PŘEDSTAVUJEME: KLINIKY V POLSKU
ZDARMA
ČÍSLO 02/2010
WWW.LEXUM.CZ
TATIANA
KOVÁŘÍKOVÁ:
„NOVÉ
UNIFORMY
MUSÍ SLUŠET
A BÝT
POHODLNÉ.“
SOUTĚŽ
O PROMĚNU
Josef Váňa:
„UMÍM JEZDIT NA VŠEM,
CO MÁ ČTYŘI NOHY.“
???
8
lexum magazín
s e rv i s
foto Vojtěch Vlk
Obsah
04 Novinky
06 Akomodační čočky, revoluce v oční chirurgii
10 Josef Váňa: „Umím jezdit na všem, co má
čtyři nohy“
14 Mikroskopy na oční klinice Lexum
18 Rizika nošení kontaktních čoček
22 MUDr. Ivan Fišer, Ph.D.: „Navrácení zraku
slepému člověku je odměnou pro lékaře ne
menší než pro pacienta“
26 Představujeme kliniky v Polsku
28 Mýty a nejčastější dotazy o operacích očí II
30 Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc.: Bioptika
33 Ing. Petr Zlatuška: „Operace pro mě byla
řešením“
36 Do výšek komfortně a bezpečně se
Singing Rockem
38 Tatiana Kováříková: „Nové uniformy musí
slušet a být pohodlné“
40 Tvář z titulní strany
41 Soutěž o proměnu
42 Psychologie barev
44 Pro zdravé oči
46 Operace šedého zákalu v proměnách času
49 Tupozrakost u dětí
51 Kontakty
Vážení čtenáři a čtenářky, vážení klienti,
jsem rád, že vám mohu představit již druhé číslo časopisu Evropské oční kliniky
Lexum. Od našeho minulého setkání na těchto stránkách se na klinice Lexum přihodilo mnoho nového. A o ty nejdůležitější aktuality se s vámi na následujících stránkách rádi podělíme.
Klinika Lexum v minulých měsících potvrdila své postavení na středoevropském
trhu a spojením s řetězcem očních klinik Intermedica se rozrostla o další pobočky
v Polsku. Kliniky vám představí pan Piotr Magdziarz, generální ředitel společnosti
Intermedica.
Uvnitř čísla vás čeká celá řada zajímavých rozhovorů. Velmi nás potěšilo ocenění
primáře sítnicového centra, MUDr. Ivana Fišera, Ph.D., který na kongresu v Athénách obdržel prestižní Senior Honor Award. V rozhovoru se zmiňuje nejen o tomto
ocenění. Vyzpovídali jsme také jednoho z našich klientů, šestinásobného vítěze Velké pardubické, žokeje Josefa Váňu. Dozvíte se, jak se mu jezdí a závodí s „novýma očima“. Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc., hlavní lékařský ředitel kliniky, se s vámi podělí
o své zkušenosti a zážitky z oftalmologické praxe, zaměří se především na bioptiku
– moderní řešení komplikovaných očních vad pomocí kombinace dvou refrakčních
metod během dvou operací.
Věnovat se samozřejmě budeme i ryze odborným oftalmologickým tématům – tématem tohoto čísla jsou akomodační čočky.
Novinkou, kterou představujeme na titulní straně, jsou nové uniformy našich sestřiček a recepčních. Uvnitř časopisu si můžete přečíst rozhovor s jejich autorkou –
módní návrhářkou Tatianou Kováříkovou.
Doufám, že vám náš časopis přinese zábavu i poučení a že se na jeho stránkách
dozvíte spoustu zajímavých informací týkajících se Evropské oční kliniky Lexum
i očního lékařství všeobecně.
Přeji hezký den, příjemné zážitky při čtení časopisu a vše dobré.
Peter Ivančák
TIráž
lexum magazín
Ročník I., vydání č. 2/2010
Lexum magazín vychází 3. 5. 2010
Vydavatel: OPTHALASER a.s., U Společenské
zahrady 3, Praha 4 – Krč, 140 00
tel.: 244 016 441 – 444
fax: 244 016 440
www.lexum.cz
Produkce a grafické zpracování:
Corporate Publishing, s.r.o.
www.copu.cz
Redakce: Martina Dvořáčková, Petra Vychodilová,
Kateřina Stibalová, Alice Kavková
Jazyková úprava: Markéta Ničová
Client service manager: Martina Krtoušová
Inzerce: Ditta Dvořáčková,
[email protected], tel.: 603 196 614
Foto: Vojtěch Vlk, archiv Lexum, Vojtěch
Brtnický, archiv Tatiany Kováříkové, Jakub Žárský,
archiv MUDr. Ivana Fišera, Ph.D.
Titulní strana: Foto: Vojtěch Vlk,
modelka: Petra Nebeská
Vizážistka: Kateřina Křížová, Estée Lauder
Registrace: MK ČR E 19256
Volně neprodejné
3
CO J E U N Á S N OV É H O
NOVINKY
A ZAJÍMAVOSTI Z KLINIKY
LEXUM
FOTO archiv Lexum
Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc.
a Ditta Dvořáčková při křtu časopisu
První číslo
časopisu
Lexum
má své kmotry!
Před Vánoci se v Praze každoročně odehrává
celá řada vánočních večírků. Ten v restauraci
Zlaté časy byl ale výjimečný! Slavnostně se na
něm totiž křtilo první číslo časopisu Lexum.
Za kmotry šel hlavní lékařský ředitel Evropské
oční kliniky Lexum, přední český oftalmochirurg, prof. MUDr. Martin Filipec, CSc., a generální ředitel kliniky MUDr. Peter Ivančák, Ph.D.
Nemohla chybět ani kmotra, zástupkyně
vydavatelství Corporate Publishing, které časopis produkovalo, Ditta Dvořáčková. Všichni
se jako správní kmotři doslova předháněli
v krásných přáních do budoucna – spoustu
zajímavých článků, ještě více čtenářů, a ať
nám tloustne! Doufejme, že jejich malý „kmotřenec“ všechna přání splní a bude dělat
radost nejenom jim. r
4
LEXUM MAGAZÍN
Interiér polské kliniky
Korekce myopie
implantací fakické
čočky AcrySof®
CACHÉT™
Pro osoby trpící krátkozrakostí je tu nové
řešení jejich problémů s viděním do dálky.
Nové fakické čočky AcrySof ® CACHÉT™ totiž
představují zcela jedinečné a komfortní řešení
korekce myopie.
Čočka CACHÉT™ je navržena tak, aby
kombinovala sílu vlastní a přidané čočky, čímž
pacientům zajišťuje úpravu dioptrií a zároveň
zachovává akomodační schopnosti přirozené
lidské čočky. Proto je ideální zejména pro klienty ve věku do 45 let, kteří ještě nemají problémy se zaostřováním (vetchozrakostí). Čočky
se umisťují do přední části oka před duhovku,
což výrazně snižuje rizika spojená se zvýšením
nitroočního tlaku, případně s předčasným
vznikem šedého zákalu. Čočky CACHÉT™ jsou
k dispozici v široké škále dioptrií a dají se jimi
řešit i vysoké stupně krátkozrakosti. Navíc
se dají kdykoliv z oka zase odstranit. Čočky
AcrySof® CACHÉT™ zase přinášejí o něco větší
komfort do očního lékařství. r
Klinika Lexum už i v Polsku!
Evropská oční klinika Lexum vzala pod svá křídla největší polský řetězec soukromých očních klinik
Intermedica a vytvořila tak nejsilnější oftalmologickou skupinu ve střední Evropě. Co se od tohoto
spojení očekává? Hlavním faktorem je určitě rozšíření péče zejména u polských klinik. Předpokládá
se zkvalitnění poskytovaných služeb, především v oblasti rohovkové a vitreoretinální péče a samozřejmě využití nejmodernějších technologií – například femtosekundových laserů.
Generální ředitel společnosti Intermedica, Piotr Magdziarz, si spolupráci nemůže vynachválit.
„Příležitost sdílet znalosti mezi týmem vynikajících specialistů z České republiky a z Polska výrazně
posílí schopnost poskytování té nejlepší oční péče pacientům v obou zemích,“ říká.
Podle profesora Martina Filipce, jednoho ze zakladatelů kliniky Lexum, je vstup na polský trh
velkou výzvou a zároveň ojedinělé spojení dvou lídrů na česko-polském trhu.
Společnost Intermedica byla založena v roce 1999 a od té doby se na ní každoročně provádí více
než tři tisíce laserových refrakčních zákroků a tisíc operací šedého zákalu. Její pobočky naleznete
v Poznani, Krakově a ve Štětíně.
Evropská oční klinika Lexum byla založena v roce 1993 a v současné době působí na pracovištích
v Praze, Ostravě, Brně a Českých Budějovicích. Během roku 2009 zde bylo provedeno více než
12 500 operací šedého zákalu a přes 5 700 laserových refrakčních zákroků. r
5
téma
REVOLUCE V OČNÍ
CHIRURGII:
AKOMODAČNÍ ČOČKY,
KTERÉ UMÍ ZAOSTŘOVAT!
FOtO archiv Lexum
Akomodační čočky jsou na poli oftalmochirurgie převratnou možností.
Dosud člověk při nahrazení vlastní čočky čočkou umělou přišel o schopnost zaostřovat a musel nosit
brýle. To se teď díky akomodačním (zaostřovacím) čočkám stává minulostí. Tuto vymoženost
nám v následujícím článku blíže představí Doc. MUDr. Drahomíra Baráková, CSc.
Proč zrovna akomodační čočky?
Trendem v chirurgii čočky je v současné době
především zachování či obnova akomodační
schopnosti lidské čočky. Schopnost pozorovat
předměty v různé vzdálenosti od oka, zaostřovat,
se nazývá akomodace. V případě chirurgického
S pokroky v technice chirurgie šedého zákalu
a v technologii výroby nitroočních implantátů se
otevírají nové možnosti v řešení katarakty a refrakčních vad. Jak takový zákrok v současné době
probíhá? Existuje několik metod odstranění čočky, ať je indikována z refrakčních důvodů nebo
Trendem v chirurgii čočky je především
zachování či obnova akomodační schopnosti
odstranění čočky s následnou implantací „standardní“ umělé nitrooční čočky ztrácí lidské oko
schopnost zaostřovat a nastalý stav vyžaduje
brýle pro práci do blízka.
pro šedý zákal. Mezi nejčastěji používanou metodu u nás i ve světě patří tzv. fakoemulzifikace,
při které se jádro čočky rozmělňuje ultrazvukem.
Do průhledného čočkového pouzdra, které v oku
Doc. muDr. Drahomíra Baráková, CSc.
Lékařská ředitelka pro léčbu katarakty, sítnice a sklivce Evropské
oční kliniky Lexum. Specializuje
se především na mikrochirurgii
oka, chirurgii šedého zákalu,
nitrooční refrakční zákroky,
nádorová onemocnění oka a sonografii oka a očnice. Docentka
Baráková úzce spolupracuje
také s Oční klinikou FN Motol,
kde se specializuje na operační řešení vrozeného
šedého zákalu u dětí, včetně implantace umělých
nitroočních čoček. Rovněž je autorkou a spoluautorkou řady vědeckých publikací. Na domácích
i zahraničních kongresech přednesla přes 180
přednášek.
Akomodační nitrooční čočka Crystalens HD
(Bausch&Lomb)
6
lexum magazín
ilustrační obrázek
7
téma
po odstranění jádra a čočkových hmot zůstává,
se vkládá umělá nitrooční čočka. (Bližší informace o průběhu této metody naleznete v článku
Historie šedého zákalu na stranách 42-44).
Zázrak jménem „nitrooční čočka“
První nitrooční čočku implantoval v roce 1949
Harold Ridley. Jednalo se o čočku monofokální
(jednoohniskovou). Od této doby prošla umělá
čočka bouřlivým vývojem, při kterém se měnil
její tvar, vlastnosti i materiál, ze kterého je vyrobena. Dodnes je monofokální čočka vzhledem
ke svému širokému indikačnímu uplatnění
jednou z nejpoužívanějších čoček. Standardní
monofokální čočky, které se implantují, mají
výborné optické vlastnosti a umožňují pacientovi ostré vidění do dálky bez brýlí nebo jen se
slabou korekcí. Do blízka se však pacient bez
brýlí neobejde.
Celosvětovým trendem poslední doby je umožnit pacientovi kvalitní vidění bez brýlí na všechny vzdálenosti. Za tím účelem byly vyvinuty tzv.
„prémiové čočky“, které do určité míry nahrazují
pacientovi ztrátu akomodace.
Mezi tyto prémiové čočky patří například čočky
multifokální, které díky konstrukci optické části
umožňují svému nositeli zaostřovat na různé
vzdálenosti. Pacient tak vidí ostře jak při pohledu do dálky, tak i při pohledu do blízka (např. na
čtení).
V současné době nejmodernějším řešením
ztráty přirozené schopnosti čočky zaostřovat
jsou akomodační čočky. Akomodační čočka
se v oku chová prakticky stejně jako normální
lidská čočka. Zaostřování umělé akomodační nitrooční čočky je dosaženo především předozadním pohybem čočky v oku a/nebo změnou její
optické mohutnosti v závislosti na vzdálenosti
pozorovaného předmětu od oka. Akomodační
čočka umožňuje vidění na všechny vzdálenosti
bez nutnosti nosit brýle. Jednou z nejpoužívanějších akomodačních čoček ve světě je čočka
Crystalens HD (Bausch &Lomb). S touto čočkou
máme pozitivní zkušenosti i na našem pracovišti.
Vsaďte na kvalitu: akomodační
čočky vám změní život
Na myšlenku vývoje akomodační čočky přišel
před 20 lety oční lékař J. Stuart Cumming, který
si povšiml, že někteří pacienti, kterým byla
implantována umělá nitrooční čočka, jsou
schopni vidět bez brýlí nejen do dálky, ale mohou
bez brýlí i číst. V téže době při vyšetření pacienta
pozoroval, že v některých případech se umělá
čočka v oku pohybuje lehce vpřed a vzad, a to
v závislosti na pohledu do blízka a do dálky. Toto
pozorování v něm vzbudilo myšlenku vyvinout
čočku, která by, díky své schopnosti měnit v oku
svou polohu, umožnila ostré vidění na všechny
vzdálenosti. V roce 1989 začal se svými spolupracovníky pracovat na vývoji akomodační čočky.
8
lexum magazín
Akomodační čočka
se v oku chová prakticky
stejně jako normální
lidská čočka.
První akomodační čočka byla implantována
v roce 1991 v Anglii. Současná podoba čočky se
speciálně tvarovanou haptickou částí charakteristickou pro řadu Crystalens se objevuje v roce
1998. Poslední model čočky Crystalens HD je
již 5. generací těchto čoček a díky výborným
optickým vlastnostem a akomodačnímu rozsahu
má veškeré předpoklady stát se jednou z nejpoužívanějších akomodačních čoček ve světě. Sám
její vynálezce, Dr. Cumming, si nechal ve svých 72
letech při operaci šedého zákalu do obou očí implantovat tuto akomodační čočku a podle jeho
vlastních slov vidí opět jak ve svých 35 letech,
nedělá mu potíž hrát golf nebo si bez brýlí vybrat
menu z jídelního lístku v restauraci se sporým
osvětlením.
Akomodační čočka je vyrobena z vysoce kvalitního materiálu a má speciální spojení mezi
optickou částí čočky a částí haptickou, která
slouží k fixaci a centraci čočky v oku. Toto spojení
je zhotoveno z velmi tenkého a flexibilního materiálu, který umožňuje předozadní posun čočky
v oku. Při pohledu do blízka se čočka posune
v oku vpřed v závislosti na kontrakci ciliárního
svalu a tlaku sklivce. Zároveň dojde i k mírnému
vyklenutí optické části čočky, čímž dochází k zaostření na předměty v různé vzdálenosti od oka.
I když akomodační čočky mají celou řadu
příznivců mezi odborníky i mezi spokojenými pacienty, nelze je doporučit každému.
Jsou určeny především pro dospělé osoby po
operaci šedého zákalu nebo po odstranění
čočky z refrakčních důvodů. Kritéria pro jejich
implantaci jsou vzhledem k jejich náročnější
konstrukci přísnější než pro čočky monofokální. Jejich indikace musí být posuzována přísně
individuálně na základě důkladného odborného vyšetření u očního specialisty, který má
s danou problematikou zkušenosti. Při indikaci
k implantaci prémiových čoček jsou rozho-
••
•
Implantace akomodační nitrooční čočky
Oko bezprostředně po implantaci
akomodační čočky
Díky prémiovým čočkám získají pacienti ve srovnání se standardními čočkami „něco navíc“, jsou
v dané oblasti určitým nadstandardem a s tím
souvisí i jejich cena. V případě operace šedého
zákalu je ze zdravotního pojištění hrazena implantace standardní monofokální čočky. V případě implantace prémiové čočky je pak zákrok plně
hrazen pacientem.
dující jak anatomické poměry oka, tak jeho
funkční stav.
Je třeba vzít v úvahu, že ani současná podoba
akomodační čočky není schopna zcela nahradit
funkci lidské akomodující čočky 20letého jedince. Ten, kdo by očekával vidění „jako za mlada“
a vyžaduje stoprocentní vidění za každých
okolností, by mohl být pooperačním výsledkem
zklamán. Ten, kdo se chce zbavit závislosti na
brýlích, zároveň však dovede přijímat kompromisní řešení, bude nadšen.
Pokud uvažujete o obdobném zákroku, je
důležité si uvědomit, co od operace očekáváte.
Na místě je konzultace s odborníkem, který
posoudí, zda jsou vaše očekávání realistická.
Nadšeného filatelistu, který se domnívá, že
díky akomodační čočce nebude muset používat při zkoumání detailů známek brýle nebo
lupu, upozorníme, že s největší pravděpodobností se v takových případech bez slabších brýlí
neobejde. Klíčem ke spokojenosti pacienta
je kromě úspěšně provedené operace i předoperační dialog mezi lékařem a pacientem,
na základě kterého lékař doporučí pacientovi
zákrok a typ čočky podle jeho potřeb a zrakových preferencí.
A jaký je trend budoucnosti?
Veškerý výzkum v oblasti chirurgického řešení
šedého zákalu a presbyopie je stejně jako vývoj
nitroočních čoček zaměřen na obnovu či zachování procesu zaostřování. Akomodační čočky se
z tohoto pohledu jeví jako velmi perspektivní.
Design i funkce akomodačních čoček se neustále
zdokonalují, jednodušší implantáty nahrazuji
implantáty se složitější konstrukcí, zaručující
stále kvalitnější vidění. Kromě vývoje na poli akomodačních čoček se stále intenzivněji pracuje
na výzkumu v oblasti ovlivnění procesu stárnutí
lidské čočky a zachování její transparentnosti
a elasticity s cílem zabránit vzniku šedého zákalu
i presbyopie. Velká pozornost je tak věnována
genetickému inženýrství s plány eliminovat
pomocí modifikace příslušného genu výskyt
refrakčních vad a šedého zákalu. Pokud se toto
podaří, znamená to konec chirurgických zákroků
v očním lékařství.
Jako potencionální adept na operaci šedého
zákalu si samozřejmě přeji, aby se tak stalo co
nejdříve. Jako lékařka jsem nadšena touto cestou
vývoje se všemi pozitivy, které z toho vyplynou
pro pacienta i lékaře. Jako operatér se však nemohu ubránit nostalgickému pocitu s nádechem
smutku při pouhé myšlence na blížící se soumrak
chirurgických zákroků v oftalmologii. Každý
chirurg mi potvrdí, že pocit, který prožívá během
operace, je nenahraditelný a do určité míry se
pro něj stává i drogou v tom dobrém slova smyslu. Osobně si nedovedu představit, že bych byla
o tento pocit připravena.
Naštěstí pro mne doba, kdy se tak stane, je
poměrně vzdálená a tak doufám, že budu moci
ještě dlouho se svými pacienty zažívat pocit euforického nadšení z dobře provedené operace. r
9
Žokej Josef Váňa:
„Umím jezdit
na všem, co má
čtyři nohy“
text Alice Kavková
foto ČTK
ZaJosefemVáňoujsemsevypravilanajehostateknaKarlovarsko,
kdemávtréninkuřaduskvělýchkoní,třebaklisnuSixteen.Bylkrásnýden,všudesníh,
alepřitompálilosluníčko.JosefVáňaspěchalnalyženaKlínovec,takžejsmenarozhovor
mělijenpůlhodinku.Byltoalepříjemnýčasstrávenýpovídánímokoních.
Navícjsmeběhemřečizjistili,žejsmeshodouokolnostíjezdilinastejnékobylce.
JánaníjelakrokemnazávodištivBenešovějakomalýcapart,
onsnítamtéžužvyhrávaldostihy.
Kdyjstesepoprvéposadilnakoně?
Někdy ve třech nebo čtyřech letech, a to za
chomoutem koně na kovárně, odháněl jsem
mu mouchy. Jezdil jsem na všem, co mělo čtyři
nohy. Když mi bylo tak jedenáct nebo dvanáct
roků, hlídal jsem krávy v JZD, tehdy nebyly
ohradníky, tak běhaly na velké ploše, a abych
nemusel běhat za nimi, objížděl jsem je na
krávě.
Tasedářídit?
Samozřejmě, klackem to krásně šlo. Pak jsem
z toho měl problémy s živočichářem, který mi
nafackoval, protože ty uhnané krávy pak nedojily tolik, kolik by měly.
Akdyjstevyměnilkrávyzakoně?
Jezdil jsem v tom JZD, potom na jezdeckém učilišti v Kladrubech nad Labem a pak třeba ve stájích v Tlumačově. Jenže přišla vojna, já přibral
dvacet kilo a s koňmi byl konec. Když jsem měl
po vojně, volal jsem do Tlumačova, kde jsem
jezdil předtím, ale tam mě vzít nemohli, kolik
měli žokejů, tolik měli koní, neměl jsem šanci.
Tak jsem se rozhodl, že se na koně vykašlu, a šel
jsem pracovat do lyžařského areálu na Praděd,
taky jsem byl skoro zedník, číšník nebo strojník.
instalatér, odmalička jsem s ním musel chodit
po fuškách, byla to hrozná dřina a vůbec mě
to nebralo. Jsem rád, že to můj táta nakonec
přehodnotil a nechal mě jezdit, ale bohužel se
nedožil mé slávy, zemřel na rakovinu.
Cováskekonímpřivedlozpátky?
Náhoda. Jednou jsem jel v podhůří Jeseníků na
kole a v nějaké ohradě vidím přikouřené chlapy
na koních, jak si hrají na kovboje. Měli tam
takového divokého koně, tak jsem říkal, ať mi
ho půjčí, oni na to, že prý mám být opatrný, já
jsem si nasadil třmeny, rozcválal ho a přeskočil
ohradu a oni, kde jsem k tomu přišel. Tehdy se
tam zakládal jezdecký oddíl, tak jsem tam občas
zašel. Pak tam přišel polokrevný Paramon, kterého nemohl nikdo zkrotit, až já, a byl jsem zas
skoro denně na koních.
VašeslávajespojenahlavněseŽelezníkem,vjehožsedlejstevyhrálčtyřikrátVelkoupardubickou.
Vzpomenetesi,kdyjstepoprvéslyšeljehojméno?
To bylo ve vážnici před nějakým dostihem, přišel tam žokej Hurt, praštil se sedlem a naštvaně
prohodil: „Ten Železník má tak strašné jméno, že
v životě nemůže vyhrát žádný dostih.“ Železník
byl druhý, ale když jsem se díval, kdo ho porazil,
zjistil jsem, že to byla jedna moc dobrá kobylka.
Conatovášotec?Chtělzvásmítžokeje?
Kdepak, měl jsem být instalatér. Ale pak jsem
to doma na poslední chvíli ukecal. Táta byl
Jakjstesepakvydvadalidohromady?
To jsem jezdil ve Světlé Hoře, chtěli jsme zrovna
koupit nějakého koníka. A u Slavkova u Brna
jsem narazil na Železníka. Měl zraněnou nohu,
skoro nemohl chodit. Říkal jsem si, ten by nemusel být drahý. Slovo dalo slovo a dohodli jsme
„Měljsembýtinstalatér.
Alepakjsemtodomanaposlední
chvíliukecal.“
10
lexum magazín
osobnost
Josef Váňa a Tiumen, vítězové loňské Velké pardubické
11
osobnost
se. Byla to sázka do loterie, protože nikdo nevěděl, jestli ten kůň bude schopný dělat vrcholový
sport, nebo ne. Ale za pár měsíců a procházek
po kopcích se mu ta noha začala zpevňovat,
přestal kulhat a jako čtyřletý už běhal proutěnky
v Pardubicích.
Jakýbyl?
Aristokrat, dělal si srandu ze žokejů. Když zjistil,
že jsou slabší než on, hrozně toho zneužíval.
Na jízdárně byl schopný s holčinou vyštycovat
(odmítnout přeskočit, poznámka autora) 80
centimetrů a hned nato bez problémů vyhrát
kvalifikaci na Velkou.
ŽelezníknaVelképůvodnějezdilsjinýmjezdcem,aleažsvámimutookamžitěsedlo.První
společnýstartahnedvítězství.Navícvtraťovém
rekordu...
Jsem schopný většině koní vnutit myšlenku,
že budeme kamarádi jenom s tou podmínkou,
že mě budou respektovat. Se Železníkem jsem
nikdy problémy neměl a Pardubice jsme měli
oba rádi. Na stará kolena, když už mu bylo tak
deset, jedenáct roků, neměl tolik energie, co
dřív. Ale vždycky, když přijel do Pardubic, tak
z něj během dvou tří dnů byl úplně jiný kůň,
nechytatelný mladík, ta atmosféra Pardubic ho
hrozně dobíjela.
Jakohříběprýnebylnicmoc,prvnímajitelse
hoúdajnězbavilza5vagónůmrkve.Slyšeljste
otom?
To nevím, ale je to docela dobře možné. Tehdy
byly mnohé nákupy dosti podivné, takže bych
se nedivil ani těm vagónům s mrkví. Podobný
směnný obchod mezi podniky byl úplně normální, takže se dal koupit kůň i za sekačku na šikmé
svahy apod. (smích)
KdybyžilŽelezníkdnes,jakoubymělšanci?
Ve své době byl bez konkurence. Ale dnes je úroveň
našeho překážkového sportu na světové úrovni,
šlo to tady během posledních 20 let tak úžasně
dopředu, na to, jak málo máme koní v tréninku, se
nám daří skvěle. Ale špička je dnes už tak vyrovnaná, že žádný kůň není neporazitelný.
PrávěseŽelezníkemjstezvládlněco,coasi
nikdonasvětě.Spadnoutapřestovyhrát.Dáse
takovýhusarskýkousekzopakovat?
Velká už je dneska tak rychlá, že nasednutí je
dopředu ztraceno. Jede se o dvě i tři minuty
rychleji než dřív.
Běhemjezdeckékariéryjstezažilspoustydrsnýchpádůazlámalsisnadvšechnykostivtěle.
Kvůlizraněnímjstesezpůvodních171zmenšil
na165centimetrů.
Možná už nemám ani těch 165 centimetrů, teď
v tom stáří rostu do země... Měl jsem kompresní zlomeninu páteře po blbém pádu, ale ještě
ten den jsem jeden dostih vyhrál a v dalším byl
12
lexum magazín
třetí. Na rentgenu se pak ukázalo, že jsem měl
i trochu zapíchnuté žebro do plic, toho zranění
páteře si kvůli krvi v plicích ani nevšimli a já byl
za 10 dní už zase zpátky v sedle. Jenomže jsem
měl další drsný pád, letěl jsem asi 10 metrů,
v nemocnici mě už chtěli zavřít do sádrového lůžka, ale čekala mě kvalifikace na Velkou
pardubickou se Železníkem. Nechal jsem to být.
Obratle mi divně srostly a já se tehdy zmenšil
asi o 6 centimetrů, ale tu kvalifikaci jsem vyhrál.
Zraněníjstemělzasvůjživotnepočítaně
astejnětakizákroků,jakvámzměnilživottenna
EvropskéočníkliniceLexum?
Předtím jsem špatně viděl na čtení. Tím jsem
byl na dostizích dost omezený, protože než jsem
se podíval do programu na konkurenci a pak
dalekohledem na koně, tak už bylo po dostihu.
Už mě to s odpuštěním štvalo. Jeden majitel
koně z mé stáje na klinice Lexum byl a říkal, jak
je to super. Dal mi kontakt na paní primářku,
tak jsem jí zavolal. Zpočátku to vypadalo, že
moje oči nepůjdou tak dobře upravit, něco
nesedělo s pozadím, ale nakonec, když viděla,
jak mi na tom záleží, řekla, že to riskne. Povedlo
se a jsem rád, že vidím úplně v pohodě. A všichni
mi závidí, že jsem takový jura, že se můžu dívat
dalekohledem i do programu, a to všechno bez
brýlí. Snad to ještě vydrží, ale funguje to úplně
perfektně, ani s řízením nemám žádné problémy. Je ze mě prostě mladý kluk.
Uvásasiopravduvěknehrajeroli,ikdyžje
vám57akolegovévámobčassúsměvemříkají
„SkoněmWelldancer
bychmožnádodalšíVelkéšel.“
dědku,všechnyjstelonizasenechalzazádyajiž
pošestévyhrálVelkoupardubickou.Půjdetedo
toholetosznovu?
Mám připraveného Welldancera, který se mi loni
zranil, ale kdyby letos mohl na start a já s ním
udělal kvalifikačku a myslel si, že na to oba máme,
tak bych to zkusil. Ale sehnat na dobrého koně
dobrého žokeje už dnes není takový problém.
Jednohodobréhomátepřímodomapodstřechou.Myslímtímsamozřejměvašehosyna.Jepro
váskonkurence?VposledníVelképardubickéjste
startovalioba.
Syn pro mě není konkurence, mě to spíš štve,
protože kvůli mně je moc vysoký, což pro žokeje
není dobré. Jsem blbý otec, jelikož jsem si myslel, že bílé maso a hodně zeleniny je nejlepší, co
může být. Kluky jsem to odmalička nutil jíst, ale
pak jsem se dostal do velkovýkrmny drůbeže,
a když jsem viděl, co tam do nich cpou, tak
se nedivím, že ta populace je taková, jaká je.
Všichni rostou po těch hormonech, i lidé, co to
konzumují. Dneska je všude problém sehnat
tak malé lidi, aby se mohli učit na žokeje. Už ve
školách mají všichni 170 centimetrů, to bude do
budoucna velký problém, že nebude mít kdo ty
koně jezdit. Bude se to muset nějakým způsobem řešit, třeba tak, že se přidá povolená váha.
No, a můj syn má bohužel už 180 centimetrů.
Ale když nebude moci jezdit na koních, snad
bude alespoň trénovat a u koní zůstane. Někdo
by to tu po mně měl přebrat... r
Váňovakariéra
Žokej Josef Váňa je náš nejslavnější dostihový jezdec.
Jako jediný v historii dokázal hned šestkrát zvítězit ve
Velké pardubické, nejprestižnějším domácím překážkovém dostihu a jednom z nejtěžších na celém kontinentu.
Čtyřikrát vyhrál v sedle slavného Železníka, potom sedlal
Vronského a při loňském šestém triumfu Tiumena. To
bylo Váňovi už 56 let.
Za svou kariéru vyhrál zhruba každý šestý dostih, celkem
má na kontě asi 260 vítězství. Svůj dům má plný pohárů
a dalších ocenění. „Kdyby nám za vítězství raději dávali
flašku, tohle už nemám kam dávat, mám toho plný
sklep,“ říká s úsměvem.
13
technika
MIKROSKOPY NA EVROPSKÉ
OČNÍ KLINICE LEXUM:
foto archiv Lexum
dokonalí pomocníci, kteří odhalí vše
Mikroskopy zaujímají v oftalmologické chirurgii velmi podstatné místo,
neboť zvyšují přehlednost operačního pole, které je jinak velmi malé – rozměry se počítají
na milimetry a jejich desetiny. Mikroskopy jsou v dnešní době součástí prakticky všech
oftalmologických přístrojů. Samostatně se používají zejména při operacích katarakty (šedého zákalu)
sítnice a sklivce (vitreoretinální operace). Bez moderních mikroskopů si dnes nedovede
představit kvalitní práci snad žádný oční chirurg. S úžasným světem mikroskopů nás
v následujícím článku seznámí technický ředitel a biomedicínský inženýr Evropské oční kliniky
Lexum, pan Vladimír Tvrdík.
Něco málo z historie…
Na Evropské oční klinice Lexum se používají výhradně mikroskopy firmy Carl Zeiss, které mají
dlouhou historii a na svém kontě řadu úspěchů
a prvenství v minulosti i v současnosti.
Kdo by řekl, že historie mikroskopů sahá až do
16. století – patrně jako první sestrojil funkční
„mikroskop“ někdy kolem roku 1590 holandský
výrobce brýlí Zacharias Jansen. Silné čočky ke
zkoumání malých objektů se však používaly už
dávno ve starověku.
ing. Vladimír tvrdík
Na Evropské oční klinice Lexum
pracuje od roku 2007 a mimo
jiné se stará o femtosekundové
a excimerové lasery, obsluhuje
OCT (optickou koherentní tomografii), provádí ICG, FAG a další
speciální vyšetření.
Mikroskopy
jsou nedílnou
součástí oční
chirurgie. Po letech
vývoje jsou prakticky
dokonalé.
14
lexum magazín
Zpočátku se mikroskopy pochopitelně nepoužívaly k lékařským účelům. Dramatický vývoj a
podstatné vylepšování mikroskopů začíná až v
19. století především zásluhou Carla Zeisse. Historie této prestižní značky zaměřující se mimo
jiné i na výrobu lékařských mikroskopů se píše
od roku 1886, kdy byla představena binokulární
rohovková lupa, první mikroskop využívaný v
oftalmologii vůbec a zároveň předchůdce dnes
při vyšetřeních hojně používané štěrbinové
lampy. První chirurgický mikroskop potom spatřil světlo světa v roce 1921 a podobně jako jeho
následovníci se používal především v oblasti
ORL (ušní, nosní, krční). Roku 1953 ho následoval vylepšený model OPMI 1, čímž Carl Zeiss nasměroval budoucí vývoj lékařských mikroskopů.
Práce s tímto vylepšeným přístrojem umožnila
Zacharias
Jansen
Zdroj: Carl Zeiss s.r.o., Česká republika a http://portrait.kaar.at
chirurgům pracovat pohodlněji a přesněji než
kdykoliv dříve.
Mikrochirurgie se postupně stávala nezbytnou součástí oftalmologie. Byly zavedeny nové
operační metody a techniky, při kterých chirurg
pracuje v oku pomocí mikrochirurgických
nástrojů s přesností několika málo mikronů.
Na preciznost zákroku byly kladeny stále vyšší a
vyšší nároky. To si vyžádalo další zdokonalování
optických systémů, bez kterých se moderní
mikrochirurgie již neobešla. Na trh přicházely
lepší a lepší technologické novinky. Takový
mikroskop, jaký z očních pracovišť známe
dnes, se objevil v roce 1998. Šlo opět o novinku
z dílny Carla Zeisse – OPMI VISU 200. Tato nová
generace mikroskopů byla ještě přesnější a poskytovala kontrastnější obraz než všichni jeho
Carl Zeiss
předchůdci. O rok později byl OPMI VISU 200
doplněn ještě o svého „menšího brášku“ – OPMI
VISU 150. Oba mikroskopy byly nadále vylepšovány a doplňovány, až vznikly nové podtypy se
zdokonalenými metodami osvětlení OPMI VISU
150 BrigtFlex a OPMI VISU 200 BrightFlex.
Mikroskopy na Evropské oční klinice Lexum
Dnes už jsou mikroskopy nedílnou součástí
oční chirurgie. Po letech vývoje jsou prakticky
dokonalé. I přes veškeré snahy výrobců však
zůstávají stále objemově velké, a tak musí být
buď zavěšeny ze stropu, což samozřejmě musí
být speciálně staticky ošetřeno, aby nedocházelo k sebemenšímu chvění mikroskopu a také
aby ho strop unesl, nebo bývají postavené na
stativu ze země.
Evropská oční klinika Lexum disponuje několika nejmodernějšími mikroskopy firmy Carl
Zeiss včetně žhavé novinky – mikroskopu OPMI
Lumera ® T.
V současnosti jde o nejmodernější typ mikroskopu, který je na světovém trhu k dispozici.
OPMI Lumera ® T je operační mikroskop,
představující skutečnou revoluci v osvětlení
a tím pádem i v kvalitě zobrazení červeného
reflexu pacientova oka. Firma Carl Zeiss je
první a jedinou společností rozvíjející chirurgické mikroskopy s tzv. „stereo koaxiálním
osvětlením“ (SCI ™). To znamená, že přístroj
OPMI Lumera poskytuje očním mikrochirurgům zcela jedinečný detailní pohled, vysoký
kontrast a stabilitu červeného reflexu dokonce
i u silně pigmentovaných nebo jinak obvykle
problematicky vyšetřitelných očí. Tato moderní
technologie umožňuje vidět všechny detaily
pacientova oka. Bývá proto často přirovnáván
k moderním televizorům s HD kvalitou obrazu.
Integrovaná revoluční technologie Superlux ®
Eye (xenonové osvětlení) umožňuje zobrazit
anatomické struktury oka v jejich přirozené
barvě a ve vysoce přesných detailech.
OPMI Lumera ® T představuje zkrátka operační mikroskop s maximem všestrannosti,
které je možné u mikroskopu dosáhnout. Tento
flexibilní mikroskop je možné použít při všech
chirurgických zákrocích.
OPMI Lumera ® T
Součástí mikroskopů je také kamera,
speciálně vyvinutá pro oční chirurgii, která
umožňuje zaznamenávat celý průběh operace v HD kvalitě.
15
technika
OPMI Lumera ® T
Mikroskopy jsou
důležitou součástí
všech odvětví
lékařství
i chirurgie.
Usnadňují
a zefektivňují práci
oftalmologů při
vyšetřeních
i při operacích.
16
lexum magazín
Koaxiální osvětlení oka a červený reflex?
Pojmy, které k mikroskopům patří.
Již několikrát jsme zmínili tzv. koaxiální osvětlení oka a červený reflex. A jelikož tyto dva pojmy
s mikroskopem úzce souvisí, vysvětlíme si je.
S jejich pomocí se totiž dá odhalit řada problémů, vad a onemocnění očí.
Slovo koaxiální v tomto případě znamená, že
optická osa světelného svazku, jímž oko vyšetřujeme, je shodná s osou oka pozorovatele. Koaxiální osvětlení je tedy jednoduchý optický systém.
Funguje tak, že paprsky, které vycházejí ze zdroje
světla (modré) jsou odrazem na zrcadle nasměrovány do zornice oka. Tyto paprsky se odrazí od
sítnice (červené) a po opuštění oka procházejí
přímo do oka pozorovatele. Základem tohoto
uspořádání je souosost (koaxialita) os osvětlení
a pozorování. Při takovémto uspořádání vyšetření není zornice černá, ale svítí červenooranžově.
Tímto způsobem můžeme zjistit například šedý
zákal. V tom případě zkalená čočka světlo nepropustí a červený reflex se nedostaví.
Aby byly výsledky vyšetření považovány za
normální, uspokojivé, červený reflex obou očí
by měl být symetrický. Chybou je, když se objeví
tmavé skvrnky v červeném reflexu, červený
reflex se jeví jako nedostatečný nebo se objeví
pouze na jednom oku, případně se projeví tzv.
bílý reflex. Všechny tyto příznaky by měly být
následně prošetřeny oftalmologem.
Jak je vidět, mikroskopy a oční medicína
k sobě už zcela neodmyslitelně patří. Tyto
zázračné přístroje usnadňují a zefektivňují
práci oftalmologům při vyšetřeních i při operacích. A nejen jim. Mikroskopy jsou důležitou
součástí všech odvětví lékařství i chirurgie.
Jen stěží by dnes šlo provádět náročné operace
bez nich. A tak nezbývá, než poděkovat Carlu
Zeissovi, který se o rozvoj chirurgických mikroskopů na přelomu 19. a 20. století zasloužil,
a jehož firma dodnes produkuje nejlepší a nejmodernější produkty v tomto oboru. Setkat
se s nimi můžete i na Evropské oční klinice
Lexum. r
inzerce
OPMI Lumera ® T
OPMI VISU
o č e m s e m lu v í
KontaKtní čočKy:
zázrak nebo prokletí?
foto archiv Lexum, ČTK
Kontaktní čočky jsou fenoménem doby, neboť jsou jednou z možností, jak korigovat
oční vadu bez použití dioptrických brýlí. Jsou skvělou alternativou pro sportovce, ale i pro osoby,
které zkrátka brýle nechtějí nosit a z operace mají strach. Jen málokdo si však uvědomuje
všechna rizika, která při nesprávném užívání a především při nedodržování hygieny během
manipulace s čočkami mohou hrozit vašim očím. Pojďme se společně podívat na kontaktní
čočky zblízka. Možná budete překvapeni, co se všechno může stát… Světem kontaktních čoček nás
provede hlavní optometristka Evropské oční klinky Lexum, Bc. Regina Klemensová.
18
lexum magazín
Bc. Regina Klemensová
Hlavní optometristka Evropské
oční kliniky Lexum. Na klinice
Lexum pracuje již od roku 2003,
je členkou České kontaktologické
společnosti, České společnosti
refrakční a kataraktové chirurgie
a British Contact Lens Association. Kromě klasické optometrie se
specializuje i na aplikaci tvrdých
kontaktních čoček u keratokonu
a přednáší studentům optometrie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jako přednášející se
účastní také oftalmologických a optometristických
kongresů.
nosit, než je musíme vyměnit. Mezi nejoblíbenější a nejčastěji používané čočky patří čočky
s dvoutýdenním či měsíčním režimem výměny.
Nejvhodnější jsou samozřejmě čočky jednodenní, které po použití hned vyhodíme a hrozí tedy
menší riziko zavlečení infekce do oka.
Existují také čočky pro tzv. prodloužené (kontinuální) nošení. Z oka se nevyndávají ani na noc,
nosí se v kuse 7 nebo 30 dní a nocí. Ty oftalmologové příliš nedoporučují, riziko infekce u tohoto
způsobu nošení je až 10x vyšší.
Určitě jste se také setkali s již zmiňovanými
barevnými kontaktními čočkami, které se používají především z estetických důvodů pro změnu
barvy oční duhovky. Některé tzv. „crazy“ čočky
dokáží i zcela změnit celkové vzezření oka.
Komplikace si většinou nositel
kontaktních čoček způsobí sám.
něco málo o kontaktních čočkách
Kontaktní čočky slouží především ke korekci
očních vad – krátkozrakosti, dalekozrakosti,
astigmatismu nebo presbyopie. Mohou mít také
ochrannou funkci při některých očních onemocněních či funkci kosmetickou, barevné čočky
dovedou změnit barvu i tvar duhovky. I když se to
možná nezdá, rozhodně nejde o vynález z poslední doby, v podobě, v jaké je známe dnes, existují
a používají se už od konce 19. století, ale díky
vývoji nových technologií se hodně změnily.
Podle materiálů, ze kterých jsou vyrobeny, je
můžeme dělit do dvou velkých skupin – kontaktní čočky měkké a tvrdé. Dnes většina nositelů
čoček používá měkké kontaktní čočky, kterými je
možné korigovat většinu běžných dioptrických
vad a pro oko jsou pohodlnější. Tvrdé kontaktní čočky (RGP) se častěji používají ke korekci
velmi vysokých refrakčních vad nebo u pacientů
s onemocněním rohovky zvaným keratokonus.
Dále můžeme kontaktní čočky dělit podle délky
nošení, tedy jak dlouho lze jeden pár čoček
Historie kontaktních čoček
Vynálezce kontaktních čoček, profesora Otto
Wichterleho, jistě nemusíme představovat. Ale
není už tak známé, že s podobnou myšlenkou
přišel už renesanční umělec a myslitel Leonardo
da Vinci. Již v roce 1508 se zmínil o možnosti
měnit sílu oční rohovky ponořením oka do
misky s vodou. V tomto směru se však Leonardo
nezajímal ani tak o možnost korekce případných
očních vad, ale spíše zkoumal schopnosti oka
zaostřovat.
Éra kontaktních čoček započala až v roce 1887,
kdy se v Německu zrodily první opravdové „kontaktní čočky“, skrz které bylo dobře vidět a oko je
přijalo. Zatím však byly pouze ze skla. Tyto čočky
byly vyrobeny z foukaného skla, silného průměrně 18-21 mm. Německý fyziolog Adolf Eugen Fick
tento vynález ještě vylepšil tím, že okraje čoček
měly spočívat na méně citlivých tkáních kolem
rohovky. Provedl také řadu experimentů: nejprve
na králících, potom na sobě a nakonec na malé
skupince dobrovolníků.
Fickovy čočky byly určitě přelomovým
vynálezem, byly ovšem neforemné, příliš velké
a mohly být nošeny pouze několik hodin v kuse.
I přesto se v různých obměnách udržely skleněné
kontaktní čočky až do roku 1930. V tomto roce
byl totiž vyvinut polymethylmethakrylát – nebo
zkrátka plexisklo, které je podstatně lehčí než
obyčejné sklo. V roce 1936 optometrista William
19
o č e m s e m lu v í
• Zánět rohovky způsobený
parazitem-akantamébou. Tento zánět rohovky
je až v 95 % spojen s nošením KČ, jeho
terapie je velmi svízelná a často končí
transplantací rohovky.
•
Bakteriální vřed rohovky.
• Vaskularizace (prorůstání cév) rohovky
pod kontaktní čočkou.
Pokud se objeví jakékoliv
komplikace, čočky nenasazujte
a navštivte svého očního lékaře.
Feinbloom představil první čočky, v nichž bylo
sklo kombinováno s plastem, a které byly na
nošení podstatně pohodlnější
Plastové čočky ale měly jednu velmi podstatnou nevýhodu – na rohovku se skrz ně nedostával
prakticky žádný kyslík, což způsobovalo řadu
problémů. Proto bylo třeba vyvinout čočky z materiálu, který by byl schopný tento nedostatek
překonat. A tak vědci začali pracovat na prodyšných „měkkých“ čočkách. Hlavní průlom v tomto
směru znamenala práce českých chemiků Otto
Wichterleho a Drahoslava Lima, kteří v roce 1959
publikovali svoji práci o hydrofilních gelech. A už
v roce 1960 byly v některých zemích na jejich
popud vypuštěny hydrogelové oční čočky. Tyto
čočky přinášely svým nositelům mnohem větší
komfort a také zdravotní riziko bylo samozřejmě
mnohem menší. Není tedy divu, že se brzy staly
velmi oblíbenými a díky odstředivému lití, které
výrazně snižovalo náklady na jejich výrobu,
20
lexum magazín
i mnohem levnější. Materiály, z nichž se měkké
kontaktní čočky vyrábějí, se v průběhu následujících let výrazně měnily a vylepšovaly. Přesto
můžeme tvrdit, že kontaktní čočky, takové, jaké
je známe dnes, jsou dílem českého rodáka.
V roce 1999 byly na trh uvedeny první silikon
hydrogelové čočky, které se vyznačují vysokou
propustností kyslíku a tím umožňují i kontinuální režim nošení. I tento vynikající materiál se
samozřejmě neustále vylepšuje, takže historie
kontaktních čoček se zcela jistě bude prodlužovat a rozvětvovat.
Komplikace aneb co vás může potkat…
Ačkoliv dnešní čočky jsou vyráběny z pro oko
velmi komfortních materiálů, přesto se mohou
vyskytnout komplikace, které si paradoxně ve
valné většině nositel způsobí sám, nejčastěji
nesprávnými návyky při nošení a péčí o kontaktní čočky.
Nosíte-li čočky, neměli byste o nich v oku
prakticky ani vědět. Jakmile je začnete pociťovat,
může být něco špatně.
O rizicích spojených s nošením čoček se mluví
velmi málo, přitom následky špatné hygieny
a následné infekce mohou být fatální a skončit
závažným poškozením oka a zrakové ostrosti,
což je mnohdy nutné řešit transplantací rohovky.
Komplikace spojené s nošením kontaktních
čoček můžeme rozdělit do několika kategorií.
Mechanické poškození
Jednou z nejdůležitějších součástí nošení
kontaktních čoček je manipulace s čočkou. Při
nedostatečné zručnosti v této oblasti či špatných
návycích při nasazování a vyndavání čočky může
dojít k podráždění spojivky oka a dokonce k poranění povrchové vrstvy rohovky (erozi epitelu).
Takto poškozený povrch oka se pak může snadno
infikovat.
Poškodit vaše oko však může i nesprávně
zvolený rozměr čočky. Bez vyšetření rohovky není
možné stanovit optimální parametry kontaktní
čočky, proto je nutné vždy při prvním předpisu nových čoček navštívit optometristu, který vám oči
přeměří. Kromě dioptrií je totiž také nutné znát
zakřivení a průměr rohovky, které se u každého
člověka liší. Čočky na oku musí správně sedět tak,
aby nebyly moc těsné a zároveň v oku „neplavaly“.
Často se v souvislosti s alergickými reakcemi
objevuje tzv. gigantopapilární konjunktivitida (GPC), která je pravděpodobně nejčastější
komplikací spojenou s nošením kontaktních
čoček. Vyskytuje se až u 10 % nositelů hydrogelových čoček. Spojivka na spodní straně horního
víčka se stává zhrubělou a drsnou, což způsobuje
nepohodlí při nasazených čočkách a postupně
s rozvojem onemocnění i zcela znemožní nošení
kontaktních čoček. K rozvoji GPC rozhodně
přispívají usazeniny na povrchu kontaktní čočky
a dlouhodobé nošení čoček (a opět jde o příčinu
hygienických prohřešků – nedostatečné čištění
a přenášení čočky).
V případě příliš těsné čočky dochází nejen
k mechanickému otlaku oka, ale pod takovouto
čočkou je možná jen velmi omezená či vůbec
žádná výměna slz, a k rohovce se nedostává
dostatečné množství kyslíku. Výsledkem příliš
těsně naaplikované čočky je, kromě značného
nepohodlí, i překrvení spojivky, otlaky epitelu
rohovky, z nichž mohou vznikat různá poškození. Při dlouhodobém nošení takovýchto čoček
začnou do jinak bezcévné rohovky postupně
prorůstat cévy, aby k ní přivedly kyslík.
Pozor si dejte také na cizí tělíska zachycená pod
čočkou, například na vlasy či zbytky kosmetiky,
která mohou oko rovněž nepříjemně podráždit,
ale i způsobovat alergie.
alergické a toxické reakce
Oko je velmi citlivý orgán, a tak je náchylnost
k alergiím celkem pochopitelná. Tato komplikace je zároveň jednou z mála, kterou nositel
nemá přímou možnost nějak výrazně ovlivnit.
Alergické reakce mohou mít často souvislost se
složením dezinfekčních roztoků. Projevují se především zarudnutím spojivky, pálením či řezáním
v oku. Vyskytnou-li se takové problémy i u vás,
doporučuje se změnit roztok – obvykle šetrnější
bývají peroxidové roztoky, které neobsahují
konzervační látky a jiné substance, které mohou
oko dráždit.
Infekce
Nejzávažnější komplikací při nošení kontaktních
čoček jsou oční infekce. Mohou být způsobeny
bakteriemi, plísněmi i viry, které se bohužel
vyskytují úplně všude kolem nás. Závažným
onemocněním je rohovkový vřed, který vzniká
průnikem mikroorganismů porušeným epitelem
rohovky do hlubších vrstev. To se bohužel může
stát velmi snadno, neboť, jak je výše zmíněno,
čočky zcela přirozeně způsobují i drobné mechanické oděrky na rohovce, které pro nezvané
hosty představují doslova pozvánku. Infekce
může proniknout i do hlubších vrstev oka, proto
je nutná včasná léčba. Pokud léčbu zanedbáte
nebo antibiotika nezaberou, může dojít až
k proděravění rohovky, které je možné řešit
jedině transplantací. I pokud je léčba úspěšná,
na rohovce zůstane po zhojení vředu jizva, která
může nepříznivě ovlivňovat vidění.
Se zdravím si není radno zahrávat a oči máme
jen jedny. Přitom dodržovat tato doporučení je
snadné a rychlé a mělo by se stát naprostou samozřejmostí. Pamatujte, že důležitější než léčba
je včasná prevence.
Kontaktní čočky versus operace, z čeho mít
větší obavy?
Mnoho lidí se operace očí obává a raději nosí
kontaktní čočky. Ovšem, jak dokazují celosvětové studie, které se zabývaly srovnáním rizik
operací refrakčních vad a každodenním nošením
čoček, není čeho se bát. Poslední výzkum,
srovnávající rizika poškození zraku způsobených
laserovými operacemi a dlouhodobým nošením kontaktních čoček (uveřejněný v listopadu
roku 2009 v Journal of Cataract and Refractive
Surgery, vol.35), uvádí, že v některých případech
mohou být kontaktní čočky rizikovější – obzvláště čočky určené k prodlouženému nošení. LASIK
také v některých případech dovede korigovat
oční vadu mnohem přesněji a kvalitněji (obzvláště trpíte-li astigmatismem). Když studii vědců
McGee a Matherse shrneme, výsledky vycházejí
pro obě metody – operaci i čočky, poměrně stejně. Obojí je bezpečné a efektivní, dlouhodobé
nošení čoček je ovšem riskantnější v závislosti
na již zmiňované hygieně.
• Už Leonardo da Vinci zmiňuje možnost měnit
sílu oční rohovky
•
Profesor Otto Wichterle
Pokud chceme srovnávat kontaktní čočky
s operací, nemůžeme se nezastavit ani u finanční
otázky. Ačkoliv operace refrakčních vad představuje poměrně velkou jednorázovou finanční
zátěž v ceně okolo 35-50 tisíc, za kontaktní čočky
a brýle člověk během svého života utratí více než
100 tisíc Kč! Operace je navíc trvalé řešení, zcela
odpadnou problémy s údržbou čoček. A především! Okamžitě po probuzení uvidíte svět
okolo sebe ostře a čistě! A nad tím už stojí za to
zauvažovat… r
21
r oz h ovo r
„NavráceNí zraku slepému
člověku je odměNou
pro lékaře Ne meNší Než
pro pacieNta“
text Petra Vychodilová foto archiv Lexum
MUDr. Ivan Fišer, Ph.D.,primářvitreoretinálníhocentraEvropskéočníklinikyLexum
vPraze,získalnavitreoretinálnímkongresuvAthénáchkonaném
nazačátkurokuvysokéoceněníSeniorHonorAwardzadlouhodobépřispívání
aspoluprácisŘeckouvitreoretinálníspolečností.
Co pro vás ocenění Řeckou vitreoretinální
společností znamená?
Každé ocenění pochopitelně člověka potěší,
ocenění od přátel snad ještě více, protože
předávání cen, diplomů a pamětních plaket
nebývá mezi přáteli tak běžné, jako mezi lidmi,
jejichž vztahy jsou pouze formální. V Řecku
však mám velmi blízké a upřímné přátele, do
Athén, které mám velmi rád, se každoročně
rád vracím na výborný kongres GVRS (Řecké vitreoretinální společnosti), na němž se
scházejí špičky světové sítnicové chirurgie. Již
samotné pozvání na takovou událost je pro mě
velkou ctí, tím více mi lichotila a tím více mě
překvapila tato cena.
Jakých dalších úspěchů jste ve své kariéře
dosáhl a jaká ocenění získal?
Co se týče domácí scény, snad mohu zmínit,
že jsem byl zakládajícím členem velmi dobře
fungující České vitreoretinální společnosti
a několik let jejím viceprezidentem, nyní jsem
jejím vědeckým sekretářem. Před třemi lety jsem
obhájil svou disertaci a získal titul Ph.D. Na poli
mezinárodním si nejvíce cením svého zvolení
do výboru Evropské vitreoretinální společnosti.
Také jsem dostal první cenu za chirurgický film
na kongresu ISOT (Mezinárodní společnosti pro
oční trauma) v Římě a první cenu za chirurgický
film na sítnicovém a traumatologickém kongresu v Ravenně. Dokonce jsem se procházel po
červeném koberci do Filmového paláce v Cannes,
kde mi byla udělena cena na Cannes Retina Festivalu v rámci kongresu Evropské vitreoretinální
společnosti a Americké společnosti sítnicových
chirurgů.
Považujete takováto ocenění za dostatečnou
„odměnu“ za odvedenou práci?
Každý pacient, kterému pomůžeme, je pro mě
důležitější než formální ocenění, diplomy a sošky. Naše práce v sobě zahrnuje mnohé lidské
bolesti a utrpení, také zklamání a občas i neúspěchy. Tím více potřebujeme dobíjet baterie radostnými pocity z jakéhokoli úspěchu při léčbě.
Nejsou to jen chirurgické zákroky, přinášející
dramatičtější, řekněme spektakulárnější úspěch;
velkou radost nám přináší i vyléčení donedávna
neléčitelných chorob pomocí laseru, nitroočních injekcí nebo i konzervativních postupů.
„Každýpacient,kterému
pomůžeme,jepromě
důležitějšínežformální
ocenění,diplomyasošky.“
22
lexum magazín
Navrácení zraku slepému člověku je odměnou
pro lékaře ne menší než pro pacienta. Je to jedno
z největších zadostiučinění, jaká vůbec může
lékař prožívat.
Prozradil byste mi nějaké konkrétní příběhy
pacientů se šťastným koncem?
Vidím, že jste žurnalistka, prahnete po příběhu,
po dramatu. Přijďte se podívat na operační sál,
jak se přikládá odchlípení sítnice, odsekává
prokrvácený sklivec, odsává hnisavý výpotek,
odstraňují kovové úlomky nebo skleněné střepy
ze sítnice, to jsou strhující dramata každého
dne. Přesto některé případy zůstávají v srdci
hlouběji. Jsou to ty, které jsou spojeny s emočním nábojem. Příběh oboustranně úplně slepé
těhotné maminky, která se nejen bála, že své
dítě neuvidí, ale že jí dokonce bude odebráno,
která proplakala dny i noci, protože ji nikdo
nechtěl operovat... Ta je dnes asi osm let po
úspěšné čtyřhodinové operaci a může svému
dítěti dokonce číst pohádky, takový příběh se
nedá oprostit od emocí. Nebo případ dívky,
která si probodla oko kapesním nožem naskrz,
na operaci přijela přes moře, a teď již může
číst i noviny… Nebo holčička, mnohokrát
operovaná v jiných nemocnicích, ale nakonec
odsouzená ke slepotě a později i ke ztrátě oka,
jejíž zrak se podařilo zachránit pomocí unikátní
techniky … Svádí to k myšlenkám jako „kdyby se
v životě nic jiného nepodařilo, tak tohle stálo za
všechnu tu dřinu“, ale to je scestné, lékaři jsou
přece řemeslníci každého dne, a i když medicína
v sobě dodnes nese prvky umění, nemůžeme
žít z jediného úspěchu jako zpěvák, který vydá
jediný hit.
Vracejí se k vám pacienti s poděkováním?
Ano, hodně uzdravených nemocných si vzpomene a pošle nám pohlednici, dopis, mail, nebo
o nás jen pochvalně hovoří před známými, doporučí nás jiným pacientům, to vždy potěší.
Vedete si nějaké statistiky? Dokážete říct, kolika lidem jste již vrátil zrak, napomohl k lepšímu
vidění?
Čísla nejsou mou silou stránkou. Měl bych si po
práci vyplňovat tabulky, kolika nemocným jsem
pomohl a kolika ne? To nejde, proto to nevím
přesně. Operoval jsem několik tisíc pacientů
s nemocnou sítnicí, valnou většinu úspěšně.
Konzervativně a semikonzervativně, tedy laserem či injekcemi, jsem ošetřil jistě desetitisíce
nemocných, také doufám, že odcházeli s lepším
viděním, než přišli. A doufám, že další budou
následovat.
Medicína jde stále dopředu, jak se sám dál
vzděláváte, jak získáváte nové poznatky a rozšiřujete si obzory?
Medicína opravdu dělá obrovské pokroky a pro
oftalmologii to platí zvlášť. Během posledních
třiceti let jsme měli tu čest pozorovat dramatické a revoluční skoky oftalmologie kupředu, mnohé dříve neléčitelné stavy dnes rutinně a úspěšně
léčíme. Technika se stále zdokonaluje, přístrojová i chirurgická, je třeba držet krok se světovou
oftalmologií ve smyslu chirurgickém i vědeckém.
Samozřejmě musíme číst domácí i zahraniční
odborné časopisy, mnohé informace získáváme
z internetu, účastníme se desítek přednášek,
seminářů, symposií a kongresů. Teoretické
vědomosti a poznatky je však třeba neustále
konfrontovat s každodenní praxí, protože nejvíce
nás naučí každodenní rutina, vyšetřování a léčba
pacientů, konzultace s kolegy, naslouchání jiným
názorům.
Vy sám jste „učitelem“ pro mladší, méně zkušené, začínající lékaře či studenty medicíny. Kde
dnes přednášíte a jaké kurzy vedete?
Dříve jsem na univerzitě řadu let učil studenty
medicíny, přednášel pro postgraduální studenty
IPVZ a zkoušel u atestací. Nyní bohužel nemám
pedagogický úvazek na univerzitě, ale mám
desítky přednášek ročně na různých seminářích,
symposiích a kongresech u nás i v zahraničí. Na
kongresech České vitreoretinální společnosti
mám pravidelně chirurgické kurzy, před měsícem
jsem v Lexum pořádal přednáškový kurz pro
terénní oftalmology s tématem vitreoretinální
chirurgie, v květnu budu přednášet na vitreoretinální škole, pořádané Českou vitreoretinální
společností. Na klinice se snažím učit mladé
lékaře, kteří jsou mými asistenty nebo kteří se
přijedou učit odjinud. Dokud mám co předávat
mladším, dělám to rád.
Existuje podle vás cesta, jak udržet kvalitní
lékaře v České republice, jak zabránit tomu, aby
odcházeli do ciziny?
Jistě, způsobů je více. Lze například opět zavřít
hranice, zakázat cestování a bránit studiu cizích
jazyků. Jiným způsobem je nabídnout lékařům
odměnu za jejich práci, srovnatelnou s odměnou
v zahraničí. Má-li mladý lékař pracovat na plný
úvazek, navíc po večerech studovat, k tomu
cestovat, přednášet a publikovat, musí dostat
takový plat, aby z něj bylo možné nejen uživit
rodinu, ale také zaplatit školku či hlídání dětí.
23
r oz h ovo r
Jedním z vašich zaměření jsou makulární degenerace. Jak vzniká tato choroba, jak se projevuje
a jak se jí bránit, jste popsal ve svém článku
v minulém čísle magazínu. Zmínil jste i to, že
k prevenci patří zdravý životní styl. Do jaké míry
nezdravá strava a kouření ovlivňují náš zrak?
Kouření je prokazatelně jedním z hlavních
faktorů přispívajících ke vzniku makulární
degenerace, to lze celkem snadno statisticky
prokázat. Obtížněji se určuje vliv ostatních složek životního stylu, ale dnes je zřejmé, že zdravá
strava může oddálit vznik makulární degenerace.
Strava by měla obsahovat antioxidanty, tedy
vitamin C, betakaroten, zinek, měď, lutein, zeaxantin a polynenasycené mastné kyseliny, v dietě
by tedy měly být zastoupeny ryby, citrusy, listová
a košťálová zelenina, celozrnné obiloviny, ořechy
a mléčné výrobky.
V tomto oboru se pohybujete více než 20 let,
mimo jiné se účastníte i mezinárodních klinických
studií účinku nových léků na tato onemocnění.
Je něco, co vás kolem léčby onemocnění sítnice
a sklivce ještě dokáže překvapit?
Měl jsem možnost účastnit se prvního mezinárodního výzkumu nového léku proti vlhké formě
makulární degenerace, který znamenal skutečný
převrat v léčbě této choroby. Nyní se s týmem
spolupracovníků kliniky Lexum podílíme na
několika dalších studiích podobných, stále
lepších preparátů a s nadšením sledujeme jejich
narůstající účinnost. Co by nás mohlo dnes, při
současném stavu sofistikované farmakologie
a stále se zdokonalující biochemie, opravdu překvapit? Snad kdyby se ukázalo, že při léčbě této
nemoci je účinný nějaký starý známý, obyčejný
a zapomenutý prostředek… Ale takové románové
rozuzlení je dnes velmi nepravděpodobné. I když
na druhou stranu, kolik věcí, na první pohled
zhola nemožných, lidstvo každým dnem prožívá?
K vítězství nad nemocí však spíše povede mnohaletá mravenčí práce v laboratořích a na klinikách,
na jejímž konci (vlastně ne, taková práce neskončí nikdy) snad jednou bude ta správná molekula
léku, který degeneraci zabrání.
Moc přísný nejsem. Snažím se, aby má rodina
žila takzvaně zdravě, abychom jedli ty zdravé věci
a chodili na vzduch a včas spát a tak podobně,
ale generace dnešních dětí už je opravdu jiná
než ty předcházející, proto se mé snahy setkávají
s omezeným úspěchem. Monitory televizorů,
počítačů a mobilů vítězí nad vším ostatním,
tak musíme doufat, že nemají negativní vliv
na zdraví – alespoň samy o sobě. Naštěstí se
zdá, že monitory oči nepoškozují. Jednoznačně
však děti odvádějí od běhání venku a od dalších
prospěšných věcí, ale co s tím můžeme dělat?
Péče o zrak? Promiňte, co to je? Že máme jíst
mrkev a koukat do zeleně a nekazit si oči televizí?
Tak to není. Ale pozor, mrkev místo cigarety, to
ano! Běhání po lese místo televize a brambůrků,
to také ano. A také prohlídky u očního lékaře
a samozřejmě ochrana oka jako ústrojí zraku,
to jistě. Zejména ochrana před poraněním – oči
jsou úžasným orgánem a máme jen dvě, je nutné
dávat si na ně pozor.
Jste přísný na svou rodinu a blízké, co se týče
zdraví a především péče o jejich zrak?
Co vám dnes dělá největší radost, ať už v medicíně, či osobním životě?
V obojím obyčejné věci. V práci – úspěšná
operace, vyléčený pacient, obecně každý dobrý
výsledek práce, úspěchy celé kliniky Lexum,
tvůrčí atmosféra na klinice, přátelství kolegů,
poklepání po rameni po přednášce. Doma –
pohoda, úsměv, láska, zdravá rodina, přátelství,
chvíle volna, hudba, knížka, film, výstava, moře.
A jaro! r
„Mnohédříveneléčitelné stavydnesléčímerutinně
aúspěšně.“
24
lexum magazín
CEZ Sablikova 210x255.indd 1
29.4.2010 11:13:11
r oz h ovo r
Skupina Lexum
Se rozšířiLa
o tři poLSké kLiniky
text Petra Vychodilová foto archiv Lexum
Na počátku roku se polský řetězec očních klinik Intermedica stal členem skupiny Lexum.
Převzetí tohoto největšího soukromého řetězce očních klinik v Polsku znamená vznik nejsilnější
oftalmologické skupiny na středoevropském trhu. Očekávaný přínos pro skupinu
Lexum je zvýšení stávajícího obratu minimálně o jednu třetinu. U polských klinik se předpokládá
rozšíření spektra poskytovaných zdravotnických služeb, a to zejména v oblasti rohovkové a vitreoretinální péče, za využití nejmodernějších technologií, např. femtosekundových laserů.
O spojení lídra polského trhu v oblasti soukromé oftalmologické péče s nejsilnější skupinou očních
klinik na českém trhu jsme si povídali s Piotrem Magdziarzem, generálním ředitelem společnosti Intermedica.
Síť očních klinik Lexum se na počátku roku rozšířila o tři polské kliniky. V jakých městech kliniky
leží a jak jsou od sebe vzdáleny?
První naše klinika byla založena roku 1999 v Poznani, v jednom z největších měst západního
Polska. V roce 2000 byla založena další klinika
v Krakově, ve městě velmi starém a slavném, na
jihu Polska. Tyto dvě kliniky dělí zhruba 500 km.
Naše třetí klinika založená v roce 2007 se nachází ve Štětíně, ve velkém přímořském městě
poblíž německých hranic, ta je vzdálena zhruba
300 km od Poznaně.
Jak spolu vaše kliniky spolupracují?
Spolupráce mezi klinikami skupiny Intermedica
je velmi úzká a dobře fungující. Většinu administrativy a marketingu má pod sebou klinika
v Poznani, odtud řídíme objednávky, plánujeme
naše nejrůznější aktivity, sledujeme náklady
apod. Kliniky jsou vzájemně elektronicky propojeny tak, aby byl zajištěn okamžitý přístup
ke všem lékařským i finančním údajům. Často
organizujeme setkání a školení zaměstnanců
všech tří klinik, což je vždy příležitostí k předání
nejen zkušeností, ale i znalostí. Věřím, že spolupráce s českými klinikami bude probíhat na
stejné bázi a bude přínosná pro obě strany.
Jaká je historie společnosti Intermedica a co
stálo za rozhodnutím stát se členem skupiny
Lexum?
„Profesionální lékařský tým je tou
nejcennější součástí naší společnosti.“
Intermedica, s.r.o., byla založena na počátku
roku 1999 z iniciativy dánské zdravotnické
společnosti Transmedica, naším předchozím
akcionářem. Byli jsme první klinikou v západním Polsku, která prováděla operaci šedého
zákalu fakoemulzifikací s implantací nitrooční
čočky. Začali jsme provádět refrakční chirurgické zákroky a za rok otevřeli novou kliniku
Recepce kliniky v Poznani
klinika v Poznani
26
lexum magazín
v Krakově, v únoru 2007 pak byla otevřena třetí
klinika ve Štětíně. Během téměř jedenácti let
jsme v Polsku začali provádět několik nových
oftalmologických zákroků, které rozšířily
nabízené služby očních klinik, např. diagnostiku a operaci zeleného zákalu, keratokonu či
implantaci fakických čoček. Nepřestali jsme se
zajímat o vývoj a rozšiřování služeb, věříme,
že spojení se skupinou Lexum nám napomůže
udržet si naši pozici na trhu.
Jaké další přínosy očekáváte?
Jak jsem již uvedl, doufáme v posílení naší
pozice na trhu a v expanzi našich služeb po
celém Polsku. Mít rychlý přístup ke zkušenostem a znalostem v oblasti zdravotnictví je
Recepce štětínské kliniky
v dnešní uspěchané době rozhodující. Znalosti
a zkušenosti druhých jsou ve skutečnosti tím
nejcennějším zdrojem. Proto věříme, že právě
jejich sdílení s českým lékařským personálem
bude pro nás tím nejdůležitějším přínosem.
Naše spojení má samozřejmě i velmi důležitý
finanční význam – při nákupu nového zdravotnického vybavení a prostředků jsme silnějším
zákazníkem s lepší pozicí, můžeme se dělit o některé běžné náklady, a tím je snižovat, což má
pozitivní účinek na profity obou společností.
Jaká je specializace vašich polských klinik?
Všechny tři se specializují na laserovou a nitrooční refrakční chirurgii a operaci šedého zákalu.
Klinika v Poznani se také specializuje na diagnostiku a léčbu zeleného zákalu, keratokonu
a makulární degenerace. Využíváme nejmodernější přístroje a metody, jako je OCT, angiografie nebo Corneal Cross Linking.
Můžete v krátkosti představit váš lékařský
tým?
V našich polských klinikách máme excelentní
a velmi zkušený lékařský tým, je velmi těžké
představit jej, aniž bych jmenoval všechny. Měl
bych začít našimi chirurgy, kteří se specializují
na operace šedého zákalu – Jacek Szendzielorz (ten je také ředitelem spol. Intermedica),
Marzena Formicka (ředitelka štětínské kliniky),
Karol Korżel, Jan Grzeszkowiak, Leszek Kuprianowicz – všichni jsou skutečnými mistry svého
oboru. Nejzkušenějším refrakčním chirurgem
v Poznani je Barbara Czarnota, která je také
zástupkyní ředitele Intermedica a ředitelkou
poznaňské kliniky, Elżbieta Ziemniak je ředitelkou krakovské kliniky. V magazínu asi není dost
prostoru pro jmenování všech našich vynikajících lékařů, všichni jsou profesionálové na svém
místě, se spoustou zkušeností a dovedností.
Pravidelně se účastní lékařských konferencí,
kongresů a workshopů. Musím říct, že jsou tou
nejcennější součástí naší společnosti.
Plánujete rozšířit vaši nabídku oftalmologických zákroků?
Právě jsme u nás představili novou léčbu –
implantaci fakických čoček, jako jedni z prvních
v Polsku začínáme s femtosekundovým lasePoznaňská klinika
s nočním osvětlením
Piotr Magdziarz, generální ředitel
společnosti Intermedica
rem. Samozřejmě sledujeme nově se objevující
technologie a hledáme nové efektivní a bezpečné oční zákroky.
V Poznani prý otevíráte nové dětské oddělení,
je to tak?
Už několik let Poznaň postrádá ambulantní
oftalmologickou péči pro děti. Intermedica
ve spolupráci s národním zdravotním fondem
a městskými orgány chce zaplnit tuto mezeru,
proto otevírá oftalmologickou nemocnici s operačním sálem a dětským oddělením.
S čím vaše kliniky pacienti nejčastěji vyhledávají, jaký je váš nejčastěji prováděný zákrok?
Samozřejmě nejčastějším zákrokem jsou
operace šedého zákalu a korekce očních vad,
ale máme také hodně pacientů se zeleným
zákalem, věkem podmíněnou okulární degenerací a s dalšími očními onemocněními. Vždy se
snažíme pomoci našim pacientům, jak jen je
v našich silách, hledáme léčbu, která je pro ně
tou nejvhodnější.
Kolik takových operací ročně provádíte?
Provádíme kolem jednoho tisíce zákroků
odstranění šedého zákalu (z toho pouze 200
zákroků financováno z polského národního
zdravotního fondu) a tři a půl tisíce laserových
korekcí zraku ročně.
Jsou mezi vašimi pacienty také nějaké známé
osobnosti?
Ve skutečnosti je takových hodně, ale u některých veřejně velmi známých osobností
neprozradím jméno, protože dodržujeme
jejich právo na soukromí a lékařské tajemství.
Někteří z nich ale souhlasili se spoluprací, jejich
jména se objevují v našich marketingových a PR
aktivitách, a tak je zmínit mohu. Patří mezi ně
slavní sportovci jako Monika Pyrek (skokanka
o tyči, dvakrát vicemistryně světa), Zbigniew
Szwagierczak (automobilový závodník, osmkrát
polský šampion) nebo Bartek Goszczyński (člen
polského národního týmu jezdců na koni),
v Krakově spolupracujeme s velmi známým
a populárním hercem Krzysztofem Globiszem. r
27
P TÁT E S E
JAK TO TEDY JE?
NEJČASTĚJŠÍ MÝTY A OTÁZKY II
Užvminulémčíslečasopisujsmesinázorněukázali,žeokoloočníchoperací
kolujespoustaomylůamýtů.Protožejejichopravdumnoho,mámetudalšíčástotázek,
kterévásnejvícezajímají.Aopětnaněodpovílékařskáředitelkaprorefrakčníchirurgii
EvropskéočníklinikyLexum,MUDr.AlenaHolubová.
MUDr. Alena Holubová
Primářka Centra refrakční chirurgie na klinice Lexum Praha, patří
mezi nejzkušenější refrakční
chirurgy v České republice. Její
hlavní specializací je refrakční
laserová chirurgie (FEMTOLASIK,
LASIK, PRK), diagnostika a léčba
dioptrických vad a rohovkových onemocnění. Mimoto je
také autorkou a spoluautorkou
řady vědeckých prací, zabývajících se laserovou
a nitrooční chirurgií refrakčních vad.
Otázky týkající
se refrakčních
zákroků:
Jaký je princip očních laserových operací?
Cílem oční laserové operace je upravit zakřivení
rohovky tak, aby se paprsky vcházející do oka
sbíhaly přesně na sítnici v místě nejostřejšího vidění. Je-li člověk krátkozraký, paprsky se
sbíhají PŘED sítnicí a je-li dalekozraký, sbíhají
se ZA sítnicí. Rohovku krátkozrakého oka je tedy
třeba oploštit, naopak u dalekozrakého oka se
upravují okraje rohovky tak, aby se rohovka více
vyklenula.
Trpí-li pacient astigmatismem, rohovka nemá
pravidelný polokulovitý tvar, ale je v některých
osách zploštělá nebo naopak více zakřivená. Část
světelných paprsků se tak sbíhá mimo místo nejostřejšího vidění a na sítnici dopadá rozostřený,
zamlžený a deformovaný obraz.
Jaké výhody odstranění dioptrické vady
přináší?
• vidění bez nepříjemných omezení spojených
s nutností používat brýle
• odstranění nepohodlí a rizik spojených s dlouhodobým používáním kontaktních čoček
• získání pocitu nezávislosti
28
LEXUM MAGAZÍN
• v průběhu dalších let finanční úsporu
prostředků vynakládaných na kontaktní čočky
a brýle
• rozšíření zorného pole
• přirozenější vzhled
• lepší podmínky pro sport a rekreační aktivity
• větší možnost profesionálního uplatnění (z
některých povolání jsou nositelé brýlí a kontaktních čoček vyloučeni)
Jak dlouho se již laserové operace u nás a ve
světě provádějí?
První laserové refrakční zákroky byly ve světě
prováděny koncem 80. let, u nás začátkem 90.
let dvacátého století. První laserovou metodou
byla metoda PRK, zhruba od poloviny devadesátých let se do popředí zájmu refrakčních chirurgů
stále více prosazuje metoda LASIK. S oběma
metodami mají chirurgové našeho centra bohaté zkušenosti – operace lékaři Lexum provádí od
roku 1993.
Jaké vady se dají odstraňovat?
Refrakční chirurgií lze odstranit krátkozrakost,
dalekozrakost, astigmatismus a tzv. aberace
vyšších řádů. Dále lze odstranit i složené vady –
krátkozrakost s astigmatismem, dalekozrakost
s astigmatismem, a to včetně případů, kdy je
počet cylindrických dioptrií větší než počet
dioptrií sférických – tzv. astigmatismus mixtus.
Refrakční vady mohou být na základě komplexního lékařského vyšetření a individuálních
potřeb klienta odstraněny laserovým nebo nitroočním zákrokem, případně jejich kombinací.
Dá se odstranit vetchozrakost?
Vetchozrakost se laserovým zákrokem nedá
odstranit. Je to vada spojená s věkem, po 40. roce
věku oční čočka díky snížené pružnosti postupně
ztrácí schopnost akomodace (ztrácí schopnost
ostřit na různé vzdálenosti nebo při různé
intenzitě světla). Průvodním jevem této vady
je potřeba brýlí na čtení. U dalekozrakých lze
laserovým zákrokem na dálku podstatně zlepšit
i vidění do blízka. Ve vhodných případech lze
řešit vidění na dálku i na blízko současně, avšak
nikoliv laserovou operací, nýbrž výměnou čočky
za čočku multifokální. r
Otázky na téma
„šedý zákal“:
Co způsobuje vznik šedého zákalu?
Většina šedých zákalů vzniká v souvislosti se
stárnutím. Dědičné dispozice mohou mít vliv na
to, zda se objeví dříve či později. U dětí se může
objevit vrozený šedý zákal, který je projevem
dědičné dispozice nebo infekce v průběhu
těhotenství. Častou příčinou šedého zákalu
jsou i těžké úrazy oka. Jak tupé, tak i pronikající
poranění oka může být komplikováno kataraktou. Šedý zákal také může být komplikací jiných
očních a celkových onemocnění.
Prevence – je možné zabránit vzniku šedého
zákalu?
Nikdo zatím přesně neví, proč šedý zákal vzniká. Známe však některé rizikové faktory, které
s velkou pravděpodobností ke vzniku katarakty
přispívají.
Vědecké studie ukazují, že šedý zakal je
častější u lidí žijících v horách a u těch, kteří
stráví v životě mnoho času na přímém prudkém
slunci. Oční lékaři proto často doporučují jako
ochranu brýle s UV filtrem, které oko chrání
před dlouhodobě škodlivým působením ultrafialových paprsků. Katarakta je také častější
u diabetiků a lidí dlouhodobě léčených kortikosteroidy, diuretiky a trankvilizéry.
Na vznik šedého zákalu nemá vliv čtení při
špatném světle, sledování televize, či práce
s počítačem.
Jaký je rozdíl mezi šedým a zeleným zákalem?
Zelený zákal je laické pojmenování pro glaukom. Označení zelený zákal je poněkud zavádějící. Podstatou onemocnění totiž není zkalení
nějaké struktury uvnitř oka. Hlavním projevem
zeleného zákalu je zvýšený tlak uvnitř oka, který
Nikdozatímpřesněneví,
pročšedýzákalvzniká.Známe
všakněkterérizikovéfaktory.
vede k poškození zrakového nervu. Poškození
nervových vláken se projevuje zužováním zorného pole a poklesem zrakové ostrosti.
Glaukom je zákeřné onemocnění. Probíhá
pomalu a nepozorovaně. Na rozdíl od šedého
zákalu, kde je možné operací vidění prakticky
dokonale obnovit, je při léčbě glaukomu možno
chorobný proces pouze zastavit. Změny, které
nastaly v důsledku poškození zrakového nervu,
jsou nevratné.
Co čeká pacienta, který se rozhodne pro operaci šedého zákalu?
V období před operací je nutné navštívit svého
obvodního lékaře. Praktický lékař provede interní předoperační vyšetření a vydá pacientovi
zprávu, ve které uvede, zda je či není schopen
operace. Dále ve zprávě doporučí opatření,
která je z hlediska celkového stavu vhodné před
operací provést. Zpráva o předoperačním vyšetření nesmí být v době operace starší 14 dní.
V období před operací se provádí měření oka
pomocí ultrazvuku, které umožní spočítat
správnou optickou sílu implantované čočky.
Pro dobrý výsledek měření je nutná perfektní
spolupráce ze strany pacienta.
Evropská oční klinika Lexum nabízí i nadstandardní zákrok v léčbě šedého zákalu –
KATARAKTA PREMIUM, který umožňuje řešit
i dioptrické obtíže. Například pacientovi, který
byl před operací šedého zákalu dalekozraký,
ale potřeboval i brýle na čtení, mohou být do
oka implantovány tzv. multifokální nitrooční
čočky, které ho zbaví obou vad. Rovněž astigmatismus lze řešit implantací vhodné čočky.
Záleží na rozhodnutí klienta. r
29
r oz h ovo r
Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc.:
RefRakční
chiRuRgie dnes
nemá pRakticky
žádné limity
tExt Petra Vychodilová foto archiv Lexum
Prof. MUDr. Martin Filipec, CSc., zakládající lékař Evropské oční kliniky Lexum,
je jedním z nejerudovanějších a nejzkušenějších refrakčních chirurgů v České republice vůbec.
Právě s ním jsme si povídali o bioptice, zákroku odstraňujícím extrémní refrakční vady očí.
je možné implantovat přímo do oka, kde zůstane
už navždy. Výhoda takové čočky je zřejmá, není
třeba ji každý den na noc vyjmout a ráno opět
nasadit. Jsou však pacienti, u kterých je vada
velice vysoká, a v takových případech používáme
ke korekci speciální techniku zvanou bioptika.
nebo samotná implantace nitrooční kontaktní
čočky však „nestačí“ na pacienta, který má třeba
-25 nebo +10 dioptrií. Proto v takových případech
kombinujeme obě dvě metody, dvě nové optiky,
proto se tomuto zákroku říká bioptika. V rámci
bioptiky tedy provádíme dvě operace, většinou
na sobě nezávislé, které jsou určeny pro korekci
vysokých a extrémních refrakčních vad očí.
„V rámci bioptiky provádíme dvě
operace, které jsou určeny pro korekci
vysokých a extrémních refrakčních vad očí.“
Jakýjepostuptohotozákroku?
Nejdříve do oka implantujeme fakickou nitrooční
kontaktní čočku, kterou snížíme vadu o 60–80 %.
Ve druhé fázi použijeme ke korekci zbytku vady
laser, většinou LASIK, kde kombinujeme femtosekundový a excimerový laser, kterým změníme
zakřivení rohovky. Operace má tedy většinou dvě
fáze, přičemž nejdříve implantujeme čočku do
jednoho oka, po týdnu do druhého oka, po čtyřech až osmi týdnech provedeme laserový zákrok,
ten už na obou očích současně. Znamená to tedy
tři jednotlivé operace, které pacient podstoupí
v rozmezí zhruba osmi týdnů.
LaserováoperaceLASIK,kterouseodstraňují
refrakčnívady,jakojekrátkozrakostadalekozrakost,jednesjižběžnýmzpůsobem,jaksezbavit
brýlíakontaktníchčoček.Existujenějakáhranice
počtudioptrií,kteréselaseremdajíodstranit?
Samotným laserem je možné odstranit nízký
a středně vysoký stupeň krátkozrakosti přibližně
do 10 dioptrií a u dalekozrakosti je korekce
možná do 4 až 5 dioptrií. Dnes však máme
k dispozici i na vyšší vady spolehlivé metody,
kterými můžeme odstranit prakticky jakýkoliv
počet dioptrií. V takových případech používáme nitrooční kontaktní čočky, které jsou velice
podobné těm, které vynalezl v minulém století
český profesor Otto Wichterle a které se dodnes
používají. Malou chemickou změnou se měkký
gel stal odolnějším a speciální kontaktní čočku
30
LExummAgAZín
Zaměřmesetedynabioptiku.Cotentopojem
znamenáavčemprincipbioptikyspočívá?
Vezmu to postupně. Většině pacientů můžeme
korigovat jejich vadu samotným laserem. Většinou je nejvhodnější metoda individualizované
korekce LASIK Premium. Takových je zhruba
85 %. U dalších 10–15 % užíváme implantaci
umělé kontaktní čočky nebo výměnu vlastní
čočky za jinou s jinou dioptrickou silou. Sama
laserová chirurgie, která mění zakřivení rohovky,
Ajakdlouhotrvákonkrétněkaždázoperací?
Implantace čočky trvá na jednom oku 10–15
minut, u laseru je to to samé, ale pro obě oči. Je
to velmi rychlé.
Prof.muDr.martinFilipec,CSc.
Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK
v Praze, po studiu byl přijat na II. oční kliniku
Fakulty všeobecného lékařství UK v Praze, kde
pracoval nejprve jako odborný asistent, následně
byl pověřen funkcí vedoucího lékaře rohovkové
a imunologické ambulance a oční výzkumné
laboratoře. Vědecký titul získal v roce 1987
obhajobou dizertační práce na téma Zrcadlová
mikroskopie rohovky. Jeho výzkumná práce je
zaměřena na problematiku chorob, transplantace
a hojení rohovky. Od roku 1993 se věnuje laserové a nitrooční refrakční chirurgii na Evropské
oční klinice Lexum, jejíž je spoluzakladatelem
a předním lékařem. V letech 1998–2004 působil
jako přednosta Oční kliniky 1. lékařské fakulty
UK v Praze.
Říkáte,žebioptikajekombinacídvouzákroků.
Lzeprovéstikombinacitří?
Je možné přidat ještě jednu čočku. U klasické
metody, kterou jsem popsal, zachováváme vlastní čočku a přidáme ještě kontaktní, tzv. fakickou
čočku. Ale je možné ještě pracovat na naší vlastní
čočce, tu je možné vyměnit a implantovat novou
čočku umělou s jinou dioptrickou silou. K ní je
pak možné ještě přidat druhou čočku a doplnit
laserovou operací. Lze tedy provést i něco, čemu
by se dalo říkat „trioptika“, ale to je spíš vzácné.
Jakájepacientovarekonvalescencepozákroku?
První den po operaci přijde pacient na kontrolu,
a když je vše v pořádku, hned ten samý den se
může vrátit do normálního života, ke svým oblíbeným činnostem a do práce. Nedoporučujeme
pouze po dobu asi šesti týdnů návštěvu bazénu,
jinak je rekonvalescence po operaci naprosto bez
potíží a omezení.
ujakýchpacientůsetentobioptickýzákrok
provádí?Existujíi„nevhodní“pacienti,ukterých
nenímožnéjejprovést?
V zásadě je zákrok určen pro pacienty, u kterých
je vada vysoká, mají hodně dioptrií, které nelze
odstranit jinou metodou. Aby měli kvalitní
vidění a zákrok proběhl bezpečně, je nejlepší
řešení bioptika. Nevhodnými pacienty pro
bioptiku jsou ti, kteří mají nějakou chorobu
rohovky, keratokonus (vyklenutí rohovky) nebo
mají anatomický tvar očí nevhodný k implantaci
čočky. Může se stát, že pacient s dalekozrakostí
má malé oko, krátké a čočka se do něj nevejde.
Pak provádíme operace jinými metodami.
mábioptickýzákroknějakévěkovéomezení?
Věkové limity nemáme. S dětmi jsme samozřejmě opatrnější, ale i ty jsou našimi pacienty.
U dětí čekáme do věku, kdy už dobře spolupracují a kdy je vada alespoň trochu stabilní, pak
31
r oz h ovo r
„Dneska si poradíme téměř
s každou vadou a posouváme naše
možnosti v refrakční chirurgii stále dál.“
hledáme to nejlepší a nejbezpečnější řešení.
Jinou komplikací může být bakteriální infekce,
ale mohu říct, že u nás jsme provedli již více
než 100 tisíc nitroočních operací a takovouto
komplikaci jsme měli v pouhých dvou případech.
Jenom pro srovnání, myslím, že málokterý člověk, který běžně používá kontaktní čočky, ví, že
přibližně u jednoho ze sta nositelů kontaktních
čoček se za dobu 20–30 let vyskytne bakteriální
vřed rohovky, který může vést k jejímu zjizvení
či perforaci. Takové následky je pak třeba řešit
transplantací rohovky. Pravděpodobnost takové
komplikace je u bioptiky zcela minimální.
můžeme přistoupit k operaci. Pokud ale dítě
z nějakého důvodu nesnese brýle ani čočky
a nevidí, pak operujeme i mladší. U starších
lidí v zásadě také nemáme limity, jen se mění
strategie. U pacientů starších, dejme tomu více
než padesáti let, kteří mají vyšší vadu a jsou již
v „kataraktovém věku“, bychom velmi pravděpodobně místo implantace fakické čočky nejdříve
odstranili jejich vlastní čočku, tu nahradili
čočkou odpovídající síly a teprve potom bychom
korigovali laserem.
můžepřibiopticedojítknějakýmkomplikacím?Jednáseobezpečnýzákrok?
Pro nás je hlavní vyvarovat se jakýchkoli komplikací. Právě proto volíme bioptiku, protože
ve chvíli, kdy se laserem koriguje více dioptrií,
odebíráme větší část rohovky, do větší hloubky.
To může vést ke komplikaci, právě proto jsme si
stanovili limit počtu dioptrií, abychom rohovku
nepoškodili. Ve chvíli, kdy je vada pacienta nad
limit, přistupujeme k implantaci nitrooční
kontaktní čočky nebo bioptice. Také nitrooční
kontaktní čočka má své limity, a proto kombinujeme fakickou čočku i laser. Podrobným
předoperačním vyšetřením je třeba zjistit počet
dioptrií, stav rohovky, anatomický tvar oka, pak
32
LExummAgAZín
takžemůžeteříci,žeúspěšnosttohotozákrokujetéměřstoprocentní?
Ani v životě, ani v medicíně, není nikdy nic stoprocentní, proto nechci říct, že naše úspěšnost
je stoprocentní. Raději vám řeknu, že se blížíme
k dokonalosti. Byli jsme mezi prvními v Evropě,
kdo provedl bioptiku pomocí femtosekundového laseru a implantace nitrooční kontaktní
čočky ICL a CACHÉTTM. Výsledky jsou vynikající
a pacienti jsou nadšeni. Koneckonců je možné
se na tuto operaci v přímém přenosu podívat
v televizním pořadu Vizita, který je vysílán
v květnu tohoto roku. Od natáčení už uplynulo
půl roku a i za tu krátkou dobu nezůstal pokrok
stát. Při laserové operaci LASIK dnes používáme
kromě excimerového laseru místo super jemného, rychle kmitajícího nožíku mikrokeratomu
nový femtosekundový laser Visumax 500. Je to
další posun k té dokonalosti, o které jsem se
zmínil.
mohlbysteuvéstnějakýkonkrétnípříběh
pacienta,kterýuvástentozákrokpodstoupil?
Jistě. Sestra našeho generálního ředitele je velká
sportovkyně, lyžařka. Měla vadu dalekozrakosti,
kolem plus deseti dioptrií. Provedli jsme u ní
bioptiku a dnes žije, lyžuje a sportuje bez brýlí či
kontaktních čoček zcela bez problémů s perfektním viděním. Kontaktní čočky jí při sportu hodně
vadily, dnes je spokojená. Mezi našimi pacienty
je hodně profesionálních sportovců, pro ně je
operace očí obrovskou pomocí pro každodenní
fungování. Kontaktní čočky jsou také řešením,
ale pro většinu z nich obtíží, a navíc někteří z pacientů čočky v oku stále cítí a nevyhovují jim. Ale
právě proto, že dnes jsou laserové i nelaserové
operace očí bezpečnější než nošení kontaktních
čoček, volí převážná většina lidí korekci laserem,
a ti, kteří mají vadu velice vysokou, mohou
získat kvalitní vidění bez jakékoliv korekce, právě
bioptikou.
Existujívůbec,cosetýčekorekceočníchvad,
nějakélimity?
Refrakční chirurgie dnes prakticky žádné limity
nemá! Jsou pacienti, kteří si myslí, že když mají
třeba dvacet dioptrií, tak už s tím nelze nic dělat.
To je omyl. Dneska si poradíme téměř s každou
vadou a posouváme naše možnosti v refrakční
chirurgii stále dál. r
osobnost
Co jsem
s brýlemi nemohl
text Petra Vychodilová foto Jakub Žárský
Potápění je jeho velkým koníčkem, neživí ho a je tomu tak rád. „Kdybych se jím živil,
možná by mě nebavilo tolik, jako mě baví teď,“ říká v rozhovoru Ing. Petr Zlatuška, jeden z našich
nejzdatnějších potápěčů na nádech. S brýlemi pod vodu nemohl, bez nich neviděl...
Více než šest dioptrií vyřešila operace na klinice Lexum. Co je vlastně freediving, kam
sahají lidské hranice v potápění do hloubky bez přístroje a v zadržení dechu?
33
osobnost
Cojetofreediving?Vyžadujepotápěníregistracijakojinésporty?
Jedná se o nádechové potápění, tedy potápění
bez přístroje. Jsme sdruženi pod mezinárodní
organizací AIDA, která funguje po celém světě
a má svou „pobočku“ i v České republice. Kdo
chce závodit, musí být zaregistrovaný. AIDA má
svá pravidla nejen závodů, ale i bezpečnosti,
certifikované rozhodčí apod.
Jakprobíhajítakovézávody,vjakýchdisciplínáchsoutěžíte?
Disciplíny nádechového potápění se dělí na
bazénové a hloubkové. V bazénové se měří čas,
jak dlouho člověk vydrží pod vodou na jeden
nádech, tomu se říká statická apnoe. Při dynamické apnoi se měří vzdálenost, kolik člověk
na jeden nádech uplave. Tam se ještě liší, jestli
s ploutvemi nebo bez. Hloubkových disciplín je
několik dalších druhů: s ploutvemi, bez nich, za
pomoci lana, za nějž je možné se přitáhnout, se
závažím… Zde je kritériem výsledku dosažená
hloubka.
Jakéjsouvašeosobnírekordy?
Já se přiznám, že se již nějakou dobu příliš nesnažím o překonávání svých maxim. V hloubce jsem
dokázal nejvíce 77 metrů v disciplíně konstantní
zátěž. To je taková naše královská disciplína,
dolů vás netáhne žádné závaží, nahoru žádný
balon, všechno je jen práce svalů a ploutví. Z těch
vzdálenostních disciplín v bazénu mám rekord
133 metrů bez ploutví a 162 metrů s ploutvemi.
Dneska to není žádný velký výkon, světové rekordy jsou někde jinde.
77metrůdohloubkynajedennádechmipřijdejakoslušnývýkon!Jakdlouhoužsepotápění
věnujete?
Kolem vody už se pohybuji dlouho, ale samotnému nádechovému potápění se věnuji někdy od
roku 2003. Freediving je poměrně mladý sport.
K nám ho přivedl Martin Štěpánek, který je držitelem několika světových rekordů.
Každéhomusínapadnout,žetakovéhloubky
užjsouživotunebezpečné.Jakvyrovnávátepod
vodoutlak?
To je správná otázka. Tma v hloubce nebo vydržet
nedýchat nejsou hlavní nástrahy pro potápěče, jak si většina lidí představuje, nejtěžší je
vyrovnat tlak. Tlak roste s každými deseti metry
hloubky o jednu atmosféru, v 70 metrech už je to
celkem hodně. Na rozdíl od přístrojových potápěčů se od určité hloubky potápíme s relativním
podtlakem v plicích, a proto není jednoduché
„nacpat“ vzduch do středouší, při podtlaku
vzduch z plic prostě nedostanete. Používají se
proto speciální techniky vyrovnávání tlaku. Jejich
zvládnutí spolu s dostatečnou flexibilitou zejména dýchacích svalů je klíčovým bodem hloubkového potápění. Kdybychom nevyrovnávali
tlak především ve středouší, tak nám praskne
34
lexum magazín
kyslíku nebo přebytek oxidu uhličitého v těle, až
po techniku plavání.
Kolikjednessvětovýrekordvzadrženídechu?
Zdá se to neskutečné, ale dneska je ten rekord
téměř 12 minut!
„Bez brýlí jsem pod vodou
neviděl, maska
s dioptrickými skly byla moc
velká, čočky zase starost...
Operace pro mě byla řešením!“
bubínek. Ze začátku je třeba vyrovnávat častěji,
třeba i každý metr, s větší hloubkou se frekvence
vyrovnávání díky menším relativním změnám
tlaků a objemů snižuje, ve velkých hloubkách by
stačilo například každých sedm osm metrů.
Kdonaváspřiponorechdohlíží,abysevám
něconestalo?
Základní pravidlo freedivingu je nikdy se nepotápět sám, ale vždy ve dvou. Je to sport, při kterém
sám nedokážete kontrolovat, co a kdy se vám
stane, i když si myslíte, že jste v bezpečné vodě,
např. v bazéně. Může se stát, že tělo pod vodou
z ničeho nic „vypne“, proto s sebou musíte mít
zkušeného partnera, který dokáže pomoct.
Sambaablackout.Cojetozapojmy?Užse
vámněcotakovéhopřihodilo?
Jednou na závodech jsem byl hodnocen jako
blackout. Je to stav, kdy mozek vypne veškeré
funkce, avšak tělo využívá kyslík k činnosti srdce
a mozku, tedy k zajištění základních životních
funkcí, ale jinak je neovladatelné. Předstupněm
tomu je samba, což je ztráta motorické kontroly. Člověk dostane jakési svalové křeče, které
nemůže ovlivnit, tělo sebou trhá, jako by tančilo
sambu, proto se tomu tak říká. Při blackoutu
nedochází k žádnému odumírání mozkových
buněk, srdce funguje a mozek stále pracuje
a v případě vlastního ohrožení vyšle signál k nádechu, který již člověk neovlivní, a pokud je pod
vodou, utopí se. Bez druhého potápěče se tělo
samo nedostane nahoru.
Jaksedápotápěnínatrénovat?
Ta statická disciplína je spíše psychická
záležitost, já osobně ji nemám moc rád. Mám
raději ty hloubkové, kde jde více o fyzický výkon
v kombinaci s duševní koncentrací. Když se
člověk před závody špatně vyspí a není psychicky
v pohodě, jeho výkon bude dramaticky jinde. Ale
trénovat se musí samozřejmě obojí, jak umění
koncentrace a uvolnění pomocí různých technik,
např. prvků jógy, tak tolerance na nedostatek
Kamažsahajílidskéhranice?
To dnes není schopen nikdo říct. Dříve se průkopníci potápění potopili do 50 metrů a lékaři říkali,
že více už to nejde, že vám tlak rozdrtí hrudník.
A oni se potopili hlouběji. Tak se hranice posunula na 70 metrů, a i ta byla postupně překonána...
V extrémní disciplíně „no limits“, kdy vás dolů
táhne závaží a nahoru balón (ve které se oficiálně
nezávodí, je to spíš jen atrakce), je rekord 214 metrů a nic se přitom dotyčnému potápěči nestalo.
Jakézávodyvásvnejbližšídoběčekají?
Mistrovství světa v Japonsku, ale ještě nevím,
jestli se ho zúčastním. Kvalifikace na něj –
mistrovství republiky – bude už v květnu a já
jsem nedávno absolvoval operaci očí. Na klinice
Lexum jsem si nechal odstranit krátkozrakost,
podstoupil jsem zákrok FEMTOLASIK PREMIUM,
ale vynechal jsem tak trénink a nejsem dostatečně připravený.
Cojstesbrýleminemohl?
Měl jsem poměrně dost dioptrií – šest a čtvrt.
Při potápění jsem musel řešit, kam ty brýle dám,
když jdu do vody, abych je pak našel a aby mi
na ně nikdo nešlápl. Bylo to dost komplikované, pod vodou jsem neviděl, respektive špatně
viděl to, co bych chtěl vidět. Míval jsem i masku
s dioptrickými skly, ale ta byla spíš pro potápění
s přístrojem a na hloubkové potápění byla moc
velká. Zkoušel jsem se potápět i s čočkami, ale
to byla také starost navíc. Operace pro mě byla
řešením.
Jakoperaceproběhla?
Úplně bez problémů. Bylo to rychlé a bezbolestné. Byl jsem moc spokojený i s předoperačním
vyšetřením. Paní doktorka Zapletalová se mi
dost věnovala, zodpověděla všechny mé otázky
a vyvrátila obavy, jestli se budu po zákroku moct
dál potápět. Lékaři z Lexum mají k pacientům
skvělý přístup. r
35
P R e z e n TaC e
Do výšek bezpečně
a komfortně... se singing
Rockem
foTo archiv Singing Rock
Horolezectví lze považovat za
sport nebo zvláštní zálibu, pro někoho je
i životním stylem či dokonce posláním.
Horolezectví dnes zahrnuje tak
širokou škálu činností, že se nějaké
definici vzpírá... Co však zůstává pro
všechny lezce stejné,
je nutnost bezpečného, komfortního
a především kvalitního
vybavení.
36
lexum magazín
Takové představuje značka Singing Rock, která je divizí společnosti
LANEX, a. s. Mezinárodní značka Singing Rock na trh uvádí výrobky,
které horolezcům umožňují bezpečný pohyb ve vertikálním světě
hor, skal i jeskyní. Neustále se zlepšující spolehlivost a funkčnost
vybavení této značky je testována přímo na zaměstnancích firmy,
vždyť většina z jejích vývojářů jsou sami horolezci, spolupracuje pak
s řadou profíků, kteří vybavení testují v extrémních podmínkách,
intenzivně pomáhají s ověřováním prototypů při praktických zkouškách a doslova nalétávají na novém vybavení první kilometry ještě
předtím, než začne sériová výroba.
Domníváte-li se, že horolezectví je jen zábavou, pak mylně. Singing
Rock produkuje vybavení nejen pro zájmové horolezce, ale i pro
práci ve výškách či pro záchranu osob v kritických situacích, které
mohou ve výškách nastat. Proto jej používají také záchranáři, stavaři, opraváři a údržbáři výškových budov, policie, armáda či hasiči.
„Stále vylepšujeme design a zvyšujeme technické parametry výrobků
používáním nových materiálů a technologií,“ říkají vývojáři ze
Singing Rocku. Jejich prioritním cílem je funkčnost výrobků za všech
okolností, které mohou v kritických situacích nastat. V extrémních
podmínkách totiž na kvalitním a funkčním vybavení závisí životy
horolezců! r
TexT Petra Vychodilová
Singing Rock
Firma Singing Rock byla založena v roce
1992 dvěma českými lezci společně s jejich
belgickým obchodním partnerem. V průběhu
prvních 10 let se jejím zakladatelům podařilo
vybudovat v Čechách výrobní podnik s vyspělým a velmi moderním technologickým
parkem, který se specializuje na lezecké
úvazky a horolezecká lana – tedy na výrobky
zabezpečující osoby ve výškách. Dnes je
Singing Rock v lezeckém světě známým pojmem. Postupně se sortiment dále rozšířil na
karabiny, jisticí a slaňovací pomůcky, kladky,
příslušenství jako helmy, batohy, popruhy,
opasky apod. Singing Rock vyvíjí a nabízí
kompletní vybavení nejen pro horolezce, ale
i pro speleologii, práce ve výškách, hasiče
a záchranáře.
DeeP WATeR soLoing:
absolutní volnost pohybu
Jednotlivá odvětví horolezectví mají společné snad
jen podobné pohyby při postupu ve vertikálním terénu, jinak jsou
velmi různorodá. Jednou z lezeckých aktivit je i DEEP WATER
SOLOING.
nebo postup už dál není možný. Únosnost je
velmi individuální, většinou se leze až tam, kam
psychika (rozumějte strach) dovolí. Obecně
jakýkoliv pád do 10 metrů by měl být bez větších
problémů. Hodně ale záleží na pozici těla při
dopadu. Při kontrolovaném pádu a správném
dopadu není rizikový ani pád nebo skok přes 20
metrů. Na druhou stranu lze bolestivě dopadnout i z 5 metrů!
„Singing Rock přichází s novým a bezpečnějším vybavením,“
říká Lumír Fajkoš,
customer service manager značky Singing
Rock.
Moře je nevyzpytatelné, co takový odliv, odhalené výběžky skal…?
Aktuální podmínky moře nebo jiné vody (DWS
se provozuje i na přehradách, řekách apod.)
jsou zásadní. Je třeba si zjistit jízdní řád přílivu
a odlivu, kontrolovat velikost vln. Hodně pomůže, je-li pro danou oblast vydaný průvodce,
ve kterém jsou popsány základní informace.
Rozhodně je důležité si před samotným lezením
v daném místě ověřit místo dopadu, hloubku,
případné výběžky a ostatní specifika jako například výskyt medúz.
V čem je značka
Singing Rock na trhu
jedinečná?
Hlavní výhoda Singing Rocku je v tom,
že nabízí komplexní
řešení jak v lezecké
oblasti, tak v oblasti
osobních ochranných
prostředků včetně
servisu a tréninkového centra. Jedinečná
jsou pak konkrétní
unikátní řešení, která
jsou i patentovaná,
a důraz je kladen také na zvýšenou bezpečnost našich produktů.
Kde se inspirujete k vývoji spolehlivějších
a funkčnějších výrobků?
Vzhledem k tomu, že se na vývoji podílejí
velmi aktivní a zkušení lezci, tak pro vývoj
využívají právě tyto dlouholeté zkušenosti
a jsou schopni téměř každý nápad okamžitě
odzkoušet v praxi. Inspiraci např. z použití
nových materiálů s novými vlastnostmi lze
pak získat překvapivě z oborově úplně jiného
odvětví.
Můžete v této oblasti přijít ještě s něčím
novým? Jaké jsou vaše firemní ambice?
Pořád je možnost přijít s něčím novým. Kromě
invencí v oblasti nového řešení nebo zlepšení
vlastností dosavadního se možnosti rozšiřují
i s vývojem materiálů, které používáme při
výrobě. Cílem Singing Rocku je být světovou
jedničkou ve výrobě vybavení pro lezení
a práci ve výškách.
A jak zjistíte hloubku v místě, kde lezete?
I když nějaké informace může poskytnout
i průvodce, nejlepší je pak před lezením danou
oblast zkontrolovat na člunu a „prošnorchlovat“
místa dopadů.
Nejspíš jste tento pojem ještě nikdy neslyšeli.
Jedná se o sólo lezení od hladiny moře lezeckou
cestou po skále bez použití jistících prostředků. Po dosažení vrcholu skály, a nebo v horším
případě při pádu, skáče lezec do vody. Některé
cesty však končí i 20 metrů nad hladinou moře
a padat z takové výšky už není snadné a vyžaduje notnou dávku odvahy. Dalším nebezpečím,
které na lezce číhá, je silný odliv nebo rozbouřené moře, které může ustoupit natolik, že se
odhalí jinak skryté útesy nebo skály. Jedním
z těch, kteří propadli horolezecké aktivitě Deep
Water Soloing, je i Lumír Fajkoš.
Do jakých výšek se vůbec dá dostat, respektive
z jaké výšky je pád do vody ještě únosný?
Výška, do které se dá dostat, není omezena,
resp. můžete se dostat až tam, kde končí skála
Jak se vůbec na danou skálu dostanete, jak
„nastupujete“?
Způsobů je více, záleží na podmínkách. Uvedu
možnosti podle „komfortu“ přístupu: to je
nástup z člunu, slanění k nástupu do cesty,
„natraverzování“ (to je horizontální lezení
k dané cestě), dále se na skálu můžeme dostat
slezením nějaké lehké cesty dolů k nástupu do
zamýšlené cesty, nebo také připlaváním k cestě,
to ale není příliš vhodné vzhledem k mokrým
rukám.
Co se vám na DWS nejvíce líbí?
Pro mě je to ideální koncentrace všech zajímavých aspektů lezení do jedné disciplíny:
absolutní volnost pohybu, relativně velká míra
bezpečnosti i při lezení ve vyšších výškách, adrenalin, který stoupá úměrně s vylezenou výškou,
lezení bez nutnosti jištění, ale přitom možnost
lézt do stejných výšek jako při lezení jištěném,
v neposlední řadě pak možnost poznat atraktivní lokality. r
37
O k é n kO p r O ž e n y
Tatiana Kováříková:
Nové uNiformy pro sestry
a recepčNí musí slušet
a být pohodlNé
text Petra Vychodilová foto archiv Tatiany Kováříkové
ZnačkaTATIANAjeodroku1995založenanatvorběpředníčeskénávrhářky
TatianyKováříkové,kteráoblékánejednučeskoucelebritu.JaksamaTatianaříká,jejímodelyjsou
výjimečnésvouosobitostí,ženskostí,čistotoulinií,preciznostíanadčasovostí.Přesnětakové
jsouinovéuniformyprozdravotnísestryarecepčníEvropskéočníklinikyLexum,kterépocházejí
zdílnyprávětétomódnínávrhářky–jsouvelmiženské,osobité,ušitésvelkouprecizností,
abysplňovalynárokynejennapohodlí,aleislušivost.
pro evropskou oční kliniku Lexum jste připravila nové uniformy pro sestry a recepční. kde jste
se inspirovala?
Nechala jsem se inspirovat přímo klinikou a prostředím. A také lidmi, kteří na klinice pracují.
Baví vás práce na oblečení typu uniformy, nebo
je spíš berete jako svou vedlejší činnost?
Navrhování mě baví a mezi to patří i uniformy. Musím říct, že většinou ale navrhuji
módu.
Byla jste ve své tvůrčí práci něčím omezována?
Jaké byly požadavky ze strany Lexum?
Profesní oblečení vytvářím vždy s ohledem na
nositele. Musí být pohodlné a dobře se udržovat.
A jaké módní kousky vás nejvíce baví navrhovat?
Baví mě kabáty a večerní šaty, ale vlastně mě baví
vše kolem navrhování.
Jste spokojená s výsledkem? Co byste na
nových uniformách vyzdvihla?
Hodnocení bych asi raději nechala na jiných.
Vzpomeneme-li na počátky vaší kariéry, rok
1993, v té době jste porodila syna. Jak jste to
všechno zvládala?
Vždycky jsem doufala, že to zvládnu. První rok byl
syn Max pro mě to hlavní. Pořád jsem byla s ním.
Ze začátku jsem si to užívala, později už mi začala chybět práce, tak jsem si doma udělala takový
malý ateliér, ve kterém jsem občas něco nakreslila a spíchla. Max byl úžasně hodné miminko,
takže jsem zvládala spoustu věcí, o kterých jsem
ani netušila, že bych mohla.
na co jste při přípravě kladla důraz?
Především na to, aby jim to slušelo, a samozřejmě na pohodlí.
Jaké materiály a barvy jste používala?
Využila jsem přírodních a směsových materiálů.
Snažila jsem se vybrat materiály, které mají dobré vlastnosti ke každodennímu nošení. Barevnost jsem zvolila po domluvě s firmou a jejími
zaměstnanci.
kdy jste se rozhodla, že chcete být nejen matkou, ale i profesionální návrhářkou?
„Českýsmyslpromóduse
hodnězlepšil,jeodvážnější
anápaditějšínežkdysi.“
38
lexum magazín
Asi po roce od jeho narození. Přemýšlela jsem,
zda zůstat dál doma, nebo pokračovat v návrhářství, a došla jsem k názoru, že musím obojí
skloubit dohromady. Mám v sobě potřebu něco
vytvářet, návrhářkou jsem, ať chci, nebo nechci.
Chtěla jsem se zkrátka realizovat nejen jako
máma, ale i jako návrhářka.
nechtěla jste někdy navrhovat módu pro
těhotné?
Napadlo mě to vždy, když byla některá moje
kamarádka těhotná. Dokonce jsem už měla
něco vymyšleného, ale než jsme to zrealizovaly,
bylo pozdě… (směje se) Je pravda, že to stále
v Čechách ještě chybí. Styl módy je ale dnes naštěstí takový, že se najdou volné věci i v běžném
šatníku.
A co pro muže?
Když jsem začínala, jedna z mých prvních
zakázek byla pro muže. Bylo mi 17 let, nikdo na
návrhářku čerstvě po škole nečekal. Tehdy jsem
dělala modelku, seznámila jsem se s Jiřím Kornem a navrhla oblečení pro jeho skupinu. Bavilo
mě vymýšlet kreace na jeho vystoupení, ale jinak
mi pánská móda moc neříká.
kdy se u vás objevilo přání stát se módní návrhářkou? Byl to už váš dětský sen?
Moje máma byla velká parádnice, která si pro
sebe kreslila šaty a sbírala látky. Babička je pak
ušila, a když už na to neměla sílu, maminka
chodila ke švadleně. Bydleli jsme v rodinném
Tatiana kováříková
•
•
•
•
•
•
•
přední česká módní návrhářka, majitelka
a autorka značky TATIANA
vlastní butik TATIANA v Dušní ulici v Praze
vystudovala Střední školu textilní v Brně, poté
scénografii na DAMU v Praze
obléká známé osobnosti, např. Helenu
Vondráčkovou, Hanu Zagorovou, Moniku
Absolonovou a další, její stálou zákaznicí
a především modelkou je spisovatelka
a šéfredaktorka ženského magazínu Harper´s
Bazaar Barbara Nesvadbová
kariéru odstartovala roku 1994 oceněním
„Výtvarník sezóny“ na mezinárodním veletrhu
STYL Brno
své kolekce vystavovala v Paříži,
Düsseldorfu, Vídni, Berlíně, Moskvě,
New Yorku..., každým rokem se účastní výstavy
a přehlídek Prague Fashion Week
televizní tvorba: kostýmní spolupráce na
televizních pořadech, oblékala seriály Rodinná
pouta a Velmi křehké vztahy, divadelní tvorba:
kostýmy ke hrám (např. Sen noci svatojánské,
Romeo a Julie), filmová tvorba: Příliš hlučná
samota, Holčičky na život a na smrt, Bakaláři,
Oběti a vrazi a další
zaměstnané jinou prací. Obecně platí, že jednoduché modely vytvoříme do tří týdnů.
Čím se v současné době zabýváte, co chystáte?
V současné době navrhuji novou kolekci pro
podzim/zimu 2010/2011.
Můžeme se těšit na nějakou vaši výstavu či
módní přehlídku?
Nyní pracuji na přehlídce jaro-léto, kterou budeme prezentovat v květnu.
domě a já strašně ráda chodila na půdu, kde byly
staré šaty a boty. Už tenkrát jsem měla pocit, že
všechno musím přešít. (směje se)
kdy jste ušila své první šaty? Šijete vůbec pro
sebe?
Moje první dílo nebyly šaty, ale košile pro maminčinu kamarádku. Ušila jsem ji podle vzoru
z Burdy, to mi bylo asi dvanáct. Na sebe jsem si
pak začala šít na průmyslovce v Brně. Dnes si
sama pro sebe skoro vůbec nešiju. Nebaví mě to,
raději navrhuju pro ostatní.
Jste známá i jako módní návrhářka celebrit.
O jaký slavný šatník dnes pečujete?
Mám několik stálic, které se ke mně vracejí, např.
Helena Vondráčková, Monika Absolonová, Jitka
Asterová, scenáristky Katka a Jitka Bártů. Jiné
mají několik mých kousků doma: Alice Bendová,
Hana Zagorová, Petra Janů...
kolik času potřebujete k navržení a ušití večerních šatů?
Když na to dojde, jsem schopna navrhnout je
okamžitě. Sednu si se zákaznicí, popovídáme si,
abych zjistila, jaké mám z její strany mantinely,
a začnu kreslit. Co se týče ušití, záleží na tom,
jestli mám v ateliéru materiál a krejčové nejsou
Jak hodnotíte současný český smysl pro módu?
Oblékají se podle vás Češi dnes už lépe než dříve?
Smysl pro módu se určitě hodně zlepšil. Dámy,
ale i pánové mají větší přehled o módě a podle
toho to také vypadá. Jsou mnohem odvážnější
a nápaditější než kdysi. Móda je hra, nadsázka,
a o tom to je. r
39
o K É N Ko p R o Ž e N y
FOTO Vojtěch Vlk ViZÁŽisTKA Kateřina Křížová, Estée Lauder
tvář z titulní strany
Z titulní strany tohoto čísla časopisu se na vás usmívá
Petra Nebeská. Můžete se s ní setkat na pražské pobočce kliniky
Lexum, kde pracuje jako staniční sestra laserového sálu už od roku
2001. Kromě toho je také maminkou 7letého syna.
Jaké to vlastně je dělat sestřičku na oční klinice a zda by svou práci
vyměnila za kariéru modelky, nám na sebe prozradila
v následujícím rozhovoru.
Jak jste se k vaší profesi dostala? Snila jste
jakomaláoprofesizdravotnísestřičky?
Asi jako každý jsem snila o spoustě profesí, ale
o zdravotní sestře se rozhodlo už v mých dvanácti letech, kdy jsem ztratila blízkou osobu a to mě
trochu postrčilo. Takže přihlášky na střední pak
byly jen na „zdrávku“.
pročzrovnaklinikalexum?
Proč klinika Lexum? Po třech letech na interním
lůžkovém oddělení jsem chtěla vyzkoušet něco
nového a nejlépe úplně z jiného soudku, ale ze
zdravotnictví jsem odejít nechtěla. Po pár pohovorech jsem našla inzerát, že Lexum shání sestru
pro ambulanci a laserový sál. To mě zaujalo a tak
.2.
.3.
Cena
.1.
Cena
FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ
„UVIDÍTE SVĚT, JAKÝ JE!“
lexum magazín
přibližtenámprosím,jakájenáplňsestryna
sálepřioftalmologickémzákroku?
Náplň sestry na sále začíná přípravou pacienta
k operaci, dále se pacienta ujme sestra obíhací,
ta pacienta odvede na sál a vysvětlí mu, jak se
chovat při operaci. Navíc je k dispozici, kdyby
instrumentářka či operatér potřebovali podat
nějaký nástroj či materiál. Sestřičky u nás se
v těchto činnostech střídají.
stalajstesetvářídruhéhočíslačasopisulexum.Jaksevámfocenínatitulkulíbilo?Vyměnila
bystesvojiprofesizaprácimodelky?
To, že mám fotit pro časopis Lexum, mě upřímně
velmi překvapilo. Řekla jsem si, že vyzkouším
něco nového, a to i přesto, že se fotím nerada.
Ale musím přiznat, že se mi to vlastně líbilo.
Měla jsem kolem sebe tým velmi příjemných lidí,
se kterými bylo focení zábavné a fajn. Profesi
zdravotní sestry za modelku bych nevyměnila.
Ale focení jako „vedlejšák“? Kdyby přišla nabídka,
tak proč ne :-). r
V minulém čísle časopisu vyhlásila klinika Lexum velkou
fotografickou soutěž o tři špičkové fotoaparáty:
1.cena:NikonD300
2.cena:NikonD3000
3.cena:Nikonp80
Cena
38
jsem si řekla, že to zkusím. Přijali mě a už jsme
spolu devět let:-).
celkemnámpřišlovícenežstosnímků,odbornáporotatedymá
zčehovybírat.
Vítězné snímky budou nejpozději od 01. 07. 2010 ke zhlédnutí
na http://www.lexum.cz, dále pak v galerii kliniky Lexum v Brně.
V příštím čísle časopisu Lexum vám vítězné snímky také představíme, stejně jako šťastného výherce hlavní ceny. Všem soutěžícím
děkujeme za účast!
SOUTĚŽ O PROMĚNU
Jednu proměnu už máte za
sebou, osvobodila jste svoje
oči od obrouček a dioptrií.
Možná se však na ni teprve
připravujete. Ať tak, či tak,
můžete svoji krásu ještě víc
podtrhnout! Stačí se zapojit
do soutěže s klinikou Lexum
a třeba právě vy vyhrajete
proměnu vizáže!
Není pochyb o tom, že oční operace dokáže
člověku hodně změnit život. Z rozmazaného
světa se najednou vyloupne krása, kterou jste
dosud možná ani neměli příležitost uvidět.
Takový pocit má určitě každá žena. Napište
nám svůj příběh a zapojte se tak do jedinečné
soutěže. Vítězka bude odměněna profesionální změnou vizáže spojenou s odborným poradenstvím, díky které možná zažije podobně
krásný a neuvěřitelný pocit jako bezprostředně po zákroku.
Napište, vyhrajte a rozviňte svou krásu
Napište nám, jak vám oční operace na
klinice Lexum změnila život. Byli přátelé a příbuzní překvapení z vaší nové vizáže? Stalo se
vám, že vás někdo nepoznal? Uviděla jste najednou na světě něco, co jste dosud neviděla?
Ať už je to zážitek humorný nebo dojemný,
budeme rádi, když se o něj podělíte. Soutěžit
s námi mohou i ženy, které se na
operaci teprve chystají nebo o ní přemýšlí.
Stačí se zamyslet nad tím, jaké asi budou
první chvilky po „prozření“ a svůj výtvor společně s portrétní fotografií nám zaslat na níže
uvedenou adresu.
Za vaše snažení vás čeká opravdu skvělá
odměna! Soutěžíme totiž o proměnu vzhledu.
Zkušené vizážistky vás dokonale nalíčí a učešou. Která žena by si alespoň jeden den nechtěla připadat jako opečovávaná princezna?
Zapojte se, vyhrajte a užijte si den svých snů!
Napište váš zážitek (max. 1 A4) a pošlete ho
spolu s vaší portrétní fotografií do 31. 8. 2010
na adresu [email protected] nebo Evropská
oční klinika Lexum, U Společenské zahrady
3, 140 00 Praha 4 – Krč, na obálku napište
„Soutěž o proměnu“.
Autorky tří vybraných textů vyhrají proměnu.
p s yc h o lo g i e
Která barva
je ta vaše?
Nosíte raději červenou nebo zelenou barvu? Míváte rudo před očima?
Vadí vám tmavé prostory? Viděli jste někoho zezelenat zlobou, zblednout závistí? Zrudnout
vztekem? Působí někdo jako šedá myška? Čeština je plná narážek na barvy,
vnímáme je emočně - my i naši předci.
42
lexum magazín
ní čistoty a pořádku. Při barevném uspořádání
hraje bílá barva hlavní roli, odděluje ostatní
barevné skupiny od sebe neutrální plochou,
zesvětlením oživuje a člení. Po delší době však
pobyt v bílé místnosti unavuje. Člověk, který
preferuje bílou, chce o sobě říci, že je spolehlivý,
morální, čistý, vznešený, že zasluhuje zvláštní
pozornost a ohledy.
Žlutá barva dodává energii, dává prostředí
kladný emocionální nádech, dojem radosti, slunečnosti. Dokáže zvyšovat pocity tepla, dokonce
až o několik stupňů. Žlutá barva podporuje
soustředění a pracovní výkon. Pozitivně působí
na melancholiky a flegmatiky. Stejně jako intenzivní světlo pomáhá žlutá barva při léčbě depresí.
Funguje podobně jako fototerapie – vystavování
intenzivnímu světlu po dobu několika hodin
denně. Člověk, který rád volí žlutou barvu, se
a výkonnost. Povzbuzuje chuť k jídlu i sexuální
touhy. Nádech červené barvy se proto využívá
v restauracích a barech – šero a převládající
červená barva ale působí velmi nepříznivě na
kardiaky. Červená barva dráždí. Řidiči červených
aut jezdí nebezpečněji a agresivněji, červená
auta vyvolávají silnější emoce u ostatních řidičů.
Člověk, který preferuje červenou barvu, má rád
rychlé činnosti, dynamiku, vášnivě se věnuje zálibám. Takový člověk se rychle rozhoduje, může
být afektovaný, častěji se u něj objevuje snaha
o manipulaci s druhými lidmi.
Hnědá barva vyvolává útulnost, je třeba ji
ale v prostoru kombinovat s jinými, výraznějšími barvami, jinak může působit rušivě. Podle
východních filozofických směrů je hnědá jednou
z podstatných barev, které nesmějí v domácnosti
chybět, odkazuje na půdu, jistotu. Hnědá je sym-
Chcete-li upoutat pozornost druhého, noste
červenou, chcete-li se domluvit na kompromisu,
volte raději odstíny modré či zelené.
Barvy jsou síly, které na člověka působí a vyvolávají pocity libosti nebo nelibosti, aktivitu nebo
pasivitu. Ať chceme nebo ne, ovlivňují naše
vnímání, a následně i chování. Ovlivňují naše
představy o druhých.
V patnáctém století byla červená barva označována za barvu lásky, žlutá byla spojována se
závistí, modrá s věrností, černá se smutkem,
bílá s nadějí a láskou, zelená se stavem bez lásky,
hnědá se závislostí. Dnešní psychologické studie
barev postoupily o krok dál.
Jak tedy působí barvy na naše vnímání
z psychologického pohledu? Jaká barva je vaše
nejoblíbenější?
Bílá barva nejlépe odráží světlo, vypadá čistě,
lehce, velkoryse. Je považována za barvu absolut-
často snaží zacílit pozornost jinam, chce skrýt
problémy. Některé teorie tvrdí, že žlutou barvu
častěji volí lidé, kteří rádi poroučí.
Oranžová barva je barvou elánu a dynamiky.
Je znakem fantazie, živosti, smyslu pro humor.
Dokáže vyvolávat, podobně jako žlutá barva,
pocit tepla. Kromě toho oranžová barva vyvolává
chuť k jídlu. Hodí se proto do restaurací, jídelen,
kuchyní. Kdo volí oranžovou, je považován za
dynamického, veselého člověka plného elánu.
Velmi důležitou roli v systému barev hraje zelená. Má totiž regenerační účinky na organismus,
zejména na oči. Navozuje pocit jistoty a bezpečí,
proto se také často používá na operačních sálech
v nemocnicích. Snižuje dojem hlučnosti prostředí. Snižuje chuť k jídlu, dodává vitalitu. Je vhodná
do místností, kde člověk relaxuje. Její nevýhodou
může být to, že některé její odstíny vyvolávají
pocit chladu. Člověk, který volí zelenou barvu, je
vytrvalý, houževnatý, touží po uznání, nemá rád
velké změny, preferuje stereotypy a zvyklosti.
Barva modrá má podle psychologů uklidňující
účinky, uvolňuje, zpomaluje tep a tlak, snižuje
svalové napětí. Světlejší odstíny modré navozují
pocit svěžesti, čistoty, klidu a chladu. Modrá
stěna bez ozdob dokáže velmi zklidnit a zaměřit
pozornost na konkrétní činnost. Modré prostředí
snižuje horečku až o několik stupňů. Studie
zabývající se psychologickou stránkou silničního
provozu tvrdí, že modrá auta vyvolávají pocit klidu, rozvážnosti, nutí řidiče k ohleduplnější jízdě.
Člověk, který preferuje modrou barvu, má silnou
potřebu klidu, touží po harmonii a uspořádaném
životě, může být romanticky založený.
Červená barva odnepaměti působí dráždivě, zanechává silný dojem, zvyšuje tlak a tep,
odstranit nervozitu, vznětlivost, ale i aktivitu
bolem klidu, bezpečí, zmírňuje napětí, působí
přívětivě. Ukazuje na praktičnost, věcnost člověka, který ji volí. Člověk vybírající si hnědou barvu
je člověk žijící přítomností. Nemá rád změny,
touží po větším fyzickém pohodlí.
Zvláštní váhu má v systému psychologie barev
fialová. Dnes tolik moderní odstíny této barvy
jsou v podstatě odstíny velmi negativními. Ve
větší ploše vyvolává špatnou náladu či dokonce
deprese. Působí vážně, slavnostně, někdy až extravagantně. Nejlépe se v místnosti hodí na malé
plochy. Fialovou barvu volí lidé, kteří touží po
tom okouzlit druhé. Fialová je znakem emoční
nezralosti, lability.
Černá barva v prostoru pohlcuje nejvíc světla,
vyvolává pocit šera, smutku, vážnosti. Černá barva oblečení je přes svoji módnost (opticky zužuje) znakem frustrace, deprese, smutku. Kdo nosí
černou barvu, odnepaměti upozorňuje na to,
že drží smutek, že ho postihlo emoční trauma.
V některých zemích je černě oděná žena ženou
zadanou, straní se proto zájmu mužů. Ten, kdo
nevědomě volí černou barvu, se cítí nešťastný,
chce se všeho vzdát, nenachází životní smysl.
Odstínem černé je barva šedá. Je barvou
neutrální. Působí vyrovnaně, někdy až pasivně.
Je elegantním pozadím jiné barvy. Člověk, který
volí šedou barvu, se snaží oddělit od ostatních,
zůstat stanou, neúčastnit se jejich aktivit.
Znalost barev a jejich psychologické roviny
nám v mnoha směrech může usnadnit komunikaci s druhými. Může nám pomoci vhodně zvolit „barevnou stránku“ našeho života, zařízením
bytu počínaje, oblečením konče. V neposlední
řadě mohou barvy sloužit jako doplněk léčby
některých lehčích forem duševních onemocnění. r
43
chraňte své oči
Chraňte své oči
v létě i po celý rok
Léto je za dveřmi, a ačkoliv pro nás je to období roku, kdy si nejvíce odpočineme,
pro naše oči je to naopak. V následujícím článku vám poradíme, jak si oči chránit a zároveň jim
dopřát potřebnou regeneraci nejen v létě, ale po celý rok, kdykoliv je potřeba a oči jsou nadměrně
zatěžovány. Vždyť o zraku se říká, že je nejdůležitějším smyslem
člověka a naším úkolem by mělo být pořádně ho chránit!
Už se také těšíte v létě k vodě nebo vás dokonce čeká dovolená u moře? Nezapomeňte si při
balení kromě opalovacího krému také neméně
důležité sluneční brýle! Agresivní sluneční paprsky totiž mohou napáchat velké škody nejen na
vaší pokožce, ale i poškodit zrak.
Sluníčko škodí očím nejen na pláži, ale třeba
i na sněhu. Obzvlášť zákeřné jsou totiž paprsky
odrážející se od vodní hladiny či bílého sněhu,
jež mohou u nechráněných očí vyvolávat např.
záněty rohovky (fotokeratitidu).
Bez slunečních brýlí ani ránu!
Ačkoliv je nebezpečí hrozící ze slunečních paprsků dobře známo, málokdo nad ním přemýšlí
a chrání se před ním. Vliv slunečního záření na
oko můžeme přirovnat k soustředění světla, ke
kterému dochází, když se člověk snaží lupou
zapálit papír. Zní to nebezpečně, že? A přitom
prevence je tak jednoduchá… Stačí důsledně
chránit svůj cenný zrak.
Podobně jako u slunění, platí i při ochraně
očí, že v rámci svého zdraví bychom v letních
měsících na ostré slunce neměli vycházet mezi
jedenáctou dopoledne a třetí hodinou odpoledne. V tuto dobu totiž slunce pálí nejvíce a nejagresivněji. Jaké brýle jsou ale opravdu kvalitní
a náš zrak opravdu ochrání?
Dobré sluneční brýle by měly mít minimálně
dvě základní vlastnosti: pohlcovat světlo a tím
bránit našemu oslnění a účinně bránit oko
proti ultrafialovému záření. UV paprsky sice
svým zrakem nevnímáme, ale to neznamená, že
našim očím neškodí. Ba právě naopak. UV záření
poškozuje oči podstatně víc než viditelné světlo.
Dobré sluneční brýle by také měly být schopné
pohlcovat obě složky tohoto škodlivého záření –
tedy UVA i UVB.
Na svých očích nešetřete
Jak si vybrat brýle, které jsou opravdu kvalitní
a skutečně nás před všemi riziky slunečních
paprsků spolehlivě ochrání? Zčásti nám může
napovědět cena – i když neplatí, že čím dražší
brýle, tím lepší ochrana. Stejně tak zabarvení
44
lexum magazín
skel může být zavádějící. UV filtr je totiž součástí
brýlové čočky, která klidně může být průhledná.
Naopak zabarvení skel pohlcuje pouze viditelné
světlo, což ovšem pro ochranu oka nestačí. Pro
ochranu vašich očí je bezpodmínečně nutné,
aby vaše sluneční brýle dokázaly oboje. Dobrou
zprávou je, že u většiny kvalitnějších brýlí jsou
UV filtry již úplnou samozřejmostí.
Při samotném výběru je ideální poradit se s odborníkem a brýle nakupovat v optice, kde jsou
na prodej brýlí specializovaní a ochotně, rádi
a především fundovaně vám poradí tu nejlepší
variantu pro vás. Řídit se také můžete označením na etiketách. Sluneční brýle s UV filtrem
jsou obvykle označeny jako „UV 400“, „CE“ zase
znamená, že brýle odpovídají normám Evropské
unie.
Důležité je znát i správné číslování čoček podle
toho, kolik propouštějí viditelného slunečního
záření – 0 označuje velmi světlé, naopak číslo
4 nejtmavší zabarvení. Pozor – toto číslování
nemá nic společného s UV filtrem! Značí stupeň
propustnosti světla čočky slunečních brýlí
(tmavost čočky). Čím je čočka tmavší, tím méně
světla propouští. Brýle označené jako 0-1 jsou
vzhledem k vysoké propustnosti vhodné spíše
jako módní doplněk do méně slunečných dnů
nebo jako ochrana před prachem, čísla 3-4 jsou
naopak vhodná už i na hory či k moři, kde je
sluneční záření silnější (standardně se prodávají
brýle s ochranným faktorem 3).
Pozor! Se stoupající nadmořskou výškou
stoupá i nebezpečí slunečních paprsků, proto je
nutné jí ochranu očí přizpůsobit! r
Dopřejte svým očím odpočinek
Cítíte, že vás oči tlačí, pálí a slzí? Tím se vám
pravděpodobně snaží naznačit, že už toho
mají dost. Máme pro vás pár užitečných tipů,
díky nimž jim spolehlivě ulevíte.
•
Jakmile ucítíte, že vás oči začínají pálit,
přestaňte na pár minut s prací a mrkejte.
Tím svůj unavený zrak rychle osvěžíte
a připravíte k další aktivitě.
•
Čas od času přerušte svou práci
a podívejte se na nějaký předmět
vzdálený alespoň tři metry – ideálně,
pokud je to možné, se zahleďte z okna
do dálky.
•
Máte-li oči unavené z počítače, jednou
za hodinu je prokápněte umělými slzami
bez konzervačních látek a nechte je na
pár minut zavřené.
Těmito malými, šikovnými triky nejen dáte
odpočinout svým unaveným očím, ale celkově
se zregenerujete, takže ve výsledku bude
vaše práce ještě efektivnější a vy budete na
konci dne méně unavení.
45
h i s to r i e
OPERACE ŠEDÉHO
ZÁKALU V PROMĚNÁCH ČASU
Foto archiv Lexum, Vojtěch Vlk
Šedý zákal je onemocnění, u něhož je poměrně velká pravděpodobnost,
že se bude jednou týkat každého z nás. Postihuje mladé i staré, ženy i muže, ale naštěstí už jeho
léčba není obtížná a problematická, tak jako tomu bývalo dříve. Pojďte se s námi podívat do historie, ale i současnosti katarakty, jejíž léčba je dnes už naprosto běžná, avšak dříve to rozhodně taková
procházka růžovou zahradou nebyla. Přesvědčte se sami… Historií očního zákalu
nás provede MUDr. Eva Tihelková.
Co to je šedý zákal a jak vzniká?
Katarakta neboli šedý zákal je onemocnění, které
se nejčastěji vyskytuje u starších lidí jako projev
stárnutí (u osob ve věku mezi 65 a 75 lety se senilní
katarakta vyskytuje až v 60 %). Výjimkou ale
nejsou ani případy u novorozenců, kdy nejčastěji
bývá příčinou virové onemocnění matky v průběhu těhotenství nebo různé genetické poruchy.
Jde o to, že se normálně čirá čočka zkalí a brání
průchodu paprsků světla na sítnici, takže dochází
k poklesu zrakové ostrosti. Čočka se zakaluje víc
a víc a snížení průhlednosti čočky může v pozdějších stádiích vést dokonce až k úplné ztrátě zraku.
Tehdy už získává zornice místo obvyklé černé
barvy šedavý odstín – a právě odtud získala nemoc
svůj název. Mimochodem právě katarakta je
jednou z nejčastějších příčin oslepnutí v rozvojových zemích.
Na vzniku šedého zákalu se podílí řada faktorů
– může jít o dědičné zatížení, vystavování očí ultrafialovému záření či toxickým látkám, určujícím
faktorem ale může být i pohlaví, neboť je dokázáno, že ženy trpí kataraktou přece jen o něco častěji než muži. S kataraktou se setkáváme také po
mechanických úrazech oka, úrazech elektrickým
proudem a vystavení ionizujícím zářením (kosmickému záření a rentgenovému záření). Rovněž
dlouhodobé užívání některých léků představuje
Oko postižené šedým zákalem
46
lexum magazín
muDr. eva tihelková
Pracuje jako kataraktový chirurg
na Evropské oční klinice Lexum
v Praze a zabývá se především
operací šedého zákalu s implantací nitrooční čočky, refrakčními
čočkovými operacemi či operacemi glaukomu. Během své praxe
absolvovala řadu odborných
stáží v Čechách i v zahraničí. Na
klinice Lexum se s ní můžete
pravidelně potkávat od roku 2009.
pro vznik katarakty významné riziko. Katarakta
byla zjištěna například při dlouhodobém kapání
očních kapek (obsahujících kortikosteroidy či miotika) a při celkovém ústním nebo inhalačním podávání léků (kortikosteroidů a fenothiazinových
preparátů, jako je chlorpromazin). Důležitou roli
hraje strava nebo absence obranných látek jako
je glutation, kyselina askorbová nebo vitamín E,
jenž chrání čočku před oxidací. Pravděpodobnost
vzniku šedého zákalu mohou zvýšit dokonce i některá onemocnění – například cukrovka, atopie
nebo galaktosemie.
To, že i vás trápí šedý zákal, poznáte podle snížení zrakové ostrosti, zamlženého vidění, pocitu stále špinavých brýlí, přechodného dvojitého
vidění nebo horšího vidění například při řízení
auta, poruchou barevného vidění. Jak rychle se
čočky zakalí, je u každého jiné, většinou se však
jedná o měsíce až roky. Stejně jako u jiných
onemocnění, tak i u léčby katarakty platí, že
při sebemenším podezření na šedý zákal či při
jakékoliv změně vidění byste měli co nejdříve
vyhledat očního lékaře.
Léčba katarakty dnes patří mezi nejvíce prováděné zákroky v České republice s velkým procentem úspěšnosti. Evropská oční klinika Lexum
má k dispozici špičkový personál s dlouholetými
zkušenostmi a moderní přístroje, takže určitě
není náhodou, že odsud každoročně odchází
tisíce spokojených klientů, kterým se vrátilo
jejich původní vidění.
Ne zrovna příjemné dějiny
Prevence proti šedému zákalu bohužel neexistuje a léčitelný je pouze mikrochirurgickým
zákrokem, při němž je do oka implantována
umělá čočka. Tyto operace se dnes už provádějí
velmi běžně, takže není žádný důvod k obavám.
Dříve to ale měli lidé s šedým zákalem podstatně
horší. Pojďme se společně podívat do dějin, na
nepříliš příjemné způsoby, jimiž kataraktu léčili
naši předkové.
Operace šedého zákalu je považována za
nejstarší operační zákrok nejen v historii oftalmologie, ale i celkově v dějinách lékařství. Ač se
to může zdát neuvěřitelné, jeho historie sahá
zhruba až do roku 2000 př. n. l., kdy se v Indii,
Arábii a v antickém Řecku prováděly první pokusy odstranit nepříjemnou kataraktu! A nebyl
to asi žádný med. „Operace“ se prováděla tzv.
reklinací čočky do sklivce, kdy pomocí ostré jehly,
která byla sterilizována v plameni, byla čočka
uvolněna tak, aby spadla do sklivcového prostoru
a nebránila průchodu paprsků světla na sítnici.
Pokud se ji nepodařilo „shodit“ do sklivce, byla
čočka jehlou rozkouskována. Při tomto zákroku
nebylo třeba používat ani znecitlivující léky, protože v bělimě, která se při operaci propichovala,
je jen minimální množství nervů. I to byl jeden
z důvodů, proč se odstraňování šedého zákalu
v takřka nezměněné podobě provádělo až do
18. století našeho letopočtu a dodnes se tak dokonce v některých rozvojových zemích provádí.
Vzhledem ke špatné hygieně a použité metodě
docházelo samozřejmě k mnoha komplikacím
– zánětům, infekcím, odchlípení sítnice nebo
vzniku druhotného zeleného zákalu. Velmi často
„operace“ nakonec zapříčinila úplné oslepnutí.
Dne 8. 4. 1747 Francouz Jacques Daviel přišel
s novou metodou léčby, a sice tzv. extrakcí šedého zákalu. Při operativním zákroku došlo k odstranění obsahu zkalené čočky ven z oka velkým
řezem, prázdné a čisté pouzdro původní čočky
bylo v oku ponecháno, a když se časem zakalilo,
musel se v něm další operací udělat otvor, aby
světlo mohlo dopadat na sítnici.
Na konci 19. století došlo k další modifikaci
operace – při intrakapsulární extrakci se čočka
odstranila z oka úplně celá i s pouzdrem. Základem operace je při velkém řezu vybavení celé
zkalené čočky Davielovou lžičkou. Konečným
vývojem intrakapsulární techniky extrakce
katarakty byla tzv. kryoextrakce. Čočka se po
otevření oka namrazila na speciální sondu a kývavým pohybem byla z oka vytažena. Při tomto
způsobu ale hrozí nebezpečí narušení sklivcové
bariéry a následné komplikace. Při intrakapsulární extrakci nezůstává z původní čočky v oku
nic. Aby však bylo možné novou umělou čočku do
oka fixovat, je nutné opět se navrátit k opuštěné
technice extrakapsulární extrakce, ovšem značně
vylepšené. V oku se tedy ponechá vlastní pouzdro
původní čočky, které i při zkalení obsahu čočky
zůstává čiré, a do tohoto pouzdra se pak usadí
nová čočka z umělé hmoty.
Další revoluci ve vývoji operačních technik
odstraňujících šedý zákal znamenal rok 1967, kdy
Charles Kelman představil metodu fakoemulsifikace (ultrazvukové rozmělnění a následné odsátí
čočky), jenž se používá dodnes.
Historickým vývojem prošly i metody
znecitlivění – anestezie oka. Jak již víme, při
reklinaci nebylo nutné žádné znecitlivění oka.
Tahle otázka vyvstala až s pokrokem v operační technice. Z počátku se při operaci šedého
zákalu využívalo jen celkové anestezie, se
zdokonalováním operačních technik se kolem
80. let minulého století začala využívat lokální
anestezie injekcí, kdy se znecitlivěla oblast oka
a okolí. Až ke konci minulého století s rozšířením ambulantních zákroků se začalo využívat
anestetických kapek, které rychle působí a jsou
dostatečně účinné.
Revoluce léčby šedého zákalu – nitrooční
čočky ze skla a plastu
Ačkoliv se pokusy o implantaci očních čoček prováděly již dříve, o opravdovém úspěchu můžeme
hovořit až s vynálezem Sira Harolda Ridleyho,
který 29. listopadu 1949 provedl v Londýně první
implantaci nitrooční čočky z plexiskla. A jak na
svůj geniální nápad přišel? Během války Ridley
pracoval jako lékař na vojenské základně, kde
se setkával s letci, jimž zůstaly v očích zasekány
kousky plexiskla, z nichž byly vyrobeny kabiny stíhačky. Cizí těleso v oku znamená vážné
komplikace a často i ztrátu oka, Ridleyho však
zaujalo, že v tomto případě oko kousíčky plastu
bez problémů přijalo.
Ačkoliv byl přístup oftalmologů k této operaci
dlouhou dobu velmi kritický, Ridleyho myšlenka
implantovat čočku z plastu se nakonec ukázala
jako geniální. Až po zavedení druhé generace nitroočních čoček a zlepšení operační techniky byla
tato metoda definitivně přijata jako adekvátní
způsob léčby šedého zákalu a Sir Ridley se dočkal
uznání v posledních letech života. V roce 2000
•
Sir Harold Ridley
• Záběry ze soudobé dokumentace,
zobrazující oftalmologické zákroky a nástroje
z 18. a 19. století
Ukázková ilustrace z : Laurentius Heister, Chirurgie, in welcher alles, was zur Wund-Artzney gehöret… deutlich vorgestellet Arden, Nürnberg 1731
Zdravotnické muzeum Národní lékařské knihovny, Praha
Courtesy of the Museum of Vision and The Foundation of the American Academy of Opthalmology
47
h i s to r i e
•
Operace šedého zákalu na klinice Lexum
•
Implantace umělé měkké nitrooční čočky
mu za zásluhy udělila titul rytíř sama anglická
královna Alžběta II.
Dnes už se na moderních pracovištích užívají
výhradně „měkké čočky“, vyráběné z hydrofilního
nebo hydrofobního akrylátu a ze silikonu a otvor
na zavedení se oproti předchozím pěti až sedmi
milimetrům zmenšil na velikost dva milimetry
i menší. Nitrooční čočky získaly v oftalmochirurgii i další účel, kromě šedého zákalu se stále
častěji používají jako metoda refrakční chirurgie
při korekci vysoké myopie (krátkozrakosti), hypermetropie (dalekozrakosti) a astigmatismu.
Jak se odstraňuje šedý zákal dnes?
Jak už bylo dříve řečeno, dnes už se operace
šedého zákalu provádějí na očních klinikách
běžně. Dříve lékaři s operací čekali, až šedý zákal
„uzraje“, dnes je nejlepší odstranit kataraktu
v počínajícím stádiu při subjektivních potížích
pacienta. V dnešní době operujeme řezem pod
2 milimetry, k otevření předního čočkového
pouzdra se používá kruhovitá tzv. curvilineární
kapsulorhexe. K odstranění zkalené čočky se
48
lexum magazín
nyní nejčastěji používá ultrazvuková fakoemulsifikace a zákrok se provádí ambulantně
při znecitlivění oka anestetickými kapkami. Při
fakoemulsifikaci dochází k rozmělnění jádra
čočky ultrazvukem a jejímu následnému odsátí.
Do čistého, prázdného čočkového pouzdra, které
v oku zůstane, se potom vkládá umělá nitrooční
čočka ze speciálních materiálů. Tato čočka simuluje lidskou čočku včetně dioptrií, takže, i když
pacient původně měl refrakční vadu, po operaci
vidí ostře a v mnoha případech už nepotřebuje
ani brýle.
Na Evropské oční klinice Lexum se pracuje
s vysoce kvalitními měkkými nitroočními čočkami, jejichž hlavní předností je, že je lze složit či
srolovat a vložit do oka velmi malým operačním
řezem o šířce kolem dvou milimetrů. Nespornou
výhodou takovéhoto malého řezu je vysoká
schopnost hojení a samouzavření rány bez
nutnosti šití a samozřejmě také rychlá obnova
vidění. Už za pár dní po operaci můžete vidět
jako ostříž. r
T u p oz r a ko s T
Tupozrakost u dětí:
jak ji rozpoznat a léčit
Máte doma malé dítě? Pohlídejte si, zda netrpí tupozrakostí! Tato vada se dá léčit
pouze v dětství do věku asi šesti až sedmi let. Čím dříve s léčbou začnete, tím lepších výsledků
dosáhnete. K problematice tupozrakosti má hodně co říci MUDr. Věra Flemrová,
která se strabismu a dětským očním vadám věnuje již řadu let.
MUDr. Věra Flemrová
Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství na Karlově
univerzitě v Praze. Po předchozí
praxi na Moorfield Eye Hospital
v Londýně, na 2. oční klinice VFN
a 1. LF UK a na oční klinice dětí
a dospělých FN Motol pracuje
od roku 2006 na Evropské oční
klinice Lexum. Zaměřuje se především na strabologii, dětskou
oftalmologii a problematiku refrakčních vad.
V roce 2008 absolvovala stáž na fakultní oční klinice v Mnichově (Ludvig-Maximilians Universität).
Své bohaté zkušenosti ze zahraničních stáží uvádí
do praxe například zavedením operací strabismu
technikou nastavitelných stehů – kdy tuto metodu
provedla jako vůbec první lékař v České republice.
Pravidelně se účastní přednášek a kurzů na sjezdech odborných společností v České republice
i v zahraničí. Je členkou České oftalmologické
společnosti, Evropské společnosti refrakční
a kataraktové chirurgie, České strabologické asociace, České kontaktologické společnosti a České
lékařské komory.
Co je to tupozrakost?
Tupozrakost, nebo také odborně amblyopie,
je funkční vada, při které dojde k útlumu
obrazu „přenášenému“ z jednoho oka ve
zrakovém centru mozku. Kvalita vidění
tohoto oka se přestane rozvíjet. Tupozrakost
postihuje zhruba 3 % dětí a nebezpečí je
v tom, že na první pohled nemusí mít dítě
žádné potíže. Dítě vidí na jedno oko dobře,
na druhé ovšem výrazně hůř. Dítě se tak
v podstatě stává “jednookým”. Nejčastější
příčinou tupozrakosti je dioptrická vada,
další příčiny jsou např. organické postižení
oka – vrozené nebo traumatické zákaly
rohovky, čočky, postižení sítnice či očního
nervu atd.
Jak poznám, že je naše dítě tupozraké?
Úplně nejčastějším projevem tupozrakosti je
šilhání. Ale pozor, dítě nemusí šilhat pořád!
Příznakem tupozrakosti je, i když si dítě jen
občas „zašilhá“. Žádné pravidelné šilhání není
normální nález, zvláště v rodinách, kde se
vyskytují dioptrické vady, šilhání či tupozrakost. U těchto dětí je zvýšené riziko vzniku
očního postižení a tupozrakosti a je třeba
mít se na pozoru. Při sebemenším podezření
je vhodné navštívit odborného očního
lékaře, který dítě podrobně vyšetří. Pokud to
je možné, zjistí kvalitu vidění každého oka
zvlášť, dále vyšetří přední i zadní segment
oka. Součástí vyšetření musí být rozkapání
zornic, které vyřadí zaostřování a tím
umožní dokonalé změření dioptrické vady.
K očnímu lékaři se mohou rodiče s dítětem
objednat sami, není nutné doporučení
pediatra.
V České republice patří do povinné tříleté
prohlídky i orientační vyšetření zraku.
Odmítá-li vaše dítě při očním vyšetření
spolupracovat, zbystřete. I to totiž může být
jedním z průvodních znaků tupozrakosti,
kdy se dítě prostě brání zakrytí oka, na které
špatně vidí. Nesmíte se nechat uklidnit
oblíbeným vysvětlením, že se dítě u lékaře
bojí. Pokud nejste spokojeni s průběhem
vyšetření dítěte, klidně je nechte zopakovat,
případně doplnit specializovaným očním
vyšetřením na jiném pracovišti. Spěch je
v tomto případě na místě: dětský mozek
rozvíjí kvalitu vidění pouze do určité doby,
a to zhruba do sedmi let. Pokud se v tomto
období problém nevyřeší, šance na vyléčení
prudce klesá.
Léčba a prevence
Prevence rozvoje amblyopie tkví především
v nepodceňování drobných abnormalit
v pohybech očí. Rovněž je dobré znát zdravotní stav nejbližších příbuzných,
49
T u p oz r a ko s T
Důslednost
je v léčbě
tupozrakosti
nezbytná!
např. jejich dioptrické vady či vrozené
choroby očí. Pro vaše dítě může být důležitá
informace, že babička šilhá a nevidí na jedno
oko apod.
V případě diagnostikované amblyopie je
nutné dbát pokynů lékaře, postižené oko cvičit
podle doporučeného postupu a především
být velice důslední. Tuto vadu není možné
operovat, neboť v podstatě jde o problém
komunikace oka s mozkem. Děti s touto vadou
většinou nejprve začnou nosit brýle, které vyrovnají dioptrický handicap oka a tím zlepšují
podmínky k rozvoji kvality vidění. Pokud se
kvalita vidění nasazením brýlové korekce
nezlepší, začne dítě nosit okluzor, nejčastěji
náplasťový. Bývá to pro ně nepříjemné,
protože se najednou o své „silné“ oko nemohou
opřít a svět vidí nejasně. Z tohoto důvodu si
na začátku mohou okluzor samy odlepovat.
Přesto rodiče nesmí polevit a musí dohlédnout na správnost nošení, protože jak již bylo
řečeno, léčba je časově omezená.
Na podporu rozvoje kvality vidění je
vhodné provádět podpůrná cvičení shrnutá
pod názvem pleoptika. Cílem je nastartovat
rozvoj kvality vidění ve zrakovém centru
mozku. Cvičení je ideální provádět denně. Je
třeba najít si čas, denně s dítětem malovat,
obkreslovat, vybarvovat, skládat Lego, puzzle
atd. Při cvičení oko-ruka se totiž mozek aktivuje mnohem víc než při pouhém pasivním
sledování. Obzvláště ze začátku při nošení
okluzoru je potřeba velká disciplína, dohled
a důslednost za strany rodičů, protože pro
dítě je tato situace nepříjemná a okluzor ho
může významně omezovat. Proto je třeba si
uvědomit, že efekt léčby nezáleží pouze na
lékaři, který vadu odhalí a navrhne postup
léčby, ale především na důslednosti dobře informovaných rodičů, kteří musí znát důvod,
proč zakrývání provádí, a především následky v případě nedůslednosti: pokud totiž dítě
neléčíme, může mu do dalšího života zůstat
pouze jedno kvalitní oko. Mezi praktické
důsledky poruchy prostorového vnímání
obrazu patří například špatný odhad vzdálenosti a s ním spojené omezení ve sportech
(např. tenis, volejbal, fotbal atp.), neschopnost vidět v IMAX kině, nemožnost užívat
binokulární mikroskop, atd. r
50
lexum magazín
s e rv i s
Oční
kliniky
lexum
Modrá linka:
810 800 009
www.lexum.cz
PrAHA
Žlutá budova:
U Společenské zahrady 3
140 00 Praha 4 – Krč
e-mail: [email protected]
Modrá budova:
Višňová 25/1957
140 00 Praha 4 – Krč
e-mail: [email protected]
ČESKÉ BUDĚJOVICE
Česká 66
370 01 České Budějovice
e-mail: [email protected]
BRNO
Bezručova 60/22
602 00 Brno
e-mail: [email protected]
OSTRAVA
Masná 3a
702 00 Ostrava 1
e-mail: [email protected]
51
bike emotion
celoodpružený duralový rám ze slitiny 6061, se vzduchovým
tlumičem SUNTOUR Epicon / vzduchová vidlice RST Titan 15 Air /
převodník SHIMANO M590 / měnič SHIMANO XT, přesmykač
a řazení SHIMANO SLX, 27 rychlostí / hydraulické kotoučové
brzdy SHIMANO M575, 7“ kotouče / kevlarové pláště AUTHOR
Trail Master 26“ x 2,20“ / karbonová sedlovka AUTHOR / sedlo
FIZIK Nisene III
Doporučená cena: 35
35.
35.990,5.990
990,
990
www.author.eu
Author_mesto_210x255.indd 1
30.3.2010 16:20:55
Download

Stáhnout