V knize Opakuji slova Buddhy odhaluje Tulku
Urgyen Rinpočhe (1920–1996) cestu k osvícení,
která spočívá v odkrytí probuzeného stavu, který
je v nás již přítomen.
S laskavostí a duchaplností realizované bytosti
Tulku Urgyen Rinpočhe vysvětluje srozumitelnou,
humornou formou základní body duchovní praxe
a svým jedinečným přímočarým způsobem objasňuje, jak je uplatňovat v každodenním životě.
DharmaGaia
Knížky pro přemýšlivé lidi
Tulku Urgyen Rinpočhe patřil mezi
nejvýznamnější tibetské buddhistické mistry 20. století a byl hlavním
propagátorem nejvyšších buddhistických nauk na Západě. Je otcem několika významných mistrů (Chokyi
Nyima Rinpočhe, Tsikey Chokling
Rinpočhe, Tsoknyi Rinpočhe a Yongey Mingyur Rinpočhe), kteří dnes
aktivně vyučují i na Západě.
Tulku Urgyen Rinpočhe
„Proč dochází k utrpení a bolesti, jež podstupuje každá živá bytost? … Není to nic jiného než nedostatek zkušeností s naší probuzenou přirozeností. Ignorujeme a přehlížíme
to, co je neustále přítomno uvnitř v nás: svou
buddhovskou přirozenost.“
OPAKUJI SLOVA BUDDHY
DharmaGaia
Tulku Urgyen Rinpočhe
Opakuji slova Buddhy
Tulku Urgyen Rinpočhe
Opakuji
slova
Buddhy
S předmluvou
Chokyi Nyima Rinpočheho
DharmaGaia
2010
Do angličtiny přeložil Erik Pema Kunsang
Sestavila a uspořádala Marcia Binder Schmidtová
Do češtiny přeložili Lukáš Chmelík a Lucie Hanigerová
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Urgyen, tulku
Opakuji slova Buddhy / Tulku Urgyen Rinpočhe ; [z anglického
originálu … přeložili Lukáš Chmelík a Lucie Hanigerová]. –
1. vyd. – V Praze : DharmaGaia, 2010. – (Mangalam)
Název originálu: Repeating the words of the Buddha
243.4–584.5 * 24–584.7 * 24–582/-587 * 2–587.7 * 165.322 *
24–583 * 24–423.7 * 24–58–472 * 24 * 24–1/-9 * 243.4
– duchovní cesta, duchovní cvičení
– duchovní zkušenosti, duchovní poznání
– buddhistická meditace
– dharma, sebepoznání
– duchovní vedení – buddhistické pojetí
– učení buddhismu
– tibetský buddhismus
– populárně-naučné publikace
22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství.
Hinduismus. Buddhismus [5]
Copyright © by Tulku Urgyen Rinpoche & Rangjung Yeshe
Publications, 2006
Translation © by Lukáš Chmelík, Lucie Hanigerová, 2010
Czech edition © by DharmaGaia, 2010
ISBN 978–80–7436–009–1
Poselství lidem celého světa
Ze všeho nejdříve bych vám chtěl říci, že probuzená
podstata je přítomna v každém z nás. Je přítomna
v každém stavu, jak v samsáře, tak v nirváně, i ve
všech cítících bytostech bez výjimky. Prožijte svou
buddhovskou přirozenost, učiňte z ní svou trvalou
praxi a dosáhnete osvícení. Potkal jsem v životě
spoustu lidí, ženy i muže, kteří takového stavu dosáhli. Probuzení do stavu osvícení není jen stará
báje. Není to mytologie. To se opravdu stává. Přeneste ústní instrukce do svého vlastního praktického prožitku, a osvícení je skutečně možné; není
to jen pouhá pohádka.
K uskutečnění své buddhovské přirozenosti potřebujeme podporu tří principů. První z nich je
vznešený Buddha, první učitel, který ukázal probuzenou podstatu druhým. Další je vznešená dharma,
nauka o tom, jak se cvičit v prožívání probuzené
podstaty. A poslední je vznešená sangha, lidé, kteří
nauku udržují a šíří. Navíc existují tři kořeny: guru,
kořen požehnání, jidam, kořen uskutečnění, a dákiní, kořen osvobozujícího jednání, osvícené aktivity.
Obsahují vševědoucí bdělost, všeobjímající soucit,
|| 13
konání skutků pro dobro všech bytostí a schopnost
chránit a zachraňovat druhé.
Někdy možná v souvislosti s Buddhovým učením
pocítíme pochybnosti a rozpaky. Neodvracejte se
však od něj, když začnete váhat. Je velice důležité
zhodnotit, co je důvěryhodné, a co ne. Moji učitelé
hovořili o čtyřech druzích hodnocení. Prvním jsou
slova dokonale osvícené bytosti, jakou byl například
Buddha, jehož tvrzení nikdy nejsou nemoudrá. Dále
jsou to nauky velkých mistrů v přímé linii předávané z jednoho na druhého až do dnešních dnů. Třetí
jsou instrukce, které přijímáme od svého osobního
učitele. A nakonec, abychom se rozhodli s jistotou, potřebujeme hodnocení prostřednictvím své
vlastní inteligence. Nenechávejte nic slepé důvěře
nebo víře ze zvyku. Sami pro sebe zkoumejte, co
je skutečně pravdivé.
Proč dochází k utrpení a bolesti, jež podstupuje každá živá bytost? Co je příčinou samsárických
přeludů? Není to nic jiného než nedostatek zkušeností s naší probuzenou přirozeností. Ignorujeme
to, co je přítomné od základu; přehlížíme to, co je
neustále přítomno uvnitř v nás: svou buddhovskou
přirozenost. Místo toho jsme pohrouženi do zmatených emocí a honíme se za iluzorními cíli, které
14 ||
nekonečně vedou k dalším klamným prožitkům.
Tomu se říká samsára. Už jsme jí prošli nespočetněkrát během svých minulých životů, jednoho za
druhým. Smrt a pak znovuzrození. Jestliže se nyní,
dokud jste lidskou bytostí, nechopíte příležitosti
zjistit, co je skutečně možné, budete v budoucnu
pokračovat stejně pošetile.
Pochopte prosím, že buddhovská přirozenost je
přítomna v každém z nás. Na tomto světě neexistuje jediná bytost, které by tento potenciál chyběl.
Dokud se nenaučíte, jak jej vnést do svého osobního prožívání, jak jej cvičit a uskutečnit, zůstanete
v zajetí klamů. Klamy nikdy nemizí samy od sebe.
Otáčíte se v bludném kole samsáry na dvanácti
článcích závislého vznikání, a tak budete pokračovat jeden život za druhým. Všichni nespočetněkrát
umíráme, znovu se rodíme a zase umíráme.
V tomto současném životě se však můžete naučit, jak svou probuzenou podstatu prožít, a pokud
tak učiníte, můžete, dříve než zemřete, dosáhnout
dokonale a plně probuzeného stavu buddhy. Metoda, jak v okamžiku smrti transformovat toto lidské
tělo v duhové světlo, spočívá v tom, že poznáme
a uskutečníme svou buddhovskou přirozenost. Jiná
cesta neexistuje. Návod, jak toho dosáhnout, je
|| 15
stále k dispozici. Vložte svou důvěru ve Tři klenoty:
vznešeného Buddhu, dharmu a sanghu. Přijměte
tuto nauku od někoho, kdo je součástí neporušené
linie; tato linie je stále netknutá. Všichni jednou zemřeme, bez výjimky. Každý, kdo žil na tomto světě
v minulosti, zemřel. Všichni, kdo jsou právě na živu,
také zemřou. Zemře i každý, kdo se narodí v budoucnu. Všechno na světě prochází změnami; nic
nezůstává stejné, nic není stálé, nic netrvá. Jestliže
chcete být úspěšní, jestliže se o sebe opravdu chcete postarat, poznejte svou probuzenou podstatu.
16 ||
Praxe dharmy a světské cíle
Svůj život zasvětíme praxi dharmy.
Svou praxi dharmy zasvětíme životu v chudobě.
Svou chudobu zasvětíme životu v osamění.
Své samotě zasvětíme všechen čas až do smrti.
Z ústní tradice Kadampů
Duchovní praxe a světské cíle jsou ve skutečnosti
dva nesmiřitelní nepřátelé, kteří spolu nikdy nebudou vycházet. Snažit se poskytnout přístřeší oběma
je jako mít pod jednou střechou přítele a nepřítele — ať se snažíme jakkoli, není to snadné. Buddha
se vzdal svého paláce, královny a všeho bohatství
především proto, že praxe dharmy a světské cíle
jsou v podstatě neslučitelné. Buddha ukázal, že
duchovní výcvik je třeba založit na rozhodnutí, že
upustíme od světských zájmů.
Na druhé straně, když už jsme se ponořili do iluze
rodinného života, nemůžeme vše jen tak nechat být.
Musíme přebrat zodpovědnost za svou rodinu. Protože Západ nepodporuje tradici života v odříkání, je
nepochybně těžké vše opustit — kariéru, pohodlí
a společenské postavení. V Tibetu se někteří lidé
130 ||
mohli všeho vzdát, stoprocentně se soustředit na
praktikování dharmy, a vždy si nějak vystačili. Laici
podporovali praktikující a oddaně poskytovali dary
a jídlo meditujícím, kteří žili v ústraní v jeskyních
a na opuštěných místech. Tím si i dárce vytvářel spojení, díky němuž mohl dosáhnout osvícení zároveň
s praktikujícím.
Myslím si, že na Západě je to jiné. Mám pocit, že cizinci, kteří jednoduše chtějí intenzivně
praktikovat dharmu, nemívají v mnoha případech
podporu ostatních. Proto je na Západě těžké vést
život v odříkání. Lidé musí nést zodpovědnost za
své osobní živobytí. Tak se to dělá na Západě, a je
tedy nutné se toho držet. Snažte se z toho vytěžit
co nejvíce, abyste mohli dále vést světský život,
ale zároveň se nevzdávali dharmy. Když se vzdáme
dharmy, určitě nedosáhneme žádného pokroku.
To rozhodně nedělejte. Když se vzdáte světského
života, je to také velmi, velmi těžké. Snažte se dělat
obojí současně.
Lidé, kteří se v první polovině života více orientují na práci, se mohou později více soustředit na
dharmu. Říká se, že to je znakem dobrého žáka.
Ale když se praktikující nejprve všeho vzdá a později se stane byznysmenem, je tomu naopak. Říká
|| 131
se tomu „zlý syn dobrého otce“. Samozřejmě že
vše je pomíjivé a nikdy si nejsme jisti, kolik času
ještě máme. Ale i tak můžeme plánovat: „Jen co se
zbavím svých povinností a nebudu v úplné peněžní
nouzi, zaměřím se co nejvíce, jak to jen bude možné, na praxi dharmy.“ Můžeme si přát, abychom se
v pozdější části svého života mohli více soustředit
na praxi dharmy.
Než se však dostanete do bodu, kdy budete zbaveni všech zodpovědností, snažte se být pilní a co
nejvíce ve své současné situaci praktikovat. Nepracujeme celých čtyřiadvacet hodin, vždy máme trochu volného času. Během dne asi musíte pracovat,
ale v noci nebuďte příliš velkorysí k radostem dlouhého spánku. Zkuste být střídmými spáči a snažte
se také brzy ráno strávit nějaký čas praxí. Místo
lenošení raději praktikujte. Vzhledem k tomu, že
lidé ze Západu obvykle pracují jen sedm nebo osm
hodin denně, samozřejmě se najde čas i na praxi.
Proč jsem řekl, že světské cíle a náboženský život
jsou vzájemně neslučitelné? Cíle běžného světského
člověka jsou zajistit si jídlo — dobré jídlo — a samozřejmě peníze, aby byl zabezpečený. Světští lidé
také touží po drahých šatech, příjemné situaci, dobrém jméně, slávě a tak dále, zatímco praktikující
132 ||
dharmy se snaží tyto potřeby omezit. Chtějí mít
jen tolik peněz, aby vystačili, a nosí šaty, které jim
dají jiní lidé — odložené šaty z druhé ruky. Slávu
považují za zlo. Praktikující, který sní o tom, že je
slavný, by to měl pokládat za překážku máry.
Přemýšlejte o tom! Sláva je jako cedulka se jménem zavěšená na mrtvole. Poté, co zemřeme, sláva
naší bludné mysli ani trochu nepomůže. Poslové
Pána smrti ve stavu barda nebudou někoho respektovat jenom proto, že byl slavný.
Praktikující dharmy a světský člověk se ubírají
úplně opačnými směry. Učení Kadampy známé jako
Čtyři závazky praví: „Svůj život zasvětíme praxi
dharmy. Svou praxi dharmy zasvětíme životu v chudobě. Svou chudobu zasvětíme životu v osamění.
Své samotě zasvětíme všechen čas až do smrti.“
Není to opakem běžných světských cílů? Běžný
člověk usiluje o dosažení věcí tohoto života, o světské úspěchy. Chce být bohatý, žít v pěkném sídle
a mít kolem sebe mnoho přátel, jaképak umírání
o samotě na odlehlém místě.
Jestliže už však máte rodinu, snažte se spojit vydělávání na živobytí s duchovní praxí; to je nejlepší.
Za pár let, až bude méně zodpovědnosti — předpokládejme, že v budoucnu bude ještě dost času,
|| 133
protože to, upřímně řečeno, nevíme —, odejděte na
nějaké klidné místo do hor a navždy dejte sbohem
nesmyslným cílům tohoto světského života.
Staří mistři minulosti opakovaně učili, že je třeba
stoprocentně oddat svou mysl praxi dharmy a vzdát
se světského života. To se učí pořád, ale pro žáky
je velmi, velmi těžké držet se toho doslova. Když
však na druhou stranu máte svou práci, můžete i při
ní neustále rozpoznávat podstatu mysli. To přináší
velmi dobré výsledky. V Tibetu se lidem, kteří učili
výhradně duchovní praxi, říkalo lamové. V současné době jediným lamou, který učí jak světskému
životu, tak i praxi dharmy, jsem já. Lama by měl
vyučovat pouze praxi dharmy, nikoliv obojí. Dělám
si legraci.
Snažte se správně praktikovat alespoň částečně, chviličku, jako napodobení skutečné praxe.
Podstatou dharmy je vzít si k srdci následující:
nyní máme určitou svobodnou vůli, můžeme se
rozhodovat, máme jistou kontrolu nad svým životem, jistý druh nezávislosti. Během této doby,
kdy jsme živí v lidském těle a máme svobodu,
můžeme ji použít pozitivním způsobem. Jakmile
tento život skončí, až se náš dech zastaví, z tohoto
těla zůstane jen hromada mrtvé hmoty — stane se
134 ||
z něj mrtvola. V okamžiku, kdy vaše mysl opustí tělo, stane se z něj troska, opuštěný příbytek,
a již nikdy se nevrátí zpět k životu. Když se tělo
a mysl od sebe oddělí, není tu již žádná svoboda,
není z čeho vybírat. Nemáme žádnou nezávislou
možnost cokoli ovlivnit. Místo toho jsme zcela pod
vlivem vlastní karmy, neomylného zákona příčiny
a následku. Jsme v moci své vlastní pozitivní a negativní karmy.
Není nutné, abychom se v tomto životě snažili
pěstovat černou karmu — objevuje se automaticky.
Musíme naopak rozvíjet karmu bílou a připravit se
na dobu, kdy už nebudeme mít nezávislou možnost
výběru. Je třeba pracovat na rozvoji kontroly. To je
to hlavní. Z praxe dharmy nepramení žádný větší
užitek nežli toto.
Většina lidí, když slyší o užitku, si myslí, že je to
otázkou zajištění jídla. Ale prospěch z dharmy není
ničím viditelným. Jakmile ustane náš dech a již zde
není žádná svobodná vůle či kontrola, v tu chvíli je
skutečně užitečné, pokud máme svobodnou vůli
rozvinutou. Její rozvoj závisí na našich současných
činech, na naší praxi dharmy. To nám dává svobodnou vůli. Nyní, kdy jsme nezávislí, jsme schopni
praktikovat dharmu, a pokud tak činíme, můžeme
|| 135
kontrolu neboli svobodnou vůli nabýt. Praktikujeme-li právě nyní náhled, meditaci a jednání, budeme si později, až se tělo a mysl oddělí, schopni
vzpomenout na dharmu.
Ohledně praktikování v klidu nebo v rozptýlení — tradičním způsobem praktikujeme nejdříve
o samotě. Existují tři samoty: těla, řeči a mysli. Skrze ně uskutečníme tělo vadžry, řeč vadžry a mysl
vadžry. Ale hlavním smyslem pobývání na odlehlých místech, kde jsme prosti rozptýlení, je uplatňovat nauky a mistrně ovládnout tělo, řeč a mysl
vítězných.
Pokud nejsme schopni praktikovat o samotě
dlouhou dobu, můžeme někdy odejít i na kratší
čas. Užitek přináší, i když se soustředíme na praxi pouze několik dnů nebo třeba měsíc. Když jste
v běžném životě rozptýleni a vaše pozornost neustále odbíhá, zkuste praktikovat rozpoznávání
přirozenosti mysli opakovaně po chvilkách. Je-li
to krátký okamžik, jedná se o ryzí okamžik nevykonstruovaného poznání. „Opakovaně“ znamená,
že dokud jej nebudeme neustále opakovat, nikdy
si na něj nezvykneme. Zkuste takto cvičit co nejvíce. Všichni lamové tradic Kagjü a Ňingma říkají,
že je třeba praktikovat krátké okamžiky opakované
136 ||
mnohokrát. Nikdy nehovoří o dlouhých, zřídka
opakovaných sezeních.
Poté, co praktikující do jisté míry ustálí rozpoznávání prvotní přirozenosti, neměnné bdělosti prosté rozptýlení, vydá se na tržiště, aby byl ve styku
s jinými lidmi. Další praxe pak spočívá ve slučování
bdělosti s běžnými činnostmi, jako je jedení, chůze,
sezení a spaní. Snažíme se zjistit, zda je naše stabilita nějak ovlivněna vnějšími zkušenostmi. Nejlepší
je, když nevysledujeme žádný účinek, když našemu
rozpoznávání nic neškodí ani nepomáhá.
Jestliže jsme úplně sloučili stav neduální bdělosti
se situacemi běžného života, nezáleží na tom, zda
žijeme v odloučení či nikoli. Cokoli děláme, je výrazem prvotní bdělosti. Jakmile získáme stabilitu
v praxi, vše povstává v široce otevřeném náhledu —
to se nazývá „přetnutí“. Říká se, že „zkušenosti se
manifestují jako pomocníci a stávají se symboly
a knihami“. Praktikujícímu, který ustálil náhled, už
ani v nejmenším nemůže uškodit žádný společenský
styk.
Osvobozený stav mysli si potřebujeme osvojit
právě teď, dříve než zemřeme. Důležitým bodem
dharmy je ustálit rozpoznávání své buddhovské
přirozenosti nyní, dokud máme tuto schopnost
|| 137
a příležitost. Zcela jiná situace nastane, až zemřeme
a naše mysl opustí tělo. Říká se, že mysl v hmotném
těle je jako vrána přivázaná na řetěze — nemůže odletět. Ale v okamžiku, kdy mysl opustí tělo a stane
se vědomím v bardu, nemáme již žádnou kontrolu
nad okolnostmi. Pro normálního člověka je stav
barda zcela chaotický jako pírko zmítané vichřicí.
Proto musíme praktikovat právě teď. Skutečným
přínosem je být plně připraven na okamžik, kdy už
nebudeme mít žádnou svobodnou vůli. Právě teď
ještě máme jistý stupeň kontroly: můžeme dělat,
co chceme, můžeme jít, kam se nám zlíbí, ležet na
sluníčku a jíst, co nám chutná. Ale dříve či později
každý zemře. Tento proces nic nezastaví. V té chvíli
končí veškerá svoboda rozhodování. Proto se rozhodněte právě teď, co je lepší — nesmyslná snaha
o dosažení dočasných světských cílů, nebo trvalý
užitek, který dovršíme díky praxi dharmy.
Jste-li ve svých úmyslech upřímní a jste-li chytří,
přijmete správné rozhodnutí mezi protloukáním
se životem, jako by s ním všechno končilo, a ustálením neduálního prvotního vědomí v původním
probuzeném stavu. Když vám lama nabídne tyto
dvě možnosti, rozumný člověk bude vědět, kterou
si vybrat.
138 ||
Nikdy přesně nevíme, kdy zemřeme. Nevěříme-li moc buddhistickému učení nebo učiteli, příliš
nám čtení těchto věcí nepomůže, protože jim nebudeme věnovat velkou pozornost. I kdyby nám
jasnovidec prorokoval: „Toto je tvůj poslední den,
zítra zemřeš!“, neuvěříme mu. Jen si řekneme: „Jak
ten může něco vědět! O čem to mluví, jsem mladý
a zdravý, netrpím žádnou nemocí!“ Když nevěříme,
vůbec nám to nepomůže. Ale chytrý člověk, který
důvěřuje, bude vědět, co je lepší. Nebude si chtít
libovat ve světském samsárickém životě nepřipraven na dobu, kdy zůstane bez vlády nad děním.
Místo toho se bude věnovat praxím, které mu dají
kontrolu nad okamžikem smrti. Chytrý člověk to
pochopí. Hlavní je dospět do bodu, kdy budeme
mít odhodlaný pocit: „Měl bych praktikovat dharmu, měl bych praktikovat dharmu!“
Právě teď je naše tělo jako hotel a mysl jako cestující. Celý život přebýváme v jediném hotelu. Tím,
že mysl dlí v těle, je v jistém smyslu uzemněná, ve
skutečnosti však nemá žádnou skutečnou stabilitu.
Když se tělo a mysl oddělí, nemáme již vládu nad
tím, co se děje nebo kam jdeme. Jakmile tělo zemře, mysl zůstane zcela bez opory. Uzemnění zmizí a my budeme zmítáni větrem karmy. Upřímně
|| 139
řečeno, ani teď nemáme žádnou skutečnou stabilitu. O tom se můžeme docela snadno přesvědčit.
Všimněte si, zda dokáže vaše mysl zůstat ustálená
jen jeden jediný den. Zkuste se nepřetržitě od rána
do večera soustředit jenom na jednu věc, například
na svou zemi nebo nějaké konkrétní místo. Dokážete to?
Ve skutečnosti je naše mysl naprosto nestabilní
a my nad ní nemáme žádnou skutečnou vládu. Je
rozptýlená a těká z jedné věci na druhou. Děje-li
se tak, dokud je zde ještě opora fyzického těla,
představte si, jaké to bude bez něj, když mysl zůstane holá a obnažená. V té chvíli mysl přímo zakusí
dozrávání minulé karmy bez jakéhokoli tělesného
štítu, což je neuvěřitelně zdrcující zkušenost. Přemýšlejte o tom.
Jsme-li pouhým vědomím v bardu, vše je naprosto nejisté — kam půjdeme, s kým budeme,
co budeme jíst. Vše je zcela nepředvídatelné. Jsme
jako pírko zmítané vichřicí. Někteří lidé nalézají
útěchu v myšlence, že smrt je jako oheň, který
uhasne, nebo jako voda, která vyschne. Ale smrt
vůbec není taková. Podle slov dokonale probuzeného Buddhy a textů bódhisattvů mysl neumírá. Když
tělo zemře, mysl zůstává pod vlivem návykových
140 ||
vzorců a karmy. Ti, kteří důvěřují Buddhovi a tradici, kterou inspiroval, tedy věří ve zrození, smrt
a příčinu a následek karmických činů.
Jakmile jednou dosáhneme stability v samoexistující moudrosti, uvidíme, že vše, co se objevuje a existuje, svět a bytosti, jsou pouze magickým
projevem zmatené mysli. Získáme rovněž důvěru
v kvality plně osvíceného Buddhy, jak je popsáno
v posvátných textech.
Zkuste a ověřte si to hned teď — má vaše mysl
stabilitu či kontrolu? Zůstává v těle, nebo může
volně tělo opustit? Kdybychom ji skutečně dokázali ovládat, jednoduše bychom se teď mohli rozhodnout, že navždy skoncujeme se všemi rušivými
emocemi. Ale podaří se to? Jsme toho schopni?
Kdybychom dokázali ovládat mysl, mohli bychom
také snadno získat všechny kvality moudrosti a soucitu buddhů. Mohli bychom prostě říci: „Nechť
jsou zde tyto kvality přítomné!“, a dosáhli bychom
jich v jediném okamžiku. Stane se to? Nestane, že
ne…
Opravdu dobře přemýšlejte o tom, jaké to bude
v bardu, až zůstaneme bez opory těla. Z toho vyplývá, jak velký význam má právě teď správně rozpoznat podstatu mysli a v tomto rozpoznávání se
|| 141
cvičit. Protože to je jediná cesta, jak získat stabilitu. Vše ostatní je nepředvídatelné, nestálé a nejisté. Jedině buddhovská přirozenost je trvalá. Buddhovská přirozenost je jediná věc, která je stabilní.
Buddhovská přirozenost v sobě nese čtyři kvality — transcendentní čistotu, trvalost, blaženost
a identitu. Nic jiného tyto kvality nemá.
Měli bychom si teď hned ujasnit, zda svou mysl
ovládáme, nebo ne. Až zemřeme, nebudeme mít
šanci ovlivnit, kam půjdeme nebo kde setrváme, co
sníme nebo uděláme. Nebudeme ji schopni ovládat
ani jedinou sekundu. Být vědomím v bardu, unášeným větrem karmy, je naprostý horor. Pečlivě přemýšlejte, zda nad tím máme moc. Máme-li ji teď,
zajisté ji budeme mít i v bardu. Má však, popravdě,
vaše mysl, byť jen na malou chvíli, sílu odebrat se,
kam se jí zachce, a setrvat tam?
Jediná cesta, jak si skutečně osvojit všechny
velké kvality osvícení, je neustále opakovat krátké
okamžiky rozpoznání podstaty mysli. Jiná metoda
neexistuje. Tyto okamžiky jsou krátké proto, že
nyní nemáme stabilitu, a tak rozpoznání podstaty
mysli netrvá déle než krátký okamžik, ať se nám
to líbí nebo ne. Budeme-li praktikovat často, zvykneme si na to. Není to tak, že provádíme něco
142 ||
konceptuálního, jako když meditujeme na objekt
nebo něco udržujeme v mysli. Jednoduše potřebujeme rozpoznat nahou bdělost, na okamžik si
dovolit zažít probuzený stav mysli. Neznamená to,
že bychom museli něco vytvářet.
Jak se postupně obeznamujeme se stavem nahého prvotního vědomí, pozvolna odstraňujeme
jeho protiklad, zlozvyk dualistické připoutanosti
a uchopování, rušivých emocí a vytváření záporné
karmy, na něž jsme byli tak dlouhou dobu zvyklí.
Kdybychom už nyní měli stabilitu, dokázali bychom
se jednoduše rozhodnout — „Rozpoznám podstatu
mysli!“ — a zůstat v tom navždycky. Kdybychom
skutečně měli stabilitu, mohli bychom prostě rozpoznat, že esencí naší mysli je dharmakája, a to by
stačilo. To se však bohužel neděje.
Metodu, jak svou mysl ovládnout, objasňuje lama,
když nás seznamuje s naší vlastní buddhovskou přirozeností. Když si zvyknete rozpoznávat prvotní vědomí, diskursivní myšlení se oslabí. Nelze to provést
jinak. Nemůžeme jednoduše nařídit nevědomosti,
aby odešla, a nařídit rigpě, aby přišla a zůstala. Zvažte sami: jste schopni to udělat? Proto říkám, že nemáme žádnou skutečnou stabilitu. Těm, kteří jsou
zcela v moci rozptýlení, se říká cítící bytosti.
|| 143
Příkladem toho, jak je mysl ve stavu barda nekontrolovatelná, je divoký kůň, který nikdy nebyl
cvičen, nikdy na sobě neměl uzdu, nikdy nedržel
v tlamě udidlo a nikdy nebyl osedlán. Chyťte takového koně, osedlejte ho, dejte mu uzdu a celou
výstroj a pak ho nechte jít. Kůň bude naprosto vyděšený. Nebude vědět, co se děje, bude jen cválat
do neznáma, až padne vyčerpáním, protože nemá
žádnou sebekontrolu. My jsme také takoví, nemáme žádnou kontrolu. Mít kontrolu znamená být
očištěn ode všech chyb a mít všechny kvality jako
Buddha. V současné chvíli není naše situace až tak
zlá, protože jsme stále ještě ve fyzickém těle, jako
ptáček v kleci nebo uvázaný kůň. Ale v okamžiku
smrti budeme zcela neukotvení jako divoký hřebec
cválající do neznáma.
Dá se to popsat i tak, že člověk musí usnout, aby
se mu mohl zdát sen. Kdyby nespal, jako plně osvícený Buddha, neměl by žádné sny. Buddhové jsou
jako někdo, kdo nikdy nespí, a proto nikdy nesní
a neupadá do klamu, zatímco cítící bytosti, jako
by spaly. Stejně jako se sny zdají ve stavu spánku,
děje se vše, co známe, vidíme a cítíme, v rámci dualistické mysli. Stav prožívání, který sdílí všechny
cítící bytosti, je jako sen během spánku, spánku
144 ||
nevědomosti. Jaký je rozdíl mezi bdělostí a dualistickou myslí? Bdělost je jako někdo, kdo nespí, je
prvotně svobodný a bez klamů. Dualistická mysl
je spoutána zkušeností a je zcela unášena klamem.
Tak jako snový stav i ona vyrůstá z neskutečna.
Teď to vypadá, že se musíme něčeho zbavit a něčeho dosáhnout: musíme se zbavit nevědomosti
a rušivých emocí a musíme dosáhnout rigpy. Svým
způsobem to tak je a lze toho dosáhnout jedině
praxí. Avšak dokud setrváváme v dualismu, nikdy
nedosáhneme osvícení. Dokud jsou zde dvě věci —
dokud se musíme jedné věci zbavit a druhé dosáhnout — zůstáváme v dualismu. V rozpoznávání
přirozenosti mysli musí vše splynout v jednotě; pak
zde není žádná dualita.
Nyní je mysl naprosto nestálá. I kdyby se každý
člověk v údolí Káthmándú snažil naší mysli pomoci,
aby netěkala, nepomohlo by to. Skutečné stability
lze dosáhnout pouze skrze praxi podstaty mysli.
Budete-li o tom skutečně přemýšlet, pochopíte, že
toto učení je opravdu vzácné a zcela mimořádné.
Nejprve o něm musíme získat jistou představu,
potom o něm přemýšlet, zažít ho a nakonec ho
uskutečnit. Tak to řekl Buddha. Žádná jiná metoda
neexistuje.
|| 145
Obsah
Předmluva
Poselství lidem celého světa
Čtyři dharmy Gampopy
Znovuosvícení
Pomíjivost
Nejvnitřnější útočiště
Oddanost a soucit
Vadžrasattva
Tři dokonalosti
Překážky
Praxe dharmy a světské cíle
Bardo
6
13
17
48
57
78
90
97
107
118
130
146
Kontaktní informace
Rejstřík
164
167
V knize Opakuji slova Buddhy odhaluje Tulku
Urgyen Rinpočhe (1920–1996) cestu k osvícení,
která spočívá v odkrytí probuzeného stavu, který
je v nás již přítomen.
S laskavostí a duchaplností realizované bytosti
Tulku Urgyen Rinpočhe vysvětluje srozumitelnou,
humornou formou základní body duchovní praxe
a svým jedinečným přímočarým způsobem objasňuje, jak je uplatňovat v každodenním životě.
DharmaGaia
Knížky pro přemýšlivé lidi
Tulku Urgyen Rinpočhe patřil mezi
nejvýznamnější tibetské buddhistické mistry 20. století a byl hlavním
propagátorem nejvyšších buddhistických nauk na Západě. Je otcem několika významných mistrů (Chokyi
Nyima Rinpočhe, Tsikey Chokling
Rinpočhe, Tsoknyi Rinpočhe a Yongey Mingyur Rinpočhe), kteří dnes
aktivně vyučují i na Západě.
Tulku Urgyen Rinpočhe
„Proč dochází k utrpení a bolesti, jež podstupuje každá živá bytost? … Není to nic jiného než nedostatek zkušeností s naší probuzenou přirozeností. Ignorujeme a přehlížíme
to, co je neustále přítomno uvnitř v nás: svou
buddhovskou přirozenost.“
OPAKUJI SLOVA BUDDHY
DharmaGaia
Tulku Urgyen Rinpočhe
Opakuji slova Buddhy
Download

Opakuji slova Buddhy