Česká asociace sester
Pedagogická sekce
a
Masarykova univerzita
Lékařská fakulta
Katedra ošetřovatelství
SBORNÍK
VI. Mezinárodní konference
všeobecných sester a pracovníků vzdělávajících nelékařská
zdravotnická povolání
8. únor 2011
Místo konání:
Katedra ošetřovatelství LF MU
Brno
Tribun EU
2011
Recenzovali
Mgr. Jitka Hůsková
Mgr. Petra Juřeníková, Ph. D.
Mgr. Anna Krátká, Ph. D.
Mgr. Hana Pinkavová
PhDr. Andrea Pokorná Ph. D.
Mgr. Alena Pospíšilová
PhDr. Michaela Schneiderová
Mgr. Jana Straková
Mgr. Marta Šenkyříková
PhDr. Marie Zítková
Sborník neprošel jazykovou kontrolou.
Editors © Mgr. Alena Pospíšilová, 2011; Mgr. Petra Juřeníková, Ph. D., 2011
This edition © Tribun EU, 2011
ISBN 978-80-7399-196-8
OBSAH
VEDIA SESTRY POUŽIŤ VEDOMOSTI Z (BIO)FYZIKY NADOBUDNUTÉ POČAS
VYSOKOŠKOLSKÉHO ŠTÚDIA OŠETROVATEĽSTVA V PRAXI? ........................... 7
Zuzana Balázsiová
EDUKACE NEFORMÁNÍCH PEČOVATELŮ V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ............... 13
Soňa Bocková, Jana Marečková
EDUKÁCIA O BEZPEČNOM OŠETROVATEĽSTVE ................................................... 19
Mária Cibulová
HODNOTENIE VZDELÁVACIEHO PROCESU ŠTUDENTMI NELEKÁRSKYCH
ŠTUDIJNÝCH PROGRAMOV............................................................................................ 26
Beáta Frčová
PRIESKUM ÚROVNE SPOKOJNOSTI PRÍBUZNÝCH S POSKYTOVANOU
/OŠETROVATEĽSKOU A SOCIÁLNOU/ STAROSTLIVOSŤOU V DOMOVE
SOCIÁLNYCH SLUŽIEB V SLOVENSKEJ REPUBLIKE............................................. 33
Ivica Gulášová; Ján Breza ml; Zuzana Bačíková; Eva Zacharová
ÚROVEŇ POZNANIA SESTIER O LEGISLATÍVNYCH ZMENÁCH
V ZDRAVOTNÍCTVE A V OŠETROVATEĽSTVE V SLOVENSKEJ REPUBLIKE. 47
Ivica Gulášová, Ján Breza ml; Zuzana Bačíková, Eva Zacharová
PRIESKUM MOTIVÁCIE SESTIER PRE PRÁCU NA GERIATRICKOM
ODDELENÍ A ODDELENÍ LDCH...................................................................................... 59
Ivica Gulášová; Ján Breza ml; Zuzana Bačíková
VYUŽÍVANIE FYZICKEJ AKTIVITY POČAS PÔRODU – EDUKÁCIA NA
KURZOCH PSYCHOFYZICKEJ PRÍPRAVY NA PÔROD ........................................... 75
Hrabčáková Janka, Takáscová Emoke
EFEKTIVNÍ VÝUKA NA STŘEDNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOLÁCH............... 82
Nina Hrtoňová, Andrea Pokorná, Tamara Váňová
LYMFEDÉM A EDUKÁCIA PACIENTA PRI LYMFEDÉME ...................................... 89
Zuzana Hudáková
PREVENTÍVNE PROTICHRÍPKOVÉ OPATRENIA V ÚLOHE SESTRY.................. 97
Zuzana Hudáková
OŠETŘOVATELSKÁ DIAGNOSTIKA V INTENZIVNÍ PÉČI.................................... 104
Jitka Hůsková, Petra Juřeníková
NOVINKY V NEODKLADNÉ RESUSCITACI V GUIDELINES 2010........................ 109
Olga Janíková
METAPARADIGMA PROSTREDIA - V ENVIRONMENTÁLNOM MODELI
FLORENCE NIGHTINGALEOVEJ - VČERA A DNES................................................ 115
Monika Jankechová, Jana Otrubová, Jarmila Kristová, Zuzana Slezáková, Vlasta Závodná
VÝZNAM EBN V GERIATRICKÉ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI Z POHLEDU
POSKYTOVATELŮ PÉČE (PROFESIONÁLNÍCH PEČUJÍCÍCH) ........................... 121
Miroslava Ježová, Andrea Pokorná
EDUKÁCIA ŽIEN V PREVENCII RAKOVINY PRSNÍKA.......................................... 128
Mária Kopáčiková, Jaroslav Stančiak
ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ U STUDENTŮ NELÉKAŘSKÝCH
ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ......................................................................................... 135
Anna Krátká
NÁVRH EDUKAČNÉHO PROGRAMU V PODMIENKACH PRIMÁRNEJ
PREVENCIE VZNIKU TOXOPLAZMÓZY ................................................................... 143
Jarmila Kristová, Jana Otrubová
KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI SESTER PALIATIVNÍ PÉČI ................................. 149
Lenka Kroupová, Miroslava Hromová
EDUKACE V RÁMCI STANOVENÍ GLYKEMICKÉHO INDEXU VYBRANÝCH
POTRAVIN........................................................................................................................... 156
Pavla Kudlová, Rudolf Chlup
SEMINÁŘE CHARITY OLOMOUCKÉ ARCIDIECÉZE ZAMĚŘENÉ NA
DOKUMENTACI CHRONICKÉ RÁNY.......................................................................... 163
Pavla Kudlová ........................................................................................................................ 163
JAK UČIT O THANATOLOGII?...................................................................................... 169
Marie Lazárková
ELEKTRONICÉ VZDELÁVANIE ZDRAVOTNÍKOV ................................................. 173
Miroslava Líšková
INOVACE VÝUKY ODBORNÝCH PRAXÍ A KURZ PRO MENTORY S DŮRAZEM
NA PŘESNOST OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNOSTIKY............................................... 179
Lenka Mazalová, Jana Marečková, Věra Vránová
VYUŽITIE PERSUÁZIE V EDUKÁCII KLIENTOV V NELEKÁRSKYCH
ODBOROCH ........................................................................................................................ 185
Eva Musilová, Hana Padyšáková
VÝVOJ POSTOJŮ STUDENTŮ/EK STUDIJNÍHO OBORU VŠEOBECNÁ SESTRA
K SENIORŮM BĚHEM STUDIA...................................................................................... 191
Jana Novotná
EDUKÁCIA PACIENTOV PRI MERANÍ KRVNÉHO TLAKU................................... 196
Mária Novysedláková
VÝSLEDKY OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNOSTIKY NANDA - INTERNATIONAL V
OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI A PORODNÍ ASISTENCI ZÍSKANÉ UŽITÍM ON-LINE
PROTOKOLU...................................................................................................................... 202
Jana Marečková, Lenka Mazalová, Jana Kameníčková, Štěpánka Bubeníková
PERSUÁZIA – PEDAGOGICKÁ METÓDA V ČINNOSTI SESTIER, PÔRODNÝCH
ASISTENTIEK A IN THE PROFESSION OF NURSES, MIDWIVES AND
PHYSIOTHERAPEUTISTS ............................................................................................... 204
Hana Padyšáková, Eva Musilová
POVĚDOMÍ VŠEOBECNÝCH SESTER O OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNOSTICE
NANDA - INTERNATIONAL............................................................................................ 210
Alena Pospíšilová, Miroslava Kyasová, Petra Juřeníková
VÝZNAM VYBRANÝCH HUMANITNÝCH DISCIPLÍN VO VZDELÁVANÍ
NELEKÁRSKYCH ZDRAVOTNÍCKYCH PRACOVNÍKOV...................................... 219
Tatiana Rapčíková
SPOKOJNOSŤ ŽIEN S EDUKÁCIOU V KURZOCH PSYCHOFYZICKEJ
PRÍPRAVY NA PÔROD..................................................................................................... 226
Adriana Repková
PÄŤROČNÉ SKÚSENOSTI Z PRÍPRAVY ZDRAVOTNÍCKYCH ZÁCHRANÁROV
NA FAKULTE ZDRAVOTNÍCTVA SZU V BANSKEJ BYSTRICI............................. 233
Sihelská Dana, Balogová Eva
EDUKAČNÝ PROGRAM PRE PACIENTA S KOLOSTÓMIOU ................................ 235
Martina Solárová, Jarmila Kristová
SEBAOPATERA V MODERNOM OŠETROVATEĽSTVE .......................................... 241
Andrea Solgajová
RIZIKA VZNIKU DEKUBITŮ.......................................................................................... 247
Jana Straková; Hana Pinkavová; Marta Šenkyříková; Alena Pospíšilová
VZDELÁVANIE V PEDIATRICKOM OŠETROVATEĽSTVE ................................... 251
Andrea Šagátová, Mariana Hammelová, Zuzana Hlavienková
VZDELÁVANIE FYZIOTERAPEUTOV V SLOVENSKEJ REPUBLIKE ................. 254
Zuzana Šajterová, Elena. Žiaková
POTREBA EDUKÁCIE U ZAJAKAVÝCH PACIENTOV............................................ 259
Ľubomíra Štenclová, Diana Jansová
ŽIVOT PACIENTŮ S FIBRILACÍ SÍNÍ........................................................................... 264
Tomášková Hana, Šenkyříková Marta, Straková Jana
ŠPECIALIZAČNÉ ŠTÚDIUM INTENZÍVNA OŠETROVATEĽSKÁ
STAROSTLIVOSŤ O DOSPELÝCH ................................................................................ 269
Ivana Tomková, Jana Michňová
(SEBE)REFLEXE – INTEGRÁLNÍ SOUČÁST VÝUKY............................................... 275
VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ .............................................................................. 275
Milena Vaňková
SUPERVIZE V OŠETŘOVATELSTVÍ: MULTIDIMENZIONÁLNÍ POJEM ........... 283
Milena Vaňková
MOTIVACE A PRACOVNÍ SPOKOJENOST VŠEOBECNÝCH SESTER
PRACUJÍCÍCH V AMBULANCÍCH NEMOCNIC Z POHLEDU HERZBERGOVY
DVOUFAKTOROVÉ MOTIVAČNÍ TEORIE................................................................. 291
Jiří Vévoda, Kateřina Ivanová, Marie Nakládalová, Jana Marečková
ZMENA KOGNITÍVNYCH FUNKCIÍ POČAS DELÍRIA ............................................ 298
Gabriela Vörösová
ÚROVEŇ SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE V INTERAKCI SESTRA – PACIENT ......... 304
Eva Zacharová, Ivica Gulášová
VEDIA SESTRY POUŽIŤ VEDOMOSTI Z (BIO)FYZIKY NADOBUDNUTÉ POČAS
VYSOKOŠKOLSKÉHO ŠTÚDIA OŠETROVATEĽSTVA V PRAXI?
Zuzana Balázsiová
Ústav lekárskej fyziky, biofyziky, informatiky a telemedicíny, Lekárska fakulta Univerzity
Komenského, Bratislava, Slovenská republika.
Súhrn
Cieľom práce bolo zistiť úroveň retencie vedomostí z (bio)fyziky, ktoré sestry nadobudli
počas štúdia ošetrovateľstva a schopnosť použiť ich v ošetrovateľskej praxi.
Súbor tvorilo 172 študentov 2. ročníka magisterského štúdia ošetrovateľstva externej
formy. Na zistenie úrovne vedomostí sme použili didaktický test validovaný podľa
doporučenej študijnej literatúry a obsahu výučby biofyziky.Pre vyhodnotenie sme zvolili
hranicu úspešnosti viac ako 60 % správnych odpovedí. (Onderčová, 2003)
Študenti – sestry správne vyriešili v priemere (54,6±9,1)% úloh s ošetrovateľskou
problematikou, pre ktorých správne riešenie môžu byť použité fyzikálne vedomosti.
Zistili sme, že sestry majú veľmi nízku retenciu vedomostí z biofyziky a nedokážu ich
využiť v praxi.
Summary
The aim of the study was to found the knowledge retention level acquired by nurses
during their study and their ability to use them in nursing practice.
The file consisted of 172 students of the 2nd year of the Master study of Nursing external form. The didactic test was used to determine the level of biophysical knowledge.
The test was validated according the recommended study materials and biophysics
curriculum. Nurses passed the test when they correctly answered more than 60 % questions.
(Onderčová, 2003)
Students solved correctly (54,6±9,1)% tasks of nursing issues requiring application of
physical knowledge.
We found, that nurses have poor retention of (bio)physical knowledge, so that they are not
able to use them in nursing practice.
Kľúčové slová: pregraduálne vzdelávanie sestier, biofyzika v ošetrovateľstve, retencia
vedomosti z biofyziky, biofyzika v ošetrovateľskej praxi.
Key words: undergraduate study of nursing, biophysics in nursing, retention of biophysical
knowledge, biophysics in nursing practice
7
Úvod
Podľa dokumentov EHS je biofyzika predmet, ktorý patrí medzi základné vedné
disciplíny teoretickej a odbornej VŠ výučby sestier zodpovedných za všeobecnú zdravotnú
starostlivosť. (77/453 EHS) Tvorí bázu pre ďalšie preklinické a klinické predmety v štúdiu
ošetrovateľstva. (Kráľová et al., 2007) Napriek tomu sa medzi študentmi ošetrovateľstva (ale
aj iných zdravotníckych študijných programov) často objavujú názory, že biofyzika je ťažký
a zbytočný predmet. Mnohokrát si študenti neuvedomujú jeho význam a dôvod jeho zaradenia
do študijného plánu.
Cieľom práce bolo zistiť úroveň retencie vedomostí z (bio)fyziky u sestier a ich schopnosť
použiť nadobudnuté vedomosti z biofyziky v 1. ročníku bakalárskeho štúdia v ošetrovateľskej
praxi.
Metodika
Súbor respondentov tvorilo 172 sestier - študentov 2. ročníka magisterského štúdia
externej formy ošetrovateľstva. Priemerný vek bol 32,6±13,6 rokov. Najmladšia respondentka
mala 23 a najstaršia 57 rokov. Dĺžka zdravotníckej praxe sestier sa pohybovala od 0 do 38
rokov.
Na zistenie úrovne základných fyzikálnych vedomostí a schopnosti použiť nadobudnuté
(bio)fyzikálne vedomosti získané počas štúdia v praxi, sme použili nami zostavený didaktický
test, ktorý obsahoval 20 položiek. 11 položiek bolo zameraných na riešenie problémových
úloh biofyzikálneho charakteru z ošetrovateľskej praxe (podávanie liekov - 3 úlohy,
zisťovanie vitálnych funkcií človeka 4 - úlohy, odčítanie z kalibrovanej stupnice alebo grafu –
2 úlohy, manipulácia s pacientom – 2 úlohy) a 9 položiek na zistenie úrovne základných
fyzikálnych vedomostí (vlastnosti kvapalín a plynov – 2 úlohy, mechanika – 3 úlohy,
premena jednotiek objemu -1 úloha, ťažisko a gravitácia – 2 úlohy, teplota – 1 úloha).
Fyzikálna aj ošetrovateľská časť testu spolu tematicky súviseli. Test bol validovaný podľa
doporučenej študijnej literatúry a obsahu výučby biofyziky v študijnom programe
ošetrovateľstvo. Študenti si mohli vybrať z troch možností jednu správnu odpoveď. Časový
limit na vypracovanie didaktického testu nebol stanovený.
Test sme vyhodnotili podľa pravidiel vyhodnocovania didaktických testov. (Onderčová,
2003) Použili sme binárne skóre. Za každú správnu odpoveď respondent získal 1 bod, za
nesprávnu alebo chýbajúcu odpoveď 0 bodov. Maximálny počet bodov, ktorý mohol
respondent získať bolo 20, z toho 11 bodov pripadalo na časť zameranú na ošetrovateľské
8
aplikácie biofyziky a 9 bodov na fyzikálnu časť. Podľa pravidiel vyhodnocovania
didaktických testov sme zvolili za hranicu úspešnosti viac ako 60 % správnych odpovedí.
Zisťovali sme:
-
Aká je priemerná úspešnosť respondentov – priemerný počet správnych odpovedí z celého
testu aj jeho jednotlivých častí (ošetrovateľskej a fyzikálnej).
-
Či existuje štatisticky významný rozdiel medzi vedomosťami v súbore respondentov. Za
kritickú sme považovali hodnotu variačného koeficientu Vk=0,30
-
Ktoré otázky v teste boli pre sestry (respondentov) najviac a najmenej problematické. Za
najľahšie otázky sme považovali tie, ktoré mali koeficient obtiažnosti Q<20. Najťažšie
otázky mali Q>80. (Onderčová,2003)
-
Či existuje korelácia medzi (ne)správne zodpovedanými otázkami v ošetrovateľskej
a fyzikálnej časti testu.
Výsledky
Riešenie úloh s ošetrovateľskou tematikou (11 úloh)
Respondenti odpovedali správne v priemere na 6 ± 1 otázok, t. j. (54,6±9,1) %, ktorých
správne riešenie môže závisieť aj od ich fyzikálnych vedomostí. Najlepší dosiahnutý výsledok
bol 10 (90,9 %) a najhorší 0 bodov. Medián počtu bodov je totožný s počtom bodov, ktorý
získalo najviac respondentov – 6 bodov, čo znamená 6 správnych odpovedí z 11 možných.
Hodnota variačného koeficientu potvrdila, že medzi úrovňou vedomostí nie sú v súbore
respondentov štatisticky významné rozdiely (Vk = 0,22).
Otázky, ktoré boli pre študentov najľahšie (Q <20):
-
Bez ohrozenia pacienta môže byť intravenózne podaný: a)hypertonický, b)izotonický c)
hypotonický roztok
-
V ktorej oblasti tela má človek ťažisko?
-
Po operácií slepého čreva pacient ľahšie vstane z postele, keď jeho východisková poloha
pri vstávaní je na: a) bruchu, b) chrbte, c) boku
Riešenie fyzikálne zameraných úloh (9 úloh)
Respondenti odpovedali správne v priemere na 4 ± 2 otázky, tj. (44,4±22,2) %. Najnižší
počet dosiahnutých bodov bol 0. Najlepší výsledok dosiahli 2 sestry po 9 bodov, tj. 100 %.
Najviac študentov získalo z tejto časti testu 3 body (modus = 3) a medián sa rovnal 4.
Na rozdiel od časti zameranej na aplikácie biofyziky v ošetrovateľskej praxi, hodnota
variačného koeficientu ukázala, že respondenti majú štatisticky rozdielnu úroveň fyzikálnych
vedomostí (Vk=0,46).
9
Otázka, ktorá bola pre študentov najľahšia (Q <20):
-
Teplotný rozdiel medzi teplotou varu a teplotou tuhnutia vody je: a)0°C, b)100°C,
c)273°K
Najobtiažnejšia otázka v tejto časti testu (Q >80):
-
1 liter má: a) 1 000 dm3, b) 10 dm3, c) 1 dm3
Celkové hodnotenie testu
Respondenti odpovedali správne v priemere na 11 ± 3 otázky, tj. (55,0±15,0) %. Najnižší
počet dosiahnutých bodov bol 0 a najviac dosiahnutých bolo 17 bodov. Najviac študentov
získalo 11 bodov (modus = 11). Medián počtu získaných bodov bol tiež 11.
Variačný koeficient (Vk=0,25) svedčí, že celkové rozdiely v úrovni (bio)fyzikálnych
vedomostí a ich aplikácie na ošetrovateľskú prax sú štatisticky nevýznamné.
Hodnota korelačného koeficientu vypočítaného z počtu získaných bodov z oboch častí
testu bola r = 0,21, čo potvrdzuje, že neexistuje priama súvislosť medzi úrovňou fyzikálnych
vedomostí a úspešnosťou riešenia úloh s ošetrovateľskou tematikou, ktorých správne riešenie
predpokladá fyzikálne vedomosti.
Priemerný čas na vypracovanie testu bol (15,7±5,6) minút.
Diskusia
Táto štúdia je zameraná na zistenie úrovne retencie vedomostí z (bio)fyziky u sestier –
študentov 2. ročníka magisterského štúdia ošetrovateľstva. Súbor tvorili študenti externej
formy štúdia, čo znamenalo, že všetci respondenti pracovali v zdravotníckych zariadeniach
ako sestry.
Kvantitatívna analýza výsledkov ukázala, že respondenti nedostatočne zvládli test ako
celok aj jeho jednotlivé časti. Časť zameranú na riešenie ošetrovateľských problémov,
ktorých správne riešenie môže závisieť aj od (bio)fyzikálnych vedomostí zvládli na
(54,6±9,1) %, fyzikálne úlohy boli zvládnuté na (44,4±22,2) %. To znamená, že respondenti
majú
deficit
(bio)fyzikálnych
vedomostí
a ťažko
dokážu
aplikovať
pri
riešení
ošetrovateľských problémov i tie minimálne poznatky, ktoré si ešte pamätajú. Domnievame
sa, že slabé výsledky sestier súvisia nielen s negatívnym vzťahom k (bio)fyzike ako takej, ale
aj s nedostatočným fyzikálnym základom zo strednej školy. (Kukurová et al., 2007) Ak majú
študenti nedostatky v stredoškolskom učive, je málo pravdepodobné že ich nové vedomosti,
schopnosti a zručnosti získané na vysokej škole budú trvalého charakteru. V takom prípade
dochádza veľmi rýchlo k skresľovaniu alebo zabúdaniu naučených informácií. Zabúdanie je
také intenzívne, že na základné pojmy z naučenej látky si nespomenú ani po vyriešení
10
podobnej úlohy s ošetrovateľskou problematikou. Výsledky ukázali, že neexistuje kladná
spätná väzba medzi riešením konkrétnych ošetrovateľských situácií a poznatkami z fyziky
využiteľnými na ich zvládnutie (r= 0,21).
Homogenitu vedomostí medzi respondentmi je možné vysvetliť faktom, že všetci boli
poslucháčmi tej istej fakulty. To znamená, že všetci mali biofyziku vyučovanú rovnakými
didaktickými metódami, tým istým pedagógom, s tým istým obsahom a rozsahom. Štatisticky
významná rôznorodosť fyzikálnych vedomostí mohla byť zapríčinená ako nižším počtom
otázok v teste, tak aj rôznorodosťou kvality vzťahu k fyzike, ktorý sa začínal formovať už na
základnej škole. (Kukurová et al. 2007) Ak by respondentmi boli sestry z rôznych vysokých
škôl, univerzít, predpokladáme, že rozdiel úrovne v ich vedomostiach by bol vo všetkých
skúmaných oblastiach podstatne vyšší.
Najťažšia testová otázka sa týkala prepočtu jednotiek objemu kvapalín. Aj napriek tomu,
že s jednotkami objemu sa sestry vo svojej praxi každodenne stretávajú, zaznamenali sme iba
18,6 % správnych odpovedí. Ako najľahšie sa ukázali otázky týkajúce sa intravenózneho
podávania liečiv (24 % správnych odpovedí) a polohy ťažiska človeka (87 % správnych
odpovedí) a jej využitia (97 % správnych odpovedí) v ošetrovateľskej praxi. Validácia testu
však ukázala, že učebná látka týkajúca sa ťažiska vôbec nebola v predmete biofyzika
zaradená do výučby.
Myslíme si, že k zlepšeniu uvedenej situácie by prispelo, keby sa vo výučbe biofyziky vo
väčšej miere vychádzalo z ošetrovateľskej praxe. Na konkrétnych ošetrovateľských
problémoch by bolo možné vysvetliť všetky súvisiace (bio)fyzikálne deje, ktoré prebiehajú
v organizme a ktoré sestra potrebuje ovládať pre bezchybné zvládnutie ošetrovateľských
postupov. Zároveň by študenti pochopili postavenie a význam biofyziky v zdravotníckych
vedách. Takto získané poznatky by vedeli uplatňovať a používať aj v iných predmetoch počas
štúdia a neskôr v ošetrovateľskej praxi. Ďalej by bolo vhodné (bio)fyziku pre tento študijný
odbor odmatematizovať. To znamená, pri výučbe biofyziky, pokiaľ je to možné, nepoužívať
pri exaktnom vyjadrení fyzikálnych zákonov matematické vzťahy. Fyziku by bolo vhodné
učiť opisným spôsobom a v súvislosti s ošetrovateľskými postupmi. Keby bolo nevyhnutné
použiť matematický vzťah, tak v čo najjednoduchšej forme, s vysvetlením prečo je nutné, aby
príslušný vzťah študenti ovládali (kde ho použijú v ďalšom štúdiu a v praxi, ako si ho
najľahšie zapamätajú). (Balázsiová a Hanáček, 2010)
Záver
Výsledky nášho pedagogického výskumu potvrdili, že vedomosti, ktoré nadobudnú sestry
počas štúdia na vysokej škole v predmete biofyzika sú iba krátkodobé a neskôr ich nevedia
11
správne a pohotovo využiť v ošetrovateľskej praxi. Domnievame sa, že fyzikálne vedomosti
často vôbec nedokážu použiť ani bezprostredne po absolvovaní predmetu biofyzika. Ak áno,
tak iba s problémami a vo veľmi malom rozsahu v predmetoch, ako sú fyziológia,
ošetrovateľské techniky a ďalšie.
Zmena spôsobu výučby biofyziky a používanie nových technológií vo výučbe by mohli
prispieť k lepšiemu pochopeniu vzťahov medzi fyzikou a ostatnými ošetrovateľskými
predmetmi. (Epling, Timmons a Wharrad, 2003) Následne by sa táto skutočnosť mohla
prejaviť v praxi zvýšenou flexibilitou a vyššou schopnosťou sestier komplexnejšie riešiť
ošetrovateľské problémy.
Literatúra
BALÁZSIOVÁ, Z., HANÁČEK, J. 2010. Problémy vo výučbe lekárskej biofyziky
v ošetrovateľstve a možnosti ich riešenia. In: TISOŇOVÁ, V. LITTVA, V., HLINKOVÁ, S.
(eds.) Nové trendy vo vzdelávaní a praxi ošetrovateľstva a pôrodnej asistencie. Zborník
z konferencie [CD-ROM]. Ružomberok: Katolícka univerzita v Ružomberku, 2010. s. 133136. ISBN 978-80-8084-548-3
EPLING, M., TIMMONS, S. WHARRAD, H. 2003. An educational panopticon? New
technology, nurse education and surveillance. Nurse Educ Today. 2003 Aug;23(6):412-8.
KRÁĽOVÁ, E. et al. 2007. Biomedicínske predmety v curricule študijného programu
ošetrovateľstvo. In: ČÁP, J. a ŽIAKOVÁ, K. (eds.) Ošetrovateľstvo, teória, výskum
a vzdelávanie. Zborník [CD-ROM]. Martin: JLF UK, 2007, s. 221-226. ISBN 978-80-8886643-5
KUKUROVÁ, E. et al. 2007. Retrospektívna analýza žiackych fyzikálnych vedomostí a (ne)
schopnosti ich rozvíjať v podmienkach zdravotníckych študijných programoch a čo ďalej. In
Rozvoj schopností žiakov v prírodovednom vzdelávaní. Zborník príspevkov DIDFYZ 2006,
Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, 2007. s. 2-5
ONDERČOVÁ, V. 2003. Ako si vytvoriť didaktický test? [online]. Prešov: Metodickopedagogické centrum, 2003, 11s. [cit. 2010-05-28]. Dostupné na internete: <http://www.
rocepo. sk/downloads/RocMetListy/RocML001. doc>
Smernica č. 77/453 Rady EHS o koordinácii zákonov, iných právnych predpisov alebo
správnych opatrení týkajúcich sa činnosti sestier zodpovedných za všeobecnú starostlivosť
[online]. In: Úradný vestník EU, 1977, roč. 6, zv. 1, s. 61-63 [cit. 2008-06-30].
Dostupné na internete:<http://eurlex. europa. eu/LexUriServ/LexUriServ.
do?uri=DD:06:01:31977L0453:SK:PDF>
Kontaktná adresa autora
RNDr. Zuzana Balázsiová
Ústav lekárskej fyziky, biofyziky, informatiky a telemedicíny
Lekárska fakulta Univerzity Komenského
Sasinkova 2, 813 72 Bratislava, Slovenská republika
e-mail: zuzana. [email protected] uniba. sk
12
EDUKACE NEFORMÁNÍCH PEČOVATELŮ V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ
Soňa Bocková, Jana Marečková
Bocková, S:Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita
Marečková, J: Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého
v Olomouci
Souhrn
Příspěvek je přehledem informací z relevantních literárních zdrojů zabývajících se
fenoménem edukace. Autoři označují edukaci jako proces rozvíjení osobnosti, ke kterému
dochází působením jak formálních výchovných institucí, tak vlivem neformálního prostředí.
Mezi neformální prostředí řadí rodinu, komunitní skupiny, poradensko-konzultační zařízení
a přátele. S rostoucími finančními náklady na zdravotnickou péči dochází k jejímu přesouvání
mimo instituce. Proto se s edukačním procesem setkáváme také v domácím prostředí
pacienta/klienta. Komplexní domácí péče zahrnuje zdravotní i sociální péči a je nutné
zdůraznit, že edukace neformálních pečovatelů posiluje efektivitu a kvalitu poskytované
ošetřovatelské péče.
Summary
The paper is an overview of relevant information from literary sources dealing with the
phenomen of education. The authors refer to education as a process of personality
development that occurs as the effects of formal educational institutions and non-formal
environmental impact. Among the informal environment arrange family, community groups,
advisory and consultative facilities and friends. The process of increasing the total health
expenditure there is a move in the sector out of institutions. Therefore, the education process
seen in the home patient / client. Comprehensive care includes home health and social care
and it must be stressed that education enhances the efficiency and the quality of nursing care.
Klíčová slova: domácí péče, domácí prostředí, edukace, edukační proces, neformální
pečovatel.
Key words: home care, home, education, education process, informal caregiver.
13
Úvod
Trend zvyšujícího se indexu stáří v rozvinutých zemích světa a prudký rozvoj moderních
technologií v medicíně přinášejí narůstající potřebu lůžek následné péče a nezbytnost
intenzivnějšího zapojení neformálních pečovatelů. Rodina a přátelé poskytují sociální
interakci, která je nejenom prevencí izolace seniorů, ale znamená mnohem více. Jedná se
o specifický atribut, který nemohou formální služby poskytnout ani stejným způsobem ani
ve stejné kvalitě. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí vykazuje Česká republika
ze všech postkomunistických zemí Evropy v prodlužování střední délky života nejrychlejší
růst. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života
ve stáří) uvádí, že bude nezbytné přizpůsobit služby a produkty péče potřebám stárnoucí
populace. K preferencím programu patří domov jako přijatelnější a komfortnější prostředí
i v nemoci (www. mpsv. cz). Rozvoj domácí péče je v České republice datován k počátku 90.
let minulého století. Současně vznikla potřeba implementace edukačního procesu
do sociálního prostředí pacienta, jehož hlavním cílem je edukovat a vychovávat edukanta
(ve zdravotnické praxi například laického pečovatele) k získání a uchování vědomostí,
schopností a dovedností péče o svého blízkého. Ekonomická rentabilita domácí péče,
satisfakce pečovatelů, menší počet akutních rehospitalizací a zvýšení kvality života jsou
prokázány randomizovanými studiemi, na které poukazuje například Leff. Tento autor hovoří
také o tom, že domácí péče bude efektivnější tehdy, pokud bude řádně strukturována
a intervence péče budou směřovat ke stanoveným cílům (Leff et al., 2001). Neformální
pečovatel by měl získat znalosti, vědomosti a dovednosti k poskytování základní
ošetřovatelské
péče.
Vybudováním
interdisciplinární
spolupráce
mezi
představiteli
zdravotnických zařízení, agentur domácí péče a neformálními pečovateli pak lze docílit
snížení nákladovosti zdravotnické péče.
Obsah
S ohledem na zkracující se délku hospitalizace na akutních pracovištích zdravotnických
zařízení a při nárůstu péče v komunitních zařízeních se nyní stává edukace jednou
z nejdůležitějších kompetencí sester a porodních asistentek (Hunt, 2001). Tak se
k problematice staví také Americká asociace sester (ANA – American Nurses Association),
která edukaci respektuje jako klíčovou složku ošetřovatelské péče. Mezinárodní rada sester
(ICN – International Council of Nurses) podpořila zmíněný trend tím, že schválila roli sestry
edukátorky
jako
nezbytnou
komponentu
ošetřovatelského
14
týmu
(Bastable,
2007).
Z historického úhlu pohledu je vhodné zmínit, že mezi významné edukátorky patřila Florence
Nightingale, neboť kladla důraz na význam edukace pacientů a rodiny. V současnosti je tento
trend podpořen navíc tvrzeními, že edukací pacientů a rodiny je možné dosáhnout cenově
výhodné, bezpečné a vysoce kvalitní péče (Bastable, 2007). Je tradicí, že zdravotničtí
pracovníci podávají pacientům a jejich pečovatelům informace o zdravotním stavu, léčbě,
ošetřovatelské péči, o prevenci nebo komplikacích onemocnění. Nicméně typ, množství
a způsob předávání informací byl v různých obdobích rozlišný. Kultura paternalistické
zdravotní péče s limitovaným přístupem pacientů k informacím a s jejich omezenou
spoluúčastí na rozhodování o léčbě se v současnosti přesouvá k posílení autonomie
a spolurozhodování pacienta.
Přirozeným výsledkem uvedené změny je nárůst zájmu o edukaci pacientů i pečovatelů
a rozvoj postupů zaměřených na zjištění, jak informace poskytovat efektivně a účinně (Falvo,
2004). Mezi základní pravidla patří to, že edukace má zahrnovat vysvětlení postupů péče
a léčby tak, aby byla srozumitelná a že má edukátor brát ohled na míru vstupních znalostí
pacienta a rodiny. Podle autorky Hunt se edukanti brzy do jisté míry profesionalizují a jejich
přístup i pozorovací schopnosti jsou mnohem dokonalejší (Hunt, 2001). Nosné je, že Spojená
akreditační komise (JCAHO – Joint Commission on the Accreditation of Healthcare
Organizations) zařadila průkaznost znalostí o zdravotním stavu a úrovni sebepéče
edukanta/pacienta po propuštění z nemocniční péče mezi kritéria kvality zdravotnické péče
a že specifikovala kritéria edukace, včetně záznamu o porozumění informací edukantem
(Falvo, 2004). Informace můžeme předávat prostřednictvím verbální a nonverbální
komunikace, ke které je zapotřebí disponovat speciálními komunikačními dovednostmi.
Komunikací
v tomto
kontextu
rozumíme
fenomény,
které
se
pohybují
daleko
za verbální výměnou informací. Jsou jimi schopnost zdravotnických profesionálů projevit
vřelost a zájem o edukanta, empatie a podpora vzájemné důvěry. Podle Falvo se jedná
o nejdůležitější komponenty vzájemného vztahu mezi ošetřovatelským profesionálem
a edukovaným pacientem (Falvo, 2004). Taková forma interakce poskytuje edukantovi
jistotu, že mu edukátor naslouchá a že rozumí jeho pocitům, starostem i omezením bez toho,
že by jej soudil (Falvo, 2004). Edukace neformálních pečovatelů (například rodinných
příslušníků) zvyšuje jejich uvědomění v rámci spolupráce při plánování ošetřovatelské péče o
pacienta v domácím prostředí a pro zdravotnické pracovníky je motivací a uspokojením, že
přináší pozitivní výsledky (Hunt, 2001). Při poskytování ošetřovatelské péče u seniorů
v domácím prostředí je edukace zvláště důležitá u těch pečovatelů, kteří jsou se svými
15
blízkými nejčastěji a každopádně je na místě supervize s nabídkou respitní péče (Kalvach,
2004).
Ve studiích dohledaných v databázích Cochrane, Medline a Cinahl, za vyhledávací období
2000-2010 s užitím klíčových slov: neformální pečovatelé, domácí prostředí a edukační
proces, se setkáváme se řadou zajímavých informací. Pojednává se v nich kupříkladu o
hierarchii preferencí, označované jako princip substituce. V souladu s tímto principem
pacienti žádají o pomoc nejdříve své životní partnery, děti, nejbližší přátele a sousedy a teprve
později služby formální péče. Rodina a přátelé se tak stávají prvními, kteří potřebu asistenční
služby identifikují (Naleppa et al., 2003). Několik studií dokumentuje, že kvalitně edukovaný
pacient lépe dodržuje léčebný plán, nalézá způsoby zvládání nemoci a mívá méně komplikací.
Jako nejčastěji citovaná stížnost pacientů a rodiny bývá uváděna skutečnost, že neobdrželi
dostatek adekvátních informací (Bastable, 2007). Hellström ve své studii z roku 2001
zaměřené na kvalitu života a péči o seniory v domácím prostředí konstatoval, že v zemích
s dobře vyvinutým systémem organizační finanční podpory domácí péče, je péče o pacienty
poskytována zejména rodinou a rozvinutou sociální sítí (Hellström et al., 2001). Stoltz v
systematickém literárním přehledu z roku 2004, zpracovaném na podkladě 26 odborných
článků s tématikou péče o seniora v domácím prostředí Ameriky, Kanady, Evropy a
Honkongu potvrzuje zájem rodinných pečovatelů o edukaci v péči o seniora (Stoltz et al.,
2004) a podle Steimla je edukace nejlepší léčbou (Steimle, 2005). Průkazné výsledky byly
předloženy studií z roku 2003 autorky Saharové, která se zaměřila na zdokonalení znalostí,
zkušeností a postojů rodinných pečovatelů v péči o seniora v Indonésii. Sledovaný soubor
představovalo 240 respondentů ze dvou vesnic. Intervence edukačním programem,
realizovaným formou workshopů, prokázala statisticky významný nárůst znalostí, schopností
a kvality postojů pečovatelů (Sahar et al., 2003). Hallberg v přehledu studií případového
managementu (zahrnuto bylo celkem 16 článků od roku 1980 - 2004 z databází Cinahl
a Medline) zjistil podstatně nižší počet tísňových telefonických konzultací s lékařem a rovněž
redukci rehospitalizace u seniorů starších 75 let, kteří žijí v domácím prostředí a mají
zajištěnu domácí preventivní péči se zahrnutím edukace seniorů a jejich rodinných pečovatelů
(Hallberg et al., 2004). Uvádí se také, že v rámci kontinuálního zlepšování kvality péče by
neformální pečovatelé měli získat část informací již v nemocničním zařízení, které seniora
propouští do domácí péče. Přístup je založen na úzké spolupráci mezi institucionální,
ambulantní a domácí péčí. Poskytnutí adekvátních informací během nemocniční péče vede
k mnohem efektivnější spolupráci s pečovateli v navazujícím období. Grönroos kupříkladu
sledoval, nakolik je proces propouštění seniorů z nemocničního zařízení do domácí péče
16
po této stránce úspěšný. Zkoumaný soubor tvořilo 1890 zaměstnanců domácí péče 22 obcí
ve Finsku. Za nejlepší prediktor úspěšného procesu propuštění seniorů do domácí péče bylo
respondenty označeno obdržení adekvátních informací o léčbě, nemoci, funkční schopnosti
pacienta a dobré spolupráci mezi zařízením nemocniční a domácí péče (Grönroos et al.,
2005).
Závěr
Neformální pečovatele nebudou do budoucna akceptovat pasivní roli při plánování a
realizaci ošetřovatelské péče. Přejí si být zahrnuti do péče o zdraví svých blízkých a aktivně
vyhledávají potřebné informace. Je jisté, že pouhá informace není pro péči o pacienta
v domácím prostředí dostatečnou motivací. Proto může být sestra edukátorka vhodným
mezičlánkem, který podpoří efektivní dosažení edukačních cílů. Před sestrami 21. století
podle Bastable leží ještě mnoho výzev a příležitostí. Jedná se zejména o překonání bariér
a redukování překážek, které do edukačního procesu zasahují. Důraz je třeba klást na jasné
porozumění edukačnímu procesu a na schopnost aplikovat principy výuky a učení tak, aby
splnily potřeby jednotlivců, rodin a komunit. Pro účinnou a efektivní edukaci je nezbytné
pracovat s pacienty a jejich rodinami jako s partnery a na podkladě vzájemně odsouhlasených
cílů (Bastable, 2007).
Literatura
BASTABLE, S. B. Nurse as educator. Jones and Barlett publishers, 2007, 600 s. ISBN
0-7637-4643-6.
FALVO, D. R. Effective Patient Education. 3 rd ed. Jones and Barlett publishers, 2004, 388 s.
ISBN 0-7637-3157-9.
GRÖNROOS E, PERÄLÄ M. Home care personnel΄s perspectives on succesful discharge
of elderly clients from hospital to home petting. Scandinavian Journal of Caring Sciences.
[online]. September/2005, [cit. 2009-30-08]. Dostupný z WWW: <http://www3. interscience.
wiley. com/journal/118652861/abstract>. S. 288-295.
HALLBERG, I. R., KRISTENSSON, J. Preventive home care of frail older people: a review
of recent case management studies. Journal of clinical nursing. [online]. August/2004, [cit.
2009-28-08]. Dostupný z WWW: <http://www. pubmed. gov>. S. 112-120.
HELLSTRÖM, Y., HALLBERG, I. R. Perspective of elderly people receiving home help
on health, care and quality of life. Health and social care in the community. [online].
March/2001, vol. 9. [cit. 2009-20-08]. Dostupný z WWW: <http://www doi. wiley. com>.
S. 61-71.
HUNT, R. Community – Based Nursing. 2nd ed. Philadelphia: Lippincott Williams &Wilkins,
2001. 397 s. ISBN 0-7817-2814-2.
KALVACH, Z., a kol. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004, 861 s. ISBN 80-2470548-6.
17
LEFF, B., BURTON, J., R. The Future History of Home Care and Physician House Calls
in the United States. Journal of Gerontology. [online]. 2001, Vol56A, No 10. [cit. 2009-1008]. Dostupný z WWW: <http://www. pubmed. com>. S. M603-M608.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Kvalita života ve stáří: Národní program
přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce
a sociálních věcí, c2008, 60 s. ISBN 978-86878-65-2. [online]. [cit. 2011-01-08]. Dostupný
z WWW: <http://www. mpsv. cz/cs/5045>.
NALEPPA, M. J., REID, W. J. Gerontological social work. Columbia University Press, 2003,
406 s. ISBN 023-1115-865-5.
SAHAR, J., COURTNEY, M., EDWARDS, H. Improvement of family carers ́ knowledge,
skills and attitudes in caring for older people following the implementaton of Family Carers ́
Training Program in the community in Indonesia. International journal of nursing practice.
[online]. August/2003, [cit. 2009-20-08]. Dostupný z WWW:
<http://www. ncbi. nlm. nih. gov/pubmed/12887376>. S. 246-254.
STEIMLE, A. Evidence-based Medicine and Population. Based Care: Caring for Patiens with
Heart Failure. The Permanente Journal. [online]. Spring/2005, [cit. 2009-28-08]. Dostupný
z WWW: < http://www. xnet. kp. org/permanentejournal/spring05/heart. html>. S. 65-69.
STOLTZ, P., UDÉN, G., WILLMAN, A. Support for family carers who care for an elderly
person at home – a systematic literature review. Scandinavian journal of caring science.
[online]. June/2004, [cit. 2009-28-08]. Dostupný z WWW: <http://www3. interscience. wiley.
com/journal/118775559/abstract?CRETRY=1&SRETRY=>. S. 111-119.
Kontaktní adresa autora
Soňa Bocková
Lesní 1407/13
Horní Suchá, 735 35
e- mail: sona. [email protected] cz
18
EDUKÁCIA O BEZPEČNOM OŠETROVATEĽSTVE
Mária Cibulová
Vysoká škola sv. Alžbety, Inštitút zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava ul. Slovenská
11 40 52 Nové Zámky, Prezentovanie výsledkov záverečnej práce.
Súhrn
Bezpečnosť a kvalita ošetrovateľskej starostlivosti je chápaná vo význame uspokojenia
potrieb a očakávaní pacienta za cenu, ktorá je pre neho prijateľná. V práci sme zisťovali aká
je z pohľadu zdravotníckych pracovníkov bezpečná ošetrovateľská starostlivosť a tiež aká je
úroveň informovanosti zdravotníckych pracovníkov o systéme manažérstva kvality,
respektíve, aký je záujem zdravotníckych pracovníkov o školenia a ďalšie vzdelávanie v tejto
problematike. Na získanie údajov sme použili anonymný dotazník. Na spracovanie výsledkov
sme použili štatistickú metódu Chí-kvadrát test, ktorým sa testovala závislosť/nezávislosť
kontingenčných koeficientov.
Sumary
Safety and quality of nursing care is understood as meaning the needs and expectations of
the patient at a price that is acceptable to him. In this work we addressed the issue of
evaluating the quality of nursing care from the perspective of health workers. Objective was
to see what the level of awareness of health workers on the quality management system, or,
what is the interest of health workers for training and further education in this field. To obtain
the data we used an anonymous questionnaire. On processing the results, we used a statistical
method Chi-square test, which tested the dependence / independence of contingency factors.
Kľúčové slová: bezpečie, kvalita, indikátory, štandard, hodnotenie ošetrovateľskej
starostlivosti, systém manažérstva kvality.
Key words: safety, quality, indicators, standard, assessment of nursing care, quality
management system.
19
Úvod
Slová ako bezpečnosť, kvalita v zdravotníckej a ošetrovateľskej starostlivosti sa na scéne
slovenského zdravotníctva objavujú za posledné viac ako desaťročie veľmi často. Je to oblasť,
ktorá prinajmenšom zaujíma dve sociálne skupiny rovnako. Skupinu poskytovateľov
zdravotnej starostlivosti a skupinu prijímateľov tejto starostlivosti - pacientov štátnych i
súkromných
zdravotníckych
zariadení.
Preštudovaním
odbornej
literatúry
k danej
problematike sme si za hlavný cieľ prieskumu stanovili sprostredkovať čo najviac informácií
o bezpečnosti a systéme manažérstva kvality do povedomia zdravotníckych pracovníkov.
Metodika:
1. Návrh typu výberu a spôsobu zberu dát.
2. Konštrukcia meracej procedúry - dotazníka.
3. Posúdenie kvality meracej procedúry - preskúšanie odpovedí.
4. Zber dát - realizácia dotazovania.
5. Kódovanie a prevedenie dát do počítača vytvorenie vstupnej dátovej matice.
6. Porozumenie dátam – stanovenie nulových štatistických hypotéz.
7. Overenie validity použitých štatistických metód.
8. Analýza dát.
9. Vizualizácia výsledkov
10. Interpretácia výsledkov.
Zbieranie údajov od respondentov sme realizovali prostredníctvom anonymného
dotazníka. Distribuovaných bolo 250 dotazníkov v roku 2007-2009 do piatich zdravotníckych
zariadení z ktorých bolo 223 vyhodnotených. Táto metóda má výhodu v tom, že nám
umožnila klásť rovnaké otázky veľkému súboru respondentov a nevýhodou je relatívna
dôveryhodnosť získaných informácií.
Výskumná vzorka
Výskum sme realizovali v nasledovných zdravotníckych zariadeniach s ich písomným
súhlasom a prekonzultovaním etických otázok s námestníkmi pre ošetrovateľskú starostlivosť.
1. Fakultná nemocnica Trnava
2. Nemocnica Topoľčany
3. Psychiatrická nemocnica Hronovce
20
4. Oblastná nemocnica Liberec
5. Nemocnica Havlíčkov Brod
Štatistické metódy použité vo výskume - Analýza kontingencie
Tieto testy zisťujú vzťahy medzi dvoma nominálnymi premennými, t. j. používajú sa
k analýze závislostí nominálnych premenných. Patrí sem skupina neparametrických testov,
ktoré vychádzajú z kontingenčnej tabuľky. Tieto testy overujú nulovú hypotézu, ktorá tvrdí,
že premenné sú nezávislé. Chí-kvadrát (chí2) test bol použitý k verifikácii viacpoľných
tabuliek. Chí2 test nezávislosti predstavuje rozšírenie chí2 testu dobrej zhody a vychádza
z kontingenčnej tabuľky pozorovaných početností, kde pozorovaná početnosť aij je početnosť
(frekvencia) kombinácie
xi ∧ y j
. Očakávané početnosti eij sú také, ktoré zodpovedajú nulovej
hypotéze o nezávislostí dvoch premenných. Očakávaná početnosť príslušnej bunky sa rovná
súčinu príslušnej pozorovanej početnosti riadku a príslušnej pozorovanej početnosti stĺpca
lomeno celkový počet pozorovaní.
eij =
ri s j
n e- očakávaná početnosť v i- tom riadku a j- tom
stĺpci, r- počet riadkov, n- súčet početnosti. Chí2 test overuje, či môžu byť rozdiely
skutočných a očakávaných početností iba náhodné (premenné sú nezávislé) alebo štatisticky
významné (premenné sú závislé). Chí2 test môžeme použiť iba v prípade, že očakávané
početnosti sú dostatočne veľké.
eij =
ri s j
n
≥5
Kontingenčné koeficienty (Pearsonov,
Cramerov V) predstavujú mieru vzťahu medzi dvoma nominálnymi premennými.
Nadobúdajú hodnoty z intervalu 0 (žiadny vzťah) až 1 (dokonalý vzťah). Chí2 testom
nezávislosti môžeme testovať významnosť kontingenčných koeficientov.
Výsledky
Tabulka č. 1. Komparačná analýzy nemocnica verzus otázka 24
Chí-kvadrát
Stupne voľnosti
p
Nemocnica verzus otázka 24
103,9310
12
0,0000
Kontingenčný koeficient
0,5638
21
Graf č. 1. Komparačná analýzy nemocnica verzus otázka 24
Hodnota koeficientu je približne 0,6. Kontingenčný koeficient je štatisticky významný,
lebo medzi nemocnicou a odpoveďami na otázku č. 24 je veľká závislosť.
Jedna zo štyroch hypotéz sa nám potvrdila, lebo sme v nej predpokladali, že čím je väčšia
informovanosť o systéme manažérstva kvality v jednotlivých nemocniciach, tým je
hodnotenie kvality a bezpečnosti ošetrovateľskej starostlivosti účelnejšie.
Diskusia
Vplyvom modernizácie v zdravotníctve vo svete rapídne narastajú požiadavky na
poskytovanie bezpečnej ošetrovateľskej starostlivosti. Systém zabezpečovania kvality
ošetrovateľskej starostlivosti s využívaním nových postupov vyžaduje aj jeho systematické
hodnotenie. Vo výskume zúčastnených piatich nemocniciach boli rozdiely medzi
odpoveďami respondentov a výsledkami celkového štatistického spracovania v tom, že
pozitívne korelovali so stúpajúcou úrovňou hodnotenia kvality a bezpečnosti v ich nemocnici.
V časoch konkurencie je veľmi náročné udržať sa s úrovňou kvality ošetrovateľskej
starostlivosti na horných priečkach hodnotenia. Kvalitu a bezpečnosť práce v zdravotníckych
zariadeniach popisuje aj Madar (2004). Podľa neho sa právom stala dôležitým meradlom
poskytovanej starostlivosti. Vzdelanosť zdravotníckych pracovníkov ich rozhľad a dostatok
informácii dávajú základ uplatňovania modelov definujúcich kvalitu a bezpečnosť v praxi.
Počas starostlivosti o pacienta, ktorá je poskytovaná metódou ošetrovateľského procesu sa
predpokladá, že je hodnotená jej kvalita a bezpečnosť. Zdôrazňujeme skutočnosť, že kvalita
22
ošetrovateľskej starostlivosti, jej definície, určujúce znaky a súvisiace faktory poskytnutej
ošetrovateľskej starostlivosti boli v nemocniciach Slovenskej a Českej republiky často
diskutované. Je dôležité sa dozvedieť, či majú jednotliví zdravotnícki pracovníci dostatok
informácií o nej. V roku 2006/2007 prebiehalo evaluačné zisťovanie u študentov pri
udeľovaní zápočtu z Ošetrovateľstva, ktoré Pokorná a Juřeníková (2007) vyhodnotili.
Súčasťou evaluačného hodnotenia bolo posúdiť ovplyvniteľnosť náhľadu na kvalitu
poskytovanej starostlivosti na pracovisku informáciami z odborných zdrojov získaných vo
vyučovaní. Záver z evaluačného hodnotenia je, že sa postupne mení postoj študentov
a zdravotníkov k získaniu vedomostí aktívnejšou cestou. Vychádzali sme zo skutočnosti, že
v nemocniciach v ktorých bol realizovaný výskum je rôzna úroveň hodnotenia kvality
ošetrovateľskej starostlivosti, rôzne materiálno-technické a personálne vybavenie. Naším
výskumom sme dospeli k tomu, že zo štatistiky spracovaných údajov nám jednoznačne
demonštruje 100 % početnosť v nemocnici Havlíčkov Brod. Na základe takmer trojročného
výskumu konštatujeme, že pre teóriu a prax ošetrovateľstva je významné naďalej zdôrazňovať
hodnotenie kvality a bezpečnosti v ošetrovateľstve.
Záver
Dospeli sme k záverom, že je nevyhnutné, aby sestry do klinickej praxe prinášali svoje
postrehy z hodnotenia bezpečnosti a kvality, čo sa však nezaobíde bez prísunu nových
informácií v tejto oblasti. Zdravotnícki pracovníci musia byť schopní reagovať na výzvu
budúcnosti,
ktorú
v súčasnosti
nevieme
dostatočne
predpovedať.
Vo
vybraných
zdravotníckych zariadeniach sme porovnali odpovede respondentov v Českej republike
z dvoch a v Slovenskej republiky troch nemocníc. Vývoj terminológie v oblasti manažmentu
je racionálnou oporou skúmania toho, ako sa mení a plynule aplikuje do praxe. Stanovené
ciele ktorými sme mapovali informovanosť a úroveň hodnotenia sa nám splnili. Vedomí sme
si limitácií svojej práce a možných nežiaducich vplyvov ako sú vedomosti sestier o uvedenej
problematike, subjektívne faktory posudzovania určujúcich znakov kvality, uvádzanie
objektívnych údajov. Medzi povinnosti manažérov ošetrovateľstva patrí aj hodnotenie jeho
kvality, preto musia mať presne vymedzené a vyjadrené činnosti v praxi. Neodmysliteľná je
spätná väzba o ošetrovateľskej starostlivosti. V tomto prípade poslúžia meracie nástroje
kvality ak sú riadiaci pracovníci ochotní ich zavádzať ako nové poznatky do praxe. Žiaľ naše
zistenia boli z našich dotazníkov aj také, že niektoré z postupov používané pri hodnotení
kvality ošetrovateľskej starostlivosti v jednej nemocnici sa osvedčili ako efektívne a inej ako
nevhodné z rôznych objektívnych dôvodov. V každom prípade by sa však mali snažiť hľadať
23
cestu
k poskytovaniu
čo
najkvalitnejšej
ošetrovateľskej
starostlivosti
poskytovanej
erudovanými odborníkmi. Pri zisťovaní informovanosti respondentov o kvalite a z analýz ich
odpovedí vyplývalo, že naše skúmanie bolo v rámci výskumu nielen opodstatnené, ale
dokonca veľmi potrebné.
Globalizácia spôsobuje, že žiadna krajina si nemôže dovoliť byť ku kvalite ľahostajná.
Z tohto dôvodu Madara (2004) vo vyspelých krajinách je teda samozrejmosťou, že pacienti
a platcovia (poisťovne), čím ďalej tým viac a viac očakávajú od zdravotníckych zariadení
poskytnutú bezpečnú, kvalitnú, efektívnu a štandardizovanú komplexnú ošetrovateľskú
starostlivosť. Ba čo viac sa od nich očakáva, že kedykoľvek budú schopné predložiť dôkaz
o kvalitne poskytnutej ošetrovateľskej starostlivosti. Týmto dôkazom je dokumentovaná
ošetrovateľská starostlivosť. Vláda Slovenskej republiky schválila uznesenie č. 900/2003
z 23. septembra 2003, ktorým bol prijatý Národný program kvality SR na roky 2004-2008
a na jeho výsledkoch boli naformulované ciele na rok 2009-2012.
Literatura
ANTALOVÁ, R. 2005. Rozhovory o kvalite. In Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia. ISSN
1336-183X, 2005, roč. III, č. 2, s. 7.
BÁRTLOVÁ, S. 2010. Řešení konfliktních situací a jejich vliv na kvalitu ošetrovatelské péče.
In Ošetrovateľský obzor, ISSN 1336-5606, roč. VII, 1-2/2010, s. 3-7.
FARKAŠOVÁ, D. et al. 2006. Výskum v ošetrovateľstve. 2. vyd. Martin: Osveta, 2006. 87 s.
ISBN 80-8063-228-6.
GILLIES, D. A. 1994. Nursing Management. A System Approach. USA: W. B. Saunders
Company, 1994. 625 s. ISBN 0-7216-6588-8.
GLADKIJ, I. a STRNAD, L. 2002. Zdravotní politika, zdraví a zdravotnictví. 1. vyd.
Olomouc: Vydavatelství UP, 2002. 111 s. ISBN 80-244-0500-8.
GROHAR-MURRAY, M. E. - DICROCE, H. R. 2003. Zásady vedení a řízení v oblasti
ošetrovatelské péče. 1. vyd. Praha: Grada, Publishig, 2003. 320 s. ISBN 80-247-0267-3.
JAAP KOOT MD. Indikátory výkonnosti v zdravotníckej starostlivosti [online]. Dostupné na
internete: www. quality. healthnet. sk/docs/final/Indikatory. doc
JURAN. J. M. 2003. Juran on leadership for quality an executive handbook. Publisher: Free
Pre 384 s. ISBN-10: 0743255771. ISBN-13: 9780743255776.
JURAN, J. M. - GODFREY, A. B. 2000. Juran´s Quality Handbook. McGRAW-HIL,
International Edition 2000. 1872 s. ISBN – 10:0071165398. ISBN-13: 9780071165396.
KILÍKOVÁ, M., JAKUŠOVÁ, V. 2008. Teória a prax manažmentu v ošetrovateľstve.
Martin: Osveta, 2008. s. 119-132. ISBN 978-80-8063-290-8.
KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G., OLIVIEROVÁ, R. 1995. Ošetrovateľstvo 1. Martin:
Osveta, 1995. 1474 s. ISBN 80-217-0528-0.
MADAR, J. a kol. 2004 Řízení kvality ve zdravotníckem zařízení. 1. vydanie, Praha: Grada
Publishing, 2004. 284 s.
POKORNÁ, A., JUŘENÍKOVÁ, P. 2007. Evaluace aplikace a využívání poznatků evidence
based healthcare z výuky v paraxi. In Revue ošetrovateľstva, sociálnej práce a laboratórnych
metodík. ISSN 1335-5090, 2007, roč. XIII. č. 4, s. 158-160.
24
SLEZÁKOVÁ, Z., ZÁVODNÁ, V., 2009. Súčasné nástroje hodnotenia kvality
ošetrovateľskej starostlivosti. In Revue ošetrovateľstva, sociálnej práce a laboratórnych
metodík, ISSN 1335-5090, 2009, Ročník XV., č. 1, s. 10.
STAŇKOVÁ, M. 2001. Hodnocení a mĕříci techniky v ošetřovatelské praxi. Brno: Institut
pro další vzdelávaní pracovníků ve zdravotníctní, 2001. 51 s. ISBN 80-7013-323-6.
ŠALGOVIČOVÁ, J. 2007. Manažérstvo kvality v zdravotníctve Plánovanie kvality. Tripsoft:
Trnava, 2007. 144 s. ISBN 978-80-89291-03-8.
ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. 2005. Především neublížit. Brno: NCOCZO, 2005. 161 s. ISBN
80-7013-419-4.
ŽIAKOVA, K. et. al. 2009. Ošetrovateľstvo: teória a vedecký výskum. 2. vyd. Martin: Osveta,
2009. 320 s. ISBN 80-8063-304-2.
Kontaktní adresa autora
Mária Cibulová, PhDr., PhD.,
Vysoká škola sv. Alžbety
Institut zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislavaul. Slovenská 11
940 52 Nové Zámky
cibulova. [email protected] com
25
HODNOTENIE VZDELÁVACIEHO PROCESU ŠTUDENTMI NELEKÁRSKYCH
ŠTUDIJNÝCH PROGRAMOV
Beáta Frčová
Fakulta zdravotníctva Slovenskej zdravotníckej univerzity v Bratislave so sídlom v Banskej
Bystrici
Súhrn
Autorka spracovala svoju prednášku na tému: Hodnotenie vzdelávacieho procesu
študentmi nelekárskych študijných programov. Cieľom je zhrnúť výsledky hodnotenia
vzdelávacieho procesu študentmi prvého a druhého ročníka denného bakalárskeho štúdia
v študijných programoch ošetrovateľstvo a urgentná zdravotná starostlivosť.
Na hodnotenie bol využitý hodnotiaci hárok, v ktorom študenti hodnotili maximálne 8
vysokoškolských pedagógov v 10 položkách/ každý študent teda poskytol 80 údajov).
Hodnotiaci hárok vyplnilo 79 študentov, pričom študentov prvého ročníka bolo 48 a druhého
ročníka 31.
Z výsledkov vyplynulo, že vo všetkých desiatich hodnotených atribútoch študenti
hodnotili svojich vysokoškolských pedagógov najvyšším stupňom bodového hodnotenia a to
10 bodov.
Výsledky sú spracované podľa jednotlivých hodnotených vlastností v grafoch a hodnoty
sú vzhľadom na ich veľkú početnosť vyjadrené v priemerných hodnotách. V závere príspevku
autorka uvádza zhrnutie výsledkov.
Summary
The author presents a lecture on teaching evaluation done by students of non-medical study
programms. The aim of the lecture is to summarize evaluation results collected among
students that have completed up to four terms of the bachelor study in nursing and paramedic
study programms.
To gain data on quality of teaching, an evaluation sheet with name of 8 university teachers
and ten evaluation areas. Each student provided us with 80 answers. The evaluation sheet was
handed by 79 students, 48 students studying in the second term and 31 students that have
completed the fourth term.
The results of the evaluation have shown that many of the teachers were awarded 10 points
which is the highest point value.
26
The data were processed and categorised on the basis of individual evaluation areas. The
data were averaged.
Finally, the author summarizes in the lecture the evaluation results.
Kľúčové slová: hodnotenie, vzdelávací proces, študent, vysokoškolský pedagog, výsledky,
Literatura.
Key words: evaluation, teaching quality, student, university teacher, Results. literature.
Úvod
Cieľom každej vzdelávacej inštitúcie je poskytovať kvalitný vzdelávací proces, ktorý je
závislý na viacerých faktoroch. Predovšetkým je to dobre pripravený študijný program, ktorý
má vyvážené a v logickej nadväznosti prepojené teoretické vedomosti a praktické zručnosti.
Ministerstvo zdravotníctva Slovenskej republiky v Nariadení vlády SR č. 296/2010 určilo
štandardné požiadavky rozsahu a obsahu študijných programov v pregraduálnej príprave
v nelekárskych študijných odboroch(Nariadenie, 2010). Ďalším predpokladom sú kvalitní
a odborne erudovaní vysokoškolskí učitelia, ktorí majú aj schopnosť svoje odborné vedomosti
a zručnosti študentovi vysvetliť v rôznych formách výuky. Tretím predpokladom ja
materiálne a priestorové vybavenie vzdelávacej inštitúcie v zmysle potrieb jednotlivých
študijných programov vrátane didaktickej techniky (Turek, 2008). Právo študenta hodnotiť
úroveň vzdelávacieho procesu mu vyplýva z paragrafu 70 zákona č. 131/2002 Z. z.
o vysokých školách v znení neskorších prepisov.
Vytvoriť validný nástroj na hodnotenie vzdelávacieho procesu pre študenta je nesmierne
náročné, ale zároveň tak získavame spätnú väzbu v podobe hodnotenia vysokoškolských
učiteľov študentom. Aj keď sa nám podarí vypracovať validný nástroj, vždy bude poznačený
subjektívnym hodnotením učiteľa študentom, ktorý závisí od celkového postoja študenta
k štúdiu, k učiteľovi a od záujmu o daný predmet študijného programu.
Cieľom příspěvku je poskytnúť výsledky jednej z foriem hodnotenia vzdelávacieho procesu
študentom. Spôsob hodnotenia a výsledky môžu byť námetom na širšiu diskusiu medzi
vysokoškolskými vzdelávacími inštitúciami.
27
Metodika
Na hodnotenie vzdelávacieho procesu sme doteraz používali viacero metód. V súčasnosti
testujeme tzv. Hodnotiaci hárok.
Predpokladáme, že hodnotenie jednotlivých atribútov u jednotlivých vysokoškolských
učiteľov zvyšuje objektivitu hodnotenia vzdelávacieho procesu.
Hodnotiaci hárok, obsahuje úvodné inštrukcie pre študenta s vysvetlením spôsobu
hodnotenia jednotlivých pedagógov.
Študenti hodnotenie realizujú na konci semestra a to učiteľov, ktorí výuku ukončili
skúškou a výuka v danom predmete už nepokračuje. V semestri študenti hodnotia maximálne
8 učiteľov. Tým, že predmet je už uzatvorený chceme umožniť študentovi, aby sa
objektívnejšie a pravdivejšie vyjadril. Hodnotiaci hárok je anonymný. Jediné identifikačné
údaje, ktoré študent uvádza sú ročník štúdia a študijný program.
Študenti u jednotlivých vysokoškolských učiteľov hodnotia nasledovné atribúty:
-
motivácia nakoľko učiteľ dokáže motivovať, zaujať, podporiť a oceniť svojich študentov
-
kreativita nakoľko učiteľ používa nové, originálne metódy, postupy a techniky vo
vzdelávacom procese
-
efektivita nakoľko učiteľ dokáže študentovi pomôcť v príprave na
dosiahnutie
kvalitných vedomostí
-
odbornosť nakoľko je učiteľ odborníkom v oblasti, ktorú učí
-
direktivita nakoľko je učiteľ vo vzťahu k študentovi nekompromisný, prísny a kritický
-
objektivita nakoľko učiteľ objektívne posúdil vedomosti, zručnosti a schopnosti študenta
-
akceptácia nakoľko dokáže učiteľ prijať a pochopiť názory, postoje a hodnoty študenta
-
zodpovednosť nakoľko je učiteľ dôsledný a zodpovedný v prístupe k svojim študentom
-
záujem nakoľko má učiteľ skutočný záujem o svoju profesiu
-
autorita nakoľko si učiteľ dokáže získať úctu a prirodzený rešpekt študentov
Hodnotenie realizujú na stupnici od 1 do 10 pre každú uvedenú vlastnosť nezávisle.
1
- predstavuje minimum uvedenej vlastnosti - najnižší
stupeň
10
- predstavuje maximum uvedenej vlastnosti - najvyšší
stupeň
Výsledky
Hodnotiace hárky vyplnilo spolu 79 študentov prvého a druhého ročníka denného
bakalárskeho
štúdia
v študijných
programoch
ošetrovateľstvo
a urgentná
zdravotná
starostlivosť. Z celkového počtu 79 študentov bolo 48 študentov prvého ročníka štúdia a 31
študentov druhého ročníka štúdia. Vzhľadom na množstvo hodnotených atribútov (každý
28
študent u 8 učiteľov hodnotil 10 vlastností, čo sa rovná 80 údajov u jedného študenta) pre
účely väčšej prehľadnosti sme hodnoty spriemerovali, aby sme ich mohli graficky vyjadriť.
Tabulka č. 1: Prehľad priemerného počtu študentov hodnotiacich jednotlivé atribúty
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
motivácia
12,25
5,5
5,25
7,25
13,5
10,75
15,5
19
20,75
48,75
kreativita
11,25
8,5
8
7,75
14
10
17
19,5
15
47,75
efektivita
7,25
6,25
6
3,75
17,5
13,75
18
15,25
18,5
47,5
odbornosť
3,75
1,5
1,5
1,7
5,75
7,25
6,75
13,75
17,5
99,75
direktivita
11
10
4
6
22
10,25
21,5
22
20
33,25
objektivita
6
2,75
4,75
4
11,25
9
11,5
19,25
23,5
66,75
akceptácia
5,75
2
2,5
5,5
13,25
8,25
12,75
28,5
19,25
62,5
zodpovednosť
6,75
1
2
4,5
8,25
7,5
10,5
19,75
22,5
79,5
záujem
5,5
4,25
1,5
3,5
8,75
6,75
9,25
14,75
22
74,25
autorita
7,75
1,75
3,75
4
9,75
10
13,25
21
20
65,25
Graf č. 1: Motivácia a kreativita
29
Graf č. 2: Odbornoisť a efektivita
Graf č. 3: Direktiva, objektivita a akceptácia
30
Graf č. 4: Autorita zaujem a zodpovědnosť
Zhrnutie
Pozitívnym výsledkom hodnotenia učiteľov študentmi je, že vo všetkých atribútoch
väčšina študentov hodnotila svojich učiteľov najvyšším stupňom, teda im pridelila bodové
ohodnotenie 10.
Najvyššia hodnota hodnotenia (10 bodov) pri hodnotení motivácie študentov učiteľom sa
objavila priemerne 47,75 krát a najnižšia hodnota (1bod) 11,2 krát. Kreativita s najvyšším
bodovým ohodnotením bola vyjadrená študentmi 48,75 krát a s najnižším bodovým
ohodnotením 12 krát. Najvyššiu frekvenciu má najvyššie bodové ohodnotenie odbornosti, až
99 krát, čo je mimoriadne potešiteľné a je to signál, že prevažná väčšina hodnotiacich
študentov kladie odbornosť svojich učiteľov na najvyššie miesto. Len 3,75 krát sa objavilo
hodnotenie odbornosti stupňom 1. Hodnotenie efektivity činnosti učiteľa najvyšším stupňom
sa objavilo 47,5 krát a s najnižším stupňom 7,25 krát. Direktivita, ako vyjadrenie
nekompromisného postoja učiteľa k študentom sa s hodnotením 10 bodov vyskytla 33,25 krát
a s hodnotením 1 11 krát. Najvyšší stupeň v objektivite hodnotenia vedomostí, zručností
31
a schopností u jednotlivých učiteľov sa vyjadrili študenti 66, 75 krát a najnižší stupeň
v objektivite sa vyskytol 6 krát. Najvyššie hodnotenie akceptácie študenti uviedli 62,5 krát
a najnižší stupeň 5,75 krát.
Študenti najvyšším stupňom hodnotenia atribút zodpovednosti ohodnotili 79,5 krát
a najnižší stupeň vyjadrili 6,75 krát. Záujem o svoju profesiu u učiteľa najvyšším stupňom
študenti ohodnotili 74,25 krát a najnižším stupňom5, 5 krát. Atribút záujmu veľmi úzko
korešponduje aj s atribútom odbornosti. Predpokladáme, že odborník v svojej profesii má
o ňu aj záujem.
Autoritu učiteľa najvyšším hodnotením ohodnotili študenti 65,25 krát a najnižším
stupňom 7,75 krát.
Výsledky hodnotenia učiteľov študentmi by v nás mohli vyvolávať pozitívne pocity
uspokojenia, ale je potrebné neustále spôsob hodnotenia skvalitňovať a podporovať
v študentoch skutočný záujem a potrebu pravdivo a objektívne sa vyjadriť, čím sa vytvára
dôležitá spätná väzba aj pre jednotlivých vysokoškolských učiteľov.
Záver
Hodnotenie vzdelávacieho procesu je aktuálny proces, ktorý je potrebné neustále
skvalitňovať a objektivizovať. Hodnotenie učiteľa študentom je len jedna stránka hodnotenia
vzdelávacieho procesu, ale nie nepodstatná. Otvára sa tak veľa námetov na diskusiu
a spoločné
projekty
medzi
vzdelávacími
inštitúciami,
ktoré
pripravujú
študentov
v nelekárskych študijných programoch.
Literatúra
Nariadenie vlády Slovenskej republiky č. 296/2010 o odbornej spôsobilosti na výkon
zdravotníckeho povolania, spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov,
sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností z 9. júna
2010.
TUREK, I. 2008. Didaktika. 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, spol. s. r. o., 2008. 595 s. ISBN
978-80-8078-198-9.
Adresa autorky
Doc. PhDr. Beáta Frčová, PhD., MPH
Fakulta zdravotníctva SZU
Sládkovičova 21
974 05 Banská Bystrica
e-mail: beata. [email protected] sk
32
PRIESKUM ÚROVNE SPOKOJNOSTI PRÍBUZNÝCH S POSKYTOVANOU
/OŠETROVATEĽSKOU A SOCIÁLNOU/ STAROSTLIVOSŤOU V DOMOVE
SOCIÁLNYCH SLUŽIEB V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Ivica Gulášová; Ján Breza ml; Zuzana Bačíková; Eva Zacharová
Gulášová, I.: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce svätej Alžbety, n.o., Bratislava
Breza, J.:. Lekárska fakulta Univerzita Jána Amosa Komenského, Bratislava
Bačíková, Z.:. Regionálny úrad verejného zdravotníctva Považská Bystrica
Zacharová, E.: Zdravotně-sociální fakulta Ostravské univerzity, Ostrava,ČR
Súhrn
Prieskum bol zameraný na úroveň spokojnosti príbuzných klientov, ktorým bola
poskytovaná starostlivosť vo vybraných domovoch sociálnych služieb. Prieskumu sa
zúčastnilo 350 príbuzných klientov umiestnených v DSS s denným, týždenným a celoročným
pobytom. Na základe získaných informácií môžeme konštatovať, že väčšina príbuzných
klienta bola spokojná s úrovňou poskytovania zdravotnej starostlivosti zdravotníkmi,
predovšetkým bola vyjadrená dôvera v odbornosť a kvalitu ošetrovateľského procesu. Len
"priemerne" však ohodnotili respondenti citlivý a empatický prístup personálu ku klientom.
Okrem výchovno - vzdelávacej činnosti a fyzioterapie môžu klienti využívať aj výchovno liečebnú terapiu ako je muzikoterapia, canisterapia, ergoterapia, hipoterapia. Ani jeden z
respondentov sa nevyjadril, že by niektorý klient navštevoval domov sociálnych služieb so
strachom, obavami.
Takmer všetci uviedli, že nemajú problém komunikovať s pracovníkmi v DSS.
Summary
The survey was focused on the level of the satisfaction of the relatives of clients to whom
the care was provided at selected social services homes. There were three hundred and fifty
relatives of the clients placed at social services homes with daily, weekly and yearly stay,
involved in the survey.According to the obtained information, it may be said that most of the
relatives of the clients have been satisfied with the quality of health care provided by the
medics; especially trust in expertise and quality of nursing processs was expressed. Sensitive
and empathetic attitude of the personnel to the clients was rated just average. In addition to
educational activity and physiotherapy, the clients may use educational-medical therapy, such
33
as music therapy, canistherapy, ergotherapy and hippotherapy as well. None of the
respondents has expressed there is a client visiting a social services home with fear, doubt.
Almost all of the respondents said they have no problems in communication with the
employees of the social services homes.
Kľúčové slová: domovy sociálnych služieb, kvalita zdravotnej starostlivosti, citlivý a
empatický prístup sestier, ošetrovateľská a sociálna starostlivosť.
Key words: social services homes, quality of health care, sensitive and empathetic attitude of
the nurses, nursing and social care.
Úvod
Domov sociálnych služieb pre dospelých je zdravotníckym a sociálnym zariadením, ktoré
poskytuje ambulantnú (denné služby) i pobytovú formu (týždenné, celoročné služby)
sociálnych služieb. Je určený pre mužov i ženy a je tzv. rodinného typu.
Vymedzenie problému
Domov sociálnych služieb nie je zdravotnícke zariadenie, ale patrí do siete sociálnych
zariadení, ktoré spadajú pod ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny. Práca je fyzicky
i psychicky mimoriadne náročná a okrem vysokej odbornosti vyžaduje citlivý, empatický
prístup k handicapovaným ľuďom. Komplexná odborná starostlivosť
prostredníctvom
pedagógov
a
zdravotníckych
pracovníkov.
je zabezpečovaná
Kvalitná
starostlivosť
nepochybne závisí aj od dostatočného personálneho a materiálno-technického vybavenia.
Uprednostňovaná je individuálna forma práce podľa stimulačných programov.
Na základe teoretických východísk sme sformulovali prieskumný problém: Aká je úroveň
spokojnosti príbuzných s poskytovanou starostlivosťou v domove sociálnych služieb o ich
blízkych členov rodiny?
Hlavný cieľ prieskumu:
Zistiť aká úroveň spokojnosti príbuzných s poskytovanou starostlivosťou v domove
sociálnych služieb (ďalej už len DSS)..
Čiastkové ciele prieskumu:
C1: Zistiť, či sú príbuzní spokojní s úrovňou poskytovania zdravotnej starostlivosti.
C2: Zistiť, či sú príbuzní spokojní s poskytovanou výchovno-vzdelávacou činnosťou.
C3: Zistiť, aké služby si príbuzní žiadajú vzhľadom na potreby ich príbuzných – klientov
DSS.
34
C4: Zistiť, či sú príbuzní spokojní s personálom v DSS.
C5: Zistiť nedostatky pri komunikácii medzi príbuznými klienta DSS a pracovníkmi DSS.
Pracovné hypotézy
Pracovná hypotéza 1: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta v DSS bude spokojných
s úrovňou poskytovania zdravotnej starostlivosti.
Pracovná hypotéza 2: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta v DSS bude spokojných
s poskytovanou výchovno-vzdelávacou činnosťou.
Pracovná hypotéza 3: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta v DSS bude žiadať
služby, ktoré sú pracovníci DSS schopní zabezpečiť v rámci personálneho a materiálnotechnického vybavenia DSS
Pracovná hypotéza 4: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta v DSS bude spokojných
s personálom v DSS
Pracovná hypotéza 5: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta v DSS nebude mať
problém pri komunikácii s pracovníkmi k DSS
Základný súbor respondentov
Do súboru bolo zaradených 350 respondentov – príbuzných klienta v DSS, ktorí majú
umiestnené svojho príbuzného člena rodiny v DSS na denný, týždenný a celoročný pobyt.
Časové obdobie prieskumu: Február 2009 až október 2010
Miesto prieskumu: Vybrané DSS v Slovenskej republike /na žiadosť zariadení DSS ich
neuvádzame konkrétne/.
Metodika prieskumu
Prieskum prebiehal v nasledujúcich IV. etapách:
I. Etapa: Stanovenie cieľov prieskumu, pracovných hypotéz, výber respondentskej
vzorky. Pilotná štúdia – v nej použité metódy: pozorovanie a rozhovor.
II. Etapa: Na základe zistení z pilotnej štúdie sme pripravili dotazník vlastnej konštrukcie,
ktorý sme verifikovali na 10 % náhodne vybraných respondentov – príbuzných klienta v DSS,
ktorí majú umiestnené svojho príbuzného člena rodiny v DSS na denný, týždenný a celoročný
pobyt. Po drobných úpravách v dotazníkových položkách sme ukončili obsahové a štylistické
úpravy v dotazníku a uznali ho za validný.
III. Etapa: Distribúcia dotazníkov. Používali sme pri tom pracovnú tabuľku.
Z matematických výpočtov sme previedli N, n, (%) výpočty, pri ktorých sme použili metódu
obsahovej analýzy dotazníkových položiek. Na vyjadrenie našich zistení z prieskumu sme
použili vyjadrovacie prostriedky štatistiky ako tabuľky a grafy.
35
IV. Etapa: Vyhodnotenie stanovených cieľov nášho prieskumu, pracovných hypotéz,
diskusia a odporučenia pre prax.
Výsledky
Distribúcia 450 dotazníkov, návratnosť 90 %. Z dôvodu nekompletného vyplnenia
niektorých dotazníkov sme ostali pri pôvodne stanovenom počte respondentov, jednak aj pre
ďalšie výpočtu z celého čísla 350 respondentov /mohli sme vychádzať z počtu 638
respondentov po ukončení etapy vyhodnocovania dotazníkov/.
Demografické údaje
Prieskumu sa zúčastnilo 350 príbuzných klienta v DSS, ktorí majú umiestnené svojho
príbuzného člena rodiny v DSS na denný, týždenný a celoročný pobyt.
Najväčšiu skupinu tvorili príbuzní vo veku od 40 do 49 – 10 rodičov, tj.40 %; 126
príbuzných tj. 36 % bolo vo veku od 30 do 39 rokov. Príbuzných od 50 do 59 rokov sa
zúčastnilo 56, tj. 16 %. Najmenšiu skupinu tvorili príbuzní vo veku od 60 - 69 rokov, tj. 8 %.
Tabuľka č. 1: Vekové rozpätie rodičov
vek
30 -49
40- 49
50 - 59
60 - 69
N
n
126
140
56
28
350
%
36
40
16
8
100
Tabuľka č. 2: Najvyššie dosiahnuté vzdelanie
Vzdelanie
základné
učňovské
stredoškolské
vysokoškolské
N
n
140
84
84
42
350
Graf č. 1: Rozdelenie príbuzných podľa veku
36
%
40
24
24
12
100
Tabuľka 2 znázorňuje percentuálne vyhodnotenie príbuzných podľa úrovne najvyššie
dosiahnutého vzdelania. Na prieskume sa zúčastnilo 140 príbuzných so základným
vzdelaním, tj. 40 %; 84 príbuzných, tj. 24 % s učňovským vzdelaním, 84 príbuzných, tj. 24 %
so stredoškolským vzdelaním a 28 príbuzných, čo predstavuje 12 % malo vysokoškolské
vzdelanie.
Graf č. 2: Rozdelenie rodičov podľa najvyššie dosiahnutého vzdelania
Tabuľka č. 3: Spokojnosť rodičov s prístupom zdravotníckych pracovníkov
Spokojnosť s prístupom zdravotného personálu
n
som veľmi spokojný/á
168
som skôr spokojný/á
154
som skôr nespokojný/á
28
som veľmi nespokojný/á
N
350
V položke 1 sme zisťovali úroveň spokojnosti príbuzných s prístupom
%
48
44
8
100
zdravotníckych
pracovníkov k ich príbuznému, ktorý je umiestnený v DSS. Z opýtaných 350 príbuzných
bolo 168 príbuzných veľmi spokojných s prístupom zdravotníckeho personálu, t.j. 48 %; 154
príbuzných bolo skôr spokojných tj. 44 % a 28 príbuzných bolo skôr nespokojných t.j. 8 %.
Veľmi nespokojný nebol ani jeden príbuzný.
Tabuľka č. 4: Odbornosť zdravotného personálu
Zdravotný personál má dostatočnú odbornú úroveň
n
%
určite áno
280
80
skôr áno
56
16
skôr nie
14
4
určite nie
N
350
100
V položke 2 sme zisťovali, či podľa príbuzných majú zdravotnícki pracovníci dostatočnú
odbornú úroveň. 280 príbuzných uviedlo určité áno, tj. 80 %; 56 príbuzných uviedlo skôr áno,
tj. 16 % a 14 príbuzných si myslelo, že zdravotnícki pracovníci skôr nemajú dostatočnú
odbornosť, tj. 4 %. Ani jeden príbuzný neuviedol, že zdravotnícki pracovníci určite nemajú
dostatočnú odbornú úroveň, tj. 0 %.
37
Tabuľka č. 5: Poskytovanie ošetrovateľskej starostlivosti
DSS poskytuje kvalitnú a dobrú ošetrovateľskú n
%
starostlivosť
určite áno
210
48
skôr áno
126
36
skôr nie
14
4
určite nie
N
350
100
V položke 3 sme zisťovali, či je klientom poskytovaná dobrá ošetrovateľská starostlivosť.
210 príbuzných uviedlo, že v zariadení DSS je poskytovaná kvalitná a dobrá ošetrovateľská
starostlivosť, tj. 48 %; 126 príbuzných uviedlo, že je skôr kvalitná a dobrá, čo predstavuje
36 %; a 14 príbuzných uviedlo, že v DSS skôr nie je kvalitná a dobrá ošetrovateľská
starostlivosť, tj. 4 %. Ani jeden príbuzný neuviedol, že v zariadení určite nie je kvalitná a
dobrá ošetrovateľská starostlivosť, tj. 0 %.
Tabuľka č. 6: Využívanie ošetrovateľskej starostlivosti klientmi v DSS
Využíva Váš príbuzný ošetrovateľskú starostlivosť
n
%
v DSS
určite áno
280
80
skôr áno
70
20
skôr nie
určite nie
N
350
100
V položke 4 sme zisťovali využitie ošetrovateľskej starostlivosti v DSS klientmi. 20
príbuzných odpovedalo, určite áno t.j.80%; 5 príbuzných odpovedalo skôr áno tj. 20 %.
Nikto z príbuzných neuviedol, že by jeho príbuzný skôr nevyužíval ošetrovateľskú
starostlivosť, tj. 0 %; a ani jeden príbuzný neuviedol, že určite nevyužíva ošetrovateľskú
starostlivosť, tj. 0 %.
Tabuľka č. 7: Ochota zdravotníckych pracovníkov
Zdravotný personál je ochotní, trpezliví, empatickí ku klientom
n
%
určite áno
140
40
skôr áno
84
24
skôr nie
98
28
určite nie
28
8
N
350
100
V položke 5 sme zisťovali, či sú zdravotnícki pracovníci je dostatočne ochotní, trpezliví,
empatickí voči klientom v DSS. 140 príbuzných odpovedalo, že zdravotnícki pracovníci sú
trpezliví, empatickí, ochotní voči klientom, tj. 40 %; skôr áno odpovedalo 84 príbuzných, tj.
24 %; 98 príbuzných v odpovedalo skôr nie, tj. 28 %; a 28 príbuzných odpovedalo, že určite
zdravotnícki pracovníci nie sú ochotní, trpezliví a empatickí ku klientom, tj. 8 %.
38
Tabuľka č. 8: Klientove obavy a strach zo zariadenia - DSS
Chodí klient do zariadenia s obavami a strachom
n
%
určite áno
skôr áno
28
8
skôr nie
154
44
určite nie
168
48
N
350
100
Položka 6 bola zameraná na zistenie, či klient chodí do zariadenia s obavami a strachom.
Žiaden z príbuzných neuviedol, že jeho príbuzný chodí do zariadenia s obavami a strachom,
tj. 0 %; 28 príbuzných uviedlo, že skôr áno, tj. 8 %; 154 príbuzných uviedlo skôr nie, tj.
44 %; a 168 príbuzných bolo presvedčených, že ich príbuzný chodí do zariadenia určite bez
obáv a bez strachu, tj. 48 %.
Tabuľka č. 9: Informovanosť príbuzných o zdravotnom stave svojho príbuzného
Poskytovanie informácií o zdravotnom stave príbuzného sú
n
%
dostatočné?
určite áno
112
32
skôr áno
154
44
skôr nie
70
20
určite nie
14
4
N
350
100
V položke 7 sme zisťovali dostatočnú informovanosť príbuzných o zdravotnom stave ich
príbuzného. 112 príbuzných uviedlo, že boli dostatočne informovaný o zdravotnom stave
svojho príbuzného v zariadení, tj. 32 %; skôr áno uviedlo 154 príbuzných, tj. 44 %; skôr nie
uviedlo 70 príbuzných, tj. 20 %; a 14 príbuzných uviedli, že neboli dostatočne informovaní
o zdravotnom stave svojho príbuzného, tj. 4 %.
Tabuľka č. 10: Spokojnosť príbuzných s prístupom sociálnych a pedagogických pracovníkov
Spokojnosť
s prístupom
sociálnych
a pedagogických
n
%
pracovníkov ku klientom
som veľmi spokojný/á
210
60%
som skôr spokojný/á
84
24
som skôr nespokojný/á
56
16
som veľmi nespokojný/á
N
350
100
V položke 8 sme zisťovali spokojnosť príbuzných s prístupom sociálnych
a pedagogických pracovníkov k príbuznému, ktorý je umiestnený v DSS. Z opýtaných 350
príbuzných bolo 210 veľmi spokojných s prístupom sociálnych a pedagogických pracovníkov,
tj. 60 %; 84 príbuzných bolo skôr spokojných tj. 24 %;
a 56 príbuzných bolo skôr
nespokojných, tj. 16 %. Veľmi nespokojný nebol ani jeden príbuzný, tj. 0 %.
39
Tabuľka č. 11: Odbornosť pedagogických pracovníkov
Pedagogickí pracovníci majú dostatočnú odbornú úroveň
n
%
určite áno
21
94
skôr áno
42
12
skôr nie
14
4
určite nie
100
N
350
Položka 9 bola zameraná na zistenie, či podľa príbuzných majú pedagogickí pracovníci
dostatočnú odbornú úroveň. 294 príbuzných uviedlo určite áno, tj. 84 %; 42 príbuzných
uviedlo skôr áno, tj. 12 %; 4 príbuzných si myslelo, že pedagogickí pracovníci skôr nemá
dostatočnú odbornosť, tj. 4 %. Ani jeden príbuzný klienta neuviedol, že by pedagogickí
pracovníci určite nemali dostatočnú odbornú úroveň, tj. 0 %.
Tabuľka č. 12: Využívanie poskytovania fyzioterapie klientom
Fyzioterapiu v zariadení klient využíva
n
%
určite áno
140
40
skôr áno
210
60
skôr nie
určite nie
N
350
100
V o položke 10 sme zisťovali v priemere koľký klienti využívajú fyzioterapiu v zariadení
(masáž, perličkový kúpeľ, saunovanie, plaváreň, cvičenie na posilňovacích strojoch...). Z 350
opýtaných príbuzných klienta odpovedalo 140, že ich príbuzný určite využíva fyzioterapiu
v zariadením, tj. 40 %; 210 príbuzných klienta odpovedalo skôr áno, t.j. 60 %; žiaden
z opýtaných príbuzných neodpovedal odpoveďou skôr nie, t.j. 0 %
a nikto z opýtaných
príbuzných neodpovedal určite nie tj. 0 %.
Tabuľka č. 13: Účasť kultúrno-spoločenských aktivít v DSS
Zúčastňuje sa klient kultúrno-spoločenských aktivít v DSS
n
%
určite áno
252
72
skôr áno
56
16
skôr nie
14
4
určite nie
28
8
N
350
100
V položke 11 sme zisťovali, v priemere koľký z klientov sa zúčastňuje kultúrnospoločenských aktivít, ktoré sa konajú v DSS. 252 príbuzných
klienta uviedlo, že jeho
príbuzný sa určite zúčastňuje kultúrno-spoločenských aktivít, ktoré prebiehajú v zariadení, tj.
72 %; 56 príbuzných uviedlo skôr áno, tj. 16 %; 14 príbuzní uviedli skôr nie, tj. 4 % a 8
príbuzných uviedlo, že ich príbuzný sa nezúčastňuje žiadnych kultúrno-spoločenských aktivít,
t.j. 8 %.
40
Tabuľka č. 14: Účasť na kultúrno-spoločenských aktivitách mimo DSS
Zúčastňuje sa klient kultúrno-spoločenských aktivít mimo DSS
n
%
určite áno
140
40
skôr áno
98
28
skôr nie
28
8
určite nie
84
24
N
350
100
V položke 12 sme zisťovali v priemere koľký z klientov sa zúčastňuje kultúrnospoločenských aktivít, ktoré sa konajú mimo DSS. 140 príbuzných uviedlo, že ich príbuzný sa
určite zúčastňuje kultúrno-spoločenských aktivít, ktoré prebiehajú mimo zariadenia, tj. 40 %;
98 príbuzných uviedlo, skôr áno, tj. 28 %; 28 príbuzných uviedlo skôr nie, tj. 8 %; a 84
príbuzných uviedlo, že ich príbuzný sa nezúčastňuje žiadnych kultúrno-spoločenských aktivít
mimo zariadenia, tj. 24 %.
Tabuľka č. 15: Využívanie poskytovania výchovno-liečebnej terapie
Klient využíva výchovno-liečebnú terapiu
n
%
určite áno
224
64
skôr áno
112
32
skôr nie
14
4
určite nie
N
350
100
Položka 13 bola zameraná na zistenie, či klient využíva poskytované výchovno-liečebné
terapie v zariadení (muzikoterapiu, canisterapiu, ergoterapiu). 224 príbuzných odpovedalo
určite áno, tj. 64 %; 112 príbuzných odpovedalo skôr áno, tj. 32 %; 14 príbuzných uviedlo
skôr nie, tj. 4 %; a žiaden príbuzný klienta neuviedol určite nie, tj. 0 %.
Tabuľka č. 16: Záujem o hipoterapiu v DSS
Využívanie hipoterapie v DSS
n
%
určite áno
56
16%
skôr áno
56
16%
skôr nie
126
36%
určite nie
112
32%
N
350
100
V položke 14 sme zisťovali záujem príbuzných o poskytovanie hipoterapie v zariadení.
112 opýtaných príbuzných uviedlo určite nie, tj. 32 %; 126 príbuzných uviedlo skôr nie, tj. 36
%; 56 príbuzných uviedlo, že majú záujem na úrovni skôr áno, tj. 16 %; 56 príbuzných klienta
mali určite záujem o poskytovanie hipoterapie v DSS pre ich príbuzného, tj. 16 %
41
Tabuľka č. 17: Záujem o rozšírenie služieb odbornými pracovníkmi
Rozšírenie poskytovaných služieb odbornými pracovníkmi
psychológ
n
182
%
52
logopéd
84
24
špeciálny pedagóg
70
20
liečebný pedagóg
126
36
neviem to posúdiť
14
4
N
350
100
Položka 15 bola zameraná na zistenie záujmu o rozšírenie služieb poskytované
psychológom, logopédom, špeciálnym pedagógom a liečebným pedagógom. Príbuzní klienta
mohli v tejto otázke uviesť viac možností. 182 príbuzných klienta by malo záujem o služby
poskytované psychológom, tj. 52 %; 84 príbuzných by privítalo služby od logopéda, tj. 24 %;
špeciálneho pedagóga označilo 70 príbuzných, tj. 20 %; 126 príbuzných by využívalo služby
pre svojho príbuzného od liečebného pedagóga, tj. 36 %; 14 príbuzných klienta nevedelo
posúdiť, ktoré služby by boli prínosom pre jeho príbuzného, tj. 4 %
Graf č. 3: Rozšírenie služieb o odborných pracovníkov
Tabuľka č. 18: Tvorba individuálneho programu rozvoja s účasťou príbuzných
Zúčastňujem sa tvorby individuálneho programu rozvoja
n
%
určite áno
skôr áno
56
16
skôr nie
196
56
určite nie
98
28
N
350
100
Položka 16 bola zameraná na zistenie, či sa príbuzný aktívne podieľajú na tvorbe
individuálneho programu rozvoja ich príbuzného. Žiaden s opýtaných príbuzných sa určite
nezúčastňuje tvorby individuálneho programu rozvoja u ich príbuzného klienta, tj. 0 %; 56
príbuzných uviedlo, možnosť skôr áno, tj. 16 %; 196 príbuzných sa skôr nepodieľa na tvorbe
programu, tj. 56 %; a 98 opýtaných príbuzných sa vôbec nezúčastňuje tvorby individuálneho
programu rozvoja tj. 28 %
42
Tabuľka č. 19: Počet odborných pracovníkov v DSS
Je dostatočný počet odborných pracovníkov v DSS?
n
%
určite áno
126
36
skôr áno
140
40
skôr nie
56
16
určite nie
28
8
N
350
100
V položke 17 sme zisťovali či je podľa príbuzných klienta dostatočný počet odborných
pracovníkov, ktorí poskytuje služby v DSS. Ako dostatočný počet odborných pracovníkov
s určitosťou označilo 126 príbuzných, tj. 36 %; skôr áno označilo 140 príbuzných, tj. 40 %;
56 príbuzných označilo odpoveď skôr nie, tj. 16 %; a 28 príbuzných určilo ako nedostatočný
počet odborných pracovníkov, ktorí poskytuje služby v zariadení, tj. 8 %.
Graf č. 4: Počet odborných pracovníkov z pohľadu príbuzných
Tabuľka č. 20: Oznámenie nespokojnosti
Oznámim svoju nespokojnosť so starostlivosťou
určite áno
skôr áno
skôr nie
určite nie
N
V položke 18 sme zisťovali, či príbuzní oznámia svoju
n
%
308
88
28
8
14
4
350
100
nespokojnosť s poskytovanou
starostlivosťou. 308 opýtaných príbuzných určite svoju nespokojnosť oznámilo pracovníkom
DSS, tj. 88 %; 28 príbuzných uviedlo odpoveď skôr áno, tj. 8 %; 14 príbuzní skôr nebude
pracovníkom DSS nič hovoriť, tj. 4 %; a možnosť určite nie neoznačil ani jeden príbuzný, tj.
0 %.
Tabuľka č. 21: Problém komunikovať s personálom
Mám problém komunikovať s personálom
určite áno
skôr áno
skôr nie
určite nie
N
43
n
28
322
%
8
92
Položka 19 bola zameraná na zistenie, či príbuzní majú problém pri komunikácii
s pracovníkmi DSS. Z 350 opýtaných príbuzných klienta sa vyjadrilo 322 že problém
s komunikáciou medzi personálom určite nemá, tj. 92 %; 28 príbuzných uviedli, že skôr
nemajú problém komunikovať s personálom, tj. 8 %; a odpoveď skôr áno neuviedol žiaden
príbuzný, tj. 0 %; a určite nie neuviedol tiež ani jeden z príbuzných klienta, tj. 0 %.
Tabuľka č. 22: Dôvod zmeny zariadenia
Dôvod zmeny zariadenia
n
%
veľká vzdialenosť od bydliska
112
32
zlá finančná situácia
98
28
sťahovanie rodiny
70
20
rodinné dôvody
56
16
nikdy som nerozmýšľal o zmene zariadenia
70
20
nevhodná lokalizácia zariadenia
14
4
iné
42
12
N
350
100
Položka 20 bola koncipovaná ako otvorená a zisťovali sme, či niekedy príbuzní klienta
rozmýšľali svojho príbuzného ťa umiestniť do iného zariadenia. Tu mali príbuzní dopísať
dôvod, ktorý by ich viedol k takému rozhodnutiu a mohli uviesť viac možností. Najviac, čiže
112 príbuzných klienta by svojho príbuzného umiestnilo do iného zariadenia z dôvodu veľkej
vzdialenosti od trvalého bydliska, tj. 32 %; 98 príbuzných by pristúpilo k takému riešeniu zlá
finančná situácia, tj. 28 %; 70 príbuzných by riešilo
situáciu, ak by sa sťahovali do
vzdialenejšieho mesta, tj. 20 %; z rodinných dôvodov by 56 príbuzných zmenilo zariadenie,
tj. 16 %; 70 príbuzných uviedlo, že ešte nikdy nerozmýšľali o zmene zariadenia, tj. 20 %;
147 príbuzných uviedlo nevhodnú lokalizáciu zariadenia pre dôvod zmeny, tj. 4 %; 42
príbuzní neuviedli žiaden dôvod pre zmenu zariadenia, napísali len slovom „iné“, tj. 12 %.
Graf č. 5: Dotaz na dôvod zmeny zariadenia
Diskusia
Vyhodnotenie pracovných hypotéz
Pracovná hypotéza 1: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta bude spokojných
s úrovňou poskytovania zdravotnej starostlivosti. - Pracovná hypotéza sa potvrdila. Overovali
sme ju položkami 1,2,3,4,5,7.
44
Na základe získaných informácií môžeme konštatovať, že väčšina príbuzných klienta je
spokojných s úrovňou poskytovania zdravotnej starostlivosti.
Z celkového počtu opýtaných príbuzných bolo 48 % veľmi spokojných a 36 % bolo skôr
spokojných s poskytovanou zdravotnou starostlivosťou, ktorú vykonávajú zdravotnícki
pracovníci v DSS. Odbornosť zdravotníckych pracovníkov hodnotili príbuzní klienta ako
veľmi dobrú a to v 80 %. V ďalších položkách sme sa príbuzných klienta pýtali na prístup
zdravotníckych pracovníkov ku klientom s ktorým boli tiež skôr spokojní. Práca v DSS je
fyzicky i psychicky mimoriadne náročná a vyžaduje si okrem iného veľkú dávku trpezlivosti,
citlivosti a empatie, túto oblasť rodičia hodnotili priemerne. V doplňujúcej otázke sme sa
príbuzných pýtali, či ich príbuzný chodí do zariadenia so strachom a obavami. Žiaden klient
tento problém nepociťoval, i keď v niektorých prípadoch nerád opúšťa svojich blízkych
v domácom prostredí.
Analýzou odpovedí na ďalšie položky, v ktorých sme zisťovali dostatočnú informovanosť
o zdravotnom stave svojho príbuzného sme zistili, že 32% príbuzných e určite dostatočne
informovaných.
Pracovná hypotéza 2: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta umiestneného v DSS
je spokojných s poskytovanou výchovno-vzdelávacou činnosťou. - Pracovná hypotéza sa
potvrdila. Overovali sme ju položkami 6,8,9,11,12
Po analýze získaných odpovedí môžeme konštatovať, že väčšina príbuzných je spokojných
s poskytovanou výchovno-vzdelávacou činnosťou. Klienti sa zúčastňujú rôznych kultúrnospoločenských podujatí pomocou ktorých sa títo často krát aj handicapovaní seniori integrujú
do spoločnosti – komunity v DSS.
Pracovná hypotéza 3: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta žiada služby, ktoré
sú pracovníci DSS schopní zabezpečiť v rámci personálneho a materiálno-technického
vybavenia DSS. - Pracovná hypotéza sa potvrdila. Overovali sme ju položkami
10,13,14,15,16.
Na základe získaných informácií môžeme skonštatovať, že klienti využívajú poskytovanú
výchovno-liečebnú terapiu ako je muzikoterapia, canisterapia, ergoterapia. Doplňujúcimi
otázkami sme zistili, že len 16 % opýtaných
príbuzných by malo vážny záujem
o poskytovanie hipoterapie v zariadení a 16 % by skôr využívalo túto terapiu pre svojho
príbuzného. Ďalej sa potvrdilo využívanie fyzioterapie u klientov na 100 %. Táto terapia sa
poskytuje individuálne podľa stupňa telesného, zmyslového či mentálneho postihnutia.
Pracovná hypotéza 4: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta je spokojných
s pracovníkmi v DSS - Pracovná hypotéza sa potvrdila. Overovali sme ju položkami 17,18.
45
Po analýze získaných odpovedí môžeme konštatovať, že väčšina príbuzných je spokojných
s pracovníkmi DSS – ich službami pre ich príbuzného. Sú však príbuzní, ktorí sa k danej
otázke vyjadrili záporne a to 8 %.
Pracovná hypotéza 5: Predpokladáme, že väčšina príbuzných klienta nemá problém pri
komunikácii s pracovníkmi DSS - Pracovná hypotéza sa potvrdila. Overovali sme ju
položkou 19.
92 % opýtaných príbuzných, čo je vysoké percento, nemá žiaden problém komunikovať s
pracovníkmi DSS.
Odporúčania pre prax
Na základe teoretických a empirických poznatkov z prieskumu odporúčame:
-
poskytovať príbuzným viac informácií o zdravotnom stave ich príbuzného,
-
poskytnúť príbuzným viac informácií o možnostiach alternatívnej liečby a jej liečebných
účinkoch,
-
zabezpečiť rozšírenie poskytovania služieb o psychológa, liečebného pedagóga podľa
potrieb i skupinovo – klient spolu s príbuzným,
-
spolupracovať s príbuznými pri tvorbe individuálnych programoch rozvoja podobne ako
spoločnosť Memory,
-
umožniť príbuzným stráviť určitý čas v zariadení nezávisle od svojho príbuzného.
Záver
„Pracovať so seniormi, ktorí sú často krát i postihnutí v rôznej oblasti žitia je fyzicky
a psychicky veľmi náročné, ale spätne sa od nich dostáva úprimnej a nezištnej lásky,
priateľstva a veľkého pohladenia srdca, hoci ho nikto nevidí, ale ten prežitý pocit sa nedá
opísať. Stojí za to nenechať si ho ujsť!“
Použitá literatura
Na požádání u autora.
Adresa autorky
Prof. PhDr. Ivica Gulášová, PhD.
Narcisová 40
821 01 Bratislava
46
ÚROVEŇ POZNANIA SESTIER O LEGISLATÍVNYCH ZMENÁCH
V ZDRAVOTNÍCTVE A V OŠETROVATEĽSTVE V SLOVENSKEJ REPUBLIKE.
Ivica Gulášová, Ján Breza ml; Zuzana Bačíková, Eva Zacharová
Gulášová, I. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce svätej Alžbety, n.o., Bratislava1;
Breza, J.Lekárska fakulta Univerzita Jána Amosa Komenského, Bratislava
Bačíková, Z. Regionálny úrad verejného zdravotníctva Považská Bystrica
Zacharová, E. Zdravotně-sociální fakulta Ostravské univerzity, Ostrava,ČR4.
Súhrn
Prieskum je zameraný na zistenie úrovne informovanosti sestier pracujúcich na
chirurgických klinikách a oddeleniach o ich kompetenciách, na ich vnímanie ošetrovateľskej
dokumentácie, zloženie zdravotníckeho tímu, spokojnosť s materiálno - technickým
vybavením a na vzájomné vzťahy v zdravotníckom tíme. Podľa odpovedí respondentov sa
potvrdil náš predpoklad, že pozitívny vzťah sestier k legislatívnym zmenám v zdravotníctve
závisí od úrovne ich informovanosti. Rovnako možno zhodnotiť aj ich vzťah k pracovným
povinnostiam, konkrétne k významu správneho vedenia ošetrovateľskej dokumentácie a
dodržiavaniu ošetrovateľských štandardov. Profesionálny výkon sestier významne ovplyvňuje
aj zloženie zdravotníckeho tímu oddelenia a samozrejme materiálno – technické vybavenie
kliniky.
Summary
The survey is focused on the quality of awareness of the nurses working at the surgical
clinics and their departments about their competences, their perception of nursing
documentation, the structure of medical team, the satisfaction with material –technical
facilities, and on mutual relations in a medical team.
According to the answers of the respondents, our assumption that the positive relation of
the nurses to the legislative changes in health service depends on the quality of their
awareness, has been confirmed.
Their relation to working duties, specifically the importance of correct management of
nursing documentation and the observation of nursing standards, may be assessed in the same
way.
The professional performance of the nurses significantly influences also the structure of
the medical team of a department, and of course material-technical facilities of a clinic.
47
Kľúčové slová: legislatívne zmeny v zdravotníctve, úroveň informovanosti sestier,
zdravotnícka dokumentácia, zdravotnícky tím.
Key words: legislative changes in health service, the quality of awareness of the nurses,
nursing documentation, medical team.
Úvod
Súčasná ošetrovateľská prax sa riadi mnohými legislatívnymi a právnymi úpravami a
koncepciami. Pre sestry je dôležité, aby ich v plnej miere ovládali, pretože pre sú pre ich
profesionálne rozhodnutia a konanie nesmierne dôležité a z tohto aspektu sestry môžu byť
volané k zodpovednosti. Kompetencie sestier, vyjadrujúce ich odbornú spôsobilosť je široko
koncipovaná formulácia, ktorá vychádza z potrieb súčasnej klinickej - ošetrovateľskej praxe.
Sestra preto musí mať osvojené vedomosti, zručnosti a psychosociálne zručnosti potrebné na
vykonávanie svojich profesionálnych úloh vyplývajúcich z povolania sestry. V Slovenskej
republike kompetencie sestier určuje vyhláška Ministerstva zdravotníctva 364/2005 Z. z.
Sestra pracujúca v chirurgických klinických odboroch je veľmi dôležitou členkou
zdravotníckeho tímu. Výsledky jej práce ovplyvňujú aj vnútorné vzťahy medzi jednotlivými
členmi zdravotníckeho a ošetrovateľského tímu. Sestra je kvalifikovaná pracovníčka, ktorá
poskytuje komplexnú ošetrovateľskú starostlivosť.
V prieskume sme sa zamerali na zistenie úrovne informovanosti sestier pracujúcich na
chirurgických klinikách a oddeleniach, o ich kompetenciách, na vnímanie ošetrovateľskej
dokumentácie z pohľadu sestier, zloženie zdravotníckeho tímu, spokojnosť sestier
s materiálno - technickým vybavením a na vzájomné vzťahy v zdravotníckom tíme.
Hlavný cieľ:
Zistiť úroveň informovanosti sestier z chirurgických kliník a oddelení o legislatívnych
zmenách v zdravotníctve v Slovenskej republike.
Stanovila som si nasledovné ciele:
1. Zistiť. či majú sestry z chirurgických kliník a oddelení v Slovenskej republike záujem o
informácie týkajúce sa súčasných legislatívnych zmien v zdravotníctve a v ošetrovateľstve.
2. Zistiť postoje sestier z chirurgických kliník a oddelení k ošetrovateľskej dokumentácii.
3. Zistiť, ako sestry z chirurgických kliník a oddelení vnímajú štandardizáciu ošetrovateľskej
starostlivosti.
48
4. Zistiť, či sestry z chirurgických kliník a oddelení vykonávajú v zdravotníckom tíme
činnosti zodpovedajúce ich kvalifikácií.
5. Zistiť úroveň pracovných podmienok sestier z chirurgických kliník a oddelení
Pracovné hypotézy:
H l .Predpokladáme, že sestry z chirurgických kliník a oddelení budú mať pozitívny vzťah k
legislatívnym zmenám ktoré sa týkajú zdravotníckej a ošetrovateľskej praxi..
H 2. Predpokladáme, že sestry z chirurgických kliník a oddelení, ktoré sú informované, budú
mať pozitívny vzťah k ošetrovateľskej dokumentácii.
H 3. Predpokladáme, že sestry z chirurgických kliník a oddelení, ktoré sú dostatočne
informované, budú vnímať ošetrovateľské štandardy pozitívne.
H 4. Predpokladáme, že vykonávanie činností sestier z chirurgických kliník a oddelení bude
ovplyvňovať zloženie zdravotníckeho tímu kliniky či oddelenia.
H 5. Predpokladáme, že spokojnosť sestier s pracovnými podmienkami, bude závisieť na
materiálno - technickom vybavení kliniky či oddelenia a od vzájomných vzťahov v
zdravotníckom tíme.
Charakteristika respondentskej vzorky:
Počet: 600 sestier pracujúcich v chirurgických odboroch, na chirurgických klinikách
a oddeleniach /náhodný výber, ďalej poslucháčky externého štúdia Ošetrovateľstvo/.
Miesto prieskumu: Bratislava, Trnava, Trenčín, Považská Bystrica, Púchov.
Časové obdobie prieskumu: január 2009 až december 2010
Metodika prieskumu
Prieskum prebiehal v nasledujúcich IV. etapách:
I. Etapa: Stanovenie cieľov prieskumu, pracovných hypotéz, výber respondentskej
vzorky. Pilotná štúdia – v nej použité metódy: pozorovanie a rozhovor.
II. Etapa: Na základe zistení z pilotnej štúdie sme pripravili dotazník vlastnej konštrukcie,
ktorý sme verifikovali na 20% náhodne vybraných respondentov – sestier, ktoré pracujú na
chirurgických klinikách. Po drobných úpravách v dotazníkových položkách sme ukončili
obsahové a štylistické úpravy v dotazníku a uznali jeho validitu.
III. Etapa: Distribúcia 800 dotazníkov, návratnosť 95%. Z dôvodu nekompletného
vyplnenia niektorých dotazníkov sme ostali pri pôvodne stanovenom počte respondentov,
jednak aj pre ďalšie výpočtu z celého čísla 600 respondentov /mohli sme vychádzať z počtu
638 respondentov po ukončení etapy vyhodnocovania dotazníkov/. Používali sme pri tom
pracovnú tabuľku. Z matematických výpočtov sme previedli N,n, % výpočty, pri ktorých sme
49
použili metódu obsahovej analýzy dotazníkových položiek. Na vyjadrenie našich zistení
z prieskumu sme použili vyjadrovacie prostriedky štatistiky ako tabuľky a grafy.
IV. Etapa: Vyhodnotenie pracovných hypotéz, diskusia a odporučenia pre prax.
Výsledky prieskumu
Tabuľka č. l: Vek sestier
Odpovede
n
%
do 30 rokov
0
0,00
do 40 rokov
200
33,33
do 50 rokov
200
33,33
51 a viac
200
33,33
N
600
100,00
Zistili sme, že 33,33 % sestier pracujúcich na odd. je vo veku do 40 rokov, 33,33% sestier
je vo veku do 50 rokov, 33 % sestier je vo veku 51 a viac rokov.
Tabuľka č. 2: Pohlavie
Odpovede
n
%
žena
600
100,00
muž
0
0,00
N
600
100,00
Zistili sme, že z celkového počtu opýtaných sestier je 100% žien. Potvrdilo sa nám, že
profesia sestry je dominantne ženským povolaním.
Tabuľka č. 3: Vzdelanie
Odpovede
Vš. II. stupňa
Vš. I. stupňa
VOV
špecializácia v odbore
úplné SOV
N
a) VZ II.stupňa
b) VZ I.stupňa
n
0
50
50
300
200
600
c) VOV
%
0,00
8,33
8,33
50,00
33,33
100,00
d) špecializácia v odbore
Graf č. 1: Dosažené vzdelanie
50
e) úplné SOV
Zistili sme, že z celkového počtu opýtaných sestier má 50 % špecializáciu v chirurgickom
odbore, 33,33 % má úplne stredné odborné vzdelanie, 8,33 % má bakalárske vzdelanie, 8,33
% má vyššie odborné vzdelanie.
Položkou l sme zisťovali spôsob získavania právnych noriem vzťahujúcich sa k výkonu
svojho povolania.
Tabuľka č. 4: Získavanie právnych noriem vzťahujúcich sa k výkonu povolania
Odpovede
na pracovisku prostredníctvom seminárov
od vedúcej sestry, námestníčky pre OŠE
internet
odborné periodiká
neviem
viaceré zdroje 2-4
N
n
150
100
0
100
0
250
600
a) na pracovisku prostredníctvom seminárov
b) od vedúcej sestry, námestníčky pre OŠE
c) internet
d) odborné periodiká
e) neviem
viaceré zdroje 2-4
%
25,00
16,67
0,00
16,67
0,00
41,67
100,00
Graf č. 2: Získavanie právnych noriem
Zistili sme, že sestry
majú záujem o informácie týkajúce sa právnych noriem svojho
povolania. Informácie o zákonoch 41,67 % sestier získava z 2-4 zdrojov, 25 % informácie
získava prostredníctvom seminárov, 16,67 % získava informácie na pracovisku od vedúcich
sestier a námestníčky pre ošetrovateľstvo, 16,67 % z odborných periodík.
Položkou 2 sme zisťovali názor na potrebu vedomostí o právnych normách vzťahujúcich sa
k výkonu sestry na chirurgických klinikách a oddeleniach.
Tabuľka č. 5: Potreba vedomostí o právnych normách
Odpovede
je dôležité mať tieto vedomosti
je potrebné poznať iba niektoré právne predpisy
nie je potrebné
neviem posúdiť
N
51
n
205
350
0
0
600
%
41,67
58,33
0,00
0,00
100,00
a) je dôležité mať tieto vedomosti
b) je potrebné poznať iba niektoré právne predpisy
c) nie je potrebné
d) neviem
Graf č. 3: Potreba vedomostí
Zistili sme, že 58,33 % sestier uviedlo, že je potrebné poznať iba niektoré právne
predpisy, 41,67 % sestier pokladalo za dôležité mať vedomosti o právnych normách
vzťahujúcich sa k ich profesii.
Položkou 3 sme zisťovali ako sestry vnímajú legislatívne zmeny.
Tabuľka č. 6: Vzťah sestier k legislatívnym zmenám
Odpovede
pozitívne
čiastočne pozitívne
negatívne
N
Zistili sme, že 75 % sestier
n
%
100
16,67
450
75,00
50
8,33
600
100,00
vnímalo legislatívne zmeny v ošetrovateľstve čiastočne
pozitívne, len 16,67 % sestier vnímalo zmeny pozitívne a až 8,33 % sestier pokladalo zmeny
za negatívne.
Položkou. 4 sme zisťovali dostatok informácií o vedení ošetrovateľskej dokumentácie.
Tabuľka č. 7. Dostatok informácií o vedení ošetrovateľskej dokumentácie
Odpovede
n
%
áno
450
75,00
nie
50
8,33
neviem
100
16,67
N
600
100,00
Zistili sme, že 75 % sestier malo dostatočné informácie o vedení ošetrovateľskej
dokumentácie, 16,6 7 % sestier sa nevedelo vyjadriť, 8,33 % si myslelo, že nemá dostatok
informácií.
Položkou 5 sme zisťovali dopad legislatívnych zmien v zdravotníctve na ošetrovateľstvo
52
Tabuľka č. 8: Dopad legislatívnych zmien v ošetrovateľstve
Odpovede
pozitívne
čiastočne pozitívne
negatívne
neviem posúdiť
N
Zistili sme, že 50 % sestier
n
%
50
8,33
300
50,00
250
41,67
0
0,00
600
100,00
vníma legislatívne zmeny v ošetrovateľstve iba čiastočne
pozitívne, až 41,67 % sestier vníma zmeny negatívne a len 8,33 % sestier vníma zmeny
pozitívne.
Položkou 6 sme zisťovali úroveň, respektíve dostatok či nedostatok času sestier na
ošetrovateľskú dokumentáciu.
Tabuľka č. 9: Dostatok času sestier na ošetrovateľskú dokumentáciu
Odpovede
n
áno
0
nie
150
podľa aktuálneho stavu pacienta
150
privítali by sme sestru manažérku
300
N
600
Zistili sme, že 50 % sestier by privítalo
%
0,00
25,00
25,00
50,00
100,00
sestru manažérku ošetrovateľskej starostlivosti,
25,0 % sestier uviedlo, že má dostatok času na ošetrovateľskú dokumentáciu podľa
aktuálneho stavu pacienta, 25,0 % sestier uviedlo, že nemá dostatok času na ošetrovateľskú
dokumentáciu.
Položkou 7 sme zisťovali vedenie ošetrovateľskej dokumentácie.
Tabuľka č. 10: Vedenie ošetrovateľskej dokumentácie
Odpovede
N
%
využívame počítač
0
0,00
píšeme individuálne
0
0,00
tlačivá, ktoré vypisujeme
600
100,00
N
600
100,00
Zistili sme, že 100 % sestier pri vedení ošetrovateľskej dokumentácie používa štandardné
tlačivá, ktoré vypisuje.
Položkou 8 sme zisťovali úroveň informovanosti sestier o ošetrovateľských štandardoch.
53
Tabuľka č. 11: Informovanosť sestier o ošetrovateľských štandardoch
Odpovede
n
%
áno
600
100,00
nie
0
0,00
neviem posúdiť
0
0,00
N
600
100,00
Zistili sme, že 100 % sestier má dostatok informácií o ošetrovateľských štandardoch.
Položkou 9 sme zisťovali, či ošetrovateľské štandardy sú prínosné pre prácu sestry
Tabuľka č. 12: Ošetrovateľské štandardy prínos pre prácu sestry
Odpovede
n
%
áno
350
58,33
nie
150
25,00
neviem posúdiť
100
16,67
N
600
100,00
Zistili sme, že 58,33 % sestier pokladá štandardy ošetrovateľskej starostlivosti za
prínosné a potrebné pre kvalitnú ošetrovateľskú starostlivosť, až 25,0 % sestier uviedlo, že
ošetrovateľské štandardy nepokladá za prínosné pre prácu sestry a 16,67 % sa nevie vyjadriť.
Položkou 10 sme zisťovali používanie centrálnych/lokálnych ošetrovateľských štandardov
Tabuľka č. 13: Používanie centrálnych/lokálnych ošetrovateľských štandardov
Odpovede
N
%
áno
600
100,00
nie
0
0,00
neviem
0
0,00
N
600
100,00
Zistili sme, že až 100 % sestier pri svojej praci používa lokálne/centrálne ošetrovateľské
štandardy.
Položkou 11 sme zisťovali kto vypracováva ošetrovateľské štandardy na klinike/oddelení
Tabuľka č. 14: Vypracovanie ošetrovateľských štandardov
Odpovede
n
%
sestry pri lôžku
0
0,00
vedúca sestra
0
0,00
manažérka OŠE
600
100,00
N
600
100,00
Zistili sme, že v plnom rozsahu, teda 100 % ošetrovateľských štandardov vypracovali
manažérky ošetrovateľstva z konkrétnych kliník či oddelení.
Položkou 12 sme zisťovali možnosti sestier mať k dispozícií pri práci spoluprácu so
zdravotníckym asistentom.
54
Tabuľkač. 15. Zdravotnícky asistent člen zdravotníckeho tímu
Odpovede
n
%
áno
0
0,00
nie
0
0,00
niekedy
600
100,00
N
600
100,00
Zistili sme, že celý základný súbor sestier, teda 100,0 % sestier má k dispozícií
zdravotníckeho asistenta len niekedy.
Položkou 13 sme zisťovali možnosť sestier mať k dispozícií sanitára (sanitárku),
respektíve ošetrovateľa.
Tabuľka č. 16: Sanitár (sanitárka), ošetrovateľ člen zdravotníckeho tímu
Odpovede
n
%
áno
0
0,00
nie
0
0,00
niekedy
600
100,00
N
600
100,00
Zistili sme, že 100 % sestier má k dispozícií sanitára (sanitárku), ošetrovateľa len niekedy
v zdravotníckom tíme.
Položkou 14 sme zisťovali, či si sestry myslia, že v rámci svojej práce na oddelení
vykonávajú aj prácu, ktorá nezodpovedá ich kvalifikácií.
Tabuľka č. 17: Vykonávanie práce sestier, ktorá nezodpovedá ich kvalifikácií
Odpovede
n
%
áno
350
58,33
nie
250
41,67
niekedy
0
0,00
N
600
100,00
Zistili sme, že až 58,33 % sestier v zdravotníckom tíme si myslelo, že vykonáva aj takú
prácu, ktorá nezodpovedá ich kvalifikácií, 41,67 % sestier si myslelo, že nevykonáva prácu,
ktorá by nezodpovedala ich kvalifikácií.
Položkou. 15 sme zisťovali spokojnosť sestier s pracovnými podmienkami.
Tabuľka 18 Spokojnosť sestier s pracovnými podmienkami
Odpovede
n
%
áno
400
66,67
nie
200
33,33
neviem
0
0,00
N
600
100,00
Zistili sme, že 66,67 % sestier bolo spokojných s pracovnými podmienkami, ale až 33,33
% sestier nebolo spokojných s pracovnými podmienkami.
55
Položkou 16 sme zisťovali vzťahy medzi
lekármi a sestrami, sestrami navzájom a
pomocným personálom v zdravotníckom tíme.
Tabuľka č. 19: Vzťahy v zdravotníckom tíme
Odpovede
N
%
veľmi dobré
0
0,00
primerané
550
91,67
nevyhovujúce
50
8,33
N
600
100,00
Zistili sme, že až 91,67 % sestier pokladá vzťahy medzi lekármi a sestrami, sestrami
navzájom a pomocným zdravotníckym personálom za primerané, ale 8,33 % sestier pokladá
vzťahy medzi lekármi a sestrami, sestrami navzájom a pomocným zdravotníckym personálom
za nevyhovujúce.
Položkou. 17 sme zisťovali, či sú sestry nútené pri svojej práci k improvizácii pre
nedostatok zdravotníckeho materiálu a zdravotníckych pomôcok.
Tabuľka č. 20: Improvizácia pre nedostatok zdravotníckeho materiálu a pomôcok.
Odpovede
N
%
áno
0
0,00
nie
200
33,33
občas
400
66,67
N
600
100,00
Zistili sme, že 66,67 % sestier je občas nútených k improvizácií zdravotníckeho materiálu
a pomôcok, 33,33 % sestier odpovedalo, že nie sú nútené k improvizácií.
Položkou 18 sme zisťovali, či sú sestry rovnocennými partnermi v zdravotníckom tíme.
Tabuľka č. 21: Sestry sú rovnocennými partnermi v zdravotníckom tíme?
Odpovede
n
áno
350
nie
100
neviem sa vyjadriť
150
N
600
Zistili sme, že 58,33 % sestier
%
58,33
16,67
25,00
100,00
si myslelo, že sú rovnocennými partnermi v
zdravotníckom tíme, 25,0 % sestier sa nevedelo vyjadriť, 16,67 % si myslelo, že nie sú
rovnocennými partnermi v zdravotníckom tíme.
Položkou 19 sme zisťovali dĺžku praxe sestier na oddelení.
56
Tabuľka č. 22: Dĺžka praxe sestier na oddelení
Odpovede
n
%
do 5 rokov
0
0,00
5 a viac rokov
0
0,00
10 a viac rokov
50
8,33
15 a viac rokov
150
25,00
20 a viac rokov
100
16,67
25 a viac rokov
300
50,00
N
600
100,00
Zistili sme, že 50 % sestier pracuje na oddelení 25 a viac rokov, 25,0 % sestier pracuje na
oddelení 15 a viac rokov, 16,67 % sestier pracuje na oddelení 20 a viac rokov, 8,33 % sestier
pracuje na oddelení 10 a viac rokov.
Položkou 20 sme zisťovali, či sestry pracovali aj na inej klinike či inom oddelení.
Tabuľka č. 23: Práca sestier aj na inej klinike či inom oddelení
Odpovede
n
%
aj na inom oddelení
300
50,00
na viacerých oddeleniach
0
0,00
len na chirurgickom
300
50,00
N
600
100,00
Zistili sme, 50 % sestier pracuje len na chirurgickej klinike či chirurgickom oddelení, 50
% sestier pracovalo aj na inom oddelení.
Diskusia
Verifikácia pracovných hypotéz:
Norma pre potvrdenie hypotézy je viac ako 50 %.
V pracovnej hypotéze l sme predpokladali, že pozitívny vzťah sestier týkajúci sa
legislatívnych zmien závisí od úrovne ich informovanosti. Vychádzame z odpovedí
na dotazníkové položky l ,2, 3. Nakoľko počet dostačujúcich odpovedí všetkých položiek
prevyšuje normu, môžeme konštatovať, že pracovná hypotéza l sa potvrdila.
V pracovnej hypotéze 2 sme predpokladali, že sestry ktoré sú informované, majú pozitívny
vzťah k ošetrovateľskej dokumentácií. Vychádzame z odpovedí na dotazníkové položky 4, 5
6, 7.Nakoľko počet dostačujúcich odpovedí všetkých položiek prevyšuje normu, môžeme
konštatovať, že pracovná hypotéza 2 sa potvrdila.
V pracovnej hypotéze 3 sme predpokladali, že sestry, ktoré sú dostatočne informované,
vnímajú ošetrovateľské štandardy pozitívne. Vychádzame z odpovedí
na dotazníkové položky 8, 9, 10, 11. Nakoľko počet dostačujúcich odpovedi
všetkých
položiek prevyšuje normu, môžeme konštatovať, že pracovná hypotéza 3 sa potvrdila.
57
V pracovnej hypotéze 4 sme predpokladali, že vykonávanie činností sestier ovplyvňuje
zloženie zdravotníckeho tímu oddelenia. Vychádzame z odpovedí na dotazníkové položky
12,13,14. Nakoľko počet dostačujúcich odpovedí
všetkých položiek prevyšuje normu,
môžeme konštatovať, že pracovná hypotéza 4 sa potvrdila.
V pracovnej hypotéze 5 sme predpokladali, že spokojnosť sestier s pracovnými
podmienkami, závisí na materiálno - technickom vybavení kliniky, či oddelenia a vzťahoch
v zdravotníckom tíme. Vychádzame z odpovedí na dotazníkové položky 15, 16, 17, 18.
Nakoľko počet dostačujúcich odpovedí všetkých položiek prevyšuje normu, môžeme
konštatovať, že pracovná hypotéza 5 sa potvrdila.
Záver
Odporúčania pre prax:
-
zvýšiť právne vedomie sestier na chirurgických klinikách a oddeleniach
-
podporovať a motivovať sestry k prijímaniu zmien,
-
začleniť „dokumentačné“sestry ošetrovateľskej starostlivosti do zdravotníckeho tímu,
-
zabrániť zneužívaniu sestier na výkon činností, ktoré patria do kompetencii iných
zdravotníckych pracovníkov,
-
podporovať autonómnosť sestier, aby si sestry uvedomili, že sú rovnocennými
partnermi v zdravotníckom tíme,
-
utvrdiť sestry, že každá sestra je manažérka svojej a súčasne i tímovej ošetrovateľskej
starostlivosti a tak významne zasahuje do koordinácie činnosti celého zdravotníckeho a
ošetrovateľského tímu.
Použitá literatura
Na požádání u autora.
Adresa autorky
Prof. PhDr. Ivica Gulášová, PhD.
Narcisová 40
821 01 Bratislava
58
PRIESKUM MOTIVÁCIE SESTIER PRE PRÁCU NA GERIATRICKOM
ODDELENÍ A ODDELENÍ LDCH.
Ivica Gulášová; Ján Breza ml; Zuzana Bačíková
Gulášová, I.: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce svätej Alžbety, n.o., Bratislava
Breza, J.: Lekárska fakulta Univerzita Jána Amosa Komenského, Bratislava
Bačíková, Z.: Regionálny úrad verejného zdravotníctva Považská Bystrica
Súhrn
Respondentky prieskumu – zdravotné sestry, pracujúce na geriatrickom oddelení svojimi
odpoveďami na 92 % potvrdili, že si zvolili prácu so seniormi už pri štúdiu. V podobnom
počte odpovedí sa respondentky vyjadrili k otázke ich motivácie v práci, kde uviedli, že ich
motivuje predovšetkým pocit z dobre vykonanej práce. Problém vidia samozrejme nielen
v nedostatočnom finančnom ohodnotení, ale aj nedostatočnom morálnom ohodnotení ich
práce
spoločnosťou.
Sestry
majú
obavy
z ich
legislatívnej
ochrany,
straty
zamestnania, prístupu pacientov v zmysle neúmerne zvyšujúcich sa nárokov, čo spôsobuje
častokrát ich fyzické i psychické vyčerpanie.
Summary
The respondents – nurses – working at a geriatric department confirmed in their answers
by 92 % that they have chosen the work with seniors during their studies. By the similar
amount of answers, the respondents commented the question of their motivation at work,
they have stated they are motivated especially with the feeling of well done job. The problem
obviously rests on inadequate financial valuation as well as on insufficient moral valuation by
the society. Nurses are worried about their legislative protection, the loss of their occupation,
the attitude of the patients in the way of increasing of their claims disproportionately what
often causes their physical and mental exhaustion.
Kľúčové slová: geriatrické oddelenie, oddelenie liečby pre dlhodobo chorých, motivácia
sestier, fyzické a psychické vyčerpanie, senior, geriatrický pacient.
Key words: geriatric department, long term ill sanatory departments, motivation of nurses,
physical and mental exhaustion, senior, geriatric patient.
59
Úvod
Nezáujem mladých sestier pracovať pri lôžku geriatrického pacienta - seniora.
Hlavný cieľ prieskumu
Zistiť motiváciu sestier pre prácu na geriatrickom a LDCH oddelení vo vybraných
zdravotníckych zariadeniach v Slovenskej republike.
Čiastkové ciele prieskumu
C1: Zistiť čo motivuje sestry pre prácu s geriatrickým pacientom a ich záujem naďalej
pracovať na geriatrickom a LDCH oddelení.
C2: Zistiť záujem sestier o celoživotné vzdelávanie a ďalšie štúdium.
C3: Zistiť či si sestry uvedomujú svoje nedostatky v komunikácii s geriatrickými pacientmi.
C4: Zistiť úroveň prípravy sestier na prácu s počítačovou technikou v procese zavedenia
elektronického systému administratívnych prác na oddelení.
C5: Zistiť ako sestry sa vyrovnávajú so záťažou zmennej prevádzky
Pracovné hypotézy
H1 Predpokladáme, že sestry na oddelení pracujú z iných príčin akým je len finančné
ohodnotenie.
H2 Predpokladáme, že sestry majú záujem o celoživotné vzdelávanie a chcú pracovať s
geriatrickým pacientom.
H3 Predpokladáme, že sestry si uvedomujú svoje nedostatky v komunikácii s geriatrickými
pacientmi – seniormi v súvislosti s ich sprevádzaním na diagnostické a liečebné zákroky.
H4 Predpokladáme, že staršie sestry budú mať väčšie problémy v súvislosti s manipuláciou
s počítačmi po zavedení elektronického systému oproti mladším sestrám.
H5 Predpokladáme, že sestry ovládajú zásady správneho odpočinku a predchádzaniu“
syndrómu vyhorenia“.
Metodika a organizácia prieskumu
Respondenti odpovedali na 20 položiek otvorených, polootvorených a uzatvorených.
Odpovede krúžkovali a niektoré položky mohli doplňovať, na niektoré položky mohli použiť
aj viac odpovedí.
Prieskum prebiehal v nasledujúcich IV. etapách
I. Etapa: Stanovenie cieľov prieskumu, pracovných hypotéz, výber respondentskej
vzorky. Pilotná štúdia – v nej použité metódy: pozorovanie a rozhovor.
II. Etapa: Na základe zistení z pilotnej štúdie sme pripravili dotazník vlastnej konštrukcie,
ktorý sme verifikovali na 20 % náhodne vybraných respondentov – sestier, ktoré pracujú na
60
LDCH oddeleniach. Nakoľko nebolo potrebné po verifikácii vykonať žiadne obsahové
a štylistické úpravy v dotazníku, uznali za validný, použiteľný pre zrealizovanie nášho
prieskumu.
III. Etapa: Distribúcia 400 dotazníkov, návratnosť 95 %. Z dôvodu nekompletného
vyplnenia niektorých dotazníkov sme ostali pri pôvodne stanovenom počte respondentov,
jednak aj pre ďalšie výpočtu z celého čísla 300 respondentov /mohli sme vychádzať z počtu
311 respondentov po ukončení etapy vyhodnocovania dotazníkov/. Používali sme pri tom
pracovnú tabuľku. Z matematických výpočtov sme previedli N,n, % výpočty, pri ktorých sme
použili metódu obsahovej analýzy dotazníkových položiek. Na vyjadrenie našich zistení
z prieskumu sme použili vyjadrovacie prostriedky štatistiky ako tabuľky a grafy.
IV. Etapa: Vyhodnotenie stanovených cieľov, pracovných hypotéz a diskusia.
Výsledky prieskumu
Charakteristika respondentskej vzorky
Počet: 300 respondentiek – sestier pracujúcich v zdravotníckych zariadeniach –
geriatrické oddelenia a LDCH oddelenia v Bratislave, Trnave, Trenčíne, Považskej Bystrici
/ z nich 210 sestier pôsobiacich na oddeleniach LDCH – poslucháčky externého štúdia
vedného odboru Ošetrovateľstvo/sestier .
Časové obdobie prieskumu: január 2009 až december 2010
Tabuľka č. 1: Prehľad odpovedí na položku: „Uveďte Váš vek.“
Odpovede
menej ako 25 rokov
26-35 rokov
36-45 rokov
46-55 rokov
viac ako 56 rokov
N
n
0
96
108
60
36
300
Graf č. 1: Znázornenie odpovedí na položku: „Uveďte Váš vek.“
61
%
0
32
36
20
12
100
Tabuľka č. 2: Prehľad odpovedí na položku: „Uveďte vaše pohlavie.“
Odpovede
žena
muž
N
n
300
0
300
%
100
0
100
Graf č. 2: Znázornenie odpovedí na položku: „Uveďte vaše pohlavie.“
Tabuľka č. 3: Prehľad odpovedí na položku: “Odborné vzdelanie pre spôsobilosť výkonu
práce sestry ste získali ukončením?“
Odpovede
strednej zdravotníckej školy s maturitnou skúškou
pomaturitným nadstavbovým štúdiom
N
n
240
60
300
%
80
20
100
Graf č. 3: Znázornenie odpovedí na položku: “Odborné vzdelanie pre spôsobilosť výkonu
práce sestry ste získali ukončením?“
62
Tabuľka č. 4. a: Prehľad odpovedí na položku: „Uveďte, ako bolo legislatívne upravené Vaše
získané odborné vzdelanie v tom čase kedy ste ho ako čerstvá absolventka
získali?“
Odpovede
zdravotná sestra
sestra
všeobecná sestra
N
n
252
12
36
300
%
84
4
12
100
Tabuľka č. 4 b: Prehľad odpovedí na položku: „Vaše súčasné získané odborné vzdelanie?“
Odpovede
diplomovaná sestra
sestra špecialistka
sestra bakalárka
sestra magistra
N
n
72
108
84
36
300
%
24
36
28
12
100
Tabuľka č. 5: Prehľad odpovedí na položku: „Koľko rokov pracujete na geriatrickom alebo
LDCH oddelení?“
Odpovede
od 1 - 5 rokov
od 6 - 10 rokov
od 11 -15 rokov
od 16 - 20 rokov
od 21 - 25 rokov
od 26 – 30 rokov
od 31 a viac rokov
N
n
36
24
36
84
60
12
48
300
%
12
8
12
28
20
4
16
100
Graf č. 5: Znázornenie odpovedí na položku: „ Koľko rokov pracujete na geriatrickom alebo
LDCH oddelení?“
63
Tabuľka č. 6: Prehľad odpovedí na položku: „Pracovali ste aj na inom oddelení?“
Odpovede
oddelení našej nemocnice
inej nemocnice
ústave sociálnych služieb
iné
mimo zdravotníctva
N
n
168
60
24
36
12
300
%
56
20
8
12
4
100
Graf č. 6: Znázornenie odpovedí na položku: „Pracovali ste aj na inom oddelení?“
Tabuľka č. 7: Prehľad odpovedí na položku: „Uveďte dôvod, prečo pracujete na
geriatrickom alebo LDCH oddelení?“
n
276
24
0
300
Odpovede
vždy som chcela pracovať s deťmi
pridelili ma na toto oddelenie
nechcem tu pracovať
N
64
%
92
8
0
100
Graf č. 7.: Znázornenie odpovedí na položku: „ Uveďte dôvod, prečo pracujete na
geriatrickom alebo LDCH oddelení?“
Tabuľka 8. Prehľad odpovedí na položku: „Uveďte spôsob akým si najčastejšie doplňujete
svoje vzdelanie?“
Odpovede
navštevujem špecializačné štúdium
navštevujem vysokoškolské štúdium
zúčastňujem sa odborných seminárov, ktoré organizuje naše
oddelenie
zúčastňujem sa konferencií, ktoré organizuje Slovenská
spoločnosť sestier a pôrodných asistentiek
zúčastňujem sa konferencií, ktoré organizuje Slovenská
komora sestier a pôrodných asistentiek
iné
nezúčastňujem sa na žiadnych vzdelávacích aktivitách
N
Poznámka- možnosť uvedenia viacerých odpovedí
n
36
36
298
296
108
12
0
786
Tabuľka č. 9: Prehľad odpovedí na položku: „Uvažujete o štúdiu?“
n
60
24
0
84
Odpovede
špecializačnom
vysokoškolskom
inom
N
65
%
20
8
0
28
Tabuľka č. 10: Prehľad odpovedí na položku: “Čo Vás motivuje k zvyšovaniu vzdelania ?“
n
120
168
12
0
300
Odpovede
finančné ohodnotenie
doplnenie vzdelania
možnosť uplatnenia v inom odbore
iné
N
%
40
56
4
0
100
Graf č. 10: Znázornenie odpovedí na položku:“Čo Vás motivuje k zvyšovaniu vzdelania?“
Tabuľka č. 11: Prehľad odpovedí na položku: „Uvažujete o zmene zamestnania?“
n
0
12
264
276
Odpovede
chcem ísť na iné oddelenie
chcem ísť mimo rezort zdravotníctva
neuvažujem o zmene
N
%
0
4
88
92
Tabuľka č. 12:. Prehľad odpovedí na položku: „V prípade, že ste nespokojná na oddelení kde
pracujete, uveďte príčinu Vašej nespokojnosti ...“
Odpovede
nedostatočné finančné ohodnotenie
nedostatočné morálne ocenenie mojej práce
možnosť straty zamestnania
nedostatočné technické a materiálne vybavenie oddelenia
veľa administratívnej práce
stále sa meniace pracovné podmienky / administratíva,
organizačné postupy/
interpersonálne vzťahy v kolektíve
N
66
n
216
168
84
72
48
48
108
744
Tabuľka č. 13: Prehľad odpovedí na položku: „Myslíte si, že na oddelení kde pracujete
nastali za posledný rok zmeny?“
Odpovede
áno
nie
neviem posúdiť
N
n
72
120
96
278
%
24
40
32
96
Graf č. 13: Znázornenie odpovedí na položku: „Myslíte si, že sa na oddelení kde pracujete
nastali za posledný rok zmeny?“
Tabuľka č. 14: Prehľad odpovedí na položku: „Zavedenia počítačového spracovania dát
a administratívy na Vašom oddelení sa....“
Odpovede
obávate
neobávate
po zaškolení, verím že nebudem mať problémy
aj po zaškolení to bude to pre mňa stále veľký problém
N
67
n
0
108
156
4
278
%
0
36
52
8
96
Graf č. 14: Znázornenie odpovedí na položku: „Zavedenia počítačového spracovania dát
a administratívy na Vašom oddelení sa....“
Tabuľka č. 15: Prehľad odpovedí na položku: „Ktorý z pocitov vyčerpania u Vás prevláda po
ukončení služby?“
Odpovede
Fyzické vyčerpanie
Psychické vyčerpanie
N
n
120
180
300
%
40
60
100
Graf č. 15: Znázornenie odpovedí na položku:„Po ukončení služby máte pocit vyčerpania?“
68
Tabuľka č. 16: Prehľad odpovedí na položku: “Ako problémovú komunikáciu y ste označili
komunikáciu s...?“
Odpovede
nadriadenými pracovníkmi
spolupracovníkmi
klientmi/ pacientmi
so sprevádzaním pacientov z oddelenie na
rôzne vyšetrenia a diagnostické zákroky
S príbuznými pacienta
nie, nerobí mi problém
N
n
0
0
0
24
%
0
0
0
8
0
276
300
0
92
100
Tabuľka č. 17: Prehľad odpovedí na položku: „Ktorá pracovná zmena Vás vyčerpáva viac?“
Odpovede
nočná zmena
denná zmena
vybavovanie pacientov v
Ústavnej pohotovosti
N
n
144
72
48
%
48
24
16
264
88
Graf č.18: Znázornenie odpovedí na položku: „Ktorá pracovná zmena Vás vyčerpáva viac?“
Tabuľka č. 19: Prehľad odpovedí na položku: „ Uveďte, akým najčastejším spôsobom
relaxujete vo voľnom čase?“
n
264
72
96
120
72
0
624
Odpovede
spolu s rodinou
športujem
venujem sa svojim záľubám
pracujem v záhrade
navštevujem kultúrne podujatia
nemám čas relaxovať
N
Poznámka: možnosť uviesť viacero odpovedí.
69
Tabuľka č. 20: Prehľad odpovedí na položku: „Čo Vás prioritne motivuje k práci
v zdravotníctve?“
n
36
240
72
72
0
420
Odpovede
finančná odmena
mám dobrý pocit z vykonanej práce
uplatňujem získané vedomosti
som zamestnaná
iné
N
Graf č. 20: Znázornenie odpovedí na položku: „Čo Vás motivuje k práci v zdravotníctve?“
Tabuľka č. 21: Prehľad odpovedí na položku: „Uveďte čo Vás v súčasnosti najviac
znepokojuje v Slovenskom zdravotníctve?“
Odpovede
nedostatočné morálne ohodnotenie sestier v spoločnosti
nedostatočná legislatíva na obranu sestier
zvyšujúce sa nároky pacientov/ klientov
nedostatočné finančné ohodnotenie sestier
možnosť prepustenia zo zamestnania
N
Poznámka – možnosť viacero odpovedí
70
n
240
204
84
252
36
816
Graf č. 21: Znázornenie odpovedí na položku: :“ Uveďte čo Vás v súčasnosti najviac
znepokojuje v Slovenskom zdravotníctve?“
Výsledky prieskumu
Na geriatrických a LDCH oddeleniach so súhlasom manažmentu nemocnice sme rozdali
dotazníky. Pri spracovaní odpovedí sme si rozdelili odpovede aj podľa vekových skupín, aby
sme sa lepšie orientovali v problematike s ohľadom na dĺžku praxe a svoje poznatky mohli
použiť pri ďalšej práci a zlepšovaní kvality poskytovanej zdravotníckej starostlivosti
k spokojnosti všetkých geriatrických pacientov a aj pracovníkov.
Vyhodnotenie čiastkových cieľov prieskumu:
Cieľ 1: Sestry pracujúce na oddelení potvrdili, že si zvolili prácu so seniormi už pri
štúdiu. 92 % sestier chcelo pracovať so seniormi, len 8 % sestier uviedlo, že na geriatrické,
alebo LDCH oddelenie boli pridelené. Ani jedna nezvolila možnosť, že tu nechce pracovať.
Z počtu 300 sestier 56 % sestier tu pracuje po ukončení strednej zdravotníckej školy. 20 %
sestier pracovalo v inej nemocnici a 4 % sestier pracovalo aj mimo zdravotníctva.
80 % sestier uviedlo, že ich motivuje pocit z dobre vykonanej práce. 24 % uplatňuje v
práci získané vedomosti a 24 % berie prácu ako svoje zamestnanie. Iba 18 % motivuje
finančná odmena. Všeobecný názor na nedostatočné finančné ohodnotenie potvrdzuje aj 252
odpovedí sestier. 240 sestier uviedlo nedostatočné morálne ohodnotenie sestier spoločnosťou.
71
Nedostatočnú legislatívnu ochranu sestier v každodennej práci pociťovalo 204 sestier. 84
sestier uviedlo ako problém zvyšujúce sa nároky zo strany pacientov. 36 sestier pociťovalo
ako riziko aj možnosť straty zamestnania.
Z prieskumu vyplynulo, že sestry pracujúce na oddelení si prácu so seniormi zvolili samé a
dobrovoľne a chcú tu pracovať aj naďalej ale pociťujú nedostatočné morálne a aj finančné
ohodnotenie ich práce.
Cieľ 2: Podľa zistenia 84 % má ukončené vzdelanie ako zdravotné sestry, teda
s problematikou seniorského veku sa podrobne oboznamovalo a vzdelávalo sa v nej už počas
štúdia na SZŠ. Postupnou zmenou študijného odboru zdravotnej sestry
má ukončené
vzdelanie ako všeobecná sestra 12 % sestier a ako sestra má ukončené vzdelanie 4 % sestier.
20 % sestier získalo svoju odbornú kvalifikáciu formou odborného nadstavbového štúdia.
V kolektíve pracuje 24 % diplomovaných sestier a 36 % sestier špecialistiek. Sestry majú
záujem o ďalšie vzdelávanie. 36 sestier navštevuje špecializačné štúdium, 36 sestier
navštevuje vysokoškolské štúdium, v budúcnosti
majú o vzdelávanie záujem formou
špecializačného štúdia 20 % sestier a 8 % o vysokoškolské štúdium.
56 % si chce štúdiom doplniť vzdelanie a 40 % vo vyššom vzdelaní vidí aj možnosť zlepšenia
finančnej stránky. Len 12 % sestier uviedlo, že dosiahnutím vyššieho vzdelania sa chce
uplatniť v inom odbore.
Z výskumu vyplynulo, že sestry si chcú a majú záujem permanentne si doplňovať svoje
vedomosti a vzdelanie.
Cieľ 3: Najväčšie zastúpenie navštevovaných odborných seminárov, ktoré organizuje ich
„domovské“ oddelenie uviedlo až 298 sestier. 296 sestier uviedlo, že sa zúčastňuje na
odborných vzdelávacích podujatiach, ktoré sú organizované Slovenskou spoločnosťou sestier
a pôrodných asistentiek pri Slovenskej lekárskej spoločnosti, n.o. so sídlom v Bratislave. 108
sestier uviedlo, že sa zúčastňuje na odborných vzdelávacích podujatiach, ktoré sú
organizované Slovenskou komorou sestier a pôrodných asistentiek.12 sestier využíva pre
doplnenie si svojich vedomostí iné aktivity. Ani jedna sestra neuviedla možnosť, že by sa
nezúčastňovala na žiadnej z uvedených foriem vzdelávania. I napriek všetkému vzdelávaniu
92% sestier uviedlo, že im nerobí komunikácia problém, len 8% uviedlo, že im robí problém
komunikácia v súvislosti so sprevádzaním pacientov na vyšetrenie či na diagnostický zákrok.
Z prieskumu vyplynulo, že sestry navštevujú rôzne vzdelávacie aktivity.
Sestry si
uvedomujú svoje nedostatky v komunikácii, ktoré signalizujú výsledky interného prieskumu
v súvislosti so sprevádzaním pacientov na vyšetrenie či na diagnostický zákrok.
72
Cieľ 4: Vyhodnotením demografických položiek z dotazníka vyplýva, že najväčšiu
skupinu 36% tvoria sestry vo veku 36-45 rokov. Ďalšou skupinou sú sestry vo veku 26-35
rokov 32%. V skupine 46-55 rokov je 20 % sestier a v skupine nad 55rokov je 12 % sestier.
Ani jedna sestra nie je mladšia ako 25 rokov. Najpočetnejšia skupina sestier s praxou je 1620 rokov
28 %. S praxou 21-25 rokov v zdravotníctve je 20 %. 12 % sestier na oddelení pracuje 1-5
rokov a 11-15 rokov. 16 % sestier pracuje na geriatrickom alebo LDCH oddelení viac ako 31
rokov. Dĺžka praxe napovedá, že sestry pracujú v obore dlhodobo, čo nám poskytuje
predpoklad, že pacientom poskytujú kvalitnú ošetrovateľskú starostlivosť, ale na druhej strane
vyšší vek sestry môže prinášať so sebou problémy hlavne v oblasti zavádzania moderných
technológií - počítačov. 8 % sestier uviedlo, že aj po zaškolení im počítačové technológie
budú robiť stále veľké problémy. 52 % uviedlo, že po zaškolení nepredpokladá problémy.
36% nepredpokladá žiadne problém v tejto súvislosti.
Z prieskumu vyplynulo, že na geriatrickom a LDCH oddelení pracujú sestry skúsené, ale
staršie a na moderné počítačové postupy budú potrebovať dokonalé a trpezlivé, možno i
časovo náročnejšie zaškolenie.
Cieľ 5: Väčšina sestier pracuje v zmennej prevádzke, čo kladie vysoké nároky na fyzickú
kondíciu a podobne vysoké nároky aj na ich psychiku. V položke o pocite vyčerpania po
službe uviedlo 40 % sestier fyzické vyčerpanie a 60 % sestier psychické vyčerpanie.
48 % sestier uviedlo, že ich najviac zaťažuje nočná zmena, 24 % sestier uviedlo dennú
zmenu a 16 % sestier
považovalo za vyčerpávajúce vybavovanie pacientov Ústavnej
pohotovosti, ktoré sa koná na oddelení pri bežnej prevádzke oddelenia. Sestry do zamestnania
cestujú z okolitých miest a dediniek, čo im zaberá čas ktorý by mohli venovať odpočinku. Na
položku ako najčastejšie relaxujú odpovedali 264 odpoveďami, že čas trávia spolu s rodinou
a 120 sestier sa venuje práci v záhradke. 96 sestier sa venuje svojim záľubám, 72 sestier
navštevuje kultúrne podujatia a 72 sestier športuje.
Z prieskumu vyplýva, že sestry sa snažia o využitie voľného času spolu s rodinami, lebo
zmenná prevádzka ich núti, aby svoje aktivity plánovali. Kompenzujú psychickú záťaž
športom a prácou v záhradkách, venujú sa svojim záľubám a navštevujú kultúrne podujatia.
Vyhodnotenie pracovných hypotéz:
H1 Pracovná hypotéza sa potvrdila v položkách 6, 7, 19 a nepotvrdila sa položke 20
H2 Pracovná hypotéza sa potvrdila v položkách 4, 8, 9, 10
H3 Pracovná hypotéza sa nepotvrdila v položke 16 a potvrdila v položke 8
H4 Pracovná hypotéza sa nepotvrdila v položke 5, 14
73
H5 Pracovná hypotéza sa potvrdila v položkách 15,16
Záver
Práca na geriatrickom a LDCH oddelení je veľmi náročná a kladie veľké nároky na
profesionálne zvládnutie každodennej práce s pacientmi – seniormi a ich najbližšími. Aj keď
na Slovensku máme všetky formy odborného zdravotníckeho školstva, ktoré zabezpečuje
vzdelávanie sestier na všetkých úrovniach, musíme konštatovať, že povolanie sestry nie je pre
mladú generáciu atraktívne a absentuje aj vzťah k pacientov - seniorovi. Na druhej strane
vývoj demografickej krivky si vyžaduje už najneskôr dnes pripraviť dostatočný počet sestier
odborne zaškolených pre prácu so seniormi. Niektoré zistené skutočnosti z nášho prieskumu
sa budeme snažiť využiť v príprave učebných osnov a plánov, vo vylepšovaní obsahu
vzdelávania sestier a v jeho komplexnom procese.
Literatura
Na požádání u autora.
Adresa autorky
Doc. PhDr. Ivica Gulášová, PhD., mim.prof.
Narcisová 40
821 01 Bratislava
74
VYUŽÍVANIE FYZICKEJ AKTIVITY POČAS PÔRODU – EDUKÁCIA NA
KURZOCH PSYCHOFYZICKEJ PRÍPRAVY NA PÔROD
Hrabčáková Janka, Takáscová Emoke
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií Slovenská zdravotnícka univerzita
v Bratislave
Súhrn
V príspevku prezentujeme fyzickú aktivitu tehotných žien využívanú počas pôrodu, ktorú
sa môžu naučiť na kurzoch psychofyzickej prípravy na pôrod. Je dôležité, aby sa aj ony
zaujímali o zdravý životný štýl počas obdobia tehotnosti a svojimi vedomosťami
a zručnosťami prispeli k fyziologickému priebehu tehotnosti a pôrodu. Cieľom prieskumu,
ktorý sme realizovali, bolo zistiť, akú fyzickú aktivitu ženy pri pôrode využívajú najčastejšie,
a či sa spomínanú aktivitu naučili na kurzoch psychofyzickej prípravy na pôrod.
Summary
We present the recommended physical activity for pregnant women, which can be learned
by courses on psychophysical preparation for childbirth. For pregnant women it is important,
that they are also interested in a healthy lifestyle during pregnancy, to contribute to the
physiological course of pregnancy with their knowledge and skills. The survey, which we
implemented, was to find out what physical activities of the women are most frequently used
by the delivery, which devices and positions they prefer in the first stage of labor, and
whether these activities were learned in the courses of psychophysical preparation for
childbirth.
Kľúčové slová: těhotnost, pôrod, šestonedelie, pôrodná asistentka, psychofyzická príprava na
pôrod, fyzická aktivita.
Key words: pregnancy, labor, puerperium, midwife, psychophysical preparation for labor,
physical aktivity.
Úvod
Materstvo
možno
charakterizovať
z niekoľkých
aspektov:
medicínskeho,
psychologického, sociologického, právneho, antropologického. Lekárska veda charakterizuje
materstvo ako obdobie reprodukcie a rastu novej bytosti, sprevádzané hormonálnymi,
75
biochemickými a psychologickými zmenami. Materstvo nie je považované za „chorobu“, iba
za zmenu telesného stavu ženy, ktorý sa ukončuje pôrodom a popôrodným obdobím.
Základnou podmienkou úspechu tehotnosti, ktorým je pôrod zdravého dieťa, nie je len
kvalitná zdravotná starostlivosť, ale aj uvedomelá mamička, ktorá je schopná včas odhaliť
blížiaci sa problém a poradiť sa s gynekológom alebo pôrodnou asistentkou. Zdrojom
informácií a odborných vedomostí, ako viesť aktívny pôrod sú prípravné kurzy, ktoré
poznáme pod názvom psychofyzická príprava na pôrod (ďalej PFP). Vedie ju edukátor –
pôrodná asistentka, ktorá spĺňa odbornú spôsobilosť v pôrodnej asistencii a po absolvovaní
certifikačného študijného programu v PFP vlastní oprávnenie pre výkon tejto činnosti.
Psychofyzická príprava na pôrod je špecifický edukačný program, pri ktorom ide o priame
pôsobenie na tehotné ženy, prípadne ich partnerov (Repková, 2008). Realizuje sa postupným
poskytovaním informácií, ktoré ženy získavajú na jednotlivých edukačných stretnutiach.
Cieľom psychofyzickej prípravy na pôrod je pripraviť ženu po psychickej a fyzickej stránke
tak, aby tehotnosť, pôrod a popôrodné obdobie prežila bez zbytočného strachu, stresu,
napätia, obáv z bolesti, zlyhania, a viesť ženu k aktívnemu prežívaniu materstva. Leifer
(2004) uvádza: „ Na pôrod sa má každá žena pripravovať už pred tým, než pôrod začne.
Kurzy venované príprave tehotných na pôrod naučia ženu a jej partnera množstvo zručností,
ktoré pri pôrode využijú. “
V psychickej oblasti ide predovšetkým o edukačné pôsobenie v oblasti životosprávy,
režimových opatrení, fyzických aj psychických zmenách v tehotnosti, pri pôrode a v
šestonedelí. V oblasti fyzickej prostredníctvom primeraného cvičenia a relaxácie pomáha
rozvíjať a udržiavať fyzickú kondíciu ženy tak, aby zvládla záťaž tehotnosti, pôrodu
a šestonedelia (Repková, 2008). Podľa zákona č. 578/2004 Z. z. je poskytovateľom zdravotnej
starostlivosti, ktorú realizuje formou procesu pôrodnej asistencie s dodržiavaním všetkých
náležitých platných právnych predpisov a usmernení vlády SR. V novodobom pôrodníctve je
PFP doplnkovou súčasťou komplexnej prenatálnej starostlivosti o tehotnú ženu.
Edukačný proces je definovaný ako určitá forma odovzdávania konkrétnych informácií,
ktorý v špecifickom prostredí prebieha medzi pôrodnou asistentkou a ženou prípadne jej
partnerom. Edukačné prostredie je modifikované pre potreby cieľovej skupiny, tzn. že
pôrodná asistentka ho prispôsobuje edukačným faktorom pre zvýšenie efektivity edukačného
procesu (Repková, 2008).
V súbore dokumentov WHO, ktoré predstavujú základný rámec pre sestry a pôrodné
asistentky, sa kladie dôraz na výchovu k zdraviu, upevňovanie a podporu zdravia detí,
dospelých a seniorov (Nurses and Midwives for Healt, 2001). Simondson (Rankin,
76
Stallings,2001) definuje edukáciu jednotlivca takto: „.proces ovplyvňujúci správanie,
uskutočňovanie zmien v oblasti vedomostí, postojov a zručností potrebných na udržanie,
podporu a obnovu zdravia. Proces sa môže začať poskytnutím informácií, ale obsahuje aj
interpretáciu a integráciu informácií subjektom, ktoré vedú k zmenám správania ako benefit
osobného zdravotného stavu. “ Edukácia by mala vyvolať zmeny vo sfére poznania,
pochopenie informácií vo vzájomných súvislostiach. Cieľ sa musí stať žiaducim, musí mať
určitú, subjektom prijatú hodnotu, priniesť posun v presvedčeniach a postojoch.
Metodika prieskumu
Témou prieskumu bola fyzická aktivita počas tehotnosti a pôrodu. Prieskum sme
realizovali v mesiacoch január 2010 – jún 2010. V prieskumu sme použili dotazníkovú
metódu, ktorá nám umožnila objektívne priblížiť realitu skúmaného ukazovateľa. Údaje od
respondentov sme získali po predchádzajúcom vysvetlení podmienok k vyplneniu
predložených dotazníkov. Dotazníky boli dobrovoľné a anonymné. Vyberali sme náhodne
ženy, ktoré nám po oslovení potvrdili, že už aspoň raz rodili a boli ochotné vyplniť dotazník.
Návratnosť vyplnených dotazníkov bola 100 %, pretože dotazníky vyplňovali respondentky
ihneď po oslovení. Dotazník obsahoval 23 otázok. Dotazníky sme rozdali respondentkám
osobne, respondentky ho vyplnili samostatne. Navrhnuté položky sme overovali štandardným
spôsobom. Pilotnú štúdiu sme nerealizovali.
Respondentská vzorka
Skúmaný súbor tvorilo 198 respondentiek, ktoré boli už po pôrode. Oslovili sme ženy
náhodným výberom. Všetky oslovené ženy už mali porodené aspoň jedno dieťa.
Charakteristika súboru
Vek respondentiek sa pohyboval v rozmedzí od najnižšieho veku 21 rokov po najvyšší
vek 41 rokov. Vekový priemer bol 29 rokov. Z respondentiek, ktoré sme oslovili bolo najviac
prvorodičiek – 148, druhorodičiek bolo 42 a treťorodičiek bolo 8. Zaujímavé bolo dosiahnuté
vzdelanie, zo vzorky 198 respondentiek až 98 tehotných žien malo vysokoškolské vzdelanie,
70 dosiahlo vyššie stredné vzdelanie s maturitou a 30 tehotných žien malo stredné odborné
vzdelanie bez maturity. Tým, že sme oslovili ženy náhodným výberom, nemohli sme
predpokladať, koľko žien fyzicky aktívne cvičí a koľko necvičí.
77
Výsledky prieskumu
Predpokladali sme, že ak tehotné ženy využili fyzickú aktivitu pri pôrode, tak sa ju naučili
na kurzoch psychofyzickej prípravy na pôrod. Štatisticky je významná respondentská vzorka
žien ktorá mala vedomosti o využívaní fyzickej aktivity pri pôrode, a absolvovala kurz PFP
na pôrod. 94 žien uviedlo, že "určite ano" ich PFP pripravila na pôrod a 62 žien uviedlo, že
"skôr áno" ich pripravila PFP na pôrod. Keď sme sa žien spýtali, či vedia čo je PFP na pôrod,
odpovedali nasledovne: 116 žien odpovedalo áno, 50 žien odpovedalo nie a nejaké informácie
o nej malo 32 žien. Môžeme teda tvrdiť, že ak ženy absolvujú PFP na pôrod, tak edukáciou
pôrodná asistentka jednoznačne vedie ženy k širším vedomostiam o možnostiach využitia
fyzickej aktivity počas pôrodu a následne, aj k jej aktívnemu využitiu. Zo vzorky oslovených
ale 12 žien konštatovalo, že vykonávaná fyzická aktivita im pomohla pri zvládaní pôrodnej
bolesti, napriek tomu, že nenavštevovali PFP na pôrod. Môžeme sa domnievať, že tieto ženy
necvičili s pôrodnou asistentkou na kurzoch PFP, ale najčastejšie z rozhovoru vyplynulo, že
ženy navštevovali fitnes centrá a odborné poradenstvo nehľadali u pôrodnej asistentky.
Napriek tomuto konštatovaniu sa nám hypotéza potvrdila
Tabulka č. 1: Návštevnosť kurzov PFP
Navštevovali ste kurz PFP na pôrod?
početnosť
%
validné %
áno
120
60,6
nie
78
39,4
celkom
198
100,0
Tabulka č. 2: Informovanosť o kurzoch PFP
60,6
39,4
100,0
kumulatívne
%
60,6
100
Viete, čo je psychofyzická príprava na pôrod?
áno
nie
nejaké info
o nej mám
celkom
početnosť
%
validné %
kumulatívne %
116
50
58,6
25,3
58,6
25,3
58,6
83,8
32
16,2
16,2
100,0
198
100,0
100,0
Tabulka č. 3: Pripravenosť na pôrod po absolvovaní kurzu PFP
Myslíte si, že Vás PFP pripraví na pôrod?
určite áno
skôr áno
priemerne
skôr nie
celkom
početnosť
%
validné %
kumulatívne %
94
62
18
24
198
47,5
31,3
9,1
12,1
100,0
47,5
31,3
9,1
12,1
100,0
47,5
78,8
87,9
100,0
78
Ďalej sme predpokladali že, ak sú pôrodné sály materiálne vybavené pre vykonávanie
fyzickej aktivity rodičiek, tak rodičky túto aktivitu pri pôrode využijú.
Pôrodné sály na Slovensku nie sú štandardne vybavené pomôckami potrebnými k fyzickej
aktivite vykonávanej počas pôrodu. Pedpoklad sa nám potvrdil, aj keď sme sa primárne
nezameriavali na materiálne vybavenie pôrodných sál a nerealizovali sme pilotnú štúdiu,
zameranú len na vybavenie pôrodných sál spomínanými pomôckami. Vybavenie pôrodných
sál sme zmapovali nepriamo, prostredníctvom odpovedí v dotazníku a konštatujeme, že je
rôzne. Napriek tomu však sledujeme, že pomerne veľké množstvo rodičiek využíva rozdielne
možnosti fyzickej aktivity na pôrodnej sále ako je fit lopta, žinenka, úľavové polohy,
hydroterapia či masáže. Viaceré ženy uviedli, že využili aj viac možností z ponúkaných
aktivít počas pôrodu. Iba 9,1 % respondentiek udáva, že nič pri pôrode nepoužili. Najviac
využívali rodičky fit loptu 108 rodičiek, žinenku len 6 rodičiek, úľavové polohy 22 rodičiek,
hydroterapiu 32 rodičiek, a nič nevyužilo 18 rodičiek. Malo by byť preto jednou z našich
priorít snažiť sa o čo najlepšie materiálne vybavenie pôrodných sál, aby ženy mali viac
príležitostí rôznorodo využívať pohyb pri pôrode ako jednu z účinných metód zvládania
bolesti. A ako sledujeme, následne by tieto možnosti aj využili.
120
100
80
108
áž
e
18
as
er
ne
nk
a
a
hy
ži
pt
lo
f it
12
32
22
m
6
0
ap
20
ot
40
dr
60
Graf č. 1: Využívané aktivity na pôrodnej sále v prvej dobe pôrodnej
Diskusia
Predmetom nášho skúmania bolo cvičenie a vykonávaná fyzická aktivita tehotných žien.
Realizovaný prieskum potvrdil, že cvičenie v tehotnosti má prioritný význam nielen pri
zvládaní pôrodu, ale pomáha rodičkám jednoznačne pri adaptácii organizmu na celé obdobie
79
tehotnosti, pôrodu a šestonedelia. K správnej orientácii v každodenných zmenách v priebehu
gravidity, ale aj o vhodnom cvičení v období tehotenstva, pôrodu a šestonedelia majú žene
pomáhať, gynekológ, pôrodná asistentka, ale aj zdravý záujem samotnej ženy venovať sa
takej fyzickej aktivite, ktorá je pre ňu vhodná počas spomínaného obdobia. Popularizácia
pohybu a zdravej stravy je dôležitá aj pre udržanie zdravia počas tehotnosti, šestonedelia
a dojčenia.
V súčasnom období dochádza v našich pôrodniciach k pomalším zmenám v tejto oblasti,
ako by sme očakávali. Pôrodné sály na Slovensku nie sú štandardne vybavené pomôckami
potrebnými k fyzickej aktivite rodičiek a psychofyzická príprava na pôrod sa nevykonáva
v každom nemocničnom zariadení. Jednoznačne môžeme konštatovať, že psychofyzickej
príprave na pôrod sa venuje menšia miera pozornosti, akú by si zaslúžila. V postgraduálnom
vzdelávaní by ju mala absolvovať každá pôrodná asistentka, pracujúca s tehotnými ženami.
Záver
Na záver môžeme konštatovať, že správny a kvalitne prepracovaný manažment fyzickej
aktivity na kurzoch PFP má vcelku významný vplyv na niekoľko sfér v oblasti fyzickej
aktivity počas tehotenstva, pôrodu a šestonedelia. Určite teda nie je zanedbateľným faktorom
v efektívnom vzdelávaní tehotných, ako aj pri samotnom kladnom prežívaní tohto
výnimočného obdobia v živote ženy. Je našou úlohou, predovšetkým ako pôrodných
asistentiek, aby sme ženám, budúcim matkám novej generácie, zabezpečili kvalitné a
efektívne služby. Na základe získaných informácií z realizovaného prieskumu navrhujeme
cielene podporovať tehotné ženy vo fyzickej aktivite počas tehotnosti, zdôrazniť význam
cvičenia počas tehotnosti už v prenatálnej poradni, cvičenie tehotných žien nasmerovať na
kurzy psychofyzickej prípravy na pôrod, ktoré vedú pôrodné asistentky, skvalitniť edukáciu
tehotných žien v prenatálnej poradni, vybaviť štandardne všetky pôrodné sály viacerými
pomôckami, ktoré pomôžu rodičke zvládnuť pôrodnú bolesť, v komunitnej starostlivosti
zakomponovať do zákona povinnú spoluprácu gynekológa a licencovanej pôrodnej asistentky
pracujúcej samostatne, a tým pokryť aj následnú starostlivosť o ženu a dieťa v domácom
prostredí, zabezpečiť participáciu zdravotných poisťovní na preplácaní zdravotných výkonov
licencovaným pôrodným asistentkám, ktoré pracujú samostatne.
Zoznam použitej literatury
BEJDÁKOVÁ, J. 2006. Cvičení a sport v těhotenství. 1. vydanie. Praha: Grada Publishing,
2006. 136 s. ISBN 80-247-1214-8.
80
BERÁNKOVÁ, B. 2002. Cvičení v těhotenství a v šestinedělí. 1. vyd. Praha: Triton, 2002. 85
s. ISBN 80-7254-231-1.
LEIFER, G.,2004. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada
Publishing, 2004. 951 s., ISBN 80-247-0668-7
REPKOVÁ, A. 2008. Psychofyzická príprava na pôrod. Bratislava: SZU, 2008. 105 s. ISBN
97880-89352-21-0.
VITÍKOVÁ, R. 2007. Těhotenství a šestinedělí v kondici. 1. vydanie. Praha: Galén, 2007. 127
s. ISBN 978-80-7262-409-6.
Kontaktná adresa
PhDr. Jana Hrabčáková
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií
Slovenská zdravotnícka univerzita
Limbova 14
833 03 Bratislava
jana. [email protected] sk
81
EFEKTIVNÍ VÝUKA NA STŘEDNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOLÁCH
Nina Hrtoňová, Andrea Pokorná, Tamara Váňová
Hrtoňová, N.:Masarykova univerzita, Ústav výpočetní techniky;
Pokorná, A.:Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství,
Váňová, T.: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra anglického jazyka a
literatury
Souhrn
Příspěvek je zaměřen na popis projektu Efektivní výuka na SZŠ (Zavádění efektivních
metod výuky s využitím digitálních medicínských obrazových informací na středních
zdravotnických školách - CZ. 1. 07/1. 1. 02/02. 0074). Tento projekt je společným záměrem
Masarykovy univerzity (MU) a tří středních zdravotnických škol v Brně (Církevní střední
zdravotnická škola Grohova, Střední zdravotnická škola Merhautova, Střední zdravotnická
škola Evangelické akademie). Prezentovány budou nejen hlavní cíle projektu, jeho dosavadní
průběh a plánované výstupy, ale zejména jejich konečný užitek pro studenty nelékařských
zdravotnických oborů na SZŠ. Zmíněny budou také originální výstupy projektu ve vztahu k
využití obrazových medicínských dat v online výuce.
Summary
The paper is focused on the description of a European project entitled The Effective
Learning at Secondary Nursing Schools. The project is a joint venture of Masaryk University
(MU) and three secondary medical and nursing schools in Brno. The paper presents not only
the main aims of the project, but stresses especially the ultimate benefits for the students of
medical and nursing schools. It also mentions the original outcomes in the form of medical
image data in e-learning.
Klíčová slova: obrazová medicínská data, databáze, kolaborativní prostředí, Moodle,
DICOM, PACS, e-learning, střední zdravotnické školy.
Key words: medical image data, database, collaborative environment, Moodle, DICOM,
PACS, e-learning, secondary nursing schools.
82
Úvod
Není pochyb o tom, že informační technologie, které ovládly celý náš svět, je zapotřebí
co nejefektivněji zapojovat i do přípravy mladé generace nelékařských zdravotnických
pracovníků pro potřeby praxe. K tomuto účelu slouží rozsáhlý společný projekt Masarykovy
univerzity (MU) a tří středních zdravotnických škol (SZŠ), který je zaměřen na inovaci výuky
žáků SZŠ s využitím medicínských obrazových dat a moderních komunikačních technologií
(ICT). Nejedná se jen o obecné a plošné zavádění ICT do výuky, ale v projektu se soustřeďují
specializované znalosti a zkušenosti čtyř brněnských vzdělávacích institucí s cílem
identifikovat
potřeby
středních
zdravotnických
škol
a
reagovat
na
ně
tvorbou
individualizovaných výukových materiálů pro zlepšení připravenosti studentů pro potřeby
klinické praxe. Konkrétním cílem projektu je prostřednictvím speciálně upravených DICOM
kompatibilních
prohlížecích
stanic,
případně
prostřednictvím
WWW
prohlížečů,
zprostředkovat žákům SZŠ obsah databází digitálních medicínských obrazových informací
špičkových pracovišť zdravotnických zařízení, a to přímo vstupem do databáze nebo
prostřednictvím komplexních e-learningových materiálů.
Cíle projektu
Cílem projektu je usnadnit žákům i pedagogům přístup k odborným medicínským
znalostem prostřednictvím postupně budované databáze anonymizovaných obrazových studií
opatřených odborným popisem, který budou vytvářet specialisté zapojených zdravotnických
pracovišť. Při práci s databází budou učitelé i studenti využívat technologie běžné v klinické
praxi, které se tak stanou součástí komplexních e-learningových materiálů, připravovaných
pedagogy SZŠ. Úkolem MU je zajištění koordinace komplexního technického zázemí a
vzdělávání pedagogů ve vytváření a využívání elektronických výukových materiálů.
Jinými slovy, jde o náhradu “neelektronické" a nekonkretizované formy předávání
obrazové informace pro výuku formou “elektronickou" a vztaženou na konkrétní
anonymizovaný příklad (v návaznosti na obecně zaměřené odborné studijní materiály či
přímo kazuistiky se zdůrazněním individuálních přístupů).
Specializované výukové programy zpřístupňující rozsáhlé strukturované znalostní databáze
anonymizovaných obrazových studií umožní žákům:
-
seznámit se s problematikou relevantních pracovišť zdravotnických zařízení;
-
pochopit problematiku klinických onemocnění, výsledků vyšetřovacích metod a jejich
zpracování - zprostředkování znalostí specialistů jednotlivých medicínských oblastí;
83
-
zlepšit vybavenost praktickými a konkrétními poznatky, které jim umožní lepší vstup
na trh práce - zvýší jejich konkurenceschopnost;
-
podpořit
autoedukační
procesy
žáků,
řešení
problémových
úloh,
podporu
mezipředmětových vazeb (již v tomto školním roce také pomoc studentům připravujícím
se na maturitní zkoušku;
-
umožnit studentům jednodušší návaznost v případném akademickém vzdělávání na MU;
-
vyrovnat se s problémy při zavádění progresivních informačních technologií a speciálních
aplikací v klinické praxi.
Poskytnutí obrazové medicínské dokumentace a dat bude velmi přínosnou součástí
dosavadní výuky odborných preklinických i klinických předmětů na SZŠ. Žáci budou v rámci
svých kompetencí konfrontováni s obrazovými medicínskými daty nejen v teoretické
přípravě, ale také na klinických pracovištích. Je tedy nutné, aby byli schopni naučit se
pracovat se základními informacemi vyplývajícími z poskytnutých materiálů, interpretovat je
a naplánovat žádoucí intervence v rámci multidisciplinárního týmu. V současné době jsou
medicínská obrazová data (např. obrazová vyšetření rentgenu, CT, ultrazvuk) předkládána
žákům nejčastěji v tištěné podobě či jako součást powerpointových prezentací, což
znemožňuje kvalitní a reálné zprostředkování. Potenciálně dochází ke zkreslení a následně
k nedostatečné využitelnosti poznatků v klinické praxi. Žáci dosud nevyužívali speciálních
počítačových aplikací pro digitální zpracování medicínských obrazových informací, které
se uplatňují v moderních zdravotnických zařízeních. V oblasti zpracování medicínských
obrazových dat se jednoznačně prosazuje mezinárodní standard DICOM (Digital Imaging and
Communication in Medicine) a technologie PACS (Picture Archiving and Communication
System). Tyto aplikace ve spojení s moderními informačními a komunikačními technologiemi
mohou
zprostředkovat
znalosti
odborníků
špičkových
specializovaných
pracovišť
zdravotnických zařízení žákům středních zdravotnických škol. Elektronická databáze umožní
pedagogům i žákům dlouhodobý přístup k nativním i kontrastním snímkům v rámci
jednotlivých klinických oborů. Obrazové studie pomohou žákům pochopit problematiku
klinických
onemocnění,
výsledků
vyšetřovacích
metod
a
jejich
zpracování.
K plnohodnotnému pedagogickému využití odborně popsaných obrazových materiálů je
nutné jejich zpracování formou e-learningu do multimediálních výukových objektů tak, aby
odpovídaly současné metodice tvorby učebních materiálů. Jako virtuální prostředí výukové
prostředí byl zvolen LMS Moodle.
Učitelé SZŠ jsou vzděláváni ve využívání těchto technologií i materiálů a současně také
v metodice a vytváření e-learningových materiálů (např. případových studií, e-kurzů). Tyto
84
zkušenosti a vytvořené materiály využijí v rámci výuky především odborných klinických
předmětů (Ošetřovatelství v návaznosti na základní klinické obory a specializace).
Významným cílem projektu ve vztahu k učitelům je především zvýšení jejich odborných,
pedagogických a ICT kompetencí a vytvoření nových učebních materiálů s využitím
moderních technologií.
Celkově by mělo být v rámci projektových aktivit podpořeno 860 žáků a 45 vyučujících
SZŠ.
Hlavní výstupy projektu
Hlavní plánované výstupy projektu lze shrnout následovně:
-
implementace
sdílitelných
strukturovaných
elektronických
výukových
materiálů
do kontaktní i nekontaktní výuky dle navržené koncepce s využitím digitálních
medicínských obrazových dat výuky pro cílovou skupinu žáků jednotlivých studijních
oborů a předmětů. (6 e-learningových kurzů a e-learningové prostředí Virtual Hospital
s přibližně 60 výukovými materiály - případové studie, problémové úlohy, autotesty);
-
příprava a využití výukových CD romů do kontaktní i nekontaktní výuky;
-
publikace - minimálně 6 metodických příruček pro předměty, které budou během projektu
zpracovány vyučujícími partnerských škol na základě koncepce vytvořené metodiky škol.
Příručky budou obsahovat návody pro přípravu elektronických výukových materiálů
s využitím digitálních medicínských obrazových informací, dále pak ukázky a metodické
návody, jak již hotové materiály, které v projektu vznikly, co nejefektivněji využít ve třídě
i formou výuky online.
-
vytvoření minimálně 10 tištěných výukových obrazů.
Dosavadní průběh projektu
Tříletý projekt byl zahájen v roce 2010 a v jeho průběhu bude do roku 2012 vytvořen
dlouhodobě udržitelný systém podpory odborné výuky pro nelékařské zdravotnické
pracovníky různých oborů (nejen zdravotnické asistenty, ale také zdravotní laboranty, nutriční
terapeuty, oční optiky a zubní techniky). Jedním z prvních kroků byla instalace LMS Moodle.
Z důvodu zajištění nepřetržitého provozu byl systém nainstalován v prostorách Ústavu
výpočetní techniky Masarykovy univerzity. Byl upraven design instalace, založeny
vzdělávací a cvičné kurzy pro učitele, uživatelské účty a ověřeno bezproblémové užívání
partnery projektu.
85
Vybrané učebny partnerských SZŠ byly dovybaveny potřebnou hardwarovou technikou,
připojeny k vyhrazené počítačové síti a byly v nich nainstalovány aplikace pro přístup
ke znalostním databázím. Ve spolupráci se zdravotnickými institucemi jsou postupně
připravovány a zpřístupňovány anonymizované medicínské obrazové studie.
Vlastnímu
zahájení
procesu
shromažďování
potřebných
výukových
materiálů,
anonymizovaných obrazových studií (vyšetření CT, magnetické rezonance, ultrazvuk,
rentgen, apod.), anonymizovaných případových studií, problémově orientovaných obrazových
studií a dalších materiálů předcházela obsahová příprava. Na základě analýzy potřeb
zapojených partnerských SZŠ a s ohledem na cíle projektu byla vytvořena základní obsahová
koncepce výukových materiálů a stanoveny základní okruhy požadavků vzhledem
k budované databázi medicínských obrazových studií. Konkrétní potřeby přípravy a vymezení
požadavků na přípravu medicínských obrazových dat jsou v kompetenci jednotlivých
odborných učitelů.
Dedikovaná
zabezpečená
počítačová
síť
projektu,
která
propojuje
lokality
spolupracujících medicínských pracovišť, centrálního serverového pracoviště Ústavu
výpočetní techniky Masarykovy univerzity a zúčastněných středních škol, umožňuje
bezpečný provoz speciálních aplikací a současně respektuje požadavky práce v heterogenním
prostředí jednotlivých účastníků projektu.
Vzhledem k tomu, že cílem projektových aktivit je rozvoj a koordinace všech komponent
strukturovaného znalostního systému pro podporu výuky cílových skupin, bylo nutné zaměřit
se na sběr informací na lékařských pracovištích i jejich následné využívání ve výuce cílových
skupin. Základem řešení je technologie PACS a vyhrazená počítačová síť, která bezpečným
způsobem propojuje vzdálená lékařská pracoviště a prostory určené pro výuku. Nadstavbová
část realizovaná systémem LMS Moodle umožňuje výuku, komunikaci, hodnocení (v rámci
vytvořených e-learningových kurzů). K převážně obrazovým informacím doplňuje související
faktografické informace strukturované i nestrukturované (anonymizované stejným způsobem
jako obrazové studie), jejichž zdrojem je nemocniční informační systém (NIS), případně další
datové zdroje. Tyto informace spolu s obrazovými informacemi podávají ucelený obraz o
průběhu nemoci, způsobu a postupu léčby jednotlivého případu a reakci na provedené
zákroky, resp. o standardních postupech při léčbě vybrané nemoci.
Zmiňované informační zdroje se postupně začleňují do interaktivních činností. V instalaci
LMS Moodle byly založeno 5 dalších kurzů, které slouží jako základ výstupu projektu.
Instalace LMS Moodle je dále upravována tak, aby cílová skupina žáků mohla na jaře
86
letošního roku začít využívat část materiálů vytvořených v projektu coby přípravy na maturitu
(viz také informace výše).
Druhou důležitou složkou této aktivity je příprava elektronických výukových materiálů
v LMS Moodle. Učitelé se v první fázi zaměřovali na stanovení cílů a obsahů svých
materiálů, souvisejících požadavků na medicínská obrazová data, vytváření interaktivních
zpětnovazebních prvků e-learningových kurzů. Doposud bylo zpracováno přibližně 930
testových úloh, které budou v letošním roce pretestovány žáky maturitních ročníků.
Pro potřeby vzdělávání učitelů v metodice tvorby elektronických výukových materiálů byl
vytvořen online kurz Efektivní výuka na SZŠ. Kurz je zaměřen zejména na aktivity, které
budou učitelé potřebovat zvládnout pro splnění cílů projektu. Vzdělávání v první fázi
probíhalo prostřednictvím prezenčních workshopů s průběžnou online podporou, tak, aby
v mezidobí mezi jednotlivými prezenčními workshopy mohli učitelé samostatně studovat
a získat tím mimo jiné jiným způsobem nezprostředkovatelné zkušenosti studujících online.
Pro intenzivní práci bylo naplánováno a zorganizováno celkem devět prezenčních workshopů,
vždy tři na každé SZŠ. Pro nácvik praktických dovedností byly vytvořeny a tutorovány také
cvičné kurzy pro každou partnerskou školu, kde si učitelé vyzkoušeli nově nabyté dovednosti.
Nyní vzdělávání pokračuje především prostřednictvím pokračující online podpory, semináře
pořádané v tomto období jsou zaměřené především na organizaci práce v projektu
a metodickou podporu.
Závěr
Jedinečnost projektu, zaměřeného na zavádění efektivních metod výuky s využitím
digitálních medicínských obrazových informací na středních zdravotnických školách, byla
opakovaně zmíněna nejen ve vztahu k cílům projektových aktivit, ale také s ohledem na
specifický přístup k podpoře problémového učení a na přínos pro žáky nastupující do klinické
praxe a jejich vyšší konkurenceschopnost na trhu práce. Co však zmíněno nebylo a co
považujeme za velmi významný aspekt tohoto projektu, je schopnost multioborové
spolupráce a participace na vytváření studijních materiálů pro žáky nelékařských studijních
oborů na SZŠ, které budou následně sdíleny. Věříme, že díky projektovým aktivitám dojde
k posílení profesní satisfakce nejen vyučujících - tvůrců studijních materiálů, ale také
zapojených lékařů a v neposlední řadě následně žáků - absolventů SZŠ v různých
nelékařských oborech a specializacích.
87
Příspěvek vznikl v rámci podpory projektu: Zavádění efektivních metod výuky s využitím
digitálních medicínských obrazových informací na středních zdravotnických školách (CZ. 1.
07/1. 1. 02/02. 0074)/.
Použitá literatura:
KOPECKÝ, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006. ISBN 80-8578350-9
ZOUNEK, J. E-learning – jedna z podob učení v moderní společnosti. Brno: Masarykova
univerzita, 2009. 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2
HRTOŇOVÁ, N., JAVORNÍK, M., ROČEK, A., ZATLOUKAL, V. Environment for
effective training in medical image diagnostics. In Research, Reflections and Innovations in
Integrating ICT in Education. Vyd. 1. Badajoz, Spain: Formatex, 2009. ISBN 978-84-6921790-0, s. 1221-1224. 22. 4. 2009, Lisabon, Portugal.
Kontakt na 1. autora
Mgr. Nina Hrtoňová
Ústav výpočetní techniky MU
Botanická 554/68a, 602 00 Brno
Email:[email protected] muni. cz
88
LYMFEDÉM A EDUKÁCIA PACIENTA PRI LYMFEDÉME
Zuzana Hudáková
Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku
Súhrn
Len v posledných rokoch sa dostávajú do povedomia dôležité informácie o lymfatickom
systéme, ktorý má v našom tele imunitnú a transportnú funkciu. Lymfatickými cievami sa
vyplavujú z tela toxíny, splodiny vznikajúce pri látkovej výmene medzi bunkami, prachové
častice, vírusy a baktérie. Zachytávajú sa v lymfatických uzlinách, kde sa vytvárajú biele
krvinky
(lymfocyty)
následne
pohlcujúce
tieto
cudzorodé
látky.
Lymfedém
je
vysokoproteínový opuch spôsobený zníženou lymfatickou transportnou a proteolytickou
kapacitou.
Summary
Only in recent years come to the awareness of relevant information about the lymphatic
system, which has in our body immune function and Transport. Lymphatic vessels are washed
out toxins from the body, wastes resulting from the metabolism of the cells, dust particles,
bacteria and viruses. Trapped in the lymph nodes, where they generate white blood cells
(lymphocytes), then absorb these contaminants. Lymphedema is a high swelling caused by
reduced lymphatic transport and proteolytic capacity.
Kľúčové slová: lymfatický systém, lymfa, lymfodrenáž, edukácia pacienta.
Key words: lymphatic system, lymph drainage, education of the patient.
Úvod
Lymfedém je celoživotné ochorenie a prináša pacientovi tak fyzickú, ako aj psychickú
záťaž. Štúdiami sa zistilo, že lymfedém postihuje častejšie ženy ako mužov. Výskyt
lymfedému závisí od rozsahu operačnej rany, od fibrotických zmien v podkoží (zhrubnutie
spojivového tkania), od pooperačných komplikácií a taktiež môže vzniknúť po rádioterapii.
Lymfedém je celoživotné ochorenie, ktoré vyžaduje dlhodobú, niekedy celoživotnú
zdravotnícku starostlivosť. Preto je potrebné, aby pacienti boli správne edukovaní o podstate
lymfedému, priebehu, liečbe a prognóze lymfedému, ďalej o správnej životospráve, správnom
bandážovaní a cvikoch, ktoré môžu pomôcť v riešení ich problému (Pochybová, 2006).
89
Lymfatický systém sa skladá z lymfoidného tkaniva. Transportom lymfy z periférie
ľudského organizmu cez lymfatické uzliny do krvného obehu, sa zabezpečujú základné úlohy
lymfatického systému.
Úlohy lymfatického systému:
-
vstrebávanie a transport makromolekulových látok: proteíny, krvné bielkoviny, splodiny
látkovej premeny, bunky, baktérie, pevné častice z tkaniva do krvného obehu;
-
filtrácia: uzliny zachytia, pohltia a vstrebajú cudzorodé častice a zabránia vniknutiu
choroboplodných zárodkov cez ductus thoracicus a vena subclavia do krvného obehu;
-
účasť na imunologických reakciách;
-
tvorba lymfocytov (Benda, 2006).
Lymfoidné tkanivo vzniká nahromadením lymfocytov do lymfoidných uzlíkov. Nachádza
sa v tonzilách, týme a tráviacom systéme. Lymfa vzniká z tkanivového moku, ktorý sa tvorí
z krvi v oblasti vlásočníc. Je belavožlá, niekedy bezfarebná tekutina, ktorá prúdi
v lymfatických cievach. Pohyb lymfy zabezpečujú lymfokinetické faktory a vonkajšia svalová
pumpa – činnosť kostrového svalstva. Smer prúdenia lymfy určujú chlopne lymfatických
ciev. (Husarovičová, 2003, s. 6)
Lymfatický opuch (lymfedém) definujeme ako proteínový opuch, ktorého príčinou je
zmenšená transportná a proteolytická kapacita lymfatického systému (Komačeková, 2003, s.
240).
Lymfedém podmieňuje porucha lymfatickej sústavy. Vzniká nahromadením lymfatickej
tekutiny v medzibunkovom priestore, ktorej odvádzanie je porušené. Pri nedostatočnom
odtoku lymfy dochádza k hromadeniu bielkovín a tým aj tekutiny. Lymfedém má chronický
celoživotný priebeh, ktorý sa v priebehu života zhoršuje (Husarovičová, 2003, s. 6).
Lymfedém:
-
je bledý, nebolestivý opuch, ktorý je spočiatku mäkký a v neskorších štádiách tuhý;
-
je častou komplikáciou onkologických ochorení, najviac sú touto komplikáciou postihnuté
pacientky s nádorom prsníka;
-
postihuje predovšetkým končatiny;
-
je nebezpečný nielen pre opakované infekcie podkožia, ale aj pre riziko malígneho zvratu.
Z hľadiska etiológie môžeme lymfedém rozdeliť:
Primárny lymfedém – prvotný, vzniká na základe vrodenej poruchy lymfatického systému.
Postihuje prevažne ženy. V niektorých rodinách môžeme sledovať typické opuchy aj
v niekoľkých generáciách, vtedy hovoríme o lymfedéme s dedičným výskytom. Príčina nie je
90
známa. Väčšinou ide o kongenitálny lymfedém, ktorý súvisí s chromozómovými anomáliami
(Švestková, 2007, s. 7).
Sekundárny lymfedém. Príčinou môže byť:
-
infekcia (vírusy, baktérie, plesne, pichnutie hmyzom);
-
traumatické lymfangiopatie;
-
malígne procesy;
-
iatrogénne faktory (chirurgické zákroky, žilový stripping, rtg kontrastná látka).
Príčinou sekundárneho lymfedému u rakoviny prsníka je prerušenie lymfatických ciest,
ktoré je spôsobené odstraňovaním lymfatických uzlín, alebo ich ožarovaním. Výskyt
lymfedému závisí od rozsahu operačného zákroku, od vytvorenia fibrotických zmien
v podkoží po ožiarení, od individuálnych interakcií lymfatických ciev, od spojení
lymfatických teritótrií a od pooperačných komplikácií. Sekundárne zhubné lymfatické opuchy
vznikajú dôsledkom progresie základného ochorenia. Sekundárny opuch sa začína pred
prekážkou čiže centrálne a postupuje na perifériu (Komačeková, 2003, s. 241).
Arteficiálny lymfedém – je porucha lymfatickej drenáže. Príčinou môže byť psychické
ochorenie pacienta, ktorý si sám zaškrcuje končatinu. Ak je podozrenie na tento typ
lymfedému, najdôležitejšie je získať dôkaz sebapoškodzovania.
Malígny lymfedém – je zapríčinený upchatím lymfatických ciest nádorovými bunkami.
Tým je znemožnený odtok lymfy, ktorá sa hromadí v tkanivách. Pretože mäkké tkanivá sa
nestačia prispôsobovať narastajúcemu objemu, často vyteká číra tekutina cez neporušenú
kožu (Hýblerová, 2005).
Štádia lymfedému:
1. Latentné štádium – môže sa objaviť po odstránení regionálnych lymfatických uzlín –
lymfadenektómii, alebo po ožiarení lymfatických uzlín. Lymfatická drenáž je narušená, ale
vzhľadom na normálnu kapilárnu filtráciu opuch nevzniká (Husarovičová, 2006, s. 30).
2.
Reverzibilný
lymfedém
–
je
charakterizovaný
kvalitatívne
rovnakými,
ale
vystupňovanými ťažkosťami pacienta. Lymfatická drenáž je v rovnovážnom stave
s kapilárnou filtráciou, no pri prevážení kapilárnej filtrácie a preťažení transportnej kapacity
prechodne vzniká viditeľný alebo hmatateľný opuch (Komačeková, 2003, s. 24).
3. Ireverzibliný lymfedém – je trvalý opuch, ktorý polohovaním neustúpi. Obmedzuje
hybnosť príslušnej postihnutej oblasti. Tento opuch vznikne pri preťažení lymfatického
systému, nedá sa vytvoriť kožná riasa - Stemmerov znak je pozitívny (znemožnenie
vytvorenia kožnej riasy).
91
4. Elefantiáza – je charakterizovaná ako zväčšenie končatiny s väzivovou prestavbou
podkožia a úplným obmedzením hybnosti príslušných kĺbov. Elefantiáza je pokročilé
štádium, v ktorom sa nahromadí veľké množstvo tekutiny. Končatina je deformovaná a
vzniká takzvaná slonia končatina. (Husarovičová, 2006, s. 30)
Liečba lymfedému
Lymfedém je chronické postihnutie, ktoré si vyžaduje starostlivosť do konca života. Na
redukciu a odstránenie lymfedému sa používajú radikálne alebo konzervatívne liečebné
metódy.
Za štandard liečby primárneho a sekundárneho lymfedému sa považuje komplexná
dekongestívna terapia (CDT – Complex Decongestiv Therapy), doplnená dlhodobou
farmakoterapiou – systémová enzymoterapia, venofarmaká, diuretiká. Štandardná liečba
lymfedému môže byť doplnená podpornými liečebnými postupmi (magnetoterapia,
laseroterapia, diatermia, ultrafialové boxy) (Komačeková, 2003).
Sekundárna prevencia lymfedému
Cieľom prevencie je zabrániť poškodeniu zostávajúcich lymfatických ciev a udržať tvorbu
lymfatickej tekutiny na čo najnižšej úrovni (Husarovičová, 2003). V prevencii je potrebné,
aby sa pacient vyhýbal poraneniam, ktoré môžu viesť k poškodeniu lymfatických ciev, alebo
k tvorbe krvných podliatín. Pacient musí dbať na zvýšenú opatrnosť pri:
-
kuchynských prácach – pri práci s nožom, pri varení a pečení;
-
prácach v záhrade – pozor na uštipnutie hmyzom, či uhryznutie zvieraťom;
-
ťažkých prácach – nenosiť ťažké nákupy v chorej ruke;
-
domácich prácach – neumývať riad v horúcej vode, pri domácich prácach nosiť elastický
rukávnik a na jeho ochranu používať gumené rukavice;
-
výbere odevu: musí byť voľný, pacient nesmie nosiť ťažké kabáty, sukne, nohavice,
opasky nesmú tlačiť;
-
osobnej hygiene: vylúčiť pobyty v horúcom prostredí – sauny, horúce kúpele, pobyty na
priamom slnku, nepoužívať dráždivé kozmetické prípravky, chrániť končatinu pred
chladom a omrznutím;
-
športe: vyhýbať sa namáhavým športom, napr. tenis, loptové hry, aerobik;
-
výbere dovolenky: vyberať si miesta, kde je chladnejšie, vyhýbať sa prudkému slnku,
vyberať miesta s malým výskytom hmyzu;
-
psychosociálna rehabilitácia – autogénny tréning, interaktívne sedenia;
92
-
úprava životosprávy – chrániť sa pred úrazmi, drobnými poraneniami postihnutej
končatiny, odreninami, otlakmi, popáleninami;
-
dôkladná starostlivosť o kožu – udržiavať v suchu a čistote, byť opatrný pri strihaní
nechtov;
-
vhodná je aquaterapia (plávanie, beh vo vode, aqua – jogging);
-
počas dňa realizovať dychové cvičenia;
-
pri spánku a počas relaxovania je potrebné mať zvýšenú polohu postihnutej končatiny;
-
vyhýbať sa neprimerane teplému prostrediu – sauny, solária, bahenné kúpele;
-
dodržiavať diétu – strava má byť vyvážená, má obsahovať dostatočné množstvo
vitamínov, minerálov, stopových prvkov. Strava nemá byť mastná, príliš sladká
a neodporúčajú sa korenisté jedlá;
-
odporúča sa konzultovať s lekárom výber zamestnania: vyhýbať sa zamestnaniam, kde je
potrebné dlhodobé státie či sedenie, alebo kde sa zaťažuje postihnutá končatina
(Husarovičová, 2003).
Edukačná diagnóza č. 1:
Nedostatok vedomosti o lymfedéme, príčinách vzniku, príznakoch, komplikáciách
a prognóze lymfedému.
Cieľ: Pacient bude preukazovať vedomosti o lymfedéme, príčinách vzniku, príznakoch,
komplikáciách a prognóze lymfedému.
Ciele edukátora:
-
poskytnúť pacientovi informácie o ochorení lymfedém;
-
oboznámiť pacienta s príčinami vzniku lymfedému;
-
oboznámiť pacienta s príznakmi lymfedému;
-
opísať a názorne ukázať pacientovi možné komplikácie lymfedému;
-
oboznámiť pacienta s prognózou lymfedému.
Výsledné kritériá: pacient
afektívne:
-
pacient prejavuje záujem oboznámiť sa s problematikou lymfedému;
-
pacient zaujíma pozitívny postoj k prijímaniu nových informácii.
kognitívne:
-
pacient preukazuje vedomosti týkajúce sa lymfedému;
-
pacient popisuje lymfedém;
-
pacient vymenuje príznaky, ktoré súvisia s lymfedémom;
93
-
pacient vymenuje možné komplikácie súvisiace s lymfedémom;
-
pacient preukazuje vedomosti o prognóze ochorenia.
psychomotorické:
-
pacient si sama vyhľadáva materiály týkajúce sa lymfedému, ktoré následne prezentuje;
-
pacient počas prednášky aktívne spolupracuje.
Edukačná diagnóza č. 2:
Nedostatok vedomostí a zručností o podporných opatreniach pri lymfedéme.
Cieľ: Pacient bude preukazovať vedomosti a zručnosti o správnej životospráve pri
lymfedéme.
Ciele edukátora:
-
informovať pacienta o oblastiach podporných opatrení pri liečbe lymfedému;
-
upozorniť pacienta, ako si správne vybrať oblečenie;
-
oboznámiť pacienta, ako správne vykonávať osobnú hygienu;
-
podať pacientovi informácie o správnom stravovaní.
Výsledné kritériá: pacient
afektívne:
-
pacient má záujem oboznámiť sa so správnym výberom oblečenia;
-
pacient má záujem oboznámiť sa o dôležitosti opatrnosti pri vykonávaní osobnej hygieny;
-
pacient verbalizuje záujem oboznámiť sa so zásadami správneho stravovania pri
lymfedéme.
kognitívne:
-
pacient popisuje aké má mať oblečenie;
-
pacient verbalizuje dôležitosť opatrnosti pri vykonávaní osobnej hygieny;
-
pacient verbalizuje zásady správneho stravovania.
psychomotorické:
-
pacient sa aktívne zúčastňuje na oboznámení so zásadami správnej životosprávy.
Edukačná diagnóza č. 3:
Nedostatok vedomosti a zručností o bandážovaní a cvičení pri lymfedéme.
Cieľ: Pacient bude ovládať techniku bandážovania a demonštrovať cviky určené pre
pacientov s lymfedémom dolnej končatiny.
Ciele edukátora:
94
-
oboznámiť pacienta s druhmi ovínadiel;
-
demonštrovať spôsob prikladania bandáže;
-
odporučiť pacientovi cviky pre lymfadematóznu končatinu;
-
demonštrovať cviky určené pre lymfedmatóznu končatinu.
Výsledné kritériá: pacient
afektívne:
-
pacient prejavuje záujem o informácie o prikladaní bandáže na postihnutú končatinu;
-
pacient verbalizuje záujem o cvičeniach, ktoré môže vykonávať s postihnutou končatinou.
kognitívne:
-
pacient preukáže vedomosti týkajúce sa druhov ovínadiel;
-
pacient popisuje techniky prikladania bandáže;
-
pacient preukáže vedomosti týkajúce sa možných cvikov, ktoré sú určené pre pacientov
s lymfedémom dolných končatín.
psychomotorické:
-
pacient sa aktívne zúčastňuje na prednáške;
-
pacient demonštruje správnu techniku bandážovania dolných končatín;
-
pacient si sám precvičuje naučené cviky.
Záver
Pacienti trpiaci lymfedémom sú odkázaní na pomoc zdravotníckych pracovníkov. Ich
liečba pozostáva z viacerých liečebných cyklov. Pacientov s lymfedémom môžeme rozdeliť
do dvoch skupín; do prvej skupiny patria pacienti maximálne dodržiavajúci stanovený
liečebný režim, do tej druhej môžeme zaradiť pacientov, ktorí od absolvovania jedného
liečebného cyklu očakávajú, že budú navždy bez lymfedému. Edukácia týchto pacientov je
preto veľmi dôležitá.
Použitá literatúra
BENDA, K. 2006. Co je lymfedém a význam lymfodrenáží. [online] 16. 11. 2006. Dostupné
na internete: <http://www. mou. cz/mou/section_show. jsp?s=116,7 % 7C901 % 7C903 %
7C916 % 7C995 % 7C904 % 7C1107 % 7C110&seiddoc=609 >.
HUSAROVIČOVÁ, E. a kol. 2003. Lymfedém – prevencia a liečba. Liga proti rakovine,
Bratislava, 2003. 18 s.
HUSAROVIČOVÁ, E. a kol. 2006. Manažment liečby lymfedému. In: Sestra, 2006, roč. V, č.
7 – 8, 48 s. ISSN 1335-9444.
HÝBLEROVÁ, K. 2005. Lymfedém. [online] 13. 11. 2005. Dostupné na internete: <
http://www. ordinace. cz/clanek/lymfedem >
95
KOMAČEKOVÁ, D. a kol. 2003. Fyzikálna terapia. Martin: Osveta, 2003. 363 s. ISBN 808063-133-6.
POCHYBOVÁ, M. 2006. Oblasti edukácie u pacienta s lymfedémom dolných končatín (1).
[online] 9. 5. 2006. Dostupné na internete: <http://www. florence. cz/cislo. php?stat274 >
ŠVESTKOVÁ, S. 2007. Praktické rady pre pacientov. [online] <http:www. edusan.
sk/pacient/prakticke_rady/miazgove_opuchy_koncatin. pdf>
Kontaktná adresa
PhDr. Zuzana Hudáková, PhD.
Fakulta zdravotníctva
Katolícka univerzita v Ružomberku
e-mail: [email protected] sk
96
PREVENTÍVNE PROTICHRÍPKOVÉ OPATRENIA V ÚLOHE SESTRY
Zuzana Hudáková
Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku
Súhrn
Chrípka sa zaraďuje medzi najstaršie infekčné nákazlivé ochorenia. Je to vírusové
ochorenie dýchacích ciest. Jej vznik do značnej miery závisí od obranyschopnosti organizmu,
čiže od činnosti imunitného systému. Ten je ovplyvnený životosprávou a životným štýlom
jedinca. Zákernosť tohto ochorenia spočíva v náhlom začiatku, z plného zdravia a rýchlom
šírení. Preto v krátkej dobe ochorie veľké množstvo ľudí a vznikajú epidémie.
Ošetrovateľstvo svojim zameraním na zdravie a podporu zdravia plní dôležitú úlohu
v prevencii chorôb. Jednou zo základných funkcií sestry je realizácia edukačnej činnosti.
Zdravotná výchova verejnosti vedie k pozitívnemu ovplyvňovaniu postoja človeka k svojmu
zdraviu a tým k uvedomeniu si, že zdravie je najvyššou hodnotou.
Summary
Influenza ranks among the oldest infectious contagious diseases. It is a viral respiratory
disease. Its emergence is largely dependent on immune response, ie the activity of the
immune system. He is influenced by diet and lifestyle of the individual. Deceitfulness of this
disease lies in the sudden onset of full health and rapidly spreading. Therefore, in a short time
many people become ill and the epidemic. Nursing their focus on health and health promotion
plays an important role in disease prevention. One of the functions of nurses, the
implementation of educational activities. Public health education leads to positive influence a
person's attitude to their health and thus to realize that health is the highest value.
Kľúčové slová: infekcia, chrípka, preventívne opatrenia, rekonvalescencia.
Key words: infection, influenza, preventive measures, convalescence.
Úvod
Chrípka – influenza patrí medzi nákazlivé vírusové ochorenia. Objavuje sa epidemicky
každoročne v zimných mesiacoch na celom svete (Horanová, 2007, s. 46). Okrem základného
medicínskeho problému prináša aj sociálno – ekonomické problémy, ktoré sú spôsobené
pracovnou neschopnosťou občanov postihnutých chrípkou (Gazdík, Gazdíková, 2000, s. 19).
97
Chrípka má celý rad komplikácií od relatívne neškodných až po život ohrozujúce
dramatické stavy. Na rozdiel od bežných vírusových infekcií horných dýchacích ciest je
chrípka závažným ochorením, ktoré si každoročne vyžiada hospitalizáciu niekoľko desiatok
tisíc ľudí, či dokonca straty na životoch. Ročne postihne 10 % svetovej populácie, v období
pandémie to môže byť dokonca 40-50 %, čo má nielen zdravotnícky, ale aj veľký
ekonomický a sociálny dosah (Havlík, 2002, s. 9)
Klinický obraz
Na začiatku prevládajú celkové príznaky trvajúce priemerne tri dni: zimnica, horúčka ako
príznak trvajúcej replikácie vírusov a ich vylučovania, veľká únava a vyčerpanosť, bolesti
hlavy, očných svalov, svalov končatín a chrbta, kĺbov, nevoľnosť a nechutenstvo. Myalgie
a bolesť hlavy prevažne dominujú s intenzitou úmernou výške horúčky. Horúčka zvyčajne
vrcholí v priebehu 12 hodín, môže byť kontinuálna ale aj inermitentná pri aplikácií
antipyretik. Druhý a tretí deň postupne klesá, výnimočne trvá 8 dní alebo je dvojfázová –
s druhým vrcholom na tretí a štvrtý deň. Typickým znakom chrípky na rozdiel od iných
infekcií horných dýchacích ciest je dominancia celkových príznakov nad respiračnými.
Preventívne protichrípkové opatrenia
Stopercentne účinný recept ako predísť chrípke neexistuje. Existujú však možnosti, ako
riziko nakazenia výrazne znížiť a medzi ne patria:
-
preventívne opatrenia - všeobecné a protiepidemické,
-
vakcinácia,
-
chemoprofylaxia antivirotikami.
Všeobecné preventívne opatrenia sú predovšetkým zamerané na ochranu organizmu pred
vstupom infekcie a prirodzené posilnenie nešpecifickej obranyschopnosti organizmu.
Zahŕňajú opatrenia v oblasti osobnej hygieny, hygieny obydlia, pracoviska, životného
prostredia, spánku, obliekania, racionálnej výživy, psychohygieny a pod. Z hľadiska hygieny
je dôležité časté a dôkladné, minimálne 20 sekundové umývanie rúk mydlom s dezinfekčným
a antibakteriálnym účinkom, respektíve používanie antibakteriálnych gélov. Na zabránenie
prenosu vírusu kvapôčkami je vhodné použitie respirátora, prípadne chirurgickej masky.
V rámci udržiavania zdravého prostredia je potrebné pravidelné vetranie miestností
a udržiavanie
50–60
%
vlhkosti
vzduchu
98
klimatizačnými
systémami
s filtráciou
a dezinfekciou vzduchu. Šírenie infekcie zvíreným prachom zabráni upratovanie navlhko
s použitím dezinfekčných prostriedkov.
Ochranným štítom proti vírusovému ochoreniu je zdravá výživa, ktorú prijíma ľudský
jedinec počas svojho života (Laca, 2010, s. 55). Konzumácia potravín s obsahom
fytochemikálií (napr. karfiol, brokolica, ružičkový kel, cesnak, cibuľa, citrusy, ríbezle)
podporuje zdravie a pomáha predchádzať rôznym chorobám. Pre podporu obranyschopnosti
je dôležitý dostatočný príjem vitamínov a minerálnych látok v podobe čerstvého ovocia
a zeleniny, prípadné užívanie multivitamínových prípravkov. Najdôležitejšie je užívanie
vitamínu C, A, B, E, zinku a selénu. Pre správnu funkciu organizmu je nevyhnutné
dodržiavanie pitného režimu.
Významnou mierou sa na prevencii chrípky podieľa aj životný štýl. Pre obnovu vitality
buniek a schopnosť jasne myslieť je veľmi dôležitý odpočinok a dodržiavanie optimálnej
dĺžky spánku. Pozornosť treba venovať aj oblasti psychohygieny. Silný imunitný systém majú
zvyčajne ľudia, ktorí sa naučili harmonicky žiť a pozitívne myslieť.
Sabó (2007, s. 156) delí protiepidemické opatrenia na preventívne – realizované pred
vznikom epidémie alebo pandémie a represívne – realizované po vzniku epidémie s cieľom
zabrániť ďalšiemu šíreniu vírusov a zastaviť nárast chorobnosti a úmrtnosti.
Vakcinácia je veľmi dôležitým článkom boja proti chrípke. Očkovanie proti chrípke sa
vykonáva už od 40. rokov minulého storočia. Poskytuje asi 80 % ochrany pred nakazením.
Zároveň znižuje riziko komplikácií a vzplanutie chronických ochorení, znižuje úmrtnosť
a využívanie zdravotnej starostlivosti alebo aspoň zmierni priebeh ochorenia. Cieľom
očkovania je aktivovanie imunitného systému, konkrétne špecifickej odolnosti organizmu.
Úloha sestry v prevencii chrípky
Cieľom 9 v programe Zdravie pre všetkých v 21. storočí“ je zníženie výskytu infekčných
ochorení.
Posudzovanie aktuálneho stavu populácie podľa veku, pohlavia a ďalších charakteristík
slúži na sledovanie zamorenia populácie, porovnanie dynamiky vývoja imunitného stavu,
určenie priorít pri riešení epidemiologických problémov a vyslovenie epidemiologickej
prognózy. Sestra posudzuje:
-
biologické faktory, prostredie, životný štýl, postoj pacienta k starostlivosti o zdravie,
systém zdravotnej starostlivosti,
-
stupeň náchylnosti pacienta na infekciu,
-
ťažkosti poukazujúce na nákazu.
99
Ošetrovateľské diagnózy sa týkajú oblasti identifikácie, kontroly a udržiavania zdravého
života jednotlivca a skupiny. Diagnózy na úrovni sekundárnej prevencie reflektujú už
existujúce problémy zdravotného stavu pacienta. Na úrovni terciárnej prevencie sestra
definuje potreby prevencie komplikácií existujúceho problému alebo prevencie jeho
opakovania.
V rámci plánovania sestra stanovuje v spolupráci s klientom jeho priority, ciele
starostlivosti a ciele na upevnenie zdravia (dodržať optimálny pomer medzi aktivitou
a odpočinkom, poučiť sa o dodržiavaní protiepidemických opatrení, obmedziť fajčenie,
zlepšiť výživu, podporovať dojčenie na zvýšenie imunity dieťaťa), možné zmeny v správaní
ako aj prekážky pri dosahovaní zmeny (slabá motivácia, nedostatok času, nedôvera)
(Kozierová, 2004, s. 574).
Realizácia činností primárnej prevencie sa vykonáva systematicky a nepretržite, bez
ohľadu na akútne nebezpečenstvo epidémie s cieľom naučiť jedincov zvyšovať odolnosť proti
chorobám, predchádzať ich vzniku a rozpoznávať rizikové faktory ovplyvňujúce zdravie.
Činnosti sekundárnej prevencie sú zamerané na včasnú diagnostiku a terapeutický zásah.
V rámci terciárnej prevencie sestra pomáha predchádzať opakovaniu zdravotných problémov.
Učí pacienta rozpoznať hlavné príznaky akútneho vzplanutia ochorenia, zúčastňuje sa na
zlepšovaní a dosahovaní čo najvyššej úrovne kvality života a sebestačnosti pacienta.
Vo fáze vyhodnotenia sestra hodnotí, či sa stanovené ciele dosiahli a do akej miery. Na
základe tohto zistenia ošetrovateľské zásahy ukončí, pozmení alebo v nich pokračuje.
Úloha sestry v procese diagnostikovania chrípky
Sestra v rámci sekundárnej prevencie vykonáva odbery biologického materiálu na
virologické vyšetrenie podľa stanovených pokynov. Materiál odoberá na začiatku akútneho
respiračného ochorenia, najlepšie prvých 24 - 48 hodín (Petráš, 2007).
Úloha sestry v rámci imunizácie
Zaškolená sestra zodpovedá za správne uskladnenie vakcín:
-
minimálne 2 krát denne monitoruje a zaznamenáva teplotu v chladničke (+ 2 až + 8 ° C),
-
vakcíny skladuje v strede chladničky, nie vo dverách,
-
otváranie chladničky obmedzí na čo najnižšiu frekvenciu a čas,
-
v chladničke neuskladňuje jedlá ani nápoje, ani ju nepreplňuje,
-
kontroluje a zaznamenáva počet a dátum expirácie vakcín,
-
po uplynutí 1 mesiaca od dodania vakcíny informuje o tejto skutočnosti lekára
100
Pred očkovaním sestra posudzuje:
-
zdravotný stav pacienta – očkovať sa môže iba zdravý jedinec za priaznivej
epidemiologickej situácie,
-
zdravotný stav príbuzných žijúcich v spoločnej domácnosti,
-
somatický stav pacienta (váha, telesná teplota),
-
psychickú pohodu klienta v posledných dňoch pred vakcináciou.
Následne úlohy sestry:
-
skontroluje balenie vakcíny, jej názov, expiráciu, farbu a konzistenciu,
-
vakcínu aplikuje pri izbovej teplote za aseptických podmienok,
-
dodržiava správnu aplikačnú techniku (s. c., i. m. inj.) uvedenú v príbalovom letáčiku ako
prevencia intravenóznej aplikácie, vzniku subkutánneho abscesu,
-
použitú striekačku, ihlu a ampulku vhodí do kontajnera na biologický odpad,
-
pre prípad výskytu závažných reakcií sleduje stav pacienta 30 minút po výkone,
-
do zdravotnej dokumentácie zaznamená druh vakcíny, dávku, výrobné číslo, expiráciu,
spôsob aplikácie, druh reakcie, dátum a podpis.
Edukačná činnosť sestry
Edukačné plány ako súčasť ošetrovateľského procesu pomôžu zabezpečiť kontinuitu
starostlivosti. Edukačný plán predstavuje základnú dokumentáciu o vykonaných edukačných
aktivitách (Novysedláková, Višňovská, 2009). Edukáciu môže aplikovať v troch rovinách
prevencie. V primárnej prevencii sa zameriava na zdravých ľudí, v sekundárnej edukuje
pacientov o ich zdravotnom stave a chorobe s cieľom zamedziť prechodu ochorenia do
chronického štádia, ktoré je u každého ľudského jedinca rôzne (Laca 2010, s. 189).
V terciárnej prevencii vychováva pacientov, u ktorých sa ochoreniu nestihlo, prípadne
nedalo zabrániť a ktoré nemožno vyliečiť úplne. Orientuje sa aj na rodinných príslušníkov.
V oblasti primárnej prevencie informuje:
-
o mechanizmoch priameho a sprostredkovaného prenosu infekcie z človeka na človeka
alebo od živočícha na človeka,
-
o zásadách osobnej hygieny, hygieny výživy a stravovania, o zvyšovaní nešpecifickej
odolnosti organizmu,
-
o uvedomelom a zodpovednom správaní doma, v zamestnaní a na verejnosti v čase
zvýšeného výskytu infekčných ochorení,
-
o opatreniach v boji proti prenosu nákazy,
-
o opatreniach ozdravovania životného prostredia,
101
-
o význame a termíne ochranného očkovania a o chemickej profylaxii.
V oblasti sekundárnej prevencie zdôrazňuje význam:
-
prísneho dodržiavania nariadení lekára v záujme skorého uzdravenia a vylúčenia
bacilonosičstva,
-
uvedomelého zdravotného správania chorých a rekonvalescentov, zamerané na ochranu
okolia pred nákazou.
Osobitne významná je výchovná činnosť sestry v období zvýšeného výskytu infekčného
ochorenia, kedy sa mobilizuje obyvateľstvo na podporu protiepidemických opatrení. Každé
ochorenie má svoj špecifický priebeh, a preto i prístup zdravotníkov je individuálne. Okrem
zvládnutia somatických prejavov ochorenia je potrebné venovať pozornosť i psychickému
stavu chorého, jeho správnej edukácii a preventívnej starostlivosti (Zacharová, 2010, s. 43).
Záver
Chrípka predstavuje celosvetovo závažný zdravotný problém. Zdravotné a ekonomické
dopady chrípkových epidémií predstavujú mnohomiliónové čiastky. Najviac ohrození sú
rizikoví jedinci trpiaci chronickými ochoreniami, či osoby staršie ako 60 rokov a to z dôvodu
častých komplikácií, ktoré môžu byť aj smrteľné. Z týchto dôvodov je potrebné venovať
zvýšenú pozornosť prevencii. Predchádzať tomuto ochoreniu možno dodržiavaním zásad
správnej životosprávy, zdravého životného štýlu, no najmä očkovaním. Zdôrazňovať však
treba najmä povinnosť starať sa o svoje zdravie, ktoré je najvyššou hodnotou človeka.
Použitá literatúra
GAZDÍK, F., GAZDÍKOVÁ, K. 2000. Nové perspektívy liečby chrípky. In Revue
profesionálnej sestry, 2000, roč. 7, č. 4, s. 19 - 22. ISSN 1335-1753.
HAVLÍK, J. 2006. Co není chřipka. In Praktický lékař, 2006, roč. 86, č. 5, s. 252 - 254. ISSN
0032-6739.
HAVLÍK, J. 2006. Chřipka – stála hrozba pro lidstvo. In Interní medicína pro praxi, 2006,
roč. 8, č. 2, s. 74 – 75. ISSN 1212-7299.
KOZIEROVÁ, B., ERBOVÁ, G.,OLIVIEROVÁ, R. 2004. Ošetrovateľstvo 1, 2. slov. vyd.
Martin: Osveta, 2004. 1474 s. ISBN 80-217-0528-0
LACA, S.: Etické princípy v zdravotnej starostlivosti, In: Zborník z medzinárodnej
konferencie - Etické aspekty ošetrovateľskej starostlivosti v teórii a praxi, Ružomberok:
Verbum, 2010, 54-60 s. ISBN 978-80-8084-616-9.
LACA, S. Aspekte der sozialarbeit in der palliativ- und hospizversorgung, In: CLINICAL
SOCIAL WORK, Wien – Austria. 2010. N. 3-4 2010, 210, 187-209 s. ISSN 2076-9741.
MAREŠOVÁ, V.,MACHALA, L. 2006. Influenza. In Postgraduální medicína, 2006, roč. 8, č.
3, s. 327 - 330. ISSN 1212-4184.
NOVYSEDLÁKOVÁ, M.., VIŠŇOVSKÁ, D. 2009. Edukácia v ošetrovateľstve. In: Veda
a výskum v zrkadle času: Zborník referátov z medzinárodnej vedeckej konferencie konanej
102
pri príležitosti založenia Inštitútu Juraja Páleša v Levoči. Ružomberok: PF KU, 2009. s. 344 –
349. ISBN 978 – 80 – 8084 - 417 – 2.
PETRÁŠ, M. 2007. Účinnost chřipkových vakcín. In Praktické lékárenství, 2007, roč. 3, č. 6,
s. 275- 278. ISSN 1801-2434.
SABÓ, A. a kol. 2007. Chrípka. 1. vyd. Trnava: vydavateľstvo Trnavskej univerzity, 2007.
166 s. ISBN 978-80-8082-113-5.
ZACHAROVÁ, E. a kol. 2010. Aplikovaná psychologie ve zdravotnické praxi. Ostrava: LF,
2010. 224 s. ISBN 978-80-7368-703-8.
Kontaktná adresa
PhDr. Zuzana Hudáková, PhD.
Fakulta zdravotníctva
Katolícka univerzita v Ružomberku
e-mail: [email protected] sk
103
OŠETŘOVATELSKÁ DIAGNOSTIKA V INTENZIVNÍ PÉČI
Jitka Hůsková, Petra Juřeníková
Hůsková, J.: Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotnická Uherské Hradiště
Juřeníková, P.: Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Katedra ošetřovatelství
Souhrn
Ošetřovatelská profese se stále více ocitá v pozici potřeby obhájit svoji klinickou praxi.
Za tímto účelem dochází k rozvoji ošetřovatelské terminologie, jako je například
propojení klasifikačních systémů NANDA Int., NIC, NOC. Používání jednotného
ošetřovatelského jazyka v péči hraje velmi důležitou úlohu pro ověřování účinku
ošetřovatelských intervencí, měření očekávaných výsledků, za předpokladu doložené přesné
ošetřovatelské diagnostiky.
Na standardizování a jednotnost ošetřovatelského jazyka bude kladen důraz i nadále,
hlavně v souvislosti s využíváním informačních technologií dokumentování v prostředí
zdravotní péče.
Summary
The nursing profession ends more often in the pozition required defending of its nursing
practise.
It aims to the nursing terminology development, for example interconnected of the
classifficattion systems NANDA Int., NIC, NOC. The usage of united languages in the
nursing practice plays an important role for verifying nursing intervention efect, nursing
outcomes measurements that provided nursing diagnose evidence will be sustained.
Here after, more emphasis will be put on the standardization and uniformity of the nursing
language, the reasons of representation and the usage of information technologies
documentation in the sphere of the health care.
Klíčová slova: klasifikační systémy, NANDA Int, NIC, NOC, ošetřovatelská diagnostika,
validizace, bodové systémy v intenzivním ošetřovatelství.
Key words:Classifficattion systems NANDA Int., NIC, NOC, Nursing Diagnostic, Validate
of Nursing, Intensive Care Nursing Scoring System.
104
Úvod
U klasifikačních systémů NANDA Int., NIC, NOC se v našich podmínkách zatím
potkáváme s problémy, které omezují jejich využitelnost ve výuce, ale i v klinické praxi.
Příkladem mohou být například překlady originálních anglických textů, kompetence sester
v kulturním prostředí českých nemocnic, či neznalost propojení klasifikačních systémů, tzv.
platformy Aliance NNN 1 . NANDA Int.
2
zahrnuje široce uplatnitelný diagnostický systém,
včetně posloupnosti kroků přesnosti diagnostického závěru 3 . Následný efektivní výběr
konkrétních ošetřovatelských intervencí z NIC 4 okruhů péče s konkrétním souborem činností,
povede k výsledku ošetřovatelské péče, definovaného z NOC 5 klasifikace. Výsledky testování
NIC a NOC v klinické praxi prezentuje např. Boledovičová a Krištofová 6 .
Vývojem, testováním a dokumentováním využívání klasifikačních systémů se v zahraničí
věnuje řada ošetřovatelských profesionálů 7 .
Ošetřovatelská praxe se musí srovnat také s masivní implementací komunikačních technologií
ve zdravotní péči a spolupracovat na vývoji datových elektronických modelů integrace
jednotného ošetřovatelského jazyka 8 .
Obsah
Klasifikační systémy v podmínkách intenzivního ošetřovatelství
Přesnost ošetřovatelské diagnózy tvoří základ pro navazující etapy poskytované
ošetřovatelské péče metodou ošetřovatelského procesu. Určí výstup ošetřovatelské péče,
ke kterému povedou volené činnosti ošetřovatelských intervencí.
Diagnostice předchází strukturované posuzování a hodnocení sestrou. Sestra identifikuje
diagnostické prvky, které poskytují tzv. určující znaky a související faktory. Účelně postupuje
podle diagnostických tříd 9 a 10 .
1
Blíže MAREČKOVÁ, J., Pojetí Aliance 3N. In Trendy v ošetřovatelství IV. Sborník příspěvků ze sympózia.
2006. s. 148.
2
NANDA INTERNATIONAL NURSING DIAGNOSES: definitions and classification 2009-2011.
3
Viz MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 2006.
4
BULECHEK, M.,G. et kol. Nursing Interventions Classification (NIC). Fifth edition.
5
MOORHEAD, S., et all. Nursing Outcomes Classification (NOC). 2008.
6
BOLEDOVIČOVÁ, M., KRIŠTOFOVÁ, E. Skúsenosti z aplikácie klasifikačních systémov NANDA, NIC, NOC
v dojčení. 2004.
7
STAUB, M. M. Evalution of the Implementation of Nursing Diagnose, Interventions, and Outcomes[online].
8
BERNHART-JUST et all. The electronic use of the NANDA-NOC-and NIC Clasiffications and implications for
nursing practice. [online]2009.
9
Srovnej MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 2006.
10
Srovnej NANDA INTERNATIONAL NURSING DIAGNOSES: definitions and classification 2009-2011.
105
Jako
příklad
diagnostiky
v podmínkách
intenzivního
ošetřovatelství
uvádíme
ošetřovatelskou diagnózy NEEFEKTIVNÍ PRŮCHODNOST DÝCHACÍCH CEST –
00031 11 , doména 11:Bezpečnost/ochrana,třída 2: Fyzické poškození.
Sestra s využitím klasifikačních systémů NNN identifikuje u klienta určujícími znaky této
ošetřovatelské diagnózy, kterými mohou být změny frekvence dýchání, neklid a nadměrná
produkce hlenů. Tyto indikátory znaků mohou úzce souviset s faktory, jako je přítomnost
umělé plicní ventilace, sekrety v průduškách a jejich zadržování. Stanovuje ošetřovatelskou
diagnózu z NANDA Int. 00031 Neefektivní průchodnost dýchacích cest. Pro měřitelnost
efektivity péče prostřednictvím ošetřovatelských intervencí stanovuje očekávaný výstup péče
z NOC: doména II Fyziologie zdraví (výsledky k popisující fyziologické orgánové funkce),
třída E 0410 Stav dýchání, průchodné cesty dýchací 12 . Očekávaný výsledek zahrnuje
indikátory měřeného výsledku 13 . Aby bylo dosaženo tohoto výstupu péče, volí ošetřovatelské
činnosti z NIC: Fyziologická doména (péče zaměřená na podporu udržení stálosti vnitřního
prostředí), třída K Management dýchání (intervence podporující volné dýchací cesty a
výměnu vzduchu) 14 , následuje konkrétní výběr kombinací intervencí sestry činnostmi 3140 a
3160 15 .
Velmi
důležitým
krokem
k ověřování
použitelnosti
klasifikací
v intenzivním
ošetřovatelství, zejména v problematice diagnostiky, je validizace a výběr vhodného
validizačního nástroje. Problémem validizace ošetřovatelské diagnózy a účast experta
v podmínkách slovenských nemocnic se zabývá Zeleníková a Žiaková 16 . Model validizace
sestrami – expertmi, modifikoval Fehring17 . Byly tak vytvořeny dva modely, tzv. DCV –
Diagnostic Content Validity a CDV – Clinical Diagnostic Validity.
Nejtěžší na implementování těchto metod je získání sester – expertů, kteří by se na
posuzování podílely. Podle American Nurses Association popisuje Fehring 18 tyto požadavky
na experta: magisterská úroveň vzdělání sestry, rok zkušeností s ošetřovatelskou praxí
v oboru kategorizace ošetřovatelských diagnóz, šetření a publikace v problematice
11
Srovnej MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 2006. s. 221 NANDA
INTERNATIONAL NURSING DIAGNOSES: definitions and classification 2009 - 2011. 2008. s. 308.
KUDLOVÁ, P. Ošetřovatelské diagnózy Definice a klasifikace 2009 – 2011. 2010. s. 296.
12
MOORHEAD, S., et all. Nursing Outcomes Classification (NOC). 2008. s. 130.
13
Tamtéž s. 581.
14
BULECHEK, M.,G. et kol. Nursing Interventions Classification (NIC). 2008. s. 80
15
Viz tamtéž s. 121 – 122.
16
ZELENÍKOVÁ, R., ŽIAKOVÁ, K. Expert v procese validizácie ošetrovateľských diagnóz. Ošetřovatelská
diagnostika založená na důkazech II. s. 18.
17
FEHRING, R. Methods to Validate Nursing Diagnose. [online].
18
Tamtéž.
106
diagnostiky, účast na konferencích a kurzech, věnovaných aktualizaci a významnosti
ošetřovatelských diagnóz. Požadavky kritérií dále podrobněji navrhuje a zpřísňuje Whitley 19 .
Pro roli experta byly stanoveny přísná kritéria, které jsou v našich podmínkách
ošetřovatelství nesplnitelná. Tuto skutečnost, pro validizaci klasifikačních systémů
v intenzivním ošetřovatelství ČR je nutné zvážit, a to vzhledem k dynamickým změnám ve
vzdělávání sester v posledních letech. Je nutné vzít do úvahy možnosti kvalifikace, klinické
praxe, specializace v oboru intenzivní péče a stanovit modifikovaná kritéria sociokulturního
prostředí pro roli osoby experta 20 v intenzivním ošetřovatelství.
Podpora implementace klasifikačních systémů do podmínek intenzivního ošetřovatelství
je žádoucí i pro možnosti zavedení elektronických datových systémů dokumentování péče,
včetně ošetřovatelské. Elektronické systémy nabízí nejen možnosti rozsahu dokumentování
péče, ale i vytváření bodových systémů. V oblasti intenzivní ošetřovatelské péče je to
například tzv. ICNSS – The Intensive Care Nursing Scoring System.
ICNSS jako další bodový systém používaný v péči (jiné např. TISS →the Therapeutic
Intervention Scoring System, APACHE II →the Acute Physiology and Chronic Health
Evalution II), který usnadňuje výměnu informací v procesu intenzivní ošetřovatelské péče,
slouží zejména k popisu ošetřovatelské zátěže. Problematice validizace ICNSS se věnuje
Pyykkö 21 .
Závěr
Iowská univerzita (USA) má průkopnický podíl na vývoji standardizovaných
klasifikačních systémů. Česká republika se k těmto aktivitám začala intenzivně připojovat až
na přelomu století, a to zejména se změnami ve vzdělávání, autonomií sesterského povolání a
růstu profesionální základny, která se klasifikačním systémům věnuje. Ošetřovatelství
v našich sociokulturních podmínkách předpokládá implementování klasifikačních systémů ve
výuce i klinické ošetřovatelské praxi, na základě výzkumného šetření jejich použitelnosti a
spolehlivosti. Je stále mnoho sester, které není vzděláno v používání ošetřovatelských
klasifikací, v klinické praxi chybí soulad ošetřovatelských diagnóz, ošetřovatelských
intervencí a výsledků péče. Potřebou je i jednotnost dokumentování, využití elektronických
databází k systémovému plánování politiky zdravotní péče.
19
WHITLEY,G., Processes and Methodologies forRresearch Validation of Nursing. 1999.
Blíže role experta v našich podmínkách ŽIAKOVÁ, K., ČÁP,J., HOLMANOVÁ, E. Nádej-posúdenie
diagnostických znakov, intervencí a ukazateľov výsledku v ošetrovateľskej starostlivosti. In Trendy
v ošetřovatelství IV. 2006.
21
PYYKKÖ, A.,K., et all. Validation of the new Intensive Care Nursing Scoring System. 2004.
20
107
Seznam použité literatury
BOLEDOVIČOVÁ, M., KRIŠTOFOVÁ, E. Skúsenosti z aplikácie klasifikačních systémov
NANDA, NIC, NOC v dojčení. In Ošetřovatelství – perspektivní věda i umění. Praha: Grada
Publishing a. s., 2004. ISBN 80-247-1156-7.
BULECHEK, M.,G. et. kol. Nursing Interventions Classification (NIC). Fifth Edition.,
Mosby. 2008. 938s. ISBN 978-0-323-05340.
BERNHART-JUST et all. The elektronic use of the NANDA-NOC-and NIC Classiffications
and implications for nursing praktice. In Phlege. 2009. Dec;22(6): 443-54.
FEHRING, R. Methods to Validate Nursing Diagnose. [online],[cit. 26122010]. Dostupné na
<http://epublications. marquette. edu/nursingfac/27.
HERDMAN, H.,T., Nursing diagnose: Definitions and Classification 2009-2011. First
Edition. 435s. ISBN 978-1-4051-8718-3.
KUDLOVÁ, P., Ošetřovatelské diagnózy Definice a klasifikace 2009 – 2011. 1. vyd. Praha:
Grada Publishing a. s., 2010. 480s. ISBN 978-80-247-3423-1.
MAREČKOVÁ,J., Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. 1. vyd. Praha: Grada
Publishing a. s., 2006. 262s. ISBN 80-247-1399-3.
MAREČKOVÁ, J., Pojetí Aliance 3N. In Trendy v ošetřovatelství IV. Sborník příspěvků ze
sympózia. Ostrava: Ostravská univerzita – Zdravotně sociální fakulta, 2006. 280s. ISBN 807368-182-X.
MOORHEAD, S. et. kol. Nursing Outcomes Classification (NOC). Forth Edition. Mosby.
2008. 912s. ISBN 978-0-323-05408-9.
STAUB, M. M., Evalution of the Implementation of Nursing Diagnose, Interventions, and
Outcomes. In International Journal of Nursing Terminologie and Classifications Volume 20,
No. 1, January-March, 2009 doi:10. 1111/j. 1744-618X. 2008. 01108. x str. 9 -15[online], [cit.
08012010]. Dostupné <http:/www. medline. cz>
PYYKKÖ, A. K. et all. Validation of the new Intensive Care Nursing Scoring Systém. In
Intensive Care Med. 2004 Aug; 30(8):1689.
VÖRÖSOVÁ,G. et. al. Klasifikačné systémy a štandardizácia v ošetrovateľstve. Martin:
Osveta, 2007. 112s. ISBN 978-80-8063-242-7.
VÖRÖSOVÁ, G., Validizácia a výskum diagnostických prvkov NANDA-International. In
Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II. Sborník příspěvků z konference. Slezská univerzita
v Opavě, 2007. 169s. ISBN 978-80-7248-413-3.
WHITLEY, G., Processes and Methodologies for Research Validation of Nursing Diagnose.
In Nurs. Diagn., 1999. 10:5-14.
ZELENÍKOVÁ, R., ŽIAKOVÁ, K., Expert v procese validizácie ošetrovateľských diagnóz.
In Ošetřovatelská diagnostika založená na důkazech II. Sborník příspěvků z konference.
Repronis Ostrava, 2008. 88s. ISBN 978-80-7368-499-0.
ŽIAKOVÁ, K., ČÁP, J. et al: Nádej-posúdenie diagnostických znakov, intervencií a
ukazateľov výsledku v ošetrovateľské starostlivosti. In Trendy v ošetřovatelství IV. Sborník
příspěvků ze sympózia. Ostrava: Ostravská univerzita – Zdravotně sociální fakulta, 2006. 280
s. ISBN 80-7368-182-X.
Kontakt
Mgr. Jitka Hůsková
Mgr. Petra Juřeníková, Ph. D.
SŠPHZ Uherské Hradiště
LF MU Katedra ošetřovatelství
Kollárova 617
Kamenice 3
686 01
Brno, 625 00
[email protected] cz
[email protected] muni. cz
108
NOVINKY V NEODKLADNÉ RESUSCITACI V GUIDELINES 2010
Olga Janíková
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Katedra ošetřovatelství
Souhrn
American Heart Association (AHA) a European Resuscitation Council (ERC) vydaly v
říjnu 2010 nová doporučení pro resuscitaci. Cílem doporučení je sjednocení léčebných
postupů u identické populace nemocných, usnadnění rozhodování v definovaných situacích a
vytvoření „normy“ k zabránění nežádoucí variabilitě v poskytované léčebné péči. Důraz je
kladen především na minimální přerušování kompresí hrudníku a časnou defibrilaci včetně
využití automatických externích defibrilátorů (AED).
Summary
American Heart Association (AHA) and (European Resuscitation Council) ERC released
new resuscitation guidelines in October 2010. They should uniform therapeutic procedures in
identical patient population, facilitate decision making in predefined situations and create
standard to prevent undesirable variability in therapy. Minimal interruption of chest
compressions and early shock delivery with using automated external defibrillators (AED) are
emphasized.
Klíčová slova: neodkladná resuscitace, srdeční zástava, bezvědomí, AED.
Key words: resuscitation, cardiac arrest, unconsciousness, AED.
Úvod
O záchranu lidského života se lidstvo pokouší odedávna. První zmínky o nepřímé srdeční
masáži jsou z 60. let minulého století a od té doby samozřejmě prošly četnými změnami.
Resuscitační Guidelines nejsou pro všechny skupiny obyvatel stejné. Lze je rozdělit z
několika hledisek – záleží na tom, kým je resuscitace prováděna (laik, zdravotník), a kdo je
postižený zástavou oběhu (dítě, dospělý).
Obsah
Účelem resuscitace je obnova základních životních funkcí, stabilizace celkového stavu
postiženého
a
v neposlední
řadě
ochrana
v postresuscitačním období.
109
organismu
před
negativními
vlivy
Neodkladná resuscitace je soubor jednoduchých a logicky na sebe navazujících postupů,
které mají sloužit k neprodlenému obnovení dodávky okysličené krve do mozku u osoby
postižené náhlou zástavou krevního oběhu s cílem uchránit před nezvratným poškozením
zejména mozek a myokard. Dle svého užití se dělí na:
Základní neodkladná resuscitace – základní podpora života (anglický ekvivalent BLS =
Basic Life Support) je poskytována na místě vzniku náhlé, život ohrožující příhody. Poskytují
ji všichni občané bez speciálního vybavení a pomůcek. Zahrnuje následující:
-
aktivaci záchranného řetězce;
-
podporu dýchání a krevního oběhu s pouze ochrannými pomůckami;
-
časné použití AED;
-
uložení postiženého do zotavovací polohy.
Rozšířená neodkladná resuscitace – rozšířená podpora života /ALS = Advanced Life
Support/ navazuje na BLS, je prováděna zdravotnickým pracovníkem na místě vzniku náhlé
život ohrožující příhody a/nebo během převozu do zdravotnického zařízení, s použitím spec.
postupů, pomůcek, přístrojů a léčiv (pomůcky k zajištění dých. cest, defibrilátor, kyslík atd.).
Na ALS navazuje resuscitační a intenzivní péče.
Pravidla pro tzv. „moderní resuscitaci“ vytvořil v roce 1968 prof. Safar, který vypracoval
metodu ABC resuscitace. Jednotlivá písmena značí jednotlivé kroky používané v resuscitaci.
A = airways, zajištění průchodnosti dýchacích cest,
B = breathing, umělá ventilace,
C = circulation, zajištění krevního oběhu.
Mimo těchto tří písmen, rozšířil resuscitaci o další kroky, používané při rozšířené neodkladné
resuscitaci.
D = defibrilace
E = ECG
F = fluids and drugs.
Tato resuscitační abeceda dala základ pro vytvoření prvních celosvětových směrnic, které
vytvořily v roce 2000 mezinárodní organizace zabývající se resuscitací. Tyto Guidelines se
pravidelně každých 5 let aktualizují a to na základě zásad medicíny založené na důkazech a za
využití dosavadní zkušenosti ze spolupráce s laickou i odbornou veřejností.
Guidelines 2010
Na základě rozhodnutí American Heart Association a European Resuscitation Council
platí od října 2010 následující doporučení pro resuscitaci. Novinky jsou v daném postupu jsou
v textu vyznačeny kurzívou.
110
U základní neodkladné resuscitace dospělých pro laické zachránce je doporučen postup
navazující v logické posloupnosti tak, aby došlo k co nejkratším prodlevám v poskytování
první pomoci. Tento postup spočívá v:
-
zjistit stav vědomí - hlasité oslovení postiženého → opakovaný taktilní podnět s hlasitým
stimulem → algický podnět
přivolání pomoci z okolí, popř. AED, je-li v dosahu
-
záklon hlavy, kontrola dutiny ústní - zajištění průchodnosti dýchacích cest, diagnostika
zástavy dýchání, gasping
-
laik, pokud postižený nedýchá, stav oběhového systému nezjišťuje (je to z toho důvodu,
že ve většině případů není schopen vyhmátnout puls)
-
volání ZZS okamžitě (155 v ČR, 112 v zahraničí)
-
zahájení nepřímé srdeční masáže 30 kompresemi hrudníku (ve středu hrudníku, do
hloubky asi 1/3 = 5 cm hrudníku) střídané dvěma umělými vdechy
-
je-li k dispozici AED, je doporučeno jeho použití dle instrukcí
-
nechce nebo neumí-li zachránce provádět dýchání z úst do úst, provádí souvislou masáž
srdce – 100 stlačení hrudníku/min
-
resuscitace laikem končí příjezdem RLP, vyčerpáním zachránce, „probuzením“
postiženého, tzn. má zachované normální, pravidelné dýchání (1).
U základní neodkladné resuscitace dětí (od 1 roku do puberty) pro laické zachránce je
doporučeno:
-
zjištění bezvědomí – dítě nereaguje na zevní stimul, bolestivý podnět
-
přivolání pomoci z okolí, popř. zajistit AED, je-li v dosahu
-
mírný záklon hlavy, kontrola dutiny ústní - zajištění průchodnosti dýchacích cest,
diagnostika zástavy dýchání, popř. gasping
-
volání ZZS (155 v ČR, 112 v zahraničí)
-
5 úvodních vdechů, nejeví-li žádné známky života → 30 kompresí hrudníku: 2 vdechy
(dlaní jedné horní končetiny v dolní polovině hrudníku, do hloubky asi 1/3 hrudníku)
-
nechce/neumí-li zachránce provádět dýchání z úst do úst, provádí souvislou masáž srdce –
100 - 120 stlačení hrudníku/min) (1).
U základní neodkladné resuscitace dospělých pro zdravotníky a školené zachránce je
doporučeno:
-
zjistit stav vědomí - hlasité oslovení postiženého → opakovaný taktilní podnět s hlasitým
stimulem → algický podnět
111
-
přivolání pomoci z okolí
-
diagnostikovat zástavu dýchání (odhalení hrudníku, záklon hlavy a povytažení dolní
čelisti → diagnostika všemi smysly, gasping)
-
diagnostikovat zástavu oběhu (nehmatný puls na a. carotis event. a. femoralis, tepová
frekvence pod 30/min - při normální TT)
-
volat ZZS, popř. zajistit AED, je-li k dispozici
-
zahájit nepřímou srdeční masáž v poměru 30 kompresí: 2 vdechy (komprese hrudníku
oběma horními končetinami ve středu hrudníku, do hloubky asi 1/3 hrudníku, tj. 5 až 6
cm, mezi jednotlivými stlačeními úplně uvolnit hrudník), 100 – 120 stlačení
hrudníku/min, délka vdechu cca 1 sekundu takovým objemem vzduchu, který viditelně
zvedá hrudník
-
pokračovat do připojení AED nebo příjezdu RLP
-
v případě použití AED postupovat dle vyhodnocení rytmu:
-
doporučeno k výboji → 1 výboj o velikosti 200 J → neprodleně KPR v poměru 30: 2 2
min → vyhodnocení rytmu, výboj provést max. 3x, mezitím a poté KPR 30: 2
-
nedoporučeno k výboji, tzn. AED informuje o provádění srdeční masáže →KPR 30: 2, po
2 min opětovné vyhodnocení srdečního rytmu (dle instrukcí defibrilátoru)
Resuscitaci je možné ukončit pouze předáním postiženého posádce RLP, je-li zachránce
natolik vyčerpán, že není možné pokračovat v masáži nebo obnovením základních životních
funkcí, tzn. má zachované normální, pravidelné dýchání a krevní oběh (1)
U základní neodkladné resuscitace dětí (od 1 roku do puberty) pro zdravotníky je doporučen
následující postup:
-
diagnostika bezvědomí – nereaguje na zevní stimul, opakovaný taktilní podnět s hlasitým
stimulem → algický podnět
-
přivolat pomoc z okolí, popř. AED (u dětí nad 1 rok je použití AED bezpečné za
předpokladu použití menších elektrod a „oslabovače“ proudu nebo manuálního nastavení
velikosti výboje – 4 J/kilogram hmotnosti)
-
zprůchodnit dýchací cesty – nezaklánět hlavu, kontrola dutiny ústní – popř. rozpoznat
zástavu dýchání, gasping
-
při jednom zachránci - zahájit resuscitaci 5 iniciačními vdechy, nejeví-li žádné známky
života, pokračovat 30 kompresemi hrudníku: 2, 1 minutu resuscitovat, poté volat ZZS
112
-
ve dvou zachráncích – jeden volá ZZS, druhý zahajuje resuscitaci 5 iniciačními vdechy,
pokud dítě nereaguje, pokračuje 30 kompresemi hrudníku (v dolní polovině hrudníku,
dlaní jedné ruky, do hloubky asi 1/3), poměr kompresí a vdechů ve dvou zachráncích je
15: 2
-
nechce/neumí-li zachránce provádět dýchání z úst do úst, provádí souvislou masáž srdce –
100 stlačení hrudníku/min (1).
Při základní neodkladné resuscitaci novorozence a kojence (do 28. dne, do 1 roku) pro laiky i
zdravotníky je postup diagnostiky zástavy stejný, masáž hrudníku se provádí dvěma prsty – v
jednom zachránci ukazovák a prostředník, ve dvou zachráncích lze masírovat oběma palci
rukou, poměr kompresí a vdechů je 3: 1 v jednom i dvou zachráncích. AED u těchto dětí lze
použít, ale pravděpodobnost komorové tachykardie nebo fibrilace je v tomto věku dítěte
velmi nízká (3).
Rozšířená neodkladná resuscitace je prováděna zdravotníky za použití speciálních pomůcek:
-
pomůcky k umělému dýchání – resuscitační vak, dýchací přístroje, aplikace kyslíku
-
pomůcky k zajištění dých. cest – endotracheální kanyla, combirourka, laryngální tubus –
při zajištěných dýchacích cestách je poměr 15 kompresí: 1 vdechu (res. vakem ventilovat
bez PEEPu), ventilace probíhá nezávisle na kompresích hrudníku s frekvencí 10/min,
komprese se nepřerušují
-
pomůcky k obnovení krevního oběhu – kardiopumpa, mech. přístroje (Lucas, Autopulse)
-
prekordiální úder – neprovádět u asystolie, pouze u komorové tachykardie nebo fibrilace –
monitorovaný pacient, účinnost pouze několik sekund po vzniku arytmie, úder provádět
pouze 1x
-
farmakoterapie – adrenalin u asystolie 1 mg každých 3 – 5 min, amiodaron 300 mg až po
třetím výboji, atropin nepodávat u asystolie, pouze u bradykardie
-
tracheální podání léků - dnes již ne, kvůli malé účinnosti, preferován intraoseální přístup
-
je-li možné během i po resuscitaci monitorovat EtCO2 (4, 5).
Závěr
Cílem pravidelně aktualizovaných Guidelines na základě výsledků klinických studií je co
nejvíce zjednodušit postupy při náhlých zástavách oběhu, jak pro zdravotnické, tak pro laické
zachránce, se zachováním jejich maximální účinnosti. Důraz v Guidelines v 2010 je kladen:
-
na prevenci vzniku náhlých zástav oběhu - časná detekce zhoršení zdravotního stavu u
pacientů v nemocnicích (track and trigger systems), varovné příznaky mimo nemocnici
(bolest na hrudi)
-
používání resuscitačních přístrojů (AED, PocketCPR, Lucas, Autopulse)
113
-
PCI (perkutánní koronární intervence)/ CT vyšetření, protrahovaná KPR (hypotermie)
-
potenciální přínos ultrasonografie - srdeční tamponáda, disekce aorty, plicní embolie,
hypovolémie, PNO
-
pokud není možné provádět umělé dýchání z plic do plic, je povinností každého zachránce
provádět alespoň kvalitní nepřímou srdeční masáž (Hands-only CPR), s co nejmenším
počtem přerušení této masáže
-
telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR) probíhá dle jednotného protokolu,
operátor záchranné služby instruuje laika k provádění resuscitace, klade se důraz na
nepřímou srdeční masáž, umělé dýchání lze vynechat
-
při použití AED (ale i klasických defibrilátorů) - včasná defibrilace, co nejkratší přestávky
(do 5 sekund) mezi výbojem a nepřímou srdeční masáží (např. masírovat i během nabíjení
defibrilátoru)
-
snaha o zvyšování počtu AED na veřejných místech (hypermarkety, letiště, stadiony…)
-
využívat zařízení zpětné vazby, např. PocketCPR, které okamžitě je informují o kvalitě
prováděné srdeční masáže
-
post-cardiac arrest syndrome (hypotermie).
Literatura
1) Nové doporučené postupy pro neodkladnou resuscitaci. 2010. [online]. Česká republika:
Doporučené postupy [citováno 6. ledna 2011. Dostupné na WWW: http://www. resuscitace.
cz
2) Neodkladná resuscitace. 2010. [online]. Česká republika: Neodkladná resuscitace[citováno
5. ledna 2011]. Dostupné na WWW: www. lf3. cuni.
cz/cs/pracoviste/anesteziologie/vyuka/studijni-materialy/neodkladna-resuscitace/
3) Guidelines 2010. 2002 - 2010 [online]. Česká republika: Nezávislý web o záchranné službě
[citováno 6. ledna 2011]. Dostupné na WWW: http://www. zachrannasluzba. cz/
4) NOLANA, J. P., SOARB, J., ZIDEMANC, D. A., BIIARENTD D., BOSSAERTE, L. L.,
DEAKINF, C., KOSTERG, R. W., WYLLIEH, J., BOTTIGERI, B., On behalf of the ERC
Guidelines Writing Group. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation
2010. Resuscitation 2010, Vol. 81, pp. 1219–1276.
5) Základy rozšířené neodkladné resuscitace. 2010. [online]. Česká republika: Základy
rozšířené neodkladné resuscitace [citováno 5. ledna 2011]. Dostupné na WWW: www. lf3.
cuni. cz/cs/pracoviste/anesteziologie/vyuka/studijni-materialy/rozsirena-neodkladnaresuscitace/
Kontaktní adresa
Olga Janíková
Katedra ošetřovatelství LF MU, Kamenice 3, Brno, 625 00
Tel: 549 49 35 29, Email: [email protected] muni. cz
114
METAPARADIGMA PROSTREDIA - V ENVIRONMENTÁLNOM MODELI
FLORENCE NIGHTINGALEOVEJ - VČERA A DNES
Monika Jankechová, Jana Otrubová, Jarmila Kristová, Zuzana Slezáková, Vlasta Závodná
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava
Súhrn
Predkladaný príspevok sa zaoberá poznávaním jednej zo štyroch metaparadigiem
ošetrovateľstva – prostredia. Florence Nightingaleová pokladala prostredie za najdôležitejší
faktor ošetrovateľstva, ktorý významne ovplyvňuje zdravotný stav jednotlivca, skupiny a
komunity. Problematika prostredia, ktorú riešila Nightingaleová v environmentálnom modeli
je aktuálna aj 21. storočí, v modernom prostredí zdravotníckych zariadení. Práve vzťahom
sestra – prostredie sa autorky zaoberajú v ďalšej časti príspevku, pretože spomínaný
predmetný vzťah je zameraný na starostlivosť sestry o prostredie pacienta, ako aj na redukciu
pôsobenia faktorov prostredia, ktoré môžu mať negatívny alebo pozitívny vplyv na zdravie
sestry.
Summary
The presented paper deals with discovering one of four nursing metaparadigms environments. Florence Nightingale considered the environment as the most important factor
in nursing, which significantly affects the health of individuals, groups and communities.
Thes issues of surroundings, which are addressed in the Nightingale environmental model is
of current importance in the 21st century, in the modern environment of health care facilities.
The authors deal especially with the relations between sister - environment in another part of
the paper, it mentions the connection in question is aimed at nursing care of the patient, as
well as the reduction of exposure to environmental factors, which may have a negative or
positive impact on health nurses.
Kľúčové slová: Prostredie. Environmentálny model Florence Nightingaleovej. Pracovné
prostredie sestry.
Key words: Environment. Environmental model of Florence Nightingale. Working
environment of nurses.
115
Úvod
Metaparadigma tvorí jadro vedného odboru, poskytuje globálny pohľad na každú vednú
disciplínu a tým ich od seba rozlišuje. Metaparadigma plní poznávaciu a metodologickú
funkciu. Cieľom poznávacej funkcie metaparadigmy je vymedzenie predmetu skúmania
ošetrovateľstva a metodologická funkcia vymedzuje spôsob ako sa predmet danej disciplíny
poznáva. V ošetrovateľstve sú definované štyri metaparadigmatické pojmy: osoba, zdravie,
prostredie a ošetrovateľská starostlivosť. Metaparadigma ošetrovateľstva je rovnako stará ako
profesionálne ošetrovateľstvo, teda od doby Florence Nightingaleovej, ktorá definovala
ošetrovateľstvo a vymedzila v ňom vzťah práce sestry a vplyv prostredia na zdravie
jednotlivca.
Obsah
„Prostredie označuje súhrn signifikantných iných, ako aj súhrn akýchkoľvek podmienok
a okolností, ktoré súvisia so zdravím osoby, resp. v ktorých sa realizuje ošetrovateľská
starostlivosť. Danými podmienkami pritom treba rozumieť ich celý diapazón – od fyzických
cez ekonomické, sociokultúrne, politické až duchovné; od lokálnych cez regionálne až po
národné a celosvetové; od domáceho prostredia cez klinické činitele až po spoločnosť ako
celok“ (Žiaková et al., 2009, s. 69).
Hardy (1978) uvádza, že Nightingaleová formulovala veľkú (grand) teóriu ošetrovateľstva
– teóriu prostredia, ktorá vysvetľuje celistvosť správania jednotlivca a poskytuje základ pre
rozvoj ošetrovateľskej praxe a súčasných ošetrovateľských teórií. Florence Nightingaleová
pokladala prostredie za najdôležitejší faktor ošetrovateľstva, ktorý významne ovplyvňuje
zdravotný stav jednotlivca. Autorka pod prostredím rozumela vonkajšie faktory,
predovšetkým fyzikálne, chemické, biologické a psychologické v kontexte sociálneho
prostredia, zahŕňajúc verbálnu i neverbálnu komunikáciu. „Nightingaleová si uvedomovala,
že zvládanie vonkajšieho a vnútorného prostredia pacienta je veľmi dôležité pre jeho zdravie
a zlepšovanie životných podmienok podporuje jeho prirodzenú liečbu“ (Žiaková et al., 2007,
s. 51), poukázala tiež na význam prostredia pre prevenciu ochorení.
Uvádzame päť základných zložiek prostredia environmentálneho modelu Florence
Nightingaleovej, ktoré ovplyvňujú zdravie človeka:
-
čerstvý vzduch,
-
čistá voda,
-
slnečné svetlo,
-
zdravá výživa,
116
-
funkčný odpad.
„Nightingaleová
odporúča
sestrám
udržiavať
čerstvý
vzduch
vetraním,
svetlo
predovšetkým priame, slnečné, čistotu vyžaduje pre pacienta, sestru i prostredie, pretože špina
je zdrojom infekcie a nevyhovujúca kanalizácia spôsobuje epidémie. Teóriu prostredia
doplnila aj o problémy týkajúce sa tepla, ticha a diéty. Okrem vetrania je potrebné
kontinuálne udržiavať teplotu správnym vykurovaním, otváraním okien a adekvátnym
uložením pacienta v miestnosti. Rovnako aj hluk môže negatívne pôsobiť na chorého, čo platí
i pre zloženie potravy a časový rozpis podávania stravy“ (Farkašová et al., 2005, s. 78).
Vhodne upravené prostredie považovala autorka za pozitívny psychologický podnet
podporujúci uzdravenie.
Obsahom koncepcie prostredia je prírodné a zdravé prostredie. Prírodné prostredie zahŕňa
životné prostredie, teda fyzické, emocionálne a sociálne prostredie, nie však ako samostatné
časti.
Nightingaleová opísala vo svojej teórii tri roviny vzťahov:
-
vzťah jedinec - prostredie,
-
vzťah sestra - prostredie,
-
vzťah sestra - pacient.
Rozhodujúcim činiteľom v ošetrovateľskom procese je sestra, pacient zostáva pasívnym.
Problematika prostredia, ktorú riešila Nightingaleová je aktuálna aj 21. storočí,
v modernom prostredí zdravotníckych zariadení. Manipuláciou s prostredím sestra pomáha
zlepšiť zdravie pacienta. Sestra má koordinovať jednotlivé zložky prostredia podľa stavu
pacienta, svojich vedomostí a skúseností.
Práve vzťahom sestra – prostredie sa zaoberáme v ďalšej časti príspevku, pretože spomínaný
predmetný vzťah je zameraný na starostlivosť sestry o prostredie pacienta, ako aj ním
rozumieme starostlivosť o pracovné prostredie sestry (Pavlíková, 2007).
Práca sa vykonáva v určitom konkrétnom prostredí, na určitom pracovisku, za určitých
pracovných podmienok, v určitom pracovnom režime, pomocou určitých pracovných
prostriedkov.
Pracovné prostredie vymedzujeme ako súhrn všetkých okolností a ľudí obklopujúcich
človeka pri práci. Možno ho definovať ako súbor materiálnych podmienok (priestorových,
fyzikálnych, chemických) a psychosociálnych aspektov, v ktorých sa vykonáva práca. Stav
pracovného prostredia je určený najmä stavebným, objemovým a dispozičným riešením
objektov a pracovísk, akustickými, svetelnými a mikroklimatickými podmienkami a napokon
bezpečnostnou úrovňou technológií, strojov a zariadení, použitým druhom materiálov a látok.
117
V súvislosti so psychosociálnymi aspektmi sa hovorí skôr o úrovni prostredia. Pracovné
prostredie ako súčasť životného prostredia patrí k základným determinantom zdravia sestry.
Ergonómia je mladá vedecká disciplína o zákonitostiach ľudskej práce, zaoberá sa
vplyvom pracovných podmienok a pracovného prostredia na ľudské zdravie. Vznikla
aplikáciou tradičných vedeckých disciplín, najmä fyziológie, hygieny, psychológie,
technických ako aj ďalších vied zaoberajúcich sa človekom a jeho pracovnou činnosťou.
Ochranu zdravia pri práci možno dosiahnuť:
-
vytvorením pracovného prostredia bez zdraviu škodlivých faktorov,
-
prostriedkami skupinovej prevencie,
-
prostriedkami individuálnej ochrany.
Preventívne opatrenia možno rozdeliť na:
-
technické,
-
organizačné,
-
osobnú ochranu pracovníkov,
-
používanie osobných ochranných prostriedkov,
-
osobnú hygienu a životosprávu,
-
určovanie rizikových prác,
-
posudzovanie zdravotnej spôsobilosti na prácu (lekárske preventívne prehliadky),
-
výchovu k zdravej a bezpečnej práci“ (Krišková et al., 2003, s. 66).
Pracovné podmienky možno označiť ako komplex materiálnych a spoločenských
podmienok, v ktorých sestra vykonáva prácu. Rozlišujú sa všeobecné, vychádzajúce
z ekonomického a politického charakteru spoločnosti a konkrétne, na danom pracovisku
sestry.
Fyzikálne faktory – hluk, vibrácie, neionizujúce a ionizujúce žiarenie, nepriaznivé
mikroklimatické podmienky a tuhé aerosóly, ako aj chemické faktory vo forme tuhých
a kvapalných aerosólov, alebo vo forme plynov sú súčasťou pracovného prostredia sestier
a stávajú sa reálnym zdravotným rizikom.
Sestra v pracovnom prostredí je vystavená pôsobeniu mnohých biologických faktorov
(baktérie, vírusy, parazity, plesne, huby) pri manipulácii s infekčným materiálom, ale aj pri
priamom kontakte s pacientom. Za profesionálnu infekciu možno pokladať každú infekčnú
chorobu, ktorá vznikla v súvislosti s prácou. Najúčinnejším preventívnym a ochranným
opatrením proti infekčným ochoreniam je dodržiavanie hygienicko – epidemiologického
režimu sestrami. Profylakticky sa vykonáva očkovanie sestier proti nákazám, pri ktorých je
imunizácia známa a dostupná. Pri ochrane sestier sa majú uplatňovať kolektívne aj
118
individuálne opatrenia vrátane osobných ochranných pracovných prostriedkov a odevov, má
byť vypracovaný osobitný plán ochrany.
Dlhodobé
statické
a dynamické
zaťaženie,
jednostranné
a nadmerné
zaťaženie
pohybového systému, neuropsychické zaťaženie a zaťaženie zmyslov sestier radíme
k fyziologickým a psychologickým faktorom, ktoré pôsobia na zdravie sestry. Psychosociálne
a ekonomické faktory zahŕňajú medziľudské vzťahy na pracoviskách, systém riadenia práce,
stav materiálneho – technického a personálneho zabezpečenia pracovných činností, ako aj
úroveň odmeňovania za vykonávanú prácu a spoločenské ocenenie práce.
Na ochranu a podporu zdravia pracovníkov prostredníctvom aktivít s orientáciou na pracovné
podmienky, pracovné prostredie ako aj na pracovníkov sú zamerané služby zdravia pri práci.
Úlohou služieb zdravia pri práci v súlade s WHO je plniť úlohy:
-
dohľad
nad
nebezpečenstiev
pracovným
prostredím
a hodnotenie
rizík,
a pracovnými
prehliadky
podmienkami
pracovísk,
(identifikácia
pracovného
miesta,
objektivizácia faktorov pracovného prostredia, ergonomických analýz, psychologických
a toxikologických hodnotení),
-
dohľad nad zdravím sestier (lekárske vstupné, periodické, výstupné, následné,
mimoriadne preventívne prehliadky) vo vzťahu k vykonávanej práci a pracovným
podmienkam,
-
adaptácia spôsobu vykonávania práce a pracovného prostredia sestier,
-
výchova k zdraviu a podpora zdravia,
-
zber a spracovanie informácií o zdraví sestier,
-
poskytovanie liečebnej a rehabilitačnej starostlivosti sestrám s chorobami podmienenými
prácou,
-
poskytovanie všeobecných zdravotníckych služieb (Krišková et al., 2003, s. 56).
Záver
Metaparadigmatická koncepcia prostredia pôsobí na život a vývin jedinca, je ohniskom
zamerania ošetrovateľstva, nielen v modeli Florence Nightingaleovej, ale i v súčasnej
ošetrovateľskej praxi. Poznanie a ovplyvňovanie faktorov pracovného prostredia sestry má
vplyv na zabezpečenie optimálnej ošetrovateľskej starostlivosti o pacienta.
119
Literatúra
FARKAŠOVÁ, D. et al. 2005. Ošetrovateľstvo – teória. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2005.
215 s. ISBN 80-8063-182-4.
HARDY, M. 1978. Perspectives on Nursing Theory. In Advances in Nursing Science, 1978; 1
(1): p. 37 – 48.
KRIŠKOVÁ, A., WILLARDOVÁ, P. H., CULP, K. 2003. Ošetrovateľstvo v zdraví pri práci.
1. vyd. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2003. 156 s. ISBN 80-8063-109-3.
PAVLÍKOVÁ, S. 2007. Modely ošetrovateľstva v kocke. Praha: GRADA Publishing, 2007.
144 s. ISBN 978-80-247-1918-4.
PECHOVÁ, K. 2010. Florence Nightingaleová a jej prínos pre ošetrovateľstvo. Bakalárska
práca. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava. 2010. 60 s.
ŽIAKOVÁ, K. et al. 2007. Ošetrovateľské konceptuálne modely. Martin: Vydavateľstvo
Osveta, 2007. 200 s. ISBN 978-80-8063-247-2.
ŽIAKOVÁ, K. et al. 2009. Ošetrovateľský slovník. Martin: Vydavateľstvo Osveta, 2009. 210
s. ISBN 978-80-8063-315-8.
Kontaktná adresa prvého autora
PhDr. Monika Jankechová, PhD.
Korešpondenčná adresa: ul. Čsľ. armády 3, 941 11 Palárikovo
Adresa pracoviska:
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava
Námestie 1. mája č. 1, 810 00 Bratislava
mobil: 0908484926
email: jankechova. [email protected] com
120
VÝZNAM EBN V GERIATRICKÉ OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI Z POHLEDU
POSKYTOVATELŮ PÉČE (PROFESIONÁLNÍCH PEČUJÍCÍCH)
Miroslava Ježová, Andrea Pokorná
Ježová, M.: Chirurgická klinika, Fakultní nemocnice Brno Bohunice
Pokorná, A.: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství
Souhrn
Implementace EBN do klinické praxe je významnou výzkumnou otázkou ve všech
specializacích ošetřovatelské péče. Otázkou akcentovanou v geriatrické péči demografickými
trendy a nemožností zajištění péče o seniory na specializovaných pracovištích. Zdravotníci se
se seniorskou populací, setkávají napříč odbornostmi. Nezbytná je znalost specifik práce se
seniory a poskytování péče na základě důkazů (evidence). Empirické šetření mezi
profesionálními pečujícími bylo zaměřeno na názory na možnost implementace EBN do
klinické praxe v geriatrické péči. Z výsledků šetření vyplývá, že existují rozdíly v názorech
respondentů dle délky praxe a vzdělání ve vztahu k možnostem využití EBN v praxi a dalším
zájmu o tuto problematiku.
Summary
Implementation of the EBN into the clinical praktice is important reasearch question. The
Most important role play in the geriatric care in relation to the actual demography situation
and care assurance impossibility at the special geriatric places. Professional caregivers will
meet the seniors accross the specialities. The knowledge of the specifity of the geriatric care
and the evidence based care will be fundamental. The survey is focused on the analysis and
comparison of the results data from questionnaire anonymous inquiry among the general
nurses. The outcomes of the survey showed the diference between the respodnents opinions in
relation to the lenght of the career and the type of the education.
Klíčová slova: Evidence Based Nursing, ošetřovatelský výzkum, geriatrické ošetřovatelství,
všeobecná sestra, senior.
Key words: Evidence Based Nursing, nursing research, geriatric nursing, general nurse,
senior – elderly person.
Úvod
Evidence Based Nursing (dále jen EBN) nebo jinak Evidence Based Nursing Practice
(dále jen EBP) je ošetřovatelská praxe založená na důkazech. Evidence to jsou fakta, které
121
vedou k potvrzení či vyvrácení zkoumaného jevu. Based znamená základ či důvod (důkaz) a
pojmy Nursing Practice je možno chápat a definovat jako ošetřovatelskou intervenci.
Ošetřovatelství založené na důkazech je fenomén, kterým se výzkum na přelomu století začal
intenzivně zabývat a díky vědeckovýzkumné činnosti dochází k postupné implementaci na
důkazech založené znalostní péče do ošetřovatelské praxe. EBN je v současné době nedílnou
součástí výzkumné složky ošetřovatelství a jako odnož Evidence Based Medicine je zdárným
příkladem možností praktického využití výzkumu v klinické praxi. Budeme-li vycházet
z nejznámější definice Evidence Based Medicine, která ji prezentuje jako: „vědomé, zřetelné
a soudné používání nejlepších současných důkazů při rozhodování o péči o jednotlivé
pacienty“, (Sackett et al, 1996; Sackett et al, 2000; Zeleníková, 2007) pak je více než jasný
přínos pro klinickou praxi, pečující i nemocné. Evidence based practice dále mimo vlastních
konceptů důkazů (evidence) a podpora, důvod (based) pracuje s konceptem intervence ve
zdravotní péči – practice (Wojnarová, Mrázková, Zeleníková, 2004). Počátky EBM souvisí
s McMasterskou univerzitou v Kanadě ve druhé polovině 20. století i když statistickou
analýzu lékařských výzkumů se do klinické praxe pokoušel zavádět již v polovině 19. století
Pierre Ch. A. Louis z Francie. Jeho snaha aplikovat statistiku do lékařské praxe nenašla v té
době pochopení a tak tento pokus upadl v zapomnění až do počátku 20. století. Při
formulování pravidel pro klinické studie byly genetikem Ronaldem Fischerem využity
statistické metody, které rozvinul po 2. světové válce Sir Augustin Bradford Hill a jeho
následovníci Richard Doll a Archie Cochran. Byl to zejména on, kdo kritizoval zdravotnickou
profesi pro její neschopnost systematicky prozkoumávat a využívat výsledky klinických
výzkumů v praxi. Dodnes je Cochrane považován za duchovního otce EBM a dnes
nejvýznamnější celosvětové organizace pro potřeby EBM, The Cochrane Collaboration
(Plevová, 2007). Historický kontext využívání evidence aktivit je tedy dlouholetý.
V současnosti existují centra Evidence Based Praktice po celém světě. Například The
Cochrane Collaboration Oxford Centrum pro EBM a dále je to Joanna Briggs Institute (JBI)
se sídlem v Austrálii, McMaster University v Kanadě. V USA jsou to Agentury pro
zdravotnický výzkum a kvalitu (AHRQ). Střediska pro EBP mají například i Arizona State
University nebo University of Texas Health Sciences Center v San Antonio (Doshier, 2007).
První zmínky o EBM se do českého zdravotnictví dostávají koncem 90. let 20. století, nejprve
do prostředí fakultních nemocnic, postupně i do prostředí univerzit. Přibližně v tomto období
se začíná objevovat i pojem EBN v ošetřovatelství a postupně v něm nachází uplatnění
v klinické praxi. Bohužel stále ještě existují překážky, které výrazně brzdí zavádění EBN do
klinické praxe. V prvé řadě nedostatečné znalosti a dovednosti sester. Dále neochota sester
122
zapojovat se do výzkumu a EBN, zejména z důvodů nedostatků informací o této
problematice. Přetrvává konzervativní přístup sester k poskytování péče, a to i těch v řídících
funkcích. Znalostní ošetřovatelská péče se pak může jevit jako zbytečná komplikace.
Problémem je i nedostupnost odborných časopisů a databází pro sestry. Připravenost sester na
aplikaci EBN zaostává i po stránce informační gramotnosti a jazykové vybavenosti
(Zeleníková, 2007; Pokorná, 2007). Významným faktem je, že praxe musí všeobecným
sestrám umožnit implementaci poznatků získaných prostřednictvím EBN. Bez toho nebude
aplikace EBN do klinické praxe realizovatelná. Právě to byl hlavní impulz ke zjištění názorů
všeobecných sester na problematiku EBN a možnost její implementace do klinické praxe se
zvláštním zřetelem na péči o seniory.
Metodika
K šetření byla zvolena metoda dotazníku. Místem průzkumného šetření byla Fakultní
nemocnice (FN) Brno Bohunice. Důvody pro volbu tohoto pracoviště byly následující:
a) zájem o postoj všeobecných sester k problematice EBN a potažmo i ke vzdělávání v oblasti
péče o seniory v konkrétní organizaci se záměrem přípravy metodického postupu pro
implementaci EBN;
b) FN Brno Bohunice je výukovým pracovištěm pro studenty LF MU, ale i jiných
vzdělávacích institucí;
c) útvar ředitele pro vědu, výzkum a školství ve FN Brno nabízí možnost účastnit se
výzkumné činnosti, grantů;
d) většina klinik se svou činností aktivně podílí na mezinárodních klinických studiích a do
výzkumu jsou zapojeny i všeobecné sestry, většinou jako datamanažerky;
e) pro zaměstnance FN Brno je k dispozici fungující lékařská knihovna, kde lze
prostřednictvím literárních a elektronických zdrojů získávat snadno a rychle potřebné
informace k poskytování kvalitní péče;
f) statistické údaje Fakultní nemocnice Brno Bohunice od roku 2007, kdy je možnost sledovat
hospitalizované pacienty elektronickou cestou v programu Amis, ukazují, že ročně je v této
nemocnici hospitalizováno více než 20 % pacientů starších 65 let. Všeobecné sestry se tak
setkávají se seniory u nemocničního lůžka ve výrazné míře.
Pro účely šetření byl vytvořen originální dotazníkový formulář (21 položek). Šetření
proběhlo v měsících květen a červen 2010. Osloveny byly všeobecné sestry na 11 klinikách
FN Brno. Celkem distribuováno 260 dotazníků (130 interní a 130 chirurgická oddělení).
123
Ke zhodnocení dat bylo využito deskriptivní i induktivní statistiky s využitím
neparametrických testů (Krusskal Walis test a Pearsonův chí – kvadrát, na 5 % hladině
významnosti) a testovány byly determinanty délky klinické praxe a dosaženého vzdělání
(Budíková a kol, 2010). Předpokládaly jsme tedy, že délka klinické praxe a úroveň
dosaženého vzdělání nebudou statisticky významně, v rámci nulové hypotézy, souviset a
ovlivňovat znalosti dotazovaných v oblasti EBN, jejich zájem o EBN a zájem o implementaci
EBN v klinické praxi.
Výsledky
Návratnost dotazníkových formulářů byla 100 %. Z celkového počtu 260 distribuovaných
formulářů však bylo získáno pouze 189 (72,70 %) validních dotazníků, /35 (13,50 %)
dotazníků bylo nevyplněných a 36 (13,80 %) dotazníků nebylo možné vyhodnotit pro
neúplnost. V šetření byly stanoveny tři hlavní cíle zaměřené na zjištění znalostí všeobecných
sester (dále i VS) o problematice EBN, zjištění zájmu VS o problematiku EBN a zjištění
jejich názorů na potřebu implementace EBN do klinické praxe. Získaná data z dotazníkového
šetření byla statisticky testována ve vztahu k úrovni dosaženého vzdělání a délce odborné
praxe (viz metodika šetření).
Věkové rozmezí respondentů nepřesáhlo 64 let. Nejstarší respondentka byla ve věku 64
let a nejmladší 21 let (průměrný věk 30 let). Průzkumného šetření se zúčastnilo 92 (48,70 %)
respondentů z interních oborů a 97 (51,30 %) z chirurgických oborů. Z hlediska hodnocení
délky odborné praxe byla nejpočetnější skupinou kategorie do pěti let praxe (n = 91, 48,10 %)
a nejmenší skupinu tvořily sestry s délkou praxe nad 31 let (n = 6, 3,20 %). Tomu odpovídala
zjištěná situace u nejvyššího dosaženého vzdělání. Nejpočetnější skupinu tvořily VS, které
uvedly, že absolvovaly SZŠ (n = 94, 49,70 %) nejmenší skupinu absolventky
vysokoškolského studia (Bc. n = 16, 8,50 %, Mgr. n = 4, 2,10 %). Celkem 14 respondentů
uvedlo, že stále studuje. S ohledem na velké množství získaných dat budou prezentovány
pouze nejzajímavější výsledky šetření ve vztahu ke stanoveným determinujícím faktorům
(délky odborné praxe a dosaženého vzdělání). S ohledem na skutečnost, že velká část
dotazníkového formuláře byla koncipována jako znalostí test o problematice EBN, prezentuje
graf č. 1 výsledný procentuální podíl správných a nesprávných odpovědí.
124
procento odpovědí
0
10
Zvolte, dle Vašeho názoru nejvýstižnější odpověď (definici) Evidence based nursing je: (znalostní ošetřovatelská péče
založená na důkazech )
20
30
40
50
60
70
56,6
80
90
43,4
EBN v praxi slouží: (k používání ověřených, efektivních
ošetřovatelských postupů)
74,1
25,9
Při používání EBN dochází: (k rozvoji kritického myšlení a
samostatnosti všeobecných sester)
73,5
26,5
Je správné tvrzení, že cílem EBN je zkvalitňování ošetřovatelské
péče, přičemž potřeby pacienta nemusí být vždy prioritní? (ne)
V EBN se používá: (PICO rámec)
Musí být poznatky pro praxi získané prostřednictvím EBN
vědecky podložené? (ano)
Uveďte váš názor: Je pravda, že výsledkem EBN v praxi jsou
směrnice a doporučené postupy? (ano)
Mají při získávání informací o EBN nezastupitelnou roli
mezinárodní databáze? (ano)
100
61,9
38,1
20,1
79,9
65,1
72,5
78,8
správné odpovědi
34,9
27,5
21,2
špatné odpovědi
Graf č. 1: Procenta správných a nesprávných odpovědí na položky č. 5 – 12 (znalostní test o
EBN)
Největší chybovost byla zaznamenána u položky znalosti rámce využívaného při EBN
aktivitách. Naopak nejlepší výsledky VS dosáhly ve znalostní položce zaměřené na nutnost
využívání mezinárodních databází a účelu EBN. Při statistickém testování znalostí o EBN ve
vztahu k délce odborné praxe byla zjištěna statisticky významná souvislost (p 0,001). Sestry
s vyšší délkou praxe prokázaly vyšší znalosti v problematice znalostní ošetřovatelské péče. V
hodnocení vztahu znalostí o EBN a dosaženého vzdělání nebyla statistická souvislost zjištěna
(p 0,053). Svou roli zde sehrála i skutečnost, že 50, 3 % oslovených respondentů se o pojmu
EBN dozvědělo až z dotazníkového šetření. Při hodnocení vztahů mezi délkou odborné praxe
a zájmem o problematiku EBN bylo zjištěno, že zájem VS roste s délkou jejich odborné praxe
(p 0,20) a stejně tak zájem roste se zvyšujícím se stupněm odborného vzdělání respondentů (p
0,024). Posledním sledovaným konceptem byl vztah mezi názory na možnost implementace
EBN do klinické praxe. Zde jsme zjistily, že ani délka odborné praxe (p 0, 224) ani dosažené
odborné vzdělání (p 0,07) neovlivňují názory na možnost implementace EBN do praxe.
125
Diskuse
Jsme si vědomy toho, že výsledky naší studie nelze generalizovat na celou zdravotnickou
populaci v České republice a ani si to, s ohledem na skladbu výzkumného vzorku, neklademe
za cíl. Podrobně jsme ale zmapovali situaci v konkrétním zdravotnickém zařízení, kam také
budou zaměřeny aktivní kroky pro umožnění implementace EBN do klinické praxe dle
doporučení z odborných zdrojů (Scott, Mc. Sherry, 2008). Z šetření vyplynulo, že
významnými determinantami znalostí o EBN jsou délka odborné praxe, naopak dosažené
vzdělání nehraje tak významnou roli. Tuto skutečnost uvádí také další odborné zdroje
(Sackett, et al, 2000; Doshier, 2007; Pokorná, 2007). Dle našeho názoru je významnější
osobní motivace a schopnost přijímat a akceptovat nové poznatky a postupy. Jak však uvádí
Zeleníková, důležitou roli sehrávají také schopnosti VS a jejich pracovní zázemí (Zeleníková,
2007). Celkově byl zjištěn pozitivní postoj oslovených sester k problematice EBN, který
svědčí o určité připravenosti všeobecných sester ve FN Brno akceptovat tento ošetřovatelský
fenomén ve své klinické praxi. Kriticky je však třeba přistupovat ke skutečnosti, že téměř
polovina dotázaných se o fenoménu EBN dozvěděla, jak sami uvádí, z předloženého
dotazníku a proto některé jejich odpovědi mohou být spíše intuitivní a tendenční.
Závěr
Výsledky námi prováděného šetření lze shrnout následovně. Úroveň znalostí všeobecných
sester o znalostní ošetřovatelské péči je pouze průměrná a je žádoucí zajistit všeobecným
sestrám vhodný způsob přísunu validních informací. Všeobecné sestry mají zájem o
problematiku EBN a domnívají se, že její implementace by znamenala zkvalitnění
poskytované ošetřovatelské péče, ale na straně druhé, se její aplikace do klinické praxe
obávají. Z jejich pohledu se jedná především o minimální nebo žádnou znalost problematiky.
Problémem ale je kupříkladu i nízká počítačová a jazyková vybavenost NLZP nebo
nedostatek finančních prostředků, které by implementaci EBN v klinické praxi podpořily.
Literatura
BUDÍKOVÁ, M.; KRÁLOVÁ, M., MAROŠ, B. Průvodce základními statistickými
metodami. 1. vydání, Praha, Grada Publishing, 2010. 272 s. ISBN 978-80-247-3243-5.
BARTELS, J. S. Evidence-Based Practices in Geriatric Mental Health Care [on line].
Dostupné z: http://psychservices. psychiatryonline. org/cgi/content/full/53/11/1419#top
[citováno 2010-10-23].
GOODMAN, H. Nurse-led disease management programme for chronic kidney disease
improves outcomes such as adherence to diet and continuous ambulatory peritoneal dialysis
[on line]. Dostupné z: http://ebn. bmj. com/content/13/4/122. extract, [citováno2010-08-25].
126
DOSHIER, S. Introducing Evidence Based Practice: New ways for nursing. In:
Ošetřovatelská diagnostika a praxe založená na důkazech. Ostravská univerzita v Ostravě,
Zdravotně sociální fakulta, Repronis Ostrava, 2007. s. 45-50, ISBN 978-80-7368-230-9.
SACKETT, D. L.; STRAUSS, S. E.; RICHARDSON, W. S.; ROSENBEG, W. M. C.;
HAYNES, R. B. Evidence-Based Medicine: How to Practice and Teach EBM. London:
Churchill-Livingstone, 2000. ISBN 978-0443062407.
SACKETT, D. L.; ROSENBERG, W. M. C.; GRAY, J. A. M.; et al. Evidence based
medicine: what it is and what it isn´t.: BMJ, 1996. 312 s.), (71-72).
SCOTT, K.; McSHERRY, R. Evidence-based nursing: clarifying the koncept for nurses in
practice. Journal of Clinical Nursing, 18/2008. s. 1085-1095, doi: 10. 1111/j. 1365-2702.
2008. 02588. x
POKORNÁ, A. Využívání evidence based healthcare v rámci e-learningového vyučovánícesta ke zkvalitnění péče? In: Diagnóza v ošetřovatelství, 10/2007. s. 389-390, ISSN 18011349.
ke zkvalitnění péče? In: Diagnóza v ošetřovatelství, 10/2007. s. 389-390, ISSN 1801-1349.
PLEVOVÁ, I. Evidence Based Praktice jako součást celoživotního vzdělávání sester. In:
Ošetřovatelská diagnostika a praxe založená na důkazech. Ostravská univerzita v Ostravě,
Zdravotně sociální fakulta, Repronis Ostrava, 2007. s. 72-76, ISBN 978-80-7368-230-9.
STIBOROVÁ, S.; DVOŘÁKOVÁ, G. O vyhledávání a aplikaci informací. In: Sestra, 2/2005.
s. 52, ISSN 1210-0404.
ZELENÍKOVÁ, R. Evidence Based Praktice - nový trend v ošetrovateľstve. In:
Ošetřovatelská diagnostika a praxe založená na důkazech. Ostravská univerzita v Ostravě,
Zdravotně sociální fakulta, Repronis Ostrava, 2007. s. 96-99, ISBN 978-80-7368-230-9.
Kontaktní adresa autora
Miroslava Ježová
Hodonínská 15, Brno, 617 00
mirci. [email protected] cz
127
EDUKÁCIA ŽIEN V PREVENCII RAKOVINY PRSNÍKA
Mária Kopáčiková, Jaroslav Stančiak
Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita Ružomberok, SR
Súhrn
Študovali sme vedomosti žien o prevencii a rizikových faktoroch nádorového ochorenia
prsníka a ako ovplyvňujú správanie žien. Výskumnú vzorku tvorilo 319 respondentov,
vybraných náhodným výberom. Použili sme dotazníkovú metódu. Výsledky boli spracované
štatisticky. Zistili sme, že vedomostná úroveň a správanie žien v prevencii karcinómu prsníka
je dobrá. V niektorých oblastiach sme zistili určité nedostatky. Na základe našich výsledkov
odporúčame intenzívnejšie implementovať program Zdravie 21 do prevencie.
Summary
We studied knowledge of women of prevention and risk factors of tumour disease of
breast and how they affect behaviour of women. Research sample was composed by 319
respondents, chosen by a random selection. We used questionaire method. Results were
statisticaly processed. We found out that level of knowledge and behaviour of women in
prevention of breast carcinoma is good. In some areas we found certain shortages. Based on
aour results we recomend to implement program Health 21 to prevention more intensively.
Kľúčové slová: ošetrovateľstvo, edukácia, životný štýl, karcinóm prsníka, prevenci, zdravie
21.
Key words: nursing, education, life style, breast carcinoma, prevention, Health 21.
Úvod
Karcinóm prsníka je najbežnejším zhubným ochorením u žien. V Slovenskej republike
ročne ochorenie zistí u vyše 2000 žien. Obzvlášť u mladších žien možno pozorovať rastúcu
agresivitu tohto malígneho ochorenia. Jeho výskyt predstavuje dôležitý medzník v živote
ženy. Zo psychologického hľadiska ide o náročnú situáciu, kedy žena potrebuje dostatočné
množstvo informácii, aby zvládla tento stav bez ďalšieho ohrozenia zdravia. Najdôležitejšiu
úlohu v boji proti rakovine prsníka hrá včasné rozpoznanie choroby. V Ústave Slovenskej
republiky sa zdravie deklaruje ako základná a nevyhnutná podmienka pre dosiahnutie trvalo
udržateľného
ekonomického
rozvoja.
Dôraz
na
prevenciu
a
včasnú
onkologických ochorení sa premietol do Národného onkologického programu.
128
diagnostiku
Prevencia rakoviny prsníka patrí medzi priority zdravotnej a ošetrovateľskej starostlivosti.
Významnou súčasťou prevencie rakoviny prsníka je poskytovanie informácií a zvyšovanie
vedomostnej úrovne žien tak, aby úspešne zvládli jednotlivé postupy primárnej, sekundárnej
a terciálnej prevencie v celej šírke. Vzhľadom na neustálu potrebu systematického pôsobenia
v prevencii je najvhodnejšou metódou starostlivosti edukačný proces.
V ošetrovateľstve je edukácia chápaná predovšetkým ako výchova k zdraviu. Výchova k
zdraviu je založená na podpore pozitívnych a odstraňovaní negatívnych prvkov zo života
jedinca. Z tohto aspektu je edukácia veľmi dôležitou súčasťou ošetrovateľskej starostlivosti
a je zameraná na oblasť preventívnych prehliadok u gynekológa, šírenia poznatkov
o symptómoch ochorenia, významu samovyšetrovania prsníkov, pravidelnosti vyšetrenia,
techník pri vyšetrení, zmien na prsníkoch, významu mamografického vyšetrenia, propagácie
úspešných výsledkov protinádorovej liečby.
Materiál a metodika
Empirickú štúdiu sme uskutočnili u žien v rôznych vekových skupinách, bez
zdravotníckeho vzdelania. Prieskumnú vzorku tvorilo 319 respondentov.
Cieľom empirického prieskumu bolo overiť vedomosti o rizikových faktoroch nádorových
ochorení prsníka, zistiť ako ovplyvňuje informovanosť správanie žien.
1. HA – predpokladáme, že miera účinnosti prevencie nádorov prsníka u žien je závislá od
informovanosti žien o rizikových faktoroch, prejavoch a možnostiach preventívnych
opatrení.
H0 – medzi štatistickými znakmi neexistuje štatistická závislosť
2. HA – predpokladáme, že miera účinnosti prevencie nádorov prsníka u žien nie je závislá
od informovanosti žien o rizikových faktoroch, prejavoch a možnostiach preventívnych
opatrení.
H0 – medzi štatistickými znakmi existuje štatistická závislosť
3. HA - predpokladáme, že je viac žien, ktoré preferujú v prevencii zdraviu prospešné
správanie a zdravý životný štýl, ako žien, ktoré nepreferujú zdraviu prospešné správanie a
zdravý životný štýl
H0 – medzi štatistickými znakmi neexistuje štatistická závislosť
4. HA - predpokladáme, že nie je viac žien, ktoré preferujú v prevencii zdraviu prospešné
správanie a zdravý životný štýl, ako žien, ktoré ho nepreferujú zdraviu prospešné
správanie a zdravý životný štýl
H0 – medzi štatistickými znakmi existuje štatistická závislosť
129
Prieskum sme realizovali metódou anonymného dotazníka. Dotazník obsahoval 25 otázok
vrátane demografických ukazovateľov. Otázky boli jednak uzatvorené a jednak otvorené.
Dotazníky boli distribuované v slovenskom jazyku v zariadeniach ambulantnej zdravotnej
starostlivosti o ženu v Trnavskom kraji. Administrovaný bol osobne v trnavských
gynekologických ambulanciách a sprostredkovane v ambulanciách mimo Trnavy v mesiacoch
august – október 2009.
Pre spracovanie problémov výskumu sme použili metódu teoretickej analýzy a syntézy.
Keďže všetky údaje z dotazníka sú nominálne (kategoriálne), odpovede na jednotlivé otázky
sú charakterizované ich absolútnou početnosťou a relatívnou početnosťou (%).
Celý súbor bol rozdelený do niekoľkých kategórií podľa zadaných kritérií (vek, vzdelanie,
rodinný stav, ekonomická aktivita a výchova). Odpovede na otázky v jednotlivých
kategóriách sa navzájom porovnávali a vyhodnocovali pomocou metód matematickej
štatistiky.
Výsledky
Celkový počet rozdaných dotazníkov bol 350. Návratnosť dotazníkov bola 91,14 % (319
dotazníkov). Respondentky sme rozdelili do troch vekových skupín, prvá skupina 15-35
rokov (n=143 – 44,83 %), druhá skupina 36-50 rokov (n=102 – 31,97 %) a tretia skupina 51
a viac rokov (n=74 – 23,20 %). Najpočetnejšiu skupinu tvorili ženy vo fertilnom veku (15-35
rokov) a produktívnom veku (36-50 rokov).
Vzdelanostnú úroveň sme rozdelili, podobne ako vek, do troch skupín. Prvú skupinu tvorili
ženy so základným vzdelaním (n=66 – 20,89 %), druhú skupinu tvorili ženy so
stredoškolským vzdelaním (n=191 – 60. 44 %) a tretiu skupinu tvorili ženy s vysokoškolským
vzdelaním (n=59 – 18,67 %).
Najvyšší počet respondentiek tvorili vydaté ženy 77 % (n=244), 12 % respondentiek bolo
slobodných (n=37), 6 % respondentiek bolo rozvedených (n=19) a 5,06 % bolo vdov (n=16).
Povolanie robotníčka uviedlo 49 (15,46 %) respondentiek, študentka 12 (3,79 %)
respondentiek, úradníčka 207 (65,30 %) respondentiek, dôchodkýň bolo 35 (11,04 %) a na
materskej dovolenke bolo 14 respondentiek (4,42 %).
57 (18,04 %) respondentiek bolo bezdetných, jedno dieťa malo 97 (30,70 %) respondentiek,
dve deti malo 129 (40,82 %) respondentiek, 3 deti malo 27 (8,54 %) respondentiek a štyri
a viac detí malo 6 (1,90 %) respondentiek. Z celkového počtu viac ako 40 % respondentiek
malo dve deti.
130
Z vyjadrenia respondentiek k jednotlivým rizikovým faktorom sme zistili nasledovnú
úroveň vedomostí. Vedomosti o fajčení ako o rizikovom faktore boli signifikantné pre vekovú
skupinu 35-50 rokov a 51 a viac (chí-kvadrát pre Alfa=0,050). Nesignifikantný vzťah udali
respondentky vo veku 15-35 rokov. Signifikantné vedomosti o rizikovosti hormónov
vzhľadom na vzdelanie uviedli stredoškoláčky a vysokoškoláčky (chí-kvadrát pre
Alfa=0,100). Signifikantnú neznalosť (hormóny nie sú rizikovým faktorom) uviedli
respondentky so základným vzdelaním (chí-kvadrát pre Alfa=0,100). Nadmernú konzumáciu
tuku identifikovali všetky respondentky vo všetkých vekových kategóriách ako nevýznamný
rizikový faktor. Respondentky vo svojich odpovediach neuviedli Vek nad 45 rokov ako
rizikový faktor. Podobne charakter odpovedí sme vyhodnotili aj pre alkohol. Nejednotné
odpovede sme zistili aj pri faktoroch – rodenie, dojčenie. Respondentky signifikantne označili
odpoveď neviem v súvislosti s pôrodom a dojčením po 35 roku života. Stres ako rizikový
faktor signifikantne označili ženy s jedným dieťaťom.
Tabuľka č. 1: Identifikovanie rizikových faktorov jednotlivými skupinami respondentiek
Rizikový faktor
Fajčenie
áno
** (35-50, 51
a viac)
** (SŠ, VŠ)
-
nie
NS (15-35)
neviem
NS
NS
-
vek nad 45 rokov
-
Alkohol
ženy, ktoré nerodili a nedojčili
ženy, ktoré rodili a dojčili po 35 roku
-
** (ZŠ)
(15-35, 35-50,
51 a viac)
(15-35, 35-50,
51 a viac)
-
* (1 dieťa)
-
Užívanie hormonálnych prípravkov
nadmerná konzumácia tuku
Stres
* (SŠ)
** (VŠ)
-
Legenda: ** chí-kvadrát pre Alfa=0,050
NS – nesignifikantné
ZŠ – základné vzdelanie
SŠ – stredoškolské vzdelanie
VŠ – vysokoškolské vzdelanie
K nášmu veľkému prekvapeniu sme dokázali signifikantnú návštevnosť respondentiek so
stredoškolským vzdelaním iba v prípade gynekologických ťažkostí. Z uvedeného teda plynie
zarážajúca skutočnosť, že ženy svojho gynekológa navštevujú iba keď majú problémy, Teda
nemožno hovoriť o žiadnej prevencii. Zistili sme, že signifikantná odpoveď ihneď navštívim
lekára bola iba u respondentiek vo veku 51 a viac rokov (chí-kvadrát pre Alfa=0,100).
I keď ženy uviedli, že vyšetrovanie prsníkov je mimoriadne dôležité, a že by si
samovyšetrenie mala robiť každá žena, zistili sme iba u najstaršej populácie signifikantnú
odpoveď neviem (p<0,001). U respondentiek s dvoma deťmi sme zistili signifikantnú
131
odpoveď vyšetrovať raz za pol roka (p<0,001). U všetkých ostatných sme zistili rôznorodé
nesignifikantné výsledky.
Ako najčastejšie spôsoby samovyšetrovania prsníkov uviedli spôsoby dlaňou a bruškami
prstov ženy vo všetkých rodinných stavoch i spôsoboch zamestnania (p<0,001). V závislosti
na veku sme zistili signifikantné výsledky iba v skupine 15-35 rokov pri vyšetrovaní dlaňou
(p<0,01). Ostatné odpovede vzhľadom na vek boli nesignifikantné.
Výsledok
odpovedí
respondentiek
na
spôsob
stravovania
s prevahou
hovädzieho
a bravčového mäsa je nesignifikantný. Je potešiteľné, že respondentky na signifikantnej
úrovni udávajú hydinu (p<0,001) a ryby. Bohužiaľ fajčenie je staronovým problémom a iba
170 respondentiek (53,29 %) nefajčí. Ak vezmeme do úvahy silné fajčiarky a tie, ktoré fajčia
príležitostne vyjde nám dovedna 143 fajčiacich respondentiek. Výsledok je hranične
signifikantný. Podobná skutočnosť je i pri návykovosti látok obsahujúcich kofeín a alkohol.
U oboch skupín sme zistili vysoko signifikantnú rizikovosť týchto látok (p<0,001). Tento
výsledok síce nie je nový, ale je zarážajúci najmä ak zoberieme do úvahy vysokú rizikovosť
týchto škodlivín pre kardiovaskulárne a onkologické ochorenia.
Diskusia
Prevencia znamená veľkú spoločenskú príležitosť na redukciu morbidity a mortality pri
rakovine prsníka. Preto je potrebné ženy aktívne informovať o nádorových ochoreniach
prsníka, oboznámiť ich s rizikovými faktormi a príznakmi ochorenia. Súvisí to najmä s tým,
že pri transformácii zdravotníctva je na prvom mieste vzdelanostná úroveň a potreba
uvedomiť si, že za zdravie a tým i kvalitu života je zodpovedný každý sám.
Kvalitatívno-kvantitatívny prieskum uskutočnený dotazníkovou metódou priniesol
zaujímavé výsledky, z ktorých mnohé sú vysoko signifikantné a mnohé nás nútia
k zamysleniu najmä nad ľahkovážnosťou a nezodpovednosťou väčšiny populácie. Je potrebné
uviesť, že prevencia civilizačných ochorení, ktorá bola vytýčená WHO v dokumente Zdravie
21, potrebuje skutočne zodpovedné prístupy k jej realizácii. Kľúčové je to, že prevencia je
najefektívnejším a najlacnejším prostriedkom na zlepšenie kvality života a umožňuje
predchádzať chorobám vo všetkých vekových skupinách. Preto ju nesmieme zanedbávať, tak
ako to neraz vidíme v okolitej populácii.
Na základe výsledkov konštatujeme, že informovanosť je dobrá, ale v niektorých
oblastiach nie je na požadovanej úrovni. Nespoliehať sa na samoinformovanosť žien a na ich
uvedomelosť. Protichodný výsledný efekt môžu spôsobiť informácie získané z odbornej
literatúry, ktorých obsah nebol správne pochopený.
132
Najdôležitejším faktorom, od ktorého závisí kvalita zdravia jednotlivca, je spôsob života,
životný štýl. Životným štýlom sa myslia naše stravovacie návyky, pohybový režim, spôsob,
ako čelíme stresu, požívanie alkoholických nápojov, užívanie liekov, omamných
a psychotropných látok, fajčiarske návyky. Fyzická inaktivita jednoznačne patrí k rizikovým
faktorom. Je všeobecne známe, že pohyb má jednak priamy protektívny účinok a jednak
nepriamy účinok cestou pozitívneho ovplyvnenia ďalších rizikových faktorov: redukcia
telesnej hmotnosti, lepšie zvládanie stresových situácií, potláčanie fajčiarskych návykov,
pozitívne ovplyvňuje hladinu krvných lipidov (Jurkovičová, 2005). Preventívne opatrenia,
ochrana človeka a jeho zdravia predpokladajú zmenu jeho spôsobu života.
Na základe spracovania teoretických východísk a realizovaného výskumu si dovoľujeme
formulovať nasledovné odporúčania pre prax na zlepšenie kvality prevencie rakoviny prsníka
u žien:
-
Zodpovedne implementovať do spoločnosti program Zdravie 21 tak, aby si ho osvojila
každá žena, aby sa podpora zdravia stala prostriedkom dosiahnutia zdravia a zdravie
najvyššou hodnotou a prostriedkom dosiahnutia kvalitného a plnohodnotného života.
-
Zvýrazniť význam dodržiavania zásad správnej životosprávy a správneho životného štýlu.
Prehodnotiť stravovacie zvyklosti žien formou analýzy konzumovaných potravín
a odporučiť vhodné potraviny. Upozorniť na negatívne pôsobenie konzumácie alkoholu
a konzumácie potravín s veľkým podielom tukov a cukrov. U fajčiarok anamnesticky
zistiť závislosť na nikotíne (napr. formou Fagerstromovho dotazníka), vysvetliť im
výhody nefajčenia pre ich zdravotný stav, prípadne odporučiť dostupné techniky a metódy
odvykacích kúr. Poukázať na benefity telesnej hygieny v prospech zdravia. Na elimináciu
stresu urobiť rozbor najfrekventovanejších stresogénnych situácii žien a navrhnúť
odporúčania ako im čeliť, v prípade potreby odporučiť relaxačné techniky a cvičenia.
Zmobilizovať ženy k pohybovej aktivite, poukázať na benefit primeranej telesnej aktivity.
Záver
Boj proti rakovine prsníka predstavuje súbor opatrení, ktorých cieľom je znižovanie
výskytu a úmrtnosti na zhubné nádory a nádory vôbec. Jedným z opatrení, ktoré by mohli
znížiť výskyt a úmrtnosť na rakovinu prsníka je predovšetkým prevencia. Aj z našich
výsledkov však vyplýva, že o prevencii nestačí iba vedieť, ale je nutné ju aj dôsledne
uplatňovať v praktickom každodennom živote.
133
Všeobecná zdravotná poisťovňa uvádza, že až 75 % žien nechodí na preventívne
prehliadky. Môžme si teda položiť otázku: Aké sú vyhliadky v liečbe našich žien, keď
zaostáva prevencia a jej dôsledné realizovanie v praxi? Na túto otázku nám môže s odstupom
času dať odpoveď štatistika, pokiaľ neprijmeme včas predkladané známe a jednoduché
opatrenia, ich dodržiavanie v praxi a racionálne a na vedeckej úrovni realizovanú osvetu.
Literatúra
ABRAHÁMOVÁ, J., DUŠEK, L. et al. 2003. Možnosti včasného záchytu rakoviny prsu. 1.
vydanie. Praha: Grada Publishing, 2003, 227 s., ISBN 80-247-0499-4.
BELLA, V. et al. 2005. Karcinóm prsníka. 1. vydanie Banská Bystrica: Advert, s. r. o. 2005,
160 s., ISBN 80-968297-2-6
FREEDMAN, T. G. 1998. The Brest Cancer Prevention trial: nurses´observations, CancerNurs, 1998 Jun, 21(3): 178-86, ISSN 0162-220X 16.
JURKOVIČOVÁ, J. Vieme zdravo žiť? 2005. Bratislava: Linwe s. r. o., 2005, 166 s., ISBN
80-223-2132-X.
KOPÁČIKOVÁ, M., NOVOTNÝ, J., CETLOVÁ, L. 2010. Vedomostná úroveň žien
v prevencii karcinómu In zborník:“Súčasné trendy vo vzdelávaní odbornej a laickej verejnosti
v zdravotníckych disciplínach“. Trnava: FZaSP TU Trnava, 2010, s. 298-307. ISBN 978-808082-400-6.
REPKOVÁ, A. 2008. Prevence rakoviny prsní žlázy. In: Sestra roč. 18, č. 10/2008, s. 26-28.
ISSN 1210-0404.
ZÁKON NR SR č. 576/ 2004 Z. z. o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s
poskytovaním zdravotnej starostlivosti a zmene a doplnení niektorých zákonov
ZÁVODNÁ, V. 2005. Pedagogika v ošetrovateľstve. 2. vydanie. Martin: Osveta, 2005, 118
s., ISBN 80-8063-193-X.
MINISTERSTVO ZDRAVOTNÍCTVA. Aktualizácie NPPZ „Zdravie pre všetkých v 21.
storočí. “ Dostupné na www. rokovania. sk/appl/material. nsf/
Kontakt na autorov
doc. PhDr. Jaroslav Stančiak, PhD., MPH.
PhDr. Mária Kopáčiková, PhD.
Fakulta zdravotníctva Katolíckej univerzity
Fakulta zdravotníctva Katolíckej univerzity
v Ružomberku
v Ružomberku
Námestie Andreja Hlinku 48
Námestie Andreja Hlinku 48
034 01 Ružomberok
034 01 Ružomberok
jaroslav. [email protected] sk
maria. [email protected] sk
134
ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ U STUDENTŮ NELÉKAŘSKÝCH
ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ
Anna Krátká
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Institut zdravotnických studií,
Ústav ošetřovatelství
Souhrn
Klíčové kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků se získávají především při
vzdělávání a zahrnují kromě orientace na budoucí profesi, také orientaci na osobnost. Snahou
autorky je specifikovat klíčové dovednosti zdravotnických pracovníků (především
všeobecných sester). Autorka se zamýšlí také nad tím, jak mohou během profesní přípravy
budoucích zdravotníků přispět k rozvoji těchto kompetencí účastníci vzdělávacího procesu, tj.
nejen akademičtí pracovníci, ale také sestry a ostatní zdravotničtí pracovníci, kteří působí na
studenty během praktické výuky. V příspěvku jsou prezentovány dílčí výsledky výzkumu,
který byl zaměřen na rozvoj odpovědnosti u studentů ošetřovatelství podporou metakognicí.
Summary
Key skills of paramedical workers are obtained mainly in education and include, but are
facing a future profession, the focus on personality. The aim of the author is to specify the key
skills of health workers (especially nurses). The paper also examines at how they can during
the training of future health professionals to contribute to the development of these
competencies participants in the learning process, not only academics, but also nurses and
other health professionals who work at students during practical training. The paper presents
partial results of the research was focused on the development of responsibility for nursing
students by promoting metacognition.
Klíčová slova: student, kompetence, nelékařský zdravotnický pracovník, učitel, praxe,
odpovědnost, učební strategie, metakognice.
Key words: student, competencies, key competencies, paramedical staff, teacher, practice,
responsibility, teaching strategies, metacognition.
135
Úvod
Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a
hodnot důležitých pro osobní rozvoj člověka. Podle Siegrista jsou klíčové kompetence samy
o sobě obsahově neutrální, neboť jsou použitelné na libovolný obsah (Belz, Siegrist, 2001, s.
27). Tyto kompetence se osvojují prakticky celoživotně, a jsou výsledkem celého
vzdělávacího procesu. Velmi záleží na tom, jaké učební strategie jsou v učebním procesu
využívány. Bohužel, často se v běžném vyučování prosazují levohemisférové, kognitivní
učební metody, ale objevují se již efektivnější učební strategie. V současné době je věnována
oprávněná pozornost metakognicím, které slouží k reflexi a k regulaci poznávání a
poznávacích procesů. Mareš, který je uznávaným českým odborníkem na problematiku
metakognicí ve vztahu k autoregulaci, považuje metakognici za pojem nadřazený autoregulaci
v tom smyslu, že „naučit žáka, aby dokázal poznávat své vlastní poznávací procesy je
předstupněm toho, aby je dokázal později i sám řídit“ (Mareš, 1998, s. 170). Metakognitivní
strategie pomohou subjektu, aby si uvědomil, o co v dané situaci jde a zároveň si lépe
uvědomil své chování (reakce) (Krátká, 2010, s. 50). Metakognitivní strategie mohou být
jedním z prostředků k získání klíčových kompetencí člověka.
Kompetence na základě legislativy (zákon č. 96/2004 Sb., Vyhláška č. 424/2004 Sb.),
vysvětlujeme jako oprávnění, povinnost, schopnost, způsobilost, pravomoc aj. Smyslem
vzdělávání studentů nelékařských zdravotnických oborů, je však vybavit je celým souborem
klíčových kompetencí, a to na takové úrovni, která je pro ně dosažitelná. Klíčové kompetence
zahrnují rozličné schopnosti, které se liší podle odborného zaměření. Základem pro jejich
použití jsou odborné znalosti. V praxi jsou nejčastěji požadovány tyto klíčové kompetence:
komunikace a kooperace, řešení problémů a tvořivost, samostatnost a výkonnost,
odpovědnost, přemýšlení a učení, argumentace a hodnocení (Belz, Siegrist, 2001).
Klíčové kompetence zdravotníků, tedy i studentů, kteří se na svou roli teprve připravují,
zahrnují mimo výše uvedených schopností, také schopnost vnímat potřeby nemocných,
schopnost empatie, schopnost uvědomit si vlastní pocity, schopnost snášet fyzickou a
psychickou zátěž, umění reagovat na vzniklé situace, pečlivost, přesnost, dochvilnost, ochotu
celoživotně se vzdělávat, schopnost chápat etické principy aj. Ošetřovatelství samo o sobě
vyžaduje znalost jiných vědních oborů, mimo jiné, etiky. Etika je vědou normativní a
vymezuje rozsah etických zákonů. Vždy je velmi důležité rozlišovat mezi mravními postuláty
a mezi právními zákony. Zatímco etika respektuje dilematické situace, právní zákon dbá o
jednoznačné postuláty (Kutnohorská, 2009). Je ale rozdíl, jestli se studenti učí etiku (o etice)
nebo jestli se učí etice (etickému chování). Nestačí, že budou schopni definovat a vysvětlit
136
obsah pojmů, jako jsou morálka, mravnost, hodnoty, důstojnost člověka, humanistická péče,
mravní hodnocení, svědomí, prosociálnost, odpovědnost, ctnost aj., ale musí umět v sobě
probouzet i etické vědomí a následně je aplikovat v ošetřovatelské praxi. Především
odpovědnost považuje autorka u zdravotnických pracovníků za jednu z nejdůležitějších
vlastností a vymezuje ji takto: Odpovědnost je vlastnost, která se projevuje u jedince
schopností rozhodnout se v konkrétní situaci v souladu se svým svědomím a přesvědčením, ale
také připraveností nést za toto své rozhodnutí důsledky (Krátká, 2010). Snad nejvíce se
klíčové kompetence (také odpovědnost) u studentů nelékařských zdravotnických oborů
rozvíjejí při praktické výuce. Cíle praktické výuky ošetřovatelských předmětů budou nejlépe
formulovány tehdy, budou-li odvozeny z praxe, a budou-li rozvíjet požadované praktické
dovednosti žáků – studentů (Cichá, Dorková, Zacharová, 2009, s. 12). V přípravě budoucích
profesionálů / zdravotníků zde mají svou úlohu nejen akademičtí pracovníci, ale i ti odborníci
z praxe, kteří se podílejí na jejich výuce v klinických podmínkách nemocnice. Akademičtí
pracovníci ručí za realizaci takového vzdělávacího programu, který uschopní absolventa k
výkonu zdravotnického povolání, odborníci z praxe předají své zkušenosti a připraví studenty
po praktické stránce. V obou případech by měly být použity vhodné učební strategie. Dle
Ciché jde především o aktivizující výukové metody, protože bez nich praktická výuka, ať už
probíhá ve školních učebnách nebo v klinických podmínkách není možná (Cichá, Dorková,
Zacharová, 2009).
Metodika
Autorka ve svém příspěvku předkládá dílčí výsledky z výzkumu, který byl zaměřen na
rozvoj odpovědnosti studentů ošetřovatelství podporou metakognitivních strategií v průběhu
klinické praxe. Jednalo se o kvalitativní, akční výzkum. Prostřednictvím akčního výzkumu se
snažila autorka porozumět tomu, co studenti prožívají při praxi a snažila se zjistit důvody
jejich neodpovědného jednání. Následně hledala adekvátní řešení, které by vedlo
ke zvýšení odpovědnosti studentů při interakci s pacientem, a tím nepřímo ke zvýšení kvality
ošetřovatelské péče.
Hlavním cílem výzkumu bylo ověřit základní souvislosti (vztahy) mezi metakognitivními
strategiemi a odpovědností studentů při praxi v nemocnici. Tento cíl byl naplňován
prostřednictvím dílčích cílů. Pro prezentovanou část výzkumu jsou to tyto cíle:
-
zjistit, uvědomují-li si studenti svou odpovědnost za poskytnutí ošetřovatelské péče;
-
zjistit, zda a jaké metakognitivní strategie studenti při praxi používají;
-
na základě výsledků šetření navrhnout možnosti řešení pro praxi.
137
Charakteristika respondentů
Do výzkumu byly zahrnuty celkem tři skupiny respondentů. Základní výzkumný soubor
tvořilo 30 žáků 3. ročníku Střední zdravotnické školy ve Zlíně (dále jen SZŠ), oboru
Všeobecná sestra. Tento ročník byl zvolen záměrně, protože u žáků 3. ročníku dochází k
první konfrontaci s klinickou praxí na praktickém vyučování v nemocnici. To se jevilo
autorce jako výhodné pro předvýzkum, protože skupina žáků dosud nebyla ovlivněna
předchozími zkušenostmi s ošetřování pacientů. Po prvotním dotazníkovém šetření,
zaměřeném na vstupní úroveň odpovědnosti u této skupiny žáků, byla náhodným výběrem
vybrána druhá skupina respondentů, 6 žákyň SZŠ (později studentek UTB), u kterých
pokračoval tzv. akční výzkum. Třetí skupinu tvořilo 125 sester (žen), které se při své práci
setkávaly na pracovišti se studenty.
Použité metody
-
Dotazník pro studenty (pretest, posttest)
-
Dotazník pro sestry
-
Vedení deníků (reflektivních)
-
Individuální rozhovory
-
Pozorování
-
Diskuse
Z důvodu omezení rozsahu příspěvku budou prezentovány jen dílčí výsledky u skupiny 6
studentek (pro potřeby výzkumu byly označeny R1 – R6).
Tabulka č. 1: Průběh výzkumu (5 let a 2 měsíce)
1. fáze
30 žáků
SZŠ
2. fáze
6 žákyň SZŠ
3. fáze
6 studentek
UTB
4. fáze
6 studentek
UTB
5. fáze
125 sester
Použitá
metoda
vedení
deníků,
dotazník
pretest
pozorování
pozorování,
individuální
rozhovory
dotazník
Časové
období
září 2004 až
květen 2005
červen 2005
až březen
2006
červenec
2007 až
prosinec
2007
pozorování,
diskuse ve
skupině,
dotazník
posttest
březen 2009
Výzkumný
vzorek
říjen 2009
až listopad
2009
6. fáze
6 studentek UTB
(dříve žákyň
SZŠ)
pozorování
nácvik
metakognitivních
strategií
červen 2005 až
březen 2009
Výsledky
Vedení deníků - žákyně si prováděly záznamy po každé praxi (září 2004 až květen 2005).
Měly se zaměřit na své myšlenky a pocity, co si myslely, když byly pověřeny úkolem, který
ještě nedělaly. Z analýzy deníků vyplývá, že si respondentky zaznamenávaly převážně „silné
138
zážitky“. Hlavním zájmem žákyň byl úspěch a dosažení dobrých výsledků, moc nepřemýšlely
nad vztahem k pacientovi. Je to pochopitelné, protože mnohé ošetřovatelské aktivity
prováděly poprvé, a tak se soustředily na úspěch. V některých poznámkách jsou však již
patrné prvky metakognicí, například že nad situacemi z praxe přemýšlely i doma (proč se jim
to, nebo ono nepovedlo).
Pozorování a nácvik metakognitivních strategií - pozorování probíhalo od června 2005
do března 2009. Uskutečnilo se celkem 5 pozorování (viz Tab. 1), během nichž probíhal
u respondentek nácvik metakognitivních strategií. Výukové strategie volila autorka podle
informací z deníků žákyní. Zvláště v 1. – 2. pozorování se při nácviku výukových strategií
zaměřovala na zdůvodnění postupů ošetřovatelských činností a rozhodnutí, domýšlení
důsledků při nesprávných postupech nebo rozhodnutích (riziko pro pacienta) a na diskusi k
vybraným činnostem, která proběhla vždy skupinově na konci pracovního dne. Studentky byly
vedeny k tomu, aby si pravidelně prováděly analýzu vlastní práce, a snažily se zjistit důvody
neúspěchu nebo přemýšlely nad tím, co by udělaly příště jinak. V pozorování 2, 3 a 4 bylo
zaznamenáno, že si studentky předávaly zkušenosti, a to ve prospěch pacienta, a že pociťovaly
odpovědnost za týmovou práci (při práci ve dvojicích). Jsou zde patrné metakognice –
promýšlely a zdůvodňovaly svou práci. Při pozorování 4 a 5 byla na praxi patrná větší
samostatnost, pravděpodobně proto, že studentky pracovaly pod vedením sester, a ty je
většinou nechávaly pracovat samostatně. Respondentky diskutovaly nad chováním některých
sester, analyzovaly situaci. Byly schopné odlišit správné a nesprávné chování.
Individuální a skupinový rozhovor - individuální rozhovory probíhaly v prosinci 2007.
Rozhovory byly částečně strukturované, kdy část otázek byla předem připravena a podle
okolností byly kladeny další otázky, které vyplývaly z rozhovoru a vztahovaly se
ke zkoumané problematice. Otázky pokládané v rámci rozhovoru byly seřazeny do 3 oblastí:
1. otázky vztahující se ke vztahu studenta ke studovanému oboru, 2. otázky vztahující se
k odpovědnosti na odborné praxi a 3. otázky vztahující se k využívání učebních strategií.
Co se týká odpovědnosti na praxi, všechny studentky byly přesvědčeny o tom, že jsou
zodpovědné. Z rozhovoru a pozorování však vyplývá, že R3 nedomýšlí důsledky své
neomluvené absence na praxi, R6 nepovažuje také za důležité nastoupit ráno včas na
pracoviště a situaci zlehčuje. Obě respondentky si myslí, že když hodiny nadpracují, že je vše
v pořádku. U R1, R4 je naopak kladná změna v přístupu k docházce ve srovnání s názory
v pretestu. Z rozhovorů vyplývá, že všechny respondentky – ve větší, či menší míře
přemýšlely nad důsledky své práce, snažily se analyzovat pracovní den, diskutovaly o
problémech, se kterými se v praxi setkaly. Uměly se poučit nejen z chyb svých, ale i ostatních.
139
Např. R4 si představovala, jak by se zachovala v situaci, kterou spolužačky popisovaly. To
jsou jasné známky toho, že využívaly ve svém učení metakognice. R6 na základě
metakognitivního přístupu (domýšlení důsledků, které by mohla způsobit její chyba), se
dokázala přiznat ke svému pochybení, což jí dříve dělalo velké problémy.
V březnu 2009 proběhl také skupinový rozhovor, ze kterého vyplynulo, že studentky
bývaly často pověřeny podáním léků, aplikací inzulínů nebo aplikací injekcí pacientům, i
když si ordinace samy nepřipravovaly, což je v rozporu ze standardy ošetřovatelské péče.
Studentky se jednoznačně dostávaly do vnitřního konfliktu a nevěděly, jak se mají zachovat.
Na jedné straně nechtěly porušit postup, který se naučily ve škole, ale na druhé straně byla
sestra, která byla pověřená jejich vedením a požadovala po nich práci, která je přímo v
rozporu se standardy. Z diskuse vyplynulo, že studentky, až na malé výjimky, podlehly tlaku
sester a podřídily se jim, protože nechtěly vypadat neochotně a bály se záporného hodnocení.
Pouze jedna respondentka odmítla porušovat předpisy a pracovala v souladu se svým
svědomím.
Diskuse
Cílem prezentované části výzkumu bylo zjistit, uvědomují-li si studenti svou odpovědnost
za poskytnutí ošetřovatelské péče během praxe a dále pak, zda a jaké metakognitivní strategie
studenti při učení na praxi používají.
Z výsledků všech šetření vyplynulo, že všechny studentky, u kterých probíhal výzkum,
byly přesvědčeny o svém odpovědném přístupu. Pravdou však je, že mnohdy na pokyn sestry,
ale také proti svému přesvědčení, porušovaly postupy, a tím se chovaly neodpovědně. Tato
problematika je však velmi složitá a souvisí spíš s organizací a zabezpečením praxí studentů.
Povzbudivé bylo zjištění, že byla zaznamenána pozitivní změna v přístupu k absenci na praxi,
ale také k chápání spoluodpovědnosti za poskytovanou ošetřovatelskou péči (na začátku
výzkumu byl názor některých studentek takový, že odpovědnost za ně přebírá sestra, pod
jejímž vedením pracují). Studentky v závěru výzkumu běžně používaly metakognitivní
strategie, jako jsou: zdůvodnění postupů ošetřovatelských činností, diskuse k vybraným
činnostem, analýzu vlastní práce, vyhodnocení rizik své práce pro pacienta, domýšlení
důsledků při nesprávných postupech nebo rozhodnutích, analýzu vybraných situací ve
skupině, zvažování a zdůvodňování myšlenek nebo jednání druhých, motivaci k novým
činnostem. Je velmi složité posoudit, zda míru odpovědnosti respondentek ovlivnilo používání
metakognitivních přístupů k praxi nebo přirozené zrání osobnosti. Autorka si také uvědomuje,
že nelze výsledky tohoto akčního výzkumu zobecňovat. Přesto se ale domnívá, že
140
systematický nácvik metakognitivních strategií vedl ke zvýšení odpovědnosti studentů za
poskytnutí ošetřovatelské péče při praxi v nemocnici (nejen), čímž docházelo k rozvoji
klíčových dovedností.
Návrh řešení pro praxi
Na základě empirického šetření byly navrženy principy, které by měli při praktické výuce
dodržovat všichni vyučující (akademičtí pracovníci i sestry):
zvolit vhodné pracoviště a zajistit profesionální vedení studenta zkušenou sestrou, která
-
pro něj bude reálným vzorem;
-
zajistit, aby studentovi dávala pokyny jen jedna sestra, která nad ním má dohled;
-
vytvářet optimální podmínky pro praxi a dbát, aby pracoviště nebyla přetížená vysokým
počtem studentů;
-
oslovovat studenta jménem, respektovat jeho individualitu;
-
začlenit studenta do multidisciplinárního týmu na ošetřovací jednotce;
-
postupně přesouvat odpovědnost na studenta, tak, aby sám navrhoval řešení;
-
poskytovat studentovi podporu a pomoc v náročných situacích;
-
podporovat využití mezipředmětových vztahů, propojovat teorii s praxí;
-
upřednostňovat názorné učení, předvádění činností, vybízet studenta k dotazům;
-
při nácviku nových aktivit nespěchat a předvádět po jednotlivých krocích;
-
zadávat takové úkoly, na které student stačí (aby zažil úspěch);
-
umožnit studentovi nácvik ošetřovatelských intervencí bez časového stresu;
-
motivovat studenta k činnostem, podporovat jeho sebedůvěru a způsobilost k intervencím;
-
dbát na dodržování standardizovaných postupů;
-
provádět důslednou kontrolu všech jeho činností a poskytovat studentovi zpětnou vazbu;
-
vést studenta k hodnocení vlastní práce (domýšlení důsledků a zvažování rizik);
-
učit studenta zdůvodňovat jeho pracovní postupy a rozhodnutí;
-
diskutovat se studentem o problémových situacích;
-
spravedlivě studenta ohodnotit (s laskavou přísností);
-
netolerovat pozdní příchody, předčasné odchody nebo absenci na pracovišti;
-
podporovat u studenta zodpovědnost za jeho rozhodnutí a za jeho jednání (Krátká, 2010).
Závěr
Získávání klíčových kompetencí je celoživotní proces. V případě budoucích nelékařských
zdravotnických pracovníků jsou tyto kompetence významně ovlivňovány rozsahem (a
obsahem) dříve získaných znalostí (na základní a střední škole), zájmem a motivací ke studiu
141
zvoleného oboru, ale především absolvováním praktické výuky. Studenti mohou v kontaktu
s pacientem dojít k poznání, které jim bylo dosud skryto. Tím poznáním je pochopení pocitů
pacientů, kteří jim důvěřují a spoléhají na ně, ale také pochopení vlastní odpovědnosti.
Nepostradatelnou úlohu při rozvoji klíčových kompetencí u studentů mají vyučující, kteří
mohou vhodným způsobem podporovat ty aktivity, které jsou žádoucí a naopak utlumovat
nevhodné projevy v jednání a chování studentů. Pokud vyučující dodrží výše uvedená
doporučení, je naděje, že studenti získané klíčové kompetence uplatní ve své budoucí profesi.
Literatura
BELZ, H., SIEGRIST, M. 2001. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001.
375 s. ISBN 80-7178-479-6.
CICHÁ, M., DORKOVÁ, Z., ZACHAROVÁ, B. 2009. Aktivizující metody ve výuce
ošetřovatelských předmětů – od teorie k praxi. In Nové trendy v ošetřovatelské péči. Brno:
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2009, s. 9-13.
106 s. ISBN 978-80-7013-490-0.
KRÁTKÁ, A. 2009. Kompetence sester a jejich naplňování v praxi – aneb kdo za co
zodpovídá? In Zdraví - věc společná. Zlín: Academia centrum UTB ve Zlíně, 2009, s. 110 –
114. 294 s. ISBN 978-80-7318-897-9.
KRÁTKÁ, A. Metakognitivní strategie jako prostředek rozvíjející odpovědnost studentů
ošetřovatelství v průběhu klinické praxe: disertační práce. Brno: Masarykova univerzita,
Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky, 2010. 209 s.
KRÁTKÁ, A., CICHÁ, M. 2010. Odpovědnost studentů ošetřovatelství na praxi z pohledu
sester. In Sborník 5. Mezinárodní konference všeobecných sester a pracovníků vzdělávajících
nelékařská zdravotnická povolání. Ed. P. Juřeníková. Brno: NCO NZO, 2010, s. 42-46. 106 s.
ISBN 978-80-7013-514-3.
KUTNOHORSKÁ, J. 2009. Ethics in Nursing, its dimension and perspctive. In From Higher
Education Institutions to Community. Tallin: Tallin Health Care College, 2009. ISBN 9789985-9907-6-6.
MAREŠ, J. 1998. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. 239 s. ISBN 80-7178-2467.
Kontaktní adresa autora
Mgr. Anna Krátká, Ph. D.
FHS UTB ve Zlíně
Mostní 5139
760 01 Zlín
e-mail: [email protected] utb. cz
142
NÁVRH EDUKAČNÉHO PROGRAMU V PODMIENKACH PRIMÁRNEJ
PREVENCIE VZNIKU TOXOPLAZMÓZY
Jarmila Kristová, Jana Otrubová
Kristová, J.: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava, Slovenská
republika
Otrubová, J.: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava, Fakulta
zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Nové Zámky, Slovenská republika
Súhrn
Jednou z foriem toxoplazmózy je kongenitálna toxoplazmózová infekcia, ktorá má
negatívny dopad na vývin plodu a dieťaťa. Aj v prípade tejto choroby platí zásada, že lepšie je
jej predchádzať, ako tolerovať jej následky. Jednou z oblastí primárnej prevencie by mala byť
aj informovanosť gravidných žien o tejto chorobe, jej provokujúcich agensoch, spôsobe
šírenia, účinkoch na plod a dieťa a zásadách jej predchádzania.
Summary
One of the forms of toxoplasmosis is the congenital toxoplasmic infection that has
a negative effect on the development of foetus and baby. As the case this disease stands it is
better to prevent it rather than tolerate its effects. One point of the primary prevention should
be the necessity of giving information to women on this disease, its provocative agencies,
means of spreading, effects upon foetus and baby and rules of prevention.
Kľúčové slová: toxoplazmóza, transfer infekcie, gravidita, primárna prevencia, edukácia.
Key words: toxoplasmosis, gravidity, primary prevention, education.
Úvod
Pôvodcom choroby toxoplazmózy je parazitický prvok Toxoplasma gondii. Prvýkrát ho v
roku 1908 popísal Nicolle a Manceaux u severoafrického hlodavca (Ctenodactylus gondii). V
roku 1923 český oftalmológ Janku po prvýkrát popísal toto ochorenie u ľudí. Rodový názov
Toxoplasma je odvodený z gréckeho slova toxon (oblúk, luk), pre typický rožkovitý tvar
vegetatívnej formy parazita. Pôvodca toxoplazmózy bol izolovaný u mnohých druhov voľne
žijúcich a domácich zvierat, napr. u psov, oviec, kôz, rožného statku, hydiny, ošípaných,
hlodavcov a i.. Konečným hostiteľom, kde parazit nadobúda schopnosť množiť sa, sú mačky.
V ich tele sa nachádza v bunkách nervového tkaniva, vo svaloch a lymfatických uzlinách. Do
prostredia sa vylučuje telovými výlučkami – slinami, močom, stolicou, mliekom a hlienovým
143
sekrétom. Po vniknutí do ľudského organizmu sa parazit množí v mieste prieniku do
organizmu; krvnými a miazgovými cestami sa šíri do celého tela. Neskôr sa koncentruje
hlavne v tkanivách mozgu a zrakového aparátu. V mozgu, svaloch a na očiach sa postupne
vytvárajú opuzdrené ložiská, ktoré obsahujú tieto cudzopasné mikroorganizmy. V tejto forme
môžu pretrvávať v organizme celý život, pričom nemusia vyvolať chorobné symptómy.
Niekedy sa však parazity z ložísk uvoľnia a choroba sa aktivizuje (2).
Šírenie infekcie
Šírenie infekcie Toxoplasma gondii sa môže uskutočniť na vnímavého hostiteľa za
prirodzených podmienok vstupnými bránami – sliznicou, kožou a placentou. Sliznicou sa
nákaza šíri do zažívacieho traktu, dýchacieho ústrojenstva, spojivkového vaku a
urogenitálnych orgánov. Kožou sa nákaza prenáša odreninami alebo krvsajúcim hmyzom a
placentou počas intrauterinného života plodu (3).
Žena sa infikuje parazitom:
a) bezprostredne – priamym kontaktom so zvieratami (ak nie sú zachované pravidlá osobnej
hygieny a zoohygienické zásady chovu zvierat),
b) sprostredkovane v prípadoch nerešpektovania elementárnych hygienických návykov
(neumytie rúk pred jedlom, konzumácia neumytej zeleniny a ovocia, fajčenie pri
spracovávaní mäsa, dotýkanie sa zvierat a následné neumytie si rúk, resp. ich nedôkladné
umytie, kontakt a manipulácia s pôdou, odstraňovanie fekálií, čistenie klietok a nádob
určených pre zvieratá, manipulácia s kontaminovaným krmivom pre zvieratá ap.).
Kongenitálna toxoplazmóza
Kongenitálna (vrodená) toxoplazmóza vzniká následkom akútne získanej infekcie matky
v priebehu tehotenstva alebo krátko pred otehotnením. Väčšinou sú tieto infekcie
asymptomatické a odhalia sa až pri sérologickom vyšetrení. Pravdepodobnosť vzniku infekcie
plodu a rozsah jeho postihnutia závisí od obdobia, kedy k infekcii došlo. Pri infekcii v prvom
trimestri, alebo pri infikovaní vysokou dávkou Toxoplasma gondii dochádza k vážnym
klinickým následkom – spontánny potrat, predčasný pôrod, narodenie mŕtveho dieťaťa,
mikroftalmia, mikrocefalus, hydrocefalus, poruchy CNS, kalcifikácie v mozgu a bilaterálna
chorioretinitída. Pri infekcii v neskorej fáze gravidity, alebo pri malej infekčnej dávke sa u
dieťaťa neobjavujú žiadne skoré klinické prejavy, ale iba protilátková a bunková imunitná
odpoveď. Ak zostane infikované dieťa imunokompetentné po celý život, môžu sa neskôr v
dospelosti objaviť klinické príznaky ako chorioretinitída, encefalitída, psychické poruchy a
144
oneskorený duševný vývin. Postihnutie oka u imunokompetentných osôb súvisí takmer vždy s
kongenitálnou infekciou. Odhaduje sa, že toxoplazmóza je v 20-30 % príčinou
chorioretinitídy, ktorá sa objavuje v neskoršom veku života. Osud tehotnosti a vývoja plodu
závisí aj od obdobia, kedy infekcia nastala. Ak k nej dôjde v I. trimestri gravidity, nastáva
spravidla spontánny abortus, v II. a III. môže nastať predčasný pôrod mŕtvo narodeného plodu
alebo pôrod poškodeného plodu. V roku 2008 bolo v SR vyšetrených 656 gravidných žien, u
ktorých bola zistená séropozitivita v 145 prípadoch (22,1 %). Prevalencia signifikantne stúpa
s vekom a zvýšenú séropozitivitu bola zaznamenaná hlavne vo vekovej kategórii 35-44 rokov
(35,4 %). Zistená bola aj významne vyššia séropozitivita u gravidných žien žijúcich v okolí
Bratislavy (63,5 %) ako u bratislavských žien (36,6 %). Medzi epidemiologickými faktormi
sa ako štatisticky významný ukázal kontakt s pôdou (35,3 %) (3).
Prevencia
Rozpoznanie toxoplazmózy nie je ľahké. Údaje o sterilite, samovoľných potratoch,
predčasných pôrodoch a pôrodoch mŕtvo narodených plodov zvyšujú podozrenie na infekciu
Toxoplasma gondii. Vo vzťahu k predmetnej problematike významnú úlohu zohráva primárna
prevencia. Definuje sa ako súbor opatrení zameraných na zamedzenie vzniku choroby
a komplikácii s ňou súvisiacich. V niektorých štátoch (Rakúsko, Francúzsko) je zavedený
povinný sérologický screenig gravidných žien na toxoplazmózu. Toxoplazmóza podlieha v
SR povinnému hláseniu (Zákon NR SR č. 355/2007 Z. z. o ochrane, podpore a rozvoji
verejného zdravia a o zmene a doplnení).
Preventívne opatrenia spočívajú v:
- dodržiavaní zásad osobnej hygieny – dôsledné umytie rúk pred príjmom každého jedla po
manipulácii so surovým mäsom (odporúča sa používať antibakteriálne mydlo),
-
konzumovaní len dôkladne umytej zeleniny a ovocia,
-
obmedzení styku s mačkou a jej fekáliami, používanie ochranných gumenných rukavíc,
-
nekŕmení domácej mačky surovým mäsom,
-
absolvovaní pravidelných veterinárnych vyšetrení s mačkou,
-
dodržiavaní hygieny potravín,
-
nekonzumovaní surového a nedostatočne tepelne upraveného mäsa, domácich vajec,
nepasterizovaného mlieka a mliečnych výrobkov,
-
absolvovaní sérologického vyšetrenia (2).
145
Edukácia
Edukácia je medzinárodne používaný pojem. Jeho etymologický základ je v slove educo,
educare, t. z. vychovávať. Cieľom základnej edukácie je poskytnúť edukantke/kám
(rešpektujúc vek a mentalitu) adekvátne informácie týkajúce sa problematiky toxoplazmózy.
Edukáciou možno dosiahnuť informovanosť, zmeny v postojoch a myslení a konaní,
minimalizáciu stresu, zníženie výskytu choroby toxoplazmózy a s ňou súvisiacich
komplikácii a prevzatie väčšej zodpovednosti za svoje zdravie (1).
Tabulka č. 1: Návrh edukačného programu zameraného na prevenciu vzniku toxoplazmózy
TÉMA EDUKÁCIE
FORMA
Toxoplazmóza
individuálna
Podtémy edukácie:
METÓDY
1. Toxoplazmóza.
a) slovné (monologické) – vysvetľovanie
2. Mechanizmy vzniku toxoplazmózy.
b) slovné (dialogické) – rozhovor, odpovede na otázky
3. Dôsledky toxoplazmózy.
a dotazy
4. Prevencia vzniku toxoplazmózy.
SKUPINA STAROSTLIVOSTI
POMÔCKY
gravidné ženy
informačné letáky
EDUKAČNÉ PROSTREDIE
EDUKAČNÝ ČAS
ambulancia
cca 30 min.
HLAVNÁ EDUKAČNÁ DIAGNÓZA
EDUKAČNÁ ANAMNÉZA
Vzdelanie:
Nedostatok vedomostí súvisiacich s toxoplazmózou.
Zdravie v hierarchii hodnôt:
Vnímanie:
(E 103 – NANDA doména II)
Pozornosť:
Pamäť:
EDUKAČNÉ DIAGNÓZY
Typ pamäti
1. Deficit vedomostí o toxoplazmóze.
Myslenie:
2. Deficit vedomostí o mechanizmoch vzniku
Poruchy myslenia:
toxoplazmózy.
Typ učenia sa:
3. Deficit vedomostí o dôsledkoch toxoplazmózy.
Obmedzenia pri učení (somatické, pscyhické):
4. Deficit vedomostí o prevencii toxoplazmózy.
Biorytmus:
Motivácia:
Nálada:
Poruchy správania:
Skúsenosti s terajšou problematikou:
Edukácia zo strany lekára:
CIELE
Cieľ – edukátorka (sestra/PA): Poskytnúť informácie týkajúce sa problematiky toxoplazmózy.
Ciele – edukantka:
a) kognitívny cieľ: Poznať podstatu toxoplazmózy, mechanizmus vzniku, dôsledky a zásady prevencie vzniku
toxoplazmózy.
b) afektívny cieľ: Zaujať pozitívne stanovisko k problematike toxoplazmózy.
c) behaviorálny cieľ: Aktívne rešpektovať preventívne zásady vzniku toxoplazmózy.
Edukantke – ponuka možnosti vstupu do edukácie v prípade akýchkoľvek nejasností a nepochopenia.
VÝSLEDNÉ KRITÉRIÁ
1. Edukantka pozná podstatu toxoplazmózy.
2. Edukantka pozná mechanizmy vzniku toxoplazmózy.
3. Edukantka ovláda dôsledky toxoplazmózy.
4. Edukantka má informácie o preventívnych praktikách vzniku toxoplazmózy.
EDUKÉ – obsah edukácie
Fázy:
MOTIVAČNÁ
146
- imulz – záujem edukantky o problematiku toxoplazmózy
- incentív – ochota edukátorky (sestry/PA) edukovať
EXPOZIČNÁ
A) Informácie o toxoplazmóze:
- choroba vyvolaná parazitom,
- do prostredia sa vylučuje telovými výlučkami – slinami, močom, stolicou, mliekom a hlienom,
- konečným hostiteľom, kde parazit nadobúda schopnosť množiť sa, sú mačky.
B) Informácie o spôsobe prenosu parazita:
- prostredníctvom špinavých rúk, nakazenou podravou, nedostatočne tepelne spracovanou potravou,
znečistenou vodou,
- šírenie infekcie vstupnými bránami – sliznicou, kožou a placentou,
- sliznicou sa nákaza šíri do zažívacieho traktu, dýchacieho ústrojenstva, spojivkového vaku a
močovopohlavných orgánov,
- kožou sa nákaza prenáša odreninami alebo krvsajúcim hmyzom,
- placentou počas vnútromaternicového vývinu plodu.
C) Informácie o dôsledkoch toxoplazmózy na plod/dieťa:
- pravdepodobnosť vzniku infekcie plodu a rozsah jeho postihnutia závisí od obdobia vzniku infekcie,
- pri infekcii v neskorej fáze gravidity, alebo pri malej infekčnej dávke sa u dieťaťa neobjavujú žiadne
skoré klinické prejavy, ale iba protilátková imunitná odpoveď,
- ak zostane infikované dieťa bez príznakov, môžu sa neskôr v dospelosti objaviť zdravotné problémy –
zápaly sietnice oka, zápal mozgu, psychické poruchy a oneskorený duševný vývin,
- infekcia v prvom trimestri, alebo vysoká dávka parazitu toxoplazmózy vplýva negatívne na vývin plodu
(poškodenie mozgu a očí plodu je spravidla nezlučiteľné so životom, alebo dieťa príde na svet s vážnymi
vrodenými chybami (vodnateľnosť mozgu – zväčšenie mozgu, ukladanie vápnika v mozgu, poškodenie
zrakového analyzátora, slepota, psychické/psychomotorické zaostávanie a pod.).
D) Informácie o prevencii vzniku toxoplazmózy:
- dodržiavať zásady osobnej hygieny – umyť si dôsledne ruky pred príjmom každého jedla po manipulácii
so surovým mäsom (použiť antibakteriálne mydlo),
- konzumovať dôkladne umytú zeleninu a ovocie,
- konzumovať len dostatočne tepelne upravené mäso (ohriatím mäsa na teplotu 66°C sa spoľahlivo ničia
vývojové štádiá parazita v mäse rovnako ako zmrazením na niekoľko dní),
- nekonzumovať surové mäso alebo nedostatočne tepelne upravené mäso (tatársky biftek), neochutnávať
pri jeho spracovávaní,
- chrániť potraviny pred hmyzom a muchami, aby nepreniesli nákazu z výkalov zvierat,
- obmedziť styk s mačkami a ich fekáliami (používanie ochranných gumenných rukavíc),
- nekontaktovať cudzie mačky,
- používať ochranné rukavice pri práci v záhrade, kde je možný výskyt trusu voľne žijúcich mačiek,
- absolvovať sérologické vyšetrenie.
Ďalšie informácie pre edukantku vlastniacu domácu (bytovú) mačku:
- nie je nutné mačky sa zbaviť; nie je preukázaný prenos toxoplazmózy samotným kontaktom s mačkou,
- nekŕmiť ju surovým mäsom,
- podávať jej priemyselnú stravu (granule, konzervy) a varené mäso (pri tomto režime je prakticky nulová
šanca, že sa infikuje toxoplazmózou),
- prenechať čistenie mačacieho WC inému členovi rodiny; v prípade, ak táto možnosť nie je, mačacie WC
čistiť raz za 12 hodín (neposkytnúť šancu vajíčkam parazitu dozrieť a stať sa infekčnými),
- ak má mačka voľný výbeh von, je potrebné zvýšiť hygienu a častejšie dezinfikovať miesta v kuchyni,
kde má voľný prístup (stôl, linka, ap.); najvhodnejšie je mačke úplne zamedziť pohyb na týchto
miestach,
- v prípade pochybností návšteva a vyšetrenie mačky veterinárom.
FIXAČNÁ
- opakovanie a upevnenie informácií
- poskytnutie edukantke priestoru na otázky
DIAGNOSTICKÁ
- verifikačné otázky/dotazy pre edukantku: 1. Objasnite podstatu toxoplazmózy.
2. Popíšte spôsoby prenosu parazitu toxoplazmózy.
3. Vymenujte dôsledky toxoplazmózy na vývin plodu a dieťaťa.
4. Charakterizujte zásady prevencie vzniku toxoplazmózy.
5. Vysvetlite zásady starostlivosti o domácu mačku.
147
V prípade realizovaného edukačného procesu by bolo jeho súčasťou aj vyhodnotenie
edukácie a závery s odporúčaniami.
Záver
Toxoplazmóza patrí už desiatky rokov medzi najrozšírenejšiu parazitárnu chorobu.
Potenciálne ohrozuje predovšetkým dve skupiny osôb – prenatálne deti a imunodeficientných
pacientov. Prevalencia Toxoplasma gondii v populácii je pomerne vysoká, podmienená
viacerými faktormi. Najčastejšie sú to stravovacie návyky a kontakt so zvieratami, osobitne s
mačkou, ktorá z epidemiologického hľadiska predstavuje najdôležitejší prameň nákazy. Od
úrovne informovanosti závisí, ako sa žena, budúca matka bude správať. Spoločným snažením
na primárnej prevencii zaiteresovaných osôb by mala byť nielen ochrana zdravia a
predchádzanie chorobám, ale aj privádzanie zdravých jedincov na svet.
Literatúra
1. HORVÁTHOVÁ, M.: Edukácia jej podstata a determinanty. Sestra SR, 3, 2000, č. 4, s. 4
- 6. ISSN 1335-4132.
1. ONDRUŠKOVÁ, M.: Toxoplazmóza. V: Kolektív autorov: Vademecum medici. Martin:
Osveta, 2003, s. 1980. ISBN 80-8063-115-8.
2. STUDENIČOVÁ, C., ONDRISKA, F., HOKOVÁ, R.: Séroprevalencia Toxoplasma
gondii u gravidných žien na Slovensku. Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie, 57,
2008, č. 1, s. 8 - 13. ISSN 1210-7913.
Kontaktné adresy
Doc. PhDr. Jarmila Kristová, PhD., MPH
VŠZaSP sv. Alžbety
Palackého 1
810 00 Bratislava
Slovenská republika
[email protected] sk
PhDr. Jana Otrubová, PhD.
VŠZaSP sv. Alžbety
Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv.
Ladislava
Nové Zámky
Slovenská republika
jana. [email protected] com
148
KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI SESTER PALIATIVNÍ PÉČI
Lenka Kroupová, Miroslava Hromová
Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta zdravotnických studií, Katedra ošetřovatelství a
porodní asistence
Souhrn
Paliativní péče je nedílnou součástí péče o dlouhodobě nemocné i o nemocné v akutní
péči a nároky na komunikační dovednosti sester se stále zvyšují. Posluchači budou seznámeni
s přístupem a rolí sestry v paliativní péči, s technikami terapeutické a efektivní komunikace.
Summary
Palliative care is an inseparable part of treatment for patients suffering from long-term
illnesses as well as for those with acute conditions. Requirements for communication skills of
nursing staff are rising constantly. The approach and the role of a nurse in palliative care and
techniques of therapeutic and efficient communication will be presented to the participants.
Klíčová slova: sestra, paliativní péče, komunikace, pacient, rodina, psychické problémy.
Key words: nurse, palliative care, communication, patient, family, psychological problems.
Úvod
V současné době, kdy je snaha přesunout pozornost od technizace zdravotnictví na
individualitu nemocného, jsou nedílnou součástí ošetřovatelské praxe i komunikační
dovednosti zdravotnického personálu. Velkého významu nabývá v rámci paliativní péče, která
se stále rozvíjí i v nemocničních zařízeních. Ke zlepšení kvality života nemocných a jejich
rodin, kteří čelí život ohrožujícím onemocněním v nemocničních zařízeních, můžeme
v dnešní době čerpat spoustu poznatků i z hospicové péče.
Efektivní komunikace je tedy nezbytným základem interakcí mezi zdravotníky a
nemocnými s terminálním onemocněním. Pozitivně ovlivňuje psychický stav i kvalitu života
nemocných a může napomoci i při zmírňování tělesných symptomů (Maguire, 1999).
Komunikační dovednosti sester v paliativní péči se stávají jedním z hlavních faktorů
optimální saturace potřeb nemocného. Důležitou součástí se stává terapeutická komunikace,
jejímž cílem je zhodnocení problémů, emocionálních projevů a zjištění obav a starostí
terminálně nemocného. Efektivní komunikace se stává základním prvkem účinně
poskytované péče vzhledem k nutnosti odpovídající identifikace potřeb u osob, jimž je péče
149
poskytována (Pokorná, 2010). Pokud zůstanou problémy nemocných díky neadekvátní
komunikaci se zdravotníky skryty, psychický stres se později může projevit afektivní
poruchou v podobě projevů deprese, úzkosti, smutku nebo problémů s adaptací. Studie uvádí,
že afektivní poruchou trpí 30 % lidí s onkologickým onemocněním v důsledku sdělení
diagnózy nebo probíhající léčby. U nemocných s pokročilým onemocněním se afektivní
poruchy vyskytují až u 77 % a jejich problémy se zhoršují především vlivem bolesti.
Nemocní, trpící úzkostí či depresí, obvykle o svých problémech hovoří méně. Pokud se
nemocní svěřují, svěří se spíše s problémy tělesnými než psychosociálními a až 60 % svých
problémů zamlčí z důvodů psychické tísně. Nemocní, kteří trpí pocity beznaděje a deprese, si
přejí až 4x častěji zemřít, než nemocní, kteří depresí netrpí (Breitbart et al., 2000).
V rozhovorech s nemocnými mohou sestry zjistit hlavní problémy a pocity nemocného,
mohou nemocnému pomoci při sdělování a přijímání špatných zpráv, umožní spolupráci při
rozhodování o léčbě a sledují nepříznivé tělesné i psychické reakce nemocného. I přes
výborné komunikační dovednosti sester, které jsou nezbytným předpokladem efektivního
rozhovoru, může dojít k obtížím v komunikaci, jak na straně nemocného, tak na straně
zdravotníků. Nemocným dělá potíže mluvit o psychických stavech (emocích, pocitech při
zvládání náročných životních situacích), nechtějí se svěřovat se svými starostmi sestrám,
neboť jsou přesvědčeni, že mají příliš práce se zabezpečením fyzických aspektů onemocnění a
léčby. Své psychické problémy považují za součást situace týkající se terminálního
onemocnění, které se nedají ovlivnit a mnohdy se také bojí stigmatu psychiatrických potíží.
Rozhovor o psychických projevech může vyvolat nepříjemné pocity, které mohou terminálně
nemocní považovat za ohrožující, proto se s nimi nechtějí svěřovat ani svým příbuzným, ani
ošetřujícímu personálu. Zůstanou-li ovšem emocionální problémy nemocných skryty, mohou
vyústit ve stavy úzkosti, deprese, sociální izolace a beznaděje. Pokud sestry chtějí, aby jim
nemocný sdělil důležité informace nebo se svěřil se svými problémy, je vhodné použít
otevřené otázky se zaměřením na psychosociální problémy, uvědomit si jeho emocionální
problémy a zapojit nemocného do rozhodovacího procesu. Sestry, které pomohou nemocným
hovořit o obavách, pozitivně ovlivní kvalitu jejich života. V paliativní péči mají sestry zásadní
roli v tom, jakým způsobem připraví nemocné na umírání.
I u zdravotníků může dojít ke komunikačním obtížím, a to z důvodů osobních postojů,
přesvědčení a hodnot. Hodnoty zdravotníků ovlivňují v interakci s nemocnými jejich hodnoty
a rozhodování. Bohužel, ani sestry si mnohdy neuvědomují své pocity a dochází tak
k chování, které blokuje jejich komunikaci s nemocným. Především strach z toho, že nebudou
150
umět odpovědět na otázky nemocného, ovlivňuje komunikační dovednosti, které lze
zdokonalovat.
Sestry poskytující paliativní péči nemocným v terminálním stádiu nemoci mají věnovat
péči a podporu nejen nemocným, ale i jejich příbuzným. Mají příležitost zjistit a zhodnotit
tělesné i psychosociální problémy nemocných i jejich rodinných příslušníků. Jednou
z komunikačních dovedností sester je používání již zmiňované terapeutické komunikace,
která umožňuje rozpoznání a zmírnění obav nemocných vyskytujících se při úzkosti
z možného návratu nemoci, při léčbě nepříjemných symptomů, při rozhodování o způsobech
léčby, při strachu ze ztráty kontroly nebo při strachu ze smrti. Zjistí-li sestra problémy
nemocného, je důležité, aby si uvědomila, které může vyřešit sama a kvůli kterým je důležité
kontaktovat specialisty.
Dle Světové zdravotnické organizace je základní jednotkou paliativní péče rodina
(O´Conor, Aranda, 2003). Příbuzní nemocného čelí velkým nárokům, které na ně i nemocné
klade onemocnění. Očekává se, že příbuzní se vyrovnají s každodenní péčí o nemocného,
změní své role a rozdělí si úkoly mezi jednotlivé členy rodiny. Rodina mnohdy musí upravit
domácí prostředí tak, aby mohla být poskytována péče nemocnému, řeší praktické problémy a
snaží se zvládat své emocionální potíže a obavy z budoucnosti. Pro sestru i ostatní
zdravotníky je důležité vědět, že péče o příbuzné nemocného by měla začít již v době
stanovení diagnózy a léčby, nikoli až v terminální fázi nemoci. Pokud nedostanou příbuzní
dostatek informací a podpory v časných fázích onemocnění, objevuje se u nich více
neuspokojených potřeb a tím pádem méně důvěry ve zdravotní systém a s celou situací se
vyrovnávají mnohem složitěji. Bohužel jsou pak méně schopni se starat o nemocného a sami
mívají fyzické i psychické problémy.
U členů rodiny je velmi důležité saturovat následující potřeby. Ujistit, že nemocný netrpí
nepříjemnými symptomy. To je nezbytné k tomu, aby se rodina byla schopna vyrovnat s
nastalou situací. Především bolest má velký dopad na blízké nemocného, neboť ji interpretují
jako známku progrese onemocnění a blížící se smrti. Sestra se při léčbě bolesti podílí
především na kontinuálním hodnocení stavu nemocného a podílí se na vytvoření plánu péče
úlevy od bolesti. Obavy příbuzní prožívají i při dalších symptomech jako jsou dušnost,
nevolnost, únava nebo úzkost. Pokud nemají možnost nemocnému poskytnout úlevu, pociťují
při pohledu na trpícího nemocného bezmoc a zoufalství. Zemře-li nemocný v tísni a
bolestech, projevují se u příbuzných pocity provinění a lítosti, neboť si kladou za vinu, že
nehájili zájmy nemocného lépe. Vidí-li ale, že nemocný zemřel v klidu a bez utrpení, jsou
s péčí, která mu byla poskytnuta spokojenější a neprožívají nadměrný stres. Druhou důležitou
151
potřebou pro rodinu je poskytnout ji dostatek informací, a to o nemoci i o způsobu péče o
nemocného, jak mu zajistit pohodu, jak řešit vedlejší účinky léčby, jaké změny ve stavu
nemocného lze očekávat, jakým způsobem komunikovat s nemocným, jak komunikovat
v rámci celé rodiny a kdy požádat o pomoc. Důležité je seznámit příbuzné i s možnostmi
služeb, které jsou jim k dispozici. Třetí potřebou příbuzných je poskytování praktické pomoci,
neboť různé problémy, které se při léčbě vyskytují, zvyšují napětí v rodině. Důležité je, aby
sestry seznámily příbuzné s tím, jak nemocného polohovat, přemisťovat, jak pomoci
s transportem nebo zajištěním respitní péče. Zdravotníci vidí členy rodiny jako zdroj podpory
pro nemocného, ale příbuzní bývají z dlouhodobé a neustálé péče o nemocného unavení,
mnohdy i vyčerpaní a potřebují poskytnout pomoc. Budeme-li uvažovat o rodinách, které
pečují o starého člověka a o rodinách, kde pečovatel je sám starý a má vlastní zdravotní
problémy, pak je nutné při poskytování péče o nemocného brát v úvahu fyzické možnosti
členů rodiny i to, že péče může pro rodinu znamenat značnou finanční zátěž. Poslední
důležitou potřebou pro rodinu je emocionální podpora. Sestry by měly věnovat velkou
pozornost emocionálním potřebám členů rodiny. Jejich schopnost postarat se o nemocného a
poskytnout mu podporu závisí do značné míry na tom, kolik psychické podpory se dostane
jim samotným. Rodina potřebuje pomoci vyrovnat se s nejistotou ohledně prognózy
onemocnění, se zvládáním vlastního stresu, s komunikací mezi členy rodiny i s neodvratnou
smrtí a ztrátou. Velice těžké je pro příbuzné, vyrovnat se se zhoršováním mentálního stavu
nemocného. Vyskytuje-li se u nemocného zmatenost, podrážděnost nebo změny osobnosti,
obávají se o bezpečnost nemocného, trpí pocity zármutku, zloby i zoufalství, které mohou
později vyústit až v patologické truchlení. Sestry by měly zachytit problémy těchto členů
rodiny, neboť je u nich nutná preventivní péče již v průběhu terminální fáze onemocnění.
Velkou podporu poskytují rodinám právě ty sestry, které umí příbuzným říci, že i jejich
potřeby jsou pro ně důležité a povzbudí je k tomu, aby se svěřili se svými emocionálními
problémy. Mnohé sestry podporují příbuzné tím, že se s nimi podělí o pozitivní zkušenosti
jiných rodin, seznámí je se způsobem péče o nemocného a připraví je na možné problémy.
Sestry mohou pomoci také tím, že zprostředkují kontakt s dalšími členy týmu např.
s psychologem, sociálním pracovníkem i pastoračním pracovníkem a dobrovolníky. Sestra by
měla umět poskytovat informace jednoduše, srozumitelně a odpovídající aktuálním potřebám
rodiny.
152
Metodika
Šetření bylo zaměřeno na vývoj komunikačních dovedností sester při poskytování
paliativní péče u umírajících nemocných v zařízeních akutní péče. Proběhlo v měsících dubnu
a květnu roku 2010. Využily jsme kvantitativní šetření metodou anonymního dotazníku,
přičemž mohli respondenti uvést u otázek č. 2, 3, 6 a 7 více odpovědí. Dotazníky byly
distribuovány sestrám z různých zařízení poskytující akutní péči v České republice. Rozdáno
bylo 90 dotazníků a vyplněno bylo 66 dotazníků, což činí 73 % návratnost.
Výsledky
Cílem šetření bylo zjistit, zda jsou sestry informovány o základních komunikačních
zásadách v rámci paliativní péče. Ze šetření vyplynulo, že sestry pracující v nemocničních
zařízeních akutní péče kontrolují stav umírajících nemocných častěji, než u ostatních
hospitalizovaných nemocných. Informace o komunikaci s umírajícím získává 82 % sester při
zvyšování své kvalifikace, 55 % sester v odborných publikacích a 49 % sester na
vzdělávacích akcích. Ne zcela pozitivní výsledky vyplynuly při uvádění zásad doprovázení
umírajících nemocných, neboť 9 % sester uvedlo, že se na jejich pracovištích zásady
doprovázení umírajících neposkytují. Na ostatních pracovištích respondentky uvádějí, že 85
% se jich snaží poskytnout citovou oporu, 97 % psychickou oporu, 76 % se snaží o zmírnění
obav nemocného a 91 % respektuje přání nemocného. Pouze 64 % sester povolí návštěvu u
terminálně nemocného mimo doporučené návštěvní hodiny. Téměř 36 % sester uvedlo, že
mají problémy v komunikaci s umírajícími nemocnými a o smrti a umírání s nemocnými 6 %
sester nehovoří vůbec a 3 % sester dokonce uvedlo, že začnou o smrti a umírání mluvit dříve
než nemocný. V terminálním stádiu nemoci 94 % sester ujistí nemocného, že budou mírnit
jeho bolest a 73 % sester, že nebude umírat sám. Bohužel, pouze 49 % sester uvedlo, že se
paliativní péče u nemocných poskytuje již od sdělení diagnózy.
Graf č. 1: Navštěvování umírajícího
Graf. č. 2: Získávání informací o
nemocného sestrou
komunikaci s umírajícím
153
Graf č. 3 Zásady doprovázení
Graf č. 4: Problémy sester v komunikaci
s umírajícím
Graf č. 5: Komunikace sester s nemocným o
Graf č. 6: Ujištění umírajícího
úmrtí
Graf č. 7: Poskytování paliativní péče
Diskuze
Výsledky šetření ukazují, že problémy v komunikaci s umírajícím nemocným uvádí
třetina sester, z osobní zkušenosti víme, že se snaží interakci s tímto nemocným spíše omezit.
Tato naše zjištění také korespondují s odbornými zdroji (O´Conor, Aranda, 2003). Přesto, že
na pokoj k umírajícímu chodí 94 % sester častěji než k ostatním nemocným, komunikace
vázne u 36 % sester a návštěvy příbuzných mimo návštěvní hodiny povolí u nemocných
154
v terminálním stavu pouze 64 % sester. Dle našeho názoru je významná osobní motivace a
předávání poznatků. Ze šetření vyplývá, že k tomuto dříve tabuizovanému tématu oslovené
sestry zaujímají v současné době pozitivní postoj a svědčí o připravenosti poznatky aplikovat
v klinické praxi.
Závěr
Výsledky výzkumného šetření i teoretické poznatky jsou inspirující pro praxi ve
zdravotnických zařízeních i pro výuku sester v presenční i kombinované formě výuky na
vysokých školách i při jakékoli vzdělávací akci. Věříme, že uvedené přístupy budou sestrám
inspirací pro práci s nemocnými v terminálním stádiu onemocnění i pro práci s jejich
příbuznými
Literatura
JANÁČKOVÁ, L., WEIS, P. Komunikace ve zdravotnické péči, Praha: Portál, 2008, ISBN
978-80-7367-477-9.
LINHARTOVÁ, V., Praktická komunikace v medicíně, Praha: Grada, 2007, ISBN 978-80247-1784-5
O´CONNOR M., SANCHIA A., Paliativní péče pro sestry všech oborů, Praha: Grada, 2005,
ISBN 80-247-1295-4
OPATRNÁ M., Etické problémy v onkologii, Praha: Mladá fronta, 2008, ISBN 978-80-2041876-0
POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8.
ŠPATENKOVÁ N., KRÁLOVÁ J., Základní otázky komunikace, Praha: Galén, 2009, ISBN
978-80-7262-599-4
Kontaktní adresa
Mgr. Lenka Kroupová, ZČU, FZS, KOS
Náměstí Odboje 18, 300 00 Plzeň
e-mail: [email protected] cz
155
EDUKACE V RÁMCI STANOVENÍ GLYKEMICKÉHO INDEXU VYBRANÝCH
POTRAVIN
Pavla Kudlová, Rudolf Chlup
Kudlová, P.: Ústav ošetřovatelství, Institut zdravotnických studií Fakulty humanitních studií
Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Chlup, R.: Ústav fyziologie, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Souhrn
Glykemický index (GI) je ukazatel, který srovnává hyperglykemizující schopnost určitého
druhu jídla a standardní potraviny (nejčastěji glukózy).
Potraviny s nízkým nebo středním GI mohou příznivě ovlivňovat látkovou přeměnu u
osob s diabetem, zpomalovat rozvoj makroangiopatie, obezity, metabolického syndromu. U
zdravých osob potraviny s nízkým GI podporují redukci hmotnosti, snižují koronární riziko a
výskyt některých nádorových onemocnění.
Cílem této práce je demonstrovat edukaci probandů, členů výzkumného týmu a studentů
předmětu diabetologie zaměřenou na pomůcky a na postupy používané v projektu Fakultní
nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci zaměřeném na stanovení GI
vybraných potravin. Ke stanovení GI je využíván kontinuální monitorovací systém (CGMS).
Summary
The Glycaemic index (GI) is a measure describing the hyperglycemic ability of a
foodstuff in comparison to a standard food (usually glocose). Foods with a low or medium GI
can favorably affect metabolism in diabetic persons, inhibit development of macroangiopathy,
obesity, metabolic syndrome, etc., In healthy persons, a low-GI diet supports weight
reduction, decreases the risk of coronary heart disease as well as incidence of some
neoplasms.
The aim of this paper is to demonstrate the education process of test persons, members of
the research team, and diabetology students which is focused on tools and processes used in
the GI determination study of the Teaching Hospital and Medical Faculty of Palacky
University, Olomouc, GI is determined using the Continuous Glucose Monitoring System
(CGMS).
Klíčová slova: glykemický index potravin, výzkumný projekt, kontinuální monitorovací
systém - CGMS, zdravý proband, edukace.
156
Key words: glycaemic index of foods, research project, continuous glucose monitoring
system – CGMS, healthy test person, education.
Úvod
Glykemický index (GI) potravin je definován jako poměr plochy pod křivkou po požití
testované potravy, která obsahuje 50 g sacharidů a plochy pod křivkou po požití standardu
(glukózy resp. porce bílého chleba obsahující 50 g sacharidů).
Koncentrace glukózy v plazmě dosahuje maxima za 30 až 60 min po požití potraviny,
poté se snižuje a za 2 až 4 h se ustaluje na hodnotách před konzumací potraviny. Při výpočtu
GI je rutinně hodnoceno období prvních 2 hodin po požití potraviny (Kudlová, Chlup, 2006).
Strava s nízkým GI je vhodná nejen pro osoby s diabetem, u nichž snižuje koncentraci
inzulinu, glukózy, triacylglycerolů a volných mastných kyselin nalačno i postprandiálně
(Brand-Milller et al., 1999) a zvyšuje HDL-cholesterol (Frost et al., 1999), pozitivně působí
na inzulinovou rezistenci. Strava založená na nízkém GI má pozitivní vliv i na zdravou
populaci (prevence civilizačních chorob).
V roce 1998 oficiálně schválila WHO GI jako metodu kategorizace sacharidů, která
upřesňuje jejich metabolický efekt. V roce 2002 byla publikována Mezinárodní tabulka
glykemických indexů (Foster-Powel et al., 2002, s. 5—56).
Hodnoty GI jsou v České republice většinou zatím málo dostupné, protože se rutinně
nevyšetřují. Obecně platí, že čím více osob se měření účastní, tím je výsledek měření
přesnější. Důležitý je také výběr referenčního standardu, kterým je buď glukóza, nebo bílý
chléb. Použije-li se jako standard bílý chléb, je hodnota GI testované potraviny 1,4× vyšší než
když se použije čistá glukóza. Výzkumný tým pod vedením doc. MUDr. Rudolfa Chlupa,
CSc., se stanovováním GI potravin zabývá již od roku 2004. V tomto roce byly stanoveny
první čtyři GI potravin u zdravých osob (GI čokolády Studentské pečeti – 44 %, ovocné
přesnídávky Hami – 46 %, chlebíčku Racio – 76 %, jahodového jogurtu Revital – 43 %),
později byly stanoveny GI těchto potravin i u osob s diabetem. Od této doby byly otestovány
na LF UP v Olomouci na tři desítky potravin (Chlup, Peterson, Zapletalová, Kudlová, Sečkař,
2010).
Některé, zpravidla přejaté hodnoty ze zahraničí, lze nalézt v tabulkách, které jsou
dostupné v několika knižních publikacích a na internetu (např. Foster, 2004; Gallop, 2006;
Málková, Štochlová, 2006; Turek, Ježková, Procházková, 2003). Tabulky z různých zdrojů se
mohou lišit, neboť GI je poměrně specifickým ukazatelem a má velkou intra- i
interindividuální variabilitu (Kudlová, Chlup, 2006). Platí zpravidla pro určitou konkrétní
157
potravinu, proto nemohou být rutinně uvedeny na obalech potravin. Široká laická veřejnost,
včetně studentů Lékařské fakulty a Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého
v Olomouci (dále LF a FZV UP v Olomouci), se však domnívá, že jsou tyto hodnoty na
obalech uváděny.
Metodika
V březnu 2010 jsme stanovili GI u 6 potravin - (Tabulka 1) u zdravých dobrovolníků.
Studii dokončilo 19 zdravých osob (5 mužů a 14 žen; věku 22—33 let, BMI 20,5—34,9).
Každý proband testoval během 8 dnů každou ze šesti potravin a glukózu jako standard celkem
čtyřikrát (ke snídani, k obědu, ke svačině a k večeři) - (Tabulka 1). Všichni probandi byli
v souladu s Helsinskou deklarací poučeni o cílech studie a možnosti kdykoliv ze studie
odstoupit, aktivní zájem o studii byl podmínkou.
Ke stanovení glykemického indexu v Olomouci využíváme kontinuální monitorovací
systém (CGMS - Continuous Glucose Monitoring System, Medtronic Minimed, Northridge,
CA, USA) s podkožním senzorem napojeným na transmiter Minilink (obrázek 1), který
přenáší data do monitoru Guardian. Systém je kalibrován 2× denně pomocí glukometru Linus,
Welion, Elekta s. r. o.
V rámci selfmonitoringu a dodržování dietního režimu byli edukováni nejprve členové
výzkumného týmu, poté samotní probandi.
Do studie se aktivně zapojili i pomocné vědecké síly a studenti FZV v rámci předmětu
Diabetologie, kteří byli přítomni při antropometrických měřeních, u odběrů krve a zavádění
podkožních senzorů a jejich napojení na transmitery Minilink.
Tabulka č. 1 Standardní jídelníček (každá potravina byla testována čtyřikrát)
Den
Snídaně
7. 00
Oběd
11. 00
Svačina
15. 00
Večeře
19. 00
Večeře 2
1
2
0
D-Jogurt
Raciolky
Trubičky
dia
Trubičky
čoko
Sušenky
bezlep.
X-Šunka,
rohlíky
3
Raciolky
Trubičky
čoko
Sušenky
Sušenky dia
bezlep.
Glukóza 50
D-Jogurt
g
X-Šunka, X-Šunka,
rohlíky
rohlíky
4
5
Trubičky Trubičky
dia
čoko
Sušenky
Sušenky
dia
bezlep.
Glukóza 50
D-Jogurt
g
Trubičky
Raciolky
dia
X-Šunka, X-Šunka,
rohlíky
rohlíky
158
6
7
8
Sušenky
Glukóza 50
Sušenky dia
bezlep.
g
Glukóza 50
D-Jogurt
g
Trubičky
Raciolky
dia
Trubičky
Sušenky dia
čoko
X-Šunka, X-Šunka,
rohlíky
rohlíky
Obrázek č. 1: CGMS s podkožním senzorem napojeným na transmiter Minilink (na obrázku je
zachycena i inzulinová pumpa)
U probandů bylo provedeno na začátku testování potravin antropometrické měření a
rutinní klinické vyšetření.
Výsledky
a)
Samotný proces edukace:
1. Předpoklady pro nasazení CGMS: a) schopnost probanda provádět selfmonitoring,
dodržovat dietní režim a zvládnout obsluhu CGMS, při event. poruše flexibilně
reagovat, kontaktovat příslušné osoby; b) dostupnost lékaře, edukátora, technika a
týmová práce; c) edukační místnost s technickým vybavením; d) možnost
telefonické konzultace 24 h denně.
2. 2Pomůcky: informovaný souhlas, vstupní/výstupní dotazník, protokol studie,
Systém CGMS (se zavedeným senzorem) s návodem obsluhy, glukometr Linus (s
plánem obsluhy), jedno balení proužků ke glukometru, potraviny k testování (4
dávky každé potraviny, rozpis), laboratorní testy.
3. Postup při zavádění CGMS – vstupní edukace: senzor zavádí zdravým probandům
ambulantně zaškolený edukátor. Senzor je určen k jednorázovému použití. Proces
zavádění trvá asi 3 hodiny a skládá se ze čtyř částí:
b)
Příprava pomůcek včetně kontroly jejich funkčnosti
c)
Vstupní pohovor, prostudování a podepsání informovaného souhlasu se studií, změření
fyziologických funkcí, provedení základního antropometrického měření, vyplnění
protokolu studie a vstupního dotazníku (forma: individuálně, kdo: lékař, edukátor)
159
d)
Zavedení senzoru CGMS: dezinfekce kůže, vpich senzoru do podkoží hýždě pomocí
serteru, vytažení zaváděcí jehly, fixace ke kůži, inicializace senzoru (60 minut), po jejím
skončení první kalibrace (1. glykémie)
e)
Cílená edukace probandů: zácvik v obsluze CGMS, zácvik v obsluze glukometru Linus,
vysvětlení režimu testování potravin a vedení protokolu.
Probandi byli edukováni ve dvou skupinách. Z 95 % šlo o osoby se zdravotnickým
zaměřením (studenti popř. absolventi lékařské fakulty). Úvodní edukace každé skupiny trvala
4 hodiny, následující kontroly a konzultace také 4 hodiny. Kromě osobních kontrol probandi
mohli kdykoliv konzultovat vzniklé problémy či situace s kontaktními osobami (lékař,
edukátor, technik) mobilním telefonem a e-mailem. Tyto konzultace činily v průměru 2
hodiny na skupinu.
Edukace byla zaměřena na používání glukometru Linus, na obsluhu monitoru CGMS,
na vedení protokolu o výsledcích měření, o konzumaci jídla, o fyzické zátěži, spánku a o
stresových událostech. Stanovený plán a objektivní výsledky byly porovnány s protokoly
probandů a byly hodnoceny odchylky.
Deset probandů (50 %) uvedlo, že často pociťovali v průběhu studie hlad. V průběhu 8
dnů měli probandi dodržovat určitý dietní režim. S odstupem 4 hodin směli konzumovat
pouze vybrané potraviny dle určitého algoritmu. Pít směli jen neslazené nápoje. Tento režim
byl porušen u 12 probandů, většinou po konzumaci DIA trubiček a DIA sušenek, jako důvod
uvedli hlad, slabost, nedostatek energie. V tomto stavu si však většina nezměřila glykémii.
GI potravin byl u každého jednotlivce vypočten jako průměr indexů ze všech čtyř testů.
Skupinový GI byl vyjádřen jako medián příslušných individuálních indexů (Tabulka 2).
Tabulka č. 2: Glykemický index 6 testovaných potravin a glukózy (Chlup, Peterson, Kudlová
et. al., 2011).
Název potraviny
Glykemický index [ % ].
Glukóza 50 g
100
Raciolky pšeničné sýrové
75
Pravé hořické trubičky čokoládové
66
Bezlepkové sušenky (jablečné
s vlákninou)
63
Čokoládové trubičky dia
44
Jogurt Florian vanilkový
43
Diabetické sušenky (jablečné s vlákninou)
58
160
Diskuse
Potraviny s nízkým GI společně s vlákninou jsou důležitým prostředkem k ovlivnění
postprandiální glykémie u diabetiků 2. typu a tím i kardiovaskulární mortality.
U diabetiků 1. typu vede zařazení potravin s nízkým GI společně s výukou odhadu
množství sacharidů v dietě ke zlepšení HbA1C. Potrava s nízkým glykemickým indexem má
vztah k prevenci vzniku diabetu 2. typu a ICHS, protože vede ke snížení inzulinorezistence.
Edukace v průběhu studie byla úspěšná. Všichni probandi byli v souladu s Helsinskou
deklarací poučeni o cílech studie a možnosti kdykoliv ze studie odstoupit, Také byli poučeni,
aby každou odchylku od stanoveného režimu a doporučení, zaznamenali do protokolu. Např.
pokud nedodrželi předepsaný režim, odchýlili se v měření, potýkali se v průběhu studie se
zdravotními problémy, se stresovými situacemi atd. Při edukaci jsme kladli důraz na to, že
nejdůležitějším cílem není perfektní dodržení protokolu, nýbrž jeho pečlivé vedení se
zaznamenáním všcch odchylek. Na základě poznámek o porušení protokolu došlo k vyloučení
nesprávně provedených testů. Probandi se do studie přihlásili dobrovolně, na podkladě
informací na vývěsných cedulích.
Závěr
Edukace probandů byla úspěšná. Odchylky od stanoveného režimu byly zaznamenávány
v protokolech. Do edukace jsou také zapojeni studenti v rámci předmětu diabetologie, kterým
se
takto
naskytla
příležitost
aktivně
se
seznámit
s nejmodernějšími
metodami
selfmonitorringu a se samotným procesem stanovení GI vybraných potravin. Při vstupním
testování studentů v předmětu Diabetologie a při jeho ukončení se zvýšily vědomosti o GI
potravin o 49±4,1 %.
Literatura
BRAND-MILELER, J. et al. 1999. The glucose revolution. The autoritative guide to the
glycemic index. 3th ed. New York: Marlowe and company, 1999, p. 99
FOSTER, H. 2004. Dieta GI. Glykemický index – nižší hmotnost a více energie. 1. vyd. Praha:
Ottovo nakladatelství, s. r. o., 2004. 128 s. ISBN 80-73-60-122-2
GALOP, R. GI dieta. Brno: Computer Press, 2006. 192 s. ISBN 80-251-0902-X
CHLUP, R., PETERSON, K., ZAPLETALOVÁ, J., KUDLOVÁ, P., SEČKAŘ, P. 2010.
Extended Prandial Glycemic Profiles of Foods as Assessed Using Continuous Glucose
Monitoring Enhance the Power of the 120-Minute Glycemic Index. J Diabetes Sci Technol.,
2010, vol. 4, no. 3, p. 615—624
161
CHLUP, R., PETERSON, K., KUDLOVÁ, P. et. al. 2011. CGMS enables routine
determination of glycemic indexe sof foods at different times of day. UK, Londýn: 4.
mezinárodní konference o moderních technologiích a léčbě diabetu, 2011, Abstrakt 374
FOSTER-POWELL, K., et al. 2002. International Table of Glycemic Index and Glycemic
Load. American Journal of Clinical Nutricion, 2002, July 76, s. 5—56
FROST, G. et al. 1999. Glycemic index as a determinantof serum HDL-cholesterol
concentration. Lancet, 1999, vol. 353, p. 1045–1048.
KUDLOVÁ, P., CHLUP, R. 2006. Nové trendy ve výživě u osob s diabetem. Diagnóza
v ošetřovatelství, 2006, roč. 2, č. 7, s. 256–262. ISSN: 1801-1349
MÁLKOVÁ, I., ŠTOCHLOVÁ, J. 2006. Hubneme s rozumem v praxi, glykemická kuchařka.
1. vyd. Praha: Smart Press, s. r. o., 2006. 173 s. ISBN 80-903642-0-9
TUREK, B., JEŽKOVÁ, D., PROCHÁZKOVÁ, R. 2003. Glykemický index. Praha: SZÚ,
2003.
Podporováno grantem IGA NR 7825-3 a MSM 6198959216.
Kontaktní adresa autora
Mgr. Bc. Pavla Kudlová, PhD., odb. as.
Ústav ošetřovatelství Fakulty humanitních studií UTB ve Zlíně
Mostní 5139, 760 01 Zlín
e-mail: Pavla. [email protected] cz
162
SEMINÁŘE CHARITY OLOMOUCKÉ ARCIDIECÉZE ZAMĚŘENÉ NA
DOKUMENTACI CHRONICKÉ RÁNY
Pavla Kudlová
Ústav ošetřovatelství, Institut zdravotnických studií Fakulty humanitních studií Univerzity
Tomáše Bati ve Zlíně
Souhrn
Zdravotní péče, poskytovaná sestrami v rámci domácí péče, je velice náročná a
zodpovědná. Vyžaduje dokonalé ošetřování pacientů v domácnosti, ale i pečlivé a podrobné
sledování a zaznamenávání celkového zdravotního stavu a jeho vývoje. Mezi časté
ošetřovatelské výkony patří hodnocení, ošetření a dokumentování chronických ran. K tomu,
aby sestry mohly poskytovat tuto službu opravdu erudovaně, potřebují mít nejen dostatečné
vědomosti, ale i dovednosti v posouzení a ošetření defektů. Arcidiecézní charita Olomouc
požádala o pomoc s přepracováním formuláře „Dokumentace chronické rány a defektu“ a se
zaškolením sester v hodnocení ran. Ve formuláři jsou zakomponovány doporučené klasifikace
k hodnocení ran a doporučené léčebné postupy. S formulářem pracují sestry v semináři
„Dokumentace chronické rány a defektu“, který pořádá Arcidiecézní charita Olomouc jako
podporu pro celoživotní vzdělávání sester v domácí péči. Cílem semináře je poskytnout
návod, jak rychle, ale přitom důkladně posuzovat a podrobně zaznamenávat chronické rány a
defekty. Na tento seminář navazuje druhý seminář s názvem „Péče o chronické rány, zejména
o bércové vředy, dekubity a diabetickou nohu“.
Summary
Health care provided by nurses within home care is a very demanding and responsible job.
It requires perfect patient treatment at their homes, but also careful and detailed monitoring
and recording the overall health status and its development. Assessment, treatment, and
documentation of chronic wounds are among frequent nursing acts. To enable nurses to
provide this service really on a highly professional level, they need to have not only adequate
knowledge but also be skilled in terms of assessment of treatment of defects. Archdiocese
Charity in Olomouc has asked for help reworking the form “Documenting Chronic Wounds
and Defects” and breaking nurses into wound evaluation. The form contains recommended
classifications to wound evaluation and recommended treatment processes. The form is used
by nurses in the seminar “Documenting Chronic Wounds and Defects” which is organized by
Archdiocese Charity in Olomouc as a way of supporting life-long education of nurses in home
163
care. The goal of the seminar is to provide guidelines how quickly, but at the same time
properly, assess and record in detail chronic wounds and defects. This seminar is followed
upon by another seminar named “Chronic Wound Care, especially in terms of venous
ulcerations, bed sores, and diabetic foot”.
Klíčová slova: chronické rány, sestry, hodnocení, dokumentace, formulář, ošetření, semináře,
edukace, kasuistiky, kritické myšlení.
Key words: chronic wounds, nurses, assessment, documentation, form, treatment, seminars,
education, case studies, critical thinking.
Úvod
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, byl přijat jako základní právní předpis
zdravotnického práva v Československu. Vymezuje povinnosti státu, zdravotnických zařízení
i uživatelů zdravotnických služeb a zásady zdravotnické péče. V ČR byl upraven mnoha
novelizacemi, poslední v roce 2008 (zákon č. 28/2008 Sb.).
Paragrafy 67a až 67d zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a jeho novelizace,
upravují otázky zdravotnické dokumentace a národního zdravotnického informačního
systému. Základní rámec právní úpravy zdravotnické dokumentace je uveden v § 67b tohoto
zákona, který vymezuje jak její povinný obsah, tak pravidla pro její vedení, uchovávání,
nakládání s ní a její likvidaci. Ošetřovatelská dokumentace je součástí zdravotnické
dokumentace, mimo základní formuláře se do ošetřovatelské dokumentace mohou přikládat
další formuláře jako je i formulář „Ošetřovatelský záznam chronické rány a defektu“). Vedení
a součásti zdravotnické dokumentace jsou dány Vyhláškou č. 64/2007 Sb.
Činnosti všeobecné sestry jsou pevně zakotvené v legislativě. Dle vyhlášky č. 424/2004
Sb. § 4 písmena g) všeobecná sestra hodnotí a ošetřuje poruchy celistvosti kůže a chronické
rány a ošetřuje stomie, centrální a periferní žilní vstupy a v odstavci 3 písmeno d): "všeobecná
sestra provádí ošetření akutních a operačních ran, včetně ošetření drénů. "
V novelizaci vyhlášky (č. 31/2010 Sb.) je uvedeno, že "sestra ve vybraných oborech (v
tomto případě Sestra pro péči v chirurgických oborech) bez odborného dohledu a bez indikace
lékaře určuje vhodné postupy ošetření chronických ran, včetně doporučení obvazových
materiálů. Zvláštní odbornou způsobilost pak získává absolvováním certifikovaných kurzů:
např.
sestra
absolvováním
certifikovaného
kurzu
v NCONZO
(Národní
centrum
ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů) v Brně na téma „Specifická
164
ošetřovatelské péče o chronické rány a defekty“ získává odbornou způsobilost k určování
vhodných postupů lokálního ošetření chronických ran a defektů včetně výběru obvazových
materiálů a koordinaci změn postupů v ošetřování chronických ran a defektů, absolvováním
certifikovaného kurzu „pro všeobecné sestry v podiatrii“, který pořádá IPVZ v Praze pak
získává odbornou způsobilost k ošetření plantárních hyperkeratóz u diabetiků a k základnímu
čištění plantárních ulcerací u diabetiků. Přesto stále nejsou vyřešeny kompetence týkající se
etiologie, komplikací, rozsahu a dalších charakteristik určujících ránu a sestry na tento
problém narážejí v každodenní praxi, jako je tomu i u sester v rámci domácí péče (Kudlová,
2010, online).
Obsah
Zdravotní péče, poskytovaná sestrami v rámci domácí péče, je velice náročná a
zodpovědná. Vyžaduje dokonalé ošetřování pacientů v domácnosti, ale i pečlivé a podrobné
sledování a zaznamenávání celkového zdravotního stavu (věk, vyš. FF, stav výživy, imunitní
stav, základní onemocnění, přídatná onemocnění, léky, pooperační komplikace, následky
šoku, drogy, psychosociální aspekty) a jeho vývoje. Mezi časté ošetřovatelské výkony patří
hodnocení, ošetření a dokumentování chronických ran. K tomu, aby sestry mohly poskytovat
tuto službu opravdu erudovaně, potřebují mít nejen dostatečné vědomosti, ale i dovednosti v
posouzení a ošetření defektů. Popisné hodnocení rány by mělo obsahovat: kde se rána
nachází, co ji způsobilo, zda je rána vlhká/ suchá, sledujeme množství a charakter exsudátu,
velikost a hloubku rány, zápach z rány, okraje a okolí rány, bolestivost a barvu rány a okolí a
stáří rány. Předchozí a současná terapie, stav krytí na ráně při převazu (suché, vlhké, chybí,
čisté, znečištěné), přítomnost drénů v ráně, okolí.
Arcidiecézní
charita
Olomouc
požádala
o
pomoc
s přepracováním
formuláře
„Dokumentace chronické rány a defektu“ a se zaškolením sester v hodnocení ran. Formulář a
také výuka na semináři vychází ze současné platné legislativy, doporučených postupů,
standardů (zejména z ČDS (Česká diabetologická společnost) a ČSLR (Česká společnost pro
léčbu ran), Evidence Bassed Practise - praxe založená na důkazech (dále EBP) a dokumenty
Národního poradního týmu odborníků pro dekubity (NPUAP).
Ve formuláři jsou zakomponovány doporučené klasifikace k hodnocení ran a dekubitů
(Klasifikace chronických ran dle Knightona; WHC - The Wound Healing Kontinuum –
Kontinuum hojení rány; Klinická klasifikace diabetické nohy podle Wagnera; Klasifikace
dekubitů dle Hibbsové) (Jirkovská, 2006; Stryja, 2008; Výbor ČDS. 2005, online atd.); a
doporučené léčebné postupy (JBI, 2008, online; Kudlová, Chlup, 2009; Pospíšilová, 2010a,
165
online; Pospíšilová, 2010b, online; Součková, 1998, online; Součková, 2003, online; Stryja,
2008; Šeflová, 2009, online; Výbor ČDS. 2005 atd.). S formulářem pracují sestry v semináři
„Dokumentace chronické rány a defektu“, který pořádá Arcidiecézní charita Olomouc jako
podporu pro celoživotní vzdělávání sester v domácí péči. Cílem semináře je poskytnout
návod, jak rychle, ale přitom důkladně posuzovat a podrobně zaznamenávat chronické rány a
defekty. Seminář je 8hodinový (probíhá ve 3 bězích), zaměřený na hodnocení, klasifikace,
ošetření, edukaci a dokumentování chronických ran, které se nejčastěji ošetřují v rámci
domácí péče (dekubit, bércový vřed a diabetická noha). Semináře jsou obohacené o zajímavé
kasuistiky, cvičení a diskuse a nutí sestry kriticky myslet (kritické myšlení ověřuje schopnost
kriticky posoudit a vyhodnotit předložené informace).
Diskuse
Základní vymezení činností všeobecné sestry vychází z vyhlášky č. 424/2004 Sb. § 4
písmena g) kdy všeobecná sestra hodnotí a ošetřuje poruchy celistvosti kůže a chronické
rány…
Hlavní pracovní metodou ošetřovatelského personálu je ošetřovatelský proces. Jeho cílem
je prevence, odstranění nebo zmírnění problémů v oblasti individuálních potřeb
pacientů/klientů. Zhodnocení stavu individuálních potřeb klienta/ rodiny nebo komunity
(odebrání oš. anamnézy) by mělo být provedeno do 24 hodin od přijetí pacienta do péče.
Stanovení ošetřovatelských problémů (ošetřovatelských diagnóz) a naplánování péče na tuto
první fázi navazuje. Úkolem sestry je také příprava pacienta na diagnostická vyšetření a
asistence lékaři při vyšetřovacích výkonech a úkonech. Součástí péče o pacienta je vzájemná
spolupráce nejen s lékaři, ale i s jinými členy multidisciplinárního týmu.
Při vzniku poruchy celistvosti kůže je nutné její zhodnocení. Pro zhodnocení poruchy
celistvosti kůže se používají výše uvedené klasifikace. Zhodnocení celistvosti dle § 4
vyhlášky č. 424/2004 Sb., provádí sestra. Ve vyhlášce nejsou však zodpovězeny otázky,
týkající se kompetencí sestry při posuzování etiologie ran, jejich rozsahu a hloubky nebo
přítomnosti lékaře u převazu. Zavedení „Mřížky kompetence sestry“ do praxe by mohlo
vyřešit tento problém u převazu dekubitu (Koutná, 2009).
Provedení vlastního převazu rány je dle legislativy (§ 4 písmena g) a § 53 vyhlášky č.
424/2004 Sb.; novelizace vyhlášky č. 31/2010 Sb.) v kompetenci sestry. Při dohledu
všeobecné sestry na zdravotnického asistenta se může na převazu podílet i zdravotnický
asistent (§ 27). Pokud je zapotřebí při převazu provedení chirurgického zákroku
(debridementu za pomocí exkochleační lžičky nebo nekrektomie) je tento zákrok plně v
166
kompetenci lékaře, pokud právě sestra neabsolvovala certifikovaný kurz v IPVZ v Praze „pro
všeobecné sestry v podiatrii“, kdy absolventi získávají odbornou způsobilost k ošetření
plantárních hyperkeratóz u diabetiků a k základnímu čištění plantárních ulcerací u diabetiků.
Po ukončení převazu sestra provede záznam do ošetřovatelské dokumentace s popisem,
které terapeutické krytí bylo použito a kdy má následovat další převaz rány. Co by měl
obsahovat záznam ošetřovatelské dokumentace chronické rány – je uvedeno na internetových
stránkách ČSLR (Kvasnicová, 2009, online).
Všechny tyto informace, a mnohé další, získávají sestry v semináři „Dokumentace
chronické rány a defektu“, který pořádá Arcidiecézní charita Olomouc. Získávají tak ucelený
přehled o této problematice.
Závěr
Formulář a také výuka na semináři vychází ze současné platné legislativy, doporučených
postupů, standardů. Cílem semináře určeného pro sestry Arcidiecézní charity Olomouc je
poskytnout návod, jak rychle, ale přitom důkladně posuzovat a podrobně zaznamenávat
chronické rány a defekty. Na tento seminář navazuje druhý seminář s názvem „Péče o
chronické rány, zejména o bércové vředy, dekubity a diabetickou nohu“.
Literatura
JIRKOVSKÁ, A. 2006. Syndrom diabetické nohy. 384 s. Praha: Maxdorf, 2006. ISBN 807345-095-X.
JBI. 2008. Dekubity – péče o tkáně poškozené tlakem. In: Best Practice. [online]. 2008. roč.
12, č. 3. [cit. 2010-04-29]. Dostupné na internetu:http://www. upol. cz/fakulty/fzv/vedavyzkum-a-projekty-edicni-cinnost/evidence-based-practice/. ISSN: 1329-1874.
KOUTNÁ, M. 2009. Institucionalizace sestry specialistky pro hojení ran. In: Hojení ran,
2009, č. 3, s. 17-22. ISSN: 1802-6400.
KUDLOVÁ, P. 2010. Vzdělávání ve zdravotnictví – související právní předpisy. In:
Management edukace. Olomouc:LF UP a FZV UP, LMS Unifor, 2004-10. [online]. [cit.
2010-10-08]. Dostupné na internetu: <http://unifor. upol. cz/>.
KUDLOVÁ, P., CHLUP, R. 2009. Lokální léčba syndromu diabetické nohy. In Racionální
přístupy k léčbě osob s diabetem. Terapeutická edukace ve 3. miléniu. Pořadatel R. Chlup.
Interní Med. 2009, roč. 11, (suppl. B), s. 115—119. ISSN 1212-7299. ISBN 978-80-8732709-8 a celé supplementum
KUDLOVÁ, P., CHLUP, R. 2010. Certifikovaný kurz pro zdravotnické pracovníky
v diabetologii. Sestra v diabetologii, 2010. Roč. 6, č. 2, s. 10—12. ISSN 1801-2809
KVASNICOVÁ, E. 2010. Standard ošetřovatelské dokumentace chronické rány (online). [Cit.
2010-09-09]. Dostupný z: <http://www. cslr. cz/informace-pro-praxi/standard-osetrovatelskedokumentace. php>
167
Nařízení vlády č. 31/2010 Sb. o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti
zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí.
POSPÍŠILOVÁ, A. 2010a. Bércový vřed - standard ČSLR (online). [Cit. 2010-09-09].
Dostupný z: <. http://www. cslr. cz/download/bercovy-vred-standard-cslr. pdf>
POSPÍŠILOVÁ, A. 2010b. Hojení chronických ran - standard ČSLR (online). [Cit. 2010-0909]. Dostupný z: < http://www. cslr. cz/download/hojeni-ran-standard. pdf>
SOUČKOVÁ, B. 1998. Doporučené postupy pro prevenci dekubitů. [online]. Praha: Nutricia.
1998. [cit. 2009-04-15]. Dostupné na internetu: <http://www. cslr. cz/ewma. php>
SOUČKOVÁ, B. 2003. Doporučené nutriční postupy pro prevenci a léčbu dekubitů. [online].
Praha: Nutricia. 2003. [cit. 2010-04-15]. Dostupné na internetu: <http://www. cslr. cz/ewma.
php>
Výbor ČDS. 2005. Standardy léčby pacientů se syndromem (online). [Cit. 2010-09-09].
Dostupný z: <http://www. diab. cz/modules/Standardy/dianoha. pdf>
ŠEFLOVÁ, L. 2009. Standard péče pro ošetřování a léčbu dekubitů. In: Česká společnost pro
léčbu ran [online]. Pardubice. [cit. 2009-10-15]. Dostupné na internetu: < www. cslr.
cz/download/osetrovatelsky-standard-pece-o-dekubity. pdf. >
STRYJA, J. 2008. Repetitorium hojení ran. 199 s. Semily: Geum, 2008. ISBN 978-80-8625660-3
Vyhláška MZČR č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a
jiných odborných pracovníků.
Vyhláška MZČR č. 64/2007 Sb., o zdravotnické dokumentaci, kterou se mění Vyhláška č.
385/2006 Sb. ve znění Vyhlášky 479/2006 Sb., MZ stanoví podle § 67b odst. 19 zákona č.
20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 285/2002 Sb. a zákona č. 225/2006 Sb.
Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu a jeho novelizace (např. Zákon č. 260/2001 Sb.,
111/2007 Sb. atd.)
Zákon č. 28/2008 Sb. letecká záchranná služba hrazená státem.
Kontaktní adresa autora
Mgr. Bc. Pavla Kudlová, PhD., odb. as.
Ústav ošetřovatelství Fakulty humanitních studií UTB ve Zlíně
Mostní 5139, 760 01 Zlín
e-mail: Pavla. [email protected] cz
168
JAK UČIT O THANATOLOGII?
Marie Lazárková
Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Znojmo
Souhrn
Thanatologie je věda o umírání a smrti. Pohled na smrt se během posledních století mění.
Z přirozeného tématu se stává téma tabuizované. Paliativní péče se snaží o nápravu. Lékařská
fakulta na Masarykově univerzitě nabízí již čtvrtým rokem postgraduální kurz zaměřený na
paliativní péči. Výhodou tohoto kurzu je multiprofesionální zaměření, interaktivnost a
možnost následných konzultací s lektory kurzu.
Summary
Thanatology is the science of dying and death. The look for death changes during the last
centuries. Death becomes be a taboo. Palliative care try about change. Medical Faculty of
Masaryk University offered for the fourth years postgraduate course in palliative care. The
advantage of this course is multi-targeting, interactivity and the possibility of subsequent
consultations with the trainers.
Klíčová slova: výuka, thanatologie, paliativní péče.
Key words: education, thanatology, palliative care.
Úvod
Thanatologie je věda o umírání a smrti. Thanatologie je věda interdisciplinární, zabývají
se jí nejen filozofové a lékaři, ale i biologové, sociologové a v neposlední řadě i teologové.
Název je odvozený od jména řeckého boha smrtelného spánku a smrti Thanata. Thanatos byl
znázorňován jako mladý muž s černými křídly a zhaslou nebo zhasínající pochodní. Thanatos
si přicházel pro smrtelníky, když vypršel jejich čas daný osudem, a odnášel je do podsvětí,
kde je odevzdával Hádovi.
Smrt byla ještě v devatenáctém století přirozenou součástí života (Haškovcová). Lidé
umírali doma, doma převážně i stonali a všichni to viděli. Viděli, že smrt je nepříjemná, ale
přirozená součást života. Dvacáté století posunulo medicínu nesmírně kupředu. Léčba se tak
přesunula do nemocnic, lidé začali v nemocnicích i umírat. V 80. letech ve světě a v 90. letech
u nás jsme přijali za své nepřirozenou myšlenku, že medicína je vítězná a jen ten, kdo je
mladý, zdravý a krásný, může být šťastný. Smrt se stala nepřirozenou součástí života. S tím
souvisela i výuka thanatologie u zdravotnických profesí. Šlo o okrajovou záležitost, obvykle
169
omezenou na péči o tělo zemřelého. Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století dochází
v této oblasti opět ke změně. V oblasti medicíny se stále více prosazuje i medicína paliativní.
S jejím rozvojem tak dochází i ke změnám ve výuce thanatologie u zdravotnických profesí.
Výuka nezahrnuje pouze péči o tělo zemřelého. Zahrnuje problematiku péče o umírajícího a
jeho blízké v průběhu celého procesu umírání a to z pohledu nejen biologického, ale i
psychologického, sociálního a spirituálního.
Paliativní péče již dávno není jen vyhrazena pro onkologicky nemocné pacienty. Stává se
péčí, která by měla být přístupná všem pacientům trpícím neléčitelným onemocněním (WHO,
2004). V pregraduální výchově je thanatologie zařazována do výuky jak lékařů, tak i ostatních
nelékařských povolání. Macková (2009) uvádí, že i odborníkům z praxe jsou nabízeny různé
semináře či kurzy, které jsou primárně zaměřeny na principy paliativní péče a jejich
implementaci do každodenní praxe. Jako lektor jsem měla možnost spolupracovat na kurzu
paliativní péče, který nabízí Lékařská fakulta Masarykovy univerzity již čtvrtým rokem.
Tento třídenní kurz je veden interaktivní formou a zohledňuje principy vzdělávání dospělých.
Nedílnou součástí kurzu jsou i aktivizační metody, které však kladou určité požadavky na
osobnost lektora (Macková, 2008). Účastníci kurzu mají jeden rok po absolvování kurzu
možnost konzultací zdarma. Cílem těchto konzultací je usnadnění aplikace poznatků
z absolvovaného kurzu do praxe účastníků.
Obsah
Po celou dobu, co je tento kurz realizován, jsou od účastníků kurzu shromažďovány
evaluační dotazníky. Uvedený dotazník kromě demografických údajů zjišťuje i názory
účastníků na jednotlivé metody a na celkovou koncepci kurzu. Dotazník vyplňují účastníci
ihned po skončení kurzu. Získaná data jsou kódována a zanesena do programu Excel, ve
kterém jsou i statisticky zpracována. Do 31. 12. 2010 se kurzu zúčastnilo 127 účastníků.
Mezi účastníky převažovaly ženy (73 %) a průměrný věk účastníků byl 46 let.
Z celkového počtu 127 účastníků bylo 77 % zdravotníků a 23 % nezdravotníků. Mezi
zdravotníky převažovaly všeobecné sestry (56 %), následovali lékaři (23 %), fyzioterapeuté
(15 %) a zdravotně sociální pracovníci (6 %). Mezi nezdravotníky byli převážně lidé pečující
o své blízké doma (89 %) a dobrovolníci (11 %).
Spokojenost s obsahem kurzu vyjádřilo 81 % účastníků, s mírnými výhradami bylo
spokojeno 18 % účastníků a 1 % účastníků bylo s obsahem kurzu nespokojeno. S prezentací
témat bylo spokojeno zcela 92 % účastníků a 8 % účastníků bylo spokojeno s mírnými
výhradami. Na otázku, co jim vadilo na kurzu nejvíce, uvedlo 31 % účastníků přemíru
170
informací v krátkém čase, 3 % cenu kurzu a zbývajícím 66 % účastníků nevadilo nic. Na
dotaz, co se jim naopak na kurzu nejvíce líbilo, uvedlo celých 100 % účastníků interaktivnost
kurzu.
Konzultací využilo k 31. 12. 2009 celkem 72 % účastníků, někteří opakovaně. Téměř
polovina účastníků vyjádřila zájem o pokračování kurzu. Zájem projevili rovněž o kurz, který
by byl věnován pouze problematice péče o pozůstalé.
Mezi nespokojenými účastníky byli pouze zdravotníci a to 82 % lékařů a 18 %
všeobecných sester. Z věkového hlediska to byli spíše starší účastníci, tedy účastníci ve
věkové kategorii 41 – 50 let. Jako důvod mírné nespokojenosti s obsahem kurzu uváděli
účastníci nejčastěji multiprofesionální zaměření kurzu. Jako důvod nespokojenosti s obsahem
kurzu uvedlo 1 % účastníků přílišné zaměření na péči o umírající a jejich rodiny a malý
prostor pro péči o pozůstalé. Jako důvod mírné nespokojenosti s prezentací témat uvedli
účastníci nedostupnost přednášek v tištěné podobě.
Závěr
V České republice nemá tento kurz srovnatelnou podobu. Podíváme – li se do zahraničí,
lze již obdobné vzdělávací aktivity nalézt. Například Romerová (2003) podrobně popisuje
tříletý projekt, zaměřený na integraci paliativní péče do léčeben dlouhodobě nemocných.
Hlavním cílem tohoto tříletého projektu bylo poskytnutí vzdělávání v oblasti paliativní péče
vybraným zaměstnancům léčeben dlouhodobě nemocných. Ve svém článku poukazuje na
fakt, že při postgraduální výuce thanatologie je nutné zohledňovat věk účastníků a jejich
profesní zkušenosti. Jinak řečeno, jiný styl výuky je vhodný u studentů zdravotnických
profesí, kteří nemají vlastní zkušenosti s umírajícími a jiný styl u účastníků z řad pracujících,
kde již můžeme řadu zkušeností s umírajícími předpokládat. Romerová diskutuje i otázku
následné implementace získaných vědomostí do praxe. Mnohem větší úspěšnost zaznamenala
mezi těmi účastníky, kteří měli možnost následných konzultací s lektory kurzu. Co se týče
zaměřenosti kurzu, Weismann (2008) uvádí, že mnohem větší efektivnost mají kurzy
zaměřené na více profesí, protože tak kopírují následné fungování multidisciplinárního týmu.
Kurz paliativní péče bude Lékařská fakulta Masarykovy univerzity nabízet i nadále,
protože zájem o účast na tomto kurzu je značná. Nadále chceme zachovat všechny pozitivně
vnímané aspekty kurzu. Do budoucnosti se pro účastníky kurzu chystají skripta, změna bude i
v délce kurzu. Kurz bude prodloužen na šest dnů, které budou rozloženy mezi 3 týdny.
171
Literatura
HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie – nauka o umírání a smrti. 2. přep. vyd. Praha: Galén,
2007. 244s. ISBN 97 880 72 6247 13.
MACKOVÁ, M. Nové trendy ve výuce komunikace. In Zborník z II. vedeckej konferencie
pedagogických pracovníkov v ošetrovaťelstve. 2008. 1. vyd. Trenčín: Fakulta zdravotníctva,
TU Alexandra Dubčeka v Trenčíně, 2008. od s. 118-121, 3 s. ISBN 978-80-8075-265-1.
MACKOVÁ, M. Výuka thanatologie u zdravotnických povolání. In Zborník z III. konferencie
o paliatívnej starostlivosti. Trnava, Trnavská univerzita, 2009. od s. 27 – 30. 3. s. ISBN 97880-8082-308-5.
ROMER, A. L. Integrating Paliative Care into Nursing Homes. Journal of Paliative
Medicine, 2003, vol. 6, no. 2, p. 297 -309. ISSN 1 096 – 6218.
WEISMANN, D. Elements of the functioning team. In Meier, D. E., Beresford, L.:The
Palliative Care Team. Journal of Palliative Medicine, 2008, vol. 11., no. 5, p. 677 – 681. ISSN
1 096 – 6218.
WHO – The Solid Facts, Palliative Care. Edited by Davies, E. – Higginson, I., J. Milan:
Floriani Foundation: 2004. 33 p. ISBN 92 890 1091 6.
Kontaktní adresa
Mgr. Marie Lazárková
SZŠ a VOŠZ Znojmo
Jana Palacha 8
669 33 Znojmo
email: [email protected] cz
172
ELEKTRONICÉ VZDELÁVANIE ZDRAVOTNÍKOV
Miroslava Líšková
Katedra ošetrovateľstva, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Univerzita Konštantína
Filozofa v Nitre
Súhrn
Vzdelávanie odborníkov pre oblasť zdravotníctva prešlo v poslednom období výraznými
zmenami obsahu a formy. Elektronická podpora vzdelávania zdravotníkov v podmienkach
UKF sa realizuje od roku 2007. Cieľom príspevku bolo zmapovať úroveň informácií, názorov
a skúseností študentov denného štúdia ošetrovateľstva a urgentnej zdravotnej starostlivosti
v oblasti elektronického vzdelávania. Zistili sme vzájomný vzťah závislosti medzi zapojením
sa do e-kurzov a dĺžkou štúdia a signifikantné rozdiely v aktuálnom zapojení študentov
v kurzoch a počte absolvovaných kurzov ako podpory kontaktnej výučby podľa odborov,
zohľadňujúc ponuku. Odporúčame výraznejšie zapojenie elektronizácie do vzdelávania
zdravotníkov s kritickým zhodnotením stavu a realizáciu výskumov v uvedenej oblasti.
Summary
Education of experts in the health sector has undergone recent significant changes in
content and form. Electronic support medical education in terms of CPU has been
implemented since 2007. The paper was to study the level of information, views and
experience full-time students of nursing and emergency health care in the field of e-learning.
We found a correlation between addiction by engaging in e-rate and length of study and
significant differences in the actual involvement of students in courses and the number of
courses as a support contact by teaching unions, taking the offer. Recommended greater
involvement of computerization in the education of health professionals with critical
evaluation of the state and conduct their research in this field.
Kľúčové slová: elektronické vzdelávanie, ošetrovateľstvo, urgentná zdravotná starostlivosť,
e-kurz, študent
Key Words: e-learning, nursing, emergency health care, e. course, student.
Úvod
Elektronické vzdelávanie, v anglosaskej literatúre označované ako e-learning, sa postupne
etabluje v modernom prístupe k vzdelávaniu aj zdravotníkov. Ako uvádza Pokorná
173
(2007, s. 107) „So stále sa zvyšujúcimi požiadavkami a narastajúcim tlakom na úroveň
vedomostí a schopností študentov ošetrovateľstva prichádza k prehlbovaniu aspektu časovej
tiesne pri odbornej príprave na klinickú prax. Tento fakt bol jedným z primárnych faktorov
ovplyvňujúci snahu nájsť nové efektívnejšie spôsoby odovzdávania informácií mimo kontaktnú
výuku a podporiť participatívne postupy u študentov v rámci kontaktnej výuky. Jednou z veľmi
efektívnych ciest ako tohto výsledku dosiahnuť je práve využitie podpory multimédií vo výuke
ošetrovateľstva. “ Elektronické kurzy jednotlivých predmetov v akreditovaných študijných
programoch sa pripravujú obyčajne ako súčasť projektov v spolupráci s odborníkmi z oblasti
informatiky.
Metodika
V podmienkach Fakulty sociálnych vied a zdravotníctva Univerzity Konštantína Filozofa
(FSVaZ UKF) v Nitre prebieha snaha o elektronizáciu vzdelávacieho procesu v podobe
tvorby a využitia e-learningových kurzov od roku 2007. E-kurzy s tematickým a týždňovým
formátom
vytvárajú
a
realizujú
učitelia
v súlade
s akreditovanými
programami
ošetrovateľstvo a urgentná zdravotná starostlivosť. Cieľom práce bolo zmapovať úroveň
informácií, názorov a skúseností študentov denného štúdia ošetrovateľstva a urgentnej
zdravotnej starostlivosti v oblasti elektronického vzdelávania. Výberový súbor tvorili 171
študentov denného štúdia zdravotníckych odborov FSVaZ UKF Nitra (n1 = 78
ošetrovateľstvo, n2 = 93 urgentná zdravotná starostlivosť). Prostredníctvom vytvoreného
dotazníka sme zhodnotili úroveň informácií názorov a skúseností v oblasti elektronického
vzdelávania. Predpokladali sme rozdiely v odpovediach, v rámci jednotlivých odborov. Tiež
sme predpokladali vzájomný vzťah závislosti medzi dĺžkou štúdia a skúsenosťami s evzdelávaním. Pre skúmanie diferencií medzi vybranými skupinami študentov podľa odborov
sme použili Studentov t-test a pre skúmanie vzájomného vzťahu Pearsonov koeficient
súčinnej korelácie. Výskum sme realizovali v októbri 2010.
Výsledky
Elektronické vzdelávanie charakterizovali všetci študenti n = 171 (100 %) ako
vzdelávanie prostredníctvom počítača, n = 151 (88 %) prostredníctvom internetu a n = 95 (55
%) uviedlo nutnosť špeciálneho programu. Pre realizáciu e-vzdelávania sú nutné všetky tri
predkladané možnosti. Signifikantné diferencie v odpovediach študentov podľa odborov sme
nezaznamenali p = 272, rozdiely boli pri skúmaní závislosti odpovede a dĺžky štúdia, kde r =
452.
174
Dostupnosť počítačov a internetu patrí medzi základné podmienky elektronického
vzdelávania. Zamerali sme sa na ich dostupnosť v prostredí školskom a domácom.
Vlastníctvo osobného počítača (notebooku), ktorý môžu výlučne využívať v domácom
prostredí/prostredí internátu iba študenti označilo n = 152 (89 %,) n1 = 71 (90 %), n2 = 82 (88
%). Prístup na internet v domácom/ internátnom prostredí potvrdilo celkovo n = 127 (74 %).
Bezproblémový prístup na internet v prostredí školy označilo n = 156 (91 %) respondentov.
Problémy, ktoré uvádzali podľa početnosti možno zoradiť nasledovne: malý počet počítačov
vzhľadom na počet študentov, nie vždy funkčné počítače vo výučbových priestoroch vo
fakultnej nemocnici, nutnosť vyhľadať inú budovu univerzity, ak potrebujem rýchly prístup
na internet, neochota spolužiakov vystriedať sa pri počítačoch. Riešenie uvedených
problémov navrhli respondenti: nákup nových počítačov, zlepšenie servisu už inštalovaných,
zriadenie wifi zón vo všetkých priestoroch univerzity a nemocnice. Signifikantné rozdiely
neboli zaznamenané v odpovediach podľa odborov p =. 354 ani v skúmaní závislosti podľa
dĺžky štúdia r = 251.
Skúsenosť s elektronickým vzdelávaním potvrdilo n = 118 (69 %) n1 = 50 (64 %) n2 =
68 (73 %). Zaujímalo nás, na akom stupni štúdia e-vzdelávanie absolvovali, n = 112 (65 %)
uviedlo vysokú školu, n = 6 (3 %) uviedlo strednú školu a n = 4 (2 %) uviedlo jazykové
kurzy. Aktuálne sa vzdeláva cez e-kurzy n = 52 (30 %) respondentov n1 = 49 (63 %), n2 = 3
(3 %). Signifikantné rozdiely boli zaznamenané v odpovediach podľa odborov v položke
práve prebiehajúce kurzy p = 001 a v skúmaní závislosti skúsenosti s e-vzdelávaním a dĺžky
štúdia r = 657.
Počet absolvovaných kurzov na univerzite, ako podpora kontaktnej výučby, uviedlo
žiadny kurz n = 59 (34 %), n1 = 29 (37 %), n2 = 30 (32 %) respondentov, jeden až štyri kurzy
n = 66 (39 %), n1 = 3 (4 %), n2 = 63 (68 %) a päť a viac kurzov n = 46 (27 %), n1 = 46 (59
%), n2 = 0 (0 %). Signifikantné rozdiely boli zaznamenané v odpovediach podľa odborov p =
001 a v skúmaní závislosti počet absolvovaných kurzov a dĺžky štúdia r = 724.
Nutnosť školenia v súvislosti s využitím elektronického vzdelávania označili všetci
respondenti.
K výhodám a nevýhodám e-vzdelávania sa vyjadrili iba respondenti, ktorí mali
skúsenosti.
Poradie výhod podľa početnosti odpovedí je nasledovné: vlastné tempo štúdia, širšia
dostupnosť, atraktívne prostredie, aktuálnosť materiálov na štúdium, zlepšenie mojej práce
s informačno-komunikačnými
technológiami
(IKT),
zníženie
finančných
nákladov
v súvislosti so zaobstaraním študijného materiálu, lepšie časové organizovanie štúdia.
175
Poradie nevýhod podľa početnosti je nasledovné: závislosť na kvalitnej a fungujúcej
technike, závislosť na mojich IKT zručnostiach, zhoršená možnosť momentálneho
konzultovania môjho nápadu/otázky s učiteľom, obmedzenie mojej pohybovej aktivity.
Signifikantné rozdiely neboli zaznamenané v odpovediach podľa odborov p = 748 ani
v skúmaní závislosti podľa dĺžky štúdia r = 104.
Diskusia
Elektronické vzdelávanie je charakterizované ako vzdelávanie prostredníctvom počítača
pripojeného na web s využitím LMS prostredia (Feszterová, 2006, Kozík, 2006, Mesárošová,
2007). V prvej otázke výskumu sme sa zamerali práve na uvedené charakteristiky.
Zaujímavosťou bolo, že iba takmer polovica opýtaných nepredpokladá nutnosť špeciálneho
programu pre realizáciu e-vzdelávania. Zarazilo nás, že to neoznačili ani študenti, ktorí už
pracujú v elektronickom prostredí LMS Moodle, ktorý univerzita v podobe portálu EDU
využíva (UKF Moodle, 2010).
Pařilová (2007) zisťovala v rokoch 1998-2006 prístup pracujúcich (externých študentov)
k počítaču doma alebo v práci, kde zistila 100 % prístup. My sme sa zamerali na výlučné
vlastníctvo prístroja a možnosti práce u študentov denného štúdia, kde sme zistili nižšie
početnosti odpovedí pri takto vyšpecifikovanej situácii, nakoľko sme predpokladali 100 %
možnosť pracovať s IKT všeobecne. Rovnako nižšie percentuálne zastúpenie sme
zaznamenali v prístupe na internet doma a v školskom prostredí, kde sme navyše doplnili
prívlastok bezproblémový. Najvýraznejšie problémy v prístupe k internetu v prostredí školy
videli študenti v počte a funkčnosti počítačov v jednotlivých priestoroch školy. Vzhľadom na
fakt realizácie výuky, aj v priestoroch fakultnej nemocnice ako základného predpokladu pre
naplnenie požiadaviek na vzdelávanie tak sestier, ako aj zdravotníckych záchranárov
(Boledovičová, Vőrősová, 2005), je nutné zo strany školy upriamiť pozornosť na materiálno
technické zabezpečenie prístrojov vo všetkých budovách, kde sa vzdelávací proces realizuje.
Súčasne kladne hodnotíme návrh študentov na doplnenie techniky a technickej podpory.
Výraznejšiu skúsenosť s elektronickým vzdelávaním prezentovali pochopiteľne študenti
vyšších ročníkov a aj v odbore ošetrovateľstvo, kde je dlhšia tradícia vzdelávania v odbore na
univerzite aj v tvorbe a vyžívaní e-kurzov (Solgajová, Mesárošová, 2008). Zaujímavé bolo
zistenie, že elektronicky si študenti dopĺňajú aj jazykové znalosti v inom ako univerzitnom
prostredí.
Úvodný tutoriál, ako základné školenie študentov pre prácu v LMS prostredí, odporúčajú
Comps, Lajferriere, Haraším (2001), Švejda (2006), to korešponduje s odpoveďami
176
študentov, nakoľko všetci z výskumnej vzorky uviedli nutnosť školenia na začiatku
elektronickej podpory vzdelávania.
Drlík (2010) uvádza výhody a nevýhody e-learningu, ktoré sme zaznamenali aj
v odpovediach respondentov, kde ako najvýraznejšiu výhodu uviedli vlastné tempo štúdia
a nevýhodu závislosť na kvalitnej technike.
Záver
Elektronické vzdelávanie zastrešuje relatívne „mladé“ rozmanité, obyčajne veľmi
ambiciózne, kooperatívne aktivity (Tóblová, 2006). Úspech snaženia v tejto oblasti závisí od
predikcie a adaptácie tradičného vzdelávania s kritickým zhodnotením zapojenia
e-vzdelávania, ako novej vyučovacej formy a metódy práce učiteľa v intenciách jednotlivých
odborov a požiadaviek praxe. Elektronické vzdelávanie zdravotníkov na Slovensku nemá
dlhú históriu. Podľa prezentovaných zistení, v dobrej dostupnosti vzdelávacích prostriedkov
majú študenti so zvyšujúcim sa ročníkom štúdia výraznejšie skúsenosti s uvedeným
vzdelávaním ako podpory kontaktnej výučby a vlastné tempo štúdia pokladajú za najväčšiu
výhodu. S ohľadom na už prezentované a aktuálnosť problematiky, odporúčame pokračovať
vo výskumoch zameraných na hodnotenie prezentovaných materiálov a vlastného učenia, tak
zo strany študentov, ako aj pedagógov.
Literatúra
BOLEDOVIČOVÁ, M., VŐRŐSOVÁ, G. Odborná príprava so zameraním na učiteľa alebo
vzdelávanie so zameraním na študenta ošetrovateľstva. In: Didatika - královna pedagogiky?
Sborník příspěvkú z mezinárodní konference. Ústí nad Labem: UJEP, 2005, s. 36 - 38. ISBN
80-7044-658-7.
COMPS, M., LAFERRIERE, T., HARAŠÍM, L. The post-secondary networked classroom,
renewal of teaching practices, and social interaction. In: Journal of Asynchronous Learning
Network, 2001, s. 35 - 36. ISSN 1092-8235.
DRLÍK, M. Výhody a nevýhody e- learningu. Učebný materiál pre tvorbu e-kurzov. 2010
FESZTEROVÁ, M. Využitie e-vzdelávania ako príprava na laboratórne cvičenia. In: Zborník
z medzinárodného seminára eLearn 2006. Žilina: Žilinská univerzita, 2006, s. 69 - 72. ISBN
80-8070-505-4.
KOZÍK, T. Aktuálne problémy virtuálnej komunikácie v systéme vzdelávania. In: InEduTech
- Inovácia v edukácii technických odborných predmetov. II roč.. Prešov: Prešovská univerzita,
2006, s. 31 - 35. ISBN 80-8068-441-3.
MAREŠ, J. E-learning respektující potřeby studentů: nabízení, vyhledávání a využívání
pomoci při učení. In: Sborník konference ICT in Education. Rožnov pod Radhoštěm 2004. s.
31 - 46. ISBN 80-7042-993-3
MESÁROŠOVÁ, J. Možnosti e-learningového vzdelávania sestier v klinickej praxi v oblasti
potrieb a v ošetrovateľskom procese. In: Dny Marty Staňkové IV, Vzdělávání sester a jeho
proměny. Praha: Galén, 2007, s. 94 - 97. ISBN 978-80-7262-476-8.
177
PAŘILOVÁ, H. Využití e-learningu pro bakalářská studia Textilní fakulty Technické
univerzity v Liberci. In: Media a vzdělání. Sborník recenzovaných příspěvkú vědecké
elektronické konference. Praha VŠH, 2007, s. 44 - 47. ISBN 978-80-86878-73-6.
POKORNÁ, A. Možnosti multimediální podpory výuky ošetřovatelství. In: Ošetrovateľský
obzor. IV, 4, 2007, s. 107 - 112. ISSN 1336-5606.
SOLGAJOVÁ, A, MESÁROŠOVÁ. J. E-learning – inovácia vo vzdelávaní sestier. In:
Technológia vzdelávania. Slovenský učiteľ (príloha). XVI. 8, 2008, s. 11 - 12. ISSN 1335003X.
ŠVEJDA, G. et al. Vybrané kapitoly z tvorby e-learningových kurzov. Nitra. 2006. 138 s.
ISBN 80-8050-989-1.
TÓBLOVÁ, E. Effective using E- text in educatin. In: CO- MA- TECH 14. Medzinárodná
vedecká konferencia. Bratislava: STU, s. 1324 - 1331. ISBN 80-227-24722-6.
UKF MOODLE. http://www. moodle. sk/ 4. 1. 2011
Kontaktná adresa
PhDr. Miroslava Líšková, PhD.
Katedra ošetrovateľstva
Fakulta sociálnych vied a zdravotnictva, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Kraskova 1, 949 74 Nitra
178
INOVACE VÝUKY ODBORNÝCH PRAXÍ A KURZ PRO MENTORY S DŮRAZEM
NA PŘESNOST OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNOSTIKY
Lenka Mazalová, Jana Marečková, Věra Vránová
Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci
Souhrn
Praktická výuka bakalářských oborů všeobecná sestra a porodní asistentka klade důraz
na profesní role, které je nezbytné formovat metodicky i odborně kvalitně připraveným
týmem pedagogů, tutorů a mentorů. Na Fakultě zdravotnických věd je realizován projekt,
jehož cílem je modernizace praktické výuky v odborných učebnách i ve Fakultní nemocnici
Olomouc. V rámci kurzu pro tutory a mentory byla přednášena a procvičována témata
k ošetřovatelskému procesu, ošetřovatelské diagnostice a metodice vedení odborné praxe.
Diagnostické záznamy vedené studenty s mentory v protokolu s algoritmem Marečkové,
doložily účelnost standardizované ošetřovatelské terminologie a současně byly podkladem
ke sběru statistických dat výzkumného projektu IGA UP.
Summary
Practical education for nurses and midwifes emphasises the professional roles, which need
to be formed methodologically and professionally by a well prepared team. At Faculty of
Health Sciences there is a project realised and its aim is to modernise the practical education
in classrooms and in Teaching Hospital Olomouc. Within the course for tutors and mentors
topics such as the nursing process, nursing diagnosis and methodology of the professional
practice guidance have been lectured and practised. Diagnostic records made by students and
mentors, based on diagnostic algorithm from Mareckova, attested suitability of nursing
standardised terminology and were a base for research statistical data collection at once.
Klíčová slova: ošetřovatelství; odborná praxe; kompetence; ošetřovatelská diagnostika; tutor;
mentor; student; studijní smlouva.
Key words: nursing; clinical training; competencies; nursing diagnostics; tutor, mentor,
student, educational agreement.
179
Úvod
Výstupní znalosti a dovednosti absolventů bakalářských studijních oborů všeobecná sestra
a porodní asistentka jsou cíleny na profesní kompetence a uplatnitelnost ve zdravotnickém
sektoru. Ve Fakultní nemocnici Olomouc proto probíhá inovace organizace a obsahu praxí
studentů s tím, že je kladen důraz na studijní cíle vztažené k naplňování autonomní,
kooperativní, výzkumné i manažerské role studentů, budoucích absolventů. To proto, že
vysokoškolsky vzdělané sestry a porodní asistentky poskytují základní a specializovanou
ošetřovatelskou
péči
bez
odborného
dohledu,
kterou
zajišťují
prostřednictvím
ošetřovatelského procesu (Vyhláška MZ ČR č. 424/2004 Sb., §3, §4). Realizace erudované
péče není možná, pokud všeobecná sestra nebo porodní asistentka nemá vypěstovány
dovednosti a schopnosti samostatného a odpovědného rozhodování, kritického myšlení
(Lunney, 2009) a potřebu celoživotního zdokonalování a vzdělávání. Po splnění popsaných
atributů může být ošetřovatelská péče poskytována profesionálně, bezpečně, s vysokou mírou
jistoty a s přímou odpovědností. Také proto je nezbytné, aby v návaznosti na mezinárodní i
národní standardy vzdělávání v ošetřovatelských oborech odborná praxe studentů
respektovala studijní cíle vztažené k naplňování autonomní, kooperativní, výzkumné i
manažerské role odborníků ošetřovatelské péče a porodní asistence. Literatura uvádí, že
nosnými předpoklady úspěšné praktické výuky jsou: 1. kompetence – způsobilost,
kvalifikovanost; 2. důvěra – výuka s důvěrou, partnerství v učení, mentor jako průvodce
odbornou praxí; 3. odpovědnost – učení zkušenostmi, sebereflexí studentů (Welsh, Swann,
2002). Z těchto předpokladů vycházel řešitelský tým při vymezování rolí a kompetencí všech
participantů odborných klinických praxí.
Obsah
Inovace výuky odborných praxí studentů Fakulty zdravotnických věd Univerzity
Palackého v Olomouci spočívá v několika oblastech. K první z nich patří zdokonalení nácviku
praktických dovedností péče ve specializovaných odborných učebnách, které mohou studenti
navštěvovat i mimo řízenou výuku. Jednotlivé dovednosti péče tak mohou za účelem získání
vysoké míry zručnosti, přesnosti a jistoty procvičovat opakovaně. Klíčovou oblastí je
zdokonalení organizace odborných praxí, kdy každý student absolvuje všechny dny klinické
praxe společně s mentorem a kdy byla výrazně posílena angažovanost mentorů a jejich
význam při organizaci a hodnocení praktických zkoušek. Ke zdokonalení klinických praxí
byly upraveny role členů týmu. Tým odborných praxí tvoří: garant studijního oboru, pedagog,
tutor a mentor. Garant studijního oboru (všeobecná sestra nebo porodní asistentka) je
180
odpovědný za přípravu a průběh praxe a odpovídá za její realizaci dle platných studijních
dokumentů, včetně mezipředmětové návaznosti teoretické a praktické výuky. Metodicky vede
tým pedagogů (tutorů) a mentorů daného oboru, odpovídá za kvalitu užívané ošetřovatelské
dokumentace a zabezpečuje provedení evaluace odborné praxe. Pedagog (tutor) odborné
praxe je specializován na konkrétní oblast ošetřovatelské péče nebo péče v porodní asistenci,
je odpovědný za vedení a průběh praxe na konkrétním klinickém pracovišti a je kompetentní
k udělování zápočtů a zkoušek z předmětů klinické praxe. Ve vztahu ke studentům plní roli
konzultanta a hodnotitele jimi vypracované ošetřovatelské dokumentace. Nese odpovědnost
za přípravu a průběh praktické zkoušky z odborné praxe a společně s mentorem hodnotí
studenta záznamem v protokolu praxe a protokolu ze zkoušky z praxe. Stěžejním členem
týmu je mentorka (školitelka). Jedná se o registrovanou sestru nebo porodní asistentku
Fakultní nemocnice Olomouc, která je proškolena kurzem pro mentory. Veškeré výukové
hodiny praxe probíhají v tandemu student - mentor (případně dva studenti - mentor). Mentoři
odpovídají za to, že odborná praxe probíhá v atmosféře spolupráce, partnerství
a s respektováním vývojové fáze studenta, která je specifikována požadavky jednotlivých
ročníků studia. Vedou studenty k procvičování praktických dovedností a k jejich analýze
využitím zpětné vazby a sebereflexe. Konzultují se studenty ošetřovatelskou dokumentaci
z odborné praxe. Její diagnostickou část zaznamenávají do on-line protokolu s nezbytným
souborem ošetřovatelských diagnóz (Marečková, 2006). Na podkladě diagnostického závěru
– viz obrázek č. 1, pak studentovi revidují plán péče pro daného pacienta.
Obrázek č. 1: Část ošetřovatelského diagnostického závěru
181
Mentoři spolupracují s tutorem na přípravě i průběhu praktické zkoušky z odborné praxe.
Jsou společně s tutorem odpovědni za hodnocení studenta v protokolu praxe a protokolu
z praktické zkoušky a účastní se obhajob bakalářských prací a státních závěrečných zkoušek.
Tým odborných klinických praxí podporuje využívání metod, které stimulují zvídavost,
kritické myšlení, klinický úsudek a rozhodování studentů založené na odborných důkazech.
Jako jeden z nástrojů průběžného hodnocení a sledování byly vymezeny čtyři kategorie
odborné zdatnosti studentů: začátečník, pokročilý, dovedný, znalý a odborný (Benner, 1984,
s. 22-26). Každá kategorie specifikuje požadovanou úroveň studenta daného studijního
ročníku: a) ve znalostech a dovednostech péče poskytované podle metody ošetřovatelský
proces, b) v profesionálním přístupu a c) v dovednostech prakticko-manuálních činností.
Uvedené kategorie jsou užívány všemi členy týmu odborných praxí.
K posílení individuální odpovědnosti za vlastní výsledky a na podporu angažovanosti
studentů v rámci odborné praxe byl využit institut tzv. studijní smlouvy. Smlouva je
projednána a uzavřena mezi studentem, mentorem a tutorem na začátku každé odborné praxe.
Vede studenta k aktivnímu zapojení a nabízí mu do jisté míry prostor k vlastní režii praxe.
Může tak ovlivnit kupříkladu procvičování praktických dovedností, u nichž je to specificky
více zapotřebí. Uvedený postup popisují odborné zdroje jako významný prvek podporující
pozitivní atmosféru probíhající odborné praxe (Neary, 2000; Quinn, 2000). Student
ve smlouvě uvádí portfolio svých zkušeností a znalostí, se kterými na danou odbornou praxi
přichází. Při jejich popisu vychází ze specifikace požadované úrovně znalostí a dovedností
jednotlivých kategorií odborné zdatnosti studentů (viz výše) a současně má za úkol vymezit
výsledky, kterých chce dosáhnout. Uvádí například dovednosti, ve kterých se chce a potřebuje
na praxi zdokonalit. Při ukončování odborné praxe je studentem, mentorem a tutorem
společně provedena reflexe a analýza skutečně dosažených výsledků. Informace jsou
dokumentovány jako vstupní, plánovaná a výstupní úroveň studenta s případnými
doporučeními pro další studium v protokolu praxe.
Třetí částí inovace byl odborný kurz pro mentory a tutory Fakultní nemocnice Olomouc.
V přednáškách a cvičeních kurzu byl kladen důraz na výše uvedené předpoklady vedení praxí
a na schopnost erudované péče realizované podle metody ošetřovatelský proces. Bylo
procvičováno vedení ošetřovatelské dokumentace se stejnou strukturou a terminologií, jaká je
vyučována na fakultě a která je součástí praktické zkoušky. Ošetřovatelská dokumentace
studentů, mentorů i tutorů byla postavena na doložitelném záznamu rozpoznaných
diagnostických prvků ošetřovatelských problémů NANDA-International u konkrétního
pacienta a na ošetřovatelském diagnostickém závěru. Účastnice kurzu - registrované sestry
182
a porodní asistentky Fakultní nemocnice Olomouc pracovaly také s plány péče navazujícími
na diagnostický závěr, jejichž intervence jsou cíleny k ošetřením u pacienta přítomných
určujících nebo rizikových faktorů, případně souvisejících znaků rozpoznané ošetřovatelské
diagnózy. Mentorkám byly předány informace k inovacím organizace odborných praxí, rolím
a kompetencím členů týmu, ke kategoriím zdatnosti studentů, ke studijní smlouvě a
dokumentaci mentorů. Předneseny byly poznatky didaktického, psychologického charakteru a
důležité informace z oblasti komunikace tak, aby byly posíleny výukové a učební strategie
aplikovatelné v klinických podmínkách. Obsah kurzu je uveden na internetových stránkách
Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci v kapitole „projekty“.
V závěru byla provedena evaluace zaměřená na aplikovatelnost získaných znalostí
pro roli mentora odborných praxí, na komplexnost a srozumitelnost prezentovaných informací
a na subjektivní hodnocení kurzu. Anonymně odevzdaných dotazníků bylo 91. Výsledky
ukázaly, že využitelnost poznatků o ošetřovatelském procesu a ošetřovatelské diagnostice
při mentorování potvrdilo 89 (97,8 %) respondentů a využitelnost informací o metodice
klinické praxe uvedlo 88 (96,7 %) respondentů. Komplexnost informací o ošetřovatelském
procesu byla pozitivně hodnocena 83 (91,3 %) respondenty, o ošetřovatelské diagnostice
81 (89,1 %) respondenty a o metodice praxe 83 (91,3 %) respondenty. 88 (96,7 %) výpovědí
označilo informace o vedení dokumentace mentorů v rámci praxí jako srozumitelné
a 86 (94,5 %) mentorek tak učinilo v případě informací o vedení ošetřovatelské dokumentace.
Hodnocení kurzu z hlediska obsahové náročnosti pozitivně hodnotilo 78 (85,7 %)
respondentů, kvalita studijních materiálů byla pozitivně oceněna 84 (92,4 %) respondentů a
jejich dostatečné množství uvedlo 85 (93,5 %) respondentů. Potěšující bylo, že 80 (87,9 %)
účastníků uvedlo, že kurz splnil jejich očekávání.
Závěr
Zdravotnická praxe vyžaduje vysokou profesionalitu a pružnou adaptaci absolventů oborů
všeobecná sestra a porodní asistentka. V období postupné transformace vzdělávání
nelékařských oborů, kdy jsou do bakalářských studií přijímáni stále častěji uchazeči
bez předchozího zdravotnického vzdělání, je nezbytné akcentovat kvalitní a hluboce efektivní
odbornou výuku. Zdokonalením systému důsledného iniciálního nácviku praktických
dovedností v modelovém prostředí specializovaných učeben bude zabezpečena připravenost
studentů k navazujícímu nácviku dovedností péče v klinických podmínkách. Fakultou
proškolený odborník = mentor (školitel) odborné praxe, který je stabilním členem týmu
zdravotnického zařízení, má pro vzdělávání budoucích registrovaných sester a porodních
183
asistentek nezastupitelnou hodnotu. Vytvořením sítě mentorů a tutorů lze zabezpečit snížení
rizik malpraxe u studentů i absolventů. Spolupráce vysoké školy s nimi přinese také
harmonizaci standardizovaných postupů péče mezi VŠ a praxí, pružnější zapojení absolventů
do zdravotnické praxe a posílení odpovědnosti studentů.
Příspěvek vznikl v návaznosti na ESF projekt č. CZ. 1. 07/2. 2. 00/07. 0091 Modernizace
výuky praktických dovedností studentů FZV a LF UP v Olomouci.
Příspěvek je dedikován projektu IGA UP FZV_2010_003 Výsledky ošetřovatelské diagnostiky
NANDA- International v ošetřovatelské péči a v porodní asistenci.
Literatura
BENNER, P. From Novice To Expert. Nursing Practice. Menlo Park, Calif: Addison-Wesley.
1984.
LUNNEY, M. Assessement, Clinical Judgment, and Nursing Diagnoses:How to Determine
Accurate Diagnoses. In: HERDMAN, T. H. et al. NANDA – I. Nursing Diagnoses:
Definitions & Classification 2009 — 2011. Philadelphia: NANDA International, 2009. 435 p.
ISBN 978-1-4051-8718-3.
NEARY, M. Teaching, Assessing and Evaluation For Clinical Competence. 1 th ed.
Cheltenham: Nelson Thornes (Publishers) Ltd. 2000. 130 s. ISBN 0-7487-4417-7
MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Praha: Grada, 2006. 264 s.
ISBN80-247-1399-3
QUINN, F. Principles and Practice of Nurse Education. 4th ed. Cheltenham: Nelson Thornes
Ltd. 2001. 565 s. ISBN 0-7487-3859-9
Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných
odborných pracovníků. [cit. 2010-21-12]. Dostupné na: http://www. sagit. cz
WELSH, I., SWANN, C. Partners in Learning. Oxon: Radcliffe Medical Press Ltd., 2002.
173 s. ISBN 1-85775-555-3
Kontaktní adresa autora
Mgr. Lenka Mazalová
Ústav ošetřovatelství FZV UP
Třída Svobody 8
771 11 Olomouc
184
VYUŽITIE PERSUÁZIE V EDUKÁCII KLIENTOV V NELEKÁRSKYCH
ODBOROCH
Eva Musilová, Hana Padyšáková
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií, Slovenská zdravotnícka univerzita
v Bratislave
Súhrn
Pre zdravotníkov je z profesionálneho hľadiska veľmi významná schopnosť pôsobiť na
ľudí v otázkach zdravia a presvedčiť ich o zmene správania. Na úlohu efektívne edukovať
pripravujeme zdravotníckych pracovníkov v nelekárskych odboroch v rámci pregraduálneho
štúdia. Hľadáme a overujeme postupy, prostredníctvom ktorých možno vplývať na zdravých
i chorých každého veku. Využitie persuázie predpokladá poznanie jednotlivých princípov
presvedčovania a pochopenie štruktúry pacientovho presvedčenia o zdraví, ktorý ilustruje
klasifikačný rámec Health Belief Model.
Summary
The ability to influence people and persuade them to change their behavior is very
significant in the professional life of a nurse. Within the framework of pre-graduate study we
prepare nursing staff to adopt the role of effective educators. We seek and verify methods that
allow us to influence both healthy and troubled patients of all ages. The effective use of
persuasion presupposes knowledge of convincing principles and understanding of the
patient’s health beliefs, which is illustrated in the Health Belief Model classification
framework.
Kľúčové slová: persuázia - pedagogické metódy - edukácia - nelekárske odbory.
Key words: Persuasion – Pedagogic methods – Education – Non-medical degrees.
Úvod
Zdravotníci využívajú metódu persuázie v rámci plánovitého a zámerného pôsobia na ľudí
v oblasti primárnej, sekundárnej a terciárnej prevencii chorôb, poskytovaní starostlivosti
a dosiahnutí spolupráce. Predpokladom efektívnej persuázie jedinca alebo skupiny je
poznanie a pochopenie jej princípov (dobrovoľnosť, zainteresovanosť, zúčastnenosť,
uistenosť a zdôvodnenosť) a rešpektovanie individuálnych postojov, potrieb a motívov
185
recipienta. Persuáder premyslene kombinuje racionálne i emocionálne argumenty. Persuázia
zvyšuje profesionálnu úspešnosť zdravotníkov v edukácii a dosahovaní spolupráce klienta.
Persuázia
Termín persuázia v širšom ponímaní zahŕňa presvedčovanie prehováranie, nahováranie,
radenie, odporúčanie, navrhovanie niekomu niečo ako aj presvedčenie. V odborných kruhoch
psychológovia a pedagógovia termínom persuázia označujú metódu presvedčovania,
ovplyvňovania založenú na verbálnom a neverbálnom pôsobení (Grác 1999). Pojem persuázia
(Grác 1999) zahŕňa vlastnosť, proces a výsledný stav (schéma 1).
Schéma č.: Pojem persuázia
Persuázia
Vlastnosť
Presvedčiteľnosť
Presvedčenosť
Proces
Stav
Presvedčovanie
Sebapresvedčovanie
Presvedčenie
Z procesného hľadiska rozlišujeme v rámci procesu persuázie dva subjekty, prvým je
persuáder (presvedčovateľa) a druhým je recipient (presvedčovaný) (schéma 2).
Schéma č. 2: Subjekty persuázie
Persuáder
Recipient
Persuázia je ovplyvňovanie, pri ktorom sa recipient dobrovoľne, zainteresovane
a zúčastnene uisťuje o odôvodnenosti stanoviska. Ako pedagogickú metódu ju možno
klasifikovať podľa viacerých kritérií (schéma 3).
186
Schéma č. 3: Klasifikácia persuázie
Persuázia
Monologická
Bezprostredná
Pravdivá
Želaná
Dialogická
Sprostredkovaná
Nepravdivá
Neželaná
Očakávaným výsledkom persuázie (Grác, 2009) je nadobudnutie presvedčenia
u recipienta, ktoré sa vyznačuje viacerými špecifickými znakmi (schéma 4).
Schéma č. 4: Znaky a determinanty persuázie
Persuázia
Znaky
Determinanty
¾
Dobrovoľnosť
¾
Zainteresovanosť
¾
Intelektové schopnosti
¾
Zúčastnenosť
¾
Motívy
¾
Istota – uistenosť
¾
Zdôvodnenosť
Využitie persuázie v zdravotníckej praxi
Základným predpokladom využitia persuázie v zdravotníckej praxi je mať vedomosti
o metóde a zručnosti s jej používaním. Študenti v nelekárskych odboroch, našej vzdelávacej
inštitúcie, sa v rámci pregraduálneho štúdia všetci pripravujú na úlohu edukovať.
Strategickým výučbovým cieľom je poskytnúť im východiskové informácie, na ktorých budú
v praxi stavať a naučiť ich, ako možno svoje komunikačné a pedagogické zručnosti ďalej
rozvíjať. V každom študijnom programe máme predpísané semináre, kde študenti integrujú
vedomosti najmä z klinických disciplín, psychológie, sociológie, etiky, komunikácie
a rozširujú si poznatkový obzor o základy pedagogiky a špecifiká edukácie v oblasti výchovy
k zdraviu a zdravotnej výchovy. Študenti v jednotlivých témach využívajú medzipredmetové
vzťahy, analyzujú reálne kazuistiky, navrhujú stratégie, špecifikujú intervencie a aplikujú
187
pedagogické metódy, ktoré overujú počas praktickej výučby v prirodzených podmienkach
v zdravotníckych
zariadeniach,
komunitách
a v domácnosti.
V rámci
posudzovania
špecifických edukačných potrieb klientov (Závodná, 2002) učíme študentov zmapovať
determinanty a špecifické znaky persuázie, posúdiť intelektové schopnosti klienta, faktory
pozitívne i negatívne vplývajúce na proces presvedčovania, akceptovať priority klienta, jeho
motívy odhadnúť optimálne podmienky organizačné podmienky a stanoviť reálne ciele (tab.
1). V rámci posudzovania vychádzame zo štruktúry modelu pacientovho presvedčenia o
zdraví (Health Belief Model), ktorý pomáha odhadnúť a pochopiť ako sa budú klienti
v budúcnosti správať v otázkach zdravia (Mareš, Vachková, 2009) (schéma 5, 6).
Schéma č. 5: Východiská Health Belief Model
Presvedčenie
o zdraví
Modifikujúce
faktory
Individuálny
pohľad jedinca
Vek, pohlavie, kultúra, etnicita,
sociálna a ekonomická úroveň,
vedomosti o zdraví a chorobe
Pravdepodobnosť
správania
Vnímaný prínos verzus vnímané
prekážky v zmene zdravotného
správania
Jedincom vnímaná
zraniteľnosť svojho organizmu
Jedincom vnímaná hrozba,
riziko ochorenia
Vnímaný prínos a prekážky
v zmene zdravotného
správania
Impulz k zmene:
edukácia jedinca zo strany profesionálov,
pociťované príznaky ochorenia,
informácie podávané médiami.
V rámci využitia persuázie zdravotníci v nelekárskych odboroch vychádzajú z logických
argumentov, ktoré predpokladajú erudíciu v odbore a poznanie širokých medzipredmetových
vzťahov. Využívajú predovšetkým faktické argumenty a v odôvodnených prípadoch, kedy
persuáder predpokladá ich vyšší efekt aj argumenty emocionálne. Nevyhnutným
predpokladom je aj rozvíjanie komunikačných zručností a využitie technik preterapie,
ktorými pomáhajúci pracovník môže podporiť chorého človeka, aby vyjadril to čo prežíva
(Mačkinová, 2009).
188
Schéma č. 6: Premenné Health Belief Model
Presvedčenie o zdraví
Vnímanie
integrity
Vnímanie
prekážok
Vnímanie
dôsledkov
Vnímanie aktivít
a efektu
Tabolka č. 1: Tematické zameranie edukácie v nelekárskych odboroch (Repková, 2007,
Husarovičová - Poláková, 2008, Šajterová, 2004)
Študijný program
Tematické zameranie edukácie s využitím persuázie
Ošetrovateľstvo
Podpora a upevňovanie zdravia
Primárna, sekundárna a terciárna prevencia chorôb
Zmena životného štýlu pri jednotlivých ochoreniach
Pôrodná asitencia
Podpora reprodukčného zdravia
Výchova k rodičovstvu
Význam psychofyzickej prípravy na pôrod a podpora dojčenia
Fyzioterapia
Pohyb a zdravie
Podpora a prevencia chorôb metódami kinezioterapie
Využitie fyzikálnej terapie
Urgentná
zdravotná Zásady predlekárskej prvej pomoci
starostlivosť
Rádiologická technika
Ochrana zdravia pred žiarením
Záver
Využitie persuázie umožňuje dosiahnutie žiaduceho presvedčenia u klienta v jeho
prospech a je benefitom v otázkach podpora a upevňovania zdravia. Úlohou vzdelávacích
inštitúcií je pracovníkov v nelekárskych odboroch profesionálne pripraviť na edukáciu
a vybaviť ich vedomosťami a pedagogickými zručnosťami, ktoré dokážu následne efektívne
aplikovať v zdravotníckom prostredí.
189
Literatúra
GRÁC, J. 1999. Persuázia ovplyvňovanie človeka človekom. Martin: Osveta, 1999. 355 s.
ISBN 70-005-88.
GRÁC, J. 2009. Kapitoly edukačnej psychológie: Teória a aplikácie. Bratislava: VEDA,
2009. 257 s. ISBN 978-80-8082-234-7.
HUSAROVICOVÁ, E., POLÁKOVÁ, M. 2008. Fyzioterapia a edukácia pri lymfedéme
onkologických pacientov. Angiologie, 2008, s. 95 -100.
MAČKINOVÁ, M. 2009. Preterapia. Ošetrovateľský obzor, 2009, 6, č. 4, s. 138 - 139. ISSN
1336-5606.
MAREŠ, J., VACHKOVÁ, E. 2009. Pacientovo pojetí nemoci I. Brno: MSD, 2009. 146 s.
ISBN 978-80-7392-120-0.
REPKOVÁ, A. 2008. Psychofyzická príprava na pôrod. Bratislava: SZU, 2008. 108 s. ISBN
978-80-89352-21-0.
ŠAJTEROVÁ, Z., ŠAJTER, V. 2004. Účinky fyzikálnych faktorov na organizmus. Zborník
prác z vedeckej konferencie pri príležitosti 80. výročia založenia FU LF UK. Bratislava: UK,
2004. 234 s.
ZÁVODNÁ, V. 2002. Pedagogika v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2002. 95 s. ISBN 808063-108-5.
Adresa autorov
MUDr. Eva Musilová, PhD., doc. PhDr. Hana Padyšáková, PhD.
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií
Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave
Limbová 12
833 03 Bratislava
Slovenská republika
hana. [email protected] sk
190
VÝVOJ POSTOJŮ STUDENTŮ/EK STUDIJNÍHO OBORU VŠEOBECNÁ SESTRA
K SENIORŮM BĚHEM STUDIA
Jana Novotná
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe v ošetřovatelství
Souhrn
V příspěvku se zabývám problematikou postojů studentů/ek studijního oboru Všeobecná
sestra k seniorům v průběhu jejich studia. Vlivem specificky zaměřených vzdělávacích kurzů
v oblasti ošetřovatelství v gerontologii a geriatrii na motivaci pozdějších absolventů/ek k práci
s pacienty v post produktivním věku. Uvádím stěžejní výstupy z kvalitativní analýzy
dokumentů, zabývajících se výše zmíněnou problematikou postojů a formou vzdělávání
studentů/ek v ošetřovatelství v gerontologii.
Sumary
In this report I discuss the issue of the attitudes of students of general nurse field towards
seniors during their studies. I also discuss the influence of specifically aimed courses in the
field of nursing in gerontology and geriatrics on the motivation of future graduates to work
with patients in post-productive age. I also list the main outcomes of a qualitative analysis of
documents concerning the above mentioned issues of the students´ attitudes and the form of
their education in nursing in gerontology.
Klíčová slova: názor, postoj, student/ka, všeobecná sestra, senior.
Key words: opinion, position, student, general nurse, senior.
Úvod
Stárnutí populace nejen obyvatel České republiky, ale i celého starého kontinentua vlastní
pedagogicko-výzkumná činnost v ošetřovatelství, kterou se zabývám v rámci pracovního
zařazení, mě vedly k zamyšlení propojit tyto dva fakty a zaměřit na ně studii. Jak se později
ukázalo, ve světě problematikou ošetřování stárnoucí populace a vývoj postojů studentů/ek
ošetřovatelství se zabývá mnoho výzkumníků, ale i výzkumných týmů. Někteří dokonce
rozšířili výzkum o vzdělávací kurzy v oblasti ošetřování geriatrických pacientů, které mají za
cíl zvýšit motivaci absolventů nelékařů k práci se seniory. V tomto příspěvku budu
prezentovat pouze výstupy z kvalitativního šetření dokumentů vztahující se k problematice
191
vývoje a změn postojů studentů/ek studijního oboru Všeobecná sestra k seniorům v průběhu
jejich studia a přípravy na jejich budoucí povolání.
Metodika
Volila jsem kvalitativní výzkum a to analýzu virtuálních dokumentů v elektronické
podobě. Jednalo se pouze o dokumenty publikované v databázi Scopus, která shromažďuje
abstrakty nebo celé texty publikací s validními výstupy z výzkumů. Dokumentů, které jsem
podrobila zkoumání, bylo celkem šedesát. Selekci vhodných textů jsem prováděla pomocí
zadání klíčových slov v již zmíněné databázi (opinion, position, student, general nurse,
senior). Dalším hlediskem pro výběr textů bylo období jejich publikace. Texty byly
publikované od roku 2000 do roku 2011. V průběhu analýzy jsem texty rozdělovala podle
toho, jaké informace obsahovaly; tedy na dokumenty zaměřené pouze na zjištění postojů
studentů/ek ošetřovatelství k seniorům, mapujících změnu postojů studentů/ek k seniorům
před a po absolvování vzdělávacích kurzů v oblasti ošetřovatelství v geriatrii nebo v
kombinaci obou předešlých možností. Konečnou sumarizaci a syntézu zjištěných informací
jsem provedla pomocí tzv. zobrazení do tabulky.
Výsledky
Vývoj demografických ukazatelů již delší dobu naznačuje, že obyvatelstvo ČR
nezadržitelně stárne. Stárnutí obyvatel Česka není ojedinělým jevem. Obdobná situace panuje
ve všech ostatních zemích EU. Stárnoucí populace představuje sociální jev, který má velké
dopady na řadu oblastí života celé společnosti, např. nedostatek ekonomicky aktivních lidí
(důchodová politika), zvýšené nároky na sociální a zdravotní péči. Osoby nad 60 let dnes
tvoří 23 % české populace a prognóza do budoucna ukazuje, že v roce 2050 dosáhnou na
hranici 40 %, což znamená, že na jednoho důchodce připadnou jen dva lidé v produktivním
věku.
Charakteristickým rysem téměř pro celou Evropu se stalo stárnutí populace. Zvyšuje se
podíl osob ve věku 65 let a více a podíl dětské populace klesá. Mezi zeměmi Evropské Unie
(dále jen EU) 15 i v rámci rozšířené EU je zemí s nejvyšším podílem osob starších 64 let (18
%) a nejnižším podílem dětí do 14 let (14 %) Itálie. Naopak věkově nejmladší zemí je Irsko,
podíl dětské populace zde jako v jediné ze srovnávaných 16 zemích převyšuje 20 % a osoby
ve věku 65 let a výše představují 11 % 1 . Obyvatelstvo České republiky se podílí na celkovém
1
DAŇKOVÁ, Š., CHUDOBOVÁ, M., KAMBERSKÁ, Z., POPOVIČ, I. TVRDÁ, J.: Srovnávání vybraných zdravotnických ukazatelů v UE
a ČR. Praha: UZIS ČR. 2004. 6 s. ISBN 80-7280-314-X
192
počtu „rozšířené“ Evropské unii 2,3 %. Podle indexu stáří patří věková struktura České
republiky zatím k evropskému průměru, při zachování stávajícího trendu se však postupně
přesune mezi země s nejstarším obyvatelstvem 2 .
Při zobecnění výstupů z výzkumných šetření, která probíhají ve světě v hojné míře, lze
vyzdvihnout dvě důležitá zjištění. Prvním zarážejícím faktem je, že studenti/ky studující
v nejrůznějších studijních programech ošetřovatelství mají tendenci nahlížet na seniory spíše
negativně. To dokazují i výstupy z mnohých studií. Pro ilustraci uvádím studii Musaiger, A.
O., D'Souza, R (2009), kteří upozorňují, že v Kuvajtu i přesto, že prošel značnou sociokulturní modernizací, přetrvává tradiční nahlížení na staré lidi. 305respondetů, kteří byli
osloveni, v 78,8 % vypověděli, že si seniory spojují s podrážděností. V určité míře agaismu
(tj. takové jednání a přístup, který má v důsledku diskriminační charakter pro seniory) byla
patrná v celém vzorku výpovědí. Linda J. A., Johnson, J. A. (2011) například uvádějí, že
studentky účastnící se průzkumu ve vzorku 113 respondentů, vykazovaly výrazně méně
ageistické postoje než studenti.
Druhým důležitým zjištěním je, že názory a vývoj postojů těchto studentů/ek lze ovlivnit
vhodně vedenou teoretickou a praktickou výukou v oblasti ošetřovatelství v gerontologii a
geriatrii. Totiž, že respondenti po absolvování edukačně-motivační výuky vykazovali vývoj
postoje a názorů na seniory do oblasti pozitivního hodnocení. Primárním cílem všech studií,
které jsem pro tento výzkum prostudovala, bylo najít shodu mezi postoji studentů/ek
ošetřovatelství k seniorům a pozdějšího praktického pracovního zapojení těchto absolventů do
ošetřovatelské péče na úsecích zdravotně sociální péče, směřujících péči právě na seniory.
Jelikož do budoucna vyvstane vzhledem k vývoji demografické křivky velmi naléhavá
potřeba zajistit seniorům se zdravotním problémem dostatečnou a efektivní péči nejen
lékařskou, ale především ošetřovatelskou, je potřeba transformovat a připravit systém
vzdělávání nelékařů na péči o takto početnou skupinu obyvatel. Právě tímto směrem zaměřili
výzkumníci svá šetření, jež navíc rozšířili o již zmíněnou výuku v oblasti problematiky péče o
seniory, ve snaze budoucí sestry motivovat a zdůraznit důležitost zaměřit se na péči o
stárnoucí populaci. Välimäki, M., Haapsaari, H., Katajisto, J., Suhonen, R. (2008) ve své
studii uvádí, že postoje zkoumaných studentů ošetřovatelství po skončení klinického výcviku
na konkrétním pracovišti byly v porovnání se stavem před výcvikem pozitivnější. Setření
provedli pomocí dotazníkové metody, tzv. pre-post-test. Cozort, R. W. (2008) například
poukazuje na fakt, že existuje pozitivní vztah mezi znalostmi studentů a pozitivním postojem
2
DAŇKOVÁ, Š., CHUDOBOVÁ, M., KAMBERSKÁ, Z., POPOVIČ, I. TVRDÁ, J.: Srovnávání vybraných zdravotnických ukazatelů v UE
a ČR. Praha: UZIS ČR. 2004. 8 s. ISBN 80-7280-314-X
193
po posílení gerontologie v rámci osnov během studia. Také klade důraz na to, aby geriatrie
byla vyučována samostatně, nejen jako vmezeřená kapitola v jiných klinických oborech v
ošetřovatelství jako je např. chirurgie. Potom má taková výuka i motivační charakter.
Diskuze
Z výše uvedeného textu vyplývá několik základních otázek. Tou stěžejní je: Jaké postoje
studenti/ky studijního oboru Všeobecná sestra k seniorům vlastně zaujímají? Pakliže se
prokáže shoda výstupů z mojí studie s výstupy zahraničních výzkumníků, bude potřeba klást
si otázky typu: Proč studenti/ky ošetřovatelství zaujímají negativní postoje k seniorům a jak
vhodně tyto postoje modifikovat? V pořadí druhé zmíněné hypotetické otázce lze
předpokládat, že v negativních postojích studentů se odráží celkové socio-kulturní klima
společnosti. Je zcela patrné, že se nacházíme v době, která je zaměřená na výkon. Neúspěch a
nemožnost přizpůsobit se rychlému životnímu tempu je nepřípustné. Senioři s přirozenými
involučními změnami organismu a naproti tomu stojící v geometrické řadě rostoucí
nejrůznější poznatky a technologie, velmi často nemohou v takovém prostředí obstát. Jelikož
mohu na základě prostudovaných dokumentů konstatovat prokázaný pozitivní efekt
motivačně-vzdělávacích kurzů zaměřených na ošetřovatelskou péči o seniory, v další fázi
bude následovat vlastní implementace tohoto typu vzdělávacího kurzu do běžné výuky
studentů/ek. Souběžně bude zkoumaný a sledovaný vzorek respondentů/ek podroben
dotazníkovému šetření pre-post-test. Předpokládám i v tomto případě shodu s výstupy
z cizojazyčných studií.
Závěr
Jak jsem již ve stručných výstupech analýzy dokumentů a diskuzi naznačila, je zřejmé, že
postoje studentů/ek ošetřovatelství byly identifikovány jako negativní. Někdy dokonce
pojmenovány a zařazeny do kategorie ageismus. V ČR bude nejprve potřeba provést základní
mapování postojů studentů/ek studijního oboru Všeobecná sestra k seniorům a zevrubnou
kontrolu výukových sylabů. Pokud budu předpokládat a vycházet z již publikovaných výstupů
zahraničních výzkumů, které poukazují na pozitivní motivační vliv specificky zaměřeného
vzdělávání studentů/ek ošetřovatelství v gerontologii a geriatrii, bude nasnadě dále se
studenty/kami pracovat a vhodně sestaveným a zvoleným výukovým programem ovlivňovat a
motivovat studenty/ky ošetřovatelství k péči a práci se seniory. Domnívám se, že to bude
jeden z velmi důležitých kroků v transformaci výuky nelékařů v ČR.
194
Literatura
1) COZORT, R. W.: Student nurses' attitudes regarding older adults: Strategies for fostering
improvement through academia. Teaching and Learning in Nursing, 3 (1), pp 21 – 25, 2008.
ISSN1557-3087
2) DAŇKOVÁ, Š., CHUDOBOVÁ, M., KAMBERSKÁ, Z., POPOVIČ, I. TVRDÁ, J.:
Srovnávání vybraných zdravotnických ukazatelů v UE a ČR. Praha: UZIS ČR. 2004. ISBN
807280-314-X
3) LINDA, J. A., JAMES, A. J.: Undergraduate Attitudes Toward the Elderly: The Role of
Knowledge,Contact and Aging Anxiety. Educational Gerontology, 35 (1), pp. 1 – 14, January
2009. ISSN 0360-1277
4) MUSAUGER, A. O., D'SOUZA, R.: Role of age and gender in the perception of aging: A
community-based survey in Kuwait, Archives of Gerontology and Geriatrics 48 (1), pp. 5057, 2009. ISSN 0167-4943
5) LINDA, J. A., JAMES, A. J.: Undergraduate Attitudes Toward the Elderly: The Role of
Knowledge,Contact and Aging Anxiety. Educational Gerontology 2011. ISSN 0360-1277
Kontaktní adresa autora
Mgr. Jana Novotná
Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta Ústav teorie a praxe v ošetřovatelství
Vídeňská 800, Praha 4 Krč 140 59
jana. [email protected] cuni. cz, tel. 775 064 250
195
EDUKÁCIA PACIENTOV PRI MERANÍ KRVNÉHO TLAKU
Mária Novysedláková
Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku
Súhrn
TK hodnotíme komplexne ako súčasť celkového kardiovaskulárneho rizika jedinca. TK je
charakterizovaný značnými spontánnymi odchýlkami tak počas dňa, ako aj medzi dňami,
mesiacmi a ročnými obdobiami. TK môže merať lekár alebo sestra v ordinácii, či v
nemocnici, pacient sám sebe alebo jeho príbuzný doma, alebo počas 24 hodín automaticky.
Sestra musí využívať na zdravotno-výchovné pôsobenie každý kontakt s pacientom.
Jedným z cieľov edukačných programov u pacienta s hypertenziou v ambulantnej zdravotnej
starostlivosti je aktívne zapojenie pacienta do preventívneho alebo liečebného režimu.
Summary
TK comprehensively evaluated as part of overall cardiovascular risk of the individual. BP
is characterized by considerable spontaneous variations both during the day and between
days, months and seasons. TK can be measured by a doctor or nurse in surgery or in hospital,
the patient himself or his relatives at home or during 24 hours automatically.
Nurse must be used for health promotion action of any contact with pacient. One with
goals of educational programs for patients with hypertension in outpatient care is the active
involvement of patients in a preventive or treatment regimen.
Kľúčové slová: krvný tlak, meranie krvného tlaku, ambulantné monitorovanie krvného tlaku,
meranie krvného tlaku v domácich podmienkach.
Key words: blood pressure,,measurement of blood pressure, ambulatory blood pressure
monitoring, measuring blood pressure at home.
Úvod
Krvný tlak (TK) je charakterizovaný značnými spontánnymi odchýlkami tak počas dňa,
ako aj medzi dňami, mesiacmi a ročnými obdobiami. Preto by sa mala diagnóza hypertenzie
zakladať na viacerých meraniach TK pri rôznych príležitostiach v rôznych časových
obdobiach. TK môže merať lekár alebo sestra v ordinácii, či v nemocnici, pacient sám sebe
alebo jeho príbuzný doma, alebo počas 24 hodín automaticky (Gvozdják, 1990).
196
Sestra musí využívať na zdravotno-výchovné pôsobenie každý kontakt s pacientom.
Úlohou sestry je posudzovať mieru sebestačnosti alebo závislosti od pomoci iných
(Hudáková, 2009, s. 61). Jedným z dôležitých faktorov ovplyvňujúcich priebeh choroby je
postoj pacienta s hypertenziou k svojmu ochoreniu. To ako dodržiava určité odporúčania, jeho
snaha o ovplyvnenie rizikových faktorov, životného štýlu, dôsledné dodržiavanie navrhnutej
liečby, monitorovanie TK zásadným spôsobom ovplyvňuje priebeh ochorenia.
Pri utváraní dobrého vzťahu medzi pacientom a sestrou sa významne uplatňujú morálno –
etické vlastnosti, vysoká odborná úroveň a správny psychologický prístup.
Význam spolupráce pacienta pri liečbe hypertenzie:
-
Informovať pacienta o riziku hypertenzie a prospechu z účinnej liečby.
-
Poskytnúť jasné písomné i ústne inštrukcie o liečbe.
-
Prispôsobiť liečbu pacientovmu životného štýlu a potrebám.
-
Zjednodušiť liečbu znížením (podľa možnosti) počtu liekov.
-
Zahrnúť partnera pacienta alebo rodiny do informácií o chorobe a liečebných plánov.
-
Nabádať k meraniu TK v domácom prostredí a používaniu behaviorálnych stratégií, ako
sú postupy pre cvičenie pamäti.
-
Venovať veľkú pozornosť vedľajším účinkom (dokonca aj jemným) a byť pripravený v
prípade potreby zmeniť dávky alebo typy liekov.
-
Dialóg s pacientom so zreteľom na spoluprácu (adherenciu) a informovanosť o jeho/jej
problémoch (ESH/ESC, 2003).
Obsah
Klasifikácia hodnôt krvného tlaku (mmHg) Kategória Systolický / Diastolický:
Optimálny < 120 a < 80
Normálny 120 – 129 a/alebo 80 – 84
Vysoký normálny 130 – 139 a/alebo 85 – 89
Hypertenzia – stupeň 1 140 – 159 a/alebo 90 – 99
Hypertenzia – stupeň 2 160 – 179 a/alebo 100 – 109
Hypertenzia – stupeň 3 ≥180 a/alebo ≥110
Izolovaná systolická hypertenzia ≥140 a < 90 (www. sks. webcentrum. eu).
Prahové hodnoty krvného tlaku (mmHg) pre definíciu hypertenzie pri rôznych typoch meraní:
Systolický krvný tlak /Diastolický krvný tlak
Ordinácia alebo nemocnica 140/90
24-hodinové monitorovanie 125 – 130/ 80
Deň 130 – 135/85 Noc 120/70
Domáce prostredie 130 – 135/85 (Dukát, 2004).
197
TK možno merať ortuťovým sfygmomanometrom, ktorého rozličné súčasti (gumové
trubky, záklopky, kvalita ortuti atď.) je nevyhnutné udržiavať v prevádzkyschopnom stave.
Iné, neinvazívne prístroje (auskultačné či oscilometrické poloautomatické prístroje), možno
takisto použiť a stanú sa dôležitejšími vzhľadom na zákaz lekárskeho používania ortuti. Tieto
prístroje by sa mali schvaľovať podľa štandardizovaných protokolov a ich presnosť by sa
mala
pravidelne
kontrolovať
porovnaním
s
hodnotami
nameranými
ortuťovým
sfygmomanometrom. Európska spoločnosť pre hypertenziu odporučila iba 5 z 23
hodnotených meracích prístrojov: Omron HEM 705 CP, Omron HEM 722C, Omron HEM
735C, Omron HEM 713C, Omron HEM 737 Intellisense. Všeobecne sa neodporúčajú
používať systémy, ktoré sa nakladajú na zápästie alebo prst (Dukát, 2004).
Meranie krvného tlaku - zásady
-
Pred meraním krvného tlaku umožniť pacientom, aby sedeli niekoľko minút v tichej
miestnosti.
-
Merať krvný tlak dvakrát s časovým intervalom 1 – 2 minút a doplnkové merania, ak sú
prvé dve úplne rozdielne.
-
Používať štandardnú manžetu (12 – 13 cm dlhú a 35 cm širokú), ale mať aj väčšiu či
menšiu na hrubšie a chudšie ramená. U detí použiť menšiu manžetu.
-
Dbať na to, aby manžeta bola umiestnená v úrovni srdca, nech je pacient v akejkoľvek
polohe.
-
Pri identifikácii systolického a diastolického krvného tlaku sa riadiť I. a V. fázou
(vymiznutie) Korotkovových oziev.
-
Pri prvej návšteve zmerať krvný tlak na oboch ramenách, aby sa zistil prípadný rozdiel pri
periférnom postihnutí ciev. V takomto prípade treba za referenčnú hodnotu považovať
vyššiu nameranú hodnotu.
-
Zmerať krvný tlak postojačky, v 1. a 5. minúte od postavenia sa, a to u starších osôb,
diabetikov a ostatných stavoch, kedy možno očakávať posturálnu hypotenziu.
-
Pri druhom meraní zmerať posediačky pulzovú frekvenciu (najmenej počas 30 sekúnd)
(Gvozdják, 1990).
Ambulantné 24 - hodinové monitorovanie TK
Pri meraní (monitorovaní) 2 4 -hodinového TK:
-
Používať iba prístroje schválené medzinárodnými štandardizovanými protokolmi.
-
Používať manžety primeranej veľkosti a porovnať vstupné hodnoty s hodnotami
nameranými ortuťovým tlakomerom s cieľom zistiť, že rozdiely nie sú väčšie než ± 5
mmHg.
198
-
Nastaviť automatické merania v najviac 30-minútových intervaloch, aby sa dosiahol
adekvátny počet hodnôt, počas čo najväčšieho počtu hodín, keby sa niektoré merania
nemohli kvôli artefaktom analyzovať. Automatické vypúšťanie manžety by nemalo byť
rýchlejšie než 2 mmHg/s.
-
Poučiť pacienta, že má vykonávať bežné činnosti, že sa má vyhýbať extrémnej fyzickej
námahe a aby v čase nafukovania manžety držal ruku napriamene a nehybne.
-
Požiadať pacienta, aby si viedol denník a evidoval neobvyklé príhody a zároveň poskytol
informácie o trvaní a kvalite nočného spánku.
-
Zrealizovať ďalšie ambulantné monitorovanie TK, ak prvé vyšetrenie prinieslo menej než
70 % očakávaného počtu valídnych hodnôt kvôli častým artefaktom. Zaistiť, aby podiel
valídnych meraní bol rovnaký počas dňa i noci.
-
Pri ambulantnom 24 hodinovom monitorovaní TK sú hodnoty o niekoľko mmHg nižšie,
než tie namerané v ordinácii. Klinické posúdenie sa má zakladať najmä na priemernom
24- hodinovom tlaku a priemerných denných a/alebo nočných hodnotách TK (www. sks.
webcentrum. eu).
Meranie krvného tlaku v domácich podmienkach
Samomeranie krvného tlaku samým pacientom (self-measurement) v domácom prostredí
má klinickú hodnotu a teraz sa preukázala jeho prognostická významnosť.
Tieto merania treba odporúčať, aby:
-
poskytli viac informácií o znížení krvného tlaku pri liečbe, a tak aj o terapeutickom
pokrytí časového intervalu medzi dvoma dávkami,
-
sa zlepšila pacientova spolupráca pri liečbe,
-
sa odstránili pochybnosti o technickej spoľahlivosti/vplyve prostredia pri ambulantnom 24
hodinovom monitorovaní krvného tlaku
Od individuálneho merania krvného tlaku v domácom prostredí by sa malo odstúpiť, ak:
-
vyvoláva u pacienta úzkosť,
-
podnieti modifikáciu liečby samým pacientom.
Normálne hodnoty krvného tlaku v ordinácii lekára a v domácom prostredí sú rozdielne
(Guidelines Committee, 2003).
Všetci, ktorí budú vykonávať monitorovanie svojho krvného tlaku v domácom prostredí,
by mali byť vopred dôkladne poučení zdravotníckym pracovníkom a mali by dostať podrobný
návod a informácie o krvnom tlaku, návod o meracom systéme a spôsobe jeho použitia.
Nákup určitého meracieho systému pod vedením zdravotníckeho pracovníka by sa mal
odporúčať jedincom:
199
-
ktorí majú labilný alebo zvýšený krvný tlak, nameraný zdravotníckym pracovníkom
v zdravotníckom zariadení,
-
ktorí nemajú dobre kontrolovanú hypertenziu,
-
ktorí sa viac chcú podieľať na starostlivosti o svoje vlastné zdravie,
-
ktorí potrebujú zhodnotiť doterajšiu antihypertenzívnu liečbu, ak majú obavy z príliš
zníženia krvného tlaku, alebo podozrenie na nedostatočné trvanie efektu lieku (Dukát,
2004).
Pri odporúčaní merania TK v domácom prostredí:
Používať len schválené prístroje. Uprednostňovať radšej poloautomatické ako ortuťové
tlakomery, aby sa predišlo ťažkostiam pri inštruovaní pacienta a chybám pri zhoršenom
sluchu starších osôb. Inštruovať pacienta, aby pri meraní TK sedel a TK si meral po
niekoľkominútovom pokoji, najmä ráno a večer a informovať pacienta, že hodnoty TK môžu
byť medzi meraniami pre jeho spontánnu variabilitu rôzne. Vyhnúť sa nadmernému počtu
meraní a zabezpečiť, aby tieto merania zahŕňali obdobie pred užitím lieku, aby sa získala
informácia o trvaní účinku liečby. Pri ambulantnom monitorovaní TK treba pamätať, že
normálne hodnoty sú doma nižšie, než v ambulancii. Hodnoty 130 – 135/85 mmHg sú
hodnoty, ktoré približne korešpondujú s hodnotou 140/90 mmHg, ktorá sa nameria v
ambulancii, či v nemocnici. Dať pacientovi jasné inštrukcie o potrebe poskytnúť lekárovi
vlastnú dokumentáciu nameraných hodnôt a vyhnúť sa samomeneniu liečby (Guidelines
Committee, 2003).
Záver
Ošetrovateľstvo má veľkú morálno-etickú hodnotu pre človeka ako indivíduum, dotýka sa
všetkých vekových skupín ľudí. Zdravie je základným prameňom každodenného života
(Hudáková, 2009, s. 49). Dôležitou a často opomínanou potrebou je edukácia pacienta
o liečbe o jej význame, rizikách, monitorovaní liečby. (Novysedláková, Hudáková, 2010).
Cieľom edukačných programov u pacienta s hypertenziou v ambulantnej zdravotnej
starostlivosti je aktívne zapojenie pacienta do liečebného režimu.
Použitá literatúra
DUKÁT, A. Meranie krvného tlaku samotným pacientom v domácich podmienkach. Cardiol.
2004; 13(3) 136 – 141. [online]. [Citované 3. 1. 2011]. Dostupné na: http://www. aepress.
sk/cardiology/pdf/2004_03/04_rev_art_01. pdf
ESH/ESC Hypertension Practice Guidelines Committee. Practice guidelines for primary care
physicians: 2003 ESH/ESC hypertension guidelines. J Hypertens 2003;21:1779–1786. GL.
200
Guidelines Committee 2003. European Society of Hypertension- European Society of
Cardiology guidelines for the management of arterial hypertension. J Hypertens
2003;21:1011–1053. GL.
GVOZDJÁK, J. Interná medicína. vyd. Martin: Osveta. 1990, s. 115-143, ISBN 80-2170098-X.
HUDÁKOVÁ, Z. Súčasne možnosti ošetrovania seniorov. In Zdravotnícke štúdie. 2009. roč.
II., č. 2, s. 60-62. ISSN 1337-723X.
HUDÁKOVÁ, Z. Edukácia pacienta pri zvýšenej hladine cholesterolu v krvi. In Molisa.
Medicínsko-ošetrovateľské listy Šariša. Zborník. Prešov, 2009. Prešovská univerzita
v Prešove, Fakulta zdravotníctva v spolupráci v FNsP J. A. Reimana v Prešove. Grafotlač:
Prešov, 2009. s. 46-49. ISBN 978-80-55-0048-5.
NOVYSEDLÁKOVÁ, M., HUDÁKOVÁ, Z. Potreba edukácie pacientov so srdcovým
zlyhavaním. In Zborník z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou Ružomberské
zdravotnícke dni IV. Ročník „Nové poznatky v oblasti medicínských vied, ošetrovateľstva a
vojenského zdravotnictva“. Ružomberok: VERBUM – vydavatelstvo Katolíckej univerzity
v Ružomberku. 2010. s. 227-230. ISBN 978-80-8084-539-1.
The Task Force for the Management of Arterial Hypertension of the European Society of
Hypertension (ESH) and of the European Society of Cardiology (ESC) European Heart
Journal.
2007. 28:1462–1536 [online]. [Citované3. 1. 2011]. Dostupné na: http://www. sks.
webcentrum. eu/images/stories/odporucania/051508180122. pdf
Kontakt na autora
PhDr. Mária Novysedláková, PhD.
Katolícka univerzita v Ružomberku,
Fakulta zdravotníctva
Námestie A. Hlinku 48
034 01 Ružomberok
e- mail: maria. [email protected] sk
201
VÝSLEDKY OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNOSTIKY NANDA - INTERNATIONAL V
OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI A PORODNÍ ASISTENCI ZÍSKANÉ UŽITÍM ON-LINE
PROTOKOLU
Jana Marečková, Lenka Mazalová, Jana Kameníčková, Štěpánka Bubeníková
Marečková, J., Mazalová, L., Kameníčková, J.: Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických
věd Univerzity Palackého v Olomouci
Bubeníková, Š.: Ústav porodní asistence, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého v
Olomouci
Souhrn
Posterové sdělení předkládá výzkumná data získaná posuzováním stavu potřeb u 722
pacientů s využitím diagnostických prvků NANDA International. Diagnostické záznamy byly
vedeny studenty Fakulty zdravotnických věd UP v Olomouci v protokolu s implementací
algoritmu Marečkové. Studie předkládá informace o frekvenci ošetřovatelských diagnóz a
jejich určujících znaků, souvisejících faktorů nebo rizikových faktorů u čtyř kategorií
pacientů:
1. dospělý od 19 let, hospitalizovaný 3 - 10 dnů,
2. dítě od 6 do 18 let, hospitalizované 3 - 10 dnů,
3. žena s fyziologickým porodem a
4. gravidní žena, III. trimestr, hospitalizovaná do 20 dnů.
Výzkum sleduje statistické vztahy v rámci široké škály proměnných.
Summary
The poster notification presents research data obtained by assessment of state of needs of
722 patients with the use of the diagnostic features NANDA International. The diagnostic
entries have been carried out by students of the Faculty of Health Sciences of the Palacký
University Olomouc within the record with implementation of the algorithm by Marečková.
The study presents information concerning frequency of nursing diagnoses and their
determining features related or risk factors concerning four categories of patients:
5. adults aged 19 and more, hospitalized for 3-10 days,
6. children aged 6 to 18, hospitalized for 3-10 days,
7. women with a physiological delivery and
8. pregnant women in the 3rd trimester, hospitalized for period shorter than 20 days.
202
The research has been monitoring statistic relations within the framework of wide range of
variables.
Klíčová slova: ošetřovatelská péče, ošetřovatelská diagnostika, NANDA- mezinárodní.
Key words: nursing; nursing diagnostics; NANDA-International.
Příspěvek je dedikován projektu IGA UP FZV_2010_003 Výsledky ošetřovatelské diagnostiky
NANDA- International v ošetřovatelské péči a v porodní asistenci.
Literatura
MAREČKOVÁ, J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Praha: Grada, 2006. 264 s.
ISBN80-247-1399-3
Kontaktní adresa autora
doc. PhDr. Jana Marečková, Ph. D.
Ústav ošetřovatelství FZV UP
Třída Svobody 8
771 11 Olomouc
203
PERSUÁZIA – PEDAGOGICKÁ METÓDA V ČINNOSTI SESTIER, PÔRODNÝCH
ASISTENTIEK A IN THE PROFESSION OF NURSES, MIDWIVES AND
PHYSIOTHERAPEUTISTS
Hana Padyšáková, Eva Musilová
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií Slovenskej zdravotníckej
univerzity v Bratislave, Slovenská republika
Súhrn
Edukácia tvorí intagrálnu súčasť profesionálnych činností v nelekárskych zdravotníckych
povolaniach. Využitie metódy persuázie (ovplyvňovania, presvedčovania) pri poskytovaní
zdravotnej starostlivosti je potrebné, ak človek musí zaujať stanovisko k otázkam, ktoré si
nemôže bezprostredne overiť. Metódou persuázie pôsobia zdravotníci na ľudí v prevencii,
ošetrovaní, rehabilitácii a dosiahnutí zmeny správania. Popisujeme základné princípy
persuázie s aplikáciou na zdravotnícke prostredie a štruktúru modelu pacientovho
presvedčenia o zdraví - klasifikačný rámec Health Belief Model.
Summary
Education forms an integral part of the professional activities performed in non-medical
but health related functions. The use of the method of persuasion (influencing, convincing) in
providing health care is necessary if one has to reach a conclusion on questions which he or
she can not directly verify. Persuasion is used by health care professionals in order to prevent,
treat, rehabilitate and change behaviors. We describe the basic principles of persuasion within
the context of the health care environment and the framework of patient’s belief about health
– the Health Belief Model.
Kľúčové slová: persuázia, pedagogické metódy, edukácia, nelekárske odbory.
Key words: persuasion, pedagogic methods, education, non-medical degrees.
Úvod
Persuázia je metóda ovplyvňovania, presvedčovania, ktorá je založená na verbálnom a
neverbálnom pôsobení. Nejde o nový pedagogický postup, príklady z jej aplikácie máme v
spoločenských odboroch (predovšetkým v pedagogike, ale i v sociálnej práci, psychológii
a iných). Už Aristoteles, ako prvý, popísal procesy presviedčania v knihe Rétorika. Skrytá
persuázia je veľmi frekventovaná, predovšetkým v reklame, kde je založená na využívaní
204
princípov psychoanalýzy na komerčné účely. Z etického hľadiska je hodnotená negatívne.
Manipuluje s podvedomím a presvedčením zákazníka a motivuje ho k využitiu ponúkaných
služieb či tovarov, pričom nezohľadňuje potreby klienta, ale sleduje otázku zvýšenia zisku,
preto je takáto forma persuázie považovaná za neetickú.
Pre zdravotníkov, pracovníkov pomáhajúcich profesií, sú schopnosti pedagogicky pôsobiť
na tých, ktorým pomáhajú prioritné, lebo prostredníctvom pedagogického pôsobenia
ovplyvňujú správanie sa klientov v otázkach zdravia. Metódou persuázie pôsobia zdravotníci
na ľudí v prevencii chorôb, ošetrovaní, rehabilitácii, dosiahnutí zmeny životného štýlu a pro
sociálneho správania.
Obsah
Persuázia
Termín persuázia (z lat. persuasio, -onis, f.) možno ponímať ako presvedčovanie i ako
presvedčenie. V slovesnom tvare (persuadeo, -ere) znamená prehovárať, nahovárať,
presvedčovať niekoho, radiť, odporúčať, navrhovať niekomu niečo. V súčasnosti sa
v psychológii i pedagogike termínom persuázia označuje metóda presvedčovania, ktorá je
založená na verbálnom a neverbálnom pôsobení (Průcha, 2008).
Persuázia je trojdimenzionálny pojem, vo svojej podstate znamená:
-
vlastnosť (presvedčiteľnosť, presvedčenosť),
-
proces (presvedčovanie, sebapresvedčovanie),
-
stav (presvedčenie) (Grác, 1999).
Z procesného
hľadiska
rozlišujeme
v rámci
procesu
persuázie
persuádera
(presvedčovateľa) a recipienta (ten kto je presvedčovaný). Proces samotnej persuázie je také
ovplyvňovanie, pri ktorom sa recipient pod vplyvom persuádera dobrovoľne, zainteresovane
a zúčastnene uisťuje o odôvodnenosti nejakého stanoviska. Pri jednosmernej (monologickej)
persuázii sa navonok prejavuje a vykazuje objektívne merateľnú aktivitu iba presvedčovateľ.
Naopak, pri dvojsmernej (dialogickej) persuázii je aktívny presvedčovateľ aj presvedčovaný,
pričom ihneď získavame spätnú väzbu a máme možnosť posúdiť reakcie recipienta. Persuázia
nie je výlučne interakčný proces, možná je i forma sebapresvedčovania. Presvedčovanie môže
byť z hľadiska formy ďalej priama alebo nepriama persuázia a z organizačného hľadiska sa
môže kombinovať ako bezprostredné alebo sprostredkované presvedčovanie. Pri klasifikácii
persuázie, podľa kritérií objektívnosti predmetu presvedčovania, ju možno rozdeliť na
pravdivú a nepravdivú. Z hľadiska subjektívneho vzťahu presvedčovaného ju delíme na
želanú a neželanú (Grác, 1999).
205
Zdravotníci by mali pri využívaní persuázie akceptovať skutočnosť, že presvedčenie
závisí od postojov, potrieb a motívov a zvážiť efektívnosť racionálneho či emocionálneho
prístupu v rámci persuázie. Podľa prevahy racionálnej alebo iracionálnej zložky v postoji sa
deskriptuje presvedčenie a predsudky (Kristová, 2010). Majstrovstvo persuázie je jedným z
predpokladov profesionálnej úspešnosti zdravotníkov v edukačnej oblasti, pri vytváraní
interpersonálneho vzťahu a dosiahnutí efektívnej spolupráce. Výsledkom špecifického
ovplyvňovanie - persuázie je presvedčenie, ktorého proces sa vyznačuje viacerými znakmi:
Dobrovoľnosť: jedným z princípov ovplyvňovania s cieľom získať / zmeniť presvedčenie
je dobrovoľné rozhodovanie sa presvedčovaného bez priameho alebo nepriameho nátlaku.
Priame donucovanie je synonymum zastrašovania, vyhrážok, hrozieb. Ak má človek možnosť
voľby ide o nepriame donucovanie.
Zainteresovanosť: presvedčovanie sa formuje na základe osobnej zaangažovanosti. K
presvedčenie prispejú iba tie informácie, na ktorých je človek aj osobne zainteresovaný, keď
ich vníma ako užitočné pre realizovanie svojich záujmov a významné pre svoju budúcnosť.
Zúčastnenosť: je podmienkou pre zvnútornenie vonkajších vplyvov, ktoré sa formujú
prostredníctvom vnútorných podmienok. Persuázia tvorí plynule kontinuum pôvodne
prijatého stanoviska, či už zdraviu prospešného alebo nie, so stanoviskom, ktoré človek
osobne zaujíma, je pre neho významné a ktorému vnútorne verí, čiže je o ňom presvedčený.
Radikálne potlačené presvedčenie človeka o otázkach zdravia nevedie automaticky k zdraviu
prospešným aktivitám. Ak v procese persuázie nepripustíme diskusiu a neumožníme aby si
recipient mohol konfrontovať to čo počúva a obhajovať to, čo si myslí a o čom bol
presvedčený, nemôžeme od neho očakávať ani zúčastnenosť na prekonávaní svojho
pôvodného presvedčenia a nadobudnutie nového presvedčenia.
Istota – uistenosť: vyjadruje jednu z najvšeobecnejších ľudských potrieb. Podľa filozofie
Maslowa je potreba istoty vnímaná iba ako potreba bezpečia, preto ju zaradil v rámci
hierarchie potrieb nižšie. Potreba istoty sa intenzívne manifestuje aj pri uspokojovaní potrieb
vyššej úrovne, napr. potrieb sociálnej spolupatričnosti, osobného ocenenia, ambície a iné.
Nadobudnutie presvedčenia možno chápať aj ako získanie istoty, čiže stotožnenie sa
s informáciami do takej miery, že vedú k osobnému uisteniu sa.
Zdôvodnenosť: pozitívny výsledok persuázie je nadobudnutie presvedčenia, býva úspešná
vtedy, ak je presviedčanie zdôvodnené pravdivosťou alebo správnosťou. Presvedčenie je
pravda, uvádza Grác, ku ktorej dospel jednotlivec používajúc všetky svoje vedomosti a
skúsenosti, všetky svoje zmyslové a duševné schopnosti, rozum, cit a vôľu ako zdôvodnenie
206
(Grác, 2009). To, čo človek subjektívne prežíva ako pravdu, bez ohľadu na potvrdenie či
vyvrátenie jej objektívnej existencie, stáva sa aj jeho presvedčením.
Predpokladom racionálneho základu presvedčenia sú intelektové schopnosti, ale samé o
sebe ho ešte neutvárajú, uvádza Grác (1999). Napríklad lekár môže byť silný fajčiar napriek
tomu, že pozná štatistické údaje o škodlivosti fajčenia. Zotrvávanie na zlozvyku mu umožňuje
presvedčenie, že nie každý, kto fajčí je chorý a teda „aj on nemusí byť chorý aj keď fajčí“.
Racionálne argumenty prestávajú pôsobiť, ak vnímame problém prioritne cez prizmu citov.
Napríklad milujúci človek je presvedčený o perfektnosti milovanej osoby a je neprístupný
akýmkoľvek argumentom, aj keď je ostatným jasná realita (Grác, 2009). Presvedčenie
rámcovo predurčuje základnú orientáciu činností človeka a tým nadobúda formu motívov.
Motívom sa vo všeobecnosti rozumie pohnútka k činnosti. Presvedčenie tak predstavuje
potencionálny motív činnosti človeka.
Využitie metódy persuázie je potrebné vždy vtedy, keď človek musí zaujať stanovisko k
otázkam, ktoré si nemôže bezprostredne overiť (Grác, 2009). Otvára sa tak široký priestor pre
aplikáciu metódy pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti (pre pracovníkov v nelekárskych
odboroch i lekárov), na získanie spolupráce pacienta a dosiahnutie zmeny v jeho správaní.
Presvedčenie o niečom, čo sa týka zdravia, je výsledkom, ku ktorému jedinec dochádza
postupne. V priebehu života si postupne vytvára a dotvára presvedčenia, formuje ich
modifikovaním názorov rodiny, priateľov, laikov, osobných skúseností, ako aj pôsobením
zdravotníkov. V rámci posudzovania identifikujeme kľúčové faktory a plánujeme ďalší proces
starostlivosti. Štruktúra modelu pacientovho presvedčenia o zdraví - HBM (Health Belief
Model) vychádza z predpokladu, že ochota človeka správať sa zdravo, snažiť sa predchádzať
chorobám a dodržiavať liečebný režim závisí na štyroch kľúčových premenných:
-
subjektívne vnímanie citlivosti a zraniteľnosti vlastného organizmu,
-
vnímanie závažnosti dôsledkov choroby a rizík vyplývajúcich z nedodržiavania prevencie,
či odporúčaní zdravotníkov a liečebného režimu,
-
vnímanie rovnováhy medzi vykonávaním aktivít pre udržanie zdravia a následného efektu
v zlepšení zdravotného stavu,
-
vnímanie prekážok, ktoré sa objavujú, keď sa človek snaží predchádzať chorobám alebo
dodržiavať liečebný režim (Glanz, Rimer, Lewis, 2002 a Mareš, 2009).
Vo sfére edukačného pôsobenia zdravotníckych pracovníkov v nelekárskych odboroch sa
aplikácia metódy persuázie začína vymedzením logických argumentov, známych dôkazov
a existujúcich príkladov (kazuistiky) potrebných na presvedčovanie v otázkach podpory
zdravia a dosiahnutia zmeny.
207
Najčastejšie argumentujeme prostredníctvom informácií:
-
faktických: kognitívne dôkazy, sú vecné, objektívne v pozitívnom alebo negatívnom
význame (napríklad prevalencia komplikácii alebo naopak štatistika vyliečených),
-
emocionálnych: afektívne argumenty, vyvolávajú prežívanie, citové zážitky, pôsobia na
emócie.
Jednotlivé argumenty kombinujeme a volíme podľa povahového typu presvedčovaného.
Interpersonálna zameranosť zdravotno-výchovného pôsobenia môže byť podľa Zelinu:
-
egocentrická (len jednostranne berie, napríklad získava informácie),
-
altruistická (predovšetkým odovzdáva),
-
noscentrická (vyvážene získava aj odovzdáva),
-
neutrálne centrická (vyvážená, ani neberie ani nedáva, je všeobecne informačná) (Zelina,
1996).
Ciele persuázie majú byť vecné, prospešné pre klienta a vychádzať z argumentov, ktoré sú
reálne použiteľné a nevyvolajú informačný či emocionálny šok. V procese persuázie je, ako
uvádza Zelina, z etického hľadiska, neprípustné používať obvinenia, výčitky, zdôrazňovanie
chýb z minulosti, chytanie sa slov, prchkosť v reči, znervózňovanie a iné (Zelina, 1996).
Ku zmene pacientovho presvedčenia o zdraví a chorobe podľa tohto modelu prispievajú tri
vplyvy:
-
edukácia vykonávaná profesionálmi,
-
príznaky ochorení, ktoré sa u pacienta prejavia a ktoré si začne všímať
-
informácie, ktoré laickej verejnosti podávajú médiá (Grác, 2009).
V rámci edukácie persuázia využíva postupy:
-
interogatívne: opytovacie vety, kedy edukátor kladie otázky,
-
kladných odpovedí: „áno“ správanie klienta reguluje efektívnejšie, ako „nie“,
-
empatické: vcítenie sa do prežívania klienta,
-
rezultatívnych analýz: spôsoby odmietnutia, protiklad proti presvedčeniu,
-
uplatňovanie apelov: výzva na rozum, cit, vieru a vôľu klienta,
-
intervenujúcich vplyvov: posilňovanie presvedčenia, uvedenie úspechov, agitácia,
-
sebapresvedčovanie: sebainštrukčné programy, seba odmeňovanie alebo trestanie.
Záver
Presvedčiť jednotlivca, rodinu, komunitu o zdravom spôsobe života a prevzatí
zodpovednosti za svoje zdravie je prioritnou súčasťou práce zdravotníkov. Poznanie princípov
208
persuázie a zohľadnenie štruktúry modelu pacientovho presvedčenia o zdraví umožňuje
využitie tejto pedagogickej metódy aj v nelekárskych odboroch.
Literatúra
PRŮCHA, J. a kol. 2008. Pedagogický slovník: Praha: Portál, 2009. 322 s. ISBN 978-80-7367416-5.
GLANZ, K., RIMER, B. K., LEWIS, F. M. 2002. Health Behavior and Health Education.
Theory, Research and Praktice. San Francisco: Wiley, Sons, 2002. 342 s. ISBN 0-7879-57151.
GRÁC, J. 1999. Persuázia ovplyvňovanie človeka človekom. Martin: Osveta, 1999. 355 s.
ISBN 70-005-88.
GRÁC, J. 2009. Kapitoly edukačnej psychológie: Teória a aplikácie. Bratislava: VEDA,
2009. 257 s. ISBN 978-80-8082-234-7.
KRISTOVÁ, J. 2010. Postoje, presvedčenia a predsudky v interaktívnom procese sestra –
pacient. Ošetrovateľský obzor, 2010, 7, č. 3, s. 51- 53. ISSN 1336-5606.
MAREŠ, J., VACHKOVÁ, E. 2009. Pacientovo pojetí nemoci I. Brno: MSD, 2009. 146 s.
ISBN 978-80-7392-120-0.
ZELINA, M. 1996. Stratégie a metódy rozvoja osobnosti dieťaťa. 2. vyd. Bratislava: Iris,
1996. 234 s. ISBN 80-967013-4-7.
Adresa autorov
doc. PhDr. Hana Padyšáková, PhD., MUDr. Eva Musilová, PhD.
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií
Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave
Limbová 12
833 03 Bratislava
Slovenská republika
hana. [email protected] sk
209
POVĚDOMÍ VŠEOBECNÝCH SESTER O OŠETŘOVATELSKÉ DIAGNOSTICE
NANDA - INTERNATIONAL
Alena Pospíšilová, Miroslava Kyasová, Petra Juřeníková
Pospíšilová, A.: studentka: Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd Univerzity
Palackého v Olomouci
Kyasová, M., Juřeníková, P.: Katedra ošetřovatelství, Lékařská fakulta Masarykovy
Univerzity
Souhrn
Článek prezentuje míru základní informovanosti všeobecných sester o ošetřovatelské
diagnostice NANDA – International. Orientace v dané problematice je vztažena ke vzdělání
respondentů. Data byla získána pomocí dotazníkového šetření.
Summary
This article presents the level of knowledge of Nursing diagnosis NANDA – International
by nurses. The level of knowledge is related to respondent´s education level. Data were
collected by questionnaire survey.
Klíčová slova: NANDA – International, ošetřovatelská diagnóza.
Key words: NANDA – International, Nursing diagnosis.
Úvod
Rychlý rozvoj ošetřovatelství a výzkumu vytyčily potřebu odborníků jednotlivé jevy
ošetřovatelství pojmenovat, označovat a definovat. Snaha vyústila v 80. a 90. letech 20. století
vznikem unifikovaného ošetřovatelského jazyka (Vörösová, G., 2007).
Implementace standardizované terminologie a tedy i taxonomie North American
Association for Nursing Diagnosis – International (dále jen NANDA-International) má pro
rozvoj ošetřovatelství velký význam. Jak zdůrazňuje Langová: „Pokud věc nemůžeme
pojmenovat, nemůžeme ji ani kontrolovat, financovat, vyučovat, zkoumat anebo s ní
seznamovat veřejnost. “ (on line: standardizacia_osetrovatelskej_terminologie).
Přestože povinnost poskytovat ošetřovatelskou péči prostřednictvím ošetřovatelského
procesu a vést ošetřovatelskou dokumentaci je dána legislativou, věstník MZ ČR, 2004 č. 9
„Zdůrazňuje nutnost práce metodou ošetřovatelského procesu doprovázeného řádně vedenou
zdravotnickou dokumentací jako základního metodického postupu ošetřovatelského personálu
210
při práci se zdravým i nemocným člověkem, jeho rodinou a sociálním prostředím“ (věstník
MZ ČR, 2004 č. 9), není již provedena přesná specifikace podoby ošetřovatelské
dokumentace a ošetřovatelské diagnostiky. Konečná podoba je tedy upravena pomocí
standardů a nařízení jednotlivých ošetřovatelských zařízení.
Vzhledem k této benevolentnosti je pro popis a dokumentaci pacientových problémů
nezbytná dostatečná orientace všeobecných sester v dané problematice.
Účelem našeho šetření bylo získat informace o základní informovanosti všeobecných
sester v oblasti ošetřovatelské diagnostiky NANDA – International. Dále nás zajímalo, zda je
rozdíl v informovanosti závislý na úrovni dosaženého vzdělání všeobecných sester, proto bylo
provedeno i toto srovnání.
Cíl práce
Zjistit rozdíl v míře základních znalostí v oblasti ošetřovatelské diagnostiky NANDA –
International s ohledem na dosažené vzděláním všeobecných sester.
Metodika
Pro sběr potřebných informací byl využit anonymní dotazník, který byl účelově vytvořen
a částečně vycházel z nástroje užitého za účelem zjištění povědomí všeobecných sester o
NANDA – International, NIC a NOC na Hematoonkologické klinice FN Brno Bohunice
(Pokorná, A., Krethová, D. 2008).
Sběr dat byl uskutečněn v období leden – duben 2009.
Šetření bylo uskutečněno mezi účastníky 5. Mezinárodní konference všeobecných sester a
pracovníků vzdělávajících nelékařská zdravotnická povolání, 12. února 2009 v Brně. Dále pak
ve Fakultní nemocnici v Brně na Chirurgické klinice, Neonatologické klinice a Kardiologické
klinice a mezi studenty LF MU, Katedry ošetřovatelství, kde byli osloveni pouze studenti,
kteří studovali kombinovanou formu studia.
Data byla zpracována v programu Microsoft Office Excel 2003.
Statistická významnost byla ověřována za užití testu dobré shody na hladině významnosti
α = 0,05.
Vzhledem k tomu, že ve všech testovaných případech se jednalo o test malého rozsahu (n
< 30), byla kritická hodnota stanovena dle t - Studentova rozdělení pro
volnosti.
211
= n – 1 stupňů
Výsledky
Distribuováno bylo 180 dotazníků, návratnost činila 161 vyplněných dotazníků, které bylo
možno dále zpracovat (což je 89,45 % z celkového počtu rozdaných dotazníků).
Respondenty tvořila různorodá skupina všeobecných sester z hlediska věku, let praxe,
pracovního zařazení i vzdělání.
Pro účely statistického hodnocení byli respondenti dle vzdělání rozděleni na dvě skupiny
– respondenti s nižším než vysokoškolským vzděláním (87 respondentů, což je 54,03 %
z celkového počtu oslovených) a s vysokoškolským vzděláním (74 respondentů, je 45,96 %
z celkového počtu oslovených). Přestože obě sledované skupiny byly přibližně stejně velké,
bylo při statistickém zpracování pro vyšší validitu výsledků pracováno s relativními
četnostmi.
Znalost pojmu NANDA - International
HA: Nebude statisticky významný rozdíl mezi znalostí pojmu NANDA – International u sester
s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než vysokoškolským
vzděláním.
H0: Bude statisticky významný rozdíl mezi znalostí pojmu NANDA – International u
všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než
vysokoškolským vzděláním.
100,00
Testové kritérium: 7,81
Kritická hodnota: 46,99
82,43
80,00
64,60
60,00
49,43
40,00
20,00
17,24
20,69
12,64
14,91
12,16
2,70
12,42
8,07
2,70
0,00
Nižší než vysokoškolské
Vysokoškolské
Celkový součet
Ano - zná
Ano - nezná
Setkal/a jsem se s tímto označením, ale nevím co znamená
Nikdy jsem neslyšel/a o NANDA - Internattional
Graf č. 1: Znalost pojmu NANDA – International – relativní četnost
Z grafu č. 1 je patrné, že největší počet respondentů znal pojem NANDA – International 104 respondentů, z čehož 61 bylo vysokoškolsky vzdělaných a 43 dosáhlo nižšího, než
vysokoškolského vzdělání. Druhou nejpočetněji zastoupenou skupinu tvořili respondenti,
212
kteří uvedli, že pojem znají, ale neuvedli, nebo uvedli chybně jeho význam, 24 respondentů,
z čehož 9 bylo vysokoškolsky vzdělaných a 15 dosáhlo nižšího, než vysokoškolského
vzdělání. Nejméně respondentů uvedlo, že nikdy neslyšelo o NANDA – International, 13
respondentů, z čehož 2 byli vysokoškolsky vzdělaní a 11 dosáhlo nižšího, než
vysokoškolského vzdělání.
Vzhledem k tomu, že testové kritérium je t = 7,81 je menší než kritická hodnota 46,99,
zamítáme hypotézu H0 ve prospěch alternativní hypotézy HA. Lze tedy tvrdit, že je statisticky
významný rozdíl mezi znalostí pojmu NANDA – International u sester s vysokoškolským
vzděláním a všeobecných sester s nižším než vysokoškolským vzděláním.
Po dalším prostudování získaných dat můžeme tvrdit, že vysokoškolsky vzdělané
všeobecné sestry prokázaly lepší znalosti pojmu NANDA – International.
Zkušenost s prací s NANDA - International
H0: Nebude statisticky významný rozdíl mezi zkušeností s prací s NANDA - International u
všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než
vysokoškolským vzděláním.
HA: Bude statisticky významný rozdíl mezi zkušeností s prací s NANDA - International u
všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než
vysokoškolským vzděláním.
Tabulka č. 1: Zkušenost s prací s NANDA - International – vzdělání respondentů – test dobré
shody
Test dobré shody
Počet stupňů volnosti
Hladina významnosti
Zkušenost s prací s NANDA International
Nepracoval/a s NANDA - International
Pracoval/a s NANDA - International
Neuvedeno
Celkový součet
Střední hodnota
Směrodatná odchylka
Počet dat
Testové kritérium
2
0,05
Vysokoškolské
n
%
23
31,08
50
67,57
1
1,35
74
100
50,00
50,00
1,00
42,95
74,00
3,00
Nižší než vysokoškolské
n
%
59
67,82
23
26,44
5
5,75
87
100
43,50
50,00
36,67
42,15
3,00
3,00
Celkový součet
n
%
82
50,93
73
45,34
6
3,73
161
100
80,50
50,00
63,48
39,43
3,00
3,00
Kritická
hodnota
19,90
63,99
3,36
87,25
43,63
38,74
3,00
5,99146
Z tabulky č. 1 je zřejmé, že největší počet respondentů nepracoval s NANDA International, 82 respondentů, z čehož 23 bylo vysokoškolsky vzdělaných a 59 dosáhlo
nižšího, než vysokoškolského vzdělání. Zde je zajímavé právě to, že většina vysokoškolsky
vzdělaných sester (67,57 %) pracovala s NANDA – International, kdežto respondenti s nižším
213
než vysokoškolským vzděláním udávali nejčastěji variantů, že s NANDA – International
nepracovaly (67,82 %).
Vzhledem k tomu, že testové kritérium je t = 5,99 je menší, než kritická hodnota 87,25
zamítáme hypotézu H0 ve prospěch alternativní hypotézy HA. Lze tedy tvrdit, že je statisticky
významný rozdíl mezi zkušeností s prací s NANDA - International u všeobecných sester
s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než vysokoškolským vzděláním.
Po dalším prostudování získaných dat můžeme tvrdit, že vysokoškolsky vzdělané
všeobecné sestry měly více zkušeností s prací s taxonomií NANDA – International, než sestry
s nižším než vysokoškolským vzděláním.
Znalost pojmu ošetřovatelské diagnóza
H0: Nebude statisticky významný rozdíl mezi znalostí pojmu ošetřovatelská diagnóza u
všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než
vysokoškolským vzděláním.
HA: Bude statisticky významný rozdíl mezi znalostí pojmu ošetřovatelská diagnóza u
všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než
vysokoškolským vzděláním.
100,0
85,1
83,9
82,8
80,0
60,0
Testové
kritérium: 9,49
Kritická
hodnota: 3,73
40,0
20,0
0,0
8,1
6,8
0,0
0,0
Vysokoškolské
1,1
6,9
6,9
2,0
Nižší než vysokoškolské
7,5
6,8
0,6
1,24
Celkový součet
Stanovení a popis aktuálních, potenciálních problémů klienta, eventuelně možnosti podpory zdraví
klienta
Stanovení nemoci
Stanovení problému pacienta, je využitelná u jednoho klienta
Stanovení problému pacienta, je využitelná u mnoha klientů
Stanovení rozsahu péče o pacienta
Graf č. 1: Znalost pojmu ošetřovatelská diagnóza – relativní četnost
Z grafu č. 2 je zřejmé, že největší počet respondentů uvedl správnou variantu, že
ošetřovatelská diagnóza je stanovení a popis aktuálních, potenciálních problémů klienta,
eventuelně možnosti podpory zdraví klienta, 135 respondentů, z čehož 63 bylo vysokoškolsky
vzdělaných a 72 dosáhlo nižšího, než vysokoškolského vzdělání. Nejmenší počet respondentů
214
uvedl variantu, že ošetřovatelská diagnóza je stanovení nemoci – jedna všeobecná sestra
s nižším než vysokoškolským vzděláním.
Vzhledem k tomu, že testové kritérium je t = 9,49 je vyšší než kritická hodnota 3,73,
nezamítám nulovou hypotézu H0. Lze tedy tvrdit, že není statisticky významný rozdíl mezi
znalostí pojmu „ošetřovatelská diagnóza“ u všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním
a všeobecných sester s nižším než vysokoškolským vzděláním.
Znalost komponent aktuální ošetřovatelské diagnózy
H0: Nebude statisticky významný rozdíl mezi znalostí komponent aktuální ošetřovatelské
diagnózy u všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester
s nižším než vysokoškolským vzděláním.
HA: Bude stati;sticky významný rozdíl mezi znalostí komponent aktuální ošetřovatelské
diagnózy u všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester
s nižším než vysokoškolským vzděláním.
Tabulka č. 2: Znalost komponent aktuální ošetřovatelské diagnózy – vzdělání respondentů –
test dobré shody
Test dobré shody
Počet stupňů volnosti
Hladina významnosti
Znalost komponent aktuální ošetřovatelské diagnózy
1 (někdy není více informací o klientovi známo)
2 (problém a projev)
2 (problém a příčina)
3 (definice, určující znaky, související faktory)
3 (problém, etiologie, symptom)
3 (problém, projev, příznak)
Celkový součet
Střední hodnota
Směrodatná odchylka
Počet dat
Testové kritérium
5
0,05
Vysokoškolské
n
0
1
1
14
54
4
74
12,33
21,06
6,00
%
0,00
1,35
1,35
18,92
72,97
5,41
100
16,67
28,46
6,00
Nižší než vysokoškolské
n
%
2
2,30
3
3,45
9
10,34
13
14,94
36
41,38
24
27,59
87
100
14,50
16,67
13,22
15,19
6,00
6,00
Celkový součet
n
%
2
1,24
4
2,48
10
6,21
27
16,77
90
55,90
28
17,39
161
100
26,83
16,67
32,90
20,44
6,00
6,00
Z tabulky č. 2 je zřejmé, že největší počet respondentů uvedlo správnou, ale spíš dříve
užívanou variantu, že komponenty aktuální ošetřovatelské diagnózy jsou tři (problém,
etiologie symptom), 90 respondentů, z čehož 54 bylo vysokoškolsky vzdělaných a 36 dosáhlo
nižšího, než vysokoškolského vzdělání. Správnou nověji užívanou variantu, že komponenty
aktuální ošetřovatelské diagnózy jsou definice, určující znaky a související faktory uvedlo, 27
respondentů, z čehož 14 bylo vysokoškolsky vzdělaných a 13 dosáhlo nižšího, než
vysokoškolského vzdělání. Nejmenší počet respondentů uvedl variantu, že ošetřovatelská
diagnóza se skládá z jedné komponenty (někdy není více informací o klientu známo) – 2
všeobecné sestry s nižším, než vysokoškolským vzděláním.
215
Kritická
hodnota
2,30
1,28
7,82
1,06
24,12
17,83
54,41
9,07
9,75
6,00
11,0705
Vzhledem k tomu, že testové kritérium je t = 11,07 je menší než kritická hodnota 54,41
zamítáme nulovou hypotézu H0 ve prospěch alternativní hypotézy HA. Lze tedy tvrdit, že je
statisticky významný rozdíl mezi znalostí komponent aktuální ošetřovatelské diagnózy u
všeobecných sester s vysokoškolským vzděláním a všeobecných sester s nižším než
vysokoškolským vzděláním.
Po dalším prostudování získaných dat můžeme tvrdit, že vysokoškolsky vzdělané
všeobecné sestry znaly lépe komponenty aktuální ošetřovatelské diagnózy, než sestry
s nižším, než vysokoškolským vzděláním.
Diskuze
Cílem šetření bylo zmapovat základní znalosti všeobecných sester v oblasti ošetřovatelské
diagnostiky NANDA – International a ovlivnění rozsahu těchto znalostí vzděláním
respondentů.
K porovnání informací získaných od respondentů s nižším, než vysokoškolským
vzděláním a vysokoškolským vzděláním byl použit test dobré shody na hladině významnosti
0,05. Statisticky testované byly čtyři hypotézy, z toho ve třech případech byl zaznamenán
statisticky významný rozdíl mezi odpovědí všeobecných sester s nižším než vysokoškolským
vzděláním a vysokoškolským vzděláním.
Po prostudování výsledků lze tvrdit, že vysokoškolsky vzdělané sestry prokazovaly
častější znalost pojmu NANDA – International, znalost komponent aktuální ošetřovatelské
diagnózy a měly častěji zkušenosti z prací s NANDA – International, než sestry s nižším než
vysokoškolským vzděláním. Při posouzení znalosti významu pojmu ošetřovatelské diagnóza,
nebyl zaznamenán statisticky významný rozdíl mez oběma sledovanými skupinami.
Důvodem lepší informovanosti vysokoškolsky vzdělaných sester zřejmě bude fakt, že
problematice jednotného ošetřovatelského jazyka, a tedy i taxonomii NANDA – International,
je ve výuce větší pozornost věnována až ve vysokoškolském vzdělávání.
Problematické se zdá být i následné užití informací v praxi. Přestože byla prokázána
znalost komponent aktuální ošetřovatelské diagnózy, 55,9 % respondentů uvedlo variantu –
problém, etiologie symptom, studium dokumentace na jednom chirurgickém pracovišti
poukázalo na fakt, že naprostá většina aktuálních ošetřovatelských diagnóz je v praxi
formulována jako dvousložkové diagnózy – problém, etiologie – 99,44 %. Přestože 16,77 %
respondentů uvedlo i nověji užívanou variantu definice, určující znaky, související faktory,
výše
zmíněné
studium
ošetřovatelské
dokumentace
nezaznamenalo
ani
z ošetřovatelských diagnóz obsahující tyto komponenty (Pospíšilová, A, et. al., 2010).
216
jednu
Zajímavé také je, že nebyl zaznamenán rozdíl mezi výpovědí vysokoškolsky vzdělaných
všeobecných sester a sester s nižším, než vysokoškolským v oblasti znalosti pojmu
ošetřovatelská diagnóza. Dle našeho názoru může být důvodem i skutečnost, že správná
varianta byla nejdelší a respondenti mnohdy považují právě nabízené varianty obsahující
nejvíce informací za správné.
Přestože většina respondentů znalo pojem NANDA – International, 64,60 % respondentů,
považujeme toto procentuální zastoupení za nedostačující pro implementaci NANDA –
International do klinické praxe. O poměrně malé informovanosti odborné veřejnosti
v ošetřovatelství nás utvrzuje i fakt, že k podobným výsledkům dospěly ve svém šetření i
autorky Pokorná, A. a Krethová, D., které zjistily neznalost pojmu NANDA – International u
50 % respondentů (Pokorná, A., et. al., 2008).
Slovenské autorky Padyšáková, H. a Huttová, M. ve svém šetření prokázaly podstatně
lepší znalosti respondentů v oblasti ošetřovatelské terminologie (a to i ve vztahu
k dosaženému vzdělání respondentů), důvodem může být však i fakt, že informace zjišťující
informovanost respondentů byly spíše subjektivní. Svou roli mohl však sehrát i fakt, že na
rozdíl od České republiky, je problematika ošetřovatelské diagnostiky ve Slovenské republice
lépe upravena - Vyhláška MZ SR č. 306/2005 (tato vyhláška obsahuje i doporučené
formulace ošetřovatelských diagnóz) (Padyšáková, H., Huttová, M., 2008).
Závěr
Ošetřovatelská diagnostika je nedílnou součástí ošetřovatelského procesu. Její jednotnost
a standardizovanost je nezbytná pro posuzování stavu klientů a následné porovnání
ošetřovatelské péče v rámci jednotlivých zdravotnických zařízení ale i v celostátním a
mezinárodním měřítku. Je tedy žádoucí zajistit dostatečnou informovanost poskytovatelů
ošetřovatelské péče v dané problematice.
Mezi vysokoškolsky vzdělanými všeobecnými sestrami byla sice dle našeho názoru
zaznamenána dostatečná znalost v oblasti ošetřovatelské diagnostiky, ale pokud posuzujeme
skupinu respondentů jako celek, informovanost již nelze dle našeho názoru považovat za
dostatečnou.
Situaci by dle našeho názoru mohla usnadnit vhodná legislativní opora jednotné
ošetřovatelské diagnostiky nebo dostatečná úprava pomocí jednotných interních směrnic v
zdravotnických zařízeních.
217
Literatura
Česká Republika. Věstník č. 9 z roku 2004 ustanovuje Koncepci ošetřovatelství. In Věstník
MZČR. 2004, částka 9. Dostupný také z http://www. fnusa.
cz/files/kliniky/oop/Koncepce_osetrovatelstvi. pdf.
PADYŠÁKOVÁ, H., HUTTOVÁ, M., et. al. Standardizovaná terminologie v pediatrickém
ošetřovatelství. Ošetřovatelský obzor. 2008, roč. 5, č. 1. str. 9 - 14. ISSN-1336-5606.
POKORNÁ, A., KRETHOVÁ, D. Možnosti využití NIC, NOC v hodnocení bolesti na
Hematoonkologickém oddělení. In Ošetřovatelská diagnostika založená na důkazech II.,
BUŽGOVÁ, R. a SIKOROVÁ, L. (eds.), Ostrava: Repronis Ostrava, 2008. str. 43-47. ISBN
978-80-7368-499-0.
POSPÍŠILOVÁ A., KYASOVÁ M., JUŘENÍKOVÁ P. Míra implementace taxonomie
NANDA – Internacional v ošetřovatelské dokumentaci na chirurgickém pracovišti. In. In
Sborník - 5. mezinárodní konference všeobecných sester a pracovníků vzdělávajících
nelékařské zdravotnická povolání. Brno: NCO NZO v Brně, 2010. str. 75-80, 6 s. ISBN 97880-7013-514-3.
VÖRÖŠOVÁ, G., e al. Klasifikačné systémy a standardizace terminologie v ošetrovateľstve.
1. vyd. Martin: Osveta, 2007. 112s. ISBN 978-80-8063-242-7.
Zdroj on line dostupný na: www. explorer. szm.
com/standardizacia_osetrovatelskej_terminologie. doc [cit. 2010-7-25].
Slovensko, vyhláška č. 306 ze dne 30. června 2005 ustanovuje seznam ošetřovatelských
diagnóz. In Sbírka zákonů slovenské republiky. 2004, částka 176, s. 3274-3279. Dostupný
také http://www. health. gov. sk/redsys/rsi.
nsf/0/4720d56194c687c2c125703e0036b6a4/$FILE/306_2005. pdf.
Kontaktní adresa
Mgr. Alena Pospíšilová
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Katedra ošetřovatelství, Kamenice 3, Brno, 62500
v Olomouci, Křížovského 8, Olomouc 77147; [email protected] cz
218
VÝZNAM VYBRANÝCH HUMANITNÝCH DISCIPLÍN VO VZDELÁVANÍ
NELEKÁRSKYCH ZDRAVOTNÍCKYCH PRACOVNÍKOV
Tatiana Rapčíková
Fakulta zdravotníctva Slovenskej zdravotníckej univerzity v Bratislave so sídlom v Banskej
Bystrici
Souhrn
Psychológia a etika sú humanitné vedné disciplíny, ktoré významnou mierou prispievajú k
formovaniu človeka, jeho postojov a správania. Zároveň sú to disciplíny majúce trvalé miesto
v študijných programoch fakúlt pripravujúcich poslucháčov na prácu v pomáhajúcich
profesiách, medzi ktoré rozhodne patrí i práca zdravotníka. Autorka približuje opodstatnenosť
a význam daných predmetov prostredníctvom odpovedí študentov na vybrané otázky
dotazníka.
Sumary
Psychology and ethics belong to scientific disciplines developing attitudes and behaviour
of a human being. For this reason these disciplines persist in the curriculum of the faculties
preparing the students for work in helping professions including health care professionals.
The author approaches a significance and importance of these subjects through the
questionnaire.
Kľúčové slová: humanitné disciplíny. psychológia. profesionálna etika. študent.
Key words: humanistic disciplines, psychology, professional ethics, student.
Úvod
Psychologické disciplíny a etika patria k humanitným vedným disciplínam, pretože sa
podieľajú na všestrannom a komplexnom rozvoji človeka a majú kľúčový význam pri
formovaní jeho názorov a postojov. Ovplyvňujú správanie a konanie jedinca. Pomáhajú
človeku zaradiť sa do spoločnosti a zohrávajú dôležitú úlohu v jeho interpersonálnych
vzťahoch.
V zdravotníctve sa psychológia môže uplatniť vo všetkých oblastiach klinickej medicíny
ako odbor, ktorý predovšetkým aplikuje systém svojich vedomostí a metód na liečbu chorých,
prevenciu a adaptáciu, na poradenskú činnosť, na prípravu a ďalšie vzdelávanie
zdravotníckych pracovníkov na rôznych úsekoch práce(Zacharová et al., 2007).
219
Vízia často prezentovaná nielen v odbornej literatúre, ale aj na rôznych podujatiach, sa
čoraz viac spája s potrebou zlepšenia kvality života či - v kontexte so zdravotníctvom zvýšenia starostlivosti o zdravie človeka. Tou najkrajšou víziou každého človeka je pocítiť na
vlastnej koži, že zdravotná starostlivosť vedie k „dobru pacienta“ a jeho najbližších, a teda
k zlepšeniu kvality ich života (Verešová et al., 2007).
K naplneniu tejto vízie môžu výrazne pomôcť i predmety klinická psychológia
a profesionálna etika.
Človek a predovšetkým chorý človek je centrom profesionálnych snáh zdravotníckych
pracovníkov. Profesia zdravotníka si vyžaduje ľudí nielen so zodpovedajúcimi odbornými
vedomosťami, ale i ľudí schopných empatie a sociálneho cítenia, ľudí, ktorí nielenže plne
chápu, prijímajú, ale i uplatňujú zásady profesionálnej zdravotníckej etiky v praxi(Dolista,
2010).
Zdravotnícka etika má prispievať k formovaniu profesionálnych etických postojov
zdravotníckych pracovníkov. Spolu s vysokou odbornosťou je totiž rešpektovanie a
uplatňovanie profesionálnej etiky v zdravotníctve prirodzeným základom spoločenskej
prestíže a uznania, ktoré si táto oblasť ľudskej činnosti právom zasluhuje (Šoltés, 1998).
Všeobecná, vývinová a klinická psychológia ako aj profesionálna - zdravotnícka etika sú
neoddeliteľnou súčasťou študijných programov ošetrovateľstvo, urgentná zdravotná
starostlivosť a fyzioterapia a predstavujú dôležitú súčasť prípravy študentov denného
i externého študenta na ich povolanie.
Hlavné ciele predmetu psychológia sú:
-
získanie nových vedomostí o psychických procesoch, o prežívaní a správaní jedinca,
poznaní osobnosti, vrátane jej vrodených a získaných vlastností,
-
poznanie a pochopenie zákonitostí vývoja jedinca v jednotlivých vývinových obdobiach,
-
pochopenie potrieb a prežívania chorého človeka vzhľadom k jeho chorobe, terapii a
prevencii,
-
nácvik empatického a asertívneho správania vo vzťahu k chorým.
Hlavné ciele predmetu profesionálna etika sú:
-
poznanie základných etických noriem podstatných pre interpersonálne vzťahy
a prosociálne správanie,
-
ovládanie princípov zdravotníckej etiky,
-
formovanie adekvátneho vzťahu k chorým a trpiacim,
-
nastolenie a poznanie etických dilem v bioetike.
220
Počet vyučovacích hodín všeobecnej, vývinovej a klinickej psychológie a profesionálnej
etiky v študijných odboroch ošetrovateľstvo a urgentná zdravotná starostlivosť v dennej (D) i
v externej (E) forme štúdia je uvedený v tabuľke č. 1.
Tabulka č. 1: Počet vyučovacích hodín
Študijný odbor
Ošetrovateľstvo
Urgentná
zdravotná
starostlivosť
Všeobecná
psychológia
1. roč. D: 12/ZS
1. roč. E: 10/ZS
1. roč. D: 12/ZS
1. roč. E: 5/ZS
Vývinová
Psychológia
1. roč. D: 12/ZS
1. roč. E: 5/ZS
1. roč. D: 12/ZS
1. roč. E: 5/ZS
Klinická
psychológia
2. roč. D: 24/ZS
2. roč. E: 10/ZS
2. roč. D: 12/ZS
2. roč. E: 5/ZS
Profesionálna
etika
1. roč. D: 24/LS
1. roč. E: 10/LS
1. roč. D: 24/ZS
1. roč. E: 10/ZS
Metodika prieskumu
Ciele prieskumu
Pri realizácii prieskumu sme si stanovili nasledovné ciele:
Zistiť:
-
postoj a vzťah študentov odboru ošetrovateľstvo a urgentná zdravotná starostlivosť ku
predmetom všeobecná, vývinová, klinická psychológia a profesionálna etika,
-
názor študentov na adekvátnosť stanoveného počtu vyučovacích hodín,
-
názor študentov na to, kto by mal prednášať dané disciplíny,
-
význam predmetu pre študentov.
Použitá metóda
-
dotazník (11 otázok)
Realizácia prieskumu
-
máj, jún 2010 (predmet profesionálna etika)
-
október 2010 (psychologické disciplíny)
Výsledky prieskumu
Charakteristika prieskumnej vzorky
Počet študentov: 310
-
z toho: 210 študentov vyplnilo dotazník so zameraním na predmet psychológia (PSY)
100 študentov vyplnilo dotazník so zameraním na predmet profesionálna etika
(PRE)
-
Forma studia: denné štúdium: 121 študentov, externé štúdium: 189 študentov
-
Študijné odbory: ošetrovateľstvo, urgentná zdravotná starostlivosť
221
Tabulka č. 2: Vyhodnotenie odpovedí respondentov na otázku 1
Otázka 1.
Odpovede študentov
- predmet PSY
Je podľa vás správne, že PSY a PRE sú vo
vašom študijnom odbore povinnými
vyučovacími predmetmi?
Určite áno
153 (72,86 %)
Skôr áno
39 (18,57 %)
Skôr nie
14 (6,66 %)
Predmet by mal byť povinne voliteľný
1 (0,48 %)
Opodstatnenie má len niektorá psychologická
3 (1,43 %)
disciplína
Spolu
210 (100,00 %)
Odpovede
študentov
predmet PRE
82 (82,00 %)
12 (12,00 %)
6 (6,00 %)
0 (0 %)
0 (0 %)
100 (100,00 %)
Tabulka č. 3: Vyhodnotenie odpovedí respondentov na otázku 2
Otázka 2.
Stanovený rozsah vyučovacích hodín z
predmetov PSY a PRE je:
Dostatočný na zvládnutie problematiky
Priali by ste si vyšší počet hodín
Priali by ste si nižší počet hodín
Predmet považujete za zbytočný
Iné
Spolu
Odpovede
študentov - predmet
PSY
166 (79,05 %)
26 (12,38 %)
10 (4,76 %)
0 (0 %)
8 (3,81 %)
210 (100,00 %)
Odpovede
študentov predmet PRE
47 (47,00 %)
51 (51,00 %)
2 (2,00 %)
0 (0 %)
0 (0 %)
100 (100,00 %)
Tabulka č. 4: Vyhodnotenie odpovedí respondentov na otázku 3
Otázka 3.
PSY a PRE by mal prednášať:
Odpovede študentov
- predmet PSY
VŠ učiteľ s aprobáciou PED - OSE, resp.
PSYCH - OSE
VŠ učiteľ ošetrovateľstva s doplnkovým
štúdiom etickej výchovy
VŠ vzdelaný učiteľ etickej výchovy
Klinický psychológ
VŠ vzdelaná sestra z praxe
Lekár
Kombinácie odpovedí
Neviem posúdiť
Spolu
222
104 (49,52 %)
Odpovede
študentov predmet PRE
0 (0 %)
0 (0 %)
49 (49,00 %)
0 (0 %)
79 (37,62 %)
8 (3,81 %)
1 (0,48 %)
18 (8,57 %)
0 (0 %)
210 (100,00 %)
22 (22,00 %)
0 (0 %)
23 (23,00 %)
0 (0 %)
0 (0 %)
6 (6,00 %)
100 (100,00 %)
-
Tabulka č. 5: Vyhodnotenie odpovedí respondentov na otázku 4
Otázka 4.
Ktorú psychologickú disciplínu považujete za
najprínosnejšiu z hľadiska vašej súčasnej, resp.
budúcej profesie?
Všeobecnú psychológiu
Vývinovú psychológiu
Klinickú psychológiu
Všetky disciplíny
Ani jednu disciplínu
Kombinácie odpovedí
Spolu
Odpovede študentov predmet PSY
14 (6,66 %)
21 (10,00 %)
74 (35,24 %)
88 (41,91 %)
1 (0,48 %)
12 (5,71 %)
210 (100,00 %)
Tabulka č. 6: Vyhodnotenie odpovedí respondentov na otázku 5
Otázka 5.
Odpovede
študentov
Uveďte, ktorá oblasť profesionálnej etiky bola pre vás predmet PRE
najzaujímavejšia.
Eutanázia, tanatológia
37 (37,00 %)
Pokusy na embryách, biomed. výskum
23 (23,00 %)
Práva pacientov
15 (15,00 %)
é aspekty transplantácií
11 (11,00 %)
ké práva
4 (4,00 %)
ženská etika
4 (4,00 %)
6 (6,00 %)
100 (100,00 %)
-
Tabulka č. 7: Vyhodnotenie odpovedí respondentov na otázku 6
Otázka 6.
Problematika predmetov PSY a PRE:
Podnietila vo vás hlbší záujem o danú
problematiku
Bola zdrojom informácií, ktoré však nebudete
ďalej rozširovať
Bola impulzom k napísaniu bakalárskej práce z
danej oblasti
Predmet ste sa učili len kvôli skúške
Predmet pokladáte za zbytočný
Kombinácie odpovedí
Spolu
223
Odpovede
študentov predmet PSY
84 (40,00 %)
Odpovede študentov
- predmet PRE
104 (49,52 %)
19 (19,00 %)
0 (0 %)
18 (18,00 %)
9 (4,29 %)
1 (0,48 %)
12 (5,71 %)
210 (100,00 %)
2 (2,00 %)
0 (0 %)
0 (0 %)
100 (100,00 %)
61 (61,00 %)
Tabulka č. 8: Vyhodnotenie odpovedí respondentov na otázku 7
Otázka 7.
Domnievate sa, že predmety PSY a PRE
môžu pôsobiť vo vzťahu k syndrómu
vyhorenia ako faktor prevencie?
Určite áno
Čiastočne
Nie
Spolu
Odpovede
študentov predmet PSY
Odpovede študentov
- predmet PRE
139 (66,19 %)
59 (28,10 %)
12 (5,71 %)
210 (100,00 %)
66 (66,00 %)
34 (34,00 %)
0 (0 %)
100 (100,00 %)
Diskusia
Prevažná väčšina študentov denného i externého štúdia sa domnieva, že humanitné
disciplíny: všeobecná, vývinová, klinická psychológia a profesionálna etika majú mať pevné
miesto v jednotlivých študijných programoch.
Kým väčšina študentov pokladá stanovený počet hodín z jednotlivých psychologických
disciplín za dostatočný, z predmetu profesionálna etika by si želalo vyššiu hodinovú dotáciu
až 51 % študentov.
Podľa názoru študentov by mal jednotlivé psychologické disciplíny i profesionálnu etiku
vyučovať vysokoškolsky vzdelaný pedagóg v odbore ošetrovateľstvo s príslušnou
kvalifikáciou v ďalšom aprobačnom predmete (psychológia, pedagogika, etická výchova).
Jednotlivé psychologické disciplíny a predmet profesionálna etika boli pre prevažnú časť
študentov zdrojom mnohých informácií, motivujú študentov k ďalšiemu samoštúdiu v danej
oblasti a podľa 66 % študentov sú tieto disciplíny zároveň pokladané za dôležitý faktor
prevencie syndrómu vyhorenia.
Záver
Výsledky prieskumu potvrdili nezastupiteľné miesto vybraných humanitných disciplín psychológie a profesionálnej etiky vo vzdelávaní nelekárskych zdravotníckych pracovníkov.
Prekvapujúca, ale zároveň i potešujúca je skutočnosť, že viac ako 50 % študentov by si prialo
zvýšiť počet vyučovacích hodín z predmetu profesionálna etika. Tento fakt sa objavoval
hlavne v odpovediach študentov externého bakalárskeho štúdia študijného odboru
ošetrovateľstvo.
V Slovenskej republike sa od akademického roku 2011/2012 neuvažuje o pokračovaní
zvyšovania kvalifikácie sestier z praxe v tomto type štúdia. To je dôvod, prečo sme zatiaľ
neuskutočnili úpravu počtu hodín v príslušnom študijnom programe. Ak by rozhodnutím
kompetentných inštitúcií došlo k pokračovaniu štúdia, nevidíme problém, aby počet hodín z
224
predmetu profesionálna etika bol po schválení kompetentnými orgánmi fakulty zosúladený s
požiadavkou študentov.
Na základe odpovedí respondentov môžeme konštatovať, že predmety psychológia a
profesionálna etika pomáhajú v kontexte s odborne zameranými predmetmi dotvárať profil
zdravotníckeho pracovníka tak, aby tento mohol svoju prácu vykonávať v zmysle výroku
filozofa Senecu: Salus aegroti - suprema lex (V preklade: Blaho chorého - najvyšší zákon).
Literatúra
D0LISTA, J. Práce pomáhajících profesí v oblasti zdravotnictví a sociální péče. 1. vyd.
Praha: Evropské vzdělávací centrum, s. r. o., 2010. 454 s. ISBN 978 - 80 - 87386 - 10 - 1.
GLASA, J., ŠOLTÉS, L. Ošetrovateľská etika 1. 1. vyd. Martin: Osveta, 1998. 211 s. ISBN
80 - 217 - 0594 - 9.
VEREŠOVÁ, M. et al. Psychológia. 1. vyd. Martin: Osveta, 2007. 191 s. ISBN 80 - 8063 239 - 1.
ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M., ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie. 1. vyd.
Praha: Grada, 2007. 232 s. ISBN 978 - 80 - 247 - 2068 - 5.
Kontakt na autorku
PhDr. Tatiana Rapčíková, PhD.
Fakulta zdravotníctva SZU
Sládkovičova 21
974 01 Banská Bystrica
tatiana. [email protected] sk
225
SPOKOJNOSŤ ŽIEN S EDUKÁCIOU V KURZOCH PSYCHOFYZICKEJ
PRÍPRAVY NA PÔROD
Adriana Repková
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií, Slovenská zdravotnícka univerzita
v Bratislave
Súhrn
Cieľom príspevku je poukázať na dôležitosťou edukačného pôsobenia v pôrodnej
asistencii. Popisujeme prípravu pôrodných asistentiek v pregraduálnom aj postgraduálom
vzdelávaní v oblasti edukačných aktivít. Psychofyzická príprava na pôrod predstavuje ucelený
vzdelávací rámec, ktorý môže výrazne ovplyvňovať priebeh tehotnosti, pôrodu a šestonedelia.
Túto vzdelávaciu aktivitu vedie odborne spôsobilá pôrodná asistentka. V empirickej časti
prezentujeme výsledky prieskumu na tému obsahová náplň kurzov psychofyzickej prípravy
na pôrod (PFP) a spokojnosť žien s ich úrovňou. Prieskumu sa zúčastnilo 130 žien. Použili
sme dotazníkovú metódu. Výsledky sme prezentovali slovne, matematicky. Zistili sme, že
vyššie vzdelanie má pozitívny vplyv na absolvovanie kurzov PFP. Respondentky sú
s úrovňou kurzov spokojné, resp. skôr spokojné. Najviac preberaným edukačným rámcom je
pôrod. Návštevnosť komplexných kurzov PFP je stále nízka, ženy dávajú prednosť len
prednáškam a poučeniu partnerov pred pôrodom.
Summary
The aim of this article is to highlight the importance of the educational activities in the
midwifery. We describe the training of the midwives at the undergraduate and postgraduate
education in educational activities. The psycho-physical preparation for the childbirth is a
comprehensive educational framework that can greatly influence the process of the
pregnancy, the childbirth and the postpartum. This educational activity is maintained by the
professionally qualified midwife. In the empirical part we present the results of the survey
focused on the courses of the psychophysical preparation for the childbirth (PFP) and
women's satisfaction with the quality of the courses. Commonly 130 women participated in
this survey. We used the questionnaire method. The results were presented verbally,
mathematically. We found that the higher education has a positive impact on the graduation
of the PFP courses. The respondents are satisfied with the level of the courses or rather
satisfied, respectively. The most communicated educational framework is the childbirth. The
226
participation on the comprehensive PFP courses is still low, women prefer only the lectures
and instructions of the partners before delivery.
Kľúčové slová: edukácia, tehotnosť, pôrod, šestonedelie, psychofyzická príprava na pôrod.
Key words: education, pregnancy, childbirth, puerperium, psycho-physical preparation for
childbirth.
Úvod
Pôrodná asistencia patrí k integrovaným disciplínám, ktoré pri poskytovaní starostlivosti
vychádzajú z mnohých odborov. Orientácia na udržanie zdravia a poskytovanie starostlivosti
v prirodzených sociálnych podmienkach vyžaduje od pôrodnej asistentky (PA) dobrú znalosť
pedagogických postupov. Edukácia patrí k významným nástrojom, pomocou ktorých môže
PA ovplyvňovať postoje žien k vlastnému zdraviu.
Na FOaZOŠ SZU v študijnom programe Pôrodná asistencia je PA je na rolu edukátorky
pripravovaná už v pregraduálnom štúdiu. V študijnom programe sú zaradené špecifické
predmety zamerané na získanie vedomostí a zručností v oblasti aplikovanej pedagogiky.
Koncepcia prípravy je postavená na postupnom budovaní informačnej databázy cez
prererekvizičné predmety – aplikovaná psychológia, komunikácia a sociológia v 1. ročníku
a predmet aplikovaná pedagogika, ktorá je zaradená do 2. ročníka (Kristová, 2002, Musilová,
2002). Získané informácie sa využívajú pri výučbe a riešení ošetrovateľských diagnóz
z oblasti primárnej zdravotnej starostlivosti, rodinnej a sexuálnej výchovy a v psychofyzickej
príprave na pôrod. Edukačné zručnosti sa ďalej rozvíjajú v postraduálnej príprave v rámci
študijného programu v certifikovanej pracovnej činnosti Psychofyzická príprava na pôrod.
Psychofyzická príprava na pôrod je špecifickým vzdelávacím programom, ktorý by mal
ženu kvalitne pripraviť na rodičovstvo už od prenatálneho obdobia (Hrabčáková, 2009). Ich
cieľom je budúcu matku pripraviť po psychickej aj fyzickej stránke na tehotnosť, pôrod,
popôrodné obdobie a v širšom kontexte aj na rodičovstvo (Padyšáková, 2008) a možnosti
sociálnej podpory (Mačkinová, 2010).
Ciele
Cieľom empirickej sondy bolo poukázať na dôležitosť edukácie, zistiť aké je
demografické zloženie žien, ktoré absolvujú kurzy PFP, typy kurzov PFP, aké edukačné
rámce tvoria obsahové zloženie kurzov PFP a spokojnosť žien s úrovňou týchto kurzov.
227
Metodika
Pre spracovanie problémov prieskumu sme použili metódu teoretickej analýzy a syntézy.
Z empirických metód sme použili dotazník, ktorý bol anonymný a dobrovoľný. Výsledky sme
prezentovali slovne, matematicky a graficky. V slovných komentároch sme pre lepšiu
orientáciu výsledky zaokrúhlili podľa matematických zákonitostí.
Súbor a metodika
Prieskumu sa zúčastnilo 130 žien, ktoré sme oslovili zámerným výberom. Respondentky
sme oslovovali pri rôznych stretnutiach matiek priamo, alebo pomocou internetovej
komunikácie. Vďaka osobnej administrácii dotazníka bola návratnosť dotazníkov 100 %.
Charakteristika súboru
Prieskumu sa zúčastnilo 130 žien vybraných zámerným výberom - absolvovali prípravu
na pôrod, v čase realizácie výskumu boli do 6 mesiacov po pôrode; rodili spontánne, alebo
cisárskym rezom z akútnej indikácie; sú matkou žijúceho dieťaťa; boli schopné samostatne
vyplniť dotazník.
Vekové, vzdelanostné zloženie respondentiek a paritu udáva tabuľka č. 1, 2 a 3
Tabulka č. 1: Vek respondentiek
21 – 30
rokov
n
%
n
%
2
1,6
62
47,6
Tabulka č. 2: Vzdelanie respondentiek
Kategórie
odpovedí
Početnosť
do 20 rokov
31 – 40
rokov
n
%
53
40,8
Vysokoškolské Stredoškolské
s maturitou
n
%
n
%
48
37
69
53
Tabulka č.. 3: Počet pôrodov
Kategórie
odpovedí
Početnosť
Kategórie
odpovedí
Početnosť
odpovedí
Prvý
pôrod
n
%
106
81,5
Druhý pôrod
n
22
%
16,9
41
a viac Spolu
rokov
n
%
n
%
13
10
130
100
Stredoškolské Základné
bez maturity
n
%
n
%
9
7
4
3
Tretí
pôrod
n
%
1
0,8
Viac ako
tri pôrody
n
%
1
0,8
Spolu
n
130
%
100
Spolu
n
130
%
100
Výsledky
Zisťovali sme, aký typ kurzov psychofyzickej prípravy pre tehotné respondentky
navštevovali. Špecifická príprava tehotnej ženy na rodičovstvo je veľmi dôležitá pre
formovanie správnych postojov a návykov, ktoré ovplyvňujú nielen prežívanie ženy a jej
komfort počas obdobia očakávanie dieťatka, ale aj zdravie tehotnej ženy a plodu. Budúca
rodička môže navštevovať rôzne typy kurzov, od kompletnej psychofyzickej prípravy na
228
pôrod, kde sa plnia nielen kognitívne, ale aj behaviorálne ciele; cez poskytovanie len
teoretických informácií, po jednorázové poučenie ženy a sprevádzajúcej osoby v posledných
týždňoch pred pôrodom.
Tabulka č. 4: Navštevovanie typu kurzov PFP
Kategórie
odpovedí
Početnosť
odpovedí
1
n
59
2
%
45
n
38
3
%
29
legenda:
1 áno, prednášky aj cvičenia;
3 len poučenie pred pôrodom spolu s partnerom;
n
20
4
%
15
n
13
Spolu
%
11
n
130
%
100
2 áno, len prednášky;
4 pri predchádzajúcej tehotnosti áno, teraz nie
45 % sledovaných respondentiek navštevovalo kompletnú prípravu na pôrod, 29 % len
prednášky, 15 % žien absolvovalo len poučenie pred pôrodom a 11 % žien prípravu
absolvovalo v predchádzajúcej tehotnosti. Je potešiteľné, že takmer polovica opýtaných
tehotných žien dala prednosť komplexnej forme poskytovania informácií a fyzickej príprave
na pôrod.
Ďalej nás zaujímalo ako ženy hodnotili úroveň absolvovaného kurzu PFP pomocou 5
stupňovej Likertovej škály. Výber uvedenej škály umožňovala respondentkám zhodnotiť
spokojnosť s kurzami pomocou validnej metodiky.
Tabulka č. 5: Hodnotenie úrovne kurzov PFP
Kategórie
odpovedí
Početnosť
odpovedí
Veľmi
spokojná
n
%
61
47
Skôr
Spokojná
spokojná
n
%
n
%
35
26,9 20
15,4
Skôr
nespokojná
n
%
11
8,4
Veľmi
nespokojná
n
%
3
2,3
Spolu
n
130
%
100
Z analýzy odpovedí vyplynulo, že 47 % žien bolo s poskytovanou starostlivosťou
v kurzoch PFP veľmi spokojné. Počet týchto odpovedí koreluje so vzorkou žien, ktoré
absolvovali komplexnú PFP. Skôr spokojných je 27 % respondentiek, spokojných je 15 %
opýtaných žien. Skôr nespokojných je 8 % opýtaných a veľmi nespokojné boli len 3 ženy, čo
predstavuje 2 % z celkovej vzorky.
Spektrum informácií, ktorým sa poskytovatelia psychofyzickej prípravy na pôrod
venovali, mali oslovené ženy na stupnici od 0 do 5, pričom 0 boli žiadne informácie a 5 bolo
vyčerpávajúce množstvo informácií. Ako východisko k obsahovej analýze sme zvolili
minimálne štandardy študijného programu pre certifikovanú pracovnú činnosť Psychofyzická
príprava na pôrod.
229
Tabulka č. 7: Okruhy informácií získaných na kurzoch PFP
Informácia/kvalita 0
1
2
3
4
5
n
%
n
%
n
%
n
%
Zmeny
materského
organizmu
v
tehotnosti
0
0
3
2,3
12
9,2
37
28,5 20
15,4 58
44,6
Vývoj plodu
2
1,5
6
4,6
14
10,8 58
44,6 32
24,6 18
13,8
Pôrod
0
0
3
2,3
6
4,6
25
19,2 38
29,2 58
44,6
pôrodnej 0
0
15
11,5 24
18,5 18
13,8 35
26,9 38
29,2
0
0
4
3
8
6,1
30
23
46
35,4 42
32,3
Životospráva
v tehotnosti,
šestonedelí
Poučenie partnera
0
0
11
8,5
10
7,7
60
46,1 25
19,2 24
18,5
0
0
19
14,6 10,
7,7
56
43
25
19,2 20
15,4
Starostlivosť
o novorodenca
0
0
35
26,9 17
13
39
30
29
22,3 10
7,7
Dojčenie
0
0
38
29,2 20
15,4 37
28,5 18
13,8 17
13
Tlmenie
bolesti
Patologické
v tehotnosti,
šestonedelí
stavy
pôrode,
n
%
n
%
Z uvedeného vyplýva, že 60 % respondentiek udáva spokojnosť s informáciami
o zmenách materského organizmu v horných póloch škály, 30 % žien hodnotí úroveň
poskytovaných informácií v polovici Likertovej škály a len 11 % ich hodnotí stupňom 1, 2.
Žiadna respondentka neudáva, že by sa v kurzoch poskytovateľ nevenoval zmenám
materského organizmu.
Spokojnosť s informáciami o vývoji plodu udávalo 39 % respondentiek. V polovičnej
polohe škály až 44 % respondentiek, až 16 % respondentiek hodnotilo objem informácií
o vývoji plodu v dolných polohách škály 0,1, a 2.
Takmer 75 % respondentiek udáva mieru informovanosti o pôrode v maximálnych polohách,
len 7 % hodnotí prezentovaný objem informácií v polohách 1,2.
Efektivity tlmenia pôrodnej bolesti je významným faktorom, ktorý ovplyvňuje prežívanie
pôrodu (Takácsová, 2009). 56 % respondentiek uvádza spokojnosť s objemom poskytovaných
informácií o tlmení pôrodnej bolesti v polohách 4,5; takmer 44 % žien hodnotí informácie
v dolných polohách škály 1-3.
67 % žien hodnotí objem informácií o patologických stavoch v tehotnosti, pôrode,
šestonedelí stupňom 4,5, 23 % ich hodnotí v strednej polohe škály, len 9 % ich hodnotí ako
málo obsažné.
230
38 % žien hodnotí informácie o režimových opatreniach v šestonedelí v polohách 4, 5.
Pomerne veľké percento, až 45 %, udáva len priemernú úroveň poskytovania informácií
o režime v šestonedelí. 17 % žien hodnotí tieto informácie v dolných polohách škály.
Spokojnosť žien s edukáciou partnera sa pohybuje v strednej polovici škály – 45 %, 24 %
respondentiek uvádza spokojnosť v horných polohách škály, 23 % žien hodnotí informácie
polohami 0-2.
Hodnotenie
informácií
o starostlivosti
o novorodenca
je
rovnomerne
rozložené
v polohách 3 a 4, 5 – po 30 %. Stupňom 1 hodnotí informácie až 27 % respondentiek a polohu
2 označilo 13 % žien.
Hodnotenie informácií o dojčení sa pohybuje v bode 4 a 5 okolo 14 %. Najviac boli
informácie o dojčení hodnotené polohou 3 – 29 % a polohou 1- až 29 %. Tzn., že
respondentky vo všeobecnosti hodnotili úroveň poskytovaných informácií o dojčení ako málo
vyčerpávajúcu.
Diskusia
Po analýze výsledkov môžeme konštatovať, že návštevnosť kurzov psychofyzickej
prípravy na pôrod závisí od veku a vzdelania. Ženy s vyšším vzdelaním a vekom častejšie
vyhľadávajú kurzy psychofyzickej prípravy ako ženy, ktoré sú na materstvo veľmi mladé
a málo vzdelané. Parita nemá významný vplyv na absolvovanie prípravy na pôrod. Ak sme
analyzovali spokojnosť rodičiek s kurzami psychofyzickej prípravy na pôrod, konštatujeme,
že väčšina absolventiek je s kurzami veľmi spokojná, alebo skôr spokojná.
Na základe analýzy štatistických ukazovateľov o miere zastúpenia jednotlivých
edukačných rámcov, sme zistili, že respondentky priradili priemerne najviac odpovedí
kategórii pôrod. Nasledovali odpovede v kategórii „Zmeny počas tehotnosti, Patologické
stavy“. Naše zistenie plne korešponduje s obsahovým zameraním kurzu PFP, ktorého
prioritným cieľom je pripraviť budúcu rodičku v psychofyzickej rovine na pôrod tak, aby bola
dosiahnutá optimálna spolupráca a eliminované riziko poškodenia novorodenca. Je
zarážajúce, že kategória odpovedí „Dojčenie“ dosiahla priemer len 2,6, čo je najnižšia
hodnota z posudzovaných parametrov.
K nedostatkom, ktoré sme pri analýza výsledkov zistili, patrí aj konštatovanie, že žien
absolvujúcich komplexnú PFP aj s cvičením stále málo – 45 %. Dávajú prednosť prednáškam
– 29 % a poučeniu pred pôrodom – 15 %, ktoré niektoré pôrodnice vyžadujú pred účasťou
partnera pred pôrodom. Príprava potom nie je komplexná. Zostáva len v rovine kognitívnej,
behaviorálne a afektívne ciele sa nedosahujú.
231
Záver
Cieľom bezpečného materstva je zabezpečiť optimálnu starostlivosť o tehotnú ženu
a novorodenca. Zahŕňa snahu o znižovanie materskej úmrtnosti a chorobnosti, ako aj
zlepšovanie
zdravotného
stavu
novorodencov
organizáciou
rovnocenného
prístupu
k zdravotným službám, vrátane plánovaného rodičovstva, prenatálnej starostlivosti,
starostlivosti počas pôrodu a po pôrode, ako aj prístup k základnej pôrodníckej
a novorodeneckej starostlivosti (Kopáčiková, 2008). Jednou z ciest ako zabezpečiť dostatočnú
motiváciu žien, ktorá je pre dosahovanie uvedených cieľov dominantná, je psychofyzická
príprava na pôrod.
Zoznam použitej literatúry
HRABČÁKOVÁ, J. 2009. Starostlivosť o ženy v období tehotnosti, pôrodu a šestonedelia:
diplomová práca. Bratislava: SZU, 2009. 102 s.
KRISTOVÁ, J. 2002. Komunikácia v ošetrovateľstve. Martin: Osveta. 2002. 164 s. ISBN 808063-107-7
KOPÁČIKOVÁ, M. 2008. Psychofyzická príprava tehotných žien na pôrod v prenatálnej
starostlivosti. In: Konference porodních asistentek a dětských sester: Sborník příspěvkú z
konference porodních asistentek a dětských sester o mateřství. Zlín: Univerzita Tomáše Bati
ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, Ústav zdravotnických studií, 2008. ISBN 978-80-7318700-2. s. 52-56.
MAČKINOVÁ, M. 2010. Význam kvality sociálnych služieb a ich nenahraditeľnosť. In
Ošetrovateľský obzor. ISSN 1336-5606, 2010, roč. 7, č. 1-2, s. 42.
MUSILOVÁ, E. 2002. Účinná komunikácia v profesionálnej činnosti zdravotníckych
pracovníkov. In Slovenský zdravotník, ISSN 1338-0842, 2002, roč. 12, č. 1, s. 22-23.
PADYŠÁKOVÁ, H.: Výchova k rodičovstvu. Bratiskava: SZU, 2008. 108 s. ISBN 978-8089352-22-7, s. 103
TAKÁCSOVÁ, E. 2009. Bolesť a jej analgézia v pôrodníctve: diplomová práca, Bratislava:
SZU, 2009. 110 s.
Kontakt na autorku
Doc. PhDr. Adriana Repková, PhD.
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdií
Slovenská zdravotnícka univerzita
Limbova 14
833 03 Bratislava
adriana. [email protected] sk
232
PÄŤROČNÉ SKÚSENOSTI Z PRÍPRAVY ZDRAVOTNÍCKYCH ZÁCHRANÁROV
NA FAKULTE ZDRAVOTNÍCTVA SZU V BANSKEJ BYSTRICI
Sihelská Dana, Balogová Eva
Fakulta zdravotníctva Slovenskej zdravotníckej univerzity, Sládkovičova 21, 970 05 Banská
Bystrica
Súhrn
Autorky prednášky v úvode oboznamujú poslucháčov so stručnou genézou prípravy
zdravotníckych záchranárov v banskobystrickom regióne od roku 1973. Poukazujú na
formovanie a vývoj študijného odboru zdravotnícky záchranár, ktorý bol aktivovaný 1. júla
1991 ako pomaturitné kvalifikačné štúdium a od roku 2000 aj ako vyššie odborné
vzdelávanie.
Nosnou časťou prednášky sú päťročné skúsenosti z prípravy zdravotníckych záchranárov
na FZ SZU v Banskej Bystrici od septembra 2005, kedy sa uskutočnili prvé prijímacie
pohovory do študijného odboru urgentná zdravotná starostlivosť. Autorky poukazujú:
-
na formy a metódy štúdia,
-
na skvalitňovanie učebných plánov,
-
na podmienky pre teoretickú výučbu a cvičenia v odborných učebniach,
-
na odbornú prípravu, ktorej nosnou časťou sú klinické cvičenia, súvislá odborná,
prázdninová prax a povinné kurzy,
-
na spoluprácu so stanicami ZZS,
-
na spoluprácu s odborníkmi ÚŠZV MO SR v Lešti,
-
na stabilný a kvalitný tím pedagógov,
-
na nedostatok financií v školstve a v zdravotníctve a ich vplyv na odmeňovanie
pedagógov, mentorov a na iné obmedzenia, ktoré s tým súvisia.
V závere
prednášky
poukazujú
na
perspektívy
vysokoškolského
vzdelávanie
zdravotníckych záchranárov, k snahe zaradiť toto štúdium do systému vzdelávania
vzdelávanie na magisterskej úrovni.
Summary
The authors begin to introduce paramedic education in the region of Banská Bystrica
since 1973. They highlight the establishing and development of the paramedic study here. It
233
was initiated on July 1, 1991 as a post-secondary school study. Later it has changed to
a specialised post-secondary school study.
The main part of the lecture depicts five year history of paramedic study at the Faculty of
Health Care in Banska Bystrica. It starts with the first admission exams in urgent health care
in september 2005. During the lecture the authors focus on:
-
Study forms and methods,
-
Study material quality improvement,
-
Study conditions in classrooms at lectures and seminars
-
Clinical practice, long-term clinical practice, summer holiday clinical practice and
mandatory courses
-
Cooperation with paramedic teams in Banská Bystrica
-
Cooperation with specialists at The Institute of special health care and training of MOD
SR in Lešť
-
Stable and qualified team of lecturers and mentors at the faculty
-
Lack of finance in education and health care and its effect on teachers' and mentors'
salaries; other financial restrictions
Finally, the authors describe future visions connected with university education of
paramedics which could lead to an introduction of a Master of Art study in urgent health care.
Key words: Paramedic, Study, Education, Preparation, Quality.
Kľúčové slová: zdravotnícky záchranár, štúdium, vzdelávanie, príprava, kvalita.
Literatúra
OBORILOVÁ, M. (ed.) Kronika záchrannej služby Banská Bystrica: RZP, r. 1973 – 1989.
124s.
Kontakt na autorku
Dana Sahelská
FZ SZU, Sládkovičova 21, 974 05 Banská Bystrica
dana. [email protected] sk
234
EDUKAČNÝ PROGRAM PRE PACIENTA S KOLOSTÓMIOU
Martina Solárová, Jarmila Kristová
Stredná zdravotnícka škola, Strečnianska 20, Bratislava, Slovenská republika
Súhrn
Kolostómia je umelo vytvorené vyústenie hrubého čreva cez brušnú stenu. V závislosti od
dĺžky jej trvania sa rozoznáva dočasná alebo trvalá kolostómia. Neoddeliteľnou súčasťou
ošetrovateľskej starostlivosti o pacienta s kolostómiou je edukácia, ktorej cieľom je poskytnúť
informácie a o danej problematike.
Summary
Colostomy is enterostomy through the belly in artificial way. We distinguish temporary or
constant colostomy. Education is the part of the nursing care of patient suffering colostomy.
Its aim is to give information on this problem.
Kľúčové slová: kolostómia, edukácia, edukačný program.
Key words: colostomy, education, educational programme.
Úvod
Kolostómia je chirurgicky vytvorené vyústenie hrubého čreva. Črevo je vyvedené cez
brušnú stenu a prišité o kožu. Môže sa vytvoriť prakticky z ktorejkoľvek časti hrubého čreva.
Najčastejšie sa vyvádza sigmoideálna a transverzná časť čreva. Presné umiestnenie je závislé
od pôvodnej príčiny ochorenia. Kolostómiou sa zabezpečuje odchod stolice. Jej konzistencia
a množstvo je individuálne a závisí od umiestnenia vývodu na hrubom čreve. Stómia je
väčšinou ružová a vlhká, bez nervových zakončení, teda aj bez citlivosti.
Najčastejšie dôvody kolostómie sú:
-
karcinóm čreva,
-
divertikulitídy,
-
zápalové ochorenia čreva, ulcerózne kolitídy alebo Crohnova choroba.
Druhy kolostomie:
V závislosti od jej dĺžky trvania sa rozoznáva:
-
dočasná,
-
trvalá.
235
Dôvody dočasnej kolostomie:
Dočasná kolostómia u pacienta sa vykonáva ako:
-
urgentné opatrenie pri črevnom uzávere,
-
umožnenie zhojenia ťažkej anastomózy,
-
umožnenie „odpočinoku“ distálnej časti čreva pri zápalových ochoreniach.
Dôvody trvalej kolostomie:
Najčastejším dôvodom trvalej kolostómie je karcinóm čreva.
Komplikácie kolostomie:
a) včasné komplikácie kolostómie
-
krvácanie,
-
nekróza okraja stómie,
-
parastomálny absces,
-
opuch stómie,
-
kožné komplikácie,
-
včasná retrakcia,
-
nevhodné umiestnenie stómie.
b) následné komplikácie kolostómie
-
prolaps stómie,
-
retrakcia stómie,
-
stenóza stómie,
-
kožné komplikácie stómie,
-
macerácia kože,
-
dermatitidy,
-
komplikácie stómie pri radioterapii,
-
komplikácie stómie pri chemoterapií.
Dôležitým opatrením v rámci prevencie komplikácií kolostómie je efektívna edukácia
pacienta v starostlivosti o kolostómiu, pristomálnu kožu a výmenu kolstomického vrecka.
Edukácia
Edukácia (z lat. slova educo, educáre – vychovávať, vypestovať) vyjadruje širšie chápaný
proces výchovy a vzdelávania, pretože okrem nadobudnutých určitých poznatkov, či
dosiahnutia zmeny v správaní si kladie za cieľ aj vytváranie „ prebudovanie „ hodnotových
vzťahov, citových, vôľových a vzdelanostných štruktúr osobnosti jedinca.
236
Edukačný proces je forma odovzdávania konkrétnych informácií, teda uskutočňuje sa
v špecifickom prostredí v rámci interakcie napr. sestra – pacient. Je to výchovný a vzdelávací
proces a tak ho treba aj chápať.
Edukant je ktorýkoľvek subjekt edukácie bez ohľadu na vek či typ, napr. dospelý človek,
dieťa, starý človek, prijímateľ informácií, učiaci sa.
Edukátor je ktorýkoľvek aktér edukačnej aktivity napr. učiteľ, sestra, lekár, lektor,
inštruktor, konzultant, školiteľ, ten kto odovzdáva informácie.
Edukačný proces
Edukačný proces v ošetrovateľstve:
-
predstavuje určitú formu“ odovzdávania“ konkrétnych informácií, ktorá sa uskutočňuje
v specificky pripravenom prostredí v rámci vzájomnej interakcie sestry a pacienta –
učiaceho,
-
je vytvorený zámerne na to aby sa niekto niečo naučil,
-
je to dynamicky vzájomný vzťah medzi sestrou a pcientom – učiacim,
-
je to výchovný a vzdelávací proces,
-
môže byť súčasťou ošetrovateľského procesu.
Fázy edukačného procesu:
Edukačný proces pozostáva z piatich fáz:
-
zber údajov, analýza pacientových schopnosti učiť sa a jeho nedostatkov,
-
stanovenie vzdelanostnej diagnózy,
-
príprava učebného plánu,
-
realizácia učebného plánu,
-
zhodnotenie pacientových vedomostí – efektívnosti učebného plánu.
Tabulka č. 1: Edukačný plán so zameraní na ošetrenie kolostómie, peristomálnej kože
a výmenu kolostomického vrecka
Posudzovanie:
Identifikačné údaje o pacientovi
Určenie potreby učiť sa
- vypytuje sa pacient?
- vyhľadáva potrebné informácie?
Určenie ochoty učiť sa
- číta knihy, články zaoberajúce sa danou problematikou?
- rozpráva sa s druhými o problematike?
- prejavuje všeobecný záujem?
- nebráni niečo pacientovi k pohotovosti na učenie? – úzkosť, slabosť, ťažký fyzický stav?
237
Určenie motivácie
- vyjadruje túžbu niečo sa naučiť?
- aké skúsenosti ma s problémom?
- aké ma doterajšie vedomosti o problematike? Bude potrebné na ovplyvnenie pacienta
pozitívne či negatívne pôsobenie?
Určenie spoločensko – ekonomických faktorov
- aký vplyv má kultúra na zdravie pacienta (stravu, zdravie, životný štýl)?
- ovplyvňuje napr. náboženstvo pacienta v ponímaní zdravia?
- aká je finančná situácia pacienta?
Určenie životného štýlu
- akým spôsobom získa pacient najviac informácií – zrakom, sluchom, praktickým
precvičením?
- ako rozmýšľa pacient – mechanicky či logicky?
Určiť názory na zdravie
- aký postoj k zdraviu má pacient?
- aké ma vedomosti o zdraví, zdravom spôsobe života?
- aký má vplyv vek pacienta na jeho schopnosť niečo sa naučiť?
Posúdenie celkového zdravotného stavu
- V tomto posúdení sa zameriavame na prejavy ochorenia. Snažíme sa odhadnúť ako
pacient prijal ochorenie a liečebné postupy s nimi spojené.
Vzdelanostná diagnóza:
Deficit vedomostí a zručnosti o správnom ošetrení kolostómie, peristomálnej kože a výmene
kolostomického vrecka.
Téma edukácie:
Ošetrenie kolostómie, peristomálnej kože a výmena kolostomického vrecka.
Cieľová skupina:
Pacient s kolostómiou.
Ciele pre sestru:
Poskytnúť dostatok informácií o ošetrení kolostómie, peristomálnej kože a výmene
kolostomického vrecka.
Naučiť pacienta správne ošetrovať kolostómiu, pristomálnu kožu a výmenu kolstomického
vrecka.
Ciele pre pacienta:
Afektívny
Pacient bude aktívne prejavovať záujem o nové informácie, poznatky a riadiť sa nimi.
Kognitívny
Pacient bude verbalizovať dostatok vedomostí o ošetrovaní kolostómie, peristomálnej kože
a výmene kolostomického vrecka.
Behaviorálny
Pacient bude demonštrovať správnu techniku ošetrovania kolostómie, peristomálnej kože
a výmenu kolostomického vrecka.
Výsledné a hodnotiace kritéria:
Pacient verbalizuje dostatok vedomostí o ošetrovaní kolostómie, peristomálnej kože
a výmene kolostomického vrecka.
Pacient demonštruje správnu techniku ošetrenia kolostómie, peristomálnej kože a výmenu
kolostomického vrecka.
Prostredie:
Edukačná miestnosť bez vonkajších rušivých vplyvov.
Forma:
238
Individuálna forma edukácie.
Metódy:
Prednáška, rozhovor, demonštrácia s názorným ukazovaním a vysvetľovaním, cvičenie.
Pomôcky:
Letáky, videoprojekcia o ošetrovaní kolostómie, peristomálnej kože a výmene
kolostomického vrecka.
Časový rozvrh:
Cca 30 - 45 minút
Obsah edukácie
- ošetrenie kolostómie a peristomálnej kože
- výmena kolstomického vrecka
Ošetrenie kolostómie a peristomálnej kože
- odstrániť zvyšky stolice,
- umyť čistou vodou, prípadne použiť pomôcky určené na čistenie,
- poučiť o nevhodnosti použitia mydla a škodlivosti peroxidu vodíka alebo benzín –
alkoholu,
- osušiť pokožku,
- aplikovať ochranné krémy v oblasti peristomálnej kože na zníženie rizika podráždenia,
ktoré po niekoľkých minútach dôkladne utrieť pred nalepením kolstomického vrecka,
Výmena kolstomického vrecka
- odmerať veľkosť a tvar stómie pomocou šablóny (otvor by mal byť maximálne o 2 mm
väčší než priemer stómie),
- prekresliť veľkosť a tvar stómie na vrecko a vystrihnúť ho
- aplikovať ochrannú pastu v prípade nepravidelnosti otvoru stómie, kožných záhybov
a priehlbín,
- odstrániť ochrannú fóliu a nalepiť kolostomické vrecko na kožu krúživými pohybmi
prstov (vrecko ku koži prilepíme najskôr z jednej strany, postupne ho prilepíme celé).
Realizácia
Sestra realizuje naplánovaný obsah edukácie vo vhodnom edukačnom prostredí (miestnosť
bez rušivých vonkajších vplyvov) podľa naplánovaných metód, individuálnou formou, v
časovom rozvrhu cca 30 -45 minút a s použitím pomôcok.
Vyhodnotenie
Vykonáva sa po sedení zadaním úloh a otázok týkajúcich sa uvedenej témy, hodnotí sa
splnenie afektívneho, kognitívneho a behaviorálného cieľa u pacienta.
Výsledok edukácie a jeho analýzu zaznamenáme do príslušnej dokumentácie.
Záver
Človek s kolostómiou bol v minulosti považovaný za vyradeného zo života. Dôležitým
aspektom ošetrovateľskej praxe je edukačná činnosťsestry, ktorá je odrazom jej
profesionálnej úrovne. Predstavuje významný spôsob zlepšenia kvality života jedincov s
kolostómiou.
Literatúra
OTRADOVCOVÁ, I; KUBÁTOVÁ, L. Komplexní péče o pacienta se stómií. 1. vyd. Praha:
GALÉN, 2006. 52s. ISBN 80-7262-432-6.
VORLÍČEK, J. Klinická onkológia pro sestry. 1 vyd. Praha: GRADA PUBLISHING,2006.
328s. ISBN 80-247-1716-6.
239
JIRKŮ, H. Komplikace u stomií. In Sestra. 2004, roč. 14,č. 3, s. 41-43 ISSN 1210-0404
ZÁVODNÁ, V. Pedagogika v ošetrovateľstve. 2 vyd. Martin: Osveta, 2002. 117 s. ISBN
80- 8063-108-5.
Kontaktná adresa
Mgr. Martina Solárová
Pri mlyne 9
902 03 Pezinok
Tel.: 0907 911269
[email protected] sk
240
SEBAOPATERA V MODERNOM OŠETROVATEĽSTVE
Andrea Solgajová
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra
ošetrovateľstva
Súhrn
Cieľom výskumu bolo porovnať sledované premenné (aktivity denného života) v úrovni
klasifikačného systému výsledkov ošetrovateľstva (NOC – Nursing Outcomes Classification)
u pacientov s demenciou. V úrovni NOC sme získané výsledky v opakovaných meraniach
porovnávali pomocou Studentovho t-testu pre dva závislé výbery. V celých súborov NOC,
ktoré
predstavovali
konkrétnu
aktivitu
boli
po opakovaných
meraniach
výsledky
nesignifikantné, ale v jednotlivých ukazovateľoch týchto aktivít sme zistili výsledky
signifikantné. Vybrané súbory NOC sa javia ako efektívne nástroje starostlivosti pre
cielenejšie usmerňovanie výberu ošetrovateľských intervencií.
Summary
The objective of the research was to compare the chosen variables (activities of daily
living) in the level of the Nursing Outcomes Classification (NOC) in patients with dementia.
The Student’s t-test for two dependent samples was used to compare the results obtained in
two measurements. After the second measurement, the findings were insignificant in the
whole NOC sets, which represented specific activities; the findings were significant in the
individual indicators of those activities. The chosen NOC sets are suggested as the effective
tools of care for more specific management of selection of nursing interventions.
Kľúčová slová: posudzovacie nástroje, objektivizácia, ošetrovateľská starostlivosť,
klasifikačný systém výsledkov ošetrovateľstva.
Key words: assessment tools, objectification, nursing care, Nursing Outcomes Classification.
Úvod
U pacientov s demenciou sa plán starostlivosti v zásade zameriava na narušené kognitívne
funkcie, na udržiavanie orientovanosti a maximálnej možnej úrovne sebestačnosti a na
zaistenie najvyššieho možného komfortu pre pacienta a jeho rodinu. Jednou z možností ako
dosiahnuť stanovené ciele v starostlivosti, je že podporujeme k vykonávaniu aktivít denného
života, čím sa snažíme udržiavať ich schopnosť sebaopatery čo najdlhšie. Schopnosť
sebaopatery je výrazne ovplyvnená aj funkčnou kapacitou jedinca v oblasti kognitívnych
241
funkcií, potrebných na plánovanie, riadenie a samotnú realizáciu aktivít denného života
(Marková, 2006).
Vývojom demencie ako aj postupným zhoršovaním kognitivnych funkcií majú pacienti
niektorých činnostiach aktivít denného života problém s ich vykonávaním. Ide najmä
o činnosti, ktoré sú zložené z viacerých krokov, vyžadujú si teda plánovanie a organizovanie.
Pre čo najdlhšie udržanie schopnosti sebaopatery je plánovanie intervencií na základe
podrobného poúdenia nielen aktivity ale jej konkrétnych ukazovateľov, ktoré sú zastúpené od
jednoduchých po náročnejšie.
Moderným efektívnym nástrojom v posudzovaní je klasifikačný systém výsledkov
ošetrovateľstva (NOC – Nursing Outcomes Classification). Pre posúdenie schopnosti
sebaopatery sú určené NOC-ADL Sebaopatera: aktivity denného života (ADL) – 0300; NOC
– Sebaopatera: kúpanie 0301; NOC – Sebaopatera: obliekanie 0302; NOC – Sebaopatera:
jedenie 0303; NOC – Sebaopatera: hygiena 0305; NOC – Sebaopatera: vyprázdňovanie 0310.
Jednotlivé súbory obsahujú ukazovatele, merateľné na päťstupňovej Likertovej škále, ktorá
vyjadruje stupeň narušenia v starostlivosti o seba podľa jednotlivých ukazovateľov: 1 – vážne
narušený; 2 – podstatne narušený; 3 – stredne narušený; 4 mierne narušený; 5 – nenarušený.
Vybrané súbory dokumentujú, či sa dosiahli pacientove ciele a do akej miery, v akých
ukazovateľoch. Ich závery určujú uskutočňovanie konkrétnych intervencií, ich pokračovanie,
revidovanie, ukončenie príp. zmenu (Moorhead, 2008).
Cieľom výskumu bolo overiť použitie vybraných súborov z klasifikačného systému
výsledkov
ošetrovateľstva
NOC
v ošetrovateľskej
praxi
v posudzovaní
pacientov
s demenciou.
Vychádzajúc z teoretických zistení k problematike sebaopatery u pacientov s demenciou
sme predpokladali, že v jednotlivých ukazovateľoch klasifikačného systému NOC budú
v opakovaných meraniach výraznejšie rozdiely ako v celých vybraných súboroch NOC. Pri
tvorbe daného predpokladu sme vychádzali zo skutočnosti, že súbory sú tvorené rôznymi
ukazovateľmi, ktoré sú závislé na rôznych schopnostiach sebaobslužných denných aktivít,
skôr sa zmenia jednotlivé ukazovatele ako celý súbor zastupujúci schopnosť sebaobslužnej
aktivity.
Metodika
Zber empirických dát z klinickej praxe potrebných pre výskum bol realizovaný vo
vybraných zariadeniach sociálnych služieb – Nitrava v Nitre, Domov Jeseň života
v Bratislave a na Psychiatrickej klinike Fakultnej nemocnici v Nitre, po získaní súhlasu
242
a schválení etickou komisiou. Respondenti boli do výskumu vyberaní zámerne na základe
zaraďujúcich kritérií (potvrdená lekárska diagnóza – Demencia a súvisiaci faktor – kognitívne
poškodenie potrebné k vymedzeniu diagnostických znakov diagnóz – deficit sebaopatery,
ktoré sme stanovili na základe uvedenia Ackley, Ladwig (2008) podľa NANDA-I).
Vylučujúcimi kritériami boli iné pridružené ochorenia ovplyvňujúce schopnosť pri
sebaobslužných denných aktivitách – traumatické poranenia, Stp. CMP s hemiparézou a pod.,
ťažko posúditeľný stav a úmrtie pacienta počas priebehu výskumu. Výskumu sa zúčastnilo
104 pacientov s demenciou z vybraných zariadení. Pre zber dát sme použili vybrané súbory
z klasifikačného systému výsledkov ošetrovateľstva NOC, prostredníctvom ktorých sme
dokumentovali schopnosť vykonávať fyzické úlohy a aktivity osobnej starostlivosti nezávisle
s alebo bez kompenzačnej pomôcky. Prvé meranie pomocou vybraných súborov bolo
uskutočnené pri zaradení pacienta do výskumu a opakované meranie uskutočnili po 21 dňoch
(priemerná dĺžka hospitalizácie pacientov s Alzheimerovou demenciou) na psychiatrickej
klinike a v zariadeniach sociálnych služieb po 3 mesiacoch (dĺžka merania na základe
teoretických zistení hodnotenia stavu pacienta s demenciou a na základe odporúčaní
odborníkov z klinickej praxe).
Výsledky
Studentov t-test pre dva závislé súbory sme použili pre analýzu vybraných súborov
klasifikačného systému výsledkov ošetrovateľstva NOC v komparácii vstupného merania
a opakovaného merania. Numerické charakteristiky sledovaných výsledkov u pacientov, ktoré
zastupujú v jednotlivých vybraných súboroch ukazovatele výsledkov ovplyvnených
ošetrovateľstvom sú merateľné, kontrolovateľné, ľudskými zmyslami pozorovateľné. Kritériá
sú formulované jednoznačne, v pozitívnych termínoch, odzrkadľujú činnosti a správanie
pacienta, nie sestry.
Štatistickú významnosť vstupného a výstupného merania predstavujú ukazovatele zo
súboru 3. NOC – Sebaopatera: jedenie 0303 (t = 3,793, p < 0,001), 2. NOC – Sebaopatera:
obliekanie 0302 (t = 2,887, p = 0,005), 4. NOC – Sebaopatera: hygiena 0305 (t = 2,863, p =
0,005), 1. NOC – Sebaopatera: kúpanie 0301 (t = 2,116, p = 0,037). Vstupné a výstupné
merania vybraného súboru 5. NOC – Sebaopatera: vyprázdňovanie 0310 (t = 1,826, p =
0,071) nevykazovali v opakovaných meraniach štatisticky významné rozdiely.
Pre výskum boli podstatné jednotlivé ukazovatele vybraných súborov, preto analyzujeme
ukazovatele štatisticky pri jednotlivých meraniach a následne popisujeme ich komparačnú
analýzu. V ukazovateľoch vybraného súboru 1. bNOC Sebaopatera kúpanie 0301 sú
243
štatisticky významné rozdiely v 7 ukazovateľoch, vyjadrené p < 0,05 a 7 ukazovateľov je v
danom súbore bez signifikantného rozdielu. V ukazovateľoch vybraného súboru 2. NOC –
Sebaopatera: obliekanie 0302 sme zaznamenali štatisticky významné rozdiely, vyjadrené p <
0,05, v 11-tich ukazovateľoch vybraného súboru. V ukazovateľoch vybraného súboru 3. NOC
– Sebaopatera: jedenie 0303 sme zaznamenali štatisticky významné rozdiely, vyjadrené p <
0,05 v 14-tich ukazovateľoch. V ukazovateľoch vybraného súboru 4. NOC – Sebaopatera:
hygiena 0305 sú štatisticky významné rozdiely v 12 ukazovateľoch, vyjadrené p < 0,05.
V ukazovateľoch vybraného súboru 5. NOC – Sebaopatera: vyprázdňovanie 0310 sme
zaznamenali štatisticky významné rozdiely, vyjadrené p < 0,05 v 6-tich ukazovateľoch
vybraného súboru.
Na základe zistených rozdielov v jednotlivých hodnoteniach môžeme konštatovať, že
hypotéza, v ktorej sme predpokladali že s použitím vybraných súborov klasifikačného
systému NOC sú v opakovaných meraniach v jednotlivých ukazovateľoch NOC výraznejšie
rozdiely ako v celých súboroch NOC sa potvrdila. Jednoznačne to potvrdili ukazovatele
vybraného súboru NOC – Sebaopatera: vyprázdňovanie 0310, ktoré v opakovaných
meraniach predstavovali štatisticky významné rozdiely, ale opakované hodnotenie celej
aktivity ako súboru nebolo štatisticky významné.
Diskusia
Pre získanie údajov týkajúcich sa schopnosti sebaopatery u pacientov s demenciou sme
použili moderné nástroje – klasifikačné systémy, ktoré nie sú v našej klinickej praxi
dostatočne prebádané. Vychádzali sme zo skutočnosti, že čím obsiahlejšie je hodnotenie, tým
špecifickejšie sú získané dáta pacienta/klienta. Jednotlivé ukazovatele vo vybranom súbore sú
zastúpené od menej náročných až po zložité, nie všetky sa rovnako u pacientov s demenciou
s úbytkom kognitívnych schopností menia. Z výsledkov druhého merania vyplýva, že
i napriek používaniu vybraných súborov klasifikačného systému NIC došlo k poklesu
schopnosti sebaopatery vo viacerých ukazovateľoch. V niektorých ukazovateľoch sa
schopnosť sebaopatery nezmenila a len v ojedinelých prípadoch prišlo k zlepšeniu úrovne. Na
základe uvedených skutočností je potrebné vyhodnocovať jednotlivé ukazovatele opakovane,
nakoľko sa menia odlišne.
Perneczky et al. (2006) popisujú už pri miernom kognitívnom poškodení problémy
s vykonávaním zložitých sebaobslužných denných aktivít. Publikácie NANDA-I autorov
Ackley, Ladwig (2008); Doenges, Moorhouse, Muur (2006) sa odvolávajú na špecifickejšie
posúdenie schopnosti vykonávať sebaobslužné aktivity, pomocou podrobnejšej špecifikácie
244
jednotlivých položiek v aktivitách. Ďalší modifikovaný postup hodnotenia sebestačnosti
a stupňa mobility je vypracovaný pre podmienky domácej ošetrovateľskej starostlivosti v SR
(Odborné usmernenie MZ SR o poskytovaní DOS). Ackley, Ladwig (2008) uvádzajú, že
niektoré kroky pri úlohách môžu byť vykonávané nezávisle, ale niektoré úlohy pri obliekaní
bývajú označované za najťažšie. Z tohto dôvodu sme vo výskume analyzovali jednotlivé
ukazovatele vybraných súborov v dvoch meraniach.
Na základe zistení výskumu môžeme konštatovať, že niektoré činnosti môžu byť
vykonávané nezávisle a niektoré úlohy môžu byť označované za najťažšie, pretože
najvýraznejší rozdiel po opakovanom hodnotení pacientov/klientov predstavujú väčšinou
zložité výkony v jednotlivých sebaobslužných denných aktivitách. Klasifikačný systém NOC
predstavuje systematický prístup k označeniu, roztriedeniu a usporiadaniu ošetrovateľských
výsledkov do hierarchického systému, ktorý hodnotí výsledky u pacienta založených na
hodnotení účinkov ošetrovateľskej intervencie. Porovnanie výsledkov výskumu NOC s inými
výskumami v našich podmienkach sme v domácej literatúre nenašli. V zahraničí sledujeme
výskumy Iowskej univerzity, ktorá sa danou problematikou zaoberá. Implementáciu NOC
hodnotí veľa expertov v rôznych organizáciách pri poskytovaní starostlivosti, vzdelávaní ako
dôležitú oblasť rozhodovania pri voľbe intervencií v starostlivosti (Moorhead, 2008).
Výskumné zámery koncipovaných štúdií a výskumov poukazujú na význam merania
vzťahov medzi posudzovanými funkčnými údajmi pacienta, nielen ako údajov pre správne
posúdenie v ošetrovateľskom procese, ale i pre správny výber vhodnej (potrebnej) intervencie
pre pacienta. Potvrdzuje sa, že pojmy ošetrovateľstva účelne usporiadané do systému,
napomáhajú rozhodovaniu sestry pri voľbe primeraných ošetrovateľských intervencií
v prospech optimálneho zdravia človeka, umožňujú určovať výsledky ošetrovateľskej praxe
a uľahčujú dokumentovanie a komunikáciu medzi odborníkmi i laikmi (Vörösová et al.,
2007).
Záver
Keď používame štandardizovaný jazyk na posúdenie výsledkov u pacienta vylučujeme
nejednotnosť medzi zariadeniami, čím vytvárame efektívny manažment v starostlivosti
a plníme prioritnú výzvu pre ošetrovateľstvo – nájsť spoločný dorozumievací jazyk.
Dovoľujeme si povedať, že rozvoj a používanie štandardizovaného jazyka v ošetrovateľstve
predstavuje novú éru v rozvoji profesionálneho a moderného ošetrovateľstva.
Príspevok podporený projektom č. VIII/10/2009 - Použitie nových trendov ošetrovateľstva v
komunitnej starostlivosti 2009 – 2011.
245
Literatúra
ACKLEY, B. J., LADWIG G. B. 2008. Nursing Diagnosis Handbook: An Evidence – Based
Guide to Planning Care. 8th Edition, Missouri: Mosby, Inc., 2008. 937 p. ISBN 978-0-32305192-7.
DOENGES, M. E., MOORHOUSE, M. F., MUUR, A. C. 2006. Nursing Care Plans.
Guidelines for Individualizing Client Care across the Life Span. 7th Edition. Philadelphia: F.
A. Davis Company, 2006. 988 p. ISBN 978-08036-1294-5.
MARKOVÁ, E. 2006. Duševní zdraví. In MARKOVÁ, E., VENGLÁŘOVÁ, M.,
BABIAKOVÁ, M. 2006. Psychiatrická ošetřovatelská péče. Praha: Grada, 2006. 352 s. ISBN
80-247-1151-6.
MOORHEAD, S. et al. 2008. Nursing Outcomes Classification (NOC). 4th Edition, Missouri
U. S. A.: Mosby, Inc., 2008. 912 p. ISBN 978-0-323-05408-9.
ODBORNÉ USMERNENIE MZ SR o poskytovaní DOS. 2007. Vestník MZSR, čiastka 8-10,
ročník 55. Normatívna časť 19.
PERNECZKY, R. et al. 2006. Impairment of activities of daily living requiring memory or
complex reasoning as a part of the MCI syndrome. In International Journal Of Geriatric
Psychiatry. 2006, Vol. 21, No. 2, p. 158-162. ISSN 0885-6230.
VÖRÖSOVÁ, G. et al. 2007. Klasifikačné systémy a štandardizácia terminológie
v ošetrovateľstve. Martin: Osveta, 2007. 113 s. ISBN 80-8063-24-27.
Kontaktná adresa autora
PhDr. Andrea Solgajová, PhD.
Katedra ošetrovateľstva, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, UKF Nitra
Kraskova 1
949 74 Nitra. Slovenská republika
e-mail: [email protected] sk
246
RIZIKA VZNIKU DEKUBITŮ
Jana Straková; Hana Pinkavová; Marta Šenkyříková; Alena Pospíšilová
Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství, Kamenice 3, Brno 625 00
Souhrn
Dekubitus (proleženina, dekubitární léze) je porušení integrity samotné pokožky nebo
pokožky a tkání vznikající v důsledku součinnosti celé řady faktorů. Dominantní roli hraje
působení fyzikálních příčin, tzn. intenzita a délka působení tlaku, střižné síly, které se
významně podílejí na vzniku a rozvoji tkáňové ischémie. Fyzikální faktory však nejsou jediní
činitelé, při vzniku se uplatňuje celá řada vnějších a vnitřních příčin, které lokálně a/nebo
systémově zasahují do procesu vzniku dekubitů. Terapie, zejména u III. a IV. stupně dekubitů
je často zdlouhavá a klade vysoké nároky na ošetřovatelskou péči. Z těchto důvodů je
nezbytné klást důraz na realizaci cílené prevence a edukace s aktivním zapojením samotných
klientů.
Summary
Decubitus (Bedsore) is integrity intrustion interely for the skin structure or skin structure
with tissues. It forms according to cooperation many factors. The main role acts the influence
of physical cause, that means intensity a time of influence, trim powers, which are involved
significantly in formation and development tissue ichemia. But physical factors are not the
only one, in the course of decubitus there is involved many internal anf external factors which
locally and/or systematically intervene to the process of decubitus forming. Therapy,
especially for third and fourth degree of decubitus is frequently time consuming and exanting
on nursing care. Because of these reasons is necessary insist on realization focused prevention
and education with client´s involvement.
Klíčová slova: dekubitus, prevence, rizikové faktory, metody eliminace.
Key words: dekubitus, bedsore, preventiv, risk factors, metods of elimination.
Úvod
Dekubitární vřed (dekubitus/proleženina) je ischemické poškození tkání, vznikající
v důsledku součinnosti celé řady faktorů, z nichž dominantní je působení tlaku. Představuje
významný ošetřovatelský a medicínský problém, který negativně zasahuje do biologické,
247
emocionální a sociální integrity jedince. Dále prodlužuje dobu hospitalizace a zvyšuje
finanční náklady na terapii hospitalizovaného klienta.
Nutnost aktivně řešit problematiku dekubitů dokládá existence celé řady národních i
nadnárodních odborných společností či poradních sborů. Za všechny lze jmenovat European
Pressure Ulcer Advisory Panel (Evropský poradní sbor pro otázky proleženin, dále jen
EPUAP) a National Pressure Ulcer Advisory Panel (Národní poradní sbor pro otázky
proleženin, USA, dále jen NPUAP). Výsledkem jejich aktivní spolupráce jsou mezinárodně
platná doporučení, zabývající se prevencí (Prevention of Pressure Ulcers: Quick Reference
guide, 2009) a léčbou (Treatment of Pressure Ulcers: Quick Reference guide, 2009) dekubitů.
Dále pak vypracování klasifikace stupně dekubitů dle hloubky zasažených struktur (EPUAP,
NPUAP, 2009; Bazin, 2005).
Obsah
Riebelová a kol. (2000) uvádí, že „Dekubity jsou rány vyvolané tlakem, tedy tlakové rány
a vředy. Rozsah odúmrti tkáně je určován současným vzájemným působením intenzity tlaku,
dobou působení tlaku, celkovým stavem postiženého a vlivy zevního prostředí. “
V etiologii dekubitů se uplatňuje celá řada faktorů. Lze je rozdělit na zevní a vnitřní
rizikové faktory.
Zevní rizikové faktory (Extrinsic – Patient´s related factors) jsou:
-
fyzikální iritace (lokalizace a intenzita tlaku působícího na tkáně, typová odolnost a
aktuální metabolický stav tkání ve vztahu k působení tlaku, střižné síly, predilekční místa,
předměty v lůžku, lůžkoviny, podložky a jejich úprava),
-
chemická iritace (desinfekční prostředky, moč, stolice),
-
biologická iritace (patogenní agens vedoucí ke vzniku lokální a /nebo systémové infekce),
-
časový faktor působení zevních vlivů (Weber, 2000).
Vnitřní rizikové faktory (Intrinsic – Patient´s environment related factors) jsou:
-
stupeň mobility,
-
věk (omezení mobility ve stáří, děti do 1 roku, funkce orgánů a metabolický stav tkání ve
stáří),
-
poruchy integrity kůže a tkání (např. intertrigo, popáleniny, operační rány),
-
akutní onemocnění (např. horečnaté stavy, diarrhoea, dekompenzovaný Diabetes mellitus,
polytrauma),
-
přidružená onemocnění (Diabetes mellitus, ateroskerotické postižení tepen srdce, dolních
končetin, mozku, neurologické choroby),
248
-
imunosuprese (hypoproteinémie, malignity, medikace),
-
aktuální nutriční stav (plasmatické proteiny, vitamíny, minerály, stopové prvky),
-
poruchy tělesné hmotnosti (nadváha, obezita, kachexie),
-
poruchy vylučování (inkontinence moče a stolice, průjem),
-
změny tělesné teploty (subfebrilie, febris) a s tím související nadměrné pocení,
-
užívaná medikace, zejména sedativa, antirevmatika, chemoterapeutika, kortikosteroidy
(Basin, 2005; Weber 2000).
Situace spojené se zvýšeným rizikem vzniku dekubitů
Nejčastěji se vyskytující situace spojené se zvýšeným rizikem vzniku dekubitů jsou
uvedeny v následujícím textu:
-
imobilita klienta,
-
nadváha/obezita,
-
poruchy vyprazdňování (inkontinece moče/stolice, průjem),
-
trvalá přítomnost manžety pro monitoraci krevního tlaku,
-
přítomnost katertů či drénů (např. permanentní močový katetr),
-
imobilizační dlahy, obvazy,
-
nařízená imobilizace (např. výkony typu lumbální punkce - klid na lůžku).
Možnosti eliminace rizika neboli aktivní prevence vzniku dekubitů
Účinné metody primární prevence (prevence zaměřené na zabránění vzniku dekubitárních
lézí) jsou především časná mobilizace a rehabilitace klienta, polohování klienta, komplexní
léčba akutního onemocnění a úprava celkového stavu, rozvaha medikace, řádné provádění
hygienické péče o pokožku a sliznice dle individuálních potřeb klienta, adekvátní příjem
živin, stopových prvků, minerálů a vitamínů. Sekundární prevence se zaměřuje na časné
odhalení vzniklého dekubitu a zahájení efektivní terapie, aktivity terciální prevence jsou
zacíleny na předcházení vzniku komplikací (např. prevence vzniku infekce) u již existujících
dekubitárních lézí (Juřeníková a kol, 1999).
Jaké jsou tedy účinné techniky eliminující riziko vzniku dekubitů?
Jedná se především o aktivní vyhledávání a včasný záchyt klientů v riziku (např. rozšířená
stupnice dle Nortonové, Bradenovo-Bergstormovo skóre), polohování dle koncepčních
schémat (např. polohovací hodiny) přizpůsobených individuálním potřebám daného jedince,
efektivní využívání antidekubitárních pomůcek (polštáře, matrace, podložky, apod.),
mobilizace a včasná rehabilitace, komplexní léčba akutního onemocnění a úprava celkového
stavu, rozvaha medikace, řádné provádění hygienické péče o pokožku a sliznice, adekvátní
nutrice (EPUAP, NPUAP, 2009; Rieblová a kol. 1992).
249
Závěr
Dekubitárné léze představují významný zásah do bio-psycho-sociální integrity jedince.
Závažnost této problematiky a nutnost aktivně předcházet /včasně řešit již vzniklé dekubity
dokládají i snahy národních a nadnárodních odborných společností, např. již výše zmiňované
European Pressure Ulcer Advisory Panel a National Pressure Ulcer Advisory Panel.
Literatura
BAZIN, S., and Development group. The Management of Pressure ulcers in primary and
secondary care. A Clinical Practice Guideline. 2nd edition. London: Royal College of
Nursing and national Institute for helath and Clinical Excellence, 2005. 245 p.
JUŘENÍKOVÁ, P., HŮSKOVÁ, J., PETROVÁ, V., TOMÁNKOVÁ, D. Ošetřovatelství –
učební text pro střední zdravotnické školy. 2. část - chirurgie, pediatrie, gerontologie. 1. vyd.
Uherské Hradiště: Tiskárna L. V. PRINT,1999. 236 s.
NATIONAL PRESSURE ULCER ADVISORY PANEL. Pressure ulcer Category/Staging
[online], February 2010 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z: http://www. npuap. org/resources. htm
RIEBLOVÁ, V., VÁLKA, J., FRANCŮ, M. Dekubity – Prevence, konzervativní a
chirurgická léčba 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1992. 98 s. ISBN 80-210-0620-X.
WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci 1. vyd. Brno:
IDVPZ Brno, 2000. 150 s. 80-7013-314-7
Kontaktní adresa autora
Mgr. Jana Straková
Katedra ošetřovatelství
Lékařská fakulta
Masarykova univerzita
Kamenice 3, Brno, 625 00
250
VZDELÁVANIE V PEDIATRICKOM OŠETROVATEĽSTVE
Andrea Šagátová, Mariana Hammelová, Zuzana Hlavienková
Šagátová, A., Hammelová, M.: Fakulta ošetrovateľstva a špecializačných štúdií SZU,
Bratislava
Hlavienková, Z. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava
Súhrn
Vzdelávanie sestier prekonáva v Slovenskej republike ostatných 20 rokov významné
zmeny. Najdôležitejšou zmenou je prechod od vzdelávania sestier na stredných
zdravotníckych školách na vysokoškolské vzdelávanie v I. a II. stupni. V procese týchto
zmien došlo k vymiznutiu detskej sestry, ženskej sestry a i., ktoré nahradila „univerzálna“
zdravotná sestra a pôrodná asistentka v rámci implementácie odporúčaní Európskej stratégii
WHO. Pre udržanie kvalitnej ošetrovateľskej starostlivosti o deti treba vo vzdelávaní sestier
bezpodmienečne naplniť obsahom a formou odporúčania Európskej stratégii WHO.
Kľúčové slová: ošetrovateľská starostlivosti o deti, detská sestra, špecifiká ošetrovateľskej
starostlivosti o deti.
Úvod
Starostlivosť o zdravé a choré deti má veľmi dlhú tradíciu. Pokyny dojčiacim matkám
obsahujú už babylonské nápisy z čias 2000 rokov pred našim letopočtom. V minulosti sa
choré deti liečili len doma, výnimočne v nemocniciach pre dospelých. Pre opustené deti sa
zriaďovali nálezince, o ktoré sa väčšinou starali rádové sestry a ktoré boli vlastne základom
budúcich detských oddelení. (2) Prvá detská nemocnica bola zriadená v Paríži v r. 1802,
v Prahe v r. 1842 a v Bratislave v r. 1853. Ošetrovateľská starostlivosť v detských
nemocniciach nastoľovala potrebu vzdelávania sestier, ktorá sa v priebehu rokov menila vo
svojich formách a obsahu tak, aby čo najviac rešpektovala rastové a vývinové obdobia
detského veku a špecifiká ošetrovania chorého dieťaťa v spolupráci s rodičom. (6)
Obsah
Starostlivosť o zdravé i choré deti má neprehliadnuteľné špecifiká, ktoré vyplývajú
predovšetkým z procesov ich rastu a vývinu (zrenia). Typické obdobia rastu a vývinu
významne ovplyvňujú ošetrovateľskú starostlivosť, pretože každé z nich má významné
251
odlišnosti v mnohých somatických (zrenie funkcie orgánov) psychických, kognitívnych a
ďalších oblastiach. (3) Poznanie týchto odlišností je nevyhnutným predpokladom pre
ošetrovateľskú starostlivosť, preto príprava na výkon ošetrovateľstva v rôznych formách
vzdelávania (pregraduálne i postgraduálne – špecializačné) je kľúčom ku kvalitnej zdravotnej
starostlivosti. Uplatňovanie teoretických poznatkov z vývinových období detského veku je pri
ošetrovaní mimoriadne náročné, pretože v individuálnych prípadoch môžu dosahovať deti
rôzne odchýlky od priemeru a preto nemožno používať v ošetrovateľskej starostlivosti len
vekového kritéria. (4) Vzdelávanie detskej sestry formou a obsahom stredoškolského
vzdelávania v mnohých aspektoch rešpektovalo tieto špecifiká a bolo zdrojom dostatočného
počtu kvalifikovaných sestier pre ošetrovanie detí. (5)
V ostatných rokoch, z viacerých dôvodov: presadzovanie holistického princípu v
ošetrovateľstve, zavedením ošetrovateľského procesu do legislatívy, zavádzaním kompetencií
sestier dochádza k významným zmenám vo vzdelávaní sestier. Stredoškolsky vzdelanú detskú
sestru, diplomovanú detskú sestru s rôznymi druhmi pomaturitného špecializačného štúdia
nahradila zdravotná sestra s vysokoškolským vzdelaním I. alebo II. stupňa s povinnosťou
špecializačného štúdia. Obsah pregraduálneho štúdia by mal reflektovať odporúčania
Európskej stratégie WHO, ktorá z celkového počtu 4 600 hodín cca ¼ venuje teoretickej
a praktickej výučbe ošetrovateľskej starostlivosti o deti s dôrazom orientovať sestry nielen na
chorobu ale na zdravie, zdravého človeka, zdravé prostredie, potreby a spoluprácu s matkou –
rodinu. (1) Žiaľ, nie všetky študijné programy toto dostatočne rešpektujú čo môže
ovplyvňovať sestry pri výbere pracoviska v zdravotníckom zariadení (novorodenecké,
pediatrické oddelenie/interné oddelenie pre dospelých), ich zručnosti a pod. a nakoniec
kvalitu ošetrovateľskej starostlivosti o deti. Tieto negatívne dopady zmien vo vzdelávaní
sestier čiastočne kompenzuje špecializačné štúdium (ošetrovateľská starostlivosť v pediatrii,
intenzívna ošetrovateľská starostlivosť v pediatrii, intenzívna ošetrovateľská starostlivosť
v neonatológii).
Záver
Obsah a forma pregraduálneho štúdia optimálne nezohľadňuje vývinové špecifiká
detského veku a špecifiká ošetrovania chorých detí a spoluprácu s rodičom. Do vzdelávanie
sestier treba bezpodmienečne etablovať Európsku stratégiu WHO, čo je základným
predpokladom kvalitnej zdravotnej starostlivosti o deti.
252
Literatúra
2. www. health. gov. sk/wift Evropská strategie WHO pro vzdělávaní zdravotních sestier a
porodních asistentiek, Oddíl 1 – 8, Pokyny určené členským státum pro implementaci
strategie str. 34.
3. FARKAŠOVÁ, D., et al.: 0šetrovateľstvo teória. Martin, Vydavateľstvo Osveta 2009,
ISBN 978 -80-8063-322 -6
4. LEIFER, G. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada
Publishing,a. s., 2004, str. 403, ISBN 80-247- 0668 -7
5. KOZIER, ERB, S. Fundamentals of nursing. Eight edition 2008 by Person Education,
Inc., Upper Saddle River, New Jersay 07458, str. 49, ISBN 978-0 -13 – 206674- 7
6. SEDLÁŘOVÁ, P., et al. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha, Vydavateľstvo
Grada Publishing, a. s. 2008 ISBN 978 -80-247-1613-8
7. ŠAŠINKA, M. T. ŠAGÁT, T. KOVÁCS, L., et al. Pediatria1, Bratislava, Vydavateľstvo
Herba, spol. s r. o. 2007, str. 21, ISBN 978 80- 89171 - 49 -1.
Kontaktní adresa autora
PhDr. Andrea Šagátová
Fakulta ošetrovateľstva a špecializačných štúdií SZU, Bratislava
Limbová 12, Bratislava 833 03
e-mail: [email protected]
253
VZDELÁVANIE FYZIOTERAPEUTOV V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Zuzana Šajterová, Elena. Žiaková
Katedra fyzioterapie, Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdii, Slovenská
zdravotnícka univerzita, Bratislava
Súhrn
Začiatky rehabilitácie na Slovensku sa datujú do roku 1921, keď na Ortopedickej klinike
v Bratislave profesor Chlumský zriadil priestory na cvičenie a začal teoreticky pripravovať
podriadených k liečebnej telesnej výchove. Od tejto doby vzdelávanie fyzioterapeutov prešlo
zložitou cestou.
Najdlhším obdobím prípravy pracovníkov pre rehabilitáciu bolo vzdelávanie na stredných
zdravotníckych školách a ďalšieho vzdelávania v Ústave pre ďalšie vzdelávanie stredných
zdravotníckych pracovníkov v Bratislave. V súčasnej dobe sa fyzioterapeuti pripravujú na
vysokých školách v pregraduálnom aj v ďalšom vzdelávaní.
Summary
The beginnings of rehabilitation practice in Slovakia date back to 1921 when professor
Chlumský set up spaces for exercising at the Orthopedic Clinic in Bratislava and began to
theoretically prepare staff for medical physical education. Since then, training
physiotherapists have undergone a very complicated and difficult path. Rapid development
occurred after World War II when rehabilitation started to make use of active analytical
exercises based on muscle test examination. Rehabilitation has become part of preventive
medical care. First courses were conducted for nurses who were requalified to become
rehabilitation workers. The longest time spent in pedagogic preparation of rehabilitation
workers was in secondary medical school education and in the Institute for Further Education
of Medical Workers in Bratislava. Nowadays physiotherapeutists undertake tertiary university
pre-grad study and also other courses.
Kľúčové slová: história rehabilitácie, vzdelávanie, rehabilitačný pracovník, fyzioterapeut
Key words: history of rehabilitation, education, rehabilitation worker, physiotherapist staff,
Slovak Medical University.
254
Úvod
Začiatky rehabilitácie na Slovensku sa datujú do roku 1921, kedy v Bratislave na
Ortopedickej klinike profesor Chlumský najprv teoreticky vzdelával zdravotníckych
pracovníkov v oblasti liečebnej telesnej výchovy a v oblasti fyzikálnej terapie. Prudký rozvoj
rehabilitácie nastal po II. svetovej vojne, kedy sa začali v rehabilitácii využívať prvky
aktívneho analytického cvičenia na základe vyšetrenia svalového testu. Rehabilitácia sa stala
súčasťou preventívnej liečebnej starostlivosti.
V povojnovom období prvú odbornú kvalifikáciu pre prácu s telesne postihnutými získali
niektorí zdravotnícki pracovníci štúdiom v cudzine. Základom komplexnej rehabilitačnej
starostlivosti boli liečebná telesná výchova, fyzikálna terapia a liečba prácou. Vykonávali sa
na vtedajších rehabilitačných staniciach, neskôr oddeleniach. Na čele staníc boli odborníci
z iných odborov. Chýbali im erudovaní pracovníci, pre ktorých sa organizovali hore uvedené
kurzy. (Šašinka, 2008)
Pregraduálne vzdelávanie
Inštitucionálne vzdelávanie (schéma 1) rehabilitačných pracovníkov začína vznikom
stredných zdravotníckych škôl v 50 rokoch minulého storočia. Štúdium bolo aktivované ako 3
ročné, zamerané dvoma smermi. Jeden na liečebno-telesnú výchovu a fyzikálnu terapiu,
druhý na fyzikálnu terapiu a liečbu prácou. Obsah štúdia bol náročný, preto sa predĺžilo na 4
roky. Neskôr sa štúdium aktivovalo ako nadstavbové, potom pomaturitné kvalifikačné určené
pre absolventov stredných škôl s maturitou. Názov študijného odboru bol rehabilitačný
pracovník, neskôr rehabilitačný asistent.
Štúdium 3 a 4 ročné bolo určené pre absolventov základných škôl, ukončené maturitnou
skúškou zo všeobecných predmetov a teoreticko-praktickej z odborných predmetov.
Nadstavbové (pomaturitné kvalifikačné) štúdium určené pre absolventov stredných škôl
s maturitnou skúškou bolo ukončené maturitnou skúškou. Z teoreticko-praktickej zložky
z odborných predmetov.
Štúdium bolo po celú dobu aktivované na Strednej zdravotníckej škole Bratislava, Banská
Bystrica, Košice. Sporadicky bolo štúdium aktivované podľa potrieb zdravotníckej praxe aj
na iných zdravotníckych školách. Teoretická a praktická výučba v študijných odboroch
rehabilitačný pracovník aj rehabilitačný asistent boli zamerané polyvalentne. Absolventi boli
pripravení pracovať na úsekoch liečebnej telesnej výchovy a fyzikálnej terapie. Po doškolení,
mohli pracovať aj na úseku liečby práce. V 90. rokoch minulého storočia došlo k zmene
pregraduálneho vzdelávania niektorých zdravotníckych pracovníkov. Na vybraných stredných
zdravotníckych školách bolo aktivované vyššie odborné štúdium v študijnom odbore
255
diplomovaný fyzioterapeut. V súčasnosti je aktivované na obmedzenú dobu na stredných
zdravotníckych školách v Bratislave, Trnave, Banskej Bystrici a Košiciach. Na vysokých
školách bol aktivovaný magisterský študijný program Ošetrovateľstvo – rehabilitácia
a Telesná výchova a šport – rehabilitácia. V súčasnosti je štúdium zaradené v sústave
vysokoškolských študijných programov ako bakalársky a magisterský študijný program
Fyzioterapia a odbor bol pomenovaný ako Fyzioterapeut. Študijný program je aktivovaný na
SZU FO a ZOŠ v Bratislave a Fakulte zdravotníctva v Banskej Bystrici, na Komenského
univerzite LF v Martine, na Fakulte zdravotníctva Trnavskej Univerzity v Trnave, na UPJŠ
LF v Košiciach, Prešovskej univerzite Fakulte zdravotníctva v Prešove, Vysokej škole
zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave. (Žiaková, a kol., 2010)
Ministerstvo
fyzioterapeutov,
zdravotníctva
z ktorého
Slovenskej
vyberáme:
republiky
Vysokoškolské
vydalo
štandard
vzdelávanie
vzdelávania
prvého
stupňa
v bakalárskom študijnom programe trvá v dennej forme 3 roky, zahŕňa najmenej 3 570 hodín
teoretickej a praktickej výučby, z čoho praktická výučba predstavuje najmenej 2 040 hodín.
Minimálne požiadavky na obsah vzdelávania zahŕňajú v teoretickej výučbe:
-
medicínske predmety,
-
humanitné premety,
-
fyzioterapeutické predmety,
-
klinická výučba,
-
fyzioterapeutická prax.
V bakalárskom štúdiu absolventi získajú spôsobilosť na výkon povolania fyzioterapeuta.
Absolventi môžu študovať aj v druhom stupni vysokoškolského štúdia a absolvovať rigoróznu
skúšku.
Ďalšie vzdelávanie
Ďalšie vzdelávanie zdravotníckych pracovníkov (schéma 1) bolo legislatívne upravené už
v 50. rokoch. Každý absolvent, rehabilitačný pracovník, rehabilitačný asistent musel
absolvovať povinnú nástupnú prax, ktorá trvala 6 až 12 mesiacov. V priebehu pracovného
zaradenia zdravotnícki pracovníci sa zúčastňovali seminárnych školení a pomaturitného
špecializačného štúdia. Do roku 2002 boli schválené špecializačné odbory Liečebná telesná
výchova a Liečba prácou. V tomto roku bolo ďalšie vzdelávanie fyzioterapeutov rozdelené na
špecializačné štúdium, certifikačnú prípravu a sústavné vzdelávanie. Rozšíril sa počet
špecializácii a certifikácii. (Závodná, a kol., 2005) Rozhodujúcim činom v ďalšom vzdelávaní
stredných zdravotníckych pracovníkov, aj rehabilitačných pracovníkov a rehabilitačných
asistentov bolo v roku 1960 založenie Ústavu pre ďalšie vzdelávanie stredných
256
zdravotníckych
pracovníkov
v Bratislave.
V Ústave
bola
katedra
rehabilitačných
pracovníkov, ktorá zabezpečovala ako jediná na Slovensku nielen špecializačné štúdium, ale
aj ďalšie vzdelávacie aktivity, podľa potrieb zdravotníckej praxe, napr. kurzy v štandardizácii
rehabilitačných programov, o zásadách mobilizačnej terapie a iné. Výhradné postavenie
inštitucionálne zabezpečovať ďalšie vzdelávanie všetkých zdravotníckych pracovníkov mali
aj nástupnícke vzdelávacie organizácie Slovenská postgraduálna akadémia medicíny
a Slovenská zdravotnícka univerzita. (Žiaková, a kol., 2010)
Ďalšie
vzdelávanie
fyzioterapeutov
až
do
roka
2004
zabezpečovala
katedra
rehabilitačných pracovníkov a neskôr katedra fyzioterapeutov Fakulty ošetrovateľstva
a zdravotníckych odborných štúdii SZU. V súčasnosti zabezpečujú nielen pregraduálne, ale aj
ďalšie vzdelávanie fyzioterapeutov všetky fakulty, ktoré získajú akreditáciu. (Šašinka, 2008)
V súčasnosti ďalšie vzdelávanie fyzioterapeutov vymedzuje nariadenie vlády z roku 2010
pre absolventov druhého stupňa vysokoškolského vzdelania špecializačné odbory:
ergonomika a rehabilitačné inžinierstvo, fyzioterapia funkčných a štrukturálnych porúch
pohybového systému, fyzioterapia porúch CNS, fyzioterapia porúch psychomotorického
vývoja, fyzioterapia v športe a telovýchove. Pre absolventov prvého stupńa vysokoškolského
vzdelania špecializačné odbory: ergoterapia, fyzioterapia psychosomatických a civilizačných
ochorení, fyzioterapia respiračných ochorení, fyzioterapia vybraných ochorení pohybového
systému. Certifikované pracovné činnosti určené pre obidva stupne vzdelania: mobilizačné
techniky, reflexná terapia podľa Vojtu, techniky terapie lymfedému.
Záver
V príspevku sme sa pokúsili priblížiť niektoré aktivity, ktoré ovplyvnili vzdelávanie
a prax pracovníkov v rehabilitácii. Načrtli sme aj súčasný stav pregraduálneho a ďalšieho
vzdelávania fyzioterapeutov v Slovenskej republike.
Literatúra
KOMAČEKOVÁ, D. A MUSILOVÁ, M. 2010. Systém vzdelávania zdravotníckych
pracovníkov v nelekárskych odboroch v Slovenskej republike. Zborník zo 4. Medzinárodnej
konferencie v nelekárskych odboroch. Bratislava: SZU, 2010. ISBN 978-80-89352-47-0.
Nariadenie vlády Slovenskej republiky z 9. Júna 2010 o odbornej spôsobilosti na výkon
zdravotníckeho povolania, spôsobe ďaľšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov,
sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností. Zbierka
zákonov č. 296/2010. 2010.
ŠAŠINKA, M. A KOL. 2008. Medicína celoživotné štúdium. Bratislava: SZU, 2008. ISBN
978-80-89352-02-9.
257
ZÁVODNÁ, V., BEŇUŠOVÁ, K. A SLEZÁKOVÁ, Z. 2005. Ďaľšie vzdelávanie
zdravotníckych pracovníkov po reforme zdravotníctva. Quo vadis zdravotníci? Zborník z
medzinárodnej konferencie o vývine a najbližších perspektívach zdravotníctva. Prešov:
Prešovská univerzita, 2005. ISBN 80-8068-392-1.
ŽIAKOVÁ, E., MUSILOVÁ, E A ŠAJTEROVÁ, Z. 2010. História inštitucionálneho
vzdelávania fyzioterapeutov. Zborník zo 4. Medzinárodnej konferencie v nelekárskych
odboroch. Bratislava: SZU, 2010. ISBN 978-80-89352-47-0.
O
Z D R A -V O T N Í C T V
VER EJNÉ
LABORAT. VYŠ. MTÓDY
F YZIO T ER AP I A
O Š E T R O V A T ELSTVO
RISTA
OPTOMET -
DIPLOMOV.
PEUT
FYZIOTERA -
DIPLOMOV.
VŠOBECNÁ
SESTRA
OPTIK
OCNÝ
TECHNIK
ORTOPED.
LABORANT
DIPLOMOV.
LABORANT
FARMAC.
ZDRAVOT.
ASISTENT
DIPLOMOV.
RADIOLOGIC.
VÝŽIVY
MASÉR
ASISTENT
ZDRAVOT.
SANITÁR
ASISTENT
ISCED 5 A
ISCED 5 B
ISCED 3 A ISCED 4 A
PKŠ
ISCED 6
2
Z á k la d n é v z d e lá v a n i e I S C E D 1
Kontaktná adresa
PhDr. Elena Žiaková
Katedra fyzioterapie; Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych odborných štúdii, Slovenská
zdravotnícka univerzita
Limbová 12, 833 03 Bratislava, Slovenská republika
[email protected] com
258
3 roky
ISCED 3 C
PhD.
Mgr.
vov
Bc.
FAKULTY UNIVERZÍT
szš
ÚSOV
Z D R . Z Á C H R AN Á R
4 roky
sov
Z U B N Ý T E C H N IK
URG ENT. ZDR AV.
S T A R O S T L IV O S T
2 roky
VYŠŠIE ODBORNÉ VZDEL.
PÔR ODN Á
A S IS T E N C I A
3 roky
szš
R A D IO L O G .
T E C H N IK A
ZU B N Á
T E C H N IKA
F Y Z. a K L . V Ý Ž IV A
3 roky
STREDNÉ VZDELANIE
ZD R . a D G . PO M Ô C K Y
D E N T . H Y G IE N A
2 roky
V
Z
D
E
L
Á
V
A
N
I
A
C e lo ž iv o t n é v z d e lá v a n ie
3-5 rokov
S
T
U
P
N
E
VYSOKOŠKOLSKÉ VZEDL.
Schéma č. 1: Vzdelávanie na Slovensku (Komačeková, a kol., 2010)
D
L
Ž
K
A
V
Z
D
E
L
Á
V
A
N
I
A
POTREBA EDUKÁCIE U ZAJAKAVÝCH PACIENTOV
Ľubomíra Štenclová, Diana Jansová
Centrum pre dysfluencie SZU v Bratislave
Súhrn
V centre pre dysfluencie SZU pracujeme s detskými, aj s dospelými pacientmi so
zajakavosťou. V oblasti poradenstva u detských pacientov – v období predškolského a
školského veku – zapájame primárne rodičov, prípadne širšiu rodinu – edukáciu realizujeme
nepriamo. V rámci edukácie a poradenstva pre rodičov sa zameriavame na poradenstvo
v oblasti výchovy a tréningu komunikačných stratégií s dieťaťom a tiež zvládanie záťažových
situácií v rodine. Edukáciou tak možno ovplyvniť pocity, postoje a prístup zainteresovaných
strán. U detí v školskom veku využívame v rámci poradenstva stratégie mapovania.
V poradenstve u dospelých balbutikov kladieme dôraz na: osobné zainteresovanie pacienta,
jeho aktívne zapojenie do terapie a jeho spoluprácu na terapeutických postupoch.
Summary
At the Center for Disfluencies of the Slovak Medical University in Bratislava, we work
with child and adult patients with stuttering. We implement an indirect education into the
counselling in child patients of preschool and school age with the integration of parents, or
relatives into the process. Education and counselling for parents includes counselling in the
field of family education, training the strategies of communication with a child, and coping
with stressful situations in a family. Education can thus influence feelings, attitudes, and
approaches of the interested parties. We apply mapping strategies within counselling in
school-age children. In the counselling of adults with balbuties, we focus on: personal
involvement of the patient, active participation in the therapy, and cooperation on therapeutic
procedures.
Kľúčové slová: poradenstvo, edukácia pacienta, zajakavosť v školskom veku, zajakavosť
v dospelosti, mapovanie.
Key words: counselling, education of the patient, stuttering in school age, stuttering in
adulthood, mapping.
259
Úvod
Edukácia tvorí dôležitú súčasť poradenstva pri terapii zajakavosti. Preto jej aj v Centre pre
dysfluencie SZU venujeme primeranú pozornosť. V praxi sa ukazuje, že vzdelávanie pacienta
o zajakavosti - nadobúdanie teoretických vedomostí aj praktických zručností ako s týmto
problémom môže sám zaobchádzať, významne ovplyvňuje účinnosť terapie.
Edukáciou sa rozširuje potenciál človeka. Prostredníctvom nej vznikajú a rozvíjajú sa
ľudské schopnosti, vlastnosti a postoje. Plamínek (2010) uvádza, že uľahčuje adaptáciu
človeka na meniace sa životné podmienky.
Autor tiež opisuje dva základné spôsoby učenia sa:
-
napodobňovanie – človek prijíma informácie a opakuje správanie svojho vzoru (rodič,
učiteľ, nadriadený a pod.)
-
vytváranie vlastného vzorca správania sa – človek objavuje vlastný spôsob, ako sa
adaptovať na situáciu (pri absencii vzoru napodobňovania).
Z hľadiska prístupov k problematike zajakavosti realizujeme psychologické a logopedické
poradenstvo:
-
-nepriamo – prostredníctvom poradenstva pre rodičov, príbuzných a pedagógov dieťaťa
s cieľom dosiahnuť zlepšenie príznakov zajakavosti najmä ovplyvnením komunikačného
prostredia balbutika,
-
priamo – v rámci terapie zajakavosti.
V Centre pre dysfluencie SZU pracujeme s detskými, aj s dospelými pacientmi. V oblasti
poradenstva u detských pacientov – v období predškolského a školského veku - zapájame do
procesu rodičov, prípadne širšiu rodinu – edukáciu realizujeme nepriamo. V rámci
psychologického poradenstva vnímame rodinu ako celok, systém, ktorý sa vzájomne
ovplyvňuje. Ide o tzv. systémové poňatie, ktoré sa vyznačuje tým, že terapeut neberie na
zreteľ skutočnosť, či momentálne pracuje s jedným, alebo niekoľkými členmi rodiny, pretože
berie do úvahy vždy celý rodinný systém (Kratochvíl, 2005). Taktiež Satirová (2007)
akcentuje potrebu orientácie na rodinu - ako na celok. Podporuje názor, aby pacienti
vyjadrovali svoje myšlienky, emócie, túžby a očakávania a tým vytvárali v rodinnom systéme
priestor pre funkčné vzťahy medzi jednotlivými členmi. Preto je pre úspešnú liečbu detského
pacienta dôležitý prístup a motivácia rodičov a ďalších členov rodiny. V rámci edukácie
a poradenstva pre rodičov sa zameriavame na poradenstvo v oblasti výchovy (výchovný štýl
a prístup k deťom s poruchou pozornosti s hyperaktivitou - ADHD, poruchou pozornosti –
ADD spojenou s neplynulosťou reči, DMO s narušením fluencie reči a pod.), tréningu
260
komunikačných stratégií s dieťaťom v predškolskom veku a zvládania záťažových situácií v
rodine. Edukáciou tak možno ovplyvniť pocity, postoje a prístup zainteresovaných strán.
V rámci špecifík poradenstva pri zajakavosti u detí v školskom veku sa nám osvedčilo
využitie mediácie a stratégií mapovania. V rámci psychologického poradenstva so zajakavými
pacientmi sa osvedčilo tiež využívanie mediácie. Holá (2003) definuje mediáciu ako riešenie
konfliktov prostredníctvom komunikácie. Terapeut je najčastejšie mediačne zainteresovaný
v oblastiach rodinných vzťahov, školského a pracovného prostredia. Pomáha pacientovi
získať náhľad na svoje postoje, pocity a spôsoby konania. Cieľom je pomôcť pacientovi
v osobnom raste, prípadne k adaptabilnejšiemu riešeniu konfliktov (Holá, 2003).
Podľa Radfordovej (2004) stratégie mapovania zabraňujú nepriaznivému vývinu pocitov
a postojov alebo aspoň eliminujú patologický vzorec myslenia a pociťovania v súvislosti
s fluenciou reči.
Keďže v období školskej dochádzky si už dieťa svoju neplynulosť v reči a problémy s ňou
spojené uvedomuje, nie je vhodné túto tému „obchádzať“, ale naopak. Jej odtabuizovanie je
podľa nášho názoru súčasťou identifikácie problému dieťaťa s fixovanou zajakavosťou, keď
nastáva „prelomenie ľadov“ medzi terapeutom a balbutikom. Ako uvádza Lechta (2004),
tento prístup sa sústreďuje na kognitívnu oblasť – technikami mapovania a mediácie terapeut
sprostredkúva dieťaťu a dospelému balbutikovi poznatky o zajakavosti adekvátnymi
spôsobmi, aby porozumeli svojmu problému. Pri funkčnom copingu (racionálnom spracovaní
zajakavosti) balbutik mentálne spracuje svoj problém a zvyčajne sa u neho zmierňujú
symptómy zajakavosti resp. sa zabráni prechodu do chronicity.
Lechta a kol. (2004) spomínajú dôležitosť aplikácie poradenských kurzov pre rodičov,
zameraných na praktický nácvik komunikačných a výchovných stratégií. V zahraničí
prebiehajú tieto kurzy napríklad v USA (Starkweather) a v Nemecku (Scherer), pilotný kurz
pre rodičov zajakavých detí mladšieho školského veku sa uskutočnil už aj na Slovensku na
základe komparácie vyššie spomínaných zahraničných kurzov. Raming (2002) v tejto
súvislosti zhrnul základné aktivity, ktoré skvalitňujú spoluprácu s rodičmi:
-
organizovať skupinové stretnutia zajakavých detí,
-
vysvetliť rodičom význam ich spolupráce s logopédom,
-
zabezpečiť dostupnosť informácií o problematike (letáky, bulletiny),
-
zacvičiť rodičov v stratégiách komunikácie s dieťaťom,
-
naučiť ich nielen „čo robiť“, ale aj „ako to realizovať“ v priamej komunikácii s dieťaťom.
Kým je do terapie u detských pacientov nevyhnutné aktívne zapájať celú rodinu,
predovšetkým rodičov dieťaťa, u dospelých pacientov ide primárne o ich vlastnú iniciatívu.
261
Logopedickú ambulanciu navštívia dospelí balbutici väčšinou na základe vlastnej
motivácie, no stáva sa, že podnetom pre terapiu je aj požiadavka partnera, či dokonca
zamestnávateľa (Sidóová, 2010). Pre úspech terapie je dôležité, aby bol pacient od prvého
sedenia aktívne zapojený do procesu terapie. Tým si uvedomí vlastnú zodpovednosť na
priebehu a výsledku celej terapie. Spolupodieľa sa na formulácii a tvorbe čiastkových cieľov
a konečného cieľa. Je potrebné, aby boli ciele reálne a pre pacienta dosiahnuteľné. Ak pacient
nebude veriť v dosiahnutie cieľa, môže dôjsť k strate jeho motivácie. Dôsledkom bude, že sa
postupne „odpojí“ a nebude ochotný ďalej spolupracovať. Preto je dôležitou zložkou edukácie
pacientova motivácia ku zmene jeho súčasného stavu.
V poradenstve u dospelých balbutikov v Centre pre dysfluencie SZU kladieme dôraz na
spoluzodpovednosť a participáciu pacienta v procese terapie zajakavosti.
Preto je úlohou edukácie pri zajakavosti:
-
zainteresovanie pacienta,
-
jeho aktívne zapojenie do celkového riešenia problému,
-
získanie pacienta pre spoluprácu na ďalších terapeutických postupoch.
Motivácia patrí k základným zložkám pocitu úspešnosti človeka. Zajakaví pacienti
opisujú často pocity neúspechu pri komunikácii s okolím, pocity bezmocnosti, hanby, hnevu
či strachu, lebo nemôžu vyjadriť svoje potreby, postoje a názory (Sidóová, 2010). V procese
terapie je preto významný moment, keď tieto pocity pacient identifikuje a naučí sa s nimi
zaobchádzať.
K tomuto účelu slúžia rôzne edukačné techniky:
-
nácvik relaxácie – uvoľnenia artikulačných svalových skupín,
-
analýza záťažových situácií,
-
identifikácia komunikačných stratégií,
-
coping v záťažových situáciách a pod.
Pacient pod vedením terapeuta zostavuje hierarchiu situácií, ktoré mu spôsobujú problémy
- komunikačné, aj emocionálne. Terapeut pacienta vedie najskôr ku konfrontácii so
situáciami, ktoré sú pre pacienta menej náročné, neskôr postupujú k náročnejším situáciám.
Pomáha pacientovi spracovať emócie, ktoré tieto situácie sprevádzajú tak, aby došlo k ich
redukcii a tým sa aj zmierni stupeň zajakavosti pacienta (Sidóová, 2010). Autorka vo svojej
práci spomína názor Lechtu, že motivácia pacienta počas terapie zvykne v jednotlivých fázach
kolísať. Preto odporúča v úvode terapie poskytnúť pacientovi informácie o terapeutickom
pláne a pripraviť pacienta aj na prípadnú možnosť recidívy (podporovať ho v akceptovaní a
pokračovať aj napriek tomu v terapii). Je dôležité, aby pacient pochopil mechanizmy
262
programu a princípy jeho fungovania. Ak im bude dôverovať, bude ochotný vynaložiť energiu
a aktívne sa zapojiť do procesu liečby. Proces terapie má byť pre pacienta zrozumiteľný,
terapeut používa primeraný slovník. Tým sa pacientovi priblíži a pacient cíti, že mu terapeut
rozumie. Terapeutický vzťah sa prehĺbi a pacient je ochotný hovoriť aj o emocionálne
náročnejších témach. Terapeut tak v očiach pacienta získava dôveru a kompetentnosť pre
liečebný proces.
Pacientovu zainteresovanosť v terapii podporuje terapeut aj úlohami, na ktorých pacient
pracuje medzi jednotlivými stretnutiami. Pacient týmto spôsobom trénuje, spracúva
a automatizuje nadobudnuté vedomosti a zručnosti. Ostáva v kontakte s procesom a samým
sebou a súčasne je podporovaný transfer z umelého prostredia ambulancie do reálneho života.
V rámci psychologického poradenstva Centra pre dysfluencie SZU využívame v
edukačnom procese dospelých pacientov okrem individuálnej terapie aj skupinové stretnutia za prítomnosti terapeuta (logopéd, psychológ), kde sa môžu vzájomne spoznávať, podporovať
sa a pomáhať si na ceste za rovnakým cieľom. Skupinové stretnutia sú tiež využívané ako
medzistupeň pre transfer nadobudnutej plynulosti reči z podmienok ambulancie do
podmienok každodenného života.
Použitá literatúra
HOLÁ, L.: Mediace – způsob řešení mezilidských konfliktů. Praha: Grada Publishing, 2003.
ISBN 80-247-0467-6
KRATOCHVÍL, S.: Základy psychoterapie. 5. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-122-0
LECHTA, V. – KUBÍKOVÁ, Z.: Poradenstvo pre rodičov. In: Lechta a kol.: Logopaedica, č.
VII. s. 52-59. ISBN 80-88932-18-1
PLAMÍNEK, J.: Vzdělávání dospělých. Praha: Grada Publishing 2010. ISBN 978-80-2473235-0
RADFORD, N., T.: Smooth talking Stuttering therapy program: clinician manual. Singular:
Thomson Learning, 2004. ISBN 0-7693-0274-2
RAMING, R., P: Treating for School-Age Child Who Stutters: Some Intervention Ideas and
Resources. Singular: Thomson Learning, 2002. ISBN 0-6512-0112-X
SATIR, V.: Společná terapie rodiny. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-303-1
SIDÓOVÁ, E.: Terapeutický program MIDVAS. Diplomová práca. Bratislava: PdF UK, 2010.
Kontaktná adresa
PhDr. Ľubomíra Štenclová – lubomira. [email protected] sk
Mgr. Diana Jansová – diana. [email protected] sk
Centrum pre dysfluencie SZU
Limbová 12, 833 03 Bratislava
263
ŽIVOT PACIENTŮ S FIBRILACÍ SÍNÍ
Tomášková Hana, Šenkyříková Marta, Straková Jana
Katedra ošetřovatelství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Souhrn
Článek si klade za cíl seznámit čtenáře s problematikou kvality života u pacientů
s fibrilací síní. Uvádí data z anonymního dotazníkového šetření provedeného u pacientů
s diagnózou fibrilace síní. Porucha srdečního rytmu může nemocného limitovat ve všech
denních aktivitách života. Dostatečná informovanost nemocných o všech režimových
opatřeních je velmi důležitá a to nejen z pohledu nemocného, ale především z pohledu
všeobecné sestry. Informovanost a efektivní komunikace mezi zdravotnickým pracovníkem a
pacientem vede k optimální compliance.
Summary
The article intends to acquaint readers with problems of quality of life patiens suffered
from an atrial fibrillation. It presents dates from anonymous questionnaires filled by patients
with diagnosis the atrial fibrillation. Persistant rhythm irregularities conscribe patients from
many common daily activities. Quality knowledgeability about regime proceedings is very
important for patients as well as for nurse. A Knowledgeability and a effective
communication leads to the optimal compliance.
Klíčová slova: fibrilace síní, léčba, omezení, život.
Key words: atrial fibrillation, treatment, restriction, life.
Úvod
Běžně jsme zvyklí hovořit o délce života neboli kvantitě. Ta je vyjádřena velmi jednoduše
a to počtem let. Otázkou zůstává, jak je tomu ale s kvalitou života? Problematikou kvality
života se lidé zabývali odedávna. V posledních desetiletích se stává kvalita života v medicíně
velmi aktuálním tématem. Důvod je ten, že neustále dochází k nárůstu počtu chronicky
nemocných s celou řadou onemocnění, které limituje nemocného v celé řadě aktivit.
Argument pro studium v oblasti kvality života je také podporovat a rozvíjet takové životní
podmínky, které by lidem umožňovali žít způsobem, ve kterém nacházejí smysl, jsou omezeni
co nejméně a který je pro ně nejlepší.
264
Cíl šetření: Zjistit, jak pacienti s fibrilací síní hodnotí kvalitu svého života a jak fibrilace síní
ovlivnila pacienty v běžných denních činnostech.
Metodika
Dotazníkové šetření jsme provedli u pacientů s diagnostikovanou fibrilací síní. Anonymní
dotazníkové šetření probíhalo ve FN Brno – Bohunice na Interní kardiologické klinice na
lůžkových odděleních a v ambulanci Holterova monitorování ve spolupráci s všeobecnými
sestrami na uvedených odděleních. Dotazníkové šetření bylo provedeno od února do
dubna/2010. Celkem jsme distribuovali 130 dotazníků. Návratnost byla 99 dotazníků (76,1
%), pro zpracování bylo použito 87 dotazníků (66,9 % ze všech distribuovaných).
Výsledky: Z celkového počtu 87 dotázaných bylo 45 (51,7 %) žen a 42 (48,3 %) mužů,
obě pohlaví byla zastoupena rovnoměrně. Věkové rozmezí dotázaných bylo poměrně široké a
to 39-89 let. Porucha srdečního rytmu může výrazně zasáhnout do práce schopnosti jedince,
jak již vyplývá z věkové struktury souboru převážnou většinu tj. 54 (62,1 %) tvořili pacienti
ve starobním důchodu. 20 (23 %) dotázaných bylo pracujících a 6 (6,9 %) dotázaných byli
pracující důchodci. Dále jsme zjišťovali, jak dlouho se dotázaní s fibrilací síní léčí, méně než
1 rok uvedlo 14 (16,1 %), rozmezí 1-5 let uvedlo42 (48,3 %) a 6-10 let uvedlo 22 (25,3 %)
pacientů. Zajímalo, nás jakým způsobem byli nemocní informováni o léčebném režimu –
nejvíce 54 (62,1 %) uvedlo, že bylo informováno ústně. Formu ústní a písemné
informovanosti uvedlo 28 (32,2 %) a pouze 5 (5,7 %) bylo informováno formou písemnou.
Zda informace, které byly poskytnuty stran léčebného režimu, jsou dostačující – ano uvedlo
54 (62,1 %) spíše ano 27 (31,0 %) a spíše ne 6 (6,9 %). K významným negativně vnímaným
symptomům patří dušnost. Z celkového počtu dotázaných 18 (20,7 %) nepociťuje dušnost, při
velké námaze pociťuje dušnost 37 (42,5 %), při malé tělesné námaze vnímá dušnost 26 (29,9
%) a klidová dušnost se vyskytuje u 6 (6,9 %) respondentů. Kvůli onemocnění muselo omezit
pohybové aktivity 28 (32,2 %) pacientů. K nejčastěji vykonávaným pohybovým aktivitám
patří chůze 54 (62,1 %), jízda na kole 16 (18,4 %) a dále v menší míře byli zastoupeny
pohybové aktivity, např. běh, plavání, práce na zahrádce, tenis, cvičení jógy a jiné. K dalším
symptomům patří únava, každodenní pocit únavy uvedlo 29 (33,3 %) dotázaných, výskyt
únavy 2-3 x za týden uvedlo 30 (34,5 %) dotázaných. S léčbou fibrilace síní může být spojena
celá řada nežádoucích účinků, nejčastěji pacienti uvedli bušení srdce a to v 37 (42,5 %),
krvácivé projevy 11 (12,6 %), nevolnost zvracení 15 (17,2 %), hubnutí 4 (4,6 %) závratě 12
(13,8 %) a žádné nežádoucí účinky léčby nepociťuje 29 (33,3 %) dotázaných. Léčeno
265
warfarinem je 57 (65,5 %) respondentů. Dále jsme zjišťovali, zda mají nemocní s fibrilací síní
implantovaný kardiostimulátor 24 (27,6 %) uvedlo ano. Subjektivní pocit po implantaci
stimulátoru - lépe se daří 17 (70,8 %) dotázaných, stejně se cítí 6 (25 %) dotázaných a
zhoršení stavu uvedl 1 (4,2 %) pacient.
Diskuse
Zjištěné výsledky potvrzují fakt, že výskyt fibrilace síní narůstá s věkem, více než 2/3
pacientů byli lidé starší 60-ti let, naopak v období před 50 rokem života se fibrilace síní
vyskytovala vzácně. Těžké pracovní omezení pociťovalo 5 (16,2 %) pracujících - celkový
počet pracujících bylo 31 (100 %), tito nemocní díky těžce pociťovaným symptomům jsou
mnohdy ohroženi nutnou změnou zaměstnání, příznaky často vyžádají zintenzivnění léčby,
což může mít na postiženého negativní ekonomický dopad. Fibrilace síní patří
k onemocněním spějícím k chronickému průběhu, o čem svědčí i výsledky šetření, více než
80 % se s arytmií léčilo více než 1 rok. V souvislosti s onemocněním čeká pacienty výrazná
změna života, a proto je nezbytné poskytnout dostatečné množství kvalitních informací.
Přesto, že dostupnost informací především v elektronické podobě je dnes neomezená, zůstává
základní požadavek informovanosti na lékaři a nelékařských zdravotnických pracovnících.
Poskytnutí informací v podobě ústní je nedostatečné, 54 (62,1 %) informací je poskytnuto
ústně – informací je velké množství a pacient si není schopen zapamatovat vše v ordinaci, a
proto je nezbytné poskytnout informační materiál v písemné podobě, který je možno
opakovaně použít v domácím prostředí.
Z udávaných příznaků doprovázejících fibrilaci síní byla u pacientů nejčastěji přítomna
únava, dušnost byla druhým nejčastějším příznakem. Farmakoterapie patří k základním
principům léčby fibrilace síní. Podávaná léčba s sebou nese určitá rizika daná samotnými
vlastnostmi léčby, proto je nezbytné ze strany nemocného dodržovat určité zásady, které
výskyt nežádoucích účinků omezí. Z nežádoucích účinků vyskytujících se u pacientů pociťovalo i přes léčbu palpitace, z dalších projevů to byla nevolnost či zvracení a závratě.
K obávaným komplikacím antikoagulační nebo antiagregační léčby, které mnohdy
nemocného mohou ohrožovat na životě, jsou krvácivé stavy. K zachování bezpečnosti léčby
proto musí být pacient důkladně edukován o dodržování režimových opatření a pravidlech při
užívání léků. Warfarin jako antikoagulační lék byl podáván u 57 (65,5 %) respondentů.
Pozitivně můžeme hodnotit to, že většina pacientů, kteří užívali Warfarin 55 (96,5 %) věděla
jak se při jeho užívání chovat, protože byli informováni o dietních opatřeních, které snižují
266
riziko vzniku krvácivých komplikací. Zřejmě proto byl výskyt krvácivých komplikací mezi
sledovanými pacienty relativně nízký – tvořily 19,0 % všech nežádoucích účinků léčby.
Kvalita života pacientů nebyla změnou dietních omezení podstatně snížena, pouze 1
pacient se cítil změnou stravovacích návyků těžce omezen. Poslední dotazníkové položky se
týkaly subjektivního hodnocení kvality života – i přes přítomnost fibrilace síní hodnotí 78
(89,6 %) dotázaných kvalitu svého života jako výbornou, velmi dobrou či dobrou a pouze 9
(10,4 %) ji hodnotí jako špatnou. Tyto výsledky ukazují na výrazné zlepšení péče o pacienty
s fibrilací síní v posledních letech. V polovině devadesátých let 20. století, kdy doménou
léčby byla samotná farmakoterapie doplněná u některých nemocných implantací
kardiostimulátoru, uvedlo spokojenost s úrovní kvality svého života pouze 33 % pacientů
trpících fibrilací síní. Potěšující je rovněž fakt, že většina pacientů vnímala projevy fibrilace
síní jen jako mírně omezující. Opět to potvrzuje vysokou úroveň dnešní léčby, která je
mnohem komplexnější než dříve.
Závěr
Vzhledem k dnešním technickým a farmakologickým možnostem je možné nemocnému
s fibrilací síní poskytnout komplexnější léčbu než tomu bylo dříve. I přes veškeré technické a
farmakologické možnosti je velmi důležitá edukace nemocného o režimových opatřeních,
které je nezbytné dodržovat, abychom se vyvarovali nežádoucích účinků spojených s léčbou.
Na základě analýzy dotazníkového šetření je patrné, že informace nemocným jsou
zdravotnickými pracovníky poskytovány převážně v ústní formě. Nemocný, pokud je
informován pouze ústně, celou řadu informací zapomene, a proto je důležité odkázat pacienty
na dostupné informační zdroje nebo poskytnout leták. Je nezbytné se zabývat očekáváním
pacientů, nedostatečná pozornost věnovaná této problematice může vést k nespokojenosti
pacienta s léčbou. Také jednání a efektivní komunikace s nemocným je velmi důležitá.
Efektivní komunikace může pozitivně ovlivnit míru a aktivitu spolupráce pacientů v průběhu
léčby a v konečném důsledku i významně ovlivnit dosažené výsledky léčby.
Seznam použité literatury
Diagnosis of Diseas of the Heart and Great Vessels. Boston: Little, Brown & Co, 1994. 378 s.
ISBN 71-0052
DRAHOMIRECKÁ, E. Nemoc a kvalita života, Sestra. 2006, 9, s. 8. ISSN 1210-0404
HAMER, M., BLUMENTHAL, J., et al. Duality-of-life assessment in patiens with
paroxismal arterial fibrillation or paroxysmal supraventricular tachycardia. American Journal
of Cardiology. 1994, 74, s. 826-837. ISSN 0002-9149
CHALOUPKA, V., SINGLOVÁ, J., ŠPINAROVÁ L., et al. Rehabilitace u nemocných
s kardiovaskulárním onemocněním. Co ret Vasa. 2006, 48, 7-8, s. 127-145. ISSN 0010-8650
267
OSTERBERG, L., BLANCHKE, T. Adherence to Medication. New England Journal of
Medicine. 2005, 353, 5,s. 487-497. ISSN 0028-4793
PAYNE, J., et al. Kvalita života a zdraví. 1. vydání. Praha: Triton, 2005. 629 s. ISBN 807254-657-0.
TOMÁŠKOVÁ, H. Kvalita života pacientů s fibrilací síní. Brno, 2010. 78 s. Bakalářská
práce. Masarykova univerzita.
Kontakt na autory
Mgr. Marta Šenkyříková
Katedra ošetřovatelství, LF MU
Kamenice 3, Brno 62500
[email protected] cz
268
ŠPECIALIZAČNÉ ŠTÚDIUM INTENZÍVNA OŠETROVATEĽSKÁ
STAROSTLIVOSŤ O DOSPELÝCH
Ivana Tomková, Jana Michňová
Katedra ošetrovateľstva v intenzívnej starostlivosti, Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych
odborných štúdií, SZU, Bratislava, Slovenská republika
Súhrn
Východiská: V roku 2009/2010 sme realizovali prieskum u frekventantov špecializačného
štúdia Intenzívna ošetrovateľská starostlivosť o dospelých s cieľom zistiť možnosti plnenia
stanovených výkonov na jednotlivých pracoviskách a zdravotných zariadeniach na Slovensku.
Súbor a metódy: Súbor tvorilo 86 frekventantov špecializačného štúdia. Analýza
výsledkov sa robila z výkazov o plnení stanoveného počtu výkonov podľa minimálneho
štandardu.
Výsledky: Prevažujú ťažkosti s plnením minimálnych štandardov výkonov na jednotkách
intenzívnej starostlivosti, hlavne resuscitácie, defibrilácie, zabezpečovania cievnych vstupov.
Záver: Riešenie vidíme v absolvovaní praktickej časti špecializačnej prípravy,
zabezpečení kvalitných školiacich pracovísk na ktorých si frekventanti počet výkonov budú
môcť doplniť, získať tak požadované zručnosti.
Summary
Background: In the year 2009/2010, we conducted a survey of trainees of specialized
training course - Intensive nursing care about adults to determine the possibility to accomplish
established performances at units and departments of medical facilities in Slovakia.
Patients and methods: The group consisted of 86 trainees of specialized training course.
The analysis was made from sheets of accomplishment of established performances according
to minimal standard.
Results: The survey has shown the difficulties in the implementation of minimal standards
of performances in the intensive care units, particularly resuscitation, defibrillation, vascular
accesses.
Conclusion: The solution is the passing of the practical part of specialized training course,
ensuring enough training units and departments where the trainees will be able to accomplish
the performances and gain the required skills.
269
Kľúčové slová: špecializačné štúdium - zdravotné výkony - minimálny štandard.
Key words: specialized training course- professional performances - minimal standard.
Úvod
Intenzívna ošetrovateľská starostlivosť o dospelých je špecializačný odbor, ktorý sa
zaoberá intenzívnym sledovaním, ošetrovaním a liečením náhlych stavov a stavov
ohrozujúcich život metódou ošetrovateľského procesu. Špecializačné štúdium trvá najmenej
jeden rok. Do špecializačného štúdia môžu byť zaradené sestry s
-
vysokoškolským bakalárskym alebo magisterským vzdelaním v študijnom odbore
-
ošetrovateľstvo (Bc., Mgr.), alebo
-
vyšším odborným vzdelaním v odbore diplomovaná všeobecná sestra,
-
ukončeným úplným stredným odborným vzdelaním v kategórii sestra,
-
a dvojročnou ošetrovateľskou praxou a pracovným zaradením v odboroch intenzívnej
-
ošetrovateľskej starostlivosti o dospelých.
Špecializačné štúdium zabezpečuje Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave
a z pohľadu niekoľkých rokov späť pripravila veľké množstvo špecialistov v danom odbore.
Prehľad počtu absolventov za posledných 5-6 rokov:
Rok
Počet absolventov
2005
217
2006
107
2007
111
2008
120
2009
113
2010
178
V akademickom roku 2010/2011 dochádza v špecializačnom štúdiu k zmenám
v organizácii špecializačného štúdia a objavujú sa nové požiadavky na jeho realizáciu nielen
pre vzdelávaciu ustanovizeň, ale aj pre samotných účastníkov špecializačného štúdia. Ďalšie
vzdelávanie usmerňuje Nariadenie vlády č. 296/2010 o odbornej spôsobilosti na výkon
zdravotníckeho povolania, spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov,
sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností.
Špecializačné štúdium je kombinované, v prezenčnej forme pozostáva z praktickej
a teoretickej časti výučby realizovanej v celkovom rozsahu 240 hodín (teoretická príprava 160
hodina, odborná prax vo výučbovom zdravotníckom zariadení 80 hodín) a 40 týždňov
ošetrovateľskej praxe na vlastnom pracovisku.
270
V teoretickej časti prípravy musia poslucháči zvládnuť určený rozsah teoretických vedomostí:
-
anestéziológie, intenzívnej medicíny, urgentnej a intenzívnej ošetrovateľskej starostlivosti,
-
teórie a modely ošetrovateľstva aplikované na intenzívnu ošetrovateľskú starostlivosť o
dospelých,
-
štandardy a štandardizované postupy v intenzívnej ošetrovateľskej starostlivosti,
-
sledovanie a hodnotenie kvality intenzívnej ošetrovateľskej starostlivosti,
-
komplexná individualizovaná ošetrovateľská starostlivosť zameraná na intenzívne
sledovanie, monitorovanie a liečenie náhlych stavoch a stavoch ohrozujúcich život,
realizovaná metódou ošetrovateľského procesu, ošetrovateľská dokumentácia,
-
oblasť medicíny a ošetrovateľstva v jednotlivých odborov chirurgie a vnútorného
lekárstva,
-
farmakológia, transfuziológia a liečebná výživa vzťahujúca sa na ochorenia a stavy
vyžadujúce intenzívnu starostlivosť,
-
ošetrovateľská rehabilitácia zameraná na komplikácie z fyzickej imobility,
-
postupy kinestetiky zamerané na podporu zdravia,
-
psychologické aspekty v intenzívnej ošetrovateľskej starostlivosti,
-
etické aspekty v intenzívnej ošetrovateľskej starostlivosti,
-
príslušné právne predpisy, ktoré sa vzťahujú na oblasť poskytovania zdravotnej
starostlivosti.
Súčasťou špecializačnej prípravy je aj absolvovanie praktických zručností a skúseností
potrebných na výkon špecializovaných pracovných činností (uvedené v minimálnom
štandarde pre špecializačný študijný program), ktoré frekventanti vykonávajú počas
špecializačného štúdia na svojom pracovisku, resp. vo svojom zdravotníckom zariadení.
V prípade nemožnosti absolvovať niektoré z uvedených výkonov majú možnosť vykonať ich
v praktickej časti štúdia na vybraných školiacich základniach SZU.
Metodika
Reagovali sme na mnohé ohlasy a reakcie frekventantov špecializačného štúdia Intenzívna
ošetrovateľská starostlivosť o dospelých na stanovené počty zdravotných výkonov,
ošetrovateľských výkonov a praktických skúseností, ktoré musia v rámci špecializačnej
prípravy absolvovať. V akademickom roku 2009/2010 sme realizovali prieskum s cieľom
zistiť možnosti plnenia stanovených výkonov na jednotlivých pracoviskách a zdravotných
zariadeniach na Slovensku. Frekventanti špecializačného štúdia noli zo zdravotníckych
zariadení zo všetkých regiónov Slovenska. Každý účastník špecializačného štúdia v priebehu
271
jednoročnej prípravy zaznamenával počet požadovaných zdravotných výkonov do
pripraveného formulára, ktorý obsahoval zoznam zdravotných výkonov s ich minimálnym
počtom a s miestom pre vpisovanie reálne realizovaných výkonov. Analýza výsledkov sa
robila z vyplnených formulárov o plnení stanoveného počtu výkonov podľa minimálneho
štandardu. Výpočty sme uskutočňovali prostredníctvom programu Microsoft Office Excel.
Výsledky prieskumu nám pohli zmapovať situáciu o možnostiach plnenia stanovených počtov
výkonov a zorientovať sa vo výbere školiacich pracovísk, na ktorých bude možné jednotlivé
výkony počas praktickej prípravy realizovať.
Výsledky prieskumu
Od 86 frekventantov špecializačného štúdia z roku 2009/2010 sme získali údaje, z nich 52
bolo z interných jednotiek intenzívnej starostlivosti a 34 z chirurgických jednotiek intenzívnej
starostlivosti.
Medzi interné jednotky intenzívnej starostlivosti (JIS) sme zaradili kardiologickú JIS,
všeobecnú JIS, metabolickú JIS, hematologickú JIS, infekčnú JIS, neurologickú JIS,
psychiatrickú JIS, pneumologickú JIS.
Medzi chirurgické JIS sme zaradili úrazovú JIS, chirurgickú (brušná chirurgia) JIS,
neurochirurgickú JIS, JIS cievnej chirurgie, JIS hrudnej chirurgie, kardiochirurgickú JIS,
urologickú JIS.
Rozšírená resuscitácia
Na interných JIS len 36,5 % frekventantov uviedlo, že splnili alebo prekročili stanovený
predpis (10 výkonov). Na chirurgických JIS 79,4 % frekventantov nevykonávalo rozšírenú
resuscitáciu vôbec alebo s výkonom sa stretli menej ako je stanovené.
Kardioverzia
Kardioverzia je výkon, ktorý sa realizuje prevažne na interných JIS, resp. na
kardiologických JIS. Na chirurgických JIS nesplnilo stanovený počet výkonov 88 %
frekventantov alebo sa s ním nikdy nestretli. Na interných JIS uvádza 61,5 % že splnili
stanovený minimálny počet výkonov.
Externá defibrilácia, aj samostatne
Závažné je zistenie o realizácii defibrilácie, ktoré úzko súvisí aj s resuscitáciou. Na
chirurgických JIS 94 % frekventantov uviedlo, že nie sú schopní splniť stanovený počet
výkonov, na interných JIS len 25 % frekventantov uviedlo, že stanovený počet splnili, resp.
prekročili.
272
Kanylácia centrálnej žily, kanylácia tepny
Obidva výkony frekventanti uvádzali ako ťažko splniteľné., Na chirurgických JIS výkon
kanylácie centrálnej žily splnilo 53 % poslucháčov, na interných JIS výkon nesplnilo 61,5 %
frekventantov.
Kanylácia tepny sa podľa získaných údajov na JIS robí zriedkavo, na interných JIS
nesplnilo daný počet výkonov 88,5 % frekventantov, na chirurgických JIS 73,5 %
frekventantov.
Punkcia hrudníka, hrudná drenáž
Na chirurgických JIS pri tomto výkone dosiahlo stanovený počet výkonov 35,3 %
frekventantov, na interných JIS sa výkon robí v obmedzenom počte, jeho splnenie uviedlo len
27 % frekventantov.
Hrudná drenáž jednoznačne prevažuje ako výkon na chirurgických JIS, kde jeho počet
dosiahlo viac ako polovica frekventantov (58,8 %). Na interných JIS až 86,5 % frekventantov
uviedlo nemožnosť splnenia stanoveného počtu výkonov.
Sledovanie pacienta po anestézii
Realizovanie tohto výkonu úzko súvisí so zameraním jednotlivých JIS. Na interných JIS
sa sleduje pacient po anestézii najčastejšie v súvislosti s kardioverziou, resp. po menších
zákrokoch (46,2 %), na chirurgických JIS je to najčastejšie po operáciách (88,2 %).
Diskusia
Špecializačné štúdium Intenzívna ošetrovateľská starostlivosť je veľmi široký odbor,
ktorý prekrýva všetky typy JIS. Neschopnosť frekventantov splniť požadované počty výkon
vychádza i z rozdielnosti jednotlivých JIS, ktoré sú zriaďované podľa klinických odborov
a práca na nich je úzko špecializovaná a niektoré výkony sa na jednotlivých typoch JIS vôbec
nerealizujú, alebo len v malom počte. Medzi internými JIS sme zistili, že najväčší problém
s dosiahnutím stanoveného počtu výkonov majú infekčná JIS, metabolická JIS
a hematologická JIS. Chirurgické JIS majú najčastejšie problém so získaním výkonov, ktoré
prevažujú na pracoviskách interných odborov.
Záver
V snahe zabezpečiť dôslednú špecializačnú prípravu frekventantov je zo strany
vzdelávacej inštitúcie potrebné, aby spolupracovala so špičkovými pracoviskami, vytvorila
podmienky na serióznu prípravu frekventantov a realizovala dôsledný výber a spoluprácu
s lektormi na vybraných školiacich pracoviská.
273
Literatúra
Nariadenie vlády SR Z. z. č. 296/2010, čiastka 112 z 9. júna 2010 o odbornej spôsobilosti na
výkon zdravotníckeho povolania, spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov,
sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností
Adresa autorov
doc. PhDr. Ivana Tomková, PhD., MPH
PhDr. Jana Michňová, PhD.
Katedra ošetrovateľstva v intenzívnej
Katedra ošetrovateľstva v intenzívnej
starostlivosti
starostlivosti
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych
Fakulta ošetrovateľstva a zdravotníckych
odborných štúdií
odborných štúdií
Slovenská zdravotnícka univerzita
Slovenská zdravotnícka univerzita
Limbová 14, 833 03 Bratislava
Limbová 14, 833 03 Bratislava
E-mail: ivana. [email protected] sk
E-mail: jana. [email protected] sk
274
(SEBE)REFLEXE – INTEGRÁLNÍ SOUČÁST VÝUKY
VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ
Milena Vaňková
Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství
MOTTO:
„Příběh, který je vyprávěn, není nikdy stejným příběhem, který je poslouchán“
[ANDERSON, 2009, s. 122]
Souhrn
V příspěvku autorka popisuje dílčí výsledky kvalitativního šetření – obsahové analýzy
písemných záznamů, zaměřených na průzkum úrovně a obsahu retrospektivní „reflexe
o praxi“ studentů 1. ročníku magisterského studia všeobecného lékařství. Současně tak
přibližuje práci pedagoga s reflexí a (sebe)reflexí studentů, jakožto učebním a vyučovacím
„nástrojem“.
Summary
In the report the author describes the results of a qualitative research in the area of content
analysis of written records focused on the research of the level and content of retrospective
reflection on practice carried out by first - grade undergraduates of the Master’s study
program in the area of general medicine. Simultaneously, the report also describes activities
of an educationist as regards students’ reflection and (self)reflection as „a tool“ for learning
and education.
Klíčová slova: pregraduální výuka – (sebe)reflexe – supervize – zkušenostní učení –
kvalitativní výzkum.
Key words. pre-gradual education – (self)reflection – supervision– learning from experience
qualitative research.
Úvod
Koncept reflexe a reflektivní praxe získal v posledních letech důležitý význam ve
vzdělávání a pregraduální přípravě studentů nelékařských, ale také lékařských oborů.
Navzdory velkému rozsahu zejména zahraniční literatury o teoretických aspektech reflexe
jakožto učebního nástroje (Wilding, 2008; Schön, 2003; Johns, 2002), a také textům
přinášejícím zkušenosti s praktickou aplikací (sebe)reflexe studentů ve výuce, se však zdá, že
275
v české odborné literatuře existuje relativně minimum publikovaného výzkumu o jejím
používání v kontextu výuky studentů nelékařských a lékařských oborů. Dohledat je možné ve
větší míře spíše odborné texty zaměřující se na reflexi a sebereflektivní kompetence
samotných pedagogů (např. Švec, 2005; Hudecová, 2000; Hupková, Petlák, 2004 aj.), nikoliv
však už studentů na pregraduální úrovni jejich profesní přípravy.
Význam sebereflexe zdůraznil J. Dewey (1993), považovaný za otce reflexivního
vyučování. Za rozšíření pojmu reflexe v 80. letech 20. století do oblasti tzv. pomáhajících
profesí vděčíme pak především D. Schönovi (Schön, 2003). Dewey původně definoval reflexi
v práci How We Think (1933, s. 9) jako „aktivní, vytrvalé a pečlivé zvažování všech
domněnek nebo předpokládané formy vědomostí ve světle základů, které ji podporují a které
podporují další závěry, k nimž směřuje. “
Pedagogický slovník (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 259) sebereflexi vymezuje jako:
„Obecně vědomé sebepoznávání, sebeomezování, sebehodnocení, na jehož základě vzniká u
jedince vztah k sobě samému. Jedinec se zamýšlí nad sebou samým, nad zvláštnostmi své
osobnosti, ohlíží se zpět za svými činy, myšlenkami postoji, city: rekapituluje určitý úsek
vlastního života či vlastního chování a rozhodování v situacích, které jsou pro něho
významné. Cílem je zhodnotit sama sebe, rozhodnout co a jak změnit, zvolit strategie pro
budoucnost. “
Metodika
Cíle výzkumu
Vypracování reflexivní písemné práce umožnilo podrobněji prozkoumat zkušenosti
studentů z prvního kontaktu s pacientem v klinické praxi v pozici medika tak, abychom mohli
určit, jaké události a témata studenti považují za důležité v průběhu jejich klinické stáže.
Cílem obsahové analýzy písemných reflexí/textů bylo:
-
Retrospektivně identifikovat témata/zkušenosti o kterých studenti píší, když dostanou
svobodu vybrat si jakoukoliv zkušenost, která se objevila a kterou studenti považují za
důležitou z pohledu vzdělávání a rozvoje jejich kompetencí;
-
Prozkoumat úroveň reflexe demonstrované studenty;
-
Představit (sebe)reflexi jakožto vyučovací „nástroj“ pro práci pedagoga se studenty.
Etické aspekty výzkumu a ochrana identity účastníků výzkumu
Každý účastník výzkumného šetření byl informován o účelu a plánovaném průběhu
výzkumného šetření, včetně jeho dobrovolnosti a možnosti účast na výzkumném šetření
odmítnout bez udání jakýchkoli vysvětlení. Anonymita účastníků výzkumu byla zajištěna tím,
276
že žádná osobní identifikační data nebyla zveřejněna a identita účastníků šetření tak zůstala
skryta, neboť účastníci výzkumného šetření byli evidováni pouze pod kódovými čísly.
Metoda výzkumu
Autentické výpovědi zaznamenané ve formě písemných reflexí, byly zpracovány metodou
obsahové analýzy Podle Pavlici (2000, s. 66-68) probíhá obsahová analýza tak, že jsou v
souladu
s
výzkumným
úkolem
vybrány
obecnější
charakteristiky
či
kategorie,
o kterých zkoumaný text vypovídá. Tyto kategorie mohou být následně operacionalizovány
do dílčích analytických jednotek. U generativního přístupu se výzkumník soustředí spíše na
pochopení a vystižení originální logiky myšlení a jednání konkrétního člověka, případně
určité, v našem případě profesní skupiny participantů (srov. Reichel, 2009, s. 152-159).
Účastníci výzkumného šetření
Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 37 studentů 1. ročníku magisterského studia
všeobecného lékařství. Z toho mužského pohlaví bylo 9 studentů, žen bylo 28. Průměrný věk
byl 20 let. Nejvyšší ukončené vzdělání všech účastníků šetření bylo středoškolské.
Organizační a personální aspekty výzkumu
Výzkumné šetření bylo realizováno odbornou asistentkou Mgr. Milenou Vaňkovou
(3. LF UK Praha, Ústav ošetřovatelství). Proběhlo v říjnu 2010 po absolvování
výuky/klinické stáže na odd. sociálních lůžek v ÚVN v Praze, studenty 1. ročníku
magisterského studia všeobecného lékařství. Cílem klinické stáže bylo seznámit studenty
s provozem zdravotnického zařízení a získat prostor pro přímý kontakt/rozhovor s nemocným
(v rámci výuky dílčího kurzu modulu ID).
Průběh výzkumného šetření
Nezbytným
předpokladem
pro
sebereflexi
studentů
je
adekvátní
vzdělání
a kompetence pedagogů/odborných asistentů, pro práci s reflexí a také sebezkušenost získaná
např. ve výcviku psychosociálních dovedností. Instrukce pedagoga pro práci studentů se
(sebe)reflexí byly zaměřeny na dva aspekty:
1. Instrukce pro studenty, poskytnuté odbornou asistentkou/výzkumnicí, ohledně práce se
(sebe)reflexí před rozhovorem s pacientem:
„Jak jsem se cítil během a po rozhovoru já – „pomáhající profesionál“?
Veďte rozhovory (s pacienty), zaměřte se na to, jaké otázky kladete, na vlastní styl otázek,
intervencí, komunikačních zlozvyků apod. Po skončení rozhovoru nechte proběhnout
krátkou zpětnou (sebe)reflexi. Sledujte, co se ve vás při setkání s pacientem odehrává,
jaké máte pocity při rozhovoru a které myšlenky vás napadají.
277
2.
Instrukce
poskytnuté
každému
studentovi
pro
zpracování
písemné
reflexe:
Formální náležitosti písemných reflexí.
Analýza a prezentace výsledků
Autentické písemné reflexe jednotlivých studentů, které měly formu osobních výpovědí,
byly se souhlasem účastníků podrobeny obsahové analýze. Záznamy byly pozorně pročteny,
přičemž byl průběžně vytvářen seznam témat/kódů (informací, pojmů a souvislostí), které se
v textu vyskytly. Analýza obsahu proběhla ve třech krocích: 1. krok – vyčlenění důležitých
informací a znaků; 2. krok – označení informací a znaků v textu (barevně); 3. krok –
zobecnění a pojmenování informací a znaků názvem, který vystihuje podstatu těchto
informací a znaků. Na závěr byl proveden soupis a vyhodnocení jednotlivých položek,
podložený přímými citacemi záznamů participantů. V příspěvku vzhledem k omezeným
možnostem rozsahu neuvádíme kompletní přehled přímých citací, odkazy na závěry
podložené citacemi jednotlivých participantů jsou pro názornost uvedeny v Příloze č. 1 a jsou
také předmětem ústního sdělení. Prohlášení studentů byla ve vztahu k cíli, prozkoumat úroveň
a obsah reflexí studentů, kategorizována do jednotlivých oblastí/kategorií. Jejich odpovědi
byly rozčleněny do pěti hlavních oblastí, které lze klasifikovat jako ústřední témata/obsah
jednotlivých reflexivních záznamů:
1. Kontext rozhovoru studenta s pacientem: informace o tom, co a jak se dělo před,
během a po rozhovoru s pacientem;
2. Metakognice:
tj.
sebepoznání,
porozumění
vlastním
myšlenkovým
a kognitivním procesům, které slouží k zefektivnění procesu učení; (Co jsem
(ne)zvládl/a? Co jsem se (ne)naučil/a?;)
3. (Sebe)prožívání: témata vztahující se k oblasti (sebe)reflexe a “práce emocemi“,
afektivní aspekt sebereflexe;
4. Vlastní rozhovor/obsah a proces rozhovoru: témata vztahující se k oblasti zahájení,
průběhu, ukončení rozhovoru; hodnotící přívlastky a význam rozhovoru; (vlastní)
kompetence pro vedení rozhovoru;
5. Identita (self), sebeurčení, profesionální role a identifikace s profesí lékaře.
6. U některých výpovědí bylo poměrně obtížné se jednoznačně rozhodnout a přiřadit
výrok pouze k jedné z uvedených kategorií. Příklady autentických výpovědí
účastníků výzkumu, které jsme podrobili obsahové analýze a kategorizovali do
kategoríí „metakognice“ a „(sebe)prožívání prezentujeme v níže uvedené příloze
(viz. Tabulka č. 1).
278
Tabulka č. 1: Analýza reflexivních záznamů / témat, která účastníci považovali za důležitá
z pohledu sebeprožívání a metakognice – výběr
n = 37; pohlaví: muži - 9; ženy – 28; průměrný věk 20 let
KATEGORIE
PODKATEGORI
METAKOGNICE
PROCES UČENÍ
VÝPOVĚĎ
E
-
CO JSEM
S 4: „Celý rozhovor proběhl ve velmi přátelském duchu, já jsem se snažila o milý a
pozitivní přístup, kterým bych naznačila, že mě její osud opravdu zajímá a snažila jsem se
ZVLÁDL/A?
dbát také na správné tempo, srozumitelný výběr slov a přívětivou intonaci. “
-
S 26: „Jsem si moc dobře vědom toho, že ne každý pacient je stejný. Každý pacient je
jiný, a odlišní lidé vyžadují odlišný přístup. Rozhovor byl pro mě velkou zkušeností.
Dal mí náhled na to, jak vypadá všední den člověka ne nemocničním lůžku a naučil
mě k pacientovi přistupovat jako k rovnocennému. “
PROCES UČENÍ
-
S 6: „Cítila jsem se trochu trapně, protože jsem měla pocit, že pokládám hloupé otázky.
CO JSEM
Nepříjemný zážitek byl, když jsme se dostaly k tématu smrti…pacientka se tam skoro
NEZVLÁDL/A?
rozplakala a také já jsem si vzpomněla na nedávnou smrt v naší rodině. Myslím si, že na to
nejsem ještě připravená, na přímou konfrontaci se smrtí. Až jednou budu lékařkou a
zemře mi pacient, asi si budu vyčítat, že jsem ho nezachránila a že jsem mohla jako
lékařka udělat více. “
-
S 14: „Nemohla jsem se zbavit pocitu, že ze mě příliš vyzařuje nezkušenost. Zpětně jsem
se zamýšlela nad svým vystupováním a uvědomila jsem si, že příště bych určitě
pokládala otázky pomaleji a zřetelněji artikulovala, zjistila si alespoň základní
informace o pacientovi před rozhovorem a tím zvýšila efektivitu celého rozhovoru. Je
těžké vcítit se do o tolik let staršího člověka V tomto ohledu budu muset na sobě
zapracovat. Paradoxně jsem poměrně velmi komunikativní, a přesto mě vzniklé
situace někdy zaskočily. “
(VLASTNÍ)
-
otázky jsem dostávala pouze strohé odpovědi. “
PRO VEDENÍ
ROZHOVORU
S 2: „Ze začátku se mi nedařilo spontánně komunikovat a být pro pacientku
zpříjemněním dne tak, jak jsem to měla v úmyslu…Tento fakt mě znervózňoval, na své
KOMPETENCE
-
S 8: „Problém pro mne byl, jak rozhovor ukončit. Byla jsem docela na rozpacích.
Nechtěla jsem být nezdvořilá. Nikdy jsem si totiž nepovídala s úplně cizím člověkem, tak
jsem náhle nevěděla, jak se situací naložit. “
-
S 16. „Několikrát během rozhovoru se paní rozlítostnila, čímž mě přivedla do nejisté
pozice. V těchto chvílích jsem intenzivně přemýšlela, jak ji utěšit či jak se přesunout
v hovoru dále…. Klást otázky jsem se snažila velmi obezřetně. “
(SEBE)PROŽÍVÁ
-
S 3: Poté, co se za mnou zaklaply dveře pokoje číslo 6, se mi v hlavě rozpoutala doslova
bouře různých emocí. Jednou z nejvýraznějších byl však úžas a nadšení, ale i trochu
NÍ
strach, protože to pro mě až moc znamenalo a nejsem si jistá, do jaké míry by se měl
lékař citově angažovat v případech svých pacientů. Je to skutečně silný pocit, když
vám někdo řekne o svém životě tolik, kolik mi toho řekla moje pacientka. Značí to jistou
dávku důvěry, kterou má lékař v pacientech vzbuzovat. “
-
S 5: Totální fascinace jedenadevadesáti letou dámou: čipernou, zdravou, uvědomělou,
-
S 26: „Pociťovala jsem lehkou nervozitu a rozhodně jsem rozhovor nebral na lehkou
veselou, zkrátka plnou chutí do života. “
váhu. Na druhou stranu jsem byl v pozici, pokud to tak mohu nazvat medicínského
poloprofesionála a bílý plášť tak alespoň částečně maskoval mou nervozitu a
nezkušenost“.
279
Diskuse
Ústředními tématy analýzy reflexivních záznamů byla především determinace 1
konkrétních témat, která účastníci považovali za důležitá. Reflexe a reflektivní praxe
napomáhá rozšiřování zkušeností a znalostí při objevování nových přístupů k řešení
komplexních problémů, napomáhá zpracovat klinické zkušenosti, posilnit profesní
sebevědomí, prozkoumat a rozvíjet emoční kompetence, zapojovat kritické myšlení a rozvíjet
strategie řešení problémů. Je nezpochybnitelné, že důležitou úlohou v profesní přípravě se
stává
rozvíjení
celého
komplexu
interpersonálních
a
intrapersonálních
způsobilostí/kompetencí studentů. Člověk potřebuje být vybavena nejen určitou profesní
kvalifikací a odborností, ale především jedinečnou schopností úspěšně jednat a rozvíjet svůj
potenciál na základě integrovaného souboru vlastních zdrojů, a to v konkrétním kontextu
různých úkolů a životních situací (Veteška,Tureckiová, 2008). V konečném důsledku pak
studie také nepochybně umožnila lépe pochopit potřeby studentů a rozvinout efektivnější a
relevantnější obsahy přednášek a praktik a tak přispět k širšímu procesu zapojení a interakce
mezi studenty a odbornými asistentkami.
Jak podotýkají autoři Průcha, Walterová, Mareš v Pedagogickém slovníku (2009, s. 259):
„Učitel by měl vést k sebereflexi také své studenty“, měl by jim být nápomocný (na)učit se
mluvit o svých pocitech, zážitcích o své zkušenosti, učit je přemýšlet o sobě
a svém životě a zhodnocovat svoji zkušenost. Reflexe je potřebná ve všech fázích
profesionálního vývoje. Sebereflexe studentů je součástí poznávání a učení, je to východisko
autoregulace činností studenta. K písemným reflexím se může student vracet, porovnávat svůj
vývoj, dosud nevyužité rezervy, změny předpokladů a názorů. Reflexivní praxi vnímáme jako
proces s potenciálem modifikovat praxi, a protože zahrnuje průzkum unikátních situací,
mohou se generovat nové vědomosti. Tvrdí se, že reflexe má potenciál zabývat se tématy
v praxi, kterými se přímá aplikace teorie do praxe zabývat nedokáže.
Pro samotné pedagogy/ odborné asistenty může být reflektivní učení založené na
činnostním pojetí výuky a zkušenostním učení v reálné praxi poměrně náročné, neboť
zpochybňuje kontrolu, která je uplatňována nad strukturou, obsahem a procesem vlastního
učení. Je-li primárním účelem podpořit studenty, aby získali dovednosti provádět reflexi, je to
však poněkud jiný cíl než vlastní práce s reflexí, včetně hodnocení dovedností (sebe)reflexe a
její demonstrované úrovně studenty. Z tohoto důvodu se nám jako optimální prostor pro
efektivní práci s reflexí jeví supervizní semináře pro studenty. Také požadované vzdělání
1
vymezení, určení pojmu; stanovení vývojového směru; vztah mezi určujícím a určovaným; Determinace: Wikipedia – otevřená
encyklopedie [online] Dostupné z WWW: < http://www. slovnik-cizich-slov. cz/determinace. html > [citováno 2010-10-17]
280
a dovednosti pedagogů/odborných asistentů by měly být odlišné a měly by jistě zahrnovat
i sebezkušenost v rámci supervizního výcviku či výcviku psychosociálních dovedností.
Závěry a implikace pro praxi
Pedagogika zkušenostního učení (Hanuš, Chytilová, 2009) upozorňuje, že necháme-li to,
co se odehrálo, jen na vnitřním zpracování jedince a bez opory v dalším učení, pak není vždy
praktická zkušenost z akce náležitě využita či zhodnocena. Proto se doporučuje, aby na akci
navazovalo další učení (reflexe), např. cestou zpracování písemné reflexe (reflektivní deník),
verbalizace zkušenosti, výměny názorů s druhými i konfrontace se sebou samým (po akci),
cestou ujasňování a pojmenovávání jevů, zážitků, zkušenosti atd. Reflektivní praxe
a řízená reflexe v rámci pregraduální přípravy studentů tedy jistě budou stále častěji
zmiňovány a uznávány jako způsoby učení i učení (se) pro oblast vzdělávání lékařských
i nelékařských profesionálů.
Použitá literatura
ANDERSON, H. Konverzace, jazyk a jejich možnosti. Postmoderní přístup k terapii. Brno:
NC Publishing, a. s., 2009. 206 s. ISBN 978-80-903858-6-3.
DEWY, J. How we think. A restatement of the relation of reflective thinking to the educative
process. Boston: MA: Heath., 1993. 240 s. ISBN 0486298957.
HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L. Zážitkově pedagogické učení. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 189
s. ISBN 978-80-247-2816-2.
HUDECOVÁ, A. Reflexívne a sebareflexívne kompetencie v príprave učiteľov. In:
Pedagogická revue, 2000; 52 (5): 484-486. ISSN 1335-1982.
HUPKOVÁ, M., PETLÁK, E. Sebareflexia a kompetencie v príprave učiteľa. Bratislava: Iris,
2004. 135 s. ISBN 80-89018-77-7.
JOHNS Guided reflection: advancing praktice. 1st. ed. Blackwell Science Ltd., Oxford, UK,
2002. 239 s. ISBN 0-632-05975-3.
PAVLICA, K. a kol. Sociální výzkum, podnik a management. Průvodce manažera v oblasti
výzkumu hospodářských organizací. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2000. 161 s. ISBN 80-8611925-4.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. MAREŠ, J. Pedagogocký slovník. 6. rozšířené
a aktualizované vyd. Praha: Portál, 2009. 400 s. ISBN976-80-7367-647-6.
REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009.
181 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
SCHÖN, D. A. The reflective practitioner: how professionals think in action. Arena, 2003.
374 s. ISBN 1857423194, 9781857423198.
VETEŠKA, J., TURECKIOVÁ, M. Kompetence ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: Grada, 2008.
160 s. ISBN 978-80-247-1770-8.
WILDING, P. M. 2008. Reflective practice: a learning tool for student nurses. British Journal
of Nursing; 17 (11): 720-724. ISSN 0966-0461.
ŠVEC. V. Pedagogické znalosti učitele. Teorie a praxe. Praha: ASPI, a. s. 2005. 136 s. ISBN
80-7357-072-6.
281
Kontakt na autorku
Mgr. Milena Vaňková
Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství
Ruská 87, 110 00 Praha 10
milena. [email protected] cz
282
SUPERVIZE V OŠETŘOVATELSTVÍ: MULTIDIMENZIONÁLNÍ POJEM
Milena Vaňková
Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství
MOTTO:
To, co známe, nebo si myslíme, že známe,
rozeznáváme skrze naše konstrukce a sdělujeme to v jazyce.
Poznání a poznávaní jsou na sobě vzájemně závislí;
poznávající k poznání vždy aktivně přispívá.
[ANDERSON, 2009, s. 162]
Souhrn
V České republice se můžeme v současnosti setkat s praktickou aplikací supervize
v oblasti psychoterapie a poradenství, dále v oblasti sociální práce, školství a v omezené míře
také ve zdravotnictví. V příspěvku tak přibližujeme diskursivní vymezení obsahu pojmu
supervize, jeho významy a definice pro různé kontexty, včetně supervize v ošetřovatelství.
V závěru příspěvku se zaměřujeme na shodné charakteristiky definic, společné pro různé
kontexty, ve kterých je fenomén supervize zmiňován.
Summary
In the Czech Republic nowadays we can observe practical application of supervision in
the areas of psychotherapy, counseling, social works, education and in certain extent also in
public health service. Therefore, this report outlines the discursive specification of the content
of the term “supervision”, its meanings and definitions for various contexts. In the report’s
conclusion we focus on the similar characteristics of all definitions that are common for
various contexts in which the phenomenon of supervision has been used.
Klíčová slova: postmoderní perspektiva – konstruktivismus/sociální konstrukcionismus –
diskurz supervize v ošetřovatelství.
Key words: postmodern perspektive – constructivism/social constructionism – discourse
Supervision in nursing.
283
Úvod
Zaměříme-li se na pojem supervize z lexikálního hlediska, musíme konstatovat, že
charakteristická se pro pojem 2 „supervize“ jeví býti mnohoznačnost. Jak poukazuje Wröbel
(2008, s. 25) „jednoznačný, precizní popis faktů, a tím i účinnou komunikaci, zvláště v oblasti
vědy, komplikují takové vlastnosti daného jazyka, jakými jsou mnohoznačnost výrazů,
neostré významové hranice mnoha z nich nebo jejich metaforičnost. Mnohoznačný pojem je
takový, který má v daném jazyce více než jeden význam. Význam neboli obsah nějakého
výrazu je souborem vlastností, který tento výraz přisuzuje svým denotátům a který je odlišuje
od všech ostatních objektů. “ Takovým pojmem se nám jeví být i pojem „supervize“.
Diskursem 3 rozumíme skupiny výroků, výpovědí a formulace, které poskytují jazyk
k hovoru o určitém druhu vědění o nějakém námětu (v našem případě je tímto námětem
supervize), je to způsob jeho reprezentace. Jestliže jsou výroky o nějakém námětu předloženy
v rámci určitého diskursu, diskurs umožňuje postavit daný námět určitým způsobem. Ostatní
způsoby, jimiž lze námět postavit, jsou tedy omezeny.
Supervize prochází procesem vymezování, zrovna tak, jako samotný pojem. Připomeňme
si postmodernistický pohled na jazyk, který zdůrazňuje, že jazyk se neustále mění, významy
jsou stále poněkud neurčité, a tudíž nestálé. Autoři Freedman a Combs (2009, s. 48) ve své
publikaci upozorňují na „nevyhnutelnou proměnlivost jazyka“. Význam není přenášen
samotným slovem, ale slovem ve vztahu ke kontextu a žádné dva kontexty nebudou přesně
stejné. Přesný význam slova je tudíž vždy něco neurčitého a potenciálně různého, je to vždy
shoda, která musí nastat mezi dvěma nebo více mluvčími nebo mezi textem a čtenářem.
„Popisujeme-li svou zkušenost novým jazykem, tím vytváříme svět nových možností, nové
významy tak mohou dodat legitimitu alternativním pohledům na realitu“ (ibidem).
Definování samotného pojmu supervize na obecné úrovni tedy není natolik složité jako
komplexní vymezení obsahu fenoménu 4 supervize ve vztahu k diskursu jednotli-
2
Pojem nebo také koncept je souhrnná myšlenková představa pro celou třídu obdobných jevů a skutečností, předmětů i abstraktních témat.
Wikipedia – otevřená encyklopedie [online] Dostupné z WWW: < http://cs. wikipedia. org/wiki/Pojem> [citováno 2010-12-17]
3
Srov. Diskurz nebo také diskurs (z fr. discours, rozprava, přednáška, od lat. dis-currere, pobíhat sem a tam, rozebírat v řeči) znamená v
běžné řeči rozpravu, pojednání nebo výklad o určitém tématu,[1] a to buď ve formě dialogu několika mluvčích, nebo monologu.
Wikipedia – otevřená encyklopedie [online] Dostupné z WWW: <http://cs. wikipedia. org/wiki/Diskurz> [citováno 2010-12-17]
4
Srov. Fenomén (z řec. fainomenon od fainein, jevit se) znamená jev, to co se člověku ukazuje, a to bez rozlišení, zda se jedná o skutečnost
nebo klam. V empirických vědách obecné označení pro pozorovaný jev (věc, událost, proces a pod.). Wikipedia – otevřená encyklopedie
[online] Dostupné z WWW: < http://cs. wikipedia. org/wiki/Fenom%C3%A9n> [citováno 2010-12-17]
284
vých kontextů 5 . Vybíral (2006, s. 152 -153) nahlíží na definice – zejména v sociálních a
humanitních vědách, jako jen na „jazykem ustavené doktríny a jazykové konvence, které
mohou být překážkou v porozumění, byť možná paradoxně definice zavádí označující
pojmenování, (…) zavádějí řád do našeho porozumění světu – a hlavně do našeho
dorozumívání se s jinými lidmi. Definice je pak buď zformulované východisko, nebo řídící
princip dalšího pohybu, na němž se shodneme. Každá definice označuje nějakou podstatu (…)
vykonává autoritativní vliv na naše poznávání, přestože žádné vědění neposkytuje. “
Pravdivost vědeckých popisů a výkladů, pravdivost a správnost třídění, paradigmat, soustav
a kognitivních map o něčem se vyvíjí. V kriticky otevřeném přístupu ke vědě platí, že to co
bylo pokládáno za pravdivé, může se ukázat být po čase nesprávným. “
Obsah - aplikační souvislosti
V literatuře a mezi odbornou veřejností se nejen v poslední době vede poměrně rozsáhlá
diskuse ohledně vymezení pojmu supervize, zvláště ve vztahu k otázce, zda pojetí a definice
supervize mohou být široce aplikovatelné napříč různými kontexty, nebo zda je naopak pojem
a podoba supervize ovlivněna specifičností těchto podmínek, kontextů. V jednotlivých
kontextech tedy může pojem supervize označovat různé obsahy.
V pomáhajících profesích jako je např. psychoterapie, sociální práce má diskursivní
pojem supervize v současné době poměrně konkrétní význam, ale také obsah. Vybíral (2006)
uvažuje nad rigiditou nebo naopak nerigiditou samotných pojmů, chápeme – li je jako
„označující nástroje“ (s. 108). Uvádí, že „rigidita netkví někde ve slově samém, ale je spíše
vlastností jeho používání a aplikování. “ Předpokládá tedy, že dojde-li k rigiditě aplikování
slova, že ustrnou i představy nad jeho významem. „Trs v prvopočátku libovolně
konotovaných významů může vytvořit dokonce – pro uživatele slova závazný – denotát, a to
tam, kde uživatelé slova zavedou jisté konotace jako závazné či obvyklé“ (ibidem), a můžeme
dodat, že mnohdy se tak děje bez jakéhokoliv zřetele na situační, spoluurčující kontextové
proměnné, které umožňují zachytit multipodmíněnost podob a obsahů supervize
v jednotlivých kontextech.
V následujícím textu se tedy pokusíme postihnout diskursivní vymezení obsahu pojmu
supervize, jeho významy a definice pro různé kontexty. Dále se zaměříme na shodné
5
Srov. Kontext je rámcem, v němž je na sdělení pohlíženo; V rámci jednotlivých vědeckých disciplin nabývá slovo kontext různého
významu (tedy vlastního kontextu); Kontext slova, výrazu či události označuje okolnosti a podmínky, které toto slovo, výraz, spojení či
událost obklopují; V komunikaci a lingvistice je kontextem význam sdělení a jeho vztah k ostatním částem sdělení. Wikipedia – otevřená
encyklopedie [online] Dostupné z WWW: < http://cs. wikipedia. org/wiki/Kontext> [citováno 2010-12-17]
285
charakteristiky definic, společné pro různé kontexty, ve kterých je fenomén supervize
zmiňován, tak aby mohly být použitelné také v ošetřovatelském kontextu.
Téma supervize je zmiňováno českými autory v odborných publikacích zabývajících se
převážně psychologií, psychoterapií především pak sociální prací. W. Schmidbauer (1994,
s. 154) supervizi popisuje jako „dohled na práci v psychosociálních povoláních“. Pro oblast
sociálních služeb je supervize zakotvena ve „Standardech kvality sociálních služeb“ (Příloha
č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb) jako součást profesního rozvoje zaměstnanců.
V kontextu sociální práce definuje supervizi např. Matoušek (2003, s. 349) jako „celoživotní
formu
učení,
zaměřenou
na
rozvoj
profesionálních
dovedností
a
kompetencí
supervidovaných, při níž je kladen důraz na aktivaci jejich vlastního potenciálu v bezpečném
a tvořivém prostředí“. Na význam a uplatňování supervizní práce v učitelské praxi upozornily
např. autorky článku „Kolegiální učení“ Lazarová, B., Cipinová, S. (2004). Zde vymezují
hospitaci jako specifickou formu supervizní práce ve školách. Psychologický slovník (Hartl,
Hartlová, 2009, s. 576) definuje supervizi pomocí několika hesel. Pod prvním heslem je
supervize definována jako „součást odborné přípravy na určité povolání, během níž student
nebo začátečník pracuje v reálných situacích pod vedením zkušeného odborníka“. Dále
vymezuje supervizi jako „metodu vedení mladého psychiatra, psychologa nebo terapeuta 6
starším
a zkušeným odborníkem“, trvá nejméně rok, většinou však déle. Zlepšuje komunikaci
v organizaci; ochraňuje klienta, posiluje duševní zdraví terapeuta, zvyšuje kompetence. Pojem
supervizi do třetice vykládá Hartl, Hartlová (2009, s. 576) v souvislosti s „tzv. uváděním pro
zdokonalování začínajících učitelů“. Autoři Kinkor, Baštecká (2009 s. 338) vnímají supervizi
jako „rozhovor a odbornou činnost, kdy prostřednictvím zaměřeného pozorování, cílených
otázek a komentářů uvažuje supervizor se supervidovaným/i (jednotlivcem, týmem,
organizací) nad kvalitou jejich práce, tzn. společně promýšlejí pracovní vztahy, cíle a procesy.
Zvyšuje se tak především pracovníkova schopnost sebeuvědomování – jeho reflexe
a sebereflexe. “
S přihlédnutím ke komplexnosti, uvádíme definici supervize podle Evropské asociace pro
supervizi (European Association for Supervison, dále jen ANSE). „Supervize je konzultačním
konceptem, s pomocí něhož mohou jednotlivci, týmy, skupiny a organizace provádět reflexi
a optimalizovat své pracovní aktivity a struktury. Proces, v němž jednotlivci, skupiny
a organizace pracují s pomocí supervizora na řešeních problematických situací spojených
6
Z definic termínu je tedy patrné, že v kontextu zdravotní péče je tento pojem v Psychologickém slovníku vztahován pouze k profesi lékaře,
konkrétně psychiatra, nikoliv pak na další nelékařské profese ve zdravotnictví.
286
s jejich prací. Model pro procesy učení, v nichž způsob, jak jsou řešeny problémy spojené
s prací, představuje možnosti pro organizační procesy a učení. Teoretický koncept pro reflexi
a pojmenovávání komunikačních kontextů spojených s prací. To také zahrnuje rozvoj
konceptů a podmínek pro definování takových kontextů. Středem pozornosti je emocionální
rozvoj, pochopení organizačních struktur, kreativní myšlení a rozvoj nových perspektiv pro
s prací spojené aktivity. Zvýšený pocit spokojenosti a dobré pohody s ohledem na kombinaci
soukromého a pracovního života může být také předmětem supervizního poradenství.
Supervize spojuje mnohá teoretická východiska. Integruje části ze základních konceptů
psychoanalýzy, teorie komunikace a také teorie systémů, teorie chování a celostní
psychologie. V pracovním stylu supervize jsou brány v potaz skupinové analytické koncepty
i koncepty teorie organizace. Většina supervizních teoretiků sdílí jeden základní přístup
k lidskému jedinci: Lidský jedinec se narodil s konstruktivním potenciálem, každý člověk má
právo žít a odhalovat svůj potenciál a každý člověk je jednotou chování, myšlení, pocitů
a těla. Vezmeme-li tyto podmínky v potaz, perspektivy, které slouží pro expanzi
profesionálního rozvoje, jsou definovány v reflexích spojených s prací. Zkušený supervizor
má kvalifikovaný stupeň vzdělání a odpovídající kompetence v terénu tak, aby se zajistilo, že
týmy, organizace a jednotlivci kvalifikovaným způsobem odrážejí svou sféru aktivit“.
Zdravotnictví a ošetřovatelský kontext jsou specifickým prostředím, nabízí se tedy otázka:
„Jaký je současný diskurs, definice supervize v ošetřovatelském kontextu?“ Vzhledem ke
skutečnosti, že supervize není v českém zdravotnictví a ošetřovatelství legislativně ukotvena
a vymezena, zaměřili jsme svoji pozornost na definice ze zahraničních zdrojů. Centrální rada
Velké Británie pro ošetřovatelství, porodnictví a zdravotní služby (The United Kingdom
Central Council; UKCC) definuje supervizi jako „formální proces profesionální podpory
a učení, který umožňuje jednotlivým zdravotníkům, aby si rozvíjeli své znalosti
a kompetence, přebírali odpovědnost za svoji vlastní praxi a posilovali ochranu spotřebitelů
a bezpečnost péče v komplexních klinických situacích. Je zásadní pro proces učení a rozsah
rozvoje praxe a měla by být považována za prostředek na podporu sebe-hodnocení
a analytických a reflektivních dovedností“ (The Department of Health, 2002 s. 1). „Klinická
supervize je formálním procesem konzultací mezi dvěma nebo více profesionály. Záměrem je
poskytovat podporu zdravotníkům s cílem podpořit jejich sebe-uvědomění, rozvoj a růst
v kontextu jejich profesionálního prostředí“ (Hancox, Lynch, Happell, Biondo, 2004, s. 202).
Existuje řada diskursivních definic, které se snaží vyjádřit podstatu supervize. Je obtížné
jednoznačně říci, co všechno pojem a definice supervize zahrnuje. Z vágní ohraničenosti
a neurčitosti pak vyplývají neshody těch, kteří pojem používají. Panují neshody nad rozsahem
287
toho, co jím jednotliví uživatelé označují a co si pod ním všechno představují. V odborné
literatuře neexistuje jednotná, obecně akceptovaná a vyčerpávající definice supervize. Každá
z definic akcentuje určitý přístup k dané problematice. Diskursy, zejména pak
v ošetřovatelském kontextu, jsou tedy stále ještě neujasněné a nevyhraněné. Jak upozorňuje
Vybíral (2006, s. 124) „ shodnou-li se uživatelé odborného jazyka nejen nad denotáty 7 , ale
i nad většinou konotací 8 termínů, zefektivní se též komunikace mezi odborníky. “
Přes některé rozdíly mezi definicemi však existují mnohé podobnosti. U lidí, pohybujících
ve světě supervize existuje tendence přemýšlet pouze v rámci specifického kontextu, v němž
pracují (např. v rámci jejich profese). Nicméně každý, kdo se v supervizní činnosti angažuje,
pravděpodobně dělá přibližně stejnou činnost, tj. mluví s jinými profesionály, kolegy, studenty
– praktikuje supervizní rozhovor, který má svá pravidla a specifika, s cílem „pomáhající
profesionály“ podpořit, rozvíjet je a poskytovat jim podněty a výzvy pro jejich pracovní
činnost. To platí pro supervizi obecně. Většina výše uvedených definic zahrnuje diskurs
týkající se profesionálního rozvoje, růstu a učení, a také osobní podpory.
Text věnovaný ozřejmění pojmu a definice supervize ukončíme následující myšlenkou
J. Launera (2006, s. 269): „Možná že rozdíly ani sdílené myšlenky nejsou příliš překvapivé.
Všichni se pohybujeme na profesionálním poli jednoho či jiných tj. dalších/různých kontextů.
Jen málokteří z nás dokážou obsáhnout celou literaturu a vědomosti v námi vybraném oboru
zájmu, nemluvě o jiných oborech, které jsou mu vzdáleněji příbuzné. “
Vymezení pojmů, definic a přiblížení jednotlivých diskursů nám tedy snad, alespoň pro
potřeby našeho příspěvku, pomohlo odstranit zdroj nejasností, který může být „znervózňující“
nejen pro poskytovatele, tj. samotné pomáhající profesionály/supervizory ale matoucí též
– a zejména pro příjemce supervize, jakožto příjemce pomoci (služby), ať už se jedná
o studenty, klienty nebo naše profesní kolegy.
Závěr
Ve shodě s odkazem na „diskurzívní povahu významů“ připomínáme, že význam událostí,
hodnot, pojmů a definic v „komunikujícím světě“ je dán dohodou lidí. Společným rysem
7 Srov. Denotace (z lat. denotare, označovat) znaku, slova nebo věty označuje jeho základní význam, jak odpovídá například
slovníkové definici slova bez emotivních a postojových příznaků. Wikipedia – otevřená encyklopedie [online] Dostupné z WWW: <
http://cs. wikipedia. org/wiki/Denotace > [citováno 2011-1-20]
8 Srov. Konotace je vedle základního pojmového významu (denotace) druhotná, asociativní významová složka nějakého výrazu.
Jeden výraz mívá obvykle více konotací. Konotace odrážejí kontext jazykového projevu i vztah uživatelů jazyka k okolní realitě a mohou
být jak pozitivní, tak i negativní. Wikipedia – otevřená encyklopedie [online] Dostupné z WWW: < http://cs. wikipedia.
org/wiki/Konotace> [citováno 2011-1-20]
288
všech uvedených pojmů je aktivní konstrukce poznání v činnostech procesem vzájemné
interakce. Podle zastánců konstrukcionismu je jazyk nástrojem a produktem mezilidských
interakcí. Dělící linie se však neustále proměňují a jsou vedeny libovolně, tj. v závislosti na
pojmech. Tím, že myslíme pomocí převzatých pojmů, přebíráme i dělící linie mezi různým
nazíráním reality.
Literatura
ANDERSON, H. Konverzace, jazyk a jejich možnosti. Postmoderní přístup k terapii. Brno:
NC Publishing, a. s., 2009. 206 s. ISBN 978-80-903858-6-3.
BAŠTECKÁ, B. (ed). Psychologická encyklopedie: aplikovaná psychologie. 1. vyd. Praha:
Portál, 2009. 520 s. ISBN 978-80-7367-470-0.
FREEDMAN, J., COMBS, G. Narativní psychoterapie. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 320 s.
ISBN 9 78-80-7367-549-3.
HANCOX, K., LYNCH, L., HAPPELL, B., BIONDO, S. An evaluation of an educational
program for clinical supervision. International Journal of Mental Health Nursing; 2004,13(3),
198–203. ISSN 1445-8330.
HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 776 s.
ISBN 978-80-7367-569-1.
LAUNER, J. Reflective practice and clinical supervison: making sense of supervision,
mentoring and coaching, Work Based Learning in Primary Care. 2006;(4): 268-270. ISSN
1740-3723.
LAZAROVÁ, B., CPINOVÁ S. Kolegiální učení. K možnostem rozvoje hospitačních a
supervizních setkávání učitelů. Učitelské listy: měsíčník Agentury Strom. Praha: Agentura
Strom, 2004; 3:4-4. ISSN 1210-6313.
MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s.
ISBN 80-7178-548-2. EAN: 9788073675028
PŘÍLOHA Č. 2 VYHLÁŠKY MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č.
108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. [online] Dostupné z: <http://www.
mpsv. cz/files/clanky/7338/Priloha_2_505_2006_aktual. pdf>[citováno 2010-12-17]
SCHMIDBAUER, W. Psychologie: Lexikon základních pojmů. Praha: Naše vojsko, 1994.
203 s. ISBN 80-206-0459-6.
STANDARDY KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB. Výkladový sborník pro poskytovatele.
[online] Dostupné z: <http://www. mpsv. cz/files/clanky/5966/4_vykladovy_sbornik. pdf>
[citováno 2010-12-17]
THE DEPARTMENT OF HEALTH. Clinical supervision in prison nursing: getting started.
2002. [online] Dostupné z: < http://www. dh. gov.
[email protected][email protected]/documents/digitalasset/dh_4067451.
pdf> [citováno 2011-1-20].
VYBÍRAL, Z. Psychologie jinak. Současná kritická psychologie. Praha: Akademia, 2006. 230
s. ISBN 80-200-1367-9.
WHAT IS SUPERVISION? [online] Dostupné z: < http://www. supervision eas. org/index.
php?id=3&newsid=0&search=&lang=1> [citováno 2010-12-17].
WRÖBEL, A. Výchova a manipulace. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 200 s. ISBN
978-80-247-2337-2.
289
Kontakt na autorku
Mgr. Milena Vaňková
Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství
Ruská 87, 110 00 Praha 10
milena. [email protected] cz
290
MOTIVACE A PRACOVNÍ SPOKOJENOST VŠEOBECNÝCH SESTER
PRACUJÍCÍCH V AMBULANCÍCH NEMOCNIC Z POHLEDU HERZBERGOVY
DVOUFAKTOROVÉ MOTIVAČNÍ TEORIE
Jiří Vévoda, Kateřina Ivanová, Marie Nakládalová, Jana Marečková
Vévoda, J.: Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky, Lékařská fakulta, Univerzita
Palackého v Olomouci,
Ivanová, K. Ústav zdravotnického managementu, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita
Palackého v Olomouci
Nakládalová, M.: Klinika pracovního lékařství, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v
Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
Marečková, J.: Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého
v Olomouci.
Souhrn
Cílem práce bylo poznání osobních priorit faktorů pracovního prostředí všeobecných
sester pracujících v ambulancích nemocnic, stupeň jejich saturace zaměstnavatelem a
vzájemná komparace těchto veličin.
Na principech Herzbergovy dvoufaktorové motivační teorie byl vytvořen dotazník, který
byl rozeslán do 25 nemocnic a distribuován 10 791 všeobecným sestrám pracujícím
v ambulantních provozech nemocnic České republiky. Do konečného zpracování postoupilo
3081 dotazníků, z toho 653 dotazníků vyplněných všeobecnými sestrami pracujícími
v ambulantní sféře. Tento počet byl finálně zpracován pro předkládané sdělení.
Bylo zjištěno, že pro sledovanou skupinu sester jsou nejdůležitějšími pracovními faktory
mzda a péče o pacienty. Mezi nejvíce divergující faktory patřila mzda a na druhém místě
jistota pracovního místa.
Summary
The aim of the thesis was to identify personal priorities of working environment factors of
general nurses working in hospital ambulances, level of their saturation by the employer and
mutual comparison of these values.
A questionnaire, which was sent to 25 hospitals and distributed to 10 791 general nurses
working in ambulatory operations of hospitals in the Czech Republic was created on the
principles of the Herzberg's double-factor motivation theory. 3 081 questionnaires, 653 of
them completed by general nurses working in ambulatory sphere, got to final processing.
291
Such number of questionnaires was processed for presented statement. It was found that
wages and care of patients are the most important work factors for the monitored group of
nurses. Among the most diverging factors, there were wages and then job stability.
Klíčová slova: motivace, pracovní satisfakce, Herzbergova teorie, faktory pracovního
prostředí, nemocnice, ambulance, všeobecná sestra.
Key words: motivation, work satisfaction, Herzberg's theory, working environment, hospital,
ambulation, nurse.
Úvod
Všeobecná sestra (pro účely tohoto příspěvku je pro obě pohlaví použit jednotný pojem
všeobecná sestra, dále jen VS) je ve zdravotnictví vedle lékařů právem považována za
klíčovou profesi, a to jak na lůžkových odděleních, tak v ambulantních provozech. Režim i
obsah práce VS pracujících na ambulancích nemocnic se odlišuje od VS sloužících na
lůžkových odděleních. VS na ambulancích nepracují vždy na směny, častěji mají volné
víkendy či svátky. Na druhou stranu tvoří jakýsi primární filtr mezi pacientem a lékařem.
Přestože se Česká republika v současnosti nepotýká s tak výrazným nedostatkem VS jako jiné
státy Evropské unie, je čas se nad jejich potencionálně vyšším nedostatkem zamýšlet, neboť
spotřeba i potřeba zdravotnické péče bude nadále vzrůstat. Příčiny je možno spatřovat
například ve stárnutí populace, vzniku nových medicínských oborů, typu léčby, nárůstu
chronických onemocnění atd. Pokud státy, které již mají či budou mít nedostatek VS,
nabídnou těmto pracovnicím lepší podmínky, může to mít za následek odliv našich VS za
prací do zahraničí, eventuálně do jiných odvětví hospodářství ČR, kde budou jejich potřeby
lépe saturovány.
Pokud se chceme vyhnout tomuto nebezpečí a chceme i nadále udržet v našem státě
zdravotní péči na odpovídající profesionální výši, měli bychom již nyní přijmout taková
personální opatření a vytvořit takové pracovní prostředí, které by významně redukovalo
fluktuaci VS. Podle Harta (2001, s. 15) více než polovina všeobecných sester, které chtějí
potencionálně odejít ze stávajícího zaměstnání, vyjádřila jako důvod odchodu svou nízkou
pracovní spokojenost. Aiken et al. (2001, s. 43-53), která provedla výzkum v 711
nemocnicích v pěti zemích světa, zjistila, že nízkou pracovní spokojenost vyjadřuje více než
40 % sester. Nízká pracovní spokojenost je spojena s péčí o pacienty, pracovním přetížením,
vztahy se spolupracovníky, osobními či podnikovými faktory ve vztahu k práci. (McNeeseSmith, 1999, s. 1332-1341).
292
Cíl práce
Cílem zkoumání bylo:
1. zjistit pořadí důležitosti jednotlivých faktorů pracovního prostředí u VS pracujících
v ambulantní sféře nemocnic,
2. zjistit, jak jsou podle VS tyto faktory saturovány ze strany zaměstnavatele,
3. zjištěná pořadí komparovat.
Metodika
Práce je obecně charakterizována různými komponentami a jedinci mohou nalézt pracovní
spokojenost v jednom aspektu, zatímco k jinému mohou mít odpor. (Moyle at al., 2003, s.
168-176). Na motivaci a pracovní spokojenost tedy působí řada různých faktorů a je nezbytné
sledovat jejich úroveň multifaktorově. Tento pohled umožňuje Herzbergova dvoufaktorová
motivační teorie, která byla autory této studie vybrána jako metodologický rámec šetření.
Uvedená teorie determinuje jednotlivé faktory, jako jsou např. mzda, uznání, vztahy se
spolupracovníky aj. jako samostatné prvky pracovního prostředí ve vztahu k motivaci a
pracovní spokojenosti (Herzberg, Mausner, Snyderman, 2003, s. 59-83). Herzberg rozdělil
faktory na tzv. hygienické (pracovní podmínky, bezpečnost práce, jistota zaměstnání,
mzda/plat, mezilidské vztahy, personální a sociální politika zaměstnavatele) a motivační
(odpovědnost za práci, dosažený výkon, uznání poskytované vedoucím, zajímavost práce a
možnost kariérového postupu). Oba typy faktorů se staly základem pro sestavení dvou škál
v přehledném dotazníku. Vzhledem k tomu, že důvody pracovní spokojenosti se liší
geograficky i časově, jak uvádí například Cortese (2007b, s. 303-312) a jiní, byly Herzbergem
definované faktory upraveny multidisciplinárním týmem zdravotnických profesionálů tak,
aby lépe reflektovaly podmínky dnešních lůžkových zařízení. Dotazník, který byl následně
zkonstruován, byl po té ověřen předvýzkumem v jedné nemocnici. (Vévoda, Ivanová,
Horváth, 2005, s. 24–28)
První část dotazníku obsahovala otázky týkající se demografických dat. Ve druhé části
dotazníku VS sestavovaly subjektivní pořadí motivačních faktorů od 1 do 16, přičemž 1 byl
faktor nejdůležitější a 16 nejméně důležitý. Analogickým způsobem pak respondentky
seřadily motivační faktory tak, jak je podle jejich subjektivního názoru saturoval
zaměstnavatel.
Pro jednotlivé faktory obou škál od 1 do 16 byly vypočítány aritmetické průměry, které
umožnily přehlednou výzkumnou komparaci. Pro zjištění potencionální možnosti
fluktuačního chování respondentů byla do dotazníku umístěna otázka, zda a případně v jakém
časovém horizontu uvažuje respondent o opuštění zaměstnání.
293
Vlastní terénní šetření proběhlo v období od července 2006 do prosince 2006 formou
vyčerpávajícího šetření. Získaná data byla analyzována v letech 2007–2008. Celkem bylo
distribuováno 10 791 dotazníků. Finálně bylo zpracováno 3 081 kusů, z čehož bylo 653
dotazníků od ambulantních VS, což činí 21,2 %.
Výsledky
Z dotazníků byla zjištěna následující demografická data: vzorek tvořilo 97 % (tj. 632) žen
a pouhá 3 % (tj. 21 osob) tvořili muži. Střední zdravotnickou školu vystudovalo 48 %
respondentů, 46 % mělo pomaturitní specializační studium, 5 % vystudovalo vyšší odbornou
školu a vysokoškolský diplom získalo 1 % respondentů.
Z deskripce a komparace zkoumaných faktorů vyplývá (viz graf č. 1), že na první místo
osobního žebříčku faktorů pracovního prostředí zařadily ambulantní VS hygienický faktor
„Mzda“, na druhé místo pak další hygienický faktor „Jistota pracovního místa“. Jako
subjektivně nejméně důležitý faktor byl pak VS označen motivační faktor „Kariérní postup“.
Graf. č. 1: Žebříček osobních priorit faktorů pracovního prostředí všeobecných sester
Z hlediska subjektivně vnímané saturace faktorů zaměstnavatelem považují VS za faktor
nejvíce saturovaný „Image zařízení“, následovaný „Péčí o pacienty“ a dalšími. Poslední místo
zaujal (tedy dle názoru VS nejméně uspokojený) typicky motivační faktor „Uznání osobních
výsledků“ práce (viz graf č. 2).
294
Graf č. 2: Žebříček subjektivně vnímané saturace faktorů pracovního prostředí
zaměstnavatelem
Vzájemné divergence mezi žebříčkem osobních priorit faktorů pracovního prostředí VS a
žebříčkem vnímané saturace těchto faktorů znázorňuje graf č. 3. Faktor, u kterého VS vnímají
nejsilněji rozpor mezi osobními prioritami a saturací, je „Mzda“. Druhé místo mezi nejvíce
divergujícími faktory obsadila „Jistota pracovního místa“ a třetí pak „Uznání osobních
výsledků“ práce. Naopak, nejvíce pozitivně divergujícím faktorem je „Image zařízení“,
v němž VS pracují. Graf č. 3 také informuje o nejvíce konvergujících faktorech, tedy těch, u
kterých se takřka shoduje žebříček osobních priorit s žebříčkem vnímané saturace. Za tyto
faktory, byť s mírně negativní tendencí, můžeme označit „Péči o pacienty“ a „Vztahy
k přímým nadřízeným“.
Graf č. 3: Rozdíl mezi subjektivně vnímanými prioritami a subjektivně vnímanou saturací
faktorů pracovního prostředí.
Diskuze
Výsledky ukazují, že nejvyšší divergence byla zaznamenána u faktoru „Mzda“. Význam
mzdy zdůrazňuje také průzkum spokojenosti VS s pracovními podmínkami ve Fakultní
295
nemocnici v Olomouci, podle kterého nespokojenost se mzdou byla VS zmiňována jako
druhý nečastější důvod odchodu. (Juríčková, 2000, s. 60) Plat jako faktor snižující pracovní
motivaci je spolu s jinými faktory uváděn také ve výzkumu Cortese (2007a, s. 175–191).
Z tohoto pohledu lze požadavky na zvýšení platu VS považovat za oprávněné a kroky
uskutečněné Ministerstvem zdravotnictví v roce 2009 vedoucí ke zvýšení mezd pak za
správné.
Hygienický faktor „Jistota pracovního místa“ byl druhým nejvíce divergujícím faktorem,
což poukazuje na velkou nejistotu spojenou s budoucností pracovního místa. Třetí divergující
faktor, a sice „Uznání osobních výsledků“ vykonané práce, je zaměřen na pocitovou,
nemonetární stránku uznání výkonu VS.
Tento výzkum jsou např. mzda, uznání, vztahy se spolupracovníky aj. doprovázejí některá
omezení. Nemocnice byly voleny na bázi dobrovolnosti z předem vybraného souboru, který
neobsahoval například fakultní nemocnice, a tak výsledky šetření nemohou být zobecněny na
všechny typy těchto zařízení.
Závěr
Identifikované divergence jsou příležitostmi pro management nemocnic k vedení cílené
motivace. Ten by se měl primárně zabývat především analýzou příčin u hygienických faktorů
– mzdou a jistotou pracovního místa - a hlubší analýzou faktoru „Uznání osobních výsledků“,
jehož naplnění se jeví v současné politické situaci jako nejschůdnější.
Z tohoto důvodu je nezbytné manažery zdravotnických institucí na všech úrovních vedení
kontinuálně vzdělávat především v oblasti komunikace, práce s lidmi a obecně tzv. soft-skills.
Pouze získáním znalostí v uvedených oblastech lze následně využít potenciál, který faktor
„Uznání osobních výsledků“ práce nabízí.
Článek byl dedikován projektem GaČR č. P 403/10/0621
Seznam bibliografických odkazů
AIKEN, L. H. et al. 2001. Nurses´ report on hospital care in five countries. Health Affairs.
2007, vol. 20, no. 3, p. 43 - 53. ISSN 0728-2715.
CORTESE, C. G. 2007a. Job satisfaction among nursing personnel: application of the Italian
version of the Stamps Index of Work Satisfaction (1997). Medicina del Lavoro. 2007, vol. 93,
no. 3, p. 175-191. ISSN 00257818.
CORTESE, C. G. 2007b. Job satisfaction of Italian nurses: an exploratory study. Journal of
Nursing Management. 2007, vol. 15, no. 3, p. 303-312. ISSN 0966-0429.
HART, P. D. 2001. The nurse shortage: perspectives from current direct care nurses and
former direct care nurses. [online]. [cit. 2009-09-10]. Dostupný z WWW: <http://www. aft.
org/healthcare/download/Hart_Report. pdf>.
296
HERZBERG, F., MAUSNER, B., SNYDERMAN, B. B. 2003. The motivation to Work. 6th
ed. New Brunswick: Transaction Publishers, 2003. 180 p. ISBN 1-56000-634-X.
HINSHAW, A. S., ATWOOD, J. R. 2005. Nursing staff turnover, stress and satisfaction:
models, measures and management. In BÉGAT, I., ELLEFSEN, B., SEVERINSSON, E.
Nurses' satisfaction with their work environment and the outcomes of clinical nursing
supervision on nurses' experiences of well-being - a Norwegian study. Journal of Nursing
Management. 2005, roč. 13, č. 3, s. 221-230. ISSN 0966-0429
JURÍČKOVÁ, L. 2000. Navrátilci. Obhájená bakalářská práce. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta - Katedra sociologie a andragogiky, 2000. 81 s.
KATRIAK, M. 1975. Metódy a techniky sociologického výskumu. 1. vyd. Bratislava: Veda,
1975. 121 s. ISBN neuvedeno.
McNEES-SMITH, D. K. 1999. A content analysis of staff nurse descriptions of job
satisfaction and dissatisfaction. Journal of Advanced Nursing. 1999, vol. 29, no. 6, p. 13321341. ISSN 0309-2402.
MOYLE, W. et al. 2003. Views of job satisfaction and dissatisfaction in Australian long-term
Care. Journal of Clinical Nursing. 2003, vol. 12, no. 2, p. 168-176. ISSN 0962-1067.
VÉVODA, J., IVANOVÁ, K., HORVÁTH, M. 2005. Pracovní motivace sester. Zdravotnictví
v České republice. 2005, roč. VIII., č. 1, s. 24-28. ISSN 1213-6050.
Kontakt na autora
Mgr. Jiří Vévoda, Ph.D.
Laškov – Kandia 45
798 57 Laškov
297
ZMENA KOGNITÍVNYCH FUNKCIÍ POČAS DELÍRIA
Gabriela Vörösová
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra
ošetrovateľstva
Súhrn
Cieľom bolo preukázať zmeny kognitívnych funkcií počas delíria prostredníctvom
meracieho nástroja SMMSE (Standardized Mimi-Mental State Examination). Použili sme
preloženú slovenskú verziu SMMSE prezentovanú Vajdičkovou, Kolibášom (2000). Uvedenú
škála sme aplikovali u n = 320 zámerne vybraných pacientov s delíriom, ktorí boli
posudzovaní opakovane maximálne 5 krát, raz za 24 hodín. Studentovým t-testom
a Pearsonovou koreláciou bola potvrdená signifikancia p < 0,001 v kognitívnych funkciách
podľa pohlavia, veku, diagnóz a trvania delíria. Delírium má významný negatívny vplyv
na kognitívny stav.
Summary
The aim was to demonstrate changes in cognitive functions during delirium through the
measuring instrument SMMSE (Standardized Mimi-Mental State Examination). We used the
translated Slovak version of SMMSE presented by Vajdičková, Kolibáš (2000). The range
was applied in n = 320 intentionally selected patients with delirium, who were assessed
repeatedly up to a maximum of 5 times, every 24 hours. Student’s t-test and Pearson
correlation confirmed the signification p < 0. 001 in cognitive functions by sex, age,
diagnosis, and the duration of delirium. Delirium has a significant negative impact on
cognitive status.
Kľúčové slová: SMMSE, kognitívne funkcie, delírium, posudzovanie.
Key words: SMMSE, cognitive functions, delirium, assessment.
Úvod
Starší pacienti sú viac náchylní na výskyt delíria, najmä ak sa u nich stretne niekoľko
rizikových faktorov (kognitívne dysfunkcie, vek, somatické udalosti, lieky a pod.). Delírium
má negatívny vplyv na funkčný a kognitívny stav. Vzniká náhle a ohrozuje pacienta mnohými
komplikáciami (Wakefield et. al., 2001 s. 442). Tento prechodný a etiologicky nešpecifický,
organický cerebrálny syndróm akútneho vypuknutia je bežný a závažný zdravotný problém
hospitalizovaných seniorov (Lipowski, 1989 s. 578; Gustafson et al., 1991, s. 760; Inouye,
298
1994, s. 278). V medicíne sa pre delírium používa terminológia a diagnostické kritériá podľa
10. verzii Medzinárodnej klasifikácii chorôb (MKCH-10, 1992) a Diagnostic and Statistical
Manual of Mental Disorders (DSM-IV-TR, 2000). Pre potreby ošetrovateľstva ekvivalentom
delíria je akútna zmätenosť - 00128 uvedená v NANDA (North American Nursing Diagnosis
Association) - International Taxonómii II. Niekoľko štúdií ukázalo, že delírium spôsobuje
zvýšené riziko morbidity, dlhšej a nákladnejšej hospitalizácie (Pompei et al., 1994, s. 809;
Francis, Kapoor, 1992, s. 601; Inouye et al., 1998, s. 234). Rôzne zdroje (Foreman,
Vermeersch, 2004, s. 100 - 127; Schuurmans et al. 2003, s. 207 - 224) uvádzajú MMSE
(Mini-Mental State Examination) ako nástroj pre rutinné, systematické a komplexné
posúdenie zmien v kognitívnom stave pacienta s delíriom. Vajdičková a Kolibáš (2000)
pre slovenské podmienky modifikovali prevzatú verzia od Molloy et al. (1991) SMMSE
(Standardized
Mini-Mental
State
Examination).
SMMSE
je
popisovaný
nástroj
v zahraničných ošetrovateľských literárnych zdrojoch na posudzovanie kognitívnych funkcií
seniora (Hurley, Volicer, 2006, s. 336). Skladá sa z otázok/úloh so zameraním na orientáciu,
krátkodobú pamäť, pozornosť a počítanie, pamäť a vyššie kognitívne funkcie (reč,
komunikácia a konštrukčné schopnosti). Hodnotenie 0 - 9 bodov predstavuje závažnú
kognitívnu porucha, 10 - 19 bodov strednú kognitívnu porucha, 20 - 23 bodov miernu
kognitívnu porucha, 24 - 30 bodov normu (Vajdičková, Kolibáš, 2000). Vnútorná korelácia
pre SMMSE je r = 0,90 a administrácia vyžaduje menej času (Hurley, Volicer, 2006, s. 337).
Metodika
Cieľom práce bolo posúdiť zmeny kognitívnych funkcií pri delíriu s použitím meracieho
nástroja SMMSE v podmienkach Slovenska. Zistiť či sú rozdiely medzi vybranými skupinami
pacientov podľa pohlavia, veku, lekárskych diagnóz a trvania delíria.
Výskumnú vzorku tvorilo n = 320 (n = 135/42,20 % mužov a n = 185/57,80 % žien)
zámerne vybraných hospitalizovaných pacientov 65 ročných a starších (vekový priemer 77,28
rokov, rozpätie 65 - 98). Zber údajov uskutočnilo 8 vyškolených sestier s vysokoškolským
vzdelaním. Výskum sme realizovali od 8. februára 2004 do 10. júla 2006 nasledovne: 1.
Fakultná nemocnica Nitra (ďalej FN) 1. skupina (ďalej sk.) Doliečovacie oddelenie (DO), 2.
sk. Interná klinika 1. (INT1), 3. sk. Interná klinika 2. (INT2), 4. sk. Neurologická klinika
(NEU), 5. sk. Neurochirurgické oddelenie (NCH), 6. sk. Traumatologické oddelenie (TRAU).
2. Fakultná nemocnica Trenčín 7. sk. Geriatrické oddelenie (GER). 3. Nemocnica PROLIFE
Šaľa 8. sk Chirurgické oddelenie (CHI). Zaraďujúce kritériá pre pacientov boli: 1. Potvrdená
diagnóza delírium psychiatrom. 2. Demografické údaje (vek 65 rokov a starší, pohlavie –
299
muži, ženy). 2. Lekárske diagnózy podľa MKCH - 10. verzii: Chronická ischemická choroba
srdca (I 25), Mozgový infarkt (I 63), Porážka - apoplexia - nešpecifikovaná ako krvácanie
alebo infarkt (I 64), Zlomenina stehnovej kosti (S72), Vnútrolebkové poranenie (S06). 3.
Minimálne absolvované základné vzdelanie a hovoriaci slovensky. Vylučovacie kritériá pre
pacientov boli: 1. Delírium tremens. 2. Kratší čas hospitalizácie ako 48 hodín. 3. Afázia,
slepota, hluchota a poškodenie motoriky. Kognitívna porucha bola definovaná ako skóre pre
SMMSE < 24, pre posledné meranie sme neurčili hranicu z dôvodu pomalej úpravy hodnôt.
Uskutočnili sme maximálne 5 meraní (prvý, tretí, piaty, siedmy a desiaty deň) prvé meranie
do 24 hodín od začatia delíria.
Pre zber empirických údajov sme použili štandardizovaný nástroj SMMSE a obsahovú
analýzu zdravotnej dokumentácie. Výpočty sme realizovali programovým balíkom SPSS
(Statistical Package for Social Sciences) verzia 8. 0 pre Windows: Studentovým t-testom a
Pearsonovým korelačným koeficientom.
Výsledky
Delírium trvalo v priemere 3,81 (1-10) dní (u mužov 3,33 verzus u žien 3,89). Najdlhšie
trvanie bolo v 5. NCH 5,5 dní vs. najkratšie trvanie 3. INT2 3,17 dní. Veľmi vysoká korelácia
r = 0,750 (p < 0,001) sa ukázala medzi skóre SMMSE v 3. a 4. meraní. Veľká korelácia bola r
= 0, 675 v 1. meraní medzi orientáciou a krátkodobou pamäťou, v 5. meraní r = 0,681 medzi
krátkodobou pamäťou a pamäťou. Tabuľka č. 1 uvádza signifikantné rozdiely medzi
premennými.
Tabulka č. 1: Komparácia vybraných ukazovateľov SMMSE na úrovni p < 0,001
meranie
1.
5.
Klinika/oddelenie
4.NEU vs.
6.TRAU
1. DO vs. 5. GER
AM (SD)
0,76(1,83)
12,47(6,54)
18,31(5,68) 24,67(1,15)
___________________________________________________________________________
3. meranie
muži
ženy
AM (SD)
15,61(7,78)
13,12 (5,25)
5. meranie /skupina 1.
2.
3.
Vek
65 - 75
76 - 85
86 – 98
AM (SD)
23,19 (5,33)
19,24 (7,76)
20,44 (4,19)
___________________________________________________________________________
1.meranie
diagnózy
I63
I25
S72
AM (SD)
1,92 (3,66)
6,53 (5,12)
12,07 (5,57)
Trvanie delíria
2 dni
3 dni
AM (SD)
13,46 (6,93)
9, 42 (6,06)
___________________________________________________________________________
AM (aritmetický priemer) SD (smerodajná odchýlka)
300
Diskusia
Kognitívny pokles nie je len predispozičným faktorom delíria, ale tiež sa ukázalo, že
delírium nezávisle zhoršuje kognitívne funkcie (Milisen et al. 2001, s. 525; Bednařík, 2006, s.
19). V komparácii výsledkov SMMSE skóre medzi pohlaviami v našom prípade muži (8,33 20,96) dosiahli lepšie výsledky ako ženy (7,39 - 20,14). Niekoľko štúdií uvádza mužský rod
ako rizikový faktor pre delírium (Schor et al., 1992, s. 829; Wakefield et al., 2001, s. 443).
Neexistuje žiadny dôkaz, že klinický obraz delíria u starších pacientov sa odlišuje od
mladších. Delírium sa vyskytuje predovšetkým u pacientov nad 60 rokov ako uvádzajú
Wakefield et. al. (2001, s. 443); Marcantonio et al. (2005, s. 963) a ďalší. V metaanalýzach
viac než 100 štúdií sa identifikoval okrem ďaľších rizikových faktorov vek nad 80 rokov ako
nezávislý rizikový faktor pre delírium (Topinková, 2004, s. 280). V komparácii podľa diagnóz
výsledky celkového skóre boli najnižšie u pacientov s diagnózou I63 (skóre 1,81 - 17,76) vs.
(I64 skóre 5,11 - 25,32; I25 skóre 7,98 - 25,00; S06 skóre 5,34 - 26,15; S72 skóre 11,10 19,24). O čo má delírium kratšie trvanie o to sú výsledky celkového skóre v ďalších
meraniach vyššie. Takmer vyrovnaný stav trvania sme zaznamenali u žien vs. muži. Viacero
autorov uvádza, že trvanie delíria prebieha individuálne od niekoľkých hodín až dní,
najčastejšie 5 - 10 dní (Topinková, 2004, s. 280). Ely et al. (2001, s. 1892 - 1900) uvádza, že
delírium trvá v priemere 3,4 dní, v našom výskume 3,81dní. Významnú úlohu zohráva pritom
vek, príčina a hlavne intervencie lekára a sestry tzv. proaktívny geriatrický režim, ktorý
skracuje trvanie delíria. Väčší efekt bol dosiahnutý týmto prístupom podľa Topinkovej (2004,
s. 281), na chirurgických ako na interných oddeleniach. Gustafson et al. (1991, s. 655 - 662)
uvádza u operovaných pacientov pri zlomenine bedrového kĺbu, že aktívny prístup vedie
k redukcii frekvencie delíria z 61 % na 48 % pacientov, resp. Marcantonio et al. (2001, s. 516
- 522) uvádza z 50 % na 32 % pacientov. Milisen et al. (2001, s. 528) v štúdii, kde aplikovali
systematický kognitívny skríning a edukáciu sestier, nebolo výrazné zníženie priebehu delíria,
ale trvanie delíria bolo ovplyvnené. Naproti tomu Bogardus et al. (2003, s. 383 - 390) vo
svojej štúdii nepreukázal vplyv komplexných preventívno-liečebných opatrení oproti
v skupine bez aktívneho prístupu. Milisen et al. (2001, s. 528); Duppils, Wikblad (2004, s.
195 - 203) zaznamenali u delirujúcich väčší pokles skóre MMSE ako u nedelirujúcich pri
zlomenine bedrového kĺbu počas hospitalizácie v nemocnici. V súčasnej dobe prevláda názor,
že aktívne treba pátrať po prítomnosti delíria najmä v podmienkach JIS (Bednařík, 2006, s.
22).
301
Záver
Táto štúdia prispieva k potvrdeniu, že delírium negatívne ovplyvňuje kognitívne funkcie
u seniorov počas hospitalizácie. Zmeny sa dotýkajú všetkých testovaných oblastí,
najvýznamnejšia korelácia sa ukázala medzi orientáciou a pamäťou. Rozdiely hodnôt sa
vyskytli v hodnotení podľa pohlavia, veku, diagnóz a trvania delíria. Výsledky iných štúdií
potvrdzujú, že trvanie delíria je ovplyvnené intervenciami lekára a sestry.
Literatúra
BEDNAŘÍK, J. 2006. Delirium: nová výzva pro neurologii? Česká a slovenská neurologie
a neurochirurgie. 2006, roč. 69/102, č. 1, s. 18 - 26. ISSN 1210 - 7859.
BOGARDUS, S. T. (Jr.) et al. 2003. The effects of a targeted multicomponent delirium
intervention on postdischarge outcomes for hospitalized older adults. American Journal of
Medicine. 2003, vol. 114, no. 5, pp. 383 - 390. ISSN 1552 - 4833.
Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM-IV-TR). 2000. 4th ed.
Washington, D C: American Psychiatric Press. Inc. 2000. 943 p. ISBN 0 - 8904 - 2024 - 6.
DUPPILS, G. S., WIKBLAD, K. 2004. Cognitive funkcion and healt-related quality of life
after delirium in connection with hip Sumery: a six month follow-up. Orthopedic Nursing.
2004, vol. 23, no. 3, pp. 195 - 203. ISSN 1538 - 8654.
ELY, E. W. et al. 2001. The impal of delirium in the intensit care unit on hospitál length of
stay. Intensive Care Medicine. 2001, vol. 27, no. 12, pp. 1892 - 1900. ISSN 1525 – 1489.
FOREMAN, M. D., VERMEERSCH, P. E. H. 2004. Measuring cognitive status. In
Instruments for clinical health care research. 3rd edition. Edited by: Frank-Stromborg, M.,
Olsen Sudbury S. J.: Jones and Bartlett. 2004, pp. 100 - 127. ISBN 0 – 7637 - 2252-9.
FRANCIS, J., KAPOOR, W. N. 1992. Prognosis after hospitál discharge of older medici
pacients with delirium. Journal of the American Geriatrics Society. 1992, vol. 40, no. 6, pp.
601 - 606. ISSN 1532 -5415.
GUSTAFSON, Y., BRÄNNSTRÖM, B., BERGGREN, D. et al. 1991. A geriatricanesthesiologic program to reduce acute confusional states in elderly patients treated for
femoral neck fractures. Journal of the American Geriatrics Society. 1991, vol. 39, no. 2, pp.
655 - 662. ISSN 1532 -5415.
GUSTAFSON, Y., BRÄNNSTRÖM, B., NORBERG, A. et al. 1991. Underdiagnosis and
poor documentation of acute confusional states in elderly hip fracture pacients. Journal of the
American Geriatrics Society. 1991, vol. 39, no. 2, pp. 760 - 765. ISSN 1532 - 5415.
HURLEY, A., VOLICER, L. 2006. Mental Status Measurement: The Mini-Mental State
Examination. In FITZPATRICK, J., WALLACE, M. et al. Encyclopedia of Nursing Research.
2nd ed. New York: Spiring, 2006. pp. 336 - 338. ISBN 0 - 8261 - 9812 - 0.
INOUYE, S. K. 1994. The dilemma of delirium: Clinical and research controversies regarding
diagnosis and evaluation of delirium in hospitalized elderly medical patients. American
Journal of Medicine. 1994, vol. 97, no. 5, pp. 278 - 288. ISSN 1552 - 4833.
INOUYE, S. K. et al. 1998. Does delirium contribute to poor hospitál outcomes? A free - site
epidemiologic study. Journal of General Internal Medicine. 1998, vol. 13, no. 4, pp. 234 242. ISSN 1525 - 1497.
LIPOWSKI, Z. J. 1989. Delirium in the elderly pacient. The New England Journal of
Medicine. 1989, vol. 320, no. 9, pp. 578 - 582. ISSN 1533 - 4406.
MARCANTONIO, E. R. et al. 2005. Outcomes of Older People Admitted to Postacute
Facilities with Delirium. Journal of the American Geriatrics Society. 2005. vol. 53, no. 6, pp.
963 - 969. ISSN 1064 -7481.
302
MARCANTONIO, E. R. et al. 2001. Reducing delirium after hip fracture: a randomized trial.
Journal of the American Geriatrics Society. 2001, vol. 49, no. 5, pp. 516 - 522. ISSN 1064 7481.
MEDZINÁRODNÁ KLASIFIKÁCIA CHORÔB - 10. REVÍZIA. 1992. Bratislava: Obzor, 1992.
171 s. ISBN 80 - 215 - 0249 - 5.
MILISEN, K. et al. 2001. A nurse-led interdisciplinary intervention program for delirium in
elderly hip-fracture pacients. Journal of the American Geriatrics Society. 2001, vol. 49, no. 5,
pp. 523 - 532. ISSN 1064 - 7481.
MOLLOY, D. W., ALEMAYEHU, E., ROBERTS, R. 1991. Reliability of a Standardized
Mini-Mental State Examination compared with the traditional Mini-Mental State
Examination. American Journal Psychiatry. 1991, vol. 148, no. 1, pp. 102 - 105. ISSN 1535 7228.
POMPEI, P., FOREMAN, M. D., RUDBERG, M. A. et al. 1994. Delirium in hospitalized
older persons: Outcomes and predictors. Journal of the American Geriatrics Society. 1994,
vol. 42, pp. 809 - 815. ISSN 1064 - 7481.
SCHOR, J. D. et al. 1992. Risk Factors for Delirium in Hospitalized Elderly. JAMA. 1992,
vol. 267, no. 6, p. 827 - 831. ISSN 0098 - 7484.
SCHURMANS, M. I. et al. 2003. The measurement of delirium: review of scales. Research
and Theory for Nursing Practice 2003, vol. 17, no. 3, pp. 207 - 224. ISSN 0889 - 7182.
TOPINKOVÁ, E. 2004. Delirantní stavy u starých osob a jejich zvládání. Postgraduální
medicína. 2004, roč. 6, č. 3, s. 279 - 282. ISSN 1212 - 4184.
VAJDIČKOVÁ, K., KOLIBÁŠ, E. Príručka k administrácii štandardizovaného MMSE
(SMMSE) [online] Slovenská verzia. [citované 15 - 03 - 2006].
Dostupné z http://www. alzheimer. sk/download/pfizerblok. pdf. >
WAKEFIELD, B. et al. 2001. Acute confusion. In MAAS, L. M. et al. Nursing Care of Older
Adults: Diagnosis, Outcomes & Interventions. 1st ed. Missouri USA: Mosby, 2001, pp. 442454. ISBN 0 - 323 - 01259-0.
Kontakt na autora
doc. PhDr. Gabriela Vörösová, PhD.
Katedra ošetrovateľstva, Fakulta sociálnych vied a zdravotnictva, Univerzita Konstantina
Filozofa v Nitre
Kraskova č. 1, 949 74 Nitra, Slovenská republika,
e-mail: [email protected] sk
303
ÚROVEŇ SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE V INTERAKCI SESTRA – PACIENT
Eva Zacharová, Ivica Gulášová
Zacharová, E.: Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta
Gulášová, I.: Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava
Souhrn
Ve sféře vzájemného vztahu mezi zdravotníkem a nemocným, ale i ve všech oblastech
každodenního života je nezbytná správná komunikace. Komunikace tvoří základ veškeré
ošetřovatelské péče. Ošetřovatelská praxe klade schopnosti interakce a komunikace
s nemocnými na významné místo (1). Sociální komunikace patří k základní vybavenosti
zdravotníků. Je neodmyslitelnou součástí v péči o nemocného člověka. O její efektivnosti
rozhodují dvě strany, a to zdravotník a pacient (6). V klinické praxi má vyšší zodpovědnost za
její průběh zdravotnický pracovník. Diskusní příspěvek analyzuje výsledky průzkumu
z oblasti sociální komunikace v interakci sestra – pacient.
Summary
Appropriate communication is necessary in the sphere of mutual relationship between the
health worker and patient as well as in all other areas of daily living. Communication is
underlying for all nursing care. Nursing practice attaches considerable importance to the
abilities of interaction and communication with patients. Social communication belongs to
fundamental health workers’ capabilities. It is an essential component in caring for a patient.
Its effectiveness is determined by two parties, i. e. the health worker and the patient. In
clinical practice the health worker is more responsible for its course. The discussion paper
analyzes survey results in the area of social communication in nurse-patient interaction.
Klíčová slova: sestra, pacient, sociální komunikace, interakce.
Key words: nurse, patient, social communication, interaction.
Úvod
Sociální komunikace tvoří teoretickou základnu komunikace v ošetřovatelské péči.
Komunikace probíhající mezi sestrou a pacientem je nezbytná, nezvratná a neopakovatelná
(2). U nemocí, které zanechávají trvalé změny a defekty, bývá i změna osobnosti, která může
u pacientů vyvolávat pocit méněcennosti, snížené sebevědomí, egocentrizmus, nezájem až
degradaci osobnosti (4). Východiskem průzkumu bylo posouzení současné situace v oblasti
304
komunikace v klinické praxi v interakci sestra – pacient. Empirická část poukazuje na úroveň
sociální komunikace ve vztahu sestra – pacient. Problémové oblasti v komunikaci, které byly
průzkumem zjištěny, lze v praxi využít při odstraňování vzájemných nedostatků
v komunikačním procesu v denní ošetřovatelské péči.
Na základě zjištěných skutečností lze navrhnout varianty řešení v oblasti přípravy
zdravotníků na úseku komunikace s různými skupinami pacientů, a to jak v rámci přípravy na
budoucí povolání, tak i v průběhu celoživotního vzdělávání.
Metodika
Průzkum probíhal v pěti státních i nestátních zařízeních Moravskoslezského kraje v roce
2009 za účasti 564 respondentů v lůžkové i ambulantní oblasti. V rámci průzkumu byla
využita dotazníková metoda s 22 položkami v souboru sestra a 20 položkami v souboru
pacient.
Cíl průzkumu:
Zhodnotit úroveň komunikace v interakci sestra – pacient s vymezením nejčastěji se
vyskytujících problémových oblastí v podmínkách klinické praxe, které mohou vzájemný
vztah ovlivnit.
K vyhodnocení průzkumu byly využity:
-
kvantitativní metody (třídění údajů, součty odpovědí, výčet pořadí);
-
kvalitativní metody (analýza, syntéza dotazníkových položek, porovnání odpovědí sester
v různé sféře pracoviště, komparativní metoda).
V návaznosti na cíl průzkumu byly stanoveny dílčí cíle – pracovní hypotézy.
Soubor sestry – předpoklady:
H-S-1: Předpokládám, že sestry nemají problémy v navazování kontaktu s pacienty a
s dodržováním společenských pravidel chování.
H-S-2: Předpokládám, že sestry hodnotí kladně časové a obsahové možnosti při rozhovoru
s pacienty.
H-S-3: Předpokládám, že sestry ne vždy správně poskytují pacientům důvěrné informace.
H-S-4: Předpokládám, že se sestry chovají k pacientům profesionálně a nezlehčují jejich
zdravotní situaci.
H-S-5: Předpokládám, že sestry považují návštěvy na pokojích pacientů za dostačující a
dodržují zásady správné komunikace.
H-S-6: Předpokládám, že sestry se v průběhu své klinické praxe zúčastnily vzdělávacích
kurzů a seminářů k rozvoji komunikačních dovedností.
305
Výsledky průzkumu
100%
100%
90%
90%
80%
80%
70%
70%
60%
ostatní
50%
oslovení (paní, dědo, babi…)
60%
ostatní
50%
ano, většinou
40%
40%
30%
30%
20%
20%
10%
10%
0%
sestry
0%
pacienti
sestry
Graf č. 1: Oslovení pacienta
pacienti
Graf č. 2: Časový prostor pro rozhovor
Sestry uvádějí, že v 97,0 % oslovují pacienty příjmením nebo titulem a příjmením.
Pacienti potvrzují sdělení sester v 88,3 % s familiárním oslovením se setkali u 11,7 % sester,
což je o 8,7 % více, než uvedly sestry. Z grafických částí souborů je zjevné, že sestry raději
neuvádějí, že pacienty oslovují tzv. neprofesionálně, dle určení jejich sociální role (babi,
dědo…). Na druhé straně někteří pacienti tím nejsou zaskočení a neprofesionální oslovení
nejen tolerují, ale dokonce by si je přáli – možná i pro zklidnění nelehké situace a zosobnění
vztahu.
Sestry uvádějí, že s pacienty komunikují a v 74,4 % věnují rozhovoru dostatečný časový
prostor. Pacienti pouze v 32,5 % spokojeni s časovým prostorem, který jim sestra věnuje.
Někteří pacienti uvádějí, že sestry komunikovaly, jen když něco vysvětlovaly nebo
poučovaly, některé nekomunikovaly, protože měly hodně jiné práce, a dokonce že sestra
komunikovat neuměla. Je možné, že někteří pacienti by potřebovali častější komunikaci se
sestrou k běžnému prodiskutování postupů ošetřovatelské péče, edukační činnosti, nebo si
chtějí prostě jen popovídat.
100%
100%
90%
80%
90%
70%
80%
70%
60%
50%
pacienti
40%
sestry
60%
ostatní
50%
30%
40%
20%
30%
ne – bylo možno se vypovídat
20%
10%
0%
10%
v soukromí a klidu – v běžném provozu
pozvala mě na
– na pokoji
vhodnější dobu
(čekárně)
ostatní
0%
sestry
Graf č. 3: Sdělování důvěrných informací
pacienti
Graf č. 4: Zlehčování zdravotní situace
306
V odpovědích sester zaznívá, že z 55,8 % poskytují informace v klidu a soukromí,
pacienty pozvou na vhodnější dobu. Pouze 16,2 % sester uvedlo, že důvěrné informace
s pacientem řeší v běžném provozu. Pacienti uvádějí, že téměř polovina sester (49,1 %)
sděluje informace v běžném provozu, na pokoji i v čekárně.
Pacienti uváděli, že sestry jejich zdravotní situaci nezlehčovaly, ale téměř polovina sester
je umí vyslechnout.
Polovina sester, tj. 47,3 %, nechává pacienty vypovídat, 52,7 % pracuje s pacienty i
nadále.
100%
100%
90%
90%
80%
80%
70%
70%
60%
60%
pacienti
50%
sestry
ostatní
50%
empatický rozhovor,
povzbuzení, pochvala, vlídné
slovo
40%
40%
30%
30%
20%
20%
10%
10%
0%
0%
časté
méně časté
sestry
ostatní
Graf č. 5: Návštěvy sestry na pokoji
pacienti
Graf č. 6: Rozhovor k překonání obav
Polovina pacientů respondentů, tj. 50,9 %, si přeje návštěvy sester na pokoji časté.
Polovina pacientů, tj. 47,0 %, hodnotila návštěvy sester na pokojích jako dostatečné. Polovina
sester, tj. 53,8 %, se přiklání k méně častým návštěvám pacientů na pokoji.
Pouze třetina, tj. 33,0 % respondentů je zastáncem častých návštěv na pokoji. Některé sestry
stanovisko zdůvodňují provozem oddělení, příliš rozsáhlou sesterskou dokumentací, tím, že
pacienty nechtějí vstupem na pokoj rušit.
Pacienti vysoce oceňují profesionalitu sester, která se promítá zejména do empatického
rozhovoru, povzbuzení pacienta, úsměvu a vlídného slova.
72,0 % hodnotí přístup sester v této oblasti kladně.
307
100%
100%
90%
90%
80%
80%
70%
70%
60%
50%
nevím – nevšiml(a) jsem
60%
ostatní možnosti
50%
ne, situace byla vysvětlena
40%
40%
30%
30%
20%
20%
10%
10%
0%
ano – podle situace v
každodenním provozu
0%
sestry
pacienti
sestry
Graf č. 7: Zaneprázdnění sestry
pacienti
Graf č. 8: Využívání neverbální
komunikace
V rámci komparace bylo potvrzeno, že sestry se snaží pacientům své zaneprázdnění
nedávat najevo nebo situaci vysvětlit a zdůvodnit.
Sestry ve své denní praxi využívají neverbální formu komunikace při kontaktu s pacienty
v ošetřovatelské péči téměř v 98 %.
Pacienti jejich sdělení potvrzují v 82,2 %.
100%
90%
80%
ostatní
70%
60%
50%
ano – je trpělivá, vlídná,
vstřícná, empatická, umí
naslouchat
40%
30%
20%
10%
0%
sestry
pacienti
Graf č. 9: Umění naslouchat
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
48-60
36-47
26-35
18-25
velmi dobrá přiměřená, nedostatečnánevzpomínámtéto oblasti se
úroveň si, že by se nevěnovala
úroveň dostatečná
žádná
přípravy této oblasti
úroveň
přípravy
věnovala pozornost
přípravy
nějaká
pozornost
Graf č. 10: Příprava sester ke komunikaci
podle věku
Trpělivost, vstřícnost, vlídnost, empatie patří mezi ty vlastnosti, které by sestry v klinické
praxi měly uplatňovat společně s nasloucháním problémům pacientů.
Sestry se pacientům snaží naslouchat téměř v 80 %.
308
100%
100%
této oblasti se nevěnovala
žádná pozornost
90%
80%
70%
80%
nevzpomínám si, že by se této
oblasti věnovala nějaká
pozornost
60%
50%
70%
nevzpomínám si, že by se této oblasti
věnovala nějaká pozornost
60%
nedostatečná úroveň přípravy
50%
přiměřená, dostatečná úroveň přípravy
40%
nedostatečná úroveň přípravy
40%
této oblasti se nevěnovala žádná
pozornost
90%
30%
velmi dobrá úroveň přípravy
20%
30%
10%
přiměřená, dostatečná úroveň
přípravy
20%
0%
VŠ
–
Š
Š
,M
.,
st
Dr
ium
zy
ud
r
ku
i ty
ur
gr
ní
Š
ač
li z
SZ
.
Bc
–
at
ní
ač
zm
k
li fi
be
ia
ec
VO
sp
SO
Š
4-10 11-15 16-20 21-25 26-30 31 a
let
let
let
let
let
více
let
a
kv
velmi dobrá úroveň přípravy
1-3
roky
re
0%
SO
10%
Graf č. 11: Příprava sester ke komunikaci
Graf č. 12: Příprava sester ke komunikaci
podle let praxe
vzdělání
V oblasti zpracování sociodemografických údajů souboru sestry týkajících se hodnocení
přípravy sester ke komunikaci podle věku, vzdělání a délky praxe, lze konstatovat, že získané
údaje se neukázaly být statisticky významné.
K vyhodnocení hypotéz a stanovení nejčastěji se vyskytujících problémových oblastí
komunikace v interakci sestra – pacient byla využita metoda komparace.
Vyhodnocení výsledků průzkumu:
H-S-1 se potvrdila.
Sestry nemají problémy v navazování kontaktu s pacienty a snaží se dodržovat základní
pravidla společenského chování.
H-S-2 se potvrdila - časový prostor pro komunikaci s pacientem se sestry snaží vyčlenit ve
vzájemném rozhovoru a považují ho za dostačující téměř ze tří čtvrtin. V obsahové
oblasti hodnotí jako nejtěžší rozhovor empatický a získávání důvěry pacientů, které
kladou zvýšené nároky na psychosociální vlastnosti osobností sester. Pacienti by
potřebovali komunikaci se sestrou častější v rámci profesionální i volné diskuse.
H-S-3 se potvrdila - většinou sestry dodržují základní zásady týkající se soukromí pacientů.
Část sester respondentek se s touto problematikou vyrovnává přesunutím problémů na
nadřízeného, vyhýbání se hovoru nebo v běžném provozu.
H-S-4 se potvrdila - zdravotní sestry situaci nezlehčují a využívají různé komunikační
dovednosti ke zkvalitnění ošetřovatelské péče.
H-S-5 se potvrdila - návštěvy pacientů na pokoji sestry realizují pravidelně. Sestry je považují
za dostačující. Ze souboru pacienti vyplývá, že pacienti mají jiný názor. Základní zásady
komunikace sestry dodržují.
H-S-6 se potvrdila - sestry se v průběhu studia nebo klinické praxe zúčastňují různých kurzů a
seminářů. O nové poznatky mají zájem.
309
Diskuse
Od zdravotníků se očekává akceptace pacientovo negativných myšlenek a poskytnutí
prostoru, času a podpory (3). Při analýze získaných údajů lze konstatovat, že úroveň sociální
komunikace mezi sestrou a pacientem má řadu problémových úseků. V praxi to znamená, že
tyto problémové oblasti je nutno nejen vytipovat, vymezit jejich důležitost v ošetřovatelské
praxi, ale především zařadit do komunikačního schématu a postupně odstraňovat.
Mezi nejčastěji se vyskytující problémy v realizovaném průzkumu patří:
-
časový prostor pro rozhovor;
-
časové zaneprázdnění sestry;
-
sdělování důvěrných informací;
-
návštěvy sester na pokoji;
-
pomoc při překonávání negativních pocitů pacientů.
Mezi problémy v úrovni sociální komunikace v interakci sestra – pacient v realizovaném
průzkumu patří:
-
sociální kontakt a oslovení;
-
umění naslouchat;
-
umění využívat neverbální formu komunikace;
-
poskytování informací v ošetřovatelské péči.
Z průzkumu vyplynulo, že procesní rovina komunikace je velmi citlivá. Znamená to, že
v klinické praxi musí být věnována zvýšená pozornost úrovni vztahu mezi pacientem,
zdravotnickým pracovníkem. Právě v této oblasti vzniká řada nedorozumění a komunikačních
bariér, které brání tomu, aby se lidé vzájemně domluvili a pochopili. Pokud chceme vnímat
komunikaci jako umění hovořit jeden s druhým, sdělovat si, co cítíme a myslíme, říkat to
srozumitelně, naslouchat si navzájem, pochopit jeden druhého, pak musíme vnímat
komunikaci jako obousměrný proces. V praxi to znamená podporovat a vytvářet partnerské
vztahy jak ke kolegům, tak především k nemocnému člověku. Jen tak docílíme zkvalitnění
interakce mezi sestrou a pacientem a aktivně se zapojíme do ošetřovatelského procesu.
Doporučení pro praxi:
1. Vzdělávací instituce – VŠ, VOŠ se zdravotnickým zaměřením, SZŠ
-
Psychologie nemocného člověka, zdravotnická psychologie a psychologie a komunikace
by měly být na všech stupních vzdělávacího procesu dostatečně hodinově dotovány.
Student se musí seznámit nejen s teorií dané tématiky, ale v hodinách praktických cvičení
se musí naučit postupy a procvičit dovednosti, které bude realizovat v klinické praxi.
310
-
Navrhuji na úseku VŠ zařadit do výuky etiku ve zdravotnictví, a to nejen na teoretické
úrovni, ale určitý prostor by měla mít i praktická cvičení. Studenti by tak měli možnost
prodiskutovat s odborníky problémy a problémové situace.
-
Doporučuji, aby se odborníci, kteří pracují v oblasti aplikace psychologie ve zdravotnictví
a komunikace ve zdravotnictví, zapojili do vzdělávacích programů pro zdravotníky
v klinické praxi.
2. Klinická praxe
-
Vést zdravotnické pracovníky ke vzájemné a produktivní komunikaci s pacienty, při
dodržování všech zásad komunikačního procesu v klinické praxi.
-
Pozornost věnovat začínajícím zdravotnickým pracovníkům.
-
Umožnit zdravotnickým pracovníkům v klinické praxi další sebevzdělávání (semináře,
školení, kurzy, odborné konference s cílem rozšíření odbornosti na úseku sociální
komunikace a psychologického přístupu k pacientům).
Závěr
Role komunikátorky v pozici sestry je významná a zasahuje do všech oblastí jejích aktivit.
Má široké uplatnění a bez něj nemůže sestra realizovat žádné kroky. Prostřednictvím
komunikace získavá informace od pacienta, informuje ho, ovlivňuje a přesvědčuje. Umožňuje
jí navázat s pacientem kontakt, lépe jej vnímat, pozorovat a chápat (5). Realizovaný průzkum
orientovaný na úroveň komunikace v interakci sestra – pacient splnil svůj cíl a poukázal na
některé problémové oblasti na úseku sociální komunikace v konkrétní klinické praxi.
S výsledky byla seznámena zdravotnická zařízení, ve kterých průzkum probíhal. Kvalitní
komunikace se stává základem pro vybudování vztahu mezi sestrou a pacientem. Dobrá
úroveň komunikace pak pomáhá při realizaci ošetřovatelského procesu a zvýšení kvality
ošetřovatelské péče.
Literatura
1. GULÁŠOVÁ, I. Telesné, psychické, sociálne a duchovné aspekty onkologických ochorení.
Martin: Osveta, 2009, 99 s. ISBN 978-80-8663-305-9.
2. HONZÁK, R. Komunikační pasti v medicíně. Praha: Galén, 1999, 165 s. ISBN 80-7262032-0.
3. HUDÁKOVÁ, Z. Psychologický prístup v komunikácii s onkologickým pacientom. In
Florence ISSN 1801-464X, 2009, roč. V., č. 2, s. 24 – 26.
4. HUDÁKOVÁ, Zuzana. Úskalia komunikácie s onkologickým pacientom a pozostalými. In
XXXIII. Brněnské onkologické dny a XXXIII. Konference po nelékařské zdravotnické
pracovníky: Edukační zborník. Ed. D. Valík, Brno: Vydavateľstvo Masarykův
onkologický ústav v Brně, 2009. 347 s. ISBN 978-80-86793-12-2. s. 177-179.
311
5. HUDÁKOVÁ, Zuzana. Používanie komunikačných kariet v ošetrovateľstve. In Úlohy
pedagogických pracovníkov v sústavnom vzdelávaní zdravotníckych pracovníkov:
Zborník z I. Celoslovenskej vedeckej konferencie Sekcie pedagogických pracovníkov
v ošetrovateľstve s medzinárodnou účasťou. Trenčín: Trenčianska Univerzita A. Dubčeka
v Trenčíne, Ústav zdravotníctva a ošetrovateľstva. 2007. 273 s. ISBN: 978-80-8075-1890. s. 237-244.
6. ZACHAROVÁ, E. Zdravotnická psychologie. Teorie a praktická cvičení. Praha: Grada,
2007, 229 s. ISBN 978-80-247-2068-5.
Kontaktní adresa autora
Doc. PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph. D.
Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta
Syllabova 19, 703 00 Ostrava-Zábřeh
e-mail: eva. [email protected] cz
312
Sborník k IV. Mezinárodní konferenci všeobecných sester a pracovníků vzdělávajících
nelékařská zdravotnická povolání
Nakladatel Česká asociace sester – Pedagogická sekce
Vydal a vytiskl Tribun EU s. r. o.
Gorkého 41, 602 00 Brno
V Tribunu EU vydání první
Brno 2011
314 stran
ISBN 978-80-7399-196-8
www.knihovnicka.cz
Download

Česká asociace sester - Univerzita Palackého v Olomouci