR je obecně zodpovědná za snížení
působení xenobiotik v organismu. Jedním z mechanismů MDR je exprese transportních
proteinů, které zvyšují eflux hydrofobních xenobiotik z intracelulárního do
extracelulárního prostředí. Transportní proteiny patří do tzv. ABC (ATP-Binding
Cassete) rodiny a pro transport vyžadují energii, kterou získávají hydrolýzou ATP.
Představitelé těchto proteinů jsou: MRP1 (Multidrag Resistance-associated Protein 1);
MRP2; klasický MDR P-glykoprotein a mnoho dalších, které se dále dělí do různých
podskupin.
Cíl: Zmapování výskytu MDR proteinů v závislosti na stupni diferenciace tkání
v lidské vyvíjející se ledvině jako orgánu s vysokým výskytem těchto proteinů
postnatálně. Vycházíme z představy, že embryonální a nádorová tkáň mají některé
styčné vlastnosti, jež se mohou odrazit v reakci na xenobiotika.
Materiál a metodika: Nepřímou dvoustupňovou imunohistochemickou metodou jsme
detekovali výskyt transportních proteinů MRP1 a MDR v lidských zárodečných tkáních
v rozmezí 6. až 28. týdne intrauterinního vývoje (IUV) z archivu Ústavu histologie
a embryologie LF UPOL.
Výsledky: Naše pozorování potvrdilo přítomnost MRP1 a MDR pozitivních buněk
zejména v diferencujících se tubulech pod neogenní zónou až do 28. týdne IUV.
Ojedinělé MRP1 pozitivní buňky se nacházejí též v zevním listu Bowmannova pouzdra
a v glomerulech. Mezenchym se jeví v kontrastu s tubuly nápadně negativní. Od 20.
týdne IUV se exprese MRP1 snižuje. U MDR je tomu podobně.
Závěr: Rozdílná exprese těchto pump je zřejmě závislá nejen na stupni diferenciace
tkání během IUV, ale též na expozici matky zevním vlivům (složení potravy, vliv
různých chemických látek…). Bylo zjištěno, že se proteinová pumpa MRP1 účastní
transportu některých signálních molekul (např. leukotrienů). Z toho lze vyvodit, že tyto
proteinové pumpy nereagují pouze na xenobiotika, ale že mohou být zapojeny také do
regulace transportu signálních molekul, čímž přispívají k udržení správných
časoprostorových vztahů během fyziologického prenatálního vývoje.
32
Téma: Sledování vybraných parametrů sepse u kriticky nemocných
Student: Jor Ondřej, 4.r., všeo
Školitel: MUDr. Jan Neiser, Klinika anesteziologie a resuscitace
Sepse představuje jeden z nejzávažnějších zdravotnických a společenských
problémů. Pro další vývoj a prognózu pacientů se sepsí je nejdůležitější jejich časná
identifikace a provedení souboru jednoduchých opatření podle tzv. „SEVERE SEPSIS
BUNDLES“ (balíčků) v rámci primární léčby. Každá hodina, o kterou jsou tato
opatření provedena později, snižuje pravděpodobnost úspěšné léčby.
Cílem naší práce bylo zjistit, kolik pacientů splňujících diagnostická kritéria
sepse vstoupilo do FN Olomouc cestou Oddělení urgentního příjmu za určené časové
období. Zjistili jsme, zda se sepse vyvíjela v těžkou sepsi (případně septický šok) a zda
pacienti s tímto vývojem byli léčeni v souladu s „BUNDLES“ a jaký byl výsledek
jejich léčby. Naše práce se nezabývala pacienty, u kterých se sepse vyvinula až
v nemocnici,
a nebo byli s již diagnostikovanou těžkou sepsí přeloženi z jiných
nemocnic.
Výsledkem naší práce je souhrn dat, která ukazují na nízkou incidenci výskytu
sepse a těžké sepse v populaci pacientů přicházejících do nemocnice s akutním
zdravotním problémem. Léčba podle „BUNDLES“ byla u pacientů zahájena, ne u
všech byla naplněna všechna kritéria.
Závěr – identifikace a léčba těžké sepse představuje i přes nízkou incidenci
v celé populaci akutních pacientů na nemocničních ambulancích závažný problém.
Zajištění iniciální léčby těžké sepse podle „BUNDLES“ bude vyžadovat úsilí zejména
v oblasti vzdělávání v dané problematice a zajištění implementace „BUNDLES“ na
všechna pracoviště.
33
Název práce: Vliv přidání bevacizumabu na pokles hemoglobinu u nemocných
s metastatickým kolorektálním karcinomem
Autoři: Denisa Kaprálová, Kateřina Koláčková
Školitel: prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D., Onkologická klinika LF UP a FN
Olomouc
Úvod: Anémie je významným problémem u nemocných s nádory. Je přítomna často již
při diagnóze a dále se zhoršuje v průběhu cytotoxické chemoterapie. Kombinovaná
chemoterapie je v současné době standardem léčby metastatického kolorektálního
karcinomu. Přidání bevacizumabu, monoklonální protilátky proti vaskulárnímu
endoteliálnímu růstovému faktoru (VEGF), ke kombinované chemoterapii vede
k dalšímu zlepšení výsledků léčby. Přidání bevacizumabu sice rozšiřuje spektrum
nežádoucích účinků léčby, může však mít i projektivní účinek na některé toxické
projevy vyvolané chemoterapií (např. toxickou hepatitidu). V experimentálních
studiích vede blokáda VEGF ke stimulaci erytropoézy. Z dat některých prospektivních
klinických studií se zdá, že léčba bevacizumabem může snižovat frekvenci anémie
v průběhu protinádorové léčby.
Cíl: Cílem této retrospektivní analýzy bylo zkoumat vliv přidání bevacizumabu na
anémii v průběhu chemoterapie pro metastatický kolorektální karcinom.
Metodika: Byla analyzována data pacientů léčených v letech 2008 a 2009 na
Onkologické klinice LF UP a FN Olomouc. Sledovány byly hodnoty hemoglobinu
a C-reaktivního proteinu před léčbou a v průběhu léčby kombinací oxaliplatiny nebo
irinotekanu a fluoropyrimidinů (kapecitabinu nebo
5-fluorouracilu s leukovorinem)
s bevacizumabem nebo bez této monoklonální protilátky u nemocných s metastatickým
kolorektálním karcinomem.
Výsledky: Byla pozorována statisticky významná korelace koncentrace
Creaktivního proteinu a hemoglobinu před zahájením léčby. C-reaktivní protein navíc
koreloval s koncentrací karcinoembryonálního antigenu. Ve srovnání s výchozími
hodnotami došlo během léčby pouze k relativně malému poklesu koncentrace
hemoglobinu, byl však patrný statisticky významný pokles C-reaktivního proteinu.
Nebyly však pozorovány žádné rozdíly ve změnách koncentrací hemoglobinu mezi
nemocnými léčenými chemoterapií s bevacizumabem a bez bevacizumabu.
Závěr: Hladina hemoglobinu u nemocných s metastatickým kolorektálním
karcinomem negativně koreluje se systémovou zánětlivou odpovědí. Vlivem
cytotoxické léčby dochází ke kontrole systémové zánětlivé odpovědi. Útlum systémové
zánětlivé odpovědi vysvětluje absenci výraznějšího poklesu hemoglobinu u této
skupiny nemocných navzdory intenzivní cytotoxické léčbě, projektivní vliv
bevacizumabu na pokles hemoglobinu však nebyl prokázán.
34
Název práce:
Autoři:
Školitel:
Využití diodového laseru v parodontologii
Jakub Kašpar, Michala Coufalová
MUDr. Zdeněk Pokorný, Odděleni parodontologie, Klinika zubního
lékařství LF UP v Olomouci
Jako lasery (Light Amplification by Stimulated Emission of Ration)
označujeme zdroje elektromagnetického vlnění, které pracují na základě vynucené
stimulované emise záření. Výsledkem je koherentní záření o jedné vlnové délce, které
je možné koncentrovat do jednoho bodu. Diodový laser využívá jako zdroje energie
polovodičové diody. Nespornými výhodami oproti klasickým laserům jsou:
kompaktnost, malé rozměry, účinnost až 80%, nižší spotřeba energie, vysoká životnost,
která představuje až 10 000 hodin práce, kdy výše zmiňované jsou výhodami oproti
klasickým laserům.
Diodové lasery pracují na principu interakce s pigmenty, které nalezneme
v měkkých tkáních (hemoglobin) a peripatogenních bakteriích (tzv. endogenní
porfyriny). Po absorpci laserové energie těmito pigmenty dojde k její přeměně na teplo,
které působí baktericidně a má schopnost koagulovat tkáně. Tepelná energie navíc
inaktivuje bakteriální toxiny. Ůčinek je tak srovnatelný s použitím systémové
antimikrobiální terapie.
Oproti ošetření elektrokoagulací (elektrokauterizace) lze u diodového laseru
spoléhat na lepší koagulační efekt, přesnější práci a dávkování energie. Ve srovnání se
standardním chirurgickým zákrokem pak není zapotřebí užití ochranného obvazu a je
možné ihned provést navazující ošetření, výhodou je i čisté pracovní pole bez krvácení.
Je však nutné uvážit následné hojení rány per secundam. Obecně užití laseru v sobě
nese výhody v podobě zkrácení doby ošetření, snížení rizika zanesení infekce, nižší
traumatizace okolních tkání, nižší je i pooperační otok a bolestivost.
Diodový laser jsme používali pro řadu parodontologických indikací
a o nabytých zkušenostech se podělíme v několika kazuistikách.
35
Název práce : Střednědobé výsledky u nemocných po implantaci aortální
bioprotézy
Autor: Konečný J.
Školitel: MUDr. Petr Šantavý, PhD., Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice
Olomouc
Úvod
Jednou z nejčastěji operovaných chlopenních vad v kardiochirurgii dospělých je
degenerativní aortální stenóza. Podstatou operace je náhrada postižené chlopně
mechanickou nebo biologickou protézou. Se stárnutím populace jsou stále častěji
implantovány bioprotézy, které poskytují nemocným výhodu funkce bez nutnosti
doživotní antikoagulační léčby. Chemicky upravená tkáň bioprotéz nicméně postupem
času degeneruje a průtokové charakteristiky na aortálním ústí se zhoršují. Účelem naší
studie bylo vyhodnotit kvalitu života nemocných po operaci.
Materiál a metody
V období 2002 – 2004 bylo implantováno celkem 148 bioprotéz. Použity byly typy
Edwards 2900 (30 pacientů), Edwards Magna (13 pacientů), Edwards Porcine (18
pacientů), MH Mosaic (31 pacientů), SJM Epic (2 pacienti), Sorin More (54 pacientů).
Do souboru bylo zařazeno 86 mužů a 62 žen, průměrný věk v době operace byl
73,53 ± 5,9 roků. Od jednotlivých spádových ošetřujících lékařů byl zjišťován status
nemocných (živ, mrtev), jako nepřímá známka degenerace chlopenní bioprotézy byl
použit parametr NYHA.
Výsledky
V průběhu hospitalizace po operaci zemřelo celkem 5 nemocných (3,38 %). Ze 148
nemocných se podařilo dohledat celkem 95 (64%). Z toho zemřelo 32 nemocných
(34%), příčinu úmrtí se nepodařilo přesně zjistit. U 63 přeživších byla hodnocena
kvalita života dle klasifikace NYHA takto: NYHA 1 (40 pacientů, 63%), NYHA 2 (18
pacientů, 29%), NYHA 3 (3 pacienti, 5%), NYHA 4 (2 pacienti, 3%). Pro vysoké
gradienty na degenerované bioprotéze byl reoperován 1 nemocný.
Závěr
Bioprotézy jsou obecně implantovány nemocným starším než 65 let. Postupně
degenerují, výrobcem udávaná životnost je 10-15 let. Kvalita života dle NYHA
klasifikace byla u přeživších nemocných v našem souboru uspokojivá. Bioprotézy jsou
pro nemocné s limitovanou očekávanou délkou života dobrou volbou.
36
Název práce: Chronická myeloidní leukemie (CML): retrospektivní analýza
dlouhodobých výsledků léčby interferonem-α (INF-α) se zaměřením na sledování
pacientů s kompletní cytogenetickou a molekulární remisí (CCyR, CMR)
Autor: Adam Kuba
Školitel: doc. MUDr. Edgar Faber, CSc., Hemato-onkologická klinika FN a LF UP
v Olomouci
Úvod: INF-α byl hlavní terapeutickou volbou před nástupem tyrozin kinázových
inhibitorů. V literatuře jsou dokumentovány případy pacientů, kteří na INF-α dosáhli
tzv.“operational cure“. Cílem naší studie bylo retrospektivně analyzovat pacienty
léčené INF-α na naší klinice a zároveň sledovat pacienty, kteří dosáhli CCyR a CMR.
Materiál a metody: Studovaný soubor obsahoval 118 pacientů (muži 56,8 %, ženy
43,2 %) s Ph pozitivní CML v chronické fázi léčených INF-α. Medián věku mužů činil
48 let (18 – 71), u žen 53 let (21 – 71). Riziko CML podle Sokalova indexu bylo nízké
a střední u stejného podílu 39 % pacientů, vysoce rizikových bylo 22 %. Délka
sledování žijících pacientů byla v mediánu 82,6 měsíců
(12,4 – 212,6). Pacienti byli
v mediánu léčeni INF-α po dobu 12 měsíců (0,3 – 192 měsíců). Ke statistické analýze
byl použit Mann Whitney a log rank test.
Výsledky: Celkem 72 pacientů (61%) dosáhlo CHR v mediánu 3 měsíců (1 – 14).
Maximální CyR byla dosažena v mediánu 12 měsíců (0,3 – 47). Klinicky významnou
cytogenetickou odpověď dosáhlo celkem 36 (34 %) pacientů a to kompletní (20
pacientů; 19 %) a parciální (16 pacientů; 15 %). 9 pacientů s CCyR (8 % z celého
souboru) dosáhlo i CMR. Medián trvání nejlepší CyR byl 23 měsíců (1 – 267). Medián
celkového přežití (OS) celého souboru nemocných nebyl dosažen. Pro pacienty
s nízkým stupněm Sokalova rizika bylo OS od první dávky INF-α 160,7 měsíců (95%
CI 142,5-178,8), pro pacienty se středním rizikem 136,3 měsíců (95% CI 112,7-160)
a pro pacienty s vysokým rizikem 108,9 měsíců (95% CI 74,3-143,4). Tento rozdíl byl
statisticky signifikantní (p=0,008). 23 pacientů (21,7%) ztratilo v průběhu sledování
CyR, z toho 6 pacientů (30%) CCyR. V současné době 3 pacienti pokračují v léčbě
INF-α (2 v CMR, 1 v CCyR) a 7 pacientů s CMR je dlouhodobě bez léčby při trvající
CMR.
Závěr: Potvrdili jsme, že nejdůležitějším prognostickým faktorem pro přežití
nemocných bylo riziko dle Sokala, hladina hemoglobinu a počet leukocytů. Dosažení
významné odpovědi, zejména CCyR a CMR, významně zlepšovalo OS. Ověřili jsme,
že u pacientů s CMR bylo možné léčbu ukončit. Většina pacientů byla pro selhání
terapie INF-α převedena na léčbu TKI s velmi dobrým výsledkem.
37
Název práce: Faktory hemostázy a jejich role u ischemických cévních
mozkových příhod
Autor: Jana Kubáčová
Školitel: MUDr. Andrea Bártková
Úvod: Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou významnou příčinou morbidity
a mortality v populaci se zásadními socioekonomickými dopady především u mladých
nemocných. Cílem studie bylo zjištění frekvence výskytu iCMP, jejich subtypů
a vaskulárních rizikových faktorů v populaci pacientů do 50-ti let věku.
Metodika: Soubor tvoří 96 konsekutivních pacientů (věk 21-50; průměr 40 let ± 8,0 let)
přijatých a prospektivně sledovaných pro první iCMP v Iktovém centru FN Olomouc.
Etiologický subtyp iktu byl určen dle Trial of Org 10172 in Acute Stroke Treatment
(TOAST) klasifikace. Pro analýzy byl soubor rozdělen do věkových skupin a dále
porovnán dle pohlaví. U sledovaného souboru nemocných byl výsledný klinický stav
hodnocen podle modifikované Rankinovy škály (mRS) při propuštění, 90. den
a v ročním odstupu. Zároveň byl sledován výskyt recidivy iCMP.
Výsledky: Podle TOAST klasifikace byly zjištěny následující příčiny iktu: onemocnění
malých tepen 19 (19,2%), onemocnění velkých tepen 2(2,3%), kardioembolizmus
22(22,9%), jiné determinované ikty 23(23,2%) a nedeterminované ikty 30(31,2%).
Arteriální hypertenze (AH) se vyskytla u 48(50%), hyperlipidemie (HLP) u 41(42,7%),
diabetes (DM) u 15(15,6%), trombofilní stav u 21(21,9%) pacientů. Frekvence výskytu
AH, HLP, DM i ICHS byly vyšší u mužského pohlaví: AH, HLP (p = 0,0001), DM
(p = 0,001), ICHS (p = 0,002).
Závěr: I přes extenzívní vyšetřovací postup, zůstává třetina iktů klasifikována jako
nedeterminované. Ve sledovaném souboru byl zaznamenán významný výskyt
tradičních vaskulárních rizikových faktorů, zejména AH. Nepříznivý kardiovaskulární
profil byl zjištěn u mužského pohlaví.
38
Název práce: Srovnání peroperačních a pooperačních výsledků hluboké
mozkové stimulace subthalamického jádra v rámci Fakultní nemocnice Olomouc
Autor: Jakub Kubias ( [email protected] )
Školitel: odb. as. MUDr. Martin Nevrlý, Neurologická klinika FN Olomouc
Spolupracovali: prim. MUDr. Pavel Otruba, Neurologická klinika FN Olomouc, odb.as.
MUDr. David Krahulík , Neurochirurgická klinika FN Olomouc, Mgr. Jana
Zapletalová, Dr., Ústav lékařské biofyziky LF UP Olomouc
Úvod:
Hluboká mozková stimulace (DBS - Deep Brain Stimulation) se řadí mezi
modulační výkony stereotaktické neurochirurgie. Jejím primárním úkolem je léčba
extrapyramidových poruch pohybu pomocí kontinuální elektrodové stimulace
hlubokých mozkových struktur. Naše stimulační analýza se zabývá aplikací DBS
do oblasti nucleus subthalamicus (STN) u pacientů trpících idiopatickou Parkinsonovou
nemocí.
Cíl: Srovnání klinického efektu DBS během stereotaktického zákroku s efektem
stimulace při primárním nastavení neurostimulátoru 4 týdny po operaci. Účelem
srovnání je poodhalit přítomnost případných komplikací v brzkém pooperačním
období ve smyslu posunu elektrody, jejího nedokonalého přihojení a jiných.
Metoda: K naší práci jsme použili výsledky stimulace 17 pacientů ( 11 mužů a 6 žen)
s průměrným věkem 62,2 roku léčených v Centru pro diagnostiku a léčbu
neurodegenerativních onemocnění FN Olomouc. Vlastní zákrok sestává z nasazení
Leksellova stereotaktického rámu v lokální anestezii, vyhledání STN metodou fúze MR
a CT s určením 3D koordinát na rámu a následného microrecordingu. Po přesném
propočtu trajektorie zákroku do formátu karteziánské rovnice nastavíme na rámu
konkrétní souřadnice a po trepanaci lbi zavádíme pomocí microdriveru paralelně pět
registračních elektrod ( C,A,P,M,L)
směrem k STN. Po zajištění elektrody
s nejreprezentativnější registrací charakteristického výbojového vzorce STN začneme
stimulovat. Stimulujeme několika hodnotami napětí v několika pozicích kvadripolární
elektrody. Za pacientova vědomí vyšetřujeme míru změny parametrů rigidita ( R),
tremor ( T) a akineze ( A) oproti jeho individuálnímu výchozímu stavu ( baseline)
neovlivněnému dopaminergní terapií. K testování využíváme motorickou část
unifikované vyšetřovací škály pro pacienty s Parkinsonovou nemocí UPDRS ( Unified
Parkinson´s Disease Rating Scale). Zároveň sledujeme možné nežádoucí účinky
stimulace. Výsledky pečlivě zaznamenáme do peroperačního protokolu. Nakonec
vyměníme testovací elektrodu za permanentní, kterou fixujeme ke kalvě. Zákrok
většinou provádíme v rámci jedné operace bilaterálně. S odstupem několika dní
implantujeme subklavikulárně neurostimulátory. Za 4 týdny po zákroku opakujeme
stimulační postup, jehož výsledky zaznamenáme do protokolu pooperačního. Protokoly
porovnáme.
Výsledky: V současné době probíhá závěrečné statistické zpracování, jehož výsledky
budou prezentovány na konferenci SVOČ v květnu 2010.
39
Název práce: Vyšetření vydechovaného oxidu dusnatého (FeNO) u plicních
onemocnění a jeho vztah k markerům endobronchiálního zánětu
Autor: Ľudmila Kundrátová
Školitel: Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., MUDr. Jaromír Zatloukal, Klinika
plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc
Úvod: Vydechovaný oxid dusnatý (FeNO) je považován za marker zánětu dýchacích
cest. V posledních letech se využívá při diagnostice a monitoraci některých plicních
onemocnění. Dosud však chybí dostatek informací o vztahu mezi FeNO a buněčnými
markery endobronchiálního zánětu v bronchoalveolární laváži (BAL) u různých
plicních onemocnění.
Cíl: Cílem práce bylo porovnat hodnoty FeNO u různých plicních onemocnění
a zjistit jejich vztah k endobronchiálnímu zánětu charakterizovanému buněčným
profilem v BAL a k sérovým hodnotám imunoglobulinu E (IgE).
Metodika: Byla provedena prospektivní studie, do níž bylo zařazeno celkem 39
pacientů, z toho 5 pacientů s bronchiálním astmatem, 8 pacientů s CHOPN, 7 pacientů
se sarkoidózou a 19 pacientů s chronickým kašlem při prokázané gastroesofageální
refluxní chorobě (GERD). Každému z pacientů bylo provedeno vyšetření FeNO
měřené přístrojem Hypair FeNO, vyšetření plicních funkcí, sérového IgE,
diferenciálního krevního obrazu, C-reaktivního proteinu (CRP) a byla provedena
flexibilní bronchoskopie a bronchoalveolární laváž (BAL). Po měsíci od vstupního
vyšetření bylo provedeno kontrolní vyšetření FeNO. Ke statistickému zpracování
získaných dat byl použit Mann-Whitneyův U-test a hodnocení korelačních koeficientů.
Výsledky: Pacienti s astmatem měli FeNO s hodnotou 79,2 ± 47,5 ppb, významně
vyšší než ostatní pacienti souboru (p=0,046). Pacienti s CHOPN měli FeNO
53,1 ± 23,6 a pacienti s kašlem při GERD měli FeNO 51,7 ± 54,0. Pacienti se
sarkoidózou měli FeNO 23,9 ± 7,2, významně nižší než pacienti s astmatem (p=0,007)
a CHOPN (p=0,005).
U pacientů s astmatem jsme při BAL zjistili eosinofilní zánět (7,1 ± 3,5),
u pacientů s CHOPN neutrofilní zánět (17,0 ± 16,7) a u pacientů se sarkoidózou
lymfocytární zánět (21,3 ± 7,7). Hladina sérového IgE byla výrazně zvýšena
u pacientů s astmatem (503 ± 310). Zjistili jsme korelaci mezi FeNO a IgE, kde
korelační koeficient celého souboru činil 0,438, avšak korelační koeficient
v podskupině s CHOPN byl 0,814 a v podskupině s GERD 0,658. Dále jsme zjistili
korelaci mezi FeNO a eosinofilií v BAL-tekutině v podskupině s astmatem (korelační
koeficient 0,58), zatímco v ostatních podskupinách závislost mezi FeNO a eosinofilií
v BAL nebyla. Za měsíc po zahájení léčby došlo ve skupině s astmatem ke zlepšení
FeNO o 39,5 ± 17,2%, ve skupině s CHOPN o 58,2 ± 9,3%, zatímco ve skupině
s kašlem při GERD po terapii nedošlo ke změně FeNO.
40
Téma práce: Celiakie a asociované choroby (1. st.)
Student: Lucie Lukešová
Školitel: MUDr. Jan Gregar, II. interní klinika FN a LF UP Olomouc
Úvod: Celiakie je celoživotní autoimunní onemocnění s těsnou genetickou vazbou,
vyvolané nesnášenlivostí lepku (glutenu). Celiakie je společné označení pro celosvětově
se vyskytující onemocnění dětí i dospělých. Lepek je bílkovinný komplex obsažený
v povrchní části obilných zrn. Hlavním projevem jsou zánětlivé změny sliznice tenkého
střeva, klinicky často vyjádřené průjmy, chudokrevností, váhovým úbytkem a celkovou
poruchou somatického i psychického vývoje. Pokud není lepek z potravy trvale a úplně
vyloučen, dochází v průběhu doby k vyčerpání imunitního systému, onemocnění
postihuje další orgány se vznikem četných komplikací. U celiakie se některé choroby
vyskytují nápadně častěji, tyto choroby nazýváme asociovanými (thyreopatie, diabetes
mellitus, artropatie, malignity a další).
Vlastní práce: V naší práci sledujeme soubor dospělých pacientů s celiakií, kteří jsou
léčení na II. interní klinice FN a LF UP Olomouc. V skupině 86 pacientů převažují
ženy, kterých je 66 (77 %). Věkový průměr sledovaného souboru je 36 let. V našem
souboru sledujeme zastoupení s celiakií asociovaných chorob – thyreopatie, diabetes
mellitus I. typu, IBD (inflamatory bowel disease)- M. Crohn, ulcerozní kolitida, kožní a
kloubní změny, osteoporoza, hepatopatie, migrény, malignity, IgA nefropatie, epilepsie.
Sledována byla také rodinná anamnéza.
Metodika: Retrospektivní analýza ze zdravotní dokumentace II. interní kliniky z let
(2005-2009).
Výsledky: Ve sledovaném souboru 86 pacientů jsme prokázali výskyt těchto
asociovaných chorob: thyreopatie u 14 pacientů (16 %), diabetes mellitus I.typu u 9
pacientů ( 10%), IBD u 3 pacientů (3%), kloubní změny u 4 pacientů (5 %), kožní změny
u 5 pacientů (6 %), osteoporoza u 4 pacientů (5%), malignity u 3 pacientů (4%),
hepatopatie u 5 pacientu (6%), migrény u 3 pacientů (4%), IgA nefropatie u 1 pacienta
(1%).
Pozitivní rodinná anamnéza pro celiakii byla zjištěna u 15 pacientů (17%).
Závěr: V souladu s velkými studiemi prokazujeme nápadně častý výskyt thyreopatie,
diabetu melittu I. typu, IBD, hepatopatie, migrény, nádorových onemocnění, kloubních
a kožních změn. Neprokazuje vyšší výskyt epilepsie.
Na asociované choroby s celiakií je potřeba u sledování pacientů myslet a věnovat jim
minimálně stejnou pozoronost jako samotné celiakii. Tyto choroby mají velký vliv na
kvalitu života pacienta a neléčené mohou kvalitu života snižovat, ba dokonce pacienta
poškodit. Tak je tomu především u thyreopatií a diabetu mellitu I.typu. Jedinou
a kauzální léčbou celiakie je celoživotní bezlepková dieta, compliance k dietě může také
významně ovlivnit vznik asociovaných chorob.
41
Název práce:
Student:
Školitel:
Denní variabilita uroflowmetrie u zdravých mužů
Libor Luňáček, 4. ročník, obor Všeobecné lékařství
doc. MUDr. František Záťura, Ph.D.
Urologická klinika LF UP a FN Olomouc
Úvod:
Uroflowmetrie jako screeningové hodnocení vyprazdňovací funkce močového měchýře
a uretry se standardně provádí jedním měřením v urologicklé ordinaci. Cílem studie je
ověřit, nakolik jediné vyšetření za podmínbek určitého stresu je schopno této výpovědi.
Metoda:
Zvolili jsme srovnávací studii s využitím přenosného uroflowmetru (výrobce
Medkonsult s.r.o.), který umožňuje snímání a uchování záznamu průtoku moče
a měření vymočeného množství za fyziologických podmínek normálního životního
režimu.
Materiál:
Do souboru bylo zařazeno 64 dobrovolníků - zdravých mužů ve věku 18-30 let, kteří
byli podrobně poučeni a zvládli jednoduchý postup měření, stejně jako vyplnili
dotazník mikčního kalendáře. Všichni odevzdali přístroj, ze kterého jsme získali dobře
hodnotitelný uroflowmetrický profil.
Výsledky:
Ze záznamu jsme hodnotili data doporučená Mezinárodní společností pro kontinenci
(ICS), a to maximální a střední průtok, dobu do maximálního průtoku, celkovou dobu
mikce, objem vymočené moči a tvar uroflowmetrické křivky. Ze statistického srovnání
křivek během dne jsme zjistili závislost maximálního i středního průtoku na objemu,
jinak závislost na denní době se nám podařit neprokázalo.
Závěry:
Uroflowmetrie je jako vyšetření dobře definována a její hodnotu je třeba vztahovat
k náplni močového měchýře, naopak její hodnota se při shodném objemu během 24
hodin prakticky nemění.
42
Název práce: Vývoj kontaktní senzibilizace na alergeny standardní sady
Autoři:
Alexandra Markotánová, Lucie Pavlenková
Školitelé:
Doc. MUDr. Dagmar Ditrichová, CSc., odb. as. MUDr. Iva Karlová,
Klinika chorob kožních a pohlavních FN a LF UP v Olomouci
Úvod: Kontaktní alergická dermatitida patří mezi častá kožní onemocnění, incidence se
pohybuje mezi 5-10 případy na 1000 osob ročně. Vzniká jako imunologická odpověď
pozdního buněčného typu na různé alergeny chemické povahy. Vyvolávajícími činiteli
jsou nízkomolekulární organické a anorganické látky. K diagnostice kontaktní alergické
dermatitidy slouží epikutánní testy. Jejich princip spočívá v aplikaci alergenu ve známé
alergogenní koncentraci na zdravou kůži zad a následným vyhodnocením reakce za 48,
72 a 96 hodin. Pozitivní reakce se projeví vznikem ložiska ekzémového charakteru
v místě kontaktu s daným alergenem.
Metodika: Úkolem studie bylo zhodnotit záznamy pacientů, kteří byli vyšetřeni
epikutánními testy v letech 2005 až 2009, a zhodnotit frekvenci senzibilizace na
jednotlivé alergeny. K testování byly použity alergeny Evropské standardní sady.
Výsledek: V souboru 2397 (1626 žen, 771 mužů) vyšetřených pacientů bylo 861 (35,9
%) senzibilizováno nejméně na jeden alergen. Nejčastějším alergenem byl nikl, na
který bylo přecitlivělých 12,4 % pacientů (ženy 16,5 %, muži 3,8 %). Následuje
peruánský balzám 10,8 %, kalium 4,7 %, fragrance-mix 4,6 % a kobalt 4,5 %.
Nejvýznamnějším alergenem žen byl nikl. Muži byli nejčastěji senzibilizováni na
peruánský balzám 9,1 %.
43
Title: Risk factors of atherosclerosis in patients with colorectal cancer treated with
systemic chemotherapy and bevacizumab
Authors: Lucia Mikulová, Daniela Pastorková
Tutor: MUDr. Hana Študentová, Department of Oncology, Palacky University medical
School and Teaching Hospital
Background: With improved survival of patients suffering from many types of cancer,
long-term sequelae of the disease and/or therapy have become an important issue. An
increased incidence of complications of atherosclerosis has been noted in cancer
survivors. Even more pronounced adverse effects on the progression of atherosclerosis
could be expected from the use of drugs targeting the vascular endothelial growth
factor or its receptors, but these drugs were introduced only recently and currently are
used almost exclusively in patients with incurable metastatic tumors. The advent of
targeted therapy has transformed treatment of malignant disorders. For some targeted
agents, hypertension, hyperlipidemia or hypomagnesemia are important side effects.
Hypertension or proteinuria that accompany drugs targeting vascular endothelial
growth factor are associated with endothelial dysfunction, but both favorable and
unfavorable effects on risk factors of atherosclerosis were observed in metastatic
colorectal carcinoma treated with the combination of systemic chemotherapy and
bevacizumab.
Aim: The aim of the present study was to evaluate, in patients with metastatic
colorectal carcinoma, the effect of combined therapy with bevacizumab on carotid
intima-media thickness (IMT) and laboratory parameters associated with the risk of
atherosclerosis. Methods: The carotid arteries were evaluated with two-dimensional
imaging using an ultrasound scanner. The parameters of lipid metabolism were
assessed using routine laboratory methods. Differences before and after the therapy
were evaluated using Wilcoxon signed rank test. Correlations were analyzed using
Spearman's rank correlation coefficient. The decision on statistical significance was
based on p = 0.05 level. The analyses were performed using NCSS software. Results:
Mean IMT increased significantly during the therapy. A significant increase of HDL
cholesterol and lipoprotein (a) was also observed.
Conclusion: Carotid IMT increased significantly during the therapy with bevacizumab
and cytotoxic agents. The targeted therapy may accelerate the progression of
atherosclerosis.
44
Název práce:
Autor:
Školitel:
Vztah objemu prostaty k výsledku biopsie
Vít Musil
MUDr. Michal Grepl, Ph.D., Urologická klinika
Abstrakt:
Úvod: Biopsie prostaty pod kontrolou transrektální utrasonografie (TRUS) je
metodou volby pro diagnostiku karcinomu prostaty. Evropská Urologická společnost
doporučuje 8 vzorků jako nejmenší vhodný počet pro prostaty o objemu 30-40ml.
Cíl: Našim cílem bylo zjistit vztah objemu prostaty k počtu odebraných vzorků
a výsledku biopsie prostaty u vyšetření provedených na Urologické klinice FNOL.
Materiál a Metodika: Použili jsme kohortovou studii, kde jsme měli k dispozici
původně 1100 pacientů, kteří podstoupili primobiopsii prostaty pod transrektální
ultrasonografickou kontrolou od Ledna 2006 do Prosince 2009 ve fakultní nemocnici
Olomouc. Sledované parametry jako objem prostaty, počet odebraných vzorků a záchyt
karcinomu prostaty byly srovnávány bez ohledu na indikační kritéria. Klienti byli
rozděleni podle objemu prostaty , první do 20ml, dále pak po 10ml až do celkového
objemu 100ml a poslední skupina nad 100ml.
Výsledky: Celkem bylo hodnoceno 769 primobiosií. Průměrný záchyt karcinomu
prostaty byl 29,3%. Záchyt karcinomu prostaty v jednotlivých skupinách postupně
klesal ze 44% (u pacientů s objemem prostaty < 20ml) až na pouhých 13,6%
(u pacientů s objemem prostaty 70-80ml). Při průměrném rostoucím počtu vpichů od
8,22 (u pacientů s objemem prostaty < 20ml) na 13.54 (u pacientů s objemem prostaty
>100ml)
Závěr: Naše studie poukazuje na to, že se stoupajícím objemem prostaty významně
klesá záchyt karcinomu prostaty. Toto může být způsobeno vyšším PSA u
objemnějších prostat (předpokládá se 4% zvýšení PSA na ml objemu prostaty). Nelze
ani pominout fakt, že se vzrůstajícím objemem prostaty klesá percentuální objem
tumoru, ačkoliv se jeho velikost nemění a tím je při biopsii zachycení poměrně malého
tumoru obtížnější.
Typ studie: Kohortová studie.
45
Název práce: Selhání transpedikulární fixace u zlomenin hrudní a bederní páteře
Autor : Vlastimil Novák
Školitel: MUDr. Lumír Hrabálek, PhD., Neurochirurgická klinika, Lékařská fakulta
Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice v Olomouci
Úvod: U nestabilních zlomenin hrudní a bederní páteře je indikována operační léčba.
Ke stabilizaci páteře jsou využívány vnitřní fixatéry, které jsou ukotveny pomocí
transpedikulárně zavedených šroubů do obratlového těla. Transpedikulární fixace (TF)
není vždy dostačující a musí být doplněna náhradou obratlových těl a meziobratlových
plotének ze předního přístupu. Za selhání TF se považuje zlomení transpedikulárně
zavedených šroubů. Nejběžnější metodou pro stavení indikace pro přední přístup je
LSC klasifikace. Při dosažení 6-9 bodů LSC klasifikace se doporučuje zadní přístup
doplnit o náhradu obratlového těla a meziobratlové ploténky z předního přístupu.
Cíl: Cílem této práce je ověřit hypotézu LSC klasifikace pro indikaci k doplnění
předního výkonu a dále vyhodnotit příčiny selhání transpedikulární fixace ve vztahu ke
zlomení šroubů u zlomenin hrudní a bederní páteře.
Materiál a metody: Po přijetí a zajištění nemocného s poraněním thorakolumbální
páteře byl zhodnocen klinický a neurologický stav, provedeno skiagrafické vyšetření
hrudní, thorakolumbální a bederní páteře,CT vyšetření a MRI. Zlomeniny byly
ošetřenyizolovanou zadní TF pomocí implantátů Omega-21(Biomet, Španělsko),
s transpedikulární náhradou kostní tkáně obratlového
těla spongioplastikou
bioaktivním materiálem Chronos (Synthes, USA).
Do prospektivní studie (období VI.2004-XII.2007) byli zařazeni pacienti s tříštivou
zlomeninou typu A3 obratle thorakolumbálního přechodu (Th11-L2), s poraněním
disku 3. nebo 4. stupně na MRI, bez současného poškození nervových struktur.
Výsledný soubor 42 pacientů byl rozdělen dle LSC klasifikace na dvě skupiny – A(do
6 bodů) - 18 pacientů a B (7-9bodů) – 24 pacientů. Byla ověřena hypotéza autorů LSC
klasifikace, že ve skupině B dojde k selhání zadní TP fixace.
Do retrospektivní studie (období 2004 – 2009), byli zařazeni pacienti, u kterých byla
provedena extrakce kovového materiálu. U 18 pacientů byl zjištěn zlomený šroub. Tyto
pacienty jsme podrobili dalšímu sledování. Devět pacientů se přestalo dostavovat na
kontroly,1 zemřel - výsledný soubor tvořilo 8 pacientů.
Závěr:Využití LSC klasifikace pro indikace předních náhrad v jasně definovaných
případech (u zlomeniny typu A3 na thorakolumbálním přechodu a vyšším stupni
poranění disku) nepovažujeme za dostatečně spolehlivé.
Zlomení šroubu neprokázalo selhání TP fixace a zhoršení klinického výsledku
u sledovaných pacientů.
46
Název práce: Stabilita augmentované tkáně v okolí implantátů ve frontálním úseku
Autoři: Michal Novosad, Michal Štefanatný
Školitel: doc. MUDr. Martin Starosta, Ph.d, Klinika zubního lékařství LF UP
v Olomouci
Úvod: Nejčastější indikace pro implantaci v horním frontálním úseku jsou traumata,
ageneze popřípadě kostní resorpce ze zánětlivých důvodů. Někdy je nezbytné z důvodu
chybění kostního podkladu provést augmentaci kostní tkáně. Pomocí augmentačních
materiálů si vytváříme vhodné podmínky pro kvalitní estetický a funkční výsledek
daného implantátu. Je několik typů augmentačních materiálů a výsledný efekt je určený
jejich indikační šíří a mírou přestavby v kvalitní kost .
Metodika: Naší diagnóze odpovídalo z kartotéky 27 pacientů, kteří podstoupili tento
zákrok. Jednalo se o simultánní provedení implantace s augmentačním postupem.
U pacientů byly k augmentaci použity materiály alloplastické( Poresorb, Fortoss Vital)
a materiál xenogenní ( Bio Oss, Bio Guide), se zavedením implantátů typu Impladent.
Stabilita dosaženého výsledku byla hodnocena dle intraorálních rentgenových snímků,
klinickým vyšetřením a cílenými fotografiemi.
Cíl práce: Naším cílem bylo zhodnotit klinický a rtg obraz stability augmentované
tkáně.
47
Název práce: Absolutní počet lymfocytů v periferní krvi jako prognostický
ukazatel u nemocných s difúzním B-velkobuněčným lymfomem
Obr Aleš, Kubová Zuzana, Jarkovský Jiří, Papajík Tomáš (školitel)
Hemato-onkologická klinika LF UP v Olomouci
Difúzní B-velkobuněčný lymfom (DLBCL) je nejčastějším typem maligního lymfomu
v rozvinutých zemích Evropy. V posledních letech se u mladších nemocných uplatňuje
koncept individuálně intenzifikované terapie, která je nemocnému indikována podle
analýzy řady prognostických faktorů. Nízký absolutní počet lymfocytů v periferní krvi
je spojen s nepříznivou prognózou u nemocných s Hodgkinovým lymfomem
a v poslední době některé studie naznačují, že totéž může platit i u pacientů s DLBCL.
Zhodnotili sme 366 nemocných s diagnózou DLBCL, u nichž jsme chtěli zanalyzovat
vztah absolutního počtu periferních lymfocytů při diagnóze onemocnění k odpovědi na
léčbu, PFS a OS. Soubor byl rozdělen na nemocné léčené chemoterapií a chemoterapií
v kombinaci s anti-CD20 protilátkou (rituximabem) a také podle věku nemocných (60
let a více).
Ve skupině nemocných s počtem lymfocytů <1,0x109/l bylo oproti skupině s hodnotami
≥1,0x109/l dosaženo významně méně kompletních remisí (CR; 44% vs 68%; p=0.001),
zatímco bylo pozorováno více relapsů a progresí choroby (46% vs 29%) a úmrtí (46%
vs 31%). Významně se lišilo také přežití bez známek progrese a celkové přežití
nemocných (p=0.001). Stejné rozdíly byly pozorovány i při rozdělení souboru
nemocných léčených chemoterapií a chemoterapií v kombinaci s rituximabem.
Nejmenší počet CR byl pozorován u nemocných s lymfocyty <1,0x109/l léčenými
pouhou chemoterapií (26%), naopak nejvyšší počet CR byl dosažen
unemocných s lymfocyty ≥1,0x109/l léčenými chemoterapií s rituximabem (75%;
p=0.001). Podobné rozdíly byly nalezeny pro počet relapsů, progresí choroby a úmrtí.
Statisticky významně se lišilo přežití bez známek progrese a celkové přežití nemocných
léčených chemoterapií a chemoterapií s rituximabem s hodnotami lymfocytů ≥1,0x109/l
a <1,0x109/l (p<0.001). Nejlepší prognózu měli nemocní léčení rituximabem
a hodnotami lymfocytů ≥1,0x109/l, nejhorší nemocní léčení pouhou chemoterapií
a hodnotami lymfocytů <1,0x109/l (p<0.001). Stejné rozdíly jako v celém souboru
nemocných byly nalezeny samostatně i pro nemocné ve věku 60 let a starší.
Naše data ukazují, že absolutní počet lymfocytů v periferní krvi může být i v éře
moderní chemoterapie kombinované s monoklonální protilátkou užitečným
jednoduchým prediktivním faktorem. Jeho kombinace s dalšími prognostickými
ukazateli (mezinárodní prognostický index, beta-2-mikroglobulin) může dále zpřesnit
individuální prognostické riziko nemocných a pomoci s výběrem intenzity
chemoterapie pro konkrétní nemocné.
Podpořeno VZ MŠMT 619 895 9205 a 619 895 922
48
Název práce: KOLOREKTÁLNÍ KARCINOM A DIABETES MELLITUS
Autoři: Katarína Oravcová, Ľudmila Dzurendová
Školitelé: MUDr. Petra Krumpholcová, doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D.
Abstrakt
Kolorektální karcinom patří celosvětově k nejčastějším zhoubným novotvarům
a jeho incidence neustále narůstá. Zkoumání rizikových faktorů je proto klíčové
z hlediska prevence a včasné diagnostiky tohoto onemocnění.
Vztah kolorektálního karcinomu a diabetu mellitu, jakožto rizikového faktoru, byl
předmětem početných studií. Výsledky těchto studií spíše potvrzují tuto souvislost.
Cíl a metodika:
Cílem naše práce bylo zjistit, jestli existuje signifikantní korelace mezi výskytem
kolorektálního karcinomu a adenomu a diabetem.
Metodou retrospektivní studie jsme ze souborů koloskopií vykonaných v průběhu roků
2006 a 2007 vybrali 2 skupiny pacientů, jednu s diagnostikovaným karcinomem,
druhou s adenomem. U těchto pacientů jsme následně za pomocí nemocničního
informačního systému a telefonicky ověřovali výskyt diabetu mellitu, jeho typu a léčby.
Výsledky:
Momentálně probíhá statistické vyhodnocování výsledků na Ústavě biofyziky LF
UPOL. Výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.
49
Název práce: Incidence HPV infekce v dutině ústní u pacientek s prokázanou
infekcí děložního čípku
Autor: Martina Pirklová, Alžbeta Kršáková
Školitel: Odb. As. MUDr. Petr Michl, Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN
a LF UP
Úvod
HPV-lidský papilomavirus je virus, který má přibližně 120 různých genotypů, napadá
pouze epiteliální buňky. Různé typy se vyskytují na kůži, sliznicích genitálu, análního
otvoru, dutiny ústní a orofaryngu. Některé slizniční typy jsou přímo zodpovědné za
rozvoj karcinomu děložního čípku a sliznice orofaryngu (hlavně typy 16, 18, 31, 33
a 45). Všechny typy slizničních HPV podle rizika onkologicé indukce dělíme
neonkogenní a onkogenní. Onkogenní dále rozlišujeme low risk a high risk HPV.
V naší práci se pokoušíme dokázat souvislost mezi výskytem HPV infekce na děložním
čípku a v dutině ústní. Vycházíme z předpokladu, že HPV je sexuálné přenosná infekce
a zejména nekoitální sexuální praktiky mohou způsobit inokulaci viru v dutině ústní.
Dle dostupné literatury počty nekoitálních sexuálních partnerů vyšší než 5 nebo více
jak 26 koitálních jsou rizikovým faktorem pro přítomnost HPV high risk infekce
v dutině ústní.
Metody
Detekce HPV na sliznicích je prováděna pomocí PCR a chemiluminiscence.
Sérologické vyšetření jsou k detekci viru nepoužitelné. K sérokonverzi nedochází vždy
a pokud ano, je to až v pozdní fázi onemocnění. V našem výzkumu sledujeme výskyt
HPV v skupině sexuálně aktivních žen ve věku 18-55 let. Ve spolupráci s Porodnickogynekologickou klinikou FN Olomouc provádíme stěry na děložním čípku a v dutině
ústní. U vyšetřených pacientek zároveň dotazníkem zjisťujeme počet sexuálních
partnerů a sexuální praktiky.
Výsledky
Stále probíhá vyšetřování pacientek a výsledky ještě nebyly statisticky zpracovány.
U dosud vyšetřených pacientek měly 7 pacientky víc jak 5 sexuálních partnerů, 5
pacientek bylo pozitivní na high risk skupinu ve stěrech z děložního čípku. Žádná
pacientka nebyla HPV high risk pozitivní ve stěrech z úst.
50
Název práce: Mechanizovaná srdeční masáž ve FN Olomouc 2008-2010
Autor: Stanislav Popela ([email protected])
Školitel: prim.MUDr. Petr Hubáček (Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc)
Úvod: Předkládám závěrečnou práci, ve které se zabývám problematikou
mechanizované srdeční masáže při kardiopulmonálních resuscitacích na Oddělení
urgentního příjmu Fakultní nemocnice v Olomouci v období 2008-2010.
Cílem: Zjistit četnost úspěšných resuscitací pomocí mechanizované srdeční masáže
přístrojem LUCAS II®, porovnání se vzorkem pacientů, kteří byli resuscitováni pouze
manuálně. Následně jsem hodnotil i na skupinu pacientů, resuscitovanou úspěšně
v PNP a kde již nemusela probíhat reanimace oběhu v NNP. V neposlední řadě jsem
se zaměřil na aktuální zdravotní stav pacientů, míru postižení po postresuscitačním
syndromu, a to v souvislosti s délkou resuscitace v PNP, která značně ovlivňuje
přežívání pacientů, celkovou úspěšnost KPR a mortalitu.
Metodika: Spočívala ve studiu zdravotnických záznamů jednotlivých KPR, které měly
různou etiologii směřující k srdeční insuficienci a až následné zástavě cirkulace . Na
základě výsledků jsem vyhodnotil účinnost systémů mechanizované nepřímé srdeční
masáže. Průběh selhání vitálních funkcí byl monitorován od počátku vzniklých
zdravotních potíží, včetně průběhu a výsledku resuscitace za použití přístrojů použitých
k KPR, nezávazně na tom, zda byla zahájena v terénu nebo ve FN. Záměrem bylo
vyhodnocování srdečního rytmu na počátku resuscitace (asystolie, bradykardie,
defibrilovatelný rytmus), čas její délky, popisovaného stavu před a po provedení
léčebných úkonů (neinvazivní, invazivní terapie), na jejím konci (úspěšná, neúspěšná),
popř. trvalé následky po mechanizované srdeční masáži. Ovlivňujícím faktorem kromě
času zahájení výkonu byl samozřejmě i věk, zdravotní stav pacienta a jeho následný
vývoj. Vzorek zkoumání byl složen z pacientů přijatých na Oddělení urgentního
příjmu,
u nichž proběhla resuscitace (k 31.3.2010 prozatím cca 100 pacientů) . Následně jsem
pacienty roztřídil do skupin, u nichž byl použit přístroj pro mechanizovanou srdeční
masáž, a to jak na pacienty přivezené ZZS, tak ty, kteří byli resuscitováni v areálu FN.
Druhou skupinu tvořili ti, kteří byli resuscitováni záchrannou službou a na OUP,
přičemž přijeli do FN již s obnovenými základních životních funkcí. Třetí skupinu
tvořila srovnávací část. Pacienti (stejný počet nemocných jako v období 2009-2010)
resuscitováni v roce 2008 a u nichž nebyla použita mechanizovaná srdeční masáž
(Lucas, Autopulse), ale kardiopumpa, popř. pouze manuální technika srdeční masáže.
Po vyhodnocení záznamů jsem se zaměřil na účinnost resuscitace (procentuální
úspěšnost výkonů), na traumata způsobená srdeční masáží s a bez přístroje, a v závěru
na celkovou kvalitu a komfort výkonu.
Výsledky: Celkové výsledky ke dni odevzdání abstraktu jsou doposud ve stadiu
rozpracování. Konečné výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ 2010
v květnu.
51
Název práce: Vztah obvodu pasu k hodnotě body-mass indexu (BMI) u osob
s diabetem
Autor: Jiří Posker ([email protected])
Školitel: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc.
Ústav fyziologie LF UP, II. interní klinika FNOL
Úvod: Body-mass index i obvod pasu a boků patří k důležitým ukazatelům tělesné
hmoty.
Cílem sdělení je: (1) posoudit vztah mezi obvodem pasu a BMI ve skupině diabetiků
léčených inzulinovou pumpou a (2) zjistit zastoupení probandů s normálním
a zvýšeným BMI.
Metoda: Bylo vyšetřeno celkem 89 osob s diabetem (48 mužů, 41 žen; prům. věk
44,9 let).
Výsledky: Mezi obvodem pasu a BMI byla nalezena lineární závislost
BMI = 0,25*obvod pasu + 3,81; R = 0,62 (viz Obr. 1).
Obr. 1 Závislost BMI na obvodu pasu u osob s diabetem (n = 89)
BMI < 20 u 3/89 (3%), BMI 20 – 25 u 34/89 (38%), BMI 25,1 – 30 u 11/89 (12%)
a BMI > 30 u 41/89 (46%) probandů.
Závěr: Mezi obvodem pasu a BMI je středně silná korelace. Vztah BMI a obvodu pasu
u mužů a u žen bude předmětem další studie. Normální hodnoty BMI byly zjištěny u
38% probandů.
Podporováno grantem IGA NR 7825-3 MZČR a MSM 6198959216 MŠMT
52
Title: HYPERGLYCEMIA AS A RISK FACTOR OF INTRAVENTRICULAR
HAEMORRHAGE IN VERY LOW BIRTH WEIGHT INFANTS
Author: Tatiana Postrkova and Katarina Potocka
Clinic of Neonatology, JFM CU, Martin
Tutor: Barbora Zolakova, MD., Prof. Mirko Zibolen, MD., CSc.
Introduction: Many studies in adult and pediatric non diabetic critical ill patients
confirm tight association between the blood glucose concentration and their adverse
outcomes. In very low birth weight (VLBW) infants, early neonatal hyperglycemia is
associated with increased risk of morbidity and mortality. Neonatal hyperglycemia as
a consequence of intraventricular haemorhagea (IVH) is well known. Hyperglycemia is
a risk factor for many neonatal disseases, IVH could be one of them.
Aim: The aim of our study was to assess the correlation between high blood sugar
levels and IVH in VLBW infants.
Methods: Retrospective analyse of clinical records of VLBW (birth weight <1500 g)
infants admitted in years 2006-2008 on NICU JMF Martin. Their laboratory,
respiratory and nutrition parameters and ultrasound scans of the first 7 days of live
were reviewed. There were excluded infants with inborn defects and died during the
first 24 hours. Results were statistically analyzed.
Results: During that period, 158 infants were admitted, 12 were excluded. Of those
146 infants there were 78 male and 68 female, 14 died. Average gestation week was 29
and average birth weight 1087 g, average length of stay was 54,9 days. IVH was
present in 30 cases. There was significant difference between group with IVH and
without IVH in initial glycemia (9,67 mmol/l, SD±4,55 vs. 7,08 mmol/l, SD±3,37,
p<0,05), peak glycemia (10,09 mmol/l, SD±3,73 vs.8,8 mmol/l, SD±3,33, p<0,05),
average glycemia (8,79 mmol/l, SD±1,77 vs. 5,91 mmol/l, SD±1,05, p<0,001). Peak
glycemia more than 8,3 mmol/l was present in 84,2% of all infants.
Conclusion: Our analysis indicates that high blood glucose is in VLBW infants is
common and initial, average and highest glycemia in infants with IVH was
significantly higher than in those without IVH. That suggests that prevention and
treatment of hyperglycemia may improve the outcomes of VLBW infants.
53
Název práce:Vývoj koncentrace HbA1c při CGM u osob s diabetem
Autor: Helena Přibylová ([email protected] )
Školitel: MUDr. Rudolf Chlup, CSc.
Ústav fyziologie a II. interní klinika FN a LF UP v Olomouci
Úvod: Koncentrace glykovaného hemoglobinu (HbA1c) v krvi odráží průměrnou
koncentraci glukózy v plazmě (PG) za posledních 8-10 týdnů. Od roku 2000 se dalším
užitečným nástrojem pro kontrolu glykemie. stává kontinuální monitoring glykemie (CGM).
Cíl: Cílem této studie bylo zjistit, jak se vyvíjí koncentrace HbA1c v průběhu tříměsíčního
kontinuálního monitoringu glykemie a po jeho skončení.
Metoda: V letech 2006 - 2010 bylo sledováno 32 osob s diabetem ve věku 36,5 (18 - 68)
let, BMI 24,1 (21,2 – 34,6) kg/m2, trvání diabetu 21 (1 - 44) let. Těchto 17 mužů a 15 žen
bylo léčeno pomocí inzulinové pumpy podobu 4 (0 - 16) let inzulinem aspart; algoritmus
jeho dávkování nebyl po dobu studie měněn. Probandi byli sledováni 12 měsíců ve třech
periodách: 1. výchozí perioda s konvenčním selfmonitoringem (SMPG) na glukometru
(trvání 6 měsíců, frekvence 3 – 10krát/d), 2. intervenční perioda s kontinuálním
monitoringem pomocí CGMS (trvání 3 měsíce), 3. závěrečná perioda opět jen s SMPG 3 –
10x/d (6 měsíců). Ve výchozí periodě byl vyšetřen HbA1c a probandi podstoupili edukaci
v obsluze CGMS. Ve fázi kontinuálního monitoringu byl HbA1c vyšetřen každý měsíc (30.,
60. a 90. den). Následně byl HbA1c vyšetřován co 2 měsíce (kontrola 1, 2 a 3). Pro
statistickou analýzu byl použit Wilcoxonův párový test.
Výsledky: Během fáze s SMPG se HbA1c neměnil. Při CGMS došlo již za 30 dní k poklesu
HbA1c z 6,50% na 5,95%, za 60 dní na 5,80% a za 90 dní na 5,60%. Během 2 měsíců po
skončení GGMS se však tato zlepšená koncentrace HbA1c signifikantně zvýšila a dosáhla
původních méně příznivých hodnot (6,40%), které se nelišily od hodnot výchozích
a přetrvávaly i za 4 měsíce (6,50%) a za 6 měsíců. Viz obr.1.
Obr. 1 Vývoj HbA1c v průběhu CGMS a SMPG (glukometr Linus).
G LU K O M E TR
L IN U S
n = 31
CG M S
G L UK O M E T R
L IN U S
p = 0 ,0 0 4
p = 0 ,0 1 4
p = 0 ,0 0 1
NS
NS
NS
n = 32
n = 31
n = 30
n = 25
n = 20
n = 15
Závěr: Příznivý vliv CGMS na metabolismus je omezen na dobu jeho aktivního využívání.
Podporováno grantem MSM 6198959216, Ministerstvo školství ČR.
54
Název práce: Zkušenosti s vyšetřováním mezotelinu v pracovně lékařské praxi
Autoři: Kamila Roháčková, Petra Kellnerová
Školitel: Doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D., Klinika pracovního lékařství, LF UP
a FN Olomouc
Úvod: V olomouckém kraji existuje mnoho osob v minulosti exponovaných azbestu,
a tedy v riziku výskytu maligního mezoteliomu pohrudnice nebo pobřišnice.
V současnosti se zkoumá využití nových metod k možnosti včasného záchytu tohoto
nádoru. Jednou z nich je měření hladiny mezotelinu v séru pomocí
imunoenzymatického testu MESOMARK.
Cíl: Cílem práce bylo ověřit, zda zvýšení hladiny mezotelinu v séru souvisí s výskytem
rentgenologických změn typických pro expozici azbestu a případně přímo s výskytem
maligního mezoteliomu.
Soubor a metodika: V rámci dispenzární péče bylo vyšetřeno 117 osob v minulosti
exponovaných azbestu (85 mužů, 31 žen, prům. věk: 58,34 SD: 8,94, průměrná doba
expozice azbestu činila: 20,58 SD:8,64). Byl zjišťován kuřácký návyk i vedlejší
diagnózy. V krevním séru všech vyšetřovaných byla testem MESOMARK stanovena
hladina mezotelinu (normální hladina je <1,5 nM) a stanoven totální antioxidační
status (norma 1,3-1,7 mmol/l). Dále bylo všem provedeno rtg vyšetření hrudníku.
Výsledky: Hladina mezotelinu byla zvýšena ve třech případech. U 77leté ženy s 25
letou profesionální expozicí azbestu byl histologicky potvrzen maligní mezoteliom
pohrudnice. U 71 letého muže s 31 letou expozicí azbestu v hlavní výrobě byly zjištěny
známky azbestózy a hyalinózy plesury, maligní mezoteliom však nebyl prokázán. U 68
letého muže s 29 letou expozicí azbestu byl prokázán fluidotorax, je plánována biopsie
pleury, výsledek bude prezentován, zatím není k dispozici.
Závěr: V rámci dispenzárních prohlídek 117 osob dříve exponovaných azbestu byl
i pomocí stanovení hladiny mezotelinu zachycen jeden případ maligního mezoteliomu
pleury, narůstající fluidotorax u dalšího exponovaného je ve vyšetřování. Zvýšená
hladina mezotelinu může být předpovědním faktorem rozvoje maligního mezoteliomu.
Stanovení hladiny mezotelinu se tedy jeví jako vhodná součást následných
preventivních prohlídek osob dříve profesně exponovaných azbestu. Osoby se
zvýšenou hladinou mezotelinu je potřeba sledovat častěji.
55
Název práce: Persistent and recurrent ischemic mitral regurgitation after
restrictive annuloplasty
Autoři: Jan Rusek, Hussain Ahmad
Školitel: MUDr. Martin Troubil, Kardiochirurgická klinika, Fakultní nemocnice
Olomouc
Background: Chronic ischemic mitral regurgitation (CIMR) is one of the most
complex unresolved issues in the management of ischaemic heart disease. CIMR
occurs in approximately 20-25% patients post myocardial infarction. The presence of
CIMR adversely affects prognosis, increasing mortality and heart failure. The principal
mechanisms of CIMR are papillary muscles displacement and tenting of mitral leaflet
due to left ventricular remodelling. Routine therapy for IMR is restrictive annuloplasty
(RA) combined with coronary artery bypass grafting (CABG). In our study, we sought
to determine the incidence of persistent and recurrent mitral regurgitation after this
combined procedure and their predictive factors.
Methods and Results: Serial echocardiographic examinations were reviewed in 112
patients who underwent combined procedure: ring annuloplasty for ischemic MR and
coronary artery bypass grafting. Patients with intrinsic mitral valve disease were
excluded. Echocardiographic measures of mitral regurgitation severity (vena contracta,
jet area/left atrial area and PISA quantification), left ventricular remodeling (LV
dimensions and sphericity) and mitral valve apparatus morphology (anulus diameter,
coaptation height, tenting area and leaflet restriction angles) were assessed
preoperatively and postoperatively. 5 patients had persistent regurgitation of grade II,
and 2 patients grade III mitral regurgitation. In follow up (18±6months) there was 22
patients (19,6%) who showed significant recurrent MR of grade II and III.
Conclusion: The recurrence rate of mitral regurgitation after CABG is generally high,
in literarure about 30% at 6 months postoperatively. In our study the recurrence rate
was only about 20%. In our ongoing study we want to distinguish patients, who are at
high risk of IMR recurrence using certain echocardiographic parameters. This patients
may benefit from mitral valve replacement or from new alternative procedures in mitral
surgery.
56
Názov práce: Prínos, zvládanie a spokojnosť používania glukózových senzorov
u osôb s diabetom (štúdie Parasen)
Autor: Martina Rybáriková ([email protected] )
Školiteľ: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc.
Ústav fyziologie a II. interná klinika FN a LF UP v Olomouci
Úvod: Kontinuálny monitoring je progresívna metóda hodnotenia glykémie u osôb
s nedostatočnou kompenzáciou.
Cieľ: Cieľom tejto práce je zhrnúť hodnotenie osôb s DM pri liečbe inzulínom
pomocou IP a so zavedením glukózového senzora, ich spokojnosť a náročnosť obsluhy
senzora, zasahovanie do kvality bežného života.
Metóda: Dva dotazníky vyplňovalo 32 osôb v štúdii Parasen 1 (P1) a 20 osôb
v štúdii Parasen 2 (P2). Obsahovali otázky s 2 typmi odpovede: voľná tvorba a škálové
hodnotenie. Vstupný dotazník vypĺňali na začiatku zavedenia senzora, bol zameraný na
predstavu pacienta o optimálnej liečbe DM, skúsenosti a problémy s glukózovým
senzorom, spokojnosť pacienta so súčasnou liečbou. Výstupný dotazník odovzdali po 3
mesiacoch zavedeného senzora a hodnotili zmeny, ktoré za tieto 3 mesiace nastali.
Obsahoval otázky o počte senzorov, koľko dní vydržal zavedený 1 senzor,
o problémoch pri zavádzaní a reakciách v mieste vpichu, o spokojnosti so súčasnou
liečbou, jej náročnosťou.
Výsledky: Hodnotenia osôb štúdie Parasen 1 a 2 sú podobné, obe skupiny mali
problémy v mieste vpichu senzora, čo znížilo spokojnosť priebežného a aktuálneho
prehľadu stavu glykémie a lepšiu kompenzáciu dávok inzulínu. Dĺžka zavedeného 1
senzora sa v skupine P2 zvýšila o 0,1 dňa a celkový počet dní všetkých zavedených
senzorov sa tiež v P2 zvýšil o 8,7 dní.
Tab. 1: Najdôležitejšie otázky a odpovede z dotazníkov ( 7 z 91 otázok )
Najčastejšia odpoveď
Otázky zo vstupného:
Predstava optimálnej liečby?
Parasen1
Parasen2
pumpa+senzor
15,6%
25%
Problémy v mieste vpichu senzoru?
Áno-krvácanie, bolestivost, …
15,6%
50%
Čakáte zlepšenie hodnôt glykémie?
Áno
84,4 %
80%
Otázky zo výstupného:
Počet zavedených senzorov za 3mesiace?
Koľko dní vydržal zavedený 1 senzor?
Počet dní všetkých zavedených senzorov?
Problémy v mieste vpichu senzoru?
Áno-kožná reakcia,bolestivosť
12
14
7 dní
7,1 dní
88,3 dní
97 dní
59,4%
60%
Záver: Liečba pomocou inzulínovej pumpy a senzora sa skupine 52 osôb zdá byť
najoptimálnejšia, i napriek invazívnemu typu merania glukózovým senzorom, obsluhu
a zavádzanie zvládli bez väčších komlikácií.
Podporované grantmi IGA NR 7825-3 MZCR a MSM 6198959216 MSMT
57
Název práce: Zhodnocení rizikových faktorů u žen trombofiliček v programu IVF
Autor: Zdeňka Sobotková, 6.ročník VŠEO
Školitel: Doc. MUDr. Ivana Oborná, Ph.D., RNDr. Jana Březinová, Ph.D.
Gynekologicko-porodnická klinika FNOL a LF UP, CAR
Úvod: Je známo, že přítomnost vrozených trombofilních markerů má souvislost např.
s opakovanou ztrátou plodu v prvním trimestru,nebo některými patologickými stavy
v těhotenství a šestinedělí. V poslední době se objevují práce, které tyto markery dávají
do souvislosti také se selháním léčby neplodnosti. Touto prací navazujeme na loňskou
studii incidence trombofilních markerů v populaci žen podstupujících léčbu metodami
asistované reprodukce v CAR FNOL.
Cíl: Našim cílem bylo zhodnotit frekvenci výskytu vybraných rizikových faktorů
u skupiny pacientek CAR a jejich rodinných příslušníků. Dále na základě indexu, který
vyjádřuje rizikovost konkrétní pacientky, získat objektivnější rozhodovací kritérium
pro aplikaci profylaktické léčby LMWH během cyklu IVF a ET.
Materiál a metody: Vybrané pacientky obdržely dotazníky s rozepsanými rizikovými
faktory. Z celkového počtu 204 dotazníků jsme obdržely 152 vyplněných.
K hodnoceným rizikovým faktorům jsme zařadily typ neplodnosti, hodnotu BMI,
předchozí používání hormonální antikoncepce, negativní porodnickou anamnézu,
opakované neúspěšné cykly IVF, kouření a dlouhodobé stání v práci. Z osobní
anamnézy jsme se zaměřily na onemocnění štítné žlázy, varixy, neurologické
problémy, diabetes mellitus, autoimunitní, nádorová a kardiovaskulární onemocnění.
Stejným způsobem jsme hodnotily i rodinnou anamnézu.
Výsledky: Průměrný věk dotazovaných byl 32,6 let ± SD 3,9, 71 % z nich mělo
primární typ infertility. Kouření přiznalo pouze 23 žen, průměrný počet vykouřených
cigaret za den bylo 9. BMI vyšší než 25 bylo zaznamenáno u 36 pacientek. Hormonální
antikoncepci užívalo 108 žen, v průměru 4,5 roku. Léčbu metodou IVF podstoupilo
již 138 žen, v rámci této léčby 28 z nich potratilo v prvním trimestru jedenkrát, 12
pacientek dvakrát a jedna žena dokonce třikrát. Z osobní anamnézy byl nejvýznamnější
nález onemocnění štítné žlázy (30) a neurologických problémů (16). Přítomnost
varixů, která může být ovlivněna i dlouhodobým stáním v práci (41), byla zjištěna u
deseti pacientek. Z rodinné anamnézy byla nejčastěji zaznamenána kardiovaskulární
onemocnění ( 40x otec, 43x matka, 12x sourozenec) i v kombinaci všech členů rodiny
(6). Podle klíče byly přidělovány body s určením rizikovosti pacientky. Výsledky
uvedeny v prezentaci.
Závěr: Stanovení rizika možného hyperkoagulačního stavu na základě dotazníku
osobní i rodinné anamnézy usnadňuje rozhodování o podání profylaxe
nízkomolekulárním heparinem během léčby metodou IVF a ET. Podání LMWH snižuje
možnost komplikací a zvyšuje úspěšnost léčby u této rizikové skupiny pacientek.
58
Název práce: Primární prevence kardiovaskulárních onemocnění u zaměstnanců
fakultní nemocnice
Autor: Sova M.
Školitel: Doc. MUDr. E. Sovová PhD., MBA., I. Interní klinika Fakultní nemocnice
Olomouc
Cíl: Zhodnocení rizik kardiovaskulárních onemocnění (KVO) u zaměstnanců fakultní
nemocnice.
Metody: Součástí studie bylo 3124 zaměstnanců (562 mužů), jejichž průměrný věk byl
36,18±11,44 let. Všichni byli vyšetřeni v rámci preventivních prohlídek
v letech 2002-2005. Pacienti vyplnili dotazník, který se týkal základních rizikových
faktorů KVO a dále byly získány objektivní údaje (tlak krve, tělesná hmotnost, výška,
sérová hladina cholesterolu). Na základě těchto údajů bylo z tabulek vypočítáno riziko
KVO a pacientům byla doporučena úprava ovlivnitelných rizikových faktorů. Výsledky
byly srovnány s daty Českého statistického ústavu a s daty ze studie MONICA (použit
chí-kvadrát).
Výsledky: Ze všech zaměstnanců bylo 27,4% kuřáků (29,2% mužů, 27,1% žen) ve
srovnání s 30% mužů (p=NS) a 17% žen normální populaci (p<0,05). 9,2%
zaměstnanců (10,2% mužů, 9,1% žen) bylo obézních ve srovnání s 29,5% v normální
populaci (p<0,05). Arteriální hypertenze byla diagnostikována u 6,7% zaměstnanců
(10,7% mužů a 5,9 žen). Zvýšená sérová hladina cholesterolu (>5 mmol/l) byla
přítomna u 40,5% zaměstnanců (39% mužů, 40,9% žen. Průměrná hladina cholesterolu
byla 5,03 mmol/l (5,01 mmol/l u mužů a 5,04 mmol/l u žen) oproti 5,5 mmol/l u mužů
a 5,82 mmol/l u žen v normální populaci. Vysoké riziko KVO (dle studie Framingham)
bylo stanoveno u 175 zaměstnanců (5,6%) a vysoké riziko KVO (dle studie SCORE)
bylo stanoveno u 675 zaměstnanců (15,9%).
Závěr: Zaměstnanci s vysokým rizikem KVO budou i nadále sledováni a léčeni.
Prevence KVO může být doporučena jako regulérní část preventivních vyšetření
u rizikové populace.
59
Název práce: INTERDISCIPLINÁRNÍ ŘEŠENÍ AGENEZE HORNÍCH
LATERÁLNÍCH ŘEZÁKŮ
Autor: Hedvika Střídecká, Žaneta Drábková
Školitel: Doc. MUDr. Miloš Špidlen, PhD., Klinika zubního lékařství - ortodoncie
Ageneze laterálních řezáků je ortodontická anomálie ve frontálním úseku chrupu,
a proto esteticky rušivá zejména při úsměvu. V naší práci jsme se věnovaly porovnání
různých řešení ageneze horních laterálních řezáků a jejich estetického výsledku.
Jako možné řešení nezaložených zubů 2+2 jsme pozorovaly tato:
1. Mezializace špičáků a jejich následná estetická korekce
2. Náhrada adhezivním můstkem
3. Náhrada implantátem
Do naší práce jsme vybraly pacienty s ukončenou léčbou v období posledních 7let.
Porovnávaly jsme klinické výsledky řešení léčby s naším experimentálně zvoleným
koeficientem estetického úsměvu a u několika pacientů jsme se pokusily pomocí
upravených fotografií před léčbou nasimulovat všechny možné řešení této anomálie,
aby měl názornou možnost výběru léčby.
Cílem práce bylo porovnat rozdílné řešení anomálie mezi klinickou praxí a naší teorií
léčení s důrazem na estetiku úsměvu.
60
Title: THE EFFECT OF INTRANASAL TRPV1 AGONIST CAPSAICIN
CHALLENGEON NEURONAL ACTIVATION IN THE GUINEA PIG
BRAINSTEM - C- FOS STUDY
Author: Katarina Svirlochova
Department of Pathophysiology, Jessenius Faculty of Medicine,
Comenius University in Martin
Tutor: Assoc. Prof. Jana Plevkova, MD, PhD
Expression of the immediate early gene – c fos a marker of neuronal activation was
employed to localize brainstem neuronal populations responsible for processing of
noxious stimuli from the nasal mucosa.
Eighteen spontaneously breathing, urethane /1.1 mg./kg/bw/ anaesthetized guinea pigs
were used. Animals were fixed in supine position on a heated pad. Intranasal /i.n./
challenges were performed as follows: pure controls /n=4/ received no i.n. challenge,
saline controls /n=6/ received i.n. 15 µl of saline warmed up to body temperature, and
experimental group /n=8/ received i.n.15 µl of capsaicin (50 µM) into the both nostrils.
After that, the survival time was from 1.5 to 2 hours. Animals were then deeply
anaesthetized with sodium pentobarbitone, exsanguinated and transcardially perfused
with heparinised saline /200/ ml warmed up to body temperature and then with
paraformaldehyde fixative solution /200 ml/. The brainstems were removed, postfixed,
and paraffin – embedded brainstem slices were processed immunohistochemically /
C- fos kitt, Calbiochem, Merck, SR/.
The levels of FLI (counts of Fos positive neurons) in pure controls, saline controls, and
capsaicin group were compared. In capsaicin group the FLI was detected bilaterally in
the solitary tract nucleus 0.5 mm caudal and 1.5 mm rostral to the obex, the area
postrema, and the lateral reticular nucleus. Intensive FLI was identified in trigeminal
nuclear complex, especially in subnucleus caudalis (Vc) and interpolaris (Vc). Mean
number of Fos positive neurons per section was significantly higher in capsaicin group
then that in pure controls or saline controls at the levels of Vi/Vc and Vc/C1 (p less
0.01). There was no significant difference in FLI between pure and saline controls. The
FLI related to noxious stimulation of nasal mucosa with capsaicin in guinea pig was
found in the brainstem areas related to respiratory and cardiovascular control.
61
Název práce:
Autor:
Školitel:
Hodnocení účinnosti léčby u úzkostných pacientů
Barbora Šimková
Doc.MUDr. Ján Praško, Csc., Klinika psychiatrie FN a LF UP
Základní myšlenka: Úzkostné poruchy představují nejčastější psychické poruchy,
které postihují velkou část populace. Lidé trpící úzkostnými poruchami se cítí
značkování rodinou a blízkými. Stanovení diagnózy úzkostné poruchy vede
k sebevýčitkám, sebeznačkování, oddaluje vyhledání přiměřené léčby a zvyšuje
negativní očekávání od blízkých. Zároveň pravděpodobně vede k složitější
a náročnější léčbě, která je také méně často úspěšná.
Cíle: Cíl tohoto výzkumu je zjistit, jakým způsobem se hodnotí pacienti s úzkostnými
poruchami, jaké v souvislosti s psychiatrickou diagnózou očekávají postoje od svých
blízkých, jak se díky tomu v kontaktu s nimi chovají a hlavně jak se liší procento
úspěšnosti léčby u pacientů, kteří se sebeznačkují a kteří naopak svojí nemoc přijímají
jako každou jinou nemoc.
Metodika: Pro výzkum byla použita kombinace metody kvalitativní
a kvantitativní, stěžejní technikou byl dotazník. Kvalitativní data byla získána
pohovorem s pacientem a kvantitativní pomocí posuzovacích stupnic, které pacienti
dostali. Konkrétně: pacientům (jejichž číslo v době odeslání abstraktu ještě nebylo
konečné) z Psychiatrické kliniky v Olomouci byl rozdán na konci jejich
6-itýdenního pobytu v nemocnici dotazník s otázkami týkající se začátku onemocnění,
vyhledání lékaře či jiného odborníka, znesnadnění či naopak usnadnění vyhledat
psychiatra, sebehodnocení v souvislosti se zjištěnou diagnózou, hodnocení ve srovnání
s druhými, chování k druhým. Dále byli pacienti tázáni na pocity a obecně fakta, která
je nejvíce ovlivňují v jejich chování. Konkrétní otázky s ukázkami odpovědí budou
předneseny na konferenci SVOČ.
Hodnocení a výsledky: Přesné výsledky nejsou ještě v době dodání abstraktu
k dispozici, probíhá jejich vyhodnocování, odebírají se vzorky posledních pacientů
a budou prezentovány na konferenci SVOČ. Obecně: odpovědi pacientů jsou
uspořádány do několika kategorií, nejprve uvádíme obecné údaje o pacientech, jako
jsou demografické údaje, věk první návštěvy psychiatra, věk prvního objevení
příznaků, délka oddálení léčby, diagnóza. Následně jsou rozebírány jednotlivé
odpovědi dle kategorií- pacientův postoj k sobě, očekávání od druhých a následné
chování k druhým. Každá otázka je dále rozdělena na dvě podkategorie, zda pacient
vnímá daná tvrzení pozitivně či negativně (zda pacienta spíše astenizují, vedou
k vyhýbání a úniku, nebo spíše stenizují a vedou k aktivitě a boji s příznaky). Dále jsou
vybrána tvrzení, která pacienta nejvíce trápí a jsou hodnocena na VAS (vizuální
analogová stupnice). Součástí hodnocení je i srovnání výsledků BDI a BAI testů na
počátku a na konci léčby.
Závěr: Na konferenci SVOČ bude sděleno k jakým konkrétním výsledkům náš
výzkum dospěl.
62
Název práce: Karcinom prostaty u pacientů s nízkým PSA
Autor: Vladimír Študent
Školitel: MUDr. Michal Grepl, MUDr. Martin Hrabec, Urologická klinika FN a LF UP
v Olomouci
ÚVOD:Karcinom prostaty je dnes nejčastější malignitou mužské populace v ČR
(incidence 100,22 na 100 000 obyvatel v roce 2007) a je nejčastěji diagnostikován
pomocí stanovení hladiny prostatického specifického antigenu (PSA). Nicméně,
testování PSA je v mnoha ohledech stále více diskutované. I když se stoupajícím PSA
prokazetelně roste riziko karcinomu prostaty i jeho agresivní formy, nebyla uspokojivě
stanovena hraniční hodnota PSA použitelná pro stanovení signifikantního nádoru
a indikaci dalšího postupu.
CÍL:Zjistit záchyt karcinomu prostaty spolu s vybranými charakteristikam u pacientů
s tzv. normální hladinou PSA (< 4 ng/ml).
MATERIÁL A METODY:Hodnoceno bylo 731 pacientů bioptovaných v letech
2007-2009. Indikováni byli pro elevaci věkově specifického PSA, velocitu
(PSAV) > 0,5 ng/ml/rok nebo při suspektním palpačním vyšetření prostaty per rectum.
VÝSLEDKY:Z celkového počtu bioptovaných pacientů bylo 202 s PSA < 4 ng/ml.
V této skupině byl záchyt v 18,8%, ve skupině s vyšším PSA byl 30,7% (p < 0,001). Ve
všech případech se jednalo o adenokarcinom. Středně diferencovaný karcinom
(Gleason score 2+3 nebo 3+3) byl popsán u 65,8% biopsií. Ve 26,3% bylo GS 7 a ve
7,9% GS 8 a více. Ve skupině s PSA < 4 ng/ml bylo stadium T1c určeno u 57,8%
pacientů, T2a-c u 36,8% a 5,4% nemocných bylo s podezřením na T3a-b. U pacientů
po radikální prostatektomii (RP) bylo 75,8% karcinomů lokalizovaných a 24,2%
pokročilých. V 9,7% bylo zjištěno metastatické postižení uzlin nebo skeletu. Zhoršení
klinických stadií je na hranici statistické významnosti (p=0,06). V preparátu po RP bylo
u 32,2% pacientů popsáno GS 6, u 50% GS 7
a v 27,8% bylo popsáno GS 4+5.
Celkové zvýšení GS bylo statisticky signifikantní (p=0,005).
ZÁVĚR:Ze zachycených karcinomů prostaty ve vyšetřované skupině s PSA < 4 ng/ml
pouze 23,6% splňovalo kritéria nízce rizikového nádoru. Rizikový
a potenciálně agresivní karcinom byl zjištěn u 76,4% pacientů. U 24,2% byl lokálně
pokročilý nebo generalizovaný karcinom prostaty. Nízká hladina PSA tedy nevypovídá
o rizikovosti karcinomu. Záchyt karcinomu prostaty včetně velkého zastoupení
agresivních nádorů ve skupině s PSA < 4 ng/ml, hodnoty dříve považované za
normální, je velmi významný.
63
Téma: Užití kotevních implantátů v ortodoncii
Autor: Šuránková Marie, Ptáčková Jana, Šrubařová Hana
Školitel: Doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D.
Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci
Zavedení kotevních implantátů zlepšilo možnosti kotvení v ortodoncii i v případech, ve
kterých je klasický způsob kotvení nedostatečný, nebo jsou čistě ortodonticky
neřešitelné. Kotevní implantáty jsou zaváděny na dobu ortodontické léčby.
Kotevní implantáty v alveolární kosti tvoří pevný bod, vůči kterému lze zuby
posunovat.
Kotevní implantát je titanový nebo ocelový šroub dlouhý cca 2mm. Zavádí se ručně
nebo strojově. Zaručuje okamžitou primární stabilitu nevyžadující osseointegraci.
Důležitou podmínkou jeho správné funkce je dosažení primární stability po zavedení,
způsob zatížení a dodržení přísné hygieny během léčby. Kotevní implantát se skládá se
z hlavy, krčku a těla. Hlava implantátu je tvarovaná, výhodný je tvar ortodontického
zámku.
Kotevní implantát lze užít zejména tam, kde potřebujeme dosáhnout maximální kotvení
a zároveň nemusíme spoléhat na spolupráci pacienta. Výhodou této terapie je
nezávislost léčby na intraorálních a extraorálních zařízeních, malá invazivita bez
potřeby preventivní medikace, možnost okamžitého zatížení, kombinace s fixním
ortodontickým aparátem a užití u nezletilých pacientů.
Cíl práce: u souboru 18 ortodontických pacientů zhodnotit posun 30 zubů fixním
ortodontickým aparátem za použití kotevního implantátu, ve skupině I. 7 případů
vertikálního posunu, ve skupině II. 23 horizontálního posunu.
Byla hodnocena doba a délka posunu a úspěšnost implantace.
Výsledky: vertikální posun- doba 245 dnů, délka posunu 0,3mm/měsíc
horizontální posun - doba 238 dnů, délka posunu 0,74mm/měsíc
úspěšnost implantace: 80%
Jsou prezentovány 2 kazuistiky terapie s použitím kotevních implantátů.
Závěr: kotevní implantáty lze využít pro vertikální i horizontální posuny zubů
u pacientů s kritickým kotvením.
64
Název práce: Analýza prognostického významu imunohistochemické exprese
PTENu u nemalobuněčných karcinomů plic
Autor: Kristína Švédová
Školitel: MUDr. MVDr. Jozef Škarda, Ústav patologie LF UP v Olomouci
Úvod: PTEN(phosphatase and tensin homolog) je produkt tumor supresorového genu
PTEN. Nachází se ve většině tkání organismu. Funguje jako fosfatáza, defosforyluje
fosfatidylinositol-3,4,5-trifosfát,tím inhibuje Akt/PKB signální kaskádu,zastavuje
dělení buněk a spouští apoptózu. PTEN je jeden z nejběžněji změněných tumor
supresorových genů v lidských nádorech. Ztráta normální enzymatické aktivity PTENu
je spojená se zvýšenou proliferací, redukcí buněčné smrti a kancerogenezí. Exprese
změněného PTENu v nádorové tkáni je negativním prognostickým faktorem.
Imunohistochemická detekce mutovaného PTENu proto může být významná pro odhad
délky přežívání
a délky bezpříznakového období pacientů s nemalobuněčnými karcinomi plic.
Cíl: Stanovit imunohistochemickou expresi
PTENu ve vzorcích primárního
nemalobuněčného karcinomu plic. Analyzovat význam této exprese.
Metodika: Imunohistochemická detekce PTENu byla provedena pomocí nepřímé
dvoustupňové metody za použití komerčně dostupných protilátek na tkáňových
mikroerejích, které byly sestavené ze 74 formalínem-fixovaných a do parafínu zalitých
vzorků nemalobuněčného karcinomu plic. V daném souboru bylo 50 spinocelulárních
karcinomů a 24 adenokarcinomů. Byl určen H-index (pozitivita slabá, střední a silná
násobená % pozitivních buněk), stupeň nestin pozitivní vaskularizace
(semikvantitativně – slabá, střední a silná v ložiscích
nejintenzivnější vaskularizace), jejich vzájemná korelace a dále byly tyto znaky
srovnávány s délkou přežití a délkou bezpříznakového období. Hodnoty H-indexu byly
získány jako průměr hodnocení 2 nezávislými patology a analyzovány pomocí
neparametrického Mann- Whitney testu. K porovnání četností výskytu byl použitý
Fisherův exaktní test. Asociace testovaných parametrů s celkovou délkou přežití
a délkou bezpříznakového období byla analyzována Kaplan-Meierovou metodou. Data
byla zpracována pomocí statistického software SPSS verze 15 (SPSS Inc., Washington,
USA), hladina signifikance byla stanovena na 0,05.
Exprese PTENU byla srovnaná s expresí markeru CD 133.
Závěr: Imunohistochemickou expresi PTENu lze označit za významný diagnostický
znak. Současně však lze konstatovat, že exprese PTENu signifikantně nekoresponduje
s délkou přežití ani délkou bezpříznakového období. Exprese PTENU koreluje
s expresí CD 133 (p=0.0257).
65
Název práce: Charakteristika probandů studie zaměřené na přínos inzulinové
pumpy a senzoru pro monitoring glykemie
Autor: Pavla Trulíková ([email protected])
Školitel: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc.
Ústav fyziologie a II. interní klinika FN a LF UP v Olomouci
Úvod: Studie PARASEN je zaměřena na osoby s diabetem léčené inzulinovou pumpou
PARAdigm, které využívají SENzoru pro kontinuální monitoring glykemie (CGM).
Cílem studie je zhodnotit vývoj klinického stavu, HbA1c, spokojenosti s léčbou
a zdravotním stavem a zjistit, jaký je zájem diabetiků o využívání CGM pomocí
transkutánních senzorů. Běží od r. 2006; dosud bylo zavzato 32 osob v aktivní skupině
a 39 osob ve skupině kontrolní. Studentské odborné síly se v jejím průběhu aktivně
podílely na sběru a zpracování dat.
Cílem této práce je charakterizovat jednotlivé skupiny probandů, k nimž se vztahují
výsledky dalších samostatných studií.
Metoda: Byly sledovány 2 skupiny: aktivní a kontrolní. V aktivní skupině byl
u každého po dobu 3 měsíců prováděn kontinuální monitoring pomocí senzoru
napojeného na transmiter CGMS. Tato fáze studie byla označena jako PARASEN 1. Po
3-8 měsících byl u některých probandů tříměsíční kontinuální monitoring podle stejné
osnovy opakován (PARASEN 2) a u části z nich opakován potřetí (PARASEN 3).
Kontrolní skupina prováděla selfmonitoring glukometrem. Obě skupiny v průběhu
studie docházely v měsíčních intervalech na pravidelné kontroly, při kterých bylo
provedeno laboratorní vyšetření a antropometrické měření. Hodnoty z paměti
glukometru a inzulinové pumpy byly převáděny do počítače (program Diabass 4
a Carelink).
Výsledky: Souhrn vybraných antropometrických charakteristik, viz tabulka 1.
Tab. 1: Charakteristika probandů jednotlivých fází studie PARASEN
PARASEN 1
32
36,5 (18–68)
21,0 (1–44)
4,0 (0–16)
16/16
24,1
(21,1–34,6)
*median; interval hodnot uveden v závorce
Počet probandů (n)
Věk* [r]
Délka trvání DM* [r]
Délka léčby IP* [r]
Pohlaví (muži/ženy)
BMI* [kg/m2]
PARASEN 2
22
37,0 (21–65)
21,5 (2–44)
5,0 (0–16)
11/11
23,5
(20,2–33,3)
PARASEN 3
9
50,0 (26–67)
26,0 (4–46)
7,0 (3–15)
5/4
23,6
(20,9–29,6)
KONTROLA
39
48,0 (21–67)
12,0 (1 – 36)
4,0 (1–14)
22/17
27,4
(19,0–37,0)
Závěr: Skupiny studie byly charakterizovány, vývoj jednotlivých ukazatelů je
předmětem následujících prací.
Podporováno granty IGA NR 7825-3 MZCR a MSM 6198959216 MSMT.
66
Název práce:
Autor:
Školitel:
Akutní pankreatitida a diabetes mellitus
Helena Uhlářová
MUDr. Ondřej Krystyník, doc. MUDr. Vlastimil
Procházka, Ph.D.; II. interní klinika FN Olomouc
Úvod: Diabetes mellitus je progredující, nevyléčitelné onemocnění, které se díky svým
socioekonomickým důsledkům řadí mezi nejzávažnější chronická onemocnění dnešní
doby. Vzhledem k neustálé stoupající incidenci je kladen stále větší důraz na časnou
diagnostiku a zahájení léčby již v období před klinickou manifestací tohoto
onemocnění. Všeobecně užívaná klasifikace diabetu popisuje kromě dvou nejčastějších
forem (tedy diabetes mellitus 1. a 2. typu) také diabetes vznikající na podkladě
onemocnění slinivky břišní (typ 3c). Mezi tato onemocnění patří i akutní zánět slinivky
(akutní pankreatitida). V současné době není u osob v rekonvalescenční fázi proběhlé
ataky akutní pankreatitidy cíleně hodnocena míra poruchy funkce endokrinní části
slinivky břišní.
Cíl: Zhodnotit riziko vzniku poruchy glukózového metabolismu u osob po proběhlé
izolované atace akutní pankreatitidy.
Metoda: Ze 132 pacientů po proběhlé akutní pankreatitidě s vyloučením pacientů se
známkami chronické pankreatitidy a již známou diagnózou diabetes mellitus, bylo ke
kontrolnímu vyšetření pozváno 37 pacientů. Spolupráci akceptovalo 12 pacientů. Byly
hodnoceny antropometrická data, osobní a farmakologická anamnéza a dále parametry
glukózového a lipidového metabolismu (lačná glykémie, glykovaný hemoglobin,
C-peptid, anti-GAD, anti-IA2, cholesterol, TAG, LDL-cholesterol, HDL-cholesterol).
Výsledky: Průměrný věk probandů byl 57 let, 4 muži, 8 žen. Průměrné BMI (28,93),
Cholesterol (6,07), LDL (3,75), HDL (1,48), TAG(1,87). Diabetes mellitus byl
diagnostikován u 3 pacientů (25%), zvýšená glykémie nalačno u 4 pacientů (33%),
fyziologický nález u 5 pacientů (42%).
Závěr: Porucha metabolismu glukózy byla přítomna u 58% pacientů. Diabetes mellitus
byl diagnostikován u 25% pacientů. V dospělé populaci České Republiky je incidence
diabetu mezi 7-8%. Akutní pankreatitidu lze hodnotit jako rizikový faktor pro rozvoj
poruchy glukózového metabolismu.
67
Název práce: Faktory ovlivňující délku ortodontické léčby palatinálně
retinovaných horních špičáků
Autor: Barbora Vágnerová, Zubní lékařství LF UPOL, 5. ročník
Školitel: Doc. MUDr. Miloš Špidlen, PhD., MUDr. Ivana Dubovská, Oddělení
ortodoncie, Klinika zubního lékařství FNOL
Horní špičáky jsou druhé nejčastěji retinované zuby ( u 1,5 – 2% populace). Většinou
jsou retinované palatinálně (jen 7 – 16% vestibulárně). Jako faktory ovlivňující léčbu
se uvádí lokalizace špičáku v kosti, anatomická situace, okluze před léčbou, pacientův
věk, inklinace, vzdálenost retinovaného zubu od plánované pozice v zubním oblouku,
množství místa v zubním oblouku a přítomnost patologických změn retinovaného
zubu.
V naší studii se ukázal jako nejdůležitější faktor poloha retinovaného špičáku
vzhledem ke střední čáře. Malá závislost se projevila na inklinaci. Avšak věk,
jednostranná nebo oboustranná retence a vzdálenost od okluzní roviny neprojevily
žádnou signifikantní závislost.
68
Název práce: Sledování a současné možnosti řešení makulárních děr
Autor: Kateřina Vejmělková
Školitel: MUDr. Zuzana Prachařová, Oční klinika LF UP a FN Olomouc
Úvod: Makulární díra je různě velký okrouhlý otvor postihující celou tloušťku sítnice
(od vnitřní limitují membrány až po k zevní segmenty receptorů) v oblasti žluté skvrny.
Etiologie makulární díry: idiopatická (85%), traumatická (5-10%), při degenerativní
myopii, po laserové operaci, při cevním onemocnění
Epidemiologie: 3:1000 obyvatel starších 55 let, častěji u žen
Klasifikace:
I.stádium - dochází k elevaci foveoly se zachovalou foveolární vkleslinou
II.stádium - malé dírky v plné tloušťce sítnice, sklivec se odlučuje od foveoly
III.stádium - větší díra – vzniká buď progresí předešlého stádia nebo růstem
cysty
IV.stádium - úplné odloučení sklivce z povrchu sítnice
Klinický nález: - rozmazání obrazu, metamorfopsie (pokřivené vidění)
- zraková ostrost závisí na velikosti, lokalizaci a stádiu makulární
díry
Terapie: Jediná dosud účinná léčba je chirurgická operace. Pars plana vitrecktomie
(odstranění sklivce nitrooční mikrochirurgickou operací) s cirkulárním odloupnutím
(peelingem) vnitřní limitující membrány okolo makulární díry. Na závěr operace se
aplikuje do sklivcové dutiny expanzivní plyn.
Cíl:
V práci byly zhodnoceny anatomické a funkční výsledky operací idiopatické makulární
díry cestou pars plana vitrectomie s peelingem vnitřní limitující membrány
a tamponádou expanzivním plynem.
Metodika:
V letech 2005 – 2009 bylo na Oční klinice FN Olomouc operováno celkem 119 očí
s idiopatickou makulární dírou. Průměrný věk pacientů byl 68,5 roků. Operace byla
provedena standartním způsobem – pars plana vitrectomií s peelingem vnitřní limitující
membrány. Anatomické výsledky byly hodnoceny na optické koherenční tomografii,
funkční výsledky (tedy centrální zraková ostrost) byly hodnoceny pomocí ETDRS
optotypů. Průměrně byli pacienti sledovani 5 měsíců.
Závěr:
V našem souboru bylo dosaženo příznívého anatomického výsledku u 106 očí
(89 %). Komplikace nastala u 5 pacientů v podobě odchlípení sítnice tedy v 4,2 %
(odpovídá
údajům v literatuře). Funkční hodnocení výsledků bylo provedeno
porovnáním centrální zrakové ostrosti před operací a po ní. U pacientů došlo
k průměrnému zlepšení centrální zrakové ostrosti o 10 písmen.
69
Název práce: Vyšetření minimální reziduální nemoci a riziko recidivy
kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu
Autor: Eva Vojkůvková, Alena Sendlerová
Školitel: MUDr. Hana Švébišová, Ph.D., Onkologická klinika FN Olomouc
Práce je rozdělena na dvě na sobě nezávislé části. První téma, karcinom prsu, jsme již
začaly minulý rok. Práce čerpá ze souboru 108 pacientek, kde jsme zohledňovaly
hlavně závislost recidivy a úmrtí pacientek na klinickém stádiu nemoci a především,
což bylo naším cílem, na pozitivitě minimální reziduální nemoci v sentinelově uzlině
nebo v kostní dřeni. Na podkladě těchto údajů jsme následně stanovily DFS (disease
free survival) a OS (overall survival). Výsledky jsou zpracovány do grafů a tabulek.
Díky malému množství pacientek s recidivou nejsou data statisticky významná.
Při zpracování druhé části, kolorektalního karcinomu, jsme díky většímu počtu
pacientů a častějšímu výskytu recidivy získaly daleko validnější údaje. Soubor čítá 162
pacientů. Opět byl hledán vztah mezi minimální reziduální nemocí a rizikem recidivy
a případným úmrtím s výstupem těchto dat ve formě DFS a OS a doplnily jsme to
o závislost na klinickém stadiu onemocnění. Přesné statistické výsledky budou dodány
a následně prezentovány na konferenci SVOČ.
70
Název práce: Primární hyperparatyreóza a hladina plazmatického vápníku
Autor: Tomáš Vychodil
Školitel: doc. MUDr. Zdeněk Fryšák, CSc., 3. interní klinika FN Olomouc
Hodnocení hladiny parathormonu současnými velmi citlivými metodami
(bioaktivní PTH pomocí 3. generace immunoradiometrických (IRMA)
a immunochemiluminescentních testů) umožňuje velmi podrobný pohled na nemocné
s primární hyperparatyreózou (PHPT). Dává podmínky k detekci pacientů, kteří se
odlišují od klasického popisu PHPT. PHPT charakterizuje hyperkalcémíe, zvýšené
hodnoty (nebo hodoty při horní hranici normy) PTH a zvýšené odpady vápníku v moči
za 24h. V průběhu 4 let jsme zachytili malou, nicméně i přesto početně významnou
skupina nemocných, kteří nesplňují klasická kriteria primární PHPT a přesto evidentně
trpí touto chorobou. V našem souboru jsme zachytili 39 těchto nemocných, kteří byli
buď asymptomatičtí (náhodný nález) nebo s klinickými projevy kostní nemoci,
hypertenze či nefrolitiázy. Na rozdíl od klasické PHPT u této formy chybí symptomy
z hyperkalcémie jako nechutenství, nauzea, obstipace, polydipsie a polyurie.
Laboratorní nález je nízkými hladinami vápníku obdobný sekundární HPT (nutno
vyloučit), ale primární onemocnění mimo příštítná tělíska u nich není prokázáno.
V našem souboru byl u 19 pacientů nalezen zobrazovacími metodami (USG,
scintigrafie, CT) adenom příštítného tělíska a u většiny z nich chirurgicky odstraněn
nebo byla provedena sklerotizace alkoholem. U 20 pacientů se zdroj zvýšeného PTH
nepodařilo nalézt. Tyto nemocné je potřeba dále sledovat pro možnost progrese do
hyperkalcémie či vývoje zjevného adenomu a léčit symptomaticky projevy PHPT.
71
Název práce: Vliv cílené léčby na hladinu kyseliny močové u nemocných
s metastatickým kolorektálním karcinomem
Autor: Irena Vyňuchalová, Eva Sadílková
Školitel: prof.MUDr.Bohuslav Melichar, Ph.D., Onkologická klinika FN Olomouc
Úvod: Kombinovaná chemoterapie je v současné době standardem léčby
metastatického kolorektálního karcinomu. Přidání bevacizumabu, monoklonální
protilátky proti vaskulárnímu endoteliálnímu růstovému faktoru (VEGF) nebo
monoklonálních protilátek proti epidermálnímu růstovému faktoru cetuximabu či
panitumumabu ke kombinované chemoterapii vede k dalšímu zlepšení výsledků léčby.
Přidání těchto cílených monoklonálních protilátek sice rozšiřuje spektrum nežádoucích
účinků léčby, může však mít i projektivní účinek na některé toxické projevy vyvolané
chemoterapií. Podání cytotoxické chemoterapie může vést k tzv. syndromu nádorové
lýzy, který se kromě jiného projeví významným vzestupem hladiny kyseliny močové,
po podání některých cytotoxických léků, např. derivátů platiny, však byl popsán
významný pokles sérových koncentrací kyseliny močové. Při léčbě kombinací
chemoterapie a cetuximabu je zřejmý pokles koncentrace kyseliny močové.
Cíl: Cílem této retrospektivní analýzy bylo zkoumat vliv léčby kombinací
bevacizumabu, oxaliplatiny, irinotekanu a fluoropyrimidinů na hladinu kyseliny
močové v průběhu léčby pro metastatický kolorektální karcinom.
Metodika: Byla analyzována data pacientů léčených v letech 2008 a 2009 na
Onkologické klinice LF UP a FN Olomouc. Sledovány byly hodnoty kyseliny močové
před léčbou a v průběhu léčby kombinací oxaliplatiny nebo irinotekanu
a fluoropyrimidinů (kapecitabinu nebo 5-fluorouracilu s leukocovorinem)
s bevacizumabem u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem. Srovnání
hodnot před léčbou a během léčby bylo provedeno Wilcoxonovým test. Korelace byly
studovány pomocí Spearmanova korelačního koeficientu. Statistické analýzy byly
provedeny pomocí statistického software NCSS. Hladina významnosti byla stanovena
na 0.05.
Výsledky: Během léčby došlo k významnému poklesu karcinoembryonálního antigenu.
Koncentrace kyseliny močové v séru v průběhu léčby mírně poklesla, ale tyto změny
nebyly významné.
Závěr: Kombinace bevacizumabu a chemoterapie nemá významný vliv na koncentraci
kyseliny močové v séru.
72
Název práce: Vliv zkušenosti a přítomnosti rizikových faktorů na četnost
komplikací endoskopického odběru vena saphena magna pro
chirurgickou revaskularizaci myokardu.
Autor: Pavel Xinopulos
Školitel: MUDr. Martin Šimek,Ph.D., Kardiochirurgická klinika FN Olomouc
Úvod:
Endoskopický odběr představuje méně invazivní techniku odběru vena saphena magna
pro chirurgickou revaskularizaci myokardu, která je ve srovnání s otevřenou metodou
zatížena významně nižším výskytem komplikací spojených s odběrem žilního štěpu.
Cílem studie bylo zjistit, zda četnost komplikací endoskopického odběru je ovlivněna
zkušeností chirurga s danou metodou a přítomností rizikových faktorů poruch hojení.
Metoda:
Do prospektivní studie bylo zahrnuto 300 konsekutivních nemocných, kteří podstoupili
chirurgickou revaskularizaci na Kardiochirurgické klinice v období od 1. 1. 2006 do 31.
12. 2009 a u nichž byl žilní štěp odebrán endoskopickou technikou. Komplikace
odběru byly sledovány 5. pooperační den a při klinické kontrole 3 měsíce od operace.
Analyzovány byly výskyty jednotlivých komplikací odběru (přítomnost hematomu,
otoku končetiny, neurologického postižení a poruchy hojení) ve vztahu s narůstající
zkušeností s metodou, dále byla provedena logistická regrese vlivu jednotlivých
rizikových faktorů poruch hojení (pohlaví, obezita, ICHDK, imunosuprese, DM) na
výskyt komplikací po endoskopickém odběru
Výsledky:
Průměrný věk ve skupině dosáhl 68,7 let s převahou mužů nad ženami (69% vs. 31%).
Průměrný body mass index byl 29,6 kg/m2, u 46% nemocných byl přítomen DM, u
23% ICHDK, u 3% imunosuprese. 80% nemocných podstoupilo pouze revaskularizaci
myokardu, u 20% společně s výkonem na srdečních chlopních. Průměrná délka
endoskopického odběru dosáhla 42,1 min, kdy bylo průměrně odebráno 33,9 cm
žilního štěpu. V pooperačním období byla přítomnost hematomu zaznamenána u 35%
nemocných, otok končetiny u 13% nemocných, neurologický deficit u 5% nemocných
a poruchy hojení rány u 1% nemocných. Narůstající zkušenost s metodou vedla
k signifikantnímu poklesu délky endoskopického odběru, četnosti poranění štěpu
a jednotlivých komplikací odběru. Při regresní analýze nebyl žádný z rizikových
faktorů poruch hojení určen nezávislým prediktorem pro rozvoj komplikací odběru.
Závěr:
Endoskopický odběr je zatížen nízkým rizikem typických komplikací po odběru vena
saphena magna. Navíc rostoucí zkušenost s metodou vede k dalšímu poklesu četnosti
těchto komplikací, která není ovlivněna přítomností rizikových faktorů poruch hojení.
73
1. A. Ahmed, P. Mudugal - Quality of life and general welfare of patients with
Rheumatic diseases
2. J. Baňka, B. Otčenášková - Maligní melanom v populaci Středomoravského
regionu - sledování incidence v 5 letém intervalu a asociace s potenciálními
rizikovými faktory
3. K. Barhoňová, J. Smital - Chromozomální mozaicismus u invazivních
prenatálních vyšetřovacích metod
4. M. Beníčková, Ľ. Gašparová - Význam stanovenia E-MTX pre klinickú praxi
5. L. Bebarová - Chirurgická léčba fibrilace síní – kryomaze vs radiofrekvenční
ablace
6. L. Bittnerová - Imunologický faktor v léčbě neplodnosti
7. J. Bobčák - Echokardiografie u syndromu obstrukční spánkové apnoe
8. K. Brezániová, I. Závodský - Sledovanie zmeny variability srdečnej frekvencie
u pacientov s panickou poruchou.
9. I. Čepová - Kolorektální karcinom a diabetes mellitus
10. S. Denygrová, L. Foltasová, J. Macháň - Úspěšnost operace sinus lift
11. J. Divilková, B. Procházková - Anomálie počtu stálých zubů u pacientů s celkový
jednostranným rozštěpem
12. E. Dorazilová, D. Osinová, J. Přeček - Klinické doporučené postupy
v urgentní medicíně
13. T. Dorňák - Změny organizace a aktivace motorického a premotorického kortexu
u pacientů se spasticitou po ischemickém iktu v závislosti na léčbě botulotoxinem:
fMRI studie
14. K. Dvořáková, K. Mokrošová - Hormonální dysbalance po traumatech mozku
u dětí
15. Ľ. Dzurendová, K. Oravcová – Prevalence širokospektrých beta-laktamáz
ESBL v gastrointestinálním traktu hospitalizovaných pacientů
16. K. Dzurišová - Fetomaternální krvácení při porodu císařským řezem
17. T. Figuliová - Účinnosť nového antiepileptického liečiva zonisamidu, výskyt
nežiadúcich účinkov
18. A. Frantisová, V. Durdová - Míra potratovosti po odběru choriových klků
a amniocentéze v prenatální diagnostice
19. M. Gajová - Prevence zubního kazu u kojenců a gravidních žen
20. Z. Gavlasová, M. Hartošová - Operační metody u mimoděložního těhotenství na
porodnicko-gynekologické klinice za posledních 10 let.
21. Z. Gocalová - Výskyt aspirinové a clopidogrelové rezistence u pacientů s akutním
infarktem myokardu
22. V. Halašková, V. Faldynová - Karcenogeneze u Barrettova jícnu
23. B. Havlíčková, M. Večerková, V. Vildnerová - Výsledky léčby vlhké formy
VPMD fotodynamickou terapií (PDT) Visudynem, intravitreální aplikací preparátů
Macugen, Lucentis
24. M. Hazlinger – Určení objemu pleurální tekutiny na CT jednoduchým měřením
25. Z. Heřmanová - Názory studentů na změnu role lékaře ve společnosti
26. M. Hladná, M. Kubicová, D. Murin, Z. Rothröckelová - Růst dětí
s nespecifickými střevními záněty
27. P. Hok - Changes in motor cortex activation after botulinum treatment in MS
patients with leg Spasticity
28. M. Holinka - Srovnání radiální endosonografie a esofagogastro-duodenoskopie
v detekci jícnových a žaludečních varixů
29. Z. Hradilová - Spokojenost osob s diabetem při léčbě inzulínovou pumpou
30. O. Hýl, A. Vilášek, M. Vlna - Stabilita epitelíálních štěpů
31. L. Chlachula - Výsledek léčby karcinomu prsu v závislosti na expresi proteinu
c-erbB2
32. M. Jandl - Výskyt proteinů MRP1 a MDR ve vyvíjející se lidské ledvině
33. O. Jor - Sledování vybraných parametrů sepse u kriticky nemocných
34. D. Kaprálová, K. Koláčková - Vliv přidání bevacizumabu na pokles hemoglobinu
u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem
35. J. Kašpar, M. Coufalová - Využití diodového laseru v parodontologii
36. J. Konečný - Střednědobé výsledky u nemocných po implantaci aortální
bioprotézy
37. A. Kuba - Chronická myeloidní leukemie (CML): retrospektivní analýza
dlouhodobých výsledků léčby interferonem-α (INF-α) se zaměřením na sledování
pacientů s kompletní cytogenetickou a molekulární remisí (CCyR, CMR)
38. J. Kubáčová - Faktory hemostázy a jejich role u ischemických cévních mozkových
příhod
39. J. Kubias - Srovnání peroperačních a pooperačních výsledků hluboké
mozkové stimulace subthalamického jádra v rámci Fakultní nemocnice Olomouc
40. Ľ. Kundrátová - Vyšetření vydechovaného oxidu dusnatého (FeNO)
u plicních onemocnění a jeho vztah k markerům endobronchiálního zánětu
41. L. Lukešová - Celiakie a asociované choroby (1. st.)
42. L. Luňáček - Denní variabilita uroflowmetrie u zdravých mužů
43. A. Markotánová, L. Pavlenková - Vývoj kontaktní senzibilizace na alergeny
standardní sady
44. L. Mikulová, D. Pastorková - Risk factors of atherosclerosis in patients with
colorectal cancer treated with systemic chemotherapy and bevacizumab
45. V. Musil - Vztah objemu prostaty k výsledku biopsie
46. V. Novák - Selhání transpedikulární fixace u zlomenin hrudní a bederní páteře
47. M. Novosad, M. Štefanatný - Stabilita augmentované tkáně v okolí implantátů ve
frontálním úseku
48. A. Obr, Z. Kubová, J. Jarkovský - Absolutní počet lymfocytů v periferní krvi
jako prognostický ukazatel u nemocných s difúzním B-velkobuněčným lymfomem
49. K. Oravcová, Ľ. Dzurendová – Kolorektální karcinom a Diabetes Mellitus
50. M. Pirklová, A. Kršáková - Incidence HPV infekce v dutině ústní u pacientek
s prokázanou infekcí děložního čípku
51. S. Popela - Mechanizovaná srdeční masáž ve FN Olomouc 2008-2010
52. J. Posker - Vztah obvodu pasu k hodnotě body-mass indexu (BMI) u osob
s diabetem
53. T. Postrkova, K. Potocka – Hyperglycemia as a risk factor of intraventricular
haemorrhage in very low birth weight infants
54. H. Přibylová - Vývoj koncentrace HbA1c při CGM u osob s diabetem
55. K. Roháčková, P. Kellnerová - Zkušenosti s vyšetřováním mezotelinu v pracovně
lékařské praxi
56. J. Rusek, H. Ahmad - Persistent and recurrent ischemic mitral regurgitation after
restrictive annuloplasty
57. M. Rybáriková - Prínos, zvládanie a spokojnosť používania glukózových
senzorov u osôb s diabetom (štúdie Parasen)
58. Z. Sobotková - Zhodnocení rizikových faktorů u žen trombofiliček v programu
IVF
59. M. Sova - Primární prevence kardiovaskulárních onemocnění u zaměstnanců
fakultní nemocnice
60. H. Střídecká, Ž. Drábková – Interdisciplinární řešní ageneze horních laterálních
řezáků
61. K. Svirlochova – The effect of intranasal TRPV1 agonist capsaicin challenge on
neuronal activation in the guinea pig brainstem – C – FOS study
62. B. Šimková - Hodnocení účinnosti léčby u úzkostných pacientů
63. V. Študent - Karcinom prostaty u pacientů s nízkým PSA
64. M. Šuránková, J. Ptáčková, H. Šrubařová - Užití kotevních implantátů
v ortodoncii
65. K. Švédová - Analýza prognostického významu imunohistochemické exprese
PTENu u nemalobuněčných karcinomů plic
66. P. Trulíková - Charakteristika probandů studie zaměřené na přínos inzulinové
pumpy a senzoru pro monitoring glykemie
67. H. Uhlářová - Akutní pankreatitida a diabetes mellitus
68. B. Vágnerová - Faktory ovlivňující délku ortodontické léčby palatinálně
retinovaných horních špičáků
69. K. Vejmělková - Sledování a současné možnosti řešení makulárních děr
70. E. Vojkůvková, A. Sendlerová - Vyšetření minimální reziduální nemoci a riziko
recidivy kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu
71. T. Vychodil - Primární hyperparatyreóza a hladina plazmatického vápníku
72. I. Vyňuchalová, E. Sadílková - Vliv cílené léčby na hladinu kyseliny močové
u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem
73. P. Xinopulos - Vliv zkušenosti a přítomnosti rizikových faktorů na četnost
komplikací endoskopického odběru vena saphena magna pro chirurgickou
revaskularizaci myokardu.
Download

xliii. konference studentských vědeckých prací