Časopis Apoštolské církve
Ročník 24
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 10 / 2012
Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani
když zestárne. (Př 22,6)
Sloupek
M
2
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři,
pokoj vám. Jsme vám jako dopisovatelům
zvláště vděčni za obsah stávajícího čísla
– ne každé vydání našeho časopisu obsahuje tolik
konkrétního povzbuzení jako toto. Díky vám! Děkujeme také všem modlitebníkům, kritikům a dalším spolupracovníkům – vaše práce již více jak dvacet let není marná!
Na následných stránkách vás čeká především dostatek zpravodajství z práce s mládeží, z přednášek
a seminářů pořádaných na školách.
Verš z knihy Přísloví v záhlaví sloupku je jen jeden z mnoha, které nás povzbuzují, abychom výchovu mladých lidí dostatečně doceňovali. V Bibli
jsou to spíše celé příběhy, které nám jasně dokládají nezastupitelnost a nezměrnou důležitost výchovy mladé generace.
Nedávno jsme jako Rada církve v rámci plánovaného vzdělávání pročítali knihu G. O. Wooda,
superintendenta amerických Assemblies of God
„Klíčové hodnoty“. Jedna ze zmíněných „klíčových
hodnot“ byla zajisté i práce s mládeží. Jako studenti jsme se měli zamyslet nad aplikací obsahu knihy
do života naší církve. Též z jejího pohledu případně
stav naší církve hodnotit.
Je-li řeč o mládeži a její
výchově, musím si vždy
vzpomenout na nejničivější totalitní režimy
v dějinách lidstva – komunismus a fašismus,
které odváděly v oblasti
výchovy mládeže z technického hlediska skutečně excelentní práci.
Dokázaly nadchnout miliony mladých lidí pro
myšlenky, které končily ve slepé uličce a jejichž konečným výsledkem byly desítky milionů povražděných nevinných lidí.
Nezbývá nežli uznat úžasnou promyšlenost a následnou úspěšnost strategie toho zlého ve zmíněné oblasti.
Jak v církvi? Vzpomínám si dobře na dobu, kdy
jsem jako zástupce biskupa pro pastoraci a vzdělávání byl zodpovědný i za práci s mládeží na celocírkevní úrovni. A nedělo se nic. Ne, že bychom
nechtěli. Jako církev vyšlá z podzemí jsme vytvářeli
svoji teologii, budovali odbor práce s dětmi, odbor
práce sester… Úkolů bylo nad hlavu.
Jsem doposud vděčný Staškovi Bubikovi, že tehdy zatlačil na církevní vedení: „Kde je odbor mládeže?“ Svolali jsme setkání všech, kterým tato práce
ležela na srdci. Dohodli se na modlitbách za vznik
odboru, za jeho budoucího vedoucího. A z Boží milosti se věci daly do pohybu. Již záhy jsme školili
desítky nových vedoucích mládeže, budovali vedení odboru. Do dnešní doby došlo k obměně řady
zúčastněných, ale práce jde dál. Následné stránky
naplněné svědectvími jsou toho dokladem. Nechejte se povzbudit k účasti či alespoň podpoře!
Buďte požehnaní.
Aleš Navrátil
Úvodník
3
Život se záměrem
I ty můžeš změnit svět
4, 28
5
6
8
11
O
B
S
A
H
Kristfest
Ohlasy účastníků
Nastavit výhybku v životě mladých
ICEJ dobývá školy v ČR >>>
Světlo paměti
Studijní materiál
13
Co ve Studijní Bibli nenajdete
(Jób)
Izrael
17
K diskusi o všeobecné branné službě
Ze života církve
18
19
Evangelizace Kyjov 2012
Letní misijní výjezdy
na Ukrajinu >>>
8
Desatero pro 21. století
21
1. přikázání
Čtenáři píší
25
Zbožný život
Dětem
26
Moudrý kocour
Svědectví
27
Bůh naplnil prázdné místo
v mém srdci
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč,
pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)
19
Život se záměrem
Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi
a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim
řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my
půjdeme s tebou.“ Šli a vstoupili na loď. Té
noci však nic neulovili. Když začalo svítat,
stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že
je to on. Ježíš jim řekl: „Nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme.“ Řekl jim: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.“ Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro
množství ryb. (J 21,1)
D
razí bratři a sestry,
při četbě knih Nového zákona,
zejména pak Skutků apoštolů,
si nemůžeme nepovšimnout, jak se církev dnešní doby liší od té původní. Řada
věcí je historicky podmíněných a v dnešní době neopakovatelných (evangelium
bylo tehdy zcela nové, kdežto dnes obhajujeme něco, co je zatíženo mnoho set
let starou tradicí, často velmi negativní),
ovšem je zde mnohé, co si můžeme vzít
za příklad. Pevně věřím slovům proroka
Agea, že „sláva tohoto nového domu bude větší, než toho prvního“ (Ag 2,9). Onen chrám,
jež byl v době Ageově budován, se zaslíbené slávy nedočkal. Jak po stránce architektonické (byl mnohem jednodušší, než
chrám vybudovaný Šalomounem), tak
ani po stránce duchovní se nedalo hovořit o nějakém výrazném pokroku. Spíše
naopak. Vysvětlením je výklad v duchovní rovině: Zakončení věcí bude slavnější než jejich počátek. Konečný osud Izraelského lidu bude utěšený, na rozdíl
od pohnuté historie. Rovněž „nový dům“
(církev na konci věků) bude slavnější než
„první dům“ (církev na počátku).
Jedním z rysů novozákonní církve je
život s jasným záměrem. Slovem záměr
(nebo poslání) rozumím to, co činí rozdíl
mezi poštovním doručovatelem a člověkem na procházce městem, mezi sportovcem trénujícím na olympiádu a někým,
kdo si občas zajde pro radost zaběhat,
mezi studentem a někým, kdo rád odpočívá u dobré knížky. Záměr je vědomé,
jasné poslání pro život jednotlivce i celého společenství. Záměr vyjadřuje, proč
jsme tady a co bychom měli dělat. Záměr
je totéž co navigace při cestě neznámou
krajinou. Je proto dobré občas se zastavit a zhodnotit vlastní život, zda jej žijeme v souladu s jeho záměrem, popřípadě,
zda vůbec nějaký záměr máme.
Příběh v úvodu nás uvádí do krátkého období mezi Ježíšovým vzkříšením
a jeho nanebevstoupením. Je zajímavé
žili. V šesté kapitole Skutků vidíme, s jakou rozhodností, až razancí, se odmítají
angažovat v čemkoli jiném, co by je odvedlo od jejich hlavního poslání. To nás
učí, že do života přichází různé výzvy. Je
množství potřeb, které je nutno nějak saturovat, ale nic z toho nás nesmí odvést
od našeho hlavního záměru.
Podíváme-li se podrobně na novozákonní církev, vidíme, že otázka záměru je
jednak obecná a jednak konkrétní, osobní. Myslím, že v obecné rovině církev
(alespoň ta naše) nemá problém. Víme,
že jsme povoláni hlásat evangelium, zakládat sbory, prostě jakkoli budovat Boží
království. Avšak jak je to s rovinou osobní? Je každý člen církve povolán k tomu,
aby kázal, šířil evangelium, byl misionářem? Nikoli. Například žena jménem Tabita. Uvěřila a začala šít košile a pláště.
Jiní otevřeli své domy pro církev. Další
se starali o cestující služebníky. Expanze
církve je otázkou záměru, a to ve dvou
oblastech: celá církev musí vědět, k čemu
je zde a současně každý její člen musí vědět, jaké je jeho místo v tom všem.
sledovat, jak učedníci tento čas trávili.
V danou chvíli je přistihneme na rybách.
Pravda, něčím se živit museli. A protože
většinou byli rybáři, logicky šli na jezero.
Příběh ale můžeme chápat i jinak. Od třinácté kapitoly líčí evangelium rozhovor
Ježíše s učedníky. Mistr je připravuje
na svůj odchod, mluví o nejzávažnějších
otázkách Božího království. Vše zakončí
ukřižováním a následným slavným vzkříšením. A najednou střih – a vidíme učedníky, jak se plaví po vodě a chytají ryby.
Tady něco nehraje. Jeví se jaksi bezradní,
nevědí, co dělat. Chybí jim jasný záměr
pro etapu života, která je před nimi.
Podívejme se nyní podrobněji na těch
jedenáct mužů, a položme si otázku, co
to bylo za lidi. Mají za sebou tři roky Ježíšova vyučování. Z neotesaných galilejských venkovanů se stali znalci Písma.
Osmělili se díky misijní praxi na několika samostatných cestách. Zažili zázraky,
dokonce když se sami modlili za nemocné a posedlé. Nakonec se setkali se zmrtvýchvstalým Pánem. Jinými slovy – máme
zde skupinu zbožných mužů, možná trochu bezradných, co se týká jejich další
existence, v každém případě nikterak nebezpečných pro království tmy na tomto
světě.
V tomto bodě je dnešní církev velmi
podobná právě popsané situaci. Občas
se jeví jako spolek (v lepším případě)
zbožných lidí s přiměřenými znalostmi
Bible a nějakou tou osobní zkušeností s Boží mocí. Tak jako učedníci, i my
máme vzájemné obecenství, vyprávíme si
o tom, co jsme v minulých dnech s Ježíšem zažili. Nikoho neohrožujeme, ovšem
ani nepředstavujeme pro svět žádnou
novou naději. Mám za to, že toto je občas obrazem dnešní církve. Chybí vize,
Drazí bratři a sestry, to, co zde píšu,
chybí povel vyrazit vpřed, jinými slovy, není nic nového. Přesto cítím, že je třechybí záměr.
ba znovu na tuto oblast položit důraz.
Co tuto situaci změnilo? My víme, že to Otázka je mířena osobně: „Víš, k čemu jsi
byly Letnice. Sestoupil Duch svatý a náh- poslán, poslána?“ Pokud ne, hledej odle bylo všechno jinak. Několik faktorů se pověď. Začni u duchovních darů (1. Kospojilo dohromady, aby ze skupiny učed- rintským 12. kapitola, Římanům 12. kaníků bez konkrétní vize vznikla církev pitola). Jsi vůdcovský typ? Prorocký typ?
s jasným vědomím svého poslání. Duch Učitelský typ? Řešitel problémů? Rád
svatý jim pomohl ujasnit si, k čemu jsou pomáháš druhým? Darů je celá řada. Až
povoláni. Byla zde příležitost, která do- objevíš své obdarování, hledej uplatnění.
slova vyzývala k tomu, promluvit k zástu- Modli se za to. Hovoř s pastorem a starpům. A byla zde Boží moc v takové míře, šími. Přijmi to, co je aktuálně potřeba,
jak to dosud nepoznali. Výsledek na sebe nečekej na „to pravé“. Najít své místo je
nenechal dlouho čekat: Tři tisíce lidí se proces, nikoli zásah na první střelu.
náhle obrátilo, růst církve, který v tento
Křesťanství je víc, než být slušným člookamžik započal, se řadu let nezastavil.
věkem. Je to život se záměrem.
Jedním z tajemství růstu (jistě ne jediBůh Ti požehnej,
ným) byl právě záměr. Oni věděli, k čemu
jsou povoláni a k čemu nikoli. A to až
Martin Moldan,
do té míry, že svůj záměr úzkostlivě střebiskup AC
Úvodník
Ročník 24, říjen 2012
3
ŽIVOT V KRISTU
I ty můžeš změnit svět
Kristfest
4
L
etošního festivalu se zúčastnilo 240
mladých účastníků, s hosty a organizátory to bylo dohromady 280 lidí.
Kristfest 2012 byl jedním slovem neuvěřitelný. Osobně jsem nezažil akci, kde
by Duch Boží tak mocně konal. Naše
téma „I ty můžeš změnit svět“ nás zasáhlo především osobně. Prožívali jsme
hluboké Boží doteky na mnoha úrovních.
26 lidí bylo opravdu uzdraveno a ještě
nám volali lidé od doktora, že uzdravení bylo lékařsky ověřeno. Hlavním řečníkem byl John Bates z Dallasu a jeho citlivost na Boží vedení byla ukázková. Celý
jeho tým fungoval mocně v duchovních
darech a ranní navštěvované modlitby
od 7h s účastí 60-70 modlitebníků mluvily za vše. Na některých seminářích jsme
zažívali, až bych řekl, dotek probuzení,
pro některé to byly nejsilnější duchovní
momenty v dosavadním životě.
Do chval nás vedly kapely jako Messengers z Brna, Benjammin z Prahy a BCC
worship z Bratislavy. V koncertních momentech jsme se vyřádili na kapelách Regiment, ION AT AN a nové album zde
představil rapper K-4.
Praktickým výsledkem festivalu bylo
vytvořené video z workshopu s Adamem Parmou, několik scének a dva
tance. Kromě toho mohl každý získat
nové informace z oblasti médií, uctívání, používání duchovních darů, historie
probuzení.
Zajímavým momentem byl den nazvaný „Hrdinové víry“. Během středečního
dopoledne nás navštívili služebníci, kteří stáli více či méně u zrodu Apoštolské církve – Pavel Bubik, Roman Tomsa a František Apetauer. Vzpomínali
jsme na „Kristfesty“ z roku 1968, mluvili
o mládí před desítkami let a poslouchali
různé příběhy. Každý z nich měl potom
samostatný seminář. Skvěle odlehčený
den a zároveň výborná příležitost k utužení generací.
Každé odpoledne jsme se vyřádili ve sportech a večer sdíleli své zážitky
v krásně upravené čajovně. Pastorační
tým z festoázy se shodnul, že již dlouho neviděl takový zájem mladých lidí
o vnitřní napravení a ochotu řešit velice
osobní témata.
Kristfest 2012 byl pro nás samotné organizátory požehnáním a těšíme se, co
Ježíš Kristus již dnes připravuje na rok
příští.
Martin Penc
Ohlasy účastníků
• Obnovili jsme vztah se sourozencem.
• Už dlouho vím, co mám dělat, ale tentokrát jsem opravdu dostal sílu to udělat.
• Při závěrečné sbírce mi Bůh řekl, abych
dala všechno, a ráno mi někdo dal
přesný obnos peněz na vlak, aniž by to
věděl.
• Přijala jsem sama sebe, že jsem krásná,
uf, po tolika letech… jsem šťastná.
• Dala jsem na závěr do sbírky posledních pár korun a bála jsem se, že nebudu mít ani na jídlo na další den. Celý
druhý den mě někdo zval na snídani,
oběd, kupoval mi pití, a nevěděli to!
Super!
• Dostal jsem jasné proroctví o své budoucnosti, bylo to třetí potvrzení velice konkrétních kroků.
• Duch svatý si mě obrovsky používal,
měl jsem spoustu poznání do životů.
• Prosila jsem Ježíše o překvapení
na každý den, a tý jo, tolik nečekaných
setkání, momentů, Bůh mě opravdu
překvapoval.
• Zažil jsem probuzení pro svůj duchovní život, miluju modlitby!!!
• Bůh mi dal lásku k církvi, měla jsem
z ní strach, teď vím, že to je pro mě, nemusí být dokonalá, ale chci tam patřit.
• Vyřešila jsem si spoustu osobních problémů, které si roky táhnu a nikomu
jsem je dříve neříkala.
• Bůh mi řekl, že dostanu nový duchovní
dar, a opravdu jsem ho dostala, přišel
za mnou kluk, začal se modlit a přesně
vysvětlil, jaký to je dar, a to jsem nic nikomu neřekla… superrr.
• Je pro mě nový zážitek, že Bůh nedělá něco jen pro mě, ale skrze mě pro
ostatní.
• Konečně jsem pochopil, co to znamená vydat Bohu celý svůj život, dovolit
mu mluvit do všech oblastí, těším se,
jaký to bude doma.
• Za festoázu musím říct, děcka měly
opravdu touhu měnit své životy
do hloubky, řešit zásadní věci.
• Na semináři jsme zažili dotyk probuzení, chci to stále, takovou intenzitu Boží
přítomnosti jsem doposud neznal.
• Skrze druhé lidi jsem dostal slovo,
abych se nebál používat jeho duchovní dary, a já se opravdu moc bál, 
tak jsem se do toho vrhnul a zkoušel
je používat a lidé potvrzovali, že už to
dříve slyšeli od někoho jiného, fakt to
funguje!!!
• Zase jsem nic moc neprožil, a přesto to
bylo skvělé a vím, že Ježíš je se mnou .
• Přijela jsem na Kristfest a měla dvě oblasti, které jsem chtěla Bohu připomí-
•
•
•
•
•
•
•
nat tak dlouho, dokud je nevyřeší. Během jediného týdne je vyřešil obě. Můj
život nabral nový směr!
Vždycky jsem se snažila být dost dobrá
pro někoho, Bůh mě od toho osvobodil.
Teď zjišťuju, kdo doopravdy jsem .
Poznal jsem skvělé nové kámoše.
Nádherná atmosféra, super hudba.
Pestrá skladba koncertního dne, dobře
jsme zapařili.
Uvolněná přátelská atmosféra, spousta
témat na výběr, kvalitní řečníci.
Když jsem přijel domů, šel jsem
na vyšetření poškozených hlasivek,
přijal jsem na Kf uzdravení a doktorka mi skutečně řekla, že jsem
uzdraven.
Ve vlaku na cestě domů jsem dostal odvahu se modlit za svou nemoc,
za kterou se stydím, nechtěl jsem to
nikde říkat, ale chtěl jsem tu Boží pomoc i pro sebe a skutečně se mě tam
Ježíš dotknul a danou věc uzdravil,
supeeeer.
Počet anket celkem:
I ty můžeš změnit svět
Ročník 24, říjen 2012
225
přijal jsem spasení
11
5%
obnovil jsem své rozhodnutí pro Krista
52
23 %
byl jsem pokřtěn Duchem svatým
34
15 %
obdržel jsem duchovní dar
26
12 %
měl jsem silnou osobní zkušenost s Duchem svatým
113
50 %
prožil jsem povolání do služby – dostal jsem vizi
50
22 %
byl jsem uzdraven
26
12 %
byl jsem usvědčen z hříchu a změním to
104
46 %
začal jsem slyšet Boží hlas
44
19 %
Uzdravení (jaké): např. poškozené koleno, natažený lýtkový sval, rameno, nachlazení, bolest v krku, bolest hlavy, chudokrevnost, obrna hlasivek, poškození čelisti,
ekzém, přijetí sebe, uzdravení svého nitra, psychické.
5
ŽIVOT V KRISTU
Nastavit výhybku
v životě mladých
aneb křesťané na školách
I ty můžeš změnit svět
K
6
dyž mi bylo 15 či 16 let, začal jsem
pociťovat, že se mnou, se světem
a možná ještě s něčím nad námi,
o čem nemáme tušení, je něco nějak zásadně v nepořádku. Boha jsem vědomě
nehledal a moje rodina se o něj nezajímala po několik generací zpět. Nemohl jsem
proto tušit, že to je
On, kdo stále zoufaleji chybí v mém životě.
Můj příběh ukazuje něco, co platí obecně pro životy mladých lidí: jsou
na rozcestí jako vlak,
který hledá směr. Pokud se má stát něco
zásadního pro jejich
budoucí život, toto
je ta pravá chvíle. Výhybky najdete obvykle hned blízko nádraží. Nastavují se tam, kde se vlak rozjíždí! Malý kus železa nepatrným pohybem
přesměruje rozjíždějící se kolos na další
kolej – když se budete dívat z dálky, v první chvíli vlak jede ještě zdánlivě stejným
směrem. Ve skutečnosti je ale již na nové
koleji a po chvíli možná s údivem spatříte, že zamířil úplně jinam.
Přesně tak to bylo v mém životě. Můj
tatínek působil ve veřejných funkcích
a v KSČ, ale protože byl poctivý, odsunuli jej po roce 1968 do role pomocného dělníka. Byl přesvědčeným ateistou
a komunistou (ale naštěstí 4 měsíce před
smrtí uvěřil Kristu). Také já jsem byl
ve svých 21 letech, než jsem konečně přijal Krista jako Spasitele, předsedou Socialistického svazu mládeže na své vysoké
škole. Ale něco se v mém životě stalo již
dva roky předtím – výhybka byla přehozena a vlak začínal nabírat nový směr… Jak
k tomu došlo? Díky přednášce na střední škole.
Ředitel školy, vcelku jednoduchý chlapík, komunista-poctivec, se nám jednou
pokusil vysvětlit, jak je ta Bible špatná
a křesťanství zpátečnické. Chudák netušil, s jak silnou výbušninou si nevědomky zahrává. Jak byl upřímný, Bibli si celou nejprve přečetl. Z přednášky si již nic
konkrétního nevybavuji, než pocit, že se
setkávám s úplně jiným světem, jiným
královstvím. V následujících letech jsem
sám od sebe hledal Boha a křesťany. Nebyl velký problém mi svědčit. Když jsem
na vysoké škole zjistil, že mám ve třídě
věřící spolužačku, sám jsem ji vyhledal
a podrobil „křížovému výslechu“ ohledně její víry. Můj vůbec první kontakt
s křesťanstvím byl, že jsem jednoho dne
zaklepal na dveře evangelického kostelíku v Praze. Když vyšel farář, požádal jsem
jej, zda mohu dostat Bibli. „Kdo Vás poslal?“ „Komunisté,“ řekl jsem.
Dnes jsme více než 20 let po sametové revoluci. Naštěstí nemusíme spoléhat
na to, že mladým lidem na školách budou sloužit jen ateisté (i když náš Bůh
je mocen si i z kamení vzbudit syny Abrahamovy). Můžeme to totiž udělat sami.
Stále prožíváme zázrak, že křesťané jsou
s přednáškami z oblasti etiky a primární
prevence ve školách široce zváni a vítáni.
Všimněte si, jak zvláštní duchovní situace vládne v naší zemi: národ Jana Husa
si nechce nechat diktovat, co se ve školách smí a nesmí. Po revoluci společnost
odhodila břímě čtyřiceti let a možná
i staletí pobělohorského útlaku. Křesťané dostali přístup přímo do školního
vyučování. Jsme možná nejateističtější
národ světa, ale zároveň máme svobodu ke křesťanské práci na školách, která
ve světě nemá obdobu.
Nadace Mezinárodní potřeby, v níž
pracuji, se proto poměrně rychle
po svém vzniku začala věnovat finanční
podpoře práce křesťanů na školách. Inspiroval nás silný příklad služby Tomáše Řeháka. Vše, co jsme tehdy měli, jsme
vrhli do této práce. První lektory ACETu
(ACET je občanské sdružení, na jehož
půdě vyrostl nejznámější křesťanský program přednášek na školách) jsme podpořili v roce 1999 a od té doby prošlo týmem podpořených lektorů 37 skvělých
služebníků.
Jedna studentka se mě ptala, kde bereme ty obdarované lidi. Řekl jsem jí, že padají z nebe. Není totiž žádný jiný přiměřený zdroj, odkud se mohou rekrutovat
lidé, kteří opustí svá původní zaměstnání a následují Boží volání, aby nastavovali výhybky v životě mladých lidí. Bůh
dává svým služebníkům obdarování
Ročník 24, říjen 2012
NASTAVME
VÝHYBKU
V ŽIVOTĚ MLADÉ
GENERACE
k práci a zažít jejich přednášky je velmi
občerstvující zkušenost.
Jistá učitelka se ptala Martina Stavjaníka ze Zlína (ten působí na školách
od roku 2001), jaké zvláštní vzdělání či
průpravu musí asi mít ke své práci? Martin byl na rozpacích – to jí mám prozradit,
že jsem kuchař předělaný na lektora?
To, co lektoři na školách dělají, není
evangelizace. Je to skutečná pomoc světu v praktické nouzi, působení soli proti
nákaze, která postihuje svět. Ale funguje to jako zápalný oheň: v osobě lektora se mnoho lidí poprvé naživo setkává
s křesťanem, vnímá jeho osobnost, která je jakoby „z jiného světa“ – a Bůh v jejich srdcích nastavuje neviditelné výhybky. Nezřídka se stává, že si studenti
vyžádají ještě další hodinu s lektorem
navíc, přestože si ji musí nahradit – natolik je pro ně setkání s tímto člověkem
zajímavé.
O čem křesťané na školách přednášejí?
Především o tom, v čem mladé tlačí bota:
partnerské vztahy, sex, vztahy v rodině,
vztahy v kolektivu. Další prostor dostávají témata závislostí: alkohol, kouření, drogy. Jindy přijde řeč na téma rasismu, sekt,
světových náboženství. Někteří lektoři si
svá témata připravují sami, ale většina
využívá osvědčené podklady od ACETu,
Etických dílen, případně některých méně
známých organizací.
Nové výzvy
Zdá se, že přednášková práce křesťanů na školách vstoupila v tomto roce
do zvláštní etapy, která nás všechny
volá k účasti. Nikdy předtím nepůsobilo
na školách v ČR tolik křesťanů, jako je
tomu letos. Z různých koutů republiky
se naší nadaci letos ozvalo celkem 15 služebníků, připravených vstoupit do škol.
Nevycházeli jsme z údivu nad tímto ve-
likým „lovem ryb“. Jako v Novém zákoně,
také nám přispěchali na pomoc přátelé:
spřátelená F-nadace přiložila ruku k dílu.
Některé nové služebníky začala finančně
podporovat v práci naše nadace, jiní dostali podporu od F-nadace. Neumím odhadnout, kolik mladých lidí osloví všichni podpoření křesťanští lektoři během
roku společně, ale bezpochyby se bude
jednat o číslo v řádu nad 100 000.
Toto mocné působení si zaslouží naši
pozornost, naše modlitby, naše chvály
Bohu, který koná své dílo. Jeho ruka otevřela dveře k této službě a jemu patří čest
a díky. Možná také někoho z Vás, kdo čte
tyto řádky, Bůh povolává do této práce?
Zvláštním tématem jsou finance:
všichni ti, kdo pracují na školách, potřebují finanční podporu, nejsou to zaměstnanci škol. Tu práci nelze konat komerčně a z veřejných zdrojů na ni lze získat
jen omezené prostředky. Je to na nás,
věřících, abychom jejich práci finančně
podpořili.
V minulých letech jsem jako ředitel nadace, která také podporuje vzdělání chudých dětí v rozvojových zemích, někdy
prožíval těžké chvíle. Často bylo snazší
získat od dárců milion korun pro chudé
děti ve světě než 100 000 Kč pro působení mezi naší mladou generací. Ale mladí
v naší zemi to potřebují.
Nedávno jsem během přednášky
na střední škole o partnerských vztazích
a budování vzájemné důvěry a respektu mezi partnery mimoděk zaslechl, jak
jedna dívka za mnou říká své kamarádce:
„Tak tohle je něco, co vůbec neznáme, co?“
Přál bych Vám zaslechnout tu hloubku
beznaděje a ztracenosti v jejím výroku:
lektor zde vypráví o něčem, co dívky nikdy nemůžou a nebudou mít… Mluví
o světě, který dívky nikdy nespatří…?
Některé reakce dětí z prvního stupně ze základní školy:
• „Moc se mi to líbilo, nic bych neměnil. Bylo to lepší než kino.“
• „Mně se líbilo, jak jsme si o tom
všichni povídali. Přijdete ještě?“
• „Mně se líbilo ‚Jak překonat starosti ve škole‘. A chtěla bych další
přednášky.“
• „Kéž by to bylo ještě!“
• „V mojí hlavě je toho docela dost,
ale tyhle přednášky jsou tam teď
pořád.“
• „Přednášky o kamarádech se mi líbily, a že nezáleží na tom, jak vypadáme, ale jaké máme srdce! Ano!
Moc moc vám děkuji, že jste si
na nás udělala čas.“
Ohlasy na přednášky
Idy Pencové (AC Varnsdorf)
na české škole.
I ty můžeš změnit svět
Víte, že v ČR mohou křesťané
přednášet na školách?
Pomozte nám svými dary – investujte do naší mladé generace!
• Podporujeme 17 křesťanských lektorů z různých denominací.
• Přednášky se týkají důležitých etických témat.
• Lektoři jsou studentům přirozeným svědectvím, že lze žít jinak.
• Mnozí jsou osloveni.
• Na přednášky navazují následné
aktivity na půdě místních církví.
Přispějte na č. ú. 139513054/2700
u UniCredit Bank Liberec,
variabilní symbol 350.
Nadace Mezinárodní potřeby
Vinohradská 909, Česká Třebová
tel.: 483 394 202, 732 373 573
Web: www.mezinarodni-potreby.cz
e-mail: [email protected]
V letošním roce Bůh vzbudil
množství nových dělníků na tuto
velkou žeň. Pomozte nám svými
dary!
7
ŽIVOT V KRISTU
I ty můžeš změnit svět
ICEJ dobývá školy v ČR
A přece je zde naděje: i ti, kdo od Božích cest zabloudili velmi daleko, mohou
poznat velkého Pastýře, který dokáže naZpráva o tříletém projektu „Centra vzdělávání a dialogu“ na českých školách
jít ztracenou ovci.
„Přednáška byla fantastická. Setkání s ži- locaust) po tři roky působili na českých
Všichni lektoři jsou zapojeni do následných volnočasových aktivit, které se vým pamětníkem bylo mnohem zajímavější základních a středních školách. Projekt
konají ve spolupráci s jejich místními a intenzivnější než desítky hodin dokumen- nazvaný „Centra vzdělávání a dialogu“
sbory a společenstvími. Mladí lidé jsou tů. Pamětník pan Luděk Eliáš svým proje- získal podporu Evropského sociálního
kromě přednášky ve škole zváni na další vem naprosto zaujal všechny žáky a donutil fondu prostřednictvím MŠMT v rámci
příležitosti, akce a setkání. Je naděje, že je přemýšlet, což se jen tak někomu a něčemu operačního programu Vzdělávání pro
i oni budou moci poznat ten pravý zdroj nepovede.“
konkurenceschopnost a stal se tak do„Čekala jsem nezáživnou přednášku, ač sud nejrozsáhlejší aktivitou, kterou česskutečného života.
Možná i Vy, čtenáři tohoto článku, mů- možná se zajímavým obsahem, paní s mo- ká pobočka ICEJ za 17 let své existence
žete být součástí tohoto velkého lovu ryb. notónním hlasem, která mě unudí k smrti. realizovala.
V minulosti nesli největší část břemene Ale ani náhodou jsem nepočítala s tím, že by
Hlavním cílem této činnosti bylo vést
podpory práce křesťanů na českých ško- mě dokázala zaujmout a udržet mou pozor- mladou českou generaci k tomu, aby přelách naši zahraniční partneři. Je čas, aby- nost až do konce. Překvapilo mě, že ta star- mýšlela o základních etických hodnotách
chom si my věřící vzali zodpovědnost ší dáma (paní pamětnice PhDr. Andrysíko- a na základě samostatného uvažování si
za svou mladou generaci. Díky Bohu se vá) bude mít v sobě tolik energie a radosti. dokázala vzít poučení z nedávné tragické
formuje stále silnější základna českých Když popisovala všechny ty zážitky z Tere- historie. V souladu s mottem ICEJ „Podárců pro přednáškovou práci na čes- zína, běhal mi mráz po zádech – a ona to těšujte můj lid“ jsme jako téma zvolili
kých školách. Pole bílé ke žni je veliké, musela všechno prožít jako šestileté dítě. Tu pronásledování Židů. Kromě samotného
zdá se až nezdolatelné – ale nenechme se paní obdivuji, že je schopna o tom takto mlu- holocaustu jsme vždy také zmínili promýlit. Jaká může být Vaše role ve službě vit, a zároveň doufám, že se nad tím my lidé tižidovské předsudky v širším historickřesťanů na českých školách? Možná Vás zamyslíme a že se už nic podobného opakovat kém kontextu, což poskytlo našim křesPán povolává přímo do díla, možná mů- nikdy nebude…“
ťanským lektorům dobrou příležitost
přiznat se k podílu křesťanské církve
žete přispět svými dary a tak spoluvytvářet podpůrnou ruku ke službě jiných. Navodní citáty nejsou ojedinělými na protižidovských předsudcích i činech.
Studenti se s tématem setkali v podostavujme společně výhybky v životě naší
reakcemi na projekt, s nímž jsme
mladé generace!
v partnerství s Židovským muze- bě konkrétních osudů jednotlivých oběNadace Mezinárodní potřeby pod- em v Praze (ŽMP) a s Terezínskou inici- tí holocaustu, často formou besedy s paporuje v programu přednáškové prá- ativou (sdružující pamětníky přeživší ho- mětníkem. To se ukázalo jako nejsilnější
ce na školách v současnosti 17 lektorů
z celé ČR. Z Apoštolské církve jsme v minulosti podpořili práci Davida Římana,
který neobyčejným způsobem rozvinul
přednáškovou činnost na Havířovsku.
Po jeho odchodu do KAMu převzal jeho
službu s naší podporou Roman Želonka
a v současnosti Michal Malina.
Od roku 2011 pracuje v přednáškové
práci na Varnsdorfsku Ida Pencová a často nestačí uspokojit zájem všech škol.
V letošním roce podpoříme práci Karly
Mihatschové v Trutnově (misijní stanice
sboru AC Kolín). Karle se plní její dlouhodobý sen vstoupit na školy s programem Etických dílen.
Ú
Mgr. Petr Horáček je výkonným ředitelem
Nadace Mezinárodní potřeby
(www.mezinarodni-potreby.cz).
Je členem a starším sboru Církve bratrské
v České Třebové.
V
8
Témata časopisu
ážení čtenáři, rádi bychom s vámi tost zapojit se do této požehnané práce.
sdíleli plán témat, která vidíme Těšíme se na vaše postřehy a připomínky,
jako aktuální. Obsah témat i jejich nebojte se nám napsat na e-mail redakce
pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- [email protected]
nětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom Příště se můžete těšit na téma:
vám vycházeli vstříc a dali vám příleži- • Chvály a uctívání
Příležitost podílet se na přípravě témat:
• Slavnosti AC
• Priority ve službě Bohu
• Překlady Bible
Výhledově připravujeme tato témata:
• Je církev potřeba?
Ročník 24, říjen 2012
Praktická spolupráce židů a křesťanů
S židovskými organizacemi jsme již
řadu let v úzkém a přátelském kontaktu, ale tento projekt přinesl novou dimenzi. Poprvé jsme stáli jako partneři
bok po boku a prakticky spolupracovali na konkrétním díle. Pro obě strany to
byla nová zkušenost, která nás v mnohém obohatila.
Role ŽMP spočívala zejména ve vyškolení našich lektorů, kteří tak byli odborně připraveni na svou práci ve školách.
Ředitel ŽMP dr. Leo Pavlát ocenil výsledky projektu slovy: „Jsme rádi, že se nám
v naší práci dostává rozhodné podpory z řad
křesťanských organizací i jednotlivých křesťanů. Mezi nimi zvlášť významné místo patří české pobočce Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ), které
prostřednictvím svých lektorů rozšiřuje povědomí o tématice antisemitismu a šoa (holocaustu) a současně přispívá ke zlepšování
vztahů mezi Židy a křesťany. Našim křesťanským přátelům za to patří dík.“
Pozitivní reakce zaznívají také z Terezínské iniciativy, jejíž členové se v průběhu posledních tří let mohli osobně
seznámit s našimi lektory. Vznikla řada
vzácných přátelských kontaktů, jak potvrzuje předsedkyně Terezínské iniciativy dr. Dagmar Lieblová: „Přes dvacet členů
Terezínské iniciativy se v uplynulém období
účastnilo besed na základních školách, gymnáziích i odborných školách různého zaměření po celé republice, od Rumburku po České
Budějovice, od Sokolova až po Ostravu. A be-
sed proběhlo na čtyři sta. Vezmeme-li v úvahu věk pamětníků, není to zrovna málo.
Ovšem pracovníci ICEJ měli vždy vše velice dobře zorganizované, od vyjednání besed
na školách po kontakty s pamětníky. Pokud
mohu soudit z vlastní zkušenosti, vytvořily se
mezi lektory a pamětníky velmi dobré, přátelské vztahy. A výsledky jsou nemalé. Přednášky a besedy na žáky zřejmě zapůsobily,
leckdy se změnilo jejich chování a ovlivnilo
je to i jinak.“
To, že jsme zvolili správnou metodu,
když jsme se soustředili na konkrétní lidské osudy, potvrzuje celá řada odborníků.
Např. dr. Pavel Letý, psycholog a metodik prevence z Nového Jičína, konstatuje:
„K ovlivnění postojů žáků týkajících se antisemitismu, holocaustu a dalších forem extremismu nám příliš nepomohou údaje o počtu
zavražděných a perzekuovaných. Žáci potřebují vidět, že se nejedná o pouhou statistiku
popisující události (z jejich pohledu) v dávné
minulosti, ale že se vždy jedná o konkrétní
lidi, na jejichž místě bychom mohli být také
my. Program ICEJ obsahuje vždy příběh
konkrétního člověka, který přežil holocaust.
Díky tomuto osobnímu setkání a seznámení
se s celým jeho životem se mohou žáci snáze s přeživším identifikovat. Právě prostřednictvím této identifikace by se mělo u nich
snížit riziko přijímání extrémistických postojů v této oblasti. Zvolenou metodikou se
jedná o účinný program, což také potvrzují
i dosavadní zkušenosti ze škol. Domnívám
se, že mezi nemoci dnešní doby patří především agresivita a lhostejnost. Přitom žádný
morálně zralý člověk by neměl zůstat lhostejný k projevům rasové či jiné nesnášenlivosti
a k projevům násilí. Právě objednáním to-
hoto jedinečného programu pro žáky můžeme přispět ke zlepšení společenského klimatu
a ukázat, že ani my osobně nejsme lhostejní
k šíření nenávisti a rasové diskriminace.“
Role křesťanů ve společnosti
Podobných pozitivních výroků jsme
zaznamenali mnoho. Velice povzbudivé
bylo, že jsme se v průběhu práce setkali
s řadou zapálených lidí, kteří chtějí mladé generaci vštěpovat morální hodnoty.
A my jsme jim mohli nabídnout pomocnou ruku: přinesli jsme odborně kvalitně
připravený program a kromě toho jsme
investovali svůj křesťansky motivovaný
osobní zájem. To neuniklo dětem, učitelům a ani našim židovským přátelům,
pamětníkům. Celý projekt se tak stal
dobrým příkladem toho, jak mohou křesťané účinně působit na okolní společnost a naplňovat biblické poslání být solí
a světlem světa.
Konkrétní výsledky
Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze proškolilo celkem 54 lektorů, kteří sami, popř.
s pamětníky, realizovali přednášky, besedy s pamětníky a workshopy pro žáky.
V době ukončení tohoto tříletého projektu je 35 těchto lektorů připraveno
dále aktivně přednášet.
Celkem bylo takto uskutečněno 1 594
přednášek a besed a 182 workshopů, při
nichž bylo osloveno 59 811 žáků základních a středních škol. Z tohoto počtu se
celkem 397 besed zúčastnil některý z 20
pamětníků šoa. Navštíveno bylo 751 škol.
Ve spolupráci s ŽMP se uskutečnilo 52
I ty můžeš změnit svět
zážitek, jak o tom svědčí dlouhá řada svědectví a výpovědí žáků i učitelů.
9
I ty můžeš změnit svět
ŽIVOT V KRISTU
10
tematických výstav na školách, které
shlédlo 5 637 žáků. Celkem bylo všemi
uvedenými aktivitami osloveno 65 448
žáků.
Dále bylo natočeno celkem 40 krátkých
dokumentárních filmů s pamětníky, které přispějí k zachování svědectví o tragédii holocaustu. V dokumentech je zachycen pamětník při přednášce pro žáky
škol a posléze i v rozhovoru s lektorem.
Tím získávají dokumenty osobní rozměr,
který bude dotyčnými lektory využíván
při přednáškách na školách.
V průběhu projektu byla postupně zřízena regionální Centra vzdělávání a dialogu v Českých Budějovicích, Brně, Ostravě a Kladně. Každé z těchto center je
řízeno regionálním koordinátorem, který
zajišťoval koordinaci přednášek realizovaných lektory v příslušné oblasti, jejich
administraci a dále kontakty se školami,
krajskými úřady a dalšími aktéry. Regionální koordinátoři organizovali také natáčení dokumentů s pamětníky a stali se
hlavními kontaktními osobami projektu
ve svých regionech.
Jednou z velmi důležitých aktivit s dalekosáhlým dosahem se staly diskusní
„kulaté stoly“, jejichž účelem bylo poskytnout všem zúčastněným platformu
pro seznámení se situací v oblasti prevence antisemitismu z různých perspektiv a umožnit navázání nových kontaktů, výměnu zkušeností a správné praxe.
Účastníky těchto setkání byli zástupci
škol, krajských a městských úřadů, Po-
licie ČR, židovských obcí, univerzit, Židovského muzea v Praze, Muzea romské
kultury v Brně atd. Kulaté stoly se konaly v Jihomoravském, Jihočeském, Moravskoslezském, Zlínském a Středočeském
kraji.
Spolupráce s Jad Va-šem
V průběhu projektu jsme navázali spolupráci s Mezinárodní školou pro výuku
holocaustu při Jad Va-šem v Jeruzalémě,
což se ukázalo jako zásadní moment pro
úspěšné završení projektu. S pomocí izraelských partnerů jsme pro české školy
připravili vybrané vzdělávací a metodické materiály zaměřené na výuku o holocaustu, které byly vytvořeny touto
renomovanou institucí. Sada těchto materiálů je doplněna metodickými pokyny
„Proč učit o holocaustu“, „Co učit o holocaustu“ a „Jak učit o holocaustu“, které
vypracovala mezivládní organizace ITF
a které poprvé vycházejí takto souborně
v českém překladu. Na základě natočených dokumentárních filmů s pamětníky
byl ještě připraven speciální multimediální materiál využitelný při výuce.
Pro ověření výukových materiálů Jad
Va-šem v prostředí českého školství jsme
navázali kontakty se 14 pilotními školami v celé ČR. Současně jsme u nich podrobně zmapovali jejich praxi v oblasti
výuky o holocaustu a antisemitismu. Výsledkem je přehled 14 vzdělávacích programů jako příkladů dobré praxe. Pilotní
školy byly vybrány tak, aby byly zastou-
peny školy různých typů (základní školy, střední odborné školy včetně učilišť
a gymnázia), různé kraje a v neposlední řadě aby reprezentovaly různou míru
předchozí aktivity a zkušenosti s touto
tematikou (od mimořádně aktivních škol
s již existujícími vlastními vzdělávacími
programy až po takové, které se před započetím tohoto projektu výuce o holocaustu specificky nevěnovaly).
Poznatky z těchto programů jsou zveřejněny v závěrečné publikaci, kde jsou
uspořádány prakticky v takové podobě,
aby každý pedagog, jehož nějaká akce
pro žáky zaujme, mohl na základě uvedených informací obdobnou činnost na své
škole také realizovat. Zjištěné poznatky
by měly pomoci pedagogům v hodinách
dějepisu, českého jazyka a literatury, občanské výchovy, základů společenských
věd a dalších předmětech zajímavě přiblížit žákům oblast problematiky antisemitismu a holocaustu.
Chtěl bych závěrem osobně poděkovat celému realizačnímu týmu, všem lektorům i partnerům projektu. Bez jejich
osobního nasazení, tvrdé práce, trpělivosti a velkorysosti by se takto rozsáhlý
projekt nemohl úspěšně uskutečnit.
Jednou z podmínek poskytnuté finanční podpory bylo, abychom v započaté aktivitě pokračovali ještě po dalších pět let. Národní koordinátor Karel
Sedláček a všichni čtyři regionální koordinátoři zůstávají ve svých pozicích
a jsou připraveni, stejně jako řada lektorů, v práci pokračovat v míře, jakou nám
umožní získané další zdroje. Pro stabilizaci našeho týmu je důležité, že Radek
Hejret získal podporu Nadace Mezinárodní potřeby, která bude dlouhodobě
přispívat na jeho plat. Od srpna 2012
bude proto nadále zaměstnán na plný
úvazek.
RNDr. Mojmír Kallus
předseda ICEJ
Realizační tým projektu Centra vzdělávání a dialogu
• RNDr. Mojmír Kallus,
manažer projektu
• Ing. Karel Sedláček,
národní koordinátor
• Ing. Vít Skála, finanční manažer
• Jaroslav Sloboda, asistent
• Radek Hejret, regionální koordinátor
pro střední, západní, severní a východní Čechy
• Jana Hlávková, regionální koordinátorka pro Moravskoslezský a Olomoucký
kraj
• Mgr. Pavel Horák, regionální koordinátor pro Zlínský a Jihomoravský kraj
• Alice Michalcová, regionální koordinátorka pro jižní Čechy a Vysočinu
Světlo paměti
M
ilí čtenáři,
jsou to právě tři roky od chvíle,
kdy mi zavolal z pražské kanceláře Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) jeho výkonný ředitel Karel Sedláček a ptal se: „Tak
Radku, jak se máš? Nechtěl bys přeci jen popřemýšlet o tom, že by sis dokončil školení
v Židovském muzeu a stal se jedním z našich lektorů?“ Byla to pro mne veliká výzva, protože proces své certifikace jsem
byl v roce 2007 nucen přerušit kvůli
sborovým záležitostem. Rozpad rodiny
tehdejšího druhého pastora měl zdrcující dopad na celý sbor… Nyní byly tyto
záležitosti více méně vyřešeny a já měl
více času ke studiu. Tematice holocaustu, antijudaismu a antisemitismu jsem
se věnoval již patnáct let, ale teprve nyní
bylo studium intenzivní a já poznával, že
jsem v dané problematice pouze lépe poučeným laikem. Velikou oporou mi byla
má manželka, která celý vzdělávací proces v Židovském muzeu absolvovala se
mnou. Jaká byla naše radost, když jsme
se počátkem ledna roku 2010 stali certifikovanými lektory!
Prožívali jsme tehdy s rodinou nelehké období, protože 8. ledna srazilo mou
manželku za dosud nevyjasněných okolností auto a byl veliký zázrak, že náraz
přežila pouze s otřesem mozku, potrhaným obličejem a rozštípanou pravou nohou. Rád bych na tomto místě poděkoval
všem, kteří za námi stáli v modlitbách, či
nám poskytovali praktickou pomoc.
Ve stejném období v ICEJ řešili problém administrace celého projektu Cen-
tra vzdělávání a dialogu. Bylo jasné, že
zájem o přednášky a besedy s pamětníky
je obrovský a že administrace nemůže ležet na bedrech jednoho člověka v pražské kanceláři. Proto započalo hledání
pracovníků v regionech a já začal uvažovat o této práci na plný úvazek. V únoru
2010 jsem se tak stal jedním ze čtyř regionálních koordinátorů a od té doby koordinuji vzdělávací aktivity ve středních,
západních, severních a východních Čechách. Postupně jsem absolvoval několik dalších návazných vzdělávacích seminářů v dikci Židovského muzea v Praze
či Mezinárodní školy pro výuku o holocaustu při Jad Va-šem v Jeruzalémě. Začal jsem intenzivně přednášet a navázal
jsem spolupráci s několika partnerskými
školami. Od února 2010 do června 2012
jsem absolvoval 118 přednášek a besed s pamětníky, při nichž jsem oslovil
přes 5600 žáků. Mohl jsem se podílet
na tvorbě metodických a vzdělávacích
materiálů pro lektory i pedagogy, které
těžkou tematiku holocaustu pomáhají
předávat mladé generaci citlivě s přesahem do současnosti. Společně s naší rodinnou kapelou Hejretband jsme mohli
uspořádat několik mimoškolních workshopů zaměřených na problematiku antisemitismu. Nejvíce si však vážím vybudovaných osobních vztahů s přeživšími
pamětníky holocaustu – o jednom takovém je i mé svědectví.
Kdykoliv ráno vyjíždím na přednášku, modlím se, aby se Pán Bůh dotýkal srdcí žáků. Čas strávený na cestě v autě je pro
takovou modlitbu naprosto ideální. Mohu se
ztišit, srovnat si myšlenky, prosit za zmocnění do služby. Tohle ráno je však jiné, cítím v srdci doslova oheň chválit a vyvyšovat
jméno Ježíš. A najednou to přijde – v srdci
zní výzva: „Modli se, aby bylo dnes vyvýšeno
jméno Ježíš.“ Musím se přiznat, že v souvislosti s přednáškami jsem se takto konkrétně
ještě nemodlil a že na tuto výzvu reaguji trochu rozpačitě. Jak může být skrze přednášku
o antisemitismu a holocaustu vyvýšeno jméno Ježíš? No, nechám se překvapit, říkám si
a modlím se o to intenzivněji.
Cesta rychle ubíhá a ani nevím jak, už
parkuji před domem paní doktorky Vidlákové. Paní doktorka je skvělá žena, i přes svůj
relativně vysoký věk si udržuje výtečnou fyzickou kondici, a co je ještě podstatnější, má
skvělý smysl pro humor a vždy úsměvem doslova září. Asi bych měl ještě doplnit, že patří
mezi nemnoho dosud žijících pamětníků holocaustu, kteří jsou ochotní a schopní jít vyprávět svůj příběh mladým lidem. Její diář
je často více zaplněn než ten můj a zatímco
moje pole působnosti je na území Čech, její
akční rádius zasahuje navíc Německo i Rakousko. Srdečně se vítáme a již společně vyrážíme na Sportovní gymnázium do Kladna.
Cestou hovoříme o pracovních i rodinných
záležitostech a já cítím znovu velikou vděčnost za možnost spolupracovat s takto skvělými lidmi. A protože je to z Prahy do Kladna
coby kamenem dohodil a zbytek došel, za necelou půlhodinku brzdíme před budovou školy, kde jsme již očekáváni.
Obě uskutečněné dvouhodinové přednášky
probíhají zcela standardně – seznamuji přítomné studenty s historií židovského národa,
přiznávám, jak bolestné pro mne jako křesťana je hovořit o dvoutisícileté historii křesťanského antijudaismu, kladu žákům otázky
k zamyšlení a společně se snažíme dojít odpovědi na otázku „Jak je možné, že se odehrál
holocaust?“. Žáci jsou vnímaví a je poznat,
že ze strany vyučujících i dobře připraveni.
Když předávám slovo paní doktorce Vidlákové, a ona začne vyprávět svůj příběh o tom,
jak jim nepřímo zachránila život dřevěná
hračka, je ve třídě naprosté ticho. Vyprávění
končí, zaznívá závěrečné poselství, žáci tleskají a nesou paní doktorce kytičku a bonboniéru. Zazní poděkování z úst přítomných
pedagogů a my se loučíme.
Mezitím pohledem z okna zjišťuji, že venku přímo leje a nabízím paní doktorce, že
autem předjedu trochu blíž, aby zbytečně
nemokla. „Copak jsem z cukru? Ten kousek
snad přejdem, ne?“ Kapituluji, paní doktorku nějakou tu dobu už znám a vím, že byla
vůdčí osobností v organizování mládežnických zájezdů na Židovské obci v Praze, takže
nějaká ta kapka ji rozhodně nemůže rozhodit.
Kráčíme tedy v dešti k autu, když si všimneme, že za námi běží jeden ze studentů, kteří
byli na přednášce. Je to mladý vysoký hoch
I ty můžeš změnit svět
Ročník 24, říjen 2012
11
I ty můžeš změnit svět
ŽIVOT V KRISTU
sportovního vzezření a volá na nás „Moc se
omlouvám, ale mohl bych se vás na něco zeptat? Víte, jsem křesťan, chodím tady do sboru Církve bratrské, a už dlouho mne trápí
jedna otázka.“ Paní doktorka se mile usmívá,
přestože jí po vlasech tečou proudy vody „Jistě, jen se ptejte.“ „Tak tedy, proč vy Židé nevěříte v Ježíše Krista?“ V tu chvíli se mi zastavuje srdce, paní doktorku znám už dlouho,
na společných cestách už jsme toho spoustu
probrali, ale ani ve snu by mne nenapadlo
se takto otevřeně zeptat. Přijde mi to v tuto
chvíli od mladého křesťanského gymnazisty až neuctivé – taková těžká otázka a hned
z mosta do prosta, navíc v lijáku. Čekám
na odpověď. „Víte“, začíná paní doktorka „vy
věříte, že Ježíš je mesiáš. My také očekáváme
příchod mesiáše. Ale až pravý mesiáš přijde,
nastolí na Zemi Boží království. Už nebudou
války, nemoce, problémy. A Ježíš přišel a co
se změnilo? Svět zůstal stejný, stejně zkažený,
plný válek a násilí… Proto nemohu věřit, že
by byl Ježíš mesiáš.“ Ticho. Kapky deště dále
padají, mladý student přešlapuje na místě
a mne začíná docházet, že má paní doktorka
pravdu. Ale také mi dochází, že za tuto chvíli
jsem se ráno modlil a pokouším se o odpověď
„Paní doktorko, máte naprostou pravdu. Svět
zůstal stejný. Žádná velká změna. Ale přesto
osobně věřím, že Ježíš je mesiáš. Můj život
totiž zcela proměnil a nebýt Jeho, dnes tady
nejsem… A přijde doba, kdy to bude zjevné
všem, celému světu. Vy věříte v příchod mesiáše a čekáte ho. My věříme, že už jednou
přišel a přijde znovu.“ Déšť pomalu ustává,
mladý student přemýšlí a souhlasně kývá
hlavou. Paní doktorka se zdá být zamyšlená,
když v tom řekne „A víte co, necháme se překvapit! Třeba ten Ježíš mesiáš opravdu je .“
hledáme alternativní zdroje financová- pro krytí mých mzdových nákladů v ICEJ.
ní, abychom ve vzdělávací činnosti moh- Vězte, že i pouhá stokoruna měsíčně mi
li pokračovat. Podařilo se nám uzavřít pomůže v mé práci na školách pokračopartnerství s Nadací mezinárodní potře- vat. Nadto se v této fázi projektu otevíby (www.incz.info), která mne od letošní- rají daleko širší možnosti ke spolupráci
ho srpna začala dlouhodobě podporovat s místní církví a s křesťanskými učiteli.
Rád vás o možnostech spolupráce
v lektorské práci na školách v rámci programu Zdravá mládež. Základem tohoto osobně informuji – stačí mne kontaktomodelu financování je pravidelný finanč- vat na e-mail: [email protected]
S přáním pokoje a požehnání,
ní příspěvek od mého mateřského sboru
Radek Hejret
a F-nadace.
Do této podpory se můžete zapojit i vy:
Pokud byste se rozhodli podpořit finančzavážete-li se pravidelně přispívat určitou částku, Nadace mezinárodní potřeby ně práci Radka Hejreta, spojte se s Nadací
váš dar zdvojnásobí, a to do výše všech mezinárodní potřeby přes e-mail: [email protected]
Nyní po třech letech práce skončila fi- darů 14 720 Kč měsíčně, případně nad info Číslo účtu: 139513054/2700; variabilní
nanční podpora ze Strukturálních fon- tuto výši dar prostě předá. Všechny takto symbol: 324
dů Evropské unie a my všichni v ICEJ poskytnuté dary budou použity výlučně
12
Ročník 24, říjen 2012
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
KNIHA JÓB
nou řekl: „Na zemi soužení míti budete.
Kniha Jób je jednou z pěti knih Staré- Ale důvěřujte mi.“
ho zákona, která se řadí do skupiny básNěkteří lidé se mě už také ptali: „No,
nických nebo poetických knih (tzv. mud- ale já nemám žádné utrpení, já nemám
roslovná literatura).
žádné problémy. Mně se ve všem daří.“
V čem spočívá její přínos? Především A já říkám: „No, tak to znamená, že už to
v tom, že se zabývá otázkou lidského utr- je s tebou tak špatné, že ani ďábel o tebe
pení a bolesti. Následně Božími motivy, nemá zájem.“ R.B.
které jsou mimo lidské pochopení. Poté
postojem člověka k dobrotivému a svaté2. Je nějaký rozdíl mezi současným Božím
mu Bohu. A nakonec se zabývá povahou služebníkem a Jóbem? Nebo se příběh může
Božích skutků, jež jsou patrny v krásách kdykoliv opakovat i dnes?
stvoření. V.R.
V knize Jób nám Bible ukazuje situaci Božího člověka, který chodí s Bohem.
JÓB – OTÁZKY KE KNIZE CELKOVĚ:
Uvedu konkrétní příklad. Každý řeme1. Křesťané řeší otázku utrpení během celé slník, když udělá nějakou věc, tak ji pak
své historie. Existují extrémní názory: Prv- zkouší. Když jsem byl na šachtě v kovární: Čím více trpíme, tím lépe – je to důkaz ně a kovář dělal sekáč a kalil ho, pak ho
Boží péče, lásky, výchovy… Druhý: Utrpení nezkoušel na másle, ani na dřevě, ale seje Boží nástroj k tomu, abychom se k němu kal do kovadliny. Ano, a proto je napsápřiblížili a poznali ho osobně, příp., pokud se no v Novém zákoně v Efezským 3,10, že
zatvrdíme, stane se nám zaslouženým tres- …Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem. Třetí: Kristus za nás trpěl, my si máme tem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho
jako křesťané již jen „užívat“.
mnohotvarou moudrost. A na otázku, proč
Kde teologicky stojíš ty?
musí církev trpět, mně Bůh ve vězení odNapřed si položme otázku: „Co to je pověděl: „Ano Rudku, ale já chci dokázat
utrpení?“ Proč? Když vezmu jenom jeden před světem, nebem i peklem, že moje
z nejmenších příkladů, když vidím, jak evangelium je životaschopné ve všech silidé chodí do posilovny a zbytečně trápí tuacích.“ To znamená, že On měl důvěrný
své tělo, ptám se: Co to je utrpení? Ne rozhovor s Jóbem a nebál se říct ďáblu:
vždy to, co mě bolí, můžeme hned nazvat „No tak si ho vyzkoušej.“ Ale, co v kniutrpením. A naopak někdy může být veli- ze Jób nevidíme, jaké bylo uvítání Jóba
ké utrpení, které mě fyzicky bolet nemusí. v nebi, až opustil tento svět. R.B.
A teď proč tu utrpení je. Zaprvé si uvědomme, že přišlo na zemi s hříchem:
3. Cítil ses někdy jako Jób nebo ses setkal
„V potu čela dobývati budeš chléb svůj.“ s někým v tak těžké situaci?
Pán Ježíš to nezrušil. „V bolesti budeš roAno. Znovu podtrhuji: Pozor. Každý
diti děti své.“ Pán Ježíš to nezrušil. Určité z nás má svůj limit, co je pro něj těžké.
věci tady zůstaly.
Pro vrabce je těžké několik deka, pro
A teď k těm extrémním názorům. Prv- slona několik metráků. Takže to „těžké“
ní: Čím více trpíme, tím lépe. Když to ně- může mít každý jiné. Setkal jsem se s tím
kdo takto vidí, je to jeho problém. Já vícekrát, ale vždy znovu důležité je, nas tím nesouhlasím.
kolik člověk chodí s Bohem, nakolik ho
Druhý: Utrpení je Boží nástroj k tomu, zná. Bůh nikdy s žádnou rozkoší netýrá
abychom se k němu přiblížili a poznali ho a netrápí. Když jsem byl ve vězení, řekl
osobně, příp., pokud se zatvrdíme, stane se mi: „Kdybych to nepotřeboval pro mé
nám zaslouženým trestem. To je nesmysl.
dílo v tomto národě, tak tu nejsi ani seTřetí: Kristus za nás trpěl, my si máme jako kundu.“ A to je právě to, co si velmi často
křesťané již jen „užívat“. Ještě větší nesmysl. neuvědomíme. Taky se mě vězňové ptali:
Ve všech případech je jedna prav- „Dobře, když ten tvůj Bůh je tak dobrý, jak
da: Bůh mě miluje a chce, abych chodil to, že sedíš v base?“ A já jsem jim odpos ním. Nejlepší verš z knihy Jób je 29,4, věděl: „No, On se mě nejdřív zeptal, jestkde je napsáno: „Kdy můj stan byl místem li s tím budu souhlasit, že to potřebuje.“
důvěrného hovoru s Bohem.“ Čili Jób žil už A tak lidé v modlitbách říkají: „Bože, vše
před těmito událostmi v důvěrném vzta- ti vydávám, ano, tady máš celý můj život.“
hu s Bohem.
A pak, když ho Bůh chce použít, tak se
Zastávám názor, že chodím-li s Bohem, najednou cukají. R.B.
pak On je se mnou vždy a všude, půjduli přes vodu, oheň nebo řeky. On je se
4. Pastorace Jóbových přátel se nelíbila ani
mnou, On mě neopustí, a proto se toho Jóbovi ani Bohu. Dá se obecně radit, jak lidem
nemusím nijak obávat. Ale to nezname- v tak těžké situaci pastoračně prospět?
ná, že to nebude. Vím, že ať mě proveVšimněte si otázky, jak je položena:
de čímkoli, vždy mi pomůže. Protože Pastoračně. Pokud lidem chci pomoct,
na této zemi nám Pán Ježíš na rozlouče- platí zaprvé: Je tu sbor a pastor a je tu ro-
dina. Pastoračně by měli sloužit ti, kteří
mají k tomu povolání, a ne kdejaká tetka
zpoza potoka. K pastoraci by měli jít lidé
povolaní a vyslaní. Ale ne kdekdo, kdo
všechno zná a všechno ví, a je ve skutečnosti svévolníkem. Pokud někdo odmítá
sbor, odmítá jiné, no tak pak si musí sám
sobě být rádcem. R.B.
5. Pokud se člověk nachází ve velmi těžké
situaci, chodí za ním křesťané s paletou návrhů: Radí mu, aby činil pokání, případně posílil svoji víru, jindy zase svázal satana atd.
Jak je vhodné takovým lidem opovědět
na jejich „obětavou péči“?
A jsme u předchozí otázky: Jsou to lidé,
které tam posílá Bůh? Anebo jsou to lidé,
kteří si přečetli to, tamto, ono, a tak dále.
Dalo by se říct, že na svém těle i ve své
rodině jsem prožil snad všechny možné
stupně uzdravení, a současně jsem byl
několikrát na operaci. A pokaždé to byl
stejný Bůh. Máme-li takového člověka,
tak ho jdu především povzbudit a radu
dám jen tenkrát, když mi ji dá Bůh, když
mi ji Duch svatý zjeví. Ano, ve Starém zákoně chodili proroci, i za Davidem přišli s tvrdým napomenutím. Ale poslal je
Bůh. Když mě však posílá moje pýcha,
pak za to mohu zaplatit. R.B.
Studijní materiál
Co ve Studijní bibli nenajdete
Jb 1,1 BYL MUŽ V ZEMI ÚSU JMÉNEM JÓB; BYL TO MUŽ BEZÚHONNÝ
A PŘÍMÝ, BÁL SE BOHA A VYSTŘÍHAL
SE ZLÉHO.
Nebyl Jób duchovně pyšný na to, že je bezúhonný, (Jb 27) bohabojný a že se mu tak daří?
Jób jenom konstatoval to, co mu Bůh
řekl při důvěrném rozhovoru. Podívejme
se třeba do Zjevení na dopisy sborům –
Bůh umí i pochválit. Takže Jób se divil:
„Proč?“ Ano, i já jsem prožíval, že Bůh se
mnou neprobíral vždy všechno. Mnohým
věcem nerozumím. Ale přijde moment,
kdy pochopím.
Jób vše zvládal ze svých sil? Zakládal si
na svých pozemských jistotách? A pak to tak
dopadlo?
Ale to taky není pravda. Znovu: On
chodil s Bohem, Bůh byl s ním a on byl
na to zvyklý. Najednou přišel problém,
boje. Ale nakonec vítězí.
Nebylo právě toto důvodem, proč Jóba
Bůh zkoušel, aby ho dovedl k hlubšímu poznání,
že jen toto nestačí?
Důvod zkoušky už jsem řekl. Bůh věděl,
že Jób to vydrží. R.B.
Vítáme vaše komentáře, pro prosincové číslo zpracováváme druhou
část Žalmů (Žalm 21-45). Na adresu
[email protected] nám můžete do 10. listopadu posílat mailem
buď svoje jednotlivé postřehy, nebo
s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
14
Jb 1,6 NASTAL PAK DEN, KDY PŘI- NA MLADÉ LIDI ZŘÍTIL A ONI ZAHYŠLI SYNOVÉ BOŽÍ, ABY PŘEDSTOU- NULI. UNIKL JSEM JENOM JÁ A OZNAPILI PŘED HOSPODINA; PŘIŠEL MEZI MUJI TI TO.
NĚ I SATAN.
Opravdu Bůh dopouští i smrt v naší ro„synové Boží“ – kdo to je?
dině z „výchovných důvodů“? Už jsi toho byl
Když se podíváme na slovo „Boží“, někdy svědkem?
tak třeba u Lukáše v rodokmenu čteme:
Ano. Bůh má různé způsoby a On ďábAdam, syn Boží. Čili stvořená bytost se lu něco dovolil. Nebudeme tady spekulostává Božím synem. Kladným i zápor- vat, protože o Jóbových dětech by se dalo
ným. Prakticky až ve Zjevení se dozví- říct mnohé, ale někdy to je nutné, někdy
dáme, že přišel moment, kdy ďábel má potřebné. Několikrát jsem citoval příběh
k Bohu uzavřenou cestu. Vidíme to nejen jedné ženy, která chodila do určitých náu Jóba, máme to i na jiných místech, kdy boženských kruhů, a pak vyznávala, jak jí
vidíme, že ponebeské oblasti mají mo- pětiletá dceruška umírala, a ona se modmenty, kdy se mohou s Bohem setkat. Je lila celou noc a říkala: „Bože ne, já ti ji
jasné, že spíš jenom knížata moci temna nedám!“ A vyznávala a hádala se s Bonež kdejaký démonek. R.B.
hem, a dcera byla uzdravena. Táž matka
si zhruba o deset let později rvala vlasy
Jb 1,12 HOSPODIN NA TO SATA- a řvala bolestí, protože dcerka se dostaNOVI ODVĚTIL: „NUŽE, MĚJ SI MOC la mezi narkomany, předávkovala se a zeNADE VŠÍM, CO MU PATŘÍ, POUZE mřela. A matka najednou viděla, co viděl
NA NĚHO RUKU NEVZTAHUJ.“
Bůh, že to dítě mohlo být spaseno. Takže
Můžeme tomu i my dnes rozumět tak, že tady právě potřebujeme vždy přistupovat
Bůh určuje pevné hranice, kam až může sa- k věci s vědomím, že On ví, co dělá. R.B.
tan zajít, aby nás chránil? Bez hranic by nás
už satan s chutí zničil?
Jb 1 a např.: Ž 34,8–11 HOSPODINŮV
Amen. Bůh určuje hranice, neboť s kaž- ANDĚL SE POLOŽÍ TÁBOREM KOLEM
dým Božím dítětem je anděl Páně. Ale TĚCH, KTEŘÍ SE BOJÍ BOHA, A BUDE
Bůh také určuje hranice ďáblu i u nevěří- JE BRÁNIT. OKUSTE A UZŘÍTE, ŽE
cích. Proto mi taky řekl: „Dal jsem Sovět- HOSPODIN JE DOBRÝ. BLAZE MUŽI,
skému svazu tolik let komunismu a vý- KTERÝ SE UTÍKÁ K NĚMU. ŽIJTE
chodní Evropě tolik let.“ On dal, a ten V HOSPODINOVĚ BÁZNI, JEHO SVAdémon toho mohl jenom tolik. Vidíme TÍ, VŽDYŤ KDO SE HO BOJÍ, NEMAJÍ
to u Daniele, ale viděl to i táta, když mu NEDOSTATEK. I LVÍČATA STRÁDAJÍ
Bůh ukázal, jak jeden anděl druhému po- A HLADOVĚJÍ, ALE NIC DOBRÉHO NEroučí: „Odstav démona Hitlerismu.“ Je tu CHYBÍ TĚM, KDO SE DOTAZUJÍ HOSBůh, který vše řídí, a jeho andělé. A satan PODINA…,
dělá pro něj tu špinavou práci.
Všechny ty pohromy a zaslíbení
Jak přesně nás Bůh chrání před půso- o Boží ochraně, lásce… nějak mi to nebením démonů, nemůžou si přece dovolit jde dohromady, jak mám mít jistotu pro
vše, co by chtěli. Hraje tu roli fakt, že jsme život?
ve Smlouvě?
Už jsem řekl, že ďábel může jen tolik,
No přesně tak, jak nám to zaslibuje. kolik mu Bůh dovolí. A pokud jdu do těžAle z druhé strany Pán Ježíš říká Petro- kých zkoušek, třeba vězení, pak jsem těch
vi: „Satan si tě vyprosil, aby tě převíval andělů měl víc než jednoho. Takže se nejako pšenici.“ Musel jo prosit Boha: „Tak musíme obávat, protože On vždy bude
mi dovol se toho Petra dotknout.“ Takže s námi.
vidíme, že tyto situace nebyly jen za Jóba,
Komu Bůh dává svou ochranu, plní svá
ale opakují se.
zaslíbení a komu ne? Jak doslovné a spolehMůžeme nějak napomoci tomu, aby Bůh livé toto zaslíbení je?
neměl důvod zkoušet podobně naši věrnost?
Jsi-li ve smlouvě, tak zaslíbení plní. Ale
Domnívám se, že to je trošku otázka pokud vstupuji do smlouvy, tak mu dávedle. Protože opak je pravdou, že čím vám taky právo a modlíme se v modlitlepší zboží, tím raději ho zkoušíme. Při- bě Páně: „Posvěť se jméno tvé.“ To znanášejme ovoce. Často jsem hovořil v ká- mená: „Oslav své jméno v mém životě.“
záních, že pravé ovoce, jakmile se do- Pán Ježíš se takto modlí a z nebe se ozýstane pod tlak, tak z něj teče šťáva. Ale vá hlas: „Oslavil jsem se a ještě se oslaexistují taky ovoce „Made in Fatra Napa- vím.“ V Getsemane, v Gabbatě, na Goljedla“ (pozn. red.: V minulosti výrobce plas- gotě. Takže my mu to právo dáváme. Ale
tových napodobenin). Je krásné, je souměr- pamatujme na to, co řekl apoštol Pavel
né, má krásnou barvu, a dej ho pod tlak, v Ř 8,18: Utrpení nynějšího času se nedaa co se ozve? Rána. Takže pokud přiná- jí srovnat s budoucí slávou, která má být
šíme ovoce, pak počítejme, že ono bude na nás zjevena. Když jsem psal knihy Nev tlaku, aby šťáva mohla vytéct a byl přemožitelné světlo a studoval materiáz toho užitek. R.B.
ly, byl jsem taky někdy trošku na Boha
naštvaný, ale On mi řekl: „Ano, ale uvěJb 1,19 VTOM SE ZVEDL OD POUŠ- domuješ si, jakou hodnotu v mých očích
TĚ SILNÝ VÍTR A OPŘEL SE ZE VŠECH má koruna mučedníků? A bude trvat
ČTYŘ STRAN DO DOMU. TEN SE navěky.“
Na Jóba má Bůh jiný metr, nebo se Bohu
„něco nepovedlo“?
Ne, má normální metr. Bůh se rozhodl před ponebeskými oblastmi se oslavit.
Často, když kážu na toto téma, dodávám,
že když Jób pak jasně prohlásil: „Což budeme od Boha přijímat jen dobré?“ Andělé to viděli a ozval se jásot, jako když někdo doběhne vítězně do cíle. Začali jásat
a volat: „Opakovat, opakovat.“ Protože
jejich nepřítel byl ponížen, byl ztrapněn.
Bylo tu něco, z čeho se nebesa radovala. R.B.
Jb 2,3 … JE TO MUŽ BEZÚHONNÝ
A PŘÍMÝ, BOJÍ SE BOHA A VYSTŘÍHÁ
SE ZLÉHO. VE SVÉ BEZÚHONNOSTI SETRVÁVÁ DOSUD, AČKOLI JSI MĚ PROTI
NĚMU PODNÍTIL, ABYCH HO BEZDŮVODNĚ MOŘIL.
Jób žil opravdu dobrým životem, ale patřil jeho život Bohu?, byl to Boží muž?, znal
Boha osobně?
Už jsem odpověděl veršem Jób 29,4.
Nechal by se Bůh podnítit i dnes, aby mořil
někoho ze „svých lidí“ a zároveň nepřestoupil zaslíbení o ochraně (dále Iz 43, Jr 31,3)?
Dejme pryč to slovo „mořil“, a použijme: „I dnes se Bůh rád oslaví skrze život
svých věrných služebníků.“ Pán Ježíš řekl,
že světlo se dává na svícen a ne pod postel a pod nádobu. No a když například
Jana Husa dali na svícen, tak ho to chvíli
bolelo, ale to světlo ozářilo celou Evropu. Přistupujme k tomu z tohoto pohledu. R.B.
Jb 2,9 JEHO ŽENA MU VŠAK ŘEKLA:
„JEŠTĚ SE DRŽÍŠ SVÉ BEZÚHONNOSTI? ZLOŘEČ BOHU A ZEMŘI.“
Když už to je tak beznadějné, proč se trápit? To zní logicky.
Ano, z úst ďáblových velmi často. Ďábel vždy mluví logicky při svých radách,
jak nás dostat do pekla. R.B.
Jb 2,10 …TO MÁME OD BOHA PŘIJÍMAT JENOM DOBRO, KDEŽTO VĚCI
ZLÉ PŘIJÍMAT NEBUDEME?
Sesílá Bůh do našeho života zlé věci?
Už jsem na to odpověděl. Bůh do našeho života dává „zlé věci“. Jako dítě jsem
se narodil v době války. A celá naše generace tím byla škaredě poznamenána,
protože jsme žili různě a jedli různé věci.
Načež po válce se ministerstvo zdravotnictví rozhodlo nám dát něco na posílení organismu. Máma dostala dopis, že si
máme vzít do školy lžičku a paní učitelka
ráno přicházela se sklenicí rybího tuku
a každý to musel do sebe hodit. Kdyby se
nás ptali a my měli hlasovat, co je dobré,
každopádně ten rybí tuk z mého pohledu nebyl dobrý. Ale z lékařského pohledu
ano. Bůh nám dává jen věci dobré, i když
ne vždy musí být pro nás chutné. Protože
On mě proto vyvolil, aby skrze můj život
zjevil svou slávu. A ta mi může chutnat
různě. R.B.
Ročník 24, říjen 2012
Jb 3,25 ČEHO JSEM SE TOLIK STRACHOVAL, TO MĚ POSTIHLO, DOLEHLO NA MĚ TO, ČEHO JSEM SE LEKAL.
Jak hledíš na názor, že právě zmíněný
strach (nedůvěra v Boží ochranu) otevřela
dveře pro neštěstí v Jóbově životě?
Znám toto učení, až na to, že Bůh má
jiný názor, když ještě před tím říká, že On
to nedopustil na Jóba proto, že Jób měl
strach, ale proto, že se na něm chtěl oslavit. R.B.
JÓBOVI PŘÁTELÉ (OBECNĚ)
Oni pořádně nerozuměli, co se stalo, ale
podle toho, že se Jóbovi daří špatně, usoudili, že to bude určitě trest a že si za to určitě
může Jób sám. Není to dnes podobné?
Co se na jednotlivých přátelích můžeme
naučit? Jací byli? Na co spoléhali? Co ve své
moudrosti nechápali?
Nejdříve si položme otázku: „Kdo to
byli ti Jóbovi přátelé?“ Jeden z nich byl
okultista. Neboť tam vypráví, jak měl zjevení, které mu říkalo, atd. Jóbovi přátelé
všechno znali, všechno věděli. Každopádně to byli lidé, kteří především neznali
Boha. Čtu různé jejich rady, že Jób mluvil
tak a tak, a proto se mu děje to zlo. Ale Bůh
to tak nevidí, protože jinak by se Jóbem
nechlubil. I já jsem to prožíval vícekrát
v životě, kdy mi dokázali různí lidé tvrdit
různé věci. Je otázkou, jak má slova a mé
činy vidí Bůh. A proto lidské soudy různých takykřesťanů je dobré nebrat vážně.
Kdyby přišel za Jóbem sám Ježíš, co by
mu asi řekl?
Jóbe, vydrž. R.B.
Jb 4,7–8 JEN SE ROZPOMEŇ, KDO
Z NEVINNÝCH KDY ZHYNUL? KDE
UPADLI PŘÍMÍ DO ZÁHUBY? POKUD
JSEM JÁ VIDĚL, JEN TI, KDO SE OBÍRAJÍ NIČEMNOSTMI, TI, KDO ROZSÍVAJÍ
TRÁPENÍ, JE TAKÉ SKLIDÍ.
„Pokud jsem já viděl“, to se mi tu líbí
nejvíc, že Jóbův přítel říká: „Já viděl.“ Ale
Jóbův přítel neviděl, co vidí Bůh. Takovéto mudrlanty neberme vážně. Taky už
za mnou přicházeli mnozí, a někdy, když
si nějaký chlapec na mě vyskočí, říkám
mu: „Podívej se, právě jsi mě utvrdil, že
tě neposlal Duch svatý, protože by ti nedovolil tímto způsobem se mnou jednat.“
Tak i tady tento přítel, který „viděl“.
Kolem nás je nespravedlivý svět, občas přichází utrpení i „bez zásluh“, co potom, říct,
když se lidé ptají: „Proč to ten dobrý Bůh dopouští? Za co?“
Taktéž se mě ptal jeden pán, že když
ten Bůh je tak dobrý, kde byl ten dobrý
Bůh, když za druhé světové války u Stalingradu se k němu modlili a křičeli. A já
jsem mu odpověděl: „A kde byli ti dobří lidé, když jim Bůh před válkou nechal
zvěstovat evangelium?“ R.B.
pochopení i pro tyto mé různé boje v takové situaci. R.B.
Jb 14,12 ČLOVĚK ULEHNE A NEPOVSTANE A DOKUD NEBESA BUDOU,
NEPROCITNE, ZE SPÁNKU SE NEPROBUDÍ.
Člověk po smrti spí? Není to jen básnický obrat?
Pro tělo je smrt konečná. Co duše a co
Duch?
Už jsem několikrát říkal: Pozor, Starý
Jb 8,3–7 COŽ BŮH KŘIVÍ PRÁVO, zákon nezná posmrtný život. Teprve Pán
VŠEMOCNÝ SNAD PŘEKRUCUJE Ježíš jako Bůh v příběhu o boháči a LazaSPRAVEDLNOST? JESTLIŽE TVÍ SYNO- rovi nám zjevuje tuto pravdu. Proto Starý
VÉ SE PROTI NĚMU PROHŘEŠILI, VY- zákon používá slovo „spí“. Ale ve skutečDAL JSI V MOC JEJICH NEVĚRNOSTI. nosti pro tělo je smrt konečná. Pro to staré
BUDEŠ-LI VŠAK ZA ÚSVITU HLEDAT tělo ano, ale počítejme, že všichni dostaBOHA A O MILOST PROSIT VŠEMOC- nou nové. To znamená, že i Stalin i HitNÉHO, BUDEŠ-LI RYZÍ A PŘÍMÝ, JISTĚ ler ho dostanou. Ale jedni k životu věčBUDE NAD TEBOU BDÍT A OBNOVÍ nému a druzí k věčnému zatracení. R.B.
TVŮJ PŘÍBYTEK PRO TVOU SPRAVEDLNOST. PAKLI TOHO, COS MĚL PRVE,
Jb 17 – JÓB NEUSTÁLE LAMENTUJE.
BYLO MÁLO, PŘEVELICE VZROSTE,
V 1K 10,13 čteme: „Nepotkala vás zkoušCO BUDEŠ MÍT POTOM.
ka nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí,
Kdo to říká? Zase jeden z těch přátel, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byskterý má svou pravdu a vidí ji, a neví, že te nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám
je totálně vedle. Jób mohl říct, že měl dů- připraví i východisko a dá vám sílu, abysvěrný vztah s Bohem, ale tito lidé jenom te mohli obstát.“ To si Jób asi neuvědomoval,
kecali a plácali nesmysly.
že může vzít od Boha sílu, aby mohl obstát,
Není to takové starozákonní evangelium i když to bylo opravdu těžké? Je to i pro nás
prosperity?
poučení, že nemusíme zůstávat v depresi, ale
Co přesně se na tom Bohu nelíbí? Vypadá přijmout posilu od Boha?
to hezky.
Uvědomme si, že ty tři přátele nepoVypadá to hezky, to je pravda, ale ne slal Bůh, ale ďábel. Skrze ně ďábel útočí.
pravdivě. Ano, lidé mohou moc hezky vy- Jób odráží jeden útok za druhým. Tady si
právět, ale kolik je na tom pravdy? Jako uvědomme, že někdy člověk v tlaku může
chlapec jsem si vyslechl rozhovor dvou zapochybovat. Ale Bůh to všechno přestarých žen. Právě tam u města upravo- mostí. R.B.
vali terén, vysazoval se park, a tak ta tetka druhé říká: „To kdyby tam místo těch
Jb 19,25 JÁ VÍM, ŽE MŮJ VYKUPITEL
stromů zasadili jabloně, to by si teď dítě JE ŽIV A JAKO POSLEDNÍ SE POSTAVÍ
mohlo jít a utrhnout jablko.“ A já jako NAD PRACHEM.
dorůstající chlapec jsem si říkal: „Tetka,
To svědčí o Jóbově důvěře v Hospodina.
ty tomu nerozumíš. To by v ten moment Proč se tedy přátelé pořád s Jóbem handrkuty jablka banda otrhala a na stromě by jí? O co jim jde?
nezbylo nic.“ Takže takto někdy vypadají
Z toho vidíme, že i v tom velkém boji,
ty různé rady. R.B.
když se tlak zvyšuje, z Jóba šťáva tryská.
Já vím, že On žije. Obal někdy různě
Jb 13,22–24 ZAVOLEJ, A JÁ SE OZVU, praská, ale pak vychází šťáva. R.B.
NEBO BUDU MLUVIT JÁ, A ODPOVÍŠ MI. KOLIK JE MÝCH NEPRAVOSJb 21,7–15 PROČ NAŽIVU ZŮSTÁVATÍ A MÝCH HŘÍCHŮ? DEJ MI POZNAT JÍ SVÉVOLNÍCI? DOŽIJÍ SE VYSOKÉHO
MOU NEVĚRNOST A HŘÍCH. PROČ VĚKU, ROZMOHOU SE, KUPÍ STATKY,...
SKRÝVÁŠ SVOU TVÁŘ A POKLÁDÁŠ
Jak to vidíš? Opravdu se svévolníkům
MĚ ZA SVÉHO NEPŘÍTELE?
daří tak dobře?
Jób se chce s Bohem usmířit, ptá se
Ale ano, můžeme vidět hodně zloděna svá provinění… Chce činit pokání? jů a lumpů. Ale právě když jsem pracoVždyť si není žádného hříchu vědom. val na knihách Nepřemožitelné světlo
Chce Hospodina přesvědčit, že je spra- a Bohu předkládal tyhle lidi, Bůh mi odvedlivý?
povídal krátce: „A kde jsou ti lidé teď?“
Ano, i my se můžeme velmi často do- A když si člověk uvědomí: 500, 600, 700
stat do situace, kdy bojuji před Bohem, let zpátky, a kde jsou teď? V pekle. A kde
ptám se. Ale všimněme si pak Boží reak- budou za tisíc, milion let? Proto pozor
ce, že Bůh říká jako otec synovi: „Kdo mi na to dočasné hodnocení. Můj otec mi
to tu plácá takové nesmysly? Kdo zasti- dal pro život takový příklad, byl truhlář
ňuje mou radu?“ Ale nejde na Jóba zostra, a řekl mi: „Mám doma několik druhů dříale naopak pak říká těm třem: „Nemluvili ví. Mám tady palivové dříví, volně si leží
jste o mně tak, jako Jób.“ On dokáže mít na hromadě a čeká, až půjde do kamen.
Studijní materiál
Jb 3,3 AŤ ZANIKNE DEN, KDY JSEM
SE ZRODIL, NOC, KDY BYLO ŘEČENO:
»JE POČAT MUŽ.«
Může taková řeč otevřít dveře vlivu démonů v našem životě?
Bůh je Bohem dobrým a soucitným,
a dokáže v takovýchto bojích i tyto věci
hned pozametat. Jsem mu vděčný za to,
že v nebi existuje možnost provést vymazání. Tak jak je napsáno, že z každého slova bude člověk skládat účty, už
po mnoha zkouškách jsem se modlil:
„Otče, prosím tě, dej to celé do bloku
a zmáčkni delete, vymaž to.“ R.B.
15
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
Může se kroutit, může praskat, může dělat vše. Má úplnou svobodu. Až přijde
moment a jde do kamen. Pak tady mám
nařezaná prkna, ta jsou pěkně uložená
a jsou mezi nimi klacíky, aby vysychaly,
a to se kroutí, a nemá žádnou možnost
praskat. Ona vysychají pod tlakem. Proč?
Protože řemeslník má s nimi záměr. Proto musí být v tlaku. A pak tady mám dřevo na okrasné věci, a to je teprve v tlaku.
Ano, tak to vypadá i s námi. To dřevo, které čeká jen na to, až bude vhozeno do kamen, to má svobodu.“ R.B.
Jb 22,3 COŽ SE VŠEMOCNÝ ZAJÍMÁ
O TVOU SPRAVEDLNOST, JSOU MU
TVOJE BEZÚHONNÉ CESTY ZISKEM?
Elífaz pochybuje, ale právě o tom byla
na počátku řeč mezi Hospodinem a satanem.
Jak dnes?
Podobný výraz tam zazní ještě později, když to říká Elíhú. Na této zemi moje
spravedlnost Bohu nepřinese nic a moje
nepravost taky ne. A Elíhú říká: „Jen lidé
kolem tebe z toho mají užitek nebo trápení.“ Bohu tím nedělám nic. Ale Bůh
říká, že na této zemi se má ve mně projevit ovoce, jedno nebo druhé, aby z něho
žilo mé okolí. Proto i v Přísloví se dočteme, že spravedlivý pečuje i o svá zvířátka.
Že i to zvíře má mít pocit, že žije v rodině,
kde je oslavován Bůh. A proto taky na jiném místě je psáno, že všechno stvoření
vzdychá a trpí právě pro tento hřích. R.B.
Jb 28,2 ŽELEZO SE ZÍSKÁVÁ Z PRACHU, Z RUDY SE TAVÍ MĚĎ.
V knize Jób je 5x připomínáno železo, dokonce i v Gn 4,22 je z doby ještě před Potopou zmínka o Túbal-kainovi, mistrovi všech
řemeslníků obrábějících měď a železo. To
svědčí o neobyčejné technologické zdatnosti
tehdejších lidí.
Je tam nejen 5x připomínáno železo,
ale právě tato kapitola dává zabrat různým mluvkům. Proč? Protože v této kapitole se dozvídáme, že Jób zná výrobu
železa, výrobu mědi, výrobu zlata, Jób
zná výrobu skla a křišťálu, ale Jób zná
i těžařství. Neboť říká, že lidé se prokopávají do hlubin, vytesávají štoly, čili on
zná i těžbu rud a jiných materiálů. Ono
to s tím skákáním po stromech v té době
asi nebylo tak žhavé, jak se někdy dočítáme. Spíše to ukazuje na to, že lidé už
tehdy byli na velmi vysoké úrovni. R.B.
16
Jb 31,1 „UZAVŘEL JSEM SMLOUVU
SE SVÝMA OČIMA, JAK BYCH SE TEDY
SMĚL OHLÍŽET ZA PANNOU?“
Jak se Bůh dívá na takové zásadové
smlouvy?
Není smlouva lepší než rada z Mt 5,30:
A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji
a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé
tělo bylo uvrženo do pekla.
Tady bych to trošku dal do novodobé
řeči, že zkrátka jsem přijal před Bohem:
„Je to hřích, a v jeho moci to dělat nebudu.“
Mnohokrát se mě na toto téma bratři ptali, když mi říkali: „Tobě se to říká, ale teď
v těch letních vedrech zkus jít po městě.
Ty ženy nevědí, co všechno by ještě ukázaly.“ Já říkám: „Máš sice pravdu, ale ty oči máš
v hlavě, která je na krku, a tím krkem jde otočit.“ Ano, žijeme ve strašné době, ale i tady
pro mě platí: Pozor na žádostivý pohled. R.B.
Nesmysl. Proč? Proč Kristus musel zemřít? Bůh to předem věděl. Bůh stvořil
všechno. Jen jednu věc nestvořil Bůh, tu
stvořil satan. Co to bylo? Lež. Pán Ježíš
řekl, že ďábel je otcem lži. Bůh nemůže lhát. A proto ďábel zneužil této Boží
vlastnosti, strhl člověka ke lži a hříchu,
obvinil Boha, že je lhář, a člověk naletěl.
Ale aby mu mohl Bůh pomoct, musí dodržet určité zásady. A my víme z lékařství,
Jb 32 ELÍHÚ.
kolikrát, aby pacientovi bylo pomoženo,
V čem se lišil od předchozích přátel?
musí se splnit určitý lékařský postup, neV tom, že Jóbovi říká: „Já jsem stejný jako jde to tak jednoduše. Proto i tady, proty. Jsem ze stejného těsta. Mám stejné pro- tože Bůh nemůže lhát, musel jít cestou,
blémy.“ Elíhú mluví k Jóbovi trošku jiným která nebyla lehká. Ale ne proto, že by
způsobem. Říká: „V tom a v tom se mý- ďáblu něco dlužil. R.B.
líš, ale já to taky prožívám.“ Nevyvyšuje se
nad něj. Na závěr Bůh Elíhúa ani nechváJb 42,5 JEN Z DOSLECHU O TOBĚ
lí, ani nekárá. To znamená, že ne všechno JSEM SLÝCHAL, TEĎ VŠAK JSEM TĚ
bylo super, ale není to komentováno. R.B. SPATŘIL VLASTNÍM OKEM.
Hospodin se chlubil svým služebníkem JóJb 35,2 MYSLÍŠ SI, ŽE JE TO PODLE bem už v době, kdo ho Jób znal jen z doslechu
PRÁVA ŘÍKAT: »MOJE SPRAVEDLNOST a sloužil mu max. z náboženského nadšení?
PŘEVYŠUJE BOŽÍ?«
Jób touto zkouškou získal důvěrnější
Jób byl možná svými přáteli vydrážděný známost Boha, lépe ho poznal. Ano, i já
a tak trochu přestřelil, což mu Elihu vytýká, po vězení mohu vydat svědectví různým
může si tak člověk způsobit potíže?
ateistům: „Já jsem ho viděl, já jsem se ho
Ano. Když jsi v takovém soužení, boles- dotýkal.“ Tady si uvědomme, že po kažtech a problémech, a někdo ještě do tebe dé takové bouři nám Bůh dá i odměstále takhle ryje, tak pak může ledasco nu. A ta hlavní odměna přijde teprve na
i vyjít z úst. Ale už jsem řekl, že Bůh doká- věčnosti.
že přemostit. R.B.
Jaký byl Jób po setkání s Bohem?
Každopádně daleko víc upevněný
BEHEMÓT A LIVJÁTÁN.
v Bohu. R.B.
Co to bylo za zvířata? Dnes již vyhynulí
dinosauři?
Jb 42,12 A HOSPODIN JÓBOVI ŽEHOsobně vidím v popisu těchto dvou NAL KE KONCI VÍCE NEŽ NA ZAČÁTzvířat něco jiného. Bůh nejdřív ukazu- KU,
je celé stvoření, ale u těchto dvou zvířat
Je to pravda. Ovšem znovu, to největší
právě Jóbovi chce ukázat příměr na ďáb- požehnání pro Jóba je až po smrti, ne jen
la. Všímejte si, co tam všechno je řečeno: tady na této zemi. R.B.
„Jen Bůh může na něj se svým mečem, nikdo jiný. Jeho srdce je tvrdé jako kámen.“
Jb 42,16 JÓB POTOM ŽIL JEŠTĚ STO
Nikdy nečekej od ďábla a démonů sou- ČTYŘICET LET...
cit. A pokud se ti to jeví jako soucit, tak
V jaké době žil asi Jób?
to není nic jiného než podraz na tobě. Je
Po tom, co jsem všechno prostudoval
tam několik příměrů, kde ukazuje, kým v Bibli i mimo ni, Jób byl nejspíš vnuk
lucifer je, například: „Když vstane, tak se Noeho, žil v době, kdy ještě potomci Noleknou bohové“, rozuměj: Knížata moci eho žili několik set let. Oč se opírám?
temna. Oni z něj mají strach. Ano, ale Jób zná Jordán, ale nezná ani jeden z náprávě v této situaci se my bát nemusíme. rodů, ani jednoho z potomků ChámoKdyž jsem byl ve vězení a Bůh mě vedl vých, ty národy nezná. Nepřátelská vojk duchovnímu boji, dal mi několik zásad, ska byli jen Sabejci a ještě jeden, ale ani
mezi jinými: „Pokaždé, každý den si vy- jeden národ, který znal Abraham. Takžádáš povolení.“ I v Novém zákoně je va- že z těchto různých bodů můžeme vyrování: „Ne rychle proti těmto silám jdi.“ vozovat, že nejspíš žil někde v blízkosti
A tak mi ve Zjevení ukázal, kým ďábel je. Jordánu, ale ještě tam nebyly ty nároAno, ta knížata jsou skutečné mocnos- dy, které se tam usadily později. Takti, ale já se jich nemusím bát, protože se že krátce po Noem. A proto taky žil tak
mnou je někdo silnější. Ale z druhé stra- dlouho.
ny je taky nemám dráždit a nemám lézt
Jak dlouho žil Jób celkem?
tam, kde nemám co dělat. R.B.
Když toto prožíval, každopádně už
musel být starší na tu dobu, kdy lidé žili
Jb 41,3 KDO MI NAPŘED NĚCO DAL, stovky let. R.B.
ABYCH MU TO SPLATIL? POD CELÝM
NEBEM VŠECHNO JE MÉ.
Někteří vyučují, že Bůh musel satanovi
Na tvorbě výkladových poznámek se
„zaplatit“ za člověka Kristovou obětí, neboť podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik –
satan lidi „pravoplatně“ vlastní.
R.B., Vlado Rafaj – V.R.
K diskusi o všeobecné
branné službě
K
Izrael zápasí o rovnoprávnost
aždý občan a trvalý obyvatel státu Izrael je ve věku 18 let povolán
k vojenské službě, muži na tři roky,
ženy na dva. Až do věku 45 let mají muži
kromě toho ještě každý rok být na jeden měsíc k dispozici pro záložní službu
„podle potřeb armády“. Tak to předepisuje zákon židovského státu. Ve skutečnosti si ovšem odslouží svou povinnost
v armádě sotva polovina těch, na něž se
branná povinnost vztahuje.
Arabští občané – dvacet procent obyvatelstva – jsou od vojenské služby osvobozeni. Další výjimky jsou udělovány
z náboženských, tělesných nebo psychologických důvodů. Tak armáda z branné
povinnosti uvolňuje osoby s „nízkými
pohnutkami“, s „kriminální minulostí“
nebo propadlé drogám. V poslední době
se vojenské službě vyhýbalo stále více
osob z politických nebo náboženských
důvodů.
Už v r. 1948 první ministerský předseda Izraele David osvobodil od branné
povinnosti ultra-ortodoxní studenty talmudu. Šlo tehdy asi o 400 osob, 0,07 %
obyvatelstva. Takzvaní „haredim“ (zbožní), jak sami sebe nazývali, považovali židovský stát za čistě lidské a rouhavé dílo,
kterým se předbíhá kralování Mesiášovo. Ben Gurion si jich však přesto vážil
jakožto duchovní elity, která podstatně
přispěla k zachování židovské identity
v diaspoře a v průběhu holokaustu utrpěla nadprůměrně vysoké ztráty.
V prosinci 1998 uložil Nejvyšší soud
Knesetu vypracovat zákonnou úpravu
branné povinnosti pro studenty talmudu. Osm měsíců nato pověřil Ehud Barak
jako předseda vlády zvláštní výbor pod
vedením soudce Cvi Tala vypracováním
předlohy příslušného zákona. V dubnu 2000 představil Talův výbor takzva-
ný „Talův zákon“, který do července 2002
prošel všemi parlamentními úskalími
a nabyl platnosti. Tento zákon umožňoval studentům, kteří tóru prohlásili
za svůj studijní předmět, odložit nástup
do armády až do ukončení studia – s tím
praktickým důsledkem, že převážná většina těchto studentů nevykonává ani vojenskou ani civilní náhradní službu.
V uplynulých letech se z úpravy míněné původně jako výjimka vyvinul jeden
z největších sporů v izraelské společnosti. Příkop mezi sekulární a náboženskou
stranou není přitom jediným zdrojem
diskusí mezi Izraelci, konfliktní potenciál nepředstavuje pouze branná povinnost. Jsou tu palčivé problémy společenské a hospodářské, napětí v zahraniční
politice i vnitropolitická. V takovém prostředí se z ultra-ortodoxních stran stal
v nejrůznějších střetech jazýček na vahách a ukázaly se jako mimořádně úspěšné v prosazování svých zájmů. Talmudské školy jsou dnes podporovány státem
v přepočtu na eura téměř 20 miliony
ročně, jejich studenti žijí – sice velmi
skromně, ale přesto – ze sociální podpory
500 euro měsíčně.
Přitom uvolnění odhadovaných 54 000
až 70 000 mladých mužů od vojenské
služby – mužů, kteří se nikdy nezačlení
mezi pracující daňové poplatníky – představuje pouze část rozmíšky, v níž se
sekulární střední vrstva brání tomu, že
musí nést hlavní břemeno zajištění bezpečnosti státu. Demonstrace v létě 2011
vynesly záležitost těchto Izraelců, kteří
se cítí využíváni, do ohniska světové pozornosti.
Počátkem roku 2012 prohlásila odstupující předsedkyně Nejvyššího soudu
Dorit Beinischová „Talův zákon“ za neústavní a požadovala do července takové
řešení, které bude odrážet základním zákonem zaručenou rovnost všech občanů.
Ministr obrany Ehud Barak armádě nařídil zákon o branné povinnosti z r. 1986
konečně prosadit a předložit praktické návrhy, jak ultra-ortodoxní začlenit
do vojenské služby. Kneset se novou zákonnou úpravou pro haredim a Araby
bude zabývat v říjnu po letních prázdninách. Z pověření vládnoucí strany Likud
již na návrhu zákona pracuje bývalý náčelník generálního štábu a místopředseda vlády Moše Yaalon. Podle jeho představ by armáda měla nabídnout nové
jednotky a kariérní plány speciálně pro
ultra-ortodoxní vojáky. Yaalon požaduje zřízení systému civilní služby pro ultra-ortodoxní v rámci policie, požární
a záchranné služby, vězeňství nebo péče
o seniory.
Fronta se však nerýsuje pouze mezi
táborem sekulárním a náboženským.
Dalekosáhlé diskuse probíhají i uvnitř
ultra-ortodoxní společnosti. V srpnu požadovala „Rada učenců tóry“ ultra-ortodoxního hnutí Degel HaThora na vládě
ukončení „vlny štvanic proti zbožným“,
obzvláště proti „svatým studentům tóry,
jejichž zásluhou svět dosud ještě existuje“. Následné spory o duchovní hlavu
litevských haredim, rabína Josefa Šalom
Eljašiva, který v červenci zemřel ve věku
102 let, vrhly však stín i na rozhodnutí tohoto úctyhodného grémia.
Vedle konzervativců, kteří by nejraději
všechno zachovali při starém, stále větší
skupina „zbožných“ požaduje větší aktivní účast na společenském životě ve státě Izrael. Hnutí „Haredi Tov“, „dobrých
zbožných“, se přimlouvá za začlenění výuky tóry do školního systému, vojenské
služby i do světa práce – a získává stále
větší politický vliv.
Dnes slouží v armádě už kolem 2 200
haredim, v jednotkách s malebnými
jmény jako „Necach Jehuda“ (Judova
věčnost). Do těchto ultra-ortodoxních
jednotek nemají ženy zásadně přístup
a vojáci zde konají všechny své nábožen-
Izrael
Ročník 24, říjen 2012
17
Izrael, Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
ské povinnosti. Pouze první dva roky se
soustřeďují na vojenské úkoly. Potom
mají možnost s podporou a na náklady armády složit dodatečnou maturitu
nebo získat dovednosti v technickém
oboru. Více než 90 % ultra-ortodoxních,
kteří sloužili v armádě, najde pak uplatnění na trhu práce.
Nacionálně náboženským židům je
dávána už řadu let možnost v rámci
systému „Hesder“ kombinovat studium
talmudu s prodlouženou vojenskou službou. V srpnu 2012 se do systému Hesder
přihlásilo 450 rekrutů. 85 procent těchto vojáků slouží v bojových a elitních
jednotkách, což je vysoko nad obvyklým
průměrem. Rovněž na velitelských pozicích a v důstojnických školách jsou náboženští nacionalisté zastoupeni nadprůměrně.
Mladé ženy, které se přihlásí k náboženskému životnímu stylu, jsou branné
povinnosti zproštěny. Mnohé z nich vykonávají civilní službu – tato možnost je
otevřena též arabským Izraelcům. Arabové pak mohou svou civilní službu dle
přání vykonávat v arabském sektoru izraelské společnosti.
Členové vlády usilují o povinnou civilní službu pro izraelské Araby. Jejich
političtí mluvčí v tom ovšem cítí ohro- telé židovského státu skutečně vystupují
žení jejich identity. Především ti izrael- na veřejnosti stále viditelněji jako „Araští Arabové, kteří se sami označují jako bové“ nebo „Palestinci“. Mnozí Izraelci
„Palestinci s vnuceným izraelským občan- arabského původu, kteří volí sionistické
stvím“, se bouří proti snahám o zrovno- strany, se nechávají v sionistických straprávnění jejich sekulárních spoluobčanů. nách volit do nejpřednějších pozic, lo85 procent Arabů, kteří absolvovali civil- ajálně vykonávají vojenskou nebo civilní
ní službu, nemá prý potom žádný pro- službu, sami sebe na dotaz označují jako
blém s Izraelem, který se definuje jako „Izraelce“ a navenek jsou od svých židov„židovský a demokratický stát“. Arabové ských spoluobčanů k nerozeznání.
Nikoli nepatrná část arabských obkonající civilní službu tvrdí, že v izraelské společnosti se jen zřídka setkávají čanů Izraele se k vojenské službě hlásí
s diskriminací a s rasismem už vůbec ne. dobrovolně – mezi nimi mnoho Beduí„Když si nějaký Arab stěžuje na diskrimi- nů – ačkoli podle zákona branné povinnaci,“ říká jeden nežidovský příslušník ci- nosti nepodléhají. Drúzská a čerkeská
vilní služby v Jeruzalémě, „zeptejte se ho menšina v Izraeli se už před desetiletíprostě, jestli sloužil v armádě nebo civil- mi kolektivně zavázaly k povinné služní službě. Při plnění stejných povinností bě svých mladých mužů v izraelské
má každý stejná práva a výsady.“ Pro mla- armádě.
Tak zápasí izraelská společnost v obdé Arabky, které se i v „jediné demokracii Blízkého východu“ nezřídka cítí svou lasti všeobecné branné povinnosti – jako
rodinou omezovány pouze na vlastní i v řadě jiných oblastí – o to, aby tradičdomácnost, je civilní služba příležitostí ní, náboženské a kulturní danosti uvedla do souladu s potřebami a výzvami
k úniku a ke společenskému vzestupu.
Proti povolávání Arabů do vojenské 21. století.
služby se vyslovují i sionističtí Izraelci.
© Johannes Gerloff,
„Nechte Araby doma!“ píše jeden čtenář
Křesťanský mediální svaz KEP
listu Jerusalem Post. „Věří snad někdo, že
přeložil Pavel Mareš
si v armádě budou počínat méně zrádwww.israelnetz.com
ně než v parlamentu?“ Otevření nepřá-
Evangelizace
Kyjov 2012
T
18
ak jako v minulém roce i letos jsme
se rozhodli věnovat několikadenní
nasazení evangelizační práci v Kyjově, kde bychom chtěli v budoucnosti založit nějakou skupinku, později sbor. Loni
jsme evangelizační kampani v projektu
Evropa potřebuje Ježíše věnovali 10 dnů,
ale to bylo za vydatné a dobré pomoci zahraničních hostů, letos jsme se rozhodli
pokračovat sami, možná s o to větší podporou a důvěrou v našeho Pána. Datum
konání akce byl zvolen na 15. – 19. srpna,
tedy od středy do neděle. Mezi prvními věcmi, za které jsme se modlili, bylo
počasí, jelikož většina aktivit byla provozována pod širým nebem a byli jsme
na dobrém počasí závislí. To se díky našemu Pánu stoprocentně podařilo. Zdařila
se také organizace a spolupráce s místním Sokolem, který nám jako loni vyšel
vstříc s pronájmem své budovy, kde jsme
měli zázemí. Díky Pánu pak už nám nic
nebránilo, abychom každý den rozhazovali sítě a snažili se oslovit ty, kteří budou mít o Boží věci opravdu zájem.
Každý den jsme sloužili v jednom či
dvou týmech dopoledne na náměstí, odpoledne v městském parku a zvali jsme
lidi vždy na večerní bohoslužbu či kon-
certy, které se konaly na jednom z hřišť které mládež pak pozvala na následnou
velkého městského stadionu. Lidí moc zmrzlinovou párty.
Největší ohlas a zájem byl o velké černechodilo, ale bylo to lepší než loni
na hřišti Sokola. Lidé tady dost prochází vené srdce, které jsme měli vždy s sebou
kolem přes park do centra města. Objevi- a povzbuzovali jsme lidi, ať nám na jedly se i velké problémy, město nám chtělo nu stranu srdce napíšou, co láska je
zakázat páteční koncert, jelikož z druhé a na druhou, co láska není. Mnozí stastrany restaurace byl koncert jiné sku- ří, mladí s tím neměli problém a psali
piny, která měla mít přednost pro pra- a psali, až již nebylo místečka. Všechny
videlnou hudební produkci. Zrovna ten jsme pak zvali na závěrečný sobotní vevečer jsme měli pozvané hosty skupinu čer, kde jsme nejzajímavější citace četli
Snow clean z břeclavského sboru, ale a rozjímali o nich. Večer končil výzvou
po modlitbách a organizačním vyjedná- o otevřeném Kristově srdci, na tuto vývání na městě a s majitelem restaurace zvu vystoupila dopředu jedna mladá
vše nakonec dobře dopadlo, oba koncer- dívka.
Mé osobní největší svědectví je pak
ty proběhly souběžně a my měli ten večer
největší požehnání s účastí mladých lidí, z jednoho večera, kde jsem neplánovaně,
dle vedení Ducha řekl krátce své osob- znala jsem mu taky všechny moje hříchy, každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce
ní svědectví. To zasáhlo poslouchajícího protože jsem chtěla vstoupit do chval i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4,4–7)
V tu chvíli strach zmizel a naplnil mě
správce stadionu, který se pak na konci čistá a svobodná. Vzpomněla jsem si
chtěl se mnou sdílet o něčem podobném, na verš: Radujte se v Pánu vždycky, zno- pokoj od Pána. Je to pro mě obrovské
co prožil. Náš rozhovor bude mít v bu- vu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je svědectví, jak se o nás Pán stará a jak dělá
známa všem lidem. Pán je blízko. Netrap- zázraky. Evangelizace mě povzbudila, nadoucnu určitě pokračování.
I letošní evangelizace přinesla vel- te se žádnou starostí, ale v každé mod- čerpala jsem mnoho nových zkušeností
ké požehnání každému účastníku týmu. litbě a prosbě děkujte a předkládejte své na příští rok!
Miriam Cupalová, AC Hodonín
Velmi děkujeme Bohu za nové kontakty žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující
s kyjovskými lidmi, za které se modlíme
a chceme jim dále sloužit. Nyní hledáme
jednu znovuzrozenou rodinku (manžele, jednotlivce), která by uvěřila či přistěhovala se do Kyjova, s níž bychom začali
stavět základy budoucí práce. Nechcete
se náhodou někdo do Kyjova přestěhoetní misijní výjezdy do dětských i dospělým předali. Ať vás Pán Ježíš povat? Nemáte tam své známé? Dejte nám
domovů na Ukrajině se připravují žehná, občerství a naplní svým Duchem.
vědět.
prakticky od začátku roku, kdy se Ještě jednou děkuji.
S Dankou jsme přiletěli do Kyjeva. Zde
za AC Hodonín pastor sboru domlouvají dětské domovy, kam bychom
Bohuslav Cupal mohli přijet a posloužit bezprizorním na nás dýchl teplý ukrajinský vzduch a já
dětem, které nepoznaly rodičovskou lás- si uvědomil, že to bude 18 těžkých dní
Kyjově jsme jako mládež dělali ku a byly ne vlastním rozhodnutím dány pro moji Danku. Miluji léto a teplo, zato
pouliční evangelizaci, která se ko- do dětského domova. Do poloviny květ- Danka trpí. Letos ale nebylo takové teplo
nala přímo na náměstí před kos- na bylo možné se přihlásit na misijní vý- jako loni, kdy v Apostolovu bylo několik
telem. Součástí evangelizace bylo hraní jezd. Obvykle máme poslední květnovou dní přes 50 °C ve stínu, letos bylo jen jedscének, tancování a svědectví, jak jsme sobotu setkání všech účastníků výjezdu, nou 47 °C.
uvěřili. Potěšilo mě, že se lidé zastavova- kde se lidé seznamují, rozdělí se do týmů
li a poslouchali. Co mě nejvíce překva- a pod zkušeným vedoucím začínají při- Návrat ztracených dětí
Na letišti na nás čekali Saša a Vitalik,
pilo, bylo to, že jedna holka, která sedě- pravovat program.
Letos ale poprvé toto setkání nebylo, bývalí chovanci z našeho dětského dola na schodech před kostelem, nás celou
dobu sledovala. Evangelizace skončila protože na Ukrajinu se přihlásil pouze mova Otčij dom v Kyjevě, a já si uvědoa ona tam pořád byla! Proto jsme se já jeden nováček, takže týmy se připravo- mil, že holubi se vracejí do svého rodnéa Ilča rozhodly, že za ní půjdeme a bude- valy samostatně. Celkově s námi letos ho hnízda. Saša je dokonce zaměstnán
me si s ní povídat. Z rozhovoru jsme se v 6 týmech jelo na Ukrajinu 23 lidí. Dva v domově, jako řidič. Oba chlapci kdysi
dověděly, že celou dobu tady čeká na jed- týmy jely sloužit dětem do dětského do- chodili do církve, ale když v plnoletosti
nu holku, která jí měla donést učebni- mova v Pirogově, kousek od Vinnice. Další z domova odešli a vydali se na vlastní cesce. Ta holka sice pořád nepřicházela, ale tým jel sloužit na dětský křesťanský tábor tu, na Boha zapomněli a nevedlo se jim
ona pořád čekala, a to už skoro hodinu. do Apostolova. Tento týden se vrátil tým nějak úspěšně, spíš to s nimi šlo z kopce,
Díky této situaci nás mohla celou dobu z dětského domova Piligrim v Mariupolu, alkohol, cigarety, automaty a ženy. Jedsledovat. Nakonec jsme se modlily za její letos byli spolu s dětmi na táboře na Kry- nu neděli nás Saša vezl do sboru Spasení
uzdravení (trpěla nemocí už od dět- mu. My byli s Dankou v Otčím domě ve Vyšneve a ptal jsem se ho, jestli půjde
ství) i za její rodinu a vzaly jsme si na ni v Kyjevě a týden jsme sloužili ve sbo- s námi na shromáždění a on nám řekl, že
ru v Apostolovu. Poslední tým je ještě kvůli některým lidem raději půjde umýt
kontakt.
Iveta Červenková, AC Hodonín v domově rodinného typu v Radomyšli. auto, ale kdybychom šli do jiného sboru,
Tímto bych chtěl všem účastníkům po- kde ho nikdo nezná, že by šel. Před sboa letošní evangelizaci v Kyjově děkovat, za jejich věrnou službu Pánu, rem ale na nás čekal Roman Kornyjko
jsem se moc těšila. Mám plno za jejich obětavost a lásku, kterou dětem a než se Saša nadál, šel s námi do sboru.
zážitků, co se týče služby lidem
v ulicích až po můj osobní duchovní
vztah s Bohem. Největší radost jsem měla
a mám, když můžu ukázat lidem různým
způsobem, jak je Bůh miluje. Na náměstí
jsem se na lidi pořád usmívala a zvala je
na různé akce a večerní bohoslužby. Párkrát jsem měla i menší rozhovor o Bohu
. Vždy se modlím za moudrost od Pána,
ať vím, jak mám mluvit k lidem. Několikrát mi dal odvahu, abych za někým zašla,
přisedla si a dala se s ním do řeči. Jsem
za to Pánu opravdu moc vděčná, protože
se většinou stydím a mám strach.
Když měla naše mládežnická skupinka
na první večerní bohoslužbě přichystané
chvály, tak jsem se strašně bála a třásla
se. Prosila jsem Pána o klid do srdce. Vy-
L
Letní misijní výjezdy
na Ukrajinu
Ze života církve
Ročník 24, říjen 2012
V
N
19
Ze života církve
ŽIVOT V KRISTU
20
Dalším holoubkem, se kterým jsme
strávili několik dní, byla Veronika. Dívenka, která žila na ulici, pak přišla do dětského domova, ze kterého utekla zpět
na ulici, a my ji čtyři dny hledali po kyjevských ulicích. Když jsme ji našli na vlakovém nádraží sjetou, špinavou a nevonící, zeptala se mě, proč jsme ji hledali, že
chtěla zemřít. My ji odvezli ve čtyři ráno
k jedné sestře, která pracovala v domově
jako sekretářka. Udělala jí kávu, dala najíst, okoupala, dala čisté oblečení a uložila do své postele. Dále Veronika putovala
do státního dětského domova, ze kterého utekla a žila na ulici. Nakonec otěhotněla, měsíc před porodem se vrátila zpět
do domova a snad měsíc po porodu odešla neznámo kam. Vždy přišla, když byla
v problému, tentokrát přišla, protože její
již osmiletá dcera Alina jela na křesťanský tábor pro děti z Otčího domu. Veronika je znovu těhotná s Alijiným otcem.
Nemůže si ho vzít, protože nemá občanský průkaz a protože je cizí státní příslušník, podle jeho slov by vyřízení na velvy- žela ke své mamince, chodí s ní do církve,
slanectví trvalo velmi dlouho. Když jsme stále jezdí i do Otčího domu, kde dostává
šli v pondělí večer do místního sboru hormonální injekce a ve své léčbě bude
na shromáždění, Veronika seděla ven- pokračovat. Bože požehnej Anželu i její
ku a pila kávu, ptala se nás, kam jdeme. maminku, ať Tvoje ruka je nad nimi.
Řekli jsme jí, že do sboru a že by mohla
jít s námi. Nejdříve se ošívala a hledala Služba v dětské nemocnici v Apostolovu
Z Kyjeva jsme jeli na týden sloužit
výmluvy proč nejít, ale nakonec šla. Pak
s námi chodila na všechna shromáždění. do Apostolova. Návštěvu v rodině braVeronika se po návratu své dcery z tábo- tra Pavla Goluba jsme si náramně užili.
ra vrátila zpět domů. Věřím, že Bůh ji má Navštívili jsme přátele, v neděli sloužili
ve svých rukou a jednoho dne se Veroni- v místním sboru a odpoledne na evangelizaci ve vesničce Novogrigorovka.
ka vrátí do Otcovy náruče.
Největší událostí ale bylo slavnostní
otevření kulturní místnosti v dětské neVova má novou rodinu
Politikou Otčího domu je, že dětský mocnici v Apostolovu. Sestra Natálie nědomov není řešení, ale pomáhá, aby kolikrát týdně navštěvuje nemocné pacikaždé dítě mělo rodiče, kteří ho budou enty, jak dospělé tak i děti, kdy si s nimi
milovat. Každé dítě, které se dostane povídá, čte jim z Bible, modlí se za ně,
do našeho dětského domova, má nadě- nebo i potřebným přináší ovoce, jídlo
ji na novou rodinu. Za poslední půlrok nebo tabletky. V dětské nemocnici viděbylo adoptováno pět dětí. Teď byl adop- la kulturní místnost, která byla zdevastotován třináctiletý Vova, který byl v domo- vaná, ve které nebylo nic a proto si v ní
vě čtyři roky, a na konci roku si ho našla ani děti nehrály. Když to Natálie viděla,
jedna americká rodina. Adopce byla vel- mluvila s pastorem Pavlem a spolu se vymi rychlá a Vova, nebo teď již Justin, od- pravili za vedením dětské nemocnice. Nemocnice rekonstrukci schválilo a tak se
létal s novou maminkou do USA.
Stejnou možnost adopce měla i Anže- členové sboru spolu s pastorem pustili
la, ale její matka nesouhlasila s adopcí. do oprav místnosti. Nakonec jsme v KriI když byla kdysi alkoholičkou, rozhod- vém Rogu koupili linoleum a osvětlení.
la se s alkoholem přestat. Šla do církve, V pondělí dopoledne jsme za účasti léodevzdala svůj život Ježíši a spolu s Ním kařského personálu, pastora sboru Pavzačala s alkoholem bojovat. Tři roky strá- la Goluba, sborových pracovníků, kteří
vila v různých rehabilitačních středis- místnost upravili, nemocných dětí s macích, až nakonec zvítězila. Odstěhovala minkami a nás, jako zástupců Nadačníse do jiného města, daleko od kamarádů ho fondu Nehemia, který opravy spolualkoholiků, pronajímá si jednopokojový financoval, slavnostně kulturní místnost
byt, našla si práci, a když se o tom An- otevřeli. Na tuto slávu přijel i reportér
žela dověděla, že máma chodí pravidelně z místního tisku. V nejbližší době bude
do církve, tak se rozhodla, že se k ní pře- zakoupená malá sedačka a hračky pro
stěhuje. Na začátku července odjela An- děti. Měli jsme možnost mluvit s perso-
nálem, který nám velmi děkoval za pomoc, provedli nás po pokojích nemocnice, která od dob svého otevření nebyla
rekonstruována, maximálně bylo v pokojích vymalováno, ale postele a matrace,
na kterých spaly děti, pamatovaly dobu
sovětskou. Dostal jsem nápad, o kterém
jsem mluvil s pastorem Pavlem, že bych
rád, pokud mi Pán dá milost, sehnal peníze na nové postele, že by se postupně
rekonstruovaly všechny dětské pokoje.
Radostné tváře v Pětichatkách
Nejvíce jsme se ale těšili na návštěvu
v Pětichatkách. Pro děti jsme vytiskli fotografie, sbor Pavla Goluba posbíral oblečení, které Pavlova manželka Ljuba vyprala a poskládala, za auto jsme připnuli
přívěsný vozík a jeli do Metra nakoupit
ovoce a čokoládové bonbóny. Pak jsme
vyrazili směr Pětichatky. Když jsme se
přiblížili ke sborové budově, uviděly nás
děti a nastal obrovský povyk a jásot. Děti
běhaly okolo auta a křičely radostí. Objímaly nás, dávaly pusy a velmi vřele nás
vítaly. Hned se nás ptaly, jestli jsme jim
přivezli fotky a hlavně banány. Osvobodit nás ze zajetí dětí přišel pastor Igor.
Celý sbor nás uvítal duchovní písní, děti
zpaměti recitovaly biblické verše, pak
jsme se sdíleli z Božího slova a na závěr
shromáždění bylo dětem oznámeno, že
za chvíli dostanou ovoce a bonbóny. V té
chvíli vytryskl křik radosti a smíchu, děti
běžely k autu, kde bratři vytáhli z auta
igelitky s ovocem a sestra Róza začala dětem nejprve dávat banány, pak pomeranče atd.
Všichni se s námi s radostí loučili a my
věříme, že jsme v romském sboru Sulamita nebyli naposledy. Sestra Ljuba byla
velmi vděčná, že navštívila tento sbor,
protože viděla, že děti i dospělí byli oblečení do věcí, které jsme jim kdysi přivezli. Při cestě zpět do Apostolova jsem děkoval Bohu, že jsme mohli opět nakreslit
úsměv na dětských tvářích.
Tímto bych vám všem chtěl poděkovat za vaši finanční podporu dětských
domovů na Ukrajině, za vaše modlitby
i za vaši letošní službu dětem v dětských
domovech na Ukrajině.
Bůh vám žehnej
Václav Bednář
Práci Vaška Bednáře můžete podpořit
prostřednictvím účtu Nadačního fondu
Nehemia 100 113 352/0300, variabilní
symbol 2500.
Pokud máte zájem podpořit práci
v Otčím domě, můžete tak učinit buď
pravidelnou, nebo jednorázovou částkou na účet Nadačního fondu Nehemia
100 113 352/0300, v.s. 1220 a práci pastora Pavla Goluba v Apostolovu v.s. 5200.
„Šema Jisra‘el“ to znamená „Slyš, Izraeli“,
to co dodnes židé dvakrát denně recitují
jako vyznání, že Bůh jest jeden. Také tam
je napsáno, že to později bylo zrušeno,
protože heretici (hebrejsky minim), první křesťané, poukazovali na to, že to je to,
na čem Bohu skutečně záleží, že na těch
dalších z celkových 613 příkazů a zákazů už tolik nezáleží. Aby tedy židé ukázali, že celý zákon je důležitý, tak přestali používat desatero v chrámu, a když už
chrám nebyl, tak v synagogách.
Bůh má adresu
„Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem
tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
(Ex 20,2) Bůh je jeden konkrétní, známe
jeho identitu, představil se nám, víme,
kdo to je. Bůh je Bohem. Jahve je Bohem.
Zdá se nám to nadbytečné, vždyť kým
jiným by měl být, než Bohem, ale chtěl
bych ukázat, že za touto větou se skrývá víc, než si často uvědomujeme. Žijeme ve světě, kdy bude stále důležitější
zdůrazňovat to, kdo je skutečně Bohem
Je dobré si vysvětlit, které přikázání a kdo ne. Stále více lidí je fascinováno
je první, jelikož ne všichni jsme jednot- dnešní různorodostí náboženských pření v řazení Božích přikázání. Například svědčení, víry a duchovna. Lidé si chtějí
katolíci i luteráni mají tuto větu jako z každého směru vzít to, co se jím líbí,
počátek prvního přikázání, které pokra- a tak si namíchat své soukromé náboženčuje: „... i nebudeš mít jiné bohy vedle ství, které vyhovuje jenom jim. Dnešní
mne“, a aby pak byl zachován počet deseti přikázání, tak rozdělují poslední přikázání na dvě. U reformovaných církví,
u většiny evangelikálů, u letničních nebo
i u pravoslavné církve je tato první věta
považována za jakýsi prolog. Prvním přikázáním je chápana věta: „Nebudeš mít
jiné bohy vedle mne.“ My se budeme držet židovského rozdělení, protože židé
rozumí hebrejským výrazům lépe než
my a také proto, že vyjadřují to rozdělení
lépe. Prvních pět přikázání (první deska)
se, podle tohoto rozdělení, týká našeho
vztahu k Bohu. Zahrnují do toho i 5. přikázání (cti svého otce i matku), protože
podle nich je toto také vyjádření vztahu
k Bohu a nejenom k lidem. Další deska, doba tomu velice fandí, protože dnešní
dalších pět přikázání, jsou pak o vztahu postmoderní filosofie říká: „Drž se toho,
k lidem.
co cítíš, že je dobrá pravda pro tebe. Pro
Víme také, že desky desatera byly ulo- někoho jiného to může být jiné.“ Přesženy v arše smlouvy. I když podle Bible ně to samé dělali lidé (někdy dokonznáme její rozměry, nikdo neví přesně, ce i Izraelci) ve staré době. Když dobyjak vypadala. Někteří dokonce tvrdí, že li nějaké nové území, tak přivzali tamní
byla archa vzata do nebe. Nechci se do- božstvo do svého „panteonu“, nebo se
týkat různých názorů jiných, ale já jsem začali klanět svému Bohu podle cizích
přesvědčen o tom, že až přijdeš do nebe způsobů. Dnes se mnozí lidé, známé
a budeš chtít vidět Desatero Božích při- osobnosti, otevřeně hlásí k víře v Boha,
kázání, Boží zákon, Boží vůli, Boží zámě- ovšem ta víra je podle jejich individuálry, Boží moudrost a Boží Slovo, tak uvidíš ní představy o Bohu a ne podle přijetí
Pána Ježíše Krista.
Boha takového, jak se nám zjevil. Někteří
V Mišně, části Talmudu, byla zazna- lidé, kteří jsou velice zbožní ve svém vymenána praxe, jak se Desatero používalo jádření víry v Boha, se chovají úplně jiještě v době chrámu. Desatero bylo čteno nak, než nám ukazuje Desatero Božích
vždy před tím, než se recitovala v chrámu přikázání.
1. přikázání
„Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem
tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
(Ex 20,2)
Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který
je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho:
„Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš
Bůh, Pán jediný jest‘ a ‚budeš milovat Pána,
svého Boha, z celého svého srdce, z celé své
duše, z celé své mysli a z celé své síly‘. Druhé je toto: ‚Budeš milovat svého bližního jako
sebe samého.‘ Není jiné přikázání větší než
tato.“ I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře,
Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není
jiného mimo něho a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat
bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“ Když Ježíš uviděl, že odpověděl
uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího
království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat. (Mk 12,28–34)
S
lovo Hospodin se v české Bibli používá místo Božího jména Jahve.
Mohli bychom tedy číst: „Já Jahve
jsem tvůj Bůh...“ Toto je první věta desatera Božích přikázání, která jsou zapsána
jak v Exodu, tak v Deuteronomiu.
Nechci se dotýkat různých názorů jiných, ale já jsem přesvědčen
o tom, že až přijdeš do nebe a budeš
chtít vidět Desatero Božích přikázání, Boží zákon, Boží vůli, Boží záměry,
Boží moudrost a Boží Slovo, tak uvidíš Pána Ježíše Krista.
Desatero pro 21. století
Ročník 24, říjen 2012
21
Desatero pro 21. století
ŽIVOT V KRISTU
22
Lidé si chtějí z každého směru vzít
to, co se jím líbí, a tak si namíchat
své soukromé náboženství, které vyhovuje jenom jim.
Například režisér Igor Chaun říká: „Je
pohodlnější říci, že Bůh není, a setrvávat
v nevědomosti. Proto to spousta z nás dělá.
Ale všichni musíme tu cestu podstoupit. Dřív,
nebo později. Protože jsme lidé... Ale máme
to usnadněno: v srdci každého z nás, dokonce
i vraha, je zakódována cesta k Bohu, skrytá
schopnost Boha ucítit a započít návrat, cestu k rozpomnění... Je to pouť s mnoha plody.
Ale bolí... Nepřemýšlejte o Bohu, nepátrejte,
co jste kde četli nebo slyšeli. Otevřete vlastní bránu, vlastní vnitřní naslouchání. Bůh
vám tu schopnost dal. Až se to podaří, budete
překvapeni, jak jste byli celou dobu blízko.“
Až se chce na to říci: „Amen“. Problém
však je, že on je buddhista a namíchal své
křesťanství s buddhismem a svobodomyslnou filosofií a vytvořil si své vlastní náboženství. Jeho morálka s tím absolutně
nemá co dělat. Takto bychom mohli pokračovat.
Statistika STEM z roku 2007 hovoří, že
u nás 28 % lidí věří v Boha, ale z toho jen
třetina chodí alespoň jednou v měsíci
do kostela.
V americkém časopise Rolling Stone
byl rozhovor s kytaristou Stevenem Van
Zandtem, který říká: „Já jsem reformovaný
taoista, na částečný úvazek buddhista, jsem
také hinduista, animista, pohan, jsem židovský mystik a také jsem křesťan. Vždy jsem vycházel velice dobře se všemi kněžími, rabíny,
mulami a se všemi guru, i když celý život je
stále konstruktivně kritizuji.“
Tento názor bychom našli u mnoha
lidí dnešní doby. Dokonce i někteří teologové, jako třeba profesor Halík, jehož si
jinak velmi vážím pro mnohé názory, které má a které se slučují s Biblí, a je to velice moudrý a rozvážný člověk, vyprávěl
v jednom interview o svém setkání s buddhistickými mnichy, řekl následující větu:
„V přítomnosti buddhistických mnichů
jsem cítil obrovský duchovní náboj a byl
jsem tím velmi požehnán.“ Možná, že to
cituji nepřesně, za což se omlouvám.
Jedna americká hvězda (Sarah Michelle Gellar) řekla: „Já se považuji za velice
duchovní osobu a myslím na boha, i když on
není podle mé představy. Všechna náboženství přispívají k tomu, že bůh je pro mě zajímavý a já si beru od každého trochu, abych
mohla v boha věřit. Můj bůh by měl hlavu
Buddhy, srdce Ježíše a ruce Gándhího.“
Dokonalý „mišmaš“. V tom barvitém
světě různých náboženství, duchovních
směrů a dokonce i nových náboženství
(jako třeba lidé, kterých je u nás podle
posledního sčítání lidí více než letničních, kteří uctívají klan z filmu Hvězdné
války ) jsou zapojeny i démonické bytosti, které ty lidi ovládají. Vytváří se atmosféra, že víc záleží na tom, jak já prožívám náboženství, protože Bůh je takový,
jak si ho já vytvořím. Třeba scientologie
vznikla tak, že její autor psal sci-fi a pak
založil náboženství, protože prý náboženství vynáší mnohem víc než vědeckofantastické romány.
Do toho všeho zmatku zaznívá: „Já,
Jahve, jsem tvůj Bůh.“ Bůh se zjevuje jako někdo velice konkrétní, komu
jsme všichni na této planetě zodpovědní
za své životy. Není to obecný Bůh všech
náboženství, je to Bůh židů a křesťanů, Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba. Bůh
Jahve, který se zjevil Mojžíši jako: „Jsem,
který jsem“. „Já, já jsem Hospodin a kromě
mne žádný zachránce není. Já jsem oznamoval, zachraňoval a zvěstoval, a nebyl jiný bůh
mezi vámi. Vy jste mí svědkové, je Hospodinův výrok, a já jsem Bůh. I od onoho dne já
jsem a není, kdo by vyrval z mé ruky. Budu
jednat, a kdo ji odvrátí? (Iz 43,11–13) „Toto
praví Hospodin, král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já
jsem poslední; kromě mne není žádný Bůh.“
(Iz 44,6)
Když přišel Pavel do Atén na Areopag, na místo, kde filosofové rozmlouvali o bozích, o veškerenstvu, nadšeně ho
přijali mezi sebe, protože je fascinovaly
nové myšlenky. Pavel se postavil doprostřed
Areopagu a říkal: „Muži athénští, pozoruji,
že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev.
Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář,
na kterém je napsáno: ‚Neznámému bohu.‘
Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám
zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co
je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí
ve svatyních zhotovených rukou ani si nedá-
Bůh je jeden konkrétní, známe
jeho identitu, představil se nám,
víme, kdo to je. Bůh je Bohem.
vá sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno.
(Sk 11,22–25) „Když tedy Bůh přehlédl ty
doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem,
aby všichni a všude činili pokání. Neboť
ustanovil den, v němž bude spravedlivě
soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“
(Sk 17,30–31) Velice konkrétní slovo.
Mnozí ho, po tom, co začal mluvit o vzkříšení a podobných věcech, nechtěli dál
poslouchat, ale někteří moudří muži šli
za Pavlem a chtěli se dovědět víc. Korintským křesťanům Pavel říká: „Pokud tedy
jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že
není žádný jiný Bůh, jen Jeden.“ (1K 8,4)
Jedinečnost Boží není důvodem k nesnášenlivosti vůči lidem, kteří věří jinak,
třeba i v jiného boha. Pavel vedl zdvořilou debatu, nestáhl na ně oheň s nebe .
Pavel by ty filosofy dokázal umlčet, ale
on to neudělal. Na jiném místě se stalo, že mu jeden okultista stále překážel
v tom, co chtěl dělat, a Pavel mu řekl:
„Budeš od této chvíle slepý“. Ale na Areopagu to neudělal. Ježíš nazval své dva
učedníky syny hromu, jelikož byli velmi
„akční“. Když ovšem chtěli seslat oheň
na vzpurná města, Ježíš jim řekl: „Nevíte,
jakého jste ducha“.
Všimněme si, že to nebylo křesťanství
nebo židovství, které by nebylo tolerantní vůči Římu ve své době. Právě naopak
ten polyteistický pluralitní a tolerantní
Řím, který nechával všechna ostatní náboženství tak hezky existovat, byl kru-
tě netolerantní vůči křesťanům a židům.
Přesně totéž se děje i dnes a nebuďme
tím překvapeni. Není jiné slovo, které by
bylo dnes skloňováno více, než tolerance. A v zájmu té tolerance, která „musí
být“, jak říká dnešní svět, se stává velmi
netolerantní vůči křesťanům, kteří neříkají nic jiného, než: „Můžete si věřit, v co
chcete, ale ten skutečný Bůh je jenom ten
jeden“. Nikoho nevraždí, ale jsou ochotni
dokonce i podstoupit mučednictví kvůli
této víře. Třeba islámský mučedník říká:
„Protože já těmto věcem věřím, tak ty se
mnou zahyneš“ a vyhodí se do vzduchu.
Dnešní doba je tolerantní ke všemu
vyjma křesťanství. Křesťané jsou nejvíce
pronásledovanou skupinou na světě, ale
nikdo o tom nemluví. Už jen to je důkazem, že existuje tento tlak. Existuje něco
jako „christianofobie“. Nedávno probíhala debata v evropském společenství, jestli
se mají zastat křesťanů. Některé skupiny
lidí chtěly přimět tyto instituce, ať se vyjádří k tomuto problému. Ohledně situace v Egyptě, Iráku a na jiných místech.
Když měli rozhodovat, tak jen 4 země
z 25 byly pro. Česká republika mezi nimi
nebyla, jen Itálie, Francie, Polsko a Maďarsko. Evropská ministryně zahraničí
Ashtonová řekla, že by to nebylo vhodné, protože by to mohlo vzbudit nevoli,
nebo napětí. Ať si lidé hynou, my tady
potřebujeme dávat najevo naší toleranci…
Samozřejmě je třeba na druhé straně
zdůraznit, že jako křesťané, nemáme nikdy jednat hašteřivě a neslušně vůči jiným lidem. Pokud se křesťané uchýlí
k těmto metodám, a víme, že v dějinách
se často k tomu uchýlili, vždy se zpronevěřili prvnímu i druhému přikázání, těm
největším přikázáním, o kterých mluvil
Pán Ježíš.
Bůh se identifikuje jako ten, který vysvobodil Izrael z otroctví
Toto je první věc, se kterou se Bůh
identifikuje v Desateru. Někteří lidé říkají, že Desatero, to je zákon a my žijeme
pod milostí. Zde vidíme, že Boží zákon
začíná i končí milostí. Vše je milost. Není
možné žít s Bohem bez víry a bez milosti. Toto je velice důležité pochopit. Bohu
záleželo na tom, aby ještě dříve, než zjeví své svaté požadavky, než se zjeví jako
stvořitel nebe i země (což je až ve 4. přikázání v souvislosti se sabatem), aby se
identifikoval jako vysvoboditel. Chce,
Někteří lidé, kteří jsou velice zbožní ve svém vyjádření víry v Boha, se
chovají úplně jinak, než nám ukazuje
Desatero Božích přikázání.
abychom vždy pamatovali na to, že nás
vysvobodil z domu otroctví. Aby se nám
to spojilo s tím, kým Bůh je.
Dnešní doba je tolerantní ke všeVíme, že Bůh jednal velice mocně s cemu vyjma křesťanství. Křesťané jsou
lou Egyptskou zemí. Dotknul se faraononejvíce pronásledovanou skupinou
va domu i celé země a vyvedl odtud svůj
na světě.
lid. Chtěl, aby si Izrael vždy uvědomoval
. A pak, když už ho nepotřesvou závislost na Bohu, který je vysvobo- dané věci 
dil z otroctví. Proč je právě to tou první bovali, zapomněli na něho. Nepřipomíná
věci, kterou o sobě Bůh zjevil? Apoštol vám to něco? Někteří lidé si vzpomenou
Pavel říká, že všechny věci, které proží- na Boha jen tehdy, když ho potřebují
val Izraelský lid, jsou pro nás poučením a potřebují ho zrovna pro specifický proa obrazem do našeho duchovního živo- blém. Bože, to bych potřeboval, ale na to
ta. Vysvobození Izraele z otroctví Egyp- ostatní se mi nedívej, toho si nevšímej.
ta je pro nás duchovním obrazem mno- To je pohanský přístup k Bohu.
Najednou je zde Bůh, který si nárokuhem zoufalejšího otroctví. Pán Ježíš nás
vysvobodil z hříchu a z říše smrti. Tím, je úplně vše. Celého člověka, celé srdce,
že zemřel na kříži jako oběť za nás, a tím mysl, sílu, celou duši. Co je duše? Roukázal, že ty všechny oběti byly jen stí- zum, vůle, emoce, city... Když byl Pán Jenem této skutečnosti. V Egyptě byl silný žíš požádán, aby řekl, které přikázání je
kult smrti. Nic nebylo tak uctíváno jako největší, tak cituje: „Šema Jisra‘el, slyš Izsmrt. Celý život se vlastně připravova- raeli...“ Cituje přikázání, které bylo Izraelli na smrt a každý faraon se velmi sna- cům zopakováno na Moábských pláních,
žil o to, aby měl ještě větší hrobku, čili před tím, než vstoupili do Kanaánu. Mojpyramidu, než měl jeho předek. My jsme žíš to opakuje té druhé generaci Izraelvysvobozeni z daleko horší říše smrti. To ců, ti první pomřeli na poušti, kromě Joje to nejdůležitější, co se nám mohlo stát. zua a Káleba. „Toto jsou příkazy, ustanovení
Ano, i informace o tom, že jsme byli stvořeni, je důležitá, ono i žížala byla stvořena, nebo ne? To důležitá informace, že?
…ale ne tak důležitá, jako zpráva o tom, že
jsme byli vykoupeni, nemusíme navěky
zahynout, ale nám byl darován život věčný. Proto v prvním přikázání není stvoření, ale právě vykoupení. Faraon byl sice
mocný, ale neměl možnost někoho držet
v zajetí moci pekelné. Jsme vysvobozeni
z rukou mnohem mocnějšího vládce.
První hřích po tom, co Bůh dal Izraeli
Tóru, bylo to, že si po Egyptském vzoru
vytvořili býka Apise a začali říkat: „Toto
je Izraeli bůh, který tě vyvedl z Izraelské
země.“ Egyptský démon je měl vyvést
z Egyptské země? Stačilo málo a vše se
jim zamíchalo. Je tady vidět lidská tendence zamotat duchovní věci. Proto je
tak důležité, abychom si uvědomovali:
„Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě
vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
První přikázání je v oznamovacím způsobu, ale je v tom výzva, zda to, co dekla- a nařízení, která mi Hospodin, váš Bůh, přirujeme svými ústy, je i pravda v našem kázal vás učit, abyste je plnili v zemi, do které
praktickém životě. Jedna věc je mluvit procházíte Jordánem, abyste ji obsadili. Aby
náboženská slova a druhá věc je mít srd- ses bál Hospodina, svého Boha, a po všechny dny svého života zachovával všechna jeho
ce, které žije pro Boha.
ustanovení a jeho příkazy, které ti přikazuji,
ty i tvůj syn i tvůj vnuk, aby se prodloužiBůh zjevuje své absolutní nároky
To, co se stalo na Sinaji, bylo v té době ly tvé dny. Poslouchej je, Izraeli, zachovávej
velice netypické. V pohanství byl pro kaž- a plň je, aby se ti vedlo dobře a velmi jste se
dou oblast života jiný bůh. Pro plodnost rozmnožili v zemi oplývající mlékem a mebylo třeba obětovat jinému bohu než tře- dem, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců.
ba pro cestování po moři. Člověka napa- Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin
dl v danou chvíli zrovna ten bůh, kterého jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým
právě potřeboval a ten měl jen omeze- svým srdcem, celou svou duší a celou svou sinou pravomoc. Něco jak ministr pro lou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji,
Desatero pro 21. století
Ročník 24, říjen 2012
23
Desatero pro 21. století
ŽIVOT V KRISTU
24
ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv
o nich, když pobýváš ve svém domě, i když
chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou
mezi tvýma očima. Napiš je na veřeje svého
domu a na své brány.“ (Dt 6,1–9)
Neexistuje oblast života, která by neměla být poznamenána faktem, kým je
Bůh. Často se hovoří o křesťanské etice, o judeo-křesťanské tradici Evropy
a mluví se o nich, jakoby je šlo oddělit
od onoho: „Slyš Izraeli. Hospodin Bůh
jest jeden.“ Jakoby se to dalo oddělit
od ostatních přikázání. Neexistuje něco
jako křesťanská etika a morálka bez Boha
židů a křesťanů. Desatero nedává smysl, pokud oddělíme první přikázání. My
sami mnohdy žijeme spíše podle té „křesťanské tradice“, než aby v nás působilo
živoucí Boží Slovo.
konáš soud.“ (Ž 51,5–6) Copak zhřešil jen
proti Bohu? A co Urijáš? A co ti vojáci,
kteří také zahynuli kvůli této lsti? A co
Batšeba? A co to malé děťátko, které muselo zemřít? V Izraelském království bychom těžko hledali člověka, kterého by
se netýkal tento Davidův hřích. David
si uvědomoval obrovský horizontální
dopad, ale ta hloubka vertikálního dopadu, mezi člověkem a Bohem, je vždy
stejná. Uráží to Boží svatost v každé situaci. Bůh je terčem každého našeho
hříchu. Četli jsme: „Budeš milovat svého
bližního jako sebe samého. Není jiné přikázání větší než tato.“ Matouš říká, že
celý zákon je zavěšen na prvních dvou
přikázáních.
„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Promluv
k celé pospolitosti synů Izraele a řekni jim:
Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh,
jsem svatý.“ (Lv 19,1–2) Vyjádření naší lásky k Bohu je závislé na tom, jak vyjadřujeme náš vztah k lidem. „Nemsti se a nehněvej se na syny svého lidu, ale miluj svého
bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.“ (Lv 19,19) Věta: „Já Hospodin jsem
váš Bůh“ se často ve Starém zákoně objevuje jako zdůvodnění. „Každý ať se bojí
své matky a svého otce a zachovávejte mé so-
Faktem je, že první přikázání porušujeme nejčastěji. I nejmoudřejší člověk,
Šalomoun, zhřešil tak, že porušil právě
toto první přikázání. Šel za bohy svých
žen a klaněl se jim. David chápal, jak hluboko jdou tyto věci. Toto první přikázání
porušíme vždy, když porušíme jakékoli
jiné přikázání. Nejostudnější skutek Davida byl, když zhřešil s Batšebou, manželkou Urijáše a chtěl tento hřích skrýt
ještě horším hříchem. Pak čteme v Žalmu 51 o jeho pokání: „Já svá přestoupení
uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak jsi
spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když
boty – já Hospodin jsem váš Bůh. Neobracejte se k nicotnostem a nedělejte si slité bohy.
Já Hospodin jsem váš Bůh.“ (Lv 19,3–4) To,
jak se chováš ke svým rodičům, komu se
klaníš, komu dáváš úctu, to vše se dotýká Boha. „Svou vinici nepaběrkuj a spadlé
bobule své vinice nesbírej. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš
Bůh.“ (Lv 19,10) Co má paběrkování společného s tím, že Hospodin je váš Bůh?
Právě, že hodně. Stejné to je i na dalších
místech: Nekraďte, nezapírejte a nelžete
jeden druhému... neproklínej hluchého
a nedávej překážku před slepého... nestraň chudému... nechoď pomlouvat... Já
jsem Hospodin.
Bohu záleželo na tom, aby ještě
dříve, než zjeví své svaté požadavky,
než se zjeví jako stvořitel nebe i země
(což je až ve 4. přikázání v souvislosti se sabatem), aby se identifikoval
jako vysvoboditel.
Neexistuje něco jako křesťanská
etika a morálka bez Boha židů a křesťanů. Desatero nedává smysl, pokud
oddělíme první přikázání.
Naše jednání se Boha týká vždy v první
řadě, protože přikázání vycházejí z jeho
charakteru. On nejen před nás předkládá kamenné desky, které by nás akorát
postavily do bezmocné situace, ale také
vkládá svůj Zákon, svoji moudrost, svého Pána Ježíše Krista, skrze Ducha svatého. Tím je zapsán jeho Zákon v nás, abychom byli uschopněni ho naplňovat. Bez
jeho oběti Ježíše Krista, Mesiáše, by nám
nic nepomohlo.
Někteří lidé říkají, že nemohou věřit
v Boha, který posílá lidi do pekla, nebo
že dovoluje tolik utrpení na světě... To
jsou nelogické argumenty. Jakoby to, že
se mi něco nelíbí, nebo není podle mých
představ, mělo něco společného s objektivní existencí nebo neexistencí dané
věci. Na světě je mnoho věcí, které nejsou
podle mých představ, a přesto existují.
Bůh je, který je. Zjevuje svou svatost.
Dává nám své svaté požadavky, abychom
je brali vážně a v moci Ducha svatého
podle nich chodili. Pán Ježíš říká: „Jestli
mne milujete, budete činit má přikázání.“
Tím se projevuje láska k němu.
Vždy, když se podíváme na kříž, uvědomíme si, co Pán Ježíš udělal. Nikdo nemá
právo mluvit: „Bůh je daleko“, „Kdo ví,
kdo je Bůh?“ a „Jaký je Bůh?“ On je blízko, On vzal trest Zákona za tebe i za mne
na sebe, aby nás uschopnil chodit v moci
Ducha svatého. Židé říkali, že v chrámu byl Duch svatý, který se pak vzdálil od chrámu (asi 40 let před zničením
Herodova chrámu). Ale pak, když o Letnicích sestoupil Duch svatý, byl to pro
každého věřícího žida signál, že to co
chrám ztratil, tento nový, třetí chrám,
který je Tělem Mesiáše, obdržel. Aby ta
svatá bohoslužba, která se konala v chrámě, a kterou ten chrám následně zpronevěřil, mohla pokračovat. Tím, že jsme
součásti církve, vyznáváme, že skrze
moc Ducha svatého máme možnost žít
tak, aby ovoce Ducha, to znamená naplňování Božích přikázání, bylo v nás
viditelné.
Bohuslav Wojnar,
AC Křesťanské centrum, Český Těšín
Naše jednání se Boha týká vždy
v první řadě, protože přikázání vycházejí z jeho charakteru.
Zbožný život
Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu,
darovala nám jeho božská moc, když jsme
poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali
účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste
ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání,
k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti
bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.
(2Pt 1,3–8)
Ž
ijeme ve zvláštní době, kdy vidíme,
jak se lidé vzdalují Božím normám
a pravdám. Lidé v domnělé svobodě mají pocit, že můžou dělat všechno,
co se jim zalíbí, spravedlnost se poměřuje podle síly peněz, a ne podle pravdy.
Uvědomuji si, že Písmo nás na tento stav
upozorňuje a že před koncem světa toto
bude mít vzestupnou tendenci. Přesná
je i charakteristika toho, že svět se žene
svou zvrácenou touhou do záhuby. Mnozí lidé si ani neuvědomují, že je možné
žít jinak, a mnozí ani nechtějí změnit dosavadní způsob života.
Pro nás je důležité, abychom pochopili tuto dobu proto, abychom mohli lidem ukázat na mnohem větší hodnoty,
než dává pozlátko tohoto světa. Plně si
uvědomuji, že nebýt Boží milosti, kdo ví,
do čeho bych se v životě zapletl. Svodů
a nástrah je plno a s rozvolněnou morálkou jich stále více přibývá. Stav je alarmující! Lidé kolem nás potřebují záchranu! Jak často také slyšíme, že ti, kteří se
rozhodli jít za Pánem Ježíšem, se po ně-
jaké době vzdálili nebo se vrátili zpátky
do nevázaností tohoto světa. Někdy se
ozývá stará přirozenost a svádí k tomu,
abychom se jenom poohlédli, vždyť to
přece nikdo nevidí.
Myslím, že náš duchovní stav nám
mnohdy ukazuje na to, jak jsme na tom
ve vztahu s Pánem. Ptejme se, jestli
opravdu stále trvá naše vyznání víry? Jestli se to nestalo nějakým zvykem, součástí „nového života“ s názvem křesťanství?
Tento vztah je také měřítkem pro naši
službu lidem, kteří jsou kolem nás. Pán
Ježíš obětoval svůj život proto, abychom
mohli mít svobodný přístup k Bohu Otci.
Všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista,
jsme byli pokřtěni i v jeho smrt. Je to jediná cesta, jak se můžeme dostat k Otci.
Zemřít své lidské přirozenosti a v Ježíši
povstat s přirozeností Boží. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle,
je tu nové! (2K 5,17)
Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože
máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít
účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece,
že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť
ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme,
že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme,
že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už
neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když
zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když
nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím,
že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše
smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho
se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své
tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří
byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte
sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. (Ř 6,5–13)
Tato slova nám ukazují na to, abychom
si dávali pozor na to, jestli jednáme podle staré, tělesné přirozenosti, nebo podle
té nové Boží.
V úvodním textu se píše, že všecko,
čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme
poznali toho, který nás povolal. Je tady
napsáno slovo „povolal“. Není tady slovo
„oslovil“. Někdy to vypadá, jako by křesťané byli osloveni a ne povoláni. Povolat
znamená vybrat pro nějaký úkol. V armádě povolávají brance proto, aby se mohli
vycvičit a být použiti pro obranu vlasti.
Fotbalový trenér povolává hráče například do národního týmu, aby mohli reprezentovat zemi na nějaké soutěži. Být
povolán znamená, že někdo je za prvé –
ochotný jít, za druhé – je ochotný nechat
se vést jiným proto, aby společně dosáhli určitého záměru nebo cíle; a za třetí
– je vytrvalý a možná i přes některé neúspěchy pokračuje ve stejném nasazení
dál, i když nebude možná nejlepší. Boží
povolání znamená odvrátit se od hříchu,
nechat se formovat Duchem svatým skrze Písmo, vytrvale jít k cíli: dočasnému
– zjevovat prakticky Boží milosrdenství
lidem kolem nás, nést poselství evangelia a věčnému – mít život věčný s Pánem.
Věřím, že k tomu také slouží obecenství
– církev, kde si můžeme společně sloužit navzájem dary Ducha ke společnému
prospěchu.
Každému je dán zvláštní projev Ducha
ke společnému prospěchu. (1K 12,7)
Sportovci, aby dosáhli lepších výkonů, se také musí plně nasadit do procesu cvičení. Mnohdy jde o úplnou změnu
života, kdy se všechno podřizuje určitému záměru. Všechny myšlenky směřují k jednomu cíli. Všechno nepodstatné
jde bokem, protože cíl je konkrétní a jasný. Ví, že bez mnohého odříkání, námahy a vytrvalosti, a přes mnohé zkušenosti
s neúspěchy by tento cíl nedosáhli. Nám
přece nejde o nějaký pomíjivý vavřín slávy, nejde nám o sportovní výkony měřené délkou, časem anebo výškou. Jde nám
o záchranu bez Boha „ztracených existencí“! Kolik jsme pro tento cíl ochotni
obětovat?
Proto, abychom my sami obstáli v této
době, ale i proto, abychom přinesli naději mnohým lidem kolem nás, potřebujeme žít zbožný život. Být povolán Bohem
je pro nás výsadou.
Tomáš Michalek, AC Karviná
Sborové noviny 02/2012
Čtenáři píší
Ročník 24, říjen 2012
25
ŽIVOT V KRISTU
Moudrý kocour
Dětem
A
26
hoj děti,
dnes vás musím seznámit
s jedním kocourem. Velikým
a moudrým kocourem. Kdo něco ví
o kočkách, dá mi za pravdu, že co kočka (nebo kocour), to osobnost, která
si moc nenechá mluvit do svých zvyků. Náš kocour byl taky takový.
Dlouhé roky jste ho mohly vídat,
jak si hoví na pohovce a čte a čte.
On by vám četl všude. Když na to
přišlo, tak ani tu pohovku nepotřeboval. Stačila pěkná koruna stromu,
klid a pohoda a nic ho od jeho knížek nemohlo vyrušit. Snad jen kručení v břiše. No vážně. A tak není divu,
že všude kolem něj bylo pořád plno
knížek – pohádkové, vědeckofantastické, rozverné i vážné, nač si jenom
vzpomenete. A protože jsem vám už
říkala, že to byl moudrý kocour, tak
samozřejmě, že nade všechny knihy
miloval Bibli.
Po létech se jednoho dne rozhlédl, protáhl se, a říkal si, že mu v jeho
pelíšku něco chybí. Ale co? A vtom
se to stalo. Pod okny se ozval dětský
smích. Zvonivý, bezstarostný, veselý,
dětský smích. Kocoura jakoby pohladila hebká tlapka. „To je přece ono,
děti tu chybí.“ Protáhl se ještě jednou
a pořádně a vyrazil na průzkum. Děti
poznají, kdo je má rád, a tak se kocour stal brzo jejich velikým přítelem.
Chodily za ním s dobrotkami, pomazlit se s ním, povyprávět mu o jejich starostech i radostech a kocour,
protože byl moudrý, tak vždycky věděl, jak je potěšit, poškádlit a také
něco dobrého naučit. Dětem se kocouří ráj knížek líbil a tak mu začaly malovat spousty pěkných obrázků,
aby ty knížky byly veselejší. Brzo jich
měl kocour plný pelíšek. Měl je
na stěnách, měl je jako záložky
v knížkách, měl je jako dárky
pro kamarády, kteří za ním přišli, dokonce z nich dělal i komiksy pro nemocné děti.
Pak se ale stalo něco, co nikdo nečekal – tedy žádné děti
a náš kocour. Jednou ráno
se na rohu ulice
objevil veliký
bagr. Spolykal všechno,
co mu stálo
v cestě a už zdálky volal: „Všechno pryč! Co se mi nebude klidit z cesty, to sníííím!!!“ Co
měl chudák kocour dělat? Ani sbalit
všechny své knížky a všechny obrázky
nestačil, ani rozloučit se nestačil a než
se kdo vzpamatoval, byl pryč on i celý
jeho pelíšek. Když šly děti odpoledne ze školy, našly už jen velkou, čerstvě vybagrovanou díru. „Kam se ale
poděl náš kocourek?“ Ptaly se všech
kolem, ale nikdo nevěděl. Dokonce ani pan listonoš a ten ví všechno.
Jestli myslíte, že tady náš příběh
končí, tak to neznáte správné děti.
Madlenka a Víťa se rozhodli, že půjdou kocourka hledat. Ani neumím
spočítat, kolik dětí se k nim hned
přidalo. Jenže kam jít? A tak šly, kam
je nohy nesly. Jednou došly do země,
kde na ně všichni křičeli: „Pšt, nerušit!“ „No tak tam by kocourek nešel“,
řekly si. Jinde zas slyšely jen hádky
a křik. Děti na sebe jenom koukly –
ba ne, tam by taky nešel. Až jednou
takhle k večeru uviděly na rohu ulice
krásný, veliký, barevný plakát malovaný dětskou rukou a na něm stálo:
Přijďte se podívat do nového biblického klubu, který se jmenuje „Kocourovo tajemství“. Všechny děti
hned věděly, kde je zrovna teď jejich
dobrý kamarád, který jim tak moc
chyběl a rozběhly se rovnou do klubu. Poblíž stály dvě dámy a celé to
pozorovaly a jen nad tím kroutily
hlavou: „Všimla sis? Ty děti se vůbec
nehádají a neperou.“ Madlenka to
zaslechla, rozesmála se na celé kolo,
otočila se na paní a pověděla jí: „Ale
paní, na takové hlouposti my nemáme čas!“ a utíkala dál.
Kocour zrovna četl několika dětem
příběh o ztracené ovečce a hned je
také naučil veršík
NIKDY TĚ NEOPUSTÍM A NIKDY
SE TĚ NEZŘEKNU. Žd 13,5
To proto, že mezi nimi byla i malá
Alenka, která se ztratila mamince
a plakala a bála se, že maminka ji nenajde. Moudrý kocour věděl, že maminka bude Alenku hledat právě tak,
jako dobrý pastýř hledá zatoulané
ovečky a že u něj bude v bezpečí. Tak
pšt, ať je nerušíme. Pojďme si ten příběh přečíst taky. Najdete jej v Bibli,
v Lukášově evangeliu v patnácté kapitole.
teta Dana
Bůh naplnil prázdné místo
v mém srdci
J
ednou někdo řekl: „Každý člověk má návštěva. Na chodbě stál pro mne neznáve svém srdci prázdné místo, které mý mladý člověk, který se mi představil
nedokáže zaplnit nikdo a nic – jedině a řekl, že je křesťan. Mluvil se mnou o Ježíši Kristu: o jeho lásce ke mně, o jeho
Bůh.“
A i když je to dnes asi čtrnáct let smrti na kříži a jeho vzkříšení. Potom se
od doby, kdy jsem se stal křesťanem a se- za mě pomodlil a odešel. Asi po dvou
tkal se s Ježíšem Kristem, dobře si pama- měsících jsem z léčebny odešel a vrátil
tuji na dobu, kdy jsem jako mladý kluk se do stejného způsobu života jako předv srdci prožíval tuto beznadějnou prázd- tím. Jedno už ale bylo jiné – stále jsem
notu. A jako většina mladých lidí jsem musel přemýšlet nad tím, co jsem slyšel
hledal naplnění a smysl života ve věcech, o Ježíši Kristu. A v mém srdci začala růst
které se zrovna nabízely jako ta jediná víra v něj. Říkal jsem si: „Jestli Ježíš žije,
možná záplata na „nezahojitelnou ránu“. tak jenom On mi může pomoci.“ VšechTehdy jsem si říkával, že musím žít jinak, no, co jsem dělal a nad čím jsem od té
než jak vidím kolem sebe. „Život je pře- doby přemýšlel, už bylo provázeno myšce o něčem jiném,“ říkal jsem si: nechci lenkami: Je to pravda? Co když Bůh je?
skončit tak „zoufale“, že ráno budu vstá- Uběhlo asi půl roku a můj psychický stav
vat do práce a večer se budu vracet zpát- se o mnoho zhoršil. Zoufale jsem začal
ky. A tak jsem začal „žít“. Drogy, alkohol hledat úlevu z vnitřní trýzně. Na drua nevázané vztahy se zdály být dobrými hou stranu mi ale ještě bránila moje pýspolečníky na cestě „ke skutečnému“ ži- cha prosit Ježíše o pomoc. Ještě pořád se
votu. A vždycky se našel někdo, kdo byl mi můj způsob života chvílemi líbil. Ješo krok dál. Říkal jsem si: „Člověk přece tě pořád jsem si snažil nalhávat: „Možná
se něco změní a bude líp“, „Stačí jenom
musí mnoho vyzkoušet.“
Čas ale rychle běžel a to, co se zdálo omezit to, z čeho mám tak těžké stavy“,
být tím „skutečným“ životem, se začalo „To nějak zvládnu“ – ale už jsem tomu
pomalu proměňovat v něco, co jsem ne- sám pomalu přestával věřit.
Obzvlášť vzpomínám na jeden večer,
chtěl. Začal jsem prožívat psychické deprese, které byly občas provázeny srdeční kdy zábava byla v plném proudu a zdáarytmií. Začal jsem slyšet trýznivé hlasy lo se, že se všichni ,,dobře“ baví. Dostal
v mysli, kterých jsem se nemohl zbavit. jsem silnou srdeční arytmii. Špatně se mi
Pomalu jsem se stranil lidí a uzavíral víc dýchalo a srdce mi nepravidelně tlouka víc do sebe. Ačkoliv zvenku to neby- lo. Najednou se mne zmocnil hrozný
lo moc znát, zevnitř jsem začal prožívat strach ze smrti a hlavou mi začaly běosamělý život. Tehdy jsem už byl taky po- hat děsivé myšlenky: „Co teď asi bude?“,
„Já umřu a bude konec.“ Rychle jsem se
druhé v psychiatrické léčebně.
Pamatuji si, že jsem tehdy seděl v lé- vzdálil na osamocené místo a snažil jsem
čebně na posteli a přemýšlel. Najednou se modlit. Po chvíli arytmie přestala a já
se otevřely dveře. Do pokoje vstoupila jsem věděl, že se v té chvíli něco stalo – že
ošetřovatelka. Řekla, že za mnou přišla mě Bůh vyslyšel.
Každý den jsem přemýšlel o Ježíši. Snažil jsem se i modlit. Bylo pro mě povzbuzením to, co jsem o něm tehdy slyšel, že
jsou lidé, kteří se s ním setkali osobně
a kteří prožili odpuštění svých hříchů.
Ale já jsem ho ještě neznal.
V srdci jsem toužil se s ním setkat. Toužil jsem po novém životě, který dává On.
Když jsem se podíval zpět a promítl si
ten krátký úsek života, byl jsem zoufalý.
Cítil jsem, že se něco musí stát. Cítil jsem,
že už nemám chuť k životu. Klekl jsem
si tehdy venku a nezáleželo mi na tom,
co se okolo odehrává a volal jsem k Ježíši: „Prosím tě, Ježíši, jestli jsi, jestli je
pravda, co jsem o tobě slyšel, zachraň mě.
Odpusť mi prosím moje hříchy a dej mi
nový život.“ … A On přišel. Od toho času
jsem začal prožívat, že mě Pán Ježíš přijímá na milost a že mi odpouští všechny
moje hříchy. Mé srdce začalo naplňovat
dokonalé Boží přijetí. Cítil jsem, že už
nemusím dělat hříchy, které jsem dělal.
Že síla hříchu a otroctví slábne. Bůh mě
postupně vysvobozoval ze všech závislostí a místo touhy po hříchu mé srdce
naplňovala jeho láska a touha po čistém
životě.
A tak ti, drahý čtenáři, přeji, aby to
prázdné místo ve tvém srdci mohlo být
naplněno touto nádhernou Boží láskou
a odpuštěním, které je v jeho Synu Ježíši Kristu.
Libor P., 33 let
Svědectví
Ročník 24, říjen 2012
Bůh mě postupně vysvobozoval ze všech závislostí a místo touhy po hříchu mé srdce
naplňovala jeho láska a touha
po čistém životě.
27
Kristfest
Ždírec nad Doubravou, 22. - 28. 7. 2012
Foto: Benjamin Wojnar
Download

Říjen - Časopis Život v Kristu