Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
10/ 2013
● J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Banky přejí postiženým
strana 8
EDITORIAL
obsah
Diskriminace
ano i ne
Dobré zprávy
Specializované kurzy
Akademie Janské Lázně v novém
O lupénce (ne)jen pro pacienty
O cenu Jiřího Šedého
Evropské dny handicapu
4–5
Anketa
str. 8
Máte nějaká zvýhodnění
pro klienty s handicapem?
Ta zpráva byla šokující: Veřejný
ochránce práv v pětačtyřiceti bankách,
dvaapadesáti pojišťovnách a u třiačtyřiceti
nebankovních poskytovatelů finančních
služeb zjistil, že zhruba patnáct procent
z nich diskriminuje seniory.
Svého druhu první průzkum v Česku
v sedmi velkých městech odhalil, že některé
banky nevydávají lidem nad 70 let kredit­
ní karty (přestože jsou jejich dlouhodobý­
mi klienty) nebo jim odmítají poskytnout
spotřebitelský úvěr. Za problematické
označil průzkum i vysoké ceny pojištění
pro seniory; některé instituce požadovaly
až dvojnásobek běžné ceny.
Nedalo nám to a rozhodli jsme se vy­
zkoušet, zda jsou podobně diskriminováni
i lidé s psychickým či fyzickým postižením.
Ostatně i stáří mnozí považují za handi­
cap.
Vydali jsme se do pojišťoven, zjišťovali,
zda jsou bankomaty přístupné vozíčká­
řům, navštívili poradny a požádali o zku­
šenosti zahraniční spolupracovníky. Vstříc
nám vyšel guvernér České národní banky
Miroslav Singer, se kterým přinášíme
rozhovor.
Ve srovnání s průzkumem ombuds­
mana jsme dopadli lépe, obrázek o stavu
v české kotlině si z reportáží a rozhovorů
udělá každý sám. Přinášíme však důkaz
o tom, že lidé s handicapem jsou ve finanč­
ní sféře ohroženi i jinak.
Velmi silný je totiž příběh člověka, který
po autohavárii trpí duševní poruchou.
Přesto, nebo spíš právě proto, si jej jistý
chlapík vyhlédl jako oběť úvěrového pod­
vodu. Otrlost člověka, který se nestyděl
zneužít muže s psychickým handicapem,
má za následek, že invalida řadu let splácí
dluh a po odečtení nájmu mu zbývá na
živobytí šest set korun měsíčně.
Černý příběh snad poslouží jako
varování ostatním. Odlehčuje jej dopis,
který do redakce zaslal vozíčkář a věrný
přispěvovatel do rubriky Vaše fotografie.
Napsal: Jaro je jaro, léto je léto, ale podzim
v přírodě s podzimem života je k přetrhání.
Člověk neví, kam dřív. Jak jsem jen dřív
našel ve svém životě osm hodin denně na
to, abych pracoval? Asi kvůli penězům.
Teď, co mi je posílá stát jen za to, že žiju,
tak vidím, co vše na tom našem českém
dvorku existuje. 
Přeji vám inspirativní čtení.
Jindřich Štěpánek
Miroslav
Singer:
Nejlepší je
uvážlivost
6
TÉMA: Lidé s postižením
a finanční služby
Miroslav Singer: Nejlepší je uvážlivost
8–9
Neumějí nás zlikvidovat
10–11
Dobrá adresa pro těžké chvíle
12–13
Finanční diskriminace v Evropě 14–15
Život za pár stovek
16
Aukční salony Konta BARIÉRY
Než se oči zalesknou
Nové zahraniční technologie
Robot místo nohou
Cena Františka Kriegla
Už nejsem jen naivní aktivista
18–19
Na cestách: Švýcarsko
– 57 turistických tras
bez bariér / str. 24
20–21
22–23
Na cestách
Švýcarsko:
57 turistických tras bez bariér
20 let Konta BARIÉRY
Úplně banální příběh
Tip na výlet
Českolipsko: Za Pyšnou princeznou
24–25
26–27
28–29
Auto-Moto
Test aut pro lidi
s omezenou pohyblivostí
30–31
Úspěch sportovců s postižením
Čeští sportovní rybáři
vypálili zbytku světa rybník
Konto BARIÉRY
Melantrichova 5, Praha 1
Podzimní novinky v nadaci
Poradna
Průkazům OZP se blýská na lepší časy
Vaše fotografie
Kam za námětem
SENSEN
Jak jsme potkali televizi
32
33
34
35
37
Křížovka o ceny38
Tip na výlet:
Českolipsko – Za Pyšnou
princeznou / str. 28
Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry
ve spolupráci s Nadací Char ty 77
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek
(e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233)
Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]),
Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]),
Radek Musílek (e-mail: [email protected]),
Jan Šilpoch (e-mail: [email protected])
Manažerka redakce: Kateřina Uhrová
(e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510).
Korektorka: Martina Čechová
Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973
Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected]
Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová,
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt,
PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman,
Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová,
MUDr. Lia Vašíčková, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v říjnu 2013.
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR
a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,
Praha-Stodůlky
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Volný prodej: Česká pošta, s. p.
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
Úspěch sportovců s postižením:
Čeští sportovní rybáři
vypálili zbytku světa rybník
str. 32
můžeš / číslo 10 - 2013
Partneři
redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
Specializované
kurzy
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Jeden z praktikantů grafických kurzů
Ondřej Hohl při práci na počítači
Foto: archiv Via Lucis Praha
Občanské sdružení Via Lucis Praha ve spolupráci s Kontem BARIÉRY nabízí komplexní
vzdělávací projekt s názvem S námi máte
šanci v oborech účetnictví s využitím výpočetní techniky a administrativní pracovník.
Projekt je zaměřen na zlepšení postavení
osob se zdravotním postižením na trhu práce
prostřednictvím komplexního podpůrného
programu. Hlásit se do něj můžete ještě během října a pro cílovou skupinu je zdarma.
Nejen účetní firmy mají zájem o dobré
pracovníky. O výběru nových zaměstnanců
přitom nerozhoduje handicap, ale dovednosti. Proto jsou osnovy nabízených kurzů
hodně podrobné. Kurz účetnictví trvá 200
hodin, administrativní pracovník 120 hodin.
Součástí kurzu je i odborná praxe ve
firmách. Účastníci si zkusí pracovní tempo
a zakázky, které by mohli v budoucnu řešit.
„Naše služby jsou komplexní, takže s absolventy kurzů hledáme i práci a podporujeme
je dál. Nabyté znalosti tak nezapadnou,“
říká manažerka projektu Lucie Speratová.
„Kurzy jsou v Praze, ale jsou otevřeny i pro
mimopražské,“ dodává. Ke každému účastníkovi se přistupuje individuálně.
Ti, kteří se přihlásili do kurzu pracovník
grafického studia, nyní končí své odborné praxe u firem. „To, že jsou účastníci
kurzu v reálném pracovním prostředí, se
ukazuje jako správná cesta. Pro všechny je
to výborná pracovní zkušenost, která má
velký pozitivní dopad na jejich sebedůvěru
a sociální kontakty. Několik z nich dostalo
i nabídku další spolupráce,“ pochvaluje si
Lucie Speratová z Via Lucis Praha.
Jedním ze spokojených praktikantů je
i Ondřej Hohl, který sice nenašel práci, ale
grafikou by se chtěl v budoucnu rozhodně
živit. „S kurzem jsem maximálně spokojený,
i když si myslím, že by mohl pokračovat nejméně jednou tak dlouho a stále bych zdaleka
nepoznal všechny možnosti tří grafických
programů (Photoshop, Illustrator, InDesign).
Ale pokud člověk získá základy a pochopí
filozofii práce s těmito programy, zbytek je
schopen objevit sám důkladnou praxí.“
Podrobnější informace o připravovaných
kurzech najdete na internetových stránkách
www.vialucispraha.cz nebo se obraťte na
kontakt – e-mail [email protected]­
praha.cz či telefon +420 602 270 917. 
4
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
Akademie Janské
Lázně v novém
Obchodní akademie pro tělesně postižené
v Janských Lázních se přejmenuje
na OA Olgy Havlové. Foto: archiv OA JL
Obchodní akademie pro tělesně postižené
Janské Lázně si v roce 2014 připomene 20
let od svého založení. U této příležitosti
plánuje změnu názvu na Obchodní akademii Olgy Havlové. Právě za její osobní účasti
byla škola v roce 1994 slavnostně otevřena. Každoročně se zde vzdělává a využívá
dalších služeb přibližně stovka studentů
s handicapem. Na tom se nic nemění ani
do budoucna. Naopak se pracuje na dalším
zkvalitnění služeb. Ředitelka Jana Marešová
má velké plány s otevíráním nových oborů,
které by připravovaly absolventy přímo na
požadavky pracovního trhu. Prozatím se ale
začalo s modernizací interiéru internátu.
Zájemci o studium se mohou přijít podívat na Dny otevřených dveří 8.–9. listopadu. Dobrou příležitostí pro návštěvu bude
i Vánoční akademie 6.–7. prosince. Ta bude
spojena s prodejem výrobků, divadelním
představením, módní přehlídkou a putovní
výstavou fotografií s názvem Olga Havlová
ve vzpomínkách a fotografiích Bohdana
Holomíčka.
Výstava cestuje už od června tohoto roku.
Vznikla u příležitosti 80. výročí narození
Olgy Havlové. Na ploše tuctu výstavních
panelů se tvůrci zaměřili na zásadní životní
situace, místa, údobí, a především na osobní,
lidský rozměr jejího portrétu. Výstava je
mozaikou vzácných dobových fotografií
Bohdana Holomíčka a vzpomínek přátel, spolupracovníků i lidí, kteří paní Olgu jen krátce
potkali. V Janských Lázních by měla být
výstava k vidění během prosince a ledna. 
O lupénce (ne)
jen pro pacienty
Pacientskou konferenci pořádá 23. října od
14 do 17 hodin v Primátorské rezidenci na
Mariánském náměstí v Praze Nadační fond
na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Bude se konat u příležitosti
Světového dne lupénky, který každoročně
připadá na 29. října. V rámci Světového dne
psoriázy si lidé na celém světě připomínají,
že lupénka je jedno z nejčastějších chronických zánětlivých onemocnění, a snaží se
upozornit na své problémy a vyvrátit mýty
spojené s jejich onemocněním.
Je velmi důležité zvýšit informovanost
veřejnosti o lupénce, protože v evropských
zemích postihuje toto onemocnění v průměru kolem 3 procent obyvatel. V České
republice se odhaduje počet lidí s psoriázou
na 200 tisíc, a to v různě těžkých formách.
Proč právě NFOZP pomáhá psoriatikům?
Protože lidé s lupénkou patří do kategorie
těch osob se zdravotním postižením, které
mají jedno z nejhorších uplatnění na trhu
práce. Podle statistiky jim patří 4. místo
napříč všemi diagnózami. Zaměstnavatelé
se často nemoci bojí, mají strach z „nákazy“.
Letošní ročník bude zaměřen na téma
Lupénka, jak ji možná neznáte. Lupénka je
vnímána jako onemocnění kůže, ale s lupénkou je spojena i řada dalších přidružených
onemocnění.
Hlavní témata konference:
n Lupénka a jiná přidružená onemocnění
n Lupénka a onemocnění kloubů
n Proč je nutné léčit lupénku včas
a cíleně – novinky v léčbě
n Práva a povinnosti pacientů
n Kdo vám může pomoci
V průběhu konference bude zajištěno
občerstvení. Vstup je zdarma po předchozí
registraci.
Registraci prosím potvrďte do 16. října
na adrese: Hana Donovalová: donovalova@
nfozp.cz, heslo LUPÉNKA – PACIENTI. 
můžeš / číslo 10 - 2013
Z REDAKČNÍ POŠTY
O cenu
Jiřího Šedého
Do výtvarné
a literární
soutěže
se mohou
zapojit
malé děti.
Foto: Petr Hrubý
Sociální centrum RADKA o. s. a Pomoc
zdravotně postiženým RADOST vyhlašují
5. ročník literární a výtvarné soutěže O cenu
Jiřího Šedého – Nejsem na světě sám. Tématem je Můj šťastný den. Věkové kategorie
jsou děti 5–10, 11–15, 16 a více. Termín
uzávěrky soutěže je 31. 10. 2013. Soutěžní
díla zasílejte poštou: Rodiče a děti Kadaně
o. s., Kpt. Jaroše 630, 432 01 Kadaň nebo
mailem: [email protected] Došlé
příspěvky se nevracejí! Výsledky soutěže
budou vyhlášeny začátkem prosince 2013.
Informace o Jiřím Šedém a občanském
sdružení RADKA naleznete na www.jirisedy.
wz.cz respektive www.radka.kadan.cz. 
Evropské dny
handicapu
Děčínský zámek
Dobrý den, díky za
článek o děčínském
zámku. Pár dní před
Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš.
vydáním zářijové­
Když nemůžeš, nepřekážej
ho čísla jsem tam
náhodou byla se
svým manželem na
vozíku. Byli jsme
nadšeni, že zámek
může být tak dobře
přístupný. Nebáli se
tu udělat normální
moderní výtah. To je
správné. Zámek byl asi v tak hrozném stavu,
že si při rekonstrukci řekli, že už je to stejně
jedno. Jelikož to byl původně hrad, stojí na
skále, ale autem se dá i přes zákaz vyjet až
na první nádvoří. Místní ochranka nám jen
souhlasně pokynula. Jediný problém byl
štěrk, kterým je vysypáno druhé nádvoří.
Po tom se manželovi jezdilo špatně, ale je
to silák, tak to zvládl a ani moc nežadonil
o pomoc. Překvapuje mě, že to se v textu
neobjevilo. Asi to nepsal vozíčkář. Nevadí.
I tak je to dobrý tip na výlet pro nechodící
milovníky památek. A mimochodem, někdy
se tu konají i noční prohlídky.
S pozdravem
Iveta Rohanová, Praha
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
9 / 20 13
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
●
strana 8
M09_2013.indd 1
7/31/2013 8:01:37 PM
Vážená paní Rohanová, díky za doplňující
a upřesňující informace. Jsme rádi, když
potvrzujete osobní zkušeností, že náš tip
na výlet opravdu stojí za to. Autor článku
v tomto případě skutečně není vozíčkář. A je
pravda, že i při sebepozornějším zkoumání
může chodícímu člověku uniknout věc, které
si vozíčkář všimne hned – viz zmiňovaný
štěrk. Ne vždy se podaří, aby dané místo na­
vštívil a popsal přímo člověk s handicapem.
(red)
Dráhy a letiště
Vážená redakce,
vracím se ještě k let­
nímu číslu, kde jste
Lipno: Na vozíku
psali o cestě vlakem
nad koruny stromů
a letadlem. S obojím
mám zkušenosti,
i když s létáním
o poznání menší.
Článek o vlaku
mi mluví z duše
a zážitky vozíčkářů
z české železnice by
vydaly na román.
Jenom nevím, jestli by šlo o komedii, tragé­
dii nebo horor. Každopádně souhlas. S tím
letištěm už menší. Ostatně už v minulých
dopisech si jedna čtenářka také posteskla. Já
proti ochotě a organizaci asistentů nemůžu
říct nic, ale nelíbilo se mi, že mě vynášeli
ručně po schůdcích přistavených na letištní
ploše. Trochu pršelo a bál jsem se, že jim to
uklouzne a spadneme. Čekal bych trochu
modernější přístup.
Petr Polesný, Plzeň
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
Evropské dny handicapu začnou na mezinárodním fotbalovém turnaji. Foto: Archiv TRIGON
Již 21. ročník Evropských dnů handicapu
v Ostravě se uskuteční od 7. do 11. října.
Pořadatelem je Asociace TRIGON. Připravuje
tradiční slavnostní zahájení na mezinárodním fotbalovém turnaji smíšených družstev,
slavnostní večer Křišťálový kamínek 2013,
výtvarnou a vědomostní soutěž a samozřejmě také odborné konference, semináře
a workshopy. Témata 21. ročníku jsou propojena s prioritami Evropské unie, která vyhlásila rok 2013 rokem aktivního občanství. Evropské dny handicapu v Ostravě svým
programem každoročně reagují na aktuální
situaci v oblasti sociální péče, zdravotnictví
a vzdělávání dětí, mládeže i dospělých se
znevýhodněním. Cílem je zejména zkvalitnění péče o lidi s handicapem a jejich integrace do majoritní společnosti. Podrobnosti
naleznete na webu www.asociacetrigon.eu/
cs/evropske-dny-handicapu/edh-2013/. 
můžeš / číslo 10 - 2013
●
7– 8 / 20 13
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 22
M0708_2013.indd 1
nakládán způsobem, jaký popisujete. Ne­
zmiňujete ani leteckou společnost, ani typ
letadla. Vysvětlením by mohlo být, že se
jednalo o nepravidelnou linku, která nebyla
přistavena k obvyklému nástupnímu tunelu.
Stejně tak jsou někdy odbavovány některé
nízkonákladové lety. Obvykle dojdou ces­
tující tunelem suchou nohou až do letadla
s jediným schůdkem u jeho dveří. Jiným
důvodem vámi popsané situace může být
velikost letounu. Malá (obvykle vrtulo­
vá) dopravní letadla neumožňují využití
přístupového tubusu ani zdvižného vozidla
používaného při nástupu přímo na ploše.
Jedná se ale pouze o náš odhad na základě
získaných poznatků.
(red)
Díky Jiřímu Lábusovi
Vážení přátelé, díky
za slova Jiřího Lá­
buse. Netušila jsem,
Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš.
Když nemůžeš, nepřekážej
že tento populární
komik má i tuto
vážnou a ušlech­
tilou tvář. Líbí se
mi, jak o tom všem
mluví a přemýšlí.
Nestaví na odiv
svou pomoc, jak činí
některé rychlokva­
šené pseudocelebrity
z domácího bulváru. Jeho humor se mi vždy
líbil, od teď ho budu vnímat ještě trochu
jinak. Pro mě je totiž dost důležité nejen
co, ale i kdo mi nějaké umění předkládá.
A když si takového umělce mohu vážit i jako
člověka, je to vždy ještě hodnotnější. Díky,
pane Lábusi!
S pozdravem
Kateřina Nováková, Beroun
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
9/ 2013
●
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
strana 8
M09_2013.indd 1
7/31/2013 8:01:37 PM
Vážená paní Nováková, děkujeme za milá
slova na adresu pana Lábuse. Rádi mu vše
vyřídíme, jistě i on bude potěšen. Máte prav­
du, že některá pomoc je nenápadná, jiná se
ráda staví na odiv. I ta vykřikovaná do světa
má však svoji hodnotu. Připomíná totiž
neveselé stránky života i těm lidem, kteří
by se o něco takového sami od sebe nikdy
nezajímali. I když pohnutky pomáhajících
mohou být diskutabilní, nejpodstatnější jsou
vždy ti, kterým je pomoc určena. Můžeme si
jen přát, aby bylo více známých lidí, jako je
pan Jiří Lábus.
(red)
7/24/2013 7:35:20 AM
Vážený pane Polesný, nemůžeme se přesně
vyjádřit k důvodům, proč jste byl na letišti
Své postřehy a názory
nám pište na [email protected]
nebo na adresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
110 00 Praha 1. 
5
ANKETA
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Markéta Dvořáčková
Ján Franek
Vladimír Komjati
Ivana Vejvodová
Equa bank, tisková mluvčí
Fio banka, tiskový mluvčí
Air bank, tiskový mluvčí
mBank, manažerka komunikace
Equa bank má bezbariérové minipobočky
a stánky v obchodních
centrech (celkem asi 14
obchodních míst).
Fio banka nabízí kvalitní
bankovní služby bez
poplatků všem občanům
bez rozdílu a bez podmínek.
mBank stojí na samoobslužném modelu – zákazníci obsluhují svůj učet
přes internetové a telefonické bankovnictví.
Vzhledem k tomu, že
s naším běžným účtem
lze vybírat zdarma ze
všech bankomatů všech
bank po celé ČR, mohou
handicapovaní spoluobčané využít bezplatně
bankomaty, které mají
zvukového průvodce
nebo jsou přizpůsobeny
pro nevidomé. 
Naší snahou je co nejširší
dostupnost a použitelnost
služeb, proto se snažíme
vyjít vstříc i handicapovaným lidem – Fio Internetbanking je snadno čitelný
hlasovými čtečkami
určenými pro nevidomé,
pobočky se snažíme co
nejvíce umísťovat do
prostorů s bezbariérovým
přístupem – aktuálně je
bez bariér již více než
polovina z nich.
Na trhu jsme necelé
dva roky, zaměřujeme
se hlavně na klienty
s běžnými bankovními
potřebami. Na občany se
zdravotním postižením
jsme při našem vzniku
mysleli. Až na jednu
výjimku jsou všechny
pobočky bezbariérové,
máme na nich speciální
pracovní stanice pro
vozíčkáře.
Klientští pracovníci na
pobočkách jsou připraveni pomoci lidem překonat
jejich handicap při řešení
konkrétních potřeb. Naše
zkušenosti ukazují, že
tento osobní přístup je
tou nejlepší cestou. 
Máte nějaká
zvýhodnění
pro klienty
s handicapem?
Bankovní asistenty na
pobočkách průběžně
školíme, aby se u nás
lidé s handicapem cítili
co nejlépe. Z pohledu
dostupnosti služeb a výše
poplatků za ně je u nás
navíc jedno, zda klient
navštíví pobočku, zavolá,
napíše na kontaktní centrum či využije internetové bankovnictví. Všude
dostane stejné služby za
stejné poplatky, pokud si
vůbec nějaké účtujeme.
Každý si může vybrat
způsob používání naší
banky, který vyhovuje
jeho možnostem. 
Internetové bankovnictví
a internetové stránky
mBank se tam, kde to
umožňuje technické
řešení našeho redakčního
systému, snažíme provozovat v duchu zásad
WCAG (Web Content
Accessibility Guidelines).
V České republice má
mBank devět větších
poboček (tzv. finančních
center), z nichž čtyři
jsou bezbariérové, a 17
menších poboček (tzv.
mKiosků) umístěných
v největších nákupních
centrech, které jsou zpravidla vždy bezbariérové.
Terminály jak ve finančních centrech, tak v kios­
cích jsou umístěné tak, že
umožňují samostatnou
obsluhu vozíčkáři. V případě potřeby je asistence
bankéře samozřejmostí. 
DOBRÉ ZPRÁVY
400 000 Kč na pomoc. Novým grantovým programem
a startovací částkou podpořila ČSOB sociální podnikání
v České republice. Program je
určen již existujícím podnikům, které se podílejí na začleňování sociálně znevýhodněných osob nebo zaměstnávají
osoby s handicapem.
Prohlídky pro neslyšící. Botanická zahrada v Praze – Troji
vyšla v létě vstříc lidem s poruchami slyšení a neslyšícím, když
během Týdne komunikace osob
se sluchovým postižením zorganizovala prohlídky doprovázené
simultánním přepisem mluvené řeči na dálku přes zdarma
zapůjčené tablety.
Obchoďákem na zkoušku. Společnost CAR CLUB,
která poskytuje služby lidem
s handicapem, letos poskytla
zaměstnání 37 dalším osobám.
6
Je to výsledek spolupráce CAR
CLUB s občanským sdružením
No Limits, které v kooperaci
s Evropským sociálním fondem
od podzimu 2012 do konce
ledna 2013 v rámci projektu
Směr nového života proškolilo
na 60 OZP.
Snáze k počítači. Lidé
s postižením, kteří doma
nemají vlastní počítač nebo
nemají přístup k internetu
a kteří jedno či druhé potřebují
k hledání zaměstnání, mohou
tuto možnost zdarma využít
v rámci projektu Šance pracovat v Praze. Klientům projektu
Šance pracovat jsou PC k dispozici každé pracovní pondělí od
10.00 do 16.00 hodin na adrese
Karlínské náměstí 59/12, Praha
8. Je třeba se objednat, kontakt:
221 890 458, 224 816 675,
602 647 248, případně podrobnosti na www.svaztp.cz/projektyeu/1362.
Do Ostravy bez bariér.
Jak aktivně strávit důchodový
věk? Jak usnadnit a zpříjemnit
seniorům život? Jak pomoci
handicapovaným vést plnohodnotný život? Jaké změny
a úpravy vyžaduje zdravotní
omezení? Jaké jsou novinky na
trhu s pomůckami pro zdravotně znevýhodněné osoby?
Odpovědi na tyto a další otázky
se dozvíte na výstavě Život bez
bariér zaměřené na seniory
a osoby s handicapem. Cílem je
pomoci lidem s různými druhy
handicapů a přispět ke zlepšení
života a integrace do společnosti
ve všech sférách jejich činnosti.
Druhý ročník výstavy Život bez
bariér se koná ve dnech 18.–20.
10. 2013 opět na Výstavišti
Černá louka Ostrava.
S kůží na trh. Kalendář, který
pomůže, je námět výstavy, která
se uskuteční od 16. října 2013
v Galerii Kladno. Už zde bude
možné zakoupit on-line kalendář na rok 2014 Jdeme s kůží na
trh, který vznikl ve spolupráci
vozíčkářů Občanského sdružení
SPS Kladno a mistrů bojových
umění. Prostředky z prodeje
poslouží k zajištění služeb i pro
velmi těžce tělesně postižené
vozíčkáře. Ti mohou zůstat ve
svých domovech, pracovat, studovat a vychovávat své děti.
Sahat povoleno. Výstav
a expozic, kde nevidomí a lidé
s vadami zraku mají možnost si
na exponáty doslova sáhnout,
přibývá. Další v pořadí je mladoboleslavské automobilové
Škoda muzeum. Od letošního
léta jsou zde (nejlépe na předchozí objednání) k dispozici
průvodci vyškolení na provázení nevidomých. Ke hmatové
prohlídce je k dispozici deset
nejtypičtějších zástupců z historie automobilky. 
(ph)
můžeš / číslo 10 - 2013
Soutěž o kartu Handy Card!
Jak se jmenuje japonský vozík
pro lidi s handicapem,
kterým lze ovládat i herní konzoli?
Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. října 2013
na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
nebo na mailovou adresu: [email protected]
Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.
Minulou otázku správně zodpověděla
Antonie Havlíčková ze Znojma.
Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.
Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut
a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis
Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč!
Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,
ušetříte proti ročnímu předplatnému
100 Kč a proti volnému prodeji
280 Kč.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
í
kč
up
20
K o h o to is u
lé
ite
at
to so p ří te
pl
ed
Př
ča d p o
č /
p o n to r y k 3 0 k
8
K o r ié ý v ý t i s
na
Ba t l i v
stra
Je
ww
w.m
uz
es.c
Ča
z
pi
s
pr
o
ty
,
ří
ky
n
Ba
so
e
kt
se
v
ne
áv
aj
í
●
10
3
●
01
dn
o
m
9/2013
●
●
Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš.
Když nemůžeš, nepřekážej strana 8
p
ejí
zd
př
M0
708
_20
:34
13.i
ndd
roční předplatné za 240 Kč
Ča
so
pi
w.m
JMÉNO a příjmení:
pr
o
ty
es.c
, k
t
z
eř
í s
e
ne
vz
dá
va
jí
●
7–
8/
20
13
●
Je
3
vý
stra
22
tis
k
30
kč
/ P
ř
ed
pl
at
ite
lé
20
kč
PM
3:44
7/31/2013 8:01:37 PM
ulice:
d
Ko
to u p í
ča h o to
p o so p
K o d p o is u
B a n to ří te
r ié
ry
ot
liv
ý
dn
1 /201
9/17
číslo popisné:
7/24
/201
1
3
.ind
7:35
:20
013
0_2
M1
název organizace:
uz
Li
na pno:
dk N
oru a vo
ny zík
str u
om
ů
s
na
M09_2013.indd 1
Objednávám předplatné
časopisu Můžeš
ww
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
ný
že
ti
os
/2
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
PSČ:
AM
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč
Forma úhrady:
složenkou
převodem
fakturou
telefon:
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:
Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY.
2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.
3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.
Chcete
roční př -li
změnit n edplatné
a
dvoulet zvýhodněné
é, konta
ktujt
bezplatn
ou linku e
České p
o
800 300 šty
302
Téma: Lidé s postižením a finanční služby
■ Guvernér České národní banky o pastech finančních služeb.
■ Banky nemohou vytvářet seznamy postižených.
■ Konkurence vede přirozeně k individuálnímu přístupu.
Miroslav Singer:
Nejlepší je
uvážlivost
Autor: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
Přestože jsme doslova obklopeni horami
informací, stále a stále se jako občané
ve světě finančních služeb chováme
často nešikovně a lehkomyslně. Jaká je
vaše zkušenost?
Moje osobní zkušenost není příliš velká.
Nikdy jsem neměl pocit, že jsem se spálil. Ale Česká národní banka je institucí,
která má v této oblasti na starosti ochranu
spotřebitele, takže tyto kauzy dostáváme.
8
Prodávat
sedmdesátníkovi
produkt, který se začne
vyplácet až za dvacet
let, je na pováženou.
Naše zkušenost nám říká, že většina těchto
kauz nedojde až k sankcím, většina končí
vysvětlením našeho pracovníka, pak jde
v mnoha případech o tvrzení, která se nedají
prokázat právě proto, že lidé podepsali, že
všechno věděli.
My pak, když je u nějaké instituce více
problémů, můžeme udělat kontrolu, ale ta
už nemůže zpětně řešit konkrétní stížnost.
Takže je určitě pravda, že někteří lidé,
zejména starší, nejsou naučeni přistupovat
k finančním službám způsobem, který tržní
prostředí vyžaduje. To znamená podklady si pozorně přečíst, zamyslet se nad
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
Pokud si neumíte spočítat, co je víc – jestli dvě procenta
po dobu tří let nebo šest procent po dobu jednoho roku,
pak je těžké se správně rozhodnout.
let nebo šest procent po dobu jednoho
roku, pak je těžké se správně rozhodnout.
Druhým naším specifikem jsou prodejní
metody.
V různých zemích převažují různé
formy, ale mám dost podkladů pro tvrzení,
že u nás se hodně prodává přes obchodníky, prodejce a agenty. Tedy mimo pobočky. A to s sebou nese trochu nižší úroveň
ostražitosti.
Nesouvisí tato, řekněme naivita, i s přetrvávajícím pocitem, že svět peněz leží
někde mimo nás?
To si ani nemyslím. Určitě je zřejmé, že
zejména starší generace prožila velkou část
života v době, kdy jí nikdo žádné finanční
produkty ani moc prodávat nechtěl. Pro
pojistku si museli dojít na úřad, který se
jmenoval pojišťovna – a to bylo všechno.
Po třiadvaceti letech tržního hospodářství,
letech delších, než existovala první republika, mi připadá důležitější přemýšlet o jiných
konkrétních příčinách než o tom, zda jsme
dost zkušení a bohatí.
Vždyť za tu dobu si obrovská většina lidí
koupila nebo prodala nějakou nemovitost,
ve většině rodin vyměnili několik aut, takže
mají tolik zkušeností s financováním, že
doba učení už je podle mne za námi. Ale jistá specifika máme a jedním z nich je právě
velký podíl prodeje přes agenty a poradce,
což je historicky vzniklý jev.
nimi, uvědomit si, že v mnoha případech
jde o prodej, který může mít sice formu
přátelského rozhovoru, ale ve skutečnosti
jím není.
Na druhou stranu přestože děláme
hodně pro to, abychom zlepšili finanční
gramotnost, včetně učebnic pro střední
školy, nemyslíme si, že obyvatelstvo nemá
dostatečnou znalostní bázi. Češi nemají
špatnou úroveň matematických znalostí, ale
často je neaplikují.
Pokud nezvládnete elementární úvahu
na téma úrok, pokud si neumíte spočítat,
co je víc – jestli dvě procenta po dobu tří
můžeš / číslo 10 - 2013
Dovedu si představit, že když takový agent přijde za postiženým nebo
seniorem a vlídně s ním jedná, nenabízí
jen finanční službu, ale nahrazuje i jistý
druh sociálního kontaktu, a proto je
možná úspěšný. Co mohou banky a pojišťovny udělat, aby v rámci nabízeného
komfortu svých služeb postavení svých
zákazníků zlepšily?
Možná vás překvapím, ale směřovat jakýkoli
produkt třeba na postižené mi připadá trochu nepředstavitelné, protože dnešní míra
ochrany osobních údajů docela vylučuje
možnost shromažďovat takové informace.
Skoro bych si myslel, že finanční instituce
může být napadena, že s takovými skutečnostmi při hodnocení klienta nemá právo
nakládat.
Mohu potvrdit, že za sedm let, co pracuji
v ČNB, jsem se nesetkal se stížností v tomto
směru, zatímco třeba problémy s nabízením produktů výhradně pro občany České
republiky jsme měli.
Dobře, ale představme si třeba neslyšícího, který má prostě problém s obyčejnou
komunikací v bance…
To je ale jiná věc. Každý vidí, jak velká
a tvrdá konkurence je na trhu těchto služeb.
A já nevěřím, že v této situaci by nějaké významnější finanční instituci stálo za to kazit
si reputaci necitlivým přístupem k jednomu
zákazníkovi.
Takže jednak jejich vlastníci, jednak management mají dost silnou motivaci takové
případy řešit a vyjít vstříc.
Specifickou skupinou zákazníků jsou
senioři. Občas si stěžují, že mají třeba
ztížený přístup k hypotékám. Připadají
si kvůli věku diskriminovaní…
Pro mne je větší problém, že některé
produkty jsou seniorům vůbec prodávány,
přestože jsou konstruovány na principu
dlouhodobé návratnosti. Prodávat sedmdesátníkovi produkt, který se začne vyplácet
až za dvacet let, je na pováženou.
Několik takových případů jsme řešili.
A pod naším tlakem příslušné finanční
instituce od těchto smluv ustoupily. Ale
neříkám, že se to občas ještě neděje.
Zvláště ti zmínění prodejci si někdy nedají
říci. 
info
Kdo je Miroslav Singer
Guvernér České národní banky. Vystudoval
VŠE v Praze a doktorát získal na University
of Pittsburgh.
Pracoval nejprve v akademické sféře,
poté ve vedení významných poradenských
a finančních společností.
V roce 2005 byl jmenován viceguvernérem,
v roce 2010 guvernérem ČNB na šestileté
funkční období.
9
Téma: Lidé s postižením a finanční služby
■ Plnění úrazových a životních pojištění jsou u lidí s postižením problematická.
■ Pojišťovny nabízejí slevy hlavně na povinné ručení a majetkové pojistky.
■ O speciálních nabídkách pro postižené nemají infolinky a pobočky moc ponětí.
Neumějí nás
zlikvidovat
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
L
idé s postižením jsou pro pojišťovny
tak trochu oříšek. Pokud si chtějí
pojistit majetek, jsou stejně zajímaví
jako ostatní klienti. Jakmile však
dojde na zdraví, začne jinak ochotný
pojišťovák trochu nervózně přešlapovat.
Nebo tomu už tak není? Existují speciální
produkty a nabídky pro lidi s postižením?
Zkusil jsem jako zákazník s handicapem
oslovit pět pojišťoven s největším podílem
na českém trhu.
Česká pojišťovna
Na infolince 841 114 114 mi řekli, že o speciálním produktu pro zákazníky s postižením nevědí. Vše se posuzuje individuálně
podle situace zákazníka, takže obecnou
odpověď mi nemohou dát. Tento obrat jako
mantra zazníval i u dalších pojišťoven. Víc
se však prý mohu dozvědět na pobočce
České pojišťovny.
Vyrazil jsem do té v pražském obchodním centru Chodov. Zde jsem svým dotazem pracovníka rovněž poněkud zaskočil.
Bylo mi řečeno, že uzavřít životní pojištění
sice můžeme, ale data se pošlou k posouzení jinam. Tam může být na základě
získaných informací (dává se kontakt i na
lékaře) konstatováno, že pojišťovna se
mnou smlouvu neuzavře. Maximálně padla
zmínka o obchodní slevě na povinné ručení
motorového vozidla.
Když zapátráte na internetu, zjistíte, že
ani pobočka, ani infolinka neměly tak úplně
kompletní informace. Česká pojišťovna
je totiž generální partner projektu Handy
Card společnosti Car Club. Podle oficiálních
stránek projektu mohou lidé se zdravotním
postižením v rámci věrnostní karty Handy
Card získat od České pojišťovny širokou pojistnou ochranu za výrazně nižší cenu, navíc
s originálními službami.
Základem nabídky jsou produkty z oblasti pojištění aut – povinné ručení a havarijní
pojištění. Jde ale také o pojištění kompenzačních pomůcek, včetně půjčených.
Stránky www.carclub.cz uvádějí i další
až 40% zvýhodnění pro držitele Handy
Card. O životní či úrazové pojištění se však
nejedná.
10
Kooperativa
Operátorka z čísla 841 105 105 věděla jen
o slevě na povinné ručení. Vypravil jsem se
opět na pobočku. Ke cti Kooperativy slouží,
že na svém webu uvádí, která pracoviště
jsou bezbariérová. Sympatická pracovnice
mi na Vinohradské třídě v Praze sdělila, že
velmi záleží na individuálním posouzení
situace každého zákazníka. Klientů s postižením se moc neobjevuje, takže nemá s problematikou výrazné zkušenosti. Zákazníků
obecně ubývá, navíc řadu smluv uzavírají
externí pracovníci mimo pobočky. Situaci
popsala velmi obdobně jako v předchozí pojišťovně. Pojištění invalidního vozíku proti
odcizení je zahrnuto ve všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění domácnosti.
Allianz
Další telefonát, tentokrát na číslo
841 170 000. Sdělili mi, že slevy pro lidi s postižením existují, ale bude lepší zajít do pobočky. I v tomto případě web uvádí bezbariérovost. Vybral jsem si tu v pražském obchodním
centru Park Hostivař. Zde jsem poprvé uslyšel,
že „něco na život uzavřít půjde, ale bude to
dražší“. Pracovnice mi ochotně vysvětlila, že
jde o rizikové pojištění s přirážkou. Opět záleží
na konkrétním zdravotním stavu, posouzení
atd. V případě pojistné události se bude vše
detailně zkoumat, zda nebyl úraz důsledkem zdravotního stavu. Jako příklad uvedla
člověka s diabetem, který upadne a něco si
zlomí. Pro pojišťovnu je rozdíl, zda uklouzl na
ledě, nebo upadl v důsledku hypoglykémie.
V druhém případě by nejspíš měl s výplatou
náhrady škody problémy.
Generali
Tato pojišťovna nabízí produkt Pojištění
pro život bez limitů a na webu uvádí, že ho
podporuje Národní rada osob se zdravotním
postižením ČR. Je pro osoby se zdravotním
postižením nebo jejich rodinné příslušníky.
I tentokrát jde o propojení s projektem Handy Card. Vedle tradičního povinného ručení
a pojištění majetku zahrnuje tento program
Životní a úrazové pojištění s předběžným
zdravotním dotazníkem, Rodinné pojištění
BeneFIT a Investiční životní pojištění FUTURE. Zároveň lze pojistit různé kompenzační
pomůcky.
Pokud si lidé
s postižením chtějí
pojistit majetek, jsou
stejně zajímaví jako
všichni ostatní klienti.
Jakmile však dojde
na zdraví, začne jinak
přeochotný pojišťovák
tak trochu nervózně
přešlapovat. Nebo tomu
už tak není?
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
Osobní návštěva
pobočky
moc nepomůže,
zásadní informace
o speciálních
produktech najdete
na internetu.
Ani tentokrát neměl operátor na infolince
844 188 188 potuchy o existenci speciálního
produktu vlastní pojišťovny. V pražské kanceláři v ulici Na Pankráci to nebylo o moc lepší,
přestože pracovnice měla s pojišťováním lidí
s handicapem své zkušenosti: „Za rohem
je Jedličkův ústav, mladí lidé odtamtud se
občas přijdou zeptat. Jeden mi dokonce říkal,
že prý na internetu nabízíme nějaký speciální
produkt, ale já o ničem nevím. Ptala jsem se
na centrále a tam mi lékaři řekli, že takové
případy neumíme zlikvidovat.“
Použití pojišťovacího žargonu v této
souvislosti dalo vzniknout větě, která
zahřeje u srdce každého milovníka černého
humoru. Potěšen, že mě nebude tak snadné
zlikvidovat, odcházím. Dveře zdobí asi pěticentimetrový schůdek.
ČSOB Pojišťovna
Nejprve jsem zkusil pobočky banky, kde
mi doporučili návštěvu přímo v ČSOB
Pojišťovně. Banka totiž sjednává jen určité
typy pojistek. Obligátně tedy kontaktuji
infolinku 800 100 777. Jednoznačné, rychlé
a nekompromisní „nic speciálního pro lidi
s postižením nemáme“ mě odradilo od další
můžeš / číslo 10 - 2013
výpravy do terénu stejně jako výrazně řidší
síť poboček pojišťovny.
Volám do společnosti Car Club, která
speciální pojistky od Generali a České pojišťovny nabízí prostřednictvím Handy Card.
V zákaznickém centru na čísle 739 306 714
se dozvídám, že řadový pojišťovák mi nepomůže. Pojistku je nutné uzavřít přes Car
Club. Údajně jde o jištění proti zneužití.
Pomuzeme.com
Tato společnost zaměřená na finanční
poradenství spolupracuje s Českou asociací
paraplegiků. Otázkou pojištění osob s handicapem se začala zabývat, když do týmu
přibyl kolega na vozíku. Přišel s obvyklou
zkušeností, že vozíčkář má problém domoci
se plnění škody při úrazu. Po zlomenině
nohy kvůli postižení nic nedostal. Ředitelka
firmy Hana Lindnerová prý dokázala vyjednat u jedné významné pojišťovny dokument
stvrzující plnění pojistných podmínek
i v těchto případech. Kvůli obchodnímu tajemství nechtěla prozradit jméno společnosti. Uvedla ale, že můj pětičlenný seznam ji
zahrnuje, a nejedná se přitom ani o Českou
pojišťovnu, ani o Generali. 
SLOUPEK
Jiřiny Šiklové
Co peníze
pokazí
Za peníze se prý všechno dá koupit
a získat. Někdy se ale pomocí peněz dá
i mnoho a mnoho zkazit. Například
v mezilidských vztazích.
Moje přítelkyně se starala o svoji matku
a souběžně i v témže domě trochu o její
sousedku a celoživotní kamarádku. Obě
již měly osmdesátku za sebou. Posunula
si začátek pracovní doby, a tak po ránu
obstarala maminku, pak zašla k sou­
sedce, pomohla jí „na nohy“ a odešla
do práce. K večeru se totéž opakovalo.
Přinesla nákup nejen domů, ale i pro
sousedku, po deváté večer zase dohléd­
la na jejich uložení k spánku a ještě
stačila občas zajít za dcerou a vnoučaty
a taky na nějakou přednášku či večírek.
Pomáhat lidem, dělat dobré skutky je ne­
psanou povinností, a tak ji všichni kolem
oceňovali. Ona sama měla z toho dobrý
pocit. Manžel sice trochu brumlal, ale
nepřímo se laskavostí své ženy chlubil
před kamarády.
Pak se objevila možnost zažádat pro ty
staré paní o příspěvek na zajištění pomoci
v určitém stadiu bezmocnosti. Byly tím
potěšeny všechny tři. Ta relativně mladá,
ale již sama před penzí, tedy dcera a sou­
sedka, se starala se dál o obě handicapo­
vané staré ženy. „Jsem ráda, že ti, Olinko,
mohu za to něco dát,“ opakovala matka
a její sousedka přizvukovala: „Alespoň
máš za to nějakou korunu a já ti nemu­
sím být tak vděčná a zavázaná.“
Vztah se tím trochu změnil. Staré paní
nejenže ještě více zestárly, ale měly i vyšší
nároky. Ještě to či ono chtěly udělat,
pak umýt ještě nádobí, a když pečující
spěchala, podotkly „vždyť to neděláš za­
darmo, tak tolik nespěchej“. Její manžel
tuto pomoc taky přestal oceňovat a cítil se
ukřivděn, dokonce použil velmi politický
termín, že jeho žena je těmi starými „vy­
kořisťována“ a že kdyby toto dělala někde
jinde na poloviční úvazek, dostala by
mnohem, mnohem více. Objektivně vzato
to byla pravda a postupně si všechny tři
trochu přestaly vážit té práce. Dcera se
cítila málo finančně oceněna, sousedka
a matka se domnívaly, že když se to již
nedělá jen z lásky, tak by té péče za peníze
mělo být více. Ve vztazích to zaskřípalo.
Peníze jsou všeobecný ekvivalent hodnot.
Všechno se dá za ně koupit, vyměnit,
všechno zaplatit či dokonce přeplatit. Jen
pocit lásky ustupuje do pozadí. Škoda. 
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
11
Téma: Lidé s postižením a finanční služby
■ Služba pro ty, kteří úřadům právě nevěří.
■ Přijít může každý, služba je bezplatná.
■ Někteří jsou ale nepoučitelní.
Občanské poradny:
Dobrá adresa pro těžké
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
D
ávno a dávno, za druhé světové
války trpěla Velká Británie nejen ničivými nálety a důsledky válečného
hospodářství, ale i jistým rozpadem
tradičních struktur – mnoho nejrůznějších odborníků bylo v armádě nebo
alespoň ve válečných službách. Ale lidé měli
problémů nad hlavu – se zásobováním, se
zdravotnictvím, se školami, s dopravou. Tak
se zrodily občanské poradny, místa vzájemné pomoci a efektivního hledání nových
řešení nejrůznějších problémů. Po více než
šedesáti letech se objevily i u nás – nejsme
ve válce, stát i samosprávy docela fungují,
ale přesto tisíce lidí hledají pomoc jinde.
Proč? Ředitel Asociace občanských poraden
Stanislav Skalický říká: „Příčiny budou dvě
– jednak se lidé potkávají s dříve nevídanými
problémy, jednak se třeba bojí úřadu nebo
advokáta. Tak nebo tak, postupně vznikla
síť desítek míst, kam může každý přijít a poradit se o dluzích, o řešení domácího násilí,
o problémech s bydlením, s pojišťovnou
nebo třeba s dávkami pro postižené. A co je
důležité – poradny jsou bezplatné.“
A kdyby snad někde chyběl poradce na
mimořádně zvláštní problém, pomoc se
najde vždycky – buď vzájemnou kooperací,
nebo třeba s přispěním nějaké neziskovky. Takže v tichosti a bez velkého zájmu
veřejných institucí vznikla v naší zemi dobrá
odpověď na situace, v kterých se může ocitnout skoro každý.
Neměla ani zubní kartáček
Až příliš typický příběh jsme našli v občanské poradně Nymburk. Paní Věra (celé
jméno na její přání nezveřejňujeme) přišla
doslova v zoufalé situaci – po smrti manžela
se nastěhovala k dceři a jejímu manželovi.
Snad kvůli čerstvě narozenému vnoučkovi,
snad proto, aby jim svými úsporami pomohla k pořízení domu se zahradou. Jenomže
nemovitost vyžadovala rekonstrukci. Tak
přišel první úvěr od České spořitelny. Najednou byl zeť propuštěn ze zaměstnání a dcera
naříkala, že z mateřského příspěvku rodinu
neuživí...
Paní Věra si vzala další úvěr. Ale také
přišla o místo. I takovým lidem ale nabízely
půjčku nebankovní společnosti… S velkými
obtížemi splácela, našla si nové místo, ale
12
Ředitel Asociace občanských poraden
dobře ví, jak moc chybí ve společnosti
umění naslouchat.
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
SLOUPEK
Daniely Filipiové
Když se možnosti dalšího zadlužení
zavřely, dcera maminku bez milosti
vyhodila na ulici.
chvíle
dcera ji citově vydírala dál. Když se možnosti dalšího zadlužení zavřely, dcera maminku
vyhodila na ulici. Jen díky hodné sousedce
měla kde přebývat. Pak poznala muže, který
jí chtěl pomoci. Neváhala a udělala dobře,
její nový přítel jí začal pomáhat.
Ale věřitelů bylo osmnáct a řadu úroků
a odměn exekutorům se nedařilo splácet ani
ve dvou. Když přišla do občanské poradny, vůbec nevěděla, kolik skutečně dluží,
mnoho dokumentů neměla a vůbec netušila,
jaké podmínky bude muset splnit, než jí
soud povolí osobní bankrot.
Třináct měsíců jí poradna pomáhala
nejen s rekonstrukcí její složité situace (dluh
byl nakonec vyčíslen na více než 1 300 000
korun), ale i se sepisováním žádostí. Nakonec soud umožnil postupné splácení a paní
Věra i její partner alespoň vědí, s čím mohou
v životě počítat.
Umějí být diskrétní
Pravidla v poradnách jsou přísná – ochrana
osobních údajů jde tak daleko, že nemusíte
uvést ani své jméno. Nezkoumá se ani minu-
lost žadatelů, národnost, příbuzní, vysvědčení ze škol a dokonce ani trestní rejstřík.
Stanislavova zástupkyně Kateřina Plháková
ale dodává: „Nejsme ale tak naivní, abychom nepoznali, kdo tuto bezplatnou službu
chce zneužít a třeba jen ušetřit za advokáta.
Rychle umíme poznat, kdo je v opravdové
tísni, bezradný a dezorientovaný a kdo by
snad chtěl jen vydělávat na této občanské
iniciativě. Není jich mnoho, ale občas se
takoví vykukové najdou.“
Paní Anna (celé jméno opět na přání
nezveřejňujeme) přišla do poradny se
zdánlivě jednoduchou záležitostí. Její
manžel si před smrtí sjednal spotřebitelský
úvěr a uzavřel pojistku proti neschopnosti jej splácet. Ale vdově bylo v rozporu
s původní telefonickou informací nakonec
pojišťovnou sděleno, že na případ úmrtí
jejího manžela se pojištění nevztahuje,
a pojišťovna proto zbylou část sjednaného
úvěru neuhradí. Tazatelka vůbec nerozuměla smluvním podmínkám a myslela si,
že je v právu. Podrobný pohled na smlouvu
ukázal, že okolnosti, za kterých pojišťovna
své závazky splní, je třeba hledat jinde, na
internetových stránkách. A najednou se
ukázalo, že ve smlouvě sjednaná varianta
se vztahuje na úmrtí způsobené úrazem,
nikoliv na „přirozenou smrt“. Byla pak tato
nabídka korektní? To už se nikdo nedoví
a paní Anna bude muset v dědickém řízení
počítat i s tímto závazkem.
Konec neznáme – Anna poradnu neinformovala. I to se stává. Jakmile se situace jen
trochu začne měnit k lepšímu, lidé domluvený postup nedodrží a znovu riskují, že
se pracně poskládaná mozaika nezbytných
kroků rozpadne. Dobrovolníkům v poradně
pak zůstane jen hořký pocit.
Občanské poradny navštíví ročně na 40 000 (!)
žadatelů s nejrůznějšími problémy. A skoro
dvakrát tolik dotazů přijde po internetu. Je
těžké spočítat, s jakým konečným efektem
pracují – někdy stačí půlhodinová konzultace a řešení se najde, jindy, zejména v případě velkých dluhů, jde o komplikovanou
práci, včetně profesionální pomoci s přípravou žádostí o osobní bankrot.
Někdy musí poradna doporučit jednání
u „oficiálních“ struktur – advokátů, lékařů,
soudů či městských úřadů. Zkušenost ale
ukazuje, že bezradnost a zoufalství pramení
často jen z nedostatku sociálního kontaktu,
ze samoty, které v naší společnosti přibývá,
i když je na první pohled neviditelná.
Stanislav Skalický o tom říká: „Poradna
není všemocná, nenahrazuje stát a samosprávu. Ale je místem, kde se snažíme lidi
v těžkých situacích pochopit a najít východisko. Je místem setkání lidí s lidmi, kteří
nepřišli za zábavou, ale možná s nejtěžším
břemenem svého života. Byl bych rád, kdyby
takových míst bylo mnohem víc. Tato společnost je naléhavě potřebuje.“ 
Projekt sKaret, který je již v podstatě
zrušen, byl kromě jiného kritizován i proto,
že mnozí klienti potřebují vyplatit sociální
dávky v hotovosti, a to ze dvou důvodů.
Jednak je to nedostatek prodejních míst
v menších obcích či vesnicích, kde je možné
platit bezhotovostně, jednak proto, že ne
všude je bankomat, ze kterého lze hotovost
vybrat. Dalším problémem bankomatů
bývá jejich nepřístupnost pro lidi na vozíku.
Bankomaty jsou osazeny tak, že vozíčkář
na větším vozíku je téměř bez šance pod
přístroj podjet a tak se pohodlně přiblížit ke
klávesnici, mít možnost zakrýt ji rukou při
zadávání PIN a vidět na obrazovku.
Banky navíc velmi často začínají přemís­
ťovat bankomaty do vstupních prostor
pobočky, kam se po zavírací době dostanete
přiložením karty k elektronickému zámku
a současným otevíráním dveří na „bzučák“.
Zdá se to logické, jde o ochranu bankoma­
tu před zloději. Nicméně pro člověka na
vozíku, a to i zdatnějšího paraplegika, je to
dosti složitá operace, navíc s platební kar­
tou v ruce. Navíc jsem se nejednou setkala
s tím, že bankomat je nad schody.
Banky se pyšní tím, co vše pro lidi s han­
dicapem dělají. Ano, ledy se hýbou, ale
zpřístupnění poboček není jediným pro­
blémem k řešení. Jak často potřebujete jít
na pobočku a něco si tam vyřídit? Jednou
dvakrát do roka? Ale vybírání hotovosti
je nebo může být, pokud si nevyberete
hotovost, která vám vystačí na celý měsíc,
téměř každodenním problémem.
Bankomaty se líhnou jako houby po
dešti, ale nikdo si zatím nedal práci, aby
přemýšlel při jejich instalaci i o potížích
„sedících“. Nevím, možná tomu brání
vlastní konstrukce bankomatu, ale pak se
ptám, proč někdo netlačí na jejich výrob­
ce, aby se přizpůsobili moderní – rozuměj
integrační – době a tento konstrukční
problém vyřešili.
Musím se přiznat, že v principu jsem
s sKartami souhlasila. Ale ještě pro ně
nenastal vhodný čas. V budoucnu se určitě
tomuto řešení – bezhotovostnímu převodu
všech sociálních dávek (včetně starobních
důchodů) nevyhneme. Stát totiž zasílá­
ním dávek poštou vynakládá zbytečně
velké peníze, které by mohly být využity
smysluplněji. Ale nejprve je třeba vyřešit
výše zmíněné potíže a počkat si na to, až
bude společnost schopná pracovat s inter­
netovým bankovnictvím. Toho dnes valná
většina, zejména seniorů, schopna není. 
Více na www.obcansképoradny.cz a www.muzes.cz
Autorka je senátorka.
Nahrazují trochu i faráře?
Pravidla v poradnách
jsou přísná – ochrana
osobních údajů jde tak
daleko, že nemusíte
uvést ani své jméno.
Nezkoumá se ani
minulost žadatelů,
národnost, příbuzní,
vysvědčení ze škol
a dokonce ani trestní
rejstřík.
můžeš / číslo 10 - 2013
sKarty
předběhly dobu
13
Téma: Lidé s postižením a finanční služby
■ Banky a pojišťovny občas diskriminují kvůli handicapu a věku po celé Evropě.
■ Tyto případy se řeší častěji na západě, kde se lidé víc brání.
■ Evropské i národní předpisy pomáhají vymáhat veřejní ochránci práv.
Finanční diskriminace v Text: RADEK MUSÍLEK
Ilustrační foto: jan Šilpoch
Z
eptali jsme se ochránců práv
v Evropské unii, jestli zaznamenávají diskriminaci lidí s postižením
a se­niorů v oblasti služeb bank
a pojišťoven. Zde jsou jejich odpovědi. Sami si tak utvořte obrázek o celkové
situaci, kontakty pocházejí z Evropské sítě
ochránců práv – European network of equality bodies (www.equineteurope.org).
Belgie
Michiel Bonte z Centre for Equal Opportunities and Opposition to Racism uvádí,
že v uplynulém roce bylo předloženo 4162
stížností na diskriminaci. Řešilo se 1351
případů. Jedním z nich byl podnět zdravotně postiženého muže, který si stěžoval na
změnu systému elektronického bankovnictví. Tuto službu v minulosti mohl používat,
ale po modernizaci programu to nešlo. Díky
zásahu Centra pro rovné příležitosti byl bankou zaveden systém, který situaci napravil.
Výjimečné nejsou ani stížnosti seniorů.
Osoby starší šedesáti let mívají nejčastěji
problémy s přístupem k finančním službám. Obvykle se jedná o uzavření životního
pojištění nebo pojištění hospitalizace. Jako
příklad diskriminace uveďme oznámení jedné banky, že omezuje výběry nad tisíc eur
pro lidi starší šedesáti let. To vyvolalo řadu
negativních reakcí. Po intervenci Centra pro
rovné příležitosti bylo nařízení zrušeno.
Francie
Anissa Fersi z tiskového odboru Le Défenseur des Droits (Ochránce práv) uvádí jeden
příklad ilustrující situaci ve Francii. Týká
se neslyšícího muže, který nedostal půjčku
na koupi domu. Banka měla za to, že jeho
handicap povede k pracovní neschopnosti, což
usoudila podle jím pobíraných finančních dávek. Tento příspěvek ale pobírá 80 procent postižených. Řada z nich přitom může pracovat.
Francouzský trestní zákoník zakazuje takové
závěry na základě pobírání příspěvků. Situaci
každého člověka s postižením je třeba vyhodnotit objektivně a individuálně. Ochránce práv
prohlásil, že se banka dopustila diskriminace
vůči svému klientovi na základě jeho handicapu. Přesto prý nepatří lidé s postižením ve
Francii k závažně diskriminovaným.
Lotyšsko
Podle Laura Bagaté z kanceláře ombudsmana se veřejný ochránce práv Lotyšska
v roce 2012 zabýval dostupností bankovních
14
Nejen v Bruselu se setkávají lidé
s diskriminací u bank a pojišťoven kvůli věku či postižení.
služeb pro osoby se zdravotním postižením.
Průzkum se uskutečnil ve 25 bankovních
institucích. Výsledky ukázaly, že některé pobočky nedisponují bezbariérovým přístupem.
Banky uvedly, že jejich pracovníci jsou připraveni na pomoc lidem s postižením. Případy
diskriminace se přesto občas objevují.
V roce 2009 napsal zaměstnanec do
žádosti o kreditní kartu, že klient je hluchý
a pobírá státní příspěvek. Při přezkoumání
tohoto případu banka uvedla, že poznámka
byla určena pouze k interním účelům. Cílem
prý bylo, aby měl příslušný pracovník dost
informací k poskytnutí odborného servisu
a věděl, jak s klientem pracovat. Veřejný
ochránce práv však dospěl k závěru, že
poznámka poukazuje na to, že neslyšící mají
nízkou schopnost platit za služby. Přesto
není diskriminace osob se zdravotním
postižením a starších osob ve službách bank
a pojišťoven v Lotyšsku běžný problém.
Nebo lidé nejsou aktivní při předkládání
stížností. Dosud bylo podáno jen pár pod-
nětů. V oblasti pojišťoven se dokonce dosud
žádná stížnost neobjevila. Polsko
O situaci u našich severních sousedů poreferoval Wojciech Soczewica z kanceláře
Úřadu obránce lidských práv. Vychází z nedávno vypracovaného průzkumu mezi lidmi
ve věku 50 až 75 let. Ti se na poli finančních služeb cítí být diskriminováni. Podle
jejich názoru jsou na okraji zájmu, protože
jsou považováni za rizikovější klienty. Za
nejkřiklavější problém mají polští senioři
omezený přístup k úvěrům. Respondenti si
uvědomují, že získat půjčku je pro starší lidi
obtížné.
Dotazovaní lidé poukázali na fakt, že
s rostoucím věkem přibývá zdravotních potíží, které představují zvýšené náklady. Ty je
někdy nutné řešit právě půjčkou peněz. „To
má člověk zemřít, když mu banka nepůjčí
na operaci?“ píše jeden z respondentů. Ti,
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
■ Česká spořitelna zmapovala pobočky v krajských městech.
■ Když svítí slunce, vozíčkář nevidí na obrazovku.
■ Mramor je luxus a vydrží, nicméně klouže.
Evropě
Osoby starší šedesáti
let mívají nejčastěji
problémy s přístupem
k finančním službám.
Obvykle se jedná
o uzavření životního
pojištění nebo pojištění
hospitalizace.
kdo nedosáhnou na bankovní úvěr, často
sahají po službách ostatních poskytovatelů
finančních služeb. Jedná se především o tzv.
rychlé půjčky. Ty jsou často poskytovány
velmi nezodpovědně a nepodléhají bankovnímu dohledu. Časté jsou případy seniorů,
kteří spadli do dluhové spirály.
Švédsko
Tato země dala světu pojem ombudsman.
Není proto divu, že má samostatně působícího ochránce práv specializovaného na
rovnost a antidiskriminaci. V jeho kanceláři
působí Kerstin Jansson:
Pokud jde o diskriminaci starších osob,
nejprve byla zákonem řešena v oblasti
zaměstnávání. V ostatních oblastech začal
zákon platit teprve od 1. ledna 2013. Z tohoto důvodu nemáme ještě tolik zkušeností
s případy diskriminace z důvodu věku
v bankovnictví nebo pojišťovnictví. I když
některé stížnosti byly, před rokem 2013
jsme nemohli nic dělat. Mezi 1. lednem
a 30. červnem 2013 jsme obdrželi tři
stížnosti týkající se diskriminace v bankách
a jednu týkající se pojištění. Žádný případ se
dosud nedostal až k soudu. V případě osob se zdravotním postižením
byl takový zákaz diskriminace vydán v lednu
2009. Ovšem existoval už i ve starší antidiskriminační legislativě. V průběhu roku 2012
jsme dostali tři stížnosti na diskriminaci
v bankovním sektoru a sedm týkajících se
pojištění. Během prvních šesti měsíců roku
2013 jsme obdrželi dvě stížnosti týkající se
diskriminace v kontaktech s bankami a čtyři
řešily diskriminaci ve vztahu k pojištění. 
můžeš / číslo 10 - 2013
Bankomaty a pobočky:
Jak se (bezpečně)
dostat k penězům?
Text: Pavel Hrabica
Foto: jan Šilpoch
D
vanáct typů bankomatů zapuštěných do zdi, zvonek pro obsluhu
ve výšce nad 150 centimetrů
a další a další „drobnosti“, které
si osoba bez pohybového handicapu neuvědomí. V okamžiku, kdy se však
i zdravý člověk zkušebně posadí před bankomat na židli, zjistí, že pro něho mohou
být najednou peníze nedostupné.
K tomuto závěru došla postupně Česká
spořitelna, když začala od loňského roku
s vozíčkáři zkoumat nejen fyzickou přístupnost bankomatů, ale bezbariérovost
poboček vůbec. A to i tam, kde přístup bez
bariér garantuje, a pobočky tak byly třeba
i zcela nově budovány.
Testování poboček samotnými vozíčkáři často ukázalo, že bariéry v projektech
odstraňovali projektanti, kteří sice měli po
ruce dostupné předpisy, ale neviděli prostředí očima postižených. To vede k tomu,
že i bezbariérové pobočky projdou dalšími
úpravami na základě konkrétních poznatků vozíčkářů.
Příklad: Dokonale vybudovaný nájezd
ke vchodu a k bankomatu, se správným
nájezdovým úhlem, se může stát pastí, je-li
z leštěného mramoru. V zimě totiž klouže
jak při jízdě nahoru, tak dolů.
Častým problémem, jak například
zjistila Kateřina Novotná z Pražské organizace vozíčkářů, která se na praktickém
„auditu“ poboček také podílela, je kromě
výšky displeje bankomatu i fakt, že na
obrazovku dopadá přímé denní světlo.
Někdy i ostré slunce a osoba na vozíku
nevidí údaje a nemá ani možnost displej si
jakkoli zakrýt. Často také schází možnost zadat bezpečně bez pozorování cizí
osobou PIN. 
Jeden z lépe
přístupných
bankomatů.
Na obrazovku
nesvítí přímé
světlo, klávesnice
je pro vozíčkáře
dosažitelná.
15
Téma: Lidé s postižením a finanční služby
■ Podvodník využil invalidního důchodce a jeho těžkých problémů s pamětí.
■ Na jídlo a další potřeby má měsíčně jen několik set korun.
■ Pomoc nalezl u přítelkyně a v Asociaci občanských poraden.
Život
za pár stovek
Finanční
podvodníci
si za cíl svých
podvodů vybírají
lidi v těžkých
životních situacích
i ty, kteří mají
nějaké postižení.
náplní práce? Chodil se svým „šéfem“ po
bankách a dojednávali… Co vlastně, dnes
ani neví, není schopen to vysvětlit. „Pochopil jsem, že asi investory, prý budeme stavět.
Podívejte, vždyť já byl až s ním poprvé
v životě v bance,“ uvádí pan J.
Po pár týdnech chození po finančních
ústavech přišel šéf s tím, že si firma musí
vzít půjčku, že není problém, aby si ji na
sebe vzal pan J. Dohodl schůzku a se zástupkyní finanční společnosti (půjčky všeho
druhu a všem bez ručení) se setkali v improvizovaném koutě pod schody, paní mu
předložila asi deset listů, ty pan J. s důvěrou
podepsal – jak ho šéf i paní ujišťovali, nemusí si s ničím dělat starosti. Problém pochopit,
co je v papírech, by měl, i kdyby to byla jen
jedna stránka.
Nezarazilo ho, že finanční společnost,
jejímž byl „zaměstnancem“, si brala u nějaké
společnosti z Moravy jeho prostřednictvím
půjčku jen 15 000 korun. „Já měl tehdy
radost, že jsem někde zaměstnaný,“ přiznává. Peníze viděl, ale ty putovaly ihned po
podpisu smlouvy k jeho šéfovi.
Lepší než zlatá žíla na Aljašce
Text: Pavel Hrabica
Ilustrační foto: Jan ŠiLpoch
N
a živobytí zbývá panu J. po odečtení nájmu a splácení dluhů necelých
600 korun měsíčně. Šedesátiletý
invalidní důchodce, který se obává
zveřejnit své jméno či fotografii,
protože má potíže se splácením dluhu, to
však může po předcházejících trampotách
považovat za úspěch. Jeho příběh je o lumpech a naivních důvěřivcích.
Pan J. utrpěl před více než dvaceti
lety při autohavárii těžký úraz hlavy.
Vzpomínkou je dlouhá jizva na čele, další
skryté pod vlasy. Lékaři ho při pravidelných prohlídkách dávají za příklad lidské
nezničitelnosti.
mu nabídl, že zakládá společnost a že by
pana J. zaměstnal.
Nebylo mu divné, že „obyčejný“ pokladní
zakládá finanční společnost? Pan J. pokrčí
rameny – dnes už ano, ale tehdy se nad
tím nezamýšlel. „Dnes je mi jasné, že mě
prokoukl, odhadl mé problémy s pamětí
i důvěřivost,“ přiznává upřímně. Připouští,
že mladík si ho určitě tipoval, jestli je vhodným objektem pro podvod.
Dlaňovka vyplacená pod schody
Pokladní z obchodu ho po dohodě přivedl
do kanceláří kousek od centra Prahy. Pan
J. byl jeho zaměstnancem – ale bez smlouvy – přesně jeden měsíc a čtyři dny. Co bylo
Bankéř ze samoobsluhy
Těžké zranění ho připravilo o fungující
paměť. Pamatuje si detaily z minulosti před
i po havárii, má však problémy vnímat smysl
toho, co mu jiní říkají, potíže s periferním viděním na jedno oko, se čtením a tím pádem
i s celistvostí čteného textu a jeho chápáním.
„Chybí mi schopnost dávat si slova poskládaná za sebou do souvislosti, někdy se to
týká i jednotlivých písmen,“ říká.
Před třemi lety se kousek od svého byd­
liště dal v malé samoobsluze do řeči s pokladním. „Jsem asi moc důvěřivý a otevřený,
začali jsme se dávat do řeči častěji.“ Mladík
16
Dostal se do klasického
kolotoče, kdy
se z malé sumy
stal mnohonásobně
vyšší závazek.
Pak už šlo vše podle „zavedeného scénáře“ –
šéf se ztratil, kancelář byla prázdná a firma
nezaplatila ani za pronájem. Což bylo varovné, ale i tak měsíc co měsíc navštěvovala
pana J. doma zástupkyně společnosti z Moravy a on jí předával dohodnutou měsíční
sumu jako splátku. Když se blížilo doplacení
dluhu, nikdo nepřišel. Pan J. neměl kontakt,
neměl komu předávat peníze, neměl je kam
zasílat.
Potom začaly přicházet jen dopisy
právníků – k 15 tisícům, které částečně
uhradil, přibylo více než 40 tisíc dluhu na
penále!
Pan J. se dostal do klasického kolotoče,
kdy se z malé sumy stal mnohonásobně vyšší závazek. Stal se obětí lichvářského způsobu podnikání, kdy se nemusejí půjčovat
vysoké částky, ty však při vhodném způsobu
přinášejí zisk vyšší než zlatý důl. Pan J. neví,
jestli podobných důvěřivců oslovil jeho „šéf“
víc. To se lze jen domýšlet.
Nepodepisovat a nevěřit!
Nakonec se mu podařilo s pomocí přítelkyně
oslovit občanskou poradnu, která mu začala
bezplatně pomáhat v právních otázkách
a při jednáních s policií. Vypracovali splátkový kalendář, finanční rozvahu, kolik má
měsíčně peněz, co má platit a kdy, kolik má
na svou osobní spotřebu. Není to radostné
čtení – vyžít z několika set, byť vypomáhá
i přítelkyně, není ani na to nejmenší vyskakování.
„Mám před sebou dva tři roky splátek, pak by mohl být konec,“ hodnotí své
perspektivy. Radostné pomyšlení to není,
ale snad to zvládne. „Mám od té doby jednu
zásadu, které se držím – nic nepodepisovat!
A nikomu nevěřit!“ Není to prý optimistické,
ale rozhodně levnější. 
můžeš / číslo 10 - 2013
Inzerce
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Vývoj v oblasti inspekcí
sociálních služeb
Inspekce kvality sociálních služeb má
v ČR krátkou historii. Inspekce jsou zakotveny v Zákonu o sociálních službách
č. 108/2006 Sb., který vstoupil v platnost
1. 1. 2007. Tato nedlouhá historie byla však
velmi bouřlivá. Za necelých šest let prošly
inspekce řadou problematických okolností.
Metodika inspekcí, která byla vytvořena
v roce 2006, nebyla závazným dokumentem a praxe krajů při provádění inspekcí
– i když krajští inspektoři prošli jednotným
vzděláním – se značně odlišovala. Pro specializované odborníky-externisty, kteří měli
být důležitou součástí inspekčních týmů
a přinášet do inspekcí odborný pohled
a jednotnost posuzování hodnocených
kritérií standardů kvality, nebylo zajištěno
další vzdělávání a průběžná „kalibrace“ jejich výkonu. V roce 2011 proběhla sociální
reforma a výkon inspekcí byl převeden na
úřady práce. Inspekce začali vykonávat noví
úředníci, většinou bez potřebné erudice
a specifické průpravy pro inspekční činnost
v sociálních službách. Inspekce v sociálních službách díky zmíněným, ale i dalším
okolnostem získaly mezi poskytovateli
sociálních služeb nedobrou pověst a staly
se terčem kritiky.
Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní
realizuje individuální projekt Inovace
systému kvality sociálních služeb. Součástí projektu je také práce odborníků na
inspekčních metodách a vzdělávání inspektorů, do kterého jsou zařazeni všichni
úředníci krajských poboček úřadů práce,
jež inspekce vykonávají. Historicky bylo
projektové vzdělávání plánováno pro zaměstnance krajských úřadů, v souvislosti
s přechodem agendy na Úřad práce České
republiky je vzdělávání pro tuto cílovou
skupinu. V historii inspekcí tak startuje
nová etapa přinášející různá očekávání.
A možná právě očekávání různých zájmových skupin jsou důvodem kontroverzních
diskusí, na co se má inspekce zaměřovat
a jaký má být její rozsah.
můžeš / číslo 10 - 2013
Očekávání některých skupin odborné
veřejnosti se odvíjí od představy, že inspekce by měla posuzovat a hodnotit
systém řízení kvality organizace, která
službu poskytuje. Řízení kvality, které
stálo u zrodu první verze standardů kvality v roce 2002, mělo být prostředkem
pro zajištění kvalitní podpory a péče
uživatelům sociálních služeb. V období
let 2002–2007 bylo uplatňování systému
řízení kvality prostřednictvím standardů
významným nástrojem pro zavedení klíčových procesů pro fungování sociálních
služeb (strategické plánování, hodnoty,
navázání kontaktu s uživatelem, vyjednání smluvního vztahu, individuální plánování a další). Úprava standardů v roce
2006 a zavedení povinného kontrolního
systému v roce 2007 postupně vedly
k tomu, že řízení kvality (rozuměj fungující organizace) se stalo nikoli prostředkem
k dobře poskytované službě uživateli, ale
cílem. Inspekce se soustřeďovaly, díky požadavkům kritérií standardů, na písemné
dokumenty, metodiky, pracovní postupy,
personální strukturu zaměstnanců, způsob jejich zaškolování a hodnocení, havarijními postupy a tak dále. Ano, určitě
jsou to všechno znaky určující fungující
organizaci. Vytrácí se však původní smysl,
ke kterému se nyní inspekce chtějí vracet
– ochrana práv uživatelů, jejich bezpečí,
sociální začlenění a prevence proti sociálnímu vyloučení.
Současné pojetí metodiky inspekcí se
chce k původnímu smyslu vrátit a prohloubit zaměření na konkrétní uživatele.
V praxi to znamená zaměření inspekce
především na sledování praxe poskytovatele z pohledu uživatele, respektive toho,
zda služba skutečně naplňuje zásady
zákona o sociálních službách a má konkrétní výsledky u jednotlivých uživatelů.
Inspekce kvality sociálních služeb nejsou
všespasitelné, nejsou univerzálním ná-
strojem, kterým lze jednoznačně změřit
a vyhodnotit všechny aspekty poskytovaných služeb. Neměl by to být také jediný
nástroj pro hodnocení a rozvoj sociálních
služeb. Prostřednictvím povinností poskytovatele a standardů kvality je zákonně
stanovená minimální úroveň kvality sociálních služeb, jejíž naplňování je také
prostřednictvím inspekce poskytování
sociálních služeb kontrolováno. Ve Švédsku1) např. objednávají kontrolu obce, aby
zajistily kvalitu poskytovaných služeb,
které financují, od neziskové uživatelské
organizace (FUB – The Swedish National
Association for Persons with Intellectual
Disability). FUB vytvořil metodiku, podle
které vstupuje k poskytovateli tým tří lidí
– sociální pracovník, rodič a uživatel, ti
jsou předem pro tuto činnost vyškoleni.
Výsledky jsou dostupné zaměstnancům
i místním politikům. Ve zvyšování kvality
sociálních služeb a jejím vyhodnocování
by měli hrát důležitou roli jejich zadavatelé a zřizovatelé a vytvářet další nástroje
na krajských nebo obecních úrovních.
Vhodnou variantou je sledování a vyhodnocování systému řízení kvality v so­
ciálních službách asociacemi sdružujícími
poskytovatele či dalších profesních organizací za potřebné motivace a podpory
vládních orgánů.
PhDr. Jaroslava Sýkorová
předsedkyně o. s. INSTAND,
které je dodavatelem veřejné zakázky
pro individuální projekt MPSV
Inovace systému kvality sociálních služeb.
1) Informace získané od Iren Ahlud,
členky organizace FUB v rámci stáže
4. až 6. června 2013 ve Švédsku,
v rámci projektu OP LZZ
„Modely podpory pro rozhodování lidí
s mentálním postižením“, realizovaný o. s. INSTAND.
17
Aukční salony Konta BARIÉRY
■ Unikátní akce mají profesionální zázemí.
■ Byl to nesplnitelný sen.
■ Zlepšuje se náš vkus?
pod každodenním náporem podvodníků,
zlodějů, falzifikátorů a šíbrů všeho druhu.
Jde o peníze, většinou o převeliké peníze. Když si od zručného podvodníka koupíte
padělek, často se už nápravy nedovoláte.
Kdybyste totéž zažili na dobročinné aukci,
nikdo už vás k další pomoci potřebným
nenaláká. Zkrátka jistotu mohou nabídnout
jen opravdoví profesionálové. Ale jak se
stát kvalitním obchodníkem s výtvarným
uměním?
„Ve světě obrazů jsem žil odmalička. Táta
byl nejen obrovský fanda, ale také majitel
vynikajícího instinktu. Měl nerozlučného
kamaráda Jirku Pavla, bratra známého
spisovatele, který působil jako šéf nákupčích
tehdejšího státního podniku Klenoty. Věděli
o všem, co přibylo kdesi v zapadlém bazaru,
co prodává nějaká rodina ve finančních obtížích, co odmítl koupit stát, zkrátka znalci.
Nerozluční kamarádi, schopní pohádat se
jako nejbouřlivější italská rodina. Poslouchal jsem jejich nekonečné debaty, jejich
strategie i jejich nekonečné řeči o krásném
snu – mít svou aukční galerii, proměnit encyklopedické znalosti o bohatství v českých
bazarech i domácnostech do reality. Bylo
to snění o cestě na Měsíc. Ale už v létě roku
1989, když se pootevírala vrátka k soukromému podnikání, jsme s několika kamarády
založili aukční síň. Jako přidruženou výrobu
Než se oči
zalesknou
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
U
ž jedenáct aukčních salonů českých
výtvarníků uspořádalo Konto BARIÉRY. Přinesly zhruba padesát milionů
korun, které se do posledního haléře
utratily na stipendia pro postižené
středoškoláky a vysokoškoláky. Ojedinělý projekt začínal doslova z ničeho – nejprve nápad
režiséra a herce Jana Kačera, první dopisy
českým výtvarníkům, nečekaný ohlas malířů,
sochařů, sklářů a dalších tvůrčích profesí –
a najednou tu byl úkol pořádat regulérní aukci
darovaných děl. To ovšem není, při vší úctě,
tombola na mysliveckém plese.
18
Obrazy soustředit, přesně označit, vytvořit katalog včetně fotografií, promyslet dobře vyvolávací ceny, v souladu se zákonem
stanovit pravidla od vyvolávání a přihazování až po platby, balení a perfektní protokol.
Práce pro odborníky. Stálým (a nezištným)
partnerem Nadace Charty 77 se proto stal
Aukční dům Kodl.
Začalo to v přidružené výrobě
Martin Kodl je dnes uznávanou autoritou na
českém trhu s výtvarným uměním. Značka
serióznosti, kvality a bezpečí. V době, kdy
nemůžete věřit, zda kuřecí řízek je z kuřat,
a kožené boty vznikají v chemičkách, je i svět
obrazů, soch, grafik nebo uměleckého skla
Galerie Kodl patří k těm
nadmíru úspěšným, její
obrat i rekordní výsledky
na prestižních aukcích
ji posunuly do čela
českého žebříčku.
Místního národního výboru Hradištko pod
Medníkem. Tátu jsme nutně potřebovali
jako konzultanta. On jen řekl: Všechny nás
stejně zavřou!“
Nestalo se, prudká změna společenských
poměrů naplnila i tento sen. Jenomže přinesla také nevídaná rizika. Dnes už všichni
víme, jak nadšeně začala půlka národa
podnikat a jak smutně mnozí dopadli. Galerie Kodl patří k těm nadmíru úspěšným, její
obrat i rekordní výsledky na prestižních aukcích ji posunuly do čela českého žebříčku.
Jak potkali Konto BARIÉRY
Už jsme připomněli Jana Kačera. On nejen
vymyslel dobročinnou aukci, na které se se-
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
Většinou jde o převeliké peníze.
Když si od zručného podvodníka koupíte
padělek, často se už nápravy nedovoláte.
Ve filmu
vypadají aukce
noblesně, ale
ve skutečnosti
jde hlavně
o kancelářskou
práci.
info
Kdo je PhDr. Martin Kodl
Obchodník s uměním. Majitel přední
české firmy, které se původně jmenovala
Antikva Nova Praga.
Už před rokem 1989 spolupořádal
první aukce obrazů u nás. Absolvent
Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
jde třeba i na čtyři sta děl nejlepších českých
výtvarníků, ale také kdysi jezdíval na objevitelské výpravy s Martinovým otcem a Jiřím
Pavlem. Takže volba byla jednoduchá?
„BARIÉRY jsem obdivoval, připadalo mi
ohromné, jak úžasný a dobře vymyšlený
nápad to je. Dali jsme do aukce i vlastní
obrazy. První výnos – milion šest set tisíc.
Úspěch. A hlavně princip byl na světě. Takže
když přišla další záplava skvělých věcí od
prvotřídních českých tvůrců, byla naše spolupráce už samozřejmostí. Neptejte se mě,
kolik nás každý aukční salon stojí, protože
to nevím. Nejkrásnější je, když ředitelce
nadace oznámíme celkový výnos a jí se
trochu zalesknou oči.“ Jenomže než se ty oči
„trochu zalesknou“ musí Martin Kodl a jeho
lidé dlouhé měsíce pilně pracovat.
Aukce je podnik, který nemůžete přerušit
pro technické obtíže nebo kvůli zapomětlivosti licitátora. Když podle schválených
pravidel začne, nikdo neví, jakých cen bude
dosaženo, která, třeba i vynikající díla zůstanou neprodána, jaký souboj se odehraje
o zdánlivě nezajímavé položky. Můžete
být sebelépe připraveni, ale hlavní roli má
publikum, kupci.
V naší zemi je už slušně velká obec sběratelů, stále více lidí si domů, jen pro potěchu,
chce pořídit kvalitní grafiku nebo obraz,
brouzdají tady i mezinárodní obchodníci
s uměním a pochopitelně je i pár neobyčejně
šikovných překupníků nebo lépe investorů.
Mají peníze, ale potřebují informaci včas.
Získávat pro aukční salony kupce je hlavně
úkol nadace, ale Martin Kodl umí pomoci.
Už proto, že ze své každodenní praxe ví, kdo
by rád koupil to nebo ono jméno.
A přitom obchodu s kvalitním výtvarným uměním se daří. Není to protimluv?
„Není. Všeobecná vzdělanost sběratelů, ale
i příležitostných zájemců je mnohem lepší.
Mnohem. Pamatuji se na tátovy rozmluvy
s Pavlem. Nemohli pochopit, jak někomu
visel v kuchyni skvost a bylo mu jedno, co
s tím bude. Dnes mají lidi možnost odborné
konzultace, cest po světových galeriích,
spoustu skvělých časopisů, internet… Ne,
vkus se nejen mění, ale i tříbí. I když se
může zdát, že masová produkce má ke kráse
daleko. Ale podívejte se na práce mladých
českých výtvarníků nebo designérů. Za pár
let v nich najdete skutečné skvosty obrovských hodnot. Vůbec nemám strach, že
by v Čechách jednou nebylo co prodávat
a nakupovat.“
Martin Kodl spíše tají své úspěchy a také
jeden objev – díky aukčním salonům Konta
BARIÉRY našel ve společnosti, která se zdá
hrubá a neurvalá, lidi se snahou pomáhat,
investovat nejen do umění, ale i do osudů
neznámých postižených kluků a děvčat, kteří chtějí studovat a zlepšit tak svůj budoucí
život. Ani slůvkem by nepřipustil, že právě
on se o tuto změnu moc zasloužil. 
Je to lepší, než si myslíme
Samozřejmě se objeví i unikáty,
prodávají se pak za nevídané částky.
můžeš / číslo 10 - 2013
Vztah k výtvarnému umění je prý vizitkou
národního vkusu. A na ten hartusíme nepřetržitě. Vadí nám špína, reklamy, podivná
architektura, křiklavé barvy na domech
i nepochopitelná řešení nových satelitních
vesniček.
19
Nové zahraniční technologie
■ Ekso Bionics přichází s moderním exoskeletem.
■ Přístroj umožňuje chůzi i lidem po úrazu míchy.
■ Testuje se už ve třech desítkách nemocnic a rehabilitačních center.
Robot místo nohou
Text: Štěpán Beneš
Foto: Ekso Bionics™
R
obotice sloužící tělesně postiženým
jsme se věnovali už několikrát. Ať
už to bylo představení konceptů
budoucí mobility z hlav japonských
inženýrů nebo exoskeletu – vnější
robotické kostry, která umožňuje člověku
znovu chodit i v situaci, kdy jsou nervové
kanály v páteři přerušené. Nyní je na řadě
nadějný projekt exoskeletu společnosti
Ekso Bionics. Ten se totiž na rozdíl od léčby
kmenovými buňkami už pomalu posouvá
z laboratorního prostředí mezi reálné uživatele a je poměrně nadějné, že by se mohl
brzy rozšířit.
Od armády do civilu
Společnost Ekso Bionics prošla nesmírně
zajímavým vývojem. Vznikla v roce 2005 jako
Berkeley Exoworks spoluprací několik vědců
s týmem Laboratoře robotiky a lidského inženýrství na Kalifornské univerzitě ve slunném
Berkeley. Po dvou letech se přejmenovala na
Berkeley Bionics a o rok později, v roce 2008,
přišla s prvním reálným produktem. Říkala
mu HULC (Human Universal Load Carrier
– volně přeloženo jako univerzální lidský
transportér zátěže) a vznikl s podporou amerického ministerstva obrany.
HULC byl konceptem určeným pro
armádu. Zjednodušeně řečeno šlo o vnější
robotickou konstrukci pro podporu síly
nohou. Voják nastoupil nohama na umělé
podrážky, konstrukci pomocí pásků připnul
ke stehnům a zbytek upevnil na záda pomoEkso vzniklo
z původně
vojenského
projektu
HULC, který
financovala
americká
armáda.
20
Ekso Bionics
přichází s perfektně funkčním
konceptem exoskeletu Ekso.
Robotické nohy už fungují
a nosí první pacienty.
cí popruhů stejně jako batoh. Elektronika
byla schovaná v malém opláštění v prostoru hýždí, nohy vojáka kopírovala z vnější
strany konstrukce s ohebnými klouby, která
napodobovala fyziologii nohou. V prostoru
kolenního a kyčelního kloubu ukrývala
elektronicky řízenou hydrauliku napájenou z baterie. Popis zní možná krkolomně,
fungovalo to ale náramně. Hydraulika
dokáže podpořit sílu nohou a prakticky
ji mnohonásobně zvětšit. Voják byl pak
schopen nést na zádech skoro metrák stejně
lehce, jako by nesl desetikilový batoh. Mohl
i běžet rychlostí až 16 kilometrů za hodinu
po prodloužené časové úseky, pokleknout,
plazit se a vykonávat celou řadu komplexních pohybů. Exoskelet navíc účinně tlumí
rázy, které přenáší zátěž na svaly a klouby
dolních končetin, třeba při slézání schodů.
Nohy tak byly v mnohem větším pohodlí
a voják se stal v podstatě nadčlověkem.
V roce 2009 koupila licenci na HULC
společnost Lockheed Martin, která je
armádním dodavatelem, a od té doby
se věnuje pečlivému testování. Aktuální
informace k HULCu nejsou k dispozici,
možná jej ale brzy uvidíme na bitevních
polích. Uvažuje se také o civilní verzi, třeba
pro dělníky nebo i další profese s nároky na
zvýšenou fyzickou sílu. Zdraví lidé by v každém případě mohli díky vynálezu získat
nepřirozeně velkou sílu, kterou jde využít
jak k dobrému, tak i ke zlému. K vývoji se
proto přistupuje opatrně, se zřetelem na
morální a praktické otázky. Pár let to zřejmě tedy ještě potrvá, než bude na jeden byt
stačit jeden stěhovák.
Nenápadné nohy
Společnost se ale ve vývoji nezadrhla a zkušenosti získané vývojem použitelného produktu
pro armádu (a za armádní peníze) využila ke
konstrukci ELEGS, konceptu elektronických
nohou, exoskeletu, který umožnil vozíčkářům vstát a projít se. Představila jej už v roce
2010 a od té doby nepracuje na ničem jiném.
Dnešní verzi říká jednoduše Ekso (společnost se v roce 2011 přejmenovala na Ekso
Bionics, pod tímto názvem je také dnes možné ji najít: www.eksobionics.com). Civilní
verze exoskeletu pro pomoc handicapovaným se od toho pro „zdravé“ končetiny moc
neliší. Konstrukce je v zásadě až na malé
fyzické úpravy stejná. Nohy se umístí a ukotví do umělých podrážek, od kterých z vnější
strany nohy pokračuje konstrukce z lehkých
materiálů doplněná hydraulikou na příslušných kloubech v místě paty, kolene a kyč­
le. Na nohy se upevní pod kolenem a na
stehnech pomocí popruhů, neklouže tak
nikam mimo. Spodní celek pokračuje až do
pevné konstrukce v oblasti bederní páteře,
kde se ukrývá napájení a řídicí elektronika.
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
Robotický skelet
je postaven na elektrohydraulickém
systému, který řídí chytrá elektronika.
Umí pacienta rozchodit nebo mu
s chůzí pouze pomůže.
Pokračuje pak na záda. Konstrukce je lehká
a uživatel si ji oblékne jako batoh: popruhy
přes ramena doplňuje ještě pás přes břicho.
Tím se zajistí pevné spojení s uživatelem,
robotická „kostra“ sedí, i podle zkušeností
prvních uživatelů, jako ulitá a v podstatě na
ni lze i nemyslet. Celek je pochopitelně konstruován co nejskromnějším způsobem tak,
aby se na postavě člověka co nejvíce ztrácel
a nepřitahoval pozornost.
Oproti modelu pro zdravé nohy je ale
změna jasná: exoskelet musí být schopen
napodobit krok sám, bez pomoci uživatele,
u nějž se předpokládá, že nohama nehýbe.
Takový uživatel si exoskelet nasadí ještě
v sedu na židli nebo jiné podložce, pomocí
berlí nebo chodítka se pak s malou dopomocí hydrauliky skeletu postaví do vzpřímené
polohy. Elektronika je nastavena chytře,
stačí naznačit pohyb výkrutem kyčle vpřed
napravo nebo nalevo, exoskelet pak napodobí krok pravou, respektive levou nohou.
Jakkoli kostrbatě to zní, na prezentačních
videích působí chůze pacientů skutečně
dynamicky a přirozeně.
Exoskelet nabízí více možností kontroly.
Pro ty, kteří na něm stojí poprvé, je možnost
obsluhovat jej externě pomocí ovladače
a pacienta tak pomalu rozchodit. Zkušenější
již mohou ovládat skelet sami, opírají se
při chůzi o francouzské hole, na nichž je
i upevněn ovladač elektroniky. Skelet nabízí
také možnost pouhé silové podpory pro
uživatele, kteří mají svaly na nohou alespoň
trochu funkční. Nedostatečnost nahradí
skelet silou hydrauliky, supluje tak funkci
zdravé končetiny.
Prozatím v nemocnicích
Celý skelet je sestaven tak,
aby si jej pacient mohl doslova obléknout.
Stačí zapnout několik popruhů
a může se vyrazit.
můžeš / číslo 10 - 2013
Chůze bez opory berlí zatím možná není, na
celkové opoře a rovnováze se ještě musí pracovat. Záleží samozřejmě také na tom, jaké
má uživatel postižení a které svalové skupiny jsou aktivní. I tak ale možnost postavit se
na „své“ nabízí skvělý pocit a benefity hned
ve dvou oblastech. Člověk byl stvořen, aby
chodil vzpřímeně po dvou, proto je pro tělo
Chůze bez opory berlí
zatím možná není,
na celkové opoře
a rovnováze se ještě
musí pracovat.
tato poloha nejzdravější a měla by se doplňovat, kdykoli to jde, zejména u trvale sedících pacientů. Exoskelet při chůzi napomáhá
udržovat v činnosti svalové skupiny na
zádech i nohou, udržuje přirozenou funkci
kloubů i krevního oběhu, trávicího ústrojí
a dalších přirozených součástí lidského
organismu. Druhým benefitem je samozřejmě vylepšení psychické kondice a návrat
sebedůvěry. Jeden z prvních uživatelů se
s ním postavil dokonce na svoji svatbu.
Běžně Ekso ještě sice nekoupíte, jeho
cena ani není známa a použití takového
zařízení je vždy zpočátku vázáno na lékařský dohled. Společnost ale nelení a pilně
testuje. Exoskelet Ekso má k dispozici 21
amerických nemocnic, kde je pilně využíván
k rehabilitaci a testování. K 21 americkým
centrům pro zkoušky a testy s běžnými
pacienty se přidává i osm míst po Evropě
a jedno v Africe. Nejblíže České republice je
to v německém městě Bad Aibling, jižně od
Mnichova. Zda si to zde mohou vyzkoušet
i čeští pacienti, ale nevíme. Snad se časem
umoudří i nějaká naše instituce a exoskelet
bude k dispozici také pacientům v České
republice. Neloudají se nikde, do prosince
roku 2012 udělalo Ekso celý milion kroků
s lidmi, kteří by jinak sami krok neudělali.
Kolik to asi bude letos? 
21
Cena Františka Kriegela
■ Cenu Františka Kriegela uděluje Nadace Charty 77.
■ Z krvavých peněz hazardu přece nelze provozovat dobro.
■ Bavila by ho politika, na kterou by lidé nenadávali.
Rebel z Brna:
Už nejsem
jen naivní
aktivista
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
Jak se rodí v člověku rebelství? Kde jsou
kořeny vašeho rozhodnutí nenechat si
všechno líbit?
Něco vás naštve a umíte si představit metody, jak s problémem bojovat. Kromě toho
jsem vyrůstal v rodině dvou aktivistů, kde
máma zakládala síť ekologických poraden
po celé republice, táta se mj. zabýval globálním oteplováním a světelným znečištěním.
Proto jsem věděl, že když vám něco otravuje
život, jako v mém případě hazard, jde se
s tím rvát. Mámě a lidem, se kterým spolupracovala, se například podařilo prosadit
info
Cena Františka Kriegla
Matěj Hollan obdržel v dubnu 2013 cenu
Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace
Charty 77 za občanskou statečnost. V případě
Matěje Hollana ocenila nový typ občanského
aktivismu, boj proti nelegálnímu hazardu
a korupci a prosazování svobody informací.
zákaz fosfátových pracích prostředků, které
ničily vodu. Vyšel zákon a fosfáty v pracích
prostředcích nejsou. Tady jsem viděl, že
to smysl má. Takže když kolem sebe vidíte
město plné heren, umíte si představit, že ty
herny nejsou, místo nich jsou hospody s dobrým pivem a obchody a město je příjemnější.
A že proti tomu lze, jak jsem viděl ve světě,
něco dělat.
U vás doma se asi u piva jen netlachalo,
jak se říká…
Budete se divit, já u piva tlachám strašně
rád. Ale nekončí to jen tam. Vyrostl jsem
v prostředí s názorem, že není problém věci
měnit. Vyberete si problém a změníte ho.
Cena Františka Kriegla je pro Matěje
potvrzením, že není směšným Donem Quijotem.
22
Proč vás tolik iritovaly právě herny?
V roce 2009 mě do toho uvrtal kolega Sváťa
Bartík, který byl v zastupitelstvu Brno-střed
a viděl, jak přes herny ODS pere a vyvádí
peníze. Jak je to spjaté s obrovskou politickou
korupcí. Začal jsem si všímat, kolik je v Brně
heren, začal jsem to silněji vnímat. Když přijedete kamkoli jinam ve světě, herny v takovém
množství nevidíte. Došli jsme k tomu, že u nás
v České republice je asi nejvíc automatů na
člověka. Dokázal jsem si představit, že proti
tomu lze něco dělat, jít do toho.
Nedávno se například v Pardubicích radovali, že z daní, které město za hazard
vybralo, mohli otevřít další mateřskou
školu. Jinak by na ni neměli. Nebývá
tohle častým argumentem pro povolování heren?
Václav Krása, představitel Národní rady osob
se zdravotním postižením, objíždí s hazardní
mafií zastupitelstva a vysvětluje jim, ať neruší
hazard, jinak mrzáčci umřou, když to řeknu
nechutně. Je strašné, když neziskovka, která
se zabývá dobrou věcí, jako například Nadace
Terezy Maxové, píše na zastupitelstva, ať
neruší hazard nebo nebudou mít peníze. Proboha, my jsme si zvykli, že je normální brát
peníze z krvavého byznysu, kam gambleři
naházejí všechny rodinné peníze, nakonec
jdou skočit z Nuselského mostu – a na těchto
penězích že lze dělat pozitivní PR. To je
zvrácené. Tím, že máme hazard, můžeme
pečovat o postižené nebo o malé děti. Například v Uherském Hradišti otevřel šéf Synotu
Valenta baby box nazvaný Synot baby box.
My jsme prolezlí touto nemocí. U nás je na
jeden automat asi tisíc lidí, ve Francii 18 000.
Mně to připadá jako tvrzení, že nelze ukončit
druhou světovou válku, protože by dozorci
v koncentrácích přišli o práci. Přece to jsou
určitě hodní tátové od rodin.
Argument, že i hazard nebo výroba alkoholu a tabáku dávají také práci jiným
lidem, je ale nepřehlédnutelný.
Ano, z hazardu vznikla spousta dobrých
věcí. Ale kolik peněz museli lidé do automatů naházet? Kdo to byl? Jak může Tereza
Maxová dělat něco pro děti, když táta těch
dětí nahází všechny peníze do her a o děti
se pak musí starat ona? To je bizarní. Vždyť
v Česku jsou firmy, které mají peníze, a není
nutné brát peníze z hazardu.
Jste vždy úspěšný? Nemáte někdy pocit,
že stojíte proti větrným mlýnům?
Deprese mě přepadla ve chvíli, kdy rada
Městské části Praha 13 schválila regulaci hazardu, ale o týden později ho zase povolila.
Tam nad námi peníze vyhrály. Úspěchy jsou
ale vidět. Vyhráli jsme s hazardem, mnoho
měst toho využívá. Buď vyhláškami hazard
omezují, nebo ruší a tento trend bude sílit.
Klondike skončil.
Nemáte za sebou jen zápas o město
bez hazardu. Úspěšně se vám podařilo
například v Brně zastavit úvahy o stavbě podzemních garáží na historickém
Zelném trhu. Bylo to těžké?
Nebylo, trvalo to jen půl roku. Pět lidí na tom
pracovalo zadarmo naplno. Zastavili jsme to
v okamžiku, kdy to bylo ve fázi úvah. Naštěstí
jsme nemuseli bojovat proti stavebním strojům, uvazovat se někde řetězy. Důležité je mít
kolem sebe odborníky na podzemí, na statiku,
kteří vám řeknou, co je špatně. Vy se pak
nervete za sebe, ale za jejich názory, odborná
stanoviska. To jde daleko snáz.
Říkají vám lidé, že jste blázen?
Říkají.
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
info
Kdo je Matěj Hollan (28)
Hudebník a občanský aktivista z Brna.
Vystudoval Biskupské gymnázium,
FF Masarykovy univerzity – obor muzikologie.
Je předsedou občanského sdružení Brnění,
veřejnost ho zaznamenala v souvislosti
s bojem za regulaci hazardu v Brně,
v boji proti výstavbě kanceláří a garáží
na Zelném trhu v Brně. Zasazuje se
o zachování a rekonstrukci brněnského
centrálního nádraží.
Budete se divit, já u piva
tlachám strašně rád.
Ale nekončí to jen tam.
Vyrostl jsem v prostředí
s názorem, že není
problém věci měnit.
účinnější. Bavilo by mě ukázat, že lze dělat
politiku tak, aby lidé na politiky nenadávali. Přitom vidím, že na komunální úrovni
jsou lidé, kteří dělají politiku dobře, umějí
neštvat lidi, jsou vstřícní a lidé to ocení.
Takovou ambici bych měl.
Dá se aktivismus dělat celý život?
Nedá, to je mi jasné. Nikdy jsem se do
budoucna nedíval, zatím žiji současností.
Teď máme dítě, to je moje budoucnost.
Když jsem dítě neměl, nezajímalo mě, kolik
mám. Teď vím, že musíme dítě uživit, musím
mít příjem. Ale lze být rebelem i s rodinou.
Vidím to jinde ve světě.
Co vás tedy živí?
Pracuji v Rekonstrukci státu, máme sdružení
Brnění. Moje žena bere mateřskou. Moje
výdaje jsou minimální. Je taky mýtus, že
občanským aktivismem se nedá uživit. Jsou
granty, příspěvky sponzorů, dárci z veřejnosti. Ale napořád to není, to chápu.
můžeš / číslo 10 - 2013
Kde hledáte energii?
Vím, že je to potřeba. Nemůžeme se vyvíjet
jako země, kde se žije dobře. Vidíte pozitivní
výsledky svého snažení. Je to jako motivace
hudebního skladatele.
Šel byste do politiky?
Zatím se dají věci měnit z pozice lidí
nevolených občany, z pozice občanských
sdružení. Čtyři roky do roku 2010 jsem byl
ve Straně zelených. Přemýšlím o politice.
Materiál, který je ve sněmovně, není nic
moc. Je tam málo tahounů. Jsou milí,
hezky se s nimi povídá, ale schází drive
táhnout republiku někam dál. Zvažuji,
v jaké pozici bych něco dokázal, co je nej-
S jakým heslem byste vyrazil do voleb?
Nemám rád vážnost. Prosazujeme srandu
i v Brnění. Asi bych měl volit něco jako Jsem
lepší než vy. Já za vás. Dokážeme, že to dokážeme a podobně. Metoda satiry je u nás
nejúčinnější.
Má pro vás Cena Františka Kriegela
význam?
Motivace dělat věci dál, vidím, že naše snažení rezonuje. Beru to jako ocenění od lidí,
kteří něco dokázali. Jisté zadostiučinění to
je. Mám v ruce argument, nejsem už jenom
„blbej aktivista“. Dveře se najednou lépe
a více otevírají.
A rodiče?
Jsou rádi, pořád se aktivismem zabývají.
Ohledně hazardu se trochu bojí, přece jen
jsem šel proti velké síle. Jinak mám jejich
podporu. 
23
Na cestách
■ V zemi helvétského kříže přibylo 460 kilometrů bez bariér.
■ Všechny trasy se potkávají v uzlových bodech.
■ Informace o trasách jsou ve čtyřech jazycích.
Švýcarsko:
57 turistických tras bez
Turistiku po Švýcarsku
můžete provozovat i na vozíku.
Trasy jsou navíc výborně popsané na internetu.
Text: Petr Buček
Foto: Mobility International Schweiz,
Switzerland Tourismus
O
d letošního léta nabízí Švýcarsko
57 dobře značených a vybavených
turistických tras pro vozíčkáře.
Jejich popis na internetu překvapuje svou podrobností. Před pěti lety
začal ve Švýcarsku fungovat nový projekt
pro turisty. Nese název SchweizMobil.
Propojil turistické trasy s cyklostezkami,
in-line stezkami a vodáckými trasami. Letos
k nim přidal 57 vyznačených stezek bez
bariér s celkovou délkou 460 kilometrů.
Jsou určeny nejen vozíčkářům, ale například také rodinám, které chtějí vyrazit na
túru s dětským kočárkem.
Princip SchweizMobilu spočívá v tom,
že všechny typy tras se potkávají v takzvaných uzlových bodech. Díky tomu je možné
vyrazit například ráno na túru, v poledne
v uzlovém bodě s půjčovnou kol přesednout
na bicykl a druhý den pokračovat na bruslích nebo v kánoi. Všech 36 tisíc značených
kilometrů různých tratí na sebe hladce
navazuje, cestou jsou restaurace, možnosti
ubytování, cykloservisy a další zázemí.
Nově do tohoto světově ojedinělého
turistického systému patří také bezbariérové
stezky. Túru nebo procházku lze naplánovat
24
Popis trasy okolo jezera
zahrnuje také výčet
zvířat žijících v okolních
lesích.
on-line na internetu, k dispozici je zdarma
také aplikace pro mobilní telefony.
Hlavním rozcestníkem celého turistického informačního systému jsou stránky
www.schweizmobil.ch. Bezbariérové stezky
sdílejí mapy a informace spolu s turistickými
trasami. Lze na ně vstoupit také přímo zadáním adresy www.wanderland.ch.
Informace sice nejsou k dispozici v češtině, mezi cizími jazyky je však slušný výběr.
Přepínat lze mezi angličtinou, němčinou,
francouzštinou a italštinou.
Stránky zahrnují kromě map také hodnocení náročnosti trasy, popis stoupání a klesání, ještě před túrou se turista na vozíčku
dozví o šířce celé stezky. Nechybějí ani infor-
Krávy patří neodmyslitelně k zemi
helvétského kříže. Sýry z jejich mléka patří
k oblíbeným dárkům z cest.
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
Princip SchweizMobilu spočívá v tom,
že všechny typy tras se potkávají
v takzvaných uzlových bodech.
bariér
mace o možnostech cestování hromadnou
dopravou, údaje o toaletách pro postižené,
o ubytování, naplánovat dopředu lze také
například přestávku spojenou s grilováním.
Příklad: okolo Davoského jezera
Jak SchweizMobil funguje v praxi? Projděme
si jednu z 57 nabízených tras. K nejoblíbenějším místům, kam do Švýcarska vyrážejí Češi,
můžeš / číslo 10 - 2013
patří Davos. Nejvýše položené město v Evropě láká turisty v zimě i v létě. Handicapovaní
mohou v tomto bývalém slavném lázeňském
místě podle turistického rozcestníku vyrazit
na výlet okolo tamního jezera. Leží pár kilometrů od centra města, v malebné přírodě
s kulisou alpských vrcholků.
Délka trasy činí pět kilometrů a SchweizMobil uvádí, že si je dobré pro ni vyhradit
asi hodinu a čtvrt. Náročnost označuje za
střední, také nároky na kondici vozíčkáře
jsou průměrné.
Stránky uvádějí, že až do Davosu se lze
přepravit bezbariérovým vlakem. Vagony
jsou uzpůsobeny tak, aby z nich bylo možné
vystoupit na vozíku bez cizí pomoci. Nechybí
ani fotka, aby si vozíčkář udělal představu
o rovné podlaze vagonu a jeho návaznosti na
nástupiště. Kdo pojede autem, může zaparkovat na veřejném parkovišti přímo u jezera.
Internetové stránky SchweizMobilu
jdou do nejmenších podrobností. Například
informace o bezbariérové toaletě na nádraží
v Davosu uvádějí šířku jejích dveří, vnitřní
rozměry místnosti, umístění madel, výšku
zrcadla i umyvadla.
Trasa začíná právě u vlakového nádraží,
od kterého je to k jezeru 650 metrů, chodník
je asfaltovaný. Okruh kolem jezera pokrývá
jemný štěrk.
Jelikož davoská bezbariérová stezka vede
převážně okolo jezera, čeká na vozíčkáře na
alpské poměry jen menší převýšení. Celkově
na celé trase činí 70 metrů.
Stránky upozorňují na dvacetimetrové
klesání k jezeru, které má 11,5 procenta.
Na druhém a třetím kilometru čekají dvě
čtyřicet metrů dlouhá stoupání a další
klesání. Na trase je také jedna odvodňovací
rýha s šířkou osm centimetrů. Ani její fotka
v průvodci nechybí. To aby vozíčkáře na
jeho túře nepřekvapila.
Turistické stránky nezapomínají ani na
restauraci na pláži jezera a její bezbariérovost. K dispozici je tu totiž další toaleta pro
vozíčkáře. Ani tentokrát nezapomněli tvůrci
internetových stránek na důkladný popis
toalety s její fotografií.
O pár kilometrů dále na břehu jezera stojí
na trase také hotel, který nabízí bezbariérové ubytování. Na pětikilometrové trase je
pro vozíčkáře připraveno celkem pět bezbariérových a pro handicapované uzpůsobených toalet.
Popis trasy okolo jezera zahrnuje také
výčet zvířat žijících v okolních lesích. Turisté
na vozíčku nemají být překvapení, když se
na stezce náhle objeví veverka. Neváhají se
prý přiblížit na půl metru od lidí.
Na severní straně stezky se pak turistům
nabízí nejlepší výhled přes jezero směrem
do údolí. Malebné panorama doplňují na
pozadí hory. Stezku lemuje alpská flóra, na
hladině lze pozorovat surfaře. Po cestě je
možné využít některé z piknikových míst.
Takto dopodrobna popsaných stezek nabízí SchweizMobil celkem 57. Jsou rozprostřené po celém Švýcarsku. Lepší turistický
servis asi v Evropě nenajdete.
Osm tisíc parkovacích míst
Pokud vyrazíte do země helvétského kříže
za turistikou nebo za jiným účelem autem,
bude se vám hodit ještě jedna nová pomůcka. Je jí mobilní vyhledávač parkovacích
míst pro handicapované.
Podle švýcarského autoklubu TCS navádí
řidiče k celkem osmi tisícům parkovacích
možností. Informace jsou k mání na adrese
www.tcs.ch.
Po zadání cílového místa se na mapě
objeví všechna parkoviště se symbolem
vozíčkáře. Vedle přesné adresy zvoleného
místa se jejich uživatel také dozví další údaje. Vždy je možné například prohlédnout si
fotku parkoviště pro handicapované.
Vyhledanou adresu lze zadat do navigace
v autě, která auto navede až na vybrané parkoviště. Interaktivní mapa Švýcarska navíc
ukazuje, kde jsou aktuálně uzavírky, a například také informace o horských průsmycích.
Stejně jako turistická mapa SchweizMobilu
je i tato dopravní mapa zdarma ke stažení
do telefonů se systémem Android i pro zařízení iPhone. 
25
20 let Konta BARIÉRY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ Skok do vody mu život „nezměnil“, jen posunul do jiné roviny.
■ Luděk Carbol vnímá vozík stejně jako jiní dioptrické brýle.
■ Zdraví si přátele vybírají, vozíčkáři si jsou „dáni“.
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
Ž
ivotní osudy lidí, kterým v uplynulých
dvou desetiletích existence Konta
BARIÉRY pomohly jeho prostředky
k lepšímu životu či alespoň ke zmírnění problémů, bývají často dramatické,
plné zvratů. Když nasloucháme vyprávění lidí
s handicapem, jejich přátel či rodičů, leckdy
nevěříme, jaké všechny bariéry je člověk schopen překonat. Ty fyzické i psychické.
Když ale posloucháte Luďka Carbola,
jednoho ze tří spoluzakladatelů znaleckého ústavu Znalex, jdou všechna schémata
podobných osudů stranou. Po hodině povídání
přijdete na to, že jeho životní příběh je vlastně
docela obyčejný, snad až banální. Že se vlastně
nic mimořádného nestalo. Že to není žádný
heroický příběh „opravdového člověka“, ale
příběh člověka, kterému se život zkomplikoval, ale nezhroutil.
Úplně banální
příběh
I s prahy se dá žít
„Dáte si kafe? Tak já vám pro něj dojdu,“
řekne a odjede s vozíkem ze zasedačky, kde
si povídáme, do sekretariátu. Přehoupne se
přes práh úzkých dveří bývalého prvorepublikového bytu v centru Prahy, kde jeho firma
sídlí, a za chvíli mám kávu na stole. Vám
tady nedali pryč aspoň ty prahy? ptám se.
Čekám odpověď, že si to třeba nepřál majitel
domu, že to zakázali památkáři.
„Nemám to rád. Stačí, že dveře jsou minimálně šedesátky, že dole v chodbě z ulice
nejsou schody, že jezdí výtah,“ vypočítává.
„Nemám ani rád ty obrovské široké chodby
v domech nebo ústavech pro lidi na vozíčcích, toalety čtyři na čtyři metry, cítím se
lépe v běžných objektech…“
To je jeho filozofie: Mám vozík? Mám,
s tím už nic nenadělám. Absolvent ekonomické vysoké školy i právnické fakulty tvrdí,
že vozík bere stejně, jako když druhý špatně
vidí a musí nosit brýle. „Smířil jsem se s tím
docela rychle během prvního roku, kdy jsem
kvůli tomu nestudoval,“ říká.
Skok do jiného světa
Před patnácti lety, v srpnu 1998, skočil
jako student třetího ročníku VŠE Praha na
hrázi do rybníka. Netušil, že pod hladinou
se skrývá tyč či traverza. „Paradoxní je, že
jsem v té době měl kamaráda, kluka na
vozíku, který se stal vozíčkářem právě proto,
že skočil do vody a zranil si krční páteř,“
komentuje svůj příběh Luděk. „Jak mohl
skočit někam, kde to neznal – říkával jsem si
tehdy, kroutil jsem nad tím hlavou. Tisíckrát
jsem si vždycky zkontroloval u vody, kam se
pouštím, kam skáču. Po tisící první jsem to
neudělal,“ přiznává.
Jistě, pár měsíců nemizela z hlavy
myšlenka na naději, na uzdravení, že se vše
postupně nějak upraví, že vstane, odstrčí vozík, zase vyběhne do lesa s mapou a buzolou
na svůj oblíbený orientační běh. Pak začal
26
Desetiletá dcera a sedmiletý syn
se už dávno táty neptají, kdy zase začne
chodit. Táta má kolečka - a basta!
můžeš / číslo 10 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
S životní partnerkou
Lenkou se Luděk Carbol seznámil
během svých prvních vozíčkářských
sportovních aktivit.
Nebyl jsem žádný
vzorový student se
samými jedničkami
v indexu. Soustředil
jsem se na předměty,
o kterých jsem věděl,
že jsou pro mě důležité.
brát život tak, jak ho před překážky postavil.
Hodně mu pomohlo, když se po pobytech
v rehabilitačním ústavu a lázních znovu
vracel do školy. Najednou musel řešit, jak
se dostane do školy, jestli se lze na vozíku
vůbec po škole pohybovat, jak to bude s bydlením na kolejích.
„Měl jsem jednak velké štěstí, že tehdejší
prorektorka byla velmi vstřícná. A taky jsem
zjistil, když jsem poprvé přišel do Paraplete
a vůbec mezi vozíčkáře, že už mají své cesty
a způsoby, jak problémy řešit. Co zjistit, kam
zavolat, co vyřídit.“
S Kontem BARIÉRY ke státnicím
„Dostal jsem také tip na Konto BARIÉRY, už
si po těch letech nevzpomínám, jestli jsem
potřeboval příspěvek na nějakou pomůcku
nebo stavební úpravy na kolejích, to by asi
lépe dohledali v archivech oni.“
Pak se na BARIÉRY obrátil znovu, potřeboval vyplnit finanční propad, protože
už nemohl počítat s brigádami, kterými
financoval své studium, bydlení i sportovní
aktivity. „To mi pomohlo, nechtěl jsem být
tolik závislý na rodičích.“
K vysoké ekonomické přidal ještě práva.
I když zprvu neměl během studia nijak přesně
můžeš / číslo 10 - 2013
specifikovanou svoji budoucnost, sám říká,
že rozhodně nešel cílevědomě za nějakým
konkrétním cílem, dnes je rád, že obě vysoké
školy absolvoval. S přáteli působí jako odborní
znalci v oboru ekonomie při soudních sporech
či fúzích společností a podobných důležitých
záležitostech. „Když se někdo hádá, že ho
společník či obchodní partner poškodil, je na
nás, abychom soudům sdělili, jaká je hodnota
takové škody – například.“
Luděk Carbol přiznává, že Mirka Dušína
v něm určitě hledat nemáme. „Nebyl jsem
žádný vzorový student se samými jedničkami v indexu. Soustředil jsem se na předměty, o kterých jsem věděl, že jsou pro mě
důležité.
svět vozíčkářů je zbaven tohoto výběru. Je
to široký záběr názorů i společnosti, dalo by
se říci – od bezdomovce po miliardáře. To
vás zase naučí vycházet s lidmi, jednat.“
Akcím a událostem, které nejrůznější organizace pro vozíčkáře připravují, se určitě
nevyhýbá. Dává však přednost aktivitám se
„starými“ kamarády, když si může vybrat,
raději jede na vodu s lidmi, se kterými na ni
jezdil jako zdravý.
„Je ale taky užitečné, když se lidé promíchají. Mám rád akce, kdy se na kola vydají jak
vozíčkáři, tak jejich partnerky a děti. Muž se
zranil, skončil na vozíku, několik let nikde společně nebyli. Vidíte, že řada lidí žila po úrazu
jen ve svém světě, neuměli si představit, že
normální život tím neskončil. Takhle vidí, že
i přes omezení lze trávit čas společně.“
Luděk Carbol v tom vidí ještě jedno
veliké plus. Nemusí svým dětem vysvětlovat
a zdůrazňovat, aby na sebe dávaly pozor.
„Buď jedeme všichni, nebo je na akci vezme
jen Lenka. A děti dobře vnímají, jak se řada
z vozíčkářů na vozík dostala, nemusím jim
zdůrazňovat, že jezdit rychle na motorce je
nebezpečné a podobně. Je to lepší než pořád
vztyčený prst.“ 
Život mě baví, běhání mi schází
Když se ho dnes zeptáte, jestli ho baví
práce, která před patnácti lety asi určitě
nebyla v zorném úhlu jeho hledáčku, tak
bez váhání odpoví kladně. Baví ho i život,
který bere takový, jaký je. Ví, že vozík už
bude jeho celoživotním průvodcem, vědí to
i jeho sedmiletý syn a desetiletá dcera, které
vychovává s partnerkou Lenkou pracující
v Parapleti (kde se ale neseznámili, jak by se
na příběh vozíčkáře slušelo a patřilo).
„Jen v prvních letech se mě děti ptaly,
kdy už začnu chodit, ale protože mě znají
jen na vozíku, přestaly to brzy řešit. Jejich
kamarádi a spolužáci mě znají, zpočátku se
taky ptali, chtěli si třeba zkusit, jaké to na
vozíku je, ale dnes už se tím nezabývají.“
Jediný expresivní výraz od něho uslyšíte,
když mu položíte otázku, s čím se nesmířil.
„Vadí mi, že už nemohu sportovat, jak jsem
sportoval dřív. Jezdím na monoski, na handbiku, ale s běháním je konec.“
Příklad lepší než vztyčený prst
Snaží se, aby se jeho život neubíral jen
cestami v komunitách podobně postižených.
„Na začátku vás to mezi vozíčkáře zavede,
pomohou vám, naučí vás vnímat svět svýma
očima. Taky zjistíte, že zatímco do úrazu jste
si mohli své přátele a kamarády vybírat podle názorů, životního stylu, profese, studia,
27
Tip na výlet
■ Nová cyklostezka usnadňuje pohyb vozíčkářům.
■ Na stezce jsou i stánky s občerstvením.
■ V blízkém okolí lze navštívit i zajímavá muzea.
Čedičový skalní útvar Varhany
si zahrál v mnoha pohádkách.
Každý den sem míří řada turistů.
info
Co jsou to Varhany
Českolipsko:
Za Pyšnou
princeznou
Text a foto: Michaela Bučková
P
odívejme se na novou cyklostezku,
která nabídne krásnou procházku
a možnost obdivovat jeden z nejkrásnějších kamenných útvarů
v Česku i handicapovaným. Jedná
se o Panskou skálu přezdívanou Varhany,
u které začíná nová cyklostezka.
Ten skalní útvar zná v Česku asi každý,
byť nikdy nemusel ani navštívit severní Čechy. Proslavila ho pohádka Pyšná princezna
a scéna, kdy prozrazená princezna Alena
Vránová prchá s Vladimírem Rážem před
vojáky. Úkryt najdou za skalním útvarem,
28
který připomíná obrovské kostelní varhany.
S píšťalami, pravidelnými pěti- až šestibokými čedičovými sloupci, patří mezi jeden
z nejkrásnějších a nejzajímavějších skalních
útvarů v Česku.
Najdete ji v Kamenickém Šenově, v části
Prácheň, a lidé si ji z pohádky snadno
zapamatovali. Její píšťaly jsou dlouhé až
dvanáct metrů a mají 20 až 40 centimetrů
v průměru.
Místo je dobře dostupné. Jednak leží
u hlavní silnice spojující Nový Bor s Českou
Lípou (je tu placené parkoviště a téměř
až k Varhanám lze dojet po chodníčku),
z druhé strany sem ovšem vede zcela nová
cyklostezka bez aut a bez bariér. Otevřena
Varhany – to je národní přírodní památka
a nejstarší chráněná geologická památka
na Českolipsku. Skalní útvar byl odhalen
v 18. století v čedičovém lomu. Lidé v okolí
se začali angažovat o zastavení těžby
a uchování, aby se zachovaly i pro další
generace. V roce 1878 poslal například
českolipský Excursions Club českému
zemskému výboru žádost o ochranu skály.
Ten to odmítl pro nedostatek finančních
prostředků. Zákaz těžby byl vydán až v roce
1895 a útvar se stal nejstarší geologickou
rezervací v Čechách.
Těžilo se tu i nadále, a tak v roce 1902
občanské Sdružení pro záchranu Panské
skály vykoupilo horní část lomu, čímž se
zabránilo pokračování těžby do šířky. Těžilo
se však do hloubky, čímž vzniklo dnešní
jezírko.
„Píšťaly varhan“ se ovšem zalíbily Němcům
za druhé světové války. Byl zpracován
projekt, podle něhož se mělo těžit do
hloubky mimo hlavní stěnu. Sloupky prý měly
chránit ponorkovou základnu na ostrově
Helgoland na severu Německa.
byla 6. září a z Práchně lze po ní pohodlně
dojet až na okraj České Lípy.
Ale nespěchejte, nejdříve si vychutnejte
Varhany, píšťaly, po kterých rády šplhají
děti, aby se pak na jejich vrcholu spokojeně
uvelebily. Je odtud totiž krásný výhled na
Kamenický Šenov a okolní kopce. Pod skálou je malé jezírko, které vzniklo v jámě po
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
Cesta návštěvníka okouzlí krásnými výhledy.
Vede přes sklizená pole, která teď na podzim jako baňky
na vánočním stromku zdobí úhledné balíky slámy.
Po nové části
cyklostezky
Varhany už jezdí
cykloturisté.
info
Kde se ještě zastavit
Hasičské muzeum
v Novém Oldřichově
Na prostoru 915 m2 můžete obdivovat
nejrůznější artefakty související s hasiči
a jejich prací. Od kočárů přes auta po hasicí
přístroje, stříkačky, proudnice či přilby.
Středem pozornosti je unikátní Renault 1926,
který byl použit pro natáčení českého filmu
Tmavomodrý svět Jana Svěráka, objevil se
i v několika francouzských filmech.
Nejstarší exponáty jsou z let 1764 a 1770.
Ty se ještě plnily ručně, vodou nošenou ve
slaměných vědrech. Perlou expozice je parní
stříkačka Flader z roku 1900. Bezbariérová
je pouze spodní místnost, kde lze obdivovat
kočáry a hasicí auta.
O
tevírací doba:
každou sobotu od 14 do 17 hodin,
od začátku května do konce září.
V
stupné: dospělí 50 Kč, děti 10 Kč,
senioři a ZTP 30 Kč, děti do 6 let zdarma.
Naučné tabule informují například
o Ještědském hřebeni, který je odtud pěkně vidět.
JeŠtě v červenci stály na cyklostezce
pracovní stroje, teď už je ale otevřená turistům.
www.sdhnovyoldrichov.cz
Muzeum skla, Kamenický Šenov
vytěžení horniny. Jeden z tatínků se svými
syny si tu dnes hraje na rybáře.
Panská skála se objevila i v další slavné
pohádce: ve francouzském příběhu o kouzelníkovi Merlinovi. Varhany mu vytvořily
kouzelný vchod.
Za krásnými výhledy
Až ke skále samotné se dostanete po ušlapaném chodníčku. Když pak přejedete louku
směrem k blízké vesnici (terén to není zrovna nejlepší, ale zvládnout se to dá), dojedete
na silnici ústící k cyklostezce.
Asfalt tu ještě voní novotou a ještě
nedávno zde jezdily bagry a náklaďáky, teď
už je to ale místo vyhrazené jen cyklistům,
in-linistům a vozíčkářům. Do České Lípy je
to od Panské skály 16 kilometrů a můžete
se těšit na to, že téměř celou dobu pojedete
z kopce. A ten není nijak zvlášť prudký, až
na jeden úsek.
Cesta vede přes Nový Oldřichov, Volfartice, Horní Libchavu, Manušice do České Lípy
k vlakové zastávce Střelnice.
Cesta návštěvníka okouzlí krásnými
výhledy. Vede přes sklizená pole, která teď
na podzim jako baňky na vánočním stromku
zdobí úhledné balíky slámy, a kolem kraviček mžourajících do slunce, za nimiž se
pyšně zvedají kopečky Lužických hor.
Auta na dva metry širokou asfaltovou silnici, která kopíruje bývalou železniční trať,
nesmějí, a když cyklostezka na několika
Na pivo či kofolu
se zastavte u stánku,
který leží přímo
u cyklostezky
Varhany.
V klasicistní budově, která není bezbariérová,
si lze prohlédnout vývoj rytého a broušeného
skla od 17. století do současnosti. Do expozice
patří kolekce historizujících ověsových lustrů
a vrstvených svítidel.
Otevírací doba: říjen 10 až 16 hodin
V
stupné: dospělí 50 Kč, děti,
studenti, senioři, ZTP 25 Kč,
rodina 100 Kč, ZTP/P zdarma
www.muzeumskla.cz
místech křižuje silnici, upozorní vás na to
značka Dej přednost v jízdě.
Nejdříve cesta klesá jen mírně, poté, co
projedete Novým Oldřichovem, se vjíždí
do lesa, kde je to trochu náročnější padák,
aby se zase u Manušic na posledních pár
kilometrů silnice téměř narovnala. Ten
poslední úsek bývá také nejfrekventovanější. První půlka cyklostezky už totiž
funguje od roku 2009 a místní už ji hojně
využívají.
Občerstvit se můžete na dvou místech.
V Kamenickém Šenově mezi Varhany a cyklostezkou je restaurace nabízející bohužel
jen rychlé občerstvení z polotovarů. Další
zastávkou může být stánek přímo u cesty
s pivem, točenou kofolou, nanuky a dalším
rychlým občerstvením.
Směrovky také zvou i do hostinců v okolí,
například do kilometr vzdálené restaurace
Libchava anebo do Manušic na zmrzlinu. 
www.cyklostezkavarhany.cz
můžeš / číslo 10 - 2013
29
AUTO-MOTO
■ ADAC testuje auta řidičem, který se špatně pohybuje, hůře vidí i slyší.
■ Letošní testy vyhrál Volkswagen Sharan, poslední skončila Škoda Fabia.
■ Loni se mezi nejlepšími umístila Škoda Super Combi, citigo patřilo k nejhorším.
Test aut pro lidi s omezen
Text: Petr Buček
Foto: ADAC
S
přibývajícím věkem se řidič hůře
pohybuje, zhoršuje se jeho zrak či
sluch. ADAC proto zjišťuje, která auta
se hodí seniorům. Výsledky testu se
však také hodí také řidičům s postižením. Testovací řidič si obléká 20kilogramová
závaží na ruce i na nohy, jeho pohyb navíc
omezují bandáže. Na oči si nasazuje speciální
brýle a do uší si dává špunty, které omezí
obvyklý kontakt s okolím. Pod boty si připevňuje podložky ztěžující chůzi.
Každé otočení volantem je pro testovacího řidiče náročnější než obvykle. Ani
pohyby krku například při couvání nejsou
Každé auto
má práh kufru jinak
vysoko. Naložit
přepravku s nápoji
je komplikované
obzvláště pro starší
řidiče a lidi
s postižením.
30
jako u mladého a zdravého řidiče. Nakládání
přepravky s nápoji mu činí velké problémy.
Vše je najednou těžší a složitější. Výhled mu
zhoršují brýle a neslyší jako obvykle. Takto
testuje německý autoklub ADAC auta, aby
poradil seniorům při koupi nového vozidla.
Letos autoklub do svého srovnání zařadil 13
vozů různých značek i koncepcí. Loni v podobném testu porovnal 11 aut. Uspět může
jen vozidlo, ze kterého je dobrý výhled, do
nějž se dobře nastupuje, má lehce přístupný
kufr a disponuje výbavou pro lidi s omezenou
pohyblivostí, například parkovací kamerou.
Test 2013: vyhrálo MPV
Letošní test vyhrál velkoprostorový Volkswagen Sharan. Podle ADAC vychází řidi-
Autoklub testovacího řidiče
obléknul a vybavil tak,
aby se mu hůře hýbalo i vnímalo.
čům-seniorům ve všech
ohledech vstříc.
Sharan v testu
zabodoval díky
výbornému výhledu,
velkému i dobře
přístupnému kufru,
mezi jeho přednosti
patří také perfektní
viditelnost při
jízdě v noci. Jen
za nastupování
a vystupování
nezískal nejlepší
hodnocení. Má
totiž široké prahy
a sedadla jsou
daleko ode dveří.
Lidé, kterým dělá
přesun na sedadlo
potíže, tady nejsou na
nejlepší adrese. V této
části testu se ve skvělé
formě představil Renault
Scénic.
Do francouzského minivanu se výborně nastupuje
a lehké je z něj i vystoupit.
Hlavně díky nízkým a ne
příliš širokým prahům a ideální výšce sedadel.
ADAC navíc chválí odvážný design scéniku a jeho
vysokou bezpečnost. BMW
řady 3 GT uspělo v celkovém hodnocení především díky svému komfortu. A také zásluhou
doplňků, jež usnadňují
řízení.
V celkovém pořadí
následuje trojice volkswagenů. Jak uvádí
autoklub, jedná se o trio bez velkých slabin,
které však nenabízí lidem s různými handicapy ani výrazné přednosti.
Této třídě aut podle automobilových
analytiků patří světlá budoucnost. Na délku
jsou malá, ale díky své výšce nabízejí více
prostoru i pohodlí než nízké vozy.
Škoda Fabia v testu zaostala za ostatními právě vinou absence některé výbavy.
Chybějí například xenonové světlomety,
které dovedou očím seniora zpříjemnit
noční cestování. Také automatický brzdový
systém fabie nedostávají. (Ten umí auto ve
městě zabrzdit před náhlou překážkou.)
Ještě menší Škoda Citigo jej však má.
můžeš / číslo 10 - 2013
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
ou pohyblivostí
info
VÝSLEDKY SROVNÁVACÍHO TESTU AUT PRO SENIORY (2013)
Model
VýhledNástupKufrObsluhaNocKomfort VýbavaCelkem
1. VW Sharan
+ + ++ ++++ + ++ +
2. BMW 3 GT
+
o+++++ ++ +
3. VW Golf Plus
+ + + ++ + o+
4. VW Passat Variant
oo++++ + ++ +
5. VW Golf
+
o + ++ + ++ +
6. Renault Scénic
+ +++ + + + o+
7. Opel Mokka
++++
++ ++
8. Kia Carens
+ + + ++ + o+
9. Volvo V40
o oo
+
+
+
++
+
10. Renault Mégane
o+oo+ + o+
11. Peugeot 2008
+
o + ++ + -+
12. Renault Captur
o ++ +oo
-+
13. Škoda Fabia
o ++ +oo
-o
VÝSLEDKY SROVNÁVACÍHO TESTU AUT PRO SENIORY (2012)
ModelNástupOvládání VýhledKufrKomfort VýbavaCelkem
1. VW Touran
+ ++
+
+++
2. Mercedes třídy B
+
o +++ +++
3. Škoda Superb Combi
++o+ + + +
3. Opel Zafira Tourer
+
o ++ + + +
5. Mercedes ML
oo+
o++ + +
5. VW Polo
o ++
+
+++
7. Mitsubishi Colt
++o+ oo+
7. Hyundai ix20
++o+ oo+
9. Fiat Panda
o+o+ o oo
10. Škoda Citigo
o+oo o o o
10. Citroën C5 Tourer
o oo
+
+ oo
HODNOCENÍ ADAC: Velmi dobrý ++
Dobrý +
Uspokojivý o
Přesto je fabia u seniorů oblíbená.
V Německu je mezi zákazníky nad 60 let
sedmým nejkupovanějším modelem.
Test 2012: na špici je superb
Loňské srovnání autoklubu ADAC zaměřené
na starší řidiče vyhrál minivan Volkswagen
Touran. Dobře se do něj nastupuje, nabízí
ničím nerušený výhled, příjemný komfort
a řadu praktických doplňků.
Hned za volkswagenem skončil Mercedes
třídy B. Tento německý vůz uspěl především
díky své bezpečnostní výbavě.
Obě nejlepší auta se však nemohou
pochlubit nízkou cenou. Za levné auto platí
například Hyundai ix20, který v testu zaujal
jednoduchým nastupováním i vystupováním.
můžeš / číslo 10 - 2013
Dostatečný -
Nedostatečný --
Pramen: ADAC
Prahy tohoto korejského minivanu jsou umístěny nízko nad silnicí a sedadla mají podle
ADAC ideální výšku. Celková třetí příčka však
ve srovnávacím testu patří Škodě Superb
Combi. Také mladoboleslavský kombík patří
k dražším autům, zato však nabízí velmi prostorný interiér a velký kufr. Řidičům s postižením se může hodit jeho elektrické ovládání
dveří zavazadlového prostoru nebo automatický parkovací systém. Na druhé straně
výsledkového pole se v testu ADAC objevuje
další škodovka – městský minivůz Citigo. Jakožto jediné miniauto v testu ztratilo body za
velmi malý zavazadlový prostor. Chybějí také
některé části výbavy, které se dostávají jen do
dražších a větších aut – například xenonové
světlomety. 
Více na www.muzes.cz
SLOUPEK
SLOUPEK
Martina
MartinaKOVÁŘE
KOVÁŘE
Popojíždění
a kouření v Praze
V městské hromadné se toho v Praze za
poslední léta mnoho nezměnilo. Stanice
metra, které mne zajímají, jsou stále
bariérové, nástupní ostrůvky postavené
včera v okolí mého bydliště opět nejsou
„vídeňské“.
A tak bez jeřábu nebo doprošování se
kolemstojících nedojedete nikam. Nebo
se musíte spolehnout na to, že čas od
času přijede něco bezbariérového.
Proto jezdím stále všude autem – i když
bych rád nejezdil – a vyhlížím Blanku
a zapaluji si cigarety. Přijde mi to jako
strašná ztráta času, a tak bohužel kou­
řím a nadávám.
Srovnávám a nadávám v duchu i nahlas
ještě víc, když se mi vyjeví komparace
z předešlého týdne s rychlým podjíždě­
ním Vídně nebo nedávno zvládnutou
zácpou v Římě.
Bohužel také srovnávám výjezdy
z Prahy s výjezdy do měst na chudém
Balkáně, s tunely xkrát delšími než
Blanka a jejich skvělou dálnicí, co vede
ve skále z Terstu až za Dubrovník. A jak
rychle a stále přibývá.
To by člověk nekouřil, ale brečel. Takže
akčně napumpován hledám v Praze
stále další cesty, vracím se na ty, které
jsem před lety považoval za neprůjezd­
né – a ony jsou v dnešním měřítku zase
rychlé.
Bohužel přibývá i přestupků, porušová­
ní zákazů odbočení, jízdy po kolejích,
nadávek od poslušně čekajících řidičů
a studu za to, že jedete zase pozdě a dě­
láte jiným to, co sám nenávidíte.
Potřeboval bych asi vynadat Pavlu
Bémovi za to, co sliboval Praze udě­
lat, a neudělal, protože byl zrovna na
Makalu.
Tam překvapivě tramvaje nejezdí,
tak asi zapomněl nebo sem z té výšky
nedohlédl.
Nedávno jsem se přistihl – a je to také
řešení, zkuste to – že jedu už na asi třetí
křižovatce na úplně blbou stranu. Ale
jen proto, že je tam volno.
Prostě začnete jezdit volnými ulicemi
a spoléháte se, že někde potkáte svůj cíl
cesty.
Nebude to asi ekonomické, ale je to
úlevné. Jenom se bojím, že pak jednou
vyjedu z Blanky volným exitem blízko
Bohnic a odevzdám tamním lékařům
dobrovolně svůj řidičák. 
Autor je bývalý automobilový
závodník, člen rady Konta BARIÉRY.
31
Úspěch sportovců s postižením
■ Naši reprezentanti porazili rybářský svět na hlavu.
■ Soutěžím kralujeme s přestávkami od roku 2008.
■ Letošní medailisté na šampionátu měli výhradně český pas.
Čeští sportovní rybáři
vypálili zbytku světa rybník
ČEští reprezentanti
měli důvod k radosti
obrovský, jásot byl
nefalšovaný. V seniorské
kategorii si rozebrali všechny
medaile. I když v Bosně
a Hercegovině na rozdíl od
našich nebo německých
vod netahali úlovky po
desítkách kilogramů, české
žížaly v návnadě chutnaly
balkánským rybám nejvíc.
Text: Pavel Hrabica
Foto: archiv Martina Kováře
P
řijeli, viděli, zvítězili. Tak se dá
stručně popsat cesta české reprezentace sportovních rybářů s handicapem v rybolovu na mistrovství světa
v Bosně a Hercegovině. Družstvo
přivezlo zlaté medaile a v jednotlivcích si
Martin Kovář, mimo jiné člen naší redakční
rady, vychytal světový titul.
Vítězové z vozíků
I stříbrná a bronzová medaile v jednotlivcích putovaly zásluhou dalších dvou rybářů
do srdce Evropy. Co bylo příčinou tohoto
úspěchu? Martin Kovář říká, že asi zafungovala známá česká adaptibilita, schopnost
32
jít k cíli mimo obvyklou taktiku a také
týmový duch.
„Věděli jsme přibližně, jaké vody a jaké
podmínky nás čekají, jaké ryby v soutěžní
řece budou, a hlavně co tamním rybám
nejvíc pojede,“ říká český mistr světa. Čeští
rybáři vsadili na kombinaci českých žížal
a italského krmení s dalšími příměsmi.
A vyplatilo se.
Náš tým byl ze všech devíti družstev
nejvíce zatížen body za handicapy – téměř
všichni čeští soutěžící byli na vozíku, tolik
vozíčkářů neměl žádný ze soupeřů.
Na vítězství stačilo pár kil
Od předešlých soutěží se letošní mistrovství
lišilo především tím, že ryb bylo méně a byly
podstatně menší, než tomu bývá na šampionátech například u nás nebo v Německu a dal-
ších zemích. „Na vítězství mi stačilo necelých
šest kilo ryb, u nás bych měl kilogramů dvacet,
možná třicet, čehož litovali i zahraniční účastníci. V oblasti, kde se letos závodilo, jsme už
předem věděli, že moc ryb není.“
Podmínky přímo na místě, především přístup k řece, hodnotí Martin Kovář jako obtížné. „Bez tlačení vozíku a pomoci doprovodu to na některých vylosovaných boxech
nešlo. Na jiných soutěžích se sedí na břehu
v jedné lajně, tady byla řeka klikatá, plná
meandrů… Každopádně značný podíl na
úspěchu družstva i všech jednotlivců mělo
celé zázemí realizačního týmu, asistenti
a kapitán Richard Konopásek – bez nich by
to fakt nešlo,“ zdůrazňuje letošní mistr světa
Martin Kovář. „To je ale na sportovní rybařině to nejkrásnější, že se musíte vyrovnat
s podmínkami, musíte kombinovat různé
taktiky. Chytat ryby nad krásnou tůní, když
kolem chodí pěkné holky a voda je plná ryb,
to umí, jak se říká, každý blbec. Ale chytejte
ryby tam, kde nejsou, je 50 stupňů, všude
stromy, vážky a džungle…“
Rybaření v kulisách války
Letošní, patnáctý šampionát se totiž konal
ve specifických podmínkách, v zemi jsou
stále patrné stopy válečného konfliktu. Rozstřílené budovy se tu neopravují ne z piety,
ale protože na to nemají peníze. Přístup
k soutěžnímu úseku povodí Neretvy na jih
od Mostaru byl třeba po starém vojenském
pontonu, po kterém v minulosti určitě
jezdily tanky. Martin Kovář to komentoval,
že v Bosně a Hercegovině se určitě loví ryby
mnoha způsoby, možná ještě pověstným
házením granátů do vody. 
Výsledky na www.muzes.cz
můžeš / číslo 10 - 2013
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
č asopis
a s o p i s p r o t y , k t e ř í se
s e n e v zd
z d á v aj
ají
■ Mezinárodní Cena Václava Havla za lidská práva udělena.
■ Druhý ročník benefičního pořadu Konta BARIÉRY máme za sebou.
■ Cena Senior roku je před námi.
Podzimní novinky v nadaci
Foto: Jan Šilpoch
V
e chvíli, kdy čtete tyto řádky, znáte
již laureáta prvního ročníku mezinárodní Ceny Václava Havla za
lidská práva, kterou uděluje naše
nadace ve spolupráci s Parlamentním shromážděním Rady Evropy a Knihovnou Václava Havla. Sledovala jsem zblízka
jednání mezinárodní jury, ve které za nás
zasedl František Janouch, předseda správní
rady, dlouholetý přítel Václava Havla a také
člověk, kterého jako prvního v této zemi
napadlo, že by bylo dobré zřídit cenu, jež by
nesla jeho jméno.
Povedlo se, a hned první ročník nám nedal
možnost se rozkoukávat, učit se pracovat na
mezinárodní úrovni. Nominováno bylo totiž
27 kandidátů – 23 jich bylo z 15 zemí Evropy,
jeden z Afriky (Nigérie), jedna kandidátka
ze západní Asie (Írán), jeden z východní Asie
(Čína) a jeden z Karibiku (Kuba). Ještě pro
zajímavost tato čísla: nominováno bylo 11
organizací, devět žen a sedm mužů. Těch,
kteří nominovali, bylo 283. Je obdivuhodné,
že sedmičlenný panel, kterému předsedal
Reliéf, který je symbolem
Ceny Václava Havla, vytvořil
a věnoval nám umělec světového
jména, prof. Jiří Harcuba.
Konečnou podobu dal nádherné ceně
umělecký litec Jiří Sovinec
(na snímku).
Mám radost, že se dobrá
věc podařila. Věřím,
že i Václav Havel to tak
zdálky hodnotí.
prezident Parlamentního shromáždění
Rady Evropy Jean-Claude Mignon a který je
složený z osobností ze šesti zemí, se poměrně
lehce (pouze po čtyřech hodinách jednání)
shodl na třech nominovaných:
n Ales Bialiatskis, Bělorusko
n Asociace mladých právníků Gruzie
n Rights Defence Network, Čína
Laureáta vyhlásila Rada Evropy a my
jsme u toho byli. Mám radost, že se dobrá
věc podařila. Věřím, že i Václav Havel to tak
zdálky hodnotí.
Charita přišla, to je nesporné
Nejméně čtyři měsíce jsme připravovali
s Českou televizí už druhý společný benefiční pořad pro Konto BARIÉRY. Každá nadace touží po této spolupráci. Proč? Chce
můžeš / číslo 10 - 2013
mít možnost oslovit množství diváků,
které Česká televize má. Znásobíme tím
40 000 stálých a pravidelných dárců Konta
BARIÉRY?
Pro jeden večer určitě ano, byla bych
ráda, abychom je mnohokrát znásobili
(třicetkrát?) a kdyby tak každý divák poslal
alespoň jednu dárcovskou SMS. Nejsem
sázkař, ale v tomto případě mě svrbí ruce.
A našli se mezi nimi i noví pravidelní
přispěvatelé? To je moje největší přání
a věřím, že do roka budu skládat účty, které
budou potěšitelné.
Seniora roku
může nominovat každý z vás
klubů a další přibývají. Rozhodli jsme se
ocenit i průkopníky toho projektu a udělit
letos poprvé cenu Senior roku. Nemusí
být jen z „našich“ řad, rádi vyzdvihneme
zajímavého pána či dámu, kteří přes svůj
věk rozhýbávají své okolí, srší aktivitou, pomáhají ostatním a třeba se výrazně angažují
v obecních nebo městských záležitostech.
Znáte takové? Nominujte je a pomozte nám
tím dále bourat primitivní představy o zapšklých stařících a stařenkách, kteří si jen
stěžují a natahují ruku o pomoc. Toto století
bude časem seniorů a my věříme, že budou
nejen dobří, ale i nejlepší! Pomozte nám je
najít a nominujte je na titul Senior roku!
Přihlášky do soutěže a všechny podklady
najdete na stránkách www.sensen.cz,
www.muzes.cz a také www.kontobariery.cz.
Moc vás všechny zdravím a pište mi
svoje nominace na novou cenu. 
Vaše Božena Jirků
[email protected]
Už více než rok rozvíjíme projekt SENSEN –
Senzační senioři. Po republice máme desítky
33
Poradna
■S
němovna schválila
změny v zákoně
o sociálních službách.
■ Využití sociálních služeb.
■ Může asistent řídit automobil?
■ Speciální dávka pro asistenty sociální péče.
Průkazům OZP se
blýská na lepší časy
Odpovědi na dotazy čtenářů:
?
Po úraze jsem se ocitl na vozíku a po
návratu z dovolené potřebuji pomoci
v domácnosti. Manželka chodí do práce,
protože jinak bychom to finančně nezvládli.
Existuje nějaká služba, která by mi mohla
v této situaci pomoci?
Pokud zákon schválí senát
a podepíše prezident,
upustí se od jednotného
posudku.
D
ne 16. 8. 2013 schválila Poslanecká
sněmovna ve 3. čtení změny v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách, a v zákoně č. 329/2011
Sb., o poskytování dávek osobám
se zdravotním postižením. Pokud zákon
schválí senát a podepíše prezident, měly by
změny začít platit od 1. 1. 2014.
Novela by měla přinést
především tyto změny:
n Upustilo by se od víceúčelového posud-
ku o stupni závislosti (tzv. jednotného
posudku), který byl navržen novelizací
zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách, a zákona č. 329/2011 Sb.,
o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.
n Do přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb.,
o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, by se doplnila anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně.
n Zrušila by se vazba přiznávání průkazů
osoby se zdravotním postižením (TP,
ZTP a ZTP/P) v zákoně č. 329/2011 Sb.,
o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, na uznaný stupeň
závislosti v rámci příspěvku na péči.
n Zavedlo by se samostatné řízení
o přiznání průkazu TP, ZTP a ZTP/P
se samostatným způsobem posuzování s tím, že z hlediska „zdravotních
podmínek nároku“ by byl navržen nový
způsob funkčního posuzování.
n Poskytování příspěvku na mobilitu
by se ze zákona navázalo na přiznaný
průkaz osoby se zdravotním postižením – ZTP a ZTP/P.
O dalším postupu změn legislativním
procesem vás budeme informovat v dalších číslech časopisu Můžeš. 
Lucie Marková
Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected]
Bezplatná linka 800 100 250
34
Odpověď:
Na vámi popisovanou situaci by šlo využít
několik sociálních služeb. Pokud chcete
žít nezávisle, samostatně, ve svém bytě
a chcete ulehčit svým rodinným příslušníkům v péči o vás, domnívám se, že služba
osobní asistence je nejvhodnější možností.
S osobní asistencí si budete sám řídit svůj
čas a své aktivity. Osobní asistent vám
může pomoci s těmito úkony:
a) pomoc při zvládání běžných úkonů
péče o vlastní osobu
b) pomoc při osobní hygieně
c) pomoc při zajištění stravy
d) pomoc při zajištění chodu domácnosti
e) výchovné, vzdělávací a aktivizační
činnosti
f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních
záležitostí
Maximální výše úhrady za poskytování
osobní asistence činí podle vyhlášky
č. 505/2006 Sb., 120 Kč za hodinu, podle
skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů.
Kontakty na konkrétní sociální služby
ve vašem regionu si můžete samostatně
vyhledat na internetu.
?
Dostala jsem se do nelehké situace, využívám dlouhodobě službu osobní asistence
a jsem s ní spokojena, nicméně nyní se
mi podařilo získat příspěvek na zakoupení
motorového vozidla a řeším situaci, kdo bude
vozidlo řídit. Já toho nejsem schopna a osobní
asistenti prý mají v organizaci zakázáno soukromá vozidla klientů řídit. Můžete mi prosím
poradit, co mám v této situaci dělat?
Odpověď:
Obávám se, že pro vás nebudu mít jednoznačnou radu, jak se s osobními asistenty
(potažmo službou osobní asistence) vhodně domluvit. Problém je zřejmě v riziku
odpovědnosti za škodu na vozidle v případě, kdyby se stala nehoda. Vycházím-li ve
své odpovědi ze zkušeností služby osobní
asistence v Lize vozíčkářů, je velmi problematické pojistit se právě pro případ škody
na vozidle klienta sociální služby. Jedná
se totiž o jinou situaci, než je pojištění služebního vozidla. V některých organizacích
je to tedy tak, že klient služby podepisuje
prohlášení, že svěřuje svůj automobil
asistentovi na vlastní nebezpečí.
Jedinou možnou ochranou klienta je
pak povinné ručení a případně havarijní
pojištění, za jejichž sjednání je však klient
zodpovědný sám, ať už své vozidlo jiným
osobám svěřuje nebo ne. Organizace poskytující osobní asistenci pak může pouze
zajistit, že zaměstnanec, kterému bude práce s klientem svěřena, má řidičský průkaz.
?
Po léčení v rehabilitačním ústavu jsem závislý na každodenní pomoci druhé osoby,
v souvislosti s encefalitidou jsem upoután
na vozík. Na internetu jsem pátral po dostupných službách, které by mi mohly pomoci, a byl
jsem nemile překvapen, jak jsou tyto služby
nákladné. Cena za hodinu se pohybovala od 80
do 120 Kč. Prosím o informaci, z čeho by bylo
možné tyto služby hradit. Invalidní důchod
teprve s manželkou vyřizujeme a domnívám se,
že naše příjmy nebudou dlouhodobě na hrazení
těchto služeb stačit.
Odpověď:
Na financování péče poskytované rodinnými příslušníky, sociálními službami či
dalšími osobami (tzv. asistenti sociální
péče) existuje speciální dávka příspěvek
na péči. O tuto dávku se žádá na úřadu
práce v místě bydliště. Je poskytována ve
čtyřech různých stupních podle počtu nezvládnutých základních denních potřeb:
Osoba starší 18 let věku se považuje za
závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost – 800 Kč), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu není schopna zvládat
tři nebo čtyři základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost –
4000 Kč), jestliže z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu není
schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost – 8000 Kč),
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna
zvládat sedm nebo osm základních
životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost – 12 000 Kč),
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna
zvládat devět nebo deset základních
životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické
osoby. 
Na vaše dotazy odpovídají
pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů
Bezplatná linka 800 100 250
www.ligavozic.cz/poradna
můžeš / číslo 10 - 2013
vaše fotografie
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
Kam za námětem
Ta otázka zní divně. Lidé se zájmem
o fotografii se pídí spíš po technických
radách, dumají nad clonou a hloubkou
ostrosti a nad šumem a podobnými
věcmi. Námět, tedy otázka „co fotit“,
bývá vnímána jako cosi nepodstatného
na pozadí. Dnešní procházku galeriemi
webové stránky Muzes.cz jsem tedy
nastavil z hlediska tématu.
Martin RůžičkA
MariE Harcubová
Začněme Afrikou v Brně Martina Růžič­
ky. Zoologické a botanické zahrady, to
jsou úžasné zdroje inspirace. Není prav­
da, že se „tam fotí samo“. Ano, cvaknout
si medvěda nebo opičáka je snadné,
ale zachytit zajímavou situaci je těžší.
Přinejmenším je to dobré tréninkové
pole pro pohotovou fotografii. Tech­
nicky: doporučuji fotoaparát s delším
objektivem – a neskrblit na hodnotě
ISO. Se zrcadlovkou v ruce se nemusíte
bát 1/1600 sekundy. A klidně jděte i výš
– lepší je fotka zašuměná než rozma­
zaná tím, že nám nízká hodnota ISO
přivodila příliš dlouhý expoziční čas.
Festival Colours of Ostrava zaujal Marii
Harcubovou. Škoda, že poslala jen jednu
fotku „zuřivého fotoreportéra“. Je to
snímek dynamicky pojatý – výrazná
postava fotografa je ve spodní části
vpravo a ve směru namířeného objektivu
má dosti místa, to je naprosto v pořádku.
Nicméně začal jsem o místě, kde fotit:
právě takové akce, jako je Colours of
Ostrava, se přímo nabízejí k tréninku
živé fotografie. Lidi tam počítají s tím, že
kdekdo kolem nich bude mít v ruce foťák.
Nikoho tedy neobtěžujete. Vznikají tam
zajímavé situace. Proč je nefotit?
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
No a samozřejmě výlety, cestovní
fotografie. Katrin Linnard zasílá pyšný
pozdrav z Ploskovic. Ano, páv s pyšným
ocasem je bezesporu náramné téma.
Myslím si ale, že tady autorka v zápalu
boje zapomněla na jednu podstatnou
otázku: Co vlastně fotím? Páva? Nebo
barák za pávem s ohavnými okny
a omletou omítkou? Stačí jít blíž nebo
protáhnout ohnisko zoomu a to šeredné
za pávem oříznout – a fotka bude o sto
procent lepší. Pryč se vším nepotřeb­
ným, vymeťte to z fotky – nejlépe tím, že
půjdete blíž.
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Tohle prastaré zlaté pravidlo se zdaleka
netýká jenom fotografování pávů v Plos­
kovicích!
Uvítáme libovolná témata, nicméně říjen se všemi jeho barvami je pro mnohé z nás
velmi fotogenický, a tak se pokuste zaměřit především na něj.
Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)
Přeji vám nadále dobré světlo. 
Katrin LinNard
můžeš / číslo 10 - 2013
Autor je novinář a spisovatel.
35
inzerce
zaměstnání
Nabízím zaměstnání
Hledáme nové, mladé spolupracovní­
ky do nově otevřených prostor v České
Lípě na pozici administrativních pracov­
níků. Volná pouze 3 místa. Nabízíme:
zázemí nových kanceláří, dobré platové
ohodnocení, kariérní růst. Požadujeme
SŠ, věk: 18–30. Flexibilní čas. ls.lucka@
seznam.cz Zn.: 10072013
Hledáme pracovníka do výroby.
Požadujeme manuální zručnost, dobrý
zrak, pracovitost, spolehlivost. Nabízíme
dlouhodobé zaměstnání ve stabilní
společnosti. Místo výkonu práce okres
Tachov. V případě zájmu zasílejte živo­
topis na mail [email protected],
nebo volejte na tel.: 773 743 011
Zn.: 12072013
Hledáme lakýrníky do Německa, plat:
14 eur/hodinu brutto, pracoviště: Kreuz­
tal bei Siegen, práce s bezvzduchovou
stříkací technikou, lakování dílů pro
větrné elektrárny, směnný provoz – při
nasazení více pracovníků stačí dobrá
komunikativní znalost německého jazy­
ka u jednoho pracovníka, dlouhodobá
pracovní místa, zaměstnavatel pomůže
s výběrem ubytování. Telefon: +420 774
686 135, mail: samkova.bronislava@
pl.bfz.cz, web: www.procedo-personal­
service.de Zn.: 24072013-1
Hledáme obsluhu stroje do Německa,
pracoviště: Bamberg, ukončené vzdě­
lání v oboru zpracování kovů, jistota
v zacházení se šuplerou a mikrometric­
kým šroubem, čtení výkresů na dobré
úrovni, důraz na kvalitu, práce ve dvou-,
popř. čtyřsměnném provozu, velmi
dobrá znalost NJ (rozumět písemným
pokynům, procesy musí být písemně
zaznamenány), vlastní auto nutné.
Mzda: mzdová skupina 3 + oborový
příplatek. Telefon: +420 774 686 135,
E-mail: [email protected]
Web: www.procedo-personalservice.de
Zn.: 24072013-2
Hledáme zedníky a betonáře do Ně­
mecka, mzda: 13,70 €/hod. brutto, pra­
coviště: Mannheim, ukončené vzdělání
v oboru, nutnost rozumět pracovním
pokynům v NJ, přímé zprostředkování,
zaměstnavatel pomůže s výběrem
ubytování a se zařízením potřebných
dokumentů pro pobyt v SRN. Telefon:
+420 774 686 135 E-mail: samkova.bro­
[email protected] Web: www.procedo­
-personalservice.de Zn.: 24072013-3
Hledáme elektroinstalatéra do
Německa. Úkoly: provádění pravidel­
né údržby, přezkoušení elektrických
přípojů, provádění elektroinstalací
podle nákresu, vestavění, zprovoznění,
údržba a oprava elektrických zařízení,
instalace elektrických řídicích systémů,
instalace v domech (instalace nahrubo,
konečná montáž), instalace v průmyslu
(pokládání kabelů, montáž osvětle­
ní). Požadavky: ukončené vzdělání
jako elektrikář, praxe v instalacích na
stavbách, komunikativní znalost NJ
slovem i písmem (rozumět pracovním
pokynům). Co nabízíme: minimální
mzda 9,70 €/hod., cestovní výlohy, zajiš­
tění ubytování (nájem zaplatí pracovník
a bude mu každý měsíc strháván ze
mzdy), pracovní oděv (kalhoty a boty +
drobné nářadí), pomoc s přihlášením na
36
úřadech (zdravotní pojišťovna, finanční
úřad, městský úřad). Telefon: +420 774
686 135. E-mail: samkova.bronislava@
pl.bfz.cz Web: www.procedo-personal­
service.de Zn.: 24072013-4
hledÁM zaměstnání
Zkouším touto cestou najít práci či
brigádu (uklízečka). Je mi 23 let. Nejlépe
v Českých Budějovicích. Momentálně
jsem vedena na ÚP, takže bych byla
ráda za místo uklízečky třeba i jen na
částečný úvazek. Předem moc děkuji za
nabídky. [email protected]
Zn.: 30072013
Dobrý den, je mi 42 let a hledám touto
cestou zaměstnání. Jsem v ČID, mám
středoškolské vzdělání a praxi v ban­
kovnictví. Práci hledám v Hodoníně.
Nejlépe v kanceláři nebo i jako vrátná.
Děkuji za nabídky. vacenovska.renata@
centrum.cz Zn.: 09082013
Mzdová účetní – certifikovaný mzdový
auditor hledá externí práci v oboru.
Mám praxi ve zpracování mezd a perso­
nalistiky v podnikatelském, příspěv­
kovém i neziskovém sektoru. Prosím,
nabídněte. [email protected]
Zn.: 11082013
Hledám práci jako osobní asistentka
pro dítě s postižením. Asistence při
běžných denních úkonech, při školní
docházce apod. Pouze Praha. linda.
[email protected] Zn.: 12082013
Hledám práci řidiče os. automobilu,
os. automobil mám, nebo lehčí manu­
ální práci na doma: výroba, kompletace
součástek, svařování el. obloukem men­
ších elementů v sériích, nenáročnou
administrativní práci, PC i připojení
k internetu mám. Jsem OZP s čás­
tečným důchodem 1. stupně, nohy mi
neslouží, ale ruce a hlavu mám dobrou.
Bydlím v obci Těrlicko nedaleko Haví­
řova, je mi 59 let. Jsem vyučený strojní
zámečník. Děkuji za nabídky. reznikan­
[email protected] Zn.: 15082013
Seznámení
Hledám, nevzdávám se, věřím, že
někde jsi. Upřímná, tolerantní, se
smyslem pro humor, 45–55 let. Mám 51
let, samotář, co samotu nevyhledává.
155/65, chodím o 2 fr. holích, na delší
cesty používám el. vozík, jsem převážně
samostatný, všestranných zájmů. Také
se ti samota nezamlouvá a chceš život
změnit? Potom budu rád, když mi o sobě
dáš vědět s nějakým řádkem na e-mail:
[email protected] Jen upřímně.
Královéhradecko a okolí. Zdraví Pepa
Zn.: 04082013-1
Rád bych našel ženu po amputaci
anebo podobně postiženou. Vyměníme
si pár písmenek, pak se třeba setkáme
někde osobně a uvidí se, co bude dál.
Souhlasíš? [email protected]
Zn.: 04082013-2
Je mi 27 let, jsem v PID, ale stále pra­
cuji. Chodím o holích, ale jsem celkem
soběstačný. Hledám upřímnou kama­
rádku z Ostravy a okolí pro společné
trávení volných chvil. [email protected]
cz Zn.: 04082013-3
Hledám holku bez dětí mezi 20–40
lety, pouze z Olomouce. Pro společný
život a založení vlastní rodiny.
[email protected]
Zn.: 06082013-1
Inzeráty můžete
posílat na internetovou
adresu [email protected]
nebo písemně na adresu
Redakce Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1
Ani po dvou letech po úrazu, kdy
jsem přišel o nožku pod kolenem,
jsem neztratil veselé, pozitivní myšlení
a aktivitu. Bohužel mne všichni okolní
předbíhají a já se vždy zakuckám v tom
prachu, co po nich zbude. :-) Jo, kdyby
se tak našla kamarádka – přítelkyně,
která by nebyla rychlejší, než jsem já. :-)
Já 46/193/98 st. Morava [email protected]
Zn.: 06082013-2
Rád bych se seznámil s ženou do 60
let. Jsem nevidomý, ale v mnoho oblas­
tech soběstačný. Bydlím ve svém bytě
na Praze 4, kde zároveň pracuji. Hledám
pohodovou ženu s lehčím tělesným či
zrakovým postižením, protože přece jen
občas něco ve vztahu sám nezvládnu.
Těším se na zavolání kdykoliv po 15.
hodině na tel. číslo 241 767 112 nebo 728
729 814. Prosím pouze volat. Děkuji.
Zn.: 08082013
Koupím, prodám
Prodám nejetý komfortní kabinkový
elektrický vozík pro tělesně handica­
pované a seniory. Nezávislé naftové
topení Webasto! Ještě v záruce, výrobce
Medema Dánsko, barva modrá metalí­
za. PRO VELMI NÁROČNÉ UŽIVATELE.
Cena 99 000 Kč. Náhradní díly a servis
je zajištěný. Dovezu kamkoliv po ČR
a SR. [email protected]
Zn: 13092013
Prodám VW Golf s úpravou pro kvad­
ru, r. v. 2001, 165 000 km, 1,6 benzin, 75
kW, automatická převodovka, palubní
počítač, manuální klimatizace, ABS,
centrální dálkové zamykání, 2 klíčky,
přední sedadla vyhřívaná a výškově
nastavitelná, el. ovládání oken, el.
nastavitelná a vyhřívaná zrcátka, rádio
s CD/MP3, střešní okno, letní kola 17“+
pneu cca 70 %, přihodím zimní plech.
disky s pneumatikami Nokian cca 50 %,
spotřeba cca 8 l / 100 km. Ruční ovlá­
dání Mero 2 na pravou ruku, sklopná
přesouvací deska u řidiče, nástavec na
volant – trojzubec, přemostění blinkrů
a světel na pravou ruku, nástavec na
řadicí páku, čtyřbodové pásy, nástavce
na stahování oken. Vše od Hurta, http://
www.rucniovladani.cz/ Auto jsem
nechal dovézt z Německa v r. 2008,
v Německu 1 majitel, v ČR pouze já. Pra­
videlně servisované (servisní kniha). Od
prosince 2012 nové rozvody, svíčky, filtry,
baterka. STK nově od února 2013. Na
autě jsou fólie s atestem (propustnost
30 %), doklad samozřejmě součástí. Ne­
havarované, udržované, po nekuřákovi,
stav odpovídá stáří i používání, drobné
oděrky od vozíku, ale nic hrozného.
Cena cca 80 000 Kč – dohoda možná.
Mohu dovézt kamkoliv na prohlídku. Jiří
Čeloud, [email protected]
Zn.: 19062013
Koupím auto s nájezdovou rampou rok
2000 až 2010. Záleží na stavu a počtu
KM. Ideálně Berlingo, Caddy a podobná.
Děkuji za nabídky na mail: diesel-im­
[email protected] Zn.: 22062013
Prodám schodolez s obsluhou od fir­
my Altech. Málo používaný, po celkové
revizi, koupena nová baterie. Aktuální
cena 22 000 Kč, původně 122 000 Kč. Tel.
774 174 040, volejte kdykoliv. Pokud ne­
budu moci přijmout hovor, ozvu se vám
zpět. E-mail: [email protected]
Bydliště: Praha 6 Zn.: 28062013
Prodám transportní vozík od firmy
DMA 238 – 23 Vozík je zcela nový.
POPIS: skládací rám, odnímatelné plné
postranice, odnímatelné nastavi­
telné stupačky, brzdy pro doprovod.
POZNÁMKA: Zvýšená nosnost 140 kg
u šířky sedačky 51 a 56 cm. TECHNICKÉ
ÚDAJE: Šířka sedu: 46 cm až 51 cm,
hloubka sedu: 42 cm, výška sedu: 50
cm, šířka vozíku: šířka sedu + 19 cm,
hloubka vozíku: 90 cm, výška vozíku: 90
cm, délka stupaček: 40–53 cm, hmot­
nost vozíku: 18 kg, nosnost vozíku: 115
kg, původní cena 7770 Kč, nyní po slevě
6000 Kč Kontakt: Hana Petrželková
605 345 544, Praha 9 – Prosek, lanc@
pov.cz Zn.: 12072013
Prodám vanu s otevírací boční stěnou
ke snadnému přesunu z invalidního
vozíku na sedátko ve vaně. Cena 30 000
Kč. Praha 5. Tel. 602 296 744. andrea.
[email protected] Zn.: 17072013
nabízím, hledám
Hledáme pronájem bytu v Praze. Po­
ptáváme malometrážní byt k pronájmu,
bezbariérový, a to včetně přístupu do
něj. S vanou, nikoli sprchovým koutem.
V Praze. Prosím, nabídněte. Díky :)
[email protected] Zn.: 26082013
Nabízím služby pečovatelky, osobní
asistentky, ošetřovatelky, k seniorům
nebo osobám tělesně postiženým.
Ostrava, Hlučín. Je mi 27 let, jsem ko­
munikativní, empatická (mám vcítění do
druhých), mám akreditovaný kurz pečo­
vatelky, akreditovaný kurz ošetřovatelky
(1 semestr vysoké školy, obor diplomová
všeobecná zdravotní sestra). Praxe: LDN
Radvanice, FN-Ostrava-Poruba, MN
Ostrava-Vítkovice, MN Ostrava-Fifejdy,
Domov důchodců Ostrava-Zábřeh. Také
jsem měsíc pracovala v Německu jako
pečovatelka k seniorce. Cena od 70 Kč
za službu. Nabízím: pomoc při zvládání
běžných úkonů péče o vlastní osobu
pomoc při osobní hygieně pomoc při
přípravě jídla a pití, pomoc při zajištění
chodu domácnosti, doprovod dospělých
k lékaři, úřad, pošta a jiné administra­
tivní úkony – služba podle požadavku
klienta, pomoc s domácími mazlíčky,
procházky čtení z knížek. Kontakt: Mike­
tová Hana, e-mail: [email protected]
com telefon: 776 669 409
Zn.: 04092013
Více inzerce na www.muzes.cz
můžeš / číslo 10 - 2013
SENSEN
č asopis p r o t y , k t e ř í se n e v zd á v aj í
■ Nová soutěž Národní kroniky.
■ Zavzpomínejte na počátky televize u nás.
■ Projekt SENSEN stojí o vaše vzpomínky.
Text: Zdeněk Procházka
Foto: archiv ČT
Z
a mého raného dětství jsme neměli televizi my ani nikdo z lidí,
které jsem znala. Nikdo po ní ani
netoužil. Byla snem stejných občanů, kteří si přáli třeba spartaka
– a oboje byly věci, jimiž tehdejší pražská kulturní inteligence pohrdala. Tak
vzpomíná na svá první setkání s televizí
prozaička, esejistka a novinářka Tereza
Brdečková.
„Pak to šlo ale rychle: Asi v roce 1964
nebo 1965 už byla jedna televize na Zámku spisovatelů v Dobříši. Literáti tam kaž­
dý večer v klubovně zasedli asi v deseti
řadách a hleděli na cokoliv. V první řadě
seděl profesor V. V. Štech, jemuž jako nes­
torovi bylo dovoleno vysílání komentovat,
jinak se muselo mlčet! Tehdy mi bylo
tak sedm osm let. Zarazila mne jednak
mluva herců, hlasatelů a vůbec všech,
kdo se v televizi objevili. Používali slovník
a dikci, která byla v mém okolí stejně
vzácná jako televize a spartak. Později
jsem pochopila, že šlo způsob řeči členů
Vzpomínky na první krůčky Československé televize a pravidelného televizního vysílání u nás
se pomalu vytrácejí. Pomůžete je uchovat pro budoucnost?
Jak jsme potkali televizi
strany (tedy KSČ), kteří se navzájem znali
z různých akcí.
Dále mne zarazila atmosféra spiklenectví: mezi diváky a televizí rychle
vyrostlo pouto poté, co se začal vysílat
seriál Tři chlapi v chalupě. Jít se na něj
dívat znamenalo totéž jako jít telefonovat
třeba tetě do Kanady: velké dobrodružství
a těšení se na příště. Většina pořadů byla
ale neuvěřitelně nudná, mohli jste si při
nich ukousnout nohu.
Kolem roku 1966 se všechno začalo
obracet lepšímu. Rodiče ale zůstávali
bez televize. Tehdy jsem zažila televizní
přelom na vlastní kůži: jezdila jsem na
víkendy se spřátelenou rodinou do čerstvě zakoupeného domu v Sudetech. To
se tehdy dalo několik rodin dohromady
a koupily ten dům společně – často nás
tam bývalo třeba dvacet, dětí i dospělých. Byla to samota a v každý večer jsme
hráli společenské hry: na filmy, šarády,
monopoly. Dospělí pili víno a kouřili a přitom si vykládali a my jsme hráli s nimi,
smáli se s nimi, byli rovnocenní a byli
jsme prostě všichni spolu. Někdy po roce
1968 tam v tom domě koupili televizi.
A pak už nikdy nikdo nic nehrál a všichni
koukali na Ein Kessel Buntes. Dodnes na
to vzpomínáme a nechápeme, proč jsme
to nevypnuli.“
můžeš / číslo 10 - 2013
60. výročí pravidelného vysílání
Proč právě teď připomíná Národní kronika
téma televize? V tomto roce je to totiž právě 60 let, kdy bylo u nás zahájeno pravidelné televizní vysílání. Národní kronika,
kterou vytváří Konto BARIÉRY / SENSEN
– Senzační senioři společně s Národním
muzeem, vyhlašuje ve spolupráci s Českou
televizí při této příležitosti soutěž o nejzajímavější příspěvky na námět Jak jsme
potkali televizi.
Vzpomínáte na svou první televizi, na
takřka obřadné společné večerní sledování se sousedy, na první přímé přenosy (ty
byly samozřejmě především ze sportovních
klání)? A co teprve na první „barvu“? Vzpomínáte na často rázovité postavičky a zlaté
ruce opravářů – mnohdy „jen“ šikovných
kamarádů či sousedů? Zasáhl někdy život
na obrazovce do toho vašeho skutečného?
Témat je mnoho a nejen z počátků televizního vysílání. Uvítáme i příspěvky třeba na
téma můj současný nejoblíbenější pořad,
kdy mi bylo u obrazovky nejlépe či nejhůře, nejpamátnější osobnosti obrazovky.
Připomeňte si velké herecké výkony, nejlepší
seriály, úspěšné a neúspěšné rady z Receptáře… Jaká byla role televize v osudových
letech 1968 či 1989? Máte nějaké zážitky
spojené s příchodem prvních zahraničních
stanic, s digitalizací? A v neposlední
řadě: co vám v televizi po šedesáti letech
její existence chybí?
Soutěžit může každý
Všechny příspěvky vstupují do soutěže –
nejlepší vybere porota složená ze zástupců projektu SENSEN a České televize.
A ceny? Opravdu stojí za to. Například
iPad, komentovaná návštěva studií na
Kavčích horách, DVD s původními unikátními pořady České televize, zajímavé
publikace z Edice ČT.
Nezažili jste tedy i vy něco, o čem byste chtěli napsat? Nechcete i vy v Národní
kronice „uložit svou paměť“?
Posílejte osobní, jednoduše popsané
příběhy, jejichž síla není ve vytříbeném
stylu, ale v zajímavosti zážitku. Možná
vás budou inspirovat vzpomínky a příběhy našich osobností, které budeme
uveřejňovat na webu SENSEN, k tématu
televize nám poslali mimo soutěž svou
vzpomínku např. Josef Klíma, Tereza
Brdečková, Jaromír Štětina či Zdeněk
Svěrák.
Své příspěvky můžete posílat mailem, poštou na adresu redakce Můžeš či
můžete vložit své příspěvky do kroniky
přímo na webu www.sensen.cz. 
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Na co
se můžete těšit
v listopadovém
čísle?
❛ Rozhovor
s ředitelem Jedličkova ústavu
a škol Janem Pičmanem.
❛ Reportáž
z Psychiatrické léčebny
v pražských Bohnicích.
❛ Reportáž
o cestě vozíčkáře po Švédsku.
❛ Vyprávění
nevidomé Češky o tom,
jak lidé s postižením žijí
ve Finsku.
Správné řešení tajenky z předchozího čísla:
Možná přijde i charita
Jeden vylosovaný
čtenář získá
za správně
vyluštěnou
křížovku mobilní
telefon
a dva knihu.
38
Luštitelé – výherci:
Mobilní telefon:
Jana Hrubá
Za vodou 253/3
798 02 Mostkovice
Knižní cena:
Alena Adamcová
Sněhurčina 707
460 15 Liberec 15
Knižní cena:
Dagmar Březinová
Modřínová 595
674 01 Třebíč
Výhercům gratulujeme!
Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.
Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím
nejpozději do 15. října na adresu redakce:
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected]
můžeš / číslo 10 - 2013
Download

Zobrazit PDF