Čchanový buddhismus
slovo čchan, (japonsky zen) pochází ze sanskrtského slova dhjána (doslova [meditační]
pohroužení)
Lin-ťi (cca 810/15–866 n. l.), Te-šan (cca 781–865 n. l.)
buddhistická nauka (dharma, dosl. „to, co drží při sobě“)
Historie čchanu v Číně
Všechny cítící bytosti mají v sobě buddhovskou podstatu (čín. fo-sing), zárodek, lůno či zdroj
buddhovství (čín. žu-laj-cang), jenž je zakryt chtivostí, nenávistí a zaslepeností
kóan (čín. kung-an, dosl. „veřejná vyhláška“)
Jack Kerouac, Gary Snyder, Allan Ginsberg
meditace vsedě (čín. cuo čchan; jap. zazen)
zakladatel buddhismu Gautama Buddha, žil v severní Indii v 5. st. n. l., Mahákášjapa,
Bódhidharma (cca 5. st. n. l.), 28. indický patriarcha, 1. legendární zakladatel čchanu
Chuej-neng (638–713), 6. čchanový patriarcha, 2. legendární zakladatel čchanu
Tribunová sútra šestého patriarchy, přel. O. KRÁL, Praha: Odeon, 1988.
Kóany
Čao-čou (778?–897?), Wu-men (12. st.)
Čchan a jazyk
Tao-te-ťing (1. verš): „Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné tao; jméno,
které lze pojmenovat, není věčné a neměnné jméno“.
Čuang-c´ (cca 4.-3. př. n. l.), Wittgenstein: „o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet“.
Tao: věčný, neproniknutelně tajemný, bezhraniční prazdroj veškeré existence, působí
nekonáním, vlastní tajúplnou přirozeností, Liang-su (753–793)
Ma-cu (709–788)
Charakteristiky čchanu:
1. Nejvyšší pravda je nevyjádřitelná.
2. Na posledním stupni nemůže být nic dosaženo.
3. Buddhistické učení není nic zvláštního.
4. Podivuhodné tao spočívá v nošení vody a štípání dřeva.
„pravý člověk bez hodnosti/pozice“ (wu-wej čen-žen)
Filosofické základy čchanu
Nágárdžuna (cca 2. st. n. l.) konvenční pravda (sanvrti-satja) x nejvyšší pravda (paramárthasatja), prázdnota (šúnjatá), podstata, esence, vlastní bytí, svébytnost (svabháva)
Download

Čchanový buddhismus