Praktický průvodce
větráním a klimatizací
Milí čtenáři,
v uplynulých dvou letech jsme vydali dva různé Průvodce – publikace, které
se zabývají rekonstrukcí kuchyně a koupelny s přihlédnutím k možnostem
dosahování úspor energie v domácnosti. Téma, s nímž přicházíme nyní,
je aktuální obzvláště poslední dobou – letní teploty šplhají do rekordních
výšek a kruté zimní mrazy nejsou výjimkou. Proto se zvyšuje poptávka po
technologiích, které by nám pomohly se s tím vypořádat bez přehnaně
vysokých nákladů.
Tato publikace si neklade za cíl být příručkou, podle které si dokážete sami
nainstalovat chladicí nebo rekuperační jednotku – jedná se o komplikované
technologie, které je potřeba dobře vyprojektovat a dát nainstalovat
odbornou firmou. V každém případě je ale vždy dobré mít základní přehled
o možnostech a řešeních, které se v současné době nabízejí, a ty bychom
vám v našem Průvodci rádi představili.
Vzhledem k tomu, že se často jedná o nemalou investici, je potřeba vybírat
opravdu pečlivě a vyvarovat se zbytečných chyb. Například nesprávně
používaná klimatizace tak může být zbytečným „žroutem“ elektřiny.
Zateplení domu a výměna oken zase mohou přinést na jedné straně
úsporu při vytápění, ale na straně druhé, při nesprávném větrání, i mnoho
nepříjemných efektů pro vnitřní životní prostředí. Proč je důležité větrat
a jak to dělat co nejefektivněji – i to se dozvíte na následujících stránkách.
Naše Centrum energetického poradenství v Jungmannově 28 v Praze 1
letos v září oslavilo první výročí od otevření v nových prostorách. Ve stálých
expozicích se můžete seznámit s možnostmi úspor elektřiny v nejrůznějších
oblastech, krátkodobé výstavy představují nejnovější trendy v oborech
větrání, klimatizace a tepelné ztráty. Naši odborní poradci jsou připraveni
odpovídat na vaše otázky a poradit s výběrem nebo například s výpočtem
potřebného chladicího výkonu zařízení.
Věříme, že společně s námi naleznete způsob, jak se vyvarovat
zbytečného plýtvání elektřinou a zároveň si využíváním moderních
technologií zpříjemnit život.
Pražská energetika, a. s., váš dodavatel elektrické energie
1
Obsah
Úvodní slovo .................................................................................................................................................................. 1
01 Větrání a zdravý domov .............................................................................................................................. 3
Jaký vzduch dýcháme? Proč je důležité větrat a jakým způsobem lze dosáhnout výměny starého
vzduchu za čerstvý?
02 Když se řekne větrání ................................................................................................................................ 12
Oblast větrání a klimatizace je složitý obor, v němž vyznat se není jednoduché. Přinášíme slovníček
základních pojmů a definicí a zároveň přehled platných norem, které se k bytovému větrání vztahují.
03 Jak větrat – systémy větrání a jejich regulace ................................................................. 20
Časy, kdy se rámy oken panelákových domů proháněl průvan podle libosti, jsou na ústupu. .
Naše příbytky se uzavírají do hermetických obálek, výměna vzduchu je však nutná a žádoucí. .
Jak správně postupovat?
04 Chlazení a klimatizace .............................................................................................................................. 31
Ochlazování interiéru lze řešit mnoha způsoby – vyberte si ten nejvhodnější přímo pro svoji
domácnost.
05 Co dokáže klimatizace .............................................................................................................................. 39
Klimatizace neslouží jen k ochlazení interiéru v parném létu – naopak, měla by umět mnohem víc.
„Vyprat“ vzduch, poradit si s vlhkostí i jinak obohatit naše vnitřní klima.
06 Kolik stojí čistý vzduch ............................................................................................................................ 47
Jakou cenu jsme ochotni platit za lepší prostředí? Co je rekuperace a jak jí využít? Vše záleží na
zvoleném systému a naší schopnosti správně jej ovládat.
Literatura ........................................................................................................................................................................ 56
2
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Větrání a zdravý domov
Větrání a zdravý domov
Slova používaná v různých světových
jazycích (včetně češtiny a angličtiny) pro
větrání vycházejí většinou z latinského vý­
razu „ventilare“, což lze volně přeložit jako
„vystavit účinku větru“. Po staletí jsme si
pracně budovali domy, které nás před
tímto účinkem větru (a nejen před ním)
více a více ochraňují, až jsme se dostali
do situace, kdy jsme tak chráněni, že je
třeba řešit alespoň minimální přísun ven­
kovního vzduchu. Bez čerstvého vzduchu
se totiž nedá dýchat ani žít.
Komfortní prostředí je takové, ve kterém
se cítíme dobře, není nám teplo ani zima,
nepociťujeme průvan, neobtěžuje nás
nadměrný hluk, osvětlení nám vyhovu­
je s ohledem na naši činnost a vzduch
pociťujeme jako příjemný, bez nežádou­
cích odérů a pachů. Komfortní prostředí
zároveň musí být zdravé, což znamená,
že přítomným osobám nezpůsobuje žád­
né negativní dopady na jejich zdraví, a to
v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.
Tento požadavek je obtížné nejen defino­
vat, ale i hodnotit jeho dodržení, neboť na
3
Větrání a zdravý domov
naše zdraví působí kromě vnitřního pro­
středí celá řada jiných faktorů (životní styl,
stravovací návyky, genetické faktory). Ze­
jména v dlouhodobém měřítku je pak vel­
mi těžké určit souvislost mezi jednotlivými
vlivy a jejich účinky na zdraví člověka.
Tento problém se týká mnoha jednotlivých
škodlivin, které se ve vnitřním prostředí
mohou vyskytovat. U některých jsou jejich
škodlivé účinky dobře známy (cigaretový
kouř, formaldehyd, radon), u jiných látek
je teprve upřesňován jejich popis (některé
těkavé organické sloučeniny) a jejich vliv
na zdraví přítomných osob nebude znám
ještě mnoho let. Jde například o látky,
které se uvolňují do prostoru ze staveb­
ních konstrukcí, izolací, vybavení interié­
ru a také látky, které ve vnitřním prostředí
vznikají při chemických reakcích různých
jiných látek (například při výskytu ozónu
při venkovním znečištění dopravou, po­
užívání osvěžovačů vzduchu či leštidel).
Nejjednodušším řešením je samozřej­
mě vyloučení zdrojů škodlivin z prostoru
nebo alespoň omezení jejich produkce.
Ne všechny zdroje škodlivin však může­
me z vnitřního prostředí vyloučit a omezit.
Znečišťující látky produkujeme i my sami
– dýcháním a běžnými činnostmi v do­
mácnosti, jako je vaření, praní prádla,
sprchování atd. Pokud tedy nemůžeme
všechny škodliviny z vnitřního prostředí
vyloučit, je větrání jediným řešením, jak
zajistit odvod znečištěného vzduchu a vy­
tvořit zdravé vnitřní mikroklima.
Důvody, proč v domovech větrat, může­
me pomyslně rozdělit na dvě skupiny:
důvody zdravotní a komfortní. Základem
je vždy zabezpečení dostatečného pří­
vodu čistého vzduchu pro dýchání všech
přítomných osob. Jde sice o minimální
množství ve srovnání s ostatními parame­
try, ovšem při současných požadavcích
na vzduchotěsnost budov kvůli úsporám
energie může být někdy problém zajistit
i toto minimální množství. Ohled na naše
zdraví bychom měli brát i při posuzová­
ní odvodu škodlivin. Některé znečišťující
látky jsou natolik nebezpečné, že jejich
nárůst v místnosti může dokonce ohrozit
život. Typickým příkladem je oxid uhelnatý
(CO), který vzniká při všech spalovacích
procesech a je velmi jedovatý.
Vedle zdravotních hledisek však větrání
nabízí i nástroje na zvýšení kvality vnitř­
ního prostředí – tepelnou pohodu a pocit
čistoty ovzduší. Vzhledem k tomu, že jde
o náš domov – místo, kde se chceme cítit
bezpečně a pohodlně, jsou i tyto důvody
důležité.
Pět důvodů proč větrat
+ přívod vzduchu potřebného pro dý­
chání přítomných osob
+ odvod škodlivin z vnitřního prostředí
(produkty našeho dýchání, metabo­
lismu i naší činnosti)
+ vytvoření příjemného prostředí (pocit
čistého vzduchu)
+ úprava tepelného prostředí (změna
teploty v místnosti)
+ úprava vlhkosti (odvod nežádoucí
vlhkosti, ale i případné vlhčení vzdu­
chu v zimě)
4
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Větrání a zdravý domov
Větrání má zásadní význam nejen
z hlediska odvodu škodlivin, ale i pro
samotný přívod venkovního vzduchu,
který je nezbytný pro dýchání pří­
tomných osob a také pro bezpečnost
provozu spalovacích zařízení (plyno­
vých kotlů, ohřívačů vody, plynových
sporáků a podobně). V případě, že
se sejde několik nevhodných faktorů
najednou – nedostatečný přívod vzdu­
chu a zároveň zapnutý odvod spalin
– dochází k nedokonalému spalování
paliva a vznikající oxid uhelnatý může
způsobit i smrtelnou otravu. Mohlo by
se zdát, že v dnešní moderní době jsou
tyto případy již velmi výjimečné, statis­
tiky bohužel mluví o opaku. Jednodu­
chou ochranu před tímto nebezpečím
zajistí například čidlo pro měření oxidu
uhelnatého s alarmem, který upozorní
na případné nebezpečí.
Znečišťující látky a škodliviny
Při návrhu větrání je třeba mít podrobné
informace o přítomných znečišťujících
látkách, aby mohlo být účinně dosaženo
jejich kontroly a odvádění. Za znečišťující
látku se považuje každá látka, která pů­
sobí negativně na kvalitu vzduchu – svojí
přítomností ve vzduchu způsobuje jeho
znečištění. Škodlivina je taková znečišťu­
Znečišťující látky pocházející
z vnitřního prostředí
•
•
•
•
•
•
vlhkost
oxid uhličitý
odéry (pachy)
oxid uhelnatý
cigaretový kouř
těkavé organické látky (čisticí pro­
středky, leštidla)
jící látka, u které jsou popsány její škod­
livé účinky – zejména zdravotní. Oba poj­
my se v praxi často překrývají, obecně je
vhodnější mluvit o znečišťujících látkách,
neboť u některých je otázka škodlivosti
diskutabilní (například vlhkost).
Vlhkost
Vlhkost je ve vnitřním prostředí považová­
na za znečišťující látku, přestože v určitém
množství je pro pocit komfortu přítomných
osob nezbytná. V obytném prostředí je
však produkována ve velkém množství
a při nedostatečném odvodu může do­
cházet k její kondenzaci v chladnějších
místech obvodových zdí (oblasti tepelných
mostů). Kondenzace vlhkosti je prokaza­
telně spojována s nepříznivými vlivy na
vnitřní prostředí – vznikají plísně a v kraj­
ním případě může vlhnutí konstrukce vést
­
Znečišťující
látky z vnějšího prostředí
• vesnické/zemědělské (houbové
a plísňové zárodky, pyl, prach)
• průmyslové (oxidy dusíku a síry,
ozon, těžké kovy, VOC – těkavé
organické­ látky, uhlovodíky, aerosol
ve formě kouře, částic)
• z dopravy (oxid uhelnatý, uhelný
prach, olovo, oxidy dusíku, aditiva
z paliva a neshořelé palivo)
• znečišťující látky ze země (z půdy,
respektive ze zemského podloží
– radon, metan, vlhkost)
Škodliviny působící na člověka v interiéru mají
původ uvnitř domu i ve venkovním prostředí.
5
Větrání a zdravý domov
až k narušení pevnosti zdí a konstrukce
domu. Jako maximální hodnota je většinou
doporučována hranice relativní vlhkosti
70 %. Protože však negativní působení
vlhkosti závisí také na teplotě okolních
povrchů, někdy se doporučují spíše nižší
hodnoty – okolo 50 %.
Vlhkost je ve vnitřním prostředí obytných
budov spojena s přítomností lidí a jejich
činnostmi. Vodní pára vzniká již dýcháním
přítomných osob, mnohem větší množ­
ství je však produkováno při vaření, mytí
nádobí, sprchování a sušení prádla. Čtyř­
členná rodina průměrně produkuje 10 až
13 kg vody za den.
Oxid uhličitý
Oxid uhličitý je neorganický plyn, běžně se
vyskytující ve vzduchu. Venkovní koncen­
trace závisí na stupni urbanizace v dané
oblasti a případně i na denní době. V lite­
ratuře najdeme rozmezí 300 až 450 ppm
(ppm = parts per million, tedy „počet částic
na milion“) vyšší hodnoty se týkají znečiš­
těnějších oblastí. Měření z poslední doby
však ukazují, že hodnoty pod 380 ppm se
již na Zemi nevyskytují ani v nejčistších
oblastech. Venkovní koncentrace v Praze
se pohybuje okolo 400 ppm.
Zdrojem oxidu uhličitého jsou především
spalovací a metabolické procesy (dýchání).
Produkce CO2 lidmi závisí na výšce, váze
a stupni fyzické aktivity osoby. Podle těch­
to parametrů se množství produkovaného
CO2 mění od cca 4 do 26 litrů CO2 za hodi­
nu na osobu. Nejmenší hodnota odpovídá
produkci spícího dítěte, nejvyšší dospělé
osobě a vysokému stupni fyzické aktivity.
Při dostatečném větrání koncentrace
CO2 v obytném prostředí nepřekračují
Přibližná produkce vodní páry při různých činnostech v domácnosti
•
•
•
•
•
sprcha (trvající 6 minut) – 300 g
dýchaní člověka v bdělém stavu – 55 g/h
dýchání spící osoby – 40 g/h
příprava oběda (jedna porce) – 300 g
praní a sušení prádla (jeden cyklus) – 1 200 g
6
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Větrání a zdravý domov
2 000 ppm a plyn můžeme považovat
za netoxický. Negativní vliv na vnímání
osob a výskyt syndromu nemocných bu­
dov byl pozorován při koncentracích nad
5 000 ppm, nad 10 000 ppm již byly pro­
kázány zdravotní problémy u přítomných
osob. Koncentrace nad 40 000 ppm jsou
považovány za životu nebezpečné i při
krátkodobém působení. Při dostatečném
přívodu venkovního vzduchu se koncent­
race ve vnitřním prostředí pohybuje v roz­
mezí 1 000 až 1 500 ppm. Vzduch, který
lidé vydechují, obsahuje CO2 o koncen­
traci přibližně 40 000 ppm. Pro udržení
koncentrace 1 000 ppm, která se obecně
pro vnitřní prostředí doporučuje, je tedy
nutné tuto koncentraci 40krát snížit.
Oxid uhličitý je považován za dobrý uka­
zatel míry znečištění prostoru obývaného
lidmi, proto je někdy používán jako indi­
kátor znečištění vnitřního prostředí. Ně­
které vzduchotechnické systémy v sobě
mají integrované čidlo CO2 a podle mě­
řené koncentrace je průběžně regulováno
množství přiváděného vzduchu.
Oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý je vysoce toxický plyn,
bezbarvý a bez zápachu, ve vnitřním pro­
středí vzniká jako produkt nedokonalého
spalování. Plyn může vznikat při spalo­
vání všech typů paliva – plynu, topného
oleje, uhlí i dřeva. Jeho vznik ovlivňuje
především nedostatečný přívod kyslíku
a špatné odvětrávání místnosti, ve které
spalování probíhá. Pro zvýšení bezpeč­
nosti je vhodné v prostoru s možností
vzniku tohoto problému instalovat čidla
CO s alarmem, který upozorní na případ­
né nebezpečí.
Pachy
Nepříjemné pachy v obytných budovách
jsou produkovány lidmi a jejich meta­
7
Větrání a zdravý domov
Kompaktní jednotka pro větrání a klimatizaci
bolismem, významné však může být
jejich uvolňování z vnitřního zařízení
místností a textilií. Pachy vyvolávají u pří­
tomných osob nepříjemné pocity a někdy
mohou být i hlavním důvodem větrání.
Formaldehyd
Formaldehyd je dráždivý plyn, který má
negativní vliv na lidské zdraví – je spo­
jován i se zvýšeným rizikem rakoviny.
Formaldehyd se používá při výrobě dře­
votřískových produktů a pěnové izolace.
V některých zemích byla z tohoto důvodu
zavedena kontrola emisí formaldehydu
z potenciálně nebezpečných výrobků.
V důsledku tohoto kroku se během po­
sledních let významně snížil výskyt této
škodliviny v obytném prostředí. Vyšší kon­
centrace se tak vyskytují již pouze v no­
vostavbách, v nichž nebyly kontrolovány
použité materiály a zařízení. Cigaretový kouř
Při kouření se do okolního prostoru uvol­
ňují jak škodlivé plynné látky, tak částice.
V domácnosti, kde se ve vnitřním prostře­
dí pravidelně kouří, bývá cigaretový kouř
hlavní znečišťující látkou. Škodlivé účinky
nejen aktivního, ale i pasivního kouření
jsou dnes již dobře známy. Byla také zjiš­
8
Základní faktory při rozhodování mezi
přirozeným a nuceným systémem vět­
rání jsou:
• kvalita venkovního prostředí (čistota,
hluk),
• dispozice bytu nebo domu (velikost,
propojení jednotlivých místností,
dispozice bytu vzhledem k fasádě
domu a orientace vůči světovým
stranám),
• stavební konstrukce a typ oken, dveří,
• požadavky majitelů domu na komfort.
Znečištění venkovního vzduchu a ne­
únosný hluk ve větších městech, kde
bytové domy často stojí přímo u rušné
silnice, může přirozené větrání přímo
vylučovat. Pro obyvatele těchto domů
je téměř nemožné si během dne okna
otevřít, prašnost i nadměrný hluk bývají
neúnosné a o negativních účincích na
zdraví je v tomto případě zbytečné vést
delší debaty.
těna souvislost mezi kouřením v domo­
vech a zvýšeným rizikem výskytu alergií
a astmatu u dětí.
Těkavé organické látky
Jde o organické sloučeniny, které mají
bod varu v rozmezí 50 až 260 °C. Tyto lát­
ky jsou charakteristické svým výrazným
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Větrání a zdravý domov
zápachem a u některých byl prokázán je­
jich toxický účinek. Protože však je těch­
to látek velké množství, u většiny z nich
není jejich zdravotní účinek znám. Těkavé
organické látky se ve vnitřním prostředí
vyskytují často a v mnoha druzích. Jsou
emitovány z vnitřního zařízení a chemic­
kých látek používaných v domácnostech
(čisticí prostředky, leštidla a podobně).
Při definování vnitřního prostředí se řeší
základní otázka, zda koncentraci škodli­
viny ředit a odvádět z prostoru, nebo se
zaměřit na jejich omezení. V předpisech
je většinou obsažena kombinace obojího
– u některých je omezen jejich výskyt (ra­
don), u jiných se řeší způsob jejich odvodu
(zejména pokud jejich výskytu nemůžeme
zabránit – vlhkost způsobená činností oby­
vatel, CO2 produkovaný lidmi a podobně).
Přirozeně, nebo nuceně?
Při volbě větracího systému máme na vý­
běr ze dvou základních možností – větrat
buď přirozeně (netěsnostmi v obvodovém
plášti budovy, otevíráním oken a dveří),
nebo k rozpohybování vzduchu využít
ventilátor, a zvolit tedy systém nuceného
větrání (někdy bývá také nazýváno vět­
rání mechanické či umělé). Oba systémy
mají svoje výhody i nevýhody, univerzální
doporučení pro jejich výběr neexistuje.
Vždy je třeba zhodnotit konkrétní situaci
a podle toho se rozhodnout, který systém
bude pro nás vhodnější.
Přirozené větrání je pro většinu lidí tradič­
ní způsob, který při výběru upřednostňují.
Bez otevřených oken si většinou svůj do­
mov neumíme představit. Zároveň si však
dnes již neumíme představit ani kuchyň
bez účinné digestoře, která je ve většině
případů řešena s odvodem vzduchu ven­
tilátorem, a tudíž představuje místní nu­
cené větrání. V současných existujících
budovách jsou většinou kombinovány oba
typy – přívod vzduchu zajišťují okna, pří­
padně netěsnosti v plášti budovy, odvod
vzduchu je zajišťován nárazově z míst,
kde vzniká nejvýraznější znečištění.
– v kuchyni a hygienickém zázemí bytu.
Máme také možnost volit větrání hyb­
ridní, které v sobě kombinuje prvky jak
přirozeného, tak nuceného větrání, proti
předchozímu systému jde však o sofisti­
kovaný systém, kdy přívod vzduchu okny
není nahodilý a lze jej regulovat.
Když okna nestačí
Vzhledem k masivnímu zateplování budov
a snižování energetické náročnosti však
přibývá domů, kde je přirozený způsob
větrání nevyhovující. Infiltrace je v nových
těsných (nebo rekonstruovaných, zateple­
ných) budovách téměř nulová a nárazové
větrání okny vyžaduje od obyvatel bytu dů­
slednost a systematičnost, kterou v praxi
málokdo dodržuje. V létě a teplejším obdo­
bí během roku samozřejmě nebývá trvalé
otevření oken problém, avšak v zimě často
převáží potřeba tepelného komfortu a kva­
lita vzduchu jde stranou. Přirozené větrání
nám v tomto směru nabízí jen omezené
9
Větrání a zdravý domov
možnosti – plné otevření oken v zimě poci­
ťujeme jako nepříjemné vzhledem k nízké
teplotě venkovního vzduchu a trvalé po­
otevření oken se velmi výrazně projeví ve
vyúčtování spotřeby energie na vytápění.
Navíc pokud nemáme k dispozici žádné
doplňkové možnosti pro regulaci přivá­
děného vzduchu (větrací štěrbiny v rá­
mu okna, v obvodové zdi či jiné speciální
větrací otvory), je těžké udržovat vhodné
po­otevření a neustálé regulování polohy
oken může být pro obyvatele domu natolik
obtěžující, že větrat přestanou úplně.
Nuceně a účelně
Z hlediska uživatelského komfortu předsta­
vuje pohodlnější systém celkové nucené
větrání. Vzduch je trvale přiváděn do poby­
tových místností (ložnice, obývacího a dět­
ského pokoje) v požadovaném množství.
Pro dosažení optimálního pohybu vzduchu
v bytě je odpadní vzduch odváděn z míst
blízko zdrojů znečištění (kuchyň, WC), aby
nedocházelo ke znehodnocení vzduchu
v ostatních místnostech.
Nucené větrání je stále ještě spojeno
s některými mýty, které často vycháze­
jí ze špatné zkušenosti lidí s klimatizací
10
v kanceláři nebo jiných nebytových budo­
vách. Pokud je však systém větrání dobře
navržen, instalován a provozován, dokáže
nám v domově zajistit velmi kvalitní vnitř­
ní prostředí. Není pravda, že při nuceném
větrání nelze otevírat okna, jak se někdy
lidé mylně domnívají. Otevírání oken může
snižovat efektivitu větrání a během zimy
zvyšovat spotřebu energie, rozhodně však
není při nuceném větrání vyloučeno nebo
zakázáno. Pravidelná údržba řeší i problém
s čistotou přiváděného vzduchu – výměna
filtrů a pravidelné čištění rozvodů vzduchu
a komponentů systému zajistí vysokou
kvalitu přiváděného vzduchu, který má
proti venkovnímu vzduchu nižší prašnost
i obsah alergenů (pylů, mikroorganismů).
Správně navržený větrací systém nezatě­
žuje vnitřní prostředí nadměrným hlukem
– tlumiče, vhodné koncové prvky a dimen­
zování systému zajistí bezhlučný provoz
bez průvanu.
Nejen venkovní,
ale i upravený vzduch
Nucené větrání nám dává možnost ne­
jen regulovat množství přiváděného ven­
kovního vzduchu, ale také jej upravovat
podle našich požadavků a přání. Základní
úpravou je filtrace vzduchu, která bývá do
systému zařazena i kvůli ochraně zařízení
samotného. V zimním období je nezbytné
přiváděný vzduch ohřívat, protože ven­
kovní vzduch o nízké teplotě nelze přímo
vést do místností. Pokud k těmto úpravám
přidáme ještě chlazení a úpravu vlhkosti,
dostáváme se již do oblasti klimatizace,
která v přesném pojetí představuje kom­
pletní úpravu a přívod vzduchu do míst­
nosti. Během posledních desetiletí tento
pojem postupně zlidověl a dnes se s ním
běžně setkáme i u systémů, které zajišťují
pouze chlazení (přesněji se jedná o dílčí
klimatizaci).
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Analyzujte spotřebu v domácnosti
a podívejte se pod omítku
Sady na měření spotřeby elektřiny:
•
zapůjčte si zdarma základní nebo profesionální sadu
•
změřte si Vaše domácí spotřebiče
•
s profi sadou můžete využít až 3 zásuvkové moduly najednou, vyhodnotit
data v reálném čase v počítači nebo je uložit pro pozdější analýzu
•
naměřené hodnoty Vám pomůžeme vyhodnotit
Detekční sada umožňuje:
•
vyhledávání objektů ve stěnách, stropech a podlahách
•
rozpoznání kovových objektů, dřevěných trámů, plastových trubek,
rozvodů a kabelů
Rezervace všech měřicích přístrojů on-line na www.energetickyporadce.cz
Centrum energetického poradenství PRE
Jungmannova 747/28 (palác TeTa), Praha 1
Otevírací doba: Po – Pá 10.00 – 18.00
tel.: 840 550 055, e-mail: [email protected]
www.energetickyporadce.cz
www.facebook.com/energetickyporadce
Když se řekne větrání
Když se řekne větrání
V oblasti bytového větrání a klimatizace se
můžete setkat s mnoha různými pojmy, kte­
ré se používají pro popis systémů, přístrojů
i pro definování požadavků. Pokud uvažu­
jete o pořízení podobného zařízení, je dob­
ré se s nejčastějšími pojmy seznámit.
Čistič (čistička) vzduchu – přístroj pro
čištění oběhového vzduchu v místnosti,
využívá většinou vícenásobnou filtra­
ci vzduchu, ultrafialové záření, uhlíkové
nebo fotokatalytické filtry a ionizaci. Foto­
katalytický filtr obsahuje dva klíčové kom­
ponenty – UV lampu a chemicky uprave­
ný filtr. Kombinací ultrafialového záření
a chemické reakce čistí filtr vzduch od
mikroorganismů včetně hub, bakterií, virů
a také zbavuje vzduch zápachu.
12
Dávka čerstvého venkovního vzduchu
– průtok čerstvého venkovního vzduchu
přiváděný do větraného prostoru na osobu.
Infiltrace – samovolné vnikání venkov­
ního vzduchu do budovy netěsnostmi
v obvodovém plášti a spárami kolem
oken a dveří vlivem přirozeného podtla­
ku v budově.
Intenzita větrání (někdy také
takzvaná násobnost výměny) – poměr
přiváděného venkovního vzduchu
k objemu větrané místnosti, jednotkou
je 1/h. Udává, kolikrát za hodinu se
znečištěný vzduch v místnosti nahradí
venkovním vzduchem.
Praktický průvodce větráním a klimatizací
čerem.
pro
ými
ých
vací
rovje,
ního
evu
ody
aticním
ých
ivní
níku
chu
čně
Když se řekne větrání
Intenzita výměny vzduchu – poměr při­
váděného vzduchu (nerozlišuje se, zda
Á P Ě N Í A Zvenkovní,
D R O J E T E P Loběhový,
A
jde Vo Y T vzduch
nebo
o vzduch z okolních místností) k objemu vě­
Popisuje,
s jakou intenzitou
vysokátrané
na to, místnosti.
aby obsažená
energie mohla
být využita
pomocí miniaturního
se vzduch
v místnostitepelného
vyměňuje bez ohledu
čerpadla (TČ) (obr. 4.8). Získaná energie se
na to, odkud vzduch proudí (udává se počet
přednostně odevzdává do zásobníku teplé
výměn
za hodinu
– jednotkou
vody, proto
je činnosti
TČ zapotřebí
pouze je 1/h).
několik hodin denně. Pokud má vzduch
zastat i funkci teplovzdušného vytápění,
Kombinace větrání a teplovzdušnéspíná v některých typech agregátů trojcesthoTČvytápění
(případně
chlazení) – jde
ný ventil
na hydraulicky
zásobený registr
dohřevu
vzduchu (obr. 4.9)systém
[35]. Tepelný
o kombinovaný
s nuceným přívo­
výkon malého TČ v některých přístrojích
dem venkovního vzduchu ohřátého (chla­
nestačí zcela v zimě na pokrytí ohřevu vody
zeného)
ve výměníku
vzduchotechnické
ani vytápění.
Špičkový
tepelný příkon
se
potomjednotky.
pokrývá elektrickým
Systémohřevem
může nikoli
zahrnovat zpětné
v zásobníku, nýbrž v přívodním potrubí
získávání tepla.
vzduchu nebo přímo v místnostech [137].
V zájmu nízké hodnoty primární energie by
se tento
podíl měl udržovat
v rozpětí (agregát)
5 až
Kompaktní
jednotka
– za­
10 % [106]. Většina zásoby tepla v zásobřízení,
které
v sobě
kombinuje
funkci
níku je k dispozici pro teplovzdušné vytávzduchotechnické
jednotky,
klimatizace
pění. Při častém duálním provozu (příprava
teplé a někdy
vody + vytápění)
využívá
tzv.
i ohřev se
vody
a vytápění.
U nízko­
2
1
5
7
energetických a pasivních domů může
kompaktní jednotka zajišťovat všechny
zmiňované funkce a plně pokrývat potře­
bu energie na vytápění a přípravu teplé
vody. Jednotka většinou obsahuje reku­
perační výměník tepla, ventilátory (pro
odvod i přívod vzduchu), filtry, výměníky
tepla, regulaci a případně i zásobník tep­
lé vody. Jako zdroj tepla bývá často použi­
to tepelné čerpadlo, solární panely nebo
i kotel na biomasu.
3
4
6
Klimatizace – úprava teploty, vlhkosti,
čistoty a proudění vzduchu uvnitř budov.
Zpravidla je zajišťována celoročně
klimatizační jednotkou s automatickou
regulací. Dílčí klimatizace zajišťuje
pouze částečnou úpravu parametrů
prostředí – například jenom úpravu
teploty (jednotky split) nebo vlhkosti.
Komfortní klimatizace zajišťuje úpravu
parametrů prostředí pro dodržení
hygienických podmínek pro pobyt
osob a je vždy spojená s přívodem
venkovního vzduchu.
Schematický řez
kompaktní jednotkou
1 – větrací jednotka
2 – registr dohřevu
vzduchu
3 – oběhové čerpadlo
solárního okruhu
4 – spirálový
kompresor
5 – regulace
6 – zásobník tepla
(250 litrů)
7 – výměník tepla
solárního
fototermického
systému
zdu-
Obr. 4.9 Schematický řez kompaktním agregátem
[35]
miče
1 – větrací jednotka, 2 – registr dohřevu vzduchu, 3 – obě-
Koncentrace škodliviny – uvádí se buď
hmotnostní (μg/m3, mg/m3), nebo obje­
mová koncentrace. U některých plynů
(jako například u CO2) se často používá
jednotka ppm (parts per milion), která vy­
jadřuje miliontinu z celku (1 ppm je jedna
miliontina celku, a tedy jedna desetitisíci­
na procenta).
Odsávání – nucený odvod vzduchu z ur­
čeného místa. V kuchyních jej tradičně za­
jišťuje digestoř z oblasti varného centra.
Operativní teplota – teplota, která v so­
bě kombinuje vliv teploty vzduchu, střední
radiační teploty (vyjadřuje vliv sálání stěn
v místnosti na osoby), povrchové teploty
a rychlosti proudění vzduchu.
13
Když se řekne větrání
Regulace – řízení určité veličiny
(průtoku vzduchu, teploty, vlhkosti) podle
daných podmínek a na základě měření
její hodnoty. Obsahuje zpětnou vazbu
– výstup systému (například teplota
v místnosti) ovlivňuje zpětně jeho vstup
(například teplotu přiváděného vzduchu).
Podtlakové větrání – množství odvádě­
ného vzduchu je vyšší než přiváděného,
větrané místnosti jsou trvale v mírném
podtlaku. Přívod i odvod vzduchu může
být zajištěn přirozeně nebo ventilátorem.
Bývá realizováno jako kombinovaný sys­
tém, kdy je vzduch přiváděn infiltrací nebo
upravenými větracími otvory (prvky pro pří­
vod vzduchu, štěrbiny), odvod vzduchu je
zabezpečen šachtou nebo vzduchovodem
a ventilátorem.
Provětrávání – druh přirozeného větrání
– občasné otevírání oken.
Průvzdušnost – průtok vzduchu spárami
výplní otvorů (oken, dveří) při daném roz­
dílu tlaků vzduchu vně a uvnitř větraného
prostoru.
Split a multisplit – jednotky používané pro
dílčí klimatizaci (upravuje se pouze teplo­
ta v místnosti, jednotka nezajišťuje přívod
a odvod vzduchu). V přesném rozdělení jde
o klimatizační systémy s chladivovým okru­
hem – chladivo v systému mění svoje sku­
penství, přičemž dochází k výměně energie
s okolím (při chlazení se ve výměníku vnitřní
jednotky vypařuje chladivo – pro vypařování
14
je potřeba teplo, které se odebírá ze vzdu­
chu proudícího vnitřní jednotkou). Hlavní­
mi součástmi systému jsou dvě jednotky
(venkovní a vnitřní) propojené potrubím
pro vedení chladiva (v jedné trubce teče
chladivo v kapalném skupenství, ve druhé
jsou transportovány páry chladiva v plyn­
ném skupenství). Systém může zajišťovat
nejen chlazení v letním období, ale i ohřev
v zimě (kompresorové chladicí zařízení pak
pracuje ve funkci tepelného čerpadla). Sys­
tém split zahrnuje jednu venkovní a jednu
vnitřní jednotku, systém mustisplit je slože­
ný z jedné venkovní jednotky, na kterou je
připojeno několik vnitřních jednotek.
Tepelná pohoda – subjektivní pocit, při
kterém je zachována tepelná rovnováha
mezi člověkem a jeho okolím (tok tepla
produkovaný tělem je stejný jako tok tepla
odebíraného tělu okolím). Nepociťujeme ani
teplo, ani chlad, ale tepelnou rovnováhu.
Tepelná ztráta – tok tepla z budovy
(místnosti) do okolního (vnějšího) pro­
středí, který musí být v zimním období
kompenzován systémem vytápění. Zahr­
nuje tepelnou ztrátu prostupem a tepel­
nou ztrátu větráním.
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Když se řekne větrání
Tepelné čerpadlo – stroj, který čerpá tep­
lo z jednoho místa (prostoru) na jiné místo
vynaložením energie přivedené do systé­
mu zvenku (elektřina pro pohon kompre­
soru). Princip se využívá jak pro chlazení
vnitřního prostoru, tak pro vytápění.
Větrací hlavice – zakončení vzduchovo­
du nad střechou domu. Hlavice zabraňu­
jí vnikání deště, případně využívají vítr
k zvýšení podtlaku ve vzduchovodu od­
padního vzduchu.
Větrání – výměna vzduchu vnitřního,
znečištěného uvnitř budov za vzduch
čerstvý, venkovní. U přirozeného větrání
je proudění vzduchu ve větraném
prostoru vyvoláno rozdílem hustot
(teplot) vzduchu vně a uvnitř větraného
prostoru a účinkem větru. Proudění
vzduchu ve větraném prostoru při
nuceném větrání je způsobeno nuceným
(mechanickým) účinkem ventilátoru.
Větrání hybridní představuje kombinaci
přirozeného a nuceného větrání.
Větrání podle potřeby (DCV – Demand
Control Ventilation) – řízení průtoku venkov­
ního vzduchu podle kvality vzduchu ve vnitř­
ním prostředí. V praxi bývá regulováno podle
koncentrace CO2 nebo relativní vlhkosti.
Větrací systém – technické zařízení
zajišťující přívod čerstvého venkovního
vzduchu do větraného prostoru a odvod
vzduchu znečištěného. Rozlišujeme při­
rozené a nucené systémy větrání.
Větrání šachtové – přirozený odvod vzduchu
větrací šachtou, způsobený rozdílem husto­
ty venkovního vzduchu a hustoty vzduchu
v šachtě, případně i účinkem větru působící­
ho na větrací hlavici na konci vzduchovodu.
Vyústka (výusť) – prvek zakončující přívod
nebo odvod vzduchu ve větraném prostoru.
Zdroj znečišťující látky – složka prostře­
dí i člověk produkující znečišťující látky
do vnitřního ovzduší (venkovní prostředí,
stavební materiály, nábytek, spalovací za­
řízení, lidé a jejich činnosti – vaření, praní,
uklízení, kutilská činnost).
Vzduch
• oběhový: část odváděného vzduchu,
která se vrací do větraného prostoru
• odpadní: odváděný vzduch, který
se odvádí do venkovního prostředí
mimo byt (dům)
• odváděný: znečištěný vzduch odvá­
děný z větraného prostoru (může se
využít buď ke zpětnému získávání
tepla, nebo se částečně vrací zpět do
bytu jako vzduch oběhový)
• přiváděný: vzduch přiváděný do
větraného prostoru (vzduch venkovní
a případně vzduch oběhový)
• venkovní (čerstvý, větrací): čerstvý
venkovní vzduch přiváděný do vnitř­
ního prostoru za účelem větrání
15
Když se řekne větrání
Předpisy a technické normy – obsahují
přesné informace o návrhu, instalaci,
provozu a údržbě vzduchotechnických
a klimatizačních zařízeních. Před investicí
do těchto poměrně nákladných zařízení
se informujte nejen o všech důležitých
parametrech zařízení, ale i o zajištění
odborné montáže a požadavcích na
údržbu. Studie týkající se bytového
větrání v různých zemích Evropy ukazují,
že pokud se při používání systému
nuceného větrání vyskytnou problémy,
uživatelé si většinou stěžují většinou na:
• nepřijatelnou hlučnost,
• vznik nepříjemného průvanu,
• vysokou spotřebu energie,
• přenos zápachu,
• vadnou instalaci zařízení,
• nedostatečné instrukce pro uživatele,
• omezený přístup pro uživatele.
Znečišťující látka, škodlivina – látka
znečišťující vnitřní prostředí, působící ne­
gativně na zdraví člověka.
Zpětné získávání tepla – využití tepla
z odváděného vzduchu k ohřevu přivádě­
ného vzduchu venkovního. Regenerace
tepla je přenos tepla z odváděného vzdu­
chu do akumulační hmoty a z ní následně
do vzduchu přiváděného, venkovního. Re­
kuperace tepla je přenos tepla z odvádě­
ného vzduchu prostupem přes pevnou stě­
nu do přiváděného (venkovního) vzduchu.
16
Větrací jednotka s rekuperací
Normy a předpisy
Závazné požadavky jsou takové, které
jsou uvedeny v platných zákonech a pro­
váděcích předpisech (vyhláškách, naří­
zeních vlády atd.). V technické praxi se
často používají státní nebo evropské nor­
my, případně technické informace, sešity
projektanta nebo oborové směrnice, které
však neobsahují požadavky závazné, ale
pouze doporučené.
V minulosti se u nás normy rozdělovaly
na normy závazné a doporučené. Platnost
byla určena příslušným datovým údajem na
normě a skončila datem nahrazením této
normy normou novou. V současnosti se
podle zvyklostí Evropské unie určuje pouze
platnost normy, závaznost normy není ur­
čena z normy samé, ale může být stanove­
na jiným předpisem. Obecně proto platí, že
technické normy jsou nezávazné, zákony
a prováděcí předpisy je však mohou v kon­
krétních případech vyhlásit jako závazné.
V současnosti existuje v oboru větrání
a klimatizace nepřeberné množství ­norem
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Když se řekne větrání
Požadavky na větrání bývají definovány
různými způsoby. Buď jako množství přivá­
děného vzduchu v m3/h, anebo jako obje­
mový průtok vzduchu vztažený na osobu
(m3/(h . os.), případně podlahovou plochu
(m3/(h . m2)). Dalším způsobem je intenzita
výměny vzduchu (intenzita větrání), která
se nevztahuje na počet osob v prostoru
a udává informace o tom, kolikrát za hodinu
se vymění vzduch v dané zóně (místnosti).
platných u nás i v zahraničí. Na interne­
tu si lze dohledat i zakoupit technickou
normu, která se přesně týká požadované
problematiky. V normách jsou uváděny
požadavky na větrací i klimatizační jed­
notky, na jednotlivé komponenty systému
(vzduchovody, vyústky, ventilátory, filtry)
i na kontrolu jeho funkčnosti a výkonnos­
ti. Normy se týkají také hluku, a to nejen
z hlediska požadavků na akustickou po­
hodu v obytném prostředí, ale i z hlediska
komponentů systémů. Firmy často dekla­
rují splnění různých certifikátů a norem, ve
kterých jsou většinou uvedeny požadavky
akustický výkon zařízení (pozor na uvá­
egantní na
design
dění akustického tlaku, který se mění se
ndardní oplechování
Roto Designo R8 je
vzdáleností od zdroje). a střešních oken?
no Roto Designo
střecha Roto Sunroof.
Technické normy nám mohou pomoci
jak při výběru systému a zařízení, tak
při případném problému s jeho funkč­
ností nebo provozem obecně. V předpi­
sech jsou uvedeny přesné požadavky,
které musejí různá zařízení i součásti
systému splňovat, včetně toho, jak jejich
splnění ověřovat. V případě potřeby zde
najdete přesný postup, jak má zkouše­
ní systému (zařízení) probíhat a jaké
parametry musejí být dodrženy. Tech­
nické normy jsou zpoplatněny a obec­
ně nejsou volně přístupné – pokud
tedy výrobce nebo dodavatel systému
INZERCE
deklaruje jejich dodržování, požádejte
o nahlédnutí do této normy přímo u něj.
Větrací systémy i jejich komponenty
musejí splňovat stejné požadavky jako
ostatní prodávané výrobky. Při jejich
zakoupení
platí standardní záruční lhůta .
����������������������
24 měsíců, někteří výrobci poskytují
i prodloužené garance. V případě problé­
mů nebo pochybností je vhodné se obrá­
tit na Českou obchodní inspekci nebo na
různá sdružení na ochranu spotřebitelů. barvě Antracit Metallic, na přání v mědi
bo titanzinku
anebo vnajakékoliv
Požadavky
větrání barvě ze
ály RAL. Požadavky na větrání můžeme rozdělit do
dvou základních skupin: hygienické (přívod
zajišťuje
požadované množství
raktivní vzduchu
a efektivní
sestavy
vzduchu
pro
dýchání
o vytváření okenních sestav jeosob
proa odvod
kom- škod­
livin) a tepelné. Větrací systém může čás­
naci s výklopně-kyvným oknem Designo
tečně odvádět tepelnou zátěž v létě, a to
k dispozici
také model R6 (kyvné okno),
zvýšením množství přiváděného vzduchu,
ré v provedení
R6 RotoTronic
disponujevytápění
nebo naopak
v zimě zajišťovat
mfortním domu
dálkovým
ovládáním
a elek(teplovzdušné
vytápění
je využí­
kým pohonem.
váno v pasivních a nízkoenergetických
domech). Větrací systém má omezené ná­
stroje pro úpravu
vnitřního
vzduchu – po­
zkoenergetická
a aktivní
střecha
kud
máme
přísnější
požadavky
na vnitřní
to Sunroof je první systém, který
prostředí (chlazení, úpravu vlhkosti) je
hrannou funkci střechy přeměňuje ve
nkci energeticky aktivní. Všechny prvky
17
Když se řekne větrání
vhodné volit systém komfortní klimatizace,
který zajistí dostatečný přívod venkovního
vzduchu i tepelnou úpravu prostředí.
Každý z udávaných parametrů má svo­
je výhody a nevýhody, v předpisech se
často setkáme s kombinací obou – do­
poručení se týkají jak výměny vzduchu
v prostoru, tak přívodu venkovního
vzduchu na osobu. Obecně lze říci, že
v každé budově s trvalým pobytem lidí
by měla být dodržena určitá minimál­
ní intenzita větrání (většinou se uvádí.
0,3 1/h), při vyšším počtu osob je vhod­
né uvážit i splnění dávky venkovního
vzduchu na osobu.
Jako základní požadavek na větrání
je často citován a přebírán požada­
vek stanovený von Pettenkoferem již
v roce 1877: dávka venkovního vzduchu
v místnostech, kde pobývají lidé, byla
stanovena z podmínky, aby koncentrace
oxidu uhličitého ve vnitřním vzduchu
nepřekročila 0,1 obj. % (1 000 ppm);
odpovídající dávka vzduchu pro běžnou
činnost dospělého člověka pak vychází
25 až 30 m3/(h . os).
18
České předpisy a normy
V České republice prakticky neexistu­
je žádný dokument týkající se větrání
obytných budov, který by jednoznačně
definoval požadavky na množství přivá­
děného venkovního vzduchu a správný
návrh větracího systému. Požadavek na
minimální výměnu vzduchu v době poby­
tu lidí je uveden ve vyhlášce č. 268/2009
Sb., o technických požadavcích na stav­
by, a vychází z Pettenkoferova normati­
vu (požaduje se 25 m3/h na osobu nebo
intenzita výměny vzduchu 0,5 1/h). Tento
požadavek sice vychází z vhodného krité­
ria, bohužel je však uveden v souvislosti­ Kromě pocitového vnímání kvality
vzduchu nás o nedostatečném větrá­
ní mohou informovat i jiné ukazatele,
především problémy s vlhkostí, vý­
skyt plísní (pozor na plísně skryté za
tapetami, obložením stěn atd.). Vlhkost
kondenzující na oknech nebo i stěnách
svědčí nejen o problému s větráním,
ale i o nedostatečné tepelné izolaci
(tepelné mosty).
Nedostatečné větrání je také spojová­
no s výskytem syndromu nemocných
budov, který se již zdaleka netýká jenom
kancelářských budov. Bývají pociťovány
příznaky jako bolest hlavy, malátnost,
únava, otupělost, problémy s koncen­
trací, podráždění sliznic nebo i různé
alergické reakce. Praktický průvodce větráním a klimatizací
Když se řekne větrání
Průtoky odváděného vzduchu požadované .
ve vyhlášce MZ č. 6/2003 Sb. .
a v ČSN 74 7110: 1987 Bytová jádra
Místnost
Odvod vzduchu (m3/h)
umývárny
30 (na 1 umyvadlo)
sprchy
35 až 110 (na 1 sprchu)
WC
25 až 50
kuchyň
100
s akustickými požadavky na výplně ot­
vorů, nikoli na větrání v bytovém prosto­
ru jako takovém. Situaci by měla změnit
národní příloha k normě ČSN EN 15665,
která má zmíněné požadavky na větrání
v obytných budovách obsahovat. Příloha
by měla být vydána do konce roku 2010,
případně začátkem roku příštího.
Protože naše předpisy doposud přesné
požadavky nedefinovaly, jsou často cito­
vány a uplatňovány požadavky ze zahra­
ničních předpisů. Ve většině evropských
zemích se požaduje minimální intenzita
větrání alespoň 0,3 1/h, doporučené hod­
noty se potom pohybují od 0,5 do 1 1/h.
Při nuceném větrání se uvádějí většinou
požadavky vyšší než při větrání přiro­
zeném, jehož použití je často omezeno
jen na přesně definované podmínky. Na­
příklad v USA se u většiny nově posta­
vených domů vyžaduje nucené větrání
s rekuperací, stejně je tomu i v některých
státech v severní Evropě.
V českých předpisech najdeme požadav­
ky na odvod vzduchu z hygienického zá­
zemí bytu a z kuchyně (viz tabulka).
Jak poznat, zda větráme
dostatečně?
V předpisech a normách je doporučeno
určité množství venkovního vzduchu, kte­
rý by měl zajistit příjemné a zdravé vnitř­
ní prostředí. V konečném důsledku však
záleží na uživatelích domu, jak budou
větrat. Obytné prostředí je v rukou maji­
telů domu a právo na soukromí fakticky
znemožňuje kontroly a zásahy, které jsou
například v pracovním prostředí běžné.
I při instalaci systému nuceného větrání
po majitelích bytu nemůže nikdo vyžado­
vat konkrétní způsob provozu systému.
Při výskytu problémů proto majitelé často
volí nejrychlejší řešení – vypnutí systému,
i když jednoduchá údržba nebo seřízení
by problém mohly okamžitě vyřešit.
Zda větráme dostatečně, lze zjistit něko­
lika způsoby – nejspolehlivější i nejlev­
nější nástroj pro hodnocení je náš nos.
Vydýchaný vzduch nebo jeho zatuchlost
žádný nástroj neodhalí tak spolehlivě
jako právě náš čich. Pro posouzení je
však potřeba z bytu (domu) na chvíli ode­
jít – při pobytu ve znečištěném prostředí
se totiž člověk na prostředí adaptuje a při
trvalém pobytu v něm není schopen kva­
litu vzduchu posoudit.
19
Jak větrat
Jak větrat – systémy větrání a jejich regulace
Význam dostatečného přívodu vzduchu
byl popsán v předchozích kapitolách. Vět­
rání bylo dříve tradičně řešeno otevíráním
oken, významné množství vzduchu do
místností vstupovalo i netěsnostmi v ob­
vodovém plášti budovy a spárami kolem
oken a venkovních dveří. V současnosti je
v dobře izolovaných a těsných budovách
vstup vzduchu netěsnostmi snížen téměř
na nulu a čím dál častěji je větrání řešeno
systémem s nuceným odvodem a přívo­
dem vzduchu.
Dělení větracích systémů
Základní dělení vychází z typu hnací síly
zajišťující proudění vzduchu. Rozlišujeme
tyto typy větrání: přirozené větrání, nuce­
né větrání (celkové nucené větrání, odsá­
vání) a hybridní větrání.
Řešíme-li problematiku bytového větrání,
může se hodit i další dělení, obvyklé v od­
20
borné literatuře – podle tlakových poměrů
ve větraném prostoru můžeme systémy dě­
lit na rovnotlaké, podtlakové a přetlakové.
Dělení je určeno poměrem množství při­
váděného a odváděného vzduchu. Jestliže
do prostoru přivádíme i odvádíme stejné
množství vzduchu, jsou tlakové poměry
ve větraném prostoru (i ve větracím sys­
tému – při nuceném větrání) vyrovnané
a jde o větrání rovnotlaké. Pokud proudění
vzduchu v prostoru zajišťuje nucený odvod
vzduchu a přiváděného vzduchu je méně,
je ve větraných místnostech trvale udr­
žován podtlak a mluvíme o podtlakovém
větrání. Přetlakové větrání se v obytném
prostředí téměř nepoužívá, svoje místo má
spíše v průmyslu, kdy je například přetla­
kem udržována čistota v místnosti, kde je
z technologických důvodů nutné dodržovat
přísné podmínky a omezit přisávání vzdu­
chu z okolních místností (prostor).
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Jak větrat
Podle intenzity větrání (z hlediska kvan­
tity) můžeme rozlišovat větrání trvalé
a nárazové (intenzivní). Trvalé větrání
zajišťuje minimální požadované množ­
ství přiváděného vzduchu a může za­
hrnovat i více režimů – například mi­
nimální režim (v době bez přítomnosti
osob) a normální režim (v době, kdy jsou
obyvatelé bytu doma a systém zajišťuje
doporučené hodnoty intenzity větrání).
Nárazové větrání se používá v místech
s intenzivní produkcí škodlivin – v kuchy­
ni a koupelně. Rychlého odvodu škodli­
vin se dosahuje intenzivním odvodem
vzduchu – výkonnou digestoří v kuchyni
a ventilátorem v koupelně.
Odvod škodlivin z místa jejich vzniku je
příkladem lokálního (místního) větrání.
Při kompletním řešení větrání v prostoru
– rovnoměrném přívodu i odvodu vzdu­
chu a řešení větrání ve všech místnos­
tech v domě – mluvíme o celkovém vět­
rání. U celkového větrání se předpokládá
nucený přívod i odvod vzduchu.
Odsávací zákryt v kuchyni – digestoř
– má v současnosti v obytném prostředí
nezastupitelné místo. Odvod škodliviny
v místě jejího vzniku splňuje zásady
efektivního větrání. Při vaření vzniká
především velké množství vodní páry,
ale také pachy, aerosoly z použitých
tuků a v případě plynového sporáku
také produkty spalování (mimo jiné
jedovatý oxid uhelnatý). Moderní
digestoře jsou většinou vybaveny
omyvatelnými tukovými filtry, osvětlením
a regulací výkonu. Protože je kuchyň
často součástí obytného prostoru,
nabízejí výrobci různé designy
a provedení, aby digestoř obytný prostor
nenarušovala, ale naopak vhodně
doplňovala.
Vzduch by měl být pokud možno
odváděn přímo do venkovního prostře­
dí – digestoře s recirkulací vzduchu
a uhlíkovými filtry jsou doporučeny pouze
v případě, že je zcela vyloučen odvod
vzduchu ven a kuchyň je používána spíše
k občasnému vaření. Pozor na hlučnost
digestoře – při výběru se ptejte na akus­
tický výkon nejen při minimálním provozu,
ale i při provozu středním a maximálním.
Pro nárazové odsávání se doporučuje
výměna vzduchu 10krát za hodinu a více,
pro větší kuchyně jsou k dostání digesto­
ře s výkonem vyšším než 600 m3/h.
21
Jak větrat
Přirozené větrání
U přirozeného větrání je průtok vzduchu
vyvolán přirozeným rozdílem tlaků vně
a uvnitř větraného prostoru. Rozdíl tlaků
vzniká ze dvou příčin – rozdílem teploty
mezi vnitřním a venkovním prostředím
a účinkem větru.
Rozdíl teplot způsobuje rozdílnou hustotou
vzduchu (teplý vzduch je lehčí než chlad­
ný), což vyvolává pohyb vzduchu a jeho
pronikání do vnitřního prostoru budovy.
Jev lze pozorovat v plně otevřeném okně,
kdy ve spodní části proudí chladný vzduch
dovnitř místnosti a v horní části okna od­
chází ven vzduch teplý (znečištěný).
Účinek větru si umíme představit snadno
– úměrně rychlosti a směru větru vyvolává
vítr dopadající na fasádu určitý tlak, který
umocňuje proudění venkovního vzduchu
do budovy, ať už okny nebo větracími ot­
vory (mřížky, štěrbiny). Vliv větru i teploty
se sčítá dohromady, přičemž při nízkých
rychlostech větru (méně než 3 m/s) má
rozhodující vliv rozdíl teplot, při vyšších
rychlostech větru pak již záleží téměř vý­
hradně na tomto parametru a rozdíl teplot
téměř nemá na intenzitu větrání významný
vliv. Rychlost větru je obecně hlavní faktor
– při vyšších rychlostech větru je možno
22
docílit intenzity větrání až do výše 2 1/h.
Vlivem rozdílu teplot lze i při extrémních
venkovních teplotách v zimě dosáhnout
pouze 0,3 až 0,5 1/h.
Při přirozeném větrání obytných budov
se většinou uplatňuje infiltrace/exfiltra­
ce a provětrávání, případně lze do ven­
kovních zdí instalovat doplňkové větrací
otvory. Funkčnost přirozeného větrání
je omezená – trvalého přívodu vzduchu
v požadovaném množství může být do­
saženo, pouze pokud je trvale zajištěn
potřebný tlakový rozdíl v celém požado­
vaném období, což ale vzhledem k ven­
kovním podmínkám nelze zaručit. Teplot­
ní rozdíl se mění během roku a v letním
období je teplotní rozdíl vně a uvnitř
domu minimální, někdy i nulový. Tlako­
vý účinek větru není rovněž trvalý, ne­
boť rychlost větru i jeho směr jsou velmi
proměnlivé. V městské zástavbě navíc
některé domy nejsou účinku větru téměř
vůbec vystaveny, protože domy často
stojí v zákrytu.
Vedle omezené funkčnosti je nevýhodou
přirozeného větrání i to, že venkovní při­
váděný vzduch většinou nelze filtrovat,
ohřívat ani využívat zpětné získávání
tepla.
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Jak větrat
Provětrávání
Provětrávání je přirozené větrání prostoru
otevíráním oken, případně i dveří (napří­
klad byt s okny vedoucími na protilehlé
fasády lze intenzivně provětrat otevřením
oken a interiérových dveří). Je to nejběž­
nější způsob větrání většiny obytných bu­
dov. Z důvodu úspor energie se doporu­
čuje větrat krátce, často a velkými průřezy
(intenzivně – plným otevřením oken). Ote­
vřením okna je možné dosáhnout téměř
jakékoliv intenzity větrání – od minimálních
hodnot v létě (teplotní rozdíl je nulový a při
bezvětří vzduch oknem téměř neproudí)
až po vysoké intenzity při větších rychlos­
tech větru v zimě, kdy lze tímto způsobem
větrat i intenzitou 3 až 5 1/h.
Upravené větrací otvory
Infiltrace
Infiltrace je nekontrolovaný tok venkovní­
ho vzduchu do vnitřního prostředí spárami
kolem oken, dveří a netěsnostmi v obvo­
dovém plášti. Přívod venkovního vzduchu
infiltrací do místností je nejintenzivnější
v zimě, kdy zvyšuje tepelné ztráty.
Infiltrace je ve velké míře závislá na prů­
vzdušnosti oken, která se udává součini­
telem spárové průvzdušnosti. V minulosti
byla ve většině obytných budov v České re­
publice okna netěsná, takže i bez otevření
oken mohlo být dosaženo výměny vzduchu
až 1 1/h. Okna vyráběná v současné době
mají průvzdušnost o celý řád nižší a bez
otevření neumožňují téměř žádné prou­
dění vzduchu. Některé konstrukce oken
proto mají větrací štěrbiny, kterými lze pří­
vod venkovního vzduchu regulovat. Vyšší
přívod vzduchu umožňuje i takzvaná čtvrtá
poloha otevření okna (mikroventilace), kte­
rá v zimních podmínkách umožní intenzitu
větrání přibližně 0,1 až 0,3 1/h. Problema­
tika oken je podrobně popsána v naší bro­
žuře Výměna oken – rady, tipy, informace.
Proudění vzduchu může být umocněno
instalací dodatečných otvorů. Známým
příkladem je například větrání šachtové,
které můžeme ještě dnes vidět v mnoha
panelových domech. Základem je svislá
odváděcí šachta, která může mít různé
podoby. Dříve byla řešena i jako světlík
o větším průřezu, v pozdějších letech
byl průřez výrazně zmenšován nebo byla
šachta rozdělena do několika nepropoje­
ných částí tak, aby nedocházelo k proni­
kání pachů mezi byty navzájem. Šachtové
větrání se používá v obytných budovách
do pěti pater a je třeba mít na paměti, že
funguje jen za příznivých klimatických
podmínek.
V dnešní době se již od instalace podob­
ných prvků ustupuje. Hlavními důvody
jsou již zmíněné přenášení pachů a nízká
účinnost, nespolehlivost systému. Svou
roli také hrají vysoké nároky na využití za­
stavěné plochy, estetiku v interiéru i od­
dělení soukromí od sousedních jednotek.
Pro zvýšení proudění se na střechy domů
osazují větrací hlavice, jejichž účinnost je
23
Jak větrat
však malá a za určitých podmínek naopak
mohou proudění i snižovat, jejich instala­
ce se proto nedoporučuje. Při dodatečné
instalaci ventilátoru do šachty se systém
mění v podtlakové nucené větrání.
Přívodní prvky
Kromě oken, jejichž postavení je v při­
rozeném větrání nezastupitelné, máme
v současnosti k dispozici i různě uprave­
né přívodní otvory, které eliminují některé
nevýhody přirozeného větrání. K dispozici jsou jednoduché větrací štěr­
biny u oken či prvky vhodné k instalaci
do obvodové zdi domu. Mohou být osa­
zeny jednoduchou mřížkou a záklopkou
a umožňují částečnou regulaci nebo i jiné
funkce (filtraci, případně i částečné tlu­
mení přenosu hluku z vnějšího prostředí).
Při instalaci složitějšího přívodního prvku
je vhodné zajistit odvod vzduchu ventilá­
torem a využít výhod podtlakového nuce­
ného větrání.
Nucené větrání
Nucené větrání využívá k dopravě vzdu­
chu ventilátor. Vzduch se dopravuje potru­
bím a do prostoru se přivádí koncovými
prvky, které mohou být různé konstrukce
Vzduchový filtr jako součást vzduchovodu
24
Rozbočky a potrubní prvky (nahoře); .
otvory pro vstup a výstup vzduchu do skříně
větrací jednotky (dole)
a mohou v místnosti zajišťovat různé ob­
razy proudění vzduchu. Odvod vzduchu
je řešen obdobně – vzduch je z místnosti
odváděn vyústkami pro odvod vzduchu,
jež jsou potrubím spojeny s ventiláto­
rem, který odpadní vzduch odvádí mimo
budovu. Základní částí systému je vzdu­
chotechnická jednotka, v níž se vzduch
upravuje (čistí, ohřívá) a ve které bývají
umístěny i ventilátory, případně výměník
pro zpětné získávání tepla.
Záleží vždy na možnostech (nebo spíše
na omezeních) v prostoru, kde systém
a koncové prvky instalujeme. V ideálním
případě se instalace systému připraví
již při stavbě domu a není třeba násled­
ně řešit vedení potrubí a umístění vyús­
tek. Podle toho, zda vzduchotechnické
zařízení obsluhuje více místností (nebo
bytových jednotek), anebo pouze jednu
místnost (jeden byt), rozlišujeme větrání
s centrální větrací jednotkou a místní (lo­
kální) jednotkou.
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Jak větrat
Podtlakové nucené větrání
Podtlakové větrání je ze systémů nuce­
ného větrání nejjednodušší. Základním
prvkem je ventilátor, který zajišťuje od­
vod vzduchu. V prostoru vzniká podtlak,
množství vzduchu odebrané z místnosti
tímto ventilátorem musí být nahrazeno
vzduchem venkovním nebo vzduchem
z okolních místností.
Podtlakové větrání je dodnes zastoupeno
ve většině panelových domů. Přívod vzdu­
chu je zajišťován infiltrací a otevíráním
oken, vzduch je odváděn v případě zvý­
šené potřeby z exponovaných míst – WC,
koupelny, kuchyně. Hlavním problémem
ve stávající starší panelové zástavbě je
způsob, respektive kvalita odvádění vzdu­
chu ventilátorem. Ten je často již zastara­
Podtlakové větrání s prvky pro přívod
vzduchu řeší problém s nedostateč­
nou průvzdušností budovy přívodními
prvky, zabudovanými v obvodových
zdech budovy. Do každé obytné míst­
nosti je vzduch přiváděn tímto prvkem,
který může být osazen i kvalitním
filtrem a tlumičem hluku. Trvalé větrání
zajišťují radiální ventilátory při nízkých
otáčkách, které nepřekračují stanovené
hladiny akustického tlaku v obytných
místnostech. Přívodní prvky se osazují
nad či za zdroj tepla (například za
radiátory ústředního vytápění), a to
do místností, kde se nejčastěji zdržují
obyvatelé bytů a kde jsou nejvyšší
požadavky na kvalitu (ložnice, dětské
pokoje atd.). V místě za otopným těle­
sem lze dosáhnout optimálního mísení
přicházejícího čerstvého vzduchu
s cirkulujícím vzduchem v místnosti,
aniž by přítomné osoby byly obtěžová­
ny průvanem. V bytech s podlahovým či
stěnovým vytápěním by měly být prvky
pro přívod vzduchu osazeny nad okny
větrané místnosti.
Prvky pro přívod vzduchu opatřené mřížkou,
filtrem a tlumičem hluku
lý a málo funkční, takže problémem bývá
velká hlučnost a málo výkonné odsávání
v případě potřeby. Náhrada ventilátoru
za nový, moderní ventilátor se může zdát
jako jednoduché řešení. Ani po ní však
často problémy nekončí – při současné
výměně oken za těsná chybí přívod vzdu­
chu, který byl dříve zajišťován infiltrací,
a také vzájemné ovlivňování jednotlivých
bytů při současném zapnutí, přeslechy
šachtou a malá účinnost nejsou výměnou
ventilátoru vyřešeny.
Výhodou tohoto systému je, že vzhledem
k jednoduchosti zařízení jej lze bez nutnos­
ti náročných zásahů instalovat i do stávají­
cích budov při jejich modernizaci či rekon­
strukci. Představují zajímavou alternativu
i pro obyvatele domů v oblasti se zvýše­
ným hlukovým zatížením z okolí – v blíz­
kosti rušných silnic, železnice či letiště.
Konstrukčně se jedná o jakýsi tunel ob­
délníkového či kruhového průřezu. Z vněj­
šku je opatřený mřížkou, která mimo jiné
chrání soustavu před vniknutím nevíta­
ných návštěvníků (hmyz, drobná zvířata).
Následuje přechodová část a vlastní obal,
ukrývající jednotlivé „vrstvy“ tělesa: tlumiče
hluku, ochranu proti hmyzu, regulační část
s pojistkou proti tlaku větru, filtr a vnitřní
25
Jak větrat
uzávěr. Právě pojistka způsobí, že v přípa­
dě nárůstu tlaku se zařízení automaticky
uzavře a v místnosti nevznikne průvan.
Rovnotlaké nucené větrání
Tento systém je z výše zmíněných nej­
dokonalejší, ale také nejdražší. Zajišťuje
kaskádové větrání obytných i hygienic­
kých místností. Z důvodu energetické ná­
ročnosti bývá zpravidla spojen se zpětným
získáváním tepla (nejčastěji rekuperací,
ale je možné i využití principu tepelného
čerpadla).
Rovnotlaké větrání zajišťuje nejvyšší kom­
fort, jeho nevýhodou kromě již zmíněné
ceny jsou také vyšší nároky na prostor
a instalaci vzduchotechnických rozvodů.
Z hlediska energetických úspor je to však
nejúčinnější řešení, proto se s tímto sys­
témem setkáváme v nízkoenergetických
a pasivních domech.
Větráním se upravuje čistota ovzduší­ ve větraném prostoru (odvodem
škodlivin), dílčím způsobem i tepelný
stav prostředí (odvod tepelné zátěže).
Přívod venkovního vzduchu slouží­ i k vyrovnání vzduchové bilance u od­
sávacích systémů a je nezbytný při
spalování v plynových spotřebičích.
Axiální ventilátor
Z hlediska distribuce vzduchu rozlišujeme
tři druhy místností: místnosti s přívodem
vzduchu (obývací pokoje, ložnice, dětské
pokoje, pokoje pro hosty a pracovny),
místnosti s odvodem vzduchu (kuchyně,
koupelny, WC), mezi nimi situované míst­
nosti (chodby). Je vhodné zachovávat do­
poručený směr proudění vzduchu z „čis­
tých místností“ do oblastí se znečištěním
– tedy přivádět vzduch do pobytových
místností a odvádět jej z místností s výraz­
nou produkcí škodlivin (kuchyň, koupelna).
Je třeba umožnit proudění vzduchu uvnitř
bytu mřížkami ve dveřích, mezerou pode
dveřmi nebo speciálními průchozími větra­
cími prvky. Odvětrání z WC, kuchyní a kou­
pelen (v prostoru sprchového koutu či nad
vanou) by mělo být umístěno pod stropem. Nejjednodušší systémy, zajišťující pouze
odvod vzduchu z místa znečištění, jsou
technologicky i finančně nenáročné.
Hybridní větrání
U hybridního systému je čerstvý vzduch
přiváděn do objektu speciálními přívod­
ními prvky popsanými výše, které jsou
umístěny v obvodových stěnách obytných
místností v počtu podmíněném plochou
(objemem) dané místnosti.
Pokud chceme mít opravdu dobře vyvět­
ráno, měly by přívodní a odváděcí prvky
26
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Jak větrat
(například dveře do další zóny bytu) být
co nejdál od sebe. Myšlenka spojit výhody
přirozeného a nuceného větrání vyústila
v systém, který je označován jako hybrid­
ní. Tvoří jej vlastně dva oddělené, nezá­
vislé systémy, které mohou pracovat sa­
mostatně i společně. Nejvýhodnější však
je, pokud se vzájemně doplňují. Systémy
mohou pracovat s konstantním přívodem
vzduchu nebo mohou být řízeny – do
místnosti se přivede jen tolik vzduchu,
kolik je opravdu potřeba. Efektivní a ob­
líbený je i systém, kdy větrání v běžném
režimu probíhá jako přirozené – na zákla­
dě rozdílů teplot či účinku vzduchu. Pouze
pokud je výměna nedostatečná, přichází
na řadu pomocný ventilátor, jenž systém
„rozhýbe“ a zvýší intenzitu větrání na po­
třebnou úroveň. V současné době proto
vznikají i systémy, které již automaticky
a efektivně regulují množství vzduchu
na základě objektivně stanovené potřeby
v místě a čase.
Průtok přijímaného vzduchu se může řídit
různými kritérii – kupříkladu hodnotou vlh­
kosti nebo obsahu CO2 v interiéru. Každé
zařízení ale kromě automatického spuš­
tění přednastaveného výrobcem dovolu­
je i manuální zásah uživatele. Nejčastěji
se realizuje prostřednictvím dálkového
ovládání, které otevírá přiváděcí vyústky
podle přání.
Kolik vzduchu potřebujeme
Aby byl systém opravdu efektivní, musíme už na začátku jeho návrhu znát odpovědi
na základní otázky.
• Kolik osob se bude pohybovat ve větraném prostoru?
• Má přiváděný vzduch sloužit také k vytápění či chlazení?
• Má systém i upravovat vlhkost vzduchu a jeho čistotu (obsah alergenů)?
• Jaké jsou hlavní zdroje škodlivin v daném prostoru?
• Je možné použít prvky pro zpětné získávání tepla?
27
Jak větrat
Odvodní prvky umístěné v kuchyni, kou­
pelně či na WC ústí do svislé šachty, kte­
rá je vybavena ventilátorem zajišťujícím
podtlak potřebný pro funkci systému.
V půdním prostoru nebo ve sklepě in­
stalovaná vzduchová jednotka zajišťují­
cí konstantní podtlak pomocí řízeného
ventilátoru je opatřena akustickou izolací
proti šíření vlastního hluku i hluku prou­
dícího vzduchu do okolního prostoru.
Průtok vzduchu přitom ovlivňují prvky
odváděného vzduchu i ventilátor – bez
podtlaku by systém nefungoval. I když je
systém na první pohled jednodušší než
celkové nucené větrání, pro jeho správ­
né fungování je nutná konzultace s od­
borníky, kteří pokud možno zajistí i in­
stalaci a správné nastavení ventilátoru
(případně vzduchotechnické jednotky).
Nastavení závisí na počtu vzduchových
elementů, délce šachty, počtu a délce
vodorovných rozvodů.
opt
imá
28
lní
klim
a
Ovládací panel pro regulaci větracího systému
Jak správně větrat
Odborné studie se v zásadě shodují, že
pro zajištění funkce větrání v rekonstru­o­
vaných bytových domech je použití pouze
přirozeného větrání velmi problematické.
Samočinné systémy se chovají nepředví­
datelně z hlediska povětrnostních podmí­
nek a výkony jsou v některých obdobích
rozporuplné. Nucené větrání by mělo tyto
problémy vyřešit. Za jakou cenu?
Spotřeba energie větracích a klimatizač­
ních zařízení přímo závisí na upravova­
ném průtoku vzduchu. Proto se doporu­
čuje – a v našich bytech je to i dominantní
řešení – řešit vytápění spíše konvenční
soustavou, kdy je teplonosným mé­diem
voda (radiátory, podlahové, stěnové či
stropní vytápění). Někde však větrací
a klimatizační zařízení plní i „tepelnou“
funkci a jeho správnou regulací můžeme
výrazně ušetřit.
Aby měly tyto složité způsoby větrání své
opodstatnění, musíme je umět ovládat.
Podstata tedy spočívá v regulaci a správ­
ném nastavení systému. Je důležité dbát
i o to, aby vzduchotechnika a vytápění
úzce spolupracovaly.
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Jak větrat
Přístroj a sondy pro měření parametrů vzduchu .
a vniřního prostředí
Jak bylo uvedeno výše, kvalitu vzduchu
určují různá kritéria. Pokud rezignujeme
na intuitivní pocit, že je třeba vyvětrat,
můžeme se u sofistikovanějších systémů,
které stojí nemálo peněz, spolehnout na
různá kritéria podmiňující funkční regulaci
takovéhoto systému větrání.
Regulace teploty
Při kombinování systémů větrání a vy­
tápění nebo při plném vytápění prosto­
ru teplovzdušným větráním (například
u pasivních domů) lze systém regulovat
podobně jako otopnou soustavu podle
teploty v místnosti. V létě a přechodném
období může vyšší přívod chladnějšího
venkovního vzduchu sloužit i jako chla­
zení vnitřního prostoru. Teplovzdušné vě­
trání bývá regulováno podle čidel teploty
umístěných v jednotlivých místnostech.
vodní páry předpřipravené mimo toto za­
řízení – podrobněji v kapitole 5). Zařízení
je ovládáno na základě měřicích čidel.
Nepříliš efektivní způsob pracuje s mě­
řením teploty rosného bodu a udržuje
vlhkost v interiéru tak, aby odpovídala
nastaveným parametrům. Další způsob
představuje přímá regulace – prostoro­
vá teplota a relativní prostorová vlhkost
by měly být konstantní při každé změně
stavu venkovního vzduchu, při změně po­
žadované hodnoty v interiéru i při výskytu
tepelného a vlhkostního zisku v prostoru
– tedy pokud si v místnosti třeba pověsí­
me prádlo, žehlíme či vaříme. Přímá regu­
lace je v pořizovacích nákladech dražší
než regulace rosného bodu, ale celkově
se jedná o efektivnější a dlouhodobě
úspornější systém.
Umístění čidel
Regulace vlhkosti
Vlhkost vzduchu je veličina, která dokáže
způsobit velké změny ve vnímání osob
v interiéru. Různé typy vzduchotechnic­
kých zařízení řeší optimalizaci vlhkos­
ti (50 %) různým způsobem (například
přidáním rozprášených kapiček vody do
proudícího vzduchu nebo přímo využitím
Vlastní čidlo je třeba umístit do výšky
cca 1,5 m v oblasti pobytu osob, a to
minimálně 50 cm od nejbližší zdi – tedy
ne do rohu. Vyhněte se montáži na oslu­
něná místa, dejte ale pozor na pohyb
slunce během dne. Nemělo by se navíc
montovat na vnitřní zdi. Čidlo by nemě­
lo být ani v nice či výklenku – je nutná
29
Jak větrat
Čidlo pro měření CO2 v interiéru
Sonda pro měření CO2
cirkulace­ vzduchu. Té brání i záclony
či závěsy. Teplotní čidla by neměla být
umístěna ve zdech, v nichž jsou ukryty
rozvody teplé vody, vlhkostní čidla zase
v komínových zdech. Čidlo by mělo být
umístěno v dostatečné vzdálenosti od
lamp, lampiček, ledniček či radiátorů.
Pozor na průvany v bezprostřední blíz­
kosti dveří.
těné v interiéru ovládající řídicí jednot­
ku celé vzduchotechniky. Jestliže CO2
překročí přípustnou koncentraci, dojde
ke spuštění systému, který prostor dů­
kladně vyvětrá.
Koncentrace CO2
Kvalitu ovzduší v interiéru zhoršují svojí
přítomností i samotní obyvatelé. Člověk
produkuje CO2, vodní páru, interiér svojí
přítomností de facto ohřívá, a navíc je
zdrojem různých odérů a pachů. Chce­
me-li mít dobře vyvětráno, nejjednoduš­
ší cesta je zaměřit se na měření těchto
veličin – koncentraci CO2, teplotu a vlh­
kost. Čidla CO2 jsou z hlediska běžného
užití v bytech či domech velmi funkční.
Koncentrace CO2 v místnosti totiž přímo
souvisí s počtem osob, intenzita větrání
se tedy díky měření zvyšuje či snižuje,
přitom komfort by měl zůstat zachován.
Naopak v případě, že se v místnostech
osoby nenacházejí, systém se vypíná
a šetří se tak energií nutnou pro jeho
provoz. Existují různé metody měření
koncentrace CO2 v místnosti, pro běž­
ného uživatele je podstatné čidlo umís­
30
Jak to funguje
V každé z místností – ložnici, obývacím
pokoji či pracovně – je namontováno
čidlo CO2. Pokud v bytě nejsou žádné
osoby a není překročena stanovená kon­
centrace CO2, systém nechává byt větrat
pouze minimálním průtokem vzduchu.
Dojde-li ke zvýšení koncentrace v ně­
které z místností, systém zapne větrání
na nastavenou hodnotu (například 70 %)
nominálního průtoku vyústkou. Pokud
koncentrace nezačne klesat, výkon se
nastaví na nominální průtok, tedy .
stupeň 2, a tak dále, až k maximálnímu
průtoku na stupni 5. Ten ovšem bývá na­
staven tak velkoryse, že k němu dochází­ pouze za mimořádných okolností.
Monitor parametrů vnitřního prostředí
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Chlazení a klimatizace
Chlazení a klimatizace
Pod pojmem klimatizace si většinou před­
stavíme zařízení, které využíváme ze­
jména v letních měsících jako nástroj pro
vytvoření optimální tepelné pohody v in­
teriéru. Klimatizace však v zásadě neza­
hrnuje pouze chlazení – naopak funkční
klimatizace by měla umět mnohem víc.
Většina zařízení určených k chlazení pra­
cuje na principu tepelného čerpadla nebo
tepelné čerpadlo využívá. Na stejném prin­
cipu pracují chladničky, zařízení typu split
či multisplit a využívají ho i mnohá další
zařízení, která k chlazení používají vodu
(v tomto případě slouží tepelné čerpadlo
jako zdroj chladu, respektive je to způsob,
jak vodu k chlazení znovu ochladit). Tato
zařízení využívají souvislosti mezi tlakem,
objemem a teplotou v plynech a také toho,
že při změně skupenství z plynného na ka­
palné (nebo naopak) je nutné látce teplo
odebrat (nebo dodat). Teplo potřebné pro
změnu skupenství chladicí kapaliny se
odebírá (případně předává) okolí. Na jed­
nom konci je tedy venkovní prostor s urči­
tou teplotou, zemina v jisté hloubce pod
povrchem či studniční voda (výhodou je
jejich stabilní teplota). Na druhém konci je
ochlazovaný (případně ohřívaný) vzduch
nebo voda. Mezi nimi cirkuluje chladivo
(voda, chladiva HFC na bázi fluorouhlovo­
díků), které teplo na jedné straně odebírá
a na druhé odevzdává.
Termín klimatizace, který se u nás laicky
používá jako obecný název pro různé typy
zařízení, by se měl správně vztahovat jen
k zařízením, která do domu přivádějí ven­
kovní vzduch a kromě chlazení vzduch
upravují i jinak (například čistí pomocí
filtrace, upravují jeho vlhkost, ­případně
31
Chlazení a klimatizace
jej ohřívají během zimního období). V od­
borné literatuře najdete také rozdělení
klimatizace, na klimatizaci úplnou, která
představuje kompletní a většinou i ce­
loroční úpravu teploty, vlhkosti a čistoty
vzduchu, a klimatizaci dílčí, kdy jde pou­
ze o některou ze zmiňovaných úprav, vět­
šinou chlazení.
Kompaktní zařízení – okenní, podokenní
a mobilní jednotky představují většinou
kompromis. Jejich nevýhodou je hlavně
hlučnost (jejich kompresor je asi padesá­
tinásobně výkonnější, a tedy i podstatně
hlučnější než kompresor v chladničce)
a někdy i sporná účinnost (například při
nesprávné montáži). Výhodou může být
nižší cena, i to však především u méně
efektivních zařízení.
Mobilní jednotka (na obrázku) najde uplat­
nění hlavně tam, kde nelze použít systém
typu split. Název mobilní je přitom trochu
zavádějící – je sice vybavena kolečky,
mobilní je však jen do chvíle, než začne
fungovat. Potřebuje totiž pevné spojení
(prostřednictvím hadice o průměru asi
20 cm) s otvorem ve stěně, vedoucím na
fasádu. Na období, kdy ji nevyužíváte, ji
však můžete přesunout a otvor ve stěně
uzavřít k tomu určenou zátkou.
Mobilní jednotka s dálkovým ovladačem
32
Nejoblíbenější a nejznámější
K chlazení interiérů bytů a rodinných domů
se jednoznačně nejčastěji používají zaří­
zení typu split nebo multisplit: ve venkov­
ní jednotce, která obsahuje nejhlučnější
části – ventilátor a kompresor s motorem,
Venkovní jednotka split systému
v tomto nebo podobném provedení
je velmi charakteristická a snadno
rozpoznatelná. V zemích s teplejším
klimatem jsou tyto jednotky nedílnou
součástí obytných budov a najdete je
téměř u každého domu i bytu. Ve vět­
ším bytovém domě jimi bývá venkovní
zeď přímo posetá, a je proto vhodné
zvážit instalaci celkové klimatizace
(pro celý dům) nebo alespoň zařízení
instalovat pro několik bytů dohromady.
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Chlazení a klimatizace
se teplo předává okolnímu vzduchu, vnitř­
ní jednotka (s výparníkem a ventilátorem)
ho odebírá vzduchu v místnosti. Ovšem
žádné z těchto zařízení vzduch nenasává
ani neupravuje. Mezi jednotkami cirkulu­
je pouze chladivo v tenkých měděných
trubkách, které se snadno skryjí do stěn.
A zde je podstata popularity tohoto za­
řízení – lze ho bez větších problémů in­
stalovat kdekoli a kdykoli a na rozdíl od
starších kompaktních zařízení (například
okenních, podokenních nebo takzvaných
mobilních jednotek) neobtěžuje hlukem.
Zařízení typu split jsou dostupná v různé
kvalitě, a tedy i různých cenových úrov­
ních, s různými výkony či spotřebou. Úsporné řešení
Na klasický chladicí cyklus se spotřebu­
je poměrně mnoho energie – k pohonu
kompresoru, čerpadel, ventilátorů a po­
dobně, proto je logické, že se hledají ces­
ty, jak ušetřit. Jednou z možností je tak­
zvaný invertor, tedy frekvenčně ovládaný­ 1
2
3
7
6
5
1 – ventilátor
2 – kompresor
3 – výměník vnitřní jednotky
4 – ventilátor
4
5 – kondenzátor
6 – expanzní ventil
7 – výměník venkovní
jednotky
Schéma klimatizace s chladivovým okruhem
Při koupi zvažte
• chladicí výkon
• průtok vzduchu
• tepelný výkon (u kombinovaných
zařízení)
• energetickou třídu (uvádí se po­
dobně jako u domácích spotřebičů
a jednoduchým způsobem napoví,
jaká je spotřeba zařízení ve srovnání
s jinými podobnými)
• koeficienty COP a EER (mohou
sloužit k orientaci v účinnosti zařízení,
udávají poměr výkonu a příkonu – EER
pro chlazení a COP pro vytápění, čím
vyšší hodnota, tím účinnější zaříze­
ní, tj. k dosažení stejného výkonu
spotřebuje méně energie; zařízení
v energetické třídě A mají COP 3,6 až
3,2, ve třídě B 3,2 až 2,8 atd.; COP
i EER jsou pohyblivé hodnoty – jiná je
například účinnost chlazení vzduchem
při teplotě venkovního vzduchu 30 °C,
jiná při 35 °C, proto je důležité, aby
byly uvedeny hodnoty pro normalizo­
vané podmínky; pokud se má zařízení
využívat celoročně, je dobré znát se­
zónní koeficient (SEER a SCOP), který
udává průměrnou účinnost zařízení při
různých teplotách vnějšího vzduchu)
• hlučnost zařízení (měla by být uvede­
na hodnota akustického výkonu, která
je snadno srovnatelná; je-li dán akus­
tický tlak, musí být uvedeno, v jaké
vzdálenosti od zdroje hluku je udáván)
• způsob a možnosti proudění vzduchu
• přídavné funkce (například čištění
a ionizace vzduchu
kompresor­. Proti standardním nárazo­
vým on/off systémům (při poklesu teploty
v místnosti pod nastavenou hodnotu se
kompresor vypne a znovu se zapne na
plný výkon, překročí-li teplota o jistou hod­
notu nastavený parametr) se v tomto pří­
padě výkon kompresoru reguluje plynule
podle potřeb místnosti; přiblíží-li se teplota
33
Chlazení a klimatizace
Jak funguje tepelné čerpadlo
Jednotky ART COOL od značky LG
nejen chladí, ale jsou i interiérovou de­
korací. Dodávají se v mnoha zajímavých
provedeních – v kovově šedé barvě,
zrcadlově lesklé, modré, s povrchem
imitujícím dřevo a dalších. Na výběr jsou
i vnitřní jednotky orámované podobně
jako obraz; v rámu se nachází průhled­
ná fólie, pod níž si můžete dát obraz
podle vlastního vkusu.
v místnosti k nastavené hodnotě, sníží se
otáčky kompresoru, čímž se snižuje spo­
třeba a zvyšuje účinnost zařízení.
K celkové úspornosti zařízení může při­
spět také jejich univerzálnost – některá
Porovnání regulace tradičního systému .
a systému s invertorem
teplota
požadovaná
teplota
inverter
tradiční systém
0
34
0,5
1,0
1,5
2,0
čas
Srdcem tepelného čerpadla je kom­
presor, který rozděluje cyklus chladiva
v okruhu na dvě části – před kompre­
sorem jsou páry chladiva pod nízkým
tlakem, kompresor je stlačuje na vysoký
tlak, přičemž se páry zahřejí.
Páry chladiva o vysokém tlaku a teplotě
proudí do kondenzátoru, kde odevzdají
teplo okolí (například vzduchu nebo
vodě) a zkapalní se. Z kondenzátoru
odchází kapalné chladivo.
Kapalné chladivo stále s vysokým tla­
kem proudí k expanznímu ventilu, který
sníží jeho tlak, a tím i teplotu na nižší,
než je teplota okolí.
Studené kapalné chladivo s nízkým
tlakem proudí do výparníku, kde se
mění v páru. Ke změně skupenství
(vypařování) je zapotřebí tepla, které se
odebere z okolí (například v jednotkách
typu split se teplo odebírá ze vzduchu
proudícího kolem výparníku ve vnitřní
jednotce). Páry chladiva pod nízkým
tlakem nasává kompresor a celý proces
se opakuje.
fungují jen jednosměrně, jiná dokážou
cyklus změnit, takže mohou podle potřeby
vzduch v místnosti buď chladit, nebo ohří­
vat. Při vytápění totiž pracuje toto v prin­
cipu tepelné čerpadlo mnohem efektiv­
něji než jiná vytápěcí zařízení – energie
vynaložená na přesun tepla může být
až pětinásobně nižší než samotné ode­
vzdané teplo. To znamená, že za jistých
podmínek může být spotřeba klimatizace
používané k vytápění pětkrát nižší než
spotřeba elektrického ohřívače při srov­
natelném topném výkonu. Celková ener­
getická efektivnost zařízení využívaného
k chlazení i vytápění je tedy lepší než
efektivnost čistě chladicí jednotky – ener­
gii spotřebovanou na chlazení alespoň­ částečně kompenzuje při roční bilanci
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Chlazení a klimatizace
Odpůrci klimatizací často argumentují
nepříjemným, ba až nebezpečným
průvanem. I zde však existují systémy,
které regulují proudění vzduchu tak, aby
nefoukal přímo na osoby v místnosti.
Studený vzduch se například šíří podél
stropu a odsud klesá dolů, teplý naopak
proudí k nohám a podlaze, odkud přiro­
zeně stoupá vzhůru. Jenom se při ná­
vrhu a instalaci zařízení musí zohlednit
přítomnost a činnost osob v místnosti.
energie ušetřená při vytápění stejným
zařízením. Pro tuto dvojkombinaci mluví
i fakt, že rozdíl v ceně proti srovnatelné­
mu „jednosměrnému“ systému není příliš
výrazný.
Alternativní chlazení
s vlhčením vzduchu
Další možností, jak při chlazení ušetřit,
je nepoužít v chladicím cyklu kompresor.
Uspoří se tak veškerá energie potřebná
pro jeho pohon. Bez kompresoru, který by
stlačoval plyn a měnil ho v kapalinu zno­
vu použitelnou k chlazení, se však chla­
Vnitřní jednotka v nástěnném povedení
dicí cyklus neuzavře. Řešením je jiný typ
chladiva i způsob odebírání tepla – přímé
adiabatické chlazení s vodou.
Jednotka i adiabatický chladič jsou umís­
těny mimo dům v boxu ve tvaru kostky
s hranou přibližně jeden metr. Do interiéru
se z něj vzduchotechnickým potrubím při­
vádí venkovní vzduch ochlazený na zvole­
nou teplotu. Vyústka bývá většinou ukryta
v podhledu nebo umístěna pod stropem.
Chlazení je založeno na stejném fyzikál­
ním principu jako u ostatních chladicích
systémů – teplo se odebírá z okolí při sku­
penské změně kapaliny v plyn. Na rozdíl­ Adiabatický chladič se umísťuje ob­
vykle na střechu domu – z estetických
i praktických důvodů. Účinnost přímého
adiabatického chlazení totiž stoupá spo­
lu s teplotou venkovního vzduchu.
35
Chlazení a klimatizace
Konstrukce a uspořádání adiabatického chladiče
od jednotek split tu však jako chladivo
slouží voda a chladicí okruh se neuzavírá
– chladivo v zařízení necirkuluje, ale při­
vádí se vždy nové (chladič musí mít přívod
studené vody) a jeho páry odcházejí do
interiéru spolu s ochlazeným vzduchem.
Voda, která se přemění ve vodní páru,
vzduch nejen ochladí, ale zároveň ho
i zvlhčí. Vyšší vlhkost ovlivňuje pocit tepel­
né pohody – vlhčí vzduch nám připadá
teplejší a pocitově méně čerstvý, proto je
třeba dodržovat určitá pravidla a rozmezí,
ve kterém se vlhkost musí pohybovat. Vlh­
kost vzduchu o teplotě 20 až 23 °C bývá
u nás za běžných podmínek kolem 70 %
a podobné hodnoty dosahuje i vzduch vy­
stupující z adiabatického chladiče.
Pro i proti
K ekologicky (ale i finančně) motivo­
vaným pro patří nízká energetická ná­
ročnost (elektřinou napájíme pouze
ventilátor) a úplná absence chemikálií
v podobě technických chladiv. Výhodou
je i relativně nízká cena samotného za­
řízení. Protože v systému chladivo necir­
kuluje, není zapotřebí kompresoru, a při
provozu se tak spotřebuje podstatně
méně energie – v porovnání s chladivo­
vými systémy je to jen kolem 20 až 40 %.
4
1
2
3
Přímé adiabatické chlazení lze u nás
používat díky relativně suchému
vnitrozemskému klimatu – u nás je pro
převážnou část letního období typický
teplý a suchý vzduch, a to hlavně ve
městech, kde je potřeba chlazení nej­
intenzivnější. Vzduch, který se do míst­
ností přivádí v chladivovém systému,
má teplotu kolem 10 °C, u adiabatických
chladičů je to asi 20 °C, což je příznivěj­
ší i z hlediska zdraví. Tohoto relativně
teplého a vlhkého vzduchu je však třeba
přivést větší množství, aby se teplota
v místnosti snížila na příjemnou úroveň.
36
5c
5b
5a
6
5d
7
1 – přívod chladicí vody
2 – odvod chladicí vody
3 – vstup vzduchu
4 – ventilátor
5 – ventily se
servopohonem
6 – čerpadlo
7 – odvod vody
Schéma adiabatické chladicí jednotky
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Chlazení a klimatizace
Jak funguje adiabatický chladič
s přímým odpařováním? Teplý vzduch
proudí kanálky přes zvlhčovaný panel.
Z panelu se odpařuje voda, která
odebírá tepelnou energii potřebnou pro
tuto změnu skupenství z procházející­
ho vzduchu. Do chladicí jednotky tedy
vchází teplý čerstvý vzduch a vychází
z ní ochlazený a zvlhčený čerstvý
vzduch, který se vzduchotechnickým
potrubím přivádí do místností v domě.
Celá technologie včetně všech hluč­
ných částí, jako jsou motor a ventilátor,
je tedy umístěna mimo dům. Za letního
dne, kdy je teplota vnějšího vzduchu
36 °C a jeho relativní vlhkost 30 %, se
v adiabatickém chladiči vzduch ochladí
na 26 °C a jeho relativní vlhkost se
zvýší na 70 %.
Ke spotřebě energie však musíme připo­
čítat i spotřebu vody – při plném výkonu
je to asi 18 až 20 litrů za den. Cena za­
řízení samotného je proti splitu nižší asi
o jednu třetinu (porovnání ceny montáže
je problematické, protože závisí na indi­
viduálních podmínkách).
Jak tomu už bývá, i toto zařízení má kro­
mě výhod i nevýhody, respektive ome­
zení – není například vhodné do malých
místností. Problematické je i jeho využití
v bytech (především kvůli umístění ven­
kovní jednotky) a také jeho funkčnost
u dlouhých vzduchotechnických rozvodů.
Adiabatické chladiče jsou ideální pro bun­
galovy, vrchní poschodí rodinných domů
nebo domy s otevřenou dispozicí. Nejlépe
je počítat s tímto systémem už při stavbě
domu, kdy se nejsnáze skryjí nejen rozvo­
dy a vyústění vzduchotechniky, ale i ven­
kovní jednotka.
Tento způsob chlazení není univerzální
a jeho použití je výhodné hlavně v su­
chém letním počasí – čím extrémnější
podmínky, čím vyšší teplota a nižší vlh­
kost venkovního vzduchu, tím účinněji
chladí.
Pochybnosti o hygieničnosti – zda na­
příklad ve vlhkém prostředí chladicích
kanálků nenarostou řasy a plísně – jsou
podle slov dodavatelů úplně zbytečné
(a jejich přesvědčení je doloženo i ev­
ropskými certifikáty). Senzory, které kon­
trolují kvalitu vody, totiž zabezpečí její
automatické dopouštění a výměnu. Když
se zařízení nepoužívá, voda ze zásob­
níku se vypustí a zvlhčovací kanálky se
rychle vysuší.
Chladit, větrat, anebo obojí?
V případě adiabatických chladičů se do
ochlazované místnosti nedopravuje chla­
divo, ale přímo chlazený vzduch, čímž
se dostáváme k další možnosti – chcete
chladit vzduch cirkulující v místnosti, nebo
zároveň přivádět vzduch venkovní? Kaž­
dá z možností má své výhody i nevýhody.
Venkovní vzduch může být teplejší než
vzduch v místnosti, a tak k jeho ochlazení
musíme odebrat více tepla, a tedy pravdě­
37
Chlazení a klimatizace
Vnitřní a venkovní jednotky systému split
podobně spotřebujeme i více energie. Na
druhé straně ochlazením vzduchu cirkulu­
jícího v místnosti se nezmění jeho ostatní
parametry, jako je například koncentrace
CO2, která stoupá s délkou vašeho pobytu
místnosti a která může sloužit i jako uka­
zatel znečištění vzduchu.
I když u jednotek typu split, které jsou
pro rodinné domy a byty nejběžnějším
způsobem chlazení, není spojení s vě­
tráním obvyklé, v nabídce jsou i tato
zařízení.
Chlazení spojené s větráním zajišťu­
jí především systémy celkového nu­
ceného větrání, kdy je do domu trvale
přiváděno určité množství venkovního
vzduchu, který je podle potřeby upra­
vován. Kromě velkých objektů je tento
systém používán i v nízkoenergetických
domech, kde je nucené větrání často
spojeno s teplovzdušným vytápěním
a zpětným získáváním tepla (rekupera­
cí). U domů s velmi nízkou spotřebou
energie se někdy k předchlazování
(v zimě k předehřívání) vzduchu využí­
vá zemní výměník tepla. Je však třeba
s touto možností počítat už při plánová­
ní stavby domu.
Rady a tipy
• Než si pořídíte klimatizaci, zvažte,
zda není možné chlazení zajistit
přirozeně – větráním, zastíněním
a podobně.
• Při provozu klimatizace je nutné
uzavřít okna, aby do místnosti nevni­
kal teplý venkovní vzduch.
• Teplotu v místnosti udržujte zhruba
o 5 °C nižší, než je teplota okolních
místností nebo prostředí.
• Venkovní jednotku umístěte co
nejblíže obytné místnosti, například
přímo na balkon či fasádu vedle
okna.
• Vnitřní jednotku umístěte co nejblíže
jednotce venkovní – odpadne tak
problém s odtokem kondenzátu
a ušetříte za délku propojovacího
potrubí.
• Dodržujte pokyny výrobce týkající se
provozu jednotky, jednotku pravidel­
ně zbavujte prachu.
38
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Co dokáže klimatizace
Co dokáže klimatizace
Jak již bylo řečeno, moderní klimatiza­
ce nabízí mnoho funkcí, které umožňují
úpravu vzduchu, a tedy zlepšení vnitřního
prostředí našich bytů a domů. Záleží jen
na správném výběru a výši investice.
Klimatizace se tradičně zabývá tepelnou
a vlhkostní úpravou vzduchu a větráním
(přívodem čerstvého venkovního vzdu­
chu) spojeným s jeho filtrací. Úprava
vzduchu potom může být dílčí (například
pouze změna teploty) či složitější, kom­
plexní, pokud se upravují všechny jmeno­
vané parametry. Řečeno slovy odborníků
– hlavními veličinami k posouzení jsou
teplota vzduchu, vlhkost vzduchu a rych­
lost jeho proudění. Odborná literatura
uvádí ještě intenzitu turbulence a střední
radiační teplotu (sálavý účinek obklopují­
cích ploch místnosti).
Ideální stav
Jaké by měly být ideální hodnoty těchto
veličin, abychom se v místnostech cíti­
li dobře? Doporučené teploty vnitřního
vzduchu se pohybují od 20 °C v zimě po
26 °C v létě. Platí přitom takzvané pravi­
dlo 6 ° – z hygienického hlediska by roz­
díl mezi teplotou vnitřního a venkovního
vzduchu neměl překročit 6 °C. V poslední
době se tyto požadavky posunují směrem
nahoru – ukazuje se, že při sedavém způ­
sobu života je pro nás 20 °C ve vnitřním
prostředí málo, naopak kvůli energetic­
kým úsporám se začínají v letním období
tolerovat vyšší teploty než 26 °C.
Optimální vlhkost
Ideální vlhkost je obtížné určit, stejně jako
je problematické ji v interiéru udržovat.
I proto je její rozmezí stanoveno poměrně
39
Co dokáže klimatizace
Ururu Sarara společnosti Daikin je
zařízení typu split, které nabízí nejen
chlazení vzduchu cirkulujícího v míst­
nosti, ale i větrání a čištění vzduchu,
vytápění i úpravu vlhkosti.
Jednotka v zimě do vnitřního prostředí
přivádí vlhkost z venkovního vzduchu,
v létě může vzduch naopak odvlhčovat
– suchý vzduch je totiž na pocit chlad­
nější, a tak pro příjemný pocit chladu
postačí i vzduch s vyšší teplotou.
Venkovní jednotka Ururu Sarara
volně, většinou se uvádí 30 až 70 %. Na
základě výsledků posledních výzkumů lze
tvrdit, že lidé preferují vlhkost nižší, než je
střední hodnota, tedy pod 50 %. Problém
s vlhkostí bývá zmiňován v zimních měsí­
cích, kdy při nízkých teplotách venkovní­
ho vzduchu klesá relativní vlhkost vnitřní­
ho vzduchu pod 30 % a bývá doporučena
úprava vlhkosti. Protože vlhčení vzduchu
40
je náročné jak z hlediska finančního, tak
hygienického, doporučuje se – zejména
v malém měřítku, které byty představují
– dovlhčovat vzduch přirozeným způ­
sobem, jako je sušení prádla, pěstování
květin a podobně. Rozhodně se již ustu­
puje od dovlhčování vzduchu nad 40 %
relativní vlhkosti. Při běžném provozu
v bytě většinou bývá spíše problém s vlh­
kostí nadbytečnou než s nedostatečnou.
Rychlost proudění vzduchu v místnos­
tech je obvykle požadována v rozmezí.
0 až 0,2 m/s, intenzita turbulence 10 až
60 %. Při stejné střední rychlosti proudění
vzduchu a stejné teplotě vzduchu pociťuje
člověk při vyšší intenzitě turbulence vyš­
ší ochlazovací účinek. V létě při chlazení
interiéru je tedy turbulence proudění do
jisté míry žádoucí, v zimě spíše naopak,
a to i při teplovzdušném vytápění.
Turbulence
Turbulence se může vyskytovat v prou­
dění jak kapalin, tak plynů. Můžeme ji
přímo pozorovat v proudu vody tekoucí­
ho z kohoutku – pokud je proud klidný,
jednolitě teče dolů a pro pozorovatele vy­
padá téměř jako nehybný, jde o proudění
bez turbulence. Naopak turbulentní proud
můžeme pozorovat při větším otevření
kohoutku, kdy voda v proudu již není prů­
hledná, proud různě vybočuje z hlavního
směru proudění, jakoby probublává. Stej­
ně je tomu i u proudění vzduchu, jenom
jsou tyto jevy neviditelné pouhým okem.
Děj způsobují částice proudění, které se
kromě hlavního směru pohybu pohybují
i v jiných směrech, například i kolmo ke
směru proudu. Celkový pohyb sice odpo­
vídá směru proudu, mimoto však drob­
ný pohyb v jiných směrech vyvolává ne­
usměrněnost proudu – turbulenci.
O turbulenci se mluví ve spojitosti s přívo­
dem vzduchu nuceným větráním. Přestože
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Co dokáže klimatizace
Kam umístit klimatizaci?
Vnitřní jednotky pro jednotku typu split
a multisplit je možno vybírat z těchto
druhů:
• nástěnné jednotky (nejběžnější typ,
vnitřní jednotka se umísťuje na stěnu),
• parapetní jednotky (vnitřní jednotka
se umísťuje pod okno),
• podstropní jednotky (vnitřní jednotka
se umísťuje na strop),
• kazetové jednotky (vnitřní jednotka
se umísťuje do stropního podhledu).
turbulenci v proudění vzduchu nemůžeme
vidět, jsme schopni ji pociťovat. Proud
vzduchu kolem člověka totiž vnímáme růz­
ně v závislosti na intenzitě jeho turbulence.
Při vyšší turbulenci na nás proud působí
jako chladnější a naopak. Turbulence může
být proto žádoucí při chlazení v letním ob­
dobí, kdy nám pro pocit ochlazení stačí
vzduch ochladit méně než v případě bez
turbulence. Příkladem je například použití
stojanových ventilátorů, které si lidé v létě
ve velké míře kupují – teplota vzduchu je
stejná, ale vlivem zvýšení rychlosti a in­
tenzity turbulence pociťujeme jejich ochla­
zovací účinek. Naopak při teplovzdušném
vytápění je vysoká turbulence nežádoucí,
neboť na přítomné osoby může působit ne­
příjemně.
Vnitřní jednotka split systému
Klimatizace jako čistička vzduchu
I když statistiky obecně mluví spíše o zlep­
šení životního prostředí v České republice,
vzduch, který běžně dýcháme, má daleko
k ideálu­. Na většině území klesá obsah
škodlivin vypouštěných do ovzduší prů­
myslovými podniky, tento pokles však in­
tenzivně nahrazuje znečištění způsobené
automobilovou dopravou. Především ve
větších městech je tento problém stále
aktuálnější. Klimatizace, vybavená potřeb­
ným zařízením, dokáže tento problém do
značné míry minimalizovat.
Klimatizaci tedy lze využít pro přívod
čistého, upraveného vzduchu z exterié­
ru a naopak – může sloužit i pro odvod
znečištěného vzduchu z interiéru – nej­
častěji kuchyní a WC. I u klimatizačních
zařízení se doporučuje dodržovat stejný
poměr mezi přiváděným a odváděným
vzduchem (analogicky k rovnotlakému
nucenému větrání).
Souboj s vlhkostí
Další funkcí, kterou dokáže klimatizační
jednotka splňovat, je zvlhčování a odvlh­
čování vzduchu v interiéru. Jak již bylo
řečeno, běžný uživatel se může setkávat
s oběma problémy – zejména v zimních
měsících se někdy doporučuje vlhkost
zvyšovat, a to až na zmiňovaných 50 %.
Nejjednodušší způsob decentrálního zvlh­
čování je pomocí pokojových rostlin, kte­
ré předávají do vzduchu určité množství
vody. Na základě určitých návyků je možné
přenášet vlhkost v rámci bytu, například
nechat po koupeli otevřené dveře do kou­
pelny nebo po umytí nádobí nechat otevře­
nou myčku. Svoji funkci velmi dobře plní
jednoduché přenosné zvlhčovače vzdu­
chu založené na principu odpařování. Pro
zmenšení kolísání vlhkosti je vhodné v bu­
dovách využívat materiály schopné vlhkost
pohlcovat a vydávat zpět (sádra, dřevo).
41
Co dokáže klimatizace
Moderní jednotky jsou výkonné, ener­
geticky nenáročné a mají propracovaný
design. Přístroje jsou schopné chladit,
a zároveň díky systému e-ion fungují
jako pračka vzduchu a ionizér. Účinný
provoz a optimální řízení výkonu zajišťu­
je technologie inverter.
Vnitřní jednotka systému split
Zvlhčovat lze ovšem i aktivně, a to kom­
plexními klimatizačními zařízeními. Při
snížené vlhkosti se prostřednictvím čidla
v této jednotce aktivuje parní zvlhčování
směrem do čerstvého přívodního vzdu­
chu. Při dosažení požadované vlhkosti
je zvlhčování vypnuto. Intenzita parního
zvlhčování je řízena analogově. Větrání
probíhá bez omezování výměny vzduchu.
Kondenzace páry uvnitř potrubí je omezo­
vána čidlem v potrubí.
Při používání výměníku vlhkosti může být
velká část vlhkosti z odváděného vzduchu
získávána zpět do vzduchu přiváděného.
Byty s malou produkcí vlhkosti a tomu
odpovídající vzdušnou vlhkostí tak docílí
výrazného zlepšení. Konstrukce výmě­
níku s důsledně odděleným přívodem
a odvodem vzduchu zaručuje maximální
hy­gienický provoz.
Obecně je třeba si uvědomit, že mno­
hem větší problém s vlhkostí představuje
v bytech její nadbytek způsobený lidskou
činností – vařením, praním a sušením
prádla, sprchováním. Základem je dodr­
žení alespoň minimální intenzity větrání,
nejlépe doplněné nárazovým odsáváním
v místech, kde vodní pára vzniká – nad
varnou plochou, ve sprše. Při splnění to­
hoto základního pravidla není ve většině
případů nutné se v bytovém větrání vlh­
čením či odvlhčováním vzduchu zabý­
vat. Pozor však na kuchyňské digestoře
s recirkulací vzduchu, které vzduch z ku­
chyně neodvádejí. Účinné uhlíkové filtry
vzduch zbaví tuku, zápachu a některých
plynných škodlivin, vlhkost se však vrací
zpět do místnosti.
Odvlhčování tedy probíhá tak, že se ochla­
dí vzduch, čímž se vysráží vlhkost na po­
vrchu chladiče a následně ohřeje na poža­
dovanou teplotu. Výměník vnitřní jednotky
je rozdělen na dvě části, jedna vykonává
funkci vytápění či chlazení, druhá má na
starost zmíněné odvlhčování – při správné
regulaci se část výměníku stává výparní­
kem, který vzduch chladí a odvlhčuje.
Doma jako v lese
Stále častěji požadovanou funkcí, kterou
dokáže klimatizační systém splnit, je ioni­
zace. Záporné částice přítomné v čistém
vzduchu mají příznivý vliv na naše zdra­
ví, protože podporují látkovou výměnu
a pomáhají odbourávat stres. Jejich ne­
dostatek si uvědomíme až zpětně, když
Pro klidný spánek
Velmi důležitým parametrem při výběru klimatizace
je její hlučnost. Je potřeba si uvědomit, že hladinu
hluku vnímáme jinak ve dne a jinak v noci. Hluč­
nost zařízení v nočním režimu by měla být určující
hodnotou při výběru!
42
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Co dokáže klimatizace
U klimatizačních zařízení jsou standar­
dem prachové filtry (na elektrostatické
zachytávání běžného prachu), některé
typy jsou však doplněny dalšími mož­
nostmi filtrace, například formaldehyd­
ovým filtrem, filtry odstraňujícími pachy,
které mohou být příčinou migrény
a chronické únavy, filtry zachytávajícími
velmi jemné částice prachu a cigaretový
kouř, filtry ničícími alergeny, buněčné
stěny a jádra bakterií, čímž bakterie
úplně zabíjejí, nebo systémy odstraňu­
jícími roztoče či chlupy zvířat. Různé
typy filtrace ocení především lidé trpící
alergiemi a dalšími onemocněními.
V nabídce jsou různé režimy včetně
takových, které fungují jako účinné
čističky vzduchu. Vždy je nutné pečlivě
dodržet pokyny výrobce týkající se in­
stalace i provozu filtru – při nevhodném
postupu mohou být nejen nefunkční, ale
i nebezpečné jak pro samotné zařízení,
tak pro obyvatele bytu.
pociťujeme­ únavu, slabost a nedokážeme
se soustředit – takové jsou typické pří­
znaky pobytu v nevětraných místnostech.
Tyto příznaky jsou znamením, že našemu
organismu něco chybí. Kvůli znečištění
záporných iontů ve vzduchu ubývá. Mo­
derní klimatizace mohou být vybaveny io­
nizátorem vzduchu, který dokáže doplnit
anionty na úroveň obvyklou v čistém pro­
středí, například v lese.
Filtrace
Ať už si pořídíte jakoukoli jednotku, bude
mít minimálně základní filtraci přes pra­
chový filtr, a to i v případě, že v ní cirkulu­
je pouze vzduch v místnosti, bez nasávání
a výměny vzduchu s vnějším prostředím.
Filtrovat lze i další nežádoucí příměsi
– pachy, kouř, bakterie, viry či plísně.
Aby klimatizace správně fungovala, musí
být prachový filtr v pořádku – čistý a funkč­
Zkušenosti výrobců ukazují, že v pří­
padě filtrace platí nepříjemná přímá
úměra – čím vyšší čisticí schopnost,
tím vyšší hluk. Každý filtr totiž omezuje
průtok vzduchu. Důležité je při výběru té
správné jednotky zkontrolovat i velikost
a účinnost dalších filtrů – uhlíkového,
deodoračního, plazmového, bioaktivního
atd. Takzvané DNA filtry detekují toxické
látky s ještě vyšší účinností. Dominant­
ní však určitě bude prachový filtr, jenž
zajišťuje kromě komfortu pro uživatele
i bezproblémový chod zařízení samot­
ného, takže mívá maximální rozměry
a prochází jím všechen vzduch, který
klimatizace nasává.
ní. Výrobci doporučují filtr vyjmout a umýt
(nebo vyměnit za nový – podle typu za­
řízení a doporučení výrobců), a to v zá­
vislosti na prašnosti prostředí. Minimální
frekvence je dvakrát za sezónu, tedy za
období, kdy si teplota venkovního vzdu­
chu vyžádá spuštění zařízení. Používá-li
se klimatizace celoročně, je třeba čistit
filtr jednou za měsíc, respektive 6 týdnů.
Vhodné jsou i speciální dezinfekce, které
zařízení vracejí původní parametry stano­
vené výrobcem.
Při nedodržení správného provozu filtru
(čištění nebo výměny) na něm mohou
vznikat škodlivé usazeniny, kterými pak
přiváděný vzduch nejen prochází, ale
některé jeho složky mohou s nečistotami
dokonce také reagovat. K reakcím na zne­
čištěných filtrech dochází, je-li například
ve vzduchu přítomen ozón, což je v měst­
ském prostředí běžné. Ozón je vysoce­ 43
Co dokáže klimatizace
reaktivní a při setkání s nečistotami­ na fil­
tru mohou vznikat velmi škodlivé a zdraví
nebezpečné látky, které proudící vzduch
přináší do interiéru. Účinek klimatizace
je pak paradoxně zcela opačný. Aby se
zabránilo tomuto jevu, stačí pouze dodr­
žovat pokyny výrobce a filtr dostatečně
často vyměňovat, případně čistit.
Jak vybrat klimatizaci
Průměrný chladicí výkon potřebný k vy­
chlazení běžné místnosti (15 až 20 m2)
je asi 30 W/m3, respektive 100 W/m2.
Tento údaj je však pouze orientační
– přesný potřebný chladicí výkon závisí
na mnoha faktorech (především na
velikosti a oslunění prosklených ploch,
ale i na tepelněizolačních vlastnostech
obvodové konstrukce a podobně), proto
je vždy nutné poradit se o dimenzování
s dodavatelskou firmou.
44
Máte-li jasno, co od přístroje očekáváte
(chlazení a topení, přívod a úpravu vzdu­
chu – čištění, vlhčení a odvlhčení, ioni­
zace), je třeba si dát vypočítat potřebný
výkon. Ten se určuje podle prostoru,
který chcete klimatizovat, případně po­
dle počtu osob. Nestačí pouze spočítat
plochu bytu a vyrazit na nákup. V úvahu
je potřeba vzít objem místnosti, plochu
oken, orientaci prostoru vůči světovým
stranám, parametry tepelné izolace stěn,
ale i chování a počet obyvatel a množství
spotřebičů produkujících teplo (chladnič­
ka, počítače) a podobně. Zjednodušené
kalkulačky výkonu lze najít na webech
specializovaných společností, požado­
vaný výkon vám však nejlépe spočítají
přímo technici firem zaměřeným na pro­
dej a montáž klimatizačních řešení.
Navíc plánujete-li využívat komplexní za­
řízení celoročně, a nikoli pouze chladicí
výkon v letních měsících, je důležitým pa­
rametrem i energetická náročnost. I zde
vám v orientaci pomohou energetické
štítky – každé zařízení je zařazeno do tří­
dy podle spotřeby. Energetická náročnost
je obvykle určena škálou funkcí, ovšem
jak již bylo řečeno – neexistuje přímá
úměra mezi schopnostmi zařízení a ener­
getickou náročností. Mnohá komplexní
zařízení využívají pokročilé technologie
regulace, například systém inverter, kte­
rý výrazně přispívá k úsporám energie.
Další výhodou, která relativizuje zažité
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Co dokáže klimatizace
povědomí o klimatizačních a chladicích
jednotkách jako o nenasytných žroutech
energie a následně i finančních prostřed­
ků, je možnost přechodu na jinou, cenově
výhodnější sazbu u dodavatele elektrické
energie. Pro případ, že se rozhodnete
klimatizovat celý byt či více místností, je
možné – při splnění dalších požadavků
ceníku – požádat o přiznání výhodnější
sazby D56d či C56d. Změna sazby reflek­
tuje zvýšenou spotřebu a naopak snižuje
jednotkové ceny za energii.
Úskalí montáže
Mobilní chladicí jednotky mají prakticky
jen dvě výhody – snadnou montáž a níz­
kou pořizovací cenu. Stačí je zapnout do
zásuvky a odvodní hadici protáhnout ok­
nem. Montáž komplexního klimatizačního
zařízení, splitové či multisplitové jednotky
vyžaduje odborníka. Jednak mají speciali­
zované firmy potřebné zkušenosti, a navíc
bývá odborně provedená a certifikovaná
montáž podmínkou výrobců pro případné
nutné garanční opravy. Při neodborné ma­
nipulaci může snadno uniknout chladivo,
což následně může způsobit poškození,
ba až nefunkčnost celého zařízení. Klimatizace v bytovém domě
Pokud bydlíte ve vlastním rodinném domě,
nemůže vám do rozhodování o pořízení
takovéhoto zařízení nikdo mluvit. Bydlíte­
-li v bytě a uvažujete o pořízení klimatiza­
ce, splitového či multisplitového zařízení
s vnější jednotkou umístěnou na fasádě,
překračujete hranice svého vlastnictví
a měli byste správně požádat o souhlas
společenství vlastníků. Podle některých
výkladů je dokonce instalace jednotky na
fasádu, stejně jako třeba změna zábradlí
balkonu, podmíněna i souhlasem archi­
tekta – autora předmětného domu, proto­
že změnou fasády dochází k zásahu do
autorského díla. V každodenním životě se
nestává, že by architekt žaloval vlastníky
bytů kvůli instalaci venkovní splitové jed­
notky. Mnohem častějším zdrojem nedo­
rozumění bývá nesoulad v názorech mezi
členy společenství vlastníků či družstva.
A jelikož je vznik společenství vlastní­
ků bytových jednotek podmínkou přímo
ze zákona, prakticky každý vlastník bytu
v bytovém domě musí názor kolektivního
orgánu respektovat. Velmi často se stává,
že společenství nařídí venkovní jednot­
ku uživateli odstranit. Právo je v tomto
Postup zřízení sazby TČ 22 pro domácnosti a podnikatele u společnosti
Pražská energetika, a. s.
1)Vyplňte formulář Žádosti – změna v již připojeném objektu z hladiny nízkého napě­
tí. Formulář je možné zaslat poštou na adresu Pražská energetika, a. s. V případě,
že se jedná o změnu v objektu s hodnotou hlavního jističe do 3 × 25 A, je možné
tuto žádost vyřídit i telefonicky na zákaznické lince 267 055 555 nebo přes elektro­
nický formulář na stránce www.pre.cz.
2)Po obdržení dopisu s kladným vyjádřením můžete začít s úpravou odběrného místa
po technické stránce.
3)Obraťte se na revizního technika PRE, který zkontroluje a v případě potřeby zajistí
technickou způsobilost odběrného místa. Následně vystaví formulář s žádostí
o uzavření smlouvy, který je platný po dobu tří měsíců. Seznam revizních techniků
je na stránkách www.pre.cz.
Anebo navštivte jedno z našich tří zákaznických center, kde s vámi bude uzavřena ob­
chodní smlouva a dohodnutý termín návštěvy technika, který namontuje měřicí zařízení.
45
Co dokáže klimatizace
­ řípadě na straně společenství – instalací
p
jednotky totiž dochází k zásahu do spo­
lečného vlastnictví, tedy obvodových zdí
domu. Problematičtější je vymáhání ta­
kového rozhodnutí, obvykle se ve všech
vztazích v rámci bytového domu spoléhá
na ochotu respektovat rozhodnutí kolek­
tivního orgánu ve snaze spokojeně spo­
luužívat objekt. Proto je lepší nedorozu­
měním předejít a požádat společenství
o schválení takovéhoto záměru předem.
Při pořizovacích nákladech nezřídka do­
sahujících 50 000 Kč a dalších investicích
do instalace, se předběžné schválení zá­
měru rozhodně vyplatí.
Další a poměrně častý problém vzniká
u bytů v památkové zóně. Bez souhlasu
památkového úřadu s místní pravomo­
cí NELZE instalovat na fasádu jakoukoli
vnější jednotku. Obvykle se tyto problémy
řeší odvodem do světlíků.
Přívod větracího vzduchu i tepelnou
úpravu ve větším bytovém domě může
zajistit centrální klimatizační jednot­
ka umístěná buď na střeše, nebo ve
sklepě domu. Jednotka obsahuje filtry,
výměníky pro ohřev i chlazení vzduchu
a někdy také zařízení pro úpravu vlh­
kosti. Do jednotlivých bytů je pak vzduch
rozváděn vzduchovody, které se před
vstupem do bytu osazují tlumiči hluku,
aby potrubím nebyl do bytu přiváděn
nežádoucí hluk ze vzduchotechniky.
Co obnáší montáž
Pokud se rozhodnete svěřit do péče od­
borníků, čeká vás jednoduchý proces.
Důležitá je vzdálenost mezi vnější a vnitř­
ní jednotkou – čím menší, tím rychlejší,
jednodušší a levnější montáž. Obvyklá
montáž obnáší jeden nevelký průraz zdi,
odvod kondenzátu samospádem k vnější
jednotce, propojovací měděné potrubí,
vytvoření elektrického napájení, zabudo­
vání příslušenství pro montáž (například
konzoly nebo podstavných nohou pro
montáž vnější jednotky), osazení krycí
lišty pro vedení propojovacího potrubí,
zprovoznění vlastního zařízení a zaško­
lení obsluhy. Cena za instalaci při vzdá­
lenosti mezi jednotkami do 5 metrů se
pohybuje od cca 10 000 Kč výše.
Obecně platí, že venkovní jednotka se
osazuje na fasádu co nejblíže vnitřní jed­
notce nacházející se v místnosti, kterou
chcete klimatizovat. Umístění venkovní
jednotky ovšem ovlivňují i technické pa­
rametry, které nejlépe ovládají montáž­
ní firmy a výrobci – rozhodněte vždy po
poradě s odborníky, aby váš systém byl
nejen efektní, ale i efektivní.
Komponenty pro instalaci systému split
46
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Kolik stojí čistý vzduch
Kolik stojí čistý vzduch
V minulosti bylo hlavním problémem na­
šich předků zajištění dostatečné tepelné
pohody během zimy. Dnes nám kvalitní
izolace a moderní konstrukce umožňují
téměř dokonalé oddělení našeho domo­
va od venkovního prostředí. Hlavním pro­
blémem se stává udržení kvality vzduchu
ve vnitřním prostředí, které musí být do­
statečně zásobováno čistým venkovním
vzduchem. Tepelná úprava venkovního
vzduchu představuje v moderních zate­
plených domech nemalou část nákladů
na energii.
Přívod venkovního vzduchu je v zimě
vždy spojen s určitými náklady na jeho
ohřev. U přirozeného větrání je vzduch
ohříván systémem vytápění a v podsta­
tě představuje jednu z tepelných ztrát
domu – takzvanou ztrátu větráním, kte­
rá v průměru tvoří asi třetinu celkových
nákladů na úpravu tepelného prostředí
v obytných budovách. Pokud dodržíme
alespoň určité minimální množství přivá­
děného vzduchu, jde o nemalou spotře­
bu energie, neboť vzduch je třeba ohřát
z venkovní teploty na teplotu v místnosti
(tedy běžně o více než 20 °C). Později
je teplý a znečištěný vzduch z místností
odveden buď přirozeným způsobem při
větrání okny a netěsnostmi, nebo odta­
hem z kuchyně či koupelny. Teplo, které
jsme vzduchu dodali při jeho ohřevu,
tak bez dalšího využití opouští náš dům
– jak se říká, topíme pánubohu do oken.
Pokud je v domě instalováno celkové nu­
cené větrání, máme možnost získat část
tepla z odpadního vzduchu zpět. Protože
47
Kolik stojí čistý vzduch
systém zajišťuje nejen odvod, ale i řízený
přívod vzduchu, lze cíleně vést přivádě­
ný vzduch tak blízko vzduchu odváděné­
mu, aby si navzájem oba proudy předaly
teplo. Mluvíme o zpětném získávání tep­
la (ZZT), dnes často obecně nazývaném
rekuperace. Porovnání nákladů
Náklady na pořízení a instalaci systému
větrání či klimatizace se odvíjejí od veli­
kosti bytu, respektive domu a požadav­
ků obyvatel – zajišťuje se pouze úprava
teploty prostředí, nebo i přívod vzduchu?
Jednoduché prvky pro přívod vzduchu
(mřížky opatřené filtrem a jednoduchým
regulačním mechanismem), které zajistí
přívod vzduchu přes fasádu domu, lze
pro celý byt pořídit již od 2 000 Kč. Nákla­
dy na systém zajišťující přívod vzduchu,
chlazení, ohřev a úpravu vlhkosti ve vět­
ším rodinném domě se mohou vyšplhat
i ke 300 000 Kč. Základem ceny větrací­
ho systému s rekuperací tepla je investi­
ce do vzduchotechnické jednotky. Malou
jednotku vhodnou pro instalaci v bytě lze
pořídit již od 25 000 Kč, větší jednotku
pro rodinný dům pak za cenu přibližně
trojnásobnou. Zhruba polovina nákladů
na pořízení jednotky je třeba na rozvody
potrubí, vyústky a další komponenty sys­
tému. Obecně se většinou uvádí, že ná­
klady na pořízení systému větrání s reku­
perací nebo jednotky split pro klimatizaci
bytu je přibližně stejná – od 60 000 do
150 000 Kč. Stavební úpravy a vícená­
Schéma celkového nuceného větrání s rekuperací a zemním výměníkem tepla
48
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Kolik stojí čistý vzduch
2
1 – přívod venkovního vzduchu
2 – rekuperační výměník tepla
1
3 – ventilátor
4 – odpadní vzduch odváděný
mimo dům
5 – ovládací panel
6 – ventilátor
7 – přívod předehřátého vzduchu
do místnosti
8 – odvod znečištěného vzduchu
z místnosti
3
4
5
6
8
7
Vzduchotechnická jednotka s rekuperačním výměníkem tepla
klady je třeba posoudit zvlášť, jejich cena
může v případě celkové přestavby bytu
tvořit i více než polovinu nákladů. Instala­
ci prodraží i špatný přístup při umisťová­
ní kompresoru, zasekání ve­dení do zdi,
více průrazů do obvodového zdiva nebo
výškové práce (nutnost přistavit plošinu
a podobně).
Provozní náklady a úspory
Náklady na provoz větracího systému
s rekuperací tepla se odvíjejí od spo­
třeby elektřiny na chod ventilátorů. Do
nákladů na provoz je potřeba také za­
počítat výměnu filtrů (100 až 300 Kč
ročně), pokud není možné jejich čištění.
Výhoda rekuperace spočívá především
ve výrazném snížení nákladů na vytá­
pění – větrání s rekuperací zajistí jejich
snížení přibližně o 20 %, což představuje
přibližně 1 500 Kč ročně pro byt a 2 až
6 000 Kč ročně pro rodinný dům. Výše
úspory závisí na celkových ztrátách ob­
jektu – u pasivního domu tvoří náklady
na ohřev větracího vzduchu hlavní část
nákladů na vytápění.
Náklady na roční provoz klimatizace
začínají na 2 000 Kč pro malé byty, ale
mohou dosáhnout i více než 20 000 Kč
ročně pro větší rodinné domy. Zásadní
vliv má zvolený typ klimatizace a chla­
dicí systém, jeho regulace (zapnuto/vy­
pnuto versus inverter) i způsob provozu
podle volby uživatele. Zařízení pracující
na principu tepelného čerpadla je eko­
nomicky efektivnější, neboť může být
kromě chlazení použito i pro vytápění
v přechodném období.
Zpětné získávání tepla a rekuperace
Zjednodušeně řečeno, zpětné získává­
ní tepla je využití energie obsažené ve
vzduchu odváděném z budovy. Většinou
jde o zpětné získávání citelného tepla
(změna teploty vzduchu), ale některá za­
řízení umožňují i přenos vlhkosti, tj. tepla
vázaného. Výměníky pro zpětné získávání­ Rekuperace tepla v přesné terminologii
znamená pouze jeden z několika způ­
sobů zpětného získávání tepla – sys­
tém, kdy je teplo sdíleno přes stěnu
(rekuperačního) výměníku. V obecných
případech je vhodnější používat pojem
zpětné získávání tepla (ZZT).
49
Kolik stojí čistý vzduch
tepla, které přenášejí jak citelné tak váza­
né teplo, se někdy nazývají entalpické
výměníky.
V praxi se často pro výměníky ZZT po­
užívají nesprávné nebo zjednodušené
pojmy, jako jsou spořiče, regenerátory
a rekuperátory. Podle odborné terminolo­
gie lze zařízení pro ZZT dělit na systémy
rekuperační, kde se teplo předává mezi
přiváděným a odváděným vzduchem
přímo přes stěnu výměníku, a systémy
regenerační­, kde se teplo z odváděné­
ho vzduchu předá nejprve do akumulač­
ní hmoty a z ní se pak následně uvolňuje
do vzduchu přiváděného. Třetí skupinou
jsou výměníky s pomocnou­tekutinou.
Mezi rekuperační systémy patří přede­
vším deskové a trubkové výměníky. Při
větrání bytů a rodinných domů se nejčas­
těji používají rekuperační výměníky tepla
konstrukčně řešené jako křížové lamelo­
vé, kde jsou oba proudy vzduchu rozdě­
leny do úzkých kanálků mezi lamelami
z tenkého plechu nebo plastu, přes které
sdílejí teplo. Regenerační systémy jsou
pak výměníky rotační a přepínací.
Výměníky s kapalinovým oběhem mohou
mít podobu trubice s přirozeným obě­
hem chladiva (tepelné trubice) a chladi­
vové systémy s kompresorem (tepelná
a)
a)
b)
Klady a zápory celkového nuceného
větrání s rekuperací tepla
+ trvalý bezobslužný přívod požadova­
ného množství větracího vzduchu
+ úspora energie a snížení nákladů
na ohřev větracího vzduchu o 80 až
90 %
+ snížení přenosu prachu, alergenů
a hluku z venkovního do vnitřního
prostředí
+ dostatečné větrání i v zimním období
bez nepříjemného průvanu
– vyšší pořizovací náklady
– vyšší nároky na obestavěný prostor
(umístění jednotky, rozvodů vzduchu
a vyústek)
– údržba (vzduchové filtry je třeba
pravidelně měnit, rozvody vzduchu
i jednotlivé části systému musejí být
udržovány čisté)
čerpadla). U každého z těchto systémů
existuje mnoho typů jednotlivých výmě­
níků. Jejich konstrukce vychází vždy ze
snahy maximalizovat přestup tepla mezi
odváděným a přiváděným vzduchem.
Podle směru proudění se výměníky dělí
na křížové (proudy vzduchu se vzájemně
VĚTRÁNÍ
kříží) a protiproudé (proudy jdou souběž­
ně proti sobě).
c)
b)
b
c)
b
Vedení
proudů
Vedení proudů
křížový
proud
křížový
proud
l
protiproud
protiproud
l
l
<2
b
l
>2
b
Typy rekuperačních
výměníků
teplavýměníků tepla [158]
Obr. 5.4 Typy
rekuperačních
a) křížový,a)b)křížový,
deskový
protiproudý, c) kanálový protiproudý
b) deskový protiproudý, c) kanálový protiproudý
50
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Kolik stojí čistý vzduch
9
3
1
7
6
5
9
4
2
8
Obr.Větrací
5.3 Větrací
jednotka
s certifikátem
PHI Darmjednotka
s protiproudým
rekuperačním
stadtvýměníkem
pro průtok vzduchu 150 až 300 m3/h [158]
1 – ventilátor
odpadního
vzduchu,
2 – ventilátor
1 – ventilátor
odpadního
vzduchu,
2 – ventilátor
přivádě3 – filtr
venkovního
néhopřiváděného
vzduchu, 3 – vzduchu,
filtr venkovního
vzduchu,
4 – filtr spotřevzduchu,
4 – filtr,
– protiproudý
výměník
tepla
bovaného
vzduchu,
5–5
kanálový
protiproudý
výměník
tepla
(účinnost
rekuperace
85%),
až695 %),
.
(účinnost
rekuperace
85 až 95
– letní bypass,
7 – řídicí
6
–
letní
bypass,
7
–
řídicí
jednotka,
8
–
odvod
jednotka, 8 – odvod kondenzátu, 9 – připojovací hrdla
kondenzátu, 9 – připojovací otvory
a)Membrána
vnějšími (zpro
místnosti
přiváděného
přenosdo
vlhkosti
či
odváděného
vzduchu),
Výměník tepla může být vybaven spe­
ciální
membránou
umožňující
předání
b)
vnitřními
(z odpadního
do přiváděnévlhkosti
z odváděného
vzduchu
do
vzdu­
ho vzduchu).
a)
b)
c)
Při řešení otázky bytového větrání
je vždy potřeba zabývat se tímto
b
problémem komplexně, neřešit tedy
pouze energetickou náročnost a s tím
spojené náklady na energii, ale i kva­
litu vnitřního vzduchu, bezpečnost,
investiční náklady a instalaci systému,
l
umístění zařízení v bytě
a způsob jeho
ovládání (regulaci), hlučnost, vizuální­ vzhled a spolehlivost systému. Vět­
šinou je vhodnější kombinovat více
funkcí dohromady – například volit
zařízení, které kromě chlazení umož­
ňuje i opačný režim a zajistíl vytápění
<2
b
v přechodném období. Vždy se ale
vyplatí zeptat se na radu odborníků,
které
najdete nejen u výrobců a pro­
Obr. 5.4 Typy rekuperačních výměníků tepla [158]
dejců systémů, ale i v energetických
a) křížový, b) deskový protiproudý, c) kanálový protiproudý
poradenských centrech a u odborných
organizací. Kromě Centra energetické­
ho poradenství PRE se můžete obrátit
také
na Svaz
chladicísea klimatizační
a doba
kontaktu
prodlužuje (plocha
techniky,
Společnost
) – tím sepro­
zlepšuje
výměníku
je 6 až 14pro
m2techniku
středí,
Asociaci
pro
využití
tepelných
také přenos tepla i účinnost
(ηZZT = 70
čerpadel, České sdružení pro tech­
až 80 %).
nická zařízení a Asociaci montážních
•
Kanálový
protiproudý
firem
technických
zařízení. výměník tepla.
Změnou profilu proudění vzduchu se
dosahuje dalšího zlepšení přenosu tep85houba.
až 95 Podobně
%). Místo
vedení
(ηZZT =
nou lavlhkost
jako
jako
vzduchu ve voda
štěrbinách
desek, putují
typického
se transportuje
v rostlinách,
pro deskové
jsou oba proumolekuly
vody na výměníky,
základě osmotického
dy vzduchu
čtvercovými
kanálky
principu
ve forměvedeny
kapaliny
skrze mem­
(obr.
Výměník
má podlouhlý
bránu.
Na5.5).
straně
přiváděného
venkovní­ tvar,
oba proudy
vzduchu
hermeticky
ho vzduchu
se voda
z plochyjsou
membrány
uzavřeny
a teplosměnná
plocha se zvyodebírá
a nasycuje
přívodní vzduch.
šuje přibližně na 17 až 60 m2. Zmenšuje
se rychlost
proudění w, ztráta tlaku ∆p,
Účinnost
rekuperace
Účinnost
rekuperace
zpětné­a také
na ventilátoru
elektrický
příkon Pjeel účinnost
ho získávání
která vyjadřuje využití
hlučnost tepla,
přístroje.
chu přiváděného. Přívod a odvod vzdu­
chu přístroje
je oddělený,
a zaručuje
tak hygienic­
Kanály
musejí
být těsné,
aby neký
provoz.
Pára
z vlhkého
odváděného
došlo k mísení vzduchu (interní
a externí
vzduchu<kondenzuje
netěsnosti
3 %) [15]. na studených plo­
chách membrány, která obsahuje velmi
velké
množství soli a absorbuje vzduš­
Typy
rekuperačních
výměníků
tepla
odpadního tepla pro předehřev chladné­
ho venkovního vzduchu. Účinnost­ reku­
perace se vždy musí pohybovat v interva­
lu od 0 do 100 %. Přestup tepla je složitý
děj, který ovlivňuje mnoho parametrů.
Obecně lze říci, že množství tepla, které
Pro efektivitu rekuperačního výměníku je
rozhodující jeho konstrukce, hlavně plocha
51
A
Kolik stojí čistý vzduch
odevzdá odpadní vzduch přiváděnému,
závisí na velikosti plochy oddělující oba
proudy vzduchu a na rychlosti proudění
vzduchu výměníkem. Tato rychlost ne­
smí být příliš vysoká, aby měl vzduch
ve výměníku dostatek času na předání
energie, ale ani příliš nízká, neboť na ní
přímo závisí součinitel přestupu tepla.
To znamená, že účinnost rekuperačního
výměníku se dá výrazně ovlivnit jeho di­
menzováním a provozem. Zjednodušeně
řečeno, pokud pro malý průtok vzduchu
instalujeme velký výměník, účinnost re­
kuperace roste a naopak.
Vliv na účinnost má i poměr množství
přiváděného a odváděného vzduchu
– pokud odvádíme více vzduchu, než
přivádíme, účinnost rekuperace roste.
Ovlivňuje ji také kondenzace vlhkosti
odváděného vzduchu – čím je vyšší, tím
pravděpodobnější je, že v něm obsaže­
ná vodní pára zkondenzuje. Při konden­
zaci vlhkosti z odváděného vzduchu se
přiváděnému vzduchu předává i vázané
výparné teplo (teplo latentní) a zvyšuje
se také součinitel přestupu tepla na stě­
ně výměníku. Pokud sloučíme všechny
tyto faktory, můžeme určit takzvanou
maximální účinnost výměníku, kterou
někdy výrobci uvádějí ve firemních pro­
spektech. Jde však o účinnost, které
můžeme dosáhnout pouze při krajně
příznivých podmínkách (vysoká vlhkost
odváděného vzduchu, větší objem odvá­
děného než přiváděného vzduchu, malý
průtok vzduchu výměníkem), a nikoli při
běžném provozu. Teplotní účinnost des­
kových výměníků s kolmým křížením
proudů, které se běžně používají v byto­
vém větrání, je 40 až 80 %, existují však
i typy s částečně protiproudým vedením
vzduchu, které mají účinnost až 95 %.
Nejlepší výměníky předních světových
výrobců dosahují této hodnoty dokonce
i při běžném provozu a jejich maximální
účinnost se blíží k 99 %.
odpadní vzduch
chladný venkovní vzduch
předehrátý
venkovní vzduch
znečištěný vzduch
odváděný z místnosti
52
Protiproudý rekuperační výměník tepla
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Kolik stojí čistý vzduch
Větrací jednotka pro byty a menší domy
Čistota a ochrana před mrazem
Rekuperační výměníky jsou poměrně
citlivé části větracího systému a je třeba
jim věnovat náležitou pozornost nejen
při jejich návrhu, ale i při provozu. Úzké
kanálky, kterými vzduch prochází, jsou
náchylné k zanášení, proto musí být před
vstup do výměníku vždy zařazen filtr, kte­
rý zachytí prach a jiné nečistoty nesené
vzduchem. A to nejen u přiváděného ven­
kovního vzduchu, ale i u vzduchu odvá­
děného z vnitřních prostor.
U vysoce účinných výměníků vyvstává
potřeba protimrazové ochrany, proto­
že odpadní vzduch je při nízkých ven­
kovních teplotách ochlazován na tep­
loty nižší než 0 °C. Odváděný odpadní
vzduch v sobě nese vlhkost, která ve
výměníku při ochlazení kondenzuje a po
zamrznutí může způsobit dočasnou ne­
funkčnost systému nebo i trvalé poško­
zení výměníku. Tento problém lze řešit
předehřevem venkovního vzduchu nebo
jeho smísením se vzduchem odvádě­
ným z bytu, který je před výměník přive­
den obtokem. Předehřev vzduchu může
zajišťovat zemní výměník tepla, elektric­
ká topná spirála nebo vodní výměník­.
Protimrazová­ ochrana je někdy přímo
integrována ve větrací jednotce a přede­
hřev vzduchu je v případě potřeby akti­
vován automaticky.
Příklady větracích jednotek s rekuperací tepla
Nulová účinnost rekuperace je účin­
nost otevřeného okna – teplý vzduch je
bez užitku odváděn a studený čerstvý
vzduch je přiváděn do místnosti, kde
jeho ohřev musí plně hradit systém
vytápění.
Stoprocentní účinnosti (pouze teo­
retické, v praxi nerealizovatelné) by
bylo dosaženo, pokud by se přiváděný
vzduch ohřál od vzduchu odváděného
na jeho původní teplotu. Místnost by
byla větrána bez ztráty energie.
Reálná účinnost rekuperace se pohy­
buje u běžně dostupných vzduchotech­
nických zařízení od 40 do 90 %, přičemž
účinnost nad 60 % se považuje za
dobrou, nad 80 % za špičkovou. Pozor
na některá tvrzení výrobců – je rozdíl
mezi účinností dosažitelnou při běžném
provozu a maximální možnou účinností.
53
Kolik stojí čistý vzduch
Otázka návratnosti
Zpětné získávání chladu
Při rozhodování o návratnosti investice
do větrání s rekuperací je třeba vyhod­
notit roční úspory energie na vytápění
a snížit ji o energii, kterou spotřebovalo
vlastní zařízení ZZT. Následně je třeba
tyto energetické úspory přepočítat na
cenu, kterou za energii platíme. Pokud je
upravována vlhkost vzduchu, musejí být
započítány také náklady na tuto úpravu
vzduchu. Výsledná hodnota potom může
být porovnána s investičními náklady.
Roční úsporu energie na ohřev vzduchu
lze, při předpokladu konstantní účinnos­
ti a průtoků vzduchu, stanovit ze střed­
ní teploty venkovního vzduchu v době
provozu zařízení a počtu hodin provozu.
Obecně se uvádí doba návratnosti oko­
lo 6 let, ale podle individuálních podmí­
nek každé instalace se může pohybovat
v rozmezí přibližně 4 až 10 let.
Rekuperační výměníky lze využít i pro
předchlazování vzduchu v letním obdo­
bí. Toto „obrácené“ využití výměníku je
možné realizovat v domech, kde je in­
stalováno chladicí zařízení (například
jednotka typu split). Vzduch je v míst­
nosti vychlazován klimatizací a bez
zpětného odebrání tepla by bez užitku
opustil budovu. Při průchodu výměníkem
ochlazuje teplý přiváděný vzduch, který
následně do místnosti vstupuje již čás­
tečně ochlazený. Klimatizační zařízení
proto následně nemusí vynaložit tolik
energie k jeho vychlazení na požado­
vanou teplotu. Pokud jsou v domě insta­
lována obě samostatná zařízení – jed­
notka s rekuperací pro přívod vzduchu
a dílčí klimatizace pro tepelnou úpravu
prostředí – je zpětné získávání chladu
vhodným řešením pro zvýšení efektiv­
nosti systému. Při kompletním návrhu
a řešení přívodu vzduchu a tepelné
úpravy prostředí je však vhodné zvážit,
zda nebude efektivnější jedno zařízení
zajišťující všechny funkce. Obecná rada
v tomto směru neexistuje – doporučení
se odvíjí od dispozice bytu, požadav­
ků jeho obyvatel, prostorových i jiných
omezení. Teplo a chlad ze země
Zcela nevhodné je řešení vzducho­
vého zemního výměníku tepla tímto
způsobem – větší množství zalomení
v úhlu 90° znemož­ňuje čištění vnitřního
povrchu, problematické je i spádování
kvůli odvodu kondenzátu.
54
V chladném období se může předehřev
přiváděného vzduchu zabezpečit i jiným
způsobem než jen zpětným získáváním
tepla – zemním výměníkem (vzducho­
vým zemním kolektorem). Jeho princip
je jednoduchý: venkovní vzduch je při­
váděn potrubím uloženým v zemi, přes
které dochází k výměně tepla mezi
vzduchem a okolní zeminou. V zimním
období je vzduch od okolní zeminy ohří­
ván, v letních horkých dnech pak nao­
pak ochlazován. Zemní výměník využívá­ Praktický průvodce větráním a klimatizací
zvý-
kce
tné
praí je
voW),
jící33).
ovní
laéru
pel-
arnto
le
ho
olí
ho
je
bínbo
napojeny na technický systém.
kuperačním výměníku tepla. V expanzním
stojí čistý vzduch
ventilu se tlak prudce sníží, přičemžKolik
chladivo ve výparníku expanduje (tj. mění se na
plyn)
a při tomto
před výustkou
skutečnost,
žeprocesu
teplota se
půdních
vrstev je
odváděného
odebírá
v hloubce vzduchu
kolem 2 m
v ziměteplo.
i v létěKdyž
kon­
se odcházející
vzduch10
ochladí
na 0jeho
až 2návr­
°C,
stantní (přibližně
°C). Při
lze hu
výparníkem
tepelný tok
od
a provozuodebírat
je však zapotřebí
přesně
500dodržet
do 800 určitá
W. Toto
teplo seprůměr
dále přesouvá
pravidla:
potrubí
přesi navržená
dohřívací okruh
zásobníkového
rychlostdoproudění
musejí
ohřívače
(ZO), v němž
se uskladňuje
být optimální
z hlediska
přenosuteplá
tepla
voda
a teplo na
vytápění.
V létězajistit
se odpadní
i tlakové
ztráty,
je nutné
odvod
vzduch
z místností
vede musí
přes být
tzv. absolut­
bypass
kondenzátu,
potrubí
(obtok)
výměníku
tepla
a
prostřednictvím
ně vodotěsné, vzduchotěsné a odolné
tepelného
čerpadla
je možné
získanékořeny,
teplo
vůči vnějším
jevům
(prorůstání
využít
k
přípravě
teplé
vody.
Kompaktní
vlhkost, spodní voda) i proti pronikání
agregáty
čerpadlemaby
jsousystém
nejradonu.s tepelným
Je také důležité,
rozšířenější,
existují
však
i
zařízení
s
jiným
poskytoval možnost vysokotlakého pro­
zdrojem
tepla, např. na bázi biomasy nebo
plachování.
zemního
Špatnýplynu.
odvod kondenzátu může vést
Navenek
jednoduchý
ke vzniku
stojatýchkompaktní
kaluží, veagregát
kterých
o velikosti
běžné
chladničky
1.34) je
se voda rozkládá. Spolu (obr.
s přiváděným
tímto
způsobem
schopen
převzít v systé­
EPD
vzduchem
by se
potom větracím
všechny
funkce
při
spotřebě
elektřiny
od
mem rozváděl po domě i zápach a bak­
1 000
do
2
000
kWh
za
rok
(v
závislosti
terie. Umístění potrubí pod povrchem
na země
energetickém
standardu
objektu),
což
znesnadňuje
kontrolu
i udržování
představuje
zlomek
potřeby
technického
jeho čistoty. Je proto nutné, aby bylo
zařízení
běžného
domu, přesně
resp. ne
více,
vyrobeno
z materiálu
určeného
nežpro
je tyto
spotřeba
starších
typů
chladniček
účely a splňujícího tak náročné
v kombinaci
mrazničkou.
srovnání:
podmínky sjeho
provozu. Pro
Běžná
kanali­
Obr.
1.34 Kompaktní
agregát
pro rodinné
a řadové
Kompaktní
agregát
v sobě
kombinuje
dnešní
běžná
čtyřčlenná
domácnost
zační potrubí, která se někdy prospotyto EPD na průtok vzduchu od 80 do 235 m3/h a vývíce funkcí – větrání, tepelnou úpravu
třebuje
ročně
okolo
4
000
kWh
elektřiny
účely používají, jsou nevhodná.
kon
0,97 až 1,7
kW. Skládá
se z rekuperační
větrací
vzduchu
i přípravu
teplé
vody. Agregát
(bezStudie
podíluve
nasvětě
vytápění
a ohřevu
[1].
jednotky, malého tepelného čerpadla (v horní části)
ukazují,
že vody)
při správ­
od
firmy
Drexel
und
Weiss
obsahuje
re­
Tuto
spotřebu může pokrýt solární výroba
z 200litrového zásobníku teplé vody (dole) [147].
ném návrhu, instalaci a provozu zem­ a kuperační
větrací jednotku, malé tepelné
ní výměníky tepla nepředstavují pro
čerpadlo (v horní části) a 200litrový zá­
sobník teplé vody (dole).
obyvatele domu zdravotní riziko. Ve
27
vzduchu v zemním výměníku byla sice
výjimečně zjištěna vyšší koncentrace
16. 11. 2009
choroboplodných zárodků, ale díky fil­
trům instalovaným na výstupu obsaho­ Přestože se cena tepla neustále zvy­
val vzduch přiváděný do domu dokon­ šuje, naše snaha o šetření by neměla
ce výrazně méně bakterií a spor plísní jít na úkor větrání. Existuje mnoho typů
než vzduch venkovní. Protože je však větracích systémů, které zajistí dosta­
instalace a správný provoz zemního tečný přívod čerstvého vzduchu a odvod
výměníku poměrně náročný, jeho širší škodlivin. Rekuperace tepla představuje
využití dnes odborníci hodnotí jako dis­ účinný způsob, jak mít v domově kvalitní
kutabilní, a to nejen z hlediska hygieny, zdravé prostředí, a přitom si nezruinovat
rodinný rozpočet.
ale i ekonomické návratnosti.
55
18:28:46
Literatura
[1] ASHRAE: Handbook 2009 Fundamentals. Atlanta: ASHRAE, 2009.
[2] ASHRAE Standard 62-2010. Ventilation for Acceptable Indoor Air Quality.
Atlanta: American Society of Heating,
Refrigerating and Air-Conditioning Engineers, 2010.
[3] ASHRAE Standard 62.2-2010. Ventilation for Acceptable Indoor Air Quality in Low-Rise Residential Buildings.
Atlanta: American Society of Heating,
Refrigerating and Air-Conditioning Engineers, 2010.
[4] AWBI, H. B.: Ventilation of Buildings.
London: Spon Press, 2003.
[5] DRKAL, F. – LAIN, M. – SCHWARZER,
J. – ZMRHAL, V.: Vzduchotechnika.
Výukový text. Praha: ČVUT, 2009.
[6] CHYSKÝ, J. – Hemzal, K. a kol.: Větrání a klimatizace. Technický průvodce.
Praha: Bolit, 1993. 492 s.
[7] JOKL, V. M.: Optimální a přípustné
mikroklimatické podmínky pro obytné
prostředí. Směrnice STP-OS 04/č.12005. Příloha časopisu Vytápění, větrání, instalace, roč. 14, 2005, č. 2.
[8] LEVIN, H.: Building Materials and Indoor Air Quality. US: Problem Buildings.
Building Associated Illness and Sick
Building Syndrome. State of the Art
Reviews in Occupational Medicine.
1989.
[9] LIDDAMENT, M. W.: A Guide to Energy
Efficient Ventilation. Coventry: Air Infiltration and Ventilation Centre, 1996.
[10] NAGY, E.: Nízkoenergetický a energeticky pasivní dům. Bratislava: Jaga
Group, 2009. 207 s.
[11] NOVÝ, R. a kol.: Technika prostředí.
Praha: ČVUT, 2000.
[12] SEPPANEN, O. – FISK, W. J. – MENDELL, M. J.: Ventilation Rates and Health. In: ASHRAE Journal 44, 2002, 8,
p. 56 – 58.
[13] SUNDELL, J.: Indoor Environment and
Health. Stockholm: National Institute of
Health, 1999.
56
[14] SZÉKYOVÁ, M. – FERSTL, K. – NOVÝ,
R.: Větrání a klimatizace. Bratislava:
Jaga Group, 2006. 360 s.
[15] SZU: Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České Republiky ve vztahu k životnímu prostředí.
Souhrnná zpráva za rok 2000. Praha:
Státní zdravotní ústav, 2001.
[16] Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj
č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Sbírka zákonů ČR,
ročník 2009.
[17] Vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro
vnitřní prostředí pobytových místností
některých staveb. Sbírka zákonů ČR,
ročník 2003.
[18] ČSN 74 7110 Bytová jádra. Praha:
ČNI, 1987.
[19] ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky. Praha: ČNI,
2002.
[20] ČSN 73 4301 Obytné budovy. Praha:
ČNI, 2004.
[21] ČSN EN 15 665 Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov. Praha:
ÚNMZ, 2009.
Internetové zdroje
http://www.aivc.org
http://www.atrea.cz/cz/vestavena-digitalni-regulace
http://www.iit.cz/cz/39.hybridni-vetraci-systemy
http://www.osha.gov
http://www.schiedel.cz/uploads/media/
AERA_Prez_Trebon_07.pdf
http://www.tzb-info.cz/4613-problematika-bytoveho-vetrani
http://vetrani.tzb-info.cz/vetrani-bytovych-domu/6773-efektivni-a-funkcni-vetrani-bytovych-domu
http://www.tzb-info.cz/2572-optimalni-reseni-vzduchotechniky
http://utp.fs.cvut.cz/download/AR7_kvalita.pdf
Praktický průvodce větráním a klimatizací
Využijte slevy
Nakupujte přímo v Centru
energetického poradenství PRE
Centrum energetického poradenství PRE
Jungmannova 747/28 (palác TeTa), Praha 1
Otevírací doba: Po – Pá 10.00 – 18.00
tel.: 840 550 055, e-mail: [email protected]
www.energetickyporadce.cz
www.facebook.com/energetickyporadce
V komfortním prostředí se cítíme dobře, není nám teplo ani zima, nepociťujeme průvan, neobtěžuje
nás nadměrný hluk, osvětlení nám vyhovuje a vzduch vnímáme jako příjemný, bez nežádoucích
odérů a pachů. Komfortní prostředí zároveň musí být zdravé, což znamená, že přítomným
osobám nezpůsobuje žádné negativní dopady na jejich zdraví, a to v krátkodobém i dlouhodobém
horizontu. Jak ale takového prostředí docílit v našich čím dále více utěsněných bytech? Publikace
nabízí nejen orientaci v hlavních pojmech souvisejících s touto problematikou, ale zejména
odpovědi na otázky, jak účinně a efektivně větrat, jaký systém si zvolit a co od něj očekávat.
V neposlední řadě zohledňuje i ekonomické aspekty takovýchto opatření.
Publikaci Praktický průvodce větráním a klimatizací vydala pro své zákazníky Pražská energetika, a. s.
Na Hroudě 1492/4, 100 05 Praha 10
Zákaznická linka PRE: 840 550 055
Centrum energetického poradenství PRE, Jungmannova 747/28, Praha 1
www.pre.cz, www.energetickyporadce.cz
Texty: Ing. Petra Šťávová, Ing. arch. Erika Kuhnová, PhDr. Matej Šišolák, Jaga Media, s. r. o., PRE
Editoři: Petra Šťávová, Matej Šišolák
Foto: Air Systems Int., Atrea, Bausparkasse Schwäbisch Hall AG, Cabero, Climat, Daikin, DeLonghi, Johnstones, Kair Ventilation, Klima-Classic, Kludi, KKH, Lennox International, LG Electronics, Microwell, Panasonic, Paul, Pragoclima, PRE, Protronix, Sintech, Sorke, Stiebel-Eltron, Swegon, Testo, Thermwet, Vaillant, VELUX, Viessmann, Whirlpool, Dano Veselský a vydavatelství Jaga Media
Foto na titulní straně: VELUX
Tisk: Kavka Print, s. r. o.
Vyšlo v Praze ve vydavatelství Jaga Media, s. r. o., v září 2012
Download

PDF ke stažení - Energetický poradce PRE