2012
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
09/12
stavebnictví
MK ČR E 17014
časopis
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
stavební materiály a technologie
stavba roku: finálová nominace
obnova a restaurování brněnské architektonické ikony
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
Vážení čtenáři,
v první polovině srpna vetoval prezident České republiky Václav Klaus
novelu zákona o hospodaření energií.
Přes okurkovou sezonu tato událost
vzbudila rozruch jen v odborných
médiích či patřičných rubrikách.
V mediálním souboji na poli masmédií
prezidentské veto jasně prohrálo třeba
s celospolečensky zásadním problémem přechylování či nepřechylování
koncovek ženských příjmení.
„Vážená paní předsedkyně, využívám pravomoci dané mi článkem 50
Ústavy České republiky a vracím
Poslanecké sněmovně zákon ze
dne 19. července 2012, kterým
se mění zákon č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií, ve znění
pozdějších předpisů. Zákon mi byl
doručen 27. července 2012,“ napsal
Václav Klaus v úvodu svého sdělení
předsedkyni Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR.
Prezident odůvodnil své veto textem
o deseti odstavcích, v nichž rozhodnutí vysvětluje. Na vyjádření pana
prezidenta reagovali nejen odborníci
z oblasti stavebnictví.
„V souvislosti s těmito požadavky
se v zákoně zavádějí povinné energetické štítky jednotlivých budov,
povinnost zpracovat a předložit průkazy energetické náročnosti budov
a jednotlivých bytů při jejich prodeji,
výstavbě či rekonstrukci a dále povinné kontroly kotlů a rozvodů elektrické
energie a klimatizačních systémů,
a to každých pět let. Zákon zavádí
také energetické audity a posudky,
kvůli nimž vzniknou nové funkce
energetických specialistů a tím nová
administrativní zátěž uživatelů zákona
i státu,“ uvedl Václav Klaus.
Marie Báčová z České komory
autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě tento argument
komentuje: „Povinnost označování
energetickými štítky se týká – a to již
podle současně platného znění zákona o hospodaření energií – výrobků
spojených se spotřebou energie.
Stavba není výrobek. Průkazem
energetické náročnosti budov dokládá stavebník nebo vlastník budovy
splnění požadavků na energetickou
náročnost budovy; tuto povinnost
obsahuje český právní řád s účinností
od 1. ledna 2009. Stejně tak je tomu
u kontroly kotlů a klimatizačních systémů či energetických auditů. Tyto
úkony mohou provádět podle stávající platné právní úpravy energetičtí
experti. Označení této profese mění
novela zákona o hospodaření energií
na energetické specialisty a upravuje
rovněž požadavky na jejich kvalifikaci
a odbornou přípravu.“
Václav Klaus v závěru svého vyjádření uvádí: „Svým pojetím a účelem
se zákon řadí vůbec k těm nejhorším
a svobodné společnosti nejškodlivějším zákonům, o jejichž podpis
jsem byl jako prezident republiky kdy
požádán. Je překvapivé, že takový
zákon předložila tato vláda.“
Miroslav Pech z Hnutí Duha kontruje:
„Zákon by srazil domácnostem
účty za teplo o desítky procent
a snížil naši závislost na fosilních
palivech – na uhelných velkodolech
i na plynu z Ruska. Snad jen uhlobaroni a bossové ruského Gazpromu
mohou být odpůrci tohoto zákona.“
Zatímco první věcný komentář
popisuje, kde všude se pan prezident odchýlil od reality tuzemského
i evropského právního rámce a jeho
terminologie, druhý je výkřikem
do tmy (a možná i ze tmy). Právě
způsob argumentace a znalost
problému odlišuje odborníka od
politického demagoga, čímž samozřejmě mířím na pana Pecha,
ale kdesi hluboko v mé mysli visí
otazník, jestli bych čistě náhodou
netrefil i pana prezidenta.
inzerce
editorial
Hodně štěstí přeje
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
stavebnictví 09/12
3
obsah
6–8
10–14
Stavba roku: finálová nominace
Nádrže v Loukově se specifickým zastřešením
Patnáctku staveb zařazených do finálové nominace soutěže Stavba
roku 2012 charakterizuje slovo rekonstrukce. Téměř polovina
aspirantů na tento titul má ve svém názvu právě tento druh stavby.
Výroba a zvednutí střešních konstrukcí nádrží na pohonné hmoty
v Loukově byla nejzajímavější částí jejich výstavby. Skořepinové kopule
o průměru 48 m bylo třeba zvednout do dvacetimetrové výšky.
20–27
62
Obnova a restaurování vily Tugendhat
Anketa mezi členy SPS v ČR
Obnova jedné z nejvýznamnějších světových architektonických
památek se v projektové fázi rodila jen velmi těžko. Výsledek ovšem
odpovídá profesionálnímu a někdy až pedantskému přístupu autorů.
Svaz podnikatelů ve stavebnictví se v anketě mezi svými členskými
firmami zabýval porovnáním vývoje stavebnictví mezi roky 2011
a 2012.
Akademie České rady pro šetrné budovy
Zájemci o šetrné stavebnictví budou mít od září k dispozici nový
vzdělávací program Akademie České rady pro šetrné budovy.
Mezi vyučujícími jsou špičky z praxe i akademické sféry. Takto
koncipovaný program bude v tuzemsku nabízen poprvé.
Vzdělávací program je rozložen do čtyřiceti vyučovacích hodin,
které jsou rozděleny do pěti modulů, od úvodu přes ekonomiku,
energetiku a materiály až po komplexní certifikace budov. Na
závěr jsou zařazeny exkurze do šetrných budov.
Mezi vyučujícími jsou například: RNDr. Václav Cílek, CSc.,
z Geologického ústavu AV ČR, prof. Ing. arch. Karel Maier,
CSc., proděkan Fakulty architektury ČVUT, doc. Ing. Renáta
Heralová, Ph.D., z katedry ekonomiky a řízení ve stavebnictví,
ČVUT, Ing. Leoš Vrzalík, člen představenstva společnosti
4
stavebnictví 09/12
SKANSKA a.s. nebo Ing. Martin Skalický, předseda představenstva nemovitostního fondu REICO České spořitelny.
Vzdělávací program bude nabízen v tříměsíčních bězích. První běh začíná již v září. Výška školného je 16 000 Kč za celý
program nebo přiměřená alikvotní část za jednotlivé moduly.
Akademie bude probíhat v prostorách soukromé vysoké školy
architektury ARCHIP v Praze – Holešovicích.
Více informací o vzdělávacím programu najdete na:
www.czgbc.org/akademie.
09/12 | září
49 Nízkoenergetické domy
a kvalita vnútorného prostredia
Dr. techn. Ing. arch. Roman Rabenseifer
Ing. Alena Benešová
Ing. Patrik Füle
54 Využití recyklovaných šedých
odpadních vod v budovách
Ing. Bohdan Víra, CSc.
60 Akustické vlastnosti systémů ETICS:
připravované požadavky a jejich ověřování
Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.
3 editorial
4 obsah
stavba roku
6 Stavba roku 2012 – finálová nominace
10 Výstavba skladových kapacit – Loukov
realizace
16 Pardubický Kosatec jako sudoku
téma: stavební materiály a technologie
20 Obnova a restaurování vily Tugendhat:
východiska, přístup a výsledek
Ing. arch. Marek Tichý
Ing. Vítek Tichý
28 Nařízení pro stavební výrobky v detailech
Ing. Jiří Sobola
32 Další rozvoj Eurokódů a souvislosti
s nařízením č. 305/2011
Doc. Ing. Jana Marková, Ph.D.
36 Technické normy pro stavební výrobky
a jejich použití ve stavebnictví – I. díl
Ing. Zuzana Aldabaghová
40 Podmínky pro energeticky
úsporné domy v České republice
Doc. Ing. Josef Chybík, CSc.
62 svět stavbařů
68 historie
72 firemní blok
82 infoservis
90 v příštím čísle
foto na titulní straně: vila Tugendhat v Brně, Tomáš Malý
inzerce
Vidíme věci jinak.
Unikátní ocelové konstrukce
navrhujeme kreativně a ekonomicky.
Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru ocelových
konstrukcí umožňují k Vašim přáním přistupovat kreativně
a zároveň ekonomicky.
Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, vlastním
výrobním závodem a technickou kontrolou na nejvyšší úrovni.
Spoléhejte na profesionály v oboru.
NÁVRH
Zimní stadion, Chomutov
DODÁVKA A MONTÁŽ
Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové
SPOLEČNOST
JE ŘÁDNÝM
ČLENEM ČAOK
ŘÍZENÍ STAVEB
Konstrukce rozhledny
Velký Kamýk, Písek
DIAGNOSTIKA
Stanice metra Střížkov, Praha
EXCON, a.s.
Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9
Hangár, letiště Ostrava - Mošnov
Tel.: +420 244 015 111
Fax: +420 244 015 340
ELENZ - zauhlování, Ledvice
[email protected]
www.excon.cz
stavebnictví 09/12
5
stavba roku
text redakce | foto www.stavbaroku.cz
Stavba roku 2012 – finálová nominace
Vyhlášení finálové patnáctky soutěže Stavba
roku patří tradičně prvnímu týdnu v září.
Letošním heslem nominačního kola je bezpochyby slovo rekonstrukce.
Hned šest staveb v nominované
patnáctce nese název rekonstrukce
a navíc je tu ještě těžní věž Kukla
v Oslavanech, v jejímž případě jde
o konverzi. Samozřejmě to není
shoda náhod, ale odraz investičního potenciálu české privátní sféry
a hlavně protirůstových opatření
vlády ČR ve stavebnictví. To dokumentuje i jediná finálová účast
stavby dopravní, která je navíc
svým významem spíše regionální.
Dalším spíše smutným faktem je
jediný finálový zástupce bytové
výstavby – pasivní bytová vila Pod
Altánem, která je z projektového
i technologického hlediska velmi
zajímavá.
Všechny nominované stavby jsou
samozřejmě velmi atraktivní a kvalitní, například krásná rekonstrukce
brněnského planetária, ale letošní
ročník soutěže Stavba roku, stejně
jako minulý, dokumentuje každoroční pokles investičního potenciálu
stavebnictví v České republice. ■
▲ Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem – autor: AB ATELIÉRY f.o.,
Aleš Brotánek (AO, vedoucí projektant), Jan Praisler; projektant: STARÝ
A PARTNER s.r.o.; AO, stavbyvedoucí: Jozef Košarišťan; dodavatel: KONSTRUKTIS, a.s.; investor a přihlašovatel: JRD s.r.o.
▲ Rekonstrukce františkánského kláštera v Hostinném – autor: Libor
Sommer; AO, vedoucí projektant: Jan Chaloupský; AO, stavbyvedoucí:
Jaroslav Heran, Jan Vachutka; dodavatel a přihlašovatel: Metrostav a.s.;
investor: město Hostinné
▲ Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov – autor technického řešení, dodavatel a přihlašovatel: Metrostav a.s.; projektant:
ARTECH spol. s r.o.; AO, vedoucí projektant: Miroslav Kroupa; AO, stavbyvedoucí: Ladislav Michálek; investor: ČEPRO, a.s.
▼ Centrum technického vzdělávání v Ostrově – autor: A69 – architekti s.r.o.,
Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, Tomáš Koňařík; projektant: RECONSTRUCTION s.r.o.; AO, vedoucí projektant: Václav Bittman;
AO, stavbyvedoucí: Tomáš Slepička; dodavatel: Sdružení CTV Ostrov,
Metrostav a.s. (přihlašovatel), Tima, spol. s r.o., BAU-STAV a.s.; investor:
Střední průmyslová škola Ostrov
▼ Servisní tréninkové centrum – Service Training Center ŠKODA AUTO
a.s., Kosmonosy – autor: ATELIER TSUNAMI s.r.o., Michal Ježek, Ivo Balcar,
Aleš Krtička; architektonické řešení: 5. NP – Master of Art Jozef Kabaň,
Škoda auto a.s.; projektant: S-projekt plus, a.s.; AO, vedoucí projektant:
Zdeněk Hřib; AO, stavbyvedoucí: Lukáš Zelený; dodavatel a přihlašovatel:
Metrostav a.s.; investor: ŠKODA AUTO a.s.
6
stavebnictví 09/12
inzerce
▲ Fabrika hotel – autor: OK PLAN ARCHITECTS, s.r.o., Luděk Rýzner, František Čekal, Marcela Susedíková, Pavel Hanzlíček; dodavatel: Podzimek
a synové s.r.o.; investor: MHA, s.r.o.; přihlašovatel: Podzimek a synové s.r.o.
NECHTE SE
UNÉST...
▲ Přírodovědné exporatorium – rekonstrukce a dostavba hvězdárny
a planetária Mikuláše Kopernika v Brně – autorizovaný inspektor:
Brněnské komunikace a.s.; AO, vedoucí projektant: RUDIŠ – RUDIŠ
architekti, s.r.o., Martin Komárek, Alena Stehlíková, Martin Rudiš; AO,
stavbyvedoucí: Ing. Petr Kadič; dodavatel a přihlašovatel: Skanska a.s.,
divize Pozemní stavitelství, závod Brno; investor: statutární město Brno
... novou deskou
s konzolovým zatížením až 80 kg.
▲ Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků a polotovarů pro
strojírenský průmysl – rychlokovací stroj, Ostrava – Vítkovice – autor:
ARS VÍTKOVICE s.r.o., Milan Šraml, Jan Malík; projektant: VL Servis s.r.o.;
AO, vedoucí projektant: Milan Šraml; AO, stavbyvedoucí: Tomáš Pluta;
dodavatel: STRABAG a.s., VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s.; investor
a přihlašovatel: VÍTKOVICE, a.s.
▼ Rekonstrukce zimního stadionu v Jičíně – autor: BFB – studio, spol. s r.o.,
Miloš Mlejnek, Antonín Buchta, B.B.D., s.r.o., Pavel Bejček, Radek Jiránek, město
Jičín (investor); projektant: B.B.D., s.r.o.; dodavatel a přihlašovatel: VCES a.s.
RigiStabil je konstrukční sádrokartonová deska nejen do
dřevostaveb. Jedinečný stavební materiál, který lze na stavbách
všestranně použít. V kombinaci se sádrovláknitou deskou
Rigidur je určena pro nosné obvodové stěny dřevostaveb.
Nosné i nenosné příčky s opláštěním deskami RigiStabil.
S deskou se řeší konstrukce se zvýšenými požadavky na
mechanickou, protipožární odolnost iv prostorách se zvýšenou
vzdušnou vlhkostí. Nižší hmotnost desky a ekonomickou
výhodnost ocení realizátoři i investoři.
Centrum technické podpory Rigips,
Tel.: 296 411 800, E-mail: [email protected],
www.rigips.cz
stavebnictví 09/12
7
▲ Silnice I/9 Líbeznice – obchvat – autor: PRAGOPROJEKT, a.s., Zdeňka
Heroldová (AO, vedoucí projektant); AO, stavbyvedoucí: Petr Škvařil,
Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s.; dodavatel: sdružení I/9
Líbeznice – obchvat; investor: Ředitelství silnic a dálnic ČR; přihlašovatel:
PRAGOPROJEKT, a.s.
▲ MAIN POINT KARLIN v Praze – autor: DaM spol. s r.o., Jiří Hejda, Petr
Malinský, Richard Doležal; projektant: AED project, a.s., Ivan Hodek;
AO, stavbyvedoucí: Vlasta Jelínek, PSJ, a.s.; dodavatel: PSJ, a.s.;
investor: PSJ INVEST, a.s. (přihlašovatel), Main Point Karlín, a.s.
▲ Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova v Praze –
autor: architekt Prof. Dipl.-Ing.Ernst Hoffmann, Ziviltechniker GmbH; projektant: Plan & Bau ČR spol. s r.o.; AO, vedoucí projektant: Martin Kovařík;
AO, stavbyvedoucí: Jan Bína; dodavatel a přihlašovatel: PP 53, a.s.;
investor: Stavební a inženýrská společnost, spol. s r.o.
▲ Rekonstrukce hotelu Gomel, České Budějovice (získala cenu Svazu
podnikatelů ve stavebnictví v ČR) – autor: ATELIÉR KROČÁK – architekt;
projektant: K4 a.s. (HIP: Ing. Jan Korbut); AO, vedoucí projektant: Jaromír
Kročák; AO, stavbyvedoucí: Libor Kocman; dodavatel: PSJ, a.s.; investor:
Vigano, a.s.; přihlašovatel: Czech Property Investments, a.s.
▲ Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy TV Nova, Praha –
autor: NIMBUS Architects s.r.o., Jitka Dvorská (AO, vedoucí projektant),
Markéta Veselá, Ondřej Strejček, Tereza Cihlářová; projektant: Origon spol.
s r.o.; AO, stavbyvedoucí: Zdeněk Štěpánek; dodavatel: TORUS Příbram
s.r.o.; investor: CET 21 spol. s r.o.; přihlašovatel: NIMBUS Architects s.r.o.
▲ Zpřístupnění kulturní památky těžní věže dolu KUKLA v Oslavanech –
autor: Břetislav Hetmer; projektant: INTERPLAN – CZ, s.r.o.; AO, vedoucí
projektant: Břetislav Hetmer; AO, stavbyvedoucí: František Pažourek;
dodavatel a přihlašovatel: JMA stavební, spol. s r.o.; investor: STROJÍRNA
OSLAVANY, spol. s r.o.
8
stavebnictví 09/12
HLASUJTE!
2. Rekonstrukce františkánského kláštera v Hostinném
17. Rekonstrukce zimního stadionu v Jičíně
Vypisovatelé:
NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČESKÉ REPUBLIKY
SVAZ PODNIKATELŮ VE STAVEBNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE
ECONOMIA, a. s., ČASOPIS STAVITEL
Partnerská záštita: ČESKá KOMORA AUTORIZOVANýCH
INžENýRŮ A TECHNIKŮ ČINNýCH VE VýSTAVBě
3. Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov
20. Silnice I/9 Líbeznice – obchvat
36. MAIN POINT KARLIN
HLASUJTE
O CENU
VEŘEJNOSTI
od 6. 9. do 4.10. 2012
www.stavbaroku.cz
6. Centrum technického vzdělávání Ostrov
37. Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní
budova
Najdete nás také na Facebooku!
Soutěž je vypsána pod záštitou: předsedy Senátu Parlamentu
České republiky, primátora hlavního města Prahy, ministra životního prostředí,
ministra pro místní rozvoj, ministra dopravy
Generální partner Stavby roku:
7. Servisní tréninkové centrum – Service Training Center
ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy
Partneři Stavby roku:
40. Rekonstrukce hotelu Gomel, České Budějovice
8. fabrika hotel
47. Rekonstrukce a přístavba administrativní
budovy TV Nova
Partneři Dnů stavitelství a architektury:
Mediální partneři Stavby roku:
12. „Přírodovědné exploratorium“– rekonstrukce a dostavba hvězdárny a planetária Mikuláše Kopernika v Brně
52. Zpřístupnění kulturní památky – těžní věže
dolu KUKLA v Oslavanech
16. Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků
a polotovarů pro strojírenský průmysl – rychlokovací stroj
53. Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem
stavba roku
text Ing. Ladislav Michálek | grafické podklady archiv Metrostav a.s.
▲ Pohled na dokončené zásypy nádrží
Výstavba skladových kapacit – Loukov
Společnost ČEPRO dokončila výstavbu nových
skladovacích prostor ve svém areálu Loukov
(okres Kroměříž). Tanky, které postavila stavební
společnost Metrostav a.s., se začaly plnit palivem
v květnu 2011 a zkušební provoz byl úspěšně
ukončen v prosinci 2011. Nové nádrže v Loukově
rozšířily celkovou skladovací kapacitu ČEPRO o 8 %.
Místní areál je největší svého druhu v České
republice. Nádrže zlepší skladovací možnosti na
Moravě a sníží nároky na přepravu pohonných
hmot po místních silnicích.
Kromě čtyř nádrží byla součástí
výstavby také spojovací technologická chodba, čerpací stanice,
trafostanice, rozvodna, potrubní
trasy, hasicí a bezpečnostní systémy, komunikace a související
stavební a provozní soubory. Výstavba velkokapacitních nádrží byla
zahájena v roce 2008. Každá z nich
má vnitřní průměr 47,80 m a výšku
k vrchlíku střechy 27 m. Nádrže
jsou zapuštěné do hloubky 12 m
a přesypané zeminou. Střechu
každé nádrže o hmotnosti 1450 t
tvoří kopule ve tvaru kulového
vrchlíku se vzepětím 4,79 m. Byla
vybetonována na dně nádrže
10
stavebnictví 09/12
a následně pomocí hydraulického systému vyzvednuta o 20 m
výše. Průměrná rychlost zvedání
činila 500 mm za hodinu, celé
zvednutí trvalo 4–5 dní včetně
monitorovacích měření. Rozměry
i konstrukčním řešením se jedná
o ojedinělé dílo. Pro stavbu bylo
přemístěno zhruba 300 000 m³ zeminy, která byla zpětně použita pro
zásypy nádrží. Zeminová konstrukce byla protkaná cca 500 000 m²
geosyntetických rohoží, aby se
dosáhlo rovnoměrných tlaků na
stěny nádrží, jejichž vrcholy jsou
skryty pod zeminou. Nad zemí jsou
vidět jen čerpací stanice, rozvod-
na, potrubní produktové rozvody
a drobné související konstrukce.
Urbanistické
a architektonické
řešení
Stavba zahrnuje čtyři podzemní
nádrže o objemu (k maximální hladině) 36 123 m3, jež jsou z bezpečnostních důvodů plněny na 97 %
svého objemu, tj. na provozní
skladovací kapacitu každé z nádrží 35 000 m3. Celkem se jedná
o 140 000 m3 skladovaných pohonných hmot. Dokončená stavba
navazuje na stávající skladové kapacity již umístěné na zalesněném
pozemku uvnitř areálu. Z hlediska
architektonického řešení bylo prioritou maximální začlenění stavby
do terénního reliéfu. Nádrže jsou
podzemní, s celoplošným vegetačním pokryvem (travním porostem). Podle konfigurace terénu je
místně (v návaznosti na provozní
komunikace) provedeno opevnění
strmých svahů gabionovou konstrukcí. Z terénu vystupují pouze
přístupové části budov úložiště
(portál vyústění podzemní techno-
logické chodby) a dále nadzemní
provozní budovy čerpací stanice,
rozvodny a strojovny stabilního
hasicího zařízení (úložiště hasební
látky). Tyto budovy odpovídají
průmyslovému charakteru areálu,
důraz byl kladen na jednoduchost
řešení. Stavba zahrnuje přístupové
(provozní) asfaltové komunikace,
jež jsou objízdné.
Založení nádrží
Předkvartérní podloží je tvořeno
třemi typy zemin (hornin), na jejichž
základě byly definovány rajóny:
I. – jílovce, II. – pískovce a III. – střídání jílovců, prachovců a pískovců.
Úroveň základové spáry stavební
jámy v celém plošném rozsahu do
tohoto podloží zasahuje.
Na základě podrobnějšího zkoumání geologické stavby území
a provedení výpočtů bylo rozhodnuto o umístění nádrží především
v rajónech II. a III. Posunutí nádrží
do rajónů II. a III. umožnilo plošné
založení nádrží na štěrkopískovém
polštáři. Rozdíl v deformačních
charakteristikách a únosnosti hornin charakterizujících rajóny II.
▲ Příčný řez nádrží
a III. je mnohem nižší než mezi
rajóny I. a II. Nádrže na tomto rozhraní budou sedat nerovnoměrně,
nicméně toto diferenciální sedání
bylo řešitelné v rámci plošného
založení všech čtyřech nádrží.
Cenou za toto uspořádání bylo
přiblížení stavby k okraji pozemku
a nutnost pilotově zajistit stavební
jámu v části jejího obvodu.
Mocnost roznášecího štěrkopískového polštáře byla definována
na základě výpočtu sedání nádrže.
Pro dimenzování štěrkopískového
polštáře i pro dimenzování vlastní
základové desky byly zohledněny
možné zatěžovací stavy v průběhu
životnosti konstrukce:
■ z atížení základové desky od
vlastní tíhy konstrukce (včetně
přenosu sil ze střechy a jejího
zeminového pokryvu do základové desky);
■ hydrostatický tlak kapaliny v nádrži (včetně stavu plné, ale
nezasypané nádrže, ke kterému
dojde při zkoušce těsnosti);
■ její kolísání během provozu.
Zajištění stavební jámy pilotovými stěnami
V části staveniště se stavební
jáma přibližuje k okraji pozemku
investora až na minimální vzdálenost 11 m. Jednou ze zadaných
podmínek návrhu bylo, že stavba
nesmí zasahovat na okolní cizí
pozemky (ani pod zemí, např. kotvami). To vedlo k návrhu zajistit
stavební jámu pomocí zdvojené
pilotové stěny. Přední pilotová
stěna (tvořící obrys stavební
jámy) má v délce cca 173 m největší hloubku pilot 28 m.
V části, kde se okraj pozemku
přibližuje nejvíce pozemku sousednímu, je doplněna druhá pilotová
stěna. Ta není kotvená a podle
tohoto omezení byla dimenzována
z hlediska délky pilot a způsobu
vyztužení (atypický armokoš).
Železobetonové
konstrukce
Statické působení
Před vlastní projektovou činností
byla provedena podrobná studie
statického chování nádrže, zabývající se spojením styku základové
desky a stěny. Pro možné druhy
spojení stěny a desky (vetknutí,
posuvný kloub, neposuvný kloub)
bylo na základě velikosti statických
veličin rozhodnuto jako nejvhodnější realizovat spojení ve formě
neposuvného kloubu s tím, že aby
bylo možné vnést předpětí do stěn,
podepření stěn je posuvné ve vodorovném směru. Studie prokázala, že pro zachycení účinků zatížení
bylo nutné stěny zkonstruovat jako
předpjaté v obou směrech.
Samostatnou kapitolou v době projektování se stalo zatížení od zásypů zeminou stěn okolo nádrží, kdy
vlivem malé vzdálenosti mezi nimi
navzájem, zajištění stavební jámy
kotvené pilotovu stěnou a vlivem
tvarů zásypů by mohlo docházet
k nerovnoměrnému namáhání stěn
zemním tlakem.
Doprojektování zásypů probíhalo
po dokončení nosné konstrukce
nádrží a jako finální verze byla vybrána varianta zásypů z geosyntetik
s trvalou mezerou mezi nádrží a zásypem v tloušťce 0,3 m. Mezera
má zajistit dostatečný prostor pro
volné deformace zásypu.
Postup výstavby
Výstavba vlastních betonových
nádrží sestává ze tří základních
částí – základová deska, válcové
stěny a kopule střechy. Všechny
části jsou z předpjatého betonu. Při
výstavbě čtyřech nádrží byl volen
postup tak, aby stavba probíhala
plynule a jednotlivé technologie
se přesouvaly vždy postupně na
další nádrž.
Po předepnutí základové desky
následovala betonáž stěn, včetně
osmnácti kusů konzol pro zvedání.
Poté se realizovala skořepina na
bednění umístěném na základové
desce uvnitř nádrže, předepnul
se její obvodový věnec dvěma
19lanovými kabely a následně se
skořepina odbednila mimo oblast
věnce. Následovalo předepnutí
vodorovnými a svislými kabely stěn
a začalo synchronizované zvedání
skořepiny o váze 1450 t. Po dokončení zvedání se mezi konzolami
doplnil spřahující věnec. Konzoly,
věnec skořepiny a stěny vzájemně
propojuje betonářská výztuž. Po
betonáži věnce se spřahující věnec definitivně připnul ke stěnám
pomocí 5 x 18 ks předpínacích tyčí
průměru 36 mm, rovnoměrně rozmístěných po obvodu nádrže mezi
konzolami, a dopnuly se zvedací
tyče. Pro zachycení vodorovných
sil od zásypu střechy se dopnuly
poslední čtyři kabely ve stěnách
v úrovni skořepiny. Závěrečným
krokem bylo vyspádovaní klínu nad
konzolami sloužící jako ochrana kotev předpínacích tyčí a jako spádová vrstva pro hydroizolaci střechy.
Základová deska – dno nádrže
Nádrže jsou založeny plošně na základové desce, půdorysně ve tvaru
pravidelného osmiúhelníku průměru 51,4 m. Deska má proměnnou
tloušťku minimálně 0,6 m (u kalníku) až 0,82 m u stěn s vyspádováním do středu nádrže. Pod stěnami
je deska skokově zesílena na 1,2 m.
Je dodatečně předepnuta dvanácti
lanovými přímými kabely vedenými
v přibližném těžišti desky, v osové
vzdálenosti 1,5 m. Celkem je ve
stavebnictví 09/12
11
▲ Pohled na výstavbu základové desky – dna nádrže
▲ Celkový pohled na výstavbu čtyř nádrží
▲ Pohled na tažené bednění a vnitřní část nádrže
▲ Zvedání střešní skořepiny
▲ Provádění sklolaminátové výstelky stěny nádrže
▲ Dokončená sklolaminátová výstelka stěny, rozpracovaná poslední vrstva dna
nádrže
▼ Pohled na pokládku vysokopevnostních geotextilií
▼ Pohled na zásyp z výšky
dvou vzájemně kolmých směrech
navrženo 34 + 34 = 68 předpínacích kabelů, uložených v ocelových kanálcích. Kabely jsou
napínány jednostranně.
Každá základová deska byla rozdělena dvěma rovnoběžnými pracovními spárami na tři díly o přibližně
stejném objemu betonu. Deska
byla velmi hustě vyztužena, zejména v okrajových zónách, kde se
kombinovala nosná a konstrukční
výztuž desky pod stěnou. V okrajovém prstenci do desky zasahují
též ohyby svislých kabelů stěn, jež
propojují stěny se základovou deskou. V bočním bednění desky bylo
nutné vynechat kapsy pro kotvení
kabelů. Výhodou byl osmiúhelníkový tvar desky umožňující do jisté
míry shodné tvary bednění kapes.
Postup napínání byl navržen tak,
aby nedošlo ke kolizi napínacího
zařízení s vyčnívajícími kabely druhé soustavy kabelů. K účinnému
předpětí desky bylo nutné zajistit,
aby se napínáním stlačila; tzn. bylo
třeba, aby se posunula po podloží
a stlačila v celé ploše. Koeficient
odporu třením byl minimalizován
vytvořením kluzné spáry mezi
deskou a podkladním betonem.
Stěna
Stěny nádrží tloušťky 0,6 m jsou navržené jako dodatečně předepnuté horizontálními a vertikálními
kabely. Při horním okraji směrem
dovnitř nádrže jsou opatřeny konzolami, které se později využily
ke zvedání střechy. Zvažovaly se
dvě varianty postupu betonáže
stěn – buď betonáž do klasického
bednění v prstencích složených
z několika segmentů stěn, nebo
kontinuální betonáž do posuv-
ného bednění. Výhodou druhé
varianty, která byla vybrána, byla
jednoduchost bednění a rychlost
betonáže, ale postup byl náročný.
Obvod stěn přesahoval 150 m
a beton bylo třeba ukládat velmi
pravidelně, aby nedocházelo k situacím, kdy část stěny již tvrdla a současně jiná část byla dosud měkká.
V dolní části stěny je umístěna řada
technologických otvorů. V žebrech
bylo třeba zabetonovat kotvy předpětí v přesných polohách. Množství výztuže a kabelových kanálků
ve vodorovném i svislém směru
bylo velké. Obtížná byla i betonáž
horních konzol. Po zaběhnutí všech
operací se přes uvedené problémy
dosahovalo rychlosti posunu bednění cca 1,5 m za den. Stěny jedné
nádrže tak byly vybetonovány cca
za 14 dní. K tomu je třeba doplnit
dobu na betonáž konzol, kdy bylo
nutné bednění zastavit, rektifikovat
a pak dobetonovat konzoly. Volba
betonáže do posuvného bednění
se ukázala jako správná. Dosáhlo
se vysoké rychlosti a bezesparé
stěny, což se kladně projevilo
v těsnosti nádrží.
Pro horizontální předpětí byly použity 19lanové kabely. Pro kotvení
vodorovných kabelů se po vnějším
obvodu rozmístila čtyři svislá žebra.
Kabely v jedné vrstvě se napínaly
oboustranně a obě poloviny současně, takže při napínání horizontálních kabelů byla v akci současně
čtyři napínací zařízení s kapacitou
5000 kN. Současně se napínala
vždy jedna vrstva kabelů, aby nedocházelo k nerovnoměrnému namáhání nádrže. Vodorovné kabely jsou
pro omezení ztrát třením uloženy
v chráničkách HDPE. Celkem se
jedná o 2 x 30 vodorovných kabelů
uložených v nejvíce namáhaných
místech po 0,6 m.
Stěny byly založeny na základovou
desku bez propojení betonářskou
výztuží mezi deskou a stěnou. Při
předpínání vodorovných kabelů
stěny se průměr nádrže zmenšil
cca o 10 mm, proto byla stěna uložena na základovou desku kluzně.
Teprve po předepnutí vodorovných
kabelů se mohly napnout svislé
kabely, které přitáhly stěnu pevně
k desce a stlačily kontaktní spáru.
Spoj stěny se dnem lze považovat
za částečné vetknutí.
Svislé předpětí stěn je z dvanácti
lanových kabelů stejné kvality jako
u horizontálního předpětí. Svislé kabely stěny, jež procházejí od kotvy
v horním okraji stěny směrem dolů,
obloukem se obracejí a putují zpět
nahoru, kde končí opět v horním
okraji stěny, se nazývají vlásenkové
kabely. Kabely jsou uloženy v ocelových vinutých trubkách a v místě
kotvení v základové desce v ocelové válcované trubce jsou ohnuté
do tvaru U s průměrem 2 m.
Napínání těchto kabelů probíhalo
z horní hrany stěn oboustranně,
pomocí dvojice napínacích zařízení.
Nejnáročnější technologickou operací v této fázi výstavby se ukázalo
protažení všech dvanácti lan touto
vlásenkovou kotvou. Injektáž se
prováděla z nejnižšího místa kabelu
cementovou maltou s minimálními
objemovými změnami. V místech
prostupů stěn bylo použito atypického svislého tyčového předpětí.
Skořepina střechy
Střechu nádrže tvoří kopule tvaru
kulového vrchlíku o průměru cca
48 m, vzepětí cca 5 m a tloušťce
250 mm. Po okraji střechy je navr-
žen ztužující věnec, kde je umístěna část předpínacích obvodových
kabelů střechy (druhá část je umístěna v horní části stěny). V ploše
kopule je pouze betonářská výztuž.
Po rozhodnutí o monolitické variantě střechy se zvažoval postup
betonáže na vysoké skruži přímo
v definitivní poloze nebo betonáž
střechy na dně nádrže a její následné vyzdvižení do definitivní polohy
a připnutí k horní části stěn. Druhá
varianta se ukázala jako výhodnější.
Betonáž na nízké skruži umístěné
uvnitř nádrže však také nebyla
jednoduchá. Sklon povrchu betonu
vyžadoval použít beton nižší konzistence, aby nedocházelo ke stékání
při jeho hutnění. Betonáž začala
u obvodového věnce a pokračovala směrem do středu střechy.
Nakonec se nabetonoval ztužující
límec středového střešního otvoru.
Betonáž probíhala kontinuálně cca
66 hodin za pomocí bádií.
Zvedání střešní skořepiny
Zvednutí skořepiny probíhalo
pomocí 2 x 18 kusů předpínacích tyčí průměru 36 mm. Tyče
byly na jedné straně osazeny
v obvodovém věnci skořepiny
a na druhé straně v železobetonových konzolách šířky 2,2 m
a výšky 900 mm, rovnoměrně
rozmístěných po obvodu stěn. Na
každou konzolu připadají dvě tyče,
spojkované po cca 6 m od věnce
až nad konzoly ze stěn, kde je umístěno zdvihací zařízení. Požadavek
zněl zvedat střechu synchronně.
V konzolách byly osazeny dostatečně tuhé chráničky o světlosti do
120 mm, kterými procházejí tyče.
Půdorysná velikost konzol se volila
tak, aby mezi věncem skořepiny
inzerce
Liapor - vyrovnávací podsyp suchých plovoucích podlah
dokonalé vyplnění podkladní vrstvy podlah
odlehčení stropu
zlepšení tepelně a izolačních vlastností konstrukce
zlepšení akustických vlastností podlahy
snadné uložení rozvodů inženýrských sítí
www.liapor.cz
stavebnictví 09/12
13
a stěnou byla mezera 0,15 m pro
eliminování případných nepřesností ve svislosti stěn. Rozměr konzoly
zajišťoval dostatečný prostor pro
umístění zvedacího zařízení. Provedení konzol vyžadovalo osazení
nosné betonářské výztuže (14 ks
průměru 28 mm na jednu konzolu)
do stěn, kde musela být řádně zakotvena. Mezi konzolami byla osazována betonářská konzolová výztuž průměru 25 mm po 200 mm.
Po zatvrdnutí betonu skořepiny se
mohlo přistoupit ke zvedání střechy. Úlohou bylo vyzvednout skořepinu o hmotnosti téměř 1500 t,
průměru cca 48 m, o ploše srovnatelné s polovinou fotbalového
hřiště, a to do výšky přes 20 m.
Po porovnání několika technologických variant, které přicházely
v úvahu, se střecha zvedala pomocí celozávitových předpínacích
tyčí a dutých hydraulických válců.
Potom bylo třeba vyřešit několik
zásadních technických problémů,
například způsob průchodu spojek
tyčí hydraulickými válci, dostatečnou kapacitu a tlak čerpadel, sledování geometrie konstrukce a jejího
pohybu během zvedání apod. Výsledný postup zvedání byl navržen
tak, že na každé z osmnácti konzol
rozmístěných po obvodu nádrže se
umístily dvě zvedací závitové tyče
WR Ø 36 mm, každá o únosnosti
cca 1000 kN. Na konzolu byla pro
každou dvojici tyčí smontována
ocelová konstrukce s převázkami
a se stoličkami pro pobírání jednotlivých kroků zdvihání. Průchod
spojky tyčí zajišťovaly speciálně
navržené a zkonstruované dělené
roznášecí desky. Tyče byly rozděleny z montážních důvodů na
několik dílů. Spodní část tyče byla
zakotvena do věnce skořepiny
a zůstala v konstrukci pro definitivní připnutí střechy ke stěně.
Hydraulický systém zvedání tvořily
tři uzavřené a navzájem propojené
okruhy vždy s jedním čerpadlem
a dvanácti dutými válci o nosnosti
600 kN pro šest konzol. Z uvedených únosností je patrné, že tyče
byly teoreticky využity asi na 42 %
únosnosti, hydraulické válce pak
na 70 %. Pracovní tlak v okruhu
nepřevýšil 530 barů. Vlastní zdvihání probíhalo po jednotlivých
krocích velikosti až 150 mm, po
kterých bylo nutno vždy dočasně
14
stavebnictví 09/12
podepřít konstrukci na maticích ve
stoličkách. Po vysunutí celé tyče
i se spojkou nad převázku byla tyč
pomocí věžového jeřábu demontována. Průměrná rychlost zvedání
dosahovala 1 m/hod, jednu skořepinu bylo možno zvednout včetně
všech doprovodných činností za
čtyři až pět dní. Během zvedání
bylo nutné sledovat pohyb střechy
a její deformace. K řízení vlastního
zvedání sloužily tři lankové snímače
polohy. Zjistilo se tak, že skořepina
se zvedá stejnoměrně po celém
obvodu. Deformace obvodového
věnce byly sledovány v dalších
osmnácti bodech a měření se
podrobně vyhodnocovala vždy po
cca 2 m zdvihu. Po vyzvednutí konstrukce do definitivní polohy byly
vyztuženy a dobetonovány části
mezi jednotlivými konzolami tak,
že vytvořily celistvý obvodový věnec, k němuž se následně připnula
dalšími devadesáti tyčemi celá skořepina. Poté byly provizorní roznášecí desky a matice na zdvihacích
tyčích nahrazeny definitivními kotevními prvky a i do těchto tyčí byla
vnesena požadovaná předpínací
síla. Po předepnutí všech svislých
tyčí a dokončení betonáží věnce
se napnuly poslední obvodové
kabely v horní části stěny. Tím byla
střecha sevřena mezi stěny a beton
věnce i beton ve spáře mezi stěnou
a věncem byl stlačen.
Zatěžovací zkouška
Po dokončení nádrží se prováděla
jejich zatěžovací zkouška. Hlavním
cílem bylo ověřit založení konstrukce a zjistit reálné sedání při úplném
naplnění nádrže. Jako zatěžovací
médium se použila voda. Protože
zkouška proběhla před instalací
laminátového těsnicího systému,
stala se tato zkouška i ověřením
těsnosti nádrže.
Všechny čtyři nádrže se chovaly
v podstatě stejně, nebyl patrný
výraznější rozdíl v sedání nádrží ani
v namáhání stěn. Sedání nádrží od
vody naměřené hydronivelací činilo
u všech nádrží okolo 18–20 mm.
Geodetickým měřením po obvodě základové desky se stanovilo
sedání nádrží cca 5 mm. Jednalo
se o velmi malé hodnoty sedání.
Nádrže nevykazovaly nerovnoměrný pokles ani naklonění. Všechny
hodnoty byly v souladu s projek-
tem a v normou v daných mezích
pro celkové sedání i nerovnoměrný
pokles.
Vnitřní sklolaminátová výstelka nádrží
Ochrana před netěsností a detekce
(zjišťování) netěsností nádrží jsou
pojaty jako ucelený vakuový systém podle ČSN EN 13160 v třídě I.
Podle této normy jsou zjišťovány
netěsnosti (tj. potenciální úniky)
ztrátou podtlaku v meziprostoru
dvoustěnného systému, tzn. že
k indikaci netěsnosti dojde dříve,
než může skladovaná kapalina
uniknout do okolí (jedná se o nejvyšší stupeň zabezpečení podle
této normy).
Navržený sklolaminátový systém
výstelky se skládá z ochranného
dvouplášťového obložení a systému indikace netěsnosti. Netěsnost nebo poruchový stav je
indikován výstražným signálem
(zvukovým nebo vizuálním), který
se přenáší do řídicího systému.
Vnitřní stěna a dno železobetonové nádrže z betonu C30/37 se
opatří dvouplášťovým systémem
pro zabezpečení těsnosti nádrže.
Jako první se provádí tzv. podkladní
(sekundární) sklolaminátová vrstva,
jež se laminuje na železobetonové
konstrukci nádrže. Jako druhá se
provádí (tzv. primární) sklolaminátová vrstva, jež je z jedné strany ve
styku s kapalinou a z druhé strany
je opatřena nopovou hliníkovou
fólií, která tvoří vakuovaný prostor.
Každá z vrstev má tloušťku cca
3 mm a obsahuje další dílčí mezivrstvy. Protože maximální objem
meziprostoru nesmí překročit 8 m3,
je meziprostor obložení rozdělen na
dostatečný počet sekcí – segmentů. Dno nádrže se dělí na čtyři sekce. Stěny jsou rozděleny po výšce
na sedm sekcí. Jednotlivé sekce
jsou vybaveny vždy samostatnou
indikací netěsností. K monitorovacím jednotkám je přiveden datový
kabel pro přenos signálu (poklesu
vakua pod stanovenou mez) do
řídicího systému. Nádrže splňují
všeobecné požadavky na ochranu
před účinky statické elektřiny.
Vnitřní povrch nádrže je opatřen
vodivým nátěrem napojeným na
uzemňovací soustavu.
Zemní konstrukce
Vyztužené zemní konstrukce
zásypů
Konstrukce zásypů jsou vyztužené zemní konstrukce využívající
výztužná geosyntetika a zásypy
z původního výkopku. Geotechnické konstrukce byly navrženy tak,
že plně respektují konečné terénní
úpravy, napojení na terén a hlavní
vazbu na konstrukce nádrží úložiště
a technologických objektů.
Vyztužené zemní konstrukce
nádrží
Zásyp je vlastně zemní konstrukce,
protkaná cca 550 000 m vysokopevnostních geosyntetik, která
zabezpečují, že stěna nádrže po
celé své výšce 22 m není vůbec
namáhána zemním tlakem. Jsou
formovány a předpínány tak, že
mezi nádrží a čelem zemního tělesa je vytvořena 300 mm mezera.
Ta se v důsledku konsolidace zeminy a doběhu veškerých zatížení
zmenší, ale nikdy zemní těleso
nedolehne na stěnu nádrže tak, že
by mohlo způsobit pro konstrukci
nádrže nepřiměřené tlaky. ■
Základní údaje o stavbě
Investor:
ČEPRO, a.s.
Technický dozor investora:
ČEPRO, a.s.
Generální projektant:
ARTECH, spol. s r.o.
Generální dodavatel:
Metrostav a.s.
Hlavní stavbyvedoucí:
Ing. Ladislav Michálek
Účast na subdodávkách:
Stráský, Hustý a partneři
s.r.o.; ARCADIS Geotechnika a.s.; Zakládaní
staveb, a.s.; Omega –
Teplotechna Praha a.s.;
SM 7, a.s.; Skanska, a.s.;
IDOPS, družstvo; INKO,
a.s.; MATOUŠEK CZ a.s.;
VAE CONTROLS, s.r.o.
Expertní spolupráce:
ČVUT v Praze,
VUT v Brně
Doba výstavby:
02/2007–09/2008
(inženýrská část)
09/2008–10/2011
(stavební část)
realizace
text Ing. arch. Radim Bárta | grafické podklady Ing. arch. Radim Bárta, Filip Novotný
▲ Terasa 2.NP před tréninkovou kuchyní
Pardubický Kosatec jako sudoku
Navrhování budovy Integračního centra sociálních aktivit v Pardubicích (ICSA), zvaného
Kosatec, připomínalo sudoku. Konkrétní parametry problému byly dané předem, ale až
nakonec, po vyluštění všech neznámých, se
ukázalo, jestli bylo řešení správné, či nikoliv.
V praxi by mohlo dojít k situaci, kdy by po kolaudaci stavby bylo již pozdě řešit revizi
původního návrhu.
Česká abilympijská asociace
byla vzorným stavebníkem a investorem, s jakým se ve veřejné sféře lze setkat málokdy.
Přestože osoby sdružené v této
organizaci musejí překonávat
praktické potíže života s nejrůznějšími hendikepy, dokázal
investor přesně a srozumitelně
definovat stavební program. Jasně zněla i představa o způsobu
užívání stavby a požadavky na
16
stavebnictví 09/12
vlastnosti a standard TZB a rovněž byl stanoven nepřekročitelný
finanční limit zakázky.
Urbanistické a architektonické řešení
Účelem stavby budovy ICSA je
připravovat osoby s nejrůznějšími
formami vyloučení nebo postižení
pro pokud možno nezávislý život.
Nejde tedy o žádnou formu ústavní
péče, naopak, poskytnutá pomoc
a získané dovedností vedou klienty k samostatnému, praktickému
jednání. Jasné zadání umožnilo
definovat provozní celky stavby
a vhodnou typologii, pro kterou
nebyl dosud obecně známý žádný
vzor. Byly navrženy dílčí skupiny
provozu:
■ víceúčelový sál pro 80 osob;
■ chráněná kavárna a chráněná
tréninková kuchyně;
■ chráněné dílny a pracovny;
■ úsek administrativy a sociálních
kontaktů;
■ tréninkové byty.
Každá z těchto skupin může být
provozována samostatně, nezávisle
na ostatních prostorách.
Celá budova je plně bezbariérová.
Vedou k ní dvě chráněné únikové
cesty se dvěma bezbariérovými
výtahy.
Situace stavby
Stavba se nachází ve dvorní části
bývalé tiskárny, uprostřed městské zástavby. Je přístupná pouze
úzkým cizím průjezdem, který
musel zůstat zachován v běžném
provozu po celou dobu výstavby.
Pozemek byl téměř zcela zastavěn.
Přístup na stavbu byl získán teprve
pronájmem sousední opuštěné
budovy po dobu jednoho roku a na
stavbu se jezdilo pomocí otvoru
proraženého v této budově. Stísněné staveniště neumožňovalo
situovat pro výstavbu navržené
budovy jeřáb, což přinášelo řadu
komplikací. K dalším omezením
stavby docházelo z hlediska urbanistického, architektonického,
požárně-bezpečnostního, hygienického i sousedských vztahů atd.,
které ve vzájemné provázanosti
vytvářely řadu problémů. V této
▲ Interiér víceúčelového sálu
▲ Termické kolektory na jižní fasádě
fázi návrhu nebyl ještě určen dodavatel stavebních prací, s nímž by
bylo možné vzniklé problémy řešit
(k jeho výběru došlo až později, na
základě veřejné soutěže).
Konstrukční řešení
Nosná konstrukce budovy s třemi
nadzemními podlažími byla zvolena
monolitická železobetonová, tradičně prováděná do bednění, s prutovou výztuží. Jednotlivé poměrně
lehké prvky výztuže bylo možné
svázat na místě a beton dopravit
čerpadly ze vzdáleného místa.
Z analýzy staveniště vyplynulo, že
větší ocelové prvky nebo předem
připravené prefabrikáty nebyly navrhovány, protože by nebylo možné
garantovat v daných podmínkách
proveditelnost konstrukce. Skelet
s obousměrnými průvlaky; příčnými spojitými na rozpon 8,0 a 4,0 m
a podélnými spojitými průvlaky na
rozpon 6,0 m tvoří 2. a 3.NP budovy. Do průvlaků jsou upnuty křížem
armované stropní desky. Toto
statické schéma výrazně odlehčuje
zatížení na podélném jižním průčelí
▲ Detail pláště kosého nároží
budovy, které úhlopříčně překonává
parapetními nosníky na rozpon
15,0 m dispozici 1.NP s víceméně
samostatnou konstrukcí při jižní
hranici pozemku. V průvlacích čtyřmetrového rozponu (po celé délce
budovy) se nachází sada prostupů,
kterými procházejí hlavní horizontální větve instalací TZB. Svislou
nosnou konstrukci 1.NP tvoří zčásti
zdivo, zčásti sloupy procházející
z vyšších podlaží a trámové stropy
na rozpon 9,0 m, doplněné deskami
nepravidelných tvarů podle tvaru
pozemku. Stabilitu horních podlaží
budovy zajišťují ztužující stěny, štíty, výtahové šachty a nosné zdivo
přízemí.
Stavební řešení
Celá přízemní část je obložena
režným zdivem z ručních lícových cihel. Průjezd podpírají pohledové betonové sloupy. Podhled je z titanzinkového plechu,
který navazuje na fasády horních
podlaží. V 1.NP je zastavěna celá
jižní fronta dvora s okny pouze
do širokého průjezdu, 2. a 3.NP
tvoří kosý hranol, který sleduje
směr severní hranice oplocení
a který (jako slovní hříčka) dal stavbě jméno – Kosatec.
Konstrukce úhlopříčně překračuje
přízemí a tím vytváří velmi přívětivé osluněné jižní terasy a odstup
od sousedních pozemků. Ostrý
úhel hranolu s povrchem na koso
vedených titanzinkových pásů je
doplněn oválnou schodišťovou věží
s barevně kontrastním keramickým
obkladem.
Obvodový stěnový
plášť, příčky, podlahy
Obvodový stěnový plášť 2. a 3.NP
tvoří stěnové panely s jádrem
z pěny PUR, použité netradičně
jako konstrukční prvek pro finální
pohledovou vrstvu pláště z předzvětralého titanzinku z vnější strany a sádrokartonového obkladu
z vnitřní strany. Tato koncepce
umožnila realizovat velmi tenké stěny při vynikajících tepelně technických parametrech a dostatečných
akustických parametrech. Rovněž
umožnila provést skryté rozvody
silnoproudých i slaboproudých instalací v parapetu. Panel byl použit
také pro zakrytí plných železobetonových ztužujících, štítových nebo
průčelních stěn – v tomto případě
pouze s vnější povrchovou úpravou
titanzinkovým plechem. Obvodové
zdivo přízemí je z keramických tvárnic srovnatelných tepelně izolačních
schopností, ale s vyšší neprůzvučností – použity byly tvárnice HELUZ
řady STI.
Příčky byly navrženy z pórobetonu.
Podlahy jsou těžké plovoucí, téměř
všechny s podlahovým teplovodním vytápěním.
TZB
■ Pod stropem 1.NP vedou hlavní
horizontální rozvody pitné vody, požární vody, hlavní kabely EL a hlavní
přívod plynu. Z nich putují přívody
ke krátkým vertikálním rozvodům,
situovaným ve společném průsečíku přízemí a horních pater. Pod
stropem 2.NP jsou od technické
místnosti zdroje TV vedeny po celé
délce budovy hlavní rozvody teplé
vody k rozvodům do 2. i 3.NP.
stavebnictví 09/12
17
■ Od technické místnosti uprostřed
2.NP jsou vedeny hlavní rozvody
slaboproudých instalací včetně
datových sítí, kamerového okruhu,
požární signalizace, zabezpečovací
signalizace. Ve 3.NP vedou od
kotelny hlavní rozvody (3.NP =
zdroj tepla; 2.NP = zdroj TV, dráty;
1.NP – voda, plyn, přívodní kabely;
pod stropem v každém podlaží jsou
rozvody jiného média, což je zcela
neobvyklé, ale v tomto případe
logické řešení).
■ Zdroj tepla pro vytápění představují nástěnné kondenzační kotle
na zemní plyn. Mohou sloužit jako
doplňkový zdroj tepla pro přípravu
TV. Samotné vytápění je kromě
kuchyně a schodišťové věže provedeno podlahovým teplovodním topením. Potřebný výkon kotelny pro
vytápění se pohybuje do 50 kW,
ale vzhledem k případnému dohřevu TV byly nakonec osazeny dva
kotle výkonu 30–35 kW.
■ Zdrojem tepla pro TV jsou termické solární kolektory na jižní fasádě.
Tělesa jsou osazena ve sklonu 75°
od vodorovné roviny, takže největší
výkon podávají v přechodných obdobích roku, kdy se nachází slunce
relativně nízko nad obzorem.
■ Energie se akumuluje v zásobníku o objemu 1000 l. Jelikož hlavní
rozvod teplé vody probíhá po celé
délce pod stropem 2.NP, veškeré
ztráty z cirkulačních rozvodů TV
znamenají vlastně rovnoměrně distribuované tepelné zisky využívané
pro vytápění stavby. Spotřebu teplé
vody bylo obtížné stanovit vzhledem
ke skutečnosti, že odběr závisí na
předem neznámém a neodzkoušeném způsobu provozu budovy. Navržený zásobník je schopen pokrýt
větší množství současně odebrané
vody, stejně jako akumulovat s delší
časovou rezervou i teplo získané
z termických kolektorů. Po ročním
provozu se zdá být navržené řešení
odhadnuto přesně.
■ Zvláštností budovy je přirozené
příčné větrání sálu pro osmdesát
osob; vhodným uspořádáním přívodu čerstvého vzduchu sklápěcími
křídly oken ze stíněného průjezdu
po celé délce sálu lze volit mezi
letním a zimním režimem. Odvod
teplého vzduchu na nejvyšším místě sálu poskytuje „větrací kapsa“
při jižním průčelí schodišťové věže,
prostřednictvím velké větrací klap-
18
stavebnictví 09/12
▲ Půdorys 1.NP
ky s jemnou motorovou regulací
polohy, kterou lze z podlahy ručně
nastavit podle potřeby. V létě, kdy
je větrání nejobtížnější, vzniká nad
větrací kapsou přirozený tah stoupavého teplého vzduchu po fasádě
schodiště, který podporuje proudění ze sálu přes klapku směrem ven –
tah přirozeného větrání v místě
ovlivňují i minimální tlakové rozdíly.
Akustika budovy
Bylo nutno řešit prostorovou akustiku sálu, akustiku uvnitř budovy a ovlivnění okolních obytných
budov hlukem z provozu centra.
Předpokládalo se rovněž možné
využití sálu pro hudební produkci.
Prostorová akustika sálu byla upravena třemi hlavními konstrukcemi.
Tu první představuje režné zdivo
z ručních lícových cihel při podélné
stěně sálu, kladených v ložných
spárách do malty a ve styčných
spárách nasucho na sraz – tím
vznikla prostorová struktura dutin,
fungujících jako malé rezonátory.
V případě druhé konstrukce byly
osazeny v horní části stěny dřevěné
obklady s mezerami mezi jednotlivými deskami, opět fungující jako
akustické rezonátory s odlišnou
geometrií. Za třetí, na stropě byly
zavěšeny jednotlivé akustické panely, doplňující frekvenční rozsah
pohlcených kmitočtových pásem.
Výsledkem je poměrně univerzální
charakteristika akustických vlastností sálu, umožňující přiměřeně
kvalitní živou i reprodukovanou
hudbu. Pamatováno je rovněž na
indukční smyčku pro postižené se
zbytky sluchu.
Díky uspořádání stavby, hmotným
nosným konstrukcím a běžnému
tlumení zařízení vzduchotechniky
se neprojevily problémy se zvládnutím stavební akustiky chráněných
místností ubytování a bydlení v budově centra.
Problémem bylo řešení vnějších
vlivů hlučnosti stavby na okolí,
zejména kvůli požadavku hudební
produkce v sále. Úspěchu bylo dosaženo díky stavebně-fyzikálnímu
řešení konstrukcí i geometrickému
uspořádání otvorů a akustických
překážek bez vlivu na proudění
vzduchu přirozeného větrání sálu.
Po závěrečném měření hlučnosti
ve vnějším prostředí se potvrdily
▼ Stínění oken střešních teras
předpoklady výpočtu v akustické
studii a byla povolena hudební
produkce sálu v denní době, aniž
by došlo k překročení hodnot
hlučnosti v chráněném prostoru
okolních staveb. ■
Základní údaje o stavbě
Investor:
Česká abilympijská asociace, o.s.
Projektant:
Družstvo Stavoprojekt,
Pardubice
Dodavatel stavby:
STAKO, s.r.o., Hradec
Králové
Stavbyvedoucí:
Ing. Pavel Svoboda
Doba výstavby:
02/2010–01/2011
Celkové náklady:
37,9 mil. Kč bez DPH
a 1,8 mil. Kč vícepráce
inzerce
Tepelná izolace soklu – nové materiály i technická řešení
Energeticky úsporné domy, tzn. domy
s kvalitním a dostatečným zateplením
jsou předmětem častých diskuzí, a to
zejména ve spojitosti se snížením nákladů na vytápění. U těchto staveb narůstá
na významu řešení detailů a eliminace
tepelných mostů. Jedním z nich je i řešení zateplení soklové části.
Zateplení soklu
Navrhování soklu staveb prochází poměrně zásadním vývojem, a to jak používaných materiálů, tak navrhovaných
technických řešení.
Sokl by měl být dostatečně pevný,
odolný proti působení vody, mrazu
a agresivnímu prostředí rozpuštěných
solí. V posledních dvaceti letech je nově
u soklu vyžadována také dostatečná
úroveň tepelné izolace, která má v detailu řadu funkcí.
Funkce tepelné izolace soklu:
■ nedochází k promrzání obvodových
základů a části terénu pod stavbou;
■ podstatné snížení tepelných ztrát
v detailu, tj. zvýšení vnitřní povrchové
teploty detailu a tím zamezení vzniku
plísní;
■ výrazné omezení kondenzace v detailu napojení základu na zdivo;
■ základová část se dostává do chráněné nezámrzné oblasti a tím se prodlužuje její životnost;
■ zamezení
transportu vlhkosti do vyšších částí nad terénem;
■ umožnění souvislého omítnutí pod
úroveň terénu;
■ umožnění jednoduchého a spolehlivého detailu ukončení hydroizolace.
Jako jednu z hlavních změn v navrhování detailu soklu můžeme uvést například
aplikaci hliníkové zakládací lišty u zateplovacích systémů ETICS. Tento prvek
byl z nových detailů konečně odstraněn, protože způsoboval řadu problémů
(hliník je skoro nejlepší tepelný vodič, tj.
lišta je výrazným tepelným mostem, má
vysokou tepelnou roztažnost, tj. často
dochází k trhlinám v zateplovacím systému, nemá vysokou požární „odolnost“
a je cenově náročný).
Současná nabídka izolantů Isover pro
sokl a spodní stavu obsahuje jak perimetrické izolace (Isover EPS SOKL,
Isover EPS SOKL 3000, Isover EPS
Perimetr), tak desky extrudovaného polystyrenu XPS.
Isover EPS SOKL 3000 pro ekonomické zateplení soklu
Kromě nízké nasákavosti, mrazuvzdornosti atd… je třeba se zabývat také
otázkou ekonomiky řešení, tj. optimalizovat poměr cena/výkon. Z tohoto
důvodu byla v letošním roce uvedena
na trh nová izolační deska Isover EPS
▲ Příklad aplikace izolačních desek Isover EPS SOKL 3000
SOKL 3000. Izolační deska vychází
z osvědčené koncepce desky Isover
EPS SOKL, tj. formátu 1000 x 500 mm
s povrchovou vaflovou strukturou pro
vysokou přídržnost lepidel a tmelů.
Nová deska Isover EPS SOKL 3000
je určena pro maximální hloubku pod
terénem 3 m, což vyhovuje podstatné
většině aplikací. Izolační desky Isover
EPS SOKL a Isover EPS SOKL 3000
se vyrábějí v tloušťkách 20–200 mm,
což umožňuje splnění požadavků i pro
energeticky úsporné stavby.
Více na www.isover.cz.
Nepodceňte tepelnou izolaci
soklu a spodní stavby
STOP
TŮM
VYSOKÝM ÚČ
ZA ENERGIE!
Kvalitní obutí pro Váš dům
Isover nabízí tradiční materiály pro sokl a spodní stavbu, a to jak perimetrické izolace (Isover
EPS SOKL, Isover EPS SOKL 3000, Isover EPS Perimetr), tak desky z extrudovaného polystyrenu.
Isover EPS SOKL 3000
pro ekonomické zateplení soklu
Výhody:
■ optimální poměr cena/výkon
■ nízká nasákavost a mrazuvzdornost
■ vaflová struktura pro lepší přídržnost
lepidel a tmelů
Divize Isover
Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.
[email protected]
800 ISOVER (476 837)
www.isover.cz
žití ažž 3 m
■ maximální hloubka použití
■ vyrábí se v tloušťkách 20-200 mm,
splňuje tak požadavky energeticky
úsporných domů
stavebnictví 09/12
19
Nejširší nabídka tepelných, zvukových a protipožárních izolací
stavební materiály a technologie
text Marek Tichý, Vítek Tichý | grafické podklady ateliér RAW s.r.o. | foto Tomáš Malý
▲ Vila Tugendhat v Brně – Černých Polích. Stav po obnově.
Obnova a restaurování vily Tugendhat:
východiska, přístup a výsledek
Ing. arch. Marek Tichý
Vystudoval Fakultu architektury v Brně
(1990), následně pět let působil v NPÚ –
územním odborném pracovišti v Telči.
Od roku 1995 soukromá praxe v brněnském architektonickém ateliéru OMNIA
projekt, s.r.o. Souběžně se zabývá
stavebním restaurováním ve firmě
ARCHATT, je soudním znalcem v oboru
obnova a restaurování staveb a umělecké řemeslo.
E-mail: [email protected]
Spoluautor:
Ing. Vítek Tichý
E-mail: [email protected]
Vila Tugendhat byla postavena v Brně – Černých Polích v letech 1929–30. Jedná se o prvořadou památku moderní architektury a bez
nadsázky o jednu ze čtyř až pěti nejvýznamnějších a také nejinspirativnějších světových
staveb 20. století v oblasti rodinného bydlení.
Jako taková vzbuzuje velký zájem odborné
veřejnosti i turistů a je vedena na seznamu
světového kulturního dědictví UNESCO.
20
stavebnictví 09/12
Dům nechali postavit manželé Greta (1903–1970) a Fritz (1895–1958)
Tugendhatovi podle návrhu německého architekta Ludwiga Miese
van der Rohe (1886–1969). V době svého vzniku vyvolal dům v Brně
velmi silnou reakci. Brněnská, převážně levicově orientovaná moderna
jej nepřijala dobře. Stavebníci vily však byli se stavbou velmi spokojeni
a strávili v ní šťastných osm let. Před hrozícím nacistickým nebezpečím manželé Tugendhatovi v roce 1938 opustili republiku. Po okupaci
Československa Němci vilu jako židovský majetek zabrali a obsadilo ji
gestapo. V té době byl dům účelově přestavěn. Na konci války byla
stavba poškozena bombardováním a také při osvobozování utrpěla
značné škody. Po válce do roku 1950 sloužila vila taneční škole a do
roku 1979 dětské nemocnici. Teprve postupně byla rozeznávána její
umělecká a v té době již také památková hodnota, což vedlo v letech
1981–1985 k celkové rekonstrukci stavby přibližně do její původní
podoby. Tyto stavební zásahy vilu sice fyzicky zachránily, z hlediska její
plné památkové rehabilitace však zůstaly na půli cesty. Ostatně účel,
ke kterému byla tímto způsobem vila upravena, tedy na reprezentační
a ubytovací zařízení města Brna, ani nic jiného neumožňoval. V roce
1992 podepsali tehdejší předsedové vlád u kulatého jídelního stolu vily
Tugendhat rozdělení Československa.
V roce 1995 byla vila prohlášena za Národní kulturní památku (NKP)
a v roce 2001 za součást světového kulturního dědictví (UNESCO). Pod
novým správcem – Muzeem města Brna – započala příprava pro její
komplexní plnohodnotnou obnovu. V roce 2004 a 2005 byl Sdružením
pro vilu Tugendhat zpracován návrh obnovy, realizovaný teprve v letech
2010–2012. Práce se účastnili také poradci z řad mezinárodních odborníků
a domácích restaurátorů. V současnosti je vila včetně dokumentačního
centra, které při ní vzniklo, opět přístupna veřejnosti.
Význam obnovy
Hlavní smysl dokončené obnovy a rehabilitace této významné památky
spočívá především ve dvou plánovaných a dosažených cílech: jednak je
to významné prodloužení života památky a její záchrana jako dochovaného originálu, a dále je to preparace a rekonstrukce původního stavu
budovy tak, jak ji navrhl architekt a jak byla realizována v roce 1930. Nešlo
o popření dalšího vývoje a už vůbec ne o zásahy do její velmi rozsáhle
dochované originální substance. Jednalo se o očistné kroky a rekonstrukční procesy, které buď ukazují, nebo alespoň evokují skutečný původní
účinek geniálního díla.
Kromě těchto hlavních dvou efektů lze vysledovat ještě třetí význam.
Je jím zcela zásadní prohloubení znalostí a vědomostí o stavbě a jejím
vybavení, ale také o jejím užívání jak původními majiteli, tak v letech
jejího následujícího dramatického života. Zejména v průběhu stavebních
a restaurátorských prací došlo na stavbě k mnoha objevům, souběžně
doprovázených řadou doplňujících zjištění a vysvětlení ze zdrojů archivních
fondů – zejména rodinných fotografií a do té doby málo prozkoumaného
fondu muzea Museum of Modern Art v New Yorku a jinde. Výsledky
nových zjištění a sumarizace starších vědomostí jsou nyní dostupné
veřejnosti v dokumentačním centru ve vile.
▲ Severozápadní pohled na vilu Tugendhat (model umístěný v expozici
v 1. úrovni vily – technické podlaží)
Projektová činnost
Projektová činnost, v tomto případě spíše dlouholetá průzkumná a dokumentační kampaň, byla intenzivně zahájena počátkem roku 2005. Úplný
název projektu, zpracovaného v období od ledna 2005 do září 2006, zní
Projekt rehabilitace a restaurování vily Tugendhat.
Za tímto účelem bylo vytvořeno sdružení tří brněnských architektonických
atelierů: OMNIA projekt, s.r.o., ARCHTEAM a RAW s.r.o. a stavebně
restaurátorské huti ARCHATT, s.r.o. Ateliér OMNIA projekt, s.r.o., disponoval hlavními referencemi v oblasti restaurování a projektování obnovy
kulturních památek včetně památek v seznamu UNESCO (rehabilitace
zámku v Kroměříži, restaurování pláště zámku v Lednici, konzervace
pláště Národního divadla v Praze). ARCHATT, s.r.o., působí také v oblasti
restaurování technických památek (Plečnikův a Rottmayerův výtah na
Pražském hradě). Ateliéry ARCHTEAM a RAW s.r.o. jsou zaměřeny
na moderní architekturu, s velkým respektem k meziválečné moderně
(funkcionalizmu). Toto složité uskupení dalo vzniknout širšímu projektovému týmu odborníků – jednak architektů a techniků z památkově
restaurátorské oblasti, v níž těžiště problematiky pochopitelně spočívá,
dále architektů tvořících soudobou architekturu, a také výjimečných
specialistů. V týmovém duchu tak byly projednávány jak otázky koncepce
restaurování památky, tak také nezbytné, ale významné vstupy současné
architektonické tvorby a techniky.
Vzhledem k významu akce zpracovali autoři trojstupňovou projektovou
dokumentaci a v průběhu realizace pak také dokumentaci výrobní. Prvotním hlavním podkladem se stal stavebněhistorický průzkum zpracovaný
týmem odborníků Národního památkového ústavu pod vedením Bc. Karla
Ksandra. Tento průzkum však byl v realizační fázi z velké části překonán,
což přinášelo značné nároky na aktualizaci některých řešení.
Další zdroj poznání představovalo dokonalé zaměření objektu pomocí
laserscanningu a fotogrammetrie, dopracované ručně projektantem
včetně všech anomálií. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že dům
není zdaleka tak přesný a dokonce ani pravoúhlý, jak by se očekávalo.
Část tvarových anomálií vznikla samozřejmě postupným přetvarováním konstrukce, avšak významné odchylky jsou již původní.
Třetím podkladem byl podrobný restaurátorský multioborový průzkum provedený řadou vysokých škol, vedený a zastřešený prof. Ivo
Hammerem, restaurátorem a manželem nejmladší dcery původních
stavebníků vily Tugendhat. Také v tomto případě později došlo
▲ Jihovýchodní pohled na vilu Tugendhat (model umístěný v expozici
v 1. úrovni vily – technické podlaží)
▼ Jihovýchodní pohled na vilu ze zahrady
stavebnictví 09/12
21
odtah chlazení
strojovna požitého a vlhčení směšovací
vzduchotechniky vzduchu vzduchu komora
předsíňka
molová
komora
temná
komora
sklad
s dešťovou
vodou
uhelna
sklad ovoce
a zeleniny
ohřev
vzduchu
vzduchový fitlr
kotelna
prádelna
sušárna prádla a žehlírna
sklad zahradního nábytku
▲ Jihovýchodní pohled
strojovna spouštěcích oken
▲ Půdorys 1.PP. – nový stav
vzduchová izolační dutina
trezorovna
pokoj
pokojských
sklad
spíž
pokoj
kuchařky
▲ Jihozápadní pohled
příprava jídel
kuchyň
zahradní terasa
zimní zahrada
hlavní obytný prostor
▲ Severovýchodní pohled
▲ Půdorys 1.NP. – nový stav
pokoj vychovatelky
garáž
hala
pokoj správce
pokoj chlapců
pokoj dcery
ložnice paní
kuchyň
správce
ložnice pána
▲ Půdorys 2.NP. – nový stav
▲ Severozápadní pohled
▼ Prostory expozice v 1.PP
▼ Prostory expozice v 1.PP – ukázka návrhu (zdroj: ateliér RAW s.r.o.)
22
stavebnictví 09/12
▲ Jihozápadní pohled na vilu s vyznačením nově realizovaných šesti základových „studen” vynášejících základy pro zahradní terasu a schodiště (vizualizace, zdroj:
ateliér RAW s.r.o.)
k významnému upřesňování. Mnohá nová zjištění přinesl průzkum
v oblasti interiéru, zpracovaný v rámci již čtvrté – výrobní – fáze
projektu PhDr. Ambrozem (např. významný objev původní makassarové stěny). Na výsledku obnovy se také v určité míře projevují rady
Mezinárodního odborného poradního sboru (THICOM), zřízeného
městem Brnem zejména za účelem zlepšit informovanost světové
odborné veřejnosti o dění při této mediálně sledované akci.
Z dané koncepce obnovy vycházela studie, která ověřila možnost maximálního návratu k originálnímu stavu domu z období, kdy v něm žila rodina
Grety a Fritze Tugendhatových. Všechny pozdější úpravy byly posouzeny
již jako účelové a převážně nevhodné.
Ve výsledku tak byla navržena rehabilitace, jemné uvolnění památky směrem k její podstatě – konzervace podstaty a pietní doplnění chybějících
součástí na základě hlubokého poznání původního provedení. Podstatou
se přitom rozumí veškerá materiálová a povrchová hodnota originálu,
včetně nánosu vrstvy počátečního užívání (do 2. světové války). Bylo
také logicky rozhodnuto, že vila bude vybavena veškerým původním
mobiliářem, většinou v restaurátorských kopiích.
V diskuzi o odůvodněnosti této koncepce byla předložena zejména tato
fakta:
■ Jedná se o autorské dílo Ludwiga Miese van der Rohe, které se řadí
k jeho stěžejním evropským realizacím. Pro moderní architekty má až kultovní povahu. Stavba je zapsána v seznamu kulturního dědictví UNESCO.
■ Z originálu stavby se dochovalo výjimečně vysoké procento – téměř
veškerý tvar, řada povrchů, významných prvků a vybavení. Převážná část
originálu byla ovšem překryta. Přes vysokou míru autenticity nebyl ve
stavu před obnovou již výraz stavby zdaleka původní, autorova koncepce
částečně ztratila čitelnost.
■ Úpravy z válečných a poválečných let byly devastační. Navíc se v podstatě nedochovaly, protože byly setřeny celkovou rekonstrukcí v letech
1981–1985. Jedinou vrstvou, kterou bylo možné navrhovanou rehabilitací
odstranit, se stala právě vrstva z osmdesátých let 20. století.
Studie byla dokončena v květnu 2005 a ve své koncepci byla následně
schválena orgány památkové péče. V červnu 2005 ještě svolal Národní
památkový ústav poradní komisi odborníků, jež studii ohodnotila jako
vysoce kvalitní a její celkovou koncepci rovněž schválila.
Následovalo vypracování dokumentace pro stavební povolení, která byla
zaměřena zejména na oživení památky. Úkolem architektů bylo splnit
zadání projektu tak, aby zakomponováním návštěvnického provozu do
rehabilitované památky nebyla popřena její původní funkce – bydlení. Cílem je naopak evokovat co nejintimnější zážitek, jako by šlo jen o návštěvu
v obydleném domě. Obdobným úkolem pro specialisty bylo technické
zajištění souladu restaurované vily s jejím návštěvnickým provozem.
Na základě požadavku památkových orgánů došlo k vypracování dokumentace pro provedení stavby, která zdůrazňuje veškeré stavební profese,
jejich koordinaci a plnou funkčnost. Za účelem čitelnosti zahrnuje i kartotéku
všech prvků (přes 3000 ks), včetně stanovení postupu ochrany a restaurování každého z nich. V rámci tohoto stupně dokumentace se také dořešilo
vybavení domu veškerým původním mobiliářem, převážně v kopiích.
Koncepci projektu lze ve výsledku shrnout následovně: V rámci projektové přípravy byl o vile Tugendhat zjištěn dostatek informací, které byly
relevantní pro pečlivé zpracování projektu. Byl znám tvar, materiál, funkce,
vybavení, a dokonce i způsob používání vily v letech 1930–1938. Bylo také
známo, jakými úpravami vila prošla v následujících letech. Díky stavebněhistorickému průzkumu, dochované původní projektové dokumentaci,
fotodokumentaci, restaurátorským průzkumům, fyzickým nálezům a svědectvím bylo možno velmi přesně definovat jak míru zachování původní
substance, tak detaily o tom, co se do současnosti nedochovalo.
Na tomto základě byla obnova vily Tugendhat navržena jako restaurátorský
počin, zaměřený na plnou rehabilitaci originálu na vědecké úrovni. Dříve
zastřený účinek Miesova díla byl obnoven, restaurovalo a rekonstruovalo
se tam, kde se nedochovalo. Nedošlo přitom k žádným úbytkům cenných
vrstev. Významnou inspirací byla úspěšná rehabilitace Müllerovy vily
v Praze od architekta Adolfa Loose, dokončená v roce 2000. V případě
stavebnictví 09/12
23
▲ Interiér hlavního obytného prostoru
vily Tugendhat se však pokročilo ještě dále. Plně v ní fungují veškeré
instalace, původní vzduchotechnika a další inženýrské sítě. Jsou také
zpřístupněny téměř všechny prostory vily, vybavené dokonalými kopiemi původního nábytku nebo alespoň náznakovou instalací (technické
provozy). Šlo totiž o to, aby vila působila autenticky – až do té míry, aby se
v ní případně dalo bez problému bydlet. Jen tak je možné se spolehlivě
vyhnout vzniku muzejního prostředí, namísto prostředí „živého” domu.
Proto také bylo třeba vyloučit použití několika původních, dochovaných
kusů nábytku, jejichž cena je nevyčíslitelná a které lze právě prezentovat
jen muzejním způsobem.
▼ Ohýbané neprůhledné sklo ve vstupní hale
24
stavebnictví 09/12
Příklady ilustrující šíři problematiky
a nutnost flexibility řešení
■ Markýzy a rolety
Jedná se o původní konstrukce, vybavené novodobými textiliemi a vysprávkami vzpěr. Tyto prvky byly zřetelně deformovány, ale za pomoci
háku a dřevěné lišty se občas částečně používaly. Záměrem bylo pouze
je restaurovat a uvést opět do podmíněného, částečného provozu. Po
demontáži však byla celá konstrukce posouzena jako nebezpečná a bez
možnosti záruk funkčnosti. Objevilo se dokonce riziko poškození nosných
rámů oken při plném vyložení markýz. Souběžně padl požadavek na
UV ochranu interiéru, protože oproti navrženému užití replik se začala jevit
jako reálná možnost instalace části originálů (především makassarové
stěny a nábytku z majetku rodiny).
UV ochranu interiéru lze zajistit buď vhodným okenním zasklením,
nebo stínicí technikou. V případě vily Tugendhat byly úpravy zasklení
a tím změny jeho světelných i barevných vlastností vyloučeny, a proto
bylo rozhodnuto zvýšit požadavky kladené na funkčnost a bezpečnost
markýz. Byly proto modelovány možnosti, jak posílit profily pomocí
kompozitů nebo zvýšit tuhost vložením příčných prvků. To vše by však
přeneslo problém enormní zátěže větrem do okenních rámů a hrozilo
by tak riziko jejich možného poškození. Proto byla zvolena cesta snížit
namáhání pomocí pohonu a automatického systému. Ten zajišťuje, že
se v případě sílícího větru markýzy samy zatáhnou. Příslušné pohony
byly umístěny do tubusů navíjení, které se v exteriéru neprojevily.
Profily markýz byly z větší části vyměněny za tužší, tvarově však jejich
konstrukce zůstala původní.
Na zmiňovaném příkladu je zajímavé sledovat, jak se komplet markýz
a rolet vlivem nových okolností přesunul z pozice víceméně nefunkčního
exponátu na opačnou pozici – tedy ochránce originálu – a jak velký vliv
to na tento prvek má. Z originálů prvků zůstala jedna roleta nefunkční
jako etalon, a součásti, které byly vyřazeny, jsou uloženy v muzeu vily.
■ Zasklení
Ve fázi projektu chyběly spolehlivé, především hmatatelné informace
o zasklení vily. Byl sice znám původní výrobce – sklárna Chudeřice u Teplic
v Čechách koncernu Mieleig – i jím používaná technologie, k dispozici
byla také řada fotografií zasklení, některé svědecké výpovědi a byla
známa i tloušťka a rozměry potřebných skel. To však mohlo stačit pouze
k odbornému odhadu požadavků na nové sklo.
Ve třicátých letech existovaly problémy s názvoslovím a překladem,
a to hlavně u neprůhledného skla, které je použito ve vstupní předsíni
(ohýbané), ve světelné stěně a v paravánu na hlavní terase. Proto se
setkáváme s termíny milchglass, mattglass nebo opalglass. Lze narazit
dokonce na opakglass (které lze vyloučit, protože je neprůsvitné) a také
triplex vrstvené sklo (které se však vztahuje k lampám).
Sklo bylo třeba ve fázi návrhu definovat podle dostupných informací
a citu, ale také podle výrobních možností. Bylo navrženo sklo extra čiré
plavené, následně leštěné sklo Diamant Saint Gobain a jednostranně
leptané matné sklo – obojí bez možnosti kalení.
V průběhu prací se splnilo očekávání a byl nalezen střep původního
zasklení jednoho posuvného okna, o kterém bylo známo, že bylo rozbito
až při rekonstrukci v osmdesátých letech. Mohl tak být proveden přesný
chemický rozbor, který potvrdil tehdejšího českého výrobce (sklo není
nazelenalé, ale teple bílé, což je pro české sklo typické). Tento nález
potvrdil správnost původní volby skla, protože identické sklo po restrukturalizaci českého sklářství není již dostupné a Diamant Saint Gobain se
mu čistotou nejvíce přibližuje.
U neprůhledného skla se uskutečnila rozsáhlá diskuze s odborníky a poté
se porovnávaly možnosti současně dostupných skel podle původních
fotografií. Je vysoce pravděpodobné, že původně použitá skla vznikla
technikou jednostranného pískování, avšak tato technologie není již ve
velké ploše dostupná. Poslední velké pískovací stoly zanikly se zmiňovanou restrukturalizací českého sklářství. Jedinou odpovídající náhradou
se stalo opět původně navržené leptané sklo, jehož nevýhodou je oproti
pískování neměnná míra zmatnění. Vybraný vzorek však svými světelnými
vlastnostmi po zavoskování odpovídá původním fotografiím.
Velkou roli v procesu verifikace návrhu sehrály informace Ing. Milana
Knapa, technologa, pamětníka z Teplic (zprostředkování zajistila Dagmar
Černoušková) a rady Artura Ruegga.
■ Venkovní omítky
Jak bylo již v průběhu zpracování projektové dokumentace známo, zejména díky síťovému průzkumu fasády prof. Hammera, jedná se o omítku
z 80–90 % originální. Problémem zůstávalo, jak se k originální vrstvě
co nejšetrněji dostat, jakým způsobem ji chránit a jak a jestli ji později
prezentovat.
Návrh poměrně podrobně určil, jak postupovat v různých relevantních
případech, avšak konkrétní postup, především v rámci snímání nepůvodních vrstev, zůstal k vyřešení restaurátorovi. Prof. Ivo Hammer sice
na cca 2 m2 naznačil, jak lze snímat nepůvodní vrstvy, tento postup však
nebyl v celkovém kontextu využitelný. Nakonec byly ve fázi realizace za
účasti restaurátorů Antonína Červenky a později především Mgr. Jiřího
Fialy pro čištění zvoleny všestranně přijatelné a návrhem předpokládané
mechanické metody – jmenovitě jehlování a jemná abraze, případně
v kombinaci, podle situace. Výsledkem je fasáda sice o něco méně než
zcela očištěná, zato však bez narušení povrchu originálu.
Tato fáze ve spolupráci s restaurátory koncem jara 2011 konečně umožnila vytvořit aktuální a konkrétní záměr obnovy vnější fasády a zároveň
výrobní dokumentaci této části. Záměr navazoval na velké množství
materiálových a tvarových vzorků připravených na fasádě v průběhu
jara a přesně specifikoval, kde užít metody překrytí originálu v zájmu
jeho ochrany a celistvého vyznění fasády a kde naopak spíše v detailu
prezentovat restaurovaný originál jen s ochranným zátěrem. Poměr
těchto ploch činí cca 60:40.
Záměr byl již konkrétní i v použitých materiálech (jde o silikátové materiály původního typu, s hydraulickými přídavky, bez použití organické
chemie). Tomu odpovídá i finální povrchová vápenná úprava, barvená
šlemem z bratčického písku, konstruovaná jako první vrstva budoucího
údržbového cyklu.
Samostatnou kapitolou tvoří praskliny různého charakteru. Řada z nich
není trvale sanovatelná a počítá se s tím, že se v budoucnu propíší. Nejvýraznější je prasklina, která se tvoří na přechodu mezi nepůvodním, leč
ponechávaným železobetonovým věncem atiky a původní sendvičovou
vyzdívkou níže. Po velmi dlouhém váhání bylo upuštěno od vytvoření přiznané spáry. Lepší je však očekávat vznik přirozené praskliny, která bude
vlivem zateplení střechy menší, než bývala. Zařadí se tak lépe do kontextu
sítě prasklinek v celé fasádě, jež nejsou vůbec nevnímány negativně.
■ Makassarová stěna
Návrh plně ve smyslu logiky prezentace Miesovy architektury stanovil, že
půlkruhová stěna z osmdesátých let má být nahrazena podstatně lepší
kopií podle dostupné původní plánové dokumentace a řady původních
fotografií. Ve fázi zpracování projektové dokumentace byla ověřena možnost zajistit makassarovou ebenovou dýhu včetně vzorku.
Vzhledem k tomu, že nebyly možnosti testovat chování vzorku při zpracování ve fázi zpracování projektové dokumentace, ze zpětného pohledu lze
hodnotit dýhu jako nedořešenou. Jako taková se stala námětem jednání
poradního sboru THICOM, kde byla dokonce zpochybněna možnost kopii
v současné době provést a uvažovalo se o možnosti retuše stávající stěny.
Při jednání později převládl názor, že jde o možnost krajní. Sama stěna
z osmdesátých let je rovněž originál a po přesunu do muzea může
tvořit zajímavý komplet s kruhovým stolem, jako památka na jednu
fázi života vily, která zde ovšem neměla právo zůstat. Při přípravě kopie
podle návrhu však nakonec PhDr. Miroslav Ambroz nabídl použít devět
nalezených panelů původní stěny, druhotně použitých na jiném místě
v Brně, a toto řešení bylo přijato. Použití poškozených a zkrácených
panelů není samozřejmě nic jednoduchého, kvalitativně se však rázem
jedná o jinou úroveň rekonstrukce. Stále jde o kopii, použití cca 30 %
původních dýh však kopii dává punc originálu a vytváří potřebný nárok
i na kvalitu svého doplnění.
Sada dochovaných panelů byla restaurována v dílně restaurátora Libora
Urbánka, který zajistil technologii, jak dýhu opět ohnout, jak ji doplnit
v podélném a hlavně v příčném směru a jak nahradit chybějící panely.
▼ Makassarová stěna v hlavním obytném prostoru vily
stavebnictví 09/12
25
▲ Původní linoleum Univalton 1930 vyrobila německá firma DLW
(foto: Ing. Vítek Tichý)
Pro výsledek prezentace stěny je zásadní povrchová úprava. Použité
prostředky i technika úpravy měly velký vliv na odstín a vyznění dýhy,
míru plnosti a hlavně lesku, kterým se dostává do kontextu s celým
interiérem vily.
Právě sladění a do jisté míry i architektonická interpretace původních
ušlechtilých povrchů, vyladěných Miesem a Reichovou, při realizaci
zaměstnávala zúčastněné nejvíce. Bylo nesmírně zajímavé postupně se
sžívat s výtvarným myšlením osobností, jakými byli Mies nebo Reichová. Toto myšlení totiž stavbu posouvá i do role jemného a ušlechtilého
výstavního prostoru.
množství bylo dokonce městu Brnu věnováno jako sponzorský dar.
Návrh původně uvažoval s lepením linolea standardním způsobem na
betonovou mazaninu opatřenou vyrovnávací stěrkou. Avšak nález částí
podlah opatřených xylolitem v 3.NP vyvolal požadavek orgánů památkové
péče aplikovat tuto technologii pod linoleem na všech jeho plochách.
Xylolit je totiž teplejší a měkčí než cementová stěrka. To však přineslo
podstatný problém – nejednalo se o standardní podklad, s nímž by měly
pokládkové firmy zkušenosti a na nějž by poskytovaly záruku kvalitní
přídržnosti. Při zkouškách lepení linolea a jeho odtržení se ukázalo, že velmi
drahá xylolitová podlaha se tímto zásahem silně poškodí a musela by se
pokaždé draze vyspravovat. Přitom životnost linolea při předpokládaném
návštěvnickém provozu se odhaduje jen na několik let a poté bude třeba jej
vyměnit. Proto nakonec převládl názor spíše myslet na budoucnost než na
efektní současnost a linoleum pouze položit bez celoplošného lepení. Ve
spojení s prudkými změnami teplot za velkoplošným prosklením ovšem
na některých místech dochází k vlnění, odchlipování od okrajů, průchodů
sloupy apod. Podle dobových fotografií je však dokázáno, že podobně se
linoleum chovalo i v době obývání vily Tugendhatovými.
■ Linoleum
Původní linoleum Univalton 1930 vyrobila německá firma DLW, u níž se
naštěstí veškeré vzorky a receptury archivují, takže bylo možno speciálně
kvůli vile Tugendhat vyrobit jednu šarži linolea tohoto typu. Potřebné
■ Kotelna vily
Vila byla od počátku vybavena velmi moderním technickým zařízením
budovy. Nacházely se v ní dvě velké a řada menších koupelen s tekoucí
teplou vodou a sprchami, kuchyně s plynovým sporákem, spíží a přípravnou, prádelna se sušárnou, plně vybavená temná komora atd. Byla v ní
také instalována vzduchotechnika s vytápěním, vlhčením přiváděného
vzduchu a dvojstupňovou filtrací.
Jak teplá voda, tak teplo pro vytápění a vzduchotechniku se přiváděly
z centrální kotelny, umístěné v první úrovni. Kotelna byla vybavena
▼ Interiér koupelny
▼ Prostory kotelny
26
stavebnictví 09/12
Závěrem lze shrnout hlavní výstupy již dokončené obnovy a restaurování,
které byly předmětem nákladné a náročné práce posledního přibližně
desetiletého období.
■ Fyzická záchrana a ochrana dochované památky
Zásadní kroky ze stavebního hlediska směřovaly na nosné konstrukce
stavby včetně střechy a teras a také na technické zařízení budovy, zejména ležaté části kanalizace. Stabilita základů a zajištění proti zatékání
bude dlouhodobou garancí dobrého stavebnětechnického stavu domu.
V případě střechy a teras byla (již neoriginální) konstrukce nahrazena
jinou, technicky vyspělejší. Střecha měla ostatně technické problémy
již záhy po dostavbě, v roce 1930. Statické zabezpečení vily nenarušilo
památkovou podstatu stavby.
■ Prezentace původní podoby Miesovy architektury
Tento záměr znamenal očištění domu od nevhodných, ale vratných úprav
pozdějších dob. Ochraně originální substance byl zcela podřízen způsob
doplnění vily na bázi rekonstrukcí a replik tam, kde bylo známo původní
provedení – tedy ve velké většině. Ve zbývajících případech se uplatnila
náznaková instalace nebo architektonická retuš. Nic cenného v rámci této
koncepce neustoupilo. Vždy, když mělo dojít ke kolizi nové prezentace
památky s originálem, byla upřednostněna ochrana originálu. Výsledný
stav je tak mimořádně autentický.
Renovation and Restoration of Villa Tugendhat –
Assumptions, Approach and Result
Villa Tugendhat was built in Brno – Černá Pole in 1929–30.
It is a first-class monument of modern architecture, without
exaggeration one of the four or five most important and most
inspiring world buildings of the 20th century in the area of family
housing. As such, it arouses interest of both professionals and
tourists and is kept at the UNESCO world heritage list.
klíčová slova:
vila Tugendhat, Ludwig Mies van der Rohe, seznam světového
kulturního dědictví UNESCO
keywords:
Villa Tugendhat, Ludwig Mies van der Rohe, UNESCO world
heritage list
inzerce
LITNÍ KOM
A
ÍN
KV
D ÁOTRĚ 1E40K
0,- Kč
č
22 (4be0z D0PHK
)
ZA
I PLUS K
O
UN
LET
MP
■ Nová náplň a využití vily
Brněnská vila Tugendhat nyní slouží jako instalovaná památka moderní
architektury. Znamená to zajistit funkci zpřístupněné stavební památky,
na což návrh reagoval. Nové vstupy architektury, související s touto funkcí, jsou navrženy jako čitelné, vložené, kdykoli odstranitelné konstrukce
s vysokou kvalitou designu i provedení. Vila tím pádem nabízí vše, co je
třeba k jejímu plnému využití – dvě prohlídkové trasy zahrnující převážnou většinu prostor, specializované dokumentační centrum architektury
se studovnou, návštěvnickou prodejnu, interaktivní expozice, sociální
zařízení pro veřejnost a zázemí zaměstnanců (pokladna, průvodci,
vedení, ostraha).
english synopsis
SCHIEDE
L
Závěr
Základní údaje o stavbě
Investor: Muzeum města Brna, příspěvková organizace
Projektant: Sdružení pro vilu Tugendhat (brněnské
architektonické ateliéry OMNIA projekt,
s.r.o., ARCHTEAM a RAW s.r.o. a stavebně restaurátorská huť ARCHATT, s.r.o.)
Autorský tým: Ing. arch. Marek Tichý (odborný garant
projektu), doc. Ing. arch. Ivan Wahla,
doc. Ing. arch. Tomáš Rusín, Ing. arch. Milan
Rak, Ph.D., Ing. arch. Petr Řehořka, Ing. Vítek
Tichý (hlavní inženýr projektu)
Statické řešení: Ing. Jiří Starý
Zhotovitel: Unistav a.s.
Stavbyvedoucí: Ing. Michal Malásek
Doba realizace: 2010–2012
JE ŠTĚSTÍ M
ÍT
dvěma velkými kotli na uhlí (typ Strebel) a jedním malým, pro ohřev
TV. V osmdesátých letech byla přebudována na výměníkovou stanici
využívající teplárenského parovodu. Zachoval se však unikátní výtah na
popel, shoz na uhlí až z ulice a malá část obkladů stěn. Uchoval se také
dostatek informací o původním provedení kotelny. Zastaralá výměníková
stanice byla nahrazena moderní, podstatně menší, a vznikl tak prostor
rekonstruovat původní kotelnu do podoby exponátu. Aby se vyšlo ze stejné logiky jako u celého domu a aby nedošlo ke vzniku muzejní expozice,
byla kotelna navržena jako potenciálně funkční. Jak restaurované kotle
Strebel, použité odjinud (restauroval je Ing. Flimel), tak všechny armatury, směšovače a nádrže byly propojeny a kotle napojeny na spalinovou
cestu. Jako důkaz se v kotelně jeden den topilo uhlím, a poté byly kotle
uzavřeny a rozvod byl pouze přesměrován na nový, v kotelně umístěný
parní výměník. Díky tomu je v současnosti ve vile jednou z největších
atrakcí funkční rekonstrukce kotelny z roku 1930, vybavená gravitačním
shozem na uhlí až z ulice a funkčním výtahem na popel, opět téměř na
ulici. Je tak možné udělat si obrázek o původní kotelně, která dokázala
bez problémů vilu vytopit i v zimě (odhadovaný výkon činil cca 200 kW).
V HODN
Vila Tugendhat je po současné obnově ve stavu, kdy jí, při zajištění průběžné budoucí cyklické údržby, nehrozí poškození, a může sloužit svému
novému účelu. Stavba je nejen mimořádně autentickou památkou, ale
také poskytuje inspiraci všem, kdo o ni mají zájem. ■
stavebnictví 09/12
27
stavební materiály a technologie
text Jiří Sobola | grafické podklady archiv autora
Nařízení pro stavební výrobky v detailech
Prohlášení o vlastnostech
Volný pohyb zboží
Národní schvalovací systémy
Dobrovolně Eta
Evropské technické posouzení
Zjednodušené postupy
čl.36 až 38 CPR
Nařízení č. 305/2011/EU (CPR)
hEN
Ing. Jiří Sobola
Pracuje ve zkušebnictví od ukončení
vysokoškolských studií. Od roku 1975
působil na různých pozicích ve Strojírenském zkušebním ústavu v Brně, od
roku 1989 pak v Organizaci spojených
národů pro technický rozvoj UNIDO,
posledních šest let do roku 1998 byl
ředitelem projektu UNIDO. V letech
1998–2012 byl ředitelem Technického
a zkušebního ústavu stavebního Praha, s.p.,
kde působí jako ředitel pro mezinárodní
spolupráci a rozvoj.
E-mail: [email protected]
Dne 9. března 2011 bylo vydáno nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 pro
stavební výrobky (CPR – Construction Products
Regulation), které začne platit s plnou účinností
od 1. července 2013. Cílem nařízení CPR je odstranit nedostatky již poněkud zastaralé směrnice
Rady č. 106/89/EHS z roku 1989 (CPD – Construction Products Directive), zjednodušit uvádění
stavebních výrobků na trh, vyjasnit povinnosti
jednotlivých hospodářských subjektů a přiměřeným způsobem zavést do této oblasti požadavky
nového právního rámce.
výrobku, anebo s označením CE, pokud žadatel dobrovolně zvolí cestu
přes nařízení CPR s využitím posouzení Eta. Samozřejmě že od okamžiku
vydání posouzení Eta musí žadatel povinně plnit všechna další relevantní
ustanovení CPR, čili musí se chovat stejně, jako kdyby pro daný stavební
výrobek existovala norma hEN. Existencí posouzení Eta pro určitý typ
výrobku ovšem nevzniká povinnost pro ostatní výrobce obdobných
výrobků použít posouzení Eta pro jejich uvedení na trh.
Vzhledem k tomu, že jsou školení o základních změnách v plném proudu,
není cílem tohoto článku podat zevrubnou informaci o všech změnách,
ale soustřeďuje se na detaily, které by měly být užitečné zejména pro výrobce, jejich zplnomocněné zástupce, dovozce a distributory, kteří uvádějí
nebo budou uvádět na trh výrobky, na něž se nevztahují harmonizované
evropské normy (hENs – Harmonised European Standards) pro výrobky
nové či inovované, nebo které se od těchto norem odchylují.
Je to tedy oblast, kde se v současné době využívá Evropského technického
schválení ETA ve smyslu směrnice CPD (ETA – European Technical Approval).
Tento nástroj byl v minulosti někdy kritizován, i když podle mého názoru
často neoprávněně, pro svoji malou operativnost a nákladnost. Ve snaze odstranit vytýkané nedostatky a sladit tuto oblast s novým pojetím
u nařízení CPR zavádí toto nařízení nový nástroj, a to Evropské technické
posouzení Eta ve smyslu CPR (Eta – European Technical Assessment).
Pro účely tohoto článku rozlišujeme European Technical Approval (ETA)
ve smyslu směrnice CPD a European Technical Assessment (Eta) ve
smyslu nařízení CPR, a to použitím malých a velkých písmen ve zkratkách
(přehled zkratek viz str. 31).
I nadále bude platit, že stavební výrobek, pro který existuje norma hEN,
musí být uveden na trh v souladu s nařízením CPR a dalšími evropskými
směrnicemi a nařízeními, pokud se na něj vztahují. Pokud se tedy na stavební výrobek nevztahuje nebo plně nevztahuje norma hEN (podrobněji
viz nařízení CPR, čl. 19), může být výrobek umístěn na trh s využitím
nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 764/2008, o volném pohybu
zboží, nebo cestou národního schvalovacího systému v zemi určení
Prohlášení o vlastnostech a označení CE
Za zrušením prohlášení o shodě výrobku ve smyslu směrnice CPD
(DoC – Declaration of Conformity) a zavedením prohlášení o vlastnostech
(DoP – Declaration of Perfomance) ve smyslu CPR stojí principiální změna
přístupu k zajištění bezpečnosti staveb. Zhotovitelé stavby a projektanti,
kteří jsou za bezpečnost stavby zodpovědní, ztrácejí oporu v ujištění, že
výrobek je ve shodě s normou hEN nebo technickým schválením ETA
potvrzeném označením CE ve smyslu směrnice CPD, a tudíž že je vhodný
pro určené použití. Nařízení CPR jednoznačně přesouvá odpovědnost za
volbu správného výrobku na zhotovitele a projektanty, přičemž označení
CE u stavebního výrobku dokládá, že prohlášení DoP pro tento výrobek
existuje a že ten, kdo DoP vydal, garantuje shodu výrobku s tímto DoP.
Pokud tedy není stanovena v normě hEN nebo posouzení Eta závazná
úroveň vlastností, může výrobce v prohlášení DoP ve vazbě na normu
hEN nebo posouzení Eta uvádět pro specifikovaná použití výrobku různé
úrovně vlastností, nebo některé základní vlastnosti nedeklarovat vůbec.
Je na zhotoviteli stavby, projektantovi, uživateli atd., aby si na trhu na
svoji odpovědnost vybral výrobek s takovými vlastnostmi, které zaručí
splnění základních požadavků na stavby. I když prohlášení DoP by mělo
být k dispozici spolu s výrobkem, je zřejmé, že vlastní výrobek bude na
stavbách vyskladňován a používán v situacích, kdy prohlášení DoP není
pohotově k dispozici. Proto musí být u stavebních výrobků stejně jako
dosud označení CE doplněno mimo jiné (čl. 9 nařízení CPR) o úrovně
a třídy vlastností v souladu s prohlášením DoP. Pokud DoP nebylo nebo
nemuselo být vydáno (čl. 5 nařízení CPR), nesmí být výrobek označen CE.
28
stavebnictví 09/12
TRH
▲ Obr. 1. Uvádění stavebního výrobku na trh
Případ Žádosti ve vazbě na
1a
1b
1c
1d
2a
2b
2c
Doporučené praktické kroky
Tyto pokyny ETAG budou použity jako dokument EAD a na jejich
Pokyny ETAG schválené Komisí a publikované členskými základě bude vydáno v souladu s nařízením CPR Evropské technické
zeměmi, které mohou být použity jako dokument EAD bez posouzení (Eta). Aby byla zajištěna transparentnost a konzistentnost
procesu, budou části pokynů ETAG, jež budou použity jako dokument
změny jejich obsahu.
EAD, vysvětleny a odsouhlaseny s výrobcem a písemně sděleny
Komisi.
Pokyny ETAG schválené Komisí a publikované členskými
zeměmi, které nemohou být použity jako dokument EAD
bez změny jejich obsahu.
Pokyny ETAG odsouhlasené organizací EOTA, ale dosud Bude vypracován a odsouhlasen dokument EAD v souladu s nařízením CPR s obzvláštním důrazem na čl. 24 odst. 3 nařízení CPR (plné
neschválené Komisí.
využití technické práce a poznatků zakotvených v pokynech ETAG
Pokyny ETAG a jejich dodatky dokončené v rámci organia dohodě CUAP).
zace EOTA.
Dohody CUAP odsouhlasené organizací EOTA.
Návrhy dohody CUAP, dosud neodsouhlasené organizací
EOTA.
Jestliže výrobek není plně pokryt jakoukoliv harmonizovanou speciŽádosti, u kterých chybí souhlas Komise.
fikací (čl. 19.1 a 21.1, 2 nařízení CPR), musí být zpracován dokument
EAD.
▲ Tab. 1. Řešení pro Evropská technická schválení (ETA), která nemohla být vyřízena do 1. července 2013
Do 1. července 2013 musí být výrobky uvedené na trh doprovázeny
prohlášením o shodě (DoC) a od 1. července již musí být k výrobkům,
které budou nově uvedeny na trh počínaje 1. červencem 2013, připojeno
prohlášení o vlastnostech (DoP). Diskutuje se o tom, jak prakticky umožnit
výrobcům výměnu prohlášení DoC, které k datu 1. července 2013 platnost pozbývá, za prohlášení DoP, jež musí být od tohoto data použito.
Pokud nedošlo ke změně výrobku, lze zpracovat prohlášení DoP podle
dosud používaných podkladů s využitím návodů, které se na různých
úrovních připravují. Evropská organizace pro technickou normalizaci (CEN
– European Organisation for Standardisation) připravuje vzory přílohy
ZA k harmonizované normě hEN a prohlášení DoP pro různé skupiny
výrobků. Stejně tak Evropská organizace pro technická schválení EOTA
(European Organisation for Technical Approvals) připravuje pokyny pro
využití technického schválení ETA. Pokud je prohlášení DoC vydáno na
základě technického schválení ETA, stačí uvést jen odkaz na identifikační
číslo ETA a nemusí se uvádět úrovně a třídy vlastností. Ty však musí
být uvedeny v prohlášení DoP (u výrobků vyskladněných po 1. červenci
2013), a proto je třeba základní vlastnosti a další údaje z technického
schválení ETA použít pro zpracování prohlášení DoP. Totéž platí i pro údaje
o vlastnostech připojené k označení CE. V této souvislosti vzniknou jistě
potíže s velikostí dostupné plochy. Nařízení CPR sice umožňuje využití
elektronických prostředků pro vydání prohlášení DoP, avšak nezbytný
pokyn Evropské komise, který by mohl být podle jejího ujištění dostupný před 1. červencem 2013, bude moci být oficiálně zveřejněn až po 1.
červenci 2013.
Vydávání technického schválení ETA a posouzení Eta v období
okolo 1. července 2013: přechod od směrnice CPD na nařízení CPR
Je velmi pravděpodobné, že proces přípravy a vydávání technického
schválení ETA na základě žádostí uplatněných před 1. červencem 2013 nebude do tohoto data dokončen a bude pokračovat v období plné účinnosti
nařízení CPR, kdy směrnice CPD již platit nebude. Proto je třeba přijmout
praktická opatření, která by pomohla toto zlomové datum překlenout.
Nevyřízené požadavky na vydání technického schválení ETA mohou být
1. července 2013 zařazeny do jedné z následujících kategorií.
■ 1. Žádosti o technické schválení ETA na výrobky, na které se vztahují
Řídicí pokyny pro evropská technická schválení ve smyslu směrnice CPD
(ETAG – European Technical Approval Guideline):
a) p
okyny ETAG (odsouhlasené organizací EOTA, schválené Komisí a publikované v členských zemích), jež mohou být použity jako Evropský
dokument pro posuzování ve smyslu nařízení CPR (EAD – European
Assessment Document) ve smyslu čl. 19 nařízení CPR, bez nutnosti
měnit jejich obsah;
b) pokyny ETAG (odsouhlasené organizací EOTA, schválené Komisí
a publikované v členských zemích), které nemohou být použity jako
dokument EAD, protože je nutno je upravit nebo doplnit;
c) pokyny ETAG odsouhlasené organizací EOTA, ale dosud neschválené
Komisí;
d) pokyny ETAG a jejich upřesnění, které dosud nebyly odsouhlasené ani
na úrovni organizace EOTA.
■ 2. Žádosti o technické schválení ETA na výrobky, na které se pokyny
ETAG nevztahují a pro které platí čl. 9.2 směrnice CPD a je nutno pro
ně zpracovat Dohodu o procesu posuzování ve smyslu směrnice CPD
(CUAP – Common Understanding Assessment Procedure):
e) dohoda CUAP byla zpracována a odsouhlasena v rámci organizace
EOTA;
f) dohoda CUAP je ve stadiu návrhu a nebyla dosud odsouhlasena v rámci
organizace EOTA;
g) žádosti o technické schválení ETA, pro které dosud nebyl vydán souhlas
Komise s vydáním ETA pro daný výrobek.
Všeobecné principy řešení
Jestliže žádost o vydání Evropského technického schválení (ETA)
nemohla být splněna a toto schválení nemohlo být vydáno před
1. červencem 2013, má výrobce možnost vyjádřit nezávazně svůj úmysl
pokračovat ve svém požadavku s tím, že mu bude vydáno Evropské
technické posouzení (Eta). Toto svoje předběžné vyjádření by měl
adresovat Subjektu pro technické posuzování ve smyslu CPR (TAB –
Technical Assessment Body) co možná nejdříve. Samozřejmě že se
situace zjednoduší, pokud schvalovací osoba, která řešila technické
schválení ETA, byla již nominována jako subjekt TAB. Proces vydávání
posouzení Eta však nemůže být z legislativních důvodů zahájen před
1. červencem 2013 a může začít jen na základě formální žádosti o vydání
posouzení Eta a smlouvy uzavřené mezi výrobcem a subjektem TAB
v době od 1. června 2013.
Subjekt TAB by pak měl neprodleně informovat o takové žádosti organizaci EOTA (veškerá dosavadní jednání vedou k tomu, že EOTA bude
po 1. červenci 2013 pokračovat jako organizace TAB ve smyslu CPR)
a ta bude s maximální vstřícností zabezpečovat komunikaci s Komisí ve
smyslu čl. 21 nařízení CPR.
stavebnictví 09/12
29
Je technickou specifikací
uveřejněnou
Není technickou specifikací
vydává se
Je povinností výrobce
Musí doprovázet výrobek
v Official Journal EU
pro konkrétní výrobek
Výrobce garantuje uvedené údaje
po dohodě s výrobcem
EAD
DoP
Eta
Evropský dokument
pro posuzování
Evropské technické
posouzeníí
Základní
požadavky
charakteristiky
Metody, kritéria
Zásady řízení
výroby
Vlastnosti a
jejich úrovně
Detaily ověřování
stálosti výroby
Typ výrobku
Základní
požadavky
Prohlášení
o vlastnostech
Základní
charakteristiky
Vlastnosti a
jejich úrovně
Reference
Zamýšlené použití
Systém ověřování
stálosti výroby
Vlastnosti
Jejich úrovně
Zamýšlené použití
Vlastnosti
Jejich úrovně
charakteristiky
▲ Obr. 2. Vztah dokumentu EAD, posouzení Eta a prohlášení DoP
Podle čl. 66 odst. 3 nařízení CPR mohou být pokyny ETAG schváleny
Komisí po konzultaci s členskými zeměmi (varianta 1a) a použity přímo
jako dokument EAD. Pro všechny ostatní případy musí být v souladu
s nařízením CPR vydán nový dokument EAD s využitím aplikovatelných
částí všech dosud vydaných dokumentů a získaných poznatků. Posouzení
Eta pak bude vydáno na základě dokumentu EAD.
V případech, kdy bude za účelem dalšího pokračování v režimu nařízení
CPR nutno zpracovat dokument EAD, musí být po 1. červenci 2013
uzavřena smlouva mezi výrobcem a subjektem TAB na zpracování
dokumentu EAD.
Je samozřejmě žádoucí, aby pokud možno všechna technická schválení
ETA byla vydána před 1. červencem 2013, protože je zaručena jejich platnost i po tomto datu na dobu pěti let, kterou může omezit jen významná
změna výrobku.
Rozhodnutí o formátu posouzení Eta, jak je popsáno v čl. 26, odst. 3
nařízení CPR, může být vydáno Komisí na základě přenesení pravomocí
ve smyslu čl. 62 nařízení CPR, a tudíž může být vydáno až po 1. červenci
2013. Ve skutečnosti jsou však přípravy a jednání s Komisí o formátu
posouzení Eta v plném proudu, aby mohl být tento dokument řádně
prodiskutován, předběžně odsouhlasen a používán při přípravě posouzení
Eta. Jeho oficiální vydání by pak bylo jen formální záležitostí.
Specifická opatření po 1. červenci 2013
Evropská technická schválení (ETA), která nemohla být vyřízena do
1. července 2013, budou řešena způsobem uvedeným v tab. 1.
EAD je základním dokumentem, který řeší vztah mezi bezpečností
stavby a konkrétním stavebním výrobkem. Stanoví, které základní
požadavky na stavby mohou být výrobkem ovlivněny a jaké základní
charakteristiky by měly být deklarovány. K nim pak přiřazuje jednotlivé
vlastnosti a metody jejich ověřování. Pokud to není hodné zvláštního
zřetele, nestanoví úrovně vlastností. Přitom vychází ze všech dostupných informací a dříve vydaných dokumentů. Zejména je třeba dbát na
zachování kontinuity s dříve vydanými pokyny ETAG, dohodou CUAP,
normami hEN, EN atd. Je také zřejmé, že pro některé výrobky může
být dokument EAD relativně jednoduchý, pro jiné zase značně obsáh-
30
stavebnictví 09/12
lý. Nařízení CPR sice stanoví, že náklady na vydání dokumentu EAD
nese příslušný subjekt TAB, ovšem většina z nich poskytuje služby na
komerční bázi, a proto musí tyto náklady nějakým způsobem rozpustit.
Probíhají jednání s Komisí, aby náklady na dokument EAD byly alespoň
částečně hrazeny z evropských zdrojů, protože vydávání EAD je součástí
evropského harmonizačního procesu.
Na základě dokumentu EAD provede příslušný subjekt TAB předepsané úkony (osvědčení o stálosti vlastností, osvědčení o shodě řízení
výroby, zkušební/výpočtové protokoly), měření a posouzení podle
dohody s výrobcem a jejich výsledek pak zpracuje předepsaným
způsobem do posouzení Eta. Tím výrobce získá všechny potřebné
informace pro zpracování prohlášení DoP, jehož vydání jej opravňuje
k použití označení CE.
Základní struktura Evropského technického posouzení Eta
Stanovit obsah a strukturu posouzení Eta (formát Eta) ukládá Komisi čl.
26 odst. 3. Z praktických důvodů je žádoucí, aby tento dokument byl
zpracován a předběžně odsouhlasen jak členskými zeměmi, tak i Komisí
s tím, že jeho oficiální vydání je možné až po 1. červnu 2013. K tomuto
datu však musí být připraveno vydání řady posouzení Eta již s využitím
tohoto formátu. Od počátku roku 2012 probíhají intenzivní jednání o tomto
dokumentu a je pravděpodobné, že bude obsahovat následující kapitoly
a okruhy informací:
■ Základní údaje o výrobci, výrobku a místě výroby (titulní strana).
■ Úvod, reference k příslušnému právnímu rámci, omezující podmínky
platnosti, ustanovení o zachování důvěrnosti atd.
■ Technický popis typu výrobku a specifikace jeho zamýšleného použití.
■ Identifikační údaje o subjektu TAB, který posouzení Eta vydává, reference k příslušnému dokumentu EAD, popřípadě pokyny ETAG, specifikace
možných variant výrobku, doporučení výrobce k instalaci a používání
výrobku, podle potřeby pak i údaje o životnosti, životním cyklu a údržbě.
■ Základní požadavky na stavby, které výrobek ovlivňuje, k nim přiřazené
základní charakteristiky, návazné vlastnosti a jejich úrovně. Stejně jako
dosud se výrobce může rozhodnout, že úroveň některých vlastností
nebude deklarována (NPD – No Performance Determined).
Zkratka
AB
CE
CEN
CPD
CPR
Název anglicky
Approval Body (CPD)
CE marking
European Organisation Committee for Standardisation
Construction Products Directive
Construction Products Regulation
Common Understanding Assessment Procedure
CUAP
(CPD)
DoC
Declaration of Confromity (CPD)
DoP
Declaration of Performance (CPR)
Public Private Partnership for Energy Efficient
E2B
Buildings
EAD
European Assessment Document (CPR)
ECTP
European Construction Technology Platform
EK
European Commission
ENBRI
European Network of Building Research Institutes
EOTA
European Organisation for Technical Approvals
ETA
European Technical Approval (CPD)
Eta
European Technical Assessment (CPR)
ETAG
European Technical Approval Guideline (CPD)
EU
European Union
hEN
Harmonised European Standard
HLG
High Level Group ECTP
ILAC
International Laboratory Accreditation Cooperation
International Standard Organisation Committee on
ISO CASCO
Conformity Assessment
NPD
No Performance Determined
OJEU
Official Journal of European Union
SB Alliance Sustainable Building Alliance
TAB
Technical Assessment Body (CPR)
UNIDO
United Nations Industrial Development Organisation
World Federation of Technical Assessment OrganiWFTAO
sations
ZA
Annex ZA to hEN
Název česky
Schvalovací osoba (ve smyslu CPD)
Označení CE
Evropská organizace pro technickou normalizaci
Směrnice pro stavební výrobky
Nařízení pro stavební výrobky
Dohoda o procesu posuzování (ve smyslu CPD)
Prohlášení o shodě (ve smyslu CPD)
Prohlášení o vlastnostech (ve smyslu CPR)
Partnerství pro energeticky účinné budovy
Evropský dokument pro posuzování (ve smyslu CPR)
Evropská technologická platforma pro stavebnictví
Evropská komise
Evropská asociace výzkumných ústavů pro stavebnictví
Evropská organizace pro technická schválení
Evropské technické schválení (ve smyslu CPD)
Evropské technické posouzení (ve smyslu CPR)
Řídicí pokyn pro evropské technické schválení (ve smyslu CPD)
Evropská unie
Harmonizovaná evropská norma
Řídicí skupina ECTP
Mezinárodní spolupráce pro akreditaci
Mezinárodní organizace pro standardizaci, výbor pro posuzování shody
Úroveň vlastnosti není deklarována
Úřední věstník Evropské unie
Aliance pro udržitelnou výstavbu (řeší komplexní hodnocení kvality budov)
Subjekt pro technické posuzování (ve smyslu CPR)
Organizace spojených národů pro technický rozvoj
Světová federace pro technické posuzování
Příloha ZA k harmonizované normě
▲ Tab. 2. Přehled zkratek a jejich význam
■ Systém nebo systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebního výrobku, reference k příslušnému rozhodnutí Evropské komise,
které systém stanoví, odpovědnosti subjektu TAB, úkoly výrobce, popis
a metody systému řízení výroby, úkoly oznámených osob atd.
■ Označení CE a příslušné doprovodné údaje o vlastnostech výrobku
a jejich úrovních.
Závěr
Z uvedeného je zřejmé, že přechod od směrnice CPD k nařízení CPR
nebude přes všechna ujištění jednoduchou záležitostí, i když řada podkladů vytvořených v rámci směrnice CPD bude platit i v rámci nařízení
CPR. Prohlášení o vlastnostech (DoP), jako nejdůležitější dokument,
kterým výrobce garantuje odpovědnost za všechny uvedené údaje,
si zaslouží mimořádnou pozornost zejména tehdy, pokud došlo k úpravám
a změnám výrobku, narostl počet vyráběných variant, změnila se kompozice sestav, byly revidovány nebo aktualizovány technické specifikace
a související normy atd. Proto je více než žádoucí začít s přípravou textu
s prohlášením DoP co nejdříve a využít k tomu konzultací s odborníky,
kteří jsou schopni projednat danou problematiku jak v obecné rovině,
tak i s patřičnou odbornou erudicí ve vazbě na specifické problémy dané
výrobkové skupiny. Od 1. července 2013 jsou však přesněji stanoveny
povinnosti výrobců a jejich zplnomocněných zástupců (např. mají nově
povinnost uvádět na výrobku své jméno, přikládat doklady o bezpečnosti výrobku, v případě pochyb o přesnosti údajů provádějí zkoušky)
i povinnosti dovozců a distributorů (např. nesou odpovědnost za dopravu
a skladování (čl. 11–15 CPR). Namísto odpovědnosti za shodu s přísluš-
nými technickými specifikacemi a souvisícími normami však u nich
nastupuje odpovědnost za údaje, které deklarovali v prohlášení o vlastnostech (DoP). Zhotovitel stavby a projektant pak vybírá z nabídky deklarací
různých vlastností a jejich úrovní takový stavební výrobek, který splní jeho
požadavky a bude garantovat splnění základních požadavků na stavby. ■
english synopsis
Construction Products Regulation in Details
The European Parliament and Council regulation No. 305/2011 was
published on March 9, 2011 and will take full effect as of July 1, 2013.
The CRP objective is to eliminate the imperfections of the rather
obsolete directive No. 106/89/EEC of 1989 (CPD), and to simplify
introduction of construction products to the market.
klíčová slova:
nařízení pro stavební výrobky, směrnice pro stavební výrobky, prohlášení
o vlastnostech (ve smyslu DOP), harmonizované evropské normy (hEN)
keywords:
Construction Products Regulation (CPR), Construction Products Directive
(CPD), Declaration of Performance (DOP), Harmonised European Standard
odborné posouzení článku:
Ing. Alena Šimková,
vedoucí oddělení stavebních výrobků, Úřad pro technickou
normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v Praze
stavebnictví 09/12
31
stavební materiály a technologie
text Jana Marková
Další rozvoj Eurokódů a souvislosti
s nařízením č. 305/2011
Doc. Ing. Jana Marková, Ph.D.
V Kloknerově ústavu ČVUT v Praze
se zabývá výzkumem v oblasti spolehlivosti a zatížení stavebních konstrukcí, pravděpodobnostních metod
teorie spolehlivosti a hodnocení rizik.
Zúčastňuje se zavádění Eurokódů řad
EN 1990 a EN 1991 v ČR a spolupracuje s ČKAIT při konzultační činnosti
nebo školeních o Eurokódech.
E-mail: [email protected]
V Bruselu se 25. června 2012 pod záštitou Evropské komise konala mezinárodní konference CPR
Quality Construction Products for Safe Works
(Kvalitní stavební výrobky pro bezpečné stavby)
[1]. Záměrem konference bylo poskytnout informace o novém nařízení č. 305/2011 o stavebních
výrobcích [2], platném od 24. dubna 2011, které
nahradí směrnici Rady č. 89/106/EHS [3] a které
se bude plně uplatňovat v jednotlivých evropských zemích od 1. července 2013. Nařízení [2] na
rozdíl od směrnice [3] není potřebné zavádět do
národních právních předpisů, což je výhodnější
pro průmysl, protože se ve všech zemích mohou
stejným způsobem aplikovat pravidla pro uvedení výrobků na trh.
Zavedením směrnice [3] se již podařilo dosáhnout mnoha úspěchů
při sjednocování evropského trhu se stavebními výrobky, kdy se
vydalo přes 410 harmonizovaných norem a 2900 schválení ETA.
Směrnice [3] však přinášela některé nejednoznačnosti, složitosti, netransparentní postupy a nezamezovala v používání národních značek
a postupů pro uznávání shody. V některých případech ji členské země
nepoužívaly korektně. Trh s výrobky tak nebyl dostatečně efektivní
a vznikala celá řada překážek vzájemného obchodu. V roce 2008 bylo
proto rozhodnuto revidovat směrnici a zpracovat nové nařízení [2].
Je mnohem obsáhlejší (68 článků a pět příloh) než směrnice [3]
(24 článků a čtyři přílohy), oba dokumenty pak ve svých přílohách
obsahují základní požadavky na stavby. Po zavedení nového přístupu podle nařízení [2] by již nemělo být národní označování výrobků
s ohledem na základní požadavky přípustné. Nové nařízení [2] by
mělo zajistit konkurenceschopnější, průhlednější, důvěryhodnější
systém a přispět k odstranění dosud existujících překážek. Nově
bude upraven dozor nad trhem, kontaktní místa pro harmonizované
stavební výrobky, povinnosti výrobců, dovozců a distributorů.
Nařízení [2] má lépe zajistit působnost nového přístupu v jednotlivých
zemích. Označení CE bude mít jasný význam jako jediné označení
32
stavebnictví 09/12
osvědčující vlastnosti stavebního výrobku podle prohlášení. Nová koncepce je založena na prohlášení o vlastnostech výrobku místo původně
používaného prohlášení o shodě. Je povinné pro každý stavební výrobek
uvedený v harmonizované normě hEN.
Prohlášení o vlastnostech musí obsahovat informaci výrobce o účelu
použití výrobku, o jeho základních charakteristikách a o chování alespoň
jedné základní charakteristiky. Prohlášení o vlastnostech se také může
opírat o výpočet provedený podle Eurokódů, což je v souladu s pokynem
L [4]. Bude připravena nová předloha přílohy ZA pro prohlášení o vlastnostech. Zpracují se pokyny, jak zavést v přílohách ZA pro stavební výrobky/
sestavy výsledky výpočtů provedených podle Eurokódů.
Projektant může na základě informací o vlastnostech výrobku kvalifikovaně rozhodnout, zda je daný výrobek svými vlastnostmi vhodný do konkrétní, jím navrhované stavby. Nařízení [2] také obsahuje možnost použít
zjednodušené postupy, které umožní zamezit nadbytečnému zkoušení.
Eurokódy a základní požadavky nařízení
Eurokódy se nyní ve své předmluvě odkazují na směrnici [3] a zaměřují se
zejména na první dva základní požadavky týkající se mechanické odolnosti
a stability a požární bezpečnosti. Koncepce bezpečnosti a hodnocení rizik
se v současnosti uvádí zejména v EN 1990 [5] pro zásady navrhování
a v EN 1991-1-7 [6] pro mimořádná zatížení. Postupy navrhování konstrukcí
na seizmická zatížení jsou uvedena v EN 1998. Požární bezpečností se zabývá EN 1991-1-2 [7] a příslušné části materiálově zaměřených Eurokódů.
Nařízení [2] uvádí nově kromě šesti základních požadavků na stavby také
sedmý požadavek týkající se udržitelného využívání přírodních zdrojů.
Příští generace Eurokódů, která se v současnosti nachází ve stadiu příprav
a procesu schvalování, se tak bude také zabývat problematikou trvanlivosti a udržitelnosti staveb, úsporou materiálů a efektivním využíváním
existujících staveb. V současnosti se pro EN 1990 [5] připravuje nová
předmluva, ve které se uvedou informace o nařízení [2].
Další rozvoj Eurokódů a odpověď
Evropské komise na návrh mandátu M/466
Technická komise CEN/TC 250 předložila normalizačnímu výboru CEN
a Evropské komisi (EK) návrh mandátu M/466 [8] pro zdůvodnění potřeb
dalšího rozvoje Eurokódů a možnost získání finanční podpory. V rámci
EK a CEN tak v současnosti probíhá složitý proces analýz a hodnocení
návrhu mandátu. EK upozornila, že finanční prostředky, které CEN/TC 250
plánovala na tvorbu druhé generace Eurokódů, nelze v takovém rozsahu
poskytnout. Na Eurokódy se tak předpokládá asi 50% finanční podpora.
Evropská komise vyzvala CEN/TC 250, aby podrobněji specifikovala priority, které je nezbytné podpořit. Budou se podporovat pouze podrobně
technicky popsané a odůvodněné návrhy projektů včetně nezbytného
počtu pracovních dnů. Návrhy některých projektů bude možné uskutečnit jen s přispěním jiných finančních zdrojů (stavební asociace, průmysl).
Evropská komise nebude finančně podporovat běžné udržování norem
(např. opravy některých ustanovení na základě připomínek členských zemí).
Evropská komise požaduje větší sjednocení Eurokódů a omezení počtu
parametrů NDP (národně stanovených parametrů). V současnosti proto
EN 1990
CEN/TC 250
EN 1990
CEN/TC 250
EN 1991
CEN/TC 250/SC1
EN 1991
CEN/TC 250/SC1
EN 1992
CEN/TC 250/SC2
Kontrola materiálů
(FPC + IL)
Kontrola materiálů
(FPC + IL)
EN 13670
Provádění betonových konstrukcí
TC104/SC2
EN 206-1
beton
TC104/SC1
ISO 6934 nebo ETA
předpínací výztuž
206-1
ENEN
10080
beton
výztuž
TC104/SC1
Normy pro zkoušení
EN 1992
Kontrola návrhu
CEN/TC 250/SC2
(DSL)
EN 13670
Kontrola
provádění
Provádění
betonových konstrukcí
(IL) TC104/SC2
ISO
EN 6934
13369nebo
neboETA
ETA
Prefabrikované
dílce
předpínací výztuž
TC 229
EN 10080
výztuž
Normy pro zkoušení
Obr. 1.
Systém(DSL
evropských
norem
pro návrh
Obr. 1. Systém evropských norem pro návrh a provedení staveb
z betonu
– úroveň
kontroly
při a provedení staveb z betonu
navrhování,
IL – ILkontrola
FPC
– kontrola
u výrobce)
navrhování,
IL –návrh
kontrola
provádění,
FPC –(DSL
kontrola
u výrobce)
▲ Obr. 1. Systém evropských
norem pro
a provedení
staveb z betonu
– úroveň
kontroly
při navrhování,
– kontrolaprovádění,
provádění, FPC
– kontrola
u výrobce)
Položka Změny navrhované v EN 1990 [5]
Položka
Změny
navrhované
v EN 1990
mezinárodní organizace
JRC provádí
sběr
těchto parametrů,
které[5]
si ve
duplicitě v jednotlivých částech Eurokódů a redukováním počtu parametrů
1
Nová předmluva s návazností na nařízení a na Eurokódy.
1
Nová
předmluva
s
návazností
na
nařízení
a
na
Eurokódy.
svých národních přílohách zvolily členské země. Po naplnění databáze
NDP. Při přípravě pokynů se také uváží připomínky členských zemí na
2v příloháchHarmonizace
a zmenšení
počtu A3
parametrů NDP v přílohách A
2
Harmonizace
a
zmenšení
počtu
parametrů
NDP
A1 a A2 a v nových
přílohách
se provedou analýzy dat ve spolupráci JRC s CEN/TC 250 a s vybranými
základě jejich zkušeností získaných při používání Eurokódů, výsledky
až A5 přesunutých z EN 1991-3, EN 1991-4 a EN 1993-3-1.
až A5 přesunutých z EN 1991-3, EN 1991-4 a EN 1993-3-1.
experty zemí CEN. Proces plnění databáze členskými zeměmi je však
mezinárodních vědeckých studií a doplní zásady udržitelnosti. Provede
3
Začlenění zásad navrhování z jednotlivých částí3EN 1991 aZačlenění
EN 1993.zásad navrhování z jednotlivých částí EN 1991 a E
velmi zdlouhavý, některé země ještě národní parametry nerozhodly, další
se konverze norem ISO pro zatížení námrazou a pro zatížení vlnami a vod4 jakosti, zavedení
Rozvoj diferenciace
4
Rozvoj diferenciace spolehlivosti a managementu
kontrolníchspolehlivosti
postupů při a managementu jakosti, zav
nemají finanční prostředky na tvorbu národních příloh nebo na plnění
ními proudy na nové
části Eurokódů.
Připraví
se podrobnější
pokyny pro
navrhování
provádění
staveb,
větší
navrhování a provádění staveb, větší návaznost na evropské
normy proa provádění
(kapitola
2 návaznost na evropské n
parametrů do databáze.
stanovení
dílčích
součinitelů
pro
odolnost
a pro
materiálové
vlastnosti,
pro
a
příloha
B).
a příloha B).
Udržitelný rozvoj Eurokódů
považuje
EK za potřebný,
uvážení nozatížení,
rozšíří seZpracování
pokyny
pro pravidel
požární bezpečnost
a namáhání
na únavu.
pro robustnost
(kapitola
2 a popřípadě n
5
Zpracování
pravidel včetně
pro robustnost
(kapitola
2 a5 popřípadě
nová příloha).
vých hledisek na bezpečnost
a fungování
vnitřního
trhu pro stavebnictví
Na 350.
nové
Eurokódů
spolupracovat
technická
komise
6 generaci
Nové
pokynybude
pro udržitelnost
v souladu
s TC
350.
6
Nové pokyny
pro udržitelnost
v souladu s TC
v návaznosti na nové
nařízení.
Druhá
generace
Eurokódů
by
měla
také
CEN/TC
250
s dalšími
technickými
komisemi
CEN/TC.
Spolupráce
7 pokynů Lepší
použitelnost
C pro uživatele,
rozvoj pokynů pro
7
Lepší použitelnost přílohy C pro uživatele, rozvoj
pro dílčí
součinitelepřílohy
pro materiály
a
zahrnout tyto náměty:
také bude probíhat
při harmonizaci
pravidel
pro výrobkyzatížení.
a při možnosti
zatížení,
pro interakci
klimatických
zatížení, pro interakci klimatických zatížení.
■ hodnocení a zesilování
existujících
konstrukcí;
uplatňování
Eurokódů
během
prokazování
základních
vlastností
výrobků.
8
Mezní
stavy
použitelnosti
pro
pozemní
stavby
(stadiony, doč
8
Mezní stavy použitelnosti pro pozemní stavby (stadiony, dočasné konstrukce, specifické typy
■ požadavky na robustnost staveb;
Rozsah zkoušení bývá obvykle v praxi značně omezený, takže je přínosné
■ zlepšení srozumitelnosti a usnadnění aplikace Eurokódů v běžných
prokazovat některé vlastnosti výrobků na základě teoretických výpočtů.
návrzích;
V současnosti již vzniklo v rámci Eurokódů EN 1990 až EN 1999 několik
■ zpracování Eurokódu pro nosné konstrukce ze skla;
pracovních skupin pro další tvorbu jednotlivých částí Eurokódů, do kterých
■ začlenění vybraných ISO norem do Eurokódů, zejména pro námrazu
již země CEN jmenovaly své členy. Některé skupiny jsou však až třicetia pro zatížení vlnami a vodními proudy.
členné, takže jejich spolupráce na jednotlivých částech Eurokódů nebude
zřejmě jednoduchá a budou disponovat jen velmi omezenými finančními
Každá část Eurokódu, jež se bude zpracovávat, musí mít jasný rozsah
prostředky. Proto se předpokládá kromě společných pracovních jednání
platnosti, uvádět informace o tom, na které normy pro výrobky bude
i spolupráce prostřednictvím videokonferencí, přes skype nebo e-mailem.
mít dopad, i seznam referenčních norem (EN, ISO) a výzkumných zpráv
a rovněž musí uvádět harmonogram prací. Experti jmenovaní svými
národními normalizačními instituty se budou moci do tvorby druhé geNový EN 1990 pro zásady navrhování
nerace Eurokódů zapojit. Evropská komise se bude účastnit prací v roli
V současnosti dokončila expertní skupina pro EN 1990 [5] návrh dalšího
pozorovatele. Povinností CEN/TC 250 bude podávat výroční zprávy
rozvoje zásad navrhování, jak je uvedeno v tabulce 1. V předmluvě pro
a předkládat výsledky. Řešení se budou účastnit výzkumné organizace
zásady navrhování konstrukcí se doplní informace o nařízení [2] a nový
včetně organizací JRC, JCSS, IABSE a fib.
rozsah Eurokódů.
Eurokódy se budou členit do dvou pracovních balíčků:
V požadavcích na stavby v kapitole 2 bude nově uvedena problematika
■ I. balíček – Eurokódy pro zásady navrhování, zatížení a geotechnické
udržitelnosti. Kapitola 2 se bude odkazovat na přílohu B zaměřenou na
konstrukce;
diferenciaci spolehlivosti konstrukcí. Tato příloha v současnosti prochází
■ II. balíček – Eurokódy EN 1992·až 1996 a nový Eurokód pro navrhování
podstatnou přeměnou, měla by mít normativní statut místo současného
konstrukcí ze skla.
informativního. Bude diferenciovat spolehlivost staveb ve vztahu k následkům poruchy, ke kvalitě provádění a k úrovni kontroly na staveništi. Příloha
Každý balíček bude obsahovat část všeobecnou a část zabývající se dalby měla také uvádět požadavky na kvalifikaci projektantů.
ším rozvojem. Součástí druhého balíčku bude také navrhování konstrukcí
V současnosti chybí ucelený evropský systém norem pro provádění
ze skla. Všeobecná část zahrnuje pokyny pro robustnost a také hodnocení
a kontrolu jakosti. Obr. 1 ukazuje jako příklad systém evropských norem,
a zesilování existujících konstrukcí. Část zaměřená na další rozvoj se bude
který je potřebné použít pro návrh a provedení staveb z betonu. Obdobné
zabývat zpřesněním vybraných pokynů, jejich zjednodušením, zabráněním
stavebnictví 09/12
33
Položka
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Změny navrhované v EN 1990 [5]
Nová předmluva s návazností na nařízení a na Eurokódy.
Harmonizace a zmenšení počtu parametrů NDP v přílohách A1 a A2·a v nových přílohách A3 až A5 přesunutých z EN 1991-3,
EN 1991-4 a EN 1993-3-1.
Začlenění zásad navrhování z jednotlivých částí EN 1991 a EN 1993.
Rozvoj diferenciace spolehlivosti a managementu jakosti, zavedení kontrolních postupů při navrhování a provádění staveb, větší návaznost na evropské normy pro provádění (kapitola 2·a příloha B).
Zpracování pravidel pro robustnost (kapitola 2·a popřípadě nová příloha).
Nové pokyny pro udržitelnost v souladu s TC 350.
Lepší použitelnost přílohy C pro uživatele, rozvoj pokynů pro dílčí součinitele pro materiály a zatížení, pro interakci klimatických zatížení.
Mezní stavy použitelnosti pro pozemní stavby (stadiony, dočasné konstrukce, specifické typy stropních konstrukcí atd.) a mosty
s ohledem na kmitání, průhyby, deformace.
Namáhání konstrukcí na únavu, pravidla pro kombinace zatížení.
Mezní stavy únosnosti: harmonizace mezních stavů EQU, STR a GEO včetně kombinací zatížení.
Pokyny pro nelineární analýzu a použití pro pozemní stavby a mosty, modelové nejistoty.
Zásady navrhování a kombinace pro zatížení námrazou, vlnami a vodními proudy.
Klimatické změny a jejich vliv na konstrukce.
Zásady navrhování konstrukcí ze skla, zesilování polymery FRP a membránové konstrukce.
Zapracování připomínek zemí CEN.
▲ Tab. 1. Přehled hlavních změn navrhovaných pro druhou generaci zásad navrhování
schéma lze uvést pro stavby z dalších tradičních materiálů, jako jsou ocel,
kompozity, dřevo, zdivo atd. Pro provádění dřevěných a ocelových konstrukcí nejsou dosud evropské normy k dispozici. Pokud některé pokyny
v Eurokódech chybí, uplatňují se v těchto případech původní, tedy české,
obvykle revidované ČSN. Z toho je zřejmé, že se pro stavby z několika
různých konstrukčních materiálů musí použít celá řada norem, na jejichž
základě se má zajistit, že stavba je spolehlivá, pokud se postaví tak, aby
splňovala všechny požadavky a základní předpoklady. Je potřebné poznamenat, že přijatelná úroveň bezpečnosti se zajistí správným způsobem
aplikace celé soustavy evropských norem. Základním předpokladem
přitom je, aby se v procesu návrhu a výstavby zamezilo výskytu hrubých
lidských chyb, a to prostřednictvím managementu jakosti. Systém managementu jakosti není v systému na obr. 1 uveden.
Zásady managementu jakosti zatím nejsou v Eurokódech dostatečně
popsány, proto se uvedou v rozšířené příloze B [5].
Použitá literatura:
[1]CPR Quality Construction Products for Safe Works, Brusel,
06/2012, http://ec.europa.eu/enterprise/sectors/construction/
legislation/cpr-conf-2012/index_en.htm.
[2] Nařízení č. 305/2011 o stavebních výrobcích, Brusel, 2011.
[3] Směrnice č. 89/106/EHS o stavebních výrobcích, Brusel, 1989.
[4] Pokyn L – Uplatňování a používání Eurokódů, Brusel, 2003.
[5] ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí, 2004.
[6] ČSN EN 1991-1-7 Zatížení konstrukcí: Obecná zatížení – Mimořádná zatížení, 2007.
[7] EN 1991-1-2 Zatížení konstrukcí: Obecná zatížení – Zatížení
konstrukcí vystavených účinkům požáru, 2004.
[8] M/466, Programový mandát, CEN/TC 250, 2011.
Závěrečné poznámky
Očekává se, že druhá generace Eurokódů bude obsahovat přehlednější,
harmonizované pokyny s omezeným počtem parametrů NDP.
Eurokódy se budou odkazovat na nové nařízení č. 305/2011 v předmluvě,
kdy se kromě prvních dvou požadavků na mechanickou pevnost a stabilitu
a bezpečnost při požáru budou zabývat i novým, sedmým požadavkem
na trvalou udržitelnost, na využívání existujících materiálů a staveb.
Zvětší se možnosti výrobce prohlašovat vlastnosti výrobků na základě výpočtů provedených podle Eurokódů namísto často nákladného zkoušení.
Zavedením nových pokynů pro hodnocení a ověřování existujících konstrukcí a pro jejich zesilování bude umožněno lépe využívat výsledky
prohlídek a zkoušek pro ověřování spolehlivosti, pro stanovení zbytkové
životnosti a pro navrhování modernizací staveb.
V současnosti se v Kloknerově ústavu ČVUT v Praze řeší projekt Leonardo
da Vinci, který umožní zájemcům v elektronické verzi zpřístupnit příručky
a softwarové pomůcky, jež usnadní hodnocení existujících budov a mostů
v ČR i v několika partnerských zemích.
Pro kvalitní druhou generaci Eurokódů bude důležité, aby se do připomínkování pracovních návrhů zapojila také odborná veřejnost. ■
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu CZ/11/LLP-LdV/TOI/134005
Vocational Training in Assessment of Existing Structures, spolufinancovaného Evropskou komisí.
34
stavebnictví 09/12
english synopsis
Further Development of Eurocodes and
Connection with the Requirement 305/2011
On June 25, 2012 Brussels hosted the Quality Construction
Products for Safe Works international CPR conference under
the auspices of the European Council. [1]. It is expected that
the second generation of Eurocodes will contain clearer harmonised
instructions with a limited number of NDP parameters.
Eurocodes will refer to the new requirement No. 305/2011
in the preface dealing with the first two requirements for mechanical
strength and stability and fire safety, and moreover with the new
seventh requirement for permanent sustainability and using
of existing materials and buildings. It will give the manufacturers
more possibilities of declaring product characteristics on the basis
of calculations conducted in conformity with the Eurocodes instead
of testing, which is often quite expensive.
klíčová slova:
Eurokódy, nařízení č. 305/2011, základní požadavky
keywords:
Eurocodes, Requirement 305/2011, essential requirements
inzerce
Produktové inovace společnosti Isotra
Pro rok 2012 přichází
společnost ISOTRA na trh
s řadou produktových inovací. V oblasti venkovního
zastínění jsou novinkami
venkovní žaluzie Setta
a terasové a košové markýzy s kvalitními látkami
DICKSON. Inovacemi v interiérovém zastínění jsou
nové typy látkových rolet
Nemo, Luna a Verra metal
v provedení s klasickou
látkou nebo s dvojí látkou
den/noc.
Nová kolekce markýz ISOTRA
Nechte se inspirovat designovými
trendy a vytvořte si z terasy nebo
balkonu příjemné místo pro relaxaci.
Nová kolekce markýz ISOTRA nabízí
svým uživatelům specifické přednosti
v podobě ramen markýz vyrobených
ze speciální hliníkové slitiny a širokou
kolekci látek Dickson využívající
technologii barvení látek ve hmotě
zaručující vysokou barevnou stálost.
Společnost ISOTRA nabízí čtyři základní varianty provedení markýz:
markýzu JASMINA bez nosného
profilu, markýzu ISABELA s nosným
profilem, kazetovou markýzu STELA
a košovou markýzu LAURA.
Inspirujte se širokou škálou barev,
pruhů a typů látek markýz. Prožijte
krásné odpoledne v příjemném stínu
markýz ISOTRA.
ŽALUZIE ISOTRA
CHRÁNÍ
VAŠE
SOUKROMÍ.
www.isotra.cz
isotra_1978_inzerce_185x125_final.indd 1
23.5.2012 16:10:39
stavebnictví 09/12
35
stavební materiály a technologie
text Zuzana Aldabaghová
Technické normy pro stavební výrobky
a jejich použití ve stavebnictví – I. díl
Ing. Zuzana Aldabaghová
V roce 1990 ukončila obor pozemní
stavby na Stavební fakultě ČVUT
v Praze. Pracovala v několika projektových a architektonických kancelářích. Od roku 2005 působila v odboru
výstavby Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Od roku 2009 pracuje v Centru
technické normalizace Výzkumného
ústavu pozemních staveb – Certifikační společnost, s.r.o.
E-mail: [email protected]
Článek podrobně informuje o technických normách týkajících se stavebních výrobků, a to jak
z hlediska jejich formálního členění a obsahu, tak
z hlediska praktického používání.
Pokud budeme na komplexní a široký obor, jakým stavebnictví nepochybně je, pohlížet z hlediska technických norem, které se k němu vztahují,
můžeme si přístup určitým způsobem zjednodušit. Hlavní technické
normy používané ve stavebnictví jsou:
■n
ormy pro navrhování staveb, které jsou nezbytné ve fázi projektové
přípravy pozemních a inženýrských staveb;
■ normy pro provádění staveb, které uvádějí pokyny pro přípravu a samotné zhotovení stavebního díla;
■ normy pro stavební výrobky, které stanoví požadavky na výrobky
a uplatní se v obou předchozích fázích stavební činnosti. Těmito normami se budeme v tomto článku zabývat.
Svůj záměr projeví deklarací takových vlastností výrobku, aby úloha výrobku mohla být v procesu navrhování stavby naplněna. Jestliže se jedná
o výrobek tepelně izolační, určený zároveň pro nosné konstrukce, podle
stejného principu musí být pro splnění daného účelu deklarovány takové
mechanické vlastnosti, aby se výrobek mohl spolupodílet na zajištění
mechanické stability stavby (viz základní požadavek č. 1).
Zatímco směrnice pro stavební výrobky stanoví základní požadavky na
stavby ve vztahu ke stavebním výrobkům, obecné technické požadavky
na stavby jsou rozpracovány ve stavebních předpisech jednotlivých
členských zemí EU.
Technické požadavky na stavby
Stavební zákon č. 183/2006 Sb. v § 156 stanoví: Pro stavbu mohou být
navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž
vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že
stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané
existence splní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární
bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při
udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu
proti hluku a na úsporu energie a ochranu tepla.
Požadavky na stavby uvedené ve stavebním zákoně jsou tedy obdobné
jako ve výše uvedené směrnici. V ní však mají přímý vliv na stavební
výrobky. Požadavky uvedené ve stavebním zákoně a souvisejících předpisech jsou naplňovány v procesu návrhu a realizace konkrétní stavby na
určitém místě, zatíženém specifickými klimatickými vlivy.
Technické požadavky na stavby jsou v českých stavebních předpisech dále
rozpracovány ve vyhlášce MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích
na stavby, popřípadě ve vyhlášce č. 26/1999 hlavního města Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze a jiných.
Nové technické požadavky na výrobky
Technické požadavky na výrobky
Technické požadavky na výrobky se odvozují od účelu jejich použití ve
stavbě a z toho, jaké vlastnosti stavby mohou být charakteristikami výrobku ovlivněny. Pro jednotné odvozování technických požadavků na stavby
definuje evropská směrnice pro stavební výrobky CPD (Construction
Products Directive) – Směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování právních
a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků
základní požadavky na stavby:
■ 1. mechanická odolnost a stabilita;
■ 2. požární bezpečnost;
■ 3. hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí;
■ 4. bezpečnost při udržování a užívání stavby;
■ 5. ochrana proti hluku;
■ 6. úspora energie a tepelná ochrana.
Pro přiblížení smyslu směrnice se můžeme podívat na příklad výrobce,
jenž uvádí na trh tepelně izolační výrobek, který má zajišťovat tepelnou
ochranu budovy nebo technického zařízení (viz základní požadavek č. 6).
36
stavebnictví 09/12
Evropská směrnice pro stavební výrobky bude od srpna 2013 plně
nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011
ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro
uvádění stavebních výrobků na trh. Toto nařízení kromě jiných změn,
důležitých především pro výrobce a orgány posuzování shody, zavádí
nový, tedy sedmý základní požadavek – Udržitelné využívání přírodních
zdrojů – který požaduje, aby stavba byla navržena, provedena a zbourána
takovým způsobem, jenž zajišťuje udržitelné využití přírodních zdrojů,
a to zejména opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých
materiálů a částí po zbourání i použití surovin a druhotných materiálů
šetrných k životnímu prostředí.
Ke správnému porozumění problematiky stavebních výrobků v technických dokumentech a právních předpisech je důležité porozumět některým
termínům, používaným v této oblasti.
Stavební výrobek
Stavebním výrobkem rozumíme každý výrobek určený výrobcem nebo
dovozcem pro trvalé zabudování do stavby. Jedná se o takové zabudování,
které je stavební prací, a vyjmutí výrobku trvale mění vlastnosti stavby.
Stanovený výrobek
Stanovený výrobek je takový výrobek, který představuje zvýšenou míru
ohrožení veřejného zájmu, což je většina stavebních výrobků. Tyto výrobky
musí před svým uvedením na trh projít procesem, jenž se nazývá posouzení shody. Při posouzení shody se posuzují vlastnosti výrobku vzhledem
k požadavkům technických norem a jiných dokumentů a právních předpisů, které stanoví, jakým způsobem výrobce nebo dovozce posoudí
shodu a zda bude do procesu zapojena autorizovaná osoba (organizace
pověřená posuzováním shody výrobků – certifikační orgán a zkušební
laboratoře). Ta po prověření splnění požadavků vystaví certifikát, na jehož
základě výrobce vydá prohlášení o shodě. V tomto prohlášení o shodě
výrobce deklaruje, že jím vyrobený výrobek splnil stanovené požadavky
a může být uveden na trh.
Kontrolou, zda se na trh umisťují pouze řádně posouzené a označené
stavební výrobky, se zabývají orgány dozoru nad trhem (Česká obchodní
inspekce).
Určené použití výrobku
Určené použití výrobku na stavbě je použití určené výrobcem nebo dovozcem ve vztahu k úloze, kterou má výrobek na stavbě plnit. V technických
normách pro výrobky lze použití příslušného výrobku na stavbě nalézt
v první kapitole normy, která se nazývá Předmět normy. Na výrobku
lze jeho určené použití nalézt obvykle na štítku s označením CE nebo
v prohlášení o shodě.
Technické normy pro stavební výrobky
Technické normy pro výrobky stanoví především požadavky na výrobky.
Obsahují výčet vlastností výrobků pro běžné nebo specifické použití.
S normami pro výrobky se používají také např. zkušební či klasifikační
normy, se kterými pracují především výrobci a orgány posuzování shody
a nejsou předmětem tohoto článku.
Občas se lze setkat s dělením norem pro výrobky na evropské a na původní české normy. Toto rozdělení je však nepřesné. Pro orientaci, snazší
vyhledávání a správný způsob používání norem je užitečné rozumět dělení
technických norem pro stavební výrobky na:
■ Normy určené
– původní české technické normy, značené ČSN (např. ČSN 73 2603
Provádění ocelových mostních konstrukcí);
– evropské normy převzaté do soustavy českých technických norem,
značené ČSN EN (např. ČSN EN 206-1 Beton – Část 1: Specifikace,
vlastnosti, výroba a shoda).
■ Evropské normy harmonizované
– evropské normy převzaté do soustavy českých technických norem,
značené ČSN EN (např. ČSN EN 15050 Betonové prefabrikáty – Mostní
prvky).
Evropské harmonizované normy
Tyto evropské normy navazují na evropskou směrnici pro stavební výrobky
a obsahují ustanovení, která podporují splnění základních požadavků uvedených ve směrnici. Směrnice CPD 89/106/EHS byla v České republice
převzata nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na stavební výrobky označované CE.
V současnosti je vydáno více než 400 harmonizovaných evropských
norem pro stavební výrobky a předpokládá se postupné vytvoření harmonizovaných norem pro většinu stavebních výrobků tak, aby vznikly
jednotné technické předpisy pro výrobky a tím byly postupně odstraňovány technické překážky obchodu v rámci EU.
Obsah harmonizované normy lze rozdělit na dvě části:
■ hlavní část harmonizované normy;
■ informativní příloha ZA.
Hlavní část harmonizované normy
Hlavní část harmonizované normy (normativní část a normativní nebo
informativní přílohy) s požadavky obsahuje zejména:
■p
ředmět normy (určené použití výrobku, případně i s vymezením, pro
která použití není výrobek určen);
■p
ožadavky na charakteristiky výrobku (pro všechna použití a pro specifické použití);
■ postup zkoušení a četnosti zkoušek;
■n
áležitosti označení výrobku (kódové značení, obsah technické dokumentace apod.);
■ požadavky na systém řízení výroby u výrobce;
■ další informace v závislosti na typu výrobku.
Technické požadavky na výrobek uvedené formou tříd a úrovní umožňují jednotlivým členským státům, v rozsahu daném harmonizovanou
normou, zvolit takové třídy a úrovně, které zohledňují místní klimatické
podmínky a zavedenou úroveň ochrany veřejného zájmu. Harmonizované
normy mohou také stanovit mezní úrovně vlastností výrobku, které vymezují oblast jeho možného použití a tím zajišťují minimální/maximální mez
vlastností pro evropský trh tak, aby nebezpečné nebo nevhodné výrobky
nemohly být označeny CE a uvedeny na evropský trh.
Pokud životnost staveb ve vztahu k některému ze základních požadavků souvisí
s charakteristikami výrobku, obsahují harmonizované normy údaje o životnosti
výrobku v jeho určeném použití a jsou uvedeny také metody posuzování životnosti. Údaje o životnosti výrobku tvoří podklad pro výběr správných výrobků ve
vztahu k předpokládané ekonomicky přiměřené životnosti stavby.
Informativní příloha ZA
Druhá část, informativní příloha ZA, má přímý vztah ke směrnici pro
stavební výrobky a týká se především posuzování shody výrobku s technickými požadavky uvedenými v první části normy a označení výrobků CE.
Právě přílohou ZA se harmonizované normy liší od jiných norem. Pokud se
na výrobek vztahují i požadavky jiné evropské směrnice než směrnice pro
stavební výrobky, následuje za přílohou ZA příloha ZB, případně příloha ZC
(viz např. ČSN EN 13241-1 + A1 Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky
bez vlastností požární odolnosti nebo kouřotěsnosti, která obsahuje navíc
přílohu ZB s ustanoveními podle směrnice o strojních zařízeních a přílohu
ZC s ustanoveními podle směrnice o elektromagnetické kompatibilitě).
Příloha ZA harmonizovaných norem obsahuje zejména:
■ odkaz na evropskou směrnici, jejíž požadavky jsou v harmonizované
normě ve vztahu k vlastnostem výrobku rozpracovány;
■ určené použití výrobku;
■ přehled požadovaných charakteristik, odkaz na příslušné články v první
části normy a případně způsob vyjádření charakteristik (třídy, úrovně,
mezní hodnoty uvádí vždy v tabulce ZA.1.);
■ postupy prokazování shody, povinnosti výrobce a autorizované osoby
(v případě harmonizovaných norem je to tzv. notifikovaná osoba);
■ náležitosti ES certifikátu a ES prohlášení o shodě;
■ náležitosti označení CE a příklad informací doplňujících označení CE.
Pro prokázání shody výrobku s požadavky harmonizované normy je v příloze ZA uvedena metoda posouzení shody stanovením jednoho z šesti
možných postupů posouzení daných směrnicí pro stavební výrobky.
Značení způsobů posouzení shody pro stavební výrobky: 1+, 1, 2+, 2,
3, 4. Způsob 1+ je nejpřísnější, notifikovaná osoba provádí počáteční
zkoušky typu výrobku, průběžné zkoušky výrobku, posouzení systému
řízení výroby a průběžný dohled a schvalování řízení výroby. U výrobků
s malou úrovní ohrožení oprávněného zájmu postačí postup 4, kdy posouzení shody provádí sám výrobce.
stavebnictví 09/12
37
V případě zapojení notifikované osoby je po kladných zjištěních vydán
ES certifikát, na jehož základě výrobce vydá ES prohlášení o shodě
a připojí k výrobku štítek s označením CE. Pokud posouzení shody
provádí pouze výrobce, k vydání prohlášení o shodě a označení CE není
požadován certifikát.
Pro nákup stavebních výrobků a jejich přebírání na stavbě je užitečná
znalost alespoň základních náležitostí dokumentů provázejících správně
posouzený a označený stavební výrobek.
Základní údaje ES prohlášení o shodě
Jsou to:
■n
ázev a adresa výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce se sídlem
v EHP a místo výroby;
■ název, adresa a identifikační číslo notifikované osoby (v případě jejího
zapojení do procesu posouzení shody);
■ číslo ES certifikátu (v případě zapojení notifikované osoby do procesu
posouzení shody);
■ popis výrobku (druh, identifikace, použití, …);
■ označení harmonizované normy a případně ustanovení, se kterými je
výrobek v souladu;
■ zvláštní podmínky pro použití výrobku (v případě použití za určitých podmínek);
■ jméno a postavení osoby zmocněné podepsat prohlášení v zastoupení
výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce.
Informace na štítku CE
Označení CE značí, že dotyčný výrobek byl podroben stanovenému
postupu posouzení shody a je ve shodě s příslušnými ustanoveními
harmonizované normy. Označení CE může být umístěno na samotném
výrobku, na připojeném štítku nebo na obalu. Musí být umístěno viditelně
a musí být přístupně orgánům dozoru nad trhem.
Výrobce může z obchodních důvodů výrobek opatřit dalšími dobrovolnými
značkami kvality, ale jen způsobem, který nesníží viditelnost a čitelnost
označení CE a nemůže dojít k záměně těchto neharmonizovaných hledisek s harmonizovanými.
Je důležité chápat, že označení CE na výrobcích je „pouze“ označením
a znamená, že výrobky jsou v souladu s evropskými směrnicemi. Není značkou kvality ani značkou původu znamenající vyrobeno v EU, nebo v EHP.
Údaje uvedené na označení CE:
■ jméno nebo identifikační značka výrobce;
■ poslední dvojčíslí roku, v němž byl výrobek tímto označením opatřen;
■ číslo ES certifikátu (v případě, že způsob posouzení shody jeho vydání
vyžadoval);
■ odkaz na příslušnou harmonizovanou normu;
■ popis výrobku – obecné pojmenování, materiál atd. (nemusí být)
a určené použití;
■ informace o příslušných charakteristikách, které výrobce na štítku CE
deklaruje vyjádřené formou hodnot nebo úrovní a tříd.
Pokud norma stanoví více způsobů zjišťování hodnoty charakteristiky
(např. zkušební metodou nebo výpočtem), musí být zjištěná hodnota
doplněna odkazem na použitou metodu hodnocení (např. na výpočet
nosných konstrukcí podle návrhových norem Eurokódů). Informace
o charakteristikách mohou být také uvedeny formou kódového značení,
jehož složení je uvedeno v harmonizované normě.
Na označení CE se lze setkat také se zkratkou NPD (no parameter determined – není stanoven žádný ukazatel), kterou si výrobce může zvolit
v případě, že v členské zemi, kde bude výrobek použit, není na uvedenou
charakteristiku stanoven požadavek žádného právního předpisu. Tuto
38
stavebnictví 09/12
možnost si výrobce nemůže zvolit v případě, že na danou charakteristiku
uvádí harmonizovaná norma mezní úroveň.
Normy pro použití výrobku ve stavbě
Na harmonizované normy mohou na národní úrovni navazovat tzv. normy
pro použití výrobku ve stavbě (někdy nazývané aplikační normy). Norma
na použití výrobku uvádí minimální/maximální třídy nebo úrovně vlastností
jednotlivých výrobků, které by výrobky při použití na stavbách v České
republice měly splňovat, aby nebyl ohrožen veřejný zájem. Při jejich výběru
se vychází z rozsahu tříd nebo úrovní daných harmonizovanou normou.
Jedná se např. o vlastnosti vyjadřující chování výrobků při zatížení klimatickými vlivy, kde jejich význam závisí na geografické poloze konstrukce,
do které budou výrobky zabudovány.
Příkladem může být ČSN 72 7221-2 Tepelně izolační výrobky pro použití
ve stavebnictví – Část 2: Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového
polystyrenu (EPS), která v rozsahu charakteristik, stanovených harmonizovanou normou ČSN EN 13163 Tepelně izolační výrobky pro stavebnictví –
Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového polystyrenu (EPS) – Specifikace, podrobně určuje požadované hodnoty vlastností výrobků z EPS
pro použití/umístění konkrétního výrobku ve stavbě.
Stejnou úlohu mohou plnit informativní národní přílohy k harmonizovaným
normám výrobků.
Platnost harmonizované normy
Podle ustanovení evropské harmonizované normy lze postupovat od
chvíle, kdy je zavedena do soustavy národních norem, ale nelze zároveň
s datem vydání prokazovat shodu výrobku s ustanoveními normy a označovat výrobky značením CE. To je možné až po zveřejnění odkazu na tuto
harmonizovanou normu v Úředním věstníku Evropské unie (OJEU), kde je
uvedeno datum platnosti normy jako harmonizované evropské normy, což
bývá cca devět měsíců od vydání normy. Zároveň je v OJEU oznámeno
datum ukončení období souběžné platnosti tzv. přechodného období,
během kterého je na územích členských států EU možné při posuzování
shody postupovat podle původních národních norem a zároveň podle
harmonizované normy. Hlavním cílem tohoto přechodného období je
umožnit výrobcům a orgánům zapojeným do posuzování shody, aby se
přizpůsobili novým požadavkům, které prostřednictvím harmonizované
normy stanovuje evropská směrnice. Toto období také mohou využít
výrobci a distributoři pro vyprodání zásob výrobků vyrobených podle
dříve platných národních předpisů.
Po ukončení přechodného období musí být zrušeny původní národní
předpisy. Na trh EHP mohou již být uváděny pouze výrobky, splňující
technické požadavky harmonizované normy a označené CE. Platnost dříve
vydaných národních certifikátů výrobků končí, ať už byla jejich původní
doba platnosti jakákoliv. Přestože se v praxi tato zásada uplatňuje s určitou
pružností vzhledem k povaze stavebního průmyslu s častými dlouhými
lhůtami mezi vypracováním projektové dokumentace stavby a realizací, je
třeba, aby se výrobci, ale i projektanti a zhotovitelé s novými technickými
požadavky na určitý výrobek seznámili včas.
Normy určené
Pokud pro stanovený stavební výrobek neexistuje harmonizovaná evropská
norma, platí pro něj norma určená, což je buď česká, nebo mezinárodní norma určená na žádost autorizovaných osob a dalších zúčastněných stran ministerstvy a jinými ústředními správními úřady pro specifikaci technických
požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády NV č. 163/2002 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.
Norem, které jsou určené k tomuto nařízení, je v současnosti více než
700 a patří mezi ně i některé normy pro navrhování, zkušební a klasifikační
normy apod., což činí ze soustavy určených norem ne zcela přehledný
systém. Členění těchto norem nemá přesně danou strukturu stejně, jak
je tomu u norem harmonizovaných, a nelze jednoznačně stanovit obsah
takové normy. Platí, že tyto normy vždy obsahují požadavky na výrobek.
Další struktura se může lišit. Obvykle norma neobsahuje ustanovení
o způsobu posouzení shody a musí se postupovat podle ustanovení NV
č. 163/2002 Sb., které tyto postupy jasně stanoví. V tomto nařízení vlády
jsou uvedeny úkoly výrobce, a pokud je do posouzení shody zapojena,
rovněž autorizované osoby, která v případě kladných zjištění vydá certifikát výrobku, na jehož základě výrobce nebo dovozce vydá prohlášení
o shodě. V příloze nařízení vlády jsou uvedeny vybrané typy stavebních
výrobků a metody posouzení jejich shody.
Obdobně jako u harmonizovaných norem je pro nákup a přebírání stavebních výrobků užitečná znalost obsahu dokumentů provázejících správně
posouzený a označený stavební výrobek.
Základní údaje prohlášení o shodě
Jsou to:
■ identifikační údaje o výrobci nebo dovozci, který prohlášení o shodě
vydává; ■ identifikační údaje o výrobku (název, typ, značka, popis provedení);
■ popis a určené použití výrobku;
■ údaj o použitém způsobu posouzení shody; identifikační údaje dokladů
o zkouškách a posouzení shody;
■ odkaz na určené normy nebo jiné technické dokumenty, které byly
použity při posouzení shody; ■ údaje o autorizované osobě (v případě jejího zapojení); ■p
otvrzení výrobce nebo dovozce o tom, že vlastnosti výrobku splňují
základní požadavky podle NV č. 163/2002 Sb., popřípadě požadavky
jiných technických předpisů, že výrobek je za podmínek obvyklého,
popřípadě výrobcem nebo dovozcem určeného použití bezpečný; ■d
atum a místo vydání prohlášení o shodě; jméno a funkce odpovědného výrobce nebo dovozce a jeho podpis.
Příklad obsahu určené normy – ČSN EN 13488 Dřevěné podlahoviny – Mozaikové parkety
Obsah:
■ specifické požadavky na výrobek (charakteristiky, požadavky na vzhled
a umístění, zásady oprav a renovace apod.);
■ požadavky na značení;
■d
vě informativní přílohy týkající se botanických a obchodních názvů
nejběžněji používaných dřevin pro dřevěné podlahoviny a dalších
mozaikových sestav;
■ normativní příloha uvádějící klasifikaci.
Postupy posouzení shody tohoto výrobku s požadavky jsou stanoveny nařízením vlády č. 163/2002 Sb., stejně jako obsah prohlášení o shodě výrobku.
všem českým technickým normám (za poplatek 1000 Kč/rok), spolu
s informacemi o jejich změnách, opravách či zrušeních. Pokud je při vyhledání normy v aplikaci ČSN on-line u označení normy uvedena informace
harmonizace, z detailních informací o normě zjistíme, zda se jedná o harmonizovanou evropskou normu (uvedením odkazu na NV č. 190/2002
Sb.), nebo o normu určenou (uvedením odkazu na NV č. 163/2002 Sb.).
Shrnutí
Normy pro výrobky jsou obecně považovány za normy, týkající se především výrobců a případně také orgánů posuzování shody. Ti se podle
určeného systému na procesu posouzení shody podílejí. Tyto normy však
hrají důležitou úlohu i v dalších fázích stavebního procesu. Tvoří nedílnou
součást procesu navrhování stavby, což vyplývá z podstaty směrnice
pro stavební výrobky, která určuje základní požadavky na stavby, z nichž
následně plyne, jaké charakteristiky musí mít stavební výrobek, aby stavba
se zabudovaným výrobkem mohla plnit stanovené požadavky po celou
dobu navrhované životnosti. Projektant tedy musí při návrhu stavby zvažovat výběr stavebního výrobku z hlediska požadovaných charakteristik
a vhodnosti pro určené použití. Měl by znát princip úrovní a tříd, jejichž
výběr je v rozsahu stanoveném harmonizovanou normou na odpovědnosti
členských států a zohledňuje zavedenou úroveň ochrany veřejného zájmu.
Správným návrhem a výběrem stavebního výrobku může tedy projektant
výrazně přispět k bezpečnému a ekonomicky výhodnému návrhu stavby,
jejímu provedení i užívání.
V procesu zhotovení stavby hrají normy pro výrobky významnou roli např.
při výběru a nákupu výrobků podle parametrů uvedených v projektové
dokumentaci, při přejímce a kontrole jejich dodání na stavbě, případně
při jejich zabudování. ■
Použitá literatura:
[1]Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon).
[2] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.
[3] Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.
[4] Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označené CE.
[5] Směrnice Rady 89/106/EHS z 21. prosince 1989, o sbližování právních
a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků
ve znění směrnice Rady 93/68/EHS a Pokyny ke směrnici.
[6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 z 9. března
2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se ruší směrnice Rady 89/106/EHS.
english synopsis
Technical Standards for Construction Products I
The article informs in detail about technical standards relating to
construction products, both in terms of their division and contents.
klíčová slova:
Získání informací o normách pro výrobky
Informace o harmonizovaných evropských normách jsou nejprve oznámeny v Úředním věstníku Evropské unie OJEU a následně čtyřikrát do
roka ve Věstníku Úřadu pro normalizace, metrologii a státní zkušebnictví
(ÚNMZ) spolu s informacemi o určených normách.
Prostřednictvím webové aplikace ČSN on-line poskytuje ÚNMZ
(www.unmz.cz) uživatelům norem možnost elektronického přístupu ke
technické požadavky na výrobky, technické požadavky na stavby
keywords:
technical requirements for products, technical requirements for buildings
odborné posouzení článku:
Ing. Lubomír Keim, CSc.,
ředitel Výzkumného ústavu pozemních staveb – Certifikační společnost, s.r.o.
stavebnictví 09/12
39
stavební materiály a technologie
text Josef Chybík | grafické podklady archiv autora, PROJEKTIL ARCHITEKTI, s.r.o., Skanska a.s.
Podmínky pro energeticky
úsporné domy v České republice
Doc. Ing. Josef Chybík, CSc.
Absolvent SPŠ stavební v Opavě a FAST VUT v Brně. V letech
1977–1994 projektant v Obchodním
projektu. Od roku 1994 je akademickým pracovníkem FA VUT v Brně.
V letech 2000–2006 a od roku 2010
dosud děkanem Fakulty architektury
VUT v Brně.
E-mail: [email protected]
6000
5000
4000
3000
Česká republika
Svět
2000
Se vzrůstajícím počtem obyvatel souvisí také rostoucí spotřeba energie. Jestliže v roce 1971 žilo na Zemi 3,8 miliardy lidí a spotřeba energie
činila 7,1 miliard tun měrného paliva, v roce 1990 se počet obyvatel
zvýšil na 5,4 miliard a spotřeba energie narostla na 14,8 miliard tun
měrného paliva. Za dalších deset let, v roce 2000, již žilo na Zemi
6,3 miliard obyvatel a spotřeba energie činila 16,8 miliard tun měrného
paliva. V současnosti již na planetě žije 7 miliard lidí. Za téměř 20 let –
v rozmezí let 1971 až 1990 – nastal vzestup počtu obyvatel o 42 %
a vzestup spotřeby energie o 108 %. V roce 2000 došlo oproti roku
1990 k vzestupu počtu obyvatel o 16,6 % a k nárůstu spotřeby energie o 13,5 %. Období let 1971 až 1990 je tedy možno charakterizovat
jako etapu poznamenanou značným plýtváním energetických surovin.
Pozdější roky jsou již ovlivněny tendencemi k energetické úspornosti.
Přitom očekávaný nárůst energetické potřeby již nebude v dohledné
budoucnosti možno pokrýt neobnovitelnými surovinovými zdroji.
Fosilní paliva se postupně vyčerpávají, těží se s rostoucí technickou
obtížností, finanční náročností a jejich doprava se uskutečňuje na velmi velké vzdálenosti, často z oblastí a přes území, která nesou stopy
zjevné nebo latentní politické nestability. To se týká především ropy
a zemního plynu. Stále větší důležitost se bude přikládat obnovitelným energetickým zdrojům – energii slunečního záření, geotermální
energii, energii pohybu vody, větru nebo biomase.
Na obr. 1 je znázorněno porovnání globální energetické situace
s energetickou situací v České republice. Měřítkem se stala spotřeba
primární energie před její přeměnou na jiná konečná paliva, vyjádřená v kilogramech ropného ekvivalentu na jednoho obyvatele [1].
Sledované období je zachyceno v rozmezí let 1971–2010. Z grafu je
zřejmé, že již zmíněná marnotratná léta 1971–1989 se týkala také
České republiky. Posléze nastává pokles spotřeby, což je v ČR dáno
známými změnami, které se ve společnosti uskutečňovaly po roce
1989. Pokles se zastavil v roce 1999. Po něm nastal opět vzestup
spotřeby. Od roku 2007, pod vlivem ekonomické krize, pak došlo
opět k poklesu. Ve světě můžeme sledovat v podstatě pozvolný,
ale stálý nárůst spotřeby. Přesto je dosud v ČR spotřeba přibližně
čtyřikrát vyšší, než je světový průměr.
40
stavebnictví 09/12
0
1989
1991
1993
1995
1997
1999
2001
2003
2005
2007
2009
1000
1971
1973
1975
1977
1979
1981
1983
1985
1987
Příspěvek upozorňuje na problematiku rostoucí spotřeby energie a související realitu
přizpůsobit navrhování a výstavbu budov na
úroveň energeticky úsporných domů v podmínkách České republiky.
▲ Obr. 1. Porovnání spotřeby primární energie v České republice a ve světě
v období let 1971–2010, vyjadřené v kilogramech ropného ekvivalentu na
jednoho obyvatele [1].
Přístup k řešení energetické náročnosti budov
O tom, jakou pozici je možno k již zmíněným obnovitelným zdrojům
zaujmout, lze poznat na více evropských příkladech. Dobrou ukázkou a v mnohém je pro česká města inspirativním příkladem město
Güssing a okolní obce z rakouské spolkové země Burgenland, kde
se podařilo vybudovat zařízení, která město a okolní obce zásobují
energií získanou ze zemědělských produktů a tvrdého dřeva (obr. 2).
Z podniků vyrábějících v místě podlahové parkety se získává odpad,
jenž je primární složkou pro kogenerační spalování, při kterém se
současně získává teplo a elektřina. Město se čtyřmi tisíci obyvateli
je v současnosti zcela nezávislé na dodávce energie z jiných zdrojů.
V České republice se mnohé naděje pro používání obnovitelných
zdrojů vkládají především do biomasy. Dosud byla realizována celá
řada kotelen využívajících dřevní hmotu zpracovanou do formy briket, dřevních štěpek nebo pelet. V obci Roštín na Kroměřížsku se
s úspěchem podařilo zprovoznit obecní výtopnu, ve které se zdrojem
tepla stala pšeničná nebo řepková sláma slisovaná do balíků (obr. 3).
Na výtopnu s výkonem 4 MW je napojeno 145 domácností, obecní
úřad, základní a mateřská škola, sokolovna, sauna i kostel. Přebytky
tepla se v květnu a červnu vyhřívá místní koupaliště.
▼ Obr. 2. Kogenerační spalovna dřevní štěpky ve městě Güssing v rakouské spolkové zemi Burgenland
▲ Obr. 3. Výtopna se spalováním slámy v obci Roštín
▲ Obr. 4. Kritéria energeticky úsporných domů
Příkladem je i obec Hostětín z Bílých Karpat s výtopnou na dřevní
štěpku, kořenovou čistírnou odpadních vod, solárními kolektory
pro ohřev teplé vody, solární elektrárnou a moštárnou, ve které se
každoročně zpracovává úroda místních jablek. Obec, ve které byl
postaven jeden z prvních českých pasivních domů, zaujala i následníka britského trůnu prince Charlese, který byl na jaře 2010 jejím
vzácným hostem.
získaných ze samotného provozu budovy, jako je např. vaření, žehlení,
koupání. Významný tepelný zdroj představují elektrické spotřebiče,
kterými mohou být ledničky, televize, počítače a jejich vybavení nebo
také svítidla. Jako vnitřní zdroj je možno chápat rovněž osoby a také
teplokrevná zvířata, která budovy užívají.
Je známo, že člověk ve vnitřním prostředí tráví převážnou část svého života. Uvádí se, že je to až 92 % času stráveného v interiérech
budov vedle 8 % prožitých v exteriéru. Proto je tématu vnitřního
prostředí potřeba věnovat mimořádnou pozornost. Zvláště citlivé je
to v domech dobře tepelně izolovaných a utěsněných, tedy v PD.
V každé budově je nutností zajistit přívod čerstvého vzduchu a zároveň
vytvořit teplotně optimální stav. S ohledem na poměrně nízký stupeň
tepelné ochrany budov s nedostatečně účinnými vrstvami tepelných
izolací se teplotní stav zajišťoval a dosud stále zajišťuje výkonnou
otopnou soustavou. Obvykle však v těchto domech probíhá výměna
vnitřního vzduchu pouze neřízenou ventilací, prostřednictvím prostého otevření oken, popřípadě infiltrací, kterou umožňují netěsnosti ve
funkční spáře výplní otvorů. V podstatě je tomu tak dosud i u neefektivních novostaveb a rekonstrukcí. Zvláště v posledních letech, kdy
se navyšují ceny surovin sloužících jako energetické zdroje, dochází
k radikálnějšímu zateplování obvodového pláště budov a k výměně
původních netěsných oken za okna těsná. Zanedbáním principů řízeného větrání vznikají podmínky s velmi nepříjemnými důsledky. V zateplených a utěsněných budovách jsou sice vytvořeny předpoklady
pro snížení tepelných ztrát, avšak v nedostatečně větraných budovách
vzrůstá relativní vlhkost, objevují se defekty ve formě zkondenzované
vodní páry s následným výskytem zdraví nebezpečných plísní.
Pasivita domu se vztahuje také k jeho konstrukcím. Z obr. 5 jsou patrny součinitelé prostupu tepla pro konstrukce obvodového pláště NED
i PD. Nejen vynikající tepelně izolační schopnosti prvků obvodového
pláště s U ≤ 0,18 W/(m2·K), ale i kvalitní okna s U ≤ 0,80 W/(m2·K)
se skly s energetickou propustností g > 0,50, která umožňují vstup
slunečního záření hluboko do interiéru, můžeme chápat jako prostředky, jež přes svou nečinnost – pasivitu budou stabilně, po celou dobu
životnosti budovy zajišťovat kvalitní tepelnou ochranu.
Energeticky úsporné domy
V současnosti rozlišujeme několik kategorií energeticky úsporných domů –
dům nízkoenergetický (NED), pasivní (PD), nulový (ND) a také aktivní (AD).
NED a PD se vyznačují tím, že oproti současným domům spotřebují na
vytápění přibližně třetinu, respektive desetinu energie (obr. 4).
Nízkoenergetické domy
V NED jsou tepelné ztráty oproti ještě nedávno běžně stavěným
domům významně sníženy. Roční spotřeba tepla na vytápění je nižší
než 50 kWh/(m2·a). Do této kategorie patří budovy, jejichž stavebníci
projevili vážný zájem snížit spotřebu energie na vytápění a používat
obnovitelné zdroje. Množství emisí od stále ještě klasické otopné
soustavy, která pokrývá tepelné ztráty, se tím zřetelně zmenšilo.
Stupeň tepelné ochrany se zkvalitnil prostřednictvím obálky těchto
staveb – především účinnější tepelnou izolací obvodového pláště
a zlepšenou jakostí oken. Větrání budovy již není závislé na pouhých
netěsnostech obvodového pláště. Je provozováno větrací jednotkou
s možností aktivního ohřevu přiváděného vzduchu.
Pasivní domy
Druhou kategorií je PD. Pojem PD nejen u běžných stavebníků, ale
i u mnohých odborníků dosud stále evokuje reakce, které tento typ
výstavby z pojmoslovného hlediska považují za chybný, popřípadě
nesprávně definovaný. A to i přesto, že se tento typ výstavby na
území Česka i Slovenska zdárně rozšiřuje. Snad je tomu také proto,
že samotné slovo pasivní mnohdy vyvolává nepříznivé asociace. Jsou
jím popisovány trpné, nečinné, netečné, nevšímavé děje. Antonymem je pojem aktivní – tzn. činný, čilý, činorodý – vyjadřující dobré
vlastnosti nebo příznivé děje. Není proto překvapivé, že ve spojení
s domem někteří lidé jen s obtížemi chápou, proč by budova spojena s takovým přízviskem mohla být člověku prospěšná. Když však
název PD významově spojíme s energií a především s jejími úsporami, vyvstávají souvislosti, v nichž prvotní váhání přejde do stavu
zvídavého nazírání. Pro tento název, v současnosti již v celé Evropě
vžitý, můžeme najít rozuzlení, když si položíme zásadní otázku: Co je
základním principem PD? Název lze odvodit od využívání pasivních
tepelných zisků a efektivního způsobu hospodaření s nimi. Zisky
pocházejí především od slunečního záření a z vnitřních zdrojů tepla
▼ Obr. 5. Kritéria pro NED a PD definovaná pro stavební konstrukce
podle ČSN 73 0540-2:2011
Střecha
U < 0,16 W/(m2·K)
Okna
U < 1,20 W/(m2·K)
Stěna
U < 0,20–0,25 W/(m2·K)
Podlaha na terénu
U < 0,30 W/(m2·K)
Střecha
U < 0,10–0,15 W/(m2·K)
Okna
U < 0,60–0,80 W/(m2·K)
Stěna
U < 0,12–0,18 W/(m2·K)
Podlaha na09/12
terénu
stavebnictví
U < 0,15–022 W/(m2·K)
41
Závaznost kritéria
Nulový
Obytné
budovy
Neobytné
budovy2
Blízký
nulovému
Požadovaná hodnota Doporučená hodnota Požadovaná hodnota podle zvolené úrovně hodnocení
Průměrný součinitel
Měrná potřeba tepla na Měrná roční bilance a produkce energie vyjádřená v hodnoprostupu tepla
vytápění
tách primární energie z neobnovitelných zdrojů
PEA
Uem
EA
[kWh/(m2·a)]
[W/(m2·K)]
Rodinné domy
≤ 0,25
Bytové domy
≤ 0,35
[kWh/(m2·a)]
Rodinné domy
≤ 20
Bytové domy
≤ 15
≤ 0,351
≤ 30
Nulový
Blízký
nulovému
Úroveň A
Úroveň B
0
0
80
30
0
0
120
90
Poznámky
Uvedená hodnota je doporučená, nejvýše však musí být rovna odpovídající hodnotě Uem,rec.
2
Neobytné budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou 18 °C až 22 °C. Pro jiné budovy není stavěno.
1
▲ Tab. 1. Základní požadavky na energeticky nulové budovy podle ČSN 73 0540-2:2011
Provozní a konstrukční principy uplatněné při výstavbě i užívání
PD zajišťují také kvalitní vnitřní prostředí v letních měsících. Velmi
důležitou složkou je v takovém případě regulovaný způsob stínění
a schopnost zabudovaného stavebního materiálu akumulovat teplo.
To platí i pro konstrukční prvky lehkých dřevostaveb.
Je potřebné vytvořit podmínky pro řízené větrání, které do interiéru
přivede čerstvý a zároveň teplý, zdravotně nezávadný vzduch. Budova je z tepelně technického hlediska konstruována tak kvalitně, že
vzduchem přivedené teplo bude zároveň samo o sobě postačovat
pro zajištění tepelné pohody vnitřního prostředí. Stěžejní ideou se
stalo, aby větrání kromě hygienicky nutné výměny vzduchu zajistilo
také požadovaný teplotní stav. Tím klasická otopná soustava ztrácí
původní význam a stává se buď zbytečným prvkem, anebo plní
funkci pouhého doplňkového zdroje tepla, který se uvádí do funkce
jen v obdobích s klimaticky obtížnými podmínkami zimního období.
Přitom se očekává, že zásobování energií převezmou obnovitelné
zdroje – v českých podmínkách sluneční kolektory, topidla na různé
formy biomasy nebo tepelná čerpadla.
Charakteristickou vlastností PD je, že mají nízkou potřebu tepla. Hranicí je
měrná potřeba tepla EA ≤ 15 kWh/(m2·a), respektive EA ≤ 20 kWh/(m2·a).
Podle TNI 73 0330:2010 je totiž požadavek pro energeticky pasivní bytové domy EA ≤ 15 kWh/(m2·a). Podle TNI 73 0329:2010 je pak požadovanou hodnotou pro energeticky pasivní rodinné domy EA ≤ 20 kWh/(m2·a)
a doporučenou hodnotou EA ≤ 15 kWh/(m2·a). PD jsou tak zdánlivě
pasivními domy, kterými dochází jen k minimálním tepelným ztrátám.
Jejich pasivita je patrna také z termovizního snímkování. Jestliže plochy
s vyššími teplotami, což jsou například místa s větší hustotou tepelného
toku, se na termogramech projevují živými, teplými odstíny červené
barvy, potom energeticky úsporné domy tuto aktivitu postrádají. Vyvolávají dojem méně živých – pasivních barev. I z tohoto pohledu se jeví
název těchto budov jako vhodný a adekvátní jeho funkci.
Termín PD lze tedy považovat za správný, v Evropě již běžně užívaný.
Nedá se předpokládat, že by byl nahrazen novým. Běžně se používá
v Německu, Rakousku, Itálii a vžil se i v České republice. Tento pojem
není neznámý v Polsku ani v Maďarsku. Na Slovensku nebo občas také
v ČR se například používá také označení EPD, tedy energeticky PD.
S pojmem PD pracuje také ČSN 73 0540-2:2011. Vedle součinitelů
prostupu tepla UN,20, jež jsou definovány jako hodnoty požadované,
představuje norma ještě hodnoty doporučené Urec,20 a hodnoty pro PD
doporučené Upas,20. Pro tyto konstrukce platí U ≤ UN,20 (Urec,20; Upas,20).
Které z hodnot budou do návrhu zařazeny jako mezní, záleží na
zvoleném cíli a spolupráci stavebníka s projektantem. S ohledem na
požadavky Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie
2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. května 2010
je již v současnosti potřeba navrhovat budovy se zohledněním jejích
požadavků, což znamená v relaci U ≤ Upas,20.
42
stavebnictví 09/12
První takový objekt, tehdy ještě jako prototyp, který uzavřel úvodní
etapu výzkumných prací, byl realizován v roce 1991. Jednalo se
o třípodlažní bytový dům postavený v Darmstadtu-Kranichsteinu.
Se spotřebou EA = 14 kWh/(m2·a) a velmi nízkou provzdušností
n50 = 0,22 h -1 dosáhl vynikajících vlastností. V roce 1996 v Německu
zahájilo svou činnost tzv. Profesní sdružení levných PD. A již v roce
1997 bylo realizováno první sídliště PD ve Wiesbadenu.
Nulové domy
Dalším typem energeticky úsporných domů, jež se stávají aktuálními
především prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu, jsou nulové domy (ND). Jejich spotřeba se snižuje na pouhých EA ≤ 5 kWh/(m2·a)
s tím, že je pokryta především prostřednictvím obnovitelných zdrojů
energie, většinou tepelnými čerpadly a fotovoltaickými panely umístěnými na střeše nebo na osluněných stranách svislých konstrukcí
obvodového pláště budov (tab. 1).
Aktivní domy
Poslední představenou kategorií energeticky úsporných domů jsou
AD, někdy také označované jako domy plusové. Jsou konstruovány
a vybaveny tak, aby byly schopny zcela pokrýt svou potřebu energie
EA ≤ 0 kWh/(m2·a) a současně fungovaly s přebytkem. Děje se tak
pomocí obnovitelných zdrojů energie, kterými jsou například solární
panely. V Evropě je již několik takových domů v provozu. Jako představitele těchto domů lze uvést např. AD Sunlighthouse u Vídně,
jehož autorem je architekt Juri Troy, známý v ČR.
Trendy směřují od pasivních k nulovým domům
V ČSN 73 0540:2011 jsou i pro ND definovány požadavky. Vztahují se
k nim dvě základní úrovně hodnocení označené A a B, což je patrné
v tab. 1. V hodnocení úrovně A se do energetických potřeb budovy
zahrne potřeba tepla na vytápění, potřeba energie na chlazení, potřeba energie na přípravu teplé vody, pomocná elektrická energie na
provoz energetických systémů budovy, elektrická energie na umělé
osvětlení a elektrické spotřebiče. Úroveň B je shodná s úrovní A,
ale bez zahrnutí elektrické energie na elektrické spotřebiče.
U menších nulových rodinných domů vzniká podobný problém jako
u PD. Obtížněji se u nich dosahuje požadovaných energetických
nároků. Proto je třeba, aby průměrný součinitel prostupu tepla byl
u rodinných domů nižší. Ten je u rodinných domů Uem ≤ 0,25 W/(m2·K)
a u domů bytových Uem ≤ 0,35 W/(m2·K).
U rodinných domů měrná potřeba tepla na vytápění může být vyšší
než u bytových. U rodinných domů EA ≤ 20 kWh/(m2·a), kdežto u bytových domů EA ≤ 15 kWh/(m2·a).
Budovy – významný odběratel energie
Budovy jsou významným odběratelem energie. S hledáním konsenzu
chtějí země Evropské unie přijmout strategii, která povede k úsporám ve
spotřebě energetických zdrojů. Postupně má být dosaženo stavu, kdy
všechny novostavby budou realizovány s nulovou energetickou náročností nebo se této náročnosti budou přibližovat. V ČSN 73 0540-2:2011
se uvádí, že se bude jednat o výstavbu budov charakteristických nejen
velmi redukovanou potřebou tepla na vytápění, ale také snížením dalších
energetických potřeb, jako je chlazení, příprava teplé vody, elektrické
energie potřebné pro provoz technického zařízení budov a elektrické
energie pro užívání budovy, tzn. domácí a jiné elektrické spotřebiče.
K dalším krokům patří přednostní volba obnovitelných zdrojů energie.
Obdobný přístup se nevyhne ani rekonstrukcím staveb. Přitom
požadavky pro změny staveb mohou být stanoveny odlišně od požadavků na novostavby. Je potřebné si v této souvislosti uvědomit,
že požadavky ČSN 73 0540-2:2011 pro budovy památkově chráněné
nebo pro stávající budovy uvnitř památkových rezervací, podléhajících
například zákonu č. 20/1987 Sb. [2] a pro budovy postižené živelními
katastrofami, kterými v tuzemsku mohou být stále častěji se vyskytující povodňové situace, platí ČSN 73 0540-2:2011 přiměřeně
možnostem. Nejméně však tak, aby při jejich užívání nedocházelo
k poruchám a vadám.
Pro stanovení energetické náročnosti budovy a vyjádření její energetické kvality se používá parametr průměrného součinitele prostupu
tepla. Pro referenční budovu se podle ČSN 73 0540-2:2011 její Uem,N,20
definuje pomocí vztahu:
. .
Uem,N,20 = ∑(UN,j Aj bj) + 0,02
∑Aj
[1]
Kde:
Uem,N,20 průměrná hodnota součinitele prostupu tepla pro budovy
s převažující návrhovou vnitřní teplotou v intervalu θim = 18–22 °C
včetně [W/(m2·K)];
požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla j-té teploUN,j
směnné konstrukce [W/(m2·K)];
plocha j-té teplosměnné konstrukce stanovená z vnějších
Aj
rozměrů [m2];
teplotní redukční činitel odpovídající j-té konstrukci.
bj
Směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2010/31/EU
Pro budoucnost nejbližších období bude mít značnou váhu Směrnice
Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2010/31/EU o energetické
náročnosti budov ze dne 19. května 2010 s účinností od 9. července
2010. Její aktuální hodnocení přináší například [3]. Tato směrnice podporuje procesy, které povedou ke snižování energetické náročnosti budov
s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní
mikroklimatické prostředí a efektivnost nákladů.
Směrnice hovoří o tom, že budovy se v Evropské unii (EU) podílejí na
celkové spotřebě energie v úrovni dosahující přibližně 43 %. V ČR je
uvedené zatížení obdobné, ikdyž se ojediněle uvádí i hodnoty nižší - např.
26 % [4]. Tato spotřeba však stále vzrůstá. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představují
důležitá opatření nutná ke snižování energetické závislosti zemí EU na
jejich zdrojích a také na krocích směřujících ke snížení emisí skleníkových plynů. V dlouhodobém závazku EU ke splnění Kjótského protokolu
k UNFCCC (United Nations Framework Convention on Climate Change),
▲ Obr. 6. Cíle směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie
2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. května 2010
tedy Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu,
což je mnohostranná úmluva o ochraně klimatického systému Země, se
očekává splnění několika závazků. Prvořadým úkolem je, aby do roku
2020 došlo ke snížení celkové emise skleníkových plynů alespoň o 20 %
ve srovnání s hodnotami z roku 1990 a v případě mezinárodní dohody
o 30 %. Dalším úkolem je zvýšení energetické účinnosti, ke kterému
má přispět snížení spotřeby energie o 20 %. Tento plán je pro všechny
země EU koncipován jako závazný. S tím souvisí zintenzivněný rozvoj,
který povede k čerpání energie z obnovitelných zdrojů na úrovni celé EU.
Závazným cílem je, aby do roku 2020 bylo dosaženo celkem 20%
podílu energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice předepisuje, aby do
31. prosince 2020 byly všechny nové budovy budovami s téměř nulovou
spotřebou energie a po 31. prosinci 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou
energie (obr. 6). Pro ČR je v tomto případě ještě nutno mnohé vykonat.
Je třeba přijmout opatření s cílem rozšířit počet budov, které nejenže
splňují současné minimální požadavky na energetickou náročnost, ale
jsou i energeticky účinnější, čímž dojde jak ke snížení spotřeby energie, tak i omezení produkce emisí oxidu uhličitého. Za tímto účelem
by členské státy EU měly vypracovat vnitrostátní plány na zvýšení
počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie a pravidelně o těchto
plánech předkládat zprávy Evropské komisi. Přitom před zahájením výstavby musí být posouzena a vzata v úvahu technická, environmentální
a ekonomická proveditelnost vysoce účinných alternativních systémů.
Jedná se o místní systémy dodávky energie, jež využívají obnovitelné
zdroje, kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, ústřední či blokové
vytápění nebo chlazení, zejména využívají-li zčásti nebo zcela energii
z obnovitelných zdrojů a také tepelná čerpadla [5].
Jsou to ambiciózní cíle, pro jejichž naplnění se v ČR podmínky teprve
vytvářejí. Jejich aplikace je časově sice velmi blízká, avšak zatím se
jeví, že nevznikají žádné tenze, které by jejich příchod předznamenávaly. Přitom již v současnosti zahajované projekty by, s ohledem
na předpokládanou dobu jejich realizace, jimi měly být ovlivněny.
Dispozice energeticky úsporného domu
Aby energeticky úsporné domy byly správně navrženy, je potřebné
optimálně řešit jejich dispozici. Ta vychází již z vhodné volby geometrie budovy definované poměrem A/V (m2/m3) a orientace prosklených
ploch, které se nacházejí v obvodovém plášti. Ve správném návrhu
směřují obytné místnosti jihovýchodním až jihozápadním směrem.
Přitom velikost prosklených ploch orientovaných k jihu je optimální
tehdy, pokud se pohybuje v rozmezí 30–40 % z plochy fasády. Při
větších plochách zasklení může být vnitřní prostor ohrožen přehříváním, což se netýká jen letního období. U dobře izolovaných domů
může tepelná zátěž od slunečního záření vytvářet prostředí s teplotním diskomfortem i v přechodných obdobích, tzn. na jaře nebo na
podzim. Nezbytnou roli sehrávají stínicí prostředky, které jsou správně
konstruovány tehdy, pokud umožňují pohyb a z něj plynoucí regulaci.
stavebnictví 09/12
43
▲ Obr. 8. Interiér PD ENERGYbase ve Vídni, v pozadí zimní zahrada
▲ Obr. 7. Dispozice přízemí rodinného PD z řadové zástavby v Židlochovicích
Mají přizpůsobovat požadavky uživatele na přijatelnou intenzitu slunečního záření pronikajícího do interiéru budovy. Prosklené plochy
k západu a východu se již vyznačují menšími rozměry, nejvíce však
20 % z plochy fasády. Okna k severu jsou zdrojem největších tepelných ztrát. Navrhují se jen v nejnezbytnějších velikostech, k zajištění
hygienicky potřebného denního osvětlení.
O energeticky úsporných domech se někdy soudí, že díky kvalitní tepelně izolační obálce není již zónování, tzn. uspořádání prostor s přibližně
stejnými tepelně technickými i užitnými a provozními nároky, důležité.
Přes tyto názory je při navrhování dispozice vhodné považovat zónování
za relevantní prostředek, a to především z hlediska funkce objektu. Lze
to konstatovat i přes skutečnost, že se dispozice volí s vazbou na teplotní režim, jeho regulaci, potřebnou míru osvětlení a funkční propojení.
Podle termické úrovně vnitřního prostředí lze dispozici budovy členit na
vytápěné a nevytápěné části. Nevytápěnými prostorami, které se musí
oddělit tepelně izolační obálkou, jsou např. sklep, nevytápěné podkrovní
místnosti nebo garáže. Proto je snahou, aby obytné prostory s teplotami
20 °C, například obývací pokoje, jídelny, dětské pokoje, popř. obytné
kuchyně, byly orientovány na osluněnou jihovýchodní až jihozápadní
stranu. Ložnice je vhodné situovat k východu nebo jihovýchodu. Záro-
44
stavebnictví 09/12
veň je potřeba splnit požadavek, aby podle ČSN 73 4301:2004 Obytné
budovy bylo u obytných místností zajištěno dostatečné proslunění.
K neosluněné severní fasádě domu se mohou přimknout vedlejší vnitřní
prostory, tj. šatny, technické místnosti, záchody, chodby, haly, vstupy
nebo sklady. Tyto prostory mohou být charakteristické nižšími požadovanými vnitřními teplotami a vytvářet tak teplotně „nárazníkovou“
oblast. Na neosluněnou stranu se především z důvodů zamezení jejich
letní tepelné zátěže orientují také pracovny a kanceláře.
Je třeba si uvědomit, že koupelna s vnitřní teplotou 24 °C představuje
zpravidla nejteplejší částí domu, což může vést k potřebě umístit ji
jako zdroj tepla do vnitřní části dispozice (obr. 7). U dobře tepelně
izolovaných budov však není pro koupelny tato poloha nutná.
Zvláště v NED se před lety uvažovalo o tom, aby se jejich součástí
stala zimní zahrada [6]. Ke stavbě zimní zahrady je však zapotřebí přistupovat obezřetně a střízlivě. Jakákoliv přehnaná očekávání nejsou
na místě, pokud se týkají energetické bilance domu. Využití předehřátého vzduchu ze zimní zahrady osázené rostlinami může narážet na
problémy se zvýšenou vlhkostí a musí se rovněž započítat i spotřeba
energie ventilátoru pro přenos vzduchu. S produkcí vlhkosti a kyslíku od
rostlin se snad poprvé cíleně uvažovalo při výstavbě a tvorbě vnitřního
prostředí v PD administrativní budovy ENERGYbase ve Vídni (obr. 8),
která byla uvedena do provozu v roce 2008. Vytápění či temperování
zimních zahrad s možností celoročního využití bude pravděpodobně
vždy ztrátové, a to i při použití izolačních skel. V letním období při nedostatečném větrání mohou teploty v zimní zahradě dosahovat velmi
vysokých hodnot, a prostor se tak může stát prakticky neobyvatelný.
Nesmí se ovšem přehlížet, že při řádném návrhu nevytápěné zimní
zahrady může při jisté výši investice obyvatelům přinést více kontaktu
s přírodou, více světla a neopakovatelné zážitky [7].
Zvláště v teplotních oblastech s intenzivními větry je vhodné budovat
u vstupu závětří. To je však potřebné orientovat tak, aby vstup do něj byl
pokud možno ve směru chráněném vůči převládajícímu proudění. Zcela
nezbytnou a někdy podceňovanou součástí vstupu všech obytných domů
tvoří zádveří, které má charakter teplotního filtru mezi vnitřním a vnějším
prostředím domu.
Technické zařízení energeticky úsporného domu se umísťuje do technické místnosti, jež má být v centru dispozičního uspořádání domu.
Tím se předejde dlouhým rozvodům potrubních systémů a tepelným
ztrátám při transferu topného média. V technické místnosti se nacházejí zařízení, která umožňují větrání a rekuperaci tepla, a zásobník
teplé vody, obvykle napojený na sluneční kolektor, čerpadlo, expanzní
nádrž. V některých případech se tato zařízení umísťují do koupelny.
Například v rodinném domě v Rychnově u Jablonce nad Nisou má
koupelna také funkci technické místnosti s plochou 5,07 m2 (obr. 9).
Vedle technického zařízení se zásobníkem teplé vody s kapacitou 615 l
je v ní sprcha, umyvadlo, splachovací záchod a pračka. Rekuperační
jednotka se nachází pod stropem.
▲ Obr. 9. Půdorys koupelny sloužící jako technická místnost v PD v Rychnově u Jablonce nad Nisou
▲ Obr. 10. Přístřešek pro osobní automobil u PD v sídlišti rodinných
domů v SRN
Do dispozice energeticky úsporného domu je nevhodné umísťovat
nevytápěné místnosti, například spíž. Musí být řešena tak, aby nedocházelo ke vzniku plísní, je tedy třeba zajistit dostatečnou výměnu
vzduchu. Ve starých domech se toho zpravidla dosahovalo napojením
prostoru na venkovní prostředí a kontinuálním větráním, čímž však
nastalo porušení těsnosti obálky budovy. V případě, že stavebník na
požadavku spíž vybudovat trvá, je potřeba ji jako chladnou místnost
tepelně izolovat včetně těsněných dveří a vybavit řízeným větráním.
V dispozici energeticky úsporného domu se rovněž nedoporučuje zřizovat
garáže. Tyto místnosti jsou nevytápěné a mají potřebu kontinuálního větrání. Jejich začleněním do půdorysu budovy vzniká řada komplikací, které
se projevují mnohdy obtížně a finančně náročně řešitelnými stavebními
detaily. Správnou volbou je umístění garáže v samostatném, od vlastní budovy odděleném nevytápěném prostoru anebo v přístřešku (obr. 10 a 11).
Kvalita vnitřního prostředí
v energeticky šetrných domech
Někdy vzniká dojem, že vše, co je s energetickým úsporným způsobem výstavby spojeno, se koná především z důvodu úspor energie.
Skutečnost je však jiná. Jedná se o zabezpečení celého komplexu
činitelů, jež vytvářejí zdravé prostředí a jsou současně významným
prostředkem k udržitelnému rozvoji. Jedním z nich je tepelná pohoda
vnitřního prostředí. Tepelná pohoda je stav, kdy člověk nemá ani pocit
chladu ani přílišného tepla a cítí se příjemně. Energeticky úsporné
domy tento stav navozují.
Pohoda vnitřního prostředí je také závislá na kvalitě vzduchu. Na ni
má značný vliv koncentrace CO2. Jedná se o bezbarvý plyn, bez chuti
a bez zápachu. Vzniká při dokonalém spalování uhlíku za dostatečného
přístupu vzduchu, při tlení, hnití, kvašení, spalování paliv v motorech
a také při dýchání, což je důležité pro zdravé užívání budov. Přestože
se na malé koncentrace CO2 organizmus dobře adaptuje, je důležité
se mu vážně věnovat. Zvláště při dlouhé expozici v prostředí, kde je
tento plyn nadměrně rozptýlen, může mít až narkotický účinek, který
se v organizmu projeví snížením spotřeby kyslíku.
Vyhláška 268/2009 Sb. v § 11 [8] požaduje, aby pobytové místnosti
měly zajištěno dostatečné přirozené nebo nucené větrání a byly
dostatečně vytápěny s možností regulace vnitřní teploty. Pro větrání pobytových místností musí být v době pobytu osob zajištěno
minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu n = 25 m3/h
na osobu, nebo minimální intenzita větrání n = 0,5 h -1. Přitom jako
ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží právě oxid uhličitý CO2,
jehož koncentrace nesmí v interiéru překročit hodnotu 1500 ppm
(parts per million, z angličtiny, česky dílů či částic na jeden milion –
výraz pro jednu miliontinu celku; někdy je tento výraz odvozován
i z latinského pars per milion).
▲ Obr. 11. Prefabrikovaná garáž u PD v sídlišti rodinných domů v SRN
▲ Obr. 12. Administrativní budova PD INTOZA v Ostravě – Hulvákách
Pasivní dům INTOZA v Ostravě
V České republice byl v září 2011 dán do provozu dosud největší český administrativní PD. Je jím čtyřpodlažní budova firmy INTOZA s.r.o.
v Ostravě – Hulvákách (viz Stavebnictví č. 11–12/2011, pozn. redakce).
Autorem projektu je architekt Radim Václavík. Architektonicky zajímavý objekt (obr. 12) má obdélníkový půdorys s rozměry 23,6 x 15 m
a užitnou plochu 1300 m2. Dům je vysoký 15,4 m.
stavebnictví 09/12
45
▲ Obr. 13. Detail kotvení římsy pomocí kotevního prvku DOSTEBA UMP-ALU-TRI v PD INTOZA v Ostravě – Hulvákách [9]
Tepelné ztráty jsou velmi nízké díky kvalitnímu obvodovému plášti – podlaha na terénu má součinitel prostupu tepla U = 0,126 W/(m2·K), vnější
stěna U = 0,118 W/(m2·K) a plochá střecha U = 0,062 W/(m2·K). Konstrukce
jsou vytvářeny tak, aby v nejvyšší míře došlo k eliminaci tepelných mostů.
Proto se upustilo od mechanického kotvení izolace na obvodovém plášti.
Konstrukce, jež procházejí tepelně izolační vrstvou a mohly by se stát
tepelnými mosty, např. římsa, žaluzie nebo zábradlí, jsou fixovány kotvami
s přerušeným tepelným mostem typu DOSTEBA. Tyto prvky obecně slouží
jako fixační díly pro upevnění předstupujících částí fasád, kterými jsou konzoly, římsy, stříšky, nosné části stínění, zábradlí, upevnění nápisů, reklamních
poutačů apod. Příklad uplatnění prvku DOSTEBA, který je k tomuto účelu
v domě INTOZA konstruován, přináší detail na obr. 13. Projektanti si byli vědomi toho, že zanedbání nebo chybné provedení těchto detailů by při užívání
budovy mohlo přinést vážné komplikace a znehodnotit tak úsilí vložené do
výstavby a návrhu energeticky úsporného domu. V místech, kde pro potřebné velké tloušťky nebylo možno použít klasickou tepelnou izolaci, např.
u překladů oken v místech osazení žaluzií nebo v podlaze lodžií ve 4.NP,
byla aplikována velmi účinná desková vakuová izolace. Výplněmi otvorů
jsou okna s Uw = 0,85 W/(m2·K), která v příčném profilu mají šířku 86 mm.
Aby se stavba vyhnula přehřátí vnitřních prostor od účinků slunečního
46
stavebnictví 09/12
záření, byly z vnější strany oken instalovány regulovatelné žaluzie. Měrná
potřeba tepla na vytápění domu podle PHPP (Passive House Planing
Package – výpočtový nástroj pro určení energetické bilance budov
s velmi nízkou spotřebou energie) činí 11,52 kWh/(m2·a). Dbalo se na to,
aby budova vykazovala vysoký stupeň těsnosti. Blower door test vyhodnotil vzduchovou propustnost (celkovou průvzdušnost obálky budovy)
n50=0,17 1/h < n50,N = 0,6 1/h.
Funkci nuceného větrání zajišťuje vzduchotechnické zařízení, které vytváří
semicentrální větrací systém. Je navrženo s přívodem i odvodem vzduchu s rekuperací tepla z odváděného vzduchu. Na střeše je umístěno
48 fotovoltaických panelů, s celkovým výkonem 10,80 kWp. Předpokládá
se roční energetický zisk 9,440 MWh. Získaná energie se využije pro vlastní
potřebu budovy [10].
Pasivní dům Nadace Partnerství v Brně
Od srpna 2011 se v centru Brna, na patě svahu pod hradem Špilberk,
realizuje pro Nadaci Partnerství projekt Otevřené zahrady, jehož součástí je
pasivní dům poradenského centra. Zhotovitelem stavby je firma Skanska a.s.,
▲ Obr. 15. Rozestavěná fasáda s dřevěnými prvky PD pro Nadaci Partnerství
▲ Obr. 14. Vizualizace západní fasády administrativní budovy realizované jako
PD pro Nadaci Partnerství (vizualizace: PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o.)
projektantem společnost PROJEKTIL ARCHITEKTI s.r.o. Budova
má kapacitu 65 míst, seminární sál se 49 místy a tři jednací místnosti
s 24 poradenskými místy. Vzdělávací zahrada o rozloze 2900 m2 je koncipována se dvanácti interaktivními zastávkami.
Třípodlažní budova výrazně protáhlého tvaru se organicky zapojuje do
terénu, takže některé její části mají charakter podzemních podlaží. Tomu
odpovídá i výběr konstrukčního systému. Ta část budovy, která je integrována se zeminou, je vybudována jako stěnový železobetonový systém.
Část budovy, která se nachází již nad terénem, má charakter skeletu. Zelená
střecha s atikou je na úrovni +9,850. Vegetace se pne také po fasádě,
která je k tomu uzpůsobena treláží z horizontálních dřevěných latí (obr. 14).
Obvodový plášť je řešen jako difúzně otevřená konstrukce, v nadzemní části
opláštěná dřevěným roštem (obr. 15). Střední hodnota součinitele prostupu
tepla Uem = 0,209 W/(m2·K) [11]. Stropy mají charakter aktivního betonu.
Jsou v něm meandrovitě uložené hadice, které distribuují rozvod kapaliny
(obr. 16). Ta má v létě teplotu přispívající k chlazení a v zimě k vytápění
prostoru. Budou ji zajišťovat tepelná čerpadla systému země–voda. Potřeba
tepla na vytápění budovy byla projektem propočtena na 7,0 kWh/(m2·a).
Při výstavbě se důsledně dbalo na izolování konstrukcí na systémové
hranici – mezi vytápěnými a nevytápěnými prostory (obr. 17).
Ekonomická náročnost
energeticky úsporných domů
Obecným zájmem, alespoň v začátcích, by měla být podpora pilotní
výstavby energeticky úsporných domů. Mohlo by se tak například stát
prostřednictvím dotačních titulů. Z evropských zemí může za příklad posloužit Rakousko, kde je výstavba PD velmi rozšířená. Rakouská vláda a navíc
také zemské vlády systémem dotací podporují stavebníky, kteří mají o tuto
výstavbu zájem. Finanční politika má při budování nových domů v mnoha
ohledech sociální charakter. Je vytvořen systém podpor, které motivují
mladé rodiny nebo rodiny s nezaopatřenými dětmi k výstavbě těchto domů.
Vše je vnímáno jako vklad do budoucnosti. Podpory jsou udělovány jak
s ohledem na společenský záměr šetřit neobnovitelné zdroje, tak i s vazbou
na sociální skladbu rodiny. Dotace jsou čerpány z více zdrojů, jsou udělovány
centrálními spolkovými orgány a orgány zemskými i regionálními.
▲ Obr. 16. Rozložení nosičů média v aktivních stropech v PD pro Nadaci Partnerství (foto: Skanska a.s.)
▲ Obr. 17. Kontakt vytápěné a nevytápěné části budovy PD pro Nadaci Partnerství
V ČR podobná pobídková politika k energeticky úspornému způsobu
výstavby, alespoň zatím, uplatněna není. Je to chybějící segment, jenž by
mohl jako pobídková a motivační složka v cestě za úsporami energie zásadní
měrou zkvalitnit výstavbu rodinných a bytových domů. Zablýsknutím na
lepší časy byl program Zelená úsporám.
Energeticky úsporné stavby jsou považovány za cenově nákladnější, než je
tomu u staveb realizovaných s nižším stupněm tepelné ochrany. Například
v Německu jsou PD průměrně o 5–10 % dražší než jiné domy. Pokud se
jedná o rekonstrukce rodinných domů na standard PD, potom činí nárůst
10–15 %. Zároveň lze počítat s tím, že po několika letech provozu se
vložené prostředky mohou buď částečně, nebo zcela eliminovat snížením
spotřeby energie.
inzerce
stavebnictví 09/12
47
▲ Obr. 18. Program Cepheus – vyhodnocení zvýšených nákladů plynoucích
z budování PD v zemích EU v Německu (D), Rakousku (A), Švýcarsku (CH)
a Francii (F)
V rámci rakouského projektu Cepheus byl krátce po roce 2000 proveden
průzkum, který měl odhalit zvýšení investičních nákladů na výstavbu PD.
Na dvanácti domech postavených v Německu, Rakousku, Švédsku, Francii
a Švýcarsku se navýšení pohybovalo od 2–17 %. Průměr se pohyboval
okolo 8 % (obr. 18).
Jak však nahlížet na „zvýšené náklady“ v současnosti? V nastalé situaci
definované novými požadavky ČSN 73 0540-2:2011 a především Směrnicí
Evropského parlamentu 2010/31/EU je potřeba dřívější náhled přehodnotit.
Aby požadavky mohly být splněny, stává se nezbytné chápat některé
komponenty jako objektivní součásti vybavení domů, dříve považované
za nadstandard. Jsou jimi nosiče obnovitelných zdrojů energie – sluneční
kolektory nebo tepelná čerpadla, ale také kvalitní obvodové pláště s nízkými hodnotami součinitele prostupu tepla, které jsou dosaženy účinnými
tepelnými izolacemi, kvalitní okna se schopností dobře propouštět sluneční
záření, doplněná o dobře fungující stínění, a samozřejmě technická vybavení
pro větrání, rekuperaci a doplňkový zdroj tepla.
Se zajímavým propočtem předstoupil před veřejnost Miroslav Zámečník, člen Národní ekonomické rady vlády NERV. Ve vztahu k energeticky
úsporným domům přišel s prognózou, v níž propočetl, že během pětadvaceti let může tento způsob výstavby ušetřit částku 223 miliard Kč,
což je přibližně deset miliard Kč ročně. V případě růstu cen energií
rychlejšího než o 3 % ročně by tato částka mohla být vyšší. Jako
přínos investic udává Zámečník vznik nových pracovních míst. Zvýšenou kvalitu energetického řešení chápe v kontextu zvyšující se kvality
bydlení a komfortnějšího způsobu užívání budov. V neposlední řadě
se energetické úspory promítají jako pomoc při zajištění energetické
bezpečnosti státu. To má souvislost s vyřazením rozvodné soustavy od
vlivu přetížení elektrické sítě a následného vzniku kolapsu nazývaného
blackout s výrazným výpadkem elektrického proudu, který přeruší
energetické zásobování rozsáhlého území.
Krátká analýza finančních prostředků potřebných na pořízení energeticky úsporné budovy ukazuje následující skutečnosti. Ceny bytů
se v ČR v úrovni května roku 2012 pohybovaly v rámci jejich tržních
úrovní v průměrné výši 37 000 Kč/m2. V Praze cena v průměru dosahuje 53 649 Kč/m2, v Brně 35 264 Kč/m2 a v Ostravě 16 320 Kč/m2
(obr. 19) [12]. Jak je tomu u PD? Jejich ceny mohou být od těchto
hodnot odlišné. Jsou známy příklady rodinných domů pořízených
za cenu nižší, než je uvedená průměrná cena. Například domy z řadové zástavby v Židlochovicích byly vybudovány za 30 000 Kč/m2.
Byty se v Židlochovicích však v průměru prodávají za 22 000 Kč/m2.
Pokud tuto částku porovnáme s byty z PD v uvedeném místě, potom je u PD navýšení až 36 % z ceny „běžného“ židlochovického
domu. Administrativní a školicí centrum firmy INTOZA v Ostravě –
Hulvákách bylo postaveno za částku 25 000 Kč/m2. Obytný dům připravovaný developerskou firmou s dvoupokojovými a čtyřpokojovými byty
s plochami 55 m2 a 100 m2 je propočten na úroveň 56 000 Kč/m2, což
je mírně (o 4,4 %) nad hladinou cen pražských bytů (obr. 19). Je si však
nutné zároveň uvědomit, že stavebníci PD získávají kvalitně postavené
budovy, s levným provozem a zdravým vnitřním prostředím, což je deviza,
která se finančně ocenit nedá. ■
48
stavebnictví 09/12
▲ Obr. 19. Průzkum nákladů na výstavbu bytů v tuzemských městech a cena za
výstavbu PD
Závěr
Energeticky úsporné domy v úrovni pasivních nebo nulových domů jsou
živou realitou. Existuje již dostatek stavebních materiálů a komponentů, aby
se mohly stát běžnou součástí sortimentu nabízených architekty. Zvláště
požadavky směrnice 2010/31/EU by se měly stát pobídkovou složkou
k tomu, aby Česká republika zachytila trend výstavby domů požadovaných
evropskými standardy.
Použitá literatura:
[1] http://www.google.cz/publicdata/explore
[2] Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (památkový zákon),
z 30. března 1987 s příslušnými změnami.
[3] Babica, F., Chybík, J.: Vliv novely Směrnice o energetické náročnosti
budov (EPBD II) na výstavbu a architekturu budov v ČR. Tepelná
ochrana budov, 14, 2011, č. 6, s. 30–32.
[4] Mikš, L.: Energetická spotřeba budov – dogmata a fakta. Stavebnictví,
6, 2012, č. 1, s. 62–64.
[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické
náročnosti budov.
[6] Estrich, J.: Od „zahrady v zimě“ k získávání energie v prosklené
pobytové místnosti. Stavba, 1, 1994, č. 4, s 32–44.
[7] http://www.nizkoenergetickydum.cz/tvar-dispozice-domu
[8] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích stavby, ze dne
12. srpna 2009.
[9] Administrativní budova a školicí středisko INTOZA, elektronická verze
vydaná firmou INTOZA s r.o.
[10] www.archiweb.cz
[11] http://www.otevrenazahrada.cz
[12] http://realitymix.centrum.cz/
english synopsis
Conditions for Energy Saving Houses in the
Czech Republic
The article points out to the issue of growing energy consumption
and the relating reality of adapting the design and construction of
houses to the level of energy saving houses.
klíčová slova:
energeticky úsporné, nízkoenergetické, pasivní, nulové a aktivní domy
keywords:
energy saving, low-energy, passive, zero and active houses
odborné posouzení článku:
Ing. Jiří Šála, CSc.,
autorizovaný inženýr v oborech pozemní stavby a energetické auditorství, specialista v oblasti tepelné ochrany budov
stavební materiály a technologie
text Roman Rabenseifer, Alena Benešová, Patrik Füle | grafické podklady archiv autorů
Nízkoenergetické domy
a kvalita vnútorného prostredia
Dr. techn. Ing. arch. Roman Rabenseifer
Vyštudoval Fakultu architektúry STU
v Bratislave v roku 1988. Postgraduálne
štúdiá ukončil o desať rokov neskôr doktorátom na Fakulte architektúry a územného plánovania TU Viedeň. Počas
štúdií pracoval vo viacerých zahraničných architektonických kanceláriách. Od
roku 1995 učí na Stavebnej fakulte STU
v Bratislave. Venuje sa stavebno-fyzikálnemu modelovaniu budúceho správania
sa budov a výskumu v oblasti stavebnej
fyziky a environmentálnej kvality budov.
E-mail: [email protected]
Spoluautoři:
Ing. Alena Benešová
E-mail: [email protected]
Ing. Patrik Füle
E-mail: [email protected]
V počiatočnej fáze projektu, keď sa uskutočňujú najdôležitejšie rozhodnutia, je vhodné
použiť metódy počítačom podporovanej
simulácie budúceho správania sa budovy.
V súčasnosti sa posudzovanie kvality budov sústreďuje najmä na preukázanie ich energetickej hospodárnosti. Pri kolaudácii stavby sa vyžaduje
energetický certifikát, pri žiadosti o stavebné povolenie zasa energetický
posudok. Cieľom energetického posudku je preukázať, že plánovaná
budova spĺňa energetické a zároveň aj tzv. hygienické kritérium, ktorého cieľom je zamedziť tvorbe plesní na vnútorných povrchoch stropov
a stien. Tak energetický certifikát, ako aj energetický posudok, majú za
úlohu zabezpečiť základnú kvalitu obvodového plášťa. Pre stavebníka
či architekta však má význam poznať aj budúci charakter vnútorného
prostredia plánovaného objektu, čo oba zmienené nástroje neumožňujú.
Najmä v počiatočnej fáze projektu, keď sa uskutočňujú najdôležitejšie
rozhodnutia, je preto vhodné použiť metódy počítačom podporovanej
simulácie budúceho správania sa budovy.
Počítačová simulácia
Počítačová simulácia budúceho správania sa budov, respektíve ich častí,
môže byť, v závislosti od množstva okrajových podmienok, ktoré chceme
brať do úvahy (napr. teplota vonkajšieho vzduchu, intenzita slnečného
žiarenia, rýchlosť vetra), a množstva dejov, ktoré chceme sledovať (napr.
tepelná záťaž na vykurovanie/chladenie, teplota vnútorného vzduchu), pomerne jednoduchá, ale aj veľmi komplexná záležitosť. Umenie počítačovej
simulácie spočíva najmä v zjednodušení komplikovanej reality na faktory
ovplyvňujúce sledované deje tak, aby výpovedná hodnota výstupov
bola čo najvyššia [1]. Pri simuláciách potrieb energií a vnútorného prostredia v budovách ide v princípe o výpočty vedenia tepla cez jednotlivé
konštrukcie a vnútorný priestor. Na výpočty sa používa softvér, ktorého
▲ Obr. 1. Nízkoenergetický rodinný dom na rovine (návrh: Ing. Patrik Füle)
výber závisí od povahy problému a požadovanej presnosti výpočtu.
Výpočet sa uskutočňuje pomocou počítačového stavebno-fyzikálneho
modelu budovy, ktorý si vyžaduje definíciu (a vhodné zjednodušenie) jej
geometrie, zloženia jednotlivých konštrukcií, spôsobu jej využívania a tiež
definíciu systémov vykurovania, chladenia a vetrania. Vytvorený model
je potom vsadený do konkrétneho prostredia, definovaného najčastejšie referenčným klimatickým rokom danej lokality, v rámci ktorého sa
uskutoční výpočet sledovaných udalostí (napr. priebeh teplôt vnútorného
vzduchu). Z uvedeného je zrejmé, že simulácie potrieb energií a vnútorného prostredia v budovách si vyžadujú komplexnejší prístup a tým
aj viac času, znalostí a štúdia.
Generický model nízkoenergetického rodinného domu
Vzhľadom na to, že tvorba komplexných stavebno-fyzikálnych modelov
je časovo a aj odborne náročná, katedra konštrukcií pozemných stavieb
Stavebnej fakulty STU v Bratislave v spolupráci s belgickou softvérovou
firmou Physibel vytvorila generický model nízkoenergetického rodinného
domu, ktorý uľahčuje prácu so simulačným softvérom. Jeho princíp
spočíva v tom, že základná geometria, hlavné konštrukcie obvodového
plášťa a najmä systémy vykurovania, chladenia, vetrania a tienenia sú
namodelované v simulačnom softvéri a ovládané cez jednoduché rozhranie, v ktorom užívateľ zvolí a definuje relevantné parametre. Rozhranie je
vytvorené ako pracovný zošit Excelu, samotný výpočet však prebieha
v simulačnom softvéri, pričom sa použijú len tie systémy a parametre,
ktoré užívateľ zvolil. Ostatné sa v danom výpočte nepoužijú, ale v modeli
napriek tomu zostávajú. Týmto spôsobom je možné rýchlo a prehľadne
prepočítať veľké množstvo kombinácií obvodového plášťa so systémami
vykurovania, chladenia, vetrania a tienenia a zistiť ich vplyv na kvalitu
vnútorného prostredia. Limitom generického modelu je najmä fakt,
že je založený na geometrickom modeli rodinného domu so sedlovou
strechou a s dvoma teplotnými zónami – prízemím a podkrovím. Skúsenejší užívatelia však tento limit ľahko prekonajú tak, že si s pomocou
excelovského rozhrania vytvoria základný model, ktorý potom upravia
priamo v simulačnom softvéri podľa vlastných požiadaviek. V tejto štúdii
sa použil podobný postup.
stavebnictví 09/12
49
Na tomto mieste je treba uviesť, že jeden z najdôležitejších rozdielov
medzi stacionárnym a dynamickým, počítačom podporovaným výpočtom energetickej bilancie budov je v tom, že v druhom prípade
je nevyhnutné uviesť výkon vykurovacieho, respektíve chladiaceho
zariadenia. Tento sa najčastejšie odhaduje na základe výpočtu mernej
tepelnej straty, respektíve zisku (chladenie). V prípade domu na rovine
sa uvažovalo vo všetkých troch variantoch s výkonom vykurovacieho
zariadenia 4 kW tak na prízemí, ako aj na poschodí, v prípade horskej
vily bol výkon na prízemí 6 kW a v podkroví 4 kW – tiež vo všetkých
troch variantoch. Vo variantoch s chladením sa v prípade domu na rovine
počítalo s chladiacim výkonom 4 kW a v prípade horskej vily 2 kW na
oboch poschodiach. Výpočty sa vykonali s použitím referenčného roku
pre Bratislavu obsahujúcim hodinové údaje teplôt vonkajšieho vzduchu
a intenzity slnečného žiarenia.
▲ Obr. 2. a 3. Pôdorys prízemia a poschodia rodinného domu na rovine
(návrh: Ing. Patrik Füle)
▲ Obr. 4. Geometrický model domu na rovine s dvoma teplotnými zónami
Štúdia nízkoenergetických rodinných domov
Štúdia je založená na dvoch študentských prácach, pričom porovnáva
typický nízkoenergetický dom na rovine s rodinnou vilou v horskom prostredí. Návrh typického nízkoenergetického rodinného domu na rovine
počíta s ľahkou sendvičovou drevenou konštrukciou obvodových stien,
pultovou strechou nad poschodím a plochou strechou nad časťou prízemia (obr. 1, 2, 3, 4). Rodinná vila v horskom prostredí je plánovaná ako
murovaná stavba so zateplením obvodových stien, s keramickými stropmi
a podkrovím s priznanými krokvami (obr. 5 a 6, 7). Vzhľadom na to, aby
bolo možné porovnať oba domy navzájom a tiež jednotlivé varianty medzi
sebou, vo výpočte sa nezohľadňovala možnosť dodatočného vetrania
a vonkajšieho tienenia ako prostriedkov chladenia v letnom období, hoci
tak simulačný softvér, ako aj generický model, túto možnosť poskytujú.
Do úvahy sa bralo iba tzv. hygienické vetranie s výmenou vzduchu 0,5 h-1
(v prípade výmenníka tepla 0,05 h-1). Výsledky pre letné obdobie (napr.
potreba chladenia) preto vychádzajú vyššie pre variantu s výmenníkom
tepla. V realite by sa dodatočné vetranie a tienenie s najväčšou pravdepodobnosťou udiali, ale vo výpočtoch predstavujú pomerne veľkú neistotu,
keďže absolútne závisia od chovania sa užívateľov budov. V prípade
typického nízkoenergetického domu na rovine sa použil geometrický
model s dvoma teplotnými zónami (prízemie a poschodie) podľa obr. 4
miernym prebudovaním generického modelu. Geometrický model
horskej vily pozostával z troch teplotných zón – prízemia, podkrovia a nárazníkovej, nevykurovanej zóny, obsahujúcej garáž a sklad. Podobne ako
v predchádzajúcom prípade bol vytvorený prebudovaním generického
modelu. Prízemie a nárazníková zóna sú čiastočne zapustené do terénu
(obr. 7). V oboch prípadoch sa simulovali nasledovné varianty prevádzky:
■ A – iba vykurovanie;
■ B – vykurovanie a chladenie;
■ C – vykurovanie s výmenníkom tepla a chladenie.
50
stavebnictví 09/12
Výsledky a ich interpretácia
Spomedzi výstupov, ktoré tak simulačný softvér, ako aj generický model,
poskytujú a ktoré by najlepšie vystihovali charakter vnútorného prostredia
skúmaných budov, uvádzame nasledovné údaje:
■ potreba energie na vykurovanie v prípade všetkých troch variant
prevádzky;
■ potreba energie na chladenie v prípade variant B a C;
■ počet hodín s teplotou vzduchu nad 25 °C v prípade všetkých troch
variant prevádzky;
■p
riemernú mesačnú maximálnu teplotu vzduchu v prípade všetkých
troch variant prevádzky, ktorá vychádza z najvyšších denných teplôt
počas daného mesiaca.
Vo všetkých prípadoch, nielen pri maximálnych teplotách vzduchu, sú
zobrazené mesačné dáta pre prízemie a poschodie, respektíve podkrovie,
v prípade horskej vily. Grafy 1–4 sa vzťahujú na nízkoenergetický dom na
rovine a grafy 5–8 na horskú vilu. Zo získaných výsledkov je zrejmé, že
nízkoenergetický rodinný dom na rovine bude mať problémy s letným
prehrievaním, čo potvrdzujú najmä grafy 3 a 4 uvádzajúce počtu hodín
nad 25 °C a priemernej maximálnej teploty vzduchu. Napriek tomu, že
možnosť tienenia okien a dodatočného prirodzeného vetrania sa nesimulovali, a teda výsledné teploty vychádzajú pomerne vysoké, nie je pravdepodobné, že by sa objekt zaobišiel bez nejakého systému chladenia,
ak má poskytovať dostatočný obytný komfort v letnom období. Jeho
výkon by zrejme mal byť o niečo vyšší než odhadovaný výkon uvedený
v príkladoch. Vzhľadom na to, že ide o ľahkú drevenú sendvičovú konštrukciu, dalo by sa tiež uvažovať o nasledovných možnostiach zníženia
tepelnej záťaže na chladenie:
■ Vytvorenie masívnejších vnútorných konštrukcií, napr. železobetónových stropov alebo schodiska, ktoré by svojou akumulačnou schopnosťou
dom v letných mesiacoch chladili. Nevýhodou tohto riešenia je, že nezapadá do konceptu ľahkej drevenej konštrukcie. Vyžadovalo by si špeciálne
detaily, pričom v určitom okamihu by nevyhnutne vyvstala otázka, prečo
vlastne neurobiť celú konštrukciu masívnym spôsobom.
■ Využitie podzemného výmenníka tepla, ktorý by v lete mohol slúžiť na
zníženie tepelnej záťaže na chladenie vzduchu. Toto riešenie sa používa
najmä v kombinácii s rekuperátorom tepla a v danom objekte aj bolo
nakoniec navrhnuté. Nevýhodou tejto kombinácie je, že neumožňuje
priame vetranie vnútorných priestorov a vyžaduje si pravidelnú údržbu.
Na tomto mieste treba uviesť, že výmenník tepla (rekuperátor bez kombinácie s podzemným výmenníkom tepla) použitý v simuláciách oboch
budov je definovaný pomocou nízkej výmeny vzduchu. Ide o najjednoduchší spôsob jeho simulácie, ktorý vyhovuje pre účely odhadu potreby tepla
na vykurovanie, ale trochu skresľuje potrebu chladenia v letnom období.
Výsledné hodnoty v letnom období vychádzajú pri jeho použití vyššie, ako
▲ Obr. 5. Horská vila – pohľad z juhu (stavebný návrh: Ing. Alena Benešová)
keby sa používal iba systém čistého vykurovania a chladenia. V realite by
výmenník tepla bol v lete vypnutý alebo sa používal na chladenie. Táto
skutočnosť však nepriamo poukazuje na ďalší problém spojený s rekuperáciou tepla, a to potrebu optimalizácie jeho chodu. Určite by sa prejavila
pri detailnejšej simulácii výmenníka tepla. Vzhľadom na jej prácnosť by ju
však bolo vhodnejšie realizovať až v pokročilejšom štádiu návrhu budovy,
keď sú známe aj ďalšie podrobnosti, ako napríklad umiestnenie výmenníka
v rámci budovy, jeho kapacita, maximálna účinnosť apod.
Na rozdiel od nízkoenergetického domu na rovine, horská vila problém
s letným prehrievaním, ktoré je štandardným problémom dobre tepelne
izolovaných budov [5], mať nebude. Je navrhnutá ako murovaná stavba
so suterénom čiastočne zapusteným do svahu, čo samo o sebe znižuje
tepelnú záťaž na chladenie. Z grafov je zrejmé, že teploty v prízemnej
zóne nedosahujú hodnoty 26 °C ani v letnom období a teploty v podkroví
neprekračujú 31 °C. Tienenie okien a dodatočné vetranie podkrovia budú
▲ Obr. 6. Horská vila – pohľad zo severu (stavebný návrh: Ing. Alena Benešová)
▲ Obr. 7. Geometrický model domu horskej vily s troma teplotnými zónami
inzerce
stavebnictví 09/12
51
3500
Potreba
energie
na vykurovanie
[kWh]
Potreba
energie
na vykurovanie
[kWh]
Potreba
Potrebaenergie
energiena
navykurovanie
vykurovanie[kWh]
[kWh]
900.00
900.00
Poschodie AA
Poschodie
Poschodie BB
Poschodie
Poschodie CC
Poschodie
Prízemie AA
Prízemie
Prízemie BB
Prízemie
Prízemie CC
Prízemie
800.00
800.00
700.00
700.00
600.00
600.00
500.00
500.00
400.00
400.00
300.00
300.00
200.00
200.00
100.00
100.00
3000
2500
2500
2000
2000
1500
1500
1000
1000
500
500
0
0.00
0.00
Jan
Jan
Feb
Feb
Mar
Mar
Apr
Apr
Máj
Máj
Jún
Jún
Júl
Júl
Aug
Aug
Sep
Sep
Okt
Okt
Nov
Nov
Podkrovie A
Podkrovie B
Podkrovie A
Podkrovie C
Podkrovie B
Prízemie A
Podkrovie C
Prízemie B
Prízemie A
Prízemie C
Prízemie B
Prízemie C
3500
3000
Jan
Dec
Dec
Feb
Mar
Apr
May
0
Jan
Mesiac
Mesiac
Feb
Mar
Apr
May
June
July
Mesiac
June
July
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
Mesiac
▲ Graf 1. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky Obr.▲
raf 5. Horská
– porovnanie
skúmaných
variant
prevádzky
12.GHorská
vila –vila
porovnanie
trochtroch
skúmaných
variant
prevádzky
(A,B a C) z hľadiska
Obr. 8.
8. Dom
Dom na
na rovine –– porovnanie
porovnanie troch
troch skúmaných
skúmaných variant
variant prevádzky
prevádzky (A,
(A, BB aa C)
C) zz hľadiska
hľadiska
Obr.
(A, rovine
B a C) z hľadiska potreby
energie na vykurovanie
zón prízemia
a po- potreby(A,B
a C)na
z hľadiska
potreby
naavykurovanie
energie
vykurovanie
zónenergie
prízemia
podkrovia zón prízemia a podkrovia
potreby energie
energie na
na vykurovanie
vykurovanie zón
zón prízemia
prízemia aa poschodia
poschodia
Obr. 12. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A,B a C) z hľadiska
potreby
schodia
potreby energie na vykurovanie zón prízemia a podkrovia
1100
1100
450
Podkrovie A
Poschodie BB
Poschodie
Poschodie CC
Poschodie
900
900
Potreba
energie
na chladenie
[kWh]
Potreba
energie
na chladenie
[kWh]
Potreba
Potrebaenergie
energiena
nachladenie
chladenie[kWh]
[kWh]
1000
1000
PrízemieBB
Prízemie
PrízemieCC
Prízemie
800
800
700
700
600
600
500
500
400
400
300
300
200
200
100
100
00
Jan
Jan
Feb
Feb
Mar
Mar
Apr
Apr
Máj
Máj
Jún
Jún
Júl
Júl
Aug
Aug
Sep
Sep
Okt
Okt
Nov
Nov
450
400
Podkrovie
Podkrovie BA
400
350
Podkrovie
Podkrovie C
B
350
300
Podkrovie C
300
250
250
200
200
150
150
100
100
50
50
0
Dec
Dec
Jan
Mesiac
Mesiac
Feb
Mar
Nov
Dec
Apr
May
July
Aug
Sepprevádzky
Okt
Nov
– Mar
porovnanie
dvochJune
skúmaných
variant
Apr
May
Dec
0
▲ Graf 6.
▲ Graf 2. Dom na rovine – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky
Jan
Feb
Horská
vila
June
July
Aug
Sep
Okt
Mesiac
Mesiac zón prízemia a podkrovia
Obr.(B
9. Dom
Domz hľadiska
na rovine
rovine ––potreby
porovnanie
dvochna
skúmaných
variant
prevádzky
(B aa C)
C) zz hľadiska
hľadiska
(B a C) z hľadiska potreby energie na chladenie
a C)
energie
chladenie
zón prízemia
a poschodia
Obr.
9.
na
porovnanie
dvoch
skúmaných
variant
prevádzky
(B
potreby energie
energie na
na chladenie
chladenie zón
zón prízemia
prízemia aa poschodia
poschodia
Obr. 13. Horská vila – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky (B a C) z hľadiska
potreby
potreby energie na chladenie zón prízemia a podkrovia
Obr. 13. Horská vila – porovnanie dvoch skúmaných variant prevádzky (B a C) z hľadiska
potreby energie na chladenie zón prízemia a podkrovia
900
700
900
600
800
500
700
PočetPočet
hodínhodín
s teplotou
s teplotou
> 25°C
> 25°C
[h] [h]
Poschodie A
Poschodie B
Poschodie C
Prízemie A
Prízemie
Poschodie
AB
Prízemie
Poschodie
BC
Poschodie C
Prízemie A
Prízemie B
Prízemie C
400
600
300
500
200
400
100
300
2000
Jan
Feb
Mar
Apr
Máj
Jún
100
Júl
Aug
Sep
Okt
Nov
Podkrovie B
Podkrovie A
Podkrovie C
Podkrovie B
600
500
Podkrovie C
500
400
400
300
300
200
200
100
100
0
50
40
45
35
40
30
35
Mar
Apr
Máj
Jún
Júl
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
Mesiac
15
Jan
Feb
Mar
Apr
May
June
Mar
Apr
May
June
33
20
25
Feb
Mar
Feb
Apr
Máj
Jún
Júl
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
Mesiac
Obr. 11. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných
variant prevádzky (A, B a C) z
hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu v prízemí a na poschodí
July
Mesiac
July
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a podkroví
Obr. 14. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z hľadiska
▼ hodín
Graf 8.s teplotou
Horská vila
porovnanie
troch
skúmaných variant prevádzky
počtu
nad–25
°C v prízemí
a podkroví
(A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu
v prízemí a podkroví
Prízemie A
25
30
Jan
Feb
Jan
▲ Graf 7. Horská vila – porovnanie troch skúmaných
variant prevádzky
Mesiac
(A,
B
a C)
z hľadiska
počtu
hodín
s teplotou
nad
25
°C v prízemí
Obr. 14. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky
(A, a podkroví
B a C) z hľadiska
Prízemie A
Poschodie A
Prízemie B
Poschodie B
Prízemie A
Prízemie C
Poschodie A
Poschodie C
Prízemie B
Poschodie B
Prízemie C
Poschodie C
45
Jan
0
▼ Dom
Graf na
4. rovine
Dom na
rovine – porovnanie
trochvariant
skúmaných
variant
Obr. 10.
– porovnanie
troch skúmaných
prevádzky
(A, Bprevádzky
a C) z
(A, B a C) z hľadiska priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu
hľadiska
50 počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí a na poschodí
v prízemí a na poschodí
Mes. priem.
max.
tepl.max.
vzd. tepl.
[°C] vzd. [°C]
Mes.
priem.
Podkrovie A
700
600
Mesiac
▲0 Graf 3. Dom na rovine – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky
Jan a C)
Febz hľadiska
Mar
Apr
Jún
Júl
Aug 25Sep
Okt
Nov
Dec
počtu Máj
hodín
s teplotou
nad
°C v prízemí
Obr. 10. (A,
DomB na
rovine
– porovnanie
troch skúmaných
variant
prevádzky
(A, Ba na
a C) z
Mesiac
hľadiskaposchodí
počtu hodín s teplotou nad 25 °C v prízemí
a na poschodí
15
20
700
Dec
Priem.
Priem.
max. max.
mesačná
mesačná
teplota
teplota
vzduchu
vzduchu
[°C] [°C]
Počet hodínPočet
s teplotou
[h] > 25°C [h]
hodín>s25°C
teplotou
800
Podkrovie A
Prízemie A
B
Podkrovie
A
Podkrovie B
Prízemie C
B
Podkrovie B
C
Prízemie C
Podkrovie C
33
31
31
29
29
27
27
25
25
23
23
21
21
19
19
17
17
15
Jan
Feb
Mar
Apr
May
15
Jan
Feb
Mar
Apr
May
June
July
Mesiac
June
July
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
Aug
Sep
Okt
Nov
Dec
Mesiac
Obr. 15. Horská vila – porovnanie troch skúmaných variant prevádzky (A, B a C) z hľadiska
priemernej mesačnej maximálnej teploty vzduchu v prízemí a podkroví
budovy, čo je zvlášť dôležité v prípade navrhovania nízkoenergetických či pasívnych budov, kde sa pozornosť často sústreďuje iba
na ich energetickú bilanciu. V pokročilejšom štádiu navrhovania je
možné použiť aj detailnejšie simulácie častí vykurovacích systémov,
napr. podzemného výmenníku tepla alebo radiátorov (vo vzťahu
k jednotlivým stavebným konštrukciám), alebo aj alternatívnych
tepelnoizolačných konceptov, s cieľom ich optimalizácie.
Použitá literatúra:
[1]Aburdene, M. F.: Computer Simulations of Dynamic Systems.
Wm. C. Brown Publishers, Dubuque, IA, USA, 1998.
[2]Capsol, v. 4.0, Computer Program to Calculate Multi-zonal Transient
Heat Transfer, © 2002 Physibel.
[3]Mahdavi, A., Espinosa, D., Pont, U., Schuss, M.: Indoor Environment,
Obr.16.
16.▲
Dom
narovine
rovine
–celkový
celkový
ročný
priebeh
teplôt
pri
použití
varianty A
A (zelená
(zelená
čiara
User
Evaluation and Energy Use in a “Passive House” Student
Obr.
Dom
ročný
priebeh
teplôt
pri
varianty
čiara
Grafna
9. Dom
na –rovine
– celkový
ročný
priebeh
teplôt
pripoužití
použití variznázorňuje
priebeh
vonkajšej
teploty,
šedá
farba
sa
vzťahuje
na
sekundárnu
y-os
a
znázorňuje
Dormitory.
anty
A (zelená
čiara
znázorňuje
priebeh
vonkajšej
teploty,
šedá
farba
znázorňuje priebeh vonkajšej teploty, šedá farba sa vzťahuje na sekundárnu y-os a znázorňuje In: Proceedings of the International Buildings and
časaktivity
aktivity
vykurovacieho
zariadenia,
GF== prízemie,
prízemie,
= poschodie)
poschodie)
savykurovacieho
vzťahuje na sekundárnu
y-os a znázorňuje
čas aktivity
vykurovacieEnvironment 2011 Conference – Visions, Common Practice,
čas
zariadenia,
GF
AA =
ho zariadenia, GF = prízemie, A = poschodie)
Legislation, October 20, 2011, Bratislava, Slovakia, pp. 164–173.
[4]Morishita, N., Orehounig, K., Mahdavi, A.: Indoor Environment
and Energy Performance of Kindergartens with Different Thermal
Design Standards. In: Proceedings of the International Buildings
and Environment 2011 Conference – Visions, Common Practice,
Legislation, October 20, 2011, Bratislava, Slovakia, pp. 113–123.
[5]Zöld, A.: Passive and Low Energy Buildings – In Summer. In:
Proceedings of the Building Energy International Conference at
the15th Building Services, Mechanical and Building Industry Days,
October 15–16, 2009, Debrecen, Hungary, pp. 67–71.
english synopsis
Low-energy houses and a quality of indoor
▲ Graf 10. Horská vila – Výsek z celkového ročného priebehu teplot pri
environment
Obr. 17. Horská
vila – celkový
priebeh teplôt
pri
použitíteploty,
varianty
A (zelená At
čiara
použití varianty
A (zelenáročný
čiara znázorňuje
priebeh
vonkajšej
šedá
the present, the quality assessment of buildings is mainly focused
Obr.
17.
Horská
vila
–
celkový
ročný
priebeh
teplôt
pri
použití
varianty
A
(zelená
znázorňujefarba
priebeh
vonkajšej
teploty, šedá
farba sa vzťahuje
na sekundárnu
y-os on
ačiara
znázorňuje
sa vzťahuje
na sekundárnu
y-os a znázorňuje
čas aktivity
vykurovademonstrating their energy performance. For commencement
znázorňuje
priebeh
vonkajšej
farba
sa vzťahuje
na sekundárnu y-os a znázorňuje
cieho
zariadenia,
GFzariadenia,
=teploty,
prízemie,šedá
A =
čas aktivity
vykurovacieho
GFpodkrovie)
= prízemie,
A = podkrovie)
of building operation, a building energy performance certificate
čas aktivity vykurovacieho zariadenia, GF = prízemie, A = podkrovie)
is required, for planning application, a design assessment of
energy demand is required. The design energy assessment is to
pravdepodobne stačiť na dosiahnutie prijateľných 26 °C v letnom období.
demonstrate that the proposed building meets the energy and also
V prípade horskej vily má najvyššiu prioritu návrh vhodného vykurovacieho
the so-called health criterion, which aims to prevent mold on interior
systému. Môže ním byť viac-menej akýkoľvek systém, pričom teplovzdušsurfaces of walls and ceilings. The design energy assessment and
né vykurovanie, a tým aj snaha o istú formu pasívneho domu, nemusí
the energy performance certificate are intended to ensure basic
quality of building envelope. However, for a builder or an architect,
byť bezpodmienečne najvhodnejším riešením, ak sa použije nejaký iný
it is also important to realize the future character of the internal
obnoviteľný zdroj energie na dohrievanie teplonosných médií. Predíde
environment of the planned facility, which both mentioned tools do
sa tým aj problémom súvisiacim s optimalizáciou výmeny vzduchu cez
not allow. Especially in the initial phase, when important decisions
výmenník tepla, čo naznačujú výsledky varianty C, a s kvalitou vnútorare made, it is appropriate to use methods of computer-aided
ného vzduchu (úrovne koncentrácie CO2 podrobne spracované v [3, 4]).
simulation of the future building performance.
Celkový ročný priebeh teplôt pri použití varianty A zobrazujú grafy 9 (dom
na rovine), respektive 10 (horská vila).
Záver
Uvedená štúdia opisuje možnosti využitia počítačovej simulácie
v počiatočnej fáze navrhovania, v ktorej sa uskutočňujú najdôležitejšie rozhodnutia a v ktorej je dobré získať čo najvyššiu istotu, že tieto
budú aj správne. Počítačová simulácia umožňuje získať dosť dobrú
predstavu o budúcom charaktere vnútorného prostredia plánovanej
klíčová slova:
simulácia budúceho správania sa budov, kvalita vnútorného
prostredia
keywords:
computer-aided building performance simulation, quality of indoor
environment
odborné posouzení článku:
doc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda,
Stavební fakulta ČVUT v Praze
stavebnictví 09/12
53
stavební materiály a technologie
text Bohdan Víra | grafické podklady VUT v Brně a Asio, spol. s r.o.
Využití recyklovaných šedých
odpadních vod v budovách
Ing. Bohdan Víra, CSc.
V roce 1971 absolvoval Stavební fakultu
VUT v Brně, obor zdravotně-technické
stavby, a v roce 1994 získal aspiranturu
na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Pracoval jako projektant v Hutním projektu
Ostrava, následně ve VÚV v Praze
a v letech 1975–2011 ve společnosti
Skanska a.s., dříve IPS, na pozicích
ředitele odboru technického rozvoje
a investic, technického ředitele a ředitele
odboru TR. Je autorizovaným inženýrem
v oboru vodohospodářské stavby.
E-mail: [email protected]
V posledních letech do našeho života stále intenzivněji zasahují technologie, které respektují
principy udržitelného rozvoje, využívají obnovitelné zdroje energie i materiálů a usilují o snižování nákladů. V oboru vodního hospodářství
je jedním z trendů akceptujících tyto podmínky
(zvláště v oblastech, kde je nedostatek vodních
zdrojů) využívání recyklovaných šedých odpadních vod pro potřeby v budovách a na přilehlých
pozemcích. Opětovné využívání šedých vod je
v současnosti již technicky zvládnuté a je i ekonomicky odůvodnitelné.
V České republice není dosud využívání upravené šedé odpadní vody
rozšířené; většinou se používá v místech, kde osoby nebo organizace
mají velmi dobrý vztah k životnímu prostředí. Stoupající cena pitné vody
bude tento stav postupně měnit. Využívání vyčištěné šedé odpadní
vody v České republice neomezuje žádný zákon, vyhláška ani předpis.
Opětovné používání šedých odpadních vod je v různých oblastech světa
zavedenou a běžnou skutečností. Jedná se především o země, kde je
vysoká cena vody nebo kde jsou omezené zdroje vody. Šedé odpadní
vody se využívají např. v Izraeli, Jordánsku, Jižní Koreji, Kanadě, USA,
Austrálii, ale také v Německu nebo Velké Británii. V Japonsku je dokonce
zpětné využívání šedých vod povinné.
Definice a množství odpadních vod
Šedé odpadní vody jsou vody z umyvadel, sprch, van, rovněž vody z praček, kuchyňských dřezů nebo myček nádobí. Kvalitu šedých odpadních
vod v tuzemsku dosud neřeší žádná norma, proto je třeba podívat se
na situaci v této oblasti do zahraničí, kde mají již větší a dlouhodobější
zkušenosti s jejím využíváním. Podle DIN 4045 je šedá odpadní voda
komunální voda bez moči a fekálií. Šedé vody je možno rozdělit podle
54
stavebnictví 09/12
toho, kde vznikly nebo na co byly po úpravě použity. Podle zdroje můžeme
šedé vody rozdělit na čtyři skupiny:
■ neseparované šedé vody;
■ šedé vody z kuchyní a myček;
■ šedé vody z praček;
■ šedé vody z umyvadel, sprch a van.
Šedé vody upravené na požadovanou kvalitu, tzv. bílé nebo provozní
vody, se mohou použít na splachování toalet a pisoárů, na zavlažování,
na mytí podlah, případně na praní prádla. Využití šedých odpadních vod
je odvislé od stupně jejich znečištění a od požadavků na jejich kvalitu po
úpravě (s tím souvisí i návrh typu zařízení na jejich úpravu). Nejčastěji se
zpětně využívají pouze odpadní vody z umyvadel, sprch a van, neboť jejich
úprava (čištění) na provozní vody pro splachování toalet a zavlažování je
technicky i ekonomicky výhodná.
V domácnostech odtéká z umyvadel, sprch, kuchyňských dřezů, van
a myček na nádobí přibližně 70 % z celkové produkce odpadních vod.
Přitom pouze z koupelen (z umyvadel, sprch a van) odteče cca 33–42 %
z celkové produkce odpadních vod. U komerčních budov je odváděno
(převážně z umyvadel) cca 27 % z celkové produkce odpadních vod.
Potřeba vody na splachování toalet a zálivku, kterou lze aplikovat recyklovanými šedými odpadními vodami v domácnostech, představuje přibližně
30 % z celkové potřeby vody. V komerčních budovách je toto množství
dvojnásobné a odpovídá cca 60 % z celkové potřeby vody v dané budově.
Z uvedených dat je zřejmé, že produkce šedých vod v domácnostech je
mírně vyšší než potřeba vody na splachování toalet nebo na zálivku. U komerčních budov (kanceláře, úřady, školy apod.) je větší spotřeba vody na
splachování toalet a na zavlažování než množství vyprodukovaných šedých
odpadních vod (u těchto budov je třeba upravenou šedou vodu doplňovat
buďto předčištěnou dešťovou vodou nebo pitnou vodou). U nemovitostí
typu hotely, vysokoškolské koleje, internáty, lázně, nemocnice nebo
prádelny je produkce šedých odpadních vod značně vyšší než spotřeba
vody na toaletách a pro zalévání, což umožňuje ekonomicky výhodnější
využití recyklovaných šedých vod.
Produkce šedých odpadních vod je v průběhu roku přibližně stejná.
Využívání upravených šedých vod nezávisí na dešťových srážkách, tzn.
že úspor lze dosáhnout i v době sucha.
Kvalita šedých odpadních vod
Kvalita odpadních vod závisí na zdroji užití. Šedé vody z koupelen a kuchyní
jsou mírně kyselé nebo mírně zásadité s hodnotou pH 5–8,6. U komunálních vod se pH pohybuje v rozmezí 7–8; šedé vody z praní jsou zásadité
a jejich pH má hodnoty od 9,3–10.
Teplota vody ze sprch, van a umyvadel se pohybuje mezi 18 °C až 38 °C.
Teplota vod z praček je obvykle vyšší než 30 °C. Barva a zákal šedých
odpadních vod z koupelen je vyšší než u vod z praček. Vody z praček
obsahují více plovoucích látek. Těch se nachází nejvíce v odpadních
vodách z kuchyňských dřezů a myček nádobí.
Chemická a biologická spotřeba kyslíku (CHSK a BSK) šedých odpadních vod se pohybuje přibližně v poměru 4:1. Např. u vod ze sprch,
van a umyvadel se hodnota CHSK pohybuje v rozmezí 64–8000 mg/l
a hodnota BSK5 je v intervalu mezi 19–200 mg/l. S ohledem na to, že
šedé vody z kuchyní jsou zatíženy obsahem zbytků jídel (hodnota CHSK
činí 26–1600 mg/l a hodnota BSK5 669–756 mg/l), jsou tyto vody pouze
podmínečně vhodné na recyklaci, na rozdíl od vod z koupelen, které jsou
vhodné pro recyklaci, neboť jejich úprava je technicky i provozně snadnější
a ekonomicky výhodnější.
Při posuzování jakosti vody pro závlahu se vychází z ČSN 75 7143 Jakost
vody pro závlahu. U fyzikálních vlastností závlahové vody se sleduje především mechanické znečištění anorganickými a organickými částicemi
a teplota vody. Minerální částice větší než 0,1 mm zanášejí odběrné objekty a potrubí, proto musí být odstraněny. Maximální přípustná velikost
splavenin je odvislá od použitého zařízení. Při závlaze postřikem běžným
závlahovým zařízením může činit maximální velikost částic 1 mm; při
bodové a kapénkové závlaze nemá maximální velikost částic přesáhnout
1/5 až 1/10 průměru výtokových otvorů. Teplota vody v jarním období se
má pohybovat mezi 10 až 15 °C, v létě mezi 15 až 20 °C. Maximální teplota
může být 35 °C a obecně má být teplota vody vyšší než teplota půdy.
Kvalitu upravených (recyklovaných) šedých vod je třeba pravidelně kontrolovat, aby nevzniklo žádné riziko ohrožující zdraví lidí. Na čištění šedých
odpadních vod je třeba navrhnout a provozovat účinné a spolehlivé technologické zařízení. Kvalitu recyklovaných vod je možné do doby vydání
české normy porovnávat s požadavky zahraničních norem (např. British
Standard BS 8525:2010 nebo DIN 4045).
Návrh a realizace potrubních systémů
V objektech využívajících recyklované šedé vody je nutno navrhnout oddělenou vnitřní kanalizaci pro odvádění odpadních vod z toalet, kuchyní,
případně i z praček a zvláštní potrubí pro odvádění šedých vod z koupelen.
Sběrné potrubí odvádí šedé odpadní vody na čisticí jednotku. Navrhování
a dimenzování sběrného potrubí šedých odpadních vod se provádí podle
ČSN EN 12056 a ČSN 75 6760. Potrubí i jímky nebo nádrže musí být odvětrány (nejlépe v návaznosti na větrání splaškového odpadního potrubí).
Všechny přepady z nádrží a jímek musí být zabezpečeny proti vniknutí
vzduté vody ze stokové sítě alespoň zpětnou armaturou.
Upravená šedá voda (provozní, bílá) se shromažďuje v nádrži nebo jímce
za úpravnou vod, odkud se čerpá automatickou čerpací stanicí k výtokovým armaturám a splachovačům (podle konkrétní potřeby s dezifekcí
nebo bez ní).
Vnitřní vodovod musí být oddělený a rozvádět jedním potrubím pitnou
vodu a jiným potrubím recyklovanou šedou vodu. Potrubí provozní vody
nesmí být přímo spojováno s potrubím pitné vody (požadavek vyhlášky
č. 268/2009 Sb., ČSN EN 1717 a ČSN 73 6660). Při volbě potrubního
vedení provozní vody je nutná pečlivá kontrola provádění, aby se zabránilo
propojení trubního systému pitné vody s potrubím provozní vody, což je
hygienicky nepřípustné (několik takových případů je známo ze zahraničí
– jejich následkem měli připojení uživatelé zdravotní problémy). Při instalaci potrubí je bezpodmínečně nutno elimininovat jakékoliv pochybení.
Potrubí provozní vody se navrhuje, provádí a zkouší podle ČSN EN 806
a ČSN 73 6660. Dimenzování potrubí pro rozvod provozní vody se navrhuje podle ČSN EN 806-3 nebo ČSN 75 5455. Důležité je označit potrubí
a výtokové armatury. Zásady pro toto označení a symboly jsou uvedeny
v ČSN EN 806-2. Odběrná místa recyklovaných šedých odpadních vod
musí být opatřena nápisem Nepitná voda, aby si uživatelé uvědomili, že
vodu nelze použít k pití.
Značení na místech odběru, kde se používá nepitná voda
Rozvodné potrubí upravené šedé vody by mělo být vytvořeno z materiálu
v jiné barvě než pro pitnou vodu, případně by mělo být polepeno podélnou
lepicí páskou s upozorněním, že se jedná o potrubí provozní vody. Pro
rozvod recyklované šedé vody není vhodné měděné potrubí (vyžaduje
stabilní hodnotu pH v rozmezí 6,5–9,5) ani pozinkované ocelové potrubí
▲ Značení na místech odběru, kde se používá nepitná voda
(má doporučenou hodnotu pH dopravované vody nad 7,5). Nejvhodnější
potrubní materiál pro rozvod provozní vody představuje plastové nebo
skleněné potrubí. Oba materiály vykazují vysokou chemickou odolnost.
V praxi se z ekonomických i praktických důvodů nejčastěji používá plastové potrubí. Potrubí pro rozvod provozní vody má být tepelně izolováno.
Technologie úprav šedých vod
S úpravou a využíváním šedých vod se začalo již v roce 1970, kdy byly
vyvíjeny první systémy v NASA. Pro čištění se použila rozsivková zemina
s aktivní uhlíkovou absorpcí. Při návrhu technologie úpravy šedé vody je
třeba zohlednit místní podmínky a kvalitu šedé vody. Zařízení pro úpravu
šedé odpadní vody musí být navrženo především s ohledem na biologickou charakteristiku odpadní vody, na její množství i na způsob (účel)
využití upravené vody.
V zásadě je možno metody úpravy šedé vody rozdělit na: chemické,
fyzikální, biologické a mokřady (případě jejich kombinaci).
Systémy s chemickou úpravou vody
Systémy s chemickou úpravou vody mají tři alternativy:
■ princip koagulace s přídavkem hlinitých solí, může být v kombinaci
s pískovým filtrem nebo granulovaným aktivním uhlím (používá se hlavně
u prádelen);
■ elektrokoagulace v kombinaci s dezinfekcí (používá se u málo znečištěných vod);
■ fotokatalytická oxidace oxidem titaničitým v kombinaci s UV zářením.
Systémy s fyzikální úpravou
Systémy s fyzikální úpravou lze rozdělit do dvou kategorií:
■ pískové filtry – používají se buď samostatně nebo v kombinaci
s dezinfekcí či v kombinaci s aktivním uhlím a s dezinfekcí (dosahuje se
jen hrubého vyčištění vody);
■ membránová filtrace – je výkonnější než písková filtrace, protože
eliminuje znečištění organickými látkami, odstraňuje rozpuštěné i nerozpuštěné látky a také zákal. Pískový filtr se předřazuje před membránovou
filtraci, aby odstranil hrubší části z šedé odpadní vody.
Biologické metody
Biologické metody využívají schopnost aerobních a anaerobních bakterií
rozkládat obsažené látky v šedé odpadní vodě. Biologické úpravy vykazují
výborné výsledky při odstraňování organických i pevných látek. Za
biologickou úpravnou následuje dezinfekce (např. UV lampou). V systému
s membránovým bioreaktorem se dosahuje taková úroveň odstranění
mikroorganizmů, že není potřeba systém doplňovat o dezinfekci.
stavebnictví 09/12
55
▲ Schéma koloběhu vody v budově (převzato z řešení TA 01020311
VUT v Brně a firmy Asio, spol. s r.o.)
▲ Schéma čisticí jednotky – MBR (převzato z řešení TA 01020311
VUT v Brně a firmy Asio, spol. s r.o.)
Mokřady
Mokřady jsou umělé úpravy pozemku s rákosovým polem (Phragmites australis) a jezírkem. Přírodnímu čištění nejčastěji předchází
usazování velkých částí unášených šedou vodou s následnou pískovou filtrací. Tato metoda jen v malé míře odstraňuje mikrobiální
znečištění. Jedná se o finančně nenáročnou, ekologicky i provozně
velmi šetrnou technologii, zabírá však značně velkou plochu v porovnání s předchozími metodami.
šedá odpadní voda teplo studené vodě. Předehřátá voda je následně
vedena na dohřátí do kotlů nebo do solárních panelů a z nich do
zásobníků teplé vody. Získáním předaného tepla šedými vodami se
ušetří značné množství potřebné energie na ohřev teplé vody a zkrátí
se návratnost vynaložených investičních nákladů.
Systém úpravy vod
Do úpravny vod se šedá odpadní voda přivádí sběrným potrubím. Po
mechanickém předčištění šedá voda přitéká na čisticí jednotku. Po
čisticím procesu se upravené (provozní) šedé vody akumulují v nádrži
nebo jímce. Z akumulační nádrže jsou vyčištěné vody čerpány po
hygienickém ošetření (např. dezinfekcí UV lampou apod.) do sítě
provozní vody určené pro splachování toalet, zalévání, případně pro
čištění podlah.
Úpravny vod musí být navrženy s takovou technologií, aby bezpečně
vyčistily přitékající šedé odpadní vody na požadované hodnoty.
Technologické zařízení musí být navrženo a dimenzováno tak, aby
upravovalo jen takové množství šedých vod, které se spotřebuje
v dané budově. Přebytečné šedé vody se vypouštějí do kanalizace.
Toto potrubí musí být opatřeno zpětnou klapkou proti vzdutí odpadní
vody v kanalizačním řádu. Čisticí zařízení a nádrže nebo jímky lze
umísťovat na terén i pod terén podle konkrétní prostorové dispozice.
Nádrže musí být vodotěsné (železobeton, HDPE, PP, sklolaminát
nebo kovové, opatřené protikorozní úpravou). Nádrže musí být vybaveny přepadem do kanalizace a musí být odvětrané. Nadzemní
nádrže jsou výhodné z hlediska nákladů na rekonstrukce. Musí být
dobře tepelně izolované a chráněné proti světlu. Podzemní nádrže
jsou provozně výhodnější.
Pro případ nedostatečného množství produkovaných šedých odpadních vod (např. u komerčních objektů) musí být systém doplněn
záložním zásobováním vodou. To je možné zajistit buď z rozvodu
pitné vody (ten je třeba provést tak, aby se zabránilo zpětnému toku
a nedošlo ke kontaminaci pitné vody v rozvodné síti), nebo upravenou
dešťovou vodou, což bývá výhodnější; případně kombinací obojího,
pitná voda je v takovém případě dodávána v době sucha.
Šedou odpadní vodu lze využít i energeticky, např. pro předehřev
teplé upravené vody. Pro získání tepla z šedé odpadní vody je nutno
před vtokem šedých vod na úpravnu vod instalovat výměník. Ten
musí být z hygienických důvodů dvouplášťový. Ve výměníku předá
56
stavebnictví 09/12
Využití dešťových vod pro provozní vody budovy
Je vodohospodářsky, technicky, ekologicky i ekonomicky velmi
dobře zdůvodnitelné. Dešťová voda má řadu výborných vlastností –
je měkká a neobsahuje minerální látky (po vysušení nezanechává
bílou stopu), nezanáší trysky zahradních rozprašovačů, je vhodná na
zalévání zeleniny, květin i zahrady. Dešťová voda může obsahovat
koliformní bakterie, které jsou významným mikrobiologickým ukazatelem (tyto bakterie se nesmí vůbec vyskytovat v pitné vodě – viz
vyhláška č. 2004/252 Sb.). Dešťové vody jsou většinou zachytávány
ze střech (vody z komunikací a zpevněných ploch nejsou vhodné kvůli
náročnější a nákladnější úpravě při kontaminaci ropnými látkami).
Dešťovou vodu lze upravovat biologickými, chemickými nebo fyzikálními procesy, případně jejich kombinací. Nejčastěji postačí úprava
dešťové vody filtry, před které se předsadí lapač nečistot (např. listí
apod.). Filtry mohou být různého typu (např. filtrační rohože nebo
síta) a musí být umístěny na přítoku do akumulační nádrže dešťových
vod. V akumulační nádrži dochází k usazování jemně rozptýlených
látek. Nádrže se musí pravidelně čistit.
Z akumulační nádrže se dešťová voda čerpá do akumulační nádrže
upravené šedé odpadní vody. Přebytečná dešťová voda odtéká do
kanalizace nebo se vsakuje do terénu. Využívání dešťové vody pro
zásobování budov provozní vodou je nejvýhodnější u komerčních
budov (úřady, školy apod.), kde je produkce šedých vod podstatně
menší než potřeba provozní vody (pro toalety, zalévání zeleně nebo
pro úklid).
Předpisy a první aplikace v ČR
V České republice dosud není vydána žádná norma s podmínkami a doporučeními pro návrh, realizaci a provozování technologie
recyklace šedých odpadních vod. Jejich využití není nijak legislativně omezeno a např. stávající norma pro vnitřní vodovody ČSN
EN 806 připouští zřizování oddělených potrubních rozvodů pro
pitnou a nepitnou, např. recyklovanou šedou vodu – viz ČSN EN
4-806. Na počátku roku 2012 byly zahájeny práce na nové normě
▲ Hotel Mosaic House v Praze – filtr na hrubé nečistoty (foto: Ing. Renata
Biela, VUT v Brně)
▲ Hotel Mosaic House v Praze – dezinfekce UV zářením (foto: Ing. Renata
Biela, VUT v Brně)
▲ Hotel Mosaic House v Praze – monitorovací zařízení u nádrží
(foto: Ing. Renata Biela, VUT v Brně)
▲ Studentské koleje, Potsdamm, Německo – technologická část ČOV –
dmychadlo, elektroventily a rozvaděč (foto: Asio, spol. s r.o.)
▼ Membránový filtr pro rodinný dům v Aachenu (foto: Asio, spol. s r.o.)
▼ Zařízení pro recyklaci šedých odpadních vod v rodinném domě v Aachenu
(foto: Asio, spol. s r.o.)
stavebnictví 09/12
57
ČSN 75 6780 s názvem Využití šedých a dešťových vod v budovách
a na přilehlých pozemcích. Norma bude uvádět zásady navrhování,
provádění, zkoušení a údržby zařízení pro využití šedých a dešťových
vod. Bude popisovat zařízení pro akumulaci, čištění/úpravu šedých
a dešťových vod, zařízení pro akumulaci a čerpání provozní vody
a doplňování rozvodu provozní vody pitnou vodou. V normě budou
také popsány možnosti využití tepla z šedých odpadních vod. Budou
v ní uvedeny termíny, definice a navazující normy a právní předpisy.
Normu zpracovávají pracovníci Fakulty stavební VUT v Brně a firmy
Asio, spol. s r.o. Na červnovém zasedání technické normalizační
komise č. 95 byly probrány připomínky k zásadám řešení této
normy. Předpokládá se, že norma by mohla být vypracována do
konce roku 2012.
V řadě zemí byly již řešeny výzkumné úkoly na využití šedých
odpadních vod a byly také zpracovány normy pro využití šedých
nebo dešťových vod v budovách – např. v Anglii je to norma BS
8525 Greywater systems, v Německu DIN 1989-1 Regenwassernutzungsanlage a DIN 4045 Abwassertechnik – Grundbegriffe.
Při výběru vhodného objektu pro sběr a využití šedých odpadních
vod vstupuje řada faktorů, jež ovlivňují samotný návrh a vlastní
řešení konkrétního případu. Obecně platí, že systémy se sběrem
šedých vod jsou ekonomicky výhodné v budovách, kde je vysoká
produkce těchto vod. Jedná se většinou o budovy, kde se vyskytuje
velký počet osob (např. hotely, administrativní objekty, ubytovny,
internáty, koleje, rekreační zařízení nebo lázně), ale také tam, kde
se nadměrně produkují šedé vody, např. v prádelnách. Dalším kritériem pro výběr vhodné budovy pro recyklaci šedých odpadních
vod může být i využití vyšší teploty šedé vody, která teplo předá
ve výměníku tepla předřazenému před čisticí jednotku. Ušetřené
náklady na energii zvýší ekonomiku systému. Vhodné je využití
šedých odpadních vod v místech s nedostatkem pitné vody z vodovodních řadů nebo tam, kde je vysoká cena za dodávku pitné
vody. Britské materiály uvádějí návratnost vložené investice do
opětovného využití šedých vod přibližně 7–10 let, což je individuální,
podle konkrétního objektu. Při využití tepla šedých odpadních vod
na předehřev teplé upravené vody se doba návratnosti zkracuje.
Příklad realizace
V České republice se jako vzorový příklad realizace uvádí budova hotelu Mosaic House v Praze, poblíž Karlova náměstí. Tento sedmipodlažní hotel s jedním podzemním podlažím byl rekonstruován v letech
2009–2010. Při rekonstrukci hotelu se uplatnily všechny dostupné
technologie a opatření pro efektivní využití energie a přírodních zdrojů
s cílem dosáhnout co nejnižší energetickou náročnost. Na úseku
vodního hospodářství je v hotelu šedá odpadní voda ze všech sprch
a umyvadel vedena samostatným potrubním rozvodem na recyklační
jednotku Aqua-Cycle 4500 od firmy Pontos, dceřiné společnosti Hansgrohe. Recyklační jednotka zabírá prostor 52 m3. Před ní je umístěn
filtr s nerezovým sítem, kde se zachytávají větší nečistoty. V recyklačním zařízení se voda biologicky čistí a dezinfikuje pomocí
UV lampy a čerpá se do rozvodné sítě provozní vody. Denní úspora
pitné vody se pohybuje od 3 do 5 m3. Údržba a veškeré čištění
zařízení probíhá zcela automaticky. Monitoring zařízení zajišťuje výrobce on-line. Běžný provoz zabezpečuje hotelová služba. Upravená
provozní voda je rozváděna výhradně na toalety, případně slouží
k úklidu podlahových ploch.
Šedá odpadní voda se v hotelu využívá i energeticky. Před recyklační
jednotku je vřazen výměník tepla, jenž teplou šedou odpadní vodou
předehřívá studenou vodu. Takto předehřátá voda se dále ohřívá
rekuperovaným teplem z chlazení. Na potřebných 60 °C se voda
58
stavebnictví 09/12
dohřívá v solárních panelech umístěných na střeše hotelu (v letním
období) nebo v plynových kotlech. Kaskádové uspořádání úsporných
tepelných zdrojů snižuje celkovou potřebu tepla pro teplou upravenou
vodu na čtvrtinu. V celém objektu je důmyslný systém měření
a regulace, který energeticky efektivně zajišťuje provoz budovy. Hotel
Mosaic House byl druhou budovou na světě, kde se tato technologie
uplatnila (první budova se nachází v německém Freiburgu). ■
Použitá literatura:
[1] VUT v Brně a Asio, spol. s r.o. TA 01020311 Využití šedých
a dešťových vod v budovách.
[2] Raclavský, J.; Biela, R.; Hluštík, P.; Raček J.: Využití šedých
a dešťových vod v budovách – projekt TAČR. In 16. medzinárodná konferencia Sanhyga, Piešťany 2011. Katedra TZB SvF
STU Bratislava, 2011, s. 97–100, ISBN 977-80-89216-42-0.
[3] Vrána, J.; Ošlejšková, M.: Využití šedé vody, VUT v Brně,
TA 01020311
[4] Plotěný, K: Dělení vod, bílé a šedé vody – nové poznatky a možnosti využití. Sborník semináře Vodohospodářské chuťovky.
Brno, Asio, spol. s r.o. 2011, s. 21–27.
[5] ČSN EN 806 – 1 až 4 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené
k lidské spotřebě.
[6] ČSN EN 12056 – 1 až 5 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy.
[7]ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních
vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti
znečištění zpětným průtokem.
[8] ČSN EN 6760 75 Vnitřní kanalizace.
[9] ČSN 73 6660 Vnitřní vodovody a Z1, Z2, Z3.
[10] ČSN 75 7143 Jakost vody pro závlahu.
[11] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.
[12] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.
[13] British Standard BS 8525:2010 Greywater Systems.
[14] British Standard BS 8515:2009 Rainwater harvesting systems
– Code of practice.
[15]BSRIA – Brewer, D.; Brown, R.; Stanfield, G.: Technické doporučení TN 7/2001 (Velká Británie).
[16]DIN 1989-1 Regenwassernutzungsanlage, Teil 1, Planung,
Ausfuhrung, Betrieb und Wartung.
[17]DIN 4045 Abwassertechnik – Grundbegriffe. Deutsches Institut
für Normung e.V., Berlín 2003.
english synopsis
Usage of Recycled Grey Waste Water in Buildings
Recently, technologies that respect the principles of
sustainability, use renewable energy and material sources
and strive to cut costs have been faced more intensely. In the
area of water management, one of the trends accepting these
conditions (especially in locations fighting with scarce water
sources) is the usage of recycled grey waste water for the needs
in buildings and on adjacent land. Repeated usage of grey water
is nowadays well established and economically justified.
klíčová slova:
šedé odpadní vody, potrubní systémy, technologie úprav
šedých vod, čisticí jednotky
keywords:
grey waste water, piping systems, grey water treatment
technology, cleaning units
inzerce
Pipelife Czech – kvalita a ekologie
QUANTUM SN 12
Pipelife Czech s.r.o. patří mezi nejstarší české výrobce plastových potrubí
a má pověst spolehlivého dodavatele.
Jeho výrobní a obchodní program je
zaměřen především na kvalitní výrobky,SN 12
přispívající k šetření životního prostředí.
V dalším textu si představíme dva re- odolávají silným nárazům i při bodu mraprezentanty širokého sortimentu.
zu a dovolují pokládku při minus 10 °C,
což u běžných PVC výrobků rozhodně
neplatí. Spolehlivá integrovaná trubní hrdla obsahují těsnění s plastovou
SN 12
výztuží. Těsnost spojů proto garantuje
Český trh plastových kanalizačních nezvykle vysoká hodnota 4,8 baru pro
potrubí má v současnosti dva základ- 100 let užívání. Kompletní systém doní směry: kromě snah o nákup co nej- plňují tvarovky o vysoké kruhové tuhosti
levnějšího potrubí bez ohledu na kvalitu (SDR 34).
a vhodnost použití, které vesměs končí Letos byla dále zvýšena užitná hodnota
u žebrovaných potrubí, se na tuzem- systému Quantum SN 12® zavedeském trhu objevuje stále více investorů, ním světlé vnitřní trubní stěny, která
požadujících výrobky maximálně spo- usnadní kamerovou inspekci (zvyšuje
lehlivé po celou dobu života. Chtějí i odolnost proti abrazi – rychlost splašků
SN 12
až 15 m/s). Vnitřní popis trub dovolí
šetřit peníze za opravy, uvědomělejší
z nich si uvědomují také ekologické vlivy spolehlivě odhalit záměnu trub i po jepoškozených a netěsných potrubí. Vy- jich zasypání.
žadují tedy vysokou bezpečnost a jsou
za ni ochotni při nákupu přiměřeně zaplatit. Nejsou hloupí – nákupní cena po12stavby.
trubí tvoří totiž jen asi 10 %SN
ceny
Probíhá rovněž návrat k PVC, léty ově- Globální změny klimatu nás stále více
řenému materiálu, který má ze tří běž- vystavují extrémům: na jedné straně tepných „kanalizačních“ plastů (PVC, PP, lotním maximům a dlouhému suchu, na
PE) nejvyšší pevnostní modul, nejlepší druhé přívalovým dešťům a záplavám.
tvarovou stálost a je odolný proti vtlače- Prohřešky při hospodaření s vodou
ní kamene do stěny trubky. Díky přízni- způsobují často její nedostatek. Spolu
vé ceně PVC mohou plnostěnné PVC se záplavami přispívají k erozním jevům,
trubky konkurovat trubkám z polypropy- znečišťování vody a ve svém důsledku
lenu se stěnou žebrovanou, tedy pro- přinášejí i vyšší poplatky za dodávku pitduktům s nižší bezpečností. Nejvyšší né vody.
dosažitelnou životnost a spolehli- Pipelife proto nyní přichází s komplexvost při rozumné ceně nabízí kvalitní ním systémem efektivního hospodaření
plnostěnné trubky z PVC.
s vodou. Nový systém Raineo® slouží
k zachycování, zadržování a efektivnímu
Na řadě významných staveb v České využití dešťové vody, případně k jejímu
republice byly v posledních třech le- bezproblémovému vsakování do země.
tech použity třívrstvé plnostěnné trub- Systém Raineo® vychází z požadavky systému PVC Quantum SN 12®. ků Evropské unie a splňuje nejpřísnější
Systém Quantum je vhodný současné požadavky. Kvalita surovin
pro nejnáročnější pod- a komponentů zaručuje dlouhou životmínky pokládky a pro- nost, vysoká technická úroveň výrobků
vozu. Trubky průmě- i projekce garantuje spolehlivou funkci
rů 160 až 400 mm po celé generace.
QUANTUM
Funkce systému Raineo lze shrnout
následovně:
Zachycování dešťové vody ze střech,
silnic, parkovišť a dalších ploch městských aglomerací, průmyslových i sportovních areálů, letišť atd. K tomu slouží
liniová či bodová drenáž nebo uliční
vpusti.
Transport dešťové vody pomocí některého ze široké nabídky kanalizačních
potrubí o různé stavbě a kruhové tuhosti, s využitím kvalitních šachet různé
konstrukce a velikosti.
Čištění a úprava dešťové vody, zahrnující nabídku separace mechanických
nečistot, olejů a ropných látek, případně
tuků a těžkých kovů.
QUANTUM
QUANTUM
Bezpečné shromažďování dešťové vody pro další efektivní využití a/nebo její vsakování do zeminy s využitím osvědčeného
modulárního systému Stormbox, případně podzemních
nádrží. Zachycení přívalové
vlny a následný řízený odtok
do kanalizace.
Přístup do potrubí, filtrů
a dalších komponentů pro
čištění, kontrolu a údržbu.
Je umožněn inspekčními
otvory, přístupovými šachtami a konstrukcí všemi
směry čistitelných jednotek
Stormbox.
J. Jonášek
Pipelife Czech, s.r.o.
Kučovaniny 1778, 765 02 Otrokovice
Tel.: 577 111 211, fax: 577 111 227
e-mail: [email protected]
www.pipelife.cz
stavebnictví 09/12
59
stavební materiály a technologie
text Pavel Rubáš | grafické podklady archiv autora
Akustické vlastnosti systémů ETICS:
připravované požadavky a jejich ověřování
Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.
Absolvoval obor pozemní stavby
s modulem stavební fyzika na
Stavební fakultě ČVUT v Praze.
V současné době působí v Technickém a zkušebním ústavu stavebním
Praha s.p. ve funkci ředitele pobočky
Teplice. Profesně se zabývá odbornými a znaleckými posudky v oboru
stavební fyziky (světlená technika,
stavební akustika, radioaktivita) a systémy managementu kvality, životního
prostředí, bezpečnosti práce a sociální odpovědnosti.
E-mail: [email protected]
Akustické vlastnosti systémů ETICS nejsou v ČR
dostatečně známé, přestože zasluhují hlubší pozornost projektantů. Autor v příspěvku objasňuje
širší souvislosti mezi kontaktními zateplovacími
systémy a stavební akustikou.
Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS – External Thermal Insulation Composite Systems) jsou definovány jako stavební výrobky, které se
dodávají v ucelené sestavě složek, skládajících se z lepicí hmoty, tepelného
izolantu, kotvicích prvků, základní vrstvy a konečné povrchové úpravy.
Dodatečné tepelně izolační vrstvy instalované kontaktně na libovolnou
stěnu radikálně zlepšují tepelný odpor, ale zároveň snižují neprůzvučnost
na specifických kmitočtových pásmech. Tento negativní efekt zateplení
není obvykle uživateli budovy vnímán, jelikož o celkovém akustickém
komfortu rozhodují většinou výplně otvorů – okna. V hlučných lokalitách
(okolí frekventovaných silnic, železnic) však může jít o významný problém.
Zkušební metody pro akustické vlastnosti ETICS
Navržená revize ETAG 004 (European Technical Approval Guideline) popisuje určení akustických vlastností ETICS laboratorním měřením podle skupiny
norem ČSN EN ISO 10140-1, 2, 4 a 5. Určovanou veličinou je „zlepšení“
vážené vzduchové neprůzvučnosti ΔRw, které je definováno jako rozdíl
neprůzvučnosti základní stěny s aplikovaným ETICS a bez ETICS pro každé
třetinooktávové pásmo, dále je určováno „zlepšení“ se započítáním faktorů přizpůsobení spektra C a Ctr Zkoušený ETICS (tzv. akustická přídavná
konstrukce) musí pokrývat celou plochu základní stěny. V případě ETICS se
používá základní stěna s nízkým kritickým kmitočtem („těžká stěna“). Je ze
zdiva, monolitického betonu nebo betonových bloků s plošnou hmotností
350 ± 50 kg/m2. Materiál a tloušťka jeho stěny jsou voleny tak, aby
kritický kmitočet ležel v oktávovém pásmu 125 Hz, což se ověřuje
výpočtem nebo měřením. V materiálu základní stěny nesmí být
žádné dutiny a žádné tloušťkové rezonance pod 3150 Hz. Objemová
hmotnost bloků nebo zdiva musí být nejméně 1600 kg/m3. Vhodnou skladbou jsou vápenopískové bloky s objemovou hmotností
60
stavebnictví 09/12
1700 kg/m3 ≤ ρ < 1800 kg/m3 a šířkou 175 mm, se sádrovou omítkou
tloušťky 10 mm na jedné straně stěny. Charakterizování samotné přídavné konstrukce vyžaduje, aby její akustické vlastnosti byly nezávislé
na základní konstrukci, ke které je připevněna. To je splněno, pokud
plošná hmotnost základní konstrukce je mnohem větší než plošná
hmotnost přídavné konstrukce, dále pokud kritický kmitočet základní
konstrukce je pod měřeným kmitočtovým rozsahem a konstrukční
spojení mezi přídavnou a základní konstrukcí je slabé. Jestliže se
skutečná situace liší od těchto podmínek, je účinnost přídavné konstrukce do určité míry závislá na vlastnostech základní konstrukce [1].
Nezávislé určování akustických vlastností přídavných konstrukcí – ETICS –
tedy vyžaduje hmotnou základní stěnu. Velké množství praktických aplikací
však zahrnuje i různé lehké stěny. Z tohoto důvodu je u ETICS určených
k aplikaci na jiné typy stěny možné pro zkoušku použít konkrétní stěny
(dutinové tvárnice atd.) V těchto případech se v protokolu uvádí i přesná
skladba použité základní stěny.
Přídavná konstrukce – ETICS – musí být namontována na základní konstrukci
stejně jako v praxi na stavbě. Přídavná konstrukce musí být připojena na
boční části laboratoře stejným způsobem jako na stavbě, ale nesmí být
provedeno pevné spojení základní konstrukce s přídavnou konstrukcí přes
okraje bočních konstrukcí. Vytvrzovací doba přídavné konstrukce a jejího
upevnění musí být dostatečně dlouhá, aby bylo dosaženo konečných podmínek [1]. Vliv ETICS na neprůzvučnost těžké stěny je zřejmý z obrázku 1.
Neprůzvučnost dvouvrstvé konstrukce je obecně tím lepší, čím je těžší.
Zároveň platí, že vzduchová neprůzvučnost roste s kmitočtem dopadajícího
a vyzařovaného zvuku. Na nízkých kmitočtech je na obrázku 1 u všech tří
křivek zřejmá oblast rezonance. U samotné základní stěny se objevuje na
f0 = 63 Hz v nejnižší části slyšitelného spektra zvuku. V oblasti vlivu hmotnosti
(pásmo středních kmitočtů) roste neprůzvučnost s kmitočtem o 6 dB na
oktávu až do kritického kmitočtu vlnové koincidence, kde dochází k poklesu
neprůzvučnosti v důsledku rostoucího vlivu ohybové tuhosti konstrukce.
J. Nurzynski z polského Instytutu Techniki Budowlanej (ITB) uvádí následující zkušenost ze zkoušek akustických vlastností – aplikace ETICS na bázi
polystyrenu (EPS 150 mm) s tenkovrstvou omítkou 5 mm posune významně
rezonanční kmitočet složené konstrukce až na 315 Hz a v případě minerální
vlny (MW 150 mm) s identickou omítkou dochází k posunu f0 na 125 Hz [2].
ETICS, omítka
EPS 150, 5 mm
MW 150, 5 mm
f0 (Hz)
315
125
ΔRw (dB)
–4
0
ΔRw + C
–5
–1
ΔRw + Ctr
–6
–3
Tab. 1. Vážené hodnoty Δ pro různé ETICS [2]
Při laickém zhodnocení neprůzvučnosti se může zdát, že je aplikace ETICS
na bázi polystyrenu i minerální vlny pozitivní. Vyhodnocením vážených
hodnot ze souboru naměřených dat podle ČSN EN ISO 717-1 zjistíme,
že aplikace ETICS 150 mm na bázi polystyrenu „zlepšuje“, resp. snižuje
váženou neprůzvučnost základní stěny o významné –4 dB [2].
Souvislosti s právními požadavky v ČR
Norma ČSN 73 0532 stanovuje požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů budov včetně oken a dveří. Požadavky jsou stanoveny s ohle-

Obr.1.VlivETICSnaneprůzvučnostzákladnístěnysplošnouhmotností400kg/m2

SouvislostisprávnímipožadavkyvČR
demNormaČSN730532stanovujepožadavkynazvukovouizolaciobvodovýchplášťů
na funkci místnosti a hluk ve venkovním prostoru. Pro stavební úpravy
stávajících budov se tato norma také přiměřeně využívá. Vážené hodnoty
budovvčetněokenadveří.Požadavkyjsoustanovenysohledemnafunkcimístnostiahluk
stavební vzduchové neprůzvučnosti obvodových plášťů budov nesmí být
vevenkovnímprostoru.Prostavebníúpravystávajícíchbudovsetatonormataképřiměřeně
nižší než požadavky stanovené normou. Požadované hodnoty se odvozují
využívá.Váženéhodnotystavebnívzduchovéneprůzvučnostiobvodovýchplášťůbudov
v závislosti na venkovním hluku, vyjádřeném ekvivalentní hladinou akustického tlaku A ve vzdálenosti 2 m před fasádou, LAeq,2m v denní a noční době.
nesmíbýtnižšínežpožadavkystanovenénormou.Požadovanéhodnotyseodvozujív
Aplikace ETICS často souvisí s výměnou oken, a proto je nutné upozornit
závislostinavenkovnímhluku,vyjádřenémekvivalentníhladinouakustickéhotlakuAve
na skutečnost, že snížení požadavků na neprůzvučnost oken se podle
vzdálenosti2mpředfasádou,L
Aeq,2mvdenníanočnídobě.AplikaceETICSčastosouvisí
normy uplatní jen tehdy, jestliže hodnota vážené neprůzvučnosti plné části
svýměnouoken,aprotojenutnéupozornitnaskutečnost,žesníženípožadavkůna
▲ Obr. 1. Vliv ETICS na neprůzvučnost základní stěny s plošnou hmotností
obvodového pláště je nejméně o 10 dB vyšší než hodnoty vážené neprů400 kg/m [2]
neprůzvučnostokensepodlenormyuplatníjentehdy,jestližehodnotaváženéneprůzvučnosti
zvučnosti oken. Typické zateplení budovy polystyrenem 150 mm, kde je
podíl plochy oken k celkové ploše obvodového pláště místnosti mezi 35 %
plnéčástiobvodovéhopláštějenejméněo10dBvyššínežhodnotyváženéneprůzvučnosti
až 50 %, může paradoxně zvýšit požadavek na neprůzvučnost výplní
oken.Typickézatepleníbudovypolystyrénem150mm,kdejepodílplochyokenkcelkové
Závěr
otvorů Rw o 3 dB, jelikož hodnota takto zateplené plné části obvodového
plošeobvodovéhopláštěmístnostimezi35%až50%,můžeparadoxnězvýšítpožadavekna
Akustický komfort v budovách je stále podceňován na úkor jejich užipláště již nemusí být o 10 dB vyšší než hodnota vážené neprůzvučnosti
neprůzvučnostvýplníotvorůRwo3dB,jelikožhodnotataktozateplenéplnéčásti
vatelů. Autor se v příspěvku pokusil stručně objasnit širší souvislosti
instalovaných oken.
obvodovéhopláštěčastonebudeo10dBvyššínežhodnotyváženéneprůzvučnostioken.
mezi kontaktními zateplovacími systémy a stavební akustikou. Hodnoty
ΔRw budou nově laboratorně měřeny a deklarovány se zřetelem k jejich

racionálnímu využití v hlukových studiích.
SoučasnévyužitívýpočtovéhomodeluuETICS
Současné využití výpočtového
modelu u ETICS

Použitá literatura:
Rezonančníkmitočetf
0dvouvrstvékonstrukcelzestanovitvýpočtempodleČSNEN
Rezonanční
kmitočet f0 dvouvrstvé
konstrukce lze stanovit výpočtem
[1]ČSN ISO 10140-1 Akustika – Laboratorní měření zvukové izolace
vzávislostina
12354vzávislostinadynamickétuhostis´.NormaposkytujeodhadR
podle ČSN EN 12354 v závislosti na dynamické tuhosti s´. Norma poskystavebníchwkonstrukcí
– Část 1: Aplikační pravidla pro určité výrobky.
na rezonančním0kmitočtu
f0. Pokud je f0 větší
tuje odhad ΔRw v závislosti0.Pokudjef
[2] Nurzynski,
J.:
The
effect
of additional thermal lining on the acoustic
rezonančnímkmitočtuf
většínež160Hz,vycházíR
záporněadáleklesás
w
záporně
a dále
klesá
s rostoucím
rezonančním
než
160
Hz,
vychází
ΔR
performance
of
a
wall,
Euronioise,
Paris, 2008.
rostoucímrezonančnímkmitočtemažnaminimumRw=–10dB.Vsoučasnédoběse
w
kmitočtem až na minimum ΔRw = –10 dB. V současné době se připravuje
[3] ČSN 73 0532 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konpřipravujetechnickýnávodnavýpočetRw,potébudemožnéakustickévlastnostiETICS
technický návod na výpočet ΔRw, poté bude možné akustické vlastnosti
strukcí a v budovách. Požadavky.
stanovitteoretickýmvýpočtempodlepostupuschválenéhoEvropskouorganizacípro
ETICS stanovit teoretickým výpočtem podle postupu schváleného Ev[4] Čechura, J.: Stavební fyzika 10, Vydavatelství ČVUT, Praha, 2006.
technickáschválení(EOTA).
ropskou organizací pro technická schválení (EOTA).

2
 1
1 
 (1)
f 0 = 160 ⋅ s´⋅
+
[1]
 m´1 m´ 2 
english synopsis
ETICS Acoustic Characteristics – Requirements
being Prepared and Verification thereof

kde:
2
acoustic characteristics are not very well known in
kde m´ m´
plošnáhmotnostzákladnístěnykg/m
 ETICS
1 hmotnost

plošná
základní
stěny kg/m2;
the Czech Republic although they certainly deserve greater
1
2

m´2 hmotnost

plošnáhmotnostETICSkg/m
attention from designers. Acoustic comfort in buildings is still
ETICS
kg/m2;
m´2plošná
3
3
underestimated on the expense of their users. In the article the
(podrobněji
viz
ČSN
EN
29052-1).
s´
dynamická
tuhost
ETICS
MN/m

s´

dynamickátuhostETICSMN/m (podrobnějivizČSNEN290521)
author has tried to explain the wide interaction between contact
heat-insulation systems and the building acoustics.

3
Deklarace hodnoty ΔRw u značky CE
Revidovaný ETAG vstoupí v platnost v průběhu roku 2013. Pokud nebude
vlastnost ΔRw přímo změřena v laboratoři nebo určena výpočtem, může
být výrobcem ETICS deklarována hodnotou ΔRw = –8 dB, což je obecně
velmi nevýhodné. Deklarace NPD (no performance determined, tj. vlastnost neurčena) je v tomto případě také použitelná, ale kvůli uváděným
skutečnostem je nevhodná, jelikož výrobce neurčením vlastnosti přenáší
úkol na projektanta, který bude stejně konzervativně předpokládat pokles
vlivem zateplení o 8 dB.
klíčová slova:
kontaktní zateplovací systémy (ETICS), akustické vlastnosti ETICS
keywords:
contact heat-insulation systems (ETICS), ETICS acoustic
characteristics
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Václav Kupilík, CSc.,
Fakulta stavební ČVUT v Praze
inzerce
stavebnictví 09/12
61
svět stavbařů
text a grafické podklady SPS v ČR
SPS v ČR: výsledky ankety mezi členy
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR oslovil
na počátku června 2012 svou členskou základnu
a zaslal jí sadu dotazů jako součást rozsáhlé
ankety, zaměřené na aktuální situaci ve stavebních firmách.
Anketa byla ukončena 30. června
2012 a přinesla řadu zajímavých
výsledků – většinu z nich bylo
možné předpokládat, některé
však byly překvapující. Celkem
se šetření zúčastnilo 116 firem
ze všech krajů České republiky.
Největší účast byla zaznamenána
v Moravskoslezském, Jihomoravském a Středočeském kraji, v Kraji
Vysočina a v Praze. Respondenti
porovnávali rok 2011 s předpokládaným vývojem roku 2012. Kladené otázky směřovaly na objem
stavební produkce, hospodářské
výsledky, stav zaměstnanců a objem nasmlouvaných prací. Další
okruh dotazů se zabýval firmami
a dopady aktuální situace na firmy.
V oblasti produkce, hospodářského výsledku, stavu zaměstnanců
a nasmlouvaného objemu prací
signalizují dvě třetiny všech oslovených firem v České republice
pokles. U zakázky předpokládá pokles větší než 10 % dokonce 52 %
dotázaných. Tato čtyři kritéria
vnímá jako parametr beze změny
10 až 30 % firem, nárůst naopak
hlásí 8 až 22 % firem.
V části ankety podle převažující činnosti firem panuje nepříznivá situace zejména v oblasti inženýrského
stavitelství – pokles hlásí až 88 %
dotázaných. Nejhorší údaje získal
SPS v ČR z odpovědí týkajících se
nasmlouvaného objemu prací – pokles o více než 20 % hlásí 56 % stavebních společností. U pozemního
stavitelství není situace o mnoho
lepší. Ve čtyřech výše uvedených
parametrech byl zjištěn pokles
přibližně u dvou třetin firem, beze
změn zůstalo jen 10 až 28 % firem.
Jako největší podnikatelský problém vidí respondenti svoji zakázkovou náplň – 85 % firem.
Nejmenší starostí je podle 13 %
dotázaných nedostatek pracovních
sil. Překvapivým zjištěním je v 58 %
případů investiční nepřipravenost
jednotlivých staveb a v 70 % případů jsou to problémy s legislativou.
Snížení počtů zaměstnanců jako
dopad současné špatné situace
ve stavebnictví avizuje 60 % firem,
omezení vlastních investic 80 %,
krácení mezd 42 % a reorganizaci
připravuje 50 % dotázaných.
Ve stavební produkci předpokládá v Praze pokles 57 % dotázaných firem, nárůst naopak 26 %.
Podle stejného kritéria očekává
v Moravskoslezském kraji 72 %
firem pokles, nárůst pak 20 %.
V Kraji Vysočina naopak 49 % firem
očekává nárůst stavební produkce,
pokles 39 %, změny nečeká 12 %.
Jihomoravský kraj hlásí z 85 %
pokles, beze změn 15 %.
Výsledky ankety budou využity pro
jednání s vládou ČR, s ostatními
státními orgány a dalšími subjekty.
Mohou být důležité také pro rozhodování o strategických záležitostech jednotlivých členských firem
SPS v ČR. Prorůstovými opatřeními
a potřebnou legislativou se má zabývat Poradní sbor předsedy vlády
pro sektor stavebního průmyslu.
Nutné investice zejména do dopravy, bydlení a projektů PPP by měly
přímý pozitivní dopad na zaměstnanost a vrátily by stavebnictví jeho
významnou roli. Výsledky ankety
SPS v ČR budou jedním z argumentů, proč tyto kroky podpořit.
Komplexní a úplné výsledky ankety
jsou uveřejněny na www.sps.cz
v rubrice Dokumenty a info/Stavebnictví v číslech. Výsledky zachycují stav
ve firmách i z pohledu konkrétního kraje, velikosti firmy a jejího zaměření. ■
Autoři:
Ing. Pavel Ševčík,
viceprezident, obchodně-technický
ředitel
Mgr. Alena Čechová,
tisková mluvčí
Svaz podnikatelů ve stavebnictví
v ČR
V uvedených grafech je stav roku 2012 oproti roku 2011
▲ Podle činnosti – pozemní stavitelství – objem nasmlouvaných prací – celá ČR
▲ Podle činnosti – inženýrské stavby – objem nasmlouvaných prací – celá ČR
▲ Předpokládané změny – hospodářský výsledek – celá ČR
▼ Předpokládané změny – stavební produkce – celá ČR
▲ Předpokládané změny – nasmlouvané objemy prací – celá ČR
▼ Předpokládané změny – stav zaměstnanců – celá ČR
62
stavebnictví 09/12
inzerce
Zateplovací systém
Cemix THERM P SILVER
UB
L
R
WWW.VYRO
BE
C •
K
OK
Z
U.C
• CELOREP
UB
L
OUTĚŽ STA
VE
Á S
BN
OV
IK
Výrobek
roku 2012
O BKŮ • VE
G
A
NS
HLAVNÍ CENA
V ÝR
&
WWW.VYRO
BE
C •
K
H
V ÝR
O BKŮ • VE
G
A
&
Zachování původní navržené tloušťky izolantu, při použití
šedého polystyrenu, znamená získání lepších tepelněizolačních vlastností o 20 %.
Povrchovou úpravu zateplovacího systému Cemix
THERM P SILVER řeší strukturální pastovité omítky Cemix na akrylátové, silikátové, silikonové či silikonsilikátové
bázi a ve více než 400 barevných odstínech.
Zateplovací systém Cemix
THERM P SILVER vychází z prověřeného systému
Cemix THERM P, který je
certifikován podle evropské
směrnice ETAG 004 a splňuje tak nejvyšší požadavky
kladené na jakost a kvalitu
podle ČSN i EN.
Systém je určen především pro profesionální zateplení
stěnových konstrukcí rodinných, bytových či panelových
budov, ale také na budovy průmyslové či administrativní.
Stejně tak je určen pro řešení zateplení nízkoenergetických a pasivních domů.
ETICS Cemix THERM P SILVER je vynikající volbou pro
každého, kdo hledá progresivní a inovativní řešení spojené se zásadními úsporami energie.
Více informací k tomuto oceněnému výrobku najdete na
www.cemix.cz
H
NS
ZATEPLENÍ
ÍC
• CELOREP
ÍC
Z
U.C
OUTĚŽ STA
VE
Á S
BN
OV
IK
R
Zateplovací systém Cemix THERM P
SILVER získal další prestižní ocenění –
HLAVNÍ CENA
Hlavní cenu v soutěži Výrobek roku 2012.
Výrobek
Cemix THERM P SILVER je zateploroku 2012
vací systém s izolantem nové generace, šedým expandovaným polystyrenem. Obsahuje nanočástice grafitu, které odrážejí teplo
zpět k jeho zdroji. Zvyšuje tak účinnost izolantu.
Součinitel tepelné vodivosti λ = 0,032 W/m·K je o cca
20 % nižší než hodnota bílého EPS. Díky těmto lepším
tepelněizolačním vlastnostem je při zachování stejného
tepelného odporu možné aplikovat o 20 % tenčí izolant. Úsporu představuje také použití užších zakládacích
lišt, kratších hmoždinek, nižší spotřeba lepidla, síťoviny
a omítky v oblasti ostění a dalších doplňků systému.
OK
ŠPIČKOVÉ
Dlouhodobě oceňovaný výrobce
stavebních materiálů
Nechceme se chlubit, že jsme nejlepším výrobcem
stavebnin roku, ale že je náš zateplovací systém
CEMIX THERM P SILVER výrobkem roku 2012, na to
jsme opravdu hrdí.
stavebnictví 09/12
63
svět stavbařů
Novela zákona o veřejných zakázkách
Novela zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, nabyla
účinnosti 1. dubna 2012. Novela obsahuje řadu
zmocňovacích ustanovení k vydání prováděcích právních předpisů.
Po mnoha letech se podařilo prosadit, aby zákon umožňoval vydat
několik vyhlášek, na které čekalo
zejména stavebnictví, podílející se na
veřejných zakázkách ve velmi značném rozsahu. Na jejich zpracování
se významnou měrou účastnil Svaz
podnikatelů ve stavebnictví v ČR
(SPS v ČR) prostřednictvím svých
expertních skupin i v rámci SIA.
Vyhlášky byly ovšem vydány se
značným zpožděním a jejich účinnost byla stanovena až k 1. září
2012. V nastalém legislativním
vakuu musí jak zadavatelé, tak
dodavatelé (uchazeči o veřejné
zakázky) improvizovat.
Vyhláška č. 2012/230 Sb.
Stanoví se jí podrobnosti vymezení předmětu veřejné zakázky na
stavební práce a rozsah soupisu
stavebních prací, dodávek a služeb
s výkazem výměr.
Vyhláška stanoví povinnost zadavatelům předložit jako součást
zadávací dokumentace komplexní
podklady pro zpracování nabídky
a jejich odpovědnost za úplnost
a správnost těchto podkladů. Z oblasti projektové dokumentace to
je příslušná dokumentace pro provádění stavby (§ 44 odst. 4 písm.
a) zákona a § 1 odst. 3 vyhlášky).
Vyhláška přímo neodkazuje na
prováděcí předpisy ke stavebnímu
zákonu (vyhláška č. 499/2006 Sb.,
o dokumentaci staveb, příloha 2),
ale ze souvislostí to vyplývá. Vzhledem k tomu, že dokumentace pro
provádění stavby podle stavebního
zákona není povinnou součástí
přípravy všech staveb, má toto
ustanovení charakter speciální
právní úpravy pro stavby, jež jsou
veřejnými zakázkami.
Dokumentace pro provádění stavby
podle stavebních předpisů neobsahuje ovšem ekonomickou, nákladovou část. Vyhláška proto doplňuje
64
stavebnictví 09/12
tuto dokumentaci o soupis prací,
výkaz výměr. Aby uchazeči mohli
zpracovat vzájemně porovnatelné
nabídky, stanoví vyhláška možnost
použít cenovou soustavu, která
v potřebném rozsahu (podrobnosti)
zpracování nabídky umožní. Vedlejší a ostatní činnosti související
s umístěním stavby nebo s plněním
obchodních podmínek musí být
také součástí soupisu a jejich popis
musí umožnit uchazečům sestavit
nabídkovou cenu.
Předpokládá se, že tuto doplňující
část zpracuje projektant stavby.
Vyhláška zavádí z podnětu
SPS v ČR také povinnost zatřídění
položek podle klasifikace stavebních objektů. Musíme upozornit,
že nejde o číselník CZ-CC ani CPV,
jejichž správcem je ČSÚ, ale o třídník zpracovaný na bázi Jednotné
klasifikace stavebních objektů,
který je dosud v praxi používán
a ke kterému bude zajištěn dálkový
přístup na stránkách MMR ČR. Původní návrh, aby číselník zpracoval
a spravoval SPS v ČR, byl v průběhu legislativního procesu opuštěn.
MMR ČR na webových stránkách
Informačního systému o veřejných
zakázkách uveřejnilo obsáhlou Metodiku zadávání veřejných zakázek
podle stavu k 15. červenci 2012, ve
které je tato nepřesnost opakována
(konkrétně na str. 90).
Obecně lze konstatovat, že vyhláška bude významným přínosem pro
zkvalitnění podkladů k zadávacímu
řízení.
Vyhláška č. 231/2012 Sb.
Stanoví se jí obchodní podmínky
pro veřejné zakázky na stavební
práce. Situace je v tomto případě
odlišná. Návrh vyhlášky zapracovaný MMR ČR obsahoval právní úpravu náležitostí smlouvy o dílo jako
součást zadávací dokumentace,
respektive zadávacích podmínek.
Návrh ukládal mj. v rámci obchodních
podmínek povinné náležitosti smlouvy o dílo, zejména cenu prací s odkazem na vyhlášku č. 230/2012 Sb.,
platební podmínky z hlediska způsobu fakturace, pojištění odpovědnosti
zhotovitele za škodu, otázky související s provozem zařízení staveniště,
kontrolu projektové dokumentace
a provádění prací, délky záručních
lhůt, smluvní pokuty a další.
Po projednání návrhu vyhlášky v Legislativní radě vlády (pro soukromé
právo) byly tyto podstatné části
vyjmuty a zbývající část vyhlášky je
tedy pouhým torzem. Důvodem byl
údajně nadbytečný rozsah právní
regulace v oblasti smluvní volnosti.
V této souvislosti je ovšem nutné
připomenout, že v soukromoprávních vztazích je tato zásada správná,
ale zákon o veřejných zakázkách
a prováděcí právní předpisy k němu
jsou normami veřejného práva, kde
právě ve veřejném zájmu je namístě
přísnější regulace. Vymezení mantinelů ve smluvních podmínkách
právním předpisem je jedním
z nástrojů k omezení korupce a manipulace v zadávacím řízení.
Vyhláška nevylučuje sice explicitně
možnost upravit smluvní podmínky
všeobecnými obchodními podmínkami podle § 273 obchodního
zákoníku, ve vlastním textu o této
možností však neuvažuje. V této
souvislosti je podivné ustanovení
§ 1 odst. 1, kde se stanoví bližší
požadavky na úpravu podstatných
náležitostí obchodních podmínek,
když v dalším textu podstatné náležitosti obchodních (smluvních) podmínek absentují. Nepřímý odkaz na
odůvodnění veřejné zakázky v § 1
odst. 3, míněno zřejmě vyhláškou
č. 232/2012 Sb., nemá význam,
protože ani tento právní předpis (viz
dále) nestanoví pro stavební práce,
pokud jde o obchodní podmínky,
základní limity, které musí zadavatel
v zadávacích podmínkách, pokud
se od nich odchýlí, odůvodnit.
Platební podmínky, jež byly obsaženy v prvním návrhu vyhlášky, částečně řeší návrh novely obchodního
zákoníku, která je transposicí
evropské směrnice 7/2011/EU
o postupu proti opožděným
platbám v obchodních transakcích
(v současné době v neukončeném
legislativním procesu).
MMR ČR připravuje Metodiku ke
stanovení obchodních podmínek
pro veřejné zakázky na stavební
práce. Jakákoliv iniciativa v tomto
směru je chvályhodná, avšak je
třeba si uvědomit, že metodika
není obecně závazným právním
předpisem. Je otázkou, jak bude
akceptována především ve sféře
územních samosprávných celků,
kde se realizuje velký počet stavebních zakázek a kde také jsou
s kvalitou zadávacích řízení větší
problémy.
Vyhláška č. 232/2012 Sb.
Tato vyhláška pojednává o podrobnostech rozsahu odůvodnění účelnosti veřejné zakázky a odůvodnění
veřejné zakázky. Má věcně dvě
části. První se týká odůvodnění
potřebnosti a účelnosti veřejné
zakázky jako takové. Vzhledem
k časovému předstihu (bezprostředně před zahájením zadávacího
řízení – viz § 159 odst. 3 zákona)
je třeba se zamyslet, jaký má
odůvodnění v této fázi praktický
význam. Potřebnost a účelnost veřejné zakázky musí být zřejmá ještě
před zahájením jakékoliv přípravy,
tedy formou jakéhosi investičního
záměru. Odůvodňovat potřebnost
a účelnost veřejné zakázky až ve
fázi, kdy komplexní příprava stavby byla dokončena, je z hlediska
nakládání s veřejnými prostředky
problematické. Je možné, že tvůrci
vyhlášky vycházeli z povinnosti
zdůvodnění veřejné zakázky již při
jejím koncipování z finančních předpisů o hospodaření s veřejnými
prostředky. Přesto lze doporučit,
aby zejména u větších, ne tedy jen
významných zakázek – viz § 16a
zákona – komplexní právní úprava
stanovila povinnost odborné expertizy zpracované nezávislým orgánem.
Druhá část vyhlášky se týká odůvodňování technických kvalifikačních
předpokladů (pro stavební práce §
3 odst. 3). Odůvodňování obchodních podmínek (§ 4) ovšem pouze
u veřejných zakázek na dodávky
a služby, netýká se tedy stavebních
prací. Tvůrce právního předpisu
zřejmě předpokládal, že samostatný právní předpis upravující tyto
obchodní podmínky se s danou
problematikou vypořádá precizněji.
K tomu však nedošlo a okleštěná vyhláška č. 231/2012 Sb.
neobsahuje ani ty nejpotřebnější
části, které právě ve zmíněném
§ 4 pro „nestavební“ zakázky definovány jsou.
Cílem tohoto právního předpisu
bylo omezit libovůli zadavatelů při
stanování technických kvalifikačních předpokladů, obchodních
podmínek, základních a dílčích
hodnoticích kritérií a způsobu hodnocení nabídek, a tak v zadávacím
řízení stanovovat podmínky ve prospěch předem vybraného uchazeče. I přes dobře míněné formulace
ani tento předpis manipulaci
se zadávacími podmínkami,
respektive s veřejnými zakázkami
obecně, nezabrání. I při povinném
zdůvodňování požadavků „nad
rámec“ se najde vždy dostatečný
prostor pro argumenty, zejména
u stavebních zakázek, které
svou jedinečností a praktickou
neopakovatelností v prostoru a čase
objektivní srovnání neumožňují. ■
Autor:
JUDr. Pavel Novák,
vedoucí sekce legislativně-právní
Svazu podnikatelů ve stavebnictví
v ČR
Trvale udržitelná konkurenceschopnost stavebního průmyslu
Především projednání připravovaného
Akčního plánu pro odvětví stavebnictví ještě před jeho schválením Evropskou komisí se zástupci a představiteli
stavebnictví z celé Evropy bylo cílem
Stavebního summitu, organizovaného
Federací evropského stavebního
průmyslu (FIEC) a Evropskou komisí
při příležitosti každoročního kongresu
této federace, konaného ve dnech
7.–9. června 2012 v Istanbulu.
„Výkonnost stavebního odvětví má
významný vliv na rozvoj celkového
hospodářství,“ prohlásil Antonio Tajani, viceprezident Evropské komise.
„Konkurenceschopnost stavebních
firem se tak stává významnou
záležitostí nejen z hlediska růstu
a zaměstnanosti všeobecně, ale
také pro zajištění udržitelnosti a životaschopnosti tohoto odvětví,“ dodal
Tajani, když hovořil o stavebnictví
jako o rozhodujícím a strategicky
důležitém sektoru pro růst v rámci
programu strategického rozvoje EU
do roku 2020.
Odstupující prezidentka FIEC Luisa
Todini využila této příležitosti k tomu,
aby zdůraznila, že „stavebnictví má
velký prorůstový potenciál při renovaci stávajících budov a opravách
a udržování funkčnosti dopravní
a energetické infrastruktury, kde
však současně velice často chybí
financování a regulační rámec, což
nedává záruku z dlouhodobého hlediska perspektivnosti investovat“.
Kromě toho dodala: „Mnoho stavebních společností FIEC, zejména
malých a středních firem, je tak na
pokraji platební neschopnosti a bankrotu, protože se stále opožďuje
úhrada plateb od státních orgánů
a současně trvá neochota bank
poskytovat půjčky“.
K tomu, aby byla zajištěna konkurenceschopnost stavebních firem
EU, dále zdůraznila, že „je nezbytné
zajistit rovné podmínky, které budou
v souladu s normami pro životní prostředí, sociálními a společenskými
normami a které budou závazně
platit jak na evropských, tak i na
mezinárodních trzích“.
Na závěr summitu pak Todini gratulovala viceprezidentovi Tajanimu
k jeho rozhodnutí konat pravidelně
obdobná setkání na vysoké úrovni
s představiteli Evropské komise
a FIEC a v této souvislosti dodala:
„Tento krok velice vítáme a uděláme všechno pro zajištění toho, aby
navržená vládní politika a doporučení
byly realizovány formou konkrétních
nástrojů, které další udržitelný a konkurenceschopný rozvoj zaručí“.
Pro celoevropskou federaci FIEC
z toho vyplývá povinnost účasti při
hledání řešení a výzev, kterým Evropa bude čelit nejen v současnosti,
ale i v budoucnosti.
Valná hromada FIEC zvolila v rámci kongresu novým prezidentem
FIEC na volební období 2012–2014
Thomase Schleichera z Německa,
jenž vystřídá dosavadní prezidentku
Luisu Todini z Itálie, které skončilo její
volební období.
Schleicher je šéfem středně velké
stavební společnosti v německém Badensko-Württembergsku,
odborníkem v oblasti dopravní
infrastruktury, jenž se zajímá také
o rekonstrukce historických staveb.
Dosud reprezentoval zájmy stavebního průmyslu v klíčových pozicích
na národní úrovni i ve strukturách
Evropské unie jako představitel
Německé stavební průmyslové
federace (HDB) a od roku 2010
jako viceprezident FIEC a prezident
sociální komise.
Federace evropského stavebního
průmyslu sdružuje v současnosti
33 národních svazů stavebnictví,
včetně SPS ČR, z celkem 29 zemí,
od malých až po globální hráče, kteří
reprezentují různé formy stavebních
aktivit. ■
Autorka:
Mgr. Alena Čechová,
tisková mluvčí Svazu podnikatelů
ve stavebnictví v ČR
inzerce
stavebnictví 09/12
65
svět stavbařů
Kolik bude mít stát peněz v roce 2013?
V současné době probíhají závěrečné práce na
přípravě státního rozpočtu pro rok 2013 a rozpočtů jednotlivých státních fondů.
V případě stavebnictví jsou to
především Státní fond dopravní
infrastruktury (SFDI), Státní fond
bytového rozvoje (SFRB) a Státní
fond životního prostředí (SFŽP).
Rozpočet SFDI na rok 2013 a střednědobý výhled na roky 2014 a 2015
ve svém návrhu jednoznačně
ukazuje, jaký dopad by mělo jeho
schválení, pokud by zůstal v nezměněné podobě. Mělo by to vliv nejen
na stav dopravní infrastruktury, ale
také na ekonomiku státu a konkurenceschopnost ČR. Výdajový
rámec (národní zdroje) činí pro rok
2013 pouhých 37 mld. Kč, tj. 41 %
ze skutečné potřeby ŘSD a SŽDC.
Důsledky omezení:
■ reálné nebezpečí nedočerpání
prostředků EU v rámci Operačního
programu Doprava 2007–2013;
■ nemožnost realizovat dostatečný
objem náhradních projektů;
■ omezení dofinancování probíhajících projektů;
■ nemožnost zahájit nové projekty
pro nové rozpočtové období EU
2014–2020;
■ snížení tlaku na investorskou
přípravu, která je v současnosti
již omezena pod kritický bod;
■o
mezení oprav a údržby dopravní sítě;
■ znemožnění dodavatelské sféře
plánovat zdroje a kapacity.
Nedostatečný rámec národních
zdrojů zcela paralyzuje systém
financování. Zatímco v předchozích
letech zbývaly zdroje v podstatě jen
na evropské projekty, ve výhledu se
už ani na toto povinné spolufinancování nedostává.
Rozpočet SFRB byl zpracováván
ve snaze zlepšit situaci v bytové
výstavbě a zajistit její opravy.
SPS vítá novelu vyhlášky o poskytování nízkoúročených půjček na
výstavbu nájemních domů. Ohlášená
transformace na společnost holdingového typu umožní přímé přijímání
prostředků EU, např. prostřednictvím
programu JESSICA. Rovněž projednávaná nová forma programu PANEL
by měla v roce 2013 vést k nárůstu
realizovaných projektů.
Výše finančních prostředků na
pokrytí těchto programů je vysoce
neuspokojivá. Pochyby vyvolává
i novela zákona č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií, která může
vést ke zdražení výstavby a snížení
ochoty investorů do bytové výstavby vkládat své prostředky.
Rozpočet SFŽP obsahuje některé prozatím problematické tituly
a diskutabilní je i jejich finanční zajištění. Pozoruhodné je i vysvětlení
některých disproporcí. Rozpočet
ve výdajové části uvolňuje částku, která umožňuje kofinancovat
10 mld. Kč z fondů EU, zapotřebí by
však bylo získat 27,5 mld. Kč. Na dofinancování tohoto objemu finanční
prostředky SFŽP má, avšak Ministerstvo financí ČR mu neumožní
je pro tento účel použít. Znamená
to tedy, že ministerstvo nestojí ani
v případě životního prostředí o peníze „zadarmo“, stejně jako v případě
dopravní infrastruktury?
Málo uvěřitelná je také informace
o přípravě nového programu s pracovním názvem Zelená úsporám
II. Má být hrazen z prostředků
získaných z prodeje emisních povolenek. O program má zájem
však také MMR, jež by určitě bylo
kompetentnějším realizátorem
programu, je totiž bezprostředně
spojeno s jeho posláním a náplní. ■
Zdroj:
Svaz podnikatelů ve stavebnictví
v ČR
Stavebnictví ve špatné kondici
povídají za ekonomiku tohoto nám schází – peněz do státního
státu, konkrétně za její sociální rozpočtu. ■
dopady, za neuspokojivý stav
bytového fondu,
dopravní infra- Autor:
Předpokládané změny v roce 2012 oproti roku 2011
Celá ČRIng. Václav Matyáš,
struktury a životního prostředí.
A samozřejmě především
tím produkce
prezident Svazu podnikatelů
Stavební
také za velkou ztrátu toho, co ve stavebnictví v ČR
Beze změny
10 %
Pokles více než 20
%
25 %
Nárůst 10-20 %
3%
Nárůst 5-10 %
7%
Nárůst do 5 %
7%
Pokles do 5 %
4%
Nárůst nad 20 %
4%
Pokles 5-10 %
17 %
Pokles 10-20 %
23 %
▲ Stavební produkce v ČR – předpokládané změny v roce 2012 oproti roku 2011
Index stavební produkce
2008
2009
(vztaženo k počátečnímu
roku 2008)
▼ Index stavební
produkce
– vztaženo k počátečnímu stavu roku
2008
2012
110,0
105,0
100,0
.
II
X
.
.
XI
X.
IX
I.
II
V
I.
VI
I.
V
V.
.
IV
90,0
I.
II
95,0
.
II
Doufali jsme, že mnohé budou
mít příznivý dopad i na stavebnictví. Celou řadu konkrétních
námětů jsme definovali a předali
příslušným ministrům již před
více než půl rokem.
Svaz podnikatelů ve stavebnictví
se snaží přimět vládu k nastartování opatření, která by českému
stavebnictví pomohla. Zatím se
svazu dostává jen slibů, s potřebnými investicemi však vláda ještě
nezačala. Pokud tak co nejdříve
neučiní, nelze očekávat jiné než
negativní výsledky i v dalších
měsících.
Sledujeme s obavami celkové
zaostávání české ekonomiky,
jež se ve stavebnictví projevuje nadproporčně. Ani údaje
Českého statistického úřadu
ani údaje průzkumu od svazu
nepomáhají k tomu, aby je jako
varování vnímali ti, kdo zod-
I.
Stavebnictví zná své výsledky
za první pololetí letošního roku.
Český statistický úřad sdělil za
pololetí meziroční sedmiprocentní propad a téměř pětadvacetiprocentní oproti roku 2008.
To, že nepříznivá situace českého stavebnictví je již několik
let stranou zájmu vlády a jejích
ministrů, mj. vedlo svaz i k tomu,
aby provedl průzkum u vybraných
členských firem Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR všech
velikostních kategorií z oborů
pozemního i inženýrského stavitelství ve všech krajích. Výsledek
jasně obráží nedůvěru předních
manažerů v brzký obrat a obavy
o další vývoj odvětví.
S pragmatickým očekáváním
sledujeme další vývoj vládních
příslibů na přijetí konkrétních
prorůstových opatření ke zmírnění
dopadů finanční krize.
85,0
80,0
75,0
70,0
65,0
66
stavebnictví 09/12
60,0
110,0
105,0
100,0
Index stavební produkce
(vztaženo k počátečnímu roku 2008)
2008
2009
2012
inzerce
Okenní technika
Dveřní technika
autOmatické vstupní systémy
systémy managementu buDOv
Nejvyšší bezpečnost, špičková kvalita
a vyjímečný design kování od
spojuje bezpečnost s funkčností a designem.
To nejdůležitější, co každý člověk mj. od svých dveří
a oken očekává, je vysoká kvalita, uživatelský komfort
a naprostá bezpečnost proti vloupání. Firma GU toto
vše plně svojí komplexní nabídkou špičkových produktů
splňuje.
NEVIDITELNÉ PANTY, přesněji řečeno skryté panty
s označením UNI-JET SC / CC
Dokonalý vývoj a precizní zpracování zaručující bezproblémový chod při váze křídla až 130. Velkým úhlem otevření – až 100 st. – se zvyšuje komfort užívání lepším
a neomezeným výhledem z okna.
Důležitou stránkou je hlavně bezpečnost. Skryté okenní
kování UNI-JET SC splňuje svojí technickou výjimečností za použití adekvátních uzavíracích protikusů třídu
bezpečnosti RC2 podle ČSN EN 1627. Povrchová antikorozní úprava ferGUard taktéž vysoce převyšuje požadavky norem a zvyšuje tak užitnou hodnotu celých oken
prodloužením jejich životnosti.
Skryté okenní kování UNI-JET SC / CC se hodí na všechny běžně používané materiály – dřevo, PVC a hliník.
DVEŘNÍ TECHNIKA
DVEŘNÍ TECHNIKA
Samozamykací
í
bezpečnostní
!kemzám
ází
DVEŘNÍ TECHNIKA Samozamykací
bezpečnostní
!kemzám
áz
Samozamykací
bezpečnostníGU-SECURY
zámek!
CITA m
AUTom
oT
GU-SECURY
CITbezpečnost
Aom
Certifikovaná
rAUTom
p to
soTn p
samozamykací dveře!
Certifikovaná bezpečnost
orp tson p
GU-SECURY AUTomATIC
samozamykací
dveře!
2
Certifikovaný
K
W
i
t
s
o
n
č
estupeň
pzeb ň
bez
„„
Certifikovaná bezpečnost
pro
a WK
3
Certifikovaný
KW itsončestupeň
pzeb ň
bez
„2„
samozamykací dveře!
VdS-certifikováno
A ydířdo
t otříd
„„
a WK 3
Varianty
,mínák
sy
elektrickým
medo mýo
„„
Certifikovaný stupeň
bezpečnostiAWK
VdS-certifikováno
ydí2řdo
t otříd
„„
„„
eřepanikovou
vd ínrážo
funkcí,
pitorpro
p opr
r
a WK 3
Varianty
,mínák
sy
elektrickým
medo mýo
„„
Pro
dveře
u
v
o
ze
k
dřeva,
a
u
t
s
a
plast
l
p
„do
„vtřídy
VdS-certifikovánoe
řepanikovou
d ínArážo
funkcí,
pitorpro
p opr
r
„„
ě„p„
oStatisíce
rvE v ůspokojených
k ínzakáz hzá
c
Varianty s elektrickým
Proodemykáním,
dveře
uvozek dřeva,
a utsaplast
lp
„„
„„
a ČR
panikovou funkcí,ě„
pro
e
p„
oStatisíce
rprotipožární
vE v ůspokojených
k ínzdveře
akáz hzá
c
Pro dveře ze dřeva, plastu
a ČR a kovu
„„
GU-SECURY
-amotua Automatic
eřevd íčeVám
pzezabez
ba z
Statisíce spokojených zákazníků v Evropě ě
„„
tickým
a euzamknutím:
řevd etenhc
jednoduše
uobaz ezab
š
celém světě GU-SECURY
apoČR
-amotua Automatic
eřevd íčeVám
pzezabez
ba z
automaticky,ebez
juvizamykání
t ka e s , m
klíčem,
eč íl
tickým
a euzamknutím:
řevd etenhc
jednoduše
uobaz ezab
š
ítvícebodový
sijdo es y rmechanizmus.
ováz évokleDvě
řts ě
stře
v
GU-SECURY Automatic Vám
zabezpečíedveře
automaticky,
bez
juvizamykání
tautomaka e s , m
klíčem,
eč íl
a0bezpečně
2 ej ítunVaše
usy vdveře
akléuzamknou.
D . uonk
tickým uzamknutím: jednoduše
dveře
ítvícebodový
sijdozabouchnete
es y rmechanizmus.
ováz é
voklaeDvě
řts ě
stře
v
mm,
uostřelky
sj a ulájsou
iretvyrobeny
am o h é n
z odolné
lod o
automaticky, bez zamykánía0
klíčem,
bezpečně
2 ej ítse
unaktivuje
Vaše
usy vdveře
akléuzamknou.
D . uonk
blokovány
an es etproti
ěnhzpětnému
elopS .ínzatlačen
eč a lt
vícebodový mechanizmus.mm,
Dvě
ítos
uostřelky
sstřelkové
j a ulájsou
irzávory
etvyrobeny
am se
ohodjistí
én
z odolné
lod
GU a nedejte zlodějům šanci!
!i
a bezpečně Vaše dveře uzamknou.
blokovány
an esDélka
etproti
ěnvysunutí
hzpětnému
elopS je
.ín20
zatlačen
eč a lt
mm, střelky jsou vyrobenyGU
z odolného
jsou
a nedejtemateriálu
zlodějůmašanci!
!i
blokovány proti zpětnému zatlačení. Spolehněte se na
GU Přejete
a nedejte si
zlodějům
šanci!
bližší informace?
Buďte nároční na kvalitu, design a bezpečnost,
!
spolehněte se na výrobky
Více na www.g-u.com
Tel: +420 283 840 155, Fax: +4205283
61 840
04 1
Přejete si bližší informace?
E-mail: [email protected]
Tel: +420 283 840 155, Fax: +4205283
61 840
04 1
Přejete si bližší informace?
E-mail:
[email protected]
GU-stavební
kování CZ, spol.
1/s4r.o.,
13 yUkPekařk
ř ake
Tel: +420 283 840 155,
Fax:00
+420
2838 840 165
CZ-180
Praha
GU-stavební kování CZ, spol.
1/s4r.o.,
13 yUkPekařk
ř ake
E-mail: [email protected]
www.g-u.com
CZ-180 00 Praha 8
GU-stavební kováníwww.g-u.com
CZ, spol. s r.o., U Pekařky 314/1
CZ-180 00 Praha 8
Náskok se systémem
www.g-u.com
Náskok se systémem
Náskok se systémem
historie
text doc. RNDr. Jindřich Bečvář, CSc. | foto redakce
Historie českého odborného školství – I. díl
První průmyslová škola – Betlémská
Úvodní díl seriálu mapujícího dějiny českého
odborného školství připomíná historii průmyslové školy Betlémská v Praze na Starém Městě, nejstarší v České republice, která v tomto
roce oslavila 175. výročí svého vzniku.
V českých zemích byly zakládány
nejrůznější odborné školy již koncem 18. století. Byly koncipovány
podle rakouských či zahraničních
vzorů a většinou nemívaly dlouhého trvání – rychle vznikaly, spěšně
se přetvářely a většinou brzy zanikaly. Při zrodu první české průmyslové školy v Praze hrála velkou roli
Jednota pro povzbuzení průmyslu
v Čechách, jež byla založena roku
1833. Její vznik inicioval Karel hrabě
Chotek (1783–1868).
Jejím posláním bylo podnětně
působit k rozšíření průmyslového podnikání a vyzbrojit domácí
průmysl pro mezinárodní soutěž.
Průmyslová jednota nejprve obrátila
svou pozornost na podporu rozvoje
středních a drobných živností a na
zlepšení odborného vzdělání řemeslnického dorostu a jednu z jejích
hlavních aktivit představovalo organizování vzdělávacích kurzů pro
učně, tovaryše i mistry.
jících jednak všeobecné vzdělání,
jednak odborné vzdělání, a to
zejména strojírenské, zemědělské
apod. Náplň studia podstatně závisela na zájmu žáků a schopnostech
i znalostech vyučujících. Ti vedli své
kurzy většinou zdarma. Bylo to období, kdy se český národ „stavěl na
nohy“, zájem o vzdělávání poměrně
rychle narůstal a v roce 1842, kdy
Praha měla 146 418 obyvatel, navštěvovalo tuto školu již 800 mistrů,
tovaryšů a později i učňů. V té době
se již vyučovalo nejen v neděli, ale
i ve všedních dnech a po večerech.
Mezi tehdejší obětavé učitele patřili
Karel Slavoj Amerling (1807–1884),
pedagog, lékař a filozof, který roku
1842 založil na Novém Městě
pražském vzorovou školu Budeč,
a sochař Josef Max (1804–1855).
Vyučovalo se zejména kreslení a rýsování, aritmetika a geometrie, fyzika, chemie, strojnictví, účetnictví
a modelování. Vlivem neustále se
zvyšujících požadavků na technické
vzdělání počet žáků stále narůstal.
Ve čtyřicátých letech 20. století
začaly sílit snahy o zřízení skutečné průmyslové školy se stálými
učiteli, kteří by vyučovali česky.
Tuto myšlenku propagoval roku
1846 i Karel Havlíček Borovský
(1821–1856) v Pražských novinách
v článku Potřebnost průmyslové
školy české. Mělo se již jednat
o řádnou českou průmyslovou
školu s českým vyučovacím jazykem. O zřízení právě takové školy
se již dříve zasazovaly významné
osobnosti českého národa, mimo
jiné např. univerzitní profesor zoologie a mineralogie Jan Svatopluk Presl (1791–1849), projektant
a stavitel železničních tratí Jan Perner (1815–1845), právník a politik
Alois Pravoslav Trojan (1815–1893)
i český politik a publicista František
Ladislav Rieger (1818–1903).
Roku 1848 vláda zřízení školy povolila, avšak tehdejší bouřlivé události
a následný Bachův absolutizmus
(1851–1859) její vznik oddálily.
(Pozn.: Alexander Bach, 1813–1893,
byl rakouský politik, který v letech
1848–1849 zastával funkci ministra
spravedlnosti a v letech 1849–1859
funkci ministra vnitra.)
▼ Budova první průmyslové školy v Praze v ulici Betlémská
Rok 1837 – vznik
nedělní průmyslové
školy v Praze
V roce 1837, tedy právě před
175 lety, Jednota v Praze zřídila nedělní průmyslovou školu, která sídlila v budově Jednoty v Havelském
klášteře v Rytířské ulici. Krátce po
svém vzniku již škola měla přibližně
400 žáků. Kapacita budovy tak brzy
přestávala stačit a vyučovalo se
proto také v Klementinu a v tehdejší budově Techniky v nedaleké
Husově ulici.
Zpočátku se nejednalo o školu
podle současných představ, ale
o soubor nedělních kurzů doplňu-
68
stavebnictví 09/12
Otevření nedělní
a večerní průmyslové
školy v roce 1857
Slavnostní otevření školy se konalo
8. března roku 1857, tedy dvacet
let po založení nedělní průmyslové
školy, v budově reálky v Panské
ulici. Tehdy vznikla nedělní a večerní
škola, která měla 605 žáků a patnáct učitelů. Učilo se v ní česky
i německy, osmnáct hodin týdně.
Prvním ředitelem se stal proslulý
univerzitní profesor Jan Evangelista Purkyně (1787–1869), výrazná
osobnost národního obrození, přírodovědec, biolog, filozof, básník,
překladatel a vlastenec, který se roku
1868 účastnil jako jeden z hlavních
aktérů pokládání základního kamene
Národního divadla. Školu řídil Purkyně
zdarma. Při slavnostním otevření školy promluvil Karel Napoleon Balling
(1805–1868), významný chemik,
profesor a pozdější rektor pražské polytechniky. Zdůraznil zejména příčiny,
které ke vzniku školy vedly: Již dávno
cítí se obecně potřeba dokonalejšího
a rozsáhlejšího vyučování ve vědomostech živnostních pro řemeslníka
českého, aby živnost svou pomocí
jich lépe provozovati mohl.
Jan Evangelista Purkyně přednesl
řeč o poslání školy: Průmysl jest…
hrdina našeho věku. On však poznává ještě vyšší vládu nad sebou, od
nížto své poslání přijal. Jest to věda,
jest to pojímání světa duchem, rozumem osvíceným… Přechod pak
vědy na činnost průmyslovou, staniž
se průmyslovou školou…
Od konce padesátých let se vyučovalo zejména ornamentální
a konstruktivní kreslení, česká a německá mluvnice, tzv. písemnosti
a počty. Učitelé připravovali pro
potřeby svých žáků česky psané
učebnice v ediční řadě Průmyslová
škola. Sepisování učebnic nebylo
jednoduché, autoři museli mimo
jiné vytvářet českou odbornou
terminologii.
Dalším ředitelem, jenž školu vedl
v letech 1860–1863, byl Josef
Wenzig (1807–1875), spisovatel,
autor libret k operám Bedřicha
Smetany Dalibor a Libuše. Wenzig
byl také poslancem Zemského
sněmu, členem pražského zastupitelstva a jeho školské komise. Také
on vedl školu zdarma.
Roku 1861 vypracoval Karel rytíř
Kořistka (1825–1906), profesor
pražské polytechniky, přední
český geodet, topograf, kartograf, statistik a vědec světového
formátu, pro školu pevný učební
plán a pevné osnovy jednotlivých
předmětů a navrhl stálý učitelský
sbor a řádné finanční zajištění.
Kořistka se stal členem pracovního komitétu pro zdokonalení
školy a řada jeho námětů se postupně realizovala. Podporoval
školu z pozice předsedy školního
výboru, zemského a říšského
poslance i člena zastupitelstva
města Prahy. Roku 1863 se tak
škola stala samostatným ústavem
s přidruženým večerním a nedělním pokračovacím studiem
a postupně získala nové profesory. Jejím třetím ředitelem se stal
Antonín Majer, který vedl školu až
do roku 1876. Škola měla tehdy
přípravné oddělení (dva ročníky,
osm hodin týdně) a pět oddělení
odborné školy: stavební, strojnické, chemické, ornamentální
a tkalcovské. Vyučovalo se každý
večer a v neděli celý den, a to
česky i německy. Důraz se kladl
především na algebru, geometrii,
chemii, chemickou technologii,
strojnictví, tzv. ozdobnictví, stavitelské a strojnické rýsování,
ornamentální a vzorkové kreslení,
modelování a tkalcovství. Učili v ní
jednak odborníci z pražské techniky, ale také středoškolští učitelé.
Škola vzdělávala přibližně osm set
žáků, a to přibližně v šedesáti profesích. Podle rodiště bylo v roce
1863 z celkového počtu žáků jen
334 z Prahy.
Roku 1865 se škola přestěhovala
do domu číslo 1000/1 u Masného
trhu, který pro ni pražská obec
pronajala, a adaptací masných krámů se získaly prostory pro zřízení
strojnických a truhlářských dílen.
Postupně se rozrůstala i knihovna
i vybavení kabinetů. Značnou finanční zátěž nesli majitelé továren,
učitelé, profesoři, živnostníci a vlastenci. Roku 1868 bylo zavedeno
částečné denní vyučování. Pražská
obec tehdy zvýšila podporu školy
z 1500 na 3000 zlatých a vedle truhlářských dílen byly zřízeny i dílny na
zpracování kovu.
První státní subvenci získala škola
až roku 1871, jednalo se o 3000 zlatých ročně. Roku 1873 vláda subvenci zvýšila na 6000 zlatých, roku
1876 ji však zrušila. Přitom na škole
studovalo již více než tisíc žáků.
V roce 1873 byla škola reorganizována na denní dvouletou průmyslovou školu strojnickou a stavební
s celodenním vyučováním a roční
průmyslovou školu pro umělecká
řemesla. Souběžně trvalo večerní
a nedělní studium, jež se stalo
základem pro pokračovací školy
učňovské a kurzy pro dělníky a živnostníky.
Roku 1881 podal ministr kultu
a vyučování návrh na převzetí školy
státem. Na titulní straně návrhu se
uvádí: nejponíženější návrh věrně
nejposlušnějšího ministra kultu
a vyučování Zikmunda, svobodného
pána Conráda von Eybesfel… týkající se systemizace jedné průmyslové
školy v Praze.
Návrhu bylo vyhověno. Císař František Josef I. souhlasil, jeho schvalovací formule zněla takto: Schvaluji
pro rok 1882 systemizaci státní průmyslové školy s Vámi navrženými
modalitami a zmocňuji Vás k zanesení věcí se týkajícího požadavku
na 20 000 zlatých do rozpočtu
na jmenovaný rok. Schönbrunn,
11. června 1881, František Josef.
▲ Pohled do atria budovy školy
První česká
průmyslová škola
Roku 1882 byla tedy škola konečně
převzata do státní správy a stala
se postupně školou jen s českým
vyučovacím jazykem (v téže době
již v českých zemích existovaly tři
německé státní průmyslové školy,
a to v Plzni, Liberci a Brně). Školu
poté úspěšně vedl profesor a určitou dobu i rektor české techniky
Ing. Jan Tille (1833–1898). Byl vynikajícím odborníkem, který měl stálý
styk s technickou praxí. Kromě
jiného založil Listy průmyslové a byl
předsedou Spolku architektů a inženýrů. Vlastnil strojnickou dílnu, v níž
vyráběl modely strojů pro technologické sbírky. Za významný podíl na
rozvoji průmyslového školství získal
řád Železné koruny III. třídy.
V následujících letech byla česká
průmyslová škola rozšířena na čtyřletou vyšší školu strojnickou a stavitelskou. Veškeré úsilí se soustředilo
na její lepší lepší materiální zajištění.
Roku 1886 školu navštívil ministr kultu
a vyučování Paul Gautsch von Frankenthurn (1851–1918) a přislíbil pomoc. Vláda poté uvolnila 75 000 zlatých na novou budovu školy za
podmínky, že pražská obec postaví
školu vlastním nákladem. Základy
budovy byly položeny roku 1888
v Betlémské ulici a stavba byla
dokončena roku 1889. Vnitřní
vybavování školy bylo dokončeno
roku 1890 a o prázdninách se
škola do nové budovy nastěhovala.
V důsledku tehdejší povodně však
bylo vyučování zahájeno až v říjnu.
O školu byl velký zájem a mohli být
přijati jen ti nejlepší.
Průmyslová škola v Praze byla
dlouho jedinou českou školou svého druhu. Teprve v roce 1885 byla
otevřena česká průmyslová škola
v Brně, skládající se z počátku jen
ze školy pro dílovedoucí, z pokračovací školy a ze speciálních kurzů pro
tovaryše a mistry; téhož roku vznikla česká průmyslová škola v Plzni.
Císař František Josef I. navštívil
školu v Betlémské ulici 28. září
1891 při své cestě na Jubilejní
výstavu, na níž se škola podílela
a propagovala české národní průmyslové školství. Císař byl přivítán
se všemi poctami – nastoupili
všichni žáci a celý profesorský
sbor, a to v uniformách, s šavlemi
po boku.
Roku 1892 se na pražské průmyslové škole poprvé konaly „zkoušky
dospělosti“, složilo je sedm strojařů
a šest stavitelů. Struktura první
pražské průmyslové školy se mnohokrát měnila. Přestože docházelo
stavebnictví 09/12
69
▲ Školní knihovna
▲ Učebna výpočetní techniky
▲ Diplom Střední průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici za 1. místo
v soutěži Autodesk Academia Design 2012
▲ Posilovna
▲ Dílny s produkčními CNC stroji
▼ Učebna pro výuku programování CNC strojů
▼ Laboratoř
70
stavebnictví 09/12
k vytváření dalších českých průmyslových škol, zachovala si pražská
průmyslová škola charakter celonárodní školy a získávala na významu.
Na přelomu století nastal výrazný
ekonomický růst, který v mnoha
směrech podstatně měnil celou
společnost. Nástup elektřiny, spalovacích motorů a jiných technických
vymožeností zvyšoval požadavky
na technické vzdělání a zaručoval
tím i prosperitu průmyslové školy,
kterou vážněji narušila teprve první
světová válka., během níž se rozvoj
školy zpomalil. Nejvýraznější dopad
měly odchody mladých členů sboru
(čtyři zemřeli) a starších žáků na
frontu (z 260, kteří narukovali, jich
sedmnáct padlo). Škola se musela
zapojit do technické výchovy válečných invalidů (do konce války jich
školu navštěvovalo 680).
V roce 1920 se pod tlakem průmyslové praxe uskutečnila reforma
průmyslových škol. Důraz byl
kladen na praktické předvádění
technických problémů, rozšíření
dílenského a laboratorního učení
a zvýšená pozornost se věnovala
moderním pracovním metodám
a jejich uplatnění ve výrobě.
Zatímco za první světové války se
počet žáků snížil (ve školním roce
1916–1917 na 467), ihned po vzniku
republiky začal vzrůstat. Ve školním
roce 1928–1929 navštěvovalo školu už 2980 žáků.
Celý život státu i rozvoj školy negativně ovlivnila světová ekonomická
krize z let 1930–33 a následující hospodářská deprese. Když však škola
v roce 1937 při oslavách stého výročí
založení bilancovala, předpokládal se
její další rozvoj. Očekávalo se získání
nových budov, vnitřním rozdělením
a doplněním o studium nových
průmyslových odvětví i odštěpením nových ústavů. Při příležitosti
100. výročí vydal Ing. Arnošt Rosa,
ředitel školy v letech 1922–1935,
knihu Vznik a vývoj pražské průmy-
slové školy – První státní československá průmyslová škola v Praze.
Ing. Václav Mayer, ředitel školy
v letech 1935–1945, vydal knihu Sto
let české průmyslové školy.
Krátce před druhou světovou válkou
přišli na školu noví žáci ze zabraného pohraničí a ze Slovenska.
Nedlouho poté na škole začali
vyučovat vysokoškolští profesoři
z uzavřených českých vysokých
škol. V následujících letech sdílela škola osudy celého českého
školství, které bylo germanizováno.
Mnozí mladí učitelé byli nasazeni do
výroby. Válka měla v řadách žáků
a učitelů deset obětí.
V poválečném období se změnila
základní struktura průmyslové
školy. Z dosavadní první průmyslové školy, která měla tři studijní
větve, a to strojírenskou, stavební
a chemickou, se vyčlenilo stavební oddělení, jež se stalo jádrem
samostatné průmyslové školy stavební s vlastní budovou v Praze 5,
Zborovská 45. V současnosti sídlí
v ulici Družstevní ochoz 4 v Praze –
Pankráci a nese název Průmyslová
škola stavební Josefa Gočára,
pojmenována je tedy po významném českém architektovi, který žil
v letech 1880–1945. V chemickém
oddělení první průmyslové školy
má své kořeny samostatná Masarykova střední škola chemická.
Ta zpočátku zůstala ve školní budově
v Betlémské ulici a v roce 1953 přesídlila do vlastní budovy v Praze 1,
Křemencova 12. Prostory, které se
vyčleněním těchto studijních oborů
v historické budově uvolnily, umožnily provést rozsáhlou modernizaci
dílen a celé výuky.
Střední průmyslová
škola strojnická
V prvních poválečných letech existovaly na škole pouze tři formy stu-
▼ Setkání absolventů školy u příležitosti jejího 175. výročí v dubnu 2012.
Zleva: bývalý ředitel školy Ing. Jaroslav Červený, PhDr. Dagmar Machyčková,
úřadující zastupující ředitelka, nejstarší účastník setkání, který absolvoval školu
již v roce 1939, Mgr. Jaroslava Divoká, zástupkyně ředitele
▲ Fotografie ze setkání absolventů školy u příležitosti jejího 175. výročí v dubnu 2012
dia, vesměs denního, a to čtyřleté,
tzv. vyšší škola strojnická, dvouleté,
tzv. mistrovská škola strojnická,
a tříleté nástavbové studium, tzv.
vyšší škola strojnická pro absolventy mistrovských škol strojnických.
O studium na průmyslových školách byl mimořádný zájem, a proto
se otevíralo až šest paralelních tříd.
Koncem šedesátých let došlo k výrazné modernizaci zařízení školy. Zavedlo se ústřední vytápění budovy
a zřídila školní jídelna. V roce 1975
bylo na škole zřízeno pomaturitní
dálkové studium se specializací na
„NC stroje“ a počátkem osmdesátých let pak také dvouleté denní
studium pro absolventy gymnázií.
V roce 1987 se konaly oslavy
150. výročí školy. Byla vydána
pamětní medaile a sborník 150 let
Střední průmyslové školy strojnické. K 1. lednu 1991 je zřizovatelem
Střední průmyslové školy strojnické
v Betlémské ulici 4/287 na Starém
Městě pražském hlavní město Praha, a škola tak byla zařazena do sítě
městských škol. Ředitelem školy
byl již od roku 1990 Ing. Jaroslav
Červený. K výročí školy v roce 1997
byl vydán sborník 160 let Betlémské: 1937–1997.
Současnou situaci lze jen stěží
srovnávat s podmínkami před
175 lety. Je zcela jiná doba, došlo
k nebývalému rozvoji technologií
všeho druhu. Nadšení a obětavost
předchůdců, kteří vzešli z velmi
skromných poměrů, často pracovali
zdarma, a navzdory tomu za nimi
zůstala obrovská a úctyhodná práce, je i pro současnou dobu velkou
inspirací a příkladem.
S t ř e d n í p r ů m y s l o v á š ko l a
strojnická spolupracuje s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Škola v Betlémské ulici již řadu let přijímá na
praxe studenty učitelského studia
matematiky, fyziky, informatiky
a deskriptivní geometrie. Několik vynikajících středoškolských
profesorů se jim obětavě věnuje,
zasvěcuje je do učitelské praxe
a nezištně jim předává své
zkušenosti. Někteří absolventi
průmyslové školy v Betlémské
pokračují ve studiu na fakultách
technického zaměření, ale i na
jiných vysokých školách a patří
mezi vynikající studenty.
Současné možnosti
studia a uplatnění
absolventů
Budova školy je situována v centru
města s výhodným dopravním
spojením. Vedle moderně vybavených učeben výpočetní techniky,
učeben pro výuku programování
CNC strojů, pro výuku CAD/CAM,
automatizace, techniky administrativy a dílen s produkčními CNC
stroji má škola i moderní učebny
jazyků, posilovnu, tělocvičny a velmi kvalitní školní jídelnu.
Čtyřlená denní forma vzdělávání:
■ studijní obor 23-41-M/01
Strojírenství se třemi zaměřeními:
– počítačové CAD/CAM;
– ekonomické;
– technické vybavení budov.
■ studijní obor 18-20-M/01 Informační technologie.
Absolventi školy se uplatňují v řadě
oborů průmyslu, v podnikání a většina z nich úspěšně pokračuje ve studiu na technických vysokých školách.
Dny otevřených dveří
Dny otevřených dveří na škole
se konají v těchto termínech:
10. října 2012, 4. prosince 2012,
a 10. ledna 2013, od 16.0 0
do 18.00 hod. ■
Text je redakčně upraven na základě publikace 160 let Betlémské:
1837–1997, kterou vydala Střední
průmyslová škola strojnická v Praze
v roce 1997.
stavebnictví 09/12
71
firemní blok
text Ing. Petr Lorenc | grafické podklady BAUMIT, spol. s r.o.
Zateplování již zateplených domů
V době neustále rostoucích cen energií a zvyšujících se požadavků na ochranu životního prostředí se již téměř žádná stavba neobejde bez
zateplení fasády. Zatímco na přelomu tisíciletí se
běžně zateplovalo s izolanty silnými 50 až 80 mm,
v posledních letech se tloušťky tepelných izolací
posunuly spíše k 140 až 200 mm.
Nejeden zateplovací průkopník
z devadesátých let, který by svůj
zateplený dům chtěl v současnosti pozvednout do energeticky
a finančně výhodnějšího stavu,
musí řešit nepříjemnou otázku,
co si počít s již existujícím tenkým
zateplovacím systémem. Odstranit
jej, odvézt na skládku a začít opět
„od nuly“? Nebo bez obav nově
zateplovat přes vrstvu dřívějšího
zateplení?
Bez obav, automaticky a živelně to
určitě možné není. Jako řízený předem naplánovaný proces s několika
kontrolními a rozhodovacími uzly to
však může být snadné i bezpečné.
Předpoklady zdvojených zateplovacích
systémů
Vycházíme-li z toho, že původní
„tenký“ zateplovací systém byl
zhotoven coby certifikovaná a známá skladba, máme napůl vyhráno.
Neměl by být problém dohledat
známé tepelné, difuzní, statické
a požární vlastnosti tohoto starého systému ETICS (mezinárodní
zkratka pro vnější tepelně izolační
kompozitní systémy) a pak by
stačilo téměř běžným klasickým
způsobem přidat nový (dodatečný)
zateplovací systém též s jednoznačně definovanými parametry. Výsledek by tudíž měl být předvídatelný,
pro všechny zúčastněné přijatelný
a uspokojivý.
Podmiňovací způsob však je v tomto případě na místě, protože ještě
je třeba ověřit, jak se skutečné
provedení starého zateplovacího
systému shoduje s jeho vzorovou
certifikovanou předlohou (např.
plochy slepu, tloušťky vrstev, počty
72
stavebnictví 09/12
hmoždinek) a nakolik se na něm již
podepsal zub času či zanedbaná
údržba (kondenzace, plísně, mrazové škody, zatékání apod.). Jako
druhý (nový) zateplovací systém je
potřeba zvolit samozřejmě nejen
certifikovaný systém, ale je nutno
vybrat skladbu „na míru“ pro konkrétní stavbu a původní zateplení.
Z právního hlediska panuje v současné době shoda v tom, že u dodatečného zateplování již zatepleného domu se nejedná o uvádění
nového výrobku na trh, takže není
třeba (a ani není možné) podstupovat obtížnou a nejednoznačnou
certifikaci celého souvrství starého
a nového zateplovacího systému.
Na prováděné dodatečné zateplení
je třeba nahlížet jako na použití
▲ Příklad kotvení dodatečného zateplení na stávající zateplenou stěnu pomocí
lepicích kotev StarTrack
standardně certifikovaného zateplovacího systému za specifických
podmínek, předem avizovaných
držitelem certifikátu a zodpovědně
ověřených a dodržených zhotovitelem zateplovacího systému na
stavbě.
■ První podmínkou by mělo být
ověření statické dostatečnosti
nosné konstrukce pro přitížení
novým systémem. U panelových
domů představuje tuto nosnou
konstrukci obvykle sendvičový
panel se svou vnější tenkou betonovou stěnou, tzv. „moniérkou“,
obvykle silnou 60–80 mm. U této
stěny může leckdy vyvstat potřeba
dodatečného přichycení k vnitřní
nosné železobetonové stěně (mechanickými rozpěrnými kotvami
do železobetonu a chemickými
kotvami do lehčených materiálů).
Rozhodnout by měl projektant na
základě znalosti použité konstrukční soustavy, vlastních zkušeností
a popř. i po provedení reprezentativního statického průzkumu na místě.
Renomovaní výrobci upevňovacích
prostředků mají pro tento případ již
vyvinuté vhodné kotvy (např. Ejot
WSS1 nebo KERI, Fischer svorníkovou kotvu FBN II nebo sestavu
▲ Založení dodatečného zateplovacího systému Baumit Star: 1 – zdivo; 2 – starý zateplovací systém; 3 – lepidlo
Baumit StarContact; 4 – nový zateplovací systém; 5 – šroubovací hmoždinka; 6 – stěrka Baumit StarContact;
7 – síťovina Baumit StarTex; 8 – základní nátěr Baumit UniPrimer; 9 – tenkovrstvá probarvená omítka Baumit
chemické kotvy FIS). Některé specializované firmy používají vlastní
vyvinuté řešení (např. MCT Praha).
■ Druhou podmínkou musí být
i detailní tepelně technické posouzení kondenzačních poměrů
a rizik doteplované obvodové stěny.
Zatímco u panelových domů se
většina skladeb starých a nových
systémů ETICS pohybuje bezpečně daleko od rizikových stavů,
na starším a zejména na vlhkém
cihlovém zdivu může při použití
neprodyšných materiálů a kombinaci nevhodných tlouštěk izolantů
docházet k nezanedbatelné kondenzaci uvnitř souvrství. Zejména
v takovém případě je nutné pomocí
tepelně technického výpočtu ověřit
nejvhodnější tloušťku nové tepelné
izolace a vybrat vhodně prodyšné
lepicí a stěrkové hmoty, aby se co
nejvíce omezila rizika poškození
vlhkostí a mrazem.
■ Třetí podmínkou je ověření
vzájemné chemické a fyzikální snášenlivosti zabudovaných a nově zabudovávaných materiálů, zejména
cementových lepidel a disperzních
omítek, což je podrobněji rozebráno
v dalším textu.
Aspekty požární
bezpečnosti
Nově certifikované zateplovací systémy mají jednoznačně stanovenu
třídu reakce na oheň podle ČSN EN
13501-1. Této mezinárodní klasifikaci jsou již přizpůsobena i rozhodovací kritéria v českých „národních“
normách požární bezpečnosti
staveb, takže v oblasti zateplování
panuje jasno. Jinak tomu však je při
zdvojování zateplovacích systémů.
Při certifikaci zateplovacích systémů se třída reakce na oheň určuje
pro jednoduché sestavy s jednovrstvými izolanty, jejichž dosažené
hodnoty a klasifikace nelze vždy
s jistotou přenést i na souvrství
dvou systémů ETICS na sobě, tj.
s dvěma izolanty a s mezivrstvou
ze „staré“ stěrky a omítky a z nového lepidla mezi nimi. Teoreticky
nejsprávnějším řešením by bylo
předložení protokolu o požárních
zkouškách této „supersendvičové
dvojskladby“ vnějšího zateplení,
který by odpovídal navrženému
dvojvrství starého a nového zateplovacího systému. Někteří výrobci
systému ETICS již takové zkoušky
provedli a disponují odpovídajícími
protokoly.
Od 1. června 2012 vstoupila v platnost změna Z1 ČSN 73 0810, která
tuto problematiku (snad) příznivě
zjednodušuje tím, že pro případy
zdvojeného zateplení předepisuje
a sleduje pouze požadavky na nový
systém (viz např. čl. 3.1.3.2). Protože text této změny normy je stejně
jako všechny předchozí české
„národní“ normy požární bezpečnosti velice specificky odborný
a složitý a nemůže samozřejmě
postihnout všechny detailní situace,
které u konkrétních objektů mohou
nastat, určitě by se u zdvojeného
zateplení nemělo zapomenout na
včasnou „vyjasňovací“ konzultaci
s místně příslušným specialistou
Hasičského záchranného sboru.
Postup realizace
■ První, co je možné zkontrolovat
při obeznamování se s nedostatečně zatepleným objektem, je povrch
▲ Ukázka dodatečného zateplení – způsob lepení a kotvení desek tepelného
izolantu.
stávajícího zateplovacího systému
(ETICS):
– trhliny povrchové/statické;
– křídování;
– dutiny – poklepem, vizuálně – odstranit krycí vrstvu;
– znečištění (umýt);
–m
echanické poškození (opravit);
– funkčnost utěsnění a připojovacích profilů;
– kondenzace, stopy po stékání
vody, zatékání, posouzení skladby
systému ETICS.
■ V druhé fázi již je nutno ověřit
vnitřní skladbu starého zateplení,
tedy otevřít jej na zhruba pěti
reprezentativních místech (každé
o rozsahu cca 1 m² ) a zjistit:
– druh a tloušťku omítky a stěrkové
vrstvy ETICS;
– z působ hmoždinkování, typ,
počet, pravidelnost a funkčnost
hmoždinek;
– d
ruh a tloušťku tepelných izolantů;
– tvar a plochu slepu, přídržnost
lepidla;
– p lísně, kondenzát, stopy po
zatékání;
– druh a povrch nosného podkladu
(soudržnost).
V případě zjištění, že jsou desky
tepelné izolace lepeny sice s dostatečnou plochou slepu (minimálně
40 %), ale pouze na „buchty”,
měl by se tento systém správně
odstranit. Pokud je však v ostatních ohledech natolik prvotřídně
zachovalý, že by bylo škoda jej
demontovat, může se jako nouzové
řešení přistoupit k vyříznutí každé
třetí řady „starých“ desek tepelné izolace a jejímu opětovnému
nalepení správně pomocí obvodového rámečku a tří vnitřních terčů,
čímž se po výšce fasády vytvoří
inzerce
Life
Nová kolekce
fasádních barev
Všechny barvy
vašeho života
Váš dům. Vaše barvy.
vy. Váš život.
stavebnictví 09/12
73
vodorovné „přepážky“ o světlé
vertikální vzdálenosti 1 m, které
zamezí nežádoucímu proudění vlhkosti v mezeře mezi nosnou stěnou
a tepelným izolantem. U staveb
s požární výškou do 12 m není toto
řešení v naprosto žádném rozporu
s požadavky norem požární bezpečnosti, u staveb s výškou nad 12 m
se opět doporučuje konzultovat
tuto záležitost se specialistou HZS.
■ Třetím krokem je ověření statické
způsobilosti starého zateplovacího
systému, zejména zkouška přídržnosti jeho základní a omítkové vrstvy. Ta se zkouší na systému ETICS
s polystyrenem pomocí kovových
terčů o rozměrech 50 x 50 mm a na
minerální vlně s terči 200 x 200 mm.
Přídržnost by měla být v obou
případech větší než 0,08 MPa,
pokud ovšem již před tím v průběhu zatěžování nedojde k porušení
soudržnosti v samotném izolantu.
Pokud systém nevyhoví, jeho omítková a základní vrstva se nařízne
v pásech širokých cca 800 mm
a strhne se. Provede se vizuální
kontrola desek stávající izolace, posoudí stav a míra poškození desek,
způsob, rozsah, kvalita a množství
hmoždinek. V této fázi může být
lepším řešením snesení celého
starého systému ETICS. V případě
jeho zachování může být potřeba
provést lokální opravy stávajících
desek. Ty se poté přebrousí a hladítkem se zuby 15 mm se na ně
celoplošně nalepí desky nového
zateplovacího systému, které se
následně přikotví šroubovacími
hmoždinkami až do nosné vrstvy
podkladu (ne pouze do stávající tepelné izolace). Podrobněji je postup
popsán dále – viz šestý krok.
■ Čtvrtým krokem (pokud základní
a omítková vrstva zkoušce přídržnosti vyhoví) je ověření snášenlivosti zamýšleného nového lepidla
a staré omítky zateplovacího systému, na níž se bude tímto lepidlem
lepit nový systém ETICS. Právě
při obvyklém použití cementových
lepidel hrozí, že v případě kondenzace vlhkosti mohou agresivní alkálie
z cementových lepidel narušovat
starou akrylátovou omítku až do
stavu, kdy ztrácí svou soudržnost
a připomíná mazlavé mýdlo. Mluví
se proto o tzv. zkoušce zmýdelnatění. Na omítku se nanese lepicí
hmota nového systému ETICS
74
stavebnictví 09/12
v rozsahu 0,5 m x 0,5 m tloušťky
cca 3 mm a zapracuje se do ní
sklotextilní síťovina s volnými konci
po obvodu (s přesahem). Pro lepší
průběh zkoušky je možné přilepit
i polystyrenové desky, které svou
sníženou paropropustností zaručí,
že vrstva lepidla zůstane po delší
dobu vlhká. Po sedmi dnech se
provede odtržení sklotextilní síťoviny za volný konec a sleduje se
způsob jejího oddělení. V případě,
že lepicí hmota zůstane pevně na
omítce, dá se uvažovat o její dobré
snášenlivosti se starou omítkou.
Pro lepení nové vrstvy ETICS ji
tedy lze použít. V případě, že při
odtrhování síťoviny dojde k oddělení vrstvy lepidla takřka vcelku od
původní omítky, případně i s vrstvou původní omítky, je pravděpodobné, že výluhy z cementového
lepidla došlo k porušení chemické
podstaty omítky a bude tedy nutné
použít lepicí hmotu na organické
bázi (disperzní).
■ Pátá etapa již představuje konstruktivní pokrok – lepení nových
tepelněizolačních desek na povrch
starého zateplovacího systému. Při
použití lepidla na cementové bázi je
možno lepit polystyrenové desky
(popř. desky MW s podélnou orientací vláken) obvyklým způsobem
na okrajový pás a středové terče
(plocha slepu minimálně 40 %),
nebo i celoplošně hladítkem s ozubením 15 mm. Minerální desky
s kolmými vlákny je třeba vždy lepit
celoplošně.
Při užití disperzního lepidla se druhá
vrstva tepelné izolace lepí vždy
celoplošně a v případě tepelného
izolantu na bázi EPS-F se s výhodou použijí děrované desky Baumit
open nebo Baumit open reflect.
Příznivá prodyšnost těchto desek
zajišťuje rychlé vysychání vody
z disperzního lepidla a tím i včasný
a dostatečný nárůst přídržnosti.
Spáry tepelněizolačních desek starého a nového systému by se měly
pokud možno prostřídat a neměly
by být v jednom místě. Toho lze
snadno a s velkou mírou pravděpodobnosti dosáhnout jednoduchým
trikem – po odstranění staré soklové lišty, která odpovídá tloušťce
starého izolantu (např. 60 mm),
a pro nově plánovanou celkovou
tloušťku obou systémů (např.
60 + 120 = 180 mm) je tudíž nepou-
žitelná, je dobré zcela vyříznout starý izolant do výše 250 mm nad touto lištou a v takto vzniklém 250 mm
vysokém vodorovném pásu jej
nahradit jednou vrstvou nového
izolantu (v tomto případě tedy
např. o tloušťce 180 mm) a teprve
od tohoto jednolitého pásu nahoru
lepit na stávající starý systém
ETICS nový izolant o dodatečné
nové tloušťce (v tomto případě tedy
např. 120 mm). Tím vzniká takřka
stoprocentní předpoklad, že dojde
k prostřídání ložných spár obou
tepelněizolačních vrstev.
■ V šestém kroku se přiměřeně
dlouhými šroubovacími hmoždinkami přikotví současně stará i nová
tepelněizolační vrstva až do nosné
konstrukce. Pozor na přesně vhodnou délku hmoždinek, zejména
u panelových stěn – hmoždinky
musí být zakotveny dostatečně
hluboko v obvodové moniérce
a nesmí jí prostupovat až do vnitřní
tepelněizolační vrstvy v panelu,
která zcela určitě nemá potřebnou
statickou hutnost a únosnost.
Počet hmoždinek je nutno odvodit
od statického zatížení větrem a od
konkrétních výtažných zkoušek
jejich únosnosti v podkladu in situ.
U staveb s výškou stěn zhruba do
8 m je možné toto hmoždinkování
vynechat a nahradit je speciálně
pro tyto účely vyvinutými lepicími
kotvami Baumit StarTrack Duplex.
■ V závěrečné fázi se zhotoví stěrková vrstva se sklotextilní síťovinou,
po vyzrání se opatří základním
nátěrem a konečnou povrchovou
úpravou (přednostně prodyšnou).
Zjednodušené
shrnutí dělby práce
■ Výrobce vhodného certifikovaného
zateplovacího systému předepíše
obecné technické podmínky pro jeho
nestandardní použití při zdvojování,
např. ve formě zvláštního technologického předpisu s vývojovými diagramy, kontrolním a zkušebním plánem
pro posouzení reálných podmínek in
situ, konkrétními zkušebními návody,
předepsanými hraničními hodnotami
a rozhodovacími směrníky.
■ Projektant ověří vhodnost těchto
obecných zásad předepsaných výrobcem pro konkrétní budovu a případně
je doplní o další konkrétní podmínky
(způsob sanace nosné konstrukce,
použití vysoce prodyšných materiálů
apod.). Zajistí i splnění požadavků požární bezpečnosti (např. formou souhlasného vyjádření HZS k projektu).
■ Zhotovitel před realizací a v jejím
průběhu provede předepsané ověřovací a rozhodovací zkoušky, zdokumentuje všechny důležité okolnosti
a splnění všech předepsaných podmínek (např. fotografie sond do starého
systému, protokoly o přídržnosti lepidel, o výtažných silách hmoždinek). ■
Předpokládá se, že v nejbližší době
se tímto tématem začne zabývat
i odborná skupina Cechu pro zateplování budov ČR, ku prospěchu
všech by tedy v této oblasti měla
vymizet i ta poslední nejasná místa.
Ing. Petr Lorenc,
produktmanažer, BAUMIT, spol. s r.o.
18. – 22. 9. 2012
„Nízkoenergetická revoluce“
ovládne stavebnictví i veletrh FOR ARCH
Novela zákona o hospodaření s energiemi dělá
vrásky řadě stavitelů, developerů i majitelů nemovitostí. Cílem opatření je postupné snížení spotřeby energií budov, majitelé již stojících nemovitostí
i stavitelé těch nových proto hledají cesty k nízkoenergetickým technologiím i procesům snižujícím energetickou náročnost staveb. Cesty, jakými
lze dosáhnout úspory energií, bude hledat také
podzimní stavební veletrh FOR ARCH, souběžné
akce a odborné konference. Veletrh se koná ve
dnech 18. – 22. září v PVA EXPO PRAHA.
Nízkoenergetická „dieta“ pro stavby
Tlak na snižování energetické náročnosti budov a na zajištění
udržitelného rozvoje přichází z Evropské unie. Jaký bude konkrétní dopad projednávané legislativy na praxi? Zvládnou se
firmy dostatečně připravit na tuto bezpochyby největší změnu
poslední doby? Máme k dispozici dostatečné stavebně-technické prostředky a technologie? Také na tyto otázky se pokusí odpovědět odborníci na konferenci „Nulové budovy – šance pro
společnost?“.
Dřevostavby jsou stále v kurzu
Dřevostavby se již dříve ukázaly jako levná a efektivní cesta
k rychlému bydlení. Přednášející odborné konference „Dřevěné
stavění“ pořádané ve spolupráci s ČKAIT představí nejen platné
právní předpisy a kritéria pro navrhování a realizaci tohoto typu
budov. Vždyť právě dřevostavby jsou ideálním základem pro
nízkoenergetické bydlení.
ČKAIT varuje: Neodborná rekonstrukce „paneláku“ může
zapříčinit jeho zřícení
Snižování nákladů na energie se dotýká také velmi rozšířeného
bydlení v panelových domech. Nákladnější rekonstrukcí, která
zvýší životnost a minimalizuje jejich energetickou náročnost,
však doposud prošla jen část z nich.
La Fabrika
Seminář „Co hrozí panelovým domům při neodborném zásahu?“ poukáže
na nedostatečnou kvalitu
jejich statického posuzování při zásazích do jejich
nosných konstrukcí. „Různé oblasti v republice mají
rozdílné soustavy panelových domů, vytipovali jsme
odborníky z příslušných regionů, kteří budou přednášet o konkrétních zásadách
soustav pro danou oblast,“
přibližuje obsah semináře
Alois Materna, místopředseda ČKAIT.
Rodinný dům v Modřanech
Architekt: prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc.
Autor fotografie: Milan Nikles, archiv firmy Penatus
Průmyslové dědictví mezi sny, možnostmi a realitou?
Průmyslová éra, která více než dvě století formovala vývoj
Evropy, po sobě zanechala dědictví, se kterým se dnes snažíme
vypořádat. Je zřejmé, že industriální dědictví je nezpochybnitelnou součástí naší kultury a má smysl je chránit. Má ale i potenciál ekonomický? Je jeho záchrana zajímavá i z jiných pohledů
– urbanistických nebo sociologických? Nejen na tyto otázky
hledá odpovědi závěrečná konference veletrhu „Křižovatky
architektury“, která proběhne stylově v prostorách pražské
La Fabriky 25. září 2012. Mezi hosty přivítáme mj. architekta
a developera Alberta Di Stefano, ekonomy a členy NERV
Miroslava Zámečníka a Pavla Kohouta, primátora Kladna Dana
Jiránka. „Chceme ukázat využití betonu jako univerzálního materiálu vhodného i při náročnějších konverzích starých objektů,“
objasňuje důvody spojení generálního partnera Beton Brož
s konferencí její zástupce Lukáš Kettner.
Galerie Vaňkovka, archiv Beton Brož
Více informací naleznete na www.forarch.cz.
inzerce
Drátkobeton pro lepší stavění
STEELCRETE® je drátkobeton se zaručenými
mechanickými vlastnostmi obsahující rovnoměrně rozptýlená ocelová
vlákna – výztuž. Jedná
se o kompozitní materiál
s konstantními vlastnostmi ve všech směrech, jehož mechanické
vlastnosti a kvalita jsou
zaručeny prováděnými
testy.
Přesvědčte se na vlastní oči, jak snadno a rychle lze v současnosti řešit výstavbu základové desky. Konkrétně
při demonstraci betonáže základové
desky drátkobetonem STEELCRETE®
na stavbě rodinného domu ve Velkých
Popovicích. Investor zvolil právě tento
stavební materiál, protože mu v projektu
plně nahradil klasickou ocelovou výztuž.
Samotná realizace stavby základové
desky (od příjezdu 1.–4. autodomíchávače s čerpáním betonu, po zpracování
do požadované roviny) v ploše 190 m²
trvala v partě dvou stavebníků přibližně
dvě hodiny. V následující fotoreportáži
o tom můžete přesvědčit.
▲ 8.00 hod. – na stavbě: Bylo dokončeno ošetření separací zhutněného podloží
a nastavení výšky 200 mm základové desky před samotnou betonáží v celé
ploše budoucích betonových základů rodinného domu.
▲ 8.40 hod. – na betonárně: STEELCRETE ® – Zkouška rozlivu na betonárně,
stanovení konzistence.
▲ 8 .50 hod. – na betonárně: STEELCRETE ® – Odběr vzorků na kontrolní testy.
76
stavebnictví 09/12
▲ 8.30 hod. – na betonárně: Začíná se míchat drátkobeton STEELCRETE ® podle
zvolené receptury.
▲ 9.30 hod. – na stavbě: Příjezd čerpací techniky na stavbu.
▲ 9.45 hod. – na stavbě: Příjezd prvního mixu na stavbu, začíná betonáž (čerpání
betonu na plochu budoucí základové desky rodinného domu).
▲ 10.00 hod. – na stavbě: Pokračuje betonáž současně se zpracováním do roviny
základové desky.
▲ 10.30 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – detail čerstvého betonu po čerpání
na plochu základové desky.
▲ 11.15 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – detail zpracovaného betonu do požadované
roviny základové desky.
▲
10.45 hod. – na stavbě: STEELCRETE ® – zpracování
základové desky do požadované roviny.
STEELCRETE® splňuje veškeré požadavky na beton podle ČSN EN 206-1
a navíc také požadavky podle podnikové normy vydané Českomoravským
betonem, a.s., PN ČMB 01-2008,
na kterou bylo vydáno stavebně technické osvědčení STO 060-028542.
Používá se při zhotovování betonových konstrukcí staveb, kde nahrazuje zcela nebo částečně klasickou
betonářskou výztuž, zejména pak
v oblastech zvýšeného namáhání.
▲ 12.00 hod. – na stavbě: Rovná hotová základová deska z drátkobetonu STEELCRETE ®.
Snižuje riziko nesprávného vyztužení
či posunutí výztuže při hutnění. Dále
zlepšuje soudržnost betonu v detailech konstrukce (hrany) a odstraňuje
tzv. opadávání betonu v okrajových
částech. Odstraněním nebo částečnou redukcí klasické betonářské
výztuže v konstrukci odpadá či se
značně redukuje požadavek na dopravu a skladování výztuže na stavbě a provádění armovacích prací.
Dodávkou rozptýlené výztuže „pří-
mo z autodomíchávače“ se zrychlí
postup výstavby a navíc toto řešení
přispívá k nemalé úspoře nákladů na
provedení stavby.
Tento stavební materiál vyvinula skupina Českomoravský beton, člen
HeidelbergCement Group, která působí již přes 20 let na trhu stavebních
hmot v České republice. V případě
zájmu neváhejte kontaktovat přímo
výrobce. Více informací a kontakty
naleznete na www.steelcrete.cz.
stavebnictví 09/12
77
svět stavbařů
Ceny stavebních a projektových prací
Od dubna letošního roku je v platnosti novelizovaný zákon o veřejných zakázkách (ZVZ). Jednou
z nejpodstatnějších změn je snížení
limitu pro vypsání veřejné zakázky,
který se snížil u služeb z 2 mil. na
1 mil. Kč a u stavebních prací z 6 mil.
na 3 mil. Kč, od roku 2014 pak i na
1 mil. Kč.
Důvodem je boj proti uplácení, což
je jistě chvályhodné. O skutečném
výsledku tohoto snažení však lze
silně pochybovat. Odborná i laická
veřejnost se prostřednictvím sdělovacích prostředků často dozvídá
o podezřeních z korupce, nedávno
jsme dokonce sledovali přistižení
politika přímo s úplatkem v krabici.
V naprosté většině těchto případů
se však jedná o korupci při zakázkách, které byly zadávány podle ZVZ
platného ve své době, a jde v nich
o desítky či stovky miliónů Kč.
U podlimitních zakázek je pravděpodobnost uplácení nízká, protože
výška úplatku je vzhledem k objemu díla a míře rizika nezajímavá. Na
druhou stranu by mělo veřejnost
zajímat, kolik bude uvedené snížení limitů stát. Počet zakázek by
se měl údajně ročně zvýšit o cca
30 000 zadání. Jestliže je tento údaj
pravdivý a předpoklad zní, že výběr
dodavatele bude stát průměrně
50 000 Kč (což je asi velmi nízký
odhad), bude úprava ZVZ stát ročně
1,5 miliardy Kč ze státního rozpočtu
(od roku 2014 pak ještě mnohem
více). Není to jistě málo, přičemž
účelnost je značně nejistá. Jediným vítězem tohoto opatření jsou
firmy, které výběrová řízení pro stát
organizují a kterým to zvyšuje zisk.
Další skutečností, která odborníky
ve stavebnictví trápí, je kritérium
nejnižší ceny. Toto kritérium staví
stát do pozice sociálně slabého
občana, jenž si za nejmenší peníz
kupuje v supermarketu nejlevnější
„buřty“ bez masa. Napadlo by někoho jít do nemocnice a požadovat
pro svou léčbu lékaře s nejnižším
platem? Jistěže ne. Ve stavebnictví
však státní správa striktně požaduje
toho nejlevnějšího. Následně se
dozvídáme ze sdělovacích prostředků o tom, jak se ve stavební sféře
nekvalitně pracuje a podvádí.
Určitě není pravidlem, že nejdražší
nabídka automaticky znamená
i nejkvalitnější dílo. Rozhodně však
lze konstatovat, že nejlevnější nabídka bez závazného honorářového
řádu nikdy nezaručí nejlepší práci.
Předkové proto vyřazovali z výběru
nejdražší a nejlevnější nabídku.
V rámci připomínek k návrhu ZVZ
jsem bezúspěšně navrhoval, aby
se při výběrovém řízení vytvořil
interval ± 15 % od průměrné
ceny a aby se nabídky mimo tento
interval vyřazovaly. Zamezilo by to
účelovému snižování ceny o 30 %
i více proti obvyklým cenám a následným problémům v procesu
výstavby.
Při takto nízkých cenách se lze
setkat opakovaně s firmami, jež
drasticky snižují kvalitu stavebních
i projektových prací. Tyto firmy
a často i OSVČ neinvestují do
rozvoje svých firem, protože jim
na to nezbývají prostředky. Opatřit
si načerno software, ošidit své
subdodavatele nebo neobnovovat
strojní park je mnohem jednodušší.
Setkal jsem se při výběru projektanta dokonce opakovaně s nabídkou pohybující se okolo sedminy
obvyklé ceny. Je také běžné, že
odhadovanou cenu díla v zadání
soutěže zadavatelem předkládá
běžně na polovině obvyklé částky.
Takovému prostředí, kde se pohybuje kvalita někde až na chvostu
požadavku veřejné sféry, zavedené
a seriózní firmy opravdu nemohou
konkurovat. Stát tak za malý obnos
dostane většinou zmetek. Nelze
se potom divit, že ve státní správě
něco nefunguje. Slyšíme-li kritiku
na nekvalitní stavební dodávky pro
státní správu, je to přímý důsledek
ZVZ a vzniklého tandemu: levná,
ale špatná projektová příprava – levná, ale nekvalitní stavba. Jestliže
platí kritérium nejnižší ceny pro
zakázky ve státní správě, doporučuji podle stejné logiky vybírat
úředníky pro státní správu podle
toho, kdo bude příslušnou práci
ochoten dělat za nejnižší mzdu při
splnění kritéria vzdělání. Reference
doporučuji zanedbat. Že je to postavené na hlavu? Vždyť z logiky
věci se jedná o totéž. Důsledky
nízkých cen u státních zakázek
mají další nezanedbatelný dopad
i u zakázek v soukromé sféře. Ta
se přizpůsobuje úřednímu postupu, a tak ceny a úroveň i v ní
velmi nezdravě klesají. Nezbývá
než omezovat rozvoj firem a hledat
úspory ve mzdách a vybavení. To
vede opět ke snižování kvality
i u zavedených společností. Stát
by měl pochopit, že to pro něj
není nejlepší řešení a nastoupená
cesta bude stát mnohem více než
příkladně u projektových prací
oněch několik málo procent z ceny
investice. ■
Autor článku:
Ing. Robert Špalek,
místopředseda ČKAIT
Seminář Současnost a budoucnost oboru L
Stavební fakulta ČVUT v Praze
tradičně připravuje absolventy pro
celou škálu odborů ve stavebnictví. Snahou fakulty je co nejlépe
své absolventy vybavit znalostmi,
které pak uplatní v praxi, snaží se
proto komunikovat se zástupci
praxe a reflektovat jejich požadavky na čerstvé absolventy, aby
tak našli co nejlepší uplatnění.
Výsledkem této snahy byl vznik
nového bakalářského a magisterského studijního oboru Příprava,
realizace a provoz staveb. Provázanost studijního odboru s praxí byla
důvodem k uspořádání semináře
Současnost a budoucnost oboru
L. Konal se již podruhé za účasti
zástupců stavebních firem. Se zástupci firem a katedry technologie
78
stavebnictví 09/12
staveb, jejíž vedoucí doc. Ing. Pavel
Svoboda, CSc., je předsedou pedagogické rady tohoto oboru, živě
diskutovali taktéž absolventi tohoto
oboru. Z úst zasloužilých odborníků
zazněly názory na kvalitu studijního
programu. Zároveň poskytli cenné
podněty, jak studijní program tohoto oboru inovovat.
Na semináři vystoupili rovněž
zástupci z MPSV ČR s příspěvkem o BOZP a zástupci ČKAIT
s příspěvkem o právním povědomí
odborníků ve stavebnictví. Důležitým podnětem bylo zjištění, že
výuka by se měla více soustředit
i na problematiku facility managementu. Všichni účastníci se shodli
na důležitosti zařazení povinné
odborné praxe do studijního pro-
gramu v daleko větší šíři. Zástupci
stavebních společnosti nabídli
pomoc s umísťováním studentů
po čas odborné praxe. Cílem této
spolupráce bude vytvořit aktuální
nabídku pracovních příležitostí, a to
nejen v době letních prázdnin.
Přínosem se staly také názory
absolventů a jejich pohled z druhé
strany „bariéry“. Jejich připomínky
jsou podnětné a velice důležité.
Snahou všech účastníků semináře
bylo najít slabá místa v systému přípravy absolventů oboru L, zvyšovat
jejich vědomosti a připravenost pro
praxi a obor aktuálně inovovat podle
vývoje na stavebním trhu.
Důležitý bod programu představovala diskuze ohledně rozdělení
studijního programu na bakalářský,
magisterský a doktorský stupeň.
Toto nové rozdělení přineslo otázky,
jaké uplatnění najdou absolventi
jednotlivých stupňů studia a jaké
vědomosti by si měli ze školy odnést. Společně se zástupci ČKAIT
byla otevřena problematika autorizace bakalářů. Opravňuje je
vysokoškolský titul bakalář k získání
titulu autorizovaný technik nebo
autorizovaný inženýr, nebo bude
nutné nově zařadit stupeň autorizovaný bakalář? Tyto otázky bude
třeba časem zodpovědět a postavit
se k nim se vší zodpovědnosti vůči
nastávajícím absolventům. ■
Autorka:
Ing. Mária Párová, Ph.D.,
odborná asistentka, ČVUT v Praze
energetiCky
soběstačné
budovy
1
soběstačné
budovy
energetiCky
2
soběstačné
budovy
První český titul zaměřen
ý
na výstavbu a provoz
budov
s nízkou energetickou
náročností
2 0
1 2
energetiCky
2 0
1 2
První český titul zaměřený
na výstavbu a provoz budov
s nízkou energetickou náročností
První český titul zaměřen
ý
na výstavbu a provoz
budov
s nízkou energetickou
náročností
Téma:
InveTém
stořia:vs. projektanti
Uhlíkopři
vá náv
storhu
pa šetrných
ve staveb
staveb
nictví
číslo 03/2012
vychází 18. září!
Z obsahu 03/2012
> prezidentské veto novely zákona
o hospodaření energií
> stav transpozice a implementace EPBD II
v sousedních zemích
> interview: architekt Aleš Brotánek
BIM v architektonické
praxdově
i
EPDB II: Nákla
optimální úroveň
79 kč
79 kč
Co?
Titul Energeticky soběstačné budovy sbírá a dává do kontextu dílčí informace na téma výstavba a provoz budov
s nízkou energetickou náročností, a to tak, aby v něm investoři, projektanti, dodavatelé i uživatelé staveb mohli
mít praktického průvodce pojednávajícího o nejbližším i vzdálenějším vývoji stavebnictví.
Jak?
Čtvrtletník Energeticky soběstačné budovy je unikátní svou mediální univerzálností, díky níž oslovuje více než
50 000 zástupců odborné stavební veřejnosti. Ke svým čtenářům se bude v prvním řádném ročníku 2012 dostávat jako:
> elektronický interaktivní magazín
> tištěný časopis
> aplikace na „chytré“ telefony a tablety
Pro koho?
Pro veškerou odbornou stavební veřejnost:
> investoři
> architekti
> projektanti
> stavební firmy
> výrobci stavebních materiálů a technologií
> uživatelé staveb
www.esb-magazin.cz
inzerce
Vnější kontaktní zateplovací systémy první generace
Patentované řešení systému weber.
therm retec 700 nabízí možnost
dlouhodobé a ekonomicky výhodné
sanace kontaktního zateplovacího
systému.
Systém weber.therm retec 700 přináší možnost sanovat pouze poškozené vnější souvrství zateplovacího
systému, tj. základní vrstvu s omítkou, nebo z důvodů vyšších nároků
nových norem na tepelnou ochranu
budov přidat na stávající zateplovací
systém novou vrstvu izolantu s novou
základní vrstvou a novou omítkou.
Patentovaný postup weber.therm
retec 700 je založen na prořezání
vnějšího souvrství sítí drážek a na armovací stěrkové hmotě weber.therm
retec 700. Síť drážek prořezaných
do omítky a základní vrstvy stávajícího
zateplení zajistí až o 30 % vyšší soudržnost omítky stávajícího zateplení
se stěrkovou hmotou weber.therm
retec 700 a lepší odvod vodní páry
z konstrukce obvodového pláště.
Postup provádění weber.therm
retec 700
Před započetím diagnostiky stávajícího systému je třeba omítku stávajícího
systému očistit tlakovou vodou případně s použitím fasádního čisticího
prostředku.
Vnější souvrství stávajícího zateplovacího systému se prořeže sítí horizontálně a vertikálně vedených řezů
s rozměry polí od 150 x 150 mm do
300 x 300 mm. Řezy jsou široké 5 až
7 mm a hluboké cca 5 mm tak, aby
vnější souvrství bylo proříznuto až na
rozhraní základní vrstvy a izolačních
desek.
Na prořezané a očištěné vnější souvrství stávajícího zateplovacího systému se nanese ručně nebo strojně
vrstva armovací hmoty weber.therm
retec 700 a do požadované tloušťky
5 až 8 mm se upraví pomocí vhodného zubového hladítka. Vrstva minerální stěrkové hmoty zajišťuje přirozeným
způsobem regulaci kondenzace vodní páry uvnitř systému.
80
stavebnictví 09/12
Varianta systému weber.therm retec
700 bez použití dodatečné vrstvy tepelné izolace
Do nanesené vrstvy stěrkové hmoty se vloží výztužná skleněná síťovina
weber.therm 178 tak, že je ve spojích
s minimálním přesahem 100 mm. Skleněná síťovina musí být cca v 1/3 tloušťky
základní vrstvy od vnějšího líce. Musí
být dodrženo minimální krytí skleněné
síťoviny vrstvou stěrkové hmoty minimálně 1 mm, v místech přesahů síťoviny nejméně 0,5 mm. Na rozích otvorů
pro okna a dveře se osadí diagonální
příložky ze skleněné síťoviny.
Celý systém se zakotví talířovými plastovými šroubovacími hmoždinkami
s ocelovým trnem. Počet, typ a rozmístění hmoždinek pro kotvení zateplovacího systému vychází z projektové
dokumentace v souladu s platnými
ČSN. Kotvení talířovými hmoždinkami se provádí přes skleněnou síťovinu
do ještě měkké vrstvy stěrkové hmoty
weber.therm retec 700.
Jako povrchová úprava sanovaného
systému se díky nízkému faktoru difúzního odporu použijí pastovité tenkovrstvé omítky weber.pas silikát nebo
weber.pas extraClean s podkladním
nátěrem v požadované zrnitosti a barevném odstínu
Varianta systému weber.therm retec
700 s použitím dodatečné vrstvy tepelné izolace
Do celoplošně nanesené lepicí a stěrkové hmoty weber.therm retec 700
se osadí izolační desky z pěnového
polystyrenu EPS, izolační desky nebo
lamely z minerální vlny MW.
Na nalepené a přebroušené izolační desky nebo lamely se vytvoří základní vrstva z lepicí a stěrkové hmoty
weber.therm retec 700.
Do nanesené vrstvy stěrkové hmoty se vloží výztužná skleněná síťovina
weber.therm 178 tak, že je ve spojích
s minimálním přesahem 100 mm. Skleněná síťovina musí být cca v 1/3 tloušťky
základní vrstvy od vnějšího líce. Musí
být dodrženo minimální krytí skleněné
síťoviny vrstvou stěrkové hmoty minimálně 1 mm, v místech přesahů síťoviny nejméně 0,5 mm. Na rozích otvorů
pro okna a dveře se osadí diagonální
příložky ze skleněné síťoviny.
Zakotvení celého souvrství se provede talířovými plastovými šroubovacími
hmoždinkami s ocelovým trnem. Počet,
typ a rozmístění hmoždinek pro kotvení
zateplovacího systému vychází z projektové dokumentace v souladu s platnými ČSN. Kotvení talířovými hmoždinkami se provádí přes skleněnou síťovinu
do ještě měkké vrstvy stěrkové hmoty
weber.therm retec 700.
Jako povrchová úprava sanovaného
systému se díky nízkému faktoru difúzního odporu použijí pastovité tenkovrstvé omítky weber.pas silikát nebo
weber.pas extraClean s podkladním
nátěrem v požadované zrnitosti a barevném odstínu.
Závěr
Sanační systém weber.therm retec
700 přináší účinné řešení sanace poškozeného vnějšího souvrství kontaktního zateplovacího systému, ale i možnost přidání dodatečné vrstvy tepelného
izolantu z důvodu lepší tepelné ochrany
budovy.
Sanaci zateplovacího systému je třeba
provádět na základě projektové dokumentace, kde nesmí chybět důkladné
posouzení stávajícího zateplení, podrobná skladba konstrukce dodatečné vrstvy zateplení, tepelně technický
výpočet, návrh kotvení včetně počtu
použitých hmoždinek na 1 m2, kotevního plánu, typu použitých hmoždinek
a v neposlední řadě požárně bezpečnostního řešení zateplovacího systému.
Ing. Tomáš Pošta, produktový manažer
pro ETICS a fasády
divize Weber, Saint-Gobain Construction
Products CZ a.s.
www.weber-terranova.cz
inzerce
Nový dům za několik týdnů a v prvotřídní kvalitě
To zní jako splněný sen pro ty zájemce o bydlení v rodinném domě,
kteří nechtějí rok i déle čekat, než
jim ho stavební firma postaví nebo
než zděná konstrukce vymrzne či
zaschnou všechny omítky. Do montované dřevostavby Haas Fertigbau
se totiž můžete přestěhovat přibližně
za tři měsíce od chvíle, kdy na stavbu přijede první kamion s hotovými
certifikovanými díly. Další nespornou
výhodou montovaných dřevostaveb je nezávislost na ročním období, protože dřevostavbu je možné
montovat nejen v létě, ale i v zimě.
A jak taková stavba vysněného domu
probíhá? Dá se říci, že během jediného dne vám dům od společnosti
Haas Fertigbau Chanovice vyroste
přímo před očima. V brzkých ranních hodinách, většinou mezi šestou
a sedmou, se za pomoci jeřábu začíná s montáží jednotlivých stěn v přízemí rodinného domu na připravenou základovou konstrukci. Tyto stěny jsou přivezeny přímo z moderního
výrobního závodu v pošumavských
Chanovicích, ve kterém se vyrábí na
míru podle projektové dokumentace
se zaručenou přesností a bez nepříznivého vlivu povětrnostních podmínek.
Stěny jsou již osazeny kvalitními okny
s tepelně izolačním trojsklem, případně i předokeními roletami, terasovými
a bezpečnostními vstupními dveřmi.
Hotová je také příprava instalačních
bloků pro zařizovací předměty v koupelnách a také jsou již osazeny elektrokrabice pro vypínače a zásuvky
apod. Díky tomuto výrobnímu pro-
cesu je zaručena prvotřídní kvalita
všech vyráběných dílů. Samozřejmou součástí domů Haas Fertigbau
je také masivní akustické dvojvrstvé
opláštění vnitřních i vnějších stěn.
Po dokončení přízemí se přibližně
kolem poledne pokračuje s montáží
stropní konstrukce, na kterou v odpoledních hodinách až do večera
navazuje montáž krovu a střešní konstrukce.
V tu chvíli získává sen o rodinném
domě reálné obrysy a na tvářích majitelů domu se objevuje spokojený
a radostný úsměv.
V následujících dnech se na domě
dokončuje střešní konstrukce a pokládá střešní krytina. Během dalších
týdnů se uvnitř domu provádějí rozvody inženýrských sítí (vnitřní kanalizace, voda, systém ústředního vytápění včetně zásobníku TV, kompletní
elektroinstalace…) a betonují se akumulační a akustické monolitické konstrukce podlah. Betonování podlah
vyžaduje určitý technologický postup
a určitou dobu na vyschnutí a zatvrdnutí. To je část výstavby, kterou nelze
uspěchat, chceme-li mít kvalitní dřevostavbu. A na kvalitu, jak je známo,
se opravdu vyplatí počkat.
Přibližně po třech měsících, kdy se
provedou poslední dokončovací a finalizační práce, nezbývá majitelům
rodinného domu nic jiného, než se
nastěhovat do svého krásného, nového domova, ve kterém se jim bude
jistě příjemně bydlet.
Bližší informace naleznete na
www.haas-fertigbau.cz.
stavebnictví 09/12
81
infoservis
PAMÁTKY 2012 – veletrh s nábojem atraktivity
Rekonstrukce památkových souborů a objektů, jejich financování
a využití – tato tři základní témata
charakterizují nový oborový veletrh PAMÁTKY 2012. Připravila jej
Incheba Praha a bude se konat
v Průmyslovém paláci Výstaviště
v Praze – Holešovicích ve dnech
4.–6. října 2012.
Nový veletrh reaguje na současnou aktuální poptávku po specializovaných, úzce zaměřených
odborných veletrzích typu B2B.
Regenerace historického dědictví
zasahuje do oblasti památkové
péče, záchrany a konverze historického dědictví, ale zejména
do sféry projektování a stavitelství. Zahrnuje i restaurátorství
a umělecké řemeslo, ochranu
a zabezpečení staveb a jejich
částí a vybavení, prvky a systémy
technické infrastruktury a technického vybavení budov, požární
ochranu a zabezpečení budov
a areálů. Pokrývá také rozsáhlou
problematiku soudobého využití
památek a památkových souborů, jejich zakotvení v současných
sídlech i krajině, včetně širokého
segmentu cestovního ruchu.
Zcela samostatnou, důležitou
kapitolou je financování obnovy
a regenerace na všech myslitelných úrovních – od Evropské unie
přes státní rozpočet, prostředky
krajů, měst a obcí až po soukromé
zdroje a bankovní sektor, neziskové organizace a velmi aktuálně
i prostředky církví.
Rekonstrukce stávajících objektů
navíc otevírají i další důležitou
a v současnosti citlivou oblast.
Je jí stavební řemeslo, kvalita
řemeslné práce. Mnohé stavební
firmy se právě s tímto aspektem
potýkají, a to už od okamžiku
obtížného získávání učňů pro
klasické stavební obory. Přitom
jak ukazují odhady Evropské unie,
již v blízkých letech bude prudce
narůstat procento rekonstruovaných objektů na úkor klasických
novostaveb. S určitou nadsázkou
lze říci, že „postaveno již bylo“,
následovat budou obnova a rekonstrukce. Do sféry památek se
tak dostávají i stavby realizované
i ve 2. polovině minulého století.
Součástí některých expozic na
veletrhu proto budou i ukázky
tradičních řemesel, včetně stavebních. Běžnou součástí expozic
budou ukázky aplikací výrobků
a materiálů a jejich správné použití
v památkové praxi.
Oborové členění veletrhu má
156 položek. Hlavní cílovou skupinou návštěvníků veletrhu jsou kraje, regiony, města, obce, soukromí
majitelé památek, zástupci církví
a neziskových organizací, projektanti, architekti, investoři, správci
památkových objektů a souborů,
zainteresovaná veřejnost a všichni, jimž leží budoucnost památek
v tuzemsku na srdci.
Obzvláště bohatý bude na veletrhu doprovodný program. Velkou
konferenci ke dvaceti letům programu obnovy městských památ-
kových rezervací a zón připravuje
Sdružení historických sídel Čech,
Moravy a Slezska, téma Industriálních a technických památek
si za své vzalo Kolegium pro
technické památky ČKAIT & ČSSI
spolu s Národním památkovým
ústavem. Na pořadu bude i zateplení památkových objektů,
technologické otázky při opravě
památek, požární zabezpečení památek anebo zajímavý pohled na
rekonstrukce fasád v přednášce
prof. F. Huebera, předsedy Rakouské společnosti pro památky
a prostředí.
Podrobnosti o veletrhu a doprovodných programech:
www.incheba.cz/pamatky. ■
Autoři:
PhDr. Jan Novotný,
koordinátor projektu, INCHEBA
Praha
Ing. Svatopluk Zídek,
předseda Kolegia pro technické
památky ČKAIT & ČSSI
inzerce
Značkový komín i s příslušenstvím za bezkonkurenční cenu
Pořízení nového komínu bývá mnohdy
provázeno náročnou poutí za honbou
toho nejlepšího komínového systému
na trhu, který navíc bude za přijatelnou
cenu. Často se pak stává, že stavebníci
stráví dlouhé hodiny váháním a promýšlením nejlepší kombinace a následným
hledáním komponentů ve stavebninách. A přitom je řešení této situace tak
jednoduché! Společnost
Schiedel, přední výrobce
komínů, připravila pro své
zákazníky jedinečnou komínovou sadu s prvotřídním komínem Uni***Plus,
který je zabalený na jediné paletě i se všemi
komponenty. Navíc díky
unikátnímu balení „vše
v jednom“ odpadá složité
dopočítávání se konečné ceny, protože
ta je pro každou variantu předem pevně
stanovena a na trhu s originálními výrobky je bezkonkurenční.
82
stavebnictví 09/12
Jednoduchá instalace a převoz díky
praktickému balení
Univerzální komínový systém je spolehlivým a bezpečným řešením odvodu spalin, které učiní jeho majitele
nezávislým na výběru jediného paliva. Systémové řešení se všemi komponenty od jediného výrobce, kterým
je již přes 65 let společnost Schiedel,
zaručuje nadstandardní kvalitu a záruku až na
30 let. Kdo by očekával
za takovýto prémiový
produkt i vysokou cenu,
bude velmi mile potěšen
mimořádně atraktivní cenou, kterou se rozhodla
společnost
Schiedel
bojovat proti neprověřeným levným kopiím.
Nyní si tak kvalitní a bezpečný komín
může dopřát každý stavebník. Originální komín Schiedel o průměru 160 mm
tak můžete získat již za 22 400 Kč
bez DPH. Balení Schiedel Uni***Plus
Komplet obsahuje komínové tvárnice, keramickou komínovou vložku
odolnou vůči vlhkosti a vyhoření, izolační rohož a kompletní příslušenství,
to vše pro komín standardní délky
7 m. Stylový design je korunován
trendovým ukončením komína nerezovou krycí deskou a prvky v imitaci
obložení z cihel, a to v barvě červené, černé nebo hnědé. Nově obsahuje sada Schiedel Uni***Plus Komplet také atraktivní novinku – kupon
na odběr napojovacího dílu pro připojení spotřebiče zcela zdarma.
Více informací o komínovém systému
Schiedel Uni***Plus naleznete na stránkách výrobce www.schiedel.cz.
O možnostech a výhodách unikátní komínové sady na jediné paletě se dočtete také na odborném
portálu o problematice komínů
www.nakominuzalezi.cz.
inzerce
Dokonale hladké stěny s novou bílou
sádrovou stěrkou Rimano Glet XL
Jemné jednovrstvé sádrové omítky
a stěrky si na českých stavbách již
našly své místo. Omítky Rimano z přírodního sádrovce jsou určeny k omítání veškerého zdiva v interiéru.
Novinkou na trhu je bílá sádrová stěrka Rimano Glet XL, která svými vlastnostmi šetří stavebníkům čas i peníze.
Je to jediná čistě přírodní sádrová
stěrka, která dosud na českém trhu
nebyla k dostání. Sádrové omítky Rimano jsou exkluzivním materiálem pro
řešení interiérů.
Unikátní omítka i stěrka v jednom
materiálu
S unikátním materiálem je možné
pracovat současně jako s podkladovou omítkou i stěrkou pro finální povrchovou úpravu a aplikovat ji v rozmezí 0 až 10 mm.
Během jednoho dne je tedy možné
stěnu dokončit a připravit na malování. Technologie zpracování „mokré
do mokrého“ dovoluje zkrátit pracovní čas a tím i ušetřit peníze.
Použití sádrové omítky Rimano Glet XL
tedy zrychlí průběh výstavby či rekonstrukce.
Je to ideální produkt pro finální povrchovou úpravu stěn a stropu v interiéru pro jakýkoliv stavební podklad.
▲ Rimano Glet XL, jediná čistě přírodní sádrová omítka
a stěrka na českém trhu, balení: 25 kg, 12,5 kg
Zdravé prostředí
Finální povrchová úprava se provádí
bez celoplošného broušení. Spojení
vlastností sádry a způsobu zpracování umožňuje vytvořit antialergické
a zdravé prostředí v interiérech. Nahrává tomu i pH 5,5, které má sádra
a které je stejné, jako má lidská kůže.
Pomocí spreje pro měření kyselosti
(pH tester) se dá na stěně snadno
zjistit, jestli je použitá omítka skutečně sádrová, nebo s příměsí vápna.
Dokonalá hladkost stěn
Omítky zajišťují prodyšnost zdiva díky
svému nízkému difuznímu odporu, a tím také zabraňují vzniku plísní.
Sádrové omítky a stěrky mají schopnost lepšího přenosu drobného pnutí
v podkladu, takže zamezují vzniku
mikrotrhlin nebo prasklin, které bývají obvyklé u klasických vápeno-cementových omítek.
Jen jedna vrstva malby
Moderní sytě barevné malby stěn
s bodovým osvětlením více vyniknou na hladkých stěnách než na
omítkách s hrubozrnným povrchem.
Málokdo ví, že sádra neabsorbuje
pigmenty barev, takže není třeba tak
často malovat. Při použití produktu
Rimano Glet XL stačí jen jedna až
dvě vrstvy malby. U tradičních omítek
je nutné vymalovat více než třikrát.
Vysoká vydatnost omítky
Stěrka Rimano Glet XL je vhodná pro
stavby, kde je použita kombinace podkladů betonový monolit a pórobeton.
Používá se i při rekonstrukcích a opravách lokálních nerovností, vyhlazení
drsných povrchů, na starou jádrovou
omítku nebo vyplnění betonových pórů.
Tento materiál je možné aplikovat
ručně i strojně v prodloužené době
zpracování až na 90 min. s vydatností 0,9 kg/m2/1 mm. Sádrová
omítka při rozmíchání s vodou zvět-
▲ Finální vyhlazení (kletování) povrchu se dělá bez
broušení. Provádí se fasádní nerezovou špachtlí
s oblými rohy. Omítka po navlhčení uvolní jemnou
sádru, tzv. sádrové mléko, kterým se v závěrečné
fázi zapraví všechny nerovnosti.
šuje objem zpracovávané směsi a na
rozdíl od tradičních omítek se zvyšuje
vydatnost materiálu.
Znamená to, že z jednoho pytle
(25 kg) se zrealizuje 5,5 m2 omítky
v tloušťce 5 mm a stěrky až 25 m2
v tloušťce 1 mm. U tradičních omítek bývá obvyklé, že z jednoho pytle
(25 kg) se dá omítnout 2 m2 plochy
v tloušťce 5 mm.
Produkt je k dispozici v balení 12,5 kg
a 25 kg.
Sádrové omítky mají nejen dekorativní a estetické vlastnosti, ale též splňují náročné stavebně-fyzikální požadavky všech vnitřních prostor. Jsou
proto exkluzivním materiálem pro řešení interiérů.
Při práci s novým produktem je
možné požádat o zaškolení, technický i stavební dozor v průběhu
stavby. Tyto služby jsou poskytovány zdarma.
Centrum technické podpory Rigips
Tel.: 724 600 940
e-mail: [email protected]
www.rigips.cz
stavebnictví 09/12
83
infoservis
Veletrhy a výstavy
18.–22. 9. 2012
FOR WASTE 2012
7. mezinárodní veletrh
nakládání s odpady, recyklace,
průmyslové a komunální ekologie
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.waste.cz
18.–22. 9. 2012
FOR ARCH 2012
23. mezinárodní stavební veletrh
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forarch.cz
18.–22. 9. 2012
FOR ELEKTRO 2012
5. veletrh elektrotechniky,
osvětlovací techniky
a zabezpečovacích systémů
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-elektro.cz
18.–22. 9. 2012
FOR THERM 2012
3. veletrh vytápění,
alternativních zdrojů
energie a vzduchotechniky
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-therm.cz
18.–22. 9. 2012
SPORT TECH 2012
4. veletrh sportovních staveb,
jejich technologií a vybavení
inzerce
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.sporttech.cz
bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail: [email protected]
18.–22. 9. 2012
BAZÉNY, SAUNY & SPA 2012
7. mezinárodní veletrh bazénů, bazénových technologií a saun, jejich
technologií a vybavení
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.vystava-bazeny.cz
18.–22. 9. 2012
FSDAYS 2012
4. ročník mezinárodního veletrhu
nejnovějších trendů v oboru protipožární a zabezpečovací techniky,
systémů a služeb
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.fsdays.cz
Odborné semináře
a konference
10.–11. 9. 2012
Osoba odborně způsobilá pro
úkoly v prevenci rizik v oblasti
BOZP
Rekvalifikační program
Praha 1, Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail: [email protected]
10. 9.–12. 12. 2012
Manažer bezpečnosti práce
Distanční nadstavbové vzdělávání
akreditované MŠMT
Praha 1, Výzkumný ústav
celostátní odborný seminář
OTVOROVÉ VÝPLNĚ
11. 9.–8. 11. 2012
Osoba odborně způsobilá
na úseku požární ochrany
Vzdělávací program
akreditovaný MŠMT
Praha 1, Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail: [email protected]
11. 9. 2012
Technický dozor investora
Odborný seminář
Součást celoživotního
vzdělávání ČKAIT a ČKA
Praha 9, Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
13.–15. 9. 2012
EMTECH 2012
6. ročník mezinárodní konference
Praha 6, ČVUT v Praze,
Fakulta elektrotechnická
E-mail: [email protected]
18.– 20. 9. 2012
Soutěžní přehlídka stavebních
řemesel SUSO
Řemeslná soutěž
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.suso.cz
19.– 20. 9. 2012
Podlahy a povrchové úpravy
ve stavebnictví 2012
7. ročník konference
Praha 4, Kulturní centrum
Novodvorská,
Novodvorská 151
E-mail:
[email protected]
www.suso.cz
19. 9. 2012
Inteligentní budovy
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
13. 9. 2012
Technický dozor investora
Odborný seminář
Součást celoživotního
vzdělávání ČKAIT a ČKA
Ostrava – Pustkovec,
Technologická 372/2
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
19. 9. 2012
Inteligentní digitální
domácnost 2012
Konference
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
18. 9. 2012
PR a marketing ve stavebnictví
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o., Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
20. 9. 2012
Novela zákona o veřejných zakázkách a prováděcí předpisy –
aplikace a výklad
Odborný seminář
Praha 9, Lisabonská 2394/4,
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
VÝZVA K PŘIHLÁŠENÍ PŘÍSPĚVKŮ A FIREMNÍCH PREZENTACÍ
VII. ročník 16.–17. října 2012
Hradec Králové, Konferenční centrum Aldis,
Eliščino nábřeží 375, www.aldis.cz
pod záštitou:
Doc. Ing. Miloslava Novotného, Ph.D., proděkana
a vedoucího Ústavu pozemního stavitelství na Stavební
fakultě vysokého učení technického v Brně.
84
stavebnictví 09/12
Zařazeno do programu celoživotního vzdělávání ČKAIT, 2
body.
www.stavokonzult.cz
S TAV E B N Í C H K O N S T R U K C Í
20. 9. 2012
Stavební stroje a stavební
mechanizmy
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
20. 9. 2012
Dřevěné stavění
7. ročník odborné
konference
Praha 9 – Letňany,
PVA Expo Praha
Vstupní hala I,
Konferenční sál,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forarch.cz/ds
21. 9. 2012
Umění vyjednávání,
argumentace a přesvědčování
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
25. 9. 2012
CADKON
Zdravotechnika
Školení
Brno, Křenová 52,
AB studio (učebna)
E-mail: [email protected]
25. 9. 2012
Úspěšný projektový manažer
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
25. 9. 2012
Novela zákona č. 184/2006 Sb.,
o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku
nebo ke stavbě (zákon
o vyvlastnění)
Odborný seminář
Praha 1, ČVTSS,
Novotného lávka 5
E-mail: [email protected]
www.cvtss.cz
25. 9. 2012
Křižovatky architektury
4. ročník odborné konference
Praha 7 – Holešovice, La Fabrika,
Komunardů 30/1001
E-mail: [email protected]
www.krizovatkyarchitektury.cz
25.– 26. 9. 2012
Advance Concrete
Školení
Praha 4,
Jeremenkova 90a
E-mail: [email protected]
25.–27. 9. 2012
AutoCAD Plant 3D 2013
Základní školení
Praha 4,
Líbalova 2348,
CAD Studio
E-mail: [email protected]
26. 9. 2012
Novela zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Odborný seminář
Praha 1, ČVTSS,
Novotného lávka 5
E-mail: [email protected]
www.cvtss.cz
26. 9. 2012
Základy rozpočtování, ceny
ve stavebnictví a finanční analýza
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
1.–28. 10. 2012
Architecture Week 2012
6. ročník mezinárodního festivalu architektury a urbanizmu
Praha, Letohrádek Belveder,
Pražský hrad,
Národní technická knihovna
a další místa v Praze
E-mail: [email protected]
www.architectureweek.cz
Odborné semináře
České stavební akademie
5. 9. 2012 8.00–17.15 hod.
Příprava na autorizační zkoušku ČKAIT – právní část
Odborný garant: Ing. Jitka Víchová
19. 9. 2012 9.00–16.00 hod.
Dozory při provádění staveb
Odborný garant: Ing. Ludmila
Zahradnická, CSc.
25. 9. 2012 8.15–17.15 hod.
Příprava na autorizační zkoušku ČKAIT v oboru pozemní
stavby
Odborný garant: Ing. Karel Rod 9.00–15.00 hod.
Aktuální velká novela zákona
o veřejných zakázkách
Odborný garant: Ing. Petr Serafín
9.30–15.00 hod.
Bezbariérové užívání staveb
a základní principy přístupnosti
Odborný garant: Ing. Renata
Zdařilová, PhD.
26. 9. 2012 9.00–16.00 hod.
Školení pro technický dozor
stavebníka při zateplování
budov – Význam TDS při ENB
Odborný garant: Ing. Jiří Šála, CSc.
Kontakt: Nadace ABF,
www.stavebniakademie.cz
inzerce
CENTRUM VZDĚLÁVÁNÍ VE STAVEBNICTVÍ
kalendář školení v Praze a Ostravě na 2. pol. roku 2012
11. 9.
Praha
Technický dozor investora
6. 11.
Praha
DPH ve stavebnictví a novela DPH v roce 2013
13. 9.
Ostrava
Technický dozor investora
8. 11.
Praha
Stavební zákon – územní řízení a stavební řád
20. 9.
Praha
Novela zákona o veřejných zakázkách
13. 11.
Praha
Smluvní vztahy ve výstavbě
2. 10.
Praha
Zákon o státní památkové péči
15. 11.
Praha
Stavební materiály z plastů z hlediska požární
20. 11.
Praha
Územní plán a jeho realizovatelnost z ekonomického
Sanace spodní stavby historických objektů
4. 10.
Praha
Kontrolní prohlídky stavebním úřadem
9. 10.
Praha
Řízení o odstranění stavby a dodatečném povolení stavby
bezpečnosti
10. 10.
Praha
Veřejné dražby – zkušenosti z praxe a ukázka fiktivní dražby
23. 10.
Praha
Příprava k autorizačním zkouškám ČKAIT
21. 11.
Praha
Řešení sousedských sporů
27. 11.
Ostrava
4. 12.
Praha
25. 10.
Praha
1. 11.
Ostrava
Novela zákona o veřejných zakázkách
hlediska
Stavební zákon - územní řízení a stavební řád
Přestupkové řízení
www.studioaxis.cz
Podrobné informace a přihlášky:
stavebnictví 09/12
85
infoservis
Nízkoenergetické domy 3:
nulové, pasivní a další
Autor: Jan Tywoniak a kolektiv.
Kniha uvádí obecné souvislosti,
konkrétní technické informace
i příklady. Jsou
v ní uvedeny a komentovány požadavky a doporučení nové tepelně-technické normy ČSN 73 0540-2
platné od listopadu 2011. Pozornost
je věnována souvislostem stavebního řešení a systémům technického
zařízení budov. V samostatných
kapitolách se dále hovoří o vzduchotěsnosti budov a malých fotovoltaických systémech pro budovy. Sou-
částí jsou i výsledky výzkumných
prací na Fakultě stavební ČVUT
v Praze, pracovišti autora knihy. Mezi
podrobně popsanými příklady budov
z Česka, Rakouska a Německa ve
druhé části knihy čtenáři najdou
tři rodinné domy, dva bytové
domy, mateřskou školu, velkou
základní školu, výzkumné centrum,
informační a vzdělávací centrum
i revitalizaci průmyslové čtvrti. Kniha
volně navazuje na dvě předchozí publikace od téhož autora a částečně
se obměňujícího kolektivu autorů.
Vydala Grada Publishing, a.s., v edici
Stavitel, ISBN 978-80-247-3832-1,
Praha 2012, 204 stran.
Konference Podlahy a povrchové úpravy
Již 7. ročník odborné konference Podlahy a povrchové úpravy
ve stavebnictví 2012 proběhne
19.–20. září 2012 v Kulturním
centru Novodvorská, Praha 4. Konferenci pořádá BETONCONSULT,
s.r.o. Odborným garantem sekce
Povrchové úpravy je doc. Ing. Jiří
Dohnálek, CSc., a sekce Podlahy
Ing. Petr Tůma, Ph.D. Podrobnosti
lze nalézt na www.konferencepodlahy.cz a www.betonconsult.cz.
Akce Zelená sleva Weber na omítky
Divize Weber, společnost Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.,
spouští ve spolupráci s vybranými
prodejci stavebních materiálů prodejní akci: –30 % na vybrané odstíny
v celé škále pastovitých omítek
weber.pas ve všech typech zrnitostí.
Divize Weber s prodejci stavebních
materiálů se tak rozhodla čelit sta-
vební krizi. Akce Zelená sleva Weber je časově omezena na měsíc
září, který je pokládán za stavební
sezonu. Weber si od tohoto kroku
navzdory stavební recesi slibuje
zvýšení zájmu o fasádní materiály
a vyšší návštěvnost v prodejnách
stavebnin. Podrobnosti lze nalézt na
www.weber-terranova.cz.
Beton a moderní trendy
V úterý 18. září se v Ostravě
v Harmony Club Hotelu uskuteční seminář Architektonický
beton, kterým se završí dvouleté
trvání tohoto semináře. Na semináři se účastníci dozví mnoho
teoretických i praktických zkušeností včetně konkrétních příkladů
realizací z betonu (mosty, sochy,
nábytek), barevného pohledového betonu a dalších ukázek.
Zájemci mají možnost navštívit
také seminář Vodotěsné betony,
který proběhne 11. října v Plzni
v hotelu Purkmistr. Jeho účastní-
ci si rozšíří znalosti z oblasti vodonepropustných betonů a dozví se
zásady navrhování a provádění
vodonepropustných konstrukcí.
Získají rovněž informace, jak
předcházet možným poruchám
při nesprávném provádění, a zjistí, jaké existují způsoby sanace
těchto konstrukcí.
Akreditované semináře Beton University pořádá skupina
Českomoravský beton spolu
s odbornými a mediálními partnery. Informace a přihlášky viz
www.betonuniversity.cz.
inzerce
Mířit na budoucnost se vyplatí a SUSO to umí
Soutěžní přehlídka stavebních řemesel SUSO je účinný
marketingový nástroj pro
firmy, které přemýšlí nejen
o současných zákaznících,
ale i o těch budoucích. Už
šestnáct let existuje projekt,
který umožňuje komerčním
subjektům prostřednictvím
soutěže SUSO představit studentům jejich nové technologie a produkty. Projekt v dnešní době získává na
důležitosti také díky klesajícímu zájmu o studium
řemesel. Na otázky k projektu SUSO odpovídá
David Surmaj ze společnosti ABF, organizátora
soutěže.
• Co je projekt SUSO a jak vzniknul?
Je to soutěž zaměřená na řemeslo a jeho vývoj. Původní název byl Soutěž učňů stavebních oborů, od
toho tedy ta zkratka. Od počátku participuje v rámci
doprovodných programů při stavebních veletrzích.
Vznikl tedy jako doprovodný program k veletrhu FOR
ARCH.
• A jak je to v současnosti?
Ten základní model funguje dál. Veřejnosti se představíme při veletrzích v Praze, Ostravě, Lysé nad Labem,
Hradci Králové, Litoměřicích a Českých Budějovicích.
Po geografické stránce jsme prakticky všude.
• Dobře, jste na veletrzích, jste vidět, a co dál projekt umí nabídnout?
Díky svým možnostem, aktuální době a variabilitě je
to jeden z možných a velmi účinných marketingových
nástrojů, který umí oslovit a zaujmout cílové skupiny
komerčních firem. Zároveň jej vnímáme jako spole-
86
stavebnictví 09/12
čensky potřebný projekt, neboť řemeslo dnes mladé
lidi příliš netáhne.
• Jak soutěž probíhá?
Základem jsou vícedenní postupová kola probíhající
během roku a ti nejlepší se předvedou při stavebním
veletrhu FOR ARCH. Smyslem je nejen prověření znalostí a umu mladých učňů, ale také jejich seznámení
s novými produkty a technologiemi, které budou ve
svých profesích potkávat. Navíc je naučíme tyto produkty a technologie znát, vyhledat si o nich informace
a používat je. Z těch nejlepších nám vzejdou budoucí
„zlaté české ručičky“.
• Co partneři projektu? Ti jsou pro soutěž určitě
důležitým zdrojem nových stavebních materiálů,
postupů a technologií?
Pro partnery to je ideální platforma pro výchovu svých
budoucích zákazníků. Pokrok je dnes vidět například
nejen v oblasti mobilních telefonů, ale i v technologiích ve stavebnictví nebo technologiích opracování
dřeva. Navíc se dnes veškeré informace pomalu
přesouvají z tištěné podoby do podoby elektronické.
SUSO podněcuje zájem u studentů o informace nebo
technologie a schopnost orientovat se v nich. Ne každá škola dokáže zpestřit výuku úplnými novinkami jak
v teorii, tak i v praxi. SUSO to umí.
• Jste vidět a dostáváte partnery a jejich produkty studentům pod kůži, jaké další cesty propagace
využíváte?
To samozřejmě není všechno. Máme přes desítku
mediálních partnerů, kteří o projektu a tedy i o partnerech píší. Média jsou veřejnoprávní, dále zaměřená
na odbornou veřejnost nebo přímo na studenty. Vytváříme aktivního prostředníka mezi odbornými školami
a komerčními subjekty. Tento projekt dokáže informovat, učit, bavit a také pomáhat. Stručně řečeno, umí-
me hodně a firmy to vyjde levněji, než kdyby se o tuto
cílovou skupinu staraly samy.
• Momentálně je otázka nedostatku nových
a kvalitních řemeslníků hodně aktuální.
Situace je špatná. Já to samozřejmě vnímám i ze
strany učitelů potažmo škol. Mladí lidé si nejspíš
neuvědomují, že díky dobře zvládnutému řemeslu se
mohou mít mnohem lépe než průměrný gymnazista.
Navíc mezi řemeslníky ubývá konkurence. Kdo si tohle uvědomí a přidá k tomu šikovné ruce, bude se mít
hodně dobře.
• Čím studenty k účasti motivujete? Vnímají
SUSO jako plus pro svoji kariéru?
Motivujeme hodnotnými cenami nebo finanční odměnou. Já ale mezi těmi kluky trávím už nějakou
dobu a vím, že tam jen kvůli odměnám nejsou. Láká
je úspěch, srovnání, nabyté zkušenosti a při úspěchu
obdiv ve školách a reference budoucím zaměstnavatelům.
• Počet vyučených řemeslníků rok od roku mírně
stoupá. Jak si stojíme právě teď?
Neřekl bych, že stoupá, spíše se po nějaké době mírně
zvedl. Víte, když se např. ve Zlínském kraji vyučí něco
přes 30 pokrývačů, tak je to dle mého názoru málo
i na město Zlín. Ten zájem o řemeslo tu zkrátka není
valný a nevytváří se nic, co by dnešní mladé k řemeslu přitáhlo.
• Existuje nějaké východisko?
To je otázka pro jiné. Projekt SUSO je společensky
velmi potřebný, ale celorepublikově situaci zvrátit
nedokáže. Společnost ABF se snaží ukázat cestu, prověřit schopnosti, poukázat na potřeby společnosti a jít
příkladem. A my příkladem být chceme.
Více informací o projektu
naleznete na
www.suso.cz.
inzerce
Obvodové vyzdívky z pórobetonu Ytong
Úvod
Pro obvodové stěny a vyzdívky pozemních staveb se často využívá pórobeton
značky Ytong. Volba pro použití tohoto
pórobetonu vychází zejména z jeho výborných tepelně izolačních vlastností,
snadné a rychlé výstavby včetně dobré
úpravy tvaru použitých bloků. Výsledkem je hladká souvislá pórobetonová
stěna, která vzniká s použitím tenkovrstvé malty v ložných spárách.
S pórobetonovým obvodovým zdivem
se můžeme setkat ve dvou základních
případech použití. Jedná se o samonosné stěny zděných objektů a vyzdívky
obvodového pláště skeletů a hal. Každý z těchto případů použití pórobetonu
má svoje specifika, na která poukazuje
tento článek.
Samonosné stěny
Obvodové samonosné stěny představují klasické použití pórobetonového
zdiva. Jedná se o jednovrstvé zdivo,
které je, jak je v současnosti obvyklé,
zděné z tvárnic na celou tloušťku stěny. Zdivo plní nosnou a zároveň tepelně izolační funkci. Při návrhu a realizaci
zdiva se musíme soustředit na taková
místa konstrukce, kde není provedena
jednoduchá plná a běžná vazba pórobetonových bloků, ale kde se pórobeton stýká s jinými konstrukcemi a může
být oslabena jeho nosná a tepelně
▲ Schematické rozdělení obvodových plášťů z pórobetonu Ytong
izolační funkce. Kromě nosné statické
funkce zdiva zde musíme respektovat
i normativní požadavky tepelné techniky
a je třeba hledat kompromis mezi často
rozdílnými požadavky na nosnost a tepelné izolování. Výsledkem je pak existence řady detailů, které v současnosti
můžeme najít v katalogu výrobce anebo
je podle uvedených principů můžeme
navrhnout pro stavbu. Je třeba si uvědomit, že dané typové detaily jsou pouze idealizovaným řešením a koncepční
pomocí výrobce pórobetonu. Pro stavbu je potřeba je správně použít a upravit, správně řekněme vyprojektovat.
▲ Naznačení problémových míst zděné stavby a míst s rozhodujícími účinky zatížení
88
stavebnictví 09/12
Důležitými místy konstrukce pro pozornost navrhovatele stavby jsou zejména:
■ spodní část vyzdívky spojená s nadzákladovými vrstvami zdiva (soklem);
■ úzké meziokenní pilíře;
■ překlady, zejména pak s prostory pro
rolety;
■ místa věnců a zabudovaných nosníků;
■ osazení stropních konstrukcí;
■ osazení střešních konstrukcí včetně
krovu;
■
řešení vyložených a předstupujících konstrukcí (vystupující podlaží, balkony).
P2-400 v tloušťce 375 mm, který dnes
najdeme v podkladech výrobce v soupisu přesných tvárnic pro vnitřní stěny.
Z uvedených tvarovek můžeme při
použití kombinací dvou tloušťek bloků
vhodně řešit spodní část vyzdívek s odsazením soklu. Spodní část zdiva nad
základy osadíme užším typem bloků
a výše použijeme širší bloky. Vzniklý
přesah 50 nebo 75 mm je určen pro
vnější obklad soklu nebo optické přesazení zdiva.
▲ Schéma oslabení stěny vloženou tepelnou izolací
V uvedených místech dochází k oslabení souvislého pórobetonového zdiva
vlivem zabudovaných konstrukcí (stropy
a věnce), vložených izolačních hmot
(tepelná izolace) nebo zmenšením půdorysných rozměrů zdiva s koncentrací
zatížení (pilíře). Je proto výhodné použít
větších tloušťek zdiva, nad 375 mm,
neboť pak je více prostoru pro jednotlivé nosné a izolační prvky. Důslednou
aplikací požadavků na tepelně izolační
vlastnosti obvodového pláště pak narůstají tloušťky vložené tepelné izolace,
která je osazena buď na kraj stěny anebo za obvodovou věncovku. Tím vzniká
prostor na okraji nebo při středu zdiva,
který není nosný a okolní konstrukce
musejí přenést působící svislé zatížení.
Proto statik vidí oslabení stěny za vhodné co nejmenší a snaží se redukovat
tlouštku měkké izolace pod 80 mm.
U pórobetonu Ytong je výhoda, že
i vložená věncovka má tepelně izolační schopnost a snižuje tloušťku měkké
izolace oproti řešením s jiným materiály
zdiva. Tento, zdá se, banální problém
nabývá významu u zdiva vícepodlažních budov a budov s větším zatížením
zdiva. Možnými problémy jsou vysoké
věncové únosné vyzdívky, dostatečné
uložení stropů a velikost věnců a navazujících nadotvorových překladů. Při řešení do zdiva vložených věnců a uložení
stropních konstrukcí vzniká známý detail s použitím obvodové věncovky, za ní
umístěné tepelné izolace a následně při
vnitřní části stěny umístěného železobetonového věnce nebo stropu.
Materiály společnosti Xella CZ, s.r.o.,
určené pro obvodové stěny, jsou bloky
označené P1,8-300 a P2-350. Bloky
P1,8-300, známé jako Ytong Theta,
se dodávají v rozměrech pro tloušťku
zdiva 375 a 499 mm, bloky P2-350
s názvem Ytong Lambda v rozměrech
pro zdivo tloušťky 375 a 450 mm. Pro
vnější stěny lze užít i tradičního materiálu
▲ Některé možnosti osazení pórobetonového zdiva Ytong na základ
Všechny tyto konstrukční úpravy zjednodušuje použití dvouvrstvé stěny s oddělenou nosnou funkcí zdiva a vnější
tepelné izolace. Při použití pórobetonu
značky Ytong je výhodné, že i nosná
část stěny má výrazně tepelně izolační
funkci. Užití bloků z pevností P4-500,
P4-550 nebo o P6-650 umožní vytvoření únosné stěny nebo pilířů pro
koncentrované zatížení. Tloušťky nosné části takovéto stěny se navrhují
250 nebo 300 mm podle výšky působícího zatížení a plochy pilířů mezi otvory.
Pro vnější izolační vrstvu je výhodné použít pórobetonové tepelně izolační desky Ytong Multipor, které vytvářejí pevnou
konstrukci a mají fyzikálně stejnou podstatu jako nosný materiál zdiva.
Článek stručně popisuje některé možnosti řešení obvodových vyzdívek a stěn
z pórobetonu Ytong. Každé z témat vyžaduje podrobnější rozbor a ukázky více
řešení. Uvedená problematika bude
proto doplněna dalšími články s řešením jednotlivých konstrukčních částí
staveb za užití pórobetonu Ytong společnosti Xella CZ, s.r.o. Ty budou publikovány na stránkách www.ytong.cz.
stavebnictví 09/12
89
v příštím čísle
10/12 | říjen
Říjnové číslo časopisu se bude
věnovat dopravním stavbám. Z oblasti železničních staveb se články
zaměří na vysokorychlostní tratě
v ČR i v Evropě. Bude představena
modernizace IV. železničního koridoru, v rámci přestavby železniční trati
z Prahy do Českých Budějovic. Ze
silničních staveb bude představen
zejména tunelový komplex Blanka,
a to především v oblasti požárního
a bezpečnostního řešení tunelů.
Ročník VI
Číslo: 9/2012
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Číslo 10/12 vychází 8. října.
ediční plán 2012
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
■
ediční plán 2012
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 374
E-mail: [email protected]
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: EUROPRINT a.s.
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012·a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
90
stavebnictví 09/12
Náklad: 33 820 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300509
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
DECEUNINCK SE MĚNÍ NA INOUTIC
BUDOUCNOST SE OTEVÍRÁ
Inoutic – společně vstříc budoucnosti
Německá společnost Inoutic, člen Deceuninck Group, se již více než padesát
let věnuje vývoji energeticky účinných řešení, jejichž výsledkem jsou vysoce
inovativní výrobky a služby. Inoutic nastavuje standardy kvality v oblasti
funkčnosti, spolehlivosti a maximální preciznosti. Abychom upevnili naši pozici
předního evropského výrobce plastových okenních a dveřních profilů, budeme
nadále naše know-how poskytovat pod jednou značkou:
Deceuninck se mění na Inoutic.
Uf = 0
,9
W/m 2 5
K
Otevřete okna do svojí budoucnosti a staňte se našimi partnery.
www.inoutic.cz/budoucnost
Download

english synopsis - Časopis stavebnictví