Českosaské Švýcarsko
www.ceskesvycarsko.cz
2011
Historie a kultura
Lidské stopy v krajině
Turistika
TOP 10 (Kdo to neviděl, jako by tu nebyl!)
Aktivní odpočinek
Made in České Švýcarsko
Ze hřbetu koně
Labským kaňonem
Příroda
Jsem takové lesní zvíře
Zážitky
Zážitky
v Českém Švýcarsku
v Českosaském
Švýcarsku
Zschirnsteiny ze Stříbrných stěn
Buďte nám vítáni v kraji
skalních věží a stěn,
hlubokých roklí, ledových říček, tichých lesů a malebných luk,
v kraji, kde se příroda snoubí se stopami lidského osídlení. Druhé
číslo Zážitků, určené pro rok 2011, se pro vás snaží objevit další
krásy, poradit vám, co v Českém Švýcarsku prostě nemůžete
minout, nabídnout poznání sousedního Saského Švýcarska, ale
hlavně – chce vás pozvat k návštěvě. Jak jistě víte, oblast v loňském
roce zasáhla série ničivých bleskových povodní, jejichž následky
se díky velkému úsilí lidí podařilo téměř všude odstranit, takže
neinformovaný by nikdy neřekl, co se tu vloni dělo. Jenomže třeba
v takovém Hřensku napáchala voda opravdu velké škody. Hřenské
soutěsky – naše chlouba – bojují o bytí a nebytí. Každý se snaží
pomoci – a vy můžete také. Je to jako když některý z vašich přátel
leží v nemocnici. Nejvíc mu pomůžete, když se na něj zajdete podívat
a dáte mu najevo, že vám na něm záleží. Prostě přijeďte do Českého Švýcarska. Na víkend, na dovolenou,
na kole, pěšky – to je na vás. Tenhle krásný kus země, který v loňském roce získal v rámci kampaně
CzechTourismu „Česká republika – to letí“ prestižní ocenění Znovuobjevená turistická destinace, ten za
návštěvu rozhodně stojí.
Dr. Soňa Křítková
ředitelka obecně prospěšné
společnosti České Švýcarsko
Poznámka autorova
Toulat se po Českém a Saském
Švýcarsku je nebezpečně návykové.
Já jsem se tu narodil a pak na dlouhá
léta přesídlil jinam. Dnes se vracím
čím dál častěji a den ode dne víc a víc
podléhám magickému kouzlu tohoto
utěšeného a nádherného koutu země.
V mnohých článcích narazíte na mou
osobní vzpomínku, úhel pohledu,
budete sledovat moje stopy otištěné
do pískovce. Jinak to nešlo – tenhle
kraj je příliš osobní a vyžaduje osobní
vyprávění. Snad se mi podaří předat
vám alespoň zlomek magie, která se ve
zdejších skalách skrývá.
Rostislav Křivánek
autor textů
ková, Marek Mráz,
n, Dana Štefáč
su (zleva): Tomáš Joh
Redakční rada časopi
Jiří Šťastný
ek,
ván
Kři
av
tisl
David Pastva, Ros
OBSAH
HISTORIE A KULTURA
Lidské stopy v krajině skal .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
TURISTIKA
Po stopách dávné krásy a zázračné slávy .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
AKTIVNÍ ODPOČINEK
Splněný sen o létajícím kole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
PŘÍRODA
Kdo tohle neviděl, jako by tu nebyl čili TOP 10 .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
doprava
Člověče, rozhlédni se, a tvé srdce pookřeje – 2. část . . . . . . . . . . . . . . . 14
zajímavosti
Kamenná kráska se srdcem z bílého zlata .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Vysvětlivky
Informace
o vstupném
Bezbariérový přístup
22
Odkaz na stránku
s dalšími informacemi
o lokalitě
7
Odkaz na mapu
Made in České Švýcarsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Labským kaňonem – s vlastním pohonem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Ze hřbetu koně je svět krásnější .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Pusťte déšť k vodě! .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Tajemství přírody pod střechou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Kde se dobře vaří aneb Zážitky rázu gastronomického . . . . . . . . . . . . . 24
Na vozíku do skal? – Proč ne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Ráj dětí aneb Bloudit mezi dinosaury jako Gulliver .. . . . . . . . . . . . . . . . . 27
Krajina, jíž vládnou živly – oheň .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Jsem takové lesní zvíře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Velocipédem křížem krážem a kam se vám zachce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Krajina sněhem požehnaná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Kterak se vochránit vod běsů strašlivejch .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Pozvání do obcí Českého Švýcarska .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Mapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Podstávkový dům s hrázděním ve Vysoké Lípě
HISTORIE A KULTURA
Podstávkové domy
Podstávkový dům v Jetřichovicích
Víte, že…
... každou poslední květnovou
neděli můžete nahlédnout
dovnitř při Dni otevřených
dveří podstávkových domů?
www.umgebindeland.de
Lidské stopy
v krajině skal
Lesní říše skal, lesů, tajemných údolí, tichých říček a ukrytých potoků
uchvacuje fantaskními tvary kamenných věží, stěn a bran. Příroda tu
vytvořila podívanou, jaká nemá obdoby. Jenomže když se na krajinu
Českého Švýcarska podíváme pozorněji, vidíme najednou, že nejen příroda,
ale také člověk výrazně formoval tuhle krásu. Jeho stopy jsou patrné a tím
přirozenější, čím starší. Jdete-li svažitou loukou k lesu a zahlédnete alej
jabloní, máte před sebou jasný, vlídný otisk lidské přítomnosti. Narazíte-li
v lese na mechem porostlý taras, na kamenné schody, tesanou cestu – to
se dotýkáte životů těch, kteří nás předešli. Nejvíce patrné stopy jsou ovšem
malebné domy a domečky.
Podstávkové domy,
korálky na stužce
Konstrukce patrové chalupy
6
Chcete-li se doopravdy
seznámit se všemi jemnostmi
a pozoruhodnostmi zdejší lidové
architektury, nelitujte najetých
a našlapaných kilometrů.
Rozmanitost je úžasná – v každé
vsi narazíte na něco nového,
specifického. Rozhodně
Podstávkový dům v Chřibské
Podstávkové domy
HISTORIE A KULTURA
nevynechejte vesnické památkové zóny v Kamenické Stráni 1 , Dlouhém
Dole a ve Vysoké Lípě 2 . Stejně tak je ale důležité vydat se třeba do
Doubice, kde se většina domů zachovala díky osvícené péči chalupářů,
do Starých Křečan, na Kamennou Horku, do Krásné Lípy, do Brtníků,
do Růžové, Jetřichovic, Chřibské..., ale to bychom museli vyjmenovat
vlastně všechny obce v Českém Švýcarsku. Velmi často jsou domy sroceny
do struktury takzvané lánové vsi. To si představte stužku, kterou tvoří
potok nebo cesta, a kolem ní domy, za kterými dříve vybíhaly do krajiny
kolmo ke stužce políčka a lány. A jak podstávkový dům poznáte? Snadno,
je to dům se sloupovou konstrukcí – podstávkou, před stěnami přízemí
tvořící povětšinou oblouky. Vedle důležité statické funkce je to především
cenný a krásný architektonický prvek. Tenhle stavební styl se vyvíjel čtyři
staletí pozvolným mísením slovanské roubené a německé hrázděné
konstrukce. Osobně vám doporučuji hru, která vás dlouho neomrzí. Při
svých toulkách Českým Švýcarskem „sbírejte“ podstávkové domy. Kdo
první zařve „PODSTÁVKA“ a nesplete se, má bod.
Teprve detail dotváří krásu celku
Až se stanete tak trochu odborníky na podstávky, otevře se vám možnost
objevovat další, leckomu skryté krásy. Všímejte si detailů. Tak třeba
vikýře nebo štíty domů, okna, dveře, kování a kliky..., co dům, to
trochu jiné pojetí, jiný tvar, barva, zdobení... Vezměte si s sebou na výlet
blok a zkoušejte si ty nejpůvabnější detaily namalovat. Jistě – dají se
vyfotografovat, ale tužka..., to jako byste ty důkazy invence a umu našich
předků tak trochu sami vytvářeli. Ono se totiž dá krajinou jen tak projít,
třeba i s okem ukrytým za hledáčkem kamery, ale věřte mi, není to ono.
Krajina, a domy jako její součást, to se musí prožít a procítit, nechat na
sebe zapůsobit, na chvíli třeba zavřít oči a dovolit času plynout zpátky,
a najednou zahlédnout... Ne, to už musíte sami.
Detail podstávkového domu
Lidové památky
Českého Švýcarska
Tato obrazová publikace vám
představí lidovou architekturu
jako unikátní kulturní dědictví
regionu.
7
HISTORIE A KULTURA
Česká Kamenice
Historické centrum České Kamenice
Praktické
informace
Městské informační středisko
Česká Kamenice
nám. Míru 73
tel.: +420 412 582 600
www.ceska-kamenice.cz
Otevřeno celoročně 9–18 hod.
(zde se dozvíte otevírací doby
všech památek ve městě a tipy
na výlety do okolí).
Po stopách dávné
krásy a zázračné slávy
Česká Kamenice 3 je krásné město plné neobyčejných památek, dokonce
se honosí titulem Historické město roku 2005 – a většina lidí přijíždějících
do oblasti Českého Švýcarska o tom neví. Pojďme to tedy napravit
a vydejme se poznat tuhle neznámou perlu. Soubor kulturních památek na
území městské památkové rezervace totiž tvoří celkem šestatřicet objektů
– a to už přece za důkladnou procházku stojí.
Městečko na dlani
Začněme třeba kostelem svatého Jakuba Většího, hrdou dominantou
města. Pozdně gotický trojlodní kostel s klasicistní a rokokovou výzdobou
zanechal v historii stopy už ve dvanáctém století. Na jeho dnešní podobě
se nejvíce podepsala goticko-renesanční přestavba ze začátku šestnáctého
století. O více než dvě stě let později tu s oblibou hrával na varhany
Antonín Dvořák. Krom prohlídky kostela můžeme vystoupit i na 46 metrů
vysokou věž, z níž uvidíme nejen celou Kamenici i s jejím nádherným
okolím, ale především další pozoruhodnosti města. Tak třeba hned vedle
kostela kamenický zámek, který dychtivě čeká na velkou rekonstrukci,
přímo pod námi, na náměstí, zahlédneme devítibokou renesanční kašnu,
několik měšťanských domů a radnici, na níž je až odtud čitelný nápis
Palladium civitatis – Záštita města, Salhausenský zámeček, panský
pivovar, budovu městského chudobince, nad městem se vypínající hrad
Kamenice 4 s nově vybudovanou a otevřenou vyhlídkovou věží, ale také
vrchnostenský špitál, hřbitovní kapli rodiny Preidlů a především největší
kamenický poklad – nádherný komplex vrcholně barokní poutní kaple
Narození Panny Marie 5 . A kdyby nám už na nic jiného nezbyl čas – na
tohle místo rozhodně zajít musíme.
Poutní kaple Narození Panny Marie
8
Česká Kamenice
HISTORIE A KULTURA
Kaple plná zázraků
Je to mystické místo, které vás neznámo jak přinutí ztichnout a v pokoře
se blížit alejí ke kované bráně. A co teprve uvnitř, v barokně zakřivených
ambitech, které chtě nechtě upomínají na Santiniho Zelenou horu.
Ocitnete se na ostrově jiného času. S hlavou odkrytou, už docela malí,
vstoupíte pak dovnitř. Kaple je bohatě rokokově vyzdobená, barevnými
vitrážemi sem proudí tetelivé provazce světla a odhalují sochu Panny Marie
oděné v bohatý šat. Zázračná Madona kamenická. Její příběh započal na
sklonku šestnáctého století, kdy si ji objednalo zdejší Růžencové bratrstvo
pro kostel sv. Jakuba Staršího. Řezbář Christian Ulrich ze Žitavy odvedl
skvělou práci, jen dimenze neodhadl – socha se nevešla do žádného
z oltářů a musela se spokojit s oltářem provizorním, ze kterého ale madona
vypadávala, a musela tak být upevněna řetězy. Později byla dokonce
přemístěna z chrámové lodi do zákristie. Teprve při morové epidemii
v letech 1713–14 přišel její čas. Zhoubnou nemocí se nakazil i sám děkan.
Smířen se smrtí modlil se v kostele a náhle mu jasné modré světlo ukázalo
na místo, kam byla uložena socha. Zároveň pocítil silné vnuknutí, nechal
sochu přenést do malé dřevěné hřbitovní kaple a tam se usilovně modlil.
Uzdravil se a po něm i další, kteří za madonou přišli. Z kaple se stalo
poutní místo a kroniky zaznamenávají za necelé půlstoletí kolem sto třiceti
zázračných uzdravení. A tak bylo rozhodnuto pozvat architekta a stavitele
Octavia Broggia, který Madoně kamenické na místě skromné dřevěné
stavby zbudoval důstojný stánek, který můžeme obdivovat dodnes. Člověku
se odtud nechce, vlídná madona shlíží ze své výše, v ambitech a rohových
kaplích líně posedává vítr, je tu klid a duše pookřeje. Kdysi tu o poutích
bývaly takové davy, že bylo dokonce nutné stanovovat pořadníky, kdy
která skupina poutníků smí dorazit. Dnes je tu slyšet i spadlý list. Odtud
se odchází po špičkách. Opravdu důstojné rozloučení s městem plným
neokázalých pokladů.
Kostel svatého Jakuba Většího
Zřícenina hradu Kamenice
Co je ještě okolo
Hezkým zakončením prohlídky
města je pohled z ptačí
perspektivy, z vyhlídky Jehla
(478 m n. m.). Vydejte se na
ni z náměstí po modré značce,
asi po 1,5 km vyšplháte na
čedičovou Jehlu, a uvidíte
mnohem víc než jen Českou
Kamenici.
Poutní kaple Narození Panny Marie
Náměstí z kostelní věže
9
HISTORIE A KULTURA
Osobnost
Splněný sen
o létajícím kole
Albin Hugo Leibisch
Praktické
informace
Sraz motocyklů ČechieBöhmerland se koná každou
první zářijovou sobotu na
náměstí v Krásné Lípě. Odtud
konvoj odjíždí na spanilou jízdu
po okolí. Zároveň tu probíhají
Dny Českého Švýcarska.
www.krasnalipa.cz
Start Parkmaratonu na Dnech
Českého Švýcarska v Krásné Lípě
10
Na jednom z domů Křinického náměstí v Krásné Lípě 6 se leskne
pamětní deska. Odhalili ji Češi sudetskému Němci, a to opravdu není příliš
běžné. Z desky hledí usměvavá tvář otce jednoho z nejpodivuhodnějších
motocyklů, jaké kdy jezdily po téhle planetě. Splašená lavice, Pojízdné
lešení... A pár metrů odtud se rojí dav lidí. Je slavný den, tradiční sraz
motocyklů Čechie-Böhmerland. Z celé Evropy se sjíždějí nablýskaní
třímetroví krasavci. Stojím v zástupu zvědavců a jsem proti všemu
očekávání okouzlen. Motocykly jsou pro mě španělská vesnice, technických
dat se ode mě nedočkáte, ale tohle tedy... To je prostě nádhera, to je
umělecké dílo, to je – prostě něco, co musíte vidět! Jaký vlastně byl člověk,
který něco takového vymyslel a dokázal prosadit na trh? Kdo byl tenhle
sudetský Jan Tleskač, jehož kolo nakonec opravdu létalo, sice jen po zemi,
zato na tu dobu pekelně rychle...?
Sudičky přijely na motorce
Albin Hugo Leibisch se narodil 26. 7. 1888 v Rumburku jako syn
zahradníka Emila Leibische. Jeho dráha jako by byla dopředu dána –
hned po základní škole nastoupil do učení k varnsdorfskému výrobci kol
a motocyklů Fortuna Reinholdu Maiovi, vyučil se tu zámečníkem a začal
snít o tom, že jednou vymyslí a sestrojí vlastní motocykl. Zatím ho to ale
táhne do světa. Několik let pracuje jako řidič automobilů v Německu, pozná
svou budoucí ženu Herminu a má s ní syna Albina Richarda. Jenomže to
už se píše rok 1914 a padají první výstřely světové války. Albin narukuje a
čeká ho ruská fronta a vážné zranění. Uzdraví se, nějaký čas ještě pracuje
v kopřivnické továrně – pozdější Tatře, ale na den přesně 28. října 1918 se
definitivně vrací do Krásné Lípy. Tedy, definitivně... Ale nepředbíhejme.
Republika je ještě kojenec a Albin už pracuje u Alfreda Hielleho, kde
montuje z dovezených součástí italské automobily Bugatti. Je vrchním
montérem, ale jeho sen se nemění. Každou volnou chvíli věnuje konstrukci
svého motocyklu. V roce 1927 začíná se sériovou výrobou jedinečného
stroje Čechie-Böhmerland. Nejdříve v Krásné Lípě a od roku 1931 v továrně
v Kunraticích u Šluknova. Motocykly se, jak sám říká, „prodávají samy a bez
zvláštní reklamy“. Albin na nich triumfálně projede celou Evropu. Jenomže
je tu další válka, nucené zastavení výroby a přechod na válečné zakázky. A
pak přišel rok 1945 – rok nadějí. Albin píše
žádost o obnovení výroby a čeká na
odpověď. Místo odpovědi vtrhnou
k Leibischům čeští partyzáni,
celou rodinu si důkladně
„vychutnají“ a zmučená
těla odvlečou do
sběrného tábora
v Rabštejně.
Rok čiré hrůzy.
Naštěstí je
ale Albin tím,
kým je. Opravy
Albin Hugo Leibisch
HISTORIE A KULTURA
No řekněte sami – není to nádhera?
motocyklů a aut ho dovedou až k českému kapitánovi, ve kterém se hne
svědomí, a pomůže Leibischům do transportu směřujícího do Pasova.
V Pasově Albin začíná znovu a z nuly. Nejdřív vyrábí ruční vozíky a přívěsy
k motocyklům, ale brzy spatří světlo světa skútr Böhmerland-Zündap. Albin
prodá patent firmě Heinkel a dál pro ně vyvíjí motocykly. 9. 11. 1965 umírá
a je pohřben v Pasově.
Víte, že...
... ve Sportovním areálu
v Krásné Lípě můžete posedět
u dobrého piva na místě, kde se
začaly vyrábět právě první typy
motocyklu Čechie? Upomíná
na to i pamětní deska na zdi
restaurace.
Sportovní areál v Krásné Lípě
Sraz motocyklů Čechie-Böhmerland
11
TURISTIKA
TOP 10
Kdo tohle neviděl,
jako by tu nebyl
TOP 10
Pravčická brána
Občas se stane, že člověk přijede na dovolenou nebo jen tak na víkend
do místa, které nabízí spoustu zážitků, a najednou neví kudy kam, co dřív
a co vůbec. Kdybyste se v téhle chvíli obrátili na mě, řekl bych vám nejspíše,
že v Českosaském Švýcarsku je důležité zažít pocit tichého osamění
v některé skalní rokli, projít se kolem lesní říčky a pocítit nohama její chlad,
vystoupat na vrchol skaliska a rozhlédnout se po kraji, opřít se celým tělem
o sluncem sálající pískovcovou skálu, projít se mezi podstávkovými domy
a zahlédnout v nich život, který dávno uplynul, uvidět ve skalách obrázek
vsazený do kamene, zavolat z vyhlídky, co hlasivky dovolí, a nechat se
porazit ozvěnou, projít úvozovou cestou vylámanou do kamene... Ale kde?!
brbláte už možná netrpělivě. Vlastně všude, kdekoli v tomhle požehnaném
kraji jste. Ale dobrá – chcete hitparádu, máte ji mít.
České Švýcarsko
Pravčická brána 7
Jeden z nejpodivuhodnějších skalních útvarů na planetě. Mohutný,
šestnáct metrů vysoký a téměř sedmadvacet metrů široký oblouk. Stát
v ní a dívat se do kraje, to je jako vstupovat do legendy. Stát na některé
okolní vyhlídce a dívat se na ni, to je jako pozorovat samu nebeskou bránu.
Naprostá povinnost.
Jetřichovické vyhlídky 8
Mariina skála s vyhlídkou
Tři z nejkrásnějších vyhlídek Českého Švýcarska na jediném, ani ne
tříhodinovém okruhu. Mariina vyhlídka, orlí hnízdo vystavěné na špici
skalního ostrohu, ve kterém máte pocit, že už nejste součástí země, ale
plujete vzduchem, Vilemínina stěna, kde po dřevěném můstku přejdete
propast a ocitnete se mezi obry, přímo na temeni jednoho z nich, a nejvyšší
Rudolfův kámen, kam vystoupáte po kamenných schodech a zažijete
rozhled letícího dravce.
Kyjovské údolí 9
Údolím říčky Křinice, v sevření skal a lesních strání, cestou černých čápů,
kde není žádný div zahlédnout na dně řeky zlaté listí, stezkou dávných
loupeživých rytířů... Jedna z nejkrásnějších částí slavné a pečlivě obnovené
Köglerovy stezky, 23 km dlouhého okruhu z Krásné Lípy.
Kyjovské údolí
12
TOP 10
TURISTIKA
Soutěsky říčky Kamenice 10
Nedaleko Hřenska, ve skalních puklinách, jejichž dno tvoří tichá hladina
Kamenice čeřená jen pramičkami plnými zvědavců, můžete v Edmundově
a Divoké soutěsce žasnout nad strmými stěnami. Druhé nejznámější místo
Českého Švýcarska bylo zdevastováno loňskými povodněmi, lidský um
a zarputilost už je ale zase navrací k plnému provozu.
Dolský mlýn 11
Nejromantičtější místo, zřícenina starého mlýna uprostřed údolí krytého
větvemi stromů a vytyčeného klikatící se Kamenicí. Ráj filmařů – tady
budete chvíli pyšnou princeznou Krasomilou a chvíli čertem z Pekla
s princeznou...
Zámek Děčín 12
Hrdé thunovské sídlo je dominantou města, tyčí se na skále a pamatuje
dosti krušné časy, kdy bylo ubikací pro čtyři různé armády. Dnes se vrací
do někdejší nádhery a je rok od roku krásnější. Tady se dotknete historie.
Soutěsky říčky Kamenice
Saské Švýcarsko
Bastei 13
Fantastický shluk skalních věží spojený impozantním kamenným mostem.
Dokonalá ukázka souladu tvořivého ducha přírody a člověka. Rozhled odtud
je neskutečný. Spektakulární, jedinečné.
Pevnost Königstein 14
Pyšná kamenná pevnost, obrovský nedobytný komplex na skále nad
kaňonem řeky. Projít se pevností, ocitnout se na středověkém trhu či
rytířském turnaji... Tady se historie dotkne vás.
Zámek Děčín
Saské stolové hory
Zkamenělé hřbety pravěkých ještěrů, kamenné stoly bohů. Zirkelstein,
Grosser a Kleiner Zschirnstein, Gohrisch a Pfaffenstein, Lilienstein..., jména
jak z nebelungovských mýtů. Monumentální zdálky, přízračné zblízka.
Malerweg
Kyklopský okruh začínající a končící v Pirně, dlouhý téměř 160 km,
procházející nejromantičtějšími, nejdivočejšími a nejkrásnějšími místy
Saského Švýcarska, plný schodišť vetknutých do skalních puklin, kde
panoramatické výhledy střídají podivuhodné
skalní útvary. Tudy chodívali romantičtí malíři
a dobře věděli proč. Projít se dají i jednotlivé
krátké etapy – a pořád je to strhující.
Skalní most Bastei v Saském Švýcarsku
13
TURISTIKA
Rozhledny
Rozhledna Hrádek ve Varnsdorfu
Praktické
informace
Rozhledna Rathmannsdorf:
vstupné 1 €, otevřeno za
pěkného počasí denně do
setmění
Rozhledna Hrádek:
duben–září denně 10.00–18.00,
říjen–březen út–ne 12.00–16.00
vstupné děti do 6 let 15 Kč,
dospělí 25 Kč
tel.: +420 412 384 939,
605 419 972
Děčínský Sněžník:
724 m n. m., výška rozhledny
33 m, zdolat musíte 153
schodů; otevřeno duben–říjen
10–17 hodin, v zimě do
16 hodin, vstupné 20 Kč –
Pozor, bude zamčeno! Klíče
si vyzvedněte vedle
rozhledny v bufetu.
14
Člověče, rozhlédni se,
a tvé srdce pookřeje
S
2. ČÁ
Zachráněná dominanta Varnsdorfu
Některé stavby přetrvají věky a přitom vzniknou – třeba z touhy někoho
trumfnout. V roce 1904 se v touze mít ještě okázalejší sídlo než kolegové z Ústí, Teplic, Jablonce a Liberce rozhodli členové varnsdorfského
Horského spolku vystavět na vrchu Hrádek 15 na pomezí měst Varnsdorfu
a Seifhennersdorfu vyhlídkovou věž s restaurací. Její osudy byly docela
pohnuté – od roku 1904, kdy celý Varnsdorf hrdě slavil její otevření, přes
další radostná léta, kdy stěnami Hrádku hlučely ryčné tóny svatebního veselí a společenských událostí, obě války, kdy zejména po té druhé započala
devastace Hrádku, který byl v té době sídlem oddílu Pohraniční stráže, až
k letům devadesátým, kdy se stavba ocitla na samém kraji demolice. Teprve
v roce 2000 byla péčí Nadačního fondu Hrádek-Burgsberg Varnsdorf
zahájena rekonstrukce, vrcholící otevřením vyhlídkové věže v roce 2003
a novou zářící fasádou z roku 2005. Vydat se sem stojí za to především kvůli
krásným výhledům do kraje. Na jihu celý Varnsdorf, panorama Lužických
hor s Jedlovou, Luží, Hvozdem, Jonsbergem a Töpferem, na východě
Špičák, za nímž se otevírá Žitavská kotlina s kuželem Breitbergu. Za jasného počasí jsou vidět Jizerské hory i Krkonoše... Prostě nenáročný výlet
s nádhernou odměnou.
T
Rozhledny
TURISTIKA
Věž v širém poli
Přiznám se bez mučení, že v těchhle místech bych rozhlednu nehledal.
Rozhledna má přece být vztyčena na kótě nějakého vrchu, čím vyššího,
tím lépe. Ale tady? V Rathmannsdorfu 16 , pár desítek metrů nad úrovní
Labe, slabé čtyři kilometry autem z Bad Schandau? Rathmannsdorfská
věž, sotva čtyři roky stará. Můžete se sem vydat i pěšky z údolí Labe kolem
potoka, kde narazíte na nově vybudovaný štěrbinový přechod pro lososy
nebo na pstruží farmu. Jsou to tak dva kilometry příjemné chůze. Tak jako
tak se dostanete na pole, z něhož vedle nově položené silnice trčí jakási
kovová plachta, jejímž stěžněm je výtah. Tahle rozhledna je totiž plně
bezbariérová a na její vyhlídkovou plošinu se dostane skutečně každý – ať
výtahem, nebo po svých 26 . A že to stojí za to, na to vezměte jed. Věž v poli
totiž skýtá jeden z nejúchvatnějších dokonale kruhových panoramatických
výhledů, jaké může Českosaské Švýcarsko nabídnout. Za pěkného počasí
nebudete vědět, kam se otočit, protože před vámi se rozvine plátno vrcholného romantika – krajina stolových hor. Nejblíže k nám se rýsují skalní věže
rozeklaných masivů Schrammsteine a osaměle stojící Falkenstein, směrem
k Čechám pak stolové hory Zirkelstein, Grosser a Kleiner Zschirnstein,
na horizontu orámované Děčínským Sněžníkem a čedičovým Růžovským
vrchem, stojícím v přímém kontrastu k okolním pískovcovým skalám. Při
pohledu směrem do Saska ohromí nejblíže stojící stolová hora Gohrisch
a Pfaffenstein se svojí Barbarinne. Dále pak mohutné stolové hory
Königstein se stejnojmennou pevností, Lilienstein, jediná stolová hora na
pravém břehu řeky Labe, a na pozadí skalní masivy v okolí Rathen. Rozum
zůstává stát a duše vzlétá...
Koruna hory stolové
Děčínský Sněžník 17 je nejvyšší stolová hora Českosaského Švýcarska, je
tedy králem a zaslouží si korunu. Dočkal se jí už v roce 1864 a byla jí jedinečná kamenná rozhledna začleněná původně do systému rakousko-sasko-pruské triangulace. Je proto docela s podivem, že nejde o nějakou strohou
hroudu kamení, ale o romantickou, skoro pohádkovou věž, za niž by se
nemusela stydět ani ta nejpropracovanější šachová sada. Brzy ji objevili
turisté (a s nimi přišel i výletní hostinec) včetně velocipedistů na vysokých
kolech jízdních. Výhled nejspíše nemá konkurenci: Českosaské Švýcarsko
komplet. Na severu menší stoloví bratři, především velký Zschirnstein,
i do Drážďan a Míšně dohlédnete, když viditelnost dovolí.
České středohoří
až po Říp komplet. Tajný tip:
vydejte se sem
v zimě. Příroda
alpská, výhled
jako z výpravné
fantasy – jste
strážci majáku
v mlžném oceánu...
Pohled
na Děčínský Sněžník
Rozhledna Rathmannsdorf
Víte, že...
... se z Děčína, nejníže
položeného města v ČR,
pohodlně vyvezete cyklobusem
na Sněžník, nejvýše položené
místo Českosaského Švýcarska?
Všechny cyklotrasy odtud vedou
z kopce, ať na českou nebo
saskou stranu, a všechny jsou
krásné. Dole se pak můžete
napojit například na Labskou
cyklostezku a jet a jet... 34
Děčínský Sněžník
15
TURISTIKA
Praktické
informace
Manufaktura: otevřeno
celoročně po–ne 9–18 hod.
(květen–říjen), zbytek roku
do 17 hod., zavřeno jen na
vánoční svátky; vstupné 8,5 €,
děti 4,5 €
www.meissen.com
Zámek Albrechtsburg –
prohlídky a tematické
výstavy, Domplatz 1,
otevřeno celoročně
10–18 hod., leden a únor do
17 hod. (zavřeno jen
o Vánocích a Silvestru)
vstupné 8 €
www.albrechtsburg-meissen.de
16
Míšeň
Co je nahoře, to je i dole – Míšeň se zrcadlí v klidné hladině Labe
Kamenná kráska se
srdcem z bílého zlata
Hrdé město šplhající až na vrchol kopce nad lesklou hladinou Labe, korunované štíhlými věžemi kurfiřtského zámku Albrechtsburgu, propletené
středověkými uličkami, obklopené utěšenými stráněmi vinic – to je Míšeň,
kolébka Saska. Z Drážďan, podél toku Labe, je to sem kousek. Tahle vznešená kamenná kráska se narodila už někdy v desátém století a málokdo by
při pohledu na ni řekl, že její srdce je bílé, běloučké a nevýslovně křehké.
Je, stejně jako zvonkohra ve věži kostela Frauenkirche v samém středu
města, z bílého zlata, slavného míšeňského porcelánu. A právě ve zdech
albrechtsburských, nejblíže nebi, začala se kdysi rodit neobyčejná umělecká díla i docela obyčejné nádobí s pečetí dvou zkřížených modrých mečů.
Tady se začal zhmotňovat objev alchymistů Tschirnhause a Böttgera – první
evropský porcelán. Tady se také můžeme začít seznamovat s jeho historií.
Loni proběhla na Albrechtsburgu velká výstava s názvem Bílé zlato – její
podstatná část je k vidění i nadále jako stálá expozice v zámeckých
zdech. V roce 1864 se výroba přesunula na jiné místo – do míšeňské porcelánové manufaktury. Vydejme se tam – tohle místo
totiž nemůže žádný porcelánový poutník vynechat. Cesta vede ze
zámeckého návrší celou historickou částí města, a půjdeme-li po
ní asi dvacet minut, dojdeme až k manufaktuře. Součástí
jejího komplexu je i velkorysé muzeum s jedinečnou
kruhovou exkurzí po dílnách mistrů křehkého řemesla.
Město porcelánu
TURISTIKA
Jak se rodí bílé zlato
Začínám s prohlídkou právě
tady – a dělám dobře. Vybaven
sluchátky s českým překladem putuji se skupinou lidí
z několika zemí krok za krokem,
místnost za místností cestou
výrobního postupu porcelánu.
Fascinován vidím, jak se pod
rukama zdejších fachmanů
z kaolínové hmoty rodí
figurky, šálky, vázy, sochy,
jak se vylupují z forem, jak se
lepí a dostávají tvar, jak na
nich pod rukama kreslířek
vykvétají květy a vzory,
jak porcelán získává v žáru
lesk a typickou strukturu,
nevěřícně zírám, jak oheň
proměňuje hnědozelené
Výroba porcelánu
linky v zářivou modř legendárního cibulového vzoru, jak lehký tah štětce vyčaruje dva zkřížené meče. Do
uší mi vlídně plyne vyprávění o vší té dovednosti, mistrovství a kráse a já se
okouzleně dotýkám hotových bělostných zázraků. Budova muzea ale skrývá
i pozoruhodnou expozici tisíců porcelánových krás včetně velmi oblíbené
porcelánové zoologické zahrady, kde pestrobarevné figurky nejrozličnější
zvěře pózují ve stylizovaných krajinách. Lituju jen, že s sebou nemám
rodinu – vy tuhle chybu nedělejte, děti tu budou nadšené.
Vlídná náruč paní Míšně
Porcelán je v Míšni všudypřítomný. V každém druhém krámečku najdete
něco ze zdejší produkce – ať už antikvární nebo zcela současné. A tak
pokud nenakoupíte přímo v prostorné prodejně manufaktury, můžete se
pustit do pátrání po skvostech utajených v policích bazarů anebo blyštících
se v osvětlených výlohách galerií. Míšeň vás pohltí, nebude se vám odtud
chtít. Koneckonců příležitostí, jak si návštěvu prodloužit a zpestřit, je dost
a dost. Když už máte chození po
křivolakých uličkách, schodech
a průchodech dost, vyberete
si něco z opulentní míšeňské
kulturní nabídky – třeba některý
z kulturních festivalů v městském
divadle nebo festival klavírní
hudby, Míšeňský hudební maraton, anebo prozaicky zamíříte na
časté hrnčířské trhy, vinobraní
nebo nesmírně malebný vánoční
trh. A ještě jeden tajný tip. Nedejte nic na to, že jste se dostali
tak daleko na sever, a směle
ochutnejte zdejší víno – dokáže
opravdu příjemně překvapit.
Proslulá značka
se dodnes maluje ručně
Porcelánová zoologická zahrada
Zpráva o cestě do
Saského Švýcarska
O Míšni ve svém pozoruhodném
cestopise sepsaném během
cesty do Saského Švýcarska vypráví i slavný dánský spisovatel
Hans Christian Andersen.
17
aktivní odpočinek
Regionální výrobky z Českého Švýcarska
MADE IN
ČESKÉ ŠVÝCARSKO
Mýdlový poklad z půdy
Ruční výroba mýdla je tak trochu
alchymií
Praktické
informace
Mýdlárna Rubens
www.mydlarnarubens.cz
tel.: +420 737 337 011
otevřeno za světla
Nobilis Tilia
www.nobilis.cz
tel.: +420 412 383 421
Na konci června se tu pořádají
Svatojánské slavnosti.
Mikov
www.mikov.cz
tel.: +420 412 394 133
muzeum, exkurze ve všední dny
8–14 hod.
Pivovar Kocour
www.pivovar-kocour.cz
tel.: +420 412 370 270
otevřeno po–pá 15–22 hod.,
o víkendu 11–22 hod.
Království vůní v čajovně Nobilis
Tilia
18
Na kraji půvabné vesničky Růžová 18 (latinsky Rubens) stojí penzion
Růžák. Dříve to bývala obyčejná vesnická chalupa, ovšem s neobyčejnou
půdou. Už je to pár let, co na ní paní Hrachovcová našla tajemný ručně
psaný sešitek s recepty na ruční výrobu mýdla. Před válkou si mýdlo uměla
vyrobit každá hospodyně, ale dnes... Bylo lákavé to zkusit. První várky se
nedařily, hmota nemýdlovatěla, ale trpělivost přinesla – mýdlo. A ne ledajaké! Postupem času se k penzionu přistavěla budova Mýdlárny Rubens 19 .
Dnes tu vznikají jedinečná, za studena vyráběná přírodní mýdla z kokosového, olivového a palmového oleje s konzervantem z grapefruitových jader.
Zbytek obstarají zdejší bylinky. Mají tu mýdla snad na všechno – ale pozor,
tahle mýdla nevoní umělými parfémy ani nemají tvar naducaných srdíček.
Ručně krájené kostky s vyrytým R balené do přírodních materiálů nejsou
určeny k provonění spodního prádla, ale – představte
si – k mytí. A jak se ukazuje, velmi šetrnému a blahodárnému. Nad hrncem podivné klihovaté tekutiny
vám tu zůstane rozum stát. Z tohohle bude mýdlo?
Paní Hrachovcová ale návštěvníky mýdlárny
vede krok za krokem, vypráví o výrobním
postupu, ukazuje přírodní barviva – třeba
papriku, kari nebo kakao, nechá je vyrýt si
R do už hotového mýdla, očichat bylinky,
do sytosti se vynadívat. A věřte, že je nač.
A můžete se sem přijet podívat jen tak, na
blind, když budete mít cestu kolem. A jestli
si dokážete neodnést alespoň jeden balíček,
dejte mi vědět. Já totiž nikoho takového
neznám.
V říši přírodních vůní
Nad Krásnou Lípou ve vesničce Vlčí Hora 20 24 najdete budovu laboratoří
přírodní kosmetiky Nobilis Tilia 21 (to je zase pro změnu latinsky krásná
lípa). Tady se tradiční cestou vyrábí aromaterapeutická kosmetika. A co
má být – řeknete si možná. Inu – není moudré nezastavit se tu, protože
i tady vás čeká zajímavý zážitek. Za budovami laboratoří je
totiž příjemná zahrada, kde se dá posedět, prohlédnout si,
jak vlastně vypadají bylinky a stromy, s nimiž se
v laboratořích pracuje, poklábosit se zahradníkem, k čemu která bylina je, projít se po
krátké naučné stezce třeba až ke kořenové
čističce – prostě seznámit se s tím, jak se
dá něco vyrábět a být přitom v naprostém
souladu s přírodou. V budově vás pak
čeká příjemná, provoněná čajovna, kde
vám u šálku horkého té nebo něčeho
dobrého k snědku zdejší zaměstnanec
předvede celou škálu místních voňavých
a léčivých zázraků.
Regionální výrobky z Českého Švýcarska
aktivní odpočinek
Kde se rodí rybička
Ve vodě? Kdeže – v Mikulášovicích 22 přece.
Zdejší Mikov je největší českou nožířskou
továrnou a rybička, sen každého kluka, se tu
vyrábí už více než půlstoletí. Škála výrobků je
ale nepřeberná – ať jste myslivec, výsadkář,
kuchařka nebo fanda do armádních zbraní,
tady si přijdete na své. V továrně? Neklepejte
si na čelo – vím, co píšu. Zřídili tu totiž malé
muzeum, ve kterém si můžete prohlédnout, co
tenhle „český Solingen“ kdysi vyráběl a co dělá
dnes. A nadto – a teď pozor – můžete se nechat provést celým provozem, výrobními halami kolem lisů, brusíren,
lešticích linek, žhnoucích tlam, které vyplivují zakalené čepele, po
nástrojárnu a mistrovskou dílnu. Uvidíte všechny technologie a zažijete na vlastní kůži tajemný proces
přerodu kusu ocele v nádherný lesklý
a jako břitva ostrý nůž – a samozřejmě uvidíte zrod legendární rybičky.
To všechno se zasvěceným a zajímavým komentářem. Lákavé,
co?
Mistr nožíř při práci
Kocour jako křen
Na kraji Varnsdorfu 23 14 , v objektu
bývalé keramičky je dnes malý pivovar
Kocour. Vypravit se sem znamená
zažít pivo jinak, než je obvyklé. Přímo
v restauraci, kde je na soutoči šestnáct
druhů piva – včetně zdejších speciálů,
je umístěna nablýskaná měděná varnička, takže člověk baští, popíjí a přitom
může sledovat, jak se vaří pivo. Zdejší
produkce je velmi rozmanitá, ochutnáte tu produkty nejrůznějších pivních
technologií z celého světa – svrchně
i spodně kvašená piva, pšeničná piva, už
legendárního Kocoura Samuraje, kterého uvařil japonský sládek z amerického
chmelu, piva o obsahu alkoholu až 15 %,
která se pijí po malých sklenkách, ležáky světlé, tmavé, piva v belgickém, britském, americkém stylu... Navíc se tu pořádají farmářské trhy,
pivní festivaly, degustační akce, v létě tu ochutnáte pivní zmrzlinu
– a klidně můžete přivést i děti, vždycky se
tu pro ně najde atraktivní
zábava. Zdejší „kocouři”
prostě opravdu nejsou líní a
vás u nich čeká jeden zážitek
za druhým.
Nablýskaná varna
je součástí interiéru restaurace
Co je ještě okolo
Z každé obce, o které jste se
dočetli v tomto článku, můžete
vyrazit vzhůru a potěšit se
nádhernými panoramaty
z některé z rozhleden. Z Růžové
se vydejte na Pastevní vrch,
od Nobilis Tilia na Vlčí horu,
z Mikulášovic na Tanečnici
a z Varnsdorfu na Hrádek 14 .
19
aktivní odpočinek
Sport a relax
Labským kaňonem –
s vlastním pohonem
Možná, že spojení slov raft a Labe ve vás vyvolá spíše úsměv. Raft je přece
spojen s divokou vodou letící úzkým kaňonem, s nebezpečnými balvany...
I já jsem si to myslel. Pak jsem si ale řekl – když o tom mám psát, tak to
musím zažít.
Labský kaňon z raftu viděný
Praktické
informace
Výlet na raftu s průvodcem
i bez něj lze objednat na
www.zahranice.com, další
výlety, např. Mysterium
labského kaňonu, zase na
www.ceskesvycarsko.cz/
pruvodcovske-sluzby/raft/
tel.: +420 412 383 413
Skalní velikáni shlížejí na titěrné
plavce shovívavě
Víte, že...
... od dubna do října pluje
po Labi denně výletní loď
Poseidon na trase Děčín
– Hřensko – Bad Schandau
a zpět?
Více na www.labskaplavebni.cz .
20
Pod děčínským zámkem 12 , kde plavby obvykle začínají, moje nedůvěra
nepovolovala. Jenomže stačilo podjet most, minout lodní překladiště
v Loubí, a nádhera labského kaňonu se mě začala zmocňovat naplno. Je
to skoro přízračný zážitek. Jen vy sami si určujete rychlost plavby – a není
důležité, máte-li s sebou odborný doprovod nebo si troufnete plout sami.
Jsou partičky, které makají jak na dračí lodi a raft s nimi doslova letí. Pak
jsou ale také lenoši, kteří pádlo za celou plavbu ani nenamočí. My jsme
chvíli pádlovali, chvíli se jen kochali. A že je čím se kochat!
Pod dohledem kamenných obrů
Volavky a kormoráni v pobřežních křoviskách,
pravda, bobra jsme nezahlédli, ale není to prý
nijak řídký zážitek, klidná síla labského proudu
a hlavně – skalní masivy labského kaňonu. Za
každou zátočinou čeká nová a vždycky naprosto
úchvatná scenérie – Růžový hřeben, Josefova
hlava, Velká Bašta, Otec, Gilotina, Baldachýn,
Trůn, Strážce Dolního Žlebu, Belvedér, Labská
panna..., a jak se všichni ti kamenní obři, hlavy
a tváře, jehly a hřbety jmenují. Máme s sebou
děti a ty občas omámeně s otevřenou pusou
hledí na zkamenělé čaroděje a princezny a čerty a co
všechno jim ještě fantazie vyčaruje před očima. Obří bóje vymezují plavební
dráhu velkých nákladních šífů – a jeden se právě blíží k nám. Když ty
gigantické železné necky proplouvají kolem nás, je to zvláštní a jedinečný
pocit. Cyklostezka na levém břehu je plná kolečkářů – máváme na ně jako
malí a zmocňuje se nás těžko popsatelná pohoda. Po kolmých skalních
stěnách šplhají horolezci, kterým pro změnu nemáváme, nechtějíce je mít
na svědomí. Svatému Vojtěchovi bdícímu nad bezpečím plavců na skále
nad řekou obětujeme pár drobných mincí, protože rituály se mají ctít.
Vzhůru na Belvedér
Po zhruba dvou hodinách kotvíme u ústí Suché Kamenice, kousíček před
Hřenskem. Čeká nás výstup romantickou rozsedlinou až na nejslavnější
labskou vyhlídku – Belvedér u Labské Stráně 24 . Pohled ze skalního
ostrohu, na němž byla už začátkem sedmnáctého století vybudována umělá
terasa, je neskutečný. Stříbrná anakonda řeky se plazí mezi kamennými
velikány. Nezapomenutelné.
Všechna moje skepse je dávno pryč – tohle je opravdu zážitek. Příště
zkusím trasu až do Bad Schandau nebo ještě dál – nejkrásnějším meandrem
kolem Liliensteinu přes Königstein do Rathenu, odkud je vidět strhující
Bastei... A jsou prý tací, kteří doplují až do Drážďan! Takže raftem po Labi?
No pochopitelně!
Sport a relax
Ze hřbetu koně
je svět krásnější
Je to příběh jako z filmu. Majitel autoservisu, který celý život dělá do
aut, má nejmladší dceru, jež nadevše miluje koně. Potud nic zvláštního –
takových holek je republika plná. Jenomže pan Vanžura, o jehož rodinu
v našem příběhu jde, dceři koně koupil – a takových tátů už zase tolik není.
Koupil jí nádherného plavého haflinga, Bobbyho. V té době ovšem netušil,
že se tím jeho život do několika let úplně převrátí naruby. Malá Jana
začala trénovat, pak objíždět soutěže, vyhrávat je, až se stala mystryní
republiky v trailu. Přibyl druhý kůň, pak další, aby měla i manželka na
vyjížďky... A najednou se rodina Vanžurova stěhuje do stavení na pomezí
Rybniště a Krásné Lípy. Je sice v nádherné poloze s úchvatnými výhledy,
chvilku jízdy koňmo do národního parku, nicméně v žalostném stavu.
Pan Vanžura ale za svůj život postavil už sedm domů, a tak... Nebudu vás
napínat – dnes tu stojí krásný penzion, jehož součástí jsou stáje, z oken
je vidět prostornou jízdárnu a okolní louky, kde se popásá dvanáct koní.
Haflingové, američtí quarteři, irský tinker, appaloosa...
aktivní odpočinek
Praktické
informace
JV RANCH České Švýcarsko
Rybniště 41
(u silnice na Krásnou Lípu)
tel.: 721 710 184 (jízdy)
607 617 308 (ubytování)
www.jvranch.cz
Muži v sedle (a ženy, a děti...)
Přijet na JV RANCH ČESKÉ ŠVÝCARSKO 25 je úchvatný zážitek. Žijete
v těsné blízkosti koní, ráno vás probouzejí něžná frknutí i bujná ržání,
můžete si vyzkoušet, co všechno obnáší starat se o koně, ale hlavně –
můžete si na koních vyjet do přírody. Že neumíte? Od toho je tu jízdárna,
kde vás naučí základy – a pak hurá ven. Jezdit tu mohou i docela malé děti
– a na „opravdických“ koních! Zdejší krasavci totiž mají maximálně 150 cm
v kohoutku, k tomu se používají westernová sedla, ze kterých spadnout je
vážně umění... A pro děti od šesti let tu nabízejí jezdeckou školu o pěti
lekcích – ideální nápad při týdenním pobytu. Děti se naučí řídit koně
v kroku i v klusu. A ty obzvláště nadšené mohou jezdit i dvakrát denně. Na
své si ale přijdou i zkušení jezdci. Trasy jsou tu – jak jinak – nádherné. Lesy,
loukami, skalami, pod klenbami stromů, kolem tichých říček... Okruhy jsou
hodinové nebo dvouhodinové; ti nejzdatnější se mohou na koni pustit i
dál. Máte-li koně svého, není problém ho tu ustájit a poznávat spolu úplně
novou krajinu. A co teprve když napadne sníh! Zažili jste někdy skiering
– tedy vlastně „skijöring“ 36 ? Jízda na lyžích za pádícím plavým hřebcem,
vítr vám žene do
tváře prachové
vločky a krajina
kolem je náhle
úplně jiná, tichá
a bělostná...
Z koňského
hřbetu je prostě
krásnější
dokonce
i České
Švýcarsko.
Příroda
ze sedla viděná
Každý kůň má svou osobnost, tady
ji můžete pochopit
Co je ještě okolo
Mozkové lázně Doubice 7
Od ranče přes les je to jen
pár kilometrů do malebné
vesničky Doubice, které její
obyvatelé říkají mozkové lázně.
Zdejší klid je téměř absolutní,
a přitom to tu občas dost žije
– skvělá kuchyně v několika
hospodách, podstávkové domy,
dětský zábavní lunapark... To
všechno si můžete prohlédnout
i shora, ze známé vyhlídky
Spravedlnost. Doubice je navíc
ideální výchozí místo pro výlety
do národního parku.
21
aktivní odpočinek
Když prší
Pusťte déšť
k vodě!
Počasí zkrátka vždycky nespolupracuje. Naštěstí
je v Českém Švýcarsku dost a dost příležitostí,
jak strávit den nabitý událostmi, i když leje jako
z konve. Co takhle pořádně se vyřádit u vody?
Děčínský aquapark 26 nabízí báječné koupání
– jak venku, tak ale taky pod střechou. A abych
vás nehecoval naplano, beru plavky a jdu to
vyzkoušet na vlastní zimomřivou kůži.
Aquapark Děčín
O slavném objevení termálního pramene
Praktické
informace
Jak tak stojím před budovou aquaparku, přiletí odněkud závan času, který
už dávno pominul. Najednou je všude okolo jen spousta křovisek a stromů.
Je přelom šedesátých a sedmdesátých let a téhle džungli se říká Lesík.
Mám to sem z domova dvě minuty cesty. Se svou úhlavní kamarádkou
Jitkou podnikám denně výpravy do dobrodružné neobjevené země. Známe
tu každý kámen a nic nás tu už nepřekvapí... Jenomže jednoho sobotního
rána se stane zázrak. Náš Lesík, naše eldorádo, je úplně k nepoznání. Kde
se tu proboha vzal potok? Ve středu tu ještě docela jistě nebyl! Průzračná
voda už si vykroužila meandry, tůňky a písečné kosy. A ta voda je... HORKÁ!
Omámeni divem divoucím vyvádíme ve vodě jako smyslů zbavení. Celé tři
dny dokážeme udržet tohle úžasné tajemství. Tři dny patří tenhle pramen
jen nám dvěma. Závan času je pryč, a já vcházím z Lesíka rovnou do šaten
aquaparku, který po letech vyrostl nad někdejším korytem zázračného
potoka.
Aquapark Děčín
tel.: +420 412 704 211,
otevřeno denně 10–21 hod.
(v pondělí od 13 hod.),
www.dcsportovni.cz; vstupné
na 1,5 hod: všední dny 55 Kč,
o víkendu 70 Kč, dítě do 110 cm
za 10 Kč
Vodní hrátky aneb Cokoli chcete
Tobogan v aquaparku v Děčíně
22
Dva tobogany – jeden na duši a jeden jen tak na zadek, oba vybíhají z budovy a zase se do ní vracejí, spousta bazénů a bazénků nejrůznějších tvarů,
brouzdališť, uprostřed vířivka pro znavené plavce a cákaly, průplav ven do
proudu divoké řeky, kde je člověk až po krk v mokrém teple, zatímco z nebe
padá voda skoro ledová; jedna rafinovaná radovánka vedle druhé. A když
už člověk všechno vyzkouší, vyšlápne pár schodů, a je v ráji, kde se o něj
postarají zkušené ruce andělů – namasírují, do solária položí (či postaví),
saunu roztopí... Sedím na lavici zahalen párou a cítím,
jak mě všechno špatné
opouští. A zatím venku
mraky vyklízejí pole a sluníčko nadšeně svítí na celý
venkovní areál aquaparku
– na bazén s vlnobitím, na
další vodní plochy a plošky –
i na zbrusu nový bazén pro
pólisty a ještě jeden, osm
metrů hluboký, pro potápěče. Tady se dá strávit celý
den, ať se svatý Petr kaboní,
Klidová zóna
jak je mu libo.
Když prší
aktivní odpočinek
Model rozhledny v Domě Českého Švýcarska
Tajemství přírody
pod střechou
Jedna jistota nejen pro dny špatného počasí je v Krásné Lípě. Tady, na
náměstí v Domě Českého Švýcarska 27 může celá rodina strávit
velmi příjemné odpoledne. Zdejší interaktivní expozice, to
je vlastně národní park v kostce. A pozor, žádné vitríny
s akademickými popisky – na co se nesáhne, to
tajemství nevydá. Ať je vám kolik chcete, tady
budete chvíli geologem, archeologem, hudebním
skladatelem, přírodovědcem, formanem, poutníkem, skálolezcem, malířem, budete sdílet noru
s jezevcem a potoční přechod s lososy, sestřelíte (anebo taky ne) mravence do mravkolví
díry, budete hádat, co k čemu patří a jak to
funguje, anebo se prostě posadíte a necháte
se omámit kouzelným vyprávěním z deníku
Hanse Christiana Andersena o putování po
krajině Českého Švýcarska v magickém filmu
Krajina tajemství. A když bude venku pořád
ještě pršet, koupíte si tu výhodnou vstupenku
nejen sem, ale i do podobného Centra Národního
parku Saské Švýcarsko 28 v Bad Schandau, kde vás
čekají podobné, a přece jiné zážitky v přírodě pod
střechou, k tomu všemu v češtině.
Praktické
informace
Dům Českého Švýcarska
otevřeno denně 9–17 hod.
(v létě do 18 hod., v lednu
a únoru do 16 hod.);
vstupné: dospělí 40 Kč,
děti 20 Kč, rodina 80 Kč;
tel.: +420 412 383 413
www.ceskesvycarsko.cz
NationalparkZentrum
Bad Schandau, vstupné:
dospělí 4 €, děti 3 €, rodina
7,5 €; duben–říjen 9–18 hod.,
listopad–březen kromě pondělí
9–17 hod.;
tel.: +49(0)35022 90030
www.lanu.de
Dům Českého Švýcarska
v Krásné Lípě
23
aktivní odpočinek
Gastronomie
Kde se dobře vaří
aneb Zážitky rázu
gastronomického
Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi jísti
Ve Vlčárně je útulně za každého
počasí
Nad Krásnou Lípou, na začátku vesničky Vlčí Hora je na typické zdejší
chalupě, jejíž kořeny sahají až někam hluboko do sedmnáctého století,
nápis Hospoda Vlčárna 29 . Uvnitř najdeme vlídný a zabydlený, převážně
dřevěný interiér lovecké chaty, kterému vévodí krásná kachlová kamna.
Ať je venku jak chce, tady je příjemně. A voní to tu dobrým jídlem. Jídelníček je třeba číst opatrně, protože sliny se
sbíhají nebezpečně rychle – třeba takový
daňčí hřbet na šípkách s máslovými noky,
pečená kachní prsa na listech salátu s červenou cibulkou, jehněčí nadívané kolínko na
černém pivu s listovým špenátem a bramborovými
špalíky, bažantí prsa na portském víně s mandlemi,
pstruží filetky s citronovým přelivem anebo zdánlivě
obyčejný, ale jednoduše báječný guláš pečený v troubě. Přiznám se upřímně, že jsem ochutnal skoro všechno a nechal se přemluvit ještě i na jahodový knedlíček
z odpalovaného těsta s oříškovým posypem a s sebou
si odvezl na míru upečený narozeninový dort podle
prvorepublikové receptury. Vyrazit odtud třeba na
rozhlednu na vrcholu Vlčí hory je hodně těžké. Člověk
sotva jde. Ne nadarmo dekoroval zlý šéfkuchař
Pohlreich zdejší kuchyni svou vzácnou hvězdičkou.
Zvěřina za humny skolená
V Pastisu se jí pod dohledem trofejí...
24
Typická gastronomie dnešního Českého Švýcarska, to je především
zvěřina. A jestli si ji chcete vychutnat tak čerstvou, že je zrovna z lesa
přinesená, navíc skolená majitelem restaurace, vášnivým nimrodem, v lesích za humny – pak se vydejte do vesničky Janov.
Pojedete-li úžasným krpálem
od Hřenska, zastavte hned
u první chalupy – je to
penzion Pastis 30 . Nejde jen
o dobře znějící název, tady se
skutečně podává lahodný pastis a nadto je tu velmi slušný
výběr francouzských vín – a to
v okolí pohříchu není běžné.
To podstatné se ale nenosí ve
sklenkách, leč na talířích. Zdejší
kančí guláš nebo třeba pečená
srnčí roláda, kančí steak se
... a příjemně je tu i v zimě
Gastronomie
šunkou, případně zcela speciální zvěřinové plátky „Pastis“, to je jistota, která bez debat uspokojí každého milovníka zvěřiny. Velmi poctivě
připravený pstruh na kmíně a másle je také doporučeníhodný. A máte-li
po obědě chuť se trochu protáhnout, k dispozici je pétanquové písčité
hřiště... Zkrátka francouzský esprit na dohled od Pravčické brány.
aktivní odpočinek
Tajný tip
Když vypřáhnout, tak na úrovni
Na konec jsem si tentokrát nechal gastronomickou ryzost a čistotu.
V děčínské restauraci Výpřež 31 , kterou najdete na kraji města u výpadovky na Českou Kamenici, se vaří podle jasně daných receptur. Nikdo
vás tu nebude ohromovat vymyšlenostmi v názvech – co si přečtete, to
dostanete. A suroviny jsou ty, které mají být – zdejší tatarák je vynikající
hlavně proto, že je z pravé svíčkové,
což bohužel jinde
nebývá běžné.
Obsluha je vlídná,
interiér utěšený, na
dřevěných rámech
visí noviny, neobtěžují vás všudypřítomné reklamy, ale hlavně
– jídlo je jednoduše
perfektní a skvělé.
Vážně – já to chutnal!
Třeba špenátový krém
s kousky lososa,
Tatarák z pravé svíčkové
výborné zadělávané dršťky se
šunkou v omáčce champagne, panenka s listovým špenátem v ořechové krustě, nadívaná kuřecí prsíčka se švestkovou fáší podávaná se
švestkovou omáčkou, bifteky pečené na grilu, tournedos z islandského
lososa, nadstandardní těstoviny a na závěr třeba křehounký jablkový
závin s vanilkovou omáčkou ke kávě, stoprocentní arabice, kterou si tu
sami praží... Inu, čistému vše čisté.
V restauraci Výpřež si pochutnáte opravdu na úrovni
Penzion Na Stodolci
Až vás cesta zavede do
Chřibské, podnikněte cestu,
kterou málokdo zná. Je krásná,
nedlouhá a má příjemný cíl.
Kousek za náměstím najdete
silniční odbočku na Dolní
Chřibskou. Jděte po ní, až
narazíte na cukrárnu Barborka,
odbočte vlevo přes můstek ke
Společenskému domu – a jste
tam. Na klikaté, převážně
dlážděné cestě kolem říčky
Chřibská Kamenice se budete
cítit jako v pohádkovém
Hobitíně. Uvidíte snad všechny
typy roubenek a podstávkových
domů a potkáte tu jen místní.
Cesta trvá sotva dvacet
minut a ústí k Penzionu Na
Stodolci 32 . A tam se věru
vyplatí dojít – pivo tu mají
jedna radost a zdejší kuchyně
je po právu vyhlášená. Jde
o jediný podnik široko daleko,
kde si můžete pochutnat na
mnoha specialitách z bio
masa – od jehněčího (takové
jehněčí kolínko, hm...) přes
kuřecí (jen zkuste, jaký je to
rozdíl, bio kuře) po hovězí
(třeba výborný tatarák nebo
dušené líčko). A všechno
bude čerstvé, nic mraženého,
to je zdejší filozofie. A ještě
jeden tip, podzimní. Já vím,
že svatomartinská husa je
jen jednou do roka, ale nechat
si utéct tu zdejší, to je hřích,
který se při posledním soudu
nepromíjí.
25
aktivní odpočinek
Vozíčkáři v Českém Švýcarsku
Na vozíku do skal?
– proč ne
Pohled z Růžové vyhlídky na Labské
údolí si může dopřát i vozíčkář
Praktické
informace
Přehled doporučených tras
pro rodiny s dětmi, kočárky
a vozíčkáře najdete na
www.ceskesvycarsko.cz/
na-koleckach/
I na Děčínský Sněžník se dá dojet
26
České a Saské Švýcarsko, to je extrémní terén plný skalních
žebříků, úzkých pěšinek a těžko schůdných míst. Stejně tak je
to ale oblast pohodlných a nenáročných procházek. Ať zvolíte
ten nebo onen styl, o nic nepřijdete. Jsou tu ale lidé, kteří
volit nemohou. Mají jasně dané limity a dostanou se jen tam,
kam dojedou na svém vozíku. Zkusil jsem si to jen na chvíli,
a musel jsem hluboce smeknout před těmi, kteří to nevzdávají
a pravidelně vyrážejí na výlety. Jedním z nich je i Aleš
Černohous, který všem vozíčkářům (ale taky třeba maminkám s kočárky)
poradí, jak si užít zdejší přírodu i přes pohybový handicap.
„České Švýcarsko se dá poznávat i na vozíku. Je tu spousta možností – tak
třeba Kyjovské údolí 9 . To se dá projet vlastně bez asistence
po asfaltové cestě až k Turistickému mostu – a je to jedno
z nejatraktivnějších míst v oblasti. Jedna z mých oblíbených
tras je z rozcestí Saula v Dolní Chřibské k chatě Na Tokání,
odkud se dá dojet ještě hezký kus cesty do skal. Potom
třeba Sněžník – tam se dá dojet jednak do Ostrova, to
je krásná vyjížďka, anebo na vyhlídku a s dopomocí
až k rozhledně, a když je obětavá parta, dostane se
člověk na zádech kamaráda až nahoru. Další
místa jsou nad labským kaňonem – labská
vyhlídka, Belvedér. Dost adrenalinová je
Gabrielina stezka – jednou schody, občas
kořeny, místy písek..., to už chce hodně
slušnou asistenci, ale zase dojet až pod
Pravčickou bránu, to za to stojí. Hezká projížďka
je kolem rybníka ve Staré Olešce, a pokud má
člověk handbike, určitě doporučuju levobřežní
labskou cyklostezku – ta se dá projet v pohodě celá, klidně až do Bad
Schandau... Sjízdná je i část okruhu v Tiských stěnách, úžasný zážitek je
Edmundova soutěska, když je otevřená – dokonce i cesta na lodičkách se dá
s dopomocí absolvovat. Mám zkušenosti s parníkem Poseidon, který jezdí
z Děčína do Hřenska. Je tam sice pár schůdků na loď, to je na asistenci, ale
loď samotná je v pohodě. V Sasku je bezbariérový Königstein, vyhlídka na
Bastei, rozhledna v Rathmannsdorfu... 15 S bydlením je to trochu horší, ale
najde se – třeba fungl nový
Penzion České Švýcarsko
na náměstí v Krásné Lípě –
tam je bezbariérový pokoj,
restaurace je taky bez bariér
a navíc se tam výborně vaří.
V sousední Továrně se dá
relaxovat i cvičit taky bez
bariér. Možností je mraky
– kdo má chuť a třeba pár
dobrých kamarádů, neměl by
si České Švýcarsko odepírat,
Bezbariérový Penzion
je to nádherný kout.“
České Švýcarsko v Krásné Lípě
Kam s dětmi?
Ráj dětí aneb Bloudit
mezi dinosaury jako
Gulliver
Energie, kterou jsou schopny vyvinout děti, je neskutečná. Zabavit je,
to chce znát finty a triky. Jeden zaručený trik je naložit rodinu do auta
a vyrazit do Kleinwelky. Tohle městečko v Horní Lužici – hornolužicky Mały
Wjelkow – je jen pět kilometrů od Budyšína (Bautzen), slabou hodinku
(zhruba 40 km) z Krásné Lípy. Je to velmi dobrodružná výprava a děti
bude zaručeně bavit. Nekonečnou otázku „kdy už tam budeme“ rázně utne
gigantický carnotaurus vzpínající se uprostřed pole. Kousek za vsí, na kraji
lesa, stojí tři zábavní parky. Pojďme je projít jeden po druhém, protože každý má něco do sebe a všechny dohromady pak znamenají klidně celodenní
zábavu pro celou rodinu.
Dobrodružství mezi dinosaury
Saurierpark, to je velmi reálná cesta do pravěku. Na opravdu velkorysé
ploše tu budete putovat mezi dvěma sty dinosaury v životní velikosti, uvidíte scény z jejich života, líté boje i chvíle klidné pastvy, zuřivý lov i tiché
hnízdění. Ještěři vás překvapí mezi stromy v lese, na jezeře, v jeskyních,
na některé se dá vylézt, na jiné vám to
strach nedovolí. Je tu spousta prolézaček, lávek, sítí a jiných atrakcí, které
neomrzí. Děti se tu stanou archeology
a budou v obrovském pískovišti hledat kosti
tyranosaurů, zkusí si vytvořit vlastní plastiky
ještěrů, objeví svět pravěkých lidí...
aktivní odpočinek
Praktické
informace
Miniaturenpark Kleinwelka:
02625 Bautzen – OT Kleinwelka
tel.: +49 (0)35935/23310
[email protected]
www.miniaturenpark.de
otevírací doba: od 15. března
do 31. října
denně od 9 do 18 hodin;
vstupné: dospělí 4,00 €,
děti(5–15 let) 3,00 €,
skupiny od 20 osob mají nárok
na slevu 0,50 €/osobu;
od 1. dubna do 31. října si
můžete zakoupit společnou
vstupenku pro oba parky (Park
miniatur a Bludiště):
dospělí 6,00 €, děti (5–15 let)
4,50 €
Kudy kudy kudy cestička
Když uniknete útoku vytrvalých compsognathů, ocitnete se u brány
druhého parku – Irrgarten. Je to obrovské bludiště, které jako by vypadlo
z filmů o Harry Potterovi. Skoro dvoumetrové živé ploty vás pohltí, a ať
jste si vyfasovali mapku nebo ne, po dvou zatáčkách jste zcela ztraceni.
A chodíte a zatáčíte a bloudíte. Děti řičí nadšením, a vy si říkáte – tak přece
jsem dospělý, stačí zapojit logiku..., což vás dovede jen k další bezradnosti. Když se konečně domotáte ke spásnému stanovišti s razítkem, které
slavnostně stvrdí, že jste došli do středu, začíná půvabná cesta ven, která
vás zavede do jiné části bludiště, plné dřevěných překážek a prolézaček. Je
to zábavné a opravdové. Donutí to zatnout zuby a nevzdát to – navíc, děti
nás přece po očku sledují...
Obrem v zemi Liliputů
Třetí park, to je podivuhodný svět miniatur – Miniaturenpark. V roli
Gulliverů kráčíte lesním parkem o rozloze 1200 m2 a potkáváte dokonale
propracované domy, figury lidí, které ožívají před očima, třeba při
rýžování zlata nebo olympiádě z doby kamenné, minivláček vás proveze
zmenšeným Českým Švýcarskem, nahlédnete do sochařské dílny, kde se
vytvářejí miniatury pískovcových skal, budete okouzleni titěrnými městečky
a vesnicemi – a zase najdete spousty míst ke hraní, a dovádění a blbnutí.
Irrgarten – místo, kde je radost
zabloudit
Víte, že...
... v Krásné Lípě najdete
rozsáhlý Sportovní areál
Českého Švýcarska s kurty,
hřišti, lezeckými stěnami
nebo minigolfem a jen pár set
metrů odtud relaxační areál
Továrna s fitness, spinningem,
saunami, solárii a masážemi?
27
příroda
Živly v Českém Švýcarsku
Krajina, jíž
vládnou živly.
Oheň
Oheň je prvním z živlů. Je rozpínavý, pozitivní,
tvořivý, imaginativní, směřuje vzhůru. Je povahy
mužské – je rozmarný. Těžko se zapaluje, těžko
se hasí. Má silnou vůli, vzbuzuje strach a přináší
útěchu. Je neodolatelný, krásný. Ničí, spaluje na
popel, z něhož ale povstává nový život. Přítomnost
ohně v přírodě je odvěká. Už miliony let se oheň tu
a tam zmocní lesa. I v krajině skal a hlubokých roklí.
V polovině osmnáctého století vyrval lesu tři sta
hektarů stromů na dohled od ohromeně přihlížející
Pravčické brány. Jak musela být krásná v té výhni
Svah na Krkavčí skále u Jetřichovic dnes
a záři... Každé léto se připomene, alespoň zlehka,
jen aby lidé věděli, co umí. Před čtyřmi lety udeřil
do svahu na Krkavčí skále nad Jetřichovicemi. Snad lidská neopatrnost, možná pohozená láhev a sluneční paprsek
v ní, oheň zná mnoho cest. Dokáže usnout a několik dní spát, a pak se probudit – vášnivě a divoce probudit. Krajina je
plná porézních pískovců, které nasáknou vodu, vezmou ji půdě, a ta, vyschlá na troud, nedokáže čelit plameni. Obložit
pokradmu založený oheň kameny a pak ho uhasit je hloupé. Oheň se prodere hluboko do země, do přeschlé hrabanky,
a vyčkává. Často i několik dní. A pod zemí putuje. A potom, z ničeho nic, zaplane a osvětlí celé údolí. Tehdy, v roce
2006, zasahovalo dvacet hasičských sborů, třicet aut, dva vrtulníky a dvojplošník. Boj trval desítky hodin – v noci vládl
oheň, ve dne získávali navrch lidé. Zbylo dvacet hektarů spáleniště, na které bylo nemilosrdně báječně vidět z Mariiny
vyhlídky. Ohromná plocha popela a ohořelých pahýlů. Co s tím? Člověk je zpupný tvor. Je přesvědčen, že jedině on může
rozhodnout správně. Zvykl si spálené plochy zplanýrovat, hustě osázet stromy a efektivně je hnát vzhůru, protože les, to
je přece fabrika na dřevo, které má právo růst jen tak dlouho, dokud nabírá dřevní hmotu. Pak musí padnout a uvolnit
místo dalšímu produktu... Národní park má ale naštěstí jiná pravidla. Tady se ještě příroda může sama rozhodnout, tady
může pošetilým lidem dokázat, že si ví rady
sama. Už den po požáru lezli po spáleništi
mravenci, kteří přečkali v bůhvíjakém
úkrytu, ptáci tu vyzobávali horkem otevřené
šišky... Ohořelá torza svými kořeny zpevnila
půdu a poskytla stín, který držel vlhkost.
Nové prostředí přivábilo nové živočichy,
nové rostliny, krajina – pro někoho možná
paradoxně – bohatla a získávala na pestrosti.
Po čtyřech letech tudy nikdo neprojde, tak
husté je březové křoví. Pionýrská dřevina
s lehounkými semínky zaplavila spáleniště,
životodárný výživný popel dodal sílu. Břízy
rostou, brzy porost prořídne a bude tu
březový háj zarostlý travou. Vítr sem zanáší
semena stromů, především borovic. Zvířata
tu zahrabou žaludy, ze kterých vypučí duby...
Vítr, voda a země převezmou po ohni vládu,
a les vstane z popela jako fénix. Bez ohledu
na lidskou do norem a zákonů sešněrovanou
„moudrost“.
28
Vrtulník v boji s živlem polykajícím lesnatou stráň
Oheň
příroda
Požár v Českém Švýcarsku
PŘÍRODA
Rozhovor s fotografem Václavem Sojkou
Jsem takové lesní zvíře
Fotografie Václava Sojky zaručeně znáte. České Švýcarsko fotografuje už
více než patnáct let a pro mnoho lidí jsou právě jeho snímky důvodem,
proč se do země tisíce skalních věží vypraví. V Národním parku České
Švýcarsko se stará o styk s veřejností a – jak jinak – o fotodokumentaci.
Hodně strohé slovo pro tolik kumštu a krásy.
Jak jste se dostal k focení?
Ne úplně jednoduše. Vystudoval jsem elektrotechniku, ale především jsem byl
vášnivý horolezec. A jako takového mě oslovili z CHKO Labské pískovce, jestli
bych se u nich nechtěl starat o komunikaci s horolezeckou komunitou a dělat
strážce. Připadalo mi to jako báječně svobodné povolání. Pracoval jsem pro
Správu chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a začal pískovce dopodrobna
poznávat vlastníma nohama. A najednou mi na horolezectví nezbýval čas. Na
každém kroku jsem objevoval, co všechno by bylo zapotřebí a co bych mohl pro
České Švýcarsko a jeho přírodu udělat. To bylo v první polovině devadesátých
let a všechno bylo tak trochu v plenkách. Byli jsme jen dva strážci a jezdili jsme
převážně na kole. Najel jsem na něm třeba i 13 000 kilometrů za rok. Jedna
z věcí, která nám chyběla, byly dobré fotografie. Existovalo pár lidí,
kteří fotili Pravčickou bránu a hřenské soutěsky, ale to bylo tak
všechno. Povolaný profesionál z Prahy fotil hezky, ale málokdy.
A tak mě napadlo, že bych to mohl zkusit sám. Koupil jsem si praktiku a začal se učit. Postupně jsem přešel od toho, že s sebou nosím
foťák a fotím příležitostně, k tomu, že chodím fotit.
Václav Sojka
Jak se tedy pozná dobrá fotka a jak jste vy vlastně poznal, že
jsou vaše fotky dobré?
Že jsou mé fotky na dobré úrovni, jsem si v roce 2006 nechal
potvrdit složením náročné a prestižní zkoušky u Evropské
asociace profesionálních fotografů. Získal jsem certifikát QEP jako
jeden z mála fotografů v Česku. A obecně? Dobrá fotka, to je dobře vybraný
objekt, kompozice, světlo a ještě něco navíc – osobnost, individualita. Dobrý
fotograf se do svých fotek otiskuje, jsou takové, jaký je on. Každý by měl fotit
to, čemu rozumí. Kdo rozumí lidem, může dělat skvělé portréty. Já rozumím víc
přírodě. Jsem takové lesní zvíře.
Jak to tak přijde, že člověk propadne ochraně přírody, že v přírodě skoro
žije...?
Fotografování ledopádů
30
36
Můj táta byl hajný a já jsem vyrostl nedaleko Brtníků na samotě, obklopený
krajinou skal. Mám to trochu v genech. Neumím si představit, že bych žil jinde
než v Českosaském Švýcarsku. Patřím sem. Tahle pohádková krajina se stala
mým domovem. Prochodil jsem ji s otevřenýma očima křížem krážem a naučil
se vidět, vnímat, cítit… Díky tomu jsem začal objevovat i různá zvláštní místa,
která do lesa a do skal nepatřila – lidské stopy. Takhle jsme s kolegou Rainerem
Marschnerem objevili desítky dehtáren, středověké sklárny, slovanské hradiště
nebo několik sídlišť mezolitických lovců starých 10 000 let… Díky našim
objevům se o Labské pískovce začali více zajímat archeologové. Proběhly
archeologické výzkumy skláren u Mikulášovic a Doubice, dehtáren u Tokáně,
slovanského hradiště na Křinici. Obsáhlé výzkumy mezolitických sídlišť tu
dlouhodobě provádí profesor Jiří Svoboda.
Rozhovor s fotografem Václavem Sojkou
O své zkušenosti se dělíte na fotoworkshopech, které pořádá České
Švýcarsko, o. p. s. Jak taková setkání vypadají?
Trvají celý víkend a jsou maximálně pro deset dvanáct lidí. Má-li to být
k čemu, tak nemá smysl tahat s sebou třicetihlavý zástup. V pátek večer je
seminář, základy fotografování, úvod do kontextu krajiny. V sobotu se vstává
hodně brzy a vyráží se na skály a kopce čekat na východ slunce. Na jaře a na
podzim, při inverzích, kdy se krajina zahalí do mlh, ze kterých vystupují jen
špičky kopců a skalních věží, je moment, kdy vyjde slunce, opravdu magický.
Pak se někde dobře najíme a zase jdeme fotit. V krajině, která dostala punc
nejfotogeničtějšího národního parku v Česku, to jde samo. Naše krajina se
dá fotit stejně dobře a zajímavě za krásného počasí jako za deště. Když svítí
sluníčko, míříme na kopec. Když je zataženo, jdeme do soutěsek, kde je rozptýlené světlo výhodou. Za víkend navštívíme spoustu krásných míst Českého
Švýcarska. Snažíme se nechodit daleko. Není to pochoďák, je to fotoworkshop.
Jak praví klasik – vše, co je dál než čtvrt hodiny od auta, není fotogenické.
V neděli dopoledne se ještě fotí, po obědě se pak upravují fotografie v počítači
a já ke každé řeknu pár slov. Z toho mívám těžkou hlavu, protože nejsem žádný
kritik a nechci někomu ukřivdit, ale říkám svůj názor, a zdá se, že ho lidé chtějí
slyšet.
PŘÍRODA
Podzimní fotoworkshop
v Českém Švýcarsku
Termíny
fotoworkshopů
2011
www.ceskesvycarsko.cz/
fotoworkshop/
19.–20. 3. Fotografický kurz
pro začátečníky s Petrem
Juračkou
13.–15. 5. Jarní krajina
Českého Švýcarska s Václavem
Sojkou (v případě zájmu také
20.–22. 5.)
11.–12. 6. České Švýcarsko
objektivem vozíčkářů s Alešem
Černohousem
25.–26. 6. Letní fotovýlet
Českosaským Švýcarskem
s Petrem Juračkou
13.–17. 7. Letní studentské
opojení Českým Švýcarskem
s Petrem Juračkou
14.–16. 10. Tajemná Pravčická
brána s Václavem Sojkou
21.–23. 10. Podzimní krajina
Českosaského Švýcarska
s Václavem Sojkou 5.–6. 11. Fotografický kurz pro
začátečníky s Petrem Juračkou
Fotografování
z kamenného pole
26.–27. 11. Úprava digitálních
fotografií s Petrem Juračkou
31
příroda
Jetřichovické vyhlídky
příroda
doprava
Šetrná doprava
Pohled z Jedlové na Lužické hory
Víte, že...
... na stránkách
www.mtbadventure.cz
společnosti MTB Adventure si
můžete objednat průvodce,
který vám zapůjčí kolo, navrhne
trasu, a dokonce ji s vámi
projede?
... v informačních střediscích
Krásná Lípa, Jetřichovice
a Saula u Dolní Chřibské si
můžete vypůjčit „cyklokrabičku
poslední záchrany“ k nutné
opravě kola, případně si tu
koupit novou duši (bohužel jen
ke kolu)?
Velocipédem křížem
krážem a kam se vám
zachce
Vzít si s sebou do Českého Švýcarska kolo je bezesporu dobrý nápad.
Mám pro vás ale jeden ještě lepší – zkuste kolo použít jako svůj jediný
dopravní prostředek, auto ať zůstane někde u penzionu. Je to výzva, je to
trochu adrenalin, ale především je to úžasný zážitek. Dostanete se skoro
všude, a tam, kam se na kole vjet nedá, poslouží báječně vlastní nohy.
Tahle kombinace vám především zaručí důvěrný dotyk s krajinou. Auto je
pohodlné, ale příšerně neosobní, je to konzerva, která propouští obrazy
zvenčí tak trochu jako v autokině. Ale kolo... Šlapat krajinou, to je jako
povídat si s přítelem.
Tip na cyklovýlet napříč Českosaským
Švýcarskem
Českosaské Švýcarsko se dá projet křížem krážem. Nevěříte? Tak schválně:
z Krásné Lípy do Děčína aneb 65 kilometrů neskutečnou krajinou:
Krásná Lípa, Kyjov, Doubice, rozcestí Saula (silnice III. třídy, cyklotrasa
3013, 3029, 10 km, převážně z kopce s jedním stoupáním)
Cyklostezka v národním parku
34
Na Tokání, Zadní Jetřichovice, Neumannmühle (cyklotrasa 3029, 3030,
15 km, mírné stoupání v začátku, následuje dlouhé pozvolné klesání)
Šetrná doprava
doprava
Lichtenhainer Wasserfall, Bad Schandau (silnice s tramvajovým
provozem, cyklotrasa, 17 km, dlouhé pozvolné klesání na celé trase)
Bad Schandau (průjezd lázeňským městem po nábřežní cyklostezce,
přejezd přívozem na levý břeh Labe a napojení na Labskou cyklostezku
Hamburg – Děčín, celkem 3 km)
Labská cyklostezka „Elberadweg“ Krippen, Dolní Žleb, Děčín
(autobusové a vlakové dopravní napojení, 20 km, podél řeky Labe, rovinatý
úsek)
A velmi podobně se dá křižovat vlastně libovolným směrem se zaručenou
možností vytvořit si okruh, který nabídne všechno, co k téhle krajině
patří. Samozřejmě je třeba mít na paměti, že jakmile člověk vjede na území
národního parku, musí zachovávat jasně daná pravidla.
Vlakem, na kole, pěšky
Nabízí se i atraktivní kombinace třeba s historickým vlakem. Ten odjíždí
z České Kamenice a samozřejmě rád naloží i kola. V Kamenickém
Šenově kolo vyložíme, zpestříme si cestu návštěvou sklářského muzea
a pak šlápneme do pedálů, abychom se velmi brzy ocitli u pohádkových
čedičových „varhan“, jedinečné Panské skály. Přes Prácheň pak
vyšlápneme na Polevský hřeben. Vlevo Lužické hory, vpravo České
Švýcarsko, velmi luxusní úsek. Odtud dolů do Kytlice 33 , utěšené vsi plné
malebných zákoutí a klenotů lidové architektury. Přejedeme koleje, a jsme
v kouzelném údolí Kamenice, míjíme jednu chalupu krásnější než druhou,
projedeme vesničku Mlýny a dostaneme se k Pustému zámku 34 ,
nádherné skále, u které se vyplatí zastavit a vyšplhat nahoru ke zřícenině
hradu Fredevaldu, odkud je rozhled k nezaplacení. Odtud už to není
daleko do výchozího bodu, České Kamenice. 21 kilometrů, na které
nezapomenete. Nádherné jsou trasy kolem loveckého zámečku Na Tokání 35 ,
kolem Jetřichovic a Kyjovským údolím podél Křinice až do Saska, vyjet se
dá i na Belvedér, jednu z nejkrásnějších vyhlídek na labský kaňon... Nudit
se prostě nebudete ani vteřinu.
Objevy a tajná místa
Brzy zjistíte, že nejhezčí je začít v srdci Českého Švýcarska a postupně
zvětšovat kruhy a dostávat se do oblastí, které nebývají
na prvních stránkách průvodců. Objevíte úžasná místa,
která nekřižují davy. Okolí Mikulášovic 22 , Starých
Křečan 36 , nebo naopak Jiřetína pod Jedlovou,
Všemil a Srbské Kamenice – a dáte-li na mě, přidám tajný
tip: zkuste mysteriózní úsek z Dolní Chřibské 37 přes Studený
a Lipnici do Kunratic a České Kamenice. Potkáte neokázalou nádheru
náhorní plošiny s alpskými loukami, výhledy na majestátní Studenec,
pomníčky padlých z prusko-německé války, lesní údolí s votivními
obrazy zasazenými do skalních stěn... Pokora k téhle krajině se vám
prostě bohatě vrátí. Projet a projít ji jen vlastními silami je na jedné
straně ohleduplné a na straně druhé velmi obohacující. A pokud
o pár stránek zpátky píšu, že svět ze hřbetu koně je krásnější,
pro velocipéd (latinsky „rychlá noha“) to platí jakbysmet.
V Českosaském Švýcarsku tedy určitě.
Síť cyklotras vám umožní poznat celé
Českosaské Švýcarsko bez benzínu
Aktuální cyklomapa
Praktické
informace
Přehled doporučených tras
najdete na
www.ceskesvycarsko.cz/
doporucene-cyklotrasy
zajímavosti
Zima v Českém Švýcarsku
Krajina sněhem
požehnaná
Když všechny zářivé barvy podzimu zmizí v haldách větrem
čechraného listí, když České Švýcarsko zalehne třpytivý sníh a ospalá
zimní nálada se vkrade do chalup, je nejvyšší čas... vyrazit na lyže!
Na Jedlové se blýská na časy
Každý lyžař ví, že kvalitu
sjezdařského areálu určují nejen
tratě, ale také pohled do údolí.
A z Jedlové hory, třetího nejvyššího
vrcholu Lužických hor, je rozhled
opravdu skvělý.
Na dohled pověstmi opředeného Tolštejna, na svazích
vedlejší Jedlové hory 38 korunované kamennou
rozhlednou, v zimě oděnou do svatebního roucha,
najdeme ideální možnost vyřádit se na sjezdovkách
i na běžkách v největším lyžařském areálu
v sousedních Lužických horách. Tohle středisko je
legendární. Pokud jde o kvalitu a profil sjezdovek,
nemá Jedlová konkurenci široko daleko. Jezdíval jsem sem jako
malý kluk někdy v sedmdesátých letech, a tak mi to nedalo a jel
jsem si zavzpomínat. A skutečně – všechno je tak, jak
to bývalo! Modrá, červená, černá – jak je komu
libo a nač si troufá, nádherné pohledy na České
Švýcarsko, ostrý vzduch a báječná, útulná hospůdka nahoře u rozhledny.
Jenomže... Jinak se nezměnilo opravdu nic – dvě historické kotvy... Zapátral
jsem tedy a zjistil, že Jedlové se blýská na lepší časy. Má teď nového majitele,
který se pustil do velkorysých investic. Pokud půjde všechno dobře a úřady
půjdou na ruku, bude se v zimě 2011–12 jezdit na sedačkové lanovce, bude
tu umělé zasněžování, noční lyžování, dětský vlek a školička – a na své si
přijdou i nároční sportovní lyžaři! K tomu bohaté letní aktivity – lanové
centrum, sjezdovka pro kola, půjčovna sjezdových koloběžek a kár... 34 Navíc
je tu k dispozici pět kilometrů krásných běžeckých tratí navazujících na
vleky... Potenciál má Jedlová rozhodně úžasný.
Z Kytlice na Polevsko, do ráje běžkařů
Pro běžkaře tu ovšem mám ještě jeden zaručený tip – zajeďte si do
Kytlice. Tahle utěšená ves ležící na horním toku Kamenice je malým
rájem. Chaloupky jako korálky – s podstávkami, hrázděnými či roubenými
patry a s mansardovými střechami, s kamennými portálky, pavlačemi
a zdobenými štíty pobitými někdy břidlicí... 6 Ne nadarmo tu dlouhá léta
relaxoval Miroslav Horníček. Teď v zimě je to vysloveně ladovská podívaná.
No a asi tři kilometry odtud se v lesích a loukách pozvolna začínajících
Lužických hor rozkládá běžecký areál Polevsko. V nadmořských výškách
od pěti do šesti set metrů se tu dá běhat po skvěle frézovaných tratích,
což ocení především milovníci klasického stylu. Okruhy od tří do devíti
kilometrů zaručují fantastickou atmosféru, romantické lesní scenérie
anebo naopak daleké výhledy do Lužických a Jizerských hor a na České
Švýcarsko – i Bezděz, Ralsko a Ještěd se dají zahlédnout. Ať už se vydáte
kolem Medvědí hůrky, přes Polevský vrch nebo třeba slavnou Kočárovou
cestou, budete nadšeni. A sjezdovat se tu dá taky (na červené a modré, se
čtyřsetmetrovou Pomou)!
36
Zima v Českém Švýcarsku
zajímavosti
Pravčická brána je magická kdykoli. V zimě například vypadá, jako by se vznášela nad krajinou.
Výprava do říše ledových obrů
Tajný tip
Lyžování je jeden z nejkrásnějších sportů, ale člověk nemůže býti živ jen
sportem. Co takhle atraktivní výlet zasněženými skalami? Mám pro vás
jeden opravdu jedinečný – k Brtnickým ledopádům 39 . Po zuby oblečeni
začneme v Brtníkách u nádraží a vydáme se k vyhlídce na Sovích skalách
a dál k Malé ledové oponě, která se pomyslně rozhrne, a nás čeká asi
deset kilometrů cesty kolem čirých, světle žlutých, hnědavých, a dokonce
i namodralých ledových chrámů, kterým vládne Ledový sloup ve Velké
havraní dolině. Na závěr nám na Křepelčině rohu velebně zahřmí Ledové
varhany s šestibarevnými křišťálovými píšťalami, a my se vynoříme na silnici
pod Vlčí Horou. Do Brtníků už je to jen kousek, zato mimořádně strašidelný
– v dřevěnici na vršku totiž už více než sto let velmi strašidelně straší 38 !
Tahle dobrodružná výprava do říše ledových kaskád samozřejmě závisí na
počasí, ale někdy ta krása vydrží až do začátku
května!
Vyzkoušejte i moderní sjezdový
areál v Horním Podluží
s umělým zasněžováním, dvěma
vleky a možností večerního
lyžování, lyžařskou školou
i půjčovnou lyží a snowboardů.
Anebo si zkuste skijérink,
lyžování za pádícím koněm,
na nedalekém JV Ranchi 21 .
Skiering na JV Ranchi
Brtnické ledopády
37
zajímavosti
Mýty a legendy Českého Švýcarska
Kterak se vochránit vod běsů
strašlivejch
Von si kdekdo myslí, že je to jenom tak, vydat se do Českýho Švýcarska, a na strašlivý nebezpečenství vod ďábelskejch
mocností a různejch vejlupků lidskejch nepomyslí! Co paměť lidská sahá, byl tedle kraj plnej pověstí a legend. A
kdo si jako myslí, že může bejt kouř, a nemusí bejt vohýnek, šeredně spláče nad vejdělkem. Takže todleto sepsání je
varovnej list, na co si jako dát vobzvláště pozor a hlavně – kde!
Krvavej Berndytrych a bezhlavej Rohál
Tak předně – loupežníci, pobertové a lapkové. Dá rozum, že ve skalách je spousta skrejší, jeskyní a hradů, kde se
tahle peleš může skrejt. Kyjovskej hrádek nad Kyjovským údolím, Horní Karlštejn, jak my řikáme – tam zrovna měli
jedno hnízdo. Jenomže je pochytali, voběsili, a tak tim údolím dodnes blouděj jejich bědný duše. Eště ke všemu
tu povětřím vo půlnoci lítává ohnivej drak, co je to vlastně čert, vod lidí vobelstěnej a dodneška z toho běsnící.
Samozřejmě taky na Tolštejně – tam jich bylo, pobertů, i urozenejch. Tam je ale zapotřebí chránit se před bílou paní
Swanhildou, kerá votrávila vlastního muže z nešťastný lásky, a teď musí strašit do skonání věků. Nad tolštejnskejma
hradbama zjevuje se taky Divoká jízda, horda přízraků černý noci, co skučej a kvílej a lomozej, až vlasy šedivějí. A na
zbytcích cimbuří usedá mohutnej pták, co ani študovaný nevěděj jeho jméno, a ten tak naříká a kvílí, že se až kus
zdi pokaždý zřítí do údolí. Bejval to majitel hradu a takhle dopadnul. Kde je to vůbec vo krk, to je na Šaunštejně
u Vysoký Lípy. Tam taky bejval loupežník, nějakej cizej rytíř, a ten tu straší. Tak až ho potkáte, radš nohy na ramena!
A kdyby byli jenom loupežníci! Pěknejch pár děsivejch přízraků tu máme, ze kterejch nejhorší je Berndytrych.
Černej jezdec. Ten se zjevuje ve vokolí Krásný Lípy, v Dolní Poustevně a v Jetřichovicích. Žádnej strach, že ho
nepoznáte – má zelenej kabátec s velkejma nablýskanejma knoflíkama, někdy hlavu má, jindy zasejc ne, jezdí na
Mýty a legendy Českého Švýcarska
zajímavosti
spřežení ohnivejch vlků, před kterejma běží planoucí slepice, nebo sedí na koni
s ohnivejma kopytama, případmo se zjevuje jako černej pes s řetězem na krku.
Morduje sekerou, nikoho nešanuje. Leda, že vám nabídne flintu, abyste si
vystřelili – ale toho se taky varujte. Namíříte na srnu, vystřelíte – a bác,
je z ní panna plavovlasá, štíhlorostlá, a vy ji máte na svědomí! Další pak
je Rašauer, rabiát, kterej měl kouzelnou vestu, co s ní byl neviditelnej.
Toho v Lipový rozlámali v kole a von teď bloumá kolem Vlčí Hory,
tak bacha na něj! Jedna bílá paní se promenuje taky v Dolní
Poustevně, ale ta moc neškodí. To horší je Zámeckej sedlák, co
straší vůkol Český Kamenice – jako smrt bledej, starej holobradej
chlap v krátkejch koženejch kalhotách se šmolkově modrým pláštěm
a tuhým límcem. Kdo ho potká, neštěstí má jistý. Anebo Růžek, taky
zvanej Rohál! To jak se de z Doubice do Dolní Chřibský, tak je tam
v lese kopec, kde von sídlí. Kdo na tom místě zavolá jeho jméno nebo
se mu všelijak vysmívá, tak von se vyřítí z hory, hlavu v podpaží,
a rozsápe ho na kusy. V Dolským mlýně zasejc straší mlynář
s mlynářkou, co zmordovali vlastního syna, kterej se po létech
vrátil bohatej ze světa, jinej k nepoznání. V Mikulášovicích na
hřbitově ale bejvá přízrak ze všech nejstrašnější – asi desetiletá
holčice v bílejch šatičkách, na hlavě věneček z bílejch růží.
Usmívá se mile, věneček nabízí. Kdo si ho veme, do tří dnů je
na marách! Vlastně eště varnsdorfskej drak, ten je taky hodně
příšernej, ale ta holka, brrr... Vo všelijaký skřítčí a trpasličí havěti
ani nemluvím, ačkoliv ta může bejt i prospěšná, poněvadž...
Skály se votvíraj, poklady vydávaj
To je totiž tak. V našem kraji je ukrytejch pokladů,
že se vo tom nikomu ani nezdá! A zrovna skřítkové a
trpajzlíci, jestli je na ně člověk vlídnej, můžou dobře
poradit. Já sem s nima dost zadobře a leccos vod nich
znám, tak vám teda taky poradim. Sou dvě základní
pravidla – poklad se hledá zásadně v neděli, dyž se
v kostele čtou žalmy, vůbec nejlíp na Květnou neděli
nebo ještě líp Velkej pátek – tehdy se skály votvíraj.
U toho hledání nesmí se ani slovo promluvit, jinak se
nářadí do země propadne a skála zavře. Leckterý
chamtivý ženský už se stalo, že si do tý
skály vzala dítě a pro samý zlato ho
tam zapomněla a mohla pro něj než zas
za rok – tak si fakany hlídejte, ať vám
je skály nespolknou! A kde ty poklady
sou? Na Tolštejně, na Chřibským
hrádku, na Holubím vrchu u Brtníků,
na Růžovským vrchu – tam se dokonce
do hory propadla celá kaple plná
drahokamů a perel, ve Vlčí hoře, no a na
varnsdorfským Hrádku samozřejmě.
Taky je tam skřítků a trpajzlíků a lesních
žínek nejvíc v celým kraji!
KALENDÁŘ AKCÍ
Starostové, na co byste pozvali návštěvníky Českého Švýcarska do vaší obce?
www.ceska-kamenice.cz
26. 3. Šermířský ples
17.–18. 6. – 11. ročník Mezinárodního
hudebního festivalu (big bandy, dechové
orchestry, mažoretky)
10. 7. Dvořákovy slavnosti
(kostel sv. Jakuba St.)
10. 9. Městské slavnosti a Mariánská pouť
Martin Hruška
Česká Kamenice – Naše městečko je historický klenot, ležící na rozhraní
tří chráněných krajinných oblastí. Díky jednomu z nejzachovalejších historických městských center zde byla v r. 1992 vyhlášenaměstská památková
zóna, která dnes čítá cca 40 objektů. Za svou péči o kulturní památky bylo
město v r. 2005 oceněno titulem Historické město roku 2005. V blízkém
okolí je mnoho geologicky zajímavých vyhlídkových vrchů, vyhlídek i rozhleden s úchvatnými výhledy a přírodními scenériemi.
František Pelant
Děčín – Výhodou města Děčína je jeho poloha na řece Labi v turisticky atraktivní oblasti Českosaského Švýcarska. Návštěvníci jistě ocení prohlídku děčínského zámku, který patří k nejnavštěvovanějším památkám Ústeckého kraje.
Pro turisty je velmi atraktivní i zoologická zahrada s vyhlídkou na Pastýřské
stěně. Naše město je známo i osobní lodní dopravou po Labi z Děčína do Hřenska, v nové sezóně bude zavedena i zastávka lodi v Dolním Žlebu u mezinárodní
cykloturistické stezky, v místě známém především mezi horolezci.
Miroslav Jemelka
Dolní Poustevna – Významně jsme pokročili v budování naučné stezky po
drobných církevních památkách. Pozoruhodné je určitě Centrum setkávání
v budově někdejšího nedostavěného evangelického kostelíka, kde probíhá
mnoho kulturních akcí a je tu i informační středisko. Výletiště Čtverec
s mysliveckou střelnicí zase potěší milovníky sportovní střelby. V obci je
i kino a stálá scéna loutkového divadla, jejíž modernizaci připravujeme
společně se spřáteleným saským Hohnsteinem.
www.mmdecin.cz
Projížďky historickým vlakem po železničním trianglu se dvěma mosty a třemi tunely
Cyklus letních koncertů vážné hudby na
děčínském zámku
Oblíbené „noční“ prohlídky zámku
Po tři květnové víkendy Městské slavnosti
Děčín – hudební festival, historický trh
májový a další kulturní i sportovní akce
www.dolnipoustevna.cz
14. 5. – 35. ročník Turistického pochodu
Severní stopou
25. 6. Volejbalový maraton
20.–21. 8. Velká cena ve střelbě na baterii
23.–25. 9. – 13. ročník Mezinárodního
loutkového festivalu
Doubice – Do mozkových lázní Doubice zvu kohokoli a kdykoli kvůli
jedinečné kombinaci krás přírody, zachovalé tradiční roztroušené zástavby, čistého povětří a kypícího společenského života. Vede odtud mnoho
nádherných tras do celého Českého Švýcarska a navíc – u nás se už tradičně
i dobře najíte!
www.doubice.cz
Doporučujeme sledovat webové stránky www.doubice.cz, kde zájemci najdou
nejčerstvější informace o mnohých akcích
v obci.
Martin Schulz
www.hrensko.cz
16. 4. Janovský trhák – amatérská cyklistická časovka do vrchu z Hřenska do Janova
pro všechny věkové kategorie
Josef Černý
www.chribska.cz
Chřibská – Malebné městečko v srdci Českého Švýcarska má mnoho důvodů k návštěvě. Rok od roku je populárnější Muzeum Tadeáše Haenkeho,
slavného rodáka, objevitele viktorie královské, krásné jsou toulky uličkami
Chřibské mezi podstávkovými domy, romantický výlet na Chřibský hrádek,
příjemné koupání v přírodním koupališti – a když už je turista krásami unaven, obecní restaurace v novogotické radnici je vysloveně pohostinná...
Od května do září Chřibské kulturní léto –
pestrý program koncertů, výstav a dalších
kulturních akcí
www.janovuhrenska.cz
16. 4. Janovský trhák amatérská cyklistická časovka do vrchu z Hřenska do Janova
pro všechny věkové kategorie
25. 6. Přehlídka dechových orchestrů
a mažoretek
Koncem června turnaj dvojic v pétanque
o pohár starosty Janova
Začátkem září hudební festival Janovská
bedna
Hřensko – Především je Hřensko ideálním východiskem k Pravčické bráně,
největšímu klenotu Českého Švýcarska. Úchvatné soutěsky – Edmundova
i Divoká – byly vloni podvakrát zdevastovány ničivou povodní. Děláme
všechno pro jejich otevření, výsledek však záleží na mnoha okolnostech.
Uvítáme každého návštěvníka naší malebné obce, sevřené v úzkém kaňonu
Kamenice. Každý, kdo přijede, nám velmi pomůže, protože jedině místo,
které žije, má šanci vrátit se k někdejšímu lesku.
Jan Machač
Janov – Janov je oáza klidu na dohled od Pravčické brány, je to atraktivní výchozí bod výletů do Národního parku České Švýcarsko. Dá se tu
báječně odpočívat v několika pohodlných penzionech, hrát golf na hřišti
s nejkrásnějším okolím v Česku, jezdit na kole nebo se toulat pěšky. Prostě
odpočinek v nádherných kulisách – a přesně takový, jaký chcete. Do Saska
je to kousek, všechny turistické klenoty oblasti jsou na dosah...
František Zachula
www.obec-jetrichovice.cz
Jetřichovice – Jetřichovice jsou jednou z nejatraktivnějších oblastí
Českého Švýcarska a nejkrásnější je jen tak se toulat okolím. Jetřichovické
vyhlídky jsou proslulé, nedaleká Trpasličí jeskyně nadchne nejen děti
barevnými reliéfy trpaslíků, původní hájovna v alpském stylu Tokáň je
výchozím bodem k nádherným výletům do skal, loupežnický hrádek Šaunštejn opředený pověstmi... V Jetřichovicích se turista prostě nesplete.
Tradičními akcemi jsou Country Všemily,
Slunovrat Jetřichovice, taneční zábavy
v restauraci Praha, koupání v přírodním
koupališti v Campu Jetřichovice anebo
v hotelu Bellevue...
40
Jaroslav Fišer
KALENDÁŘ AKCÍ
Jiřetín pod Jedlovou – Jakkoli malé, je město Jiřetín plné zajímavostí.
Malé muzeum v barokní faře, kostel Nejsvětější Trojice, štola sv. Jana
evangelisty, doklad někdejšího dolování stříbra, zřícenina hradu Tolštejn,
Jedlová hora, kde se dá v zimě báječně lyžovat, a především areál křížové
cesty postavené ve 2. polovině 18. století s unikátní Getsemanskou zahradou s 11 kapličkami, kaplí a Božím hrobem. Na historickém náměstí pak
Pohádková galerie řemesel, nedaleko letní sportovní areál, lesní divadlo...
Krásná Lípa – Doporučil bych především pohled na překrásnou krajinu
Českého Švýcarska shora, z letos opravené rozhledny na Vlčí hoře. Nedaleko mohou turisté navštívit kapli Panny Marie Karmelské, jejíž rekonstrukci
jsme právě dokončili. K příjemnému posezení láká i nově upravené krásnolipské náměstí. Ti aktivnější mohou využít širokou nabídku sportovních
a relaxačních aktivit v našem sportovním areálu či multifunkčním zařízení
Továrna.
Kytlice – Původně středověké sklářské huti dominuje kostel sv. Antonína
Paduánského s přilehlým hřbitovem s dodnes dochovanými náhrobky
významných osobností. Turistu potěší nádherná příroda i perfektně
uchovávané poklady lidové architektury, uvítá jistě možnost příjemného
koupání v přírodním koupališti Mlýnský rybník (v zimě se tu bruslívá),
neměl by minout lesní divadlo vybudované v pískovcových masivech uprostřed borovicového lesa. A na podzim tu rostou spousty hub!
www.jiretin.cz
Josef Zoser
www.krasnalipa.cz
Jan Kolář
Josef Janouškovec
Růžová – Pozvala bych návštěvníky na procházku po naučné stezce Dědictví po obci i okolí, která je věnována historii, flóře i fauně, do kostela sv.
Petra a Pavla, na Růžovský vrch anebo na výpravu k nedaleké romantické
zřícenině Dolského mlýna. Neměli by si nechat ujít ani návštěvu originální
rukodělné Mýdlárny Rubens.
1.–7. 8. – 30. celostátní sraz turistických
oddílů mládeže
www.obec-ruzova.cz
Helena Křížková
Aktuální kalendář akcí najdete
na www.ceskesvycarsko.cz
Každá druhá sobota, počínaje květnem:
Bleší trhy
Konec května: Kytlický minitriatlon – běh,
plavání, cyklistika
11. 6. Antonínská pouť a jarmark
květen–září: představení v Lesním divadle
www.mikulasovice.cz
Miluše Trojanová
Varnsdorf – Návštěvníka Varnsdorfu bych pozval na dlouhou příjemnou
procházku za město, kde se na lesnatém vršku vypíná městská dominanta – Hrádek. Jeho vyhlídková věž nabídne pohled široko do kraje na obou
stranách hranice. Okolní kopce lákají k výletům delším a k poznání tohoto
kraje, který je protkán pověstmi a bájemi. Samotné město nabídne tradiční
lidovou architekturu, renovované malé sakrální památky, jedinečné chráněné stromy, několik chrámů, které dokumentují prošlé věky.
21. 5. EURORANDO 2011 – mezinárodní
pochod a sraz turistů 7.–10. 7. – 24. Tour de Feminin – mezinárodní
cyklistický závod žen
19. 8. Rallye Sachsen Classic – mezinárodní
závod veteránů 3. 9. Dny Českého Švýcarska 2011 – sraz
majitelů výjimečných historických motocyklů Čechie-Böhmerland, Parkmaraton 2011,
doprovodné akce, večerní koncert
www.obec-kytlice.cz
Mikulášovice – Naše městečko má řadu lákadel, přímo ve městě je to
kostel sv. Mikuláše, který dominuje nejen městu, ale svou mohutností
i dalekému okolí. Pro turisty je nejatraktivnější nejsevernější rozhledna
v Čechách Tanečnice, tyčící se na kopci nad městem. Mikulášovice jsou svojí
polohou ideálním výchozím bodem pro výlety do obou národních parků, jak
Českého Švýcarska u nás, tak Saského Švýcarska v sousedícím Německu. Staré Křečany – Obec zapadá do půvabné krajiny především hojným
zastoupením lidové architektury v podobě podstávkových domů. Přímo
v Křečanech je pozoruhodný pozdně barokní kostel sv. Jana z Nepomuku,
krásný je výlet k pramenům Mandavy. V Kopci a Brtníkách najde turista
okouzlující členité partie skalních a lesních komplexů, v zimě a na jaře
fantastické Brtnické ledopády. Brtníky i Křečany nabízejí i zajímavé křížové
cesty, Valdek zase křehkou kapli Andělů strážných obklopenou lesy...
4.–5. 6. Tolštejnské slavnosti na hradě
Tolštejně
Červen: sportovní turnaje – tenis, kopaná,
plážový volejbal
Prosinec: stříbrná sobota – adventní
setkání na faře
Květen–červen: Indiánská vesnička Březová
s programem pro děti
Přelom června a července: Pouť svatého
Petra a Pavla
Červenec–srpen: Dveře umění dokořán –
pravidelná letní výstava malířského umění
Průběžně v sezóně koncerty v kostele sv.
Petra a Pavla
www.krecany.cz
František Moravec
9. 7. Starokřečanské slavnosti – zábavný
program pro děti, koncert v kostele, taneční
zábava
20. 8. S veteránem severem – historická
vozidla
24. 9. Václavská taneční zábava
www.varnsdorf.cz
Martin Louka
5. 3. Varnsdorfský masopust
30. 4. Rampušačka odchází
7. 5. Na Hrádek po stopách poustevníka
Vernara (turistický sraz)
květen–červen: Varnsdorfské hudební léto
květen–červen: Mezinárodní letní sportovní
hry mládeže
2.–5. 6. Celostátní přehlídka dětských
souborů scénického tance Tanambourrée
2011
41
1
2
3
4
5
6
7
8
Legenda
Kleinwelka
A
Informační
střediska
Dům Českého Švýcarska Informační středisko a expozice
Českého Švýcarska Křinické nám. 10, 407 46 Krásná Lípa
Tel.: +420 412 383 413
Na Tokání – Saula*
B
Dolní Chřibská 284, 407 44 Dolní Chřibská
Tel.: +420 412 384 031 Národní park
Saské Švýcarsko
13
407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky)
Tel.: +420 777 819 916
22
39
16
28
Kirn
20 21
itzs
Národní park
Saské Švýcarsko
14
Jonsdorf
15 km
29
15
ice
Křinice
27 6
9
Mezní Louka, 407 17 Hřensko
Pravčická brána
Hřensko 82 (areál Pravčické brány)
Tel.: +420 412 554 286
Křin
ch
Mezní Louka – altán*
25
7
23
nám. Míru 73, 407 21 Česká Kamenice
Tel.: +420 412 582 600
Mikulášovice
Národní park
České Švýcarsko
Mezní
Louka
30
D
2
24
18 19
1
Děčín
Zámek Děčín, Dlouhá jízda 1254, 405 01 Děčín 1
Tel.: +420 412 518 905
35
10
Šluknov (budova zámku)
Zámecká 642, 407 77 Šluknov
Tel.: +420 412 332 711
37 32
8
38
11
Mí‰eÀ
33
34
Ostrov
3
17
5
4
31
(budova obecního úřadu)
Tisá č. p. 205, 403 36 Tisá
Tel.: +420 475 222 440
Libouchec
Informační střediska
v Saském Švýcarsku
21 Nobilis Tilia
18 C6
2 Vysoká Lípa
7 D5
22 Mikulášovice
19 B5
3 Česká Kamenice
8 E5
23 Varnsdorf
19 C8
4 Hrad Kamenice
8 E6
24 Vyhlídka Belvedér
20 D3
Dům Národního parku Saské Švýcarsko
(NationalparkZentrum)
Dresdner Str. 2 B, D-01814 Bad Schandau
Tel.: +49(0)35022 90030
Franti‰kov
nad Plouãnicí
Narození Panny Marie
8 E6
6 Křinické náměstí
v Krásné Lípě
26 Aquapark Děčín
22 E3
27 Dům Českého Švýcarska23 C7
10 C7
28 NationalparkZentrum
7 Pravčická brána
12 D4
8 Jetřichovické vyhlídky 12 D5
9 Kyjovské údolí
12 C6
10 Soutěsky říčky Kamenice1 3 D4
11 Dolský mlýn
13 D5
12 Zámek Děčín
13 E3
13 Bastei
13 B1
14 Pevnost Königstein
13 C1
15 Rozhledna Hrádek
14 C8
16 Rozhledna Rathmannsdorf 15 C2
17 Děčínský Sněžník
15 E2
(Haus des Gastes Königstein)
Schreiberberg 2, D-01824 Königstein
Tel.: +49(0)35021 64607
18 Růžová
18 D3
Pirna
19 Mýdlárna Rubens
18 D3
20 Vlčí Hora
18 C6
(TouristService im Canaletto-Haus)
Am Markt 1/2, D-01796 Pirna
Tel.: +49(0)3501 46570 Ústí nad Labem
20 km
25 JV Ranch České Švýcarsko 21 C7
5 Poutní kaple
Bad Schandau
Königstein
12
26
Tisá
F
str.
7 D4
Tisá*
* otevřeno pouze v letní sezóně
(duben–říjen)
D8
č. Místo
1 Kamenická Stráň
Česká Kamenice
Mikulášovice 1007, 407 79 Mikulášovice
Tel.: +420 412 394 114
E
str.
Jetřichovice*
36
C
č. Místo
Bad Schandau
23 C2
29 Hospoda Vlčárna
24 C6
30 Penzion Pastis
24 D4
31 Restaurace Výpřež
25 E3
32 Penzion Na Stodolci
25 D6
33 Kytlice
35 E7
34 Pustý zámek
35 E6
35 Na Tokání
35 D6
36 Staré Křečany
35 B6
37 Dolní Chřibská
35 D6
38 Jedlová hora
36 D7
39 Brtnické ledopády
37 C5
Romantické údolí nedaleko Dolského mlýna
Soutěsky Kamenice
Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko
Křinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná Lípa
Telefon: +420 412 383 000
E-mail: [email protected]
www.ceskesvycarsko.cz
Vydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2010
Autor textů: Rostislav Křivánek
Fotografie: Václav Sojka
Další fotografie: Tomáš John, J. Laštůvka, Z. Patzelt, archiv Českého Švýcarska, o. p. s.,
Autor kreseb podstávkových domů: Tomáš Efler
Autor kreseb mýtů a legend: Petr Herold
Grafické zpracování a tisk: NOESIS s.r.o.
Neprodejné
ISBN: 978-80-87248-11-9
Obecně prospěšnou společnost České Švýcarsko podporují:
Zakladatelé obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko:
Download

Stáhněte v PDF - České Švýcarsko