A B C D E F G H C H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z Y X W V U T SS Ro nQdPa O N M L K J I C H H G F E D C B
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA
NA TO, ŽE CHYBĚJÍ
VZDĚLÁVACÍ STANDARDY,
ČŠI UPOZORŇOVALA
JIŽ PŘED LETY
MŠMT a inspekce reflektují zprávu OECD
Česká školní inspekce ve spolupráci s MŠMT zahájila celonárodní diskuzi o budoucí podobě hodnotícího systému našeho
vzdělávání, tedy kromě vzdělávání terciárního. Vstupní konference vycházela ze zprávy OECD, kterou do České republiky přijel představit vedoucí expertního týmu autorů Paulo
Santiago. A debata se zdaleka netočila jen kolem mediálně
nejvýraznějšího tématu, jímž je připravované testování žáků
pátých a devátých ročníků základních škol.
Anglický originál rozsáhlé a především
skutečně zajímavé zprávy je k dispozici již zhruba dva měsíce (http://www.
oecd.org/dataoecd/33/47/49479976.
pdf). Výběr hlavních závěrů v českém překladu naleznete na webu ČŠI
(http://www.csicr.cz/cz/O-nas/Zprava-OECD-o-hodnoceni-vzdelavani-v-CR).
A s těmi relativně nejzajímavějšími poznatky jsme vás již seznámili sami (viz
UN 8/2012). Kompletní oficiální překlad
celé zprávy bude na webových stránkách inspekce k dispozici na přelomu
března a dubna. S laskavým svolením
ČŠI však již nyní zveřejňujeme podstatnou část jedné vybrané kapitoly v tomto
čísle UN (str. 16).
Ministerstvo si neví rady?
Jádro úvodní konference, pořádané
na půdě ministerstva školství, spočívalo v reakcích zástupců MŠMT a inspekce na některá zjištění a doporučení
ve zprávě OECD. I když tedy šlo zejména o monology, tato vystoupení byla poučnou ukázkou toho, jak se oba klíčové
úřady s kritikou a podněty stran OECD
vyrovnávají.
„Zpráva OECD přichází do České republiky v době, kdy ministerstvo školství
a také ČŠI připravují zásadní koncepční
materiály a změny. Zpráva je inspirující
a říká nám kudy jít, ale také kudy nejít,“
uvedla MICHAELA ŠOJDROVÁ, ředitelka odboru vnějších vztahů ČŠI a koordinátorka projektu OECD v ČR.
JAROMÍR KREJČÍ, ředitel odboru
vzdělávací soustavy na MŠMT, reagoval
12
učitelské noviny 13/2012
na známý fakt, který připomíná i OECD:
Vzdělávací výsledky žáků se pohybují
kolem průměru OECD, ale výrazně se
zhoršily. „Částečně sdílíme obavy hodnotitelů. Zamýšlíme se nad tím, proč
naši žáci mají v posledních letech tak
významně zhoršující se tendenci v mezinárodním srovnání. To je oblast, která
nás trápí samozřejmě dlouhou dobu –
několik let to zjišťujeme a nenacházíme
úplně jednoduchá opatření a jednoduché recepty na vylepšení situace.“
Spolupráce se zřizovateli
není jednoduchá
OECD identifikovala jako jeden ze základních problémů hodnotícího systému našeho vzdělávání to, že nám chybí
ucelený rámec. Systém je proto potřeba sjednotit. Ředitel Krejčí to označil
za nejvýznamnější doporučení OECD,
které je rozhodně potřeba realizovat.
„V tomto kontextu bychom velmi chtěli
využít nástrojů a aktivit, které ministerstvo v poslední době začíná provádět:
srovnávací testy v pátých a devátých
ročnících, novou maturitní zkoušku.
Nesmíme zapomenout ani na vývojové
aspekty, které se pojí k nové závěrečné
zkoušce. A máme projekt, který se věnuje autoevaluaci škol.“
MŠMT také zpracovává strategii rozvoje vzdělávání do roku 2020, v níž by
měl být prostor pro vytvoření hodnotícího rámce. (O té bude za chvíli ještě
jednou řeč.)
Také samotný systém hodnocení je
roztříštěný. Zatímco externí hodnoce-
ní prováděné inspekcí OECD posuzuje
pozitivně, naopak upozorňuje na problémy různorodé úrovně hodnocení
kvality škol jejich zřizovateli, tedy zejména obcemi a kraji. Je prý potřebná
vzájemná součinnost. „Ne, že bychom
si to nepřáli, ale postavení zřizovatelů
na úrovni krajů a obcí je výsostně autonomní,“ glosuje J. Krejčí.
To ovšem neznamená, že ministerstvo má ve stávajícím systému úplně
svázané ruce. Může se pokusit o zlepšení spolupráce mezi různými úrovněmi
státní a veřejné správy i školami. Pokud
jde o školy, jde zejména o vytvoření
lepších pokynů ke klasifikaci. „Hodnotící nástroje ve školách musejí být
podpořeny z centra. Do určité míry už
dnes fungují. Také se chceme zaobírat
zlepšením propojení mezi jednotlivými
obcemi, kraji a státem. Nebude to však
jednoduché,“ doplňuje J. Krejčí.
Se standardy se spěchá
Aby bylo možné vůbec efektivně hodnotit, je nutné dobře formulovat cíle
vzdělávání. „Toto je velmi oprávněný
požadavek. Mohli bychom do budoucna možná zareagovat dvojím způsobem.
Za prvé novým koncepčním dokumentem. Rýsuje se naděje na to, že tuto roli
převezeme strategie rozvoje vzdělávání
v ČR do roku 2020, která je za pomoci
evropských fondů připravována v naší
skupině 4. Tyto cíle by také měla plnit
nově sestavovaná baterie vzdělávacích
standardů,“ říká ředitel Krejčí.
OECD výrazně apeluje na to, aby
vzdělávací standardy byly vytvořeny
bez ohledu na připravované celonárodní testy a jejich přípravě se věnovalo
hodně času. Současný harmonogram
experti považují za uspěchaný. Všechny
standardy pro celý RVP ZV mají totiž být
hotové do konce června.
„Standardy jsou tématem, které by
ministerstvo školství chtělo sledovat.
Samozřejmě za předpokladu, jak bylo
hodnotiteli naznačeno, že jejich vytvá-
A B C D E F G H C H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z Y X W V U TSS oRn Qd aP O N M L K J I C H H G F E D C
ření nebude uspěcháno,“ podotýká
J. Krejčí. Zároveň však dodal, že chápe, že vedení ministerstva chce jejich
přípravu urychlit, aby se daly využít pro
testování.
Inspekce ovšem na potřebu nutnosti postupné tvorby standardů upozorňovala už před čtyřmi lety! „Ve výroční
zprávě ČŠI z roku 2008 se hovoří o absenci vzdělávacích standardů v RVP
jako o velkém riziku. Ty jsou totiž nezbytné pro objektivní hodnocení nejen
inspekcí, ale i samotnými pedagogy,“
potvrzuje M. Šojdrová.
K čemu budou testy
nakonec sloužit?
OECD poukazuje na fakt, že nemáme ani úplně jasno, k jakým cílům by
celonárodní testy měly vlastně sloužit?
Jejich pilotování sice provádí ČŠI, zatím
ale není rozhodnuto o tom, kdo testování bude realizovat poté. A je také pravdou, že ani konečný účel testování není
definitivní. „ČŠI předpokládá, že celonárodní testy budou nástrojem pedagogického hodnocení a monitorování žáků
na celostátní úrovni,“ reaguje ředitelka
Šojdrová.
Avšak výrok J. Krejčího již tak přesvědčivě nevyznívá: „Také můžeme sdílet určitou obavu z víceúčelovosti cílů,
které jsou někdy standardizovaným
testům podsouvány. Pokud budou výstupy z těchto testů natolik kvalitní, aby
se jimi mohli žáci případně prezentovat
při přestupu z jedné etapy do druhé,
nebude to určitě na škodu. Rozhodně
však v tuto chvíli nechceme zveřejňovat
žebříčky škol, které z testování mohou
vzniknout. Bylo by dobré počkat na několikanásobné hodnocení škol a teprve
poté usuzovat na to, jakou přidanou
hodnotu přinášejí.“
Ministerstvo také uvažuje o tom, že by
absolutní výsledky testů byly korigovány na základě doprovodných dotazníků,
z nichž by se zjišťovalo sociální zázemí
jednotlivých žáků.
OECD naši republiku sice na jednu
stranu kritizuje za to, že s přípravou
standardů i testů spěcháme, na druhou
stranu se jí ale nelíbí, že u nás zcela
chybí celonárodní výsledky žáků. Takže
informace z nich plynoucí samozřejmě
nevyužívá ani ČŠI.
„Jsem ráda, že mohu konstatovat, že
to již není pravda. ČŠI se věnuje sledování škol s velkým výskytem neúspěšných maturantů s cílem, aby tyto školy
provedly opatření potřebná k lepším
výsledkům jejich žáků u státní maturitní
zkoušky. Nejde nám ale o to tyto školy
jakkoliv sankcionovat, snažíme se jim
pomáhat. Myslím, že jde zároveň o odpověď na kritiku, že ČŠI klade větší důraz na soulad s předpisy než na zlepšování škol,“ sděluje M. Šojdrová.
Nedostatečná legislativa
a málo kapacit
OECD tím myslí, že inspekce by měla
působit zejména tak, aby činnost škol
Výběr tezí ze zprávy OECD
• Na národní úrovni existují společná
východiska, ale rámcové vzdělávací
programy nepopisují, jaké výkony
se od žáků očekávají.
• Do hodnocení byl zaveden externí
rozměr, avšak víceúčelovost maturitní zkoušky vzbuzuje určité obavy.
• Hodnocení žáků ve školách a třídách není dostatečně konzistentní.
• Panuje obecný souhlas s tím, že
učitelé by měli být hodnoceni, avšak
hodnocení není prováděno systematicky u všech učitelů.
• V současné době neexistuje společná představa o tom, co je kvalitní
výuka, ale plánuje se vytvoření standardů učitele.
• Chybí transparentní vazba mezi
hodnocením učitelů a jejich odměňováním.
• Při hodnocení škol je zdůrazňováno jejich vedení, úloha ředitelů škol
však není plně doceněna a jejich
hodnocení je omezené.
• Funguje externí hodnocení škol,
jeho důraz na zlepšování škol je
však omezený.
postupně svými doporučeními zkvalitňovala. Jinak řečeno, neměla by se
soustřeďovat jen na identifikaci problematických škol, na kontrolu dodržování
právních předpisů nebo monitoring.
„Identifikace úspěšných škol se v inspekčních zprávách ne vždy odráží tak,
jak bychom si přáli. Zpráva OECD velmi
dobře uvedla, že ČŠI se jakoby více zaměřuje na školy, které selhávají,“ souhlasí ředitelka Šojdrová, ale zároveň vysvětluje, že příčinou je jednak současná
legislativa, kterou musí inspekce samozřejmě dodržovat, jednak nedostatek
potřebných kapacit, tedy především
personálních zdrojů.
Inspekce by také měla pracovat se
stabilními kritérii hodnocení, jež by se
rok od roku neměla proměňovat. „Toto
doporučení je zatím formálně v rozporu
se školským zákonem, v němž se počítá
s každoročním schvalováním kritérií. To
ale samozřejmě neznamená, že kritéria
se musejí měnit. Ale měnila se a mění.
V určité fázi vývoje bylo totiž potřeba
ponechat prostor pro změny,“ objasňuje
M. Šojdrová.
turitní zkoušky, opatření respektující případný hendikep žáka. Zároveň několik
předpisů prošlo novelizací, čímž došlo k zavedení určitých vyrovnávacích
opatření, která by se měla do hodnocení výkonu žáka promítnout,“ informuje
J. Krejčí.
Hodnocení žáků
je nesystémové
Spokojenost zahraničních expertů nepanuje ani s hodnocením žáků.
Vypovídací hodnota známek je škola
od školy odlišná a o objektivním hodnocení nelze hovořit ani ve chvíli, kdy se
jeho významnou součástí stává i přístup
žáka, nikoliv jen samotný výsledek vyplývající ze znalostí nebo dovedností.
„Jisté je, že formativní hodnocení,
které žákům zprostředkovává informace o tom, jak se lépe učit, je velmi důležité. Měli bychom se zasadit o to, aby
ve školách byla přístupná baterie hodnotících nástrojů, které by v průběhu
vzdělávací dráhy mohly korigovat vzdělávací strategii jednotlivých škol nebo
učitelů,“ komentuje ředitel Krejčí.
S tím souvisí i to, aby hodnocení žáka
bylo inkluzivní. „V hodnotících procesech by na úrovni školy mělo být patrno, že hodnocení přihlíží k aspektům
osobnosti žáka. Samozřejmě, že nesmí
docházet k diskriminaci na základě socio-ekonomického charakteru. Už nyní
jsou v některých případech, třeba u ma-
MŠMT: na standardech
učitelské profese se pracuje
Ještě kritičtější je OECD v případě
hodnocení těch, kdo známky udělují,
tedy samotných učitelů. „Jsme si vědomi toho, že zde byla zpráva velmi
kritická. Týká se to zejména vytvoření
standardů učitelské profese,“ uznává
ředitel Krejčí a pokračuje: „Hodnocení
učitelů na úrovni škol není až na řídké
výjimky srovnatelně prováděno. Měl by
proto vzniknout kariérní systém a podpora role ředitelů. Pro tuto oblast již
v roce 2012 ministerstvo školství spustí
projekt, který by měl zvýšit profesionalitu a zlepšování pracovních podmínek
pedagogických pracovníků, a to tím,
že vytvoří víceúčelové standardy pro
učitele a ředitele, popíše podmínky
a možnosti kariérního postupu, připraví
hodnotící procesy a navrhne nějaké rozumné institucionální a finanční zajištění
celého systému. Ten by měl být propojen se systémem odměňování pedagogických pracovníků.“
Zvláště problematická je situace ředitelů škol, kteří často fungují více jako
administrativní pracovníci než skuteční manažeři pedagogického procesu.
„Chtěli bychom využít projektu, v němž
by měl být podpořen a nastaven určitý
kompetenční profil ředitelů v návaznosti
na národní standard ředitele, a navrhnout varianty systému výběru vhodných
kandidátů,“ poznamenává J. Krejčí
a o dalším projektu hovoří i v případě
kritizovaných nedostatků u vlastního
hodnocení školy: „Podpořili jsme projekt Cesta ke kvalitě, který se vlastním
hodnocením škol přímo zabývá a vyzkoušel řadu hodnotících nástrojů, které
školy mohou dobrovolně využít. To, co
nám trochu schází, je bezprostřednější
propojení s výstupy, které má k dispozici ČŠI, abychom mohli porovnat, jestli
autoevaluační zpráva školy a vnější pohled inspekce jsou v korelaci.“
■
učitelské noviny 13/2012
13
Download

NA TO, ŽE CHYBĚJÍ VZDĚLÁVACÍ STANDARDY, ČŠI