Českosaské Švýcarsko
www.ceskesvycarsko.cz
2013/2014
Turistika
Krajina z výše viděná
Historie a kultura
Město zakleté krásy
Ten, který přivedl turisty do skal
Aktivní odpočinek
Neodolatelná přitažlivost golfu
Příroda
Jabloňovým údolím tam a zase zpátky
Zážitky
Zážitky
v Českém Švýcarsku
v Českosaském
Švýcarsku
Václavská stěna
Vážení čtenáři!
Tyhle Zážitky, už čtvrté v pořadí, jsou jiné. Poprvé vycházejí jako dvouletník,
což znamená, že je budete v informačních střediscích, penzionech i hotelích
nacházet v turistických sezonách 2013 i 2014. Přečtete si v nich, jak jste
zvyklí, náměty, co všechno se dá v úchvatné a strhující krajině Českosaského
Švýcarska podniknout. Zároveň se ve větší míře setkáte s doporučeními
poskytovatelů turistických služeb. Pečlivě jsme dbali na to, abychom vybrali
jen ty nejlepší, abychom si jejich služby na vlastní kůži vyzkoušeli a mohli
vám je s čistým svědomím doporučit. Naší snahou je zkrátka mapovat pro vás
to, co v našem krásném regionu opravdu stojí za to. Děláme to se zaujetím
a s co největší profesionalitou.
A co můžete udělat vy? Používat Zážitky jako svého druhu manuál, kam
se vydat, co určitě nevynechat, co nečekaného objevit, co zažít, kde se
ubytovat, kde jíst. Putujte, toulejte se, procházejte se, vnímejte krajinu
i lidské stopy v ní všemi smysly a mějte to tu rádi. A odvezte si odtud svoje
vlastní zážitky i nějaký ten suvenýr. Třeba med. Proč právě med, když se tu nabízí taková škála regionálních výrobků?
Protože až si ho v zimě dáte do čaje, přivoníte a napijete se, bude to vůně a teplo vzpomínek na Českosaské Švýcarsko
a taky chuť brzy se tam zase vydat. My zatím pro vás budeme dál pracovat. Abyste měli nejen chuť, ale i důvod přijet
znova.
Filip Brodský
ředitel České Švýcarsko o.p.s.
Poznámka autorova
Vždycky když dopíšu poslední slovo Zážitků,
mám, věřte, moc dobrý pocit. Tenhle
podivuhodný, omamný a skrz naskrz krásný
kraj si věru zaslouží, aby byl opěvován.
Abyste si to dokázali představit – na jaře, jak
nejdřív to jde, vyrážím, jezdím až do zámrazu
po Českosaském Švýcarsku a okolí a na vlastní
kůži zkouším všechny myslitelné druhy
zážitků, drápu se do skal, brodím se říčkami,
procházím kostely a zámky, vyptávám se,
přespávám, hledám restaurace, kde jíst
neznamená jen ukojit hlad, na vlastní galusky
zkouším cyklotrasy, dokonce i na raftu po Labi
se plavím... To všechno proto, aby Zážitky byly
napsány poctivě. Abych mohl dát ruku do ohně
za to, že když už vám něco doporučím, stojí
to doopravdy za to. A tak vám teď přeju, aby
putování krajem skal a roklí, pohádkových
chaloupek a romantických hradů, bylo
i díky tomuhle časopisu zajímavější a aby
ve vás zanechalo lásku k tomuhle kusu země
a potřebu zase se sem vrátit.
Rostislav Křivánek
autor textů
áš John,
Křivánek, Tom
su (zleva): Rostislav Redakční rada časopi
Rak
Jiří
,
ský
rod
p B
Fili
,
Dana Štefáčková
OBSAH
HISTORIE A KULTURA
Město zakleté krásy .........................................................................................................6
TURISTIKA
Toulky krajem křehkého půvabu..............................................................................8
AKTIVNÍ ODPOČINEK
V revíru Pražského Honzy ......................................................................................... 10
PŘÍRODA
doprava
zajímavosti
Vysvětlivky
Informace
o vstupném
a otevírací době
Ten, který přivedl turisty do skal ........................................................................12
Skalními městy bez hranic ...................................................................................... 14
Podivuhodný kraj pod Studencem ..................................................................... 16
Jabloňovým údolím tam a zase zpátky
..........................................................
18
Kotlina jako z obrázku ................................................................................................20
Vesnice k životu určená...............................................................................................22
Správná trojka aneb Kdo za tím vším je.......................................................... 24
Tam, kde je nebe klenbou chrámovou .............................................................26
Ze dna rybníka k výšinám .........................................................................................28
7
Bezbariérový přístup
Mozkové lázně na prahu národního parku ...................................................29
Odkaz na mapu
Než projdete Brtníky, zdřevění vám kotníky ...............................................30
Zážitky z dětství se počítají dvakrát ..................................................................32
Neodolatelná přitažlivost golfu ...........................................................................34
Na vysoké skále vznešený hrad stojí aneb Saské perly
......................
36
O dobrých koncích šlukovského zámku .......................................................... 37
Hudba ze skal a roklí vytrysklá ..............................................................................38
Dvě labské dominanty města Děčína
. .............................................................
40
Pohádky o lidech, kteří zdobí Šluknovsko.....................................................42
Dobrodružství ve voňavé říši bylin ..................................................................... 44
Železnou cestou orlů – bez obav a bezpečně .............................................45
Krajina z výše viděná ....................................................................................................46
Rapsodie v bílém .............................................................................................................48
Kde se dobře vaří ............................................................................................................50
Stodolecká idyla aneb Víme, co jíme ................................................................52
Zrodilo se moderní centrum Českosaského Švýcarska .........................53
Velmi pohodlné toulky Saským Švýcarskem ................................................54
Na pomezí dvou světů .................................................................................................56
Smysluplná pouť po křížových cestách Šluknovska ...............................58
Českosaské Švýcarsko – TO JEDE! ........................................................................60
Lázeňská idyla s adrenalinovým přídechem ................................................62
Do Saského Švýcarska mezi Labské pískovce .............................................64
Mapa .........................................................................................................................................66
Ledňáček říční
HISTORIE A KULTURA
Rumburk
Rumburské Svaté schody, cesta lidské pokory
Víte, že…
... celý Rumburk i daleké okolí
nejlépe přehlédnete z kamenné
Augustovy rozhledny na vrchu
Dymníku? A že hned vedle je
Lanový park a žulový labyrint
Strom života? A tušíte, že
do loretánské Svaté chýše se
po letech opět vrátily pravidelné
mše? Můžete při nich rozjímat
každé poslední úterý v měsíci
od 15 hodin.
Augustova rozhledna
6
Město zakleté krásy
Rumburk 1 je město plné ukryté krásy. Jen je třeba si ji zasloužit,
vychodit po ulicích. Kdo doopravdy chce a dokáže se dívat i skrze vrstvy
naváté časem, ten tu nalezne nečekané poklady. Malinko vám napovím, kde
hledat.
Ze století do století
Zcela jistě neuděláte chybu, začnete-li v muzeu. Jednak je tu stálá, pečlivě
vytvořená expozice rumburské vzpoury, která vám pomůže podívat se
na tuhle slavnou událost v reálném světle, najdete tu i expozici panenek
ze sbírky Marcely Ullmanové a především, ohromí vás zdejší betlémy.
Betlémářství na Rumbursku je vyhlášené a zdejší kolekce má opravdu
nevyčíslitelnou hodnotu – ať už jde o rafinovaný pohyblivý
Kiesslichův betlém, nedostižně vyřezávaný a vybarvený
betlém Dominika Rudolfa nebo rozsáhlý betlém
Weickertových vytvořený Franzem Xaverem Schützem.
A tím výčet zdaleka nekončí. V muzeu vám i poradí, kam dál,
stejně jako v Městském informačním centru na náměstí.
Nechte se tu vybavit velmi dobře vypravenými příručkami
a vydejte se řečištěm času. Hned na náměstí nepřehlédněte
jednoduchý barokní morový sloup z konce 17. století
zasvěcený Nejsvětější Trojici, obklopený jedinečným
souborem soch sedmi svatých vzdávajících hold
Panně Marii. Jen o nějakých padesát let mladší
je kamenný most přes Mandavu, nedávno
nově osazený barokními sochami svatých Jana
Nepomuckého a Šebestiána. Zhruba ze stejné
doby pochází pozoruhodná kaple Stětí
Rumburk
svatého Jana Křtitele, která prošla spletitou cestou a svého času byla
i větrným mlýnem, než ji v šedesátých letech minulého století opravil
pravoslavný kněz Andrej Kolomacký, který ji vybavil i osobitou výmalbou
včetně ikonostasu. Kapli najdete na Strážním vrchu poté, co projdete
kolem všech zastavení rumburské křížové cesty. Namátkový výlet vzdálenou
minulostí můžete zakončit v evangelickém kostelíku, odkud tu a tam znějí
vzácné jednomanuálové varhany a v přilehlé klasicistní přístavbě, jak tady
říkají – „v Domečku na Kopečku“, se koná jedna zajímavější kulturní akce
než druhá, nebo ještě u zbarokizovaného renesančního zámku, který
však můžete prozkoumat jen zvenčí. Do dvacátého století projděte třeba
Šmilovského uličkou mezi krásnými podstávkovými domy. Doba nedávná
zanechala v Rumburku nemenší skvosty – budovy bank, pošty a spořitelny,
gymnázium ve stylu vídeňské secese nebo mohutný kavárenský dům Café
Henke, skutečný klenot stylu art deco se zdobnou fasádou s egyptskými
motivy. I funkcionalistické stavby v Rumburku najdete. Tu největší perlu
jsem si ale nechal na konec.
Schody do nebe
O Rumburské loretě píšu v každých Zážitcích a rád. Ono je tam totiž
každým rokem něco nového. V naší době je až zázračné, co dokáže minitým
kolem Kláry Mágrové. Mají jasnou vizi, umějí na ni sehnat prostředky,
a ještě o sobě dávají hlasitě vědět. A tak se loretánská kaple s ambitem
rok od roku přibližuje víc a víc tomu, jak patrně kdysi vypadala. Poslední
dokončená rekonstrukce je ale obzvláště pozoruhodná – Svaté schody,
které od svého vysvěcení v roce 1770 nikdy neprošly přestavbou.
Křížová cesta na zdech ambitu je teď korunována jedinečným celkem tří
samostatných objektů – Vězení, tedy Posmívání se Kristovi, Svatých
schodů a Božího hrobu. Nad Svatými schody je navíc kaple Kalvárie
s Kristem na kříži, lotry po pravici a levici, Pannou Marií, svatým Janem
a dušemi trpícími v očistci. Tím se Svaté schody do jisté míry stávají
zcela samostatnou křížovou cestou! Ale abych vás uvedl do věci – Svaté
schody symbolizují schodiště v domě Pilátově, po kterém o Velkém pátku
stoupal Kristus pro rozsudek smrti. Je tu dvacet osm stupňů a na nich
padesát tři kovových křížků, které označují místa uložení relikvií, tedy
ostatků svatých. Na druhém, jedenáctém a osmadvacátém schodě jsou
vždy dva křížky vedle sebe. To pro připomenutí, že právě tady Kristovi
ukápla krev z ran. Po centrálních schodech se vystupuje výhradně vkleče,
obě postranní schodiště můžete ošlapat botami. Rumburské Svaté schody
jsou ale především jedinečné bohatou svitou dřevěných soch. Ve čtyřech
výklencích, obklopujících centrální schodiště, je zobrazen výjev, při
němž Pilát Pontský pronáší „Ecce homo“ a hledí při tom na Krista
zbičovaného vojáky, a o něco níže lemují symbolickou Kristovu cestu
dokonale řezbovaní Vysmívající se Židé. Tak takhle je to s těmi
Svatými schody, jež nově vysvětil biskup litoměřický v září roku
2012. Jenomže vědět, co která socha představuje, to vůbec nestačí.
Člověk to prostě musí prožít. A vůbec nezáleží na tom, v co věříte či
nevěříte. Vstoupit do chladivého ticha loretánského ambitu, pomalu
kráčet pod malovanými klenbami, se zatajeným dechem pozorovat
nádherný vnější plášť centrální Svaté chýše a dojít až ke Svatým
schodům, zastavit se pod nimi a vnímat tu velebnou atmosféru, která
tu navzdory vichrům času setrvává po staletí, to je zážitek naprosto
odlišný od většiny toho, co nás v životě běžně potkává. A poučení?
Alespoň tu a tam se zastavit a přestat spěchat. A nechat na sebe působit
prazvláštní sílu vesmíru. V Rumburské loretě to jde samo.
HISTORIE A KULTURA
Evangelický kostelík s „Domečkem“
Praktické
informace
Cokoli potřebujete zjistit
o Rumburku, hledejte
na městském webu
www.rumburk.cz.
Městské informační centrum
je otevřené celoročně PO–PÁ
8–17, květen–září i v SO 8–12.
Kontakt: +420 412 331 171;
www.icrumburk.cz.
Loreta má otevřeno:
listopad–březen ÚT–S0 9–16,
duben–říjen ÚT–SO 10–17,
vstupné 50 Kč.
www.poutni-mista-sluknovsko.cz
Muzeum má otevřeno:
celoročně ÚT–PÁ 9–15
Rozhledna Dymník:
říjen–březen SO, NE + svátky 10–15,
duben–září denně 10–17
Loreta v Rumburku
7
AKTIVNÍ ODPOČINEK
Tradiční řemesla
TOULKY KRAJEM
KŘEHKÉHO PůVABU
České Švýcarsko je obraz zasazený do nádherného
skleněného rámu. Sklářské řemeslo tu totiž má tradici tak
pevnou, že ji ani války, ani politické přemety nedokázaly
vykořenit a ono žije dodnes. Nejvíce patrné to je,
vystoupíte-li na chvíli z obrazu – třeba někde u České
Kamenice – a vydáte se směrem na Kamenický Šenov,
Nový Bor a Lindavu.
Krčma AJETO v Lindavě
Co je ještě okolo
Když už budete v Novém
Boru, byla by chyba nezajít
na náměstí do tamějšího
Sklářského muzea
a neprohlédnout si ojedinělou
kolekci skla podávající pravdivý
obraz o tradici výroby skla
v oblasti Lužických hor.
Otevřeno je denně kromě
pondělků od 9 do 17 hodin.
Více na www.glassmuseum.eu.
Foukačem se tu na chvíli může stát
opravdu každý
8
Andělská krása z výhně pekelné
Až pojedete na kole po oblíbené cyklostezce od Sloupu směrem na Cvikov,
bude na vás na samém kraji Lindavy 2 už zdálky dlouhýma skleněnýma
rukama (ve skutečnosti jsou to originální lampy) mávat sklářská huť
AJETO. Určitě sesedněte, protože zrovna tady začíná naše sklářské
putování. A hned do krčmy. Ta vám svou pohostinnou náruč otevře v bývalé
stodole, pár metrů od samotné hutě. Tady spočiňte, dejte si něco dobrého,
určitě nevynechte terasu, ze které je osvěžující výhled na rybníček
s ostrůvkem a skleněnou fontánou. Potom se s důvěrou obraťte na obsluhu
a nechte se pozvat na prohlídku hutě s průvodcem (obvykle každou
celou hodinu). Nejlepší je přijet sem dopoledne, protože to jsou skláři
v plné práci. Až vejdete na ochoz dílny, ocitnete se ve světě umu, fortelu
a řemeslného mistrovství. V pěkně žhavém světě. Až vám možná mistři
skláři s dlouhými píšťalami napřaženými do ohnivých tlam pecí budou
připadat jako samotní ďáblové. A až uvidíte některé z jejich prací, jen vás
to v tomhle pocitu utvrdí. Je neskutečné, co dovedou vytvořit z něčeho tak
křehkého. Přijdete-li odpoledne, zažijete zase něco jiného – dostanete
se až k samotným pecím, a budete-li mít štěstí, zastihnete tu mistra
kmenaře, který do pecí nakládá sklářský kmen. To je vám podivuhodná
směs písku, sody, potaše a vápence
alchymisticky doplněná sloučeninou
nějakého kovu, který způsobí, že až se
sklo v peci roztaví, bude barevné. Vidět
kmenaře s lopatou u pece je zážitek
z jiného světa. Mohutná oblaka prachu
ve ztemnělé huti, výheň vyhnaná až
k nepředstavitelným 1400 stupňům
– začátek zázraku, který
vyvrcholí po půlnoci, kdy
se z kmene stane tekuté
sklo.
Až se pak vrátíte do krčmy,
budete si tu moct u jedné
z malých pícek za asistence
mistra skláře vlastním dechem
vyzkoušet, jaké to je, stvořit ze žhoucí hmoty
Skleněná židle z konce 19. století
třeba skleničku, vázičku nebo rovnou půllitr.
vyrobená pro mahárádžu
Váš výrobek poputuje do chladicí pece a vy si ho z Hajdarábádu
druhý den budete moci vyzvednout a odvézt.
Tradiční řemesla
Skleněná gastronomie
Pár kilometrů odtud, v Novém Boru 3 , zase hledejte magické slovo AJETO.
Tady zdobí vyhledávanou a velmi originální restauraci. V čem je jiná? Tak
jednak to není žádná krmírna, ale kultivované místo, kde se zaměřují
na mezinárodní kuchyni a kde vám navíc den co den (i o víkendech!)
nabídnou cenově vlídné obědové menu z hotových jídel. No a hlavně –
budete stolovat u prosklené stěny, za kterou kolem pecí kmitají mistři skláři
a vytvářejí třeba komponenty skleněných lustrů. A budete-li tu k večeru,
zastihnete u výhně buď majitele hutě, nebo studenty sklářských škol – a zase
budete mít nač se dívat. Dokonce si to můžete, po moučníku, vyzkoušet
na vlastní plíce. Když k tomu přidám, že venku je prostorná terasa s dětským
koutkem, kde se v létě griluje a muzicíruje, že nad restaurací je muzeum, že
součástí komplexu je i reprezentativní prodejna, kde se dá koupit jedinečný
skleněný kumšt už za tři tisíce, ale také třeba originál od uznávaných umělců
za podstatně víc, budete už asi vědět, že při skleněném putování tohle místo
vynechat nelze.
Pouť časem po cestě ryté do skla
V Kamenickém Šenově 4 stojí důstojný klasicistní patricijský dům. Je
na něm nápis Muzeum skla a opravdu tu od roku 1968 sídlí pozoruhodná
expozice rytého a broušeného skla s doplňkovou kolekcí svítidel. Historie
muzejnictví v Kamenickém Šenově je ale mnohem starší, však tu taky
budou příští rok v červnu slavit jeho 90. výročí. Tak. Mnohému by taková
informace asi stačila. Jenomže to by se ochudil o to hlavní – o fakt, že tohle
muzeum má křehkou skleněnou duši. Bude to nejspíš v lidech, na které tu
narazíte. Vlídně se vás ujmou a rádi vás provedou expozicí, ukážou vám
dokonalý model sklářské hutě, ohromí vás exponátem skleněné židle
z konce 19. století vyrobené pro mahárádžu z Hajdarábádu,
u ryteckého stroje vysvětlí, jaký že je vlastně rozdíl mezi
rytím a broušením skla, a půjdou s vámi po nevšední cestě
časem. Začíná někdy koncem 17. století, kdy se skleněná
surovina natolik zkvalitnila, že se do ní daly vyrývat
nádherné dekory, a končí doslova včera. Budete putovat
od vitríny k vitríně a bez dechu sledovat, jak se měnily
módy, tvary a síla skla, témata zdobení, a brzy zjistíte, že
do těch skleněných artefaktů jsou zároveň vryty i kusy životů
lidí, kteří je vytvářeli. A přijdete-li sem o čase adventním, uvidíte
nevídané – každoroční vánoční výstavu sestavenou převážně z děl
zdejších obyvatel. A možná tu zastihnete houf dětí, které si sem, jen
tak, chodí po vyučování kreslit. Prostě muzeum s duší.
AKTIVNÍ ODPOČINEK
Restaurace AJETO v Novém Boru
Praktické
informace
AJETO Glass Lindava a Nový Bor
Všechny potřebné informace,
otevírací doby a ceník –
a dokonce i virtuální prohlídku
– najdete na
www.ajetoglass.com.
Muzeum skla Kamenický Šenov
Tady zase vyťukejte
www.muzeumskla.cz
a dozvíte se, co ještě nevíte –
třeba že vždycky druhý pátek
v červnu je tu Muzejní noc při
svíčkách a s ukázkou sklářského
řemesla.
HISTORIE A KULTURA
Revír loupežníka Karáska
Historický selský dvůr v Seifhennersdorfu
Praktické
informace
Většinu užitečných faktů najdete
na www.karaseks-revier.de.
Karáskovo muzeum je otevřeno
ÚT–PÁ 9.00–12.00, 13.00–16.30
a v NE 13.00–16.30.
Pozor – v sobotu je zavřeno!
Muzeum panenek
v podstávkovém domě
je otevřeno ST 10–12 a 14–18
a NE 14–18.
Železniční muzeum můžete
navštívit ČT 10–12 a 14–17
a SO 14–17.
Železniční muzeum
10
V revíru
Pražského Honzy
Pokud to v Rumburku neznáte, může se vám raz dva přihodit, že si
na jednom z kruhových objezdů spletete odbočku, a po pár stech metrech
zjistíte, že už nejste v Česku. Hornolužické městečko Seifhennersdorf 5 je
doslova vmáčknuté mezi Rumburk a Varnsdorf, hranice je tu ale tak klikatá,
že se člověk jedoucí po přímce náhle ocitne v Německu. Vypravit se sem
je rozhodně dobrý nápad, za chvíli se dozvíte proč. Nejdřív byste ale měli
vědět, že se ocitnete v srdci revíru hejtmana loupežníků Jana
Karáska, řečeného Pražský Honza.
Kdo je Pražský Honza
Se jménem Karásek se v Seifhennersdorfu setkáte
doslova na každém kroku. Nejslavnější lupič a pašerák
kraje není žádná vybájená figura – narodil se
v roce 1764 v Praze na Smíchově a zemřel v kobce
drážďanského vězení o pětačtyřicet let později.
Vyučený truhlář a řezník si záhy začal vypomáhat
drobnými loupežemi – na Moravě, ve Slaném i třeba
v Chřibské. Tam ho chytili verbíři a Karásek poprvé
navlékl uniformu – vojenskou. Brzy ale zběhl do Saska
a usadil se v Leutersdorfu. Šéfoval desetičlenné
loupežnické bandě, která, maskovaná falešnými vousy
a začerněnými tvářemi, operovala na dost velkém
území – od Šluknovského výběžku až k Frýdlantu,
od Zhořelce až po Český ráj. Na obou stranách hranic
se o něm brzy začaly vyprávět legendy, které z něj
Hejtman loupežníků
Jan Karásek
Revír loupežníka Karáska
HISTORIE A KULTURA
udělaly dobrodince, jenž bohatým bral, chudým dával, miloval děti,
a dokonce trestal lupiče, kteří na jarmarcích okrádali prosté lidi. Rád se
nechával vidět v parádní myslivecké uniformě, ovšem jen do té doby, než
byl chycen, vězněn v Budyšíně a odsouzen. Trest smrti mu byl změněn
na doživotí v drážďanském žaláři.
Tady je Karáskovo
V Seifhennersdorfu se vám ale navzdory tomu může snadno stát, že
vyšňořeného Karáska, vyzbrojeného flintou, potkáte třeba na trhu. Jeho
dokonalým převtělením je totiž pan Heiner Haschke, který má celou
karáskomanii na svědomí. Na rovinu řečeno, kdyby tak bylo takových
Heinerů víc… Když totiž chodíte po Seifhennersdorfu, nezbude vám než
obdivovat, jak dokázal historickou postavu opředenou legendami využít
ke zviditelnění svého městečka. Založil a dlouhá léta vedl dnes už proslulé
Karáskovo muzeum. Dodnes tu, už jako důchodce, tu a tam provádí,
pochopitelně v podobě Pražského Honzy. Muzeum sídlí nedaleko kostela
a najdete v něm nesčetně připomínek Karáskova působení, ale také
typické předměty denní potřeby té doby, budete procházet sednicemi
a ložnicemi, které jako by naši předkové opustili před pár minutami, dozvíte
se leccos o podstávkových domech i o životě a práci tkalců a pěstování
lnu, a dokonce si prohlédnete i desítky milionů let staré fosilie, které tu
byly nalezeny při těžbě břidlice v padesátých letech minulého století. Tím
ale Karáskovo dominium nekončí. Máte-li s sebou kolo, čeká vás půvabná
okružní, jedenadvacet kilometrů dlouhá Karáskova cyklostezka vedoucí
kolem městečka, po lukách a lesích i mezi vyšňořenými podstávkovými
domy a domečky. Pěšky se zase můžete projít po ani ne pětikilometrové
Karáskově okružní naučné stezce a hned potom se báječně vykoupat
ve vedlejším dokonale udržovaném lesním koupališti, ve kterém je voda
ohřívána solárními kolektory, a oddávat se tu nejrůznějším vodním
hrátkám – třeba jízdě na dvou velkých tobogánech. Hned vedle se zase
můžete projet na lodičkách po romantickém Stříbrném rybníku. A kde
Jana Karáska potkáte spolehlivě? Inu, přece na vyhlášených Karáskových
farmářských trzích. Konají se třikrát do roka, v březnu, září a o adventu,
v nádherném prostředí historického selského dvora Bulnheimscherova
domu (není-li zrovna trh, funguje tu fotogalerie a výstavní síň).
Protestantský kostel v centru
městečka
Víte, že...
… je dobré mít s sebou krajíček
kmínového chleba? Krom
Karáska totiž Seifhennersdorfu
a okolí vládnou také
Querxové, pidimužíci z čeledi
trpaslíkovitých, řádu skřítků,
kteří z duše nesnášejí kmín
a zvuk zvonů. No a protože
zvony s sebou člověk obvykle
nenosí…
Tisíce panenek a vlaky jako na dlani
Karáskovi lze na chviličku uniknout snad jen ve dvou
půvabných rodinných muzeích. Rodina Büttrichova
vystavuje v Muzeu panenek více než dva tisíce panenek
všech myslitelných druhů. Tematicky uspořádané
nekonečné řady hraček mají i jeden utajený, zato mocný
půvab – nejsou to žádné skleníkové fifleny, s každou z nich
si totiž někdy někdo hrál. Železničnímu muzeu zase dala
vzniknout rodina Freyových. Budete tu, stejně jako já,
okouzleni modelovou železnicí na 150 čtvrerečních metrech
plochy, sbírkou historických i moderních lokomotiv a vagonů
i zahradní, sedmdesát metrů dlouhou modelovou tratí. Jakmile
ale vyjdete ven, budete opět vydáni na milost a nemilost
Pražskému Honzovi. Třeba na velice oblíbených Dětských dnech
s Karáskem, na které pravidelně vyráží polovina Rumburku
i Varnsdorfu, protože co by člověk neudělal pro rozesmáté dětské oči. Tak to
vidíte. Jedno špatné odbočení, a člověk objeví, co by bylo škoda nezažít.
Muzeum panenek
11
HISTORIE A KULTURA
Osobnost
Ten, který přivedl
turisty do skal
Je vlastně dost těžké představit si, že České Švýcarsko bylo někdy bez
turistů. Když tudy ve druhé polovině 18. století malíři Anton Graff
a Adrian Zingg okouzleně bloudili a nazvali romantickou skalnatou
krajinu Saským Švýcarskem, byli často prvními lidmi, kteří tu krásu
viděli. Turistika jako taková se rodila především během 19. století
a jako kterákoli lidská činnost měla i ona své věrozvěsty. Pro turistiku
v Českém Švýcarsku jím byl především Edmund Mořic Clary-Aldringen.
Elisalex, femme fatale
Edmund Clary-Aldringen
Sokolí hnízdo u Pravčické brány...
Edmund, narozený ve Vídni roku 1813, byl příslušník váženého
knížecího rodu, jehož tíha na něj naplno dopadla už
v osmnácti letech, kdy musel po smrti otce převzít
celé panství. To tehdy zahrnovalo lázně Teplice,
Krupku, Benešov nad Ploučnicí a Bynovec. Když
mu bylo osmadvacet, došlo k události, která jeho
životu dala nový smysl. Oženil se s nádhernou
bytostí, teprve šestnáctiletou krasavicí Elisabeth
Alexandrou Ficquelmont. Elisalex, jak se jí
říkalo, nebyla jen výhodnou partnerkou, byla
jeho osudovou láskou. Hned rok nato jí nechal
v teplickém zámeckém parku zbudovat uprostřed
jezera romantický ostrov osázený květinami
a stromy. Jeho snaha o povznesení Teplic a okolí
dostala nový impulz. Rodinné sídlo se stalo
centrem návštěv významných lidí z celé Evropy.
Edmund byl moudrý a osvícený člověk, liberální politik,
který na svém panství osvobodil sedláky ještě dříve, než byla oficiálně
zrušena robota, stal se c. k. komořím, tajným radou a dědičným
členem panské sněmovny a byl i rytířem Řádu zlatého rouna. Jeho
život se ovšem stále nejvíce točil kolem Elisalex, neboť jinak
jeho půvabné choti nikdo neřekl. Život ale
dokáže být nesmírně krutý. Elisalex porodila
dceru a tři syny a v pouhých třiapadesáti
letech, v honosném palazzo Clary v italských
Benátkách, zemřela.
Od Sokolího hnízda
k Edmundově soutěsce
... slouží návštěvníkům dodnes.
12
Edmundovi se zhroutil svět. Nový smysl života
po nějakém čase nalezl právě v horečnatém
a nesmírně kreativním rozvíjení turistiky. Jeho
bynovecké panství zahrnovalo také Hřensko.
A právě v jeho okolí nalezl Edmund všechno,
co hledal. Byl jednak sám vášnivým turistou
a obdivovatelem krás Českého Švýcarska a jednak
měl tolik odvahy a předvídavosti, aby se s vervou,
Edmund Clary-Aldringen
nelituje prostředků, vrhl do podnikání v oblasti dosud téměř
neprobádané – totiž právě v turismu. Milníkem jeho snah se stal
rok 1881. Edmund, z Benátek znalý italských reálií, pozval do Čech
italské dělníky, kteří byli v té době zdaleka nejlevnější, a pustil
se do dvou odvážných projektů. Škoda, že dnes nemáme mozek
podobný tomu jeho. Prvním projektem totiž bylo zcela logické
„zkolonizování“ děčínské Fudžijamy – kopce Růžáku. Tenhle čedičový
solitér v pískovcovém moři je vidět odevšad. Jak úchvatný tedy
musí být pohled z něj! Edmund tu proto nechal postavit čtrnáct
metrů vysokou dřevěnou rozhlednu a – jako moudrý podnikatel –
vedle ní restauraci. Věděl navíc, že je vždycky lepší spojit kapitál
s nadšením, a to nejen svým. Dal se tedy dohromady s růžovskou sekcí
děčínského Horského spolku. On dodal peníze, materiál a dělníky,
horalé vyznačili přístupové cesty a zpracovali vyhlídkové panorama.
Dnes po rozhledně a restauraci nezbyla ani památka. V téže době
ale Edmund zhodnocoval i jinou svou investici. Před několika lety
nechal vydláždit cestu ke klenotu kraje, k Pravčické bráně 6 . Teď
tu stavěl restauraci, a ne ledajakou – byl to výletní zámeček Sokolí
hnízdo, který, přilepen na skalní stěně, stojí a funguje dodnes.
Edmund dal navíc vytyčit a zprovoznit
i panoramatickou stezku kolem skal vinoucí
ze z Mezní Louky 7 (nazvána byla po jeho
sestře – Gabrielina), takže vznikl dodnes
atraktivní okruh. Pravčická brána se stala
obrovským magnetem, pánové ve fracích
a dámy v krinolínách, pochopitelně s najatými
mezky a nosiči, sem putovali ve špalírech.
Edmund moudře vybíral vstupné a pyšně
vodil kdekterou vzácnou návštěvu nejen
na Pravčickou bránu, ale také do hřenského
ústí soutěsky řeky Kamenice. Byla tu krátká
cesta končící u starého jezu. Úchvatné
kulisy skalních stěn šplhajících kolmo
k nebi jakoby přímo z hladiny neklidné říčky
jeho návštěvníky nadchly. Edmund tu tedy
postupně nechal zbudovat i mnohá zastavení,
která pojmenovával po členech své rodiny. Postupně mu došlo, jaký
potenciál soutěska má. Koncem osmdesátých let Edmund povolal
dvě stovky, jak jinak, italských dělníků, konkrétně barabů neboli
razičů tunelů ve skalách, nákladem sedmnácti tisíc
zlatých nechal vybudovat přístupové cesty,
tunely, nový jez, zainvestoval i lodě a všechno
potřebné vybavení, a 4. května 1890 mohl být
slavnostně otevřen plavební úsek od té chvíle
zvaný Edmundova soutěska 8 .
Mezi vyhlídkami na skalním masivu naproti
Pravčické bráně stojí neokázalý kamenný sloup.
Až kolem něj půjdete, zastavte se na chvíli
a vzpomeňte vděčně na muže, který roku 1894
zesnul v Teplicích, na muže, který dal Českému
Švýcarsku punc turistického ráje.
HISTORIE A KULTURA
Praktické
informace
Do areálu Pravčické brány,
největší skalní brány v Evropě,
se platí vstupné 75 Kč dospělí /
25 Kč děti.
Edmundova (Tichá) soutěska
měří 960 m, Divoká 450 m.
Jízda trvá v Edmundově
soutěsce asi 20, v Divoké
pak 15 minut. Lodě jezdí
od jara do podzimu, denně
od 9 do 18 hodin (Divoká končí
už v 17). Pozor – nejezdí-li
lodě, trasu nelze projít!
Informace na
www.hrensko.cz/soutesky
Vodopád v Edmundově soutěsce
Plavba na lodičkách soutěskami
Kamenice
13
TURISTIKA
Výlet k sousedům
Skalní město v Ostrově
Praktické
informace
Spoustu zajímavých údajů
objevíte na
www.maslabskeskaly.cz,
na stránkách obce Tisá
www.tisa.cz, anebo si zajděte
do informačního střediska
v Tisé (čp. 205), které je
otevřené od pátku do neděle,
od začátku dubna do konce
října (dovoláte se tam takhle:
+420 475 222 440).
Vstup do skalního města u Tisé
14
Skalními městy
bez hranic
Mohutné Labe plynoucí vznešeně úchvatným kaňonem rozděluje Českosaské
Švýcarsko na dvě části spojené mosty a přívozy. Pravobřežnístrana je, hlavně
na českém území, známější. Ta levobřežní přitom skrývá místa, kde se člověku
dech zastaví a duše pookřeje. Pojďte, vydáme se spolu na nevšední výlet
obrovským komplexem skalních měst propojených údolími, lesy a říčkami
a budeme objevovat tajná místa a nahlížet tak trochu jinak na místa proslulá.
Z Tiských stěn až na dno Ostrova
Začneme v Tisé 9 , protáhlé obci, která jako by byla podhradím
gigantického hradu, jehož hradby a fantaskní cimbuří se táhnou
do nedohledna. Dobrá, nejsou to hradby, jsou to Tiské stěny, ale při
troše fantazie… Tohle skalní město je jedním z nejznámějších v zemi. Je
k tomu řada dobrých důvodů – na nevelké ploše je tu za skalní stěnou
ukryté dokonale propletené bludiště skalních věží, puklin a soutěsek,
podivuhodných náměstíček a průlezů, kde každá skála má své jméno,
kde z výšky shlížejí kamenní sloni, želvy, medvědi, ba i starostové
a sťatí majoři a kde člověk, ať sem přijde třeba posté, objeví vždycky
něco nového. Dětské eldorádo v Malých Tiských stěnách, kde ve zcela
bezpečném a mělkém labyrintu vydrží děti v hebkém písku běhat
hodiny, to opravdu jinde nenajdete. Když už je člověk syt skalní
schovávané, měl by se rozhlédnout po kraji. Z útesů Tiských stěn je to
krásné, ale teprve z romantické kamenné rozhledny na vrcholu stolové hory
Děčínský Sněžník je to velkolepé. Je to sem z Tisé pár kilometrů, poslední
dva docela krutě do kopce, ale zážitek, který člověku v každé roční době
Výlet k sousedům
TURISTIKA
a za každého počasí dopřeje ochoz rozhledny, je, obávám se, nepopsatelný.
Za mlhy je to koráb na moři, za soumraku elfí hrad, na podzim středobod
třeskutě barevné palety… Hnedle vedle Tiských stěn tančí na kraji lesa
desítky skal ve skoro neznámém skalním městě Rájec. Těžko se hledá –
vlastně tak trochu po pravé straně kopíruje silničku z Tisé do Rájce, o to je
krásnější. Člověk tu má pokaždé pocit, že je úplně prvním poutníkem,, který
sem pronikl. Vydáme-li se ale z Tisé po červené směrem na Ostrov, čekají
nás skalní města hned dvě. Tedy, to první je spíš skalní vesnice, Volské
kameny se jmenuje, stojí ale určitě za prozkoumání, a druhé, Ostrovské
skály, je zase jiné, tajemnější a neokázalé, ale mystické. Ostrov je vůbec
čarodějné místo, člověk si tu připadá jako na dně obřího kamenného
hrnce. A všude po obvodu jedna slavná horolezecká cesta za druhou –
tady je skálolezců vyhlášený ráj. Nemáte-li stoupání dost, vydrápejte se
ještě na hraniční cestu a z ní na panoramatickou Hraniční vyhlídku –
Grenzplatte, abyste si Ostrov prohlédli pro změnu shůry.
Skalní labyrint v Tisé
S Herkulem do pohádky
Tajný tip
Protože ze všech Zážitků, co už jich vyšlo, dobře víme, že tady je hranice
jen bezvýznamná čára na mapě, vydáme se odvážně dolů, do údolí říčky
Bělé, která o pár kilometrů dál už slyší na jméno Biela, a všude kolem nás
je náhle Bielatal 10 . Před nějakými sto lety to bývala proslulá rekreační
lokalita, dnes sem ale jezdí málokdo. A to je přesně šance pro nás, protože
my k zážitku nepotřebujeme pohodlné penziony a kapely
vyhrávající na tanečních terasách, nám
stačí to, co tu vykouzlila příroda. Kousek
za Ottovým mlýnem, u parkoviště, vede
doprava po můstku přes Bielou stezka
do skal. Tam, v příkrém svahu, začíná Skalní
ulice – Felsengasse, která nás brzy dovede
na jedno z nejúžasnějších míst celého
Českosaského Švýcarska, k ohromujícím
Herkulovým sloupům. Sliboval jsem, že
ztratíte dech – tak tady to bude na beton.
Dvě štíhlé skalní věže vedle sebe jsou
úžasné odkudkoli, ale z vyhlídky ve svahu,
kdy člověk mezi nimi vidí, jak se slunce šine
doprava, k západu, a začne zlatit, nač skrze
stíny dosáhne, na to nezapomenete, co živi
budete. Za to ručím. A zase o něco dál tyčí se
vysoko na skalní stěně věž z pohádky. Zespoda
Herkulovy sloupy
je naprosto impozantní, nebudete ochotni
věřit, že to není věž hradu černokněžníkova a že v ní
není vězněna nebohá princezna Flambulína… Když vás stezka značená
žlutým kolečkem vyvede až nahoru, romantika zůstane, ale nebude už tak
pohádková. Kamennou vyhlídku Bielablick tu v roce 1880 postavil jistý
J. G. Kaiser z nedalekého Rosenthalu ku potěše milostivého panstva
turismu holdujícího. Kamenným oknem uvidíte protější skalní město.
Takže zase do údolí a po schodech i po žebřících nejprve na Janovu
vyhlídku – Johanniswacht, ze které je vidět hrdá pevnost
Königstein jako na dlani, a pak na impozantní Saský
kámen – Sachsenstein, který je třeba zdolat po skoro
kolmých kovových žebřících, za což je šplhoun odměněn
spektakulárním pohledem na Herkulovy sloupy i na celý
hřeben Děčínského Sněžníku.
Tedy, pěšky se to všechno
zvládnout skoro ani nedá,
na kole ano, chcete-li ale
přidat ještě senzační Labyrint
u Leupoldishainu, bude
moudré vzít auto. Nejlépe
z Děčína do Bad Schandau,
kolem Königsteinu (jestli ho
neznáte – povinnost!) do kopců
a tam na malé parkoviště
u lesa, a vzhůru do labyrintu
vytesaného matičkou přírodou
do obrovských plochých
pískovcových bloků. Pukliny
a uzounké průlezy, štěrbiny
a úžlabinky, dokonalé bludiště
cestiček – naštěstí ne příliš
rozsáhlé. Pak dolů do Bielatalu
k Ottomühle a po silnici do Tisé
a zpět do Děčína.
TURISTIKA
Pod Studencem
Krajina pod Studencem
Co je ještě okolo
U hlavní silnice v Jetřichovicích
stojí Grieslův kříž. Na tesané
cestě, kudy chodívali
obchodníci se zbožím, až kola
trakařů vyryla do skály ostrý
zářez, uvidíte obraz sv. Jana
Nepomuckého. U mostku
přes řeku Kamenici na skále
bude v nejbližší době zavěšen
obnovený obraz Nejsvětější
Trojice.
Podivuhodný kraj
pod Studencem
Kdoví, čím to je, ale v oblasti Českého Švýcarska je jedna enkláva,
která má zvláštní a úplně jedinečnou atmosféru. Alespoň mně, když
kousek za Chřibskou, Na Potocích, odbočím přes malý můstek a projedu
zalesněným kopcem plným serpentin, pokaždé připadá, že vjíždím
do jiného světa. Nejspíše to má na svědomí přízračný vrchol Studenec,
který jako by objímal kus země plný rozlehlých pohorských luk, lesnatých
roklí i útěšných údolí potoků a říček.
Přes Jehlu a Zlatý vrch
Rozhledna na Studenci 12
Pro zdatné turisty mám obzvláště do křupava vypečený nápad, jak se
do téhle „středozemě“ dostat. To se vyrazí z českokamenického
náměstí a jde se po modré, pořád do kopce, až na Jehlu,
čedičový ostroh vypínající se nad město s úchvatnými
výhledy do kraje. Odtud pak přes Bratrský oltář, jedno
z emocionálně a duchovně nejsilnějších míst oblasti,
do obce Líska a odtud, zase do kopce, na Zlatý vrch s jinde
nevídanou gigantickou stěnou z čedičových sloupců, většího
bratra známých Varhan, dál do nádherného sedla pod
Studencem a odtud na vrchol knížete zdejších lesů – vrchu
Studence, na jehož kamenných mořích se prohání stádo
kamzíků (máte-li obzvláštní štěstí, zahlédnete je) a z něhož
můžete díky hrdé kovové spirále rozhledny hledět svobodně
a do daleka. No a sestoupíte-li dolů stříbrnými bučinami, které
prosvícené zapadajícím sluncem vyhlížejí jako mohutné lesní
chrámy, dostanete se do vísky Studený 11 . A to je místo, které
stojí za to vidět. Než prozradím proč, vezmu ještě ohled na ty,
pro které je kopcovitá cesta přes Studenec neschůdná. Ti ať volí
pohodlí autobusu z České Kamenice. Takže ten Studený…
16
Socha u Bratrského oltáře
Pod Studencem
Znovuzrozeno. Díky!
Ono nejde jen o to, že je tu mnoho jedinečných věcí k vidění. Skoro bych
řekl, že rozhodující je fakt, že tu žijí lidé, kteří si svého okolí a svých
kořenů váží a jsou ochotni pro ně i mnohé udělat. Funguje tu Občanské
sdružení pod Studencem v čele s paní Jitkou Tůmovou a jeho aktivita je
vidět na každém kroku. Tak třeba – v bývalé hasičské zbrojnici vlastními
silami zbudovali informační centrum a o víkendech v něm sami vlídně radí
návštěvníkům obce. Úplnou novinkou je vybudování zážitkové trasy okolím
obce a její přehledná mapa umístěná právě u infocentra. Až ji budete
procházet, mějte na paměti, že drobné církevní i světské památky, které
budete cestou obdivovat, byly renovovány a často i zachráněny právě díky
zmíněným nelhostejným lidem. Já osobně se jim vždycky, když projdu tuhle
nádhernou trasu, tiše a s úctou pokloním.
Zážitková trasa
A co vás na zážitkové trase
čeká? Můžete zvolit pěti- anebo
jedenáctikilometrový okruh. Pojďme
se spolu vydat na ten delší. Silnička
směrem na Lipnici je od počátku
sevřená už zmíněnými loukami,
a i kdyby vás nečekalo už nic jiného,
je to prostě krásný kus země. Jenomže
čeká. Každou chvíli. Pomník padlým
v první světové válce, dva pečlivě
Lehmannovy pomníčky
renovované malované kříže, Lehmannovy
pomníčky…, u těch se zastavme. Souvisejí totiž s rakousko-pruskou bitvou
pod Studencem, která na oněch krásných lukách zuřila v létě roku 1757
a barvila po tři dny trávu do nachova. Když se pak slavilo 150. výročí téhle
mohutné bitvy, nechal Eduard Lehmann z Chřibské vystavět první a o tři
roky později i druhý pomník. Je věru těžké, naštěstí, představit si, že
namísto poklidně se pasoucích krav tu kdysi umírali lidé jako na běžícím
pásu. Po nádherném zastavení svatého archanděla Michaela sestoupáte
do Hluboké rokle. To je místo, které vám uvázne v paměti na dlouho. Už
sama rokle je krásná a klidná. Kdo neví, co ho tu čeká, bývá ohromen –
lesní Mariánská kaple vytesaná do skalního bloku s hlubokým reliéfem
Panny Marie Pomocné s Ježíškem v náručí. Byla vystavěna jako výraz díků
za záchranu před morovou nákazou v roce 1733. Na několika místech
kolem kaple objevíte skalní výklenky s obrazy – a buďme za to vděčni,
protože donedávna tam byly jen slepé pískovcové plochy. V Lipnici si
uděláme kratičký výlet k Schiffnerovu kříži a pak už se vydáme podél potoka
ke kamennému smírčímu kříži. Právě tady máme možnost volby – buď zpět
do Studeného, anebo do překrásného Pavlina údolí, které tu tvoří Chřibská
Kamenice a kde už zase lze přejít suchou nohou po nově zbudovaných
můstcích (když ty staré vzala děsivá síla vody při nedávné bleskové
povodni) až k Rusalčině jeskyni a rybníčku a dál, na kraj Jetřichovic, kde
doprava do lesa odbočuje neznačená cesta, místy tesaná do kamene, a už
jen jít po ní je úžasný zážitek. Tesaná cesta nás vyvede do Rynartic, odkud
se, vedeni modrou značkou, vrátíme na kraj Pavlina údolí a dokončíme
okruh proti proudu Studeného potoka. Poslední dvě zastavení nás čekají
právě tady – Johnova kaple z roku 1760, která byla obnovena teprve docela
nedávno (a hádejte, díky komu!), se znovuobjeveným deskovým obrazem
Panny Marie Pomocné od Ernsta Vatera (ano, autora slavných rynartických
skalních trpaslíků), a pak kolem posledního z křížů do výchozího místa.
TURISTIKA
Praktické
informace
U parkoviště ve Studeném
najdete přehlednou mapu
s vyznačením cesty, na které
je několik odpočinkových
míst a laviček, kde můžete
vydechnout anebo chvíli
rozjímat. Cestou není
mnoho míst, kde je možnost
koupit si občerstvení. To si
můžete dopřát na koupališti
v Jetřichovicích anebo zase až
ve Studeném.
Johnova kaple
Tajný tip
Když se v Rynarticích vrátíte
kousek z kopce po silnici,
dojdete až k Vaterovým
trpaslíkům. Až sejdete dolů
k mostku v Pavlině údolí,
můžete se pokusit najít ve skále
vytesaného medvěda –
pravděpodobně také od Ernsta
Vatera.
Mariánská
kaple
17
TURISTIKA
Srbská Kamenice
Srbská Kamenice
Praktické
informace
Leccos užitečného najdete
na stránkách
www.srbska-kamenice.cz,
nejlíp ale uděláte, zeptáte-li se
v informačním středisku, které
je v dubnu a květnu otevřeno
o víkendech a pak až do konce
září den co den.
Jabloňovým údolím
tam a zase zpátky
V Českém Švýcarsku je jedno údolí, které si lidé oblíbili už kolem roku 1000.
Nádherná protáhlá niva tvořící břehy dravé říčky Kamenice, z obou stran
sevřená stráněmi přilehlých kopců, z nichž ten nejmajestátnější je slavná
dominanta kraje – Růžovský vrch. Je to místo natolik kouzelné, že pouhý
výčet toho, co je tu k vidění a k prožití, by tyhle dvě stránky hravě zaplnil.
Však uvidíte sami, až se do Srbské Kamenice 13 vydáte.
Cestou dřevěných ptáků
18
Procházku touhle obcí a jejím okolím je vůbec nejlepší začít tam, kde silnice
od České Kamenice protíná pomyslný začátek vsi. Tady totiž začíná jedna
z nejpůvabnějších naučných stezek v zemi. Nelžu. Sestává ze sedmi
zastavení u malovaných cedulí, je jako nit provlečená
celou obcí a ujdou ji i tříleté děti. Ty budou nadšené
už po pár stech metrech na dětském hřišti plném
houpaček, laviček, kolotočů, prolézaček – samozřejmě
dřevěných, a to za dohledu vyřezávaných soch ptáků
a zvířat, ba i myslivce a větrného klauna. To všechno
na louce, která ještě začátkem minulého století
nebyla zelená, ale bílá. V obci totiž až do roku 1880
fungovalo dvaadvacet bělidel – našedlé plátno
pokrývalo každičké místo a, hojně kropeno,
měnilo péčí sálajícího slunce barvu
na zářivě bílou. Kolem cesty
jsou nově vysazené jabloně,
tedy stromy, které bývaly
pro vesnici charakteristické,
ale postupně mizely. Stezka
TURISTIKA
Srbská Kamenice
pokračuje za mostkem, ale ještě než se vydáte po kamenném schodišti,
které už samo o sobě je historická památka, ke kostelu svatého Václava,
udělejte pár kroků po silnici. Vyplatí se to – do skály je tu totiž díky mlynáři
Günterovi už od roku 1701 vytesán úchvatný reliéf Korunování Panny
Marie. A pak už vzhůru ke kostelu. Chcete-li si jej prohlédnout, povede
se vám to nejspíše o některém z hojných koncertů, které se tu pořádají.
A až budete scházet od kostela, dost možná vám do kroku zaduní Svatý
Václav a Srdce Ježíšovo, dva mohutné zvony, na které jsou Srbskokameničtí
patřičně hrdi. Vyřezávané ukazatele vás povedou dál po stezce – kolem
pomníku obětem první světové války až k výhledu na Růžák a Strážiště
a zase dolů do vsi, přímo k informačnímu středisku, kde od dubna
do konce září pokaždé narazíte na nějakou pozoruhodnou výstavu
i na stálou expozici o historii a zajímavostech obce. Poslední cedule vám
nabídne kratičký výlet – a jestli si chcete nechat poradit, vydejte se tam.
Žlutá značka vás povede kolem přírodní rezervace Arba, mokřadní louky
s pozoruhodnými rostlinami, která je na jaře kropenatá bledulemi, až
na kraj skal. Na jedné z nich je kamenné plato, vyhlídka na celé údolí
Srbské Kamenice. Místo, odkud nedokážete dlouhé minuty odejít. Zejména
když objevíte na kraji plata uzoučké schody vysekané do skály. Sestoupíte-li
po nich, přenesete se do doby třicetileté války, do důmyslného úkrytu, ze
kterého je rozsáhlou puklinou vidět do kraje, a plenící švédská soldateska
táhnoucí vesnicí vás, budete-li tiší, mine bez povšimnutí. A až se budete
vracet, všimněte si, že vesnice je přímo protkána podstávkovými domy, je
jich tu dvaapadesát a patnáct z nich je dokonce chráněnou památkou.
K Dolskému mlýnu i do Slunečního údolí
Srbská Kamenice je prostě krásné místo. Nadto je to i pohodlné východisko
jedinečných výletů. Třeba úpatím Růžáku nad Ferdinandovou soutěskou
(kde se v letech 1878–1939 provozovaly výletní jízdy na člunech, podobně
jako je tomu dodnes v soutěskách dále po proudu Kamenice, u Hřenska)
až k Dolskému mlýnu, a klidně dál, až do srdce národního parku. Anebo
málo známý výlet do Slunečního údolí kolem několika pevnůstek lehkého
opevnění, jak my laici říkáme, bunkrů (některé z nich jsou o víkendech
otevřené a je možné si je prohlédnout i zevnitř), idylickou cestou lukami,
ze kterých nečekaně vystupují pískovcové skály. Obzvláště zajímavá je pak
výprava skoro zapomenutou kostelní stezkou v rokli Hadergrund (směrem
na Olešku) lemovanou třemi skalními výklenkovými kaplemi. Hned vedle je
možné tiše a s pietou postát u pomníku obětem letecké katastrofy z roku
1972. Pád letadla tu tehdy zázrakem přežila jen letuška Vesna Vulovič,
kterou zdejší považují tak trochu za svou – vždyť se tu podruhé narodila. Je
vám to málo? Tak se vypravte směrem na Růžovou a v lese objevte Riedlův
kamenný smírčí kříž s reliéfem meče, čtvero křížky a letopočtem 1792 – to
na památku loupežného mordu
spáchaného v těch místech na kupci
Riedlovi. (Nejlépe o půlnoci,
protože to se vám prý u kříže splní
i to nejtajnější přání.) Nemusíte
ovšem jenom putovat. Srbská
Kamenice láká i ke klidnému
spočinutí – s prutem v ruce.
Rybník Lesní (opět směr Oleška)
je vyhlášeným a oblíbeným
rybářským revírem. No a že tu
rostou houby – tím si buďte jisti.
Pevnůstka lehkého opevnění, vulgo bunkr
Tak co víc chtít?
Reliéf Korunování Panny Marie
Tajný tip
U Zelené hospody je možné
pronajmout si hřiště s umělým
povrchem pro všechny míčové
hry. Stačí zavolat, telefonní
číslo najdete přímo u hřiště.
Nedaleko odtud se můžete
podívat na pozoruhodnou
kořenovou čističku pro patnáct
rodinných domů.
Dolský mlýn
Malovaná
cedule
na naučné
stezce
19
TURISTIKA
Hinterhermsdorf
Soutěska Obere Schleuse
Víte, že...
... první dřevěná hráz sloužící
k plavení dřeva z okolních lesů
k Labi tu byla vybudována
kolem roku 1667? A že
současná, památkově chráněná
hráz pochází z roku 1931?
A že skoro devadesát let se tu
plavilo dřevo a zároveň se tady
vozili turisté na lodičkách,
protože plavba dřeva byla
zastavena až v roce 1967?
KOTLINA JAKO Z OBRÁZKU
Hinterhermsdorf 14 je kouzelná vesnice, mnozí dokonce tvrdí, že je to
nejkrásnější ves celého Německa. Leží na samé hranici s Českem, v srdci
národního parku Saské Švýcarsko. Většina turistů, a já nebyl výjimkou, se
sem vydává kvůli proslulé divoké soutěsce Obere Schleuse. Jakmile jsem
ale začal sjíždět do malebného údolí, pochopil jsem, že Hinterhermsdorf
toho nabízí neskonale víc.
Křížem krážem vesnicí i lesem
Tak například už jen procházka po vsi – půvabná naučná stezka mezi
jedenasedmdesáti podstávkovými domy, která logicky vrcholí v jednom
z nich, v Heimatstube, kde se dá zdarma projít malé muzeum s dokonale
rekonstruovanou typickou světnicí lesních dělníků z konce 19. století.
Já měl to štěstí, že jsem tu narazil na pana Manfreda Dittricha, nestora
zdejšího turistického ruchu, který mě celou vesnicí provedl, a já vám teď
mohu složit raport. Takže třeba: Lesní naučný areál se dvěma okruhy
(jeden je sjízdný i s kočárkem). Je tu dětská naučná stezka, která se
dá projít čtyřikrát, vždycky s jinými druhy otázek a soutěží, dětská
via ferrata, informační středisko s expozicí péče o les
i mohutné koryto, jímž se ze svahu spouštělo vytěžené
dřevo. Jen půldruhého kilometru pozvolného stoupání
nad ves, a jste u paty rozhledny Weifberg. Kdo na ni
vystoupá, uvidí do daleka – především si ale uvědomí, jak
nepodstatné jsou lidmi vymyšlené hranice. Jedna jediná
úchvatná a nedělitelná příroda, kam se podíváte – a že to
do Mikulášovic je slabá hodinka chůze!
Lodí až k Hornímu splavu
Světnička rodiny lesního dělníka
20
Málo platné, největším tahákem je ale soutěska Obere
Schleuse. Za nějakých 45 minut dojdete pohodlným
svažujícím se terénem až ke kotvišti výletních lodí. Ty tu jezdí
už od roku 1879 díky nápadu vrchního nadlesního, pana
Hermanna Schlegeho. On to byl, kdo stál u počátku značení
Soutěsky Křinice
turistických cest i u provozu loděk samotných. Dodnes je to mysteriózní
zážitek. Zrcadelná tišina, kterou hlídají do nebe vztyčení skalní velikáni,
ostrůvky a trsy travin vynořující se z vody... Od lodiček je pak možné vydat
se buď nádhernou cestou nad Křinicí po modré značce, procházet skalními
tunýlky, obdivovat nejvyšší smrk Saska i klikatící se Křinici, anebo, a to
jsem vyzkoušel já, zdolat svah po červené, stoupat uzoučkým schodištěm
na skálu Hermannseck, prolézat pod převisy a protahovat se puklinami až
k vyhlídce Königsplatz, ze které je vidět soutěska v celé kráse. Z konečné
lodiček se ale dá jet po vodě i zpátky anebo se vrátit stezkou ve svahu – to
pro ty, kteří si na náročný výstup úplně netroufají.
Ať se práší za kočárem
Cestu k přístavišti v soutěsce si ovšem můžete užít i v pohodlí, nasednout
hned za vsí na „osobní žebřiňák“ a nechat koně, aby vás dovezli až dolů
k vodě. Na takový kočár se vejde až
18 pasažérů a cesta trvá půl hodinky
tam a tři čtvrtě zpátky. A nebojte se,
že se budete nudit, budete totiž sedět
u stolu, popíjet pivo nebo limonádu
a třeba i chladivý sekt... Připadá vám
to jako dobrý nápad? Pak byste měli
vědět, čí je. Za těmihle výlety stojí
rodinná firma Eschenbach. Když
jsem se k Eschenbachům vypravil,
Kočárem za zážitky
zjistil jsem, že na jejich statku funguje
pozoruhodné muzeum zemědělských
nástrojů (za průvodce se platí, za samostatnou prohlídku ne). Hlava rodiny
sháněla často přes sto let staré exponáty, kde se dalo, až ze sběratelského
koníčka vybujelo zmíněné muzeum. Eschenbachovi nabízejí i půvabné
okružní jízdy idylickým okolím vesnice na kočáru taženém koňmi – buď
s piknikem, tedy skvělým kotlíkovým gulášem, koláčem a kávou, anebo
panoramatické s dalekými výhledy do kraje. A v zimě si tu můžete objednat
výlet na devítimístných saních – samosebou opět tažených koňmi.
Vyspat se dorůžova
Už jste asi pochopili, že Hinterhermsdorf je místo, kde se dá pobýt i několik
dní. Když to došlo mně, poohlížel jsem se po slušném ubytování. Dal jsem
na doporučení a svěřil se do vlídné péče nově rekonstruovaného hotelu
Erbgericht v historické budově v samotném středu obce. Čekal mě tu
moderní a světlý, velmi komfortní pokoj (kromě sedmnácti dvojlůžáků tu
mají i čtyři moc pěkná patrová apartmá), a protože jsem toho nachodil
až až, úlevně jsem spočinul v sauně. Tenhle hotel je rodinný, a opravdu,
i atmosféra je tu vysloveně rodinná. Venku terasa s velkorysým
grilem, pár desítek metrů fantastické koupání v rybníčku
na návsi předělaném na romantické koupadlo s pontonem,
pláží, dětským hřištěm a lezeckou stěnou (všechno grátis!).
A jídlo? Český kuchař, a tedy opravdické české knedlíky třeba
s domácím vepřovým guláškem, domácí sulc, saský tataráček
v zelném listu, úžasná soljanka se smetanovým kloboukem
a pohádkové pelmeně, pochopitelně vepřové koleno, „pánský
řízek“ se sázeným vejcem a cibulí a – ještě teď ho cítím
na patře – právě z pece vytažený štrúdl se zmrzlinou... Pro děti
speciální jídelníček a omalovánky – a pozor, to všechno důsledně
bezbariérové! A pak se řekne – venkovský hotel.
TURISTIKA
Praktické
informace
K Obere Schleuse se dostanete
i z české strany – pěšky
po červené z Kyjovského
údolí, na kole zpočátku
stejnou cestou a pak
na okraj Hinterhermsdorfu,
na Wettinplatz, kde se dá
nechat kolo a dojít asi kilometr
pěšky.
Místa na kočáru – k soutěskám
i na výlety – si můžete
objednat na [email protected]
Soutěsky „jezdí“
od Velikonoc
do Dušiček,
stejně tak kočáry s koňmi,
o prázdninách denně, jinak jen
o víkendech. První kočár odjíždí
v 10.30 a pak jede každých
90 minut, naposledy v 15 hodin
(poslední loďky vyjíždějí
v 16 hodin). Více na www.pferdehof-eschenbach.de.
Informace o hotelu
Erbgericht najdete
na www.hotel-erbgericht.de,
o všem, co souvisí s vesnicí, pak
na www.hinterhermsdorf.de.
Útulný hotel Erbgericht
21
TURISTIKA
Kytlice
Kytlické chalupy jsou rozesety po stráních
Co je ještě okolo
Jak patrno z vedle uvedeného,
Kytlice bohatě žijí i v zimě.
Zavítáte-li sem v době sněhové
nadvlády, vezměte si běžky!
Nedaleký areál Polevsko
s pravidelně upravovanými
okruhy pro klasický běh
i bruslení je komfortní
příležitostí k nádherným
toulkám s prkénky na nohou.
VESNICE K ŽIVOTU URČENÁ
Uprostřed nádherných lesů, v údolí řeky Kamenice, která je tu ještě
mladičká, leží Kytlice 15 , vesnice, která nejspíše někde ukrývá velmi silný
magnet. Kdokoli sem totiž zavítá, je jednou provždy přitahován zpátky.
A stovky lidí to také udělaly, vrátily se a zůstaly tady jako spokojení
majitelé rekreačních chaloupek a chalup. V těch lesích něco prostě
musí být. Copak by se tolik herců, zpěváků, spisovatelů, divadelníků
a filmařů mýlilo? Horníček, Brodský, Řehoř, Landovský a dnes Fischerová,
Obermannová, Černocká? A s nimi dalších skoro pět set chalupářů, tedy
stejně jako stálých obyvatel? Kdepak, oni vědí, proč se sem vracejí. Pro
jedinečnou, neokázalou a blaženě klidnou atmosféru pospolitosti.
Přehlídka radosti ze života
Kytlický masopust
22
Já vím, tenhle časopis je určen turistům. Ty v Kytlicích rádi vidí a mají jim i co
nabídnout, ale... Kytlice jsou zkrátka v první řadě obec, která je nesmírně
štědrá k těm, kdo tu trvale, nebo tu a tam, žijí. Je to obec určená k životu.
A tak, mám-li doporučit turistovi, co zažít v Kytlicích, řeknu jen – přijeďte
a buďte tu. Dívejte se, poslouchejte, nechte se pozvat mezi lidi. Riskujete
sice, že už se odtud nevrátíte, ale stojí to za to. Tak podívejte – Kytlice
(necelá pětistovka duší, pamatujete?) mají: tři stálé divadelní scény
(loutkovou a půdní v Obecním domě a lesní pod širým nebem v části zvané
Mlýny), chrámový pěvecký sbor (při barokním kostele svatého Antonína
Paduánského, mimochodem, patrona vás cestovatelů), výstavní síň
s pravidelnými výstavami, jarmarky, bleší trhy, Jablkobraní, lampionový
halloweenský průvod, varhanní koncerty (na nově opravených varhanách,
na které si zdejší sami významně přispěli), Kytlický advent, Sobotní tvoření
(kroužku dovedných rukou), Velikonoční těšení, soutěže o Utopence
Kytlice
TURISTIKA
roku anebo už legendární Světové zelí v Mlýnech (sejde se i na dvacet
konkurenčních nakládaných dobrot), masopust, MDŽ, ples, pět hospod
s denním provozem a poctivou kuchyní... No, spěchali byste odtud?
V kůži školáků za hodným vodníkem
Dobrá, není nám dáno tu žít, jen sem nahlédnout. Tak pojďme – třeba
do nově vyštafírovaného Obecního domu. Že je to bývalá škola, poznáte
záhy, a budete tomu rádi. V přízemí totiž sídlí informační centrum. Až
do něj vejdete, zmocní se vás obava, že jste zapomněli žákovskou knížku.
Vypadá totiž jako historická učebna. Až si necháte poradit, kudy kam
a co všechno v Kytlicích a okolí vidět, požádejte o dvě věci – a klidně se
odvolejte na mě. Za prvé, nechte si otevřít skříň. Skrývá úchvatnou školní
sbírku motýlů – pohádka. Za druhé, nechte se provést po domě, nahlédněte
do loutkového i půdního divadla, ale hlavně – do školní třídy. Jako byste
se ocitli ve Svěrákově Obecné škole. Škamny, vycpaniny, pomůcky, tabule,
mapy, staré třídní knihy – naprosto kouzelný zážitek. A pak se jděte projít
obcí. Na hřbitůvek okolo ladovského kostela – mísí se tu jména sudetských
Němců se jmény současnými, neboť tohle je hřbitov plný tolerance, který
neztratil kontinuitu. Na dětské hřiště s půvabnými dřevěnými sochami.
Určitě taky k Lesnímu koupališti na Mlýnském rybníce. To je jedno
z nejmalebnějších přírodních koupališť v zemi, dá se tu koupat, jezdit
na lodičkách, lelkovat, a to
všechno ve shodě s vodníkem
Šmidrkalem, který tu tiše
hlídá od doby, co ho Jan
Ryska (taky tu uvázl)
vymyslel a napsal, od roku
1996 dokonce v dřevěné
podobě. Anebo jen tak
choďte, žasněte nad krásou
podstávkových chalup
a smekejte před vůlí a úsilím
jejich majitelů, neboť to oni
je vyrvali zkáze a udrželi
v oku lahodící kráse.
Školní muzeum v Obecním domě
Do lesů i za křehkou krásou
Okolí Kytlic je nesmírně přívětivé. Cesta kolem Lesního divadla líbezným
údolím Bělé až k Bělskému rybníku choulícímu se uprostřed lesů, anebo
cyklistické výpravy k Hraničnímu rybníku a dál, třeba až k sirnému
prameni pod Luží, nebo na stinné cesty po úpatí Jedlové, či ještě na Pustý
zámek – to po proudu řeky. A jste-li houbaři, nemusíte si stanovovat žádný
cíl, prostě jen choďte a nechte se hostit zdejšími štědrými lesy. Jeden tip
je ale velmi speciální – vydejte se po lesní silničce směrem na Chřibskou
do Krásného Pole. Tady, naproti točně autobusu, na vás čeká utěšená
podstávková chaloupka, penzion Pod Železným vrchem. Proč vás sem ale
ženu? Mají tady keramickou dílnu. Paní Havelková v ní tvoří kouzelné
keramické dekorace do interiérů i zahrad a velmi ráda vás uvítá, provede,
a když se s ní dopředu dohodnete, nechá vás či vaše děti vyzkoušet, jaké to
je, pracovat na hrnčířském kruhu, naučí vás, co je šlikr a jak že se vlastně
s tou hlínou zachází, aby z ní byl třeba šnek nebo žába nebo sůva. Máte-li
čas, nabídne vám i vícedenní relaxační keramický kurz. Je to zážitek
intenzivní a vlídný. Já tu omamnou vůni hlíny cítím dodnes.
Lesní divadlo v Mlýnech
Praktické
informace
Jistě chápete, že zkontrolovat
před návštěvou Kytlic web
a zjistit, co se tu právě děje,
je moudré. Doporučím hned
dvě stránky:
www.obec-kytlice.cz nebo
www.kytlice.eu. Je tam
všechno. A ještě jeden tip:
www.sborkytlice.cz – to
abyste nasáli atmosféru
jednoho z kytlických spolků.
Chcete-li v keramické dílně
něco víc než jen okukovat či
nakoupit, zkoukněte
www.zeleznyvrch.unas.cz,
případně volejte
+420 775 371 780.
Kostel svatého
Antonína
Paduánského
23
TURISTIKA
Rozhovor
Správná trojka aneb
Kdo za tím vším je
Víte, že...
... společnost nabízí i balíček
Českosaské Švýcarsko – To
jede!? Že se v jeho rámci
můžete vydat autobusem,
parníkem, vlakem i tramvají
do světa skalních měst? Že
obsahuje spoustu výletů,
které si můžete sami objednat
a vyzkoušet na vlastní kůži?
A že navíc vyhrál Grand Prix
2012/2013 v kategorii Nejlepší
turistický produkt roku?
V Krásné Lípě na náměstí stojí zelený dům a v tom domě, nejsou-li zrovna
v terénu, pracují tři lidé, bez kterých by turistický ruch v Českosaském
Švýcarsku věru nebyl, kde je. Turistické oddělení a Destinační agentura
obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko – tak se jmenuje jejich
pracoviště v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě. Za těmihle písmeny
jsou ale především tři aktivní, pro svůj region hořící a velmi sympatičtí
lidé, kteří tvoří báječně fungující tým. Jiří Rak je mozek, Dana Štefáčková
ústa a Romana Kořínková ruce. Výsledky jejich práce potkáváte doslova
na každém kroku – a je samotné můžete snadno potkat také. Jirku jako
průvodce při výletech, které pořádají, Danu třeba na veřejných akcích
společnosti, nebo ji zaslechnete v rádiu či zahlédnete v televizi, a Romanu
především při čím dál oblíbenějších fotoworkshopech. Když jsem se
jich ptal, co oni to vlastně dělají, shodli se na tom, že jednak pomáhají
národnímu parku České Švýcarsko, který chrání flóru a faunu, tím, že
o tomhle nádherném koutu republiky dávají lidem vědět, propagují ho,
vymýšlejí programy, akce, osazují zajímavá místa informačními tabulemi,
a pak také pomáhají obcím a zdejším podnikatelům v turistickém ruchu,
aby mohli vytvářet turistům a návštěvníkům čím dál lepší zázemí.
Jak jste se vlastně k téhle práci dostali?
Jirka: Já jsem původem Pražák, ale rodiče mě už ve dvanácti letech
poslali jako přílišného hubeňoura do ozdravovny v Jetřichovicích. Strašně
se mi tu zalíbilo, a když jsem se vrátil, začal jsem se pídit po mapách.
V tehdejším kulturním středisku NDR v Praze jsem objevil mapu saské části
téhle oblasti, protože mi bylo jasné, že ty nádherné skály přece nemohou
končit s hranicemi. Od té doby jsem tu byl, jak to jenom šlo, a prochodil
jsem českou i saskou část. Ze začátku s tátou, později s kamarády
a klidně i sám. Nakonec jsem se náhodou potkal v krásnolipském kině
se zakladatelem ópéesky Markem Mrázem a nějaký čas nato jsem opustil
místo manažera v nadnárodní firmě, nechal (každý týden od pondělí
do pátku) rodinu v Kolovratech u Prahy a rozjel se do míst, kam jsem už
čtyřicet let jezdil jako turista. A začal jsem pro turisty pracovat.
Dana: To já jsem odtud, z Rumburku. Vystudovala jsem v Praze historii
a učila pak na zdejší škole dějepis a občanku. Odjakživa jsme s rodiči courali
po výletech, a tak když jsem jednou v novinách objevila inzerát, že ópéeska
hledá člověka na práci s veřejností a PR, šla jsem do toho. Učila jsem se
od nuly, ale právě to mě bavilo. Najednou byla práce, kterou jsem dělala,
za mnou vidět, byla jsem svobodnější a postupně jsem tomu úplně propadla.
Romana: Já jsem taky z Rumburku a s Danou jsme kamarádky už
od základky. To ona mě sem přivedla, když jsem se po otevření hranic
jako celník už nechytala. Začínala jsem jako administrátor vzdělávání
a postupně jsem přešla do turistiky. Mám od mala moc ráda přírodu, ale
teprve díky téhle práci jsem s úžasem začala zjišťovat, že je tu daleko víc
krásných míst, než jsem tušila.
Křinice
24
Na co z toho, co se vám za ta léta povedlo, jste nejvíc pyšní?
Jirka: Asi na to, že jsem se mohl stát součástí tohohle regionu, něco
konkrétního pro něj a pro lidi tady dělám, že tu nejsem anonymní, naopak
TURISTIKA
Rozhovor
že lidi oceňují, o co se snažíme, a že prestiž ópéesky je za těch deset let,
co existuje, na velmi vysoké úrovni, že je to prostě zavedená a hodnotná
značka. A taky na to, že se nám daří vybudovat v lidech vztah, že o nás
mluví, doporučují Českosaské Švýcarsko a hlavně – že se vracejí. A když
někdo po akci, bez ohledu na to, zda Čech, Němec nebo třeba Holanďan,
přijde a poděkuje, tak to zahřeje možná nejvíc.
Dana: Jednak na to, že mi novináři začali věřit a spoléhat na mě, že už
je nemusím prosit, aby o nás psali, ale že se na mě sami obracejí a chtějí
o nás psát. A že mi věří i zdejší. Možná největší satisfakci jsem ale zažila,
když jsem dostala na starost infopanely. Najednou jsem to byla já, kdo
rozhodoval, kde bude taková cedule stát a co na ní bude napsáno – takže
to šlo od paniky k ohromné spokojenosti. Až mě to dojímá, když někdy jdu
okolo a vidím, že si to lidi čtou, že je jim to k užitku.
Romana: Pro mě to jsou jednoznačně fotoworkshopy s Vaškem Sojkou
a Petrem Juračkou. Starám se o ně už několik let, mám na starosti úplně
všechno, snažím se jejich účastníky rozmazlovat a hlavně – jsem pořád
u toho, vstávám s nimi a vidím tu úchvatnou krajinu z fantastických míst,
a i když s nimi nefotím, mám všechny ty obrázky v duši. A pak taky další
programy, třeba výlety do skal z akce České Švýcarsko – to jede!
Děláte celou škálu programů, akcí, výletů – proč je to lepší s vámi, než
na vlastní pěst?
Všichni: No protože my všechno připravíme, vymyslíme a zorganizujeme
a těm, kdo jdou s námi, pak už jen stačí přijít včas a mít dobré boty. Je to,
jako kdyby vás třeba po Barceloně provázel člověk, který se tam narodil
a žije tam. My prostě za ta léta víme, kam jít, co vynechat, čím jet, aby i ta
doprava byla zážitek, a známe místa, která běžný turista neobjeví…
Vypadáte naprosto spokojeně – chybí vám vlastně něco?
Všichni: Možná bychom mezi sebe potřebovali dalšího člověka,
kreativního nadšence, někoho s otevřenou myslí a chutí dělat nové věci.
Byla by to taková transfúze nové krve, nakoplo by nás to zase někam výš.
Růžovský vrch – dominanta krajiny
Praktické
informace
Informace o všech programech,
akcích a o obecně prospěšné
společnosti České Švýcarsko
najdete na
www.ceskesvycarsko.cz.
Jirka
Nejoblíbenější místo: Skály kolem Zeughausu v oblasti Velký Zschand,
která sousedí s našimi Křídelními stěnami a Pravčickou bránou.
Co ho ještě těší: Cestování – hlavně naše nádherné severovýchodní hory
od Hřenska přes Ještěd, Jizerky, Sněžku po Adršpašské skály a Kladsko,
a pak Slovensko, každotýdenní návraty k rodině.
Přání: Aby hranice zmizely doopravdy, i v srdcích lidí, aby informace
proudily, aby byla lépe provázaná doprava. A jedno tajné – abychom někdy
chodili po starých stezkách, které dnes zarůstají zapomenuty ve skalách.
Dana
Nejoblíbenější místo: Jetřichovické vyhlídky.
Co ji ještě těší: Rodina, synův hokej, cestování, historie, nordic walking
(s Romanou).
Přání: Aby konečně všichni, kdo tu žijí, pochopili, že národní park je
obrovská šance, že je to plynový, a ne brzdový pedál.
Romana
Nejoblíbenější místo: Dolský mlýn.
Co ji ještě těší: Nový dům, rodina, přátelé, sjezdové lyžování, nordic
walking (s Danou).
Přání: Aby se vždycky někde našly peníze na to, co děláme, aby se to nikdy
nezastavilo.
D+R+J 2013
25
TURISTIKA
Oybin – výlet k sousedům
Hrad a klášter Oybin, sen každého romantika
Praktické
informace
Zážitky a nabídky výletů
s průvodcem v okolí Oybinu
i jinde objevíte na
www.ceskesvycarsko.cz. Pro
zajímavost ale probrouzdejte
i www.oybin.cz,
www.soeg-zittau.de.
Tam, kde je nebe
klenbou chrámovou
Nevím o romantičtějším místě. Zborcený hrad a klášter Oybin 16 v horách,
které mají dvě jména – na jihu Lužické, na severu Žitavské, v Horní Lužici,
na dohled od českých hranic, to je místo tak mystické, že jeho kouzlu
fascinovaně propadl dokonce král romantických malířů Caspar David
Friedrich. Jeho obrazy zříceniny katedrály zbavené klenby a střechy stály
na počátku záchrany místa, které nevidět znamená ochudit se o jeden
z největších zážitků souladu přírody a architektury.
Parním vlakem s Jirkou Rakem
Kamenná palice Kelchstein
26
Jsou chvíle, kdy se na cesty rád vydávám sám, a jsou jiné, kdy se rád přidám
k někomu, kdo ví, jak takovou cestu vyšperkovat a vyladit. Tentokrát
všem doporučuji, aby si u obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko
zabukovali tenhle úžasný výlet, a na nádraží v Rybništi nastoupili
do komfortního vlaku „trilex“ a rozjeli se směr Varnsdorf, Žitava spolu
s Jirkou Rakem. On má totiž, jak vyplývá z rozhovoru, který jste právě
dočetli, nejen načteno, ale především nachozeno. Tak, jsme ve vlaku,
který na cestě z Rybniště do Liberce projede územím tří států. Jirka
nás ale vypakuje už v tom druhém, v saské Žitavě, a ještě předtím nás
připraví na zásadní technický přemet v čase. Z moderního „trilexu“ totiž
na žitavském nádraží přesedneme do historických vagonků úzkokolejné
železnice Zittauer Schmalspurbahn (funguje nepřetržitě už od roku
1890), tažených vílou mého dětství, parní lokomotivou. Řeknu vám, sedět
v dřevěném jídelním voze, zakusovat bratwurst a lokat pivo, dívat se, jak
se krajina vynořuje z oblaků šedé páry a zase v nich mizí, tu a tam vyjít
Oybin – výlet k sousedům
na plošinku mimo vagon a nechat si párou i proudícím vzduchem čechrat
vlasy – to je zážitek, který už není moc k mání. Vystupuje se na nádražíčku
v Kurort Oybin, které vypadá jako budova z modelové železnice. Jirka už
rázuje půvabným městečkem vzhůru a vede nás do horského kostela. Jeho
interiér vyrazí dech – je vystavěn jako divadlo se stupňovitými lavicemi
a korunuje ho nádherný malovaný strop. Pak nahoru, Rytířskou soutěskou
na Oybin. „Přes Oybin vedla stará obchodní cesta z Prahy do Zhořelce a Karel
IV. tu nechal na základech skalního hrádku vystavět mohutný strážní hrad
a později i klášter celestinů s nádherným gotickým chrámem nesoucím
charakter práce pražské stavební školy Petra Parléře,“ vypráví Jirka, aniž
zpomalí. Za chvíli jsme nahoře a okouzleni bloudíme někdejšími místnostmi
hradu, prohlížíme pozoruhodnou expozici o jeho dějinách, žasneme
nad dalekými výhledy a se zatajeným dechem vcházíme kolem slavného
Knihovního okna do chrámu. Na jaře 1577 ho požár vzniklý po úderu
blesku připravil o střechu, klenba se zhroutila. Síla toho místa je naprosto
mimořádná, protože novou klenbu tvoří samotné nebe. Úžasná šmolková
modř, tu a tam oblačné fresky a kamenné stěny vzlínající vzhůru jako ruce
vztažené k modlitbě. Člověk tu ztichne a pocítí sílu vesmíru. Když se pak dívá
z někdejší chrámové věže, dnes rozhledny, do krajiny, ale i dolů, do míst,
kde kdysi stály lavice a mniši tu kutnami stírali prach z dlažby, je pocit
jedinečnosti velmi intenzivní. Bloudění po vrcholu Oybinu je nádherné.
Horský hřbitůvek, který slouží od středověku dodnes, skalní vyhlídky,
kamenná cisterna, zbytky hradeb – úžasné místo.
Po hřebeni k Čertovu mlýnu
Výlet se mění v túru. Z Oybinu dolů, lázeňským
městečkem k úpatí protějšího hřebene a vzhůru skalní
stezkou až na vrchol svahu a ještě výš, po příkrých
schodech a žebřících na špici Ostrého kamene
– Scharfensteinu. Už ve středověku tu bývala
pozorovatelna – a není divu. Z téhle skalní věže je
vidět kol dokola, celé Žitavské hory, Oybin, Hvozd,
Luž, ba i Ještěd, Jizerské hory a Krkonoše. Cesta
dál vede po hřebeni až ke skalnímu útvaru Töpfer,
podivuhodné bráně obrů se schůdky vedoucími až
na vyhlídkovou plošinu. Hřeben nás pak vede dál,
než začne klesat a v prudkém sestupu nás dovede
do údolí k Čertovu mlýnu, kde nás Jiří zase pěkně naskládá
do vagonků úzkokolejky a odveze do výchozího místa.
Kamenné palice, Hvozd nebo dům plný motýlů
Pokud se tu přece jen ocitnete sami, anebo dorazíte
z české strany hraničními stezkami třeba z Krompachu,
prozkoumejte i širší okolí Oybinu. Hned nad ním se na kraji
lesa tyčí rudé kamenné palice Kelchstein, podivuhodné
skalní útvary. Úžasná je i dvouhlavá hora Hvozd
(Hochwald) s kamennou rozhlednou na jednom
a turistickou chatou na druhém vrcholu. Dobré je
zajet i do městečka Jonsdorf, proslulého Motýlím
domem s třiceti druhy motýlů, tropickými terárii
a akvárii. Výhoda je, že právě do Jonsdorfu vede
jedna z větví úzkokolejky, takže i odtud se
můžete vracet v oblacích starodávné páry.
TURISTIKA
Jen nebe je klenbou zborcené
katedrály
Tajný tip
Pokud jste milovníci šlapek,
tedy samosebou těch
u horských kol, určitě vyhledejte
stránky www.mtbadventure.cz!
Tady nejenže vám půjčí kvalitní
horské kolo, ale především
vám nabídnou, abyste se
na cyklovýlet či vícedenní
cyklovýpravu vydali s nimi.
Protáhnou vás málo známými
trasami Českého Švýcarska
i Lužických hor, přizpůsobí
náročnost i délku trasy vašim
schopnostem a odhodlání
a ještě vás nechají vybrat, co
byste nejradši chtěli vidět.
Samozřejmostí je i zajištění
ubytování, pozoruhodností
pak pobytové cyklobalíčky
na míru.
27
TURISTIKA
Rybniště
Ze dna rybníka
k výšinám
Pokud budete hledat místo, kde si v širokém sedle podává ruku České
Švýcarsko hlídané Širokým vrchem a Lužické hory střežené Plešivcem
a Žulovcem, doputujete bezesporu do Rybniště 17 .
Jedlová se zrcadlí na hladině
Velkého rybníka
Praktické
informace
Cokoli o historii i současnosti
obce najdete na
www.obecrybniste.cz.
Kompletní a aktuální
informace o dopravě nejen
v okolí Rybniště zase na
www.ceskesvycarsko.cz/cs/
jizdni-rady.
Pěšky, vlakem, autobusem, vždycky z Rybniště
Tahle půvabná vesnice dělá svému jménu čest, obklopují ji totiž tři
významné vodní plochy – Školní rybník, ve kterém se dá idylicky rybařit,
Velký rybník, vůbec největší vodní plocha na Děčínsku, obklopená
prokvetlými loukami a skýtající hnízdiště desítkám druhů vodních ptáků,
a vodní nádrž Chřibská, důležitá zásobárna pitné vody rozlévající se
v lese na úpatí Malého Stožce. Ostatně i samo srdce obce vyrostlo na dně
vysušeného rybníka, který dnes připomíná už jen nádherná lipová alej.
Do Rybniště ale stojí za to vyrazit nejen kvůli vodě. Už třeba dosti raritní
secesní kostel svatého Josefa z přelomu desátých let minulého století,
doslova zářící barvami, je unikum. Rybniště je ale především úchvatným
východištěm do obou krajinných celků. A nejde jen o geografickou polohu,
ale i o dopravní komfort. Totiž, na rybnišťské nádražíčko přijíždějí vlaky ze
Šluknovského výběžku, z Rumburku i Varnsdorfu, a pokračují dál do Čech,
třeba do Doks nebo do Kolína. Zmíněnými vlaky se ale dostanete i dál, až
do Saska k atraktivním turistickým cílům, třeba na tajemný Oybin, o kterém
si přečtete, otočíte-li o stránku zpět.. Podstatné je, že z vlaku tu můžete
přestoupit na turistické autobusy, třeba na ten, který vás protáhne úplně
celým Českým Švýcarskem – až do Jetřichovic, Hřenska a Děčína. Zkrátka,
turistický dopravní uzel.
Umrlčí stezkou na Karlovu výšinu
Secesní kostel v Rybništi
28
No a teď k těm výletům. Je vlastně jedno, na kterou stranu se vydáte, jestli
do Lužických hor, po žluté na Malý Stožec nebo po červené na Jedlovou
a Tolštejn anebo do přírodní rezervace k Velkému rybníku a na Světlík
s nádherným větrným mlýnem, anebo opačným směrem, třebas
po zelené do Chřibské, ale především a hlavně –
po červené vzhůru na hřbet Širokého vrchu.
Až tudy půjdete, vzpomeňte, že tahle
prastará kupecká cesta sloužívala i jako
umrlčí stezka, že tudy lidé nosili nebožtíky
do Chřibské k pohřbu. Nejlépe vám to
připomene Farská kaple s malebnou studánkou.
Tady se smutný průvod zastavoval,
odpočívalo se, pilo, rozjímalo
a mysl se obracela k Bohu. A pak
dál až na nádhernou Karlovu výšinu,
málo známou, ale úžasnou vyhlídku na
Doubici hovící si v údolí, na Růžák i pyšné
pískovce Českosaského Švýcarska.
A ještě dál, třeba po Köglerově stezce
do Kyjova nebo po zelené do už
zmíněné Doubice.
TURISTIKA
Doubice
Mozkové lázně
na prahu
národního parku
Doubice
Doubice 18 je jednou z nejkouzelnějších obcí Českého Švýcarska. Má to
hned několik důvodů. Tak především ojedinělý, protože živoucí soubor
klenotů lidové architektury, podstávkových domů. Ať tu zaklepete
na kterékoli dveře, otevře vám člověk, který po léta o svůj dům pečuje,
šlechtí ho, ale v pokoře k tomu, co budovali ti, kteří nás předešli. Ovšem
pozor, nejsou to žádní umanutí kutilové – vesnice žije bohatým a veselým
spolkovým životem. A až vám tu někdo, třeba v jedné z pěti hospod, začne
vykládat, že v Doubici jsou mozkové lázně, nemávejte rukou a zůstaňte tu
pár dní. Obě hemisféry vám budou hlasitě děkovat. A vydejte se i do okolí,
protože to je další důvod zdejšího kouzla. Třeba na výlet po žluté Úzkými
schody až na Tokání anebo na výpravu proti času, do bývalé Zadní Doubice
v Kyjovském údolí říčky Křinice, za velebným šumem křídel černých čápů.
Anebo vyrazte na kole... Nedaleko je i úžasné koupání s přírodní písčitou
i travnatou pláží u Kyjovské přehrádky. A ještě jedna nepřehlédnutelná
rarita! Největší české srocení mohutných dřevěných soch (316!) – zábavní
park u Staré hospody, ze kterého budete své ratolesti dostávat jen stěží.
V Doubici se prostě dobře žije, dobře pije, dobře jí – a taky dobře bydlí.
Praktické
informace
Veškeré informace o Doubických
chalupách hledejte
na www.doubickechalupy.eu.
O Doubici, jejím životě
i okolí se nejvíc dozvíte
na www.doubice.cz.
Tak trochu jiný standard Doubických chalup
Tak třeba v Doubických
chalupách. To je opravdu velmi
netradiční rodinný penzion.
Tři chalupy na slunné stráni
obklopené nádherně udržovanou
hektarovou zahradou, která má
vysloveně relaxační charakter,
s ohništěm, místy na grilování,
trávníkem... Sedm apartmánů
má tu nesmírnou výhodu, že jsou
Doubické chalupy
dvouložnicové, a tedy opravdu
jako dělané pro rodinnou dovolenou. Nadto je tu hlavním zákonem čistota
a to je, jak známo, základ útulnosti. Přitom charakter interiérů je opravdu
chalupářský – menší okna, převládající dřevo, jako byste byli u někoho
na návštěvě na chalupě. Ovšem tedy u někoho, kdo si při tom všem potrpí
na komfort. Pan Petřík, majitel penzionu, rád říká, že to není než standard,
ovšem někde v Tyrolsku, dodává. A skutečně – velkorysost těch
pohodlných místností člověk ocení v celku i v detailu... Anebo další
věc – jste tu v srpnu, a počasí se vám snaží namluvit, že je listopad.
A vy najednou zjistíte, že podlaha hřeje! Temperuje se tu,
kdykoli je třeba. Proto je také tak skvělé vydat se sem na jaře,
na podzim anebo i v zimě a objevovat České Švýcarsko nebo
Lužické hory v době jejich největšího půvabu. K dispozici je
kolárna, pár kol vám dokonce i půjčí, na zahradě je stolní
tenis, badminton – a to je ještě necelých sto metrů odtud
k dispozici veřejné hřiště s umělým povrchem... Je vám to
málo? Dobrá, přidám pohodlné a prostorné postele.
Úzké schody
29
TURISTIKA
Brtníky
Krajina kolem Brtníků se ráda choulí do mlžných cárů
Praktické
informace
Do Ametystu se dovoláte
takhle: +420 733 548 023,
a doklikáte takto:
www.galerieametyst.cz.
Než projdete Brtníky,
zdřevění vám kotníky
Vesnička Brtníky 19 , část Starých Křečan, jako by tvořila hranici mezi
Českým Švýcarskem a Šluknovskem a z obojího měla to nejhezčí. Najdete
tu skvosty lidové architektury, drobné památky, křížovou cestu, nádherné
výhledy, okolí je doslova prošito krásnými cestami za atraktivními cíli,
nedaleko odtud mráz tvoří úchvatné ledopády a k tomu všemu teď
uprostřed obce září zbrusu nový polodrahokam Ametyst.
O krásně umanutém Brtníkovi
Ametystové geody ohromí každého
30
Ametyst je nově otevřené centrum turistiky
spojené s galerií. Než nahlédneme dovnitř,
musím vám ale prozradit, kdo si
ho vymyslel a vyvzdoroval. To
jméno budete nejspíš znát,
protože Zdeněk Patzelt je nejen
bývalým ředitelem národního
parku České Švýcarsko, ale
především jedním z nejznámějších
severočeských fotografů, který
už dlouhá léta kouzelně mapuje ty
nejkrásnější scenerie okolní krajiny.
Má za sebou spoustu výstav a ceněných
knížek, od fotografických po průvodce, a žije a tvoří
v Brtníkách. Svoji vesnici miluje, a to tak, že velmi aktivně. Co to znamená?
Inu, že mu to nedá a nedbaje času ani nákladů neustále někde něco
Brtníky
TURISTIKA
zkrášluje a upravuje, ba těžkou techniku objednává a s její pomocí vrací
do původní podoby třeba pomníčky i větší stavby nalezené v pangejtech
a rumištích, zatvrzele odmítá jakkoli rezignovat a zakládá iniciativy, které
jednou křísí slávu zdejší křížové cesty, jindy vymýšlejí, jak pozdvihnout
zájem turistů o Brtníky anebo třeba jak naložit s pokladem nalezeným
v Kopci. K tomu se ale ještě dostaneme. Teď, když už víme, kdo si Ametyst
vymyslel a stvořil ho z budovy bývalé samoobsluhy, můžeme dál.
Kameny z celého světa a fotky, které berou dech
Ametyst už z dálky hlásá, že je v něm i informační středisko. To v Brtníkách
dosti zásadně chybělo, protože takhle významné východiště turistických
tras ho potřebuje jako hladový polévku. Nechci vás podceňovat, ale pro
jistotu předkládám stručný manuál. Vystupte z toho, čím jste přijeli, a první
kroky směřujte do „ametystového íčka“. Můžete mít nakrásně do puntíku
naplánovanou trasu, ale tady vám prostě poradí zdejší věci znalí odborníci
na zážitky. I kdybyste si měli odnést jen tip, že tu a tu trasu je lepší jít tím
a tím směrem, že stojí za to se tamhle vyšplhat, protože výhled odtamtud
je k nezaplacení, vyplatí se to. To ovšem platí pro většinu íček. Čím je tohle
výjimečné? Tak předně, je otevřené denně, po celý rok!. Krom klasického
vybavení literaturou, suvenýry, pohledy, doporučenými trasami, mapami,
drobným občerstvením a vlídným slovem vás okamžitě obklopí úchvatné
exempláře kamenů z celého světa. Přes metr vysoké ametystové geody,
které vypadají jako kapličky plné barvených, světlem hrajících krystalů,
jsou kupříkladu z Brazílie, ale najdete tu i nejkrásnější kameny tuzemské,
včetně neskutečně barevných achátů, o kterých Zdeněk říká, že jsou
nejkrásnější na světě, a velmi zajímavou kolekci kamenů z nejbližšího okolí.
Nebudete ochotni věřit, že ty nádherné zelené olivíny a skvostné azurity
našel autor expozice „támhle u lesa“. Abyste rozuměli, Zdeněk je vzděláním
geolog, takže se tu můžete nejen rozhlížet a číst si cedulky, ale taky s ním
o „šutrech“ klábosit, co čas dovolí. Nadto si můžete dosti pozoruhodné
kousky i koupit – třeba lesklou červenou brtnickou žulu. Jakmile zvednete
oči o něco výš, objevíte Zdeňkovu druhou zálibu – fotografii. Jeho snímky
jsou vážně jedinečné, často i mnoho dní za rozbřesků vyčekané. I ty jsou
ke koupi a vězte, že se na stěně obýváku vyjímají skvěle. Já osobně bych
vám doporučil ještě jednu investici – některou ze Zdeňkových knížek. Jsou
plné nádherné přírody ve všech formách. A krásně umanutý Brtník vám ji
jistě rád i podepíše.
Poklady, kam se podíváš
A kam vás z Ametystu nejspíše pošlou? Na oběd ke Krkovičkovi nebo
do skvělé hospůdky U Oty v Kopci, určitě na Křížový vrch, kde k barokní
kapli Nejsvětější Trojice vede široká cesta lemovaná třinácti výklenkovými
kaplemi křížové cesty. Pochopitelně do Kyjovského údolí a k Brtnickému
potoku. Dají se tu udělat nádherné okruhy – třeba přes Velký pruský tábor
a Brtnický hrádek, jistě i na Zlodějku, prastarou cestu vedoucí po hřebeni
do Mikulášovic a ještě dál až do Saska, k Zelenému kříži, k pramenům
Mandavy, na Plešný vrch, na Vlčí horu, k obelisku v Horních Brtníkách
anebo na tajné místo s luxusními výhledy nad nádražím… A jak je to s tím
pokladem? V části zvané Kopec byl nedávno v jedné utěšené chalupě
opravdu nalezen poklad – na osm stovek skleněných diapozitivů fotografa
Johanna Webera z Kopce. Tak držte palce, ať to Kopečtí a Brtničtí vymyslí
tak, abyste si je mohli prohlédnout i vy. Vidíte, já vám už v titulku říkal, že
se nachodíte...
Brtnický potok
Víte, že...
... se v Ametystu doptáte
i na přímo idylické bydlení?
K dispozici jsou tři chalupy,
jedna pohlednější než druhá.
Hned naproti Ametystu
je ta největší, se třinácti
lůžky ve čtyřech pokojích
(mimochodem, právě tady
trvale bydlí zmiňovaný Brtník),
na kraji vesnice druhá,
menší, se zhruba devíti lůžky
a naprostým soukromím, a třetí
v sousední Vlčí Hoře, malá
podstávková chaloupka, které
se říká Bella vista, protože
vzhledem k výhledům z místa,
kde stojí, se ani jinak jmenovat
nemůže. Ostatně, podívejte se
na www.brtniky.cz
nebo www.vlcihora.cz.
Velký pruský tábor
31
aktivní odpočinek
Kam s dětmi
Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě
Praktické
informace
Cokoli chcete vědět
o Domě Českého
Švýcarska, najdete na www.ceskesvycarsko.cz,
i tady je otevřeno po celý rok.
Rafty objednávejte
prostřednictvím stránek
www.zahranice.com.
Rafty na Labi
32
Zážitky z dětství se
počítají dvakrát
Znáte to. Co zažijete v dětství, to vám z paměti nevymizí, a čím je to
podivuhodnější, tím častěji na to v životě vzpomínáte. A protože je dosti
logické, že s sebou na dovolenou do Českosaského Švýcarska vezmete
i svoje ratolesti, mám speciálně pro ně tři neobvyklé zážitky, o které byste
je neměli ochudit.
Jízda na hřbetě vodního hada
Na lodičkách už vaše děti asi byly, i parníkem se nejspíš svezly, ale co
takhle raft? Žádný strach, nejde o divokou řeku, jde o vlídného, silného,
ale klidného vodního tvora – o řeku Labe, která se zvolna vine úchvatným
kaňonem. Možná namítnete, že jet raftem po Labi 20 je nuda k uzoufání.
Chyba lávky! Je to naprosto strhující zážitek. A nejen
kvůli těm fascinujícím kulisám. Jen vy sami si totiž
v bezpečném raftu určujete, jak rychle pojedete, jestli
budete makat jako šílenci nebo se necháte jen unášet
proudem. Jen si to představte: míjíte mohutné, proti
proudu se sveřepě deroucí nákladní čluny, na březích
se míhají bobři a zvědavě po vás pokukují, v korunách
stromů velebně přistávají volavky a kormoráni a ze skal
na vás každou chvíli shlíží jiná kamenná tvář. Panorama
skalních stěn se mění za každou zátočinou, po stěnách
se píďalkovitě sunou horolezci – a vy, důležití a strašně
dospělí, svíráte pádlo, smíte ho nořit do vody a připadáte
si nejmíň jako Jack Sparrow. A kam se vydat? I to je na vás
– můžete jen z Děčína (ale třeba také až od ústeckého
Střekova) do Hřenska, spíše ale až do saské Schmilky.
Nejoblíbenější trasa ovšem končí až v Bad Schandau. Takovou cestu
ujedete za nějakých pět šest hodin, a to ještě stihnete v Dolním Žlebu
Kam s dětmi
aktivní odpočinek
zakotvit a dát si tu gáblík. Chcete-li raftování po Labi
věnovat více dní, dostanete se až do Königsteinu,
Pirny, Heidenau nebo Drážďan. A teď pointa: tohle
všechno vám zprostředkuje firma Za hranice. Nejen
že vám půjčí raft, ale především si ho od vás v cílovém
kotvišti zase převezme a třeba vás, není-li vás víc než
sedm, odveze i zpátky! Nebo vám sem přiveze vaše
kola, takže se třeba z Bad Schandau můžete elegantně
vrátit po Labské cyklostezce – a to už je teda zážitek
velmi komplexní. Při vícedenních plavbách zajistí
i ubytování, průvodcování, vymyslí program – no
prostě, rozmazlovat vás budou jako vlastní.
Dům plný dobrodružství
Píšu o tom v každých Zážitcích a nepřestanu. Dům Českého Švýcarska 21
na krásnolipském náměstí je totiž dětský sen. Zdejší expozice je důsledně
interaktivní, takže děti neustále někam lezou, na něco sahají, s něčím si
hrají, nakukují do kukátek, soutěží, ptají se a nacházejí tu odpovědi... Je
to takový národní park v kostce, a ještě pod střechou! Dá se tu vystoupat
na rozhlednu, roztočit větrný mlýn, nahlédnout do sopouchu, šplhat
po skále, stát se malířem, fotografem, přírodovědcem nebo archeologem,
pronásledovat jezevce klikatou norou, dívat se s otevřenou pusou na filmy
či audiovizuální performance, běhat po schodech kolem lososího přechodu,
poznávat po hmatu zvířecí kabátky a neustále hádat a uhadovat, co k čemu
slouží, jak to funguje a proč to tak je. A úplnou novinkou je možnost
vyzkoušet si plavbu horkovzdušným balonem nad krajinou obklopeni
zvukovými efekty, zasvěceným komentářem, s možností určovat výšku letu
nad místem, kde se zastavíte!
Hravá zahrada plná zvířat
Každopádně ale děti vezměte do pozoruhodné a netradiční děčínské
zoologické zahrady 22 na hřebenu Pastýřské stěny. Brzy
pochopíte, že tady děti ani zdaleka jen neokukují zvířata, že se tu
stanou součástí veliké hry na poznávání zvířecích zvyků, potřeb
a schopností, že se tu během půl dne zcela nenásilně dozvědí
víc než za půl roku ve škole. Skoro na každém kroku tu narazí
na nějaký úkol, hádanku, soutěž, výzvu nebo záhadu. Čekají je
hmatová okénka, ve kterých si osahají třeba svlečenou kůži hada,
okénka čichová, mluvící tabule, kouzelná telefonní budka, ze
které se dá volat zvířatům... Ta nekonečná řada her má ovšem jasný
smysl – zábavně a s chutí poznávat tajemství zvířecí říše. Největším
klenotem děčínské zoo jsou samozřejmě Helga a Siegfried,
medvědi grizzly. Jsou to totiž jediní reprezentanti svého
živočišného druhu na celém území bývalého Československa! Obklopeni
ale budete i zvířaty, která jste možná nikdy ani neviděli. Třeba sambarem
skvrnitým nebo ursonem kanadským, k tomu se přidá úchvatný a stále
vzácnější levhart mandžuský, dále medvěd malajský, mravenečník velký,
makakové, malpy a outloni. Nabídka je hodně pestrá , a to se ještě v první
polovině roku 2013 k téhle partě přidal tapír jihoamerický! Aby toho
nebylo málo, děti tu v jedné části zahrady, věnované fauně Českosaského
Švýcarska, mohou vidět zvířata, o kterých jste jim sice říkali, že žijí „tady
všude kolem“, ale s málokterým se člověku v přírodě poštěstí setkat
tváří v tvář. Tady ano. K tomu velké dětské eldorádo se zbrusu novým
průlezovým hradem... Co víc chtít?
Expozice v Domě Českého Švýcarska
Co je ještě okolo
Až půjdete z děčínské
zoo, zastavte se ještě pod
kopcem ve čtyřpatrové Expozici
Rajské ostrovy a projděte
korálovým útesem,
mangrovovým pobřežím,
deštným pralesem, pouští i
polopouští! A mimochodem –
platí sem vstupenka ze zoo, tak
ji nezahoďte!
Medvěd grizzly v děčínské zoo
Praktické
informace
Zoo Děčín je otevřená
celoročně, otevírací dobu
i spoustu dalších informací
hledejte na www.zoodecin.cz.
33
aktivní odpočinek
Golf Janov
Na janovském hřišti si můžete zahrát i v kiltu
GOLF DRESS
CODE aneb V čem
v Janově na golf
Neodolatelná
přitažlivost golfu
Na golfovém hřišti Janov je
zakázáno hrát v modrých
džínsech. Hráči musejí míti
tričko s límečkem, případně se
„stojáčkem“, nebo rolák.
Jak tak jezdím po Českém Švýcarsku a zkouším pro vás na vlastní kůži
nejrůznější zážitky, dostal jsem se už několikrát na golfové hřiště v Janově 23 .
Neumím si představit, že je někde na téhle planetě jiné golfové hřiště s tak
nádhernou a spektakulární kulisou. Na jedné straně monumentální Růžák,
důstojná Jedlová a za dobré viditelnosti i lužický Klíč, na straně druhé
defilé saských stolových hor, na severu pak Křídelní stěny a v bezlistém
období dokonce Pravčická brána se Sokolím hnízdem, na jihu zalesněný
hřeben, ze kterého k nebi ční věž arnoltického kostela a ještě o kousek
dál mysteriózní Děčínský Sněžník jako na dlani… Pokaždé jsem si říkal,
musí být nádherné tady hrát, ale to není nic pro mě, nepatřím tak říkajíc
do rodiny.
Předsudky jsou k ničemu
Golf je sport, který obestírá spousta předsudků, výhradně
ovšem u těch, kteří ho nehrají. A předsudky jsou vždycky
k ničemu. A tak jsem to zkusil a zavolal manažerovi zdejšího
golfového klubu panu Jaroslavu Novotnému – a byl jsem
ztracen. Teď, po své první golfové zkušenosti, prohlašuji se vší
důrazností – vykašlete se na předsudky a přijeďte do Janova
vzít golfovou hůl poprvé v životě do ruky. A je jedno, jestli
vám je pět, třicet nebo osmdesát. Golf je totiž možná vůbec
nejdemokratičtější sport, jaký lidstvo vymyslelo. Každý
tu má šanci, protože systém hendykepů umožní hrát
začátečníkovi se skvělým hráčem, a jejich hra může
34
Golf Janov
aktivní odpočinek
být klidně úplně vyrovnaná! Navíc je to sport svrchovaně gentlemanský,
koneckonců jeho britská tradice je tak důstojná, půvabná a svůdná, že
stojí za to nechat si o ní vyprávět. Přesně to jsem taky udělal, když jsem
onoho mlhavého zářijového rána postával, opřen o „devítku železo“,
na „fairwayi“, sledoval, jak se z mlžných cárů dere slunce a zlatí okolní
kopce, a dozvídal se spoustu věcí o historii golfu, o jeho pravidlech,
o názvosloví, o druzích holí a především – o onom kouzelném golfovém
gentlemanství.
Skutečný golfista nepodvádí
V desateru zdejšího klubu je nádherná sentence: „Golf je hrou cti – hraješ-li
jinak, nepoznáš nikdy to pravé uspokojení ze hry. Zvykne-li si gentleman
používat kleště na cukr, buď si jist, že je použije, i když je u stolu sám.“ No
řekněte, není to krásný návod, jak přistupovat nejen ke golfu, ale k celému
životu? Jak jsem tak poslouchal ta slova o sportu, který jsem zatím znal jen
z televize, v jednom kuse na mě dotíraly vnitřní pochybnosti. Poslouchat,
to by ti tedy šlo, ale za chvíli tě postaví na odpaliště a tvá nešikovnost tě
znemožní jednou provždy. A vida – další kouzlo. Když jsem pak skutečně
stál na odpališti a křečovitě se snažil napodobit pohyby mého průvodce
ve snaze koordinovat své tělo a donutit je, aby si uvědomovalo několik
pokynů zároveň, došlo mi najednou, že ono proslulé golfové „nic to nechce,
jen hrát lehce“ je svatá pravda. „Je to podobné, jako když kosíte trávu…,“
proniklo ušima do mého zmateného mozku, který na to zareagoval, vybavil
si pohyby s kosou ve vysoké trávě a tak trochu nezávisle na mém vědomí
dal pokyn tělu, které provedlo pohyb, a míček – světe, div se – odletěl
v dál. Možná už jste někdy slyšeli o golfovém orgasmu, já ho v tu chvíli
prožil. Podobné pocity jsem pak zaznamenal i na greenu. Míček, který jen
a jen vaší zásluhou měkce sklouzne do jamky, to je úplně nová zkušenost –
vítězství nad vlastní neobratností.
Jediné, co vám hrozí, je, že golfu propadnete
Golf je z pohledu totálního kandrdase triumf koordinace. Co všechno
je třeba dodržet, aby se odehrál zázrak letu míčku v kýženém směru
a v patřičné vzdálenosti… A moje tělo to pomalu začalo chápat, ale
pohříchu nezávisle na mně samotném. Je zbytečné psát dál – zkuste si to.
Přijeďte sem třeba jen na pár hodin. Absolvujete to, co já, a nakonec si
ještě zahrajete pár jamek. Budete s posvátnou bázní našlapovat
na heboučké greeny, brouzdat vysokým „rafem“,
budete přitom krásně mlčet, anebo zjistíte, že
si vlastně máte co říct s člověkem, kterého vidíte
poprvé v životě, a když se vám povede rána, zažijete
omamný pocit, který se nedá srovnat s ničím jiným.
A ta burácející symfonie přírody všude kolem…
Já z Janova odjížděl přesvědčen, že není důležité,
kolik mám na účtu ani s kým se znám a koneckonců
ani jaké značky jsou věci, ve kterých jsem odehrál
svou první jamku v životě. Odjížděl jsem nadosmrti
„chycen“. A večer, před spaním, jsem se přistihl, jak
si v pyžamu zkouším ten podivný povolený golfový
postoj, kdy se tělo stává biomechanickým strojem
a překvapí duši, která v něm přebývá…
Praktické
informace
Aktivity na golfovém hřišti
v Janově objednávejte
v Nord Bohemia Golfu:
+420 602 445 651, informace
na www.golfjanov.cz.
Doporučujeme absolvovat:
a) miniakademii = základní
kurz (8 hodin) pro začínající
hráče na získání místní herní
způsobilosti; cena (2000 Kč)
zahrnuje cvičitele, vstup
na hřiště a půjčení holí
a kurz je organizována pro 2
a maximálně pro 5 osob
b) trénink = činnost určená
hráčem po dohodě s cvičitelem,
může se jednat o trénink
na DR, hřišti nebo o výuku
pravidel; trvá 25–50 minut
a cena se pohybuje mezi
250–450 Kč.
Golfová akademie
35
HISTORIE A KULTURA
Zámek Weesenstein a pevnost Königstein
Na vysoké skále
vznešený hrad stojí
aneb Saské perly
Pohádkový zámek naruby
Zámek Weesenstein
Praktické
informace
Co potřebujete vědět
o Weesensteinu, dozvíte se na
www.schloss-weesenstein.de,
o Königsteinu zase na
www.festung-koenigstein.de
– obě stránky mají i českou verzi.
Tajný tip
V žádném případě, až
budete na Weesensteinu,
nezapomeňte na svůj žaludek!
Zámecký pivovar nabízí pivo
vařené podle renesančních
zvyklostí, je tu skvělá
venkovská restaurace a kavárna
s vybraným sortimentem
dezertů.
Na Königstein se můžete
vypravit kdykoli po celý rok, ale
fajnšmekři vědí, že úžasné je to
o adventu, kdy tu probíhá velmi
romantický historický vánoční
trh, jaký jinde nezažijete!
36
Jeden z nejimpozantnějších saských hradních a zámeckých komplexů,
opravdu pohádkově vypadající Weesenstein 24 , je pozoruhodným
mysteriem, které vážně stojí za to poznat. Je to totiž zámek doslova naruby.
Leží sotva 30 kilometrů od českých hranic, západně od Pirny, kousek
od dálnice do Drážďan, v půvabném údolí říčky Müglitz. Jeho utajeným
srdcem je mohutná žulová skála a všechno, co tu uvidíte, je jinak, než čekáte.
Spletitá říše schodišť vám vyrazí dech, už proto, že třeba stáje jsou tu v pátém
patře, zatímco panské komnaty se vzácnými dobovými tapetami (jedny
z posledních v Sasku, kde ještě můžete vidět originální interiéry, původní
šlechtickou bytovou kulturu) jsou o podlaží níž než sklepy, do kterých se tu
chodí nahoru, taneční síň je na půdě... Všechno to ale má dobrý důvod –
zámek byl totiž budován odshora dolů! Začalo se hradem na skále a postupně
se dostavovalo, až byla celá skála „obalena“ nádherným architektonickým
celkem, který, přestože vznikal řadu století a najdeme tu prvky snad všech
stavebních slohů od gotiky po neoklasicismus, působí jednolitě a nesmírně
vznešeně. Prohlídka interiérů je cestou saskou minulostí, zdejší tapety jsou
jedinečné, zámecká zahrada přechází z neoklasicistní zimní zahrady přes
barokní francouzskou po rozsáhlý anglický park. Příjemným luxusem je český
audioprůvodce, který si při vstupu půjčíte – a jste dokonale v obraze.
Pevnost v oblacích
Na stolové hoře omývané Labem stával už v polovině 13. století český
hrad, neboť tohle území bylo za krále Václava I. i mnohá další léta součástí
Království českého. Teprve koncem 16. století se hrad změnil na nedobytnou
pevnost Königstein 25 , teď už saskou. Postupem času pevnost mohutněla,
takže dnes je to jedna z největších horských pevností v Evropě. Je fascinující
procházet těmi přísnými zdmi, dívat se daleko do kraje, zažívat na zdejších
nádvořích trhy a slavnosti – například když v červnu zaútočí švédská vojska
anebo když v červenci vypukne Festung Aktiv, tedy velmi akční outdoorové
sportování – a prohlížet si nesmírně zajímavé expozice pevnosti se sluchátky
českého audioprůvodce na uších, nahlížet do nejhlubší vrtané studny
v Sasku, procházet kasematy a sklepeními, po hradbách kolem bašt...
A že se ještě vracím k těm sluchátkům, půvabnou novinkou je speciální
audioprůvodce pro děti, které tak
procházejí pevností s úsměvem
a třeba i písničkou na rtech a zkoušejí
odpovídat na otázky – třeba kolik vojáků
muselo spát na jedné cimře nebo proč
tu asi potřebovali tak hlubokou studnu
– a ve sluchátkách jim s odpověďmi
pomáhají jejich vrstevníci Max a Marie.
Děti se formou hry dozvědí spoustu věcí
a hlavně – ani na chvíli se nenudí!
Pevnost Königstein
Šluknovský zámek
HISTORIE A KULTURA
O dobrých koncích
ŠlukNovského zámku
Jsou místa, kam se člověk rád vrací. Pro mě je jedním z takových míst
šluknovský zámek 26 . Proč? Protože mám rád dobré konce. Možná si ještě
vybavíte článek z loňských Zážitků, kde jsem líčil mohutný požár, který
na zámku vypukl v roce 1986 a zničil vlastně všechno od druhého patra výš,
a to včetně střechy, i jedenadvacetiletou obdivuhodnou snahu o navrácení
lesku a snad i slávy jednomu z klenotů saské renesance na území Česka.
V roce 2008 byl zámek znovu otevřen a krom historické expozice poskytuje
povznášející důkaz toho, že řemesla v dnešní době ještě nevymřela, že
dodnes existují fortelní a nadaní řemeslní kumštýři, kteří dokážou vyrobit
kazetový strop, křesla, lustry, skvostné vykládané podlahy, doslova ze
střípků slepit původní kachlová kamna... Dodnes ve mně zůstal pocit
hrdosti, že žiju v době, kdy tohle ještě někdo umí. A tak jsem se vypravil
do Šluknova po roce znovu. A musím podat zprávu o tom, že dobrý konec
koncem vůbec není, protože zámek žije bohatým životem, rozšiřuje své
expozice, zmnožuje kulturní akce a lidé si do něj nacházejí cestu víc a víc.
Na slavnosti, na půdu i mezi vysloužilce a fořty
Vypravit se sem můžete, prakticky
kdy vás napadne, protože vyjma
vánočních svátků, Silvestra
a Nového roku je tady otevřeno
denně. Už jenom blížit se k té
dokonale souměrné a malebné
budově je zážitek. A co dál? Přece
– projít se přilehlou zámeckou
zahradou, vejít do klenuté
vstupní síně, dát si tu v cukrárně
U Dlaska nepochopitelně dobrý
Zámecké slavnosti
větrník, nahlédnout do zdejšího
dobře vedeného informačního střediska, nechat se provést expozicí
zámku, vystoupat až na ohromující půdu a zúčastnit se tu nějakého
koncertu nebo divadelního představení, vypít čaj v půdní zámecké
čajovně anebo si vyčíhat termín noční prohlídky při svíčkách a stát se
během ní součástí některé z pohádek či pověstí, či ještě lépe – vypravit
se na velkolepé Zámecké slavnosti plné dobových kostýmů, řemesel
i zábavy. A jak se rozšířily expozice? Inu zásadně, neboť dvě zcela nové
přibyly. Ta první je expozicí Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny
české - ŠLUKNOVSKO, VOJENŠTÍ VYSLOUŽILCI A VELKÁ VÁLKA. Uvidíte
v ní vysloužileckou uniformu, přenosnou polní písárnu a spoustu dalších
sbírkových předmětů, dozvíte se, že spolek vysloužilců vlastně nahrazoval
vzájemnou pojišťovnu, a zjistíte, že za expozicí stojí Klub vojenské historie,
který krom jiného po Šluknovském výběžku vyhledává a rekonstruuje
pomníčky padlým z první světové války. A druhá expozice? MUZEUM
LESNICTVÍ. To je zase výsledek dlouholeté spolupráce zámku a sousední
střední lesnické školy. Najdete tu pozoruhodnou rekonstrukci pracovny
fořta, nejrůznější dobové lesnické a myslivecké nástroje a pomůcky, ale
třeba také místnost věnovanou meteorologickým přístrojům. Jak říkám,
šluknovský zámek rozkvétá a je moc fajn být tu a tam při tom.
Šluknovský zámek
Praktické
informace
Potřebné informace najdete
na www.mesto-sluknov.cz.
Oblíbené Zámecké slavnosti se
konají vždy poslední červnový
pátek a sobotu.
Zámecká zahrada
Interiér zámku
37
ZAJÍMAVOSTI
Hudební České Švýcarsko
Zaposlouchejte se do krajiny skal a roklí
Praktické
informace
O festivalu v Srbské Kamenici
– www.festivalsrbska.cz;,
o Chřibském kulturním létě
na www.chribska.cz.
Pokud chcete průběžné
a aktuální informace
o kultuře na Děčínsku
v osobnějším balení, zajděte si
na sympatickou stránku www.
facebook.com/Decinsko.
Hudba ze skal a roklí
vytrysklá
Nevím, jestli se vám to taky někdy stává. Jdu krajinou a najednou slyším
hudbu. Nebylo by na tom nic divného, kdyby někde nějaká hrála. Ale
nehraje. A stejně ji slyším. Možná je to tím, že jsme odkojeni filmy, a když
se před námi začne odvíjet krajina, podvědomě slyšíme filmovou hudbu,
která má umocnit nebo rozjitřit naše city a pocity. Chodím-li ale po Českém
Švýcarsku, slyším hudbu skoro vždycky. Ona tu totiž je – zakletá a spící mezi
skalami, v lesních roklích i na povětrných lukách, vynořuje se z mlh, vstává
se sluncem a uléhá se stíny do vodních tůní. A byla tu odjakživa.
Kráčeli krajinou a slyšeli hudbu...
Víte, že...
... obecně prospěšná
společnost České
Švýcarsko vydala
pozoruhodnou
výpravnou knížku
Jaroslava Holoubka
s nádhernými
fotografiemi Zdeňka
Patzelta České Švýcarsko
– Krajina inspirace,
která mapuje právě
kumštýřskou stránku téhle
výjimečné krajiny?
38
Říkává se, že lidská duše je sama o sobě krajinou. Jaká tam asi hraje hudba?
Nejspíše v každé jiná. Tomuhle třináctiletému chlapci, synovi lesmistra
z Chřibské 27 , měkce zpívají housle v údolí Chřibské Kamenice, vznešeně
burácejí trubky mezi skalami u Tokání
a velebně vzlíná zpěv mnohahlavého
sboru při pohledu do krajiny z vrcholu
Spravedlnosti. Žije tu už pátým rokem
a okolní krajině zcela propadl. Bude z ní
čerpat po celý život. Stane se otcem
moderní opery, proslaví se v Praze,
Londýně, Paříži i ve Vídni, kde roku
1778 zemře, ale už nikdy mu z paměti
nevymizí tiché zvonění rozkvetlých
prstnatců na Marschnerově louce.
Jmenuje se Christoph Willibald
Gluck. Anebo tenhle mladík, který se
tajně plíží ospalým náměstím České
Kamenice 28 do kostela svatého
Jakuba Většího, aby tam vyběhl
Kostel svatého Jakuba Většího v České Kamenici
Hudební České Švýcarsko
na kúr a slastně zabořil ruce do kláves varhan, místo aby se vzdělával
v němčině, protože kvůli tomu ho sem tatík poslal – dobrý český řezník
přece musí umět německy, vždyť se píše rok 1856. A on si místo toho lajdá
po okolních kopcích a sumíruje nějaké skladbičky! A jak se jmenuje ten
nezdvořák? Inu Dvořák. Antonín. Anebo tenhle nosatý mladík ve fráčku
podle francouzské módy, který se prochází s mladou Južou Thunovou
po zahradách děčínského zámku, v kapse žmoulá zbrusu nový valčík pro
tuhle půvabnou dívenku a společně se dívají na důstojné Labe, jak se líně
vine mezi dominantami skalních velikánů v ohromujícím pískovcovém
kaňonu. Fryderyk Chopin. A mladý muž se vzletně uvázaným šátkem,
který běží s roztaženýma rukama a vlasy plnými větru po hřebeni mezi
Jetřichovickými vyhlídkami vstříc letícím valkýrám... Richard Wagner.
A co ty desítky nadaných skladatelů, kteří v téhle Bohem vlídně nahlížené
enklávě žijí, tvoří na objednávku i z čirého pnutí a vkládají do černých stop
mezi pěti linkami celou tuhle krajinu i lidi, kteří v ní žijí? Augustin Stradal,
Johann Christoph Kridel, Thaddeus Palme, Anton Rössler... Anebo Karl
Ferdinand Pohl z Chřibské, virtuos na skleněnou harmoniku, pozoruhodný
nástroj, který jeho otec zdokonalil a vyráběl. České Švýcarsko je prostě
krásně znělé a velmi inspirující. A je tomu tak až do našich dnů. Skladatel
Miloš Bok prožil dětství a dospívání obklopen nejmalebnějšími z chalup
v Kamenické Stráni, do školy chodil v Růžové, krajinu hltal očima i ušima
– z Pastevního vrchu – a už v osmnácti letech tu napsal své opus magnum
– Missu Solemnis. I oratoria Skřítkové z Křinického údolí a připravovaná
Apokalypsa v Kamenické Stráni, jak o tom svědčí jejich názvy, mají kořeny
právě tady.
... a ta hudba dodnes zní
My máme dnes dvě možnosti. Bloudit těmi krásnými místy a naslouchat
jejich melodiím vlastníma ušima anebo vplout do bohatého koncertního
života současného Českého Švýcarska. Tak třeba v Srbské Kamenici 13 ,
v kostele svatého Václava, se už bezmála dvacet let pořádá mezinárodní
hudební festival. Každou srpnovou sobotu, a často také v září, můžete
být součástí výjimečných koncertů klasické hudby v nádherném barokním
interiéru. Za tímhle festivalem stojí sóloklarinetista Orchestru Národního
divadla v Praze Tomáš Čistecký, a už jen to je zárukou nejen vytříbené
dramaturgie, ale i vynikajícího interpretačního obsazení koncertů, které
často stavějí na souzvuku varhan s lidským hlasem nebo
sólovým nástrojem, můžeme sem ale zajít i na zajímavá
komorní tělesa. Podobně tradiční je i festival Chřibské
kulturní léto, který zahrnuje zajímavé koncerty, z nichž
některé bývají věnovány i zdejší tradici výroby skleněných
harmonik, i koncertní mše ve zdejším kostele svatého Jiří,
ale také související akce – besedy, výstavy, přednášky, cestu
pohádkovým lesem pro děti a samozřejmě prohlídky zdejší
chlouby– muzea Tadeáše Haenkeho. Jen tak mimochodem,
víte vy vůbec, že v Jiříkově 29 , konkrétně v jeho části
Filipov, stojí od roku 1885 úchvatná novorománská bazilika
minor Panny Marie Pomocnice křesťanů postavená na paměť
zázračného uzdravení těžce nemocné tkadleny? Pokud ne,
zajeďte se tam podívat. A nejlépe o prázdninách, protože
to tam probíhá mezinárodní varhanní festival Arte Musica
s brilantními interprety na ojedinělém nástroji. A přidáme-li jednotlivé
koncerty leckde po Českém Švýcarsku, možností je mnohem víc.
ZAJÍMAVOSTI
Skleněná harmonika
Co je ještě okolo
Abychom nezapomněli
na velmi slibně se rozvíjející
mezinárodní hudební festival
Lípa Musica – ten zasahuje
i do námi mapované oblasti,
konkrétně na děčínský zámek,
do zmíněné filipovské baziliky
i do divadla v Novém Boru
a saského Großschönau či
Žitavy. Opět pozoruhodná
dramaturgie a interpreti! Více
na www.lipamusica.cz.
Chřibské kulturní léto
39
HISTORIE A KULTURA
Děčín
Děčínské nábřeží se zámkem v době, kdy knihovna ještě nestála
Praktické
informace
Veškeré informace o dění
na děčínském zámku hledejte
na www.zamekdecin.cz.
Provozní dobu Městské
knihovny, jakož i nabídku
pořádaných akcí
máte přehledně na www.dcknihovna.cz. A jedna
užitečná rada – v knihovně
i informačním centru můžete
zaplatit kartou!
Cokoli pak chcete vědět
o informačním centru
a turistických lákadlech Děčína
vůbec, najdete na zbrusu
novém a komfortním webu
www.idecin.cz.
Zámecké komnaty
40
Dvě labské dominanty
města Děčína
Děčín 30 je největším městem Českosaského Švýcarska, píšu ukázněně
do záhlaví tohohle článku a snažím se držet zpátky. Nejsem totiž objektivní,
tohle město miluju od narození. Má podmanivou, i když ne pro každého
hned zjevnou krásu, je to skvělý parťák pro život i vlídný hostitel. Pro
tentokrát se nechme pozvat do dvou jeho významných budov stojících
na opačných pólech časové osy.
Zámek do zahrad oděný
Thunovský zámek tyčící se na skále nad hladinou Labe je prostě krásný.
Kdyby to byl člověk, dostal by možná vyznamenání za útrapy, kterými
musel projít ve dvacátém století. Dnes už je ale zase v perfektní formě.
Rok co rok se rozšiřuje prostor, do něhož tu lze nahlédnout, vyhlídkové
okruhy se mění a košatí. K „Zámeckým interiérům“ a „Baroknímu
okruhu“ přibývá zbrusu nový, situovaný především do nově opraveného
jižního křídla zámku a věnovaný přelomu 19. a 20. století, tedy době
Jaroslava a Franze z Thunů. Ať si vyberete kterýkoli, budete okouzleni.
Hádejte, který okruh popisuju teď: Po barokním mostě vás průvodce vezme
do barokní konírny s výstavou kočárů a dál do nádherné barokní Růžové
zahrady s úchvatnou salou terrenou, barokním glorietem a teprve
nedávno zpřístupněnou krytou chodbou na pilířových arkádách
do barokního kostela Povýšení svatého Kříže s kaplí Panny Marie
Sněžné... Hm, to bylo snadné. Tak těžší otázku: Kdo všechno vás
může po zámku provázet? Upřímně řečeno, podle toho, kolik vám
je. Nejlepší to máte, jste-li děti. Těch čtyř- až šestiletých se totiž
zmocní komtesa Klára a vydá se s nimi (vezme i rodiče, budou-li
škemrat) „Po stopách zámeckých dětí“, tedy na zcela netradiční
hravou prohlídku zámeckých komnat. Těch o něco větších se dokonce
ujme sám černý rytíř Zikmund z Vartenberka, který děti protáhne
i místy, kam se jinak návštěvníci zámku vůbec nedostanou – třeba
sklepeními a parkánem. A jste-li tu v čase vánočním, provedou vás zámkem
Děčín
samotní Jaroslav Thun s manželkou – jen se nesmíte k smrti vyděsit, když
vám tu a tam pod nohama proletí dva sígři, hraběcí vnoučci, pro které se
na zámku připravuje vánoční překvapení. Jedna novinka na děčínském
zámku je ale hodna obzvláštní pozornosti, neboť se bude dotýkat všech,
kdo budou zámek byť jen míjet. Po velmi dlouhé době otevírají se totiž jižní
zámecké terasovité zahrady. Ano, ty slavné zahrady, ve kterých vůbec
poprvé v zemích kontinentální Evropy vykvetla slavná viktorie královská
(stalo se to roku 1852, tedy přesně padesát let poté, co ji rodák z nedaleké
Chřibské Tadeáš Haenke v amazonských pralesích objevil). Tyhle zahrady
jsou jednoduše úchvatné. Nabízejí zcela nové, volně přístupné korzo, ze
kterého se otevírají nečekané a vlastně už zapomenuté pohledy na zámek.
Když stojíte u barokního skvostu, čajového pavilonu, a díváte se přes
kašnu se zurčícími vodotrysky vzhůru k zahradnickému domku, zámecké
vinici, obloukovému mostu nebo zámecké věži, můžete si spokojeně říci, že
přesně takhle se na své sídlo kdysi dívali i mnozí Thunové – a po nich pak
dlouhá léta nikdo.
HISTORIE A KULTURA
Víte, že...
... město Děčín zřídilo dvě
turistická parkoviště, na
která vás spolehlivě navedou
směrovky? Na levém břehu je to
Vajer, na pravém pak parkoviště
Atlantik na nábřeží před
Městskou knihovnou. Z obou
parkovišť se budete moci vydat
na tematické výletní okruhy po
městě, jejichž mapu naleznete
na místě v infocentru.
Vyhlídkový dům plný slov a příběhů
Jen o kousek dál, za ocelovým
Tyršovým mostem na nábřeží
Labe, si zase můžete dopřát
pohledy, které dřív nemohl
zažít nikdo. Teprve od roku
2012 tu totiž stojí nová,
architektonicky pozoruhodná
Městská knihovna. Ať se
na ni díváte odkudkoli, je vám
jasné, že to není ledasjaký
dům. Trio architektů Šantavý
Nová Městská knihovna
– Svátková – Šedina ji pojalo
jako obrovský regál s knihami. Tak jen račte dál. Je to dům světla, dům
průhledů skrze jména literárních velikánů, dům knih a kultury vůbec. Až
úplně dole najdeme velkorysé turistické informační centrum, které vám
kromě klasických služeb podobných zařízení nabídne třeba i výbornou
kávu ze zdejší pražírny a posezení na kryté terase s výhledem na vodu.
Mimochodem – výhledy jsou vůbec jedním z největších taháků knihovny,
kromě knih a ostatních služeb samozřejmě. Tak třeba balkon u půjčovny
je místo, kam usednout, vzít si sem něco k pití, časopis nebo knížku,
upíjet, učítat a dívat se na Labe, na most, na bílá křídla
restaurace na Pastýřské stěně..., to je jednoduše
řečeno letní nirvána. A to jsme ještě nebyli na střeše,
kde rozlehlá terasa nabízí pohledy ještě výstavnější,
nadto panoramatické. Úplná bomba je ale dětské
oddělení. Nejde v pravém smyslu slova o knihovnu,
je to vlastně naprosto univerzální hrací a tvořivý
prostor, ve kterém se děti nadšeně stávají samy
sebou, malují, hrají divadlo, pobíhají a třeba
i spí. A to si představte, že knihovna má
otevřeno od devíti ráno do osmi do večera,
a dokonce i o víkendech. Zajít si sem třeba
jen tak projet majly, zabrouzdat si po síti
(to se dá samosebou udělat i v infocentru),
poslechnout si koncert nebo si jen tak
chvíli číst, to je vážně báječný nápad.
Růžová zahrada
Tajný tip
Možná to budete považovat
za nepřípadné, ale já vím
své. Jsou zkrátka chvíle, kdy
je dobré vědět, že Městská
knihovna v Děčíně provozuje
i veřejné záchodky, odděleně
od knihovních prostor, takže
člověk nemusí nedůstojně
předstírat, že si jde půjčit
knihu, aby mohl...
41
aktivní odpočinek
Varnsdorfské speciality
Lokál pivovaru Kocour zdobí měděná varna
Víte, že...
... varnsdorfské farmářské
trhy se konají každou třetí
sobotu v měsíci a že třikrát do
roka mají bohatý doprovodný
program? Veškeré informace
o nich i o dalších bohulibých
aktivitách MAS Šluknovsko
najdete na
www.mas-sluknovsko.cz.
Farmářské trhy ve Varnsdorfu
42
Pohádky o lidech,
kteří zdobí
Šluknovsko
O MAS, tedy místních akčních skupinách, jsem nevěděl vlastně nic. Dokud
jsem se ovšem ve Varnsdorfu nesetkal s Evou Hamplovou, předsedkyní
MAS Šluknovsko. Nechme stranou definice – podle mě je MAS Šluknovsko
prostě parta nadšených lidí, kterým není jedno, co se děje u nich v regionu,
vymýšlejí projekty rozvoje oblasti, především v rámci Programu rozvoje
venkova, získávají na ně evropské peníze a pak pustí mezi lidi výzvu:
řekněte nám o svých nápadech, když budou v souladu s tím, co chceme
pro region my, dostanete od nás příspěvek. Je až neskutečné, co všechno
už podpořili – od oprav a záchrany sakrálních objektů přes dětská
hřiště po nejrůznější lokální podnikatelské projekty. Tak třeba, zasazují
se o návrat ovocnářství na Šluknovsko. Není to úžasné? Organizují
farmářské trhy před varnsdorfskou Střelnicí. Anebo – viděli, že projekt
Tolštejnské panství má obrovský potenciál, ale není rozvíjen, tak se ho
ujali. Znáte tuhle úžasnou hru, ve které máte pas a putujete po panství,
získáváte razítka a slevy a můžete se stát třeba i členem rytířské družiny
Albrechta Berky z Dubé a nechat se pasovat na slavných Tolštejnských
slavnostech? Ne? Tak rychle vyfasovat pas a vzhůru za dobrodružstvím. Teď
se ale pojďme podívat na dva projekty, které mají certifikát regionálního
produktu Českého Švýcarska a oba jsou podporovány MAS Šluknovsko.
O Kocourovi v půllitrech
O pivovaru Kocour 31 nepíšu v Zážitcích poprvé a má to své dobré důvody.
Já jsem prostě fanda lidí, kteří své nápady dotahují do konce. A kdykoli
do bývalé keramičky na okraji Varnsdorfu přijedu, vidím, že to, o čem se
před rokem jen mluvilo, už funguje. Vrchní Kocour Josef Šusta ale nespí
na vavřínech a zase mě zahrnuje novými a novými nápady. Tenhle pivovar
je v mnohém jiný. Vaří se tu více než 30 druhů piva podle receptur z celého
světa. Typicky českého tu mnoho nenajdete, zato ochutnáte piva belgická,
Varnsdorfské speciality
aktivní odpočinek
irská, novozélandská, americká, japonská... A to všechno pěkně z tamějších
surovin a často i pod dohledem sládka z té které země. K tomu vymazlené
speciály a hlavně filozofie piva jako dokonalého partnera jídla. Když
přijdete do kocouří restaurace, překvapí vás totiž nejen nádherná měděná
varnička, mnohohlavá pípa s kdejakou pivní dobrotou, pozoruhodný
jídelníček plný pivovarských gulášů, křehkých řízků, křupavých kolen,
báječných žebírek a poctivých kachen se zelím, ale především to, že vám
tu poradí, jaké pivo si ke kterému jídlu dát. Pokud ale přijdete jen na pivo,
vymyslí vám na fleku systém, jak toho ze zdejší produkce ochutnat co nejvíc
a mít z toho co nejskvělejší pivařský zážitek. Jestli můžu poradit, svěřte
se jim do péče. Ochutnáte extra hořký Quaterback nebo Kubík, hořký
Sumeček, legendární Samuraj, svrchně kvašená piva - třeba ve stylu stout
s kávovými tóny, nebo bavorské pšeničné pivo typu weizen, světlé pale ale
z anglických chmelů i stále oblíbenější piva s ovocnou příchutí. No, myslím,
že Kocour vás prostě svou škálou zaskočí. A chystají tu úžasnou věc – bude
tu možné i přespat, a to dokonce v železničním spacím voze!
O králi Větrníku a princezně Kremroli
Příběh téhle cukrárny je dost neuvěřitelný. Syn montéra z varnsdorfského
TOSu František Dlask se narodil v Argentině, vyrůstal ve Venezuele,
na praxi po dokončení hotelovky byl na Kanárech i v Mexiku, aby se
nakonec odhodlal jít za svým snem a otevřít si vlastní cukrárnu. Ani
v Buenos Aires, ani v Caracasu, ale ve Varnsdorfu. Rozhodl se pro českou
cukrářskou klasiku, ale ani jedna výrobna v okolí mu nedokázala dodat
typické zákusky takové, aby mu chutnaly. A tak začal péct sám. Zvolil
zajímavý systém – dokud mu výrobek nechutnal, nepustil ho na pult. Touhle
bohužel dosti vzácnou cestou začaly vznikat nejlepší větrníky na světě
(za tuhle pravdu jsem ochoten podstoupit souboj!), nepochopitelně dobré
kremrole, které se nerozpadají, ale křupou, špičky vysoké jako Matterhorn,
kokosky, punčáky... Kdykoli k Dlaskům vejdu, přeřadí mi slinné žlázy
na čtyřku. Postupně přibyly i lokální speciality – borůvkový řez a dort tety
Alenky podle rodinného receptu, oba ohodnocené certifikátem výrobku
Českosaského Švýcarska, a hlavně – dezerty z celého světa. To se cukrář
Dlask začetl do některé ze světových kuchařek a postupně došel k ideální
receptuře. A tak si tu dnes koupíte kanadský
carrot cake, irský stout cake z černého piva
(pochopitelně Kocoura), americký pekanový
pie nebo sametové italské tiramisu... K tomu
zmrzlinu vlastní výroby z opravdických
surovin, z žádných instantních prášků, ale
z čerstvého mléka, šlehačky a ovoce, lusku
vanilky nebo hebké čokolády, nově
pak i drtivě osvěživé ledové čaje, zase
tady vařené, plus pečlivě vybíranou
kávu. Budete-li ve „Vanďáku“, anebo
ve Šluknově, kde má firma Dlask 32
na zámku svou filiálku, zajděte si
osladit život, neboť tady platí:
Dlask – mlask!
Praktické
informace
Dobrá rada – 8. a 9. 6. 2013
se vypravte na Tolštejnské
slavnosti! Jejich termín
pro rok 2014 i veškeré další
podrobnosti o Tolštejnském
panství najdete na www.tolstejnskepanstvi.cz.
Cokoli potřebujete vědět
o pivovaru Kocour, najdete
na www.pivovar-kocour.cz.
Určitě se sem podívejte,
abyste nepropásli
některou z pivovarských akcí,
třeba legendární Kocouří kouř!
Začne-li vás honit mlsná,
klikněte na www.cafe.dlask.cz.
František Dlask, mistr cukrářský
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Strategický plán LEADER
43
TRADIČNÍ ŘEMESLA
Made in České Švýcarko
Dobrodružství
ve voňavé říši bylin
Usměvavá mýdlárna
Mýdlárna Rubens
Praktické
informace
Informace o mýdlárně
i e-shop najdete
na www.mydlarnarubens.cz.
A pamatujte – jakmile
jednou navštívíte Mýdlárnu
v Růžové, máte doživotně
na e-shopu možnost nakupovat
za velkoobchodní ceny. Však se
na to v mýdlárně zeptejte!
Cokoli potřebujete vědět
o Nobilis Tilia (včetně e-shopu),
najdete na www.nobilis.cz.
A jeden tajný tip – budete-li mít
v nohách nějaký ten kilometr,
zeptejte se tu na speciální
hřejivé, uvolňující a masážní
oleje, krémy nebo gely. Jsou
fakt skvělé, vyzkoušel jsem je
na vlastní nohy.
Čajový klub Nobilis Tilia
44
Na kraji vesnice Růžová 33 stojí voňavý dům plný úsměvů. Na dveřích nápis,
pod ním zvonek. Stačí ho zmáčknout, a začnou se dít divy. Ať přijdete kdykoli
a v kolika lidech chcete (otevírací doba je tu „ZA SVĚTLA“), budete vlídně
a s úsměvem uvítáni. Paní Hrachovcová nebo její maminka, neboť je to podnik
ryze rodinný, vás uvedou do světa podomácku vyráběného mýdla. Ukážou
vám, jak se dá mýdlo uvařit v obyčejném hrnci, nechají vás očichat a osahat,
co vás napadne, budou vám vyprávět o tom, jak kdysi našly na půdě sešitek
s prastarým návodem na výrobu mýdla, a možná se s vámi podělí i o „růžovský
zázrak“, tedy vlastní cestu od prvního hrnce mýdla k prosperující firmě, která
má své předváděcí centrum, prodejnu i skvěle zavedený e-shop. Provedou vás
po zahradě a nechají hádat jména bylin, vaše děti zaměstnají rytím značek
do mýdla a pak vás zavedou mezi své výrobky a budou vám o nich kouzelně
vyprávět. Ocitnete se ve světě produktů, z nichž většina je zcela původních,
už od samotného nápadu, který někdy vznikne i náhodou anebo ho přinesou
návštěvníci odněkud ze světa nebo pochází z babiččina deníčku. Kromě
mýdel a výrobků ze soli z Mrtvého moře – třeba v mikrovlnce nahřívatelných
úlevných bylinných pásů se solí – tu najdete i tuhé šampony anebo olejíčky
na mazání... O sortiment ale vlastně nejde – jde o ten zážitek a o filozofii
zdejších bylinkových víl, které mají doopravdy největší radost z toho, když se
tu někomu líbí, přestane spěchat, dá se s nimi do řeči, odpočine si a především
– odejde s úsměvem a bude mít chuť se zase někdy vrátit.
Oáza klidu, kde se dějí zázraky
Budete-li chtít pokračovat ve výletu za klidem a léčivou vůní, rozjeďte se
do Vlčí Hory 34 a zajděte do firmy Nobilis Tilia. Návštěva tohohle místa
je, věřte, skutečným balzámem na nervy. Mají vám tu rozsáhlou bylinnou
zahradu, kterou vás nechají bloumat a číst si cedulky nebo se tam vypraví
s vámi a budou vám vyprávět o světě léčivých bylin. Vaše děti si budou
hrát na pískovišti, vy budete sedět v relaxační zóně, meditovat anebo,
klidně spolu s dětmi, procházet zdejší senzorium – třeba bosonohou
terapii, anebo se vypravíte na malý výlet kolem tří pečlivě udržovaných
rybníčků. Ve zdejším čajovém klubu si pak objednáte třeba speciální
směs bylinného čaje, zalistujete v knížkách z příruční knihovny
(jsou, jak jinak, o bylinkách) a zajdete si do vzorkové prodejny
nakoupit neuvěřitelně rozsáhlou škálu certifikované přírodní
kosmetiky (včetně pozoruhodných přípravků pro děti – třeba
pro alergiky a exematiky), která se vyrábí doslova za dveřmi.
A budete-li poblíž delší dobu, můžete si tu objednat některý
z kurzů, který vychází z krásné filozofie lidí v Nobilis Tilia
– třeba o fytoterapii a botanice, o antroposofické
botanice, o poznávání a pěstování léčivek,
o permakultuře, ale taky se tu třeba můžete
naučit, jak pěkně postaru kosit trávu. A budete-li
tu v červnu, nenechte si ujít Svatojánské slavnosti,
ekologický festival plný hudby, tance, krásného slova
i lokálních jídel a nápojů.
S HUDYsportem do skal
Železnou cestou orlů
– bez obav a bezpečně
Pokud nejste nadšenými a zkušenými
horolezci, kteří se bez lana do skal
nevydají, možná mi budete rozumět.
Vždycky když tyhle elegantní šplhavce
vidím, zmocní se mě závist a mám
na sebe vztek, že bych tohle nikdy
nedokázal. Tedy, bývalo tomu tak
do doby, než mi kamarád vysvětlil,
co jsou to takzvané zajištěné cesty,
po italsku via ferrata. To jsou,
povídal kamarád, cesty ve skalách
a náročném horském terénu, které
jsou chytře vybaveny jisticími
fixními lany, železnými stupačkami,
žebříky, řetězy, kramlemi, lávkami
a všelijakými čepy, které i člověku
relativně nešikovnému umožní
dostat se tam, kam jen orli létají
a horolezci šplhají. Tak jsem to zkusil a byl to, věřte,
naprosto fascinující zážitek! To se prosím vlastně vznášíte nad krajinou, cítíte
teplo skal, a vidíte nekonečně daleko a máte intenzivní pocit, že vám mezi
lopatkami raší křídla. Něco naprosto výjimečného. „Železná cesta“ sama
o sobě ovšem nestačí. Člověk se sem, do těch nebetyčných výšek, k vrcholkům
skalních stěn, může vydat jen tehdy, když se na to dobře, ale tedy sakra dobře,
vyzbrojí.
Pro výbavu do půjčovny HUDY Hřensko
No a já mám pro vás výborný tip, jak to udělat v Českosaském Švýcarsku, kde je
takových via ferrat hned několik, a mimořádně atraktivních – většina v Sasku
a jedna úplně nová i v Česku. To se prostě a jednoduše vydáte do Hřenska 35 ,
kde celoročně funguje PŮJČOVNA A PRODEJNA OUTDOOROVÉHO VYBAVENÍ
HUDY. Tady vám půjčí, nač si vzpomenete, a dokonce i poradí, nač si
nevzpomenete. Od téhle sezony tu mají i úplnou novinku, a hlavně kvůli ní
tu jsme: půjčují vybavení na zajištěné cesty (via ferrata). A co si tu člověk
může půjčit, aby se mohl vydat na adrenalinový výlet vysoko do kolmých
stěn, bezpečně zajištěn k ocelovému lanu, do míst, kde velmi pravděpodobně
o hodně překročí hranice svých dosavadních možností? Celotělové úvazky,
helmy a via ferrata sety. K zápůjčce viaferratového
vybavení navíc dostanete kartičku „Pravidla
bezpečného pohybu na zajištěných cestách“
a z ní zjistíte, co ještě nevíte. Tak nezapomeňte
– nejdřív do Hřenska do HUDY a pak už vzhůru
do skal! A pokud se nechystáte na via ferrata, ale
jen tak s dětmi na výlet do skal, půjčte si v HUDY
legendární dětskou sedačku Deuter. V té bude vaše
dítě v bezpečí, ať se vydáte kamkoli, a ještě si to
vysloveně užije.
aktivní odpočinek
Praktické
informace
HUDYsport najdete
na adrese Hřensko 131
a všechny informace získáte
na [email protected], případně
na telefonu +420 412 554 086.
Otevřeno mají
od 1. 3. do 31. 10. a to:
PO–ČT 9.00–17.30
PÁ 9.00–19.00
SO 9.00–18.00
NE 10.00–17.00
a od 1. 11. do 28. 2.
PO–SO 9.00–16.30
NE 10.00-16.30
www.hudy.cz
Přehled zajištěných
cest (via ferrata)
v okolí
Beuthenfall, Häntzschelstiege,
obtížnost B (Saské Švýcarsko)
Jonsdorf, Nonnensteig,
obtížnost C,D (Lužické hory)
Oybin, Alpingrat, obtížnost C,D
(Lužické hory)
Dresden, Kurt und Georg
Löwinger Steig, obtížnost C,D
(Drážďany)
Dresden, Sachsenstiege,
obtížnost E (Drážďany)
Děčín, Pastýřská stěna,
obtížnost B,C – připravuje se
(České Švýcarsko)
45
TURISTIKA
Vyhlídky
Nechte své oči plout Labským kaňonem
Víte, že...
... Labský kaňon můžete
pohodlně projet na kole
či na bruslích po nově
vybudované cyklostezce
(pro informace viz
www.labska-cyklostezka.cz)
a dojet vlastně až k Severnímu
moři?
Pastýřská stěna
46
Krajina z výše viděná
Křídel nemajíce, toužíme po pohledu ptačím. Proto stoupáme na vrcholy
a hledíme dolů. V tom božském pohledu je vždycky i něco ďábelského, mísí
se tu zpupnost s pokorou. Ale takový je přece lidský život. A tak se dívejme
a nechme duši zpívat.
Labe a jeho skalní svita
Labský kaňon, chvílemi až tři sta metrů hluboká soutěska lemovaná
lesnatými stráněmi, skalními stěnami i nejroztodivnějšími pískovcovými
útvary, je místo tak krásné, až srdce usedá. Pojďme ho hltat očima
z labských vyhlídek. Začít bychom měli v Děčíně, a to přímo naproti
zámku, kde se na 160 metrů vysoké Pastýřské stěně 36 bělostně třpytí
napodobenina středověkého hradu z roku 1905. Už od počátku tu byla
restaurace, a je tu dodnes. A moc dobrá. Od nepaměti (tedy přesněji
– od mé nepaměti) se jí říká Nebíčko, i když už se dnes jmenuje prostě
Restaurace Na Pastýřské stěně. To něžné slovo ale dokonale vystihuje
pohled z nově opravené vyhlídkové terasy – je to vážně pohled nebeský.
Druhým zastavením je vyhlídka Bohemia na protějším břehu Labe a hned
pak kopec Kvádrberk. Tady už v roce 1879 vybudoval stavitel Carl Hönig
z popudu Zkrášlovacího spolku děčínského půlkruhovou terasu se zábradlím
a v jejím středu šest metrů vysoký pískovcový obelisk, to všechno na počest
stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. s císařovnou Alžbětou. Takže
logicky – Císařská vyhlídka, kterýžto název dokonce Jeho císařská Milost
sama nejmilostivěji schváliti ráčila (aniž tu kdy byla). My tu ale jsme
a omámeně hledíme na Děčín a daleko za něj. A to jsme prosím teprve
na začátku zhruba jedenáctikilometrové výpravy po labských vyhlídkách.
Jdeme po hřebeni po červené, a už je tu další, Sněžnická vyhlídka. Jak
název prozrazuje, ze skalního plata je mezi stromy vidět stolová hora
Děčínský Sněžník. A o kousek dál pískovcový pavilon Labská stráž vystavěný
v roce 1890 týmž Hönigem z popudu téhož spolku. Peníze na něj se tehdy
opatřovaly koncerty, divadly a přednáškami snad všech děčínských spolků.
Vyhlídky
TURISTIKA
Odtud už je fascinující výhled na Růžový hřeben, kam ostatně směřujeme
také. Další panoramatickou zastávkou je Spálenisko, které nám dopřeje zase
se po chvíli nadechnout doširoka otevřenýma očima, a pak už – pro mnohé
nejkrásnější, protože na obě strany otevřená – široká, zábradlím obehnaná
a nad kaňonem se tyčící Růžová vyhlídka. Spektakulární řeka i skalní
divadlo kolem. A to nás nejpodivuhodnější vyhlídka ještě čeká. Belvedér 37
. Vysoko, jakoby přímo nad hladinou Labe se pnoucí skála, na ní obrovská
vyhlídková terasa zakončená salou terrenou, vytesanou přímo do skalního
bloku. Už na počátku 18. století se tu konaly koncerty – a tu a tam se konají
dodnes. Výhledy jsou jednoduše nepopsatelné. Nadto – pod Belvedérem
byly do skály vytesány schody, po nichž lze sestoupat 180 výškových metrů
až na dno kaňonu, a je-li kdo hodně dobře plicně vybaven, může si to dát
i opačně. Rozumnější je ale vrátit se přes Labskou stráň, a to nejspíše
dobrodiním autobusu.
Tolštejnské scenerie
Byly doby, kdy
středověký,
mnohou věží
ježatý hrad
Tolštejn 38 ,
postavený
v gotickém slohu
koncem 13. století,
skýtal nejednomu
loupeživému rytíři
dokonalý přehled
o kraji na pomezí
Českého Švýcarska
Tolštejn
a Lužických hor.
Dodnes je úžasné vystoupat sem z Jiřetína pod Jedlovou, třebaže z hradu
zbyly jen ruiny. Za námahu jsme totiž odměněni jednak péčí restaurace,
která tu dopřává příjemné odpočinutí znaveným turistům, ale hlavně
výhledy z vyhlídky na ostrohu, na němž – přinejmenším představovat si to
můžeme – stávala věž ze všech nejvyšší. Výhledy jsou to krásné, umocněné
historickými souvislostmi, leč nedá nám to, protože našemu výhledu
na straně západní vytrvale brání hora s romantickou rozhlednou na lesní
čupřině. Jedlová 39 . Pojďme tam. Třetí nejvyšší vrchol Lužických hor zdobí
kamenná, třiadvacet metrů vysoká šachová věž už od roku 1891. Výhled
z ochozu rozhledny je dokonale panoramatický – a úžasný. Šluknovský
výběžek v celém svém drsném a syrovém půvabu, Českosaské
Švýcarsko a saské stolové hory, dokonalá galerie živlové
eroze, Lužické hory v jejich štětinaté lesnaté kráse,
pitoreskní a neopakovatelné České středohoří. Račte
si přát něco víc? A to ještě Jedlová nabízí mnohé další
počitky i zážitky. Tak kupříkladu budova u rozhledny,
stejně stará jako věž, skrývá vlídnou restauraci a hned
naproti je Sportovní centrum (o zimních radovánkách
čtěte o stránku dál) s lanovým centrem, kde můžete,
vybaveni výzbrojí a zaškoleni instruktorem, pokračovat
vysoko nad zemí v pokusech o napodobení ptáků a pořádně
si načechrat adrenalin. Anebo si tu můžete půjčit terénní
koloběžku, případně sjezdovou tříkolovou káru a řítit se
dolů po svazích či po pozvolných cestách po úbočí hory.
Rozhledna Jedlová
Praktické
informace
Rozhledna i restaurace
na Jedlové hoře jsou otevřeny
denně, cokoli o nich včetně
jídelníčku je k mání
na www.jedlova.cz.
Kompletní nabídku jedlovských
sportovních a souvisejících
aktivit pak hledejte
na www.sport-jedlova.cz.
Jedlovské káry
47
příroda
Zima v Českém Švýcarsku
Dlouhý důl a Václavská stěna
Tajné tipy
Jedlová, jak už jste pochopili,
je hora, kterou zima obzvláště
miluje. Když už nebudete vědět
co, vydejte se ji poznat po staru
– obuti jen do sněžnic. Je
to zcela mimořádný zážitek.
Na www.cottage.cz, respektive
na +420 736 224 222 si
můžete domluvit nejen
zapůjčení sněžnic, ale
i poskytnutí průvodce!
Chcete-li poznat České
Švýcarsko v nejvlídnější
zimní náladě, přijeďte
o adventu. Zdánlivě spící
vesnice a městečka ožívají
skromnými oslavami
povznášejícího očekávání
a leckde vás potěší vánoční
výstava, varhanní koncert nebo
jesličkové divadlo.
48
Rapsodie v bílém
České Švýcarsko je v zimě tak nádherné, že nepřijet sem je chyba, za kterou
by ve škole byla pětka. Podtržená. Ty křehké chvíle, kdy krajina poztrácí
barvy a pod příkrovem sněhu zbude k vidění jen to podstatné, to, co
přetrvá, ta jinovatkou oděná rána, větrem žíhané nebe, dny, kdy slunce
zlatí, ale nehřeje, a hvězdnaté noci, za kterých měsíc hladí třpytící se
stráně, to je doba, kdy cudná krajina vypráví příběhy. A kdo je moudrý,
naslouchá.
Klidné smíření s krajinou
Máte-li v sobě touhu po klidu, vyjděte si jen tak, pěšky. Vlastně kamkoli.
Chcete tip? Kyjovské údolí 40 , kterým se v zimě plouží ospalá Křinice
a v kdekteré postranní úžlabině se předvádějí ledopády a sněhové
baldachýny zdobí větve smrků i nerovnosti skal. Anebo, pro ty odvážnější,
Jetřichovické vyhlídky 41 . Kráčet po hřbetě spícího draka a dopřávat
si luxus dalekých výhledů, které laskavě nabízí mrazivý vzduch – co
se tomu vyrovná? Případně zdolat Gabrielinu stezku podél mrazem
ojíněných skal, kolem Homole, která je tentokrát opravdu z cukru,
až k Pravčické bráně, jež má v zimě krásně zachmuřenou
a zamyšlenou tvář, anebo úplně obyčejná procházka mezi
podstávkovými domky zachumlanými do sněhové duchny, skoro
kdekoli. Prostě jenom tak jděte a počkejte si na myšlenky, které si vás
po pár kilometrech v té sněhové spoustě samy najdou…
Ze svahu i po hřebeni z Jedlové
Máte-li v sobě touhu po neklidu, po dynamice a pohybu, vezměte lyže
a vydejte se na kopec. Až vás vlek vyveze na Jedlovou, pochopíte, že tohle
vám ani Alpy nenabídnou – sjíždět dolů a mít pod sebou ten prazvláštní
pískovcový kvádr, do kterého voda a vítr za miliony let filigránsky vyhloubily
reliéf Českosaského Švýcarska, a hned vedle útěšné panorama Lužických hor
Zima v Českém Švýcarsku
vyšňořených v bělostném hermelínu. A nakonec,
ono poobědvat ve vyhřátém hostinci s výhledem
na romanticky bílou zbytnělou šachovou věž zdejší
rozhledny, taky není k zahození. Hlavní ale je, že tři
kilometry sjezdovek všech tří náročností na dvou
k sobě nakloněných svazích nabízejí opravdu báječný
lyžařský zážitek, doplněný o komfort nejlepšího
večerního osvětlení v republice – ve zdejším
dokonale bílém světle si budete připadat i pozdě
v noci jako o polednách. Navíc nový snowpark
s jedinečnou šňůrou šestnácti snowboardových překážek v řadě (!), dětská
školička, půjčovna lyží i vybavení a skibus z parkoviště k lanovce – jednoduše
paráda. O pár kilometrů dál, v Horním Podluží 42 , si přijdou na své
hlavně rodiny s dětmi. Zdejší široký a pozvolný svah s moderním zázemím
a příjemnou restaurací U Vleku je pro začátečníky jako dělaný. Že jste
propadli spíš důstojnosti jízdy zasněženou krajinou na lyžích běžeckých?
Pak je tu pro vás teprve ráj. Začít musíme zase na Jedlové 39 , ve středobodu
lyžování celé oblasti. Sedm kilometrů nádherných udržovaných tras
povětšinou po hřebenech, na Tolštejn nebo Křížovou horu, či zase lesy
na úpatí samotné Jedlové, k tomu areál pro bruslení... A to vás ještě
nedaleko odtud, v běžeckém areálu Polevsko, čekají další frézované tratě
s okruhy od tří do devíti kilometrů, na kterých se střídá intimita lesních
scenerií s dalekými výhledy do Lužických hor. A na Děčínském Sněžníku
další kilometry běžeckých tratí se zase trochu jinou atmosférou náhorní
plošiny majestátní stolové hory, kde si člověk tu a tam připadá jako kdesi
v hlubokých norských lesích. Máte-li ovšem raději, když vaše lyže něžně przní
panenskou sněhovou pláň, vydejte se třeba do okolí Lipové 43 , odkud se
dá po nedotčených lukách dojet až do sousedního Saska a vplout do pečlivě
udržovaného běžeckého areálu v okolí Sohlandu 44 . Libo-li ještě větší
adrenalin? Žádný problém – v JV Ranči 45 na kraji Rybniště vám nabídnou
skijöring. Umožní vám zapřáhnout se za koně, pádit loukou ozlomkrk
a nechat vítr, aby vám šlehal tváře ledovými metlami.
příroda
Skiareál Jedlová
Praktické
informace
Sportovní areál Jedlová –
všechno, co potřebujete
vědět o zimních
radovánkách, najdete
na www.sport-jedlova.cz.
Kompletní nabídku všech
zimních aktivit pak hledejte
(a najdete)
na www.ceskesvycarsko.cz/
cs/zima-v-ceskem-svycarsku.
V pokorném obdivu
Máte-li v sobě touhu po krystalické kráse, po vrcholném kumštu
sochařky Přírody, zajeďte si do Brtníků. Vlídným terénem dojdete
v několikakilometrovém okruhu k mistrovským dílům spojení živlů,
k proslulým brtnickým ledopádům 46 . Voda tu, podpírána zemí, mrazivým
dechem vzduchu změní skupenství a strne v roztodivných a těžko
uvěřitelných tvarech s tak podivuhodnými barvami, že budete mít tu a tam
pocit, že uvnitř těch ledových stalaktitů, stalagmitů i stalagnátů hoří
oranžové sloupce ohně. U gigantické Opony oněmíte úžasem nad dokonalostí
zimního divadla, mezi mrazivými
postavičkami Betlému anebo
tváří v tvář velkému Ledovému
sloupu na chvíli podlehnete
dojmu, že tohle se přece musí
odehrávat jen ve vaší fantazii.
A až se budete lesnatým údolím
vracet do sedla pod Vlčí horou,
budete už vědět, že kdo neviděl
brtnické ledopády, nemůže
říct, že zná České Švýcarsko
ve všech jeho podobách.
Jedlová
Brtnické ledopády
49
aktivní odpočinek
Gastronomie
Kde se dobře vaří
Máte chuť zakousnout sklářskou pec?
Restaurace Starý klub
Praktické
informace
Nabídku Starého klubu včetně
mnoha gastronomických
i kulturních akcí najdete
na www.staryklub.cz.
A abych nezapomněl – otevřeno
tu mají denně bez výjimek
po celý rok, už od deseti ráno!
Nabídka restaurací i penzionů
Na Vyhlídce a Nad soutěskami
je k dispozici na www.penzionnavyhlidce.eu.
A jeden tajný tip navíc.
Z některých pokojů obou
penzionů je vidět Pravčická
brána – a toho se jinde než
v Mezné vážně nedočkáte!
Penzion Na Vyhlídce
50
V České Kamenici, v těsném sousedství
poutní kaple Narození Panny Marie,
stojí nádherný barokní
Vrchnostenský špitál. Dnes se
tu ovšem léčí především chuť
k jídlu, sídlí tu totiž vyhlášená
restaurace Starý klub 47 .
V nádherném interiéru, který kryje
vzácný původní zákopový trámový
strop, se stavuju pokaždé, kdykoli má
cesta vede těmito končinami. Je to totiž velmi komplexní zážitek. Uvnitř
je útulno, v chladných měsících, ale i za nevlídných letních dní tu plápolá
krb, ve velkém, ale nějakým zvláštním kouzlem velmi komorním sále
poletují úsměvy personálu. A je-li opravdu teplo, sedávám na venkovní
terase, která se tu a tam mění v letní kino, koncertní pódium, a začátkem
roku dokonce v dějiště nefalšované zabijačky. Vždycky mě nadchne, jak
vlídní jsou tu k dětem. Dětský koutek, připravené stolní hry, ale také
samostatná stránka v menu s vynalézavými jídly – třeba taková krupicová
kaše... Hm, rád se nad ní zase stávám malým klukem. Filozofie kuchyně mi
velmi konvenuje – česká kuchyně s moderním šmrncem. Právem pyšní jsou
tu na svou svíčkovou, úžasně křupavé vepřové koleno na prkýnku, poctivý
gulášek, ale také na sklářskou pec – pozoruhodnou zapékanou směs
s játry. Proslulé jsou i víkendové akce se zvěřinou ze zdejších lesů. Vůbec,
na suroviny se tu velmi dbá. Polotovary tu nenajdete, dáte-li si knedlík,
bude domácí. Nejen z úcty k majitelům (jmenují se Hruškovi) tradičně
končím skvělou horkou hruškou v karamelu.
Pašerácká kapsa plná krásných výhledů
Penzion Na Vyhlídce ve vesničce Mezná 48 leží na tak krásném místě, až
srdce usedá. Kdykoli vysupím strašlivých pět set metrů ze dna soutěsek
Kamenice, s ulehčením usednu na terasu zdejší restaurace a dopřávám si
lahůdky pohledové i gastronomické. Kolem si děti hrají na dětském hřišti
s vyřezávanými sochami, lidé se tu sluní a dívají se do kaňonu řeky a všichni
se něčím krmí. Není divu. Česká kuchyně, kterou tu podávají, stojí
a padá s naprosto čerstvými a kvalitními surovinami. Můžete si
tu dát klidně i hranolky a smažený sýr, protože i takovému jídlu
tu věnují náležitou pozornost. Já jsem si vypěstoval závislost
na zdejší proslulé pašerácké kapse z vepřové kýty, pikantním
gulášku na černém pivu, na neskutečné přesnídávkové česnečce
i výborném cordon bleu se speciální doma dělanou omáčkou.
A jejich bifteky... Ty zkrátka musíte ochutnat. Přiznám se, že odtud
málokdy odejdu po svých, většinou si tu vezmu pokoj a relaxuju.
A když není místo na Vyhlídce, je určitě ve vedlejším sesterském
penzionu Nad soutěskami. Oba mají wifinu zdarma, půjčují tu kola,
dětské cestovní postýlky, dětské cestovní krosny, a v noci, kdy
je tu božský klid, civím z okna na dvacetihlavé stádo laní, kolem
kterých důležitě kluše mladý jelínek. Když přidám, že se odtud dá vyrážet
na nádherné okruhové výlety do národního parku a že se téhle oblasti říká
vzdušné lázně, pochopíte asi mou náklonnost k tomuhle místu.
Gastronomie
aktivní odpočinek
Panenko z terasy, dobře vím, která jsi
Kyjovské údolí je jedno z nejkrásnějších míst Českosaského Švýcarska.
Miluju ho po celý rok, ale vůbec nejkrásnější je na jaře, kdy se krajina
vyšňoří všemi odstíny zelené, a na podzim, kdy nosí rudou, žlutou
a hnědou. Dáte-li si poradit, je mimořádně příjemné ubytovat se v penzionu
Kyjovská terasa 49 a podnikat odtud výlety. Majitelé vám rádi poradí,
kam a kudy. Je to taková rodinná náruč, tenhle penzion, navíc je důsledně
nekuřácký. Spát v tom krystalickém tichu je božské. Ale probouzet se, ještě
lepší. To totiž čeká snídaně. Opulentní výběr, ale já většinou stejně skončím
u domácích vajíček od kyjovských slepiček. Zdejší restaurace vypadá jako
sednice rodinné chalupy. Vaří tu skvěle. Klasická česká kuchyně s poctivou
svíčkovou, gulášem, kuřetem po staročesku, hojně oblíbenou panenkou
bratří Tesaříků, úžasnými fazolemi (kde si je dneska dáte), škálou
vegetariánských jídel – třeba křehkými pórkovými špalíčky s omáčkou
z modrého sýra, ale hlavně skvělými steaky ze zdejších býčků, tedy masa
zvířat z přirozené pastvy. Z těch je ostatně i zbrusu nová specialita – hovězí
líčka s vídeňským knedlíkem. Pro ty, co už nevědí co by, tu zase mají
třeba delikátní kachní prsíčka na švestkové omáčce se šťouchanými
bramborami. Nejpozoruhodnější
ale je, že se tu dlouhodobě
věnují celiatikům
a mají v nabídce řadu
bezlepkových specialit. Já
s lepkem problém nemám,
ale houbařovým ragů se
nacpu pokaždé. Mně osobně se
tu zkrátka bydlí a jí jako u maminky.
Žijte a debužírujte jako na zámku
Když si hrabě Kinský nechal v roce 1748 vystavět v Rynarticích lovecký
zámeček, věděl, co dělá. To místo je naprosto kouzelné. Později tu lesní
správa ustájila koně, inu, jiná doba jiné zvyky. Dnes zámeček září jasně
červenou fasádou do kraje a působí, alespoň na mě, jako magnet. Hotel
Zámeček 50 prostě nedokážete minout. Ať už se posadíte do interiéru,
a budete si připadat jako na zámku, nebo ven na terasu, a to obzvláště
doporučuju, odkud jsou opravdu jedinečné výhledy, anebo se rozhodnete
několik dní tu zůstat. Byl jsem tu jednou s invalidním kamarádem a žasli
jsme. Nejenže tu měli bezbariérovou toaletu a vstup do restaurace, ale
nabídli nám i bezbariérový pokoj! Hotel je klidný a komfortní. Je tu
bazén, sauna, pára, ping-pong, šipky..., co vás napadne.
V restauraci vás ale klidně a rádi přivítají, i když jdete
jen tak okolo. A pochutnáte si, vsaďte se. Máte chuť jen
na něco lehkého? Velmi dobré saláty nebo jídla z ryb –
třeba zámecký pstruh na víně se zeleninou – vás jistě
uspokojí. Jedním z hitů je i typická kulajda. Já, přiznám
se, miluju jejich svíčkovou, ta je vážně vyhlášená. Česká
kuchyně je tu velmi nápaditá, moc mi chutnají i zdejší
úpravy králíka (na víně, na česneku) a hlavně křehké
jehněčí (á la bažant, po srbsku). A nedat si tu palačinky
či štrúdl je hrubá chyba. Podstatné je ale i to, že vás tu rádi
vidí a vyjdou vstříc právě té vaší chuti. Tak se tu stavte,
dopřejte si dobré jídlo a k tomu grátis platinový výhled.
Penzion Kyjovská terasa
Praktické
informace
Všechno, co chcete vědět
o Kyjovské terase, si přečtete
na www.kyjovskaterasa.cz.
A chcete-li radu, vymodlete
si na paní domu pohankové
placičky, jsou jedinečné.
Hotel Zámeček hledejte
na www.hotel-zamecek.cz.
A tajný tip? Vyběhněte
na Křížový vrch hned
za hotelem – do království
lilií, odkud je vidět celé
Českosaské Švýcarsko. Anebo
se vydejte do Pavlina údolí,
do Studeného, do Jetřichovic,
na Tokání, do Chřibské – tady
jste prostě uprostřed všeho, co
stojí za vidění.
Hotel Zámeček v Rynarticích
51
aktivní odpočinek
Gastronomie
Stodolecká idyla
aneb Víme, co jíme
Usedlost Na Stodolci
Víte, že...
... v penzionu Na Stodolci se
nejen dobře jí, ale také pije?
Poručte si tu vychlazeného
varnsdorfského Kocoura,
pravou domácí citronádu,
stodolecký ledový čaj nebo
úplnou novinku – čerstvou
zázvorovou limonádu –
a uvidíte. A nezapomeňte si dát
panáka Grešíkovy děčínské
jeřabinky – kudy teče, tudy léčí,
a ještě je to esence zdejších
lesů a alejí. A víte vůbec, kdo
má adresu www.nastodolci.cz?
Vlídné prostředí, poctivá kuchyně
Usedlost Na Stodolci
Chřibská č.p. 40
tel.:+420 602 321 828
52
Nejlíp chutná po pořádném výletě, to je známá věc. Mám pro vás obzvláště
lákavý tip: zajeďte si do Chřibské. Z náměstí se vydejte po proudu Chřibské
Kamenice značenou cestou až na silničku, kterou lemují domky Dolní Chřibské.
Za ní odbočuje přes říčku (u Společenského domu) úplně nově značená cesta,
která byla ještě donedávna známá jen místním.
Klikatá, převážně dlážděná cesta protkává
krásné podstávkové domy a je vážně půvabná.
Dovede vás až k Usedlosti Na Stodolci 51 .
Ještě než si ho prohlédneme, řekneme si,
kam vede cesta dál – přes nejkrásnější
louku Českého Švýcarska (fakt, dostala
za to cenu!) až do Studeného, kde si
už budete (díky dvoustraně 16–17)
perfektně vědět rady.
Skvělá krmě ze surovin od sousedů
Teď jsme ale na Stodolci. Je to vlídný a pohledný penzion se širokým zázemím.
V jedné ze stodol sídlí Café Tyjátr, kde si můžete dát kávu a něco sladkého
a občas si tu vychutnat i koncert nebo divadelní představení, v ohradě
pobíhají koně i poníci, na kterých se můžete vy i vaše děti projet, pod nohama
se motají koťata, na slunci se vyhřívá pes, děti jsou tu u vyjevení z ovcí a koz
– zkrátka venkov v té nejmalebnější podobě. Nás ale především zajímá, jak
se tu vaří. Leccos už naznačí, že zdejší restaurace se v aktuálním Maurerově
výběru Grand restaurant objevila na 25. místě, čímž porazila dlouhou
řadu gastronomických zařízení zvučných jmen v Praze i Brně, a zároveň tu
byla vyhodnocena jako 4. nejlevnější z TOP 100. Ankety…, máte možná
chuť mávnout rukou, ale nedělejte to. Čekají vás totiž opravdu příjemná
překvapení. Útulnost, úsměv a vlídné přijetí, velkorysý dětský koutek, krb,
čisto – a z kuchyně vůně, až se hlava motá. Jídelníček není jen výčtem jídel,
on s vámi přímo mluví. Vypráví o tom, že se tu vaří výhradně z čerstvých
a převážně z lokálních surovin, prozradí vám, že křehké jehněčí a hovězí je
z bio farmy v Lipové, čerství pstruzi od pana Pšeničky, brambory a sezonní
zelenina zase od pana Růžičky, kozí sýr z vedlejší vsi, med od souseda…
A jídla? Poctivá, nápaditá a současným trendům uzpůsobená česká kuchyně
(mnoho jídel tu nosí prestižní značku Czech Specials). Lidsky řečeno, mně
osobně tu ukrutně chutná. Vážně. Většinou si poručím zdejší nepochopitelně
dobré jehněčí kolínko se špenátem a domácími bramborovými špalíčky
(to maso je jako dort) anebo hovězí líčka s domácí bramborovou kaší
(pohádka), případně kachnu z domácího chovu pečenou s červeným zelím
a bramborovým knedlíkem (takhle má podle mě chutnat kachna). Odejít
od stolu, aniž by si člověk vyšperkoval den stodoleckými domácími
lívanečky tří chutí (jsou kynuté,
nadýchané a hříšně dobré), se
neodpouští. A okolo svatého
Martina se sem každoročně
vydávám na podle mě
nejlepší svatomartinskou
husu v Česku. Tak se tu
na podzim třeba potkáme…
Centrum Českosaského Švýcarska
Zrodilo se
moderní centrum
Českosaského
Švýcarska
Křinické náměstí v Krásné Lípě 52 se za posledních šest let proměnilo
k nepoznání. Začalo to stavbou Domu Českého Švýcarska, potom se
převléklo do nového kabátu náměstí samo a teď je přerod dokončen
uzavřením prostoru novým Aparthotelem Lípa. Kdo tu nebyl deset let
a pamatuje si Krásnou Lípu jako ospalé a ošuntělé hnízdo, tomu dozajista
spadne brada. K dovršení všeho je nový hotel architektonicky pozoruhodnou
budovou, která příjemně ladí s rekonstruovanými objekty, jakými jsou třeba
vedlejší relaxačně-sportovní hostel Lípa s relax centrem (zvaný Továrna)
či památkově chráněný penzion Lípa, a harmonicky dotváří celek náměstí.
Autorem projektu je renomovaný ateliér Patrika Hoffmana, který kromě
jiného navrhl i novou poštovnu na Sněžce. Fasáda je tvořena dřevěnými
lamelami, takže všechny tři budovy, tvořící komplex hotelu, působí přes
svou masivnost lehce a vzdušně. Navíc tu vznikl nový veřejný prostor,
nevelká piazzetta mezi budovami. Když jsem se byl podívat v hotelu ještě
před jeho otevřením, viděl jsem zajímavou věc – tenhle hotel, přestože má
kapacitu třicet tři apartmánů, bude mít docela intimní charakter. Vedle
klasických hotelových pokojů tu totiž mají i moderní rodinné privátní
ubytování ve studiích a apartmánech, bude tu příjemná restaurace,
velkorysý parking, půjčovna a úschovna kol, kočárků, sněžnic a dalšího
sportovního vybavení a dokonce dětský koutek. Kdo by si to byl před pár
lety pomyslel, že se může malé opomíjené město tak rychle stát skutečně
pulzujícím centrem celého Českého Švýcarska.
aktivní odpočinek
Křinické náměstí v Krásné Lípě
Praktické
informace
Všechno o městě Krásná Lípa,
včetně sportovních nabídek,
najdete na www.krasnalipa.cz.
Sportovní areál Českého
Švýcarska je otevřen
denně po celý rok. Volejte
+420 608 522 871.
Masáže, saunu, solárko i fitko
v relaxcentru objednávejte
přímo na telefonu
+420 723 925 380.
Moderní, pohodlné a stylové
ubytování pak rezervujte
na www.lipa-resort.cz,
+420 412 331 262.
Dejte si do těla podle libosti
Samozřejmě, že být takovým centrem znamená uspokojovat nároky turistů,
nejen pokud jde o bydlení a jídlo. Krásná Lípa už ale disponuje takovým
zázemím, že to v klidu zvládá. Abychom ještě chvíli zůstali u požitků těla, brzy
se na náměstí jedna z měšťanských budov změní v Křinický pivovar s lokálem.
Ten obnoví ve městě po mnoha desetiletích právo várečné, a místní i turisté se
tak mohou těšit na krásnolipské ležáky i příležitostné speciály. Žaludek jsme
tu tedy uspokojili, v pivovaru ale chystají i nejrůznější akce pro potěchu duše.
Ta se každopádně může po libosti pást na okolní úchvatné přírodě, a nám
zbývá už jen touha těla po aktivním odpočinku. Na takové touhy je Krásná
Lípa připravena dokonale. Velkorysý a velmi dobře vybavený členitý Sportovní
areál Českého Švýcarska s několika hřišti (včetně krytých tenisových dvorců)
s různými povrchy i určením – je tu například hřiště na beachvolejbal –
nabízí i desetimetrovou lezeckou stěnu, dětský hrad a lanovku, prolézačky,
skluzavky, ale také altánek s posezením a grilem. Jen kousek odtud je pak
už zmiňovaná Továrna, multifunkční relaxační středisko s dobře vybaveným
fitness centrem, spinningem, masážemi, horizontálním soláriem i saunou.
A to je tu za rohem ještě kulturní dům s kinem, rekreační rybník Cimrák, velký
městský park a začíná tu Köglerova naučná stezka... Krásná Lípa je na vás
prostě připravená po všech stránkách.
Aparthotel Lípa
Sportovní areál Českého Švýcarska
53
DOPRAVA
Turistická doprava v Sasku
Tramvají proti proudu Křinice
Praktické
informace
Veškeré varianty výletů, jízdní
řády i ceníky, všechno najdete
na www.ovps.de nebo
www.vvo-online.de (ty jsou
i česky).
Velmi pohodlné
toulky Saským
Švýcarskem
Je to divné, ale ani za čtyřiadvacet let svobody
se mnozí z nás nezbavili divného pocitu, mají-li
překročit hranice. Ty jsou přitom čím dál víc
už jen čárou v mapě – bloudíte-li přírodou,
Wanderbusy OVPS
český smrk od saského prostě nerozeznáte. Jistě, je
tu jazyková bariéra, jiná měna – ale také úchvatná místa, strhující výlety,
neskutečné výhledy a příslovečná vlídnost a pohostinnost. Je škoda, ba
hloupost půlit si zážitky jen proto, že některé pokračují na saskou stranu.
Zejména když vám teď prozradím báječný trik, který vás zbaví většiny
starostí.
Stačí si vybrat cíl a nasednout
Skalní most na Bastei
54
Máte jediný úkol – dorazit do Bad Schandau 53 , Königsteinu 25 ,
Pirny nebo Sebnitzu 54 a vybrat si, kam se chcete vydat. Všechno
ostatní zařídí OVPS, místní dopravce, který disponuje úžasnou
sítí autobusových linek, cyklobusů, lodních výletů, přívozů, ale
také jednou zcela výjimečnou tramvajovou tratí. Žádné bloudění
po okreskách a plahočení se od parkovišť – prostě se rozhodnete,
nasednete a jedete. Ten systém mě fascinuje už dlouho –
představte si autobusy, které ve všední dny vozí děti do školy
a lidi do práce, a jakmile nastane víkend nebo nějaký svátek,
převléknou se do svátečního a stanou se z nich wanderbusy,
které lidem z celé Evropy pyšně ukazují, co všechno je v Saském Švýcarsku
k vidění. Můžete se s nimi podívat třeba k nejstaršímu turistickému mostu
v Evropě, na úchvatnou skalní baštu Bastei 55 , nebo do údolí Bielatal
k Herkulovým sloupům, do půvabného Hinterhermsdorfu 14 , odkud
DOPRAVA
Šetrná doprava v Sasku
se můžete vydat do soutěsky Obere Schleuse, do muzea umělých květin
v Sebnitzu, ke stolovým horám, na Pfaffenstein, Papststein, Zschirnsteine
i Lilienstein... A máte-li s sebou kolo, zase to není problém – čeká vás sedm
linek cyklobusů. Anebo jinak – je tu přece Labe, to velebné a mohutné Labe,
tak proč jezdit jen po silnicích? Výletní loď OVPS vás nalodí a nechá vás vnímat
krásu Labského kaňonu mezi Hřenskem, Schmilkou a Bad Schandau. Každá
stanice je totiž skvělým výchozím bodem k příjemnému putování po obou
březích řeky. Já to tak dělám už léta a věřte, je to pohoda k pohledání.
Tajný tip
Na historickou tramvaj
Kirnitzschtalbahn
a na lanovky v Drážďanech
platí níže uvedená jízdenka
jako padesátiprocentní sleva.
Se starou slečnou do Kravína
Největší atrakcí OVPS ale byla, je a určitě i bude „stará slečna
na kolejích“, jak jí Sasové něžně říkají, tramvaj, která vás
zaveze doprostřed skal, přímo do srdce národního parku
Saské Švýcarsko. Tramvají už jste určitě jeli, ale do skal?
Důstojné žluté vozy Kirnitzschtalbahn 56 vyjíždějí z Bad
Schandau a sledují romantickou říčku Křinici, která tu slyší
na jméno Kirnitzsch, líbezným údolím, lesy a loukami až
k Lichtenhainskému vodopádu. A tak to v tomhle údolí chodí
už od roku 1898! Však také některé vozy mají už značnou
historickou hodnotu – ty ovšem vyjíždějí jen při zahájení
sezony, o slavnostech a svátcích. Vy se ale nejspíše svezete
novým vozem, který při každém zavření dveří vlídně zabzučí
a brzy vám dopřeje výhledy velmi netramvajové. Vystoupit
můžete kdekoli – z většiny stanic vedou do lesů a skal turistické trasy
s přehledným značením. Já, když dovolíte, doporučím výlet, který prostě
miluju. To se dojede až na konečnou, a když se člověk dosyta vynadívá
na úzkou strž, kterou se dolů řítí voda, vydá se, veden červeným kolečkem
v bílém poli, nahoru lesem ke zdejší „Pravčické“, ke Kravínu. Tedy, abyste
nemysleli, je to Kravín kamenný, Kuhstall 57 , skalní brána pod mohutným
masivem, na který se dá vystoupat po uzounkých „schodech do nebe“. Ať
shora nebo z plata za branou, vždycky vás čekají daleké výhledy na protější
skalní hřebeny. Kolem Kuhstallu se dá bloumat hodiny. Jsou tu zákoutí
a skalní pukliny, slavný Schneiderloch – jeskyně ústící do skalní stěny,
je tu ale také příjemná restaurace, a kdo chce, může se odtud vrátit
k tramvaji a jet zpátky. Tam a zpátky je to slabých pět kilometrů a ujdou
to i batolata. Jestli jste ale milovníci krásy, sejdete od Kuhstallu příkrou
soutěskou a přes lesnaté údolí vystoupáte skoro až na Malý Winterberg,
odkud vede romantická traverzová skalní stezka se strhujícími výhledy,
která vás dovede ke skalnímu bloku Frienstein s přírodní pískovcovou
jeskyní Idagrotte, jednomu z nejkrásnějších míst celého Saského Švýcarska
Odtud pak sestoupáte, kam jinam než k tramvaji – tentokrát na zastávku
Beuthenfall. Věřte mi,
je to naprostá bomba,
tenhle výlet. Užívám ho
alespoň jednou ročně
proti trudnomyslnosti.
Čili, jak vidno, kdo se
bojí za hranice, připraví
se o velkou porci krásy,
a úplně zbytečně. Kašlete
na obavy a svěřte se
do péče saských řidičů,
jsou fajn.
Kuhstall
Víte, že...
... je možné zakoupit celodenní
jízdenku REGIONet
Labe-Elbe (německy Elbe-Labe-Ticket)?. Ta platí v celém
Ústeckém kraji a na německé
straně v oblasti působnosti
společnosti Vekehrsverbund
Oberelbe. Platí vždy jeden
den a je velmi výhodná. Lze
ji použít na vlaky i autobusy
v uvedených oblastech
a dále např. i na tramvaje
a ostatní městskou dopravu
v Drážďanech a Mostě, na MHD
v Ústí, Děčíně, Teplicích,
Pirně, Míšni a všech ostatních
městech.
Cyklobus přepraví vás i vaše kola
55
HISTORIE A KULTURA
Mikulášovice
NA POMEZÍ
DVOU SVĚTů
Pomezí jsou vždycky krásná. Mají totiž
něco z obou území, která oddělují nebo
spojují. Mikulášovice 58 jsou jednou
nohou v Českosaském Švýcarsku a druhou
ve Šluknovském výběžku. Končina
roztodivných skal a hlubokých roklí tu
přechází v mírně zvlněnou lesnatou
zadumanou zemi, sveřepou a krásně
drsnou, krajinu čaroděje Krabata,
potulných alchymistů i obrovských křížů
v polích. A právě Mikulášovice jsou
východištěm cest na obě strany. Bylo by
ale hloupé utíkat odtud ještě dříve, než
se člověk mohl seznámit s tím, co je tu
jedinečné a pozoruhodné.
Kostel sv. Mikuláše
Svatého Mikuláše bělostný chrám
Víte že...
Kostel svatého Mikuláše, patrona města, je největší v oblasti. Byl vystavěn
pro tři tisíce farníků a musel to tedy být chrám tak prostorný, aby pojal
alespoň osm set hlav. Když se v polovině 18. století stavěl, měl mít plochý
trámový strop, ale stavitel Hans Jacob Wähner se ohradil, že nebude
stavět salaš, a prosadil valenou klenbu s lunetami. Ať už do kostela
nahlédnete jen skrze mříž anebo budete mít to štěstí a budete se moci
projít až k oltáři, ohromí vás, stejně jako mě, jeho čistě bílá výmalba (a bylo
tomu tak už od jeho počátku) i velmi dobrý stav, v jakém kostel je. Však tu
taky páter Václav Horniak v devadesátých letech den co den po sedm let
šplhal po lešení a škrábal a štukoval a maloval – i v osmi vrstvách. Kostel
je katolický, ale nepostrádá ani vliv protestantské chrámové architektury,
která byla všude kolem – jen zvedněte hlavu a podívejte se na balkony
po obou stranách! Měly samosebou hlavně zvýšit kapacitu kostela, ale i tak
je to poučný důkaz o smiřitelnosti a smiřování. Až budete stát pod klenbou
téhle pozdně barokní stavby plné rokokových detailů, všimněte si
jedné zvláštnosti. Přímo naproti řezbované kazatelně je umístěn
mohutný krucifix. Před ním, na zvláštním závěsu, visí malý
tlapatý křížek. Uhodnete, nač byl? Pokud ano, budete
možná první, není to totiž jasné. Podle jedné z teorií to
byla pomůcka pro faráře, aby věděl, do jakého bodu má při
kázání upírat zrak. Podívejte se i na vzácnou relikviářovou
skříňku s ostatky svaté Gaudencie, na oltářní obraz svatého
Mikuláše od Jana Lukáše Krackera a na úžasné varhany
z roku 1901 (ty barokní poničil požár a jeho hašení). Je to
vzácný nástroj křišťálového zvuku, opravený docela nedávno.
V nejbližší době by ho už měly rozeznívat i ruce mistrů
varhaníků na chystaných koncertech. Co je ale na kostele
nejpodstatnější – že to není mrtvá památka, že žije. Až si
budete prohlížet přes osmdesát let staré procesní vlajky,
budete stát před důkazem takového tvrzení.
... na výlet se z Mikulášovic
můžete vydat například
po Zlodějské cestě, která je
nově značená a dovede vás
až na romantickou rozhlednu
Tanečnice anebo k odbočce
na její mladší sestřičku
Weifberg, odkud je to už jen
kousek do Hinterhermsdorfu
a na lodičky do soutěsky
Obere Schleuse? A že vydat se
směrem na Dolní Poustevnu,
Lobendavu, Lipovou
a Velký Šenov anebo
zase Brtníky a Vlčí
horu je způsob,
jak poznat krajinu
plnou tajemství
a neokázalého
půvabu?
Hlavní oltář v kostele
sv. Mikuláše
56
Mikulášovice
HISTORIE A KULTURA
Obnovená tradice
Velké vlajky totiž
patřily zdejším
Velikonočním
jezdcům. Tenhle
spolek byl založen roku
1844 a Velikonoce co
Velikonoce vyjížděl
na své bohulibé jízdy.
Tradici přerušila
až druhá světová
válka, od té doby už
mikulášovičtí jezdci
nevyjeli. V lužických
a saských městech
a vesnicích se tradice
Velikonoční jezdci
obnovila, tady ne. Tedy až
donedávna. To Roman Klinger, jehož pradědeček vedl spolek až do jeho
zákazu nacisty, oprášil, co skrývala půda jejich domu – koňské postroje,
podsedlové deky, sedla a dvanáct spolkových šerp – a pustil se do práce.
A tak mohli v roce 2010 mikulášovičtí Velikonoční jezdci zase vyjet.
V tmavých oblecích, s vysokými cylindry, zdobeni černozlatými šerpami,
doprovázeni kapelou a pěšími zpěváky s dochovaným spolkovým zpěvníkem
v rukou. Jede se okruh středem města, zastavuje se a zpívá. Je Velikonoční
neděle a slavnostně odění heroldi na koních ohlašují dobrou zprávu,
neboť Kristus vstal z mrtvých. Nádherná a jedinečná stará tradice s kořeny
v pohanském vítání jara ožila. Pravda, koně si museli vypůjčit leckde
po Čechách, i jezdci byli přespolní (třeba z westernových nebo rodeo rančů)
a bylo jich jen osm, ale pozdvižení v obci stálo za to. Každý to chtěl vidět.
O rok později koní přibylo a v roce 2012 jakbysmet. Zájem je obrovský,
Mikulášovice se o Velikonoční neděli mění na tábor lidu. Není divu, je to
povznášející zážitek. Tak přece jen jsme ještě všichni nepřišli o paměť
(a o rozum).
Letecký pohled na Mikulášovice
Praktické
informace
Návštěvu Mikulášovic je
nejlepší začít ve zdejším
informačním středisku
uprostřed městečka.
V téže budově se zastavte
ve Skloluxusu, půvabné dílně
malířů skla, kde si můžete sami
vyzkoušet, jaké to je, nanášet
barvy na křehkou krásu.
Užitečný vám bude i web
www.mikulasovice.cz.
Zázraky, kam se podíváš
Hned naproti kostelu si všimněte bývalé hvězdárny (které se snad začíná
blýskat na časy) a pak se vydejte k trojboké kapli Nejsvětější Trojice
nad Mikulášovicemi. Bývala výstavní, krásná a slavná. Putovala
k ní procesí. Pak se ve víru normalizace někomu zalíbily
žulové zárubně a vylomil je i s dveřmi. Vnitřek kaple vzal
za své, dnes je pustý. Tedy... Nedávno se tu odehrál
zázrak. Jednoho dne ve výklencích, do té
doby osiřelých, visely dva obrazy. Podle tvaru,
tematiky i stylu obrazy původní. Odneseny
a prozkoumány ukázaly se být skutečně původem
z 18. století. Zázrak? Proč ne. Není jediný.
V dolních Mikulášovicích zase někdo začal uklízet
haldu sutě a všiml si, že kameny jsou opracované
a jeden nese letopočet 1724. Dnes na tom místě
stojí nově vysvěcená kaple, kterou si místní
pamatují ještě z šedesátých let. Že jsou za těmi
zázraky lidé, tušíte. A nelhostejný člověk, to je
ten nejkrásnější druh zázraku.
Trojboká kaple
Nejsvětější
Trojice
57
HISTORIE A KULTURA
Křížové cesty
Křížová cesta v Jiřetíně pod Jedlovou
Praktické
informace
Chcete-li se vybavit zasvěceným
průvodcem, pátrejte
po informačních střediscích
anebo třeba v Rumburské
loretě po česko-německé
brožurce Křížové cesty
Šluknovska od Ivy Jaburkové
a Kláry Mágrové. Najdete tam
všechna fakta, která budete
potřebovat. V loretě si navíc
můžete prohlédnout výstavu
o křížových cestách se
situačními plány a dobovými
fotografiemi.
Smysluplná pouť
po křížových cestách
Šluknovska
Nějak jsme se, jak léta jdou, změnili, my lidé. Čím dál víc nás zajímá už
jenom to, co se týká nás samotných, to, co máme nebo mít chceme. Co
je za našimi ploty, jako by nebyla naše věc. A poděkovat neumíme. Ani
dodržet slib. No řekněte sami, kdo má ještě dneska potřebu postavit
vlastními silami a za vlastní peníze něco někde u cesty nebo v lese.
Třeba z vděku, z pokory nebo jen tak pro radost. Kdyby takhle byli bývali
uvažovali naši předkové, nikdy bychom dnes nemohli na temeni kopce
za vsí užasnout nad kamennými zastaveními křížových cest.
Příběhy víry, furiantství i splněných slibů
Socha Krista
z Getsemanské
zahrady
na Annabergu
u Lobendavy
Ve Šluknovském výběžku je křížových cest čtrnáct. Na tak nevelké území
je to ohromující číslo a nikde jinde v zemi nic podobného není. Čím to?
Podíváte-li se na nějakou starou mapu, dojde vám to. Kus katolické
země vklíněný do protestantského prostředí. A křížové cesty jako hlasité
přitakání víře otců. A potom ovšem ještě to naše krásné furiantství, které
dnes pohříchu ústí spíš v jalovou závist. Tehdy bylo často vědomí, že
sousední obec křížovou cestu má, a my ne, přímým popudem k započetí
výstavby. Hezky to dokumentují dodnes tradovaná slova krásnolipské
kuchařky paní Apolonie Schleitnerové, která roku 1856 po návratu ze
svěcení křížové cesty ve Velkém Šenově pronesla: „A proč by nemohla
být křížová cesta i v Krásné Lípě?“ Za některými zdejšími křížovými
cestami jsou ale ukryty i silné lidské příběhy. Třeba hned za tou nejstarší,
šluknovskou. Koncem čtyřicátých let osmnáctého století putoval
krajem za prací pivovarský tovaryš Anton Drösel. Když ho nohy zanesly
Křížové cesty
ke Šluknovu, usadil se u novotou vonící sochy svatého Prokopa a jeho zraky
spočinuly na kopci s prostým dřevěným křížem, kolem něhož se pásly ovce
a krávy. „Najdu-li v tomhle městě práci a usadím se tu, postavím na tomhle
vršku křížovou cestu,“ řekl. A protože našel, co hledal, udělal, jak slíbil.
Jeho úsilí bylo tak nezištné, že o tom nikomu, ba ani své manželce, nic
neřekl. Teprve když ho pastýři přistihli při kopání a donesli novopečené
paní Dröselové senzační zprávu o tom, jak její muž hledá poklad, šel
s pravdou ven. O původu křížové cesty na Annabergu nad Lobendavou
se zase vypráví, že jeden lobendavský obchodník při pochůzkách Saskem
narazil na houf dětí, které za sebou na provázku táhly sochu svaté Anny.
Sochu od nich koupil a věnoval ji rodné obci. Ta ji slavnostně umístila
do kaple na vrchu Jáchym, aniž kdo mohl tušit, že se tam světici nebude
líbit. Několikrát záhadně zmizela a objevila se na nedalekém Annabergu,
kde zároveň vytryskl i pramen zázračné vody. Lidé pokorně přijali vyšší vůli
a vystavěli tu poutní kapli a křížovou cestu. A na vedlejším Jáchymu pro
jistotu také, to ale až skoro o sto let později.
Jsme vůbec schopni unést dědictví předků?
Vystavět křížovou cestu bylo pro ty, kdo nás předešli, prestiží a pokorným
činem. Pro nás by mělo být povinností postarat se, ať už věříme v cokoli,
aby symbolické stavby připomínající poslední cestu Kristovu nezmizely
v haldách rumu anebo, ještě hůř, v podezdívkách plotů. Daří se to se
střídavými úspěchy. Jedna z cest, ta fukovská, vzala za své i s vesnicí při
radostném budování nového pořádku v roce 1960 a dnes po ní zbyly jen
nepatrné stopy. Ta na Jáchymu byla zdevastována ve stejné době, její stopy
jsou jen o něco patrnější. Podobně dopadla i krásnolipská, která v agónii
čeká na akt lidského milosrdenství. Jiné křížové cesty jsou zachovány
ve velmi reprezentativní a často i restaurované podobě – třeba ta nejstarší,
šluknovská, anebo ta nejnavštěvovanější, jiřetínská. Nedá se nic dělat
– je to na nás, neboť člověk si zaslouží být ctěn teprve tehdy, ctí-li sám
své kořeny a tradice svých předků. Křížové cesty Šluknovska lze navštívit
jednotlivě při pobytu v tom kterém místě. Je ale také možné vydat se
na malou privátní pouť od jedné ke druhé. Já to udělal, a tak vím, jak silný
zážitek to je. Chce to v první řadě vědět, kam se vydat. Tak tedy – pěkně
od jihu na sever: Jiřetín pod Jedlovou, Krásná Lípa, Varnsdorf, Rumburk,
Brtníky, Staré Křečany, Jiříkov, Vilémov, Velký Šenov, Království, Šluknov,
Annaberg, Jáchym, Fukov . Pak je dobré vědět, že křížové cesty mívají
povětšinou čtrnáct zastavení s ustáleným obsahem vyprávějícím Ježíšův
příběh od odsouzení po ukřižování, přičemž poslední je Kristův hrob.
Hodí se i informace, že někdy je cesta doplněna o další stavby – především
Getsemanskou zahradu se sochami odpočívajících apoštolů, ale také
o studánky a umělé jeskyně, to se pak jedná o takzvanou pašijovou cestu.
A pak už je na každém poutníkovi, co si z cesty odnese, jak mocně na něj
zapůsobí to které místo a co mu budou vyprávět
stromy, které bývaly
vysazovány
zároveň se
stavbami,
protože
stromy mají
být svědky
našich činů.
Křížová cesta a kaple
sv. Jana Křtitele v Rumburku
HISTORIE A KULTURA
Poničená křížová cesta v Krásné Lípě
Tajný tip
Rozhodnete-li se jít v mých
stopách a podniknout pouť
po všech křížových cestách
Šluknovského výběžku,
přibalím vám na cestu otázku:
je náhoda, že jich je právě
čtrnáct? Nemá každá z nich
sama o sobě být jedním
velkým zastavením? A která
pak přísluší ke které události?
A do které je zaklet Kristův
hrob? A... Mysterium začíná.
Kaple Kalvárie a Boží hrob z křížové
cesty ve Šlunkově
59
DOPRAVA
Šetrná doprava – autobusem – parníkem – vlakem – tramvají
Vlakem, lodí nebo autobusem, krásné je to pokaždé
Praktické
informace
Informace o provozu
turistických autobusů,
parníků i vlaků po celém
regionu najdete na
http://www.ceskesvycarsko.cz/
cs/jizdni-rady.
Českosaské Švýcarsko
– TO JEDE!
Bývaly doby, kdy se k telefonu muselo dojít a někdy i dojet. A bývaly taky
doby, kdy jezdit na dovolenou vlakem nebo autobusem bylo normální.
Mí rodiče kupříkladu jaktěživo neměli auto, pročež měli chalupu tři
sta kilometrů daleko. Půl dne ve vlaku a šestnáct kilometrů z nádraží
na kolech, která s námi jezdila v zavazadlovém voze. Celý život! Bylo to
dobrodružství, které jsem miloval. Když o tom tak přemýšlím, možná právě
tohle nám dneska chybí. Ty přirozené zážitky sdílené s ostatními lidmi,
nedeformované vlastní leností a neodbytným osamělým komfortem.
Přidáte-li k tomu, že tak nádherný kout země, jakým Českosaské Švýcarsko
je, by věru neměl být zaplynováván štrúdly aut, vyjde vám jednoduchý
výsledek. Jezděme hromadně a šetrně!
Je tolik cest a tolik způsobů, jak po nich dát se vézt
Naštěstí je to velmi jednoduché – škála dopravních příležitostí je značná
a pořád houstne. Takže, jak to udělat, aby člověk
viděl všechno a nechal se vozit?
Začněme prostředkem, kterým
zase tak často nejezdíme
– lodí. Jmenuje se
Poseidon a brázdí Labe
z Děčína do Hřenska,
Bad Schandau, ale i dál,
až do Drážďan. To vám
je něco tak jiného... Já
osobně, pokud vydržím,
60
DOPRAVA
stojím na horní palubě a užívám si velebný pohyb lodi, která po proudu
docela uhání, a nechávám oči bloumat po skalních stěnách, které důstojně
stráží řečiště Velké řeky, jak se Labi od nepaměti říkalo. Labský kaňon. To
nedojme jedině mrtvého. Kdo vystoupí ve Hřensku, může si vybírat – buď
německý historický červený autobus směr Mezní Louka, anebo turistickou
autobusovou linku národního parku České Švýcarsko, kterou provozuje
Dopravní podnik města Děčína. To je teprve paráda. Nasednout se dá už
v Děčíně a ze Hřenska se pak jede vzhůru na Mezní Louku, do Vysoké Lípy,
Jetřichovic, Rynartic, Chřibské, Rybniště, Doubice, Kyjova a Krásné Lípy.
Prostě dokonalá výšivka v té nejatraktivnější krajině. Kdekoli vystoupíte,
můžete chodit celé dny – a až se vrátíte, zase tu bude autobus a odveze vás
dál. Tak k čemu auto? Vždyť je to tak banální...
Mně stačí, když slyším, jak ty pražce drncaj
A to jsme se ještě nevydali na nádraží... Nevím jak vy, ale já se ve vlaku
většinou cítím tak nějak svátečně. Spojení slavnostního bubnování pražců
a virtuózního koncertu přírody za okny prostě nenahradí žádný jiný druh
dopravy. Tady ctěné pozornosti čtenářově doporučím dvě tratě. Začněme
třeba legendární jednaosmdesátkou (ajznboňáci vědí), trasou tak
půvabnou, že ji snad navrhoval nějaký malíř. Děčín – Benešov nad Ploučnicí
– Česká Kamenice – Kytlice – Jedlová – Rybniště – Krásná Lípa – Rumburk.
Fantazie. No a když už jsme v Rumburku, jen přeběhneme na turistický
vlak Českého Švýcarska a nádherně se drkotáme dál směr Staré Křečany
– Panský nebo Krásná Lípa – Panský, a dále na Brtníky, do Mikulášovic
a třeba až do Dolní Poustevny, pěkně po pomyslné hranici mezi Českosaským
Švýcarskem a Šluknovskem. Kdo tohle absolvuje, dokáže si udělat přesnou
představu, jak nepředstavitelně hezky tu je. A ani u toho nemusí nadávat
„na toho vola, kterej se učil řídit ve cvokárně“, abych to napsal hodně slušně.
Na kole nocí černou jako tér
Ale dost agitace, já myslím, že teď už by vás ani nenapadlo smrdět
ve zdejších lesích ukašlaným výfukem. Daleko
přirozenější přece je vydat se do lesů a skal
na kole. Tedy, můžete sami, o tom žádná, tras
je tu jak naseto. Jenomže... Já mám pro vás tip.
Pojeďte v noci! No, sami ne, to by nedopadlo dobře,
ale s průvodcem. Cestovní kancelář Enthusia
organizuje úžasné noční cyklovýlety národním
parkem. To prosím jedete a malujete svět kolem sebe
na černý papír kuželem světla čelovky. Bizarní
stíny, krajina tušená, vnímaná sluchem
a čichem – jiná realita. Anebo raději noční
Noční cyklovýlet
jízda na kole Děčínem? Mimořádný zážitek
korunovaný „dojezdovým drinkem“. A když už si budete tenhle noční
adrenalin na www.enthusia.cz (v sekci cyklozájezdy)objednávat,
mrkněte se i na další nabídku, protože tahle cestovka je vážně dosti
invenční. Vícedenní cyklovýlety po nádherné Labské cyklostezce,
třeba až z Prahy do Drážďan (převýšení asi dvacet centimetrů, tedy
podle mého odhadu), do historických center Pirny nebo Míšně anebo
do srdce národního parku České Švýcarsko – a vždycky komfortní
ubytování, báječné jídlo a nabitý program. A jestli se vám omrzelo
kolo, co zkusit elektrokolo, dvojkolo nebo inlajny? Cokoli z toho vám
v Enthusii půjčí a vybaví vás i tou zmiňovanou čelovkou. Berete?
Turistický autobus
Víte, že...
... na lednovém veletrhu
cestovního ruchu GO
a REGIONTOUR v Brně se
vítězem kategorie Nejlepší
turistický produkt stal
tým České Švýcarsko o. p. s.
s produktem Českosaské
Švýcarsko – To jede! aneb
Busem, parníkem, vlakem
i tramvají do světa skalních
měst? Jedná se o ucelenou
nabídku zážitkových programů
pro veřejnost s využitím
všech typů turistické
dopravy a s propojením
na nejatraktivnější místa
Českosaského Švýcarska:
• Autobusem za výhledy ze
stolových hor
• Parníkem Labským kaňonem
do skalního města
• Parním vlakem do skalního
hradu
• Tramvají do skal
Labská cyklostezka 59
61
aktivní odpočinek
Bad Schandau
Bad Schandau – půvabné městečko v náručí řeky
Praktické
informace
Pokud pojedete autem,
zaparkujete nejspíše na nábřeží
Labe, kousek od centra.
Návštěvu Bad Schandau je
ale tak jako tak dobré začít
v jednom ze dvou informačních
sředisek – buď v Haus des Gastes
na náměstí anebo v novém
česko-německém v budově
nádraží na druhém břehu Labe.
Od nádraží (kde je parkoviště
zdarma) se do centra pohodlně
přepravíte přívozem. A budete-li
chtít další informace,
jděte na stránky
www.bad-schandau.de
(město), případně
www.toskanaworld.net
(Toskana Therme)
či www.lanu.de
(NationalparkZentrum).
Hrázděné domky v Postelwitz
62
Lázeňská idyla
s adrenalinovým
přídechem
Až se vás někdo bude ptát, kde je srdce Saského Švýcarska, řekněte – v Bad
Schandau 53 . A pokud jste tu sami ještě nebyli, udělejte si sem výlet.
Tohle lázeňské městečko je prostě návykové. Ať už se budete procházet
centrem nebo některou z malebných okrajových čtvrtí, budete mít takový
ten zvláštní pocit klidu a pohody a budete se, sami nebudete vědět proč,
v jednom kuse usmívat. Alespoň já to tady tak mám pokaždé. Prohlídku
nejstarších saských lázní začněte nejlépe v centru a třeba hned Muzeem
města Bad Schandau. Nechte na sebe působit útulnost a maloměstský
kolorit náměstíčka, podívejte se tu třeba do zajímavého kostela svatého
Jana, projděte si botanickou zahradu, a určitě se vypravte do Postelwitzu,
kde se, přilepeny ke skále na slunečné straně labského údolí, krčí nádherně
zachovalé hrázděné domečky přetékající květinami, anebo naproti přes řeku
do čtvrti Krippen, kde ve středověku bydleli rybáři, lodníci, obchodníci
i romantičtí malíři a dnes je tam třeba Muzeum Friedricha Gottloba Kellera,
vynálezce moderního způsobu výroby papíru. Určitě ale nezapomeňte
na „žandavskou Eifelovku“, tedy padesát metrů vysoký historický osobní
výtah, který vás vyveze na skály na náhorní plošinu, do čtvrti Ostrau. Je
to impozantní stavba opřená o skálu
s věžičkou na vrcholu – to prostě
nepřehlédnete. Výtah nechal v roce 1904
postavit místní hoteliér Rudolf Sendig,
aby usnadnil svým hostům přístup
do dřevěných vilek vystavěných právě
v Ostrau. Kromě půvabných Sendigových
vilek vás tu především čeká úchvatná
vyhlídka do celého Labského kaňonu.
Bad Schandau je samozřejmě i ideálním
Žandavská eifelovka
Bad Schandau
výchozím místem pro výlety do celého Saského Švýcarska – ať už vyrazíte
pěšky nebo nasednete na autobus či tramvaj (o té čtěte na str. 55–56).
Za všechny cíle jmenuju alespoň Schrammsteiny, fantastické skalní útvary
s jedinečnou skalní vyhlídkou Schrammsteinaussicht. No a protože
je Bad Schandau skalami doslova obklíčené, je samozřejmé, že jsou tu
i vyhlášené a velmi atraktivní horolezecké terény. Pokud tedy máte chuť
nechat si v žilách kolovat trochu více adrenalinu, zajděte si na náměstí
do Haus des Gastes, infocentra a půjčovny sportovního vybavení. Půjčí
vám tu kolo či elektrokolo, ale také výstroj – kupříkladu pás na lezení,
batoh anebo outdoorové boty. Navíc si tu můžete objednat profesionálního
průvodce, který se na některou stěnu vypraví s vámi. Ale teď zpátky
ke dvěma největším tahákům Bad Schandau.
Relaxace v království tekutého zvuku
Nejspíš jste už zažili koupání na nejrůznějších místech. To, co vás čeká
v Toskana Therme, velkorysém komplexu bazénů, saun a wellness aktivit, jste
ale nejspíš ještě nezažili. Na téhle „krajině relaxace“ je zajímavé už jen to, že
když jdete náhodou kolem nebo třeba jedete na kole po Labské cyklostezce
a dostanete chuť se vykoupat, aniž máte s sebou, co je k tomu třeba, tady
vás vybaví plavkami i ručníkem a můžete vejít. Přes den si užijete venkovní
slunění, plážový bar, hřiště na beach volejbal, saunovou zahradu, ve všech
bazénech jsou masážní trysky, pamatováno je i na děti... To hlavní ale
přichází večer. O víkendu tu mají otevřeno až do půlnoci, za úplňku dokonce
až do jedné z rána. A teď si to představte: spočíváte v termální 35 °C teplé
slané termálnívodě a jste obklopeni tekutým barevným zvukem. Jedinečný
systém Liquid Sound způsobí, že slyšíte hudbu dokonale i pod vodou
a světelné mámení plné barev vás
přenese až kamsi zpátky do matčiny
dělohy. Je to povznášející, úlevné,
fascinující... Promiňte, nechal jsem
se unést, ale jsem prostě vodní tvor.
K tomu nehmotné obrazy promítané
do mlhy a panoramatická projekce
v kupoli – tohle je zkrátka zážitek,
který zaměstná všechny vaše smysly
a rozmazlí vaše tělo tak, že se vám
odtud nebude chtít.
Toskana Therme
aktivní odpočinek
NationalparkZentrum
Tajný tip
Pod schody budovy
NationalparkZentra se dobře
rozhlédněte po dlažbě.
Možná tu
najdete rysí
stopu. Ta vás
pak povede
na nábřeží a dál
celým městečkem
až k historickému výtahu
a k rysímu výběhu, který je
umístěn u jeho horní stanice.
Zejména pro děti je velkým
zážitkem, když tu skutečně
vystopují živé rysy ostrovidy.
Dotýkejte se, prosím!
Je-li Bad Schandau opravdu srdcem Saského Švýcarska, bylo by divné, kdyby
tu nebyla expozice národního parku, přesněji řečeno NationalparkZentrum.
Jste-li tu s dětmi, je to povinnost. Pokud ne, stejně se zajděte podívat
do velkorysé interaktivní expozice, kde se na všechno nejen může, ale
musí sahat, kde budete na každém kroku objevovat tajemství přírody,
která začíná hned za okny tohoto vpravdě kouzelného domu. Vlastně už
v něm – vždyť ho od přízemí do druhého patra vyplňuje gigantický model
pískovcového masivu. Budete pohlceni hrou – vyzkoušíte si na vlastní
ruce, jak těžké je najít v přírodě rovnováhu, budete bloudit noční
krajinou obklopeni hlasy zvířat a uhadovat, kdo na vás právě ze tmy volá,
zaposloucháte se do hudby, která se zrodila ve skalách, zjistíte, jak vznikala
zdejší pozoruhodná lidová architektura, na interaktivních modelech, se
kterými můžete manipulovat a pozorovat je, se pozvolna naučíte chápat,
jaké jsou zákonitosti přírody Českosaského Švýcarska, uvidíte filmy...,
a to všechno v důsledně dvojjazyčném německo-českém provedení, takže
rozumět budete všemu.
Expozice národního parku
Saské Švýcarsko
63
aktivní odpočinek
Pozvánka do Saska
Do Saského Švýcarska
mezi Labské pískovce
Carolafelsen
Praktické
informace
Všechno potřebné o saské
krajině, turistických,
volnočasových, relaxačních
i ubytovacích nabídkách
se dozvíte na jediném
přehledném místě:
www.saechsische-schweiz.de.
Víte, že...
... už zmíněná Malířská
stezka – Malerweg, po které
můžete putovat ve šlépějích
Zingga, Graffa, Friedricha
a mnohých dalších tehdejších
i pozdějších malířů, je dlouhá
sto dvanáct kilometrů? A že
vede po obou březích Labe?
Vydat se na ni můžete třeba ze
saského městečka Pirna a pak
šlapat několik dní a dojít až
někam ke Hřensku a zase se
v mohutném okruhu vrátit.
Přesvědčte se sami na
www.malerweg.de.
64
Už jste se konečně rozhodli, že se vydáte do Saského Švýcarska? Tak sláva
– máte dvě stě let zpoždění... Rozeklaná a romantická krajina Labských
pískovců je pozůstatkem někdejšího moře z geologického období křídy
a třeba takový Caspar David Friedrich, král německých romantických malířů,
ji začal poznávat tak zhruba před těmi dvěma stovkami let. Moře tu sice dnes
nenajdete, to dávno ustoupilo, ale to, co tu zanechalo, je prostě nádherné.
Cesta jako malovaná
Pokud chcete navštívit opravdu všechna nejkrásnější místa Saského
Švýcarska, vydejte se po slavné Malířské cestě, kterou vyšlapali umělci
s vytříbeným citem pro divokost a krásu. A je docela možné, že i vy tu
sáhnete po tužce, nebo přinejmenším po foťáku, neboť i amatérská
fotografie se tady díky jedinečným sceneriím stává velmi rychle uměleckým
dílem. V každém případě tu máte šanci prožít jisté déja vu – některá skalní
seskupení vám totiž budou bezesporu povědomá. To proto, že je znáte
z obrazů, které spoluvytvářely dějiny umění. K prvním malířům, kteří se
odvážili do dříve nepoznaného světa skal, patřili v roce 1764 Švýcaři Adrian
Zingg a Anton Graff. Bizarní tvary a nálady krajiny jim natolik připomínaly
domovinu, že brzy pokřtili Labské pískovce jménem Saské Švýcarsko.
Jejich skici a obrazy zlákaly mnohé, aby se vydali do stejných míst. A tak se
v Saském Švýcarsku zrodila turistika.
Připlout jako Kolumbus
Do Saského Švýcarska můžete
přicestovat mnoha způsoby,
nejkrásnějším z nich ale
bezesporu je připlout na parníku
plavební společnosti Sächsische
Dampfschiffahrt, která disponuje
celosvětově největší a nejstarší
Lilienstein
flotilou kolesových parníků. Vydejte se
na výlet do Drážďan, projděte je křížem krážem, a pak se naloďte. Labe tu,
cestou ze Saského Švýcarska, prochází obzvláště krásnou, sytě zelenou
příbřežní krajinou, vine se mezi majestátními horami a ohromujícími
skalními stěnami. Budete míjet malebné obce, romantické hrady a zámky,
v hlavě vám bude vířit čas, a vy se propadnete do světa místních pověstí
a legend. Připlout sem ale samozřejmě můžete i po proudu, neméně
půvabným úsekem z Děčína nebo Hřenska. Celá oblast nabízí nekonečné
množství způsobů, jak prožít dovolenou aktivně. Na lezce tu, v kolébce
free climbingu, čeká více než jedenáct set skal se zhruba osmnácti tisíci
lezeckými cestami. Lezecké kurzy, jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé,
jsou běžnou součástí celoroční nabídky. A pro ty, kteří raději pevně stojí
nohama na zemi, je zase k dispozici na čtyři sta padesát kilometrů
značených turistických cest národním parkem i spousta strhujících
cyklotras. Opravdu srdečně jsou vítáni i všichni milovníci wellness, malebné
lázeňské a rekreační vesnice a městečka jsou pro ně bez nadsázky rájem.
Takhle vám to řeknu – můžete tu prožít jedinečnou zážitkovou dovolenou
v krajině, která v Evropě jen těžko nachází konkurenci.
Legenda K MAPĚ
Informační
střediska
č.Místo
str.
č.Místo
str.
1 Rumburk
6 B7
31 Pivovar Kocour
42 C8
2 Lindava
8 F8
32 Cukrárna Dlask
43 C8
Křinické nám. 10, Krásná Lípa
Tel.: +420 412 383 413
3 Nový Bor
9 F7
33 Růžová
44 D4
Na Tokání – Saula
4 Kamenický Šenov
9 E6
34 Vlčí Hora
44 C6
5 Seifhennersdorf
10 C8
35 Hřensko
45 D3
6 Pravčická brána
13 D4
36 Pastýřská stěna
46 E3
Dům Českého Švýcarska Informační středisko a expozice
Českého Švýcarska Dolní Chřibská 284, Dolní Chřibská
Tel.: +420 412 384 031 Jetřichovice
407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky)
Tel.: +420 777 819 916
7 Mezní Louka
13 D4
37 Belvedér
47 D3
Hřensko 82, 407 17
Tel.: +420 412 554 286
8 Edmundova soutěska
13 D4
38 Tolštejn
47 D8
Pravčická brána
9 Tisá
14 E1
39 Jedlová
47 D7
10 Bielatal
15 D1
40 Kyjovské údolí
48 C6
náměstí Míru 73
Tel.: +420 412 554 033
11 Studený
16 D6
41 Jetřichovické vyhlídky
48 D5
Mikulášovice
12 Rozhledna na Studenci
16 D6
42 Horní Podluží
49 D7
13 Srbská Kamenice
18 E5
43 Lipová
49 A5
Karla Čapka 3
Tel.: +420 412 532 227
14 Hinterhermsdorf
20 C5
44 Sohland
49 A6
Šluknov (budova zámku)
15 Kytlice
22 E7
45 JV Ranč
49 C7
16 Oybin
26 B8
46 Brtnické ledopády
49 C6
17 Rybniště
28 D7
47 Starý klub
50 E5
18 Doubice
29 C6
48 Na Vyhlídce – Mezná
50 D4
19 Brtníky
30 B6
49 Kyjovská terasa
51 C6
20 Rafty na Labi
32 E3
50 Hotel Zámeček
51 D6
Hřensko (budova OÚ)
Hřensko 82 (areál Pravčické brány)
Tel.: +420 412 554 286
Česká Kamenice
Mikulášovice 1007
Tel.: +420 739 432 734
Děčín (budova knihovny)
Zámecká 642
Tel.: +420 412 332 711
Rumburk
Lužické náměstí 104
Tel.: +420 412 331 171
Jiřetín pod Jedlovou
Náměstí Jiřího 300
Tel.:+420 412 379 336
Varnsdorf
Otáhalova 1260
Tel.: +420 412 370 859
21 Dům Českého Švýcarska
33 C7
51 Penzion Na Stodolci
52 D6
Informační střediska
v Saském Švýcarsku
22 Zoo Děčín
33 E3
52 Krásná Lípa
53 C7
Bad Schandau
23 Golf Janov
34 D4
53 Bad Schandau
54 C2
NationalparkZentrum Bad Schandau
Dresdner Str. 2 B, D-01814 Bad Schandau
Tel.: +49(0)35022 50240
24 Weesenstein
36 E1
54 Sebnitz
54 B4
Bad Schandau
25 Königstein
36 C1
55 Bastei
54 B1
Tourist-Service im Haus des Gastes
Markt 12, Bad Schandau
Tel.: +49(0)35022 90030
26 Šluknovský zámek
37 A1
56 Kirnitzschtalbahn
55 C2
Königstein
27 Chřibská
38 D6
57 Kuhstall
55 C3
(Haus des Gastes Königstein)
Schreiberberg 2, D-01824 Königstein
Tel.: +49(0)35021 64607
28 Česká Kamenice
38 E5
58 Mikulášovice
56 B5
Pirna
29 Jiříkov
39 B7
59 Labská cyklostezka
61 D3
30 Děčín
40 E3
TouristService im Canaletto-Haus
Am Markt 1/2, D-01796 Pirna
Tel.: +49(0)3501 46570 Křížové cesty
58
1
2
3
4
A
Severní
B
54
Národní park
Saské Švýcarsko
55
Pirna
Weessenstein
56
53
57
C
Kirn
itzs
Národní park
Saské Švýcarsko
25
6
35
D
Mezn
Louka
Mezná
8
ch
7
48
23
10
37
33
59
Maxiãky
Ostrov
E
9
24
22
36 20
30
Tisá
Weessenstein
D8
F
Libouchec
Ústí nad Labem
20 km
Fra
nad
5
6
7
8
Kleinwelka
44
43
26
Království
29
58
16
1
19
Oybin
10 km
Brtníky
46
14
34
Křin
ice
49
40
Kyjov
51
42
27
39
50
11
32
45
17
41
31
Křinice
21
52
18
Národní park
České Švýcarsko
ní
a
5
38
Studen˘
Studenec 737
12
13
anti‰kov
d Plouãnicí
15
47
28
4
3
2
Sloup
v âechách
Lindava
Půjčovna a prodejna
outdoorového vybavení
 Hřensko 131  Tel.: +420 412 554 086  E-mail: [email protected]
www.hudy.cz
Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko
Křinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná Lípa
Telefon: +420 412 383 413
E-mail: [email protected]
www.ceskesvycarsko.cz
Vydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2013
Autor textů: Rostislav Křivánek
Fotografie: Z. Patzelt, V. Sojka, R. Křivánek, J. Stejskal, T. Fúsek, M. Rak, J. Laštůvka, I. Šafus,
J. Šťastný, K. Pech, E. Sedláček, R.Sedmík, S. Dittrich, R. Döring, T. John, Zámek Děčín,
Nadace Hasse-Stiftung při Správě NP SS a archiv ČŠ o.p.s.
Grafické zpracování, produkce a tisk: NOESIS s.r.o.
Neprodejné
ISBN: 978-80-87248-29-4
Zakladatelé obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko:
Download

stáhnout v PDF - České Švýcarsko