2014
06–07/14
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
stavebnictví
MK ČR E 17014
časopis
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
konstrukční řešení staveb
realizace: zábavně-vědecký park IQlandia
rekonstrukce ikonického stadionu Maracanã
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
www.eurovia.cz
Na společné cestě
EUROVIA CS je jedničkou v oblasti dopravního stavitelství
v České republice. Základem tohoto úspěchu jsou její
zaměstnanci. Firma může stavět na jejich zkušenostech,
odborných znalostech a svědomitém přístupu.
Při své práci využívají zaměstnanci řadu moderních technologií,
které vyžadují vysokou kvalifikaci. Jejich motivace učit se
novým věcem v kombinaci s dlouholetou tradicí firmy dává
zákazníkům společnosti EUROVIA CS záruku kvalitní, včasné
a spolehlivě odvedené práce.
„Termín dokončení stavby jsme museli ladit podle postupu
prací na polské straně,“ vzpomíná Ing. Zbyněk Brát, hlavní
stavbyvedoucí ze závodu Ostrava, na výstavbu části D1
z Bohumína k polským hranicím.
Vážení čtenáři,
Vidíme věci jinak.
Kreativní,
technicky
jedinečná
a ekonomická
řešení staveb
z ocelových
konstrukcí.
Zabýváme se
projektovou,
expertní
a konzultační
činností v rámci
všech stupňů
přípravy a realizace
ocelových
konstrukcí.
Disponujeme silným
týmem zkušených
odborníků.
Spoléhejte na
profesionály
v oboru.
Rekonverze plynojemu,
Ostrava – Vítkovice
Zimní stadion, Chomutov
Elektrárna, Ledvice
Protihluková stěna - II. etapa,
Hradec Králové
Hangár, letiště Ostrava - Mošnov
Stanice metra Střížkov, Praha
Hodně štěstí přeje
NÁVRH
DODÁVKA A MONTÁŽ
ŘÍZENÍ STAVEB
DIAGNOSTIKA
PŘEDPÍNÁNÍ
HEAVY LIFTING
EXCON, a.s.
Sokolovská 187/203
190 00 Praha 9
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
SPOLEČNOST
JE ŘÁDNÝM
ČLENEM ČAOK
Tel.: +420 244 015 111
Fax: +420 244 015 340
E-mail: [email protected]
www.excon.cz
„Chce to trochu úcty, pánové,“
parafrázoval Jaromír Jágr výrok
bývalého fotbalového švindlbafuňáře, načež ukončil svoji reprezentační kariéru. Jágr si snad
ani tak moc nestěžoval na nedostatek úcty ke své maličkosti, ale
spíše k méně zkušeným hráčům,
kteří se s kritikou ještě neumějí
s přehledem popasovat, což
může mít vliv na jejich výkon i na
týmového ducha, jestli jsem jeho
lamentaci dobře pochopil.
Neznám jinou profesi v České
republice, jež by se těšila větší
úctě než hokejista. Sportovci
jsou všeobecně většinou „naši“
hrdinové, ale hokejisté jsou ještě
něco trochu víc, s přehledem plní
Staromáky, milujeme je. Pravda,
když nemá národní hokejový tým
výsledky, tlampače národa v podobě médií jim to nedarují, ale
jakmile uspějí, začnou se dít věci.
Přepisujeme dějiny, vítáme zlatý
hattrick, koukáme, jak pálí guma,
a samozřejmě: Hašek na Hrad!
Neznám jinou profesi v České
republice, jež by se těšila menší
úctě, než je stavařina. Dobře,
možná ne nejmenší (že, páni
exekutoři a poskytovatelé krátkodobých super(ne)výhodných
půjček), ale žádná sláva to není.
Nebo jsem přehlédl palcové titulky na první straně: Vítej, zlatý
tunele Blanko! Přepište zákon
o veřejných zakázkách! Takhle
razí TBM! Pasivní dům na Hrad!
Přitom zůstaneme-li na vlně národní sebereflexe, co je hlavním
turistickým lákadlem Česka?
Moře či jezera? Ani náhodou.
Hory? Hned kousek dál v Rakousku mají vyšší, lepší a se sněhem.
Pivo? Dobře, pivo určitě, ale
český turistický průmysl, najmě
ten metropolitní, je postavený
na historické architektuře, na
stavbách, které přečkaly staletí
a stále odolávají nájezdům Švédů, Američanů… i Rusů (což se
o hokejistech nedá vždycky říct).
A úcta k jejich stavitelům? Té se
nedočkají ani mistři kameníci
spadlí z věží Chrámu svatého
Víta, natož stavitelé současní,
přestože si také stěžují, ale málo.
V anketě Největší Čech, uspořádané v roce 2005, skončil Jaromír
Jágr na sedmadvacátém místě,
těsně za Emmou Destinovou,
ovšem před Marií Terezií. A jak
dopadli stavitelé? V první stovce
žádný! (Sportovců hned deset.)
Zajímavé je, že formát ankety
coby televizní show převzala
Česká televize od britské BBC.
Její projekt se jmenoval Největší
Brit a na druhém(!) místě po
Winstonu Churchillovi se zjevil
Isambard Kingdom Brunel, konstruktér lodí a stavitel železnic.
A počet sportovců v první stovce
britských osobností? Jeden.
Že by Češi byli daleko většími
a lepšími sportovci než Britové
a naopak byli Češi oproti ostrovanům katastrofální stavitelé? To
asi těžko, spíše tady chybí trocha
úcty, pánové.
inzerce
editorial
stavebnictví 06–07/14
3
obsah
8–13
14–17
Fasáda pro Nobelovu cenu
IQlandia: exponáty v exponátu
Prosklenou fasádu pro švédskou budovu Karolinska Institutet Aula Medica
zhotovila česká firma. Kromě nesporné elegance fasády na dřevěném
roštu budovu zdobí i fakt, že se stane dějištěm předání Nobelovy ceny.
V Liberci byl na konci března otevřen zábavně-vědecký park IQlandia.
Kromě zajímavých, z velké části interaktivních expozic je samotná budova
nepřehlédnutelným stavebním počinem.
18–21
54–63
Most přes Berounku v Plzni
Fotbalový stadion pro město bohů
Jako náhrada pro dopravu za uzavřený historický Masarykův most
v Plzni sloužila doposud provizorní mostní konstrukce. V červnu se však
otevřel most nový, jenž převádí přes Berounku automobilovou dopravu.
Poslední díl seriálu o sportovních stavbách vznikajících pro mistrovství
světa ve fotbale a olympijské hry v Brazílii popisuje rozsáhlou rekonstrukci
ikony mezi fotbalovými svatostánky – stadionu Maracanã.
Metrostav pomáhá na Balkáně
Kalová čerpadla, elektrocentrály, vysoušeče a další potřebné věci
v hodnotě 800 000 Kč poslala v minulých dnech obyvatelům Srbska
a Bosny a Hercegoviny postižených povodněmi firma Metrostav a.s.
Největší česká stavební firma při hledání pracovních příležitostí míří
do jihovýchodní Evropy, proto ji současné povodně v těchto zemích
nenechaly klidnou. Po komunikaci s krizovými štáby v postižených
místech dvě nákladní auta dovezla humanitární pomoc na předměstí
Bělehradu Čukarica a do obce Laktaši poblíž Banja Luky. Firma
pomáhá i v ČR. V regionech zasažených bleskovými záplavami
poskytuje zdarma místním samosprávám těžkou techniku, písek
na pytlované zábrany či kámen na opravy komunikací. Firma má
i charitativní aktivity pro seniory i zdravotně a sociálně potřebné. ■
4
stavebnictví 06–07/14
06–07/14 | červen–červenec
3 editorial
4 obsah
aktuality
6Grand Prix architektů 2014
získaly Městské lázně v Liberci
stavba roku
8 Aulu ve Stockholmu zdobí
fasádní plášť od české firmy
realizace
14 IQlandia: exponáty v exponátu
mostní konstrukce
18Most přes Berounku v Plzni – Chrástecká
téma: konstrukční řešení staveb
22 Historie výstavby pražského metra, 1. díl
Ing. Jiří Růžička
Ing. Miroslav Kochánek
34 Zkušenosti z realizace a provozu domů
v pasivním energetickém standardu v ČR
Martin Jindrák
39 Komplexní posouzení konstrukčního
detailu atiky ploché střechy, 3. díl
Ing. Karel Struhala
Ing. Libor Matějka, DiS.
Ing. Zuzana Stránská
doc. Ing. Libor Matějka, Ph.D., CSc., MBA
Ing. Jan Pěnčík, Ph.D.
smluvní podmínky
42Vzorové smluvní podmínky: ICC,
ENAA, IChemE, Orgalime, AIA, 1. díl
Ceny ČKAIT
46 Rekonstrukce železničního tunelu
Jablunkovský II.
sportovní stavby
54Brazilské stadiony pro MS ve fotbale 2014
a Letní olympijské hry 2016, 4. díl
66 recenze
70 svět stavbařů
74 v příštím čísle
foto na titulní straně: IQlandia v Liberci, Tomáš Malý
inzerce
od prvních skic
po spokojeného
zákazníka
rychlost dodání
technické poradenství
snadná instalace
www.isotra.cz
stavebnictví 06–07/14
5
aktuality
text Ing. Markéta Kohoutová | foto Obec architektů
Grand Prix architektů 2014 získaly
Městské lázně v Liberci
Hlavní cenu Grand Prix architektů 2014 převzal
liberecký architekt Jiří Buček z atelieru SIAL
architekti a inženýři spol. s r.o. za konverzi
lázní na galerii výtvarného umění z rukou
Ing. Pavla Křečka, předsedy ČKAIT, která se
letos poprvé stala spolupořadatelem této
prestižní přehlídky realizované architektury.
Prestižní soutěžní přehlídku soudobé české architektury – tentokrát již její 21. ročník – vyhlásila
již tradičně Obec architektů spolu
s Národní galerií v Praze. Novinkou letošního roku se stalo aktivní
zapojení České komory autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě. Předseda
Ing. Pavel Křeček potvrdil zájem
o dlouhodobější formu spolupráce, neboť, jak uvedl při předávání
hlavní ceny, kvalitní architektura
obvykle vzniká jen tehdy, pokud
dobře funguje spolupráce architektů a inženýrů.
„Architektura je buď dobrá, nebo
špatná. Ta dobrá není projevem
módní erupce, ale výsledkem
týmové spolupráce, společného stavitelského umění mnoha
profesí,“ řekl Miloš Grigorij Parma, předseda Obce architektů.
Soutěži poskytli záštitu primátor
hlavního města Prahy RNDr. Tomáš Hudeček, Ph.D., Poslanecká
sněmovna Parlamentu České
republiky, Senát Parlamentu
▲ Konverze městských lázní, Liberec
▼ Horský penzion Kraličák, Hynčice pod Sušinou
6
stavebnictví 06–07/14
České republiky, Ministerstvo pro
místní rozvoj ČR, Ministerstvo
životního prostředí ČR a Ministerstvo kultury ČR. I přes bouřlivé
diskuze o budoucnosti Grand
Prix architektů na půdě České
komory architektů se vyhlášení
nezúčastnil žádný její zástupce.
Do 21. ročníku se přihlásilo
šedesát devět českých staveb
dokončených do konce ledna
2014 na území ČR. Odevzdané
návrhy posuzovala nezávislá odborná mezinárodní porota, které
předsedala Magdalena Jetelová.
Dalšími porotci byli Nicolò Riva
z Itálie, Andrej Bulanda z Polska,
Pavol Paňák ze Slovenska a Peter Kis z Maďarska. Sekretářem
poroty byla Hana Kačírková. Porota do užšího výběru vybrala
třicet staveb, které osobně
navštívila. Prohlídky staveb se
vždy účastnil investor, který
porotě mohl sdělit své zkušenosti s užíváním stavby i to, zda
stavba splnila jeho požadavky.
Autoři projektů nejsou o výběru
informováni.
„Jury jednohlasně udělila hlavní
cenu Grand Prix 2014 konverzi
městských lázní na současnou moderní galerii a její nový
kompaktní depozitář. Citlivým
spojením historie a současnosti
získává kulturní scéna a oblastní
galerie nové možnosti a doufáme, že nejen výstavní a úložné
prostory s multimediálním využitím, ale i možnost přehodnocení svých současných aktivit,“
uvedla Jetelová.
„Milou a překvapující zkušeností bylo, že většina hodnotné,
kvalitní architektury je dílem
mladých architektů. Pokládáme to za jednoznačný úspěch
českých a moravských škol
architektury,“ dodal italský
architekt Nicolò Riva.
Výstava všech šedesáti devíti
prací Grand Prix architektů 2014
se koná ve Veletržním paláci
v Praze do 13. června 2014,
následně bude putovat po ČR
i zahraničí.
Výsledky
Grand Prix architektů
■ Konverze městských lázní,
Liberec
Autor: Ing. arch. Jiří Buček, SIAL
architekti a inženýři spol. s r.o.
Kategorie Novostavba
■ Horský penzion Kraličák, Hynčice pod Sušinou
Autoři: MgA. Ing. arch. Lukáš
Blažek, Ing. arch. Eva Blažková, Ing. Vítězslav Petr, Ječmen
studio
čestné uznání
■ Dostavba budovy Slovanského
gymnázia, Olomouc
Autor: Miroslav Pospíšil, autorizovaný architekt, Ateliér-r, s.r.o.
■ Areál firmy IPMB, Konárovice
Autoři: Ing. arch. Luděk Rýzner,
Ing. arch. Jiří Vincenc, OK PLAN
ARCHITECTS s.r.o.
■ Pivovar Hostivar, Praha
A u t o ř i : M g A . P e t r K o l á ř,
MgA. Aleš Lapka, ADR s.r.o.
Kategorie Rekonstrukce
■ Stodola, Benešov u Semil
Autoři: Ing. arch. Pavel Nalezený,
Ing. arch. Jakub Adamec, Studio
Raketoplán
čestné uznání
■ Rekonstrukce objektu Ostrava –
Svinov
Autoři: Ing. arch. David Kotek,
David Pospiech, Projektstudio
EUCZ, s.r.o.
Kategorie Rodinný dům
■ Rodinný dům, Mníšek pod
Brdy
Akad. arch. David Kopecký, Ing.
Arch. Pavel Mejtský, Ing. akad.
arch. Ján studený, studio ksa
čestné uznání
■ Dům Zilvar, východní Čechy
▲ Stodola, Benešov u Semil
Autorka: MgA. Gabriela Kaprálová, ASGK Design s.r.o.
■ Rodinný dům, severní Morava
Autoři: Ing. arch. David Kotek,
Ing. arch. Kateřina Holenková,
Ing. Zbyněk Jendryka, Projektstudio EUCZ, s.r.o.
■ Rodinný dům, Karlovy Vary –
Stará Role
Autoři: Ing. arch. Boris Redčenkov, Ing. arch. Prokop Tomášek,
Ing. arch. Jaroslav Wertig, A69 –
architekti s.r.o.
Kategorie Urbanizmus
čestné uznání
■ Magistrála = Nová pražská
třída, Praha
Autoř i: CCE A (Centrum pro
středoevropskou architekturu) –
platforma MOBA
▲ Rekreační objekt Ošelín, Stříbro
Kategorie Design
■ Rekreační objekt Ošelín, Stříbro
Autor: Ing. arch. Dušan Řezáč,
studio Modulora
■ Přístavba zimní zahrady, ulice
Vlašská, Praha
Autor: Ing. arch. Petr Franta, Petr
Franta Architekti & Asoc., s.r.o.
Kategorie Interiér
■ Megapixel, Praha
Autoři: MgA. Petr Kolář, MgA. Aleš
Lapka, ADR s.r.o.
čestné uznání
■ Baťovský domek, Zlín – Lesní čtvrť
Ing. arch. Jitka Ressová, Ph.D.,
MgA. Jan Pavézka, ateliér Ellement
■ Radegast pivnice Atlantic, Brandýs nad Labem
Ing. arch. Luka Křížek, IO Studio
s.r.o. ■
▲ Radegast pivnice Atlantic, Brandýs nad Labem
inzerce
KUBIS631
� �e�� �rovede�� �a kl��
SMART M 201� � ��ze�é v��rá���
Cena domu ve standardu za provedení na klí��
1��������
K�
www.rdrymarov.cz
- �ízené p�etlakové v�trání s mo�ností
p�edeh�evu p�ívodního vzduchu,
- inteli�entní s�stém �ízení v�táp�ní
a v�trání �iemens ��nco �ivin�,
- základová deska, doprava,
- d�ev�n� o�klad,
- trojskla (U = 0,8),
- st�í�ka nad vchodem,
- per�ola �ará�ového stání.
v�� 15% DPH
a základové desky
stavebnictví 06–07/14
7
stavba roku
text Ing. Jakub Řehák | grafické podklady archiv FENESTRA WIEDEN s.r.o.
▲ Budova KI Auly kontrastuje s tradičními dřevěnými budovami v jejím okolí
Aulu ve Stockholmu zdobí
fasádní plášť od české firmy
Karolinska Institutet Aula Medica (KI Aula) je
nová budova univerzitního komplexu Karolinska
Instituten ve Stockholmu, určená pro významné
veřejné události, například předávání Nobelovy
ceny za medicínu a fyziologii. V centrální síni
pro tisíc posluchačů budou rovněž organizována
sympozia předních odborníků a politiků z celého
světa. Kompletní opláštění budovy, která získala nejvýznamnější švédskou cenu Årets Bygge
v oboru stavitelství, stejně jako ocenění Stavba
roku ČR 2013 pro stavby v zahraničí, navrhla
a realizovala spolu se svými subdodavateli česká
firma FENESTRA WIEDEN s.r.o.
Karolinska Instituten vznikla
roku 1810 jako akademie pro
vojenské chirurgy. Po smr ti
8
stavebnictví 06–07/14
A lfreda Nobela byla v jeho
závěti určena jako organizace,
jež uděluje Nobelovu cenu za
medicínu. V současné době reprezentuje Karolinska Instituten
přední světovou univerzitu, která láká studenty z celého světa
a je také vedoucím centrem
výzkumu ve všech oblastech
medicíny a farmakologie. Ze
zásadních objevů, řešených
na půdě akademie, lze zmínit
vynález kardiostimulátoru nebo
vývoj gama nože.
Nová přednášková síň univerzity se plánovala již na přelomu
19. století, ale veřejná sbírka, trvající nepřetržitě od této
doby, nebyla schopna pokrýt
náklady na její realizaci. V roce
2010 darovala soukromá nadace Erling-Persson chybějících
350 milionů švédských korun,
nutných pro uskutečnění záměru.
Architektonické
řešení budovy
Přední skandinávský architekt Gert
Wingårdh navrhl originální, osmipatrovou prosklenou budovu ve
středu univerzitního komplexu. Její
tvar, použité materiály i samotné
umístění kontrastuje s tradičními
dřevěnými budovami charakteru
venkovských chalup v jejím bezprostředním okolí. Celkový vjem
tak umocňuje důraz na bohatou
historii i současné moderní směřování Karolinska Institutu, vyjádřený
spojením novostavby se sousedící fakultní nemocnicí Karolinska
Sjukhusett.
Půdorysný trojúhelníkový tvar budovy se zaoblenými rohy, z nichž
jeden je vykloněný, určuje vnější
plášť jako kombinaci rovných
a zborcených ploch, které plynule
přecházejí jedna do druhé. Proto
byl jako základní tvar fasády zvolen
trojúhelník. Tento tvar architekt logicky použil jako hlavní dekorativní
prvek také v interiéru. Budova je
vysoká 33 m, vykloněný roh fasády
ční pod úhlem 33º, celkem tedy
22 m nad přilehlým parkem.
Základním materiálem interiéru
bylo zvoleno dřevo s bílou lazurou,
typické pro Skandinávii.
Od studie k realizaci
fasádního pláště
Po dokončení architektonického
konceptu byla oslovena zmíněná
česká firma s požadavkem na
vypracování technického řešení
fasády budovy. Vzhledem k rozsahu, tvarové komplikovanosti a náročným požadavkům na fyzikální
vlastnosti pláště se prověřovaly
dvě možnosti realizace nosné sítě,
a to z oceli a lepeného dřeva, které
preferoval architekt. Lepené dřevo
však v takovém rozsahu jako nosný
prvek prosklených fasád nebylo
nikdy použito, a proto bylo nutné
systém plně vyvinout a otestovat.
Tato fáze návrhu zahrnovala statické
výpočty, akustické, tepelné a požární výpočty pláště. Po schválení
parametrů fasády, mock-upu, tedy
modelu rovné i zborcené části,
započaly samotné projektové práce
rozdělené do 3D dokumentace pro
provedení stavby a rovněž realizační
a výrobní dokumentace.
Statické řešení
Skelet budovy je navržen z ocelových nosníků v kombinaci s předepjatými betonovými deskami. Společenské prostory jako auditorium
a lobby byly navrženy bez svislých
nosných sloupů. Z tohoto důvodu se
muselo uvažovat při návrhu fasád se
svislou deformací vnitřní železobetonové konstrukce až 60 mm.
Statický projekt uvažuje dřevěnou
konstrukci jako samostatně stojící
skořepinu, ukotvenou polotuhými,
kloubovými spoji, jež zajišťují plynulé rozložení sil a deformací v dřevěných nosnících a jejich možné
přetékání při měnícím se vnějším
zatížení. Dovolená deformace skořepiny byla s ohledem na následnou
montáž prosklených konstrukcí
stanovena na 1/500. Některé svislé
dřevěné sloupy se vyráběly vzhledem ke statickým požadavkům
z jednoho kusu v délce až 25 m.
Dále bylo nutné zapracovat požada-
vek klienta na stabilitu fasády v případě jejího poškození výbuchem.
Požární vlastnosti pláště se musely
ověřit požární zkouškou reálného
vzorku dřevěné fasády. Po vyhodnocení byl zvolen standardní nátěr
bez zvýšené požární odolnosti.
Nosná konstrukce fasády
z lepeného dřeva
Hlavní nosné prvky představují
sloupy, které se ve zborcené části
stěny postupně vyklánějí. Většina sloupů je navržena z hranolů
120/200, pouze u sloupů překlenujících větší rozpětí se zvětšuje
jejich průřez, a to až na 140/400.
Základní osová vzdálenost sloupů je
900 mm. Ve vykloněné části se tato
rozteč po výšce zvětšuje. Sloupy
jsou průběžné a tvoří hlavní nosný
prvek, který přenáší vertikální zatížení obvodového pláště. Za základní
vodorovné prvky lze označit paždíky
o profilu 120/120. V místech, kde se
dřevěná konstrukce fasády napojuje
na ocelovou hlavní konstrukci budovy, mají paždíky stejnou šířku jako
sloup. Vertikální osová vzdálenost
paždíků činí 1800 mm. Třetím prvkem nosné konstrukce jsou šikmé
diagonální prvky profilu 120/120.
Paždíky a diagonály jsou umístěny
mezi sloupy tak, že s nimi lícují
na vnější straně. V nejvíce otevřených částech konstrukce překlenují
sloupy rozpětí téměř 20 m.
V této části je z důvodů velkých
průhybů sloupů navržen vodorovný
nosník, který tvoří dodatečnou oporu sloupů ve vodorovném směru.
Vodorovné zatížení větrem se ze
sloupů přenáší pomocí tohoto nosníku a šesti opěr do ocelové konstrukce. Pro spojení jednotlivých
částí sloupů se použily svorníkové
a kolíkové spoje s vnitřním ocelovým plechem. Paždíky a diagonály
jsou upevněny pomocí vrutů.
Většina spojů je provedena z vnější
nepohledové strany, vidět lze jen
hlavičky vrutů uchycující diagonály.
V některých částech konstrukce
dochází k větším tahovým silám
v paždících. Tyto síly nelze přenést
vruty, v těchto částech se proto
paždíky musely dodatečně vyztužit
ocelovým páskem, který přenáší
veškeré tahové síly. Tlakové síly se
přenášejí kontaktní plochou mezi
▲ Montáž dřevěné konstrukce budovy
▼ Prostor lobby
stavebnictví 06–07/14
9
▲ Prostor auditoria
▲ Montáž obloukové části dřevěné konstrukce
▲ Detail napojení dřevěných nosníků
▲ Kloubové kotvení dřevěných nosníků
paždíkem a sloupem. V konstrukci
se použilo téměř 400 m³ lepeného
lamelového dřeva pevnostních tříd
GL24h a GL28c.
Celkem bylo dodáno 7200 kusů
dřevěných prvků, z čehož téměř
3000 kusů jedinečných. Takové
množství atypických prvků si vynutil odklon sloupů ve zborcené
části stěny. U jednotlivých prvků se
mění délka a úhel koncového řezu.
Z tohoto důvodu bylo nezbytné
použít software, který umožňuje
transport dat přímo na CNC obráběcí centra. K vytvoření 3D modelu
všech dřevěných prvků se použil
komplexní 3D model celé konstrukce. Tento model obsahoval veškeré
konstrukční prvky a umožňoval
i kontrolu kolizí s ostatními částmi.
Dřevěná konstrukce je z interiéru
pohledová, prvky mají bílý nátěr,
který zachovává přirozenou kresbu
dřeva. Použití bílé barvy si vyžádalo
zvýšenou opatrnost jak při samotném natírání, tak při montáži.
Prosklený vnější plášť
▲ Svislý řez fasádním pláštěm – detail
10 stavebnictví 06–07/14
Hliníkový systém byl navržen jako
atypický hliníkový rastr spojený
s dřevěnou nosnou konstrukcí polotuhým šroubovým spojem, jenž
zajišťuje částečnou kompenzaci
možných deformací nosné skořepiny. Vnější těsnění je atypický EPDM
profil imitující strukturální zasklení.
Oproti klasické tmelené spáře však
tento způsob zajišťuje výrazné zlepšení tepelně technických vlastností.
Celkové hodnoty Ucw ≤ 0,7 W/m²K se dosáhlo použitím trojsklel
(Ug = 0,5–0,6 W/m²K) a neprůhledných výplní s izolací VIP (vacuum
insulation panel) Up = 0,19 W/m²K
při tloušťce pouhých 60 mm. Při
návrhu bylo nutné dodržet požadavky programu EU GreenBuilding
a zároveň švédského ekvivalentu
Miljöbyggnad. Kritéria pro program
GreenBuilding znamenají snížení
spotřeby energie budovy o 25 %
oproti národnímu požadavku švédských norem (Boverket). Podle
švédského systému Miljöbyggnad
je aula certifikována jako Silver,
což v zásadě znamená, že budova
splňuje požadavky na vysokou energetickou efektivitu, kvalitu vnitřního
klimatu, vlhkosti a zvukové pohody.
K tomuto ocenění také přispělo
vysoké procento dřeva použitého při
stavbě, což je jeden z deklarovaných
Typy skel
TYP G – průhledné
TYP GC – průhledné barevné
TYP PW – neprůhledné bílé
TYP PG –neprůhledné zlaté
TYP l – neprůhledný look-a-like panel (imitace okna)
TYP O – neprůhledný look-a-like panel (imitace barevného okna)
zázemí jeviště
▲ Kladecí plán skel
jeviště
auditorium
překladatelské kabiny
Půdorys podlaží s aulou
▼ 3D model fasádního pláště
lobby
stavebnictví 06–07/14 11
▲ Instalace dřevěných nosníků
▲ Dokončené auditorium
▲ Dokončené lobby
▼ Kavárna v 7.NP budovy
▲ Pohled na dokončenou fasádu
cílů švédského ministerstva průmyslu a životního prostředí.
Detaily napojení na železobetonový
skelet zajišťují požární odolnost a akustické vlastnosti při zachování možnosti
vzájemné dilatace až 60 mm.
Fasádní plášť je rozdělen z poloviny
na neprůhledné a z poloviny na průhledné části. Celkem jde o 6600 výplní rozdělených do čtyřiceti typů
podle kombinace vzhledu, bezpečnostních a akustických požadavků.
Unikátní rozměr má 2800 výplní.
Vzhledem k nepříznivému trojúhelníkovému tvaru byly provedeny simulace namáhání skel (vítr, teplota,
vnitřní tlak) a následně vznikl návrh
nutného opracování skla (kalení,
broušení) i úpravy množství tmelů.
Tvarová komplikovanost fasády spolu s velkým počtem druhů výplní
v podstatě vyloučila standardní projektové postupy. Bylo nutné definovat, zadat a vyrobit cca 21 000 unikátních částí fasády. Z tohoto
důvodu dodavatel ve spolupráci
s Technickou univerzitou v Liberci
vyvinul automatizovaný software
schopný generovat výrobní výkresy jednotlivých částí na základě
parametrického zadání ze základní
3D sítě fasády. Veškeré konstrukce
byly vyrobeny podle návrhu, bez
doměřování na stavbě.
Úspěšná realizace auly v univerzitním komplexu umožnila firmě
FENESTRA WIEDEN s.r.o. uskutečnit v současné době například zakázku Nationalarenan N8 ve Stockholmu,
která představuje celkem 24 000 m²
modulových a rastrových fasád.
Závěr
Stavba prokázala, že lepené dřevo jako nosný prvek představuje
cenově efektivní a odolný materiál
i pro tvarově a staticky nejnáročnější konstrukce. Oproti ostatním
12 stavebnictví 06–07/14
používaným stavebním materiálům
je plně recyklovatelné a šetrné k životnímu prostředí. Velmi zajímavou
zkušeností, která se projevila při
zahájení provozu auly, je zjištění, že
většina lidí v interiéru budovy pocítila k tomuto přírodnímu materiálu
téměř okamžitě sympatii. ■
Základní informace o stavbě
Název:Karolinska Institutet Aula
Medica (KI Aula)
Investor: Karolinska Hus, Stockholm AB, Karolinska Institutet
Architekt:
Wingårdh Architektkontor AB, Gert Wingårdh,
Jonas Edblad
Generální dodavatel stavby:
NCC Construction Sverige AB
Hlavní dodavatel fasády:
FENESTRA WIEDEN
s.r.o.
Hliníkový systém:
FENESTRA WIEDEN
s.r.o. (Ing. Pavel Wieden,
Ing. Marek Nový), ve
spolupráci s dodavatelem
systému SCHÜCO
Vedoucí projektu: Ing. Jakub Řehák
Stavbyvedoucí: Veronika Tománková
Statické výpočty:
Statika, projekční kancelář s.r.o., Liberec (Ing.
Vladislav Bureš, Ing. Zdeněk Cvejn)
Subdodávka dřevěné
konstrukce:
TAROS NOVA s.r.o.,
Rožnov pod Radhoštěm
Doba výstavby:
11/2011–05/2013
Autor:
Ing. Jakub Řehák,
FENESTRA WIEDEN s.r.o.
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
▲ Jižní pohled na budovu KI Auly
inzerce
stavebnictví 06–07/14 13
realizace
text EUROVIA CS, a.s. | grafické podklady EUROVIA CS, a.s., Tomáš Malý
▲ Prostranství před hlavním vstupem do budovy IQlandia
IQlandia: exponáty v exponátu
Na konci března 2014 se v Liberci pro veřejnost
otevřel nový zábavně-vědecký park IQlandia.
Stavba je plná ojedinělých exponátů a sama je
navíc velmi zajímavým exponátem. Nová budova vznikla kombinací konverze staré tovární
haly a vybudování zcela nové stavby. Stavební
práce trvaly necelé dva roky.
Science Learning Center IQlandia
se nachází v Liberci v Nitranské ulici
naproti zábavnímu parku Babylon.
Původní budova cihelné továrny,
která za svou historii prošla řadou
14 stavebnictví 06–07/14
přeměn, byla zachována a rekonstruována. Ze stávající továrny
z roku 1880, jež v posledních letech
svého užívání sloužila jako textilka,
zůstaly jen obvodové zdi.
▼ Plastika molekuly, typický znak spojovacího objektu
budovy. V průběhu realizace se
objevovaly nečekané podzemní
prostory či nezmapovaná sklepení. Pro zajištění bezpečných
podmínek pro založení celého
areálu byla novostavba postavena na vrtaných železobetonových pilotách.
Nová část areálu je navržena
jako monolitický železobetonový skelet. Stropy stavby jsou
monolitické, s plochou stropní
deskou zesílenou čtvercovými
hlavicemi v místech sloupů.
Zastřešení unikátního tubusu
tvoří příhradová konstrukce
z ocelových trubek kotvených
k obvodovým sloupům. Novostavba není podsklepená, v rekonstruované části se nachází
jedno podzemní podlaží.
Unikátní šroubovice
Architektonické
a urbanistické řešení
Na začátku bylo zásadní se
vypořádat se stavem původní
▼ Detail fasády spojovacího objektu
Nejzajímavější částí stavby je
prosklený tubus, propojující
starou a novou část areálu.
Prosklený tubus připomíná tvar
chladicí věže jaderné elektrárny. Lze jej popsat také jako
rotační hyperboloid. Vnitřní
spirálovitě stoupající rampu
doplňují nosné lomené sloupy
z pohledového betonu. Člověk
stoupá po plošině připomínající
šroubovici DNA, schody nahrazují šikmé plochy, a odbočuje
do jednotlivých pater parku.
Jde o symbol spojující starou
a novou část, vynášející světlo
do jinak uzavřených prostor.
Ty jsou přístupné i pro handicapované návštěvníky. Kolem
tubusu jsou soustředěny sloupy, které se ve spodní části
zužují a v horní rozevírají jako
kalich květiny.
Vnitřní technologie
Nová budova je exponátem
sama o sobě. Je plná netradičních a moderních pr vků,
technologií. Spotřebovává jen
minimum energie. Na střeše se
nachází solární elektrárna, o topení se starají tepelná čerpadla.
Návštěvníci se mohou podívat
do prosklené šachty s technologií jímání tepla z energetických
pilot. Novostavbu také vytápějí
i chladí betonové stropy, což je
efektivní a energeticky úsporné.
Při budování podlah byla využita
technologie broušených asfaltových podlah, v ČR ne příliš používaná. Část těchto asfaltových
podlah je opatřena podlahovým
vytápěním s topným potrubím
zalitým v asfaltové vrstvě. Některé technologické strojovny
mají skleněné průhledy na zařízení využívaná pro větrání nebo
vytápění, stávají se tedy samy
zajímavým exponátem.
Kromě samotné stavby zahrnoval návrh rovněž vybudování
přeložek a přípojek inženýrských sítí, venkovního osvětlení,
terénní úpravy a úpravy přilehlých komunikací. Pro jednotlivé
subdodavatelské práce najímal
zhotovitel a generální dodavatel
v ýhradně české firmy, řadu
z nich přímo z libereckého regionu. Šlo o desítky společností.
Stavební práce lze vyčíslit na
260 mil. Kč, rozpočet celého
parku s exponáty se však vyšplhal k částce 400 mil. Kč.
Nejdražší položkou je 2D a 3D
vybavení planetária. Na financování stavby se podílely rovněž
evropské dotace, konkrétně
▲ Areál IQlandia, celkový pohled od hlavního vstupu
▼ Tubus s plošinou propojující původní a novou část areálu
stavebnictví 06–07/14 15
▲ Západní pohled na budovu IQlandia
▲ Jižní pohled na budovu IQlandia
▲ Podélný řez novou částí budovy IQlandia
16 stavebnictví 06–07/14
▲ Přiznané technologie v interiéru
O p era č ní pro gram V ý zkum
a vývoj pro inovace.
Expozice
Vnitřní expozice je pojatá v moderním stylu, je interaktivní, tudíž
je dotýkání nejen povoleno, ale
přímo vyžadováno. Cílem je, aby
si návštěvník odnesl co nejvíce
osobních zážitků a tím i znalostí
o vystavených technologiích. Část
expozic se věnuje nanotechnologiím, upoutá rovněž výstava Věda
v domě, kde mohou návštěvníci
zjistit, co se skrývá pod obaly
domácích spotřebičů apod. ■
Základní informace o stavbě
Název: Science Learning Center v Liberci
Investor:
IQlandia, o.p.s.
Projektant:
AGP – PJ, Ing. Jiří Palas, Ing. arch. Miluše
Suchardová
Zhotovitel:
EUROV I A C S, a.s.,
závod Liberec
Hlavní stavbyvedoucí:
Tomáš Balla
Stavbyvedoucí:
Roman Svatoš
Doba výstavby:
08/2012–02/2014
▲ Jedna z atrakcí vnitřní expozice
inzerce
Pověste starosti
s rekonstrukcí
na
RigiStabil – konstrukční sádrokartonová deska s všestranným použitím • Je určena do nosných
i nenosných konstrukcí nejen v dřevostavbách • Vyznačuje se pevností, houževnatostí a únosností,
kdy konzolově unese až 80 kg • Představuje ideální materiál do prostor se zvýšenou vlhkostí
a splňuje rovněž požadavky na vyšší požární odolnost.
Centrum technické podpory Rigips,
Tel.: 296 411 800, E-mail: [email protected],
www.rigips.cz
stavebnictví 06–07/14 17
mostní konstrukce
text Robert Vraštil, SMP CZ, a.s. | grafické podklady archiv SMP CZ, a.s.
▲ Nový most v Plzni před dokončením
Most přes Berounku
v Plzni – Chrástecká
Masarykův most přes Berounku v Plzni, který bude zachován jako historická památka,
nahradil most nový. Hlavním důvodem pro
toto řešení se stal dlouhodobě nevyhovující
stavebnětechnický stav a šířkové uspořádání
stávajícího mostu, jež neodpovídalo současné
dopravní situaci.
Z uvedených důvodů se Masarykův most pro silniční dopravu
uzavřel a k zajištění nutného
dopravního spojení po dobu
výstavby nového mostu vzniklo
mostní provizorium, postavené
mezi stávajícím silničním a nedalekým železničním mostem.
Po zprovoznění nového silničního
mostu přes Berounku bude provizorní most snesen.
18 stavebnictví 06–07/14
Nový most byl navržen s ohledem na některá omezení – výhledově se předpokládá přemostění
komunikace železniční tratí, důležitým faktorem se stalo rovněž
splnění požadavku na výšku
mostovky nad hladinou Berounky
(s ohledem na nejvyšší pozorovaný průtok v roce 2002). Muselo
se rovněž vyhovět požadavku na
umístění spodní stavby mostu
shodně s okolními mosty, a to
volbu tvaru mostu, který by neměl narušovat výrazné estetické
působení stávajícího historického
železobetonového obloukového
mostu, a konečně ne nepodstatný požadavek představovalo ekonomické řešení stavby
s relativně nízkými investičními
náklady. Na základě vyhodnocení
těchto požadavků byla zvolena
pro výstavbu nového mostu jako
optimální trámová ocelobetonová
spřažená nosná konstrukce.
Založení a spodní
stavba mostu
Založení mostu bylo navrženo
hlubinné, na vrtaných velkoprů-
měrových pilotách 1180 mm.
Opěry jsou založeny na pilotách délky 10,0 m vetknutých
do hornin třídy R4, délka pilot
u středního pilíře dosahuje 8 m.
Opěry a středový pilíř jsou masivní železobetonové. Pro jejich
výstavbu se použilo systémové
bednění PERI-TRIO.
Křídla opěr jsou rovnoběžná se
svahovými kužely. V základu
a dříku opěr jsou připraveny
niky pro předpokládané budoucí
umístění teplovodního potrubí. Niky zaplní po dokončení
prostý beton C30/37. Separaci
těchto nik vzhledem k možnosti vybourání zajišťují nátěry
ALP + 2xALN a nopová fólie.
Světlý rozměr hloubky niky činí
1,10 m. Tento rozměr zajišťuje
prostor pro předpokládané dilatační posuny teplovodu.
Aby se minimalizoval odpor při
zvýšených průtocích Berounky
a zamezilo zachytávání splavenin,
má tvar pilíře na návodní a povodní straně kapkovitý tvar. Lícové
strany povrchů spodní stavby
mají žulový kamenný obklad. Hra-
ny středního pilíře jsou opatřeny
kovovým lemem z nerezové oceli. Výstavba spodní stavby musela
být v červnu roku 2013 přerušena
na dobu jednoho měsíce kvůli
povodni na Berounce.
Nosná konstrukce
Nosná konstrukce je uložena na
devíti hrncových ložiskách. Ložiska na středním pilíři mají únosnost necelých 1400 t a u opěr
cca 350 t. Nosná konstrukce
mostu je spojitá plnostěnná trámová ocelová konstrukce s horní
spřaženou železobetonovou
deskou o dvou polích s rozpětím
62,5 m a 65 m o celkové délce
necelých 129 m. Konstrukční
výška ocelové nosné konstrukce
se pohybuje v rozmezí 2,457 m
u opěr a 4,615 m nad středovým
pilí řem. Ocelová část nosné
konstrukce se skládá z trojice
svařovaných ocelových hlavních
podélných nosníků tvaru nesymetrického I profilu. Osová vzdálenost těchto nosníků činí 3,65 m.
V místě uložení na opěrách
a středním pilíři jsou mezi hlavními podélnými nosníky pro vedeny podporové příčníky.
V rozteči 3,5 m se nalézají mezi
hlavními podélnými nosníky příčná ztužidla. Ve vzdálenosti 27,5 m
od uložení mostu na opěře OP1
se z důvodu situování křižovatky
v předpolí mostu plynule rozšiřuje osová vzdálenost hlavních
podélných nosníků z 3,65 m na
4,32 m v ose uložení na opěře
OP1. K tomuto rozšíření dochází
půdorysným zalomením krajních
nosníků. V místě lomu těchto
krajních nosníků je také navrženo
příčné ztužidlo, aby se eliminoval
vliv lokálních sil v místě tohoto
zalomení.
níků a také jednotlivé díly příčníků a ztužidel. Tyto díly se
následně montovaly a poté svařovaly přímo na stavbě – jejich
váha se pohybovala v rozmezí
21–45 t a délka 14,5–28,4 m.
Pro montáž ocelové konstrukce byly smontovány provizorní podpěry ze stojek PIŽMO
(B1–B5), umístěné na spojích
mezi jednotlivými takty výstavby ocelové konstrukce. Pouze
na spoji mezi prvními a druhými dílci ocelové konstrukce
se nedala vzhledem k poloze
tohoto spoje nad hladinou řeky
Berounk y použít pro přímé
podepření provizorní podpěra.
Tato podpěra byla umístěna na
levý břeh Berounky pod prvními dílci (T1). To předurčovalo
postup výstavby. Dílce nad vodou T2 se tak mohly montovat
až po montáži dílců ocelové
konstrukce T1 a T3. Také se
musela provizorně ukotvit ocelová konstrukce k opěře OP1
pomocí CPS tyčí. Během výstavby ocelové konstrukce byl
pravidelně geodeticky měřen
a vyhodnocován horní povrch
ocelové konstrukce pro následné určení výšek horní spřažené
železobetonové desky. Celková
hmotnost ocelové konstrukce
činí cca 530 t.
Spřažená železobetonová deska u středového pilíře
V oblasti záporných ohybových
momentů nad podepřením u pilíře byla navržena nad dolními
pásnicemi hlavních podélných
nosníků tlačená spřažená deska
tloušťky 350–420 mm. Při realizaci desky byla použita technologie ztraceného bednění z filigránových panelů. Aby se omezily
průhyby a trhliny v panelech od
betonáže monolitické části desky, byla betonáž rozdělena po
výšce na dvě etapy.
▲ Příčný řez
Montáž ocelové
konstrukce
Montáž ocelové konstrukce
probíhala v šesti taktech. Ve
shodě s tímto dělením montáží
byly rozděleny i hlavní podélné nosníky. Celkem zhotovitel ocelové konstrukce dodal
3 x 6, tj. 18 dílů hlavních nos-
▲ Podélný řez
stavebnictví 06–07/14 19
▲ Levobřežní opěra
▲ Bednění pravobřežní opěry
Horní spřažená
železobetonová
deska
▲ Betonáž spřahující desky NK
▲ Betonáž římsy – chodníku – cyklostezky
20 stavebnictví 06–07/14
Na horní spřažené železobetonové desce se následně aplikovaly
izolace, vozovky a římsy. Horní
povrch spřažené desky je standardní, s ohledem na odtok vody
z izolace a geometrii vozovky se
střechovitým sklonem 2,5 % pod
vozovkou a protispádem 2,5 %
u širší římsy a 4,0 % u užší římsy.
Pro uchycení bednění konzolové
části spřažené desky byly ve
vnějších rozích mezi horní pásnicí
a stojinou krajních nosníků ocelové konstrukce umístěny plechy s otvorem pro uchycení
ramenátů bednění konzol z prvků
MECCANO. Na dolních pásnicích
byla mezi hlavními ocelovými
nosníky zhotovena pracovní
podlaha, ze které se následně
osadilo bednění spřažené desky
mezi hlavními ocelovými nosníky.
Pro omezení tahových napětí
v podélném směru v horní spřažené desce byla předepsána
betonáž od opěr ke střednímu
pilíři. Betonáž této desky byla
rozdělena na čtyři betonářské
takty střídavě nesymetricky
(s ohledem na požadavek stavby
na nasazení pouze jedné pracovní
čety při betonáži a také proto, aby
se maximálně omezily rozdílné
trvalé deformace ocelové konstrukce mostních polí od zatížení
horní spřaženou deskou).
Do spřažených desek se uložilo
celkem 605 m 3 betonu třídy
C35/45 XF2, XC3, XD1 a 159 t
výztuže B500B.
Příslušenství
Horní povrch horní spřažené
desky pokrývá izolace celoplošně
natavovanými pásy z modifikovaného asfaltu na pečeticí vrstvu.
Vozovka v celkové tloušťce 120 mm
je na mostě navržena třívrstvá,
netuhá, přičemž technologie mají
následující skladbu:
■ otryskání betonového povrchu;
■ penetrační nátěr na bázi epoxidové pryskyřice;
■ natavovací asfaltové izolační
pásy (NAIP);
■ izolační vrstva 5 mm;
■ ochrana izolace MA 11 IV (LAS
IV) 35 mm;
■ modifikovaný asfalt gradace 45
na spojovací postřik;
■ ložná vrstva ACO 11 (ABS II)
40 mm;
■ modifikovaný asfalt gradace 65
na spojovací postřik;
■ obrusná vrstva ACO 11 (ABS II)
40 mm.
Římsy jsou železobetonové monolitické, s úpravou horního povrchu striáží (zdrsnění povrchu
s protiskluznou úpravou). Na povodní straně se nachází pochozí
římsa šířky 3,8 m, na návodní
straně pak nepochozí římsa šířky 1,5 m. Na obou římsách je
osazeno zábradlí, na nepochozí
římse jsou navíc osazena mostní
svodidla. Zábradlí a svodidla
uchycují do dodatečně vrtaných
otvorů chemické kotvy. Na návodní širší římse je osazeno pět
stožárů veřejného osvětlení do
předem zabetonovaných kotev.
Lamelové mostní závěry na obou
inzerce
▲ Podhled provizorního mostu a všech sousedních mostů
▲ Hrubá stavba mostu v zimní podobě
opěrách umožňují dilatační pohyb
do 110 mm.
Závěr
Nový most byl dokončen podle
předpokladů v dohodnutém termínu a kvalitě. Představuje nový
elegantní prvek v údolí řeky Berounky, která v tomto místě opouští Plzeň. Most je dobře začleněn
do zdejší průmyslově laděné
lokality, splňuje požadavky na její
dopravní obsluhu a nenarušuje
majestátnost historického Masarykova mostu a ocelového železničního mostu v sousedství. ■
Základní údaje o stavbě
Investor: Správa a údržba silnic
Plzeňského kraje
Odpovědný projektant:
Ing. Mar tin Vlasák,
SUDOP Praha a.s.
Dodavatel:
Eurovia CS, a.s., Swietelsky stavební s.r.o.
Subdodavatel:
SMP CZ, a.s.
Příprava:
Ing. Karel Čuda, Ing.
Ivan Batal, SMP CZ,
a.s.
Vedoucí projektu:
Ing. Rober t Vraštil,
SMP CZ, a.s.
Stavbyvedoucí:
Ivo Bartoš, SMP CZ,
a.s.
Ocelová konstrukce:
VÍTKOVICE POWER
ENGINEERING a.s.
Zakládání – piloty:
Zakládání staveb, a.s.,
pro Porr a.s.
Příslušenství:
Porr a.s.
Dodavatel bednění nosné
konstrukce:
Ulma Constructión CZ,
s.r.o.
Živice, asfalty:
EUROVIA CS, a.s.
Doba výstavby mostu:
03/2013–06/2014
Autor:
Robert Vraštil,
vedoucí projektu, SMP CZ, a.s.
stavebnictví 06–07/14 21
▲ Mapa tras pražského metra
22 stavebnictví 06–07/14
stavebnictví 06–07/14 23
konstrukční řešení staveb
text Jiří Růžička, Miroslav Kochánek | grafické podklady archiv autorů
Historie výstavby pražského metra, 1. díl
Ing. Jiří Růžička
V roce 1970 ukončil studium na Stavební
fakultě ČVUT v Praze – obor konstrukce
a dopravní stavby. Od roku 1974 do konce roku 2008 pracoval ve firmě METROPROJEKT Praha a.s. V současné době
spolupracuje s touto firmou jako externí
poradce. Od roku 1993 je autorizovaným
inženýrem v oboru geotechnika.
E-mail: [email protected]
Ing. Miroslav Kochánek
V roce 1970 ukončil studium na
Stavební fakultě ČVUT v Praze – obor
konstrukce a dopravní stavby. Od
roku 1971 je zaměstnán ve firmě
METROPROJEKT Praha a.s. Je autorizovaným inženýrem ČKAIT.
E-mail: [email protected]
Pražské metro je největší podzemní stavbou
nejen v Praze, ale i v celé České republice. Následující článek tematicky aktuálně zařazený v době
oslav čtyřicátého výročí zahájení provozu I. provozního úseku trasy C metra představuje stručný
přehled postupu výstavby a konstrukčního řešení všech tří dosud realizovaných tras. První díl je
zaměřen na provozní úseky I.C, II.C a III.C trasy C
a na stávající provozované trasy A a B.
Úvod
První úvahy o podzemní dráze se objevily již koncem 19. století, první
reálný návrh pak pochází z roku 1926; na konci třicátých let 20. století měla
již předpokládaná síť tří základních linií pražské podzemní dráhy zhruba
současnou podobu. K vlastní realizaci se však dospělo až v šedesátých
letech 20. století, kdy se hlavní město potýkalo s velkými dopravními
problémy, a to i v hromadné přepravě osob. Návrh na vyřešení hromadné
dopravy způsobem v té době typickým pro města s počtem obyvatel
kolem jednoho milionu – pomocí podzemní tramvaje – byl posléze
opuštěn a přistoupilo se k výstavbě podzemní dráhy – metra. Přepravní
parametry i komfort pro cestující metra podstatně převyšovaly možnosti
podzemní tramvaje, současně však jeho dlouhodobá realizace ovlivňuje
život ve městě již desítky let. Postupně vznikala síť tří tras, tj. A, B a C,
s přestupními stanicemi v centru města, což představovalo nemalý zásah
do životního prostředí jeho obyvatel, nicméně každý dokončený provozní
úsek situaci hromadné dopravy v Praze výrazně zlepšoval. Celková provozní délka pražského metra v současnosti činí 59,124 km a je na něm
umístěno 57 stanic včetně třech přestupních.
Nepřehlédnutelná stavební a architektonická velkorysost pražského metra
je patrná jak v pojetí vlastních stanic a vestibulů s hlavním akcentem na
prostor, bezpečnost a pohodlí cestujících, tak i na rekonstruovaném a do-
24 stavebnictví 06–07/14
▲ Obr. 1. Vývoj ražených stanic pražského metra. Od shora: sloupová stanice na
trase A (Můstek), sloupová stanice na trase B s rozšířeným středním tunelem,
pilířová stanice se železobetonovým ostěním a pilíři na trase A (Hradčanská –
Náměstí Míru), pilířová stanice na trase B se zmenšenými pilíři.
tvářeném okolí. Tomuto trendu odpovídají i použité materiály a celkové
finální zpracování. Nepochybně i z těchto důvodů bylo pražské metro
v roce 2000 zvoleno nejvýznamnější stavbou 20. století České republiky.
Metro tvoří velmi spolehlivou páteř pražské hromadné dopravy a hlavně díky jemu se může Praha chlubit velmi vysokým podílem obyvatel
(cca 50 až 60 %), kteří denně využívají městskou hromadnou dopravu.
Spolehlivé a fungující metro se stalo pro Pražany i návštěvníky hlavního
města samozřejmostí. Katastrofální povodeň, která postihla Prahu v srpnu
roku 2002, zatopila devatenáct stanic metra v centrální oblasti města,
čímž bylo celé metro vyřazeno z provozu, ukázala na následném mnohatýdenním dopravním kolapsu, jak důležitý a prakticky nenahraditelný
článek veřejné dopravy metro představuje.
Zajímavý je i vývoj stavebních, respektive tunelářských postupů a technologií, které musely respektovat variabilitu pražských geologických poměrů,
v nichž se pod vodonosnými vltavskými terasami střídají měkké a tvrdé
ordovické horniny. Výstavba starších provozních úseků metra probíhala
▲ Obr. 2. Nuselský most mezi stanicemi I. P. Pavlova a Vyšehrad na provozním úseku I.C
▲ Obr. 3. Stanice Hlavní nádraží
jednak prstencovou metodou s montovaným ostěním z litinových i železobetonových tubinků, jednak štítováním, převážně nemechanizovaným,
ale též i mechanizovaným. Od devadesátých let 20. století se jednoznačně
preferuje Nová rakouská tunelovací metoda výstavby tunelů s dvouplášťovým ostěním. Unikátní se stala výstavba vysouvaných tunelů metra
pod hladinou Vltavy provedená v letech 2001–2002.
I. provozní úsek trasy C
(Florenc – Kačerov)
V souladu se směrným územním plánem, schváleným v roce 1964,
započala přestavba dopravního systému v Praze výstavbou Nuselského
mostu a přestavbou hlavního nádraží, která v této fázi zahrnovala výstavbu
severojižní magistrály a prvního úseku trasy podzemní dráhy Florenc –
▲ Obr. 4. Axonometrie přestupního uzlu Muzeum se stanicemi na trasách A a C
Nuselský most. Po rozsáhlé diskuzi domácích odborníků a na doporučení
sovětské expertizy vláda ČSR usnesením č. 288 z 9. srpna 1967 rozhodla
budovat metro bez přechodné etapy podpovrchové tramvaje. V té době
byl již rozestavěn nejen Nuselský most, ale také úsek podzemní tramvaje
mezi Bolzanovou ulicí a Čelakovského sady se stanicí Hlavní nádraží.
Znamenalo to okamžitě, bez výrazných ztrát a prakticky bez přerušení
stavebních prací navrhnout trasu metra prvého úseku trasy C (označeného
jako I.C) přesně v koridoru připravované trasy podpovrchové tramvaje.
Podle dřívějších rozvah, již z doby první republiky, se z hlediska dopravní
obsluhy města za důležitější považoval první úsek trasy metra A z Dejvic
stavebnictví 06–07/14 25
na Vinohrady. Avšak rozpracovanost úseku trasy I.C a rozvoj výstavby na
Pankráci potvrdily oprávněnost vybudovat nejdříve trasu I.C, přestože byla
z důvodu svého mělkého vedení a mostního úseku nad Nuselským údolím vyloučena z ochranného systému metra (OSM), který byl požadován
u následných, hluboce založených tras.
DEPO
SKALKA
DEPO HOSTIVAŘ
SH
STRAŠNICKÁ
ŽELIVSKÉHO
FLORA
NÁMĚSTÍ MÍRU
MŮSTEK
MUZEUM
B
II.A SH
JIŘÍHO Z PODĚBRAD
II.A
C
STAROMĚSTSKÁ
DEJVICKÁ
MALOSTRANSKÁ
I.A
HRADČANSKÁ
I.A
Trasa I.C prochází od stanice Florenc prakticky v celé své délce souběžně
se severojižní magistrálou a propojuje centrum města s jeho jižní částí až
do prostoru Kačerova, kde bylo umístěno i první depo. Výstavba započala
v roce 1966 a ke zprovoznění tohoto prvního úseku pražského metra došlo
9. května 1974. Celkem měl úsek trasy I.C délku 7,037 km a devět stanic.
▲ Obr. 5. Podélný řez trasou A
DEPO
V.B
V.B
III.B
III.B I.B
KARLOVO
NÁMĚSTÍ
ANDĚL
SMÍCHOVSKÉ
NÁDRAŽÍ
RADLICKÁ
JINONICE
NOVÉ BUTOVICE
HŮRKA
LUŽINY
LUKA
STODŮLKY
ZLIČÍN
MOST
▲ Obr. 6. Podélný řez trasou B
▼ Obr. 7. Podélný řez trasou C
26 stavebnictví 06–07/14
I.C
B
FLORENC
III.C
VLTAVSKÁ
II.C
NÁDRAŽÍ
HOLEŠOVICE
IVC 1. ETAPA
KOBYLISY
IVC 1. ETAPA
LÁDVÍ
STŘÍŽKOV
PROSEK
LETŇANY
IVC 2. ETAPA
Konstrukční řešení stanic trasy C
Všechny stanice provozního úseku I.C jsou převážně z monolitického
železobetonu a budovaly se vesměs v hloubených stavebních jámách.
Nosné konstrukce, izolace proti podzemní vodě a postup výstavby se
však musely přizpůsobovat zcela rozdílným podmínkám založení jednotlivých stanic, okolnímu městskému prostředí a dopravní obsluze města
v průběhu výstavby této trasy metra. Přes snahu vybudovat u všech
stanic ostrovní nástupiště bylo nutné dvě stanice v důsledku původního
řešení podpovrchové tramvaje ponechat s nástupišti bočními. Jednalo
se o stanici Hlavní nádraží umístěnou v prostoru Vrchlického sadů před
historickou budovou pražského hlavního (Wilsonova) nádraží. Složité bylo
začlenit stanici metra do současně prováděné přestavby nádražní budovy
a přitom co nejtěsněji navázat proudy cestujících obou systémů. Dále to
byla stanice Vyšehrad, postavená pod vozovkou tzv. severojižní magistrály
za pankráckou opěrou Nuselského mostu, jediná povrchová stanice na
trase I.C. Při návrhu posloužil svah Nuselského údolí k vytvoření jedinečného výhledu na historické centrum Prahy přes prosklený obvodový
plášť. Pro tento účel je naopak stanice s bočními nástupišti příznivější.
▲ Obr. 8. Postup výstavby stanice I. P. Pavlova
19,0 m pod povrchem. Stanice byla vybudována ve stavební jámě hluboké
cca 22 m, zajištěné po obvodu velkoprůměrovými studnami ∅ 1,3 m
v intervalu 6,0 m. Mezi studnami se nacházejí piloty menšího průměru
0,9 m prováděné pouze na hloubku štěrkopískové terasy a zvětralého
povrchu břidlic. Provoz v ulici Legerova se na nezbytnou dobu uzavřel
s tím, že doba uzávěrky se omezí na provedení studní a pilot, přeložení
inženýrských sítí, vyhloubení jámy do spodní úrovně zastropení a vybudování stropu. Další práce pak probíhaly pod stropem stanice již za provozu
v Legerově ulici (obr. 8). Vlastní nosná konstrukce stanice je monolitická
rámová, využívající při hloubení jako rozpěrné konstrukce některé defini-
Stanice I. P. Pavlova
Velmi zajímavá byla výstavba stanice I. P. Pavlova, která musela být s ohledem na výškový průběh trasy v přilehlých traťových úsecích zahloubena.
Jde o nejhlubší stanici na tomto provozním úseku metra s nástupištěm
MOST
ČERNÝ MOST
HLOUBĚTÍN
KOLBENOVA
RAJSKÁ ZAHRADA
IV.B
HÁJE
OPATOV
II.C
CHODOV
II.C
ROZTYLY
KAČEROV
BUDĚJOVICKÁ
PANKRÁC
PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ
NUSELSKÝ MOST
VYŠEHRAD
I. P. PAVLOVA
MUZEUM
HLAVNÍ NÁDRAŽÍ
I.C
A
IV.B
VYSOČANSKÁ
PALMOVKA
INVALIDOVNA
KŘIŽÍKOVA
FLORENC
NÁMĚSTÍ
REPUBLIKY
C
MŮSTEK
NÁRODNÍ
TŘÍDA
A
II.B
ČESKOMORAVSKÁ
I.B II.B
stavebnictví 06–07/14 27
▲ Obr. 9. Boční tunel ve stanici Malostranská
▲ Obr. 10. Pylonová stanice Staroměstská po prorážce prostupů
tivní stropy. Byly to částečně provizorní ocelové, ale převážně definitivní
železobetonové desky. Rozpěrné stropy se zavěšovaly na šikmé ocelové
konstrukce uchycené do obvodové pilotové stěny.
okruhu, který v místě měl vést. V současnosti se na povrchu nachází
pěší zóna a podchod je takřka zbytečný.
Stavba I. provozního úseku trasy A započala v roce 1971, do provozu byl
uveden 12. srpna 1978. Celková délka tohoto úseku je 5,36 km zahrnuje
šest ražených stanic a jednu stanici hloubenou (Dejvická).
I. provozní úsek trasy A
(Dejvická – Náměstí Míru)
První provozní úsek trasy A byl považován při zahájení výstavby metra
za dopravně nejdůležitější, ale také nejobtížnější úsek, který musí mimo
jiné překonat mezi koncovou stanicí Dejvická a podchodem pod Vltavou
výškový rozdíl téměř 50 m. Tato hlubinná trasa byla jako první vybavena
zařízením ochranného systému metra (OSM), což znamená, že v případě
potřeby ji lze využívat jako úkryt obyvatelstva. Lze se domnívat, že právě
otázky ochranného systému pomohly změnit původní plán podpovrchové
tramvaje na metro.
Stejně jako u I. provozního úseku trasy C, probíhala i výstavba I. provozního úseku trasy A v silně urbanizovaném a převážně i historicky cenném
prostředí centra města. Z Dejvic trasa prochází pod Klárovem, pod Vltavou
pokračuje pod Staré Město a přes Václavské náměstí směřuje na Vinohrady. Výstavbu bylo třeba koordinovat nejen s vlastním životem města, ale
rovněž s řadou dalších stavebních aktivit, které mnohdy nesouvisely přímo
s výstavbou metra, ale byly na ni dodatečně navázány. Stavebně velmi
složitý úsek výstavby představoval například podchod pod křižovatkou
Na Můstku. Po dobu stavby bylo nezbytné zajistit nepřetržitý provoz osmi
tramvajových tratí ze tří směrů a uspořádání podchodu mělo vyhovovat
v budoucnu i značnému automobilovému provozu na staroměstském
▲ Obr. 11. Hrubá stavba stanice Náměstí Míru se železobetonovými průvlaky a pilíři
▼ Obr. 12. Konstrukce sloupové stanice Můstek A s litinovým ostěním a ocelovými sloupy
28 stavebnictví 06–07/14
Konstrukční řešení ražených stanic trasy A
Již od začátku, po rozhodnutí vybudovat trasu metra I.A jako hluboce
založenou s raženými stanicemi, byla přijata koncepce trojlodních ražených stanic ve stylu stanic podzemních drah v Sovětském svazu. Stanice
s ostěním z litinových tubinků vycházely z osvědčených typů pylonových
a sloupových stanic moskevského metra, stanice s ostěním ze železobetonových tubinků pak z kyjevského typu pilířové stanice.
■ Pylonový typ stanice
Základním typem stanice se stal pylonový typ stanice s ostěním z litinových tubinků ∅ 7,8/8,5 m, skládající se ze třech stejných kruhových
tunelových trub. Tyto tři tunelové trouby se následně propojily prostupy
šířky 3 m (obr. 10) tak, že v rozsahu středního tunelu vznikl 20,5 m
široký komunikační prostor pro cestující, členěný dvěma řadami pylonů
půdorysných rozměrů 3 x 3 m. Pylony a klenby prostupů jsou tvořeny
speciálními prostupovými tubinky. Na prvním provozním úseku trasy A se
nacházejí tři pylonové stanice (Malostranská, Staroměstská a Muzeum).
■ Konstrukce sloupového typu stanice
Konstrukce sloupového typu stanice nahrazuje mohutný pylon subtilnějším ocelovým sloupem půdorysných rozměrů 1,5 x 0,8 m. Tato konstrukce pak vyžaduje, aby střední tunel měl stejnou délku jako oba boční
tunely. Tento typ byl vyhrazen pouze pro nejdůležitější stanice přestupních
uzlů. Na tomto úseku se tedy jednalo pouze o stanici Můstek (obr. 1 a 12).
■ Pilířový typ stanice s ostěním ze železobetonových tubinků
Pilířový typ stanice s ostěním ze železobetonových tubinků byl vynucen
nedostatkem litinových tubinků dovážených ze Sovětského svazu, což
dokládá i skutečnost, že značná část litinových tubinků se nakoupila za
podstatně vyšší cenu ve Velké Británii. Sovětská expertiza doporučila
budovat v některých stanicích trasy I.A stanice kyjevského typu se skládaným ostěním ze železobetonových tubinků. U železobetonového staničního ostění byl zachován vnitřní průměr 7,8 m jako u litinového ostění.
Při tloušťce ostění 0,5 m činil vnější průměr 8,80 m a plocha teoretického
výrubu 60,8 m2. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velice výhodné, protože
většina technologických tunelů trasy I.A, ale rovněž i všech pozdějších
tras byla vystrojena skládaným ostěním ze železobetonových tubinků
a dalo se v nich dodržet typové rozmístění technologického zařízení,
určené pro ∅ 7,8 litinového ostění.
U kyjevského typu stanice byly v celé délce prostupové části stanice
vybetonovány podélné průvlaky do kapes v ostění tunelu. Následova▼ Obr. 13. Stanice Můstek A
ly prorážky v místech budoucích pilířů (1,5 x 3,0 m) a jejich betonáž.
Po vytvrdnutí betonu byly vyraženy vlastní prostupy šířky 3 m.
U tohoto dvojího prorážení panovaly obavy z možných poklesů i nejasných statických vlivů. Proto byla navržena ocelová krabicová konstrukce
pro zajištění prostupu s rozměry cca 1,5 x 1,5 m, která se ukládala již při
ražbě příslušného staničního tunelu (obr. 1 a 11). Tímto způsobem byly
realizovány dvě pilířové stanice (Hradčanská a Náměstí Míru). Koncepce
prostupové části pilířových stanic se dále zlepšovala pro trasy II.A a I.B
a ještě zdokonalila na dalších provozních úsecích trasy B.
Koncepce výstavby ražených traťových tunelů
Od počátku výstavby pražského metra až do první poloviny devadesátých
let minulého století byly na trasách metra realizovány výlučně jednokolejné ražené traťové tunely. Mají kruhové montované ostění v převážném
rozsahu ∅ 5,1/5,5 m (plocha teoretického výrubu 23,8 m2) s tubinky jak
litinovými, tak i železobetonovými. V místech, kde bylo nezbytné tunely
zvětšit, se používalo kruhové litinové ostění ∅ 5,6/6,0 m (plocha teoretického výrubu 28,3 m2). Šířka prstenců všech typů montovaného ostění
byla 1,0 m. Výjimkou je traťový úsek Pražského povstání – Pankrác na
trase I.C, kde bylo použito montované železobetonové ostění ∅ 5,2/5,6 m
se šířkou prstence 0,75 m. V úsecích s lisovaným ostěním z prostého
betonu je ∅ 5,2/5,8 m (plocha teoretického výrubu 26,4 m2).
Ražba tunelů byla v příznivých geologických poměrech prováděna prstencovou metodou po záběrech převážně 1,0 m. V obtížných geologických
podmínkách byly používány nemechanizované štíty. Dle potřeby byla při
ražbě prováděna doplňující opatření (snižování hladiny podzemní vody,
injektáže nesoudržných zemin apod.). Na trase I.A byl poprvé na pražském
metru použit mechanizovaný štít pro ražbu tunelů pod Vltavou, kde bylo
prováděno lisované ostění tloušťky 300 mm.
Výstavba eskalátorových tunelů
Při výstavbě eskalátorových tunelů ražených stanic se na pražském
metru zásadně používaly speciální ukladače TNU sovětské výroby.
Pomocí ukladačů byly osazovány tubinky litinového ostění ∅ 7,0/7,5 m
(na trase A). Na dalších trasách byl profil eskalátorových tunelů rozšířen
a používalo se litinové ostění ∅ 7,8/8,5 m. Koncepce komplexní úpadní
ražby s odtěžováním rubaniny pomocí vrátku byla upravena pro podmínky
pražského metra. Z prostoru stanice se nejprve vyrazila dovrchně patní
směrová štola, která se následně využívala pro odtěžování rubaniny
(podélný sklon eskalátorových tunelů a tím i směrových štol měl 30°).
Následně při úpadní ražbě eskalátorového tunelu byl prováděn výrub na
plný profil a montáž litinového ostění. Současně byla rubanina samospádem spouštěna směrovou štolou do prostoru stanice a odtud dopravena
těžní šachtou na povrch. Tímto způsobem se razilo v pevných horninách
skalního podloží. V úvodních částech eskalátorových tunelů, procházejících obvykle nesoudržnými zvodnělými zeminami, se stavební jáma
zajišťovala kotvenými podzemními nebo pilotovými stěnami. Vodotěsnost
na styku se skalním podložím a případné zpevnění převážně štěrkopísků
nad šikmým tunelem se provádělo injektážemi. Pro zlepšení stability
klenby výrubu tunelu se pro úvodní ražbu používalo rovněž zajištění klenby
výrubu deštníky z mikropilot délky 10 až 20 m.
II. provozní úsek trasy C
(Kačerov – Háje)
Tento provozní úsek navazuje na I. provozní úsek metra trasy C ve stanici
Kačerov a pokračuje směrem od centra Prahy jihovýchodním směrem.
Projektová příprava začala v roce 1970, vlastní stavba pak v roce 1975.
V době realizace tohoto úseku metra nebyl prostor kolem stanic Roztyly
a Chodov téměř obydlen. V okolí stanic Opatov a Háje probíhala až do
konce roku 1980 intenzivní výstavba obytných staveb sídlištního komplexu
Jižního Města a výstavba metra měla zajistit dopravu obyvatel do této oblasti. To umožnilo stavět stanice v otevřených stavebních jámách, což bylo
v podmínkách Prahy do té doby zcela výjimečné. Uvedený II. provozní úsek
trasy C s celkovou délkou 5,331 km byl uveden do provozu v roce 1980.
Konstrukční řešení stanic
Všechny čtyři mělce zahloubené stanice mají železobetonovou konstrukci. Ostrovní nástupiště v otevřeném halovém prostoru bez vnitřních
podpor zastropují předpjaté prefabrikované nosníky. Převážně povrchové
vestibuly jsou koncipovány jako solitérní. Výjimku představuje podzemní
vestibul stanice Chodov, umístěný společně s podchodem pod kapacitní
čtyřproudou komunikací.
II. provozní úsek trasy A
(Náměstí Míru – Želivského)
Provozní úsek II.A je pokračováním prvního provozního úseku metra
trasy A z centra Prahy východním směrem. Projektová příprava této
trasy i vlastní stavba probíhaly prakticky v souběhu s přípravou a realizací
úseku metra II.C. Celková délka tohoto úseku činí 2,677 km a jsou na něm
v prostoru Vinohrad a Žižkova umístěny tři ražené stanice. Všechny traťové
tunely jsou rovněž ražené. Výškové vedení je dáno napojením na hluboko položenou stanici Náměstí Míru. Odtud trasa stoupá v maximálním
sklonu téměř 40 ‰ až do stanice Flora, která je vzhledem ke konfiguraci
terénu nejvýše položenou stanicí. Z tohoto místa trasa klesá, v souladu
s morfologií terénu, do dočasně koncové stanice Želivského.
Ražené traťové tunely i tunely stanic trasy II.A procházely horninami
skalního podkladu ordovického stáří, tvořeného vrstvami letenskými,
černínskými a chlustinskými. Pokryvné útvary, tvořené deluviálními
a fluviálními sedimenty a částečně také navážkami, se objevily pouze při
ražbě eskalátorových tunelů.
Konstrukční řešení stanic
Všechny tři stanice vypadají z konstrukčního hlediska stejně. Jde o trojlodní pilířové stanice s ostěním ze železobetonových prefabrikovaných dílců
∅ 7,8/8,8 m. Litinové ostění ∅ 7,8/8,5 m bylo použito v minimálním rozsahu v místě montážních komor pro staniční erektory, u prostupů větších
světlostí a v eskalátorových tunelech včetně napínacích komor. Stanice
mají stejnou osovou vzdálenost kolejí 23,4 m a šířku prostupů 3,0 m.
Liší se pouze v konstrukci prostupových částí nástupiště.
III. provozní úsek trasy C
(Florenc – Nádraží Holešovice)
Další prodloužení trasy C, tentokrát severní směrem ze stanice Florenc
do území Holešovic, představoval III. provozní úsek. V rámci tohoto úseku
byly vybudovány dvě nové stanice a trasa metra prodloužena o 2,421 km.
Podruhé tunely metra podcházely řeku Vltavu, a to rovnou dvě její ramena
obtékající ostrov Štvanice.
Konstrukční řešení stanic
Stanice Nádraží Holešovice
V průběhu projektové přípravy třetího provozního úseku trasy C byly zpracovány studie řady variant stanice Nádraží Holešovice a jejího okolí, včetně
navazujícího tunelového nebo mostního přechodu Vltavy pro vedení metra
do severní části Prahy. Poloha stanice byla nakonec výškově umístěna
do tzv. univerzální polohy, která předem neurčila následné vedení trasy.
Tato poloha se ukázala jako příznivá pro výstavbu stanice v mělké, pouze 4 až 12 m hluboké svahované stavební jámě, se základovou spárou
ve štěrkopískové terase převážně nad hladinou podzemní vody. Pouze
stavebnictví 06–07/14 29
▲ Obr. 14. Stanice Vltavská. Typický příčný řez znázorňující závěsy mezilehlých
stropů na hlavní horní strop
v prostoru mezi Plynární ulicí a portálem ražených tunelů jámu zajišťovala
pilotová stěna s kotvenými převázkami. V této části stavební jámy byl
vybudován sdružený objekt hloubených tunelů, zahlubující se do skalního
podloží a spojující stanici s raženými tunely. Se stanicí bylo řešeno i širší
okolí, ve kterém se na severní straně stanice metra vybudovalo současně
i nové železniční nádraží Holešovice. Stanice metra Nádraží Holešovice
se stala po prodloužení trasy C dočasně koncovou stanicí.
Stanice Vltavská
Hloubka stanice Vltavská je dána výškovou polohou trasy traťových tunelů, ražených pod Vltavou. Stavební jáma měla hloubku téměř 25,0 m.
Jáma se hloubila ve dvou krocích. Nejdříve se vyhloubil cca 10 m hluboký
předvýkop ve štěrkopískové terase a zvětralé zóně skalního podloží,
který byl převážně vysvahovaný, pouze na straně ke kolejišti železniční
stanice Praha – Bubny byla zřízena kotvená pilotová stěna na hloubku
předvýkopu. Další hloubení postupovalo ve skalním podloží tvořeném
pevnými letenskými břidlicemi, kde bylo pro rozpojování nutné nasadit
trhací práce. Sklon skalních svahů činil cca 3:1 a zajišťovaly jej dvě kotvené
železobetonové převážky.
Zajímavá je převážně monolitická konstrukce vlastní stanice, rozdělená do
čtyř konstrukčních dílů. V konstrukčním dílu, ze kterého se razily tunely
ke stanici Nádraží Holešovice, dvoupodlažní monolitickou konstrukci zastropily prefabrikované nosníky. Další konstrukční díly mají pět až sedm
podlaží, přičemž čtyři podlaží nad nástupištěm se využívají jako garáže.
Aby byl splněn požadavek architekta na volný prostor nástupiště bez
vnitřních podpor, jsou stropy nad nástupištěm zavěšeny na nejvyšším
stropě celé stanice (obr. 14 a 15). Strop nad nástupištěm podepíraly provizorní ocelové podpory. Pokračovala betonáž dalších podlaží s montáží
definitivních ocelových sloupů. Po dokončení všech stropů stanice byly
ocelovými sloupy v podlažích nad nástupištěm protaženy pramence
patentových drátů a sloupy byly následně předepnuty. Tím byly nosné
konstrukce mezipater, včetně stropu nad nástupištěm, zavěšeny na strop
stanice a mohly se odstranit provizorní ocelové podpory na nástupišti.
▲ Obr. 15. Stanice Vltavská ve výstavbě
řeku Vltavu a pokračuje do historického centra, do oblasti Nového i Starého Města. Tento provozní úsek uzavřel dopravní trojúhelník sítě metra
v centru Prahy, jehož vrcholy jsou přestupní stanice Muzeum (A–C),
Můstek (A–B) a Florenc (B–C). Zároveň se stal zárodkem západovýchodního diametru trasy B, která v současnosti protíná celé město a se svojí
provozní délkou 25,7 km představuje nejdelší trasu pražského metra.
Stavba tohoto provozního úseku celkové délky 5,41 km začala v roce
1979 a provoz metra byl zahájen v listopadu 1985. Součástí stavby bylo
šest ražených a jedna hloubená stanice (Smíchovské nádraží).
Konstrukční řešení ražených stanic trasy B
Trasa I.B je s výjimkou stanice Smíchovské nádraží celá ražená. Dvě přestupní stanice (Můstek a Florenc) byly navrženy jako sloupové (obr. 1) s ostěním z litinových tubinků (boční tunely ∅ 7,8/8,5; rozšířený střední tunel
∅ 8,8/9,5) a pro ostatní čtyři stanice (Anděl, Karlovo náměstí, Národní
třída a Náměstí Republiky) byl navržen unifikovaný typ ražené pilířové
stanice s ostěním ze železobetonových tubinků (obr. 1).
■ Unifikovaný typ pilířové stanice s ostěním ze železobetonových
tubinků
Unifikovaný typ pilířové stanice s ostěním ze železobetonových tubinků
navázal na zkušenosti z výstavby stanic na trase I.A a II.A a přinesl několik
zlepšení. Především přiblížil tunely k sobě na realizovatelné minimum, kdy
mezi ruby ostění staničních tunelů zůstává teoreticky vzdálenost 250 mm
pro veškeré stavební tolerance. Tím se zmenšila vzdálenost os kolejí ze
23,40 m na 21,0 m a hloubka prostupu ze 3,55 m na 2,35 m (respektive
konstrukčně na 1,70 m). Rovněž se zjednodušila konstrukce pilíře. Celý
ocelový pilíř prostupu se skládá ze čtyř téměř stejných dílů tak, že vždy dva
díly tvoří segment ostění, který se smontuje při ražbě tunelu v příslušném
prstenci. Dále se změnil ocelový průvlak, podchycující pateční tubinky
ostění. Ocelový svařený krabicový průvlak tvoří oboustranný krakorec,
uložený na pilíři. Tím se zajistilo přesné dosednutí v úložné ploše mezi
pilířem a průvlakem a případné nepřesnosti v rámci stavebních tolerancí
se vyrovnaly při aktivaci patečních tubinků do průvlaků. Šířka prostupů
byla ponechána 3,0 m jako na trasách I.A a II.A.
První provozní úsek trasy B byl jeden z nejobtížnějších úseků metra
v Praze. Prochází nejfrekventovanější částí oblasti Smíchova, podchází
■ Přestupní stanice s ostěním z litinových tubinků
Pro přestupní stanice s ostěním z litinových tubinků byly využity zkušenosti z výstavby stanice Můstek A, kde byla na plánovaném přestupu
mezi trasami A–B již odzkoušena sloupová trojlodní stanice s litinovým
ostěním ∅ 7,8/8,5 m. Ve stanicích trasy I.B však byla střední loď stanice
▼ Obr. 16. Průhledová kresba znázorňující soustavu podzemních prostor v dolní
části Václavského náměstí
▼ Obr. 17. Nástupištní prostor stanice Můstek B v roce 1985
I. provozní úsek trasy B
(Florenc – Smíchovské nádraží)
30 stavebnictví 06–07/14
▲ Obr. 18. Průhledová kresba přestupního uzlu Florenc se zobrazením stanice
na trase B s výstupním i přestupním systémem koridorů
▲ Obr. 19. Nástupištní prostor stanice Florenc B
rozšířena použitím tunelu s ostěním ∅ 8,8/9,5 m. To umožnilo umístit
do střední lodi přestupní schodiště. Na ně navazují přestupní chodby,
pronikající klenbami středního a pravého staničního tunelu. Každá z přestupních stanic však řeší konstrukci přestupních chodeb a jejich průniku
do staničních tunelů jinak.
Trasa A – spojka do depa Hostivař
Při zahájení realizace spojky do depa Hostivař byla stanice Strašnická
jedinou uvažovanou stanicí na uvedeném úseku. Je koncipována jako
další koncová stanice s obratovými kolejemi na prodloužení trasy A za
stanicí Želivského. Stavba této hloubené stanice započala v roce 1980
a vlastní spojka do depa Hostivař byla zprovozněna v roce 1984. Práce
na dokončení stanice Strašnická dále pokračovaly a pro cestující byla
zprovozněna až v listopadu roku 1987. V průběhu výstavby spojky do
depa Hostivař bylo v roce 1984 rozhodnuto o vybudování další stanice na
této trase. Nová stanice s názvem Skalka měla zajistit dopravní obsluhu
stejnojmenného sídliště. Výstavba této rovněž hloubené stanice probíhala etapovitě, při současném zachování provozu na spojce do depa.
Provoz s cestujícími byl na stanici Skalka zahájen v roce 1990. Nakonec
byla v roce 2006 zprovozněna i povrchová stanice Depo Hostivař. Délka
celé spojky, původně uvažované pouze jako jednokolejné, činí 3,753 km.
▼ Obr. 21. Porovnání šířky prostupů mezi stanicemi úseků I.B a III.B
▲ Obr. 20. Stavba prostupů ve stanici Jinonice
III. provozní úsek trasy B
(Smíchovské nádraží – Nové Butovice)
Třetí provozní úsek trasy B s celkovou délkou 5,006 km prodloužil metro
od stanice Smíchovské nádraží směrem k jihozápadnímu městu o další
tři stanice. Během prací na tomto úseku se výrazně projevilo, jak důležitá
je volba pracovního postupu a použité technologie. Problémy při ražbě
vyvolávalo nízké nadloží z porušených hornin náchylných k závalům, ke
kterým docházelo zejména v oblasti Jinonic. Novinkou tohoto úseku byl
systém ražené stanice s rozšířením otvorů mezi střední lodí a nástupištěm
ze čtyř na pěr tubinků, který se uplatnil na stanici Jinonice (obr. 20 a 21),
jediné ražené stanici na tomto úseku metra.
II. provozní úsek trasy B
(Florenc – Českomoravská)
II. provozní úsek trasy B představuje prodloužení metra ze stanice Florenc
severovýchodním směrem do prostoru městských čtvrtí Karlín a Libeň.
Území, kterým trasa II.B prochází, je významně urbanizováno obytnou
zástavbou pocházející převážně ze začátku 20. století. Hlavním cílem této
trasy bylo obsloužení velkých průmyslových závodů ve východním sektoru
Prahy, především v oblasti Vysočan, a dále, po dobudování provozního
úseku IV.B, i v Hloubětíně. V převážné délce je trasa se čtyřmi stanicemi
ražená, její celková délka činí 4,504 km.
Stanice Křižíkova, Invalidovna a Českomoravská
Všechny tři ražené stanice (Křižíkova, Invalidovna a Českomoravská) trasy
II.B mají unifikovanou konstrukci, která využila zkušenosti z výstavby ražené trojlodní pilířové stanice Jinonice na trase III.B. Jedinou hloubenou
stanicí na tomto provozním úseku je stanice Palmovka.
stavebnictví 06–07/14 31
▲ Obr. 22. Opláštěný most metra mezi stanicemi Hůrka a Lužiny na provozním úseku V.B
V. provozní úsek trasy B
(Nové Butovice – Zličín)
Stavba tohoto provozního úseku měla obsloužit budovaný obytný komplex
Jihozápadního města a zároveň napojit nově budované depo Zličín na síť
metra. Trasa B tak dosáhla západního okraje hlavního města. Obdobně
jako u stavby metra II.C byl i v tomto případě předem vymezen koridor
pro stavbu metra, což umožňovalo navrhnout mělce zahloubené stanice
metra a trasu vést mimo povrchovou zástavbu a v převážném rozsahu
i mimo inženýrské sítě. Zejména začlenění povrchového úseku mezi
stanicemi Hůrka a Lužiny do prostoru centrálního parku městské části
Praha 13 významně doplňuje urbanizmus území. Stavba úseku V.B navazuje na koncovou stanici trasy III.B Nové Butovice a má s pěti stanicemi
celkovou délku 5,032 km.
IV. provozní úsek trasy B
(Českomoravská – Černý most)
Prodloužením trasy B od stanice Českomoravská přes území Vysočan,
Hloubětína až na Černý most se ukončila výstavba této trasy, která je se
svojí délkou 25,7 km nejdelší trasou pražského metra a protíná skutečně
celé město od západu na východ. Přípravné práce na této stavbě byly zahájeny v roce 1989, ražby tunelů začaly v roce 1990. Vlivem zásadních politických a ekonomických změn, kterými v té době stát procházel, se však
velmi rychle ukázalo, že mnohá řešení, vycházející z dřívějších podmínek,
jsou nevyhovující. To spolu s omezením finančních zdrojů výstavbu tohoto
provozního úseku významně zpomalilo. Současně je třeba konstatovat,
▼ Obr. 23. Tunelový rozplet mezi stanicemi Hloubětín a Rajská zahrada
na provozním úseku IV.B
32 stavebnictví 06–07/14
že v tomto případě se poprvé na
pražském metru uplatnily některé
konstrukční prvky a technologie,
především v oblasti podzemního
stavitelství, které kvalitu díla výrazným způsobem posunuly kupředu
a které se v současnosti již zcela
běžně uplatňují nejen na dalších
stavbách metra, ale i na všech
ostatních tunelových stavbách
v České republice. Především se
jedná o první využití Nové rakouské
tunelovací metody na pražském
metru vůbec. Celková délka IV. provozního úseku trasy B činí 6,447 km
a je na ní umístěno pět stanic.
Konstrukční řešení ražených stanic
Ražené stanice Vysočanská, Kolbenova a Hloubětín jsou situovány
v první části IV. provozního úseku trasy B a navazují na dříve dokončenou
trasu II.B. Mají stejný konstrukční systém. Jedná se o unifikované pilířové stanice s montovaným železobetonovým ostěním ∅ 7,8/8,8 mm,
osová vzdálenost kolejí ve stanici je 21,0 m. Odlišnosti byly pouze
v technologii ražby staničních tunelů.
Stanice Vysočanská, Kolbenova
Na stanici Vysočanská byly staniční tunely raženy prstencovou metodou na plný profil za použití trhacích prací, na stanici Kolbenova byly ve
staničních tunelech předráženy stropní štoly důlní frézou. Rozšiřování
výrubu se následně provádělo prstencovou metodou pod zajištěným
stropem. U této stanice lze ještě připomenout, že je další stanicí, u níž
bylo využito konfigurace terénu a stanice včetně navazujících traťových
tunelů směrem ke stanici Hloubětín byla ražena z přístupové štoly
délky 300 m. Portál měla umístěný v údolní nivě říčky Rokytky, čímž
byla, obdobně jako u stanice Jinonice na trase III.B, vyloučena svislá
doprava těžní šachtou, která postup prací zpomaluje.
Stanice Hloubětín
Velmi zajímavý byl postup ražby staničních tunelů stanice Hloubětín.
Horninové prostředí v tomto místě tvoří silně tektonicky porušené
ordovické břidlice zahořanských vrstev. V bočních staničních tunelech bylo členění výrubu provedeno předstihovou ražbou pilottunelů
s montovaným litinovým ostěním ∅ 5,1/5,5 m, které se po demontáži
využilo jako definitivní ostění v traťových tunelech. Vyražení pilottunelů si vynutila i plynulá ražba navazujících traťových tunelů za stanicí
východním směrem, kde nebyl možný jiný přístup. Těžní šachta
▼O
br. 24. Příčný profil stanice Rajská zahrada uspořádané ve třech podlažích
s traťovými kolejemi v různých úrovních
u stanice Hloubětín byla totiž
umístěna v traťovém úseku před
stanicí ve vzdálenosti cca 250 m
(západním směrem) a tyto traťové tunely představovaly jedinou
přístupovou cestu jak pro ražbu
staničních tunelů, tak pro ražbu
traťových tunelů za stanicí. Na
základě zkušeností se stabilitou
výrubů projektant navrhl razit ve
středním staničním tunelu kalotu
ve tvaru ploché úseče s výškou
výrubu v ose tunelu cca 3,0 m
a šířkou výrubu cca 9,5 m. Razilo
se tunelovou frézou Voest Alpine.
Rubanina se dopravovala pomocí ▲ Obr. 25. Pohled na stanici Rajská zahrada
hřeblových dopravníků příčnými
štolami nad klenbou pilottunelu v krajním staničním tunelu přímo do
Traťové tunely
důlních vozíků a pak byla převážena k těžní šachtě.
■ Traťový úsek Kolbenova – Hloubětín
Primární ostění kaloty středního staničního tunelu bylo z vyztuženého
V tomto traťovém úseku byla poprvé na pražském metru oproti původnístříkaného betonu tloušťky 150 mm a doplňoval jej systém hydraulicmu návrhu ražby prstencovou metodou s montovaným ostěním použita
ky upínaných svorníků délky 3,0 m. Úspěšná ražba kaloty iniciovala
technologie ražby NRTM. Z celkové délky jednokolejných traťových tunelů
myšlenku prohloubit výrub kaloty v místě napínací komory eskalátorů
2x1410 m, bylo touto technologií vyraženo 2120 m tunelů s plochou
a vytvořit tím podmínky pro nahrazení do té doby výlučně používanévýrubu 28,2 m2.
■ Traťový úsek Hloubětín – Rajská zahrada
ho litinového ostění podstatně levnějším železobetonovým ostěním.
Nejdelší mezistaniční úsek na trase IV.B Hloubětín – Rajská zahrada s celkoPo dokončení ražby středního a navazujícího technologického tunelu
vou délkou 1645 m je v délce 1490 m ražený. Krátkým úsekem hloubených
prstencovou metodou se pilottunely zvětšily v krajních staničních
tunelů délky 155 m vystupuje trasa metra před stanicí Rajská zahrada na
tunelech na plný profil.
terén. Podle původního návrhu byly v raženém úseku dva jednokolejné tuNa dříve realizovaných ražených stanicích pražského metra byla ražba
nely, ražené částečně prstencovou metodou za použití erektorů, ve střední
eskalátorových tunelů jedním z nejobtížnějších prvků stanic. Používalo
části, kde byly očekávány zhoršené geologické podmínky, byly navrženy
se výlučně litinové ostění montované speciálními ukladači.
nemechanizované štíty. První zkušenosti z výstavby jednokolejných tunelů
Na stavbě IV.B byly z celkového počtu čtyř eskalátorových tunelů
technologií NRTM v traťovém úseku Kolbenova – Hloubětín, přetrvávající
tři raženy technologií NRTM. Definitivní ostění mají z monolitického
problémy s těsněním spár v montovaném ostění a v neposlední řadě
železobetonu a mezilehlá vodotěsná izolace, provedená po celém
i snaha přispět k rozvoji a efektivnějšímu využití technologie NRTM, vyústily
obvodu profilu tunelu z PVC fólií tloušťky 2,0 mm, umožnila v těchto
ve změnu koncepce části tohoto traťového úseku. Zhotovitel po konzultatunelech vypustit v jejich klenbě dříve prováděné tzv. zonty. Tyto
cích s projektantem navrhl nahradit v úseku délky 712 m před portálem
lehké ocelové konstrukce s plechovým pláštěm z nerezové oceli
hloubených tunelů u stanice Rajská zahrada jednokolejné tunely tunelem
byly do té doby navrhovány ve všech staničních a eskalátorových
dvoukolejným, prováděným technologií NRTM. Byl navržen uzavřený profil
tunelech ražených stanic pražského metra jako druhotná ochrana
tunelu ve tvaru ležatého oválu, který při základní osové vzdálenosti kolejí
proti případným průsakům podzemní vody.
3,7 m má šířku výrubu 10 m a výšku 6,9 m. Plocha výrubu je 56 m2, což
odpovídá téměř ploše výrubu dvou jednokolejných tunelů. ■
Hloubené stanice
Hloubené stanice Rajská zahrada a Černý Most jsou umístěny v koncové části trasy IV.B. Trasa metra je v místě vedena převážně povrchově,
paralelně s velmi frekventovanou Chlumeckou ulicí a vytváří současně
protihlukový ochranný val přilehlému obytnému sídlišti.
■ Stanice Rajská zahrada
Stanice Rajská zahrada je ze severní strany směrem k ulici ChluHistory of the Construction of Prague Underground,
mecké zahloubena, z jižní strany vystupuje na povrch. Má zcela
Part 1
Prague underground is the biggest underground construction not only
ojedinělé a velmi zajímavé dispoziční řešení a architektonické ztvárin Prague but in the entire Czech Republic. The article presented in
nění. Nástupiště jsou umístěna ve dvou výškových úrovních, třetí,
the period when we celebrate the fortieth anniversary of operation of
nejvyšší úroveň s obchodní vybaveností je napojena vstupy na ulici
section I of underground line C describes the construction and technoChlumeckou (obr. 24). Konstrukce stanice je převážně monolitická
logical design of operation sections and stations of all of the three lines
železobetonová. Konstrukce zastřešení má válcový tvar. Hlavním
completed so far. Part 1 focuses on operation sections CI, CII and the
nosným prvkem jsou příčné ocelové obloukové rámy, na kterých jsou
existing routes of underground lines A and B.
řadou táhel zavěšeny konzolově vystupující železobetonové desky
klíčová slova:
v úrovni horního nástupiště a obchodní zóny. Střešní plášť stanice
pražské metro, provozní úseky metra, trasa A, trasa B, trasa C,
je převážně prosklený.
ražené traťové tunely, hloubené tunely, stanice metra
■ Stanice Černý Most
Koncová stanice Černý Most je povrchová, s bočními nástupišti. Vlastní
keywords:
nástupiště tvoří halový prostor s řadou ocelových sloupů umístěných
Prague underground, underground operation sections, line A, line B,
line C, driven line tunnels, excavated tunnels, underground stations
ve středu kolejiště.
english synopsis
stavebnictví 06–07/14 33
konstrukční řešení staveb
text Martin Jindrák | grafické podklady archiv autora, firmy Úsporné bydlení s.r.o. a ATREA
Zkušenosti z realizace a provozu domů
v pasivním energetickém standardu v ČR
Martin Jindrák
Absolvent Střední průmyslové školy
elektrotechnické v Olomouci, v současné době se věnuje energetické certifikaci budov a energetickému auditu se
zaměřením na vnitřní prostředí staveb.
Autorizovaný technik ČKAIT v oboru
technika prostředí staveb.
E-mail: [email protected]
Pojem energeticky pasivní dům (EPD) již v roce
2014 nikoho nepřekvapí. Kolem roku 2020, tedy
ve velmi blízké budoucnosti, by již ani jiný než
energeticky nenáročný dům neměl být postaven.
Při realizaci prvních EPD v České republice v roce
2004 však byla situace jiná. Nebylo kde získávat
zkušenosti a na realizaci EPD se s netrpělivým
očekáváním zaměřovala pouze úzká skupina
zasvěcených.
Energeticky pasivní dům
První EPD domy v ČR sloužily v podstatě jako obydlené laboratoře.
Nejpodrobněji byl zmapován provoz, spotřeby a vnitřní prostředí EPD
v Rychnově v Jizerských horách. Porovnaly se a potvrdily teoretické výpočty potřeby tepla na provoz domu se skutečnou spotřebou v průběhu
několika let. Ověřily se přepoklady velikosti ploch výplní otvorů – kdy např.
realizace EPD v ČR měly plochy prosklení daleko menší než energeticky
identické domy v Rakousku. Místo běžných 30–40 % prosklení na jižních
fasádách domů dosahovaly v ČR tyto plochy cca 11 %. Zimy chudé na
slunce v letech 2008/2009 nebo 2012/2013 potvrdily, že tato volba byla
správná. Obyvatelé Rakouska mají totiž k dispozici dvakrát až třikrát více
slunečního záření, než je běžné v ČR.
Ve spolupráci s ČVUT v Praze byl podrobně měřen provoz vzduchového zemního výměníku, který je po technické stránce ideální realizovat
v rekuperačním výměníku kvůli potlačení zamrzání kondenzátu a také
z důvodu výrazného zvýšení účinnosti a efektivnosti. Závěr měření
ukázal energetický přínos vzduchového zemního výměníku v zimním
období díky předehřevu vzduchu cca 60 kWh/rok (v sazbě elektro
D35 činí cca 150 Kč). Chladicí výkon v letním období není rozumně
vyvážen pořizovacími náklady. V tomto směru je vhodnější realizace
např. tepelného čerpadla systému vzduch/vzduch s propojením přímo
do VZT jednotky.
Ověřovala se také tepelná stabilita domu v zimním i letním období při
extrémních teplotách. Obava z přehřívání stavebních konstrukcí se
nepotvrdila, přímé srovnání nejen s dřevostavbami v okolí jasně prokázalo pozdější reakci na venkovní vlivy. V létě byly v pokojích nižší teploty
až o 4 °C, v zimním období byl zaznamenán vyrovnanější stav s daleko
menším požadavkem na dodávku energií.
34 stavebnictví 06–07/14
▲ Obr. 1. EPD v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Jizerské hory
V současné době je však k dispozici množství měřených údajů také
z dalších staveb a po správném porozumění v rámci jednotlivých vazeb
lze tedy předpovídat chování domů při provozu. Mnohaletá měření boří
některé mýty, které se k otázce EPD v ČR váží. Zjištěné údaje mohou
v současné době velmi přispět k vytvoření, a hlavně zajištění komfortního
prostředí obytných budov. Výstavba energeticky pasivních rodinných
a bytových domů nebo škol s instalací VZT systémů ukazují směr dalšího
vývoje. EPD už v roce 2004 splňovaly technické parametry, ke kterým
spěje současný směr výstavby (zejména vzduchotěsnost) – jsou vybaveny
systémy řízeného větrání se zpětným ziskem tepla a bydlí v nich spokojení
lidé. Zkušenosti z realizace energeticky pasivních rodinných a bytových
domů lze rozšířit například také na budovy škol nebo kanceláří.
Vnitřní prostředí – CO2 a relativní vlhkost
ve vazbě na intenzitu větrání
V budovách trávíme většinu dne. Abychom se v nich cítili příjemně
a mohli podávat odpovídající výkon, je třeba v interiéru zajistit zejména
odpovídající teplotu, relativní vlhkost a přívod čerstvého vzduchu. Předpisy
jsou v daných požadavcích poněkud roztříštěné a je tedy možné vybírat
mezi několika možnostmi dimenzování. Vzhledem ke zkušenostem z EPD
se ukazuje vhodná realizace systému řízeného větrání, kdy je výměna
vzduchu řízena nezávisle na uživatelích domu. Jako ideální se ukázala
instalace čidel ke sledování kvality vzduchu v interiéru budov a řízení
systému větrání na základě zjištěné aktuální koncentrace oxidu uhličitého.
Čím je koncentrace CO2 v interiéru například s rostoucím počtem osob
vyšší, tím je také vyšší požadavek čidla na výměnu vzduchu. Řízený přívod
vzduchu se tak v průběhu dne neustále mění s cílem zajistit optimální
parametry vnitřního prostředí.
Vyhláška č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb., o technických
požadavcích na stavby, stanovuje: § 11 – Denní a umělé osvětlení, větrání
a vytápění. Pobytové místnosti musí mít zajištěno dostatečné přirozené
Česká státní norma
ČSN EN 15665 - Z1 minimální hodnota
doporučená hodnota
ČSN EN 15251 1. třída
2. třída
3. třída
ČSN 73 0540 - 2
intenzita větrání
neobsazené místnosti
(h-1)
0,3
0,1–0,2
0,1
intenzita
větrání
(h-1)
0,3
0,5
0,7
0,6
0,5
0,3–0,6
Přívod vzduchu
WC
kuchyně koupelny
na osobu
3
3
3
/hod)
(m
/hod)
(m
/hod)
(m
(m3/hod)
15
100
50
25
25
150
90
50
36
100
72
50
25
72
54
36
15
50
36
25
15-25
odkaz na jiné předpisy
▲ Tab. 1. Tabulka porovnání dimenzování podle ČSN, pro novostavby a rekonstrukce, 2. třída kvality prostředí
Větrání školních budov
Větrání školních síní definovaly už první stavební předpisy c.k. mocnářství
Rakouska-Uherska. Od té doby však na to bylo často, obvykle z finančních
důvodů, pozapomenuto. Koncentrace CO2 ve třídách jsou zvýšené, větší
vi-měrná vlhkost interiéru
ve-měrná vlhkost exteriéru
rh-exteriér
rh-interiér
12,0
11,0
10,0
9,0
8,0
7,0
6,0
5,0
4,0
3,0
2,0
1,0
0,0
90
85
80
75
70
65
60
55
50
45
40
35
30
25
20
15
10
5
0
%
g/m3
EPD Rychnov_2006_porovnání:
- měrné x relativní vhkosti
▲ Obr. 2. Vazba relativní vlhkosti na měrnou vlhkost vzduchu v interiéru a exteriéru EPD Rychnov. Např. v únoru je rozdíl 5 g vody v m3 venkovního a vnitřního
vzduchu. Trvalým větráním 100 m3/hod by se odváděla vlhkost 0,5 l/hod;
12 l/den. Při nízkých vnitřních ziscích vlhkosti na takto velkou trvalou výměnu
vzduchu dochází k vysušení interiéru budov
ZŠ - porovnání koncentrací CO2
20.11_bez VZT
2500
27.11_vetrani VZT
max. hranice ppm
2300
17.1_vetrani VZT
2100
Okamžitá koncentrace CO2 ve třídě (ppm)
24.1_vetrani VZT
31.1_vetrani VZT
1900
1700
1500
1300
1100
900
700
500
18:00:00
16:00:00
17:00:00
14:00:00
15:00:00
12:00:00
13:00:00
10:00:00
11:00:00
08:00:00
09:00:00
06:00:00
300
07:00:00
nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace
vnitřní teploty. Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době
pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu
25 m3/h na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 l/h. Jako ukazatel
kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve
vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm.
Na základě několikaletých měření zátěží, reakcí systémů, obsazení apod.
byla v roce 2006 stanovena požadovaná nastavení výměny vzduchu podle
počtu osob, typů místností a také výměny vzduchu bez pobytu osob
v budově. Na tyto parametry byl následně nastavován provoz několika
tisíc systémů řízeného větrání v dalších domech. Jistě stojí za zmínku, že
prakticky totožné požadavky navrhuje ČSN EN 15251, převzatá z evropských předpisů v květnu roku 2007, která se mezi odbornou veřejnost
začala rozšiřovat po roce 2009 – viz tab. 1.
Jednodušší postup pro výpočet množství energie potřebný na dohřev
vzduchu – vzorec známý např. z TNI 73 0329 – počet osob * 25 m3/h * 0,7,
nebo v trochu odlišné podobě v nejnovější TNI 73 0331 má původ právě
v rámci měření v prvních EPD v ČR.
Byla například vyvrácena tvrzení, že teplovzdušné cirkulační vytápění vysušuje interiér. Je zcela lhostejné, jaký systém rozvodu energie zvolíme –
zda radiátory, podlahové topení nebo teplovzdušné cirkulační vytápění.
Ve všech případech ohříváme interiérový vzduch. Vysušování interiéru
se váže na výměnu vzduchu při větrání.
Pokud je výměna interiérového vzduchu za exteriérový řešena samovolně
infiltrací nebo je předimenzováním řízeného přívodu vzduchu zbytečně
vysoká, vzniká deficit mezi vnitřní a venkovní vlhkostí vzduchu.
Typický příklad představuje např. panelový dům se starými dřevěnými
okny, kterými i v uzavřené pozici neustále proudí do bytu vzduch v množství 2–4krát vyšším, než je požadavek na přívod vzduchu pro čtyři osoby
v době jejich pobytu. V zimním období, při výrazném poklesu venkovních
teplot, kdy jsme ovlivněni suchým vzduchem z vnitrozemí, relativní vlhkost
v těchto bytech klesá až na 20 %. Po výměně oken se dostáváme do
obráceného problému – lidé nebyli zvyklí větrat, nebo alespoň otevírat
okna. Výměna vzduchu klesá na hygienicky nedostatečnou úroveň
a kromě rostoucích koncentrací CO2 se zvyšuje i relativní vlhkost, často až
nad 70 %. Následně dochází ke kondenzaci této vlhkosti na chladnějších
okenních plochách.
Ve vzduchotěsných domech vybavených systémem řízeného větrání
není problém odpovídající vnitřní prostředí zajistit. Koncentrace CO2 se
standardně udržuje v rozsahu 800–1200 ppm, relativní vlhkost od 38 %
(spíše však od 40 %) až 52 %. Uživatelé si na tento stav velmi rychle
zvyknou, a pobyt v jiném prostředí pak vnínají s daleko větší citlivostí.
Nejvíce podnětů přichází v tomto směru od dětí. Zkušenosti z měření
v rámci školních budov tak mohou sloužit jako ukázkový příklad také pro
kancelářské prostory nebo obchodní centra.
Obr. 2 znázorňuje vazbu relativní na měrnou vlhkost vzduchu v interiéru
a exteriéru EPD Rychnov.
Čas záznamu měření
▲ Obr. 3. Základní škola v Kostelní Lhotě u Nymburka – porovnání koncentrací
CO2 – 20. a 27. listopadu a 17., 24. a 31. ledna
čas vyučování probíhá v prostředí nad maximální hodnotou 1500 ppm.
Děti mají problém z důvodů nekvalitního vnitřního prostředí udržet
pozornost. Vyvětrání není zajištěno ani o přestávkách, protože okna se
z bezpečnostních důvodů nesmí otvírat. Navíc by často otevřeným oknem
směřoval do třídy hluk z blízkých cest, prach atd. Zřizovatel má přitom
povinnost zajistit přívod vzduchu o objemu 20–30 m3/h na žáka. Tuto povinnost mu ukládá vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích
na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí
a mladistvých. Z ekonomických důvodů se nedodržování daných paragrafů mlčky přechází. K dispozici přitom existuje mnoho měření, studií
a návrhů na zlepšení tohoto stavu.
Pokud však navštívíme školy, v nichž je výměna vzduchu zajištěna, jedná
se o jakousi analogii prvních energeticky pasivních domů, které sloužily
jako vzorové realizace pro prezentaci zájemcům o bydlení v těchto stavbách. Výbornou ukázku představuje např. školní budova v Kostelní Lhotě
u Nymburka, která byla postavena právě v dobách Rakouska-Uherska
a od té doby prošla několika více či méně zdařilými stavebními úpravami.
Poslední, velmi zásadní úprava se uskutečnila v roce 2012.
stavebnictví 06–07/14 35
▲ Obr. 4 a, b, c. Budova ZŠ v Kostelní Lhotě u Nymburka (4a – původní stav kolem roku 1890, 4b – podoba budovy po stavebních úpravách v roce 1962, snímek z roku
2011, 4c – současný stav budovy po stavebních úpravách v roce 2012). Osazením těsných oken a provedením venkovní termofasády se zlepšila vzduchotěsnost a tím
snížil přívod vzduchu do tříd neřízeně – infiltrací.
▲ Obr. 5. Interiér ZŠ v Kostelní Lhotě. Čerstvý vzduch je přiváděn do prostorů tříd
nad tabule a je odváděn v zadní části obou tříd.
▲ Obr. 6. Interiér ZŠ v Kostelní Lhotě. Odvod vzduchu ze tříd.
▲O
br. 7. ZŠ v Jenišovicích u Turnova. Graf měření koncentrací CO2 ve třídách
při obsazení a provozu VZT (měření: ATREA).
▲ Obr. 8. Interiér ZŠ v Jenišovicích u Turnova po stavebních úpravách a instalaci
VZT systému
K zajištění dostatečného množství světla v rámci hygieny vnitřního
prostředí bylo na základě provedené studie osvětlení doporučeno
upravit stávající a vybourat nové okenní otvory. Není bez zajímavosti,
že po odsekání omítek se návrh prakticky kryl se zazděnými původními
okny z doby roku 1890 (obr. 4). Stávající akumulační elektrická kamna
byla nahrazena radiátory, zdroj tepla v současnosti představuje tepelné čerpadlo vzduch/voda. Budova se tepelně izolovala a po doplnění
ozdobných polystyrenových říms kolem oken její vzhled v současnosti
odpovídá původní podobě z roku 1890. Potřeba tepla na vytápění je
však daleko menší a třídy mají stabilnější teplotu. Díky odpovědnému
přístupu starosty obce, zřizovatele a provozovatele školy, se řešila
i výměna vzduchu pro dvě malotřídky (obr. 5). Osazením těsných oken
a provedením venkovní termofasády se zlepšila vzduchotěsnost a tím
snížil přívod vzduchu do tříd neřízeně – infiltrací. Povinnost zajistit vhodné vnitřní protředí vedla k posuzování variant realizace v rámci daných
finančních možností. Nakonec byla osazena pro obě třídy společná
vzduchotechnická jednotka s rekuperací tepla, která se běžně používá
pro velké rodinné domy. Vzduch je přiváděn do prostorů nad tabule a je
odváděn v zadní části obou tříd. Kombinací předvětrání prostoru ráno
před příchodem žáků a následně udržováním potřebného výkonu díky
čidlům CO2 v každé třídě dokáže výkonově mírně poddimenzovaná
jednotka zajistit udržení požadovaných parametrů vnitřního protředí.
K překročení koncentrace CO2 nad koncentraci 1500 ppm došlo celkem
pětkrát (jedenkrát slavnostní otevření školy, jedenkrát nácvik na společ-
36 stavebnictví 06–07/14
nou vánoční besídku, jedenkrát vánoční besídka, dvakrát společná debata
obou tříd v jedné místnosti s hasiči a policií) – vždy při výrazně vyšším
počtu osob než při běžném obsazení. Požadavky vyhlášek č. 410/2005 Sb.
a č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012, jsou zajištěny, učitelé si
pochvalují vyšší pozornost žáků a také na sobě pozorují daleko menší únavu během vyučování. Využívání řízené výměny vzduchu s rekuperací tepla
a filtrováním od prachových částic má vliv i na snížení nemocnosti žáků.
Jako další inspirativní příklad lze uvést i velkou pavilonovou ZŠ Jenišovice u Turnova. Nalézá se v ní devět tříd a učebna fyziky. O letních
prázdninách roku 2013 proběhla zásadní revitazace školy, první od doby
postavení budovy v roce 1965. Stavba byla zateplena, vyměnila se okna
a kompletně se změnily skladby plochých střech – navíc se realizoval
systém centrálního větrání s individuálním řízením výkonu v každé
třídě. Třídy byly rozděleny do skupin 3 + 3 + 4, každá skupina má svoji
vlastní centrální větrací jednotku. Na vstupu a výstupu vzduchu ze tříd
je vzájemně provázán regulátor průtoku vzduchu předávající požadavky
na nastavení do centrální jednotky. Ta na základě součtu požadavků
a otevření klapek optimalizuje svůj výkon, takže se průběžně přizpůsobuje aktuálnímu stavu. V každé třídě se nachází čidlo CO2, takže
není instalován žádný ovladač a nevyužívá se ani možnosti nastavení
dostupných časových programů větrání. Na systém lze dohlížet i vzdáleně – přístupem přes web, což zjednodušuje kontrolu a údržbu.
Také v tomto případě je celkový maximální výkon všech tří jednotek nižší,
než by bylo potřeba při prostém vynásobení počtu žáků a požadovaného
množství přívodu vzduchu, neřízená infiltrace je minimální. Přesto díky
současnému využívání tříd, přestávkám a hodinám fyziky a tělesné
výchovy nebyla ani jednou za období 09/2013–05/2014 překročena
koncentrace 1500 ppm ani v jedné třídě. Přitom odhad realizace těchto
VZT systémů do všech tříd základních škol v ČR se pohybuje na částce
cca 4,8 mld. Kč – viz tab. 3.
Řízené větrání se zpětným ziskem tepla
Výměnu vzduchu nelze zajišťovat pouze s ohledem na hygienické
požadavky. Přiváděný venkovní vzduch je třeba ohřívat na teplotu interiéru. Aby byl tento postup co nejméně finančně náročný, využívá se
možností zpětného zisku tepla (ZZT) – např. rekuperace. Rekuperační
výměník uvnitř vzduchotechnické jednotky tenkými stěnami odděluje
přiváděný a odváděný vzduch z budovy a do ní. Teplejší odpadní vzduch
tak předehřívá přiváděný vzduch, čímž se šetří v rodinných domech
průměrně kolem 85 % a nárazově až 95 % energie. Při instalaci tohoto
systému je nutné mít pod kontrolou maximum vyměňovaného vzduchu, pro možnost využití jeho tepelné energie. Z toho důvodu se klade
důraz na maximální vzduchotěsnost stavby a tím na pokles neřízeného
proudění vzduchu nětěstnostmi konstrukcí na minimum. V rodinném
domě lze ušetřit díky větrání s rekuperací tepla 1800–3800 kWh/rok,
při elektrickém vytápění se jedná také o snížení provozních nákladů
až o 7000 Kč/rok, u plynového topení pak cca 5100 Kč/rok. Ventilátory
VZT zařízení jsou poháněny elektricky a je nutné zajistit jejich minimální spotřebu. Nejnovější generace zařízení využívá jednotek s EC
ventilátory typu volného oběžného kola. Systém větrání v rodinném
domě tak za rok spotřebuje 210–290 kWh, což v nákladech představuje cca 580 Kč/rok (D35), u plynu v sazbě D02 cca 1200 Kč/rok.
Provozní úspora se tak pohybuje na úrovni cca 3600–6200 Kč (podle
ceny paliva a elektro), bonus navíc spočívá v komfortu bydlení, čerstvém vzduchu atd.
Ve stávajících budovách je však těžké prokázat energetickou úsporu.
Pokud se ve školách před změnou systému větrá nedostatečně,
často na úrovni pouze cca 15–20 % celkového požadavku na výměnu
vzduchu, představuje to určité množství energie na dohřev venkovního
vzduchu na teplotu interiéru. Při realizaci řízeného větrání se ZZT sice
▲ Obr. 9. Rekuperační výměník vzduchu
Větrání v budově
Přirozené nebo kombinované
Nucené
Nucené se zpětným získáváním tepla
Nucené se zpětným získáváním tepla
v budovách se zvláště nízkou potřebou
tepla na vytápění (pasivní domy)
n50N [h-1]
Hodnoty Hodnoty
doporučené cílové
4,5
3,0
1,5
1,2
1,0
0,8
0,6
0,4
▲ Tab. 2. Doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu n50N
podle ČSN 73 0540-2 – 7.1.4 Celková průvzdušnost obvodového pláště budovy
zajistíme požadavek výměny na 100 % požadavku, ale i přes vysoké
účinnosti ZZT (u velkých VZT jednotek se účinnost již běžně pohybuje
nad 75 %) zbývá dodat zbývajících 25 % energie na dohřev. Takže plnou
výměnou vzduchu se ZZT se dostaneme energeticky na stejný stav
jako při nedostatečné výměně vzduchu před změnou. Další náklad
představuje výměna filtrů a také elektra na provoz zařízení. Možná
i z těchto důvodů se provádí pouze zateplení škol (které má často delší
návratnost než větrání se ZZT). Stavební úpravou se však významně
sníží infiltrace, neřízená výměna vzduchu. Hlavně u školních tělocvičen
s těsnými okny je často vidět pootevřené alespoň jedno okno po celý
den – do tělocvičen tak proudí čerstvý venkovní, ale studený vzduch.
Přicházíme tak o jakékoliv úspory energie a energetický auditor bude
po třech letech provozu těžce prokazovat a dokládat úspory, aby
úředník na ministerstvu nenařídil vrácení dotace.
Energeticky pasivní bytový dům
Další výrazný prostor pro využití zkušeností energeticky pasivní
výstavby představují rekonstrukce a nové stavby bytových domů.
V Dubňanech u Hodonína byla v roce 2011 přestavěna nevyužívaná
školní budova na energeticky pasivní bytový dům. Z pohledu řízeného
větrání byla zvolena koncepce centrální jednotky zajišťující výměnu
vzduchu pro několik bytů s možností nastavení a řízení výkonu větrání
individuálně z každého bytu. (Stejný systém se použil např. v energeticky pasivním bytovém domě pro seniory v Modřicích u Brna, v BD
na ulici Musilově v Brně, v ECOCITY v Malešicích, s většími průměry
potrubí byl použit v ZŠ Jenišovice). Běžnou kontrolu centrálních jednotek včetně výměny filtrů zajišťuje správce. Uživatelé nemusí v tomto
směru nic konat, v nákladech je tato údržba stojí 245 Kč/rok/byt.
Energeticky ušetří systém řízeného větrání pro celý bytový dům
53 000 kWh/a, při vytápění plynem představuje finační úspora cca
84 800 Kč/rok. Návratnost pořizovacích nákladů je při provozu cca
jedenáct let, bonusem je kvalitní vnitřní prostředí, přívod vzduchu
o příjemné teplotě atd.
stavebnictví 06–07/14 37
Relativní vlhkost v bytech v bytovém domě s rovnotlakým řízeným větrním
50
48
Trvale
obývaný byt matka s
dítětem
doma"
46
44
42
Realtivni vlhkost v interiéru (%)
40
38
Trvale
obývaný byt přes den
uživatelé v
práci
36
34
32
30
28
Nárazově
obývaný byt majitelé zatím
bydlí jinde,
návštěvy
pouze o
víkendech"
26
24
22
20
▲ Obr. 10. Přestavba nevyužívané školní budovy na energeticky pasivní bytový
dům v Dubňanech u Hodonína
Varianta 1 – vzor Líbeznice
Varianta 2 – vzor Kost. Lhota
Varianta 3 – vzor Jenišovice
odhadované náklady
dle realizace
dle realizace
41366,5
41365,5
41364,5
41363,5
41362,5
41361,5
41360,5
41359,5
41358,5
41357,5
41356,5
41355,5
41354,5
41353,5
41352,5
41351,5
41350,5
41349,5
41348,5
41347,5
41346,5
41345,5
41344,5
41343,5
41342,5
41341,5
41340,5
41339,5
41338,5
41337,5
41336,5
41335,5
41334,5
16
41333,5
18
▲ Obr. 11. Relativní vlhkost v bytech s rovnotlakým řízeným větráním při zbytečně
vysoké výměně vzduchu v prostoru
Celková částka vč. DPH
85 000 Kč
135 000 Kč
1 358 000 Kč
Počet učeben
1
2
10
Počet žáků
18
27
234
Podíl na žáka
4 722 Kč
5 000 Kč
5 803 Kč
▲ Tab. 3. Tabulka měrných pořizovacích nákladů na VZT do škol
EPBD Dubňany – zkušenosti z provozu
řízeného větrání
Také tato první velká realizace energeticky pasivního bytového domu
v ČR se využila pro měření a získání zkušeností. Ačkoliv bylo již při
nastavení základních parametrů výkonu řízeného větrání jasné, že lze
očekávat problémy, přesto byl nastaven požadavek na trvalé větrání podle
ČSN EN 15251 – tedy výměny vzduchu obestavěného prostoru bez
přítomnosti osob rovnající se n = 0,1 h-1, tj. jedné desetiny celkového
objemu vzduchu za hodinu (např. pro bytovou jednotku o objemu 175 m3
to znamená trvalý přívod vzduchu minimálně 17,5 m3/h – infiltrací a řízeně).
Některé další předpisy, např. ČSN 15 665/Z1, přitom požadují výměnu
vzduchu ještě vyšší – viz tab. 1. Trvalé větrání tak bylo nastaveno podle
ČSN EN 15 251 na trvalý přívod vzduchu 20 m3/h, bez možnosti vypnutí
uživatelem. Zvýšení výkonu větrání měla zajišťovat osazená čidla CO2
a signály při rozsvícení v koupelnách, hygienických zařízeních i při vaření.
Díky instalovaným čidlům CO2, doplněným o měřicí čidlo relativní vlhkosti
a čidlu teploty v regulaci VZT zařízení, byly známy provozní parametry ve
všech bytech.
Výsledek bohužel nebyl překvapením – po několika týdnech provozu se
pohybovala relativní vlhkost v bytech na nízké úrovni – kolem 25–35 %.
Vliv na výsledek měla samozřejmě také teplota v bytech, která se pohybovala mezi 22–26 °C. Při přepočtu na porovnávací teplotu 22 °C by se tak
relativní vlhkost pohybovala kolem cca 30–38 %. Ideální relativní vlhkost
při vnitřní teplotě 22 °C přitom spadá do pásma 40–50 %.
Z měření byly jasně patrné zvýšené výkony větrání díky požadavkům
z koupelen a hygienických zařízení. Z měření je zřejmá velmi nízká koncentrace CO2, drtivou většinu času pod nastavenou úrovní 900 ppm,
od které měla čidla CO2 postupně plynule zvyšovat požadavek na
výkon větrání podle aktuální zátěže (např. při cca 1000 ppm na cca
30 m3/hod.). Jak již bylo naznačeno, nejednalo se o překvapení
a výsledek byl očekáván. Bez vědomí obyvatel bytu byla dálkově
provedena změna, trvalé větrání bylo zrušeno. Když se v bytě nikdo
nepohyboval a koncentrace CO2 se ukazovala nižší než cca 900 ppm
(hranice reakce čidel CO2), větrání v bytě se vypínalo. Při příchodu
obyvatel se výkon větrání nastavoval díky čidlům. Relativní vlhkost
se zvýšila, koncentrace CO2 nepřekračovaly 1200 ppm. Obyvatelům
toto časové údobí podle jejich hodnocení daleko více vyhovovalo.
I tyto zkušenosti a měření bude vhodné využít pro další realizace
a zároveň je ověřit dalšími studiemi.
38 stavebnictví 06–07/14
Jak již bylo uvedeno, jsou sice porušeny byť minimální požadavky ČSN, ale
uživatelé vyhodnocují tento stav jako výrazné zlepšení a považují prostředí
za plně komfortní. Budovy v energeticky pasivním standardu, respektive
vzduchotěsné, tak potřebují odlišný přístup a možná i posun v myšlení,
než se celkově předpokládá. Nestačí jen porovnávat požadavky ČR
s požadavky jiných států a ujišťovat se, že se tuzemsko nachází někde
v jejich středu. Bude také třeba názorově sjednotit hodnoty v jednotlivých
normách. Návaznost to má také vzhledem na případné dotační tituly
a prokázání energetických přínosů. Např. pro školy by bylo ideální, aby
byla podpora na realizaci VZT systémů nastavena paušálně – kupř. podle
počtu žáků, stejně jako u stávajícího programu Nová zelená úsporám 2014,
opatření „A“, kde je výše podpory počítána z m2 konstrukcí.
Kromě kvality vnitřního prostředí je rovněž nutné pečlivě posuzovat volbu
systému a ekonomické aspekty celé realizace. Větrání by mělo být navrhováno podle požadavků, zátěže a počtu uživatel, nikoliv jen podle obestavěného
prostoru. Přesto lze konstatovat, že pasivní přestavba nebo nová stavba
vybavená systémem řízeného větrání je jak z ekonomického, tak zdravotního
hlediska podstatně výhodnější, a nezpochybnitelná je také návratnost dané
investice. Výstavba energeticky pasivních rodinných a bytových domů nebo
škol s instalací VZT systémů ukazují směr dalšího vývoje. ■
english synopsis
Experience in the Building and Operation
of Houses in the Passive Energy Standard in the CR
The building of passive family houses and apartment buildings
or schools with installed HVAC systems shows the direction of
further development. As early as in 2004, EPDs were in compliance with technical parameters that are now used (primarily air
tightness) – they are provided with controlled ventilation systems
with heat recovery and the people living in them are satisfied.
The experience in the building of passive family houses and
apartment buildings may be applied to school or office buildings.
klíčová slova:
energeticky pasivní domy, kvalita vnitřního prostředí, řízené větrání se zpětným ziskem tepla, VZT (vzduchotechnické) systémy
keywords:
energy passive houses, quality of the interior environment,
controlled ventilation with heat recovery, HVAC systems
konstrukční řešení staveb
text Karel Struhala, Libor Matějka, Zuzana Stránská, Libor Matějka, Jan Pěnčík | grafické podklady archiv autorů
Komplexní posouzení konstrukčního
detailu atiky ploché střechy, 3. díl
Třetí, závěrečný díl článku zaměřeného na komplexní posouzení konstrukčního detailu přerušení
tepelného mostu u atiky ploché střechy je orientován na ekonomické hledisko posouzení (software RTS Stavitel). Na závěr jsou shrnuty výsledky jednotlivých posouzení a je uveden příklad
jednoduchého souhrnného vyhodnocení.
Ekonomické posouzení
Při rozhodování mezi možnými variantami má zásadní vliv cena. Vždy
je potřeba hledat řešení, která jsou nejen energeticky a ekologicky
nejvýhodnější, ale také ekonomicky přijatelná. Proto závěrečný díl
článku uvádí zjednodušené cenové ohodnocení jednotlivých variant
konstrukčního detailu. Kvůli zachování konzistence s předchozími
díly (viz č. 04 a 05/2014) a srozumitelnosti celého článku se v tomto
posouzení uvažují pouze náklady na pořízení materiálů, jejich dopravu
na staveniště a náklady na pokrytí tepelných ztrát v průběhu zvolené
životnosti (dvacet let).
Materiálové náklady
Cenové posouzení bylo provedeno podle aktuálního ceníku (v době
přípravy článku) softwaru RTS Stavitel+, který používá cenovou
soustavu RTS DATA. Tento sborník cen materiálů obsahuje údaje pro
nejčastěji používané materiály v odvětví stavební výroby prodávané
v ČR. Ceny jsou uváděny jako pořizovací, bez DPH. U výrobků HELUZ
byly použity ceny z ceníku výrobce [2] z důvodu vysokých rozdílů
mezi cenou podle RTS DATA a cenou uváděnou výrobcem. Výjimku
tvoří cena tvarovky HELUZ FAMILY 2 44in1 plněné EPS z výroby,
kterou ceník výrobce neuvádí – viz tab. 1. Vzhledem k tomu, že
kompozit TICM se zatím nevyrábí sériově, jedná se v jeho případě
o předpokládanou cenu stanovenou na základě cen předpokládaných
vstupů a výstupů výroby. Celkové náklady na pořízení stavebních
materiálů, nutných k provedení jednotlivých variant posuzovaného
konstrukčního detailu, uvádí tab. 1.
Náklady na dopravu
V souladu s rozsahem posouzení je k pořizovací ceně nutné připočíst
také náklady na dopravu materiálů. Ty jsou odvozeny z údajů získaných
při environmentálním posouzení z databáze Professional Database
(viz 2. díl tohoto článku v č. 05/2014). Bylo vypočítáno, že k dopravě
uvedeného množství stavebních materiálů na zvolenou vzdálenost
(100 km) je třeba v rozmezí 2,64 až 2,86 l nafty. Množství oleje a další
náklady spojené s dopravou (např. opotřebení vozidla) jsou při uvedeném množství materiálů z hlediska ceny zanedbatelné. Cena nafty
(36,41 Kč za litr) představuje průměrnou cenu nafty v České republice
k 4. září 2013 (viz [3]). Náklady spojené s dopravou stavebních materiálů
(cena pohonných hmot) nutných k provedení jednotlivých variant stavebního detailu jsou uvedeny v tab. 3.
Náklady na provoz
Dalším prvkem, jenž se výrazně promítne do celkových nákladů ve
spojitosti s posuzovaným konstrukčním detailem, představují náklady
na provoz – především náklady na pokrytí tepelných ztrát v průběhu
zvolené životnosti. Náklady na provoz zachycuje tab. 2. V rámci výpočtu
jsou uvažovány tyto zjednodušující předpoklady.
■ Výpočet nezahrnuje opotřebení a údržbu topné soustavy ani posuzovaného konstrukčního detailu v průběhu jejich užívání (po zvolenou dobu
životnosti). Na tyto parametry má vliv mnoho vnějších faktorů a jejich
zavedení by zvýšilo míru nepřesnosti výsledku.
■ Pro vytápění budovy byl v kapitole Hodnocení environmentálních
dopadů (viz 2. díl tohoto článku v č. 05/2014) zvolen kondenzační kotel
spalující zemní plyn. Vzhledem k tomu, že jednotlivé varianty posuzovaného konstrukčního detailu se dají aplikovat nejen na pasivní či nízkoenergetickou, ale také na běžnou výstavbu, je cena plynu stanovena podle [4]
na 0,40 Kč za 1 MJ. Predikovat vývoj ceny zemního plynu v posuzovaném
období by bylo obtížné, proto je cena ročně navyšována pouze o inflaci
v předpokládané výši 3 %. Výše inflace byla zvolena na základě údajů
o inflaci zveřejňovaných Českým statistickým úřadem [5].
Celkové náklady
Jak již bylo uvedeno, z důvodu zachování konzistence článku jsou uvažovány pouze náklady na pořízení materiálů, jejich dopravu na staveniště
a náklady na pokrytí tepelných ztrát jednotlivých variant konstrukčního
detailu. Přehled celkových nákladů uvádí tab. 3. Podíl jednotlivých složek
na celkových nákladech je znázorněn v grafu 1.
▼ Graf 1. Celkové uvažované náklady jednotlivých variant posuzovaného konstrukčního detailu
10 000
9 000
Celkové náklady [Kč]
Ing. Karel Struhala
Působí jako doktorand na Ústavu pozemního stavitelství Fakulty stavební
VUT v Brně, kde se dlouhodobě zabývá hodnocením environmentálních
dopadů stavebnictví metodikou LCA
(posuzování životního cyklu) v rámci
lokálních i mezinárodních projektů.
E-mail: [email protected]
Spoluautoři:
Ing. Libor Matějka, DiS.
Ing. Zuzana Stránská
doc. Ing. Libor Matějka, Ph.D., CSc., MBA
Ing. Jan Pěnčík, Ph.D.
8 000
7 000
6 000
5 000
4 000
3 000
2 000
1 000
0
I
II
III IV
■ Materiálové náklady
V
VI VII VIII IX
X
XI XII XIII XIV
■ Náklady na dopravu ■ Náklady na provoz
stavebnictví 06–07/14 39
Materiál
Bandáž skelná, perlinka s oky 6,5 x 6,5 mm
Beton C25/30 z SPC fr. do 16 mm zavlhlý V1
Blok PERINSUL, sklo izolační pěnové, 115 x 140 x 450 mm
Blok PERINSUL, sklo izolační pěnové, 115 x 300 x 450 mm
Blok tepelně izolačního kompozitního materiálu TICM
Deska dřevoštěpková OSB 3B – 4PD tloušťky 15 mm
Deska izolační fasádní 100F 1000 x 500 mm
Deska izolační fasádní 70F 1000 x 500 mm
Deska izolační stabilizovaná EPS 100 S 1000 x 500 mm
Drcený polystyren
HELUZ FAMILY 44 2in1 broušená
HELUZ FAMILY 44 2in1 broušená, plněná EPS
HELUZ STI 44 broušená, včetně celoplošného lepidla
Hmoždinka talířová TID-TL 8/60 x 215 mm
Hřebík stavební, zápustná hlava, 022825 3, 15/80
Lepidlo polyuretanové AlfaFIX PUR á 750 ml
MULTIPLEX AV 4 – pás asfaltový natavovací
Omítka jádrová ruční hrubá Cemix 082 h, balení
Omítka vnější štuk jemná Cemix 023 j, balení
Pás asfaltovaný modifikovaný Extradach PF 4,6 mm
Pás asfaltovaný modifikovaný Extradach WF šedý
Perlit expandovaný Standard EP 150 OM balení
Plech střešní zinek + titan tloušťky 0,7 mm
Řezivo – fošny, hranoly
Stěrka a lepidlo cementové (PERMURO), balení 25 kg
Štuk vnitřní Cemix 033, balení
Věncovka HELUZ 8/25 broušená
Výztuž do betonu, tyč žebříková, ocel 10425 D 22 mm
Měrná jednotka
m2
m3
ks
ks
ks
m2
m3
m3
m3
l
ks
ks
ks
ks
kg
kg
m2
t
t
m2
m2
m3
kg
m3
kg
t
ks
t
Cena měrné jednotky
24,01 Kč
2 139,00 Kč
333,66 Kč
624,97 Kč
120,00 Kč
177,54 Kč
1 600,38 Kč
1 270,89 Kč
1 593,06 Kč
1,72 Kč
110,10 Kč
103,13 Kč
73,70 Kč
13,47 Kč
20,36 Kč
153,15 Kč
134,38 Kč
2 816,00 Kč
3 801,00 Kč
147,28 Kč
160,18 Kč
1 466,65 Kč
82,72 Kč
5 969,00 Kč
6,28 Kč
3 571,00 Kč
62,90 Kč
19 995,57 Kč
Zdroj
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
–
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
HELUZ
HELUZ
RTS DATA
HELUZ
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
RTS DATA
HELUZ
RTS DATA
▲ Tab. 1. Ceny materiálů uvažovaných v posouzení
Výsledky ekonomického posouzení
Pokud bychom porovnávali jednotlivé varianty posuzovaného konstrukčního detailu pouze na základě pořizovacích nákladů, za nejvýhodnější
by byla označena základní varianta I. Všechny ostatní varianty z ní totiž
vycházejí a přidávají k ní nové prvky. Proto bychom mohli usuzovat, že
čím více přidaných prvků, tím vyšší budou náklady na pořízení materiálu
nutného k provedení jednotlivých variant konstrukčního detailu. Tato úvaha
však není zcela přesná, protože v rámci některých variant (např. varianty
VI a VII) dochází nejen k přidání nových materiálů, ale také k náhradě původních materiálů jinými – viz obr. 2, 1. díl, č. 04/2014. Z toho vyplývá, že
komplexní přístup je nutný i v případě ekonomického posouzení. V rámci
tohoto článku se tedy k cenám materiálů a dopravy připojují také ceny
energie, nutné k pokrytí tepelných ztrát jednotlivých variant konstrukčního
detailu – viz tab. 3. Doprava materiálu na stavbu a energetická náročnost
v tomto posouzení nemají takový vliv jako v případě environmentálního
posouzení – na celkové ceně se podílejí z 19 až 38 %. Přesto je vidět –
viz graf 1, že při posouzení celkových nákladů vycházejí jako nejúspornější
opět varianty posuzovaného konstrukčního detailu s nejnižšími tepelnými
ztrátami – varianta XIII a XIV. Zajímavé však je, že z ekonomického hlediska
je několik variant řešení posuzovaného konstrukčního detailu horších
než varianta I, která nepoužívá žádná nadstandardní tepelně-technická
opatření. Jde opět (kvůli vysokým tepelným ztrátám) o variantu VIII,
ale zejména o varianty IV a XI, které pro přerušení tepelného mostu
uvažují s použitím desek z pěnoskla. Tyto varianty v tepelně-technickém
i environmentálním posouzení dosahovaly velmi dobrých výsledků (např.
v environmentálním hodnocení se varianta XI umístila hned za nejlepšími
variantami XIII a XIV), v uvedeném případě však vysoká cena izolačních
bloků Perinsul tyto varianty odsunula na poslední pozice. Ukazuje se
tedy, že použití nejdokonalejších technických řešení nemusí vždy přinést
očekávanou úsporu finančních prostředků.
▼ Tab. 2. Náklady na pokrytí tepelných ztrát jednotlivých variant posuzovaného
konstrukčního detailu. Levý sloupec ukazuje roční náklady (v prvním roce provozu), pravý celkové náklady po dvaceti letech provozu.
▼ Tab. 3. Celkové uvažované náklady jednotlivých variant posuzovaného konstrukčního detailu
Varianta
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
40 stavebnictví 06–07/14
Cena
[Kč/rok]
113,96
100,93
87,22
82,92
86,48
79,37
76,71
99,57
70,66
70,09
62,73
68,44
60,11
56,95
[Kč]
3 062,20
2 711,92
2 343,67
2 228,11
2 323,79
2 132,65
2 061,21
2 675,56
1 898,77
1 883,35
1 685,51
1 838,92
1 615,14
1 530,31
Varianta
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
Materiálové náklady
5 091,05 Kč
5 105,88 Kč
5 408,81 Kč
7 059,10 Kč
5 824,37 Kč
5 329,14 Kč
5 208,77 Kč
5 514,77 Kč
5 612,64 Kč
5 832,72 Kč
7 482,82 Kč
6 065,79 Kč
5 570,56 Kč
5 450,18 Kč
Náklady na
dopravu
103,19 Kč
96,14 Kč
99,23 Kč
97,21 Kč
103,52 Kč
103,85 Kč
103,85 Kč
103,38 Kč
96,38 Kč
100,40 Kč
99,95 Kč
103,71 Kč
104,04 Kč
104,04 Kč
Náklady na
provoz
3 062,20 Kč
2 711,92 Kč
2 343,67 Kč
2 228,11 Kč
2 323,79 Kč
2 132,65 Kč
2 061,21 Kč
2 675,56 Kč
1 898,77 Kč
1 883,35 Kč
1 685,51 Kč
1 838,92 Kč
1 615,14 Kč
1 530,31 Kč
Celkové
náklady
8 256,45 Kč
7 913,94 Kč
7 851,71 Kč
9 384,42 Kč
8 251,68 Kč
7 565,64 Kč
7 373,83 Kč
8 293,71 Kč
7 607,79 Kč
7 816,47 Kč
9 268,28 Kč
8 008,41 Kč
7 289,73 Kč
7 084,53 Kč
30 000
Diskuze a závěr
Ve všech třech posouzeních shodně vycházejí jako nejvýhodnější varianty
XIII a XIV, které kombinují přerušení tepelného mostu keramickou tvárnicí
HELUZ FAMILY 44 2in1 vyplněnou drceným EPS, respektive vyplněnou
EPS již při výrobě, s tepelnou izolací fasády stavby. Naopak výrazně zaostává
varianta VIII, která uvažuje pouze použití tepelné izolace na fasádě stavby,
a to bez jakéhokoliv opatření pro přerušení tepelného mostu, a která se
zejména při obnově stávajících staveb v současnosti stále hojně využívá.
Jednotlivá posouzení – tepelně-technické, environmentální a ekonomické, prezentovaná v tomto článku, ukazují různé možnosti náhledu na
výhodnost použití jednotlivých variant konstrukčního detailu přerušení
tepelného mostu u atiky. Souhrn výsledků všech posouzení uvádí tab. 4.
Abychom dostali ucelený přehled o jednotlivých variantách posuzovaného
konstrukčního detailu, je nutné výsledky dále zpracovat. K tomu je nezbytné stanovit, jakou váhu jednotlivým posouzením přikládat. Nastavení vah
záleží na záměru osoby, která bude další vyhodnocování provádět. Jednoduchý příklad takového komplexního vyhodnocení ukazuje graf 2. V tomto
příkladu je všem údajům z tab. 4 přiřazena stejná váha: 1 MJ = 1 Kč = 1 bod.
Čím méně bodů jednotlivé varianty posuzovaného konstrukčního detailu
v tomto vyhodnocení dosáhnou, tím lépe. Výsledný graf pak podle očekávání odpovídá zjištěním jednotlivých posouzení – nejúspornější jsou
varianty XIII a XIV, nejméně výhodná je základní varianta I, především
vzhledem k výsledkům dosaženým v rámci environmentálního posouzení.
Ze všech posuzovaných variant tepelně-technických opatření dosahuje
nejhorších výsledků varianta VIII, následovaná variantou II (viz příslušná
vyhodnocení jednotlivých posouzení). Za nimi se však překvapivě objevuje varianta IV (bloky pěnoskla Perinsul), což je způsobeno špatnými
výsledky dosaženými v rámci environmentálního posouzení. Kvůli nim se
tento moderní materiál i přes velmi dobré výsledky tepelně-technického
a environmentálního posouzení umístil v příkladu uvedeném v článku hůře
než jiné materiály s horšími tepelně-technickými (případně environmentálními) vlastnostmi. Uvedený příklad tak potvrzuje myšlenku celého článku,
a to že pokud opravdu chceme dosáhnout udržitelnosti stavebnictví, je
komplexní přístup k posuzování budov nezbytný. ■
Poděkování
Tento článek vznikl s podporou projektů specifického výzkumu Fakulty
stavební VUT v Brně FAST-S-14-2418.
Varianta
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
Celková potřeba Spotřeba primární energie
tepla Q l,20
[MJ]
[MJ]
5 684,42
12 134,76
5 034,18
11 287,39
4 350,59
10 786,99
4 136,08
10 421,80
4 313,69
10 472,07
3 958,87
10 064,45
3 826,25
9 896,85
4 966,69
11 385,85
3 524,72
9 768,37
3 496,10
9 866,78
3 128,85
9 307,02
3 413,61
9 492,72
2 998,21
9 008,54
2 840,73
8 809,52
Celkové
náklady
[Kč]
8 256,45
7 913,94
7 851,71
9 384,42
8 251,68
7 565,64
7 373,83
8 293,71
7 607,79
7 816,47
9 268,28
8 008,41
7 289,73
7 084,53
▲ Tab. 4. Shrnutí výsledků všech tří posouzení uvedených v tomto článku. Reprezentantem environmentálních dopadů byla zvolena spotřeba primární energie.
Bodové hodnocení
25 000
20 000
15 000
10 000
5 000
0
I
II
III IV
V
VI VII VIII IX
■ Celková potřeba tepla QI,20 [MJ]
■ Spotřeba primární energie [MJ]
X
XI XII XIII XIV
■ Celkové náklady
▲ Graf 2. Příklad dalšího vyhodnocení všech tří posouzení uvedených v tomto
článku
Použitá literatura:
[1]Directive 2010/31/EU of the European Parliament and of the Council
of 19 May 2010 on the energy performance of buildings; Official
journal of the European Union. Legislation, Vol. 53; Lucembursko:
Publications Office of the European Union; červen 2010; 40 str.
[2] Ceník platný od 15. září 2013; České Budějovice: Heluz cihlářský
průmysl v.o.s.; dostupné na: http://www.heluz.cz/uploads/images/
pdf/ceniky/cenik-15-9-13.pdf (naposledy navštíveno 9. září 2013).
[3] Ceny pohonných hmot on-line; Brno: Finance media, a.s.; dostupné
na: http://www.finance.cz/makrodata-eu/pohonne-hmoty/?form1407%5BVyvoj%5D=2&form1407%5Bid_hmoty%5D=2&form1407%5Bid_obdobi%5D=3&form1407%5Bid_kraje%5D=1&form1407%5Bradit_sestupne%5D=1&form1407%5Bsbm_Zobrazit%5D=Zobrazit&form1407%5Bid_kraje%5D=1#Kotva_ (naposledy
navštíveno 4. září 2013).
[4] Ceny plynu 2013: Kompletní srovnání dodavatelů a tarifů; dostupné
na: http://www.cenyenergie.cz/plyn/srovnani-plynu/ceny-plynu-2013-kompletni-srovnani-dodavatelu-a-tarifu.aspx (naposledy
navštíveno 9. září 2013).
[5] Inflace – druhy, definice, tabulky; Praha: Český statistický úřad;
dostupné na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace
(naposledy navštíveno 9. září 2013).
english synopsis
Comprehensive Assessment of a Structural
Detail of the Flat Roof Attic, Part 3
The third and the final part of the article focuses on the economical analysis of a structural detail of an interruption of the thermal
bridge in the flat roof attics. It also brings the readers a conclusion, summarizing the results of all three assessments (thermaltechnical, environmental and economical) in a simple example of
comprehensive assessment.
klíčová slova:
atika ploché střechy, tepelný most, ekonomické zhodnocení
keywords:
flat roof attic, thermal bridge, economical analysis
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Václav Kupilík, CSc.,
katedra konstrukcí pozemních staveb, Stavební fakulta
ČVUT v Praze
stavebnictví 06–07/14 41
smluvní podmínky
text Lukáš Klee, Ondřej Ručka
Vzorové smluvní podmínky: ICC,
ENAA, IChemE, Orgalime, AIA, 1. díl
JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA
Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V současné
době je vedoucím právního oddělení
Metrostav a.s., Divize 4. Od roku 2012
je externím konzultantem advokátní
kanceláře Deloitte Legal a vyučuje na
Právnické fakultě UK v Praze.
E-mail: [email protected]
Mgr. et Mgr. Ondřej Ručka
Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V současné
době pracuje jako podnikový právník
ve společnosti VÍTKOVICE, a.s., kde
se zabývá zejména engineeringem
a investiční výstavbou v zahraničí.
E-mail: [email protected]
V současnosti je účastníkům smluvních
vztahů ve stavebnictví k dispozici celá řada
vzorů. Každý z těchto vzorů s sebou nese
různé výhody i nevýhody. Nejznámějšími, a to
díky své dlouhé tradici, podpoře financujících
institucí, dobré pověsti a široké uživatelské bázi,
jsou smluvní vzory FIDIC. V posledních několika
letech se však objevila celá řada alternativ.
Mnohé z těchto vzorů je možné využít pouze
pro určité typy výstavbového projektu, způsoby
výstavby, alokaci rizika apod.
Při výběru vhodného smluvního vzoru je nutné posuzovat i velikost
a povahu projektů, popř. je nutné zohlednit i samotné participující
smluvní strany (soukromoprávní či veřejnoprávní subjekty, poskytovatele financování anebo dotací). Správný výběr pomůže zmenšit
riziko sporů a pomáhá účastníkům získat nejlepší řešení, které by
ideálně mělo být na míru konkrétnímu projektu.
V České republice a jiných státech střední a východní Evropy
chybí tradice vyspělých standardů zadávání a řízení výstavbových projektů. Chybí též vlastní prověřené vzory obchodních
podmínek smluv o dílo. V kontextu nového občanského zákoníku,
který zdůrazňuje princip smluvní svobody a zároveň upravuje pro
stavebnictví zcela nedostatečně typové smlouvy (smlouva o dílo
a příkaz), se jen potvrzuje nutnost maximálně využívat prověřené
vzorové dokumenty. Vyspělé stavební trhy, např. v USA, Austrálii, Velké Británii nebo Japonsku, staví na tzv. „best practice“,
tzn. na zavedených prověřených dokumentech a postupech, jejichž
dodržování zajistí udržitelná férová pravidla pro všechny. Jde např.
42 stavebnictví 06–07/14
o standardy alokace rizika, vzorové smlouvy a metody řešení sporů. V Německu dlouhodobou rozhodovací praxí specializovaných
stavebních soudů došlo ke vzniku tzv. nepřípustných klauzulí
ve smlouvách. Nový občanský zákoník v podobném duchu zavádí
ochranu slabší strany i mezi podnikateli tím, že při použití vzorové
smlouvy (například při výběrovém řízení na veřejnou zakázku, při
kterém zadavatel neumožní vyjednávat o smlouvě) jsou mimo jiné
neplatná zvlášť nevýhodná ujednání. Vzorové dokumenty obsahující
vyvážená ustanovení a jejich správné užití mohou pomoci vyhnout
se takové neplatnosti a mohou vést k nastolení dlouhodobých
rozumných vztahů.
Vzorové smlouvy pro výstavbové projekty
Mezinárodně nejvíce používanými smluvními vzory jsou v současnosti
vzory FIDIC, NEC3 a ICC (především Model Turnkey Contracts for
Major Projects, tzn. vzorové smlouvy pro velké projekty tzv. na klíč).
Další často užívané smluvní vzory představují vzory ENAA, IChemE
a Orgalime. Za zmínku stojí dále německý standard VOB a americký
standard vypracovaný institutem AIA, protože v domovských jurisdikcích mají dlouhou tradici a tamní subjekty je pravidelně využívají.
Smluvní vzory FIDIC se používají téměř jako univerzální standard. Mají
nejširší celosvětovou uživatelskou základnu, silnou a dlouhou tradici,
výraznou podporu financujících institucí, dobře známé a fungující
principy a jsou ve svém užití nejflexibilnější.
Smluvní vzory NEC si získávají čím dál tím větší podporu, nicméně
nesou s sebou nový a neznámý styl, což zvyšuje nároky na uživatele.
Navíc řízení projektu při využití NEC je všeobecně těžké zavést v zemích, kde prostředí není na vyspělé systémy připraveno.
Smluvními vzory FIDIC a NEC jsme se zabývali v předchozích dílech.
Následně se proto budeme věnovat dalším zajímavým vzorovým
dokumentům.
Smluvní vzory ICC
Mezinárodní obchodní komora (The International Chamber of Commerce – ICC) je největší celosvětovou organizací zabývající se podporou
a rozvojem obchodu. Jejími členy jsou stovky tisíc firem podnikajících
v každém myslitelném oboru ve více než 130 zemích světa.
Komise ICC, která se zabývá obchodním právem a praxí (The ICC
Commission on Commercial Law and Practice – CLP), sestavuje
smluvní vzory a vzorová ustanovení a jejich prostřednictvím poskytuje
účastníkům výstavbových projektů neutrální východisko pro vzájemné
smluvní vztahy. Tyto smluvní vzory a ustanovení jsou pečlivě vypracovány experty této komise tak, aby se nepřichylovaly k jakémukoliv
konkrétnímu právnímu systému. Jsou připraveny a přizpůsobeny
k ochraně zájmů smluvních stran prostřednictvím kombinace jednotného právního rámce s flexibilními ustanoveními. Díky tomu mohou
smluvní strany v návrzích smluv náležitě zohlednit vlastní potřeby
a priority.
Nejoblíbenějším smluvním vzorem je zmiňovaný ICC Model Turnkey
Contract (vzor smlouvy pro velké projekty tzv. na klíč), který předsta-
vuje vyváženou smlouvu pro projekty typu EPC. Hlavní prioritou tohoto
vzoru je jasné určení předmětu díla a ceny. Vzor (jak je v současnosti
trendem) obsahuje prohlášení obou stran o jejich vzájemné dobré víře
a dále například detailní ustanovení řešící práva duševního vlastnictví,
korupci a úplatkářství. Smluvní vzory ICC jsou navrženy na základě
dlouhodobých a zavedených smluvních principů, lze je snadno interpretovat, zavést a poté užívat.
Užívání smluvních vzorů ICC je na vzestupu, nicméně jejich využití pro
velké výstavbové projekty je stále ještě omezené [1].
Smluvní vzory ENAA
The Engineering Advancement Association of Japan (ENAA), tedy
asociace, která podporuje rozvoj výstavby inženýrských staveb
v Japonsku, je nezisková organizace založená v roce 1978. Mezi její
různorodé cíle patří např. podpora technického vývoje a podpora
rozvoje technických a výrobních kapacit.
V březnu 2010 bylo publikováno třetí vydání vzoru ENAA Model Form
for International Contract for Process Plant Construction (Turnkey
Lump-sum Basis), tedy vzoru pro mezinárodní projekty výstavby
zpracovatelských zařízení tzv. na klíč za paušální cenu. Obě předchozí
vydání, tzn. první z roku 1986 i druhé z roku 1992, byla kladně přijata
a dočkala se širokého užití v mnoha projektech po celém světě. Na základě rostoucí poptávky po smluvních vzorech vhodných pro
výstavbu elektráren byl v roce 1996 navíc publikován vzor ENAA
Model Form-International Contract for Power Plant Construction
(Turnkey Lump-sum Basis), tzn. vzor pro mezinárodní projekty výstavby
elektráren tzv. na klíč za paušální cenu. ENAA momentálně připravuje
aktualizaci tohoto vzoru.
Při přípravě a zpracování smluvních vzorů se příslušné komise intenzivně zabývaly komentáři, návrhy, radami a doporučeními různých organizací, jako je Světová banka, a jiných důležitých financujících institucí,
rovněž pak i podněty ze strany potenciálních zákazníků a dodavatelů
a jiných relevantních organizací v USA a Evropě.
Smluvní vzory ENAA jsou navrženy tak, aby poskytly pružné a zároveň vyvážené podmínky a rozdělení rizik v mezinárodních projektech
jak pro objednatele, tak pro zhotovitele. Vzory jsou určeny pro široké
spektrum uživatelů, včetně např. podnikových právníků a obchodníků
účastnících se jednotlivých fází realizace projektu.
Smluvní vzory IChemE
The Institution of Chemical Engineers, tzn. společnost chemických
inženýrů (IChemE), je globální organizací sdružující profesionály se
zkušenostmi a zájmy týkajícími se výstavby pro chemický průmysl.
Smluvní vzory IChemE se tak vypracovávají zejména s ohledem na
výstavbu zpracovatelských a výrobních závodů v této oblasti.
IChemE publikuje smluvní vzory již déle než čtyřicet let. K dispozici jsou
dvě sady smluvních vzorů: vzory pro použití ve Velké Británii a vzory
pro užití v mezinárodním prostředí.
Obě sady se široce využívají v celé řadě odvětví a jsou vhodné pro
užití při realizaci jakéhokoliv díla, jehož klíčovou charakteristikou mají
být jeho výkonnostní parametry. Smluvní vzory byly vyhotoveny tak,
aby odrážely prověřené zvyklosti a ujednání používané ve zpracovatelském sektoru.
Ke vzorům je přiložen i návod pro sestavení specifikací a harmonogramů, na které smlouva odkazuje. Rozsáhlé vysvětlivky pomáhají
uživatelům k plnému pochopení systematiky smlouvy.
Smluvní vzory pro mezinárodní užití byly k tradičním vzorům používaným ve Velké Británii (1. vydání vyšlo v roce 2007) doplněny teprve
nedávno. Zdůrazňují především potřebu vzájemné spolupráce stran
a obsahují specifická ustanovení, jako např.:
– Jsou výslovně navrženy pro usnadnění spolupráce mezi stranami.
– Obsahují přesná pravidla pro rychlé řešení sporů.
– Motivují strany k dosažení jejich cílů bez potřeby vzájemné konfrontace.
– Motivují každou ze stran, aby své znalosti a dovednosti použily
k dosažení optimálních výsledků.
Následující typy smluvních vzorů jsou k dispozici pro mezinárodní
využití.
■ Lump Sum, The International Red Book, First edition, 2007
Smlouva s paušální cenou pro mezinárodní projekty, doplněná
o ustanovení zohledňující potřeby mezinárodních projektů a sepsaná v jednoduché a srozumitelné angličtině – vypuštěny jsou
především pasáže odkazující na anglické právo, zachovány jsou
však tradiční rozsáhlé vysvětlivky k jednotlivým ustanovením
a harmonogramům.
■ Reimbursable, The International Green Book, First edition,
2007
Smlouva s nákladovou cenou pro mezinárodní projekty, sepsaná
v jednoduché a srozumitelné angličtině, s dodatečnými ustanoveními
zohledňujícími potřeby mezinárodních projektů.
■ Target Cost, The International Burgundy Book, First edition,
2007
Smlouva s cílovou cenou pro mezinárodní projekty, která zachovává též tradiční rozsáhlé vysvětlivky k jednotlivým ustanovením
a harmonogramům.
■ Subcontracts, The International Yellow Book, First edition,
2007
Subdodavatelský vzor pro mezinárodní projekty, který je sepsán
v jednoduché a srozumitelné angličtině a doplněn dodatečnými ustanoveními zohledňujícími potřeby mezinárodních projektů.
Smluvní vzory IChemE se ve výrobním a zpracovatelském průmyslu
široce užívají. Díky tomu, že byly navrženy na základě zavedených
právních a smluvních principů, nedochází k problémům s jejich výkladem a praktickým používáním. Přesto však jejich užití zatím zůstává
omezeno jen na zmíněný chemický průmysl [1].
Smluvní vzory Orgalime
Orgalime – European Engineering Industries Association, tzn. asociace Evropských inženýrských odvětví, je organizací zastupující
zájmy evropských průmyslových odvětví v oblastech mechanického,
elektrického, elektronického průmyslu a zpracování kovů na úrovni celé
EU. Orgalime reprezentuje zájmy zákazníků i dodavatelů, poskytovatelů
a nabyvatelů práv duševního vlastnictví.
Publikace Orgalime si kladou za úkol poskytnout evropskému inženýrskému stavitelství dokumenty, jejichž prostřednictvím lze sestavit
vhodné obchodní smlouvy a díky kterým lze poskytnout praktická
řešení často se vyskytujících problémů. Texty vzorových smluv tvoří
z větší části právníci sdružení Orgalime.
První vzorové dokumenty Orgalime byly vydány již v padesátých
letech 20. století a v současné době jejich seznam obsahuje
27 titulů, z nichž některé byly opakovaně přepracovány tak, aby zohlednily neustále probíhající právní změny. Vydávány jsou čtyři různé
kategorie: smluvní vzory, návody, všeobecné obchodní podmínky
a ostatní publikace.
Všechny obchodní podmínky a vzory smluv byly sestaveny tak, aby
zohledňovaly standardní průmyslovou, obchodní a smluvní praxi.
stavebnictví 06–07/14 43
Smluvní vzory Orgalime sestávají z následujících dokumentů.
■ S2012: General Conditions for the Supply of Mechanical,
Electrical and Electronic Products (ex-S2000)
Tyto všeobecné obchodní podmínky pro mechanickou, elektrickou
a elektronickou výrobu jsou aktualizovanou verzí podmínek S2000 (původně S92). Jsou určeny hlavně pro mezinárodní smlouvy na dodávky
produktů v oblasti inženýrského stavitelství. Mohou se použít i vnitrostátně, rozhodně je však nelze používat ve spotřebitelských vztazích.
■ Smlouva na klíč (Turnkey Contract)
Vydává ji asociace Orgalime coby nový standard pro použití při výstavbě
průmyslových a investičních celků a tato smlouva je připravena pomoci
efektivně řídit rizikové situace, ke kterým pravidelně dochází při realizaci
takovýchto náročných projektů. Složitá díla tohoto typu často pro svou
realizaci potřebují flexibilní a komplexní smlouvy.
Orgalime vydává i další smluvní vzory.
■ R02: General Conditions for the Repair of Machinery and
Equipment
Všeobecné obchodní podmínky pro opravu strojového parku a vybavení.
■ SI14: General Conditions for the Supply and Installation of
Mechanical, Electrical and Electronic Products
Všeobecné obchodní podmínky pro dodávku a montáž pro mechanickou,
elektrickou a elektronickou výrobu.
■ SW01: General Conditions for Computer Software, supplement
to Orgalime S2000 & Orgalime SE01 (ex-SE94)
Všeobecné obchodní podmínky pro počítačový software.
■ M2000: General Conditions for Maintenance
Všeobecné obchodní podmínky pro údržbu.
Smluvní vzory AIA
Institut amerických architektů (The American Institute of Architects –
AIA) je vedoucí profesní organizací sdružující autorizované architekty,
konzultanty a zástupce navazujících profesí již od roku 1857.
AIA nastavuje profesní standardy pro smluvní dokumentaci prostřednictvím více než sta různých typů smluv používaných v projektování
a výstavbě.
Dokumenty připravované institutem AIA ve spolupráci s objednateli,
financujícími institucemi, právníky, architekty, inženýry a dalšími profesemi byly za dobu jejich stodvacetileté existence vyladěny takřka
k dokonalosti. Díky tomu se tyto obsáhlé smlouvy a smluvní vzory
považují za průmyslový standard. Vzory AIA se dělí na skupiny (families)
podle metody dodávek, velikosti a účastnících se stran. Patří mezi ně
následující smluvní vzory.
■ Conventional (A201) family
Je tradiční forma, kdy vzory jsou zamýšleny pro projekty, rozdělené
zadavatelem do samostatné smlouvy na projektové práce (pro projektanta) a výstavbu (s jedním a více zhotoviteli). Tento typ smluv
se používá nejčastěji, protože se nejlépe hodí pro běžné dodávky
generálního dodavatelství (design-bid-build) v malých, středních
i rozsáhlejších projektech.
■ Construction Manager as Adviser (CMa) family
Jde o formu pro management realizace prostřednictvím poradenství.
Smluvní vzory jsou vhodné pro situace, kdy jsou při realizaci díla angažovány čtyři různé klíčové strany – objednatel, projektant, zhotovitel
a manažer realizace (construction manager). Posledně jmenovaný je
především nezávislým poradcem v oblasti organizace výstavby, a to
jak pro fázi projektování, tak i během samotné výstavby díla. CMa tedy
rozšiřuje možnosti odborného vedení projektu od samého počátku až
po fázi jeho dokončení. Tento vzor je určen pro malé, střední i velké
projekty veřejného i soukromého sektoru.
44 stavebnictví 06–07/14
■ Construction Manager as Constructor (CMc) family
U této formy pro projekty se počítá s účastí manažera realizace, který
poskytne nejen své služby v podobě vedení stavby, ale tuto stavbu
také prostřednictvím svých kapacit zrealizuje. V rámci přístupu CMc je
pozice manažera realizace a zhotovitele sloučena a přidělena jedinému
subjektu, který může, či nemusí garantovat maximální cenu díla, zhotoví
je však typicky prostřednictvím smluv dále uzavíraných s jednotlivými
subdodavateli. Tento vzor je určen k použití pro malé, střední i velké
projekty veřejného i soukromého sektoru.
■ The Design-Build family
Užívá se v případě, kdy je zvolen způsob zhotovení prostřednictvím metody design-build. V případě projektu design-build vstupuje objednatel
do smluvního vztahu se zhotovitelem, který má za úkol dílo vyprojektovat
a posléze ho i postavit. Zhotovitel si sám podle své potřeby vybere
projektanty a jednotlivé subdodavatele. Tento vzor je určen k použití pro
malé, střední i velké projekty veřejného i soukromého sektoru.
■ Integrated Project Delivery (IPD) family
Tento smluvní vzor je určen pro kooperativní způsob zhotovení díla, jehož
účelem je využít schopností a znalostí všech účastníků projektu, a to
v průběhu celé doby jeho trvání – od projektování až k výstavbě. IPD
skupina poskytuje smlouvy pro tři fáze integrovaného zhotovení díla.
– Transitional Forms, tzn. vzory vytvořené na základě existujících smluv
pro construction management, umožňují učinit první kroky vedoucí
k vytvoření integrované dodávky projektu.
– Multi-Party Agreement, tzn. smlouva o spolupráci několika stran,
je samostatným dokumentem, jehož prostřednictvím mohou strany
projektovat a stavět prostřednictvím integrované dodávky projektu.
– The Single Purpose Entity (SPE) – vytvoří samostatnou účelově zřízenou právnickou osobu (limited liability company – obdobu společnosti
s ručením omezeným) za účelem plánování, projektování a výstavby
díla. SPE umožňuje sdílení veškerého rizika, výhodou je však maximální
míra integrace projektové výstavby. Tento vzor je vhodný zejména pro
rozsáhlé investice v soukromém sektoru.
■ Interiors family
Využívá se v malých, středních i velkých projektech výstavby určené
k dalšímu pronajímání v oblasti tzv. FF&E (tzn. furniture, furnishings and
equipment – nábytek, zařízení a vybavení).
■ The International family
Tyto vzory jsou určeny pro projektanty ze Spojených států amerických
v případě realizace projektu mimo jejich území. Jelikož projektanti obvykle nejsou autorizováni ke své činnosti v zemi, kde se projekt realizuje,
figurují při ní jakožto poradci, nikoliv přímo jako projektanti. Tato forma
se užívá v projektech všech velikostí.
■ Program Management family
Užití smluvních vzorů může být vhodné v případě, kdy se realizace účastní
ještě další poradci objednatele (při řízení přípravy harmonogramu a vypracování projektové dokumentace). Program Management family pomáhá
rozšířit možnosti využití specialistů při realizaci rozsáhlých projektů.
■ Small Projects family
Tento vzor může být vhodný pro projekty jednoduché na vyprojektování,
jejichž realizace zabere krátký čas (méně než rok od počátku projektování
až po dokončení výstavby), a zároveň se u nich nepředpokládají žádné
významné realizační komplikace – členové týmu již mají zavedené
a funkční pracovní vztahy. Tato forma je vhodná pro bytovou výstavbu,
malé komerční a jiné projekty relativně nízké ceny a krátkého trvání.
■ Digital Practice Documents
Jsou vhodné pro projekty zahrnující digitální data nebo systém BIM. AIA
Document C106 poskytuje licenční smlouvu na digitální data, která nejsou zohledněna v hlavní smlouvě o dílo. AIA Document E203 je přílohou
ke smlouvě, která zakládá práva a povinnosti stran při užití digitálních dat
a systému BIM v rámci projektu, stanovuje rovněž pravidla pro sestavení
podrobných protokolů a schémat užití digitálních dat a systému BIM.
■ Contract Administration & Project Management Forms
Vzory pro administraci projektu a projektové řízení obecně vhodné pro
všechny způsoby výstavby. Rozmanitost vzorů v této skupině zahrnuje
prohlášení o způsobilosti k výkonu díla, záruky, žádosti o informace,
formuláře pro změnové řízení a změnové pokyny, požadavky na platby
a různé certifikáty. Tyto vzory se hodí pro malé, střední i velké projekty.
Vzorové dokumenty AIA, zvláště A201 pro generální dodavatelství,
odrážejí konsensus v názoru, jak by měl fungovat normální výstavbový
projekt, jak bývají rozděleny různé činnosti v projektu a jaké jsou standardy soudobého projektového řízení. Představují ideální dokumenty
pro toho, kdo si přeje poznat, jak se řídí projekty ve Spojených státech
amerických v 21. století. Kdo se zajímá o práva a povinnosti projektanta,
seznámí se s B101. Největší výhodou vzorů AIA je, že jsou rozsáhlým
způsobem prověřeny soudy. Ve sporech, které obsahovaly vzory AIA [5],
existuje mnoho soudních rozhodnutí. ■
Použitá literatura:
[1] Grutters, L.; Fahey, S. (2013): Presentation and Analysis of FIDIC
Contracts, presented at the International Construction Contracts
and the Resolution of Disputes ICC/FIDIC Conference, Paris.
[2] Klee, L. (2012): Smluvní vztahy výstavbových projektů. Wolters
Kluwer. Praha.
[3] Kleine-Möller, N.; Merl, H. (2009): Handbuch des privaten Baurechts. Verlag C.H. Beck. München.
[4] Vygen, K.; Joussen, E. (2013): Bauvertragsrecht nach VOB und BGB
Handbuch des privaten Baurechts. 5. Auflage. Werner Verlag. Köln.
[5] Sabo, W. (2013): The Definitive Guide to the American Institute of
Architects (AIA). Construction Contract Documents. Legal Guide to
AIA Documents, Fifth Edition. Aspen Publisher. Chicago.
english synopsis
Standard Contract Terms for Construction Projects:
ICC, ENNA, ICheM, Orgalime, AIA, Part 1
At the present there are a number of standard contract
forms available to construction project participants. Each
of these bring with them certain advantages and disadvantages. The best known of these are the FIDIC Forms owing
to their reputation, acceptance and tradition. However, other
construction contract forms have emerged over the past
years. Many of these ”newcomers” are industry specific
and relate to particular jurisdictions or have mandatory use
criteria by operation of domestic law in a particular country.
For these reasons – especially in an international environment – selecting the correct form goes beyond choosing the
one which may seem the easiest to understand, fairest or
most universal. Factors such as the size, type and nature of
the project and even the participants themselves (whether
private or public enterprises) all need to be considered when
choosing the right contract forms. Doing so will help to
minimise disputes and greatly assist participants in selecting
the ”best fit”.
klíčová slova:
ICE, ECC, NEC, VOB, ICC, ENNA, IChemE, Orgalime, AIA
keywords:
ICE, ECC, NEC, VOB, ICC, ENNA, IChemE, Orgalime, AIA
odborné posouzení článku:
Marie Báčová,
odborná poradkyně předsedy ČKAIT
inzerce
Hadí stěna vítězem
Letošní vyhlášení výsledků národního kola soutěže Saint-Gobain Rigips
Trophy se konalo 15. května ve Křtinách u Brna. Významný architektonický komplex, který je pevně spjat
s postavou českého stavitele a architekta italského původu Jana Blažeje
Santiniho-Aichela, je totiž místem,
kde se snoubí krása a originalita
s precizním řemeslným zpracováním,
stejně jako tomu bylo v případě (nejenom) vítězných objektů soutěže.
Soutěž Rigips Trophy již po několik let
oceňuje řemeslnou zdatnost realizač-
ních firem v oboru suché vnitřní výstavby. Ve Křtinách se sešlo devatenáct
finalistů, z nichž byli vybráni tři vítězové,
navíc byla udělena řada zvláštních cen.
Odborná porota ocenila objekty, které
prokázaly vynikající kvalitu a vysokou
technickou úroveň zpracování při realizaci interiéru za použití systémů Rigips.
Podmínkou bylo jako vždy dodržení
předepsaných pravidel montáže a aplikačních návodů.
První tři vítězná místa byla ohodnocena
nejenom symbolickou trofejí, ale i finanční odměnou, první a druhý vítěz se
navíc zúčastní mezinárodního kola sou-
▼ Hadí stěna jako jeden z výrazných architektonických prvků Centra Černý most
těže Saint-Gobain Gypsum International
Trophy, které proběhne během června
v Berlíně.
Hlavní cenu si odnesla firma B&V GIPS
EU za realizaci stěžejního architektonického prvku interiéru Centra Černý most
v Praze, prosklené dekorativní Hadí stěny, která svůj název získala díky nepravidelným tyčovým prvkům připomínajícím
kresbu hada. Architektonicky dílo zpracovaly firmy BENOY (UK) a HELIKA, generálním dodavatelem byla firma VCES.
Druhá cena byla udělena za zvlněnou
konstrukci podhledu ve tvaru plachty
nad obytným prostorem ve srubovém
domě nedaleko Prahy a třetí pak za zdařilou přestavbu bývalého diskotékového
klubu na reprezentativní klubovou restauraci hokejového týmu Kometa Brno.
Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.,
Divize Rigips
www.rigips.cz
stavebnictví 06–07/14 45
Ceny ČKAIT
text Jiří Pechman, Jan Rožek | grafické podklady archiv AMBERG Engineering Brno, a.s., archiv SUBTERRA a.s.
Rekonstrukce železničního tunelu
Jablunkovský II.
Ing. Jiří Pechman
Absolvent FAST VUT v Brně (1972),
oboru konstrukce a dopravní stavby,
specializace ocelové mosty a konstrukce. V roce 1980 dokončil postgraduální
studium na VŠD v Žilině. Od roku 1993
působí v AMBERG Engineering Brno, a.s.,
jako vedoucí projektant. Je autorizovaným inženýrem ČKAIT v oboru mosty
a inženýrské konstrukce.
E-mail: [email protected]
Ing. Jan Rožek
Absolvent FAST VUT v Brně, (1999),
oboru konstrukce a dopravní stavby,
specializace geotechnika. Od roku 1999
je zaměstnán v AMBERG Engineering
Brno, a.s., jako vedoucí projektant.
Je autorizovaným inženýrem ČKAIT
v oboru geotechnika.
E-mail: [email protected]
▲ Obr. 1. Rekonstrukce tunelu Jablunkovský II., schéma členění původního výrubu
Technickému řešení a návrhu zmáhání
závalu tunelu Jablunkovský II. byla udělena
Cena ČKAIT 2013. Toto uznání těší o to více,
protože se jednalo o návrh technologických
postupů a realizace dočasných konstrukcí,
které umožnily bezpečnou a ekonomicky
přijatelnou výstavbu dvoukolejného tunelu
v lokalitě zdevastované předchozím rozsáhlým
závalem a současně zajišťovaly stabilitu
sousedního tunelu Jablunkovský I. pro
zachování bezpečného železničního provozu.
Konstrukce oceněného technického řešení jsou úzce spjaty s postupem ražby a definitivní obezdívky tunelu, takže v průběhu prací
byly buď odstraněny, nebo trvale zakryty. Striktní báňské předpisy
rovněž neumožnily „nahlédnout pod ruce tunelářů“, takže zvídavý
návštěvník lokality v podstatě neměl a nemá možnost se s těmito
konstrukcemi blíže seznámit na vlastní oči. Tento příspěvek má za
cíl čtenářům poskytnout alespoň základní informace o řešeném
problému.
Problémy při rekonstrukci
tunelu Jablunkovský II.
Modernizace železničních tratí v ČR probíhající v minulém desetiletí
se dotkla i bývalé Košicko-bohumínské dráhy, jejíž historie začala
v roce 1864. Součástí stavby Optimalizace trati státní hranice SR –
Mosty u Jablunkova – Bystřice nad Olší se stala i rekonstrukce původ-
46 stavebnictví 06–07/14
▲ Obr. 2. Rekonstrukce tunelu Jablunkovský II., ražba kaloty
ních souběžných jednokolejných tunelů Jablunkovský I. (Kalchberg I.
z roku 1869–1870, délka 606 m) a Jablunkovský II. (Kalchberg II. z roku
1914–1917, délka 608 m). Rekonstrukce spočívala v přestavbě tunelu
Jablunkovský II. na dvoukolejný, při dočasném převedení obousměrného
železničního provozu do jednokolejného tunelu Jablunkovský I.
Přestavbu tunelu Jablunkovský II. na dvoukolejný řešila projektová dokumentace jako jednostranné rozšíření, s horizontálním členěním výrubu
(na kalotu a dobírku dolní lávky) – viz obr. 1 a 2. Po dokončení přestavby
a převedení dopravy do tunelu Jablunkovský II. byl tunel Jablunkovský I.
přestavěn na únikovou štolu.
▲ O br. 3. Mimořádná událost ▲ Obr. 4. Mimořádná událost 4. května 2008,
4. května 2008, zával na čelbě
kráter na povrchu
kaloty
Stavební práce započaly v roce 2007 převedením železniční dopravy do
jednokolejného tunelu Jablunkovský I. a na podzim téhož roku se u tunelu
Jablunkovský II. přikročilo k zemním a bouracím pracím při úpravách
portálových oblastí a následně ražbě kaloty ze strany portálu od státní
hranice se SR. Hydrogeologické podmínky v úvodním úseku ražbě nepřály. Došlo k velkým poklesům na jedné straně v patě kalotové klenby
a přes uplatněná technická opatření se tyto poklesy nedařilo radikálně
stabilizovat. V květnu roku 2008 na místě v čelbě vznikl první tunelový
zával, s vytvořením charakteristického kráteru na povrchu – viz obr. 3 a 4.
Vysvětlení příčin deformací a pravděpodobného důvodu vzniku havárie
přinesla až o několik let později ražba plného tunelového profilu. Přesně
v místě závalu byla nalezena neznámá, pravděpodobně průzkumná nebo
odvodňovací štola, související s původními ražbami tunelů. Štola byla sice
řádně vypleněna od výdřevy a vyplněna kamennou zakládkou, avšak
již postrádala funkční odvádění vody. Vytvářela podzemní kapsu zcela
zaplněnou vodou – viz obr. 5 a 6. Rozbředlá hornina v okolí této kapsy
nemohla poskytnout dostatečnou oporu pro tunelové ostění i technická
opatření, realizovaná v průběhu ražby kaloty.
Raziči kaloty tento zával úspěšně překonali, avšak za cenu nezanedbatelného časového zdržení celé stavby. Při dalším postupu již příroda poskytla příznivější geologické podmínky a ražba kaloty v celé délce tunelu
proběhla bez problémů. Pro částečnou eliminaci časové ztráty se upravil
technologický postup prací a dobírka dolní poloviny tunelového výrubu
i následná vestavba sekundárního ostění tunelu probíhaly v opačném
směru, tj. z portálu ze strany od Mostů u Jablunkova.
Dne 15. listopadu 2009 však došlo k dalšímu závalu v TM 94/96. K dokončení ražby plného profilu tunelu chybělo jen 71,5 m délky. Příroda
naštěstí poskytla razičům krátkou časovou možnost včas rozpoznat
příznaky blížící se havárie – viz obr. 7, takže mohla být přijata a realizována
opatření k vyklizení podzemních pracovišť a zajištění bezpečnosti na povrchu i k zastavení železniční dopravy v sousedním tunelu Jablunkovský I.
Od svého ohniska v tunelovém metru TM 94/96 se zával šířil dominovým
efektem na obě strany tunelu. Dynamika zvýšených horninových tlaků
závažným způsobem poškodila primární ostění tak, že toto poškození
zasahovalo i do nezavaleného prostoru. Rozsah havárie nejlépe znázorňují
obr. 8, 9 a 10.
K dalšímu prolomení poškozeného ostění došlo 17. listopadu 2009
a sekundární zával prodloužil délku havárie. Konečným výsledkem bylo
zavalení, poškození nebo znepřístupnění celkem 117 m délky vyražených
podzemních prostor tunelu.
■ Primární destrukce vznikla v TM 96. Zával z 15. listopadu 2009 zasáhl
výrub od TM 70 do TM 156 a 17. listopadu 2009 se rozšířil do TM 179.
■ Zával zablokoval ražený tunelový úsek ve staničení od TM 70 do
TM 187. Ve vyražené kalotě bylo čelo závalu v TM 70 stabilizováno
stříkaným betonem, v plném tunelovém výrubu postupně budovaným
pažením a několika přepážkami, končícími masivní betonovou přepážkou
s podepřením klenby v TM 187.
▲ O br. 5. Překvapení 6. prosince 2011,
výron vody z neznámého podzemního
díla. Odhalení jedné z pravděpodobných
příčin závalu 4. května 2008.
▲ Obr. 6. Překvapení 6. prosince
2011, kamenná zakládka neznámého podzemního díla
▲ Obr. 7. Zával 15. listopadu 2009, ohnisko závalu v TM 94/96, cca 5 minut
před zhroucením
▲ Obr. 8. Zával 15. listopadu 2009, čelo závalu v kalotě, cca v TM 72
▼ Obr. 9. Zával 15. listopadu 2009, čelo závalu v plném profilu výrubu, cca
v TM 156 – vpravo na ostění trhlina pokračujícího poškození
V novodobé historii tunelových staveb v ČR lze tomuto závalu z hlediska
rozsahu havárie přiřadit negativní prvenství. Zával deformoval i ostění sousedního tunelu Jablunkovský I. Zátrhy na povrchu i prognóza smykových
ploch prokazovaly dosah degradace území až nad tento provozovaný tunel.
Monitoring deformací v tomto tunelu vykazoval skokový posun ostění
o velikosti 25 až 40 mm směrem k závalu. Vznikly vážné obavy, zda lze
v takto ovlivněném tunelu zajistit bezpečný provoz. Monitoring i nadále, až
stavebnictví 06–07/14 47
▲ Obr. 10. Zával 15. listopadu 2009, výsledný kráter od propadu na povrchu
do letních měsíců roku 2010, signalizoval stále probíhající deformace, naštěstí
s vývojem k uklidnění a ustálení. To umožnilo obnovit železniční provoz. Po
celé následující období zmáhání závalu až do doby převedení dopravy do
nového tunelu Jablunkovský II. byl tento tunel provozován ve zvláštním režimu, s důrazem na sledování technického stavu, deformací a stability ostění.
Událost měla téměř okamžitý ohlas v regionálních i celostátních sdělovacích prostředcích trvale lačnících zahltit veřejnost jakýmikoliv senzacemi.
Tato honba zpravodajských médií za senzacemi tenkrát skončila za cca tři
dny; je smutné, že dokončení této stavby již takovou senzaci nepředstavovalo, takže informaci o úspěšném dokončení stavby a jejím uvedení
do provozu poskytlo pouze regionální zpravodajství.
Pohnutá historie tunelů
Původní výstavbu a užívání obou tunelů doprovází poměrně pohnutá historie. Již samotné geologické prostředí lokality Jablunkovského průsmyku
neposkytuje pro výstavbu tunelů přívětivé podmínky.
Stavba tunelu Jablunkovský I. (Kalchberg I.) započala v roce 1869 a skončila
v roce 1870. I když výrubová plocha tunelu byla proti současnosti relativně
malá, tehdejší úsilí stavitelů muselo být obrovské, když v průběhu dvou roků
byla tato stavba zrealizována a dána do provozu. Výstavbu tunelu přitom
doprovázely velké problémy. V historických pramenech se uvádí, že v průběhu ražby tunelu docházelo vlivem nepříznivých geologických podmínek
k závalům v tak velkém rozsahu, že se muselo obnovit nebo znovu vyrazit
celkem čtyřicet tunelových pasů, což je přibližně polovina celkové délky
tunelu! Rovněž se uvádí, že konstrukce mnoha tunelových pasů musely
být dodatečně výrazně zesíleny, popřípadě doplněny o protiklenbu.
Tunel Jablunkovský II. (Kalchberg II.) se budoval v letech 1914 až 1917. Ve
srovnání doby výstavby s tunelem Kalchberg I. lze odhadovat, že se na něm
ekonomicky i pracovně pravděpodobně podepsala I. světová válka. I v tomto případě však historické prameny popisují závažné problémy při ražbě.
Jsou uváděny velké problémy s výskytem vody a s nestabilitou horniny při
ražbě. Patrně z tohoto období pochází zastižená neznámá štola plná vody.
V dramatickém roce 1938, v době „porcování“ Československa, si Polsko
násilně zabralo území Těšínska – včetně dráhy a obou tunelů. V následujícím roce 1939 nabyla dráha a oba tunely vojensko-strategický význam.
V předvečer II. světové války byla německá vojska dislokována v Čadci,
připravena obsadit neporušenou Košicko-bohumínskou dráhu a vyvíjela
k tomu i veškerou záškodnickou činnost. Polská armáda tuto činnost
odrazila a se zahájením II. světové války oba tunely zničila. Došlo k destrukci pasů č. 39 až 50 a č. 82 až 86 v tunelu I. a v tunelu II. k destrukci
pasů č. 42 až 50 a č. 79 až 82. I když destrukce byla technicky závažná,
z vojensko-strategického hlediska ji lze považovat za nepovedenou: ve
velmi krátké době – koncem ledna roku 1940 – již byly oba tunely opraveny
a železniční provoz byl obnoven.
Novodobou historii tunelů po II. světové válce lze popsat jako narůstání
problémů s postupnou ztrátou technických a užitných vlastností.
■ Elektrizace tratí si vyžadovala výrazné zvětšení tunelového profilu,
především výšky.
48 stavebnictví 06–07/14
■ Narůstání dopravní zátěže přinášelo problémy s konstrukcemi, stabilitou
a únosností železničního svršku.
■ Vliv dynamických účinků dopravy spolu s horninovými tlaky a průniky
vody urychlovaly degradaci kamenného zdiva tunelového ostění.
■ V zimním období průniky vody vytvářely na ostění ledopády a velké
rampouchy, což ohrožovalo bezpečnost dopravy a zvýšovalo nároky na
údržbu.
Geologie lokality a příčiny vzniku závalu
Lokalitou tunelů je Jablunkovský průsmyk, který odděluje Moravskoslezské a Slezské Beskydy. Morfologické, geologické ani klimatické podmínky
této lokality nejsou příznivé. Sníženina Jablunkovského průsmyku vznikla
v tektonickém zlomu na styku istebňanských vrstev slezské jednotky křídového stáří na severozápadní straně a krosněnských vrstev z jihovýchodní strany. V předkvartérních vrstvách v místě dochází ke flyšovému střídání
vrstev pískovců a jílovců. Oba tunely jsou situovány téměř souběžně ve
zlomovém pásmu, v prostředí paleocenních hornin, tvořených převážně
jílovci se sporadickými vrstvami prachovců a proplástky pískovců. Do
sedla průsmyku se z okolních svahů stahuje veškerá podzemní i povrchová voda, jejímž vydatným zdrojem je časté střídání drsných klimatických
poměrů v této lokalitě. Pokryvné vrstvy o mocnosti několika metrů v sedle
průsmyku jsou tvořeny různě promísenými horninami svahových sedimentů, nestabilními a náchylnými k sesuvům. Geofyzikálními metodami
bylo až dodatečně prověřeno a následně i inklinometrickými měřeními
potvrzeno, že smykové plochy starých svahových sesuvů se nacházejí
v hloubkách 12 m a 18 m pod povrchem. Čela těchto sesuvů se zastavila
v nejnižších místech průsmyku, tj. právě v prostoru nynějších tunelů.
Dodatečný geologický průzkum lokality ohniska závalu vykázal mnohonásobné (až desetkrát i více) zhoršení geotechnických parametrů
horniny tunelového prostředí, ve srovnání s parametry podle původních
průzkumů. Provedené expertízy a posudky se v podstatě shodly na tom,
že hlavní příčinou vzniku závalu byly lokální změny vlastností hornin tunelového prostředí, vyvolané klimatickými podmínkami. Z vyhodnocení
klimatických záznamů vyplývalo, že období před listopadovou havarií byla
suchá. To vedlo ke snížení hladiny podzemních vod a vysychání jílovitých
hornin flyšové geneze i pokryvných vrstev. Výsledkem toho sice tyto
horniny ztvrdly a zpevnily se, avšak také se smrštily s rozevřením trhlin,
spár i smykových ploch starých svahových sesuvů. Začátkem listopadu,
přibližně čtrnáct dní před havárií, lokalitu Jablunkovského průsmyku zasypala velmi vydatná sněhová vrstva o tloušťce cca 500 mm. Sníh velmi
rychle odtával, avšak bránil povrchovému odtoku vody. Všechna voda se
vsákla do suchého, nepromrzlého a snadno propustného povrchu a odtud
již jako tlaková pronikala rozevřeným trhlinovým systémem v horninách
do nejnižšího místa průsmyku – k tunelům. V ohnisku havárie pak došlo
k rychlému a prudkému nasycení hornin vodou, se všemi negativními
dopady na jejich objemové, pevnostní i deformační parametry. Tato
změna vlastností vyvolala nepředvídatelné přetížení primárního ostění.
Změny v horninovém prostředí proběhly tak rychle, že je nezaznamenal
80
81
82
83
84
85
86
87
88
TERÉN
0m
5
10
▲ Obr. 11 a 12. Deformace havarovaného primárního ostění původní kaloty
monitoring deformací i dalších sledovaných veličin, indukovaných ražbou
tunelu. Spouštěcím impulzem havárie se stalo odtěžování dolní lávky tunelového výrubu v TM 94/96 při noční směně ze 14. na 15. listopadu 2009.
Přibližně o půlnoci byl zaznamenán vznik a vývoj trhliny na ostění, končící
cca v 6.00 hod. ráno závalem s dominovým efektem. O jak velké zemní
tlaky a dynamiku procesu se jednalo, snad nejlépe naznačí obr. 11 a 12,
odkrývající poškozené ostění (zatlačení a prolomení) paty klenby a protiklenby kaloty – jejich posuny jsou proti původní poloze větší než 1,0 m.
Kromě vypracovaných expertiz i výsledek šetření Českého báňského
úřadu potvrdil jako příčinu havárie nenadálé a nepředvídatelné změny přírodních podmínek. Vznik závalu vyvolal i vyšetřování orgánů státní správy
a policie pro podezření z veřejného ohrožení. Vyšetřování probíhalo po
celou dobu zmáhání závalu. Kontrolovaly se vytěžené zbytky zhrouceného
primárního ostění, aby se ověřilo, zda toto ostění bylo skutečně realizováno v souladu s návrhem a v předepsané kvalitě. Jakékoliv zavinění nebo
opominutí zainteresovaných stran a jejich pracovníků nebylo prokázáno
a vyšetřování bylo ke konci stavby ukončeno.
Zmáhání závalu
Z předložených návrhů pro zmáhání závalu si zhotovitel stavby spolu
s investorem vybrali k realizaci návrh, který řešil překonání zavaleného
tunelového úseku ražbou s horizontálně-vertikálním členěním výrubu,
a to rozdělením tunelového profilu na šest dílčích, samostatně ražených
výrubů. Ražbám předcházela stabilizace tunelového prostředí, prováděná
z povrchu celého devastovaného území.
V první etapě bylo prostředí závalu sanováno výplňovou injektáží na bázi
cementových směsí z povrchu území tak, aby byly vytvořeny dostatečné
podmínky pro bezpečnou ražbu. Cíl sanace představovala homogenizace
a zpevnění rozvolněného masivu, vyplnění kaveren a vytlačení podzemní
vody. Technický problém spočíval v tom, že sanace masivu se musela
provést i v těsné blízkosti provozovaného tunelu Jablunkovský I., který
nesměl být v žádném případě ovlivněn deformacemi od injekčních tlaků
nebo průnikem injekčních hmot. Pro jednotlivé injekční vrty návrh definoval jejich polohu v půdorysném rastru 3,25 x 3,30 m i jejich hloubky. Při
realizaci vrtů se sledoval zastižený geologický profil i spotřeby injekčních
hmot – viz obr. 13.
Při realizaci těchto injektáží se úspěšně uplatnila gravitační injektáž
technologií tryskové injektáže se snížením tlaků injekčního média na
15 MPa. Tato technologie se osvědčila. Požadovaným výsledkem sanační
injektáže bylo dosažení nehomogenního geokompozitu s pevností v tlaku
3,3 MPa (po 28 dnech odpovídá pevnosti horniny třídy R5), jenž se skládal
ze zbytků havarovaného ostění, přemístěných úlomků původní horniny,
zásypových materiálů a injekční cementové směsi. Takto bylo vytvořeno
stabilizované horninové prostředí s vhodnými vlastnostmi pro realizaci
tunelové ražby přes zával.
Druhá etapa prací spočívala ve vlastní tunelové ražbě, prováděné na
principech NRTM (Nová rakouská tunelovací metoda). Profil tunelu byl
pro maximální zajištění bezpečné stability čeleb rozdělen do šesti dílčích
výrubů – viz obr. 14, označených následovně:
■ A, B – horní štoly (opěrné – v oblasti kaloty);
■ C, D – spodní štoly (opěrné – v oblasti dolní lávky);
■ E – střední část kaloty;
■ F – jádro, spodní klenba.
15
20
výtok směsi do tunelu
výtok vody do tunelu
vrt zaplněn
zásyp
jílovec
ŽB
propad
25
rozvolněný matERiál
pevný matERiál
tvrdo
pevný jílovec
▲ Obr. 13. Zmáhání závalu: I. etapa prací, sanační injektáže z povrchu terénu –
záznam vrtného průzkumu při realizaci vrtů
A
18,230 m2
C
24,906 m2
E
27,940 m2
T.K.=±0,000
F
22,273 m2
B
18,230 m2
D
24,906 m2
▲ Obr. 14. Zmáhání závalu: II. etapa prací, ražba tunelu – členění raženého profilu
na dílčí výruby
▼ Obr. 15. Dílčí výrub A – dodatečná injektáž pro zpevnění horninového prostředí
stavebnictví 06–07/14 49
▲ Obr. 16. Inklinometrická měření v průběhu zmáhání závalu a následná analýza určení polohy smykových ploch (ARCADIS CZ a.s.)
Jedná se o způsob ražby úspěšně aplikovaný při ražbě Královopolského
tunelu v Brně, kde byl uplatněn a ověřen v prostředí neogenních jílů.
Při ražbě tunelu přes zával probíhal monitoring horninového prostředí
před čelbami – průzkumné předvrty a geotechnický monitoring čeleb
dílčích výrubů. Za „průzkumné dílo“ pro zmáhání závalu lze považovat
prakticky i obě předstihové štoly A, B členěného výrubu. Počítalo se s tím,
že v případě zjištění nepříznivých geotechnických poměrů na čelbách
těchto štol, neodpovídajícím výše uvedeným předpokladům, mohou
být provedena další mimořádná opatření pro dosažení kýženého stavu
horninového prostředí.
Primární ostění při novoražbě se vyztužilo ocelovými svařovanými rámy
HBX 200 á 1,0 m s rubovou a lícovou sítí Ø 6/100/100 mm a stříkaným
betonem SB 25/typ II/J2 o celkové tloušťce 350 mm. Vnitřní dočasná
žebra měla tloušťku 300 mm a byla vyztužena v horní části příhradovými
svařovanými nosníky pro snadnější následnou demontáž.
Při přestrojování kaloty v TM 12 až TM 70 stávající příhradovou výztuž
doplnily výztužné rámy HBX v rozestupu 2,0 m. Při dobírce spodní části
▲ Obr. 17. Ražba tunelu – členění výrubu
▼ Obr. 18. Ražba tunelu
50 stavebnictví 06–07/14
▼ Obr. 19. Primární ostění plného profilu tunelového výrubu
▲ Obr. 20. Jablunkovský tunel II. po dokončení přestavby, květen 2013
výrubu byly navazovány jak příhradové oblouky, tak prvky HBX. Vnitřní
dočasná žebra byla tvořena pouze prvky HBX nebo srovnatelnými profily.
V celé délce ražby přes zával byly navrženy systematické mikropilotové deštníky nad kalotou. Zvyšovaly bezpečnost a stabilitu
dílčího výrubového prostoru E v každém kroku ražby po celou dobu
těžení výrubu a během instalace primárního ostění. Mikropilotový
deštník byl tvořen vějířem ze čtrnácti mikropilot z ocelových trubek
TR 114 x 10 mm o délkách 17,0 m, vrtaných z čelby ve vzdálenosti
600 mm od ideálního obrysu výrubu, v osových roztečích vrtů 400 mm
a dovrchním úhlu odklonu od ostění 7,0°. Krok zhotovení jednotlivých
deštníků byl 8,0 m. Jednotlivé mikropiloty se vrtaly ze standardního profilu
tunelu, přičemž ztracená délka mikropilot činila 4,7 m. V celé délce zmáhání závalu bylo zhotoveno celkem patnáct řad mikropilotových deštníků.
V reakci na aktuální výsledky geotechnického monitoringu (zejména
konvergenčního měření) se v několika úsecích přistoupilo k vylepšení
horninového prostředí injektáží. Injektáž cementovou směsí do podzákladí štol A a B i do bezprostředního okolí výrubu byla nejprve úspěšně
použita pro zastavení nadměrného sedání ve dvacetimetrovém úseku
na počátku zmáhaného úseku. Proto byla následně injektáž předepsána
i v oblasti iniciace původního závalu (obr. 15), kde inklinometrické měření
signalizovalo existenci smykových ploch – viz obr. 16. Postup realizace
ražby a zhotovení primárního ostění až do plného profilu tunelového výrubu snad nejlépe dokumentují fotografie – viz obr. 17, 18, 19.
Po ukončení epizody zmáhání závalu stavební proces rekonstrukce tunelu
Jablunkovský II. pokračoval vnitřní vestavbou mezilehlé hydroizolace,
betonáží sekundárního železobetonového ostění a konstrukcemi železničního svršku i potřebného technologického vybavení.
ný proces v průběhu celého roku 2010 nebyl jednoduchý – vyvíjely se
projektové a přípravné práce k řešení vzniklé situace. Výsledkem této
usilovné činnosti, včetně rozhodovacího a výběrového řízení, byl výběr
konečného návrhu a vypracování dokumentace zmáhání závalu. Ražby
na zmáhání závalu byly zahájeny 6. června 2011 a úspěšně ukončeny
30. září 2012. Následná vestavba sekundárního ostění a konstrukcí veškerého technického a technologického vybavení tunelu byla ukončena
tak, že 1. června 2013 mohl být tunel uveden do jednokolejného provozu
a 2. července 2013 byl v tunelu zahájen provoz po obou kolejích. ■
Základní údaje o stavbě
Investor: SŽDC, s.o.
Návrh zmáhání závalu: AMBERG Engineering Brno, a.s.
Generální dodavatel: Sdružení SRB zastoupené OHL ŽS, a.s.,
SUBTERRA a.s., TCHAS, spol. s r.o. (nyní
Eiffage Construction Česká republika,
s.r.o.)
Zhotovitel ražeb: SUBTERRA a.s.
Zhotovitel sanačních injektáží:
Zakládání staveb, a.s.
Zhotovitel monitoringu: ARCADIS CZ a.s.
Doba realizace:
03/2011–05/2013
english synopsis
Renovation of the Railway Tunnel Jablunkovský II
Závěr
Překonání závalu rozestavěného tunelu výše popsaným způsobem
umožnilo dokončit stavbu tunelu kompletací sekundárního ostění podle
původního projektu, bez změny konstrukčního systému a s hladkou
návazností na okolní úseky nedotčené závalem.
Nezanedbatelným přínosem tohoto řešení zmáhání závalu byla nejen
ekonomická stránka návrhu, ale i vlastní technické, technologické
a konstrukční řešení, z hlediska stavebních prací šetrné k zásahům do
celé lokality. Rovněž zachování železniční dopravy v sousedním tunelu
Jablunkovský I. při výběru tohoto řešení hrálo významnou roli.
Po vzniku závalu 15. a 17. listopadu 2009 byly bezodkladně zahájeny práce
spojené se stabilizací čeleb a zajištěním proti rozšiřování závalu v podzemí
i se stabilizací povrchu nad tunely. V zimním období roku 2009/2010 byl
realizován zásyp povrchových kráterů důlní hlušinou a průběžně s touto
činností probíhal i podrobný geologický průzkum lokality závalu. Násled-
The technical design and project for the dissolution of the tunnel
Jablunkovský II was awarded the Cena ČKAIT 2013 award (Czech
Chamber of Authorised Engineers Award 2013). The recovery of a
collapse of the tunnel under construction as described above made
it possible to complete the construction of the tunnel by finishing the
secondary lining according to the original design, without any change
of the structural system and with a smooth connection of the neighbouring sections that were not affected by the collapse. A benefit of
the concept of dissolution, which is not negligible, was the economic
aspect along with the technical, technological and structural design,
friendly to any intervention in the entire locality. Likewise, to keep the
neighbouring tunnel Jablunkovský I in operation was an important factor when selecting the design.
klíčová slova:
železniční tunel Jablunkovský II.
keywords:
railway tunnel Jablunkovský II
stavebnictví 06–07/14 51
inzerce
Beton vhodný pro vodonepropustné konstrukce
Stav současného stavebnictví je dobře
patrný na příkladu s betonem. Základní
požadavky na tento materiál se často
vztahují pouze na pevnostní třídu, stupeň vlivu prostředí, maximální velikost
kameniva, případně stupeň konzistence. Následně se již jen porovnávají ceny
typů betonu a mnohdy vítězí výrobce
s nejnižší cenou. Paradoxem je, že takto nastavený systém může stavbu spíš
prodražit. Jako příklad lze uvést požadavek zadavatele doplnit beton, určený
pro výstavbu vodonepropustné konstrukce (bílé vany) o krystalizační přísadu, která má zvýšit vodotěsnost betonu
a zmenšit v něm šířky trhlin.
Vodonepropustná konstrukce neboli
bílá vana
Jedná se o betonovou konstrukci
spodní stavby splňující statické i hydroizolační požadavky. V posledních letech se podzemní části budov čím dál
častěji vytvářejí právě tímto systémem
v tuzemsku (hlavně u novostaveb bytových domů a administrativních komplexů) a také v zahraničí (u tunelových
a inženýrských staveb i u běžných podsklepených rodinných domů).
Ve srovnání s klasicky izolovanou konstrukcí se u bílých van nepoužívají hydroizolační pásy ani jiná vnější hydroizolační vrstva podzemní části stavby, což
přináší nezanedbatelné ekonomické
výhody. Zateče-li voda v průběhu životnosti stavby do spodní stavby, lze místo
poruchy snadno dohledat a případná
sanace je snadná a účinná.
Správnou funkci bílé vany zajišťuje vhodná kombinace
faktorů, mezi něž patří
450
správně navržený beton, správně navr400
žená konstrukce,
technologicky správné
provedení
konstrukce
a správně navrže350
né a provedené spáry a prostupy.
smrštění [microstrainy]
Levný nákup, drahé vylepšování
Zadavatel nejprve ve výběrovém řízení
na dodavatele betonu vybere nejlevnější a nejobyčejnější beton, splňující
základní kritéria podle ČSN EN 206-1.
Následně žádá dodatečné vylepšování betonu nesystémovým přidáváním
krystalizační přísady, kterou si na betonárně či přímo do bubnu autodomíchávače sám aplikuje. Ve výsledku se
na stavbu dostává beton po namíchání
nestandardně doplněný o složku, která
může ovlivnit jeho výsledné vlastnosti ve
smyslu pozitivním, ale bohužel i negativním. Některé typy krystalizačních přísad
mohou totiž ovlivňovat zásadní parametry betonu, tj. stupeň konzistence,
smrštění či počátek tuhnutí betonu. To
způsobuje problémy hlavně při realizacích, kdy je rozhodující správné načasování průběhu betonáží.
Z ekonomického pohledu v současné
době zvyšuje cena krystalizačních přísad cenu betonu až o 25 %. Vhodně
sestavená receptura betonu, který je
možné použít ve vodonepropustné konstrukci, zvýší jeho cenu cca o 5–7 %.
Bylo by tedy lepší zadat přísnější kritéria
na kvalitu a parametry betonu a požadovat jejich dodržení přímo od výrobce
betonu.
▼ Srovnání vývoje teplot v hydratujícím betonu
60
50
Beton PERMACRETE®
Tento značkový beton z nabídky skupiny Českomoravský beton vznikl podle
zásad navrhování betonů pro vodonepropustné konstrukce, mj. například
podle technických pravidel ČBS 02.
Beton pro bílé vany má totiž splňovat více požadavků než pouze malou
hloubku průsaku tlakové vody. Původně byl beton PERMACRETE navržen
a dodán pro aplikaci ve vzduchotechnickém kanálu tunelů MYPRA v tunelovém komplexu Blanka. Ověřilo se tím
v praxi, že i technologicky náročnou
konstrukci podzemního tunelu lze provést bez vnější hydroizolační vrstvy za
předpokladu vhodně navrženého betonu a vysoké technologické kázně.
Receptura betonu PERMACRETE od
firmy TBG Metrostav s.r.o. pro tuto zakázku neobsahovala žádné krystalizační přísady, a přitom na tuto konstrukci
působí tlaková voda o výšce sloupce
cca 25 m! Kompletní sortiment betonů PERMACRETE vychází z receptur
původně vyvinutých pro zmíněný vzduchotechnický kanál. Složení betonu je
optimalizováno zejména s ohledem na
omezení průsaku tlakovou vodou, vzniku trhlin od objemových změn betonu či
od teplotního gradientu a optimální konzistenci čerstvého betonu pro snadné
a správné uložení.
Maximální průsak tlakové vody
Zlepšení vodonepropustnosti je důležité
z hlediska vyloučení plošných průsaků
tlakovou vodou. Základní hodnotou ka-
300
Smrštění z vysychání
▼ Vývoj autogenního smrštění a smrštění z vysychání u betonu PERMACRETE – C 40/50
250
450
bez ošetřování
200
vlhké prostředí
400
150
350
100
20
Autogenní smrštění
Smrštění z vysychání
Běžný beton
150
19
2:
16
8:
105,0
98,0
91,0
84,0
77,0
70,0
100
00
:
00
:
00
00
00
00
:
14
4:
12
0:
00
:
0:
0
96
:0
72
:0
00
0
0
0:
0
0
Autogenní smrštění
50
Čas [hodiny]
Čas [hodiny]
Stáří betonu [dny]
105,0
98,0
91,0
84,0
77,0
70,0
63,0
56,0
49,0
42,0
35,0
28,0
21,0
14,0
7,0
0
0,0
00
00
:
19
2:
00
00
:
16
8:
00
00
:
14
4:
00
00
:
0:
0
96
:0
12
0:
52 stavebnictví 06–07/14
0
0
72
:0
48
:0
0:
0
0:
0
0
0
0:
0
24
:0
:0
0
0
0:
00
0:
0
48
:0
63,0
Stáří betonu [dny]
Prostředí
10
56,0
200
Permacrete
49,0
42,0
35,0
250
28,0
0
7,0
Prostředí
30
300
21,0
Běžný beton
50
14,0
smrštění [microstrainy]
Permacrete
0,0
Teplota [°C]
40
▲ Bílá vana – čerpání betonu do kostrukce spodní stavby
BD v Radlicích, Praha
▲ Aplikace betonu na konstrukci základové desky bílé
vany pro RD
▲ Betonová konstrukce VZT kanálu tunelů MYPRA
v tunelovém komplexu Blanka, Praha
▲ Aplikace betonu na konstrukci stěny bílé vany bez tuhé
výztuže pro RD
▲ Bílá vana – čerpání betonu do kostrukce spodní stavby
BD v Radlicích, Praha
ždého betonu PERMACRETE je maximální průsak 35 mm (běžný průsak betonu PERMACRETE se dle kontrolních
zkoušek pohybuje v rozmezí 0–20 mm).
Stanoví-li podmínky či zadávací dokumentace přísnější hodnoty, lze recepturu po dohodě přizpůsobit.
smrštění za jeden rok po výrobě těles pohybuje podle typu v rozmezí
0,25–0,5 mm/m. Zásadní změny nastávají v raném stadiu vysychání betonu,
proto jsou při měření tenzometry osazenými do zkušebních těles ihned při betonáži klíčové především počáteční údaje.
Ty také zachycovaly uvedené smrštění
betonu PERMACRETE. Výsledky nezkreslené opožděným začátkem měření
zobrazují chování betonu od okamžiku
zapracování do konstrukce.
a pracovních spárách i v místech
s profily pro řízenou trhlinu. Beton
PERMACRETE se vyrábí v konzistencích od S4 až po SF1 (lehce zhutnitelný), snadno se tedy zpracovává a zatéká dobře do všech částí konstrukce.
Omezení trhlin od objemových změn
Dalším podstatným faktorem pro správnou funkci konstrukce bílé vany je omezení množství a šířky trhlin. Ty by se měly
omezit pouze na tzv. „řízené“, vznikající
jen v místě s těsnicím profilem. Lze je
omezit vyztužením tuhou nebo rozptýlenou ocelovou výztuží či omezením
smrštění betonu.
Základní typy trhlin od objemových změn
představují trhliny od plastického smrštění a trhliny od autogenního smrštění
a smrštění z vysychání. V prvním případě se smršťuje vysychající, ještě plastický materiál, přičemž náchylnější na vznik
raných trhlin jsou betony s nízkým obsahem vody, s vyšší konzistencí. K ochraně se nejčastěji používá ochranný postřik
povrchu betonu (plošné konstrukce),
případně zakrytí bednění plachtou (svislé
konstrukce). Ve druhém případě se dlouhodobé smrštění dělí na autogenní a vysychací část a opět závisí na typu betonu. Čím vyšší pevnostní třída, tím větší je
podíl autogenního smrštění na celkovém
dlouhodobém smrštění. PERMACRETE
smrštění v maximální míře omezuje
svým složením, čímž se výrazně snižuje riziko vzniku trhlin. Smrštění betonu
PERMACRETE se včetně raného
Omezení trhlin od teplotního gradientu
Další riziko pro bílé vany představují trhliny vzniklé teplotním gradientem, což je
rozdíl teplot na povrchu a v jádře konstrukce. Je-li rozdíl vysoký, vzniká v betonu pnutí vlivem teplotní roztažnosti
a mohou vznikat trhliny. Gradient se zvyšuje se zvyšující se teplotou v jádře hydratujícího betonu (beton s vysokým vývinem hydratačního tepla), stejně jako se
snižující se teplotou prostředí betonové
konstrukce (zimní období). Pro omezení
rizika vzniku trhlin od teplotního gradientu je beton PERMACRETE navržen
tak, aby při hydrataci vyvíjel co nejméně
tepla. Na izolované krychli reprezentující
dle zkušeností desku tlustou 1 m dosahuje uvedený beton v jádře 35–40 °C
(maximálně 45 °C). Takto nízká teplota při
hydrataci při správném ošetřování zamezí vzniku trhlin od teplotního gradientu.
Konzistence
Pro správnou funkci bílé vany je třeba dbát na těsnicí prvky v dilatačních
Specifikace betonu
Požadavky na beton pro bílé vany nelze
dle platných norem specifikovat, lze pouze
určit maximální průsak betonem tlakovou
vodou. Vzhledem k dalším požadavkům
na beton na bílou vanu byl zaveden značkový typ PERMACRETE. Pokud se tedy
při specifikaci betonu uvedou standardně požadavané parametry betonu podle
ČSN EN 206-1/Z3 s tím, že se má jednat o beton typu PERMACRETE, shrnuje
toto označení všechny ostatní parametry
betonu potřebné pro bezproblémovou
realizaci bílé vany. Beton PERMACRETE
lze vyrobit v pevnostních třídách C25/30
až C40/50, ve všech stupních vlivu prostředí, kromě XF2-4.
Použití v praxi
Pro vodonepropustné konstrukce žádejte PERMACRETE na betonárnách skupiny Českomoravský beton. V současné
době TBG Metrostav s.r.o., člen skupiny, dodává tento značkový beton vysoké kvality za zajímavou cenu na několik
stavebních zakázek v Praze.
www.transportbeton.cz
stavebnictví 06–07/14 53
sportovní stavby
text Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA | grafické podklady archiv autora
▲ Celkový pohled na novou podobu stadionu Maracanã
Brazilské stadiony pro MS ve fotbale
2014 a Letní olympijské hry 2016, 4. díl
Mistrovství světa ve fotbale 2014 bude zakončeno
13. července finálovým zápasem a závěrečným
ceremoniálem na stadionu Maracanã v Riu de Janeiro. Tento svatostánek brazilského fotbalu a spolu
s londýnským Wembley nejlegendárnější fotbalový
stadion světa bude pak v roce 2016 hostit i nejvýznamnější události XXXI. letních olympijských a následně i paralympijských her – slavnostní zahájení
i zakončení her a finále olympijského fotbalového
turnaje. Aby byla Maracanã schopna tyto vrcholné
sportovní události hostit, prošla v letech 2010 až
2013 komplexní přestavbou a revitalizací.
Stadion Maracanã
v Riu de Janeiro
Ze všech dvanácti brazilských
stadionů hostících utkání MS 2014
54 stavebnictví 06–07/14
jich na stadionu Maracanã (oficiálně Estádio Jornalista Mário Filho)
proběhne nejvíce, celkem sedm:
čtyři zápasy kvalifikačních skupin,
jedno osmifinále, jedno čtvrtfinále
a pak především finále celého MS.
Stadion Maracanã prošel zcela nedávno, mezi lety 2010 až 2013, přestavbou a revitalizací, které nemají
svým rozsahem v jeho pětašedesátileté historii obdoby. V principu
se Maracanã přestavěla a technicky dovybavila tak, aby splňovala
současné mezinárodní standardy
FIFA a MOV a mohla tak hostit jak
zápasy MS ve fotbale 2014, tak
v roce 2016 i slavnostní zahájení
a zakončení XXXI. letních olympijských a následně i paralympijských
her. Přestavba stadionu začala
demoličními pracemi v září 2010,
stavební práce na vlastním stadionu
skončily v květnu 2013. Maracanã
se však po technologické stránce
dokončovala teprve v průběhu jara
2014. Práce na revitalizaci širšího
okolí stadionu budou intenzivně
probíhat až do léta 2016, do zahájení
Letních olympijských her 2016.
Stadion byl slavnostně zprovozněn
za účasti brazilské prezidentky Dilmy Rousseffové, předcházejícího
prezidenta Luize Inácia da Silvy
a tehdejšího guvernéra státu Rio
de Janeiro Sérgio Cabrala Filha
17. dubna 2013 přátelským zápasem mezi improvizovanými týmy,
„Ronaldovou partou“ a „Bebetovou partou“. Třicet tisíc diváků tvořili
v naprosté většině pracovníci firem
a organizací, které se o přestavbu
Maracanã zasloužili, a jejich rodinní
příslušníci. Vstup měli všichni
zdarma. Oficiálně byl pak stadion
otevřen 2. června 2013 zápasem
Brazílie s Anglií (skončil přátelskou
remízou 2:2). Finálový zápas MS
2014 proběhne 13. července 2013
od 16.00 hod. (21.00 hod. tuzemského času).
Vznik legendy
stadionu Maracanã
Původní legendární Maracanã byla
postavena v horečném tempu
v letech 1948 až 1950, aby mohla
hostit MS ve fotbale 1950. Šlo
tehdy o první světový fotbalový
šampionát po dvanáctileté přestávce, kterou zapříčinila druhá světová
válka. FIFA začala o uspořádání dalšího šampionátu jednat prakticky
ihned po skončení války, fotbalově
vyspělé země se ovšem teprve
zvedaly z trosek a žádná o hostitelství neměla zájem. Když proto
po zmarněné nabídce v roce 1942
nabídla v roce 1946 už podruhé pořadatelství Brazílie, vedená v první
polovině čtyřicátých let rozporuplným, ale schopným a ambiciózním
prezidentem Getúliem Vargasem,
byl její návrh rychle přijat. Původně
zamýšlený termín léto 1949 byl
posunut na léto 1950 a brazilský
závod s časem mohl začít.
Kolem umístění stadionu se rozhořel spor, který měl až politické
rozměry. Nakonec bylo rozhodnuto
umístit stadion do čtvrti Maracanã
v severní části Ria, do prostor bývalého dostihového závodiště. Vybraný pozemek byl sice o něco menší,
než by si nový sportovní komplex
zasloužil, ale zato velmi blízko rušnému centru města. Rozhodnutí
pomáhal primátoru města generálu
Mendesu de Moraisovi prosadit
i průrazný novinář Mário Rodrigues
Filho, který se za postavení nového
fotbalového stadionu v Riu veřejně
a vytrvale zasazoval už od počátku
čtyřicátých let. Stadion, který byl
nejdříve nazýván městským a záhy
nesl jméno po tehdejším prezidentovi Euricu Gasparu Dutrovi, dostal
proto v roce 1966, v roce Filhova
úmrtí, svoje současné oficiální jméno, Estádio Jornalista Mário Filho,
právě na památku tohoto respektovaného novináře a spisovatele,
který se o jeho existenci tolik zasloužil. Stadionu se však prakticky
už od počátku výstavby všeobecně
přezdívalo Maracanã, a to podle
malé říčky, která protékala místem
stavby a která pramení v nedalekém horském masivu, kde žijí
drobní papoušci stejného jména.
Pod přezdívkou Maracanã také
stadion rychle získal svoji světovou
proslulost.
Architektonickou soutěž vyhrála
v roce 1947 skupina sedmi mladých
architektů, kterými byli Orlando
Azevedo, Pedro Paulo Bernardes
Bastos, Antônio Dias Carneiro,
Miguel Feldman, Raphael Galvão,
Waldir Ramos a Oscar Valdetaro.
Za statické a konstrukční řešení
zodpovídal inženýr Paulo Pinheiro
Guedes. Ústředním bodem vítězného návrhu nového sportovního
komplexu se stal impozantní fotbalový „kotel“ tvaru oválu blížícího se kruhu s osovými rozměry
317 x 279 m a s výškou temene
tribun 32 m nad terénem. Na dva
pásy tribun plně obkružujících hřiště se mělo vejít 155 250 diváků:
93 000 sedících, 31 000 stojících,
30 000 na provizorních sedačkách,
500 osob na hlavní tribuně pro VIP
a 250 míst v oddělených boxech
pro VIP. Oba pásy tribun měly tvar
oválných, půdorysně se částečně
přesahujících mezikruží. Mnohem
oblíbenější, vzdušná horní tribuna
měla charakter divadelního balkonu
a půdorysně byla odsazena vůči
spodnímu pásu tribun směrem ven
od středu hrací plochy. Na stadionu
se mělo vybudovat dvacet kabin
pro TV vysílání, tiskové středisko,
32 sektorů hygienických zařízení
a 32 stánků s občerstvením. Celková plocha stadionu měla činit
150 000 m2.
Projektové práce byly zahájeny
neprodleně a stavba po všech
stránkách mimořádného stadionu,
tehdy největší fotbalové arény
světa, probíhala nevídaným tempem. Stavební práce započaly
2. srpna 1948 a stadion se otevíral
už po necelých dvou letech, 16.
června 1950, přátelským zápasem tradičních rivalů, výběru São
Paula „Pauliastanos“ a týmu Ria
de Janeiro „Cariocas“. Na stavbě
pracovalo první rok a půl přes
1500 dělníků, v několika posledních
měsících pak až 3500 lidí.
Přes heroické stavební úsilí se
stadion Maracanã do zahájení MS
1950 ovšem podařilo dokončit
právě jen natolik, aby FIFA mohla/
musela navzdory mnoha výhradám
akceptovat jeho použití. Kromě
omezeného VIP sektoru nebyla na
tribunách vůbec sedadla, a tak byl
celý stadion pouze k stání. Na stadionu byla zprovozněna hygienická
zařízení jen ve velmi omezeném
rozsahu, a tak se muselo i v tomto
směru hodně improvizovat. I dobové fotografie svědčí o tom, že se
v řadě ohledů jednalo o syrové staveniště. To ovšem na druhou stranu
umožnilo dosáhnout oněch na
současné poměry neuvěřitelných
a – vzhledem k dnešním nesrovnatelně náročnějším bezpečnostním
předpisům a požadavkům (nejen)
FIFA – také nedosažitelných návštěv. Legendární, opětovně vzpomínané finálové potupě brazilského
týmu Uruguayí, „historické národní
katastrofě Maracanazo“, přihlíželo
z tribun stadionu 199 854 oficiálně
platících diváků, odhady však hovoří
až o 210 000 tísnících se diváků. Do
té doby nevídaná, mimořádně sugestivní atmosféra tak obrovského
množství fanoušků, obklopujících
hrací plochu a bičujících statisícovým skandováním hráče i sami
sebe, svědky MS 1950 fascinovala
a udělala z Maracanã naprostou
legendu. Stavebně se pak stadion
dokončoval ještě dalších patnáct let
a zcela hotov byl podle původních
plánů až v roce 1965. Sedadla se na
něm ovšem neobjevila ještě celé
další čtvrtstoletí.
Historie stavebních
úprav stadionu
Maracanã sloužila plné půlstoletí, od roku 1950 do roku 2000,
jako navýsost domácí fotbalová
aréna, výjimku tvoří nemnoho
mezinárodních klubových zápasů.
Samotné Rio de Janeiro má čtyři
kluby v nejvyšší brazilské fotbalové
lize a každý z nich má v Riu svůj
vlastní stadion. S výjimkou klubu
Botafogo, který hraje od roku 2007
na Engenhãu, tj. Estádiu Olímpico
▼ Stadion Maracanã před přestavbou
stavebnictví 06–07/14 55
▲ Legendární atmosféra původních tribun stadionu
João Havelange, pro 47 000 diváků,
se ovšem jedná o relativně velmi
malé stadiony, které dlouhodobě
nemohou nasytit hlad statisíců
fanoušků těchto klubů po přímé
účasti na zápasech svých hvězd.
Stadion Gávea klubu Flamengo
má například kapacitu pouhých
4000 diváků. Na stadionu Maracanã proto probíhaly především
zápasy těchto čtyř klubů v populární
fotbalové lize Campeonato Carioca
státu Rio de Janeiro. Účast na
nich se pohybovala běžně nad
150 000 diváků: rekord stadionu
drží v tomto směru utkání Flamenga s Fluminense, kterému v prosinci 1963 přihlíželo 177 000 fanoušků. Specifickou událost v dějinách stadionu představuje i finále
brazilské ligy v roce 1976, které
vešlo do historie Maracanã jako
Invaze Korintských. Na tento zápas,
v němž domácí klub Fluminense
nakonec podlehl na penalty týmu
Corinthians (viz 1. díl tohoto seriálu
věnovaný Areně Corinthians), tehdy
ze São Paula dorazilo přes 70 000 (!)
fanoušků. Nejvyšší počet návštěvníků vůbec zaznamenala ale Maracanã při zcela jiné příležitosti: koncert rockové skupiny KISS navštívilo
v roce 1983 plných 250 000 osob.
Kromě tribun se ovšem tehdy zaplnila i velká část hrací plochy.
▼ Vizualizace obnovené fasády stadionu
56 stavebnictví 06–07/14
Čas pro první změnu zavedeného
charakteru stadionu nastal až po
roce 1999, v němž se brazilská
fotbalová asociace rozhodla ucházet o pořádání startovního ročníku
nového projektu FIFA, světového
poháru fotbalových klubů Club
World Cup 2000. Volba padla právě
na stadion Maracanã, který se tak
měl po dlouhých padesáti letech
opět stát místem konání významné mezinárodní události. Stadion
se však musel pro tuto příležitost
zrekonstruovat a dovybavit, aby
splňoval požadavky FIFA. Důvodů
pro změnu mýtického chrámu brazilského fotbalu ovšem dozrálo víc:
návštěvy na stadionu už zdaleka
nedosahovaly výše běžné v prvních
třiceti letech od otevření stadionu.
Sociokulturní prostředí Ria i jeho
nejchudších čtvrtí, favel, se postupně proměnilo, nasycenost i velmi
chudých domácností televizory
pronikavě stoupla. Výsledkem se
stal klesající zájem o relativně sice
stále velmi levné lístky, ovšem
do prostředí, které svojí syrovou
zastaralostí přestávalo lákat stále
větší procento potenciálních návštěvníků.
První rekonstrukce Maracanã z let
1999 až 2000 spočívala v sanaci
půlstoletí starých betonových konstrukcí, technickém, hygienickém
a bezpečnostním dovybavení
stadionu a v osazení sedadel na
horním pásu tribun. V důsledku
úprav klesla kapacita stadionu na
cca 103 000 osob, čímž Maracanã
ztratila pozici největší fotbalové
arény světa.
Druhou rekonstrukci podstoupil stadion v letech 2005 až 2007, jako přípravu na hostitelství XV. panamerických her konaných v červenci
2007. Tehdy byla osazena sedadla
i na dolní pás tribun a byla vyměněna část sedadel na horní tribuně.
Celkově na stadionu poprvé vznikly
různé sektory určené odlišným
segmentům návštěvníků, lišící se
cenou a vybaveností. Kapacita stadionu těmito úpravami dále klesla
na cca 82 200 diváků. Na stadionu
bylo přeinstalováno a zkvalitněno
technické a navigační vybavení, mj.
byly osazeny barevné elektronické
výsledkové tabule a velkoplošné
LCD monitory. Hlavním stavebním
příspěvkem se stalo vybudování
nových přístupových ramp pro
vozíčkáře. Celý stadion dostal také
nový nátěr. V rámci „Pan 2007“ na
Maracanã proběhly velmi úspěšně
zahajovací i závěrečný ceremoniál,
několik fotbalových utkání včetně
finále a další události. Právě kvalitním, hladkým uspořádáním těchto
her si Maracanã a Rio de Janeiro
velmi upevnily pozici respektovaných, důvěryhodných kandidátů na
pořadatelství největších světových
sportovních podniků, fotbalového
MS 2014 a Letních olympijských
her 2016.
Koncepční řešení
současné přestavby
Historicky v pořadí už třetí rekonstrukce stadionu Maracanã byla
zdaleka nejzásadnější. Jednalo se
v podstatě o komplexní přestavbu,
při níž toho objemově zůstalo
z původní podoby stadionu z roku
1950 jen málo. Zachována ovšem
zůstala půdorysná dispozice arény
a její hlavní statické schéma dané
ponecháním šedesáti původních
nosných železobetonových pilířů
tvaru stylizované sedmičky obkružujících v pravidelném rytmu
oválný obvod stadionu. Stejná
zůstala v principu i výška arény
a především vzhled její vnější
fasády, protože ten se stal v mezičase chráněnou národní kulturní
památkou. Při všech změnách,
z nichž některé jsou zcela zásadní
a podle nichž by se dalo soudit, že
už jde o jiný, nově vybudovaný stadion, zůstaly ty hlavní, podprahově
vnímané rysy bájného stadionu
Maracanã zachovány, a tím zůstala
do vysoké míry zachována i její
legendární atmosféra a jedinečná
role pro brazilský a koneckonců
i světový fotbal.
Kolem přestavby stadionu a hrozby ztráty genia loci se odehrávaly
bouřlivé diskuze v odborných architektonicko-stavebních kruzích
i na internetových fórech. Přeli se
fanoušci v ulicích Ria i místní politici
v jednacích síních. Jedna věc se
zdá už nyní zcela zjevná: výsledek
přestavby předčil očekávání – od
volby barvy sedadel přes vzdušnou eleganci nového zastřešení
až po špičkové technické vybavení
arény. Naprostá většina hodnocení
je obdivných a nešetří superlativy.
Zdá se, že stará dobrá Maracanã je
v současnosti odkládána do vzpomínek a mediálních archivů snáze
a její zdařilá reinkarnace se dostává
fanouškům pod kůži mnohem
rychleji, než kdo čekal.
Koncepčním záměrem architektů
z Fernandes Arquitetos Associados bylo:
■ všemožně i po přestavbě zachovat výjimečně prožívanou původní identitu stadionu Maracanã;
■ modernizovat všechny stavební
konstrukce při zachování jejich
▼ Vizualizace definitivního návrhu zastřešení
významných a respektovaných
aspektů;
■ z achovat a v detailech také vrátit do původní podoby fasádu
stadionu, s níž je Maracanã
z vnějšku vizuálně identifikována;
■ v ybudovat nové, moderní zastřešení stadionu, které bude
zároveň neviditelné při pohledu
z okolí, a nebude tedy narušovat
původní vzhled stadionu;
■ přestavět tribuny a vybudovat
novou infrastrukturu tak, aby stadion vyhovoval jak požadavkům
FIFA a MOV, tak obecně i nejvyššímu současnému standardu
staveb tohoto typu.
Legislativní nutnost i přesvědčivá
vůle projektantů realizovat tak
zásadní přestavbu při zachování
vnějšího vzhledu stadionu vedly
k náročným, často originálním
technickým řešením a vynutily
si i náročné, inovativní realizační postupy. Náročnost projektu
charakterizovala architekta Cátia
Castro v listopadu 2010 možná
poněkud prostořece: „Máme co do
činění s šedesátiletou veleváženou
dámou. Poněkud nám zastárla
a potřebovala by hned několik
faceliftů… Teď právě jsme třeba
strhli první části železobetonových
tribun a našli jsme v jejich betonu
všude velké trhliny. Už je jasné, že
budeme muset demolovat a znovu
vystavět větší rozsah tribun, než
jsme předpokládali.“
Nový tvar tribun upouští od soustředěných oválů kopírujících základní
tvar obvodu stadionu. Linie jejich
předních řad se mnohem více
přibližují obdélníkovému tvaru hrací
plochy, změnily se prostorové úhly
osazení sedadel a zvětšily rozestupy řad – ze 480 na 500 mm. To vše
s cílem optimalizovat pohledové
úhly a zlepšit únikové možnosti
diváků podle požadavků FIFA.
Následkem úprav se kapacita stadionu opět snížila, tentokrát na cca
78 838 diváků (cca 73 500 při utkáních MS 2014). Jedním z nejnáročnějších současných požadavků na
stadiony, který zároveň dramaticky
determinuje dispoziční a konstrukční uspořádání a tím i jejich stavební
a provozní náklady, je bezpečnostní
požadavek co nejrychlejšího úniku
ze stadionu v případě mimořádné
události (výbuch, požár, teroristický
▲ Vizualizace nového interiéru stadionu Maracanã
útok, nepokoje). Současný požadavek FIFA v tomto ohledu zní 7
minut. Maracanã byla před poslední
přestavbou na neudržitelných
20 minutách, po přestavbě činí
evakuační doba 8 minut i pro ta
nejvzdálenější sedadla.
Nutnost splnit tento požadavek se
stal hlavním důvodem pro výstavbu
osmi nových komunikačních ramp
na stadion: čtyř zcela nových ve
čtvrtinách obvodu stadionu, přiléhajícím uhlopříčně k původním dvěma
monumentálním rampám z roku
1950. Ty byly také zrekonstruovány a navíc doplněny vždy dvěma
novými bočními rampami, které
umožňují kapacitnější a kratší vstup
na stadion a výstup z něj. To vše,
aniž by se měnila fasáda stadionu.
„Je to jako dělat omeletu a nesmět
použít vajíčka,“ vtipkovali architekti.
Na průchozím prstenci kolem
stadionu se v současnosti nachází
292 hygienických zařízení a šedesát kiosků s občerstvením a barů
určených běžným návštěvníkům.
Přístup do sektoru pro VIP je nově
tzv. chodníkem slávy, po nových eskalátorech a novými výtahy. Tento
sektor se dělí na jednotlivé foyery
určené různým skupinám hostů.
I tyto prostory jsou samozřejmě
vybaveny bary, hygienickými zařízeními a společenskými místnostmi. Tyto nové exkluzivní prostory
umožňují přístup ke 110 novým
skyboxům pro VIP umístěným
v pásu centrální oblasti hlediště.
Nové skyboxy nahradily ty původní
z roku 2000 a je z nich ničím nerušený výhled na hrací plochu.
Všechny sítě a další infastruktura
stadionu, jako osvětlení, větrání a rozvody energií, stejně jako
systémy protipožární a bezpečnostní kontroly, jsou kontrolovány
a monitorovány pomocí nejnovější
technologie systémové správy
budovy stadionu.
V okolí Maracanã byly dále již
stabilizovány čtyři velké plochy
pro budoucí parkoviště, všechny
v dosahu do 4 km od stadionu.
Podle požadavku FIFA na nich
bude vybudováno minimálně
Západní
monumentální
rampa
Nová boční
rampa
10 500 parkovacích míst. V partnerství s magistrátem města se
zpracovávají studie dalšího rozvoje
bezprostředního okolí stadionu.
Jedním z cílů je zlepšení dopravní
obslužnosti území a rozvoj zón
pro pěší. Výhledově se mají stavět lávky pro pěší a rampy, které
by propojily areál Maracanã se
severněji položenou čtvrtí Quinta
da Boa Vista.
1560 fotovoltaických panelů
osazených na střešním plášti
Rekonstruované
muzeum stadionu
Maracanã
Čtyři nové
přístupové
rampy
Nové
zastřešení
stadionu
Rekonstruované Jeden ze čtyř Východní
monumentální
nových VIP
obvodové
rampa
vchodů
koridory
▲ Koncepce zkapacitnění přístupu na stadion
▲ Schéma geometrie tribuny po přestavbě
stavebnictví 06–07/14 57
▲ Demolice původních tribun
Demolice původních
tribun a výstavba
nového hlediště
Stavebně nejrozsáhlejší část přestavby Maracanã představovalo
vybudování zcela nového hlediště
stadionu. Místo někdejších dvou
eliptických pásů nad sebou, na
které se vešlo v prvních padesáti letech po otevření stadionu
až 200 000 (stojících) diváků,
má nová Maracanã tribunu jen
jedinou, s výrazně větším sklonem. Takto vytvořené jediné
šikmé hlediště opět obkružuje
celou středovou plochu stadionu
a jeho oficiálně udávaná kapacita
je 78 838 sedících diváků. Nové
uspořádání tribun zajišťuje výrazně lepší a kvalitou rovnoměrnější
výhled z každého místa. Všechna
sedadla jsou nová, efektivněji rozmístěná a mají zvětšené
rozestupy jak mezi řadami, tak
i mezi vedlejšími sedadly. Diváci
se tak mohou lépe pohybovat
▼ Technologie výstavby nové tribuny
58 stavebnictví 06–07/14
hledištěm a mají celkově větší
komfort. Na tribunách je k dispozici 90 míst pro osoby s asistencí,
85 míst pro vozíčkáře a 85 míst
pro obézní diváky. Všechna tato
místa jsou situována v těsné blízkosti přístupových koridorů.
Přestavba hlediště započala demolicí celé spodní tribuny, následovala demolice velké části
horní tribuny. Bouralo se výlučně
strojně, přestože bylo zvažováno –
s ohledem na velký rozsah odstraňovaných železobetonových
konstrukcí – i použití výbušnin,
což by ušetřilo čas i náklady.
Jedním z důvodů, proč se od
řízených miniexplozí upustilo,
byla diagnostikovaná vysoká míra
degradace betonu původních
tribun, jejichž velkou část bylo
třeba integrovat do nové tribuny.
Větší část vybouraného betonu
se odvezla mimo stadion, i tak se
však velké množství betonového
recyklátu uložilo do podkladních
vrstev pod střední, ocelovou část
nové tribuny. Betonářská výztuž
byla odseparována a odvezena
do hutí.
Nové hlediště působí na pohled
jednolitě, po konstrukční stránce
jej však tvoří tři soustředěné ovály,
z nichž každý je staticky i co do použitého stavebního materiálu jiný.
Vnitřní ovál se budoval už v průběhu dobíhajících demoličních prací.
Tato část tribuny spočívá na sledu
radiálně orientovaných železobetonových stěn se schodovitými
temeny, které byly vybetonovány monoliticky na základových
pasech. Na ně se potom axiálně
ukládaly prefabrikované deskové
nosníky tvořící stupnice schodů
hlediště.
Při hledání optimálního podepření středního oválu hlediště
padla volba na ocelovou rámovou
konstrukci, a to především z důvodu úspory času. Ocelové prvky
rámu bylo pochopitelně možné
připravit předem a jejich osazení
na železobetonové základové
patky a montáž na staveništi pak
proběhlo velmi rychle. Zatímco
se na jejich stupňovitém horním
povrchu pokračovalo v pokládání
nosníkových dílců hlediště, zůstalo relativně dost času i místa na
provedení protipožárních nástřiků
prvků rámu zespodu z terénu.
Pro nejvyšší část tribun se využilo
části zachované horní tribuny
původního hlediště. Starý beton
byl v potřebném rozsahu sanován
a na původní schody byly stupně
nového hlediště – v upravené,
nové geometrii – nadbetonovány
monoliticky.
Hrací plocha
Už od roku 1962 měly rozměry
hřiště na Maracanã 110 x 75 m.
Mezi čely tribun a hrací plochou
byl 3 m široký a 1 m hluboký
ochranný příkop. Nově jsou rozměry hrací plochy podle pravidel
FIFA zmenšeny na 105 x 68 m.
Vzdálenost prvních řad tribun
od okraje boku hrací plochy činí
po přestavbě 14,4 m. Vstoupit
na hrací plochu se dá z prostoru
šaten čtyřmi tunely. Na stadionu
je vybudováno celkem pět nezávislých šaten, čtyři pro sportovní
týmy, pátá slouží rozhodčím.
Specifickým problémem, který
se u přestavby Maracanã obtížně
řešil, byla nemožnost vyhovět
doporučení FIFA na instalaci
podtlakové drenáže vody z povrchových vrstev trávníku hrací
plochy. Hladina spodní vody se
nachází totiž jen cca 0,9 m pod
povrchem trávníku a požadovaný drenážní systém potřebuje
hloubku alespoň 1,5 m. Výsledné
řešení, které FIFA akceptovala,
spočívá ve zdvojnásobení běžné
kapacity přirozené gravitační
drenáže a ve vybudování věnce
kapacitních jímacích nádrží po
obvodu hrací plochy.
Obvodový prstenec
fotovoltaických
panelů
Projekt osazení fotovoltaických
panelů na střechu přestavěného
stadionu Maracanã je relativně
malý rozsahem a kromě skutečné úspory elektrické energie jde
při něm pochopitelně o možnost
demonstrovat žádoucí šetrný
přístup k životnímu prostředí na
mimořádně populární, obecně
známé stavbě. Fakt, že je naprostá většina brazilských stadionů
připravených pro MS 2014 pokryta solárními panely, že se na nich
jímá, využívá a recykluje srážková
voda, že se klimatizace nahrazuje
přirozeným prouděním vzduchu
atd., není jen zodpovědnějším
přístupem tamních investorů, ať
už státních nebo privátních, ale
také výsledkem systémových
požadavků FIFA a narůstající potřeby renomovaných architektů
▲ Pohled na rozestavěná tři pásma nové tribuny
a projektantů navrhovat budovy
vyšších užitných parametrů a pochopitelně také za ně získávat
v současnosti široce medializovaná „zelená“ ocenění.
V případě stadionu Maracanã není
ovšem pořádně kam panely dát:
fasáda je památkově chráněna
a střechu tvoří ohybově netuhá,
navíc transparentní membrána.
Zbývá ocelová komůrka obvodového tlačeného prstence sestavená
z nosníkových prvků namáhaných
od zakotvených radiálních kabelů
nesoucích novou střechu kromě
tlaku ještě šikmým ohybem, smykem a kroucením. Německá státní
rozvojová banka KfW financovala
z podnětu investora studii proveditelnosti, v jejímž rámci navrhli
nakonec inženýři z kanceláře profesora Schlaicha optimální uspořádání pásu 1556 fotovoltaických
panelů právě na tomto prstenci. Pro
stadion Maracanã padla volba na
solární panely s polykrystalickými
křemíkovými články. Jejich špičkový výkon činí 330 kWp. Osadit
panely na ocelové nosníky bylo
technicky snadné, panely se však
musely osadit v lehkém odklonu
od svislé roviny a z toho důvodu
chránit před zvýšeným zatížením
větrem speciálními hliníkovými
pouzdry. Tato elegantní pouzdra
zároveň zajišťují nenápadný vzhled
pásu panelů při pohledu na hranu
střechy stadionu z úrovně terénu.
Použily se panely typu YGE 60.
Koncepce nového
zastřešení
Jednou z nejnáročnějších součástí
projektu představovalo nahrazení
původní železobetonové střechy
stadionu novým zastřešením,
které tvoří radiálně pnutá kabelová
konstrukce podpírající membránu
střešního pláště. Toto moderní zastřešení poskytuje zároveň velkou
flexibilitu pro instalaci komponentů
ozvučení a osvětlení stadionu
a mělo by mít životnost více než
padesát let. Krycí membrána je
transparentní a její PTFE materiál
(shodný s Národním stadionem
Maného Garrinchy v Brasílii a Arenou da Amazônia, viz 2. a 3. díl
seriálu) má samočisticí schopnost,
což by mělo při denním světle
dlouhodobě zajistit rovnoměrné prosvětlení stadionu v celém
rozsahu hlediště. Při zachování
památkově chráněného vnějšího
vzhledu stadionu pokryje nová
střecha více než 75 000 sedadel.
Střecha by měla přispět i k ochraně
životního prostředí tím, že umožní
soustředit a následně i opakovaně
využít srážkovou vodu.
Autoři návrhu zastřešení zužitkovali
zkušenosti z předchozích projektů,
především z návrhu zastřešení nového polského Národního stadionu
ve Varšavě. Vzhledem k mimořádnému historickému a kulturnímu
významu stadionu Maracanã byl
při návrhu zastřešení plně respektován axiomatický požadavek zachování původní identity stadionu.
Aby bylo možné zachovat vnější
vzhled původního stadionu, byla
držena výšková úroveň nové střechy co nejníže v úrovni vnějšího
i vnitřního okraje a tvarovala se do
technicky nutných spádů pouze
nad interiérem arény. Statické
schéma navrženého nosného
lanového systému vychází z principu paprskového kola, který tvoří
▲ Umístění pásu fotovoltaických panelů
▲ Schematický řez konstrukcí nového zastřešení
▲ Půdorysné schéma osnovy lan nosného systému zastřešení
jediný obvodový tlačený prstenec
a celkem tři tažené prstence nad
hrací plochou: horní, dolní a vnitřní.
Původní střešní konzolovou desku
oválného půdorysu nahradila nová,
výrazně větší střecha, která je
podpírána v místech zachovaných
nosných železobetonových pilířů.
Analýza původního nosného systému stadionu ukázala, že jeho
konzolové betonové zastřešení už
nevyhovovalo nejen funkčně, ale
nebylo v dlouhodobém výhledu ani
dostatečně bezpečné.
Návrh nového zastřešení tedy
využil existujících ŽB sloupů jako
stavebnictví 06–07/14 59
▲ Dolní a horní vnitřní tažený prstenec zastřešení před vyzdvižením
podpor nové lehké střešní konstrukce, jejímž principem je horizontálně orientované paprskové kolo. Použitá inovovaná
varianta tohoto systému s jedním tlačeným a třemi taženými
prstenci vyrobenými z vysokohodnotných materiálů vedla ke
střeše, která jako by plula bez
tíže nad hlavami diváků. Toto
řešení překonává konvenční systémy zastřešení i co do šetrnosti
k životnímu prostředí. Šedesát
dvojic nosných radiálních kabelů,
paprsků kola, a dalších šedesát
mezilehlých „napínacích“, ztužujících radiálních kabelů, všechny
tvořené svazky předpínacích lan,
je napnuto mezi vnějším obvodem
kola, tzv. tlačeným prstencem,
a třemi taženými prstenci situovanými při vnitřním okraji střechy. Obvodový tlačený kotevní
prstenec tvoří řada šedesáti
ocelových nosníků komorového
průřezu uložených vždy nad
temeny původních obvodových
pilířů prostřednictvím mostních
ložisek. Dvojici mezilehlých tažených prstenců (horní a dolní)
rozpírají ocelové vzpěry kosočtvercového tvaru, tzv. „flying masts“.
Okraje jednotlivých dílů střešní
membrány jsou navěšeny vždy
z jedné strany na horním nosném
radiálním kabelu a z druhé strany
na ztužujícím radiálním kabelu.
Tyto kabely mají ovšem různé
sklony ve vertikální rovině, čímž
vzniká pravidelný rytmus elegant-
60 stavebnictví 06–07/14
ního zvlnění střešní membrány do
tvaru deltoidů, a to včetně úžlabí,
jimiž se jako drenáží svádí srážková
voda k odpadům umístěným při
vnějším obvodu střechy. Přídavné
svislé kabely obě osnovy nosných
radiálních kabelů propojují, vypínají je jako táhla a přispívají tak
k prostorové tvarové stabilitě celého lanového systému. Lehkost
a atraktivita celého schématu jsou
dány vizuálním efektem extrémně
subtilního vnějšího i vnitřního
okraje zastřešení. Koresponduje
to také s celkovým koncepčním
záměrem co nejméně zasahovat
do zachovaných částí stadionu
a co nejméně je namáhat účinky
dalšího zatížení.
Středový otvor v zastřešení má v půdorysu osové rozměry 160 x 122 m
a shodný oválný tvar jako obvodový
tlačený prstenec. Šířka oválného
prstence zastřešení tak má v radiálním směru konstantní rozměr 68 m.
Výška mezilehlého taženého prstence je daná výškou ocelových vzpěr
a činí 13,5 m. Vnitřkem šedesáti
kosočtvercových ocelových vzpěr
prochází okružní pracovní lávka
přístupná z obvodu stadionu čtyřmi
radiálními lávkami. V jejím dosahu
je osazena většina technického vybavení střechy: reflektory, speciální
světlomety k nasvícení hlavní tribuny a hrací plochy, prvky systému
ozvučení a množství instalačních
rozvodů. Pracovní lávky jsou co nejméně nápadné a nenarušují dojem
výjimečné lehkosti střechy.
Montáž nosného
lanového systému
nové střechy
Před vlastní instalací lanového
zastřešení proběhla pečlivá počítačová simulace jednotlivých
montážních stavů a jejich statická analýza. Konstrukce tohoto
typu vyžaduje navíc expertní
posouzení prováděcích možností
a realizovatelnosti navržených
konstrukčních detailů odborníky
na předpínací systémy a hydraulickou napínací techniku.
Realizace nového zastřešení
stadionu Maracanã představovala hned dvojí náročnou výzvu.
Zaprvé proto, že předmontovaná
a v obvodovém prstenci nastražená konstrukce musela být ze
země vyzdvižena najednou včetně všech tří vnitřních tažených
prstenců – takže byla velmi těžká
a tvarově komplikovaná. Zadruhé
proto, že stejného simultánního
uspořádání 2 x 60 napínacích pistolí muselo být užito opakovaně
pro různé fáze napínání lanového
systému, aniž bylo možné je
v mezičase mezi jednotlivými
kroky měnit. To kladlo zvýšené
nároky na jejich spolehlivost.
Vlastní postup zdvižení a napnutí nosného lanového systému
byl poměrně komplikovaný.
■ Systém byl z větší části nejdříve sestaven jako celek na
zemi uvnitř stadionu, a to včetně
spojek a přípravků. Nosné radiální kabely i mezilehlé ztužující
radiální kabely ležely nastraženy
v dřevěných žlabech vedených
po spádnicích na celou výšku
tribun. Jejich vnější konce byly
přes pomocná lanka zataženy do
kotevních otvorů v obvodovém
ocelovém „tlačeném“ prstenci,
a to do 2 x 60 otvorů situovaných
vždy nad šedesáti obvodovými
pilíři a do šedesáti mezilehlých
otvorů.
■ V prvním kroku byla ze země
do výše 30 m zdvižena sestava
horní části lanového systému,
kterou tvořily horní nosné radiální kabely a sdružené kabely
horního a vnitřního taženého
prstence. Celý zdvih byl realizován synchronizovaným zatahováním/napínáním horních nosných
radiálních kabelů šedesáti napínacími pistolemi VSL opírajícími
se o obvodový tlačený prstenec.
V závěru tohoto kroku se napnuté horní nosné radiální kabely
v otvorech tlačeného prstence
zafixovaly.
■ Na všechny horní nosné radiální kabely byly navěšeny svislé
kabely, tj. táhla propojující následně radiální kabely do šedesáti
lanových příhradových nosníků.
Před druhým zdvihem bylo také
do systému namontováno šedesát kosočtvercových ocelových
vzpěr mezilehlého taženého prstence, které ve výsledku propojují
horní a dolní část celého lanového systému, a to včetně okružní
lávky vedené jejich otvory.
■ Pro druhý zdvih se musely
nejdříve zafixované horní nosné radiální kabely opět uvolnit
a popustit mírně zpět. V tomto
stavu na ně byly prostřednictvím
nastražených svislých táhel napojeny dolní nosné radiální kabely.
■ Pomocí šedesáti pistolí se pak
v postupných, synchronizovaných krocích zdvihaly a napínaly
dolní nosné radiální kabely. Tím
mohly být navěšeny na spodní
konce tzv. flying masts sdružené kabely dolního taženého
prstence. Poté byly osazeny
a napnuty mezilehlé ztužující
radiální kabely. Následovalo závěrečné dopnutí dolních nosných radiálních kabelů, kterým
se celý lanový systém vyzdvihl
do výsledné úrovně, a jejich
ukotvení v otvorech ocelového
obvodového prstence.
■ Na závěr byly dopnuty a definitivně ukotveny horní nosné
radiální kabely.
Napínací síly pro jednotlivé radiální kabely nepřekročily 3500 kN.
Celkem se použilo 85 t lan a 270 t
dalšího materiálu a instalovaných prvků. Vše do Brazílie putovalo ze zahraničí. Pro použitý
způsob instalace, pro který se už
vžil výraz „big lift“, bylo použito
4 km kontrolních elektrických
kabelů a 4,5 km hydraulických
rozvodů. Práce na montáži lanového systému zastřešení trvaly
tři a půl měsíce.
V koncepci nového zastřešení
Maracanã jako by postoupil tým
profesora Schlaicha o krok dál
oproti řešení použitému u Národního stadionu Maného Garrinchy
v Brasílii. V Brasílii i na Maracanã
konstrukci střechy podpírá radiální systém předpjatých kabelů napnutých mezi vnějším tlačeným
a vnitřním taženým prstencem,
tedy systém paprskového kola.
Zatímco však v Brasílii je pro
vytvoření prostorové příhradoviny podpírající PTFE membránu
ještě použito tuhých ocelových
profilů, byť maximálně vylehčených, a předepnutými radiálními
kabely jsou nahrazeny jen spodní
pásy jinak tuhých příhradovin,
u stadionu Maracanã už tuhé,
tyčové prvky příhradovin chybějí
úplně. Vše tvoří pouze kabely
z předpínacích lan uspořádané
primárně do šedesáti radiálně
orientovaných „příhradovin“ tvaru papírového draka a ty jsou pak
vzájemně propojeny do jedinečné, tvarově stabilní prostorové
lanové soustavy.
Závěrem nelze než konstatovat, že nové, mimořádně lehké
zastřešení stadionu Maracanã
není jen vysoce efektivním vyřešením náročného technického
úkolu, ale zároveň umocňuje
originalitu této jedinečné stavby
a přispívá k její velkoleposti. Aniž
by jakkoliv rušila, nová střecha
se pne nad stadionem v lehkém
sklonu a její jemné zvlnění je
moderní ozvěnou někdejšího
radiálního členění původní betonové konzoly. ■
▲ Konstrukce nového lanového zastřešení stadionu Maracanã
▲ Detail uložení ocelové komůrky obvodového tlačeného prstence
▼ Zakončení střechy nad hřištěm vnitřním taženým prstencem
stavebnictví 06–07/14 61
▲ Pohled na přestavěný stadion Maracanã a siluetu centra Ria de Janeiro
Přehled hlavních technických údajů stadionu
Rozměry oválu stadionu
295 x 258 m
Celková délka stadionu
318 m
Výška stadionu
37 m
Nové betonové konstrukce
31 500 m3
Nové ocelové konstrukce tribun
7200 t
Zastavěná plocha
203 463 m2
Tíha lan a prvků OK střechy
1000 t
Zastřešená plocha tribun
45 700 m2
Plocha střešní PTFE membrány
46 500 m2
Počet solárních panelů
1556
Maximální výkon solárních panelů
390 kWp
Parkovací místa vnitřní
1000
Parkovací místa venkovní
13 000
Trvalá sedadla
78 838
Kapacita při MS 2014
73 500
Skyboxy pro VIP
110 á 50 m2
Hygienická zařízení
292
Prodejní stánky
60
Velkoplošné výsledkové tabule
4 á 98 m2
Reproduktory
2940
Informační/navigační TV 42“
405
Bezpečnostní kamery
360
Zprovoznění stadionu
17. dubna 2013
Slavnostní otevření
2. června 2013
Cena přestavby stadionu
860 mil. brazilských realů
▲ Stadion Maracanã – přehled hlavních technických údajů
62 stavebnictví 06–07/14
Poděkování
Autor článku v yjadřuje svoji
vděčnost pracovníkům firmy
O debrecht Infraestructura,
jmenovitě Ing. Antoniu Robertu Gaviolimu, řediteli výstavby
stadionu Arena Corinthians,
za zprostředkování návštěv
staveniště stadionu Maracanã
v průběhu roku 2013 a poskytnutí technických a obrazových
podkladů. Návštěvy stadionu
probíhaly v rámci programu
všech tří běhů odborné exkurze Brazílie 2013 uspořádané
společností ČBS Servis, s.r.o.
(nově ACONSE CZ s.r.o.), ve
spolupráci s Českou betonářskou společností ČSSI.
Základní údaje o stavbě
Vlastník stadionu a hlavní
investor přestavby:
stát Rio de Janeiro,
prostřednictvím své
developerské a správní organizace Empresa de Obras Públicas
(EMOP)
Koncepce přestavby a revitalizace arény:
architektonická kancelář Fernandes Arquitetos A ssociados,
São Paulo, jež navrhla
i nový stadion Itaipava
Arena Pernambuco pro
MS 2014 v Recife
Vedoucí architekti:
Daniel Hopf Fernandes, Cátia Castro (kancelář získala za řešení stadionu ocenění
MIPIM Architectural
Review Future Project
Awards 2103 v kategorii Revitalizace)
Statické řešení nových tribun:
COBRAE
Zkoušky stadionu ve větrném
tunelu: německá firma Wacker
Ingenieure, Birkenfeld
Návrh zastřešení stadionu,
supervize montáže:
stuttgartská kancelář
Schlaich Bergermann und
Partner (podobně jako
u Národního stadionu
v Brasílii a Areny da
Amazonas v Manausu, viz 2. a 3. díl), zprostředkovala i nábor kvalifikovaných techniků
z Německa (konzorcium
brazilských dodavatelů
nemělo pro výstavbu
specifické lanové konstrukce dostatek vlastních odborníků)
Návrh fotovoltaických panelů:
Schlaich Bergermann und
Partner, instalace: Light
Esco a EDF, dodavatel:
Yingli Solar (jeden z hlavních sponzorů MS 2014)
Generální dodavatel stavby:
konsorcium Maracanã, tj. Odebrecht S.A.
a Construtora Andrade
Gutierrez (Brazílie)
Subdodávka nového zastřešení stadionu:
německá firma Hightex,
brazilská firma SEPA
Zvednutí a napnutí lanové nosné konstrukce zastřešení:
švýcarská firma VSL Heavy Lifting (ve spolupráci
▲ Interiér a zastřešení nového stadionu Maracanã po dokončené přestavbě
s Schlaich Bergermann
und Partner, Hightex
a VSL Heavy Lifting)
Doba výstavby:
09/2010–05/2013
Náklady na přestavby stadionu:
828 až 860 mil. brazilských realů (374 až 388
mil. USD podle kurzu
z května 2014); konečná
cena přestavby není známa, stejně jako u většiny
ostatních brazilských
stadionů pro MS 2014 –
náklady na přestavbu
stadionu jsou plně hrazeny z veřejných finančních prostředků, 400
mil. brazilských realů
z federálního rozpočtu,
zbytek z rozpočtu státu
Rio de Janeiro, výstavba
je financována zčásti
přímo, zčásti úvěrem
u Brazilské rozvojové
banky BNDES
Autor:
Ing. Vlastimil Šrůma, CSc., MBA,
jednatel firmy ACONSE CZ s.r.o.
inzerce
CENOVÁ
SOUSTAVA
RTS DATA
ucelený soubor podkladů, pravidel a metodických
pokynů pro stanovení ceny stavebního díla
odpovídá prováděcí vyhlášce č. 230/2012 Sb.
k zákonu o veřejných zakázkách
www.cenovasoustava.cz
Svět stavebnictví na dotek
RTS a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz
e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: +420 545 120 210
stavebnictví 06–07/14 63
inzerce
Založení rodinných domů na tepelně
izolačním zásypu z kameniva Liapor
Stručný úvod do problematiky
Geotechnické aplikace keramického kameniva Liapor jsou známé a lety
prověřené v pozemním i dopravním
stavitelství. Spolu s vývojem nízkoenergetických a pasivních domů se aplikace
posunují také do oblasti zakládání těchto typů domů díky dobrým tepelně izolačním vlastnostem kameniva. Založení
rodinných domů na tepelně izolačním
zásypu z lehkého kameniva Liapor je
však vhodné nejen pro nízkoenergetické a pasivní domy.
Součástí obálky nízkoenergetických
a pasivních domů je i spodní stavba –
založení domu. Zásyp z kameniva Liapor
tvoří z hlediska tepelně technického ideální homogenní izolační vrstvu bez tepelných mostů. Zásyp
lze z geotechnickéKONSTRUKČNÍ
DETAIL
ho hlediska navrhovat do tloušťky 1 m.
Tloušťka zásypu 0,5 m je již z hlediska
tepelně technického dostačující pro pasivní dům.
Pro tento účel se využívá kamenivo Liapor frakce 4–8 mm se sypnou
hmotností 350 kg/m3, jehož součinitel
tepelné vodivosti ve vysušeném stavu
je 0,0949 W/m.K. Pro účely výpočtu
součinitele prostupu tepla se používá
hodnota vypočítaná pro 80% relativní
vlhkost podle ČSN 730540-3, která uvádí sorpční vlhkost 3 %, při které
dojde k degradaci součinitele prostupu
tepla na 0,1070 W/m.K.
Na homogenní izolační vrstvě zásypu
z kameniva Liapor se uloží železobetonová základová deska (monolitická či
prefabrikovaná). Konstrukční detail styku s obvodovou stěnou je zobrazen na
obr. 1, obr. 2 vyobrazuje schéma detailu a průběh izoterm. Tepelně technické
posouzení se provádí v souladu s normou ČSN 73 0540-2:2011 Tepelná
ochrana budov – Část 2: Požadavky.
Obecně lze konstatovat, že rodinné domy
s jedním nebo dvěma nadzemními podlažími, které jsou zakládány na homogenní
základové půdě nad hladinou podzemní vody, náleží podle normy Eurokód 7
Navrhování geotechnických konstrukcí do
1. geotechnické kategorie. Pro 1. geotechnickou kategorii platí, že při návrhu lze použít
rutinní postupy, nebo lze návrh provést na
základě srovnatelné zkušenosti v případě,
že riziko porušení je zanedbatelné.
Kamenivo Liapor je dokonce v některých případech vhodné pro zlepšení základových poměrů. To platí především
pro frakci Liaporu 4–8 mm, u které byl
zjištěn kromě vysokých parametrů smykové pevnosti (úhel vnitřního tření) rovněž relativně vysoký deformační modul
po zhutnění.
K významnému zlepšení
NAVRHOVÁNÍ
základových poměrů dochází v případech,
kdy modul deformace Liaporu
Zakládání na tepelně izolačním zásypu z kameniva Liapo
převyšuje
modul
základové
pozemku. V
případědeformace
svažitého pozemku
je nutné navrh
půdy. To má za následek snížení sedání
plošného základu (mezní stav použitelnosti). Vysoké hodnoty úhlu vnitřního
Skladba:
tření u obou frakcí Liaporu, které zpra• nášlapná vrstva podlahy
vidla převyšují stejný parametr pro vět• konstrukční vrstvy podlahy
Skladba:
•• nášlapná
vrstva
podlahy
kročejová
izolace
šinu zemin, zvyšují únosnost plošného
•• konstrukční
vrstvy
podlahy proti radonu
hydroizolace
+ izolace
základu (mezní stav únosnosti). Pro
• kročejová izolace
• ŽB základová deska tl. 200 mm
• hydroizolace + izolace proti radonu
případy zakládání v zeminách vysoce
geotextilie
•• ŽB
základová deska tl. 200 mm
•
t
epelně
izolační
zásyp
–
Liapor
4-8/350
tl.
0,5
m
B. STĚNA
DETAILY PROSTUPU TEPLA - PREFAB.
STĚNA
• geotextilie
plastických,
málo únosných, proseda•• tepelně
izolační zásyp – Liapor 4-8/350 tl.0,5 m
geotextilie
vých,
objemově
nestálých
nebodetailu
pro jiné
Základní skladba je naznačena
v konstrukčním
na předchozí stran
•• geotextilie
drenážní vrstva štěrku tl. cca 150 mm
• drenážní vrstva štěrku tl. cca 150 mm
nezvyklé
a extrémní
základové
podmín(nemusí být použita ve všech případech)
• rostlý terén
Na rostlý
terén
vhodné
uložitEPS,
drenážní vrstvu ze štěrku tloušťky cca 1
120 mm fasádní EPS,
Prefabrikovaná stěna tl. 180
280 jemm
fasádní
• rostlý terén DETAIL 3A
ky kontinuálního
jemm,
nutné
provést
samostatný
statický
vlákna
o hmotnosti
min. 150 g/m
.
z lehkého
kameniva
Liapor.
750 mm tepelně izolační zzásyp
z lehkého
kameniva
Liapor.
KONSTRUKČNÍ
DETAIL
▲
Konstrukční
detail vhodný
nízkoenergetické
či pasivní domy (M 1:20) s popisem skladby
posudek.
Detail
v DWG formátu
je možnépro
stáhnout
na www.zakladani-domu.cz
2
Poté se navrhne potřebná vrstva tepelně izolačního zásypu. Při použití m
tepla U = 0,19 W(m2K), což splňuje rozmezí doporučených hodnot pro p
„Tepelně technické posouzení zakládání“ dále v této příručce. Rozšířen
takové, aby zásyp v úrovni základové spáry byl min. o 600 mm širší po ce
Tsi = -17,00 °C
fRsi = ___
Tsi = -17,00 °C
fRsi = ___
Tsi = 17,61 °C
fRsi = 0,911
Tsi =
fRsi = 1,000
5,00 °C
°C fRsiz =kontinuálního
___
Tsi = -17,00
Na vrstvu kameniva Liapor se navrhne
geotextilie
vlákna
Tsi = -17,00 °C
DETAIL ZÁKLADU
Teplotní pole [°C]
Teplotní pole [°C]
-17,0 __ -13,2
__ -9,5
-13,2 izolační
tepelně
vrstva - kamenivo Liapor
-9,5 __ -5,7
-5,7 __ -2,0
-2,0 __
1,8 __
5,5 __
9,3 __
Dále jsou rozděleny dle výskytu podzemní-17,0
vody, __
a to-13,3
ve dvou hloubkách
__ -9,5
• hloubka podzemní vody 0,2 – 4 m pod -13,3
základovou
spárou
__ -5,8
• hloubka podzemní vody více jak 4 m pod-9,5
základovou
spárou.
5,5
9,3
zakládání na Liaporu
-5,8 __
-2,1
12,8 __
16,6
__ hladiny
Hloubka 0,2 m je tedy maximální možná-2,1
úroveň
1,7 podzemní vo
__
případě zasahovat základovou spáru (v tomto
úroveň
zásypu z ka
1,7případě
5,4
__
větším než 1 m. V takovém případě je nutné
postupovat
9,1 individuálně.
5,4
__ 12,8pro dimenzování
Dále jsou uvedeny také Winkler-Pasternakovy
9,1konstanty
1,8
13,1
▲ Schéma detailu vhodného
pro nízkoenergetické či pa__zakládáním
16,8 průběhu
13,1
orovnání součinitelesivní
prostupu
tepla
na ŽB pasech
(zjednodušený
domy
(Ms klasickým
1:20) a obrázek
izoterm
se zob-výpočet)
__ 20,6
16,8
razením legendy
barev/teplot
souč.prostupu tepla /
typ zakládání
__ 20,3 administrativníc
V případě navrhování tohoto typu zakládání
16,6u bytových,
přistoupit individuálně. Neváhejte kontaktovat výrobce.
klasické zakládání na ŽB pasech
Simulace teplotních polí detailu v programu Area 2009.
U = 0,19 W/(m2K)
U = 0,13 W/(m2K)
mK)
Tepelně-technické
detailu s různými
variantami
materiálů
ŽB monolitická posouzení
deska 0,2 m
ŽB monolitická
deska 0,2konstrukčních
m
tepelně
izolační zásyp
z kameniva
Liapor 0,5 m
tepelná izolace ( = 0,04 W/(mK)) 19,5 cm
je64
uvedeno
od strany
23
této
příručky.
stavebnictví
06–07/14
ŽB monolitická deska 0,2m
tepelně izolační zásyp z kameniva Liapor 0,75 m
0,889
fRsi = ___
Tsi železobetonová
= 18,64 °C fRsideska.
= 0,938Hodnoty sedání
Následně se navrhne monolitická
5,00 °C ŽBfRsi
= 1,000 monolitické d
si = navržení
v kapitole „Hodnoty sedání pro Túčel
základové
jednopodlažní a dvoupodlažní budovy a v obou těchto variantách pro jed
nachází na pozemku.
DETAIL ZÁKLADU
ŽB monolitická deska 0,2 m
tepelná izolace ( = 0,04 W/(mK)) 29,5 cm
Výsledné hodnoty
Lineární tepelná propustnost z interiéru do exteriéru pro celý detail L (W/mK)
0,675
▲ Příklad realizace v Osnici u Prahy v roce 2013 – pozemek před výstavbou
▲ 1. den: výkopové práce
▲ 2. den: zdravotechnika a prostupy pro ostatní sítě
▲ 3. den: navážka drenážní vrstvy štěrku, urovnání, zhutnění (pozn.: štěrkové lože se v zásadě dělat nemusí, pokud není nutné oddrenážovat dno stavební jámy)
▲ 3. den: položení geotextilie
▲ 3. den: navážka kameniva Liapor
▲ 3. den: urovnání a hutnění kameniva Liapor
▲ 3. den: urovnání a hutnění kameniva Liapor
▲ 4. den: pokládka geotextilie
▲ 4. den: bednění a příprava výztuže železobetonové základové desky
▲ 5. den: betonáž základové desky
▲ 5. den: hotová základová deska
Technologický postup při realizaci
zásypu z kameniva Liapor
Před uložením první vrstvy kameniva
Liapor se položí na podloží netkaná
geotextilie nejlépe z kontinuálního vlákna
o hmotnosti minimálně 150 g/m2 nebo
ze střižového vlákna o hmotnosti minimálně 250 g/m2. Vrstvy kameniva Liapor se ukládají po vrstvách 0,3 m až do
dosažení požadované mocnosti vrstvy.
Ke zhutňování se používají vibrační desky. Po dosažení horní úrovně vrstvy se
zásyp z kameniva Liapor překryje opět
netkanou geotextilií s výše uvedenými
parametry. Překrytí zásypu geotextilií je
nutné, aby se zamezilo vniknutí nečistot
do zásypu. Na takto připravenou základovou spáru je možné realizovat základovou desku pro rodinný dům (monolit
či prefabrikát).
V případě, že je nutný pojezd těžší
mechanizace po zásypu (např. u rozsáhlejších ploch), lze práce realizovat
postupem osvědčeným z mnoha geotechnických aplikací – TP MD Vylehčené násypy pozemních komunikací, a to
následovně: po dosažení horní úrovně
vrstvy lze Liapor překrýt vrstvou zeminy
o tloušťce 100–150 mm, nejlépe třídy
G3 G-F nebo S3 S-F, tedy štěrk nebo
písek s příměsí jemnozrnné zeminy, která se následně zhutní. Na tuto vrstvu lze
vjet i těžším hutnicím prostředkem, než
je lehká vibrační deska.
Pro návrh a postup realizace tohoto
typu zakládání je vydána technická příručka, která je dostupná na stránkách
www.zakladani-domu.cz.
Tento příspěvek vznikl v rámci řešení
programu MPO TIP FR-TI4/412.
stavebnictví 06–07/14 65
recenze
text doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc.
Stavby a stavbyvedoucí
Stavební kniha 2014
Publikace s názvem Stavby a stavbyvedoucí
se zabývá konkrétními vybranými stavbami
a problematikou, která je spojena s výkonem
stavbyvedoucího.
Sám nejdůležitější právní předpis
ve stavebnictví, stavební zákon,
uvádí ve svých paragrafech mimo
jiné následující specifikaci role stavbyvedoucího:
Stavbyvedoucí je povinen řídit
provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením
stavebního úřadu a s ověřenou
projektovou dokumentací, zajistit
dodržování povinností k ochraně
života, zdraví, životního prostředí
a bezpečnosti práce vyplývajících ze
zvláštních právních předpisů, zajistit
řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných
požadavků na výstavbu, popřípadě
jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence
staveb technické infrastruktury
v místě stavby je povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury
v místě jejich střetu se stavbou.
Stavbyvedoucí je dále povinen
působit k odstranění závad při
66 stavebnictví 06–07/14
provádění stavby a neprodleně
oznámit stavebnímu úřadu závady,
které se nepodařilo odstranit při
vedení stavby, vytvářet podmínky
pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající
technický dozor stavebníka nebo
autorský dozor projektanta, pokud
jsou zřízeny, a s koordinátorem
bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci, působí-li na staveništi.
Nejen stavbyvedoucí, ale i další
osoby účastnící se výstavbového
procesu jsou pak povinny: bezodkladně oznamovat příslušnému
stavebnímu úřadu a ministerstvu
výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich
příčin, došlo-li při nich ke ztrátám
na životech, k ohrožení života osob
nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám.
Jak z uvedeného vyplývá, je role
stavbyvedoucího ve výstavbovém
procesu významná a odpovědná,
a kdo si roli stavbyvedoucího ještě
„nezahrál“, ten neví, co obnáší.
Vzhledem k tomu, že stavbyvedoucí je svým výkonem zcela
vytížen organizací a provozem stavby včetně různých pravidelných
reportů pro vedení společnosti,
výběrem dodavatelů, respektive
finální rozhodovací rolí, dále řešením běžných provozních problémů
spojených s každou stavbou, jejími
subdodavateli a okolnosti od něj
mnohdy vyžadují také psychologické znalosti, je uvedená publikace
jednou z dalších knih, které lze
doporučit právě pro stavební praxi.
Stavbyvedoucí je, jak se často tvrdí,
manažer, který musí svými znalostmi vést stavbu od jejího zaměření,
respektive osazení do terénu, až
po uvedení do provozu, tedy zajištění všech potřebných dokladů,
aby byla zdárně zkolaudována
a následně provozována. Činnost
stavbyvedoucího je mnohdy vystavena velmi vysokému nasazení
a jak píše ve svém úvodním slově
předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček,
často je okolnostmi vmanipulován
do situací, které nejsou zcela
v souladu s právními předpisy. To
je však ukázka současného stavu
stavebnictví a přístupů k plnění
záměru stavebníka-investora a jeho
cesty k realizaci zisku z provedené
stavební dodávky.
Stavbyvedoucí musí znát vedle
potřebné odbornosti a cenové
politiky také psychologii jedince
včetně vedení kolektivu. V dosavadní praxi jsem zjistil, že stavbyvedoucí a jeho takzvaný realizační
tým může celou stavební firmu
rozvíjet, ale také potopit. Jeho
role je jedinečná již také proto, že
každá stavba je originálem daným
projektovou dokumentací, kde
se vedle různých subdodavatelů
vyskytuje další tým objednatele
(stavebníka, investora), autorského dozoru, technického dozoru
stavebníka a v neposlední řadě
i koordinátora BOZP na staveništi.
Co člověk, to individualita. U funkce stavbyvedoucího se dá říci,
že právě odbornost a praktické
zkušenosti, včetně těch lidských,
při správném uplatnění vytvářejí
ideální pracovní ovzduší na stavbě.
Když je stavbyvedoucí skutečně
dobrým stavbyvedoucím, je to právě on, kdo může svým přístupem
správně vylaďovat jak problémy
způsobené chybami v projektové
dokumentaci, tak subdodavatele
daných kvalit, nebo například ne
právě jednoduché požadavky
stavebníka a k tomu problematický autorský dozor projektanta.
Role stavbyvedoucího je opravdu
jedinečná. Proto se domnívám, že
jakákoliv publikace, která pomáhá
nejen stavbyvedoucím, ale i jejich
úsekovým stavbyvedoucím a mistrům se orientovat v proble-
matice stavění, materiálech či
systémech, technologických postupech a také právních předpisech, je významnou pomůckou.
I když vzdělávání by mělo být na
prvním místě, časové nasazení
a vytížení vyžaduje zejména
značné praktické zkušenosti.
V rámci obsahové struktury publikace je v úvodu zařazen rozbor
českého stavebnictví a bytové výstavby v roce 2013, který podává
ucelený přehled o vývoji stavebních zakázek a cenách v jednotlivých regionech, ale také o zastoupení typu dodávek stavebních
prací od bytových domů o různém
počtu bytových jednotek přes
budovy občanské vybavenosti
až po dopravní a inženýrské stavby. Jedná se o přehled, který
může být pomůckou pro orientaci o situaci v rámci stavebních
aktivit v ČR. Ukazatele podtrhují
a jednoznačně dokládají, že podle
těchto statistických údajů se výkon českého stavebnictví nadále
zhoršuje. Uvedené shrnutí může
být i pomůckou právě pro zvýšený
tlak regionálních stavebních firem
na politické zástupce v daných
krajích, ale také na vytváření soustředěného tlaku na vládu, aby
zajistila příslušné prostředky na
plošný rozvoj potřeb jak krajů, tak
okresů, a tím i pracovní příležitosti
pro stavbaře.
V následující části publikace, jež
se týká výkonu stavbyvedoucího,
je zařazena kapitola s názvem
Odborné vedení stavby – role
stavbyvedoucího z pohledu stavebního řádu. Je jistě dobré, když
si stavbyvedoucí uvědomí, co se
od jeho osoby očekává ve smyslu
právních předpisů. V současnosti
je v tomto směru například kladen
ještě větší důraz na odpovědnost,
neboť nový občanský zákoník
významně chrání tzv. neodborníka proti najatému odborníkovi.
Je také třeba znát právní změny
po novele stavebního zákona
a obsah vyhlášky o projektové
dokumentaci. Stavbyvedoucí se
může svojí neznalostí dostat do
problémů s právními předpisy,
jako například v případě realizace
stavby na cizím pozemku. Na
to, že není dobré opomíjet fungující komunikaci s technickým
dozorem stavebníka, například
upozorňuje čtvrtá kapitola. O vedení stavebního deníku toho již
bylo napsáno dost a vyhláška
o projektové dokumentaci o tomto
stavebním dokladu hovoří také.
Kapitola věnující se stavebnímu
deníku je však jistě přínosná, hlavně
pro začínající stavbyvedoucí. Důležité zkušenosti při zajišťování zařízení
staveniště a zakládání stavby včetně přípojek inženýrských sítí jsou
uvedeny v kapitole šest. Následující
příspěvky z realizace konkrétních
staveb mohou být přínosem pro
obeznámení se s různými typy
staveb, což platí i pro závěrečnou,
třináctou kapitolu týkající se vad
a poruch při jejich provádění. Právě
různorodost uvedených staveb
pomáhá při pochopení a orientaci
v problematice jejich přípravy
a realizace a tím i ke zkvalitnění
výkonu role stavbyvedoucího.
K dokreslení stavební realizace
v ýznamně pomáhá i bohatá
fotodokumentace.
Každá ucelená publikace, která
reaguje na současný stav výstavby,
a to jak na úrovni právních předpisů,
tak konkrétně na úrovni realizační,
tedy předávání praktických zkušeností, je přínosem pro zkvalitnění
výstavbového procesu a také pro
kultivaci všech účastníků stavby,
pokud o to mají zájem. Z mého
úhlu pohledu je příjemné mít ve své
odborné knihovně publikace tohoto
typu, do nichž mohu nahlédnout,
když si potřebuji něco zpětně ověřit, respektive se k něčemu z uvedeného vrátit. Hlavně v odborných
publikacích je větší záruka kvality
jejich obsahu.
Publikaci Stavební kniha 2014 proto
hodnotím pro stavební praxi jako
přínosnou. ■
Stavební knihu 2014 si lze objednat
v e-shopu Informačního centra
ČKAIT na www.ice-ckait.cz.
Autorský kolektiv: Stavební kniha 2014, Stavby a stavbyvedoucí, Praha, IC ČKAIT, 2014, 152 s.,
ISBN 978-80-87438-50-3.
Autor:
doc. Ing. Pavel Svoboda, CSc.,
vedoucí katedry technologie staveb
na Fakultě stavební, ČVUT v Praze
Chrudim městem roku
Historickým městem roku bylo
v nejslavnostnějším tuzemském
prostoru, Španělském sále Pražského hradu, vyhlášeno 17. dubna
2014 město Chrudim. Cenu z rukou ministra kultury Mgr. Daniela
Hermana převzal osobně starosta města Chrudim Mgr. Petr
Řezníček. Toto ocenění je jistě
významné pro všechny občany
Chrudimi, ale je významné
zejména pro pracovníky firmy
První stavební Chrudim a.s.
(pochopitelně i pro jeho členy
ČKAIT a podnik jako člena SPS
v ČR). Firma měla na starosti
konverzi opuštěného klášterního
kostela sv. Josefa na Muzeum
barokních soch. Realizace právě
této stavby výrazně napomohla
městu k získání vzácného ocenění.
„Vybavuji si situaci, kdy jsme
v roce 2012 stáli na takovémto
pódiu v jihokorejském Soulu,
kde jsme získali zlatou cenu za
záchranu a regeneraci památky
kostela sv. Josefa, kterou
jsme přebudovali na Muzeum
barokních soch. Tuto památku
minulý režim odsoudil k záhubě,“
pronesl Mgr. Řezníček ve Španělském sále. Starostovi města,
všem chrudimským občanům
a zejména pracovníkům První
stavební Chrudim a.s. srdečně
blahopřejeme. ■
inzerce
Finále přehlídky řemesel SUSO se blíží
Soutěžní přehlídka stavebních řemesel
již zná vítěze všech postupových kol
letošního 18. ročníku a mílovými kroky
míří do finále, jež se bude konat na zářijovém stavebním veletrhu FOR ARCH
v Praze – Letňanech.
Studenti budou ve finále čelit obtížným
úkolům, které je skvěle připraví na konkurenční prostředí, jemuž se postaví
v praxi. David Surmaj ze společnosti ABF, a.s., tj. organizátora soutěže,
a hlavní porotce Libor Malý hodnotí
18. ročník jako nejnáročnější.
„Partneři, kteří do soutěže poskytují stavební materiál, technologie a produkty,
připravili pro soutěžící úkoly, jež schopnosti mladých řemeslníků opravdu důkladně prověřily. Zvládnout suché zdění
DRYFIX s materiálem POROTHERM,
lepení lícových pásků, stavbu komínu
Schiedel, skelet plotu KB-BLOK, roh zdi
s materiálem YTONG nebo technologii
nanášení šlechtěných omítek LB Cemix, a to vše ve zkrácených časových
intervalech, bylo pro některé příliš. Studentům jsme připravili i obtížnější test,
který prověřil jejich znalosti v oblasti nejmodernějších technologií a postupů,“
říká David Surmaj.
Náročnost projektu a kvalita výuky
Zejména prostřednictvím partnerů roste kvalita i náročnost projektu.
Díky značné obtížnosti praktických
i teoretických úkolů projdou do finále opravdu jen ti nejlepší. „Navíc tím-
to způsobem nepřímo nutíme i školy
a pedagogy, aby nová zadání zahrnuli
do svých osnov, protože chtějí své
studenty na soutěž dobře připravit,“
dodává Surmaj.
Vítězové se uplatní v profesním
životě
Připravenost soutěžících mohou ovlivnit především školy. „Jako porotce
mohu i za ostatní kolegy říci, že jsme
občas museli hodnotit nedokončené
úkoly, což se negativně projevilo na
celkovém bodovém součtu. Připravenost soutěžících mají v rukou školy
a výsledky jejich žáků by pro ně měly
být impulzem do dalších ročníků,“
uvádí Malý. „Finále bude ještě náročnější a já věřím, že mezi soutěžícími
najdeme kvalitní řemeslníky,“ dodává.
Více informací naleznete na stránkách
www.suso.cz.
stavebnictví 06–07/14 67
inzerce
Realizace RD v systému Ytong s využitím
masivní konstrukce střechy Ytong Komfort
V Hamrech nad Sázavou vyrostl od léta
do zimy 2013 nenápadný dvoupodlažní
rodinný dům. Nenápadný v podstatě až
nyní, tedy poté, co dostal klasickou „čepici“ v podobě hladké krytiny a čeká na
finální kabát strukturované vnější omítky. Skoro všechno ostatní, co ukázal
svému okolí v době svého růstu, bylo
zvláštní, výjimečně, nápadné a osobité.
Vše začalo založením na železobetonové desce vybavené trubním vedením pro termickou aktivaci jádra desky,
plovoucí na perimetrické tepelné izolaci.
Tato deska byla navíc navržena v leštěném provedení s vysokou rovinností,
což umožňuje vynechat běžné následující konstrukce podlahy. Z toho vyplývají
tyto bonusy: urychlení výstavby, úspora
nákladů na materiál podlah a v neposlední řadě také lepší přenos tepla na
povrchu konstrukce podlahové krytiny.
Realizace konstrukcí nosných a obvodových stěn 1.NP byly vlastně pro materiál Ytong standardní, pro laika možná
překvapivě rychlé a přesné a až na neviditelné detaily a finesy zcela klasické.
68 stavebnictví 06–07/14
Konstrukce stropu
Návrat k neobvyklým řešením přinesla
konstrukce stropu nad 1.NP, kterou
tvoří systém Ytong Ekonom tloušťky
250 mm. Tento stropní systém se vyznačuje absencí 50 mm silné, běžně
aplikované nadbetonávky, vytvářející
v žebírkové železobetonové konstrukci stropu spolupůsobící betonovou
desku. Ytong Ekonom je navržen tak,
že funkci této desky přebírá zesílený
průřez betonového žebra v tlakové
oblasti, vytvořený díky použití nového
tvaru vložky Ytong Ekonom. Plnost
materiálu Ytong použitého pro výrobu
vložky Ekonom garantuje bezkonkurenční stupeň bezpečnosti v celém
průběhu provádění stropní konstrukce.
Průměrná únosnost jediné vložky Ekonom tloušťky 250 mm změřená v certifikované zkušebně prokázala vynikající
hodnotu 7,2 kN (což odpovídá zatížení
hmotnosti cca 720 kg). To, že dělníci
nemohou konstrukcí v žádném místě
propadnout a nemusí proto provádět
žádná dodatečná opatření, je související bonus, který jistě pozitivně ohodnotí
jak bezpečnostní technici a stavbyvedoucí, tak samotní realizátoři díla. Hlavní výhodu má ovšem profesionál-statik
u počítače.
Vysoká únosnost vložky Ekonom mu
umožňuje umisťovat příčky bez ohledu na polohu nosných žeber. Pouze
v případě vyšších bodových nebo lineárních zatížení je nucen sáhnout po
dodatečném zesílení tahové výztuže,
po zdvojení žeber, či dalším statickém
opatření. Ani v tomto případě však není
zpravidla nucen zpochybňovat únosnost jednotlivých vložek a hledat statická řešení lokálních problémů. V těchto
kritériích se konstrukce stropu Ytong
Ekonom zásadně liší od všech konkurenčních systémů na tuzemském trhu
a jakákoliv podobnost s nimi v tomto
případě mizí.
Další zvláštnost stropu nad 1.NP představuje jeho termická aktivace, jejíž
smysluplnost je podmíněna skutečností, že se jedná o RD v pasivním
standardu, jehož celková tepelná ztráta činí pouhých 2,2 kW. Výkon tohoto
opatření ve výši 0,8 kW je přes svou
„zanedbatelnost“ procentuálně zdatným zdrojem s velmi nízkými náklady.
Schodiště a střešní konstrukce
Bezprostředně následující den po
betonáži stropu se provedla montáž
schodiště Ytong. Schodišťové stupně
jsou předem připraveny na míru podle
dílenských výkresů vypracovaných
společností Xella CZ, s.r.o., na základě
podkladů projektanta a jejich montáž
zabere sehrané dvojici jediný pracovní
den. Schodiště je ihned plně pochozí,
což zásadně zjednoduší komunikaci
mezi 1.NP a 2.NP a zároveň výrazně
přispěje ke zvýšení bezpečnosti práce.
Nadezdívka 2.NP je takřka klasická,
zvláštností je pouze způsob a doba
betonáže ztužujících věnců. Provádí se
současně s betonáží žeber střechy.
Pokud jsme u stropu nad 1.NP zmínili zdánlivou podobnost stropu Ytong
Ekonom se stropy jiných výrobců,
pak konstrukce střechy Ytong Komfort může připomínat pouze jedinou
konstrukci na českém trhu, a tou je
výše popsaný strop Ekonom. Stejně
jako ona nemá spolupůsobící nadbetonávku, což jí v podstatě umožňuje aplikaci v konstrukcích šikmých
střech do sklonu až 40°. Obdobně jako konstrukci stropu Ekonom
ji zvládne běžná, šikovná a ochotná
parta zedníků. Střecha Komfort používá zpravidla vložku tloušťky 200 mm,
která vykazuje únosnost 4,4 kN.
V Hamrech byla navržena se třemi vikýři, což předpokládalo betonáž ve
dvou etapách. V první etapě se betonovala nosná žebra šikmé a centrální
vodorovné části střechy, ve druhé pak,
po dozdění nosných stěn vikýřů, žebra střechy nad těmito vikýři. I tato část
konstrukce byla před betonáží vybavena trubním vedením pro aktivaci jádra
žeber, tentokrát s výkonem 0,6 kW.
Doba provádění masivní střešní konstrukce Ytong Komfort obnášela šest
pracovních dní, což je ve srovnání
s lehkou konstrukcí krovu s přibližně
třemi dny poměrně hodně. Tuto vadu
na kráse však plně kompenzují následné pracovní postupy. Kompletní práce
na vnitřních omítkách zabraly u střechy
Komfort jediný den, zatímco práce na
lehkých podhledech s provedením
bezvadné, vzduchotěsné parozábrany
a pracným broušením zaberou dobu
výrazně delší.
Za konstrukcemi masivních střech
Ytong lze vidět nejen mnoholeté zkušenosti z realizací a provozu u našich
jižních sousedů v zemích bývalé Jugoslávie, ale už i více než desetileté zkušenosti z provozu v ČR. Jejich hlavní
výhodou je vysoká odolnost proti přehřívání, ale také rezistence proti plísním,
houbám a veškerému hmyzu (bez použití zaručeně neškodných přípravků),
vynikající útlum vnějšího hluku a bezkonkurenční ochrana před požárem.
Stavitelům umožní realizaci velice jednoduché konstrukce, s vyloučením komplikovaných lehkých konstrukcí podhledů, bohužel velmi často náchylných na
poruchy. Střecha Ytong Komfort se na
vnitřním líci pouze omítne běžnou sád-
rovou vnitřní omítkou v tloušťce 6 mm.
Při zkoušce těsnosti, která je v rámci programu Nová zelená úsporám
podmínkou dotací pro pasivní domy
ve výši 550 000 nebo 400 000 Kč,
vykazuje excelentní hodnoty, a to bez
nutných korektur. Náš RD v Hamrech
nad Sázavou dosáhl při zkoušce blower door hodnoty 0,25 při prvním měření, čímž otevřel majiteli cestu k čerpání dotace ve výši 550 000 Kč.
Ing. Petr Mareček,
technický poradce, Xella CZ, s.r.o.
Název:Rodinný dům v pasivním
energetickém standardu
Místo stavby: Hamry nad Sázavou
Investor: soukromá osoba
Projekt: Ing. Petr Mareček, Ing. arch.
Vilém Čech
Dodavatel stavby:
Miroslav Pehal, Moravský
Krumlov
Termín realizace:
06/2013–12/2013
Náklady: 2 900 000 Kč, po odečtení dotace 2 350 000 Kč
Konstrukce Ytong
■
Zdivo obvodové Ytong P2-400
tloušťky 300 mm
■ Zdivo nosné Ytong P4-500 tloušťky
250 mm
■ Zdivo příček Ytong P4-500 tloušťky
125 mm
■
Strop Ytong Ekonom tloušťky
250 mm
■
Střecha Ytong Komfort tloušťky
200 mm
■ Schody Ytong
stavebnictví 06–07/14 69
svět stavbařů
19. mezinárodní sympozium Mosty
V rámci doprovodného programu 19. mezinárodního stavebního veletrhu IBF se na konci dubna
2014 konalo v kongresové hale hotelu Voroněž
v Brně mezinárodní sympozium Mosty 2014.
▲ Ing. Václav Mach převzal ocenění za
celoživotní práci v oboru mosty
Odborné sympozium s mottem
Mosty – stavby spojující národy
a generace se pořádalo pod záštitou ministra dopravy Ing. Antonína Prachaře, hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala
Haška a primátora města Brna
Bc. Romana Onderky, MBA.
Pořadatelem akce byla firma
SEKURKON s.r.o.
Sympozia se zúčastnilo přes
čtyři sta odborníků z řad státních orgánů (Ministerstvo dopravy ČR, Státní fond dopravní
infrastruktury, Ředitelství silnic
a dálnic ČR, Správa železniční
dopravní cesty aj.), samosprávy
(krajů, měst a obcí), akademické
obce, projektantů, architektů,
realizačních firem a odborné
veřejnosti.
Součástí programu bylo na osmdesát přednášek zařazených do
čtyř tematických okruhů – Mostní objekty v ČR – financování,
správa a údržba, normy; Mosty v Evropě a ve světě; Mosty
v České republice – věda a výzkum; Mosty v České republice –
lávky a rekonstrukce. Nedílnou
součástí sympozia se stala také
výstava firem.
Na sympoziu se také předávaly diplomy Mostní dílo 2012 v kategorii
Novostavba a v kategorii Oprava
nebo přestavba a dále se udělovala
čestná uznání za celoživotní práci
v oboru mosty. Ocenění za celoživotní práci a aktivitu v oboru mosty získali tito odborníci: Ing. Miroslav Teršel, Jaroslav
Číhal, Ing. Václav Mach, Ing. Ivan
Batal, Ing. Zdeněk Batal.
Mostními díly roku 2012 za realizované nové stavby se staly následující projekty:
■ Lávka pro pěší a cyklisty přes
řeku Jizeru, Semily – Cyklostezka – Z údolí Jizery do údolí
Bobrů
Návrh: Ing. Tomáš Humpal, Ing. arch.
Martin Hilpert, Projektová kancelář
VANER, s.r.o.
Ministr Prachař se sešel
s představiteli dodavatelských firem
Jedním z úkolů, které si vytyčilo
vedení Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR v novém politickém
období, je setkávání, vzájemná informovanost a výměna stanovisek
s politiky a se členy vlády.
Chce se trvale zasazovat o udržování povědomí státních a politických orgánů ohledně postavení
stavebnictví jako důležitého ekonomického pilíře se širokým multiplikačním dopadem a významem
jeho jednotlivých segmentů pro
konkurenceschopnost.
Nová vláda ve svých záměrech,
prezentovaných v programovém
prohlášení, deklaruje snahu o podporu investiční činnosti, změnu
70 stavebnictví 06–07/14
právních předpisů a další opatření,
která by měla napomoci stabilizovat odvětví stavebnictví. K diskuzi
nad těmito základními tématy se
sešli představitelé členských firem
SPS v ČR, které se podílejí na
výstavbě dopravní infrastruktury
s vedením Ministerstva dopravy
ČR a jím řízených investorských
organizací. Vedení rezortu v čele
s ministrem dopravy Ing. Antonínem Prachařem zastupovali
náměstci Mgr. Milan Feranec
a Mgr. Kamil Rudolecký a ředitel
odboru strategie Ing. Luděk Sosna,
Ph.D., dále ředitel ŘSD Ing. Jan
Kubiš, ředitel SŽDC Ing. Jaroslav Kolář, Ph.D., a ředitel SFDI Ing. Tomáš
Čoček, Ph.D. Přítomen byl rovněž
náměstek pro stavebnictví Ministerstva průmyslu ČR Ing. Jiří Koliba.
Ministr dopravy ve svém vystoupení zmínil hlavní priority dopravní
politiky. Je to především dočerpání evropských fondů a příprava
nového rozpočtového období
2014–2020. S tím je neodmyslitelně spojeno zajištění národních
zdrojů, které čerpání fondů podmiňují. Proto má SFDI pro letošní
rok zajištěno 71 mld. Kč a na
rok 2015 činí rozpočtový rámec
85 mld. Kč. Další prioritou je
urychlit investorskou fázi přípravy
staveb, na kterou je v letošním
roce alokováno 3,9 mld. Kč.
Realizace: SDS EXMOST spol.
s r.o.
■ Silnice I/42 Brno, Velký městský okruh Dobrovského B,
most přes silniční rondel Hradecká
Návrh: Ing. Radek Pachl, DOSING –
Dopravoprojekt Brno group, spol.
s r.o.
Realizace: OHL ŽS, a.s., Divize
Mosty
Mostními díly roku 2012 za realizované rekonstrukce se staly
následující projekty:
■ II/610 Brandýs nad Labem,
rekonstrukce mostu evidenční
číslo 610–013
Návrh: Ing. Pavel Němec, Ing.
Michal Chůra, Ing. arch. Ivan Drobný, Pontex, spol. s r.o., DROBNÝ
ARCHITECTS, s.r.o.
Realizace: Metrostav a.s., JHP
spol. s r.o.
■ Ulice Havlíčkova – rekonstrukce mostu U Jánu, Jihlava
Návrh: Ing. Ladislav Huryta, HURYTA s.r.o.
Realizace: Firesta – Fišer, rekonstrukce, stavby a.s. ■
Prezident SPS v ČR Ing. Václav
Matyáš přiblížil neuspokojivou situaci stavebnictví nejen na základě
statistických údajů, ale především
ve světle dopadů na ekonomiku
firem, snižování počtu pracovníků,
neinvestování do vlastního rozvoje
a do potlačeného učňovského
školství.
Pozornost byla věnována rovněž
nutnosti změn právních předpisů.
Diskuze se zaměřila na přípravu
nového zákona o liniových stavbách
a jeho návaznosti na zákon o životním prostředí a procesy EIA i na
stavební zákon. Přítomní se shodli
na potřebě zjednodušení procesů
při majetkoprávním vypořádání
a výkupech pozemků i na nutnosti
dořešení problematiky tzv. dotčené
veřejnosti. To vše má velmi podstatný vliv na průběh přípravy staveb,
dobu realizace, ale i neúměrné
zvyšování nákladů.
K důležitým bodům jednání patřila
informace o konkrétních problémech souvisejících s přípravou
nebo pokračováním některých
významných staveb, např. D3, D8,
D11, D47, R49, Pražský okruh, napojení R52 na Rakousko a dalších.
Ministerstvo dopravy ČR i dodavatelé shodně spatřují problémy
v uplatňování zákona o veřejných
zakázkách, což se odráží v kvalitě
zadávací dokumentace, dumpingových cenách, prosazování dodatečných prací i posuzování kvalifikace.
Nedílnou součástí debaty jsou
správné a odpovídající obchodní podmínky, jejich vyváženost
a vztah k normám FIDIC. Proto bylo
dohodnuto, že expertní týmy, které
se podílely na přípravě obchodních
podmínek pro stavby dopravní
infrastruktury, budou pokračovat
ve své činnosti.
Dalším negativním jevem je pomalý
postup při řešení odvolání uchazečů
u ÚOHS. Jednoznačná shoda panuje mezi vedením rezortu a SPS
v ČR v otázce státní expertizy jako
nástroje komplexního přístupu
k přípravě a realizaci investic.
Ing. Matyáš ocenil pozitivní přístup
ministra a vedení ministerstva
ke vzájemné komunikaci, kterou
dodavatelská sféra dlouhá léta
postrádala. Deklaroval vůli SPS
v ČR obnovit úzkou spolupráci
s vedením Ministerstva dopravy
ČR i jeho investorských organizací
a spolupracovat na přípravě strategických dokumentů. Vyslovil naději,
že stabilní prostředí bude utvářeno
i uváženou personální politikou.
Poohliadnutie sa po 23 rokoch
Stredná odborná škola na Ulici slovenských partizánov v Považskej
Bystrici ako pokračovateľka SOU
stavebného má za sebou viac ako
39ročnú históriu. Najvýraznejším
rozvojom prešla za posledných 23 rokov samostatnej právnej subjektivity.
Škola pripravuje žiakov v stavebných,
drevárskych i autoopravárenských
profesiách. V jej Centre odbornej
prípravy pre stavebníctvo v Považskom Podhradí sa od roku 1996
vystriedalo množstvo odborných
firiem, ktoré poskytli odborné poradenstvo žiakom a pedagogickým
zamestnancom, ale aj záujemcom
z radov stavbárskych profesionálov.
Za obdobie svojej existencie sa vypracovala na modernú školu s vysokým
kreditom v oblasti prípravy mladých
odborníkov pre prax. O jej odborných
výsledkoch sa s uznaním hovorí
nielen v odborných kruhoch na Slovensku, ale aj v zahraničí. Patrili medzi
„prvé lastovičky“ medzinárodnej
spolupráce, odborných výmenných
stáží pedagógov i žiakov, odborných
projektov, počítačového projektovania v stavebníctve, nových stavebných odborov.
Myšlienky odovzdávania najnovších
poznatkov a ich uplatňovanie v praxi
tvoriace podstatu prvého slovensko-nemeckého projektu TZIT v roku
1996 sa tak naozaj napĺňajú. Tak, ako
sa v živote celkom dobre osvedčil
odbor montér suchých stavieb, ktorý
do slovenského odborného školstva
vďaka slovensko-nemeckému projektu od roku 1996 experimentálne
zaviedli pedagógovia tejto školy, a dodnes sa vyučuje. Potešiteľné je aj to,
že jeho absolventi zaznamenávajú významné úspechy na súťažiach nielen
doma, ale aj v zahraničí, najčastejšie
na výstave FOR ARCH v Prahe (Zlatá
hviezda 17. ročníka), Remeslo/Skill
Vysoké Mýto (víťazstvo v odboroch
obkladač a montér suchých stavieb).
Taktiež trojročný učebný odbor strechár vďaka výraznej pomoci Cechu
strechárov Slovenska presviedča
o dobrej príprave víťazstvami počas
výstavy CONECO v Bratislave, ale
aj Stavebného veľtrhu v Brne. Na podujatiu JUVYR v Bratislave, súťažiach
v Žiline, Vyškove i v Brne získavajú
pekné umiestnenia inštalatéri.
Nielen tieto úspechy, ale aj spolupráca s mnohými školami stavebného
charakteru i v zahraničí (Nemecko, Poľsko, ČR), realizácia veľkého
množstva projektov, každoročné
Ministr Prachař prohlásil, že především v úzké kvalitní a odborné
spolupráci a oboustranné informovanosti vidí jedinou cestu vedoucí
ke zlepšení situace v přípravě a realizaci staveb dopravní infrastruktury.
Je pro pokračování takovýchto
setkání, vyzval proto k určení zástupců obou stran, kteří budou
v zahájeném dialogu pokračovat. ■
Autor:
Ing. Pavel Ševčík, Ph.D.,
technický ředitel SPS v ČR
zahraničné odborné stáže prispievajú
k tomu, že o tejto škole sa hovorí ako
o jednej z vlajkových lodi slovenského
odborného stavebného školstva.
Úspešnú cestu dopredu razia aj
v autoopravárenských profesiách,
ktoré učia od roku 1979. Žiaci odborov
autoopravár-mechanik, autoopravárelektrikár sa každoročne zúčastňujú
súťaže AUTOOPRAVÁR JUNIOR
CASTROL, kde zaznamenali pekné
umiestnenie nielen v regionálnom
a celoštátnom kole súťaže, ale
dvakrát sa zúčastnili aj v jej slovenskočeskom finále.
Za uvedenými úspechmi stojí nielen
tvorivá práca pedagógov školy, ale aj
aktívna spolupráca s firmami, cechmi
a profesijnými zväzmi na Slovensku
i v ČR, ktorá ju posúva dopredu. ■
Autorka:
PhDr. Anna Bartoňová,
poverená riadením SOŠ Považská
Bystrica
inzerce
100
95
100
75
95
75
25
5
25
0
5
0
8. ročník odborné konference
konference
PODLAHY
2014
Pořadatel:
Betonconsult, s.r.o.
V Rovinách 123, 140 00 Praha 4
e-mail: [email protected]
Tel./fax: +420/244 401 879
Odborní garanti:
Doc. Ing. Jiří Dohnálek, Csc.
Ing. Petr Tůma, Ph.D.
100
PODLAHY 2014
95
100
23.-24. září 2014
Kulturní centrum Novodvorská, Praha 4
Návrh podlahy, normalizace, věda a výzkum
Betonové podlahové konstrukce včetně průmyslových podlah
Podlahové potěry a mazaniny
Systémy suché výstavby
Podlahy s dřevěnými nášlapnými vrstvami
Keramické a kamenné dlažby včetně lepicích hmot
Textilní podlahoviny
Teraco
Syntetické podlahoviny - nátěry, plastbetony
Tepelné a akustické izolace
Podlahy na terasách, balkonech a v exteriéru
Podlahové topení
www.konferencepodlahy.cz
stavebnictví 06–07/14 71
75
95
75
25
5
25
0
5
0
svět stavbařů
▲ Kostel sv. Kateřiny ve Štramberku z období vrcholné gotiky
Památkou roku 2013 je filiální kostel
sv. Kateřiny ve Štramberku – Tamovicích
Do finále prvního ročníku soutěže Památka roku
se probojovalo třináct památek z celé České
republiky. Památkou roku 2013 se stal kostel
svaté Kateřiny ve Štramberku – Tamovicích.
Sdružení historických sídel Čech,
Moravy a Slezska ocenilo obnovu
kostelíka během konference,
která zasedala počátkem dubna
v Písku. Komisi zaujala symbióza
využití cenné památky po obnově
a spojení duchovní činnosti s dalším společenským vyžitím.
O vzácné kulturní památce nacházející se nedaleko turisty hojně navštěvovaného Štramberku
však mnoho lidí neví. Kostel
sv. Kateřiny stojí na vyvýšeném
břehu říčky Sedlnice při cestě ze
Štramberka do Nového Jičína.
Samotný kostel je vrcholně gotickou stavbou z přelomu 14. až
15. století s pravoúhlým kněžištěm a obdélnou lodí. Do ní se
vchází z venkovní podsíně pravo-
72 stavebnictví 06–07/14
úhlým kamenným portálem v ose
kostela. K jižní straně lodi přiléhá
později přistavěná zděná předsíň
se sedlovou střechou a bedněným štítem s kabřincem. Kostelní
loď odděluje od kněžiště lomený
vítězný oblouk s kamenným ostěním. V ose kněžiště je původní
gotické lomené okno s kružbou.
Na evangelní straně se vstupuje
pravoúhlým gotickým portálem
do úzké plochostropé sakristie,
v níž se dochovalo malé lomené
okénko s kamenným ostěním.
Nad sakristií je roubená oratoř
otevřená do kněžiště dvěma
obloukovými arkádami.
Zkoumáním vzorků dřeva z různých míst kostela se zjistilo, že
krov nad kněžištěm a částí lodi
vznikal v letech 1440 až 1441
a představuje nejstarší stojící
krovovou konstrukci v Moravskoslezském kraji. Věž nad lodí byla
zbudována v roce 1557 a dřevěná
trojramenná kruchta s vyřezávanou balustrádou je datována do
let 1609 až 1610.
Od roku 1935 kostelík chátral.
V roce 2011 se podařilo získat
dotaci z EU na spolufinancování
oprav. Ve fázi generální rekonstrukce byly veškeré poničené
a hnilobou napadené dřevěné
části vyměněny. Celá stavba
dostala novou šindelovou krytinu.
Na vnějších i vnitřních stěnách
byly obnoveny vápenné omítky.
Vchody zabezpečují nové mříže,
dovolující větrání stavby. Bez
rekonstrukce by kostelu hrozila
postupná degradace.
Současně s opravami probíhal
v části lodi a v sakristii záchranný
archeologický průzkum. Zjistilo
se, že kostel stojí na místě star-
šího středověkého pohřebiště.
Uvnitř chrámu i sakristie se tedy
pohřbívalo, a to v několika vrstvách nad sebou, od středověku
až do 17. století.
Po ukončení oprav, s ohledem
na dodržení postupu tradičního
tesařského řemesla při realizaci,
pořádal Národní památkový ústav
v prostorách kostela seminář Tradiční materiály a postupy v péči
o památky, kde byl vyzvednut
ojedinělý přístup jak investora,
tj. Římskokatolické farnosti Štramberk, tak realizační firmy TESLICE
CZ, s.r.o., ze Vsetína.
Celkové náklady na opravu dosáhly
4,8 mil. Kč, z nichž 92,5 % pokryla
dotace Evropské unie. Kostel je
v turistické sezoně otevřen denně,
možná je rezervace na stránkách
www.svata-katerina.cz. ■
Autorka:
Ing. Dagmar Jiskrová,
Biskupství ostravsko-opavské
infoservis
Veletrhy a výstavy
3. 7. 2014
YOUNG ARCHITECT
AWARD 2014
Architektonická soutěžní
přehlídka – uzávěrka
přihlášek
Praha 9, Prosek, ABF
Mimoňská 645
E-mail: [email protected]
www.yaa.cz
8. 9. 2014
YOUNG ARCHITECT
AWARD 2014
Architektonická soutěžní
přehlídka –
vyhlášení nominací
Praha 9, Prosek, ABF
Mimoňská 645
E-mail: [email protected]
www.yaa.cz
16. 9. 2014
YOUNG ARCHITECT
AWARD 2014
Architektonická soutěžní
přehlídka –
vyhlášení výsledků
Praha 9, Prosek, ABF,
Mimoňská 645
E-mail: [email protected]
www.yaa.cz
16.–20. 9. 2014
FOR ARCH 2014
25. mezinárodní
stavební veletrh
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forarch.cz
16.–20. 9. 2014
FOR THERM 2014
5. veletrh vytápění,
alternativních zdrojů energie
a vzduchotechniky
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.fortherm.cz
16.–20. 9. 2014
FOR WOOD 2014
9. veletrh dřevostaveb,
a využití dřeva
pro stavbu
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-wood.cz
16.–20. 9. 2014
BAZÉNY, SAUNY & SPA 2014
9. veletrh bazénů, koupacích
jezírek, technologií a saun
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.vystava-bazeny.cz
16.–20. 9. 2014
FOR WASTE & WATER 2014
9. veletrh recyklace, nakládání
s odpady, technologie vody,
čištění a ekologie
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forwaste.cz
16.–20. 9. 2014
FSDAYS 2014
6. mezinárodní veletrh
nejnovějších trendů v oboru
protipožární a zabezpečovací
techniky, systémů a služeb
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.fsdays.cz
25.–28. 9. 2014
FOR INTERIOR 2014
5. veletrh nábytku, interiérů
a designu
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forinterior.cz
25.–28. 9. 2014
FOR DECOR & PRESENT 2014
5. veletrh dekorací, bytových
doplňků a dárků
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.fordecor.cz
25.–28. 9. 2014
FOR GASTRO & HOTEL 2014
4. veletrh gastronomického
zařízení, vybavení restaurací
a hotelů
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forgastro.cz
23.–25. 10. 2014
FOR LIGNUM 2014
1. veletrh strojů,
zařízení a nářadí
pro dřevozpracující
průmysl
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forglignum.cz
18.–20. 11. 2014
FOR ENERGO 2014
3. mezinárodní veletrh
etnergetiky, elektrotechniky,
elektroniky a automatizace
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forenergo.cz
Odborné semináře
a konference
17. 6. 2014
Když chci stavět rodinný
dům 6 – Jak hospodařit s vodou a využívat obnovitelné
zdroje energie
Seminář pro širokou veřejnost –
Národní stavební centrum s.r.o.
Brno, Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
17.–18. 6. 2014
Odborná způsobilost
fyzických osob k zajišťování
úkolů v prevenci rizik
dle zákona č. 309/2006 Sb.
Akreditovaná zkouška
Praha 1
Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, v.v.i.
Jeruzalémská 9
E-mail:
[email protected]
19. 6. 2014
Dozory při provádění staveb
(požadavky na energetickou
náročnost staveb dle stavebního zákona a dle zákona
o hospodaření energií)
Odborný seminář
Praha 1
Nadace pro rozvoj architektury
a stavitelství
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.stavebniakademie.cz
24. 6. 2014
Když chci stavět rodinný
dům 7 – Jak zajistit financování výstavby a provozní
náklady domu
Seminář pro širokou veřejnost –
Národní stavební centrum s.r.o.
Brno, Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
1. 9.–23. 11. 2014
Dny stavitelství
a architektury 2014
8. ročník oslav DSA
Nadace ABF, Senát PČR,
stavby, školy v ČR
E-mail: [email protected]
www.dsa-info.cz
16.–19. 9. 2014
Soutěžní přehlídka
stavebních řemesel
SUSO
Řemeslná soutěž
Praha 9 – Letňany
PVA EXPO Praha
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www. suso.cz
19. 9. 2014
Dřevěné stavění 2014
9. ročník odborné konference
Praha 9 – Letňany,
PVA EXPO Praha,
Vstupní hala 2
Konferenční sál 4
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forarch.cz/2014/ds
9. 10. 2014
Stavba roku 2014
Vyhlášení titulů
Stavba roku a dalších cen
Praha 1 – Malá Strana
Senát Parlamentu ČR
Valdštejnský palác
Rytířský sál
stavebnictví 06–07/14 73
v příštím čísle
08/14 | srpen
Srpnové číslo je věnováno dopravním stavbám. Pojedná o zrekonstruovaném průjezdu silnice I/30
městem Ústí nad Labem. Fotoreportáž přinese informace o stavu
tunelového komplexu Blanka. Druhý
díl článku o historii pražského metra
se zaměří na obě etapy výstavby
úseku IV.C trasy C. Poutavým tématem budou ukázky historických
podob Václavského náměstí v Praze
a návrhy jeho budoucí koncepce.
Ročník VIII
Číslo: 06–07/2014
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Číslo 08/14 vychází 7. srpna
ediční plán 2014
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
ediční plán 2014
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2014 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
74 stavebnictví 06–07/14
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Obchodní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 357
E-mail: [email protected]
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: MORAVIAPRESS a.s.
Náklad: 32 640 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300505
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
PODLAHA
LEHCE
A LADNĚ
S VYROVNÁVACÍM PODSYPEM
LIAPOR
VYROVNÁVACÍ PODSYP SUCHÝCH PLOVOUCÍCH PODLAH
VYROVNÁNÍ PODLAHY SUCHOU
CESTOU, IHNED POCHOZÍ
SKVĚLÉ TEPELNÉ I AKUSTICKÉ
IZOLAČNÍ VLASTNOSTI
SNADNÁ A RYCHLÁ INSTALACE
Lias Vintířov, lehký stavební materiál, k.s.
357 44 Vintířov, tel. +420 352 324 444, fax: +420 352 324 499
e-mail: [email protected], www.liapor.cz
tínka!
a
t
o
h
é
m
Mily´ s˘éfe
˘ze
,
t
s
o
d
a
r
u
sko
Mám obrov
práci
a
n
˘
l
i
d
í
r
o
p
ínkovi
t
a
t
u
m
é
m
jsi
˘ tááák
iz
t
to
e
J
u.
˘
f
a
novou zir
˘
˘ te
˘
s
je
r
e
˘e má tatínek vec
lehká, z
ohl
m
u
o
n
m
e
y si s
b
a
,
y
l
í
s
u
spoust
mníky.
o
k
a
n
t
á
dlouho hr
mohl
i
˘
s
j
z
y
d
k
,
ím
s
Prosím, pro
˘irafu,
z
t
i
p
u
o
k
i
v
nko
mému tatí
ovat
r
a
d
y
k
a
t
i
m
nemohl bys
poníka?
Tvoje Nina
FLE X-Elektronářadí, s.r.o. · Ví t a Nejedlého 919 · 295 01 Mnichovo Hradiště · [email protected] lex-tool s.c z
ww w.thenewg
iraffe.com
Download

english synopsis - Časopis stavebnictví