02/14
02 2014 \ První český lifestylový časopis o energetice \ Čtvrtletník \ Zdarma
Hokej
Tradiční litvínovský
fenomén
Václav Cílek
Uhlí formovalo
naši společnost
Luboš Pavlas
Jak jsme zachránili
elektrárnu
Otočit se a pořádně
se rozhlédnout
o celé republice se budou konat mše a koncerty. A možná
také demonstrace – proti všemu, co vás napadne. Na
Národní třídě se rozhoří svíčky a postupně se nad
nimi ohřejí ti nejdůležitější politici. Pan prezident
nezapomene utrousit něco vtipného a provokativního.
Intelektuálové zhodnotí současný stav demokracie
a vyjádří různou míru znepokojení. A většina lidí si prostě
jen užije prodloužený víkend.
Tak nějak to asi bude vypadat v pondělí 17. listopadu 2014, přesně
25 let od začátku sametové revoluce a 75 let od brutálního zákroku
nacistů proti vysokoškolským studentům. Sarkasmus nad rutinním průběhem
svátku však není úplně na místě. Výročí zásadních událostí v národních
dějinách jsou nesmírně důležitá, protože nám dovolují udělat to, na co jinak
vůbec není čas: otočit se a pořádně se rozhlédnout. A položit si několik prostých,
ale důležitých otázek: Kam jsme se před časem rozhodli vyrazit? Jdeme alespoň přibližně tím
správným směrem? Nepromarňujeme příležitosti, které nám převrat přinesl? Nebloudíme?
Neměli bychom se vážně zamyslet nad tím, jaké cíle jsme si původně zvolili?
Politický a ekonomický vývoj, který vzešel bezprostředně z polistopadového revolučního kvasu,
byl z pochopitelných důvodů divoký a plný radikálních a nekompromisních kroků. Dnes
bychom možná řekli, že některé byly zbrklé či nerozvážné. Řada z nich se ovšem tehdejší
společnosti zdála samozřejmá, přirozená a rozumná.
Jako když vláda na podzim roku 1991 schválila územní ekologické limity na těžbu hnědého
uhlí v severních Čechách s tím, že se příští vlády k tématu vrátí. Po desítkách let bezohledné
těžby a nekvalitního spalování bylo životní prostředí v Podkrušnohoří zdevastované, těžký
průmysl ze dne na den přestal být sexy. Zájem státu začal časem prohrávat na celé čáře se
zájmy jednotlivců, ať už byly jakékoliv. Tenkrát ještě dopady limitů nebyly na pořadu dne. Zato
dnes se nás a našeho regionu otázka pokračující těžby životně dotýká.
›neŒrž•n³ŒæÀ–ra•›
’ro˜aæe˜ýŽe–›Ǩ
bŒe˜–eneŒzaŒÀa˜³ŒæÀÀ•–a˜l•–ec±raŒ‹.
www.branadocech.cz
Těžba skomírá a tisíce lidí se v regionu s největší nezaměstnaností
strachují o práci. Ceny elektřiny a tepla prudce rostou. Technologický
pokrok udělal z uhlí čistý zdroj s minimálními emisemi a Krušné
hory byly společně s Jizerskými prohlášeny za nejčistší v ČR. A aby
toho nebylo málo, změnil se i svět kolem nás. Rozbouřený východ
přinutil všechny svéprávné politiky zařadit energetickou soběstačnost
mezi klíčová témata geopolitiky.
To všechno bychom mohli vnímat, až se na Národní rozhoří ty svíčky.
Stačí se otočit a pořádně se rozhlédnout.
Inspirativní čtení Vám přeje
Mgr. Marcela C. Olmer, vydavatelka
Obsah
6
10
Tiráž
Za dnešní blahobyt vděčíme uhlí
Rozhovor s Václavem Cílkem o zdroji
průmyslové revoluce.
Severní vítr: Černá – žlutá,
to jsou barvy naše!
První český lifestylový časopis
o energetice
Litvínov už půl století vychovává celé
generace špičkových hokejistů.
Periodicita
Čtvrtletí
16
Elektrárnu „na odpis“ čeká
modernizace a minimálně
15 let života
Vydavatel
TALK, s.r.o.
IČO: 28519795
Rozhovor s generálním ředitelem Elektrárny
Chvaletice Lubošem Pavlasem.
20
Fotopříběh: Mraveniště,
dinosauři, mufloni, ufoni
28
O pravěké řece a zkamenělých
stromech
34
43
50
56
Sídlo redakce
Ve Střešovičkách 43/166
169 00 Praha 6
Šéfredaktor
PhDr. Petr Dušek
[email protected]
+420 246 035 974
Unikátní fotografie lomu ČSA.
Redaktoři
Martin Rumler
Martin Janda
Edvard Beneš
Povrchové velkolomy – to je něco
pro geology.
Korektorka
Iva Vávrová
Grafik
Marcel Kovář
Pelmel
Novinky ze severu a energetiky, tip na výlet,
podkrušnohorské recepty a nově také příběhy
o příjemcích interního grantu.
Produkce
Renáta Savková
Inzerce
Radovan Ježovič
[email protected]
+420 246 035 974
Dolování historie: Přestěhoval
jsem mostecký kostel
Fascinující vyprávění strojního inženýra
Jiřího Součka.
Místo vydání
Praha
Distribuce
5 000 kusů
Ze světa: Polski węgiel – skarb
narodowy!
Evidence
MK ČR E 21629
Poláci se nebojí na vlastní uhlí
podívat s hrdostí.
„5 000 000 světel
Fajront: Ius regale
montanorum
Horní zákon? Nic nového.
Jeden z nejdokonalejších spatřil
světlo světa už před 700 lety.
Vám svítí díky nám.“
www.7.cz
Fotografie na titulní straně
Pavel Francouz, jednička v brance
HC Verva Litvínov
Fotograf: Pavel Trampota, fitness-market
Rozhovor
RNDr. Václav Cílek, CSc. 1955
Geolog, klimatolog, spisovatel, filosof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor
vědy. Střední školu studoval také v Tanzanii, poté vystudoval hornickou průmyslovku v Příbrami
a přírodovědeckou fakultu – obor geologie na Univerzitě Karlově v Praze.
V letech 1980 až 1990 pracoval v Hornickém ústavu AV ČR, od roku 1990 v Geologickém
ústavu AV ČR a v letech 1994 až 2001 na částečný úvazek v Centru teoretických studií.
Od roku 2004 byl ředitelem Geologického ústavu AV ČR, ale v roce 2012 se rozhodl vrátit
na místo vědeckého pracovníka, aby se mohl více věnovat odborným výzkumným pracím.
Žije v Praze a má dvě dcery, mladší z nich Eliška Cílková je česká hudební skladatelka.
Průmyslová revoluce
přišla díky uhlí
Geolog a spisovatel Václav Cílek vám dokáže uhlí a jeho těžbu
popsat tak, že pak tento nerost tušíte snad za vším, co kolem sebe
vidíte. A jak se ukazuje, nějak tak to bude. Uhlí stojí na počátku toho,
čemu říkáme blahobyt, svobodný obchod nebo rozvoj společnosti.
Fotografie: Profimedia.cz
Text: Martin Rumler
Jak těžba uhlí a jiných nerostů pozměnila krajinu v českých zemích?
Na konci
19. století byl
největším
přístavem
celého
RakouskaUherska ten
v Ústí nad
Labem.
Když si vezmeme krajinu do 19. století
včetně, tak měla něco jako primární produktivitu. To znamená: kolik dobytka se v ní dá
chovat, kolik plodin vypěstovat a kolik nerostů vytěžit. Když jdete podle tohoto klíče, uvědomíte si, že každá krajina má tři sudičky.
První je zemědělství, druhou je vše, co souvisí s vodou a vodním hospodářstvím, a třetí
jsou nerosty. Nic víc u nás není, protože nemáme moře. Dopad hornictví na území dnešní České republiky je proto gigantický.
Přelomem, který hodně pozvedl hornictví a změnil krajinu i společenské vztahy, je
okamžik, kdy se s rozvojem společnosti začaly daně vybírat ve formě peněz. Tehdy vzni-
6
kají trhy, města, posiluje se obchod. Jednou
z podmínek této revoluce je dostatek peněz
a v tu chvíli vystupuje například Kutná Hora
jako zásobárna stříbra.
Zdroj: Archiv J. Paška
Velká řeka, nedaleko velké ložisko uhlí, které poskytne energii, energie přitáhne textilky, strojírny, chemický průmysl. A celé se to
rozeběhne.
Chápu to správně, že uhlí tedy „může“
za vznik mnoha slavných průmyslových
podniků?
Ano. To, že dnes máme třeba Škodovku, je
doopravdy výsledkem procesu, který trval celá
staletí a souvisí také s těžbou.
A když se vrátíme k proměně krajiny
jako takové?
Ložisek, kde se těžil nějaký nerost, bylo
v Česku kolem 300. A všude, kde se těžilo,
máte v krajině podzemní důlní díla, kolem
haldy, nové obchodní cesty, vodní nádrže
a strouhy. V takovéto krajině se objevují také
kostelíky a samozřejmě hornická sídla.
Souvisí s těžbou uhlí, řekněme,
přeshraniční spolupráce a střetávání
národů?
Trvá to podle vás do dneška?
Jednoznačně. Za podobný dopad hornictví lze považovat „nedávné“ zakládání hornických sídlišť – Poruba, Kladno... V okamžiku, kdy vám vzniknou takovéto výrobní jednotky související s těžbou, propojujete je například cestami, vznikají a rozvíjejí se návazné profese a tak dále. Takže existence hornictví má na současnou podobu České republiky rozhodující a obrovský vliv. Pro příklad: na
konci 19. století byl největším přístavem celého Rakouska-Uherska včetně námořních ten
v Ústí nad Labem. Proč asi?
Slované nebyli horníci, zato třeba Sasové
ano. Takže když se u nás objevilo velké ložisko, obvykle přišli těžit právě Sasové, chcete-li
Němci. K těžební oblasti bylo třeba vybudovat
trasy, po kterých by se daly přepravovat potraviny. První takové vedly do Čech z Německa,
ale za chvíli lidé přišli na to, že je mnohem
jednodušší dopravovat potraviny do Krušných
hor ze středních Čech. Takže se zde Němci
usazovali a začali ovládat obchod a obchodní
cesty. Jinak řečeno: dědictví starého hornictví si dodnes neseme tolik, že si to často ani
neuvědomujeme.
Zdroj: shutterstock.com
Takže když vidím do třiceti kilometrů od
dnešního Mostu ovocné sady či vinice,
jsou tam proto, že jejich dávní zakladatelé zde našli nejen podmínky pro pěstování, ale i odbyt pro své produkty mezi
horníky?
Symboly průmyslové
revoluce
V Čechách Břaská pánev
a v Anglii elektrárna Battersea.
Do jisté míry ano, ale je tu ještě jeden,
podle mého názoru daleko větší fenomén
související s těžbou uhlí.
Jaký?
Český inženýr takřka cimrmanovského
typu. Ten působil na malých šachtách, posléze v malých strojírenských podnicích, malých hutích nedaleko ložisek nerostů. To jsou
ti chytří lidé, zlepšovatelé, kvůli kterým sem
jdou i dnes mnozí investoři. Šikovný český inženýr se prostě nedá ve společenském vývoji
přeskočit.
Země
Světové zásoby uhlí
Potvrzené objevené uhelné
zásoby na konci roku 2006
(v miliónech tun).
Zdroj: Wikipedie
Černé uhlí
Hnědé uhlí
Celkově
Podíl
111 338
135 305
246 643
27,1
Rusko
49 088
107 922
157 010
17,3
3.
Čína
62 200
52 300
114 500
12,6
4.
Indie
90 085
2 360
92 445
10,2
5.
Austrálie
38 600
39 900
78 500
8,6
6.
Jižní Afrika
48 750
—
48 750
5,4
7.
Ukrajina
16 274
17 879
34 153
3,8
8.
Kazachstán
28 151
3 128
31 279
3,4
9.
Polsko
14 000
—
14 000
1,5
10.
Brazílie
—
10 113
10 113
1,1
14.
Česko
2 094
3 458
5 552
0,6
478 771
430 293
909 064
1.
USA
2.
Celkově
100,0
7
Velcí světoví
producenti
a spotřebitelé:
Rozhovor
Přišla by vůbec průmyslová revoluce
ve světě bez uhlí? Nebo by přišla
daleko později?
Šikovný
český inženýr
takřka cimrmanovského
typu se nedá
ve společenském vývoji
přeskočit.
Čína
Největší vliv na vývoj situace má v poslední
době Čína, která je díky dynamickému
rozvoji ekonomiky největším spotřebitelem
i výrobcem uhlí. Industrializace země
s miliardou a půl obyvatel klade velké
nároky na výrobu oceli, která není možná
bez uhlí a koksu.
Ověřené zásoby: 111 mld. t
Pravděpodobné zásoby: 4 triliony t
Roční spotřeba: přibližně 3,8 mld. t
Roční produkce: přibližně 3,5 mld. t
Je nepochybné, že anglická průmyslová revoluce přišla díky uhlí. Angličanů bylo hodně
a podařilo se jim vykácet kvůli energii takřka
všechny lesy. A stanuli před obrovským problémem, kde vzít zdroj energie. Moc nefoukalo,
prudkých řek taky zrovna moc neměli... Ale
naštěstí měli uhlí, a tak rozvoj průmyslu založili právě na jeho těžbě a spalování. Proto právě uhlí následně ovlivnilo podobu mnoha věcí
a přivedlo na svět řadu významných vynálezů. Díky uhlí mohl především vzniknout parní stroj. Proto angličtí panovníci a šlechtici neobyčejně silně podporovali hornické podnikání, ale i vývoj a výrobu všech strojů, které mohou pomoci zajistit dodávky uhlí a energie. Věděli, že bez energie z uhlí by na tom byla společnost daleko hůř.
Indie
Podobně překotný rozvoj prodělává také
Indie, která je významným světovým
dovozcem uhlí.
Ověřené zásoby: 92 mld. t
Roční spotřeba: přibližně 0,7 mld. t
Roční produkce: přibližně 0,595 mld. t
Jak se měnil vztah lidí k těžbě uhlí
v průběhu času?
Kde byla
těžba uhlí
intenzivní,
vznikla nová
kultura.
Hrubá
a svérázná,
ve které
lidé drží
velmi
pohromadě.
Vždy bylo zjevné, že těžba může dát lidem
práci. Zároveň vznikaly kolonie, kde lidé spojeni s hornictvím drželi velmi pospolu. Tam,
kde byla těžba uhlí intenzivní, vznikla nová
kultura. Hrubá a svérázná, ve které lidé drží
velmi pohromadě. Souvisí to s tím, že tato
profese byla nebezpečná a pocit nebezpečí vytváří i pocit sounáležitosti.
V neposlední řadě zde vždy narazíte na lidové hloubaly. Nemohli jít na vysokou školu,
pracovali na šachtách, ale intelektuální potenciál jim zůstal. Podobné typy jsem potkával i já, když jsem fáral v Příbrami.
Tohle vše dnes vlastně rozbíjí globalizace,
protože když australské uhlí stojí v Hamburku méně než ostravské, přichází útlum a pospolitost kolem těžby a návazných profesí se
rozpadá.
Jaká je podle vás budoucnost uhlí?
Čím dál tím větší. I v Německu, které počítá s mnoha alternativními zdroji energie,
těžba uhlí v nejbližších třiceti letech poroste. Do těžby se tam investuje, přicházejí do-
8
Rusko
konce zahraniční firmy a dochází k něčemu,
co u nás vůbec není reflektováno – k přesunu sídel. Díky právnímu prostředí němečtí
těžaři vědí, že se s lidmi musí domluvit a že
se s nimi domluví slušně. Kvůli chování těžařů za komunistů je u nás naopak velký odpor
ke stěhování obcí. Kdyby se tehdy těžaři chovali k lidem slušně, pravděpodobně by dnes
nebylo prolomení limitů takovým politickým
problémem.
Uhlí máme na stovky let, technologie výroby energie z uhlí je zvládnutá přes sto let,
dají se vylepšit sítě, ale nic dalšího se asi nedá
vymyslet. Tepelná elektrárna založená na
uhlí se dá postavit či zrekonstruovat za poměrně krátkou dobu. Takže to vypadá tak, že
podíl uhlí na globální energetické produkci
se bude zvyšovat.
Hodně se hovoří o roli Číny v tomto procesu. Čína je největším producentem i dovozcem uhlí. A vlastně dnes zažívá to, co Anglie
před stovkami let. Rozvoj oborů, které potřebují levnou energii. Takže uhlí bude využíváno dál a dál.
Neúnavný intelektuál
Václav Cílek vydává jednu knihu za druhou a je velmi aktivní v médiích.
Je to zkrátka osobnost, která má českému národu co říct, a proto to také dělá.
Pohnulo s lidstvem kupředu něco tolik jako objevení
a těžba uhlí?
Parní stroj a ohňové stroje, které čerpaly vodu. Když máte parní
stroj, máte lokomotivu a tím pádem i dálkovou dopravu. Pak ještě spalovací motor nebo zpracování hliníku, to umožnilo masivní leteckou
dopravu. Ale náš svět stojí a padá s energií.
Čína je největším producentem
i dovozcem uhlí. A vlastně dnes zažívá
to, co Anglie před stovkami let.
Rozvoj oborů, které potřebují levnou
energii. Takže uhlí bude využíváno
dál a dál.
Rusko představuje významného světového
producenta i spotřebitele uhlí, především
však má druhé největší ověřené zásoby na
světě. Je také významným exportérem.
Ověřené zásoby: 157 mld. t
Roční spotřeba: přibližně 0,22 mld. t
Roční produkce: přibližně 0,36 mld. t
USA
Spojené státy mají největší ověřené zásoby
uhlí na světě a jsou druhým největším
producentem po Číně. Ročně se zde
spotřebuje přibližně miliarda tun převážně
domácího původu. Výrobu elektřiny
pokrývá ze 45 % právě uhlí. USA jsou
také tradičním vývozcem uhlí. Export
začal růst po zahájení těžby zemního
plynu z břidlic. To vedlo ke snížení cen uhlí
a jeho nahrazování v elektrárnách levnějším
plynem.
Ověřené zásoby: 245 mld. t
Roční spotřeba: přibližně 0,82 mld. t
Roční produkce: přibližně 0,93 mld. t
Zdroj: www.okd.cz
Severní vítr
Litvínov
a jeho hokejoví chlapi
Litvínov je v hokejovém světě pojem. Zdejší klub vychoval
nejvyšší počet českých hokejistů pro prestižní kanadsko-americkou NHL.
Jeho hráči a trenéři, včetně maséra, byli u historického
úspěchu českého hokeje, vítězství na ZOH 1998 v Naganu,
při olympijském Turnaji století. V městě pod úpatím Krušných hor
je hokej prostě fenomén.
I v roce 1971 budili žlutočerní respekt
Hlavní zásluhu na tom měl Ivan Hlinka.
Kdo ho najde, dostane příští vydání Sedmého proudu zdarma!
Fotografie: Archiv Edvarda D. Beneše
Text: Edvard D. Beneš
K
lub spatřil světlo světa po skončení druhé světové války, přesněji 8. listopadu 1945, jako
„hockeyový odbor“ tehdejšího Sportovního
klubu Stalinovy závody Horní Litvínov. Jenže existuje přinejmenším jeden důkaz o tom, že lední hokej se v Litvínově hrál daleko dříve. Tím je fotografie hokejového týmu
zdejšího Sokola, na níž je coby mladý hráč pozdější velice
úspěšný trenér prvoligového mužstva František Voříšek. Ta
pochází z roku 1932.
V roce 1959 Litvínov postoupil mezi naši hokejovou
elitu a zabydlel se v nejvyšší soutěži natolik, že z ní nikdy
nesestoupil. Na druhou stranu nikdy se nestal mistrem,
i když několikrát měl zisk titulu doslova na dosah ruky. Čtyřikrát skončil druhý.
10
Jména jako Kluc, Walter, Bubla, Růžička, Reichel, Ručinský, Šlégr, ale především Hlinka se stala mezi hokejovými příznivci legendárními.
První velkou osobností byl útočník, rodák z Nesuchyně
u Rakovníka, Miroslav Kluc (* 1. prosince 1922 – † 4. prosince 2012). Do Litvínova přišel ze sousedního Chomutova, aby si nečekaně prodloužil kariéru. Tehdy, ve svých
36 letech, byl pro Chomutov už neperspektivní, ale v Litvínově střelecky znovu ožil a měl i jako hrající trenér hlavní
zásluhu na tom, že tým z městečka pod úpatím Krušných
hor na konci 50. let postoupil do první ligy. „Zlaté ruce
Míry Kluce!“ skandoval tenkrát vyprodaný zimní stadion
při každém domácím utkání Litvínova. Hrát přestal až ve
čtyřiceti, na vrcholu slávy.
Jednou z nejpozoruhodnějších postav litvínovského hokeje byl bezesporu Jaroslav Walter (* 5. ledna 1939 – † 20. června 2014). Enfant terrible, spoluhráči přezdívaný Štětináč, se v průběhu krátké doby nesmazatelným způsobem zapsal do srdcí litvínovských hokejových příznivců
jako výjimečný hráč. Některé historky a kousky, při nichž hrál vždy hlavní roli, se tradují dodnes. Třeba ta o tom, jak se vsadil, že mu nikdo
z protihráčů na ledě nevezme puk. Neváhal a o přestávce mezi třetinami si do horního konce hokejky zatloukl hřebík tak, aby jen nepatrně vyčníval ven. Při hře pak, když se dostal ke kotouči, najednou prostě otočil hokejku a její horní konec přiložil k puku takovým způsobem, že jej
nabodl na hřebík, a takto projel celým kluzištěm. Rozhodčí samozřejmě
pro takovouto legrácku pochopení neměl a Walter „vyfasoval“ trest za
nesportovní chování. Nicméně sázku vyhrál. Jinak byl výborným, impulsivním a bojovným typem hokejisty. Hráč – bohém. Často byl předmětem
11
Severní vítr
Hlinka je Superstar! Prohlásil na jeho adresu legendární obránce
Bobby Orr po finále Kanadského poháru 1976, v němž tehdejší
československý národní tým jen těsně prohrál právě s Kanadou.
Miroslav Kluc (vlevo) s další bývalou hvězdou
litvínovského hokeje Miroslavem Daňkem.
tehdejších kárných řízení. Nicméně po zápase se vždycky mluvilo jenom o něm. Miláček diváků a výrazná opora v úvodních prvoligových sezonách. Dvakrát byl nejlepším střelcem týmu. Byl prvním litvínovským hráčem, který
oblékl reprezentační dres. Startoval na MS 1963 ve Stockholmu (3. místo) a na ZOH 1964 v Innsbrucku (3. místo).
Bezesporu největší a nejvýraznější postavou Litvínova byl Ivan Hlinka (* 26. ledna 1950 – † 16. srpna 2004).
Už jako mladík, když se dostal do A mužstva, nosil na dresu označení A jako zástupce kapitána. Jeho hokejová hvězda vyletěla hodně vysoko. Za své hráčské kariéry se stal třikrát mistrem světa.
Jaroslav Walter (vlevo)
Se spolhráčem Bohumilem Mračkem.
Jako první litvínovský hráč společně s Jiřím Bublou okusil kanadsko-americkou NHL.
„Hlinka je Superstar!“ prohlásil na jeho adresu legendární obránce Bobby Orr po finále Kanadského poháru 1976, v němž tehdejší
československý národní tým jen těsně prohrál
právě s Kanadou.
Po skončení hráčské kariéry se Hlinka
stal trenérem. A opět slavil úspěch! Český národní tým dovedl na zimní olympiádě v Naganu ke zlatým medailím. Šlo přitom o takzvaný Turnaj století, na němž nastoupily ty největší hokejové hvězdy včetně kanadského velikána Wayna Gretzkého. Zlato si z Japonska
přivezlo celkem osm litvínovských hráčů: Růžička, Reichel, Beránek, Ručinský, Šlégr, Svoboda, Lang a Čaloun. Členem týmu byl ještě
litvínovský masér Václav Šašek. Legenda litvínovského hokeje Ivan Hlinka předčasně odešel
do hokejového nebe po tragické autonehodě
u Karlových Varů 16. srpna 2004.
Hlinkovým následovníkem se stal Vladimír Růžička (* 6. června 1963). Ten debutoval v nejvyšší soutěži v roce 1979 v utkání proti Jihlavě a po krátkém pobytu na ledě vstřelil
svůj vůbec první gól v nejvyšší soutěži. Podíval
se i do NHL. Po skončení kariéry se stal trenérem. Českou reprezentaci dovedl na MS 2005
a 2010 ke zlatu. Národní tým vedl i na letošním MS.
Dalším z velkého výčtu litvínovských hokejistů, kdo psal nejen klubovou, ale i národní historii, je Robert Reichel (* 25. června
1971). V současnosti 43letý trenér patřil k nejvýraznějším postavám novodobé historie litvínovského hokeje.
Nagano 1998
K největšímu úspěchu všech dob
nasměroval český hokej Ivan
Hlinka v roli trenéra.
Zdroj: Černá Žlutá – 60 let
litvínovského hokeje
A kapitánské „céčko“ měl na
prsou ve svých 34 letech jeho
pokračovatel Vladimír Růžička.
Zdroj: isifa
Zdroj: Černá Žlutá – 60 let litvínovského hokeje
12
13
Expert na nájezdy
„Nechci končit trapnej“
Robert Reichel byl prakticky neomylný
při trestném střílení.
Vzkázal před letošní sezónou Martin Ručinský.
Obuje opět brusle?
Prásk!
A příště už tudy nejezdi...
Jiří Šlégr oblékal za mořem
podobný dres jako doma
– bostonský. Stanley Cup ale získal
v jiném – detroitském.
Zdroj: isifa
Úspěšně si vedl na mezinárodním poli, je trojnásobným mistrem světa (1996, 2000 a 2001), držitelem zlaté
medaile ze ZOH v Naganu 1998 a bronzové medaile ze Světového poháru. Úspěšně hrál také v NHL. Po skončení sezony 2009/2010 ukončil hráčskou kariéru a stal se trenérem.
Vedl Litvínov v extralize a v současnosti je trenérem juniorského týmu HC Litvínov.
Hvězdami současnosti jsou doslova nestárnoucí Martin Ručinský (* 11. března 1971) a jeho parťák Jiří Šlégr
(* 30. května 1971). Ten sice už jednou kariéru ukončil
společně s Robertem Reichelem, ale po necelých třech letech se znovu vrátil na led a také v nadcházející sezoně
hodlá v kariéře pokračovat. Šlégr je jediným litvínovským
hokejistou, kterému se podařilo získat Zlatý triple, tedy titul mistra světa, olympijského vítěze i vítěze Stanley Cupu.
To nad startem Ručinského visí stejně jako loni otazník.
14
Všichni však věří, že Růča, jak mu říkají, opět vyjede na led
a bude diváky bavit svou hrou. Napovídají tomu i nezaručené zprávy o tom, že by v Litvínově mohl třeba hrát Petr Nedvěd, Ručinského velký kamarád.
Litvínov byl vždycky líhní hokejových talentů. V posledních desetiletích už to není tolik pravda, protože mládež
zlákaly jiné radovánky jako třeba počítače a v téměř třicetitisícovém Litvínově se nehraje jen hokej. Přišly nové moderní sporty a s nimi i odliv mládeže, ze které se vždycky vychovávali skvělí hokejoví chlapi.
Nicméně po letech půstu se začíná opět blýskat na lepší časy. Litvínov má hokejovou akademii a v ní vychovává
následovníky Hlinky, Růžičky, Reichela, Ručinského nebo
Šlégra. Junioři v loňské sezoně bojovali ve finále extraligy
a získali stříbrné medaile po třízápasové bitvě s Piráty Chomutov, v podstatě s nejlepším výběrem v ČR.
Olympijští vítězové:
Držitelé Stanley Cupu:
Vladimír Růžička, Robert Reichel, Josef Beránek,
Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Petr Svoboda, Robert Lang,
Jan Čaloun.
Petr Svoboda, Petr Klíma, Martin Škoula, Jiří Šlégr.
Mistři světa:
Ivan Hlinka, Jiří Bubla, Petr Svoboda, Petr Klíma, Petr Nedvěd, Vladimír
Růžička, Robert Reichel, Josef Beránek,
Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Robet Lang, Vlastimil Kroupa,
Roman Vopat, Jan Vopat, Jan Čaloun, Pavel Rosa,
Martin Škoula, Kamil Piroš, Karel Pilař, Tomáš Kůrka,
Kamil Kreps, Lukáš Kašpar, Jakub Petružálek.
Ivan Hlinka, Jiří Bubla, Robert Reichel, Martin Ručinský,
Vladimír Růžička, Petr Rosol, Eduard Uvíra, Arn old Kadlec,
Robert Lang, Robert Kysela, Petr Franěk, Jan Čaloun,
Karel Pilař, Jiří Šlégr, Lukáš Kašpar.
Mistři světa – trenéři:
Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Ondřej Weissmann.
Hráči v NHL:
Rozhovor
Ještě vloni vládly pod nejvyšším komínem v ČR
chmury a nejistota. Přes dvě stovky zaměstnanců
chodily do práce s obavou, že příští výplata už může
být tou poslední. Tehdejší majitel elektrárny ČEZ
chtěl podnik uzavřít a se svým záměrem se ani příliš
netajil. V září přišlo rozuzlení. Uhelnou elektrárnu
Chvaletice koupila Severní energetická a okamžitě
zahájila přípravné práce na její modernizaci. Jak bude
přestavba vypadat a jakou mají noví majitelé vizi
do budoucna, o tom jsme hovořili s generálním
ředitelem Lubošem Pavlasem.
Fotografie: Michal Klíma, Mladá fronta DNES
Text: Petr Dušek
Elektrárnou Chvaletice každý týden projde několik
exkurzí, v červnu byl den otevřených dveří, který přilákal na 500 zvědavců. Když lidé vidí, že elektrárna je
na svůj věk ve slušné kondici, nepodivují se nad tím,
že ji chtěl bývalý majitel uzavřít?
Zdroj: Martin Vonka
Elektrárnu „na odpis“
čeká modernizace
a minimálně 15 let
života
16
Možná se trochu podivují, protože elektrárna skutečně budí dojem dobře fungujícího systému, je velmi fotogenická a návštěvníka dokáže hned na první pohled ohromit.
Filosofa Jana Sokola zaujala ze strojařského hlediska natolik, že ji označil za koncert přesné a pečlivé práce. Nicméně nelze popřít, že elektrárna zároveň vyžaduje výraznou modernizaci, nezapomínejme, že už je v provozu takřka 40 let a nikdy neprošla žádnou zásadní rekonstrukcí.
Úprav doznal pouze spalovací režim kotlů, systém kontroly
a řízení, dostavělo se odsíření a navazující provozy a změnil se způsob dopravy a vykládky uhlí. Navíc se v posledních letech kvůli nejisté budoucnosti omezovaly velké generálky. Záměry našich předchůdců ovšem musíme posuzovat v souvislostech. My jsme elektrárnu zachránili, protože jsme si to mohli dovolit a bylo to pro nás výhodné. ČEZ
neměl ani zajištěné dodávky uhlí, proto lze pochopit, že
uvažoval o ukončení provozu.
Proč jste si to mohli dovolit a v jakém směru je to
pro vás výhodné?
Já bych se nebál tvrdit, že nás k tomu prakticky donutily
vnější okolnosti včetně vývoje české a evropské energetiky.
Skupina Czech Coal dlouhodobě usilovala o vlastní elektrárnu, přičemž uvažovala jak o výstavbě, tak o koupi. Když
se Severní energetická ještě jako Litvínovská uhelná majetkově odštěpila od skupiny Czech Coal, vznikla jedineč-
ná příležitost spojit lom s elektrárnou. Není žádným tajemstvím, že zásoby uhlí před těžebními limity v našem hnědouhelném lomu ČSA se tenčí. Bylo tedy nezbytné porozhlédnout se na trhu, udělat rázný investiční krok a také
podstatně změnit podnikatelské záměry. Když jsme koupili Elektrárnu Chvaletice, vzniklo velmi výhodné vertikální propojení. Ve vlastním lomu těžíme uhlí a najednou ho
nemusíme jenom prodávat jiným, ale můžeme z něj sami
vyrábět elektřinu a teplo, tedy „výrobky“ s mnohem vyšší
přidanou hodnotou. To je zajímavý podnikatelský záměr.
Na prodej elektrárny se navíc dívala pozitivně i Evropská
komise, která trvala na omezení dominantního postavení
ČEZ na českém trhu. ÚOHS zase přivítal to, že nástup nového podniku zvýšil konkurenci na trhu se silovou elektřinou a podpůrnými službami.
Jak bude vypadat avizovaná modernizace Chvaletic
a kdy začne?
Zatím pomocí běžné údržby udržujeme v provozu
všechny 4 bloky tak, jak byly postaveny v minulosti. Program obnovy je teprve ve fázi návrhu. Ke konci letošního
roku bychom měli znát varianty technického řešení, jak
prodloužit životnost elektrárny a splnit i ekologické podmínky vycházející z evropské a české legislativy. Příští rok
budeme chytřejší, to už bychom měli dostat reálné nabídky
od dodavatelů. Prvním mezníkem je pro nás v každém případě rok 2016, od kterého elektrárna bude muset splňovat
nové emisní limity a ve kterém začne takové přechodné období, které skončí v polovině roku 2020. Pokud jde o naše
vize do budoucna, plánujeme pokračovat v provozu až za
rok 2030.
17
„Je to zajímavý podnikatelský záměr.“
Rozhovor
Luboš Pavlas se na řízení Elektrárny Chvaletice těšil.
Uhlí tedy zdaleka není takovým zločincem, jak se často tvrdí. Současné uhelné elektrárny ovlivňují životní prostředí
méně než doprava. Navíc je dobré si uvědomit, že když budeme využívat domácí hnědé uhlí, kterého máme v ČR ještě pro několik generací, podpoříme energetickou bezpečnost a nezávislost státu. Tuto unikátní příležitost by si nenechal utéci žádný racionálně uvažující hospodář.
Ing. Luboš Pavlas 1958
Zkušený manažer v oblasti energetiky je v současnosti generálním ředitelem Elektrárny
Chvaletice. V minulosti vedl celou řadu energetických podniků (Pražskou teplárenskou,
ČEZ Bulgaria a Czech Coal) i asociací (Teplárenské sdružení, Český svaz zaměstnavatelů
v energetice). Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a v postgraduálním
studiu se specializoval na rozvoj zásobování teplem. Mezi jeho koníčky patří cestování,
sport, rodina a dobré víno.
Elektrárna zezelenala
Vloni v září se Litvínovská uhelná změnila v Severní energetickou.
Změna se okamžitě projevila i na hlavní budově Elektrárny Chvaletice.
středí a obchod s elektrickou energií na liberalizovaných
trzích. Pro doplnění týmu a generační obměnu budeme
potřebovat jak lidi s manažerskými schopnostmi, tak specialisty i spolehlivé a kvalitní dělníky. Zájemci se navíc mohou těšit na ohodnocení, které je v regionu nadstandardní.
Uhlí je stále vyčítáno, že má vysoké emise a znečišťuje životní prostředí. Uhelné elektrárny se ovšem
v posledních desetiletích technologicky výrazně posunuly. Není teze o špinavém uhlí zralá na revizi?
Elektrárna nutně potřebuje okysličit i z personálního
hlediska. Jak se vám daří lákat mladou
pracovní sílu?
Upřímně řečeno, zatím se to moc nedaří. Stále se totiž potýkáme s tím, že podnik měl ještě donedávna nálepku „neperspektivní“. Proto teď na všechny strany říkáme,
že situace je úplně jiná. V současnosti jsme jedni z mála
v Pardubickém kraji, kdo potřebuje nabrat nové pracovní
síly. Mladé lidi bychom chtěli nalákat na široký rozsah oborů, které se u nás uplatní: mechaniku, termodynamiku,
hydrauliku, strojírenství, elektro, automatizaci, metrologii
či informační technologie, chemii, ochranu životního pro-
18
Jsem přesvědčen, že ano. Tradiční protiuhelné argumenty už dnes osobně považuji za setrvačné a účelové.
Přes všechny cíle, uměle a politicky vyhlašované z EU, uhlí
má a ještě dlouho bude mít v celosvětové energetice velký
význam. V poslední době s oblibou tvrdím, že neexistují špinavé zdroje, ale pouze špinavé kotle. Abychom mohli posoudit dopady na životní prostředí, musíme se dívat nad komín, chladicí věže či kanál s odpadní vodou, nikoliv na palivo. Technologie pro snížení emisí NOx, pro záchyt popílku a pro odsíření jsou dnes již na takové úrovni, že se uhlí
může směle měřit se všemi ostatními energetickými zdroji. Výmluvnými grafy se může pochlubit i Elektrárna Chvaletice. Zatímco v 90. letech se roční produkce oxidu siřičitého pohybovaly v řádech desetitisíců tun, dnes jsme na
hodnotách kolem 2 až 3 tisíc. Vezmeme-li navíc v úvahu
celý životní cyklus, vyznívá situace pro uhlí ještě lépe. Švýcarský inženýr Ferrucio Ferroni nedávno zpochybnil tvrzení Mezivládního panelu pro klimatické změny, že solární elektrárny patří mezi nízkoemisní zdroje. Podle zjištění
jeho týmu má fotovoltaika naopak vysoké emise – nikoliv
však ve fázi provozu, ale při výrobě, která je technologicky
velice náročná.
Jak je na tom Elektrárna Chvaletice s využitím vedlejších energetických produktů?
S trochou nadsázky můžu říct, že ani zrno nepřijde na
zmar. Především v létě jsme měli pocit, že důležitější je mít
popílek než vyrábět elektřinu. V zimě se to samozřejmě otočí. Naše odpady jsou plně certifikované, nabízíme strusku,
popílek, energosádrovec i stabilizát. Tyto produkty se používají například při výrobě cementu, v betonárnách a při výrobě stavebních dílců, krajinotvorbě či pro stavební účely. Věříme, že se podaří přesvědčit investory (především stát), aby
k výstavbě regionálních železničních koridorů, silnic a dálnic využívali právě to, co zbývá po spálení uhlí. Bylo by to
oboustranně výhodné. Investoři by nemuseli zbytečně a nákladně dovážet zdaleka štěrk a písek a my ukládat nevyužitou produkci VEP na úložiště za elektrárnou.
Portfolio zákazníků Elektrárny Chvaletice od poloviny roku přebírají Moravské naftové doly, s nimiž
se Severní energetická dohodla na strategické spolupráci. Proč jste se rozhodli nepokračovat v přímých
dodávkách elektřiny koncovým odběratelům?
Je to logický krok, který navazuje už na samotný nákup
Elektrárny Chvaletice a její propojení s hnědouhelným lomem ČSA. Skupina Severní energetická se stala novým
hráčem na energetickém trhu a s tím před ní vyvstaly také
nové příležitosti a úkoly. Díky navázání strategické spolupráce s MND se nám uvolnily ruce a nyní se už můžeme
plně soustředit na prioritní oblasti: obchodování s elektřinou na dlouhodobých i krátkodobých velkoobchodních trzích. Vlastní výroba elektřiny z našeho hnědého uhlí je přitom naší konkurenční výhodou. Umožňuje nám i aktivní
(a dosud úspěšnou) účast v soutěžích na poskytnutí podpůrných služeb pro elektrizační soustavu ČR. Koncový zákazník byl dlouhá léta zvyklý na to, že mu elektřinu dodává
přímo Elektrárna Chvaletice. Změnu ale vůbec nepocítí,
kontinuita dodávek nebude žádným způsobem narušena.
Portfolio bude v dobrých rukou, na základě dlouholetých
zkušeností považujeme MND za nejvhodnějšího partnera
jak pro elektrárnu, tak pro naše odběratele.
O vás je známo, že holdujete dobrému vínu.
Už jste ochutnal třebívlické, tedy víno ze
zámeckého vinařství, které čeká na obnovu
po více než 100 letech?
Vyznávám moudro klasika „Život je příliš krátký na to,
abychom pili špatné víno“. Díky svému dřívějšímu angažmá
jsem měl možnost poznat i méně známá bulharská či rumunská vína. Nemálo z nich snese srovnání s těmi špičkovými z tradičních oblastí, především letní růžová nebo krásná „plnotučná“ červená vína. Nejde mi však jen o obsah lahve, ale i o příběh, který za ním je. Za velmi zajímavý považuji bezesporu právě příběh o vzniku a obnově vinic a vinařství
v Třebívlicích. Pokud jde o ten obsah, z třebívlické produkce
mě doslova nadchlo třeba Sylvánské zelené.
19
Fotopříběh
Život
v lomu
Je to jedno z nejbizarnějších míst v ČR.
Kam až oko dohlédne, rozkládá se
tmavá jáma, která se nepodobá ničemu
pozemskému. Uprostřed by klidně mohl
pózovat ve skafandru Neil Armstrong
a mumlat cosi o malém kroku pro
člověka a velkém skoku pro lidstvo.
Jen by to v burácení strojů asi trochu
zaniklo. Představa opuštěného
„města duchů“ však funguje jenom
z dálky – při bližším pohledu se úplně
vytratí. Na svazích a kolem jámy bývá
až neuvěřitelně živo...
Vítejte v povrchovém lomu
Československé armády!
Fotografie: Martin Šuvarina, Severní energetická
Text: Petr Dušek
V dávných dobách, kdy se ještě Evropou proháněli obři, si to přihasil jeden obzvláště urostlý z Německa, zakopl o Krušné hory
a rozplácl se v Komořanském jezeru. I takové příběhy přivede na mysl famózní pohled z ptačí (tedy ve skutečnosti vrtulníkové)
perspektivy. Rozměry? Působivé! Lom ČSA zabírá 5 000 hektarů, vešlo by se tedy do něj leccos: 2 500 římských koloseí,
20
přes 100 náměstí Nebeského klidu, 17 Máchových jezer, celá Praha 6 (a mohla by s sebou vzít i sousední Prahu 7),
téměř celé Bermudské ostrovy nebo skoro třetina Lichtenštejnska.
21
Novodobí dinosauři jsou rozměrní a také pořádně hladoví. Ti menší se živí uhlím a ti větší skrývkou, nadložní vrstvou hornin, kterou je
třeba odstranit, abychom se k uhlí vůbec dostali. Vyhynutí hrozí zejména zelenému brontosaurovi s taxonomickým označením RK5000,
který se dnes již nikde jinde ve světě nevyskytuje.
V jámě panuje přes den čilý důlní ruch, o čemž svědčí i permanentní hukot strojů. Povrchové
dobývání řídí báňští inženýři, po dočasných cestičkách putuje materiál i lidské zdroje,
technika poslušně plní jasné instrukce obsluhy. A to vše se děje pod přísným dohledem
zámku Jezeří. Budoucnost je však nejistá.
Pokud politici nenajdou odvahu k prolomení limitů, za 8 let těžaři odejdou
a 750 milionů tun hnědého uhlí s nejvyšší výhřevností v ČR zůstane v zemi.
22
Den má 24 hodin a ještě noc, říkalo se při zkouškovém na vysoké. I tady to má svoji platnost.
Provoz je nepřetržitý, stroje tedy neúnavně dřou i v noci. Kromě nesporné efektivity práce
to má ještě jinou výhodu. Máme skvělé důkazní materiály pro Společenstvo přátel UFO!
Okraje lomu nabízejí pozoruhodné pohledy plné kontrastů.
Stačí udělat pár kroků od nevzhledné jámy a jste na voňavé louce,
kde se to jen hemží uklidňující zelení. Kouzlo rekultivace budiž pochváleno!
25
Přírodní krása se do vytěžených lokalit vrací v mnoha podobách. Na místech, kde se ještě donedávna těžilo uhlí,
se už dnes rozprostírají pole, louky, sady, lesy, jezera, a dokonce i vinice. Ale klidně bychom vás mohli tahat za nos,
protože rekultivace je od přirozené krajiny k nerozeznání.
Když strávíte v lomu ČSA a jeho okolí delší čas, uvěříte tomu, co se tu povídá: těžební lokality mají po rekultivaci
ještě vyšší biodiverzitu než před těžbou. Jinými slovy dnes tu je paradoxně živěji. Na denním pořádku jsou
návštěvy muflonů, kanců, srnců či různých druhů ptactva.
26
Symbolem života v lomu ČSA se stali zejména mufloni, podle odhadu jich tu žije 150 až 200.
27
Fotografie: Tomáš Malý
Poklady
pod
uhelnou
slojí
28
Ta zpráva proběhla snad všemi českými médii.
Letos na jaře narazili těžaři Vršanské uhelné
na přerušenou sloj a objevili koryto 20 milionů
let staré řeky. O pravěkém toku, který šířkou
přibližně odpovídá dnešní Berounce, se dopředu
vědělo. Objev přesto vzbudil velký ohlas.
29
Když ještě Himaláje nestály…
Perlorodka z lomu
Do pradávných dob je možné se ponořit i na lomech Vršany a Jan
Šverma. „V roce 2007 se při propojení skrývky obou lomů našel zachovalý kmen stromu, pocházející z doby před 20 miliony lety, kdy planetě vládly třetihory,“ vypráví Petr Šulcek z Útvaru báňské činnosti a geologie Vršanské uhelné. „Šlo o tisovec, tedy opadavý jehličnan. Tisovce
obsahují velké množství pryskyřice, která kmen impregnovala, a mohl
se tak zachovat do dnešních časů. I na tomto kmeni se našly stopy smoly,“ podotýká Petr Šulcek. Tisovce se v éře třetihor, kdy pohoří Himaláj
bylo jen nevýznamnou pahorkatinou, rozšířily po celé severní polokouli. Na skrývkových řezech lomů Vršany a Jan Šverma je geologové objevili již několikrát.
Ze stejné doby jako kmeny tisovce pochází i pravěké říční koryto,
kterým do mostecké pánve přitékala voda. V nejširší části dosahuje šířka koryta zhruba 500 metrů, jeho délka se pohybuje mezi třemi a půl až
čtyřmi kilometry. Uhelná sloj je zde přerušena, přesto se musí celý prostor vytěžit. „Nejzajímavější je na celém úkazu velmi ostré ohraničení
koryta a jeho výrazné oddělení od okolní uhelné sloje, což nebývá obvyklé,“ dodává Šulcek.
Ve Vršanech dochází podle Šulcka k zajímavým nálezům jednou až dvakrát za rok.
Na prvohorní trilobity zde člověk nenarazí,
vždyť místní uhlí pochází ze třetihor. Přesto
zde geologové nalezli i některé vzácnosti, například zkamenělou perlorodku. Na místech
vršanského lomu vládlo nestabilní prostředí.
Zatímco jinde mohly usazeniny v klidu spočinout, zdejší oblast byla poněkud akčnější.
Voda zde kolísala a mnoho materiálu odplavila. To je hlavní důvod, proč vršanský lom není
na geologické nálezy nikterak bohatý.
Zkamenělý strom čekal od svého objevení na finální
uložení několik let. Co je to však proti věkům,
po které odpočíval v zemi?
Těžba uhlí s sebou přináší i jeden zajímavý vedlejší produkt.
A to pohled do historie. Při odkrývání zeminy se člověk může
dotknout nejen nedávných dějin, ale i okamžiků, kdy se po
naší planetě proháněla stvoření, která by v žádném případě
nechtěl potkat tváří v tvář.
Fotografie: Vršanská uhelná
Text: Martin Janda
zemí České republiky je oblast s bohatou historií. Kdysi v dávných dobách
zde šplouchalo moře plné trilobitů, později zde pobíhali dinosauři a ještě
později třeba nosorožci či lvi. Pak si v daleké Africe jedna opice usmyslela, že sleze ze stromu a zkusí, jaké by to bylo pohybovat se po zemi jen po
zadních končetinách. Její experiment byl úspěšný a potomci, které zplodila s podobně smýšlejícími opicemi, časem dorazili i do Čech. Oděli se, začali
organizovaně lovit, komunikovat mezi sebou i obdělávat půdu. Ovšemže nezapomněli na svou
zvířecí podstatu a neustále mezi sebou bojovali. A tak česká zem ve svých útrobách stále skrývá
stopy po bojích dávných i nedávných. Nelze se divit, při pohledu do historie je zřejmé, že téměř
v každém století couralo českou kotlinou nějaké cizí vojsko. A severočeské uhelné doly o této
historii vědí své.
30
V nejširší
části dosahuje
šířka koryta
zhruba 500
metrů.
31
Archeologové zde nalezli řadu cenných
artefaktů. Především stříbrné šperky,
tzv. záušnice, kterými si středověké dívky,
slečny a paní zdobily své účesy.
dověké dívky, slečny a paní zdobily své účesy.
V lokalitě byl objeven i dětský hrob s náhrdelníkem ze zelených sklíček.
Archeologické nálezy artefaktů
z nedávné doby mají tu nevýhodu,
že občas vyžadují zásah pyrotechniků.
Nebezpečné nálezy
Zdroj: Archeologický ústav AV ČR.
Kousek od raně středověkého pohřebiště
proběhl další archeologický výzkum. Ten byl
zaměřen na podstatně mladší období, kdy zde
duněly zbraně druhé světové války. Kromě archeologů na něm participovali i odborníci
z Vojenského historického ústavu a nemohli
chybět ani geodetové a geologové ze Severočeských dolů. Ostatně, za pár let se zde bude
těžit uhlí a poté zde pomocí rekultivací vznikne jezero. Nedaleko odsud se nachází proslulá litvínovská chemička. Když v roce 1944 nacistická vojska na všech frontách ustupovala,
ztratila životně důležitá ropná pole v Rumunsku a poté i v Maďarsku. Benzín byl vyráběn
synteticky, mimo jiné právě v Litvínově. Mimochodem: na více než sto tisíc tun benzínu
bylo potřeba milionu tun uhlí. Chemička se
od roku 1944 stávala pravidelným cílem spojeneckých náletů. Pozůstatky bombardování
jsou patrné dodnes. Munice, kterou experti u Bíliny odkryli, byla ještě funkční. O tom,
že s ní spojenci nešetřili, svědčí fakt, že pyrotechnici museli zlikvidovat celkem 4,5 tuny
výbušnin. S jistotou se dá říci, že seriál zajímavých archeologických objevů v severočeské uhelné pánvi zdaleka nekončí. S postupující těžbou se lze těšit na mnohé další a jistě
i překvapující nálezy.
Pyrotechnici museli
zlikvidovat celkem
4,5 tuny výbušnin.
Bitevní pole
Řadu archeologických pokladů naopak
skrývá důl Bílina. Vědci z Archeologického
ústavu v Praze odkryli na jeho předpolí desítky hrobů z 1. poloviny 11. století. Pocházejí
tedy z doby, kdy česká knížata válčila s německými králi. Právě okolí Bíliny se stávalo častým
terčem nájezdů a plenění. Například v roce
1040, jak praví Kosmova kronika, zde řádilo
vojsko míšeňského markraběte Ekkeharda II.
Nalezené hroby sloužily jako poslední místo
odpočinku především pro ženy. Archeologové
zde nalezli řadu cenných artefaktů. Především
stříbrné šperky, tzv. záušnice, kterými si stře-
32
Je libo pravěký herbář?
Štíhlá krasavice mezi uhlím
Je méně známá, o více než polovinu menší a asi o 2000 až 6000 let mladší než Věstonická venuše.
A nalezena byla 28 let a jeden den po své jihomoravské sestře, konkrétně 14. července 1953. Necelých
pět centimetrů vysoká a na 23 000 let stará Landecká venuše (zvaná též Petřkovická venuše) je ale
jedinou štíhlou venuší v Evropě. Landecké naleziště navíc drželo až do poloviny 90. let 20. století
celosvětový primát v nálezu nejstaršího použití uhlí jako topiva.
Bezhlavé, 4,6 cm vysoké torzo těla mladé ženy vyřezané z krevele (hematitu) objevil archeolog Bohuslav
Klíma pod mamutí stoličkou v místě pradávného sídliště lovců mamutů. V její blízkosti bylo nalezeno
mnoho dalších artefaktů a úlomků.
Landecká venuše, která je trvale umístěna v Archeologickém ústavu v Brně, pravděpodobně zobrazuje
tělo mladé dívky na počátku těhotenství. Venuše nemá hlavu a odborníci se domnívají, že ji nikdy
ani neměla.
Dosud nejstarší známou figurkou člověka na světě je Švábská venuše, šesticentimetrová soška ženy
s obrovskými prsy z mamutí kosti, kterou pravěký umělec vytvořil asi před 40 000 lety. Objevena byla
v září 2008 v jeskyni Holhe Fels u Schelklingenu v pohoří Švábská Alba. Kdoví, třeba se podobná Venuše
skrývá i kdesi v severních Čechách…
S postupující těžbou se lze těšit
na mnohé další a jistě
i překvapující nálezy.
33
Pelmel
První dostih sezóny v Mostě zahájil Josef Váňa
Letošní dostihovou sezónu mosteckého Hipodromu zahájila uprostřed května
stylově autogramiáda nejpopulárnějšího českého žokeje Josefa Váni v místním
obchodním centru. Úvodnímu dostihovému dni Jarní ceny města Mostu
nepřálo počasí, diváky to ovšem neodradilo. Přišli v hojném počtu a v hlavním
dostihu, Memoriálu Vlastimila Smolíka, viděli vítězství Omnibusse v sedle
s žokejem Rájou.
Severočeské
kraťasy
V elektrárně se dveře netrhly
Den otevřených dveří prožila v sobotu 14. června Elektrárna
Chvaletice. Zájem veřejnosti byl obrovský, první návštěvníci přijížděli
už hodinu před začátkem s obavami, aby se dovnitř vůbec dostali.
Nakonec prošlo elektrárnou celkem 500 lidí, tedy rekordní počet.
Prohlídka s odborným výkladem zahrnovala kotelnu, strojovnu,
unikátní výklopník paliva, chladicí věže i hasičskou techniku. Zkrátka
nepřišly ani děti – organizátoři pro ně připravili šlapací motokáry,
skákací hrad či nejrůznější soutěže.
Už jste hráli fotbalgolf?
V neděli 8. června bylo v areálu Hipodromu Most slavnostně
otevřeno hřiště na fotbalgolf, nový sport, který spojuje fotbal,
golf a minigolf. Symbolickou pásku přestřihli generální ředitel
Severní energetické Petr Kolman a náměstkyně primátora města Mostu Hana Jeníčková. Turnaj hvězdných týmů
následně ukázal stovkám přítomných diváků, co to fotbalgolf vlastně je, jak umí být zábavný a zároveň náročný. Nyní
už slouží nové hřiště široké veřejnosti, mezi prvními si jej
vyzkoušelo i mužstvo žáků FK Teplice U14. Fotbalgolf pochází
ze Švédska a letos slaví deset let své existence.
OAKS Cenu Severní energetické
vyhrála opět Mary Yeats
Rypadlo opraveno
Těžební stroj KU300, který v lednu utrpěl „sesednutí řiditelných podvozků“,
už je opět v dobré kondici. Díky dlouhodobé péči společností Slovácké
strojírny a Elektroprim Koutník se mohl uprostřed srpna vrátit k těžbě uhlí.
Rekonvalescence trvala 7 měsíců.
Uprostřed července vyvrcholila dostihová sezóna na
Hipodromu. 69. ročník OAKS Ceny Severní energetické
ovládlo němčické tréninkové středisko. Přestože do
dostihu nenasadilo dosud úspěšnější klisny Francii
a Patrolu, jejich další svěřenkyně Mary Yeats
triumfovala pod vedením nestárnoucího Jana Ráji
v závodě tříletých klisen. Jan Rája se tak radoval
z vítězství na českém OAKS už počtvrté.
Člun pro bezpečí na vodě
Mostecké jezero Matylda od konce května hlídá rychlý motorový
člun, který jako by vypadl ze seriálu Pobřežní hlídka. Díky sponzorům
si jej mohla pořídit Vodní záchranná služba Most. Investici podpořila
50 000 Kč i společnost Severní energetická. Člun slouží k zajištění
bezpečnosti rekreantů i sportovců na hladině Matyldy. Později se
přesune na jezero Most. Slavnostního křtu se zúčastnil zpěvák Daniel
Hůlka, který se na jeden den stal námořním jachtařem. Motorový
člun pochází ze Slovenska, kde sloužil na Liptovské Maře.
Je rychlý, v nouzi se dokáže rozvášnit až nad 70 km/h.
34
Klobouková soutěž
OAKS Cenu Severní energetické tradičně doprovázela soutěž
o Princeznu a Královnu klobouků. Princeznou se s květinovým
kloboukem stala Eliška Černá (na snímku vlevo), královnou
elegance Erika Marčeková z Blažimi u Loun. Titul Královna
originality si odvezla Dobromila Benešová z Louky u Litvínova,
která svůj model ozdobila krabičkami od léků.
Pelmel
Svatební šaty mezi uhelnými slojemi
Hodně nevšední podívané byli svědky zaměstnanci lomu
ČSA jednoho hezkého červencového dne. Že se jim mezi
uhelnými slojemi proháněli mountainbikoví nadšenci, to
by ještě nebylo tak zvláštní. Lom ČSA už zažil ledacos.
Svatební šaty však dosud nikoliv. Neobvyklé prostředí
pro fotografování si vybral Svatební salon Delta. Kdo
ví, jestli fotografie někoho neinspirují také k volbě
neobvyklého místa pro svatební obřad?
Finále Ligy mistrů v lomu ČSA
Těžební lokalitu Severní energetické si vybrali jako místo pro
skupinovou fotografii také fotbalisté FK Baník Most. Podivné
hemžení mužů v kopačkách pozorovali zpovzdálí účastníci
běžné exkurze Uhelného safari. Copak se jim asi honilo
hlavou? Třeba i to, že UEFA testuje netradiční dějiště
pro finále Ligy mistrů...
Qwert maraton
Severní energetická i letos sponzorsky podpořila
cyklistický závod Qwert maraton, jehož 15. ročník
se v regionu uskutečnil na počátku srpna.
Psi trénovali
v hlubinném dole
Důl Centrum ze společnosti Důl Kohinoor a.s.
v likvidaci v červenci umožnil výcvik
záchranářských psů v podzemí.
Zlatý Permon
Den dětí v hornickém muzeu: Manitou i formule
Stovky rodin s dětmi přilákaly v sobotu 31. května netradiční oslavy Dne dětí v Podkrušnohorském technickém muzeu v Kopistech u Mostu. Pracovníci muzea a členové Spolku
severočeských havířů pro ně připravili zábavné odpoledne se spoustou her. Na organizaci se
podílela také Severní energetická. Děti si zastřílely ze vzduchovky, „rýžovaly“ pravé české granáty,
zhlédly ukázky záchranářské techniky nebo se na areál muzea podívaly z vysokozdvižné plošiny
zvané Manitou. V areálu bývalého hlubinného dolu Julius III se navíc proháněla i formule.
Severní energetická získala cenu Zlatý
Permon za loňskou vynikající bezpečnost
práce v lomu Československé armády.
Uspěla v kategorii hornická činnost
prováděná povrchovým způsobem.
Ocenění převzali z rukou Pavla Dvořáka
z Českého báňského úřadu (druhý
zprava), a Jana Sabela z Odborového
svazu pracovníků v hornictví geologie
a naftového průmyslu (zcela vpravo)
generální ředitel Severní energetické
Petr Kolman (zcela vlevo) a závodní lomu
Pavel Kounovský.
Fotografie: Severní energetická
37
Pelmel
pro vás
1
2
1
Pacienti s rakovinou se zúčastnili
ozdravných pobytů
Podpořený subjekt: AMA – SOP
Částka: 15 000 Kč
Když se velká firma aktivně zajímá o vlastní
zaměstnance, je to milé. Když navíc
dokáže jejich mimopracovní činnost finančně
podpořit, je to něco mimořádného. Platí to tím
spíše v Česku, kde je stále v módě upřímně
nenávidět nadřízené, o vedení ani nemluvě.
Fotografie: Severní energetická
Sdružení AMA – Společnost onkologických pacientů vzniklo na začátku 90. let jako svépomocný dobrovolný spolek pro
pacientky s rakovinou prsu, brzy se však rozšířilo na všechny onkologické diagnózy. Protože oficiálně zahájilo činnost
v roce 1994, letos slaví 20 let. „Pro nemocné pořádáme kulturní a sportovní akce, výlety a rekondiční pobyty. V únoru tohoto roku jsme požádali o interní grant 7 pro vás,“
říká Věra Jindřichová, zaměstnankyně Severní energetické
a členka výboru AMA - SOP. „Naše radost byla opravdu veliká, když jsme se dozvěděli, že jsme byli vybráni. Za finanční
podporu děkujeme, bude použita na rekondiční pobyty pro
členy naší organizace.“
2
Děti dostaly sladkosti i školní potřeby
Podpořený subjekt: obec Bečov
Částka: 3 000 Kč
S
kupina Severní energetická na
začátku tohoto roku spustila projekt 7 pro vás. Je to interní grant, který umožňuje zaměstnancům právě získat peníze na
vlastní aktivity, jsou-li dostatečně zajímavé.
Prioritou jsou nekomerční projekty z oblasti životního prostředí, bezpečnosti, sportu
a kultury.
Protože už první várka schválených žádostí obsahovala řadu velmi atraktivních
příběhů, redakce Sedmého proudu se rozhodla založit v rámci rubriky Pelmel speciální podrubriku, která ponese stejný název
jako grant a bude ty nejzajímavější příběhy
vyprávět. V premiéře půjde o podporu dětí,
sportovců, divadelníků i nemocných.
38
Žádost o podporu
může poslat dvakrát
do roka kdokoliv
ze zaměstnanců
společností Severní
energetická, Elektrárna
Chvaletice, Důl Kohinoor
a Hipodrom Most. Stačí
vyplnit formulář
(k dispozici na firemním
intranetu či distribučních
místech firemních novin)
a zaslat jej na adresu
[email protected]
V sobotu 31. května 2014 slavila obec Bečov na Mostecku Mezinárodní den dětí. Akce se zúčastnilo asi 120 dětí
předškolního i školního věku. Společně se vyřádily u nejrůznějších atrakcí a soutěží a kromě nezbytných sladkostí obdržely také užitečné pomůcky do školy ve formě propagačních předmětů. „O školní pomůcky byl velký zájem, řekl bych, že ještě větší než o sladkosti,“ říká Blažej
Grznár, mechanik ze Severní energetické.
3
Malí in-line bruslaři si na soustředění
zlepšili techniku
Podpořený subjekt: RTS - Praha
Částka: 15 000 Kč
In-line rychlobruslení je světově rozšířený a divácky velmi
atraktivní sport, který aspiruje na zařazení mezi olympijské disciplíny. Česká republika bohužel trochu zaspala jeho
bouřlivý rozvoj v posledních letech, naštěstí však nemá nouzi o nadšence, v jejichž sílách je vše dohnat. Klub RTS - Praha založili bývalí nejlepší závodníci z klubu ISC a díky cílevědomé intenzivní práci trenérů to za pouhý rok dotáhli až
na republikovou špičku. K úspěchům však vede nejen talent a dřina, ale také kvalitní zázemí a finance. „Náklady
na materiál vyjdou zhruba na 8 – 9 tisíc korun a členové klubu si je hradí sami. Startovné, soustředění, cesty na závo-
3
4
5
dy a kempy se snažíme zlevnit pomocí sponzoringu,“ říká
Jan Chejn, bagrák Severní energetické a člen RTS - Praha.
„Díky grantu se mohli naši mladí závodníci zúčastnit soustředění zaměřeného na zlepšení techniky bruslení. Velmi
děkujeme a těšíme se na další spolupráci.“
4
Divadelníci se chystají na přehlídku
Podpořený subjekt: Chvaletické divadlo JEN TAK
Částka: 50 000 Kč
Začátek podzimu ve Chvaleticích na Pardubicku bude patřit kultuře. Jubilejní 10. ročník přehlídky Chvaletická scéna tradičně nabídne představení amatérských i profesionálních divadelníků a muzikantů. „Chvaletickou scénu zahájí v posledním zářijovém víkendu pohádka pro děti s názvem Dobře rozehraná partie,“ prozrazuje Ivan Loněk,
technolog provozu Elektrárny Chvaletice a předseda Chvaletického divadla JEN TAK, které přehlídku pořádá. „Divadlo je od slova dívat se a pěkná podívaná a přímý pozitivní
kontakt dokážou u malých diváků vytvořit lásku k divadlu
na celý život. Proto představení pro děti v průběhu přehlídky nemohou chybět a jejich výběru je věnovaná velká pozornost. Severní energetické patří velké poděkování za podporu tohoto projektu a kulturního dění ve Chvaleticích.“
5
Tanečníci sbírali medaile a oslňovali davy
Podpořený subjekt: TK Chvaletice
Částka: 20 000 Kč
Chvaletice už dnes neodmyslitelně patří k tradičním
baštám tanečního sportu v Čechách. Počátky místního klubu sahají dokonce až na začátek 80. let 20. století.
Od té doby zacinkalo na krcích klubových tanečníků mnoho medailí a ani v současnosti cinkot rozhodně neutichá.
Matěj Janák s Andreou Kobrlovou jsou letošními mistry ČR
ve figurálním valčíku. Své umění předvedli jak na závěrečném vystoupení klubu, tak na poslední soutěži sezóny
v Trutnově, kde obsadili ve třídě A vynikající 5. místo a vykročili za nejvyšší taneční třídou M. Na stejné soutěži se
prosadila i chvaletická mládež, Daniel Krátký s Klárou Janákovou si vytančili krásné 2. místo v latinskoamerických
tancích kategorie Junior II D. „Děkuji Severní energetické
za podporu mých dětí v tomto fyzicky i finančně náročném
sportu. Interní grant nám velice pomáhá při přípravách
na taneční soutěže,“ říká otec tanečníků Pavel Janák
z Elektrárny Chvaletice.
39
Pelmel
Plánované
události
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Severočeská kuchařka
27 9
4
Třebívlické vinobraní
Jablečný den
Zámecké vinařství
Třebívlice roste do krásy.
Přesvědčit se o tom
můžete na vinobraní, které
se koná 27. září. Vyplatí
se dorazit už dopoledne,
protože v místní řezbářské
dílně bude výstava
dřevořezeb. Odpoledne
vyplní bohatý program
– mažoretky, šermíři,
hudba a také ohňová
show.
Nenechte si ujít Podzimní
slavnosti úrody, na
nichž na vás bude čekat
nepřeberné množství
jablečných specialit,
soutěž o nejlepší jablečný
štrůdl, kulturní program
a ještě mnohem více!
Jablečný den hostí zámek
Krásný Dvůr na Lounsku
4. října.
10
14
10
18
10
Václav Hudeček
v Kadani
Poslední dostih sezóny
na hipodromu
Když mu bylo 15 let,
vystupoval v Londýně
s Royal Philharmonic
Orchestra. O den později
ho slyšel David Oistrach
a nabídl mu, že ho bude
učit. Příběh houslisty
Václava Hudečka se
pak odehrával na těch
nejprestižnějších pódiích
celého světa – od Carnegie
Hall po Operu v Sydney.
A další zastávkou je kostel
Stětí sv. Jana Křtitele
v Kadani. Už brzy
– 14. října od 19.00.
Mostecký hipodrom
byl celé léto dějištěm
nejrůznějších sportovních,
kulturních a společenských
akcí – kromě dostihů
a parkurů zde byl například
Dětský den, Den horníků,
in-line tábor, a dokonce
i několik svateb. Poslední
významnou událostí před
příchodem zimy bude
závěrečný dostih sezóny.
Českomoravská cena se
jede 18. října.
24
10
Pokud s vámi děti nemluví
kvůli tomu, že jste v létě
nestihli navštívit žádný
hrad či zámek, nezoufejte.
Ještě máte šanci to
napravit. Poslední říjnový
víkend končí zámecká
sezóna v Libochovicích
na Litoměřicku. Děti
budou nadšené, protože
v zámeckých interiérech
se budou prohánět
pohádkové postavy
v kostýmech.
Za sportem a tajemnem do Mostu
Ještě v 90. letech byl Most šedivý a nevlídný, až příliš tu bylo
cítit, že do vývoje výrazně promluvila těžba. Dnes je to úplně
jiné město. Jako by dokázalo onu pohnutou minulost naopak
využít ve svůj prospěch. Nová výstavba a citlivý přístup udělaly
z Mostu kandidáta na titul Evropské město sportu pro rok
2015. Město si zároveň udrželo svůj odvěký lehce tajemný
charakter.
Suroviny na kuličky
400 g mletého jehněčího z žeber
nebo předku
1 vejce
1
/4 lžičky drceného římského kmínu
hrst nasekané hladkolisté petržele
1,5 dcl červeného suchého vína
strouhanka na obalení hotových kuliček
sůl a drcený černý pepř
Suroviny na rajčatovou omáčku
0,75 kg zralých, na čtvrtky
nakrájených rajčat
1 šalotka, 1 stroužek česneku
hrst nasekané bazalky
špetka skořice, lžíce medu
lžička olivového oleje
Kusy divočáka
na pánvi
Suroviny
kusy divočáka (plecko, krkovice)
1 kus cca 300 – 400 g
1 cibule
3 stroužky česneku
3 mrkve
2 petržele
1
/4 celeru
2 lžičky divokého koření
(jalovec, bobkový list,
nové koření, tymián, rozmarýn)
1
/2 lžičky sladké papriky
špetka kmínu
sůl
vepřové sádlo
Jak na to
Mleté jehněčí zaděláme s vejcem, kořením a červeným vínem a vypracujeme kuličky.
Ty obalíme ve strouhance a smažíme na pánvi nebo pečeme v troubě na 180 °C
cca 20 minut. Namočený hrách (alespoň 1 hodinu) vaříme ve slané vodě s cibulí. Po
změknutí hrachu a odpaření vody vmixujeme olivový olej a kaše je hotová. Na lžičce olivového
oleje zpěníme najemno nakrájenou cibuli a česnek, přidáme skořici a med a 2 minuty restujeme. Poté přidáme rajčata a 3 dcl vody, vaříme 20 minut
a pak přepasírujeme nebo rozmixujeme. Dle potřeby dochutíme solí a medem a přidáme nasekanou bazalku.
Fotografie, text: Statutární město Most, redakce
40
Jehněčí kuličky
s rajčatovou
omáčkou a květy
bezu
Suroviny na hrachovou kaši
150 g půleného sušeného žlutého hrachu
1 střední cibule
1,5 dcl olivového oleje
sůl a bílý pepř
Kolem jezer Matylda a Benedikt, v lese na Resslu nebo na dalších asi
160 kilometrech v okolí Mostu, tam všude vedou atraktivní cyklostezky a cyklotrasy.
Drtivá většina z nich je vhodná i pro rodiny s dětmi. Vzdálenosti jsou příjemné,
převýšení zvládnutelné a trasy bezpečné, protože vedou po klidných polních a lesních
cestách nebo jde o cyklostezky vybudované kolem sportovních areálů. Na své si
však přijdou i zkušení cyklisté, extrémní trať se táhne například přes vrch Hněvín se
stejnojmenným hradem.
Pokud dojedete až na hrad, odmění
vás prohlídka dílny magistra
Kelleyho. Tohoto proslulého alchymistu
rudolfínské doby známe všichni
z dvoudílné filmové komedie Císařův
pekař – Pekařův císař. Málokdo ovšem
ví, že právě zde na Hněvíně magistr
Kelley zemřel.
Oborník z Děkovky
Konec zámecké sezóny
Tip na výlet
Po cestě můžete navštívit třeba kostel
Nanebevzetí Panny Marie, který
se díky svému unikátnímu přesunu
dostal až do Guinessovy knihy rekordů
(svědectví o této pozoruhodné události
najdete v Dolování historie na str. 43).
Jiří Žalovič
Když o čemkoliv v mosteckém okolí
prohlásíte, že to vzniklo rekultivací na
bývalé výsypce, budete za znalce.
Většinou se totiž nezmýlíte. Týká se to
například hipodromu, autodromu,
a dokonce i zelených vinic.
V Mostě najdete dále špičkové dráhy
pro in-line bruslaře. Čtyřkilometrová
stezka vede kolem jezera Matylda,
další kolem jezera a sportovního areálu
Benedikt. Za zkoušku stojí i projížďka
podél koňské dráhy na hipodromu.
Nevěříte? Máte stále před očima
původní nudu a šeď? Tak se přijeďte
přesvědčit vlastní oči! Sbalte kolo nebo
brusle a vydejte se i s rodinou poznat
nový Most. Zklamáni nebudete ani
okolní krajinou, kterou lemují sopečné
kopce Českého středohoří
a Krušné hory.
Hotové kuličky smícháme
s rajčatovou omáčkou
a servírujeme na kopeček
hrachové kaše.
Jak na to
Zvěřinu dobře prosolíme a necháme odležet. Mezitím nahrubo
rozkrájíme očištěnou cibuli, česnek a kořenovou zeleninu. Na vepřovém
sádle zpěníme na drobno nakrájenou cibuli, česnek a kořenovou
zeleninu. Přidáme divoké koření, kmín, červenou papriku a maso
10 minut restujeme. Poté podlijeme ½ l červeného vína a ½ l vody
a dusíme doměkka.
Podáváme s pečivem a nakládanými feferonkami.
41
Dolování historie
Stěhování
kostela v Mostě
řídily chytré
hlavy a unikátní
kalkulátor
Byla to mimořádná událost, a to i na dobu,
o které se říkalo, že se v ní může stát cokoliv.
Uhlí se těžilo zběsileji než kdy před tím.
Přes politické tání se o některých otázkách
nediskutovalo. Náboženství bylo stále opiem
lidstva a péči o památky symbolizovaly pověstné
vepříny v historických objektech.
Pozor, jede kostel!
Čeští inženýři se zapotili – přesunout kolos vážící 12 000 tun o 841 metrů
není žádná legrace. Nakonec se to však podařilo a svědčí o tom i zápis
v Guinessově knize rekordů.
Zdroj: Ze sbírky Oblastního muzea v Mostě.
42
43
Dolování historie
variant na
záchranu
kostela
Na starý Most, který měl ustoupit těžbě, už se
pomalu chystaly tuny trhavin a v klíčové oblasti
pod Hněvínem čekal na kulturní masakr krásný
gotický kostel. Dnes zní neuvěřitelně už jen
to, že nakonec přežil. Způsob jeho záchrany
pak udivil celý svět: kostel byl v roce 1975
jednoduše přestěhován o necelý kilometr.
Typicky českou ironií osudu zůstává, že se na
akci výrazně podílela osoba, kterou tehdejší
režim příliš nemusel.
1. přesun kostela asi o 200 metrů jižním směrem před
budovaný dopravní koridor
2. přesun kostela východním směrem rovněž
před koridor
3. přesun kostela po rostlém terénu po pevných
drahách do prostoru za tehdejší průmyslovou školou
(dnes budova Oblastního muzea)
4. přesun kostela po rostlém terénu na pružných
drahách na stejné místo
5. ponechat kostel na původním místě na pilotách
řešených systémem BENOTO
6. ponechat kostel na původním místě na pilotách
7. rozebrat budovu po blocích a znovu ji složit
na jiném místě
Fotografie: Archiv Jiřího Součka
Text: Petr Dušek
S
trojní inženýr Jiří Souček je pozoruhodný člověk, který si dnes
již užívá zaslouženého důchodu
v Praze. Když se ho zeptáte na téměř 40 let
starý příběh z Mostu, nejdříve jen mávne rukou a snaží se vám naznačit, že dohromady
není co vyprávět. Vzápětí však začne líčit fascinující dobrodružství, díky kterému se podařilo v 70. letech zachránit jednu z nejcennějších severočeských památek. „Stěhování si
vysloužilo zápis do Guinessovy knihy rekordů jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích,“ připustí nakonec. Daleko radši než
o společenském a kulturním významu si však
povídá o technických detailech.
Kostel zachránila
vlastní výjimečnost
Mostecký kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vybudován v 16. století a patří k nej-
44
8. rozebrat objekt na jednotlivé stavební kameny
a opět jej postavit
9. ponechat kostel na jeho místě na uhelném pilíři
významnějším architekturám pozdní gotiky.
Však také pochází z dílny Benedikta Rejta, autora Vladislavského sálu v Praze a spoluautora chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Význam
mosteckého svatostánku rezonoval ve společnosti dokonce i v 60. letech 20. století. To už
se těžební technika nebezpečně blížila k tehdejší zástavbě. Odhadovalo se, že pod kostelem leží asi 50 metrů silná vrstva kvalitního
hnědého uhlí o přibližné váze 2 milionů tun.
Ze strany báňské proto zazněl jednoznačný
požadavek: odstranit kostel jakýmkoliv způsobem. „Okresní tajemník v Mostě v té době
prohlásil, že by stačilo pár kilogramů trhaviny,“ vzpomíná Jiří Souček.
Česká inteligence v čele s uznávanými
architekty však označila památku za unikátní a nepostradatelnou a podle dobových dokumentů právě její tlak přispěl ke konečnému rozhodnutí o záchraně. Prozaičtější výklad hovoří o tom, že komunisté si prostě nemohli dovolit zbourat tak význačný historický monument a zároveň využili příležitosti,
aby předvedli variaci na téma „poručíme
10. ponechat kostel na železobetonovém rámu
11. přesun chrámu do prostoru špitálu
sv. Ducha. (zvolené řešení)
Nejprve zafixovat
Aby při přesunu nedošlo k žádným škodám,
musel být kostel zevnitř vyztužen.
Zdroj: Ze sbírky Oblastního muzea v Mostě.
Okresní
tajemník
v Mostě
v té době
prohlásil, že
by stačilo pár
kilogramů
trhaviny.
větru, dešti“. Ať už to bylo jakkoliv, za výsledek musíme
být dnes vděčni. Kostel spokojeně odpočívá na novém místě, byť v ne úplně ideální pozici za mosteckým koridorem,
a stěhování zůstává jedním z divů světového inženýrství.
O záchraně děkanského kostela rozhodla československá vláda už v roce 1964, tedy krátce poté, co zpečetila osud starého Mostu. Stěhování však bylo jako finální řešení zvoleno až později. Původní plán na záchranu zahrnoval 11 variant (viz Varianty přesunu). Úsměv dnes vzbuzují zejména varianty 9 a 10, které počítaly se zachováním
kostela na komolém kuželu uprostřed lomu. „To bylo zcela neschůdné a nesmyslné. Naprosto to nepřipadalo v úvahu,“ uklidňuje Jiří Souček, že takové zvěrstvo by nepřipustil ani tehdejší režim.
I stěhování kostela však bylo velmi ambiciózní variantou, a to zejména z hlediska technického provedení. Čeští inženýři se sice mohli opřít například o zkušenosti z rekonstrukce Moskvy či inspirovat se podobnými akcemi na
Západě, operace takového rozměru však neměla obdoby na
celém světě.
45
Dolování historie
Bratrskou pomoc
neuznává, ale umí
přestěhovat kostel
V době, kdy po historicích, architektech
a politicích přebírali štafetu projektanti
a technici, se již příběh stěhování kostela začíná protínat s osobním příběhem Jiřího Součka. Okolnosti tohoto průsečíku jsou přitom
rovněž velice pozoruhodné.
„Když přišli Rusové, pracoval jsem v ČKD
polovodiče. Jako předseda stranické organizace jsem v rámci prověrek čelil otázce, jaký
mám názor na ‚mezinárodní pomoc‘. Tak
jsem řekl, že to byla obyčejná okupace. A tehdy mě za to vyloučili ze strany, dali mi výpověď a postarali se o to, aby mě nikde jinde nevzali,“ vzpomíná Jiří Souček.
Pomoci mohlo jediné: dobrá známost.
A tu pan Souček naštěstí měl, protože v jeho
oddělení pracoval jistý doktor Vinopal a ten
se dobře znal s předsedou družstva Synchron
v Praze, které se zabývalo výzkumem, vývojem
a kusovou výrobou měřicích přístrojů. Tuto
disciplínu strojní inženýr ovládal, a proto
tam mohl obratem nastoupit. Shodou náhod
se na Synchron zrovna v té době obrátil podnik Škoda Plzeň a právě to byl osudový krok,
díky kterému se osudy Jiřího Součka a mosteckého chrámu potkaly. Škodovka byla totiž
pověřena společností Transfera, aby technic-
Kostel byl přepraven pomocí těchto hydraulických vozíků.
Bylo jich potřeba 53.
Slavnostní zahájení si nenechal ujít ministr (vpravo)
ani zástupce firmy Hewlett Packard (uprostřed s kravatou).
Jiří Souček je druhý zleva.
Velín
To je ten slavný kalkulátor! A vpravo nahoře signalizace kmitání jednotlivých bodů.
Hewlett Packard a česká
šikovnost
ky zajistila stěhování kostela, a zadala Synchronu vyvinout speciální snímače, které byly nezbytnou součástí projektu.
„Já jsem ty snímače začal vyrábět a tím to všechno okolo kostela
začalo,“ říká Jiří Souček. Hloubavý inženýr brzy přesvědčil zástupce
Transfery, že snímači by dodávka rozhodně končit neměla, protože je
nezbytné vyvinout celý systém pro realizaci stěhování. Tak se stal jednou
z nejdůležitějších osob, která se na přesunu podílela.
Zpevnění obvodového zdiva
chrámové lodi speciální
ocelovou konstrukci.
Zdroj: Ze sbírky Oblastního
muzea v Mostě.
46
Zadání znělo jasně: přestěhovat kostel o téměř kilometr, přesněji řečeno přemístit břemeno o váze kolem 12 000 tun o 841 metrů jihovýchodně. Přípravná fáze začala v roce 1970 a trvala dlouhých 5 let. Podílelo se na ní na 50 lidí. Kostel bylo třeba podbetonovat roštem a vyztužit. Čilý pracovní ruch vládl zejména v interiéru, který začal trochu
připomínat kosmickou loď, protože v něm vznikly 2 velíny s nejrůznějšími přístroji. Klenba se zpevnila nástřikem a celý objekt ocelovou příhradovou konstrukcí. Obvod kostela zajistil betonový věnec. Kostelní věž
však musela dolů, protože její zabezpečení by bylo příliš komplikované.
Všechny tyto práce sloužily k tomu, aby mohl bezpečně proběhnout samotný transport. Nejnákladnější částí přípravy však bylo budování transportní dráhy, po které mělo chrám přepravit 53 speciálních vozíků. Délka kolejiště dosahovala pouhých 160 metrů, během přesunu tedy musely být koleje pětkrát demontovány a znovu instalovány. Nastavování jízdních drah přitom znesnadňovaly 2 aspekty: zakřivení trajektorie a výrazný podélný sklon.
Kdo by předpokládal, že v 70. letech se tak náročná operace, jakou
je stěhování kostela, bude muset obejít bez výpočetní techniky, toho
jistě překvapí, že úloha počítače v tomto projektu byla naopak velice významná. A na tomto místě už hovoříme o know-how, na kterém
se z velké části podílel Jiří Souček. „Jádrem výpočetního systému byl
kalkulátor firmy Hewlett Packard, do kterého jsme si museli sami vyvinout velmi složitý software pro nakládání, jízdu i ukládání kostela.
Tento software bylo ale nutné zrychlit, což se podařilo díky zavedení
Já jsem ty snímače začal
vyrábět a tím to všechno
okolo kostela začalo.
tzv. Key-Board-Language. Kalkulátor měl za
úkol sbírat všechna data o výšce jednotlivých
míst nad vozíky a predikovat následující pozice, kam se budou jednotlivé body pohybovat,“ vysvětluje Jiří Souček.
V praxi to znamenalo, že kalkulátor fungoval jako geniální matematik. Zhruba každých 10 vteřin řešil přes 50 diferenciálních
rovnic, které reprezentovaly přechodové
křivky. Každá přechodová křivka mezi vstupní a výstupní hodnotou snímače byla změřena a zakreslena na tzv. plotteru, grafickém
výstupním zařízení. V rámci tohoto systému
se také uplatnily již zmíněné snímače, které sloužily k zjišťování aktuálních pozic jednotlivých bodů. Rychlost samotného přesunu nebyla nijak závratná – 1 až 3 cm za minutu. Až na jednu výjimku...
47
Jiří Souček si už dnes užívá
zaslouženého důchodu.
Takto vypadal kostel těsně
před stěhováním.
Zdroj: Ze sbírky Oblastního
muzea v Mostě.
„Lidé už utíkali z pod kostela, protože viděli na kolech,
jak to celé zrychlilo,“ říká Jiří Souček. „Naštěstí situaci zachránil kolega ze zadního velína, odkud byl řízen dopředný
chod pístnic a tím i rychlost kostela. Když zjistil, kolik uhodilo, přiřítil se ke kolejím a zakotvil kostel ručně.“ To však
nebylo jen tak. Ruční zakotvení vytvořilo ráz, který kostel
rozhoupal. Trvalo 5 minut, než se poloha konečně ustálila. „Námi vyvinutá automatická nivelace naštěstí ráz vyrovnala. Naléhavost situace však ilustroval displej, který ukazoval výšku jednotlivých míst – jedna polovina svítila červeně, druhá zeleně, podle toho, která část šla zrovna nahoru
a která klesala.“
Slavný dojezd
a neslavná odměna
Reportáž o přesunu kostela na webu stream.cz je hitem
Internetu. Tuto epizodu z cyklu Slavní neznámí vidělo už
přes 150 000 lidí.
V jednu chvíli hrozila
kostelu pokuta za
vysokou rychlost
Byť byla důvěra v techniku na dobové poměry vysoká,
tvůrci počítali i s manuálním zásahem v případě nutnosti. A dobře udělali. V jednu chvíli se totiž zařízení nepodařilo správně zakotvit a kostel se rozjel sám z kopce! Přesná
rychlost dnes nelze určit, údajně však dosáhla až desetinásobku předpokládaného maxima. Hrozila katastrofa.
48
Stěhování Kostela Nanebevzetí Panny Marie začalo
30. září 1975 v 11.50 a skončilo 27. října 1975 v 8.52. Celkově tedy trvalo 646 hodin, téměř 27 dní. Kdyby akce proběhla
dnes, měla by obrovský mediální ohlas, zájem veřejnosti i novinářů byl však mimořádný i tehdy. Na vlastní oči si prý přesun přišlo prohlédnout na 300 000 lidí, v místních kinech
se nepřetržitě promítaly filmy o přípravných pracích a kolem
transportní dráhy se kromě politiků, expertů a dalších osobností pohybovaly dokonce i zahraniční filmové štáby.
Po dokončení transportu byl kostel stabilizován a následně zrenovován. Vysvěcení se však dočkal až mnohem později, církev se totiž dlouho zdráhala to učinit. Důvodem byla
změna orientace oltáře z východu na jih, kterou zapříčinila
oblouková trajektorie přesunu. Nakonec byl kostel znovu vysvěcen až v červnu roku 1993.
Také příběh o angažmá Jiřího Součka měl pikantní dohru. Strojní inženýři, kteří vymysleli všechny patenty, totiž
přes nesporné zásluhy dlouho marně čekali na odpovídající odměnu. „Naše patentové oddělení chtělo, abychom za ty
patenty něco dostali. Ale protože nám nic dát nechtěli, šlo to
k soudu. Ten nám naštěstí vyhověl a nakonec jsme nepřišli
úplně zkrátka. Výše odměny nebyla nijak závratná, ale říkal
jsem si: každý halíř dobrý,“ směje se na závěr Jiří Souček.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie dnes.
Koho by napadlo, že tu původně nestál?
Ze světa
Země, v níž uhlí
není sprosté
slovo
Když se před lety objevily zprávy
o tom, že by Češi a Poláci mohli na hranicích
otevřít společný důl a těžit v něm uhlí, znělo
to trochu komicky. Ne snad, že by to nebyl
dobrý nápad, české straně by například mohl
pomoci vytrhnout trn z ostravsko-karvinské
paty. Komická byla spíše představa, jak se
na společný podnik budou dívat dva národy,
jejichž vztah k uhlí a těžbě je tak odlišný.
Zatímco značná část Čechů řadí těžaře
někam k výrobcům cigaret a střelných zbraní,
Poláci to mají trochu jinak. Pro mnoho z nich
je uhlí především národním surovinovým
bohatstvím, na které jim nesmí nikdo sáhnout.
Elektrárna Bełchatów
Pětina veškeré elektřiny vyrobené v Polsku vzniká tady.
50
51
KWB Bełchatów
Výhodou elektrárny je,
že prakticky hned u ní leží
hnědouhelný důl.
Zdroj: shutterstock.com
Premiér
Donald Tusk,
propagátor
smělé
evropské
energetické
unie, uhlí
dlouhodobě
podporuje
a nebojí se ani
silných slov
ve prospěch
těžařů.
„Způsob, jakým polská společnost vnímá těžbu uhlí a výstavbu nových dolů,
hodně závisí na osobním kontaktu s tímto průmyslovým odvětvím. Lidé žijící
v blízkosti řady těžebních oblastí rozvoj uhelného dolování podporují, protože
s ním mají přímou zkušenost,“ říká Jacek Szczepiński, ředitel polského
výzkumného ústavu Poltegor. „Tito lidé také profitují z výhod, které život
u velkolomů přináší. Nejde přitom pouze o finanční prostředky, které proudí
do městských rozpočtů, ale především o jistotu dlouhodobého zaměstnání.“
Fotografie: Poltegor
Text: Petr Dušek
P
odíl těchto podporovatelů na celkovém počtu obyvatel Polska rozhodně není zanedbatelný, protože těžebních oblastí mají naši severní sousedi na rozdávání. Kdybychom Polsku uřízli jeho severní část, získali bychom území,
které je prakticky celé poseto uhelnými pánvemi. Černouhelné se rozkládají v Horním
Slezsku a také u města Lublin na východě
52
Zdroj: NWR
země, hnědouhelné ve středním Polsku a podél jižní poloviny západní hranice. Podle aktuálních údajů těžební průmysl v těchto oblastech přímo generuje přes 120 000 pracovních míst.
I v Polsku má samozřejmě těžba uhlí své
odpůrce, ostatně jako všude na světě. Kritické
názorové proudy však tryskají primárně z lokalit, kde těžba uhlí nemá žádnou tradici.
„Odpůrci bývají často ovlivněni také nejrůznějšími domácími či mezinárodními neziskovými
organizacemi,“ vysvětluje Jacek Szczepiński.
„Otevření nového dolu občas zablokuje odpor
nejmenších správních jednotek, například obcí,
a to navzdory souhlasu regionálních orgánů.“
Smířlivý, racionální a snad i trochu hrdý pohled Poláků na vlastní uhelné bohatství se odráží nejen v běžné konverzaci občanů, ale také ve
vyjádřeních politické reprezentace. Premiér Donald Tusk, propagátor smělé evropské energetické unie, uhlí dlouhodobě podporuje a nebojí se ani silných slov ve prospěch těžařů: „Chceme, aby celá Evropa uznala, že uhlí je legitimní
energetický zdroj. V Polsku je uhlí synonymem
energetické bezpečnosti. Žádnou zemi nelze nutit, aby budovala uhelné doly, ale žádné by v tom
nemělo být bráněno.“
Polský premiér se také nedávno otevřeně
postavil za dostavbu tepelné elektrárny v jihopolském Opole, největší polskou investici za
posledních 25 let: „V Evropě se svádějí bitvy o to, zda polské
uhlí může být i nadále zdrojem energie. Musíme v Opole udělat vše pro modernizaci našich zařízení, aby všem bylo jasné,
že polské uhlí není otrávené a může poskytovat čistou energii.
Sousedi dolují už 250 let
a stále jim to jde
Polská tradice uhelného dolování je bohatá, a to i na evropské poměry. Když Poláci v roce 1767 otevřeli první stálý důl
u jihopolského města Jaworzno, mohli se s nimi v tomto průmyslovém odvětví z Evropanů měřit leda Němci či Britové.
U nás jsme se v té době zatím spíše jen „šťourali v zemi“, protože jsme dosud nepřekročili úroveň malovýroby. Vrchol těžby
zaznamenali v Polsku stejně jako na českém území za komunistů, kdy bylo hornictví považováno za jeden z nejvýznamnějších oborů a ruka státu byla otevřená. Ceny uhlí navíc podléhaly regulaci, která je držela na dostupné úrovni.
53
„Pochodem v chod,
páry těžkejch bot...“
Ze světa
Hlubinný důl kdesi
v Horním Slezsku.
Chceme, aby celá Evropa uznala, že uhlí je legitimní
energetický zdroj. V Polsku je uhlí synonymem energetické
bezpečnosti. Žádnou zemi nelze nutit, aby budovala
uhelné doly, ale žádné by v tom nemělo být bráněno.
Těžba černého uhlí v EU v roce 2013 v mil. t.
76,5
Polsko
UK
Až v roce 2009 byl uveden na varšavskou
burzu důl Bogdanka ležící v lublinské
pánvi a stal se první privatizovanou těžební
společností v zemi. Polská vláda následně
oznámila, že v nadcházejících letech hodlá
postupně privatizovat všechny těžební
společnosti.
V roce 1978 produkovalo Polsko neuvěřitelných 190 milionů tun černého uhlí za rok!
S pádem komunistického režimu samozřejmě padla i produkce. Útlum těžby však nebyl
tak významný jako v ostatních státech východního bloku. Vlivné polské odbory vytvořily dostatečný tlak k tomu, aby stát nenechal sektor úplně na pospas trhu, a tak restrukturalizace nepostupovala tak rychle. Urychlil ji až
vstup Polska do Evropské unie. „Ještě donedávna byly všechny polské těžební společnosti plně v majetku státu,“ připomíná Stephen
Hough, analytik trhů ze společnosti NWR.
„Až v roce 2009 byl uveden na varšavskou
burzu důl Bogdanka ležící v lublinské pánvi
54
Energetická bezpečnost?
Ještě že máme uhlí...
a stal se první privatizovanou těžební společností v zemi. Polská vláda následně oznámila, že v nadcházejících letech hodlá postupně privatizovat všechny těžební společnosti.“
Přes všechny obtíže Polsko dodnes zůstalo významným hráčem světového trhu, v rámci EU dokonce drží s roční produkcí nad
70 milionů tun pozici černouhelného lídra
(viz grafy). Velmi významný je i polský příspěvek k evropské produkci hnědého uhlí (přes
60 milionů tun za rok).
Současná situace je trochu nepřehledná,
protože ze severu k nám přicházejí jak pozitivní, tak negativní zprávy. Na jednu stranu se
Polsko potýká stejně jako celá Evropa s klesajícími cenami uhlí a letos navíc i s mírnou zimou.
Kompania Weglowa, která je největším unijním těžařem uhlí, dokonce na jaře musela
kvůli vysokým zásobám a nízkým cenám pozastavit těžbu. Naproti tomu třeba společnost
Bogdanka hlásí, že je v dobré formě a plánuje
otevřít nové dobývací prostory. Lze tedy předpokládat, že splní své smělé vize o zvýšení
produkce.
Na polské uhlí se v kontextu aktuální rusko-ukrajinské
krize lze podívat ještě jinak: z pohledu energetické bezpečnosti. Kdo ví, jak dlouho zůstanou otevřeny pověstné plynovody z východu? Navíc zrovna Poláci by Rusům úplně nedůvěřovali ani v případě, že by se na Ukrajině nic nedělo.
Důvodem je až příliš mnoho bolestných historických zkušeností s ruskou zahraniční politikou. A teď si představte
tu hysterii, kdyby právě v této situaci žádné uhlí neměli...
Připomeňme, že Polsko nemá skoro žádné vlastní zásoby ostatních energetických surovin: dováží téměř 70 %
plynu a dokonce přes 95 % ropy. Naproti tomu jeho zásoby uhlí jsou stále velkolepé. Poslední geologické průzkumy
odhadují, že Poláci mají pod nohama ještě téměř 17 miliard tun černého a skoro 15 miliard tun hnědého uhlí.
Není tedy divu, že polská elektřina se vyrábí skoro výhradně z uhlí (uvádí se téměř 90 %).
„Polská energetická koncepce s uhlím jednoznačně počítá, bude to klíčový prvek pro zajištění naší energetické
bezpečnosti. Do roku 2030 plánujeme otevřít několik nových dolů, protože zásoby v těch stávajících pomalu ubývají,“ říká Jacek Szczepiński.
V této souvislosti vyznívá jako obrovský paradox to, že
Polsko není jen jedním z nejdůležitějších uhelných exportérů, ale zároveň nezanedbatelné množství této suroviny
dováží. I v tom lze však najít optimistický vzkaz o předpokládaném budoucím vývoji.
12,8
ČR
8,6
Německo
7,5
Španělsko
4,4
Bulharsko
2,1
Rumunsko
1,8
Zdroj: EURACOAL
Těžba hnědého uhlí v EU v roce 2013 v mil. t.
182,7
Německo
Polsko
65,5
Řecko
53,8
ČR
40,5
25,4
Bulharsko
22,9
Rumunsko
Maďarsko
Slovinsko
Slovensko
Zdroj: EURACOAL
9,5
3,9
2,3
Zdroj: EURACOAL
„Skutečnost, že v současné době Polsko dováží až
11 milionů tun černého uhlí ze zahraničí, je důkazem
toho, že domácí poptávka přesahuje nabídku. A to je dobrým znamením pro budoucí pokračování těžby v zemi,“
říká Stephen Hough.
55
Fajront
Správné noviny končí fejetonem, pracovní týden v dole zase fajrontem.
Horní právo u nás platí
už přes 700 let
Václav II. uděluje kutnohorským dolům horní řád
Wikimedia Commons
Ale poněvadž na každý den proti právóm děje
se a zlí zle činiti nestydie se, protož aby zlá děnie
nezuostala nepomstěna, ani účinku převrácenost
drzým nešla ku příkladu, potřebnosti súženi býváme
škodlivé žádosti pod práva řeholami sevřieti, aby
zlí strachem pokuty dobří učiněni byli a dobří práva
otplatú lepší byli.
Překlad z latiny: Petr Přespole (1460)
Tak se praví v předmluvě
Ius regale montanorum,
horního zákoníku, který vydal
už v roce 1300 český král
Václav II. Možná jsem zrovna
nedával pozor, když nám
o tom říkali ve škole. I tak
si však dovoluji pochybovat
o tom, že moji bystřejší
a méně ospalí spolužáci si
zapsali do sešitu více než toto:
„upravoval podmínky pro těžbu
a zpracování stříbra“. Přitom je
to jeden z nejpozoruhodnějších
a nejdůležitějších zákonů
v historii českého i evropského
práva. O jeho významu leccos
vypovídá už jen rekordní doba
56
jeho účinnosti: v zemích Koruny
české byl nahrazen až v roce
1834, s různými úpravami
tedy platil přes 500 let! Text
neměl ve své době obdoby,
dočkal se přeložení do mnoha
jazyků (němčiny, polštiny, ale
také španělštiny) a díky tomu
i rozšíření do řady zemí včetně
Jižní Ameriky. Byť zdaleka
nešlo o první kodifikaci
hornického práva, svou
komplexností a detailností
dlouhá staletí vynikal.
Za hlavního tvůrce Ius
regale montanorum je
považován italský právník
Gozzia z Orvieta, kterého
Václav II. pozval do Čech na
sklonku 13. století, aby mu
vypracoval zemský soudní
řád. Z tohoto důvodu text
vykazuje pokrokové prvky
římskokánonického práva.
Zákoník měl už od svého
vyhlášení charakter obecného
horního zákona. Mezi jeho
nejdůležitější ustanovení patří
určení podílu krále na těžbě
a ražbě stříbra, zajištění
základních práv horníků
(bezpečnost práce, výplata
mezd, délka pracovní doby
atd.) a také protikoaliční
předpisy, zakazující horníkům
a kovářům samostatně se
organizovat ve spolcích.
Kodex je napsán latinsky
a skládá se ze čtyř knih.
První pojednává o právech
a povinnostech zúčastněných
osob, druhá především
o nabývání práv k důlní
činnosti, třetí o báňském
podnikání a čtvrtá o soudech.
Celkově zákoník zahrnuje
úctyhodných 56 kapitol. První
český překlad z 15. století
s názvem „Právo královské
horníkuov“ má přes
200 000 znaků a poslední
vydání z roku 2000 se
rozprostírá i s předmluvou
a přílohami na 90 stranách.
Aktuální český horní zákon
(Zákon č. 44/1988 Sb.,
o ochraně a využití nerostného
bohatství) platí 26 let a za
tu dobu doznal mnoha
významných změn.
Vezmeme-li v úvahu
i podzákonné normy, dostali
jsme se dnes zhruba do této
situace: těžit se může jen
nepatrný zlomek toho, co
máme k dispozici, stát se
tváří, že není plnohodnotným
vlastníkem nerostných
zdrojů, protože se bojí
vyvlastňovat, a hornictví
je zmítáno krátkodobými
a nekoncepčními postoji vlád.
Až budou naši zákonodárci
zvedat ruce při hlasování
o další novele, bylo by dobré,
kdyby si uvědomili alespoň
to, že horní zákony jsou
na desetiletí, nezačínají na
zelené louce z ničeho, a že
by tedy jejich podoba měla
obstát i před následujícími
generacemi. Jinými slovy
poslanci by se měli k tomuto
úkolu postavit podobně jako
naši předkové:
věcně a zodpovědně.
Zámecké vinařství Třebívlice se rozprostírá
na území chráněné krajinné oblasti České středohoří,
která patří k nejkrásnějším místům v Čechách. 70 kilometrů severozápadně
od hlavního města Prahy uvidíte dech beroucí vulkanické panorama.
Tradice našich vinic sahá až do středověku, kdy bylo Litoměřicko
hned po Praze druhou nejvýznamnější vinařskou oblastí v Čechách.
Nacházelo se zde přes 400 hektarů vinic, z toho 52 hektarů se nacházelo
v katastru malebné obce Třebívlice.
Třebívlice, německy Trziblitz, byly významným místem německé šlechty.
Důkazem toho je zámek, na kterém až do své smrti
žila baronka Ulricka von Lewetzow,
poslední láska Johanna Wolfganga Goetheho.
www.twine.cz
Zámecké vinařství Třebívlice, s.r.o.
Mlýnská 59, 411 15 Třebívlice
telefon: +420 605 524 115
e-mail: [email protected]
Download

Sedmý proud číslo 02/2014