ESF projekt OP vzdělávání pro konkurenceschopnost
„Inovace a modernizace výuky a
zvyšování odborných kompetencí“
Mgr. Petr Slováček, Ph.D.
Polština I.
Opava 2011
Obecná charakteristika práce
Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu „Inovace a modernizace výuky a zvyšování
odborných kompetencí“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem (ESF) a
státním rozpočtem České republiky.
Registrační číslo projektu:
CZ.1.07/2.2.00/15.0173
Oblast podpory:
7.2.2 Vysokoškolské vzdělávání
Datum zahájení realizace projektu:
1. 10. 2010
Datum ukončení realizace projektu:
31. 12. 2012
Název:
Polština I.
Autor:
Mgr. Petr Slováček, Ph.D.
Vydání:
první, 2011
Jazyková korekce: autor studijní opory
Počet stran:
87
© Petr Slováček
© Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě
Obsah
1
Úvodem......................................................................................................................................................... 5
2
Rychlý náhled studijního materiálu........................................................................................................... 6
3
Polský jazyk a jeho zařazení....................................................................................................................... 8
4
3.1
Polština jako jazyk a její místo v rámci indoevropské jazykové skupiny .................................................. 9
3.2
Několik poznámek k historii polského jazyka.......................................................................................... 10
3.3
Ukázka .................................................................................................................................................... 12
Polská abeceda a výslovnost ..................................................................................................................... 14
4.1 Polská abeceda ....................................................................................................................................... 15
4.1.1
Polské souhlásky ........................................................................................................................... 17
4.1.2
Polské samohlásky ........................................................................................................................ 21
4.2 Cvičení .................................................................................................................................................... 25
4.2.1
Pečlivě čtěte a vyslovujte b´ a b: ................................................................................................... 25
4.2.2
Pečlivě čtěte a vyslovujte ci, c, cz, ć ............................................................................................. 25
4.2.3
Pečlivě čtěte a vyslovujte z, zi, ź, Ŝ, rz, dz, dzi ............................................................................. 26
4.2.4
Pečlivě čtěte a vyslovujte s, si, ś, sz .............................................................................................. 26
4.2.5
Pečlivě čtěte a vyslovujte ł ............................................................................................................ 27
4.2.6
Pečlivě vyslovujte a čtěte ą, ę........................................................................................................ 27
4.3 Slovní zásoba a slovníkový zápis ............................................................................................................ 27
4.3.1
Slovníkový zápis a jeho dešifrování.............................................................................................. 27
4.3.2
Slovní zásoba I. ............................................................................................................................. 31
5
Polská slovesa............................................................................................................................................. 36
5.1
Slovesa a jejich gramatické kategorie .................................................................................................... 38
5.2
Klasifikace polských sloves..................................................................................................................... 39
5.3
Časování sloves III. třídy v přítomném čase zakončených v 1. os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz... 40
5.4 Cvičení .................................................................................................................................................... 41
5.4.1
Tvorba sloves na základě slovníkového zápisu ............................................................................. 41
5.4.2
Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru............................................................................... 44
5.5
6
Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 45
Polská slovesa I. třídy................................................................................................................................ 48
6.1 Slovesa I. třídy ........................................................................................................................................ 49
6.1.1
Slovesa I. třidy u nichž dochází k alternacím................................................................................ 50
6.2
Časování slovesa być (být) ..................................................................................................................... 52
6.3
Polský pravopis – psaní rz a Ŝ................................................................................................................. 54
6.4 Cvičení .................................................................................................................................................... 55
6.4.1
Časování sloves I. třídy ................................................................................................................. 55
6.4.2
S pomocí slovníku se pokuste doplnit správné tvary sloves (I. a III. třídy) .................................. 57
6.4.3
Uvedená slovesa nahlas vyčasujte a berte ohled na uvedené alternace ......................................... 58
6.5
7
Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 59
Polská slovesa II. třídy .............................................................................................................................. 62
7.1
Časování sloves II. třídy ......................................................................................................................... 63
7.2
Časování a použití modálních sloves musieć, móc, potrafić a chcieć..................................................... 64
7.3
Pravopisné pravidlo - negace slovesa a psaní záporky nie .................................................................... 66
7.4
Přízvuk .................................................................................................................................................... 68
7.5 Cvičení .................................................................................................................................................... 68
7.5.1
Uveďte slovesa II. třídy ve všech tvarech přítomného času a využjte při tom své dovednosti četby
slovníkového zápisu .................................................................................................................................... 68
7.5.2
Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru............................................................................... 70
7.5.3
Procvičování výslovnosti – nahromadění souhlásek ..................................................................... 71
7.6
8
Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 72
Polská slovesa IV. třídy ............................................................................................................................. 75
8.1
Časování sloves IV. třídy ........................................................................................................................ 76
8.2
Časování některých nepravidelných sloves............................................................................................. 76
8.3
Pravopisné pravidlo psaní uzavřeného a otevřeného ó a u. ................................................................... 77
8.4 Cvičení .................................................................................................................................................... 78
8.4.1
Analýza určitých tvarů sloves -příklad.......................................................................................... 78
8.4.2
Analýza určitých tvarů sloves – cvičení ........................................................................................ 79
8.5
Slovní zásoba .......................................................................................................................................... 81
9
Souhrnné tabulky – časování v přítomném čase..................................................................................... 84
10
Závěr........................................................................................................................................................... 86
11
Použitá literatura a zdroje ........................................................................................................................ 87
1
Úvodem
Tato skripta jsou určena studentům, kteří mají zájem zvládnout základní gramatiku
polského jazyka s pomocí vyučujícího tak, aby byli dále schopni rozvíjet své jazykové
kompetence i samostatně. Tento základní předpoklad je dále doplněn druhým, který počítá
s poměrně omezenou časovou dotací určenou polskému jazyku na FVP SU, kdy není možné
věnovat stejné úsilí systematické a praktické stránce výuky jazyka. Tomuto tvrzení je pak
třeba rozumět ve světle toho, že studiu jakéhokoliv jazyka je nutné věnovat čas pravidelně ve
smysluplné míře. Na základě těchto předpokladů jsou pak koncipovaná i tato skripta, která
budou především usilovat o podchycení a zvládnutí základních gramatických jevů spolu
s jejich náležitým výkladem, který se nebude omezovat pouze na vnějškovou formu, ale bude
se snažit vykládané jevy vysvětlit na pozadí širších jazykových souvislostí. Domníváme se
totiž, že čas vynaložený na studium základních jazykových jevů, které se neomezují na pouhé
fráze a pouhé memorování koncovek, dovolí studentům lépe zvládnout někdy zrádnou
příbuznost polského jazyka.
Studium jazyka je vždy komplexním úkolem. Každý, kdo se s tímto požadavkem
setkal, ví, že správnou výslovností to teprve začíná s tím, že o konci se ani nepřemýšlí.
V rámci našeho kurzu také začneme výslovností, ale dále budeme pokračovat k předem
vymezenému cíli, kterým je schopnost studenta využít naučené informace a hlavně cíleně
vyhledávat informace, které v tomto kurzu nezíská. Zvláště druhý cíl se nám jeví jako
nanejvýš zajímavý a to z toho důvodu, že zohledňuje různé zájmy různých studentů, jež se
pohybují někde mezi požadavkem dorozumění v běžných komunikačních situacích až po
porozumění odborných textů a snad i jejich tvoření. S ohledem na tento cíl se pak studenti
budou seznamovat i polskou jazykovědnou terminologií, která jim umožní využívat polských
zdrojů, které, takříkajíc z definice, musí být mnohem bohatší, než ty české. Jako zvláště
významné se to ukáže při práci se slovníky.
2
Rychlý náhled studijního materiálu
Tento studijní materiál je zaměřen na základy polského jazyka s tím, že ty se pokusíme,
alespoň tam, kde to bude mít větší smysl, zařadit do širších jazykovědných souvislostí, což
usnadní jeho studium. Omezí se tím role mechanického pamatování a nabídnuté prostředky
uvažování o jazyce případně podnítí další zájem. Vycházíme zde z předpokladu, že čím více o
jazyku víme, tím je zajímavější a také přístupnější.
Cíle studijního materiálu:
Po prostudování těchto materiálů budou studenti zvládat problematiku tvoření základních
forem polských sloves, na která se v těchto skriptech omezíme. Vezmeme-li v potaz: a)
že polština je flektivní jazyk (tj. vyjadřuje gramatické funkce pomocí systému koncovek,
předpon a přípon); b) řídícím členem polské věty je sloveso, nezdá se být tento úkol nikterak
skromný a reálně poskytuje nutný základ pro další rozšiřování znalostí o polském jazyce a
také nutný základ pro efektivní komunikaci v polském jazyce.
Budete umět: Studenti na základě prostudování těchto materiálů budou ovládat polskou
výslovnost, čehož využijí nejenom při vyjadřování vlastních myšlenek, ale také a snad i
především při četbě a překládání polských textů. Dobře přečtený polský text se totiž pro česky
mluvící čtenáře může v některých případech stát velmi snadno srozumitelný, což je
samozřejmě dáno příbuznosti polského jazyka. Dále zvládnete základní gramatické jevy
týkající se polského slovesa a několik základních pravidel polského pravopisu.
Získáte: Studenti studiem těchto skript získají: a) přehled o místě polského jazyka v rámci
indoevropské jazykové rodiny; b) seznámí se základní lingvistickou terminologií, která jim
lépe pomůže pochopit jazykové souvislosti; c) na základě uvedených dovedností získají
schopnost uvědoměle vytvářet všechny tvary časování pravidelných sloves v přítomném čase;
d) seznámí se rovněž s některými slovesy nepravidelnými, které budou muset pro jejich
důležitost zvládnout; e) seznámí se rovněž s některými pravopisnými pravidly, které zase o
malý kousek přiblíží českému studentovi ten podivný polský jazyk.
Budete schopni: Studenti budou po prostudování těchto skript a po absolvování kurzu
schopni plynule číst polský text, čímž se zmírní jeho počáteční cizost dána častým
používáním spřežek a zvýrazní podobnost polštiny a jiných slovanských jazyků. Dále budou
schopni překládat s pomocí slovníku, kdy zvláště bude kladen velký důraz na práci
s kvalitním slovníkem, který musí být průvodcem každého studenta jazyka. Nakonec by
studenti měli být schopni formulovat základní myšlenky v polském jazyce s uvědomělým
využitím znalostí naučené gramatiky.
Průvodcem studiem:
Průvodcem studiem bude Mgr. Petr Slováček, Ph.D.
3
Polský jazyk a jeho zařazení
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
V této kapitolce se studenti seznámí s polským jazykem jako takovým. Je známou
skutečností, že jazyky jsou mezi sebou provázány příbuzností a mnohdy společným
rodokmenem či původem. Zajímavým zjištěním posledních let tak například je, že vokalický
systém ztrácí na různorodosti se vzdáleností od předpokládaného místa původu jazyka.
Africké jazyky jsou tak co do hláskového systému mnohem bohatší než např. japonština. Tato
skutečnost je nesmírně důležitá zvláště v situaci, kdy mateřským jazykem studenta je jazyk
příbuzný studovanému jazyku. Vědomí příbuznosti, vědomí závislostí, vědomí vzájemného
ovlivňování pak pomáhá získat plastičtější přístup k jazyku, který by měl napomáhat v jeho
zvládnutí. Naší znalost češtiny tak můžeme využít i pro porozumění polštině. Opačné tvrzení,
že studiem polštiny získáme určitý a formulovatelný vhled do mateřského jazyka, pak není
v této souvislosti vůbec tvrzením přehnaným.
CÍLE KAPITOLY
Po prostudování této kapitoly studenti budou schopni zařadit polský jazyk do širšího kontextu
indoevropských jazyků a s jejími odlišnostmi od ostatních jazykových rodin. Tímto přístupem
studenti získají náležitou perspektivu, která jim umožní zařadit rozvržení problematiky
následujících kapitol do logického celku. Tato kapitola je nicméně úvodní a jako taková
nebude vytvářet východisko pro zápočty ani zkoušky.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Jazyk, jazyková rodina, analytické jazyky, syntetické jazyky, indoevropské jazyky, flexe,
syntax, koncovka, časování, skloňování, deklinace, konjugace, předpony, přípony.
3.1
Polština jako jazyk a její místo v rámci indoevropské jazykové
skupiny
Polský jazyk náleží k slovanským jazykům, které pak tvoří jednu z rodin
indoevropských jazyků, jejichž příbuznost je v současnosti velmi dobře prostudována díky
sanskrtu, který sice není nejstarším zástupcem indoevropských jazyků, ale který je nejstarším
zapsaným a tedy stohovatelným jazykem. Vedle indoevropské jazykové skupiny můžeme
vydělit další jako například uralskou, altajskou, severokavkazskou, jihokavkazskou a mnohé
další. Rozepisovat je zde nebudeme, neboť pro naše účely postačí, uvědomíme-li si skutečnost
příbuzenské podobnosti a naopak příbuzenské odlišnosti jednotlivých jazyků.
Pokud se vrátíme k naší jazykové skupině, tedy k jazykům indoevropským, pak
všechny indoevropská jazyky se vyvinuly z jediného společného jazyka, kterému se říká jazyk
praindoevropský.
Tímto jazykem se pravděpodobně dorozumívala ta společenství, která
opustila asijský kontinent s tím, že v průběhu času a během osidlování Evropy se postupně
z praindoevropského jazyka začaly vydělovat dialekty a později odlišné jazykové rodiny,
které uvádí tato tabulka:
Tabulka č. 1 Jazykové rodiny mající původ v praindoevropském jazyce
Indoevropské jazykové rodiny
Název jazykové
rodiny
baltická
Příklady jazyků, které do této rodiny náleží
germánská
němčina, angličtina, holandština aj. (dánština, norština, vymřelé jazyky
litevština, lotyština
gótské)
italická
latina, později románské jazyky
keltská
z větší části se jedná o jazyky vymřelé, částečně jsou zachovány
v dialektech bretonských, waleských a irských
tocharská
byly běžné v Asii, ale během VII. století zanikly
indická
kolem řeky Indus, někdy jsou ztotožňovány s jazyky íránskými
anatolská
jinak také chetitské, které zanikly kolem přelomu letopočtu
thrácká
zanikly na začátku našeho letopočtu
řecká
zachovaly se v současné řečtině
albánská
albánština
slovanská
1. západoslovanské – čeština, slovenština, horno lužičtina, dolno
lužičtina, polština;
2. východoslovanské – ruština, běloruština, ukrajinština, rusínština;
3. jihoslovanské – chorvatština, srbština a bosenština.
Uvedená tabulka ukazuje v hrubém nástinu indoevropskou jazykovou skupinu, která se dělí
do mnoha jazykových rodin. Polština spolu s češtinou a dalšími jazyky náleží do slovanské
jazykové rodiny. Proto také bude mít mnohé prvky společné. Nemusíme si přesně pamatovat,
jaký jazyk náleží k jaké skupině, ale měli bychom mít představu u vzájemné podobnosti
češtiny a polštiny. Po tomto krátkém zařazení polského jazyka se krátce podívejme na jeho
historii.
3.2
Několik poznámek k historii polského jazyka
První psané zmínky o polském jazyce pocházejí z 12. století. Musíme si při tom
uvědomit, že ještě před tím, než byl jazyk zapsán, fungoval již dlouho jako prostředek
dorozumívání. Na podobu polského jazyka působily z počátku silné mimojazykové vlivy.
K těm podstatnějším patří vliv latiny, který se začal prosazovat v 10. století v souvislosti
s formováním polského státu a přijetím křtu od polského krále Mieszka I. Historické prameny
však dokládají, že latina mohla být rozšířena mezi duchovenstvem, ale mimo toto prostředí
byla latina prakticky neznámá. Její působení je tak snad přeceňováno.
Dějiny polského jazyka v době, kdy je již písemně fixován se pak dělí do několika
období:
1. staropolského, které začíná rokem 1136 – Zlatou bulou Hnězdenskou (Bulla
Gnieźnieńska) papeže Inocence II. Byl to samozřejmě dokument psaný v latině, ale
obsahuje asi 400 polských jmen a názvů. První zaznamenaná polská věta: „Daj, ać ja
pobruszę, a ty poczywaj.- Daj, niech ja pomielę (pokręcę ziarna), a ty odpoczywaj.“
pochází Knihy henrykovské (Księga henrykowska) z r. 1270.
K prvním textům patří např.: Bohorodička (Bogurodzica) a Svatokřížská kázání
(Kazania świętokrzyskie) XIV. století. (dále také Florianský žaltář 14./15. století,
Bible královny Žofie/Biblia królowej Zofii). Staropolské období skončilo na přelomu
15. a 16. století.
2. středopolského, jež je charakteristické některými gramatickými změnami a snahami o
reformaci jazyka. Např. rozšířilo se používání předpony naj v superlativech místo na-.
Namilsza a nawyŜszy – najmilsza a najwyŜszy.
3. novopolského, které vymezujeme přibližně od doby osvícenství a reformátorských
snah v oblasti společenské, hospodářské a kulturní. Toto období končí rokem 1939 a
obsahuje několik dílčích období, která bude vhodné připomenout:
a) stanislavovské období – období vlády krále Stanislava Augusta Poniatovského
(1732-1798; vládl 1764-1995; zábory: 1. 1772 – Fridrich II. Veliký, Kateřina II,
Rakousko; 2. 1793 – Rusko a Prusko; 1795 – Rakousko, Rusko, Prusko). Zřízení
Komise národního vzdělání, která vytlačila z farních škol latinu a přikázala učit
pouze polštinu; další důležitou institucí byla Společnost pro základní učebnice,
jejímž cílem bylo vypracování učebnic polštiny.
b) období mezi r. 1795 a 1815 – samostatné Polsko neexistuje. V každém záboře,
pruském, rakouském i ruském, dochází k postupnému vytlačování polského
jazyka. V rakouském záboře se stává cílem základního vzdělání zvládnutí
německého jazyka. V záboře pruském je část polských škol zlikvidována a
zbývající jsou zcela germanizovány. V záboře ruském je většina polských škol
zlikvidována a nad zbývajícími je vykonáván policejní dohled. Rozdělení Polska
nemělo jen politické, společenské a ekonomické důsledky, ale také důsledky
jazykové. Polská jazyková oblast tak totiž byla zbavena možnosti jednotného
vývoje. Z tohoto důvodu také v polštině existují svého druhu archaismy jako
spřežky, které z jiných slovanských jazyků zmizely.
c) léta 1918-1939 tedy meziválečné období, kdy byla založená Polská akademie
literatury (založena slavným polským spisovatelem Stefanem śeromskim). Dosti
idealizované a vzorové období, charakteristické bouřlivým rozvojem literatury,
zvláště pak literatury experimentální. Jazyk tohoto období se stal vzorem pro
kodifikaci současného polského jazyka.
c) od r. 1945 již hovoříme o současném polském jazyce, jehož podoba je určena i
zmíněnými událostmi.
3.3
Ukázka
V této podkapitole se můžete podívat na část nejslavnějšího a nejznámějšího z
polských textů, na fragment náboženské písně Bogurodzica, který vznikl pravděpodobně již
během XIII. století a který je prvním uměleckým dochovaným textem v polském jazyce.
Zájemci si na internetu mohou najít jeho zhudebněnou podobu, jež dokáže oslovit i nás.
Bogurodzica (XIII. stol.)
Bogurodzica, dziewica, Bogiem sławiena Maryja!
U twego syna, Gospodzina, matko zwolena Maryja!
Zyszczy nam, spuści nam.
Kirielejson.
Twego dziela Krzciciela, boŜyce,
Usłysz głosy, napełni myśli człowiecze.
Słysz modlitwę, jąŜ nosimy,
A dać raczy, jegoŜ prosimy,
A na świecie zboŜny pobyt,
Po Ŝywocie rajski przebyt.
Kirielejson.
SHRNUTÍ KAPITOLY
V této krátké kapitole jsme se zabývali místem polského jazyka v rámci indoevropské
jazykové skupiny s tím, že nám šlo především o zdůraznění příbuznosti mezi češtinou a
polštinou. Dále jsme se podívali na přehled vývoje polského jazyka, kdy zvláště důležitým se
ukázal politický vývoj od konce 18. stol. po druhou dekádu XX. století, neboť i nás
pravděpodobně zasáhnou jazykové důsledky tohoto období.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Co jsou to jazykové rodiny a skupiny?
Proč byl zábor Polska důležitý i z jazykového hlediska?
Jak může vypadat jazykový archaismus?
ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ
Polsko stejně jako Česko nebylo dlouhou dobu své historie autonomním celkem. Proč i přes
tuto podobnost platí, že náš český jazyk se kontinuálně vyvíjel (například jsme odstranili
spřežky) a polský jazyk zůstal v některých aspektech zastaralý? Myslíte si rovněž, že když
hovoříme o zastaralosti některých jazykových prostředků, že je to hodnotící popis ve smyslu
jakési kvality jazyka? Zamyslete se tedy nad tím, jaká kritéria jsou jazyku vlastní a zda má
smysl uvažovat v kategoriích lepší/horší.
PRO ZÁJEMCE
V této kapitole jsme otevřeli velice hrubým způsobem mnoho témat: jazykové rodiny,
jazykové příbuznosti, podobností a rozdílů mezi jazyky, historického vývoje jazyků,
historicko-politických události jako významných faktorů, jež mohou ovlivnit vývoj jazyka.
Z důvodu zaměření těchto skript jsme nepovažovali za vhodné se těmto tématům věnovat
podrobněji, což by neúměrně zatížilo text problematikou, která je vůči naší schopnosti
fungovat v polském jazyce vedlejší. Nicméně ti z vás, kteří by rádi věděli více, mohou
nahlédnout do knih Václava Černého, které jsou určeny především pro studenty. Přesnější
bibliografické údaje najdete v seznamu literatury.
4
Polská abeceda a výslovnost
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
V této kapitole se studenti seznámí s polskou abecedou a základními problémy polské
výslovnosti, která se v mnoha ohledech liší od výslovnosti české. Některé fonémy v polštině
totiž nejsou v češtině a naopak. Například českou souhlásku č v polštině nenajdeme, zato
v polštině najdeme cz a ć, které české č připomínají, i když z fonetického hlediska se jedná o
odlišné fonémy, kdy jejich nerozlišení může vést k zastření správného významu slova.
Vzhledem k charakteru této kapitoly je jasné, že je nutná spolupráce s mluveným slovem,
tedy s učitelem, počítačovým programem či jinak zaznamenaným mluveným slovem. V tomto
smyslu může být text této kapitoly vždy jen doplněním a spíše podporou pro paměť.
CÍLE KAPITOLY
Po prostudování této kapitoly budou studenti schopni vyslovovat polská slova a číst polský
text, čímž se velmi zvýší jeho přístupnost.
Budete umět:
Číst polský text s porozuměním pro jeho základní elementy, čímž se jeho srozumitelnost,
dána částečně podobou češtiny a polštiny, podstatně zvýší. Dále budete umět rozlišit některé
základní gramatické kategorie a také se dokážete zorientovat ve slovníkovém zápise polského
slova.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Abeceda, alfabet, abecadło, foném, souhlásky, współgloski, samohlásky, samogłoski, pády,
klávesové zkratky, flexe, slovníkový zápis.
4.1
Polská abeceda
Polská abeceda (alfabet, abecadło) slouží k zápisu polského jazyka. Stejně jako je tomu
v češtině, tak i polská abeceda vychází z abecedy latinské. Tato podobnost je však příliš
obecná a musíme se smířit s tím, že se setkáme i s určitými rozdíly, které budeme muset
zvládnout, ale k tomu se dostaneme v konkrétních případech níže.
Polská abeceda tedy sestává z 32 písmen:
Tabulka č. 2 - Polská abeceda
Aa
Ąą
Bb
Ff
Gg
Hh
Mm
Nn
Ńń
Śś
Tt
Uu
Cc
Ii
Oo
Ww
Ćć
Jj
Óó
Yy
Dd
Kk
Pp
Zz
Ee
Ll
Rr
Źź
Ęę
Łł
Ss
śŜ
Již na první pohled vidíme, že se liší od abecedy české. Jednak v ní mnohé z toho, co známe,
chybí, a jednak jsou tam písmena, které v češtině nenajdeme. Zaměřme se tedy na rozdíly.
Pokud bychom srovnali uvedenou polskou abecedu s abecedou latinskou, zjistili
bychom, že v ní není V, Q a X. Tato absence však není v žádném případě jakýmkoliv
nedostatkem. Polský jazyk totiž tato písmena nevyžaduje, a tudíž se objevují pouze ve slovech
cizích. Nicméně platí, že se v polštině můžeme setkat s fonémy, tedy s nejmenšími
distinkčními prvky zvukové stránky řeči, jež jsou například v češtině označeny písmeny V, Q
a X. Polština v takovém případě používá těchto znaků a kombinací pro označení probíraných
fonémů: W, KW, KS.
Když se dále podíváme na to, co odlišuje polskou abecedu od abecedy české v aspektu
absence znaků, všimneme si, že polská abeceda nevyužívá háčků a místo těchto můžeme
sledovat pouhé čárky. Zde si musíme dát pozor na to, že v polštině, jak ještě na vhodném
místě zopakujeme, nemají samohlásky rozdílné délky, neboť jsou všechny středně dlouhé, a
zmiňované čárky nad souhláskami tedy také neoznačují délku, ale kvalitu dané souhlásky.
Kvalitou zde rozumíme změkčení. Pozorný čtenář si jistě všiml, že čárku můžeme najít
nejenom nad souhláskami, ale také nad písmenem o. Ani v případě písmena ó se však nejedná
o délku našeho o, ale o zcela jinou samohlásku u. Systematicky se budeme samohláskám i
souhláskám věnovat níže, nicméně již zde dodejme, že se jedná o tzv. uzavřené u.
Prozatím jsme se zabývali tím, co v polské abecedě chybí, nyní se zaměříme na to, co
je tam navíc. Nejprve nás pravděpodobně zaujmou písmena Ąą, Ęę, Łł. V případě prvních
dvou samohlásek se jedná o tzv. nosové samohlásky či nosovky, které v češtině nemáme a
které jsou poměrně obtížné na naučení pro české studenty. V případě souhlásky ł pak
prozatím musíme vědět, že její výslovnost je bližší au než l. Ale podrobněji se k této
problematice vrátíme na náležitém místě.
Dalším „přebytkem“ polské abecedy je Ŝ, které vyslovujeme jako tvrdé ž, ale opět
platí, že výslovnost musíme natrénovat v rámci cvičení nebo na základě poslechu čtených
textů.
Psaný polský jazyk je pro nás česky mluvící obtížný především při prvním setkání.
Mnozí z nás nejednou byli na rozpacích ve chvíli, kdy měli přečíst podivné názvy měst či
obcí, které obsahovaly nejenom výše uvedené nosovky či podivná ł, ale také shluky
souhlásek, které v češtině nenajdeme v tak těsném sousedství. Jak přečíst taková jména jako
Szczyborzyce, Sztwiertnia, Warszawa? To, co české mluvčí, a pravděpodobně nejenom je,
zarazí hned na začátku, jsou tzv. spřežky, které pomocí několika písmen slouží k tomu, aby
označili jednu hlásku. V češtině je takovou spřežkou například ch. Ch v české abecedě
figuruje jako samostatné písmeno, což je pravděpodobně dáno jeho výjimečností. V polštině
je však spřežek mnoho a vyžadují naší zvýšenou pozornost, neboť bez znalosti jejich
výslovnosti si s psaným polským jazykem neporadíme.
V aspektu spřežek je polština poměrně unikátním jazykem, tedy alespoň v rámci
jazyku slovanských. Slovanské jazyky se totiž spřežek, což se týká především češtiny, zbavily
již dávno. Polština si je podržela a v jistém smyslu se dá hovořit o jistém archaismu
v pravopise. Tento archaismus je dán do jisté míry historickými důvody, kdy skutečnost, že
Polsko bylo dlouhou dobu své historie nesamostatné a ještě k tomu pod správou tří odlišných
správních celků. Tato skutečnost nedovolovala smysluplně provádět jednotné reformy, jak
tomu bylo v jiných zemích. Po tomto opravdu expresním exkurzu se podívejme na seznam
polských spřežek:
Tabulka č. 3 - Polské spřežky (dwuznaki)
ch
cz
dz
dź
dŜ
rz
sz
Prozatím si musíme pamatovat, že uvedené spřežky označují jednu hlásku. Jejich
přesnou výslovnosti se budeme zabývat níže, a proto se zde podíváme pouze na ilustrační a
tedy i zjednodušený příklad. Vezměme si jako příklad jméno obce Szczyborzyce a rozložme
jej na jednotlivá písmena a spřežky:
Tabulka č. 4 - Funkce polských spřežek
sz
cz
y
B
o
rz
y
c
e
[š]
[č]
[y]
[b]
[o]
[ž]
[y]
[c]
[e]
V prvním řádku máme rozepsány jednotlivé písmena a spřežky. V druhém řádku pak
v hranatých závorkách uvádíme výslovnost a tedy i jednotlivé hlásky. Vidíme, že písmen je
ve slově Szczyborzyce 12, ale hlásek pouze 9. Musíme si tedy pamatovat následující.
V polštině jsou spřežky velice časté a musíme se naučit je rozlišovat a číst. Pokud se to
naučíme, zjistíme, že polština není až zas tak nepřístupná a v mnohém se podobá češtině. Tak
se například jméno Szczyborzyce velmi podobají českému názvu obce Stěbořice, nebo polský
zápis jména Szwan českému Švan nebo německému Schwan. Skutečný původ zde není
předmětem zkoumání. Důležité je, jak se slovem setkávám a zda se s ním setkáváme
v českém kontextu.
4.1.1 Polské souhlásky
Polská abeceda se tedy skládá z 32 písmen s tím, že kombinací některých z nich můžeme
vytvářet i tzv. spřežky, které označují jednotlivé fonémy, i když nemají zvláštní znak
(písmeno) v abecedě. V této podkapitole se tedy podíváme podrobněji na polské souhlásky a
jejich výslovnost. Začněme tedy nejprve jejich shrnutím s tím, že do naší tabulky zahrneme
také spřežky:
Tabulka č. 5 - Polské souhlásky
b
C
ć
d
F
g
h
j
k
L
ł
m
N
ń
p
r
s
Ś
t
w
Z
ź
Ŝ
cz
dz
Dź
dŜ
rz
sz
ch
Tato spíše orientační tabulka nám ukazuje, že se můžeme setkat s 29 písmeny (a spřežkami),
jež označují polské souhlásky. Pro efektivní naučení jejich výslovnosti, která se může měnit
v závislosti na pozici, budeme tato písmena (a spřežky) dělit podle několika kategorií.
• polské souhlásky, jež čteme jako v češtině: b, c, d, f, g, j, k, l, m, n, p, r, s, t, w, z, dz.
Musíme ale již dávat pozor na to, že následuje-li po nich i, dochází k jejich změkčení.
• Pokud se tedy za uvedenými souhláskami nachází i, je třeba přizpůsobit tomu i
výslovnost podle toho jak uvádí tabulka:
Tabulka č. 6 - Změkčená výslovnost
Souhláska
předcházející i
b – bi
Výslovnost
[b] - [b´] (bi)
Příklady
biada, białkowy, bialaczka – zde je důležité si
uvědomit, že čteme b pokud možno měkce a
zcela jinak než ve slovech jako byk, być, byle jak,
były, kde naopak vyslovujeme velmi tvrdě.
c – ci
[c] - [c´] (či)
cicho, Cieszyn, ciepło – zde vyslovujeme
podobně jako české či, ale s tím rozdílem, že
v polštině se nejedná o slabiku ze souhlásky č a
samohlásky i. Fonetický zápis – c´epuo – to
ukazuje přesněji. Pro nás stačí, když budeme
vědět, že ci vyslovujeme měkce jako či.
d – di
[d] - [d´] (di)
předpona di- (mající význam dvojí); diuna
(duna), disco, diament – příklady nám ukazují, že
di je vlastní spíše cizím slovům. Je rovněž
pravdou, že jeho výskyt není příliš veliký.
Nicméně opět se snažíme o měkkou výslovnost.
f – fi
[f] - [f´] (fi)
przytrafić się, figurant, filatelista figiel, fizyka –
opět vyslovujeme měkce. Spojení fy v polštině
nenajdeme. Pro nás to bude zvláštní, ale: fizyka je
polsky správně.
g – gi
[g] - [g´] (gi)
łamagi (2. p. D.), sługi (2. p. D.), stogi (D. 2.p.);
archeologiem (7. p. N.), biegiem (7. p. N.) souhláska
g
se
si
pojí
zvláště
jakožto
s koncovkou některých pádů, a proto si musíme
dávat zvláště pozor na výslovnost.
j – ji
[j] - [j´] (ji)
Jidysz – jediný výskyt.
k – ki
[k] - [k´] (ki)
Kino,
kibel,
kichnięcie;
akademikiem
(N.),
narzędnikiem (N.), dziadkiem (N.) – stejně jako
v případě g.
l – li
[l] - [l´] (li)
licealista, licencja, lichwiarz, licytator – l, jak
bude ještě uvedeno níže, je měkkou souhláskou a
jako takové jej najdeme s y jen ve dvou
případech – lyncz a lycra.
m – mi
[m] - [m´] (mi)
miód,
miły,
mieć,
mi
–
výslovnost
je
neproblematická jako české mi.
n – ni
[n] - [n´] (ni)
nie, niebieski, nic, niczym – jako české ni.
p – pi
[p] - [p´] (pi)
piorun, piasek, zapięty, piskorz – zde musíme číst
měkce a odlišovat tak výslovnost tvrdou – pytać,
pycha, ciapy.
r – ri
[r] - [r´] (ri)
Tato souhláska se pojí spíše s y, je také řazena
k tzv. tvrdým, proto se v kombinaci s i setkáváme
velice zřídka a spíše výjimečně: riksza, riadski,
ring, Riwiera.
s – si
[s] - [s´] (ši)
siano, siatka, sieć, siedlisko – čteme jako ši a
obdobně jako výše uvedené ci.
t – ti
[t] - [t´] (ti)
Stejně jako v případě r před sebou máme
souhlásku, jež je tvrdá, tj. pojí se s y, nicméně
několik výjimek můžeme najít: tiara, tirański.
w – wi
[v] - [v´] (vi)
wiadomości, wiosna, widzę, wichura – čteme
měkce.
z – zi
[z] - [z´] (ži)
ziarenko, ziemia, zielarz – jako ci a si.
dz – dzi
[ʒ] - [ʒ´] (dži)
dziadek, dziecko, dziennikarz – jako ci, si, zi.
V této tabulce jsme se podívali na souhlásky, jež čteme většinou stejným způsobem jako
v češtině s tím, že pokud je následuje i tak dochází k změkčení. Některé případy jsou
výjimečné jako například v případě t, r, j, d. V jiných čteme podobně jako v češtině, i když
trochu více měkkým způsobem – p, b, f, w, l, k, g. Ve zbývajících případech pak dochází
k radikálnímu změkčení, kdy čteme jako české dži, ši, ži, ni, ačkoliv ne jako slabiku, ale pouze
jedinou změkčenou hlásku, což nejlépe vystihuje fonetický zápis: dz´, s´, z´, n´.
• V polské abecedě a mezi spřežkami pak najdeme také takové souhlásky, které
neznáme. Vyslovují se také jiným způsobem, než naše souhlásky. Patří k nim: ć, ń, ś,
ź, Ŝ, cz, sz, rz, dŜ, dź. Následující tabulka pak ukazuje příklady jejich výskytu:
Tabulka č. 7 Zbývající souhlásky
Souhláska
Výslovnost
Příklady
ć, ń, ś, ź, dź
[c´], [n´], [s´], płacić, stracić, odwiń, odpłyń, zanieść, źle, źrebak,
[z´], [ʒ´]
dźwięczny, dźwigowy – když se podíváme na fonetický
zápis, zjistíme, že se neliší od ci, ni, si, zi, dzi.
Foneticky se tedy neliší a je třeba rozlišovat pouze
způsob zápisu, který je dán jednotlivými slovy.
Ŝ
[ž]
duŜy, Ŝaba, Ŝagiel – polské Ŝ není české ž. Vyslovuje se
tvrdě a artikuluje se na jiném místě. Konec jazyka se
téměř dotýká patra tak centimetr za zuby s tím, že se
snažíte vyslovit české ž. Všimněte si, že při výslovnosti
českého ž je jazyk mnohem níž a svojí špičkou se
ničeho nedotýká.
sz
[š]
Polské si a ś se vyslovují měkčím způsobem než české
š. Polské sz se pak vyslovuje tvrdším způsobem než
české š. Opět musíme nacvičit a pomoci si stejně, jako
v případě Ŝ. Tedy jazyka na patro asi centimetr až dva
za zuby a snažit se vyslovit š. Mezi patrem a špičkou
jazyka pak dochází k vzniku štěrbiny, která vytváří
požadované tvrdé sz.
rz
[ž]
Fonetiky stejné jako Ŝ.
dŜ
[dž]
Předpokládá zvládnutí výslovnosti Ŝ.
Jedná se o souhlásku, kterou nemáme v češtině. Přepis
ł
ch
[u̯] (uo)
v kulaté závorce je jen pomocný
[χ]
U polské souhlásky ch musíme být ostražití, neboť
může nabývat dvou podob: a) ch tvrdá souhláska stejná
jako v češtině – chudy, chełpić, chory; b) ch´ nalézající
se před i nebo j na začátku nebo uprostřed slova, které
nemá český ekvivalent, vyslovuje se pak měkce:
chichotliwy, Chiny, chinina.
h
Nebudeme se s ní setkávat často. Nevyslovuje se opět
[χ]
jako české h, které Poláci neznají (a proto s ním mají
problémy, pokud se česky snaží mluvit). Výslovnost
polského h se velmi podobá výslovnosti ch´: hiacynt,
hiena.
Uvedenou výslovnost je nutné natrénovat s učitelem nebo naposlouchat pomocí záznamu.
4.1.2 Polské samohlásky
V předcházející podkapitole jsme se zabývali souhláskami. Nyní se zaměříme na samohlásky,
jež v některých případech modifikují výslovnost souhlásek. Nejprve se však podívejme na
seznam polských samohlásek:
Tabulka 8. - Polské samohlásky
a
ą
e
ę
I
o
u
ó
y
Tabulka nám ukazuje, že v polštině máme devět písmen označujících samohlásky, ty pak
můžeme rozdělit do několika skupin:
a) samohlásky a, e, o, u, ó, které vyslovujeme obdobně jako v češtině s tím, že polské ó
vyslovujeme jako u. V prvním případě hovoříme o uzavřeném u a v druhém případě o u
otevřeném. Jejich rozlišování je věcí pravopisu a nikoliv výslovnosti. Prozatím se pravidly
psaní uzavřeného a otevřeného u nebudeme zabývat. U českých studentů je častou chybou
vyslovování polského ó jako českého dlouhého o. Musíme si tedy pamatovat, že se jedná o
uzavřené u. Takovou malou pomocí by nám mohlo být vědomí toho, že v polštině jsou
všechny samohlásky středně dlouhé. Nad jinou samohláskou čárku nenajdeme.
b) samohlásky i a y, jež se v polštině vyslovují jinak a dokonce i jinak fungují. Polština totiž
nemá něco takového jako vyjmenovaná slova, což je dáno samozřejmě neexistencí obojetných
souhlásek. Souhlásky se tak buď pojí s y, nebo s i, což výslovnost zcela zřetelně reflektuje.
Totéž bychom mohli vyjádřit i jinak. V polštině si musíme dávat velmi dobrý pozor na to, zda
vyslovujeme měkce nebo tvrdě. Nerespektování těchto rozdílů může vést až k záměně slov.
Vzhledem k tomu, že samohlásky i a y představují velmi důležitou kapitolu polské
výslovnosti a vůbec schopnosti číst polské texty, zaměřme se na důležitá pravidla:
• samohlásky i a y se vyslovují jinak než v češtině: i je vysoká měkká přední
samohláska; y je vysoká tvrdá přední samohláska.
• následuje-li i po souhlásce, dochází k změkčení této souhlásky. Tento jev pak hraje
v polštině významnou úlohu, neboť z fonetického hlediska dochází ke změně
souhlásky. Níže, v podkapitole věnované souhláskám, se tomuto problému budeme
věnovat systematicky, a proto zde uvedeme jen několik příkladů: a) následuje-li i za
c, s a n, čteme jako [c´, či], [s´, ši], [n´, ňi]; b) následuje-li i například po p, b a m,
čteme [b´, bi], [p´, pi] a [m´, mi]. Hranaté závorky znamenají výslovnost a čárka za
souhláskami označuje změkčení, které v polštině hraje významnou roli v rámci
výslovnosti. [b´] se tak značně liší od [b]. [či] a [c´] pak také označují totéž, i když
v druhém případě je užit fonetický zápis.
V souvislosti se změkčenou výslovností uvedeme dvě doporučení: 1.
začátečníci mohou klidně přehánět a vyslovovat velmi měkce nebo tvrdě. Postupem
času se přehánění ztratí a zůstane pouze správný návyk číst měkce tam, kde je to
třeba. 2. Měkké výslovnosti, pokud si výklad nebudeme neúnosně komplikovat
analýzou míst artikulace, docílíme snadněji, budeme-li vyslovovat s širokým
úsměvem. Opakuji, že se jedná pouze o praktickou radu, která nemusí fungovat u
všech.
c) Zvláštní kapitolou polské výslovnosti jsou nosové samohlásky ą a ę, tedy samohlásky
označené zvláštními písmeny s tzv. ocáskem nebo také polsky ogonkiem, které nazýváme
nosové o (ą, [o]) a nosové e (ę [ę]). Pro české studenty představují určitý problém, neboť
v češtině se s nosovou výslovností setkáváme jen zřídka a to ještě v omezené podobě.
Nosovky byly součástí praslovanského jazyka, ale v současnosti jsou vlastní především
polštině. Charakteristickým znakem nosovek pak je, že k jejich produkci není využita jen
dutina ústní, ale také dutina nosní. Podívejme se tedy na jejich výslovnost.
• Nosové samohlásky můžeme vyslovovat čistě (synchronně) s tzv. plnou nosovostí.
Konkrétně to znamená, že k artikulaci nedochází pouze v dutině ústní, ale také
v dutině nosní, kdy nedochází k přechodu k souhlásce. Čistě pak vyslovujeme nosové
samohlásky v pozicích, jež ukazuje tabulka:
Tabulka č. 9 - Čistá výslovnost nosových samohlásek
Nosová
V pozici před
Příklad
samohláska souhláskou
ą, ę
s, z
męstwo, gęsty, tęsknić, język, grzęznąć, wiązka,
cząstkowy, kąsać, brązowy, nawiązywać
ą, ę
sz, Ŝ
męŜczyzna, węŜszy, uczęszczać, cięŜarówka, potęŜny,
napręŜać, gąszcz, uciąŜliwy, dąŜyć
ą, ę
si, ś
część,
rzęsisty,
trzęsie,
gałęzie,
więzienny,
sąsiad,gąsienicowy, trząść, wąziutki
ą, ę
ch
węch, warzęcha, stęchły,tęchnąć,wąchać
ą, ę
f, w
zacząwszy, wąwóz
Uvedená výslovnost je poměrně obtížná a proto je třeba ji nacvičit pod dohledem
učitele. Nicméně několik poznámek je třeba připojit. Čistá neboli synchronní
výslovnost nosovek se liší od tzv. výslovnosti asynchronní, již se budeme věnovat
níže. Ale již z tohoto protikladu je možné usuzovat na jistou skutečnost. Totiž na to, že
v uvedených příkladech dochází k artikulaci souhlásek, které nejsou českým o či e a
které nejsou ani českým om či em. V těchto případech mluvíme naopak o asynchronní
výslovnosti nosovek, která pro nás nebude obtížná, neboť sestává z toho, co známe.
• Nosové samohlásky dále můžeme vyslovovat asynchronně způsobem a podle pravidel,
jež uvádí následující tabulka:
Tabulka č. 10 - Asynchronní výslovnost nosových souhlásek
Nosová
V pozici před Výslovnost
Příklad
samohláska souhláskou
ą, ę
p, p´ (pi), b, em, om
kępa, postępowy, krępować, tępić,
b´ (bi)
dęby, głęboki, na dębie, ząb, kąpać
się, dąmbrowa, trąbić;
ą, ę
c, d, dz, t
en, on
miętówka, kręty, pamiętać, grzęda,
napędowy, wędrować, ręnce,
kręcony, znęcać się, wędzony,
spędzać, kątek, wątły, krzątać się,
porządek, mądry, zaglądać,
mosiądz, jadący, gorąco, Ŝądza,
urządzony, przesądzać
ą, ę
ą, ę
c´ (ć, ci), dz´ eń, oń (eň, oň)
dzięcioł,
(dź, dzi)
narzędzie, mącić, przyrządzić
Cz
eĦ oĦ (dásňové n)
pręcikowy,
nęcić,
poręcz, tęczowy, klęczeć, gorączka,
mączny, sączyć
ą, ę
•
k, k´(ki), g, eŋ a oŋ
ręka,
dźwiękowy,
dziękować,
g´(gi)
(zadopatrové n
potęga,
okręgowy,
księgować,
jako u českého
zabłąkany,
ciągnik,
przeciągać,
sklenka)
dźwięki, łąki, chorągiew
Nosová samohláska se rovněž může ocitnout v pozici, kde zaniká zcela nebo do určité
míry její nosovnost a tudíž se vyslovuje jako e nebo o. K této situaci nastává tehdy: a)
následuje-li za nosovkou l nebo ł. Pak vyslovujeme jako o a e. (např. cięli, wzięli,
zaczęli, ciał, wziął); b) je-li nosové e tedy ę na konci slova. Zde vyslovujeme buď jako
e, což je typické zvláště pro hovorový jazyk, nebo jako ę s oslabenou nosovostí, což je
vlastní pečlivému a kultivovanému jazyku. (Např. jadę, piszę, drogę); Nosové o či ą
naopak vyslovujeme vždy s plnou nosovostí. (Např. matką, drogą, jadą).
4.2
Cvičení
Následující cvičení jsou zaměřena na správnou výslovnost a četbu problematických
spojení, se kterými se v polštině můžeme setkat. Cvičení tedy nepředpokládají porozumění
čtenému, ale koncentraci na probrané jevy. Z důvodu zintenzivnění cvičení jsou použitá slova
uvedena nejčastěji v opozicích s tím, že každé slovo v sérii vyžaduje aplikaci jiného pravidla
a tedy i jiné výslovnosti. Doporučujeme výslovnost klidně přehánět, neboť tím docílíme
zvýraznění problematických míst.
4.2.1 Pečlivě čtěte a vyslovujte b´ a b:
bilet x bycie, biada x Bytom, biały x byczek, biblijny x być, biblioteka x bydlak, bicie
x byle jak, bicz x bylina, bić x bynajmiej, biec x bystro, bieda x bytność, bieg x
bywać, biegle x bywalec, biel x bytować, bierność x bystrzyna, bies x bystrość,
bieŜnia x bydgoski, bigos x były, bijatyka x Bytom, bilans x bycie, bilet x byczek,
biodra x bydlak, bitwa x bylejak, biuro x bylina, biwak x bystro, biŜuteria x bytność
4.2.2 Pečlivě čtěte a vyslovujte ci, c, cz, ć
ciocia x czy x spać, ciekawy x czyje x ćma, cierpliwy x czyli x ćmakać, ciasno x czyn
x ćmić, ciemno x czynić x ćpać, cicho x czynsz x ćwiartka, wróci x czystka x
ćwiczebny, leci x czystopis x ćwiczenie, ciebie x czystość x ćwiczyć, ciapa x
czyszczenie x ćwieczek, ciecz x czytać x ćwierciowy, ciekawość x czytelniczy x
ćwierć, cielak x czytelnie x ćwierćroczny, cielesność x czyŜyk x ćwierkać, cienić x
czyŜ x ćwik, cienki x czyściwo x ćwikła, ciepły x czyściciel x ćwiczeniowy, cierpieć x
czyszczarnia x ćwierć, cierpki x czynność x ćwiczyć, ciesak x cznnik x ćma, cieszyć x
czynić x ćwikłowy, Cieszyn x czyn x spać, bracia x czym x ćwiekopis, przyjaciel x
czyli x liczyć, ocierać x czyjś x czujność, ocieplanie x czyjkolwiek x baczność
4.2.3 Pečlivě čtěte a vyslovujte z, zi, ź, Ŝ, rz, dz, dzi
ziarnisty x Ŝaba x źle x rzadki x dziać się, ziarno x Ŝaden x źrebna x rzecz x dziad,
zielarz x Ŝagiel x źrenica x rzeczka x dziadowstwo, zielnik x Ŝaglowiec x źrodło x
rzeczpospolita x dziady, zielony x Ŝakiet x rzeź x rzewień x dział, ziemia x Ŝal x
rzeźba x rzeczownik x dzialą, ziewać x Ŝaluzje x rzeczywisty x działacz, zima x Ŝałoba
x rzemień x działać, zioło x Ŝałować x rzemieślnik x działka, ziomek x Ŝandar x Ŝar x
rzepa x dziatki, zielarka x Ŝargon x rześki x dzicz, ziarnistość x Ŝarliwość x rzetelność
x dziczeć, zielkso x Ŝarłoczność x rzeŜucha x dziczyzna, ozimina x Ŝarlok x
rzodkiewka x dzidziuś, bzikować x Ŝarówka x rzucać x dzieci, gzić x Ŝar x rzut x
rzygać x dzieciństwo, oziębiać x Ŝartować x Rzym x dziedzic, wziernik x Ŝeberko x
przestać x dziedziczka, ziarnisty x Ŝe x Jerzy x dziedziczność, ziarno x Ŝegnać x
przyczyna x dziedzina, zielarz x Ŝelazko x rzemiosła x dzieje, ziemia x Ŝelazisty x
Ŝeleźniak (garnek) x przechodzić x dziekan, ziewać x Ŝeliwo x pisarz x dzielić, zima x
Ŝenić się x przestrzeganie x dzielnica, zioło x Ŝeński x przyjść x dzielność , zielarka x
łaźnia x Ŝłobek x uderzać x dziennik x sledź
4.2.4 Pečlivě čtěte a vyslovujte s, si, ś, sz
spać x siwy x ściana x szestnaście, sowa x silnik x ścieg x szał, stary x siatkówka x
ściek x szyba, sok x siać x ściel x szanowny, serenada x siadać x ściemniać x
szacować, syrena x siarka x ścienczać x szacunek, sekret x siatka x ścierać x szafa,
suchy x sidła x ścierpieć x szal, spodnie x siebie x ściernisko x szaleć, spotkanie x siec
x ścieŜka x szaman, srych x sieczka x ścigać x szansa, senat x sieć x ścinać x szantaŜ,
sala x siedem x ścisk x szarańcza, sam x siedlisko x ściskać x szare, sycić x siedziba x
ścisłość szarfa (šerpa), syczeć x siekać x ścisły x szarlatan, sylaba x siekiera x ściszyć
x szarobiały, szczebel, sylwetka x sielanka x ślad, szczekanie x śledzić x śledź x siwy,
symbol x sielski x ślepy x szczelina, sympatyzować x siennik x śliczny x Szczepan,
syn x sierociniec x ślimak x szczerość, synalek x sierota x śliski x szczodrze,
syntetyczny x sierp x śliwka x szczoteczka, syrop x sikorka x ślizgać się szczuć,
system x siła x ślusarz x szczur
4.2.5 Pečlivě čtěte a vyslovujte ł
biały, łaciński, ład, ładnie, ładnieć, ładunek, łagodny, łajać, łajdak, łajdactwo, łakocie,
łakomczuch, łakomiec, łamacz, łamaga, łańcuch, łapa, łapać, łapanka, łaska,
łaskawość, łatwo, ławeczka, łazić, łaźnia, łgarstwo, łosi, łoś, łotrzyk, łotrowstwo,
łowca, łoŜe, łoŜysko, łódź, łuŜko, łudzić się
4.2.6 Pečlivě vyslovujte a čtěte ą, ę
męstwo, gęsty, tęsknić, język,grzęznąć (bořit se), wiązka, cząstkowy, kąsać, brązowy,
nawiązywać, męŜczyzna, węŜszy, uczęszczać, cięŜarówka, potęŜny, napręŜać, gąszcz,
uciąŜliwy, dąŜyć, część, rzęsisty, trzęsie, gałęzie, więzienny, sąsiad,gąsienicowy,
trząść, wąziutki, węch, warzęcha, stęchły,tęchnąć,wąchać, zacząwszy, wąwóz.
4.3
Slovní zásoba a slovníkový zápis
V každé následující kapitole se seznámíte se několika desítkami polských slov, která
se budete průběžně učit a tím rozšiřovat svojí slovní zásobu. Tento malý slovník pak budete
doplňovat polskou terminologií, jež bude roztroušena napříč výkladem. Takto vytvořený malý
slovníček bude vycházet ze slovníkového zápisu, jak jej můžeme najít například
v Uniwersalnym słowniku języka polskiego (PWN). Výhodou tohoto zápisu je, že nám řekne
vše, co potřebujeme vědět o daném slovu, abychom byli schopni vytvořit podle pravidel
gramatiky většinu odvozených forem tohoto slova. Polská gramatika totiž obsahuje řadu
výjimek, které pravidla nedokáží ve své obecnosti uchopit. Abychom však toho byli schopni,
musíme se naučit slovníkový zápis číst. Tomuto úkolu bude tedy věnována tato podkapitola.
4.3.1 Slovníkový zápis a jeho dešifrování
Polština je stejně jako čeština flektivní jazyk. Znamená to, že vyjadřuje především
pomocí koncovek gramatické kategorie, jakými můžou být například pád, číslo, rod, osoba
apod. Gramatická kategorie pádu je tak vyjádřená pomoci koncovky v případě jmen. Osobu a
čas pak pomocí koncovek vyjadřujeme u sloves. V takové angličtině například skloňování
nemáme a tak pády vyjadřujeme především pomocí předložek. Samozřejmě že uvedené je
pouze to nejdůležitější. Určitou nevýhodou flektivních jazyků, zvláště pokud obsahují flexi
sloves (konjugace, časování) a zároveň flexi jmen (deklinaci, skloňování) je, že jsou náročné
pro studenty. Není totiž jiného východiska než se koncovky naučit, čímž mnohdy práce
nekončí. Tak například latina obsahuje deklinace i konjugace, francouzština pak pouze
deklinace. Mnohem horší situace je pak v polštině, kde máme kromě deklinací a konjugací
také velkou nepravidelnost v podobě souhláskových a samohláskových změn v kořeni slova,
jež budeme nazývat alternacemi. Z tohoto důvodu je nutné ovládat slovníkový zápis,
abychom byli schopni s využitím našich znalosti gramatiky, poznat odchylky a uvést je do
souladu s pravidly gramatiky.
V této kapitole se prozatím omezíme pouze na nejzákladnější a nejobecnější
charakteristiky uvedené ve slovníkovém zápise a budeme se při tom řídit pořadím slovních
druhů s tím, že se omezíme pouze na ohebné slovní druhy (odmienne części mowy). Zároveň
můžeme tuto podkapitolu chápat jako malé opakování základních vědomostí o jazyce a jeho
některých kategoriích. Podrobnější analýzy gramatických kategorií bude zahrnuta ve výkladu
konkrétní gramatiky.
Tabulka č. 11 - Ohebná slova podle slovníkového zápisu a podle slovních druhů
Slovní druhy (Części
Příklad a jeho zápis
mowy)
Podstatné jméno
męŜczyzna (muž) - m odm. jak Ŝ IV, CMs. ~yźnie; lm
Rzeczownik
O
H
E
B
N
É
Přídavné jméno
Przymiotnik
M. ~yźni, DB. ~yzn.
mądry, a, e (moudrý) - st. wyŜszy ~rzejszy (mędrszy)
• w zn. 1, 4 m.-os. M. lm ~rzy.
Sloveso
nieść (nést) - ndk • XI, niosę, niesiesz, nieś, niósł,
Czasownik
niosła, nieśli, niesiony; w zn. 2, 3c, 5, 6 tylko w 3 os.;
rzecz. niesienie n I.
Číslovka
cztery (čtyři) - nm.-os.; m.-os. M. czterej, czterech;
Liczebnik
DMs. czterech, C. czterem, B. m.-os. czterech, B. nm.os. cztery, N. czterema • formy cztery, czterej
wymagają od rzeczownika M., od czasownika lm;
forma czterech wymaga od rzeczownika D., od
czasownika lp n.
Zájmeno
ja, D. mnie, C. mnie, mi, B. mnie, przestarz. mię, N.
Zaimek
mną, Ms. mnie; w podhaśle ja n ndm • forma C. mnie
jest uŜywana tylko pod akcentem; formy ja uŜywa się
tylko pod akcentem, np. Ja wyjeŜdŜam, a ty zostajesz.
Czy znowu mam to ja robić?; jam łączy się wyłącznie
z czasownikami w 3 os. lp; zob. teŜ my.
• Podstatné jméno (rzeczownik) – slovníkový zápis předpokládá, že známe gramatiku
tvoření odvozených forem. Konkrétně to také znamená, že známe koncovky, které
připojujeme ke kořeni slova a pomocí nichž, jak jsem zmínil výše, vyjadřujeme pády.
Nicméně polština je v aspektu skloňování poměrně nepravidelná, dochází totiž
k častým alternacím, tedy k souhláskovým a samohláskovým střídáním v kořeni slova.
Tyto alternace nedokážeme odvodit pouze na základě naší znalosti koncovek, musíme
se tedy podívat do slovníku. V případě slova męŜczyzna se tedy dozvídáme
následující:
a) Jedná se o podstatné jméno rodu mužského, což je vyjádřeno zkratkou m.
Jak jistě všichni víte, u jmen rozlišujeme rod. Polština tak rozlišuje tři rody
přirozené a dva rody gramatické. Přirozené: m – rod mužský (rodzaj męski); Ŝ
– rod ženský (rodzaj Ŝeński); n – rod střední (rodzaj nijaki). Gramatické rody
slouží především k systematizaci gramatiky: a) m. -os. - rod mužský osobní
(męskoosobowy) – slova, která označují konkrétním nebo abstraktním
způsobem muže; b) n. –os. (niemęskoosobowy) rod neosobní – všechna ostatní
jména.
b) Zkratka odm. znamená odmiana, což můžeme překládat jako skloňování
přesněji ohýbání. V případě našeho příkladu se tedy dozvídáme, že slovo
męŜczyzna se skloňuje jako Ŝ., i když je mužského rodu, tedy podle vzorů pro
ženský rod. Co přesně to znamená, nás bude zajímat, až budeme probírat
skloňování podstatných jmen, nicméně zkratku již můžeme znát.
c) Římská číslice IV odkazuje k třídě, podle niž se dané slovo skloňuje nebo
časuje. S těmito číslicemi se budeme setkávat i u jiných slovních druhů, ale
nebudou pro nás mít mnoho využití. Z pedagogických důvodů totiž počty
vzorů a tříd omezíme a tudíž jich budeme používat méně. Pro naše další
studium tedy budou závazné třídy, které budeme probírat. Toto zjednodušení
tak do jisté míry ubírá na přesnosti, ale ne podstatným způsobem.
d) V případě podstatných jmen jsou velmi důležité zkratky jako M., D., C., B.,
N., Ms., W., které označují polské pády. V češtině jsme vzyklí na jiné
označování: 1. p. atd., polština však stejně jako latina má své názvy
jednotlivých pádů: M. – mianownik (1.p.), D. – dopełniacz (2.p.), C – celownik
(3.p.), B – biernik (4.p.), N. – narzędnik (7.p.), Ms. – miejscownik (6.p.) a W. –
wołacz (5.p.). Zatím se je učit nemusíme, budeme je potřebovat až se budeme
učit skloňování podstatných jmen.
e) posledními důležitými zkratkami jsou lm. a lp., které označují liczbę mnogą
a liczbę pojedyńczą – tedy množné a jednotné číslo.
• Nyní se podívejme na slovesa (czasowniki), kterými se budeme zabývat již v příští
kapitole.
a) Slovníkový zápis nám ukazuje, že opět nestačí znát koncovky, ale že
musíme vědět i k jakým alternacím dochází. Proto se setkáváme se všemi
nepravidelnostmi.
b) Zkratky dk. a ndk. pak označují dokonavost a nedokonavost.
c) Římské číslice znamenají třídu, podle které je nutné sloveso časovat. Zde
opět platí, že polská gramatika rozlišuje více tříd, než se my budeme učit.
Z pedagogických důvodů nám totiž stačí znát jen některé.
• Dalším slovním druhem jsou přídavná jména (przymiotniki). Jejich skloňování je
poměrně pravidelné, a proto se s výjimkami moc nesetkáme. Na výjimky můžeme
narazit při jejich stupňování, které je, pokud se vymyká pravidlům uvedeno pomocí
zkratek: a) st. wyŜszy; b) st. najwyŜszy.
Uvedené zkratky jistě nevyčerpávají vše, s čím se můžeme v rámci slovníkového zápisu
setkat, podávají však základ k tomu, abychom se v nejdůležitějších zkratkách vyznali a hned
napoprvé se neztratili. Slovník, a samozřejmě dobrý slovník, se totiž musí stát naším
neodlučným a velice užitečným pomocníkem.
4.3.2 Slovní zásoba I.
Každá další kapitola bude obsahovat podkapitolu se slovní zásobou a s některými
zajímavými frázemi, frazeologismy či rčeními. Zatímco slovíčka jako taková nevyžadují
komentář, je třeba zmínit několik poznámek k frazeologismům. Frazeologismy mají několik
vlastností: a) chovají se jako jediný výraz, což znamená, že i když se skládají z několika slov,
tato slova nemohou být libovolně nahrazována jinými. Takové nahrazení by bylo jazykovou
chybou. Bylo by to totéž, jako kdybyste řekli sedmé kolo u vozu; b) frazeologismy se musí
velmi citlivě překládat. Nejprve jim musíme rozumět a pak teprve uvažovat, zda je možné
najít nějaký ekvivalent v cílovém jazyce. To nemusí být vždy možné. Pokud však ekvivalent
existuje, použijeme jej a v žádném případě nepřekládáme doslovně; c) frazeologismy tvoří
významný jazykový jev, který prostupuje zcela přirozeně jazykem, má proto cenu již na
začátku našeho studia věnovat tomuto jevu pozornost a některým frazeologismům se již
naučit.
język, m.
głoska, Ŝ.
współgłoska, Ŝ.
rodzaj, m.
liczba, Ŝ.
przypadek, m.
mianownik, m., (skr. M.)
dopełniacz, m., (skr. D.)
celownik, m., (skr. C.)
biernik, m., (skr. B)
narzędnik, m., (skr. N.)
miejscownik, m., (skr.Ms. )
wołacz, m., (skr. W.)
liczba mnoga, Ŝ., (skr. lm.)
liczba pojedyńcza, Ŝ. (skr. lp.)
słownik, m.
odmieniać, -am, -asz
stosować, -ę, -esz
plik, n.
komputer, m.
litera, Ŝ.
Slovní zásoba
jazyk (V případě konkrétního jazyka
nemusíme uvádět samo slovo język. Stačí,
když řekneme: Uczymy się polskiego,
angielskiego. – Učíme se polštinu,
angličtinu.)
hláska
souhláska
rod
počet, číslo
pád
1. p.
2. p.
3. p.
4. p.
7. p.
6. p.
5. p.
množné číslo
jednotné číslo
slovník
skloňovat i časovat
používat
soubor
počítač
písmeno
treść, Ŝ.
sens, m.
rozumieć, -em, -esz
przygotować, -ę, -esz
nauczyć się, -ę, -ysz
ukończyć, -ę, -ysz
nazywać się, -am, -asz
chcieć, -ę, -esz
obsah
smysl
rozumět
přichystat
naučit se
ukončit
jmenovat se
chtít
Fráze a frazeologismy (fraz.)
Cześć!
Ahoj!
Nazywam się Peter.
Jmenuji se Petr?
Jak się masz?
Jak se máš?
Jak ci na imię?
Jak se jmenuješ?
Skąd jesteś?
Odkud jsi?
Kiedy przyjechałeś?
Kdy jsi přijel.
Która jest godzina?
Kolik je hodin?
Jest piąta pietnaście.
Je 5 hod. a 15. min.
KaŜdy orze jak moŜe. (fraz.)
Každý dělá to, co může.
w ostatniej chwili
na poslední chvíli
Na błędach uczy się człowiek rozumu.
Chybama se člověk učí.
SHRNUTÍ KAPITOLY
V této kapitole byly probrány základy polské výslovnosti s tím, že se zaměřila na praktické
požadavky výuky. Znamená to konkrétně to, že jsme v textu stále měli na paměti, že bude
probírán s vyučujícím, který se studenty natrénuje správnou výslovnost. To se odrazilo
především v tom, že popis nevychází z popisu místa artikulace, čímž bychom přesáhli rámec
těchto skript a efektivností bychom jen obtížně dorovnali praktickému nácviku. Významnou
částí této kapitoly byla také základní analýza slovníkového zápisu, který každému zájemci
umožní vytvářet správné formy polských slov, což může být zvláště užitečné při koncipování
textů.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Kolik písmen vytváří polskou abecedu?
Co jsou to spřežky?
Které z písmen z polské abecedy mají neobvyklou výslovnost?
Jakou funkci může mít i?
Co jsou to flektivní jazyky?
Jaké gramatické kategorie znáte a jak je můžeme vyjadřovat?
ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ
Pokuste se zamyslet, jak vyjadřujete v češtině gramatické kategorie osoby a pádu u sloves a
podstatných jmen.
PRO ZÁJEMCE
V době internetu a počítačů se stává nezbytností schopnost vytvářet elektronické texty. Již
letmý pohled na klávesnici českého počítače signalizuje, že budeme muset vyřešit problém
psaní těch polských písmen, jež nemáme vyznačeny. V zásadě existují dva způsoby jak psát
polské texty: a) můžeme použít kódů; b) můžeme si nastavit klávesové zkratky. Krátce se na
oba způsoby zaměřme.
A) Psaní polských písmen pomocí vkládání kódů
První způsob bychom měli znát, i když je náročný jak na naší paměť, tak na čas při samotné
tvorbě dokumentů. Jeho výhodou však je, že jej můžeme použít na většině počítačů okamžitě.
Následující tabulka uvádí v pořadí sloupců požadavek, kód a výsledek:
Tabulka č. 12 – Kódy pro psaní polských znaků
Požadavek
Kód
Výsledek
Požadavek
Kód
Výsledek
Ą
U+0104
Ą
ą
U+0105
ą
Ć
U+0106
Ć
ć
U+0107
ć
Ę
U+0118
Ę
ę
U+0119
ę
Ł
U+0141
Ł
ł
U+0142
ł
Ń
U+0143
Ń
ń
U+0144
ń
Ó
U+00D3
Ó
ó
U+00F3
ó
Ś
U+015A
Ś
ś
U+015B
ś
Ź
U+0179
Ź
ź
U+017A
ź
ś
U+017B
ś
Ŝ
U+017C
Ŝ
B) Nastavení klávesových zkratek
První uvedený způsob psaní polských znaků je použitelný, ale pokud potřebujete napsat delší
text, vyplatí se investovat čas do nastavení klávesových zkratek v textovém editoru. Při jejich
nastavování si musíme uvědomit, že nemusíme nastavovat pro každé z problematických
písmen unikátní zkratku. To je dáno tím, že například taková písmena jako ś, ź, ń, ó, ć
vytvoříme jednoduše pomocí klávesy pro čárku, kterou doplníme klávesou daného písmena.
Tak například písmeno ś vytvoříme stiskem klávesy (´) a poté klávesy (s). Tento způsob nám
podstatně redukuje množství klávesových zkratek, jež ještě zredukujeme. Prozatím se ale
podívejme, jaká písmena nám zůstala: ą, ę, ł, Ŝ případně jejich majuskule. Uvedené ą, ę, ł a Ŝ
jsou však nejdůležitější a právě jim především přidělíme klávesové zkratky v mapě znaků.
Celý proces pak vypadá následujícím způsobem.
1. Ve funkcích vložit vybereme ikonu symbol.
2. V tabulce symbolů si najdeme ą, ę, ł a Ŝ a každému z těchto znaků přiřadíme pomocí
funkce přiřadit klávesovou zkratku klávesovou zkratku.
3. Klávesové zkratky volíme tak, aby se nám dobře psaly a především pamatovaly. Jako
praktické se například ukázalo toto nastavení:
Tabulka č. 13 - Klávesové zkratky
Symbol
Klávesová zkratka
ą
ctrl, alt, a
ę
ctrl, alt, e
ł
ctrl, alt, l
Ŝ
ctrl, alt, z
S těmito čtyřmi zkratkami a písmeny si v mnohém vystačíte s tím, že se dají snadno
zapamatovat a brzy si na ně zvyknete. Problémem se může stát psaní velkých písmen, pro něž
zkratky nenastavujeme, i když můžeme. Uvědomíme-li si však, že polských slov, jež začínají
na Ą, Ę, Ł, ś není mnoho a pokud se objeví, situaci zvládneme jednorázovým vložením
symbolu.
5
Polská slovesa
Existuje mnoho způsobů jak se naučit jazyk. K těm nejoblíbenějším zřejmě bude patřit
vycestování do země, kde se vytouženým jazykem hovoří. Méně oblíbeným způsobem pak
bude povinná výuka ve škole. Bez ohledu na způsob výuky je však nakonec vždy rozhodující
vlastní zájem. Tuto samozřejmost nezmiňuji náhodou. Zájem a vlastní motivace může totiž
nabývat mnoha podob. Někdy se totiž chceme učit jazyku jen pro něj samotný a pak
využijeme všech dostupných prostředků. V jiném případě se potřebujeme pouze domluvit
v rámci běžných situací nebo naopak pouze rozumět psanému textu. Zvláště poslední
motivace je častá, neboť zvládnout většinu jazyků v jejich pasivní a tedy psané podobě není
příliš obtížné a zároveň si otevřete přístup k celé literatuře daného jazykového prostoru, což
musí být pro každého studenta lákavé.
Tato skripta jsou pak zaměřena především pro studenty, kteří chtějí zvládnout základy
polského jazyka tak, aby byli schopni jak číst a rozumět polskému textu, tak formulovat
vlastní myšlenky. Každý z těchto kroků však dle našeho soudu vyžaduje nejenom studium
frází a způsobů, jak si objednat pizzu nebo taxi, ale především pečlivé studium gramatiky,
která je zvládnutelná a dá se na ní postavit další rozvíjení jazykových kompetencí. Gramatika
totiž není tím balastem, který se musíme naučit. Gramatika je nástrojem, který nám pomáhá
balast odhodit. Z těchto důvodů se v této kapitole zaměříme na polská slovesa. To je logický
krok, neboť v rámci polské věty hraje sloveso řídící roli. Pokud dokážete správně přeložit
sloveso, dokážete na jeho základě určit mnohé z toho, jak bude vypadat podstatné jméno nebo
podstatná jména, jež se s ním pojí.
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
V této kapitole se zaměříme na základy polské gramatiky slovesa. Podíváme se na rozdělení
polských sloves a začneme výkladem těch jednodušších, čímž si připravíme půdu pro studium
složitějších slovesných tříd. Pochopení některých jevů, ke kterým dochází při časovaní sloves,
nám pak bude pomáhat i při výkladu skloňování podstatných jmen a přídavných jmen.
CÍLE KAPITOLY
Po prostudování této kapitoly budete schopni rozpoznat polské sloveso a určit, co mu jakožto
slovesu náleží s tím, že některé z jeho gramatických kategorií (osobu, číslo, čas) budete
schopni vyjádřit. Zjistíte také, že polské sloveso není v žádném případě nezvládnutelné.
Budete umět: Pokud pečlivě nastudujete tuto a následující kapitoly věnované slovesům,
budete umět časovat většinu sloves v přítomném čase s tím, že pomocí slovníkového zápisu
budete schopni zjistit, zda vaše aplikace naučených gramatických pravidel a koncovek je
správná.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Slovní druhy, części mowy, slovesa, czasowniki, odmiana, osoba, číslo, osoba, liczba, čas,
czas.
5.1
Slovesa a jejich gramatické kategorie
Polská slovesa stejně jako ta česká vyjadřují činnosti, stavy nebo změny stavů. Tyto činnosti,
stavy a jejich změny jsou pak vyjadřovány pomocí následujících gramatických kategorií:
Tabulka č. 14 - Gramatické kategorie polských sloves
Gramatická kategorie
Osoba/Osoba
Stejně jako v češtině rozlišujeme tři osoby jednotného čísla a tři
osoby čísla množného: 1. os. č. j. – ja (já), 2. os. č. j. – ty (ty); 3. os.
č. j. on, ona, ono (on, ona, to); 1. os. m. č. – my (my); 2. os. m. č. –
vy (wy); 3. os. m. č. – oni (oni).
Čas/Czas
Obdobně jako v češtině rozlišujeme tři časy: a) teraźniejszy
(přítomný) – např. czytam, niosę, wiodę (čtu, nesu, vedu); b)
przeszły (minulý) – např. czytałem/czytałam, niosłem/niosłam,
wiodłem/wiodłam (četl jsem, nesl jsem, vedl jsem); c) przyszły
(budoucí) – będę czytać, będę niósł, będę wiódł (budu číst, budu
nést, budu vést). V případě budoucího času nesmíme zapomenout na
to, že je možné jej vytvořit také pomocí předpon – czytam (čtu) –
przeczytam (přečtu).
Způsob/Tryb
Podobně jako v češtině rozlišujeme: a) tryb orzekający (způsob
oznamovací) – např. czekam, kupuję, śpię (čekám, kupuji, spím); b)
tryb rozkazujący (způsob rozkazovací) – czekaj, kupuj, śpij (čekej,
kupuj, spi); c) tryb przypuszczający (způsob podmiňovací) – např.
czekałbym, kupowałbym, spałbym (čekal bych, kupoval bych, spal
bych).
Slovesný vid/Aspekt
Stejně jako v češtině rozlišujeme i v polštině slovesa dokonavá a
nedokonavá. Dokonavá slovesa označují určitým způsobem
vymezený děj. Nedokonavá slovesa pak označují děj nevymezený.
Slovesný rod/Rodzaj
Rod náleží především podstatným jménům, kdy rozlišujeme 3 rody
přirozené
(męski,
Ŝeński,
nijaki)
a
2
rody
gramatické
(męskoosobowy, niemęskoosobowy). Ostatní slovní druhy jako
přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa získávají takové určení
rodu, s jakým podstatným jménem se pojí. Slovesný rod je tedy
určen podmětem slovesa.
Polská gramatika rozlišuje ještě další gramatické kategorie (strona – czynna, bierna,
zwrotna), ale pro naše účely podaný výklad postačí k tomu, abychom se mohli přesunout již
ke slovesům a jejich klasifikaci, která nám ukáže základní rozvrh jejich časování.
5.2
Klasifikace polských sloves
V oddíle věnovaném slovníkovému zápisu jsme narazili na římské číslice, které nám
určovali, k jaké konjugační třídě náleží dané sloveso. Abychom si připomněli, jak takový
slovníkový zápis vypadal, uveďme si dva náhodné příklady:
przytoczyć (uvést, přitočit) - dk — ndk • VIb, ~czę, ~ysz, ~ocz, ~ył, ~czony;
rzecz. przytoczenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz.
przytaczanie n I.
nieść (nést) - ndk • XI, niosę, niesiesz, nieś, niósł, niosła, nieśli, niesiony; w
zn. 2, 3c, 5, 6 tylko w 3 os.; rzecz. niesienie n I.
Slovníkový zápis, který je doplněn naším překladem, nám mimo jiné říká, že uvedená slovesa
musíme časovat podle tříd VIb a XI. Kdybychom se podívali na soupis těchto tříd, zjistili
bychom, že je jich 18. To je dost velké číslo na to, aby odradilo od dalšího studia. Naštěstí ale
situace není tak hrozná. Dané dělení, se kterým slovník pracuje, je sice podrobné, ale pro nás
až příliš. Proto si zcela vystačíme s jiným dělením, které je mnohem jednodušší a tedy také
snadněji zapamatovatelné. Rovněž jej budeme moci vyčíst ze slovníkového zápisu.
Následující tabulka tedy uvádí čtyři základní třídy sloves, které se budeme muset naučit:
Tabulka č. 15 - Slovesné třídy
Třída
Koncovky 1. a 2. os. j. č.
I.
-ę, -esz
II.
-ę, -isz/ysz
III.
-am, asz
IV.
-em, -esz
Příklady
Ja niosę. Ty niesiesz. (Já
nesu. Ty neseš.)
Ja słyszę. Ty słyszysz.
(Já slyším. Ty slyšíš.)
Ja widzę. Ty widzisz.
(Já vidím. Ty vidíš)
Ja czytam. Ty czytasz.
(Já čtu. Ty čteš)
Ja wiem. Ty wiesz.
(Já vím. Ty víš.)
Tabulka nám dělí slovesné třídy do čtyř kategorií, které rozlišujeme na základě koncovek 1. a
2. os. j. č. Pokud má sloveso v první osobě jednotného čísla koncovku –ę a v druhé osobě
jednotného čísla koncovku –esz, náleží do první třídy a je časováno pomocí koncovek, jež této
třídě náleží. Stejným způsobem pak postupujeme i u ostatních tříd. Podívejme se tedy na
slovníkové zápisy použitých sloves a pokusme se na základě slovníkového zápisu určit třídu
daného slovesa:
• nieść (nést) - ndk • XI, niosę, niesiesz, nieś, niósł, niosła, nieśli, niesiony; w
zn. 2, 3c, 5, 6 tylko w 3 os.; rzecz. niesienie n I.
• słyszeć (slyšet) - ndk • VIIb, ~szę, ~szysz, ~szał, ~eli, ~szany; rzecz. słyszenie
n I • zob. teŜ słyszenie.
• widzieć (vidět) - w zn. 1, 2, 5, 6, 7, 8, 9 ndk; w zn. 3, 4 dk • VIIa, widzę, ~isz,
widział, ~eli, widziany; rzecz. widzenie n I • w zn. 3, 4 tylko w czasie
przeszłym lub w bezok.; zob. teŜ widzenie.
• wiedzieć (vědět) - ndk • czas. nieregularny, wiem, wiesz, ~dzą, wiedz, ~dział,
~eli.
Pokud se pečlivě podíváme na slovníkový zápis, můžeme docela dobře vyčíst, do jaké třídy
sloveso náleží. Slovník se totiž vždy, pokud máme dobrý slovník, snaží ukázat to
nejdůležitější. A k nejdůležitějším informacím o slovesech patří koncovky 1. os. j. č a 2. os. j.
č. Zvýrazněné koncovky nám ukazují to, čeho si máme především všímat, pokud určujeme
třídu slovesa. V následující části této kapitoly se již začneme věnovat časování sloves.
5.3
Časování sloves III. třídy v přítomném čase zakončených v 1.
os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz.
Výše jsme zmínili, že se polská slovesa dají na základě koncovek 1. a 2. os. j. č.
klasifikovat do čtyř tříd. Nabízí se tedy otázka, proč začínám právě třetí třídou. Odpovědí by
pak bylo, že naučit se časovat právě slovesa III. třídy je nejjednodušší. V podstatě se jedná o
mechanickou záležitost skládání kořenů slov a koncovek s tím, že kořeny slov se nemění, tedy
že nedochází k hláskovým nebo souhláskovým výměnám, o kterých ještě bude řeč a kterým
budeme říkat alternace. Následující tabulka tedy již ukazuje způsob časování sloves III. třídy:
Tabulka č. 15 - Časování sloves III. třídy:
Tvary sloves III. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz
1. infinitiv
2. přítomný
čas
j.č.
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona, to
m.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
koncovky
-ć
-am
-asz
-a
-amy
-acie
-ają
příklad
czytać
czyt-am
czyt-asz
czyt-a
kochać
koch-am
koch-asz
koch-a
wołać
woł-am
woł-asz
woł-a
czyt-amy
czyz-acie
czyt-ają
koach-amy
koch-acie
koch-ają
woł-amy
woł-acie
woł-ają
Z této tabulky je možné vyčíst mnohé. Opravdu nejdůležitějším zjištěním je však to, že tvorba
různých tvarů sloves je mechanická. Od infinitivního tvaru, který poznáme podle koncovky –
ć, oddělíme –ać případně –ć, -eć a k tomu co zůstane, kořeni slova, připojíme osobní
koncovku. Postup kroků vypadá následujícím způsobem:
1. czyt – ać
2. czyt + osobní koncovka -am, -asz, -a, -amy, -acie, -ają
3. osobní formy slovesa: czytam, czytasz, czyta, czytamy, czytacie, czytają
Z právě ukázaného postupu je zřejmé, že se jedná o opravdu jednoduchý způsob tvoření
osobních forem slovesa. Opakuji, že v tomto případě postačí rozpoznat třídu slovesa a znát
osobní koncovky. V následující části si procvičíme získané dovednosti.
Cvičení
5.4
5.4.1 Tvorba sloves na základě slovníkového zápisu
Na základě uvedeného slovníkového zápisu se pokuste vyčasovat slovesa. Pečlivě si
také slovníkový zápis přečtěte a pokuste se zjistit, co vše z něj můžete vyčíst.
• dokonać (vykonat, udělat) - dk — ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz.
dokonanie n I — VIIIa, ~nuję, ~nujesz, ~nuj, ~ał, ~any, a. I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał;
rzecz. dokonywanie n I • zob. teŜ dokonanie.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
1. os.
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• porównać (porovnat, přirovnat) - dk — ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz.
porównanie n I — VIIIa, ~nuję, ~nujesz, ~nuj, ~ał, ~any; rzecz. porównywanie n I a. I,
~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. porównywanie n I • zob. teŜ porównanie.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• szukać (hledat) - ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. szukanie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• poniŜyć (ponížit) - dk — ndk • VIb, ~Ŝę, ~ysz, ~iŜ, ~ył, ~Ŝony; rzecz. poniŜenie n I —
I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. poniŜanie n I • zob. teŜ poniŜenie.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• zasypiać (zasnąć – usnout, zasypiać – usínat) - dk — ndk • Va, ~nę, zaśniesz, zaśnij,
~ął, ~nęła, ~nęli, ~ąwszy; rzecz. zaśnięcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał; rzecz.
zasypianie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
1. os.
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• rozdać (rozdat) - dk — ndk • I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rozdanie n I —
IX, ~daję, ~dajesz, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rozdawanie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• skleić (slepit) - dk — ndk • VIa, ~eję, ~isz, ~ej, ~ił, ~ejony; rzecz. sklejenie n I — I,
~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. sklejanie n I; w zn. 2 tylko w 3 os.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• ustalić (určit) - dk — ndk • VIa, ~lę, ~isz, ~al, ~ił, ~lony; rzecz. ustalenie n I — I,
~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. ustalanie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• wesprzeć (podpořit) - dk — ndk; w zn. 1c zwykle ndk • XI, ~prę, ~esz, ~rzyj, wsparł,
wsparty, wsparłszy; rzecz. wsparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz.
wspieranie n I • zob. teŜ wsparcie.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
1. os.
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• rzucać (házet) - dk — ndk; w zn. 10 zwykle dk • VIa, ~cę, ~isz, rzuć, ~ił, ~cony; rzecz.
rzucenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rzucanie n I; w zn. 6, 10, 11d
tylko w 3 os. • w zn. 11d takŜe w uŜyciu nieos.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
1. os.
2. os.
3. os.
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os
2. os
3. os
U některých z těchto příkladů jste si mohli všimnout, že můžete volit ze dvou způsobů
časování slovesa. Můžete použit buď dokonavou (dk.) formu, nebo formu nedokonavou
(ndk.). Vzhledem k tomu ale, že prozatím ovládáte pouze časování sloves I. třídy
zakončených v první osobě jednotného čísla na –am a ve druhé osobě jednotného čísla na asz, nemusíte se koncovkami jiných tříd zabývat.
5.4.2 Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru
1. Marek ………………. (czekać) na Zofię juŜ ponad pół godziny.
2. Policjanci ……………… (szukać, hledat) nielegalnych towarów.
3. Ja i Tomek ………………….(kochać, milovat) tą samą dziewczynę.
4. Nasi rodzice …………………. (spotykać się) ponownie po wielu latach.
5. Czy wy się ich kiedykolwiek …………………… (zapytać się)?
6. W swoich tekstach ……………….(my, przytaczać – také jako uvádět) originalne
fragmenty.
7. Nie ……………… (Ŝądać, žádat) tego od ciebie.
8. Nieustannie …………………… (zwlekać, oddalovat) ze svoimi obowiązkami.
9. W następnej części programu ………………… (zaśpiewać, zaspívat) znana piosenkarma
Maryla Rodowicz.
10. Nie ……………………… (słuchać, poslouchat) wykładów.
5.5
Slovní zásoba
Slovní zásoba
słowo, n.
slovo
zdanie, n.
věta
kobieta, Ŝ.
žena
męŜczyzna, m
muž
dziecko, n.
dítě
chłopak, m.
chlapec
dziewczyna, Ŝ
děvče
zwierzę, n.
zvíře
ładny, a, e
pěkný
przystojny, a, e
šikovný
grzeczny, a, e
hodný
mądry, a, e
chytrý
głupi, a, e
hloupý
szybki, a, e
rychlý
czytać, -am, -asz
číst
czekać, -am, -asz
čekat
spotkać, -am, -asz
potkat
kochać, -am,-asz
milovat
badać, -am, -asz
zkoumat
dogadać się, -am, -asz
domluvit se
trzymać, -am, -asz
držet
pouŜywać, -am, -asz
používat
Szybko
rychle
Dobrze
dobře
Źle
špatně
ja, ty, on, ona, ono, my, wy, oni, one
já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony
Się
se
Gdzie
kde
Trudno
těžko
Fráze, frazeologismy a rčení
Trzymaj się!
Drž se!
Dzień dobry!
Dobrý den!
Dobranoc!
Dobrou noc!
Smacznego!
Dobrou chuť!
Czy moŜe mi Pan pomóc z bagaŜem?
Můžete mi pomoci s kufrem?
tracić grunt pod nogami
ztrácet zemi pod nohama
szukać w pamięci
vzpomínat, pátrat v paměti
nie mieć zielonego pojęcia
nemít tušení
liczyć się ze słowami
dávat si pozor na jazyk
To nie twoja sprawa.
Do toho ti nic není.
Mogą sobie podać ręce.
Můžou si podat ruce.
SHRNUTÍ KAPITOLY
V této kapitole jsme se naučili klasifikovat polská slovesa do tří tříd na základě koncovek 1. a
2. os. jednotného čísla. Při tom je velmi důležité tyto koncovky se naučit a dobře
zapamatovat. Rozlišování tříd a následné stanovení koncovek nás totiž bude následovat
neustále. Dále se studenti v této kapitole setkali již s konkrétním časováním sloves
v přítomném čase, ale pouze s časováním třetí třídy, neboť ta je nejjednodušší. Tato
jednoduchost pak plynula z prakticky mechanického vytváření jednotlivých tvarů, kdy ke
kořeni slovesa pouze přidáváme koncovku, aniž bychom museli uvažovat nad možnými
alternacemi v rámci kořene slova. Kapitola je zakončena cvičením a seznamem slovíček
k naučení. Cvičení jednak testuje znalost koncovek a jednak zdokonaluje orientaci v kvalitním
slovníkovém zápise.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Jak můžeme klasifikovat polská slovesa?
Proč jsou slovesa III. jednoduchá a proč jimi začínáme?
Co si představujete pod pojmem alternace? Kde bychom se s nimi mohli setkat například
v češtině.
Co označují zkratky dk. a ndk. ve slovníkovém zápise? Co se s touto změnou pojí?
Zamyslete se, ovšem v mezích, jež jsou určeny našimi dosavadními znalostmi, jakými
způsoby vytváříme budoucí čas.
ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ
Známe koncovky, které náleží slovesům III. třídy v polštině. Pokuste se zamyslet nad tím, co
nám sloveso v určitém tvaru všechno říká. Co nám říká například o podmětu, se kterým se
pojí. Nebude to znalost vyčerpávající, ale přece jen důležitá.
PRO ZÁJEMCE
Ukazuje se, že dobrý slovníkový zápis nám může velice usnadnit práci. Jde o to, že i rodilí
mluvčí se mohou snadno dostat do situace, kdy si neví rady. Proto neustálá práce se
slovníkem je pro začínající studenty naprostou nutností. Nicméně ne každý potřebuje nebo je
ochoten investovat do dobrého slovníku větší finanční prostředky. V takovém případě nám
může pomoci internet. Na internetu pak můžeme najít mnoho slovníků. Například velmi
užitečnými jsou slovník Polského vědeckého nakladatelství (Polskie Wydawnictwo Naukove,
PWN; www.pwn.pl ) a Slovník polského jazyka (Słownik języka polskiego; www.sjp.pl). První
z uvedených vám ukazuje pouze význam, ale v druhém můžete najít důležité informace o
tvoření odvozených tvarů. Prozkoumejte tedy tyto stránky a zjistěte, zda by vám mohly nějak
pomoci v předcházejících úkolech. Zároveň si však informace o těchto slovnících pamatujte,
neboť v následujících kapitolách budeme předpokládat jejich znalost. Rovněž se pokuste sami
najít jiné užitečné stránky nebo slovníky, které by vám mohly pomoci ve vašem studiu.
6
Polská slovesa I. třídy
Víme, že polská slovesa jsou členem řídícím polské věty a že je pro naše účely
můžeme rozdělit do čtyř tříd. Tyto třídy pak rozlišujeme na základě koncovek 1. os. j. č. a na
základě 2. os. j. čísla. Vzory českých sloves určujeme jinak, na základě koncovek 3. os. j. č.
V předchozí kapitole jsme začali slovesy třetí třídy zakončenými v 1. os. j. č. na koncovku am a v 2. os. j. č. na koncovku –asz. Tento postup pak byl zdůvodněn tím, že se jedná o
slovesa snadno naučitelná, což plyne z toho, že se v případě sloves III. třídy nemusíme
zajímat o tzv. alternace, tedy hláskové střídání, tedy hláskové změny v kořeni slova. V této
kapitole se již zaměřím na slovesa zakončená v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. Na
základě toho, co jsme si již řekli, víte, že se jedná o slovesa I. třídy. Podívejme se tedy na to,
jak tvoříme jejich časování v přítomném čase.
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
V této kapitole se seznámíme s tím, co jsou to alternace a jak fungují. Tuto naší znalost pak
využijeme při tvoření časování sloves I. třídy. Rovněž se začneme zajímat polským
pravopisem, který je od toho českého samozřejmě odlišný, nicméně abychom zdůvodnili tuto
poznámku, odlišný zavádějícím způsobem. Stejně jako i v případě předchozích kapitol se
naučíme nová slovíčka a procvičíme to, co již dobře umíme nebo musíme teprve zvládnout.
CÍLE KAPITOLY
Po prostudování této kapitoly budete schopni časovat slovesa podle dalšího vzoru a zároveň
se seznámíte s tím, co to jsou alternace a s jakými se v rámci problematiky sloves můžeme
v polštině setkat. Zároveň je cílem této kapitoly otevřít problematiku pravopisu.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Alternace, výměny hlásek, pravopis, ortografia, nepravidelné časování, slovní druhy, części
mowy, slovesa, czasowniki, odmiana, osoba, číslo, osoba, liczba, čas, czas.
6.1
Slovesa I. třídy
Polská slovesa I. třídy patří k těm obtížnějším. Tato obtížnost je dána již několikrát
zmiňovanými alternacemi, ke kterým dochází. K problematice sloves I. třídy je lepší
přistoupit právě skrze analýzu alternací, neboť je to jediný způsob, jak systematicky
zvládnout poměrně obtížné téma. Stále platí, že slovník budeme muset v některých případech
potřebovat, je však také pravdou, že si s mnohými tvary poradíme sami a časem se pro nás
znalost časování tohoto typu sloves stane samozřejmou dovedností, o které nebudeme ani
uvažovat. Následující tabulka tedy ukazuje způsob tvoření sloves I. třídy:
Tabulka č. 16 - Časování sloves I. třídy v přítomném čase
Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz.
1. infinitiv
2. přítomný
čas
j.č.
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona,
ono
m.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
koncovky
-ć
-ę
-esz
-e
příklad
Myć
myj – ę
myj - esz
myj - e
nieść
nios – ę
niesi – esz
niesi – e
kupować
kupuj – ę
kupuj – esz
kupuj - e
-emy
-ecie
-ą
myj – emy
myj – ecie
myj - ą
niesi – emy
niesi – ecie
nios – ą
kupuj – emy
kupuj – ecie
kupuj - ą
Opět nám tabulka ukazuje mnoho důležitých informací, které si nyní postupně probereme:
• zvýrazněné jsou osobní koncovky, které se musíme naučit. Všimněte si, že pokus jste
se již naučili způsob, jak rozlišovat jednotlivé polské třídy, znáte již dvě koncovky ze
šesti a tudíž vám zbývají k naučení pouhé čtyři, což jistě není mnoho. Tato připomínka
není samoúčelná, má vás upozornit na to, že koncovky jsou úplný základ, bez kterého
se nemůžete obejít.
•
dále vám tabulka ukazuje dva typy příkladů. Pozorný student si hned všimne, že
v případě slova myć i v případě slova kupować nedochází k ničemu podstatně jinému,
až na koncovky, v porovnání s předcházející III. třídou sloves. U slovesa nieść však ke
změnám, a to značným, dochází. Budeme si tedy pamatovat následující: v rámci
sloves I. třídy se nacházejí taková slovesa, u nichž při časování k alternacím jednak
dochází a jednak nedochází. Všimněme si, že příklady, u kterých k alternacím
nedochází, jsou zakončeny na souhlásku j, existuje tedy jistě pravidlo nebo soubor
souhlásek, které podstupují změnu a které ne. Těmito se budeme věnovat níže
v podkapitole, zabývající se alternacemi.
• 1. os. j. č. je zakončena na -ę, 3. os. j. č. je pak zakončena koncovkou -e. Řekli jsme si
pak, že ę na konci nevyslovujeme s plnou nosovostí, ale jako –e, a nebo s velmi slabou
nosovostí. Když tedy vezmeme v potaz řečené, musíme se ptát, jak v řeči rozlišujeme
1. os. j. č. od 2. os. j. č. Odpovědí by bylo, že jazyk vždy usiluje o co největší
srozumitelnost a že tedy slabá nosovost bude zřejmě vhodnější. Nicméně v zapsané
podobě, bez ohledu na to, co bychom mohli uslyšet, musíme vědět, že 1. os. sg. je
zakončena na -ę a že 3. os. j. č. má pouze koncovku -e.
6.1.1 Slovesa I. třidy u nichž dochází k alternacím
Opět, alternace jsou hláskové výměny, k nimž dochází v rámci kořene slov. Znamená
to tedy, že ne každá změna je alternací. Uveďme si pro lepší pochopení příklad. Mějme české
slovo ruka, pokud jej pak srovnáme s odvozeným slovem ručka, nebo ruční, zjistíme, že se
k mění na č. Toto střídání, které není náhodné a řídí se pravidly, pak můžeme najít i
v polštině. Když si vezmeme sloveso nieść z tabulky, můžeme sledovat alternace následujícím
způsobem:
1. vypíšeme si srovnávané tvary:
niosę : niesiesz
2. oddělíme osobní koncovky:
nios : niesi
3. srovnáme a zapíšeme
nios : niesi - {o/e}, {s/s´}
Určení alternací je snadné, ale nesmíme zapomínat na jednu důležitou věc. V kapitole
věnované výslovnosti jsme si řekli, že i následující za souhláskou tuto souhlásku změkčuje a
tedy z ní dělá souhlásku změkčenou, kdy se jedná o samohlásku jinou. V našem příkladu takto
[s] bylo nahrazeno [s´] (si). Na toto nesmíme zapomínat, a proto i zápis vypadá takto: {s/s´}.
Složené závorky tedy budou označovat alternace, kdy budeme číst: o alternovalo na e a
s alternovalo na s´. V následující tabulce si tedy rozepišme alternace, ke kterým dochází
v případě slova nieść:
Tabulka č. 17 - Alternace ve slovese nieść
určitý tvar slovesa
alternace
1. os. j. č.
Niosę
2. os. j. č.
Niesiesz
{o/e}, {s/s´}
3. os. j. č.
Niesie
{o/e}, {s/s´}
1. os. m. č.
Niesiemy
{o/e}, {s/s´}
2. os. m. č.
Niesiecie
{o/e}, {s/s´}
3. os. m. č.
Niosą
{o/o}, {s/s}
•
Dodejme několik důležitých poznámek: a) srovnáváme 1. os. j. č. s osobami
zbývajícími a proto neuvádíme u 1. os. j. č. alternace; b) všimněte si, že alternace jsou
od 2. os. j. č. po 2. os. mn. č. stejné. Pokud tedy víme, jak vypadá 1. os. j. č. a 2. os. j.
čísla, víme, jak vypadají alternace a tedy i víme, k jaké podobě kořene máme přidávat
koncovky. Toto je velmi důležité pro čtení slovníkového zápisu. Jinak řečeno, budeme
schopni využít pomoci, kterou nám nabízí; c) 1. os. j. č. a 3. os. mn. č. mají stejné
kořeny a tedy k žádným alternacím nedochází. Toto pravidlo je důležité si
zapamatovat a využívat. V zvýrazněné části tabulky určené pro alternace je uvedeno,
že nedochází k žádné změně. Potvrzuje to také již řečené, že na základě znalosti 1. os.
j. č., 2. os. j. č. a koncovek dokážeme vytvořit všechny tvary přítomného času sloves,
u nichž dochází k alternacím při časování.
Když nyní víme, co jsou to alternace, můžeme se posunout dále a říci si, že se nejedná o nic
náhodného, alternace jsou pravidelné změny, které se týkají určitých hlásek. Následující
tabulka, která je určitým cvičením, se nachází slovesa uvedená v 1. a v 2. os. j. č. Vaším
úkolem bude odhalit a vypsat, k jakým alternacím dochází:
Tabulka č. 18 - Častá slovesa a jejich alternace
1. os. j. č.
jadę
wiodę
strzegę
mogę
tłukę
wlokę
dmę
ciągnę
ginę
płynę
biorę
2. os. j. č.
jedziesz
wiedziesz
strzeŜesz
moŜesz
tłuczesz
wleczesz
dmiesz
ciągniesz
giniesz
płyniesz
bierzesz
význam
jedu, jedeš
vedu, vedeš
střežím, střežíš
můžu, můžeš
tluču, tlučeš
vleču, vlečeš
dmu, dmeš
táhnu, táhneš
hynu, hyneš
plynu, plyneš
beru, bereš
alternace
piorę
trę
niosę
pasę
miotę
plotę
rwę
wiozę
pierzesz
trzesz
niesiesz
pasiesz
mieciesz
pleciesz
rwiesz
wieziesz
peru, pereš
třu, třeš
nesu, neseš
pasu paseš
metu, meteš
pletu, pleteš
rvu, rveš
vezu, vezeš
V této tabulce jsou uvedená slovesa tak, že pokrývají nejvýznamnější alternace, se kterými se
můžete setkat. Některé se opakují ve více slovech, proto jich samozřejmě není tolik, jako
uvedených sloves. Proveďte tedy analýzu alternací tak, aby se neopakovaly a zapište je do
tabulky uvedené níže. Tato tabulka pak bude tabulkou možných alternací:
Tabulka č. 18 - Tabulka možných alternací u sloves I. řídy.
Možné alternace
Uvedené alternace si nemusíte pamatovat, stačí, když budete mít představu, jakých podob
mohou nabývat a jak je určit. Pochopení alternací vám pak usnadní práci nejenom s polskými
slovesy, ale také například s podstatnými jmény, u nichž k podobnému jevu také dochází.
6.2
Časování slovesa być (být)
Polské sloveso być funguje obdobně jako české, a proto k němu není třeba dodávat
příliš mnoho informací. Nicméně základní informace jsou tyto: a) sloveso być funguje jednak
samostatně ve smyslu existovat (istnieć); b) mnohem častěji se s ním setkáme jakožto se
slovesem pomocným. Nás zde bude zajímat především jeho časování v přítomném čase, jak
ukazuje následující tabulka:
Tabulka č. 19. - Časování slovesa być v přítomném čase
Časování slovesa być v přítomném čase
1. os. j. č., ja
jestem
2. os. j. č., ty
jesteś
3. os. j. č., on, ona, ono
jest
1. os. mn. č., my
jesteśmy
2. os. mn. č.,wy
jesteście
3. os. mn. č., oni
są
Sloveso być, jak je patrné z tabulky, je slovesem nepravidelným. Je tedy třeba se jej dobře
naučit. Pro dokreslení způsobu zápisu nepravidelných sloves srovnejte slovníkový zápis níže:
• być (být) - ndk • czas. nieregularny, jestem, jesteś, są, będę, będziesz, będą, bądź, był;
w zn. 3 tylko w 3 os.; rzecz. bycie n I • w zn. 4, 5, 8 być, bycie w czym [Ms.]; w zn. 4,
5 być, bycie na czym [Ms.]; w zn. 6 być, bycie przed czym [N.], po czym [Ms.]; w zn. 7
być, bycie do czego [D.]; w zn. 8 być, bycie pod czym [N.] • zob. teŜ bycie; być
występuje teŜ w wielu związkach frazeologicznych opisanych w innych artykułach
hasłowych.
Není třeba připomínat, že pomocné sloveso być je velice důležité. Tuto skutečnost pak odráží
i samotný slovníkový zápis. Všimněme si, a teď trochu předbíháme, že je zde uveden i
seznam předložek a pádů, se kterými se być může pojit. Protože se jedná o důležitý problém,
věnujte uvedenému slovníkovému zápisu zvýšenou pozornost.
V souvislosti se slovesem być je pak třeba uvést ještě jednu poznámku. Pokud jej
užijete v existenčním smyslu, tedy nikoli ve funkci spony, a ještě k tomu v negované podobě,
je lepší použít tvaru nie mieć. Tak například: Marka nie ma w domu. Doslova, což je
samozřejmě chybný překlad, bychom to přeložili, jako Marka nemá doma. V polštině je však
uvedené použití slovesa mieć (mít) přirozené.
6.3
Polský pravopis – psaní rz a Ŝ
V následujících kapitolách se budeme postupně setkávat s pravidly polského
pravopisu. Jistě jste si všimli, když jsme se zabývali výslovností, že některé znaky označují
stejné hlásky, jako je tomu například u u a ó, nebo u rz a Ŝ. Již to nám ukazuje, že pokud jejich
distribuce není libovolná, což samozřejmě není, musí existova pravidla. První, se kterými se
seznámíme, jsou pravidla psaní rz a Ŝ:
• rz se píše ve slovech, která si musíme jednoduše zapamatovat. Např.: rząd (vláda),
rzadki (řídký), burza (bouře), korzeń (kořen). Toto je jistě zvláštní pravidlo, ale jako
česky mluvící můžeme využít určité nápovědy, která je uvedena níže.
• rz píšeme tehdy, nachází-li se v jiném tvaru slova nebo ve slově příbuzném r na místě
rz. Např.: kurze (slepici, 3. p., C.) x kura (slepice, 1. p., M.), orze (orá, 3. os. j. č) x
orać (orat, inf.), orzeł (orel, 1. p., M.) x orły (orli, 1. p., M.).
• rz dále píšeme po souhláskách: p, t, g, k, b, d, j, w, ch. Např. przerwa, trzeba, grzyb,
krzew, brzuch.
• rz v příponách –arz, –erz, -mierz, -mistrz, které často vytvářejí názvy povolání. Např.:
lekarz, malarz, pisarz, atd.
• rz také píšeme tam, kde v podobně znějícím českém slově máme ř.
• Ŝ se píše v těch slovech, kde dochází k alternacím na g, h, dz, s, z, ź. Např.: księga –
ksiąŜka {g:Ŝ}, druh – druŜyna {h:Ŝ}, nisko – niŜej {s:Ŝ}, mosiądz – mosięŜny {dz:Ŝ}.
• ve slovech: młodzieŜ, odzieŜ, sprzedaŜ, bagaŜ.
• na počátku některých slov: Ŝyto (žito), Ŝycie (život), Ŝyczenie (přání), Ŝaba (žába),
Ŝagiel (plachta), Ŝyletka (žiletka), Ŝubr (zubr), Ŝur (kyselo), Ŝreć (žrát) a ve slovech
příbuzných.
• Ŝ se také vyskytuje ve slovech s dŜ jako: dŜem, dŜuma, dŜentelmen, dŜokej.
Cvičení
6.4
6.4.1 Časování sloves I. třídy
V tomto cvičení opět doplňte odpovídající tvary sloves I. třídy do tabulky. Navíc také
doplňte případné alternace. V druhém cvičení se pak pokuste odhadnout význam věty a
případně doplnit vhodný tvar slovesa. Ve třetím cvičení se pak pokuste vyčasovat slovesa
nahlas a zároveň si uvědomte rozdíly v tvoření forem mezi jednotlivými třídami.
•
nadrzeć się (nadřít se) - dk • XI, ~rę się, ~esz się, ~rzyj się, nadarł się.
Jednotné číslo/Liczba
pojedyńcza
1. os.
2. os.
3. os.
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
1. os
2. os
3. os
• obedrzeć (sedřít) dk — ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, obdarł, obdarty, obdarłszy; rzecz.
obdarcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. obdzieranie n I.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• odeprzeć (odrazit třeba útok) - dk — ndk; w zn. c tylko dk • XI, ~prę, ~esz, ~rzyj,
odparł, odparty; rzecz. odparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz.
odpieranie n I; w zn. c tylko czas przeszły.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• podeprzeć (podepřít) - dk — ndk; w zn. 2 tylko ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, podparł,
podparty; rzecz. podparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. podpieranie
n I; w zn. 2 tylko w 3 os. • zob. teŜ podparcie.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• podrzeć (roztrhat) - dk — ndk; w zn. 2 tylko ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, podparł,
podparty; rzecz. podparcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. podpieranie
n I; w zn. 2 tylko w 3 os. • zob. teŜ podparcie.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• rozczesać (rozčesat) - dk — ndk • IX, ~szę, ~szesz, ~esz, ~ał, ~any; rzecz. rozczesanie
n I — VIIIa, ~suję, ~sujesz, ~uj, ~ał, ~any; rzecz. rozczesywanie n I.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• rozewrzeć (rozevřít) - dk — ndk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, rozwarł, rozwarty, rozwarłszy;
rzecz. rozwarcie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. rozwieranie n I • zob.
teŜ rozwarcie.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
Alternace
•
umrzeć (umřít) - dk — ndk • XI, umrę, ~esz, umrzyj, umarł, umarłszy; rzecz. umarcie n
I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał; rzecz. umieranie n I.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• zetrzeć (setřít) - dk • XI, ~rę, ~esz, ~rzyj, starł, starty, starłszy; rzecz. starcie n I • zob.
teŜ starcie.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• kaszlać (kašlat) - ndk • IX, ~lę, ~lesz, kaszl a. ~aj, ~ał; rzecz. kaszlanie n I.
Jednotné číslo/Liczba
Množné číslo/Liczba mnoga
Alternace
pojedyńcza
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
6.4.2
S pomocí slovníku se pokuste doplnit správné tvary sloves (I. a III. třídy)
V uvedeném cvičení nenajdete slovníkový zápis, ale slovesa jsou uvedena v I. a III.
třídě. Pokuste se jednak porozumět větám, samozřejmě s pomocí slovníku, a jednak doplnit
správný tvar sloves.
1. AgnieŜka ……………………………… (mieszkać, - bydlet) w Katowicach.
2. Marek z Pawłem ……………………………… (czytać) często ładne ksiąŜki.
3. Małgosia …………………… (kochać) Bogdana.
4. My teraz ……………………………… (oglądać) telewizję.
5. Wszyscy chłopacy ……………………………… (grać w - hrát) piłkę.
6. Dlaczego mu to …………… (poŜyczyć - půjčit)?
7. Wy tylko ……………………………… (pozwalać - dovolovat) na to, co się wam
……………………………… (podobać się –líbit se).
8……………………… (pozdrawiać - zdravit) wszystkich obecnych.
9. To ……………………………… (powtarzać się – opakovat se) zawsze, kiedy Paweł
……………………………… (przyjeŜdŜać - přijíždí).
10. My……………………………… (powiększać- zvětšovat) liczby nyszych studentów.
11. Wy nas ……………………………… (powiadamiać - informovat) z duŜym spóźnieniem.
12. Ty………………………………(posuwać się – posouvat se, zde ve smyslu překračovat
míru ) się za daleko.
13. My ……………………………… (polecać - doporučovat) wypróbować nasz nowy
produkt.
14. Ja ……………………………… (podkreślać - zdůrazňovat) zwłaszcza to, Ŝe problemi
……… (je, być) gdzie indziej.
15. Oni ………………………………(pamiętać - pamatovat) na to bardzo dobrze.
16. Stefania ……………………………… (otwierać - otevírat) juŜ drugą paczkę.
17. Niektórzy studenci ……………………………… (korzystać ze - využívat) ze stypendium.
18. Przykład wam ……………………………… (dawać - dát) do zrozumienia, Ŝe … .
19. Ja właśnie ……………………………… (dołączać się – připojovat se) do sieci zskolnej.
20. Marek często ……………………………… (dokuczać – trápit) Zosi.
21. Wy ……………………………… (domagać się – domáhat se) tylko swoich praw.
22. W szkole wszyscy ……………………………… (zaczynać - začínají) dopiero jutro.
23. Chłopcy ………………………………(sprzątać - uklízet) i dziewczyny je
………………………………(oglądać – dívat se).
24. Marku i AgnieŜko, ………………………………(śpiewać - zpívat) bardzo ładnie.
25. My ……………………………… (rozmawiać - hovořit) z nimi juŜ jakąś chwilę.
6.4.3 Uvedená slovesa nahlas vyčasujte a berte ohled na uvedené alternace
1. myć się (mýt se; myję się) x brać (biorę, bi-e- rz- esz o:e, r:rz)
2. gotować (vařit; gotuję) x nieść (niosę, e:o, s:s´ (si))
3. pracować (pracovat; pracuję) x dostać (dostanę, n:n´(ni))
4. prasować (žehlit; prasuję) x ciągnąć (ciągnę, n:n´(ni))
5. pisać (psát; piszę) x kraść (krást, kradnę, n:n´(ni))
6. adresować (adresovat; adresuję) x kwitnąć (kvést, kwitnę, n:n´(ni)
7. pilnować (hlídat, pilnuję) x prać (prát, piorę, o:e, r:rz)
8. panować (vládnout, panuję) x wieść (vést, wiodę, o:e, d:dz´ (dzi))
9. parkować (parkovat, parkuję) x marznąć (mrznout, marznę, n:n´(ni))
10. perfumować (parfémovat, perfumuję) x wieźć (vézt, wiozę, o:e, z:z´(zi))
11. częstować się (brát si, częstuję się) x iść (jít, idę, d:dz´ (dzi))
12. hamować (brazdit, hamuję) x jechać (jadę, a:e, d:dz´(dzi))
13. kierować (řídit, kieruję) x móc (moci, mogę, g:Ŝ)
14. informować (informovat, informuję) x wziąć (vzít, wezmę, z:ź, m:m´)
15. interesować się (zajímat se, interesuję się) x rwać (rvát, rwę, w:w´(wi))
16. łamać (lámat, łamię) x pleść (plést, plotę, o:e, t:c´(ci))
6.5
Slovní zásoba
szkoła, Ŝ
dom, m.
sklep, n.
jedzenie, n.
picie, n.
ubranie, n.
uniwersytet, m.
adres, m.
daleki, a, e
wielki, a, e
bogaty, a, e
zimny, a, e
smaczny, a, e
prawy, a, e
lewy, a, e
przyjacielski, a, e
kupować, -ę, -esz
całować, -ę, -esz
pracować, -ę, -esz
studiować, -ę. –esz
pić, -ę, -esz
nieść, -ę, -esz
pisać, -ę, -esz
brać, -ę. –esz
łatwo
duŜo
Slovní zásoba
škola
dům
obchod
jídlo
pití
oblečení
univerzita
adresa
daleký
velký
bohatý
studený
chutný
pravý
levý
přátelský
kupovat
líbat se
pracovat
studovat
pít
nést
psát
brát
snadno
hodně
mało
kiedy
którędy
który, która, które
Mam się dobrze.
Dziękuję.
Skąd Pan/Pani jest?
Przepraszam.
Przepraszam.
Jestem z Czech.
potrzebować czegoś jak ryby
usłyszeć coś jednym uchem
mieć krótką/dzierawą pamięć
mieć protekcję
z całych sił
málo
kdy
kudy
který, a, é
Fráze a frazeologismy
Mám se dobře.
Děkuji
Odkud jste?
Promiňte.
S dovolením.
Jsem z Čech.
potřebovat něco jako sůl
uslyčet něco jedním uchem
mít krátkou nebo děravou paměť
mít u někoho protekci
vší silou
SHRNUTÍ KAPITOLY
V této kapitole jsme probrali velmi důležitou část polské gramatiky a to slovesa I. třídy
zakončená v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz. Naučili jsme se je časovat, což není tak
jednoduché jako u sloves III. třídy, neboť musíme brát v potaz rovněž alternace, tedy střídání
hlásek. Jak samotné časování, tak uvědomění si funkce alternací je velmi důležité. V prvním
případě zvládáme obtížnou část gramatiky, ve druhém případě tuto obtížnou část gramatiky
zvládáme systematicky a vědomě. Pochopení procesů střídání hlásek nám totiž říká, že
zdánlivě náhodné změny jsou řízeny pravidly, která není obtížné se naučit. V další části
kapitoly jsme se pak seznámili s časováním slovesa być (být) a otevřeli jsme téma polského
pravopisu.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Zamyslete se nad alternacemi a jejich pravidelností?
Jaký je rozdíl mezi slovesy I. a III. třídy?
Co je to nepravidelné sloveso?
Jaké funkce může nabývat sloveso być.
ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ
Co všechno můžeme odvodit z osobní koncovky slovesa?
PRO ZÁJEMCE
Jak jsme poznamenali výše, studium cizího jazyka může být motivováno různě. I Vás jistě
motivovalo něco víc, než jen nutnost zápočtu. Pokud je tomu tak, zamyslete se nad vaší
motivací. Pokud na tuto otázku dokážete odpovědět, můžete stanovit oblast, kterou byste
chtěli rozvíjet. Předpokládejme tedy, že usilujete o porozumění polskému textu ze studijních
důvodů. V takovém případě si na internetu najděte text, který odpovídá vašemu zájmu, a
pokuste se v něm najít jazykové jevy, se kterými jsme se setkali. Části slovní zásoby jistě
nebudete rozumět, jiná část se vám však díky náležité výslovnosti bude jevit jako podobná
češtině. Pokud se pak pokusíte o hrubý překlad, jistě se vám mnohé podaří. Zároveň
s překladem si dělejte malý slovníček, který se můžete průběžně učit, k čemuž stačí využít
tomu, čemu říkám zbytkový čas, tedy čas strávený například na cestách. Uvidíte, že se vaše
schopnost zapamatovat si slovíčka se bude zlepšovat. 20 až 30 slovíček se snadno dokážete
naučit za den, i když budete využívat pouze onoho zbytkového času. Tato doporučení jsou
samozřejmě určena těm, kteří mají osobní zájem naučit se na přesně vymezené úrovni jazyk.
7
Polská slovesa II. třídy
V této kapitole probereme a procvičíme časování polských sloves, jež jsou v 1. os. j. č.
zakončená na koncovku –ę a v 2. os. j. č. na koncovku –isz/-ysz. Tato slovesa se při tom časují
podobně jako slovesa III. třídy, ačkoliv je jejich tvorba trochu složitější, neboť budeme muset
brát v úvahu více proměnných, čímž zde myslíme především kvalitu zakončení kořene.
Rovněž budeme pokračovat v prezentaci základních pravopisných pravidel a také se
seznámíme s vyjadřování záporu pomocí záporky nie (ne), jejíž používání se od toho českého
liší. Samozřejmou součástí kapitoly bude soubor cvičení, přehled slovní zásoby a frází
k naučení.
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
Naučíte se další, předposlední vzor sloves. Využijete u toho svých dosavadních znalostí a tak
učivo určené k zvládnutí nebude obtížné. Rovněž si doplníte svojí znalost pravopisných
pravidel a naučíte se další slovní zásobu s frázemi a frazeologismy.
Budete umět: V této kapitole se zase kousek posuneme v naší znalosti časování polských
sloves. Především se naučíte využívat svých dosavadních znalostí.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Slovesa, alternace, změkčení, kořen, osobní koncovky, spřežky, tvrdé souhlásky.
7.1
Časování sloves II. třídy
Následující tabulka ukazuje způsob tvoření přítomných forem sloves II. třídy:
Tabulka č. 19 - Časování sloves II. třídy v přítomném čase
Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz.
1. infinitiv
2. přítomný j.č.
čas
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona,
ono
mn.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
koncovky
-ć
-ę
-isz/-ysz
-i/y
příklad
kupić
kupię
kupisz
kupi
widzieć
widzę
widzisz
widzi
poŜyczyć
poŜyczę
poŜyczysz
poŜyczy
-my
-cie
-ą
kupimy
kupicie
kupią
widzimy
widzicie
widzą
poŜyczymy
poŜyczycie
poŜyczą
Když se pozorně podíváme na tabulku, zjistíme následující důležité informace:
• stejně jako v případě sloves I. třídy musíme rozlišovat taková slovesa, u nichž dochází
k alternacím, a taková slovesa, u kterých stačí připojit odpovídající koncovku. To, že
se osobní koncovky musíme dobře naučit, již považujeme za samozřejmé.
• jistou pozornost také upoutá to, že v některých případech musíme umět rozlišit mezi
koncovkami –isz/-ysz a -i/-y.. Zde je poměrně jednoduchá rada, která souvisí s tím, co
jsme si řekli o výslovnosti. Některé souhlásky v polštině jsou totiž měkké a zbývající
tvrdé, některé z nich pak vytvářejí dvojice, kdy tvrdá souhláska může být změkčena i.
Tak například p může být nahrazeno p´, je-li pak kořen slova zakončen na změkčenou
souhlásku jako například na p´, s´, l´ apod., nemůže se pojit s y. U některých souhlásek
k tomuto změkčení však nemůže dojít. Například souhlásky a spřežky rz, Ŝ, sz, cz, dŜ
se nemohou vyskytovat ve spojení s i, ale pouze s y. Když se tedy podíváme na
uvedené sloveso Ŝyczyć a určíme si kořen, pak zjistíme, že ke kořeni slova nemůžeme
připojit koncovku –isz, neboť slovo Ŝycz –i -ć je nevyslovitelné. Do stejné situace se
dostáváme tehdy, když přemýšlíme pouze o koncovce -i, jež je vlastní 3. os. j. č. Tyto
úvahy můžeme shrnout následujícím způsobem. Koncovky –isz a –i si vynucují
změkčení a alternace tam, kde je možná. V případě uvedených souhlásek k změkčení
dojít nemůže. Podívejme se na tento jev v následující tabulce:
Tabulka č. 20 - Změkčení a alternace v polských slovesech II. třídy
Analýza slovesa a stanovení koncovky –isz/ysz, -i,-isz
sloveso
kořen a jeho
možnosti změkčení a
výsledek
zakončení
tedy koncovka
baczyć
Bacz
0 ; -ysz, -y
baczysz, baczy
burzyć
Burz
0 ; -ysz, -y
burzysz, burzy
ciąŜyć
CiąŜ
0 ; -ysz, -y
ciąŜysz, ciąŜy
cieszyć
Ciesz
0 ; -ysz,- y
cieszysz, cieszy
dołączyć
Dołącz
0 ; -ysz,- y
dołączysz, dołączy
palić
pal´
1; -isz, -i
palisz, pali
bronić
bron´
1; -isz,-i
bronisz, broni
naprawić
napraw´
1, -isz,-i
naprawisz, naprawi
musieć
mus´
1, -isz,-i
musisz, musí
Všimněte si, že u posledních tří sloves je kořen již zakončen změkčenou souhláskou, což je ve
sloupci s kořenem slova zapsáno pomocí čárky označující měkkost. Je tedy jen logické, že
k danému kořeni náleží koncovka –isz a -i.
7.2
Časování a použití modálních sloves musieć, móc, potrafić a
chcieć
Modální slovesa móc (moci), musieć (muset), potrafić (umět, být schopen) a chtít
můžeme časovat podle náležitých vzorů a v tomto smyslu nepatří k problematickým
slovesům. Pouze v případě slovesa móc si musíme dávat pozor, že se uzavřené u tedy ó, bude
měnit na o. Více o tomto jevu si řekneme v souvislosti s pravopisným pravidlem psaní u a ó
již v následujícím pododdíle této kapitoly. Podívejme se tedy na slovníkový zápis sloves a
móc, musieć, potrafić a chcieć a na jejich časování:
• móc (moci) - dk • XI, mogę, moŜesz, mógł, mogła, mogli.
Tabulka č. 21 - Časování slovesa móc
Sloveso
1. os.
2. os.
3. os.
lp.
Mogę
MoŜesz
MoŜe
lmn.
moŜemy
moŜecie
mogą
• musieć (muset) - ndk • VIIa, muszę, ~isz, musiał, ~eli • tylko w połączeniu z bezok.
Tabulka č. 22 - Časování sloveas musieć
Sloveso
1. os.
lp.
Muszę
lmn.
musimy
2. os.
3. os.
Musisz
Musí
musicie
muszą
• potrafić (umět, být schopen) - dk a. ndk • VIa, ~fię, ~isz, ~af, ~ił • zwykle w
połączeniu z bezok.
Tabulka č. 23 - Časování slovesa potrafić
Sloveso
lp.
1. os.
Potrafię
2. os.
Potrafisz
3. os.
Potrafi
lmn.
potrafimy
potraficie
potrafią
• chcieć (chtít) - ndk • czas. nieregularny, chcę, chcesz, chciej, chciał, chcieli, chciany;
rzecz. chcenie n I • w zn. 2 zwykle z przeczeniem.
Tabulka č. 24 - Časování slovesa chcieć
Sloveso
1. os.
2. os.
3. os.
lp.
Chcę
Chcesz
Chce
lmn.
chcemy
chcecie
chcą
V zbývající části této podkapitoly se podívejme na některá užití těchto modálních sloves.
• Sloveso móc se sejně jako v čečtině pojí s infinitivem plnovýznamového slovesa:
Např.: Nie mogę spać. – Nemůžu spát.
Mogę do ciebie przyjść. – Můžu k tobě přijít.
Nie moŜe jej spojrzeć w oczy. - Nemůže se jí podívat do očí.
• Podobně jako v případě předchozím se i modální sloveso musieć pojí s infinitivem:
Např.: Muszę mieć tę sukienkę. - Musím mít tu sukni.
Dzisiaj juŜ nie musimy iść do szkoły. - Dnes již nemusíme jít do školy.
Musicie nam wszystko opowiedzieć. - Musíte nám všechno povyprávět.
• Sloveso potrafić má význam obdobný slovesu móc, ale může nabývat také významu
být schopen překračova meze.
Např.: Jola potrafi świetnie śpiewać. - Jola umí úžasně zpívat.
Na pewno tego nie potrafisz. - Určitě to nedokážeš.
Jaki potrafisz być okrutny! - Jak krutý dokážeš být!
• Sloveso chcieć vyjadřuje záměr, chuť, vůli něco udělat. Pojit se tedy bude jak se
slovesem, tak i s podstatným jménem ve 4. p. (B.).
Např.: Nie chcę cię juŜ widzieć. - Nechci tě už vidět.
Chcę słyszeć twój głos. - Chci slyšet tvůj hlas.
Chce tego tygryska. - Chce toho tygříka.
Prozatím se naučíte tyto čtyři modální slovesa, která již dokážete vyčasovat v přítomném
čase. V příkladech jste si pak povšimli častého používání záporných forem jako nie chcę, nie
moŜe atd. Na způsob tvoření záporných forem se tedy v následující podkapitole podíváme.
7.3
Pravopisné pravidlo - negace slovesa a psaní záporky nie
Již v uvedených příkladech se ukázalo, že v polštině se setkáváme s poměrně
zvláštním zápisem záporky nie. Tím zvláštním oproti češtině je, že se píše zvlášť. Toto si
opravdu můžeme zapamatovat, ale pouze spolu s tím, že existují jistá omezení. Shrňme si tedy
problematiku psaní záporky nie, kterou píšeme dohromady nebo odděleně v situacích:
• odděleně: a) od určitých tvarů sloves – nie zaliczę (nezapočítám), nie zapiszesz
(nezapíšeš), nie spotykają się (nesetkávají se), nie uczył się (neučil se); b) od
přechodníků – nie zaliczając (nezapočítávaje), nie spotykając się (nesetkávaje se), nie
ucząc się (neučíce se); c) od infinitivů – nie zaliczać, nie spotykać, nie uczyć się.
• odděleně od podstatných jmen, chceme-li zdůraznit protiklady: Nie radość, lecz
smutek. – Ne radost, ale smutek.
• odděleně od číslovek a zájmen: nie osiem (ne osm), nie dwadzieścia (ne dvacet) , nie
ja (ne ja), nie moja (ne má), nie nasz (ne náš).
• odděleně od příslovcí, která nejsou utvořena od přídavných jmen: nie bardzo (ne
velmi), nie tylko (ne pouze), nie wtedy (ne tehdy), ale pozor, vždy píšeme niezbyt
(nepříliš), nieraz (nejednou), niekiedy (někdy).
• odděleně od slov, která jsou užita v platnosti slovesa, např. nie brak czegoś (je
dostatek něčeho; doslova to znamená, že není nedostatek (brak) něčeho), nie moŜna
(nelze), nie potrzeba (netřeba), nie wolno (nesmí se).
• dohromady s podstatnými jmény typu: nieprzyjaciel (nepřítel), nieszczęście (neštěstí),
niepokój (neklid), niewykonanie (neprovedení).
• dohromady s přídavnými jmény, u nichž se popírá význam výchozího adjektiva:
nieczytelny (nečitelný), nieczynny (nečinný), niezdolny (neschopný), niepopularny
(nepopulární); dohromady s přídavnými jmény, která mohou vyjadřovat větší nebo
menší stupeň kvality či vlastnosti: niesłodki (málo sladký), niesłony (málo slaný),
niepospolity (neobyčejný), nieludzki (nelidský).
• dohromady s příčestími užitými ve významu přídavných jmen: niepalący (nekouřící),
niedościgniony
(nepřekonatelný),
niepohamowany
(neovladatelný),
niebywały
(nebývalý).
• dohromady s příslovci utvořenými od přídavných jmen: niedobrze (nedobře),
niedaleko (nedaleko), nieładnie (nehezky).
• dohromady s nemnohými číslovkami: niejeden (nejeden, leckterý), niewielu
(málokdo), niewiele (nemnoho).
Poznámky:
• Pojí-li se negované sloveso s podstatným jménem, je toto podstatné jméno vždy ve 2.
p. (D.): Např. Nie uczę się matematyki. - Neučím se matematiku. Dzisiaj nie ugotuję
obiadu. – Dnes nevařím oběd. Užívání 1. p (M.) je časté, ale jedná se o chybu.
• V těchto skriptech se učíme především časování sloves v přítomném čase. Proto
některé informace o psaní nie, zvláště pokud se týkají jiných slovních druhů nebo také
sloves v jiných časech a způsobech, nebudeme zatím potřebovat. Nicméně je vhodné
úvest pravidla psaní nie souhrnně na jednom místě. Prozatím tedy stačí, když budete
vědět, kde je najdete, a když si zapamatujete pravidla týkající se přítomných tvarů
sloves.
7.4
Přízvuk
Přízvuk v češtině je položen většinou na první slabiku slova. Pouze v některých
případech toto pravidlo neplatí. V polštině je to jinak a měli bychom na to při čtení
pamatovat. Polština rozlišuje dva druhy přízvuku: slovní a větný. My se v tomto textu budeme
zabývat přízvukem slovním. Ten se pak ve většině případů klade na předposlední slabice.
Pouze ve zvláštních případech na třetí nebo štvrté slabice od konce. Slabika, na kterou je
kladen přízvuk (polsky akcent) je pak o něco delší než slabiky nepřízvučné. Zatím se
nebudeme vyjímkami zabývat, ale pouze si uvědomíme rozdíl mezi češtinou a polštinou.
Cvičení
7.5
7.5.1 Uveďte slovesa II. třídy ve všech tvarech přítomného času a využjte při
tom své dovednosti četby slovníkového zápisu
• bawić (bavit) - ndk • VIa, bawię, ~isz, baw, ~ił, bawiony; rzecz. bawienie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• Ŝyczyć (přát) - ndk • VIb, Ŝyczę, ~ysz, Ŝycz, ~ył; rzecz. Ŝyczenie n I • w zn. 1 tylko z
zaimkiem sobie; takŜe w połączeniu z bezok.; zob. teŜ Ŝyczenie.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• bluźnić (hanit) - ndk • VIa, ~nię, ~isz, ~ij (bluźń), ~ił; rzecz. bluźnienie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• wytoczyć się (vytočit se) - dk — ndk • VIb, ~czę się, ~ysz się, ~ocz się, ~ył się; rzecz.
wytoczenie się n I — I, ~am się, ~asz się, ~ają się, ~aj się, ~ał się; rzecz. wytaczanie
się n I; w zn. 1 tylko w 3 os.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• bogacić się (obohacovat se) - ndk • VIa, ~cę się, ~isz się, ~ać się, ~ił się; rzecz.
bogacenie się n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• wytłumaczyć się (ospravedlnit se) - dk • VIb, ~czę się, ~ysz się, ~acz się, ~ył się;
rzecz. wytłumaczenie się n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• brudzić (špinit) - ndk • VIa, ~dzę, ~isz, brudź, ~ił, ~dzony; rzecz. brudzenie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• ususzyć (usušit) - dk • VIb, ~szę, ~ysz, ususz, ~ył, ~szony; rzecz. ususzenie n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• nakłonić się (naklonit se) - dk — ndk • VIa, ~nię się, ~isz się, ~oń się, ~ił się; rzecz.
nakłonienie się n I — I, ~am się, ~asz się, ~ają się, ~aj się, ~ał się; rzecz. nakłanianie
się n I.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
• ułoŜyć (umístit, poslkádat) - dk — ndk • VIb, ~Ŝę, ~ysz, ułóŜ, ~ył, ~Ŝony; rzecz.
ułoŜenie n I — I, ~am, ~asz, ~ają, ~aj, ~ał, ~any; rzecz. układanie n I • zob. teŜ
ułoŜenie.
Jednotné číslo/Liczba pojedyńcza
Množné číslo/Liczba mnoga
1. os.
1. os
2. os.
2. os
3. os.
3. os
7.5.2 Pokuste se doplnit slovesa ve správném tvaru
1. Ja się tego ……………….. (brzydzić się, štítit se) i on mnie do tego ……………….
(zmuszać, nutit).
2. Ona nieustannie …………………… (kręcić, zde „komandovat“) swoim męŜem, ale ja tak
tego …………………… (nie, zostawić, ponechat).
3. On …………………… (krzywdzić, ubliŜovat) własne dzieci.
4. Marek zawsze ………………………. (lenić się, nespěchat nebo dávat si na čas)
z odpowiedzią na mój mail.
5. Teresa bardzo……………….. (lubić, mít rád) Marka, ale Marek na nią …………….
(kichać, kýchat ale v našem významu „kašlat na někoho“).
6. My się bardzo ……………………. (martwić, strachovat) zdrowiem naszego dziadka.
7. Film się …………….. (chylić, chýlit se) ku końcu.
8. Oni …………………… (nie, płacić, platit) za mieszkanie i tak …………….. (mieć, mít)
sytuację trochę uproszczoną.
9. Marek z Małgosią …………………. (pochodzić, pocházet) z dobrej rodziny.
10. Ona ………………….. (suszyć, sušit) włosy suszarką.
11. My …………………. (musieć, muset) się troszeczke ściszyć.
12. On ………………….. (niszczyć, ničit) wszystko, co przyjdzie mu pod ręce.
13. Radek z Danusią bardzo ładnie ……………………….. (tańczyć. tančit).
7.5.3 Procvičování výslovnosti – nahromadění souhlásek
abstrakcja
arktyczny
bezkształtny
bezsprzeczny
capstrzyk
chińszczyzna
chrzcielnica
demonstrator
ekscentryk
ekstrawagancja
fastryga
garncarczyk
góralszczyzna
impregnować
iskrzyć
Inkwizycja
inscenizacja
jabłkowy
kaszlnięcie
lingwistyka
marszczyć
monstrualny
nabrzmiały
najeźdźca
nastrzyc
obstrzępić
odszczepieniec
opatrzność
parafiańszczyzna
patriarcha
pertraktacja
podstrzesze
podstrzyŜyny
przedchrześcijański
przejaŜdŜka
pszczoła
reskrypt
rozkrzyŜować
rozpostrzeć
rozprzęŜenie
rozstrzygnąć
spełznąć
sprzymierzeniec
strzaskać
strzykawka
tatarszczyzna
transparent
uszczknąć
ustrzyc
wszczynać
wstrzymać
zadrzierŜgnąć
zastępować
W Szczebrzeszynie chrząszcz brzmi w
trzcinie.
Z czeskich strzech szło Czechów trzech.
W czasie suszy szosa sucha.
7.6
Slovní zásoba
Slovní zásoba
pomieszczenie, n.
místnost
mieszkanie, n.
byt
korytarz, m.
chodba
łazienka, f.
koupelna
kuchnia, f.
kuchyně
sypialnia, f.
ložnice
suteren, f.
skep
jadalnia, f.
jídelna
pokój, m.
pokoj
komurka, f.; telefon komurkowy
mobilní telefon
szeroki, a, e
široký
wąski, a, e
úzký
miły, a, e
milý
efektowny, a, e
působivý
kolorowy, a, e
barevný
czerwony, a, e
červený
zmarznięty, a, e
zmrzlý
słoneczny, a, e
sluneční
mieszkać, -am, -asz
bydlet
kąpać się, -ę,-esz
koupat se
sprzątać, -am, -asz
uklízet
gotować, -ę, -esz
vařit
prasować, -ę, -esz
žehlit
myć, myję, -esz
mýt
wychodzić, -ę, -isz
vycházet
odwiedzać, -am, -asz
navštěvovat
dlaczego
proč
cięŜko
těžko
głupio
hloupě
Ŝe
že
po co
proč
ježeli
jestliže
Fráze a frazeologismy
Bardzo ładne mieszkanie.
Je to moc hezký byt.
Bardzo mi się tu podoba.
Moc se mi tu líbi.
Chciał/a bym tu zamiszkać na stałe.
Chtěl/a bych tu zůstat na stálo.
MoŜemy tam podjechać taksówką.
Můžeme tam jet taxikem.
Zamówić taksówkę telefonicznie.
Objednat telefonicky taxi.
Numer komurkovy
číslo mobilu
Jak Kuba Bagu, tak Bóg Kubie.
Jak ty mi, tak já tobě. Na hrubý pytel hrubou
záplatu.
Obiecanki cacanki, a głupiemu radość.
Sliby se slibují, blázni se radují.
Co za duŜo, to niezdrowo.
Všeho moc škodí.
chodzić na wagary
chodit za školu
mieć twardą szkołę
mít tvrdou školu
SHRNUTÍ KAPITOLY
V této kapitole se studenti naučili časovat slovesa II. třídy, která nejsou tak obtížná jako
slovesa I. třídy, a zároveň jsou v jistém smyslu obtížnější než slovesa III. třídy. Logickou
součástí výkladu problematiky sloves jsou pak modální slovesa, z nichž jsme probrali čtyři:
musieć, móc, potrafić, chcieć. Další gramatickou látkou, která rovněž v jisté míře náleží
slovesům, je psaní záporky nie, kdy si studenti musí zapamatovat především to, že se záporka
nie píše odděleně od sloves v určitých tvarech. Pravidel je sice více, ale prozatím postačí tento
poznatek. V této kapitole si pak studenti mohli procvičit nově získané poznatky ve cvičeních a
naučili se další slovní zásobu.
KONTROLNÍ OTÁZKY
V čem jsou slovesa II. třídy těžší než slovesa III. třídy a naopak snadnější než slovesa třídy I?
Jaký je rozdíl mezi českým způsobem záporu sloves a polským způsobem?
Co jsou to modální slovesa a jaký je jejich sémantický obsah?
ÚKOLY K ZAMYŠLENÍ
Srovnejte osobní koncovky sloves prozatím naučených tříd a pokuste se určit případné shody.
Pokud totiž ke shodám dochází, nemůžeme na základě našich dosavadních znalostí s jistotou
určit o jaké sloveso (tedy o jakou třídu) se jedná. Pokud ale budeme mít koncovky, které jsou
typické pro danou třídu, řekne nám již tato koncovka sama s velkou pravděpodobností, jak
vytvořit zbývající tvary slovesa.
Tabulka č. 25 - Osobní koncovky sloves I., II. a III. třídy.
Srovnání koncovek I., II. a III. třídy
I.
1. os. j. č.
2. os. j. č.
3. os. j. č.
1. os. mn. č.
2. os. mn. č.
3. os. mn. č.
II.
III.
Tuto práci budeme muset udělat ještě jednou na konci příští kapitoly, kde se naučíme slovesa
IV. třídy, zde však již můžeme udělat podstatnou část, nezapomínejte také, že když jste se
učili klasifikovat slovesa, učili jste se také koncovky všech tříd. Jediné, co z časování sloves
v přítomném čase zatím neumíte, jsou čtyři zbývající koncovky IV. třídy, což opravdu není
moc.
PRO ZÁJEMCE
V těchto skriptech se především orientujeme na základy gramatiky, které by mohly být
studentem rozvíjeny i samostatně, nebo spíše především samostatně. V hodinách jistě
procvičíme čtení a výslovnost, ale na procvičování konverzace zbyde jen málo času. Z těchto
důvodu je vhodné vyhledat si externí pomoc, kterou můžeme najít na internetu. Existuje totiž
Slavica project, jenž je určen právě začínajícím studentům polštiny, češtiny, ruštiny. Zde
najdete opravdu elementární komunikační situace namluvené rodilými mluvčími. Stránky
projektu pak najdete na této adrese: http://www.slavic-net.org.
8
Polská slovesa IV. třídy
V této kapitole dokončíme poslední velké téma těchto skript, kterým je časování
sloves v přítomném čase. Domníváme se, že spolu s výslovností to není málo, uvědomíme-li
si, jak podstatnou roli v polské větě hraje sloveso. Zvláště pak to není málo v případě, kdy
k časování sloves přistupujeme jakoby zevnitř slova, tedy jinak řečeno, když se v určité
omezené míře zabýváme i zákonitostmi, jež se neomezují pouze na připojování koncovek.
Čeká nás tedy poslední krok v přítomném čase, slovesa IV. třídy, která nepřinesou mnoho
překvapení, ale která se přes to musíme naučit.
RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY
Tato kapitola obsahuje gramatiku časování sloves zakončených v 1. os. j. č. koncovkou –em a
v 2. os. j. č. koncovkou –esz. Na tuto gramatiku bude navazovat podkapitolka věnována
některým problematickým slovesům napříč třídami a samozřejmě také další pravopisné
pravidlo spolu s cvičeními a slovní zásobou.
CÍLE KAPITOLY
Cíle kapitoly jsou: dokončit se studenty časovaní sloves v přítomném čase a především toto
časování procvičit.
Budete umět: budete umět časovat všechna slovesa v přítomném čase s tím, že si poradíte i
s jejich negacemi. Schopnost časování sloves bude doplněna porozuměním jejich tvoření, kdy
tyto dovednosti a způsoby uvažování využijeme ve skriptech Polština II.
KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY
Slovesa III. třídy, otevřené u, uzavřené u (ó), analýza slovesa, odvozování gramatických
kategorií.
8.1
Časování sloves IV. třídy
Tabulka č. 26 - Časování sloves IV. třídy
Tvary sloves IV. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –em a v 2. os. j. č. na –esz.
koncovky příklad
umieć
-ć
1. infinitiv
2. přítomný
čas
j.č.
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona,
ono
m.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
rozumieć
-ę
-isz/-ysz
-i/y
umi – em
umi – esz
umi – e
rozumi – em
rozumi – esz
rozumi - e
wiedzieć
(nepr.)
wi –em
wi –esz
wi – e
-my
-cie
-eją
umi – emy
umi – ecie
umi - eją
rozumi –emy
rozumi – ecie
rozumi - eją
wi – emy
wi – ecie
wi - dzą
Jestliže se podíváme na uvedenou tabulku, můžeme si všimnout, že obsahuje dvě části.
Slovesa umieć a rozumieć jsou pravidelná, což znamená, že jsme na základě znalosti 1. a 2.
os. j. č. a na základě znalosti koncovek schopni stanovit všechny další tvary. Jinak také
řečeno, v případě sloves wiedzieć nedokážeme odvodit 3. os. m.č. a zvláště změnu či
nepravidelnost v koncovce {j:dz}. Prakticky to pro nás bude znamenat, že musíme být
v případě sloves, jež mají v 1. os. j. č. koncovku –em a v 2. os. j. –esz, zvláště opatrní a
v případě nejistoty musíme konzultovat slovník. Podívejme se tedy na slovníkový zápis
slovesa wiedzieć:
• wiedzieć (vědět) - ndk • czas. nieregularny, wiem, wiesz, ~dzą, wiedz, ~dział, ~eli.
Jak je vidět, slovníkový zápis nás varuje, že před sebou máme nepravidelné sloveso
(nieregularny znamená nepravidelný). Ale nezůstává pouze u toho, dodává nám informace o
tom, co je odlišné od pravidelného tvoření tvarů slovesa. Jak víme, první dva tvary jsou tvary
1. a 2. os. j. č. Tvar wiedz je tvar rozkazovacího způsobu. To, co je mezi tím, je pak způsob
tvoření nepravidelných tvarů. Vzhledem k tomu, že víme, že ą je typické pro 3. os. m.č., není
pro nás obtížné vytvořit správný tvar wiedzą.
8.2
Časování některých nepravidelných sloves
• wiedzieć (vědět) – ndk • czas. nieregularny, wiem, wiesz, ~dzą, wiedz, ~dział, ~eli.
Sloveso
1. os.
lp.
wiem
lmn.
wiemy
2. os.
3. os.
wiesz
wie
wiecie
wiedzą
• jeść (jíst)- ndk • czas. nieregularny, jem, jesz, jedzą, jedz, jadł, jedli, jedzony; rzecz.
jedzenie n I; w podhaśle ndm w połączeniu z czasownikiem. • zob. teŜ jedzenie.
Sloveso
1. os.
2. os.
3. os.
lp.
jem
jesz
je
lmn.
jemy
jecie
jedzą
8.3
Pravopisné pravidlo psaní uzavřeného a otevřeného ó a u.
Opět jako v případě psaní rz a Ŝ si probereme základní pravidla psaní dvou písmen, jimiž ale
označujeme stejnou hlásku - [u]:
• písmeno ó píšeme tehdy, když se v jiných tvarech téhož slova nebo ve slovech
příbuzných vyskytuje písmeno o nebo zřídka i e. Např. dwór (dvůr, M.) – dworu
(dvoru, D.) – dworowy (dvorní, příd. jméno), mój (můj) – moja (moje) – moje (moje),
pomóc (pomoc, M.)– pomocnik (pomocník, M.) – pomocniczy (pomocný), pióro
(pero, M.) – pierze (pere) – pierzyna (peřina), szósty (šestý) – sześć (šest).
• písmeno ó se píše vždy v koncovce 2. p. (N.) m. č. m. r. Např. robotników
(pracovníků), domów (domů), snów (snů).
• ó píšeme v podstatných jménech rodu ženského zakončených příponou – ówka, ówna.
Např. borówka (borůvka), mrówka (mravenec), Ŝaglówka (plachetnice).
• ó píšeme u místních názvů zakončených na –ów. Např. Kraków, Chorzów atd.
• ó se pak píše na začátku těchto výrazů: ósmy (osmý), ósemka (osmička), ów (onen),
ówczesny (tehdejší), ócz (očí, N. lmn.).
8.4
Cvičení
8.4.1 Analýza určitých tvarů sloves -příklad
V tomto cvičení si vyzkoušíme to, co se pro nás musí stát samozřejmostí při
jakémkoliv překladu. Setkáte se s deseti polskými větami v přítomném čase a vašim úkolem
bude pokusit se najít slovesa, která v nich jsou, a pokusit se určit jejich tvary. Toto cvičení
bude vyžadovat následující: a) musíte se orientovat v osobních koncovkách, jež vám
s největší pravděpodobností pomohou odhalit sloveso a případně určit jeho kořen; b) bez
slovníku a znalosti polštiny budete muset vyzkoušet různé sady koncovek a vyzkoušet, které
z nich se vám budou zdát nejvhodnější. Takovým nejzákladnějším vodítkem bude výslovnost
vzniklého slova. Nejprve se ale podívejme na příklad:
Věta
Sloveso
W Izraelu kradną silniki lotnicze.
V této krátké větě není složité s velkou pravděpodobností určit sloveso, zvláště
když připomíná české a když je zakončeno ą, které je typické pro konkrétní
osobu. Konkrétním tvarem je tedy kradną. Podívejme se, co s tímto tvarem
můžeme dělat dál.
Návrh
tvarů
Jak si jistě pamatujete, je koncovka ą typická pro 3. os. mn. č. Pokud ji oddělíme,
získáme kořen, k němuž můžeme zkoušet přidávat jiné koncovky. Získáme tedy
kořen kradn a testujeme možnosti. Ukáže se, že nejvhodnější třídou je třída I.
Totiž na základě pouhé koncovky 3. os. mn. čísla bychom mohli váhat mezi I. a
II. třídou, ale koncovky 1. a 2. os. mn. č. II. třídy –my a –cie se nijak nehodí
k určenému kořeni: kradn – my, kradn-cie. Mnohem vhodnější tedy budou
koncovky I. třídy. Zde ale moc dobře víme, že znalost koncovky 3. os. mn. č.
může být zrádná. I. třída, což si jistě pamatujete, je obtížná alternacemi s tím, že
k alternacím dochází mezi 2. os. j. č a 2. os. mn. č. Z určitého tvaru, který jsme
našli v textu, tedy nevyčteme alternace. Můžeme tedy zvolit následující postup:
a) tipneme si; b) podíváme se do tabulky alternací na to, co se děje s n; c) přesně
si vzpomeneme na tabulku alternací a bez problému doplníme; d) zeptáme se, na
co asi může n alternovat. Co se poměru cena/výkon týče, bude se ukazovat
poslední cesta nejvhodnější, neboť s největší pravděpodobností se setkáme
s touto variantou: {n:n´}. Je zřejmé, že ve svých analýzách nebudete muset
podstupovat takto rozvláčnou cestu. Koncovka ą je problematická protože
připouští na první pohled více interpretací. Co jsme však touto analýzou získali?
Informace Máme-li takto jednoduchou větu, víme, že tu krade 3. os. mn. č., tedy oni. Tato
dané
informace může být vyjádřena pouze osobní koncovkou stejně jako v češtině.
slovesem
Důležité je, že sloveso krást může vyžadovat předmět. Když se tedy podíváme na
větu ještě jednou, stává se poměrně snadně srozumitelnou:
Analýza
věty na
základě
slovesa
W Izraelu kradną silniki lotnicze.
1. slovo kradną máme zanalyzované;
2. předložku w bychom měli znát a také očekávat před určením místa: v Izraeli
3. zbývá nám silniki lotnicze, s čímž si poradíme jedině se slovníkem, což už je
minimální práce, neboť předmět bude ve 4. p. (B.) nebo v 2. p. (D.). Proč ne
jenom ve 4. p. (B.) musíte již velmi dobře vědět.
Důsledky
analýzy
pro nás
Systém polského slovesa patří k nejrozvinutějším. Jeho analýza nám tedy vždy
přinese mnoho informací o větě samotné a o tom, co můžete čekat a co máte
hledat. V běžných komunikačních situacích pravděpodobně oceníte dril určitých
tvarů sloves. Pokud však budete tvořit vlastní text nebo překládat složitější texty,
vyplatí se vám o jazyce uvažovat naznačeným způsobem.
8.4.2 Analýza určitých tvarů sloves – cvičení
Máte tedy tři úkoly: a) nalézt sloveso; b) pokusit se určit jeho tvary; c) pokusit se odhadnout
význam věty.
Věta 1.
Na tym oto miejscu znajduje się nasze najcenniejsze dzieło sztuki.
Sloveso
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
Věta 2.
Sloveso
Nie lubimy tej muzyki, chociaŜ wydaje się być bardzo popularna.
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
Věta 3.
Przykazuje nam to zrobić, aczkolwiek niczego o tym nie wiemy.
Sloveso
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
Věta 4.
Oświadcza, Ŝe tak się to wydarzyło.
Sloveso
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
Věta 5.
Nie wykonujemy tej pracy w sposób najlepszy.
Sloveso
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
Věta 6.
Troszczycie się o niego niepotrzebnie.
Sloveso
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
Věta 7.
Nie odpowiadają na nasze pytania.
Sloveso
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
Věta 8.
Dlaczego tak krzyczycsz?
Sloveso
Analýza
slovesa a
odhad
významu
věty
8.5
ksiąŜka, Ŝ
długopis, m
zeszyt, m
umowa, Ŝ
spotkanie, n
randka, Ŝ
miasto, f
miłość, f
biały, a, e
Slovní zásoba
Slovní zásoba
kniha
propiska
sešit
smlouva, dohoda
setkání
rande
město
láska
bílý
kolor, m
barva
czarny, a, e
černý
wilgotny, a, e
vlhký
suchy, a, e
suchý
uniwersytecki, a, e
univerzitní
czeski, a, e
český
polski, a, e
polský
przyjemny, a, e
příjemný
słyszeć, -ę, -ysz
slyšet
widzieć, ę, -isz
vidět
myśleć, -ę, - isz
myslet
mówić, -ę,-isz
mluvit
domówić się, -ę, -isz
domluvit se
umieć, -em, -esz
umět
jeść, jem, jesz, je, jemy, jecie, jedzą
jíst
zrozumieć, -em, -esz
rozumět
Często
často
Małokiedy
málokdy
w środku
vevnitř
Jak
jak
Dlaczego
proč
Fráze, frazeologismy a rčení
Ile to kosztuje?
Kolik to stojí
Nie mam więcej pieniędzy.
Nemám víc peněz.
To jest mój przyjaciel Marek.
To je můj přítel Marek.
To jest moja Ŝona. To jest mój mąŜ.
To je moje žena. To je můj muž.
Bardzo się ciesze, Ŝe Pana/Pani widzę
Velmi rád Vás vidím.
spalić się ze wstydu
velmi se zastydět
wyglądać jak pajac/błazen
vypadat jako šašek
to dzieło przypadku
to je věc náhody
być pępkiem świata
být pupkem světa (ironicky)
Kto się lubi, ten się czubi.
Co se škádlívá, to se rádo mívá.
Jak cię widzą, tak cię piszą.
Šaty dělají člověka.
SHRNUTÍ KAPITOLY
V této kapitole jsme dokončili gramatiku časování polských sloves v přítomném čase. Ukázali
jsme si rovněž, jak naších znalostí můžeme využit především v aspektu analýzy věty. Ještě je
samozřejmě hodně toho, co se musíme naučit, abychom si poradili se složitějším textem.
Přítomný čas samotný nebude v běžném textu příliš častým jevem. Zprávy se totiž špatně
píšou v přítomném čase. Nicméně jiný začátek by nás nedovedl tak daleko. Většiny znalostí,
jež se týkaly vytváření různých slovesných tvarů, totiž využijeme i u přídavných a
podstatných jmen, která nás teprve čekají spolu se svými alternacemi.
KONTROLNÍ OTÁZKY
Jaký je rozdíl mezi u a ó. V čem se liší jimi označované souhlásky?
Zamyslete se nad postupem překladu. Jak by podle vás měl vypadat systematický překlad
polské věty?
Kdy je předmět v 2. p. (D.) a kdy je ve 4. p. (B.)?
9
Souhrnné tabulky – časování v přítomném čase
Tabulka č. 27 - Souhrn časování sloves v přítomném čase
Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz.
1. infinitiv
2. přítomný
čas
j.č.
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona,
ono
m.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
koncovky
-ć
-ę
-esz
-e
příklad
myć
myj – ę
myj - esz
myj – e
nieść
nios – ę
niesi – esz
niesi – e
kupować
kupuj – ę
kupuj – esz
kupuj - e
-emy
-ecie
-ą
myj – emy
myj – ecie
myj - ą
niesi – emy
niesi – ecie
nios – ą
kupuj – emy
kupuj – ecie
kupuj - ą
Tvary sloves I. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –ę a v 2. os. j. č. na –esz.
1. infinitiv
2. přítomný
čas
j.č.
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona,
ono
m.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
koncovky
-ć
-ę
-isz/-ysz
-i/y
příklad
kupić
kupię
kupisz
kupi
widzieć
widzę
widzisz
widzi
poŜyczyć
poŜyczę
poŜyczysz
poŜyczy
-my
-cie
-ą
kupimy
kupicie
kupią
widzimy
widzicie
widzą
poŜyczymy
poŜyczycie
poŜyczą
Tvary sloves III. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –am a v 2. os. j. č. na –asz
1. infinitiv
2. přítomný
čas
j.č.
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona, to
m.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
koncovky
-ć
-am
-asz
-a
-amy
-acie
-ają
příklad
czytać
czyt-am
czyt-asz
czyt-a
czyt-amy
czyz-acie
czyt-ają
kochać
koch-am
koch-asz
koch-a
koach-amy
koch-acie
koch-ają
wołać
woł-am
woł-asz
woł-a
woł-amy
woł-acie
woł-ają
Tvary sloves IV. třídy zakončené v 1. os. j. č. na –em a v 2. os. j. č. na –esz.
koncovky příklad
umieć
-ć
1. infinitiv
2. přítomný
čas
j.č.
1. os. ja
2. os. ty
3. os. on, ona,
ono
m.č. 1. os. my
2. os. wy
3. os. oni, one
rozumieć
-ę
-isz/-ysz
-i/y
umi – em
umi – esz
umi – e
rozumi – em
rozumi – esz
rozumi - e
wiedzieć
(nepr.)
wi –em
wi –esz
wi – e
-my
-cie
-eją
umi – emy
umi – ecie
umi - eją
rozumi –emy
rozumi – ecie
rozumi - eją
wi – emy
wi – ecie
wi - dzą
Tabulka č. 28 - Souhrn probraných nepravidelných sloves
Sloveso wiedzieć
lp.
1. os.
wiem
2. os.
wiesz
3. os.
wie
Sloveso jeść
lp.
1. os.
jem
2. os.
jesz
3. os.
je
Sloveso chcieć
lp.
1. os.
chcę
2. os.
chcesz
3. os.
chce
Tabulka č. 29 - Koncovky všech tříd
Osobní koncovky sloves v přítomném čase
I.
II.
lp.
lm.
lp.
lm.
1. - ę
-emy
ę
imy/ymy
2. - esz
-ecie
isz/ysz
icie/ycie
3. - e
-ą
i/y
ą
III.
lp.
-am
-asz
-a
lm.
-amy
-acie
-ają
lmn.
wiemy
wiecie
wiedzą
lmn.
jemy
jecie
jedzą
lmn.
chcemy
chcecie
chcą
IV.
lp.
-em
-esz
-e
lm.
-emy
-ecie
-ą
10
Závěr
Na předchozích stránkách jsme měli příležitost naučit se a procvičit si základní pravidla
časování sloves v přítomném čase. Jak se ukázalo, tento úkol vyžadoval především dvojí: a)
naučit se osobní koncovky; b) pochopit některé zákonitosti tvoření slov a jejich různých
forem. Pokud bychom se ohlédli zpět, tak druhý ze zmíněných aspektů studia časování sloves
můžeme považovat za neméně důležitý. V jistém smyslu jej můžeme považovat i za
významnější a to samozřejmě natolik, nakolik se s alternacemi setkáme ve skriptech Polština
II., kde se budeme věnovat skloňování podstatných jmen a kde alternace budou častým jevem.
Možnou námitkou proti koncepci těchto skript by mohlo být, že se příliš zaměřují na jednu
gramatickou oblast. Tato výtka je oprávněná pokud nebere ohled systematické zvládnutí
tématu s porozuměním některých vnitřních jazykových souvislostí. Jinak také řečeno, tato
skripta jsou koncipována tak, aby studentům předložila ucelenou látku časování sloves
v průběhu jednoho semestru. Dali jsme tedy přednost úplnosti jedné skupiny gramatických
jevů, před roztříštěností částečných přístupů, které samozřejmě také mají své oprávnění
nicméně ne na omezeném čase a prostoru.
Jak již bylo řečeno, takto skripta jsou určena pro výuku polštiny na FVP SU a zcela
zohledňují praxi vedení výuky, kdy její „praktickou“ částí je četba a překlad polského textu.
V tomto smyslu bude časování sloves v Polštině I. doplněno skloňováním podstatných jmen a
přídavných jmen ve skriptech Polštiny II. Domníváme se toto rozložení je z pedagogických
důvodů vhodnější, neboť dovoluje pečlivě ovládnout danou oblast v celku.
Součástí těchto skript je také soubor několika pravopisných pravidel, doporučení, rad a
několika desítek slovíček určených k naučení. Tato pravidla pak budou v následujícím díle
doplněna tak, aby si student dokázal poradit i se zápisem polského textu na základě poslechu.
Na úplný závěr tedy chceme vyjádřit naději, že tato skripta dokázala studentům
pomoci v jejich studiu a že zkvalitnila výuku polského jazyka na FVP SU.
11
Použitá literatura a zdroje
Pössingerová, K. - Seretny, A.: Czy Czechów jest trzech. Učebnice polštiny pro Čechy.
Kraków 1992.
Tarajło-Lipowska, Z.: Mówię po polsku. Učebnice polštiny pro Čechy. Warszawa 1994.
Bešta, T.: Základy polské mluvnice. Praha 1994.
Wróbel, H.: Gramatyka języka polskiego. Kraków 2001.
Lotko, E.: Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc 1999.
Miodunka, W.: Uczymy się polskiego (28 dílný audiovizuální kurz ) 1996.
Kita, M.: Wybieram gramatykę. Tom 1-2. Katowice 1998.
Lipińska, E.: Nie ma róŜy bez kolców. Kraków, PWN 1999.
Uniwersalny słownik języka polskiego, w. 1.0, PWN SA 2004.
Download

Polština I. - eLearning FVP SU