2012
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
01/12
stavebnictví
MK ČR E 17014
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
věda a výzkum v praxi
brněnský kampus Masarykovy univerzity
reportáž: Hlavní nádraží v Praze
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
Life®
Nové barvy
Baumit
Všechny barvy,
které si jen představíte.
888 nových barev Baumit Life®
Baumit – přední evropská značka v oblasti fasád a zateplování vám přináší
novou paletu 888 fasádních barev Life pro váš dům. Ať si představujete moderní,
derní,
energické, pohodové, jemné nebo tradiční barvy, Life vám nabízí vše v široké škále odstínů. Kromě toho si můžete vybrat
z 36 nových trendových mozaikových omítek pro zvýraznění detailů. Vaše fasáda tak získá originální a stylový vzhled. Díky
novým barvám Life už můžete nechat své fantazii volnost bez omezení.
Váš dům. Vaše barvy. Váš Life.
editorial
Vážení čtenáři,
časopis Stavebnictví završil jedenatřicátým prosincem loňského roku svůj pátý ročník. Proto
si, netradičně na začátku ročníku
nového, dovolím krátkou bilanci.
Časopis Stavebnictví spatřil světlo světa před pěti lety s mnoha
očekáváními, ale i se špetkou
nedůvěry v jeho budoucnost.
S odstupem můžeme říct, že se
naplnila především očekávání optimistická a nedůvěra byla velmi
brzy překonána.
Časopis poměrně záhy naplnil
svoji existenční ideu – být vysoce
odborným titulem, který dokáže
aktuálně i tematicky mapovat
celé odvětví stavebnictví a své
informace předávat více než
třicetitisícové skupině odborné
stavební veřejnosti.
K naplnění tohoto cíle vedlo několik naprosto zásadních okolností.
První z nich bylo uskutečnění
dohody mezi Českou komorou
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Svazem
podnikatelů ve stavebnictví v ČR
a Českým svazem stavebních
inženýrů o spojení sil těchto
nevládních organizací v podpoře
jednoho společného vydavatelského projektu.
Za tento osvícený přístup patří
zmíněným organizacím obdiv.
Druhou okolností bylo sestavení
redakční rady. Tento institut je
často noční můrou šéfredaktorů
a pracovníků redakce, protože
není výjimkou, že se v něm sejdou lidé bez patřičné odbornosti
a chuti pracovat a tento nedostatek kompenzují arogantním exhibicionizmem. V případě časopisu
Stavebnictví se ovšem v redakční
Slovo předsedy ČKAIT k úmrtí Václava Havla
V osobě Václava Havla ztrácíme osobnost, kterou jsme my Češi dlouho
mezi sebou neměli, zejména v čele státu. Celý svět přichází o jeho
lidský rozměr, s kterým vstoupil do světové politiky. Prezident Václav
Havel byl iniciátorem obnovení občanských tradic, které ve svobodném
českém životě vždy byly.
Snad si mnozí současní politici uvědomí, že ne jejich osobní ješitnost
je důležitá pro český národ. Snad na chvíli vstoupí mezi ně skromnost,
která byla tak vlastní Václavu Havlovi.
Jménem svým, ale i jménem všech autorizovaných inženýrů a techniků
vyjadřuji hlubokou soustrast všem pozůstalým.
Ing. Pavel Křeček, předseda České komory autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
V Praze 20. 12. 2011
Odesláno elektronicky na oficiální stránky www.hrad.cz – smuteční
stránka
radě sešla skupina expertů, kteří
nesleví ani o píď na odborné
úrovni textů, hlídají a zamezují
jejich případné komercializaci,
ale hlavně aktivně spolupracují
na tvorbě obsahu a ke každé kritické poznámce mají připraveno
konkrétní konstruktivní řešení.
Za tento vysoce profesionální
přístup patří členům redakční
rady velký dík.
Dále se podařilo vytvořit velmi
obětavý tým spolupracovníků,
zajišťujících výrobu časopisu
Stavebnictví. Příprava odborného měsíčníku, jenž je založen
na intenzivní spolupráci s externími autory – experty ve svém
oboru – vyžaduje nasazení překračující rámec běžné pracovní
doby a také mimořádnou osobní
motivaci odvést co nejkvalitnější
práci. Hmatatelným výsledkem
úspěšné kooperace redakční
rady a realizačního týmu je zařazení časopisu Stavebnictví
na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných
v České republice, který zřizuje
Rada pro výzkum, vývoj a inovace vlády ČR.
Posledním, ale neméně podstatným přínosem k úspěšné
existenci časopisu Stavebnictví je
stále stoupající povědomí našich
komerčních partnerů o marketingové síle unikátní čtenářské skupiny časopisu, jež seskupuje drtivou
většinu celé odborné stavební
veřejnosti v České republice.
I jim patří mé poděkování.
Oprávněně věřím, že i za dalších
pět ročníků budu moci napsat
podobně optimistický editorial,
a také bych rád popřál všem
stavbařům bez výjimky, aby optimizmus v našem odvětví přestal
být (pokud možno daleko dříve
než za pět let) nedostatkovým
zbožím.
Vážení čtenáři, děkuji Vám za přízeň, kterou časopisu Stavebnictví
věnujete, děkuji za Vaši pochvalnou i kritickou zpětnou vazbu
a nepochybujte o tom, že pro Vás
budeme mít stále dost kvalitních
článků a potřebných informací.
Ty Vám, počínaje tímto číslem,
přinášíme v lehce pozměněné
grafické podobě časopisu.
Na závěr bych rád smeknul před
(bohužel již navždy dokončeným)
dílem Karla Hubáčka, jenž svým
návrhem televizního vysílače
a hotelu na Ještědu vytvořil jednu z nejkrásnějších ukázek českého stavebnictví dvacátého století.
Hodně štěstí přeje
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
stavebnictví 01/12
3
obsaha v ýzkum v praxi
věda
8–13
text A | grafické podklady a
18–20
Univerzitní kampus v Brně – stavba desetiletí?
Rekonstrukce pražského Hlavního nádraží
Etapizovaná výstavba Univerzitního kampusu v Brně – Bohunicích
trochu zastírá význam i velikost tohoto investičního počinu. Ani
titul Stavba roku 2011 dostatečně nevystihuje jeho výjimečnost.
Zhruba v půli cesty je rekonstrukce a revitalizace pražského
Hlavního nádraží. Architektura sedmdesátých let minulého století
se začala prolínat s modernou.
60–61
■
68
■
Napojení ČR na evropskou síť vodních cest
Prestižní ocenění pro české projektanty
Dalším příspěvkem do dlouhé dizkuze o možnostech vodní dopravy
v České republice je článek o propojení řeky Labe s evropskou sítí
vodních cest a jeho důsledcích pro mezinárodní dopravu.
Mezi vítěznými stavbami mezinárodní soutěže Steel Design Awards
byla letos zařazena i stavba zimního stadionu v Chomutově. Úspěch
v oblasti ocelových konstrukcí si získala unikatním řešením zastřešení.
Na Pražském hradě
byl podepsán miliardový kontrakt
Dne 8. prosince 2011 v Praze došlo během návštěvy ruského
prezidenta Dmitrije Medveděva k podpisu smlouvy mezi českou
OHL ŽS, a.s., a ruskou Jamalskou železniční společností.
Kontrakt s názvem SMLOUVA č. 520/11 na výstavbu železničního
úseku Obskaja – Salechard – Nadym, včetně Mostu přes řeku
Ob, Ruská federace, je součástí projektu výstavby dopravní trasy
Severnyj shirotnyj chod.
Kontrakt bude realizován ve třech fázích: 1. úsek – Salechard – Nadym, 2. úsek – Obskaja – Salechard, 3. úsek – Most přes řeku Ob.
Akciová společnost OHL ŽS, a.s., bude plnit roli generálního
dodavatele. Hodnota kontraktu přesáhne 1,5 mld. eur bez DPH,
4
stavebnictví 01/12
jeho realizace započne momentem dořešení celkového financování z české a ruské strany. Podpis kontraktu je tedy úzce spojen
s podpisem mandátu České exportní bance k účasti na financování
projektu spolu s českými a ruskými komerčními bankami.
V rámci realizace stavby počítá OHL ŽS, a.s., s rozsáhlým
zapojením řady českých firem (např. ŽPSV, AŽD, Sudop, DT
Prostějov, Třinecké železárny, Vítkovice atd.), které se budou
na výstavbě železnice podílet. Tímto však možnosti spolupráce
českých firem na zakázkách v Ruské federaci nekončí. „Na tuto
železnici naváže řada dalších projektů na poli energetiky
a zpracovatelského průmyslu, a proto vnímáme tento kontrakt
jako otevření dveří pro další významné české firmy, které
získají nové příležitosti exportu svých služeb a technologií,“
řekl Ing. Michal Štefl, předseda představenstva a generální
ředitel OHL ŽS, a.s.
01/12 | leden
46 Nový zateplovací systém je výsledkem
spolupráce dvou vývojových týmů
48 Vývoj cihelného izolantu
pro nízkoenergetickou výstavbu
3 editorial
4 obsah
6 aktuality
stavba roku
8 Brněnský kampus jako vesmírné sídliště
stavba Jihomoravského kraje
14 Architektura 21. století v městském jádru
reportáž
18
Pražské Hlavní nádraží, poločas
revitalizace a rekonstrukce
stavební paragrafy
2Novela zákona o veřejných zakázkách
2
téma: věda a výzkum v praxi
26 Nanotechnologie ve stavebnictví
21. století: změna paradigmatu?
Prof. RNDr. Pavel Demo, CSc.
29 Zónové sálavé vytápění velkoprostorových objektů
Ing. Miroslav Kotrbatý
32Výzkum a vývoj nových progresivních
materiálů na FAST VUT v Brně
Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc.
36 Rehabilitace památkově
chráněného objektu Vítkův hrádek
Ing. Petra Bednářová, Ph.D.
40 FAST VŠB – TU Ostrava
a výzkum a vývoj v praxi
Prof. Ing. Darja Kubečková Skulinová, Ph.D.
technika prostředí budov
4Požadavky na větrání bytů – I. díl
4
Ing. Zuzana Mathauserová
energetická náročnost staveb
0Novela ČSN 73 0540-2:2011
5
z pohledu tepelných vazeb¨
historie ČKAIT
5220. výročí Inženýrské komory (ČKAIT)
III. díl – činnost OK ČKAIT (1992–1994)
pojištění autorizovaných osob
58K pojištění autorizovaných osob ČKAIT
vodohospodářské stavby
60Zkapacitnění napojení České republiky
na evropskou síť vodních cest
názory
62Energetická spotřeba
budov – dogmata a fakta
analýza
65Dopady hospodářské krize na vývoj
českého stavebnictví v 1. dekádě století
mezinárodní ocenění ECCS
68Mezinárodní ocenění českých výrobců ocelových konstrukcí
70 infoservis
72firemní blok
74 v příštím čísle
foto na titulní straně: Univerzitní kampus v Brně, Tomáš Malý
inzerce
stavebnictví 01/12
5
ak tuality
Karel Hubáček (*1924–†2011)
Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, dr. h. c., byl mimořádnou
osobností české architektury
20. století. Narodil se 23. února
1924 v Praze. Tamtéž vystudoval
i Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v letech
1945–49. Svou profesní dráhou
je však spojen s Libercem, kam
v roce 1951 nastoupil do tehdejšího Stavoprojektu. Po řadě
raných projektů výrobních závodů, škol, obytných souborů
a dalších staveb, mezi nimiž
zaujme především budova kina
v Doksech (1958–64, s V. Boháčem a V. Kolářem), získal mezinárodní věhlas svým návrhem
televizního vysílače na Ještědu
(1963–71, spolu se Z. Zachařem
a Z. Patrmanem). Ještě před
jeho dokončením za něj v roce
1969 obdržel Perretovu cenu
Mezinárodní unie architektů
(UIA). Stavba, jež zahrnuje i hotel
s restaurací, vyniká originálním
technickým řešením, které reagovalo na extrémní povětrnostní
podmínky místa i na specifické
požadavky vysílacích zařízení.
Její elegantní aerodynamický
tvar, plynule navazující na siluetu
horského vrchu, však byl zároveň
citlivou odpovědí na charakter
krajiny. Jako nová dominanta
kraje se stavba záhy stala jeho
symbolem.
Hubáčkova úzká spolupráce
s vynikajícími konstruktéry byla
určující pro práci ateliéru SIAL,
který v roce 1969 spolu s dalšími architekty založil a sám
vedl. (Po zrušení v 70. letech
byl ateliér znovu obnoven v roce
1990, nakrátko opět pod jeho
vedením.) Konstrukčně vynalézavé jsou i Hubáčkovy další vysílače, které v 70. letech postavil
v Súdánu a Jemenu, i vyrovnávací vodárenská věž v Praze
na Dívčích hradech (1972–77)
či meteorologická věž v Praze –
L i b u š i (19 7 3 –7 9 , o b o j í s e
Z. Patrmanem).
Za druhý vrchol Hubáčkov y
tvorby je však třeba považovat budovu s koncer tní síní
v Teplicích (1977–86, kolonáda
O. Binar). Jedná se o záměrně
jednoduše působící stavbu, jejíž
interiér vycházel z požadavků
na akustiku. I tato realizace
získala mezinárodní ocenění –
Grand Prix na bienále Interarch
v Sofii v roce 1989. Kultuře
slouží i jeho poslední realizace
– dostavba a rekonstrukce budovy DAMU v Praze (1996–99,
s J. Hakulínem).
Vedle těchto klíčových děl je
architektem řady dalších realizací, a to jako jejich hlavní architekt – např. Malé scény divadla
F. X. Šaldy (1986–89) a Komerční banky (1992–94) v Liberci.
Jako spolupracovník se podílel
na projektu obchodního střediska Ještěd v Liberci (1968–71,
hlavní architekt M. Masák) nebo
př i dokončení divadla Husa
na provázku v Brně (1985–93,
hlavní architekt V. Králíček).
Karel Hubáček, muž jiskřivého
ducha a širokého kulturního rozhledu, vynikal vždy invencí svých
návrhů a neústupností při prosazování skutečné architektury
i v dobách, jež jí vůbec nepřály.
Právě proto tvorba ateliéru SIAL
svým ohlasem přesáhla české
hranice a jako jedna z mála byla
i v 70. a 80. letech často publikována v zahraničních prestižních časopisech. Jeho osobní
renomé i příklad Ještědu k němu
do Liberce přitahovaly řadu mladých architektů, kterým ve svém
ateliéru poskytoval mimořádně
svobodné a inspirativní prostředí.
V tzv. Školce SIAL, již spolu s M.
Masákem založil v r. 1969, vychoval několik generací architektů,
kteří později významně zasáhli
do vývoje české architektury
nebo se uplatnili v zahraničí.
Ve výchovném působení pokračoval i po roce 1989 na nově založené Fakultě architektury v Liberci.
Za svou tvorbu Karel Hubáček
obdržel – vedle již zmíněných cen
– i cenu Obce architektů za celoživotní dílo, Herderovu cenu
a čestný doktorát ČVUT. V roce
2005 mu byla udělena Pocta
České komory architektů, určená
pro mimořádné osobnosti na poli
architektury. Oceněním je jistě
i to, že stavba na Ještědu byla
v několika anketách vyhlášena
českou stavbou 20. století. ■
Zdroj: Česká komora architektů
Inovací roku je také systém protihlukových stěn
Prestižní soutěž Inovace roku má
své vítěze. Cenu za rok 2011 si
odnesl koncept vylepšující přesnost
obráběcích strojů od firmy TOS
Varnsdorf a.s. a stavební projekt
sloupku do protihlukových stěn
z vláknobetonu Fakulty stavební
ČVUT v Praze.
V 16. ročníku soutěže, pořádané
Asociací inovačního podnikání
ČR, bylo konzultováno 383 inovačních projektů. Do finále jich
postoupilo 20, z nich pak porota
vybrala dva vítěze. Hodnoticími
faktory byla úroveň produktu,
původnost řešení, vliv na životní
prostředí a především využitelnost na trhu – tu předseda komise
6
stavebnictví 01/12
Pavel Švejda považuje za nezbytnou. Nejde totiž jen o pokrokovou
inovaci a výrobu, je také důležité,
aby se výrobek dobře prodával.
V kategorii Inovace roku 2011 tedy
vyhrála již zmíněná firma TOS
Varnsdorf a.s. z oblasti strojírenského průmyslu a Fakulta stavební
ČVUT v Praze, jejíž projekt předpjatého vláknobetonového sloupku
protihlukových stěnových systémů
vznikl za podpory společnosti Stavby mostů Praha, a.s. Významným
inovačním atributem projektu je
sloupek protihlukového systému
z betonu, který byl změněn z hlediska materiálu a konstrukčního
řešení. Nejenže vzrostla efektivita
potlačení hluku, ale zvýšila se
i trvanlivost, která přinesla značné
finanční úspory.
Čestná uznání obdrželo dalších
sedm projektů, včetně projektu
Vápno pro speciální účely – měkce
pálené – od Výzkumného ústavu
stavebních hmot, a.s., Brno. Vápno
bylo připraveno při optimalizovaných
podmínkách výpalu a vyznačuje se
velkou čistotou (obsah aktivního
CaO je větší než 95 %) a reaktivností. Výrobek se používá pro přípravu
speciálních hydrosilikátů.
V přihlášených projektech měl největší zastoupení stavební průmysl,
není tedy divu, že další inovace byly
zastoupeny i v poslední kategorii
Účast v soutěži. Patří mezi ně
Ovládací dotyková jednotka RF
Touch od společnosti ELKO EP,
s.r.o. Tato jednotka umožňuje bez
použití rozvodů elektřiny ovládat
např. osvětlení v historických budovách. K inovacím patří také tvárnice
HELUZ Family 50 2in1 s lepšími
tepelně fyzikálními vlastnostmi
od společnosti HELUZ cihlářský
průmysl v.o.s.; ekologická interiérová deska Cemvin Light s 50% obsahem cementu z dílny Výzkumného ústavu stavebních hmot,
a.s., Brno, a nová generace cihel
POROTHERM 42,5 T Profi s minerální vatou od společnosti Wienerberger cihlářský průmysl, a.s. ■
Desátý ročník soutěže Stavba Vysočiny
Tradiční soutěž Stavba Vysočiny v jubilejním, desátém
ročníku přichází s inovacemi
a novinkami. Poprvé budou
vedle staveb z Kraje Vysočina
hodnoceny i stavby za jeho
hranicemi. Vrací se kategorie
Řemeslný detail stavby a nově
vznikly samostatné kategorie
Stavby malého rozsahu (do 6
mil. Kč) a Veřejná prostranství.
Ke stálému doprovodnému
programu v podobě Studentského projektu přibude soutěž
Učeň roku.
Účastníci v ýstavby mohou
do desátého ročníku přihlásit
realizace – novostavby a rekonstrukce staveb – jež byly dány
do provozu nebo zkolaudovány v období od 1. ledna 2010
do 31. prosince 2011. Příjem
přihlášek začíná 2. ledna a končí 4. května 2012.
Pro rok 2011 byly vypsány následující soutěžní kategorie: Stavby
malého rozsahu, Občanské stavby, Dopravní a inženýrské stavby,
Veřejná prostranství, Průmyslové
a zemědělské stavby, Stavby
za hranicemi kraje a Řemeslný
detail stavby. Soutěž má zviditelnit architekturu
a stavebnictví před širší laickou
i odbornou veřejnosti a dát jí
signál, že estetická a řemeslná
kvalita se vyplácí. Chce zároveň
podpořit investory, architekty,
projektanty, stavební firmy a řemeslníky, kteří kvalitativním způsobem změnili a mění podobu
Kraje Vysočina a dávají o sobě
vědět i v ostatních částech České republiky i světa.
V září letošního roku bylo vyhlášeno také téma doprovodné
soutěže pro studenty v projektování, a to za podpory společnosti
Pragoprojekt, a.s., a statutárního
města Jihlavy. Cílem je navrhnout moderní vodácké centrum,
jež vytvoří v Jihlavě důstojné
zázemí pro většinu vodáckých
oddílů. Vedle studentů budeme
také oceňovat šikovné a zručné
učně ze stavebních oborů, kteří
významně uspěli v oborových
soutěžích.
Soutěž proběhne pod záštitou
hejtmana Kraje Vysočina Jiřího
Běhounka. Vypisují ji, včetně
doprovodných aktivit, Stavební
sdružení Vysočina, krajské reprezentace Svazu podnikatelů
ve stavebnictví v ČR a České
komory autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
a Kraj Vysočina. Generálními
partnery soutěžních kategorií
jsou společnost Rieder Beton,
spol. s r.o., a společnost Needful.
Hlavními partnery jsou společ-
nost Českomoravský štěrk,
a.s.; Wienerberger cihlářský
průmysl, a.s.; a společnost
Ursa.
Slavnostní vyhlášení výsledk ů s o u t ě že s e u sk u te č ní
v pondělí 11. čer vna 2012
v Horáckém divadle v Jihlavě.
Souč ástí galavečera bude
předání finančních darů autorům vítězných návrhů Studentského projektu a udílení
titulů Učeň roku.
Komplexní informační servis
včetně pravidel a postupu pro
přihlášení stavby je připraven
na stránkách:
www.stavbavysociny.cz. ■
Autor: Martin Pertl,
manažer pro Kraj Vysočina,
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
E-mail: [email protected]
Reakce společnosti EUROVIA CS na další obvinění ohledně dálnice D47
Redakce časopisu Stavebnictví cituje tiskovou zprávu společnosti EUROVIA CS, jež se
ohrazuje proti dalším krokům Ředitelství silnic
a dálnic ČR v problematice reklamací stavebních prací na nových úsecích dálnice D47.
Vedení ŘSD je buď zcela nekompetentní, nebo záměrně klame
veřejnost! Většina údajných vad
vznikla z rozhodnutí ŘSD, zejména
nedostatečnou údržbou!
Společnost EUROVIA CS se důrazně ohrazuje proti postupu Ředitelství silnic a dálnic, které opakovaně
klame veřejnost ohledně stavu
dálnice D47. Společnost EUROVIA
CS konstatuje, že většina údajných
vad z kontrolních protokolů, které
byly distribuovány do sdělovacích
prostředků (a to dříve, než byly
předány společnosti EUROVIA
CS), vznikla právě kvůli rozhodnutím
Ředitelství silnic a dálnic, nikoliv
kvůli špatnému postupu stavební
společnosti. Společnost EUROVIA
CS je připravena tento fakt prokázat,
a to nejen detailním rozborem těchto protokolů, ale také vypracováním
nezávislého oponentního posudku.
Ze strany ŘSD se tak fakticky opakuje situace, kdy ŘSD před několika
týdny zcela lživě a účelově obvinila
společnost EUROVIA CS, že se dálnice D47 vlní proto, že byla svévolně
postavena na odpadcích. Přitom
právě samo ŘSD vyžadovalo použití
struskového odvalu a o pravé příčině zvlnění dálnice bylo již více než
rok informováno.
K novým lživým obviněním ze strany ŘSD společnost EUROVIA CS
uvádí následující:
1. Protokoly z mimořádné prohlídky
mostů na dálnici D47 jsme od ŘSD
obdrželi ve večerních hodinách.
Stalo se tak až poté, kdy volali
první novináři disponující stejnými
protokoly.
2. Po první analýze lze konstatovat,
že většina údajných vad vznikla
kvůli rozhodnutím Ředitelství silnic
a dálnic, nikoliv kvůli nesprávnému
postupu společnosti EUROVIA CS,
jak se zástupci ŘSD snaží klamně
prezentovat veřejnosti.
3. Významná část údajných vad
byla způsobena nedostatečnou
údržbou ze strany ŘSD. Jde například o zanesené dilatační závěry,
jež vedly k zatékání vody a k následnému poškození konstrukce.
Přitom ŘSD je podle platných
norem povinno tyto závěry čistit
dvakrát ročně. To je jedním z důvodů, proč je na dálnici nyní třeba
omezit rychlost.
4. Další skupina údajných vad byla
způsobena silničním provozem
a vandalizmem, tedy nedostatečnou péčí o mosty ze strany ŘSD.
Jde mimo jiné o vykradenou kabeláž, rozebrané zídky, graffiti a porosty, jež se na mostech objevují
v posledních letech.
5. Samostatnou kapitolu představuje
výhrada, podle níž si konstrukce
mostu „sedá“. Protokoly tento
fakt označují za vadu, a to přesto,
že jde o klíčovou součást projektu
celé stavby těchto mostů, jež byla
schválena a převzata právě ze strany
Ředitelství silnic a dálnic jako investo-
ra stavby. Šlo totiž o stavbu na poddolovaném území a na vysokých
násypech. Mosty jsou proto projektovány tak, aby mohlo k takovýmto
pohybům docházet. Dosavadní
pohyb konstrukce je navíc zcela
v souladu s původním očekáváním,
včetně indikovaných mikrotrhlin.
6. Pouze část údajných vad v zaslaných protokolech lze označit za vady,
na něž se vztahuje reklamace a jež
tedy nevznikly z rozhodnutí či špatného postupu ŘSD. Jde zejména
o rezavění některých prvků, například šroubů, a rovněž o nefunkční
zatmelení pracovních a dilatačních
spár betonových říms. Tyto vady, jež
nejsou žádným důvodem k omezení
provozu, je společnost EUROVIA CS
připravena opravit.
7. Velice nízkou profesionalitu ze
strany vedení ŘSD dokumentuje
rovněž fakt, že ze zaslaných dokumentů není naprosto jasné, co
je a co není předmětem případné
reklamace. ŘSD zároveň požaduje
odstranění blíže nespecifikovaných
vad v termínu do 31. března 2012,
a to i přesto, že v zimním období
takovéto opravy provádět nelze. ■
stavebnictví 01/12
7
stavba roku
text Petr Zázvorka s použitím materiálů A PLUS a.s. | foto archiv A PLUS a.s.
▲ Lávka propojující studijní a komerční zónu kampusu Masarykovy univerzity v Brně – Bohunicích ústí do 2.NP vstupní budovy, foto: Lukáš Pelech
Brněnský kampus jako vesmírné sídliště
Kampus je termín, kterým se v České republice rozumí zejména unikátní soubor staveb
pro Masarykovu univerzitu, jenž byl v loňském
roce předán do užívání studentům a profesorům v Brně. Učební zařízení, které nemá v České republice obdoby jak moderní výbavou,
tak architektonickým pojetím, zdařile evokuje
představu vesmírného sídliště. Kampus byl
oceněn titulem Stavba roku 2011. Stejně tak by
ovšem mohl být jmenován stavbou desetiletí.
Pro Brno by v dané kategorii patrně reprezentoval i stavbu přesahující významem současnou generaci.
Stavbu kampusu v Brně–Bohunicích redakce časopisu Stavebnictví
již několikrát navštívila a přinesla
i reportáž z dokončené části stavby (Stavebnictví 01/2008). Přesto
by bylo vhodné zrekapitulovat
alespoň základní fakta výstavby
kampusu ve všech jeho etapách
a souvislostech.
8
stavebnictví 01/12
Urbanistické řešení
Území kampusu, jehož hlavní
součástí je univerzitní městečko
Masarykovy univerzity o rozloze
35 ha, ohraničuje Pražská radiála,
Strážný vrch a Fakultní nemocnice Brno. V červenci roku 2000
vyhlásila Masarykova univerzita na toto území mezinárodní
urbanistickou soutěž, ve které
získal první místo autorský tým
společnosti A PLUS a.s. pod
vedením Jaromíra Černého, Karla
Tuzy a Petra Uhlíře. V prosinci
roku 2002 byl schválen investiční
záměr stavby. Z širších urbanistických souvislostí návrhu je
třeba připomenout vytvoření
dostatečně atraktivních ploch
(sport, obchod) pro okolní zástavbu tak, aby se oblast kampusu
stala přirozeným centrem oblasti,
včetně bezkolizního dopravního
spojení s centrem města.
Architektonické
řešení
Koncepce výstavby kampusu
byla založena na možnosti postupné realizace – etapovitosti výstavby. Výuková část je
umístěna v pavilonech, lze tedy
postupně realizovat jednotlivé
budov y. Jejich skládáním je
pak možné vytvořit horizontální
kryt komunikačního koridoru.
Důležitým momentem tohoto
způsobu řešení je i skutečnost,
že každá nová část je vždy funkční. Šachovnicovým skládáním
buněk postupně narůstá stavební
struktura do výsledné podoby
komplexu výukové části, přitom
jsou části provozuschopné již
po realizaci první buňky.
Osa výukové části je spojnicí budovy děkanátů a Morfologického
centra. Základní komunikační
směr ve výukové části je jasně
vymezen a na něj jsou jakoby
navlečeny korálky výukových
pavilonů. Kolmo na tento směr
v ose lůžkového traktu Fakultní
nemocnice Brno leží další hlavní
komunikační směr. Na této ose
je situováno společné výukové
centrum chemické a biologické
sekce Přírodovědecké fakulty, Informační centrum, jež se nachází
jsou využita pro sadové úpravy.
Výtvarný názor vychází ze snahy
o stírání hranic mezi exteriérem
a interiérem, což nachází odraz
v transparentnosti navržených
budov a ve snaze o prolínání zeleně do interiéru. Výraz pavilonů
i použité materiály reflektují provozní, komunikační a prostorové
vazby areálu. Jasná šachovnicová
struktura vědeckých pavilonů
nachází odraz v kombinaci keramiky a skla. Opakující se uniformitu v jejich případě nabourávají
barevné akcenty venkovního
zastínění a nasvětlení venkovních
únikových schodišť. Barevné
řešení má také velký význam
z hlediska orientace v areálu.
Jednotlivým částem a funkčním
celkům byly totiž přiřazeny barvy,
odrážející se na barevnosti dílčích
částí objektů (již zmíněné žaluzie,
dveřní křídla, výtahové šachty,
nábytek, atd.).
Etapy výstavby
na křížení obou komunikačních
směrů, a také logické propojení
lávkou do Fakultní nemocnice.
Propojení jižní a severní části
areálu zajišťuje lávka (ve skutečnosti spíše most), která překračuje čtyřproudou ulici Kamenice.
Umožňuje přechod jak v interiéru, tak i v exteriéru v návaznosti
na pěší areálové cesty. Pravoúhlá
struktura výukové části reflektuje
stávající systém zástavby areálu
nemocnice, směry komunikací
a podmínky dané konfigurací
terénu.
Pavilony jsou navrženy jako čtyřpodlažní (tři nadzemní a jedno
podzemní podlaží). Je přitom
dodržena zásada, že k terénu
se přimyká pouze část plochy
pavilonu (vertikální komunikace
a seminární místnosti). Hlavní
pracovny a laboratoře se nacházejí ve dvou podlažích. Celá
využitelná plocha je tedy organizována horizontálně. Vzhledem
▼ Skica vstupní budovy – boční pohled
k tomu, že pavilony jsou spolu
organicky spojeny, hranice mezi
sousedními ústavy či katedrami
se stírají. To umožňuje pružně
reagovat na eventuální změny
struktury kateder, ústavů či náplně výuky ve vztahu k organizaci
prostoru.
Pavilony stíní zeleň, exteriérové
žaluzie a slunolamy tak, aby se
tepelná zátěž z přímého slunečního záření projevovala v optimální
výši.
Hlavní pěší komunikace v areálu
byla posunuta o výšku podlaží
nad stávající terén. Je situována
do koridorů vytvořených přímo
konstrukcí jednotlivých objektů. Zásobovací komunikace se
nacházejí v podzemním podlaží.
Díky tomu zůstává areál na úrovni terénu volný. Šachovnicové
uspořádání umožňuje přístup
denního světla k seminárním
místnostem v přízemí a vytváří
vzájemně spojená atria. Tato atria
Stavba Univerzitního kampusu
Masarykovy univerzity probíhala
po etapách. Výstavba byla realizována ve dvou stavbách. První
stavba – Integrované laboratoře
biomedicínských technologií
(ILBIT) – zahrnovala čtyři výzkumné pavilony a příslušné
inženýrské objekty a provozní
soubory. V rámci této etapy byl
vybudován výzkumný skleník,
fytotrony a čisté laboratoře.
Druhá výstavbová část – Akademický výukový a výzkumný
areál (AV VA) – byla projektově rozdělena do dílčích etap.
Tzv. modrá etapa zahrnovala
v ýstavbu studijního a informačního centra, sedm pavilonů
lékařské a přírodovědecké fakulty včetně výukového laboratorního centra, vstupní objekt,
chovné zařízení a lávku přes
Kamenici. V rámci této etapy
byla mimo jiné zbudována i čistírna chemických odpadních
vod v technickém suterénu,
energetické centrum areálu
a laboratoře úrovně UTZ 3.
Červená etapa představovala
výstavbu infrastruktury kampusu
(komunikace, parkoviště, kanalizační a vodovodní řad, plynovod,
rozvody vysokého napětí).
Další etapa výstavby, tzv. žlutá, zahrnovala objekty Fakulty
sportovních studií (kancelářskou
a administrativní část a sportovní
haly).
Poslední v ýstavbovou č ást,
tzv. zelenou etapu, rozdělil investor na dvě výstavbové fáze (fázi E
a fázi F). V rámci těchto částí byl
vybudován vstupní objekt s aulou, výukové centrum, děkanáty
a šest typických pavilonů lékařské a přírodovědecké fakulty.
Výstavba areálu univerzitní části
ještě není u konce; v současné
době se realizuje objekt centra
ekotoxikologie (CETOCOEN)
a v přípravě jsou budovy centra
experimentální, systematické
a ekologické biologie (CESEB)
a středoevropský technologický
institut (CEITEC). Tyto stavby,
byť provozně propojené s realizovanou částí areálu, jsou řešeny
jako samostatné funkční celky.
Podrobný popis všech etap
v ýstavby kampusu Masar ykovy univerzity v Bohunicích
přesahuje rámec tohoto článku.
Kromě rekapitulace záměru
se v tomto č lánku chceme
soustředit na vstupní budovu
A22. Ta je coby vstupní objekt
jedním z vizuálních symbolů
kampusu.
Vstupní pavilon A22
Pavilon A22, vstupní objekt s aulou, má čtyři nadzemní podlaží.
Podzemní podlaží je minimalizováno, jedná se o část technického zázemí (strojovnu ústředního
vytápění a rozvodnu NN) a podzemní koridory, které propojují
všechny objekty kampusu.
Vstupní hala probíhá přes první
a druhé nadzemní podlaží. Hlavní
▼ Skica vstupní budovy – pohled od komerční zóny
stavebnictví 01/12
9
6
7
5
2
8
4
3
1
▲ Pohled na kampus od západu: 1 – stravování, obchodní centrum; 2 – Fakulta sportovnících studií; 3 – hlavní vstup; 4 – aula; 5 – přednáškové sály; 6 – studijní centrum, knihovna; 7 – východní vstup; 8 – spojení s fakultní nemocnicí, foto: Zdeněk Müller
▲ Řezopohled, hlavní osa
i pro pořádání slavnostních událostí (promoce, apod.), čemuž
je přizpůsoben i jeho vzhled.
Obklady z přírodní javorové dýhy,
korianový obklad galerie, použitý
mobiliář, svítidla a ostatní prvky
vytvářejí příjemný reprezentativní prostor. Je samozřejmostí,
že je aula vybavena moderními
audiovizuálními technologiemi.
Komplex auly doplňuje přípravna
výuky, zázemí pro pořádání slavnostních akcí (šatna, talárovna) či
akademická klubovna s barem.
V části 3.NP je situováno IT
oddělení kampusu. Potřebným
technologiím ( V Z T, chlazení,
servery) je vyčleněno místo pod
střechou budovy.
Technické řešení
▲ Letecký pohled na studijní zónu areálu, foto: Tino Kratochvíl
vstup se nachází na úrovni 1.NP,
o podlaží výše ústí do budovy lávka propojující univerzitní
kampus s komerční částí areálu (nachází se zde mimo jiné
i univerzitní menza). Naproti
vstupu návštěvníky vítá busta
T. G. Masaryka od Vincence
Makovského.
10
stavebnictví 01/12
Příchozí mohou použít dvou
reprezentativních nerezových
schodišť se skleněnými stupni
(a vystoupat tak přímo ke vstupu do auly), či dvojici výtahů
obemknutých dalšími schodišti.
Ta se nacházejí v těsném sousedství vstupní haly, na počátku
(či na konci) nadzemních korido-
rů tvořících komunikační páteř
areálu. V hale je také recepce,
podatelna a šatna.
Vnější, v řezu elipsovitý tvar
objektu formuje jeho hlavní prostor – aula pro 346 osob. Vstup
do ní je z úrovně 2.NP. Aula
tedy stupňovitě klesá na úroveň
přízemí. Prostor je koncipován
■ Výkopy
Podloží objektu tvoří vrstva různorodé navážky do hloubky cca
0,5 m. Pod násypem a navážkami leží jílovité hlíny. S postupující hloubkou se mění vlastnosti
tohoto podloží z rozvětralého
materiálu na méně narušené
skalní horniny. Podzemní voda
nebyla v těchto místech pozorována.
■ Základy, železobetonové
konstrukce
Založení stavby je navrženo
na pilotách průměru 600 mm,
4
2
8
3
5
1
7
6
▲ Pohled na kampus od jihu: 1 – výukové a laboratorní pavilony; 2 – hlavní vstup; 3 – děkanáty; 4 – Fakulta sportovních studí; 5 – studijní centrum, knihovna; 6 – laboratorní trakt; 7 – zvířetník; 8 – východní vstup, foto: Petr Fajkoš
900 mm a 1200 mm. Piloty podpírají základové železobetonové
konstrukce (pasy, patky, hlavice).
Základová deska včetně šachet
z vodostavebního betonu je
vodotěsná. Nepodsklepená
část objektu je rovněž založena
na pilotách. Základové konstrukce dále tvoří základová deska
tl. 200 mm, základové patky uložené na pilotách a základové pásy
umístěné po obvodu konstrukce.
Obvodové stěny v podsklepené
části jsou železobetonové monolitické, z vodostavebního betonu.
Lokálně jsou obvodové stěny
zesíleny pilíři. Veškeré pracovní
spáry jsou opatřeny plastovými
profily. Ty zabraňují průsaku vody
v ytvořenou spárou. Veškeré
prostupy stěnami jsou opatřeny
typov ými prvky zaručujícími
nepropustnost vody. Stropní
desky jsou navrženy jako lokálně
podporované monolitické bezhřibové a mají tloušťku 240 mm.
Desk y jsou podporovány
čtvercovými sloupy o rozměru
450 x 450 mm, po obvodu suterénu desky podporují stěny
tl. 300 mm.
Pro kotvení ocelové konstrukce
jsou v horním líci stropní desky
umístěny kotevní desky, osazené
před betonáží stropu. Tyto desky
jsou zapuštěny do stropní konstrukce. Horní líc kotevních desek
se přitom shoduje s horním lícem
stropní konstrukce.
▲ Situace kampusu: tři fakulty MU jsou umístěny ve 24 výukových pavilonech, ve kterých je 562 laboratoří, 435 pracoven a 325 učeben a dalších zařízení pro výuku, relaxaci a sport
Železobetonová obvodová zeď
1.PP je zateplená.
■ Svislé a vodorovné nosné
kons trukc e, oc e lové kon strukce
Stěny jsou v úrovni 1.PP monolitické železobetonové tl. 300 mm.
Výtahová šachta je do úrovně
1.NP řešena jako železobetonová monolitická, od úrovně 1.NP
jako ocelová. Stropní desky nad
1.PP jsou pojaty jako monolitické železobetonové tl. 240 mm.
Desky jsou podporovány stěnami
tl. 300 mm a čtvercovými sloupy
o rozměru 450 x 500 mm. Pro
kotvení ocelové konstrukce se
v horním líci stropní desky nacházejí kotevní desky. Nosnou
ocelovou konstrukci budovy tvoří
prostorová rámová konstrukce,
uložená kloubově na železo betonové patky. Průvlaky jsou
ve všech směrech vetknuty
do hlavic sloupů. V podélném
směru se jedná o sdružený rám
stavebnictví 01/12
11
▲ Vstupní budova a jižní komunikační koridor, foto: Lukáš Pelech
s jedním až čtyřmi poli proměnného rozpětí. V příčném směru
jde o rámy s jedním až osmi poli
proměnného rozměru. Rozpětí
průvlaků rámu je nepravidelné
(3,98 až 10,00 m). Konstrukce je
však symetrická, podle východo-západní osy Bv.
Střední trakt tvoří čtyřpodlažní budova půdorysného tvaru lichoběžníka, s delším rozměrem ve směru
východ – západ. Kapotáž střechy
budovy se nachází na kótě +14,60
m nad terénem. Příčný řez aulou
má tvar elipsy skloněné pod úhlem
16° směrem k ose 57 (východ).
V opláštění má délka elipsy 38,60
m a vzepětí od hlavní osy 7,00 m.
Tvar elipsy byl konstrukčně aproximován a složen z kružnic o třech
poloměrech.
Přibližně mezi osami 63 a 67
se nachází zmíněná prostorová
rámová konstrukce. Její průvlaky
se neprotínají vždy na sloupech
a svírají často jiný úhel než 90°.
V úrovni +4,00 m a +7,80 m jsou
rámy zakončeny konzolami o délce až 4,00 m až 5,80 m. V této
části je statická funkce zajištěna
spolupůsobením konzol s převislými konci střešních vazníků.
12
stavebnictví 01/12
V řadě 67 leží nad úrovní +7,80 m
dva příhradové průvlaky o rozpětí
10,00 m, jež zajišťují statickou
funkci stropů v této oblasti bez
sloupů.
Na sloupech a nosnících rámové části a sloupech v řadě 58
jsou spojitě rovnoběžně uloženy
vazníky ze svařovaných nesymetrických I-profilů proměnné výšky
i tvaru (400 – 450 mm). Podle
půdorysného tvaru budovy mají
vazníky proměnnou délku. Konzoly rámů i vazníky jsou dílensky
nadvýšeny.
Ve stěnách jsou vazníky nahrazeny
skruženými průvlaky. Leží jednak
na sloupech rámů a jednak na stěnových sloupech. Tyto sloupy spolu
s vloženými paždíky tvoří součást
hrázdění zděných štítových stěn.
K těmto profilům bylo nutné připojit
další sloupky a paždíky hrázdění podle zvoleného systému a rozměru
vyzdívky.
Přibližně mezi osami 59 a 63 je
mezi úrovně ±0,00 m a +4,00 m
vložena ocelová konstrukce tribuny.
Radiálně uložené průvlaky jsou kotveny kloubově na železobetonový
základ a na rámovou konstrukci
na úrovni +4,00 m. Průvlaky pro
ocelová vyztužená skružená korýtka stupňů tribuny jsou nosné.
Prostorovou tuhost a stabilitu
konstrukce zajišťuje především
rámové spolupůsobení sloupů
a průvlaků. V některých modulech stěn jsou vložena příčná
i podélná ztužidla. Vodorovnou
tuhost zajišťuje železobetonová
deska, v podlažích případně křížová ztužidla střechy.
Nosnou konstrukci zavěšené
části tvoří příčné trojpatrové
rámy o rozpětí 5,00 m uložené
kloubově na železobetonové
konstrukci. V podélném směru
se jedná o soustavu prostých
a vetknutých nosníků o rozpětí
4,00 m až 6,925 m. V osách
57 a 62 jsou nosníky vynášeny
šikmými závěsy umístěnými
v podélném směru mezi sloupy.
Další část navazující na trakt
auly a schodišťovou věž u osy
66 tvoří prostorová rámová konstrukce s průvlaky a stropnicemi.
Konstrukci stropní desky střechy
tvoří trapézový plech tl. 0,75 mm
a nadbetonovaná železobetonová
deska tl. 65 mm.
Požární odolnosti je u ocelových
trubkových sloupů dosaženo po-
mocí vyplnění vnitřního prostoru
železobetonem. Vodorovné prvky
ocelové konstrukce, tj. průvlaky
a stropnice, chrání protipožární
nástřik.
■ Obvodový plášť
Pavilon má ocelový skelet s železobetonovými stropy. Vyzdívky
obvodového pláště z keramických tvarovek jsou v neprůhledných částech eliptických štítů
na severní a jižní straně budovy.
Vnější povrch opláštění větší části pavilonu, včetně všech svislých
ploch spojovacích krčků ke koridorům, se skládá z kazet tvořených kompozitními deskami.
V návaznosti na dvoupodlažní
hlavní vstupní halu byla na západní straně pavilonu navržena
členitá prosklená fasáda. Střední díl této prosklené fasády
s dveřmi a zádveřím navazujícím
na mostní objekt lávky přes
ulici Netroufalky byl pojat jako
hliníková fasáda s ocelovou
podkonstrukcí. Zbývající část
prosklených stěn haly (trojúhelníky, podkosené západní stěny,
severní a jižní lichoběžníkové
štíty) mají stejnou konstrukci.
Nad prosklenou fasádou haly
ční hmota eliptického tvaru
proříznutá štěrbinou rámového
okenního pásu. Do kazetami obloženého nadpraží tohoto pásu
jsou vestavěny elektricky ovládané venkovní žaluzie. Nad exteriérovou částí půdorysu 1.NP
lze nalézt podhled z tahokovu.
Kovový obklad eliptické plochy
střechy vedoucí až k terénu tvoří
kazety ohýbané z kompozitních
desek. V 2.NP a 3.NP směrem
do spojovacích koridorů je kovový obklad shodný s exteriérem.
■ Střešní konstrukce
Pod kazetovým obkladem se
nachází hydroizolace a tepelná
izolace uložená na trapézovém
plechu neseném ocelovou konstrukcí. Odvodnění této střechy
je řešeno pomocí odvodňovacích
žlabů umístěných nad okenním
pásem ve 3.NP a u paty elipsy
v 1.NP. V atriu byla navržena jednoplášťová střecha na nosné konstrukci. V této části odvodnění
střechy umožňuje temperovaný
střešní vtok s ochrannou mřížkou
proti zanesení, ke kterému je
konstrukce střechy vyspádována.
Hydroizolační fólie byla kladena
volně na separační geotextilii,
spoje byly v přesazích svařeny.
Po obvodu střechy (u pat a zhlaví atik) a po obvodu konstrukcí
prostupujících střechou je fólie
stabilizována pomocí profilů z poplastovaného plechu, kotvenými
k podkladu. U zelených střech
se použila fólie s odolností proti
prorůstání kořínků.
Vzduchotechnické potrubí, prostupující střešní konstrukcí, je
do úrovně 500 mm nad úroveň vegetační vrstvy opatřeno tepelnou
izolací z minerální plsti tl. 100 mm
a obaluje je hliníková fólie. Tuto
izolaci v horní části uzavírá límec
z pozinkovaného plechu.
■ Výplně otvorů
Dveře a stěny s dveřmi v pavilonu jsou dřevěné a ocelové, plné
i prosklené v ocelových nebo
hliníkových rámech. Zapadají
obvykle do typových ocelových
zárubní, některé jsou odolné proti
požáru. Stěny instalačních šachet
jsou osazeny revizními dvířky.
Ve vybraných místnostech jsou
použity vnitřní žaluzie na oknech
nebo na prosklených stěnách.
■ Tepelné a zvukové izolace
Stropní konstrukci nad 1.NP
ve venkovním prostředí zespodu
zatepluje izolace z minerálních
vláken. Opatřena je kovovým
podhledem umožňujícím větrání.
Sloupy venkovního prostoru 1.NP
jsou tepelně izolovány minerální
vlnou a opláštěny plechovými
skruženými kazetami. Plné části
fasády pod obklady z kompozitních desek typu bond jsou opatřeny také izolací z minerálních
vláken. Střechu a atiky izoluje
pěnový polystyren. V podlahách
je jako kročejová izolace použit
pás z extrudovaného pěnového
polyethylenu tl. 5 mm. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Univer zitní kampus
Bohunice
Investor: M asarykova univerzita
Brno
Projektant: A PLUS, a.s., Karel
Tuza, Jaromír Černý,
Petr Uhlíř, Jiří Babánek,
Pavel Bainar, Jiří Ducháček, Marek Focher,
Petr Ondráček
Dodavatel:
Stavba ILBIT – sdružení
IMOS Brno, a.s. a Metrostav a.s.
Stavba AVVA (modrá
etapa) – OHL ŽS, a.s.
Stavba AVVA (červená
etapa, infrastruktura) –
IMOS Brno, a.s.
Stavba AVVA (žlutá etapa,
fáze D) – sdružení PŘEMYSL VESELÝ stavební a inženýrská činnost
s.r.o.; ESSOX spol. s r.o.
Stavba AVVA (zelená
etapa, fáze E) – sdružení UNISTAV a.s., IMOS
Brno, a.s., PSG International a.s.
Stavba AVVA (zelená
etapa, fáze F) – sdružení UNISTAV a.s., IMOS
Brno, a.s., PSG-International a.s.
Doba výstavby:
08/2004–05/2010
Náklady: 5,159 mld. Kč
▲ Interiér vstupní budovy, Vincenc Makovský: Tomáš Garrigue Masaryk,
busta, foto: Lukáš Pelech
▲ Interiér vstupní budovy, schodiště a zaústění lávky do 2.NP, foto: Lukáš Pelech
▲ Interiér vstupní budovy, aula kampusu, foto: Lukáš Pelech
▼ Interiér vstupní budovy, vstup z lávky do 2.NP, stěna s bustou prezidenta
Masaryka, foto: Lukáš Pelech stavebnictví 01/12
13
stavba Jihomoravského kraje
14
stavebnictví 01/12
text Ing. Luboš Stloukal | foto Kamil Jursa
Architektura 21. století v městském jádru
Polyfunkční stavba nepřehlédnutelného atypického tvaru je situována v Brně, na nároží ulic Orlí,
Divadelní a Benešova, při východním okraji historického jádra, v prostoru před Měnínskou bránou.
Budova, jejíž architektura vhodně navazuje na starou i moderní zástavbu v okolí, nabízí obchodní
a administrativní plochy a ve dvou podzemních
podlažích i čtyřicet parkovacích míst. Stavba získala ocenění v soutěži Stavba Jihomoravského kraje
2010, v kategorii Stavby občanské vybavenosti.
Projekt, realizovaný společností
MAGNUM City Center, s.r.o., byl
vybrán odbornou porotou jako vítězný
návrh z architektonické soutěže, vypsané investorem v únoru roku 2006.
Architektonické řešení
Dům stojí na mírném svahu, v místě, kde se nacházel menší dům ze
40. let 19. století, jenž byl na přelomu 19. a 20. století nahrazen
novostavbou nájemního domu. Ten
stál na místě až do roku 1944, kdy
byl nenávratně poškozen a zbourán.
V únoru roku 2008 byla na vzniklé
proluce zahájena výstavba polyfunkčního Paláce Magnum.
■ Sedmipatrová budova je koncepčně řešena tak, aby vytvořila
logické pokračování historického
vývoje nejbližšího okolí, prezentovaného zástavbou z počátku
minulého století, na kterou navazuje
v časové ose funkcionalistický palác
Morava.
■ Architektonický vývoj počátku
21. století pak představuje Palác
Magnum, jenž reaguje i na nový
metalický a skleněný objekt Všeobecné zdravotní pojišťovny na ulici
Benešova.
■ Vlastní výtvarné řešení budovy
používá výrazných skleněných
ploch (zejména parter 1.NP, 2.NP
a rohová věž) zelenkavého vzhledu, kombinovaných s hliníkovými
rámy kovově šedé metalické barvy a žulového, světle okrového
kamenného obkladu. V detailech
vstupů z ulice Benešova a vjezdu
do autovýtahu na ulici Orlí se objevují fasádní prvky ze smaltovaného
skla. Nad vstupy do obchodních
jednotek a do objektu samotného
jsou v rámci proskleného portálu
na nerezových prutech zavěšeny
prosklené markýzy.
■ Zvýšená rohová část – skleněná
věž – je zvolena záměrně jako motiv
navozující spojitost se skleněným
vrchlíkem Paláce Morava nebo
s obdobným řešením bankovní
budovy ČSOB na rohu České ulice.
Záměrem architekta je deklarovat
tímto výtvarným prvkem příslušnost budovy k nejužšímu městskému jádru, charakteru jeho zástavby
i dostavby ve dvacátém století.
■ Motiv zkoseného skleněného
nároží stavby navozuje záměrně
pocit nestability a je prvkem na-
pětí v jinak klidné fasádě budovy.
Dochází k propojení vnitřního prostoru s nárožím ulice. Snahou je
integrovat nové vnitřní prostory
do prostoru ulice, aby nový dům
vstoupil do městského jádra jako
jeho vnitřní součást, i když výtvarné
prostředky řešení fasádního pláště
jsou zcela soudobé.
■ Funkční a prostorové pojetí
stavby je zvoleno tak, aby umožňovalo maximální flexibilitu vnitřních
prostor a odpovídalo požadavkům
odpovídajícím poloze na okraji
vnitřního městského jádra.
■ Po celou dobu výstavby objektu
bylo využito minimální plochy pro zábor staveniště, nebylo nutné přerušit
dopravu či jinak omezovat provoz
na frekventované ulici Benešova.
■ Vzhledem k požadavku vybudovat v rámci novostavby garážové
stání s maximálním počtem parkovacích míst v poměru k jednomu
autovýtahu (cca 40 aut na jeden
autovýtah) byla maximálně využita
plocha pozemku vyhloubením
stavební jámy, kde základová spára
sahala do hloubky 11,0 m pod stávajícím terénem.
Konstrukční řešení
Inženýrsko-geologické a hydrogeologické poměry stavby podle
vrtaných sond prokázaly velmi
proměnlivou mocnost antropogenních navážek, zbytků původních
konstrukcí (sklepy, kaverny, apod.).
Pod navážkami se nacházely jílovito-písčité a jílovito-prachové hlíny,
štěrkopískové sedimenty s mocností vrstev cca 2,0 m. Tyto vrstvy
byly středně ulehlé a zvodněné
v celé své mocnosti. Vrstvy jílu se
nacházely cca od 10,0 m pod stávajícím terénem s tuhou konzistencí,
přecházející do pevné po cca 1,0 m.
Přítomnost podzemní vody byla vázána na fluviální štěrkové a pískové
sedimenty říčky Ponávky. V době
průzkumu byla ustálená hladina
zaznamenána v hloubce cca 8,5 m
pod současným terénem. Úroveň
podzemní vody a její kolísání je
trvale ovlivněno jejím čerpáním
ve sklepech okolních objektů. Při
posuzování základových konstrukcí
bylo třeba zohlednit složité základové poměry, ze statického hlediska
šlo o velmi náročnou konstrukci.
■ Před zahájením prací speciálního zakládání bylo nutné provést
přeložky inženýrských sítí a přesunout sloup trakčního vedení mimo
stavební pozemek.
■ Zajištění stavební jámy se řešilo
tryskovou injektáží a pomocí berlínských záporových stěn.
■ Pomocí tryskové injektáže byly
po obvodu jámy vytvořeny pilíře
▼ Půdorys 1.NP polyfunkční budovy
Polyfunkční budova společnosti
Magnum City Center, s.r.o., v Brně
stavebnictví 01/12
15
▲ Komerční prostory se stropní ventilací
▲ Vnitřní schodiště a světelné efekty prosklených ploch dotváří vzdušný
interiér budovy
▲ Prosklené markýzy nad vstupy jsou zavěšeny na nerezových prutech
vzájemně se protínající v souvislé
stěně či bloku. Stabilita byla dále
zajištěna kotvením ve dvou úrovních pomocí dočasných zemních
předpjatých pramencových kotev
či táhel. Podchycovány byly rovněž stěny jámy pod sousedními
budovami, jež se vyrovnaly vrstvou
stříkaného betonu.
■ Pomocí berlínských stěn byly paženy stěny stavební jámy přiléhající
k ulici Orlí a Benešova. Konstrukce
se skládala ze zápor z ocelových
válcovaných profilů I nebo IPE
a z vkládaných pažin z dřevěných
hranolů. Stabilita záporové stěny
byla zajištěna ve dvou úrovních
pomocí dočasných předpjatých
zemních kotev.
Teprve po předepnutí kotev v uceleném úseku bylo možné pokračovat s výkopovými pracemi. Ty se
prováděly postupně v jednotlivých
výškových úrovních.
■ Budova je založena na konstrukci
suterénní bílé vany, založené na vrtaných železobetonových pilotách.
■ Piloty byly vytvořeny z betonu
C25/30 XC2 XA1 s minimálním obsahem směsného cementu CEM II
300 kg/m3 betonu a byly vyztuženy
prutovou výztuží z oceli.
■ Základová deska a suterénní
stěny jsou z vodostavebného be-
vity provozu a účelné vynaložení
investičních nákladů. Budova má
svoji výměníkovou stanici, trafostanici a náhradní zdroj – dieselagregát.
Garážová stání v 1.PP, 2.PP a obchodní jednotky v 1.NP a 2.NP jsou
vybaveny sprinklerovým hasicím
zařízením a vzduchotechnikou.
Veškeré komerční prostory mají
stropní jednotky chlazení.
Topení zajišťují podlahové fancoily
pod okny obvodových stěn, doplněné radiátory ve společných prostorách. Systém měření a regulace
pro chlazení a topení je napojen
na okenní čidla, jež při otevření
oken dají pokyn pro zastavení
těchto médií, čímž se podstatně
snižují provozní náklady.
■ Prosklené plochy okenních
systémů fasády od 3.NP do 7.NP
jsou opatřeny motorickými hliníkovými exteriérovými žaluziemi.
Samotná skla v oknech fasády mají
vzhledem k tramvajové dopravě
v daném místě nadstandardní
zvukotěsné vlastnosti. Každé kancelářské podlaží má své sociální
zázemí, včetně zařízení pro invalidy. Celkově se jedná o budovu
s moderními technologiemi, kde je
použito nadstandardního vybavení
tak, aby celek působil moderně
a technicky. ■
16
stavebnictví 01/12
tonu C30/37 XC4 XD2-S3 (max.
průsak vody 50 mm) v systému
bílá vana.
■ Budovu tvoří železobetonový
monolitický skelet, kde jsou jako
svislé nosné konstrukce použity
sloupy s hlavicemi, štítové stěny
v místech styku se sousedními objekty, vnitřní trojramenné
schodiště a jádro pro sociální zázemí budovy. Stropní konstrukce
vyšších podlaží jsou monolitické
železobetonové stropní desky.
Část nosných sloupů v uskočeném
6.NP a 7.NP v místě skleněného
nároží je ocelová.
■ Do řešení monolitických konstrukcí byly vzaty v potaz také
požadavky na ochranu proti bludným proudům a došlo k provedení
opatření podle korozního průzkumu.
V budově se nachází jedno hlavní
schodiště obcházející výtahovou
šachtu se dvěma osobními výtahy.
Provedením prosklené zadní stěny
u výtahů, okenních prvků v šachetní stěně a prosklených fasádních
stěn směrem do atria bylo dosaženo denního osvětlení a vzdušnosti
tohoto vnitřního prostoru.
■ Při řešení veškerých TZB budovy
byl kladen důraz na zařízení, odpovídající úrovni inteligentní budovy. Šlo
tedy o dosažení maximální efekti-
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Víceúčelový objekt – novostavba v proluce Orlí –
Divadelní – Benešova
v Brně
Místo: nároží ulic Orlí – Divadelní
– Benešova v Brně
Investor: MAGNUM City Center, s.r.o.
Architekt: Ing. arch. Boris Hála
Projektant: Hladík a Chalivopulos
s.r.o., Ing. Petr Řezníček
Projektant interiéru:
Ing. arch. Jiří Vlček
Technický dozor investora:
Ing. Luboš Stloukal
Zhotovitelé:
SAJ spol. s.r.o. – stavební
část; KELLER – speciální zakládání spol. s r.o.,
Stavitelství DE a.s. –
monolitické konstrukce;
ALBET – METAL, s.r.o. –
lehký obvodový plášť fasády; TRASKO, a.s. – ZTI,
ÚT; Spectrum, spol. s r.o. –
elektroinstalace;
KLIMAKOM, spol. s r.o. –
VZT, chlazení, MaR; KLIMATHERM s.r.o. – SHZ
Investiční náklady:
160 mil. Kč
Doba výstavby:
02/2008–12/2010
repor táž
text doc. Ing. arch. Patrik Kotas | foto Tomáš Malý, Ing. arch. Jaroslav Smola
Pražské Hlavní nádraží, poločas
revitalizace a rekonstrukce
V roce 2002 vypsala a.s. České dráhy veřejnou
obchodní soutěž na investora rekonstrukce
a revitalizace tří železničních stanic: Praha –
Hlavní nádraží, Karlovy Vary – Horní nádraží a Mariánské Lázně. Vítězem této veřejné
obchodní soutěže se stala italská společnost
Grandi Stazioni, SpA (dceřiná společnost
italských státních drah FS), která v současné
době revitalizuje třináct největších italských
nádraží a několik dalších v Evropě připravuje.
Revitalizaci Hlavního nádraží v Praze zajišťuje
nyní česká pobočka Grandi Stazioni Česká
republika, s.r.o.
Revitalizace a rekonstrukce železniční stanice Praha – Hlavní nádraží zahrnuje novou odbavovací
halu z roku 1977, realizovanou
podle architektonického návrhu
architektů Šrámka, Šrámkové,
Bočana a Dandy. Dále zahrnuje
historickou secesní Fantovu
budovu z roku 1909, včetně prostoru nově rozšířeného prvního
nástupiště. Rekonstrukce probíhá v etapách za plného provozu
nádraží.
Pro projektovou činnost si společnost Grandi Stazioni vybrala sdružení projektantů METROPROJEKT Praha a.s. a doc. Ing. arch.
Patrik Kotas, Ateliér designu
a architektury.
Rekonstrukce a revitalizace odbavovací
haly a historické
budovy
V červnu 2004 představila společnost Grandi Stazioni svou
koncepci revitalizace Hlavního
nádraží. Ihned po započetí projektových prací v červenci téhož
roku byli hlavním architektem
projektu přizváni ke spolupráci
spoluautoři nové odbavovací haly
– profesorka Alena Šrámková
a profesor Jan Bočan. Začal dlouhý a nesnadný proces hledání
koncepce přijatelné pro investora
s tím, aby u nové odbavovací
▼ Hlavní průčelí nové odbavovací haly těsně po výstavbě...
18
stavebnictví 01/12
haly byla zachována nesporná
hodnota původní architektury
ze 70. let. Za základní koncepci
architektonického řešení interiéru
nové odbavovací haly byl zvolen
princip důsledného zachování původního designu ze 70.
let na vstupním průčelí, obou
bočních fasádách a skleněných
věžích. Tyto konstrukce však
byly stavebně restaurovány.
V interiéru byl důsledně zachován design původní architektury
dlažeb a všech těch prvků, jejichž
funkce a poloha zůstává zachována. Naopak nově vkládané prvky,
nové komerční vybavení a nové
centrum odbavení cestujících
(nahrazující původní pokladny)
byly vytvořeny v soudobém designu, s převahou prosklených
bezrámových konstrukcí. Nově
vkládané objekty v interiéru se
záměrně svým výrazem, materiálem i detailem liší od původní
architektury tak, aby bylo na první
pohled zřejmé, že se jedná o soudobou vestavbu.
Funkční náplň rekonstruované
nové odbavovací haly tvoří kombinace tradičních dopravních
funkcí spojených s odbavováním
cestujících a nově vytvořené
pronajímatelné komerční plochy.
Stávající, často roztříštěné provozy Českých drah byly seskupeny
do funkčních celků. V uvolněných a nevyužívaných plochách
▼ ...a v roce 2004 ještě před rekonstrukcí
vznikly jasně definované prostory
s novou funkční náplní. Novým
půdorysným uspořádáním došlo k mírné úpravě pěších toků
cestujících tak, aby se využíval
a tím i oživil celý rozsáhlý prostor
nové odbavovací haly. Výrazně
posíleny byly prvky vertikální
komunikace, pevná schodiště
nahradily nebo doplnily sestavy
pohyblivých ramp a eskalátorů.
Samozřejmostí je bezbariérové
propojení všech úrovní pomocí
výtahů a ramp. Technicky i funkčně byly rehabilitovány skleněné
věže na parkovišti na střeše
haly, jež slouží jako vstupy pro
přímé propojení parkoviště a haly
pomocí panoramatických výtahů.
Současně se stavební a architektonickou obnovou došlo také
k celkové obnově a rekonstrukci
veškerých technologických zařízení a infrastruktury budovy.
Místo tradičních pokladen cestující využívají nově navržené
centrum odbavování cestujících,
což je prostor koncipovaný na podobných principech jako na letišti. Kromě samotného prodeje
jízdenek a rezervačních služeb by
toto centrum mělo nabízet veškeré typy dopravních a turistických
informací včetně kompletních
služeb spojených s městskou
hromadnou dopravou.
Komerční plochy jsou pojaty jako
pronajímatelné jednotky a vytvá-
▲ Střed haly před rekonstrukcí...
řejí obchodní pasáže ve směrech
hlavních tahů pohybu cestujících. Restaurační zařízení nabízejí
různou škálu úrovně stravování od rychlého občerstvení až
po luxusní restauraci, kavárnu
a vinárnu, jež by měla být jedním
z hlavních magnetů v přízemí
historické Fantovy budovy. Rozšířený prostor prvního nástupiště,
který navazuje na přízemí této
historické budovy, nabídne motiv
pěší promenády pod krásnou
monumentální konstrukcí ocelových oblouků hal, zastřešujících
kolejiště. Na prvním nástupišti
tak mohou vzniknout nové formy
posezení, navazující na secesní
Fantovu restauraci a Fantovu
kavárnu. Pozornost bude sou-
▲ ...a po rekonstrukci
středěna na propojení interiéru
a exteriéru především do prostoru
prvního nástupiště. Původní prostory restaurací v přízemí budovy
budou restaurovány do historické
podoby a jejich zázemí bude upraveno tak, aby byly opět připraveny
poskytovat gastronomické služby
na vysoké úrovni. Interiér původních pokladen v kopuli centrální
části bude upraven jako kavárna
s posezením uvnitř i přímo v prostoru kopule.
Důležitým úkolem bude v ybudování vnitřní infrastruktury
budovy v nové podobě, která
nahradí současné živelně vzniklé
provedení jednotlivých rozvodů.
Celkové stavební úpravy nebudou tak rozsáhlé jako v nové od-
▼ Hlavní průčelí nové odbavovací haly po rekonstrukci
bavovací hale. Objekt historické
Fantovy budovy bude spíše očištěn od nehodnotných vestaveb
a jeho nejcennější části včetně
fasád budou odborně restaurovány do původní podoby.
Do budoucna nabízí takto nově
koncipované první nástupiště
možnost pěšího propojení směrem k Vinohradské třídě, případně opačným směrem k Bulharu.
Vzniká tak šance na širší urbanistické zapojení historické Fantovy
budov y do struktury města.
Přestože samotnou rekonstrukcí
budov Hlavního nádraží nedochází k zásadní změně dopravního
režimu na původní magistrále,
jsou vytvořeny konkrétní podmínky pro následné postupné
zklidňování magistrály do podoby
městského bulváru.
Modernizace
západní části
kolejiště a nástupišť
Ve stejném časovém horizontu
jako rekonstrukce výpravní a odbavovací budovy Praha – Hlavní
nádraží proběhla modernizace
západní části kolejiště nádraží, jež
je ve vlastnictví Správy železniční
dopravní cesty, s.o. Rekonstrukce kolejiště a nástupišť navazovala na zprovoznění tzv. Nového
spojení. To novou čtyřkolejnou
estakádou a dvojicí ražených
tunelů pod vrchem Vítkovem
vytvořilo kapacitu napojení na nádraží Libeň – Horní, Vysočany
a Holešovice. Výsledkem jsou
nová nástupiště 1–4, nahrazující
ta stávající, která nevyhovovala
požadavkům na moderní železniční provoz. Stávající střední
a jižní podchod byl rozšířen tak,
aby navázal na již dokončené
části pod novějšími nástupišti
5 –7. Zároveň bylo dokončeno
bezbariérové zpřístupnění všech
veřejných částí nádraží.
Vizuálně nejvýznamnějším článkem modernizace by se měla stát
v budoucnu celková oprava a rekonstrukce dvojice velkorozponových obloukových ocelových hal,
jež tvoří symbolickou dominantu
pražského Hlavního nádraží. Toto
impozantní památkově chráněné
inženýrské dílo se tak, doufejme,
dočká komplexní opravy, která
spolu se zprovozněním Nového
spojení završí po mnoha desetiletích proces budování centrálního
pražského nádraží pro osobní
železniční dopravu. ■
stavebnictví 01/12
19
▲ Horní úroveň haly (u vstupu do podchodů) před rekonstrukcí...
▲ ...a po rekonstrukci
▲ Původní pokladny
▲ Nové centrum odbavení cestujících
▲ Spojení nové haly s historickou Fantovou budovou před rekonstrukcí...
▲ ...a po rekonstrukci
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Revitalizace a rekonstrukce železniční stanice Praha – Hlavní nádraží
Investor: Grandi Stazioni Česká
republika, s.r.o.
Projektant:
S d r u ž e n í M E T R O PROJEKT Praha a.s.
Smola, Ing. arch. Karel
Hájek
Spolupráce na architektonickém řešení nové haly:
prof. Ing. akad. arch. Alena
Šrámková, prof. Ing. arch.
Jan Bočan
Projektant modernizace západní části kolejiště:
SUDOP PRAHA a.s.
20
stavebnictví 01/12
a doc. Ing. arch. Patrik
Kotas, Ateliér designu
a architektury
Hlavní architekt projektu:
doc. Ing. arch. Patrik Kotas
Hlavní inženýr projektu:
Ing. Jan Kykal
Architekti:
doc. Ing. arch. Patrik
Kotas, Ing. arch. Jaroslav
Zhotovitel:
Metrostav a.s., divize 09
Hlavní stavbyvedoucí:
Ing. Michal Kaiser
Doba výstavby:
Nová odbavovací hala
2007–2010, Fantova budova – ve výstavbě
Náklady:
cca 1 mld. Kč
stavební paragraf y
text Ing. Petr Vrbka
Novela zákona o veřejných zakázkách
V současné době schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky významnou rozsáhlou změnu zákona o veřejných zakázkách, jejíž účinnost se očekává od 1. dubna
2012 a kterou ještě musí schválit Senát Parlamentu České republiky a podepsat prezident.
Lze očekávat, že kromě drobných úprav, týkajících se zejména prokazování vlastnické struktury subdodavatelů, nebude mít
Senát PČR k tomuto zákonu
žádné významnější připomínky,
takže znění zákona, a zejména
změny v procesní části, je možné považovat za definitivní.
Změny limitů
pro zadávací řízení
O změnách finančních limitů se
již poměrně dlouho diskutuje.
Přes nesouhlas odborné veřejnosti došlo ke snížení hodnoty
veřejné zakázky malého rozsahu
na 1 000 000 Kč u veřejných
zakázek na dodávky a služby
a na 3 000 000 Kč u veřejných
zakázek na stavební práce.
Veškeré veřejné zakázky nad
tyto finanční limity již musí být
zadávány pomocí postupů definovaných zákonem, což výrazně
počet zadávaných veřejných
zakázek rozšíří. Tato změna dolehne zejména na menší zadavatele (obce), protože budou muset dodržet veškeré zákonem
stanovené a administrativně
poměrně složité postupy, což
se nejenom prodlouží, ale ztíží
to i dokončení zadávacího řízení.
V souvislosti se změnou limitů
se rovněž upravuje i finanční
limit určený pro použití zjednodušeného podlimitního řízení
na veřejné zakázky na stavební
práce. Tuto formu zadávacího
řízení lze použít jen u veřejných zakázek, jejichž předpokládaná hodnota nepřesáhne
10 000 000 Kč. Nad tuto hranici musí pak zadavatelé zvolit otevřené nebo užší řízení.
22
stavebnictví 01/12
S účinností od 1. ledna 2014
dojde ke snížení limitu i u veřejných zakázek malého rozsahu
na stavební práce na hodnotu
1 000 000 Kč.
Zrušení omezení
počtu zájemců
v užším řízení
Jedná se pravděpodobně o nejzásadnější protikorupční opatření. Z procesu zadávacího řízení
je pro veřejného zadavatele
odstraněna možnost omezit
počet vhodných zájemců, kteří
splnili kvalifikační požadavky
podle předem daných kritérií
a stanoveného počtu. Užší řízení jako takové v zákoně zůstává,
ale pro veřejné zadavatele platí,
že ten dodavatel, jenž podá
žádost o účast a prokáže svoji
kvalifikaci podle podmínek vymezených zákonem nebo zadavatelem, postupuje do dalšího
kola a musí být vyzván k podání
nabídky. Již tedy žádné omezení
podle kvalifikačních kritérií, ani
žádné losování. Tuto možnost
(omezení počtu zájemců) mají
pouze zadavatelé zadávající
veřejné zakázky v oblasti obrany
nebo bezpečnosti. Mají ji rovněž
sektoroví zadavatelé. Totéž se
pak vztahuje i na jednací řízení
s uveřejněním.
Zadávací
dokumentace
N ovela zákona klade d ůraz
na odpovědnost zadavatele
za správnost a úplnost zadávacích podmínek. V souvislosti
s veřejnými zakázkami na sta-
vební práce podrobněji popisuje
prostřednictvím prováděcích
právních předpisů (zatím nejsou
k dispozici) obsah a rozsah
příslušné projektové dokumentace a soupis stavebních prací,
dodávek a služeb. Oba tyto
dokumenty budou upřesněny
prováděcími vyhláškami a lze
očekávat, že podrobně stanoví,
co přesně a v jaké formě má
zadavatel dodavatelům předložit ke zpracování nabídky.
Stejně tak u veřejných zakázek
na stavební práce bude prováděcí právní předpis korigovat
obchodní podmínky. Stanoví
tedy určité mantinely pro definice jednotlivých smluvních práv
a povinností, jejichž účelem je
zamezit používání nevhodných
hodnotících kritérií a odstranit
ze zadávacího procesu nepřiměřené hodnoty z některých
spekulativních nabídek a zejména pak v y t voř it smluvní
vztah postavený na zásadách
poctivého obchodního styku
a dobrých mravů, s vyváženým
poměrem práv a povinností
obou smluvních stran. Pro dodavatele stavebních prací tak
bude vytvořen shodný základ
pro všechny veřejné zakázky,
jenž by měl při jeho dodržování
ze strany zadavatelů zabezpečit obsahově shodné a úplné
nabídky. Pro zadavatele to však
znamená zv ýšit úsilí a kon trolu projektové dokumentace
a soupisu prací (výkazu výměr)
a klást na zpracovatele projektové dokumentace nepoměrně
vyšší nároky. Jakákoliv vada
v projektové dokumentaci nebo
soupisu prací je totiž v důsledku
problémem zadavatele, který
je za jejich úplnost a správnost
odpovědný.
V souvislosti se zadávací dokumentací pak zákon upravuje
i lhůt y pro její posk y tování
a pro poskytování případných
dodatečných informací k zadávacím podmínkám, kde se
opětovně vrací do zákona lhůty
pro dodavatele, kdy si mohou
zadávací dokumentaci vyžádat
nebo do kdy mohou požadovat
k zadávacím podmínkám dodatečné informace. I když zákon
neřeší, co se žádostmi, které
budou podány po zákonné lhůtě
(ať již o vydání zadávací dokumentace nebo o dodatečné
informace k zadávacím podmínkám), přece jen je již nově
vytvořen určitý časový rámec,
poskytující zadavatelům právní
jistotou, že na pozdě podané
žádosti nemusí reagovat v zákonem stanovených, ale velmi
krátk ých lhůtách. Současný
stav, kdy není právo dodavatelů časově omezeno vůbec,
působilo v procesu zadávacího
řízení zadavatelům v ýrazné
komplikace.
Na druhou stranu novela zákona
jednoznačně definuje povinnost
zadavatele, že v případě dodatečných informací k zadávacím
podmínkám, jež mají za následek
úpravu zadávacích podmínek,
musí přiměřeně prodloužit lhůtu
pro podání nabídek (přiměřeně
k povaze provedených úprav).
Pokud by úprava zadávacích
podmínek měla vliv na okruh přihlášených dodavatelů (zejména
úpravy v požadavcích na kvalifikaci dodavatelů), musí zadavatel prodloužit lhůtu pro podání
nabídek nebo žádostí o účast
nejméně o celou její zákonnou
délku. To bude mít samozřejmě
vliv na prodloužení doby průběhu
zadávacího řízení.
K zadávací dokumentaci
se vztahují ještě dvě drobné
úpravy, jež však mění současné zvyklosti. S účinností od 1. ledna 2014 je doplněno, že se
k zadávacím podmínkám nadlimitní veřejné zakázky, kterou
zadává veřejný zadavatel, musí
před zahájením zadávacího řízení
vyjádřit osoba se zvláštní způsobilostí a u nadlimitních veřejných
zakázek na stavební práce se
k zadávacím podmínkám musí
vyjádřit i osoba s odbornou způsobilostí podle zvláštního právního předpisu (autorizovaná osoba).
Ze zákona nelze dovodit, jaká
má být forma či obsah takovýchto vyjádření, ani jak postupovat,
pokud by příslušná vyjádření
měla negativní obsah. Nelze
ani dovodit, jaká je odpovědnost osoby, jež se k zadávacím
podmínkám vyjádřila. Přesto
musí zadavatelé počítat s tím,
že taková vyjádření musí u nadlimitních veřejných zakázek
zabezpečit. Druhou drobnou
úpravou je změna práva zadavatele omezovat subdodavatelské
plnění veřejné zakázky. Toto právo zadavatele v zákoně zůstalo
zachováno, ale je umožněno
pouze formou věcného vymezení. V nových zadávacích řízeních
již nebude možné definovat
maximální podíl subdodavatelského plnění procentním podílem z ceny nebo předpokládané
hodnoty, ale zadavatel bude
muset věcně definovat, které
části veřejné zakázky nesmí být
plněny subdodavatelem.
Obchodní jména
v zadávací
dokumentaci
Zákaz definovat v zadávací dokumentaci bez objektivních důvodů obchodní jména výrobků
platí i nadále. Novelou je však
připuštěna výjimka pro veřejné
zakázky na stavební práce, kde
lze takové uvedení obchodního jména připustit, pokud to
nepovede k neodůvodněnému
omezení hospodářské soutěže. V každém případě je však
povinností zadavatele umožnit
jiné, srovnatelné řešení. Nelze úplně zcela jednoznačně
vymezit, co je neodůvodněné
omezení hospodářské soutěže.
To může způsobit v následném
posuzování postupu zadavatele
spory, protože jde o subjektivní
pohled na konkrétní položku
s obchodním jménem výrobku.
Alespoň však existuje zákonná
opora pro zpracovatele projektové dokumentace, že všude
tam, kde je to dáno objektivními
technickými potřebami, lze obchodní názvy uvádět (např. je-li
ústřední topení dimenzováno
a spočítáno v projektu na urči-
tý typ kotle, bylo by nelogické
připouštět jiný typ, neboť by se
musely výpočty a dimenzování
provádět znovu).
Kvalifikace
dodavatelů
Oblast kvalifikace dodavatelů,
resp. požadavků zadavatele
na kvalifikaci, zákon výrazným
způsobem omezuje. Zásadní
změnou je vyřazení ekonomických a finančních kvalifikač ních předpokladů z kvalifikace
dodavatelů, přesněji výrazné
šeně řečeno, vyloučeny požadavky zadavatele na certifikáty
ISO. Po předcházející době, kdy
zavádění a udržování certifikátů
ISO činilo prioritu většiny dodavatelů a vlastní certifikáty byly
alespoň teoretickým dokladem
o tom, že se dodavatel snaží
držet se zásad řízení jakosti či
ochrany životního prostředí,
jde o změnu razantní a výrazně
rozšiřující okruh budoucích
soutěžitelů.
Nejvíce se však mění technická
kvalifikace u veřejných zakázek
na stavební práce. Zadavatel
u nich nesmí v rámci referenč-
Z procesu zadávacího řízení je pro veřejného
zadavatele odstraněna možnost omezit počet
vhodných zájemců, kteří splnili kvalifikační požadavky podle předem daných kritérií a stanoveného počtu.
zjednodušení jejich prokazování. Zadavatel již nově nemůže
vymezovat požadavky na kvalifikaci v oblasti pojištění odpovědnosti předložením pojistné
smlouv y, celkového ročního
obratu dodavatele či údajů z poslední zpracované rozvahy. Pro
splnění kvalifikace v oblasti ekonomických a finančních předpokladů nově postačí, požaduje-li
to zadavatel, pokud dodavatel
do své nabídk y, respek tive
do dokladů, jimiž prokazuje svoji
kvalifikaci, přiloží čestné prohlášení o své ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou
zakázku. Již přítomnost takového prohlášení bez jediného konkrétního údaje je dostatečným
prokázáním kvalifikace v oblasti
ekonomické a finanční. Smysluplnost takového postupu je malá
(v době, kdy bylo prohlášení
činěno, může být každý dodavatel přesvědčen, že způsobilý
je). Spíše by bylo vhodné údaje
k ekonomické a finanční situaci
dodavatele vyloučit z kvalifikace
úplně, ale nezbývá, než respektovat provedenou změnu.
Změnu doznává i technická
kvalifikace dodavatele, kde jsou
z oblasti technických kvalifikačních předpokladů, zjednodu-
ních zakázek požadovat předložení dokladů o provedených
zakázkách, jejichž ho dnot a
by byla vyšší než 50 % předpokládané hodnoty zadávané
veřejné zakázk y. Z ákon ne upravuje po čet a charak ter
pož adovaných referenčních
zakázek, ale pouze omezuje
jejich finanční objem. Tím se
opět výrazně otevírá prostor
pro vyšší počet soutěžitelů se
všemi důsledky, kterými trpí
i současná doba (další snížení
dnešních nesmyslně nízkých
nabídkových cen, výrazně vyšší
riziko námitek). Zadavatelům
pak zákon ukládá povinnost
o posouzení kvalifikace pořídit
protokol, jehož minimální obsah
je zákonem vymezen velmi podrobně. Tento krok přináší sice
vyšší přehlednost a kontrolovatelnost postupu zadavatele,
ale současně výrazně zvyšuje administrativní náročnost.
N aopak ve zjednodušeném
podlimitním řízení je proces
kvalifikace zjednodušen tím,
že v tomto druhu zadávacího
řízení se kvalifikace prokazuje
prohlášením (tedy i technické
kvalifikační předpoklady, jsou- li v y žadovány). To usnadní
zpracování nabídek dodava -
telům a současně i následně
zadavatelům př i posuzování
kvalifikace.
Nabídky dodavatelů
a otevírání obálek
Požadavky na nabídku dodavatelů se staly místem, kam se
přesunuly původní kvalifikační
předpoklady spojené s vlastnickou strukturou akciov ých
společností a s prokazováním
vazby mezi dodavatelem a zadavatelem. Nabídka tedy nově
musí obsahovat seznam statutárních orgánů nebo členů
statutárních orgánů, kteří v posledních třech letech od konce
lhůty pro podání nabídek byli
v pracovněprávním, funkčním či
obdobném poměru u zadavatele. Dále, má-li dodavatel formu
akciové společnosti, musí předložit v nabídce seznam vlastníků
akcií, jejichž souhrnná jmenovitá
hodnota přesahuje 10 % základního kapitálu. Nakonec musí
dodavatel předložit prohlášení
o tom, že neuzavřel a neuzavře
zakázanou dohodu v souvislosti
se zadávanou veřejnou zakázkou. Kterýkoliv chybějící dokument požadovaný zákonem činí
z nabídky obsahově neúplnou
nabídku.
V následném otevírání obálek
s nabídkami pak komise, jejíž
složení ani nároky na ni se nemění, kontroluje pouze skutečnosti, zda je nabídka zpracována
v požadovaném jazyku a zda
je návrh smlouv y podepsán
oprávněnou osobou. Při otevírání obálek se již nekontroluje
obsahová úplnost nabídky. Tento krok přechází do posouzení
nabídek. Po provedení kontroly
nabídky pak komise zveřejňuje
výši nabídkové ceny a současně
před přítomnými zástupci uchazečů i hodnoty ostatních číselně
v yjádřitelných kritérií. Ihned
po otevírání obálek s nabídkami
bude tedy u většiny zadávaných
veřejných zakázek jasné, jaký je
jejich výsledek. Rovněž novému
ustanovení nařizující otevírání
obálek ihned po ukončení lhůty
pro podání nabídek nelze vůbec
nic vytknout. Pouze je třeba
stavebnictví 01/12
23
v praxi ustálit názor na pojem
ihned, lze však předpokládat,
že takový pojem naplní doba
nepřesahující několik hodin
po uplynutí lhůty pro podání nabídek. Nelze než konstatovat, že
změny související s procesem
otevírání obálek s nabídkami
výrazně zvyšují transparentnost
zadávacího řízení.
Hodnoticí kritéria
a hodnocení nabídek
Pro běžného veřejného zadavatele platí ustanovení o hodnoticí komisi velmi podobně jako
v současnosti. Pouze u nadlimitních veřejných zakázek bude
s účinností od 1. ledna 2014
stanovena nově povinnost,
že členem hodnoticí komise
u nadlimitních veřejných zakázek musí být osoba se zvláštní
způsobilostí a u nadlimitních
veřejných zakázek na stavební
práce i autorizovaná osoba.
Významnou změnou je však
omezení možných hodnoticích
kritérií, pokud zadavatel rozhodne o zadání veřejné zakázky
na základě ekonomické výhodnosti nabídek.
Novela zákona v ýslovně de finuje, že dílčím hodnoticím
kritériem nemohou být smluvní
podmínky, jejichž účelem je
zajištění povinností dodavatele,
nebo platební podmínky. Toto
ustanovení výslovně zakazuje
využít jako kritérium hodnocení
výši jakékoliv smluvní pokuty
(tou je zajištěno splnění určité
povinností zhotovitele) nebo
i jakékoliv bankovní záruk y,
např. za řádné provedení díla
či za splnění záručních podmínek. Obě tato dílčí kritéria
jsou v současnosti zcela běžná
a vedou k nabídkám naprosto
nesmyslných částek, odporujícím dobrým mravům. Jejich
odstranění z hodnocení je tedy
zcela logické a správné.
Stejně tak platební podmínky,
tedy někdy používaná délka
splatnosti faktur, již nemohou
být stanoveny jako kritérium
hodnocení. Společně s existujícím omezením, podle něhož
dílčí hodnoticí kritéria musí být
24
stavebnictví 01/12
stanovena tak, aby vyjadřovala
vztah užitné hodnoty a ceny, je
tedy okruh možných dílčích kritérií značně omezen. Vše tedy
směřuje k tomu, aby jediným
hodnoticím kritériem byla pouze
nabídková cena, byť se zákon
v celém textu tváří, jako by jiná
kritéria připouštěl.
Uzavření smlouvy
V systému a principech uzav ření smlouv y s v y braný m
dodavatelem ke změně nedochází. Stále platí, že smlouva
se uzavírá v souladu s návrhem
smlouvy obsaženým v nabídce
v ybraného dodavatele, tedy
bez jak ýchkoliv následných
úprav. Novela však vyslovuje
zákaz podstatných změn uzavřené smlouvy, tedy budoucích
dodatků, kde pro veřejného
zadavatele platí zákaz takových
změn, jež by ovlivnily nebo
mohly ovlivnit průběh před chozího zadávacího řízení. Jde
o změny, které by rozšířily předmět veřejné zakázky s výjimkou
postupů podle ustanovení § 23
odst. 5 písm. b) a § 23 odst. 7
(do d ate č né st avební práce
nebo opce). Případně o změny,
které by za použití v původním
z a d áv a c í m ř íze ní u m o ž nil y
ú č ast jinýc h d o d avatel ů č i
za použití v původním zadávacím řízení mohly ovlivnit výběr
nejvhodnější nabídk y, nebo
o změny, jež by měnily eko nomickou rovnováhu smlouvy
ve prospěch vybraného uchazeče.
Při uzavírání dodatků ke smlouvám tedy zadavatel bude muset
pečlivě zkoumat, zda změna
neodporuje zákonu, a pokud
odporuje, nesmí takový dodatek uzavřít. Toto ustanovení,
jehož pravděpodobným cílem
je zabránit účelovým změnám
smluv ve prospěch vybraných
dodavatelů, je však na dru hou stranu natolik obecné, že
umožní jakýmkoliv kontrolám
vytknout zadavateli jakýkoliv
dodatek ke smlouvě a zejména
u veřejných zakázek na stavební
práce, kde existuje mnoho proměnných, může toto ustanovení
zákona při přísném výkladu být
zcela kontraproduktivní.
Profil zadavatele
Významnou změnou, týkající se
zejména povinností zadavatelů,
je povýšení profilu zadavatele
na elektronický nástroj s povinnostmi, které vyplynou z prováděcího právního předpisu.
Pro zadavatele novela zákona
stanovuje výrazně rozšířenou
povinnost uveřejňovat informace k zadávaným a realizovaným
veřejným zakázkám na profilu
zadavatele, a to nejen u veřejných zakázek zadávaných
ve zjednodušeném podlimitním
řízení, ale rovněž i u ostatních
ve řejnýc h z ak ázek z a d áva ných v jiných druzích řízení.
Na profilu zadavatele musí být
uveřejněna např. textová část
zadávací dokumentace (tento
pojem zákon blíže neupřesňuje), může v něm být uveřejněna
kompletní zadávací dokumentace, musí v něm být uveřejněna
smlouva uzavřená s vybraným
dodavatelem vč etně všech
dodatků, skutečně zaplacená
cena a seznam subdodavatelů, kteří se podíleli na splnění
veřejné zakázky.
Ve zjednodušeném podlimitním řízení pak zadavatel může
kromě výzvy k podání nabídek
na profilu uveřejnit i údaje o vyloučení dodavatele nebo informace o výběru nevhodnější nabídky, a to místo jejich odesílání
dotčeným dodavatelům. Lhůta
pro případné námitky pak běží
ode dne takového uveřejnění.
Znamená to, že profil zadavatele
budou muset všichni účastníci
zjednodušeného podlimitního
řízení pečlivě sledovat a re agovat na informace v něm
uveřejněné.
Závěr
Ostatní drobné úpravy, změny
ne b o d o p ln ě ní ( p ře d b ě ž né
oznámení, odůvodnění účelovosti veřejné zakázky) budou
případně komentovány v dalších článcích, nemají však již
takový vliv na zažité procesy
a postupy. Přesto nelze př i
celkovém zhodnocení novely
dospět k jinému závěru než
k takovému, že několik zásahů
či změn v rámci boje proti korupci vytvořilo administrativně
a finančně náročný předpis.
Ten způsobí zejména menším
obcím výrazné problémy a poskytne všem poskytovatelům
dotace v rámci následných
kontrol prostor pro dodateč né snižování dotace, protože
dodržet beze zbytku vše, co
zákon nařizuje, bude vyžadovat
pečlivou a časově náročnou
činnost. Lze očekávat, že snížení limitů veřejných zakázek
a omezení požadavků na kvalifikaci se bude dít v souběhu
s výrazným poklesem poptávky, s velkým nárůstem účastníků jednotlivých zadávacích
řízení, velkým nárůstem námitek a správních řízení před
orgánem dohledu a zejména
se v ý razn ě pro dlou ží d o b a
zadávacího řízení. Tento stav
je daní za zvýšení transparentnosti veřejných zakázek. Je jen
otázkou, zda daní přiměřenou
a ekonomicky odpovídající.
Zajímavé bude rovněž sledovat, jak bude probíhat školení
osob se zvláštní způsobilostí,
jejichž působnost v procesu
zadávání bude nezbytná od 1.
ledna 2014. I zde lze totiž očekávat další náklady vynaložené
na přípravu a vlastní provedení
školení, které zcela jistě nebude jednorázové a bude se
muset t ýkat velkého po č tu
osob, protože v podstatě každá z takovýchto osob musí
být v pracovněprávním vztahu
k zadavateli. Dojde pravdě podobně k v y t voření určité
specializované skupiny lidí,
kteří budou působit v oblasti
zadávání veřejných zakázek
a budou určitou zárukou kontroly zadávací dokumentace,
byť ani taková kontrola nesejme ze zadavatele odpovědnost
za správnost a úplnost zadávací dokumentace. ■
Autor:
Ing. Petr Vrbka,
předseda dozorčí rady RTS, a.s.
SOUTěž VYHLÁšENA!
Vypisovatelé:
KRAJSKÝ ÚŘAD STŘEDOČESKÉHO KRAJE, NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ,
ČKAIT OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČSSI OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČKA,
REGIONÁLNÍ STAVEBNÍ SPOLEČNOST SPS PRO PRAHU A STŘEDNÍ ČECHY, OBEC ARCHITEKTŮ,
KRAJSKÁ HOSPODÁŘSKÁ KOMORA STŘEDNÍ ČECHY
Soutěž je vypsána pod záštitou:
Hejtmana Středočeského kraje
1. ročník soutěže
Stavba roku Středočeského kraje
vyhlášen
Uzávěrka přihlášek 29. 2. 2012
Soutěžní podmínky, přihlášku a registraci
do soutěže naleznete na
www.stavbaroku.cz
Hlavní mediální partner:
Mediální partneři:
VIDEOFILMSTUDIO
KUTNÁ HORA
INTERNETOVÁ TELEVIZE - ITV
věda a v
a výzkum
ýzkum v praxi
v praxi
věda
text Pavel Demo, Jan Krňanský, Alexey Sveshnikov | grafické podklady
textarchiv
A | grafické
FSv ČVUT
podklady
v Praze
a
■
▲ Obr. 1. Mikrofotografie plísní (vlevo nahoře, zdroj: National Geographic Society) a ukázky budov poničených plísní (zdroj: JM Associates Inc.)
Nanotechnologie ve stavebnictví
21. století: změna paradigmatu?
Prof. RNDr. Pavel Demo, CSc.
V roce 1977 absolvoval Matematickofyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika. Zabývá se termodynamikou, statistickou fyzikou, moderní teorií
fázových přechodů, nelineární dynamikou, nukleací. Na Fakultě stavební ČVUT
v Praze a ve Fyzikálním ústavu AVČR,
v.v.i., se v současnosti zabývá teoretickými aspekty pokročilých nanotechnologií
a jejich potenciálními aplikacemi. Je členem vedení Centra pro nanotechnologie
ve stavebnictví FSv ČVUT v Praze.
E-mail: [email protected]
Spoluautor:
Mgr. Alexey Sveshnikov, Ph.D.
E-mail: [email protected]
Moderní stavební průmysl, který by měl vyhovět všem požadavkům na něj kladeným – tedy
kromě ryze technických také zejména environmentálním podmínkám a trvalé udržitelnosti –
26
stavebnictví 01/12
stojí na počátku 21. století tváří v tvář vážné
výzvě: problému strukturální doby životnosti
svých produktů.
Mluvíme, přirozeně, o budovách, mostech, silnicích, jaderných elektrárnách ap., které jsou dnes a denně čím dál tím více ohrožovány vzrůstajícím
množstvím agresivních polutantů ve vzduchu, vodě a pozemní vodě. Tyto
biologické a chemické agens trvale – a bohužel i s rostoucí účinností –
působí na použité materiály a struktury. Rostoucí zájem o esenciální
řešení těchto problémů je zřejmý. Náklady na údržbu a opravy stavebních
objektů jsou totiž čím dál tím vyšší a zdaleka přesahují předpokládané
objemy investic. Vedle ekonomických aspektů je nutno mluvit také
o bezpečnostních problémech, spojených s touto problematikou. Vždyť
mosty, železnice, jaderné elektrárny ap. mohou začít ohrožovat své okolí
v důsledku dostatečně dlouhého působení korozivních a jiných degenerativních procesů v použitých materiálech, vedoucích k podstatnému
zhoršení kvality objektu. Otázkou tedy není, zda problémy, týkající se
doby životnosti a bezpečnosti produktů stavitelství a architektury začnou
naléhavě klepat na naše dveře, ale kdy se tak stane.
Na jedné straně stavební průmysl spotřebovává obrovské objemy
betonu, malt, plastů, kovů a dřeva; na straně druhé jsou jeho produkty
pod neustálým tlakem agresivních látek ze svého okolí. Vstupní branou
nepřítele na tyto struktury jsou jejich povrchy.
▲ Obr. 2. Schematické znázornění atomů v nanovláknu. Malý počet atomů
v průřezu vlákna nenechává velký prostor pro vznik defektů.
▲ Obr. 3. Zařízení NANOSPIDER od firmy Elmarco s.r.o. sloužící k výrobě
nanotextilií
V současné době používaný způsob ochrany povrchů (ať už budov,
mostů, silnic atd.) není dlouhodobě příliš účinný a principielně používá
dvou standardních metod.
■ První je založena na pokrytí hraničního povrchu různými typy chemických látek. Tradičně používané metody natírání nebo nástřik nejsou
dlouhodobě efektivní. Po jisté době dochází často k oddělení ochranného povrchu nebo ke ztrátě ochranných vlastností aplikovaných nátěrů.
Navíc neskýtají záruku rovnoměrnosti ochranného filmu (homogenita,
tloušťka).
■ Druhý, sofistikovanější způsob vychází z poměrně jednoduché myšlenky modifikovat porézní strukturu celého objemu použitého materiálu
pomocí speciálních substancí (plnicí granulární systémy, superplasticizéry, UHCP betony atd.), jež mohou ve finále podstatně zmenšit hustotu
výskytu pórů – a tím i minimalizovat míru penetrace agresivních agens
z okolí. I tento způsob ochrany povrchů má však své vady: je poměrně
drahý, aplikace je velmi citlivá na složení, resp. způsob zpracování,
a v neposlední řadě nepůsobí na jisté druhy agresivních polutantů.
sektorů našeho hospodářství. Způsob, jakým lze dosáhnout změny
tohoto stavu, se nabízí v podobě aplikace nanotechnologií jako zdroje
stavebních materiálů pro 21. století.
V této souvislosti se budeme zabývat především aplikačním potenciálem
polymerních nanovláken – tedy systémy ve stavebním průmyslu zatím
nepříliš používanými.
Z těchto úvah je možno učinit jediný závěr. Je nutno pracovat na vývoji kvalitativně nových typů multifunkčních materiálů, šitých přímo
na míru, splňujících všechny požadavky na ochranu povrchů produktů
stavitelství. Stavebnictví patří (ve srovnání například s farmaceutickým
či automobilovým průmyslem) mezi jeden z nejkonzervativnějších
Příprava, úprava a použití nanovláken
Stručně řečeno, nanovlákna jsou objekty válcové symetrie, jejichž
průměr je mnohem menší než jejich délka. Pohybuje se v rozměrech
desítek až stovek nanometrů. (Nanometr, nm, je jedna milióntina milimetru. Pro ilustraci: řádová velikost viru HIV je 90 nm, zatímco průměr
typické bakterie ~ 1000–10 000 nm).
Na rozdíl od klasických makroskopických vláken (např. skelné vaty)
vykazuje systém, složený z nanovláken, mnohem větší plochu, umožňující mnohem intenzivnější fyzikálně-chemický kontakt s okolím. (Této
vlastnosti využívá např. katalytická chemie.) Protože se navíc v průřezu
nanovlákna nachází relativně velmi málo atomů či molekul, jedná se
o systémy s minimálním počtem poruch, které se do prostoru kolmého
na osu nanovlákna „nevejdou”, a proto se jedná o systém s poměrně
vysokou pevností.
▼ Obr. 4. Principielní schéma zařízení NANOSPIDER
stavebnictví 01/12
27
věda a v ýzkum v praxi
text A | grafické podklady a
▲ Obr. 5. Elektronová mikrofotografie polymerních nanovláken (zdroj: Colorado State University). Průsvitnost filtru závisí na jeho tloušťce.
▲ Obr. 6. Nanočástice stříbra na povrchu polymerních nanovláken (zdroj:
Hong Dong, Cornell University)
Nyní se již dostáváme k otázce, jež je pro techniky zajímavější. Jak
je možné tyto exotické systémy vyrobit? V principu existuje několik
možností produkce nanovláken, ale pouze jedna z nich umožňuje
jejich výrobu ve skutečně masovém (a pro stavebnictví tudíž zajímavém) měřítku a je navíc schopna garantovat stabilitu vlastností a homogenitu vyrobeného produktu. Jedná se o zařízení NANOSPIDER
využívající principu zvlákňování polymerních roztoků (obvykle PVA –
polyvinylalkoholu a vody) a zachytávající nově formovaná nanovlákna
na nosnou tkaninu.
Rotující válec je částečně ponořen do polymerního roztoku a nachází se
pod elektrickým napětím. Pod vlivem elektrického pole se nanovlákna
táhnou nahoru a zachycují se na pohybující se podložce. Ta je zároveň
druhou elektrodou.
Zatímco průměr nanovláken se dá regulovat složitou souhrou elektro■
statického
pole a vlastností polymerního roztoku, tloušťka usazených
nanovláken (gramáž) závisí na rychlosti pohybu nosné tkaniny. Samotná tloušťka pak již přímo souvisí s velikostí ok nově vytvořeného
filmu, skládajícího se z nanovláken. Čím je tlustší vrstva nanovláken,
tím jsou menší oka. Tato poslední vlastnost má již přímý aplikační
výstup – ochranná vrstva, tvořená systémem nanovláken, propustí
pouze ty částice (molekuly, bakterie, řasy, plísně, houby, atd.), jejichž
charakteristický rozměr je menší než velikost ok. Jedná se tedy
o jakési laditelné molekulové filtry, jejichž účinnost je při jejich vlastní
produkci nastavitelná.
■ Obdobný systém, navíc s inkorporovaným aktivním bakteriocidem
(stříbrem, anebo ještě lépe nanodiamantovým práškem), může přispět
k řešení komplexního problému vnitřního zateplení historických budov
(u nichž zateplovat zvnějšku z pochopitelných důvodů nelze). Dosud
používané technologie vedou – dříve či později – ke vzniku plísní, bakterií
a hub na vnitřních omítkách zateplených objektů.
■ Použití tenké vrstvy polymerních nanovláken jako nosiče antikorozních
a hydrofobních substancí (inkorporovaných buď při zvlákňování, nebo
pomocí nukleace či depozice). Tento systém, nanesený na kovové
plochy stavebních prvků, by mohl podstatně prodloužit jejich životnost.
■ Podobnými systémy (hydrofobicitou a bakteriociditou) je možné
minimalizovat záchyt a šíření zelených řas na novotou zářících fasádách
zateplených panelových domů.
To je pouze několik příkladů konkrétního využití polymerních nanovláken, přetvořených nukleací nebo depozičními procesy. Centrum pro
nanotechnologie ve stavebnictví Stavební fakulty ČVUT v Praze, kde se
také nachází i zařízení NANOSPIDER od firmy Elmarco, s.r.o., se studiu
těchto témat intenzivně věnuje.
A jak odpovědět na otázku z názvu tohoto krátkého, přehledného článku? To ponecháváme na jeho čtenářích. ■
Článek je věnován našemu příteli a kolegovi, nedávno zesnulému
prof. Ing. Janu Krňanskému, CSc. – muži s vizí.
Aplikační možnosti nanovláken
Tento systém je v podstatě možno použít dvojím způsobem. Pasivní
aplikace používá již zmíněné laditelné molekulové filtry (síta). To však
není zdaleka všechno. Mikrovrstvy (o tloušťce < milimetr) tvořené
nanovlákny můžeme dále přetvářet, transformovat. Lze je například
plazmaticky upravit tak, že se stanou hydrofobními (odpuzujícími vodu),
resp. naopak hydrofilními (přitahujícími vodu). Je také možné již před
procesem zvlákňování přidat do roztoku polymeru aktivní chemickou
substanci (např. stříbro) a zvláknit tento systém en bloc. Získáme
tak vrstvu polymerních nanovláken, obsahujících v sobě (i na svých
površích) částice stříbra. To je – jak je známo již mnoho set let – silně
bakteriocidní. Tento systém tedy funguje jednak pasivně (zachytává
částice větší než velikost daných ok), a také aktivně, využívaje bakteriocidity stříbra; lze jej použít např. při čištění vody. Chemicky aktivní
substanci můžeme také inkorporovat do polymerních nanovláken
využitím různých fyzikálních metod (např. nukleací či depozičními
procesy). Tímto způsobem je možné substituovat stříbro (těžký kov)
nanokrystalickým diamantem (tj. uhlíkem), jenž má velmi podobné
bakteriocidní vlastnosti.
Jaké tedy mohou být zcela konkrétní aplikace polymerních nanovláken
v moderním stavitelství? Následně je uvedeno několik příkladů.
■ Tenká vrstva složená z nanovláken, jejíž horní povrch je hydrofilní
a spodní hydrofobní, může sloužit jako velmi účinná bariéra proti vypařování vody z povrchu čerstvého betonu. To by mohlo vést k minimalizaci
počtu mikrotrhlin a k celkové optimalizaci průběhu hydratačního procesu.
28
stavebnictví 01/12
english synopsis
Nanotechnologies in the Building Industry
of the 21st Century: Change Of Paradigm?
At the beginning of the 21st century, modern building industry
which should meet all the requirements imposed on it (apart from
purely engineering issues, mainly environmental and sustainability
aspects) is facing a serious challenge: that of structural life time
of its products. It is therefore necessary to focus on the development of new quality type of multifunctional materials, tailor-made
and compliant with all the requirements for the protection
of surfaces of products used in building and architecture. One
of the possibilities is the application of nanotechnologies as a source
of materials for the building industry of the 21st century.
Hereunder, the article mainly deals with the application potential
of polymer nanofibres – systems that have not been used in a larger
scale in the building industry yet.
klíčová slova:
Stavební fakulta ČVUT v Praze, polymerní nanovlákna, aplikace
nanotechnologií ve stavebnictví
keywords:
Faculty of Civil Engineering of the Czech Technical University
in Prague, polymer nanofibres, application of nanotechnologies
in the building industry
věda a v ýzkum v praxi
text Miroslav Kotrbatý | grafické podklady autor
Zónové sálavé vytápění
velkoprostorových objektů
Ing. Miroslav Kotrbatý
Profesně je zaměřen na projektování
otopných soustav v průmyslových závodech a je hlavním specialistou koncepční
studie zásobování průmyslových závodů
teplem. Během dosavadní pracovní činnosti se věnoval vývoji sálavých a infrazářičových soustav a typizaci předávacích
stanic tepla. To se stalo i hlavní náplní
soukromé projektové firmy, kterou v roce
1990 založil v Praze, a později i výrobního
závodu, který založil se synem, dcerou
a vnukem v Pelhřimově. V 50. letech byl
zakládajícím členem ČSVTS, obor technika prostředí, a v 90. letech zakládajícím
členem ČKAIT.
E-mail: [email protected]
Tvorba pracovního prostředí ve velkoprostorovém objektu, resp. v průmyslové hale, je nesmírně obtížnou úlohou. Na rozdíl od maloobjemových místností se u velkoprostorových staveb
vytvářejí v celém prostoru různé zóny s odlišnými teplotními parametry. Tento různorodý stav
způsobují jak proměnné vnější podmínky, tak
i fyzikální zákony, působící na pohyb vzduchu
v halovém prostoru. Rozhodující vliv, a to jak
na tvorbu vnitřního prostředí v zóně pobytu člověka, tak i na energetickou náročnost, má zvolený princip vytápění – teplovzdušné, resp. sálavé.
Z hlediska tvorby energetických zón lze velkoobjemový objekt dělit jak ve směru vertikálním, tak
ve směru horizontálním.
Vertikální zónování
Ve směru vertikálním lze výšku objektu rozdělit na tři zóny (viz obr. 1).
■ Zóna A – zóna pobytu člověka – zóna tvorby vnitřního prostředí
V této části objektu se připravují podmínky pro pobyt člověka. Jedná se
o prostor od podlahy do výše cca 2 m. Úkolem návrhu tepelně technických zařízení je vytvořit v tomto prostoru požadované mikroklimatické
-3 °C
ae = 12 ÷náročností.
ae = -3 ÷ -15 °C
podmínky s minimální energetickou
■ Zóna B – neutrální
zóna
ai = 20 ÷ 22 °C
ai = 23 ÷ 24 °C
V této části objektu ve výšce od dvou metrů nad podlahou až cca jeden
metr pod střešní plášť se nachází prostor bez přímého využití pro tvorbu
mikroklimatu. Je však zapotřebí, pokud to technologie a zvolený způsob
vytápění dovolí, využít tepelnou kapacitu tohoto prostoru pro ohřev
větracího vzduchu.
ai = 14 ÷ 16 °C
ai = 18 °C
ai = 14 ÷ 16 °C
ai = 20 °C
▲ Obr. 1. Rozdělení velkoprostorového objektu ve směru vertikálním na tři
zóny A, B, C
■ Zóna C – zóna energetické náročnosti
Z hlediska energetické náročnosti objektu je tato zóna nejvýznamnější
a podstatně ovlivňuje spotřebu tepelné energie pro vytápění. Teplý polštář
vzduchu se v této části objektu tvoří od výšky 1 m pod střešním pláštěm
až ke střeše a světlíkům. Při volbě otopné soustavy je proto třeba volit
takový princip dodávky tepelné energie, při kterém se dosahuje nižších
teplot vzduchu, jenž je v kontaktu se střešním pláštěm.
Teplovzdušné versus sálavé vytápění
Z hlediska vertikálního zónování má podstatný vliv na energetickou
náročnost zvolený princip dodávky tepla do vytápěného prostoru. Pro
posouzení tohoto rozdílu byly proměřeny různé druhy hal s rozdílnými
typy otopných soustav.
V současné době se pro vytápění velkoprostorových objektů navrhují buď
nástěnné teplovzdušné soupravy, nebo závěsné sálavé panely (případně
infračervené zářiče).
■ Nástěnné teplovzdušné soupravy
Jelikož nástěnné teplovzdušné soupravy pracují na principu konstantního
průtoku vzduchu ohřívací jednotkou a změna výkonu se řeší změnou
teploty vypouštěného vzduchu do vytápěného prostoru, dochází během
celé topné sezony ke změnám teplot ve všech třech vertikálních zónách.
Změny teplot jsou ovlivňovány měnícími se vnějšími proměnnými podmínkami. Pro názornost jsou na obr. 2 zvoleny dva provozní stavy.
▼ Obr. 2. Teplotní podmínky v hale vytápěné nástěnnými teplovzdušnými
soupravami. Přechodné a zimní období.
ae = 12 ÷ -3 °C
ai = 27 ÷ 30 °C
ai = 22 ÷ 24 °C
ai = 16 ÷ 18 °C
ae = -3 ÷ -15 °C
ai = 10 ÷ 12 °C
ai = 10 ÷ 12 °C
stavebnictví 01/12
29
věda a v ýzkum v praxi
text A | grafické podklady a
1. Při teplotách venkovního vzduchu te = +12 °C až –3 °C (přechodné
období – viz levá polovina obr. 2).
Při tomto provozním stavu nástěnné soupravy přivádějí vzduch o nižší
teplotě – odpovídající momentálnímu požadavku na dodávku tepelné
energie. Obraz proudění zajišťuje jeho přívod do pracovní oblasti. Proud
vzduchu se posléze obrací vzhůru a stoupá ke střešnímu plášti. Rozmezí
teplot v jednotlivých zónách je vyznačeno na obrázku.
2. Při teplotách venkovního vzduchu te = –3 °C až –15 °C (zimní špička –
viz pravá polovina obr. 2).
Zvýšený požadavek na dodávku tepla do vytápěného prostoru se
projevuje tím, že se zvyšuje teplota otopné vody a následně i teplota
vypouštěného vzduchu z nástěnné soupravy. Mění se obraz proudění.
Proud vzduchu stoupá rychle vzhůru pod střešní plášť. Dochází k absurdní
situaci – teplota vzduchu v zóně pobytu člověka klesá a v energeticky
náročné zóně pod střechou stoupá. Výsledkem jsou enormně zvýšené
tepelné ztráty.
■ Závěsné sálavé panely (případně infračervené zářiče)
Stejně tak jako v předchozím příkladu i při posuzování sálavých soustav
poslouží údaje uvedené na obr. 3. Při sálavém vytápění nastává zcela
odlišný princip dodávky tepla. Tepelná energie dopadá na podlahu, kterou
zahřívá, zvyšuje její teplotu a od ní se potom ohřívá vzduch. Následně
stoupá vzhůru. Tento princip zcela mění podmínky v celém prostoru ob■ V příčném řezu halou jsou v levé části numericky uvedeny teploty
jektu.
vzduchu dosahované v přechodném období, v pravé části pak teploty
v období zimním.
ae = 12 ÷ -3 °C
ai = 18 °C
ai = 14 ÷ 16 °C
▲ Obr. 4. Vliv obvodového pláště
na podmínky vnitřního prostředí
ae = 12 ÷ -3 °C
ae = -3 ÷ -15 °C
ai = 20 ÷ 22 °C
ai = 14 ÷ 16 °C
Na obr. 4 je znázorněn příčný řez
okrajovou částí haly. Na boční
stěně se ochlazuje vzduch (1)
od střešního pláště a klesá k podlaze. V oblasti oken se intenzita
ochlazování vlivem infiltrace (2)
zvětšuje. Oba proudy vzduchu
se nad podlahou spojí a vytvářejí chladný jazyk (4). Společně
pak s chladným sáláním oken (3)
nepříznivě ovlivňují mikroklima
v blízkosti obvodového pláště.
ai = 23 ÷ 24 °C
ai = 22 ÷ 24 °C
ai = 20 °C
ai = 16 ÷ 18 °C
ae = -3 ÷ -15 °C
ai = 27 ÷ 30 °C
ai = 10 ÷ 12 °C
ai = 10 ÷ 12 °C
▲ Obr. 3. Teplotní podmínky v hale vytápěné sálavými soustavami.
Přechodné a zimní období.
▲ Obr. 5. Poměry osálání podlahové plochy při rovnoměrném rozmístění
panelů. Horizontální rozmístění energetických zón.
Vliv vertikálního zónování
Poznatky získané z vertikálního zónování umožňují hodnotit sálavé soustavy jako prioritní s ohledem na podstatně nižší energetickou náročnost.
Sálavé vytápění má však ještě další nezanedbatelnou výhodu. Princip
dodávky tepla – zářením – umožňuje nasměrovat rozdílná množství
tepelné energie na rozdílné funkční plochy situované vedle sebe v jednom prostoru. Proto je také v další části, při komentování horizontálního
zónování, věnována pozornost závěsným sálavým panelům.
Horizontální zónování
Na rozdělení prostoru v oblasti pobytu člověka na zóny se stejnými podmínkami vnitřního prostředí má vliv jak měnící se venkovní prostředí, tak
zvolená otopná soustava.
Zóna č.
Q z [W]
l [m]
Q i [W]
r [%]
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
S
17 280
56 340
12 729
31 871
25 458
63 742
12 729
31 871
17 280
56 340
325 640
24
90
24
90
48
180
24
90
24
90
684
12 036
45 270
12 024
45 045
24 060
90 315
12 024
45 045
12 036
45 270
343 125
69,7
80,4
94,5
141,3
94,5
141,7
94,5
141,3
69,7
80,4
▲ Tab. 1. Energetická bilance v jednotlivých horizontálních zónách při rovnoměrném
rozmístění panelů. Qz [W] = tepelná ztráta zóny, l [m] = délka panelů v zóně, Qi [W] = instalovaný výkon, r [%] = podíl instalovaného výkonu k tepelné ztrátě.
30
stavebnictví 01/12
▲ Obr. 6. Rovnoměrné rozmístění sálavých panelů nad celou plochou haly
▲ Obr. 7. Zónové vytápění výrobní haly závěsnými sálavými panely.
Optimální řešení.
Dalším prvkem ovlivňujícím tvorbu mikroklimatu je samotná sálavá soustava. Rozmístí-li se sálavé panely (obr. 5 a 6) nad vytápěnou podlahovou
plochou rovnoměrně, vzniká nerovnoměrné osálání, a tudíž nerovnoměrná
dodávka tepla v okrajových a vnitřních částech haly. Aby se dosáhlo stejných
mikroklimatických podmínek po celé ploše, je třeba ji rozdělit podle poměru
osálání na zóny a podle tohoto rozdělení navrhnout potřebnou otopnou
plochu. Zlomy křivek poměru osálání na obr. 5 určují šířku jednotlivých zón
v příčném i podélném směru. Na základě tohoto rozdělení podlahové plochy
byly spočítány tepelné ztráty jednotlivých zón a byla sestavena tabulka 1,
která ukazuje, jak je plocha haly vytápěna nerovnoměrně. Okrajové zóny
(1, 2, 3, 7, 9, 10) jsou nedotápěny v případě, že čidlo regulace je umístěno
v prostoru zón (4, 5, 6). V případě, že se čidlo umístí do okrajových zón,
dochází uvnitř haly k přetápění – více než 30% (viz tabulka 1).
Jak je z popisu a přiložených obrázků zřejmé, jeví se rovnoměrné rozmístění otopné plochy jako nevhodný způsob řešení. Sálavé vytápění
však umožňuje i v prostoru objektu halového charakteru a bez dělicích
příček dodat na vymezenou plochu rozdílné množství tepelné energie. Při
stejném rozmístění panelů se v návrhu otopné soustavy využívá jednak
teplotního rozdílu otopného média (například: v krajní lodi panely zapojené
za sebou – teplota teplonosné látky směrem do vnitřku objektu klesá)
a jednak šířky panelů (obr. 7).
Každá výrobní loď tvoří samostatnou otopnou sekci (A, B, C). Zapojení
jednotlivých pásů za sebou (1, 2, 3, 4) pak zajišťuje dodávku potřebného
množství tepla podle situování dané podlahové plochy ovlivňované
vnějšími podmínkami. V krajních lodích teplota média od vnější stěny
směrem do vnitřku objektu klesá. Ve střední lodi je v příčném řezu teplota
konstantní v celém profilu haly. V přiložené tabulce jsou vyjádřeny tepelné
ztráty jednotlivých zón a tepelné výkony sálavých panelů pro jejich krytí.
Je patrné, že po celé ploše se ve všech zónách dosahuje požadovaných
hodnot s minimálním rozptylem. Optimální provoz zajistí regulace.
Zóna č.
Q z [W]
l [m]
Q i [W]
r [%]
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
S
17 280
56 340
12 729
31 871
25 458
63 742
12 729
31 871
17 280
56 340
325 640
24
90
24
90
48
180
24
90
24
90
684
19 104
61 335
13 728
36 315
29 208
70 290
13 728
36 315
19 104
61 335
360 462
110,6
108,9
107,9
113,9
114,7
110,3
107,9
113,9
110,6
108,9
▲ Tab. 2. Energetická bilance při optimálním řešení rozmístění a zapojení sálavých pásů
Závěr
Využívání předložené metodiky navrhování soustav vytápění se závěsnými
sálavými panely umožňuje snižování spotřeb tepla pro vytápění v rozmezí
35 až 45 % proti dlouhodobě používaným teplovzdušným soustavám.
Uváděný způsob navrhování sálavých soustav je prezentován v publikaci
Hospodaření teplem v průmyslu (Kotrbatý, Hojer, Kovářová). Na základě
požadavku asociace společností pro techniku prostředí REHVA byla tato
metodika zapracována do evropské příručky pro navrhování vytápěcích
a větracích zařízení průmyslových hal s názvem Energy Efficient Heating
and Ventilation of Large Halls (Kabele, Hojer, Kotrbatý, Sommer, Petráš –
vydáno 2011). V současné době je původní publikace překládána do ruštiny.
Druhým poznatkem z tohoto sdělení je význačná role kvalitního projektanta, jež je podmíněna jeho dalším průběžným vzděláváním. ■
english synopsis
Radiant Zone Heating of Large Buildings Halls
Unlike small rooms, in large span buildings there are various zones
featuring different temperature parameters. The variety of conditions
is caused both by variable external conditions and physical laws
affecting the air circulation in the hall. The decisive aspect, regarding
both internal environment in the zone where people stay and power
consumption, is the heating system you choose – hot air or radiant heating.
klíčová slova:
velkoprostorové objekty, teplovzdušné vytápění, sálavé vytápění
keywords:
large span buildings, hot air heating, radiant heating
stavebnictví 01/12
31
věda
věda a v
a výzkum
ýzkum v praxi
v praxi
text archiv
A | grafické
podklady
a
text Rostislav Drochytka, Jiří Bydžovský, Božena Vacenovská | grafické podklady
FAST VUT
v Brně
Výzkum a vývoj nových progresivních
materiálů na FAST VUT v Brně
Prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc.
Od roku 2001 je profesorem pro obor
fyzikální a stavebně materiálové inženýrství a současně vedoucím Ústavu
technologie stavebních hmot a dílců
Fakulty stavební VUT v Brně. Je znalcem v oboru stavebnictví a ekonomika. Od roku 2010 je děkanem FAST
VUT v Brně.
E-mail: [email protected]
Spoluautoři:
doc. Ing.Jiří Bydžovský, CSc.,
E-mail:[email protected]
Ing. Vacenovská Božena
E-mail:[email protected]
■
Výzkumná a vývojová činnost Fakulty stavební Vysokého učení technického v Brně
je zaměřena především na rozvoj teoretických a experimentálních metod navrhování
a ověřování vlastností nových progresivních
materiálů, konstrukčních prvků a systémů.
Významnou oblastí je rovněž rozvoj teorie
spolehlivosti a určování životnosti stavebních
konstrukcí a materiálů, problematika optimalizace konstrukcí, vývoj nových konstrukcí
a systémů a v neposlední řadě modelování
degradace stavebních konstrukcí a materiálů.
Na FAST VUT v Brně jsou rovněž rozvíjeny metody počítačového
modelování a využití simulačních nástrojů a jejich uplatnění jak
v procesu projektování nových staveb, tak při rekonstrukcích či při
ověřování a hodnocení energetické efektivnosti a tepelné ochrany
budov, akustiky, denního osvětlení a mikroklimatu v budovách při
využití alternativních a obnovitelných zdrojů energie.
Jako nová součást Fakulty stavební VUT v Brně je v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) v současné
době budováno Regionální centrum AdMaS – Advanced Materials,
Structures and Technologies (Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie). Centrum AdMaS je navrženo jako komplexní
výzkumná instituce v oblasti stavebnictví a sestává ze dvou výzkumných programů. Ty se dále člení na několik výzkumných skupin.
■V
ýzkumný program VP1: Vývoj pokročilých stavebních materiálů;
■V
ýzkumný program VP2: Vývoj pokročilých konstrukcí a technologií.
Předpokládané dokončení výstavby Centra AdMaS je plánováno
v polovině roku 2014. Centrum by mělo následně sloužit široké
stavební veřejnosti a stavební praxi.
32
stavebnictví 01/12
Výzkumný záměr
K nejvýznamnějším výzkumným projektům, řešeným na Fakultě stavební
VUT v Brně, patří výzkumný záměr MSM0021630511 Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost
konstrukcí, jenž byl podporován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Období jeho řešení spadá do let 2005–2011. Příjemcem
podpory bylo Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, řešitelem
výzkumného záměru byl prof. Ing. Rostislav Drochytka, CSc. Tematicky
i personálně navazoval na řešení předchozího výzkumného záměru
MSM261100008 Výzkum a vývoj nových materiálů z odpadních surovin
a zajištění jejich vyšší trvanlivosti ve stavebních konstrukcích.
Organizačně bylo řešení rozděleno do tzv. dílčích témat (dále DT), z nichž
každé mělo zodpovědného garanta, odborníka v dané oblasti. Přehled
dílčích témat je následující:
■ DT 01 Hydraulická a síranová pojiva;
■ DT 02 Výzkum a vývoj nových druhů betonů;
■ DT 03 Zajištění trvanlivosti betonů;
■ DT 04 Vývoj nových druhů malt;
■D
T 05 Výzkum nových druhů povrchových úprav a injektážních hmot;
■ DT 06 Keramika a pálené výrobky;
■ DT 07 Tepelné a izolační vlastnosti stavebních materiálů a výrobků;
■ DT 08 Speciální kompozitní materiály;
■ DT 09 Zkoušení materiálů a enviromentální management;
■D
T 10 Ekonomické aspekty použití nových stavebních hmot s odpady;
■ DT 11 Výzkum a vývoj konstrukčních systémů v pozemních stavbách;
■ DT 12 Alkalicky aktivované materiály.
Podstatou výzkumného záměru MSM0021630511 byl výzkum a vývoj
v oblasti nových progresivních stavebních hmot s vysokou trvanlivostí.
Tyto materiály jsou určeny pro využití prakticky v celém spektru stavebnictví. Akcentována byla například snaha o maximální využití průmyslových
a stavebních odpadů jako druhotných surovin, analyzována byla možnost
využití obnovitelných surovin jako ekologického zdroje pro udržení trvalého
rozvoje. Významným tématem řešení byla problematika vývoje nových
metod a metodik pro optimalizaci použití vyvíjených materiálů do konstrukcí včetně nástrojů pro jejich ekonomické hodnocení atd. Prováděn
byl jak základní výzkum, jehož výstupem je zejména publikační činnost,
tak i výzkum aplikovaný, mezi jehož výsledky patří patenty, uplatněné
metodiky, funkční vzorky, software apod.
Cíle výzkumného záměru
Cíle výzkumného záměru byly koncipovány s ohledem na stav stavebnictví v době jeho přípravy. Vycházelo se ze stavu, kdy produkce stavebních
hmot byla dosud převážně založena na využívání klasických nerostných
surovin, jež jsou neobnovitelné a nepřemístitelné. Další zásadní problém
průmyslu stavebních hmot ve světě je vysoká spotřeba energií a produkce
nežádoucích skleníkových plynů (CO2). Nové evropské normy kladou
na stavební konstrukce stále vyšší požadavky, kterým stávající stavební
materiály a konstrukce mnohdy nevyhovují. Proto vzniká celosvětový
požadavek na jejich inovaci z hlediska surovinové základny, ekonomiky
jejich výroby, spolehlivosti a trvanlivosti. Změna se týká i metodiky navrhování, projevuje se přechod od minimalizace pořizovacích cen konstrukcí
k minimalizaci nákladů spojených s životním cyklem konstrukce. S tím jsou
spojeny i vyšší požadavky na vývoj kvalitativně hodnotnějších materiálů,
příznivých pro životní prostředí, a to s využitím druhotných surovin, recyklátů apod. Podstatou výzkumného záměru proto bylo studium možností
komplexního zpracování průmyslových odpadů jako druhotných surovin
ve výrobě stavebních hmot a dílců, s následným přímým nebo nepřímým
zabudováním do konstrukcí pozemních, inženýrských a vodních staveb
apod.
Snahou bylo postihnout celé spektrum materiálů, používaných ve stavebnictví. Pozornost proto byla zaměřena na pojiva, malty, betony, keramiku,
dřevo, povrchové úpravy, izolační materiály a další skupiny hmot.
Druhou oblastí bylo posouzení možnosti využití nových hmot do stavebních konstrukcí, tak aby byla co nejlépe využita jejich pozitiva a potlačeny
případné negativní vlastnosti.
Neméně důležitou se ukázala oblast ekonomická a legislativní. Nepochybná byla potřeba vyvinutí nových zkušebních metodik, neboť
stávající zkušební postupy nemohou být pro nové materiály plně
kompatibilní. Za další významný cíl bylo určeno snížení výrobních
nákladů u nových materiálů, proto bylo nutné vypracovat postupy pro
hodnocení ekonomické náročnosti nových materiálů pro celý jejich
životní cyklus.
Výsledky dosažené při řešení
výzkumného záměru
V průběhu řešení byla získána řada nových poznatků o možnostech využití
druhotných surovin pro výrobu stavebních hmot. Byly postihnuty všechny
významné oblasti umožňující spotřebovávání těchto surovinových zdrojů,
převážně vzniklých úpravou průmyslových odpadů. Jedná se zejména
o malty, betony, povrchové úpravy, hydraulická i vzdušná pojiva, tepelné
izolace, zásypové materiály, podkladní vrstvy vozovek, keramiku, sádru
apod. Provedené teoretické i experimentální práce ukázaly možnost
využití celé řady odpadů, jako například popílků, strusek, dřevní hmoty,
odprašků, kalů, drcené gumy, energosádrovce, skla apod. Materiály
obsahující tyto druhotné suroviny se svou kvalitou vyrovnají materiálům
tradičním jak z hlediska fyzikálně-mechanických vlastností, tak i z hlediska
trvanlivosti a korozní odolnosti. Ekonomické studie navíc prokázaly, že
tyto materiály jsou v naprosté většině případů výhodnější i z hlediska
finančního. Jednotlivé konkrétní materiály a jejich vlastnosti jsou podrobně
specifikovány v materiálových listech, kterých je pro jednotlivé materiály
zpracováno několik desítek.
Zpracování návrhů stavebních subsystémů na modelovém objektu
V oblasti aplikace nových stavebních materiálů do konstrukcí patří mezi
nejdůležitější výsledky zpracování návrhů stavebních subsystémů
na modelovém objektu, kde bylo dosaženo vyšší náhrady klasických
materiálů materiály na bázi druhotných a/nebo obnovitelných surovin.
Na základě již navržených subsystémů jsou i nadále vybírány stále
vhodnější recyklované materiály pro použití ve stavebnictví při hodnocení tepelných a energetických vlastností materiálů a konstrukčních
prvků.
Zvyšování odolnosti nových materiálů
U všech nových materiálů vyvíjených v rámci řešení záměru byla analyzována jejich trvanlivost v různých prostředích a byly hledány možnosti
zvyšování jejich odolnosti v extrémních podmínkách. Pozornost byla zaměřena především na chemicky agresivní prostředí, prostředí s vysokými
teplotami atd., podle konkrétního možného využití jednotlivých materiálů
ve stavebních konstrukcích.
Nedestruktivní sledování vývoje fyzikálně mechanických vlastností
Pro monitorování vlastností nových materiálů po jejich zabudování
do konstrukce byla řešena problematika nedestruktivního sledování
vývoje jejich fyzikálně mechanických vlastností (např. pevností, modulů
pružnosti apod.) v závislosti na různých podmínkách výroby, ošetřování a zrání. Bude prováděno dlouhodobé sledování vlastností těchto
materiálů i vlastností celých konstrukcí. Dále byly upřesňovány nebo
nově stanoveny metodiky zkušebních postupů hodnocení konstrukcí
a metodicky navrženy krátkodobé zkoušky trvanlivosti nových progresivních materiálů.
Výzkum nových metodik a postupů
Nedílnou součástí řešení byl výzkum nových metodik a postupů pro
vyhodnocení ekonomických přínosů, spojených s uplatněním nových
materiálů do stavebních konstrukcí.
Vyvinuty byly i zkušební metodiky, např. metodika pro hodnocení pevnosti
v tlaku betonových bloků nedestruktivní metodou, včetně návrhu speciálního zkušebního zařízení. Dále jsou vyvinuty metody pro solidifikaci nebezpečných odpadů, což přináší významné ekologické efekty (zpracování
nebezpečných odpadů, které jsou při skládkování potenciální ekologickou
hrozbou) a rovněž i přínosy ekonomické, kdy namísto nutnosti platit značné poplatky za skládkování nebezpečného odpadu je tento přeměněn
buď na odpad ostatní anebo přímo v druhotnou surovinu, použitelnou
pro některé stavební aplikace. Pro ekonomické hodnocení parametrů
byla vytvořena aplikace, umožňující hodnocení společenského benefitu
při substituci klasických materiálů novými hmotami na bázi druhotných
a obnovitelných surovin.
Velmi inovativní je rovněž webová databázová aplikace Interaktivní stavební tabulky materiálů a výrobků z druhotných surovin, jež se postupně
zaplňuje novými hmotami, a pro odbornou i laickou veřejnost je tak zpřístupněn přehled nových materiálů, s možností jejich výběru.
Nejvýznamnější výsledky v oblasti výzkumu a vývoje materiálů
Mezi nejvýznamnější konkrétní výsledky v oblasti výzkumu a vývoje
materiálů pro široké užití ve stavebnictví patří níže vyjmenované položky.
■ Kompozitní materiál s alkalicky aktivovanou matricí s metakaolínem,
mikromletým vápencem a s přídavkem polypropylenových vláken,
s odolností vůči působení vyšších teplot.
■ Glazovaná keramická interiérová obkládačka na bázi kalu z praní kameniva –
keramická obkládačka skupiny BIII podle
ČSN EN 14411, vyrobená suchým lisováním a rychlovýpalem při 1030 °C.
Surovinová směs připravená z kalu vznikajícího při praní kameniva (moravská droba)
v lomu Výkleky.
▲ Struktura keramického
střepu na bázi odpadních
■ Stříkaný beton odolný vůči působení
kalů (zvětšeno)
síranových prostředí – materiál pro konstrukce realizované technologií torkretáže, u kterých existuje reálný
předpoklad, že budou při své exploataci vystaveny působení agresivních vod (zejména vod vykazujících síranovou agresivitu). Jako
typický příklad jejich uplatnění lze uvést primární ostění silničních
tunelů apod.
■ Měkká izolační rohož na bázi přírodních vláken – jedná se o měkkou
tepelně a akusticko izolační rohož na bázi konopných vláken a polymerních pojivových vláken. Čistota konopného vlákna je nad 80 %, přičemž
podíl bikomponentních vláken činí do 20 %. Daný materiál vykazuje při
objemové hmotnosti 28–35 kg.m-3 velmi dobré tepelně izolační a akustické vlastnosti.
■ Výplňová hmota pro svislé konstrukce na bázi technického konopí –
nenosná výplňová hmota na bázi technického konopí a anorganického
pojiva pro svislé konstrukce s tepelně izolační funkcí.
stavebnictví 01/12
33
věda a v ýzkum v praxi
■ Cementy pro zdění s odprašky ze zpracování kameniva – cementy
s pevnostmi odpovídajícími pevnostní třídě MC5–MC12,5.
■ Jemnozrnný beton na bázi bezsádrovcového cementu s vysokými
počátečními pevnostmi – jemnozrnný beton s pevnostmi ve stáří tři dny
odpovídajícími pevnostní třídě C40/F7. Výrobek je určen pro rychlé lokální
opravy cementobetonových dopravních ploch a podlah z cementového
betonu.
■ Modifikovaný kompozitní dřevoplastový dílec pro vnější obklady –
kompozitní výrobek, jež na rozdíl od samotného plastu vykazuje díky
přidání příslušných plniv na silikátové bázi lepší vlastnosti než běžné
WPC materiály.
■ Silikátový paropropustný nátěr V5R – nátěr na bázi draselného vodního
skla modifikovaný akrylátovou disperzí s pigmentem recyklovaného skla.
Vhodný pro interiérové i exteriérové použití na opravu a ochranu silikátových povrchů stavebních konstrukcí.
■ Stříkaný beton T-Firex – materiál pro technologii stříkaného betonu
určený pro realizaci konstrukcí, jež mohou být vystaveny působení
extrémních teplot.
■ Sklosilikátová deska ASM9 – sklosilikátový prvek vyrobený sintrací z recyklovaného skla automobilů s přídavkem modrého pigmentu – používá
se zejména jako obklad v interiéru i exteriéru budov.
■ Směs pro doplňky cihelných prvků na historických stavbách – materiál
je vhodný pro doplňky stávajících cihelných prvků na fasádách historických staveb. Barvu je možno volit podle okolních cihelných prvků, které
■
na historických
stavbách již nemají cihlově červenou barvu, cihly jsou totiž
obvykle vlivem znečištění šedočervené.
■ Sanační omítka – tepelně izolační omítka pro sanaci vlhkého zdiva
a zdiva s vysokým obsahem solí.
■ Lícová cihla klinker na bázi kalu z praní křemenného písku – mrazuvzdorná lícová cihla s nízkou nasákavostí do 8 %, pevností v tlaku nad 60 MPa,
vyrobená výhradně z kalu, jež vzniká během procesu praní drobného
kameniva (křemenného písku).
Vybrané postupy, metodiky a další výstupy v technicko-ekonomické a legislativní části řešení výzkumného záměru
■ Solidifikační technologie pro sypký nebezpečný odpad – technologie
solidifikace včetně solidifikační receptury s využitím fluidního popílku a cementu jako solidifikačních činidel pro solidifikaci sypkého nebezpečného
odpadu, katalog. č. 070710. Solidifikát připravený podle ověřené technologie je možné uložit na skládku typu S-OO2. Solidifikací nebezpečného
odpadu dojde ke značným finančním úsporám spojeným s uložením
na skládku s nižší třídou vyluhovatelnosti S-OO2.
■ Technologický postup pro zkoušení betonových dlažebních bloků
Schmidtovým tvrdoměrem – obsahuje popis postupu přípravy zkušebních
vzorků, postup zkoušení, kalibrační vztahy mezi odrazem tvrdoměru a pevností v tlaku a příčném tahu i postup pro vyhodnocení výsledků zkoušek.
■ Metodika návrhu betonu s nízkým vývinem hydratačního tepla – jedná se o metodiku návrhu receptury betonu pro konstrukce s vysokými
nároky na nízký vývin hydratačního tepla. Metodika využívá tři stupně
laboratorních zkoušek a měření:
– 1. studium hydratačního procesu na modifikovaných cementových pastách;
– 2. studium chování betonu během hydratace za laboratorních podmínek;
– 3. studium chování betonu během hydratace za reálných podmínek in situ.
Výsledky měření jsou použity jako vstup do numerického modelu reálné
konstrukce.
■ Společenský benefit při výstavbě budov – softwarová aplikace je
zaměřena na hodnocení společenského benefitu při substituci materiálů ve fázi přípravy stavebního objektu. Substituce probíhá u vybraných
stavebních materiálů. Materiály vyrobené z přírodních surovin se nahrazují materiály z recyklovaných odpadů. Informace jsou dostupné na http://www.fce.vutbr.cz/ekr_sb/.
34
stavebnictví 01/12
text A | grafické podklady a
▲ Detail struktury materiálů na bázi sintrovaného skla z recyklace televizních obrazovek
▲ Snímky ztvrdlé popílkové matrice aktivované vodním sklem
▲ Struktura kompozitu s polymerní matricí a plnivem tvořeným popílkem (zvětšeno)
■ Interaktivní stavební tabulky materiálů a výrobků z druhotných surovin –
webová databázová aplikace umožňující správu záznamů – stavebních
materiálů a výrobků z druhotných surovin. Informace jsou dostupné
na http://ps1.fce.vutbr.cz/recyklaty.
Počty výsledků vědy a výzkumu celkem jsou uvedeny v tabulce 1.
výsledky výzkumu a vývoje FAST VUT v praxi
Aby výsledky výzkumu a vývoje, dosažené jak v rámci řešení výzkumného
záměru MSM0021630511, ale i při řešení dalších grantů a projektů, měly
Výsledek
Průmyslový vzor
Užitný vzor
Patent
Prototyp
Funkční vzorek
Certifikovaná metodika
Software
Poloprovoz
Ověřená technologie
Prezentace
Odborná kniha
Kapitola v knize
Článek ve sborníku
Článek v časopise
Článek v časopise s impakt faktorem
Počet
3
19
46
4
76
12
3
1
24
14
9
22
1409
339
22
▲ Tab. 1. Počty výsledků vědy a výzkumu celkem
smysl, je nezbytné transferovat je do praxe. Lze konstatovat, že Fakulta
stavební v tomto směru s praxí cílevědomě spolupracuje.
■ Mezi nejobjemnější podoby spolupráce fakulty s aplikační sférou patří
především řešení společných vědecko-výzkumných projektů za finanční
podpory různých poskytovatelů. Prostřednictvím těchto projektů jsou
inovovány a zefektivňovány výrobní procesy firem, jsou modifikovány
jejich produkty či jsou vyvíjeny produkty zcela nové, s cílem zvýšení
jejich konkurenceschopnosti na trhu. Úspěšné zavedení výsledků těchto
projektů do praxe pak vede ve většině případů k navázání dlouhodobé
spolupráce firmy s fakultou.
■ Význačná část aplikovaného výzkumu je na Fakultě stavební tvořena
spoluprací s aplikační sférou prostřednictvím hospodářské činnosti,
jež se uskutečňuje především formou smluv uzavíraných mezi firmou
a fakultou nebo formou ekonomických pronájmů prostor a zařízení, kdy
je speciální přístrojové vybavení fakulty využíváno externími subjekty,
provádí se měření na zakázku či jsou poskytovány poradenské a expertní
služby v oblasti stavebnictví. Každoroční nárůst počtu těchto zakázek tak
svědčí o zájmu praxe spolupracovat s fakultou nejen na úrovni řešení
vědecko-výzkumných projektů.
■ V současné době se velká pozornost soustředí především na rozvoj
spolupráce Fakulty stavební se zástupci aplikační sféry ze zahraničí, jelikož
bylo dosaženo důležitého milníku z hlediska celosvětového významu Brna
ve vědecko-výzkumné sféře – Brno se nejen díky výzkumnému Centru
AdMaS, ale také díky dalším nově vznikajícím centrům stává centrem
vědy na evropské úrovni. Spolupráce fakulty s odbornou praxí je momentálně stále více rozšiřována také za hranice České republiky, a to hlavně
prostřednictvím zahraniční mobility, díky které se výzkumné kapacity
Fakulty stavební včetně speciálního přístrojového vybavení otevírají také
zahraničním partnerům.
■ Kromě spolupráce Fakulty stavební s aplikační sférou na úrovni vědecko-výzkumné probíhá odborná spolupráce s praxí také na úrovni vzdělávací.
Každoročně se tak na Fakultě stavební pořádá velké množství vzdělávacích kurzů a seminářů určených pro odbornou veřejnost se zaměřením
na profesní vzdělávání pracovníků a na seznámení s nejnovějšími trendy
ve stavebnictví. Další významnou aktivitou, jež umožňuje prohlubovat
spolupráci s aplikační sférou, je pořádání odborných workshopů, konferencí
a sympozií. Jejich prostřednictvím je umožněno setkání odborníků z praxe
a vědců z akademické sféry, vzájemné konfrontování zkušeností a hledání
nových příležitostí pro co nejtěsnější propojení vědy a výzkumu s praxí.
■ Významná je také spolupráce s aplikační sférou v oblasti vzdělávání
a výchovy studentů Fakulty stavební, protože právě správná profilace
budoucího stavebního inženýra představuje nejdůležitější faktor pro
jeho uplatnění v praxi. Vliv aplikační sféry na vývoj jednotlivých oborů,
náplň studijních programů i na vlastní vyučované předměty umožňuje
především Průmyslová rada, kterou tvoří externí členové z firem a jejímž
cílem je zajistit úzkou spolupráci fakulty s praxí.
■ Firmy jsou pro Fakultu stavební rovněž zdrojem zadání praktických
témat bakalářských a diplomových prací, jež řeší konkrétní problémy
praxe a jejich výsledek je tak přímo aplikován a nachází své skutečné
uplatnění. Rovněž zpětná vazba je v tomto případě poskytována přímo
zástupci průmyslové sféry, a to prostřednictvím oponentských posudků
zpracovaných těmito zástupci a jejich vlastní účastí v odborných komisích
na obhajobách bakalářských a diplomových prací.
Závěr
Výzkum nových materiálů a konstrukcí ve stavebnictví v současnosti
směřuje ke snížení energetické a surovinové náročnosti při zachování
stejných nebo dosažení vyšších užitných vlastností. Tento trend se
následně uplatní při snižování nákladů během realizace konstrukcí, čímž
přispěje k trvale udržitelnému rozvoji stavebnictví. Jednou z možných
cest k tomuto cíli je intenzívní využívání druhotných surovin a rovněž
surovin z obnovitelných zdrojů. V souladu s těmito trendy jsou na Fakultě stavební VUT v Brně vyvíjeny nové, progresivní materiály a jsou
hodnoceny veškeré jejich vlastnosti včetně trvanlivosti. Následně jsou
hledány cesty pro jejich optimální užití ve stavebních konstrukcích jak
z hlediska technického, tak i ekonomického a ekologického.
Nové poznatky jsou bezprostředně aplikovány v praxi v součinnosti
s mnoha partnery ze stavebního průmyslu, s nimiž je udržována úzká
spolupráce. Je to významný příspěvek ke znalostní ekonomice, nikoli
ekonomice postavené převážně na primárních surovinových zdrojích.
Lze předpokládat, že v rámci dalších projektů, a s využitím moderního výzkumného a vývojového zázemí v nově budovaném Centru AdMaS, bude
i nadále dosahováno dalších cenných poznatků, které přispějí k rozvoji
stavebnictví a zlepší konkurenceschopnost České republiky v rámci EU. ■
Tento příspěvek byl vypracován s finanční pomocí EU OP – Výzkum
a vývoj pro inovace, projekt reg. č. CZ.1.05/2.1.00/03.0097, v rámci
činnosti regionálního Centra AdMaS – Pokročilé stavební materiály,
konstrukce a technologie – a za podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
v rámci výzkumného záměru MSM0021630511 Progresivní stavební
materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost
konstrukcí.
english synopsis
Research and Development of New Progressive
Building Materials at the Faculty of Civil
Engineering, University of Technology in Brno
Research and development activities of the Faculty of Civil
Engineering, University of Technology in Brno, are primarily focused
on the development of theoretical and experimental methods for
the design and testing of characteristics of new advanced materials,
design elements and systems. Another significant area is the
development of the reliability theory and determination of the life time
of building structures and materials, issues of structure optimisation,
development of new structures and systems, and last but not least
modelling of degradation of building structures and materials.
klíčová slova:
Fakulta stavební Vysokého učení technického v Brně, teoretické
a experimentální metody navrhování, teorie spolehlivosti materiálů,
stavební konstrukce, určování životnosti
keywords:
Faculty of Civil Engineering of University of Technology in Brno,
theoretical and experimental design methods, theory of material
reliability, building structures, determination of lifetime
stavebnictví 01/12
35
věda a v
a výzkum
ýzkum v praxi
v praxi
věda
text Petra Bednářová, Alena Hynková | grafické
textpodklady
A | grafické
archiv
podklady
autorky
a
■
▲ Stavba památkově chráněného objektu Vítkův hrádek po dokončení stavebních úprav. Vizualizace.
Rehabilitace památkově
chráněného objektu Vítkův hrádek
Ing. Petra Bednářová, Ph.D.
Vysoká škola technická a ekonomická
v Českých Budějovicích, vedoucí katedry stavebnictví.
E-mail: [email protected]
Spoluautorka:
Ing. Alena Hynková, CSc.
E-mail: [email protected]
Zřícenina hradu Vítkův hrádek je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod č. 1243.
V roce 1998 si od vlastníka této nemovitosti – obce
Přední Výtoň – pronajalo zříceninu Občanské sdružení Vítkův hrádek, s cílem vrátit v té době silně
poškozenou stavbu v havarijním stavu jako kulturní
památku k objektům v takové podobě, aby ji mohli
turisté zhlédnout bez ohrožení svého zdraví.
36
stavebnictví 01/12
Od roku 2000 byly postupně prováděny podle finančních možností
stabilizační práce na obytné věži – donjonu, probíhala vestavba
dřevěné vyhlídkové plošiny a v současné době je připravena
studie a projektová dokumentace zastřešení bývalé konírny. Zastavěný prostor bude sloužit jako útočiště návštěvníků památky
před deštěm.
Historie stavby
Hrad v nadmořské výšce 1032 m byl podle českého historika prof. J. V. Šimáka poprvé vzpomínán v roce 1310. Historik A. Sedláček se
domníval, že hrad byl pojmenován po svém zakladateli, za kterého je
považován Vítek z Načeradce a z Krumlova. Hrad byl v majetku Rožmberků až do roku 1602. V roce 1394 zde byl vězněn král Václav IV.
Petr Vok z Rožmberka prodal hrad v roce 1602 Rudolfu II. Od roku
1621 patří objekt Eggenberkům, kterým jej věnoval císař. Hrad byl
funkční až do 18. stol., neboť ještě v roce 1725 byla realizována
poslední oprava střechy věže.
▲ Zřícenina hradu Vítkův hrádek před započetím stavebních úprav
Stavební vývoj a konstrukční řešení
Zřícenina hradu, vybudovaného na žulové skále, sestává z obytné věže,
torza zdí opevnění a torza zdí čtyř nárožních bastionů. Věž je základním
stavebním jádrem hradu. Půdorysný rozměr obytné věže (13,7 x 17,5 m)
je obrovský, a to zejména s ohledem na zastropení, identifikovatelné
z nálezů kapes ve zdivu jako plochostropé. Na východní straně věže je
předsazené polygonální křídlo, do kterého je vkomponován vstupní dveřní
otvor, přístupný po kamenném schodišti prostupujícím zdí. Proti vchodu
do věže se nacházejí zbytky kamenných zdí stavení vestavěného pravděpodobně do opevnění. Budova patrně sloužila jako bývalá konírna. Veškeré
zdivo je vyzděno z místního lomového kamene na vápeno-hlinitou maltu.
V období mezi poslední opravou střechy funkčního hradu v roce 1725
a další opravou v roce 1815 byl hrad opuštěn a postupně chátral až
do stavu zříceniny. Stavební úpravy v roce 1815 jsou sporné, v literatuře
jsou tytéž úpravy datovány do roku 1869. Další opravy zříceniny byly
prováděny v letech 1905 a poté 1934–1937, kdy byla stavba donjonu
stažena ocelovými táhly s pásovými kotvami. Tyto opravy ve 20.století
byly posledními opravami. Od 50. let 20. století byla zřícenina součástí
uzavřeného hraničního pásma a využívána armádou. V době převodu
zříceniny do majetku obce Přední Výtoň, kdy se zřícenina nacházela
ve stavu ohrožujícím bezpečnost, byla uzavřena a znepřístupněna. Systematické opravy stavby začalo realizovat až Občanské sdružení Vítkův
hrádek od roku 1999, a to na základě Rozhodnutí – závazného stanoviska Okresního úřadu Český Krumlov, referátu regionálního rozvoje č.j.
RR – 2598/99-HR ze dne 27. července 1999 k obnově kulturní památky.
Stavební úpravy byly realizovány v rámci následujících etap:
■ první etapa – statické zabezpečení kamenného zdiva věže a stabilizace
základů;
■ druhá etapa – statické zabezpečení kamenného zdiva hlavy věže a zřízení dřevěné vyhlídkové plošiny;
■ třetí etapa – statické zabezpečení kleneb polygonální části věže a zamezení zatékání do objektu;
■ č tvrtá etapa – statické zabezpečení kamenného zdiva opevnění, bastionů, vyčistění hradní studny a vestavba druhého dřevěného schodiště
k vyhlídkové plošině.
Po realizaci těchto stavebních úprav byl v roce 2005 hrad zpřístupněn
veřejnosti.
Projektová příprava zastřešení bývalé hradní konírny
V západní části zříceniny, v místě původního vstupu do hradu, se
nacházejí pozůstatky bývalé konírny. Zadáním pro projektanta bylo
▲▼ Zřícenina hradu po první etapě úprav
vyřešit v tomto prostoru posezení s ochranou proti dešti. Stávající
prostor byl vymezen původním kamenným zdivem, podlaha byla
hliněná, mlatová. Závažnou podmínkou danou pracovníky památkového ústavu bylo nezasahování do zdiva hradu a minimalizace
zásahů do základů i terénu v prostoru hradu, realizace zelené střechy
a uplatnění pouze stavebních materiálů a konstrukcí adekvátních
historickému prostředí.
Volbu stavební konstrukce výrazně ovlivňovaly zejména klimatické
podmínky – nadmořská výška 1029,40 m n. m., nechráněná poloha
hřebene Šumavy, geografická poloha otevřená ve směru k Lipenské
přehradě i k Rakousku, poloha silně zatížená větry a sněhovými srážkami. Zřícenina je v období cca od poloviny listopadu do konce dubna
trvale pod sněhovou pokrývkou, jejíž výška dosahuje až 1500–2000 mm.
Stavební návrh vycházel z původního materiálového řešení hradu –
pro vysprávky zdiva, podezdívky pod lavice a stoly a vyzdívku otevřeného
ohniště uprostřed prostoru je použito lomového kamene. Hlavní nosná
konstrukce zastřešení je tvořena dřevěnou trámovou konstrukcí s uložením trámů na dřevěné překlady a sloupy po obvodu zdiva – bez porušení
stávajícího zdiva a se směrováním trámů paprskovitým uložením na nosný
stavebnictví 01/12
37
věda a v
a výzkum
ýzkum v praxi
v praxi
věda
text A | grafické podklady a
LEGENDA
LEGENDA GRAFICKÉHO ZNAČENÍ
B
LEGENDA PLOCH A KAPACIT
OBESTAVĚNÝ PROSTOR
ZASTŘEŠENÁ PLOCHA
KRYTÉ SEZENÍ
ELEKTROCENTRÁLA
POČET MÍST K SEZENÍ
MÍSTNOST
ELEKTROCENTRÁLY
A
KRYTÉ SEZENÍ
A
■
LEGENDA
LEGENDA GRAFICKÉHO ZNAČENÍ
TU
VS
STUDIE
P
ZASTŘEŠENÍ BÝVALÉ KONÍRNY
LEGENDA PLOCH A KAPACIT
NA
VÍTKOVĚ HRÁDKU
B
B
2
OBESTAVĚNÝ PROSTOR
ZASTŘEŠENÁ PLOCHA
KRYTÉ SEZENÍ
PŮDORYS 1:50
ELEKTROCENTRÁLA
POČET MÍST K SEZENÍ
▲ Návrh zastřešení objektu konírny
MÍSTNOST
ELEKTROCENTRÁLY
kamenný prstenec
A u ohniště. Veškeré dřevěné konstrukce jsou pospojovány tesařskými spoji a jejich profily jsou na povrchu upraveny otesáním.
Trámy a překlady o velkých rozponech doplňuje vestavěná uhlíková lamela
ukrytá do těla trámu.
Stropní konstrukce je z kulatiny a tvoří nosnou konstrukci pro zelenou
střechu. Část střešní konstrukce zůstává otevřená a umožňuje průhled z interiéru do vnějšího prostředí. Voda ze střešního pláště je svedena do žlabu
s výplní z valounů a s přepadem do kamenky ve tvaru koryta v interiéru.
Návrh zastřešení hradní konírny
KRYTÉ SEZENÍ
A
Byla zvolena dřevěná nosná konstrukce z masivních trámů, samostatně vestavěná do prostoru. Jediným nosným prvkem z jiného
materiálu je nosný kruhový pilíř vyzděný z lomového kamene, který
umožňuje centrické podepření stropních trámů, kterým je veden kouřový odtah od otevřeného ohniště vlastním sopouchem odděleným
od kamenného pilíře vzduchovou mezerou. Stropní konstrukce byla
provedena z tzv. kuláčů s pokrytím zelenou střechou.
▲▼ Interiér stavby konírny (vizualizace)
UP
T
VS
STUDIE
B
ZASTŘEŠENÍ BÝVALÉ KONÍRNY
Statické hodnoty
NA VÍTKOVĚ HRÁDKU
VYKOS CZ, s.r.o.
Závažným problémem daného řešení byla nutnost realizace dřevěné
Vrbenská 547
370 01
konstrukce v masivu. Celkové
výpočtové
zatížení krokví a vaznic
PŮDORYS
1:50
České Budějovice
-1
dosáhlo hodnoty 22,9 kN.m . Délka krokví a vaznic dosahovala kri-
2
38
stavebnictví 01/12
▲ Schéma vlepení výztužné lamely
▲ Posloupnost modelování
tických délek 6,0 m. Se spojením krokví a vaznic do tvaru roštu se
délky pohybovaly v rozmezí 3,0 až 5,0 m. Prvotní výpočet vedl k příliš
mohutným profilům – trámy 180/280 mm a překlady 260/420 mm.
Varianta zkrácení rozpětí pomocí pásků (vzpěrek) nepřinesla žádnou
podstatnou změnu profilu. Další úvaha vedla k řešení trámů s podporami jako spojité nosníky. Ani tato varianta, která by si vynutila
zhuštění podpěrných sloupů v interiéru, nepřinesla výrazné zlepšení.
Technologie zesílení uhlíkovým kompozitem
Pro výpočet a simulaci s vyhodnocením limitní konstrukční výšky sloupů a jejich světlé výšky v interiéru byl zvolen limitní profil
180/280 mm, a to pro všechny vodorovné nosné trámy. U těch
trámů, kde z hlediska nadměrného zatížení limitní profil nevyhověl,
bylo navrženo zesílení výztužnými lamelami z uhlíkových vláken.
Lamely byly navrženy pro každý výztužný prvek individuálně. Po délce zesilovaného profilu mají lamely proměnou průřezovou plochu.
Lamely budou vlepeny do drážky v trámu o rozměru 140/30 mm.
Po vlepení lamely bude drážka zakryta vlepením prkna do pryskyřice.
Fládrování vlepeného prkna bude přizpůsobeno výběrem dřeva tak,
aby vlepení bylo sjednoceno s kresbou původního trámu.
Technologické podmínky provádění zesilování
Základními podmínkami pro dokonalé spojení a funkci zesílení trámů
lamelami tak, aby bylo dosaženo vzájemného spolupůsobení, jsou:
■ dokonalé vytvrzení matrice a lepicí pryskyřice;
■ zamezení mechanického poškození zabudované lamely do trámu.
První kritérium vyžaduje realizaci vyztužování trámů v prostorách
odborné firmy, zabývající se výrobou kompozit, jež má zkušenosti
s jejich navrhováním. Jednotlivé profily se proto dodávají na stavbu
v přesných délkách pro zabudování bez úpravy jako prefabrikát.
Druhé kritérium vyžaduje zvláštní postup realizace – při nutnosti
řezání mohou být vyztužené profily kráceny pouze speciálním kotoučem, a to personálem vyškoleným od dodavatele vyztužených
trámů. Při použití standardního kotouče hrozí nebezpečí úrazu a smrti
statickou elektřinou. Spojování zesílených trámů se vzpěrkami musí
být prováděno dvojitým čepem mimo zásah do zesilovací lamely.
Závěr
Při rehabilitaci nosných dřevěných konstrukcí historických památkově
chráněných objektů vyvstává řada problémů. Jedním z nich je nutnost
řešení dřevěné trámové konstrukce z masivního dřeva na velké
rozpony, nad nepravidelným půdorysem a s velkým zatížením. Tyto
vstupní podmínky a rozměry řezaných profilů vyvolávají nutnost
zvýšení únosnosti profilu, eliminaci průhybů a eliminaci rozměrů
nosných prvků. Tento případ byl řešen při rehabilitaci zastřešení
prostoru bývalé konírny památkově chráněného objektu zříceniny
Vítkův hrádek. Volena byla masivní dřevěná prostorová konstrukce
se zesílením trámů technologií vestavby uhlíkových kompozitových
lamel do těla trámu. Zesilování dřevěných konstrukcí kompozitním
materiálem na bázi vláken v pryskyřicové matrici může napomoci
při řešení týkajícího se zmenšení dřevěného profilu při vysokém
zatížení, zesilování původních a sanovaných historických dřevěných
konstrukcí nebo řešení atypických a složitých dřevěných soustav.
Jedná se o novou technologii, jež může posunout aplikace dřevěných konstrukcí do pozice materiálu, schopného přenosu zatížení
o vyšších hodnotách. ■
Použitá literatura:
[1]Projekt stavby, vypracovaný spol. VYKOS CZ s.r.o. České Budějovice
english synopsis
Renovation of a Listed Building Vítkův
hrádek Castle
The ruins of the Vítkův hrádek castle are listed as a national monument
in the Central List of National Monuments under reg. no. 1243. Since
2000 the Association has been working on the ruins depending on
their financial possibilities and accomplishing the donjon and wooden
built-in view platform. These days, studies and design of the roofing of
the former horse stables are being made. The sheltered room will be
used as a hideaway from the rain for tourists and visitors.
klíčová slova:
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Vítkův
hrádek, kulturní památka, vyhlídková plošina, zastřešení bývalé konírny
keywords:
Institute of Technology and Business in České Budějovice, Vítkův hrádek Castle, national monument, view platform, roofing of the former
horse stables
odborné posouzení článku:
Ing. Michael Trnka, CSc.,
autorizovaný inženýr v oborech statika a dynamika staveb,
mosty a inženýrské konstrukce
stavebnictví 01/12
39
věda a v
a výzkum
ýzkum v praxi
v praxi
věda
text Darja Kubečková Skulinová | grafické podklady archiv
text A
FAST
| grafické
VŠB – TU
podklady
Ostrava
a
FAST VŠB – TU Ostrava
a výzkum a vývoj v praxi
Prof. Ing. Darja Kubečková Skulinová,
Ph.D.
Na Fakultě stavební VŠB – TU Ostrava působí od roku 1997. Na katedře
pozemního stavitelství se věnuje
problematice konstrukční tvorby budov,
konverzím budov industriálních území
a jejich nové stavebně energetické
koncepci. Kromě výuky odborných
předmětů (např. Konstrukce staveb,
Teorie konstrukční tvorby, Pozemní
a průmyslové stavitelství, Technologie
a řízení výstavby), vedení studentských
projektů a doktorského studia pracuje
na řadě tuzemských a mezinárodních
projektů financovaných EU. Od roku
2010 je na Fakultě stavební děkankou.
E-mail: [email protected]
■
Vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace jsou dnes
považovány za klíčové prvky rozvoje současné
lidské společnosti. Problematika komunikace
mezi oblastí výzkumu a oblastí výroby je velmi
rozsáhlá a spadá do obecnější oblasti vztahu teorie – praxe. Uvedená problematika se citelně dotýká Vysoké školy báňské – Technické univerzity
Ostrava (dále jen VŠB–TUO) i Fakulty stavební
(dále jen FAST). Z tohoto důvodu se vedení univerzity i fakulty rozhodlo zpracovat dlouhodobou
strategii spolupráce s průmyslovou sférou.
Univerzita a fakulta
Úzká spolupráce s průmyslovými podniky je jednou z klíčových oblastí
a činností každé fakulty i celé univerzity VŠB–TUO. Mezi hlavní úkoly
patří zejména inovace pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti FAST
s ohledem na její větší provázanost s průmyslovou praxí a také zvýšení
zájmu firem o výsledky výzkumu a vývoje. V souladu se zákonem
č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů,
VŠB–TUO aktualizovala a konkretizovala vědecko-výzkumné cíle v hlavním dokumentu Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti na období 2011–2015.
VŠB–TUO je počtem studentů jednou z největších univerzit v České
republice se značným vědeckým a pedagogickým potenciálem, který
chce univerzita dále rozvíjet. Dlouhodobý záměr univerzity na období let
2011–2015 vymezuje priority, kterým se chce univerzita zejména věnovat a alokovat na ně již existující vlastní zdroje, prostředky z rozvojových
projektů a z dalších zdrojů, jako např. Operačního programu Výzkum
a vývoj pro inovace (OP VaVpI), Operačního programu Vzdělávání pro
40
stavebnictví 01/12
konkurenceschopnost (OP VK), Grantové agentury České republiky
(GAČR), Technologické agentury České republiky (TAČR), Ministerstva
průmyslu a obchodu, apod. (Pramen: www.vsb.cz/dlouhodobyzamer).
VŠB–TUO si stanovila šest integrujících směrů: suroviny, energetika
a ekologie; výpočetní vědy a informační technologie; nové materiály,
konstrukce a technologie; bezpečnostní výzkum; moderní strojírenství,
metody modelování ekonomických a finančních procesů. Uvedené směry
jsou dále rozpracovávány na úrovni jednotlivých fakult.
Fakulta stavební VŠB–TUO již od svého založení věnuje nemalou pozornost řešení úkolů vědy a výzkumu, a to jak teoretických úloh základního
výzkumu, tak i úkolů vyplývajících z přímé kooperace se stavební a hornickou praxí. Fakulta působí v regionu, jenž se tradičně vyznačoval rozsáhlou
průmyslovou a těžební aktivitou. To je reflektováno v tématech, která
ve svých výzkumných úkolech především řeší: účinky hornické činnosti
a dopady na stavební konstrukce a omezování jejích následků, výzkum
v oblasti geotechniky a podzemního stavitelství, využívání opuštěných
průmyslových ploch, konverze budov industriálních sídel, aj.
Vybrané projekty řešené
na FAST VŠB–TUO v letech 2006–2011
■ Navržení nového typu uzavíracích hrází z hlediska konstrukce
a použitých materiálů, bezpečnosti pracovníků v hlubinných dolech a v podmínkách podzemního stavitelství
Doba řešení: 2006–2008.
Hlavní řešitelé za FAST VŠB–TUO: prof. Ing. Josef Aldorf, DrSc.;
doc. Ing. Petr Janas, CSc.; doc. RNDr. Eva Hrubešová, Ph.D.; Ing. Jiří
Lukš, Ph.D.
Zadavatel úkolu: Český báňský úřad.
Projekt se zabýval problematikou návrhu nového typu uzavíracích hrází
z hlediska konstrukce a použitých materiálů v hlubinných dolech a v podmínkách podzemního stavitelství. Tyto hráze se často budují ve velmi
obtížných podmínkách a musí během krátké doby po vybudování (u navržených hrází do osmi hodin) odolávat zatížení výbuchové rázové vlny
p = 1 MPa. Nové návrhy hrází z materiálu Tekblend H (lehká betonová
směs), případně z materiálu Izolitex C (minerálně cementová směs), tyto
▼ Obr. 1a. Prostorové numerické modely uzavíracích hrází (autorka: Eva Hrubešová)
▲ Obr. 1b. Prostorové numerické modely uzavíracích hrází (autorka: Eva Hrubešová)
požadavky splňují. Aplikují se zejména v podmínkách hlubinných dolů
v OKD, a.s., dle Doplňku č. 1, Instrukce 1/2003, pro stavbu výbuchovzdorných hrází, vydané ředitelem HBZS Ostrava v roce 2009. Pro dosažení
projektovaného cíle se laboratorně analyzovaly různé materiály, prostorově
matematicky modelovaly hráze pro předpokládané geometrické podmínky
a zatížení (obr. 1a, 1b) a dále experimentálně ověřovaly skutečné vlastnosti
reálných hrází ve zkušební štole Štramberk ve spolupráci s VVUÚ, a.s.,
Ostrava – Radvanice. Zadavatelem úkolu byl Český báňský úřad.
Hlavním výsledkem projektu bylo stanovení geometrických parametrů
protivýbuchových hrází s cílem jejich geometrické a hmotové optimalizace. Výsledky využívá OKD, a.s.
■ Výzkum přetvárných a pevnostních vlastností ostění ze stříkaného betonu vyztužených tuhými ocelovými prvky
Doba řešení: 2009–2011.
Hlavní řešitel: doc. Ing. Karel Vojtasík, CSc.
Projekt: GAČR.
Projekt se zabýval návrhem a ověřením vhodných metodik výpočtu
přetvárných a pevnostních parametrů ostění podzemních děl. Součástí
řešení byl i vývoj výpočetního systému, který vychází z navrženého
analytického postupu pro výpočet přetvárných a pevnostních parametrů
v ocelobetonovém průřezu. Tento výpočetní systém je určen k výpočtu
přetvárných, pevnostních a plastických vlastností a ke stanovení vývoje
plastického přetváření ostění, jež se skládá ze stříkaného betonu a tu-
hých ocelových válcovaných profilů. V rámci prováděných numerických
výpočtů modelových situací byly zkoumány závislosti vývoje vlastností
ostění na jeho struktuře a procesu jeho vytváření, zejména vliv tvaru,
počtu a umístění tuhých ocelových válcovaných profilů, vliv počtu a pozice
umístění ocelových profilů a časový vývoj parametrů ostění s ohledem
na proces tuhnutí stříkaného betonu.
Výsledky projektu:
– metodika výpočtu přetvárných parametrů homogenizovaného průřezu
primárního ostění a stanovení stavu napětí v jednotlivých konstrukčních
materiálech – oceli, betonu primárního ostění;
– vyvinutý výpočetní program Homo stanovující přetvárné parametry
nehomogenního ocelobetonového průřezu a výpočet stavu napětí
v ocelobetonovém průřezu primárního ostění;
– praktické využití v oblasti podzemního stavitelství.
■ Vliv technické a přírodní seizmicity na statickou spolehlivost
a životnost staveb
Doba řešení: 2009–2011.
Hlavní řešitel: prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., Fakulta stavební ČVUT v Praze.
Spoluřešitel: doc. Ing. Robert Kořínek, CSc.
Projekt: GAČR.
Projekt se zabýval výzkumem vlivu účinků technické a přírodní seizmicity
na stavební konstrukce, především panelové stavby. Ve skupině technické
seizmicity byly studovány vlivy důlně indukované seizmicity na Karvinsku
na povrchové objekty a také projevy vibrací vyvolaných dopravou. Přirozená seizmická aktivita rojového charakteru (maximální magnituda cca 4) je
dokladována v západních Čechách, v ostatních oblastech České republiky
jsou intenzivnější zemětřesení pozorována sporadicky. Přesto si vliv vibrací
na stavební objekty, zvláště pokud se blíží konci své životnosti, zaslouží
patřičnou pozornost. Výsledkem projektu je realizace řady numerických
modelů vybraných stavebních objektů a analýza projevu vibrací v těchto
modelech (obr. 3). Zásadním výsledkem projektu je realizace stochastických výpočetních analýz modelů panelových objektů a navazující studie
vlivu vybraných parametrů na dynamické chování panelového domu.
Zvláštní pozornost byla věnována modelování styků panelů a jejich aplikace v modelech. Parametry modelů vycházejí z vlastních experimentálních
seizmických měření nebo z reinterpretací archivních dat. Nepřetržitý
monitoring seizmického zatížení probíhal na Karvinsku (pět seizmických
stanic) a též na historickém Dole Jeroným nedaleko kraslické zemětřesné
▲▼ Obr. 2. Princip řešení homogenizace a stav napětí v ocelobetonovém průřezu (autor: Karel Vojtasík)
stavebnictví 01/12
41
věda a v ýzkum v praxi
text A | grafické podklady a
▲ Obr. 3. Záznam vlnového obrazu rezonančních vibrací a numerický model panelového objektu (autoři: řešitelé projektu)
oblasti (obojí v kooperaci s Ústavem geoniky AVČR, v.v.i., Ostrava, v rámci
Smlouvy o sdružení). V rámci projektu byly měřeny a analyzovány také
např. projevy vibrací vyvolaných při rekonstrukci silnice v Karlově Studánce a zatížení dopravou v obci Světí – v obou případech šlo o účinky
na památkově chráněné objekty.
■ Vliv geometrie stavebních prvků na bezpečnost a plynulost
■
provozu
na okružních křižovatkách a možnost predikce vzniku
dopravních nehod
Doba řešení: 2009–2010.
Hlavní řešitel: doc. Ing. Ivana Mahdalová, Ph.D.
Projekt: Výzkumný projekt Ministerstva dopravy ČR.
Projekt řešený ve spolupráci s firmou V-projekt s.r.o. se věnuje výzkumu vlivu geometrického uspořádání návrhových prvků okružní
křižovatky na úroveň bezpečnosti provozu a pravděpodobnost vzniku
dopravních nehod v podmínkách České republiky. Byl řešen návrh
metod predikce vzniku dopravních nehod na okružních křižovatkách
a v jejích bezprostřední blízkosti v souvislosti s geometrickým uspořádáním a intenzitou provozu (obr. 4).
Cílem projektu bylo stanovit parametry pro projektování okružních křižovatek tak, aby nově budované či rekonstruované okružní křižovatky plnily
svůj účel a umožňovaly skutečně bezpečný a plynulý provoz s přihlédnutím k dopravnímu zatížení a skladbě dopravního proudu v daném místě,
při respektování specifických požadavků například na trasy nadměrných
přeprav. Význam projektu spočívá v aplikaci aktuálních poznatků z provozu
na okružních křižovatkách do projektové a stavební praxe.
Výsledkem řešení je tvorba certifikované metodiky s názvem Projektování okružních křižovatek na silnicích a místních komunikacích.
Certifikovaná metodika je podkladem pro revizi stávajících technických
podmínek Ministerstva dopravy TP 135 Projektování okružních křižovatek
▼ Obr. 4. Predikce vzniku nehod na okružních křižovatkách (autor: Vladislav Křivda)
42
stavebnictví 01/12
na silnicích a místních komunikacích. Technické podmínky podrobně
rozvádějí a zpřesňují ustanovení příslušných článků ČSN 73 6102 Projektování křižovatek na pozemních komunikacích. Výsledky řešení projektu
již byly zapracovány do změny Z1 původní ČSN 73 6102 Projektování
křižovatek na pozemních komunikacích, kterou vydal Úřad pro technikou
normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v srpnu roku 2011.
■ Inovační a výzkumné centrum – Centrum pasivní výstavby
Doba řešení: 2011–2012.
Hlavní řešitel: MSDK (Moravskoslezský dřevařský klastr, Ing. Josef Pavlík).
Spoluřešitel za FAST: prof. Ing. Darja Kubečková Skulinová, Ph.D.; Ing. Iveta Skotnicová; Ph.D.; doc. dr. Ing. Hynek Lahuta.
Projekt: operační program Podnikání a inovace.
Typ projektu: výzkumný/vzdělávací.
Projekt je zaměřen na problematiku výstavby dřevostaveb a konstrukcí na bázi
dřeva a ověřování vlastností a chování těchto staveb z dlouhodobého hlediska.
Projekt vznikl ve spolupráci Fakulty stavební s Moravskoslezským dřevařským
klastrem (MSDK) a Moravskoslezským energetickým klastrem (MSEK).
Charakteristika dřevostavby: dům v pasivním energetickém standardu,
difúzně otevřená obvodová konstrukce stěn a střechy, systém vytápění s nadřazenou regulací navržených tepelných zdrojů s možností
využití pro výzkumné a výukové účely, měrná spotřeba energie budovy
EPa = 35 kWh/m2.a, měrná potřeba tepla na vytápění budovy: 10 kWh/m2.a,
průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy Uem = 0,13 W/m2.K,
tepelná ztráta do 2 kW (obr. 6).
Přehled dlouhodobě sledovaných charakteristik prostředí domu:
–m
ěření součinitelů prostupu tepla konstrukce, měření povrchových teplot, měření vlhkosti, měření teplot vnitřního vzduchu, měření parametrů
vnitřního prostředí při nuceném větrání;
▼ Obr. 5. Skladba obvodové stěny dřevostavby (autor: Josef Pavlík)
▲ Obr. 6. Sestava tepelných zdrojů, variantní řešení sledování otopných systémů dřevostaveb a jejich vyhodnocování – přímotopný elektrokotel o příkonu 6 kW,
elektrická spirála o příkonu 2 kW, plynový kondenzační kotel o regulovatelném výkonu v rozsahu 2–10 kW, automatický kotel na spalování pelet o výkonu do cca 12 kW, tepelné čerpadlo země/voda o výkonu 6 kW, solární systém s vakuovými trubicemi (autor: MSDK)
– varianty tepelných zdrojů a jejich vyhodnocování;
– měření totálního napětí v zemních zásypech a násypech, nepřímé
měření mechanického napětí v ŽB desce pomocí deformace odporových tenzometrů (snímání tlaku v základech pomocí tlakových
buněk a tenzometrů, zemní tlaková buňka – Earth Pressure Cell,
standardní rozsahy: 70, 170, 350, 700 kPa; 1, 2, 3, 5, 7,5, 20 MPa,
zesílená tlaková buňka – Fat Back Pressure Cell, standardní rozsahy:
350, 700 kPa; 1, 2, 3, 5 MPa, zapuštěné odporové tenzometry,
modely 4200, 4202, 4210), viz obr. 7.
Klastrové iniciativy v projektu
– MSDK: dřevařský klastr zaměřující se na podporu rozvoje dřevařského sektoru v Moravskoslezském kraji, který má ambici stát
se významným dodavatelem a exportérem dřevostaveb a inovačních komponentů pro dřevěné konstrukce a domy (pramen:
www.msdk.cz).
– MSEK: nové sdružení firem zaměřené na energetiku. Moravskoslezský energetický klastr (MSEK) založilo sedm členů. Mezi ně patří
energetická skupina Dalkia Česká republika, Krajská hospodářská
komora i VŠB–TUO. Nový klastr chce spolupracovat na energetické
koncepci státu, rozvíjet výzkum v energetice a také podpořit regionální zemědělce v produkci biopaliv; chce rovněž ovlivnit legislativu
▼ Obr. 7. Kontaktní napětí pod základovou spárou (autor: Hynek Lahuta)
v oblasti energetiky, jež souvisí s připravovanými směrnicemi Evropské unie (pramen: www.msek.cz).
Závěr
Prezentované projekty byly připraveny a následně řešeny na základě
poptávky z odborné stavební praxe a vzhledem k charakteristice regionu i důlní praxe. Našly praktické uplatnění v podobě výpočetních
softwarových podpor, užitných vzorů, metodik a metodických pokynů. V neposlední řadě projekty přispěly k prohloubení již existující
spolupráce fakulty s praxí a mnohdy i k navázání nových spoluprací.
Spolupráce fakulty s praxí je orientována také na klastry a jejich iniciativy, a to nejen v oblasti vědy a výzkumu, ale také v oblasti vzdělávání.
V Moravskoslezském kraji jsou nejvýznamnější průmyslové sektory
organizovány v klastrech, což dává kraji nový profil a výrazně zjednodušuje přístup investorů k jednotlivým subdodavatelům. Region
je v tomto ohledu lídrem mezi kraji v České republice. ■
english synopsis
Faculty of Civil Engineering, VŠB – Technical University
of Ostrava and research and development in practice
This paper deals with science, research and innovation and collaboration with practice. Innovation and science faculty research trends
are documented at several examples of research projects whose
results have been put into practice as patents, utility models,
software promotion; the results were published in professional
domestic and international conferences.
klíčová slova:
věda, výzkum, inovace, praxe, spolupráce
keywords:
science, research, innovation, practice, collaboration
stavebnictví 01/12
43
technika
prostředí
budov
věda
a v ýzkum
v praxi
text
| grafické
podklady a
textAZuzana
Mathauserová
Požadavky na větrání bytů – I. díl
Ing. Zuzana Mathauserová
Autorka absolvovala ČVUT v Praze,
Fakultu strojní, obor technika prostředí, pracuje ve Státním zdravotním
ústavu v Praze, konkrétně v Centru
hygieny práce a nemocí z povolání
v oblasti fyzikálních faktorů vnitřního
prostředí budov, a to jako vedoucí
akreditované Laboratoře pro fyzikální faktory a Národní referenční
laboratoře pro prašnost a mikroklima
v pracovním prostředí.
E-mail: [email protected]
Příspěvek se zabývá větráním bytů z pohledu
současného právního rámce, požadavků právně závazných předpisů i doporučení norem.
■
Základní
požadavky na větrání bytů vycházejí
z národní přílohy zpracované k převzaté evropské normě ČSN EN 15665 Větrání budov
pod označením ČSN EN 15665 Změna 1. Vedle
konkrétních hygienických požadavků na větrání je v příloze zpracována celková koncepce
větrání včetně příkladu výpočtu větrání bytu.
Současná snaha o energetické úspory v oblasti vytápění neznamená
jen novou výstavbu s nízkou spotřebou energie. Ve staré zástavbě
se tato problematika řeší zateplováním budov a utěsňováním oken,
nebo jejich výměnou za okna těsná. Tím dochází většinou k omezení
přirozeného větrání bytů, protože provedená výměna oken je jediným
krokem bez návaznosti dalšího řešení v oblasti dostatečného větrání
vnitřních prostor budov.
Požadavky předpisů
Protože byty jsou uzavřeným prostorem, kde činností člověka, vybavením interiéru i vlastnostmi stavby dochází k uvolňování a hromadění celé řady chemických látek, jež mohou být dráždivé, alergizující
Typ prostředí
Pracovní
Předpis
NV č. 361/2007 Sb.
NV č. 68/2010 Sb.
vyhláška č. 602/2006 Sb.
vyhláška č. 343/2009 Sb.
vyhláška č. 6/2003 Sb.
Existují limity pro
MKL, chemické látky
a prach, větrání
Stravovací
neexistují
Školské
MKL, větrání
Pobytové
MKL, chemické látky
a prach
Bazény, sauny
vyhláška č. 238/2011 Sb. MKL, větrání
Vnitřní prostředí
větrání, koncentrace
vyhláška č. 268/2009 Sb.
staveb
CO2
▲ Tab. 1. Hygienické požadavky vybraných platných předpisů (MKL = mikroklima, resp. tepelně vlhkostní podmínky a rychlost proudění vzduchu)
44
stavebnictví 01/12
i karcinogenní, a samozřejmě i vlhkosti, je jediným řešením k zajištění
potřebné kvality vnitřního prostředí bytů dostatečné větrání.
Základní hygienický požadavek daný dávkou přivedeného venkovního vzduchu na osobu vychází z tzv. Pettenkoferova kritéria, kdy
pro zajištění základního ukazatele kvality prostředí, tj. koncentrace
CO2 ve vnitřním prostředí staveb ve výši 1000 ppm = 1800 µgm -3 =
0,1 obj. %., vychází cca 25 m 3 .h -1/osobu. Tento údaj spolu
s koncentrací CO 2 ve výši 1000 ppm najdeme i jako požadavek
stavební vyhlášky č. 268/2009 Sb. (V ní je poněkud nesmyslně
spojen s akustickými vlastnostmi výplní otvorů. V připravované
novelizaci však již bude v tomto smyslu jednoznačně formulován
požadavek na větrání.)
Limity na jednotlivé faktory vnitřního prostředí, a tudíž i větrání bytů
a bytových domů by měly být dány hygienickými předpisy, tj. prováděcími předpisy ke zdravotnímu zákonu č. 258/2000 Sb. Existuje
řada předpisů stanovujících limity pro jednotlivé typy prostředí. Pro
bytovou oblast však žádný právně závazný předpis neexistuje – s výjimkou již citované stavební vyhlášky, ale to je již prováděcí předpis
ke stavebnímu zákonu.
Normové požadavky
Nejsou-li k dispozici právně závazné požadavky, je třeba vycházet
z doporučení/norem. Do nedávna jsme měli k dispozici pouze
ČSN 73 0540-2 s požadavkem intenzity větrání 0,3 až 0,6 h -1. V rámci
přebírání evropských norem najdeme nyní v příslušných ČSN EN
některé další požadavky na větrání, které však většinou vycházejí
z podmínek a zkušeností autorské země a jsou okrajovými podmínkami pro jiné faktory, většinou pro oblast energetické náročnosti budov.
Jsou nejednoznačné a špatně aplikovatelné na tuzemské podmínky.
Lze uvést například následující normy.
■ ČSN EN 15251 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh
a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu
vnitřního vzduchu, tepelného prostředí a akustiky – požadovaná
intenzita větrání je 0,5 až 0,7 h -1.
■ ČSN EN 15665 Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro
větrací systémy obytných budov. Tato norma vychází ze švýcarských
požadavků. Za minimální požadavek pro prostory bez přítomnosti
lidí je považována výměna vzduchu 0,2 h -1 a dále jsou pak uváděny
požadavky na množství přiváděného venkovního vzduchu v m3.h -1
v závislosti na počtu místností, celkové dispozici bytu a počtu osob.
Tuto normu se podařilo doplnit o národní přílohu (informativní), která stanovuje požadavky na větrání obytných budov v ČR, a to pod
označením ČSN EN 15665 Změna Z1.
V příloze jsou popsány jednotlivé systémy větrání obytných budov,
jež jsou optimální k zabezpečení potřebné kvality prostředí, tj.:
■ podtlakové nucené větrání, kdy je odvod vzduchu zajištěn ventilátory v hygienickém zázemí bytu, případně kuchyňskou digestoří,
a venkovní vzduch je do prostoru přiváděn větracími otvory, které
mohou být součástí okenních výplní nebo jsou umístěny v obvodových stěnách budovy;
■ hybridní větrání, jehož základem je střídavý režim přirozeného a nuceného odvodu vzduchu při minimalizaci spotřeby energie, systém
přívodu vzduchu je stejný jako u podtlakového nuceného větrání;
■ nucené rovnotlaké větrání se zpětným získáváním tepla.
Trvalé větrání
(průtok venkovního vzduchu)
Požadavek
Nárazové větrání
(průtok odsávaného vzduchu)
Intenzita větrání
[h -1]
Dávka venkovního
vzduchu
[m3h -1]
Kuchyně
[m3h -1]
Koupelny
[m3h -1]
WC
[m3h -1]
Minimální hodnota
0,3
15
100
50
25
Doporučená hodnota
0,5
25
150
90
50
▲ Tab. 2. Požadavky na větrání obytných budov dle ČSN EN 15665/Z1. V době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě užívány, lze připustit provoz s nižší
intenzitou větrání 0,1 h-1 vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu/rodinného domu.
V této části uvedená poznámka reaguje na současné dobře utěsněné
prostory a jasně říká, že: větrání infiltrací spárami oken pro budovy
s novými a rekonstruovanými okny nelze použít. Infiltrace u těsných
oken je téměř nulová a tím tedy chybí i základ přirozeného větrání,
tj. zajištění výměny vzduchu v prostoru jako hygienického minima.
Současně používaných větracích systémů u starších objektů je
s větší či menší účinností celá řada a na jeden z nich také příloha
normy reaguje – v poznámce upozorňuje, že: rotační hlavice pro odvod
vzduchu, pro jejich nízkou účinnost, se nedoporučují.
Podrobně jsou uvedeny požadavky na koncepci větrání, včetně větrání
prostorů s plynovými spotřebiči. Konkrétně spotřebiči typu A, které si
spalovací vzduch berou z prostoru, a spaliny v prostoru zůstávají (plynový
sporák) a také typu B, které si spalovací vzduch berou z prostoru, a spaliny odcházejí spalinovou cestou mimo prostor (plynové kotle, průtokové
ohřívače apod.). Požadavky jsou řešeny odkazem na TPG 704 01, kde
je pro spotřebiče typu A požadována jednonásobná výměna vzduchu
a pro spotřebiče typu B je požadováno 1,6 m3h-1 spalovacího vzduchu
na 1 kW jmenovitého tepelného příkonu při Dp = 4 Pa. O tom, že tyto
požadavky v utěsněných bytech s plynovými spotřebiči splněny nejsou,
svědčí nárůst otrav oxidem uhelnatým, který je ve spalinách obsažen.
Přílohu doplňují výpočtové příklady návrhu větrání podle uvedené
koncepce větrání.
chemických látek, vysokou vlhkost vzduchu a v neposlední řadě
spaliny z plynových spotřebičů. Jediným důvodem je nedostatečné
větrání. Díky zpracované národní příloze ČSN EN 15665 Změna Z1
máme nyní k dispozici základní požadavky na větrání bytů a bytových
domů a je třeba se jimi pro zachování zdravého vnitřního prostředí
budov řídit. ■
english synopsis
Apartment Ventilation Requirements
The article deals with the ventilation of apartments from the
point of view of the current legislation, requirements set forth
by the binding regulations and recommendations in standards.
The basic requirements for apartment ventilation are based on
the national transposition of the European standard ČSN EN
15665 Ventilation of Buildings under the denomination ČSN EN
15665 Amendment 1. Apart from specific sanitary requirements
for ventilation the Amendment describes the entire ventilation
concept, including examples of calculation of apartment
ventilation.
klíčová slova:
větrání bytů, hygienické požadavky, právně závazné předpisy,
normy
Závěr
Kvalita prostředí v současných utěsněných bytech je většinou velmi
špatná, ať už se jedná o vysoké koncentrace oxidu uhličitého, řady
keywords:
apartment ventilation, sanitary requirements, legal binding
regulations, standards
inzerce
stavebnictví 01/12
45
věda a v ýzkum v praxi
text Petr Zázvorka | grafické podklady archiv Baumit, spol. s r.o.
Nový zateplovací systém je výsledkem
spolupráce dvou vývojových týmů
Potřeba zateplení většiny stávajících staveb společně s novými požadavky na energeticky úsporné
novostavby způsobily, že dvě firmy (Baumit, spol.
s r.o. a Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.,
Divize Isover), které reprezentují významné producenty na trhu stavebních materiálů, společně
vyvinuly nový produkt. Ten doplňuje vývojovou
řadu o další výhodné vlastnosti, zejména v oblasti
snížení hmotnosti, zjednodušení aplikace, zlepšení
akustiky a požární bezpečnosti.
Na vývoji nového produktu i na jeho
zavádění do praxe včetně certifikací
a technické dokumentace se přímo
podíleli Ing. Petr Lorenc, produktový
manažer firmy Baumit, spol. s r.o.,
a Ing. Pavel Rydlo, manažer technické podpory společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ
a.s., Divize Isover
Můžete blíže charakterizovat
nový produkt?
Ing. Lorenc: Nový sendvičově
uspořádaný tepelný izolant Isover
TWINNER je tvořen z vnější krycí
vrstvy minerální vlny Isover TF
PROFI o konstantní tloušťce 30 mm
a spodní tepelně izolační vrstvy šedého fasádního polystyrenu Isover
EPS GREYWALL, jehož tloušťka je
proměnlivá podle celkové tloušťky
této složené tepelně izolační desky.
Dvojice vrstev je spojena průmyslovým lepením pomocí speciálního
lepidla PUR, které zajišťuje vysokou
pevnost v tahu i smyku. Tento produkt je spolu se špičkovými lepicími
a stěrkovými hmotami a samočisticími omítkami součástí vnějšího
kontaktního zateplovacího systému
Baumit TWINNER.
Co bylo bezprostředním impulzem k dalšímu vývoji?
Ing. Rydlo: Požadavky na nový výrobek přicházely jak z okruhu stavebníků a stavebních firem, s potřebou
zvyšovat požadavky na tepelnou
ochranu budov, tak v souvislosti se
46
stavebnictví 01/12
zaváděním nových protipožárních
opatření v praxi, vyplývajících ze
schválení nových norem. Ty měly
samy o sobě vliv na změnu dříve
používaných zateplovacích systémů, u nichž bylo nutné zvýšit jejich
požární bezpečnost.
Ing. Lorenc: Rád bych ještě dále
specifikoval hlavní příčiny, které
měly bezprostřední vliv na vývoj
nového výrobku. Požadavky na tepelně izolační výkon obálky budovy
se neustále zvyšují a v zateplovacích systémech se ve stále větší
míře používají desky z šedého
polystyrenu či z minerální vlny
s vylepšenými tepelně izolačními
vlastnostmi. Často ovšem na úkor
vzájemně odlišných doprovodných
stavebně fyzikálních parametrů,
jako jsou např. nasákavost, pevnost
ve smyku, objemové změny apod.
Nezávisle na tomto technickém
vývoji docházelo v minulých letech
ke změnám požárních předpisů. Například u dodatečného zateplování
sice zůstal povolený fasádní polystyren zhruba do výšky 22 m, ale
od určité výšky musel být nad okny
přerušen vodorovnými oddělovacími protipožárními pásy z minerální
vlny. Tyto „zelené a bílé kry“ se však
na fasádě chovají zásadně rozdílným
způsobem a na jejich rozhraní často
hrozí praskliny, změny barevnosti
či dokonce vápenocementové
výkvěty. Navíc v očekávané další
změně požárních norem, která se
právě projednává v normalizační
komisi, má být zavedena povinnost
provádět dělicí protipožární pásy
z minerální vlny a ta má být jednoznačně vyžadována již od úrovně
přízemí. Fasáda s izolantem Isover
TWINNER si ponechává nadprůměrné tepelně izolační vlastnosti
vylehčené minerální vlny i „šedého“
polystyrenu a navíc je jednolitá, má
v celé ploše neměnné požární a především stavebně fyzikální vlastnosti.
Třetím motivačním pramenem pro
vývoj systému byla snaha snížit rizika
poruch plynoucích z nedostatku
technologické kázně na stavbách.
Reaguje nový produkt již na očekávané zpřísnění protipožárních
předpisů?
Ing. Lorenc: Ano, v celé ploše
fasády do oněch zhruba 22 m nad
terén a ve všech detailech, jako je
založení u soklu, nadpraží a ostění
oken apod., tento systém vyhovuje
požadavkům současných i připravovaných protipožárních předpisů.
Ing. Rydlo: Je nutné zdůraznit,
že pokud jsou dobře navrženy
a provedeny, fungují zateplovací
systémy, realizované v průběhu
posledních čtyřiceti let, bez podstatných funkčních vad. Zároveň
je ovšem třeba dodat, že nově
vyvinuté systémy z posledních
let patří samozřejmě o kategorii
výš. Znamená to například, jak už
bylo řečeno, že se v současnosti
standardně předepisuje požární
dělení mezi plochami zateplenými
polystyrenovými deskami pomocí
pásů z minerální vaty, čímž se situace z mnoha důvodů komplikuje.
Grafitový polystyren se vyrábí již
s λD = 0,032 W/m.K a minerální vata
s λD = 0,036 až 0,039 W/m.K, což
znamená výrazný rozdíl v tepelné
vodivosti. Každá část stěny by tedy
byla izolována rozdílným způsobem,
což není určitě optimální. Další
rozdíl, který musí být zohledněn,
je rozdílný prostup vodní páry mezi
polystyrenem a minerální vatou, jenž
se může projevit změnou barevnosti
na povrchu omítky budovy. Třetím
problémem na přechodu dělicích
pásů minerální vata/polystyren je
skutečnost, že každý přechodový
spoj je třeba zvýšeně armovat a tato
výztuž „navíc“ tvoří nerovnost. Srovnání těchto ploch do ideální roviny je
většinou komplikované, navíc vzniká
riziko trhlin. Čtvrtou komplikací je
požadavek požární normy vytvořit
požární dělicí pás v šíři 0,50 m,
který smí být maximálně 150 mm
nad okenním nadpražím. Ten však
nenavazuje na moduly polystyrenu,
kladené od spodní části domu při
jeho zateplování. Hrozí tedy velmi
komplikované dořezávání pásů
polystyrenu, popřípadě minerální
izolace. Uvádím jen část z celé řady
konkrétních problémů, jež nový výrobek řeší. Umožňuje totiž vytvoření
homogenní, jednolité fasády a v celé
ploše vytváří stejné difúzní i požární
vlastnosti, bez nároků na speciální
vyztužování.
Ing. Lorenc: Rád bych se ještě
podrobněji vrátil ke třetí z uvedených výhod nového systému – tedy
zmenšení problémů, jež se vyskytují
u nových izolantů, používaných v zateplovacích systémech nové generace. Například jinak vynikající šedý
polystyren není dostatečně odolný
proti nekázni a lehkomyslnosti některých řemeslníků. Jedná se zejména o jeho ochranu před slunečním
zářením a kolísáním teplot ve fázi,
kdy je čerstvě přilepen k podkladu.
Nerovnoměrné teplotně dilatační
pnutí mezi ohřátým povrchem desek a jejich chladnější rubovou stranou může někdy způsobit prohnutí
a až odskočení čerstvě nalepené
desky od zdi budovy. V Německu
a Švýcarsku se tento problém řeší
tak, že se v těchto zemích vyrábějí
podobné sendvičové desky, ale
jen z polystyrenu. Jádro mají šedé
a zevně je pak polystyren bílý – ten
chrání jádro před přílišným zahříváním. Domnívám se, že jsme tento
problém vyřešili elegantněji, když
jsme zároveň vyhověli i požárním
předpisům, a to použitím minerální
vlny. Přiznám se, že to byl i jeden
z důvodů, proč obě naše firmy začaly problém řešit společně.
Jak probíhal vývoj samotného
izolantu?
Ing. Lorenc: Byla to především
záležitost Isoveru.
Ing. Rydlo: Rád bych upozornil
na skutečnost, že různé systémy
na bázi sendvičových desek se
vyrábějí i jinde v Evropě, například
ve Francii nebo v Německu. Důvody
výroby jsou svým způsobem podobné, cílem je vždy skloubit výhody
jednotlivých částí sendviče. Lze
konstatovat, že situace na českém
trhu pro výrobu nového produktu postupně uzrála. Rozhodující byla však
změna tepelně technických norem
a zájem o energeticky úsporné stavění. Ty vyvolaly potřebu zavést jak
grafitový polystyren se zvýšeným
izolačním účinkem, tak účinnější
minerální izolace. To bylo společně
se zpřísněním požárních předpisů
předpokladem, aby se tyto nově
vyvinuté materiály staly součástí
sendviče Isover TWINNER, čímž se
splnil náš původní záměr na inovaci
celého zateplovacího systému.
tora také není snadné vyčíslit ztrátu,
která by vznikla, pokud by za pět let
omítka v nynějším řešení (v důsledku
např. rozdílné difúze polystyrenu a minerální izolace) změnila barevnost
povrchu a z objektu se stala špatně
pruhovaná zebra. Z těchto důvodů
jsem přesvědčen o tom, že nové řešení při započtení všech potřebných
materiálů, pracnosti, popř. rizik, bude
optimálním řešením zateplení jak
stávajících staveb, tak energeticky
úsporných novostaveb, a to i z ekonomického hlediska.
Použití systému v praxi předcházela certifikace a řada ověření
a zkoušek. Jak probíhaly?
Ing. Lorenc: Výsledky ze zkušeben
jsou velmi přesvědčivé. Výrobek
se chová podle našich očekávání,
pracuje se s ním jednoduše a snadno, podobně jako s běžnými polystyrenovými deskami. Má dobré
vlastnosti, i pokud jde o přídržnost
a možné změny v souvislosti s barevností omítky.
Před uvedením na trh jsme museli
vyzkoušet statické, hydrotermální
i požárně bezpečnostní vlastnosti.
Lepidla uvažovaná pro tento systém
(cementová lepidla s přídavkem disperzí) i další komponenty byly již dříve
Jak se projeví výhody nového ověřeny v odpovídajících nadstandardsystému v jeho prodejní ceně?
ních skladbách existujících zateplovaIng. Lorenc: To je samozřejmě dů- cích systémů Baumit. Požární zkoušležitá otázka, která zajímá každého, ky musely být provedeny v plném
kdo se rozhoduje systém využít. Pro- rozsahu zcela nově. Nespokojili jsme
tože se při výrobě používají vysoce se pouze s povinným SBI-testem.
kvalitní a technicky špičkové mate- Navíc jsme dobrovolně otestovali
riály, nemůže cena tohoto výjimeč- požární bezpečnost všech rizikových
ného izolantu a celého zateplovacího detailů (sokl, nadpraží, ostění). Provedli
systému soupeřit s klasickými jsme tedy v evropských podmínkách
polystyreny. Od samého počátku jedinečnou a v tuzemských poměnavíc čelíme tlaku zvyšování cen rech první velkorozměrovou požární
surovin a energií. Přesto doufáme, zkoušku plně odpovídající extrémním
že se nám podaří udržet cenu podmínkám, které by se mohly vyna takové úrovni, kdy při zohlednění skytnout na reálných objektech.
jednoduchosti, spolehlivosti, trvanli- Ing. Rydlo: Požární zkoušky se
vosti a požární bezpečnosti u tohoto dělaly nejen na výrobek, ale na celý
řešení nebude nutno jakkoliv váhat. systém. Zdrželo se tím sice mírně
Ing. Rydlo: Náš nový zateplovací uvedení na trh, ale jistota, kterou
systém nelze cenově srovnávat s jsme takto získali, za to stojí. Kolegou
1 m2 běžného zateplovacího systé- zmíněná velkorozměrová zkouška
mu, jak se nám občas stává. Lze jej stojí pro svoji výjimečnost určitě
srovnávat se stávajícím kompletním za povšimnutí. Například již výška
řešením například v oblasti celého zkušebního vzorku 6 m je ojedinělá.
podlaží, nebo celé stavby, včetně Poskytuje simulaci opravdu extrémstřídání polystyrenové a minerální ního požáru ve velkém měřítku, kdy
izolace, s doplňkovými výztužemi, plameny šlehají ze simulovaného
zvýšenou pracností v oblasti navázání okna několik metrů vysoko až na úromodulů apod. Pro budoucího inves- veň oken dalšího podlaží. Zdrojem
tepelného výkonu je zkušební komora ve tvaru místnosti o ploše
4 x 4 m, kterou po celé ploše zaplňují pravidelně rozmístěné hranice
hranolů vysušeného řeziva. Extrémní
výkon je dosažen během několika
minut, protože všechny hranoly hoří
prakticky najednou. To je situace,
která se u běžného požáru bytu
téměř nevyskytuje. Přestože byla
zkouška svým výkonem a rozsahem
extrémní, systém odolal na výbornou. U zateplení nedošlo k žádnému
hoření, systém zůstal po celou dobu
zkoušky celistvý. Nedocházelo ani
ke zvýšenému výskytu kouře.
Ještě musím poznamenat, že v poslední době se vývoj většiny firem
soustředil především na velmi drahé
materiály pro zcela speciální použití,
například na vakuové izolanty apod.
Naše zaměření na běžného klienta
se od tohoto trendu zcela odlišuje,
což se ukázalo velmi prospěšné.
Znamená to totiž, že nový výrobek
je určen pro ekonomické zateplení
běžných staveb, jakých jsou v České
republice tisíce. Jde skutečně o produkt, určený pro nejširší použití, jako
je dodatečná izolace panelových
domů, rekonstrukce rodinných
domů, výstavba energeticky pasivních domů a podobně. Byly využity
nejlepší materiály s nejlepšími vlastnostmi, přičemž pracovník stavební
firmy nepracuje s materiálem, jenž
by byl principielně zcela nový. Ekonomika, jednoduchost a cenová dostupnost, to jsou základní parametry,
které Isover TWINNER splňuje.
Ing. Lorenc: K tomu se připojuji
v plné míře. Chtěl bych zdůraznit, že
se jedná o řešení spolehlivé a ověřené. Není zásadním způsobem
převratné, jako by možná mohly
být zmíněné vakuové panely, kde
ovšem nastane možná problém
v souvislosti s tím, jak dlouho vydrží
vakuum v průběhu let. U jiných materiálů může dojít k jejich kolabování
a smršťování za přítomnosti vlhka
atd. V našem řešení figuruje minimální riziko dalších změn vlastností
použitých materiálů v průběhu času
a to je pro stavebníka a uživatele
patrně nejdůležitější zjištění.
Jaké jsou reference ohledně využití systému TWINNER v praxi?
Ing. Lorenc: Mohu hovořit konkrétně
o dvou stavbách, kde byl nový systém
použit. Jedná se o větší rodinné domy
v severních a východních Čechách.
V obou případech jde o zájemce, kteří
sledují pečlivě vývoj nových zateplovacích systémů a chtěli mít v jejich užití
prioritu. Musím ovšem zdůraznit, že
nový systém přišel na trh na podzim
2011, jde tedy opravdu o horkou novinku. V obou případech se systém
velmi dobře osvědčil.
Chystáte se ve spolupráci pokračovat, nebo si po úspěšném dokončení vývoje nového výrobku
dáte pauzu?
Ing. Lorenc: Představy o dalších
možnostech vývoje už sice máme,
ale v nejbližší době žádné bezprostřední vylepšení neplánujeme. Trh
musí nový výrobek vstřebat a naše
domněnky potvrdit, vyvrátit či korigovat. Překvapily nás pozitivní reakce
na první představení našeho výrobku. Řada projektantů by ráda systém
do svého návrhu již chtěla zapracovat.
Připravujeme se především na ostrý
start v nové stavební sezoně.
Ing. Rydlo: To, že zatím neplánujeme
nyní nový společný vývoj, ovšem
neznamená, že nebude. Trh si vývoj
vynutí. Příkladem může být výroba
speciálních tvarovek systému Isover
TWINNER na rohy fasády, pro sokly
a okna, atd., které vyrábíme na podnět
uvedených referenčních staveb. ■
▼ Kompletní přehled produktů pro zateplovací systém Baumit TWINNER
stavebnictví 01/12
47
věda a v ýzkum v praxi
text Petr Zázvorka | foto archiv HELUZ
Vývoj cihelného izolantu
pro nízkoenergetickou výstavbu
Naplnit cihlu polystyrenem je nápad, jehož
splnění si předsevzal uskutečnit nejen vývojový tým firmy Heluz, cihlářský průmysl v.o.s.
Pouze v této firmě však existuje výrobní linka,
na jejímž konci je k dispozici broušený cihelný
blok, jehož dutinky obsahují tepelnou izolaci
v podobě kompaktního kusu z expandovaného
polystyrenu, který zůstává uvnitř zdí. Právě
nepatrná velikost těchto otvorů činí z výrobku,
zvaného HELUZ Family 2in1, izolant velmi zajímavých parametrů, jehož výroba je přihlášena
k patentové ochraně.
Vývoj tohoto nového produktu
popsal technický ředitel firmy
Heluz, cihlářský průmysl v.o.s,
Vladimír Fajtl a produktový manažer téže firmy Ing. Miroslav
Vacek, kteří jsou zároveň autory
řešení.
Vá š v ý r o b e k by l o c e n ě n
na podzimním veletrhu FOR
ARCH 2011 cenou GRAND
PRIX. Bylo to jeho premiéra
na trhu?
Fajtl: Po několikaleté spolupráci
s odborníky z ČVUT v Praze,
v rámci projektu výzkumu a vývoje FR-TI2/007 Ministerstva
průmyslu a obchodu ČR, se nám
podařilo vývoj nového výrobku
úspěšně dokončit. Firma Heluz
se při inovaci svých produktů
řídí heslem, že náš nový výrobek
by měl svými parametry vytlačit
z trhu třeba i jiný náš produkt.
Tudíž nás ve výsledku zajímaly
především výsledné technické
parametry.
Ale od začátku. Vylehčené cihly
a cihelné bloky s otvory se u nás
začaly vyrábět počátkem 70. let
minulého století. Po uvolnění
trhu v 90. letech k nám začaly
přicházet nové výrobní technologie, které stimulovaly i vývoj naší
výroby. Začaly se vyrábět cihly
typu pero-drážka, počet přepá-
48
stavebnictví 01/12
žek v cihelných blocích se zvětšoval. Konkrétně šlo vždy o to,
abychom předstihli konkurenční
nabídky, neboť každá inovace
přinášela vždy zlepšení užitných
vlastností, zejména pokud jde
o tepelnou izolaci. Současný
výrobek HELUZ Family 2in1 má
žeber a otvorů největší množství
a jeho izolační vlastnosti tomu
odpovídají. Největším přínosem
našeho vývoje je naplnění těchto
malých otvorů polystyrenem.
Tím se lišíme od jiných výrobců
v Evropě, jejichž cihelné výrobky
mají velké otvory, do kterých
se zasouvají například špalíky
polystyrenu, minerální vaty, PUR
pěny nebo směsi perlitu a lepidel,
které do velkých otvorů vtékají
a posléze tuhnou.
Ing. Vacek: Nové broušené
cihelné bloky v sobě spojují ty
nejlepší vlastnosti kvalitního
zdicího materiálu a tepelné izolace. Výsledkem je zdicí materiál,
který má nejlepší tepelněizolační
vlastnosti na trhu a je vhodný pro
výstavbu domů s téměř nulovou
spotřebou energie.
Jak dlouho trval vývoj tohoto
výrobku a jak velký byl tým,
který na vývoji spolupracoval?
Fajtl: Technologii plnění polystyrenem jsme spolu s týmem
kolegů z naší firmy vytvořili přibližně za rok. Na vývoji produktu
spolupracovali kromě mě tři až
čtyři lidé, šlo ovšem především
o pracovníky, kteří měli ještě
jiné pracovní úkoly, problém je
ale zaujal. Se zaváděním nového
produktu do výroby se jejich počet zvětšil, takže v závěrečném
stádiu se na výrobě podílelo
přibližně sedm pracovníků.
Certifikaci nového výrobku
předcházela řada zkoušek.
Potvrdily se předpoklady jeho
kvality?
Ing. Vacek: Jak jsem říkal, naše
firma již léta vyrábí cihly, které
mají otvory prázdné, bez výplně.
Optimalizovali jsme požadavky
na naše produkty a ujasnili jsme
si i problematiku cihelného materiálu, optimálního k naplnění.
Při výběru vhodného izolantu
jsme zvážili jejich pozitivní i negativní účinky a z pohledu praxe
jsme zvolili polystyren. Plněním
polystyrenu do malých otvorů
se podařilo maximálně eliminovat sálavý přenos tepla. Díky
zkouškám bylo možné prokázat,
že naše rozhodnutí bylo správné
i pokud jde o trvanlivost a užitné vlastnosti celé konstrukce,
neboť při užití jiných materiálů,
které mohou otvory v cihelných
blocích vyplnit, takových hodnot
nedosáhneme.
Týká se to i odolnosti proti
požáru?
Ing. Vacek: Určitě. Cihla patří
z pohledu zatřídění do stupně
hořlavosti A1. Provedli jsme
zkoušky cihel plněných samozhášivým polystyrenem. Podle těchto zkoušek by bylo možné zařadit
takto upravené cihly i do třídy A2.
Jenže podle normy, která bere
v úvahu přítomnost organické
látky nehomogenně rozptýlené,
tedy otvory plněné částicemi
s větším průměrem než je 1 mm,
což je náš případ, nelze výrobek
klasifikovat ve třídě A2, i když má
parametry odpovídající tomuto
zařazení. V případě našeho výrobku jde o objem 55–57 % polystyrenu v poměru k ostatnímu
materiálu. Hmotnostně to představuje 300 g polystyrenu z 20 kg
váhy celého cihelného bloku.
Vzhledem k malému množství
polystyrenu je energie uvolněná
při hoření minimální, netvoří se
kouř ani kapky, které by mohly
odkapávat z výrobku při možném
požáru stavěné budovy. Finální
hodnota, do které je výrobek
zařazen, je B-s1.
Toto malé množství izolantu je
velice příznivé i z environmentálního pohledu. Pokud bychom
totiž místo polystyrenu použili
minerální vatu, byly by jí potřeba
až 3 kg pro naplnění jedné cihly.
Toto pak představuje desetkrát
větší potřebu primární energie
na výrobu izolantu a vznik desetkrát vyššího množství emisí CO2
než při použití polystyrenu.
Fajtl: V praxi se polystyren vůbec
k otevřenému ohni nedostane. Je
uzavřený v broušené cihle, která
je lepená na tenkovrstvou maltu a je opatřena oboustrannou
omítkou. Jednoduchá obvodová
stěna nejčastěji v šíři 500 mm,
bez dodatečného zateplení, pro
kterou je tento výrobek určen, tak
v plné míře plní předpokládanou
funkci izolantu pro nízkoenergetické budovy.
Můžete více konkretizovat
průběh zkoušek a jejich výsledky?
Ing. Vacek: Jednalo se o následující zkoušky, platné pro
broušené cihelné bloky HELUZ Family 50, o rozměrech
247 x 500 x 249 mm:
■ Zkouška reakce na oheň podle
EN 13501-1+A1; Pavus, a.s.,
Veselí nad Lužnicí – Třída reakce na oheň B-s1, d0;
▲ Broušený cihelný blok HELUZ Family 50 2in1
▲ HELUZ Family 50 2in1 – zdění na celoplošné lepidlo
▲ HELUZ Family 50 2in1 – zdění na pěnu HELUZ
▲ HELUZ Family 50 2in1 s otvorem pro elektroinstalaci
■ Stanovení tepelného odporu
fragmentu zdiva podle EN ISO
8990; CSI, a.s., Praha – Tepelný
odpor zdiva R = 8,64 m2.K/W
a součinitel prostupu tepla
U = 0,11 W/m2.K (při vlhkosti
1,0 % hm.);
■ Stanovení difúzních vlastností částí tvarovek podle EN
ISO 12572; CSI, a.s., Praha –
faktor difúzního odporu cihel
neplněných μ = 9,30, faktor difúzního odporu cihel plněných
polystyrenem μ = 9,71;
■ Zkouška stavební akustiky podle EN ISO 10140-1, -2, -4, -5
a EN ISO 717-1; TAS Bauphysik, Leonding – Vážená vzduchová laboratorní neprůzvučnost Rw (C, Ctr) = 44 (-1;-2) dB;
■ Posouzení zdravotní nezávadnosti; SZÚ, Praha – Osvědčení o shodě výrobku cihly
HELUZ Family 50 v yplně né pěnovým polystyrenem
z pohodlných řešení je právě použití již polystyrenem zaplněných cihel, které dokonalou izolaci vytvoří.
Další využití cihel HELUZ Family
2in1 je při stavbě obvodových zdí
domů s téměř nulovou spotřebou
energie. Rozdíl ceny zdiva z cihel
HELUZ Family 2in1 a zdiva zatepleného vnějším kontaktním zateplovacím systémem je zanedbatelný,
přičemž izolant je v případě užití
našeho výrobku uzavřen navždy
uvnitř stěny. Výhodou je vyšší
životnost zdiva a lepší mechanická
odolnost. Kontaktní zateplovací
systém narozdíl od jednovrstvého
cihelného zdiva neodolává biologickým vlivům a při jeho nesprávném
provedení užitná hodnota a životnost dramaticky klesá.
vyhovují pro použití v interiérech budov.
Fajtl: Vysoké izolační schopnosti cihly je třeba zohlednit
i při jejím zapracování do plánů
navrhovaných budov, především
s ohledem na možnou kondenzaci vody. Uložení polystyrenu
v cihle ovšem nezhoršuje difúzi
vodních par stěnou z těchto
cihel, což bývá u „hutného“ polystyrenu problém, neboť stěna
„nedýchá“. Cihla a polystyren,
tedy dva v jednom, neboli 2in1,
je i marketingový název, kterým
označujeme náš výrobek.
Můžete ještě upřesnit využití
cihly v praxi?
Fajtl: Ve využití výrobku sledujeme dva směry. První vrstva cihel
na základové spáře má být vyplněna izolantem, aby neprocházel ze
země chlad do cihelné konstrukce
obvodové stěny domu. Jedním
Použili jste již cihly při stavbě
nějakého domu v praxi?
Ing. Vacek: Ano, cihelné bloky
HELUZ Family 2in1 již byly pou-
žity na výstavbu několika desítek
rodinných domů. Jejich dokončení se očekává v průběhu příštího
roku. Reakce stavebníků na tento
výrobek jsou velmi kladné.
Řešení, které uvádíte do praxe,
zřejmě bude potřebovat další
podporu, aby se výrobek mohl
uplatnit v nejširším měřítku.
Fajtl: Po úspěšném dokončení
první etapy jsme vlastně opět
na začátku. Předpokládáme další
rozšíření výrobní linky, která je
dosud schváleným prototypem,
proto jsme připravili projekt
řešení sériové výroby, který byl
přihlášen do dotačního programu Inovace, kde nám byla zatím
schválena registrační žádost.
Domníváme se, že výrobek by
mohl úspěšně obstát na trhu
stavebních materiálů i v soutěžích, jako je například Výrobek
roku. ■
stavebnictví 01/12
49
energetická náročnost staveb
text Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová
Novela ČSN 73 0540-2:2011
z pohledu tepelných vazeb
Novela normy ČSN 73 0540-2:2011, platná
od 1. listopadu 2011, přináší několik novinek.
Pokud se na ni díváme z pohledu řešení detailů
stavebních konstrukcí a tím i z pohledu tepelných
mostů1, resp. tepelných vazeb2, jsou v ní důležité
dva požadavky. Prvním je minimální povrchová
teplota, resp. teplotní faktor3. Druhým požadavkem normy, který má přímou souvislost s konstrukcí stavebních detailů, je maximální lineární
či bodový činitel prostupu tepla4.
■ Minimální povrchová teplota,
resp. teplotní faktor5
V jeho případě dochází ke zmírnění
požadavku proti předchozímu znění
této normy. Např. norma z roku
2007 měla pro teploty v interiéru
qai = 21 °C a v exteriéru qae = –17 °C
požadavek fRsi ≥ 0,804; v normě
z letošního roku činí tento požadavek fRsi ≥ 0,762. Dřívější požadavek
znamenal minimální povrchovou
teplotu qsi ≥ 13,56 °C, nyní má platit
qsi ≥ 11,96 °C. Pro zajímavost lze
uvést, že v nové normě je uvedena
i tabulka, ve které je rovnou pro
určité hodnoty teplotní faktor vyjádřen i v povrchových teplotách. Je
tedy prokazatelné, že se požadavek
na minimální povrchovou teplotu
zmírňuje. V tomto případě však
bude zajímavé zahrnout do výpočtů trojrozměrné vedení tepla,
neboť povrchová teplota se obvykle
prokazuje stacionárním výpočtem
dvourozměrného vedení tepla.
Pokud bychom však začali běžně
provádět trojrozměrné výpočty
rozložení teplot, budou zpravidla
vypočtené povrchové teploty nižší
než doposud.
■ Maximální lineární či bodový
činitel prostupu tepla6
Druhým požadavkem normy, který
má přímou souvislost s konstrukcí
stavebních detailů, je maximální
lineární či bodový činitel prostupu
tepla7. V aktuálním znění normy
dochází k velkému zpřísnění požadavků, neboť norma z roku 2007
stanovovala, že lineární činitel
y ≤ 0,6 W/(m.K). Novela normy tento požadavek posunula
na podmínku y ≤ 0,2 W/(m.K)
pro napojení dvou konstrukcí
a 0,1 W/(m.K) u napojení otvorové
Typ lineární tepelné vazby
Vnější stěna navazující na další konstrukci s výjimkou výplně otvoru, např. na základ, strop nad nevytápěným prostorem, jinou vnější stěnu, střechu, lodžii či balkon, markýzu či
arkýř, vnitřní stěnu a strop (při vnitřní izolaci), aj.
Vnější stěna navazující na výplň otvoru, např. na okno,
dveře, vrata a část prosklené stěny v parapetu, bočním
ostění a v nadpraží
Střecha navazující na výplň otvoru, např. střešní okno,
světlík, poklop výlezu
Typ bodové tepelné vazby
Průnik tyčové konstrukce (sloupy, nosníky, konzoly, apod.)
vnější stěnou, podhledem nebo střechou
konstrukce na stěnu. Podrobněji
viz tabulka 1. Jedná se o velký skok
a je pravděpodobné, že mnoho
stavebních detailů bude nutné řešit
zcela jinak. Na našich stránkách
věnovaných tepelným mostům
www.tepelnymost.cz máme i pokročilý vyhledávač, kde je možné
zadat různé filtry. Nově jsme změnili
hodnotu jednoho filtru pro vyhledávání. Dříve byla možnost vyhledat
tepelné mosty s y ≤ 0,6 W/(m.K).
Nově je tato hodnota nastavená
na aktuální požadavek normy, a sice
na y ≤ 0,2 W/(m.K). Dříve byl tento
filtr v podstatě limitující a vyhledával
všechny detaily, neboť na webu se
nenacházely žádné detaily, jež nesplňovaly normy. (Tento vyhledávač
byl připraven pro vyhledávání chybně navržených a námi posuzovaných detailů, se kterými se v praxi
setkáváme velmi často). Výrazně
většího významu tak nabude přesné zpracování výpočtu tepelných
mostů. Půjde samozřejmě nejen
o vhodné navržení detailů tak, aby
Lineární činitel prostupu tepla [W/(m2.K)]
Doporučené
Požadované
Doporučené
hodnoty pro
hodnoty
hodnoty
pasivní budovy
yN
yrec
ypas
0,2
0,10
0,05
0,1
0,03
0,01
0,3
0,10
0,02
Bodový činitel prostupu tepla [W/K]
cN
cNrec
cNpas
0,4
0,1
0,02
▲ Tab. 1. Požadované a doporučené hodnoty lineárního a bodového činitele prostupu tepla tepelných vazeb mezi konstrukcemi
Tepelný most je část konstrukce, kde dochází k jinému než jednorozměrnému vedení tepla. Zpravidla je tepelný tok touto částí konstrukce větší než
homogenní konstrukcí.
2
Tepelná vazba je tepelný most vzniklý napojením dvou konstrukcí na sebe, např. okno a stěna, dvě stěny apod.
3
Teplotní faktor fRsi [–] je poměrné vyjádření povrchové teploty. Pokud je potřeba spočítat teplotní faktor z povrchových teplot, anebo obráceně, lze
použít on-line kalkulačku uveřejněnou na stránkách www.tepelnymost.cz. Výpočet lze samozřejmě provést i ručně, neboť jde o obyčejnou trojčlenku.
4
Lineární a bodový činitel prostupu tepla je hodnota, která nemá fyzikální opodstatnění. Zjednodušený pohled, tedy že se jedná o úniky tepla např.
rohem místnosti nebo napojením okenního rámu na konstrukci, je příliš zjednodušující a vede k omylům. Lineární a bodový činitel prostupu tepla
jsou konstanty zcela závislé na každém konkrétním řešení stavebního detailu a závisí jak na přesné geometrii, tak i na tepelné vodivosti použitých
materiálů. Např. záměna dřevěného okenního rámu za plastový již vede ke změně lineárního činitele prostupu tepla. Lineární či bodový činitel prostupu tepla je vlastně hodnota, která se získá tak, že se vypočte konkrétní dvourozměrný či trojrozměrný tepelný tok a od něj se odpočítá tepelný tok
vypočítaný jednorozměrně. Proto hraje pro stanovení lineárního činitele prostupu tepla velkou roli, jaké rozměry se uvažují u jednotlivých konstrukcí.
5
Platí totéž, co v bodě 3.
6
Platí totéž, co v bodě 4.
7
Platí totéž, co v bodě 4.
1
50
stavebnictví 01/12
ŘEZ OKENNÍHO NADPRAŽÍ
PRO STĚNU TL. 500 MM
500
30
101_500 K
S TVAROVKOU
15
1b Tepelně izolační omítka
s povrchovou úpravou 1b 2 3
11
210
4
5
6
30
238
30
165
80
7b O
p
200
3 Vnitřní vápenná omítka
s povrchovou úpravou
4 Nosný keramický překlad Heluz 23,8
uložený do maltového lože tl. 10 mm
9 O
10 D
v
5 Tepelná izolace EPS tl. 220 mm
6 3 x Nosný keramický překlad Heluz 23,8
uložený do maltového lože tl. 10 mm
7b Okenní rám s U =0,9 W/m²K
podrobnosti osazení okna viz. detail č. 199
165
24 T
z
f
247
8 Tepelná izolace XPS tl. 30 mm,
3
3
zasíťkovat, přetáhnout
lepidlem
5
9
8
3 V
s
220
220
2 Z
9 24
2 Zdivo Heluz Family tl. 500 mm
15
70
10
500
Int.
2
249
1
1b
2
3
Ext.
1b T
s
Ext.
9 Omítková rohová lišta
247
25
25 X
7b
Int.
K, K-1/2
s vyklepnutou
10 Doplňková
▲ Obr.cihla
2. Půdorys
okenního
ostění prokapsou
stěnu tl.pro
500 mm s tvarovkou K, M = 1:15, vložení XPS
šířky 200
mm omítka
a tloušťky
30 mm úpravou; 2 – zdivo Heluz Family tl.
1b – tepelně
izolační
s povrchovou
80
200
220
500
mm; 3 – vnitřní
vápenná omítka s povrchovou úpravou; 7b – okenní rám celoplošným
lepidlem
11 Vyrovnat
500
s Uf = 0,9 W/m²K (podrobnosti osazení okna viz detail č. 199); 9 – omítková
rohová lišta; 10 – doplňková cihla K, K-1/2 s vyklepnutou kapsou pro vložení XPS
šířky 200 mm a tloušťky 30 mm; tepelná izolace XPS tl. 30 mm, zasíťkovat,
▲ Obr. 1. Řez okenním nadpražím pro stěnu tl. 500 mm, M = 1:15, 1b – tepelně
přetáhnout lepidlem; 25 – XPS šířky 200 mm, tl. 30 mm
izolační omítka s povrchovou úpravou; 2 – zdivo Heluz Family tl. 500 mm; 3 – vnitřní vápenná omítka s povrchovou úpravou; 4 – nosný keramický
byly splněny požadavky normy, Jaký může mít vliv na lineární tepelný
překlad Heluz 23,8 uložený do maltového lože tl. 10 mm; 5 – tepelná izolace
tedy aby lineární činitel byl menší most konkrétní rozměr okna, je ukáEPS tl. 220 mm; 6 – 3 x nosný keramický překlad Heluz 23,8 uložený
do maltového lože tl. 10 mm; 7b – okenní rám s Uf = 0,9 W/m²K (podrobnosti
než 0,2 W/(m.K), v případě, kdy jde záno v tabulce 2 a 3. V tabulce 2 jsou
osazení okna viz detail č. 199); 8 – tepelná izolace XPS tl. 30 mm, zasíťkovat,
o napojení otvorové výplně a stěny uvedeny hodnoty lineárního činitele
přetáhnout lepidlem; 9 – omítková rohová lišta; 10 – doplňková cihla K, K-1/2
pod
0,1 W/(m.K). Zároveň bude prostupu tepla y, který byl počítán
s vyklepnutou kapsou pro vložení XPS šířky 200 mm a tloušťky 30 mm; 11 – vyrovnat celoplošným lepidlem
důležité správně definovat vztažný pro nadpraží u zdiva HELUZ Family
7b
10
Lineární činitel prostupu tepla ψe [W/(m.K)]
Poloha roviny, ke které je Výrobní roz- Skladebný Č i s t ý roz hodnocení provedeno
měr okna
rozměr okna měr otvoru
Anizotropní vlastnosti cihly
0,023
0,016
0,008
Izotropní vlastnosti cihly
0,017
0,009
0,002
▲ Tab. 2. Lineární činitelé prostupu tepla pro nadpraží zdiva HELUZ Family tl. 500 mm
Lineární činitel prostupu tepla ψe [W/(m.K)]
Poloha roviny, ke které je Výrobní roz- Skladebný Č i s t ý roz hodnocení provedeno
měr okna
rozměr okna měr otvoru
Anizotropní vlastnosti cihly
0,022
0,014
0,007
Izotropní vlastnosti cihly
0,017
0,010
0,002
▲ Tab. 3. Lineární činitelé prostupu tepla pro ostění zdiva HELUZ Family tl. 500 mm
rozměr, ke kterému je daný tepelný
most počítán.
Např. u otvorových výplní můžeme
rozměr otvorové výplně pro výpočet lineárních tepelných činitelů
definovat skladebným rozměrem,
výrobním (čistým) rozměrem výplně
nebo výrobními rozměry otvoru.
Pokud budeme otvorovou výplň
uvažovat o stejných parametrech
pro každý rozměr, dostaneme tři
různé lineární činitele prostupu tepla
y, ačkoliv vždy půjde o geometricky
i materiálově stejné řešení ostění.
tl. 500 mm, viz obr. 1, a v tabulce 3
se jedná o ostění, viz obr. 2. Výpočet
byl proveden s tím, že byl uvažován
zdicí materiál s izotropními a anizotropními vlastnostmi. Z tabulek
vyplývá, že podle zvolené přesnosti
výpočtu a vztažné roviny lze získat
různé výsledky, jež se liší řádově. ■
Autoři článku:
Ing. Roman Šubrt,
Ing. Pavlína Charvátová,
sdružení Energy Consulting
www.tepelnymost.cz
inzerce
CENTRUM VZDĚLÁVÁNÍ VE STAVEBNICTVÍ
kalendář akcí Praha — 1. pol roku 2012
19. 1.
Vady skryté a zjevné z pohledu soudního znalce
26. 1.
Odpovědnost úřadů za škodu způsobenou ve stavebním řízení
31. 1.
Řešení zdravotní nezávadnosti v budovách
12. 4.
Garáže z požárního hlediska
2. 2.
Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT
17. 4.
Zákon o pozemních komunikacích z hlediska stavební činnosti
8. 2.
Cyklus poruchy a sanace – část příčky a podhledy
19. 4.
Řešení správních deliktů v oblasti památkové péče
9. 2.
Technický dozor investora
26. 4.
Nová směrnice o energetické náročnosti budov
16. 2.
Jak podat žádost o stavební povolení nebo ohlášení stavby
29. 3.
5. 4.
9. 5.
Bezbariérové užívání pozemních staveb
Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT
Stavební opatření proti vnějšímu hluku a otřesům
1. 3.
Kontrolní prohlídky stavebním úřadem
16. 5.
Architektura a požární bezpečnost
7. 3.
Cyklus poruchy a sanace – prosklené stěny a lehké obvodové pláště
24. 5.
Stavební zákon – územní řízení a stavební řád
8. 3.
Novela zákona o veřejných zakázkách
31. 5.
Závady historických budov
20. – 21. 3.
Obnova památek 2012 – Tradiční řemesla v památkové péči
5. 6.
Autorské právo při projektování staveb
www.studioaxis.cz
Podrobné informace a přihlášky:
stavebnictví 01/12
51
historie ČK AIT
text a foto Hana Dušková | grafické podklady archiv ČKAIT
▲ Fotografie z debaty konané v zasedací místnosti budovy ČKAIT v Sokolské ulici dne 15. listopadu 2011. Zleva: Ing. Václav Mach, Ing. Miroslav Loutocký,
Ing. Bohumil Pech, Ing. Martin Mandík, Ing. Anežka Najdekrová, Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Bohumil Rusek, Ing. Matylda Dufková, Ing. Jiří Schandl, Ing. Miroslav Najdekr, CSc., Ing. Vlastimil Moucha, Ing. Michael Trnka, CSc.
20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT)
III. díl – činnost OK ČKAIT (1992–1994)
Třetí díl seriálu, mapujícího hlavní události dvacetiletého období činnosti České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
(ČKAIT), představí etapu zahájení činnosti oblastních kanceláří ČKAIT (OK ČKAIT) v prosinci 1992.
Zabývat se bude také závěry z prvních valných hromad oblastí, konaných v listopadu a prosinci roku
1993 a vazbami autorizační rady ČKAIT na jednotlivé oblastní kanceláře v rámci zkušebního procesu.
Účast v debatě zabývající se výše
uvedenou problematikou, z níž prezentujeme nejzajímavější výstupy,
přijali tito odborníci – reprezentanti
oblastních kanceláří České komory
autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě (OK ČKAIT):
Ing. Matylda Dufková, první před-
52
stavebnictví 01/12
nostka OK ČKAIT Zlín; Ing. Miroslav
Loutocký, tajemník Regionální sekce
ČKAIT Brno; Ing. Václav Mach,
první předseda ČKAIT; Ing. Martin
Mandík, přednosta OK ČKAIT Ústí
nad Labem od jejího založení doposud a člen představenstva ČKAIT
od 1. řádných voleb; Ing. Vlastimil
Moucha, první přednosta OK ČKAIT
Pardubice; Ing. Miroslav Najdekr,
CSc., předseda autorizační rady
ČKAIT a první přednosta OK ČKAIT
Olomouc; Ing. Anežka Najdekrová,
od založení OK ČKAIT Olomouc výkonná zástupkyně přednosty, poté
přednostka OK ČKAIT doposud;
Ing. Jindřich Pater, místopředseda
ČKAIT od jejího založení doposud;
Ing. Bohumil Pech, první přednosta
OK ČKAIT Liberec; Ing. Bohumil
Rusek, první přednosta OK ČKAIT
Hradec Králové a místopředseda
ČKAIT v letech 1992–2008; Ing. Jiří
Schandl, první přednosta OK ČKAIT
České Budějovice; Ing. Michael
Trnka, CSc., přednosta OK ČKAIT
Praha a Středočeský kraj od roku
1994 do roku 1999, kdy se stal
přednostou Ing. Jaroslav Machek,
a poté od roku 2005 doposud;
Ing. Svatopluk Zídek, první přednosta OK ČKAIT Karlovy Vary doposud
a člen představenstva ČKAIT od jejího založení.
■ Oblastní kanceláře zahájily
svoji činnost 1. prosince roku
1992 na základě statutu oblastních kanceláří, schváleného
Ustavujícím výborem ČKAIT
3. listopadu roku 1992. Jak zpětně hodnotíte význam územního
řešení struktury ČKAIT?
Ing. Mach: Domluva na územním
vytváření struktury Komory byla
v celém procesu vzniku ČKAIT
zásadní záležitostí, protože v zákoně
č. 360/1992 Sb. tato problematika
není zahrnuta. Na činnosti jednotlivých oblastí je v podstatě posta-
veno celé působení ČKAIT. Kdyby
se jednotlivé oblastní kanceláře
nevytvořily, Komora by se uváděla
do chodu jen velmi těžko.
Celý proces velmi pomohli nastartovat právě první přednostové a týmy
výborů oblastních kanceláří ČKAIT.
Ing. Schandl: Vzniku oblastních
kanceláří předcházela náročná
přípravná práce Ustavujícího výboru ČKAIT. Formálně začaly OK
ČKAIT fungovat tři dny po prvním
shromáždění delegátů ČKAIT.
To se konalo 28. listopadu 1992
a byly na něm zvoleny řádné orgány ČKAIT – představenstvo
(v čele s předsedou Ing. Václavem
Machem), dozorčí rada (předsedou
se stal doc. Ing. Antonín Pokorný,
CSc.), stavovský soud (jehož předsedou byl Ing. Josef Mach). Byl
rovněž schválen návrh kandidátů
autorizační rady a řády ČKAIT.
Ing. Mach: Považuji za mimořádný úspěch to, že se tehdy jednotlivé oblasti mezi sebou domluvily
bez větších sporů na vzájemných
hranicích.
Ing. Najdekrová: S rozdělením
ČKAIT na oblasti, a z toho vyplývajícím nastavením odpovídajících úkolů, byla spojena určitá autonomie.
Výsledné řešení podle mě bylo velice objektivní, funguje a dává určitý
mandát rozhodovat na oblastech se
všemi důsledky. I když to zejména
ze začátku nebylo jednoduché.
Ing. Pater: Při tvorbě oblastních
kanceláří jsme akceptovali tehdejší
územní členění státu. Pod oblast
Ostrava patřily mimo Ostravy regiony Třinec, Havířov, Karviná, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Bohumín,
Opava, Krnov a další v rámci MSK.
Ing. Pech: Pod oblast Liberec patřily okresy Semily, Jablonec, Liberec
a Česká Lípa. Původně měla být
Česká Lípa přičleněna k Ústí nad
Labem a část Liberce měla náležet
Hradci Králové, ale nakonec jsme
oba okresy uhájili.
Ing. Najdekrová: Do oblasti
Olomouc byl například původně
začleněn i Bruntál. Když byl později tento okres v rámci územně
správního členění státu připojen
pod vyšší územně samosprávní
celek Moravskoslezský kraj se
sídlem v Ostravě, dohodli jsme se
nabídnout autorizovaným osobám
možnost výběru. Kdo chtěl, mohl
se přihlásit do oblasti Olomouc.
Tento systém funguje bez problémů dodnes.
Ing. Zídek: Ke třem okresům karlovarské oblasti – Cheb, Sokolov
a Karlovy Vary – jsme původně připojili Louny a Chomutov. Tyto okresy
však od roku 2001 připadly v souladu
s novým územně správním členěním
státu oblasti Ústí nad Labem. I v našem případě si mohli dosavadní členové OK ČKAIT v Karlových Varech
zvolit OK buď v Karlových Varech,
nebo v Ústí nad Labem.
■ Pro výkon stanovených činností byly oblastní kanceláře
rozděleny na regionální sekce
ČKAIT Praha a Brno. Jak byly
jednotlivé oblasti v rámci těchto
regionálních sekcí rozčleněny?
Ing. Rusek: Regionální sekce
Praha zahrnuje tyto oblasti: Praha,
s působností v hlavním městě Praze a ve Středočeském kraji, České
Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary,
Ústí nad Labem, Liberec, Hradec
Králové a Pardubice. Regionální
sekce Brno zahrnovala tyto oblasti:
Brno, Ostrava, Olomouc a Zlín.
Ing. Pater: Později, po novém
územně správním uspořádání ČR,
přibyla ještě oblast Jihlava, s působností v Kraji Vysočina.
Ing. Loutocký: Ustavující valná hromada, která se konala v lednu roku
2001, měla za úkol určit, zda oblast
Jihlava bude přičleněna k brněnskému, nebo pražskému regionu.
O příslušnosti k regionální kanceláři
Brno se rozhodlo v tajných volbách
rozdílem pouhého jednoho hlasu.
■ Jak vzpomínáte na začátky
činnosti jednotlivých oblastních
kanceláří?
Ing. Najdekrová: Již v lednu roku
1993 se konala první schůzka
v rámci regionální sekce Brno,
kde jsme se domlouvali na zastoupení odborníků z oblasti jednak
ve zkušebních komisích, a také
v orgánech ČKAIT, takže organizace byla velmi dobrá. Většina tehdy
vybraných odborníků svou funkci
v Komoře dodnes vykonává, i přes
značné časové vytížení ve svých
vlastních firmách. Jsem jim za to
velmi vděčná, protože tito lidé mají
obrovské zkušenosti z praxe.
V rámci získávání expertů pro spolupráci ve výboru oblasti jsme měli
kvalitní výsledky. V regionu jsme
se totiž znali a měli jsme povědomí
o kontinuální odborné úrovni daných
odborníků. Když jsme je oslovili, byli
velice vstřícní. Viděli, že daná struktura Komory má systém a na základě důvěry pak s ní spolupracovali.
Toho si velice považuji.
První žádost o autorizaci byla na oblasti přijata dne 23. února roku 1993.
V tomtéž roce ještě platily průkazy
zvláštní způsobilosti a bylo třeba konat osvětu, vysvětlovat, že autorizací
se zákonem přenáší odpovědnost
z podniků na fyzické osoby
Ing. Pater: Osobně bych chtěl
zdůraznit otevřenost vůči odborníkům ze strojních oborů (elektro,
hydraulika, vzduchotechnika), jež
započala již při formování Ustavujícího výboru ČKAIT, jednotlivých
orgánů ČKAIT a později se projevovala také při výběru zastoupení
ve výboru oblasti Ostrava. Strojaři
i elektrikáři se prezentovali vždy
velmi aktivně a přispěli k vysoké
odborné úrovni Komory. Při práci
v Komoře jsem zastupoval právě
oblast strojních inženýrů a techniků. Za oblast Ostrava jsme se pak
postupně stali garanty strojních
oborů v rámci ČKAIT. Strojaři
začali aktivně pracovat v představenstvu, v autorizační radě,
ve stavovském soudu i v dozorčí
radě ČKAIT.
Ing. Loutocký: Brno mělo tu
výhodu, že se dění, souvisejícího
se založením Komory, zúčastnilo
od počátku, a to v rámci práce
Ustavujícího výboru ČKAIT. Je
však třeba říci, že při prvních
krocích přípravy ČKAIT, nejistých na výsledek, sehrála velkou
roli především Praha, zejména
snazším přístupem k Parlamentu
ČR, k Senátu Parlamentu ČR, tak
k tehdejší exekutivě.
V Brně jsme měli za úkol zejména
zpracování organizačního řádu
ČKAIT. Upravoval podrobnosti
o organizaci Komory, o orgánech
Komory, působnosti kanceláře
ČKAIT a regionálních a oblastních
kanceláří. Při přípravě jsme čerpali
jak z historických zkušeností Inženýrských komor v Rakousku, tak
z organizace a působnosti Inženýrské komory v první Československé republice. Do činnosti oblastní
kanceláře jsme pak následně přešli
jaksi přirozeně, plynule a neměli
jsme žádné startovací datum. Pro
práci ČKAIT jsme využívali prostory
Svazu inženýrů.
Ing. Schandl: Vlastní rozběh oblastních kanceláří nebyl jednoduchý.
Jedním z problémů, který v té době
musela ČKAIT řešit, byla absence
vlastních příjmů. Lidé ve výborech
oblastí v té době vedle vlastního
zaměstnání vyvíjeli iniciativy v Komoře zcela zdarma. ČKAIT jako
celek i jednotlivé oblastní kanceláře
nejprve musely svůj provoz finančně zajistit. Protože však tehdy ještě
neměly právní subjektivitu, nebylo
to jednoduché.
Ing. Mach: K 31. prosinci 1992 měla
ČKAIT celkem 256 autorizovaných
osob (což byli členové Ustavujícího
výboru a vybraní zkušební komisaři).
Ty v době, kdy ještě nikdo netušil, jak
bude celá organizace Komory fungovat, složily ve prospěch činnosti
ČKAIT částku 5000 korun. Byl to
první vstup, jenž ČKAIT měla. Oběma komorám (ČKAIT i ČKA) tehdy
ještě poskytlo 100 000 korun Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Jsou to
od té doby do dneška jediné finanční prostředky, které kdy Komora
dostala. Ekonomickým mandatářem
Komory byl tehdy Ing. Jan Merenda
z OK ČKAIT Ostrava.
Ing. Schandl: Do poloviny roku
1993 byly věcné náklady Komory
financovány z účtu Svazu stavebních inženýrů, který tehdy přispěl
také určitým úvěrem.
Ing. Trnka: Nebyl jsem přednostou
od začátku, stal jsem se jím až
v roce 1994. Prvním přednostou
oblasti Praha a Středočeský kraj se
stal prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.
Hned na počátku byla vyřešena
otázka sídla oblasti, protože jsme
měli a doposud máme automaticky
sídlo v ústředí ČKAIT.
Pražská oblast zahrnuje území dvou
správních celků – Prahu a Středočeský kraj. Dodnes vidím velký
problém v určité rozpolcenosti.
Na jednu stranu mají totiž všechny
centrální a krajské úřady státní správy sídlo v Praze, ale hlavní podnikatelské zájmy jsou soustředěny de
facto okresně, v „prstenci“ mimo
Prahu. Tuto problematiku jsme
později začali řešit tzv. výjezdními
zasedáními výboru pražské oblasti
ČKAIT v rámci jednotlivých bývalých okresních měst.
Problematika průkazů zvláštní
způsobilosti zde již byla zmíněna.
stavebnictví 01/12
53
Příliv nových členů však pokračoval,
a nakonec se oblast Praha a Středočeský kraj stala oblastí s nejvyšším
počtem autorizovaných osob.
Ing. Pater: Důležitou roli v rámci
technického a organizačního zajištění Komory hrála také kancelář
ČKAIT v Praze. V osobě ředitelky
Ing. Lenky Zimové vždy byla
skloubena odbornost a současně
zajištěna veškerá administrativa,
kterou bylo ze zákona třeba dodržet. A tak tomu je dodnes. Pod
jejím dohledem se mj. vytvořilo
a postupně formovalo Informační
centrum ČKAIT vedené kolegyní Marií Báčovou, které sehrálo
v dalších letech činnosti Komory
významnou úlohu.
Ing. Rusek: V Hradci Králové existovala v letech 1968–1978 aktivní
pobočka Českého svazu stavebních
inženýrů. V roce 1989 jsme ještě
s Ing. Josefem Machem přešli
do Ustavujícího výboru ČKAIT,
kde byl Ing. Josef Mach nejstarším členem. Když vzpomínám
na zakládání oblasti, musím také
jmenovat Ing. Vladimíra Blažka,
CSc. Již tehdy jsme se shodli
na zásadě, že je činnost OK ČKAIT
třeba postavit na úzké spolupráci
s místní pobočkou Českého svazu
stavebních inženýrů. Toto rozhodnutí se ukázalo pro další působení
oblasti jako velmi správné. Začátky
pochopitelně nebyly jednoduché.
Kancelář OK ČKAIT jsme umístili
v budově Stavoprojektu, kde se nacházelo také sídlo oblastní pobočky
ČSSI. Byl jsem jmenován prvním
přednostou oblastní kanceláře, ale
po svém zvolení místopředsedou
ČKAIT jsem musel tuto funkci
po krátké době opustit. Do této
doby mě vystřídali pouze dva přednostové, Ing. Miroslav Ježek, CSc.,
a Ing. Milan Havlišta, a na postu
tajemnice se vyměnily jen dvě,
Věra Havigerová a Miroslava Dolanová; veškerá činnost oblasti je
navíc doposud realizována v úzké
spolupráci s ČSSI. Tato fakta, myslím, potvrzují, že jsme v začátcích
postupovali správně.
Ing. Zídek: Je pravda, že v těch oblastech, které byly ochotny s ČSSI
spolupracovat, Svaz pomohl činnost OK ČKAIT zahájit. V karlovarské oblasti začátky jejího budování
ovlivnila rovněž skutečnost, že zde
byla v roce 1968 založena oblastní
54
stavebnictví 01/12
pobočka ČSSI. Měl jsem to štěstí,
že jsem byl jejím členem. Dodnes
OP ČSSI v Karlových Varech funguje výborně a jsme schopni se vždy
domluvit. Před osmi lety jsme zde
založili Krajskou radu výstavby –
SIA, kde si rozdělujeme jednotlivé
úkoly mezi partnery, kterými jsou
ČKAIT, ČSSI a Rergionální stavební
sdružení, které je kolektivním členem SPS v ČR.
Osobně jsem celý život profesně
působil v oblasti realizace, jako
stavbyvedoucí, později jako hlavní
inženýr. Když jsem se v roce 1989
stal ředitelem stavební firmy, pochopitelně jsem se snažil působit ku
prospěchu Komory a kancelář oblasti byla umístěna v sídle naší firmy.
Ing. Mach: V této souvislosti bych
zmínil jméno Ing. Radko Moschnera, který je dodnes v rámci ČKAIT
aktivní. Působil rovněž v legislativním výboru ČSSI.
Ing. Dufková: Z mého pohledu se
ČKAIT podařilo prosadit a uvést
do chodu zejména kvůli nadšení,
profesionálnosti a také nezištnosti lidí, kteří si tuto myšlenku
vytyčili za cíl. Oblast Zlín zahrnovala okresy Uherské Hradiště,
Hodonín, Kroměříž, Zlín a Vsetín.
Škoda, že jsme později o Hodonín
přišli, byla zde nastavena velice
dobrá spolupráce. Díky dobré
součinnosti s profesionály v daných oborech a s lidmi, jež měli
zkušenosti z podnikatelských
aktivit, byli do výboru oblasti
vybráni jak vynikající odborníci
v rámci jednotlivých profesí (inženýři i technici), tak také zástupci
příslušných okresů. Získali jsme
tím pádem zastoupení v jednotlivých komisích ČKAIT a dodnes
také reprezentujeme oblast Zlín
ve stavovském soudu a v dozorčí
radě. Od počátku činnosti oblasti
jsme také aktivně spolupracovali
se státní správou a měli jsme tak
zastoupení v jednotlivých městských i krajských komisích.
Ing. Pech: Od počátku se nám velmi
dobře spolupracovalo s profesními
organizacemi v oblasti, což později
vyústilo v podepsání smlouvy o spolupráci na koordinaci akcí a přístupu
k odborné veřejnosti v oblasti.
Ing. Mandík: V Ústí nad Labem
jsme historicky rovněž začínali
v 70. letech, založením pobočky
Svazu inženýrů. Po listopadu 1989,
ještě před vznikem ČKAIT, obnovily
činnost Inženýrské služby. Nejaktivnější jádro ČSSI působilo na Útvaru
hlavního architekta města Ústí nad
Labem a tento tým se také podílel
na zrodu činnosti Komory. Například Ing. Vladimír Provazník, CSc.,
bývalý hlavní architekt v Ústí nad
Labem, byl členem Přípravného
výboru ČKAIT, Ing. Jiří Koudelka,
odborník v oboru dopravní stavby,
se stal později členem Ustavujícího
výboru ČKAIT, pracoval jsem zde
i já. Později jsem se v rámci tvorby
oblastní kanceláře ČKAIT stal prvním, a zatím jediným, přednostou
(dnes předsedou) v OK ČKAIT Ústí
nad Labem. Po celou dobu máme
také na oblasti stejnou paní Dagmar
Urbanovou.
Pokud v rámci některé z oblastních
kanceláří provázelo začátek její
činnosti nadšení, vznik oblasti Ústí
nad Labem takové zapálení a pochopení pro vznik Komory jako instituce neprovázelo. V té době
ještě existovaly projektové ústavy.
Existovala i možnost soukromně
projektovat, protože si v těchto
velkých firmách všichni opatřili
osvědčení o zvláštní způsobilosti.
A navíc – od lidí se vyžadovala
činnost zadarmo, zároveň nikdo
tehdy ani nevěděl, jak celé dění
vlastně dopadne. Práce v začátcích opravdu nebyla jednoduchá.
Ti, kdo se na vzniku oblasti podíleli,
museli být nějakým způsobem pro
věc zapálení. Celý proces se tedy
v oblasti rozjížděl pomalu a zprvu
neměl příliš stoupenců. Až teprve
když se rozpadl Stavoprojekt – neboli Krajský projektový ústav v Ústí
nad Labem, nastala větší podpora
a příliv nových spolupracovníků
a uchazečů o členství v Komoře
se zvyšoval.
Ing. Moucha: Pardubická oblast
tehdy vznikla jako jižní část Východočeského kraje. Součástí se staly
okresy Pardubice, Chrudim, Ústí
nad Orlicí, Svitavy a Havlíčkův Brod,
jenž byl později přisouzen jihlavské oblasti. Dominantní osobnost
spojenou s počátky tvorby ČKAIT
představoval zejména Ing. Pavel
Čížek. Oba jsme se tehdy stali členy
Ustavujícího výboru.
Z období úsilí o vytvoření oblasti
zmíním zejména vzpomínky na komunikaci s orgány státní správy,
s přednosty okresních úřadů, nebo
na jednání s tehdejšími odbory
výstavby na okresních úřadech,
kdy někteří projevovali výraznou
nedůvěru. Bylo třeba okolí informovat, prosazovat myšlenku
vzniku Komory a základní cíle její
existence, snažit se, aby vešla
do povědomí těchto obecných
a speciálních stavebních úřadů
na okresech.
Důležitým úkolem bylo také zajistit informační toky vůči odborné
veřejnosti. V tomto případě jsme
spolupracovali s OK ČKAIT Hradec
Králové. Organizovali jsme zejména semináře zaměřené na výklad
autorizačního zákona, určené potenciálním žadatelům o autorizaci,
ale také speciální akce pro velké
firmy, jako například Transporta
Chrudim, Synthezia Semtín, Pozemní stavby Pardubice atd.
Ing. Mach: Jsem rád, že v této
debatě zazněla slova o nelehkých
začátcích budování oblastních kanceláří. Někde byly podmínky pro
jejich vznik příznivější, jinde méně.
Často bylo třeba čelit opozici. Pro
vznik Komory však byla činnost lidí
ve výborech jednotlivých oblastí
naprosto rozhodující. Je dobře,
že jména několika z nich zazněla.
Osobností, které se o vznik oblastí
zasloužily, však bylo více a bez jejich
zapálení, bez jejich pomoci by se
Komora nemohla „rozeběhnout“.
■ Jaký byl tehdy zájem uchazečů o autorizaci v jednotlivých
oblastech ČKAIT?
Ing. Schandl: V oblasti České
Budějovice, kde mě zvolili prvním
přednostou, se ukázal zájem o autorizaci mimořádný. I když se i v této
oblasti tehdy také projevovala jistá
rozpolcenost, související se souběžnou platností průkazů zvláštní
způsobilosti. Kromě toho ještě
část vládní garnitury, zejména v závěru roku 1993, usilovala o zrušení
komor. Vše nakonec vyústilo v prodloužení platnosti průkazů zvláštní
způsobilosti až do roku 2004.
Ing. Mach: Chtěl bych v této
souvislosti také připomenout
významnou roli Českého svazu
stavebních inženýrů. V těch regionech, kde činnost oblastních
poboček ČSSI dobře fungovala,
byly Komoře velkou oporou, tam,
kde tomu tak nebylo, vypadala
situace složitěji.
Ing. Dufková: Lidé, kteří se v rámci
Českého svazu stavebních inženýrů
v určité pozici na vzniku Komory
podíleli, se většinou stali později
jejími členy a pokračovali v ní ve své
činnosti. Ráda bych ještě v této
souvislosti v rámci oblasti Zlín
zmínila Ing. Coufala nebo například
Ing. Milana Jaroše.
Ing. Najdekrová: Za oblast Olomouc musím říci, že určité kontinuitě s ČSSI významně napomáhal
Ing. Jaroslav Karásek, dnes čestný
člen ČKAIT. V tomto směru v naší
oblasti problémy nefigurovaly, obě
organizace sdružovaly odborníky,
kteří si vzájemně důvěřovali.
■ Jakou problematiku bylo třeba v té době kontinuálně řešit
v rámci zajištění zdárného chodu Komory? Jakým překážkám
bylo nutné čelit?
Ing. Loutocký: V době, kdy oblastní
kanceláře ustavovaly orgány oblasti
a připravovaly se na svoji činnost,
musela Komora jako organizace
hájit svá práva a postavení, zejména
v rámci státní exekutivy. Byly nám
předkládány návrhy zákonů v pátek
večer, s tím, že bylo třeba stanovisko
ČKAIT dodat v pondělí ráno. Kolegové pracovali v sobotu, v neděli,
aby výsledky mohly být v pondělí
odevzdány. V této souvislosti apeluji na to, že Komora by měla být
v pozici povinného subjektu připomínkujícího zákony, což se týká zejména zákona stavebního, vodního
a zákonů souvisejících s výkonem
činnosti autorizovaných osob.
Ing. Rusek: V roce 1993 vznikla určitá opozice vůči myšlence Komory,
která se v té době projevovala v celé
republice. Zejména středoškoláci
měli zpočátku pocit, že stojí mimo
dění. S Ing. Machem jsme podnikli
výpravu za představiteli nespokojenců do Svitav a nakonec se někteří
z nich stali funkcionáři Komory.
Ing. Loutocký: Jedním z hlavních principů, jež jsme se snažili
zdůraznit, a také v Parlamentu ČR
prosadit, bylo to, že Komora musí
mít povinné členství. Jednalo se
o zásadní tezi – Komora by neměla
být zájmovým spolkem s veškerou
zranitelností takovéhoto subjektu,
ale naopak subjektem veřejného
práva ve věcech svěřených, to
znamená ve věcech projektování
staveb a vedení realizace staveb.
■ S principy organizace ČKAIT
významně souvisí téma zkušebního procesu a jmenování
autorizační rady.
Ing. Mach: Autorizační proces byl
další naprosto rozhodující platformou, jež funguje bez problémů
dodnes. Účastník této debaty,
Ing. Miroslav Najdekr, CSc., byl
od počátku předsedou autorizační
rady.
Ing. Rusek: První shromáždění
delegátů ČKAIT, které se konalo
28. listopadu 1992, schválilo návrh
kandidátů autorizační rady z řad
autorizovaných inženýrů ve složení: Ing. Miroslav Najdekr, CSc.;
Ing. František Kleček; doc. Ing. Ladislav Lamboj, CSc.; Ing. Václav
Oupor; Ing. Jiří Kokoška a Ing. Jaromír Šišma.
CV
SO
KARLOVY VARY
KV
CH
PS
PLZEŇ
TC
PM
BE
RO
LIBEREC
JN
CL
SM
MB
ME
KD
RA
NA
HRADEC KRÁLOVÉ
HK
RK
PU
PARDUBICE
KO
PY
PZ
TU
JC
NB
AB
PRAHA
KH
PB
PI
ST
PT
UO
SU
SY
PE
TA
JE
CR
BN
HB
KT
ZR
TR
BRNO
BM
BI
ZN
BR
OP
OSTRAVA
OV
NJ
OLOMOUC
OC
BK
JI
ČESKÉ BUDĚJOVICE JH
CB
CK
PR
PV
ZLÍN
ZL
UH
HO
BV
VS
KM
VY
KI
FM
▲ Na základě tehdejšího územně správního uspořádání České republiky byla
Komora od roku 1992 územně členěna na 12 oblastí OK ČKAIT
CV
SO
KARLOVY VARY
KV
CH
PS
PLZEŇ
TC
PM
LI
DC
TP UL
ÚSTÍ NAD LABEM
MO
LT
LN
RA
KT
AB
PRAHA
PZ
JN
SM
PY
MB
TU
JC
NB
KO
NA
HRADEC KRÁLOVÉ
HK
RK
PU
PARDUBICE
KH
PB
PI
TA
PE
ČESKÉ BUDĚJOVICE JH
CB
CK
JE
UO
CR
BN
SY
HB
ST
PT
LIBEREC
CL
ME
KD
BE
RO
PJ
DO
■ Můžete připomenout počátky
zkušebního procesu ČKAIT?
Ing. Najdekr: Nejprve bylo třeba
navrhnout strukturu autorizační
rady: počet členů, personální složení. Ukázalo se jako velmi prozíravé,
že byly v tomto směru zastoupeny
vrcholné orgány státní správy a také
Česká komora architektů, kterou zastupoval Ing. arch. Miroslav Tůma.
Ing. Rusek: První autorizační radu
ČKAIT jmenoval ministr hospodářství doc. Ing. Karel Dyba, CSc., dne
14. ledna 1993. Autorizační rada ze
zákona následně jmenovala zkušební komise pro jednotlivé obory
a vybírala odpovědné odborníky
do funkce předsedů těchto komisí, kteří autorizační zkoušky řídili.
Kromě profesní proslulosti bylo
současně třeba dbát také na morální způsobilost těchto lidí, neboť
rozhodovali o výsledku zkoušky
jednotlivých uchazečů o autorizaci.
Ing. Najdekr: V rámci odpovědnosti za kvalitu profese v ČR bylo
třeba nastavit a hlídat vysokou odbornou úroveň a zkušební výsledky
této skutečnosti musely odpovídat.
Ing. Mach: Na výběru zkušebních
komisí se tehdy nepodílela jen autorizační rada a předseda, ale také
oblastní výbory jednotlivých oblastí.
Dbalo se na to, aby byli zástupci
pokud možno ze všech regionů.
Ve finále museli být zvoleni skutečně
„neprůstřelní“ lidé. V té době totiž
Komora čelila tlakům na její zrušení
a kdyby byl ve zkušební komisi někdo
zkorumpovatelný, nebo vystupoval
LN
PJ
DO
LI
DC
TP UL
ÚSTÍ NAD LABEM
MO
LT
JIHLAVA
JI
ZR
TR
BK
BRNO
BM
BI
ZN
BV
SU
BR
OP
OSTRAVA
OV
NJ
OLOMOUC
OC
PR
PV
VY
HO
KI
FM
VS
KM
ZLÍN
ZL
UH
▲ Po novém územně správním uspořádání České republiky byla v rámci
ČKAIT vytvořena 13. oblastní kancelář OK ČKAIT Jihlava
nekorektně, celé dění by se zhroutilo.
Bylo tedy třeba odpovědně vybírat
mezi odborníky navrženými oblastmi.
Ing. Trnka: Z počátku bylo nutné
vyřešit řadu problémových míst,
jež v rámci zkušebního procesu
vznikly. Jednalo se například o profesory vysokých škol, kteří v rámci
autorizačního procesu de facto
nemohli komisi předložit žádnou
projektovou dokumentaci, o ředitele velkých rozpadajících se podniků,
kteří nemohli prokázat dostatečnou
odbornou praxi, nebo např. o problematiku autorizace stavbyvedoucích. V této souvislosti bych chtěl
poděkovat Ing. Najdekrovi. Pokud
jsem se někdy s určitými spornými
body v rámci zkušebního procesu,
kde jsem působil jako předseda
zkušební komise pro statiku a dynamiku staveb, setkal, vždy se daný
problém rozumně dohodl a vyřešil.
■ Jak byla vybírána zkušební
místa ČKAIT?
Ing. Mach: Zpočátku se velmi
diskutovalo o tom, zda budou zkušební místa na všech oblastech.
Nakonec bylo dohodnuto, že budou
zřízena na dvou místech – v Praze
a Brně. Vznikla tak zkušební místa,
která byla naprosto funkční a byla
schopna garantovat kvalitu.
Ing. Loutocký: V působnosti zkušebního místa v Brně jsme důsledně dbali na to, aby ve zkušebním
procesu bylo regionální zastoupení
zkoušejících z oblastí ČKAIT.
■ Jaké byly požadavky na složení autorizační rady? Jaký panoval
poměr mezi odborníky ČKAIT
a zástupci státní správy? Bylo
požadováno zastoupení jednotlivých autorizačních oborů?
Ing. Rusek: Postupy a podoba autorizace byly již dříve definovány autorizačním zákonem č. 360/1992 Sb.,
k ter ý n a by l ú č innosti d ne
7. června 1992.
Ing. Mach: V autorizační radě
muselo být více členů Komory
než zástupců státní správy. Účast
zástupců ministerstev životního prostředí, dopravy, průmyslu
a místního rozvoje jsme však považovali za nezbytnou. Zastoupení
daných oborů nebylo jednoznačně
definováno, každý ze členů autorizační rady reprezentoval několik
disciplín. Struktura Komory nestaví
stavebnictví 01/12
55
na oborovosti, to je důležité zdůraznit. Kladli jsme důraz především
na odbornost.
■ Jakou formou se přistupovalo
k vlastnímu zkušebnímu procesu? Jaké se uplatňvaly zásady?
Ing. Loutocký: Po našich zkušenostech a podrobných konzultacích
s Rakouskou komorou inženýrů,
jsme nabyli pocitu, že nemáme
právo jako Komora někoho zásadně
zkoušet z teoretických znalostí,
protože naši uchazeči mají maturitní
vysvědčení nebo diplomy z vysokých škol. Uchazeči byli zkoušeni
zejména jako hlavní inženýři, jako
osobnosti, jež musejí být schopny
zorganizovat výstavbu od záměru
po její ukončení a uvedení do provozu. A takovýto rozhled jsme po autorizovaných osobách požadovali.
V Brně jsme na to, abychom vybrali
vhodné zkušební komisaře, měli
dostatečné podnikatelské zázemí
osobností, a to jak v Českém svazu
stavebních inženýrů, tak v Komoře.
Dbali jsme také na regionální zastoupení členů ve zkušebních komisích. To bylo zásadní. Abychom
dosáhli jakési srovnatelné úrovně
v rámci zkušebního procesu mezi
Prahou a Brnem, vyžadovali jsme
v tomto směru dohled autorizační
rady. Důsledně jsme dbali také
na etickou stránku, snažili jsme
se o kultivaci zkušebního procesu
a zejména u slibu autorizovaných
osob jsme vyžadovali společenské
oblečení.
Ing. Trnka: Byl jsem předsedou
zkušební komise pro statiku a dynamiku staveb. Ta byla specifická
v tom, že oproti ostatním zkušebním komisím se jí předkládaly
příslušné projektové dokumentace
uchazečů o autorizaci předem
k prostudování. Skutečně jsme
nezkoušeli teorii statiky, ale zjišťovali jsme pochopení chování dané
konstrukce.
Ing. Mach: Nešlo o zkoušení. Spíše
o zjišťování, zda daný uchazeč o autorizaci v procesu výstavby bude,
nebo nebude nebezpečný. Zda si je
schopen uvědomit své meze. Není
třeba řadu věcí detailně znát, ale je
nutné si uvědomovat souvislosti.
Ing. Trnka: S tímto faktem souvisí
také šířka oborů. Například zkouška
v oboru statika a dynamika staveb
zahrnuje veškeré materiály – beton,
56
stavebnictví 01/12
dřevo, ocel. Předpokládá se tedy,
že pokud například dotyčný odborník působí v oblasti ocelových
konstrukcí a získá zkoušku, která
z právního hlediska zahrnuje oblast
veškerých stavebních materiálů,
bude se pohybovat jen v okruhu
svých odborných znalostí. Jde
tedy zejména o morálku daných
uchazečů.
Ing. Mach: Autorizační obory
jsou takto postaveny. Například
statika se týká všech stavebních
oborů – od dřevěných konstrukcí
po konstrukce ocelové a betonové.
A každý se pohybuje samozřejmě
jenom v určitém okruhu, který
ovládá. Myslím si, že kdokoliv z nás
statiků je schopen utopit u zkoušky
kohokoliv – protože nikdo neví
všechno. To ale nebyl účel. Účelem
byla výsledná bezpečnost, uvědomění si souvislostí.
Ing. Rusek: Ostatní oblasti se
buď doučí, anebo se musí řídit
§ 12, odst. 6 autorizačního zákona:
K zajištění řádného výkonu vybraných činností ve výstavbě, přesahujících rozsah oboru, popřípadě
specializace, k jejímuž výkonu byla
autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna
zajistit spolupráci osoby s autorizací
v příslušném oboru, popřípadě
specializaci.
Ing. Mach: Komora vede a směřuje k vnímání stavitelství obecně, v celkovém působení – nehledět na danou profesi pouze
v úzkém pohledu, kam bohužel
velmi často směřuje orientace
po škole.
■ Oblasti právních předpisů
v rámci autorizačních zkoušek
jsme se věnovali již v předchozích dílech debaty. Chcete
ještě k této problematice něco
poznamenat?
Ing. Mach: Do autorizačního zákona jsme při jeho tvorbě zanesli
definici, že: …ověření znalosti
platných právních předpisů upravujících výkon příslušných odborných činností, popřípadě činností
souvisejících, je součástí zkoušky
odborné způsobilosti…, neboť jsme
dospěli k závěrům, že autorizace je
odpovědnost fyzické osoby, jež se
pohybuje v právním státě. Znalost
příslušných právních předpisů je
tedy nezbytná.
■ Jak zpětně hodnotíte vlastní
zkušební proces?
Ing. Loutocký: Racionálním a korektním výkonem autorizační rady
vznikla jakási stabilita zkušebního
procesu. Ani Praha ani Brno si
nemohly dovolit experimentovat.
Autorizační rada byla organizací,
jež měla autoritu, a tuto pozici si
udržuje dodnes.
Ing. Mach: Chtěl bych zdůraznit,
že za celou dobu činnosti Komory
si v podstatě na zkušební proces
nikdo nestěžoval. Na některé formální skutečnosti ano, ale takových
případů bylo minimum. Po odborné
stránce si však nestěžoval nikdo.
I ti, kteří u zkoušky neuspěli, výsledek uznali. A to považuji za velmi
důležité. Zkušební komise byly
sestaveny z kombinace vynikajících
odborníků jak z fakulty, tak také
z praxe.
Ing. Trnka: Myslím, že se také
nikdy nepodařilo, aby byl někdo
do Komory protlačen protekčně.
Ing. Mach: Na druhou stranu musím konstatovat, že celá řada vysokoškolských pedagogů principy
autorizace nepodpořila a zůstala
dodnes stranou. V době přípravy
autorizačního zákona jsme dokonce
zvažovali, zda by profesoři na vysoké škole neměli dostat v začátcích
činnosti Komory autorizaci automaticky a zda by tak neměli být
zapojeni do celého dění.
Ing. Moucha: Když jsme s kolegy
Ing. Čížkem a Ing. Ruskem jako
zkušební komisaři autorizovali první
skupinu statiků, šlo především
o citlivost přístupu k těmto lidem,
protože samozřejmě že zkoušet
vysokoškolského profesora z oboru, který vyučuje, je nesmysl. Takže
šlo o standardní komunikaci mezi
kolegy, aby neměli pocit, že jsou
nějakým způsobem ponižováni.
■ Vraťme se k jednotlivým oblastem. Jaké byly závěry prvních
valných hromad oblastních
kanceláří ČKAIT? Jak hodnotíte
tehdejší spolupráci s ostatními
profesními organizacemi a školami v regionu?
Ing. Najdekrová: První valná
hromada na oblasti se konala
v listopadu 1993. Tehdy jsme
měli na oblasti celkem 102 členů –
74 inženýrů a 28 techniků a stavitelů, a účast byla téměř 50%.
Svědčí to o tehdejší atmosféře.
Je také zajímavé, že v diskuzi tenkrát zazněly dotazy, s kterými se
kontinuálně setkáváme dodnes.
Poukazovalo se například na nedostatky při výběrových řízeních,
na problematiku dumpingových
cen, nedodržení etického řádu
nebo na pojišťovny vyhýbající se
náhradě škod.
Pokud jde o vztah k profesním organizacím v oblasti, máme uzavřenu
smlouvu o krajské radě SIA, a např.
při jednáních se státní správou a samosprávou vystupujeme společně.
V oblasti školství jsme v kontaktu
zejména s průmyslovými školami.
Ing. Pater: První valná hromada
v oblasti Ostrava se konala v listopadu 1993. Tehdy jsme zaznamenali
téměř 1200 potenciálních uchazečů,
jež se o Komoru zajímali, dále bylo
podáno cca 600 žádostí o autorizaci
a 124 osob bylo v té době již autorizováno. Valné hromady se zúčastnilo
84 členů. Prvním přednostou byl
zvolen Ing. Jan Merenda, který
byl členem ustavujícího výboru
ČKAIT a hlavním organizátorem
vzniku oblastní kanceláře v Ostravě. V počátcích činnosti byla jeho
spolupracovnicí kolegyně Ludmila
Hudcová. Rozhodujícím krokem pro
rozvoj činnosti kanceláře se ale ukázal
pozdější výběr tajemnice Jaroslavy
Jarcovjákové, která tuto pozici vysoce
fundovaně vykonává doposud. Oblast Ostrava je v dnešní době počtem
autorizovaných členů třetí nejsilnější
oblastí ČKAIT. Není jistě náhoda, že
vysoká odborná úroveň oblasti Ostrava, založená v počátcích Komory, trvá
a zvyšuje se i pod vedením v historii
druhého přednosty Ing. Svatopluka
Bijoka. V době rozběhu Komory byla
situace ve všech oblastních kancelářích obdobná. Téměř všichni jsme
zastávali několik funkcí najednou. Pracovali jsme v Představenstvu ČKAIT,
jako zkušební komisaři, někteří z nás
také jako přednostové oblastí. Dnes
už je vytvořena početná databáze
autorizovaných osob, ze které lze
vybírat zástupce do jednotlivých orgánů Komory, do pracovních skupin
a profesních aktivů.
ČKAIT v rámci konzultací spolupracovala s velkými firmami
a organizacemi. Z oblasti strojní
technologie zmíním například Asociaci strojních inženýrů ČR, sektor
strojírenství Českého svazu vědec-
kotechnických společností nebo
Sdružení dodavatelů investičních
celků, sekci projektování. Lidé
z praxe tak poznávali, že zkušební
komisaři u autorizačních zkoušek
jsou kolegové, praktici, s kterými
běžně konzultovali své pracovní problémy a kteří jim ve většině případů
poradili. Věřím, že ze všech oblastí
ČKAIT byla tato klidnější atmosféra
již na prvních valných hromadách
znát. Jednání se vedlo v klidném
duchu. Komora začínala fungovat
celorepublikově i regionálně.
Ing. Mach: U prvních valných
hromad byly ohlasy členů ČKAIT
kladné a většinou byl znát určitý
pozitivní vývoj. Členové pochopili
tehdejší dění. Uvnitř Komory problémy nebyly, mimo ni ano.
Ing. Trnka: V rámci spolupráce
se Stavební fakultou a Strojní fakultou ČVUT se ukázalo výhodou, že
děkani těchto fakult, prof. Ing. Jiří
Witzany a prof. Ing. František Hrdlička, CSc., byli od začátku členy
Ustavujícího výboru ČKAIT. Automaticky se tak vyvinuly podmínky
pro kontinuální spolupráci. Předseda ČKAIT, Ing. Václav Mach, byl
členem vědecké rady. Autorizované osoby pracovaly jako členové
státních zkušebních komisí. Tato
spolupráce pokračuje dodnes.
Od začátku oblast spolupracuje také
s oběma průmyslovými školami
stavebními v Praze – jak se SPŠS
Dušní, tak SPŠS Josefa Gočára.
Ing. Schandl: První valná hromada
v oblasti České Budějovic proběhla
2. prosince roku 1993. Protože
jsme pracovali na vzniku Komory už
od poloviny roku 1992, nabyli jsme
již v tomto směru určité zkušenosti
a nevznikly žádné problémy.
Ing. Mach: Ing. Schandl byl přednostou oblasti jmenován Ustavujícím výborem v srpnu roku 1992.
Ing. Loutocký: V Brně jsme měli
stabilizovaný soubor osobností
z ČSSI, proto se tito lidé stali členy
výboru oblasti. Prvním předsedou
oblasti a prvním přednostou oblasti
OK ČKAIT Brno se stal Ing. Miroslav
Čermák, CSc. Následně jsme zahájili
autorizační proces. Do Komory se
rovněž hlásila celá řada ředitelů
a prominentů, bez dostatečné odborné praxe. Těm jsme v rámci
odevzdávání žádosti vysvětlili, že
nereprezentují firmu ani organizaci,
ale sami sebe – jako fyzické osoby.
Tím docházelo k prvnímu „prosevu“
uchazečů o autorizaci.
Po celou tu dobu jsme se tedy
opírali o výkony zkušených členů ze
svazu inženýrů. Spolupráce s Rakouskem postupně přerostla do velmi dobrých kontaktů s Rakouskou
inženýrskou komorou, později
dovršenou uzavřením mezinárodní
smlouvy o spolupráci.
V Brně jsme také měli velkou
záštitu ve velmi dobré spolupráci
s technickými fakultami VUT.
Ing. Rusek: Jako místopředseda
ČKAIT jsem měl na starosti oblast
legislativy. V této souvislosti bych
chtěl připomenout dva významné
zahraniční počiny Komory v roce
1994. Jednak byla uzavřena první
mezinárodní smlouva o spolupráci
ČKAIT a ČSSI se zahraničními
partnery, a to dne 29. července
s prezidentem Bavorské inženýrské
komory prof. Klingem v Klášteře
Teplá v Karlových Varech. V listopadu se poprvé sešli zástupci stavovských organizací zemí Visegrádské
čtyřky v Bratislavě. Započala tak
tradice a každý rok setkání pořádá
jiná ze zúčastněných zemí.
Ing. Zídek: Všechny tyto mezinárodní smlouvy o spolupráci, jež tehdy vznikaly na základě fungujících
osobních kontaktů, jsou doposud
činné a živé.
Ing. Mach: Rád bych v této souvislosti také připomněl osobu Ing. Jiřího Plíčky, CSc., který měl na starosti zahraniční styky Komory.
Ing. Zídek: Komora vždy dbala
na to, aby všechna jednání ČKAIT
byla důstojná i po formální stránce. Příkladem byly již první valné
hromady oblastí. Od začátku
jsme také dbali na to, aby se
těchto akcí zúčastnili příslušní
primátoři, a v podstatě se nám
to dařilo.
Ing. Mach: Nastavení slušného,
korektního chování je jednoznačně
základním principem Komory.
Ing. Najdekr: Z dalších významných principů Komory bych uvedl
také apolitičnost.
Ing. Zídek: Také v rámci Karlovarského kraje jsme se snažili veřejnost upozornit na to, že Komora
existuje a má svoji váhu a autoritu.
V té době jsme již měli dobře fungující stavební sdružení SIA – Radu
výstavby. Protože mnozí z nás
již tehdy založili soukromé firmy,
vybídli jsme na základě požadavků
pro vybrané činnosti ve výstavbě
v rámci stavebního zákona příslušné stavbyvedoucí svých firem
s tím, že pokud chtějí dále vykonávat činnost v profesi stavbyvedoucí,
musejí získat autorizaci. Pokud ji
nezískají, nemohou působit jako
stavbyvedoucí samostatně, ale
pouze jako úsekoví stavbyvedoucí
pod vedením autorizovaného stavbyvedoucího.
V této souvislosti bych v rámci
karlovarské oblasti také opakovaně
vzpomněl Ing. Moschnera, jenž podobné podmínky nastolil u projektantů. Pokud chtěli zastávat pozici
vedoucího ateliéru nebo vedoucího
projektanta, museli mít autorizaci.
Ing. Dufková: Výbor oblasti Zlín
má pouze 11 členů. V rámci zkušebního procesu jsme začali velmi
úspěšně, naši členové byli vybráni
ve zkušebních komisích v oborech
statika a dynamika staveb, pozemní
stavby a vodohospodářské stavby.
Ing. Valkovič je předsedou zkušební komise dodnes. S technickými
školami v regionu jsme velmi úzce
spolupracovali od začátku činnosti
oblasti, zejména s Univerzitou Tomáše Bati, v jejíž aule se konala i první
valná hromada OK ČKAIT Zlín.
Ing. Pech: V rámci první valné hromady oblasti musím vzpomenout
zejména vysokou účast politické
reprezentace. Pokud mám hovořit
o spolupráci s vysokými školami,
zmíním dobré vztahy s Fakultou
architektury, kde naši členové dosud působí na katedře pozemního
stavitelství, nebo s průmyslovou
školou stavební v Liberci.
Ing. Mandík: Vzhledem k tomu, že
v počátku členové oblasti vstoupili
do Komory z vlastního přesvědčení, byla procentuální účast na prvních valných hromadách vždy velká.
Dnes už je průměrná účast při
současném množství členů oblasti
kolem 7–10 %. Z prvních zvolených
členů výboru jich zde dodnes působí zhruba polovina.
Co se týče škol, od počátku spolupracujeme např. se Střední průmyslovou školou a Vyšší odbornou školou v Děčíně, kde v rámci studijního
oboru železnice působíme zejména
při každoroční konferenci Železniční
dopravní cesta.
Ing. Moucha: První valná hromada v OK ČKAIT Pardubice se kona-
la 29. listopadu roku 1993. Tehdy
bylo přítomno 49 ze 79 autorizovaných osob. Když nahlédnu do statistiky, oblast dlouhá léta vévodila
v procentu účastníků. V řadě
případů to bylo i přes 25 %. Segmentu školství jsme přikládali také
mimořádnou důležitost. Např. při
Dopravní fakultě Jana Pernera,
kde jsem jako přednosta oblasti
působil ve vědecké radě, jsme
spolupracovali na vzniku učebních
plánů, identifikovali jsme některé
nedostatky, zejména ve znalosti
práva, a podařilo se nám prosadit
nápravu tohoto stavu.
■ Jak hodnotíte význam regionální struktury ČKAIT z pozice autorizačního procesu
a z hlediska současného vývoje v rámci ČKAIT?
Ing. Najdekr: Z hlediska vazby
autorizační rady na oblasti síť
oblastních kanceláří v podstatě
nasává uchazeče o autorizaci.
Jsou tedy prvním článkem, jenž
rozhoduje o kvalitě uchazečů
o autorizaci, kontroluje formální
stránku procesu. V tomto směru
jsme úspěšní v oblasti pedagogicko výzkumné a projektové,
méně se daří získávat odborníky
z oblasti realizační.
Vysoká kvalita jednotlivých přednostů oblastí jako reprezentantů
Komory na určitém regionu je pro
Komoru velkou výhrou.
Ing. Mandík: Zaplať Bůh, že Komora vznikala hned na počátku,
v devadesátých letech, kdy jsme
všichni byli plni nadšení. V dnešní
době by už ČKAIT asi nevznikla.
Ing. Najdekr: Myslím, že založení
Komory v devadesátých letech
bylo mementem pro technickou
veřejnost. Byl to zásadní krok,
jehož počáteční ideje se nakonec
podařilo realizovat. Pro společnost
v České republice znamená velký
přínos.
Ing. Loutocký: K tomu, aby
Komora byla do budoucna silná
a měla dobrou společenskou
a politickou pozici, je třeba jediné –
a to, aby si udržela etické atributy,
se kterými byla založena. To znamená, aby si uchovávala odborný
kredit, byla profesionální, vstřícná
a komunikativní, jak při jednání
s exekutivou, tak při tvorbě právních předpisů tohoto státu. ■
stavebnictví 01/12
57
pojištění autorizovaných osob
text Stanislav Hlavatý, Marie Báčová
K pojištění autorizovaných osob ČKAIT
Autorizační zákon (zákon č. 360/1992 Sb.,
o výkonu povolání autorizovaných architektů
a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění
pozdějších předpisů) ukládá v § 16 autorizovaným osobám povinnost uzavřít pojištění
z odpovědnosti za škody způsobené výkonem
jejich činnosti. Česká komora autorizovaných
inženýrů a techniků činných ve výstavbě zabezpečuje – na základě rozhodnutí shromáždění delegátů z roku 1995 – toto pojištění pro své
členy hromadně. Pojistné je hrazeno z členských příspěvků členů Komory, autorizovaných
inženýrů a techniků/stavitelů.
První pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu
byla uzavřena v roce 1995 s IPB
Pojišťovnou, a.s. (později ČSOB
Pojišťovnou, a.s.) Na začátku
roku 2003 převzala zastupování
Komory ČK AIT a jejích členů
v oblasti pojištění makléřská firma Čásenský & Hlavatý, s.r.o.,
Hradec Králové. Za její účasti
byla uzavřena nová pojišťovací
smlouva s ČSOB Pojišťovnou,
a.s., na období 20 0 4 –20 0 6.
V ro c e 2 0 0 6 a p ak v ro c e
2009 rozhodlo představenstvo
ČKAIT o uzavření dalších smluv
s ČSOB Pojišťovnou Pardubice
na následující tříletá období.
Celkové pojistné činí v současné době 7 257 600 Kč za jeden rok. Platba pojistného tak
představuje částku 257 Kč /
člen a rok. Nové škodní případy
jsou kryty maximálně ve výši
250 tis. Kč za jednu škodní
událost a rok. Výše spoluúčasti
činí 10 tis. Kč. Pro členy ČKAIT,
kteří se prokazatelně průběžně
v zdělávají v rámci projek tu
celoživotního vzdělávání členů
ČK AIT, se spoluúčast snižuje
na 5000 Kč. Autorizované osoby
mohou uzavřít s pojišťovnou
ČSOB výhodnou individuální
smlouvu o připojištění (částka
250 tis. Kč je spoluúčastí pro
další připojištění autorizované
58
stavebnictví 01/12
osoby na vyšší částky). Připojištění je možné jak jednorázové
pro jednu individuální zakázku,
tak trvalé po dobu trvání smlouvy. Pojištění je rozšířeno o tzv.
udržovací pojištění, jež kryje
předchozí činnost autorizované
osoby, která ukončila v ýkon
vybraných činností ve výstavbě i členství ČK AIT, po dobu
tří roků.
Podmínkou nároku na plnění
z pojistné smlouvy je zejména:
■ ř ádné vedení deníku autorizované osoby, kde musí být
provedený výkon autorizované osoby, v jehož souvislosti
došlo k pojistné události,
zapsán;
■ p okud to obecně závazný
předpis ukládá, příslušný
záznam ve stavebním deníku
nebo v jednoduchém záznamu o stavbě během doby
trvání pojištění;
■ v č asná úhrada členského
příspěvku.
Platnost pojištění
autorizované osoby
mimo ČKAIT
Jakou má platnost pojištění autorizované osoby v případě, že pozastaví svoji činnost, resp. vystoupí z ČKAIT?
Z ákladním principem nové ho systému pojištění je systém, který pojistitelé nazývají
„claims made“, tedy princip prvního uplatnění nároku na pojistiteli nebo uplatnění požadavku
na provedení likvidace škodní
události atd.
Na tomto principu je podstatné,
kdy pojištěný, resp. jeho pojišťovací makléř, poprvé nahlásil
pojistnou událost pojišťovně.
Předpokladem, aby pojišťovna
danou událost uznala za po jistnou, je současné splnění tří
podmínek.
■ Hlášení pojistné události bylo
provedeno v době platnosti pojistné smlouvy (tedy nelze uplatnit škodu, která – i když vznikla
dříve – je hlášena po skončení
platnosti pojistné smlouvy).
■ Vznik škody nebo zjištění
chyby (škody) se projeví v době
platnosti pojistné smlouvy.
■ Je podmínkou, aby se vzniklé
pochybení, případně vyhotovení
příslušné projektové dokumentace, uskutečnilo v době platnosti pojistné smlouvy.
Pojišťovna tedy vzniklou škodu
proplatí pouze tehdy, pokud
platí všechny tři výše uvedené
podmínk y zároveň. Z praxe
není samozřejmě možné, aby
se všechny tyto tři podmínky
projevily například v jednom
roce. Avšak většina klientů má
uzavřenou pojistnou smlouvu
na dobu neurčitou, je tedy
v platnosti po dobu několika,
případně desítek let. Pak je
snadné tyto podmínky splnit.
První uzavření
pojistné smlouvy
Na co se zaměřit při prvním
uzavření pojistné smlouvy?
Vždy se vyplatí uzavírat pojistné
smlouvy prostřednictvím pojišťovacího makléře. Při prvním
uzavření pojistné smlouvy by
za normálních okolností nikdy
nebyly pojištěny projekty vy-
hotovené před datem počátku
první pojistné smlouvy. Zde se
však sjednává tzv. retroaktivní
datum. To znamená datum např.
tři roky zpětně, a pak, i když
pojistná smlouva je platná až
od data podpisu, pojištění zahrnuje veškerá díla (projekty
vyhotovené až tři roky zpětně).
Pochopitelně za toto retroaktivní datum zpětného krytí si klient
připlatí cca 33 % navíc nad základní cenu pojistného, má však
jistotu, že i dřívější projekty jsou
skutečně pojištěné.
Obecně má každá z pojišťoven
své vlastní podmínky retroaktivního pojištění a doby, jak
daleko zp ětně lze pojištění
uzavřít. Jeden až tři roky zpět
jsou běžné u všech pojišťo ven. Některé nabízejí i pět let
a občas se vyskytne i možnost
pojistit se až k datu faktického
zahájení činnosti, tedy „neomezeně zpětně“. Odpověd nost za škody je samozřejmě
omezená promlčecí dobou, a to
jak objektivní, tak i subjektivní,
a může mít různé délky. Pokud
vznikne škoda na zdraví nebo
životě, je odpovědnostní doba
i deset let.
Zde je třeba zdůraznit následující – (viz podmínky výše) je
třeba, aby kontinuita nespočívala obecně jen v tom, že jedno
pojištění u určité pojišťovny navazuje na další pojištění u jiné
pojišťovny. Bohužel, pojištění
musí bý t stále jen u jedné
z pojišťoven. Tento princip tedy
poněkud omezuje možnost
volně přecházet od jedné konkurenční pojišťovny ke druhé.
Volnost však zamezena není,
protože i při přechodu mezi
pojišťovnami je možné u nové
pojišťovny si pro jistotu zaplatit
zpětné retroaktivní krytí.
Datum pojištění
a dílo
K jakému datu se vztahuje
pojištění na dílo?
Vysvětlením a popisem v předchozím bodě je vlastně zodpovězen i tento bod.
Pojištění na dílo se vztahuje
jenom a pouze za splnění tří
podmínek.
■ Byla uzavřena pojistné smlouva již k datu vyhotovení projektové dokumentace.
■ Současně musí být pojistná
smlouva v platnosti i v době
realizace projektu.
■ Pojistná smlouva musí být
stále platná i v době, kdy se škoda projeví, (nebo když se škoda
zjistí) a též musí být stále platná
i v době, kdy se pojistná událost
pojišťovně hlásí. Je třeba mít
na mysli neustálou kontinuitu
pojištění.
Zvláště pak se tato okolnost projevuje, když se inženýr pojišťuje
pouze jen na jeden daný projekt
(jen na jedno dílo). Obvykle si
koupí pojistnou smlouvu jen
na jeden rok, a to na ten, kdy
zhotovuje daný projekt, ale zásadně zapomíná na skutečnost,
že realizace projektu bude probíhat například další rok a škoda
sama se projeví ještě později.
Tuto skutečnost lze vyřešit tím,
že uzavření pojistné smlouvy
na jedno dané dílo nebude
uzavřeno jen na jeden rok, ale
například fixně na pět let.
Doba trvání
pojištění v případě
ukončení inženýrské
činnosti
Jak dlouho platí pojištění, pokud inženýr ukončí činnost?
V podstatě pojištění okamžitě
zanikne, pokud nebude dále
kontinuálně pokračovat. Jak je
možné tento problém vyřešit?
Speciální druh pojištění pro
vyřešení této situace se nazývá
tzv. runoff cover. Český ekvivalent je tedy ukončovací nebo
doběhové pojištění. Projektant,
ať již při odchodu do důchodu,
nebo při fyzickém ukončení
všech projektů, si jednorázově
koupí pojistnou smlouvu např.
na doběh pěti let. Během tohoto období již nic nekoná a neprojektuje, ale má možnost kdykoli
během těchto pěti let hlásit
pojistné události a pojišťovna
má povinnost takovéto pojistné
události proplácet.
inzerce
■K
datu vyhotovení projektové
dokumentace;
■ k datu realizace projektové
dokumentace;
■ k datu, kdy je uvedena projektovaná stavba do provozu, apod.
Pojišťovací makléř
Proč se vyplatí uzavírat pojistné smlouvy prostřednictvím pojišťovacího makléře?
Jaká jsou základní kritéria při
jeho výběru? Obecně je profesionálem ve svém oboru
a měl by své práci rozumět.
Nese stejnou odpově dnost
za uzavřené pojistné smlouvy
jako projektant za svůj pro jekt. Podlé zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích musí
být pojištěn na svoji profesní
odpově dnost minimálně na 25 mil. Kč (ekvivalent 1 mil.
eur). Pokud si každý inženýr či
projektant srovná výši své vlastní pojistné částky (v průměru je
každý inženýr pojištěn cca na 3 mil. Kč, většina má však základní komorové pojištění pouze do výše 0,25 mil. Kč), zkušený makléř se vyzná ve všech
v ýše popsaných principech,
a může je proto svému klientovi
vysvětlit. Přestože je však v ČR
registrováno cca 150 000 zprostředkovatelů pojištění, podle
mého názoru může kvalitně
zajistit profesní pojištění maximálně jedna desetina z tohoto
počtu. Vzhledem k tomu by
jedním ze základních kritérií
při výběru makléře na pojištění
z titulu profesní odpovědnosti
měl být fyzický počet těchto
uzavřených pojištění. ■
Autoři článku:
Stanislav Hlavatý, pojišťovací
makléř a poradce,
Čásenský & Hlavatý, s.r.o.
E-mail: [email protected]
Marie Báčová,
ČKAIT
E-mail: [email protected]
stavebnictví 01/12
59
vodohospodářské stavby
text a grafické podklady Ing. Michael Trnka, CSc., ml.
▲ Plavební stupeň Děčín. Vizualizace.
Zkapacitnění napojení České republiky
na evropskou síť vodních cest
Vodní doprava je v České republice neustále
diskutovaným tématem. Největší rozpory vzbuzuje doprava nákladní. Někteří ji vyzdvihují, jiní ji
proklínají. V médiích se čas od času objeví články
o tom, jak Spolková republika Německo upouští
od lodní dopravy na Labi a jak se v České republice připravují ohromné zbytečné stavby za mnoho
miliard Kč. Tento článek si naopak klade za úkol
informovat stavební veřejnost o možnostech
výhledu nákladní vodní dopravy v ČR.
Vodní doprava je nejšetrnějším
druhem dopravy. Podle studie
zpracované institutem PLANCO
Consulting GmbH z Essenu je
výše externích nákladů v rámci
vodní dopravy pětkrát nižší než
u dopravy silniční a třetinová oproti
dopravě železniční. Externí náklady
60
stavebnictví 01/12
zohledňují celospolečenské výdaje
na nehody, zatížení hlukem, zatížení ovzduší zplodinami, prachem
a klimatickými plyny. Z tohoto
důvodu je v Evropě běžné vodní
dopravu využívat a podporovat
na státní úrovni. Mělo by tomu tak
být i v České republice.
Hlavní směr nákladní dopravy
mezi Českou republikou a SRN
míří na Ústí nad Labem a Drážďany, podél Labe. Pozemní trasy
v tomto koridoru jsou značně
zatížené a pohybu zboží by jistě
prospělo nové spojení o kapacitě
cca 8 mil. tun ročně. Shodou
okolností představuje Labe naši
jedinou spojnici se sítí evropských
vodních cest. Je přímo napojeno
na významné námořní přístavy, ať
již na Hamburg a Bremerhaven,
tak na Amsterdam, Rotterdam
a Antverpy (přístavy ARA). Pozemní přeprava v těchto přístavech je
velmi zatížená a je vítána doprava
překládaného zboží vnitrozemskou
vodní dopravou s přímým překladem, ať do námořních plavidel,
nebo do skladovacích prostor. To
je dalším důvodem, proč vodní
dopravu v České republice podporovat.
Výstavba plavebního
stupně Děčín na Labi
Z výše uvedených příčin připravuje
státní investor, Ředitelství vodních cest ČR, výstavbu plavebního
stupně Děčín na Labi, těsně pod
přístavem Děčín – Loubí. Maximální
vzdutí jezu při minimálních průtocích
je navrženo ve výši 5,1 m s tím, že
při jednoletém průtoku je vzdutí
nulové. To znamená, že v průběhu
celé zdrže nepřesáhne hladina úroveň, na které se statisticky alespoň
jednou ročně vyskytuje. Většina
zdrže leží v intravilánu města Děčín.
V současné době jsou dokončovány
úpravy dokumentace EIA podle
požadavků MŽP.
Výstavbou stupně Děčín budou
i na území České republiky zajištěny
minimálně takové plavební podmínky, které odpovídají současným potvrzeným parametrům labské vodní
cesty na území SRN – plavební
hloubka z Magdeburgu do Drážďan
1600 mm a z Drážďan do Hřenska
1500 mm, po 345 dní ve statisticky průměrně vodném roce. Tyto
hodnoty jsou ze strany SRN garantovány memorandem podepsaným
ministry dopravy SRN a ČR v roce
2006. Platnost memoranda potvrdila i kancléřka Angela Merkelová
premiéru Petru Nečasovi dopisem
ze dne 6. června 2011. Stejně tak
potvrdil platnost memoranda státní
tajemník Ministerstva dopravy a pro
rozvoj výstavby a sídel SRN Enak
Ferlemann na konferenci v Senátu
Parlamentu České republiky dne 27.
září 2011. Z jeho projevu cituji: Labská vodní cesta má ohromný potenciál. Je to životodárná tepna, kterou
musíme využít. Dnes se z celého
kontejnerového provozu z Hamburku
přepravuje pouze 1,7 % po vodních
cestách. Je to příliš málo. V roce
2015 až 2020, tak jak se bude vnitrozemská vodní doprava rozvíjet, by to
znamenalo, že bychom mohli transportovat 1 000 000 kontejnerů, což
by znamenalo ušetřit 10 000 celých vlaků ročně, a tím také uvolnit železniční cestu pro další transporty.
V závěru svého vystoupení Ferlemann prohlásil: Podstatné je, že
Labe bude splavné na hloubku
1,60 metru po 345 dní v roce dle
Společného prohlášení z roku 2006
mezi Ministerstvem dopravy SRN
a ČR. To je věc, která platí. Kategorie
vodních cest se plánovaného stavu
nedotkne, ta se týká především
zeštíhlení státní správy vodních cest
v SRN. Chtěl bych ještě jednou říci,
že kategorizace vodních cest v SRN
nebude mít žádný vliv na to, co se
bude dít na Labi.
Podporu zvýšenému využití Labe
jako vodní cesty včetně výstavby plavebního stupně Děčín pak
přednesl vedoucí úřadu pro životní
prostředí magistrátu zemského
města Drážďany Dr. Christian Korndörfer, jenž ve svém vystoupení
na konferenci s mezinárodní účastí
s názvem 26. plavební dny, konané
ve dnech 13.–15. září 2011 v Ústí
nad Labem, mimo jiné prohlásil:
Zemské hlavní město má existen-
▲ Levý břeh Labe v Děčíně. Vizualizace.
▲ Úprava soutoku Labe a Ploučnice. Vizualizace.
ciální zájem na ekologicky intaktním
toku a na fungující labské vodní cestě. Plavební stupeň Děčín je k tomu
dobrým kompromisem. Kompromis
však nikdy neznamená, že by jedna
strana prosadila své zájmy na sto
procent. Přejeme si, aby obě strany byly ochotny plně akceptovat
tento kompromis. Vidíme skutečně
nebezpečí, že takzvaný ekologický
konflikt bude využit k tomu, aby
omezené veřejné prostředky byly
z Labe staženy a z krátkozrakého
myšlení efektivity byl po staletí
rostlý dopravní systém redukován
k bezvýznamnosti. Jsem přesvědčen o tom, že nákladní doprava
na Labi se v důsledku stoupajícího
nedostatku zdrojů ve střednědobém
horizontu opět vrátí ke konkurenceschopnosti, kterou měla před dobou
levné ropy a upřednostňování silniční
dopravy. K tomu nutné investice
do přizpůsobení infrastruktury pro
budoucnost, která bude významně
charakterizována vyššími cenami
za energie a pokračující změnou
klimatu, musí být realizovány nyní,
aby byly včas účinné.
Z výše uvedených důvodů se domnívám, že vybudování plavebního
stupně Děčín má pro Českou republiku smysl. Za 4,5 mld. Kč obnovíme
rozumné plavební hloubky na 14 km
Labe, to znamená, že vybudujeme
dopravní cestu s nákladem 321 mil.
Kč na 1 km a připojíme tak Českou
republiku na evropskou síť vodních
cest. Cena je cca ve výši 50 %
ceny dálnice srovnatelné kapacity
ve srovnatelném terénu. Mimo
tyto vynaložené prostředky bude
vybudována malá vodní elektrárna,
která bude produkovat tolik žádanou
čistou elektrickou energii a bude
samostatně ekonomicky návratná.
Ekologičnost stavby ještě podtrhuje
skutečnost, že kamiony jedoucí
po trase z Lovosic do Drážďan musejí z údolí Labe v úrovni 170 m n.m.
vystoupat na hřeben Krušných hor
do výše 600 m n.m. a poté sjíždějí
zpět do údolí Labe k Drážďanům.
Plavidlo zdolá tuto cestu řekou bez
překonávání zbytečného převýšení.
Obnovením tohoto dopravního
spojení se posílí současný dopravní
koridor a zvýší se konkurence silniční a železniční dopravy. Tím se
vyvine tlak na ceny přepravy a sníží
se náklady na vývoz či dovoz zboží,
což povede ke zvýšení konkurenceschopnosti českých výrobců.
U některých druhů zboží je vodní doprava zcela nenahraditelná. Jedná se
zejména o velmi rozměrné investiční
celky a o těžké náklady. Existence
vodní cesty podpoří zachování
a další rozvoj této výroby. Nezanedbatelný je i vliv na rekreační plavbu,
a to jak soukromou, tak osobními
loděmi. I pro tato plavidla je důležité
zajištění plavebních hloubek. ■
Autor článku:
Ing. Michael Trnka, CSc., ml.,
Pöyry Environment a.s.
E-mail: [email protected]
stavebnictví 01/12
61
názory
text doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc.
Energetická spotřeba
budov – dogmata a fakta
Budovy postavené v EU spotřebovávají přibližně 40 % veškeré energie, mají 30% podíl
na produkci emisí CO2 a vytvářejí přibližně
40 % všech odpadů.
S touto větou v různých obměnách se setkáváme na každém
kroku, používají ji novinář i,
autoři odborných článků i diskutéři na nejrůznějších fórech
a samozřejmě politici. Nechybí
však ani v dílech renomovaných
odborníků. Na mezinárodní konferenci Tepelná ochrana budov
2011 (v květnu ve Vysokých
Tatrách na Slovensku) se vyskytla v několika příspěvcích.
Nevím, zda se některý z autorů
zamyslel nad tím, je-li to možné,
je-li to pravda, existuje-li někde
výpočet či jiný důkaz tohoto
na první pohled podezřelého
tvrzení, které ovlivňuje chování
vlád a též ekonomiku a životní
prostředí evropsk ých států.
Pokusme se o analýzu, z níž by
vyplynulo potvrzení, nebo vyvrácení tohoto dogmatu alespoň
v podmínkách ČR.
Nosným tématem je energetická spotřeba budov v EU.
Položme si tedy otázku: Jakou
energii spotřebovávají budovy
postavené v EU? Zřejmě budeme uvažovat o energii spojené
s provozem a údržbou budov.
Především to tedy bude energie
nutná k vytvoření příznivého
vnitřního klimatu, tj. energie
potřebná k vytápění, případně
chlazení. Potřebné množství
této energie přímo souvisí se
stavebním provedením budov y, s jejím tvarem, polohou
a kvalitou obvodového a střešního pláště. Nazývejme ji dále
energií ovlivnitelnou, rozumí se
stavebním provedením. Další
energetická spotřeba již souvisí s aktivitami provozovanými
v budově. Pokud jde o obytnou
budovu, pak je to příprava teplé
62
stavebnictví 01/12
vody, vaření, praní, osvětle ní, úklid, provoz nejrůznějších
spotřebičů, bazénů, saun, co
se veřejné budovy týče, jsou
to kancelářské stroje a technologická zařízení (lékařská
technologie, informační technologie, divadelní technologie,
prodejní technologie, stravovací
technologie apod.). Tuto energii
budeme nazývat energií neovlivnitelnou – rozumí se opět z pohledu stavebního provedení.
Podíl neovlivnitelné energie
z celkové spotřeby se značně
různí podle intenzity užívání
Pasivní dům
Nízkoenergetický dům
Běžný dům – novostavba
Nezateplený starší dům
bytu (počet obyvatel v bytě)
a podle úrovně a zájmů jeho uživatelů (vybavenost elektrickými
spotřebiči a vlastním technickým zařízením budovy). V průměru lze uvažovat, že z celkové
spotřeby energií přísluší 70 %
energii ovlivnitelné (vytápění),
20 % energii spotřebované
na ohřev teplé vody a vaření
a 10 % na ostatní spotřebu.
V úvodu citovaná věta je používána jako argument ke zkvalitnění tepelně technick ých
vlastností budov. V naší analýze
tedy budeme zkoumat zejména
tu část energetické spotřeby
budov, kterou můžeme tepelně
technickými vlastnostmi budovy ovlivnit, což je v podstatě
pouze energie potřebná k vytápění, případně chlazení.
Energetická spotřeba
budov pro bydlení
Podle údajů uveřejněných v Bytové politice ČR [4] je v České
republice 4,5 mil. bytů, jejich
průměrná velikost je 76,3 m2,
počet obyvatel v ČR činí přibližně
10 mil., celková plocha bytů tvoří
343 mil. m2.
Jak vyplývá z četné literatury
a z vlastních měření [18], lze naše
současné byty rozčlenit podle
spotřeby energií přibližně do čtyř kategorií (viz tab. 1).
Pro orientač ní v ýpo č t y bu deme uvažovat potřebné
množst ví ovlivnitelné energie ve v ýši 110 kWh/m 2 /rok
a množství celkové energetické spotřeby obytných budov
v e v ý š i 14 0 k W h / m 2 / r o k .
Tato hodnota odpovídá též výsledkům sledování skutečné
spotřeby na čtyřech vzorcích
v období tří let [18]. Sledování bylo prováděno ve třech
rodinných domech a jednom
bytě. Výsledky jsou uvedeny
v tab. 2.
Energie ovlivnitelná
(kWh/m2/rok)
15
50
70
120–140
Energie celkem
(kWh/m2/rok)
45
80
100
150–180
▲ Tab 1. Byty podle spotřeby energií
Objekt
m2
a) Novostavba RD
b) RD po rekonstrukci
c) RD po rekonstrukci
d) Byt nezateplený
Průměr
331
264
248
121
Ovlivnitelná
kWh/m2/rok
71
99
107
126
101
Celkem
kWh/m2/rok
99
141
149
171
140
▲ Tab. 2. Množství ovlivnitelné energie a celkové energetické spotřeby obytných budov v průměru za rok
Zdroj
Plyn
Nafta
Benzin
Letecký benzin
Elektrická energie
Uhlí (mimo výrobu el. energie), zdroj [13], [14]
Spalování dřeva [15]
Celková spotřeba energie v ČR
Technické jednotky
8,979 mld. m3
4,5 mld. l
2,4 mld. l
250,0 mil. l
16,5 mil. t
▲ Tab. 3. Přehled celkové spotřeby energie v ČR
1,19 mil. m3
-
Energie (GWh)
95 000
49 000
24 000
4 000
60 300
40 000
2 600
274 900
Jak je patrné, do průměru nebyly
zahrnuty domy pasivní a nízkoenergetické, kterých je zatím v ČR minimum. Hodnota
110 kWh/m2/rok, kterou zavádíme
do výpočtu, je z důvodu bezpečnosti výpočtů vyšší než obvyklé
procento z celkové spotřeby, jež
činí na vytápění cca 70 až 75 %.
Objekty a), b), d) byly vytápěny
plynovým kotlem, objekt c) kotlem na dřevo. U tohoto objektu
se projevila nižší účinnost energetického zdroje než u vytápění
plynového. Spotřeba energie
na vytápění průměrného bytu
o velikosti 76 m2 bude tedy uvažována ve výši 8360 kWh ročně.
Celkové roční množství ovlivnitelné energie pro vytápění obytných budov v ČR potom vychází
ve výši 343 mil. m2 x 110 kWh/
m 2 /rok = 37 730 GWh, tj cca
3,77 MWh na 1 obyvatele. Celková spotřeba energií v obytných
budovách pak vychází ve výši
48 020 GWh za rok.
Zde se nabízí zajímavé srovnání
například s energetickou spotřebou osobního automobilu,
kter ý má dnes téměř každá
domácnost. Podle statistic kých údajů [3] bylo v roce 2007
v ČR 4,3 mil. osobních aut. Při
uvažovaném průměrném proběhu pouze 25 000 km ročně
a spotřebě nafty 7 l/100 km je
energetická spotřeba jednoho
auta cca 19 250 kWh. Při počtu
aut 0,43 na 1 obyvatele je to
8,3 MWh na 1 obyvatele, tedy
více než dvojnásobek energetické spotřeby na vytápění
obytných budov.
Rok
Dokončené byty
Plocha bytů (m2)
Plocha nebytová (m2)
Podíl nebytové plochy
Celková energetická
spotřeba v ČR
Z pramenů uvedených v literatuře [3, 5, 6, 13, 14, 15] je možno
sestavit přehled celkové spotřeby
energie v ČR (viz tab. 3).
Je třeba poznamenat, že údaje
v tab. 3 jsou z různých pramenů
z let 2007–2010, jde tedy o orientační výpočet. V případě uhlí,
kde je výrazně nižší účinnost
při energetickém využití nežli
u ušlechtilých zdrojů, bylo počítáno s účinností 55 %, jeho primární
energie je tedy cca dvojnásobná.
Porovnáme-li spotřebu energie
na vytápění obytných budov
(37 730 GWh) s celkovou spotřebou energie v ČR (275 000 GWh),
dostáváme se k podílu 13,7 %.
Podíl celkové energetické spotřeby energií obytných budov pak
vychází ve výši cca 17,5 %.
Pro ujištění, že výpočet celkové
spotřeby energií, sestavený
z mnoha zdrojů, je přibližně správný, jsme použili ještě dalšího pramene [17], kde se uvádí celková
spotřeba primární energie v ČR
v roce 2010 ve výši 1150 PJ,
což je po přepočtu 310 000 GWh.
To p o m ě r n ě p ř e s n ě ko re sponduje s naším výpočtem
(275 000 GWh), vezmeme-li v úvahu účinnost jednotlivých zdrojů.
Energetická spotřeba
ostatních budov
Z formulace tvrzení EU lze usoudit, že se tato spotřeba týká
2007
41 649
3 165 324
1 572 176
49,7 %
2008
38 380
2 916 880
1 418 469
48,6 %
všech budov, tedy nejen obytných, ale i budov občanské vybavenosti a administrativních
a sociálních budov v průmyslových areálech. Je otázkou, jaká
je v těchto budovách struktura
energetické spotřeby a jaký je
poměr celkové užitné plochy
těchto staveb v relaci k celkové
užitné ploše obytných budov.
Struktura spotřeby je velmi rozdílná podle určení jednotlivých
budov. V administrativních budovách např. činí podíl energie
potřebné na vytápění a chlazení více než 80 %, v hotelích
a ubytovnách je podíl spotřeby
na vytápění mírně nižší než 70 %,
vyšší je podíl spotřeby na ohřev
teplé vody; v sociálních budovách
je podíl spotřeby na ohřev vody
výrazně vyšší. V budovách se
speciálním určením, vybavených
náročnou technologií (nemocnice, divadla, bazény apod.), je
podíl spotřeby na vytápění a chlazení nižší než 70 %. Odhadujeme,
že v průměru může být spotřeba
ovlivnitelné energie ostatních
budov ve výši cca 65 % z celkové
spotřeby.
Statistické údaje o celkové užitné ploše budov určených k jinému účelu než k bydlení se
nepodařilo zjistit. Orientačně
můžeme vyjít ze statistických
údajů o dokončených bytech
a nebytových budovách v letech
2007–2010 [21]. Počty dokončených bytů a podlahové plochy
dokončených nebytových budov
jsou uvedeny v tab. 4. Podlahová
plocha bytových domů (vč. rodinných domů) byla přepočtena
2009
38 473
2 923 948
1 613 433
55 %
2010
36 442
2 769 592
1 058 014
38,2 %
▲ Tab. 4. Počty dokončených bytů a podlahové plochy dokončených nebytových budov
Energetická spotřeba
Celková spotřeba energie v ČR
Ovlivnitelná energie obytných budov
Ovlivnitelná energie ostatních budov
Celková spotřeba energie obytných budov
Celková spotřeba energie ostatních budov
Podíl spotřeby energií v budovách celkem
Podíl ovlivnitelné spotřeby v budovách
▲ Tab. 5. Energetická spotřeba budov v ČR
GWh/rok
275 000
37 730
15 560
48 020
23 940
%
100,0
13,7
5,6
17,5
8,7
26,0
19,0
z uvedeného počtu průměrnou
plochou 76 m2.
Pro výpočet použijeme hrubý
odhad ve výši cca 50% plochy
obytných budov, tedy přibližně
343 x 0,5 = 171 mil. m2. V tom
případě činí spotřeba ovlivnitelné energie v těchto budovách 171 mil. m2 x 140 kWh/m2
x 0,65 = 15 560 GWh ročně.
Celková roční spotřeba na provoz nebytových budov pak činí
23 940 GWh.
Energetická spotřeba
budov v ČR
Na podkladě uvedených propočtů a odhadů docházíme k výsledkům v tab. 5.
Poněvadž ve výpočtech byly pro
některé veličiny použity odhady,
jež mohou být zatíženy určitou
chybou, provedeme hrubou kontrolu na podkladě statistických
dat o struktuře konečné spotřeby
energií v ČR (údaje pocházejí
z roku 2010 – viz [17]).
Z grafu uvedeného ve zdroji [17]
lze vyčíst následující hrubé údaje
o konečné spotřebě energií. Jsou
následující. Průmysl: 36,9 %,
doprava: 25,8 %, domácnosti:
22,9 %, ostatní: 14,4 %.
Spotřeba energie pro provoz
budov je skryta v položkách
domácnosti a ostatní. Kromě
energie potřebné pro provoz
budov uvedené výše (energie
ovlivnitelná a neovlivnitelná kvalitou budovy) spotřebovávají domácnosti energii pro další účely.
Vysokou spotřebu energie vykazuje v posledních letech zejména
provoz a údržba bazénů a zahrad,
vybavení tzv. hobby dílen aj. Spotřeba energie pro provoz a údržbu
středně velkého bazénu (25 m3)
představuje cca 35 0 0 kW h
ročně (tedy 50 % energie potřebné k vytápění průměrného
bytu), pokud se nepoužívá ohřev
vody. U bazénů s ohřevem vody
je spotřeba energie násobně vyšší. Pokud tedy odhadneme, že
z celkové spotřeby domácností
a spotřeby ostatní se spotřebuje
cca 75 % na provoz budov, pak je
to (22,9 + 14,4) x 0,75 = 27,7 %
z celkové spotřeby energií v ČR.
Z toho podíl spotřeby ovlivnitelné
stavebnictví 01/12
63
stavem budovy činí 70 %, tj. cca
19 % z celkové spotřeby.
Na podkladě uvedených výpočtů
můžeme tedy učinit tento závěr:
■ s potřeba energií na provoz
budov představuje 26 až 28 %
z celkové energie spotřebované v ČR;
■ spotřeba energií na vytápění
budov představuje cca 19 %
z celkové energie spotřebované v ČR.
Vzhledem k tomu, že tyto údaje
jsou významné zejména z hlediska snahy o dosažení úspor energií
zateplováním budov a konstrukcí
nízkoenergetických a pasivních
domů, je třeba si uvědomit, že
těmito opatřeními ovlivňujeme
pouze cca 18 až 19 % energetické
spotřeby státu, nikoliv 40 %, jak
je všeobecně deklarováno. I těchto necelých 20 % spotřeby energií je samozřejmě významnou
položkou v celkové energetické
bilanci, není však položkou dominantní a je třeba úspory energií
hledat i jinde, zejména v dopravě.
Vedlejší účinky
zateplování budov
Nejčastěji používanou technologií
pro zvýšení tepelného odporu
netransparentních částí obvodových a střešních plášťů budov je
použití zateplovacích systémů
na bázi pěnového polystyrenu
EPS. Běžně se používají tloušťky
tepelněizolační vrstvy o mocnosti 80 až 220 mm, ve střešních
pláštích i více. Na 1 m2 podlahové
plochy bytu připadá v průměru
0,65 m 2 netransparentní části
obvodového pláště. Připočteme-li určitý podíl izolací podlahy
a střechy, můžeme uvažovat cca
0,75 m2. Na zateplení průměrného bytu o ploše 76 m2 při tloušťce
vrstvy 150 mm se tak spotřebuje
cca 8,6 m3 polystyrenu.
Energetická náročnost výroby
polystyrenu [1] je cca 600 MJ/
m2 při tloušťce zateplení 300 mm,
přepočteno je to 560 kWh/m3.
Na průměrný byt tedy připadá
4790 kWh, což představuje cca
60 % roční spotřeby energie
na vytápění bytu. Připočteme-li
energii na dopravu a manipulaci,
64
stavebnictví 01/12
bude se výsledek blížit roční
spotřebě.
Podle statistiky sdružení výrobců
EPS se roční spotřeba EPS v ČR
v posledních letech pohybuje kolem 50 000 t, což představuje cca
3,7 mil. m3 (uvažována je objemová hmotnost EPS 13,5 kg/m 3).
Z toho cca 50 % připadá na zateplování budov. EPS jako tepelněizolační materiál používáme
v ČR cca čtyřicet let, v masivní
míře posledních deset let. Životnost zateplovacích systémů
odhadujeme na třicet až padesát
let. Jednou budeme muset toto
množství polystyrenu zlikvidovat.
Zatím jsou známy dva způsoby
likvidace – spalování a skládkování. Při spalování se sice získá
určité množství energie, udává se
až 80 % [19], vzniká však značné
množství kysličníku uhličitého.
Skládkování není z ekologického
hlediska nebezpečné, co se
možné kontaminace půdy nebo
spodních vod týče, je však nebezpečné tím, že se jedná o velmi
lehký materiál o nízké pevnosti,
jenž může být větrem nebo vodou zanesen do širokého okolí.
Již dnes se s úlomky polystyrenu
setkáváme podél cest, silnic, velmi často na březích řek a potoků
i na mnoha jiných místech v přírodě. Vůbec nejhorší situace nastává v ústí řek a na březích moří.
Podle sdělení odborníků [20]
jsou již dnes na hladině oceánů
shluky polystyrenových úlomků
o ploše několika desítek čtverečních kilometrů. V jejich stínu
dochází k tlumení fotosyntézy,
která případně vůbec neprobíhá,
a následkem toho se rozrušuje
celý původní trofický řetězec
mořského společenstva. Drobné
částice polystyrenu omylem přijímá řada mořských živočichů jako
potravu a následkem toho mnoho
z nich zahyne.
Určitou možností je též recyklace,
tedy znovupoužití polystyrenu
do lehčených betonů. Z kvantitativního hlediska se však jedná
o možnost významnou jen málo.
Za nejzávažnější problém je možné považovat organizaci a techniku sběru polystyrenového odpadu. Jeho separace ze stavebních
dílů je v některých případech
značně obtížná, materiál se drolí
a nelze zabránit mnoha zbytkům,
které jsou větrem zanášeny
do okolí, což při skládkování polystyrenu znamená také vážný
problém.
Podle sdělení EUMEPS [16]
bylo v EU v roce 2009 vytříděno
500 000 t odpadů typu EPS
(tj. cca 37 mil. m 3), 57 % bylo
recyklováno nebo energeticky
využito (to znamená spáleno),
43 % bylo uloženo na skládky.
V ČR bylo v tomtéž roce vyprodukováno 8000 t odpadů typu
EPS, z toho 63 % bylo uloženo
na skládky. Srovnejme tento
údaj s naší roční spotřebou EPS
(50 000 t) a posuďme, jaké nebezpečí pro tuto planetu vytváříme. Netýká se to samozřejmě jen
EPS, ale veškerých plastických
hmot a výrobků chemického
průmyslu, jež jsou našemu přirozenému prostředí cizí.
Závěr
V podmínkách České republiky
není pravda, že české budovy
spotřebovávají 40 % celkové
spotřeby energií. Tento podíl je
výrazně nižší, podstatně větším
spotřebitelem energie je doprava
a průmysl. Zejména v oblasti
dopravy máme v globálním pojetí tohoto fenoménu nesmírné možnosti úspor. Potraviny
a zboží běžné spotřeby vozíme
po světě naprosto nesmyslně,
nikoliv k obecnému prospěchu.
Do této oblasti je třeba napřít
úsilí po úsporách energií. U budov můžeme jejich tepelnou
ochranou získat též významné
úspory energie, nesmíme však
podcenit ekologická rizika plynoucí z nesmírné produkce materiálů
(zejména EPS), které jsou přírodě
cizí. Tento fakt představuje významné pole pro výzkum spolehlivé techniky sběru a technologie
likvidace EPS. ■
Použité prameny a výpočtové
hodnoty:
[1]Chybík: Přírodní stavební
materiály, Grada 2010
[2] Chybík: Vliv stavebních materiálů na utváření životního
prostředí. In: Materiály pro
stavbu, XVI. roč., č. 9/2010
[3] Česká ekonomika v číslech –
ČSÚ, ČKAIT 2008
[4] Bytová politika ČR – zpráva
MMR 1. 10. 2009
[5] Spotřeba nafty a benzinu
v r. 2010 – HN 10. 1. 2011
[6] Spotřeba plynu v r. 2010 –
zpráva MPO na internetu,
www.mpo.cz
[7] Energetický ekvivalent nafty
39,9MJ/l – Reinhard 1993,
Křen Jan 2010
[8] Energetický ekvivalent plynu
10,6 kWh/m3 – údaj RWE,
dřevo 14,6 MJ/kg
[9] Fyzikální tabulky – 1 Wh =
3,6 kJ, 1 cal = 4,18 J
[10]Energetická náročnost běžného domu – vlastní měření
na třech objektech
[11]Ceny 2010. Plyn: 1,18 Kč/kWh,
elektro: 5,20 Kč/kWh – zjištění z faktur
[12]Fojtík, V.: Půjde to i s limity.
In: EURO č. 19/2011, str. 54
[13]www.okd.cz/cz/tezime-uhli
(9. 5. 2011)
[14]w ww.vytapeni.tzb-info.cz
(15. 5. 2011)
[15]w w w . m e z i s t r o m y . c z
(15. 5. 2011)
[16]T isková zpráva. In.: Materiály pro stavbu 5/2011,
www.eumeps.org
[17]Gebauer, P.: Udržíme souč asné tempo snižování
energetické náročnosti? In:
Energetika – Magazín vydavatelství Economia Praha,
květen 2011, str. 14–17
[18]Vlastní měření
[19]Z emene P., Vörös F.: Evropské environmentální
prohlášení o EPS izolaci.
In: Tepelná ochrana budov
2011, ZSV TS Bratislava
2011
[20]České stavebnictví v číslech
2010 – ČSÚ, ČKAIT 2011
Autor:
doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc.,
předseda Jihomoravského
stavebního společenství SPS
v ČR, předseda odborné sekce
Kvalita v průmyslu a stavebnictví
Rady kvality ČR
Odborné posouzení:
Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.,
Centrum stavebního inženýrství
a.s.
analýza
text Ing. Zbyněk Novotný, CSc.
Dopady hospodářské krize na vývoj
českého stavebnictví v 1. dekádě století
Stavebnictví patří v České republice k základním odvětvím, jak svým příspěvkem k tvorbě
hrubého domácího produktu, tak podílem
na zaměstnanosti. A je také odvětvím, které
bylo velmi silně postiženo hospodářskou krizí,
jejíž dopady se objevily s určitým časovým
předstihem již v roce 2008 a které se budou
zřejmě projevovat i po roce 2010, resp. 2011,
kdy ostatní odvětví budou snad oživovat.
Tento „prodloužený“ negativní dopad bude
odrazem evropské „dluhové krize“ i českého státního dluhu, což povede k preferování
úsporné strategie před strategií podporující
hospodářský růst.
Stavební produkce
Vývoj se od začátku dekády jevil
příznivě s výraznými meziročními
reálnými přírůstky objemu stavební
produkce, které dosáhly maxima
v letech 2001, 2003 a 2004 ve výši
kolem 9 %. Růst trval až do konce
Celkem
Pozemní
stavitelství
Inženýrské
stavitelství
roku 2007, i když tempa v jednotlivých letech kolísala. V roce 2008 lze
mluvit o prvním projevu recese –
stagnaci, jevu, který se projevil nejen dříve než v jiných odvětvích, ale
i dříve, než se o krizi (recesi) začalo
obecně mluvit. Krizové příznaky se
v ukazateli objemu stavební produkce projevily ostřeji v dalších dvou
letech meziročním poklesem, který
se postupně prohloubil z –1,0 %
v roce 2009 na výrazných –7,6 %
v roce 2010.
Krizové jevy se ukázaly především
v pozemním stavitelství: poklesem
objemu produkce od roku 2008,
a to prohlubujícím se tempem až
na –8 % v roce 2010. Inženýrské
stavitelství naopak, po poklesu
v roce 2007, v následujících dvou
letech výrazně rostlo, o +10 %
a o +14 %, a to díky státním zakázkám v oblasti dopravní infrastruktury. Tyto nárůsty však nevykompenzovaly propady pozemního
stavitelství. Krize se v inženýrském
stavitelství projevila až v roce 2010
poklesem produkce o –6,7 %.
To potvrzuje i strukturální pohled
porovnávající podíly jednotlivých
směrů výstavby na celkové produkci (stavebních pracích v hodnotě „S“) v předkrizovém roce
2007 s rokem 2010. V něm došlo
k poklesu produkce ve směrech
výstavby, které jsou tradičně „doménou“ soukromého sektoru,
Indexy (meziroční relativní změny) objemu stavební produkce
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
103,0 109,4 108,8 105,2 106,0 107,1 100,0
109,6
▼
▲
▼
▼
▲
▲
▼
105,3 107,4 104,9 105,0 110,7 96,5
102,7
▲
▲
▼
▲
▲
▼▼
121,7 112,9 105,8 108,8 97,9 110,0
104,2
▲
▼
▼
▲
▼▼
▲▲
2009
99,0
▼▼
93,9
▼
114,1
▲
2010
92,4
▼
92,0
▼
93,3
▼▼
▲ Tab. 1. Indexy (meziroční relativní změny) objemu stavební produkce. ▲ – zrychlení tempa růstu; ▲▲ – růst po předchozím poklesu; ▼ – zpomalení tempa růstu, prohloubení tempa/pokles; ▼▼– pokles po předchozím růstu/stagnaci.
▼ Tab. 2. Struktura objemu stavebních prací v hodnotě „S“ podle směrů výstavby
2007
2010
´10–´07
(%)
2007
2010
´10–´07
(%)
Struktura objemu stavebních prací v hodnotě „S“ podle směrů výstavby
Stavební práce v tuzemsku
StavebNová výstavba, rekonstrukce a modernizace
Opravy ní práce
Neb. b.
InžeVodov zahraa
Bytové
Neb. b.
Celkem Celkem
nevýnýrské hosp.
ničí
údržba
budovy
výrobní
robní
stavby stavby
Stavební práce v hodnotě „S“ celkem = 100,0
97,3
72,6
15,5
12,2
17,5
26,5
0,9
24,7
2,7
97,8
72,8
11,5
12,6
12,1
35,4
1,3
25,0
2,2
+0,5
+0,2
+0,4
+8,9
+0,4
+0,3
–4,0
–5,4
–0,5
Nová výstavba, rekonstrukce a modernizace = 100,0
–
100,0
21,3
16,8
24,2
36,5
1,2
–
–
–
100,0
15,7
17,4
16,6
48,6
1,8
–
0,0
+0,6
+12,1
+0,6
–
–
–
–5,6
–7,6
a k růstu produkce ve směrech
s tradiční převahou, nebo alespoň vysokým podílem veřejného
sektoru.
Strukturální změny v roce 2010
proti roku 2007 lze stručně popsat
takto:
■ mírné zvýšení podílu prací v tuzemsku s odpovídajícím poklesem
prací v zahraničí (v řádu desetin %);
■ v tuzemsku výrazný pokles podílu
výstavby s převahou soukromého sektoru, tj. mírné zvýšení
podílu oprav a údržby (rovněž
v řádu desetin %) a výrazný pokles podílu výstavby bytových
budov a nebytových výrobních
budov (o –4 %, resp. –5 %);
■n
árůst podílu výstavby s převažujícím nebo vysokým podílem
veřejného sektoru, tj. výrazný nárůst podílu inženýrských staveb
(o +9 %) a mírný nárůst podílu
nebytových nevýrobních budov
a vodohospodářských staveb
(o desetiny %).
V úrovni položek klasifikace CZ-CC
za podniky s 20 a více zaměstnanci
došlo v období let 2007 až 2010
k těmto nejvýraznějším relativním
změnám (nad ±2 %), které potvrzují předchozí konstatování. Došlo
k poklesu podílu u budov bytových
(–6,5 %), z toho u jednobytových
a dvoubytových, tj. RD (–1,1 %),
u tříbytových a vícebytových, tj.
BD, a ostatních bytových budov
(–5,4 %), i u budov pro obchod
(–5,3 %).
Růst podílu nastal u dálnic (+2,8 %)
a vedení trubních, komunikačních
a energetických (+3,1 %).
Zaměstnanost a mzda
Zaměstnanost (průměrný počet
zaměstnaných, resp. průměrný
evidenční počet zaměstnanců)
sledovala s určitým časovým posunem vývoj produkce tak, jak
stavební podniky přizpůsobovaly
stavy svých pracovníků měnícím
stavebnictví 01/12
65
se potřebám. (Mohlo také jít o strategii, která je uváděna v souvislosti
s vývojem zaměstnanosti např.
v Německu – podniky nechtěly
propustit, a tedy ztratit své kvalifikované kmenové pracovníky, jež
by později, po oživení poptávky,
postrádaly).
Po poklesu v letech 2001 a 2002
v následujících letech konjunktury
stavebnictví zaměstnanost rostla,
a to až do roku 2008, kdy dosáhla
v obou ukazatelích maxima. Počet
zaměstnaných dosáhl 410 927
osob a průměrný evidenční počet
zaměstnanců 270 516 osob. (Průměrný evidenční počet zaměstnanců je přepočtem počtu zaměstnanců ve fyzických osobách podle
délky jejich pracovních úvazků
na zaměstnavatelem stanovenou/
plnou/pracovní dobu.)
V posledních dvou letech dekády se zaměstnanost snížila až
na 394 719, resp. 249 570 osob.
Snížil se především, relativně i absolutně, průměrný evidenční počet
zaměstnanců.
V roce 2010 proti roku 2000, tedy
za celou dekádu, klesl počet zaměstnaných o –1,0 % a průměrný
evidenční počet zaměstnanců
o –8,4 %. Proti roku 2008, kdy
zaměstnanost dosáhla svého vrcholu, klesl (což lze interpretovat
jako důsledek krizového vývoje
ekonomiky) počet zaměstnaných
o –4,9 % a průměrný evidenční
počet zaměstnanců o –7,7 %.
Průměrná hrubá měsíční mzda
po celou dekádu nominálně trvale
rostla, a to i v krizových letech
2009 a 2010, i když, samozřejmě, výrazně nižším tempem než
v letech vrcholné konjunktury
(avšak tempem srovnatelným
např. s rokem 2005). V roce 2010
vzrostla proti roku 2000 o +75,3 %,
proti roku 2007 o +16,2 a proti roku
2008 o +5,8 %.
Z relace růstu produkce a zaměstnanosti (průměrného počtu zaměstnaných) je patrné, že:
■ v letech 2001–2007 tempo růstu
produkce předstihovalo tempo růstu zaměstnanosti (z toho
v letech 2001 a 2002 produkce
rostla při poklesu zaměstnanosti),
a tedy že produktivita práce rostla;
■ v letech 2008–2010 produkce
klesala rychlejším tempem než
66
stavebnictví 01/12
zaměstnanost, tzn. že v důsledku krizové situace došlo k poklesu produktivity práce.
tzv. agenturních zaměstnanců,
což ovlivnilo růst průměru – bez
podrobnější analýzy je možné jen
prosté konstatování bez pokusu
o zdůvodnění).
(Podobné výsledky dostaneme
i z průměrného evidenčního počtu
zaměstnanců jako ukazatele zaměstnanosti.)
Z rozdílu tempa růstu/poklesu produktivity práce (objemu produkce
k průměrnému evidenčnímu počtu
zaměstnanců) a růstu průměrné
hrubé měsíční mzdy zjistíme, že:
■ tempo růstu produktivity předstihovalo tempo růstu mezd
jen v letech 2001–2003, a to při
snižujícím se rozdílu obou temp;
■ od roku 2004 tempo růstu produktivity za tempem růstu hrubé měsíční mzdy zaostávalo,
do roku 2007 jen mírně;
■ v roce 2008 došlo k výrazně
vyčnívajícímu rozdílu (zaostání),
a to o –10,3 %, kdy mzdová
politika podniků nezareagovala
adekvátně na stagnaci produkce;
■ v roce 2009 se zaostávání zmírnilo přibližně na pětinu, v roce
2010 se však opět prohloubilo
na –4,8 % (na tuto skutečnost
mělo patrně vliv i diferencované
propouštění zaměstnanců nižších platových kategorií, včetně
2001
Zaměstnaní
tis.
index
Zaměstnanci**)
tis.
index
Stavební zakázky
a povolené stavby
Rozdíly v objemu zásoby stavebních zakázek (u podniků
s 50 a více zaměstnanci) a v jejich
struktuře mezi lety 2007–2010
(stavy ke konci roku) lze stručně
popsat takto.
■ Zvýšil se celkový počet zakázek
v zásobě, především tuzemských
soukromých. Počet zakázek v zásobě ke konci roku celkem se zvýšil
o +11,6 % na 9857 zakázek. Mírně
vyšší nárůst přitom zaznamenal
počet zahraničních zakázek (+12,6).
Počet tuzemských zakázek vzrostl
o +11,6 %. Z tuzemských zakázek
se zvýšil především počet soukromých zakázek, a to o +18,2 %.
Počet veřejných zakázek vzrostl
jen o +3,5 %.
■ Tuzemské zakázky měly stále dominantní podíl, tj. 98,9 %,
a ve sledovaném období se jejich
podíl prakticky nezměnil. V počtu tuzemských zakázek převa-
2002
žovaly soukromé zakázky (57,6 %
z celkového počtu zakázek); proti
roku 2007 došlo ke zvýšení tohoto
podílu o +3,2 %.
Podíl veřejných zakázek v roce 2010
zaznamenal snížení na 41,3 %, tj.
oproti roku 2007 o –3,2 %. Snížila
se celková hodnota zásoby zakázek
(tj. zásoba práce) v důsledku poklesu hodnoty zásoby tuzemských
zakázek, především veřejných. Jen
částečně to kompenzoval relativně
vysoký nárůst zásoby zahraničních
zakázek (více než na dvojnásobek).
■ Hodnota všech stavebních zakázek v zásobě (celková hodnota nerozpracovaných zakázek a zbytková
hodnota rozpracovaných zakázek
v běžných cenách) se ke konci
roku 2010 proti roku 2007 snížila
o –20,2 % (s ohledem na růst cen
byl reálný pokles ještě hlubší).
Hodnota zahraničních zakázek relativně vzrostla na více než dvojnásobek (o +107,7 %). Význam tohoto
nárůstu snižuje jejich absolutně
nízký objem, tj. i nízký podíl, jedná
se jen o 12,7 %.
Hodnota tuzemských zakázek zaznamenala pokles o –26,8 % a byla
pro celkový vývoj zásoby zakázek
rozhodující; z toho zásoba veřejných
zakázek se snížila o –28,6 % a soukromých zakázek o –23,1 %.
Vývoj zaměstnanosti
2003 2004 2005 2006
2007
2008
2009
2009
*)
395,3
99,1
381,0 384,5
96,4 100,9
392,2 394,2
102,0 100,5
402,4
102,1
407,0
101,1
410,9 408,2
101,0
99,3
394,7
96,7
270,9
98,3
252,6
93,2
259,1
102,2
266,9
100,2
269,4
100,9
270,5 264,2
100,4
97,7
249,6
94,5
253,6
100,4
266,5
102,9
▲ Tab. 3. Vývoj zaměstnanosti. *) – průměrný počet zaměstnaných, **) – průměrný evidenční počet zaměstnanců.
2001
2002
2003
107,4
104,8
▼
107,0
▲
Vývoj průměrné hrubé měsíční mzdy
2004
2005
2006
2007
Předchozí rok = 100,0
106,9
103,3
106,3
106,7
▼
▼
▲
▲
2008
2009
2010
109,9
▲
103,1
▼
102,6
▼
▲ Tab. 4. Vývoj průměrné hrubé měsíční mzdy. ▲ – zrychlení tempa růstu, ▼ – zpomalení tempa růstu.
▼ Tab. 5. Relace vývoje produkce – zaměstnanosti – mezd. A – průměrný počet zaměstnaných, B – průměrný evidenční
počet zaměstnanců, *) orientační údaj na základě propočtu z globálních dat.
Relace vývoje produkce – zaměstnanosti – mezd
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Meziroční změna: předchozí rok = 100,0
92,4
99,0
109,6 103,0 109,4 108,8 105,2 106,0 107,1 100,0
Produkce
96,7
99,3
96,4 100,9 102,0 100,5 102,1 101,1 101,0
99,1
Zaměst. A
94,5
97,7
93,2 100,4 102,2 102,9 100,2 100,9 100,4
98,3
Zaměst. B
107,4 104,8 107,0 106,9 103,3 106,3 106,7 109,9 103,1 102,6
Mzda
Meziroční změna produktivity práce v %*)
Prod. p. A*)
+11,6
+7,4 +8,4
+6,7
+4,7 +3,8 +5,9
–1,0
–0,3
–4,5
+11,5 +11,1
+9,0 +6,5
+2,2 +5,8
+6,1
–0,4
+1,0
–2,2
Prod. p. B*)
Předstih růstu produktivity práce před růstem průměrné hrubé mzdy v proc. bodech*)
Pp (B) –M*)
+4,1 +6,3
+2,0
–0,4
–1,1
–0,5
–0,6 –10,3
–2,1
–4,8
Celkem
v zahraničí
v tuzemsku
■ veřejné
■ soukromé
Změna zásoby zakázek ke konci roku: 2007–2010
Zakázky
Hodnota (b. c.)
Změna
Struktura
Změna
Struktura
počtu 2010 (%) Změna hodnoty 2010 (%) Změna
(%)
(%)
(p. b.)
(p. b.)
–
100,0
–20,2
–
100,0
+11,6
+7,8
12,7
+107,7
0,0
1,1
+12,6
–7,8
87,3
–26,8
0,0
98,9
+11,6
–6,7
57,3
–28,6
–3,2
41,3
+3,5
–1,1
30,0
–23,1
+3,2
57,6
+18,2
Ø hodnota
2010
Změna
mil. Kč
(%)
–28,8
+84,5
–34,3
–30,9
–34,7
15,1
177,7
13,4
21,0
7,9
▲ Tab. 6. Změna zásoby zakázek ke konci roku: 2007–2010
Podíl nových budov na hodnotě povolených budov celkem
Bytové budovy
Nebytové budovy
2007
2010
2007
2010
76,2 %
68,0 %
65,4 %
55,7 %
▲ Tab. 7. Podíl nových budov na hodnotě povolených budov celkem
■ Hodnota tuzemských zakázek
měla na celkové zásobě rozhodující podíl, tj. 87,3 % na konci roku
2010. Proti roku 2007 se jejich
podíl snížil o –7,8 % ve prospěch
podílu zahraničních zakázek. Z tuzemských zakázek měly většinový
podíl veřejné zakázky (57,3 %), a to
přes snížení podílu, oproti roku
2007 o –6,7 %.
■ Snížila se průměrná hodnota
zakázky, o více než čtvrtinu, a to
v důsledku poklesu průměrné
hodnoty tuzemské zakázky, a to
o více než třetinu; což znamená,
že v tuzemsku ubývají velké
stavby. Naopak vysoko vzrostla
průměrná hodnota zahraniční
zakázky.
Průměrná hodnota zakázky se
proti roku 2007 snížila o –28,8 %,
na 15,1 mil. Kč. Hodnota průměr-
né tuzemské zakázky dosahovala
13,4 mil. Kč, z toho:
■ soukromé zakázky 7,9 mil. Kč
(snížení o –34,7 %);
■ veřejné zakázky 21,0 mil. Kč
(snížení o –30,9 %).
Naopak se výrazně zvýšila průměrná hodnota zahraniční zakázky
o +84,5 %, tedy na 177,7 mil. Kč.
Za nejvýznamnější změny, ke kterým v oblasti stavebních zakázek
v daném období došlo, je možné
považovat:
■ snížení zásoby práce, tj. hodnoty
zásoby zakázek: celkem o pětinu,
na tuzemském trhu o více než
čtvrtinu, a to přes zvýšení počtu
zakázek;
■ snížení průměrné hodnoty zakázky o více než čtvrtinu, z toho
v tuzemsku o více než třetinu.
Povolené stavby
Počet povolených staveb se
v roce 2010 snížil oproti roku
2007 o –9,9 %. Ke snížení došlo
ve všech sledovaných položkách,
kromě změn dokončených nebytových budov a ostatních staveb.
Nejvyšší podíl na počtu staveb si
zachovaly bytové budovy vzhledem k počtu změn dokončených
staveb. Následovaly je ostatní
stavby. Oproti roku 2007 se struktura příliš nezměnila. Za období
let 2007–2010 došlo k nejhlubšímu relativnímu i absolutnímu
meziročnímu snížení v roce 2009
(–7,8 %). Pokles tímto rokem neskončil, pokračoval i v roce 2010,
a to o dalších významných –6,2 %.
Orientační hodnota povolených
staveb v roce 2010 proti roku
2007 vzrostla, celkem o +11,5 %,
a to díky enormnímu nárůstu hodnoty staveb určených k ochraně
životního prostředí, tj. o +225,5 %.
Zvýšila se i hodnota ostatních
staveb, o +9,4 %. Hodnota povolených budov se snížila, především
u nových bytových i nebytových
Změna počtu, hodnoty a velikosti povolených staveb: 2007–2010
Počet
Hodnota (b. c.)
Ø Hodnota
Změna
Struktura
Změna
Struktura
2010 Změna
počtu
2010 Změna hodnoty
2010 Změna
(%)
(%)
(%)
(%)
(p. b.)
(%)
(p. b.) Mil. Kč
Celkem
Stavby k ochraně ŽP
budovy bytové
■ nové
budovy nebytové
■ nové
ostatní stavby
–9,9
–22,7
–17,2
–19,1
+1,3
–8,0
+1,9
100,0
13,9
37,0
(14,7)
19,7
(6,9)
29,3
–
–2,4
–3,3
(–1,8)
+2,2
(+0,2)
+3,4
+11,5
+225,5
–17,3
–26,5
–4,7
–18,9
+9,4
100,0
21,3
23,9
(16,3)
29,6
(16,5)
25,2
–
+14,0
–8,5
(–8,4)
–5,0
(–6,1)
–0,4
3,772
5,771
2,438
4,176
5,658
9,032
3,237
+23,8
+321,2
–0,6
–8,3
–6,0
–11,8
+7,4
▼ Tab. 9. Index cen stavebních děl
Stavební díla celkem
■ opravy a údržba
Podle směrů výstavby
■ budovy bytové
■ budovy nebytové nevýrobní
■ budovy nebytové výrobní
■ inženýrské stavby
■ vodohospodářské stavby
104,5
104,3
104,5
104,5
104,3
Ceny stavebních děl
Trend poklesu stavební produkce
se projevil i ve vývoji cen stavebních děl:
■ v letech 2008 a 2009 růst ještě
dále pokračoval, i když zmírňujícím se meziročním tempem
(z +4,5 % v roce 2008 na +1,2 %
v roce 2009) a celkem i podle
směrů výstavby;
■ v roce 2010 již došlo k poklesu (o –0,2 %), rostly přitom
jen ceny inženýrských staveb
(+0,3 %) a ceny oprav a údržby
(+0,1 %).
Rozdíly mezi indexy cen v jednotlivých směrech výstavby nebyly velké, zejména v roce 2008, případně
i v roce 2010.
▲ Tab. 8. Změna počtu, hodnoty a velikosti povolených staveb: 2007–2010
Index cen stavebních děl
2008
104,5
104,7
budov. Aktivita stavebníků se tedy
zaměřovala především na změny
dokončených budov.
Pro úvahy týkající se vlivu vývoje
ukazatelů povolených staveb
na potenciální vývoj stavební
produkce je třeba brát v úvahu
to, že ne každá povolená stavba
bude realizována. U ukazatele
orientační hodnot y je třeba
vědět i to, že tato hodnota nepředstavuje hodnotu pouze
stavebních prací.
Z vývoje ukazatelů o zakázkách
a povolených stavbách je možné
odvodit lapidární závěr – v nejbližší
době nelze očekávat výraznější
posun stavebnictví mezi růstová
odvětví. K tomu se ukazují zároveň
ne neoprávněné obavy z možné
recidivy globální nebo evropské
hospodářské krize a opakovaného
propadu (vývoj ve tvaru W). Budoucí výhled kromě toho nepříznivě
ovlivňují úsporné rozpočtové škrty
vlády, které budou právě v dalších
letech výdaje na stavební investice
dále omezovat. Nelze proto počítat
s tím, že by v nejbližší době mohla
veřejná výstavba stavební činnost
stimulovat, a bohužel ani to, že by
její výpadek mohla kompenzovat
oživující soukromá výstavba .
2009
101,2
101,7
2010
99,8
100,1
100,8
100,5
100,4
101,9
102,4
99,4
99,6
99,5
100,3
99,4
Číselné údaje jsou převzaty z publikace České stavebnictví v číslech
2010, ČSÚ. ■
Autor:
Ing. Zbyněk Novotný, CSc.,
nezávislý analytik
stavebnictví 01/12
67
mezinárodní ocenění ECCS
text redakce, na základě podkladů Excon, a.s., a ČAOK | foto Tomáš Malý
Mezinárodní ocenění českých
výrobců ocelových konstrukcí
Evropská asociace ocelových konstrukcí (ECCS)
oceňuje každé dva roky významné stavby z oblasti ocelových konstrukcí v rámci jednotlivých
členských zemí. V letošním roce vybrala mezinárodní porota soutěže Steel Design Awards
mezi čtrnácti vítěznými stavbami i jednu z České
republiky. Stavbu zimního stadionu v Chomutově
do soutěže nominovala Česká asociace ocelových
konstrukcí, jejím investorem byl Magistrát města
Chomutov, architekty návrhu Jindřich Smetana
a Jan Burgemeister a generálním projektantem
firma Excon, a.s. Ocelovou konstrukci vyrobily
společnosti Excon, a.s., a Metrostav a.s., Divize 7.
Slavnostní ceremoniál, který je
považován za největší událost
v oboru ocelových konstrukcí
v roce 2011, se uskutečnil 22.
září v německé Postupimi a zúčastnilo se jej všech čtrnáct
oceněných delegací z jednotlivých zemí. Ocenění pro stavbu
zimního stadionu v Chomutově
převzal Ing. Antonín Pačes, prezident České asociace ocelových
konstrukcí.
Projekt se objevil ve společnosti
takových staveb, jako je například
Aviva Stadion v irském Dublinu,
největší komerční centrum na Pyrenejském poloostrově Dolce
Vita Tejo v portugalské Amadoře,
nová závodní dráha se zázemím
pro Formuli 1 v Abú Dhábí, administrativní budovy Les Rives
de Clausen v Lucemburgu a The
Crystal v Kodani, centrum Basalte v pařížské čtvrti La Défense
nebo nové letištní terminály
v tureckém Istanbulu, maďarské
Budapešti a rumunské Bukurešti.
Hlavním posláním soutěže je
zviditelnění a celková propagace
staveb z oceli a oceněné projekty
jsou posuzovány dle jejich přínosu pro obor ocelových konstrukcí,
tedy nezávisle na jejich velikosti,
původu, množství použité oceli
či jiných podobných kritériích.
68
stavebnictví 01/12
Je podepřen vně haly dvěma
dvojicemi šikmých táhel, jež jsou
kotveny k patkám. Na oblouk
jsou zavěšeny na šikmých táhlech příhradové trubkové vazníky
na rozpětí max. 71 m, při vzepětí
3,5 m. Tvar střechy určují vazníky,
umístěné od středu ve vzájemné
vzdálenosti cca 6600 mm sestupně po kružnici, takže v podélném
směru má střecha při rozpětí
82,5 m vzepětí cca 4,9 m. Navržené řešení je úsporné jak z hle-
diska prostorového řešení, tak
z hlediska pořizovacích nákladů,
a i vzhledem k minimalizaci vytápěného prostoru a fasádních
ploch podstatně přispívá ke snížení provozních nákladů.
(Podrobný popis konstrukčního
řešení stavby viz časopis Stavebnictví č. 05/2010). ■
Zpracováno na základě podkladů
firmy Excon, a.s., a České asociace ocelových konstrukcí (ČAOK).
V předchozích ročnících soutěže
již bylo oceněno několik českých
staveb, například stanice metra
Střížkov v Praze, Sazka Aréna
v Praze, Mariánský most v Ústí
nad Labem, lávka pro pěší přes
dálnici D8 s názvem Kočičí oči
nebo budova Jihomoravské plynárenské v Brně.
Ocelová konstrukce zastřešení
zimního stadionu v Chomutově
Zimní stadion v Chomutově disponuje dvěma ledovými plochami,
z nichž jedna je v hlavní aréně
pro 5000 diváků a druhá v tréninkové hale. Administrativní blok a
šaty jsou umístěny mezi oběma
objekty. Oceněno bylo zejména
zajímavé řešení ocelové konstrukce zastřešení zimního stadionu.
Konstrukční řešení bylo navrženo s ohledem na okolní zvlněný
terén předhůří Krušných hor.
Kromě tvarových a stavebně
technických funkcí musí střecha
nést multimediální kostku a třicetitunové excentrické zatížení
divadelní technikou pro koncerty.
Střešní konstrukce je nesena superkonstrukcí – hlavním nosným
vnějším obloukem v podélné
ose stadionu. Kruhový průřez
oblouku má průměr 1000 mm,
rozpětí 120 m a vzepětí 28 m.
▲ Střešní konstrukce stavby zimního stadionu po dokončení montáže v Chomutově
▲ Pohled na střešní konstrukci z interiéru stavby
▼ Virtuální prohlídku stavby najdete na www.casopisstavebnictvi.cz
inzerce
Nová generace minerální izolace od Knauf Insulation
S vývojem požadavků na konstrukce staveb nespí ani výrobce stavebních materiálů a velkou
měrou se soustředí na vývoj nových, lepších materiálů. Jedním
z předních úspěchů výzkumu
a vývoje společnosti Knauf Insulation je zcela nová generace minerální izolace s technologií ECOSE
Technology.
Nová přírodní izolace vyrobená s pomocí této nové revoluční technologie se výrazně
liší od tradičních izolačních
materiálů – při její výrobě se
namísto pojiva na ropném základě používá patentované přírodní pojivo z obnovitelných
organických látek bez obsahu
formaldehydu.
Nová generace minerální izolace
s technologií ECOSE® Technology je díky použití přírodního
pojiva výrazným krokem směrem
k trvale udržitelnému stavebnictví,
neboť se vyrábí bez použití formaldehydu a fenolu. Ve srovnání
s tradiční minerální izolační vlnou
naše produkty
nejenže přispívají k zlepšeni
vzduchu uvnitř
budov, ale také
k celkové udržitelnosti
budov. Z pohledu
koncového zákazníka, který
upřednostňuje
ekologické
bydlení, je minerální izolace
s technologií ECOSE®
Technology tou nejlepší
variantou.
Co
je
ECOSE®
Technology?
E C O S E ®
Technology
je zcela nová
technologie přírodního pojiva bez
obsahu formaldehydu, fenolů a akrylátů. Při její výrobě
se namísto ropného
základu používají rychle obnovitelné látky. Díky
nižší energetické náročnosti při výrobě pojiva je
technologie šetrnější k životnímu prostředí. Technologie ECOSE® Technology je
chráněna několika celosvětovými
patenty.
Jaké výhody má minerální izolace s ECOSE® Technology?
S minerální izolací s technologií
ECOSE® Technology se skvěle
pracuje – produkty jsou příjemnější
na dotyk, jsou méně prašné, bez
zápachu a snadno se řežou. Minerální izolace s novou technologií
ECOSE® Technology se vyznačuje vysokým stupněm ekologické
udržitelnosti, jakého dosud nebylo
dosaženo. Ve srovnání s tradiční
izolační vlnou přispívá použití nové
minerální izolace ke kvalitnějšímu
vnitřnímu prostředí budov. Navíc
má všechny výhody, na které jste
zvyklí u tradiční minerální vlny. Minerální izolace s technologií
ECOSE® Technology
zachovává stávající vynikající mechanické vlastnosti –
vysokou izolační a akustickou schopnost, paropropustnost a ohnivzdornost.
Přešli jsme ze „žluté“ na „hnědou“
Produkty z minerální vlny mají díky
technologii ECOSE® Technology i zcela nový vzhled. Pojivo
dodává izolační vlně výraznou,
přirozeně hnědou barvu – produkty neobsahují žádná barviva či
bělidla.
Reakce trhu na tuto revoluční novinku byla zatím naprosto úžasná,
a to navíc i na trzích, které zaznamenaly pokles ve stavebnictví. Architekti ekologický aspekt
velice oceňují a mnoho projektů
vysloveně vyžaduje použití izolace s ECOSE® Technology.
Po produktech je vysoká poptávka také mezi stavebníky, a to zejména proto, že s novými izolacemi se podstatně lépe a pohodlněji
pracuje.
Vyšší úroveň udržitelnosti
Další informace najdete na:
www.knaufinsulation.cz
stavebnictví 01/12
69
infoservis
Veletrhy a výstavy
14.–17. 1. 2012
DOMOTEX 2012
Mezinárodní veletrh koberců
a podlahových krytin
Německo, Hannover
Výstaviště Hannover
www.domotex.de
17.–21. 1. 2012
SWISSBAU 2012
Švýcarský stavební veletrh
Švýcarsko, Basilej,
Exhibitions Center Basel,
E-mail: [email protected]
8.–11. 2. 2012
FOR WOOD
7. veletrh dřevostaveb
a využití dřeva pro stavbu
Společně s výstavami
Střechy Praha 2012
a Solar Praha 2012
PVA EXPO PRAHA,
Praha 9 – Letňany,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-wood.cz
8.–11. 2. 2012
STŘECHY PRAHA
14. mezinárodní veletrh
PVA EXPO PRAHA,
Praha 9 – Letňany,
Beranových 667
E-mail:
[email protected]
www.strechy-praha.cz
8.–11. 2. 2012
SOLAR PRAHA
8. specializovaná
výstava
PVA EXPO PRAHA,
Praha 9 – Letňany,
Beranových 667
E-mail:
[email protected]
www.strechy-praha.cz
Odborné semináře
a konference
3. 1.–1. 2. 2012
Zateplovací systémy
Školení pro stavební
dělníky a stavbyvedoucí
Zábřeh,
Na Křtaltě 980
E-mail: [email protected]
3. 1.–2. 3. 2012
Zateplovací systémy
Školení pro stavební
Semináře ČKAIT – 1. pololetí 2012
V prvním pololetí roku 2012 se
konají v Domě ČKAIT, 1. patro,
Sokolská 15, Praha 2, 120 00,
pro autorizované inženýry
a techniky v rámci celoživotního vzdělávání tyto odborné
semináře, hodnocené 1 kreditním bodem.
11. 1. 2012
Instalace výtahů do staveb
v roce 2012
Přednášející: Ing. Jan Dvořák
Seminář se zohledněním požadavků platných právních předpisů
a českých technických norem upravujících oblast výtahů určených pro
dopravu osob nebo osob a nákladů.
25. 1. 2012
Zkušenosti soudních znalců
z praxe a z šetření mimořádných událostí
Přednášející: Ing. Jiří Kutáč
Rozbor mimořádných událostí
po úderech blesku v roce 2011.
Praktické poznatky znalce a revizního technika z provozu fotovoltaických elektráren. Rozbor soudních případů z hlediska dodržování
bezpečnosti práce. Role znalce při
řešení soudního sporu.
1. 2. 2012
Tepelná ochrana budov – obálka
budovy versus tradiční a moderní materiály
70
stavebnictví 01/12
15. 2. 2012
Poznatky a zjištěné nedostatky
v řešení pozemních komunikací
Přednášející: pplk. Ing. Vladimír
Menšík
Poznatky a nedostatky zjištěné
bezpečnostní inspekcí Ředitelství
služby dopravní policie Policejního
prezidia ČR. Revize prováděné dopravně inženýrským úsekem služby
dopravní policie. Přechody pro
chodce. Obytné zóny a zóny 30 –
chybná řešení. Poměrové radary
a SSZ ovládané radarem. Cyklostezky – chybná řešení. Křižovatky.
Využívání dotací SFDI.
22. 2. 2012
Požární větrání chráněných
únikových cest
Přednášející: Ing. Stanislav Toman
Principy, výpočty a návrhy jednotlivých komponentů a celých sestav větracích zařízení chráněných
únikových cest. Vazba na ostatní
technické systémy budov (EPS,
VZT, EZS, záložní zdroje elektrické
energie atd.). Ověřování výkonu
a provozuschopnosti a ukázky
konkrétních aplikací.
7. 3. 2012
Bezbariérové užívání pozemních
staveb z pohledu právních předpisů a technických norem
14. 3. 2012
Bezpečné užívání stavby
Přednášející: Ing. Mojmír Klas, CSc.
Základní požadavky na stavby
podle stavebního zákona a navazujících vyhlášek. Povinnosti
projektanta a zhotovitele stavby
při přípravě a realizaci stavby.
Základní právní a technické předpisy se vztahem k bezpečnému
užívání stavby. Údržba střech
a zařízení umístěných na střeše.
Údržba fasády – práce v závěsu
na laně.
4. 4. 2012
Pasivní domy, principy a příklady možných řešení
Přednášející: Ing. arch. Josef Smola
Příklady řešení pasivních domů
v ČR a zahraničí.
18. 4. 2012
Vnitřní prostředí budov; Změny
předpisů v oblasti tepelné pohody a osvětlení
Přednášející: Ing. Zuzana Mathauserová
Změny právních předpisů v oblasti větrání, tepelně vlhkostní
pohody i přípustné koncentrace
CO2 ve vnitřním prostředí budov.
Problematika se týká především
novely vyhlášky č. 268/2009
Sb., nařízení vlády č. 361/2007
Sb., řešící pracovní prostředí
i normy stanovující požadavky
na kvalitu vnitřního prostředí
a větrání bytů.
dělníky a stavbyvedoucí
Vážany 13,
Restaurace u Marušky
E-mail: [email protected]
9. 1.–10. 2. 2012
Zateplovací systémy
Školení pro stavební
dělníky a stavbyvedoucí
Brno – Černá pole,
Nám. SNP 33
E-mail: [email protected]
10. 2. 2012
Setkání lídrů českého
stavebnictví 2012
Diskuzní setkání zástupců státu,
klíčových představitelů největších stavebních společností
a médií
Praha
E-mail: [email protected]
25. 4. 2012
Energetická náročnost budov –
zavádění novely směrnice EP
a Rady č. 2010/31 EU
Přednášející: Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.
Ustanovení uvedené směrnice a její
promítnutí do české legislativy.
Změny zákona č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií, a vyhlášky
č. 148/2007 Sb., o energetické
náročnosti budov. Nové požadavky
na energetickou náročnost budov.
Navrhování konstrukcí a budov
s minimální energetickou náročností.
23. 5. 2012
Kontrola provádění staveb
Přednášející: Ing. Čeněk Kadlec
Tématem je dokumentace stavby,
vedení stavebního deníku, kontrolní
činnost během provádění stavby.
Přípravné semináře k autorizačním
zkouškám ČKAIT na I. pololetí
roku 2012 proběhnou v termínech
18.–19. 1. 2012, dále 20.–21. 3.
2012 a 15.–16. 5. 2012. Usnadní
žadatelům přípravu v oblasti závazných právních předpisů nutných
pro úspěšné absolvování obecné
písemné části autorizační zkoušky.
Přihlášky a další informace:
Ivana Peřková, IC ČKAIT,
tel.: 227 090 213, fax: 227 090 222,
e-mail: [email protected],
[email protected], www.ice-ckait.cz.
stavebnictví 01/12
71
firemní blok
Mobilní aplikace pro
technickou kontrolu staveb
Společnost Software Solutions s.r.o. před více
než dvěma lety zařadila do svých inovačních
programů vývoj řešení, jež umožňuje mnohem
efektivnější práci techniků v terénu, dokonalejší distribuci a sdílení informací účastníků
výstavby a údržbových procesů.
Na základě této inovace byly
v y t vořeny mobilní aplikace
v chytrých telefonech nebo tabletech, podporující pořízení
fotodokumentace místa závad,
technických nebo klientských
změn, a to s možností vkládání
grafických znaků do fotografií.
Dále je součástí aplikace vyplnění jednoduchého formuláře
s využitím předem vytvořených
číselníků (specifikace), označení místa zjištění na grafických
půdorysech a zatřídění těchto
informací v databázi HelpDesku
prostřednictvím GPRS. Vlastní
HelpDesk je jednoduché a přehledné uživatelské rozhraní pro
distribuci informací a jejich sdílení
s dodavateli, investory a klienty.
Během dvou let se ukázalo, že
Tempus Construction si získal
svoje místo v údržbě infrastruktury, což potvrzují úspěšná nasazení například na Brněnských komunikacích a.s., Správě a údržbě
silnic Jihomoravského kraje,
příspěvkové organizaci; Správě
a údržbě silnic Olomouckého
kraje, příspěvkové organizaci;
společnosti 1. městská správní
při údržbě bytového fondu městské části Brno – sever, Vodárenské akciové společnosti, a.s., při
údržbě a opravách kanalizačních
vpustí.
Avšak novou významnou oblastí
je jeho využití při technické
kontrole liniových a pozemních
staveb, nasazení při kontrole
kvality v návaznosti na kontrolní
a zkušební plány (v souladu s procesy ISO) a při řešení reklamací
a provádění inspekcí staveb.
72
stavebnictví 01/12
Bc. Oldřich Zeman a Ing. Martin
Jílek ze společnosti Software
Solutions s.r.o. mají již první
zkušenosti s ostrým provozem,
přičemž stavební firma Komfort,
a.s., jako první na území České
republiky a Slovenské republiky
(a pravděpodobně v celé střední
Evropě) použila toto řešení pro
kontrolu prací a dodávek při
výstavbě bytového komplexu
v Brně na ulici Kotěrova. Stavební firma ŽSD a.s. v současnosti
nasazuje toto řešení na inspekci
staveb. Před dvěma měsíci byla
tedy společnost Software Solutions s.r.o. vybrána ŘSD, aby
nasadila a provozovala systém
Tempus Construction pro kontrolu kvality prací a dodávek na výstavbu dálnic (závod Brno). Nejnovější událostí je pak nasazení
systému Tempus Construction
v rámci významného projektu
realizovaného společností PSJ
a.s. v Olomouci.
Na konkrétních projektech se
prokazuje, že Tempus Construction je významným pomocníkem
v procesu životního cyklu stavby –
od její realizace přes garanční fázi
a procesy reklamací až po vlastní
údržbu, modernizace a provádění
technických a klientských změn.
V posledních měsících spo lečnost Soft ware Solutions
s.r.o. rovněž analyzuje možnosti
na zahraničních trzích, a to
jak v případě působení nadnárodních společností, které
mají svoje zastoupení v České
republice, tak pro konkrétní
projekty v oblasti pozemních
a dopravních staveb.
Zkušenosti stavební
firmy Komfort, a.s.
V rámci pokračování v hledáních
nových trendů a možností jsme
v roce 2011 začali pracovat na zcela
nové, unikátní a inovativní aktivitě. Zkoušíme ji v letošním roce
na podporu větší kvality našich
stavebních dodávek a lepšího monitoringu stavebních prací. Jedná se
o systém HelpDesk (s obchodním
označením Tempus Construction),
včetně mobilní aplikace (Tempus Construction Touch). Systém
se zkouší při výstavbě bytového
domu na ulici Kotěrova v Brně.
Jedním z lidí, kteří systém sledují
od samého začátku, je manažer
integrovaného systému Ing. Radim
Vystavil. Jeho dosavadní zkuše-
nosti a hodnocení systému jsou
následující: systém – a zejména
pak jeho mobilní aplikace nahraná
v tabletu – dokázal v oblasti kontroly
stavby ušetřit stavbyvedoucímu až
50 % času oproti dříve používané
formě „textový/tabulkový procesor
v PC – papírový formulář – propiska“. Vedení stavby se tak značně
zjednodušilo a zpříjemnilo.
Namátkou: stavbyvedoucí má
v tabletu kdykoliv k dispozici kompletní projektovou dokumentaci
(takže není problém ověřit si přímo
na stavbě sebemenší maličkost).
Přímo v mobilní aplikaci na stavbě
pak zaznamenává mezioperační
kontroly kvality, kontroly bezpečnosti a ochrany práce. Zjištěné
nedostatky může namístě zaznamenat do projektové dokumentace, pořizovat podrobnou fotodokumentaci atp. Ovládání systému je
jednoduché, intuitivní. V současné
době probíhá dolaďování systému
a drobné úpravy, které by práci
měly ještě více zefektivnit. ■
Zdroj:
Software Solutions s.r.o.
Komfort, a.s.
▲ Bytový dům Křídlovická
▼ Pořízení záznamu z mezioperační kontroly kvality přímo do mobilní aplikace
Podlahy FERMACELL ve školicím středisku KOVOSTEEL
Společnost KOVOSTEEL, s.r.o., ze
Starého Města se od roku 1998
zabývá svozem, tříděním a recyklací
odpadů. V roce 2008 společnost
začala řešit situaci, jakým způsobem
zajistit pro své zaměstnance systematický rozvoj jejich znalostí a rozhodla se pro vybudování školicího
střediska, které se začalo budovat
na podzim roku 2010 v prostorách
2. a 3.NP bývalého skladu cukru.
Na stavbě proběhly statické úpravy
celého objektu, byly doplněny části
krovů a podlah, zesíleny a vyměněny
ocelové konstrukce, proběhla repase
dobového výtahu a dopravníku, které
dříve sloužily k manipulaci s cukrem.
Stavba je vybavena novou vzduchotechnikou, rozvody zdravotechniky
a elektra. Na rekonstrukci podlah se
významnou měrou podílely podlahové systémy FERMACELL. Realizaci
podlah FERMACELL zajistil FC Expert, společnost JPgips s.r.o. Josefa
Pospíchala z Uherského Brodu,
k úpravě komplexního designu byl
přizván Ing. arch. Jan Konečný.
V učebnách a konferenční místnosti
jsou podlahy tvořeny voštinou
FERMACELL 60 mm (alternativa
30 mm) + voštinovým zásypem
FERMACELL, voština je přitom
v místě elektrokanálů přerušena.
Na vyrovnávací podsyp FERMACELL o tloušťce 10–50 mm je pak
položen podlahový prvek FERMACELL 2E33 35 mm, tvořený dvěma
12,5 mm deskami a jednou 10 mm
deskou. V hlavním sále školicího
střediska byla podlaha ještě zesílena
a na podlahový prvek 2E33 byla položena další vrstva se sádrovláknitou
deskou FERMACELL tl. 10 mm,
která byla na podlahový prvek celoplošně prolepena a pojištěna vruty
(sponkami).
Vrchní vrstvu podlah školicího střediska KOVOSTEEL, které se slavnostně otevřelo v pátek 7. října 2011,
tvoří masivní dřevěné podlahy. Informace o technologii lepení masivní
dřevěné podlahy na sádrovláknitou
podlahu FERMACELL lze najít
na www.fermacell.cz.
Akademie Baumit 2012
V lednu a na začátku února proběhnou v pěti krajských městech
České republiky přednášky o nejnovějších trendech a poznatcích
v oboru zateplování.
Zájemci se konkrétně budou moci
seznámit jak s novými poznatky
a postupy z oblasti zateplování,
včetně evropské směrnice EPBD 2
pro tepelnou ochranu budov a změnami v požárních předpisech, tak
s novinkami v zateplovacích systémech. Dozvědí se tedy např.
o inovativním zateplovacím systému se sendvičovým izolantem či
o zateplení pomocí keramického
obkladu. Zateplovací systémy
budou probrány i z hlediska požadavků spolehlivosti a kotvení. Součástí přednášek je také představení
barev v architektuře a nejnovějšího
vzorníku Baumit LIFE® na trhu
s 888 barvami. Chybět nebude
ani ukázka inovativních produktů
Baumit pro rok 2012.
Přednášek se ujmou Ing. Petr Lorenc ze společnosti Baumit, spol.
s r.o.; Ing. Ivan Řehoř, člen expertní
skupiny Cechu pro zateplování
budov; doc. Ing. Michaela Brožová,
autorizovaná architektka z Fakulty
architektury ČVUT; a akademický
malíř Karel Pokorný z Fakulty architektury ČVUT.
Přednášky se uskuteční v krajských městech v těchto termínech a prostorách: Praha
(24. ledna 2012, Národní technická knihovna), Brno (24. ledna 2012, Kongresové centrum
BVV), Liberec (26. ledna 2012,
Kongresové centrum Babylon),
Plzeň (31. ledna 2012, Hotel Primavera), Ostrava (1. února 2012,
hotel Clarion Congress).
Přednášky jsou součástí programu
celoživotního vzdělávání členů ČKA
a ČKAIT (v hodnotě 1 akreditovaného bodu). Účast na akademii je
bezplatná.
Zájemci se mohou přihlásit na tel.: 724 557 352 či na e-mailové
adrese:
[email protected]
▲ Školicí středisko firmy KOVOSTEEL
QUALIFORM, a.s., pod křídly Technického
a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p.
Známý zkušební dům působící
na českém trhu od r. 1996
změnil v těchto dnech svého
majitele. Úspěšnou akvizicí
rozšířil Technický a zkušební ústav stavební Praha, s.p.
(TZÚS), který počátkem roku
2013 oslaví 60. výročí svého založení, svoje kapacity
o první akreditovanou stavební zkušebnu. Tato zkušebna
má Osvědčení o akreditaci
č. 1008, autorizovanou osobu
č. 238 a notifikovanou osobu
č. 1544. Má rovněž akreditovaný
certifikační orgán pro systémy
č. 3011 a pro stavební výrobky
č. 3012, dále akreditovaný kva-
lifikační orgán a znalecký ústav
zapsaný pro obor ekonomika
a stavebnictví. Ve funkci předsedy představenstva vystřídá
zakladatele společnosti QUALIFORM doc. Ing. Lubomíra
Mikše, CSc., současný ředitel
pobočky TZÚS Teplice Ing. Pavel Rubáš, Ph.D. Management
společnosti QUALIFORM pod
vedením generální ředitelky
Ing. Aleny Chalupové zůstává
ve svých funkcích a je připraven poskytovat svoje služby
ve stejném rozsahu a kvalitě
jako dřív. Probíhat bude samozřejmě úzká spolupráce mezi
odborníky obou institucí.
stavebnictví 01/12
73
v příštím čísle
02/12 | únor
Únorové číslo časopisu má téma
nosné konstrukce. Je zaměřeno
jak na problematiku jednotlivých
stavebních materiálů, tak řešení
konstrukčních systémů staveb.
Články představí například realizace
betonových konstrukcí pro sportovní, obchodní a průmyslové objekty,
návrh obnovy ocelové konstrukce
historické stavby nebo dřevěné
střešní konstrukce na zimních stadionech z pohledu tepelné techniky.
Ročník VI
Číslo: 01/2012
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Číslo 02/12 vychází 7. února
ediční plán 2012
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
■
ediční plán 2012
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 374
E-mail: [email protected]
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: EUROPRINT a.s.
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
74
stavebnictví 01/12
Náklad: 33 040 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300501
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
Nejnovější trendy ve stavebnictví, úsporách
energií a interiéru
24.–28. 4. 2012
Brno – Výstaviště
17. mezinárodní
stavební veletrh
13. mezinárodní
veletrh technických
zařízení budov
Souběžně probíhá:
www.stavebniveletrhybrno.cz
Mezinárodní veletrh nábytku
a interiérového designu
www.ceuv.cz
www.mobitex.cz
Ha ppy
Ha ppy
new
year
2012
Chytrá firma podporuje chytré filmy.
RTS a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz
e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: +420 545 120 210
Download

věda a výzkum v praxi - Časopis stavebnictví