Věty a souvětí
Věta jednoduchá
Věta jednoduchá obsahuje jen jediné spojení přísudku s podmětem (jednu základní skladební
dvojici), popř. jeden základní člen, jde-li o větu jednočlennou.
Větné rozbory
Ve škole jsou strašákem - žáci jimi trpí, rodiče mlčí nebo protestují. Zajímavé je, že žádný žák
nezvládne tuto disciplínu na výtečnou, sami učitelé mají s větnými rozbory potíže, kterým
předcházejí pečlivým výběrem konkrétních rozebíraných vět. Jádro problému se ukazuje v
posledních letech - teorie větné stavby je totiž rozkolísaná, sami jazykovědci v ní nemají jasno,
například diskutují o kategorizaci doplňku, příslovečných určení a souvětí. Za takovéto situace lze
těžko po žácích požadovat jasné a jednoznačné rozbory větné.
Větné rozbory by měly být transformovány. Na pomoc přichází moderní počítačová lingvistika,
která může žákům pomoci věty rozebírat nejen syntakticky, ale i funkčně. Tak by nudné rozbory
větné mohly být převedeny na zajímavou a tvořivou diskusi o jazyku.
Souvětí
Větný celek, který se skládá ze dvou nebo více vět jednoduchých, obsahově souvisících.
Vyjadřuje spojení myšlenek ve vyšší, složitější myšlenkový celek.
Věty v souvětích se často spojují zvláštními slovy, tzv. spojovacími výrazy. Spojovací výrazy jsou
buď spojky, vztažná zájmena nebo příslovce.
Souvětí souřadné
Jsou-li spojeny v souvětí věty mluvnicky na sobě nezávislé, mluvíme o souvětí souřadném.
Věty v souvětí souřadném jsou buď spojeny spojovacími výrazy, zvláště spojkami souřadicími,
nebo jsou prostě přiřaděny bez spojovacího výrazu. Podle poměru, v jakém jsou věty po stránce
obsahové, rozeznáváme následující typy souvětí souřadného:



Slučovací - věty se k sobě prostě přiřazují jako sobě rovné. Nejčastěji jsou spojeny spojkami
a jinými spojovacími výrazy a, i, nebo, ani, také, pak, potom nebo dvojitými spojovacími
výrazy i - i, ani - ani, jednak - jednak, hned - hned, zčásti – zčásti, chvíli – chvíli aj.
 Vešel do kanceláře, sedl si ke stolu a dal si nohy na stůl.
 Hned prší, hned zas svítí slunce.
Stupňovací - druhá věta zesiluje, stupňuje obsah věty první. Nejčastější spojky a spojovací
výrazy jsou tyto: ba, dokonce, ba i, ba ani a spojovací výrazy dvojité nejen - ale i, nejen nýbrž aj.
 V kraji nebylo tehdy velkých silnic, ba ani železnice tudy nevedla.
Odporovací - jsou spojeny věty, jejichž obsahy si odporují, stavějí se proti sobě; obsah
druhé věty buď vůbec popírá obsah věty první, nebo jej omezuje. Nejčastější spojky jsou tyto:
ale, ale zato, avšak, však, jenže, nýbrž, leč, nicméně a dvojitý spojovací výraz sice - ale;




odporovací význam může mít také spojka a.
 Čekal jsem ho, ale nepřijel.
 Děti mluvily na pana Proška česky, a on jim odpovídal německy.
Vylučovací - jsou spojeny věty, jejichž obsahy se navzájem vylučují; platí-li jedna možnost,
neplatí druhá. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou tyto: nebo, anebo; buď - buď, buď
- nebo, ať - ať.
 Zvítězí, anebo padne.
 Buď se omluvíte, nebo vás budeme vyloučit.
Důsledkové - první věta vyjadřuje příčinu a věta se spojovacím výrazem důsledek.
Spojovací výrazy jsou proto, tedy, tudíž, a proto, a tedy, a tak.
 Má rád hory, a proto se učí lyžovat.
 Začali jsme příliš pozdě, a tak bude nutné jednání urychlit.
Příčinné (důvodové) - příčinu vyjadřuje věta připojená spojovacím výrazem. Spojovací
výrazy jsou neboť, vždyť, totiž.
 Znám Tatry dobře, vždyť tam jezdím každý rok.
 Denní teploty dosahují až 15°C, je totiž jaro!
Vysvětlovací – druhá věta je vysvětlením věty první. Spojovací výrazy jsou tj., a to, totiž,
vždyť, však, to
 Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila.
 Žije v malém domku po rodičích, on ho totiž zdědil.
Souvětí podřadné
Závisí-li jedna věta na druhé jako její větný člen, je tato závislá věta (věta vedlejší) podřazena větě
hlavní (řídící) a souvětí se nazývá podřadné.
Souvětí podřadné se tedy skládá z jedné věty hlavní a z jedné nebo více vět vedlejších. Vedlejší
věty jsou vždy připojeny spojovacími výrazy, a to buď podřadicími spojkami nebo vztažnými
zájmeny a vztažnými příslovci. Věta vedlejší se pojmenovává podle toho, který větný člen věty řídící
vyjadřuje:






Podmětná - vyjadřuje podmět věty řídící. Bývá často uvozena vztažným zájmenem kdo, co
anebo spojkami že, aby, kdyby apod.
 Kdo se bojí, nesmí do lesa.
 Není nutné, abys tam chodil.
Předmětná - vyjadřuje předmět věty řídící. Bývá připojena často spojkami že, aby nebo
vztažnými zájmeny a vztažnými příslovci kdo, co ..., kde, kam, odkud, kdy.
 Bojím se, že přijdu pozdě.
 Jsem zvědav, kdy se vrátí.
 Moji kolegové vědí skoro všechno, co vím já.
Přívlastková - vyjadřuje přívlastek k některému podstatnému jménu věty řídící. Nejčastěji
bývá uvozena vztažnými zájmeny kdo, který, jenž nebo vztažnými příslovci kde, kdy aj.,
řidčeji spojkami že, aby apod.
 Mám ráda lidi, kteří dělají s naprostým zaujetím svou věc.
 Čekal na příležitost, aby mi to řekl.
Doplňková - vyjadřuje doplněk věty řídící, bývá připojena spojkami jak, kterak.
 Zahlédli jsme srnku, jak se mihla mezi stromy a zmizela v houští.
Přísudková - vyjadřuje přísudek jmenný věty řídící, zpravidla po sponě věty řídící.
Vyskytuje se zřídka.
 Nejsi, jak ses dělala.
Příslovečná - vyjadřuje příslovečné určení rozvíjející přísudek věty řídící:









Místní - vyjadřuje místní určení týkající se věty řídící, bývá uvedena spojovacími
výrazy kde, kam, odkud, kudy.
 Pod zemí můžeš kopat uhlí, kde chceš.
Časová - vyjadřuje časové určení nebo omezení týkající se obsahu věty řídící, bývá
uvedena spojovacími výrazy když, až, jakmile, než, sotva, sotvaže, zatímco, kdy,
kdykoli, dokud, pokud aj.
 Až se maminka vrátí, bude mít radost.
Příčinná - vyjadřuje příčinu (důvod) obsahu věty řídící. Bývá připojena spojkami
protože, že, poněvadž, jelikož
 Naše mužstvo prohrálo, protože nebylo dobře sehraným celkem.
Účelová - vyjadřuje účel vzhledem k obsahu věty řídící. Je připojena spojkou aby a
obsahuje sloveso ve způsobu podmiňovacím.
 Přišel jsem, abych ti to vysvětlil.
Přípustková - vyjadřuje přípustku, tj. okolnost, která je v rozporu s obsahem věty
řídící. Bývá připojena spojkami ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i kdyby, i když.
 Neobrátil se, přestože slyšel za sebou kroky.
Podmínková - vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty řídící. K větě řídící
bývá připojena spojkami jestliže, -li, kdyby.
 Kdyby naše mužstvo zvítězilo, postoupilo by do vyšší soutěže.
Způsobová přirovnávací - spojky jak, jako, čím - tím
 Dělal, jako že nevidí.
Způsobová účinková - spojky tak - že, tak - aby
 Byl tak zabrán do práce, že si ho ani nevšiml.
Způsobová zřetelová - spojka pokud.
 Pokud mne se týká, jsem ochoten nabídku přijmout.
Download

Věty a souvětí