Časopis Apoštolské církve
V něm odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je odhalil
a slavil nad nimi vítězství!
(Ko 2,15 podle B21)
Ročník 22
Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz
Číslo 4 / 2010
ŽIVOT V KRISTU
Bůh uzdravuje i dnes
Svědectví o uzdravení
M
2
užít ďábel a pokoušel se mne v této situaci zničit a smál se mi do obličeje. Fyzicky jsem byl zcela vyčerpán. Tehdy jsem si
vzpomněl na Pána Ježíše, když byl fyzicky
také vyčerpán na poušti a přišel k němu
pokušitel. A tak jsem reagoval úplně
stejně a ve Jménu Ježíše jsem se postavil proti a vykázal satana ze svého pokoje. Zmizel a v místnosti zavládl Ježíšův
pokoj. Ještě pak v tom roce jsem prošel
dalšími třemi operacemi. To vše se událo
v průběhu srpna až prosince 2007. Byly
to velmi náročné čtyři měsíce, ale byla to
škola důvěry našemu Pánu Ježíši. Když
jsem pak v lednu 2009 byl na další operaci, prožil jsem něco, co mne velice zasáhlo. Už jsem mnohokrát ležel v nemocnici,
setkal se s různými lidmi, ale to, co jsem
prožil druhý týden svého pobytu v nemocnici v Novém Jičíně, předčilo všechno. Během těch dvanácti dnů, co jsem byl
v nemocnici, se vystřídalo na našem pokoji asi 10 lidí. Měli jsme tam i člověka,
kterému sestry říkaly rekordman, protože byl dovezen se 4,18 promile alkoholu
v krvi. K nám na pokoj se ale dostal, když
už byl relativně střízlivý. Sám si přiznával, že to přehnal, ale otisk chodníku na
tváři se už nedal tak rychle smazat. Pak
tam byl člověk, který měl tři dny napojeny infuze a neustále naříkal, protože se
mu lékaři snažili uklidnit slinivku. Když
jsem se ho ptal, co se stalo, řekl mi pouze
– dietní chyba. Ve skutečnosti to ale znamenalo, že kdo je nemocen se slinivkou,
drží přísnou dietu a o alkoholu ani nemluvě. On byl ale na svatbě, dal si to, co
neměl, a jako bonus to zalil alkoholem
a slinivka nedala na sebe dlouho čekat.
ilí sourozenci v Kristu,
situace a sdělil mi slovo od Pána: „Půjdeš
chci se s Vámi podělit se svým na další operaci, bude to operace na hrasvědectvím z poslední doby.
nici života a smrti, ale projdeš tímto údoKrátce bych představil naši rodinu. lím vítězně“.
Jmenuji se Pavel Motyka a se svou ženou
Jelikož lékař, který mě operoval už
Emilii jsme v manželské smlouvě 30 let. předtím, je věřícím, sdělil jsem mu toto
Bůh nás obdařil třemi dětmi. Nejstar- slovo a upozornil ho na to, aby s tím poší dcera Monika je 5 let vdaná a s man- čítal, že operace, která mě čeká, bude těžželem Ríšou bydlí cca 12 km ve vedlejší ká. A stalo se přesně tak, jak Pán zjevil.
vesnici. Mají dvouletého syna a našeho Operace byla natolik náročná, že ji lékavnoučka Michala. Mladší
ři museli po šesti hodisyn Marek se ženil minulý
nách přerušit, protože
rok a s manželkou Romabych ji nepřežil a transnou bydlí v Ostravě. Nejportovat mě do jiné nemladší syn Pavel studuje
mocnice. Tam jsem se
posledním rokem v Brně
probudil až druhý den
a bydlí s námi doma.
odpoledne a velice jsem
Všechny děti následují
se divil, kdeže to jsem
Pána Ježíše, což je Boží
a proč tady jsem. Ošetmilost a naše velká radost.
řující lékař mi to krátce
Bydlíme v Třinci – Oldřivysvětlil a doporučil mi
chovicích a patříme do
odpočívat, protože mě
bude čekat za tři týdny
sboru AC Oldřichovice.
Onemocněl jsem před
další operace. Pamatuji
sedmi roky ze dne na den.
si jeho slova, kdy řekl doPavel Motyka
Ráno jsem se probudil
slova: „Pane Motyko, dal
a nemohl jsem se vymočit. Následovala jste nám zabrat, my jsme vás přivezli doslorůzná vyšetření a dokonce první opera- va z druhého břehu“. A tady jsem začínal
ce, ale potíže přetrvávaly. Pamatuji si na poznávat význam slova – Neboj se, já jsem
den, kdy v našem sboru sloužil dnes již tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi
emeritní biskup br. Rudek Bubik a po můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půshromáždění si mne zavolal a řekl mi: jdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li
„Mám pro tebe slovo od Pána, otevři Bibli ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Nea najdi si Izajáše 43 kapitolu a čti první boť já Hospodin jsem tvůj Bůh.
verše“: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal
Můj Pán byl se mnou a nedovolil, aby
jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes mě strhl proud. Tuto situaci ale chtěl vyvody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se,
„V říjnu minulého roku mi byl pomocí PET vyšetření (Pozitronová Emisní Tomografie)
plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem
diagnostikován nádor velikosti 67x42x33mm na křížové kosti...“
tvůj Bůh.
Při následné lednové operaci lékaři již žádný nádor nenašli. Chvála Pánu Ježíši.
Toto slovo mne upokojilo, ale když se
zanedlouho zjistilo, že mám nádor velikosti pěsti na křížové kosti, trochu jsem
znejistěl a ptal jsem se Pána, co to znamená ten oheň, přes který půjdu – bude
to ozařování? Je ten nádor zhoubný? Následoval další zákrok, kdy byly vzaty vzorky a dlouhých 14 dnů čekání na výsledky,
které ukázaly, že nádor není zhoubný, ale
je natolik agresivní, že vrostl do křížové
kosti, tím skřípl nerv ovládání močového
svěrače. Nastoupila náročná operace, kdy
byl nádor odstraněn, žel zákrokem musely být poškozeny nervy v pánevní oblasti. Potom jsem ještě musel projít dalšími
urologickými operacemi. Za čtyři roky se
situace jakoby vrátila, přišly opět bolesti
v oblasti křížové kosti a magnetická rezonance, kterou jsem absolvoval co tři
čtvrtě roku, ukázala znovu nález v oblasti křížové kosti. A opět to byl br. Rudek
Bubik, který měl slovo poznání do této
Pak jsem tam měl silného diabetika,
který měl u sebe nějaký přístroj a každou stravu pečlivě přepočítával, aby určil přesně hodnotu inzulínu, kterou si
pak aplikoval. Když jsem se začal zotavovat a už jsem byl schopen i trochu sám
se pohybovat, nastoupil k nám na pokoj nový pán. Když pak začala řeč, proč
tu je, odvětil, že mu budou řezat nohu.
A začal vyprávět, že si za to může sám,
že mu zjistili cukrovku a on, že na chvíli bral tablety, a když se situace zlepšila,
tak se na to vykašlal a dnes mu budou
řezat nohu. No já jsem měl představu,
že mu ji vezmou nad kotníkem a pak,
když se zotaví, se s protézou může znova zařadit do života. Byl jsem ale velmi
překvapen, když ho přivezli z operace a měl nohu uřezanou nad kolenem.
Druhý den nato nám dali na pokoj člověka, který tam byl jen jeden den, ale měl
obě nohy amputované nad kotníkem.
Nebyl moc komunikativní, tak jsem se
nedozvěděl, jaký byl důvod, zda to byla
cukrovka nebo nějaká infekce. Pak ho odvezli do LDN-ky.
Další den na lůžko vedle mě přivezli pacienta, který už měl jednu nohu nad kolenem amputovanou, a když mu ošetřovatelka vybalovala osobní věci do skřínky,
upoutal mě zvuk šustícího papíru jakoby sáček s bonbony. Když už vytahovala
čtvrtý, zeptala se ho: A to je co? A on na
to – bonbony. Ale vy jste diabetik – on na to
ano, ale já mám bonbony rád. Tak se nedivte, že vám řežou nohy a odešla. Měl jsem
možnost vidět tu jeho nohu, kterou mu
měli amputovat – to byl pohled, na který
se nezapomíná. Viděl jsem toho už mnoho, ale to byla fakt síla a řekl jsem Pánu,
že to je silné kafe i na mě. Modlil jsem se:
Pane, dej mi sílu to tady vydržet a na druhý den mě náhle propustili domů.
Tu noc jsem nespal, a tak jsem měl
možnost modlit se. Pane, co mi chceš skrze tyto případy říci, mám jim nějak sloužit pomocí, když oni nemohou? A teprve
nad ránem mi Pán dal otázku – Proč tady
jsou všichni? Jsou tady, aby jim amputovali nohu. Ale proč? Protože mají cukrovku. Ale tady jsi měl i jiného, který měl
cukrovku, a nic takového mu nehrozilo.
Ale tito ji brali na lehkou váhu, i když
věděli, že ji mají. Oni ji podcenili a nyní
nesou následky. A totéž se stane s lidmi, kteří berou hřích na lehkou váhu,
vědí o něm, vědí, že s ním mají jednat,
ale nic nedělají, naopak ještě si v něm
libují. Pamatuj, dopadnou velmi špatně. poznámku, aby se nedivil, když mě bude
Mluv o tom ve sboru. Oni neztratí nohy, operovat, že tam nic nenajde. Na UZ se
ale tady jde o věčnost, o ztrátu věčnosti. nádor nelišil velikostně od jiných vyšetA tu jsem začal volat: Pane, dej ještě mi- ření.
V půl desáté jsem již ležel na operačlost, dej nám sílu, abychom jednali s hříním sále a po chvíli jsem usnul díky anchem, aby byl vymýcen z našich životů.
Vím, že mnozí, kteří čtete toto svědec- esteziologovi. Operace trvala 2,5 hodiny
tví, jste se za mne i celou mou rodinu a odpoledne v půl druhé jsem už byl na
modlili. Jsem Vám všem za to velice vděč- lůžkovém oddělení. Asi za dvě hodiny na
ný, protože to je to, co jako věřící lidé to přišel za mnou lékař a sdělil mi výslemáme – modlitby a přímluvy druhých. dek operace. Řekl asi tuto větu: „Měl jsi
Jsem vděčný celému našemu oldřichovic- pravdu, nic jsme tam nenašli“. Sám jsem
kému sboru, že mě i celou mou rodinu byl tímto sdělením překvapen. Ještě drupodepíral svými modlitbami a povzbuzo- hý den jsem se ujišťoval a znovu ptal léval v té těžké situaci, kterou jsme prochá- kaře, zda se mi to nezdálo, ale on mě znova ujistil, že opravdu nic nenašel. Sdělil
zeli poslední roky.
A nakonec jsem si nechal to nejlepší. mi, že v místě nálezu byly nějaké známky
Možná jste někteří slyšeli informaci, že toho, že tam něco bylo, a tak ty zbytky
jsem začátkem tohoto roku podstoupil odebrali znova na histologické vyšetření.
již čtrnáctou operaci v řadě, kde mi měl Nedávno jsem obdržel písemnou zprávu
být odstraněn opět nádor na křížové kos- o tom, že výsledky jsou negativní.
A tak vzdávám chválu našemu Pánu za
ti. V říjnu minulého roku mi byl pomocí
PET vyšetření (Pozitronová Emisní To- ten zázrak, který učinil a kterého jsem
mografie) diagnostikován nádor velikos- mohl být účasten, jen jsem si posteskl
ti 67x42x33mm na křížové kosti. Tentýž svému Pánu, zda to nemohl jinak zařídit,
nález již signalizovala i MR (Magnetická abych nemusel být operován. A Pán mi
rezonance) v září minulého roku. Proto připomněl příběh slepého muže od nase lékaři rozhodli tento „objekt“ z mého rození, kterého uzdravil cestou z chrátěla odstranit. Než k tomu došlo, musel mu. Tehdy se učedníci ptali svého mistra,
jsem ještě absolvovat jeden zákrok, kdy kdo zhřešil, zda ten slepý nebo jeho romi byly odebrány vzorky tkáně z nádo- diče. A Pán Ježíš jim odpověděl: Nezhřešil
ru, aby se potvrdilo nebo vyvrátilo po- ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na
dezření, zda nádor je zhoubný či nikoli. něm zjevily skutky Boží. A tak jsem děPo čtrnácti dnech přišla zpráva – nádor koval Pánu za to, že si mne použil, aby se
není zhoubný. V lednu tohoto roku jsem na mně zjevily Boží skutky. U sebe nyní
nastoupil do nemocnice v Ostravě k plá- mám svou zdravotnickou dokumentaci,
nované operaci. Ještě ve čtvrtek v den která mé svědectví může potvrdit.
Chci prostřednictvím našeho časopisu
nástupu jsem absolvoval CT vyšetření,
kde nádor byl identifikován s poznám- ještě jednou poděkovat vám všem, ktekou – oproti minulému vyšetření pro- ří jste se za mne modlili. Máme živého
grese nálezu. V pátek ráno v 8 hodin mě Boha, který slyší volání svých dětí. Kéž je
ještě lékař poslal na Ultrazvuk (UZ), aby to pro nás pro všechny nové povzbuzese přesně označilo místo na mém těle, ní k následování našeho Pána celým srdkde se nádor nachází. Jelikož lékař, který cem.
Pavel Motyka,
mě operoval, je mým přítelem a bratrem
pastor AC Oldřichovice
v Kristu, dovolil jsem si udělat krátkou
Svědectví o uzdravení
Ročník 22, duben 2010
3
Sloupek
A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž
jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém
bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy,
chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše
a skrze něho děkujte Bohu Otci. (Ko 3,15–17)
4
Úvodník
5
Evropa a křesťané
Kříž
6
7
9
Kříž >>
Lékař vypovídá o ukřižování
Zpráva o kříži
12
12
Vyděděn, mučen, pronásledován...
Interview s Madžídem al-Šafi >>
Izrael
M
ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj
vám.
Děkujeme vám všem, kteří jste nám přispěli do stávajícího čísla, podpořili jej na modlitbách nebo nás obohatili svými připomínkami.
Těší nás spolupráce s vámi!
Využili jsme blízkost velikonočních svátků
a soustředili se na centrální téma evangelia –
kříž.
Osobně mne již léta překvapuje, jak toto slovo i symbol mizí, pokud se nemýlím, ze života
církví. Rádi tímto číslem přispíváme k opačnému
trendu.
Svým článkem, který naleznete dále, chci kříž
ukázat v jiném světle, než jsme možná mnozí
zvyklí: Ne jako symbol, nad
kterým
bychom se měli dok
jímat
či plakat, ale místo víj
tězství,
ze kterého se máme
t
i radovat.
Dovolili jsme si využít
a přetisknout několik desítek let starý článek amerického
kolegy, ve kterém
r
rozebírá
ukřižování z por
hledu
lékaře – věřím, že čláh
nek
n nadčasový, který nezestárne až do Kristova příchodu na tuto zem.
Na kříži nám Kristus vydobyl nejen odpuštění
našich hříchů, ale také uzdravení ve všech směrech. Jsem rád, že jsme mohli do popředí časopisu umístit svědectví našeho milého spolupracovníka bratra Pavla Motyky, které tuto skutečnost
dokládá.
Zázračná uzdravení doložená lékařskou dokumentací jsou v našem časopise žel výjimečná.
Důvody vidím dva:
Nemáme mezi sebou doposud ty, kteří by chodili ve stejné moci jako Ježíš, o kterém si čteme,
že na některých místech uzdravil „všechny“ nemocné (Mt 8,16).
Dojde-li k zázračnému uzdravení, o kterém
z pohledu lékařů není pochyb, nemáme zájem
tímto svědectvím povzbudit ostatní. Stačí, že
Bůh vyslyšel naši potřebu, ale veřejně mu poděkovat již nepovažujeme za nutné… (Na moji otázku, proč lidé nezveřejní své svědectví, dostávám
zábavné odpovědi: „Víš, oni se teď stěhují…“ Jak
jsem zjistil, „stěhovat“ se dá i celá léta, protože
stále není čas se podělit o to, co pro mne Bůh
udělal.)
Pojďme opačnou cestou: „Buďme vděčni!“ Nejen ve svých srdcích, ale i skrze svá ústa.
Buďte požehnáni.
Aleš Navrátil
Studijní materiál
13-16 Co ve Studijní bibli nenajdete
(Evangelium podle Marka)
Duchovní dary
17
Uzdravení aneb naše (ne)stýskání po ráji >>
Čtenáři píší
20
20
22
22
23
Sportovci a křesťané
Znaky apoštolského kázání
Vedení Duchem svatým v mém životě
Moc jména Ježíš
Revitalizace našich sborů
O
B
S
A
H
12
Svědectví
2
23
Bůh uzdravuje i dnes
V Apoštolské církvi jsem doma
Dětem
25
O poklad Krále králů
Výpravy do minulosti 18
26, 27 Návrat ze zajetí
Procházky světem Bible 18
26, 28 Malta
17
Život v Kristu - časopis Apoštolské církve
Šéfredaktor: Martin Moldan
Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil
Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák
Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička
Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce:
Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc
tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected]
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected]
Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč,
pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů,
pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků.
Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt
v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992
Jak objednat časopis
Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu:
Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504.
S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete
k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku,
nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo.
Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku
Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356
,
Evropa a křestané
D
razí čtenáři,
předmětem dnešního Úvodníku je
poněkud netradiční zamyšlení, a to
nad Evropskými otázkami. Tyto řádky
píši krátce po svém návratu z konference
PEF, a chtěl bych se proto s vámi sdílet
na téma Křesťané a Evropa.
V úterý 1. prosince loňského roku
vstoupila v platnost Lisabonská smlouva,
onen rozporuplný dokument, který zaměstnával evropské politiky celý minulý
rok. Co se změnilo? To, co jsme nazývali
Evropskou unií před Lisabonem, byl souhrn právních vztahů mezi dvaceti sedmi
členskými státy a jejich občany. Lisabonská smlouva tuto situaci fundamentálně
mění tím, že dává Evropské unii podobu
skutečné nadnárodní federace, čímž činí
z 500 milionů Evropanů skutečné obyvatele nové federální Unie. Většina Evropanů o těchto ohromujících změnách ani
neví. Slovy profesora Anthony Coughlana, „Lisabonská smlouva je dobře utajenou ústavní revolucí“. Žijeme tedy v Evropě, která se dramaticky mění. Jak na
tyto změny reaguje církev?
Měnící se politické uspořádání našeho
kontinentu je pouze jednou z řady zásadních změn, kterým v dnešní době čelíme.
Dalo by se psát o mnoha aspektech dnešního světa. Pamatuji si, že již před více
než dvaceti lety, v době, kdy jsem se obrátil, přicházela proroctví o tom, že svět,
do něhož přicházíme, bude poznamenán
chaosem a bude to doba nesmírně složitá. Na změnu evropských politických
struktur bychom měli odpovědět změnou církevních struktur.
Ve skutečnosti se Letniční hnutí v Evropě začíná sbližovat dříve, než dochází k procesu Evropské integrace. V roce
1966 je v Římě založeno Evropské letniční společenství. Těžištěm vzájemné spolupráce jsou konference a další setkávání,
zaměřená spíše na vzájemné poznávání
a povzbuzení. Teprve postupem dalších
desetiletí si Letniční hnutí začíná uvědomovat společnou zodpovědnost za evropský kontinent.
Zlomovým obdobím jsou roky 2003
a 2004, kdy se Evropské letniční společenství (PEF) registruje v Bruselu a zřizuje
stálou kancelář. Slovy současného předsedy PEFu Ingolfa Ellsela: „To, co jsme dělali společně do dnešního dne, byla modlitba a společné uctívání. Nyní musíme
převzít společnou zodpovědnost za Evropu, nyní musíme společně začít pracovat.“
V současné době PEF sdružuje okolo
2 miliónů letničních křesťanů, přičemž
celkový počet všech letničních a charismatiků v Evropě se pohybuje okolo 4 mi-
lionů. Počet jednotlivých církví a hnutí
sdružených v PEF je asi 50, k tomu je třeba započítat ještě dalších deset volně přidružených hnutí. Mezi největší evropská
letniční hnutí (v rámci PEF) patří rumunské, ukrajinské a anglické. Letniční hnutí je
jediným křesťanským hnutím v Evropě, které roste. Růst se pohybuje okolo 6% ročně.
Jaké jsou hlavní aktivity PEF? Každý
rok v březnu se setkává výbor, složený
ze zástupců jednotlivých církví a hnutí.
Kromě toho má PEF řadu odvětví a oblastí, ve kterých pracuje. Nejznámější je
PEM koordinující misijní činnost. Podle
dostupných údajů zaštiťuje asi 1000 misionářů. Dále je to PEFY – platforma pro
setkávání národních vedoucích mládeží.
V obou zmíněných odvětvích máme jako
Apoštolská církev své zastoupení. Oblastí je mnohem více, ale zmíním již jen dvě:
Jde o cizinecké sbory, z nichž největší jsou
africké (například jen v Německu představují 20% z celkového počtu letničních
sborů sbory africké). Právě práce s imigranty je v současnosti nejdiskutovanější
otázkou a současně i největší výzvou pro
Evropské letniční hnutí. Ač si to z naší
české perspektivy tolik neuvědomujeme, nárůst přistěhovalců z muslimských
zemí se dramaticky zvyšuje, a vezmeme-li
v potaz mnohonásobně vyšší porodnost
těchto rodin, můžeme za krátkou dobu
žít ve zcela jiném světě, než žili naši rodiče. Ve světě, který si jen stěží dokážeme
představit a o jehož podobě i vrcholní
politici odmítají diskutovat. Proto evangelizační práce mezi imigranty je pro
církve sdružené v PEF vysokou prioritou.
Druhou oblastí, kterou chci zmínit, je
práce s médii. Média sehrála obrovskou
roli v počátcích letničního hnutí. Jak
Thomas Barrat, tak později i Lewi Pethrus dokázali využít tisk, aby prosadili
letniční hnutí ve společnosti. V současnosti je mediální práce zaměřena spíše
misijně, na posledním setkání PEF jsme
byli informováni o práci televizního kanálu Sat 7, který vysílá do zemí Středního
východu. Toto televizní vysílání proniká
do míst, kam se jinak s evangeliem lze
dostat jen stěží. Dobrá zpráva je, že se
pracuje na tom, aby i letniční v Evropě
měli svůj vlastní televizní kanál. Provoz
a údržba takovéhoto kanálu stojí obrovské peníze, proto je tento projekt zatím
záležitostí prvních rozhovorů. Je třeba
mnoha modliteb i ochotných dárců.
Kromě vlastních aktivit PEF spolupracuje s jinými organizacemi, které podporují Izrael. Konkrétně jde o ECI (Evropská koalice pro Izrael) a ICEJ (Křesťanské
velvyslanectví v Jeruzalémě).
To, co vidím jako pozitivní na celém
hnutí PEF, je skutečnost, že letniční křesťané mohou vydávat jeden hlas. Společnost bere vážně hlas církve, avšak pokud
je církev roztříštěna do jednotlivých malých hnutí, je neviditelná, nepřehledná
a pro stát (i Evropskou unii) stěží bude
partnerem při rozličných jednáních.
Jaký je význam členství v PEF konkrétně pro nás? Tedy především – užší spolupráce letničních křesťanů vyplývá již
ze samotného procesu Evropské integrace. Dalo by se říci, že naše děti budou
stále více „evropské“, tedy ovlivněné evropským myšlením. Budou více cestovat,
budou častěji pracovat v zahraničí či studovat na zahraničních školách. To je realita, které budeme čelit. Nemůžeme se
před ní skrýt, není možné se jako česká
církev izolovat, chránit před tím, co přichází. Je třeba se připravit. Užší vazby
a těsnější spolupráce s ostatními církvemi v Evropě je jedním z kroků, jak se připravit na budoucnost.
Další oblastí je
misie. Osobně rozlišuji dva pojmy: Misií rozumím službu
Bohem povolaného
člověka v jiné zemi
či jiné kultuře a to
na dlouhou dobu.
Pak je zde misijní
zkušenost – může
jít o krátkodobé
misijní výjezdy, zahraniční stáž či misijní službu o délce
do jednoho roku. Takovouto zkušenost
bych doporučoval všem mladým lidem.
Když mluvíme s mládeží o možnosti studia na Biblické škole, častou odpovědí
je: „Co z toho budu mít?“ Pokud se něco
učím, a pak nemám možnost nabyté znalosti využít, pak studium bylo zbytečné.
Misijní zkušenost je možnou odpovědí:
Rok po studiu strávený na praxi v nějakém zahraničním sboru přinese užitek
jak studentovi, tak i jeho domácímu sboru. Modlím se za to, aby naše církev byla
církví misijní. Tím myslím jednak misionáře, které vyšleme, a jednak specifický způsob myšlení. Základem misijního
myšlení je schopnost vidět za hranice
vlastního sboru se záměrem pomoci.
Na závěr bych se s vámi chtěl rozloučit
úryvkem z proroctví od emeritního biskupa R. Bubika, v němž hovoří o nadcházejícím probuzení: „Připravte se, začínáme, dlouho to sice trvalo, ale je to už připraveno. Dávejte
ale pozor, bude se to dělat úplně jiným způsobem“.
Jaké bude probuzení v našem národě?
Jak bude vypadat naše země, naše církev za pár let? Modleme se za moudrost
a Boží milost.
Martin Moldan, biskup AC
Úvodník
Ročník 22, duben 2010
5
ŽIVOT V KRISTU
Kříž
Kříž
Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne,
Kříž spočívá prioritně ve skutečnosti,
není mne hoden. Kdo nalezne svůj život, že Ježíše postavíš na první místo svého
ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, na- života – před svoji rodinu, zaměstnání
lezne jej. (Mt 10,38–39)
a cokoliv jiného.
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo
Co se o kříži dozvídáme dále?
chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj
kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zaOn ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž,
chránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však abychom zemřeli hříchům a byli živi spraveztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Jaký dlnosti. ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste
prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni
ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj k pastýři a strážci svých duší. (1Pt 2,24–25)
život zpět? Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehSkrze Kristův kříž z nás jsou sňaty naše
dy odplatí každému podle jeho jednání.“ hříchy a jsme uzdraveni. To je v každém
(Mt 16,24–27)
případě velmi dobrá zpráva.
Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim:
Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali
„Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm
svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl postavte základy, pevně se držte víry, jak jste
zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte
však přijde o život pro mne a pro evangeli- díky. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl
um, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá- prázdným a klamným filosofováním, založeli celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl ným na lidských bájích, na vesmírných mocčlověk získat zpět svůj život?“ (Mk 8,34–37)
nostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy
Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, za- dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocnospři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a ná- tí a sil. V něm jste obřezáni obřízkou, která
sleduj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj není udělána lidskou rukou; obřízka Kristoživot, ten o něj přijde; kdo však přijde o život va je odložením celého nevykoupeného těla.
pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člo- S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí lu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž
nebo zmaří?“ (L 9,23–25)
ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste
ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovŠly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim
a řekl: „Kdo přichází ke mně a nedovede
se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí,
svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže
být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž
a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ (L 14,25–27)
M
iluji píseň „Hrubý ten kříž“. Často
si ji zpívám včetně slov „to znamení hanby a běd“. Podobná slova v Písmu nenalézáme. Zřejmě proto, že
v Ježíšově době bylo ukřižování krutou
aktuální realitou a nebylo třeba lidem vysvětlovat, jak strašná smrt to je.
Hledáte-li v Konkordanci slovo „kříž“,
zjistíte, že v Novém zákoně není příliš
časté. Několikrát se o něm hovoří ve fyzickém slova smyslu – v souvislosti s Kristovým reálným ukřižováním. Několikrát ve
smyslu duchovním – pět míst z evangelií
cituji v úvodu.
Osobně nevidím, že by tato místa hovořila o utrpení, které pro nás skončí až
v nebi. Rozumím jim jako nabízené volbě: Buďto se staneš mým učedníkem –
a poneseš nabízený kříž, nebo si půjdeš
svojí cestou beze mne.
6
ně neobřezáni, probudil nás k životu spolu
s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal
dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti
nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na
kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou
mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.
(Ko 2,6–15)
Pavel ve své epištole Koloským nás
vyzývá, abychom zanechali planých řečí
a přimkli se ke Kristu. Nejen, že naše hříchy vynesl na kříž, ale také tam zvítězil
nad mocnostmi temna.
Půvabný je kralický překlad:
[A] obloupiv knížatstva i moci, vedl je na
odivu zjevně, triumf slaviv nad nimi skrze
něj. (Ko 2,15)
Když se vítězní římští vojevůdci vracívali do Říma, čekali před jeho branami,
zda jim císař povolí „triumf“ – pochod
ulicemi s průvodem nejen vítězných vojáků ale také s ukořistěnými otroky a zbožím z porobené krajiny.
Stejným způsobem Ježíš totálně zvítězil nad satanem a jeho služebníky
démony. I toto vítězství je tedy ukryto
v kříži.
V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím
tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto
věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi
je nemluvňátkům. Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou. Všecky věci dány jsou mi od
Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec,
aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by
chtěl Syn zjeviti. Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se
ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem,
a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho
mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
(Mt 11,25–30)
Když Ježíš ve výše uvedených verších
mluví o „jhu“, nepochybuji, že mluví
o kříži. Jiné břemeno totiž svým učedníkům nikdy nenabízel.
Dozvídáme se, že tento kříž je „rozkošný a lehký“. Nemá nás tlačit k zemi a ničit – právě naopak. Ten, kdo je již unaven
nesením jiných břemen, je zván ke Kristu, aby je složil a zaměnil za jím nabízené
břímě, které mu dá odpočinout.
Můžeme se potom divit, že Apoštol Pavel píše Galatským o kříži, jako o předmětu jeho chlouby?
Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si
velkého písma. Ti, kteří chtějí dobře vypadat
před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž
Krista Ježíše. Vždyť ani ti, kdo jsou obřezá-
Ročník 22, duben 2010
ni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali
obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím,
co se stalo na vašem těle. Já však se zanic
nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána
Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém
stvoření. A všem, kdo se budou řídit tímto
pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.
(Ga 6,11–16)
Kříž
Není divu: Pokud nám na kříži bylo
vydobyto odpuštění hříchů, uzdravení, vítězství nad mocí temna a zároveň
odpočinutí břemenům, která nás tížila jako nevěřící, máme se skutečně čím
chlubit!
Jestliže nám nevěřící lidé na naši nabídku evangelia odpovídají: „Děkuji,
mám svých starostí dost“, zřejmě jsme
jim neukázali nabízený kříž v pravém
světle.
Aleš Navrátil
Lékař vypovídá o ukřižování
Velikonoce jsou zvěstí o kříži. Následující článek není žhavá novinka. Je to dnes již klasická práce, kterou jistě mnozí z vás znají ještě ze samizdatu. Na druhou stranu každá generace
by měla vědět...
Článek napsal lékař zamýšlející se nad procesem ukřižování, když si chtěl reálněji uvědomit hodnotu a hloubku Kristovy oběti. Jeho studie se zaměřuje především na bolest fyzickou,
upozorňujeme, že následující popis týrání a popravy je náročný i pro silnější povahy.
Možná by někdo mohl namítnout, proč je ukřižování Ježíše tak zvláštní, vždyť byly během
dějin takto surově ukřižovány dlouhé zástupy lidí. Rozdíl je v tom, že Ježíš nesl vedle fyzické
bolesti též nezměrně horší utrpení duchovní - vzal na sebe odplatu za náš hřích; všechno to,
proti čemu plane Boží hněv; všechna prokletí; duchovní, duševní i fyzické nemoci. Jeho Bůh
ve smrti opustil, nás už neopouští, ale provází. Ježíšovým činem jsme byli vykoupeni, abycho
již nemuseli zažít, to co On. Kříž nebylo historické fiasko, ale Jeho dobrovolné vyřešení našeho
problému. Taková je Láska.
Redakce
A
si před deseti lety jsem si při čtení
knihy Den, kdy zemřel Kristus od
Jima Bishopa uvědomil, že jsem po
léta bral ukřižování více méně za samozřejmé – že jsem si zvykl na jeho hrůzu
příliš jednoduchou známostí ponurých
podrobností a příliš vzdáleným přátelstvím k našemu Pánu. Dokonce jsem ani
neznal skutečnou bezprostřední příčinu
smrti.
Pisatelé evangelia nám zde příliš nepomohou, protože ukřižování a zbičování bylo za jejich života něco tak běžného,
že očividně považovali detailní popis za
zbytečný. Také máme pouze souhrnné
slovo Evangelistů: ,,Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl
ukřižován.“ (Mt 27,26)
Nejsem kompetentní, abych zde diskutoval nekonečné psychické a duchovní
utrpení ztělesněného Boha pykajícího za
hříchy padlého člověka. Ale zdálo se mi,
že jako lékař bych se mohl detailněji za-
bývat fyziologickými a anatomickými aspekty umučení našeho Pána.
Co ve skutečnosti snášelo tělo Ježíše
Nazaretského v průběhu těch hodin týrání?
To mne nejdříve přivedlo ke studiu
vlastní praktiky ukřižování, to je k mučení a popravě přibitím na kříž. Vděčím za
mnohé těm, kteří studovali tento předmět v minulosti a zejména svému současnému kolegovi, dr. Pierre Barbetovi,
francouzskému chirurgovi, který provedl vyčerpávající historický a experimentální výzkum a mnoho o tomto tématu
napsal.
První známé ukřižování zřejmě prováděli Peršané. Alexandr Veliký a jeho generálové je přenesli i do Středomoří – do
Egypta a do Kartága. Římané se očividně naučili tuto praktiku od Kartaginců
a (jako téměř u všeho, co Římané dělali)
rychle si osvojili vysoký stupeň efektivity
a zručnosti při jejím provádění. Mnoho
římských autorů (Livius, Cicero, Tacitus)
zmiňuje ukřižování a ve starověké literatuře je popsáno několik inovací, modifikací a variací.
Například vzpřímená část kříže (kmen)
mohla mít příčnou část (patibulum) připevněnou dvě nebo tři stopy (asi půl až
jeden metr) pod vrcholkem tak, jak si
představujeme nejobvyklejší formu latinského kříže. Nejobvyklejší formou, používanou v dobách našeho Pána však byl
kříž Tau ve tvaru řeckého písmene Tau
nebo našeho T. Na tomto kříži bylo patibulum umístěno v zářezu na vrcholku
kmene. Existují archeologické důkazy, že
právě na tomto typu kříže byl ukřižován
Ježíš.
Bez jakéhokoli historického nebo biblického důkazu nám středověcí a renesanční malíři předali obraz Krista nesoucího celý kříž. Ale vzpřímený kmen byl
obvykle připevněn napevno na místě popravy a odsouzenec musel nést patibulum o váze asi 50 kg z vězení na místo
popravy.
Mnoho těchto malířů a většina sochařů
také ukazuje hřebíky trčící z dlaní. Historické svědectví Římanů a experimenty říkají, že hřebíky byly zatlučeny mezi malé
kůstky na zápěstí a ne do dlaní. Hřeby zatlučené do dlaní se vysmeknou mezi prsty, když mají nést tíhu lidského těla. Tato
nepřesnost mohla vzniknout díky nepochopení Ježíšových slov Tomášovi: ,,Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož
svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj
a věř!“ (J 20,27) Současní anatomové považují zápěstí za součást ruky.
Titulus (malý nápis uvádějící trestný
čin) byl obvykle umístěn na tyči, která
7
Kříž
ŽIVOT V KRISTU
8
ce na posměšky zástupů, že prokurátor že temeno je zásobeno největším počtem
nedostatečně hájí císaře proti tomuto cév na celém těle.
Po vysmívání a bití do obličeje mu vopodvodníkovi, který se údajně prohlašujáci vezmou prut z ruky a udeří ho přes
je za Krále Židů.
Pilát přikázal, aby byl Ježíš surově
Přípravy na zbičování byly provedeny, hlavu, což zarazí trny ještě hlouběji do tezbit, a pravděpodobně věřil, že takový
když byl vězeň svlečen a když mu byly mene. Nakonec je jejich sadistický sport
trest uspokojí lůzu, ale ta požadovala
svázány ruce nad hlavou. Židé měli zá- unaví a látka je mu stržena ze zad. Ta už
více a Ježíš byl vyzdvihnut k ukřižokon, který povoloval nejvýše čtyřicet šleh- přilnula ke strupům a séru ran, a prování.
nutí, ale není jisté, zda se Římané v této to stržení způsobí nesnesitelnou bolest
záležitosti pokoušeli řídit židovským zá- stejně jako při nedbalém odstranění chirurgické bandáže a téměř jakoby byl znobyla nesena v čele procesí z vězení a poz- konem.
Římský legionář držel flagrum v ruce. vu zbičován, začínají rány znovu krvácet.
ději přibita na kříž tak, aby vyčnívala nad
hlavou. Tento nápis přibitý na vrcholek Je to krátký bič skládající se z několika S ohledem na židovský zvyk mu Římané
kříže byl součástí charakteristické formy těžkých kožených řemenů s dvěma olo- vracejí šaty.
latinského kříže.
Ale samozřejmě Kristovo fyzické utrpení začalo v Getsemane. Z mnoha složek tohoto počátečního utrpení přitahuje největší fyziologický zájem krvavý pot.
Je zajímavé, že lékař Lukáš, je jediný, kdo
se oněm zmínil. Říká: „Ježíš v úzkostech
zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot
kanul na zem jako krůpěje krve.“ (L 22,44)
Moderní vědci používali každý představitelný trik, aby vysvětlili tento popis, očividně pod chybným dojmem, že to se
prostě stát nemůže. Ale hodně úsilí mohlo být ušetřeno, kdyby se ti pochybovači podívali do lékařské literatury. I když
je fenomén hematidrosis, krvavého potu
velmi vzácný, je dobře zdokumentován.
Při velkém emocionálním napětí jako
u našeho Pána se mohou malinké kapiláry v podkožních žlázách roztrhnout
a tak dojde ke smísení krve a potu. Tento
Těžké patibulum kříže je přivázáno
proces možná způsobil značnou slabost věnými kuličkami připevněnými na konci každého z nich. Znovu a znovu je Je- na jeho ramenech a procesí s odsouzea snad i šok.
Po zatčení uprostřed noci byl Ježíš žíš bičován plnou silou těžkým bičem po ným Kristem, dvěma zloději a římskou
předveden před Sandhedrin a Kaifáše, ve- zádech ramenech a nohou. Nejdříve ře- popravčí četou s centurionem v čele zalekněze a zde došlo k prvnímu fyzickému meny přeseknou jen kůži. Jak ale údery číná pomalý pochod po Via Dolorosa.
traumatu. Voják udeřil Ježíše do obličeje, pokračují, dostávají se hlouběji do pod- Navzdory jeho úsilí jít vzpřímeně, je na
když byl zticha poté, co ho Kaifáš vyslý- kožních tkání, což způsobí nejdříve vy- něj hmotnost těžkého dřevěného trámu
chal. Palácová ostraha Ježíšovi pak zavá- tékání krve z kapilár a nakonec prudké spolu s šokem z velké ztráty krve příliš.
zala oči a s vysmíváním ho nutila, aby je vytrysknutí ze svalových tepen. Olověné Zakopne a upadne. Hrubé dřevo trámu
identifikoval, když procházeli okolo něj, kuličky způsobí nejprve velké hluboké zajede do rozedřené kůže a svalů ramodřiny, které se po dalších úderech ote- men. On se snaží vstát, ale lidské svaly
plivali na něj a bili ho do obličeje.
Časně ráno je zbitý a zhmožděný, de- vřou. Nakonec kůže na zádech visí ve vel- byly zkoušeny nad jejich možnosti. Cenhydratovaný Ježíš vyčerpaný po bezesné kých cárech a celá záda jsou masou roz- turion, který chce ukřižování urychlit, si
noci veden Jeruzalémem do Praetoria trhané krvácející tkáně. Když centurion zvolí přihlížejícího siláka ze severní Afpevnosti Antonia, sídla vlády prokurá- usoudí, že vězeň je téměř na umření, je riky, Šimona z Kyrény, aby kříž nesl. Jetora Judey, Pontia Piláta. Vy samozřejmě bití konečně zastaveno.
žíš jde za ním, stále krvácí a potí studený,
Zpola omdlévající Ježíš je pak odvázán lepkavý pot šoku, dokud není konečně
víte, jak Pilát chtěl přenést zodpovědnost
na Heroda Antipu, tetrarchu Judey. Ježíš a může se zhroutit na kamennou dlaž- završena cesta z pevnosti Antonia na
očividně v rukou Heroda neutrpěl žádné bu mokrou od jeho vlastní krve. Římští Golgotu v délce 594 metrů. Vězeň je znofyzické týrání a byl vrácen Pilátovi. A pak vojáci považují za velký žert tohoto pro- vu zbaven šatů s výjimkou bederního
v reakci na výkřiky zástupů nařídil Pilát vinčního Žida, který se prohlašuje za krá- pásu, který Židé povolují, a ukřižování
propuštění Barabáše a odsoudil Ježíše ke le, korunovat po svém. Přes ramena mu začíná.
hodí látku jako řízu a do ruky mu dají
zbičování a ukřižování.
Ježíšovi nabídnou víno smíšené s myZnalci poměrů se přou o neobvyk- prut jako žezlo. Potřebují ještě korunu, rhou, mírnou analgetickou směs. On odlém zbičování jako předehře k ukřižová- aby byl jejich převlek kompletní. Oheb- mítá pít. Šimonovi nařídí, aby položil paní. Většina římských spisovatelů té doby né větvičky pokryté velkými trny (obvykle tibulum na zem a Ježíš je rychle postrčen
tyto dvě věci nespojuje. Mnoho vědců se používané v otýpkách jako dřevo na to- dozadu s rameny proti dřevu. Legionář
domnívá, že Pilát nejdříve nařídil zbičo- pení) jsou upleteny do tvaru koruny. Ta hledá prohlubeň v přední části zápěsvat Ježíše jako úplný trest a že teprve pak je Ježíšovi přitisknuta na temeno hlavy. tí. Zatluče těžký, čtvercový tepaný železpřisel trest smrti ukřižováním jako reak- Opět dochází k hojnému krvácení, proto- ný hřeb skrze zápěstí a hluboko do dře-
va. Rychle se přesune na druhou stranu
a zopakuje to znovu. Dává si pozor, aby
nenapínal paže příliš pevně a umožnil
určitý stupeň ohýbání a pohybu.
Patibulum je pak vyzdviženo na místo
na vrcholku kmene a nápis na patibulu
,,Ježíš Nazaretský, Král Židů“ je přibit na
své místo. Levé chodidlo je nyní zatlačeno směrem vzad proti pravému, a když
jsou obě chodidla natažena s prsty směrem dolů, hřeb je zatlučen skrz klenbu
nohou, kolena jsou mírně ohnuta. Oběť
je nyní ukřižována. Jak zvolna klesá větší vahou na hřeby v zápěstí, nesnesitelná bolest vystřeluje podél prstů a nahoru pažemi, aby vybuchla v mozku – hřeby
v zápěstích tlačí na středové nervy. Když
se vzepne směrem vzhůru, aby se zbavil
těchto obrovských muk, opře se celou vahou o hřeb zatlučený do chodidel. Znovu
se objeví mučivá bolest, jak hřebík prochází nervy mezi kostmi chodidel.
V tomto okamžiku, když mu paže
podléhají únavou, svaly se stahují v křeči a svazují je silnou, nelítostnou tepající bolestí. Tyto křeče znemožňují, aby
se mohl vzepnout. Protože visí za paže,
má paralyzované hrudní svaly a mezižeberní svaly nemohou pracovat. Je možné
nabrat vzduch do plic, ale nelze vydechnout. Ježíš bojuje, aby se mohl vzepnout
a alespoň jednou krátce nadechnout
a vydechnout. Nakonec se mu v plicích
a krvi nahromadí oxid uhličitý a křeče
částečně povolí. Křečovitě se vzepne, aby
vydechl a nadechl se životadárného kyslíku. To byly bezpochyby chvíle, kdy pronesl sedm krátkých vět, které jsou zaznamenány: První byla, když se podíval na
římské vojáky, kteří hráli v kostky o jeho
bezešvý háv: ,,Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (L 23,34). Druhá patřila kajícímu se zloději: ,,Amen, pravím ti, dnes budeš
se mnou v ráji.“ (L 23,43). Třetí při pohledu na vystrašeného, zarmouceného dospívajícího Jana – milovaného učedníka
– byla: ,,Ženo, hle, tvůj syn!“ (J 19,26). Čtvrtý
výkřik je ze začátku Žalmu 22: ,,Bože můj,
Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27,46).
Hodiny této neomezené bolesti, návaly různého zatížení, klouby drásající
křeče, přerušované částečné dušení, pálivá bolest v místech, kde je tkáň odírána
z jeho rozedřených zad, jak se pohybuje
nahoru a dolů proti hrubému dřevu. Pak
začnou další muka. Hrozná drtivá bolest
hluboko v hrudníku, jak se osrdečník pomalu plní sérem a začíná stlačovat srdce.
Člověk si opět vzpomene na Žalm
22,15: ,,Rozlévám se jako voda, všechny kosti
se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.“ Nyní je už skoro
po všem. Ztráta tkáňové tekutiny dosáhla kritické úrovně, stlačené srdce zápolí, aby načerpalo těžkou, hustou poma-
lu tekoucí krev do tkání, mučené plíce
se zoufale snaží lapat vzduch po malých
dávkách. Značně dehydrované tkáně posílají záplavu impulsů do mozku. Víme,
že Pán Ježíš Kristus propustil svoji duši
z těla. Měl vše naprosto pod kontrolou
dokonce i v čase své smrti (J 19,30). Ježíš namáhavě vydechl popáté: ,,Žízním.“
(J 19,28). Člověk si vzpomene na další
verš z prorockého Ž 22: ,,Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš
mě do prachu smrti!“ Tělo Ježíšovo je nyní
v okamžiku smrti a On cítí její mráz, jak
mu stoupá tkáněmi. Toto vědomí vede
k šesté větě, která asi není více než zmučeným šepotem. ,,Dokonáno jest.“ (J 19,30).
Jeho poslání vykupitele je dokonáno.
Konečně může nechat své tělo zemřít.
S posledním vzepětím ještě jednou zatlačí chodidla proti hřebu, narovná nohy,
hlouběji se nadechne a vysloví poslední,
sedmou větu: ,,Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ (L 23,46).
Zbytek znáte. Aby nebyl znevážen sabat, požádali Židé, aby byli odsouzenci sundáni z křížů. Obvyklou metodou
ukončení ukřižování bylo zlámání nohou na kříži. To zabránilo oběti, aby se
mohla vzepnout, proto nešlo uvolnit napětí hrudních svalů a následovalo rychlé
udušení. Nohy obou zlodějů byly zlámá-
ny, ale když vojáci přistoupili k Ježíšovi,
viděli, že to není nutné. (Jan 19,31–33).
Zřejmě, aby si Ježíšovu smrt pojistili,
vrazil mu voják bodec v páté mezižeberní mezeře směrem nahoru skrz osrdečník až do srdce: ,,a ihned vyšla krev a voda.“
(J 19,34) To znamená, že se uvolnila vodnatá tekutina vaku okolo srdce a krev ze
srdce, což posmrtně dokazuje, že náš Pán
nezemřel obvyklou smrtí na kříži – udušením, ale na selhání srdce v důsledku
šoku a stlačení srdce tekutinou v osrdečníku.
Tak jsme se podívali – včetně lékařského doložení – na ztělesnění zla, které člověk spáchal na člověku a na Bohu. Byl to
hrozný pohled a stačil k tomu, abychom
se cítili sklíčení a deprimovaní. Jak vděční můžeme být, že máme další pokračování nekonečné milosti Boží vůči člověku
– zázrak vykoupení a očekávání triumfálního rána, kdy dojde ke vzkříšení!
Kříž
Ročník 22, duben 2010
Dr. C. Truman Davis je celostátně uznávaným oftalmologem, viceprezidentem American Association of Opthalmology a aktivní
postavou v hnutí Křesťanských škol.
Původně uveřejněno v periodiku Arizona
Medicine, březen 1965, které vydalo nakladatelství Arizona Medical Association.
Zpráva o kříži
nejlépe zdokumentovaná událost v celých starověkých dějinách
N
ásledující článek stručně popisuje, To vše by nás mělo utvrdit v přesvědčení,
jak došlo k vytvoření Nového záko- že Nový zákon je naprosto hodnověrný.
na a k uznání, že jde o text Bohem
Napsán vyvolenými muži
inspirovaný. Uvidíme také, že v porovnáVšechny novozákonní spisy vznikly ve
ní s jinými díly té doby se nám dochovalo
obrovské množství starých rukopisů No- velmi krátké době po událostech, na něž
vého zákona v původním řeckém jazyce. odkazují – v letech 45–95 n. l. Od smrti
Z těchto rukopisů je dnes NZ překládán a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, o kterých
do jednotlivých jazyků, protože je zde píší, tedy dělí konečné, dnes dostupné
snaha dosáhnout co největší přesnosti texty jen několik desítek let. Všechny
překladů vzhledem k původnímu textu. novozákonní knihy vznikly tedy během
jedné generace, generace
očitých svědků.
Nový zákon byl napsán
buďto těmi, kteří popisované události sami zažili
(Matouš, Jan, Petr, Pavel),
anebo těmi, kteří čerpali
materiál od očitých svědků – tak například Marek
ve svém evangeliu pravděpodobně zapsal očité
svědectví Petrovo, Lukáš
pak čerpal materiál od
různých členů rané církve, neboť patrně prožil
v Izraeli dva roky během
Pavlova věznění v CesaÚtržek papyru s novozákonním textem
9
Kříž
ŽIVOT V KRISTU
Univerzálnost. Musela být přijímána cereji. V té době měl možnost načerpat od ritativní a byly včleněny do kánonu Písočitých svědků dostatek informací k se- ma. Vedla je k tomu mimo jiné skuteč- lou církví.
Inspirovanost. Kniha musela poskypsání jak evangelia, tak i knihy Skutků. nost, že v té době existovaly i jiné spisy,
Při psaní Skutků čerpal navíc z toho, co které někteří považovali za rovněž in- tovat nepopíratelné důkazy o tom, že
sám prožil a ze svědectví apoštola Pavla. spirované. Rovněž v té době začínal mít její sepsání bylo inspirováno Duchem
Co se týče očitých svědků, je pravdě- rostoucí vliv neúplný kánon Markionův. svatým.
podobné, že například Matouš, který byl Markion byl bludař, který přijímal pouDochovalo se mnoho starých rukopisů
celník a tudíž uměl psát, si dělal zápis- ze Lukášovo evangelium a deset listů
Je pravdou, že se nám nedochoval žádky už během života Pána Ježíše, podob- Pavlových, všechny ostatní knihy ze seně mohli postupovat i další, následně ze znamu odstranil. Proto vyvstala v církvi ný původní rukopis novozákonní knisvých zápisků a prožitků pod vedením naléhavá potřeba, jasně vymezit, které hy. Našlo se však množství zachovalých
knihy jsou autoritativní. Důležitou udá- opisů Nového zákona nebo jeho částí.
Ducha svatého sepsali knihy.
lostí při formování novozákonního ká- Nejdříve se rukopisy opisovaly na panonu byl sněm v Kartágu, konaný roku pyrusové svitky, později byly tyto opisy
Potvrzen církevními vedoucími
Již při čtení samotných novozákon- 397. Zde bylo učiněno první veřejné pro- pořizovány na papyrusových listech sponích knih můžeme vidět, že jejich autoři hlášení ohledně toho, které knihy se mají jovaných v knihy, tzv. kodexy. Nejstarší zaje považovali za Bohem inspirované. Na- považovat za kanonické. Prohlášení uvá- tím nalezený zlomek novozákonního texpříklad apoštol Petr považoval Pavlovy dělo 27 knih, které nyní tvoří náš Nový tu, papyrus P52, obsahující několik veršů
listy za Písmo (2Pt 3,15–16). V době, kdy zákon. Každá kniha, zařazená do káno- z 18. kapitoly Janova evangelia pochází
byly knihy Nového zákona již v oběhu, je nu, musela splňovat následující čtyři z 1. třetiny 2. století, čili patrně méně než
50 let od vzniku originálu. Výčet nejstari ostatní církevní vedoucí uznávali jako podmínky:
Apoštolskost. Jejím autorem musel být ších dodnes dochovaných papyrů s částBoží slovo, citují z nich ve svých spisech
mi Nového zákona ukazuje následující
a přitom je stavějí na roveň se starozá- jeden z apoštolů nebo osoba mu blízká.
Duchovnost. Kniha musela splňovat tabulka:
konními knihami. Tím dokazují, že je považují za autoritativní, přestože novozá- ten nejvyšší duchovní a mravní standard
konní kánon v té době nebyl ještě církví a přitom se muObsažené části
oficiálně vyhlášen. Následující tabulka sela zaměřovat
Číslo a název
Doba vzniku
uvádí stručný přehled zmíněných církev- na osobu a dílo
Nového zákona
Ježíše Krista.
ních vedoucích:
52
Jméno a doba
Místo
Užívané nebo
citované knihy
P (457)
Rylandův papyrus
1. třetina
2. stol.
J 18,31–33.37–38
P75
2. stol.
J, téměř celé kap. 1–5,
8–9, části kap. 6–7,
10–15, L kap. 3–24
Klement Římský
(cca 30–100)
Řím
Mt, Ř, 1K, Žd
Polykarp
(cca 69–155)
Smyrna
Mt, Sk, Pavlovy listy,
1Pt, 1J
P13
3. stol.
Papias
(cca 80–155)
Žd 2,14–5,5; 10,8–22;
10,29 až 11,13;
11,28–12,17
Hierapolis
Mt, Mk, J, 1J, 1Pt
P45 Chester-Beatty I
3. stol.
Části Mt, Mk, L, J a Sk
Justin (Martyr)
(cca 100–165)
Řím
evangelia, Sk, Ř, 1K, Ga,
Ef, Ko, 2Te, 1Pt, Žd, Zj
P46 Chester-Beatty II
3. stol.
Ireneus
(cca 140–203)
Malá Asie
Gaul
celý NZ kromě Fm a 3J
Většina Pavlových listů
kromě pastorálních
epištol, Fm a Žd
P47 Chester-Beatty III
3. stol.
Většina Zj 9,10–17,2
Tertullian
(cca 150–222)
Kartágo
celý NZ kromě Fm, Jk,
2J a 3J
Tatianos
(cca 110–172)
Sýrie
Řím
většina Nového zákona
Theofilos
(cca 115–188)
Antiochie
většina Nového zákona
Klement Alexandrijský
(cca 155–215)
Alexandrie
celý NZ kromě Jk, 2Pt
a 3J
Origenes
(cca 185–253)
Alexandrie
celý NZ kromě 2J a 3J
Dionýsios
(cca 200–265)
Alexandrie
celý NZ kromě 2Pt a Ju
Uznán církevními koncily
Církevní vedoucí uznali oficiálně ke
konci čtvrtého století knihy, které byly
přijaty jako Bohem inspirované a auto-
10
John Rylands Library
Papyrus P52
Přibližně začátkem 4. století se začaly novozákonní knihy opisovat na pergamen – materiál ve srovnání
s papyrem trvanlivější, ale rovněž dražší. Byl zhotoven
z telecích nebo ovčích kůží. Nejdůležitější dochované
pergamenové kodexy uvádí následující tabulka:
Jméno
Obsažené části
Nového zákona
Doba vzniku
Dílo
Počet
dochovaných
rukopisů
Počet let mezi původním
rukopisem a nejstarším
dochovaným opisem
Nový zákon
přes 5300
250, u některých rukopisů
méně než 50 let
Tacitus
Z dějin
císařského Říma
2
800
10
900
20
300
kodex
vatikánský
pol. 4. stol.
Mt – Žd 9,13
kodex
sinajský
konec 4. stol.
celý NZ
Caesar
Zápisky
o válce Galské
kodex
alexandrijský
poč. 5. stol.
celý NZ kromě
2 kap. z Mt, 2 kap.
z J a většiny 2K
Livius
Válka
s Hannibalem
Vedle řeckých rukopisů máme rovněž
k dispozici přes 2200 lekcionářů, obsahujících části Nového zákona. Těchto lekcionářů se používalo v církvi k veřejnému
předčítání Písma. Nejstarší dochovaný
lekcionář pochází z 6. stol.
Rané překlady Nového zákona
Zakrátko poté, co se novozákonní knihy dostaly do oběhu, byly rovněž překládány z původní řečtiny do různých jazyků. Nejdůležitější rané překlady uvádí
následující tabulka:
Toto srovnání nás přivádí k nevyhnutelnému závěru: život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista je tou nejlépe zdokumentovanou
událostí v celých starověkých dějinách.
Dnešní Nový zákon je naprosto hodnověrný
Po čtrnáct století existoval Nový zákon pouze v podobě rukopisů. Většina
rukopisů se přechovávala ve velikých evropských chrámech a klášterech, některé pak i v domech bohatých rodů. Uvedená situace se však dramaticky změnila
po vynalezení knihtisku Johannem Gu-
Název
Doba
vzniku
Jazyk
Obsažené
části Nového
zákona
Africana
okolo
150
latina
téměř
celý NZ
Diatessaron
okolo
170
syrština?
harmonie
evangelií
syrský
sinajský
4. stol.
syrština
většina
evangelií
sahidický
200
koptština
téměř
celý NZ
Vulgáta
384
latina
celý NZ
Kříž
Ročník 22, duben 2010
tenbergem v r. 1437. Namísto pracného
ručního opisování mohly být nyní Bible
rychle a s mnohem menšími náklady tištěny ve stovkách. Vznikalo mnoho dalších překladů Bible. Většina z nich, zvláště ty novější, se opírají o ta nejlepší čtení
všech dostupných řeckých rukopisů. Můžeme tedy s jistotou prohlásit: náš Nový
zákon je v každém ohledu věrnou kopií
původních inspirovaných spisů.
Článek byl sestaven s využitím materiálů
knihy Království, moc a sláva.
Porovnání Nového zákona s ostatními díly
té doby
Dochovalo se nám celkem na 5300 rukopisů Nového zákona nebo jeho částí,
počítaje pouze řecké rukopisy na papyru nebo pergamenu a církevní lekcionáře. Je zajímavé porovnat tuto skutečnost
s ostatními díly, které vznikly přibližně
ve stejné době. Srovnání nám podává následující tabulka:
11
ŽIVOT V KRISTU
Vyděděn, mučen, pronásledován
– pro víru v Ježíše: Majed al-Shafie
Izrael
Ú
12
nik to byl dramatický. Majed alShafie se hnal na vodním skútru
z egyptského Sinajského poloostrova přes Akabský záliv až do izraelského letoviska Eilat. Tam se vzdal izraelské
policii. Protože nevěděli, co s uprchlíkem
udělat, zavřeli ho Izraelci na rok do vězení v Beeršebě. Kdyby ho byli poslali zpátky do Egypta, byl by na místě popraven.
Majed al-Shafie se narodil 17. února
1977 v prominentní rodině muslimských
právníků. Po vzoru svého otce se také
stal právníkem. „Během prvního roku
studia jsem zjistil, že v Egyptě je vězněno
asi šest nebo sedm tisíc křesťanů,“ říká
Majed, „a jsou vězněni jen proto, že jsou
křesťané.“ V Egyptě není povoleno stavět
žádné nové kostely. „Tak jsem objevil, že
křesťané jsou v Egyptě perzekuováni.“
Jeho nejlepší přítel Tamer byl křesťan.
Dal al-Shafiemu Bibli. Student práv strávil dva roky porovnáváním Bible s Koránem. Mladého Egypťana fascinoval
Ježíšův přístup k ženě přistižené při cizoložství (Evangelium podle Jana, kapitola 8). „Byla v tom spravedlnost, láska
a odpuštění,“ zjistil. „Šlo to dál, než pouhý Zákon. Poprvé v životě jsem pochopil,
co znamená odpuštění. Žádné takovéhle
odpuštění v islámu neexistuje,“ dodává
Majed al-Shafie, který se stal křesťanem.
Muslim, který se odvrátí od své víry,
nad sebou vynáší rozsudek smrti. Majedova rodina ho vydědila a zřekla se ho.
Místní úřady mu odmítly vydat průkaz
totožnosti. „Bez průkazu se nemůžete
vzdělávat, nemůžete si udělat řidičský
průkaz, nemůžete dostat cestovní pas.
Vlastnictví průkazu ovlivňuje v Egyptě
všechny stránky vašeho každodenního života.“ I přesto byl jako právník schopen
se veřejně zastat práv křesťanské menšiny v Egyptě. Na začátku devadesátých let
založil organizaci pro lidská práva, která se během dvou let rozrostla na 24 000
členů.
Veřejná činnost mladého právníka se
brzo stala trnem v oku egyptské vládě.
15. srpna 1998 byl uprostřed noci zatčen
a převezen do nechvalně proslulé věznice Abu Zabeel. Tato instituce je po celém
Blízkém východě známá jako „peklo na
zemi“. „Nejdřív vám změní jméno,“ zjistil
Majed al-Shafie, když tam dorazil. „Když
se na vás ptají členové vaší rodiny nebo
organizace na ochranu lidských práv,
prostě neexistujete. Vyšetřovatelé, kteří
vás mučí, nosí všichni masky a mluví spolu v číslech. Mučení každý den stupňují.“
Věci, které tento mladý muž s měkkýma rukama musel sedm dní vydržet, jsou
téměř neuvěřitelné. Jeho mučitelé mu
oholenou hlavu ponořovali střídavě do
studené a vařící vody, věšeli ho za nohy
hlavou dolů a o jeho holou kůži zhášeli cigarety. Když na něho byli vypuštěni
útoční psi, kupodivu ho nechali na pokoji. Pak byl křižován. Poslední dva dny mu
do otevřených ran mazali směs soli s citrónem. „Těch sedm dní bylo jako sedm
set let,“ otřese se al-Shafie, když na tu
dobu vzpomíná.
Přestože byl odsouzen k smrti, podařilo se mu uprchnout. Dva měsíce ho ukrývala jedna beduínská rodina v Sinajské
poušti. Potom se mu podařilo dostat se
do Izraele – jen proto, aby se znovu dostal do vězení. „Na jeden rok, tři měsíce,
15 dní, 12 hodin a 24 minut“ – Majed si
všechno pamatuje přesně – až byl nakonec na kombinovanou intervenci Amnesty International, Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém a OSN
propuštěn.
Třiatřicetiletý právník dnes žije v exilu
v Kanadě a vede organizaci One Free
World International, kterou založil v roce
2004 a která se po celém světě zasazuje za práva pronásledovaných křesťanů.
„Máme zpravodajské pobočky ve 28 různých zemích,“ vysvětluje reverend Majed
al-Shafie, „takhle sbíráme informace.“ Ví
například, že Hamas od doby, kdy převzal
moc v pásmu Gazy, pronásleduje křesťany jako nikdy předtím. Od svého zdroje
má zprávy o tom, že tito radikální islamisté vykopali mrtvá těla křesťanů, protože věří, že by křesťané zemi znesvětili.
Podle statistik organizace One Free
World International bylo jen v roce 2008
po celém světě zabito asi 165 000 křesťanů pro svou víru. Celosvětově je podle al-Shafie pronásledováno asi 200 až
300 miliónů křesťanů, z toho 80 procent
v islámských zemích. Ve svých přednáškách se al-Shafie snaží informovat veřejnost o situaci v muslimském světě
a v rozhlasových programech káže evangelium Ježíše Krista svým bývalým muslimským souvěrcům.
© Johannes Gerloff,
Křesťanský mediální svaz KEP
26. 2. 2010
Překlad –ms–
Interview s Madžídem al-Šafi
(Majed al-Shafie)
Johannes Gerloff hovořil s Egypťanem a bývalým muslimem,
při jedné z jeho návštěv Izraele:
P
ane al-Šafi, co bylo tím rozhodují- kompromisy. Probuďte se, dokud ještě
cím momentem, že jste se stal křes- není pozdě!
ťanem?
Když se v Německu egyptská musKaždý vůdce v islámském světě posílá limka stane obětí rasově motivovaného
své lidi, aby za něj zemřeli. Ježíš byl jedi- zločinu, jako se to stalo loni, vypuknou
ný na světě, kdo přišel, aby zemřel za své v Egyptě masové demonstrace, Německo
lidi. To je ten rozdíl. Alláh posílá na smrt se omluví, zločinec je dopaden a odsouděti svých věřících. Bůh naproti tomu zen na doživotí. To je v pořádku!
poslal své dítě, aby zemřelo za nás. To
Ale v egyptské společnosti se takto
je v jedné větě celý rozdíl mezi islámem dennodenně nakládá s koptskou mena křesťanstvím.
šinou. Rád bych se zeptal Němců, proč
nedemonstrují zrovna tak jako Egypťané
Co pro vás znamenalo největší oběť, a nežádají od Egypta, aby rasismus a nákdyž jste opustil svou islámskou víru?
božensky motivované násilí stíhal stejně
Moje rodina.
přísně, jako se to děje v Německu?
V Německu narazíte na mešitu na kažA co bylo největším ziskem, který vám dém druhém rohu. V Egyptě je stavba
přestup ke křesťanství přinesl?
křesťanských kostelů zakázána. Proč se
Spasení, Ježíš. Usínám teď každý večer tak snadno smiřujete s dvojím metrem?
s jistotou, že kdybych zemřel, probudím
se v nebi.
Co pro vás znamená Izrael?
Izrael je jediná skutečná demokracie na
Když pozorujete západní svět, jaké pro Blízkém východě. Je to svatá země, která
byla stvořena pro židovský národ. Izrael
nás máte poselství?
Přestaňte s „politickou korektností“. patří židovskému národu, ne muslimům.
Pokračování na straně 17
Říkejte pravdu, jaká je, a přestaňte dělat
Co ve Studijní bibli nenajdete
Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.
Mk 1,15 VĚŘTE EVANGELIU.
Tento verš je klíčovým veršem celého
evangelia. Marek zmiňuje poselství Ježíše
Krista, které jednak navazuje na Jana Křtitele, ale které zároveň dává základní výzvu
pro svého čtenáře. Věř evangeliu! Jaké je
evangelium, kterému má věřit? Je to zpráva
o Ježíši, jak ho vykresluje evangelista. Má
podobu akčního muže, který se umí setkat
s každým, kde je třeba. M.K.
Teď, když už jsem starší, je pro mě mnohokrát problém, když dostanu pokyn ze strany
mého Pána: „A teď si odpočiň, teď nebudeš
pracovat.“ Ano, vypadá to až hereticky. Já
mám svůj systém čtení Písma. Byly situace,
kdy mi Duch svatý dal, že jsem se určitou
dobu dokázal intenzivně modlit, a byly taky
situace, kdy jsem dokázal za tři týdny přečíst celé Písmo. Ale to si nejde naplánovat,
to si nejde dát jako závazek, z toho bych nic
neměl. Ale taky nastala situace, že jsem třeba sloužil lidem, a Bůh mi najednou řekl:
„A dnes tu dávku Písma nechej, odlož ji na
zítřek a jdi si lehnout.“ On má na to někdy
jiné názory než my.
Takže půst ano, ale jsou tu další otázky:
Kolik dnů se postit? Jak má půst vypadat?
Délku a formu půstu nemůžeme lidem nějak
nařizovat. Je mi líto těchhle řečníků, kteří se
vytahují, kolik on se postil a kolik a kolik…
A chtěl to po něm Bůh? Anebo je to jenom
dobré pro jeho zdraví? Čili vše, co dělám,
bych měl dělat dle Písma. A u půstu čteme,
že Duch svatý vedl Ježíše na poušť, aby se
postil. Amen, tečka. A proto nechme Duchu
svatému, aby v této oblasti lidi vedl. R.B.
by byli místo tlakoměru vybaveni nějakým
elektroměrem, třeba voltmetrem, tak voltmetrem nezměříš tlak v pneumatice – a můžeš pak vysvětlovat, že tam žádný tlak není,
protože jsi ho nezměřil. Zrovna tak se dá
mluvit o jiných věcech. Proto si uvědomme,
že mnozí ti bratři sice upřímně píšou, ale
jejich problémem často je, že nedokážou
přijmout, že Bůh může druhému člověku
ukázat něco, co mi nutně nemusí.
Takže teritoriální duchové, já to učeMk 1,23 ČLOVĚK, POSEDLÝ NEČISTÝM ní znám. Může mi to být vytýkáno, ale ve
DUCHEM.
svých knihách píšu, že mi o tom vyprávěl
Může být křesťan posedlý démony? Ještě táta, který to učení neznal, ale zato se s tím
než odpovím, uvedu citát jednoho Američa- setkal. První setkání s teritoriálním duchem
na, který řekl: „Prase do obýváku nepatří. Ale měl Abraham, když obětoval Bohu, a Bůh
když ho tam chytím, pak nehledám nejdřív, mu dával zaslíbení, že ta země bude jeho
kudy vlezlo, ale nejdřív ho vyhodím.“ Zno- (Gn 15,7–21). A je tam napsáno, že najedvuzrozený křesťan démona mít nemůže, ale nou přišla velká temnota. Jako kdyby se tito
je potřeba si ujasnit definici, kdo to je zno- teritoriální duchové začali stavět na zadní.
vuzrozený křesťan. Být znovuzrozený křes- A toto bychom mohli vidět v celém Písmu,
ťan, to znamená vstoupit do smlouvy a žít nejen u proroka Daniele. Čili vycházím
Mk 2,23 SOBOTA.
v hranicích té smlouvy. Ale když ten znovu- z toho, že v Bibli to je, a proto přijímám, že
Dříve v den odpočinku někteří křesťané
zrozený křesťan nebude řešit problém zá- Duch svatý s tátou hovořil, když mu ukázal
visti, a bude si tu závist pěstovat, jednou se na nebi dva anděly, a jeden mluvil ke dru- nepracovali, i když bylo pěkně a bylo potřemu taky může stát, že se dostane pod vládu hému o odstavení ducha hitlerismu, což se ba sklízet na poli. Kde jsou dnešní mantidémona závisti. Podobné to bude s láskou pak skutečně stalo, když krátce nato došlo nely, co křesťan smí a co nesmí v den odk penězům a s dalšími věcmi. Například k porážce fašistických vojsk u Stalingradu. počinku dělat? Tak především, sobota jako
mnozí křesťané nemají vyřešenu otázku A podobně mohu hovořit i já na základě taková je věc pozemská. Je stvořená pro
odpuštění. Prožijí znovuzrození, křest Du- svých zkušeností. Je pravdou, že ne všem člověka, aby si člověk odpočinul. A proto ji
chem svatým a po určité době s nimi perou věcem v téhle oblasti rozumím. Rozumím máme v maximální míře využívat. Ale sodémoni o zem. Proč? Protože neodpustili. tomu, co mi Duch svatý zjeví a tomu, co je bota, nebo-li den odpočinku, má být dnem,
A Bible říká: „Taky ti nebude odpuštěno.“ v Písmu. Dostal jsem v minulosti pokyny, kdy budu mít čas na Boha. Takže to, co viDále Bible říká, že Pán ho vydal do rukou určitými slovy se stavět proti těmto moc- dím někdy dnes: „No protože je víkend, tak
mučitelů (Mt 18,34 KMS). Mohl bych hovo- nostem, znovu a znovu jsem povzbuzován, my jedeme na hory, tam se pobavíme, tam
řit o případech z praxe, kdy se toto dělo. Na- abych v tom vytrval, a já to nikomu nebu- se vyblbneme.“ No jo, ale je to skutečně odpříklad k nám na modlitby v Kolíně přišel du vnucovat, nikoho učit, každý ať dělá to, počinek, kde máš čas na vztah s Bohem?“
bratr, skutečně znovuzrozený, skutečně po- v čem je upevněn, ale já osobně věřím, že Čili to si musíme uvědomit.
Sobota v pojmu adventistů je v mnoha
křtěný Duchem, jenom tam vstoupil, mod- tyhle démonické osobnosti jsou a že je třevěcech trošku vedle. A to proto, že tvrdit,
litby už končily, a s ním to praštilo o zem ba se proti nim stavět.
R.B.
že Bůh světí sobotu se všemi lidmi na zemi,
a začalo to tam s ním házet. Důvod? Byly
je nesmysl. On by ji musel světit dva dny,
tam určité věci, které ještě nezlikvidoval.
Mk 2,10 SYN ČLOVĚKA.
Čili Bůh nám jasně stanoví hranice, On
Tímto titulem Ježíš říká, že je obyčejný protože den, těch 24 hodin, je relativní. Ponás ochrání, ale současně si musíme uvědo- člověk, ale zároveň se hlásí k postavě, kte- ledne je jindy u nás a jindy v Japonsku. Pro
mit, že ta prasata mají velikou snahu se vrá- rou viděl Daniel ve svém vidění. Tato posta- Izrael, který byl jedním státem na jednom
tit. Pán Ježíš mluví o domě očištěném ale va je Božského postavení. Ježíš se zde hlásí místě to šlo. Ale celosvětově to nejde. Propustém, do kterého se ten démon vrací.
k tomu, že je Bohem i člověkem. Bůh je ten, to v Novém zákoně není kladen důraz na
Lidé přijmou od Pána různé věci, různá kdo vládne. Člověčenství odkazuje k jeho to, že dnem odpočinku pro všechny křesťany musí být sobota. Zadruhé: adventisté
povolání a najednou narazí na problémy. schopnosti nám porozumět. M.K.
často položí otázku: „Světíš sobotu?“ A to je
Málo dáváme pozor na slova Písma: když se
právě to, na co křesťané mnohdy nalítnou.
Mojžíš setkal na hoře s Bohem, Bůh mu nic
Mk 2,18 SPOR O PŮST.
nevytýkal, povolal ho, vyslal do Egypta a naCo říct k otázce půstu v životě křesťana? Já odpovídám takto: „Světím Boha a odpojednou, jak to, že ho chtěl zabít? Protože Je to velmi jednoduché. Bůh po každém po- čívám v neděli.“ Já nesvětím den, já světím
neobřezal svého syna. Čili tyto věci si uvě- žaduje maximum. A proto, když jsem jezdil Boha, a odpočívám v neděli. A proč si mám
domme a nediskutujme, zda Mojžíš mohl na kole, mým maximem bylo, že z Karviné dělat problémy tam někde v Singapuru
nebo nemohl být Bohem zabit, ale disku- do Albrechtic jsem jel hodinu a něco. Když nebo někde, kde světí pátek nebo čtvrtek?
tujme o tom, co to znamená být křesťan. už jsem jezdil ve škodovce, zvládl jsem to Vždyť ten den nic neznamená. Proto v IzraDalší věcí je otázka duchovního boje za patnáct minut. Ale vždy to bylo mé ma- eli budu odpočívat v sobotu, v Evropě v neproti mocnostem na ponebeských oblas- ximum – záleželo na stavu vozovky, provo- děli a někde jinde klidně ve čtvrtek. Ale měl
tech. I na toto téma mají různí bratři růz- zu a zejména na tom, čím jsem jel. Poznal bych pamatovat, že tu má být čas, který si
né názory. Co je mezi křesťany nejhorší, to jsem Boha jako toho, který je velmi dobrý. Bůh vyhradil pro to, abychom my měli čas
je takzvaná křesťanská odbornost – všichni Ano, já mám určité své zásady, co se týče s ním.
Takže tolik bych chtěl říct k sobotě adse považují za odborníky na všechno. Při- duchovního života. Ale, od určitého věku
tom Bible nám říká: A On dal apoštoly, uči- jsem najednou zjistil, že můj organismus ventistů. Skutečně, nechoďme do extrétele, proroky atd. A těmto lidem dal taky půst nezvládá. A přijal jsem před Hospodi- mů. Přesvědčovali mě, že nesmím pracovat
k jejich službě patřičné nástroje. Když to nem, že půjdu jinou cestou. Protože půst v sobotu, protože hřeším. Zeptal jsem se:
převedu do běžného života, například tam, není hladovka, to si uvědomme. A postit se „Jak jedeš na shromáždění v sobotu?“ „No
kde opravuji pneumatiky, jsou lidé vybave- jde od mnoha jiných věcí. Tady skutečně autobusem.“ „A co říká Písmo na to, když
ni vším, co k tomu potřebují. Ovšem, kdy- záleží jenom na tom, zda konám Boží vůli. druhého navádíš ke hříchu? Když v sobo-
Studijní materiál
Ročník 22, duben 2010
13
Studijní materiál
ŽIVOT V KRISTU
tu pracovat je těžký hřích, jak to, že toho
šoféra navádíš ke hříchu? On v sobotu pracuje, hřeší, a ty na jeho hříchu parazituješ.
V elektrárně pracuje chlap a ty doma svítíš
a parazituješ na jeho hříchu.“ Čili tady buďme rozumní. Pracoval jsem v třísměnném
provozu. Musel jsem přijít do práce i v den
odpočinku, ale udělal jsem si svůj vnitřní
režim. Já jsem tam musel čistit stroje, dolévat olej, hlídat atd., to jsem si udělal za těch
šest dnů. A ten sedmý den jsem si tam sedl,
koho bylo potřeba svézt, vyvézt, to jsem
udělal, a ta další práce, to počkalo do zítřka.
Čili vždy se jedná o vnitřní vztah k mému
odpočinutí s Bohem, ale ne o to vnější, tam
bychom se dostali do mnoha problémů. R.B.
Mk 3,13–19 POVOLÁNÍ APOŠTOLŮ.
Učedníci rabínů v době Pána Ježíše si své
mistry vybírali sami. Ježíš jedná přesně naopak. On určuje své učedníky. Pro nás je
tato skutečnost výzvou ke zkoumání sebe
sama – čekám na Boží pozvání, nebo se někam stále cpu? M.K.
Mk 3,31 JEŽÍŠOVA RODINA.
Kde jsou dnes mantinely v otázce, kolik
času věnovat rodině a kolik službě v církvi?
Základem je verš: „Já a můj dům budeme
sloužit Hospodinu.“ A víc k tomu nebudu
debatovat. Viděl jsem už extrémy levé i pravé, ale Bůh nikdy nejde do extrémů. Pokud
přijmu „Já a dům můj“, pak si najdu i čas na
rodinu, pak si najdu na všechno pravý čas
a pravou chvíli. Znal jsem například jednu
sestřičku, která v neděli vymetla čtyři až pět
shromáždění počavše evangelíky přes adventisty a letniční, ale doma děcka neměla
co jíst. Ale ona sloužila Pánu. Ne tudy vede
cesta. Proto vždy znovu musíme určité věci
stavět do zdravých linií. A když já chci ze
srdce sloužit jemu, On mi dá radu.
Já dneska někdy žasnu nad tím, co vidím ve sborech. Jak třeba děti v neděli na
shromáždění ruší. Vždyť my jsme měli taky
děti a ne králíky. Měli jsme tři a já jsem měl
sloužit ve sboru. Maňka vzala v peřince
Staška dozadu, aby moc nerušili a já jsem
si vzal Petra s Pavlem dopředu. Měli jsme
tam takový stupínek, takže jsem si je posadil proti sobě na stupínek, před shromážděním jsem je zavedl na záchod, na příkaz
se vyčurali a ono to fungovalo. Pak si tam
sedli, byli malí, proto jsem jim dal do ruky
nějakou hračku a oni to vydrželi. A vůbec
jim to neuškodilo. Protože i mě takto rodiče vedli a já jsem to vydržel. Čili musíme
si uvědomit, že hlavně záleží na postoji: Já
i dům můj. To je základ. Pak je Bůh na prvním místě, ale rodina taky. A proto nechoďme ani tady do extrémů. R.B.
Mk 4 MAREK UČÍ VE ZKRATKÁCH.
Ve čtvrté kapitole máme před sebou
nejobsáhlejší záznam učení o Božím království Ježíše Krista, jaký nám evangelista
Marek předkládá. Marek je mužem zkratky
a akce. Ne, že by považoval něco za nedůležité. Ukazuje však jen to důležité k poznání
Krista. To, jak budovat zbožný život, nechává jiným evangelistům. Je na nás, jestli se
učíme rozpoznávat čas a příležitost, nebo
máme snahu předat vše, co víme. Marek to
nedělal. M.K.
14
Mk 4,3 VYŠEL ROZSÉVAČ ROZSÍVAT.
Někdy se na základě tohoto podobenství
nepřesně vyučuje, že když rozséváme evangelium, tak 25 % lidí to přijme, 25 % lidí to
přijme a později odpadne atd. Taky jsem
podobně kázal. Pán Ježíš to sice rozdělil na
čtyři skupiny posluchačů, to je pravda, ale
je na nás, jak my budeme pracovat, aby to
rozdělení bylo usměrněno jiným způsobem.
Vždycky u toho dodávám jedno: modleme
se všichni na prvním místě, aby ta čtvrtá
skupina byla mezi našimi posluchači nejsilnější. R.B.
Mk 5,12–13 POŠLI NÁS, AŤ VEJDEME
DO TĚCH VEPŘŮ … ON JIM TO DOVOLIL.
Zde nacházíme jediný případ, kdy Pán Ježíš démonům dovolil, ať do někoho vejdou.
Co nám tím chce Boží slovo říct? Důležité
je, abychom si uvědomili, koho symbolizují vepři, do kterých Pán Ježíš dovolil démonům vejít. Ukazuje nám to 2Pt 2,22, kde Petr
přirovnává křesťany, kteří unikli poskvrnám
tohoto světa, ale později se do nich znovu
zapletli a podlehli jim, k umytým sviním,
které se znovu válí v bahništi. Vidíme tedy,
že se jedná o křesťany, kteří odmítli usilovat o svatost, a znovu začali žít v hříchu. To
jsou ti vepři, do kterých Pán Ježíš dovolí vejít démonům. Naopak svůj lid si Pán ochrání.
Proč Bůh dovolí démonům, aby do těchto „křesťanů“ vešli? Protože tito lidé svými
životy dokazují, že milují hřích a nenávidí
svatost – a Bůh nebude znásilňovat svatostí
ty, kteří milují hřích – naopak, Bůh dá lidem
to, co oni milují. On dovolí, aby lidé byli
objímáni těmi, které milují: Kdo miluje svatost, toho bude objímat Duch svatý, a kdo
miluje hřích, toho budou objímat démoni.
Toto slovo nám také říká, že existují i pasáci vepřů – to nám ukazuje na církve, které přestaly usilovat o svatost a začaly tolerovat hřích, z nejrůznějších motivů – třeba
proto, že jejich bohem je úspěch a chtějí,
aby měli ve sborech co nejvíce lidí a dobře
vědí, že širokou cestou na rozdíl od úzké
vchází mnoho lidí (viz Mt 7,13–14).
Na závěr se podívejme, co se stalo s vepři poté, co do nich vstoupili démoni: vrhli
se do moře a utopili se. Moře znázorňuje
ducha tohoto světa – ducha nepřátelského
vůči Bohu. Tito lidé splynou s tímto duchem a ztratí život věčný, nebude už pro ně
místo na novém nebi a na nové zemi, protože čteme, že na novém nebi a nové zemi
již moře nebude (viz Zj 21,1). red.
Mk 5,11–20 ZTRÁTA VEPŘŮ A NALEZENÍ ŽIVOTA.
Ježíš zachraňuje člověka. Tato záchrana
stojí život několik tisíc vepřů. Bázeň z tohoto skutku padá na všechny okolo. Lidé
z tohoto města však želí vepřů, místo aby se
radovali nad záchranou člověka. Na jednu
stranu je to pochopitelné: přišli o spoustu
peněz. Je však vidět, u čeho mají srdce. Kde
bych měl srdce já? M.K.
Mk 5,20 CO ASI ZVĚSTOVAL?
Z osvobozeného se stává Ježíšův následovník. Je mu však zabráněno s Ježíšem zůstat.
Někteří vykladači to vysvětlují tím, že nebyl
Žid, a proto jej Ježíš nevzal s sebou. Je otáz-
kou, jakou zvěst asi zvěstoval, co se mohl
o Ježíši za jedno odpoledne naučit. Myslím
si, že zvěstoval svou zkušenost záchrany
a podobně jako žena od samařské studny
svědčil o tom, co mu Ježíš učinil. Naše svědectví bude pro lidi zajímavé, když jim budeme schopni sdělit, co pro nás Ježíš udělal.
Ježíš má odvahu ho vyslat a učinit z něj
svého posla. Nemá jistě úplnou a srozumitelnou zvěst, má jen počáteční bod zvěsti.
Myslím si, že v dnešní církvi by byl nejprve
veden k tomu, aby se učil, a ne aby byl hned
evangelistou. Ježíšova důvěra k lidem mne
stále udivuje. M.K.
Mk 6,7 DAL JIM MOC NAD NEČISTÝMI DUCHY.
Dal jim moc nad nečistými duchy, co to
znamená? Dnes říkají křesťané, že do ulic
nepůjdou, dokud nebudou mít tu moc vymítat, jako měli první křesťané. Nedávno jsem
četl dost hrozný článek, rozhovor s knížetem Schwarzenbergem a jeho manželkou.
Nebudu to víc komentovat, ale jednu dobrou věc tam řekla. Spadla na lyžích a pěkně
se dotloukla, takže jí hrozilo, že bude ležet
do smrti na posteli. Ona chodí, sice o holi,
ale chodí. A jako lékařka říká: „Ano, byla to
i kvalitní operace, ale pak jsem musela přidat i něco ze své strany. Začala jsem na sobě
makat. Přinutila jsem se, že budu cvičit, že
budu to, že budu ono.“ A dodala: „I bohatý člověk, který se rozhodne ležet v posteli
a nehýbat se, bude do smrti ležet a nebude
se hýbat. A naopak člověk, který je velmi
chudý, ale rozhodne se, že to rozchodí, tak
to rozchodí.“ A to platí i pro tuto duchovní oblast. Moc se vždy projevuje od malých
krůčků. Chceš-li čekat, až zvládneš od narození najednou ujít deset kilometrů, tak až
v tisíciletém království. Protože pokud nezačneš malými krůčky, tak nezačneš nikdy.
Druhá věc, ve které děláme strašnou chybu,
je to, že bychom vždy měli sloužit a vymítat tam, kde nám k tomu Duch svatý dává
pokyn. Ne kde já chci. Takže toto jsou věci,
které je třeba nedělat dětinsky, ale učit se.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí. A proto raději
sem tam něco zkazím, ale budu se učit. R.B.
Mk 8,34 VEZMI SVŮJ KŘÍŽ.
Vezmi svůj kříž, ale proč Pán Ježíš na jiném místě říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo
se namáháte a jste obtíženi břemeny a já
vám dám odpočinout“, není to protimluv?
Vůbec ne. Protože tady jde o dvě naprosto odlišné věci. Co je to břemeno? Hřích,
prokletí a různé věci, které nesu. Ale kříž,
to je něco, co já činím dobrovolně, protože
ho miluji. Přestože mě to stojí určitou námahu, udělám to s radostí. Učme se od Pán
Ježíše. On kdykoli od chvíle, kdy řekl: „Ano,
Otče“, mohl kříž odložit. Když ho přišli zatknout, Jan píše, že ještě s nimi „sekl“ o zem.
On měl moc. Když stál před nejvyšším knězem, On měl moc. Vždyť se na ně mohl podívat, ani anděly nemusel prosit, a končili
by život v kotrmelcích. Když ho bičovali,
On měl tu moc, a v tom je kříž, že On to
vše přijal. Kříž tedy znamená, že já beru to,
k čemu mě Bůh volá, co On po mně žádá,
ale je to vždy něco, co mohu kdykoli odložit. Já svou slabost a nemoc nemohu kdykoli odložit, a proto to není kříž. Kříž u mé
nemoci je, že sotva lezu, a On mi tvrdí, že
na druhý den půjdu kázat, a já říkám: „Pane,
ale vždyť já sotva lezu.“ A On mi říká: „Ano,
ale já tě zítra posilním.“ On počká, přesně
na minutu, až sednu do auta, slabost odejde. Maňce vždycky říkám s humorem, že
nejhorší je dojít k mikrofonu. Když už ho
mám v ruce, pak už to jde. To je kříž, protože kdykoli mohu zvednout telefon a říct:
„Pastore, nepřijedu.“ To mohu. Ale tady je
kříž. Břímě je něco jiného. To jsou věci jako
neodpuštění, závist, pýcha, to jsou břemena. Jdi k Ježíši, On ti pomůže. R.B.
Mk 9 SKRYTOST JEŽÍŠOVA ZVĚSTOVÁNÍ.
Marek několikrát zmiňuje Ježíšovu touhu po skrytosti. V této kapitole několikrát.
Proč je pro něj skrytost tak důležitá? Jedno
z možných vysvětlení je, že nestál o pověst
divotvůrce. Snaží se, aby lidé uvěřili jeho
zvěsti, ne, aby byli ohromeni zázraky. Zázrak je pro něj hlavně projevem jeho lásky
a důsledkem jeho zvěsti, ne tím, co k ní má
přitáhnout. M.K.
mnou, i tvoji synové. Na to mi někdy lidé
vyskočí: A co Jónatan? Ponechme to Bohu.
Nebudu to rozebírat, protože já bych měl
na téma Jónatan několik dost peprných připomínek. Miloval Davida, amen. Ale když
David musel utéct, tak Jónatan seděl vedle táty. Hodně Davidovi pomáhal: „Ty budeš králem, já budu druhý za tebou.“ Ale
ty utíkáš po skalách a já sedím doma. Když
Saul pronásledoval Davida, kde byl Jónatan? Vedle Saula. Takže to přenechejme
Bohu. Ale tady démon Saulovi říká: „Budeš
se mnou.“ A druhé důležité místo je v první
Paralipomenon 10,13, kde je řečeno jasně,
že Saul mluvil s démonem, že mluvil s věšteckým duchem. Tato dvě místa mi jasně
ukazují, oč se jedná. R.B.
Mk 9,29 TAKOVÝ DUCH NEMŮŽE VYJÍT JINAK NEŽ MODLITBOU A POSTEM.
Někteří křesťané by na základě tohoto
textu chtěli mít tabulku démonů, kteří vycházejí pouze modlitbou a půstem. Ale já
bych takovou tabulku nedělal. Každopádně bych to přenechal na Bohu. Líbilo se mi
svědectví jednoho bratra, který vyprávěl,
jak vymítal démona a ten démon mu řekl:
„Já nevyjdu, protože já vycházím jenom díky
modlitbě a půstu. Ty ses ještě málo modlil
a postil.“ A ten bratr mu odpověděl: „Za mě
se už odmodlil a odpostil Pán Ježíš, takže
já teď použiji jeho autoritu k tomu, abys
ty vyšel.“ Čili nedělal bych takovou tabulku,
ale budu dělat vždy to, k čemu On mě pošle.
Co mám udělat, udělám a ten zbytek nechám na Bohu. A nebudu polemizovat nad
tím, co jsem někde četl, že po pěti dnech
vychází ti démoni, po deseti ti atd. R.B.
Mk 9,2 PROMĚNĚNÍ NA HOŘE.
Mrtví se nikdy nevracejí, jak je možné, že
se tu zjevil Mojžíš, když už zemřel? A jak to
bylo se zjevením Samuele, když Saul navštívil věštkyni?
Teologové s tímto mají problémy. U Henocha a Elijáše víme, že vešli k Bohu živí.
U Mojžíše to nevíme. Je i Mojžíš podobně
živý jako Elijáš? Proto ti dva svědkové, kteří se objeví v 11. kapitole Zjevení, i já ve
svém vyučování tvrdím, že z těch tří (Mojžíš, Henoch, Elijáš) to budou dva. A kteří?
To řeknu v tisíciletém království. Zjevení
Mk 9,40 KDO NENÍ PROTI NÁM, JE
Mojžíše na té hoře může znamenat, že on
byl Boží mocí vnesen, a proto já se nesetká- PRO NÁS.
V Bibli máme dva zdánlivě protichůdné
vám s mrtvým. Ale současně si zde všimněme jedné zajímavosti, že Pán Ježíš se musel výroky Pána Ježíše. Zde čteme, že Kdo není
proměnit. On s nimi nemluvil v přiroze- proti nám, je s námi, a na jiném místě je
ném těle. Apoštolé neměli dovoleno s nimi napsáno: Kdo není se mnou, je proti mně;
mluvit. Když chtěli začít, tak je zakryl ob- a kdo se mnou neshromažďuje, rozptylulak. Proto bych tady na tom nestavěl žád- je (Mt 12,30). Jak se tedy máme postavit
nou doktrínu. Rozhovor s mrtvými je v Bib- k ekumenismu a k podobným otázkám?
Je to je velmi jednoduché. Jenže my
li striktně zakázán.
Nevěřím, že Bůh dovolil, aby Samuel vy- máme metry různého druhu a v tom je prášel, když ho vyvolala věštkyně. Nedovolil. vě ten problém. Kdo je s námi – co to je
Protože Pán Ježíš řekl v příběhu o Laza- za slovo? Každý, kdo říká „Pane, Pane“, je
rovi, že to nejde. Čili to nejde. Ale o těch s ním? Pán Ježíš říká, že ne každý. Každý,
třech mužích, Enochovi, Elijášovi a Mojží- kdo vymítá? Každý, kdo prorokuje je s ním?
šovi něco nevíme. V Judovi máme napsáno, Pán Ježíš říká: „Není to pravda.“ Takže ježe se archanděl Michael přel o Mojžíšovo nom to slovíčko „s námi“ znamená splnit
tělo, a právě toto místo ponechává otevře- určité podmínky. A proto, ať se to komu
nou možnost, že Mojžíš nezemřel tak jako líbí nebo ne, pokud mi někdo řekne: „Ale já
ostatní lidé. Čteme totiž, že archanděl se se jenom sem tam pomodlím k Marii“, tak
přel, protože ďábel si dělal na Mojžíšovo se nezlob, ale to není „s námi“. Nedávno mě
tělo nárok, že má být vydáno smrti. A Mi- navštívilo několik rodin, a jedna sestra mi
chael to odmítal. Toto jsou všechno místa, dost důrazně tvrdila, jak upřímné vztahy
která je třeba brát v potaz. Ale ne všemu má s katolickými charismatiky. Seděla vedrozumíme a ne všechno víme. Ne všechno le svého manžela a říkala mi: „Oni se devajde uložit do našich škatulek. Proč? No pro- desát devětkrát modlí k Ježíši a jen jednou
k Marii. Tak je to v pořádku.“ Odpověděl
tože On je Bůh.
A jak to bylo se zjevením Samuele Saulo- jsem jí: „Dobře. Představ si, že tvůj manžel
vi u věštkyně? Modlil jsem se za to, abych má devadesát devětkrát vztah s tebou, a jen
tomu porozuměl. Ten duch, když hovoří jednou s cizí ženou. Přijmeš?“ „Ne!“ Říkám:
jménem Samuelovým, se jednou přeřekl. „A po Bohu to chceš? Buď k němu tak spraKdyž řekl Saulovi: „Zítra budeš ty a tvo- vedlivá, jak k sobě.“ Jednou je to duchovní
ji synové se mnou.“ Mohl být Saul v lůně cizoložství. Neexistuje ani jednou. Buď se
Abrahamově se Samuelem? Ne. Ale mohl zřekneš démona, vydávajícího se za Marii,
být s démonem smrti. Čili ty zítra budeš se anebo nejsi s námi. R.B.
Mk 9,47 JESTLIŽE TĚ SVÁDÍ OKO … VYLOUPNI JE … JE PRO TEBE LÉPE.
Vyloupnutím zde Pán Ježíš nevybízí křesťany k tomu, aby si vyloupli oči, ale k tomu,
aby zrušili funkci oka jako kanálu, skrze
který přichází na člověka pokušení k hříchu. Například aby člověk nebyl pokoušen v sexuální oblasti, musí si často vyrvat
nohu, ruku i oko. Musí totiž zakázat své
noze, aby ho donesla na místo, kde by byl
pohledem na odhalené ženy sexuálně pokoušen, také musí zakázat své ruce, aby si
kliknutím na počítači otevřela pornografické stránky, a také musí zakázat svým očím,
aby hleděly na odhalené ženy. Všechny tyto
údy jsou nám podřízeny, mají nám sloužit
a ne nad námi panovat a strhávat nás do
hříchu.
Zadruhé nám chtěl Pán Ježíš tímto výrokem názorně ukázat, že lidé, kteří dovolují
těmto údům, aby je svedly do života v hříchu a ke ztrátě života věčného, činí sami
sobě větší zlo, než kdyby si usekli nohu
nebo vyloupli oko. Na věčnosti totiž dostaneme nová duchovní těla, a tím tento handicap useknuté nohy nebo vyloupnutého
oka pomine, kdežto peklo by nám zůstalo
navěky. red.
Studijní materiál
Ročník 22, duben 2010
Mk 10,9 CO BŮH SPOJIL, ČLOVĚK NEROZLUČUJ!
Jak se postavit k otázce rozvodů, zvláště v případech služebníků výše postavených? Nezměnil jsem názor a pokud jsem
byl biskupem, tak jsem dost tvrdě prosazoval, že služebník, pokud jednou tu hranici překročí, má na hodinu odejít. Musíme
si uvědomit určité věci. Zaprvé: Je rozdíl, když se dva neobrácení lidé rozvedou,
pak činí pokání, oba dva, a Bůh si je povolá k službě. Zde platí, že staré věci pominuly a vše je nové. Ale je rozdíl, pokud
se jedná o Božího služebníka. Bible říká na
jednom místě poměrně velmi jasně, kdo to
je cizí žena. A je tam napsáno: Ústa cizaček
jsou hluboká jáma; na koho se Hospodin rozhněvá, ten tam spadne (Př 22,14). To znamená, že pokud ten služebník není chráněn
Bohem a dostane se do cizoložství, tak si
musí položit otázku: „Proč se na mě Bůh
rozhněval?“ To není jednoduchá záležitost.
V tom se mi líbí právě ta výkladová Bible,
že je v této otázce nekompromisní. Zkrátka,
kdybychom jednou přijali, jak strašné je cizoložství, tak bychom se ho báli i v našem
myšlení. Protože to je nejtěžší urážka Boha.
I toto si uvědomme. Svět dnes hřích cizoložství zcela anuloval. Svět to dneska bere
na lehkou váhu.
V sekulárních sdělovacích prostředcích
se běžně dočteme, jak se lidé rozvádějí, střídají partnery, anebo žijí spolu a jen
sem tam někdy jsou si nevěrní, skoro se
vydává za ctnost, že je to jen sem tam někdy. A tímhle masírujeme mozky prostých
lidí. Tady je třeba říct jasně: „Bůh nenávidí rozvod. Tečka a bez diskuze.“ Je pravdou, že pokud jsme v této oblasti padli, On nám je ochoten i pak pomoct, ale
je také pravdou, že pak za to vždy tvrdě
zaplatíme.
V knize, kterou teď píšu, píšu na podobné téma, kdy Konstantin má odpovídat našim předchůdcům, pohanským Slovanům.
15
ŽIVOT V KRISTU
Studijní materiál
Měli zvyk, když žena onemocněla, muž si
půjčil nějakou mladou dívku. No a Konstantin jim tam říká jednoduchou pravdu:
„Vy dva jste jedno tělo. Když ti onemocní
levá ruka a soused ji má zdravou, půjčíš si
ji od něj, když půjdeš kácet stromy? Jde to,
půjčit si jeho ruku?“ „Nejde.“ „No tak pak
nejde ani toto.“ A zadruhé se někdy lidé
chtějí vymlouvat: „Ale my ještě nejsme sezdaní.“ Pak nespojuj to, co ještě Bůh nespojil. R.B.
Mk 10,45 DAL SVŮJ ŽIVOT JAKO VÝKUPNÉ ZA MNOHÉ.
Pán Ježíš dal svůj život jako výkupné
za lidi Bohu, protože my lidé jsme dlužníky Bohu – neboť On nám daroval život,
a my jsme ten život svými hříchy zneužili
a zničili, proto ho Bohu dlužíme. Pán Ježíš však na kříži svým životem dluh zaplatil
za nás. Můžeme si položit otázku, zda Bůh
musel být tak přísný, nemohl se nad námi
smilovat bez tohoto výkupného? Odpověď
zní: „Mohl, ale špatně by nás tím vychoval!“
Ilustrujme si to na následujícím příkladu:
Představme si dítě, které rozbilo lustr – rodiče koupí nový lustr, na což určitě mají dostatek financí, ale dítě jen pohladí a řeknou
mu: „Však se nic nestalo, miluji tě, odpouštím ti.“ Co by následovalo příště? Dítě by
rozbilo něco dražšího, třeba televizi, a na
káravý pohled rodičů by jim odpovědělo:
„Však jsi mi posledně řekl, že se nic neděje,
když něco rozbiju!“
Čili Bůh nás tím chtěl naučit, že hřích
je zlý, že hřešit se nemá a že hřích působí škodu, kterou je potřeba zaplatit, a tou
platbou byla oběť Pána Ježíše Krista na kříži – jediný důvod, proč tam visel, byly naše
hříchy! Proto tedy požadavek výkupného.
Boží milosrdenství se pak projevilo v tom,
že v podstatě to výkupné za nás zaplatil
Bůh Otec sám, protože Ježíš Kristus byl
Boží Syn, patřil tedy Bohu (viz 1K 3,23: vy
však jste Kristovi a Kristus je Boží), a na svět
přišel z vůle Boha Otce právě proto, aby
toto výkupné za nás zaplatil (viz Jan 3,16:
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,
ale měl život věčný.) Na základě těchto veršů
vidíme, že není pravdivé učení o hodném
Ježíši, který smrtí na kříži usmířil zlého
a přísného Boha Otce – protože vůči nám
lidem mají oba dva, jak Bůh Otec, tak i Syn
Ježíš, jednotný záměr: Naši záchranu k životu věčnému v Boží blízkosti. red.
Mk 11,13 NEBOŤ NEBYL ČAS FÍKŮ.
Událost prokletí fíkovníku se odehrála
krátce před židovskými Velikonocemi, asi
šest týdnů před tím, než se objevují plně
formované fíky. Skutečnost, že Marek připojuje tato slova, ukazuje, že věděl, o čem
mluví. Když se koncem března objeví na
fíkovnících listí, je doprovázeno úrodou
malých paliček, zvaných Araby taqsh, které
jsou předchůdci vlastních fíků. Tyto taqsh
jedí lidé, když mají hlad. Opadávají předtím,
než nasadí skutečné fíky. Když náš Pán přišel k fíkovníku, aby utišil svůj hlad a viděl,
že na něm nejsou taqsh, bylo mu jasné, že
se na něm neurodí ani fíky. I když byl strom
krásně olistěný, byl neplodný a nebyla naděje na úrodu. n.
16
Mk 11,24 VĚŘTE, ŽE VŠECKO, OČ jenom to, že Bůh už před narozením věděl,
V MODLITBĚ PROSÍTE, JE VÁM DÁNO, jaký kdo bude, a tak jen hledal, který holoA BUDETE TO MÍT.
mek bude schopen Pána takhle zradit. To je
Na tomto verši staví své učení Hnutí právě to, co my často nechápeme. R.B.
víry. Tito lidé však zapomínají dodat jednu
věc, že víra je dar od Hospodina. Čili já poMk 14,31 I KDYBYCH MĚL SPOLU S TEtřebuji něco přijmout a tomu uvěřit. Není BOU UMŘÍT, NEZAPŘU TĚ.
tomu tak, že já si něco vymyslím, že se mi
Všichni známe toto Petrovo chvástáněco zalíbí, a pak tomu začnu věřit. To je ní a všichni také víme, jak to nakonec donesmysl. Ale když Bůh jednou do mě něco padlo. Co důležitého chtěl tímto příběhem
vloží, dá mi pokyn, příkaz, něco mi ukáže, Pán Ježíš Petra a potažmo i nás, křesťany
pak věřím, že se to stane, že to budu mít. naučit? To, že potřebujeme Boží milost
Ale já to musím dostat od něj.
k tomu, abychom žili vítězný křesťanský
Když mi Bůh dal příkaz: „Půjdeš praco- život. Z vlastních sil to nedokážeme – nevat na počítači“, tak jsem mu hned řekl: máme k tomu ani dostatek moudrosti, ani
„Ne.“ Protože počítač nenávidím, a hlavně, dostatek síly. To vůbec neznamená, že byty první obrazovky mi ničily oči. Každopád- chom neměli usilovat žít vítězný život, kteně Bůh mohl odpovědět: „Já ti oči uzdra- rý se našem Pánu líbí, ale je důležité mít
vím.“ Ale neudělal to. On mi řekl: „Víš, jsou přitom biblický postoj v srdci, který říká:
už vyrobené ploché obrazovky a ty tvé oči „Pane Ježíši, já vím, že bez tebe nezvládnu
snesou.“ Tak jsem se na ně jednoho bratra žít vítězný křesťanský život, ale také vím, že
nenápadně zeptal, a on mi říká: „To víš, že s tebou to zvládnu – s tvou milostí a s tvou
jsou, ale jsou pěkně drahé.“ Tak jsem řekl: pomocí to zvládnu“ – to je postoj pokory
„Otče, takže vybaveno. Jsou drahé, církev na založené na pravdě Bible.
to nemá.“ A On mi řekl: „To já vím, ale já na
Co je to pokora? Vědomí, že jsem závisto mám.“ A řekl mi termín, dokdy ho budu lý na Bohu. Pýcha je opakem. Pyšný člověk
mít. A já ho do té doby měl, a pak mi nezbý- důvěřuje sám sobě a o Boha se nezajímá.
Pokorný člověk se naopak přimkne k Bohu
valo, než se začít učit. R.B.
a snaží se ho poslouchat – protože ví, že
ho potřebuje a že bez něj neobstojí. Tuto
Mk 13 MARKOVA APOKALYPSA.
Je dobré si všimnout Ježíšových důrazů. pokoru nám ilustruje i Pán Ježíš v poNejde mu hlavně o popis hrůz, ale snaží se dobenství o vinném kmeni a ratolestech
ukázat skutečnosti pro život učedníků pod- (Jan 15) – a stejné pokoře chtěl zde Pán nastatné. Snaží se vést člověka k tomu, aby byl učit i Petra, aby se Petr nespoléhal na své
připraven na setkání s ním, a povzbuzuje vlastní síly a nechvástal se jimi, ale aby si
jej ke zvěstování evangelia. Celý popis kon- uvědomil svou závislost na Ježíši. Totéž place světa je zároveň popisem Kristovy slá- tí i pro nás. red.
vy. On soudí svět a má vše ve svých rukou.
Mk 16,18 TY, KDO UVĚŘÍ, BUDOU
Není to nejlepší výzva k tomu, abychom se
PROVÁZET TATO ZNAMENÍ:
mu podřídili? M.K.
Jakou zkušenost mám s pitím otrávených
Mk 14,18 PRAVÍM VÁM, ŽE JEDEN nápojů a braním hadů do rukou? Těch různých jedovatých látek v duchovním charakZ VÁS MĚ ZRADÍ.
Otázka k Jidášovi. Proč Pán Ježíš měl teru jsem musel do sebe vpravit hodně, za
mezi svými učedníky zloděje a zrádce? Jaké život už jsem se setkal s mnoha velmi jez toho vyplývá ponaučení pro praktický dovatými věcmi. Co se týče těch fyzických
život? Když vím, že blízký spoluslužebník jedů, ty mi nikdo nedal vypít, aspoň o tom
nevím, a pokud někdo dal, tak to budu věčiní zlo, jak se k němu zachovat?
Zachovám se podle slova, že Pán Ježíš dět až v tisíciletém království. Protože to
přijal učedníky z rukou Otce. Často se mě nefungovalo, takže já nevím, jestli dal nebo
teď lidé ptají, koho budu volit, jak to bude nedal. A hadi poměrně dost vymírají, takže
vypadat po volbách. Jsou politici, které já takovou zkušenost taky nemám. R.B.
nemusím. Ale nebudu se proti nim modNa tvorbě výkladových poznámek se polit. Vím, že Bůh má všechno ve svých rukou,
vše řídí a proto se modlím za národ: „Pane, díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B.,
dej lidi, kteří národu pomohou.“ Proč? Pro- Martin Kop – M.K., redakce – red., dále retože mě Bůh upozornil, že On tu na určitou dakce použila zajímavé materiály, u nichž
dobu potřeboval mít Lenina, Stalina i Hit- autor nebyl zjištěn – n.
lera. On mě vyučil tím, že mi kdysi řekl: „Dal
jsem Sovětskému svazu 70 let a východní
Evropě 40 let komunismu.“ A když mi vysvětloval války a podobné věci, ukázal mi,
že On to všechno dělá s předstihem a že to
potřebuje. A tak jsem mu položil otázku:
„A prosím tě, k čemu jsi po válce potřeboval
Vítáme vaše komentáře, pro červČínu?“ A On mi říká: „No tak si přečti Zjenové číslo zpracováváme evangelivení. Potřebuji mít silnou armádu z výchoum Jana. Na adresu [email protected], musím si ji připravit. To nevznikne za
znam.cz nám můžete do 10. května
rok ani za dva.“ Čili On si všechno připraposílat mailem buď svoje jednotlivé
vuje. A proto potřeboval mít i Jidáše. Ale
postřehy, nebo s námi navázat praviPán Ježíš řekl: „Lépe by bylo, kdyby se ten
delnou spolupráci širšího rozsahu.
člověk nenarodil.“ Už slyším některé, kteří mi řeknou: „No jo, tak Bůh si ho vyvolil,
chudák Jidáš.“ Ale to není pravda. Pravda je
Ročník 22, duben 2010
Čeho chcete dosáhnout tady v Izraeli?
Jednak chceme stát Izraeli po boku –
i proti Goldstoneově zprávě! Ale kromě
toho chceme ze Svaté země upozorňovat na celosvětové pronásledování křesťanů. Když se rozmáhá antisemitismus,
sílí i pronásledování křesťanů, baháistů, ahmedovců a Falun Gongu. Sedíme
všichni v jedné lodi.
Chceme ale také vyzývat Izrael, aby
Madžíd al-Šafi (foto © Johannes Gerloff)
rozhodněji vystupoval na ochranu mesiánských židů a palestinských křes- Co si myslíte o zdi, za kterou jsou uvězPokračování ze strany 12
Tak to říká Bible, která zemi slíbila Abra- ťanů. Izrael se v žádné ze svých dohod něni betlémští křesťané?
Ta zeď je nutná. Žil jsem tady v Izrauzavřených dosud s Palestinskou samohamovi, a ne Arafatovi.
správou ještě nikdy nezmínil o ochra- eli, když ještě žádná zeď nestála. Za tu
ně menšin. Betlém býval z 90 procent dobu jsem zažil šest bombových atentáProč se vám to zdá tak důležité?
Protože jsem Kristův následovník. Žiju křesťanský. Dnes tam zbývají pouhá dvě tů a málem jsem přišel o život. Ta zeď
podle jeho učení. A když mi jeho slovo procenta křesťanů. Jiholibanonská ar- chrání životy lidí. Postavili ji sice Izraelci,
něco říká, tak tomu věřím a řídím se tím. máda bojovala dvacet let na straně Iz- ale v podstatě vznikla z vůle Palestinců.
Kristus přinesl záchranu židům stejně raele. Když se Izrael z jižního Libano- Kdyby byli přestali s těmi atentáty na cijako nežidům. To ovšem neznamená, že nu stáhl, nechal tam své spojence na vilisty, žádná zeď by tu dnes nebyla.
Bůh své mínění a své zaslíbení změnil. holičkách.
© Johannes Gerloff,
Nebo je tu ten bombový útok na mesiKdyby to opravdu udělal a Izrael nahraKřesťanský mediální svaz KEP,
dil církví, jak bychom si mohli být jistí, že ánsko-židovského mladíka Amiho Ortize
přeložil Pavel Mareš
dodrží to, co nám slíbil v Nové smlouvě? v Arielu...
Uzdravení
aneb naše (ne)stýskání po ráji
D
nešní zamyšlení nad duchovními
dary bych rád uvedl svým oblíbeným aforismem z knihy Pavla Kosorina: „Byli jsme vyhnáni z ráje, ale už se
nám nestýská“.1 Autor se těmito slovy snaží vystihnout stav dnešního člověka; ten
kdysi žil v dokonalém prostředí a v dokonalém vztahu s Bohem, avšak o obojí kvůli hříchu přišel a alespoň v obecné rovině se zdá, že mu to příliš nevadí.
Mohli bychom však namítnout, že tento
aforismus vystihuje pouze část reality.
Většina lidí by totiž pravděpodobně souhlasila s autorem biblické knihy Kazatel.
Ten tvrdí, že člověk ve svém srdci stále
nosí určité tušení o původním stavu člověka (Kaz 3,11). Český ekumenický překlad o tomto vnitřním tušení hovoří jako
o touze po věčnosti. Jiné překlady uvádějí, že člověk nosí v srdci věčnost samotnou2. Bůh dal lidem kamsi hluboko do
nitra tušit ideál, který jsme původně byli
povoláni žít. Ono tušení ideálu – jak Kazatel vzápětí dodává – je však dost nezře1 KOSORIN, P. Biblické aforismy aneb říká
blázen v srdci svém: Není Boha. Brno: Cesta
2002.
2 Tak například Studijní bible KMS.
telné, takže člověk na jeho základě těžko vystihne počátek či konec díla, které
Bůh koná.
Naštěstí je Kazatel pouze jednou
z knih Bible. Boží slovo jako celek nám
ukazuje, že Bůh sám vychází vstříc lidské slabosti. Odhaluje člověku sám sebe
a zve jej ke vztahu, v němž se odráží původně zamýšlené požehnání. Jedno z důležitých Božích sebeodhalení je zachyceno ve starozákonním příběhu o hořké
vodě, u které se Izraelci zastavili krátce
po svém východu z Egypta (Ex 15,2226). Zde se Bůh skrze zázrak uzdravení
vod zjevuje vyvolenému lidu jako JHWH
Róf´echá (Hospodin, tvůj lékař). Z novozákonní perspektivy je těžké nevidět
v tomto příběhu symboliku vykupitelského díla Ježíše Krista – dřevo vhozené
do vody ji uzdravuje tak, jako dílo kříže
uzdravuje život toho, kdo složí svou naději v dílo Vykupitele na kříži. Zůstaneme-li
však v kontextu samotného příběhu, sloveso ráfá´ (uzdravovat) je ve Starém zákoně používáno zpočátku a v první řadě
o uzdravení tělesném. A i když později
začíná být u proroků užíváno i ve významu duchovním, je toto přenesení významu založeno na Bohu jako uzdravovate-
li těla3. Bůh nám zde tedy zjevuje samu
podstatu své přirozenosti a toto odhalení má co do činění právě s oním ideálem,
který kdesi tušíme – s životem v požehnání, jež souvisí sice nejen, ale přesto také
s naším fyzickým zdravím. Obraz Hospodina jakožto uzdravovatele se prezentuje jako ústřední aspekt Božího vztahu
k lidu smlouvy4. Již samotný Starý zákon
ovšem ukazuje, že Bůh nejednal uzdravujícím způsobem pouze s lidem smlouvy. První tělesné uzdravení zmiňované
ve Starém zákoně směřuje skrze Abrahamovu přímluvu k rodině pelištejského
abímeleka (Gn 20,17). Stejně tak můžeme zmínit uzdravení syrského Naamána
(2 Kr 5). A řecký dějepisec Hérodotos údajně uvádí, že „Egypťané bývali nejzdravějším ze starověkých národů, dokud se pro
svůj vzdor vůči Bohu nestali příslovečnými kvůli svým nemocem a epidemiím“5
Nový zákon úzce navazuje na obraz
Hospodina – lékaře. Již ve starozákonním proroctví o trpícím Mesiáši je řečeno, že to byly naše nemoci, jež nesl, naše
bolesti na sebe vzal (Iz 53,4). Bible vidí
blízké spojení služby uzdravení a služby
spasení a odpuštění. Součástí naší spásy
Izrael
Co tady Izrael udělal špatně?
Příliš pomalá spravedlnost je popřením spravedlnosti! Izraelci potřebovali víc než rok, aby našli pachatele - a to
teprve po silném mezinárodním nátlaku.
Bez tohoto tlaku by bylo k zatčení toho
člověka nikdy nedošlo. Mesiánští židé potřebují větší ochranu. Jsou diskriminováni. Proto se musí někdo starat. Já dokážu jen stěží pochopit, jak lidi, kteří prošli
holocaustem, můžou dnes někoho pronásledovat nebo diskriminovat jenom
proto, že věří v Krista.
Duchovní dary
Když Bůh něco slibuje, tak to dodrží a nikdy si to nerozmyslí!
3
HORTON, S. M. Systematická teologie.
Albrechtice: Křesťanský život, 2001. ISBN 807112-069-3, s. 511.
4 Tamtéž, s. 510.
5 Tamtéž.
17
Duchovní dary
ŽIVOT V KRISTU
18
(řec. sótéria) je i tělesné uzdravení. Stan- mřel 165 n.l.); ten na obhajobu evangelia grafické literatuře. A to v takové míře, jež
ley Horton dokazuje, že výrazy nemoci uvádí: „Můžete si zjistit… co se odehrá- vzbuzuje nedůvěru mnohých moderních
a bolesti nemohou být v této pasáži vy- vá před vašima vlastníma očima. Mnozí badatelů a vede některé k diskreditaci
kládány pouze v souvislosti s duchovním z našich křesťanských mužů vyhnali ve těchto událostí. Obecně však byly tyto
uzdravením a cituje slova jednoho z nej- jménu Ježíše Krista, který byl ukřižovaný události přijímány před-renesančními
starších
církevních
pod Pontským Pilátem, křesťany s důvěrou.“12 A chceme-li průotců, že spasení je
bezpočetné množství řez dějinami dokončit, ani poslední stazáchrana těla, nikoliv
démonů po celém svě- letí nejsou o záznamy tohoto fenoménu
z těla. Však také výraz
tě i ve vašem městě. ochuzena, ba naopak. P.C. Nelson uvádí,
sótéria znamená jak
Když všechny ostatní že údaje Johna Wesleyho (1703–1791) zazáchranu, tak uzdraexorcisté a specialisté znamenané v jeho časopise Journal čítají
vení6. Ještě jasněji tato
na léky selhali, uzdra- „ne méně než 240 nadpřirozených uzdravili je a ještě stále vení ve spojení s jeho službou“!13 Stejný
souvislost
vyvstává
uzdravují tím, že zne- autor pak dokazuje, že v poslední době
při čtení Matoušoškodňují démony a vy- se služba uzdravení dostala do záře reva evangelia. Matouš
hání je.“8 Burgess cituje flektorů, takže letniční bez výhrad tuto
se odkazuje právě na
zmíněnou pasáž z IzaEusebia, dvorního his- doktrínu přijímají a mnozí ji zakoušejí
jáše, když píše, že Ježíš
torika císaře Konstan- na svých vlastních tělech.14 Realita staleuzdravoval všechny
tina Velikého, který tí tedy dosvědčuje pravdivost slov Ježíše
nemocné, aby se naplříká: „Mnoho velkých Krista: „Kdo uvěří a přijme křest, bude
nilo, co je řečeno ústy
zázraků se událo mezi spasen; kdo však neuvěří, bude odsouproroka Izajáše: ,On
následovníky apošto- zen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato
slabosti naše na sebe
lů skrze moc Božské- znamení: Ve jménu mém budou vyhánět
vzal a nemoci nesl‘ (Mt
ho Ducha“9. Přidává démony a mluvit novými jazyky; budou
8,17). Ježíšova moc fytaké svědectví o zakla- brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtízicky uzdravovat byla
dateli mnišství Anto- cího, nic se jim nestane; na choré budou
Smith Wigglesworth
svědectvím o jeho auniovi (251 – 356 n.l.): vzkládat ruce a uzdraví je“ (Mk 16,16–18).
toritě odpouštět hříchy, jak je to vidět „Skrze něj Pán uzdravil tělesné neduhy
Bible v souvislosti se službou uzdranapříklad v příběhu o uzdravení ochrnu- mnoha přítomných a jiné
vování uvádí dvě důležité zmínky v novoj očistil od zlých
ý
tého ve druhé kapitole Markova evange- duchů…mnoho trpízákonních epištolách.
lia (2,5–12). Skrze zázraky uzdravení Je- cích, kterým neotePrvní je spojena s dažíš dokazoval Boží moc a jeho soucitnou vřel dveře, nocovali
rem uzdravování a je
ochotu osvobodit člověka od každého venku a skrze svou
zaznamenána ve dvaaspektu moci zla7. Uzdravování ze všech víru a upřímné modnácté kapitole prvního listu Korintským.
druhů nemocí bylo nedílnou součástí Je- litby byli uzdraveni.“10
Je to vlastně jediná
žíšova kázání evangelia Božího království A na jiném místě své
explicitní
zmínka
(viz další oddíly, např. Mt 12,15; 15,30; knihy
zaznamenáo tomto daru v epiMk 1,32; 3,10; L 4,40 apod.) a jako tako- vá zázraky uzdraveštolách15 a jak upozorvé ho vnímali i apoštolové, kteří byli Ježí- ní při službě jednošem zmocněni ke stejné službě (Mt 10,1). ho z církevních otců
ňuje Reinhold UlonI oni zakoušeli, že uzdravení a osvoboze- Augustina z Hippa
ska, nejde o jeden dar,
ní od démonských pout jdou ruku v ruce (354–430 n.l.). Dle
nýbrž o dary uzdravos evangelizací. Stejně tak to zakoušela Hortona se v Augusvání. Oba výrazy jsou
i novozákonní církev, jak to na stránkách tinově diecézi během
totiž v řeckém origiknihy Skutků zachycuje její autor Lukáš. dvou let událo téměř
nále v množném čísle
Pečlivě zaznamenává mnoho uzdravení, 70 dobře doložených
– charismata iamaton.16
11
jež se v souvislosti s kázáním evangelia zázraků uzdravení!
Autor z toho vyvozuje
udála skrze Boží služebníky.
Je tedy vidět, že běJohn Wesley
závěr, že dar uzdravoI následná historie svědčí o tom, že fe- hem prvních stalevání jako takový neenomén uzdravení byl v církvi přítomný tí tato služba v církvi nebyla neobvyklá. xistuje – existují však dary uzdravování.
i nadále. Právě poukaz na moc uzdrave- Období středověku shrnuje jiný autor Rozumí tomu tak, že služba je případ
ní je jeden z důležitých argumentů tzv. slovy: „Duchovní dary – proroctví, nadapologetů, skupiny obhájců evangelia, přirozené uzdravení, zázraky – jsou dokukteří psali své listy na obranu křesťan- mentovány velmi často, hlavně v hagio- 12 WARD, B. Miracles andthe Medieval
ství v druhém století našeho letopočtu.
Mind: Theory, Record and Event, 1000 – 1215.
Philadelphia: University of Pensylvania Press,
Jak zmiňuje P. Hanes v Dejinách kresťanstva, apologeti jsou plní zpráv o uzdra- 8 HANES, P. Dejiny křesťanstva. Banská 1982.
vování a vyhánění démonů. Jako příklad Bystrica: Združenie evanjelikálnych církví 13 NELSON, P.C. Bible Doctrines. 10th
Printing. Spriengfield: Gospel Publishing Houuvádí zprávu Justina Mučedníka (ze- v SR, 1998. ISBN 80-88945-01-1, s. 46.
9
BURGESS, S.M. Holy Spirit: Ancient
Christian Traditions. Massachusetts: Hend6 Tamtéž, s. 518 – 520.
rickson Publishers, 1984. ISBN 0-913573-10-8,
7
BURGESS, S. M. Dictionary of Pente- s. 103.
costal and Charismatic Movements. 9th edition. 10 Tamtéž, s. 120.
Michigan: Zondervan Publishing House, 1996. 11 HORTON, S. M. Systematická teologie,
ISBN 0-310-44100-5, s. 351.
s. 528.
se, 1992. ISBN 0-88243-479-9, s. 95.
14 Tamtéž, s. 96.
15 BURGESS, S. M. Dictionary of Pentecostal and Charismatic Movements, s. 352.
16 ULONSKA, R. Duchovní dary v učení
a praxi. Albrechtice: Křesťanský život, 1991.
ISBN neuvedeno, s. 57.
od případu vždy nově darována a člověk nemá dar uzdravování, který by bylo
možné kdykoliv uvést v činnost (jako je
tomu například u modlitby v jazycích).
Jako příklad uvádí svědectví známého
kazatele Smitha Wiggleswortha, který
byl jedním z těch, kdo dary uzdravení
disponoval. Ten hovořil o tom, že když
měl daru použít, vždy obdržel skrze inspiraci zcela nový impulz. Na základě takového impulzu pak jednal, s nemocnými se nemodlil, nýbrž jim v plné autoritě
přikázal: „Vstaň a choď!“ Pokud však takový impulz neobdržel, sloužil žehnající
přímluvnou modlitbou, na jejímž základě lidé bývali také uzdraveni. Sám však
nicméně vnímal, že to je služba jiného
druhu17. U Stanleyho Burgesse množné
číslo vyvolává dojem hojnosti a rozmanitosti darů pramenících z víry, přičemž
dar víry je pro něj specifickým zintenzivněním základního postoje k Bohu, zatímco dary uzdravení poukazují na zvláštní
specifikaci obecného zmocnění ke kázání evangelia propůjčenému celému tělu
věřících a uskutečňovanému rozličnými
způsoby v rámci celého těla.18
Tyto dary uzdravování jsou dle mnohých biblických badatelů určeny hlavně
jako znamení pro nevěřící. Mají doprovázet spolu s dalšími znameními kázání
evangelia a dosvědčovat jeho moc, stejně
jako tomu bylo u Ježíše, Petra, Pavla a Filipa. Často doprovázejí službu evangelistů. Jak píše P. Mohabir, zázraky z nikoho neudělají evangelistu, ale evangelista
dělá zázraky. Evangelista není kazatel
„pouhého slova“, ale potvrzuje evangelium mocí Ducha svatého.19 Každý věřící
však tento dar může očekávat a chodit
v důvěře, že si jej Bůh může podobně použít. Vždyť sám apoštol Pavel byl uzdraven skrze jednoho damašského učedníka
Ananiáše (Sk 9,12–18) a již zmíněné Markovo evangelium zaznamenává slova Ježíšovu odpověď na slova apoštola Jana:
„Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém
jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi
nechodil.“ 39 Ježíš však řekl: „Nebraňte
mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém
jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. 40 Kdo není proti nám, je pro nás“
(Mk 9,38–39). Nejde totiž o „hodnost“
křesťanů, nýbrž o velikost Boží lásky, skrze kterou se On sám rozhodl tento dar
stále a znovu udílet.
Druhá důležitá zmínka o uzdravování
je v Jakubově epištole. Řekli jsme totiž,
že dary uzdravování míří spíše k nevěřícím jako znamení. Co má tedy dělat křesťan, který potřebuje uzdravení? Ten má
k dispozici tzv. domácí sborovou lékárničku20: „Vede se někomu z vás zle? Ať
se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.
Modlitba víry zachrání nemocného, Pán
jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů,
bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy
jeden druhému a modlete se jeden za
druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou
moc má vroucí modlitba spravedlivého“
(Jk 5,13–16). Jakub popisuje zavedenou
funkci v rámci komunity věřících21, kde
kdykoliv je někdo nemocný nebo slabý
(řec. asthenei), má zavolat starší, tedy
konkrétní skupinu, a ti jej mají pomazávat olejem ve jménu Páně. Ulonska
k tomu dodává, že věřící se nemají rozhlížet po někom, kdo má dary uzdravování, nýbrž zavolat starší církve. Zároveň
upozorňuje, že není řečeno starší s dary
uzdravování, ale starší obecně22. Tato pasáž nemluví o charismatech uzdravování,
nýbrž o moci v rámci komunity víry vyjádřené skrze její vedoucí.23
Stejný autor si všímá ještě jednoho
možného způsobu uzdravení, o němž se
zmiňuje Nový zákon, konkrétně 11. kapitola epištoly Korintským. Zde apoštol
Pavel napomíná korintské věřící ohledně
průběhu večeře Páně.
ě. V jednu chvíli po
poukazuje na to, že je mezi
m nimi mnoho nemocných a dokoncee někteří umírají, neboť při přijímání večeře
č
čeře
nerozpoznávají,
že jde o tělo Páně. Aniž
A
bychom v tuto
chvíli zabíhali do detailů
e
etailů
ohledně tohoto obřadu, líbí se mi,i,, jak Ulonska obrací
tyto verše do pozitivní
vn
ní roviny: jestliže nehodná účast na svaté
t večeři Páně může
té
způsobit nemoc, o co
c víc pak správnou
účastí můžeme dojítt k uzdravení!24
Předchozí řádky naznačují,
n
že s tématem uzdravení vyvstávají
s
stávají
mnohé otázky, jako je třeba původ
ů
ůvod
nemocí, vztah
hříchu a nemoci, vztah
ztah víry
a uzdravení, otázka plnép
ho či stálého uzdravení
v
vení
apod. V Bibli najdeme
m
me
odpovědi na mnohé
h
hé
z nich, avšak jejich hledání
přesahuje kapacitu tohoto
t
článku. Bylo by však užitečné
itečné se v budoucnu i těmto aspektům
k
ktům
uzdravení
20 ULONSKA, R. s. 71.
7
21 BURGESS, S. M.
M Dictionary of Pentecostal and Charismatic Movements, s. 352.
17 Tamtéž, s. 63.
22 ULONSKA, R. s. 71.
18 BURGESS, s. 352.
7
19 MOHABIR, P. Ježíšovy ruce. Praha: Na- 23 BURGESS, S. M.
M Dictionary of Pentekladatelství KMS, 2008. ISBN 978-80-86449- costal and Charismatic Movements, s. 352.
24 ULONSKA, R. s. 67.
44-9, s. 200.
6
věnovat. Na druhou stranu musíme v pokoře uznat, že nerozumíme všemu, co se
k Božskému uzdravení vztahuje. To, co
však víme určitě, je, že Bůh nás vyslal do
světa, abychom kázali evangelium a očekávali, že rozličná znamení a zázraky
včetně uzdravení budou následovat.
Ve světle novozákonních zmínek
o uzdravení můžeme v tuto chvíli dojít
k následujícím závěrům:25 zaprvé je kázání evangelia dostatečné k tomu, aby přineslo uzdravení; zadruhé ti, kdo jsou vysláni kázat evangelium, jsou vybavováni
dary uzdravení jako součást jejich zmocnění přinést lidem spasení; zatřetí Bůh
dává uzdravení i skrze službu starších
a modlitbu víry.
V úvodu článku jsme mluvili o ráji
a o našem (ne)stýskání po něm. Téma
uzdravení je připomínkou toho, co jsme
kdysi měli a co nám Bůh opět zaslibuje;
uzdravení je symbolickým stínem plného
života, ke kterému lidstvo bylo povoláno
– našeho adoptivního synovství a vykoupení našich těl. Kdesi hluboko tušíme,
že jsme k takovému životu povoláni. Potřebujeme však, aby sám Bůh nasměroval naše kroky opět na cestu celistvosti
a věčnosti. Dar uzdravení je až dodnes
důležitou součástí tohoto procesu.
Radek Smetana,
zástupce biskupa pro vzdělávání
Duchovní dary
Ročník 22, duben 2010
25 BURGESS, S. M. Dictionary of PentePente
costal and Charismatic Movements, s. 352.
19
ŽIVOT V KRISTU
,
Sportovci a křestané
„Ne silou, ani mocí, ale mým Duchem, praNa sportovcích se můžeme naučit ještě
ví Hospodin zástupů.“ Zacharjáš 4,6
jednu věc – špičkoví sportovci mají špičkové trenéry, kteří na nich tvrdě pracují,
ilí sourozenci v Kristu, chtěl bych nesleví jim ze zadaných úkolů a bdí nad
otevřít téma aktuálně sportovní – tím, aby šli dopředu. Moji milí, máme
totiž vztah sportovce a jeho trené- velkou výsadu, že máme toho nejlepšího
ra. A to přesto, že jde olympiáda mimo osobního trenéra, jakého si jde v celém
mě, protože nám doma v televizi nehraje vesmíru představit. Bůh zná naše možnosti – nemá tedy na nás přehnané nároani ČT2 ani ČT4. 
Jsou lidé, kteří v životě dosáhli nějaké- ky, má individuální tréninkový plán šitý
ho úspěchu. Sportovci na olympiádě jsou na míru života každého z nás. Zná temdobrým příkladem. Nechci teď polemizo- po, kterým můžeme jít dopředu. Ve své
vat, jakou hodnotu bude mít dnešní lid- moudrosti nás nebude hnát rychleji než
ská sláva jednou na věčnosti – myslím, že
to za moc stát nebude. Jsou to však věci,
které nám křesťanům mohou pomoct
v přemýšlení o našem snažení, úspěchu
a životě obecně.
ežíšova poslední slova „budete mi
Když někdo dosáhne velkého vítězství
svědky“1 (Sk 1,8) byla adresována vya jsou toho plné noviny, je vidět pouze
děšeným učedníkům a časově předmenší část pravdy – konečný výsledek. cházela kázání prvních apoštolů. Autor
Není vidět příprava, která úspěchu před- knihy Skutky apoštolů Wave Nunnally
cházela. Není vidět námaha, pot, slzy v této souvislosti uvádí, že v kontextu
nebo jiná forma sebezapření, kterou ten Skutků 1,8 se výraz „svědek“ nebo „svědčlověk prošel, než mohl stanout na stup- kové“ vztahuje na „zvláštní třídu jednotni vítězů. Mám pocit, že v dnešní době livců, kterým je dovoleno poskytnout
je kolem nás tolik zdůrazňovaný úspěch, výpověď ke zjištění skutečnosti, protože mnoho lidí očekává úspěch každý den. že jsou s věcí bezprostředně obeznámeOčekávají slávu, dobrý pocit, „mít se fajn“ ni“.2 Pro Lukáše je tento výraz evidenta užívat si každý den. Je mnoho jasných ně důležitý – pro poselství Skutků, kde
důvodů, proč je takové očekávání mylné. se vyskytuje 29krát, se stává ústředním.3
Sportovec, který vytrvale netrénuje, ne- Vhodnou a názornou ukázkou nám bumůže vyhrát. Zemědělec, který nezaseje, dou dvě Petrova kázání pronesena ve
nemůže sklidit. Stavitel, který nemá jasný Skutcích 2,22–3,26, která srozumitelně
plán nebo podle plánu nestaví cihlu za ilustrují to, jakým způsobem se učednícihlou, nemůže postavit pevný dům. Vě- ci chopili svého úkolu. Proč byla první
dec, který nebude bádat, nic neobjeví.
církev v hlásání evangelia tak úspěšná?
S mým duchovním životem je to stej- Můžeme se z toho něco naučit? Jaké jsou
né. Očekávám, že ve víře dosáhnu vítěz- charakteristické znaky obsažené v apošství. Očekávám, že mi Bůh bude blízko tolském kázání?
celý můj život, že budu na věčnosti v Božím království (ne v pekle), že moje rodiV následujících řádcích jednotlivé čásna bude fungovat, že moje služba Bohu ti mozaiky prozkoumáme a zjistíme, že
bude provázena viditelnými úspěchy do sebe nádherně zapadají. Především
atd. Bylo by hezké, kdyby tohle přichá- se zamysleme nad Ježíšem, který žil na
zelo samo a každý den. Ale bez usilovné této zemi. Všechna kázání Petr začíduchovní práce to nepřijde. Co je tedy ná přímočaře a bez okolků konfrontupotřeba dělat? Všechno to, co mi Bible je své posluchače s Osobou, která žila
ukládá a do čeho se mně tělesně nechce: mezi nimi. V den Letnic Petr zahájil káodložit soběstřednost, budovat sebeká- zání oslovením: „Muži izraelští,4 slyšte
zeň, studovat Písma se srdcem otevřeným tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh popro Boží pravdy, trávit pravidelně určitý
čas o samotě s Bohem místo usilování
o co největší pracovní výkon, podřizovat 1 Pokud není jinak uvedeno, citáty z Píssvé jednání Duchu Svatému, prokazo- ma jsou čerpány z Bible, Ekumenického
vat milosrdenství bližním místo zdůraz- překladu, Praha 1991.
Nunnally, Wave. Skutky apoštolů.
ňování svých „práv“ a potřeb. Dalo by se 2
toho najít mnohem více. Všechno mně 1. vyd. Springfield MO: Global University,
to bude stát určitou námahu. Je to ale je- 2008, s. 41–42.
diná cesta k úspěchu. Kdo nezaseje, ten 3 Tamtéž, s. 41.
4
Tento výraz používali Židé mluvínesklidí. Zaséváš správně, nebo čekáš, až
cí k Židům nebo o Židech a v knize Skutto na tebe samo spadne z nebe?
Čtenáři píší
M
Znaky apoštolského kázání
J
20
zvládneme ani nás nenechá někde zakrnět. Vybral jsem pro vás jedno místo ze
starého a jedno z nového zákona:
„Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej; Hospodin kárá,
koho miluje, jak otec syna, jehož má v oblibě.“
(Př 3,11–2)
„Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas
a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zj 3,19–20)
Ať vás Bůh provází svou láskou a moudrou výchovou!
Honza Bubík, AC Vyškov
Apolletin 3/2010
ků se vyskytuje vždy ve stejném kontextu.
tvrdil před vámi mocnými činy, divy …“
(Sk 2,22). Přitom apeloval na poznání
svých posluchačů. Zvěst o Ježíši se roznesla daleko a on se stal široce známým
právě pro toto zvláštní označení. Nový
zákon se na tohle označení často odkazuje. Kupříkladu muž posedlý nečistým
duchem zavolal: „Co je ti po nás, Ježíši
Nazaretský?“ (Mk 1,24, KMS). Evangelista Matouš zaznamenává událost, která
v Jeruzalémě způsobila značný rozruch
a pozdvižení. Ježíš triumfálně vstupuje
do města a všechen lid se ptá: „Kdo to
je?“ Zástupy odpovídají: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“ (21,10–11).
Když ho vojáci v čele s Jidášem přišli zatknout, Ježíš se jich prozíravě ptá: „Koho
hledáte?“ Vojáci mu odpověděli: „Ježíše
Nazaretského …“ (J 18,7). Když byl Petr
dole na nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek, a ta si všimla Petra, jak se
ohřívá, upřeně se na něj podívala a řekla:
„I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!“
(Mk 14,67). Při vzkříšení anděl sdělil zarmouceným ženám: „Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal,
není tu!“ (Mk 16,6). Petr se chopil tohoto důležitého označení, protože tito lidé
– Izraelité byli s tímto pojmem seznámeni. On jim pouze připomněl skutečnost
Ježíšova ponížení. Apoštol Pavel v epištole Filipským 2,6–8 náležitě doplňuje:
„Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece
na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe
zmařil, vzal na sebe způsob služebníka,
stal se jedním z lidí. A v podobě člověka
se ponížil, v poslušnosti podstoupil smrt,
a to smrt na kříži.“
Ježíš z Nazaretu nebyl žádnou mystickou, smyšlenou či fiktivní osobou. Mnozí
o něm věděli, vždyť Ježíš byl veřejně proslulá postava, která se bezpochyby stala
hlavním tématem rozhovorů mnoha lidí
po dobu nejméně tří let. Petr s jistotou
poznamenává: „Jak sami víte …“ (Sk 2,22).
Ročník 22, duben 2010
Jednání a proslovy apoštolů zaznamenané v knize Skutků poskytují hojné důkazy o židovství prvotní církve.5 Například
druhé Petrovo kázání (Sk 3,11–26) bylo
ve své podstatě neobyčejně židovské. Začalo otázkami, které souvisí s ohlasem na
uzdravení chromého člověka u chrámové brány v Jeruzalémě. Tento zázrak byl
událostí, ke které se seběhl zástup. Zde
Petr reaguje na zděšení a údiv lidí, kteří byli svědky nevídaného zázraku „Proč
nad tím tak žasnete?“ a „Proč na nás hledíte?“ (3,12). Tato reakce byla vyústěním
nadpřirozeného a svrchovaného Božího
jednání, protože tento muž byl mnoho
let chromý, žebral a teď je na nohou.
Petr opět začíná svým pověstným
oslovením „Muži izraelští“. Petrův následný výběr slov není náhodný či nedbalý. Záměrně používá slova „Bůh
Abrahámův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců …“ (3,13a). Tímto způsobem
jim připomněl jejich minulost. Židé byli
lidé Písma, smlouvy a proroků. Jaká to
historie, jaké to dědictví? Měli záznamy
o divech a zázracích, jež se jako zlatá niť
táhnou mnoha staletími. V posledních
dnech ale viděli tolik projevů moci Boží.
Mnozí byli svědky těchto zázraků a uznávali je, ale naneštěstí přesto zatvrdili svá
srdce. Co tím Petr zamýšlel? Jednoduše
jim připomíná Boha jejich praotců, Boha
jejich historie. Petr však u tohoto konstatování nezůstává, ale pokračuje dál:
„… oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před
Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit“
(3,13b). Tito jeruzalémští židé dobře vědí,
kdo Ježíš je.
Další důležitý znak obsažený v apoštolském kázání je konfrontace posluchačů
s ukřižovaným Ježíšem. Petr se zaměřil
na osobu Ježíše a pronesl: „Bůh předem
rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili“
(2,23). V tomto výroku nacházíme veškeré tajemství kříže. Kříž jedná s hříšníkem. V kříži apoštol poznal podstatnou
skutečnost a sice jak Boží, tak i lidské
hledisko. My nejsme zachráněni zabitím muže. Jsme zachráněni tím Jedním,
který dobrovolně vydal sám sebe do rukou bezbožníků prostřednictvím „uložené rady a předzvědění“ (BK), „uloženého
rozhodnutí a předzvědění“ (NBK), „jisté
vůle a prozřetelnosti“ (B21). V těchto teologických pojmech a slovních spojeních
spatřujeme Boží plán, který se rozsahově
nevymykal jeho záměrům. Právě naopak,
Boží plán byl vykonán v souladu s jeho
záměry. Petr chce říci, že Kristova oběť
Otce ani Syna nezaskočila. Ježíšova smrt
nebyla náhoda ani nehoda, ale svrchované Boží dílo uskutečněné v lidských dějinách za účelem věčného záměru a plánu.
Petr vynáší na povrch všechnu vinu
hříšníka a kontrastuje ji ve světle kříže.
Apoštol rozpoznává dva lidské faktory:
„vy“ a „bezbožníci“. První uvedený výraz
se týká Izraelců, které oslovuje. Obrat
„rukama bezbožníků“ v řečtině zní doslova „rukama bezzákonných mužů“, tj.
mužů jednajících proti zákonu.6 Horton
naznačuje, že jako tito protizákonně jednající mužové by měli být identifikováni
Pilát a římští vojáci.7 V Římanech 3,23
Pavel konstatuje „všichni zhřešili a jsou
daleko od Boží slávy“. Náš tak zvaný
„normální“ život nedosahuje Boží slávy. Člověk upadl do hříchu, když začal
prosazovat svou vůli proti vůli Stvořitele a rozhodl se udělat něco, co bylo
v protikladu s Božím záměrem. Z lidského hlediska byla smrt Ježíše způsobena
hříchem.
Ve své druhé promluvě Petr uvádí:
„Svatého a spravedlivého jste se zřekli
a vyprosili jste si propuštění vraha. Původce života jste zabili, Bůh ho však
vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky“
(Sk 3,14-15). Tím, co právě Petr předeslal,
byla posílena vina Izraele. To je ta lidská
strana (hledisko) kříže. Později Petr dodává: „Bratří, vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako vaši vůdcové. Bůh
to dopustil, aby se naplnilo, co předpověděl ústy všech svých proroků, že Mesiáš bude trpět.“ (3,17-18, B21). Petr je
tímto však neomlouvá, jednoduše ale raději přijímá fakt o tom, co řekl Ježíš v hodině své smrti. „Otče, odpusť jim, vždyť
nevědí, co činí.“ (L 23,34). Dovedl je do
bodu, kdy byli nuceni uvědomit si svou
vinu a zároveň jim ukázal, že se tak stalo
z jejich vůle a na základě jejich vlastního rozhodnutí. Nunnally poznamenává,
že ze své zodpovědnosti se nemohou vykroutit tvrzením, že tuto popravu vykonali vlastně Římané.“8 Skutečnost, že někdo zhřešil, znamená, že je před Bohem
vinen. Ale i přes předem promyšlené, tj.
úkladné, zabití Ježíše Bůh sledoval svůj
věčný plán milosti, který zvítězil nad lid-
ským hříchem a naplnil své záměry. A to
je Boží strana (hledisko) kříže.
Třetím důležitým znakem v Petrově
kázání byla skutečnost Ježíšova vzkříšení.
Petr nadále trvá na totožnosti osoby Ježíše a říká: „Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve
své moci.“ (2,24). To byl klíčový moment.
Hlásání Kristova utrpení není úplné, není-li hlásáno jeho vítězství nad hrobem.9
Tohle byl s největší pravděpodobností
první veřejný výrok o Kristově vzkříšení. Toto netvrdili lidé, kteří žili později
po údajném vzkříšení, ale mluvili tak Ježíšovi současníci a očití svědkové hned
během několika týdnů po Ježíšově zmrtvýchvstání v Jeruzalémě. V době, kdy ještě bylo zcela možné ověřit si prohlášení
svědků, přivést je k výslechu, apoštol otevřeně prohlašuje vzkříšení jako fakt, který lidé nepotřebují jako důkaz, protože
je jim to známé. Tato výpověď je jednoduchá a explicitní – „Bůh vzkřísil Ježíše
z mrtvých“. Petr nepředstavuje vzkříšení
Krista formou různých lidských důkazů,
i když hovoří, že „všichni jsme toho svědky“ (2,32; 3,15). Pokud je jeho argument
o Ježíši pravdivý, pak vzkříšení bylo nezbytně nutné. Tento Ježíš z Nazaretu se
opravdu prokazoval nevšedními skutky,
divy a zázraky, naprostou bezhříšností, a nakonec, i když zemřel, smrt ho nemohla zadržet. Bůh Otec jej slavně vzkřísil z mrtvých.
Čtenáři píší
Zvěst evangelia je tedy bezpečně a pevně
ukotvena v historické realitě.
Tyto tři znaky v apoštolském kázání –
Syn Boží chodil po této zemi, zemřel
a pak byl vzkříšen – způsobily usvědčení z hříchu v srdci posluchačů. Skutečnosti obsažené v Petrově poselství jsou
důležité i pro dnešek a neměly by chybět v našich kázáních. Petr pod vedením Ducha svatého použil takové prvky,
o kterých byl přesvědčen, že podporují
platnost a účinnost evangelijního sdělení. Mnozí kazatelé dnes používají složitá
slova, aby vysvětlili jednoduché pravdy.
Musíme se však naučit znát naše publikum lépe než naše slovníky. Lidé v naší
době potřebují slyšet, že Ježíš chce být
jejich osobní Spasitel a přítel. Petr nám
jednoduše připomíná, že Ježíš nepřišel
ohrozit integritu Božího slova, ale ho
naplnit.
Ale jsme i my ochotni platit jakoukoliv cenu?
Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT
6 Nunnally 2008, s. 64.
5
Wilson, Marvin R. Náš otec Abraham: 7 Horton, Stanley M. Acts: A Logion Press
židovské kořeny křesťanské víry. Praha: Mezi- Commentary. Springfield, MO: Gospel Publisnárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, hing House, 2001, s. 71–72.
1997, s. 41.
8 Nunnally, s. 83.
9
Tamtéž, s. 64.
21
ŽIVOT V KRISTU
Vedení Duchem svatým v mém životě
Čtenáři píší
P
22
řed pár dny jsem svědčil asi čtyřem
lidem z naší třídy o Bohu a zvěstoval
jsem jim jasné evangelium. Zbytek
třídy to přinejmenším poslouchal, takže
možná i víc než 10 lidí mohlo slyšet jasné
biblické poselství. Jak to začalo?
Velmi jednoduše, prostě jsem se jedno ráno modlil, tak jak už mám nějakou dobu ve zvyku, aby si mě Bůh použil i ten den. Řekl jsem Bohu velmi jasně,
že toužím po tom nechat se i tento den
vést Duchem svatým. A tak mi Bůh vnukl
myšlenku, abych na tabuli napsal tři věty
(Ježíš osvobozuje; Máš jistotu spasení?;
Kdybys dnes zemřel, šel bys do nebe?).
Nebylo to pro mě jednoduché, protože
jsem si říkal, co si o mně asi spolužáci
ze třídy pomyslí? Nebudou si myslet, že
jsem fanatik? Je to opravdu od Boha?
A různé otázky podobného typu. Nakonec jsem však hlas Ducha poslechl a tyto
věty jsem na tabuli napsal. Pak jsem jen
čekal, až začnou do třídy chodit spolužáci, a byl jsem zvědavý na jejich reakci
i na to, co chce Bůh dělat (poznal jsem
totiž, že Bůh nikdy nic neříká jen tak
pro nic za nic). Reakce byly různé; nikdo
však nápisy nesmazal, jak bych čekal, ale
každý, kdo do třídy vešel, si je hned přečetl a přinejmenším se nad tím alespoň
krátce zamyslel. To však nebylo zdaleka
všechno, začali jsme se totiž o těch větách, co jsou na tabuli, bavit s pár lidmi
z naší třídy a došli jsme i k otázce jistoty spasení. Před celou třídou jsem tedy
na tabuli kreslil propast a vysvětloval
jsem, že jedině Ježíš je ta jediná a pravá
cesta ke spáse. Dokonce přišli i někteří
spolužáci ze zadních lavic a sedli si dopředu, aby mohli poslouchat poselství
evangelia.
Nedal jsem žádnou výzvu a nevím,
jestli někdo proměnil svůj život nebo
vydal život Bohu, myslím si, že spíš ne,
ale co vím jistě, je, že se Bůh některých
lidí z naší třídy skrze toto dotýkal. Jak to
vím? Bylo to na nich vidět.  A i mě samotného tato událost velmi povzbudila.
Mám ještě mnoho jiných příběhů, ale
o těch možná až někdy jindy. Raději bych
se s vámi teď chtěl podělit o některé věci,
které mě Bůh naučil a které jsem přijal.
Tak zaprvé, Bůh mi ukázal, že chce,
abychom do věcí vstupovali s vírou, a že
nechce, abychom jen nečinně seděli. Bůh
chce, abychom mu nesli ovoce a aby byl
On sám skrze nás oslaven – Jan 15,8: „Tím
bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné
ovoce a budete mými učedníky.“
Další věc, kterou mě Bůh naučil je, že
nechce, abychom nežili z milosti. To znamená, že nechce, abychom věci dělali
z nějakého donucení nebo snad pod nějakým nátlakem. Ale že život s ním má
pro nás být něco přirozeného. Tak přirozeného, že je pro nás normální, že o něm
budeme mluvit a že na nás lidé uvidí náš
každodenní život s ním. Prosil jsem taky
Boha, aby mi odpověděl na jednu otázku.
Budu spasen, i když nebudu lidem svědčit o Bohu a když prostě budu žít takovým tím každodenním „křesťanským životem“? Odpověď zněla: „Ano i takový
člověk, pokud má upřímnou víru a opravdu vydal svůj život Pánu Ježíši, bude spasen.“ Domnívám se však, že takovýto život je spíše ke škodě než k užitku našeho
Pána a Spasitele Ježíše Krista. Častokrát
nevidíme, že svědčit lidem nemáme ze
své vlastní síly, ale z moci Ducha svatého.
A Bůh touží po tom, abychom žili život
v moci a v plnosti. A toho můžeme dosáhnout jen tehdy, pokud se Bohu opravdu vydáme.
Nedávno mě šokovala jedna věc. Začal jsem se učit o Duchu svatém a zjistil jsem, že jsem žil spíše tělesně než duchovně. Bůh mi to tak jasně ukázal, že
jsem z toho okamžitě musel činit pokání a řekl jsem Bohu, že takovýto život já
prostě žít nechci. Řekl jsem mu, že chci
žít život z Ducha svatého a chci, aby si
mě mohl plně použít. Jednoduše jsem
prostě řekl Božímu povolání ANO. Od
té doby se začalo dost věcí v mém životě
měnit. Každý den teď můžu z Boží milos-
ti mít nějakou zkušenost s tím, jak Duch
svatý jedná i skrze můj život a jsem za to
Bohu moc vděčný.
Nechci vás však nechat v nevědomosti. Přichází i těžkosti a téměř bych řekl,
že čím víc Bohu sloužím, tím víc těžkostí
přichází. Následující text je citace:
„Jožo, zdá se mi to, nebo se z tebe stal
takový fanatik???; Není status, kde bys
nenapsal něco o Pánu Ježíši apod.; Nepřeháněj to, snad nejsi v nějaké sektě,
myslím to dobře.“
Tak tato slova mě docela zranila a prosil jsem Pána Ježíše za vysvětlení. Nikomu není příjemné, když ho nazývají fanatikem a sektářem. A víte, co mi Pán Ježíš
ukázal? Ukázal mi, že se mám radovat,
protože toto je pro mě ujištění, že patřím jemu. Satanovi se totiž nelíbí, když se
šíří Boží království a bude se snažit nám
v tom za každou cenu zabránit, ale my
jsme na straně vítěze. Haleluja. Navíc mi
Pán ukázal na Pavla – že i on byl nazýván
sektářem – a na mnoho jiných částí Písma.
Proto se raduji, neboť když je svět proti
mně, tak mi tím vlastně potvrzuje, že já
světu nepatřím, ale že patřím Kristu.
Naposledy bych chtěl napsat povzbuzení pro TEBE, kdo si tohle čteš. Nech se
vést Duchem. Přemož strach a vstup do
věcí s vírou. Dej Bohu prostor, aby mohl
jednat, a uvidíš, že On jednat bude.
Joža Kohoutek, AC Vyškov
Apolletin 3/2010
(redakčně zkráceno)
Moc jména Ježíš
P
aní, kterou jsem dostala na starost let neslýchala. Sepjala své staré, vrásčité,
jako asistentka, už byla slaboučká upracované ruce na hrudi, tiše poslouna těle i na duchu. Chodit už ne- chala a nešetřila chválou. Kdo mě zná, ví,
mohla. Čekala, až ji posadíme na lůžku, že nejsem ani pěvkyně ani kytarový virpřevezeme do křesla v kuchyni, nakrmí- tuos. Chvála za ty písně opravdu patřila
me ji a budeme jí dělat společnost. A tak Bohu. Při čtení Bible paní spokojeně přijsme si četly, zpívaly, někdy sledovaly kyvovala. Přemýšlení o Božích věcech ji
rozhlas nebo televizi.
pomalu vracelo ze světa představ, které ji
Dokud paní vnímala, že je doma a že děsily, do klidné reality.
je všechno v pořádku, byla to příjemná
Asi bych o tom nepsala, kdyby kolegypráce. Horší byla situace, kdy paní rea- ně, které mne ve službě u této paní střígovala na něco, co jsme neviděly a kdy daly, neměly nepříjemné zkušenosti se
se začala nekontrolovatelně bát. Jak jí stavy, kdy paní uklidnit nešlo.
uklidnit?
Je to přece jen pádný doklad moci jméMěla jsem připravenou Bibli, kytaru, na Ježíš. Paní, která byla vyděšena vlastknihu s vyprávěním misionáře o zkuše- ními představami, která byla nepřístupnostech s Boží pomocí a o vyslyšených ná rozumovému vysvětlování, reagovala
modlitbách. Zpívala jsem paní s kytarou na Boží slovo a na zpěv k Boží chvále.
i bez kytary písně k Boží slávě. Předpoklá- Umíte si to vysvětlit jinak, než tak, že Jedám, že tato velmi stará paní vychovaná žíš dosud neztratil moc nad světem, který
jako katolička, slyšela poprvé moderně ho nechce znát?
zhudebněné žalmy a biblické verše. Ani
Marie Faldynová,
jí nenapadlo protestovat proti těm divAC České Budějovice
ným zpěvům, které ona za svých mladých
Ročník 22, duben 2010
Revitalizace našich sborů
V Apoštolské církvi jsem doma
M
aminka se stala letniční křesťan- poslouchali. Pak beze slova vstala a odekou v roce 1936. Křtili ji v zamrz- šla. Majitel obchodu potkal mého otce
lém potoce a ani se nenachladila. a řekl: „Kde se vaše paní naučila mluvit
tak čistě hebrejsky? Je to
Pak v horlivosti napsala
těžká řeč a mnoho Židů
babičce: „Čiň pokání...“.
ji dobře neumí.“ Otec
Ona napsala otci: „Zaodpověděl, že maminka
kaž jí to, nebo se zblázřeči neumí. Jako nevěřící
ní“. Otec odepsal: „Proč
se víc nezajímal.
bych jí to zakazoval,
Tak Bůh mamince pokdyž je lepší než předtvrdil dar jazyků v době,
tím?“
kdy se dar výkladu téměř
Zanedlouho, při vařenevyskytoval. Jestli Duch
ní, si řekla: „Pomodlím
svatý tyto Židy varoval,
se, ať jsem blíž Pánu“.
tak asi neuvěřili, protoA najednou jí ulétla tři
že zemřeli v koncentračcizí slova. Tak dostala
ním táboře.
dar jazyků.
Po našem přestěhoV roce 1939 šla do obchodu vrátit vypůjčený hrnek. V obchodě vání nám zůstaly jen společné modlitby,
byli jen majitelé, Židé, dvě ženy a jeden protože o letničních křesťanech jsme nemuž. Maminka beze slov klekla na podla- věděli. Duch svatý často mluvil i česky,
hu a začala mluvit v cizím jazyce. Majitelé občas ve verších.
Čtenáři píší
rálka však byla zaměřená na to, jak zjistit
skutečný stav sboru. Dostali jsme plno
praktických rad, co udělat se sborem, který je ve stagnaci. Jak ho vrátit do období rozkvětu. Samozřejmě, že pouhé rady
a techniky nepomůžou bez Boží milosti
a pomoci. Avšak modlit se, čekat, že se něco
stane, a nic nedělat, by nebylo dostačující.
Stejně jako v tom lese, obživení sboru
bude hodně stát. Především času a námahy. Je nutné vidět cíl. U lesa to bylo jednoduché, potřebovali jsme dostat vodu
zpátky tam, kde bývala. V duchovních věcech to tak očividné nemusí být. Cíl pro
každý sbor je jedinečný a je potřebné jej
před Bohem hledat. Pastor pak pro ten
cíl, pro tu vizi, potřebuje získat ostatní. Může to znamenat hodiny a hodiny
strávené na modlitbách, překonáváním
překážek, komunikací s lidmi, hledáním
a přemýšlením. Překonání stagnace sboru je velmi namáhavé. Rozhodně to nezvládne pastor sám za nezúčastněného
přihlížení ostatních bratří a sester. Naopak, každý z nás se na tom potřebuje
podílet. Můžeme se nechat nadchnout
pro Boží plán. Můžeme a máme se osobně zapojit. Určitě modlitbou. Ochotou
a obětavostí pomoci. Můžeme se v srdci připravit ke změnám. Pracovat na obnovování živé lásky k Pánu. Revitalizace
sboru je krásný úkol. Úkol pro všechny. Vždyť kdo z nás by si nepřál, aby náš
sbor znovu nebyl plný nadšení, evangelia
a obrácených lidí?
Karel Káňa
Stal jsem se učitelem, oženil se s nevěřící dívkou a žil světsky. Po čase jsem si
uvědomil, že takto se do nebe nedostanu.
Vzal jsem časopis vydaný u příležitosti
mezinárodního setkání letničních křesťanů v Liptovské Lužné v r. 1947, kde byla
fotografie účastníků, a přijel tam hledat
někoho z místních. Přijal mě bratr, který se právě vrátil z vězení za křtění lidí
v potoce. Brzy nato pokřtil ponořením ve
jménu Otce, Syna a Ducha svatého i mě.
Kdyby se doneslo, že já, učitel, jsem věřící, byl bych okamžitě propuštěn. V roce
1985 jsem začal navštěvovat Apoštolskou
církev v Brně. Abych nebyl propuštěn neočekávaně, kazatel mi doporučil dát výpověď. Začal jsem pracovat u stavebního podniku. Plat byl nižší, domů jsem se
vracel jen na víkendy, žena ještě nevěřící.
Jedna blízká příbuzná, které se nelíbilo,
že nejsem učitel, mi řekla, že jsem blázen.
Jestli to bylo rouhání Duchu svatému,
což je jediný neodpustitelný hřích, to nevím, ale za tři dny zemřela.
Svědectví
S
pojmem revitalizace jsem se letos
nesetkal poprvé. U Lesního závodu
Židlochovice jsme v devadesátých
letech pracovali na revitalizaci vodních
toků v lužních lesích. Lesní tůně, potoky a meandrující říčky vyschly, nebo se
jejich dno ucpalo nánosy tak, že hladina
spodní vody poklesla – a v důsledku toho
i takové duby začaly mít nedostatek vláhy. Některé chřadly, některé uschly, celková tvář lesa se měnila… Bylo potřeba
s tím něco dělat, přivést znovu vodu
a dostat lužní les zpátky do kondice. Trvalo to dlouho, bylo to náročné a drahé. Měřili jsme v terénu, projektovali,
radili se s pamětníky. Budovali jsme
stavidla, bagrovali kilometry vodních
kanálů… Nakonec se to podařilo, do
lesů se voda dostala ve velkém a znovu nastalo oživení těch dříve suchých
míst, i lesa jako celku. Znovu oživení
je přesný překlad cizího slova revitalizace.
Tohle může dobře sloužit jako podobenství toho, čím jsme se zabývali na
březnové pastorálce. Do Havířova se sjelo mnoho desítek pastorů a po tři dny
poslouchali téma revitalizace sborů. Řekli byste, že i sbor může potřebovat úpravy, aby znovu začal plně žít? Jasně, že se
to netýká každého sboru. Některé sbory
však zrovna teď mohou procházet obdobím, kdy se, mými slovy, ztratí voda. Sbor
žije dál, jako ten les, ale stagnuje. Po nějaké době by začal upadat a nakonec by
vymřel. Pokud se nic neudělá. Celá pasto-
23
Svědectví
ŽIVOT V KRISTU
24
Křest Duchem svatým s darem jazyků
jsem dostal ne zcela běžným způsobem.
Poklekl jsem s kazatelem a on po mojí
prosbě řekl několik vět v cizím jazyce.
Jeho žena začala říkat výklad, ze kterého
vyplynulo, že dar jazyků nyní nedostanu.
Protože minulý den jsem četl o králi Ezechiášovi ve 2Kr 20,1–6, řekl jsem: „Pane,
cožpak slzy krále Ezechiáše byly více hořké než moje?“ To byla moje reakce na to,
jak Bůh změnil své rozhodnutí o Ezechiášovi. Nato žena začala mluvit v jazyce
a kazatel říkal výklad. Z něho si pamatuji jen přibližně toto: „Rozhodl jsem se
ne jindy ani zítra, ale dnes ti dát...“ Kazatel skončil a řekl: „Otevři ústa a mluv.“
Řekl jsem: „Nejsem hoden.“ Odpověděl:
„To nejsme nikdo. Mluv.“ Začal jsem velmi potichu říkat slova, která zněla jako
vietnamština. Po první větě kazatel řekl
výklad. Proto jsem se osmělil a řekl ještě dvakrát větu a vždy následoval výklad.
Kazatel poděkoval Bohu a řekl: „Bratře,
jak se cítíš?“ Řekl jsem: „Mi je to nějaké
divné.“ Odpověděl: „Tvoje matka řekla
poprvé tři slova. Ty jsi řekl tři věty a je
ti to málo?“ Jenže mi to nebylo málo, ale
byl jsem nevychovaný začátečník a proto
mě trochu překvapilo, že je to taková řeč.
Kazatel řekl: „Modli se tak, to se ti rozběhne“. Za tři dny přišly jiné jazyky, původní už ne. Pokud to byla vietnamština,
dnes mě to mrzí – ve světle přítomnosti
tolika neoslovených Vietnamců.
Dar jazyků je potvrzením křtu Duchem
svatým. Nechtít jakýkoliv dar Ducha svatého odporuje Bibli.
Čteme, že věřící přijímali dar jazyků
rádi. Vždyť modlitba jazykem je účinnější!
Ptal jsem se Ducha svatého, proč v republice není nikdo s darem uzdravování, když hranice jsou zavřené. Snad byli
málo vyhledáváni. Uzdravení se děla na
úrovni modliteb starších sboru.
Aktivita sboru po pádu komunismu
byla navenek pomalá, stejně jako ochota
postavit do služby další bratry. Moji aktivitu pochopil Rudek Bubik, který mě pověřil zjišťováním informací o historii letničního hnutí. Něco z toho se objevilo ve
vydání Historie letničního hnutí v ČSR.
S ním jsem si vždy rozuměl. Z pohledu
dneška vidím, že ho vedl Duch svatý.
Malá aktivita sboru navenek způsobila,
že jsem roku 1990 zorganizoval evangelizaci zahraničního misionáře na zimním
stadionu v Kroměříži. Vlastně se mi sám
nabídl. Řekl: „Kvůli tomu, žes musel odejít ze školy, já to jednou udělám v Kroměříži.“
Došlo k mnoha uzdravením. Protože jsem vylepil hodně plakátů a pozval všechny církve, přišlo asi 600 osob.
U vchodu dostal každý pozvánku do sbo-
ru, který jsme chtěli založit. Na pozvánky z evangelizace přišlo asi 40 osob. Po
úvodním evangeliu se někteří zeptali:
„A vy jste která církev?“ Odpověděl jsem,
že Bůh v Bibli žádnou nejmenuje, ale že
jeho církev je ta, která se přesně drží Bible – nic nepřidává ani neubírá. A to musí
poznat každý sám srovnáváním. Asi pět
osob se zvedlo a odešlo. V nastalé situaci
můj spolupracovník řekl: „Teď se budeme modlit za nemocné.“ Došlo k několika menším uzdravením. Vyzvali jsme
přítomné, ať přijdou zase. Za týden se již
Ježíš oslavil mocně. Docházelo k okamžitým uzdravením z různých bolestí, nemocí a vad, i tzv. nevyléčitelných. Když
místní tisk přinesl s námi rozhovor, začalo chodit více lidí. Ve městě následně
postupně vznikalo a měnilo se několik
křesťanských společenství.
Nyní jsem se vrátil do AC, která mi
dala dobrý základ v letech 1985–1990. Asi
1987 mě Ježíš poprvé uzdravil službou
jiné osoby. Bylo to z migrény po modlitbě Aleše Navrátila dodneška. Trpěl jsem
jí 30 let. AC učí úplné evangelium a je
zárukou stálosti učení, což u křesťanských společenství někdy není. Změní se
kazatel a s ním i učení. Není výjimkou,
že s odchodem kazatele sbor živoří nebo
i zanikne. Další určitou výhodou je odpověď na otázku: „A vy jste která církev?“
Mnozí lidé totiž všechna křesťanská společenství a náboženské společnosti pokládají za sekty. Někdy, pokud bych neřekl, že jsme státem uznaná církev, někteří
by se přestali dále bavit.
V době pádu komunismu jsem se
vrátil do školství. Příležitostně, hlavně
před Vánocemi a Velikonocemi, jsem říkal žákům evangelium, které Duch svatý potvrzoval okamžitým uzdravením
nemocných dětí. Protože jde o státem
uznané křesťanské svátky, muselo mi
to vedení školy tolerovat. Pokud některé žáky něco bolelo a byli ochotni svými ústy požádat Ježíše o odpuštění hříchů a uzdravení, všichni byli vždy ihned
uzdraveni.
Jednou mě žáci 9. třídy přemlouvali, abych promluvil darem jazyků. Řekl
jsem, že to není pro divadlo, ale že je potřeba např. za něco prosit. Navrhl jsem,
aby to bylo za úspěch jejich přijímacích
zkoušek na střední školy. Měl jsem mírnou obavu, jaký jazyk to bude, protože
některé znějí velmi jednoduše. Duch sv.
promluvil asi tři věty tak krásným jazykem, že překvapil nejvíc mě. Nikdy mě
nenapadlo, že může něco tak krásného
existovat. Deváťáci strnuli, jakoby viděli
zázrak. Však to byl! Jestli existuje andělský jazyk, tak to byl. Nikdo nepochyboval,
že promluvil Bůh. Všichni byli také přijati na školy, kam se hlásili.
Také většina řemeslníků, kteří pracovali v mém domě, byla uzdravena, pokud
upřímně žádali.
Velmi snadno přijímají víru v Ježíše
a uzdravení Romové, i proto, že se setkávají s okultismem a tím vědí, že existuje nadpřirozeno. Vždy uzdravení ihned
přijali. Jednomu zjistili rakovinu slinivky břišní s metastázami do všech orgánů. Na operaci pozdě, jen chemoterapie.
Přijal Ježíše, křest ponořením, protože
neumí číst, jeho žena mu čte z papíru
modlitbu „Otčenáš“ a Desatero přikázání,
přestal hřešit, žije již několik let, je činorodý atd. Jen náplast s drogou mu dávají
lékaři stále. Také ostatním lidem, u kterých jsem se modlil za uzdravení z rakoviny, se daří dobře. Minulý měsíc, květen
2009, jsem se modlil za syna kazatele BJB
v Ostravě J. Průšu, který žije v USA. Ležel na přístrojích a čekal na trojnásobný
„bajpás“ srdce. Za dva dny po modlitbě lékař řekl, že tak velké zlepšení vidí podruhé v životě. Za další dva dny jej operovali a lékaři byli překvapeni, v jak dobrém
stavu cévy jsou. Bližší zatím nevím. Důkazy pro vás čtenáře nejsou moc potřeba,
protože Ježíš stále pokračuje.
Kdo je všímavý, vidí Boží ruku každý
den. Někdy porozumíme až časem. Jednou mi byla ukradena dvě kola od maringotky se včelami včetně středových
ložisek. V prvním okamžiku jsem řekl:
„Ježíši, proč?“ O žádném hříchu jsem nevěděl. Škoda byla desítky tisíc a tento typ
se už nevyrábí. Tyto včely jsem měl trvale 20 km od bydliště z důvodu závisti
místních včelařů. Dopadlo to tak, že jsem
z krádeže měl sedm výhod – kamarád mi
kola sehnal za 3000 Kč, z pojištění jsem
dostal 7000 Kč. Včelaři u nás potřebovali
pokladníka, takže byli rádi, že jim funkci
vezmu a už tak nezávidí, včely jsem převezl dva km od bydliště, což je úspora
18 km a času, jsou v lepším prostředí, kde
je v přírodě více medu. Jsou na soukromém pozemku chráněném před zloději,
ale hlavně – v okolí bývalého stanoviště
pak propukla nemoc včel, takže jsem jí
ujel. Děkuji, Ježíši! Halelujah!
Satan se stále snaží útočit a pokoušet.
Ale pokoušeni jsme jen v míře, kterou
jsme schopni zvládnout. I já jsem vícekrát padl, i vícekrát za stejnou věc. Když
jsme slabí, stačí chtít se očistit a s ostatním pomůže Ježíš. Pohladí nás a řekne:
„Jen bojuj dál. Pomohu ti. Vzchop se.“
Vrcholí milost, ale Ježíš už vykročil pro
církev, která bude čistá, nenáboženská.
Vidíš to okolo sebe.
Jen Ježíši Kristu patří všechna čest, sláva, vděčnost a moc.
Rostislav Klimt, Morkovice,
AC Prostějov
Ročník 22, duben 2010
O poklad
Krále králů
T
Dětem
ak už je to tady zase! Zrovna
probíhá naše soutěž biblických
znalostí „O poklad krále králů“.
Letos je nás opět více než loni a to
je dobrá zpráva. Děti nám nezahálí,
roste nám z nich pořádný tým těch,
kteří se učí znát boží slovo odmalička. Jak celá soutěž dopadla a kdo
je vítěz, to se dozvíte až v příštím
čísle. Teď si to pojďte trochu vyzkoušet s námi. Zde je malá ukázka
toho, jaké otázky čekaly soutěžící
nejstarší věkové kategorie, což bylo
15 – 20 let.
A pro všechny, kdo rádi cvičí svůj
postřeh, tu máme dva obrázky, na
kterých máte najít 16 rozdílů. Kromě toho byste taky mohli říct, co to
na tom obrázku vlastně je. To už je
úkol pro nejmenší.
teta Dana
1. kolo kategorie E
Josef
7) Jak se jmenovala žena Josefa?
_____________________
Gn 41,45
KDO JE KDO?
4) Který z těchto mužů nebyl bra- 8) Josefovi se narodili dva synové.
tr Josefa? (Dan, Juda, Zabulón,
Jejich jména znamenají Bůh dal
1) Jak se jmenoval Josefův tatínek?
Lévi, Káleb, Isachar)
zapomenout a Bůh dal plodnost.
Můžeš napsat ta jména?
_____________________
_____________________
Gn 35,22
Gn 35,23–26
_____________________
Gn 41,51–52
2) Jak se jmenovala Josefova ma- 5) Kdo byl Potífar? (Napiš také 9) Jeden z bratrů zůstal uvězněn
minka?
jeho povolání i jak tento muž
v Egyptě, jako zástava, že bratři
souvisel s Josefem.)
přivedou Benjamína. Který?
_____________________
a) Juda
Gn 35,24
_____________________
b) Dan
Gn 37,36
c) Šimeon
Gn 42,24
3) Když se bratři smluvili, že Josefa 6) Faraon Josefa přejmenoval Sefausmrtí, jeden z nich jej chtěl zanat Paneach. Co to jméno zna- 10) Jeden z bratří později požádal
chránit. Který?
mená?
Josefa, aby směl u něj zůstat jako
a) Požehnaný od Hospodina
otrok místo Benjamína. Který?
b) Zachránce světa
c) Vykladač snů
_____________________
_____________________
Gn 41,45
Gn 37,21
Gn 44,18
25
ŽIVOT V KRISTU
18
NÁVRAT ŽIDŮ A OBNOVA JERUZALÉMA
V SOUVISLOSTECH
559 – 529 období vlády Kýra II. Velikého nad Médo-Perskou říší,
zakladatel Achaimenovské dynastie.
539 král Kýros dobyl Babylonii
538 král Kýros vydává edikt umožňující Židům návrat do vlasti
538 první skupina navrátilců pod vedením Zerubábela se vrací
do Jeruzaléma a začíná obnova Chrámu
zakrátko jsou práce na Chrámu přerušeny
530 – 522 vládne dobyvatel Kambýses
525 Peršané dobývají Egypt
522 – 486 vládne reformátor Dareios I.
520 proroci Ageus a Zacharjáš povzbuzují k pokračování obnovy Chrámu
516 obnova Chrámu dokončena
492 – 449 Řecko-perské války (bitvy u Marathonu, Thermopyl,
Salmíny, Platají…)
486 – 465 vládne Xerxes I. (též známý jako Achašveróš)
483 – 474 příběh knihy Ester
464 – 423 vládne velkorysý Artaxerxes I.
458 Ezdráš se vrací do Jeruzaléma
445 Nehemjáš se vrací do Jeruzaléma, byly obnoveny hradby kolem Jeruzaléma
433 Nehemjáš se na nějaký čas navrací k perskému králi Artaxerxovi, po návratu do Jeruzaléma pokračuje v reformách
18
ZVETŠENÍ STARÉ SMLOUVY
Vnější obnova se Židům po jejich návratu ze zajetí vcelku
jakž takž povedla, chrám i hradby byly postaveny, ovšem s vnitřní obnovou to bylo mnohem méně slavné. Pisatel listu Židům
o Staré smlouvě říká, že je zastaralá a vetchá, blíží se zániku
a proto je nutné nahradit ji smlouvou Novou (viz Židům 8,13).
Kniha Nehemjáš je chronologicky poslední tzv. historickou knihou Starého zákona. I proto je důležité podívat se do ní, jak ten
zánik Staré smlouvy vypadal.
Jeden z posledních starozákonních pokusů Izraelců dokázat
Bohu, že jsou dobří a že ho dokážou poslouchat, nacházíme
v Neh 9,1–2: Dvacátého čtvrtého dne toho měsíce se Izraelci shromáždili k postu v žíněných rouchách a s prstí na hlavě. Izraelovi potomci
se oddělili ode všech cizinců. Stáli a vyznávali své hříchy i nepravosti
svých otců. Následně v desáté kapitole Izraelci uzavřeli smlouvu,
ve které slíbili mimo jiné poslušnost Hospodinu v následujících
konkrétních bodech:
• Neh 10,31 slíbili, že nebudou uzavírat smíšená manželství
s okolními národy.
26
MALTA
Poté, co loď plující do Říma ztroskotala u břehů Malty a podle
Božího zaslíbení Pavlovi se nikomu nic nestalo, čteme zajímavý
a poučný příběh: „Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na
oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem. Jakmile
domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou: ‚Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila,
aby zůstal na živu.‘ Ale Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo. Oni čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však
dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je
to nějaký bůh.“ (Sk 28,3–6) Z Písma víme, že Bůh nejenže chrání své
služebníky na místech, kam je posílá, ale vede je svým Duchem
a v pravou chvíli dává vhodná slova moudrosti. Proto nás nepřekvapí, že i tentokrát Bůh splnil, co zaslíbil, a Pavlovi se po uštknutí hadem nic nestalo. Zajímavé a celkem logické jsou však reak-
• Neh 10,32 slíbili, že v sobotu nebudou pouštět do bran města obchodníky a nebudou s nimi obchodovat.
• Neh 10,38 se výslovně zavázali, že budou odevzdávat desátky
pro potřeby levitům, aby mohli sloužit Hospodinu.
O pár kapitol dále vidíme, jak se Izraeli povedlo své sliby dodržet. V Neh 13,6 se dovídáme, že dvanáct let po dobudování
hradeb Nehemjáš opustil Jeruzalém a odcestoval ke králi Artaxerxovi, ale po nějaké době se do Jeruzaléma opět vrátil. Celá
třináctá kapitola popisuje spoušť, kterou Nehemjáš po svém
návratu do Jeruzaléma uviděl. Podívejme se jen, jak to dopadlo
se třemi výše uvedenými body, ve kterých Izraelci v předchozí
smlouvě Hospodinu slíbili poslušnost:
• Neh 13,10 Izraelci přestali dávat levitům desátky, takže levité
se museli rozprchnout ke svým polím, aby si zajistili obživu.
• Neh 13,15-16 vidíme, že v sobotní den byly v Jeruzalémě otevírány brány cizincům, aby tito mohli chodit do města a obchodovat tam.
• Neh 13,23-25 Židé opět začali uzavírat smíšená manželství
s okolními národy, v důsledku čehož dokonce jejich děti už
ani neuměly židovsky mluvit.
Izrael selhal ve všech bodech, které předtím Hospodinu slíbil. Nehemjáš byl z toho všeho zoufalý.
Zde vidíme to definitivní zvetšení Staré smlouvy. V celé starozákonní historii izraelského národa probíhá neustálý kolotoč uzavírání smluv s Hospodinem a jejich následné nedodržování, které nakonec vyústilo k vyhnanství ze Země. Kolotoč
se začíná opakovat i po návratu ze Zajetí.
Prokázalo se, že kvůli lidskému hříchu není možné, aby lidé
skrze pouhé dodržování Zákona dosáhli posvěcení a života
věčného v nebeském království. Díky Bohu za to, že nás neponechal v této bezvýchodné situaci, ale v Ježíši Kristu pro nás
připravil smlouvu Novou, skrze kterou tohoto cíle dosáhnout
lze: Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským
i s domem judským uzavřu smlouvu novou, ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku,
abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin. A toto je smlouva, kterou
uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám
své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem
a oni budou mým lidem. Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: ‚Poznej Pána‘, protože mě budou znát všichni,
od nejmenšího až do největšího. Slituji se nad jejich nepravostmi
a na jejich hříchy už nevzpomenu. (Žd 8,8–12)
ce přihlížejících Malťanů, kteří Písma neznali – nejprve (podle
svých zkušeností s „výkladem duchovních znamení“) Pavla považují za těžkého zločince. Po chvíli, když se prokáže omyl jejich
„duchovního vidění věcí“, pokračují ve stejném stylu k druhému omylu, kdy Pavla pokládají za boha. Tápání v duchovní tmě,
omyl za omylem a přelétávání z krajnosti do krajnosti bez jakéhokoliv ujištění o skutečné pravdě je životní úděl každého, kdo
spoléhá na vlastní pochopení duchovních záležitostí či na nějaké „zaručené“ praktiky (tj. okultismus). Božím plánem je však
pro Jeho lid něco jiného. Ne pověry a věštění z dobrých či zlých
znamení, ani ne zkušenost či rozumová analýza, ale světlo Jeho
Slova. Slovem byly založeny světy, Slovo je světlem pro naše
nohy. Je to On sám, On jediný, který má to právo a moc podávat
výklad duchovního rozměru našeho života, On sám nás může
vést – budeme-li ochotní naslouchat. On nepotřebuje náhražky.
18
N
Jeruzalém byl v době zajetí rozbořen.
Na obrázku jsou vykopávky Města Davidova z tohoto období.
ávrat ze zajetí
Dnes si připomeneme tři hlavní
vlny návratu Židů do vlasti: první
vedl r. 539/8 př.n.l. Zerubábel a zaměřil se na obnovení chrámu, následoval
r. 458 př.n.l. Ezdráš a jeho výzvy k duchovní obnově národa. S Nehemjášem
r. 445 př.n.l. přišli poslední navrátilci
a obnovili hradby kolem Jeruzaléma.
Zapomenout bychom neměli ani na
neobyčejné osobní hrdinství královny
Ester, která zachránila svůj lid před genocidou.
Pod Zerubábelovým vedením byl obnoven chrám
v Jeruzalémě (model).
Ezdráš vyzývá k duchovní obnově.
Královna Ester (E. Long)
Intrikán Haman byl odhalen.
Zerubábel přivedl první vlnu
navrátilců do Jeruzaléma (freska
Michelangela Buonarrotiho).
Nehemjáš žádá krále, aby se mohl vrátit
do Jeruzaléma a obnovit hradby.
Nehemjáš na noční obhlídce hradeb (Tissot).
Archeologické nálezy v Jeruzalémě z doby návratu ze zajetí.
Svátek Purim se slaví na památku Esteřiny záchrany Židů
před vyhlazením. Koláčky prý připomínají Hamanovy uši.
Obnova hradeb (Tissot).
18
Vlajka Malty, ostrova o rozloze
jen 10 000 km2.
M
alta
Ostrov ležící asi 100 km jižně od Sicílie patřil od 7. stol. př.n.l. fénickým obchodníkům, v jejich jazyce Malta znamená „bezpečný přístav“.
Později ostrov ovládli Řekové, pak Kartaginci a Římané. Skutky 27 a 28 nás
informují o ztroskotání lodi převážející apoštola Pavla do Říma a o tříměsíčním pobytu na Maltě. V současné době asi z 98 % katolická Malta drží evropské prvenství v hustotě zalidnění (1249 obyvatel na km2).
Maltézský rytíř
(Caravaggio)
Hlavní město Valletta.
Malta na mapě z r. 1686.
Maltézští rytíři dnes. >>
Turisticky zajímavé pobřeží Malty.
Komplex Mnajdra v Hagar Qim je významnou památkou
megalitické kultury na Maltě (z doby asi 3800-2500 př. n. l.).
Rozvaliny chrámu.
Mozaika v římském domě v Rabatu.
Pravěká miss Malta
z Tarxienu.
Ġgantija (Věž obrů),na ostrově Gozo.
Romantika starobylých uliček.
Download

Duben - Časopis Život v Kristu