říjen 2013
Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
ČESKÝ
ČESNEK
PÉČE O CITRUSY
SLEZSKÝ NORIK
VČELAŘ O SVÉM KONÍČKU
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Včelař o svém koníčku:
NEJVĚTŠÍ RADOST MÁM,
KDYŽ VČELSTVA PROSPERUJÍ
Častým tématem posledních týdnů je kvalita medu. Jedním z možných řešení je jeho nákup
přímo u včelaře. S jedním takovým jsme hovořili. Jakub Šmerda z Brna-Řečkovic má včely
od roku 2001. Přiblížil svoje začátky s včelařstvím i to, jak se každý rok učí něco nového.
Jak a kdy jste k včelaření dostal?
Včelařit jsem začal v roce 2001,
kdy jsem přebíral včelstva
z pozůstalosti po svém dědovi.
Z původních šesti, co měl u Svitav,
zbyla nakonec jenom dvě včelstva.
Ta jsem je převzal a začal jsem
s modernějším způsobem včelaření.
Když jste začínal, věděl jste
o včelaření vůbec něco?
Moc ne.
Jak jste získával informace?
Měl jsem tu výhodu, že jsem
studoval na Mendelově univerzitě
a mohl jsem si zapsat předmět
včelaření. Tam jsem získal základní znalosti, a to jak teoretické, tak
praktické. Dodnes se na univerzitu vracím, když mám nějaký
obzvlášť velký problém.
Jak se potom rozvíjel váš chov
včel?
Rok jsem včelařil víkendově.
Když jsem jel ze školy, tak jsem se
zastavil na včelstvech a zjistil, co
je potřeba. Doma v Chocni jsem
si vyrobil potřebné věci – rámky,
nástavce, nebo jsem koupil cukr.
Když jsem se vracel zpátky, tak
jsem ve Svitavách vystoupil, dokončil práci a pokračoval do školy.
Nebylo to úplně ono, ale dalo se to
zvládat. Ze dvou včelstev jsem za
rok udělal šest.
Kdy přišel přelom, že jste se
přesunul s včelstvem do Brna?
Bylo to v roce 2002. V původní
zahrádkářské kolonii se změnil
územní plán, měly tam vyrůstat
stavební projekty. Také se trochu
zhoršily sousedské vztahy, takže
když naskytla možnost přestěhovat včely do Brna, tak jsem to
udělal. Fungovalo to tam dobře,
na té zahradě jsem vydržel až do
roku 2011. Pak jsem koupil maringotku a včelstva jsem přestěhoval
do ní.
A jak vypadá vaše včelstvo
dnes?
Letošní rok končím se 17 včelstvy.
To je krásný výsledek, takže
letos bude medu dost?
Nevypadá to tak dobře, jak by se
zdálo. Loni to bylo daleko lepší.
Spousta včelařů tehdy říkala, že je
špatný rok a že nemají žádný med.
Ale já jsem si nemohl stěžovat.
Měl jsem asi 16 včelstev a přibližně sedm metráků medu. Letos
jsme nedali ani pět metráků.
to vítaná pastva. V okolí je dost
polí, na kterých pravidelně sázejí
řepku. Z ní je také dobrá směs.
Stejně jako z nedalekých lesů.
Čím to je?
Bylo dost divoké počasí – dlouhá
zima a jaro začalo velice rychle.
Co je pro ty, kteří by chtěli začít, časově nejnáročnější?
Nejnáročnější je medování. Hodně
Spousta stromů byla nachystaná a začala kvést, ale včely ještě
nebyly v plné síle. To byl jeden
faktor. Propásli jsme nástup jara.
A potom, asi z 50 procent, jsem si
to zavinil sám. Nepohlídal jsem
si kvalitu matek. Loni mi začalo
na poslední chvíli asi pět včelstev
měnit matku. Nestihla zesílit do
zazimování, takže na jaře byla
hodně slabá. Navíc při letní snůšce, když měly kvést akáty, bylo
celý měsíc chladno a pršelo. Naštěstí se pak ukázala jedna medovicová snůška. Vůbec netuším, z
čeho to přinesly. Je to úplně černý
med, takový dehtový, hrozně hustý. Ale vím, že ho měli i včelaři v
Kníničkách, což je odsud asi deset
kilometrů vzdušnou čarou.
amatérských včelařů se na něj ani
netěší, protože je to hodně náročné. Musíte připravit sklenice,
místo, medomet, a vše dobře načasovat. A je to obtížné i fyzicky.
Má na včelstvo vliv, že je blízko
města?
Tento přechod mezi městem
a venkovskou krajinou má velice
příznivý vliv. Jednak je ve městě
spousta ovocných a okrasných
stromů, které v průběhu vegetační
sezóny rozkvétají. Pro včely je
A naopak, z čeho míváte největší
radost?
Největší radost je, když se v tom
člověk přehrabuje a vidí, že včelstva prosperují. Na jaře, když jsou
prohlídky a zjišťuji, kolik včelstev
přezimovalo, to je pro mě největší
radost. Když vím, že jsou všechny
v dobré kondici a jsou připravené
na snůšky, z toho mám radost. Že
je přes zimu nic nerušilo a že se
dobře rozvíjí.
A kdyby chtěl někdo začít, měl
byste pro něj radu, kterou by se
měl řídit?
Chce to mít ze začátku trpělivost.
Nejdřív člověk potřebuje nastudovat teorii, to je základ. Jak se
ta včela chová, co od ní může
očekávat. A potom samozřejmě
musí sbírat zkušenosti. Potřebné
jsou také finanční prostředky, se
kterými mohou pomoct dotace.
Když jsem začínal, byl jsem ve
včelařském sdružení nejmladším
členem a mezi mnou a těmi nejstaršími byl velký věkový rozdíl.
Teď už to tak není. Dnes je spoustu mladých, kteří začínají se třemi
včelstvy a postupně je rozšiřují na
nějakých šest, sedm. Je to vyloženě jejich hobby a produkce jde
jenom do rodiny. A tady asi ty
dotace fungují dobře.
Plánujete ještě rozšíření svých
včelstev?
Už raději neplánuji, protože člověk
míní a včely mění. Chtěl jsem
doplnit stavy, aby byla maringotka
plně obsazená, tj. 18 včelstev. Ale
nějak se mi to nedaří. Měl jsem to
v plánu už loni, kdy to však nevyšlo. Letos jsem se dostal na 17.
Měl jsem promyšlený určitý systém, jak budu včelařit, ale příroda
mi ho nabourala. Včelaření je jako
počítačová hra. Když si člověk
myslí, že o tom ví všechno, tak
mu včely a příroda najednou nastolí takový problém, že se musíte
vrátit zpátky ke knížkám a znovu
studovat. A nezbývá vám, než
přemýšlet nad tím, jak vše zdárně
vyřešit. To se mi stalo loni i letos.
A je tomu tak vlastně každý rok.
Foto: Michal Vaňáč
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Fenomén:
ČESKÝ ČESNEK
R
ozdíl určitě poznáte sami. Zatímco
česneku z dovozu
většinou musíte dát
do jídla více, aby byl
pořádně cítit, českého česneku je
potřeba o něco méně prostě proto,
že je silnější a aromatičtější. Navíc
máme tu výhodu, že si můžeme
vybrat. Neexistuje jen jedna odrůda českého česneku. Je jich hned
několik a je jen nás, kterou z nich
zvolíme. Můžeme si ho zkusit vypěstovat na vlastní zahrádce, nebo
koupit. V takovém případě bychom ale měli dávat dobrý pozor,
od koho si česnek pořizujeme. Ať
už se rozhodnete jakkoliv, máme
pro vás rady, jak postupovat.
Není náhoda, že o česneku píšeme
právě v říjnu. Právě teď je totiž
doba vhodná k výsadbě. Počkat
můžeme klidně až na konec měsíce, kdy je pro ni přímo ideální
čas. Do té doby si připravíme
záhony – musí to být ale ta část
zahrady, kde jsme v posledních
letech nepěstovali cibuli ani rajčata. Půdu vyčistíme od plevele a
zbytku předplodin, vezmeme rýč
a pořádně zryjeme. Před výsadbou musí půda alespoň dva až tři
týdny odpočívat, aby tzv. ulehla a
stroužky se v zimě neodkrývaly.
S výsadbou počkáme do doby, než
teplota půdy trvale neklesne pod
devět stupňů Celsia. Je to hlavně
proto, abychom se vyhnuli napadení fuzárií. Sázet bychom měli
do hloubky asi šest centimetrů a
poté místo zavlažit nebo uválet.
Tím ale samozřejmě péče o česnek nekončí. Až se oteplí a teploty
třikrát po sobě stoupnou nad deset
stupňů, měli bychom rostliny ošetřit proti houbomilce. Vhod přijde
i kultivace půdy, která by ale
neměla být příliš hluboká. Až se
objeví květní stvol, okamžitě odštipujeme vrcholy s pacibulkami,
radí na svých stránkách odborník
na český česnek Jan Kozák.
I následná sklizeň má svá pravidla. Vhodná doba k jeho vybrání ze země nastane, pokud má
česnek nad hlavičkou měkkou
lodyhu. Se sklizní začneme podle
druhu pěstovaného česneku –
„nepaličáky“, když spodní listy
začínají žloutnout a zelená nať
klesá a takzvané „paličáky“ sbíráme ve chvíli, kdy se jejich lodyha,
která nese pacibulky, zvedá, listy
žloutnou a zasychají. Sklízíme je
asi o týden později než nepaličáky,
stroužky nesmějí v půdě přezrát,
jinak se obalné šupiny rozruší, cibule se rozpadají, a kvalita se tak
snižuje. Když je necháme v půdě
déle, začnou se cibule dělit.
Česnek vybereme, očistíme od
hlíny a necháme dva dny zavadnout na záhonu. Pak ho očistíme
tak, aby stroužky byly kryté
jednou až dvěma vrstvami slupek.
Zbytek kořenů uřízneme. Česnek
necháme dosušit na dobře větraném místě, pak jej odložíme do
I přes náročné pěstování jeho produkce v
České republice roste. Například v roce
2003 to bylo podle
Českého statistického
úřadu pouhých 61 tun,
loni to bylo už 354 tun.
bedýnek v chladné místnosti.
Když víme jak, zbývá určit co.
Paličák, nepaličák, širokolistý,
úzkolistý. Odrůd je celá řada,
vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější. Nejranější je Bjetin, ozimý
širokolistý paličák se sklízí začátkem července. Jen chvíli později
přijde na řadu Anton, ozimý
širokolistý nepaličák. Stejný druh
je také Lukan (nejvýnosnější odrůda), jenž se sklízí do 10. července. V polovině měsíce je čas na
ozimé širokolisté paličáky Anin,
Džambul a Slavin. Před koncem
července se připravíme na sklizeň
ozimých širokolistých paličáků
Stanik a Jovan. V půlce prázdnin
sklízíme úzkolistý nepaličák Matin, na začátku srpna pak nepaličáky Benátčan a Japo II.
Jestli si nechcete nebo nemůžete
česnek z Česka pěstovat, přijde na
řadu jeho koupě. Při obou možnostech je ale třeba dbát na to, co
přesně kupujete. Dobrou pomůckou je certifikát původu. Vydává
ho sdružení Českomoravský
česnek, a to pouze tuzemským
pěstitelům. Funguje na dobrovolné
bázi, je tedy jen na pěstitelích, zda
o něj požádají. Takto prověřený
česnek se musí pěstovat výhradně
na území České republiky a jedná
se jen o česnek z českých registrovaných nebo krajových odrůd.
Důvod pro nákup a pěstování českého česneku je poměrně jasný.
Od toho z dovozu liší tím, že obsahuje více silic, má intenzivnější
vůni a je celkově silnější.
Foto: Michal Vaňáč
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Podzimní
PÉČE O CITRUSY
P
okud máte ještě citrusové rostliny v zahradě
či na balkoně, máte v
těchto dnech poslední
možnost dát je dovnitř,
ale jen do chodby či předsíně, aby
si zvykly na teplejší prostředí. Přímo do vytopeného bytu je dáme
z chodby až za několik dnů.
I když se budeme snažit a citrusy
přeneseme opatrně, může se stát,
že jim začnou po několika dnech
opadávat listy. Je to výsledek
šoku, za který může rozdílná teplota kořenového balu. Ten má totiž
ještě z pobytu venku nižší teplotu,
než je ta vnitřní a ohřívá se mnohem pomaleji než nadzemní část.
Nepříjemnostem při přenášení
citrusů do vytopené místnosti
můžeme předejít tím, že rostliny mírně zalijeme teplou vodou,
která urychlí zahřátí kořenového
balu na pokojovou teplotu. Jako
preventivní opatření můžeme
před přesunem provést chemický
postřik směsí insekticidů a fungicidního přípravku.
Když máme citrusy v bytě nebo
domě, neměli bychom na ně zapomenout. Stále potřebují naši péči
a pozornost. Především bychom
neměli zapomenout na hnojení.
Zeminu udržujeme mírně vlhkou,
zaléváme jen zhruba polovičními
dávkami než dosud. Rostliny také
důkladně prohlédneme, očistíme
a ostříháme jim suché a poškozené výhonky a listy. Právě ty by se
mohly totiž stát zdrojem nákazy
už během zimování.
Důležité pro pěstování citrusů
v zimě je jejich umístění. Ideální
je místnost, kde se netopí, tedy
chodba, schodiště nebo garáž.
Měli bychom dbát na to, aby zde
teplota nikdy neklesla pod bod
mrazu, nejvhodnější pro zimování je kolem osmi stupňů Celsia,
maximálně ovšem deset stupňů.
Například citronečník trojlistý
(Poncirus trifoliata), tedy jeho
část, která je těsně nad zemí,
nesmí být vůbec v zimě v teplých
vytápěných místnostech, opadaly
by jim všechny listy a na jaře by
se nemusela probudit naroubovaná
část rostliny.
V teplých bytech ošetřujeme citrusy stejně jako pokojové rostliny,
měli bychom je rosit častěji, abychom jim zajistili potřebnou vlhkost, a občas je i přihnojit na list.
Pro zajištění lepší vlhkosti vzduchu pomůžou nádoby na odpařování. Mísy s vodou lze dát i přímo
pod nádoby s citrusy, musíme
je však položit tak, aby se dnem
nedotýkaly vodní hladiny. Často
se stává, že kvůli proudění studeného vzduchu, který se dostává
dovnitř mezerami mezi okny, se
zemina v květináči ochlazuje. Proto dáme květináče do nádob, které
postavíme na podstavce. Pod nimi
je dostatek prostoru na proudění
vzduchu i na to, aby se důkladně
promíchal studený vzduch s tep-
lým. Musíme pamatovat i na to, že
během zimy by měly být citrusy
na nejsvětlejším místě v bytě.
Klidně je tedy postavíme k oknu
před záclony.
Nejoblíbenějšími citrusy, které se
hodí pro tuzemské pěstování, jsou
citroník, mandarinka,
cedrát či pomerančovník. Citroník
se hodí pro začátečníky. Je nenáročný, téměř neustále kvete, dá se
dobře pěstovat i v menších nádobách a brzy plodí. Je ale citlivější
na chlad. U pěstitelů jsou nejoblíbenější mandarinky. Jde o nízkou
nenáročnou rostlinu, která odolává
nízkým teplotám. Plody některých
odrůd se jedí i s oplodím, které je
sladší než dužnina. Cedrát je stále
zelený trnitý keř, který hezky
kvete, poupata má obvykle purpurová a plody dorůstají až dvacet centimetrů. Jelikož jsou dost
kyselé, nejvíce se hodí na přípravu
osvěžujících nápojů. Vzhledově
a tvarově nezvyklá je odrůda
cedrátu, nazvaná Budhova ruka,
která se ale nedá jíst. Existuje na
160 druhů citrusů, které se dále
člení na množství odrůd, forem
a variant, ne všechny rostliny se
však hodí pro pěstování
v bytových podmínkách.
Foto: Sxc.hu, Thinkstock
Z LESŮ A VOD
Poznejte a vyberte
VHODNÉ DŘEVO
Dřevo je prakticky všude kolem nás a někdy není lehké poznat nebo vybrat to správné.
Možná se to stalo i vám. Vybíráte nábytek a nejste si jistí, jaké vlastnosti to které dřevo bude
mít, případně jak bude vypadat. Kvůli takovým situacím přinášíme přehled a charakteristiku často používaných dřev, abyste se v jejich nabídce mohli lépe orientovat.
SMRK
Jeden z nejznámějších stromů, které v Česku rostou, je zároveň
stromem nejrozšířenějším. Barva dřeva je bílá až nahnědlá
a jsou na něm dobře vidět letokruhy. Je měkké, ale přesto
poměrně pružné, lehké a hlavně pevné. To jsou důvody, proč se
hodí k opracování, čehož se také často využívá. Dobře se řeže
i barví a v suchých podmínkách je trvanlivé. Dělá se z něj
nábytek, trámy, podlážky či bednění, skvěle poslouží také k
výrobě hladítek pro zedníky.
BOROVICE
Barva borovicového dřeva je pestřejší, než u smrku. Může
být vyladěná od bílé až po okrovou, u jádra může být až tmavě oranžové nebo s rezavým nádechem. I borové dřevo má
výrazné letokruhy, je měkké, oproti smrku ale křehčí. Vyniká
odolností, proto je vhodné ho použít například na dveře, okna
nebo trámoví. Dřevo z borovice má několik nevýhod. Jednak
je pro něj typické zmodrání pokud se špatně zpracuje, hůře
přijímá nátěry a kvůli pryskyřici zanášení nástrojů při broušení
a obrábění.
DUB
Charakteristickými vlastnostmi dubového dřeva jsou pevnost,
tvrdost, trvanlivost a houževnatost. Nelze se tedy divit, že
právě dub je jedním z nejžádanějších materiálů vůbec. K tomu
ještě připočtěme, že z dřev dostupných v České republice dokáže nejlépe odolat střídání sucha a vlhka. Barva je světlehnědá,
jádro je hnědé. Z toho je jasné, že se hodí pro výrobu nábytku,
a to jak na masiv, tak na dýhy. Dříve se z dubu kvůli jeho vlastnostem dělaly lávky nebo mlýnská kola. Využíván je i sochaři
a řezbáři.
BUK
Mezi další známé zástupce listnatých stromů patří buk. Podobně jako dub je jeho dřevo pevné a tvrdé, nicméně je málo
pružné. Typickou tmavší barvu získává pařením, za normálních
okolností je světle hnědé až narůžovělé. Možná to ani nevíte,
ale na bukovém dřevě denně sedíte. Právě z něj se totiž vyrábí
známé židle thonetky, které z Česka míří prakticky do celého
světa. Kromě toho se buk používá i na krájení dýh či překližky.
Jeho výhodou je i dobrá výhřevnost.
LÍPA
Národní strom znají dobře především řezbáři. Dřevo z lípy
je měkké, ale pevné. Jeho majitelé si ale musí dávat pozor na
červotoče a menší trvanlivost. Pokud ho dobře vysušíme, málo
sesychá a nebortí se.
AKÁT
Těžké, tvrdé a dost pružné dřevo má akát. Jeho předností je
odolnost proti výkyvům počasí a vodě. Musí se s ním pracovat
velmi opatrně. Trhá se a při rychlém sušení praská. Jestli ho ale
správně zpracujeme, výborně poslouží jako rukojeť, topůrko
nebo násada.
JAVOR
Dřevo javoru je tvrdé a lesklé. Charakteristické je svou barvou
– patří k nejsvětlejším českým dřevům, je totiž slonovinově
bílé. Někdy se zesvětluje čpavkem a peroxidem. Někdy se ale
můžeme setkat s tím, že kolem dřeně a suků je tmavší a tvoří
se tam skvrny a pruhy. Ani javor není výjimkou při výrobě
nábytku. Cení se hlavně jeho barva a používá se kvůli kontrastu
v masivu i dýhách. Specialitou javoru je jeho tzv. vlnkování,
které slouží při tvorbě hudebních nástrojů.
JASAN
I jasanové dřevo je dost světlé, v některých případech dokonce
světlejší než javor. Jádro má ale tmavě hnědou barvu a bývá nepravidelně ohraničené. Jedinečnou vlastností je pružnost, která
je nejvyšší u stromů na našem území. Kromě toho se může
pochlubit tvrdostí, pevností a výraznými letokruhy. Díky tomu
všemu se používá k výrobě saní, lyží, madel nebo tělocvičného
nářadí.
TŘEŠEŇ
Dřevo třešně je typické tím, že na vzduchu tmavne a zčervená.
Jinak je narůžovělé až žluté s červenohnědým jádrem. Stromy
v lesech jsou pak ještě tmavší. Není vhodné pro práci s dláty,
při jiných truhlářských pracích problém není. Má také výrazné
letokruhy a kresbu. Samozřejmostí je využití v nábytkářství,
hodí se na židle, stoly, sloupky zábradlí či podstavce.
OŘECH
Dřevo ořechu je tvrdé, pevné a trvanlivé. Jeho barva závisí
i na půdních podmínkách. Bývá bílošedé, jádro je tmavohnědé.
Ořech je velmi ceněný zejména kvůli svému využití při dýhování. Majitelé pušek z něj možná mají pažbu své zbraně.
ZA PLOTEM
Ministr zemědělství Toman:
CHCI JASNOU
IDENTIFIKACI KAŽDÉ
POTRAVINY
Téměř sedm let jste se jako prezident Potravinářské komory ČR
zabýval potravinami, není proto
divu, že bezpečnost potravin a
lepší informovanost spotřebitelů
je jednou z vašich priorit i jako
ministra zemědělství…
Ano, úsilí o vysokou bezpečnost
potravin a lepší informovanost
spotřebitelů považuji za svoji základní prioritu a těmto tématům se
věnuji i jako ministr zemědělství.
Chci například v Evropské komisi
navrhnout, aby byl na všech potravinářských výrobcích uveden
údaj, podle kterého by se dal jasně
identifikovat výrobce i země původu
výrobku. Ostatně o to usiluji dlouhodobě. Cílem mého návrhu je, aby
se dal výrobce snadno identifikovat
a dohledat. Pokud by totiž závažně
porušil potravinářskou legislativu, bylo by hned jasné, o kterého
konkrétního výrobce jde a okamžitě
by mohl být uplatněn zákaz dovozu
jeho výrobků. A rozhodně je mojí
prioritou také podpora propagace
kvalitní zemědělské a potravinářské
produkce, například prostřednictvím
značek Klasa, Regionální potravina
a marketingových akcí zaměřených
na podporu prodeje kvalitních potravin a lepší informovanost zákazníků.
Co si má nakupující představit
pod heslem zvýšení informovanosti spotřebitelů?
Zákazník by měl být například
i u nebalených výrobků prodáva-
ných na pultě informován o podílu
hlavní složky. Tedy třeba, jestli je
párek vyroben ze sóji, nebo z masa,
stejně jako o zemi původu výrobku
či o výrobci. Protože novela zákon
o potravinách ve znění schváleném
na začátku května předchozí vládou
již rozpuštěnou Sněmovnou neprojde, pevně doufám, že se nám podaří prosadit povinnost uvádět tyto
informace do nové podoby zákona
o potravinách. Tu bude po volbách
schvalovat již nová Sněmovna.
Pokud jde o podporu kvalitních
potravin, je možné se opřít o již
existující značky?
Určitě ano. Je nepochybně naší
výhodou, že propagace může stavět
na tradičních a veřejnosti dobře
známých značkách kvality a původu,
jako je například národní značka
kvality Klasa. Domnívám se ale, že
marketingové akce u značky by se
měly zaměřovat hlavně na podporu
prodeje kvalitních potravin, protože
veškerá spontánní znalost značky
mezi spotřebiteli, která třeba u Klasy
činí téměř 90 procent, je k ničemu,
neví-li spotřebitel, kde si může takto
oceněné výrobky koupit. Proto chci,
aby měli zákazníci snadný přístup
k informacím, kde výrobky označené značkami kvality a tradice koupit.
Má stejný úspěch a potenciál
i další značka, kterou uděluje Ministerstvo zemědělství, a to Regionální potravina?
Soutěž Regionální potravina má
za sebou čtyřletou tradici a jejím
logem je v tuto chvíli oceněno
373 výrobků. Těší mě, že zájem
výrobců o účast v soutěži je stále
velký. Vnímáme ji jako významnou
podporu malých a středních výrobců v regionech, kteří přináší na trh
potravinářské výrobky s tradičními
recepturami, a také nové výrobky,
často s novou chutí a vysokou kvalitou. Velmi důležitá je pro nás
i spolupráce s kraji, vždyť regionální
potraviny lze nejen úspěšně využít
při propagaci jednotlivých krajů, ale
i v konceptu regionální gastronomie – jako tradiční jídla z místních
surovin na jídelníčku kvalitních
restaurací v daném regionu.
A preferujete vy sám potraviny
s logem Klasa či Regionální potravina?
V každém případě preferuji české
potraviny. Jsou-li navíc oceněné
logem Klasa nebo Regionální potravina, je to jenom dobře. Díky svým
častým výjezdům do jednotlivých
krajů mám možnost ochutnat vynikající krajové speciality, o kterých
jsem předtím ani netušil. Myslím, že
mnoho tuzemských spotřebitelů je
na tom obdobně. I proto je nanejvýš
žádoucí, abychom informovanost
o těchto kvalitních a regionálních
produktech maximálně podporovali.
Foto: Michal Vaňáč
ZA PLOTEM
Oranžovou stuhu získala
OBEC PRLOV
V
ítězem Oranžové stuhy
ČR se stala obec Prlov, která leží nedaleko Vsetína. Ocenění
převzal v Senátu Parlamentu ČR
starosta Ladislav Gargulák. Soutěž
se koná v rámci Vesnice roku.
„Rozvoj venkova je jednou
z důležitých priorit Ministerstva
zemědělství, a proto jsme se také
stali jedním z vyhlašovatelů soutěže
Vesnice roku. V jejím rámci udělujeme již sedmé ocenění Oranžová
stuha za spolupráci místní samosprávy a zemědělských subjektů,“
řekl ministr zemědělství Miroslav
Toman.
Prlov spolupracuje především s
firmou GONE, ale i dalšími zemědělci. Za vítězství přijde na účet
Prlova částka do 800 tisíc korun.
Na druhém místě se umístila energeticky soběstačná obec Kněžice
ze Středočeského kraje, třetí příčka
patří Bernarticím na jihu Čech.
O Oranžovou stuhu letos usilovalo
273 obcí. Šek do výše 600 tisíc
korun za úspěch v krajských kolech
získaly Babice (Olomoucký kraj),
Bělušice (Ústecký kraj), Bernartice
(Jihočeský kraj), Dlouhé (Kraj Vysočina), Dolní Životice (Moravskoslezský kraj), Kněžice (Středočeský
kraj), Otročín (Karlovarský kraj),
Prlov (Zlínský kraj), Ratíškovice
(Jihomoravský kraj), Suchý Důl
(Královéhradecký kraj), Velký Bor
(Plzeňský kraj), Vysočina (Pardubický kraj) a Záhoří (Liberecký
kraj). Kromě Oranžové stuhy se
v Senátu udělovala také Zelená
stuha. Ta se uděluje za koncepční
rozvoj zeleně v obci, péči o dřeviny
a prostranství. Přihlíží se i k zapojení veřejnosti do tohoto procesu.
„První jsou jihočeské Cehnice,
druhé místo připadlo obci Nová
Hradečná z Olomouckého kraje
a třetí skončilo Polevsko z Libereckého kraje,“ uvedla mluvčí Ministerstva zemědělství Dana Večeřová.
V PRLOVĚ SE SEČE KOSÚ
Prlov se přihlásil vůbec poprvé
a hned slavil velký úspěch. „Díky
tomuto ocenění je obec prezentována v tisku, na internetu a dokonce
také v televizi, a dochází tak ke
zviditelnění obce, které nám může
pomoci při dalším rozvoji cestovního ruchu. Odměnou za vynaložené
úsilí je nám také postoj obyvatel
obce, kteří jsou na Prlov hrdí. Je to
přece jen jejich obec a také jejich
úspěch,“ uvedla Jana Malinová z
obecního úřadu. V případě Prlova
je to kooperace především se zemědělskou ekofarmou Gone. „Spolupráce spočívá v zajištění běžných
potřeb obce (odklízení sněhu,
příprava palivového dřeva – obec
nemá dostatečnou techniku ani personální sílu), ale především se jedná
o ne zcela obvyklou spolupráci při
organizaci agroturistických aktivit,
řemeslných kurzů, kurzů zpracování regionálních potravin a v neposlední řadě také pořádání tradičních
akcí,“ vysvětlila Malinová.
Kromě toho obec spolupracuje se
soukromými zemědělci, Střední zemědělskou školou v Rožnově pod
Radhoštěm a neziskovou organizací
Moravské Karpaty, která pomáhá
organizovat řemeslné a potravinářské kurzy v agroturistickém areálu
U Hůšťů.
Valašská vesnice Prlov leží ve
Vizovické vrchovině, asi jedenáct
kilometrů jihovýchodně od Vsetína.
Do katastru obce patří 712,9 hektarů, z toho celých 40 procent tvoří
lesy. Má asi 540 obyvatel, pro které
se snaží pořádat řadu akcí.
„Obecní úřad ve spolupráci se zemědělskými subjekty a zájmovými
sdruženími pořádá mnoho zajímavých akcí pro své občany,
ale i pro přespolní. To, že akce, jako
Ovčácký den nebo Velká cena sečení kosú, jsou výjimečné, dokazuje
každoročně stoupající návštěvnost,“
doplnila Malinová.
Foto: obecprlov.cz
ZA PLOTEM
SLEZSKÝ NORIK:
odolný pracant vhodný pro farmáře
N
ení kůň jako kůň.
A na severu Moravy
o tom ví své. Slezský
norik je plemeno, které
se osvědčilo místním rolníkům a
farmářům a v roce 1996 bylo vyhlášeno genovou rezervou České
republiky.
Původ plemena sahá k původnímu
norikovi, jenž pochází z oblastí
Rakouska a Bavorska. Tato místa
nesla v dobách římského rozmachu
jméno Noricum, odkud název plemene pochází. Historie slezského
norika na našem území sahá až 110
let zpátky. V roce 1903 se Slezsko
rozdělilo na dvě oblasti. Jedna se
zaměřila na chov polokrevníků
a druhá právě na noriky.
Jejich populaci pak utvářely především dovozy rakouských a bavorských hřebců noriků a pochopitelně i zvláštní klimatické a půdní
podmínky Slezska. Už v těchto
dobách totiž rolníci potřebovali
silné, zdatné a pohybově dobře
vybavené koně na své pole.
Probíhalo křížení v různých generačních úrovních, křížení bavorských hřebců s klisnami ze Slezska
a vzájemná plemenitba až do
ukončení importů v 60. letech.
Do roku 1970 byl slezský norik
samostatné plemeno, následujících dvacet let byl ale veden jako
chladnokrevný kůň spolu
s českomoravským belgickým
koněm. Roku 1990 se ale chladnokrevné plemeno rozdělilo na tři
větve – slezský norik, norik
a českomoravský belgický kůň.
O rok později výsledky genové
analýzy ukázaly, že slezský norik
je skutečně samostatné plemeno
a o dalších pět let později se dostal
do genových rezerv České republiky.
Tolik historie, pojďme si ale přiblížit, jak slezského norika vlastně
poznáme. Má středně velké až velké a mírně protažené tělo. Hlava je
ušlechtilá s oválnou očnicí, krk má
nasazený středně vysoko, často
s výrazným kohoutkem.
Slezský norik se pyšní dobře úhlovanou delší lopatkou, která mu
umožňuje prostorný chod. Hrudník
je široký a středně dlouhý.
Bedra jsou mohutná a pevná, stejně jako silně osvalená záď
s náznakem šavlovitého postoje
pánevních končetin. Slezští norici
mají pevná, pružná a dobře utvářená kopyta.
Toto plemeno se snadno ovládá,
navíc je pracovité a má dobrý
charakter. Jeho předností je skvělá
pohyblivost, odolnost a nenáročnost chovu. Prostorné a vydatné
chody umožňují využití slezských
noriků v těžkých lesích nebo na
hůře dostupných polích.
Hřebci dosahují v kohoutku minimální výšky 166 centimetrů, klisny o jeden centimetr méně. Obvod
hrudi se pohybuje nad hranicí 187
centimetrů, u holení je hodnota
obvodu u hřebců aspoň
23 centimetrů, u klisen 22.
Zapomenout bychom neměli ani
další důležitý znak – barvu. Jedná
se převážně o ryzáky až tmavé
ryzáky. Méně už je hnědáků a tma-
vých hnědáků a ještě méně vraníků
a nevybělujících běloušů. Koně
mají tmavě pigmentovanou kůži,
výjimkou nejsou bílé odznaky na
hlavě a končetinách.
Jedinci dospívají později, v pěti
letech. Vyznačují se ale dlouhověkostí a dobrou přizpůsobivostí prostředí, ve kterém žijí. Právě kvůli
tomu, a pevné tělesné konstituce,
jsou už po celá desetiletí využívání jako tažní koně. Navíc jsou to
dobří společníci, lehce vycházejí
s lidmi, takže k nim sedí označení
farmářský rodinný kůň.
Foto: centrum-slezsky-norik.cz
NA TALÍŘI
Nejjednodušší nákup čerstvých potravin:
PRODEJ ZE DVORA
P
okud si nejste jisti původem potravin, které nakupujete, a chtěli byste
se stoprocentní jistotou
čerstvé výrobky, právě
pro vás je určen prodej ze dvora.
Zemědělci přímo ve svých farmách
nabízejí to nejlepší, co mají.
Tento způsob prodeje se osvědčil
také při Farmářských slavnostech,
které se postupně uskutečnily od
května do září. Přímo k zemědělcům přišlo na šesti akcích téměř
dvacet tisíc návštěvníků. „Na
Farmářských slavnostech dostali
lidé příležitost ochutnat i místní
speciality a potraviny, které sedláci
prodávají přímo ze dvora. Zároveň
se vždy dozvěděli o regionálních
farmářích, u kterých si mohou nakoupit kvalitní mléko, sýry, maso,
ovoce a zeleninu, včelí med a další
výrobky se zárukou čerstvosti
a místního původu,“ uvedla mluvčí Ministerstva zemědělství Dana
Večeřová s tím, že nákup přímo od
farmáře ze dvora je jednou z nejjednodušších cest, jak se dostat
k čerstvým a kvalitním potravinám.
Prodej ze dvora má svou oporu v
zákoně. Řídí se veterinárním zákonem a vyhláškou o veterinárních a
hygienických požadavcích na živočišné produkty. V nich je stanoveno
přesné množství produktů, které
mohou farmáři tímto způsobem
prodat. Farmáři musí dodržovat
kvótu maximální roční produkce dvou tisíc živých krůt, hus či
kachen, nebo 10 tisíc kusů ostatní
drůbeže. „Za malé množství, které
je možno prodat konečnému spotřebiteli v hospodářství, nejbližším
tržišti nebo tržnici či v místním
maloobchodě je považováno 10 ks/
týden, maso nesmí být dále distribuováno,“ píše web Ministerstva
zemědělství. Podobné podmínky
platí také u králičího masa, tedy
nanejvýš deset kusů za týden.
Omezení je stanoveno pro zvěřinu.
Lovec může dát k prodeji maximálně třicet procent kusů, které sám za
rok uloví. Zvěř ale nesmí být dále
uváděna do oběhu. Zákony pamatují i na mléko a čerstvé vejce.
Syrové mléko a syrová smetana se
mohou prodávat jen přímo koneč-
nému spotřebiteli v místě prodeje.
Navíc jen v takovém množství, jež
odpovídá obvyklé denní potřebě
tohoto mléka v domácnosti daného
spotřebitele. Vejce se musí prodávat opět přímo zákazníkovi přímo
na farmě, trhu nebo tržnici, nesmí
se ale dostat dále do oběhu. Spotřebitel se může pořídit nejvýš 60
vajec, stejný počet platí pro týdenní
dodávku do maloobchodní prodejny. Legislativa upravuje rovněž
prodej včelích produktů. U nich
je množství omezeno na dvě tuny
ročně.
Určitě vás napadlo, že to zní krásně, ale kam vlastně zajít a nakoupit? Stačí se podívat na internetové
stránky Najdi si svého farmáře
(www.najdisisvehofarmare.cz),
a nebo na portál Ministerstva
zemědělství (eagri.cz/public/web/
farmarske-slavnosti/prodej/mapa-prodeje) a podle místa bydliště
nebo současného pobytu na mapě
si toho správného zemědělce najít.
Foto: Ministerstvo zemědělství
NA TALÍŘI
Zabraňme plýtvání potravin,
POMŮŽEME OSTATNÍM
V
České republice
se ročně vyprodukuje podle odhadu
Evropské unie až
729 tisíc tun potravinového odpadu. Na každého
obyvatele tak připadá 69 kilogramů. Podle Organizace spojených
národů (OSN) skončí každý rok
v popelnicích nebo je jinak
znehodnoceno na celém světě dokonce 1,3 miliardy
tun potravin. Plýtvání
potravinami je celospolečenský problém,
který se týká výrobců, zpracovatelů i
spotřebitelů.
To dokládá fakt, že
na 300 milionů tun
potravin je zlikvidováno ve fázi, kdy ho
lze ještě konzumovat.
Ačkoli si to možná ani
neuvědomujeme, plýtvání má dalekosáhlé následky.
OSN je rozděluje do tří oblastí
– environmentální, ekonomické
a sociální dopady. Mezi environmentální patří zbytečné využívaní
chemikálií při pěstování a vysoká
spotřeba pohonných hmot při přepravě, tvorba metanu při hnití jídla
(přispívá ke globálnímu
oteplování) a také plýtvání vodou.
Vždyť jen na výrobu 100 gramů
čokolády je potřeba 1 716 litrů
vody, na 800gramový bochník
chleba je to 1 286 litrů. Jako jeden
z ekonomických dopadů můžeme
uvést ten, že minimalizace plýtvá-
ní by mohla vést k úspoře až 600
eur (15 500 korun) ročně v jedné
domácnosti. Neměli bychom zapomínat na to, že dvanáct procent
populace trpí podvýživou a 870
milionů lidí hladoví.
Existuje ale několik řešení, jak
plýtvání snížit. „Spotřebitelé vyhodí do koše značné množství potravin jenom proto, že jim skončila
minimální lhůta trvanlivosti. To je
však pouze termín, do kterého výrobci garantují maximální chuťové
i vzhledové vlastnosti výrobku.
Ten se přitom dá bez jakýchkoli
obav o zdraví jíst i několik dní po
překročení maximální lhůty pro
trvanlivost. Domácnosti vyhazují potraviny také proto, že jich
nakoupí zbytečně mnoho, nespotřebují je včas a jídlo se zkazí,“
uvedlo například Ministerstvo
zemědělství.
Pokud by zákazníci měli lepší
povědomí o termínech a značení
na výrobcích, mohlo by skončit
méně potravin zbytečně v koších.
K tomu by mohly pomoci
i kampaně na mezinárodní
i státní úrovni. Příkladem
může být snaha rezortu
zemědělství o osvětu při
nákupu jídla.
„Ministerstvo zemědělství společně s Potravinářskou komorou
a dalšími profesními
svazy podporuje prostřednictvím četných
aktivit osvětu spotřebitele
v oblasti výběru potravin,
ať se jedná o značky kvality
(Klasa, Regionální potravina),
propagační letáky, tiskové zprávy, které spotřebitele seznamují
se správným postupem při výběru
potravin. Kromě toho se Ministerstvo zemědělství zaměřuje na propagaci a podporu odbytu čerstvých
potravin přímo od zemědělců, tzv.
prodej ze dvora.“
Další možností je legislativní zvýhodnění odpovědných dodavatelů
a obchodníků a zlepšení komunikace mezi jednotlivými subjekty.
Foto: farastaff.blogspot.cz
NA TALÍŘI
Připravte si houby na zimu.
SUŠENÍ, MRAŽENÍ,
NAKLÁDÁNÍ
P
o pomalejším začátku
houbařské sezóny si
nakonec mykologičtí
nadšenci přišli na své.
Příznivé počasí růstu
hub přálo. S tím ale souvisí to,
že jsme si jich z lesa přinesli víc,
než můžeme sníst. Ideální je proto
uchovat houby na zimu nebo jaro.
Zkusit můžeme sušení, mražení
a nakládání.
Nejčastěji využívanou možností
je právě sušení. I když se na první
pohled zdá, že se jedná o jednoduchou a jasnou věc, je potřeba
dodržovat některá pravidla. Předně
k sušení se nehodí úplně všechny houby. Vyhnout bychom měli
klouzkům, pýchavkám, václavkám, muchomůrce růžovce, ale
také babkám.
K sušení nejsou vhodné příliš staré
houby, zpracovávat bychom neměli ani ty, na kterých se vyskytl byť
i jen kousek plísně.
K sušení bychom měli vybrat
dobře větranou místnost. Houby
nejprve důkladně očistíme. Vyříznout bychom také měli všechna
vadná místa. Houby nakrájíme na
plátky, tenké asi čtyři milimetry.
Ty pak rovnoměrně rozložíme na
pečící papír položený na plechu.
Hodně se k sušení hub, hlavně dříve, používal novinový papír. Z něj
se ale houby špatně dostávají a lepí
se k němu. Správnou variantou
jsou také sítě. Jejich výhodou je to,
že vzduch proudí i zespodu. Kdo
má doma sušičku, je bez problémů
– je to dobrý způsob, který není
ekonomicky náročný. V sušičce je
ventilační jednotka s termostatem,
která zajistí rovnoměrné vysušení.
Usušené houby můžeme skladovat
například v látkovém sáčku, papírovém pytlíku či skleněné zavařovačce. Houby lze využít zároveň
jako dekoraci. Stačí je provléknout
na nit a zavěsit. Tento způsob lze
zvolit pro vlastní sušení v menších bytech, místnost ale musí být
opravdu suchá a dobře větraná.
Pověšené houby se suší ze všech
stran, jen si musíme dávat pozor,
aby nebyly moc nasunuté jedna na
druhou.
Velmi často se houby mrazí.
K tomu se hodí drtivá většina
druhů, snad s výjimkou pýchavek,
které by mohly zhořknout.
Nejlepší variantou, jak houby
zmrazit, je paradoxně je nejprve
tepelně opracovat – alespoň pět
minut povařit nebo dát do mikrovlnné trouby. Pak je stačí dát do
pytlíků nebo misek, zavřít a vložit
do mrazáku, kde vydrží i několik
let. I pro houby ale platí to, co pro
ostatní potraviny. Když je jednou
rozmrazíme, měli bychom je zkonzumovat a nevracet je zpět
k opětovnému zamrazení.
Máte-li víc času, houby si můžete
naložit. Připravili jsme pro vás čtyři recepty, jak postupovat.
Foto: Thinkstock
NAKLÁDANÉ HOUBY
NAKLÁDANÉ HŘIBY S VÍNEM
Jak na to:
Očistíme houby a pět minut je povaříme v osolené
vodě. Svaříme nálev. Do skleniček dáme koření,
houby a zalijeme teplým nálevem. Jestli máme rádi,
přidáme ještě kousky mrkve. Uzavřeme a sterilujeme asi dvacet minut.
Jak na to:
Houby nejprve očistíme. Menší kusy necháme
v celku, větší pokrájíme na čtvrtiny. Z ostatních surovin uděláme nálev, do kterého přidáme hříbky a asi
patnáct minut povaříme. Pak slijeme a necháme houby vychladnout. Následně je vložíme do umytých
sklenic a zalijeme nálevem. Ten by měl sahat zhruba
centimetr pod okraj. Sklenice uzavřeme a sterilizujeme na mírném ohni asi dvacet minut. Chcete-li mít
houby a nálev o něco ostřejší, přidejte chilli papričky
nebo česnek.
Co budeme potřebovat:
houby, voda, sůl, na jednu menší sklenici: 1bobkový
list, 1 kulička nového koření, 3 kuličky celého pepře,
špetka tymiánu, třetinu malé lžičky hořčičných semínek, 3 kuličky koriandru
Co budeme potřebovat:
0,5 kg hříbků, 3 bobkové listy, 10 kuliček bílého pepře, 0,5 l bílého vína, 0,5 l vinného octa, 2 lžíce soli
NAKLÁDANÉ RYZCE
Co budeme potřebovat:
ryzce, česnek, cibule, česnek, na nálev: 1 nakládací
přípravek, 1,5 l vody, 0,4 l octu, bobkové listy, sůl
Jak na to:
Ryzce povaříme asi pět minut ve slané vodě. Větší
exempláře pokrájíme na poloviny. Potom si z ingrediencí uvaříme nálev. Do zavařovaček nebo uzavíratelných sklenic vkládáme asi do tří čtvrtin kousky
česneku, cibule a ryzce, zalijeme nálevem
a uzavřeme.
HOUBY V OLEJI
Co budeme potřebovat:
1 kg hub, sůl, drcený pepř, celý kmín, olej (nejlépe
olivový)
Jak na to:
Houby (například lišky, hříbky…) očistíme, menší
necháme, jak jsou, a větší pokrájíme. Vložíme je do
umytých zavařovacích nebo jiných uzavíratelných
sklenic, přidáme všechno koření a zalijeme olejem.
Pokud máme k dispozici bylinky (kopr, oregano,
bazalka, libeček), můžeme je také přidat. Zavřeme
a necháme asi měsíc odstát v chladnějším prostředí.
NAŠE TIPY
Usušené houby rozemeleme na jemný prášek
a použijeme ho jako koření. Skvěle se hodí
pro přípravu tradičních českých pokrmů, jako
je například kuba. Pro přípravu prášku se výborně hodí liškovitá houba stroček trubkovitý,
který se snadno suší a drtí.
K vaření bramboraček, polévek nebo do
smaženic se báječně hodí nezvykle vypadající
lakovka ametystová. Je typická svou jasně fialovou barvou. Sbírat jí můžeme do listopadu,
ke zpracování se hodí jen klobouk.
UVAŘTE SI
Čtyři skvělé
POLÉVKY NA ZAHŘÁTÍ
V říjnu se už ochlazuje, babí léto je většinou za námi
a tak přijdou vhod teplé polévky, které zahřejí nejen
tělo. Vybrali jsme pro vás čtyři recepty, jež by vám
mohly udělat radost. Dobrou chuť!
NETRADIČNÍ BRAMBOROVÁ
POLÉVKA
Co budeme potřebovat:
250 g brambor, 50 g vařené šunky, 2 lžíce rajčatového protlaku, 1 malý celer, 1 dl bílého vína, 2 žloutky,
2 cibule, 4 lžíce oleje, bobkový list, tymián, muškátový oříšek, sůl, 1,5 l vývaru
Jak na to:
Cibuli očistíme, pokrájíme nadrobno a zpěníme na
oleji. Přidáme nastrouhaný celer a rajčatový protlak,
na nudličky pokrájenou šunku, bobkový list, očištěné brambory na kostky a zalijeme vývarem. Vaříme
na mírném ohni, dokud se brambory nezměknou.
Odstavíme, vlijeme žloutky rozšlehané s vínem,
dochutíme solí, nastrouhaným muškátovým oříškem
a tymiánem. Můžeme podávat s pečivem.
ZELNÁ POLÉVKA
Co budeme potřebovat:
500 g kysaného zelí i s nálevem, 400 g vepřového
bůčku, 150 g uzené klobásy, 40 g slaniny, 1 cibule,
2 bobkové listy, 30 g hub, 3 lžíce rajčatového protlaku, 30 g hladké mouky, 2 stroužky česneku, sůl, pepř
Jak na to:
Do hrnce dáme vařit zelí i s nálevem a podle potřeby
přilijeme vodu. Přidáme nakrájenou cibuli, bobkový
list, na malé kousky pokrájené a houby (pokud použijeme sušené, napřed si je namočíme). Když maso
změkne, dáme do polévky rajčatový protlak, klobásu
a pořádně zavařenou zápražku ze slaniny, mouky
a vody. Chvíli spolu povaříme, osolíme, opepříme
a dochutíme rozetřeným česnekem.
HOUBOVÁ POLÉVKA
Co budeme potřebovat:
500 g čerstvých hub, 150 g brambor, 2 dl smetany,
60 g másla, 40 g hladké mouky, 5 g kopru, sůl, bobkový list, citrónová šťáva
Jak na to:
Umyté a očištěné houby nakrájíme na tenké plátky,
zalijeme trochou vody a uvaříme. Pak přidáme na
kostky pokrájené brambory, osolíme a před dovařením doplníme bobkovým listem. Polévku zahustíme
bešamelem z másla a mouky a přidáme smetanu.
Ochutnáme a dochutíme citrónovou šťávou a před
servírováním posypeme nasekaným koprem.
RYCHLÁ SÝROVÁ POLÉVKA
Co budeme potřebovat:
250 g suššího sendviče nebo světlé bagety, 500 g
ementálu, 1 l hovězího vývaru, 2 dl bílého vína,
2 lžíce nakrájené pažitky, 4 plátky uzené slaniny,
cibule, sůl
Jak na to:
Starší sendvič a sýr nakrájíme na malé kostky. Vložíme do větší mísy nebo hrnce, zalijeme horkým vývarem a necháme chvíli odstát. Pak přilejeme víno,
přidáme pokrájenou pažitku a podle chuti posolíme.
Slaninu opečeme a opražíme na ní cibuli. Polévku
nandáme do talířů a do každého dáme ještě plátek
slaniny a osmaženou cibuli. Dobrou chuť!
NA CESTÁCH
Navštivte muzea věnující se
HISTORII JÍDLA A PITÍ
Foto: slovackemuzeum.cz
Moderní muzea už dávno nejsou jen sbírky věcí ve vitrínách pod přísným dohledem zaměstnanců. Otevírají se
návštěvníkům stále více a nutí ho k interakci a prožitku, aby si z expozice odnesl nejen nové informace, ale i zážitek. V České republice existuje několik muzeí, která se věnují historii jídla a pití. Seznámíme vás s místy, kde
se můžete dozvědět více o gastronomii, kávě, másle, víně i lidových pálenicích.
A
procházku začneme
v centru Prahy v Jakubské ulici. Už rok
a půl tu má otevřeno
Muzeum gastronomie. Návštěvníci si tu projdou historii vaření od pravěku po současnost, od ohně po sporák. Zavítat
mohou do sto let staré hospody
a baru a poodhalit dějiny vaření
piva a výroby destilátů. „Základní
linií muzea je historie úpravy pokrmů – od domestikace ohně, pravěkého ohniště a vaření bez nádob
přes dýmnou a krbovou kuchyň
až po nejmodernější současnou
kuchyň. Obrazové rekonstrukce
pravěku měl na starosti uznávaný
„pravěký“ výtvarník Libor Balák.
V muzeu projdete v několika místnostech všemi epochami vaření.
Návštěvníci uvidí také klasickou
hospodu, bar, vinný sklípek nebo
kupecký krámek,“ uvedla kurátorka Nina Provaan Smetanová.
Nechybí ani historické příbory, galerie světových kuchařů zase přibližuje filozofii i recepty slavných
kuchařů. Muzeum také pravidelně
pořádá tematické ochutnávky,
ostatně degustace (např. alkoholických a kvašených nápojů) může
být součástí vašeho programu
v rámci komentované prohlídky.
Pro zájemce jsou připravené i
kurzy vaření a pečení. Základní
vstupné je 180 korun, snížené o 40
méně. Více informací naleznete na
www.muzeumgastronomie.cz.
V hlavním městě se nachází také
muzeum zaměřené pouze na jeden
lahodný nápoj – kávu. I tady se
pochopitelně vydáme do historie,
tentokrát ale budeme sledovat
cestu zrnka kávy z plantáže až do
našeho šálku. „Expozice pražského
Muzea kávy je poklonou tradici
kávové kultury od jejích počátků
přes cestu staletími kolem světa.
Sama expozice je jednoduchá,
srozumitelná a barevná jako káva
ve svých subtropických domovech.
Ve sbírce muzea jsou kuriózní, už
dávno zapomenuté exponáty jako
strojky pro přípravu, pražení, mletí
a servírování kávy,“ lákají majitelé
na svém webu.
Otevřeno je denně od 11 do 18
hodin, na lístek si připravte 80
korun, snížené stojí polovinu. Více
na www.coffeemuseum.cz.
Další z menších muzeí je v Máslovicích. Už název napovídá, na
co se tu soustředí. V obci mezi
Prahou a Kralupami nad Vltavou
Foto: muzeumgastronomie.cz
připravili jedinou výstavu o másle
ve střední Evropě. Malé máslovické muzeum nabízí interaktivní
expozici plnou máselnic, odstředivek, formiček, máslenek a všech
možných předmětů souvisejících
s výrobou másla. „Vystavena je
zde také ojedinělá kolekce obalu
na máslo. Většinu exponátů lze
prakticky zkoušet. Děti si mohou
zakoupit zajímavé pracovní listy.
Muzeum je bezbariérové, vhodné
i pro návštěvníky se zrakovým
postižením (pracovní listy jsou
k dispozici i v Braillově písmu),“
píše web www.maslovice.cz. Otevřeno je o sobotách a nedělích, ve
všední dny po předchozí domluvě.
Vstupné vyjde na 30 korun.
Vůně medu nás přivede dál na
východ, kousek od Pardubic. Na
adrese V Perníkové chaloupce 38
tu sídlí Muzeum perníku. Jeho
návštěvníci si mohou užít nejen
historii výroby pardubického per-
níku, ale i pohádku, samozřejmě tu
o perníkové chaloupce. Děti jistě
ocení další atrakci, pohádkový
les. Samotné muzeum poskytuje Medové zážitky z Perníkové
chaloupky, které uspokojí všechny
smysly příchozích. „Výklad je
veden zábavnou formou a vždy
se přizpůsobuje složení a náladě
konkrétní skupiny návštěvníků.
Výstavní expozice obsahují přes
tisíc perníků z celé ČR. Jedná se
většinou o vítězné práce z různých
soutěží. Medové zážitky zahrnují
návštěvu Muzea perníku s městečkem Perníkov, putování tajuplným
lesem do Perníkářské dílny Ježibaby a dále do Medového ráje, Nebe
a Pekla,“ popisují organizátoři na
www.pernikova-chaloupka.cz.
Otevřeno je kromě pondělí každý
den. Nevybírá se vstupné, ale perníkovné ve výši 60 korun.
Naše putování zakončíme na
Slovácku, konkrétně ve Vlčnově.
Foto: coffeemuseum.cz
Muzeum lidových pálenic přibližuje podomáckou výrobu pálenek
ve vesnickém prostředí. Kurátorům se podařilo sehnat a vystavit
asi tři desítky kompletních destilačních přístrojů, jejich částí, vinět
i dalších potřeb k pálení. „Textové
panely, vydané drobné tisky, publikace, hudební i obrazové snímky
pak dokreslují minulost i současnost podomácké výroby ovocných
pálenek a jiných destilátů,“ informuje Slovácké muzeum, pod které
výstava spadá. Získat destilační
jednotky ale nebylo nic jednoduchého. Lidé se svých přístrojů
nechtěli vzdát, pořadatelé je proto
postupně sbírali ve spolupráci
s policií, úřady a soudy ze státem
zabavených nelegálních pálenic.
Otevřeno je v čísle popisném 65
od dubna do října. Ve všední dny
od 9 do 17 hodin, o víkendech od
13 do 17 hodin. Podrobnější informace jsou k dispozici na
www.slovackemuzeum.cz.
PRANOSTIKY NA ŘÍJEN
› Čistý nový Měsíc v říjnu slibuje pěknou vinnou žeň.
› Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají.
› Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu.
› Říjen, když blýská, zima plíská.
› V říjnu mnoho dešťů, v prosinci mnoho větrů.
› Mlhy v říjnu – sněhy v zimě.
› V říjnu mráz a větry – leden, únor teplý.
› Spadne-li v říjnu listí, bude mokrá zima.
› Když dub hojné ovoce dává, tak má velká zima a množství sněhu býti.
› 1. 10. Fouká-li na sv. Remigia od východu, bude teplý podzimek.
› 2. 10. Den Marie Orodovnice – první mrazíky.
› 3. 10. Den svaté Terezičky nebývá bez vlažičky.
› 4. 10. Svatý František zahání lidi do chýšek.
› 9. 10. Je-li déšť na sv. Diviše, bude mokrá zima.
› 15. 10. Po svaté Tereze mráz po střechách leze.
› 16. 10. Sucho-li na svatého Havla, bude budoucí rok suchý.
› 16. 10. Déšť na Havla, déšť na Vánoce.
› 17. 10. Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy naleje.
› 21. 10. Svatá Voršila zimu posílá.
› 23. 10. Na Jana Kapistrána za oráčem běhá vrána.
› 26. 10. Svatý Haštal – vymeť maštal.
› 28. 10. Na svatého Šimona přikluše k nám zima tiše.
RADÍTE, JAK NA TO
Chléb odstraní
SKVRNY
I ZÁPACH
Ch
léb je základní potravinou, bez které
si řada z nás nedokáže představit
jídelníček. Málokdo ale ví, že toto
pečivo může dobře posloužit jako
pomocník v domácnosti. Zkuste některou z našich rad
a uvidíte, jak neocenitelný dokáže chléb být.
Využít ho můžete při vaření rýže. Pokud se vám
připálí, bílý chleba dokáže pohltit nepříjemnou chuť.
Dejte ho na chvíli k rýži, přikryjte a po několika
minutách připálená chuť zmizí. Pokud vám nevoní
vařená zelenina, položte chléb na hrnec. I tentokrát by
měl protivný zápach eliminovat.
Chléb najde využití i jako čisticí prostředek. Budemeli ho otírat o zeď, zmizí z ní mastné a špinavé čmouhy
po dětech. Podobně to můžeme zkusit i u tapet.
V obou případech bychom ale měli používat střídu
a nikoliv kůrku. A na závěr jedna lahůdka, kterou
praktikují mnozí z nás. Chlebem se skvěle vytírá tuk
z pekáče.
Foto: Sxc.hu
Máte i vy užitečnou radu nebo nápad, o který byste
se chtěli podělit s ostatními čtenáři a poradit jim?
Napište nám na [email protected] a my váš tip rádi zveřejníme v dalším čísle. Na stejnou adresu se nám také ozvěte, pokud
si nevíte rady s problémem při chování domácích zvířat či
pěstování na zahrádce. Rádi pomůžeme!
JEN TO DOBRÉ Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
Vydává: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1
Redakce: 4 Elements Group s.r.o., Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3
Šéfredaktor: Václav Šámal, [email protected]
© Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva zemědělství, je zakázána jakákoli další publikace,
přetištění nebo distribuce (tištěnou i elektronickou formou) jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného v tomto PDF zpravodaji.
Download

ČESKÝ ČESNEK