03/14
03 2014 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma
Václav Větvička
„Mostecko nevidím růžově,
ale zeleně rozhodně ano!“
Offroadsafari.cz
Ojedinělá zážitková turistika
na drsném severu
Kiruna
Město v pohybu
Pracovní nepořádek
chci otočit kohoutkem a mít vodu. A nechci vědět, odkud teče,“ vykřikuje J. C. Wiattová
v americkém filmu Baby Boom. Klidně bychom to ale mohli připsat nějakému filosofovi,
protože je to skvělá metafora dnešní doby. Drtivá většina z nás přesně takhle žije:
některé věci prostě jenom přijímáme tak, jak jsou. Jako matematický axiom, který
nepotřebuje důkaz.
Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Asi se shodneme na tom, že jak se svět kolem nás
stává stále složitějším, je tento přístup čím dál tím větší nutností. Paradoxně si tak
i v ateistickém Česku vypomáháme vírou tam, kde nemáme kapacity na racionální úvahu. Startujeme
auto, aniž bychom věděli, jak pracuje spalovací motor. Nosíme nákupy v igelitových taškách a moc nás
netrápí, z čeho byly vyrobeny. Posíláme email a je nám celkem jedno, podle kterého protokolu letí do světa.
A když se večer vrátíme z práce domů, zapneme televizi, bacíme sebou na gauč a ani nás nenapadne
zkoumat, jak se proud elektronů dokázal tak rychle přesunout z elektrárny až do našeho obýváku.
Co vězí za těmito samozřejmosti každodenního života, to začneme zkoumat zpravidla až ve chvíli, kdy
něco přestane fungovat. Nebo když nás někdo začne upozorňovat na neblahé vedlejší efekty či nepřímé
důsledky, zkrátka skrytá negativa, která vznikají „při výrobě“.
Zámecké vinařství Třebívlice se rozprostírá
na území chráněné krajinné oblasti České středohoří,
která patří k nejkrásnějším místům v Čechách. 70 kilometrů severozápadně
od hlavního města Prahy uvidíte dech beroucí vulkanické panorama.
Tradice našich vinic sahá až do středověku, kdy bylo Litoměřicko
hned po Praze druhou nejvýznamnější vinařskou oblastí v Čechách.
Nacházelo se zde přes 400 hektarů vinic, z toho 52 hektarů se nacházelo
v katastru malebné obce Třebívlice.
Třebívlice, německy Trziblitz, byly významným místem německé šlechty.
Důkazem toho je zámek, na kterém až do své smrti
žila baronka Ulricka von Lewetzow,
poslední láska Johanna Wolfganga Goetheho.
Automobily jsou největšími znečišťovateli ovzduší. Na výrobu igelitek ročně prasknou miliony barelů nafty.
A i na těch emailech by se našlo něco špatného – třeba nejistý přenos dat. Po několika minutách ovšem
rozhořčení opadne a většina z nás vezme daný nástroj na milost, protože nám přeci tak dobře slouží.
Kladu si otázku, proč to takhle jednoduše nefunguje i u té elektřiny, kterou u nás vyrábíme stále ještě
hlavně z uhlí... Jistě, vezmeme-li v úvahu povrchovou těžbu, onen vedlejší efekt je pochopitelně značný
a dlouhodobý. A možná právě proto ho mnozí odmítají považovat za dočasný „pracovní nepořádek“,
a dokonce proti němu aktivně bojují. Mají na to samozřejmě právo, ovšem velmi pochybuji o tom, že do
jejich domácností proudí pouze ta elektřina, která byla vyrobena z obnovitelných zdrojů. Nebo snad mají
na elektroměru cedulku se vzkazem pro dodavatele „Pouze OZE, prosím“?
A propos, možná je škoda, že to tak doopravdy nefunguje, protože kdyby byli obyvatelé takového domu
každou chvíli bez internetu či pračky, možná by jim došlo, že tudy cesta nevede.
Jsem toho názoru, že když už s takovou samozřejmostí přijímáme produkt
(elektřinu), neměl by nám tolik vadit výrobní proces. Pokud si někdo představuje,
že budeme mít dostatek domácí elektřiny pro všechny firmy a domácnosti v ČR,
i když se úplně obejdeme bez uhlí, je to jako kdyby chtěl vykopat jámu, aniž by mu
na rukou naskočily mozoly nebo aniž by se umazal. Platí to tím spíše, když ani ten
uhelný pracovní nepořádek není ztělesněním všeho zla. Některé unikátní rostliny
by bez něj u nás například ani neexistovaly.
Nevěříte? Potom vřele doporučuji právě toto vydání Sedmého proudu.
Pohodové svátky, šťastný nový rok, pevné zdraví a rozum v hrsti Vám přeje
www.twine.cz
Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka
Zámecké vinařství Třebívlice, s.r.o.
Mlýnská 59, 411 15 Třebívlice
telefon: +420 605 524 115
e-mail: [email protected]
Obsah
4
10
Tiráž
Všechny krásy Podkrušnohoří
Průvodce industriální i nedotčenou krajinou
vám připraví offroad, na který nezapomenete.
Za písní severu
První český lifestylový časopis
o energetice
Severní Čechy nám daly Neckáře, Semelku,
Lauru, její tygry a další.
Periodicita
Čtvrtletí
16
Rozhovor s Petrem Kolmanem
Vydavatel
TALK, s.r.o.
IČO: 28519795
Generální ředitel Severní energetické
o těžbě hnědého uhlí.
Sídlo redakce
Ve Střešovičkách 43/166
169 00 Praha 6
20
Fotopříběh,
který vás nabije energií
Co mají společného přeloučtí ragbisté
s Elektrárnou Chvaletice?
Šéfredaktor
PhDr. Petr Dušek
[email protected]
+420 246 035 974
28
Václav Větvička o sváru přírody
a průmyslu
Redaktoři
Martin Rumler
Matyáš Barbořík
Anna Rasl
Slavný botanik o budoucnost Mostecka
nemá strach.
Korektorka
Iva Vávrová
35
42
48
54
Pelmel
Grafik
Marcel Kovář
Novinky ze severu a energetiky, tip na výlet,
podkrušnohorské recepty a také příběhy
o příjemcích interního grantu.
Produkce
Renáta Savková
Inzerce
Radovan Ježovič
[email protected]
+420 246 035 974
Vyvlastnění kvůli těžbě
Výmysl komunistů, nebo nástroj
starý stovky let?
Místo vydání
Praha
Kiruna už má zabaleno
Distribuce
5 000 kusů
Švédové dokazují, že přestěhovat město kvůli
těžbě se dá i kultivovaně a bez emocí.
Evidence
MK ČR E 21629
„5 000 000 světel
Co vlastně znamená fajront?
Hornický slang = ohrožený druh.
Vám svítí díky nám.“
www.7.cz
Fotografie na titulní straně
Vizualizace nové Kiruny
Zdroj: White arkitekte
Rozhovor
Martin „Barry“ Bareš 1980
Průvodce severočeskou divočinou, organizátor unikátního Offroadsafari.cz. Světoběžník,
který procestoval 4 kontinenty, ale zároveň zůstal severočeským patriotem. Vystudoval
management strojírenství na Střední průmyslové škole v Mostě. Než se našel v oboru
průvodcovství, působil 10 let v oblasti silniční logistiky. Geocacher, bunkrolog
(zabývá se bunkry, jeden válečný kryt dokonce spravuje), urbexer (zkoumá opuštěná místa),
amatérský fotograf. Klid a sílu mu dává bojové umění tai chi.
Šeď každodennosti
nechte dole pod
kopcem
Tak to tu ještě nebylo. Zabalíte batoh, nasednete do offroadu a vydáte se objevovat
skryté krásy drsné severočeské krajiny – povrchové doly, výsypky, fabriky, ale také
štoly, třetihorní sopky a kouzelné vrcholky Krušných hor. Vkročíte na místa, která
nejsou běžně dostupná a naskytnou se vám pohledy, o kterých se běžnému turistovi
ani nesnilo. To všechno nabízí Offroadsafari.cz Martina Bareše, prvního průvodce
v ČR, který se specializuje na zážitkovou turistiku v hornické krajině.
Fotografie: Roman Erlitz (archiv Offroadsafari.cz)
Text: Petr Dušek
Jezero Most
V budoucnu ráj pro milovníky
vodních radovánek, dnes trochu
tajemné místo, na které zatím
běžný smrtelník nemá přístup.
Leda v doprovodu Martina
Bareše.
5
Rozhovor
Představte si život horníka nebo válečného
zajatce pracujícího na výstavbě dnešní
chemičky. Na autentických místech
se do jejich osudu snáz vcítíte
a pochopíte souvislosti.
České středohoří se pyšní mnoha unikáty
Jihozápad patří k nejteplejším a nejsušším místům republiky.
Kolem Rané můžete sledovat kolonie syslů, u Třebívlic se dají najít české granáty i diamanty.
Jak vás napadl koncept Offroadsafari.cz?
Před lety jsme s přáteli zorganizovali několik víkendů v Krušných horách a okolí. Prostě jsme jezdili offroady, hledali kešky, dobře
jedli a pili. Tak se zrodil nápad.
Jak dlouho už projekt běží a s jakým
se setkal ohlasem?
Pod hlavičkou „Stezky uhlí – offroadsafari“ od roku 2011. Tenkrát to bylo čistě pro radost, na přání kamarádů a jejich známých.
Ohlasy byly ovšem hned od začátku skvělé.
Hosté odjížděli fascinovaní krajinou a nabití
zážitky. Někteří z nich se k nám stále vrací.
Jak to funguje – máte pevně dané exkurze, nebo spíše reagujete na zájem okolí?
Ze začátku jsem pouze reagoval na konkrétní žádosti, nyní také vypisuji tematické
akce, na které se může kdokoliv přihlásit. Do-
6
Spartánská expediční dodávka a teréňáky 4×4.
Žádné extra pohodlí, ale zato dobrodružná cesta!
stávám poptávky z ČR i ze zahraničí. Přijíždí
rodiny, party kamarádů, majitelé terénních
vozů, SUV i celé kluby. Pořádám také teambuildingy pro firmy. Nejlépe samozřejmě fungují osobní reference od spokojených zákazníků.
umožnil lokalitou provádět hosty. Mezi další
populární cíle patří zapomenutá krajina Doupovských hor či obnovená příroda Krušnohoří
a hornické štoly. Oblíbené jsou i sopečné kužely Českého středohoří, které nabízejí živé sysly i rýžování českého granátu. Co se týče hornictví, vede fascinující pohled na lom ČSA přes
zámek Jezeří. Hosty baví i doprovodný program – dospělí si například mohou zastřílet
legendární pistolí CZ 75 a samopalem. Děti
zase nadchne pečení buřtů a vzduchovka.
Na webu www.offroadsafari.cz slibujete,
že nám ukážete to, co v turistických průvodcích nenajdeme. Co to tedy je?
Navštěvujeme málo známá místa. Turisticky opěvovaných lokalit jsou lidé už plní. Já
představuji blízká, nenápadná, krásná místa
a památky dotčené rukama a osudy konkrétních lidí. Představte si život horníka nebo válečného zajatce pracujícího na výstavbě dnešní chemičky. Na autentických místech se do
jejich osudu snáz vcítíte a pochopíte souvislosti.
Můžete popsat zážitky, které si odnáší účastníci?
Co se jim líbí nejvíce?
Zní to všechno trochu dobrodružně – ale
aspoň mají lidé, o čem vyprávět, že?
To se liší člověk od člověka, proto nabízím různé varianty programu.
Velmi se líbí například mostecké jezero, které dosud není veřejně dostupné. Tímto bych rád poděkoval Palivovému kombinátu Ústí za to, že nám
Jistě, všichni potřebujeme dobrodružství,
krajinu syrovou i zádumčivou. A šeď každodenního života nechat dole pod kopcem...
7
Offroadsafari.cz
se líbí místním
i přespolním
Kryty a štoly, které navštěvujeme,
jsou prostorem mimo běžnou realitu a čas.
(redakčně kráceno)
Naskytla se mi příležitost vyjet si s panem
Barešem po industriální krajině v okolí Mostecka.
Ačkoliv pocházím z Mostu, netušila jsem, jak
krásné, rozmanité a zajímavé je okolí v jeho
bezprostřední blízkosti. Většina lidí si tento
kraj představuje jako velmi ošklivé místo plné
dolů a továren, ale pan Bareš svým poutavým
výkladem dokáže přesvědčit o opaku.
Rozeznáte rekultivovanou krajinu od čistě přírodní?
Kamila Zajíčková, MSc., obchodní manažer
Selského dvora (Braňany na Mostecku
– pozn. redakce)
Já velmi dobře, hosté ale většinou ne a tak to má být. Svědčí to o tom, že je
rekultivace zdařilá, což se ne vždy povede. Rekultivace považuji za nezbytné,
důležité je krajinu udělat atraktivní a „zabydlenou“ lidmi. Zajímavá, i když
časově náročná je také přirozená sukcese (přirozený sled změn na určitém
místě – pozn. redakce).
Do středu země
I sám Martin označuje za nejpozoruhodnější součást Offroadsafari.cz sestup do podzemí. Kdo je potichu a pozorně se dívá, třeba spatří i permoníka!
S Martinem jsem byla na průzkumu víckrát. Přijeli
jsme z Prahy jako skupinka a zúčastnili se s ním
úžasné poznávací jízdy Doupovskem, navštívili
jsme spoustu krásných míst, na která jsme se
dopravili super terénní „budkou“, i to byl pro mě
obrovský zážitek. Navštívili jsme známá místa,
i opuštěná, kde jsme se dozvěděli spoustu
zajímavostí o jejich minulosti. Martinův odborný
výklad jsme všichni poslouchali bez dechu – když
se do toho dá, je opravdu k nezastavení.
Moc děkujeme, bylo to pokaždé úžasné!
Gabriela Brůžová, směnárnice ve společnosti
Fler Invest a.s.
Myslím, že podzemí. Kryty a štoly, které navštěvujeme,
jsou prostorem mimo běžnou realitu a čas...
kolomové dobývání. Krajina je zčásti zrekultivovaná a ty
nejstarší rekultivace lidé považují za přírodu. Naše děti se
zřejmě dožijí úplné rekultivace a zahlazení známek těžby. Vrátí se zemědělství a rekreace. Také tu bydleli sudetští Němci, pak tu byli váleční zajatci a totálně nasazení. Po
válce tu pracovní síla chyběla a přišli lidé odjinud.
Návštěvníci o vás říkají, že máte obrovský přehled –
o krajině i její historii. Jak jste k této pozici přišel?
Jaký máte názor na těžbu uhlí v severních Čechách?
Patří tam?
V krajině se pohybuji už dvacet let. Přečetl jsem o ní stohy knih, map či jiných publikací. Také navštěvuji pamětníky a lokální historiky. V této souvislosti je ale pro mě také
důležité spaní na magických místech, krajina pozná vás
a vy ji. V průvodcovství jsem se našel.
Uhlí se v Mostecké pánvi těží od patnáctého století. Nicméně já krajinu pouze představuji, názor nechť si návštěvník udělá sám.
Umožňujete lidem spatřit místa, do kterých se
normální smrtelníci nemají šanci dostat. Která jsou
nejpozoruhodnější?
Považujete sever Čech za nejdynamičtější region
Evropy. Proč?
Došlo tu k několika proměnám krajiny a několika výměnám obyvatelstva. V Krušnohoří jsou tisíce starých důlních děl. Hory byly prakticky odlesněné, ze dřeva se pálilo dřevěné uhlí pro hutě. Později přišla těžba uhlí, pak vel-
8
Pokud se rozhodnete pro návštěvu ne zrovna
vyhledávané krajiny, kterou i pro mne Mostecko
donedávna bylo, určitě využijte offroad safari
s Martinem Barešem. Vzal mne a mé dvě děti na
projížďku Uhelné Mostecko. A i když akce místo
čtyř hodin trvala pět, vůbec jsme se nenudili.
Martinův přehled a znalost krajiny jsou prostě
perfektní. Vřele doporučuji!
Martina Wolfová, administrativní pracovnice
a majitelka úklidové firmy
Když jsme v roce 2013 uvažovali o firemním
teambuildingu, napadlo mě zapojit offroad safari
s Martinovým výkladem do programu. Přestože
sám pocházím z Mostecka a vím, co tento region
skýtá za potenciál, byl jsem trošku skeptický
k tomu, zda to kolegy z naší pražské centrály
zaujme. Když nás však večer celkem jedenáct
terénních aut pod vedením Martina dovezlo do
cíle, shodli jsme se s kolegy, že offroad safari byla
asi nejzajímavější outdoorová aktivita, kterou naše
firma od svého vzniku absolvovala.
Těžební technologie se vyvíjela k dokonalosti
stovky let. Není proto fascinující sledovat
velkostroje při práci?
Ing. Jiří Pavlíček, ředitel eNovation s.r.o.
Zážitek
Ano, o vývoji těžby mám několik knih, je to opravdu fascinující technický pokrok. Velkostroje jsou dechberoucí. Mým
favoritem je RK5000 a pak KU800. Svou eleganci mají i zakladače.
CENÍK
OFFROAD
SAFARI
Cena za osobu
Mostecké jezero
200 Kč
Půldenní program
490 Kč
Denní program
990 Kč
Dvoudenní program
Děti do 15 let za polovic.
Sezónní slevy.
Minimální obsazenost dvě osoby.
Je možné jet i vlastním vozem SUV/offroad.
Slevy pro skupiny, studenty, seniory, vojáky,
IZS a neziskovky.
od 1490 Kč
9
Fenomén devadesátek
Severní vítr
Na skupině Lunetic vyrůstala generace dívek, na koncertech nebyla nouze
o poctivá davová šílenství.
Zdroj: Zdeněk Obhlídal
Bardové
z Podkrušnohoří
Lidé od pradávna věřili, že hudba má magické schopnosti
a je nejtajemnějším způsobem, jak vyjádřit a vyvolat pocity.
Jak mi vypravoval jeden známý lékař, dokonce i ti, kteří zcela
ztratí hlavu a už nevědí, jak se jmenují, tak si pamatují tóny.
Hudba je tedy mocná čarodějka a snad právě proto se kdysi
v každé české rodině tolik muzicírovalo. Severní vítr, zdá se,
roznáší po kraji pod Krušnými horami i dnes nespočet not
a zasévá je do duší zdejších lidí jako protiváhu průmyslu.
Severní Čechy jsou totiž také líhní slavných zpěváků
a hudebníků. Vydali jsme se po stopách některých z nich.
Fotografie: Profimedia.cz
Text: Anna Rasl
ůlnoční hvězda
V Ústí nad Labem prožil své dětství zpěvák a filmový herec Václav Neckář. Matka pracovala v mzdové účtárně ústeckého divadla. Otec čepoval pivo v hospodě U Partyzána na konečné tramvaje v Mostě a pod pseudonymem Dubský hrával divadlo. Strýc Eduard si zvolil stejný pseudonym, jako herec jej
ovšem proslavil daleko více.
Václav Neckář měl tedy k múzám blízko.
Už jako malý zpíval v ústecké dětské opeře.
Když se po gymnáziu nedostal na Akademii
múzických umění do Prahy, Divadlo pracujících Most mu nabídlo práci osvětlovače a eléva. Psal se rok 1962 a starý Most ještě netušil
svůj budoucí smutný osud.
10
Z Mostu odešel Václav Neckář záhy do plzeňské Alfy a odtud mířily jeho kroky do pražského divadla Rokoko. Závratnou rychlostí se
stal vyhledávaným zpěvákem s mimořádnými pohybovými schopnostmi. V roce 1966 si
ho našel režisér Jiří Menzel a obsadil ho do
hlavní role v hrabalovském filmu Ostře sledované vlaky, který získal Oscara Americké
filmové akademie. O tři roky později Menzel
opět vsadil na Neckářovy herecké schopnosti a „vystavěl“ na něm Skřivánky na niti, film
opět z pera Bohumila Hrabala, oceněný Zlatým Medvědem na filmovém festivalu v Berlíně. Oba snímky patří k české filmové klasice,
stejně jako hudební pohádka Šíleně smutná
princezna v režii Bořivoje Zemana.
Myslel jsem, že už se nikdy nenaučím
mluvit. Všechny písničky jsem někde
poztrácel.
Se smutnou princeznou Helenou Vondráčkovou se potkal na place
v roce 1968. Téhož roku spolu s ní a Martou Kubišovou založil legendární Golden Kids. Komunistický režim ovšem vyměřil triu pouhých patnáct měsíců existence.
Po této významné epizodě se Václav Neckář vydal vlastní cestou a založil spolu se svým bratrem Janem skupinu Bacily, s níž vystupuje dodnes. Bratr Jan mu stál rytířsky na blízku i v časech těžké nemoci, kdy
v důsledku mozkové příhody ztratil paměť a řeč. „Myslel jsem, že už se
nikdy nenaučím mluvit. Všechny písničky jsem někde poztrácel,“ vyznával se zprvu před publikem Václav Neckář. A o tom, že jeho soundtrack
Půlnoční k filmu Alois Nebel s Miroslavem Krobotem v hlavní roli zaletí
do srdcí všech věkových kategorií a usadí se tam jako tichá, o to víc zářící hvězda, se mu nezdálo ani v nejkrásnějším snu.
11
Severní vítr
Energie plná rocku
Sportovní fanda. Lešek Semelka (vpravo) se vloni rozloučil s Amforou a stal se čestným výkopářem.
Za populární klub osobností a fotbalových internacionálů odehrál od roku 1987 úctyhodných 328 zápasů. Je také známým příznivcem ledního hokeje,
jeho hymna Heja, heja, Litvínov zní na litvínovském stadionu každý týden.
Když se dnes podíváme na oficiální webové stránky Václava Neckáře, vyvalí se na nás deset patnáct celovečerních
koncertů po celých Čechách anebo na Slovensku. Už to
není ten „vyskákanej Vašek“. Jeho koncerty mají vzácnou
atmosféru opravdového příběhu člověka, který po pádu dokázal vstát a od samého začátku, od skládání písmen do
slov a slov do vět, se znovu naučil své vlastní notoricky známé texty. Atmosféru pokory a víry, přátelství. Atmosféru
úcty a nezištnosti.
Presley z maringotky
Neckářovým vrstevníkem je zpěvák, skladatel a hráč na
klávesové nástroje Lešek Semelka. Ani v čase největší slávy nezapomněl na Litvínov, kam chodil do školy, kde prožíval první lásky a randil v Lomské ulici za městem a kde
mu kolotočáři otevřeli nový svět, když z maringotky poprvé
uslyšel Presleyho a Beatles.
„V Litvínově se mi srdce vždy a znovu zachvěje. Ve vzpomínkách zabíhám do našeho domu na rohu náměstí, ale
už se tam nemám kam vrátit. A za kým,“ zalesknou se mu
oči dojetím. Z jeho rodiny v Litvínově nezůstal nikdo. Rodiče zemřeli. Na rakovinu zemřel i jeho nejstarší bratr Zbyněk, prostřední bratr Zdeněk odešel do Kutné Hory. Nezůstal ani nikdo z přátel. Kamarád z největších Ivan Hlinka
před deseti lety tragicky zahynul. Akademický malíř Bohdan Kopecký, dnes už zesnulý, se nuceně vystěhoval do Litomyšle.
„Bohdan mi dodával sílu, když jsem v mládí kul tajné
plány proti otci. Například jsem se rozhodl ze dne na den
12
zběhnout pryč od práce úředníka mosteckého okresního
národního výboru, kam jsem po vojně nastoupil jako referent daně ze mzdy,“ ohlíží se zpátky Lešek Semelka.
Papíry a razítka, to nebyl jeho svět. Jeho mozek ovládly akordy. Už na gymnáziu prolézal se čtyřkami. Škola ho
nezajímala. Improvizoval u kláves a v patnácti napsal první písničku.
Za jeho osudovou kariéru můžou kolotočáři. Odkojený
na dechovkách Československého rozhlasu právě tam v pubertálním věku uslyšel bájného Elvise a Brouky z Liverpoolu. Vracel se mezi maringotky den co den, postával tam
nekonečné hodiny, opájen vyzývavými zvuky nevnímal čas.
O dalším směřování svých kroků měl jasno.
V šedesátých letech založil v Litvínově se třemi kamarády bigbítovou kapelu Antikrist. Když proti vůli otce odešel
do Prahy, stal se v roce 1968 členem hudební skupiny Cardinals. Pak vystřídal Vladimíra Mišíka v Blue Effectu a následně založil vlastní jazz-rockové uskupení Bohemia, odkud se po třech letech vrátil zpět do Blue Effectu. Na prahu
let osmdesátých založil vlastní hudební Společnost Leška
Semelky. V roce 1985 našel svou identitu v hlavním proudu
popu a vystupoval po boku Marcely Březinové.
U kláves si vyzkoušel i sólový zpěv. Jeho chraplavý až zastřený hlas mu otevřel cestu do síně slávy. Nejslavnější hit
Šaty z šátků dostal zlatou Bratislavskou Lýru, o tři roky později (1982) píseň Jména Lýru bronzovou.
„Tehdy táta zjihnul a podali jsme si ruce na usmíření,“
doznal neposlušný syn a dodal: „Šaty z šátků miloval Ivan
Hlinka. Mnohokrát jsme je spolu zpívali anebo já zpíval
a on text recitoval. Prožili jsme spolu od dětských let spoustu zážitků, na které člověk nezapomíná.“
Inspirován novelou Wiliama Saroyana Tracyho tygr založil v mosteckém Neprakta klubu Karel Šůcha rockovou
kapelu Laura a její tygři. Zatímco Laura evokuje dívčí
něhu a krásu, tygři jsou výrazem nezkrotnosti a divokosti.
Černé brýle, černé kalhoty, černé kravaty a bílé košile vytváří neodmyslitelnou image skupiny.
Fenomenální nástup předznamenal dnes už téměř třicetiletou historii Tracyho tygrů, kterým v prvních pěti letech byla Laurou Ilona Csáková. Neúnavný hledač talentů Karel Šůcha odchoval ostatně dalšího mosteckého rodáka Martina Poštu.
Po pádu železné opony tygři zmizeli z domácí scény
a rozjeli se po evropských pódiích. V roce 1993 získali cenu
francouzských médií Grand Prix Media RFI.
Vydali dvanáct alb a svým posluchačům předvedli už
pět velkolepých koncertních projektů (Show Tomáše Tracyho, Rituál středoevropana z konce dvacátého století,
Rituál na Žižkově, Laura versus Křižíkova fontána a Big
Bang). Na svých koncertech Laura a její tygři sálají živočišnou rockovou energií, s náznaky dunivých černošských rytmů, latiny i bílého beatu šedesátých let.
Ilona Csáková opustila kapelu ve snaze postavit se na
vlastní nohy. A dobře udělala. V roce 1994 se stala objevem roku české Ceny Grammy, v letech následujících získala třikrát stříbrného a jednou bronzového Českého slavíka v kategorii zpěvačky.
Dvojnásobná mamina se stále drží v popředí naší populární hudby. Usadila se v Praze. V rodném listu má napsané
místo narození Cheb. Dětství prožila v Klášterci nad Ohří
a pubertu na Střední pedagogické škole v Mostě.
Souběžně se sólovou kariérou přijala nabídku zpívat
v muzikálu Vlasy, Michal David ji ve svém muzikálu Kleopatra obsadil do hlavní role. Ilona Csáková také vystoupila jako předskokanka na pražském koncertě Tiny Turner.
Povolávací rozkaz ho neminul. Na vojně si střihnul
svou první roli. Psychicky labilního jedince zahrál natolik
přesvědčivě, že ho přeřadili do blázince, odkud unikl do
civilu. Mihnul se jako loutkoherec v Divadle rozmanitostí Most, moderátor v rádiu Most, programový ředitel rádia
Agara Chomutov.
V roce 1998 dal vale zaměstnavatelům a vyplul sám do
světa kumštu s vlastním zábavným pořadem. Hodně mu
pomáhal Stanislav Procházka mladší, jehož stejnojmenný
otec je rovněž slavným rodákem z Mostu. Osudovým se pro
Hrona stalo setkání s režisérem Františkem Polákem, pod
jehož vedením poprvé vystoupil před kamerami České televize v zábavném pořadu Šance. Skvělý imitátor a bavič
Hron se stal přes noc hvězdou a na ČT1 začal moderovat
vlastní pořad Jsou hvězdy, které nehasnou, jenž po čtyřech
letech vystřídal pořad Hvězdy letí do století a následně Abeceda hvězd.
V roce 2002 Hron dokonce uváděl spolu s Jiřinou Bohdalovou televizního Silvestra. V únoru 2004 poprvé zvítězil
v anketě Tý tý. Má na svém kontě i sólové album Zpívám.
V roli blázna
A je to opět Most, odkud se líhne další hvězda severočeského nebe: populární bavič, zpěvák a moderátor Vladimír Hron. Jeho cesta do šoubyznysu byla spletitá. Nedostal se na Divadelní akademii múzických umění, a protože nechtěl na vojnu, nastoupil na Pedagogickou fakultu do
Ústí nad Labem. Hned v prvním semestru pochopil, že nedostuduje. Chvíli se živil jako pokrývač, chvíli jako suplent
na základní škole.
Černé brýle, černé kalhoty, černé kravaty a bílé košile jsou už tři desetiletí nezaměnitelnou
image skupiny Laura a její tygři.
13
Severní vítr
Raketovým startem vyletěla před šestnácti lety do síně
hudebních hvězd chlapecká taneční skupina Lunetic
z Mostecka. Desetitisíce fanynek nedaly klukům chvíle pokoje. Zaplavovaly je zamilovanými dopisy, něžnými talismany nejen na jevištích, ale také přímo u domů, kde bydleli. Matka Martina Kociána dodnes vzpomíná, jak holky spaly pod jejich okny v mosteckém paneláku. Ještě než se kluci stačili vrátit z koncertu domů, dívky už tam byly. Každá
usilovala byť o jediný úsměv mladičkého Martina. Jiné fanynky usínaly s vidinou milovaného idola Václava Jelínka,
Davida Škacha či Aleše Lehkého.
Čtyři blázni (v anglickém originále „lunatics“) začínali jako taneční eurodance skupina na diskotékách. Osudový zlom nastal v roce 1998, kdy si jich všiml producent
Stano Šimor. Napsali Mámu a začali zpívat česky. Máma
se stala hitem, obsadila přední příčky českých hitparád,
a když kluci spustili: Nepřines mě čáp, to už vím, publikum šílelo. „Máma“ je vynesla na třetí místo v anketě Český slavík v kategorii hudebních skupin.
Rychlý start se ovšem záhy zvrhl v rychlý pád. Obrovská popularita v tak mladém věku (klukům bylo něco přes
dvacet) změnila žebříčky hodnot některých z nich. V roce
2003 Lunetici končí, kapela se rozpadla, a přestože se opětovně dávala dohromady, nikdy už nedosáhla svého věhlasu
konce devadesátých let. V roce 2011 Lunetici vydali poslední autorskou desku Na vlnách v produkci Václava Jelínka.
Iva Frühlingová uspěla i jako spisovatelka.
Její autorská kniha Příběhy modelek vzbudila obrovský zájem čtenářů,
během jednoho roku vydavatel uvedl dokonce tři dotisky.
Málokdo ví, že Martin Maxa chce prorazit i ve výtvarném umění.
V Roudnici nad Labem si buduje ateliér, v němž příští rok
hodlá namalovat výstavní kolekci svých obrazů.
Zdroj: Archiv Anny Rasl
Výborně se prodávalo i doma v Čechách a Iva za něj získala Zlatou i Platinovou desku. Režisér Filip Renč použil většinu písní z alba Litvínov do velkofilmu Román pro ženy.
Když se Iva Frühlingová vrátila domů, postupovala přes
Objev roku na Skokana roku v anketě Český slavík a Zpěvačku roku v anketě Žebřík hudebního časopisu Report.
Na svém třetím sólovém albu Strip Twist nazpívala duet
s legendárním francouzským hercem Pierrem Richardem.
Před čtyřmi lety vydala první Best of CD Retrospective.
Férový písničkář
Z Francie domů
Přes komíny chemických závodů v Litvínově hleděla
zasněná Iva Frühlingová k Edith Piaf, Jacquesi Brelovi
a k Eiffelovce, které důvěrně znala z vyprávění svého dědečka. Zamilovala se do té doby a chtěla poznat Paříž. Ve
čtrnácti letech tam pronikla skrz francouzskou modelingovou agenturu. V Paříži si odbyla první hudební začátky ve
skupině Turn Over. Demonahrávka s jejím zpěvem se dostala do rukou předních francouzských producentů Michéle Eliho a Thierryho Saida. Spolupráce vyústila v podepsání smlouvy na čtyři alba s vydavatelem Virgin Records. První sólové album pojmenované Litvínov sklidilo ve Francii
a v Belgii mimořádně příznivý ohlas.
14
Na rozdíl od jmenovaných slavných „zběhů“ zůstal
svému rodišti věrný zpěvák, kytarista a hudební skladatel Martin Maxa, vlastním jménem Ivan Varga. Narodil se
v Mostě a trvale žije v Litvínově. Právě tady ho můžete potkávat v odpoledních hodinách, po městě chodí zásadně
pěšky a nevyhledává zakouřené restaurace a bary. Je sovou,
píše své texty a muziku hlavně v noci, kdy všude kolem panuje klid. Dopoledne mu nevolejte, spí!
Kritika Martina Maxu neprávem zařadila do šuplíku povrchního svalnatce, který nezná nic jiného než posilovnu. Opak je pravdou. Když se s modrookým blonďákem
dáte do řeči, zjistíte, že má obrovský přehled, jasno v názorech, je vášnivým čtenářem a dodržuje zásady fair play.
Říká otevřeně i nepohodlnou pravdu, proto byl a je na černé listině Českého rozhlasu, bohužel i České televize.
Vystudoval Fakultu tělovýchovy a sportu na Univerzitě
Karlově. Chvíli se živil jako učitel tělocviku, ale kytara ho
bavila od dětství. Jeho texty jsou zhudebněné básně. Kdo ví,
třeba jednou vydá sbírku poezie. Na srovnání s Jarkem Nohavicou je však háklivý.
Jeho prvními pódii byly Porty, hudební klub Pijonýr
v Litvínově. Dvě desetiletí čekal na svoji první desku, vyšla na přelomu tisíciletí a okamžitě ho vynesla na Skokana roku v anketě Český slavík. V roce 2001 si svůj tri-
umf utvrdil, ve stejné anketě se umístil jako třetí Zpěvák
roku. Své zatím poslední album z roku 2012 nazval Sám
sebou. Maxa je na něm podepsán také jako autor hudby
doprovodných hudebních nástrojů.
Milostná srdce vepsaná rukama fanynek odvála nejedna zima, avšak přístřeší průjezdů dodnes zanechává viditelné vzkazy. Z fanynek jsou mámy, ze čtyř bláznů tátové.
V ose času se život pootočil…
Záblesky slávy
Vzpomínáte na blonďatou zpěvačku Šárku Vaňkovou,
českou stříbrnou SuperStar, která ve finále prohrála s Anetou Langerovou? Až z Chrudimi přijela do Mostu studovat
Střední pedagogickou školu, a především hudbu. Od kamarádky se doslechla o vynikajícím učiteli Richardu Řeřichovi
a u něj pilovala svůj talent. Právě on Šárku doporučil profesorce pražské konzervatoře Lídě Nopové.
Největší slávu si Šárka Vaňková zažila před deseti lety
záhy po SuperStar. Vydala debutovou desku Věřím náhodám,
natočila zábavný pořad Šárka, v němž se potkala s řadou vynikajících osobností včetně Heleny Vondráčkové a Karla Gotta. Zahrála si i v seriálu Redakce a ve filmech Rytmus v patách a Panic je nanic.
Zazářila hned v několika muzikálech (Kleopatra, Angelika, Tři mušketýři, Adéla ještě nevečeřela, Dracula, Baron
Prášil). Dnes je víceméně v ústraní.
Šárka Vaňková, česká stříbrná SuperStar, dnes žije víceméně v ústraní.
15
Rozhovor
Petr Kolman
Těžit uhlí není drahé,
drahé je vytěžit to nad ním...
Z hnědého uhlí vyrábíme v ČR skoro polovinu veškeré
elektrické energie. Oproti začátku devadesátých let je to sice
pokles o třetinu a uhlí se těží o víc jak 40 procent méně než
tehdy, přesto jde stále o dominantní českou surovinu.
Navíc je na ní závislých 650 000 domácností vytápěných
centrálními uhelnými teplárnami.
Fotografie: Martin Šuvarina
Text: Redakce
Jaké to je těžit hnědé uhlí?
Není to úplně prosté. Těžební společnost
musí splňovat spoustu požadavků – jak z hlediska odbornosti a odborného vedení, tak
i z hlediska technického vybavení. Zjednodušeně řečeno, nemůže se těžit tím, co koho
napadne, ale pouze technikou a technologiemi, které schvaluje báňský úřad. Pokud
dobýváte tzv. vyhrazený nerost, čímž uhlí
je a ze zákona tak nepatří majiteli pozemku, ale státu, potom těžební firma musí mít
ve správě dobývací prostor. Stanovení dobývacího prostoru je přitom zhruba totéž jako
územní rozhodnutí. Jde o velmi složité řízení, a proto se dnes pohybujeme hlavně v historicky vzniklých dobývacích prostorech.
Nová ložiska se tedy nyní nehledají?
Ne. Všechna rozhodnutí o zřízení dobývacího prostoru jsou nejméně 40 let stará.
Poslední rozhodnutí v této oblasti jsou ze
16
70. let minulého století. Jde o to, že průzkum území v rámci ČR je
na vysoké úrovni a zásoby uhlí poměrně dobře zmapovány. Problém
tedy není v hledání dalších zásob, ale ve zpřístupnění těch stávajících. A to je právě problematika lomu ČSA, resp. problematika UV
č. 444/1991 o územně ekologických limitech těžby.
Přitom nedávný průzkum společnosti IBRS ukázal, že 24 procent
občanů ČR si myslí, že bychom měli další zdroje této suroviny
hledat. No dobrá, vraťme se do současnosti. Máte k dispozici
odborně zdatné lidi, vybavení, dobývací prostor.
Co potřebujete dál?
Pokud tedy získáte dobývací prostor, máte tzv. Oprávnění k dobývání výhradního ložiska. To ještě ale k samotné těžební činnosti nestačí. Dalším krokem je povolení hornické činnosti, o které organizace žádá Státní báňskou správu. A jste v dalším poměrně složitém procesu. Jeho podkladem je zpracování tzv. POPD (plán otvírky, přípravy a dobývání), které má předepsané náležitosti a v podstatě jde o jakousi projektovou přípravu.
Rozhovor
rypadly ve spojení s dálkovou pásovou dopravou. Dříve
se používala diskontinuální technologie, uhlí i skrývku
odvážely tam a zpět vlakové soupravy. Nevýhodou tohoto
dopravního spojení byla kapacita těžby, kterou limitoval
přepravní objem, tudíž efektivita byla nižší.
Ing. Petr Kolman 1959
Generální ředitel Severní energetické, který působí v oblasti těžby hnědého uhlí na severu Čech už přes 30 let.
Narodil se v Mostě, vystudoval gymnázium v Litvínově a potom Hornicko-geologickou fakultu na VŠB v Ostravě.
Do top managementu těžební společnosti se vypracoval postupně z různých báňských profesí.
V letech 1982 –1995 pracoval v dolu Jan Šverma, začínal jako revírník a končil jako hlavní inženýr.
Období 1995 – 2008 strávil na ředitelství Mostecké uhelné. Nastoupil jako vedoucí odboru zdrojů a zpracování uhlí
a odcházel jako ředitel divize. V roce 2008 se stal generálním ředitelem Litvínovské uhelné, předchůdkyně
Severní energetické.
Co vlastně rozhoduje o způsobu, jak se uhlí těží?
V posledním roce začínáte nejenom vy takzvaně
chodbicovat, tedy těžit uhlí z boků povrchového dolu
klasickou hlubinnou metodou, podobně se bude
těžit i na Severočeských dolech.
Zdroj: Shutterstock.com
Nezbytnou součástí je spousta další dokumentace, která řeší vlivy na životní prostředí či střet zájmů, stabilitní
posudky, způsob zahlazení následků hornické činnosti
a řada dalších podkladů. Vlastní akt projednávání žádosti je v zásadě veřejnou záležitostí s nutností vypořádání
připomínek. Pokud organizace uspěje i v tomto procesu
a má patřičné vybavení, může zahájit těžbu.
V Americe či Austrálii nyní používají
jinou formu diskontinuální těžby.
Uhlí nebo skrývku odvážejí obří nákladní
automobily „traky“. To znamená,
že i samotná konfigurace lomů je jiná.
18
Těžit uhlí povrchově není až tak drahé, drahé je vytěžit to, co je nad ním. Takže když geologický průzkum
ukáže, zda vůbec uhelná sloj existuje, kde přesně a jak
hluboko se nachází, nastoupí matematika. Podle mocnosti a výhřevnosti sloje je nutné spočítat, „kolik je pod
zemí peněz“. Tato suma se porovná s celkovými výdaji,
mimo jiné s cenou za odtěžení 100 nebo i 200metrové
skrývky, a pokud je to finančně rentabilní, vyplatí se to,
pak je rozhodnuto o povrchové těžbě. Teprve když se povrchová těžba kvůli nadloží, nebo jiným vlivům nevyplatí, nastupuje klasická těžba hlubinná. Samozřejmě i zde
ovšem platí podmínka rentability. Chobicování na lomu
ČSA je ovšem jiný případ, související se zmiňovaným UV
č. 444/1991. Zde jde o zásoby, které povrchovým způsobem již bohužel těžit nejdou.
Naopak v Americe či Austrálii nyní používají jinou
formu diskontinuální těžby. Uhlí nebo skrývku odvážejí
obří nákladní automobily „traky“. To znamená, že i samotná konfigurace lomů je jiná.
Co rozhodlo o tom, že za oceánem je to jinak?
Proč je vůbec americké uhlí o tolik levnější,
než evropské?
Konečnou cenu uhlí ovlivňují základní parametry
vlastního ložiska, mocnost sloje a její kvalitativní parametry – výhřevnost a mocnost nadloží. V Austrálii jsou
třeba doly, kde je 30 metrů nadloží a 30 metrů mocná
sloj uhlí. Efektivita dobývání je tedy mnohem vyšší a výsledná cena uhlí pochopitelně výrazně nižší než u nás.
Další oblastí jsou nákladové vstupy. Příkladem může být
cena nafty, nebo elektrické energie v USA a v Evropě.
Prosazuje se při dobývání uhlí někde ve světě
automatizace? Ta by také mohla přinést
výraznou úsporu.
Vývoj techniky se projevuje ve dvou oblastech. Zaprvé se díky automatizaci stále snižuje počet lidí, kteří jsou
při těžbě potřeba, a za druhé se stále zvětšují rýpadla,
takže jejich provoz je efektivnější. Ale zcela automaticky,
bez posádek, se netěží nikde. Přítomnost obsluhy je stále nutná, například kvůli nečekaným anomáliím. Třeba
těm, které jsou způsobeny starší lidskou činností, což je
případ lomu ČSA, kde těžbu komplikuje předchozí hlubinné dobývání. Část uhelné sloje je narušená, vydobyté prostory jsou zavalené nadložím s ponechanou výztuží a zařízením. Jde o pozůstatky relativně nedávno uzavřeného hlubinného dolu, který nesl impozantní socialistický název: Maršál Koněv.
Je nějaký zásadní rozdíl mezi způsobem povrchové
těžby u nás, v Evropě, v USA a Austrálii nebo třeba
v dnes tolik zkoušeném Donbasu?
Co se stane v okamžiku, když těžba přestane být
ekonomická, když se třeba kvůli ceně uhlí nebo
geologickým podmínkám přestane vyplácet?
Hlavní rozdíl je v použité technologii. Evropské hornictví je většinou postaveno na kontinuální těžbě. Od obřího rýpadla vedou dálkové pásové dopravníky, které odváží skrývku k zakladači. Obdobně se i uhlí těží velko-
Zákon s touto variantou počítá. Pokud se těžba stane neekonomickou, máte dvě možnosti. Buď počkáte
„na lepší časy“, až se cena suroviny změní, a do té doby
musíte zajistit lom proti všem mimořádným událostem.
Nebo je situace jednoznačná, a pak nastoupí plán likvidace dolu – tedy musíte odstranit všechna strojní či elektrotechnická zařízení a oblast dolu zrekultivovat. Vlastní
rekultivace je ale zase práce na desetiletí, ovšem s minimálním počtem pracovníků.
Téma administrativních limitů těžby by bylo na
samostatný rozhovor. Když ale připustíme, že bez
ohledu na ně ve vašem dole těžba jednou stejně
skončí, jak bude vypadat krajina, až důl po vytěžení opustíte?
O tom, jak bude krajina vypadat, je v základním rámci rozhodnuto již nyní. Část zbytkové jámy bude zatopena a na zbylých plochách proběhne klasická rekultivace. Jak to bude vypadat ilustrují už dnes vodní nádrž
Matylda a její široké okolí, probíhající zatápění a rekultivace bývalého lomu Ležáky nebo tzv. Velebudická výsypka, kde je situován hipodrom. Všechny zmíněné areály jsou v těsné blízkosti města Mostu, vznikly a vznikají v prostorech, kde v minulosti probíhala hornická
činnost a v současnosti jsou zpřístupněny veřejnosti. Jde
tedy o velkoplošné vytváření nové krajiny k budoucímu
využití pro sport, relaxaci, zábavu, lidem příjemné krajiny, krajiny, v níž nikdo nepozná, že tam v předchozích
dobách existoval uhelný lom.
19
Fotopříběh
Přelouči hrají ragby
už 40 let
Když v roce 1974 vznikl ragbyový klub
TJ Tesla Přelouč, nedaleká Elektrárna
Chvaletice byla ještě staveništěm. Dnes
se oddíl jmenuje Rugby Club Přelouč
a Elektrárna Chvaletice je jeho partnerem, jen letos podpořila jeho aktivity částkou 30 000 Kč. Také díky tomu
se mají přeloučtí ragbisté čile k světu,
v letošní sezóně se stali vicemistry ČR
v rugby 7. V sobotu 27. září 2014 proto
v Přelouči bylo co slavit. Klubové čtyřicátiny se nesly ve znamení vzpomínek,
zábavy a samozřejmě... ragby!
Fotografie: Martin Šuvarina
Text: Petr Dušek
20
21
Když už se rozhodnete někoho sklátit k zemi, je dobré si ověřit, jestli má ještě míč.
Silová elektřina z uhlí a silový sport? To vypadá na docela rozumné spojení. Obzvláště když zápasy mají náboj a diváci vytvářejí elektrizující
atmosféru. Nebo když hráči spalují kalorie a dolují ze sebe maximum. Těmto slovním hrátkám ovšem vychází vstříc i proslulá ragbyová
terminologie: po menším přestupku hráči udělají mlýn, a když někdo regulérně skolí soupeře s míčem, říká se tomu skládka.
S trochou fantazie najdeme cestu k energetice i v situacích, kdy je celý tým „na koni“ nebo hraje „tužku“...
„Já ten míč dostanu za čáru, i kdybych měl přijít o trenýrky...“
O ragbistech se říká, že mají vytrvalost běžců středních tratí, sílu vzpěračů, rychlost sprinterů a ohebnost gymnastů.
Jinými slovy, ragby je hodně náročný sport, a proto se vyplatí začít s ním už v útlém věku. V Přelouči rozhodně nemají
o mladou krev nouzi – v klubu jsou kategorie U7, U9 a U13.
Komu vydrží i do nejlepších let vitalita a všechny končetiny, může si střihnout zápas „staré gardy“. Také v Přelouči mají „Old boys“
a ti to při oslavách klubových čtyřicátin na hřišti pořádně rozpálili.
„Míč vám nedám, ale můžu vám upravit účes.“
Ještě před chvílí si šli po krku, teď se drží kolem ramen. Přelouč nakonec oslavila 40. narozeniny i ligovým vítězstvím nad RC Zlín
v poměru 52:22 (poločas 33:15).
26
27
Tohle doma nezkoušejte!
Rozhovor
Díky svým pobytům na Mostecku můžete posoudit, zda se někdejší „špindíra“
proměňuje v čistý a kvetoucí region.
Je to vidět na první pohled? Je. Na první i na ten druhý pohled – podle
toho, odkud přijíždíte. Pamatuju si na své dávné první cesty na Mostecko v časech hlubokého socialismu. Mlha a smog například zavinily těžkou autohavárii mého přítele, který
se podílel na stěhování mosteckého chrámu.
Pravda, svůj podíl měl tehdy vedle smogu i řidič vozu. Jindy jsem byl naložen do malého
letadla, bylo to, tuším, Aero 45 nebo pozdější model Morava a viděl jsem Mostecko „shůry“. Tehdy ještě například stál starý Most. Ať
se nám to líbí nebo ne, kus Mostecka jsme
prosvítili a protopili všichni. Svůj podíl na tom
má každý z nás.
Když jsem po letech projížděl většinu mosteckých lokalit s Ing. Stanislavem Štýsem, skoro jsem nevěřil, jakým způsobem byly staré rány když
ne zaceleny, tak opraveny a upraveny. Svého času jsem o tom vyprávěl
v Českém rozhlase a divte se – nebo spíše nedivte – byl jsem peskován
a plísněn za to, že dnešní Mostecko vidím příliš růžově. K tomu poznamenávám: růžově rozhodně ne, ale zeleně ano.
Jak je možné, že se rostlinstvo dokáže adaptovat na takřka
jakékoliv životní prostředí?
V obecné rovině nevidím důvod, proč by to nedokázalo. A spíš než adaptace jsme byli a jsme svědky velmi zajímavé sukcese, to je odborný výraz pro
osidlování a vývoj vegetačního krytu z nějakého času či polohy nula.
Smogová hradba
Dříve nelichotivá mostecká vizitka, dnes spíše ojedinělý jev.
Zdroj: Oldřich Hájek, archiv Deníku.
Zdroj: Michal Klajban, CC (Wikimedia Commons)
Mostecko nevidím růžově,
ale zeleně rozhodně ano
Znáte ho z rozhlasu, vystupuje v televizi. Je jistě nejpopulárnějším
botanikem v České republice a pro popularizaci vědy toho udělal
opravdu mnoho. Málo už se ví, že se zajímal i o rekultivaci krajiny
po těžbě uhlí. Václav Větvička dává mostecké krajině šanci
a věří v její budoucnost.
Fotografie: Severní energetická
Text: Martin Rumler
28
29
Lom Slatinice
Rozhovor
Ještě v 70. letech se tu těžilo uhlí,
dnes už o tom jenom
vyprávějí pamětníci
(a nikdo jim to moc nevěří).
O rekultivacích
Z celkových 600 km2, které mohou být ovlivněny bezprostřední
těžbou uhlí v Mostecké pánvi, již na více než 275 km2 probíhala
těžba nebo výstavba vnějších výsypek.
Tyto devastované plochy jsou ihned po ukončení vlastního
těžebního procesu zařazovány do rekultivací. Tak bylo již
navráceno 150 km2 krajiny k jinému než hornickému
způsobu využívání.
1908 zřízena Rekultivační expozitura Zemské zemědělské
rady království Českého.
1938 neúspěšný návrh rekultivačního zákona a návrh na
zřízení Rekultivační družstevní společnosti.
1958 zahájeny práce na Generelu rekultivací, který vytyčil
strategii rekultivační obnovy celé krajiny postižené těžbou.
2008 zahájeno napouštění nového krajinného fenoménu
Mostecka – Mosteckého jezera.
Rozmanitosti vegetace, ale i drobné fauny pochopitelně napomáhají
všechny rekultivační snahy. Vyhynulé biotopy jsou díky rekultivacím
nahrazovány novými.
Tento jev jsem sledoval nejen na Mostecku, ale třeba i na haldách a výsypkách na Kladensku. Po prvních „pionýrských“ rostlinách,
které se po své smrti postaraly o tvorbu humusu i na haldách hlušiny, postupně přibývaly
druhy náročnější. Pochopitelně nelze očekávat podobný vývoj vegetace, jaký u nás proběhl
v holocénu, na to je čas příliš krátký. Přirozené dubohabrové háje včetně podrostových bylin ještě šanci nemají...
30
Existují v Česku nějaké podobné oblasti
s takto proměňující se krajinou?
Ano, například v někdejších vojenských
újezdech či výcvikových plochách. Třeba
v Doupovských horách bylo až nepochopitelné, jak rychle se změnil charakter vegetace
poté, co prostor opustilo zemědělské obyvatelstvo. Dokonce už během necelých deseti
let se uprostřed někdejší silnice, v kráteru po
dopadu střely vytvořilo jezírko, při jehož březích rostly vodní a bahenní rostliny. Jejich semena a diaspory tam zanesli ptáci na svých nohách. Něco podobného sledujeme i na
Mostecku.
Na jaké rostliny dnes můžeme narazit
v lomech a jejich bezprostředním okolí? Najdeme
mezi nimi i nějaké unikáty, které překvapí i vás
jako odborníka?
Obecně se jim říká pionýrské. To jsou takové rostliny,
které by v lučních či polních porostech konkurenčně neobstály. Tady mají najednou příležitost. A zase to mohu srovnat
s krátery na vojenských cvičácích, které osidlovaly jako první
právě drobné efeméry, byliny, které jinde šanci neměly. Po
této stránce jsem tu nezažil žádné překvapení. Bohužel nemám tak dokonalý přehled, abych mohl vyjmenovat rozmanité botanické „špeky“, které tu dozajista také jsou.
Fotografie zámku Jezeří s Komořanským jezerem v pozadí z roku 1882.
Zdroj: Wikimedia Commons.
31
Zeleň v lomu
Tento snímek říká velmi zřetelně:
příroda je mocnější než člověk...
jsme razantně zasáhli do mostecké krajiny, je
naší povinností krajinu a přírodu po skončení těžby také obnovit. Tím nepopírám, že kdybychom z kraje „odtáhli“, že by si „příroda“
sama nepomohla. Sukcese by tam dozajista
proběhla. Trvalo by to ovšem celá staletí či
spíše tisíciletí.
Kde jsou hranice přírody a světa uměle
vytvořeného člověkem?
Dají se vlastně vůbec vytyčit?
V civilizované Evropě dnes moc takových
míst není. Snad v alpínském stupni Alp a podobných vysokých hor. I obdivovaný „prales“
na Boubíně byl v čase svého vyhlášení už hospodářským lesem, v němž člověk drahný čas
zasahoval. Ani tolik vyzdvihovaná horská rašeliniště na Šumavě už nejsou onou „divokou
přírodou“ jako kdesi v Kanadě, na Aljašce
a na Sibiři. Před mnoha léty jsme měli velký
problém v časopise Vesmír se čtenářem, skalním marxistou, který nám vytkl, že užíváme
spojení „člověk a příroda“. Jako by člověk nebyl součástí přírody. Z jeho pohledu by asi nebyla relevantní ani vaše otázka...
„Z Mostu se stává kvetoucí zahrada, město obklopené lesy a zelení,“ píše Václav Větvička v publikaci Most v zeleném, kterou vydal v roce 2008 společně se Stanislavem Štýsem.
Je možné dosáhnout rekultivacemi vyšší
biodiverzity než před těžbou? A jak se to
daří na Mostecku?
Jsem
jednoznačně
pro pomocnou
ruku podanou
přírodě.
32
Rozmanitosti vegetace, ale i drobné fauny pochopitelně napomáhají všechny rekultivační snahy. Vyhynulé biotopy jsou díky rekultivacím nahrazovány novými. Třeba místo kulturní stepi v někdejší zemědělské krajině tu
jsou na výsypkách a nezalesněných plochách
jiná nová bezlesí, nabízející příležitost k životu druhům otevřených biotopů, ať už rostlinným nebo živočišným. Zajímavým biotopem,
dosud v oblasti příliš neznámým, jsou například ovocné sady a vinohrady. Ovšem někdejší biotopy se budou do krajiny vracet obtížně.
Stejně tak už asi nikdo neobnoví někdejší „pre-
historické“ Komořanské jezero. Nicméně nezapomínejme, že to se vyvíjelo po tisíciletí pod
lidským vlivem – vždyť podkrušnohorská pánev
je jedna z nejstarších osídlených oblastí!
Jak vlastně nejlépe obnovit krajinu po
těžbě? Je podle vás vhodnější řízená
rekultivace, nebo je možné nechat
vše na přírodě, aby si poradila sama?
Teze „Nechte přírodu přírodě“, kterou
razí někteří kolegové například na Šumavě,
je mi osobně cizí. Jsem jednoznačně pro pomocnou ruku podanou přírodě. Je to jako
s námi lidmi. Také nespoléháme na „přírodu“, když nám je ouvej, a vyhledáme odborníka, v tomto případě lékaře. A protože my lidé
Václav Větvička 1938
Český botanik a popularizátor vědy. Publikoval řadu odborných a populárně vědeckých prací,
za něž obdržel v roce 2004 Medaili Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy.
Je autorem či spoluautorem 31 knižních publikací.
Vystudoval geobotaniku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po vojenské
základní službě nastoupil od roku 1963 jako stipendista do Botanického ústavu ČSAV
v Průhonicích, kde v letech 1989 –1992 dělal vedoucího Průhonického parku.
V letech 1975 –1992 vedl Pokusnou a aklimatizační stanici v Černolicích.
V letech 1992–2007 byl ředitelem Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
v Praze. Od podzimu 2007 je vedoucím zámeckého parku ve Štiříně.
Je také odborným garantem Hamzova parku a arboreta v Hamzově odborné léčebně
pro děti a dospělé v Luži-Košumberku u Vysokého Mýta.
33
Pelmel
Severočeské
kraťasy
Charita v Cholticích
Rekultivace po bývalém lomu Ležáky. Krajinka jak od Josefa Lady, že?
Zkuste se proměnit v prognostika. Jakou vidíte
budoucnost mostecké krajiny?
To je vaše nejtěžší otázka! Proto jste si ji nechal na konec? (smích) Jsem optimista, věřím, že „po přejití vichřic
hněvů, vláda věcí tvých, tobě se zase navrátí, ó krajino mostecká“, jak by řekl kolega Komenský. Ten nejdramatičtější
zásah má Mostecko za sebou, nicméně nás čeká ještě problém „prolomení limitů“. S tím souvisí, čemu všemu se
ještě dá říkat Mostecko (a co už je Teplicko, Litvínovsko
atd.). Řekl bych, že krajina potřebuje osvícené lidi, více takových... Bude-li jich dost, o budoucnost nejen Mostecka se
neobávám.
Přes 600 lidí navštívilo 2. ročník charitativního festivalu
Choltický deštník na Zámku Choltice na Pardubicku.
Program byl bohatý a velmi různorodý, na pódiu se
vystřídaly rockové kapely, smyčcové kvarteto i cimbálovka.
Vrcholem festivalu byla operetka autorského dua
Svěrák-Uhlíř Červená Karkulka, kterou sehráli choltičtí
ochotníci. Výtěžek z akce podpořil činnost Centra Paraple,
které již od roku 1990 pomáhá lidem s poškozenou míchou
vrátit se zpět do běžného života. Festival podpořila
Elektrárna Chvaletice.
Pohádkový les u Veselí
U obce Veselí na Pardubicku se na konci září potulovali
Šmoulové, Popelka, baba Jaga, Hurvínek s Máničkou,
ale i drak nebo čerti. Pohádkové bytosti ožily díky aktivitě
veselských rodičů i příspěvků od sponzorů včetně Elektrárny
Chvaletice. Výsledkem akce bylo na 500 rozzářených
dětských tváří.
V Meziboří posilují pod širým nebem
Stále populárnější street workout hřiště už mají i v Meziboří
na Mostecku. Venkovní sestava strojů, které umožňují
posilování vahou vlastního těla, doplnila místní sportovní
areál na začátku září. Zařízení pořídila obec na popud
mladých sportovců. Použila při tom i část letošního daru
od Severní energetické. Atrakci si může vyzkoušet každý,
začátečníkům rádi poradí mladí sportovci z Meziboří.
35
Jezero Most už je napuštěné
Pelmel
Mezi Mostem a Litvínovem už se z vytěžených oblastí pomalu
klube dlouho očekávaný vodní svět. V září skončilo po šesti
letech napouštění Jezera Most a v rámci Mostecké slavnosti
se mimořádně mohlo i do vody. Děti skotačily na mělčině
a pár otužilců si i zaplavalo. Zákaz vstupu k jezeru však ještě pár
let potrvá. Hovoří se o otevření v roce 2019. Zatopená plocha
má téměř 310 hektarů a přes devět kilometrů dlouhý břeh.
Maximální hloubka dosahuje až 75 metrů.
Hasiči soutěžili o nejlepší zásah
při autonehodě
Velmi nevšední soutěž byla k vidění v areálu
Hasičského záchranného sboru v MostěVelebudicích. V říjnu tam předváděli hasiči své
schopnosti při vyprošťování zraněných osob
z havarovaných automobilů. Každé soutěžní
družstvo si vylosovalo scénář a jeho úkolem bylo
zachránit posádku vozidla v co nejkratší době.
Družstvo Severní energetické předalo zraněnou
osobu záchranné službě v čase 19 minut 17 vteřin
a obsadilo čestnou třetí pozici.
V lomu ČSA se to jen hemžilo učiteli
Téměř čtyři desítky pedagogů se postupně zúčastnily
Uhelného safari v lomu ČSA. S těžbou a rekultivacemi
se nejprve seznámili učitelé z Mostecka a následně také
z dalších škol z Ústeckého kraje.
A co děti?
V Louce už si mají kde hrát
Namaluj koně,
získáš tablet
Děti v Louce u Litvínova se po letošních prázdninách vracely
do školy radostněji než kdy jindy. Obec jim totiž dovybavila
dětská hřiště tím nejdůležitějším – zábavou. Nové hrací prvky
přibyly v základní škole, mateřské škole a také na třech
veřejných hřištích. Investici umožnil dar Severní energetické
ve výši 250 000 korun.
Tři sta dvacet dětí se přišlo
na konci srpna rozloučit
s prázdninami na mostecký
Hipodrom. Severní
energetická pro ně v rámci
dostihového dne připravila
výtvarnou soutěž. Děti
dostaly pastelky a malovaly
koně. Porota nakonec
vybrala 10 nejlepších dílek
a každého z malých autorů
odměnila tabletem.
HC VERVA Litvínov
+ Severní energetická
versus HC Olomouc
3:1
Přelouč, město dabingu
Už 20. ročník udílení cen Františka Filipovského za nejlepší dabing hostila v polovině září
Přelouč a Elektrárna Chvaletice byla tradičně u toho jako partner akce. Keramické sošky
za nejlepší ženský a mužský herecký výkon v dabingu letos získali herci Eliška Balzerová
a Oldřich Vlach. Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu letos
převzali Dana Syslová a Alois Švehlík.
Severní energetická se po letech vrátila k podpoře
hokejistů litvínovského „áčka“. V neděli
5. října byla partnerem extraligového utkání
s Olomoucí. Dobrá forma Litvínova přála číselné
symbolice – sponzor se sedmičkou v logu, sedm
vyhraných zápasů po sobě... K tomu chybělo jen
6 vteřin a první gól by padl v 7. minutě.
Fotografie: Severní energetická
36
37
1
Pelmel
Krušnohorský Sport areál Klíny je minimálně od roku 2008 rájem běžkařů
všeho druhu. Ne, že by snad v sezónách od tohoto roku více sněžilo
a méně pršelo – proměna spočívá hlavně ve zkvalitnění péče o tuto
lokalitu. Právě před 6 lety se totiž Klíny zapojily do Krušnohorské bílé
stopy, a vzniklo tak úžasné lyžařské centrum s cca 250 kilometry strojově
upravovaných stop, které křižují oblast od Chomutova po Ústí nad Labem.
Díky strojnímu mechanikovi Dušanu Machovi z Úpravny uhlí Komořany
bude letos proslulý běžkařský „manšestr“ ještě jemnější.
Na základě jeho žádosti o interní grant totiž Severní energetická věnovala
areálu finanční prostředky na provoz, údržbu a značení tratí.
„Interní grantový program Severní energetické považuji za krok správným
směrem, jak přiblížit široké veřejnosti logo a přístup těžební společnosti
k našemu regionu. Doufám, že dojde ke zkvalitnění služeb pro běžkaře
i ostatní zájemce o zimní sporty,“ říká Dušan Mach.
pro vás
Skupina Severní energetická nečekala na
Ježíška a nadělovala už před Vánoci. Druhá
fáze projektu 7 pro vás se nesla ve znamení
pohybu všeho druhu – podporu čerpají
sportovci, milovníci zimních radovánek i hasiči.
Interní grant umožňuje zaměstnancům Skupiny
získat finanční prostředky pro vlastní aktivity.
Fotografie: Severní energetická
N
aši zaměstnanci se ve volném
čase podílejí na mnoha pozoruhodných či dobročinných aktivitách. Někdy však jejich úsilí limituje nedostatek prostředků, proto jim nabízíme
pomocnou ruku formou interního grantu 7 pro vás. Podporujeme tím mnoho zajímavých projektů, ke kterým nás nasměrují
právě naši lidé,“ říká tisková mluvčí Severní energetické Gabriela Sáričková Benešová.
38
Běžkaři si vychutnávají „manšestr“
Podpořený subjekt: Mount Club Litvínov
Částka: 50 000 Kč
Žádost o podporu
může poslat dvakrát
do roka kdokoliv
ze zaměstnanců
společností Severní
energetická, Elektrárna
Chvaletice, Důl Kohinoor
a Hipodrom Most. Stačí
vyplnit formulář
(k dispozici na firemním
intranetu či distribučních
místech firemních novin)
a zaslat jej na adresu
[email protected]
2
Mladí florbalisté jdou od vítězství k vítězství
Podpořený subjekt: Gymnázium T. G. Masaryka Litvínov
Částka: 30 000 Kč
Litvínovské Gymnázium T. G. Masaryka vychovává nejen budoucí
vysokoškoláky, ale také skvělé florbalisty. Místní tým v květnu oslavil vítězství
ve 2. ročníku republikové ligy žáků. V aktuální 3. sezóně si vede rovněž
výborně, a to také díky finanční podpoře ze strany Severní energetické.
„S finančním příspěvkem od společnosti je cesta kluků za dalšími úspěchy
snazší,“ říká účetní Severní energetické Eva Kitzbergerová, jejíž syn Maxim je
členem florbalového týmu.
3
Lyžaři pečují o skiareál
Podpořený subjekt: Lyžařský klub Jirkov
Částka: 20 000 Kč
Sněhové závěje lemují ještě jednu podporu: tu, která se týká Skiareálu
na Pyšné u Chomutova. Přípravu i provoz areálu zajišťuje vlastními
silami Lyžařský klub Jirkov. V zimě pořádá lyžařské závody v rámci
Krušnohorského pohárku pro děti a mládež a Večerní lyžařskou ligu
pro veřejnost. „Nezahálíme ani v létě, letos jsme dokonce uspořádali
závod světového poháru v in-line alpin slalomu,“ říká Hedvika Weineltová
z Lyžarského klubu Jirkov, která se v Severní energetické věnuje
rekultivacím. „Peníze od Severní energetické jsme použili na rozšíření
malé sjezdovky. Je skvělé, že se naše společnost rozhodla vyhlásit interní
grant a tím podpořit mimopracovní aktivity nás, zaměstnanců.“
4
Dodávka se proměnila v hasičské auto
Podpořený subjekt: Sbor dobrovolných hasičů Hlavečník
Částka: 10 000 Kč
Vloni pořídila obec Hlavečník na Pardubicku místnímu Sboru dobrovolných hasičů starší dodávku.
Dnes už by ji prodejce možná ani nepoznal – pomalu se z ní totiž stává hasičský vůz. K vybavení automobilu přispěla i Severní
energetická, její prostředky v rámci interního grantu umožnily například instalovat výstražné osvětlení. „Dodávku postupně
vybavujeme, naši mladí už s ní jezdí po hasičských soutěžích. Je to výborná věc, ten interní grant. Zejména pro ty chudší
organizace,“ říká Luděk Zykl, který je zároveň profesionálním hasičem ve službách Elektrárny Chvaletice.
39
Plánované
události
24 12
Pelmel
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
2015
2014
Severočeská kuchařka
5
2015
1
Živý beltém na
Červeném Hrádku
Most – Evropské město
sportu 2015
Rok 2015 zahájí
swing
Chcete vidět na Štědrý
den živého Josefa, Marii
i Ježíška? Tak přijďte na
tradiční akci na zámku
Červený Hrádek.
Jirkovští sem chodí
už několik let na
vánoční setkání s přáteli.
Průvod k jesličkám
a představení začíná
vždy v celou hodinu
od 11.00 do 15.00.
„Vytvořili jste příkladnou
sportovní strategii
s pěknými zařízeními,
programy a aktivitami,“
uvedl prezident ACES
Europe Gian Francesco
Lupattelli, když blahopřál
Mostu k titulu Evropské
město sportu 2015.
Příští rok se Mostečané
mohou těšit na řadu
výjimečných sportovních
a kulturních akcí.
Po roce se do Ústí nad
Labem vrátí světoznámý
Orchestr Glenna Millera,
který tu zakončí své
české novoroční turné.
Jedinečný hudební
zážitek nabídne nový
program „The History of
Big Bands“. Díky němu
v ústeckém Domu kultury
5. ledna od 20.00 ožijí
30. a 40. léta minulého
století, a to prostřednictvím
nejchytlavější hudby všech
dob – swingu.
14
2
20
Lukáš Lachman
2
Masopust
Winter Arena 2015
Tento prastarý svátek
můžete na severu oslavit
hned v několika lokalitách.
Tradiční slavnosti se konají
14. února v Litoměřicích
či Kadani. Pokud to
nestihnete, máte šanci
18. února v Děčíně,
kde se budou dít
velké věci jak na
místním zámku,
tak i v zoologické
zahradě.
Unikátní spojení pestré
hudební produkce
s adrenalinovými sporty,
to je Winter Arena 2015.
Druhý ročník ojedinělého
zimního festivalu se
odehraje opět v zimním
středisku Klínovec
v Krušných horách
od 20. do 22. 2. 2015.
Program nadchne
milovníky lyžařských
závodů i té nejlepší
elektronické hudby.
Tip na výlet
Včelař z Mlékojed
Karamelizovaná
jablíčka
na pěně z bílé
čokolády
Suroviny
1 jablko
100 g bílé čokolády
2,5 dcl smetany ke šlehání
50 g moučkového cukru
3 plátky želatiny
1 balíček ztužovače šlehačky
1 lžíce medu
5 g másla
špetka skořice
Medovo-mrkvové
placičky
Královské Litoměřice – perla Českého středohoří
Panorama štíhlých věží a okolních kopečků, které
spatříte při příjezdu do Litoměřic, je v zimě ještě
krásnější než jindy. Sněhem pocukrované okolí
a ranní mlha stoupající nad řekou Labe vám pomohou
pochopit, proč tento kraj tolik miloval český básník
Karel Hynek Mácha.
Jak na to
První písemné zmínky o městě pocházejí z roku 1057, kdy zde byla
založena kapitula sv. Štěpána. Od té doby město zažilo několik fází
velkého rozkvětu, které po sobě zanechaly nádherné architektonické
památky – gotické, renesanční, barokní i secesní. Procházka mezi
nimi je zážitkem v každém ročním období.
Pokud se ale chcete ohřát a zároveň se něco dozvědět, máte spoustu
možností. Navštivte Oblastní muzeum Litoměřice s jeho dechberoucími
prostory v budově renesanční radnice nebo Severočeskou galerii
výtvarného umění, úžasný prostor pro kulturní vyžití. Koho zajímají
novodobé dějiny, ten by neměl vynechat expozici Důl Richard
v proměnách času, která se věnuje nejen období druhé světové války.
Velice známé je výstaviště Zahrada Čech, které pořádá zajímavé akce
také v zimním období. A to nejlepší nakonec – Litoměřicko je především
českou vinařskou oblastí. Na Hradě Litoměřice vás čeká expozice
českého vinařství, kde můžete vína v překrásném prostředí na ochozu
nad kongresovým sálem také ochutnat.
Fotografie, text: Centrum cestovního ruchu Litoměřice
40
Suroviny
45 dkg polohrubé mouky
25 dkg Hery
20 dkg jemně nastrouhané mrkve
1 prášek do pečiva
4 lžíce medu
Milujete ovoce a sladkosti? Tak toto je recept přímo pro vás. Jablko oloupeme
a nakrájíme na malé kostičky. Rozpustíme máslo, přidáme med, 10 g moučkového
cukru a nakrájené jablíčko. 10 –15 minut pozvolna karamelizujeme. Až se odpaří voda
a jablíčka trochu zhnědnou, odstavíme a necháme vychladnout. Ve vodní lázni rozpustíme bílou čokoládu se zbytkem moučkového cukru a 0,5 dcl smetany, pořádně
promícháme a odstavíme. Plátky želatiny namočíme do vody dle návodu, metličkou
vmícháme do chladnoucí čokolády (max. 45 °C) a dáme chladit do lednice. Čokoládu po
5 minutách promícháme, vyšleháme 2 dcl smetany se ztužovačem a vychladlou čokoládu
do ní opatrně vmícháme. Cukrářský sáček naplníme pěnou a poté servírujeme do pohárků
nebo koktejlových skleniček.
Na pěnu poklademe jablíčka a ozdobíme lístečkem máty.
Chcete vzít děti na výlet, ale nemůžete je
odtrhnout od počítačů, telefonů a podobných
hraček? Není třeba. Do svého chytrého
telefonu si mohou nainstalovat aplikaci
Geofun a nechat se provést Litoměřicemi
od samotného Karla Hynka Máchy. Budou
se bavit a ještě se něco nového naučí.
Jak na to
Medovo-mrkvové placičky jsou chutným a zároveň zdravým zákuskem,
který zvládne i kuchařský začátečník. Mrkev jemně nastrouháme
a smícháme s medem. Necháme 30 minut odpočinout. Polohrubou
mouku, Heru a prášek do pečiva promícháme a přidáme mrkev
s medem. Těsto pořádně propracujeme, aby bylo pružné, rozválíme
ho přibližně na 3 – 4 mm a vykrajujeme tvary dle své vlastní fantazie.
Předehřejeme troubu na 180 °C a pečeme 15 –20 minut.
Hotové dozlatova upečené placičky ještě za tepla obalujeme
v moučkovém cukru.
Přijeďte se přesvědčit o zimní kráse města
na vlastní oči!
41
Dolování historie
Komunistické
vyvlastňovací
zákony
Největší mýtus
v dějinách českého
horního práva
„Usilujeme o to,
12. 12. 2010, Mi
lan
abycho
istické vyvlast
m vyškrtli komun
poslanec VV
Šťovíček, tehdejší
a starosta Litvínov
a (zdroj: novinky.
ňovací zákony.
“
cz).
„Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by vláda neměla dva komu
nistické
vyvlastňovací paragrafy vyškrtnout z horního zákona už letos.“
25. 1. 2011, Vladimír Buřt, tehdejší místostarosta Horního Jiřetína
(zdroj: ČTK).
„Vládní strany se zavázaly zrušit do konce roku 2011 komunistické
vyvlastňovací paragrafy z horního zákona, z nichž mají užitek pouze uhlobaroni
a které ohrožují budoucnost tisíců lidí.“
27. 1. 2011, Jan Rovenský, vedoucí klimatické a energetické kampaně Greenpeace (zdroj: MF DNES).
„Vypuštění komunistic
kých vyvlastňovacíc
h paragrafů z horního
nejen naplněním doho
zákona je
dy z koaliční smlouvy,
ale hlavně velkým sym
obce, nad nimiž tyto pa
bo
lem pro
ragrafy visely jako Dam
26. 6. 2012, Karolína Pea
oklův meč.“
ke, tehdejší vicepremiérk
a ze stra
ny LIDEM (zdroj: idnes.
42
cz).
43
Dolování historie
Dnes budeme dolovat citlivou historii.
Zaměříme se na historický vývoj pravidel,
podle nichž panovník či stát uplatňovali svůj
zájem těžit nerostné suroviny na úkor majitele
pozemku. Jak to bylo za minulého režimu,
víme všichni. Stát sice pravidla formálně
dodržoval, ale v praxi si bezohledně bral
to, co chtěl. Problém sám je ovšem daleko
starší, minimálně tak starý jako těžba.
Jak ho tedy řešili naši prapředkové?
Jaká k tomu měli pravidla? A je skutečně
vyvlastnění výmyslem komunistů?
Fotografie: Profimedia.cz
Text: Petr Dušek
B
yla to hodně nenápadná novela,
dokonce se vešla i s podpisy státníků na jednu stránku. Přesto
vzbudila rozruch. Právě kvůli ní zmizely na
konci roku 2012 z horního zákona část odstavce 4 § 31 a celý odstavec 4 § 33. Tedy ustanovení, která pamatovala na to, že vždy nemusí dojít k dohodě mezi těžební společností
a majitelem pozemku. V krajní nouzi umožňovala vyvlastnění, a snad proto si vysloužila
poněkud ztřeštěnou mediální přezdívku „ty
komunistické vyvlastňovací paragrafy“.
Samozřejmě, čistě technicky o komunistický výtvor šlo, však také aktuální horní zákon pochází z roku 1988. Ovšem lze úspěšně pochybovat o tom, že pánové Šťovíček, Rovenský, Buřt a paní Peake měli ve svých vyjádřeních na mysli zrovna technickou stránku věci. Spíše se pokoušeli lidem podsunout
představu, že samotný institut vyvlastnění vymysleli komunisté. Bohužel jde o velmi uvěřitelné tvrzení, a tudíž i laciný zdroj politických
bodů: chcete se zbavit ošklivého komunistického paragrafu? Já to zařídím!
44
Zdroj: Archiv Richarda Nouzy
Takže kdo to tedy doopravdy vymyslel? Že před komunisty vyvlastňovali nacisté, to asi nikoho nepřekvapí, ti přece dělali i daleko horší věci.
Horší je to s „tatíčkem“ Masarykem, tomu by něco tak ohavného málokdo přisuzoval. Přesto tomu tak bylo – i Prezident osvoboditel považoval
za vhodné, aby měl stát poslední slovo, pokud jde o využití vlastního nerostného bohatství. Ani tady však původ tohoto nástroje nenalezneme
– nezbývá tedy než historii dolovat ještě daleko hlouběji.
Od Římanů ke královskému
regálu
„Nic tady není odnepaměti,“ říká Richard Nouza, bývalý ředitel odboru surovinové politiky na Ministerstvu hospodářství a Ministerstvu
průmyslu a obchodu, který se oblastí dlouhodobě zabývá. „V antickém
Římě platilo, že majitel pozemku byl svrchovaný pán, bez jehož souhlasu nebylo možné do daného místa žádným způsobem zasahovat. Když
chtěl tedy někdo těžit na cizím pozemku, musel se nejdříve domluvit
s majitelem. Nedošlo-li k dohodě, měl smůlu.“
Ve starém Římě tedy zjevně něco jako vyvlastnění pozemku pro těžaře neexistovalo. „Tehdejší svět si ovšem nesmíme idealizovat – co nešlo prosadit podle práva, šlo velmi dobře prosadit silou. Kdyby si nějaký
vlastník pozemku postavil hlavu proti císaři, napochodovali by mu tam
legionáři a bylo by po problému,“ upřesňuje Richard Nouza. Alespoň papírově však bylo osobní vlastnictví nade vše.
Když zanikla římská říše a papež Lev III. vložil Karlovi Velikému na
hlavu korunu, začalo se toto paradigma měnit. K hodnostem králů a císařů se přidružil pojem „královský regál“. Je zvláštní, že tento termín přežil až do dnešních dnů v původní podobě, a může tak působit trochu zavádějícím dojmem. Současník by řekl, že šlo o poličku, kam si král ukládal žezlo a jablko. Ve skutečnosti však královský regál představoval soubor
práv panovníka, která se týkala získávání nerostů v zemích pod jeho kontrolou. Nezní vám to povědomě?
„Královský regál umožnil panovníkovi vyjmenovat suroviny, o které
má zájem, a být jediným, kdo rozhoduje o jejich osudu. Bez jeho povolení nebylo možné zahájit těžbu. Ložisko nerostné suroviny tak fakticky
přestalo být součástí soukromého pozemku na povrchu,“ vysvětluje Richard Nouza.
To je však pouze jedna strana mince. Ta druhá se jmenuje horní svoboda a pro naše účely je mnohem zajímavější. Podle ní totiž platilo, že
když už někdo získal právo těžit, připadlo mu zároveň i právo přístupu
k pozemkům. Povídání o královském regálu a horní svobodě tudíž jasně
dokazuje, že „komunistické vyvlastňovací paragrafy“ vznikly už hluboko ve středověku. Akorát je v učebnicích dějepisu najdeme pod pojmem
‚uplatnění svrchovanosti‘.
Pro úplnost dodejme, že motivem tohoto jednání ze strany panovníka byl především finanční zisk. Ten, kdo měl povolení k těžbě, totiž musel vrchnosti odvádět zvláštní poplatek či desátek. Z tohoto pohledu tedy
královský regál v té době zabezpečoval zejména fiskální příjem panovníka. „Jan Lucemburský se svým synem Karlem IV. například rozhodli, že
desetina výnosů z desátků ze všech stříbrných dolů českého království
bude věnována na stavbu Katedrály sv. Víta,“ připomíná Richard Nouza.
Konzervování horního práva
Tento systém fungoval v českých zemích po staletí, zpočátku jej udržovalo zvykové právo a od 13. století i psané. Nejstarším kodexem u nás
je Jihlavské horní právo z roku 1249, bezpochyby nejvýznamnější zase
Ius regale montanorum („právo těžit horu“) z roku 1300. Následujících 5 století vlastně nepřineslo nic nového – jen „drobnosti“ typu zohlednění pracovního úrazu či zákaz vývozu zlata. Principiálně se ale nic
nezměnilo.
Toto uspořádání se samozřejmě neobešlo bez konfliktů. Zdokumentován je například spor z roku 1269 o hranice dobývání a výnosy ze železorudných dolů a zlatých rýžovisek u Domašova. Byl to vlastně spor mezi
církví a šlechtou, protože na jedné straně stál klášter Hradiště a na druhé synové Zdislava ze Štemberka. V tomto případě nakonec zvítězila církev.
„Spor mezi sedlákem a horníkem byl v té době typický a tradiční.
Horníci si užívali poměrně svobodného povolání, měli docela dost peněz i volného času. Proto si mohli dovolit propíjet výplatu v hospodách
a prohánět vesnická děvčata. Dřina nebyla vidět, odehrávala se v podzemí. Takže chudák sedláček dřel na poli a sledoval, jak si ti horníci krásně žijí. To nemohlo dělat dobrotu,“ vysvětluje Richard Nouza.
I „tatíček“ Masaryk potřeboval nerostné suroviny
pro hospodářství meziválečného Československa.
Když se posuneme po časové ose směrem
k současnosti a hledáme zásadní proměny institutu, kterým vrchnost uplatňovala svrchovanost v souvislosti s těžbou nerostů, překonáme několik století, aniž bychom našli cokoliv zajímavého. Zastavíme se až v roce 1854
a to vlastně jenom z povinnosti. Tehdy totiž
vyšel jako císařský patent č. 146/1854 obecný horní zákon, který principiálně nic nového nepřinesl. Především sjednotil již existující pravidla v různých zemích Habsburské monarchie do jednoho zákoníku.
„Obecný horní zákon opět vycházel z královského regálu, dokonce se v něm konstatuje, že všechna práva dobývání udělená podle předchozích předpisů zůstávají v platnosti. Takže šlo opravdu spíše o technickou úpravu, na svou dobu nesmírně precizně propracovanou a moderní. Právní formulace byla vybroušenější a lépe odpovídala době,“ říká Richard Nouza.
45
Dolování historie
Z cvičných důvodů z obecného horního
zákona vyjměme pasáže, které by snad odpovídaly definici „komunistických vyvlastňovacích paragrafů“:
Za Antonína Novotného se těžilo více než kdy
předtím i potom. A vyvlastňovalo.
§ 27
Jak třeba postupovati, brání-li majitel
pozemku kutání
Nemůže-li se kutéř s majitelem pozemku
shodnouti o odškodnění, jím požadovaném, má kutéř právo žádati od politického úřadu povolení, aby směl započíti se
svou kutací prací.
Zdroj: Císařský patent č. 146/1854
Málo se ví, že nacisté vyvlastňovali prostřednictvím zákonů První republiky.
(obecný horní zákon)
Jak vidno, i kdybychom počátek institutu
vyvlastnění v historii českého práva položili
sem, tedy do poloviny 19. století, tezi o komunistickém autorství neobhájíme. Když obecný
horní zákon vyšel, byl Vladimír Iljič ještě na
houbách a na Komunistickém manifestu sotva uschnul inkoust z brku Karla Marxe.
V souvislosti s Edvardem Benešem se dnes o institutu vyvlastnění
hovoří především v rámci Benešových dekretů.
46
První republika, nacisté,
komunisté a návrat k Římanům
Když vzniklo Československo, bylo nutné co nejdříve přistoupit k potvrzení stávajících zákonů z dob Rakouska-Uherska, aby nedošlo k porušení právní kontinuity. Tak zůstal v platnosti i obecný horní zákon. Přímo
na něj se pak odkazovala ústava z roku 1920, a to ve 2 bodech: soukromé
vlastnictví lze omezit jen zákonem (míněn byl právě horní zákon) a vyvlastnění je možné jen na základě zákona a za náhradu.
Za protektorátu se stala v kontextu našeho tématu jediná pozoruhodná věc. Protože v platnosti zůstaly prvorepublikové zákony, nacisté podle
nich mohli rovnou vyvlastňovat a také to dělali, aby se dostali ke strategickým lokalitám. Je ovšem zajímavé, že i oni dodrželi pravidla a vyvlastňovali za náhradu. Například ve výcvikovém prostoru Waffen-SS na Benešovsku došlo k vysídlení obyvatelstva na základě vyhlášek, které se odkazovaly
na zákony z 20. a 30. let. Výše odškodnění vycházela ze smírčího jednání,
proplácelo se však nejvýše 80 % ceny.
Pokud jde o další osud obecného horního zákona, leckoho možná překvapí, že vydržel v platnosti i po válce, nahrazen byl až v roce 1957. Vyhovoval tedy jak svému tvůrci Františku Josefovi I., tak prezidentům Masarykovi, Háchovi, Benešovi a vlastně i Gottwaldovi. „A teď si představte, že
na začátku 50. let pracuje na báňském úřadu nějaký perspektivní dělnický
kádr s půlročním právnickým kurzem a pokládá důlní míry podle zákona
císaře pána. To je přece kouzelné!“ směje se Richard Nouza.
V roce 1957 byl královský regál konečně
nahrazen něčím novým. Komunisté prohlásili, že nerostné bohatství je ve vlastnictví socialistického lidu a může ho těžit jenom stát.
Opět nic moc změna, že? Ovšem v praxi se
změnilo hodně. Za totality byla těžba upřednostňována a vyvlastnění bylo užívaným institutem. Byť se formálně postupovalo podle zákona, uplatňovaná praxe někdy neměla
s demokracií moc společného. V zájmu plnění plánu padaly za oběť desítky vesnic i městeček. A když se někdo nechtěl dohodnout, státní
moc včetně STB uměla být velmi přesvědčivá.
Na konci osmdesátých let vznikl horní
zákon, který platí dodnes. Po revoluci státní
vlastnictví nerostných surovin zmizelo z ústavy a zůstalo už jen v tomto zákoně. Reforma
bezprostředně po sametové revoluci umožnila těžbu soukromým společnostem. A dál
v principu dlouho nic, až v roce 2012 byly odstraněny „komunistické vyvlastňovací paragrafy“...
„Tímto krokem jsme se vrátili do režimu
starého římského práva. Stát sice zůstal vlastníkem nerostného bohatství, ovšem ztratil
možnost se k němu dostat. Tak jsme se dobrovolně připravili o horní svobodu. Systém,
který se utvářel stovky let, dokázala během
pár let zlikvidovat hrstka populistů,“ říká Richard Nouza. „V tomto kontextu považuji za
obrovský paradox, že povinnost platit onen
desátek státu i za takto fatálně změněné situace v právním řádu zůstala. A dokonce se objevuje tendence poplatky ještě navýšit.“
Novela z roku 2012 udělala z českého horního práva unikát. Institut, který umožňoval
uplatnit veřejný zájem v kontextu těžby, pře-
stal existovat. Přitom jde o naprosto standardní nástroj, který mají v právních řádech nějakým způsobem zakomponován všechny vyspělé západní země, v nichž se těží: Německo,
Rakousko, Francie, Švédsko, Finsko atd.
„Bude to znít trochu drasticky, ale vycházíme-li z předpokladu, že stát má zájem
o vlastní nerostné bohatství, měl by mít možnost upřednostnit dobývání před zájmy vlastníků pozemku po dobu těžby. Důvodem je nepřemístitelnost ložiska. Zatímco povrchová
aktivita jde přesunout, surovina v zemi nikoliv,“ říká Richard Nouza. „Důležitá je pak
ta forma, s jakou se státní zájem prosazuje.
Může to být nějaké hnusné násilí pod hrozbou bodáků, ale také normální lidská dohoda
a velice lukrativní odškodnění.“
Závěrem dodejme, že institut vyvlastnění v demokratických zemích představuje krajní řešení, které se nabízí až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní možnosti. A že spektrum těchto možností může být velice široké
a podmínky pro vlastníky pozemků snesitelné
nebo výhodné.
„Takto to funguje například v Německu,
kde těžaři nabízejí velmi štědré sumy za odkup pozemků. Já bych se osobně u nás přikláněl třeba k trojnásobku tržní ceny. Prostě pokud má těžař zájem o nějaký pozemek, zjistí
si, kolik reálně stojí včetně budov, co na něm
stojí, a nabídne třikrát tolik. Teprve až dotyčný odmítne veškeré nabídky, připadá v úvahu
požádat o úředně nebo soudně nařízené vyvlastnění za úřední cenu. Ovšem má smysl se
o tomto vůbec bavit v zemi, kde aktuálně převládá názor, že uhlí nepotřebujeme?“ uzavírá
Richard Nouza.
A teď si
představte,
že na začátku
50. let pracuje
na báňském
úřadu nějaký
perspektivní
dělnický kádr
s půlročním
právnickým
kurzem
a pokládá
důlní míry
podle zákona
císaře pána.
To je přece
kouzelné!
České horní právo v historickém přehledu
1249
1300
1854
1918
1920
1945
1948
1948
1957
1960
1988
1992
2012
Jihlavské horní právo včetně zavedení horní svobody do psaného práva
Kutnohorské horní právo (Ius regale montanorum)
Císařský patent č. 146 (Obecný horní zákon)
Recepční zákon (veškerá dosavadní legislativa zůstává v platnosti)
Ústava Československé republiky (vyvlastnění podle zákona a za náhradu)
Dekret prezidenta republiky č. 100 (znárodnění dolů)
Zákon č. 114 (znárodnění těžby)
Ústava Československé republiky (znárodnění nerostného bohatství)
Zákon č. 41 o využití nerostného bohatství (horní zákon)
Ústava ČSSR (nerostné bohatství ve státním vlastnictví)
Rozdělení horního práva do 5 zákonů (reakce na federální uspořádání)
Ústava ČR (šetrné využívání přírodních zdrojů a ochrana přírodního bohatství)
zrušení institutu horní svobody v horním zákonu
47
Ze světa
Kiruna
Zrod nového města
Jak přestěhovat celé město? Co si budeme nalhávat, není to žádná
legrace. Své o tom vědí obyvatelé švédské Kiruny. Právě pod tímto
městem se nacházejí ložiska proslulé švédské železné rudy.
Dvacet tisíc obyvatel tak vyhlíží nové domovy.
Líbí? Račte se zabydlet!
Takto bude vypadat nová Kiruna.
48
Ze světa
I české země pamatují
podobné přesuny. Zatímco se
však z Mostu stala betonová
hradba panelových domů
a Libkovice zcela zmizely
z povrchu zemského, aniž
by se pod nimi těžilo, z nové
Kiruny má být město určené ke
kvalitnímu životu.
Fotografie: White arkitekter
Text: Matyáš Barbořík
Švédským zlatem
je železo
V oblasti kolem Kiruny se nachází nejkvalitnější železná ruda v Evropě. Místní těžba má dlouholetou tradici. Už v roce 1890
zde první povrchový důl otevřela společnost
LKAB, která byla v té době ještě v soukromých
rukou. V roce 1907 do firmy vstoupilo jako
minoritní vlastník i Švédské království. Od
roku 1976 je Švédsko stoprocentním majitelem LKAB.
Švédská železná ruda hrála důležitou roli
v dobách druhé světové války. Švédsko bylo
v té době oficiálně neutrální a zachovalo si
i demokratický systém, vzácnou surovinu
však skrze norský přístav v Narviku dodávalo
především nacistickému Německu. Boj o železo byl leitmotivem operace ve Skandinávii,
kdy se v roce 1940 u norských břehů i v samotném Norsku střetla britská a německá vojska.
Vše vyvrcholilo nacistickou okupací Norska,
kdežto Švédsko si za své dodávky udrželo jakous takous míru nezávislosti. Denně však do
Německa vyváželo 45 000 tun železné rudy.
50
Autobusem do dolu
Z historie se nyní přesuňme do žhavé současnosti. I když žhavé... Kiruna leží ještě severněji, než zemi protíná arktický polární kruh. V roce
1966 zde byla naměřena teplota -49 °C. Asi málokomu by se v takových
mrazech chtělo těžit železnou rudu...
Železo je však na světových trzích stále žádanou komoditou, a tak se
těží dál. Důl zde již není povrchový. Sloj má mocnost 4 kilometry a zasahuje do hloubky dvou kilometrů. Těžební místo je i turistickou atrakcí,
podzemí je protkáno mnohakilometrovými chodbami, kterými projede
i autobus. Ostatně i samotní těžaři jezdí do práce, která se nachází jeden kilometr pod povrchem, právě autobusem.
Jako živé
Architekti ze švédské společnosti White si
s vizualizacemi pohráli tak, že se podobají
fotografiím.
Kiruna kyrka
Novogotický kostel v Kiruně je jednou z největších
dřevěných staveb ve Švédsku.
Zdroj: Shutterstock.com
Ze světa
Až za polárním kruhem
Kiruna se nachází v oblasti Norbotten
na severním okraji Švédska.
Město na zelené louce
Kvůli těžbě se svahy kolem města začínaly nebezpečně sesouvat. Nejdřív muselo z povrchu zmizet jezero, poté
bylo rozhodnuto, že se celé město přestěhuje o tři kilometry dál na východ. Na novém místě tak znovu vzniká
3 000 nových obytných domů. K tomu je ovšem ještě třeba
připočíst budovy úřadů, obchodů, škol, zkrátka všeho, co ke
správnému městu patří.
Oříškem pro Švédy je zejména stěhování unikátního kirunského kostela. Cosi podobného se řešilo v polovině sedmdesátých let i na Mostecku. Zde byl pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie přesunut na transportní dráze. Švédové zvolili jiné řešení. Jejich kostel bude kousek po
kousku rozebrán a na svém novém místě znovu postaven.
„Chceme co nejvíce zachovat existující charakter starého
města, ale vysoké náklady a technické obtíže znemožňují přestěhovat všechno,“ podotýká architekt Mikael Stenqvist, který se na stěhování města podílí.
tí. Vědí, že ruda jim dává obživu, tudíž jsou s přesunem
smířeni. Leckdo samozřejmě očekává i to, že v nové Kiruně bude život lepší.“ Mnohým lidem transfer rozváže ruce,
vždyť dosud kupříkladu nevěděli, zda se vyplatí investice do
rekonstrukce jejich domů.
Těžařská činnost se podepisuje i na běžném chodu
města. „Noc v Kiruně obvykle prořízne dvacítka odstřelů,“
pokračuje Niemi. „Lidé si už ale zvykli. Ba naopak, bylo
by jim divné, kdyby se výbuchy vůbec neozvaly.“ Mezi jedno z nejžádanějších zboží v Kiruně prý patří špunty do uší.
Inu, člověk si zvykne na leccos a nějakých dvacet odstřelů
je jistě lepších než celonoční lomoz z nějaké herny, což zažívají mnozí Češi.
Co obyvatel, to architekt
Na jaře bylo velkolepé stěhování zahájeno. Vzhledem ke
geografické poloze je projekt omezen pouze na jarní a letní měsíce. Na podzim a v zimě se totiž nad městem rozprostře polární noc a okolní prostředí ovládnou mrazy. Na novém místě v bývalé průmyslové zóně už vznikly první základy. Za necelé dva roky by podle plánů měla stát nová radnice, centrum s náměstím a samozřejmě vlakové nádraží,
aby město bylo spojeno s ostatními částmi Švédska.
Architekti se snaží vyvarovat i chyb staré Kiruny. V novém městě budou užší ulice, které lépe zabrání pronikání chladu. V původním místě lidé také neměli příliš mnoho možností, jak trávit volný čas. Nová Kiruna nabídne restaurace, kulturní zařízení, ale i zbrusu nový fotbalový stadion. „Lidé si svůj nový domov vlastně staví sami. Neustále s nimi konzultujeme podobu nové Kiruny a čím vším by
měla být vybavena,“ upozorňuje starosta Niemi. Radnice si
podle něj slibuje i zvýšení turistického zájmu.
Je samozřejmě vždy obtížné být vytržen z kořenů. Pokud ovšem existuje společenský konsensus, tak veškeré
ztráty mohou být vyváženy novými a lepšími perspektivami. Jak ovšem bude společenství v Kiruně fungovat doopravdy, to ukáže až čas. Kompletní přesun má být dokončen v roce 2034.
Lidé si svůj
nový domov
vlastně
staví sami.
Neustále
s nimi
konzultujeme
podobu nové
Kiruny a čím
vším by měla
být vybavena.
Špunty v uších
Nový kabát
Místní obyvatelé berou přesun svého města jako holý
fakt. Už v roce 2004 vedení LKAB dalo švédské vládě najevo, že k přesunu jednou musí dojít. Lidé z Kiruny tak na
transfer byli připraveni. „Město je železo a železo je město,“ říká starosta Kiruny Peter Niemi. „Drtivá většina obyvatel města je tak či onak propojena s těžařskou společnos-
52
Těžební místo je i turistickou
atrakcí, podzemí je protkáno
mnohakilometrovými chodbami,
kterými projede i autobus.
Kiruně to bude slušet v zimě i v létě.
Švédové se těší na moderní, soběstačné
město, které nabídne příjemné místo
pro život.
53
Fajront
Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.
Když je na figuře pešuňk
a páry jedou po zoulu šejdrem...
Hornický slang je fascinující. Rozsahem,
zvukomalebností, tradicí i vývojem.
A hlavně tím, že to není žádný relikt
minulých století, ale stále aktuální forma
komunikace v dolech. Některá slova
dokonce přežila celá staletí v původním
tvaru. Je to logické, práce na šachtě byla
vždy tvrdá, nesmírně náročná
a nebezpečná, proto si horníci sotva
mohli dovolit zavádět každý týden
nějaké novotvary.
Žádným překvapením by nemělo být ani
to, že z mnoha výrazů vane němčina.
Naši prapředkové se učili havířinu od
Sasů, kteří přicházeli za těžbou na české
území. Zajímavé je, že to fungovalo
i opačně: řeč německých havířů se
postupně počešťovala. Tak se po
staletí utvářela prazvláštní mluva, která
byla pro laika takřka nesrozumitelná,
ovšem v komunitě horníků vždy sloužila
dokonale. Stovky metrů pod zemí si
vysloužily vlastní výrazivo nástroje,
pracovní postupy a činnosti, místa,
funkce, a dokonce i části oděvu.
Některé termíny snad i svou fonetickou
podobou jako by odrážely prostředí,
ve kterém vznikly. Třeba takový „fajront“,
název této rubriky. S trochou fantazie nám
může připomínat okamžik, kdy v dole
utichne pracovní rachot a jde se domů.
Je to výraz libozvučný, ne náhodou jej
skupina Buty použila v písni Krtek.
A co to kouzelné slovo vlastně znamená
a kde se vzalo? Fajront označuje konec
směny a pochází patrně z německého
Feierabend.
Poněkud lakonicky k výkladu přistupuje
ostravský spisovatel a bloger Ladislav
Větvička: „Slovo sice nejasného původu,
ale velmi frekventované a oblíbené, bo
fajrontem končí dřina, jde se do sprch
a pak na Ostravar.“ Takže asi tak.
To bylo jednoduché, ne všechna slova
vám ale tak ochotně a rychle přejdou
do krve. Zkuste si představit, že jste
první den na šachtě a první pokyn,
co dostanete, zní nějak takto:
54
„Mladej, skoč na kříž a řekni
štajgrovi, ať nám po fedrákovi pošle
dva hunty pilochů, že máme na figuře
pešuňk a páry nám tu jedou po zoulu
šejdrem!“
Samozřejmě by se to dalo říct i jinak,
třeba takto:
„Milý kolego, mohl byste prosím
zajít na místo, kde se kříží chodby
a říct technikovi, ať nám pošle
po pomocníkovi, který obsluhuje
dopravní zařízení, dva důlní vozíky
s lůžky? Na důlním pracovišti vznikl
svah, a proto nám dřevěné výztuže
směřují po podlaze křivě. Děkuji.“
Asi sami uznáte, že než by toto horník
stihl překoktat, měl by fajront a už by
nebylo co řešit.
Ukázka, kterou jsme uvedli, samozřejmě
reprezentuje nespisovnou řeč. Málokdo
ovšem ví, že existuje i spisovná a přesně
definovaná varianta. Však ona také
dlouho neexistovala. Uvádí se, že teprve
na začátku 20. století se nespisovná
mluva díky obětavosti odborníků
a spisovatelů transformovala do
srozumitelné spisovné terminologie.
Nad těmito filologickými toulkami
už zaplesal nejeden jazykozpytec.
Hornická mluva je skutečně krásný
příklad rozmanitého a živého jazyka
s bohatou tradicí. Otázka zní,
jak moc zůstane „havířština“
naživu v budoucnu. Bude
se i za padesát let
rozléhat podzemními
chodbami? Nebo už
jen akademickými
učebnami?
Zdroje:
malodoly.netstranky.cz (slang),
Shutterstock.com (fotografie)
›neŒrž•n³ŒæÀ–ra•›
’ro˜aæe˜ýŽe–›Ǩ
bŒe˜–eneŒzaŒÀa˜³ŒæÀÀ•–a˜l•–ec±raŒ‹.
www.branadocech.cz
Download

Sedmý proud číslo 03/2014