V.
Č
T
S
eská
ransplantační
polečnost
ČESKO-SLOVENSKÝ
TRANSPLANTAČNÍ KONGRES
www.transplant2014.cz
2. – 4. října 2014, Olomouc
PROGRAM
ABSTRAKTA
V. ČESKO-SLOVENSKÝ TRANSPLANTAČNÍ KONGRES
RÁMCOVÝ PROGRAM
STŘEDA – 1. října 2014
17.00 – 20.00
Registrace
20.00 – 22.00
Společná večeře ČTS a STS, restaurace NH Hotel
ČTVRTEK – 2. října 2014
08.00 – 17.00
Registrace
Sál EVROPA
Sál MADRID
09.30 – 11.00
Regionální setkání
11.00 – 11.30
Přestávka
11.30 – 12.30
Firemní symposium Sanofi
12.30 – 13.00
Přestávka
13.00 – 14.00
Slavnostní zahájení kongresu
Předsedající: Lacková E., Vítko Š.
2 přednášky Statistiky (Pokorná E., Kuba D.)
14.00 – 14.30
Přestávka
14.30 – 16.00
Přednášky zahraničních hostů
Předsedající: Beňa Ľ., Vítko Š.
Sestry I.
14.00 – 16.00 Předsedající:
Hrabalová M., Komínek T.
16.00 – 16.30
Přestávka
16.00 – 16.30 Přestávka
16.30 – 17.40
Dárci orgánů a etika transplantací
Předsedající:
Beňa Ľ., Trunečka P,
Sestry II.
16.30 – 18.00 Předsedající:
Šmakalová H., Štěpánková J.
19.00 – 22.00
Návštěva Litovelského pivovaru a Arcibiskupského paláce
Sál OLOMOUC
Postery lékaři
PÁTEK – 3. října 2014
08.00 – 17.00
Registrace
08.00 – 09.30
Klinické aspekty transplantací ledvin
+ imunosuprese I.
Předsedající:
Zadražil J., Žilinská Z.
Sestry III.
08.00 – 09.30 Předsedající:
Jurčáková E., Krajčovičová G.
09.30 – 10.00
Přestávka
09.30 – 10.00 Diskuse u posterů – sestry
10.00 – 11.00
Transplantace srdce a plic
Předsedající:
Gonzalvesová E., Lischke R.
11.00 – 11.30
Přestávka
Sál EVROPA
Sál MADRID
Sestry IV.
10.00 – 11.30 Předsedající:
Homolková V., Kolářová M.
11.45 – 12.45
Firemní symposium Astellas Pharma
11.45 – 13.00
Oběd
13.00 – 14.20
Chirurgické aspekty transplantací orgánů
Předsedající:
Laca Ľ., Třeška V.
14.20 – 15.00
Přestávka
15.00 – 16.30
Klinické aspekty transplantací ledvin
+ imunosuprese II.
Předsedající:
Krejčí K., Reischig T.
20.00
Sál OLOMOUC
Postery lékaři
Diskuse u posterů
– lékaři
11.45 – 13.30 Oběd
Sestry V.
13.30 – 15.00 Předsedající:
Bazinková M., Wágnerová E.
Postery lékaři
17.00 – 18.00
Valná hromada České transplantační
společnosti
18.00 – 19.00
Valná hromada Slovenskej
transplantologickej spoločnosti
Slavnostní společenský večer v NH Hotelu
SOBOTA – 4. října 2014
08.00 – 12.00
Registrace
Sál EVROPA
Sál MADRID
09.00 – 10.30
Transplantace jater a slinivky břišní
Předsedající: Němec P. , Skladaný L.
Transplantace tkání
Předsedající: Měřička P., Špatenka J.
10.30 – 10.40
Přestávka
10.40 – 11.30
Transplantace jater a slinivky břišní
Předsedající: Lipár K. , Saudek F.
11.30
Závěr kongresu
12.00
Oběd
9.00 – 10.30
Sál OLOMOUC
Postery lékaři
Ú VO D
KONGRES SE KONÁ POD ZÁŠTITOU
Ing. Jiřího Rozbořila, hejtmana Olomouckého kraje
Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa olomouckého
Doc. MUDr. Romana Havlíka, Ph.D., ředitele Fakultní nemocnice v Olomouci
Prof. MUDr. Milana Koláře, Ph.D., děkana Lékařské fakulty UP v Olomouci
Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé,
dovolte, abychom Vás jménem výboru České transplantační společnosti a jménem výboru
Slovenskej transplantologickej spoločnosti co nejsrdečněji přivítali na V. česko-slovenském transplantačním kongresu,
který se koná ve dnech 2. – 4. října 2014 v Olomouci.
Místem setkání je NH Hotel v Olomouci, kde proběhne hlavní vědecký program a také společenská setkání. Prostředí hotelu vytváří dostatek prostoru pro neformální diskuse v přátelské
a konstruktivní atmosféře.
Kongres je nejvýznamnější odbornou a společenskou událostí české a slovenské transplantační
medicíny v roce 2014. V programu zazní nejen sdělení českých a slovenských kolegů, ale také
přednášky zahraničních odborníků. V rámci kongresu je připraveno regionální setkání a firemní
sympózia.
Jsme přesvědčeni, že se na našem kongresu seznámíte jednak s řadou nových vědeckých poznatků a také s praktickými zkušenostmi v léčbě nemocných po transplantacích orgánů a tkání. Kromě odborného programu připravujeme i atraktivní společenský program v prostorách
kongresového hotelu nebo v okolí Olomouce. Olomouc má od středověku historicky významné
vojenské a školské postavení. Sídlí zde naše druhá nejstarší univerzita, která byla založena 1573
z tehdejší jezuitské koleje. Dnes má město především výrazný univerzitní charakter s řadou
historických památek. Sloup Nejsvětější Trojice na hlavním náměstí je památkou UNESCO.
Pozoruhodný je soubor šesti barokních kašen, románský biskupský palác s unikátním areálem
arcidiecézního muzea, arcibiskupský palác a mnoho dalších.
V rámci kongresu proběhne také valná hromada České transplantační společnosti a valné
zhromaždenie Slovenskej transplantologickej spoločnosti.
Přejeme všem příjemný pobyt v Olomouci.
MUDr. Štefan Vítko, CSc.
předseda Česká transplantační společnosti
MUDr. Eva Lacková, Ph.D.
prezidentka Slovenskej transplantologickej spoločnosti
Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc.
předseda lokálního organizačního výboru
1
Ú VO D
Výbor České transplantační společnosti
MUDr. Štefan Vítko, CSc. (předseda)
Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc. (místopředseda)
Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. (vědecký tajemník)
As. MUDr. Pavel Navrátil, CSc. (finanční tajemník)
Členové:
Doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc.
Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc.
Prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc.
MUDr. Jiří Samlík
Prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D.
Revizní komise:
Doc. MUDr. Petr Němec, CSc.
MUDr. Jaroslav Špatenka, CSc.
Doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D.
Výbor Slovenskej transplantologickej spoločnosti
MUDr. Eva Lacková, Ph.D. (prezidentka)
MUDr. Daniel Kuba, Ph.D. (vice-prezident)
Doc. MUDr. Barbara Grandtnerová, Ph.D. (vedecký sekretár)
Členové:
Prof. MUDr. Ján Breza, DrSc.
MUDr. Ľuboslav Beňa, Ph.D.
Doc. MUDr. Eva Goncalvesová, Ph.D.
Doc. MUDr. Ján Koller, CSc.
Doc. MUDr. Ľudovít Laca, CSc.
MUDr. Róbert Roland
MUDr. Jozef Valky, Ph.D.
MUDr. Zuzana Žilinská
Vědecký výbor lékařské sekce
Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc.
MUDr. Ľuboslav Beňa, Ph.D.
MUDr. František Hampl
MUDr. Monika Hrabalová, Ph.D.
MUDr. Adrian Kolesár, Ph.D.
Doc. MUDr. Karel Krejčí, Ph.D.
MUDr. Daniel Kuba, Ph.D.
Prof. MUDr. Ľudovít Laca, CSc.
Prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D.
Doc. MUDr. Petr Němec, CSc.
Doc. MUDr. Martin Oliverius, Ph.D., FEBS
Doc. MUDr. Eva Pokorná, CSc.
Doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D.
MUDr. Jaroslav Špatenka, CSc.
MUDr. Soňa Štěpánková
Prof. MUDr. Vladimír Třeška, DrSc.
Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc.
MUDr. Štefan Vítko, CSc.
MUDr. Zuzana Žilinská, Ph.D.
2
Ú VO D
Vědecký výbor sesterské sekce
Marcela Bazinková (předsedkyně)
Bc. Vladěna Homolková
MUDr. Monika Hrabalová
Bc. Blanka Charamzová
Mgr. Eva Jurčáková
Mgr. Marie Kolářová
Mgr. Tomáš Komínek
Gabriela Krajčovičová
Helena Šmakalová
Mgr. Jitka Štěpánková
Eva Wágnerová
Lokální organizační výbor
Prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc. (předseda)
Členové:
MUDr. Zuzana Ambrůzová
Marcela Bazinková
MUDr. Monika Hrabalová, Ph.D.
Bc. Blanka Charamzová
Romana Koblovská
Doc. MUDr. Karel Krejčí, Ph.D.
MUDr. Jaroslav Pernička, Ph.D.
MUDr. Oldřich Šmakal, Ph.D.
Doc. MUDr. Vladimír Študent, Ph.D.
MUDr. Tomáš Tichý
Doc. MUDr. Petr Utíkal, Ph.D.
Prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc.
Organizační sekretariát
Congress Business Travel, s.r.o.
Monika Šenderová
Lidická 43/99
150 00 Praha 5
Tel.: +420 224 942 575, 224 942 579
Fax: +420 224 942 550
e-mail: [email protected]
Témata kongresu
n DÁRCI ORGÁNŮ A ETIKA TRANSPLANTACÍ
n KLINICKÉ ASPEKTY TRANSPLANTACÍ LEDVIN
n IMUNOSUPRESE A JEJÍ KOMPLIKACE
n TRANSPLANTACE SRDCE A PLIC
n TRANSPLANTACE JATER A SLINIVKY BŘIŠNÍ
n CHIRURGICKÉ ASPEKTY TRANSPLANTACÍ ORGÁNŮ
n TRANSPLANTACE TKÁNÍ
n VARIA
3
Ú VO D
Místo konání
Hotel NH Olomouc Congress
Legionářská 1311/21
779 00 Olomouc
Registrační poplatky
Člen ČTS a STS
Ostatní
Sestry
do 15. 6. 2014
1 600 Kč
1 900 Kč
1 150 Kč
po 15. 6. 2014
1 800 Kč
2 100 Kč
1 400 Kč
Registrační poplatek zahrnuje
n
n
n
n
n
n
n
n
účast na odborném setkání
účast na firemních satelitních sympoziích
účast na výstavě firem
slavností společenský večer
materiály kongresu (program, sborník abstrakt, taška, jmenovka)
certifikát o účasti (včetně ohodnocení kreditními body)
občerstvení v průběhu přestávek
2x oběd
Registrační hodiny
středa, 1. 10. 2014
čtvrtek, 2. 10. 2014
pátek, 3. 10. 2014
sobota, 4. 10. 2014
17.00-20.00
08.00-17.00
08.00-17.00
08.00-12.00
Společenský program
čtvrtek, 2. 10. 2014
Návštěva Litovelského pivovaru
spojená s ochutnávkou piva
doprava autobusem
19.00 hod., cena na os. 150 Kč
Návštěva Arcibiskupského paláce
a Arcidiecézního muzea v Olomouci
s průvodcem, doprava individuální
19.00 hod., cena na osobu:100 Kč
Slavnostní společenský večer
v NH Hotelu, s programem a občerstvením
20.00 hod., účast je zahrnuta v registračním
poplatku, cena za doprovázející osobu: 300 Kč
pátek, 3. 10. 2014
Obědy
Obědy pro účastníky budou připraveny ve foyer a v sále Evropa 3
v pátek 3. 10. 2014 a v sobotu 4. 10. 2014.
4
V Ý S TAVA F I R E M
AbbVie – C1
Astellas Pharma – A1
Biohem – C6
ČTS – C5
Meditrade – C4
Medonet Pharma / partner Roche – A4
Novartis – A5
Olomoucký kraj – C2
Regpharm – A6
Roche – A4
Sanofi – A3
Takeda Pharmaceuticals Czech Republic – C3
Teva – A2
5
VĚDECKÝ PROGRAM
Přednášky
Pro přednášející bude zajištěna prezentační technika pro projekci z PC.
Žádáme přednášející, aby předali své prezentace v dostatečném časovém
předstihu technikovi v sále. Vyhrazený čas pro prezentaci není možné
překročit.
Postery
Rozměry posterů: 95 cm šířka × 200 cm výška, povrch bílé lamino,
připevnění oboustrannou lepící páskou, která bude k dispozici.
Postery lékařů jsou umístěny v sále Olomouc. Diskuse s autory
u posterů lékařů bude probíhat v pátek, 3. 10. 2014,11.00 – 11.30.
Postery sester jsou umístěny v sále Madrid. Diskuse s autory u posterů sester
proběhne v pátek, 3. 10. 2014, 09.30 – 10.00.
Prosíme autory, aby se dostavili ke svým posterům. Postery budou vyvěšeny
po celou dobu kongresu.
Certifikáty
Před zakončením kongresu se budou v registraci vydávat certifikáty
potvrzující účast na akci zařazené do systému vzdělávání lékařů a sester.
6
PROGRAM LÉKAŘI
O = ÚSTNÍ PREZENTACE LÉKAŘŮ (VOLNÁ SDĚLENÍ)
P = POSTEROVÁ PREZENTACE LÉKAŘŮ
ČTVRTEK, 2. 10. 2014
Sál EVROPA
09.30 – 11.00
Regionální setkání – 30 let transplantací ledvin ve FN Olomouc
ORGANIZACE DÁRCOVSKÉHO A TRANSPLANTAČNÍHO PROGRAMU
V ČESKÉ REPUBLICE
Pokorná E.
TRANSPLANTAČNÍ CENTRUM OLOMOUC V ČÍSLECH
Hrabalová M.
ÚLOHA UROLOGŮ V TRANSPLANTAČNÍM CENTRU V OLOMOUCI
Študent L.
PREEMPTIVNÍ TRANSPLANTACE LEDVINY VE FN OLOMOUC
Krejčí K.
11.00 – 11.30
Přestávka
11.30 – 12.30
Firemní symposium Sanofi
Předsedající: Lacková E., Vítko Š.
11.30 – 12.00
DO OTHER ALLOANTIBODIES OR AUTOANTIBODIES HAVE A RELEVANT
ROLE IN TRANSPLANTATION?
Dragun D. (Berlin)
12.00 – 12.20
INDUKČNÍ IMUNOSUPRESE S THYMOGLOBULINEM Viklický O.
12.20 – 12.30
DO WE NEED INDUCTION IMMUNOSUPPRESSION IN ORGAN
TRANSPLANTATION? (DISKUZE)
Dragun D., Viklický O., Lacková E., Vítko Š.
7
ČTVRTEK, 2. 10. 2014
30 LET TRANSPLANTAČNÍHO CENTRA FN OLOMOUC
– HISTORIE A SOUČASNOST
Bachleda P., Utíkal P.
PROGRAM LÉKAŘI
12.30 – 13.00
Přestávka
13.00 – 14.00
Zahájení kongresu, proslovy hostů, přednášky Statistiky (Pokorná E., Kuba D.)
Předsedající: Lacková E., Vítko Š.
14.00 – 14.30
Přestávka
ČTVRTEK, 2. 10. 2014
14.30 – 16.00
Přednášky zahraničních hostů
Předsedající: Beňa Ľ., Vítko Š.
14.30 – 15.00
ANTIBODY – MEDIATED REJECTION AFTER KIDNEY TRANSPLANTATION:
STATE OF ART
Legendre Ch. (France)
15.00 – 15.30
LIVER TRANSPLANTATION AND ONCOLOGY: CONTROVERSIES
Lerut J. (Belgium)
15.30 – 16.00
CADAVERIC KIDNEY TRANSPLANTATION: THE CROATIAN EXPERIENCE
Kes P. (Croatia)
16.00 – 16.30
Přestávka
16.30 – 17.40
Dárci orgánů a etika transplantací
Předsedající: Beňa Ľ., Trunečka P.
O-1
16.30 – 16.40
JEDINCI SE SMRTÍ MOZKU VHODNÍ K ODBĚRU ORGÁNŮ.
VÝSLEDKY PROJEKTU D.A.R.
Pokorná E., Strizková J., Kadlecová Z., Kusová D., Rusinová K., Krejčí V.,
Šťastný P., Kupková Z., Švancar P., Špatenková V., Procházka J., Hušková E.,
Válková R., Nováčková L.
O-2
16.40 – 16.50
KOORDINACE NÁRODNÍHO PROGRAMU TRANSPLANTACE PLIC SPECIFIKA
A CESTA KE ZVÝŠENÍ POČTU TRANSPLANTOVANÝCH NEMOCNÝCH
Burkert J., Lischke R., Šimonek J., Pozniak J., Kolařík J., Habrmanová A., Krejčová J.,
Trnková M., Vymazal T., Březovský P., Špatenka J.
O-3
16.50 – 17.00
POSTOJE ODBORNÉ VEŘEJNOSTI K DÁRCŮM ORGÁNŮ PO NEVRATNÉ
ZÁSTAVĚ OBĚHU
Pokorná E., Rusinová K.
8
10 ROČNÉ SKÚSENOSTI S VYUŽITÍM ECD DARCOV V TRANSPLANTAČNOM
CENTRE UNIVERZITNEJ NEMOCNICE MARTIN. (2004 – 5/2014)
Miklušica J., Dedinská I., Osinová D., Palkoci B., Fani M., Laca Ľ.
O-5
17.10 – 17.20
MENINGITÍDY A ENCEFALITÍDY AKO PRÍČINA SMRTI MOZGU DARCOV
ORGÁNOV
Chrastina M., Žilinská Z., Trebatický B., Bujdák P., Breza J., Breza J. st.
O-6
17.20 – 17.30
PREHĽAD ODBEROVEJ A TRANSPLANTAČNEJ AKTIVITY V SR 2012 – 2013
Kuba D., Krátka M.
O-7
17.30 – 17.40
TRANSPLANTACE LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE – PODMÍNKY A TECHNIKA
ODBĚRU, DLOUHODOBÉ RIZIKO JEDNOSTRANNÉ NEFREKTOMIE
Štěpánková S., Kuman M., Mejzlík V., Husová L., Němec P.
POSTERY
P-1
PŘEŽÍVÁNÍ LEDVIN OD DÁRCŮ STARŠÍCH 50 LET.
ZKUŠENOSTI TC OLOMOUC
Hrabalová M., Fialová J., Doubravská L., Koblovská R., Bachleda P.
P-2
PŘÍNOS MEZINÁRODNÍCH PROJEKTŮ PRO ČESKOU TRANSPLANTAČNÍCH
MEDICÍNU
Frýda P., Březovský P.
P-3
TELESNÉ, PSYCHICKÉ, SOCIÁLNE A DUCHOVNÉ PROBLÉMY PACIENTOV
S RENÁLNOU INSUFICIENCIOU
Gulášová I., Svobodová M.
P-4
STAROSTLIVOSŤ O DARCU ORGÁNOV NA OAIM – MOŽNOSTI VYUŽITIA
HORMONÁLNEJ RESUSCITÁCIE
Osinová D., Miklušica J., Dedinská I., Sániová B., Laca Ľ., Minárik M.
PÁTEK, 3. 10. 2014
Sál EVROPA
08.00 – 09.30
Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese I.
Předsedající: Zadražil J., Žilinská Z.
O-8
08.00 – 08.10
DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY TRANSPLANTACÍ LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH
NEPŘÍBUZNÝCH DÁRCŮ V IKEM 2000 – 2010
Rajnochová Bloudíčková S., Slatinská J., Brůžková I., Jeníčková P., Macháčková K.,
Roháľ T., Janoušek L., Adamec M., Kudla M., Marada T., Baláž P., Viklický O.
9
PÁTEK, 3. 10. 2014
O-4
17.00 – 17.10
ČTVRTEK, 2. 10. 2014
PROGRAM LÉKAŘI
PÁTEK, 3. 10. 2014
PROGRAM LÉKAŘI
O-9
08.10 – 08.20
AB0 INKOMPATIBILNÍ TRANSPLANTACE LEDVIN V IKEM
Viklický O., Paříková, Froněk J., A., Slatinská J., Hanzal V., Janoušek L., Pagáčová L.,
Eretová Z.
O-10
08.20 – 08.30
NEFROTOXICITA KALCINEURINOVÝCH INHIBITORŮ A BK NEFROPATIE V
PROTOKOLÁRNÍCH BIOPSIÍCH TRANSPLANTOVANÝCH LEDVIN
Krejčí K., Tichý T., Bednaříková J., Žamboch K., Orság J., Hrubý M., Klíčová A.,
Bachleda P., Zadražil J.
O-11
08.30 – 08.40
TRANSPLANTACE LEDVINY U WISKOTT – ALDRICHOVA SYNDROMU
Kuman M., Mejzlík V., Štěpánková S., Husová l., Němec P., Licman J., Chovancová Z.
O-12
08.40 – 08.50
VÝZNAM URODYNAMICKÉHO VYŠETŘENÍ PRO PREDIKCI UROLOGICKÝCH
KOMPLIKACÍ PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Borovička V., Zachoval R., Marada T., Froněk J., Slatinská J., Viklický O.
O-13
08.50 – 09.00
NOVOVZNIKNUTÝ DIABETES MELLITUS PO TRANSPLANTÁCII (NODAT) –
ANALÝZA RIZIKOVÝCH FAKTOROV
Dedinská I., Laca Ľ ., Mikulšica J., Galajda P., Mokáň M.
O-14
09.00 – 09.10
SROVNÁNÍ PROFYLAXE VALGANCICLOVIREM A VALACYCLOVIREM
V PREVENCI CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE: VÝSLEDKY RANDOMIZOVANÉ
STUDIE PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Reischig T., Kačer M., Jindra P., Hes O., Lysák D., Bouda M.
O-15
09.10 – 09.20
FARMAKOEKONOMICKÝ DOPAD POUŽITÍ VALGANCIKLOVIRU VERSUS
VALACYKLOVIRU V CYTOMEGALOVIROVÉ PROFYLAXI U PŘÍJEMCŮ
TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY: RANDOMIZOVANÁ KLINICKÁ STUDIE
Kačer M., Kielberger L., Bouda M., Reischig T.
O-16
09.20 – 09.30
BIOPTICKÉ NÁLEZY U MINIMÁLNÍ ERYTROCYTURIE RENÁLNÍHO PŮVODU
Hanzal V., Honsová E., Slatinská J., Viklický O.
POSTERY
P-5
TOLERANCE AND REJECTION ASSOCIATED TRANSCRIPTS IN LOW –
RISK KIDNEY TRANSPLANT RECIPIENTS: PROSPECTIVE STUDY
Hrubá P., Brabcová I., Krepsová E., Sekerková A., Slatinská J., Stříž I., Viklický O.
P-6
IDENTIFIKACE ANTI – HLA PROTILÁTEK U PŘÍJEMCŮ LEDVINNÉHO ŠTĚPU
A JEJICH VÝZNAM PRO VÝSLEDEK TRANSPLANTACE
Ambrůzová Z., Krejčí K., Zadražil J., Petřek M.
P-7
SENZIBILIZÁCIA PACIENTOV NA ČAKACEJ LISTINE –
NÁRODNÁ A REGIONÁLNA ANALÝZA
Baltesová T., Ševcová D., Petríková I., Dankovčíková M., Barlová E., Beňa Ľ., Kuba D.
10
P-8
TRANSPLANTACE LEDVINY MŮŽE BÝT HOROREM PRO PACIENTA I
ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL
Dědochová J., Lys Z., Samlík J.,Foltýs A.
P-9
BACILÁRNÍ ANGIOMATÓZA U PACIENTKY PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Orság J., Flodr P., Melter O., Tkadlec J., Nováková M., Šternberský J., Hrubý M.,
Klíčová A., Žamboch K., Krejčí K., Zadražil J.
P-10
BIOPSIE TRANSPLANTOVANÝ OBLIČIEK V TC MARTIN
Dedinská I., Macháleková K., Mikulšica J., Palkoci B., Fani M., Laca Ľ.
P-11
ANALÝZA SOLUBILNÝCH HLA – G ANTIGÉNOV V SÉRACH PACIENTOV
PO TRASPLANTÁCII OBLIČKY
Poláková K., Žilinská Z., Bandžuchová E., Chreňová S., Kuba D.
P-12
VÝSKYT POTRANSPLANTAČNÍHO DIABETU PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Macháčková K., Paříková A., Viklický O.
P-13
POUŽITÍ IMUNOADSORBERU AB0 – ADSOPAK PŘI AB0 INKOMPATIBILNÍ
TRANSPLANTACI LEDVINY
Matysková Kubišová M., Navrátil P., Bláha M., Merta M., Víšek J., Sobotka L.
P-14
RENÁLNÍ FUNKCE U DĚTÍ PO TRANSPLANTACI SRDCE
Ošmerová M., Štěpánková S., Němec P.
P-15
BALNEOTHERAPIA AKO SÚČASŤ REHABILITAČNÉHO PROCESU PACIENTOV
PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY
Grandtnerová B., Berátšová Z., Červeňová M., Červeň J., Markech M.,Štefániková A.
09.30 – 10.00
Přestávka
10.00 – 11.00
Transplantace srdce a plic
Předsedající: Gonzálvesová E., Lischke R.
O-17
10.00 – 10.10
INDIKÁCIA PACIENTOV NA TRANSPLANTÁCIU PĽÚCV ROKOCH 2010 – 2013
Šenková A., Kvassayová K., Dostálová K., Zlochová D., Hájková M.
O-18
10.10 – 10.20
TRANSPLANTACE PLIC V ČR – 15 LET, 200 TRANSPLANTACÍ
Šimonek J., Pozniak J., Schutzner J., Kolařík J., Pafko P., Fila L., Kuzma K., Lischke R.
O-19
10.20 – 10.30
PLICNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE U DOSPĚLÝCH NEMOCNÝCH
S CYSTICKOU FIBRÓZOU ZAŘAZENÝCH NA ČEKACÍ LISTINU
TRANSPLANTACE PLIC
Fila L., Kuzma M., Grandcourtová A., Valentová Bartáková L.
11
PÁTEK, 3. 10. 2014
PROGRAM LÉKAŘI
PROGRAM LÉKAŘI
O-20
10.30 – 10.40
MÁ VÝZNAM SNIŽOVAT TEPOVOU FREKVENCI PACIENTŮ ČASNĚ
PO TRANSPLANTACI SRDCE?
Bedáňová H., Ondrášek J., Fila P., Horváth V., Pavlík P., Pokorný P., Němec P.
O-21
10.40 – 10.50
BIOMARKERY V DETEKCI ČASNÉHO RENÁLNÍHO POŠKOZENÍ
PO TRANSPLANTACI SRDCE
Hošková L., Franeková J., Melenovský V., Málek I., Kautzner J.,Pirk J.,Szárszoi O.,
Jabor A., Viklický O.
O-22
10.50 – 11.00
INFEKČNÍ KOMPLIKACE PŘI IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPII ZALOŽENÉ
NA MTOR INHIBITORECH U PACIENTŮ PO OTS
Ozábalová E., Krejčí J., Hude P., Godava J., Honek T., Špinarová L., Bedáňová H.,
Němec P.
PÁTEK, 3. 10. 2014
POSTERY
P-16
RETRANSPLANTACE SRDCE – NAŠE ZKUŠENOSTI
Podzimková M., Málek I., Hošková L., Dorazilová Z., Hegarová M., Melenovský V.
P-17
ÚČINNOST IMUNOADSORPČNÍ LÉČBY U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ
SRDCE
Pagáčová L., Málek I., Gazdič T., Kubánek M., Hošková L., Svobodová E., Voska L.,
Pirk J.
P-18
TERC POLYMORPHISM, LEUKOCYTE TELOMERE LENGTH AND
THE SURVIVAL LENGTH IN PATIENTS AFTER HEART TRANSPLANTATION
Dlouhá D., Vymětalová J., Hubáček J.A., Vančura V., Málek I., Lánská V.
P-19
FULMINANTNÍ GIANT – CELL MYOKARDITIDA JAKO DIAGNÓZA VEDOUCÍ
K SRDEČNÍ TRANSPLANTACI
Godava J., Moravcová H., Krejčí J., Hude P., Žampachová V., Němec P., Bedáňová H.,
Špinarová L.
11.00 – 11.30
Diskuse u posterů – Sál OLOMOUC
11.45 – 12.45
Advagraf symposium – Astellas Pharma
Moderní imunosupresí ke zlepšení dlouhodobých výsledků
Předsedající: Lacková E., Němec P., Vítko Š.
11.45 – 12.05
PRVNÍ DLOUHODOBÁ MORTALITNÍ ADVAGRAF DATA
Trunečka P.
12.05 – 12.25
SOUČASNÝ POHLED NA AMR
Viklický O.
12
PROGRAM LÉKAŘI
12.25 – 12.45
EN BLOC TRANSPLANTÁCIA OBLIČEK OD NOVORODENCA –
TROJROČNÉ SLEDOVANIE PRÍJEMCU
Beňa L.
11.45 – 13.00
Oběd
O-23
13.00 – 13.10
100 TRANSPLANTÁCIÍ PEČENE V TC BANSKÁ BYSTRICA
Hampl F., Slobodník I., Janek J., Kminiak R., Kothaj P.
O-24
13.10 – 13.20
NÁHLÉ PŘÍHODY BŘIŠNÍ PO TRANSPLANTACI PLIC
Pozniak J., Kolařík J., Šimonek J., Schützner J., Pafko P., Lischke R.
O-25
13.20 – 13.30
NÁHLÉ PŔÍHODY BŔIŚNÍ U NEMOCNÝCH PO TRANSPLANTACI LEDVIN
Třeška V., Reischig T., Čertík B., Moláček J., Náhlík J., Opatrný V.
O-26
13.30 – 13.40
OD LUMBOTOMIE K ROBOTICKY ASISTOVANÉMU ODBERU OBLIČKY
Balaz V., Babeľa J., Farra R., Hampl F., Janek J.
O-27
13.40 – 13.50
ČASNÉ UROLOGICKÉ KOMPLIKACE PO TRANSPLANTACÍCH LEDVIN
Pernička J., Študent V., Šmakal O., Grepl M., Hartmann I., Král M., Vidlář A.
O-28
13.50 – 14.00
PROTRAHOVANÁ LYMFATICKÉ SEKRECE Z DRÉNU PO TRANSPLANTACI
LEDVINY – RACIONÁLNÍ PODKLADY PÉČE O NEMOCNÉHO
Pacovský J., Navrátil P., Matysková – Kubišová M., Hyšpler R., Holub L., Broďák M.
O-29
14.00 – 14.10
PROBLEMATIKA NEFREKTOMIE POLYCYSTICKÝCH LEDVIN U PACIENTŮ
S LEDVINNOU NEDOSTATEČNOSTÍ
Navrátil P., PacovskýJ., Novák I., Matysková – Kubišová M.
O-30
14.10 – 14.20
RETROGRÁDNÍ OXYGENOVÁ PERSUFLACE LEDVIN –
EXPERIMENT NA ZVÍŘETI
Moláček J., Třeška V., Matějka R., Opatrný V., Houdek K.
POSTERY
P-20
PSEUDOANEURYZMA INTERLOBÁRNEJ TEPNY TRANSPLANTOVANEJ
OBLIČKY AKO KOMPLIKÁCIA NEFROSKOPIE PRE LITIÁZU
Kožak P., Trebatický B., Žilinská Z., Chrastina M., Kizeková Z., Breza J. ml., Breza J.,
I.Vulev I., Bažík R., Klepanec A.
13
PÁTEK, 3. 10. 2014
13.00 – 14.20
Chirurgické aspekty transplantací orgánů
Předsedající: Laca Ľ., Třeška V.
PÁTEK, 3. 10. 2014
PROGRAM LÉKAŘI
P-21
ANGIOLOGICKÉ INTERVENČNÉ VÝKONY U PACIENTOV
PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY
Špak Ľ., Baltesová T., Hulík Š., Beňa Ľ., Jurčina J., Rosenberger J.
P-22
ODBĚR LEDVIN ZE ZEMŘELÉHO DÁRCE S DISEKCÍ AORTY TYPU A:
CASE REPORT
Chlupáč J., Kudla M., Janoušek L., Froněk J.
P-23
PRVNÍ REDUKCE JATERNÍHO ŠTĚPU V CKTCH BRNO
Ničovský J., Němec P., Nešpor D., Kysela P., Mejzlík V., Husová L.
P-24
TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK S KOMPLIKOVANÝM CIEVNYM ZÁSOBENÍM
Hulík Š., Kalanin R., Tóth E., Závacký P., Kaťuchová J., Radoňak J., Baltesová T.,
Rosenberger J., Beňa Ľ.
P-25
FUNKCE TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY U PACIENTŮ S FEMORÁLNÍM
ARTERIOVENÓZNÍM SHUNTEM
Nešpor D., Němec P.
P-26
CIEVNE KOMPLIKÁCIE PRI TRANSPLANTÁCII PEČENE A ICH RIEŠENIE
Janek J., Kminiak R., Hampl F., Okapec S.
14.20 – 15.00
Přestávka
15.00 – 16.30
Klinické aspekty transplantací ledvin + imunosuprese II.
Předsedající: Krejčí K., Reischig T.
O-31
15.00 – 15.10
DONOR – SPECIFICKÉ PROTILÁTKY A DLOUHODOBÉ PŘEŽITÍ
TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY
Slavčev A., Valhová Š., Svobodová E., Janatová K., Boháčová P., Slatinská J.,
Viklický O.
O-32
15.10 – 15.20
EFFECT OF INDUCTION THERAPY ON EXPRESSION OF MOLECULAR
MARKERS OF REJECTION AND TOLERANCE
Viklický O., Krepsová E., Brabcová I., Sekerková A., Wohlfahrt P., Stříž I., Sawitzki B.
O-33
15.20 – 15.30
BORTEZOMIB V LÉČBĚ REZISTENTNÍ AKUTNÍ PROTILÁTKAMI
ZPROSTŘEDKOVANÉ REJEKCI (AMR), ZKUŠENOSTI NAŠEHO CENTRA
Slatinská J., Svobodová E., Honsová E., Hanzal V., Viklický O.
O-34
15.30 – 15.40
SLEDOVANIE EXPRESIE HLA – G V BIOPSII OBLIČIEK U PACIENTOV
PO TRANSPLANTÁCII OBLIČIEK
Žilinská Z., Poláková K., Bandžuchová E., Chrastina M., Trebatický B., Breza J.,
Handzušová M., Kuba D., Tirpáková J., Pavlechová M.
14
O-35
15.40 – 15.50
STEROID FREE IMMUNOSUPPRESSION IS ASSOCIATED WITH ENHANCED
TH1 TRANSCRIPTS
Hrubá P., Brabcová I., Krepsová E., Sekerková A., Slatinská J., Stříž I., Viklický O.
O-36
15.50 – 16.00
DEFINICE ZAKÁZANÝCH ANTIGENŮ JAKO SOUČÁST ALOKAČNÍCH KRITERIÍ
U RETRANSPLANTACE LEDVINY: ANALÝZA SOUČASNÉHO PŘÍSTUPU
Verflová A., Svobodová E., Vrbová M., Slavčev A., Pokorná E., Slatinská J., Viklický O.
O-37
16.00 – 16.10
PROTEINURIE U DÉTÍ PO TRANSPLANTACI LEDVINY – PREVALENCE,
TYPIZACE, LÉČBA A VZTAH K PŘEŽÍVÁNÍ ŠTĚPU
Seeman T., Rosík T., Malina M., Šimánková N., Dušek J., Vondrák K., Zieg J.,
Špatenka J., Burkert J., Fiala R., Feber J.
O-38
16.10 – 16.20
VASKULÁRNÍ REJEKCE PO TRANSPLANTACI LEDVINY
A „IZOLOVANÁ V LÉZE“: SKRYTÁ HROZBA
Wohlfahrtová M., Novotný M., Honsová E., Viklický O.
O-39
16.20 – 16.30
MNOŽSTVÍ TRANSPLANTOVANÉHO LEDVINNÉHO PARENCHYMU
POZITIVNĚ KORELUJE S RYCHLOSTÍ ROZVOJE EEGFR U DĚTÍ
Burkert J., Slavotínková M., Chvátalová E., Dlask K., Seeman T., Matoušovic K.,
Špatenka J.
17.00 – 18.00
VALNÁ HROMADA ČTS – SÁL MADRID
18.00 – 19.00
VALNÁ HROMADA STS – SÁL MADRID
PÁTEK, 3. 10. 2014
PROGRAM LÉKAŘI
SOBOTA, 4. 10. 2014
09.00 – 10.30
Transplantace jater a slinivky břišní
Předsedající: Němec P., Skladaný L.
O-40
09.00 – 09.10
KVANTIFIKACE EPIDERMÁLNÍCH NERVOVÝCH VLÁKEN U PŘÍJEMCŮ
PANKREATU PO 8 LETECH NORMOGLYKÉMIE
Havrdová T., Bouček P., Voska L., Lodererová A., Saudek F., Lipár K., Sommer C.
O-41
09.10 – 09.20
TRANSDIFERENCIACE PANKREATICKÝCH NE – ENDOKRINNÍCH BUNĚK
NA INZULIN – PRODUKUJÍCÍ BUŇKY PO PODÁNÍ SYNTETICKÝCH
MEDIÁTOROVÝCH RNA KÓDUJÍCÍCH KLÍČOVÉ TRANSKRIPČNÍ FAKTORY
PRO DIFERENCIACI BETA – BUNĚK
Leontovyč I., Koblas T., Saudek F.
O-42
09.20 – 09.30
EFEKTIVITA HEMOKOAGULAČNEJ PRÍPRAVY NA INVAZÍVNY VÝKON
U KANDIDÁTOV NA TRANSPLANTÁCIU PEČENE
Skladaný L., Šváč J., Molčan P.
15
SOBOTA, 4. 10. 2014
Sál EVROPA
SOBOTA, 4. 10. 2014
PROGRAM LÉKAŘI
O-43
09.30 – 09.40
VPLYV TROMBOELASTOMETRICKY RIADENEJ HEMOSTÁZY NA FUNKCIU
PEČENOVÉHO ALOGRAFTU PO TRANSPLANTÁCII PEČENE
Uhliar M., Fillová Ľ., Okáľ M.
O-44
09.40 – 09.50
VČASNÉ NEUROLOGICKÉ KOMPLIKÁCIE PO OLTX,
VIEME IM PREDCHÁDZAŤ?
Okáľ M., Uhliar M.
O-45
09.50 – 10.00
DLOUHODOBÝ VLIV LÉČBY SIROLIMEM A TAKROLIMEM NA PŘEŽÍVÁNÍ
PACIENTŮ A ŠTĚPŮ PO KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI PANKREATU
A LEDVINY
Girman P., Lipár K., Kočík M., Bouček P., Saudek F.
10.30 – 10.40
Přestávka
10.40 – 11.30
Transplantace jater a slinivky břišní
Předsedající: Lipár K., Saudek F.
O-46
10.40 – 10.50
PRVNÍCH 1000 TRANSPLANTACÍ JATER V IKEM
Trunečka P., Froněk J., Janoušek L., Oliverius M., Kučera M., Kieslichová E.,
Ročeň M., Špičák J., Šperl J., Gottfriedová H., Fraňková S., Drastich P., Hejlová I.,
Pokorná E., Honsová E., Peregrin J., Lánská V., Hačkajlo D., Janečková L., Herman A.
O-47
10.50 – 11.00
REKURENCE ABUSU ALKOHOLU U TRANSPLANTOVANÝCH
PRO TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU V CKTCH BRNO
Mejzlík V., Husová L., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.
O-48
11.00 – 11.10
TRANSPLANTACE JATER PRO PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGITIDU,
REKURENCE A RETRANSPLANTACE
Husová L., Mejzlík V., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.
O-49
11.10 – 11.20
TRANSPLANTÁCIA PEČENE A FUNKCIA OBLIČIEK
Lacková E., Šváč J., Dropčová A., Selčanová – Adamcová S., Skladaný Ľ.
O-50
11.20 – 11.30
TRANSPLANTACE PRO MÉNĚ ČASTÉ NÁDORY JATER
Gottfriedová H., Janečková L., Lánská V., Trunečka P., Špičák J.
POSTERY
P-27
ULCERÓZNÍ KOLITIDA A TRANSPLANTACE JATER PRO PRIMÁRNÍ
SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGITIDU – ZKUŠENOSTI TRANSPLANTCENTRA IKEM
Bajer L., Drastich P., Wohl P., Beneš M., Drastichová M., Špičák J.
16
PROGRAM LÉKAŘI
P-28
GENETICKY PODMÍNĚNÁ SNÍŽENÁ EXPRESE TNF – Α SNIŽUJE RIZIKO
ZÁVAŽNÝCH BAKTERIÁLNÍCH INFEKCÍ U PACIENTŮ S POKROČILOU
CIRHÓZOU JATER
Šenkeříková R., de Mare – Bredemeijer E., Fraňková S., Roelen D., Visseren T.,
Trunečka P., Špičák J., Metselaar H., Jirsa M., Kwekkeboom J., Šperl J.
P-30
PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGOITIDA A NESPECIFICKÝ ZÁNĚT
STŘEVNÍ, BIOLOGICKÁ LÉČBA PO TRANSPLANTACI JATER
Husová L., Zbořil V., Mejzlík V., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.
P-31
VÝBĚR VHODNÉ ENDOGENNÍ KONTROLY PRO GENOVOU EXPRESNÍ
ANALÝZU V PANKREATICKÝCH OSTRŮVCÍCH
Kosinová L., Fábryová E., Brabcová I., Sticová E., Saudek F., Kriz J.
P-32
ZLEPŠENÍ PROKRVENÍ ALTERNATIVNÍHO MÍSTA PRO EXTRAHEPATÁLNÍ
TRANSPLANTACI LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ
Fábryová E., Kubies D., Kasoju N., Jirák D., Galisová A., Saudek F., Kříž J.
P-33
VYUŽITIE ELIMINAČNEJ METÓDY MARS U PACIENTOV
PRED TRANSPLANTÁCIOU PEČENE
Topoľský I., Skladaný Ľ., Adamcová – Selčanová S., Kapusta D.
Sál MADRID
09.00 – 10.30
Transplantace tkání
Předsedající: Měřička P., Špatenka J.
O-51
09.00 – 09.10
TRANSPLANTACE ALLOGENNÍHO ŠTĚPU STERNA – NOVÁ METODA LÉČBY
ROZSÁHLÝCH POST – STERNOTOMICKÝCH DEFEKTŮ HRUDNÍ STĚNY
Kaláb M., Karkoška J., Kamínek M., Lonský V.
O-52
09.10 – 09.20
KRYOKONZERVACE CÉVNÍCH ŠTĚPŮ PRO KLINICKÉ POUŽITÍ –
PŘEHLED DOSAVADNÍCH ZKUŠENOSTÍ
Měřička P., Špaček M., Janoušek L., Dvořáček L., Štádler P., Vlachovský R., Guňka I.,
Honegrová B., Voxová B., Štěpánová V., Drahošová M., Navrátil P., Staffa R.,
Lindner J.
O-53
09.20 – 09.30
VYUŽITÍ IZOLÁTOROVÉ TECHNOLOGIE PŘI PŘÍPRAVĚ LIDSKÝCH TKÁNÍ
A BUNĚK – 3 ROKY ZKUŠENOSTÍ
Karkoška J., Špirka D., Pánek L., Sekora J., Provazník I.
O-54
09.30 – 09.40
NOVÝ SPÔSOB PRÍPRAVY ACELULÁRNEJ ALODERMY PRE POUŽITIE
V REKONŠTRUKČNEJ A PLASTICKEJ CHIRURGII
Dragúňová J., Babál P., Koller J., Cucorová V.
17
SOBOTA, 4. 10. 2014
P-29
SOBOTA, 4. 10. 2014
PROGRAM LÉKAŘI
O-55
09.40 – 09.50
TACROLIMUS V MONOTERAPII PO TRANSPLANTACI
KRYOPREZERVOVANÝCH AORTÁLNÍCH ŠTĚPŮ U POTKANA
Špunda R., Hrubý J., Měřička P., Mlček M., Splith K., Schmelzle M., Lindner J.,
Kobylka P., Matia I., Špaček M.
O-56
09.50 – 10.00
VLIV ZPŮSOBU KONZERVACE NA IMUNOGENICITU A REJEKCI TEPENNÝCH
ALLOŠTĚPŮ U POTKANA
Hrubý J., Špunda R., Měřička P., Mlček M., Splith K., Schmelzle M., Lindner J.,
Kobylka P., Špaček M., Matia I.
O-57
10.00 – 10.10
ALLOTRANSPLANTACE CÉVNÍCH ŠTĚPÚ VE VFN.
Špaček M., Mitáš P., Hrubý J., Brlicová L., Špunda R., Klika T., Novotný R., Lindner J.
O-58
10.20 – 10.30
KVALITA ŽIVOTA PO ROSSOVĚ OPERACI – MOTIVACE PRO BANKING
KARDIOVASKULÁRNÍCH TKÁNÍ
Špatenka J., Vojáček J., Burkert J., Voborník M., Žáček P., Habrmanová A., Krejčová J.,
Kobylka P.
POSTERY
P-34
E – LEARNINGOVÝ KURS „ZÁKLADY ODBĚRU A KONZERVACE TKÁNÍ“ –
PRVNÍ ZKUŠENOSTI S POUŽITÍM PŘI VÝUCE VOLITELNÉHO PŘEDMĚTU
Měřička P., Štěrba L., Straková H., Navrátil P., Honegrová B.
P-35
RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ DÁRCŮ PANKREATŮ PRO IZOLACI
LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ
Berková Z., Girman P., Kříž J., Fábryová E., Koblas T., Leontovyč I., Kosinová L.,
Vávrová E., Neškudla T., Habart D., Mindlová M., Dovolilová E., Saudek F.
P-36
KRYOBANKA TKÁŇOVÉHO ZAŘÍZENÍ FAKULTNÍ NEMOCNICE
HRADEC KRÁLOVÉ – 10 LET ZKUŠENOSTÍ
Měřička P., Straková H., Štěrba L., Schuster P., Vinš M., Lánská M., Jebavý L., Žák P.
P-37
MŮŽEME SE SPOLEČNĚ PODÍLET NA LÉČBĚ PACIENTA?
Karkoška J., Kaláb M., Handlos P., Dvořáček I., Špirka D., Lonský V.
18
PROGRAM SESTRY
SO = ÚSTNÍ PREZENTACE SESTER
PS = POSTEROVÁ PREZENTACE SESTER
ČTVRTEK, 2. 10. 2014
Sál MADRID
14.00 – 16.00
SO-1
14.00 – 14.15
TRANSPLANTÁCIA OBLIČKY OD ŽIJUCEHO DARCU –
FAKTORY OVPLYVŇUJUCE ROZHODOVANIE DARCOV A PRÍJEMCOV
Jadrničková M., Dubnianská G., Baltesová T., Beňa Ĺ.
SO-2
14.15 – 14.30
DUÁLNÍ TRANSPLANTACE
Karlíková L., Körbervá M.
SO-3
14.30 – 14.45
EMOCE, MEDICÍNA, ZÁKON A TRANSPLANTACE
Keleman R., Brůžková I., Kostková D., Koráčková M., Bassettová M., Pokorná E.
SO-4
14.45 – 15.00
NEUROCHIRURGIE A TRANSPLANTACE
Petřeková M.
SO-5
15.00 – 15.15
SKUTOČNE MAME NEDOSTATOK DARCOV ORGANOV?
Sendrey A., Knappová A.
SO-6
15.15 – 15.30
TRANSPLANTACE LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH DÁRCŮ –
PROGRAM PÁROVÉ VÝMĚNY
Slavíčková H., Zámečníková R., Froněk J., Viklický O.
SO-7
15.30 – 15.45
ODBĚR LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE
Fričarová M., Kader Agová I.
SO-8
15.45 – 16.00
TRANSPLANTACE LEDVIN OD NEBIJÍCÍCH DÁRCŮ
Jirek Pavlíková M.
16.00 – 16.30
Přestávka
19
ČTVRTEK, 2. 10. 2014
Sestry I.
Předsedající: Hrabalová M., Komínek T.
PROGRAM SESTRY
PÁTEK, 3. 10. 2014
ČTVRTEK, 2. 10. 2014
16.30 – 18.00
Sestry II.
Předsedající: Šmakalová H., Štěpánková J.
SO-9
16.30 – 16.40
VYŠETŘENÍ KANDIDÁTA PŘED TRANSPLANTACÍ LANGERHANSOVÝCH
OSTRŮVKŮ
Németová L., Saudek F., Mindlová M.
SO-10
16.40 – 16.50
TRANSPLANTACE LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ V IKEM 2005 – 5/2014
Dovolilová E. a kolektiv
SO-11
16.50 – 17.00
TRANSPLANTACE JATER TECHNIKOU SPLIT
Broučková E.
SO-12
17.00 – 17.10
PRVNÍ SPLIT JATER PRO DVA DOSPĚLÉ PŘÍJEMCE Z POHLEDU
PERIOPERAČNÍ SESTRY
Novotná M., Eignerová A., Hladíková A.
SO-13
17.10 – 17.20
PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ PERSONÁLU V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI O PACIENTY
PO TRANSPLANTACI JATER SE ZAMĚŘENÍM NA TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU
Wágnerová E., Rutarová J.
SO-14
17.20 – 17.30
TRANSPLANTACE TENKÉHO STŘEVA Z POHLEDU KOORDINÁTORA
PROGRAMU
Heřmanová B.
SO-15
17.30 – 17.40
NEJENOM ODBĚR ORGÁNŮ….
Lorková E., Černá J.
SO-16
17.40 – 17.50
AMBULANTNÍ NUTRIČNÍ PÉČE U TRANSPLANTOVANÝCH NEMOCNÝCH
Mengerová O.
PÁTEK, 3. 10. 2014
Sál MADRID
08.00 – 09.30
Sestry III.
Předsedající: Jurčáková E., Krajčovičová G.
SO-17
08.00 – 08.10
VČASNÉ KOMPLIKÁCIE V POOPERAČNOM OBDOBÍ U PACIENTA
PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY
Findurová J.
20
SO-18
08.10 – 08.20
VYUŽITÍ IMUNOADSORBCE V TRANSPLANTOLOGII
Eretová Z., Paříková A., Viklický O.
SO-19
08.20 – 08.30
NAŠE ZKUŠENOSTI S PLAZMAFERÉZOU U PACIEANTŮ S TRANSPLANTACÍ
LEDVIN
Hamšíková J., Wágnerová E.
SO-20
08.30 – 08.40
VYUŽITÍ MEMBRÁNOVÉ PLAZMAFERÉZY V TRANSPLANTOLOGII LEDVIN
Klozová J., Mošová D.
SO-21
08.40 – 08.50
PÉČE O PACIENTA PO TRANSPLANTACI LEDVIN
Charamzová B., Iránková M., Kadláčková V., Rokytová S.
SO-22
08.50 – 09.00
LYMFOKELA PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Šmakalová H., Pospíšilová V.
SO-23
09.00 – 09.10
JAK POKRAČUJE PROJEKT „AMBASADOR TRANSPLANTACE“
Homolková V., Kolářová M.
Diskuse
09.30 – 10.00
Diskuse u posterů
10.00 – 11.30
Sestry IV.
Předsedající: Homolková V., Kolářová M.
SO-24
10.00 – 10.10
ÚSPECHY TRANSPLANTÁCIÍ OBLIČEK NA HDS KEŽMAROK
Lásková O., Gašparovičová Š.
SO-25
10.10 – 10.20
TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK U SENIOROV
Kotianová J., Kazárová S.
SO-26
10.20 – 10.30
POLYCYSTICKÉ OBLIČKY U TRANSPLANTOVANÝCH PACIENTOV –
NEFREKTOMOVAŤ ALEBO NENEFREKTOMOVAŤ?
Krajčovičová G., Piterková G.
SO-27
10.30 – 10.40
ŘETĚZOVÁ TRANSPLANTACE LEDVIN
Rychlíková D.
SO-28
10.40 – 10.50
HMOTNOSŤ JAKO RIZIKOVÝ FAKTOR DIABETES MELLITUS
PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY
Jurčáková E., Knappová A., Dedinská I.
21
PÁTEK, 3. 10. 2014
PROGRAM SESTRY
PROGRAM SESTRY
SO-29
10.50 – 11.00
OBEZITA A JEJÍ VLIV NA ÚSPĚŠNOST NA TRANSPLANTACE LEDVIN
Růžičková M., Chrástecká M.
SO-30
11.00 – 11.10
PRÁCE KOORDINÁTORA PÉČE O PACIENTY PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Suchá A., Ondráková M.
Diskuse
11.45 – 13.30
Oběd
PÁTEK, 3. 10. 2014
13.30 – 15.00
Sestry V.
Předsedající: Bazinková M., Wágnerová E.
SO-31
13.30 – 13.40
KVALITA ŽIVOTA IMUNOSUPRIMOVANÉHO PACIENTA PO TRANSPLANTACI
LEDVIN
Čagánková E., Hošková M.
SO-32
13.40 – 13.50
IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE PO TRANSPLANTACI LEDVIN“
Görlichová A., Jeřábková M.
SO-33
13.50 – 14.00
SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O PACIENTY S IMUNOSUPRESIVNÍ
TERAPIÍ
Kolářová M., Lužová H.
SO-34
14.00 – 14.10
DŮLEŽITOST EDUKACE PACIENTŮ PŘI PODÁVÁNÍ IMUNOSUPRESIVNÍ
TERAPIE“
Žárská S., Uchytilová N.
SO-35
14.10 – 14.20
VYUŽITÍ MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY ECULIZUMABU
PŘI TRANSPLANTACI LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE
Kadlecová J.
SO-36
14.20 – 14.30
PACIENT S MECHANICKOU SRDEČNÍ PODPOROU NA ČEKACÍ LISTINĚ
TRANSPLANTACÍ SRDCE – MOŽNOSTI AMBULANTNÍHO SLEDOVÁNÍ
Štěpánková J., Škvárová H., Dorazilová Z., Hošková L., Mešťanová Z.
SO-37
14.30 – 14.40
TĚŽKÁ HUMORÁLNÍ REJEKCE PO TRANSPLANTCI SRDCE JAKO DŮSLEDEK
NESPOLUPRÁCE PACIENTA
Škvárová H., Mešťanová Z., Štěpánková J., Podzimková M., Hošková L.,
Schneiderová P.
SO-38
14.40 – 14.50
TRANSPLANTÁCIA PĽÚC – DRUHÁ ŠANCA
Szijartová V., Danková R., Hájková M.
22
PROGRAM SESTRY
SO-39
14.50 – 15.00
ŠPECIFICKÁ STAROSTLIVOSŤ O PACIENTA PRED A A PO TRANSPLANTÁCIÍ
PĽÚC
Varjasiová Z., Danková R., Šenková A.
POSTERY
KOORDINACE ODBĚRŮ ORGÁNŮ PO NEVRATNÉ ZÁSTAVĚ OBĚHU (DCD)
Brůžková I., Kostková D., Horáčková M., Bassettová M., Keleman R., Pokorná E.
PS-02
TRANSPLANTACE LEDVIN A ČEKACÍ LISTINA U DĚTSKÝCH PACIENTŮ
Z POHLEDU NÁRODNÍCH KOORDINÁTORŮ TRANSPLANTACÍ
(KST – STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ)
Zappová D., Baudyšová L.
17.00 – 18.00
VALNÁ HROMADA ČTS
18.00 – 19.00
VALNÁ HROMADA STS
PÁTEK, 3. 10. 2014
PS-01
23
24
ABSTRAKTA
V. ČESKO-SLOVENSKÝ
TRANSPLANTAČNÍ KONGRES
2. – 4. října 2014
Olomouc
Seřazeno podle programu,
o zařazení abstraktu rozhodl vědecký výbor kongresu.
25
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
Dárci orgánů a etika transplantací
O-2
KOORDINACE NÁRODNÍHO PROGRAMU
TRANSPLANTACE PLIC
Specifika a cesta ke zvýšení počtu
transplantovaných nemocných
O-1
JEDINCI SE SMRTÍ MOZKU VHODNÍ
K ODBĚRU ORGÁNŮ.
VÝSLEDKY PROJEKTU D.A.R.
Pokorná E. , Strizková J. , Kadlecová Z. , Kusová D. ,
Rusinová K.(2), Krejčí V.(2), Šťastný P.(3), Kupková Z.(4),
Švancar P.(5), Špatenková V.(5), Procházka J.(6), Hušková E.(6),
Válková R.(6), Nováčková L.(7)
(1)
(2)
(2)
(2)
Transplantcentrum IKEM Praha; (2)VFN Praha; (3)TN Praha; (4)nemocnice Bulovka Praha; (5)nemocnice Liberec; (6)nemocnice Ústí
nad Labem; (7)nemocnice Kolín
lTransplantcentrum IKEM, Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4,
Česká republika
(1)
[email protected]
Úvod: Zásadním limitem transplantační medicíny je nedostatek zemřelých dárců orgánů. Snahou je, aby všichni
jedinci se smrtí mozku byli zvažováni z hlediska možného
dárcovství orgánů.
Cílem projektu bylo zjistit, jaký je skutečný potenciál
možných dárců orgánů na ARO a JIP, zjistit, zda všichni možní
dárci byli indikováni, eventuelně odhalit příčiny, proč tomu
tak nebylo. Dalším cílem bylo se i vzájemně poučit v jakých
oblastech je třeba zlepšit spolupráci.
Metodika: Do prospektivní studie byli zařazeni všichni
zemřelí na 12 oddělení ARO a JIP šesti nemocnic v průběhu
pěti let (2009 – 2013), u všech bylo kromě základních demografických a medicínských údajů sledováno, zda v průběhu
hospitalizace byl poškozen mozek a zda byly přítomny klinické známky smrti mozku. U jedinců s klin. zn. smrti mozku bylo
uvedeno, zda byl jako dárce indikován a realizován a event.
uvedeny důvody, proč tomu tak nebylo. Investigátory bylo
12 lékařů dárcovských nemocnic, monitorem jeden lékař TC.
Pravidelná monitorace probíhala přímo na pracovištích
a u sporných případů bylo dosaženo vzájemného konsensu.
Na třech pracovištích byl i monitorován přechod na paliativní
péči.
Výsledky: Na všech sledovaných odděleních zemřelo 1654 osob. U 719 byl poškozen mozek a u 265 (16 %
zemřelých) byly přítomny klinické známky smrti mozku.
O 90 bylo informováno TC. 45 z nich se stalo dárci orgánů
a 45 jich nebylo akceptováno – 14 cizinců, 6x nesouhla
s rodiny, 19x odmítnutí centrem (pozitivita HCV, velmi marginální dárci nad 75 let, disekce celé aorty), 6x selhání oběhu
před potvrzením smrti mozku. O 175 jedincích TC informováno nebylo, v 129 případech se nejednalo o vhodné dárce
(generalizovaná malignita, multiorgánové selhání…), v 46
případech měla být úvaha o dárcovství učiněna. Hlavními důvody, proč nebyli tito jedinci jako dárci indikováni, byly
uvedeny organizační důvody.
Závěr: Z výsledků vyplývá, že potenciál možných dárců je téměř dvakrát vyšší než počet realizovaných odběrů.
Hlavním důvodem se jeví velká časová náročnost organizace
celého procesu indikace zemřelého dárce a ne zcela ideální
podmínky pro tuto činnost.
Burkert J.(1, 2), Lischke R.(3), Šimonek J.(3), Pozniak J.(3), Kolařík J.(3), Habrmanová A.(1), Krejčová J.(1), Trnková M.(3),
Vymazal T.(4) , Březovský P.(5), Špatenka J.(1, 2)
Oddělení transplantací a tkáňové banky, FN v Motole,
Praha; (2)Klinika kardiovaskulární chirurgie, FN v Motole, Praha;
(3)
3. Chirurgická klinika, FN v Motole, Praha; (4)Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní mediciny, FN v Motole, Praha;
(5)
Koordinační středisko transplantací, Praha
(1)
[email protected]
Úvod: Národní program transplantace plic (TxP) zajišťuje FN v Motole od 1997. Stejně jako ostatní mimorenální
transplantační programy je i koordinace TxP limitována
krátkou tolerovanou dobou studené ischémie odebraného
orgánů. Literárně je pouze 15 % – 20 % dárců orgánů vhodných také jako dárci plic. Objektivně je velmi těžké porovnat
koordinační náročnost jednotlivých orgánových programů.
Vyšli jsme z předpokladu, že jedna nabídka pro odběr mimorenálního orgánu znamená pro transplantačního koordinátora srovnatelnou pracovní zátěž.
Materiál a metody: Retrospektivně jsme porovnali
pracovní zátěž koordinátorů (vyjádřenou poměrem počtu
nabídek indikovaných dárců k počtu realizovaných mimorenálních transplantací). Pracovní zátěž ostatních mimorenálních programů jsme potom porovnali s programem TxP.
Dostupné byly údaje z období 2006 – 2013.
Výsledky: 2006 – 2013 bylo v ČR realizováno 1635 dárců
orgánů (průměr 204/rok). Z tohoto počtu bylo transplantováno 51 % jater, 33 % srdcí, 13 % pankreatů a pouze 9 % plic
(z 946 nabídek bylo realizováno pouze 140 TxP). Na jednu
transplantaci jater bylo v průměru třeba zpracovat 1,6 nabídky, na transplantaci srdce 2 nabídky, na transplantaci slinivky
2,5 nabídky a na transplantaci plic 6,8 nabídek!
Závěr: Program TxP je koordinačně nejnáročnějším
mimorenálním transplantačním programem v ČR. Při
porovnání počtů transplantací plic /1 mil. obyvatel má náš
národní program TxP nepochybně rezervu. Zvýšení počtu
transplantovaných nemocných můžeme docílit hlavně:
1) identifikací a realizací většího počtu dárců orgánů
2) rozšířením kritérií pro akceptaci dárce plic, což ale
znamená větší škálu požadovaných klinických parametrů
a jejich případné opakované vyhodnocení.
Pro transplantační koordinátory regionálních transplantačních center, Koordinačního střediska transplantací i pro
intenzivisty dárcovských nemocnic je trvale dostupná
telefonická konzultace transplantačního anestesiologa
na: 727 812 250.
Podpořeno projektem MZ ČR – RVO, FN v Motole 00064203
Výzkumný a edukační projekt je podporován společností Astellas Pharma, grantem MZ Č R 9/14/NAP, grantem GAUK 253327
26
O-3
POSTOJE ODBORNÉ VEŘEJNOSTI K DÁRCŮM
ORGÁNŮ PO NEVRATNÉ ZÁSTAVĚ OBĚHU
Pokorná E.(1, 2) , Rusinová K.(3)
Transplantcentrum IKEM Praha; (2)Česká transplantační společnost; (3 )VFN Praha,
(1)
• Transplantcentrum IKEM, Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4,
Česká republika
[email protected]
Úvod: Jednou z možností řešení nedostatku dárců orgánů k transplantacím je i užití kategorie zemřelých s nevratnou
zástavou oběhu. Dárci s očekávanou zástavou oběhu, tzv. kategorie III dle Maastrichtských kritérií nebyla v ČR v klinické
praxi dosud zavedena.
Cílem projektu bylo zjistit, jaké jsou postoje cílové skupiny (personálu lékařů i sester) k této skupině možných dárců
orgánů – pacientů, u nichž byla již aktivní terapie shledána
marnou, jsou indikováni k přechodu na paliativní péči a je
možno u nich uvažovat po odejmutí terapie a bezprostředně
po nevratné zástavě oběhu o okamžitém odběru orgánů.
Metodika: Na kongresu ČSARIM v roce 2013 byli osloveni
účastníci dopisem a krátkou kazuistikou týkající se pacienta
indikovaného k přechodu na paliativní péči. Kazuistika byla
provázena dotazníkem. Případné nejasnosti bylo možno
diskutovat přímo s autory v době odevzdání. Dotazník byl
anonymní a otázky uzavřené.
Soubor: Šetření se zúčastnilo 298 osob, 47 % lékařů, 47 %
sester a 6 % uvedlo jinou profesi. Většina z nich dosáhla plné
specializace v oboru anestezie, resuscitace či intenzivní péče
(60 %), 11 % bylo dosud bez specializace. Většina vykonávala praxi v intenzivní péči a anestezii více než 15 let (58 %),
5-15 let následných 22 % a do 5let zbývajících 20 %. Osobní
zkušenosti s indikací zemřelého dárce se smrtí mozku k odběru orgánů uvedlo 71 % dotázaných.
Výsledky: Většina dotázaných (98 %) se domnívala,
že v popsané klinické situaci je správné zkontaktovat
transplantační centrum před přechodem na paliativní léčbu
a umožnit darování orgánů. Pouze 22 % vnímalo tuto situaci
jako zdroj profesionálního konfliktu zájmů, 82 % souhlasilo či
spíše souhlasilo s tím, že darování orgánů může v této situaci
přispět ke zlepšení kvality konce života umírajícího pacienta.
87,9 % uznalo, že v případě, že by se ocitli sami ve stejné situaci jako pacient popsaný v kazuistice, by si přálo své orgány
darovat.
Závěr: Z výsledků vyplývá, že postoje odborné veřejnosti
k zavedení této kategorie možných dárců orgánů jsou v převážné většině pozitivní. Toto zjištění je zásadní pro rozvoj
programu odběrů orgánů od zemřelých po nevratné zástavě
oběhu.
Projekt byl podpořen Českou transplantační společností, grantem GAUK č. 253327
O-4
10 ROČNÉ SKÚSENOSTI S VYUŽITÍM ECD
DARCOV V TRANSPLANTAČNOM CENTRE
UNIVERZITNEJ NEMOCNICE MARTIN
(2004-5/2014)
Miklušica J.(1), Dedinská I.(1), Osinová D.(2), Palkoci B.(1),
Fani M.(1), Laca Ľ.,(1)
Chirurgická a Transplantačné centrum Univerzitná nemocnica Martin; (2)Jesseniova lekárska fakulta Martin, Univerzita
Komenského v Bratislave, Klinika anestéziológie a intenzívnej
medicíny Univerzitná nemocnica Martin
(1)
[email protected]
Nedostatok orgánov vhodných na transplantáciu núti
jednotlivé transplantačné centrá využívať orgány od darcov
s rozšírenými kritériami (Expended criteria donors- ECD)
V Transplantačnom centre Univerzitnej nemocnice Martin sme retrospektívne analyzovali zrealizovaných darcov
za obdobie 10 rokov (2004-5/2014). V súbore 200 zrealizovaných darcov sme identifikovali ECD darcov podľa UNOS
kritérií: 1. cerebrovaskulárna príčina exitu (CMP), 2. hypertenzia v anamnéze, 3. kreatinín viac ako 1,5 mg/ 100 ml
(132µmol/l). Vek darcu medzi 50. a 60. rokom- pridali ešte
dve všeobecne uznávané kritéria a to diabetes melitus (DM)
v anamnéze a vek darcu pod 5 rokov.
Charakteristika súboru darci (n = 200):
– vek: 1,7 r. – 74 r. (45, 2 r.)
–pohlavie M n = 137 / Ž n = 63 (detský darcovia- vek pod
18r. n = 10- 2x pod 5r.)
– IO 81 vs. MO 112
–
príčiny exitu: kraniotrauma- 84x, hem. CMP- 75x, st.p.
KPCR- 14 x, ischem. CMP- 5x, TU mozgu- 2x,
– komorbidita: MH – 72, DM – 5, etyl – 51
– ECD kritériá (n = 61)
o 17x viac ako 60 r. bez MH, resp. CMP
o 4x MH, DM, CMP, vek
o 33x MH, CMP, vek (2x kreat > 132 µmol/l)
V skupine ECD sme vyhodnotili aj nasledovné kritériá – priemerný vek – 60 r., priemerný kreat pred odberom
85,5 µmol/l (38-150 µmol/l) a priemernú korigovanú filtráciu 1,6 ml/s (0,6-3,7 ml/s). Z celkového súboru ECD (n = 61)
bolo 9 obličiek nevhodných k transplantácii, 101x sme indikovali k izolovanej transplantácii a na duálnu transplantáciu 4x z toho 2x sme vykonali unilaterálnu a 2x bilaterálnu
transplantáciu obličiek. Hlavným kritériom pri rozhodovaní
bol výsledok histológie – realizovanej peroperačne, kde sme
vyhodnocovali percentuálne zastúpenie sklerotizovaných
glomerulov. V našom súbore bol stupeň glomerulosklerózy
medzi 20 – 30 %. U dvoch darcov, ktorých vek bol pod 5r. sme
pristúpili k en-bloc transplantácii.
Výsledky: Osobitne sme vhodnotili duálne a „en-bloc“
transplantácie- tab. č.1
Tab. č. 1- Duálne a „en-bloc“ transplantácie TC Martin.
príjemca
27
vek
typ Tx
CIT
funkcia
štepu
kreat 1r/3r
(µmol/l)
M
46
bilaterálna
3h50min/5h45min
PGF
176/124
Ž
43
en bloc
3h45min
PGF
90/87
M
57
unilaterálna
10h7min/11h34min
DGF
205/175
M
52
en bloc
7h31min
PF
111/114
Ž
66
bilaterálna
10h26min/13h36min
non-function
exitus- Kp
zlyh.3deň
po tx
M
64
unilaterálna
4h19min/5h31min
DGF
194- 1mes.
po Tx
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
V prípade izolovaných transplantácií od ECD darcov
(n = 46) sme zaznamenali 8x oneskorený nástup funkcie
štepu, 1x exitus s nastupujúcov funkciou štepu pre kardiálne
zlyhanie a 1 x graftektómiu pre afunkciu obličky.
Záver: Izolované ako aj duálne transplantácie obličiek
od ECD sú plnohodnotnou alternatívou pri neustále sa prehlbujúcom nedostatku kvalitných obličkových štepov. Pri primeranom vekovom matchingu, krátkej studenej ischémii,
adekvátnej imunosupresii a šetrnej chirurgickej technike
zabezpečujú neporovnateľne vyššiu kvalitu života pacientov s chronickou renálnou insufficienciou ako ktorákoľvek metóda mimotelovej eliminačnej liečby.
O-5
MENINGITÍDY A ENCEFALITÍDY AKO PRÍČINA
SMRTI MOZGU DARCOV ORGÁNOV
Chrastina M.(1), Žilinská Z., Trebatický B., Bujdák P.,
Breza J., Breza J. st(2)
Urologická klinika s Centrom pre transplantáte oblinek, Univerzitná nemocnica Bratislava, 833 06, Bratislava
(1)
[email protected]
Úvod: Celosvetový nedostatok orgánov vhodných
na transplantačné účely vedie k neustálemu rozširovaniu darcovského „poolu“. Ide najmä o darcov s rozšírenými kritériami
podľa definície UNOS. V posledných rokov však transplantológia čoraz častejšie utilizuje orgány aj od darcov s nádorovými chorobami a aktívnou infekciou.
Metódy: V našom centre sme vyhodnotili použitie orgánov od darcov, u ktorých bola primárna patologická noxa
vedúca k smrti mozgu encefalitída, resp. meningitída. Sledovali sme prenos infekcie z darcu na príjemcu, prežívanie
štepov a pacientov po transplantácii v časovej perióde
od r.2007 do r. 2013. Z oddelení KAIM a OAIM, resp. JIS
infektologických kliník bolo v uvedenom čase referovaných
do nášho centra celkovo 13 pacientov s príznakmi mozgovej smrti, ktorú spôsobila encefalitida, alebo meningitida.
Z uvedeného počtu sme akceptovali 10 pacientov ako darcov orgánov. Z tohto počtu bola vyvolávajúcim agensom
v 3 prípadoch Neisseria meningitidis, v 5 prípadoch Streptococcus pneumoniae a v 2 prípadoch Haemophilus influanzae.
V 7 prípadoch šlo o detských darcov pod 10 rokov veku života, pričom vo všetkých prípadoch rodičia odmietli povinné
očkovanie. Kritériom akceptácie darcu bolo, rešpektujúc zákon
o Zdravotnej starostlivosti, zvládnutie infekcie. Infekciu sme
považovali za „zvládnutú“ pokiaľ boli 2 hodnoty s-prokalcitonínu s klesajúcim trendom. Všetci príjemcovia dostali cielenú
protibakteriálnu profylaxiu, trvajúcu priemerne 5,5 dňa.
U 3 neakceptovaných pacientov bola encefalitida spôsobená
2x vírusom HSV1, resp. 1x vírusom stredoeurópskej kliešťovej
encefalitídy. Celkovo bolo odbraných 42 orgánov (20 x oblička, 9x srdce, 8 x pľúca, 5 x pečeň)
Výsledky: Ani v jednom prípade zo 42 transplantácii
rozličných orgánov od uvedených darcov nedošlo k prenosu infekcie na príjemcu. 1 príjemca srdca zomrel na AKS,
1 príjemca pľúc v dosledku skorej chirurgickej komplikácie.
Ani v jednom prípade nebola zaznamenaná strata štepu asociovaná s infeckiou darcu.
Záver: 42 úspešných transplantácii, z toho 22 život zachraňujúcich dokazuje, že uvedený typ darcov predstavuje
významný „pool“ orgánov vhodných na transplantačné účely.
O-6
PREHĽAD ODBEROVEJ A TRANSPLANTAČNEJ
AKTIVITY V SR 2012-2013
Kuba D., Krátka M.
Národná transplantačná organizácia, Bratislava
[email protected]
Transplantácia orgánov je liečebnou metódou terminálneho zlyhania orgánov. V SR sú aktívne programy transplantácie obličiek, srdca a pečene. Prevažujúcim zdrojom orgánov
sú odbery od mŕtvych darcov.
Odbery orgánov: V roku 2012 bol počet realizovaných
mŕtvych darcov 71 (pmp 13,12), priemerný vek darcov bol
44,9 roka medián 48,7. Počet multiorgánových odberov bol
41 t.j. 58 %. Od živých darcov boli odobraté 3 obličky. Hlásených a zrušených darcov z klinických príčin bolo 20, odmietnutie rodiny sa vyskytlo v 5 prípadoch.
V roku 2012 bol počet realizovaných mŕtvych darcov
60 (pmp 11,08) priemerný vek darcov bol 48,5 medián 52,2.
Počet multiorgánových odberov bol 29 t.j. 48 %. Od živých
darcov bolo odobratých 10 obličiek. Hlásených a zrušených
darcov z klinických príčin bolo 17 , odmietnutie rodiny sa vyskytlo v 11 prípadoch.
Transplantácie: V roku 2012 sa realizovalo 133 (pmp
24,6) transplantácií obličiek, z toho 3 od živého darcu. Počet
transplantovaných sŕdc bol 20 (pmp 3,7) a pečeň sa transplantovala 29 (pmp 5,4) pacientom.
V roku 2013 sa vykonalo 118 (pmp 21,8) transplantácií
obličiek z toho 10 od živého darcu. Srdce sa transplantovalo 14 (pmp 2,6) pacientom a pečeň 22 (pmp 4,1) pacientom.
Spolu sa v rokoch 2012-13 vykonalo 336 transplantácií orgánov.
Výmena orgánov: V rokoch 2012-13 sa vyviezlo 10
pečení z toho 9 do ČR. Do SR sme doviezli 5 pečení z toho
4 z ČR. Srdce sme vyviezli v 2 prípadoch do ČR. 5 obličiek bolo
vyvezených do ČR. Pľúca sme vyviezli v 4 prípadoch z toho
4 do Rakúska.
Čakacie listiny a register nedarcov: K 31.12.2012 bolo
na čakacej listine na obličku 376, srdce 20 a pečeň 33 pacientov, spolu 429 pacientov. V roku 2012 bolo na ČL novo zaradených pacientov: 153 na obličku, 27 na srdce a 51 na pečeň.
K 31.12.2013 bolo na čakacej listine na obličku 395, srdce
32 a pečeň 39 pacientov, spolu 466 pacientov. V roku 2013
bolo na ČL novo zaradených pacientov: 160 na obličku,
37 na srdce a 31 na pečeň.
Register nedarcov k 31.12. 2012 308 osôb, 2013 372 osôb.
Záver: Transplantačný program v SR zaznamenal v uplynulých dvoch rokoch pokles oproti predošlým rokom. Stagnácia má zrejme viacero príčin, ktoré budú diskutované
v prednáške.
28
O-7
TRANSPLANTACE LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO
DÁRCE – PODMÍNKY A TECHNIKA ODBĚRU,
DLOUHODOBÉ RIZIKO JEDNOSTRANNÉ
NEFREKTOMIE.
Štěpánková S., Kuman M., Mejzlík V., Husová L., Němec P.
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno
[email protected]
Transplantace ledviny od žijícího dárce je nejvýhodnější
metodou léčby chronického selhání ledvin. Jsou lepší výsledky v přežívání pacientů i štěpů, transplantaci lze načasovat
preemptivně a také se touto cestou řeší nedostatek ledvin
od kadaverozních dárců.
V našem sdělení shrnujeme stále platné doporučení
Amsterodamského fóra aktualizované o závěry EBPG (European Best Practice Guidelinies for Renal Transplantation),
která definují kriteria dárcovství ledvin na medicíně založené na důkazech. Etickou otázkou dárcovství ledvin se zabývá
Istanbulská deklarace.
V chirurgické technice odběru se upřednostňuje minimálně invazivní přístup – ať již otevřenou cestou nebo laparoskopicky technikou rukou asistované nefrektomie.
Na základě metaanalýz z dlouhodobého sledování dárců ledvin lze konstatovat, že darování ledviny je bezpečné,
celkové riziko úmrtí je velmi nízké, rovněž tak riziko ESRD. Perioperační mortalita je 3/ 10 000 dárců (Sergev, 2010). Studie
ze Švédska a USA prokázaly, že přežití dárců po 20 letech je
85 – 93 %. Recentní jsou informace o mírně vyšším kardiovaskulárním riziku.
Závěrem lze sdělit, že benefit pro příjemce ledviny od žijícího dárce je jednoznačný. Při respektování doporučených
kriterií dárcovství a správné informovanosti dárce je riziko
jednostranné nefrektomie minimální.
Metody: Retrospektivně jsme analyzovali výsledky
pacientů, kteří v letech 2000 – 2010 podstoupili v IKEM
transplantaci ledviny od žijícího dárce. Sledované parametry zahrnovaly přežití štěpu, přežití pacienta, výskyt rejekcí
a opožděného rozvoje funkce štěpu (DGF), míru HLA neshody, chirurgické a interní komplikace.
Výsledky: Transplantaci ledviny od žijícího dárce podstoupilo 226 pacientů, 150 LRT (66,4 %) a 76 LURT (33,6 %). Skupiny se nelišily v počtu prvních transplantací (97,3 % / 96,1 %),
retransplantací (2,7 %/3,9 %), načasování transplantace (preemptivně či po zahájení PDL), úrovni imunologického rizika,
užité indukční a udržovací imunosuprese. Příjemci LRT byli
signifikantně mladší (35,7 ± 12,0 let, med. 34; p = 0,046),
s lepší HLA shodou (HLA-A+B+DR missmatch: 2,7 ± 1,3, med.
3; p<0,001) v porovnání s LURT (47,9 ± 10,4 let, med. 51;
HLA-A+B+DR missmatch: 4,0 ± 1,2, med. 4). DGF byla zastoupena stejnoměrně (10,7 %/13,2 %), avšak u LURT byla v 90 %
asociována s rejekcí na rozdíl od LRT (37,5 %). Pozorovali jsme
výrazné rozdíly ve výskytu časných (18,7 %/27,6 %, ns) i pozdních (5,3/14,5 %, ns) rejekcí. Přes patrnou tendenci k lepším
výsledkům u LRT obě skupiny vykazovaly obdobné přežití
pacientů, štěpů i dlouhodobou renální funkci.
Závěr: Přes horší HLA shodu a vyšší incidenci rejekcí
u LURT, rozdíly v přežití pacientů, štěpů a jejich dlouhodobé
funkci nedosahují v námi sledovaném období statistického
významu v porovnání s LRT.
O-9
AB0 INKOMPATIBILNÍ TRANSPLANTACE
LEDVIN V IKEM
Viklický O., Paříková, Froněk J., A., Slatinská J., Hanzal V.,
Janoušek L., Pagáčová L., Eretová Z.
Klinika nefrologie, Klinika transplantační chirurgie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
[email protected]
Klinické aspekty transplantací
ledvin + imunosuprese I.
O-8
DLOUHODOBÉ VÝSLEDKY TRANSPLANTACÍ
LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH NEPŘÍBUZNÝCH DÁRCŮ
V IKEM 2000-2010
Rajnochová Bloudíčková S.(1), Slatinská J.(1), Brůžková I.(2),
Jeníčková P.(1), Macháčková K.(1), Roháľ T.(1), Janoušek L.(3),
Adamec M.(3), Kudla M.(3), Marada T.(3), Baláž P.(3), Viklický
O.(1)
Klinika nefrologie TC IKEM; (2)Transplantcentrum IKEM;
Klinika transplantační chirurgie TC IKEM
(1)
(3)
[email protected]
Úvod: Transplantace ledviny od žijícího dárce je považována za nejlepší metodu léčby chronického renálního selhání. Vzhledem k limitovanému počtu geneticky příbuzných
žijících dárců vhodnou modalitu představují žijící dárci geneticky nepříbuzní. Cílem studie bylo porovnat dlouhodobé
výsledky transplantací ledvin od žijících dárců geneticky příbuzných (LRT) a geneticky nepříbuzných (LURT) a detekovat
případné rizikové faktory.
AB0 inkompatibilní transplantace ledviny (AB0i TX) představují možnost transplantace pro inkompatibilní páry. Popisujeme první úspěšnou sérii 12. případů od roku 2011.
12 nemocných (8 mužů a 4 ženy) s nezvratným
selháním ledvin podstoupilo AB0i TX, 7 nemocných bylo
léčeno hemodialýzou, 2 peritoneální dialýzou a 3 podstoupili preemptivní transplantaci. Léčebný protokol obsahoval
rituximab (375 mg/m2) 28 dní před operací, imunosuprese
(takrolimus QD 0.2 mg/kg, MMF 2000 mg/d and prednison
30mg) byla zahájena 14 dní předem. Podle aktuálního titru
hemaglutininů byly před a po transplantace prováděny selektivní imunoadsorpce (IA) s kolonami Glycorex. Transplantace byly provedeny při titru <1:8. Pouze nemocným s nízkým
rizikem rejekce (PRA<20 %, 1. transplantace) byla nabídnuta
AB0i TX.
Příjemci byli 7x krevní skupiny 0, 4 A and 2 B a dárci byli
4x krevní skupiny AB, 4 a 4 B. U 4 nemocných byly detekovány
PRA (17, 13, 7 a 2 %). Titr hemaglutininů byl od 1:4 do 1:512
před transplantací a počet IA byl 2-9x. Po transplantaci byly
IA provedeny v prvním týdnu pouze při vzestupu titru >1:8,
u 6 nemocných nebyly IA po TX prováděny. Jedna nemocná
měla před TX přítomny DSA a navíc podstoupila desenzitizační přípravu. Doba sledování je 1-40 měsíců. Vyskytly se
2 de novo vzniklými HLA protilátkami zprostředkované rejekce léčené úspěšně plasmaferesami a steroidy a jednou byly
přítomny hraniční změny. Protokolární biopsie provedené
29
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
ve 3. měsíci zahrnovali u 5 nemocných pozitivitu C4d barvení
ale rejekční změny nebyly přítomny. V současnosti mají všichni nemocní výbornou funkci štěpu (kreatinin 80-155μmol/L).
Nízký titr hemaglutininů je pozorován i v dlouhém odstupu
od TX (max 1:8).
Zahrnutí pouze nízkorizikových nemocných do přípravy k AB0i TX usnadnilo úspěšné zahájení programu těchto
transplantací.
O-11
TRANSPLANTACE LEDVINY U WISKOTT –
ALDRICHOVA SYNDROMU
Kuman M.(1), Mejzlík V.,(1) Štěpánková S.,(1) Husová l.,(1)
Němec P.,(1) Licman J., (2) Chovancová Z., (2)
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno;
Ústav klinické imunologie a alergologie FN UsA Brno
(1)
(2)
[email protected]
O-10
NEFROTOXICITA KALCINEURINOVÝCH
INHIBITORŮ A BK NEFROPATIE
V PROTOKOLÁRNÍCH BIOPSIÍCH
TRANSPLANTOVANÝCH LEDVIN
Krejčí K.(1), Tichý T.(2), Bednaříková J.(3), Žamboch K.(1),
Orság J.(1), Hrubý M.(1), Klíčová A.(1), Bachleda P.(4),
Zadražil J.(1)
III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, FN a LF UP, Olomouc; (2) Ústav klinické a molekulární
patologie, FN a LF UP, Olomouc; (3) Oddělení klinické biochemie,
FN a LF UP, Olomouc; (4) II. chirurgická klinika a Transplantační
centrum, FN a LF UP, Olomouc
(1)
[email protected]
Cíle: Korelace histologických projevů nefrotoxicity kalcienurinových inhibitorů s klinickými, laboratorními a imunohistochemickými známkami BK nefropatie.
Soubor a metody: V souboru 63 pacientů bylo provedeno 165 protokolárních biopsií transplantovaných ledvin a to
v 1. měsíci, ve 3. měsíci a v 1. roce po transplantaci. Ze souboru byly vyčleněny 2 skupiny, skupina NORMA s normálním
histologickým nálezem bez rejekčních, ischemických či toxických změn a skupina TOX s histologickými projevy toxicity
kalcineurinových inhibitorů hodnocenými pomocí námi vypracovaného Skóre nefrotoxicity. Imunohistochemicky byla
zjišťována přítomnost BK viru, skupiny byly následně porovnány z hlediska pozitivity SV 40 a úrovně BK virurie a virémie
pomocí PCR metodiky. Výsledky statistických testů byly označeny jako signifikantní při hladině významnosti P < 0,05.
Výsledky: Do skupiny NORMA bylo možno zařadit 61
(37 %) histologických vzorků, do skupiny TOX pak 38 (23 %)
vzorků. Pozitivita SV40 na přítomnost BK viru při imunohistochemickém vyšetření byla v obou skupinách prokázána
zřídka a to ve 2 (1,2 %) resp. ve 3(1,8 %) vzorcích a neumožňovala validní statistické zhodnocení. Nebyla zjištěna korelace histologických projevů nefrotoxicity a výskytu významné
BK virémie. Signifikantně častěji však korelovaly s celkovou
úrovní BK virurie a častěji, byť nesignifikantně predikovaly
rozvoj významné BK virurie. Perzistence histologických projevů nefrotoxicity byla spojena s častější významnou BK virurií
a častější, byť nesignifikantně celkovou BK virémií.
Závěry: Histologické projevy nefrotoxicity CI jsou signifikantně častěji spojeny s celkovou BK virurií a mohou
v některých případech predikovat rozvoj významné BK virurie. Persistence toxických změn při dlouhodobém sledování
představuje negativní rizikový faktor rozvoje významné BK
virurie ale i celkové virémie. Časná detekce nefrotoxicity CI
s následnou úpravou imunosupresivní terapie může zřejmě
v některých případech zabránit rozvoji BK nefropatie. K ověření
vlivu persistence histologických projevů nefrotoxicity CI
a efektu časné úpravy imunosupresivní terapie na rozvoj manifestní BK nefropatie bude třeba zhodnotit data na větším
souboru pacientů.
Úvod: Wiskott-Aldrichův syndrom (WAS)- je vzácné
na chromozom X vázané dědičné onemocnění, charakterizované trombocytopenií, ekzémem, defektem celulární
a humorální imunity, náchylností k infekcím a zvýšeným
výskytem hematologických malignit. WAS byl považován
za kontraindikaci transplantace ledviny(TxL) z důvodu imunodeficitu .Varianta WAS je spojena se zvýšením IgA a poruchou funkce ledviny. V roce 1991 v Londýně a v roce 1994
v Bostonu byli transplantováni první dva pacienti s povzbudivým výsledkem , třetí v roce 1994 v Bazileji zemřel na komplikace. Ve spolupráci s imunology byla na našem pracovišti
provedena v roce 2004 transplantace ledviny u pac.s WAS
jako čtvrtá dokumentovaná na světě.
Výsledky: v listopadu 2004 byla provedena kadaverozní TxL u 28letého pac.s WAS a IgA nefropatií v HD programu. Dárce 23let, pouze 1 neshoda v B lokusu. Nebyla
indukce, standardní imunosuprese (IS) – mykofenolát mofetil (MMF) 2x1g, cyklosporin A (CyA) – cílové hladiny C2
1300 ug/l ± 20 % 1. – 3. měsíc, 1100ug/l ± 20 % 4 – 5. měsíc, 900 ug/l ± 20 % 6 – 7. měsíc Poté převod na tacrolimus
(TAC) pro cyklosporinovou hyperplazii dásní. TAC cílové hladiny 4 – 6ug/l.MMF 2x0,5g první měsíc a pak 2x0,25 g trvale.
Metylprednisolon iv. 500, 250, 125, 40 mg den 1-4. Prednisolon
po.30 mg den 5 – 6, 20mg den 7 – 10,15 mg do konce 1. měsíce, 10 mg 2. měsíc a pak 5 mg. Po 18ti měsících byl vysazen.
Pooperační průběh byl bez komplikací, časný nástup
funkce graftu (FG). 28. den po TxL propuštěn domů – sérový kreatinin (SK) 148 umol/l glomerulární filtrace (GF)
0,84 ml/s. FG byla stabilní, SK 114 umol/l a GF 1,45 ml/s
po roce od TxL. Po celou dobu nedošlo k rejekční příhodě.
Po čtyřech letech diagnostikována autoimunní hemolytická anemie(AIHA). Terapie Metylprednisolonem po. v dávce
32 mg.. 24 mg..12 mg.. a 6 mg trvale s dobrým efektem.
Rychlý pokles FG během třech měsíců při relapsu biopticky potvrzené IgA nefropatie vedl k návratu do chronického
HD programu 6,5 roku po TxL. Pacient byl po celou dobu
substituován imunoglobulinem (IG) v dávce 15g iv. měsíčně. Po TxL 1x infekce herpes zoster ve tváři úspěšně přeléčena acyklovirem. Rok po návratu do HD péče otogenní mozkový absces s nutností stereotaktické punkce.
Infekce Pseudomonas aeruginosa s dobrým efektem terapie cefotaxim+metronidazol. Pacient byl znovu zařazen
do listiny čekatelů TxL – potenciální dárkyně manželka
vyšetřována.
Závěr: TxL u pacientů s WAS je spojená s vyšším
rizikem komplikací. Velmi důležitá je citlivá, optimální IS s vynecháním razantních a onkogenních IS režimů.
IS ukončit s návratem k HD. Měla by být primárně zvažována
u pacientů špatně tolerujících HD a preferována TxL od žijících dárců. Nutný souhlas s rizikem komplikací.
30
O-12
VÝZNAM URODYNAMICKÉHO VYŠETŘENÍ
PRO PREDIKCI UROLOGICKÝCH KOMPLIKACÍ
PO TRANSPLANTACI LEDVINY.
O-13
NOVOVZNIKNUTÝ DIABETES MELLITUS
PO TRANSPLANTÁCII (NODAT) – ANALÝZA
RIZIKOVÝCH FAKTOROV
Borovička V.(1), Zachoval R.(1), Marada T.(2), Froněk J.(2),
Slatinská J.(3), Viklický O.(3)
Dedinská I.(1), Laca Ľ. (1), Miklušica J. (1), Galajda P. (2), Mokáň
M.(2)
Urologické oddělení Thomayerovy nemocnice, Praha; (2) Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha; (3) Klinika nefrologie,
IKEM, Praha
Chirurgická klinika a Transplantačné centrum, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského a Univerzitná nemocnica
Martin; (2)I. Interná klinika, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity
Komenského a Univerzitná nemocnica Martin
(1)
[email protected]
Cíle: Cílem hodnocení bylo zjistit, zda u pacientů
s urologickými komplikacemi po transplantaci ledviny jsou
předtransplantačně přítomny odlišné parametry při urodynamickém vyšetření ve srovnání s pacienty bez urologických
komplikací po transplantaci ledviny.
Metodika: Prospektivně bylo vyhodnoceno 127 mužů,
kteří v letech 2007-2013 podstoupili transplantaci ledviny, a kteří na naše pracoviště byli před transplantací ledviny referováni k provedení kompletního urodynamického vyšetření. Vyřazovacími kritérii byla známá patologie
dolních močových cest, nebo neurologické onemocnění
s potenciálním vlivem na funkci dolních močových cest. Statistická významnost byla stanovena na hranici p ≤ 0.05.
Výsledky: Ze 127 mužů byl urinozní leak po transplantaci přítomen u 11 (8,6 %) a striktura ureterocystoneoanastomózy u 6 (4,7 %). U skupiny pacientů s urinozním leakem byl oproti ostatním pacientům statisticky signifikantě nižší objem při pocitu normálního
nucení na močení (průměr 83 (SD ± 33) ml oproti 177
(SD ± 106) ml), vyšší maximální detruzorový tlak v plnící fázi
močového měchýře (průměr 82 (SD ± 72) cm H2O proti 43
(SD ± 35) cm H2O), nižší kapacita močového měchýře (průměr 148 (SD ± 73) ml proti 266 (SD ± 164) ml), nižší compliance detruzoru (průměr 25 (SD ± 58) ml/cm H2O proti 35
(SD ± 56) ml/cm H2O), vyšší detruzorový tlak během mikce
(průměr 128 (SD ± 53) cm H2O proti 72 (SD ± 35) cm H2O)
a vyšší index subvezikální obstrukce (BOOI) (průměr 85
(SD ± 45) proti 36 (SD ± 31)).
U skupiny pacientů se strikturou ureterocystoneoanastomózy bylo oproti ostatním pacientům statisticky signifikantně vyšší postmikční reziduum (průměr 344 (SD ± 424) ml
proti 54 (SD ± 88) ml).
Věk a reziduální diuréza byly bez statisticky signifikantního rozdílu mezi skupinou pacientů s komplikacemi a skupinou pacientů bez komplikací.
Závěr: Naše výsledky ukazují, že urodynamické vyšetření by mohlo u mužů s negativní urologickou anamnézou
a s negativním urologickým nálezem přispívat k odhalení rizikových pacientů se zvýšeným výskytem potransplantačních
urologických komplikací.
(1)
[email protected]
Úvod: NODAT je závažná a častá komplikácia po transplantácii solídnych orgánov. Incidencia sa pohybuje od 4 %
až do 25 % v závislosti od transplantovaného orgánu
a od použitého imunosupresívneho protokolu. V populácii pacientov s NODAT bol zaznamenaný rýchlejší nástup
cievnych komplikácií, ako aj zvýšená mortalita v porovnaní
s „normoglykemickými“ pacientami.
Metodika: V súbore 167 pacientov po primárnej TO sme
retrospektívne zhodnotili vybrané rizikové faktory NODAT
počas prvých 12. mesiacov po TO. Do súboru boli zaradení
len pacienti, ktorí užívali počas celého sledovaného obdobia takrolimus. Celý súbor sme rozdelili na 2 skupiny podľa
diagnózy NODAT: kontrolná skupina (n = 103) a skupina
s NODAT (n = 64). Priemerná hodnota dávky prednisolonu/
deň bola v oboch skupinách porovnatelná (p = 0,0877). U pacientov sme zistili vek v čase TO, hmotnosť v čase TO, body
mass index (BMI) v čase TO, prírastok na hmotnosti a BMI
12. mesiacov po TO, hodnotu kreatinínu 12. mesiacov po TO
s odhadom glomerulárnej filtrácie (eGFR) pomocou rovnice
CKD-EPI kreat 2009. Ďalej sme zistili hodnotu cholesterolu
a triacylglycerolov 12. mesiacov po TO. Sledovali sme aj CMV
virémiu (cop/ml) v mesačných intervaloch. U pacientov s NODAT sme vyhodnotili mesiac po TO, kedy bol NODAT diagnostikovaný. Nakoniec sme zistili 12. mesačné prežívanie štepu
a prežívanie pacientov v oboch skupinách. U pacientov, ktorí
podstúpili TO do marca 2009 (n = 118), sme zistili hmotnosť,
BMI, prírastok na hmotnosti od TO, eGFR a hodnotu kreatinínu 5 rokov od TO. Vyhodnotili sme 5 ročné prežívanie
pacientov v kontrolnej skupine a skupine NODAT.
Výsledky: Po štatistickom spracovaní sme identifikovali nasledujúce rizikové faktory: vek v čase TO (p < 0,0001),
BMI v čase TO (p = 0,0172), BMI 12. mesiacov po TO (0,0318).
12. mesačné prežívanie štepu bolo v oboch skupinách porovnateľné (p = 0,7869), podobne aj prežívanie pacientov (p = 0,8526). Porovnaním kontrolnej skupiny a NODAT
skupiny 5. rokov po TO sme nenašli štatisticky významný
rozdiel medzi hmotnostným prírastkom 5 rokov po TO
(p = 0,1333), BMI 5. rokov po TO (p = 0,1245), eGFR
(p = 0,2217) a hodnotou kreatinínu (p = 0,6324). Prežívanie
štepu 5 rokov od TO bolo porovnateľné v oboch sledovaných
skupinách (p = 0,4217), podobne ako 5 ročné prežívanie
pacientov (p = 0,6113).
Záver: Medzi najdôležitejšie rizikové faktory pre
NODAT patrí typ imunosupresie (kalcineurínové inhibítory – predovšetkým takrolimus), vek, obezita a prediabetes (porucha glukózovej tolerancie, hyperglykémia nalačno) pred TO. Skríning rizikových faktorov pre
NODAT (hlavne prediabetogénnych stavov) v predtransplantačnom období uľahčí identifikáciu rizikových pacientov, u ktorých je možné optimalizovať imunosupresívny režim s cieľom minimalizovať riziko akútnej rejekcie
ako aj nežiadúcich účinkov inhibítorov kalcineurínu.
31
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
O-14
SROVNÁNÍ PROFYLAXE VALGANCICLOVIREM
A VALACYCLOVIREM V PREVENCI
CYTOMEGALOVIROVÉ INFEKCE:
VÝSLEDKY RANDOMIZOVANÉ STUDIE
PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Reischig T.(1,2), Kačer M.(1,2), Jindra P.(2,3), Hes O.(2,4),
Lysák D.(2,3), Bouda M.(1,2)
I. interní klinika, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova
v Praze, Fakultní nemocnice, Plzeň; (2)Biomedicínské centrum,
Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, Plzeň;
(3)
Hematoonkologické oddělení, Fakultní nemocnice, Plzeň;
(4)
Šiklův patologicko-anatomický ústav, Lékařská fakulta v Plzni
Univerzita Karlova v Praze, Fakultní nemocnice, Plzeň
(1)
[email protected]
Východisko: Valganciclovir a valacyclovir ve vysokých
dávkách jsou doporučené pro profylaxi cytomegalovirové (CMV) infekce po transplantaci ledviny. Přímé porovnání
obou režimů dosud nebylo provedeno.
Metody: V randomizované, otevřené, monocentrické
studii bylo celkem 119 pacientů po transplantaci ledviny
v riziku CMV (dárce nebo příjemce sérologicky pozitivní před
transplantací) alokováno v poměru 1:1 k 3 měsíční profylaxi
valganciclovirem (900mg denně, n = 60) nebo valacyclovirem
(2g 4x denně, n = 59). Primárními sledovanými parametry byl
kumulativní výskyt CMV virémie a biopticky verifikované
akutní rejekce ve 12 měsících po transplantaci. Analýzy byly
prováděné na základě „intention-to-treat“ principu.
Výsledky: CMV virémie vznikla u 18 (31 %) z 60 pacientů ve valganciclovirové skupině a u 24 (43 %) z 59 pacientů ve valacyclovirové skupině (adjustované relativní
riziko [aHR], 0,74; 95 % interval spolehlivosti [CI], 0,39 – 1,41;
P = 0,363). Incidence CMV nemoci byla 5 % u valgancicloviru
a 2 % u valacycloviru (P = 0,360). Signifikantně méně pacientů s valganciclovirovou profylaxí vyvinulo biopticky verifikovanou akutní rejekci (10/60 [17 %] vs. 18/59 [31 %]; aHR,
0,40; 95 % CI, 0,18 – 0,92; P = 0,031). Výskyt polyomavirové
virémie byl vyšší ve valganciclovirové skupině (36 % vs. 18 %;
P = 0,040). U profylaxe valganciclovirem byla častěji nutná
léčba růstovým faktorem (filgrastim) pro neutropénii.
Závěr: Valganciclovir není v profylaxi CMV virémie
účinnější než valacyclovir. Riziko biopticky verifikované akutní rejekce je však při užití valgancicloviru snížené.
Podpořeno výzkumným projektem Univerzity Karlovy [P36].
O-15
FARMAKOEKONOMICKÝ DOPAD
POUŽITÍ VALGANCIKLOVIRU VERSUS
VALACYKLOVIRU V CYTOMEGALOVIROVÉ
PROFYLAXI U PŘÍJEMCŮ TRANSPLANTOVANÉ
LEDVINY: RANDOMIZOVANÁ KLINICKÁ
STUDIE.
Kačer M. (1), Kielberger L. (1), Bouda M. (1), Reischig T. (1)
(1)
I. interní klinika, Fakultní nemonice Plzeň
[email protected]
Účel: Cílem této studie bylo porovnat ekonomický dopad
použití valgancikloviru a valacykloviru v cytomegalovirové
(CMV) profylaxi během ročního sledování.
Metody: Celkem 119 příjemců transplantované ledviny
v riziku CMV bylo randomizováno k 3-měsíční profylaxi valganciklovirem (900mg/den, n = 60) nebo valacyklovirem
(8g/den, n = 59). Farmakoekonomický rozbor zahrnul veškeré výdaje přímo související s CMV. V analýze senzitivity byly
v četných scénářích vyhodnoceny vlivy rozličných cen léčiv
a diagnostických postupů na celkové náklady.
Výsledky: Skupiny pacientů se nelišily ve výskytu CMV
virémie (31 % vs. 43 %, p = 0.363) ani CMV nemoci (5 % vs.
2 %, p = 0.360). Ve skupině pacientů uživajích valganciklovir
bylo pozorováno významně méně biopticky verifikovaných
akutních rejekcí (BPAR; 17 % vs. 31 %, p = 0.031). Průměrná
cena profylaktické léčby na pacienta byla USD 3934 ± 1329
resp. 1570 ± 508, průměrné celkové náklady související s CMV
na pacienta byly USD 5864 ± 2143 resp. 3463 ± 909, ve skupině užívající valganciklovir respektive valacycklovir ((p<0.001
pro obě srovnání). V rámci analýzy senzitivity zůstaly rozdíly
významnými, a to i po započtení ceny BPAR.
Závěr: V prvním roce po transplantaci je použití valacykloviru v cytomegalovirové profylaxi u příjemců transplantované ledviny levnější strategií ve srovnání s použitím valgancikloviru.
Podpořeno programem PRVOUK P36
O-16
BIOPTICKÉ NÁLEZY U MINIMÁLNÍ
ERYTROCYTURIE RENÁLNÍHO PŮVODU
Hanzal V. (1), Honsová E.(2), Slatinská J(1). a Viklický O.(1)
Klinika nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny,
Vídeňská 1958/9, Praha 4; (2)Pracoviště klinické a transplantační
patologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Vídeňská
1958/9, Praha 4
(1)
[email protected]
Úvod. Hraniční izolovaná erytrocyturie renálního původu
většinou nepředstavuje indikaci pro renální biopsii. Výjimku
ale představuje tento nález u potenciálních dárců ledvin, kde
biopsie představuje zlatý standard k posouzení zdravotní
způsobilosti darovat ledvinu. Cílem této retrospektivní analýzy bylo zhodnotit nálezy v biopsiích ledvin u potenciálních
dárců v období I/2000-II/2014.
Metody. Hlavním důvodem provedení biopsie u všech
dárců byl nález mikroskopické hematurie (v močovém sedimentu od 9 do 67 erytrocytů/µl). Biopsii vždy předcházela
vylučovací urografie, CT vyšetření a cystoskopie s negativním nálezem. Z celkem vyšetřených 824 potenciálních dárců
ledvin jsme přistoupili k indikaci biopsie u 10 (1,2 %) z nich.
Dárci měli normální renální funkci (eGFR 1,58 ± 0,12 ml/s),
neměli albuminurii (poměr močového albuminu/kreatininu
od 0 do 1,1) nebo proteinurii (u všech < 0,068g/l).
Výsledky. 6/10 dárců podstoupilo biopsii v posledních
2 letech. Medián věku dárců byl 48,5 roku. U 3 dárců byla přítomna hypertenze, avšak dobře kontrolována a bez orgánového postižení. Mezi potenciálními dárci bylo 8 žen a 2 muži.
Nejčastěji šlo o darování dítěti, a to v 8 případech. Žádná
biopsie nebyla komplikována krvácením. Pouze u 3 potenciálních dárkyň byl v biopsii normální nález. Ve 4 případech
se jednalo o syndrom tenkých membrán/Alportův syndrom.
V 1 případě byla diagnostikována IgA nefropatie s minimální fibrózou. U 1 dárce byly zjištěny hemodynamické změny
v glomerulech a u 1 dárkyně byla diagnostikována LCDD
v časném stadiu. Nefrektomie byla na základě biopsie kontraindikována u 6 dárců.
32
Závěr. Minimální erytrocyturie renálního původu je většinou obrazem různých renálních patologií i u jinak zcela zdravých. Naše práce podtrhuje význam renální biopsie v algoritmu vyšetření potenciálních dárců ledvin.
Klíčová slova: biopsie ledviny, žijící dárce ledviny,
transplantace ledviny
O-18
TRANSPLANTACE PLIC V ČR – 15 LET,
200 TRANSPLANTACÍ
Šimonek J.(1), Pozniak J.(1), Schutzner J.(1), Kolařík J.(1),
Pafko P. (1), Fila L. (2), Kuzma M.(2), Lischke R.(1)
¹ III.chirurgická klinika I.LF UK a FN Motol, Praha; (²) Plicní klinika
II.lékařské fakulty UK a FN Motol, Praha
()
Transplantace srdce a plic
[email protected]
O-17
INDIKÁCIA PACIENTOV NA TRANSPLANTÁCIU
PĽÚC V ROKOCH 2010-2013
Šenková A., Kvassayová K., Dostálová K., Zlochová D.,
Hájková M.
Klinika pneumológie a ftizeológie I. UNB Bratislava Ružinov
[email protected]
Autori uvádzajú v prezentácii prehľad o príprave
pacientov na transplantáciu pľúc z hľadiska indikačných
kritérií a kontraindikácií. V rokoch 2010-2013 absolvovalo
v Transplantačnom centre AKH Viedeň transplantáciu pľúc
25 slovenských pacientov: 12 mužov a 13 žien. Na čakacej listine bolo k 31.12.2013 zaradených 5 slovenských pacientov.
V skupine transplantovaných pacientov bola vykonaná jedna
unilaterálna transplantácia, a 24 bilaterálnych transplantácií pľúc a 1 akútna retransplantácia do 48 hodín po primotransplantácii.
Celkovo bolo v období rokov 2010-2013 na našom pracovisku konzultovaných, resp. vyšetrených z dôvodu indikácie
transplantácie pľúc 68 pacientov. Zo skupiny neindikovaných
pacientov pätnásti pacienti neboli indikovaní pre príliš dobrú toleranciu námahy v čase konzultácie (6-minútový test
chôdze v tejto skupine priemer 534 metrov), ostatní boli
kontraindikovaní z iných príčin – prevažne pre nízku toleranciu záťaže, vysoké BMI, vek spolu s komorbiditou (ICHS,
osteoporóza s fraktúrou stavcov). Jeden pacient po indikácii
na transplantáciu pľúc podpísal negatívny reverz a transplantáciu pľúc odmietol, jedna pacientka bola kontraindikovaná
pre nespoluprácu.
Zo 64 pacientov, ktorí absolvovali v rámci predtransplantačných vyšetrení 6-minútový test chôdze, bola priemerná
prejdená vzdialenosť v skupine kontraindikovaných pre nízku toleranciu záťaže 162 metrov, v porovnaní s 429 metrami
v skupine pacientov, ktorí boli zaradení na čakaciu listinu,
resp. transplantovaní.
V roku 2013 podstúpil jeden pacient s cystickou fibrózou
11 po transplantácii pľúc v Transplantačnom centre B. Bystrica
úspešnú transplantáciu obličky od príbuzného darcu (matky).
Transplantace plic je po selhání veškeré konzervativní
léčby jedinou léčebnou možností pro velkou řadu pacientů
v konečné fázi jejich plicního onemocnění a představuje pro
ně jedinou naději na lepší přežití a zlepšení kvality života.
Během posledních dvou dekád se výsledky po transplantaci
plic výrazně zlepšily díky podstatnému snížení bezprostřední
pooperační a perioperační mortality, které byly výsledkem
zlepšené operační techniky, pokroků v anesteziologických
postupech a intenzivní pooperační péči a intenzivnější antibiotické, antimykotické a antivirové profylaxi. Navzdory těmto významným pokrokům se zatím nepodařilo uspokojivě
zlepšit dlouhodobé přežívání příjemců po transplantaci plic,
kteří umírají v důsledku velmi obtížně léčebně ovlivnitelné
obliterující bronchiolitidy, morfologického projevu chronického odhojení štěpu, dále v důsledku infekcí, malignit a posttransplantačních lymfoproliferativních onemocnění.
Program transplantací plic byl v České republice zahájen
v roce 1997, po dvou letech intenzivních příprav pod vedením
týmu prof.Waltera Klepetka z AKH ve Vídni. První transplantace plic byla v České republice provedena v prosinci 1997.
Od roku 1997 dosud jsme v našem centru provedli 204
transplantací u 202 příjemců.
Transplantovali jsme 124 mužů a 78 žen, dva příjemci byli
retransplantováni. Nejčastěji byli pacienti transplantováni
pro CHOPN (82 pacientů), plicní fibrózu 73 pacientů), cystickou fibrózu (28 pacientů), lymfangioleiomyomatózu (8 pacientů), dále pak byly transplantováni
3 pacienti s plicní arteriální hypertenzí, 6 pacientů pro
různé vzácnější diagnózy a dva pacienti byli retransplantováni. Provedli jsme 109 oboustranných a 95 jednostranných
transplantací.
Nejčastější příčiny úmrtí byly infekce, primární selhání štěpu, syndrom obliterující bronchiolitidy a nádory, ať už v souvislosti s imunosupresí či životním stylem před transplantací.
Krátkodobé i dlouhodobé přežívání se v průběhu doby výrazně zlepšovalo a v současnosti je plně srovnatelné s mezinárodním registrem pro transplantace srdce a plic (ISHLT).
V průběhu času se nám podařilo do našeho programu
zahrnout řadu inovací, které přispěly k lepší organizaci práce
(dva pneumologové, imunolog, nefrolog, diabetolog a gastroenterolog se stali integrální součástí týmu), ke zlepšení
péče o štěp při odběru (retrográdní perfúze), k nižšímu výskytu komplikací či jejich řešení (nové antiinfekční preparáty,
lepší monitorace sledovaných imunosupresiv, užití ECMO,
užití biodegradabilních stentů), lepšímu přežívání (nová imunosupresiva, změny imunosupresivního protokolu) a nižší
mortalitě na čekací listině (rozvolnění indikačních kritérií pro
dárce plic, zavádění ex-vivo rekondice a perfúze plic).
Transplantace plic je v současnosti plně etablovanou metodou léčby pacientů v terminální fázi plicního onemocnění
a u pečlivě vybraných kandidátů přináší velmi dobré výsledky. Největší limitací lepšího dlouhodobého přežití pacientů
po transplantaci plic stále zůstává vysoká incidence obliterující bronchiolitidy, která postihuje po 5letech od transplantace více než 50 % přijemců a jejíž léčba je není přesně definovaná z důvodu multifaktoriálních příčin jejího vzniku.
33
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
O-19
PLICNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZE
U DOSPĚLÝCH NEMOCNÝCH S CYSTICKOU
FIBRÓZOU ZAŘAZENÝCH NA ČEKACÍ LISTINU
TRANSPLANTACE PLIC
O-20
MÁ VÝZNAM SNIŽOVAT TEPOVOU
FREKVENCI PACIENTŮ ČASNĚ
PO TRANSPLANTACI SRDCE?
Fila L.(1,2,3), Kuzma M.(1,2), Grandcourtová A.(1,3), Valentová
Bartáková L.(1,2,3)
Bedáňová H. (1,2), Ondrášek J. (1), Fila P. (1,2), Horváth V. (1,2),
Pavlík P. (1), Pokorný P. (1), Krejčí J. . (2), Němec P. (1,2)
(1)
CKTCH Brno; (2) ICRC FNUSA Brno
(1)
Pneumologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha; (2) Transplantační centrum FN Motol, Praha, (3) Centrum CF FN Motol, Praha
[email protected]
[email protected]
Úvod: Vyšší tepová frekvence (TF) je považována za rizikový faktor vývoje kardiovaskulárních chorob. Epidemiologické studie potvrzují vyšší mortalitu na kardiovaskulární choroby u starších pacientů s vyšší TF, stejně tak u hypertoniků,
pacientů s ICHS a se srdečním selháním. Přesný mechanismus
negativního vlivu vyšší TF není přesně znám, ale předpokládá
se podpora tvorby aterosklerotických plátů poškozením stěny arterií a mechanizmem endoteliální dysfunkce.
Materiál a metodika: retrospektivně jsme analyzovali
soubor 330 pacientů, kteří podstoupili srdeční transplantaci
(TS) na našem pracovišti v letech 1993-2013 a u kterých jsme
měli k dispozici kompletní údaje včetně Holterovského monitorování TF cca za měsíc od TS. Nemocné jsme rozdělili do 2
skupin: skupina A (n = 278) s průměrnou TF < 90/min., skupina B (n = 52) s TF ≥ 90/min.
Výsledky: Pacienti se v obou skupinách statisticky významně nelišili věkem, diagnozou, pořadím na waiting listu,
výskytem akutních celulárních rejekcí ani délkou studené ischemie. Betablokátory užívalo ve skupině A 53 % nemocných,
ve skupině B 54 %. Rovněž charakteristiky příslušných dárců
štěpu byly v obou skupinách podobné, jen ve skupině B bylo
2x více dárců ženského pohlaví (p = 0,04). Jednoleté přežívání
bylo ve skupině A 92 %, 5-leté 79 %, 10-leté 66 %, ve skupině B
81 %, 60 % a 50 % (p = 0,001).
Závěr: tachykardie v časném potransplantačním období
byla v našem souboru prediktorem statisticky významně horšího dlouhodobého přežívání pacientů po TS. Ženské pohlaví
dárců se v tomto kontextu jeví rovněž jako rizikový faktor. Razantnější léčba tachykardie by tudíž u pacientů po TS byla dle
našich výsledků velmi opodstatněná.
Úvod. Plicní arteriální hypertenze (PAH) je významnou
komorbiditou u nemocných s pokročilými plicními chorobami včetně cystické fibrózy (CF). PAH je spojena se zvýšenou
morbiditou a mortalitou nemocných, horší tolerancí zátěže
a zhoršenou kvalitou života.
Cíl práce. V této práci jsme hodnotili vztah běžně sledovaných klinických parametrů u dospělých s CF zařazených
na čekací listinu (WL) transplantace plic (LuTx) k výskytu PAH.
Metodika. V období 2009-2013 byly u dospělých nemocných s CF zařazených na WL LuTx v Transplantačním centru
FN Motol zaznamenány demografické údaje (pohlaví a věk)
a klinické parametry plicních funkcí (usilovně vydechnutí objem na první sekundu /FEV1/ a parciální tlaky kyslíku a oxidu
ohličitého v arteriální krvi /paO2 a paCO2/), tolerance fyzické
námahy (ušlá vzdálenost při testu šestiminutovou chůzí
/6-MWD/) a střední tlak v a. pulmonalis měřený při pravostranné srdeční katetrizaci (PAMP). Statistické vyhodnocení
byla provedeno pomocí software Statistica CZ 10 a MedCalc.
Výsledky. Do studie bylo zařazeno 19 osob (10 mužů
a 9 žen) s průměrným (± SD) věkem 28,9 ± 8,4 roku.
Hodnoty vyšetřených parametrů (průměr ± SD) činily: FEV1
23 ± 5 % nál. hodn., paO2 7,30 ± 0,86 kPa, paCO2 5,04 ± 0,76
kPa, 6-MWD 297 ± 86 m a PAMP 26 ± 8 mm Hg. PAH byla zjištěna u 6 (31,6 %) osob. Z uvedených parametrů s hodnotou
PAMP korelovala hodnota FEV1 (r = – 0,495; p = 0,031) a paCO2
(r = 0,463; p = 0,041). V regresní analýze s adjustací na pohlaví
a věk vykazovala ze sledovaných parametrů pouze hodnota
FEV1 tendenci predikovat PAMP (p = 0,057). Cut-off hodnota FEV1 <20 % nál. hodn. měla pro hodnotu PAMP ≥25 mm
Hg senzitivitu 66,7 %, specificitu 100,0 % a přesnost 89,5 %
při hodnotě ROC 0,699 (p = 0,011).
Závěr. Výskyt PAH u dospělých s CF zařazených na WL
LuTx lze očekávat především o osob s velmi těžkou ventilační
poruchou (FEV1 <20 % nál. hodn.).
Tato práce byla podpořena grantovým projektem MZ ČR – RVO
FN Motol 00064203.
O-21
BIOMARKERY V DETEKCI ČASNÉHO
RENÁLNÍHO POŠKOZENÍ PO TRANSPLANTACI
SRDCE
Hošková L.(¹), Franeková J.(2), Melenovský V.(¹), Málek I.(¹), Kautzner J.(¹), Pirk J.(¹), Szárszoi O.(¹), Jabor A.(2),
Viklický O.(3)
¹ Kardiocentrum IKEM; (²)Pracoviště laboratorních metod IKEM;
³ Klinika nefrologie IKEM
()
( )
[email protected]
Úvod: Rozvoj akutního renálního postižení (AKI) po kardiochirurgických výkonech přispívá ke zhoršení přežívání.
V časném pooperačním období je nejčastější příčinou selhání ledvin ischemicko-reperfuzní poškození. K hodnocení
časného renálního postižení jsme využili cystatin C, lipokalin-2 (NGAL), alfa 1-mikroglobulin (A1M) a mikroalbuminurii
(index ACR).
Cilem bylo nalézt vztah mezi měřenými biomarkery
a rozvojem AKI u pacientů po transplantaci srdce (OTS).
34
Soubor a metodika: Do studie jsme prospektivně zařadili 117 pacientů po OTS (98 mužů a 19 žen),doba sledování
6 měsíců. AKI bylo definováno jako zvýšení sérového kreatininu > 50 % nebo zhoršení renální funkce vyžadující eliminační
metodu (CVVHD) v prvních 7 dnech po OTS. Skupina 30 pacientů splňovala kritéria AKI, ostatní pacienti (n = 87) byli
zařazeni do skupiny non AKI. Statistická analýza byla provedena pomocí statistického softwaru (JMP v. 10.0.0 SAS Institut Inc.), data jsou vyjádřena jako medián a interkvartilové
rozpětí, IQR (25.-75. percentil).
Výsledky: Pacienti ve skupině AKI byli delší dobu hospitalizováni na pooperačním oddělení (14,7 ± 23,2 dnů)
ve srovnání s non-AKI skupinou (6,3 ± 10,0 dne), p = 0,005 ,
po OTS vyžadovali častěji dočasnou mechanickou podporu
oběhu (23,3 % vs.2,2 %), p = 0,010 a první dávka takrolimu jim
byla podána téměř o 2 dny později než ve skupině s non AKI
(4,8 ± 3,1 vs 2,9 ± 1,8 dne), p = 0,030. Pacienti s rozvojem AKI měli vyšší medián hladiny sérového cystatinu C 0.
den (1,8 (IQR: 1,3-2,0) vs 1,2 (IQR :1.0-1,6) mg / l, p = 0,016),
7. den (2,2 (IQR: 1.6 – 2,9) vs 1,5 (IQR :1.2 – 1,8) mg / l,
p = 0,0048) a 10. den (2,1 (IQR :1.4 – 3, 1) vs 1,4 (IQR :1.2– 1,7) mg / l,
p = 0,0072) ve srovnání s non-AKI skupinou. Hladina NGAL
v moči významně stoupla pouze 3.den v AKI skupině : medián 38,0 (IQR: 13,5 – 90,5,) vs 14.5 (IQR :7,20 – 27,0) mg / l,
p = 0,003. Hodnoty ACR a A1M se mezi skupinami ve sledovaném období významně nelišily.
Závěr: Tato studie prokázala souvislost mezi zvýšenou
hladinou cystatinu C, NGAL a rizikem rozvoje AKI v časném
pooperačním období. Zvýšení sérového cystatinu
​​
C první
týden po OTS bylo spojeno s horší prognózou srovnatelnou
s pacienty, u nichž bylo nutné zavést dočasnou mechanickou
podporu oběhu.
Podporováno Grantem IGA MZ NT/11269 – 5 , NT/ 11262-6
a výzkumným záměrem IKEM 00023001.
O-22
INFEKČNÍ KOMPLIKACE PŘI
IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPII ZALOŽENÉ
NA MTOR INHIBITORECH U PACIENTŮ
PO OTS.
Ozábalová E. (1), Krejčí J. (1), Hude P. (1), Godava J. (1), Honek
T. (1), Špinarová L. (1), Bedáňová H. (2), Němec P. (2)
I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny a LF MU
Brno; (2)Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie
Brno
(1)
[email protected]
Úvod: Ortotopická transplantace srdce (OTS) je léčebnou
metodou u pacientů v terminálním stádiu srdečního selhání
(SS), která vyžaduje doživotní podávání imunosupresivní (IS)
terapie k zabránění rejekce štěpu. Tato léčba je spojená s řadou nežádoucích účinků jako zvýšené riziko infekcí, renální
insuficience, nádorových onemocnění. Everolimus ze skupiny
mTOR inhibitorů se jeví jako nadějná IS látka, která by z dlouhodobého hlediska mohla tyto závažné nežádoucí projevy
ve srovnání s terapií kalcineurinovými inhibitory snižovat.
Cíl práce: Zhodnotit bezpečnost změny IS terapie založené na mTOR inhibitorech a posoudit výskyt infekčních komplikací při změně IS terapie.
Soubor a metodika: V období 1/2012 – 11/2013 podstoupilo 35 pacientů (28 mužů a 7 žen, průměrného věku
50,6 ± 3,68 let) OTS. Nejčastější příčinou SS byla dilatační
kardiomyopatie (DKMP) u 13 pacientů, ischemická choroba srdeční (ICHS) u 9 nemocných, zánětlivá kardiomyopatie
u 3 pacientů, u jedné pacientky velkobuněčná myokarditida.
Další 4 pacienti byli po kardiochirurgické korekci chlopenních vad v minulosti. U 2 pacientek se jednalo o peripartální KMP, u 2 pacientů o restriktivní KMP, 1 pacient podstoupil
retransplantaci srdce pro těžkou vaskulopatii štěpu. U pacientů byly prováděny endomyokardiální biopsie k vyloučení
případné rejekce, kontroly hladin imunosuprese, biochemie
a lipidového spektra. Hodnoceno bylo složení IS terapie,
doba od OTS k provedení změny IS terapie a výskyt infekčních komplikací.
Výsledky: Časně po OTS byla léčba založena na everolimu a tacrolimu zavedena u 8 pacientů z důvodu opakovaných rejekcí. U 16 pacientů byl 3 – 16 měsíců po OTS proveden switch IS terapie z kombinace tacrolimus/cyklosporin
a mykofenolát mofetil (MPA) na léčbu everolimus a tacrolimus/cyklosporin. Důvodem ke změně byla vaskulopatie štěpu, renální insuficience nebo opakované rejekce. Ve sledovaném období 1/2012 – 6/2014 zemřeli 3 pacienti pro infekce,
z toho 2 pacienti měli v terapii everolimus a tacrolimus časně
po OTS , třetí pacient 3 měsíce po OTS. U dalších 3 pacientů
byla přechodně podávána kombinace everolimus + tacrolimus + MPA + prednison pro opakované kortikorezistentní rejekce s postižením funkce štěpu. U všech těchto pacientů se
objevily infekce. Další infekční komplikace jsme zaznamenali
u pacienta po změně IS terapie provedené 7 měsíců po OTS.
Infekční komplikace se vyskytly u 29 % pacientů z této skupiny. V kontrolní skupině 11 pacientů, která užívala původní
kombinaci léků – tacrolimus/cyklosporin + MPA, se objevily
4 srovnatelně závažné infekční příhody (36 %).
Závěr: Častější výskyt infekčních komplikací byl zaznamenán při „rescue“ 4-kombinaci imunosupresiv, dále při
zavedení IS terapie everolimus + tacrolimus časně po OTS.
Kombinace imunosupresiv založená na mTOR inhibitorech a
snížené dávce kalcineurinů se jeví jako bezpečná při zahájení
po 10 měsících od OTS.
Chirurgické aspekty transplantací
orgánů
O-23
100 TRANSPLANTÁCIÍ PEČENE
V TC BANSKÁ BYSTRICA
Hampl F.(1), Slobodník I.(1), Janek J.(2), Kminiak R.(2),
Kothaj P.(1)
II.Chirurgická klinika SZU, FNsP FDR, Banská Bystrica; (2) Oddelenie cievnej chirurgie, FNsP FDR, Banská Bystrica
(1)
[email protected]
V období máj 2008- jún 2014 bolo v TC Banská Bystrica vykonaných 100 OLTx u dospelých, v jednom prípade sa
jednalo o retransplantáciu pečene, v jednom prípade bola
transplantácia súčasťou domino transplantácie.
V tomto súbore pacientov bola celková incidencia chirugických komplikácií na úrovni 26 %. Cievne komplikácie sa
vyskytli u 3 pacientov (3 %), 2x sa jednalo o trombózu a.hepatica (HAT), v jednom prípade sa HAT úspešne podarilo vyriešiť
chirurgickou cievnou rekonštrukciou, v druhom prípade si
35
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
HAT vyžiadala retransplantáciu pečene, 1x sa v našom súbore
vyskytla trombóza v.portae, ktorú sme úspešne vyriešili cestou intervenčnej radiológie. Revízia pre krvácanie bola nutná u 23 pacientov. Biliárny leak bol popísaný u 7 pacientov,
6x sa jednalo o anastomotický leak, 1x neanastomotický
zo stapling line Roux kľučky.
Záverom môžeme konštatovať, že výskyt chirurgických
komplikácií po OLTx u dospelých v našom súbore zodpovedá
údajom publikovaných v svetovom písomníctve.
O-24
NÁHLÉ PŘÍHODY BŘIŠNÍ PO TRANSPLANTACI
PLIC
Pozniak J., Kolařík J., Šimonek J., Schützner J., Pafko P.,
Lischke R.
III. chirurgická klinika 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a FN
Motol, Praha
[email protected]
Operace pro náhlou příhodu břišní představují v souboru
pacientů po transplantaci plic komplikaci zatíženou mortalitou 15 – 25 % podle různých autorů. Perforace tlustého střeva
má častější výskyt právě u pacientů po Tx plic. Příčina vyšší
incidence náhlé příhody břišní u těchto pacientů bývá přisuzována vysokým dávkám imunosupresiv, zvláště kortikoidů,
v porovnání s pacienty po jiných orgánových transplantacích
Předmětem sdělení je retrospektivní analýza souboru
233 pacientů, kteří podstoupili transplantaci plic od prosince 1997 do května 2014. Z celého souboru bylo 17 pacientů (7,3 %) operováno pro náhlou příhodu břišní. U 5 pacientů byla příčinou náhlé příhody perforace tlustého střeva.
U 4 pacientů byla provedena cholecystektomie pro akutní
cholecystitidu. 3 pacienti byli operováni pro krvácení ze žaludku (2x pro vřed a 1x pro tumor). 3 pacienti byli operování
pro ileus tenkého střeva (1x Kaposiho sarkom, 1x biliární ileus, 1x volvulus). Jeden pacient podstoupil operaci pro uskřinutou pravostrannou tříselnou kýlu a v 1 případě jsme provedli explorativní laparotomii bez vysvětlujícího nálezu. Medián intervalu od transplantace k operaci pro náhlou příhodu
břišní činil 501 dní. 7 pacientů v souvislosti s operací zemřelo.
Mortalita tak činila 41 %. Nutno poznamenat, že pouze 3 pacienti zemřeli do 30 dnů od operace pro náhlou příhodu břišní. Medián přežívání u zemřelých pacientů byl 87 dní po operaci. Vlastní příčinou úmrtí byl ve většině případů rozvoj septického stavu nebo chronické dysfunkce štěpu. Tento stav byl
ale v jasné příčinné souvislosti s prodělanou operací.
Z analyzovaných dat vyplívá vyšší mortalita u pacientů, u kterých došlo k náhlé příhodě břišní v časném období
po transplantaci. Stejně jako u ostatních pacientů je nepříznivým prognostickým faktorem opožděná indikace k operaci. Proto u pacientů po transplantaci plic s bolestmi břicha
je na místě rychlá a extenzivní diagnostika a v případě přetrvávajícího podezření na náhlou příhodu neváhat s časnou
explorativní laparotomií.
O-25
NÁHLÉ PŔÍHODY BŔIŚNÍ U NEMOCNÝCH
PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Třeška V., Reischig T., Čertík B., Moláček J.,Náhlík J.,
Opatrný J.
TC FN a LFUK v Plzni
[email protected]
Úvod: Náhlá příhoda břišní (NPB) u imunosuprimovaného nemocného je závažný diagnostický a léčebný problém.
Literatura uvádí její výskyt u přibližně 10 % nemocných
po transplantaci ledviny. Mortalita a morbidita je vysoká
a uvádí se kolem 35, resp. 45 %.
Materiál a metoda: V posledních 10 letech (2004 – 2013)
bylo v plzeňském transplantcentru transplantováno celkem 264 nemocných. Z toho bylo 245 ledvin ze zemřelých
(17x z nebijícího dárce, 11x duální transplantace) a 19 ze živých dárců. Preemptivní transplantaci jsme provedli u 25
nemocných (9 ze živého dárce). Náhlá příhoda břišní komplikovala potransplantační průběh u 14 (5.3 %) nemocných v intervalu jednoho dne až 95 měsíců po transplantaci ledviny.
Nejčastější příčinou NPB byla akutní pankreatitida u 35.7 %
(N = 5) nemocných. Diagnostika NPB byla provedena v průměru za 1,2 dne (0-3 dny) od vzniku potíží. Průměrné APACHE
II skóre při příjmu nemocných bylo 12 (8-16). Průměrná hladina kreatininu byla 263.8 mmol/l (118-706), urey 15.4 mmol/l
(6.3 – 33.3), MDRD 0.50 ml/s. Průměrná hladina leukocytů
byla 12.6 x 109 (5.9-23.1) a CRP 65.3 mg/l (2-291). U většiny
nemocných byla podávána trojkombinace imunosupresiv
(kalcineurinové inhibitory, mykofenolát mofetil a kortikoidy).
Při diagnostikování NPB byl u 9 (64.2 %) nemocných vysazen
mykofenolát mofetil, u třech (21.4 %) nemocných nedošlo
ke změně v dávkování imunosuprese a u dvou (14.3 %) nemocných bylo dávkování imunosuprese sníženo. Sedmkrát
(50 %) byla provedena laparotomie především z důvodů
střevní obstrukce a ischemie. U akutní pankreatitidy jsme
u všech nemocných postupovali konzervativně.
Výsledky: Zemřel jeden nemocný (7.1 %) při nekróze tenkého střeva z důvodů embolizace do a.mesenterica superior.
Morbidita byla 14.3 % (sepse, fluidothorax). Průměrná délka
hospitalizace byla 24.9 dní (4-92 dní). Při propuštění z hospitalizace měli transplantovaní nemocní průměrnou hodnotu
kreatininu 152.1 mmol/l (59-231mmol/l), urey 10.3 mmol/l
(5.3 – 18.1 mmol/l), MDRD 0.79 ml/s.
Závěr: V porovnání s literárními údaji jsme zaznamenali
nižší incidenci NPB u nemocných po transplantaci ledviny.
Rovněž mortalita, morbidita byly významně nižší. Podílela
se na tom včasná diagnostika NPB a neodkladný chirurgický
výkon. Obecně proto stále platí staré chirurgické pravidlo, že
nad NPB nesmí „slunce vyjít ani zapadnout“. Zároveň u nejčastější NPB, kterou je akutní pankreatitida, doporučujeme
maximálně konzervativní postup. Nedostatkem studie je pak
nízký počet nemocných léčených pro NPB.
36
O-26
OD LUMBOTÓMIE K ROBOTICKY
ASISTOVANÉMU ODBERU OBLIČKY
NA TRANSPLANTÁCIU
Baláž V., Babeľa J., Farra R.(1), Hampl F., Janek J.(2)
(1)
Urologická klinika FNsP F. D. Roosevelta Banská Bystrica;
Transplantačné centrum FNsP F. D. Roosevelta Banská Bystrica
(2)
[email protected]
Úvod: Transplantácie obličiek od živých darcov, patria
síce k menšej, ale veľmi významnej časti transplantačného
programu obličiek. Okrem výborných výsledkov prežívania
štepov, je tradične veľká pozornosť venovaná darcovi
v zmysle vysokej bezpečnosti výkonu a čo najmenšieho
zásahu do bežného života darcu.
Materiál a metódy: V práci sme využili register transplantácií obličiek v Transplantačnom centre Banská Bystrica (TC
BB), so zameraním na transplantácie obličiek od živých darcov. Darcov sme zatriedili do skupín podľa spôsobu odberu
obličky.
Výsledky: V TC BB sme od roku 1991 do 1.6.2014
transplantovali celkom 738 obličiek, z toho 109 od živých
darcov. 90 krát sme vykonali odber obličky lumbotomickým
prístupom, 11 krát sme odber urobili rokou asistovaným
laparoskopickým spôsobom (HALDN), 6x čistým laparoskopickým prístupom (LDN) a dva krát pomocou robotického
systému daVinci Si (dVDN).
Záver: Roboticky asistovaný odber obličky na transplantáciu, je v rukách skúseného robotického urológa dobre
uskutočniteľná a bezpečná metóda, s rýchlym návratom
darcu do bežného života.
O-27
ČASNÉ UROLOGICKÉ KOMPLIKACE
PO TRANSPLANTACÍCH LEDVIN
Pernička J., Študent V., Šmakal O., Grepl M., Hartmann I.,
Král M., Vidlář A.
Urologická klinika, Fakultní nemocnice, I. P. Pavlova 6, OLOMOUC
přednosta: doc. MUDr. Vladimír Študent, Ph.D.
[email protected]
Souhrn: Autor retrospektivně vyhodnocuje časné urologické komplikace u 480 transplantací ledvin provedených
v letech 1998 – 2013.
Zaznamenanými urologickými komplikacemi byla močová píštěl (9/480, 1,9 %), obstrukce ureterovezikální anastomózy (7/480, 1,5 %), lymfokéla (14/480, 2,9 %) a epididymitida
(1/480). Bylo zaznamenáno celkem 31 urologických komplikací (31/480, 6,5 %).
Operační tým tvoří lékaři urologické kliniky a cévní chirurgové. Stabilní účast urologů v operační skupině významně
snižuje množství urologických komplikací.
Úvod: Urolog se mimo provedení vlastní reimplantace
významně podílí na diagnostice pooperačních komplikací,
hlavně na rozlišení druhu perirenálních či perivezikálních
tekutinových kolekcí. Významné postavení má při endoskopických a perkutánních metodách, ať již diagnostických nebo
terapeutických.
Materiál a metoda: Cílem sdělení je vyhodnotit časné
urologické komplikace po transplantacích ledvin. Za časnou
byla považována komplikace během hospitalizace nebo která vznikla do 90 dnů od operačního výkonu. Do souboru byly
zahrnuty všechny močové píštěle, poruchy drenáže vývodných močových cest vyžadující derivaci, klinicky významné
(bolest, vzestup azotemie, obstrukce) lymfokély. Z ostatních
byly hodnoceny komplikace, které měly negativní vliv na průběh onemocnění nebo u kterých bylo nutno provést pro tuto
komplikaci intervenční výkon.
Výsledky: V letech 1998 – 2013 bylo provedeno 480
transplantací ledvin. Zaznamenali jsme 9 močových píštělí,
z toho dvě byly způsobeny technickou chybou, u zbývajících
byla zjištěna ischémie močovodu. U dvou nemocných byla
provedena anastomóza mezi močovodem štěpu a původním
močovodem, u ostatních nová reimplantace.
Lymfokélu bylo třeba řešit 8x laparoskopickou fenestrací
do dutiny břišní, která byla jednou konvertována v otevřenou
operaci.
Ve sledovaném období bylo nutno provést pro obstrukci
7 derivací močových cest (6x pigtail nefrostomie, lx ureterální stent). U šesti nemocných se jednalo o přechodný edém
anastomózy, u jednoho nemocného jsme prokázali obstrukci
močovodu koaguly.
Jednou byla diagnostikována akutní epididymitida.
Bylo konstatováno celkem 31 (6,5 %) časných urologických komplikací. Graftektomie pro urologickou komplikaci
nebyla provedena.
Diskuze: Někteří autoři preferují modifikovanou operaci
dle Politano-Leadbettera, jiní, stejně jako my, extravezikální techniky. V souhlase s některými autory (3) nezavádíme
ureterální stent rutinně. Předpokladem nekomplikovaného
výkonu je dobrý operační přehled, správná délka močovodu,
atraumatický jemný vstřebatelný šicí materiál (6/0). Re-anastomozu je vhodné provést do 48 hodin od transplantace,
v delším časovém odstupu je vhodnější spojení vývodných močových cest štěpu s původními. Literatura uvádí
2,9 – 7,9 % (1,2,3,4,5) těchto komplikací, v našem souboru je
1,9 % (9/480).
Obstrukce močovodu je v časných stadiích většinou částečná. V našem souboru bylo 86 % (6/7) způsobeno edémem
anastomózy. Akutní obnovení drenáže retrográdním zavedením stentu nebývá většinou úspěšné, v našem souboru se
podařilo jen lx (1/7, 12,5 %). Procento obstrukcí je uváděno
mezi 1,7 – 9,0 % (1,2,3,4,5), v našem souboru je 1,5 % (7/480).
Močová píštěl a obstrukce tvoří 66-90 % urologických
komplikací, v našem souboru je 52 % (16/31).
Lymfokéla je důvodem k zákroku, pokud svou velikostí způsobuje útlak vývodných močových cest štěpu nebo
klinické obtíže. Klinicky závažná lymfokéla je popisována
v 1 – 10 % (2), v našem souboru je 2,9 % (14/480), přičemž jen
1,6 % (8/480) nemocných vyžadovalo intervenci. Dominantní
metodou je laparoskopická fenestrace do dutiny břišní.
Většina časných urologických komplikací souvisí s vlastním operačním výkonem nebo s ischemií močovodu štěpu.
Jiné příčiny, například útlak močovodu hematomem, jsou
vzácné a v našem souboru nebyly zaznamenány. Počet komplikací klesá s erudicí urologů, od roku 1998 z 11,2 % (15/134)
na nynějších 4,6 % (16/346).
Závěr: S časnými urologickými komplikacemi musíme
po transplantaci ledvin počítat. Přítomnost urologa v chirurgickém týmu je přínosem pro průběh operace i pro řešení
případných pooperačních komplikací.
Klíčová slova: transplantace, ledvina, časné komplikace
37
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
O-28
PROTRAHOVANÁ LYMFATICKÉ SEKRECE
Z DRÉNU PO TRANSPLANTACI LEDVINY –
RACIONÁLNÍ PODKLADY PÉČE
O NEMOCNÉHO
O-29
PROBLEMATIKA NEFREKTOMIE
POLYCYSTICKÝCH LEDVIN U PACIENTŮ
S LEDVINNOU NEDOSTATEČNOSTÍ
Pacovský J.(1), Navrátil P.(1), Matysková-Kubišová M.(2),
Hyšpler R.(2), Holub L.(1), Broďák M.(1)
Mezioborové transplantační centrum FN v Hradci Králové,
Urologická klinika FNHK
(1)
Regionální transplantační centrum při Urologické klinice FN
a LF UK v Hradci Králové; (2) III. Interní Geronto-metabolická klinika FN a LF UK v Hradci Králové
[email protected]
Navrátil P., PacovskýJ., Novák I., Matysková-Kubišová M.
[email protected]
Cíl: Cílem práce je sumarizovat data o nemocném s protrahovanou lymforeou (PLR) po transplantaci ledviny a nabídnout racionální podklady péče o nemocného po operaci.
Soubor nemocných a metoda: Celkem bylo laboratorně analyzováno složení serózního sekretu u 30 nemocných
s PLR po transplantaci ledviny, u kterých byl biochemicky
vyloučen urinom. Ve vzorcích byly měřeny hladiny celkové
bílkoviny, albuminu, globulinů a z těchto hodnot byl vypočten jejich koloidně osmotický tlak (COP). Současně byl
vypočten COP plasmatických bílkovin.
Výsledky: V sekretu byly průměrné hodnoty celkové
bílkoviny 15,12 ± 8,61 g/l, albuminu 9,9 ± 7,07 g/l, globulinů 5,86 ± 2,81 g/l a z nich vypočtená hodnota COP byla
0,29 ± 0,25 kPa. Hodnota COP plasmatických bílkovin byla
1,77 ± 0,46 kPa.
Závěr: Hodnoty COP v sekretu jsou výrazně nižší, než
hodnoty v séru. Z tohoto důvodu se nemůže uplatnit mechanismus působení onkotického tlaku bílkovin na vstřebávání do tkání. PLR tento stav zhoršuje díky dlouhodobé ztrátě bílkovin vedoucímu k dalšímu poklesu hladiny bílkovin.
Při PLR (>200ml/ den od třetího pooperačního dne), doporučujeme zvýšení hydrostatického tlaku intermitentní klampáží drénu v režimu 2x6 hodin. Pokud tento postup nevede
k poklesu PLR, doporučujeme drény odstranit a v případě
vzniku symptomatické lymfokély její chirurgické řešení.
Viz algoritmus. V žádném případě není žádoucí dlouhodobá
zevní drenáž lymfy.
Podpořeno programem PRVOUK P37/04.
Cíle: V registru čekatelů (WL) je 12 % pacientů s polycystózou (PL). Pro svého nositele ve WL ztrácí PL význam a stává
se možným zdrojem komplikací. Cílem práce je návrh strategie řešení problému PL.
Metody: Mezi 515 pacienty čekajícími k 30.6.2014
na transplantaci ledviny (TL) v registru čekatelů (WL) je 12 %
pacientů s polycystózou. V našem centru bylo za poslední
3 roky transplantováno 123 pacientů z nichž bylo 17 % se
základním onemocněním ledvin polycystóza (PL). Byla
provedena retrospektivní analýza tohoto souboru, byly zhodnoceny indikace nefrektomie PL a její načasování.
Výsledky: Naše indikace k operaci PL u pacienta
v transplantačním programu ve zmíněných 3 letech jsou:
5x před transplantací (4x za účelem získání prostoru pro TL,
1x pro infekt), 3x v průběhu TL k zajištění prostoru, 2x po TL
k zajištění dekomprese (1x bilaterálně simultánně) , 3x pro infekční komplikaci do 3 měsíců po T, 1x provedena resekce PL
pro tumor u pacienta k preemtivní TL.
V uvedeném období nebyl ztracen štěp z důvodu
komplikace od PL. Jediný ztracený štěp byl zničen BK
nefropatií.
Závěry: Polycystické ledviny lze ponechat pacientovi pokud nemá symptomatologii vyžadující dekompresní operaci,
nebo zánětlivou symptomatologii, pokud není ledvina dilatována a není nebezpečí obstrukční pyelonefritidy při nasazení
imunosupresivní terapie. Pravidelně je prováděna kontrola
ledvin v rámci onkoskríningu.
PL jsou potencionálním nebezpečím pro každého pacienta v transplantačním programu. Včasná a správné naplánovaná a provedená nefrektomie, vyřeší mnoho dohadů při pátrání po infekčních zdrojích, dysfunkcí štěpu,
gastrointestinálních obtížích, bolestech zad. Naše centrum je
pro radikálnější přístup, což mnohdy ani nefrology ani pacienty není s radostí akceptováno.
O-30
RETROGRÁDNÍ OXYGENOVÁ PERSUFLACE
LEDVIN – EXPERIMENT NA ZVÍŘETI
Moláček J.(1), Třeška V. (1), Matějka R. (2), Opatrný V. (1), Houdek K. (1)
LF v Plzni, UK v Praze, Chirurgická klinika FN v Plzni; (2) FBMI
v Kladně, ČVUT v Praze
(1)
[email protected]
Úvod: V dnešní době je stále nedostatek orgánů pro
transplantační účely, v oblasti transplantace ledvin je jedním z možných řešení používání orgánů od nebijících dárců.
V těchto případech je obecně složitější perfuze a prezervace
orgánů určených pro transplantaci. Ledviny od nebijících dárců jsou vždy do určité míry poškozené teplou ischemií. Stále
se hledá způsob, který by mohl vylepšit kvalitu takto odebra-
38
ných ledvin. Retrográdní oxygenová persuflace (ROP) může
být jedním z možných řešení této problematiky.
Metody: Jako experimentální zvíře bylo použito prase
domácí. Ve skupině A (5 zvířat) byla zvířata uvedena do celkové anestézie, byla provedena střední laparotomie, vypreparován ledvinný hilus pravé ledviny, cévní stopka ledviny byla
na 20 min. klampována (simulace teplé ischémie), poté byl
proveden odběr této ledviny (odebrán první vzorek biopsie
ledviny-I). Ledvinný štěp byl napojen na endosuflátor, pomocí kterého byl štěp retrográdně promýván zvlhčeným
plynným kyslíkem pod tlakem 18 mmHg (2,4 kPa) s odchylkou + – 0,2 mmHg. Jedná se o retrográdní promývání,
kanyla je zavedena do renální žíly. Promývání trvalo 60
minut. Na konci tohoto intervalu byl odebrán druhý vzorek
biopsie ledviny (II). Poté byl ledvinný štěp opět natransplantován identickému zvířeti a zároveň provedena druhostranná
(levostranná) nefrektomie. Z renální žíly natransplantované
ledviny byly odebrány vzorky krve pro stanovení markerů
renálních funkcí v pravidelných intervalech. Po 120 minutách
byl štěp opět vyjmut, odebrán třetí vzorek biopsie ledviny
(III) a pokusné zvíře usmrceno kardioplegickým roztokem.
Ve skupině B (5 zvířat) byla opět identicky simulována ischemie ledviny, poté byl ledvinný štěp po nefrektomii zvykle
intraarteriálně perfundován perfuzním roztokem pomocí
hydrostatického tlaku perfuzním roztokem o teplotě + 4 st.C.
Ostatní postup byl identický. Tlak byl měřen v T odbočce mezi
katetrem zavedeným v a přívodní hadicí pomocí tlakového
senzoru MPXV5010. Bioptické vzorky byly zaslepeně hodnoceny patologem na škále I-IV dle kvality promytí.
Výsledky: U žádného z prezentovaných experimentálních zvířat se neobjevily technické problémy s perfuzí štěpu
či s vlastní transplantací. Histologické nálezy ve skupině A
a ve skupině B se signifikantně neliší. Hodnoty renálních parametrů v obou skupinách se rovněž signifikantně neliší.
Shrnutí: Cílem experimentální práce bylo dosáhnout
zodpovězení otázky, zda-li je ROP možným přínosem při prezervaci orgánů poškozených teplou ischemií. Výsledky ukazují, že ROP by mohl např. i v kombinaci s klasickou perfuzí
zlepšit kvalitu odebraných štěpů. Další výzkum na tomto poli
pokračuje.
Tato práce je podpořena Výzkumným záměrem Univerzity Karlovy P36
Klinické aspekty transplantací
ledvin + imunosuprese II.
O-31
DONOR-SPECIFICKÉ PROTILÁTKY
A DLOUHODOBÉ PŘEŽITÍ
TRANSPLANTOVANÉ LEDVINY
Tato studie je podporována výzkumným záměrem 00023001
(IKEM, Praha) – Institucionální podpora.
O-32
EFFECT OF INDUCTION THERAPY ON
EXPRESSION OF MOLECULAR MARKERS OF
REJECTION AND TOLERANCE
Viklický O.(1,2), Krepsová E.(1), Brabcová I.(1), Sekerková A.(3),
Wohlfahrt P.(4), Stříž I.(3) and Sawitzki B.(5)
Transplant Laboratory, Center for Experimental Medicine,
Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague; (2) Department of Nephrology, Transplant Center, Institute for Clinical
and Experimental Medicine, Prague, (3)Department of Clinical
and Transplant Immunology, Institute for Clinical and Experimental Medicine, Prague;(4) Department of Preventive Cardiology, Cardiology Center, Institute for Clinical and Experimental
Medicine, Prague; (5)Institute of Medical Immunology and Berlin-Brandenburg Center for Regenerative Therapies (BCRT), Charité
University Medicine, Berlin.
(1)
[email protected]
Slavčev A. (1), Valhová Š.(1), Svobodová E. (1), Janatová K. (1),
Boháčová P. (1), Slatinská J. (2), Viklický O. (2)
(1)
Oddělení imunogenetiky, IKEM, Praha;
IKEM, Praha
po transplantaci ledvin. Analyzovali jsme retrospektivně soubor 132 příjemců ledvin, kteří byli transplantováni
v našem centru v letech 2004 a 2005. Vzorky séra pacientů
byly testovány před transplantací a v pravidelných intervalech
3 měsíce, 6 měsíců a 12 měsíců po transplantaci. Přežití štěpů
bylo sledováno po dobu 7 let. Hladiny a specificity protilátek
byly analyzovány pomocí metodiky Luminex (LABScreen Mix
a LABScreen Single Antigen testy I a II). Zaznamenali jsme 29
případů akutní celulární rejekce (CR) a 21 protilátkami zprostředkovaných rejekcí (AMR). 18 ledvin selhalo v důsledku
imunologických komplikací. Zjistili jsme statisticky významnou korelaci mezi přítomností donor-specifických protilátek (DSA) proti HLA antigenům I a II třídy před transplantací
a vývoje AMR (I třída p = 0.0070, PPV 41 %, II třída p = 0.0003,
PPV 71.4 %). DSA namířené proti HLA antigenům I třídy byly
také významně asociovány se ztrátou štěpu z imunologických příčin (p = 0.0160, PPV 35 %). Nejvýznamnější asociaci
ve vztahu ke ztrátě štěpu jsme pozorovali u protilátek proti
antigenům MICA. Z celkového počtu 18 pacientů se selháním
štěpu, 6 pacientů mělo anti-MICA protilátky před transplantací (p = 0.0058**, PPV 40 %). Přežití štěpů po 7 letech (Kaplan-Meierova křivka) bylo signifikantně horší u pacientů s preformovanými protilátkami proti MICA – pacienti bez MICA protilátek měli 89 % přežití, zatímco pacienti s MICA protilátkami
měli přežití ledvin jen 59 %.
Naše studie naznačuje, že screening anti-HLA a MICA
protilátek před transplantací metodou Luminex je užitečné
pro predikci vyššího imunologického rizika a zhoršeného
dlouhodobého přežití transplantovaných ledvin.
Klinika nefrologie,
(2)
[email protected]
Cílem naší studie bylo zhodnotit klinický význam HLA
a non – HLA specifických protilátek pro predikci rizika vývoje buněčné a protilátkami – zprostředkované rejekce
Background: Induction therapy has been shown to
variably improve the outcome of kidney transplantation but
little is known about involved mechanisms.
Methods: A relative quantity of mRNA of 7 T cellrelated
genes associated with tolerance or rejection (CD247, GZMB,
PRF1, FOXP3, MAN1A1, TCAIM, and TLR5) and lymphocytes
subpopulations were prospectively monitored in the peripheral blood of 60 kidney transplant recipients at POD 0, 7, 14,
21, 28, 60, 90 and month 6 and 12. Patients were treated with
a CNI-based triple immunosuppression and induction with
rabbit anti-thymocyte globulin (rATG, n = 24), basiliximab,
the anti-CD25 monoclonal antibody (n = 17) or received no
39
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
induction (n = 19). Generalized linear mixed model with gamma distribution for repeated measures adjusted for rejection during the follow-up, recipient and donor age, number
of HLA mismatches and delayed graft function was used for
statistical analysis.
Results: Compared to basiliximab and no induction,
in rATG group CD247, FOXP3, GZMB, PRF1 mRNA expressions
corresponded to a depletion and slow repopulation of both
T and NK cells (all P<0.0001). Moreover, there were higher expression of CD247 (P<0.01), GZMB (P<0.01) and FOXP3
(P<0.0001) in basiliximab group as compared to no induction. MAN1A1 and TLR5 expression was higher (P<0.0001 and
P<0.05) and TCAIM (P<0.01) lower in rATGtreated patients
compared to regimen without induction.
Conclusion: In this study, rATG induction therapy was
associated with profound decrease of T and NK cell-related transcripts and with upregulation of rejection associated transcripts, MAN1A1 and TLR5 early post-transplant.
In contrast, basiliximab induction was associated with higher
frequencies of Tregs and increased expression of tolerance
markers, FOXP3 and TCAIM.
Supported by IGA MZCR NT14102-3/2013, NS10517-3/2009
and by the Grant Agency of the Czech Republic, grant No.:
P301/11/1568 and 7FP programs of EU BioDrim and MABSOT.
O-33
BORTEZOMIB V LÉČBĚ AKUTNÍ
PROTILÁTKAMI ZPROSTŘEDKOVANÉ REJEKCI
(AMR), ZKUŠENOSTI NAŠEHO CENTRA
tů po opakovaných transplantacích (p = 0.02). Mezi léčebnými skupinami nebyl prokázán statistický významný rozdíl
ve věku dárců a příjemců, max. PRA, HLA neshod a době
strávené v dialyzační léčbě. Použitím režimu PF a IVIG vs režimu s bortezomibem (B) došlo k významnému poklesu kvantity DSA v obou třídách (I. tř.: PF+ IVIG, p = 0.05 vs B režim,
p = 0.03; II. tř. PF+ IVIG, p = 0.02 vs B režim, p = 0.01). Také
zlepšení renální funkce bylo statisticky významné po léčbě
v obou sledovaných režimech: PF + IVIG (Cr před 416 ±
223 µmol/l vs Cr po 211 ± 96 µmol/l), p = 0.005 a B režim
(Cr před 403 ± 235 µmol/l vs Cr po 215 ± 80 µmol/l), p = 0.005.
V 6 měsíčním sledování byl zaznamenán trend k lepšímu přežívání pacientů u nemocných léčených pomocí B
(100 % vs 83.3 %).
Závěr: Kombinace léčby pomocí plazmaferéz, aplikací bortezomibu a rituximabu představuje efektivní přístup
ke snížení DSA v léčbě rezistentní akutní AMR.
O-34
SLEDOVANIE EXPRESIE HLA-G V BIOPSII
OBLIČIEK U PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII
OBLIČIEK
Žilinská Z.(1), Poláková K.(2), Bandžuchová E.(3), Chrastina
M.(1), Trebatický B.(1), Breza J.(1), Handzušová M.(3), Kuba
D.(3), Tirpáková J.(3), Pavlechová M.(3)
(1)
Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek, UNB,
Bratislava; (2)Ústav experimentálnej onkológie, SAV, Bratislava;
(3)
Národná transplantačná organizácia, Bratislava
[email protected]
Slatinská J.(1), Svobodová E.(2), Honsová E.(3), Hanzal V. (1),
Viklický O. (1)
Klinika nefrologie, IKEM, Praha; (2)Oddělení imunogenetiky
IKEM, Praha, (3) Oddělení imunogenetiky IKEM, Praha
(1)
[email protected]
Úvod: Protilátkami zprostředkovaná rejekce (AMR) je
v současnosti považována za hlavní příčinu dysfunkce a selhání štěpu po transplantaci ledviny. Cílem naší retrospektivní
práce bylo porovnat účinnost a bezpečnost léčby akutní AMR
s použitím plazmaferéz (PF) a intravenózních imunoglobulinů (IVIG) vs s použitím imunosupresivního režimu založeném
na aplikací bortezomibu, rituximabu a PF.
Metody: Od 1/2012 – 10/2013 bylo v TC IKEM provedeno 394 transplantací ledvin. Akutní AMR byla definována při afunkci, stagnaci nebo selhání funkce štěpu časně
po transplantaci ledviny. Diagnostické kritéria AMR jsou založená na histologické verifikaci -C4d pozitivity složky komplementu v imunohistologickém barvení v biopsii štěpu se
současnou detekcí dárcovsky specifických protilátek (DSA).
Základní imunosupresivní režim byl v kombinaci takrolimus,
mykofenolát mofetil a prednison. 1. skupina pacientů byla
léčena 5 cykly PF a 5 dávkami IVIG (0.2g/kg),n = 12. Druhou
skupinu tvořili pacienti, u kterých po uvedené léčbě přetrvávala dysfunkce štěpu a pozitivita DSA, n = 11. Rezistentní
AMR byla léčena imunosupresivním režimem s bortezomibem (1 cyklus = 4 dávky bortezomibu (1.3 mg/m2)),PF a jednou dávkou rituximabu (375 mg/ m2). Pacienti byli sledováni
3 – 12 měsíců.
Výsledky: AMR byla diagnostikována 12. POD u 23 nemocných (5.8 %) po transplantaci ledviny ve sledovaném
období. Ve skupině léčené bortezomibem bylo více pacien-
Úvod: V transplantačnej medicíne má molekula HLA-G
veľký potenciál v súvislosti s moduláciou imunitnej odpovede smerom k zlepšeniu prežívania štepov. V našej práci sme
nadviazali na predchádzajúce sledovanie expresie solubilného HLA-G (sHLA-G) proteínu v sére u pacientov po transplantácii obličky (TO) a stanovili sme tvorbu HLA-G antigénov (membránovo-viazaných aj solubilných foriem spolu)
na úrovni mRNA v tkanivovej vzorke štepu po TO.
Metódy: Sledovali sme expresiu HLA-G mRNA v bioptických
vzorkách transplantovaných obličiek. Z tkaniva obličky sme
najprv izolovali celkovú RNA a potom sme stanovili expresiu
HLA-G mRNA pomocou kvantitatívnej RT-PCR. Sledovaný súbor tvorilo 55 vzoriek od 48 pacientov (9 žien). Vzorky sme
rozdelili do skupín podľa času odberu od TO: 1-2 týždne, 3-4
týždne, 1-6 mesiacov, 7-13 mesiacov, viac ako 13 mesiacov.
40
Výsledky: Zistili sme, že hladina HLA-G mRNA v tkanive
obličiek je závislá na čase od transplantácie; v období 3 týždňov po transplantácii je hladina celkového HLA-G znížená
oproti hodnotám nameraným 1-2 týždne po TO; v ďalšom období sa hladina HLA-G mierne zvyšuje. Hladina HLA-G mRNA
v biopsii obličiek je vyššia u pacientov s rejekciou oproti
non-rejektorom, avšak bez štatistickej významnosti.
Záver: Pri hodnotení tvorby HLA-G m RNA v tkanive obličky treba brať do úvahy čas po transplantácii. Vzostup expresie v prvých dňoch po TO možno vysvetliť prechodnou
ischémiou štepu, reperfúziou a vysokou dávkou kortikoidov
v indukcii. Následne expresia celkovej HLA-G mRNA poklesla
do konca 1. mesiaca po operácii. V ďalšom období dochádza
k jej miernemu vzostupu a to viac u pacientov s rejekciou ako
u non-rejektorov.
sion of Th1 associated transcripts in peripheral blood that
suggest higher susceptibility for early acute rejection in those
patients. This observation needs further clinical validation.
Táto štúdia je súčasťou grantového projektu VEGA No 2/0/24/11
O-35
STEROID FREE IMMUNOSUPPRESSION
IS ASSOCIATED WITH ENHANCED TH1
TRANSCRIPTS
Hrubá P.(1),Brabcová I.(1), Krepsová E.(1), Sekerková A.(3),
Slatinská J.(2), Stříž I.(3) and Viklický O.(1,2)
Transplant Laboratory, Center of Experimental Medicine; (2)Department of Nephrology and Transplant Center; (3) Department
of Clinical and Transplant Immunology, Institute for Clinical and
Experimental Medicine, Prague.
(1)
[email protected]
Background: Steroid withdrawal from immunosuppressive regimen offer several metabolic advantages, however,
it might be associated with higher rejection incidence.
The aim of this prospective study was to evaluate transcripts
associated with immune response in steroid- free and steroids-based regimens in kidney transplantation.
Methods: In this prospective study 33 low-risk (PRA <
< 20 %), first deceased kidney transplant recipients received basiliximab induction and maintenance immunosuppression consisting of TAC/MMF. In steroid free-regimen group only perioperative bolus was used (n = 14), and
in the second group after initial bolus tapered steroids were
discontinued at 10 day (n = 9). Control group received initial
steroid bolus and low dose steroid therapy for the whole
follow-up (n = 10). The expressions of 28 genes, associated with alloimmune response/tolerance, were measured
in the peripheral blood by RT-qPCR at POD 0, 7, 14, 90 and
365 and lymphocyte subpopulations were monitored by
flow-cytometry. Statistically significant differences in gene
expressions in particular timepoints were calculated by Kruskal-Wallis test.
Results: Both steroid free regimens were associated with
higher CTL and NK cells derived GZMB expression at POD14
(p < 0.05) and higher proinflammatory cytokine IL-2 expression at POD7 (p < 0.05) (Fig.1). Contrary, the expression
of tolerance associated B-cell related transcripts were decreased in steroid treated patients (SH2D1B at POD14,
p < 0.01 and TCL1A at POD90 p < 0.01). There were neither
differences in analyzed peripheral lymphocytes subsets nor
in the intrarenal expression of selected genes in 3-months
protocol biopsies among groups.
Conclusions: Steroid free immunosuppression early after
kidney transplantation is associated with enhanced expres-
Figure 1. RT-qPCR of GZMB and IL2 gene transcripts in kidney
recipients with different steroids regimen.
Supported by GACR No. P301/11/1568 and MZO 00023001.
O-36
DEFINICE ZAKÁZANÝCH ANTIGENŮ JAKO
SOUČÁST ALOKAČNÍCH KRITERIÍ
U RETRANSPLANTACE LEDVINY:
ANALÝZA SOUČASNÉHO PŘÍSTUPU
Verflová A.(1), Svobodová E.(2), Vrbová M. (4), Slavčev A.(2),
Pokorná E.(3), Slatinská J.(1), Viklický O.(1)
(1)
Klinika Nefrologie Transplantcentrum, IKEM, Praha; (2)Oddělení imunogenetiky, IKEM, Praha; (3)Oddělení odběru orgánů
a transplantačních databází, Transplantcentrum, IKEM, Praha;
(4)
Koordinační středisko transplantací, Praha
[email protected]
Úvod: Retransplantace ledviny je spojena s vysokým
rizikem protilátkami zprostředkované rejekce (AMR) díky
předchozí HLA senzitizaci. Detekce anti HLA protilátek
před transplantací může pomoci alokovat štěp nemocným
bez rizika.
41
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
Metody: V období 5/2008-12/2013 podstoupilo retransplantaci 144 nemocných. V 5/2008-2/2011 byl kontraindikací k retransplantaci pouze pozitivní CDC crossmatch.
Od 3/2011 jsme u všech nemocných čekajících na retransplantaci vyšetřili metodou Luminex anti HLA protilátky.
Pro alokaci ledviny jsme zakázali neshodné HLA antigeny
z předchozích transplantací, proti kterým příjemce recentně
tvořil anti HLA protilátky (MFI>1000). Hodnocen byl výskyt
AMR, opožděný rozvoj funkce štěpu (DGF), přežití štěpů
a přístup k retransplantacím.
Výsledky: V letech 2011-2013 bylo vyšetřeno metodou
Luminex 234 čekatelů k retransplantaci, u 211 (90 %) byly
detekovány HLA protilátky a u 167 (70 %) pacientů byl definován minimálně jeden zakázaný antigen. V období 5/20082/2011 bylo provedeno 90 retransplantací, v 3/2011-12/2013
54 retransplantací. Po zavedení nových alokačních kriterií
došlo k signifikantnímu poklesu retransplantací z celkového
počtu transplantací ledvin (21 % vs. 13 %; p = 0,0008) a zároveň významně klesl podíl retransplantovaných pacientů
z čekací listiny (62 % vs. 35 %; p = 0.0001). Výskyt opožděného
rozvoje funkce štěpu a primární afunkce byl vyšší v historické
skupině (44 % vs. 30 %; p = 0,0816). Výskyt AMR do 1 měsíce
po retransplantaci byl srovnatelný v obou skupinách (20 %
vs. 29 %; p = 0.2253). Byla zaznamenána tendence k lepšímu tříletému přežívání štěpu ve studijní skupině (p = 0.157),
přežívání pacientů a anamnézou AMR bylo signifikantně lepší
ve skupině s definovanými zakázanými antigeny (p = 0,05).
Závěr: Zavedení nových alokačních kritérií neeliminovalo
riziko protilátkami zprostředkované rejekce, ale vedlo ke snížení dostupnosti retransplantací.
Výsledky: V prospektivní studii bylo vyšetřeno 55 dětí
(střední věk 15.2 let, průměrná doba po TxL 4.2 roky) po TxL
a léčeno ramiprilem (počáteční dávka 1.5 mg/m2/den)
12 dětí (15.3 let, 4.5 let po TxL) s perzistentní proteinurií.
V retrospektivní studii bylo analyzováno všech 75 dětských
pacientů, kteří byli transplantováni v letech 1997-2007,
neměli rekurenci fokálně segmentální glomerulosklerózy
(FSGS) a měli funkční štěp alespoň 1 rok po TxL.
Patologická proteinurie byla zjištěna u 49 % dětí. Střední proteinurie byla 20.2 mg/mmol krea. Typizace proteinurie
odhalila tubulární typ proteinurie u 84 % dětí, pouze 16 %
(n = 9/55) dětí mělo glomerulární proteinurii, která byla
spojena s chronickou dysfunkcí štěpu (n = 4) nebo rekurencí
FSGS (n = 2). Léčba ramiprilem snížila proteinurii u 92 % dětí
ze střední hodnoty 39 na 22 mg/mmol krea (p<0.01) aniž by
se statisticky významně změnil krevní tlak nebo funkce štěpu. Přežívání štěpů u dětí s proteinurií 1 rok po TxL >30 mg/
mmol krea bylo statisticky významně nižší než u dětí s proteinurií <30 mg/mmol krea (p<0.0001). Multivariantní regresní
analýza prokázala patologickou proteinurii 1 rok po TxL
a anamnézu akutní rejekce jako nezávislé rizikové faktory
pro selhání štěpu.
Závěry: proteinurie je častou komplikací i u dětských pacientů po TxL a má být pravidelně vyšetřována. Proteinurie
je převážně tubulárního typu, je léčitelná ramiprilem i bez
ovlivnění krevního tlaku a je asociována i u dětí se zhoršeným
dlouhodobým přežíváním štěpů.
Tato studie je součástí grantové projektu IGA MZ ČR reg. č.
NT11457.
O-38
VASKULÁRNÍ REJEKCE PO TRANSPLANTACI
LEDVINY A „IZOLOVANÁ V LÉZE“:
SKRYTÁ HROZBA
O-37
PROTEINURIE U DÉTÍ PO TRANSPLANTACI
LEDVINY – PREVALENCE, TYPIZACE,
LÉČBA A VZTAH K PŘEŽÍVÁNÍ ŠTĚPU
Seeman T., Rosík T., Malina M., Šimánková N., Dušek J.,
Vondrák K., Zieg J., Špatenka J.(2), Burkert J.(2), Fiala R.(2),
Feber J.(3)
Pediatrická klinika a (2)Transplantační centrum Fakultní nemocnice v Motole a 2.LF UK v Praze a (3)Divize dětské nefrologie,
Children’s Hospital of Eastern Ontario, Ottawa, Kanada
[email protected]
Úvod: Proteinurie je častou komplikací u dospělých
pacientů po transplantaci ledviny (TxL), která je spojena se
zhoršeným přežíváním štěpů. Údaje o proteinurii u dětských
pacientů po TxL jsou vzácné. Cílem naší studie bylo zjistit prevalenci proteinurie, její typizaci, možnosti léčby a její
vztah k přežívání transplantovaných ledvin u dětských
pacientů.
Pacienti a metody: V prospektivní studii byly vyšetřeny všechny děti po TxL sledované ve dvou pediatrických transplantačních centrech. Proteinurie byla stanovena ve vzorku moči jako poměr celková bílkovina/kreatininu (patologická proteinurie >22 mg/mmol krea), typizace proteinurie (glomerulární vs. tubulární) byla provedena
stanovením AAA (algoritmus alfa-1-mikroglobulin/albuminu, (AMG/ALB), AAA = AMGx100/(AMG+ALB). Děti s perzistentní patologickou proteinurií (opakovaně >22 mg/mmol
krea) byly léčeny ramiprilem po dobu 6 měsíců. V retrospektivní studii byl vyšetřován vliv proteinurie 1 rok po transplantaci ledviny na dlouhodobé přežívání štěpů.
Wohlfahrtová M.(1), Novotný M.(1), Honsová E.(2), a Viklický
O.(1)
Klinika nefrologie, Transplantcentrum IKEM, Praha; (2)Pracoviště klinické a transplantační patologie, Transplantcentrum IKEM, Praha
(1)
[email protected]
Úvod: Vaskulární rejekce (AVR) je dle současné Banffské
klasifikace označována buď jako akutní T- buňkami (TCMR)
nebo protilátkami (AMR) zprostředkované rejekce a to v závislosti na stupni vaskulární léze a dalším histologickém
nálezu. Ukázalo se, že vznik AVR bývá spojen s přítomnosti
dárcovsky specifických protilátek (DSA) a proto představuje
fenotyp rejekce rezistentní k tradiční léčbě cílené na T-buněčnou odpověď.
Metody: U 206 pacientů, kteří podstoupili transplantaci
ledviny v roce 2012, jsme retrospektivně analyzovali incidenci
AVR, okolnosti vzniku, způsob léčby a vliv na další osud štěpu ledviny. AVR byla definována jako přítomnost intimální
arteritidy (v) v biopsiích do 1 roku po transplantaci. “Izolovaná v-léze“ tvořila podskupinu AVR a byla charakterizována
jako intimální arteritida s minimálním intersticiálním zánětem
a tubulitídou (v1-3, i≤1,t≤1, C4d negat., ptc negat., g negat).
Výsledky: Vaskulární rejekce byla nalezena u 23
z 206 pacientů (11 %), z toho v 7 (3 %) případech se jednalo
o „izolovanou v lézi“. AVR se vyskytovala u 48 % pacientů s rejekčním nálezem v 1. roce po transplantaci. Medián záchytu
AVR byl 24 dnů po TxL. Ve většině případů AVR byla biopsie
42
indikovaná při afunkci či zhoršení funkce štěpu (21/23, 91 %).
Ve 2 případech se jednalo o záchyt subklinické „izolované
v-léze“ v protokolární biopsii. AVR byla histologem klasifikována převážně jako akutní TCMR (74 %), zbylých 26 % jako
smíšená TCMR a AMR. Tradiční léčba kortikoidy byla použita
u 11 (48 %) pacientů, u 6 z nich (55 %) byla rejekce hodnocena jako kortikorezistentní a léčba byla posílena o rATG nebo
o léčbu cílenou na B-buněčnou odpověď. V případě úvodní
antirejekční léčby rATG nebo léčby AMR odezněla „v- léze“
u 75 %, respektive 84 % pacientů. DSA byly vyšetřeny
u 12 (52 %) pacientů s AVR, z toho v 75 % byla potvrzena
přítomnost DSA. V 5 případech byla AVR diagnostikována po předchozí AMR. Na druhou stranu „izolovaná v léze“
nebyla spojena s výskytem AMR. Chronická rejekce vznikla
u 4 nemocných, ve 2 případech po léčbě AMR a u druhých
2 případů jako následek kortikorezistentní „izolované v-léze“.
Závěr: Vaskulární léze je častým nálezem v biopsiích
během 1. roku po transplantaci ledviny a je spojena se závažným klinickým průběhem rejekce včetně protilátkami zprostředkovaným imunitním postižením. Inovativní diagnostické a léčebné algoritmy jsou zásadní pro zmírnění dopadů
tohoto fenotypu akutní rejekce transplantované ledviny.
O-39
MNOŽSTVÍ TRANSPLANTOVANÉHO
LEDVINNÉHO PARENCHYMU POZITIVNĚ
KORELUJE S RYCHLOSTÍ ROZVOJE EGFR
U DĚTÍ
64,89 ml/min/1,73 m2. Vztah mezi hmotností dárce a absGFR
ve 24 hodině byl pozitivní. Neprokázali jsme signifikantní vztah mezi absGFR a poměrem D/P, hmotností příjemce,
ani s hmotností dárce.
ZÁVĚR: V časném potransplantačním období (do 48 h)
rychlost vzestupu eGFR ledvinného štěpu pozitivně korelovala s poměrem hmotnosti dárce/příjemce. Tento vztah byl
však ovlivněn pouze hmotností příjemce, které je rychlost
časného rozvoje eGFR nepřímo úměrná.
Transplantace jater a slinivky břišní
O-40
KVANTIFIKACE EPIDERMÁLNÍCH
NERVOVÝCH VLÁKEN U PŘÍJEMCŮ
PANKREATU PO 8 LETECH NORMOGLYKÉMIE
Havrdová T.(1), Bouček P.(1), Voska L.(2), Lodererová A.(2),
Saudek F.(1), Lipár K.(2), Sommer C(3)
Centrum diabetologie IKEM Praha; (2)Transplantcentrum IKEM
Praha; (3)Neurologische Klinik, Universität Würzburg, Německo
(1)
[email protected]
Burkert J.(1, 2), Slavotínková M,(1), Chvátalová E.(1), Dlask
K.(3), Seeman T.(4), Matoušovic K.(1), Špatenka J.(1,2)
(1)
Oddělení transplantací a tkáňové banky, FN v Motole, Praha;
(2)
Klinika kardiovaskulární chirurgie, FN v Motole, Praha; (3)Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN v Motole, Praha; (4)Pediatrická klinika FN v Motole, Praha; (5)Interní klinika FN v Motole, Praha
[email protected]
Úvod: Dříve jsme prokázali, že dlouhodobá funkce dětem transplantované ledviny závisí jen na hmotnosti, resp.
metabolických nárocích příjemce, ale nikoliv na množství
transplantovaného renálního parenchymu. Cílem této studie
je objasnit tyto vztahy v bezprostředním potransplantačním
období.
Materiál a metody: Ve studii bylo 48 dětí (38 chlapců) konsekutivně transplantovaných ve FN Motol (věk
3,2 – 18,8 roků, hmotnost 12,4 – 112 kg). Věk dárců byl 9 – 52
roků, hmotnost 35 – 148 kg. Poměr hmotností dárce/příjemce
(D/P) byl 0,85 – 5,64 a zvolili jsme jej jako ukazatel množství
transplantovaného renálního parenchymu. Pacienty jsme
podle D/P rozdělili do 2 skupin: A) D/P méně než 2 a (B) 2
a více. V odstupu 1, 6, 12, 24, 36, 48, 72, 96, 120, 144
a 168 hodin po transplantaci (h) jsme sledovali S-kr, eGFR
a absGFR. Rychlost rozvoje funkce jsme posoudili ze vztahu
mezi časem a eGFR.
Výsledky: V čase 0-48 h stoupala eGFR ve skupinách
A vs.B podle rovnic y = 0,6872x + 19,73 vs. y = 1,9857x +
+ 15,78. V období do 168 h se eGFR skupiny A vs. B řídily
vztahy y = 0,3795 + 34,36 vs. y = 3786x + 80,235. Hodnoty
1/S-kr v období 0-48 h skupin A vs. B stoupaly dle rovnice
y = 0,0008x + 0,0021 vs. y = 0,0004x + 0,0026 a do 168 hodiny
dle rovnic y = 0,00004x + 0,0042 vs B y = 0,00007 + 0,0139. Ve 24 h po TPL činil medián eGFR skupiny A vs. B 28,54 vs.
Úvod: Kožní biopsie s hodnocením počtu epidermálních
nervových vláken (ENV) představuje možnost posouzení
vlivu úspěšné transplantace pankreatu na regeneraci nervů
u pacientů s diabetem 1. typu. Cílem naší práce bylo hodnocení počtu ENV u normoglykemických pacientů po 2,5
a po 8 po provedení kombinované transplantace ledviny
a pankreatu (SPK).
Metodika: Kožní biopsie byly prováděny z distální části
stehna pomocí průbojníku o průměru 3mm. Vyšetřili jsme
12 pacientů po SPK (průměrný věk 44 ± 10 let, trvání diabetu
28 ± 9 let) těsně po transplantaci a poté za 2,5 ± 0,4 roku
a 8 ± 0,5 let od výkonu. Obdobně bylo vyšetřeno 14 zdravých osob. ENV byla zobrazena na fixovaných zmrazených
řezech (40 μm) nepřímou fluorescencí s použitím protilátky
proti neuron-specifickému panaxonálnímu markeru PGP 9.5.
Výsledky byly zpracovány pomocí digitálního obrazu přeneseného z fluorescenčního mikroskopu. Hodnotily se počty
ENV na 1 mm délky epidermis.
Výsledky: Pacienti po SPK měli dobou funkci obou
štěpů (HbA1c: SPK 37 ± 3,33 mmol/mol vs. kontroly 37,6 ±
± 0,37 mmol/mol; p > 0,05; hladina plasmatického kreatininu
102 ± 21 μmol/l). Při vstupním vyšetření bylo ve skupině příjemců zjištěno výrazné snížení počtu ENV (SPK vs. kontroly:
0,8 ± 1,3 vs. 11,4 ± 4,2 ENV/mm; p < 0.001), u 7 nemocných
dokonce úplné chyběla ENV. Při kontrolních biopsiích nebyly nalezeny ve výsledcích významné rozdíly (2,5 let po SPK:
1,9 ± 2,8; 8 let po SPK: 1,4 ± 4,7 ENV/mm; obojí p > 0.05
vs. vstupní biopsie) s úplným chyběním ENV u 4 a později
u 11 vyšetření.
Závěr: Dlouhodobá normoglykémie navozená úspěšnou
transplantací pankreatu neměla v dlouhodobém sledování
vliv na již přítomný výrazný úbytek epidermálních nervových
vláken. Tyto výsledky potvrzují přítomnost strukturálních,
obtížně reverzibilních změn při pokročilé diabetické polyneuropatii.
Podpořeno grantem IGA MZ ČR NT13014-4.
43
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
O-41
TRANSDIFERENCIACE PANKREATICKÝCH
NE-ENDOKRINNÍCH BUNĚK NA INZULINPRODUKUJÍCÍ BUŇKY PO PODÁNÍ
SYNTETICKÝCH MEDIÁTOROVÝCH RNA
KÓDUJÍCÍCH KLÍČOVÉ TRANSKRIPČNÍ
FAKTORY PRO DIFERENCIACI BETA-BUNĚK
O-42
EFEKTIVITA HEMOKOAGULAČNEJ PRÍPRAVY
NA INVAZÍVNY VÝKON U KANDIDÁTOV
NA TRANSPLANTÁCIU PEČENE
Skladaný L., Šváč J., Molčan P., Čellárová E.(2)
HEGITO-Hepatologické, gastroenterologické a transplantačné oddelenie, II. Interná klinika SZU a Hematologické oddelenie
(2)
FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica
(1)
Leontovyč I. (1), Koblas T. (1), Saudek F. (1)
[email protected]
Laboratoř Langerhansovách ostrůvků, IKEM, Praha
(1)
[email protected]
Transdiferenciace ne-endokronních pankreatických buněk (NEPB) na inzulin-produkující buňky (IPB) je alternativou pro léčbu diabetu mellitu. Nedávné studie prokázaly
možnost efektivní transdiferenciace NEPB na IPB. Transdiferenciace byla stimulována pomocí adenovirových vektorů,
které indukovaly expresi skupiny genů kódujících klíčové
transkripční faktory diferenciace pankreatických beta-buněk.
Cílem naší práce bylo vytvoření nevirového postupu vhodného pro transdiferenciaci NEPB na IPB. Metoda je založena
na podání syntetických mediátorových RNA (mRNA) kódující
transkripční faktory.
Syntetické mRNA kódující PDX1, MAFA a NEUROG3
(PMN) transkripční faktory byly připraveny pomocí kitu MEGAscriptT7. Potkaní pankreatická exokrinní buněčná linie
AR42J (n = 5) byla denně transfekována po dobu 4 dnů kombinací tří syntetických mRNA o koncentraci 1 µM za pomoci
transfekčního činidla TransIT-mRNA. Buňky AR42J byly kultivovány v mediu RPMI s 15 % fetálním telecím sérem. Exprese inzulinu/C-peptidu a genů podaných pomocí mRNA byla
vyhodnocena fluorescenční mikroskopií a RT-PCR.
Buňky AR42J po transfekci syntetickou mRNA kódující geny PNM exprimovaly všechny tři transkripční faktory.
Paralelní exprese PNM genů stimulovala transdiferenciaci
11.2 ± 2.6 % buněk AR42J na IPB. Buňky, jež nebyly transfekovány syntetickou mRNA kódující geny PNM nebyly pozitivní
na expresi inzulinu. Transdiferenciace AR42J stimulována
podáním syntetických PNM mRNA byla rovněž potvrzena pomocí RT-PCR a detekcí exprese genů pro inzulin Ins1 a Ins2.
Transdiferenciace NEPB na IPB pomocí syntetických
mRNA kodujících klíčové transkripční faktory pro diferenciaci beta-buněk představuje nadějný a bezpečný přístup pro
získání alternativního zdroje IPB. Nicméně bude potřebné
doplnit vyhodnocení sekrece inzulinu po stimulace glukózou
a normalizace glykémie.
Práce byla podpořena z grantu NT12190 a NT13099 IGA ministerstva zdravotnictví, ČR
Úvod. Jedným z hlavných problémov u pacientov s cirhózou pečene v terminálnom štádiu (ESLD) zvažovaných pre
transplantáciu (LTx), je krvácanie; aby sa mu predišlo v súvislosti s invazívnym výkonom (PRB), častým v príprave na LTx,
používal sa na pracovisku autorov štandardný prístup (ŠP):
1)hematologické vyšetrenie pred výkonom; 2)štandardný
panel in vitro vyšetrení hemokoagulačnej kaskády („vyšetrenia“); 3)na výsledkoch „vyšetrení“ založená príprava, spočívajúca predovšetkým v suplementácii chýbajúcich faktorov.
V ostatnom období sa pohľad na hemokoagulačnú
rovnováhu u pacientov s ESLD mení: spochybňuje sa výpovedná hodnota „vyšetrení“ v prevencii PRB, viac sa prihliada
na riziko trombotických komplikácií ESLD a ekonomickú
efektivitu ŠP.
Hypotéza. U pacientov s ESLD, potenciálnych kandidátov na LTx, bez zjavnej tendencii ku krvácivosti, je možné
pred plánovanou intervenciou invazivity 1-2/3, vynechať
podanie hemokoagulačnej prípravy bez navýšenia rizika
PRB.
Cieľ. Porovnať výskyt PRB a mortalitu pri Štandardnom
prístupe (ŠP) a pri novom prístupe (NP). V NP sa od ŠP odlišuje krok 3): príprava sa nepodá preventívne, ale iba v prípade
krvácania.
Súbor pacientov. Za sebou nasledujúci pacienti, zvažovaní na LTx; N = 77 pacientov (pt) (55 mužov), priemerný vek
50,8 roka (r) (21-66). Etiológia ESLD: alkoholová choroba 38 p,
nealkoholová ch. 9pt, vírusová hepatitída B a C 10 pt, ostatné 20pt. V skupine so ŠP bolo zaradených 58 pt, v skupine
NP 19 pt; medzi skupinami neboli zaznamenané rozdiely
vo vstupných charakteristikách (Child-Pugh, MELD, „vyšetrenia“).
Výsledky: V skupine so ŠP bol výskyt PRB 22 %, v skupine s NP 21 % (ns). Spotreba liekov na prípravu: skupina
so ŠP v porovnaní s NP (balenia/pt): ČMP 9.8 vs. 5.23, vitamin K 3.17 vs. 2.7, PAMBA 0.99 vs 0.2, etamsylát 2.1 vs 2.0,
protrombínový komplex 0.82 vs 0.41, antitrombín III 0.13
vs 0. Náklady na pt: 702€ vs. 379€. Úmrtie na PRB sa nezaznamenalo.
Záver: Nový prístup sa v porovnaní so štandardným javí
ako rovnako účinný a menej nákladný.
44
O-43
VPLYV TROMBOELASTOMETRICKY RIADENEJ
HEMOSTÁZY NA FUNKCIU PEČENOVÉHO
ALOGRAFTU PO TRANSPLANTÁCII PEČENE
O-44
VČASNÉ NEUROLOGICKÉ KOMPLIKÁCIE
PO OLTX, VIEME IM PREDCHÁDZAŤ?
Uhliar M. , Fillová Ľ., Okáľ M.
OAIM FNsP F. D. Roosevelta, Banská Bystrica
Oddelenie anesteziológie a intenzívnej medicíny, Transplantačné centrum, FNsP F.D.Roosevelta Banská Bystrica, Slovensko
[email protected]
[email protected]
Neurologické pooperačné komplikácie sú signifikantná príčina morbidity a mortality u transplantovaných pacientov. Podľa času výskytu ich delíme na včasné (1 – 30. deň),
skoré (31 – 180. deň) a pozdné od 180. dňa. Incidencia kolíše
od 13 – 47 %. Medzi závažné neurologické komplikácie patria:
poruchy vedomia, encefalpoatia, kŕče, cerebrovaskulárne príhody, infekcie CNS, posterior reversible encephalopathy sy.
(PRES), centrálna pontínna myelinolýza (CPM) a extrapontínna myelinolýza (EPM). K menej závažným komplikáciám patrí
tremor, zmätenosť, bolesti hlavy a periférne neuropatie.
K rizikovým faktorom vzniku patria: vyššie dávky CNI,
zvlášt i.v. forma v spojení s hypomagneziemiou, hypocholesterolemiou, preexistujúca hepatálna encefalopatia, infekcie,
dysfunkcia graftu, koagulopatia, HRS, epilepsia, hyponatremia, veľké tekutinové prevody peroperačne, hypertenzia,
vyšší vek, CH-P C, malnutrícia, DM, prolongované používanie
nedepolarizujúcich myorelaxancií, vysoké dávky i.v. kortikosteroidov, malpozícia končatín peroperačne, turnikety, kanylácie ciev a s tým spojené riziko poranenia perif.nervov.
V období 4/2012 – 5/2014 sme na našom pracovisku
transplantovali 38 pacientov s priemerným vekom 52 rokov.
Žien bolo 18, mužov 20. Včasné neurologické komplikácie
sme zaznamenali u 9 pacientov, čo predstavuje 24 %. V tabuľke sú uvedené: vek, pohlavie, diagnóza, neurolog. komplikácia, CH-P, MELD, hepatálna encefalopatia (HE) predoperačne,
predoperačná hodnota Na+, prvá hladina tacrolimu/CS, dĺžka
operácie a krvné straty/medián.
HE
P1/50r./f
PBC
Pareza p.
nervu
C
23
–
P2/63r./f
NASH,
ALD
Zlyhanie
štepu, koma,
intraparenchýmové
krvácanie
B
17
–
encefalopatia
Tac/CS
komplikácia
Na
P/vek/gen Dg.
MELD
Úvod: Transplantácia pečene (LTx) sa stala nielen v celosvetovom formáte štandardnou terapeutickou modalitou
pre pacientov so zlyhávaním pečene z rôznych príčin, ale
v 21.storočí sme aj na území Slovenskej republiky dokázali
pomerne v krátkom časovom horizonte úspešne implementovať túto náročnú liečbu. Častým sprievodným problémom
resekcií pečene a LTx sú hemokoagulačné poruchy a masívne
krvácanie. Doplnenie štandardných hemokoagulačných
laboratórnych parametrov o funkčné vyšetrenie hemokoagulácie, tromboelastometrické vyšetrenie (TEM), umožňuje anesteziológovi vstupovať do závažných patologických
hemokoagulačných procesov, ktoré sa dynamicky menia
nielen pred, ale aj počas samotnej LTx. Ide o „point of care“
vyšetrenie umožňujúce objektivizovať koagulopatiu, trombocytopatiu, konfirmačnými testami detekovať prítomnosť heparínu, fibrinolýzu a jej intenzitu, čím pri správnej
interpretácii umožňuje okamžité terapeutické zásahy. TEM
riadená preskripcia liekov, transfúznych prípravkov, koncentrátov faktorov, alebo jednotlivých faktorov zasahujúcich
do hemostázy vedie k efektívnejšej príprave pacienta pred
LTx, zníženiu počtu transfúznych prípravkov, zníženiu rizika
difúzneho krvácania, hypotenzie a použitia vazopresorov
počas LTx a tým priamo ovplyvňuje aj priebeh pooperačného
obdobia.
Cieľ štúdie: Zhodnotiť a posúdiť vplyv TEM riadenej
preskripcie na funkciu pečeňového štepu v skorom pooperačnom období po LTx retrospektívnou analýzou nemocničnej
databázy transplantovaných príjemcov. Pacienti od mája 2008
do mája 2014 boli rozdelení do 2 kohort s perioperačným
použitím TEM a bez použitia TEM (využitie len konvenčných
hemokoagulačných testov). Hodnotené boli v skorom pooperačnom období (72 hodín po LTx) nasledovné parametre: spotreba transfúznych derivátov, použitie vazopresorov,
výskyt hypotenzie, výskyt masívneho krvácania, vzostup PT,
pokles fibrinolýzy.
Výsledok: Celkovo bolo zhodnotených 99 pacientov
transplantovaných v maloobjemovom Transplantačnom
centre (TC) v B.Bystrici. 51 pacientov (51,51 %) bolo transplantovaných s použitím TEM a 48 pacientov (48,48 %)
bez použitia TEM. Spotreba krvných produktov (ČZP, ERY),
použitie vazopresorov, epizódy hypotenzie a masívne krvácanie boli zvýšené v skupine bez TEM a zároveň v skorom pooperačnom období bola dlhšia perióda nižšieho PT a zvýšenej
fibrinolýzy. V druhej skupine (kohorta s TEM) bola menej
často použitá antifibrinolytická terapia a častejšie použité
antidotá heparínu.
Záver: Použitie TEM riadenej preskripcie počas LTx
zlepšuje funkciu pečeňového algraftu v skorom pooperačnom období.
CH-P
Okáľ M., Uhliar M.
Dĺžka
op.
min.
Straty
ml/medián
135
8,5
360
6200/2680
138
12,3
194
2500/2680
P3/57r./m
ALD
C
20
+
131
8,8
190
4173/2680
P4/34r./f
AIH/ALF Kŕče
C
32
+
142
9,1
300
9780/2680
P5/59r./m
ALD
/NAFLD
CPM
C
14
+
127
1,2
220
3000/2680
P6/49r./m
krypt
Krče,
apalic. sy
C
15
+
133
2,8
250
7200/2680
P7/57r./m
HBV
/ALD
CPM
C
21
+
128
2,6
210
4000/2680
P8/66r./f
PBC
Prechodná
strata
vedomia
B
9
–
134
CS79 220
3000/2680
P9/57r./f
ALD
Encefalopatia/infekcia
C
22
+
136
3
210
3200/2680
U väčšiny pacientov s neurologickou komplikáciou sme
sa stretli aspoň s jedným z rizikových faktorov, udávaných
v dostupnej literatúre. Ich zohľadnenie by mohlo byť prínosom v predchádzaní včasných pooperačných neurologických
komplikácií.
45
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
O-45
DLOUHODOBÝ VLIV LÉČBY SIROLIMEM
A TAKROLIMEM NA PŘEŽÍVÁNÍ PACIENTŮ
A ŠTĚPŮ PO KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI
PANKREATU A LEDVINY
Girman P.(1), Lipár K.(2), Kočík M.(2), Bouček P.(1), Saudek F.(1)
Klinika diabetologie, IKEM, Praha;
chirurgie IKEM, Praha
(1)
Klinika Transplantační
(2)
O-46
PRVNÍCH 1000 TRANSPLANTACÍ JATER
V IKEM
Trunečka P.(1), Froněk J.(2), Janoušek L.(2), Oliverius M.(2),
Kučera M.(2), Kieslichová E.(3), Ročeň M.(3), Špičák J.(4), Šperl
J.(4), Gottfriedová H.(4), Fraňková S.(4), Drastich P.(4), Hejlová
I.(4), Pokorná E.(5), Honsová E.(6), Peregrin J.(7), Lánská V.(8),
Hačkajlo D.(8), Janečková L.(4), Herman A.(9)
Transplantcentrum IKEM; (2)Klinika transplantační chirurgie
IKEM; (3)Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče
IKEM; (4)Klinika hepatogastroenterologie IKEM; (5)Pracoviště
klinické a transplantační patologie IKEM; (6)Oddělení odběrů
orgánů a transplantačních databází IKEM; (7)Základna radiologie IKEM; (8)Oddělení lékařské statistiky IKEM; (9)Institut klinické
a experimentální medicíny Praha.
(1)
[email protected]
Úvod. Cílem této práce bylo retrospektivně analyzovat
vliv léčby sirolimem a takrolimem na přežití pacientů a štěpů
a porovnat jej se skupinou pacientů léčených kombinací
MMF a tacrolimus.
Metodika. Do studie jsme zahrnuli příjemce s diabetem
mellitem 1. typu, kteří podstoupili první kombinovanou
transplantaci pankreatu a ledviny. Příjemci byli náhodně rozděleni do dvou ramen. Pacienti v první skupině byli léčeni
kombinací tacrolimus/MMF, pacienti ve druhé skupině byli
léčeni kombinací tacrolimus/sirolimus. Cílové hladiny takrolimu byly 5-10ng/m, cílové hladiny sirolimu byly 5-10ng/ml.
Provedli jsme intent-to-treat analýzu přežívaní pacientů a štěpů pomocí Kaplan-Meier metodiky a rozdíly mezi skupinami
jsme zjišťovali logrank testem.
Výsledky. Od roku 2002 do konce roku 2013 bylo do studie zařazeno celkem 238 pacientů (skupina Sirolimus n = 118,
skupina MMF n = 120). Přežívání pacientů ve skupinách MMF
a Sirolimus bylo 95 a 90 % po 5 letech (p = 0.23). Přežívání
štěpů pankreatů bylo po 5 letech 82 a 83 %, pro skupiny
MMF a Sirolimus (p = 0.35). Rozdíl jsme nenašli ani v 5-letém
přežívání štěpů ledvin (MMF 93, Sirolimus 91, p = 0.28).
Ve skupině léčené MMF/takrolimus v sledovaném období
umřelo celkem 5 příjemců na embolii (1), sepsi (1), krvácení
(1) a z neznámých důvodů (2). Ve skupině léčené sirolimem
umřelo celkem 10 pacientů na sepsi (3), embolii (1), krvácení
(1) a z neznámých důvodů (5). Ve skupině léčené MMF selhalo 17 štěpů pankreatů v důsledku chirurgických komplikací
a 6 štěpů v důsledku rejekčních změn. Devět pankreatických
štěpů selhalo v důsledku chirurgických příčin a 3 štěpy pro rejekci ve skupině pacientů léčené sirolimem. V skupině léčené
MMF selhali 4 štěpy ledviny v důsledku rejekce, a dva štěpy
v důsledku chirurgických komplikací, ve skupině léčené sirolimem selhal 1 štěp ledviny v důsledku rejekce a 1 v důsledku
BK nefropatie.
Závěr. Pětileté přežívání pacientů léčených kombinací
tacrolimus/sirolimus nebylo horší než přežívání příjemců léčených kombinací tacrolimus/MMF. Necenzorované přežívání
štěpů pankreatů a ledviny bylo bez rozdílů mezi skupinami.
Ve skupině pacientů léčených sirolimem jsme zaznamenali
míň selhaných štěpů pankreatů a to jak z důvodů chirurgických, tak z imunologických příčin.
[email protected]
V období od 2.4. 1995 do 13.8. 2013 bylo v Transplantcentru IKEM provedeno 1000 ortotopických transplantací jater u
950 příjemců, 559 mužů a 391 žen, ve věku od 0,4 do 74 let.
Průměrné stáří pacientů v době zahájení programu činilo 41
let, v roce 2012 (včetně dětských příjemců) 48,8 let. Průměrné MELD/PELD skóre v době zahájení programu činilo 18,5,
v roce 2012 16,3. Průměrná čekací doba na listině se ve sledovaném období zvýšila z 42,3 dne na 164,9 dnů. Z uvedeného počtu bylo kombinovaných transplantací játra s ledvinou
28 případů, játra společně s ostrůvky pankreatu 2 případy.
Vedoucí indikací k 1. transplantaci jater pro chronická onemocnění byla alkoholická jaterní cirhóza ve 25,4 %, chronická
hepatitida C ve 13,5 % a primární sklerozující cholangitida
v 11,0 %. Nejčastější indikací k urgentních transplantaci byla
akutní forma Wilsonovy choroby jater ve 37 % a fulminantní
průběh virové hepatitidy B v 18,5 %. Iniciální imunosuprese
byla zajištěna různými kombinacemi, kdy základním lékem
byl kalcineurinový inhibitor (99,5 %), z toho cyklosporin A
u 266 příjemců, tacrolimus u 729 příjemců. Za celé období
trvání programu přežívá 1 rok po transplantaci 89,8 %, 5 let
83,1 %, 10 let 75,5 % a 15 let 65,2 % příjemců, resp. 86,6 %,
79,4 %, 71,0 % a 60,2 % štěpů (Kaplan-Meyerova metoda).
Nejlepší přežívání pacientů i štěpů bylo dosaženo u pacientů
s biliárními cirhózami , významně lepší oproti ostatním skupinám (p<0,027).
Hlavní příčinou úmrtí v prvém roce po transplantaci
(celkem 89 pacientů) byla sepse (20 případů), v následujících
letech (104 případů) nádory de novo po transplantaci (19 příjemců). Transplantace jater je velmi účinnou léčebnou metodou, která pacientům s život ohrožujícím jaterním onemocněním zásadním způsobem prodlouží život včetně možnosti
plného životního zapojení.
Podpořeno MZ ČR-RVO („Institut klinické a experimentální medicíny“- IKEM, IČ 00023001
46
O-47
REKURENCE ABUSU ALKOHOLU
U TRANSPLANTOVANÝCH PRO
TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU V CKTCH BRNO
Pacienti s PSC mají zvýšené riziko vzniku karcinomu, jak
cholangiogenního, tak kolorektálního. Jediná účinná léčba
je transplantace jater. Veškerá terapie a diagnostika musí být
vedená s ohledem na možnou transplantaci jater. Rekurence
PSC je možná a může být indikací k retransplantaci.
Výsledky: Za 31 let bylo v Brně v Centru kardiovaskulární
a transplantační medicíny transplantováno celkem 507 pacientů (1. 2. 1983 – 1. 6. 2014). Z indikace PSC bylo provedeno 48/507 (9,5 %), transplantací jater (OTJ), u 34 mužů (71 %)
a 14 žen (29 %). Věk nemocných se v době transplantace jater
pohyboval od 21 do 67 let, průměrný věk byl 41 let. Diagnóza
cholangiogenního karcinomu v explantátu byla stanovena
u 3 pacientů (6,25 %). Před transplantací onemocnělo
nespecifickým střevním zánětem 30/48 (62,5 %) nemocných,
u 5/30 (16,7 %) byla stanovena diagnóza morbus Crohn,
u 24/30 (80 %) ulcerózní kolitida, a u 1/30 (3,3 %) indeterminovaná kolitida. Rekurence PSC vznikla u 9/48 (18,75 %)
nemocných. Retransplantováno bylo celkem 6/48 (12,5 %),
jeden pacient byl retransplantován v časném období (7. den
po OTJ) pro primární afunkci graftu , 4 pro rekurenci PSC
(79 – 144 měsíců po OTJ) a jeden pro chronickou rejekci
(8 měsíců po OTJ).
Závěr: Jedinou účinnou léčbou PSC zůstává transplantace jater. Nemocné je vhodné odeslat na transplantační
centrum včas, před vývojem komplikací, která snižují úspěšnost transplantace. Indikací k transplantaci je nejen selhání
funkce jater, ale i komplikace jako recidivující cholangitidy
či nezvladatelný pruritus. Naopak indikaci k OTJ by neměla
být pouze obava ze vzniku cholangiogenních karcinomu.
Výsledky transplantací jater pro diagnózu PSC jsou velmi
dobré. Diagnóza rekurence PSC je komplikovaná a vyžaduje
extenzivní klinicko-patologické vyšetření a může být indikací
k retransplantaci.
Mejzlík V., Husová L., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno
[email protected]
Cíl: retrospektivní analýza pacientů transplantovaných
pro alkoholickou cirhózu se zaměřením na rekurenci abusu
alkoholu po transplantaci.
Metody: rekurence abusu byla definována 1. biochemickými ukazateli (CDT test, GMT, poměr AST/ALT, makrocytóza)
2. psychologickým vyšetřením 3. údaji z pacientova okolí
4. biopsií štěpu ve vybraných případech.Rekurence byla
hodnocena jako mírná-epizodická nebo závažná. Byly
použity deskriptivní statistické metody a Kaplan-Meierova metoda pro analýzu přežití a doby do rekurence abusu
alkoholu.
Výsledky: Do května 2014 bylo v CKTCH transplantováno 127 pacientů pro alkoholickou cirhózu (25 % všech
transplantovaných), z toho 77 % mužů a 23 % žen. U 97,7 %
bylo použito pravidlo 6-měsíční abstinence před transplantací. U 25 % pacientů došlo po transplantaci k rekurenci
abusu alkoholu, nebyl statisticky významný rozdíl mezi muži
a ženami.V 69 % se jednalo o mírnou epizodickou rekurenci
a v 31 % o závažnou rekurenci, 7 pacientů zemřelo na komplikace alkoholické cirhózy transplantovaných jater. 5-leté
přežití transplantovaných pro alkoholickou cirhózu bylo
82 % a 10-leté přežití bylo 70 %. Přežití abstinujících a navrátivších se k alkoholu po transplantaci jater nebylo statisticky významně rozdílné (logrank test p = 0,14), při grafickém
zobrazení je tendence k lepšímu 10-letému přežití abstinujících oproti rekurujícím (80 % proti 60 %).Byla analyzována
doba od transplantace, kdy došlo k rekurenci abusu alkoholu,
k rekurenci nejčastěji dojde v prvních 4 letech po transplantaci jater.
Závěr: V CKTCH Brno je 25 % rekurence abusu alkoholu po transplantaci jater pro toxonutritivní cirhózu. Neexistují spolehlivé prediktory rekurence alkoholového abusu,
ani 6-měsíční pravidlo kontrolované abstinence není spolehlivé. Výsledky transplantace pro toxonutritivní cirhózu
jsou přesto velmi dobré, rekurence ovšem pravděpodobně
negativně ovlivňuje dlouhodobé přežití. Určení spolehlivých rizikových faktorů rekurence před transplantací by pomohlo lepšímu výběru pacientů k transplantaci.
O-49
TRANSPLANTÁCIA PEČENE A FUNKCIA
OBLIČIEK
Lacková E., Šváč J., Dropčová A., Selčanová-Adamcová S.,
Skladaný Ľ.
II.Interná klinika SZU, FNsP F.D.Roosevelta, Banská Bystrica
[email protected]
Úvod: Ortotopická transplantácia pečene (OLT) zmenila
prirodzený priebeh terminálneho zlyhania pečene. Jej dlhodobé výsledky významne ovplyvňujú komplikácie, medzi
ktoré patrí aj renálna dysfunkcia. Výskyt renálnej dysfunkcie
pred alebo po OLT je multifaktoriálny a má za následok zhoršené prežívanie graftu i pacienta, vyššiu cenu. Podľa literatúry je incidencia akútneho poškodenia obličiek (AKI) 12-64 %,
chronického (CKD) 10-83 % po OLT.
Cieľ: Zistiť v súbore pacientov po OLT v TC B. Bystrica prevalenciu AKI v čase transplantácie (tx), vplyv AKI a CKD v čase
tx na potransplantačnú funkciu obličiek, identifikovať rizikové faktory pre vznik AKI.
Súbor: 98 pacientov (muži 61, ženy 37), priemerný vek
51r. (min 27, max 67), etiológia ochorenia pečene ALD 50,
HCV 10, PBC 8, NASH 7, PSC 5, AIH 4, NAFLD 2, ALF 2, iné
10. Štádium ochorenia pečene CHTP (Child-Turcotte-Pugh
score) priemer 9,4 (min 5, max 14), MELD skóre s priemerom
17,2(min 7,4, max 43,2)
Výsledky: Prevalencia AKI 1 – 21 %, AKI 2 – 13 %, AKI
3 – 3 %, bez AKI bolo 63 % recipientov. Prevalencia CKD/KDI-
O-48
TRANSPLANTACE JATER PRO PRIMÁRNÍ
SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGOITIDU,
REKURENCE A RETRANSPLANTACE
Husová L., Mejzlík V., Kuman M., Štěpánková S., Němec P.
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie,Brno
[email protected]
Úvod: Primární sklerozující cholangoitida (PSC) je chronický cholestatický proces neznámé etiologie, který je charakterizován difuzním zánětem a fibrózou žlučových cest.
Nejméně polovina nemocných (až 90 %) s PSC trpí nespecifickým střevním zánětem (nejčastěji ulcerózní kolitidou).
47
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
GO (nehodnotení pacienti s AKI) bez CKD – 59 %, G2 – 34 %,
G3 – 7 %, G4–0. Mortalita pacientov bez AKI (3 %) sa štatisticky významne líšila od mortality pacientov s AKI (16 %),
p = 0,02. Mortalita u pacientov s CKD nebola štatisticky
hodnotená pre malé čísla. Pacienti s CKD s eGFR > 60ml/
min v potransplantačnom období 1-5 rokov nemali pokles
eGFR. U pacientov s CKD < 60ml/min v sledovanom období
dochádzalo k postupnému zlepšeniu e GFR. Zaznamenali sme pozitívnu koreláciu medzi CHTP a AKI, ako aj medzi
MELD a AKI. Hladiny takrolimu nemali vplyv na výskyt AKI
v našom súbore.
Záver: Naše výsledky ukázali vysokú prevalenciu AKI aj
CKD u pacientov po OLT a ich vplyv na mortalitu pacientov.
Úspešná OLT zlepšila funkciu obličiek u pacientov s CKD.
Rizikovými faktormi pre vznik AKI v našom súbore sa ukázalo
CHTP a MELD skore, nie hladina takrolimu.
Ve sledování máme 2 jedince po OTJ pro fibrolamelární
formu HCC v terénu zdravých jater. U 1 z nich došlo k recidivě
HCC 2 roky po OTJ a v současné době je onkologicky léčen,
druhý je 1. rok po OTJ zatím bez známek recidivy. 1 pacientka podstoupila OTJ pro centrálně uložený adenom, který se
zvětšoval, měnil charakter a nebylo možné ho resekovat.
Závěr: OTJ je úspěšná metoda léčby u pacientů s rozsáhlým EHE i v případě metastatického postižení. Preexistující
mimojaterní postižení není kontraindikací k OTJ. Transplantace jater pro metastázy NET je kontroverzní indikací. Ulevuje
od doprovodných symptomů, ale progrese nebo rekurence základního onemocnění je častá. OTJ může být dobrým
řešením i pro některé vzácné nádory jater. Předpokladem
úspěchu je správná předtransplantační rozvaha a pečlivé vyšetření. Vždy je nutno uvážit i možnost konzervativní léčby.
O-50
TRANSPLANTACE PRO MÉNĚ ČASTÉ NÁDORY
JATER
Transplantace tkání
Gottfriedová H.(¹), Janečková L.(¹), Lánská V.(²), Trunečka
P.(¹), Špičák J.(¹) ¹ Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum IKEM;
² Odd. statistiky IKEM
()
( )
[email protected]
O-51
TRANSPLANTACE ALLOGENNÍHO
ŠTĚPU STERNA – NOVÁ METODA LÉČBY
ROZSÁHLÝCH POST-STERNOTOMICKÝCH
DEFEKTŮ HRUDNÍ STĚNY
Kaláb M.(1), Karkoška J.(2), Kamínek M.(3), Lonský V. (1)
Úvod: vhodnou indikací k ortotopické transplantaci jater (OTJ) mohou být za určitých okolností i méně časté nebo
vzácné nádory jater. Patří mezi ně například epiteloidní hemangioendoteliom (EHE), adenom, hemangiom, hepatoblastom, hepatocelulární karcinom (HCC) v terénu zdravých
jater, metastázy dobře diferencovaných neuroendokrinních
nádorů v játrech (NET). Práce hodnotí výsledky OTJ v našem
centru pro některé z těchto diagnóz.
Soubor nemocných: k 1. 6. 2014 bylo odtransplantováno
12 jedinců s EHE /7Ž, 5 M, prům. věku 42 ± 10,7 (26,3-70,2)
let/. U všech se jednalo o bilobární postižení, 2 pacienti měli
difusní postižení s dysfunkcí jater. 6 (50 %) pacientů mělo
před OTJ metastázy v plicích, u 1 pacienta byla přítomna metastatická ložiska ve slezině. Pro metastázy NET
bylo transplantováno 7 jedinců /5 Ž, 2 M, prům. věku 46,8
(26 – 65,1) let/. V 5 případech se jednalo o neuroendokrinní
karcinom typu karcinoidu, v 1 případě o maligní inzulinom,
v 1 případě o metastázy pankreatického neuroendokrinního
karcinomu.
Výsledky: nejčastěji byl v našem souboru zastoupen EHE.
Průměrná doba sledování je 8,4 (0,9 – 17,5) let. 1,5 a 10 leté
přežívání pacientů je 100 %. Zemřela 1 žena 16 let po OTJ
bez recidivy EHE. 1 muž byl 12. den po OTJ retransplantován
pro afunkci štěpu, pooperační průběh ostatních pacientů
byl nekomplikovaný. Na základě vyšetření explantovaných
jater byly zjištěny metastázy ve spádových lymfatických
uzlinách u 3 jedinců, 1x nádor prorůstal přes vazivovou kapsulu. U žádného pacienta nedošlo k prokázané recidivě nádoru ani k progresi již předtransplantačně přítomných plicních
metastáz.
Z jedinců transplantovaných pro metastázy NET v játrech zemřeli 2 (14 a 44 měsíců po OTJ) na progresi základního onemocnění. U obou se jednalo o velmi pokročilá onemocnění, pokročilost onemocnění neodhalila ani pečlivá
předtransplantační vyšetření a screening, ale byla v plném
rozsahu zjištěna až perioperačně. Nejdelší přežívání jedince
s touto dg v našem souboru je 4,2 roku.
Kardiochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc; (2)Národní
centrum tkání a buněk Brno; (3)Klinika nukleární medicíny LF UP
a FN Olomouc
[email protected]
Rozsáhlé dehiscence sternotomie, provázené ztrátou
kostního materiálu sterna a přilehlých žeber, představují
závažnou a život ohrožující komplikaci primárního kardiochirurgického výkonu. Kromě rizika poranění obnažené pravé
komory srdeční a našitých aorto-koronárních bypassů je
pacient především ohrožen respirační insuficiencí na podkladě nestability hrudní stěny. Nestabilní podklad skeletu je
také zdrojem dalších problémů hojení měkkých tkání
podkoží a kůže. Mortalita dosahuje úrovně 70 – 80 %. Ke znovuobnovení stability hrudní stěny v těchto případech bohužel nestačí použít prostou AO osteosyntézu, nedostatečná
podpora dlah v místě defektu zvyšuje riziko jejího selhání.
Na základě zkušeností ortopedické chirurgie používáme
k výplni rozsáhlých post-sternotomických defektů skeletu
hrudníku allogenní kostní štěp sterna. Odběr a zpracování
štěpu je prováděno týmem Národního centra tkání a buněk
Brno od vhodného zemřelého dárce, za přísně sterilních podmínek a dle platné právní legislativy České republiky. Ihned
po odběru je štěp zamrazen při teplotě – 80 °C a současně
testován na přítomnost HBsAg, HCV, HIV-1, 2 a Treponema
pallidum. Pokud jsou tyto testy negativní, je štěp rozmražen, opracován do finální podoby a promyt ve směsi fyziologického roztoku s gentamicinem. Po otestování sterility je
štěp definitivně zabalen a skladován při teplotě – 80 °C
do doby transplantace. Těsně před použitím je rozmrazován po dobu 12 hodin při teplotě 4 – 6 °C. Po rozbalení
na operačním sále je povrchově ošetřen fyziologickým
roztokem s neomycinem.
Naprosto nezbytnou podmínkou implantace štěpu je
nepřítomnost ranné mikrobiální infekce. Pacient proto
podstupuje několik procedur převazů pomocí podtlakové
48
drenáže rány (vacuum assisted closure, V. A. C.) s cílem dosažení třech po sobě jdoucích negativních mikrobiologických
vyšetření. Testovány jsou nejen povrchové stěry z rány, ale
především i vzorky okrajů skeletu a chrupavky. Před vlastní
implantací štěpu je nutné oboustranně uvolnit muskulokutánní pektorální laloky od skeletu hrudního koše a to do úrovně medioklavikulárních čar. Poté je provedena profylaktická
resekce reziduálních okrajů skeletu, zhruba 1 – 2 cm do okolní
zdravé tkáně. Štěp a hrudní stěna jsou stabilizovány transverzálními titanovými dlahami (Synthes®). Linie kontaktu mezi
štěpem a tkáněmi příjemce jsou obloženy drcenou kostní
spongiózou. Uzávěr měkkých tkání je prováděn přímou suturou, případně posunem pektorálního laloku ve spolupráci
s plastickým chirurgem.
Ve sdělení prezentujeme soubor 10 pacientů ošetřených
touto metodou v průběhu 3 let. V rámci dlouhodobého sledování je v pravidelných intervalech, 3x po sobě se zhruba
půlročním odstupem, prováděno SPECT vyšetření hrudní
stěny. Dosavadní výsledky ukazují velmi dobrou schopnost
přihojení štěpu do tkání příjemce, zejména pak díky vysoké
aktivitě drcené kostní spongiózy v liniích kontaktu.
Z našich současných zkušeností se transplantace allogenního kostního štěpu sterna jeví jako optimální varianta léčby
rozsáhlých post-sternotomických defektů, které byly doposud jen velmi obtížně řešitelné. Zcela zásadními principy této
metody je radikální debridement okrajů rány a opakovaně
negativní výsledek mikrobiálního vyšetření kostěných fragmentů. Velmi důležitým faktorem pro zhojení tkání je dostatečná fixace štěpu dlahami k okolnímu skeletu hrudního
koše. Pozitivně působí také aplikace drcené kostní spongiózy
do linií kontaktu mezi štěpem a tkáněmi příjemce.
O-52
KRYOKONZERVACE CÉVNÍCH ŠTĚPŮ
PRO KLINICKÉ POUŽITÍ – PŘEHLED
DOSAVADNÍCH ZKUŠENOSTÍ
Měřička P.(1), Špaček M.(2), Janoušek L.(3), Dvořáček L.(4),
Štádler P.(4), Vlachovský R.(5), Guňka I.(6), Honegrová B.(1),
Voxová B.(7), Štěpánová V.(7), Drahošová M.(8), Navrátil P.(9),
Staffa R.(5), Lindner J.(2)
Materiál a metodika: V uvedeném období byly při multiorgánových odběrech odebrány cévy u 16 dárců s prokázanou smrtí mozku. Cévy byly odebírány do vychlazeného konzervačního roztoku Celsior a v uzavřených certifikovaných
sterilních kelímcích uložených do polystyrénového boxu
s tajícím ledem co nejdříve po odběru zasílány do tkáňového
zařízení. Po dekontaminaci ve směsi antibiotik byly asepticky
zpracovány v čistém prostoru třídy A s pozadím B, tj. vloženy
do dvojitých certifikovaných vaků a v přítomnosti kryoprotektivního roztoku (10 % dimetylsulfoxid v roztoku hydroxyetylškrobu) řízeně zmrazovány na teplotu – 150 °C. Poté byly
skladovány v parách kapalného dusíku. Mikrobiologická
kontrola spočívala v provedení stěrů, kvantitativním vyšetření odběrového roztoku, včetně antibiogramu a vyšetření jeho sterility metodou Ústavu Paula Ehrlicha, SRN. Výstupní kontrola spočívala v kvantitativním bakteriologickém
vyšetření a vyšetření na sterilitu.
Výsledky: Ve sledovaném období bylo konzervováno
celkem 37 štěpů, z toho 18 arterií a 19 vén. Z důvodu pozitivity předepsaných serologických vyšetření u dárce nebyl vyřazen žádný odběr. V testu sterility provedeném při výstupní
kontrole vyhovělo celkem 31 štěpů, z toho 15 arterií a 16 vén.
Nález patogenního mikroorganismu (Staphylococcus aureus)
byl důvodem vyřazení v 1 případě, v ostatních 5 případech
kontaminace nepatogenními mikroorganismy.
Závěr: Lze konstatovat, že kvalitativní mikrobiologická
kritéria propuštění štěpů byla u sledovaného souboru dosažena v 84 % případů. Se zvyšující se zkušeností s prováděním
odběrů a následného zpracování předpokládáme další postupné zlepšování výsledků.
O-53
VYUŽITÍ IZOLÁTOROVÉ TECHNOLOGIE
PŘI PŘÍPRAVĚ LIDSKÝCH TKÁNÍ A BUNĚK –
3 ROKY ZKUŠENOSTÍ
Karkoška J.(1), Špirka D. (1), Pánek L.(2), Sekora J.(3), Provazník I.(3)
(1)
Národní Centrum Tkání a Buněk a.s., Brno; (2)Block a.s.,
Valašské Meziříčí; (3) Ústav biomedicínského inženýrství, Fakulta
elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, Brno
[email protected]
[email protected]
Tkáňová ústředna Fakultní nemocnice Hradec Králové;
II. chirurgická klinika – kardiovaskulární chirurgie,1. Lékařská
fakulta UK v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze;
(3)
Klinika transplantační chirurgie, Institut klinické a experimentální mediciny, Praha; (4)Oddělení cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce,Praha; (5)II.chirurgická klinika Lékařské fakulty
Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ;
(6)
Chirurgická klinika UK v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové; (7)Ústav klinické mikrobiologie UK v Praze a Fakultní nemocnice Hradec Králové;
(8)
Ústav klinické imunologie a alergologie UK v Praze a Fakultní
nemocnice Hradec Králové; (9)Regionální transplantační centrum při Urologické klinice UK v Praze Lékařské fakulty v Hradci
Králové a Fakultní nemocnice Hradec Králové
Cíl práce: Cílem přednášky je představení 3 leté zkušenosti z přípravy muskuloskeletálních transplantátů v podmínkách izolátorové technologie převzaté z farmaceutické
výroby a přizpůsobené podmínkám přípravy lidských tkání
a buněk tak, jak je požaduje česká legislativa.
Soubor a metody: V rámci zahájení provozu Národního
Centra Tkání a Buněk (dále jen NCTB) v roce 2011 byl do prostor kvalifikované třídy čistoty (třída čistoty C) určených
pro zpracování lidských tkání a buněk instalován prototyp
izolátorové technologie (třída čistoty A). Tento prototyp byl
vyvíjen ve spolupráci mezi NCTB, Ústavem biomedicínského
inženýrství VUT v Brně a firmou Block a.s. Uvedené zařízení
je využíváno cíleně pro přípravu muskuloskeletálních transplantátů za tzv. superaseptických podmínek (třída čistoty A).
Výsledky: Rozsah produkce i izolátoru představuje
tzv. standardně připravované tkáňové transplantáty (kostní spongiózní, kortikospongiózní štěpy, štěpy šlach a vazů)
a individuálně připravované transplantáty (např. osteochondrální štěpy – náhrady rozsáhlých a komplexních ztrátových
poranění nebo po rozsáhlých resekcích pro zhoubný kostní
(1)
(2)
Úvod: Cílem této práce je vyhodnocení odběrů
a kryokonzervací cévních štěpů provedených od 1.1 2014
do 30. 5. 2014 z hlediska splnění kvalitativních mikrobiologických parametrů předepsaných pro propuštění štěpů
pro klinické použití.
49
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
nádor). V rámci 3leté praxe v izolátoru jsme vyprodukovali
a distribuovali k transplantacím celkově 4160 ks (od 1. 11.
2011 k 31. 5. 2014) muskuloskeletálních transplantátů.
U žádné transplantace nedošlo k závažné nežádoucí události
nebo reakci.
Závěr: Různé typy připravovaných muskuloskeletálních
transplantátů představují standardní nebo specifické požadavky kliniků a jejich produkce vypovídá o jejich využitelnosti v transplantační praxi. Dokončeným vývojem speciálního
zařízení v našem tkáňovém zařízení byly naplněny požadavky české legislativy k technologicky složité přípravě muskuloskeletálních transplantátů, zároveň jsme tímto technologickým řešením chtěli dosáhnout maximální bezpečnosti
a kvality připravovaných tkání a současně splnit požadavky
kliniků.
O-54
NOVÝ SPÔSOB PRÍPRAVY ACELULÁRNEJ
ALODERMY PRE POUŽITIE
V REKONŠTRUKČNEJ A PLASTICKEJ
CHIRURGII
Záver: Acelulárna derma má v súčasnosti uplatnenie
v popáleninovej medicíne a plastickej chirurgii ako vnútorný
lem dutín pri implantácii silikónových implantátov, pri liečbe vredov predkolenia, na spevnenie defektov ligamentov
a kĺbových puzdier. Ďalšia oblasť použitia by mohla byť
pri kombinovanej transplantácii acelulárnej dermy s tenkým
dermoepidermálnym transplantátom, prípadne kultivovanými bunkami. Nami prezentovaná metóda by poskytla lacnú
a účinnú náhradu ťažko dostupného komerčného preparátu
a mohla by byť teda prínosom pre popáleninú a plastickú
chirurgiu.
Táto štúdia je súčasťou grantového projektu Ministerstva
školstva SR VEGA 1/0297/14.
O-55
TACROLIMUS V MONOTERAPII
PO TRANSPLANTACI
KRYOPREZERVOVANÝCH AORTÁLNÍCH
ŠTĚPŮ U POTKANA
Špunda R.(1), Hrubý J.(1), Měřička P. (2), Mlček M. (3), Splith
K. (4), Schmelzle M. (4,6), Lindner J. (1), Kobylka P. (5), Matia
I. (6), Špaček M. (1)
Dragúňová J.(1); Babál P.(2); Koller J.(1); Cucorová V.(1)
Klinika popálenín a rekonštrukčnej chirurgie Lekárskej fakulty
Univerzity Komenského Bratislava, Slovensko; (2)Ústav patologickej anatómie Lekárskej fakulty Univerzity Komenského Bratislava, Slovensko
(1)
[email protected]
Hoci záujem o používanie acelulárnej alodermy je veľký,
komerčne pripravované acelulárne dermy (AlloDerm) sa používanú na Slovensku minimálne alebo vôbec nie. Dôvodom je
ich vysoká cena a komplikované obstarávanie. To znemožňuje ich použitie pre pacientov v potrebnom rozsahu. Preto sme
sa rozhodli pripraviť acelulárnu alodermu novým spôsobom,
ktorý by bol pri rovnakej účinnosti a bezpečnosti ekonomicky
výhodnejší, čo by umožnilo jeho lepšiu dostupnosť pre pacientov, ktorí sú na takýto spôsob liečby odkázaní.
Materiál a metódy: Na prípravu acelulárnej alodermy
sme použili dermo- epidermálny alotransplantát, odobratý
a pripravený podľa štandardných postupov, používaných
v Centrálnej tkanivovej banke. Nami zvolený spôsob decelularizácie kombinuje známu metódu s trypsínom, ale
eliminuje následné používanie SDS resp. Tritonu. V prvom
stupni prípravy sme používali trypsín v kombinácii s EDTA
(etylén diamino tetraoctvá kyselina). Pôsobenie proteolytického enzýmu však nezaistilo dokonalú acelularitu. Dôkladné
odstránenie bunkových komponentov sme dosiahli tak,
že sme v ďalšom kroku vystavili transplantát hypotonickému prostrediu. Zvolili sme destilovanú vodu, pretože je
šetrná k dermálnym komponentom, ale na základe našich
predchádzajúcich skúseností dokáže bunkové komponenty
spoľahlivo odstrániť. Acelulárny charakter finálneho produktu potvrdilo histologické vyšetrenie transplantátu (farbenie
hematoxylín- eozín). Aplikácia destilovanej vody namiesto
agresívnych detergentov zaručuje aj absenciu toxicity produktu. Toxicitu sme testovali pomocou testu difúzie v agarovom géli a testom inhibície rastu buniek. Používali sme dva
typy buniek (dermálne fibroblasty a myšacie 3T3 bunky).
Testy potvrdili, že nami pripravená acelulárna aloderma nevykazuje nijakú cytotoxicitu.
II. chirurgická klinika - kardiovaskulární chirurgie, 1. lékařská
fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; (2)Tkáňová ústředna, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Kralové; (3)Fyziologický ústav, 1. lékařská
fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (4)Translationszentrum für
Regenerative Medizin (TRM) Leipzig, Universität Leipzig, Leipzig,
Deutschland; (5)Oddělení buněčné terapie, Ústav hematologie
a krevní transfuze, Praha; (6)Klinik und Poliklinik für Viszeral-,
Transplantations-, Thorax- und Gefäßchirurgie, Universitätsklinikum Leipzig, Leipzig, Deutschland
(1)
[email protected]
Úvod: Pozitivní účinek imunosuprese pomocí tacrolimu
na potlačení rejekce chladem konzervovaných tepenných
alloštepů byl experimentálně prokázán v naší předcházející
práci, a vedl k zavedení nového imunosupresivního protokolu v klinické praxi. Legislativni normy ale vedly v poslednich letech k preferenci kryoprezervovaných cévních štěpů
ve většině zemí západní Evropy. Použití imunosuprese
po jejich transplantaci neni v klinicke praxi ale standardizováno a chybí experimentální studie věnující se tomuto problému. Cilem experimentalni studie bylo použít po transplantaci kryokonzervovaných štěpů u potkana imunosupresivni protokol používaný po transplantaci chladem konzervovaných štěpů.
Materiál a metodika: Štěpy břišní aorty jsme transplantovali mezi kmeny potkanů Brown-Norway (BN; RT1n)
a Lewis (LEW; RT1l). Aortální štěpy jsme kryokonzervovali
metodikou používanou v České republice při kryoprezervaci
tepen v humánní medicíně. Průměrná doba kryokonzervace
byla 177 dní. Tacrolimus v davce 0.2 mg/kg/den jsme podávali příjemcům nitrosvalově od 7. do 30.dne (skupina D).
Isogenní (skupina A) a allogenní zvířata bez (skupina B) nebo
s podáváním tacrolimu od 1. dne (skupina C) sloužili jako
kontrolní skupiny. Aortální štěpy jsme odebírali 30. den
po transplantaci k histologickému a imunohistochemickému vyšetření. Zkoumanými parametry rejekce byly: rozsah
intimální proliferace, tloušťka medialni vrstvy, přítomnost imunoglobulinů ve svalové vrstvě a stupeň infiltrace
50
adventicie CD4+, CD8+ a příjemcovskými MHC II+ buňkami.
Přijemcům jsme současně předoperačně, 14. a 30. pooperační den odebírali krev ke stanovení přítomnosti a dynamiky donor specifických anti MHC protilátek I. a II. třídy
pomoci průtokové cytometrie.
Výsledky: Průměrná koncentrace tacrolimu v periferní krvi příjemců byla 30. den po transplantaci ve skupině
C 3,82 mikrog/L a ve skupině D 4,31 mikrog/L. V průběhu
experimentu jsme nepozorovali žádné negativní účinky
podávané imunosuprese. Rozsah intimální proliferaci ani
tloušťka mediálni vrstvy se 30. den po transplantaci mezi skupinami neliší. Přítomnost depozitů IgG 30 dní po transplantaci jsme nepozorovali ani v jedné skupině. Stupeň infiltrace
adventicie buňkami CD4+,CD8+ a příjemcovskými MHC II+
buňkami byl ve skupině D porovnatelný se skupinou A i skupinou C. Adventiciální vrstva skupiny B byla infiltrována vyšším počtem imunokompetentních buněk.
Závěr: Monoterapie pomocí tacrolimu podávaného
v nízke dávce od 7. dne po transplantaci kryokonzervovaných
aortálních štěpů u potkanů byla v našem experimentu dostatečná k potlačení infiltrace cévní stěny imunokompetentními
buňkami příjemců.
(Hematoxylin-eozin, Van Gieson Elastika) a imunohistochemicky (CD4+ bunky, CD8+ bunky, Lewis MHC II+ bunky, von
Willebranduv faktor, Imunoglobilin G) vyšetřili. Současně
jsme v sérech příjemců odebraných předoperačne, 14. a 30.
pooperačni den stanovovali přítomnost donor specifických
anti MHC protilátek I. a II. třídy.
Výsledky: Rozvinutý obraz rejekce a destrukce tepenné
stěny 30.den po transplantaci jsme pozorovali u chladem
konzervovaných štepů. Ta se projevovala intimální hyperplázií s infiltrací příjemcovskými imunokompetentními
buňkami, destrukcí mediální vrstvy s depozicí imunoglobulinu G a masivní infiltrací adventiciální vrstvy příjemcovskými MHC buňkami II.třídy. V sérech příjemců jsme současně
pozorovali výrazné zvýšení koncentrace donor specifických
protilátek namířených proti MHC antigenům I. a II. třídy.
U kryokonzervovanych štěpů jsme pozorovali méně vyjádřenou rejekci se zachovanou mediální vrstvou, bez přítomnosti
depozitu imunoglobulinu G, a mírně nižší intenzitu infiltrace
adventiciálni vrstvy příjemcovskými imunokompetentními
buňkami, ve srovnání s chladem konzervovanými štěpy.
Závěr: Rozsah rejekce 30.den po allotransplantaci subrenálnich aortálních štěpů byl u kryokonzervovaných tepenných štěpů nižší, než u štěpů chladem konzervovaných.
O-56
VLIV ZPŮSOBU KONZERVACE
NA IMUNOGENICITU A REJEKCI TEPENNÝCH
ALLOŠTĚPŮ U POTKANA
O-57
ALLOTRANSPLANTACE CÉVNÍCH ŠTĚPÚ
VE VFN
Špaček M.(1), Mitáš P. (1), Hrubý J. (1), Brlicová L. (1), Špunda R.
(1)
, Klika T. (1) Novotný R.. (1), Lindner J. (1)
Hrubý J.(1), Špunda R. (1), Měřička P. (2), Mlček M. (3), Splith
K. (4), Schmelzle M. (4,6), Lindner J. (1), Kobylka P. (5), Špaček
M. (1), Matia I. (6)
II. chirurgická klinika – kardiovaskulární chirurgie, 1. lékařská
fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
(1)
II. chirurgická klinika - kardiovaskulární chirurgie, 1. lékařská
fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; (2)Tkáňová ústředna, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Kralové; (3)Fyziologický ústav, 1. lékařská
fakulta, Univerzita Karlova v Praze; (4)Translationszentrum für
Regenerative Medizin (TRM) Leipzig, Universität Leipzig, Leipzig,
Deutschland; (5)Oddělení buněčné terapie, Ústav hematologie
a krevní transfuze, Praha; (6)Klinik und Poliklinik für Viszeral-,
Transplantations-, Thorax- und Gefäßchirurgie, Universitätsklinikum Leipzig, Leipzig, Deutschland
(1)
[email protected]
Úvod: II. chirurgická klinika kardiovaskulární chirurgie
VFN a 1.LF UK v Praze získala statut Vaskulárního transplantačního centra v srpnu 2010. Autoři prezentují dosavadní zkušenosti v oblasti allotransplantací cévních štěpů v aorto-ilické
a infrainguinální oblasti.
Soubor a metodika: Nemocní byli k implantaci štěpu
indikováni z důvodu infekce cévní protézy neřešitelné
pomocí autologního materiálu, nebo kritické končetinové
ischemie s přítomností rozsáhlého trofického defektu /výrazném omezení výtokového traktu, při nedostupnosti autologního materiálu. Za uplynulé téměř čtyřleté období bylo
z našeho centra zařazeno na čekací listinu KST 40 pacientů (36 čerstvý štěp, 4 kryoprezervovaný štěp), celkem bylo
provedeno 29 cévních allotransplantací (26 čerstvý štěp,
3 kryoprezervovaný štěp), pro 11 pacientů nebyl k dispozici
ve sledovaném období vhodný štěp nebo zemřeli.
Ve všech případech jsme respektovali AB0 kompatibilitu
a předimplantační i trvalou postimplantační „low dose“ imunosupresivní léčbu ve formě monoterapie Cyclosporinem®.
Od r. 2011, na základě konsenzu „Pracovní skupiny pro cévní
náhrady a allotransplantace ČSKVCH“, používáme u většiny
nemocných imunosupresivní léčbu ve formě monoterapie
pomocí FK 506 (Prograf®).
Výsledky: Z 29 provedených výkonů se jednalo 8x o
výkon v oblasti aorto-ilické a 21x v infrainguinální oblasti.
U první skupiny pacientů jsme vždy použili tepenný štěp
(5x čerstvý, 3x kryoprezervovaný), u druhé pak čerstvý tepenný nebo žilní štěp. V oblasti aorto-ilické zemřel časně po ope-
[email protected]
Úvod: Tepenné allotransplantáty – chladem konzervované (fresh) i kryoprezervované – se používají v cévní chirurgii
u části pacientů s diagnozou infekce umělé cévní protézy
nebo kritické chonické končetinové ischemie. Vliv způsobu
konzervace štěpů na jejich imunogenicitu je stále aktuální
otázkou klinické praxe.
Cil: Cilem naší experimentální studie bylo porovnat
obraz akutní rejekce chladem konzervovaných a kryokonzervovaných štěpů břišní aorty 30 dní po transplantaci mezi
inbredními kmeny potkanů.
Material a metodika: Štěpy subrenálni břišní aorty
(N = 12) jsme odebrali potkanům kmene Brown-Norway
(BN; RT1n). Před transplantací bříšní aorty potkanům kmene
Lewis (LEW; RT1l) jsme polovinu štěpů konzervovali 24 hodin
v roztoku Custodiol při teplotě 4 °C a druhou polovinu štěpů
jsme kryokonzervovali 180 dni v tekutém dusíku. Metodika
kryokonzervace byla totožná s novými postupy používanými v kryoprezervaci lidských štěpů v České republice. U příjemců nebyla použita žádná imunosupresivní léčba. Třicátý
den po transplantaci jsme aorty odebrali a histologicky
51
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
PŘEDNÁŠKY LÉKAŘI
raci jeden pacient, ostatní pacienti se uzdravili a štěpy jsou
průchodné. V infrainguinální oblasti byla hospitalizační mortalita v souboru nulová, sekundární asistovaná průchodnost
štěpů za sledované období činí 58%. Autoři ve své práci poukazují na klinické situace, které nejsou řešitelné jiným způsobem, než za použití cévního allotransplantátu.
Závěr: Tepenné a žilní allotransplantáty mají nezastupitelné místo v řešení závažných stavů při infekci cévní protézy nebo kritické končetinové ischemii. Vyhlídky nemocných
na čekací listině pro implantaci cévního štěpu může, zejména
v urgentních situacích, významně zlepšit existence programu
kryoprezervace cévních štěpů.
metody byla kvalita života po Rossově operaci jednoznačně
vyšší než u srovnatelné skupiny nemocných s mechanickou
chlopenní náhradou. Tyto naše vlastní předběžné výsledky znamenají zásadní motivaci k dalšímu zlepšení
dostupnosti a kvality kardiovaskulárních štěpů.
O-58
KVALITA ŽIVOTA PO ROSSOVĚ
OPERACI – MOTIVACE PRO BANKING
KARDIOVASKULÁRNÍCH TKÁNÍ
Špatenka J. (1, 2), Vojáček J. (3), Burkert J. (1, 2), Voborník M. (3),
Žáček P. (3), Habrmanová A. (1) Krejčová J. (1), Kobylka P. (1, 4)
Oddělení transplantací a tkáňové banky, FN v Motole, Praha;
Klinika kardiovaskulární chirurgie, FN v Motole, Praha;
(3)
Kardiochirurgická klinika, FN Hradec Králové; (4)Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha
(1)
(2)
[email protected]
Úvod: V posledních 7 dekádách se chirurgická léčba
chlopenních vad přesunula z laboratoří do denní praxe. 52
let jsou aortální a pulmonální alografty používány rutinně
a 47 let je pulmonální alograft implantován v rámci Rossovy operace. Klinické výsledky transplantace chlopenních
štěpů jsou hlavním stimulem pro práci v oblasti bankingu
kardiovaskulární tkáně. Životní perspektiva a kvalita života nemocných jsou dnes hlavním cílem léčby onemocnění
srdečních chlopní. Cílem studie bylo porovnat kvalitu života
dvou skupin nemocných: I. 23 pacientů po Rossově operaci
a 29 nemocných po náhradě aortální chlopně mechanickou
protézou.
Materiál a metody: Od 2009 byla Rossova operace
provedena u 30 nemocných, všichni žijí a při prospektivním
pooperačním sledování jsme zatím nezaznamenali poruchy
funkce ani pulmonálního autograftu, ani alograftu. Z pohledu kvality života byla vyhodnocena skupina 23 nemocných
(> 6 měs. po Rossově operaci). Kontrolní skupinu tvořilo
29 pacientů po náhradě aortální chlopně mechanickou protézou (demografické i klinické údaje byly srovnatelné). Kvalita
života byla vyhodnocena standardizovanou metodou RAND
36, formou vyplnění dotazníku SF-36.
Výsledky: Skupina nemocných po Rossově operaci
měla vyšší průměrné hodnoty ve všech 8 kategoriích kvality života. Statisticky významná byla vyšší fyzická výkonnost
(p = 0.025), lepší pocit celkové zdravotní kondice (p = 0.002)
a nižší bolestivost (p = 0.030).
Závěr: Na základě literárních údajů i naší vlastní pilotní
studie (kolemoperační úmrtnost, přežití, prospektivní sledování funkce pulmonálního autograftu v aortální pozici i pulmonálního alograftu v plicnicové pozici a v neposlední řadě
i srovnání kvality života operovaných nemocných) zůstává
na našem pracovišti Rossova metoda nadále vhodnou
alternativou náhrady aortální chlopně pro aktivní mladé a středněvěké nemocné. Výhodná je především pro ty,
kdož nemohou/nechtějí užívat antikoagulancia. Přes riziko
52
P-01
PŘEŽÍVÁNÍ LEDVIN OD DÁRCŮ STARŠÍCH
50 LET. ZKUŠENOSTI TC OLOMOUC
Hrabalová M., Fialová J., Doubravská L., Koblovská R.,
Bachleda P.
Transplantační centrum FN Olomouc
[email protected]
Využití ledvin starších dárců je v transplantační medicíně
tématem stále aktuálním. Za dárce ledvin s rozšířenými kritérii (extended criteria donor – ECD) jsou považováni dárci
starší 60 let nebo mezi 50–59 lety za předpokladu dvou rizikových faktorů: úmrtí pro cerebrovaskulární příhodu, anamnéza hypertenze či diabetu a sérová koncentrace kreatininu
>133 μmol/l.
Přestože je dobře známo, že vyšší věk dárce může být
spojen se zhoršeným, či zkráceným přežíváním ledvinných
štěpů, není možné starší dárce z dárcovského poolu zcela
vyloučit, jelikož použití těchto ledvin významně zkracuje
dobu čekání na listině transplantaci ledviny.
Naše práce hodnotí zkušenosti TC Olomouc v problematice přežívání ledvin od dárců s ECD v posledních deseti
letech.
DOPKIanalýza reálného potenciálu dárců orgánů každé země a jejich optimálního využití, zúčastnily
se i FN Motol a FNKV Praha
platforma pro efektivní spolupráci jednotlivých
EOEO
národních organizací odpovědných za výměnu
orgánů pro transplantaci
EUROCETjednotný celoevropský registr pro zpracování
informací o medicínských, klinických a demografických aspektech dárcovství a transplantací
systém okamžitého informování o orgánech
FOEDUS nealokovaných v zemi původu, nebo o orgánech potřebných pro pacienty v ohrožení života
celosvětová databáze shromažďující údaje
IRODAT
o provedených odběrech a transplantacích
revize nejlepších praxí v oblasti dárcovství
MODE
a transplantací v jednotlivých zemích a jejich
využití ke zvýšení úrovně v zahraničí
P-03
TELESNÉ, PSYCHICKÉ, SOCIÁLNE
A DUCHOVNÉ PROBLÉMY PACIENTOV
S RENÁLNOU INSIFICIENCIOU
Gulášová Ivica(1), Svobodová Milena(2)
(1)
VŠZ a SP sv. Alžbety, n.o., Bratislava; (2)Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek, FN Kramáre, Bratislava
P-02
PŘÍNOS MEZINÁRODNÍCH PROJEKTŮ
PRO ČESKOU TRANSPLANTAČNÍCH
MEDICÍNU
[email protected]
Frýda P. , Březovský P.
Koordinační středisko transplantací, Praha
[email protected]
Koordinační středisko transplantací (KST) je zřízeno
Ministerstvem zdravotnictví jako na transplantačních centrech nezávislá organizace, která má ze zákona kromě jiného
na starosti vedení národních transplantačních registrů, výběr
čekatelů na transplantace, zpracování pracovních postupů
a zajišťování mezinárodní spolupráce při výměně orgánů. Plní
tak vlastně funkci kompetentní autority ve smyslu direktivy
2010/53/EU o jakosti a bezpečnosti orgánových transplantací.
Při zajišťování svých úkolů KST spolupracuje s partnerskými organizacemi ostatních států EU a využívá při tom aktivně
zapojení do mezinárodních projektů financovaných Evropskou komisí nebo Radou Evropy. Za jedenáct let od svého
založení se tak KST zúčastnilo celé řady programů, které přispěly k dalšímu rozvoji české transplantační medicíny.
Příspěvek poskytne bližší informace o jednotlivých projektech s účastí KST a o jejich významu pro rozvoj české
transplantační medicíny:
ACCORDjednotný systém akreditace a auditů transplantačních center v rámci Evropské unie
BSA pomoc státům v oblasti Černého moře (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavie atd.) při
budování vlastních systémů transplantační
medicíny
COORENOR analýza legislativy a logistiky pro mezinárodní
výměnu orgánů, které nelze včas alokovat či
získat v dané zemi
Cieľom prieskumu bolo zistiť problémy pacientov
v s CHRI v telesnej, psychickej, sociálnej a duchovnej oblasti.
Celkovo sme oslovili 70 respondentov, z toho 46 M a 24 Ž.
Pacienti liečení hemodialýzou do 3 rokov uvádzali pocit úzkosti v 46 % zastúpení. Pacienti liečení hemodialýzou 4 roky
a viac uvádzali pocit úzkosti v 25 % zastúpení. Najväčším
dôvodom pocitu úzkosti bolo pre pacientov nutná potreba
hemodialýzy (62 % respondentov). U 59 % pacientov liečených hemodialýzou pomáha na prekonanie pocitu úzkosti
manžel/ka a u 30 % rodina a príbuzní. že pacientov liečených
hemodialýzou do 3 rokov je väčším problémom zmierenie
s ochorením a nutnou potrebou hemodialýzy ako u pacientov liečených hemodialýzou 4 a viac rokov. 21 % pacientov
liečených HD do 3 rokov uviedlo, že sa s tým nevie zmieriť
a 13 % pacientov liečených HD do 3 rokov uviedlo, že sa s tým
nezmieria nikdy. 16 % pacientov liečených HD 4 roky a viac
uviedlo, že sa nevie zmieriť so svojim ochorením a nutnou
potrebou dialýzy a 6 % uviedlo, že sa s tým nezmieria nikdy.
Úzkosť sa u pacientov liečených hemodialýzou do 3 rokov
pociťuje častejšie a taktiež aj pocit menejcennosti kvôli zavedenej AV-fistule je u nich častejší, ako u pacientov liečených
hemodialýzou 4 roky a viac. Zmierenie so svojim ochorením
a nutnou potrebou HD je väčším problémom u pacientov
liečených do 3 rokov ako u pacientov liečených HD 4 roky
a viac. U mužov boli najviac narušené dve role – pracovná
a spoločenská. U žien boli taktiež najviac narušené dve role
– partnerská a rodičovská. Pracovná rola bola najviac narušená u mužov – 44 %, u žien to bolo 33 %. Partnerská rola bola
najviac narušená u žien – 25 %, u mužov 17 %. Rodičovská rola
bola najviac narušená taktiež u žien – 38 %, u mužov to bolo
len 13 %. A spoločenská rola bola najviac narušená u mužov
– 26 %, u žien predstavovalo narušenie spoločenskej role 4 %.
Z analýzy vyplýva, že ochorenie u mužov spôsobovalo narušenie dvoch sociálnych rolí – pracovnej a spoločenskej. U žien
53
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
však ochorenie spôsobovalo taktiež narušenie dvoch sociálnych rolí a to partnerskej a rodičovskej role.
Túto hypotézu sme si overili na základe závislosti medzi
dĺžkou liečby hemodialýzou (položka 3) s položkami 16 – úzkosť, 19 – pocit menejcennosti v súvislosti so zavedenou AV-fistulou a 20 – zmierenie so svojim ochorením a nutnou potrebou hemodialýzy. Pracovná rola sa úplne zmenila u 61 %
mužov a 54 % žien uvádza taktiež úplnú zmenu pracovnej
role. že partnerská rola bola viac narušená u žien. 33 % žien
uvádza úplnú zmenu partnerskej role, u mužov úplnú zmenu
partnerskej role predstavuje 28 %.Len neveriaci boli presvedčení o tom, že ochorenie je trestom za minulé hriechy.
mie, metylprednisolon 15mg/kg i.v. á 24h (Westphal, 2011;
Shemie 2006).
Liečba darcov, ktorým bola podaná HR sa ďalej neodlišuje od štandardných intenzivistických liečebných postupov,
určených pre darcov orgánov.
P-04
STAROSTLIVOSŤ O DARCU ORGÁNOV
NA OAIM – MOŽNOSTI VYUŽITIA
HORMONÁLNEJ RESUSCITÁCIE
Hrubá P.(1), Brabcová I.(1), Krepsová E.(1), Sekerková A.(3),
Slatinská J.(2) , Stříž I.(3) and Viklický O. (1,2)
P-05
TOLERANCE AND REJECTION ASSOCIATED
TRANSCRIPTS IN LOW-RISK KIDNEY
TRANSPLANT RECIPIENTS:
PROSPECTIVE STUDY
Transplant Laboratory; (2)Department of Nephrology and
Department of Clinical and Transplant Immunology, Institute
for Clinical and Experimental Medicine, Prague.
(1)
(3)
Osinová D.(1), Miklušica J.(2), Dedinská I.(2), Sániová B.(1),
Laca Ľ.(2), Minárik M.(1)
Klinika anestéziológie a intenzívnej medicíny, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave,
Univerzitná nemocnica Martin; (2)Chirurgická klinika a Transplantačné centrum, Univerzitná nemocnica Martin
(1)
[email protected]
Súčasné princípy starostlivosti o darcu orgánov spočívajú
v monitorovaní funkcií jednotlivých orgánov v podávaní infúznej terapie (korekcia hypovolémie 1:1), korekcie vnútorného prostredia (najmä hypernatrémie a hyperglykémie), kontroly perfúzneho tlaku orgánov (noradrenalínom) a správne
nastavenie ventilačných parametrov umelej pľúcnej ventilácie. Čas potenciálnych darcov orgánov hospitalizovaných
na oddelení anestéziológie a intenzívnej medicíny (OAIM)
je ideálne využiť na optimalizáciu multiorgánových funkcií
a to za účelom zlepšenia transplantačných výsledkov. Reverzibilné orgánové dysfunkcie môžu byť napravené medikamentóznou resuscitáciou.
Nedostatok orgánov od heart beating donorov a zvyšujúce sa počty pacientov na čakacej listine, vedú k snahe zaradiť
do transplantačného programu aj darcov s rozšírenými kritériami (ECD) na základe hodnotenia rizikových faktorov podľa
UNOS a stabilizáciou ich stavu zlepšiť funkciu štepov.
Nasadenie hormonálnej resuscitácie (HR) je diskutovanou témou, kde výsledky rôznych štúdií sú nejednoznačné
(Bajva, 2014) a je potrebný ďalší výskum v tejto oblasti.
Zaradením do liečby hormónov T3 event. T4, arginín-vazopresínu (DDAVP), inzulínu a metylprednisolonu, predpokladáme zmenu anaeróbneho metabolizmu na aeróbny
(stabilizácia funkcií myokardu), korekciu diabetes insipídus,
hemodynamickú stabilizáciu, zníženie vazopresorickej podpory noradrenalínom (menšie poškodzovanie myokardu), stabilizáciu vnútorného prostredia a telesnej teploty.
Pred podaním HR je potrebné detekovať hladiny jednotlivých hormónov v krvi. Inklúzne kritériá na podanie HR darcom orgánov sú nízke hladiny T3 event. T4, kortizolu, polyúria
a hypernatrémia alebo hemodynamická nestabilita (dávky
noradrenalínu viac ako 8-10µg/kg/min pri správnej korekcii
hypovolémie).
Navrhovaná schéma dávkovania liekov HR pre UNM je:
T3-4 µg bolus i.v.+ 3 µg/h kontinuálne, DDAVP: 1-4 µg bolus i.v. + 1-2 µg i.v. á 6h do dosiahnutia diurézy menej ako
4 ml/kg/h, inzulín minimálne 1U/h + titračne podľa glyké-
[email protected]
Background: Numerous B and T cells associated gene
transcripts were identified in operationally tolerant and
in transplant recipients suffering from rejection but little is
known about their long-term expression in low risk kidney
transplant recipients under immunosuppression. The aim
of this study was to compare the molecular profile of 28
selected B and T cell tolerance/rejection related transcripts
in peripheral blood and grafts of kidney transplant recipients
with/without rejection episode in 1 year follow-up.
Methods: In this prospective single center study, 48 consecutive low-risk (PRA<20 %), first kidney recipients treated
with TAC/MMF based immunosuppression were enrolled. The
expressions of 28 genes, previously found to be associated
with tolerance or rejection, and lymphocytes subsets, were
analyzed in peripheral blood using RT-qPCR and FACS at POD
0, 7, 14, 90 and 365. Intragraft expression of these genes was
analyzed during rejection.
Results: Rejection free patients (n = 38) compared
to patients with acute T-cell mediated rejection TCMR
(n = 10) experienced significantly higher (p < 0.05) expression
of T cell transcripts FOXP3 and GATA3 during the whole
follow-up and PRF1 at 14 POD and B-cell transcripts PNOC,
SH2D1B at 14 POD, BAFF at 90 POD and FCRL1, SH2D1B
at 365 POD in the peripheral blood. In kidney graft tissue,
the expressions of T-cell (GZMB, PRF1, CD247, FOXP3, IFNγ) and
B-cell transcripts related to rejection and tolerance (FCRL1,
FCRL2, BAFF, MS4A1, SLC8A1, CD79B, BAFF-R, TACI, TCL1A,
BCMA, SH2D1B) were significantly higher (p < 0.05) during
acute TCMR (n = 4) compared to biopsies with chronic TCMR,
borderline changes or normal morphology.
Conclusion: Lower peripheral gene expression of
both tolerance and rejection markers during the follow-up
in rejection free patients while higher intragraft transcripts
during acute rejection suggest the effect of immunosuppression load on analyzed variables.
Supported by GACR No. P301/11/1568 and MZO 00023001.
54
P-06
IDENTIFIKACE ANTI-HLA PROTILÁTEK
U PŘÍJEMCŮ LEDVINNÉHO ŠTĚPU A JEJICH
VÝZNAM PRO VÝSLEDEK TRANSPLANTACE
P-07
SENZIBILIZÁCIA PACIENTOV NA ČAKACEJ
LISTINE – NÁRODNÁ A REGIONÁLNA
ANALÝZA
Ambrůzová Z.(1), Krejčí K. (2), Zadražil J. (2), Petřek M. (1,3)
Baltesová T.(1), Ševcová D.(2), Petríková I.(2), Dankovčíková
M.(2), Barlová E.(2), Beňa Ľ.(1), Kuba D.(3)
(1)
Ústav imunologie, HLA laboratoř; (2) III. interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická, Lékařská fakulta
Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc; (3) Ústav
patologické fyziologie, Lékařská fakulta Univerzity Palackého
Olomouc
[email protected]
Rejekce štěpu zprostředkovaná protilátkami (AMR, z angl.
Antibody-Mediated Rejection) významným způsobem ovlivňuje jeho přežívání a kvalitu života po transplantaci ledviny.
V patogenezi rejekce se uplatňují protilátky namířené proti
HLA antigenům dárce (DSA, z angl. Donor-Specific Antibodies). Nově dostupné senzitivnější techniky ALBIA (např. technologie Luminex) umožňují detekci širokého spektra klinicky
potenciálně relevantních anti-HLA protilátek. Reálný klinický
význam jednotlivých typů protilátek (především srovnání
DSA versus non-DSA) je v současné době předmětem široké
diskuze. Cílem naší studie bylo zhodnotit význam anti-HLA
protilátek pro předpověď humorální rejekce štěpu zjištěných
u příjemců těsně před transplantací ledviny.
Vyšetřovaný soubor zahrnoval 82 pacientů chronického
dialyzačního programu, kteří podstoupili transplantaci ledviny od zemřelého dárce v letech 2009-2013, vždy na základě
negativní křížové zkoušky. Poprvé bylo transplantováno 63
pacientů (77 %), 19 pacientů (23 %) podstoupilo retransplantaci. Protilátky proti HLA antigenům I. a II.třídy byly vyšetřeny
metodou Luminex (LABScreen Mixed, LABScreen Single Antigen Class I nebo Class II, OneLambda Inc., USA).
Anti-HLA protilátky v době transplantace jsme nalezli
u 27 (33 %) příjemců štěpu (22 % I. třídy, 30 % II. třídy a 48 %
I. i II. třídy). Z této skupiny mělo 18 (67 %) pacientů v době
transplantace protilátky proti antigenům dárce (DSA;
MFI>1000), ve většině případů (83 %) to byli pacienti přicházející k retransplantaci (p<0,001). Humorální rejekce byla diagnostikována u 11 transplantovaných (13 %). 4 pacienti měli
v době transplantace preformované DSA, neprokazatelné
klasickým mikrolymfocytotoxickým testem; všichni z nich
patřili do skupiny retransplantovaných.
Naše výsledky potvrdily známou skutečnost o nárůstu
HLA imunizace pacientů v souvislosti s počtem absolvovaných transplantací. Stejně tak poukázaly na nezbytnost
stanovení tzv. zakázaných antigenů jako prevence rozvoje
protilátkami zprostředkované rejekce štěpu u pacientů před
plánovanou retransplantací. Tato praxe byla v rámci národního programu transplantací ledvin zavedena ve spolupráci
s Koordinačním střediskem transplantací již v roce 2012.
Tato studie je součástí grantového projektu IGA MZ ČR NT13562
a PULF2014_12.
Transplantačné oddelenie; (2) Pododdelenie klinickej imunológie, Univerzitná nemocnica L. Pasteura, Košice; (3) Národná
transplantačná organizácia, Bratislava
(1)
[email protected]
Miera senzibilizácie pacienta významne ovplyvňuje prístup pacientov k transplantácii obličky i prežívanie transplantovaných orgánov.
Cieľom práce bolo zhodnotiť vplyv senzibilizácie potenciálnych príjemcov na dobu čakania na transplantáciu obličky na Slovensku a analyzovať výskyt anti-HLA protilátok
u pacientov v regióne transplantačného centra v Košiciach.
Sérum pacientov zaradených do čakacej listiny bolo vyšetrené lymfocytotoxickým testom s panelom buniek od 100
darcov (panel reaktívne protilátky, PRA) a metódou prietokovej cytometrie (Flow-PRA test) na stanovenie anti-HLA protilátok. Flow-PRA test pozostával zo skríningového vyšetrenia
a následnej špecifikácie anti-HLA protilátok.
Priemerná doba čakania na transplantáciu obličky v SR
je 28,2 mesiacov. Podiel hyperimunizovaných pacientov
(PRA>80 %) v rokoch 2009 – 2013 je konštatný (2 %). Pacienti s PRA nad 80 % čakajú dlhšie (61,7 mes.) ako pacienti
s PRA pod 20 % (20,4 mes.). Subanalýza údajov v TC Košice
preukázala, že pacienti s PRA < 80 % boli retransplantovaní
po priemernej dobe 27,4 mes., avšak pacienti s PRA >80 %
čakali priemerne 46,4 mesiacov. U 139 pacientov z čakacej
listiny regiónu TC Košice boli vyšetrené anti-HLA protilátky
metódou Flow-PRA. Pozitívne skríningové vyšetrenie malo
32 pacientov (23 %). 6 pacientov s aktuálnymi PRA 0 malo
pozitívne anti-HLA protilátky, čo poukazuje na význam
využitia senzitívnejších laboratórnych metód pri charakteristike imunologického rizika potenciálneho príjemcu obličky.
Stanovené anti-HLA špecificity budú využité pre efektívnejšiu
alokáciu odobratých orgánov.
V súlade s odporúčaniami odborných spoločností bolo
v našom regióne zavedené vyšetrovanie anti-HLA protilátok metódou prietokovej cytometrie (jedna zo „solid phase
based assays“). Napriek vyšším ekonomickým nákladom
očakávame prínos vyšetrenia najmä pre imunologicky rizikových pacientov.
P-08
TRANSPLANTACE LEDVINY MŮŽE BÝT
HOROREM PRO PACIETA I ZDRAVOTNICKÝ
PERSONÁL
Dědochová J., Lys Z., Samlík J., Foltys A.
TC FN Ostrava
[email protected]
Anam: Pacient M.K, 22 let od r 1997 sledován v nefrologické ambulanci, r 1996,2001 biopsie ledviny- Alportův sy,
Pro proteinurii do roku 2010 léčen cyklosporinem A.
22.12.2012 provedena preemptivní transplantace kadaver.
Ledviny.
Imunologické parametry: PRA dárce O/O %, transplantovaán na 2 neshody v HLA A antigenech a 2 neshody v HLA B
antigenech O neshod v HLA Dr antigenech.
55
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
Dárce 32 let, doba studené ischemie 12h49 minut, manipulační čas 35 minut.
1.Hospitalizace od 22.12.2012 do 6.1.2013 Pacient propuštěn v dobrém zdravotním stavu, uspokojivá funkce graftu
kreatinin S 156uml/l, GF-MDRD-5 0.87ml/s
2.hospital. 2.2.2013- zjištěno selhání funkce graftu,
prokázáli jsem pseuroaneurysma a. ilica ext. L. sin- řešeno
chirurgicky- 6 hod operace, výsledek graftektomie. Pooperační komplikace: recidiva pseudoaneurysmatu al.llica externa l.
sin, trombosa VIC a VIE l.sin pooperačně, hemothorax iatrogenní l. dx-st-p. thorakoskopické revizi hemothoraxu, revize
levé jámy kyčelní pro kolikvovaný hematom.
Výsledek: neúspěšná preemptivní transplantace mladého pacienta, opakovaně v kritickém zdravotním stavu, přežil.
Tato práce byla podpořena Interním grantem MZČR – RVO, FN v
Motole 00064203.
P-10
BIOPSIE TRANSPLANTOVANÝCH OBLIČIEK
V TC MARTIN
P-09
BACILÁRNÍ ANGIOMATÓZA U PACIENTKY
PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Orság J.(1), Flodr P.(2) , Melter O.(3) , Tkadlec J.(3), Nováková
M.(3), Šternberský J.(4), Hrubý M.(1), Klíčová A.(1), Žamboch
K.(1), Krejčí K.(1), Zadražil J.(1)
III.interní klinika-NRE FNOL a LF UPOL, Olomouc; Ústav
klinické a molekulární patologie FNOL a LF UPOL, Olomouc;
(3)
Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN v Motole, Praha;
(4)
Klinika chorob kožních a pohlavních FNOL a LF UPOL,
Olomouc.
(1)
Seznam citací:
1. Cline MS, Cummings OW, Goldman M, Filo RS, Pescovitz
MD. Bacillary angiomatosis in a renal transplant recipient.
Transplantation 1999;67(2):296-298.
2. Moulin C, Kanitakis J, Ranchin B, et al. Cutaneous bacillary angiomatosis in renal transplant recipients: report of
three new cases and literature review. Transpl Infect Dis
2012;14:403-409.
3. Foucault C, Brouqui P, Raoult D. Bartonella quintana characteristics and clinical management. Emerg Infect Dis
2006;12:217-223.
(2)
[email protected]
Bacilární angiomatóza (BA) je vaskuloproliferativní onemocnění způsobené bakteriemi Bartonella henselae (BH)
nebo Bartonella quintana (BQ) postihující zejména imunokompromitované pacienty. Zasahuje různé orgány včetně
kůže. Charakteristickým znakem nemoci jsou papulozní léze
různé velikosti vyplněné krví. Diagnóza je založena na sérologické analýze a přímém PCR průkazu DNA patogena v bioptickém vzorku tkáně. V léčbě se nejvíce osvědčila prolongovaná antibiotická terapie makrolidy nebo doxycyklinem.
Prezentujeme onemocnění kožní BA u 43leté pacientky
po 1. transplantaci kadaverózní ledviny provedené v říjnu
2012. Imunosupresivní terapie zahrnovala trojkombinaci
takrolimus, mykofenolát mofetil a prednison. V únoru 2013
se u nemocné objevil 3 týdny trvající febrilní stav s tvorbou
živě červených nodulací až verukozit difúzně po těle. Provedena široká diferenciální diagnostika, která vyloučila obvyklé
patogeny včetně HIV. Histologické vyšetření léze verifikovalo vazoformativní tumor z cév kapilárního typu kompatibilní
s dg. bacilární angiomatózy. Ve speciálním barvení dle
Warthin-Starryho obsahovaly endoteliální buňky bakteriální
mikroorganizmy. Z druhého bioptického vzorku izolována
DNA, kde potvrzena infekce BQ. Nemocná zaléčena co-amoxicilinem a následně po identifikaci agens prolongovaně
doxycyklinem se zlepšením stavu a vymizením febrilií. Kožní
erupce se resorbovaly po 6 měsících, od té doby je pacientka
bez potíží.
Dle dostupných informací se jedná o vůbec první prokázaný případ kožní bacilární angiomatózy způsobené bakterií Bartonella quintana u pacientky po transplantaci ledviny v České republice. Příspěvek dále poukazuje na nutnost
mezioborové spolupráce při diagnostice této nemoci.
Dedinská I.(1), Macháleková K.(2), Mikulšica J.(1), Palkoci
B.(1), Fani M.(1), Laca Ľ.(1)
Chirurgická klinika a Transplantačné centrum, Jesseniova
lekárska fakulta Univerzity Komenského a Univerzitná nemocnica Martin; (2)BB BIOCYT diagnostické centrum s.r.o., Banská
Bystrica
(1)
[email protected]
Úvod: Biopsia transplantovanej obličky je výkon, ktorý
predstavuje najsenzitívnejšiu diagnostiku príčiny dysfunkcie obličkového štepu. Histologická diagnóza vedie často
k významnej zmene v starostlivosti o pacienta, preto správne
indikovaná biopsia štepu môže významne ovplyvniť budúcu
funkciu transplantovanej obličky. Vzhľadom k povrchovému
uloženiu štepu je možné biopsiu realizovať s extrémne nízkym rizikom komplikácií.
Metodika a výsledky: Súbor tvorilo 177 pacientov
po transplantácii obličky v Transplantačnom centre Martin
od 07/2003 do 06/2012. Z toho u 122 (68,9 %) pacientov
bola realizovaná minimálne jedna biopsia transplantovanej
obličky. U každého pacienta sme zistili počet realizovaných
biopsií, histologický záver a počet mesiacov v čase biopsie
od transplantácie obličky. Ďalej sme analyzovali imunologické riziko, použitú indukčnú imunosupresívnu liečbu
a dĺžku studenej ischémie. Pri štatistickom zhodnotení sme
výsledky porovnali s podskupinou pacientov, u ktorých
biopsia štepu realizovaná nebola. Zistili sme, že počet biopsií u jednotlivých pacientov sa zvyšuje s hodnotou indexu
kompatibility. Taktiež počet biopsií u jednotlivých pacientov
závisí od dĺžky studenej ischémie. Naopak, počet biopsií
neovplyvnil výber indukčného imunosupresívneho protokolu. Najčastejším histologickým nálezom bola akútna celulárna
rejekcia (IA a IB podľa Banff 97 – update 2007, 2009), najviac
biopsií bolo realizovaných prvé 3. mesiace po transplantácii
obličky.
Záver: V krátkom potransplantačnom období sme z histologického nálezu najčastejšie zaznamenali akútnu celulárnu rejekciu. V histologických nálezoch biopsií, ktoré boli
zrealizované s odstupom 12 a viac mesiacov od transplantácie obličky sme v najväčšom percente zaznamenali toxicitu
kalcineurínových inhibítorov.
56
P-11
ANALÝZA SOLUBILNÝCH HLA-G ANTIGÉNOV
V SÉRACH PACIENTOV PO TRASPLANTÁCII
OBLIČKY
P-12
VÝSKYT POTRANSPLANTAČNÍHO DIABETU
PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Poláková K.(1), Žilinská Z.(3), Bandžuchová E.(2), Chreňová
S.(2), Kuba D.(2)
Klinika nefrologie, IKEM, Praha
Macháčková K., Paříková A., Viklický O.
Ústav experimentálnej onkológie, SAV, Bratislava, Slovensko;
(2)
Národná transplantačná organizácia, Bratislava, Slovensko;
(3)
Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek, UNB,
Bratislava, Slovensko
(1)
e-mail: [email protected]
Úvod: HLA-G antigén sa oproti klasickým HLA antigénom I. triedy vyznačuje výraznými imunosupresívnymi vlastnosťami. HLA-G sa viaže na inhibičné receptory ILT-2, ILT-4
a KIR2DL4 a tým spôsobuje inhibíciu funkcie imunokompetentných buniek. Z toho dôvodu expresia HLA-G antigénu
zohráva negatívnu úlohu pri nádorovým a vírusových ochoreniach. Naopak, pozitívny účinok HLA-G antigénu sa očakáva pri autoimunitných ochoreniach a pri transplantáciách.
V poslednom období sa získalo niekoľko dôkazov, že HLA-G
antigény prispievajú k lepšiemu prijatiu štepu po transplantácii srdca, pečene a pečene spolu s obličkou. Zatiaľ však existuje len veľmi málo údajov o vzťahu medzi expresiou solubilného HLA-G (sHLA-G) a prežívaním transplantátu obličky,
a preto sme analyzovali hladinu sHLA-G v sérach pacientov
po transplantácii obličiek.
Metódy: Na základe klinických výsledkov sa pacienti s transplantovanou obličkou rozdelili do dvoch skupín:
1) s funkčným štepom (n = 32) a 2) s rejekciou (n = 33).
Krv u každého pacienta sa odobrala v rôznych časových intervaloch: 1 deň pred transplantáciou a 1-2 týždne (1-2w) a viac
než 1 mesiac (>1 m) po transplantácii. Hladina sHLA-G v sérach pacientov sa stanovila ELISA testom.
Výsledky: Zistili sme, že hladina sHLA-G v sérach pacientov krátko po transplantácii obličky (1 – 2 týždne) klesla
oproti hladine nameranej pred transplantáciou (– 1d). Tento
pokles sa pozoroval u oboch skupín pacientov (bez rejekcie a s rejekciou štepu). Vo vzorkách odobratých viac než 1
mesiac po transplantácii, hladina sHLA-G výrazne stúpla
u pacientov bez rejekcie, avšak zostala nezmenená, resp.
klesla u pacientov s rejekciou. Ďalej sa zistilo, že priemerná
hladina sHLA-G v sérach pacientov bez rejekcie bola vyššia
než u pacientov s rejekciou. Z toho vyplýva, že vzostup sérového sHLA-G môže indikovať prijatie štepu po transplantácii
obličky.
Záver: Hladina sHLA-G v sérach transplantovaných
pacientov sa mení v závislosti od času po transplantácii.
V intervale viac než 1 mesiac po transplantácii je priemerná
hladina sérového sHLA-G vyššia u pacientov bez rejekcie,
než u pacientov s rejekciou.
Práca bola financovaná z VEGA grantu No.2/0124/11
[email protected]
De novo vzniklý diabetes mellitus (NODAT) představuje
závažnou komplikaci orgánových transplantací. Incidence
během prvních 6 měsíců po transplantaci ledviny (TxL) je
uváděna 20,5 %. Jeho diagnostika vychází z kritérií pro diabetes mellitus (DM) 2. typu
Cíl: Retrospektivní analýza výskytu diabetu a incidence
NODAT u TxL pacientů.
Metody: Analýza počtu pacientů s DM 1. a 2. typu zařazených na čekací listině (WL) IKEM k 31.1.2014. U pacientů s DM
2. typu byl hodnocen stav zařazení na WL a příčina chronického renálního selhání (CHRS). Analýza počtu pacientů s diagnostikovaným NODAT, kteří byli transplantování v období
1.1.2013 až 31.12.2013.
Výsledky: K 31.1.2014 se na WL IKEM nacházelo 416
pacientů, 11 % (47) pacientů s DM 1. typu, 20 % (81) s DM 2.
typu. Z pacientů s DM 2. typu je 67 % (54) aktivně zařazeno
na WL, 33 % (27) dočasně vyřazeno. Dle příčiny CHRS převažuje u této skupiny v 60 % diabetická nefropatie, následována biopticky verifikovanou chronickou glomerulonefritidou,
pyelonefritidou/tubulointersticiální nefritidou a vaskulární
nefropatií. V období od 1.1.2013 do 31.12.2013 bylo v IKEM
provedeno 238 TxL, z nichž 25 % (59) u diabetiků 2. typu.
U zbylých 179 pacientů byl zjištěn výskyt potransplantačního
diabetu v 9 % (16) během prvních 6 měsíců po transplantaci
ledviny. Celkový výskyt NODAT činil 10 % (18).
Závěr: Na čekací listině IKEM se k 31.1.2014 nacházelo 31 % diabetiků, 11 % tvořili pacienti s DM 1. typu a 20 %
pacienti s DM 2. typu. Výskyt potransplantačního diabetu
(NODAT) byl zaznamenán u 10 % pacientů po transplantaci
ledviny.
P-13
POUŽITÍ IMUNOADSORBERU AB0-ADSOPAK
PŘI AB0 INKOMPATIBILNÍ TRANSPLANTACI
LEDVINY
Matysková Kubišová M.(1), Navrátil P.(2), Bláha M.(3), Merta
M.(1), Víšek J.(1), Sobotka L.(1)
3.interní gerontometabolická klinika Fakultní nemocnice
v Hradci Králové, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové; (2)Urologická klinika Fakultní nemocnice v Hradci
Králové, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové;
(3)
4.interní hematologická klinika Fakultní nemocnice v Hradci
Králové, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové
(1)
[email protected]
Úvod: Při inkompatibilní krevní skupině mezi dárcem
a příjemcem existují dvě možnosti, jak tuto situaci řešit – párová výměna nebo odstranění protilátek proti krevním antigenům AB0 dárce. Zhruba 1/3 nemocných nemá vhodného
žijícího dárce k transplantaci pro inkompatibilitu v krevní
skupině nebo v HLA. Proto byly vytvořeny léčebné protokoly,
které tyto inkompatibility řeší, nicméně jsou poměrně finančně a technicky náročné.
57
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
Metody: V našem centru jsme provedli dvě AB0 inkompatibilní transplantace ledviny s použitím modifikovaného
„švédského protokolu“ a imunoadsorberu AB0-Adsopak
(Pocard, Moskva, Rusko), který obsahuje vysokomolekulární
glukokonjugát (syntetický polysacharid A nebo B chemicky vázaný s polymerem), který váže anti-A/B protilátky a to
reverzibilně. Jeho ekonomickou výhodou je, že je promyvatelný a může být opakovaně použit až 25krát. Účinnost je při
opakovaném použití plně zachována.
Výsledky: V prvním případě bylo před transplantací provedeno 7 imunoadsorpcí. Iniciální titr anti-B IgM a IgG protilátek (testováno proti erytrocytům dárce) byl 1:128 resp. 1:256
s poklesem na 1:2 (IgM) resp. 1:4 (IgG). Ve druhém případě
bylo provedeno 5 imunoadsorpcí. Iniciální titr anti-A IgM
a IgG protilátek (testováno proti erytrocytům dárce) byl 1:256
s poklesem na 1:4.
Závěr: Na základě našich prvních zkušenosti lze potvrdit
možnost provedení AB0 inkompatibilní transplantace ledviny s modifikovaným protokolem. Imunoadsorpční procedury
byly technicky dobře proveditelné a bez nežádoucích reakcí.
Vedly spolehlivě k docílení žádoucího a trvalého snížení titru
AB0 protilátek.
Podpořeno programem PRVOUK P37/12.
P-14
RENÁLNÍ FUNKCE U DĚTÍ PO TRANSPLANTACI
SRDCE
Ošmerová M. Štěpánková S., Němec P.
CKTCH, Brno
[email protected]
Uvádíme výsledky vyšetření renálních funkcí u 23 dětí
a adolescentů ve věku 2,4- 18,5 r. (prům.11,8r.), kteří podstoupili transplantaci srdce (OTS) na našem pracovišti v období
5/1995 – 12/2013.
U všech pacientů byly součástí imunosupresivní terapie
kalcineurinové nhibitory. Nastavené hladiny CNI odpovídaly
věku, době po operaci a průběhu transplantace. Kalcineurinové inhibitory s m-TOR inhibitory jsou základem udržovací imunosupresivní léčby u 7 z našich pacientů s rekurentní
rejekcí a nebo koronární nemocí štěpu. U dvou dívek jsme
kalcineurinové inhibitory vysadili za 8 a 15 let po transplantaci pro extrarenální příčinu (potransplantační lymfoproliferativníonemocnění).
Vyšetřili jsme hladinu kreatininu v krvi a výsledky kreatininové clearance korigované pro věk za 1 rok, 5 let a 10 let
po transplantaci.
Renální insuficienci mírného stupně (CKD 2) jsme
diagnostikovali u 26,1 % dětí rok po transplantaci a u jedné
pacientky s předtransplantační toxickou nefropatií (CKD2)
došlo k progresi snížení funkce ledvin (CKD3). Incidence
renální dysfunkce s dobou od transplantace nenarůstala.
Mírné snížení funkce ledvin jsme prokázali u 25 % pacientů
přežívajících 5 let po OTS a taktéž u 25 % pacientů přežívajích
10 let po transplantaci. K přechodnému zhoršení renálních
funkcí (CKD3) došlo u dvou pacientů po proběhlé gastroenteritidě spojené s dehydratací a vzestupem hladiny CNI. Závažnou renální insuficienci s nutností dialýzy, ev. transplantaci
ledviny neměl žádný ze skupiny našich pacientů.
Ke zhoršení renální funkce u dětí po transplantaci srdce
dochází nejčastěji v prvních měsících po transplantaci v souvislosti s vyššími dávkami CNI, důležitým faktorem je prokázaná nefropatie před transplantací. K pozdějšímu nárůstu incidence ani trvalému zhoršení renálních funkcí u naší skupiny
pacientů nedošlo. Důležitá je spolupráce s rodiči a informovanost pediatrů ohledně nefrotoxicity CNI a lékových interakcí.
P-15
BALNEOTHERAPIA AKO SÚČASŤ
REHABILITAČNÉHO PROCESU PACIENTOV
PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY
Grandtnerová B., Berátšová Z., Červeňová M., Červeň J.,
Markech M.,Štefániková A.
Slovenské liečebné kúpele, Zlaté kúpele Turčianske Teplice
[email protected]
Dosiahnuť zvýšenie kvality života je dôležitým cieľom
obličkovej transplantácie (KTx).
Balneoterapia (BT) ako súčasť komplexnej kúpeľnej liečby môže predstavovať významnú zložku rehabilitačného procesu a na Slovensku je do roka po Tx plne hradená zo zdrojov verejného zdravotného poistenia. Prekvapivo, literárne
podklady týkajúce sa pacientov po KTx neexistujú, obavy
z možných komplikácií sú v lekárskej komunite značné.
Cieľ: vyhodnotiť prínos BT u pacientov po KTx v porovnaní s rizikom (infekčných komplikácií obzvlášť infekcií
močových ciest (UTI) a kardiovaskulárnych komplikácií.
Súbor a metódy: Retrospektívna štúdia porovnávajúca
3 skupiny pacientov. Skupina A: 58 pac (37žien) po KTx, medián veku 51r (24-64), medián doby po KTx 9 mes (3-12), 26 %
transplantácií od žijúceho darcu, operačná rana zhojená,
funkcia štepu stabilizovaná, imunosupresia rôzna, diabetes
mellitus 7,5 % pac. Skupina B: 106 pac (87žien) s chronickou
cystitídou (rizikových pre UTI ale bez imunosupresie a operácie), medián veku 58r (30-87), DM 8,3 %. Skupina C: 101
pac (87ž) s vertebrogénnym algickým syndrómom (VAS)
bez rizika UTI, medián veku 56r (20-75). Pacienti absolvovali
denne počas 3 týždňov 15 min vaňové a vírivé kúpele, BT bola
kombinovaná s cvičením, cvičením v chlórovanej minerálnej
vode, peloidmi, masážami a elektro-/ magnetoterapiou.
%), skup B
Výsledky: UTI de novo: skup A 3x (5,2 11x (10,4 %), skup C 0x, A vs B: p = 0.38, A vs C: p = 0.04, RR
2.836 [95 %CI: 2.293-3.509]. UTI de novo u žien: skup A 3x
(8,8 %), skup B 10x (11,5 %), skup C 0, A vs B: p = 0.75, A vs
C: p = 0.03, RR 3.529 [95 %CI: 2.655-4.692]. Infekcia horných
dýchacích ciest: skup A 5x (8,6 %), skup B 10x (9,4 %), p = 1.00.
Akútna gastroenteritída: skup A 2x (3,8 %), skup B 2x (1,9 %),
p = 0.61. Infekcie súhrnom: skup A: 13 (22,8 %), skup B: 25
(23,6 %), p = 0.83. Predčasné ukončenie BT z dôvodu infekcie: skup A 3x (5,7 %), skup B 2x (1,9 %), p = 0.35. Mimoriadne ošetrenie pre hypertenziu: skup A 5x (8,6 %), skup B 2x
(1,9 %), p = 0.10, hypotenziu: skup A 2x (3,4 %), B 1x (1 %), p
= 0.29. Medicínske komplikácie sa úhrnom vyskytli u 36 %
pac skup A a 26 % pac skup B, p = 0.15. Celú dĺžku kúpeľnej
liečby absolvovalo 90 % pac skup A a 97 % skup B, p = 0.07.
Všetci transplantovaní pacienti, ktorí dovŕšili plnú dĺžku
pobytu referovali pri prepustení zvýšenie svalovej sily, menšiu únavnosť, zlepšenie pocitu zdravia a lepšie zapojenie sa
do spoločenského života.
Závery: 1.) Kúpeľná liečba pacientov po KTx (po operačnom výkone na močových cestách a liečených imunosupresiou) nepredstavuje vyššie riziko v porovnaní s kontrolným
súborom pacientov s recidivujúcou cystitídou v žiadnom
zo sledovaných parametrov (výskyt UTI de novo, infekcií dýchacích ciest, infekčných komplikácií úhrnom, potrebe úpravy antihypertenzívnej liečby či potrebe skrátenia kúpeľného
pobytu. Len v porovnaní s kontrolnou skupinou VAS bola
incidencia UTI u pacientov po KTx signifikantne vyššia. 2.) BT
v atmosfére prostej stresu spolu s fyzikálnou liečbou úspešne
dopĺňa rehabilitáciu pacienta po KTx a jeho návrat do plnohodnotného života.
58
P-16
RETRANSPLANTACE SRDCE –
NAŠE ZKUŠENOSTI
P-17
ÚČINNOST IMUNOADSORPČNÍ LÉČBY
U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ SRDCE
Podzimková M., Málek I., Hošková L., Dorazilová Z.,
Hegarová M., Melenovský V.
Pagáčová L.(1), Málek I.(2), Gazdič T.(3), Kubánek M.(2), Hošková L.(2), Svobodová E.(1), Voska L.(4, Pirk J.(3)
Klinika kardiologie IKEM, Praha
(1)
Pracoviště laboratorních metod; (2)Klinika kardiologie; (3)Klinika
kardiovaskulární chirurgie; (4)Pracoviště klinické a transplantační patologie, IKEM Praha
[email protected]
Retransplantace srdce se stala součástí programu srdečních transplantací. Dle různých zdrojů tvoří retransplantace
1,5–2 % (1,2). K hlavním indikacím retransplantace patří selhání primárního štěpu v důsledku koronární nemoci, většinou v delším časovém odstupu od 1. transplantace a pak
časné selhání štěpu v období do 30 dnů od transplantace.
Výsledky retransplantací jsou ovlivněny řadou faktorů a dlouhodobé přežívání je obecně horší ve srovnání s primárními
transplantacemi (3).
Na našem pracovišti byl transplantační program zahájen v lednu 1984, do dubna 2014 vč. bylo provedeno
954 transplantací (Tx) srdce, z toho 12 bylo retransplantací
(tj. 1,26 %) u 10 mužů a 2 žen. První retransplantace (reTx)
byla uskutečněna r. 1987, dále 1996, 1999, 2004, 2007, 2009
2x reTx, 2012 2x reTx, 2013, 2014 zatím 2x reTx. Základní
dg. byla DKMP u 9 nemocných a ICHS ve 3 případech. Hlavním důvodem indikace k reTx bylo: selhání štěpu 3x, z toho
2x časné, 1x oddálené selhání štěpu (selhání pravé komory),
2 nemocní byli indikováni k reTx pro konstrikci, resp. restrikci perikardu. Koronární nemoc jako příčina dysfunkce štěpu
a indikace k reTx byla u 6 pt (4 pt. žijí; 2 pt. zemřeli) a konečně 1 pt byl indikován k reTx pro dysfunkci štěpu v důsledků
opakovaných těžkých rejekcí. Nejkratší doba od primární
Tx do reTx byla 3 dny, nejdelší 19 let, průměr je 6 let. Z 12
retransplantovaných 5 pt zemřelo (42 %), 2 nemocní zemřeli časně: 1x selhání štěpu, 1x hemoragický šok, 3 nemocní
zemřeli v oddáleném období na infekční komplikaci. Kvalita
života přežívajících 7 nemocných po reTx je dobrá a funkce 2.
srdečního štěpu je stabilizovaná, včetně nejdéle, současně již
10 let žijícího pacienta po retransplantaci.
Retransplantace srdce je procedura vymezená pro jednotlivé pacienty s dysfunkcí štěpu, s progredujícím srdečním
selháním, na základě pečlivého uvážení a v souladu s doporučenými postupy pro primární transplantaci.
Citace:
1) Cardiac Transplant Research Database: 1990 – 1999
2) 29th Official Adult heart Transplant Report-2012, Registry
ISHLT
3) T he Journal of Heart and Lung Transplantation 2012;
31:1052-1064 ÚČINNOST
[email protected]
Úvod: Humorální rejekce (AMR) je stále závažnou komplikací transplantace srdce (TS). V jejím potlačení hraje důležitou
úlohu jak vyřešení desentizace před TS, tak potransplantační
léčba. Naše práce hodnotí účinnost a bezpečnost eliminace
nežádoucích imunoglobulinů pomocí imunoadsorpce (IA).
Metodika: Vyšetření panel reaktivních protilátek (PRA)
bylo použito ke stanovení senzitizace před TS. Diagnóza
humorální rejekce (AMR) byla stanovena na základě imunohistochemie vzorku endomyokardiální biopsie (EMB) – C4d
depozita a nálezu dysfunkce štěpu (LV EF < 40 % echokardiograficky). Pacientům byl před IA zaveden centrálně 8F
dialyzační katétr. K výkonu byl použit separátor krevních elementů ComTec™ a ke zpracování odseparované plazmy imunoadsorpční monitory Citem 10™ a ADAsorb™. Oba systémy
využívají 2 kolon – ImmunosorbaTM – s navázaným stafylokokovým proteinem A.
Pacienti a dárci byli otypováni pro HLA – A, B, DRB1 komerčně dostupnými serologickými testy (HLA I.třídy) a molekulárními metodami (HLA I. a II. třídy). Specifita HLA protilátek I. a II. třídy byla stanovena pomocí metody „lab screen“
SAB (mixed a single antigen) na přístroji Luminex 200.
Celkem bylo léčeno 10 pacientů (8 mužů a 2 ženy, věkový interval 20 – 57 let), 3 před a 7 po TS. Po IA byly u všech
pacientů následně podány intravenózní imunoglobuliny
v kombinaci s další imunosupresí: monoklonální protilátka
rituximab u 8 pacientů a inhibitor proteazomu bortezomib
u 3 z nich.
Výsledky: V období od 11/2008 do konce května 2014
bylo provedeno 84 IA bez závažnějších komplikací. Zaznamenali jsme očekávané snížení všech tříd imunoglobulinů: IgG
v průměru o 64,1 %, IgM o 25,6 % a IgA o 16,3 % po jedné proceduře. U 3 senzitizovaných pacientů došlo po IA k významnému poklesu PRA (z hodnot mezi 63 – 92, 99 – 69 a 99 – 50 %
na 36, 23 a 10 %). U všech 7 pacientů léčených pro AMR došlo
ke snížení donor specifických protilátek, v 74 % I. třídy a 51 %
II. třídy poklesly pod detekční limit. Žádný z těchto pacientů
nezemřel na selhání štěpu, u všech došlo po léčbě ke zlepšení
funkce štěpu.
Závěr: IA se nám jeví jako bezpečná a účinná metoda,
která může být dále doporučena jako významná součást
desentizačních a léčebných protokolů u imunizovaných
pacientů s transplantací srdce.
Práce podpořena grantem IGA MZČR NT 11262-6.
59
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
P-18
TERC POLYMORPHISM, LEUKOCYTE
TELOMERE LENGTH AND THE SURVIVAL
LENGTH IN PATIENTS AFTER HEART
TRANSPLANTATION.
P-19
FULMINANTNÍ GIANT-CELL MYOKARDITIDA
JAKO DIAGNÓZA VEDOUCÍ K SRDEČNÍ
TRANSPLANTACI
Dlouhá D.(1), Vymětalová J.(2), Hubáček J.A.(1), Vančura V.(2),
Málek I.(2), Lánská V.(1)
Centrum experimentální medicíny, Laboratoř pro výzkum aterosklerózy, IKEM, Praha; (2)Klinika kardiologie, IKEM, Praha
(1)
[email protected]
1. Interní kardio-angiologická klinika Fakultní nemocnice
u svaté Anny v Brně; (2)Patologicko-anatomický ústav Fakultní
nemocnice u svaté Anny v Brně; (3)Centrum kardiovaskulární
a transplantační chirurgie v Brně
(1)
[email protected]
Introduction: In humans, leukocyte telomere length
(LTL) is getting shorter progressively with age, and is frequently reported to be inversely associated with aging-related diseases. So far there are no studies investigate correlation
of LTL on survival length in patients after heart transplantation. There are numbers of complications in these patients
about which it is known that they may be connected with
the activity of telomerase and length of telomeres. A recent
genome-wide association study (GWAS) identified association of common variants near TERC (on 3q26) with telomere
length in two large European cohorts with strongest effect
of the rs12696304 SNP.
Methods: Blood samples from 141 patients after heart
transplant were collected between 1995 – 1997. Leukocyte
DNA was extracted using the salting-out protocol. TERC
polymorphism (C>G, rs12696304) was analyzed using
TaqMan technology on an AB 7300. The LTL was measured
with a quantitative PCR-based method. The relative telomere
length was calculated as the ratio of telomere repeats to single-copy gene (SCG) copies (T/S ratio).
Results: The frequencies of the TERC genotypes were
52.1 % of the CC, 42.1 % of the CG and 5.8 % of the GG.
The survival length of heart recipients wasn´t associated
with LTL (P = 0.32) or with TERC polymorphism (P = 0.26).
Also no significant association between TERC polymorphism
and LTL was detected (P = 0.67). LTL in patients with non cardiac cause of death was significantly shorter than in those
with cardiac cause (P = 0.02).
Conclusion: We didn´t find significant association between TERC polymorphism, LTL and the survival length
in patients after heart transplant but the absence of significant association observed here should be interpreted
with caution and could be caused by the small sample size
and low study power. Nevertheless longer LTL were detected
in transplant patients with cardiac cause of death.
Supported by project No. NT 14023-3/2013 (IGA, MH, CR).
Godava J.(1), Moravcová H. (1), Krejčí J. (1), Hude P. (1), Žampachová V. (2), Němec P. (3), Bedáňová H. (3), Špinarová L. (1)
Úvod: Obrovskobuněčná myokarditida (GCM) je vzácná myokarditida, manifestovaná akutní srdečním selháním,
často s fulminantním průběhem a závažnými arytmickými komplikacemi. Zlatým standardem v diagnostice je jako
u jiných myokarditid endomyokardiální biopsie (EMB).
Patognomické pro tuto nemoc jsou obrovskobuněčné elementy v histologickém obraze.
Popis případu: Popisujeme případ 57-leté ženy s progredující dušností a dysfunkcí levé komory. Vstupní koronarografie vyloučila ischemickou nemoc srdeční. Nasazena léčba
srdečního selhání. Poté dochází k vzniku hemodynamicky
špatně tolerované AV blokády III. stupně s nutností zavedení dočasné kardiostimulace. Pro suspekci na fulminantní
myokarditidu byla provedena EMB. Stav dále progreduje
do obrazu kardiogenního šoku s multiorgánovým selháním.
Proto byla pacienta transferována do Centra kardiovaskulární
a transplantační chirurgie, kde byla zavedena extrakorporální
membránová oxygenace (ECMO). Z EMB byla v této době potvrzena GCM a zahájena kombinová imunosupresivní léčba
bolusy i.v. kortikodů a cyklosporinem A. Přes iniciálně komplikovaný průběh (operační revize pro krvácení, infekce, renální selhání) se stav postupně stabilizoval, přesto odpojení
od ECMO nebylo možné. Pacientka byla indikována k srdeční
transplantaci (OTS) a po došetření zařazena na čekací listinu
na urgentní pozici. Za 4 týdny proběhla úspěšně OTS a 48.
pooperační den byla pacientka propuštěna v dobrém stavu
do domácí péče.
Závěr: GCM je vzácnou formu myokarditidy s velmi
závažným průběhem. Zásadní diagnostickou metodou je
časně provedená EMB. Farmakologická léčba přes použití agresivní imunosuprese nemusí být úspěšná a často je jediným
řešením srdeční transplantace. Je ale známé, že GCM může
recidivovat i v transplantovaném srdci. Dle některých prací
jsou obrovsko-buněčné elementy přítomné u čtvrtiny těchto
pacientů.
Práce vznikla za podpory grantu IGA ČR č. NT14087.
60
P-20
PSEUDOANEURYZMA INTERLOBÁRNEJ
TEPNY TRANSPLANTOVANEJ OBLIČKY AKO
KOMPLIKÁCIA NEFROSKOPIE PRE LITIÁZU
Kožak P.(1), Trebatický B.(1), Žilinská Z.(1), Chrastina M.(1),
Kizeková Z.(1), Breza J. ml.(1), Breza J.(1), I.Vulev I.(2), Bažík
R.(2), Klepanec A.(2)
Záver: Zlatým štandardom liečby nefrolitiázy je perkutánne odstránenie konkementov. Aj pri rutinnom vykonávaní tejto procedúry je nutné myslieť na komplikácie vo
forme arterio-venóznych malformácií. Ich skoré odhalenie
a adekvátne ošetrenie mininivazívnymi technikami je najoptimálnejšou cestou, ako zachrániť štep.
Urologická klinika s Centrom pre transplantácie obličiek LFUK
Bratislava; (2)Klinika diagnostickej a intervenčnej rádiológie,
NÚSCH Bratislava
(1)
[email protected]
Úvod: Konkrementy v transplantovaných obličkách
a odvodných močových cestách sú relatívne vzácne s výskytom v 0.3 – 1.8 % podľa autora a lokalizácie. K rizikovým
faktorom patria najmä recidivujúce infekcie močových
ciest, hyperkalciúria, hyperparatyreoidizmus a hypocitratúria. Skorá diagnostika a odstránenie konkrementov spolu s prevenciou vzniku ďalších konkrementov sú nevyhnutné
pre zachovanie funkcie transplantovanej obličky a zabránenie vzniku komplikácií spôsobených litiázou. Zlatým štandardom liečby je perkutánne odstránenie konkrementov.
Zriedkavou komplikáciou výkonu je AV malformácia v mieste
zavedenia nefroskopu.
Kazuistika: 50-ročná pacientka s chronickou obličkovou
chorobou v 5.štádiu KDOQI na podklade chronickej GNF
a PNF zmien podstúpila v 3/2012 primárnu transplantáciu
obličky od mŕtveho darcu. Priebeh operácie nekomplikovaný, zaznamenaný oneskorený nástup funkcie štepu
s potrebou prechodnej podpornej eliminačnej liečby, s vyhovujúcou funkciou štepu pri prepustení (sKrea 132 umol/l).
Endoprotéza v transplantovanom močovode, zavedená pri
transplantácii odstránená po 21 dňoch. Sonograficky bez
dilatácie odvodných močovoých ciest a litiázy. V ďalšom období opakované infekcie močových ciest multirezistentnými
kmeňmi Proteus mirabilis a Enterococcus faecalis liečené cielene antibiotikami parenterálne (meropenem, ertapenem,
vankomycin). V 7/2012 realizovaná ľavostranná adrenalektómia pre feochromocytóm zároveň s odstránením ľavej
afunkčnej natívnej obličky. Pravá natívna oblička bez dilatácie dutého systému a litiázy (USG, CT).
V 8/2013 recidíva infekcie močových ciest multirezistentným kmeňom Proteus mirabilis, pri sonografickom vyšetrení
vyslovené podozrenie na konkrement v transplantovanej
obličke, ktorý potvrdený aj natívnym špirálovým CT (obr.1).
Pod clonou ATB (Meropenem) zrealizovaná nefroskopia transplantovanej obličky, perioperačne nález krusty na papile s jej
rozdrvením a odstránením úlomkov. Pooperačný priebeh
komplikovaný intermitentnou makroskopickou hematúriou
nízkej intenzity, týždeň po PEK však masívna makroskopická
hematuria s potrebou hemosubstitúcie, USG suponovaná AV
malformácia v mieste zavedenia nefroskopu, verifikovaná
angioCT a AG vyšetrením (obr. 2). Na Odd. invazívnej rádiológie NÚSCH zrealizovaná endovaskulárna embolizácia
pseudoaneuryzmy interlobárnej tepny štepu (obr.3). Pre
oligoanúriu na podklade tamponády panvičky nutná prechodná HD. Od výkonu doteraz jedna epizóda nebštrukčnej
pyelonefritídy transplantovanej obličky, etiologicky komunitným kmeňom E.coli citlivým na bežné antibiotiká. Aktuálne
funkcia štepu stabilizovaná na úrovni sKrea 74 umol/l.
Obr.1: CT obraz konkrementu v transplantovanej obličke
Obr.2.: angioCT obraz AV malformácie Tx oblčiky po nefroskopii
Obr.3: Stav po embolizácii pseudoaneuryzmy interlobárnej
tepny štepu
61
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
P-21
ANGIOLOGICKÉ INTERVENČNÉ VÝKONY
U PACIENTOV PO TRANSPLANTÁCII OBLIČKY
Špak Ľ. (1), Baltesová T. (2), Hulík Š.(3), Beňa Ľ. (2), Jurčina J. (2),
Rosenberger J.(2)
Klinika kardiológie – Angiologické oddelenie, Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorôb a.s., Košice;
(2)
Transplantačné oddelenie; (3)I. Chirurgická klinika UN L.
Pasteura, Košice
(1)
[email protected]
Stenóza renálnej artérie transplantovanej obličky (TRAS)
je potenciálne liečiteľnou komplikáciou, ktorá spôsobuje dysfunkciu štepu a artériovú hypertenziu. V závislosti od diagnostických kritérií sa podľa literárnych údajov vyskytuje
u 1-23 % pacientov.
V práci analyzujeme výskyt, klinickú prezentáciu a terapeutické intervencie u pacientov s TRAS v našom transplantačnom centre v rokoch 2009-2013.
V sledovanom období sa TRAS diagnostikovala u 10 pacientov po transplantácii obličky (3,7 %). Najčastejšou klinickou manifestáciou bola dysfunkcia štepu (80 %) a ťažko
ovplyvniteľná artériová hypertenzia (60 %). U väčšiny pacientov sa TRAS diagnostikovala vo včasnom potransplantačnom
období na základe ultrasonografického a následne angiografického vyšetrenia. Najčastejšou lokalizáciou stenózy bola
anastomóza renálnej artérie transplantovanej obličky s ilickou artériou. Nezvyčajnou príčinou TRAS u jedného pacienta bola obturujúca dissekcia ilickej artérie nad anastomózou
artérie štepu. Dvaja pacienti mali nález nevhodný na endovaskulárnu intervenciu (kinking renálnej artérie, stenóza segmentálnej artrérie). Intervenčný výkon spočíval v angioplastike (PTA) u dvoch pacientov, 6 pacienti mali PTA so zavedením
stentu. Po intervenčnej liečbe došlo u všetkých pacientov
k zlepšeniu perfúzie i funkcie štepu. Komplikácie intervenčných výkonov ani postkontrastné poškodenie štepu sme
nezaznamenali. Dvaja pacienti so stabilnou funkciou štepu
majú diagnostikovanú restenózu renálnej artérie. S výnimkou jedného pacienta je funkcia transplantovaných obličiek
u pacientov v našom súbore stabilná.
Výskyt TRAS v našom súbore je porovnateľný s literárnymi údajmi. Výsledky angiologických intervenčných výkonov
hodnotíme pozitívne.
P-22
ODBĚR LEDVIN ZE ZEMŘELÉHO DÁRCE
S DISEKCÍ AORTY TYPU A: CASE REPORT
Chlupáč J.(1), Kudla M.(1), Janoušek L.(1), Froněk J.(1)
Klinika transplantační chirurgie, IKEM Praha
(1)
[email protected]
Úvod: K odběru ledvin ze zemřelého dárce je zapotřebí
provést kanylaci a perfúzi viscerálního segmentu břišní aorty. Disekce aorty je závažné onemocnění s incidencí 2 – 3
případy na 100 000 obyvatel za rok a s průměrným věkem
50 – 65 let v době stanovení diagnózy. Disekce může zasahovat až na větve břišní aorty a tak komplikovat eventuelní
odběr orgánů k transplantaci.
Metodika: 50-ti letý marginální dárce se stanovenou
smrtí mozku byl indikován k multiorgánovému odběru
(kreatinin 140 µmol/l, glomerulární filtrace 1.12 ml/min).
V anamnéze byla zjištěna náhrada ascendentní aorty pro
disekci typu A přecházející na větve hrudní i břišní aorty
a pánevní tepny. Levá renální tepna odstupovala z menšího
pravého lumen, truncus coeliacus, a. mesenterica superior
a pravá renální tepna z většího falešného lumen. Během odběru byla vypreparována a selektivně kanylována obě lumina
s následnou dvojitou perfúzí.
Výsledky: Perfúze ledvin i jater proběhla úspěšně. Játra byla kontraindikována k transplantaci pro aneurysma
ve větvení a. hepatica propria. Obě ledviny byly transplantovány s okamžitým nástupem funkce štěpů. Hladina sérového kreatininu 21 měsíců po transplantaci je 146 µmol/l (levá
ledvina) a 180 µmol/l (pravá ledvina).
Závěr: Disekce aorty nepředstavuje kontraindikaci odběru břišních orgánů ze zemřelého dárce. Selektivní perfúzí
pravého i falešného lumen lze odebrat a úspěšně transplantovat obě ledviny. Odběr orgánů u zemřelého dárce s touto
přidruženou diagnózou nebyl dosud v literatuře popsán.
P-23
PRVNÍ REDUKCE JATERNÍHO ŠTĚPU V CKTCH
BRNO
Ničovský J.(¹), Němec P.(¹), Nešpor D.(¹), Kysela P.(2), Mejzlík
V.(¹), Husová L.(¹)
¹ Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno
Chirurgická klinika FN Brno
()
(2)
[email protected]
Transplantace jater je život zachraňující léčebná metoda.
Při alokaci jater danému příjemci je nutné dodržet kompatibilitu v krevní skupině a váhový poměr jater dárce a příjemce.
Z našeho souboru 400 čekatelů na transplantaci jater vyplývá, že menší příjemci (< 70 kg) čekají na transplantaci jater
statisticky významně déle než větší příjemci (> 70 kg).
V našem sdělení uvádíme případ pacientky s primární
biliární cirhózou, u které jsme provedli transplantaci jater
parciálním jaterním štěpem. Jedná se o 56 letou pacientku s řadou komorbidit, která čekala vzhledem ke své malé
hmotnosti (54 kg) na transplantaci jater 23 měsíců. Protože
se její zdravotní stav v posledních měsících zhoršoval (MELD
18) rozhodli jsme se u pacientky použít redukovaný jaterní štěp od velkého dárce stejné krevní skupiny. Dárcem byl
mladý muž (185 cm, 85 kg), který utrpěl kraniotrauma. Redukci jater jsme provedli in situ (v těle dárce) a byla provedena pravostranná hemihepatektomie. Redukovaný jaterní
štěp (segment I – IV) vážil 950 g. Transplantace redukovaných
jater metodou piggyback proběhla bez komplikací. Pooperační průběh byl komplikovaný poruchou hojení rány.
Pacientka byla propuštěna domů s dobrou funkcí jaterního
štěpu 29. den po transplantaci.
Redukce jater je metoda, která nám umožňuje nabídnout transplantaci jater čekatelům z nízkých váhových skupin i v případě nedostatku malých dárců.
62
P-24
TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK
S KOMPLIKOVANÝM CIEVNYM ZÁSOBENÍM
P-26
CIEVNE KOMPLIKÁCIE PRI TRANSPLANTÁCII
PEČENE A ICH RIEŠENIE
Hulík Š.(1), Kalanin R.(1), Tóth E.(1), Závacký P.(1), Kaťuchová
J.(1), Radoňak J. (1), Baltesová T. (2), Rosenberger J. (2), Beňa
Ľ. (2)
Janek J.(1), Kminiak R.(1), Hampl F.(2), Okapec S.(3)
(1)
1. Chirurgická klinika UNLP, Košice; (2)Transplantačné oddelenie UNLP, Košice
(1)
Oddelenie cievnej chirurgie, FNsP F. D. Roosevelta, Banská
Bystrica; (2)Chirurgická klinika SZU, FNsP F. D. Roosevelta, Banská
Bystrica; (3)Rádiologické oddelenie, FNsP F.D.Roosevelta, Banská
Bystrica
[email protected]
[email protected]
Transplantácia obličky sa v posledných desaťročiach stala
zlatým štandardom liečby pacientov s chronickým zlyhaním
obličiek. Potreba transplantácii sa neustále zvyšuje čo vedie
k využívaniu orgánov v minulosti považovaných za nevhodné. Do tejto skupiny potenciálne využiteľných orgánov patria
aj obličkové štepy s mnohopočetným cievnym zásobením
a/alebo poškodením cievneho zásobenia pri odbere. Ich výskyt sa v literatúre uvádza v rozmedzí od 15 % do 30 % a sú
vo všeobecnosti považované za rizikové, vzhľadom k vyššej
predispozícii na vznik chirurgických komplikácií – cievnej
trombózy, stenózy či krvácania.
Dodržiavaním zásad chirurgickej techniky a využitím
preventívnych opatrení je možné štepy s komplikovaným cievnym zásobením bezpečne transplantovať. Mnohí
autori uvádzajú, že výsledky sú porovnateľné s výsledkami
transplantovaných štepov bez komplikovaného cievneho
zásobenia.
V závere analyzujeme súbor našich pacientov s transplantovaným štepom s komplikovaným cievnym zásobením
za obdobie rokov 2009 – 2013.
Cievne komplikácie pri transplantácii pečene (OLTx)
môžu byť príčinou technického neúspechu počas samotnej
operácie alebo môžu spôsobiť nemalé problémy v pooperačnom období. S postupným nárastom počtu transplantácii
v TC Banská Bystrica pribúda aj počet technicky obtiažnych
výkonov. Častejšie sa stretávame s pacientami po operáciách
v epigastriu, ktoré spôsobujú vnútro brušné zmeny nielen
na pečeni ale aj na jej magistrálnych cievach. Cievne komplikácie pri transplantácii pečene sa principiálne rozdeľujú
na arteriálne a venózne. Najčastejšia arteriálna komplikácia je
trombóza artéria hepatica. Incidencia hepatálnej arteriálnej
trombózy (HAT) pri OLTx u dospelých sa udáva 3 %. Prevencia
HAT spočíva v zabezpečení dostatočného inflow do artéria
hepatica graftu. V prípade nemožnosti štandardnej arteriálnej
revaskularizácie prichádzajú do úvahy alternatívne bypassové operácie, najčastejšie zo supra alebo infrarenálnej aorty.
Najčastejšia venózna komplikácia je trombóza véna portae
(TVP). TVP môže byť prítomná už pred samotnou transplantáciou, jej etiológia je komplexná, predpokladá sa prítomnosť
reverzného toku následkom zvýšenej vaskulárnej rezistencie
v cirhotickej pečeni. TVP v takomto prípade významne komplikuje samotnú OLTx. Riešením je everzná trombektómia
alebo tiež bypassové operácie. TVP v pooperačnom období
môže byť spôsobená technickou chybou operatéra, významnou inkongruenciou lúmenov alebo tiež hemodynamickým
stealom do kolaterálneho obehu. Úspešným riešením takejto
komplikácie môže byť endovaskulárna rádiologická liečba
a coiling kolaterálneho obehu. Autori v prednáške referujú
vlastné skúsenosti s riešením hore popísaných komplikácií
v Transplantačnom centre Banská Bystrica.
P-25
FUNKCE TRANSPLANTOVANÉ
LEDVINY U PACIENTŮ S FEMORÁLNÍM
ARTERIOVENÓZNÍM SHUNTEM
Nešpor D., Němec P.
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno
[email protected]
Založení femorální arteriovenózní spojky je jednou
z variant dialyzačního přístupu u pacientů s chronickým renálním selháním a vyčerpanou možností arteriovenózních
spojení na horních končetinách. Nejčastěji je chirurgicky
prováděno spojením femorální tepny a žíly pomocí polytetrafluoroetylenové protézy.
Při ipsilaterální transplantaci ledviny vede změna hemodynamických parametrů v ilickém řečišti k ohrožení funkce graftu vyžadující následné zrušení femorální arteriovenózní spojky. Doporučováno je buď kontralaterální uložení transplantovaného graftu nebo, při nutnosti ipsilaterální
transplantace ledviny, periprocedurální zrušení femorálního
shuntu.
V našem sdělení popisujeme případ transplantace ledviny u pacientky s femorálním AV shuntem, doplněný o přehled literárních zkušeností.
P-27
ULCERÓZNÍ KOLITIDA A TRANSPLANTACE
JATER PRO PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ
CHOLANGITIDU – ZKUŠENOSTI
TRANSPLANTCENTRA IKEM
Bajer L.(1), Drastich P.(1), Wohl P.(1), Beneš M.(1), Drastichová
M.(2), Špičák J.(1)
Klinika hepatogastroenterologie, IKEM, Praha; (2)Pracoviště
radiodiagnostiky a intervenční radiologie, IKEM, Praha
(1)
[email protected]
Pro pacienty s primární sklerózující cholangitidou v terminálním stadiu je v současnosti jedinou efektivní léčebnou
modalitou ortotopická transplantace jater (OTJ). Pacienti
s PSC bývají ve většině případů (60 – 85 %) postiženi také
idiopatickým střevním zánětem (IBD), zejména ulcerózní
kolitidou (UC).
Analýze jsme podrobili 72 pacientů transplantovaných
pro PSC (52 mužů a 20 žen) v Transplantcentru IKEM.
Průměrný věk pacientů byl 46,7 ± 13,4 let a jejich délka přežití
63
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
přesahovala 12 měsíců. U každého pacienta byla provedena
kolonoskopie v rámci předtransplantačního programu a dále
v ročním intervalu po OTJ.
Průběh UC byl bez významných klinických projevů (mírný
nebo v remisi) u 48/72 (66.7 %) pacientů po OTJ. Zbylých 24
pacientů (33,3 %) trpělo po OTJ klinicky aktivní formou UC,
z toho u 3 byla infekce CMV popsána jako spouštějící faktor.
Mimo 3 pacientů s aktivní UC se podařilo udržet symptomy
onemocnění pod kontrolou konzervativní léčbou. U 3 pacientů byla pro refrakterní průběh onemocnění provedena
kolektomie. Ve sliznici tlustého střeva byla u u 6/72 (8,3 %)
detekována low – grade dysplázie (LGD). Nález high – grade
dysplázie (HGD) byl potvrzen u 2 (2,8 %) pacientů, kolorektální karcinom (KRK) pak u dalších 2 (2,8 %), kteří následně
podstoupili kolektomii. Žádný z těchto pacientů nezemřel
na KRK. U 3 pacientů se UC vyvinula de-novo po OTJ.
Aktivita ulcerózní kolitidy po transplantaci jater může
být vysoká navzdory probíhající imunosupresivní terapii.
Poměrně častý nález dysplastických změn či kolorektálního
karcinomu potvrzuje užitečnost pravidelných kolonoskopických vyšetření. Ulcerózní kolitida může po transplantaci
jater vznikat de – novo.
dosahovala 30 %. Nezávislými pozitivními prediktory ZBI
byla pokročilost jaterní cirhózy podle Child-Pugh klasifikace
(OR = 1,53; 95 % CI 1.11-2.12, P = 0.01, Child C vs B) a MELD
skóre (OR = 1.07, 95 % CI 1.04-1.1, P<0.001, pro každý MELD
bod). Nezávislým negativním prediktorem ZBI byla přítomnost variantní alely TNFA c. – 238A (OR = 0.42, 95 % CI 0.2 – 0.9,
P = 0.025). Regresní model ukázal, že přítomnost této alely
u pacientů s cirhózou jater Child C snížila riziko ZBI o 78 %,
a vedla k signifikantnímu snížení mortality na ZBI u pacientů na WL. Přítomnost alely TNFA c. – 238A byla asociována se
signifikantně nižšími sérovými hladinami TNF-α.
Závěr: Naše výsledky ukazují, že genetická varianta TNFA
c.-238A významně snižuje riziko vzniku bakteriální infekce
u pacientů s pokročilou jaterní cirhózou a zlepšuje přežití
nemocných s bakteriální infekcí na čekací listině. Mechanismus tohoto jevu patrně spočívá imunomodulační aktivitě TNF-α, kdy chronicky zvýšená koncentrace TNF-α vede
k desenzitizaci (exhausci) imunitní buněk, zatímco snížená
koncentrace TNF-α, kterou jsme pozorovali u pacientů s alelou TNFA c.-238A umožňuje plnou odpověď TLR4 signalizace
na bakteriální patogeny.
P-28
GENETICKY PODMÍNĚNÁ SNÍŽENÁ EXPRESE
TNF-Α SNIŽUJE RIZIKO BAKTERIÁLNÍCH
INFEKCÍ U PACIENTŮ S POKROČILOU
CIRHÓZOU JATER
P-29
Šenkeříková R.(1), de Mare-Bredemeijer E.(3), Fraňková S.(1),
Roelen D.(4), Visseren T.(3), Trunečka P.(1), Špičák J.(1), Metselaar H.(3), Jirsa M.(2), Kwekkeboom J.(3), Šperl J.(1)
Klinika hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha; (2)Laboratoř experimentální hepatologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha;
(3)
Department of Gastroenterology and Hepatology, University
Medical Center, Rotterdam, The Netherlands; (4)Department of
Immunohematology and Blood Transfusion, University Medical
Center, Leiden, The Netherlands
(1)
[email protected]
Úvod: Pacienti s jaterní cirhózou jsou zvýšeně náchylní k závažným bakteriálním infekcím (ZBI) spjatými s významnou mortalitou. Prediktory ZBI, které by u pacientů
na transplantační listině (WL) umožnily zahájit včasnou
antibiotickou léčbu ještě před rozvojem SIRS, sepse nebo
septického šoku, však nejsou známy. Cílem naší studie bylo
zjistit, zda náchylnost k ZBI u pacientů s pokročilou jaterní
cirhózou je determinována nastavením aktivace antimikrobiální imunity způsobenou genetickou variabilitou v TLR
signalizaci.
Charakteristika souborů: Retrospektivně jsme zhodnotili prevalenci ZBI u 336 dospělých cirhotických pacientů,
Child-Pugh B a C klasifikace, zařazených v IKEM na čekací
listinu (WL) k transplantaci jater (OLT) v letech 1995 až 2010.
U všech pacientů byla provedena genotypizace lokusů
TLR4 c. + 1196C/T, CD14 c. – 159C/T, TNFA c. – 238G/A, IL – 1B c –
– 31C/T a IL-1RA VNTR. Signifikantní výsledky z pilotní studie
byly validovány v nezávislé kohortě 332 nizozemských
pacientů.
Výsledky: Během sledovacího období vyvinulo v pilotním souboru 115/336 (34 %) a ve validačním souboru 133/332
(40 %) nemocných ZBI. Celková mortalita v obou souborech
64
P-30
PRIMÁRNÍ SKLEROZUJÍCÍ CHOLANGOITIDA
A NESPECIFICKÝ ZÁNĚT STŘEVNÍ,
BIOLOGICKÁ LÉČBA PO TRANSPLANTACI
JATER
P-31
VÝBĚR VHODNÉ ENDOGENNÍ KONTROLY
PRO GENOVOU EXPRESNÍ ANALÝZU
V PANKREATICKÝCH OSTRŮVCÍCH
Husová L.(1), Zbořil V.(2), Mejzlík V.(1), Kuman M.(1), Štěpánková S.(1), Němec P.(1)
Kosinová L., Fábryová E., Brabcová I., Sticová E., Saudek
F., Kriz J.
Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
(1)
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno;
(2)
Interní gastroenterologická klinika FN a MU Brno
[email protected]
[email protected]
Úvod: Výběr vhodné endogenní kontroly – genu stabilně exprimovaného v průběhu celého experimentu – je
zásadním požadavkem pro úspěšnou analýzu genové exprese. Ukazuje se, že hladina běžně užívaných referenčních
genů jako např. GAPDH nebo β-actinu, označovaných také
jako „housekeeping geny“, se může výrazně měnit v závislosti na experimentálních podmínkách. Pro Langerhansovy
ostrůvky (LO) neexistuje v současné době komplexní srovnání často používaných referenčních genů. Cílem této studie
tedy bylo najít vhodnou endogenní kontrolu pro analýzu genové exprese v LO.
Metody: LO byly izolovány z potkanů kmene Brown-Norway (~300g, samci). Z čerstvě izolovaných ostrůvků nebo
po 24/48h kultivaci nebo po mikroporaci +/- siRNA a následné 24/48h kultivaci byla z ostrůvků izolována celková RNA.
RNA byla metodou reverzní transkripce převedena do cDNA
a použita k analýze genové exprese 16 kandidátních housekeeping genů: 18S rRNA, ACTB, ARBP, B2M, GAPDH, GUSB,
HMBS, HPRT, PGK1, PPIA, PPIB, RPLP2, TBP, TFRC, UBC a YWHAZ.
Výsledky: Pomocí softwaru GeNorm byla jako nejvhodnější endogenní kontrola pro LO v celém rozsahu experimentálních podmínek určena kombinace genů B2M a HPRT
s hodnotou expresní stability 0,023. Jako další nejvhodnější
endogenní kontrola byl stanoven gen YWHAZ. Tento gen byl
taktéž určen jako nejstabilnější gen pomocí softwaru NormFinder. U čerstvě izolovaných LO nebyla nalezena žádná endogenní kontrola o adekvátní stabilitě.
Závěr: Vhodnou endogenní kontrolu pro genovou expresní analýzu v LO zajišťuje kombinace genů B2M/HPRT
nebo samotný gen YWHAZ. Během izolace LO dochází k výrazným změnám míry exprese všech testovaných housekeeping genů, a proto není vhodné používat ostrůvky čerstvě
po izolaci jako referenční vzorek pro genovou analýzu.
Úvod: Primární sklerozující cholangoitida (PSC) je
idiopatický fibrózní zánětlivý proces postihující celý biliární
strom. Etiologie je pravděpodobně multifaktoriální. Současný výskyt nespecifického zánětu střevního (IBD) je popisován
až u 90 % nemocných, častěji jsou postiženi muži než ženy.
Ulcerózní kolitida je častější než Crohnova choroba a u 94 %
nemocných jde o postižení celého tlustého střeva. Nemocní
s PSC mají 5 – 10 násobné riziko vzniku kolorektálního karcinomu (KRC). Riziko se zvyšuje s délkou trvání IBD a pozitivní
rodinnou anamnézou KRC.
Výsledky: V Centru kardiovaskulární a transplantační
medicíny v Brně bylo transplantováno celkem 507 pacientů (1. 2. 1983 – 1. 6. 2014). Z indikace PSC bylo provedeno
48/507 (9,5 %) transplantací jater (OTJ), u 34 mužů (71 %)
a 14 žen (29 %). Věk nemocných se v době transplantace
jater pohyboval od 21 do 67 let, průměrný věk byl 41 let. Před
transplantací onemocnělo nespecifickým střevním zánětem
30/48 (62,5 %) nemocných, u 5/30 (16,7 %) byla stanovena
diagnóza morbus Crohn, u 24/30 (80 %) ulcerózní kolitida,
a u 1/30 (3,3 %) indeterminovaná kolitida. Po transplantaci
vznikla de novo ulcerózni kolitida u dalších dvou pacientů.
Celkem u 10 nemocných se objevil relaps IBD, vždy šlo o pacienty s ulcerózní kolitidou. Prezentujeme pět pacientů
s komplikovaným průběhem ulcerózní kolitidy po OTJ, kdy
pro relaps pankolitidy byl v léčbě užit anti TNFα (infliximab).
I přes léčbu u 3 pacientů byla provedena totální kolektomie
a protektivní ileostomie. Jedna pacientka zemřela na diseminaci KRC. U jedné pacientky byla léčba ukončena pro trombosu a. hepatica s nutností retransplantace jater. U jednoho
pacienta lze efekt této léčby hodnotit jako úspěšný.
Závěr: Ani transplantace jater a imunosupresivní terapie
nezabrání vzniku IBD de novo nebo relapsu onemocnění.
Relaps IBD je popisován až u 40 % nemocných. Léčba IBD
není rozdílná u pacientů před a po transplantaci. Stejně
i léčba IBD není rozdílná u pacientů před a po transplantaci jater. Užití biologické léčby anti TNFα je po OTJ možné.
Literární údaje pro léčbu infliximabem a adalimubabem jsou
však spíše sporadické a varují před vyšším rizikem infekcí
a v některých případech i lymfoproliferativních onemocnění. Vysazení anti TNFα je do 6 – 12 měsíců spojeno s rizikem
relapsu u 50 % nemocných a navíc s rizikem snížené odezvy
na návrat anti TNFα do terapie.
Tato studie je součástí grantového projektu IGA MZČR #
NT14240-3, GA ČR: # 14-03305S, GA UK # 108214 a Projektu
(MZČR) rozvoje výzkumné organizace 00023001 IKEM – Institucionální podpora.
65
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
P-32
ZLEPŠENÍ PROKRVENÍ ALTERNATIVNÍHO
MÍSTA PRO EXTRAHEPATÁLNÍ
TRANSPLANTACI LANGERHANSOVÝCH
OSTRŮVKŮ
P-33
VYUŽITIE ELIMINAČNEJ METÓDY MARS
U PACIENTOV PRED TRANSPLANTÁCIOU
PEČENE
Fábryová E.(1), Kubies D.(2), Kasoju N.(2), Jirák D.(1), Gálisová
A.(1), Saudek F.(1), Kříž J.(1)
Institut Klinické a experimentální medicíny, Praha;
makromolekulární chemie AV ČR, Praha
(1)
Ústav
(2)
Topoľský I.(1), Skladaný Ľ.(2), Adamcová-Selčanová S.(2),
Kapusta D.(2)
(1)
Klinika pre deti a dorast A. Getlíka SZU a UNB, Bratislava;
II. Interná klinika SZU, FNsP FDR Banská Bystrica
(2)
[email protected]
[email protected]
Úvod: Rutinní použití transplantace Langerhansových
ostrůvků (LO) cestou portální žíly do jater příjemce limitují velké ztráty transplantované tkáně v důsledku přímého
kontaktu ostrůvků s krví příjemce. Možnou alternativní metodou je transplantace Langerhansových ostrůvků do uměle
vytvořeného místa, které poskytuje dostatečné prokrvení,
mechanickou a imunitní ochranu Langerhansových ostrůvků, minimálně invazivní proceduru samotné transplantace,
stabilní teplotu tělesného jádra a umožňuje event. vyjmutí
štěpu. Většinu zmíněných požadavků může splnit prevaskularizované lůžko v podkoží vytvořené pomocí skeletu
z biokompatibilního materiálu, který postupně uvolňuje růstové faktory podporující neoangiogenezu. Cílem této studie
bylo testování vlivu různých modifikací poly-L-laktid-co-ε-kaprolaktonového skeletu na dynamiku a kvalitu vaskularizace arteficiálního lůžka v podkoží potkana.
Metody: Potkanům kmene Brown Norway (n = 12,
300 – 350 g) byly v celkové anestézii implantovány skelety
z biokompatibilního polymeru (poly L-laktid-co-ε-kaprolakton). Skelety byly vložené do podkoží v oblasti ledvin. Skupině A byly implantované skelety s navázaným nízkým (2 µg)
obsahem VEGF (vascular endothelial growth factor), skupině
B s vysokým (10 µg) obsahem VEGF a skupině C s navázaným
heparinem. Pro srovnání efektu heparinu a VEGF byly zvířatům do kontralaterální podkožní kapsy vloženy skelety z biokompatibilního polymeru bez dalších přísad. Míra prokrvení
skeletů byla posuzována pomocí DCE MRI (dynamic contrast
enhanced magnetic resonance imaging) v týdenních intervalech, na konci pokusu (1 – 4 týdny) byly skelety vyjmuty
a vyšetřeny histologicky.
Výsledky: Vložené skelety neprodloužily dobu hojení
kožní incize, nevyvolávaly lokální zánět ani zvýšenou fibrózu. Po 1. týdnu po implantaci skeletů bylo pomocí DCE MRI
detekováno maximální prokrvení všech skeletů, přičemž
u skupiny s vysokou dávkou VEGF bylo významně vyšší než
v ostatních skupinách. V průběhu dalšího sledování se prokrvení snižovalo na úroveň kontrolních skeletů.
Závěr: Použitý biokompatibilní materiál nevyvolává nežádoucí reakci tkáně a nebrání zhojení incize po implantaci.
Vaskulární endoteliální faktor navázaný zvolenou metodou na polymerový skelet byl biologicky aktivní a dočasně
zvyšoval prokrvení uměle vytvořeného lůžka.
Podpořeno: 1/Grant IGA MZČR: # NT14240-3 2/Projekt (MZČR)
rozvoje výzkumné organizace 00023001 IKEM – Institucionální podpora 3/Grant GA ČR: # 14-03305S 4/BetaTrain–7. EU RP,
č.289932
Metódy: Chceme ukázať údaje od 42 pacientov liečených
albumínovou dialýzou na II. internej klinike SZU, resp. OAIM
FNsP FDR Banská Bystrica v období od 6/ 2009 – do 12/ 2013.
Pacienti boli indikovaní na liečbu podľa metodického usmernenia: 22921/2004 – OZS. Ako prístrojová technika bol použitý MARS monitor v spojení s klasickým hemodialyzačným
prístrojom Gambro AK – 200 Ultra. Antikoagulácia: štandardný heparín intermitentne, resp. v prípade potreby bezheparínová albumínová dialýza. Cievny prístup: klasický dvoj (troj)
lumenový dialyzačný centrálny žilný katéter.
Výsledky: Celkovo bolo v danom období liečených 42
pacientov (23 žien, 19 mužov)., Bolo vykonaných celkovo 345
sedení s priemerom 8, 21 na pacienta (1 – 50). Z uvedeného
počtu bolo zaradených na čakaciu listinu 26 pacientov, 10 pacientov sa dočkalo transplantácie pečene, z toho jedna bola
vykonaná vo Viedni po príprave v Tx centre Banská Bystrica.
Najčastejšou diagnózou a indikáciou na MARS bolo AoCLF..
Závery: Výsledný súbor nepredstavuje vopred designovanú štúdiu, je to vlastne mapovanie reálnej situácie
v jednom transplantačnom centre, počet a štruktúra pacientov, akí sa v praxi vyskytli počas 5 rokov. Údaje sú zbierané
retrospektívne, bez použitia jednotného protokolu. Začína sa
však ukazovať, že v našich podmienkach (priemerná doba
čakania na OLTx = 20 týždňov) by mohlo byť cenné nazbieranie relevantných údajov o vplyve metódy na prežitie pacientov a na možnosti strednodobého premosťovania pacientov
indikovaných k transplantácii pečene. Vzhľadom k významne
kratšej dobe strávenej na čakacej listine v iných európskych
krajinách, údaje o dlhšie trvajúcej premosťovacej liečbe sú
ojedinelé case reporty.
P-34
E – LEARNINGOVÝ KURS
„ZÁKLADY ODBĚRU A KONZERVACE TKÁNÍ“
– PRVNÍ ZKUŠENOSTI S POUŽITÍM PŘI VÝUCE
VOLITELNÉHO PŘEDMĚTU
Měřička P.(1), Štěrba L.(1), Straková H.(1), Navrátil P.(2),
Honegrová,B.(1)
Tkáňová ústředna Fakultní nemocnice Hradec Králové;
Regionální transplantační centrum při Urologické klinice UK
v Praze, Lékařské fakultě v Hradci Králové
(1)
(2)
[email protected]
Úvod a cíl: Autoři představují e–learningový kurs
„Základy odběru a konzervace tkání“ používaný pro výuku stejně nazvaného volitelného předmětu vyučovaného
v české i anglické versi na Univerzitě Karlově v Praze, Lékařské fakultě v Hradci Králové od školního roku 2001/2002.
Cílem kursu je umožnit studentům individuálním tempem zvládnout teoretické základy předmětu a presentovat
závěrečnou seminární práci na vybrané téma.
66
Metodika: Kurs je členěn do 3 hlavních témat:
1) Problematika dárcovství tkání a orgánů
2) Problematika nízkoteplotní konzervace buněk, tkání
a orgánů
3) Problematika zajištění jakosti a bezpečnosti v tkáňových
a odběrových zařízeních.
Jednotlivá témata jsou propojena testem znalostí o 5
náhodně vybraných otázkách z banky úloh. Podmínkou
postupu k dalšímu tématu je správné zodpovězení alespoň
3 otázek. Čtvrté téma věnované základním procesům v tkáňovém zařízení a principům jejich validace slouží ke zopakování
a prohloubení učiva. Studijní materiály tvoří elektronické studijní opory ve formě Power Pointových presentací, plné texty
publikované autory, audio a video ukázky a odkazy na důležité webové stránky. Páté téma tvoří databáze seminárních
prací studentů na vypsaná témata. Závěrečný test obsahuje
15 otázek. Pro hodnocení prospěl je třeba zodpovědět správně alespoň10 otázek. Kurs byl po částech zaváděn do praxe
během letního semestru roku 2012/2013. Po recenzi, kterou
provedl MUDr.Jaroslav Špatenka, vedoucí Transplantačního centra Fakultní nemocnice v Motole, byl kurs umístěn
na adresu: http://moodle.lfhk.cuni.cz/moodle2/course/
/index.php?categoryid = 43 Kurs je majetkem Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové a jeho
použití je pro akademické instituce zdarma.
Výsledky: K 1.9.2013 se do kursu zapsalo 26 studentů,
z toho 19 studentů vybraného volitelného předmětu v českém jazyce. Tito studenti kurs využili především k on-line
studiu a presentaci a archivaci seminárních prací. Verifikace
kursu byla provedena na souboru 18 studentů zapsaných
ve školním roce 2013/2014. Všichni studenti kurs, včetně
testů znalostí, zvládli. Negativní postoje nebyly zaznamenány. Většina studentů se domnívá, že kurs je vhodný jako
podpora klasické formy výuky, ojediněle se vyskytly názory,
že by mohl klasickou výuku zcela nahradit.
Závěr: Vytvořený e-learningový kurs se plně osvědčil
v pregraduální výuce studentů lékařské fakulty. Je otevřen
i dalším zájemcům o tuto speciální problematiku.
Edmontonský skórovací systém hodnotí kvalitu dárce
(věk, BMI, studená ischemie, příčina smrti, dávka vazopresorů, délka pobytu na ARO, hladina amylázy a glukózy). Výsledná hodnota je 0-100 bodů, přičemž kvalita orgánu (hmotnost,
konzistence, poškození) může tuto hodnotu ovlivnit pouze
negativně. Za úspěšnou považujeme izolaci, při které získáme minimálně 300tis ostrůvkových ekvivalentů, celkový objem tkáně pro transplantaci je < 10ml a získané ostrůvky jsou
vitální.
V letech 2012 a 2013 bylo provedeno celkem 51 izolací
s 16 úspěšnými izolacemi (31,4%). Frekvence orgánů s nízkou
pravděpodobností transplantace (počet bodů méně než 49,5
a skupina 50-59,5 bodů) byla 9,8% resp. 15,7%. Úspěšnost
izolace v těchto skupinách byla 40,0% a 12,5%. Nejfrekventovanější jsou orgány ze skupin 60-69,5 a 70-79,5 bodů,
které představují 33,3% a 35,3% z celkového počtu dárců
a úspěšnost izolace je 23,5% resp. 33,3%. Optimální orgány
pro izolaci ostrůvků ze skupin 80-89,5 a 90-100 (pravděpodobnost transplantace 100%) se vyskytují pouze sporadicky
(5,9%).
Závěrem můžeme říci, že tento systém představuje efektivní metodu pro identifikaci vhodnějších orgánů pro izolaci
ostrůvků. Tento jednoduchý protokol umožní zvýšit poměr
úspěšných izolací a snížit výdaje na izolace. V porovnání
s Edmontonskou skupinou nemáme k dispozici nejoptimálnější orgány (skupina 90-100b.), ty jsou určeny pouze pro orgánovou transplantaci. Přesto jsme na rozdíl od Edmontonu
schopni získat dostatek ostrůvků pro transplantaci i ze skupiny orgánů s nejnižší pravděpodobností úspěšné izolace.
do 49,5
50-59,5
60-69,5
70-79,5
80-89,5
90-100
izolace
celkem: 51
5
8
17
18
3
0
100%
9,8%
15,7%
33,3%
35,3%
5,9%
0,0%
úspěšné
izolace: 16
2
1
4
6
3
0
31,4%
40,0%
12,5%
23,5%
33,3%
100,0%
0,0%
Edmonton
(tx 40,2%)
0,0%
29,6%
40,5%
35,0%
54,6%
100,0%
Tato studie je podporována grantem NT 13099 IGA MZ ČR.
P-35
RETROSPEKTIVNÍ HODNOCENÍ
DÁRCŮ PANKREATŮ PRO IZOLACI
LANGERHANSOVÝCH OSTRŮVKŮ
Berková Z.(1), Girman P.(2), Kříž J.(2), Fábryová E.(1), Koblas
T.(1), Leontovyč I.(1), Kosinová L.(1), Vávrová E.(2), Neškudla
T.(2), Habart D.(2), Mindlová M.(2), Dovolilová E.(1), Saudek
F.(2)
P-36
KRYOBANKA TKÁŇOVÉHO ZAŘÍZENÍ
FAKULTNÍ NEMOCNICE HRADEC KRÁLOVÉ –
10 LET ZKUŠENOSTÍ
Měřička P.(1), Straková H.(1), Štěrba L.(1), Schuster P.(2),
Vinš M.(2), Lánská M.(3), Jebavý L. (3), Žák P. (3)
[email protected]
Tkáňová ústředna Fakultní nemocnice Hradec Králové;
ATEKO s.r.o. Hradec Králové; (3)IV. Interní hematologická klinika UK v Praze LF v Hradci Králové a Fakultní nemocnice Hradec
Králové
Izolace Langerhansových ostrůvků (dále jen ostrůvků)
z kadaverózních pankreatů je složitý proces závislý zejména na kvalitě dárce a jeho orgánu. Rozpoznat vhodný
orgán pro izolaci ostrůvků není jednoduché. Edmontonská
skupina vyvinula algoritmus, podle kterého je možné bodově
ohodnotit dárce a zařadit jej do 6 skupin. Na základě těchto
bodů je možné předpokládat úspěšnost izolace a případnou
transplantaci. Cílem této studie byla retrospektivní analýza
dárců pankreatů určených pro izolaci ostrůvků z období 2012
a 2013.
Úvod: Ačkoliv kryokonzervační metody byly zavedeny
do experimentální praxe Tkáňové ústředny Fakultní nemocnice Hradec Králové již v 70. letech minulého století a kryokonzervace autologních krvetvorných buněk byla v klinické
praxi používána od roku 1989, standardní kryokonzervační
pracoviště odpovídající současným nárokům bylo otevřeno
teprve v roce 2003. Cílem práce je shrnutí desetiletých zkušeností z provozu tohoto pracoviště založeného na kombinaci
kryotechnologie a technologie čistých prostor.
Laboratoř Langerhansových ostrůvků, IKEM, Praha; Klinika
diabetologie, IKEM, Praha
(1)
(2)
(1)
(2)
[email protected]
67
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
A B S T R A K TA
POSTERY LÉKAŘI
Materiál a metodika: Tkáňové zařízení založené na výše
uvedené koncepci bylo vybudováno v letech 2000 – 2002
podle standardů International Society for Pharmaceutical
Engineering. Kryokonzervační část je vybavena velkokapacitními kontejnery na skladování buněk a tkání v kapalném
dusíku s automatickým doplňováním dusíku ze zásobních
maloobjemových nádob. Systém je propojen s externím velkoobjemovým zásobníkem dusíku. Programovatelné zmrazovací zařízení je umístěno v čistém prostoru třídy C, tkáně
a buňky jsou zpracovávány v čistém prostoru třídy A s pozadím třídy B.
Výsledky: Během procesu získávání licencí pro tkáňové zařízení dle legislativy Evropské unie a harmonizované
národní normy (zákon č.296/2008 Sb.) v letech 2009 – 2011
se prokázalo, že koncepce autorů byla vhodným nástrojem
pro splnění kvalitativních a bezpečnostních požadavků těchto norem. Během sledovaného desetiletého období sloužila Kryobanka v souladu se světovým trendem především
pro podporu hematologicko – onkologických transplantačních programů (kryokonzervace autologních krvetvorných
buněk u mnohočetného myelomu a lymfomů, kryokonzervace dárcovských lymfocytů pro alogenní transplantační program, kryokonzervace spermatu). Během 10 let se
počet kryokonzervačních výkonů za rok příliš nezměnil
(160, resp.180), výrazně však stoupl počet skladovaných vaků
s kryokonzervovanými krvetvornými buňkami a lymfocyty,
a to prakticky na dvojnásobek (1120 v roce 2013). To vedlo
k nutnosti rozšíření počtu biologických kontejnerů a praktickému zdvojnásobení roční spotřeby kapalného dusíku. Proto
bylo nezbytné zvýšit kapacitu externího zásobníku na kapalný dusík ze 6 na 10 tun při nezměněné frekvenci plnění,
tj. 1x za měsíc. Autoři diskutují významné otázky řešené v průběhu provozu banky, jako je kontrola hladiny kyslíku v kryoskladu, prevence křížové kontaminace během skladování
buněk v kapalném dusíku, použití dvojitých certifikovaných
obalů a kontrolu čistoty ovzduší v čistých prostorách počítáním částic a aeroskopií.
Závěr: Koncepce autorů založená na kombinaci kryotechnologie a technologie čistých prostor se během 10
let provozu kryobanky plně osvědčila, jako účinný nástroj
ke splnění jakostních a bezpečnostních norem vyplývajících z
nové evropské a národní legislativy.
Soubor a metody: Přísné dodržování postupů pro přípravu tkáňových transplantátů podle Zákona 296/2008 Sb.
o lidských tkáních a buňkách ve znění pozdějších předpisů
a Vyhlášky 422/2008 Sb. Na základě toho je podstatou přípravy tkáňových transplantátů dodržování cGMP praxe (aktuální Správní výrobní praxe). Tkáň musí být tkáň připravována
(zpracována) pouze validovanými postupy za superaseptických podmínek v prostorech klasifikované třídy čistoty v tkáňovém zařízení.
Výsledky: Odběry tkání lze provádět na patologiích
a soudně lékařských ústavech. Bez odběrů tkání ze zemřelých dárců nelze zajistit dostupnost tkáňových transplantátů
pro pacienty v ČR. Dárci jsou pečlivě posuzováni z hlediska
zdravotní způsobilosti, časových a věkových kritérií. Po odběru jsou vyšetřováni na hepatitidy, HIV infekci, Syfilis a HTLV
infekci a v rámci odběrů jsou získávány vzorky na bakteriologii. Veškeré postupy zpracování v tkáňovém zařízení jsou
validovány a musí být schváleny ze strany SÚKL.
Závěr: Byť transplantace tkání nedosahují společenské
prestiže orgánových transplantací, lze si bez nich současnou
medicínu jen těžko představit. Spolupráce mezi ústavy soudního lékařství (nebo patologiemi), tkáňovými zařízeními a kliniky má společensky nezastupitelný význam a vede k zajištění tkáňových transplantátů vysoké kvality a jejích úspěšných
aplikací. Ocenění tohoto úsilí je bezprostředně hmatatelné
v momentě, kdy se pacient vrací do plnohodnotného pracovního a osobního života.
P-37
MŮŽEME SE SPOLEČNĚ PODÍLET NA LÉČBĚ
PACIENTA?
Karkoška J.(1), Kaláb M.
Špirka D.(1), Lonský V. (2)
, Handlos P. (3), Dvořáček I.(3),
(2)
Národní Centrum Tkání a Buněk a.s., Brno; (2) Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc; (3) Ústav soudního lékařství Fakultní
nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika
(1)
[email protected]
Cíl práce: Transplantace tkání jsou běžnou součástí
a prakticky každodenní rutinou chirurgických oborů ortopedie, spondylochirurgie, traumatologie a dalších. Autoři popisují spolupráci jednotlivých zdravotnických zařízení: ústavu
soudního lékařství, tkáňového zařízení a klinik, tedy složek,
které se podílejí na odběru, přípravě a použití tkáňových
transplantátů pro účely transplantace.
68
SO-1
TRANSPLANTÁCIA OBLIČKY OD ŽIJÚCEHO
DARCU – FAKTORY OVPLYVŇUJÚCE
ROZHODOVANIE DARCOV A PRÍJEMCOV
SO-2
DUÁLNÍ TRANSPLANTACE
Jadrníčková M., Dubňanská G., Baltesová T., Beňa Ľ.
[email protected]
Karlíková L., Körberová M.
Transplantační centrum, LF UK FN Plzeň
Transplantačné oddelenie, UN L. Pasteura, Košice
[email protected]
Transplantácia obličky je jedinou možnosťou ako zlepšiť
zdravotný stav a kvalitu života chorých so zlyhaním obličiek.
V ostatných rokoch sme v našom regióne zaznamenali klesajúci trend transplantácií obličiek od mŕtvych darcov a stagnáciu programu transplantácií obličiek od žijúcich darcov.
Cieľom práce bolo zistiť stupeň informovanosti o možnosti transplantácie obličky od žijúceho darcu a definovať
faktory, ktoré ovplyvňujú rozhodovanie darcov a príjemcov
pri výbere tejto liečebnej možnosti. Pri získavaní výskumnej
vzorky sme postupovali tzv. zámerným výberom. Oslovili sme dialyzovaných pacientov, ktorí sú zaradení v čakacej
listine na transplantáciu obličky od mŕtveho darcu v regióne nášho transplantačného centra. Druhú vzorku tvorili ich
rodinní príslušníci, ktorých vnímame ako potenciálnych darcov. Na získanie údajov sme použili dotazníkovú metódu.
Otázky v dotazníku boli zamerané na nasledujúce hypotézy:
Pacienti, ktorí sú zaradení do čakacej listiny na transplantáciu obličky od mŕtveho darcu:
1. boli informovaní o možnosti transplantácie obličky
od žijúceho darcu
2. poznajú výhody transplantácie obličky od žijúceho darcu
3. vedia, kto môže byť darcom obličky
4. sa obávajú možných rizík pre potenciálneho darcu
5. nemali vhodného žijúceho darcu
V Košiciach sa transplantácie obličiek vykonávajú od roku
1988, prvá transplantácia obličky od žijúceho darcu sa uskutočnila v roku 2004. Do roku 2014 sa vykonalo 34 transplantácií obličiek od žijúcich darcov, čo predstavuje 4 % všetkých
realizovaných transplantácií obličiek. Iba 4 transplantácie
obličky od žijúcich darcov boli uskutočnené preemptívne.
Podiel transplantácií obličiek od žijúcich darcov je v našom
centre nižší v porovnaní s Českou republikou (12,5 – 22 %).
Počty transplantácií obličiek od žijúcich darcov na Slovensku
sú ostatných rokoch významne nižšie ako v okolitých európskych krajinách. V čakacej listine nášho transplantačného
centra je v súčasnosti 139 pacientov, aktívne sa na transplantáciu obličky od žijúceho darcu pripravuje 7 pacientov (5 %).
Vzhľadom k tomu, že náš výskum v čase odoslania abstraktu
ešte nie je kompletne ukončený, ďalšie výsledky budeme prezentovať na kongrese.
Jednou z možností ako zvýšiť transplantačnú aktivitu
v našom regióne je osloviť samotných pacientov a ich príbuzných, zlepšiť ich informovanosť o možnosti transplantácie
obličky od žijúceho darcu a zdôrazniť bezpečnosť darcovstva
obličky.
Duální transplantace je použití obou ledvin od marginálního dárce pro jednoho příjemce. Jedná se o ledviny, které
za normálních okolností jsou vyloučeny z transplantačního
programu. Za marginální dárce jsou považováni dárci s vyšším věkem nad 60 let nebo od 50 let v případě, že se u nich
objevila hypertenze, diabetes, úmrtí pro cerebrovaskulární
příhodu, ateroskleroza. Dárce může mít i zhoršenou funkci
ledvin.
Všichni potencionální příjemci musí absolvovat všechna
nutná vyšetření před zařazením na waiting list. Důležité je
rozhodnutí cévního chirurga o tom, zda je možné při nabídce
uskutečnit duální transplantaci.
Vyšetření vzorku štěpu k transplantaci, se dříve prováděla
pomocí bioptické jehly, kdy se odebíral malý vzorek, z kterého se stanovoval počet glomerulů a stupeň poškození. Nyní
se provádí histologické vyšetření pomocí klínovité excize
alespoň 10 mm široké a 5 mm hluboké. Převážně se využívá
Remuzziho klasifikace skore 0 – 12.
K duální transplantaci se přistupuje poté, kdy nabídku
na klasickou transplantaci odmítla všechna centra. Dále se
nabízí odběrovému centru. Pokud odběrové centrum duální transplantaci odmítne, přichází na řadu centrum, které
dalo podnět k duální transplantaci. Příprava na operaci je
stejná jako při klasické transplantaci. Po převozu pacienta z
chirurgického oddělení probíhá péče na transplantačním
oddělení, shodná jako o pacienta po transplantaci s jednou
ledvinou. U nás v transplantačním centru není nabídka k duální transplantaci omezena věkem příjemce. Hodnoty kreatininu u duálních transplantací v našem centru se pohybují
v průměru 123 umol/ml. V České republice, bylo provedeno
35 duálních transplantací, z toho v našem centru bylo provedeno 12.
SO-3
EMOCE, MEDICÍNA, ZÁKON
A TRANSPLANTACE (KAZUISTIKA)
Keleman R., I. Brůžková, D. Kostková, M. Horáčková,
M. Bassettová, a E. Pokorná
Transplantcentrum IKEM Praha. Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha
4, Česká republika
[email protected]
V českých právních normách je zakotven princip předpokládaného souhlasu s odběrem orgánů, pokud se zemřelý
za svého života nevyjádřil, že s odběrem orgánů nesouhlasí (Zákon č. 285/2002 Sb., tzv. Transplantační zákon). Tentýž
zákon a provázející vyhlášky definují i postup stanovení dg.
smrti mozku. Ošetřující lékař je dle dikce zákona povinen
informovat o odběru osoby blízké a v běžné klinické praxi se
jejich názor respektuje a k odběru orgánů nepřistupujeme.
Kazuistika. V pondělí indikující nemocnice informovala
o možném 20 ti letém dárci s devastujícím kraniotraumatem
s tím, že rodiče darování odmítli. Následující den v TC IKEM
byl do čekací listiny do urgentního pořadí zařazen 7letý chlapec stejné krevní skupiny s fulminantním selháním jater v dů-
69
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
sledku intoxikace houbami. Jeho klinický stav se zhoršoval,
stoupal rychle nitrolební tlak a byl napojen na Promethea.
V ten den nebyla v celé ČR i na Slovensku žádná nabídka jakéhokoli dárce. Službu mající koordinátor se rozhodl z důvodu emotivně i medicínsky vypjaté situace revokovat odmítnutou indikaci dárce z předchozího dne. Klinický stav dárce
umožňoval ještě odběr orgánů a TC se precedentně rozhodlo
akceptovat dárce i přes nesouhlas rodiny. Jednalo se o zletilého muže, který nebyl registrován v NROD a zákon toto rozhodnutí umožňoval. Personál dárcovské nemocnice rozhodnutí TC v tomto případě přijal.
K dalšímu úskalí došlo při potvrzení smrti mozku dle zákona. Klinické známky smrti mozku byly nezpochybnitelné.
Pro devastující ztrátové poranění kalvy nebylo možno prokázat zástavu mozkové cirkulace a metoda BAEP nebyla možná
z technických důvodů v dárcovské nemocnici provést. I přesto, že klinická diagnóza byla zřejmá, klinický stav neslučitelný
se životem, z hlediska transplantačního zákona nebyl „zemřelý dost mrtvý“ na to, aby se mohl stát dárcem orgánů.
Tento případ měl i přes paradoxně bezvýchodné řešení nakonec šťastný konec. Nepomohl tomu stávající
systém, ale opět šťastně nešťastné náhody a obrovské
emotivní nasazení personálu dárcovských nemocnic
a koordinátorů transplantačních center.
plantačné centrum. Postupným vývojom a zdokonaľovaním
práce sa za krátky čas podarilo dosiahnuť nielen to, že Transplantačné centrum Martin patrí k najlepším odberovým centrám v rámci Slovenska, ale dosahujeme výsledky porovnateľné s vyspelou Európou. Napriek tomu dlhodobé štatistiky
Národnej transplantačnej organizácie (NTO) poukazujú
nato, že priemerný počet darcov na Slovensku za posledných
10 r. je 15,6pmp a od roku 2010 má klesajúcu tendenciu. Slovenská Republika sa týmito číslami zaraďuje medzi krajiny
na chvoste vyspelej Európy.
5 r. analýza úmrtí pacientov na OAIM regiónu TC UNM
(n = 1457) nám umožnila zhodnotiť rezervy a zorientovať sa
v možnostiach zvýšenia počtu zrealizovaných darcov. Na základe 5r. analýzy TC Martin bolo vyhodnotenie možného potenciálu darcov, ktorý dosahuje 29,3 pmp. Za hlavný problém
považujeme zlyhávanie identifikácie potenciálnych orgánových darcov.
Ďalšia dôležitá úloha, ktorá môže napomôcť zvýšiť tento
potenciál je kontinuálne vzdelávanie verejnosti o koncepte
mozgovej smrti v spojitosti s darcovstvom orgánov a vysoko
morálnom princípe záchrany života pacienta – príjemcu, keď
už nie sme schopný zachrániť pacienta – darcu, ako je to bežné vo vyspelých krajinách.
SO-6
TRANSPLANTACE LEDVIN OD ŽIJÍCÍCH
DÁRCŮ – PROGRAM PÁROVÉ VÝMĚNY
SO-4
NEUROCHIRURGIE A TRANSPLANTACE
Petřeková M.
Slavíčková H.(1), Zámečníková R.(1), Froněk J.(1), Viklický
O.(2)
Neurochirurgická klinika FN Olomouc
[email protected]
Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha,(2)Klinika nefrologie, IKEM, Praha
Příspěvek se zaměřuje na ozřejmění transplantačního
zákona, důležitost spolupráce transplantačních center, koordinátorů a dárcovských nemocnic. Zabývá se legislativními
a medicínskými kontraindikacemi. Popisuje klinické metody
stanovení smrti mozku a následné instrumentální potvrzení
mozkové smrti. V závěru se soustředí na péči o potenciálního
dárce.
[email protected]
(1)
SO-5
SKUTOČNE MÁME NEDOSTATOK DARCOV
ORGÁNOV?
Sendrey A.(1), Knappová A.(2)
Chirurgická klinika a transplantačné centrum UN Martin
alex.sendrey@gmail.com
Transplantácia orgánov je klinicky najúčinnejšou, najvýhodnejšou liečbou pri zlyhaní orgánu a každoročne zachráni tisícky životov v celej Európe. Odberová a transplantačná
problematika, počínajúca v identifikácií potenciálneho darcu,
starostlivosti o neho, diagnostike mozgovej smrti, získavania
súhlasu rodiny a následného odberu a transplantácie orgánov presahuje hranice klasickej medicíny.
Transplantačné centrum Martin vzniklo v r. 2003. Je najmladším centrom v rámci Slovenskej republiky. Postupným
vývojom sa vypracovalo na centrum s najvyšším počtom
odberov aj transplantácií obličiek na milión obyvateľov.
Od jeho vzniku sa podarilo zrealizovať viac ako 200 odberov orgánov od post mortem darcov, z ktorých 56 % bolo
multiorgánových. Za rovnaký čas podstúpilo transplantáciu
viac než 220 pacientov z regiónu patriacemu pod naše trans-
Úvod: V České republice byla první párová výměna provedena na našem pracovišti v roce 2003. Do roku 2011 byly
provedeny tři dvouvýměny. Od roku 2011 funguje párování
jako součást programu transplantací ledvin od žijících dárců
v IKEM.
Metody: Všechny inkompatibilní páry se shromažďují
v naší databázi. Každé tři měsíce uzavřeme skupinu potencionálních dvojic k párování. V průměru bývá ve skupině 20
párů. Po dovyšetření všech těchto párů, je možné dvojice
,,napárovat“. Pro párování byl vytvořen softwarový program,
který dvojice pospojuje podle největší míry shody (KS, HLA).
Výsledky: Od roku 2011 jsme provedli 43 transplantací
formou párové výměny. Tři z těchto výměn proběhly i díky
účasti altruistického dárce. Úspěšnost programu je výsledkem týmové spolupráce (chirurgů, nefrologů, imunologů,
koordinátorek…). V databázi máme k tomuto datu 50 nekompatibilních párů, toto číslo každý týden narůstá.
Závěr: Program párové výměny je od roku 2011 nedílnou součástí programu transplantací ledvin od žijících dárců
v IKEM. Tento program dává možnost transplantace od žijícího dárce dvojicím, které jsou inkompatibilní v krevní skupině nebo mají pozitivní křížovou zkoušku. Takových dvojic
je asi třetina ze všech vyšetřených. Některým dvojicím AB0i,
které nebyly v párování opakovaně uplatněny, lze nabídnout
AB0i transplantaci.
70
SO-7
ODBĚR LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE
SO-9
VYŠETŘENÍ KANDIDÁTA
PŘED TRANSPLANTACÍ LANGERHANSOVÝCH
OSTRŮVKŮ
Fričarová M., Kader Agová I.
Centrální operační sály a sterilizace, Fakultní nemocnice Olomouc
Németová L.(1), Saudek F.(1) , Mindlová M.(1)
fricarovam@seznam.cz
(1)
Klinika diabetologie, IKEM, Praha,
lenka.nemetova@ikem.cz
V posledních letech stále přibývá živých dárců ledvin
pro transplantační účely. Odběr od živého dárce představuje
pro operační tým velkou odpovědnost a psychickou zátěž.
Dárce poskytuje příjemci svým činem vysokou oběť. Úlohou
celého týmu je provést výkon bez komplikací.
V naší nemocnici jsme k dnešnímu dni provedli 4 odběry
a následné transplantace ledviny.
Úvod: Transplantace Langerhansových ostrůvků (LO) je
metodou volby pro skupinu pacientů s diabetem 1.typu, kteří
trpí poruchou vnímání hypoglykémií. Vzhledem k nutnosti
imunosupresivní léčby je tato terapie indikována pro úzkou
skupinu pacientů, pro které hypoglykémie znamenají velmi
významné omezení a ohrožení na životě.
Metodika: Cílem této práce je zhodnotit výsledky metabolických testů u skupiny pacientů zařazených na čekací
listinu (WL) k transplantaci LO a následně transplantovaných
v období od 5/2013 do 5/2014. Z metabolických testů jsou
prováděny mixed meal test, HbA1c a kontinuální monitorace glykémií (CGM). Mixed meal test (MMT) se provádí po stimulaci jídlem (sacharidy: 60 g, proteiny: 12,5 g, lipidy: 12,6 g,
energie: 1 724 kcal). Kontinuální monitorace glykémií se provádí přístrojem Dexcom G4 Platinum® a hodnotí se procento
glykémie v referenčním rozmezí a procento glykémií mimo
referenčního rozmezí.
Výsledky: Od 5/2013 do 5/2014 bylo na čekací listinu zařazeno 9 pacientů s Diabetes mellitus 1 typu. a nedetekovatelným C–peptidem. Průměrná kapilární glykémie u pacientů
na WL byla 9,43 mmol/l (údaje z CGM).
Transplantaci podstoupilo 5 pacientů. Hodnoty C-peptidu v MTT testu byly (průměr + SD) 0 min. – 0,05 nmol/l, ± 0,05;
30 min. – 0,22 nmol/l, ± 0,21; 60 min. – 0,35 nmol/l, ± 0,26;
90 min. – 0,46 nmol/l, ± 0,29; 120 min. – 0,57 nmol/l, ± 0,32.
Průměrná glykémie u pacientů po transplantaci Langerhansových ostrůvků byla 6,22 mmol/l (údaje z CGM) .
Závěr: Transplantace Langerhansových ostrůvků vedla
ke stabilizaci glykémií, snížila výskyt těžkých hypoglykémií
a glykémií v hyperglykemickém rozmezí. Všichni pacienti
po transplantaci měli měřitelné koncentrace C-peptidu, které
potvrdily přítomnost funkčních beta buněk.
SO-8
TRANSPLANTACE LEDVIN OD NEBIJÍCÍCH
DÁRCŮ
Jirek Pavlíková M.
Fakultní nemocnice Plzeň Interní klinika Nefrologické oddělení
Lůžková část
Lestrade@centrum.cz
Možnosti transplantace ledvin se v dnešní době zdárně
rozšiřují a s nimi i pozitivní výsledky. Při transplantaci ledvin
od tzv. NHBD dárců („non heart beating donor“) mluvíme
o stavu, kdy u dárce v době odběru zcela vymizela srdeční
aktivita. Tato metoda se rozlišuje od HBD („heart beating donor“). Rozdíl této transplantace je u něho to, že srdce dárce
v době odběru orgánu bije, ale je u nich jasná prognóza a tou
je jistá smrt mozku. Dárce s nebijícím srdcem dnes lékaři
klasifikují dle Maastrichtských kriterií, které má pět stupňů.
Do roku 2003 byly čtyři, později byl přiřazena i stupeň pátý.
Dalším z rozhodujících rozlišení je kontrolovaný a nekontrolovaný dárce ledvin. Rozhodující je stanovení přesného
času úmrtí a zástavy srdeční akce. Doba celkové tzv. teplé
a studené ischemie a manipulační tedy operační čas. Dalším
z hlavních kriterií je transplantační zákon, který musí být vždy
důsledně dodržen. Čekající pacient je nejprve zaregistrován
do WL („waiting“ listiny), musí podstoupit veškerá předoperační vyšetření, speciální odběry krve k určení, zda je vhodný pro příjem ledviny, vyloučení nežádoucích vlivů, které by
mohly způsobit selhání voperovaného orgánu u labilních
jedinců ev. i psychiatrické konzilium a u pacientů s vícenásobně selhaným orgánem vzít v potaz vysokou míru rizika
nepřijetí štěpu pacientovým tělem. Pacient musí být rovněž
dobře připraven a obeznámen se situací, protože nikdy nelze
s jistotou určit, kdy přesně bude výkon proveden.
V současnosti je v České republice sedm center pro
transplantace orgánů. Ke každému z těchto středisek patří řada měst, která spadají pod daná Transplantační centra.
K Transplantačnímu středisku FN Plzeň patří i pacienti z měst
jako jsou např. Cheb, Most, Karlovy Vary a další. Podrobněji
bude tato přednáška reflektovat současný stav transplantací od NHBD dárců a bude se věnovat aktuálním výsledkům
Plzeňského Transplantačního centra.
Tato studie je součástí grantového projektu: Průběh diabetu a
jeho komplikací po transplantaci Langerhansových ostrůvků NT
1420 – 3/2013.
Tato studie je součástí grantového projektu)………………
71
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
SO-10
TRANSPLANTACE LANGERHANSOVÝCH
OSTRŮVKŮ V IKEM 2005 – 5 /2014
SO-11
TRANSPLANTACE JATER TECHNIKOU SPLIT
Broučková E.
Dovolilová E. , Girman P. , Kříž J. , Berková Z. , Zacharovová K.(1), Koblas T.(1), Vargová L.(2), Mindlová M.(2),
Vávrová E.(2), Leontovyč I.(1), Habart D.(2), Fábryová E.(1),
Neškudla T.(2), Kosinová L.(1), Saudek F.(2)
(1)
(2)
(2)
(1)
Laboratoř Langerhansových ostrůvků, IKEM, Praha, (2)Klinika
diabetologie, IKEM, Praha
(1)
evdo@ikem.cz
Úvod: Transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků je alternativní způsob léčby k orgánové transplantaci. Je indikována pro vybrané diabetické příjemce (T1DM)
s poruchou vnímání hypoglykémie a pro rizikové diabetické
příjemce ledvin. V IKEM se provádí alogenní transplantace
ostrůvků, kombinované transplantace jater a ostrůvků, kombinované transplantace ledviny a ostrůvků a autotransplantace.
Metodika: K izolaci ostrůvků se používají pankreaty
od zemřelých dárců, které splňují daná kriteria a nejsou
vhodné k orgánové transplantaci. Používá se metoda intraduktální injekce roztoku kolagenázy, jejímž cílem je kontrolovaně uvolnit jednotlivé ostrůvky od exokrinní tkáně a přitom
nepoškodit jejich strukturu ani funkci. Následuje jejich purifikace, založená na principu centrifugace v tzv. hmotnostním
gradientu, kdy se jednotlivé komponenty tkáně pankreatu
usazují v rozdílných vrstvách odpovídajících jejich specifické
hmotnosti. Po opětovném promytí se ostrůvky uloží na tkáňové kultury a transplantují do 24 hodin od izolace. Pro
transplantaci je potřebné min. množství 300 000 ostrůvkových ekvivalentů (6 000 IEQ na kg hmotnosti příjemce).
Výsledky: V období 2005-5/2014 bylo provedeno 325
izolací ostrůvků a 84 transplantací.
30 pacientů dostalo ostrůvky samotné, z nichž 10 pacientů obdrželo 1 infuzi ostrůvků, 10 pacientů 2 infuze
a 10 pacientů 3 infuze ostrůvků (celkem 60 implantací).
U 10 pacientů podstupujících pankreatektomii byla provedena autologní transplantace ostrůvků, 8 pacientům byly
transplantovány ostrůvky společně s ledvinou, 4 pacienti
dostali ostrůvky s játry.
Po 3 letech od poslední alogenní transplantace je u 80 %
pacientů pozitivní hladina C-peptidu, 54 % pacientů má
o více než 30 % nižší denní dávku inzulinu (pouze 5 pacientů
mohlo dočasně přerušit podávání inzulinu), 40 % pacientů
má glykovaný hemoglobin (HbA1c) pod 53 mmol/mol a 60 %
pacientů nezaznamenalo ani jeden případ těžké hypoglykémie.
Závěr: Transplantace Langerhansových ostrůvků představuje oproti orgánové transplantaci pankreatu podstatně
bezpečnější metodu obnovy endogenní sekrece inzulinu.
U labilního diabetu eliminuje závažné hypoglykémie, ale
k ukončení inzulinové léčby vede zatím zřídka. Díky pokrokům v laboratorní přípravě i v samotné transplantaci se však
výsledky postupně zlepšují.
Podpořeno projektem (ministerstva zdravotnictví) rozvoje výzkumné organizace 00023001 (IKEM) – Institucionální podpora.
Klinika transplantační chirurgie JIP, IKEM, Praha
brouckovaeva@azet.sk
Práce je zaměřena na téma transplantace jater. Nejprve předkládá stručný úvod do transplantologie a poté blíže
seznamuje se současnou situací v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Podrobněji se věnuje transplantaci jater technikou split, kdy se jedna játra dárce rozdělí pro dva
příjemce. Tato operace byla v IKEMu provedena v minulém
roce, a to úspěšně. Součástí sdělení je kazuistika páru, který
tuto transplantaci podstoupil. Indikací k transplantaci bylo
v tomto případě akutní selhání jater po otravě houbami. V této části jsou zároveň představena specifika ošetřovatelské péče na JIP KTCH. V závěru jsou prezentovány statistické
údaje, které se k danému tématu vztahují a zároveň shrnují
danou problematiku.
SO-12
PRVNÍ SPLIT JATER PRO DVA DOSPĚLÉ
PŘÍJEMCE Z POHLEDU PERIOPERAČNÍ
SESTRY
Novotná M., Eignerová A., Hladíková A.
Klinika transplantační chirurgie – operační sály, IKEM, Praha
novotna-michaela@centrum.cz
Transplantační chirurgie v oblasti transplantace jater zaznamenává v poslední době nebývalý pokrok. Odběr celých
jater „full size transplantation“ je v současné době na našem
pracovišti doplněn stále častěji využívanou metodou redukce
jaterního štěpu „reduced size liver transplantation“ a splitem
jaterního štěpu „split liver transplantation“.
Metoda split liver transplantation saturuje potřebu
transplantace jednoho orgánu dvěma příjemcům. V září loňského roku se na našem pracovišti podařilo poprvé uskutečnit split jater pro dva dospělé příjemce. Jednalo se o manželský pár s akutním selháním jater po požití prudce jedovaté
muchomůrky zelené – hlíznaté (Amanita phalloides).
V přednášce seznámíme přítomné s odbornou, provozně
technickou a personální náročností tohoto výkonu. Prezentace zahrnuje jak samotný split jater in vivo, tak následně paralelně provedené transplantace jaterních štěpů.
SO-13
PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ PERSONÁLU
V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI O PACIENTY
PO TRANSPLANTACI JATER SE ZAMĚŘENÍM
NA TOXONUTRITIVNÍ CIRHÓZU
Wagnerová E., Rutarová J.
CKTCH Brno
eva.wagnerova@cktch.cz
V Brně se OTJ provádí od roku 1983. V tomtéž roce byla
OTJ uznána za klinickou léčebnou metodu u jaterních onemocnění, u kterých byly již vyčerpány všechny konzervativní
metody.
Za těch 31 let se postupně měnily indikace k OTJ. Zpočátku převažovali pacienti s tumory, postupně se dostávala
72
na řadu ostatní onemocnění – virové hepatitidy, autoimunní
onemocnění, cholestatické choroby a alkoholická cirhóza.
Ta představuje v posledních letech až 32 % indikací. Stejné
procento se indikuje v celém evropském regionu.
V mém sdělení se chci zaměřit na obtížnost péče
o tyto pacienty a především na specifika našeho oddělení.
Na transplantačním oddělení CKTCH Brno pečujeme o pacienty po transplantaci ledviny, srdce a jater. Navíc vyšetřujeme a zařazujeme pacienty do čekací listiny k transplantaci
jater. Dále je na našem centru transplantační ambulance,
kde jsou všichni pacienti po OTJ doživotně sledováni.
Velká většina pacientů s alkoholickou cirhózou patří
mezi non-compliance. Velká část těchto pacientů má bohužel velmi protrahovaný pooperační průběh s obtížnou ošetřovatelskou péčí. Personál se chová vysoce profesionálně,
ale velmi často u něj tito pacienti mohou vyvolat pocit marnosti práce. Někdy může dospět až k syndromu vyhoření, zvláště pak, když téměř u 30 % těchto pacientů dochází
k rekurenci původního onemocnění.
SO-14
TRANSPLANTACE TENKÉHO STŘEVA
Z POHLEDU KOORDINÁTORA PROGRAMU
k TxS a to se syndromem krátkého střeva a jaterní lézí na podkladě parenterální výživy a pro Gardnerův syndrom.
Závěr: Transplantace tenkého střeva již dávno přešla
z experimentální oblasti do oblasti klinického využití. V současné době představuje zavedenou léčebnou metodu pro
relativně úzkou skupinu závažně nemocných lidí, kteří mají
některou z forem konečného stadia onemocnění tenkého
střeva.
Citace:
1.OLIVERIUS M., KUDLA M., BALÁŽ P., VALSAMIS A. Transplantace tenkého střeva. Postgraduální medicína, 2008, roč. 10,
č. 9, s. 1026-1031.
2.OLIVERIUS M., KUDLA M., BALÁŽ P. IX. mezinárodní sympozium transplantace tenkého střeva, Brusel, 2005. Gastroenterologie a hepatologie, 2005, roč. 59, č.6, s. 310-312
3.OLIVERIUS M. Transplantace tenkého střeva. Medical Tribune 2008, č. 9, str. 4.
SO-15
„NEJENOM ODBĚR ORGÁNŮ...“
Lorková E., Černá J.
OCSS FN Hradec Králové
evalorkova@seznam.cz
Heřmanová B.
Klinka transplantační chirurgie IKEM, Praha
herb@ikem.cz
Úvod: Transplantace tenkého střeva (TxS) představuje
standardní léčebnou metodu pro pacienty se selháním střeva. První experimentální práce směřující k zahájení klinického
programu byly prováděny v IKEM již v sedmdesátých letech.
V současné době budou první dva nemocní zařazeni na čekací listinu.
Metodika: Transplantace střeva je život zachraňující
výkon pro nemocné se selháním funkce. První TxS provedl
Ralph Deterling, nemocný krátce po výkonu zemřel. V roce
1980 byl zaveden do léčby cyklosporin, což vedlo k rozvoji
transplantační medicíny. V roce 1988 provádí německý chirurg Deltz první úspěšnou TxS u člověka. Zavedení tacrolimu
v roce 1990 mělo za následek zlepšené přežívání nemocných
i štěpů. Na konci minulého tisíciletí se do léčby dostávají monoklonální protilátky v indukční terapii. Nejčastější příčiny
selhání střeva jsou: cévní katastrofy, břišní traumata, Crohnova choroba, poradiační enteritida a důsledky abdominálních
pooperačních komplikací. U dětí převládají gastroschisis, intestinální atrezie, nekrotizující enterokolitida, volvulus a malrotace. Vzácnější příčinou jsou funkční postižení střeva jako
chronická střevní pseudoobstrukce a Hirschprungova choroba. Z nádorových onemocnění jsou to desmoidní nádory
často v rámci Gardnerova syndromu. Indikační kritéria jsou
pevně stanovená. Tvoří je život ohrožující komplikace parenterální výživy (recidivující katétrové infekce, ztráta více než
dvou hlavních žilních přístupů, poškození jater), a dále excesivní ztráty tekutin a minerálů. TxS patří mezi nejsložitější
transplantační výkony. Náročnost nespočívá pouze ve složitosti chirurgického zákroku u pacientů po mnoha předchozích intervencích a s vysokými požadavky na kvalitu cévních
a digestivních anastomóz, ale také v nutnosti řešit následné
imunitní reakce dané přenosem velkého objemu lymfatické
tkáně. V IKEM bylo od roku 2009 vyšetřeno celkem 7 dospělých nemocných, kteří splňovali kritéria nezvratného selhání
tenkého střeva. T.č. probíhá zařazení prvních dvou pacientek
Ve Fakultní nemocnici Hradec Králové provádí naše
transplantační pracoviště v rámci transplantačního programu
nejenom odběry orgánů, ale i odběry tkání.
Spektrum tkání, které odebíráme od zemřelých dárců je
různé. Jde především o ty tkáně, které nelze v dostatečném
množství získat od žijících dárců. Každá tkáň má specifický
postup odběru a jeho zpracování. Velké množství – až 90 %
všech dárců je v našem centru využito i pro odběr tkání. Spolupracujeme s tkáňovou bankou, kde jsou všechny vzorky
zpracovány k dalšímu použití.
SO-16
AMBLANTNÍ NUTRIČNÍ PÉČE
U TRANSPLANTOVANÝCH NEMOCNÝCH
Mengerová O.
Oddělení nutričních terapeutů, IKEM, Praha
olme@ikem.cz
Cílem práce ambulantní nutriční péče je zlepšit nutriční
stav a prognózu nemocného. Nejčastější diagnózou našich
pacientů je transplantace štěpu jater respektive ledviny
v kombinaci s dalšími onemocněními (selhávání funkce ledvin / jater, malnutrice, psychická diagnóza, ulcerosní kolitida,
pankreatitida, diabetes mellitus).
U všech transplantovaných je nutriční režim vypracováván dle vyšetření a zhodnocení nutričního stavu nemocného
a to na základě stávajícího nutričního režimu pacienta a jeho
životního stylu. V dalších návštěvách nutriční ambulance jsou
prováděny výkony odbornosti nutričního terapeuta (nutriční
bilance SW nástrojem, další vyšetření a zhodnocení nutričního stavu pacienta, reedukace, případně indikace nutriční
podpory formou enterální výživy, nebo opakované sestavení
nutričního režimu). Široké spektrum onemocnění transplantovaných nemocných se odrazuje i na šíři nutričních a dalších
opatření.
73
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
Medzi pooperačné chirurgické komplikácie patrí arteriálna a venózna trombóza, krvácanie, ruptúra, urologické
komplikácie. Arteriálna a venózna trombóza môže vzniknúť
po technickej chybe pri konštrukcií anastomózy, odlúpení
aterosklerotického plátu z iliackej artérie, zalomením alebo
kompresiou cievneho zväzku pri nesprávnom uložení alebo
dislokácií štepu. Liečba – graftektómia. Krvácanie po transplantácii môže byť spôsobené nedostatočnou chirurgickou
hemostázou , tiež uremickou koagulopatiou. Ruptúra transplantovanej obličky sa môže vyskytovať pri náhlom edéme
obličky pri akútnej rejekcii, pri poškodení púzdra obličky
pri nešetrnej preparácii. Liečba- graftektómia.
Medzi urologické komplikácie patrí močová fistula alebo
obštrukcia odtoku moču. Ďalej sa vyskytujú poruchy funkcie
štepu a imunologické komplikácie – rejekcia. Akútna rejekcia
vzniká od prvého týždňa do 3 mesiacov po transplantácii.
Prejaví sa poklesom diurézy až anúriou, stúpnutím hladiny sérového kreatinínu, zvýšenou teplotou a pocitom tlaku
v oblasti štepu. Taktiež sa vyskytujú infekčné komplikácie –
bakteriálne infekcie (močové a respiračné).
Seznámení s prací ambulantního nutričního terapeuta
předvádíme na následujících kazuistikách tří pacientů:
1. kaziustika: Muž diabetik, po transplantaci štěpu jater,
dochází k selhávání funkce ledvin.
2. kazuistika: Pacient, s trvale nízkou tělesnou hmotností,
po transplantaci štěpu jater, indikován pro trvale aktivní
ulcerosní kolitidu – pankolitidu ke kolektomii.
3. kazuistika: Pacientka s anamnézou pankreatitidy,
po transplantaci ledviny, připravována na transplantaci
štěpu jater.
Při sestavování nutričního režimu pro tyto nemocné používá nutriční terapeutka široké spektrum kombinací dietních opatření – doporučení u jedné diagnózy často vylučuje
některá opatření u další diagnózy.
Ambulantní nutriční péče u transplantovaných nemocných se významně podílí na úpravě nutričního stavu
a prognózu těchto nemocných. Veškeré zdravotní výkony
odpovídající aktuálnímu nutričnímu stavu jsou účelně prováděna erudovanou nutriční terapeutkou.
Nutriční terapeut v ambulanci je nedílnou součástí ošetřovatelského týmu a nelze ho nahradit jiných zdravotnických
pracovníkem.
SO-18
VYUŽITÍ IMUNOADSORPCE
V TRANSPLANTOLOGII
SO-17
VČASNÉ KOMPLIKÁCIE V POOPERAČNOM
OBDOBÍ U PACIENTA PO TRANSPLANTÁCII
OBLIČKY
Eretová Z., Paříková A., Viklický O.
Klinika nefrologie – hemodialyzační oddělení TC IKEM Praha
zuzana.eretova@ikem.cz
Findurová J.(1)
(1)
Chirurgická klinika s Transplantačným centrom, UNM, Martin
Imunoadsorpce je léčebná eliminační metoda, při které neodstraňujeme ani nenahrazujeme plazmu (na rozdíl
od výměnné plazmaferézy), ale pouze z plazmy vychytáváme protilátky. Zvolený substrát se naváže na specifickou
náplň imunoadsorpční kolony. Využití imunoadsorpce při
transplantaci s AB0 inkompatibilitou spočívá ve snížení hladiny imunoglobulinů (anti-A nebo anti-B protilátek) z plazmy
u příjemce orgánu.
Výkon se provádí na separátoru krevní plazmy (s centrifugou nebo filtračním zařízením) pomocí odběrového setu, adsorpční kapsle (kolony) a potřebných roztoků. Typ imunoadsorpční kolony je vybrán v závislosti na krevních skupinách
dárce a příjemce, ale můžeme také použít tzv. nespecifickou
kolonu.
Cévní přístupy používané při eliminaci jsou arteriovenózní fistule nebo dvouluminový centrální žilní katetr. Během
imunoadsorpce je krev odváděna mimotělním oběhem
do přístroje. Zde je centrifugací nebo filtrací oddělena plazma
od krevních elementů, která následně protéká adsorpční
kolonou, ve které dochází k vychytání požadovaných imunoglobulinů. Očištěná plazma je spolu s krvinkami vrácena
mimotělním oběhem zpět pacientovi. Doba trvání procedury
závisí na požadovaném objemu vyčištěné plazmy. Může to
být i 5 – 6 hod. Po dobu výkonu jsou u pacienta sledovány
vitální funkce a odebírány specifické náběry. Celkový počet
procedur a jejich frekvence jsou podmíněny aktuální hladinou protilátek. Ve svém příspěvku prezentujeme naše zkušenosti s imunoadsorpcemi při AB0 inkompatibilních transplantacích ledvin od roku 2011. Součástí je i kasuistika pacientky
před AB0 inkompatibilní urgentní transplantací jater.
Závěr: V zahraničí se používají imunoadsorpce při
transplantacích ledvin od žijících dárců s AB0 inkompatibilitou již několik let s velmi dobrými výsledky a jsou téměř rutinním výkonem. Budoucnost transplantologie patří selektivním
janafindurova@gmail.com
Transplantácia obličky sa v súčasnosti považuje za optimálne riešenie pri chronickom zlyhaní obličiek. Pri transplantácií dochádza k prenosu orgánu medzi jednotlivcami –
allotransplantácia. Môže ísť o orgán (oblička) od živého alebo
mŕtveho darcu. Transplantovaná oblička predstavuje cudzie
tkanivo, ktoré vyvoláva u príjemcu imunitnú odpoveď. Z toho
dôvodu musí byť zhoda v AB0 a typizáciu HLA antigénov
medzi darcom a príjemcom. Transplantácia obličky sa vykonáva v transplantačných centrách v Košiciach, Bratislave,
Banskej Bystrici a v Martine.
V bezprostrednom pooperačnom období je dôležité
zodpovedne monitorovať celkový stav pacienta. Pri prevezení z operačnej sály je pacient napojený na EKG monitor
a pulzný oxymeter. Sestra musí posudzovať stav vedomia,
návrat obranných reflexov, zabezpečiť vhodnú polohu (poloha na chrbte s mierne zvýšenou hlavou) , zaistiť bezpečnosť
pacienta (bočnice), sledovať vitálne funkcie (TK, P, D, saturácia kyslíkom) každých 15 minút v prvej hodine, neskôr každú polhodinu až hodinu a potom individuálne podľa stavu
pacienta a zaznamenávať do dokumentácie. Aplikovať oxygenoterapiu (4 – 10l/min), sledovať periférne prekrvenie
tkanív, stav kože (farba tváre, akrálnych častí, kapilárny návrat
krvi, pulzácia artérií). Napojiť zberné vrecko na moč a sledovať hodinovú diurézu, monitorovať bilanciu tekutín (PVT
každú hodinu). Posúdiť spôsob zaistenia venózneho prístupu
(CVK), monitorovať CVT a TT každých 6 hodín. Sledovať krytie
operačnej rany, napojiť drény, sledovať množstvo a charakter drénovaného obsahu, monitorovať príznaky vnútorného
krvácania. Monitorovať bolesť (VAS), aplikovať ordinované
analgetiká, sledovať ich účinok.
74
metodám, které budou moci zachytit z plazmy nebo přímo
z krve pouze určitý faktor, s minimem vedlejších účinků,
ovšem za ekonomicky přijatelných podmínek. V současné
době je brzdícím činitelem rozvoje vysoká cenová nákladnost
metody.
SO-21
PÉČE O PACIENTA PO TRANSPLANTACI
LEDVIN
Charamzová B., Iránková M., Kadláčková V., Rokytová S.
II. chirurgická klinika, FNOL
SO-19
NAŠE ZKUŠENOSTI S PLAZMAFERÉZOU
U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ LEDVIN
Martina@irankovi.com
Hamšíková J., Wagnerová E.​​
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno
eva.wagnerova@cktch.cz
Úvod: Léčebná plazmaferéza (TPE) je mimotělní očišťovací metoda odstraňující z krve plasmu, která je nahrazena
buď albuminem nebo čerstvě zmrazenou plasmou. Plasmafereza se využívá k léčbě onemocnění, která jsou způsobena
autoprotilátkami, imunitními komplexy, paraproteiny apod,
tedy látkami s vysokou molekulovou hmotností, které se
odstraňují touto metodou. V transplantologii se používá TPE
v léčbě akutní protilátkové rejekce, snížení vysokého titru
panel reaktivních protilátek před transplantací ledviny
a také v léčbě recidivy fokálně segmentální glomerulosklerozy (FSGS) ve štěpu. Vlastní sdělení: Na 3 kazuistikách prezentujeme vlastní
zkušenosti s TPE. Používáme membránovou separaci plasmy
(MPS). V jednom případě jsme metodu úspěšně použili u recidivy FSGS ve štěpu, další 2 kazuistiky jsou věnovány léčbě
akutní humorální rejekce. Nezaznamenali jsme žádné komplikace, ani alergickou reakci na plasmu, ani krvácivé projevy
v rámci přechodného hypokoagulačního stavu po MPS. Jako
antikoagulaci jsme použili Clexane v dávce 0.2 až 0.4ml i.v.
Závěr: Léčebná plazmaferéza je standartní metodou
u vybraných, většinou autoimunitních onemocnění. Má své
jasně definované postavení v transplantologii. Při monitorování a včasném reagování na potenciální komplikace (pokles
koagulačních faktorů) je bezpečnou a účinnou metodou.
SO-20
VYUŽITÍ MEMBRÁNOVÉ PLAZMAFERÉZY
V TRANSPLANTOLOGII LEDVIN
Klozová J., Mošová D.
Interní klinika FN Ostrava Transplantační JIP
daniela.mosova@fno.cz
Autoři ve svém sdělení představí využití plazmaferézy
v transplantologii ledvin.
Léčebnou plazmaferézu lze využít jak před transplantací
ledviny /vysoká hladina protilátek příjemce/, tak po transplantaci ledviny / humorální rejekce/.
Plazmaferéza jako léčebná metoda je nedílnou součástí
našeho pracoviště, včetně sledování výsledků terapie a doby
zachování funkčnosti štěpu.
Je to invazivní výkon, nutnost 5 – 7 opakování, možné
nežádoucí účinky terapie, technické komplikace v průběhu
terapie.
V našem filmovém klipu chceme ukázat přípravu
přístroje, napojení pacienta, monitoring.
Autorky se v prezentaci zabývají pooperační péčí u pacientů po transplantaci ledvin. Transplantace ledvin je výkon,
který vyžaduje multidisciplinární spolupráci řady odborníků
nejen během operačního výkonu, ale i v pooperační péči.
V tomto období je také nezbytná spolupráce samotných
pacientů.
Autorky se v této prezentaci věnují:
· Stručné historii transplantace ledvin
·Indikačním kritériím pro zařazení pacienta k transplantaci
ledviny
· Stručný přehled transplantací ve FNOL
· Péče o pacienta po transplantaci ledviny
V prezentaci se autorky věnují pooperační péči o dárce
a příjemce po první příbuzenské transplantaci ledvin ve FNOL
provedené na II. chirurgické klinice. Transplantace byla provedena 3. 4. 2012 a jednalo se o jednovaječná dvojčata (sestry)
ve věku XX. V prezentaci je zdokumentován pooperační průběh hospitalizace na JIP II. chirurgické kliniky do doby přeložení na III. interní kliniku.
Prezentace dále obsahuje statistická data o transplantacích ledvin ve Fakultní nemocnici Olomouc za uplynulých 30
let.
SO-22
LYMFOKÉLA PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Šmakalová H., Pospíšilová V.
Centrální operační sály a sterilizace, Fakultní nemocnice Olomouc
helena.smakalova@fnol.cz
Lymfokéla je kolekce tekutiny, která se může vytvořit
po transplantaci ledviny. Její tlak na vývodné močové cesty může vést k poškození funkce ledviny nebo až k jejímu
selhání. Incidence lymfokély po transplantaci je až 40 %,
její průběh je zhruba v polovině případů asymptomatický,
bez projevů vůči transplantované ledvině, symptomatický
průběh vyžaduje operační intervenci.
Na našem pracovišti se jako operační řešení této komplikace provádí laparoskopická fenestrace lymfokély s drenáží
jejího obsahu do peritoneální dutiny.
75
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
SO-23
JAK POKRAČUJE PROJEKT
„AMBASADOR TRANSPLANTACE“
SO-25
TRANSPLANTÁCIE OBLIČIEK U SENIOROV
Homolková V., Kolářová M.
Klinika nefrologie, IKEM, Praha
Nefrologicko – transplantačné oddelenie, FNsP F. D. Roosevelta,
Banská Bystrica
vladena.homolkova@ikem.cz
j.kotianova@centrum.sk
Projekt Ambasador transplantace vzniknul ku příležitosti
Světového dne ledvin 2012 a jeho hlavním cílem bylo a je
zlepšit povědomí pacientů s nezvratným selháním ledvin
o transplantacích ledvin, včetně transplantací ledvin od žijících dárců a zapojit do celého procesu informovanosti
pacientů více sestry.
Během kurzů, které již v rámci programu Ambasador
transplantace proběhly, jsme do konce roku 2013 proškolili
již 130 sester z nefrologických pracovišť z celé České republiky. Sestry během kurzu získaly informace o problematice
transplantací ledvin od lékařů a sester z IKEM. Každý účastník
kurzu obdržel písemné materiály – soubor všech přednášek
a edukační brožury. Kurz byl zakončen závěrečným testem.
Náplní práce sestry „Ambasadorky transplantace“ je aktivně spolupracovat s lékaři při vyhledávání pacientů vhodných k transplantaci, ať už od živého dárce nebo k zařazení
do čekací listiny na transplantaci od dárce zemřelého a věnovat se edukaci nemocných o transplantaci ledviny na svých
pracovištích.
Nadále jsme v kontaktu se všemi účastníky kurzu a pro
již proškolené sestry jsme uspořádali v IKEM v květnu 2013
sympozium o transplantacích ledvin od žijících dárců, jehož
součástí byl i odpolední workshop, kde jsme se snažili společně analyzovat problémy, se kterými se Ambasadorky při své
činnosti setkávají a navrhnout jejich řešení.
Závěr: Dle výsledků dotazníkového šetření se aktivně
do projektu v prvních měsících zapojilo 69 % pracovišť a vyškolené sestry se věnují činnosti Ambasadorky. Podílejí se tak
na informovanosti pacientů o transplantaci ledviny. Reakce
pacientů na rozhovor se sestrou Ambasadorkou jsou většinou pozitivní a tuto možnost edukace vítají.
V prezentaci chci informovat o dvou a půl letech trvání
projektu Ambasador transplantace, o výsledcích dotazníkového šetření pro sestry – Ambasadorky a o akcích, které již
v rámci projektu proběhly a dále budou probíhat.
Úvod: Demografické prieskumy predpovedajú, že v roku
2050 bude v seniorskom veku až 17 % populácie. U ľudí nad
65. rokov dochádza starnutím k funkčným a morfologickým
zmenám obličiek, znižuje sa prietok krvi, metabolizmus
vápnika, či eliminácia inzulínu. V dôsledku starnutia
populácie sa zvyšuje aj počet starších pacientov s obličkovým
zlyhaním. Pri liečbe chorôb obličiek v 4. – 5. štádiu u seniorov
prichádza do úvahy konzervatívna liečba, dialyzačná liečba
a transplantácia obličky. Seniorsky vek nie je kontraindikáciou
pre transplantáciu obličky. Na čakacej listine neustále stúpa
počet starších čakateľov.
Súbor: Objektom skúmania bolo 20 pacientov ≥ 65 rokov transplantovaných v TC B. Bystrica v rokoch 1998 – 2013,
9 mužov, 11 žien, vekový priemer 67,9 r. (65-75r.) z hľadiska
prežívania a komplikácii. Ako príklad uvádzame kazuistiku
jedného z nich.
Výsledky: 66-ročný pacient s CHRI v HD programe
od 19. 11. 2008 na podklade akútneho renálneho zlyhania
pri v. s. GN. 23. 10. 2011 transplantácia kadaveróznej obličky, darca 65r. muž. Transplantácia bez komplikácii, pooperačne primárna funkcia štepu s pomalým poklesom
kreatinínu. Na 10. deň podávame pulz SM do 3g, bez efektu.
11. 11. 2011 biopsia transplantovanej obličky so záverom:
bez jednoznačných histomorfologických známok akútnej
celulárnej aj humorálnej rejekcie. Vzhľadom na výsledky
biopsie a opakovaný nález hyperkaliémie sme vertovali
imunosupresiu cyklosporín na certican. Postupne dochádza
k poklesu kreatinínu a kália. Pacient mal v ľavej vlastnej
obličke JJ stent pre konkrement od r. 2009. Pod ATB krytím
urológ extrahoval JJ stent aj s konkrementom. Pacient opakovane preliečený ATB pre uroinfekt. Ďalšou komplikáciou
bola po transplantácii FAP. Pacient ponechaný na beta blokátore a LMWH. 6.12.2011 pacient v stabilizovanom stave
prepustený domov. 20.2.2013 pacient hospitalizovaný ako
infekt DC, dyspeptický syndróm, febrility. Preliečený i.v
ciphinom s dobrým efektom. Dochádza k poklesu zápalových
parametrov a kreatinínu. Po piatich dňoch v stabilizovanom
stave prepustený domov.
Záver: Pacient pravidelne sledovaný na transplantačnej ambulancii. Renálne parametre sú v norme. Má v pláne
pravostrannú nefrektómiu pre trvalú pozitivitu moču, ktorá bola opakovane preliečená. Zdroj môže byť vo vlastných
obličkách.
Kotianová J., Kazárová S.
SO-24
ÚSPECHY TRANSPLANTÁCIÍ OBLIČIEK
NA HDS KEŽMAROK (SLOVENSKO)
Lásková O.(1), Gašparovičová Š.(2), Bílá M.
(1,2)
DIALCORP OZ Kežmarok, SK
mbila@dialcorp.sk
História transplantačného programu na našom pracovisku 2006 – 2013
Kazuistika
76
SO-26
POLYCYSTICKÉ OBLIČKY
U TRANSPLANTOVANÝCH PACIENTOV
– NEFREKTOMOVAŤ ALEBO
NENEFREKTOMOVAŤ?
SO-28
HMOTNOSŤ AKO RIZIKOVÝ FAKTOR
DIABETES MELLITUS PO TRANSPLANTÁCII
OBLIČKY
Krajčovičová G., Piterková G.
Chirurgická klinika a transplantačné centrum, Jesseniova lekárska fakulta a univerzitná nemocncia, Martin, SR
Jurčáková E., Knappová A., Dedinská I.
Nefrologicko – transplantačné oddelenie, FNsP F. D. Roosevelta,
Banská Bystrica
bika35@centrum.sk
Úvod: Polycystická choroba obličiek (PCO) je vrodené,
geneticky podmienené ochorenie, charakterizované prítomnosťou mnohopočetných balónikovitých vačkov – cýst, postihujúcich jednu alebo obidve obličky. Vzhľadom k ich veľkosti,
recidivujúcim infekciám a renálnym kolikám v predtransplantačnom období je potrebné mnohokrát nefrektomovať.
Cieľom štúdie je porovnanie vývoja základného ochorenia (PCO) u dvoch geneticky príbuzných.
Súbor: Dvaja bratia vo veku 42 a 43 rokov, v čase Tx 32
a 37rokov , predtransplantačne boli dialyzovaní 1,5 a 2,5 roka.
U obidvoch pred Tx. nebola vykonaná ani jedna nefrektómia.
Výsledky: U prvého pacienta v potransplantačnom období pre recidivujúce uroinfekty bola v roku 2010 vykonaná
prvá nefrektómia, po 6-ročnej funkcii štepu, s kreatinínom
346 a po 8-ročnej funkcii štepu, s kreatinínom 360 v roku
2012 bola vykonaná druhá nefrektómia. U druhého pacienta
sa v potransplantačnom období nevyskytli žiadne uroinfekty,
kreatinín 157, nefrektómia robená nebola.
Záver: K nefrektómii vlastných polycystických obličiek
treba pristupovať individuálne. Pri častých a neustále sa
opakujúcich uroinfektoch je určite žiadúce rozhodnúť sa pre
nefrektómiu. Na druhej strane u pacientov, ktorým polycystické obličky nerobia žiadne problémy, nie je nutné pristúpiť
k nefrektómii.
evajurcakova@gmail.com
Úvod: Novodiagnostikovaný diabetes mellitus po transplantácii (NODAT) je závažná a častá metabolická komplikácia po transplantácii orgánu. Toto ochorenie diagnostikujeme
najčastejšie prvých 6 mesiacov po transplantácii. Incidencia
sa pohybuje od 4 – 25 % v závislosti od transplantovaného
orgánu, čo súvisí s vysokými dávkami imunosupresie v potransplantačnom období. U pacientov po transplantácii
obličky (TO) NODAT zvyšuje kardiovaskulárnu morbiditu
a mortalitu. Nepriaznivo tým ovplyvňuje prežívanie pacienta
a štepu.
Metodika a výsledky: Retrospektívne sme zhodnotili
súbor 120 pacientov minimálne 5 rokov po TO. Súbor sme
rozdelili podľa diagnózy diabetes mellitus (DM) na pacientov
s DM 1. typu, 2. typu, NODAT a pacientov bez DM. Sledovali
sme nasledujúce parametre: hmotnosť, cholesterol, trigacylglyceroly užívanie hypolipidemík. Zistili sme vyšší vek diabetikov v čase TO a vyššiu hmotnosť v skupine pacientov s DM.
Rozdiel v hodnotách cholesterolu a triacylglycerolov sme
nezaznamenali.
Záver: U pacientov po transplantácii obličky je nutná
identifikácia rizikových faktorov NODAT (hmotnosť, BMI,
lipidogram, vek, rodinná anamnéza). V rámci primárnej prevencie môžu sestry pacientov vhodne edukovať o zdravom
životnom štýle.
SO-27
ŘETĚZOVÁ TRANSPLANTACE LEDVIN
SO-29
OBEZITA A JEJÍ VLIV NA ÚSPĚŠNOST
NA TRANSPLANTACE LEDVIN
Rychlíková D.
Růžičková M., Chrástecká M.
Klinika transplantační chirurgie JIP, IKEM, Praha
FN Olomouc, III. interní klinika
rychlikovadagmar@email.cz
ruzicka.marie@seznam.cz
Práce se zabývá transplantací ledvin. Úvod je zaměřen
na téma transplantologie všeobecně, dále se věnuje problematice transplantace ledvin. Poté seznamuje se situací v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Podrobně se
sdělení věnuje řetězové transplantaci ledvin, která byla poprvé úspěšně v ČR provedena před dvěma lety. Současně je
představena celá koordinace a plánování řetězové transplantace od začátku po její uskutečnění. Na tuto část navazuje
i bližší seznámení se specifiky péče o dárce na JIP KTCH. Závěrem je shrnutí statistických údajů, které dotváří celkový
obraz problematiky řetězové transplantace ledvin. Úvod: Obezita se stává v posledních letech díky vzrůstající prevalenci významným medicínským problémem.
Sdělení: Tuková tkáň není pouze místo skladování energie. Jedná se o složitou strukturu zahrnující metabolické,
endokrinní, imunitní a zánětlivé pochody. Tukové buňky –
adipocyty – produkují protizánětlivé cytokiny, které přitahují
příslušné imunitní buňky (makrofágy) a výsledkem je chronický zánět a syndrom systémové zánětlivé reakce. Takový
probíhající zánět působí škodlivě na řadu orgánů a může vést
k poškození štěpu u obézních transplantovaných pacientů.
Výsledky a závěr: Pro obézní pacienty je ve srovnání
s dialýzou přínosnější transplantace, avšak řada center pacienty s BMI nad 35 do čekací listiny nezařazuje. Snahou je
významné snížení BMI ještě před transplantací (změna životního stylu, chirurgická či medikamentózní léčba).
77
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
SO-30
PRÁCE KOORDINÁTORA PÉČE O PACIENTY
PO TRANSPLANTACI LEDVINY
Suchá A., Ondráková M.
Klinika nefrologie, IKEM, Praha
adpr@ikem.cz
Pozice koordinátora péče o pacienty po transplantaci
ledviny vznikla zhruba před sedmi lety. Náplní jeho práce je
edukace pacientů po transplantaci ledviny, ale také zajištění kontaktu mezi pacientem, praktickými lékaři a spádovými
nefrology s lékaři oddělení Kliniky nefrologie Transplantcentra IKEM. Nedílnou součástí práce koordinátora je i aktualizace
databáze transplantovaných pacientů.
S nárůstem transplantací a s delším přežíváním nemocných s funkčním štěpem stoupá i počet transplantovaných
pacientů, kteří jsou sledováni v ambulanci Kliniky nefrologie
IKEM. V současné době je to více než 2 500 pacientů. Při tomto objemu nemocných bylo třeba celý systém ambulantního
sledování po transplantaci ledviny zefektivnit a zajistit pacientům i nadále co nejvyšší kvalitu následné péče. Jako
vhodné řešení se ukázalo přesunutí části ambulantního sledování těchto pacientů do regionů. V praxi to vypadá tak,
že pacient dochází střídavě na kontroly v místě bydliště
a v IKEM.
V zájmu zajištění průběžné, kvalitní komunikace s regionálními lékaři byla pozice koordinátora péče o pacienty
po transplantaci ledviny v IKEM posílena o 2 sestry a v dubnu
letošního roku vzniklo i nově Oddělení koordinátorů kliniky
nefrologie. Aby byla frekvence kontrol a potřebných vyšetření jednotná, sestavili jsme přehlednou tabulku Sledování
pacientů po TX ledviny, která vychází z doporučení International Society of Nephrology a zvyklostí naší kliniky. Společně s našimi IT kolegy jsme také vytvořili počítačový program
pro následné sledování jednotlivých pacientů. Do tohoto systému lze zadávat i zprávy koordinátora, externí laboratorní
výsledky či lékařské zprávy.
Úkoly koordinátorů Kliniky nefrologie v rámci IKEM zůstaly stejné, ale hlavním podílem jejich práce se stala právě
spolupráce s lékaři z regionů.
Závěr: Cílem mé prezentace je seznámit sestry s touto ne
zcela běžnou pracovní pozicí a blíže je informovat o edukaci
nemocných po transplantaci ledviny.
SO-31
KVALITA ŽIVOTA IMUNOSUPRIMOVANÉHO
PACIENTA PO TRANSPLANTACI LEDVIN
Čagánková E. (1), Hošková M. (2)
ZČU v Plzni, katedra Ošetřovatelství a porodní asistence,
FN Plzeň, I.IK M – JIP
(1)
(2)
cagankov@kos.zcu.cz
Transplantace ledvin významnou měrou ovlivňuje kvalitu
života pacientů. Po úspěšném provedení výkonu následuje doprovodná léčba, která má svá specifika. Její součástí
je dodržování nejen určitých opatření v dietním a pitném
režimu, ale především užívání imunosupresivních léků. Imunosuprese je nutná, aby nedošlo k odmítnutí transplantovaného orgánu příjemcem, ale zároveň je spojena s možným
výskytem nežádoucích účinků. Naší snahou bylo zjistit, jak
vnímají transplantovaní pacienti tato omezení ve svém
životě, jakým způsobem se s nimi vyrovnávají a zmapovat
problémy, s kterými by potřebovali pomoci.
Hlavním cílem šetření bylo zjistit, jaký vliv má transplantace ledvin na vnímání kvality života v závislosti na délce
od transplantace, věku a pohlaví. Další naše zaměření se týkalo získaných informací o imunosupresivní léčbě.
Dílčí cíle:
Cíl č. 1: Zmapovat druhy užívaných imunosupresivních léků,
jejich vedlejší účinky souvisejících s touto léčbou.
Cíl č. 2: Zjistit, do jaké míry jsou pacienti schopni dodržovat
doporučení, týkající se užívání imunosuprese a změn
v dietním a pitném režimu po transplantaci ledvin.
Cíl č. 3: Zjistit, zda má transplantace ledvin vliv na vnímání kvality života a změnu životního stylu v závislosti
na věku a pohlaví.
Charakteristika souboru: vzorek respondentů tvořili
pacienti, kteří podstoupili transplantaci ledviny a jsou dispenzarizováni v transplantační ambulanci FN Plzeň. Dotazníky byly rozdávány pacientům, u nichž doba, uplynulá
od transplantace, činila aspoň 6 měsíců, věkové rozmezí bylo
20 – 40, 41 – 60, a nad 60 let.
Metoda sběru dat: k získání požadovaných dat byla zvolena metoda anonymního strukturovaného dotazníku, jehož
součástí bylo celkem 26 otázek. Z toho bylo 20 uzavřených,
4 polootevřené a poslední 2 otevřené, které byly využity jako
doplňkové a byly vyhodnoceny zvlášť.
Organizace výzkumu: dotazníky byly rozdány v transplantační ambulanci FN Plzeň s povolením managementu
zdravotnického zařízení a vedoucího lékaře. Výzkum byl prováděn v září – prosinec 2013. Bylo rozdáno celkem 125 dotazníků, vyplněno a do anonymního boxu vhozeno 98 (78,4 %).
11 dotazníků bylo vyřazeno z důvodu nekompletního vyplnění, do průzkumu bylo tedy zařazeno 87 (69,6 %) dotazníků.
SO-32
IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE
PO TRANSPLANTACI LEDVIN
Gorlichová A.(1), Jeřábková M.(2)
3 Interní klinika FNOL, (2)Nefrologické oddělení FNOL, Olomouc
(1)
michalenkaj@volny.cz
Úvod: Ledvina je nejčastěji transplantovaným orgánem.
Cizí orgán vyvolává v těle příjemce odmítavou imunitní
reakci tzv. rejekci. Proto se již těsně před transplantací příjemcům ledviny nasazuje imunosupresivní terapie – léky,
které omezují nebo zabraňují činnosti imunitního systému.
Metody: Indukční terapie – jedná se o velmi intenzivní
léčbu v časném období po TX cílem je zabránit rejekci štěpu.
Udržovací imunosuprese – je méně intenzivní než indukční a jejím cílem je profylaxe akutní rejekce. Jednotlivá imunosupresiva se kombinují do tzv. imunosupresivního režimu,
který se nejčastěji skládá z trojkombinace imunosupresiv.
Léčba rejekčních epizod spočívá v nárazovém podání
některých látek, které mají zvrátit rejekční epizodu, nejlépe
k předtransplantačním hodnotám.
1. Skupiny malých molekul.
2. Skupina biologických preparátů obsahujících proteinypolyklonální a monoklonální protilátky, fuzní proteiny
a intravenozní imunoglobuliny.
Výsledky a závěr: Vztah mezi imunospupresivním
účinkem a toxicitou určitého imunoupresiva je dán tzv. terapeutickým rozmezím. Tento poměr je možné využít i pro kon-
78
centrace danné látky v krvi. Je nutné uvědomit si že kombinace danné látky do imunosupresivních režimů vede ke změně terapeutického rozmezí. Ke snížení nežádoucích účinků imunosupresiv se aplikují jejich kombinace,nejčastěji
trojkombinace.Lze tak užívat menší dávky, z čehož vyplývá
pozitivní vliv této metody
SO-35
VYUŽITÍ MONOKLONÁLNÍ PROTILÁTKY
ECULIZUMABU PŘI TRANSPLANTACI
LEDVINY OD ŽIJÍCÍHO DÁRCE
Tato studie je součástí grantového projektu ………………
Klinika nefrologie, IKEM, Praha
Kadlecová J.
Baumannovajana@seznam.cz
SO-33
SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
O PACIENTY S IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIÍ
Kolářová M., Lužová H.
Klinika nefrologie, IKEM Praha
marie.kolarova@ikem.cz
Hlavním úkolem imunitního systému člověka je obrana
organismu proti antigenům a patogenům či pozměněným
buňkám vlastního těla. V široké medicínské problematice
nicméně existují situace, kdy je vlastní obranyschopnost
ve svém důsledku nežádoucí. Potlačením imunity stabilizujeme průběh řady onemocnění autoimunitního, případně
onemocnění chronického zánětlivého původu a také tím
předcházíme rejekci transplantovaných orgánů, v těchto případech hovoříme o imunosupresivní terapii.
Při této léčbě není imunitní systém nemocného schopný
plně odolávat infekčním patogenům. Léky mají i další vedlejší
efekty, na které je nutné v péči o imunosuprimovaného pacienta brát zřetel. Imunosupresiva se rovněž vzájemně ovlivňují s jinými léky, čímž působí na jejich metabolismus a účinnost.
Na klinice nefrologie IKEM podáváme imunosupresivní
léky všem pacientům po transplantaci ledvin a máme v této
oblasti ošetřovatelské péče velké zkušenosti.
Specifika ošetřovatelské péče o imunosuprimované pacienty spočívají především v prevenci vzniku vedlejších nežádoucích účinků a případně jejich včasném rozpoznání.
Sdělení se bude věnovat ošetřovatelskému procesu zaměřenému především na prevenci infekčního onemocnění,
hygienickou péči, podávání léků, dietnímu opatření a procesu edukace pacienta.
SO-34
DŮLEŽITOST EDUKACE PACIENTŮ
PŘI PODÁVÁNÍ IMUNOSUPRESIVNÍ TERAPIE
Žárská S., Uchytilová N.
Interní klinika FN Ostrava Transplantační JIP
hlavacovasimona@seznam.cz
Autorky chtějí ve svém sdělení poukázat na důležitost edukace pacientů při užívání imunosupresivních léků
po transplantaci ledviny.
Součástí sdělení je kazuistika pacientky s uremickým syndromem v důsledku neužívání imunosuprese v následné domácí péči s fatálním koncem.
Transplantace ledviny v současné době představuje
nejlepší metodu léčby nemocných s chronickým selháním
ledvin, pokud je provedena od žijícího dárce, poskytuje příjemci nejlepší krátkodobé i dlouhodobé výsledky. Jednou
z hlavních výhod transplantace od žijícího dárce je kompletní
naplánování odběru a transplantace ledviny.
V současnosti se ukazuje, že udržovací imunosuprese je
spojena s řadou vedlejších účinků, které omezují dlouhodobé
výsledky transplantace ledvin. Jednou s možností, jak zlepšit výsledky, jsou nové přístupy v biologické léčbě. Monoklonální protilátky se široce uplatňují nejen v diagnostice,
ale i v terapii celé řady onemocnění. Kromě jejich použití
v onkologii a v léčbě autoimunitních chorob nelze opomenout ani jejich významnou úlohu v transplantační
medicíně.
Eculizumab je humanizovaná (IgG2/4k) monoklonální
protilátka se specifitou proti C5 složce komplementu. Jeho
vazba vede k zablokování štěpení C5 složky a tvorby komplexu C5b-9 terminální fáze aktivace komplementu.
Představit posluchačům monoklonální protilátku Eculizumab a její využití v transplantační medicíně – viz kazuistika.
Závěr: Ošetřovatelská péče o pacienta léčeného Eculizumabem v průběhu a po transplantaci má svá specifika a je
součástí úspěšné léčby těchto pacientů. Pacientovi je Eculizumab aplikován v pravidelných intervalech, každých 14 dní
sestrou, vždy po ambulantní kontrole. V rámci této pravidelné
kontroly jsou provedeny odběry, vyšetření pacienta lékařem.
Po zhodnocení výsledků je Ekulizumab formou intravenózní
infuze aplikován. Po zředění musí být léčivý přípravek použit v průběhu 24 hodin. Z tohoto důvodu se infuze připravuje vždy, až po jasném rozhodnutí o její aplikaci, aby nedošlo ke znehodnocení léku. Podobně jako všechny léky může
mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí
vyskytnout u každého pacienta. Přes pozitivní přínos Eculizumabu v transplantační medicíně, je jeho používání vyjímečné z důvodu finanční náročnosti. Podávání tohoto přípravku,
je závislé na schválení pojišťovnou,která se musí žádat každé
tři měsíce.
SO-36
PACIENT S MECHANICKOU SRDEČNÍ
PODPOROU NA ČEKACÍ LISTINĚ
TRANSPLANTACÍ SRDCE – MOŽNOSTI
AMBULANTNÍHO SLEDOVÁNÍ
Štěpánková J., Škvárová H., Dorazilová Z., Hošková L.,
Mešťanová Zlata
Klinika kardiologie, IKEM, Praha
jitka.stepankova@ikem.cz
Cíl: Transplantace srdce a mechanické srdeční podpory
jsou dnes již standardní metodou léčby pokročilého srdečního selhání.
79
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
Pacienti indikovaní k transplantaci srdce jsou zařazeni
na čekací listinu. Čekací doba může být různě dlouhá, protože obecně je vhodných dárců orgánů málo a poptávka
vysoce přesahuje nabídku. Nedostatek dárců limituje počet
provedených transplantací a tento fakt vede k prodlužování
doby na čekací listině. Proto v některých případech vyžaduje klinický stav pacienta implantovat mechanickou srdeční
podporu jako „most“ k transplantaci srdce, aby pacient „bezpečně“ přečkal dobu, kdy čeká na vhodného dárce. Nespornou výhodou pro pacienta je, že může být s implantovanou
mechanickou srdeční podporou sledován ambulantně.
Cílem naší práce je zhodnotit přínos ambulantní péče
o pacienty s mechanickou srdeční podporou.
Výsledky: V IKEM, od zahájení programu transplantací
srdce v roce 1984, bylo k 31. 5. 2014 transplantováno 957 pacientů.
Od roku 2003 odstartoval program mechanických srdečních podpor jako „most“ k transplantaci srdce. Do 31. 5. 2014
bylo transplantováno srdce 121 pacientům napojených
na mechanickou srdeční podporu.
V současné době sledujeme v ambulanci srdečního selhání 27 pacientů s implantovanou dlouhodobou mechanickou
srdeční podporou, z tohoto počtu je 23 mužů a 4 ženy. Průměrný věk našich pacientů je 57 let. Průměrná doba napojení na podporu je 367 dní. Nejčastější komplikací je lokální
infekce v místě výstupu perkutánního kabelu (7 pacientů).
Problematická byla i špatná spolupráce některých nemocných (2 pacienti). V ambulantním sledování v roce 2013
zemřeli 3 pacienti.
Závěr: Mechanická srdeční podpora je vysoce účinnou
metodou léčby, která může příznivě ovlivnit prognózu a kvalitu života nemocného s těžkým srdečním selháním. Umožňuje pacienta sledovat ambulantně v pravidelných několikatýdenních intervalech dle jejich aktuálního stavu.
Je také nutné důsledné dodržování režimových opatření,
dobrá spolupráce rodiny a dobré sociální zázemí. Nedílnou
součástí je i spolupráce praktického lékaře v místě bydliště.
SO-37
TĚŽKÁ HUMORÁLNÍ REJEKCE
PO TRANSPLANTACI SRDCE JAKO DŮSLEDEK
NESPOLUPRÁCE PACIENTA
Škvárová H., Mešťanová Z., Štěpánková J., Podzimková
M., Hošková L., Schneiderová P.
Klinika kardiologie, IKEM, Praha
helena.skvarova@ikem.cz
Transplantace srdce je jednou z možností léčby pokročilého srdečního selhání. Cílem je poskytnout nemocnému
další život v co nejvyšší kvalitě. Péči o pacienta zajištuje specializované pracoviště cestou pravidelných kontrol. Na druhé
straně je však nutný aktivní přístup pacienta, který spočívá
v dodržování doporučených režimových opatření a důsledném užívání léků, především imunosuprese. Následující
kazuistika dokumentuje případ nespolupracujícího nemocného a z toho vyplývající těžké, život ohrožující rejekce.
J. Č. (30 let) s krátkou anamnézou srdečního selhání
při základním onemocnění dilatační kardiomyopatie (DKMP),
byl 3. 8. 2012 zařazen na čekací listinu a 17. 8. 2012 proběhla transplantace srdce (OTS). V prvních 6 měsících byl průběh bez větších komplikací a pacient pravidelně docházel
na kontrolní vyšetření. Po půl roce přestal zcela spolupraco-
vat. Dne 26. 1. 2014 byl přivezen RZP na akutní příjem pro
několik dní trvající projevy oboustranné srdeční insuficience.
Provedená vyšetření potvrdila dysfunkci srdečního štěpu,
EF LK 35 %, biopsie myokardu prokázala těžkou humorální
rejekci. Vedle léčby srdečního selhání byla nutná specifická
a nákladná léčba, která vedla k ústupu rejekce, zlepšení
funkce štěpu a stabilizaci stavu nemocného.
Transplantace srdce je velmi nákladná léčebná metoda
indikovaná pro vhodné nemocné v terminální fázi srdečního selhání. Šance pacientů na další kvalitní život je relativně
vysoká, vyžaduje však jejich spolupráci a dodržování režimových opatření. Jestliže tomu tak není, může si nemocný přivodit komplikaci, která ohrozí jeho život a překonat ji znamená
obrovské úsilí příslušného zdravotního personálu.
SO-38
TRANSPLANTÁCIA PĽÚC – DRUHÁ ŠANCA
Szijartová V., Danková R., Hájková M.
Klinika pneumológie a ftizeológie I LF SZU a UNB Bratislava,
nemocnica Ružinov
viera.szijartova@gmail.com
Práca kazuistika, je venovaná prípadu 44 ročnej pacientky
od obdobia stanovenia základnej diagnózy Pľúcna artériová
hypertenzia do obdobia retransplantácie pľúc.
Pacientke bola v roku 2000 stanovená diagnóza pľúcna
artériová hypertenzia. V roku 2001 tým slovenských pneumológov po prvýkrát predstavil pacientku v transplantačnom
centre AKH Viedeň. Zaradenie na čakaciu transplantačnú listinu v roku 2002. O sedem mesiacov neskôr realizovaná transplantácia pľúc. Do roku 2006 bez výrazných ťažkostí. Od roku
2006 do roku 2010 došlo ku chronickej rejekcii., napriek tomu
má pacientka dobrú kvalitu života za podpory celej rodiny.
V roku 2010 zahájená liečba fotoferézou bez výrazného zlepšenia stavu. Perspektívne retransplantácia pľúc. Pacientka
bola v januári 2012 zaradená na čakaciu listinu. V marci 2012
realizovaná retransplantácia pľúc.
Záver: Transplantácia pľúc znamená pre pacientov s vážnymi chorobami dýchacieho systému tri hlavné benefity:
predĺženie života, denná aktivita a kvalita života pacientov.
Prežitie pacientov po transplantácii do 1 roku 75 % , 5 rokov
sa dožíva 55 % pacientov.
SO-39
ŠPECIFICKÁ STAROSTLIVOSŤ O PACIENTA
PRED A PO TRANSPLANTÁCIÍ PĽÚC
Varjasiová Z. , Danková R. , Šenková A.
Klinika pneumológie a ftizeológie I LF SZU a UNB Bratislava,
nemocnica Ružinov
varjasiovazuzana@gmail.com
Transplantácia pľúc je indikovaná pre pacientov s vybranými typmi chronických pľúcnych ochorení, ktorých klinický
stav sa zhoršuje napriek maximálne vyťaženej konzervatívnej
liečbe.
Na základe bilaterálnej zmluvy z roku 2010 medzi Univerzitnou nemocnicou Bratislava a Transplantačným centrom
AKH Viedeň, Rakúsko, sú občania Slovenskej republiky transplantovaní v Transplantačnom centre AKH Viedeň po predchádzajúcom súhlase zdravotnej poisťovne. Predtransplantačná príprava a potransplantačná starostlivosť je realizovaná
80
v Centre prípravy pacientov na transplantáciu pľúc a potransplantačnej starostlivosti pri Klinike pneumológie a ftizeológie
I LF SZU, Univerzitná nemocnica Bratislava, nemocnica Ružinov. /1/
Manažment pacientov v predtransplantačnom období
spočíva v realizácií klinických, laboratórnych, zobrazovacích
vyšetrení, v edukácií pacienta, v sledovaní celkového stavu
pacienta, v sledovaní vitálnych funkcií, v uspokojení bio-psycho- sociálnej potreby pacienta.
Bezprostredná pooperačná starostlivosť prebieha v AKH
Viedeň. Závisí od samotného zákroku, času a spôsobu extubácie, dľžky pobytu na jednotke intenzívnej starostlivosti.
Spravidla 3-4 týždne po transplantácii je pacient preložený
na naše oddelenie.
V rámci potransplantačnej starostlivosti monitorujeme:
znaky infekcie organizmu, rejekcie transplantovaného orgánu, dynamiku funkčných parametrov pľúc, arteriálne krvné
plyny, saturáciu O2, hladinu imunosupresív, prítomnosť nežiaducich účinkov medikamentóznej liečby, sledujeme hojenie operačnej rany.
Záver: Úspešná transplantácia pľúc predstavuje komplex
náročných a nákladných chirurgických, medikamentóznych
a psychosociálnych intervencií, ktorých cieľom je zlepšenie
kvality života pacientov.
Použitá literatúra
1. Metodické usmernenie hlavného odborník MZ SR pre odbor Pneumológia a ftizeológia o podmienkach na indikáciu pacienta na transplantáciu pľúc a predtransplantačnú
prípravu
81
A B S T R A K TA
P Ř E D N Á Š K Y S E S T RY
A B S T R A K TA
P O S T E RY S E S T RY
PS-1
KOORDINACE ODBĚRŮ ORGÁNŮ OD DÁRCŮ
PO NEVRATNÉ ZÁSTAVĚ OBĚHU (DCD)
Brůžková I., Kostková D., Horáčková M., Bassettová M.,
Keleman R. a Pokorná E.
Transplantcentrum IKEM Praha. Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha
4, Česká republika
doro@ikem.cz
Maastrichtská kritéria dárců po smrti srdce (MK)
Charakteristika
Zappová D., Baudyšová L.
Koordinační středisko transplantací, Praha
Hlavním problémem transplantační medicíny je nedostatek orgánů. TC IKEM do roku 2012 provádělo odběry orgánů
výlučně od zemřelých dárců s dg. smrti mozku. V některých
evropských zemích je častou dg. u dárců orgánů i nevratné
selhání krevního oběhu. I v našem TC jsme usilovali o zavedení této skupiny dárců, především kategorie III dle Maastrichtských kritérií do klinické praxe (viz tabulka).
Kategorie
PS-2
TRANSPLANTACE LEDVIN A ČEKACÍ LISTINA
U DĚTSKÝCH PACIENTŮ
Z POHLEDU NÁRODNÍCH KOORDINÁTORŮ
TRANSPLANTACÍ (KST) – STATISTICKÉ
ZPRACOVÁNÍ DAT
Znalost času zástavy
oběhu – srdeční
zástava za podmínky
I
zemřelý při příjezdu
do zdravotnického zařízení
nekontrolované
II
neúspěšná KPCR
nekontrolované
III
„očekávaná“ zástava
krevního oběhu
IV
zástava krevního oběhu
po prokázání smrti nevratnou
zástavou funkce celého mozku
nekontrolované
i kontrolované
V
zástava oběhu
u hospitalizovaného pacienta
kontrolované
kontrolované
zappova@kst.cz
Program transplantace ledvin u dětí byl v ČR zahájen
v roce 1977 v TC IKEM.
V současnosti provádí transplantace ledvin pro všechny
děti z celé ČR TC Motol. První transplantace ledviny v tomto
centru byla provedena v roce 1981.
Transplantace ledviny (TxL) je léčebnou metodou volby
pro dětské pacienty s chronickým selháním ledvin (CHSL).
Děti po TxL mají lepší dlouhodobé přežití i kvalitu života než
děti dialyzované.
V úvodu posteru stručně popisujeme alokační pravidla
v ČR pro dětské pacienty, požadavky na dárce i příjemce.
Souhrnně informujeme o počtu dětských pacientů na WL
ledvin, počtu transplantací, době čekání.
V závěru posteru se zabýváme kazuistikou dítěte zařazeného na čekací listinu ledvin k 3.transplantaci. Retrospektivně
analyzujeme jednotlivé nabídky pro tohoto pacienta.
Velmi důležitým momentem bylo vytvoření a schválení
doporučeného postupu odborných společností (ČSARIM,
ČSIM, ČTS), kde je jasně deklarováno, že odběry orgánů
od této kategorie dárců jsou v souladu s právními normami
ČR a etickými principy. Doporučení definuje i kritéria zjištění
zástavy oběhu a její nevratnosti
Klíčový je aktivní přístup a výborná spolupráce personálu ARO a JIP především v komunikaci s rodinou, při odejmutí aktivní terapie a monitoraci časů teplé ischemie. Dále
včasná typizace dárce a alokace ledvin vhodným již připraveným příjemcům tak, aby doba celkové ischemie byla co
nejkratší.
TC IKEM se podařilo ve dvou velkých pražských nemocnicích provést šest odběrů ledvin od DCD dárců, u všech dvanácti příjemců došlo k rozvoji funkce štěpu (u 4 byla DGF).
Hodnota sérového kreatininu při propuštění byla 150 umol/l
(medián).
Z našich dosud spíše kazuistických zkušeností vyplývá,
že výsledky transplantací ledvin od DCD a DBD dárců jsou
téměř srovnatelné a tato kategorie by mohla zvýšit počet
orgánů k transplantacím.
82
REJSTŘÍK
A
Ambrůzová Z.
55
Hrubý J.
Hulík Š. 63
Husová L.
B
Ch
Bajer L. 63
Baláž V. 37
Baltesová T.
Bedáňová H.
Berková Z.
Bílá M. 76
Borovička V.
Broučková E.
Burkert J.
Chlupáč J.
Chrastina M.
55, 62
34
67
I
31
72
26, 43, 52
J
Č
Čagánková E.
78
31, 56
55
60
72
50
E
Eretová Z.
74
F
Fábryová E.
Fila L. 34
Findurová J.
Fričarová M.
Frýda P.
66
74
71
53
G
Girman Peter
Godava J.
Gorlichová A.
Gottfriedová H.
Grandtnerová B.
Gulášová Ivica
46
60
78
48
58
53
H
Hampl F.
Hanzal V.
Havrdová T.
Heřmanová B.
Homolková V.
Hošková L.
Hrabalová M.
Hrubá P.
Jadrníčková M.
Janek J.
Jirek Pavlíková M.
Jurčáková E.
47, 65
62
28
75
69
63
71
77
K
D
Dedinská I.
Dědochová J.
Dlouhá D.
Dovolilová E.
Dragúňová J.
Iránková M.
51
35
32
43
73
76
34
53
41, 54
Kačer M.
Kadlecová J.
Kaláb M.
Karkoška J.
Karlíková L.
Keleman R.
Klozová J.
Kolářová M.
Kosinová L.
Kostková D.
Kotianová J.
Kožak P.
Krajčovičová G.
Krejčí K.
Kuba, D.
Kuman M.
32
79
48
49, 68
69
69
75
79
65
82
76
61
77
30
28
30
L
Lacková E.
Leontovyč I.
Lorková E.
47
44
73
M
Macháčková K.
Matysková Kubišová M.
Mejzlík Vladimír
Mengerová O.
Měřička P.
Miklušica J.
Moláček J.
57
57
47
73
49, 66, 67
27
38
N
Navrátil P.
Németová L.
83
38
71
REJSTŘÍK
V AUTORSKÉM REJTŘÍKU JSOU UVEDENI PREZENTUJÍCÍ AUTOŘI VŠECH SDĚLENÍ
REJSTŘÍK
REJSTŘÍK
Nešpor D.
Ničovský J.
Novotná M.
63
62
72
O
Okáľ M.
Orság J.
Osinová D.
Ošmerová M.
Ozábalová E.
45
56
54
58
35
P
Pacovský J.
Pagáčová L.
Pernička J.
Petřeková M.
Podzimková M.
Pokorná E.
Poláková K.
Pozniak J.
38
59
37
70
59
26, 27
57
36
R
Rajnochová Bloudíčková S.
Reischig T.
Růžičková M.
Rychlíková D.
29
32
77
77
S
Seeman T.
Sendrey A.
Skladaný L.
Slatinská J.
Slavčev A.
Slavíčková H.
Suchá A.
Szijartová V.
42
70
44
40
39
70
78
80
Š
Šenkeříková R.
Šenková Andrea
Šimonek Jan
Šmakalová H.
Špaček M.
Špunda R.
Štěpánková J.
Štěpánková S.
64
33
33
75
51
50
79
29
T
Topoľský I.
Trunečka P.
Třeška V.
66
46
36
U
Uhliar M.
45
V
Varjasiová Z.
Verflová A.
Viklický O.
80
41
29, 39
W
Wagnerová E.
Wohlfahrtová M.
72, 75
42
Z
Zappová D.
82
Ž
Žárská S.
Žilinská Z.
84
79
40
„Vydáváme knihy,
které mají cenu.“
Naše knihy, které získaly ceny:
Alzheimerova demence v praxi, Vanda Franková a kol.
– Národní psychiatrická cena profesora Vladimíra Vondráčka za rok 2012
Dětská alergologie, Vít Petrů a kol.
– Cena předsednictva České lékařské společnosti JEP
za nejlepší odborné knižní publikace za rok 2012
Léčba bolesti, Marek Hakl a kol.
– Cena Společnosti pro studium a léčbu bolesti
ČLS JEP za nejlepší knižní publikaci za rok 2011
Léčba pooperační bolesti, Jiří Málek, Pavel Ševčík a kol.
– Cena ČSARIM za nejlepší knižní publikaci za rok 2009
Očkovanie v špeciálnych situáciach,
Miloš Jeseňák, Ingrid Urbančíková a kol.
– Cena Slovenské infektologické
společnosti za publikaci za rok 2013
Psychiatrie v primární péči,
Ján Praško, Klára Látalová a kol.
– Kuffnerova cena za nejlepší
publikaci s psychiatrickou tematikou
vydanou tiskem za rok 2013
Neonatologie, Jan Janota, Zbyněk Straňák a kol.
Cena předsednictva České lékařské společnosti JEP
za nejlepší odborné knižní publikace za rok 2013
Recidivujúce infekcie dýchacích ciest
a imunomodulácia u detí, Miloš Jeseňák,
Zuzana Rennerová, Peter Bánovčin a kol.
– Cena Slovenské pediatrické společnosti
za nejlepší publikaci za rok 2012
O malém vzrůstu, Jaroslav Škvor
– Výroční cena Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem za rok
2010 za vědeckou a publikační činnost v kategorii „Publikace“
Roztroušená skleróza, Eva Havrdová a kol.
– Cena ČNS za nejlepší monografii
či učební text za rok 2013
Napsali jste knihu?
Vydejte ji s námi!
Největší vydavatelství
zdravotnických titulů v ČR
a pořadatel kongresů,
konferencí a sympozií
Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4-Modřany, tel. 225 276 168, www.medical-services.cz, e-mail: knihyms@mf.cz
Česká transplantační společnost děkuje svým partnerům
za podporu pro rok 2014:
Mediální partneři:
ZAMĚSTNÁNÍ
VE ZDRAVOTNICTVÍ
HLEDÁTE
PRÁCI?
Finanční podpora:
Organizační sekretariát:
Download

finální program - v. česko-slovenský transplantační kongres