VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE
Fakulta podnikohospodářská
katedra podnikové ekonomiky
Sborník z mezinárodní vědecké konference
(Proceedings of the International Scientific Conference)
Insolvence 2014: Hledání cesty k vyšším
výnosům
Insolvency 2014: Finding a way to higher returns
Konference se konala pod záštitou
rektorky Vysoké školy ekonomické v Praze
prof. Ing. Hany Machkové, CSc.
květen 2014
Tento sborník „Insolvence 2014: Hledání cesty k vyšším výnosům “ byl vytvořen s finanční
podporou TA ČR (evidenční číslo projektu TD020190).
Vědecká rada konference / Scientific committee
JUDr. Tomáš RICHTER, LL.M., Ph.D.
prof. Ing. Eva KISLINGEROVÁ, CSc. – garant konference / conference guarantor
JUDr. František PÚRY
doc. Ing. Luboš SMRČKA, CSc.
Ing. Jaroslav SCHÖNFELD, Ph.D.
Externí recenzenti / External reviewers
JUDr. Pavel KRÝL, CSc.
Mgr. Dušan SEDLÁČEK
Organizační výbor / Organizing committee
Ing. Jindřich Špička, Ph.D.
Ing. Miroslav Lorenc, Ph.D.
Ivana Vostřelová
Ing. Martina Poláchová
Ing. Jan Plaček
Publikace neprošla jazykovou úpravou. The publication did not pass proofreading.
Publikace prošla recenzním řízením. The publication passed a review process.
© Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2014
Editoři sborníku: prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.
Ing. Jindřich Špička, Ph.D.
ISBN 978-80-245-2027-8
Partneři konference / Conference partners
Obsah
Riziko insolvence: Pomohla měnová intervence ČNB zvýšit konkurenceschopnost českých
exportérů? ................................................................................................................................... 5
Drahomíra Dubská
Nová pravidla správy a zpeněžení předmětu zajištění po revizní novele insolvenčního zákona
.................................................................................................................................................. 18
Dušan Dvořák – Milan Jandus
Role of Restructuring in Crisis Development .......................................................................... 26
František Freiberg – Pavel Scholz
Silné a slabé stránky vybraných predikčných metód finančnej analýzy ex-ante ..................... 34
Petra Gundová
Postupy a praxe krajských soudů ve světle insolvenční statistiky ........................................... 41
Jiří Hnilica – Jan Plaček
Makroekonomické determinanty úpadku firem v ČR .............................................................. 50
Petr Jakubík – Tatiana Škerlíková
Numerická realizace metod DCF oceňování podniku s užitím sw Mathematica .................... 62
Ladislav Lukáš
Osobní bankroty v České republice ......................................................................................... 75
Jakub Maixner – Jan Hospodka
Legislatívny rámec riešenia úpadku podniku v podmienkach Európskej únie ....................... 82
Jana Majerová
Uspokojení věřitelů z oddlužení fyzických osob v ČR ........................................................... 93
Marie Paseková – Zuzana Fišerová – Zuzana Crhová – Dagmar Bařinová – Luboš Smrčka
Možné mechanismy statistického zkoumání insolvenčních případů v České republice ........ 103
Jan Plaček – Tomáš Malý – Lee Louda
Skutečné výsledky insolvenčních řízení v ČR – předběžná zpráva výzkumného týmu ........ 118
Jaroslav Schönfeld – Luboš Smrčka – Eva Kislingerová
Insolvence, malý podnik, sociální aspekty ............................................................................. 133
Vladimír Štípek
Právne riziká podniku............................................................................................................. 138
Viera Šukalová
Mezinárodní okénko, zahraniční přístupy k insolvenci ......................................................... 148
Jan Švoma
4
Riziko insolvence: Pomohla měnová intervence ČNB
zvýšit konkurenceschopnost českých exportérů?#*
The risk of insolvency: How CNB foreign exchange intervention
supported the competitiveness of Czech exporters?
Drahomíra Dubská*
ABSTRAKT
Prvotním cílem měnové intervence České národní banky (ČNB) spuštěné 7. listopadu 2013
bylo zabránit působení deflace na ekonomiku České republiky. Hrozba deflace sílila především
z jejího „dovozu“ prostřednictvím neustále klesajících cen energií. Relativně prudké oslabení
koruny přineslo nárazové a poměrně značné posílení konkurenceschopnosti exportérů. Riziko
nepříznivých dopadů vlivem zdražení dovozů při takovéto depreciaci měny nebylo
zanedbatelné, neboť zhruba tři čtvrtiny z nominální hodnoty dovozů do ČR směřuje do
mezispotřeby, tedy k dalšímu zpracování nebo úpravě. Avšak zachovaný a v prvních dvou
měsících intervence výrazně posílený předstih meziročních temp vývozních cen oproti cenám
dovozním toto riziko značně snížil a posílil schopnost českých exportérů konkurovat na
zahraničních trzích. Vzhledem k vysokému podílu tuzemských obchodů v eurech mezi firmami
(především exportujícími) a jejich dodavateli pak těžili z měnové intervence zvýšením svých
zisků i tito tuzemští dodavatelé. Dopad oslabení koruny na firemní sektor byl nejvýraznější
v prvních dvou měsících, poté jeho efekt začal slábnout.
Klíčová slova: měnová intervence, konkurenceschopnost, zisky firem, ceny
ABSTRACT
The primary objective of foreign exchange intervention of Czech National Bank which was
beginning from 7 November 2013 was to prevent deflationary effect on the economy. The
threat of deflation grew mainly from its "import" through constantly falling energy prices. A
relatively sharp depreciation of the koruna has brought initially gusty and quite substantial
strengthening the competitiveness of exporters. The risk of adverse effects due to higher prices
of imports at such a depreciation of the currency was not negligible, because about three
quarters of the nominal value of imports to the CR goes to intermediate consumption, i.e. for
further processing or treatment. However, this risk had been greatly reduced and the ability of
Czech exporters to compete in foreign markets strengthened due to faster growth of export
prices against growth of import prices above all during the first two months of intervention.
Due to the high proportion of domestic transactions in euro, especially between suppliers and
exporting companies also such suppliers could have benefits from weakening of the koruna,
which increased their sales and thus profits. Given the high proportion of domestic transactions
# Příspěvek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu „Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem
vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by
napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky“, registrovaného u Technologické agentury ČR
pod evidenčním číslem TA CR TD020190.
*
Ing. Drahomíra Dubska, CSc. – Vysoká škola ekonomická v Praze
5
in euro, especially between suppliers and the exporting companies, also such domestic
suppliers could have benefits from weakening of the koruna, which increased their sales and
thus profits. The impact of the depreciation of the koruna on the corporate sector was most
pronounced in the first two months of intervention. After that its effect began slightly to fade
Key words: foreign exchange intervention, competitiveness, corporate profits, prices
JEL classification: E52, E58, E31, G33, L11, L6
Úvod
Struktura české ekonomiky s výrazným podílem exportně zaměřených firem – rekrutující se
z velké části z podniků pod zahraniční kontrolou – umožňovala hypoteticky zvýšit šance kroku
měnové politiky České národní banky (ČNB), jehož prvotním cílem bylo zabránit působení
deflace v ekonomice České republiky se všemi důsledky, které pokles cen v ekonomice
vyvolává. Hrozba deflace v ČR pramenila především z jejího importu přes snižující se ceny
energií Měnová intervence ČNB provedená 7. listopadu 2013 a významně oslabující kurz české
koruny (na 27 CZK/EUR z 25,76 CZK/EUR), pak kromě protideflačního účinku počítala v
dalším s posílením konkurenceschopnosti exportérů vlivem této kurzové depreciace. Vyšší
výnosy exportujících firem měly v této hypotéze vést k vytváření většího počtu pracovních míst
a ke zlepšení přírůstků mezd. Takovéto efekty by pak posílily spotřebu domácností, zlepšily
investice a dlouhodobý důchodový efekt by se projevil v podobě vyššího růstu HDP. Jak se
tedy tato konstrukce měnové intervence, kterou bylo možné chápat při faktické absenci
hospodářské politiky v ČR jako jediný krok k řešení dvouleté recese české ekonomiky, dosud
projevila? Jak za necelý půlrok ovlivnila sektor nefinančních podniků?
Struktura ekonomiky z pohledu dopadů oslabeného kurzu koruny
Pro rozbor dopadů umělého oslabení koruny na sektor nefinančních podniků v krátkodobém
horizontu je třeba připomenout váhu firem pod zahraniční kontrolou ve struktuře nefinančních
podniků ČR. Především tyto firmy používají ve velké míře dovážené zboží pro výrobu a poté
export. Jsou tedy segmentem, jehož se dopady měnové intervence týkaly především.
Jejich podíl na produkci nefinančních podniků v ČR narůstal (z 6,7 % v roce 1993 až na
53,3 % v roce 2009) s následným poklesem této proporce (v roce 2013 meziročně stagnace na
51,4 %). Jejich váha je (podle produkčních statistik, nikoli produkce v pojetí národního
účetnictví), stále silná ve zpracovatelském průmyslu, kde firmy dominují především
v produktivitě).
6
Graf č. 1: Dynamika produkce sektoru nefinančních podniků a subsektoru podniků pod
zahraniční kontrolou (v % y/y)
Pramen. ČSÚ, vlastní propočty
Přírůstky jejich produkce klesaly během let 1994-2012 v trendu rychleji než přírůstky
produkce nefinančních podniků celkem a v roce 2012 již ukazuje přímka lineárního vyrovnání
meziroční snížení (u nefinančních podniků jako celku nikoli).
Z pohledu analyzovaného tématu je důležité (graf 2), že firmy pod zahraniční kontrolou
mají podíl na mezispotřebě sektoru nefinančních podniků vyšší než je tomu u produkce nebo
hrubé přidané hodnoty. Vzhledem k váze mezispotřeby pocházející z dovozu pak z tohoto
vyššího podílu vyplývá obecně i jejich větší zranitelnost při pohybu dovozních cen směrem
vzhůru.
Graf č. 2: Podíly subsektoru nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou na
produkci, mezispostřebě a hrubé přidané hodnotě sektoru nefinančních podniků (v %)
Pramen: ČSÚ, vlastní propočty
Odhlédneme-li od okolnosti, že nižší podíl firem pod zahraniční kontrolou na přidané
hodnotě je zřejmě způsoben jejich dominancí v odvětvích, která vynikají vysokou
mezispotřebou a relativně nízkou přidanou hodnotou, jako je automobilový průmysl anebo
produkce v odvětví výroby počítačů a elektronických zařízení – shodou okolností
nejsilnějších exportních odvětví české ekonomiky - pak sama skutečnost takto vysokého
podílu mezispotřeby na celkové mezispotřebě nefinančních podniků celkem indikovala při
7
umělém oslabení koruny riziko v případě, že jde o mezispotřebu z dovozu. Logicky by tak
kurzová depreciace, zdražující tyto dovozy, působila negativně i v případě, pokud by tempo
dovozních cen převyšovalo tempo cen vývozních (více v části o cenách).
Dovozní náročnost české ekonomiky
Náročnost ekonomiky ČR na dovoz zboží byla v roce 2012 v reálných podmínkách pátá
nejvyšší v EU (graf 3), více než dvakrát vyšší než kolik činil unijní průměr (65,8 % proti 32
% průměru EU). Zatímco poměr dovozů zboží k HDP reálně stoupl v unii za roky 2000-2012
o 7 pb, v ČR o 22,3 pb. I zde šlo o pátý nejvyšší přírůstek v zemích EU. Příčnou byly silné
investiční dovozy na počátku minulé dekády patrné po vstupech přímých zahraničních
investorů do ČR i charakter české ekonomiky, transformující ve výrazné míře tyto dovozy
surovinových komodit a dalšího zboží do exportu.
Podobná relace je i v případě náročnosti české ekonomiky na dovoz zboží vč. služeb*.
Druhým významným rysem je kromě vysoké proporce k HDP také směr těchto dovozů
z pohledu užití na konečnou spotřebu a na mezispotřebu. Obecně se dovoz pro mezispotřebu,
tj. k dalšímu zpracování či úpravě, pohybuje stabilně podle analýzy nominálních údajů ze
symetrických input-output tabulek† kolem tří čtvrtin celkových dovozů do ČR‡.
*
V roce 2012 byly nároky ekonomiky ČR na dovozy zboží a služeb téměř dvakrát vyšší než za EU – jestliže
v reálně představovala jejich relace k HDP 76,4 %, za EU 27 jen 40,9 %. Nominálně byl rozdíl nepatrně menší
(72,4 % v ČR proti 42,9 % v EU), ale přesto výrazný. Výsledek je ovlivněn i faktem, že v největších evropských
ekonomikách vzhledem k velké váze domácí poptávky, podle spotřeby domácností a vládního sektoru, je váha
ve struktuře HDP objektivně potlačena. Podobně je tomu např. v ekonomice USA (15,7 %) nebo Japonska (14,1
%).
†
Dosud ČSÚ publikoval tabulky typu produkt x produkt. Od roku 2012 k tomuto navíc přibyly i tabulky typu
odvětví x odvětví. Tabulky typu odvětví x odvětví popisují zdroje, užití i přidanou hodnotu podle odvětví.
Například v matici mezispotřeby jsou popisovány vstupy do jednotlivých odvětví nikoli ve formě produktů,
ale ve formě výstupů odvětví. Výpočet je založen na předpokladu fixní struktury tržeb produktu. Jsou
popisovány vstupy do jednotlivých odvětví nikoli ve formě produktů, ale ve formě výstupů odvětví. Výpočet
je založen na předpokladu fixní struktury tržeb produktu (model D manuálu Eurostatu). Input-output tabulky
jsou publikovány s významným časovým zpožděním, protože se jedná vždy až o definitní verze sestav
národních účtů.
‡
Na konečné užití, tj především pro výdaje na konečnou spotřebu domácností a vládního sektoru vč. investic,
připadlo podle posledních definitivních dat symetrických input-output tabulek za rok 2009 jen 26,8 % užitých
zdrojů z dovozu. Nejvíce jich absorboval automobilový průmyslu (9,2 % celkové hodnoty dovozů zboží a
služeb do ČR) a výroby počítačů a elektroniky (8,2 %). Silné dovozy určené k dalšímu zpracování směřovaly
i do hutnictví (produkce základních kovů 2,4 % a výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků 3,4
%).
8
Graf č. 3: Porovnání dovozní náročnosti ekonomik zemí EU a dalších vybraných zemí
v roce 2012 (objem dovozů zboží k objemu HDP; v %)
Pramen: Eurostat
Intenzita zapojení do globálních hodnotových řetězců v případě České republiky,
poskytuje další zajímavý údaj, podle něhož v roce 2009, za něž jsou zatím dostupná data
OECD, bylo v ČR celkem 60 % zboží dovezeného pro mezispotřebu užito pro produkci
určenou na export (ve výrobě elektrických zařízení dokonce 76 %, ve výrobě dopravních
prostředků 71 %, ale překvapivě hodně i v textilním průmyslu, 68 %). Rozeberme si, jak se
při takto strukturované souvztažnosti vztahů „dovozy-mezispotřeba-vývozy“ promítlo umělé
oslabení koruny do konkurenceschopnosti podle dat známých v době zpracování této analýzy
(duben 2014), tj. tří, resp. čtyř sad měsíčních dat o cenách výrobců a cenách v zahraničním
obchodě).
Korelace nominálních dovozů, dovozních cen a vývoje směnných kurzů
Otázku, do jaké míry mohou kurzové pohyby ovlivnit dovozní ceny a hodnotu dovozů,
resp. jak byly ovlivňovány na základně předchozích dat časové řady od roku 2007 do 3.
čtvrtletí roku 2013, lze z obecného hlediska posoudit vzájemnou korelací těchto veličin.
Mezi vývojem dovozů zboží a služeb v nominálním vyjádření, dovozních cen a směnných
kurzů koruny k základním měnám (vše uváděno jako změnové veličiny čtvrtletních údajů
proti stejnému období předchozího roku) bylo možné za českou ekonomiku zjistit, že korelace
dovozních cen a nominální hodnoty dovozů je relativně významná (korel. koef. 0,559). U
samotných cen a vývoje kurzu je těsnost závislosti spíše slabší (zejména u CZK/EUR s korel.
koef. 0,188). O něco vyšší korelace u CZK/USD (0,385) je daná vazbou na dolarové dovozy
surovin, zejména ropy. Korelace změn hodnoty dovozů a kurzových změn je v případě
CZK/EUR významnější (-0,538) než u CZK/USD (-0,393). Hodnoty korelačních koeficientů
tedy na základě předchozích dat závislost ukazují, nikoli však závislost fatální.
9
Graf č. 4: Meziroční změny nominálních dovozů zboží a služeb do ČR, dovozních cen a
úrovně čtvrtletních průměrů směnného kurzu koruny (v %)
Pramen: ČSÚ, vlastní propočty
Dezinflační vývoj a importovaná deflace
Je zřejmé, že vysoká dovozní náročnost české ekonomiky i v mezinárodním srovnání,
byla při měnové intervenci rizikem. Dovozy, zdražené umělé oslabenou korunou, mohly
zdražit i vstupy dalších stupňů výrobního řetězce. To při dovozně-vývozní provázanost však
zároveň podporovalo tezi, že se takto zdražené vstupy „přelijí“ do cen vývozů u firem, které
na takovémto transformačním principu fungují.
Vyšší riziko však plynulo pro ty firmy, které pracují s dováženými vstupy, ovšem
prodávají na domácím trhu a tedy neexportují. Dále zde jsou dovozy pro konečnou spotřebu,
v nichž mohl být efekt oslabené koruny - tedy dražšího importovaného zboží - přímý. Jak
však plyne z vývoje spotřebitelských cen, deflační tlaky existovaly a byly tak silné –
generované deflací především v cenách energií a mající svůj původ zejména v jejich
klesajících dovozních cenách -, že v prvních čtyřech měsících po uskutečnění intervence byla
meziroční změna spotřebitelských cen stále nad nulou (+1,1 % v listopadu a +1,4 %
v prosinci 2013, v prvních třech měsících roku 2014 shodně 0,2 %). Dezinflace byla přitom
v indexu spotřebitelských cen v trendu patrná již od dubna 2012 (Slovensko sklouzlo do
deflace již v únoru 2014, země EU jako celek jsou rovněž ohroženy deflačním vývojem
v tomto směru).
Z pohledu intervence a jejího dopadu na spotřebitelskou inflaci v ČR je tak patrné, že tlak
na pokles cen byl tak silný, že ani zdražení zboží z dovozu určené pro konečnou spotřebu
nevychýlilo index spotřebitelských cen významně směrem vzhůru. Úvahu, že tento vývoj
mohl být tlumen ústupkem v maržích obchodních řetězců, nelze vzhledem k nedostatku dat
potvrdit.
10
Graf č. 5: Index spotřebitelských cen (y/y v %, trend dvanáctiměs. klouzavého průměru)
14
Inf lace podle indexu spotřebitelských cen (y /y v %)
Klouzav ý průměr/12 (Inf lace podle indexu spotřebitelských cen (y /y v %))
12
10
8
6
4
2
1.1.2014
1.1.2013
1.1.2012
1.1.2011
1.1.2010
1.1.2009
1.1.2008
1.1.2007
1.1.2006
1.1.2005
1.1.2004
1.1.2003
1.1.2002
1.1.2001
1.1.2000
1.1.1999
1.1.1998
-2
1.1.1997
0
Pramen: ČSÚ, vlastní propočty
Dopad oslabení koruny do cen výrobců a do cen v zahraničním obchodě
Bezprostřední dopad intervence na ceny průmyslových výrobců vlivem euroizace
obchodů významných produkčních odvětví
Deflace především v cenách energií a půldruhého roku trvající ekonomický útlum
v eurozóně působily nejprve dezinflaci a pak i celkový pokles tempa růstu výrobních cen
především v průmyslu. Ceny průmyslových výrobců v EU 28, jak je patrné z tabulky 1, se
ocitly od srpna 2013 v pásmu deflace (meziročně -0,6 %), která se prohloubila zejména
v lednu a únoru 2014 (-1,2 %, resp. -1,7 %). Naproti tomu v ČR se riziko deflace objevilo
nepatrně později (-0,1 % v říjnu 2013), další pokles cen však již nepokračoval právě
v důsledku měnové intervence ČNB. Ta přinesla poměrně výrazný počáteční růst cen
průmyslových výrobců jako celku, již v listopadu (meziročně +0,5 %) a následně i v prosinci
2013 (+1,6 %). Příčinou byla skutečnost, že zejména v některých odvětvích jsou obchody
mezi dodavateli a odběrateli uskutečňovány v různé míře v eurech, nikoli v českých korunách,
takže dopad oslabeného kurzu byl prakticky okamžitý a ceny stouply.
Tabulka č. 1: Ceny průmyslových výrobců na domácím trhu (y/y v %, NACE B až D*)
VII.13 VIII.13
IX.13
X.13
XI.13 XII.13
I.14
II.14
EU 28
0,4
-0,5
-0,6
-1,1
-1,0
-0,5
-1,2
-1,6
ČR
1,1
0,4
0,5
-0,1
0,5
1,6
-0,7
-0,7
Pramen: Eurostat
*
Tabulka Eurostatu ukazuje data za odvětví NACE B-D, tedy bez NACE E Zásobování vodou. V důsledku
prudkého zdražování vody pak zahrnutím i tohoto odvětví stouply ceny průmyslových výrobců v ČR
v listopadu meziročně více oproti údajům za odvětví NACE B-D, a to o 0,6% a 1,8 %, přičemž v říjnu došlo k
jejich meziroční stagnaci. V lednu a únoru pak takto definováno (vč. odvětví (NACE E) byly poklesy mírnější
(shodně -0,6 %). Údaje za EU 28 však zahrnutím tohoto odvětví ovlivněny nebyly (takovýto efekt tam zřejmě
nenastal).
11
Tuzemské obchody mezi průmyslovými firmami v eurech
„Euroizace“ obchodů mezi průmyslovými firmami je zejména v některých odvětvích
vysoká. V listopadu 2013 probíhalo v eurech* za průmysl celkem 13,7 % tuzemských
obchodů, v březnu 2014 už 14,3 % obchodů. Co se odvětví týká, podle dat za únor 2014
probíhaly v eurech zhruba tři pětiny tuzemských obchodů mezi domácími dodavateli dílů
tuzemských automobilkám, tj. 60,5 % a třetina ve výrobě počítačů a elektronického zařízení,
tj. 31,4 % (jak již bylo zmíněno, automobilový průmysl i výroba počítačů a elektroniky mají
největší podílem na nominálním exportu zboží z ČR v pojetí přeshraniční statistiky). V eurech
však mezi sebou obchodují významně i firmy z chemického průmyslu (23,3 %, výroby kovů
(21,8 %) nebo elektrických zařízení (23 %). Samotný vliv změny oslabení koruny na
meziroční tempo těchto obchodů intervencí výrazně vzrostl†, poté postupně oslaboval.
Nicméně v důsledku takto významných podílů v obchodech uskutečňovaných v eurech
např. ceny výrobců dopravních prostředků po dezinflačním trendu předchozích měsíců
stouply již v listopadu meziročně o 3,7 %, meziměsíčně pak o velmi silná 3 % (!). Ceny jejich
dílů a příslušenství vzrostly proti stejnému období loňského roku o 5,3 %, proti říjnu o 4,1 %.
Přímý zásah oslabeného kurzu na domácí firmy obchodující v eurech byl tedy prakticky
okamžitý a významný již v měsíci intervence (v listopadu 2013), v prosinci pak dopadl plně.
Tab. č. 2: Výrobní ceny energií (meziroční index cen průmyslových výrobců na domácím
trhu, NACE D, výroba elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu)
VII.13 VIII.13
EU 28
ČR
IX.13
X.13
XI.13
XII.13
I.14
II.14
-0,1
-1,3
-0,7
-1,0
-1,3
-0,8
-2,4
-2,9
3,6
3,6
3,6
3,6
3,8
3,5
-8,7
-8,8
Pramen: Eurostat
V lednu a v únoru, vlivem velmi prudkého poklesu cen energií (tabulka 2)‡, se v úhrnu
ceny průmyslových výrobců opět meziročně snížily, nikoli však ve zpracovatelském
průmyslu, jak je patrné z grafu 6. Zpracovatelský průmysl těží zřejmě i nadále podle
meziročních indexů cen z oslabení měny, protože meziroční růsty cen zpracovatelů zůstaly –
na rozdíl od cen průmyslových výrobců jako celku – v lednu a únoru 2014 pozitivní (+1,2 %,
resp. +1,0 %).
*
†
Resp. v cizích měnách obecně, ale jejich zbytek je proti euru zanedbatelný.
Říjen 2013 -3,9 pb., listopad +0,8 pb., prosinec +1,2 pb, leden +1pb, únoru +1 pb a březen +0,9 pb.
‡
Pokles cen energií v odvětví NACE Rev2 D, tj ve výrobě elektřiny, plynu, páry a klimatizovaného vzduchu
byl v ČR v evropském srovnání v lednu i únoru 2014 jeden z nejhlubších.
12
03/2014
01/2014
11/2013
09/2013
07/2013
05/2013
03/2013
01/2013
11/2012
09/2012
07/2012
05/2012
03/2012
01/2012
Graf č. 6: Ceny v průmyslu a ceny výrobců ve zpracovatelském průmyslu (y/y v %)
5,0
4,0
3,0
2,0
Tempo růstu cen v průmy slu (y /y v %)
Tempo růstu cen v e zpracov atelském průmy slu (y /y v %)
1,0
0,0
-1,0
-2,0
Pramen: ČSÚ
Dopad měnové intervence ČNB na ceny v zahraničním obchodě ČR
Deflace začala zasahovat vývoj světových ceny mnoha komodit, především minerálních
paliv, významně již v průběhu roku 2013. Průběžný komoditní index v dolarovém vyjádření v
roce 2014 do začátku února klesal, cena elektřiny v trendu dokonce už od poloviny roku 2011
(z 84 eur za megawatthodinu na dnešních 49 eur). Cena americké lehké ropy spadla ze110
dolarů za barel v září 2013 až na 91 dolarů na počátku roku 2014. Uhlí se na trhu USA
propadlo ze 450 dolarů z poloviny roku 2011 na 129 dolarů v únoru 2014. Oproti minulosti
slabší poptávkové impulsy a také využívané nové zdroje vedou k tomu, že energie zlevňují,
což se vzhledem k jejich postavení v surovinovém a výrobním řetězci může promítat do cen i
dalšího zobchodovávaného zboží. Kromě cen energií byla druhým významným faktorem přinejmenším dezinflačním - ekonomická slabost eurozóny, patrná již víc než půldruhého
roku. Chyběla tak živná půda pro výraznější růst cen v zahraničním obchodě s
finalizovanějším zbožím, který by za jiných okolností mohla generovat vyšší poptávka.
Stejně jako u cen průmyslových výrobců, zapůsobilo oslabení koruny na ceny
v zahraničním obchodě v prvních dvou měsících, tj. v listopadu a prosinci 2013, velmi
významně. Pozitivní skutečnost, tj. rychlejší tempo růstu cen vyváženého zboží proti tempu
cen dovozů zboží bylo sice vidět již před zásahem ČNB, ale jejich oboustranná dynamizace
už v listopadu (+2,9 % u vývozu, resp. +2 % u dovozu) znamenala obrat proti říjnovému
deflačnímu poli (-0,1 % u vývozu a -1,7 % u dovozu). V prosinci byl tento efekt ještě
významnější, když ceny vývozů stouply o 6 % a ceny dovozu o 3,8 %. To znamenalo
nejpříznivější směnné relace z celého roku 2013, ve kterém se přehouply do kladných hodnot
po 37 měsíců trvající slabšího tempa vývozních cen oproti cenám dovozním (tj. záporných
hodnot).
13
01/2014
11/2013
09/2013
07/2013
05/2013
03/2013
01/2013
11/2012
09/2012
07/2012
05/2012
03/2012
01/2012
Graf č. 7: Ceny dovozu a vývozu očištěné o vliv kurzu koruny (y/y v %)
4
3
Výv ozní ceny očištěné o kurzov ý v liv
2
Dov ozní ceny očištěné o kurzov ý v iv
1
0
-1
-2
-3
-4
Pramen: ČSÚ
Dopad měnové intervence na ceny v zahraničním obchodě je však nejlépe vidět,
srovnáme-li vykázané cenové růsty s dynamikou cen, které kurzový pohyb ignorují. Ceny
vývozu a dovozu očištěné o vliv změn kurzu koruny (grafy 7). Nebýt “působení koruny“,
ceny dovozu i vývozu po celý rok 2013 i v prvních měsících roku 2014 po předchozích
růstech meziročně klesaly. Zejména u cen dovozu šlo o import deflace do České republiky,
což by z pohledu reálné ekonomiky zřejmě jeden z hlavních aspektů pro rozhodnutí ČNB
oslabit měnu (v prosinci 2013 ceny dovozů očištěné o kurzový vliv klesly meziročně dokonce
o 4 % z říjnových -1,9 % a listopadových -2,7 %, takže import deflace byl evidentní).
Graf 8 ukazuje prudký skok, k němuž došlo oslabením měny ve vykázaných růstech
dovozních cen a tedy vliv cenové intervence, která zapůsobila v tomto rozsahu protideflačně.
Nárazovitost této reakce je patrná ze zmírnění tempa v lednu i jeho únorové stagnace.
Obdobná reakce je patrná u cen vývozních (graf 9). Také ty po vrcholícím přírůstku
z prosince 2013 (+6 %) své tempo zmírnily. Přesto jde o přírůstky srovnatelné s těmi z léta
2012, kdy exporty z ČR - v širším spektru vývozních komodit, nikoli pouze automobilů rostly nominálně daleko výrazněji než importy trpící potvrzenou ekonomickou recesí v ČR. Je
tedy zřejmé, že nominální výnosy exportérů vlivem této kurzové depreciace musely vzrůst.
02/2014
01/2014
12/2013
11/2013
10/2013
09/2013
08/2013
07/2013
06/2013
05/2013
04/2013
03/2013
02/2013
01/2013
12/2012
11/2012
10/2012
09/2012
08/2012
07/2012
06/2012
05/2012
04/2012
03/2012
02/2012
01/2012
Graf č. 8: Srovnání temp cen dovozu neočištěných a očištěných o kurzový vliv (y/y v %)
8,0%
Dov ozní ceny neočištěné o kurzov ý v liv
6,0%
Dov ozní ceny očištěné o kurzov ý v iv
4,0%
2,0%
0,0%
-2,0%
-4,0%
Pramen: ČSÚ
14
Graf č. 9: Srovnání temp cen vývozu neočištěných a očištěných o kurzový vliv (y/y v %)
Pramen: ČSÚ
Dopad na výši tržeb nefinančních podniků v průmyslu
Růst průmyslové produkce, podle meziročního indexu zachycujícího změnu reálně zhruba
od druhé poloviny roku 2013, lze připsat zčásti oživující zahraniční poptávce zejména
v zemích eurozóny (hodnota nových zakázek začala stoupat dvojcifernými tempy). Ale
přibližně od 4. čtvrtletí začala ožívat i domácí odbytiště a tuzemské tržby průmyslových firem
se zlepšovaly (graf 10). Jestliže v říjnu stouply tržby průmyslu z přímého vývozu o 6,8 %,
v prosinci již o pětinu (+20,4 %). Poté se jejich tempo začalo mírně snižovat. Vidíme tak
zřejmou souvislost s vývojem exportních cen - velmi dobré výsledky exportérů podle růstu
jejich nominálních tržeb nelze tedy stavět výlučně do kontextu zlepšené zahraniční poptávky,
ale i evidentního pozitivního vlivu oslabené koruny.
Na domácím trhu pak i ceny v euroizovaných odvětvích (především dodavatelů do
automobilek, ale i dalších) mohly působit pozitivně na vykázaný růst tuzemských tržeb
průmyslových firem, které se začaly od listopadu v trendu zvedat.
Obě tendence tak přes růst tržeb povzbuzený oslabenou korunou umožnily zřejmě
průmyslovým firmám dosahovat zisků, které byl před měnovou depreciaci nebyly díky vývoji
ekonomiky možné. Plyne to z přírůstků tržeb – ten byly v samotném 4. čtvrtletí 2013 podle
předběžných dat* v segmentu průmyslových firem pod zahraniční kontrolou meziročně o tři
pětiny vyšší než přírůstek tržeb za průmyslové firmy celkem. Právě u firem pod zahraniční
kontrolou se silnými dovozně vývozními vazbami se efekt slabé koruny projevil s větší
dominancí.
*
Propočet z tzv. předložených dat (nikoli dopočtů), a to za dva tisíce největších firem podle výše aktiv.
15
25
20
15
I.14
XI.13
IX.13
VII.13
V.13
III.13
I.13
XI.12
IX.12
VII.12
V.12
III.12
I.12
Graf č. 10: Tržby průmyslu z přímého vývozu a z tuzemského trhu (y/y v %)
20,4
Tržby z průmy slov é činnosti celkem
Tržby průmy slu z přímého v ýv ozu
6,8
Tržby průmy slu z domácího trhu
10
5,6
5
0
-1,2
-5
-10
-15
Pramen: ČSÚ
Závěr
Z pohledu rizik insolvence se zatím ukazuje měnová intervence ČNB jako krok, který
zapůsobil významně na posílení finančního zdraví firem, zejména vyvážejících - posílil
konkurenceschopnost českých exportérů, kteří díky oslabené koruně dosahovali nominálně
vyšších výnosů. Pozorovaný – a velmi příznivý – byl i jev rychlejšího tempu růstu vývozních
cen, dynamizovanému slabou korunou, oproti tempu růstu cen dovozních (jejichž zdražení
zatím nezpůsobilo podnikům významné problémy, přestože dovozní náročnost české
ekonomiky je velmi vysoká i v mezinárodním srovnání). Efekt na exportu tak zřejmě „přebil“
riziko velkého zdražení importů a jeho dopadu na „domácí“ ceny, neboť dopad do
spotřebitelské inflace nebyl zatím zřetelný (podařilo se zastavit předchozí deflační trend).
Předstih cenové dynamiky exportů před cenovou dynamikou importů trval zatím každý
měsíc od listopadu 2013 (kdy byla intervence proti koruně zahájena), do února 2014 (do kdy
byla dostupná poslední data při zpracování této analýzy). Je však také pravda, že v lednu a
únoru již byly směnné relace méně příznivé než v předchozích dvou měsících, což svědčí o
počátku vyprchávání tohoto samotného cenového efektu.
Intervence však zasáhla i sféru firem, které dodávají na tuzemském trhu zboží a fakturují
ho svým obchodním partnerům v eurech. Ceny výrobců se tak zvýšily i díky stupni
„euroizace“ české ekonomiky. V dalších měsících po intervenci došlo k tomu, že podíl
tuzemských obchodů průmyslových firem v eurech narůstá. To by bylo sice možné vysvětlit
prostým matematickým přepočtem na vyšší hodnotu danou oslabenou korunou. Rostl však i
počet reprezentantů (průmyslových výrobků) obchodovaných v eurech v ČR, což lze
vztáhnout i na rostoucí počet subjektů na tuzemském trhu, které tyto obchody v eurech
uskutečňují (přitom zde vliv samotné kurzové změny byl opět nejsilnější v listopadu a
prosinci 2013 poté mírně oslaboval). Je to zřejmě vysvětlitelné skutečností, že sílící export
vyvážejících firem je hlavním impulsem, proč „přimět“ své tuzemské dodavatele k dodávkám
v eurech, s cílem eliminovat u exportérů měnové riziko. To je však pozitivní i pro jejich
dodavatele, neboť slabá koruna jim u těchto obchodů realizovaných v eurech zvyšuje firemní
výnosy. Tento vývoj tedy působí směrem k finančnímu posilování průmyslových podniků jak exportérů těžících z vyšších exportních cen, tak i tuzemských dodavatelů prodávajících
v eurech, kteří profitují z oslabené koruny.
Přestože velmi příznivý obrat v exportu z ČR lze připsat i oživené zahraniční poptávce,
resp. u tržeb z domácího trhu také zatím velmi pozvolnému výstupu z recese, lze značnou část
16
„dodatečných“ výnosů průmyslových firem připsat oslabení koruny. Jak bylo možné prokázat
i v analýze cen průmyslových výrobců, také v tomto segmentu zapůsobila – při příznivé
kombinaci s ostatními faktory - měnová intervence příznivě. Je tak možné předkládat, že její
vliv na finanční zdraví firem v ČR je podle dat v krátkodobém měřítku pozitivní.
Vzhledem ke struktuře ekonomiky s významnou vahou firem pod zahraniční kontrolou,
pro něž zejména je typický „transformační“ charakter činnosti, však mohou v dalším existovat
rizika: jednak že tyto výnosy nemusí být v dosud obvyklém poměru použity jako
reinvestované zisky (a dostanou tedy podobu zisků repatriovaných do mateřských zemí
investorů). Jednak že nebudou použity ke znatelnějšímu posílení mezd zaměstnanců těchto
firem, jak mimo jiné předpokládá architektura měnové intervence ČNB. Pokud by v těchto
obou případech nebyla tato očekávání naplněna, neprotáhne se efekt oslabené koruny do růstu
výdajů domácností na konečnou spotřebu ani do oživení investic v předpokládané intenzitě a
dopad intervence na růst HDP tím bude limitován. Její nominální dopad na posílení firemních
zisků a tedy zlepšení finančního zdraví firem a snížení rizika insolvencí však byl zřetelný.
Literatura
[1] ČSÚ: Roční národní účty (databáze) [on-line]. Databáze. Praha, Český statistický úřad.
http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu
[2] ČSÚ: Symetrické input-output tabulky. Praha, Český statistický úřad.
http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkaout.dod_uziti?mylang=CZ
[3] ČSÚ: Časové řady cen zahraničního obchodu a cen výrobců. Praha, Český statistický
úřad. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ceny_vd_ekon a
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ceny_vyrobcu_ekon
[4] Dubská, D. (2013) Analýza: Co znamená vysoká dovozní náročnost české ekonomiky.
Praha, Český statistický úřad. Praha, Český statistický úřad.
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csav121613.doc
[5] Dubská, D. (2014) Komentář – Ceny dovozu a vývozu: nebýt slabé koruny, import deflace
by zesílil Praha, Český statistický úřad.
http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/csav021714.docx
[6] Tomšík, V. (2013). Kurz není modla, ale nástroj. Lidové noviny, 14.11.2013, s. 11.
[6] Tomšík, V. (2014). Čekání na inflačního Godota. Hospodářské noviny 14.1.2014, s. 9.
17
Nová pravidla správy a zpeněžení předmětu zajištění
po revizní novele insolvenčního zákona
New rules of administration and realization of the collateral
after the revision of the Czech Insolvency Act
Dušan Dvořák* – Milan Jandus**
ABSTRAKT
Tento článek se zabývá zásadními změnami v oblasti správy a zpeněžení předmětu zajištění
v insolvenčním řízení, které od 1. 1. 2014 přinesla velká revizní novela insolvenčního zákona.
Autoři rozebírají změny právní úpravy, upozorňují na možné nedostatky nových pravidel
a zabývají se jejich dopadem do právní sféry zajištěných věřitelů.
Klíčová slova: hodnota zajištění, zajištěný věřitel, správa zajištěného majetku, zpeněžení
zajištěného majetku
ABSTRACT
This article deals with the major changes in the field of administration and realization of the
collateral in insolvency proceedings, which is brought by the amendment to the Insolvency
Act since January 1, 2014. The authors discuss and analyze changes in legislation, highlights
the potential weaknesses of the new rules and deals with the impact to the legal sphere of
secured creditors.
Key words: value of the collateral; secured creditor, administration of the collateral,
realization of the collateral
JEL classification: G33, K39
Úvodem
Nová podoba úpadkového práva v České republice upravená zákonem č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“ nebo „InsZ“) oproti
předchozí úpravě obecně posílila postavení věřitelů v rámci insolvenčního řízení, kteří mají
zejména právo ovlivnit způsob řešení úpadku, vybrat osobu insolvenčního správce a zastávají
funkci dohledu nad insolvenčním správcem skrze věřitelské orgány. Významného vylepšení
pozice se dočkali i věřitelé pohledávek zajištěných některým ze zajišťovacích titulů
vyjmenovaných v insolvenčním zákoně, kterým nová úprava přinesla jednak reálnou možnost
uspokojení jejich pohledávky v plné výši a umožnila jim udílet pokyny insolvenčnímu správci
k řádné správě a ke způsobu zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění.
I přes výrazný posun byly za pětiletou dobu účinnosti insolvenčního zákona postupně
identifikovány některé menší či větší nedostatky právní úpravy. Ve vztahu k zajištěným
věřitelům bylo třeba provést detailnější úpravu pokynů při správě a zpeněžení majetkové
*
**
JUDr. Dušan Dvořák – advokát; DRV Legal, s.r.o. advokátní kancelář
Mgr. Milan Jandus – advokátní koncipient; DRV Legal, s.r.o. advokátní kancelář
18
podstaty, pokusit se o vyšší rychlost distribuce inkasa takto získaných prostředků a vyvstal též
požadavek na vnesení vyšší právní jistoty v otázce, koho je možné v insolvenčním řízení
považovat za zajištěného věřitele. Potřeba těchto i dalších úprav spolu s nutností harmonizace
s novou kodifikací soukromého práva vedla k přijetí velké revize insolvenčního zákona
provedené zákonem č. 294/2013 Sb. (dále jen „revizní novela“).
Zajištěný věřitel
Než se dostaneme k samotným změnám v úpravě procesu správy a zpeněžení předmětu
zajištění, je třeba se nejprve vypořádat s otázkou, koho považuje insolvenční zákon pro účely
insolvenčního řízení za zajištěného věřitele. Ustanovení § 2 písm. g) InsZ je upraven taxativní
výčet možných způsobů zajištění. Právě onu taxativnost výčtu zajišťovacích institutů revizní
novela postavila na jisto přidáním slova „jen“ do textu zákona. Za zajištěného věřitele je tak
pro účely insolvenčního řízení možné považovat pouze věřitele, jehož pohledávka je
zajištěna:
a) zástavním právem,
b) zadržovacím právem,
c) omezením převodu nemovitosti,
d) zajišťovacím převodem práva,
e) postoupením pohledávky k zajištění,
anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.
Z uvedeného výčtu je patrné, že zdaleka ne všechny zajišťovací instituty soukromého
práva jsou v režimu insolvenčního řízení způsobilé přinést svým nositelům postavení
zajištěného věřitele. Jako příklad může být uvedena dohoda o srážkách ze mzdy, která je
novou občanskoprávní úpravou* výslovně považována za jeden ze způsobů zajištění
pohledávky. Jak uvádí důvodová zpráva k revizní novele, úvahy o možném rozšíření „práva
přednosti“ jsou pro účely úpadkového práva vždy nutné vést ve spojení s posouzením, zda
prosazovaná míra „přednosti“ té které zájmové skupiny věřitelů ve skutečnosti nepovede
k nevratnému poškození smyslu a účelu insolvenčního řízení. Zmíněná dohoda o srážkách ze
mzdy tak nerozšířila okruh zajišťovacích institutů účinných v rámci insolvenčního řízení,
neboť, jak uvádí důvodová zpráva, svou povahou se spíše blíží utvrzení a její masové použití
by mohlo negativně ovlivnit využitelnost oddlužení formou splátkového kalendáře. V rámci
odborných konzultací se dospělo též k závěru, že insolvenční zákon, coby lex specialis,
blokuje možnost provedení dohod o realizaci zástavního práva podle § 1359 nového
občanského zákoníku a insolvenční správce proto těmito dohodami není vázán.
Pluralita zajištěných věřitelů
Revizní novela se jasným způsobem vypořádává se situací, kdy je přihlášeno více
zajištěných věřitelů uplatňujících zajištění k totožnému předmětu, jehož hodnota nebude
dostatečná k uspokojení pohledávky ani jednoho z nich. V takových případech se uplatní
ustanovení § 167 odst. 3 InsZ, podle kterého se pohledávky dalších zajištěných věřitelů
s pozdějším pořadím považují za nezajištěné v plném rozsahu. Nově zde dochází k jasnému
zakotvení fikce horšího pořadí věřitele, která nastává od vypracování znaleckého posudku
v insolvenčním řízení posuzujícího hodnotu zajištění a trvá až do doby zpeněžení předmětu
*
§ 2045 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku
19
zajištění, kdy je jednak zjištěna skutečná výše tržní hodnoty zajištění* a kdy zároveň dochází
k zániku zajištění pohledávky. Po tuto dobu se na věřitele zajištěné v dalším pořadí pohlíží
tak, jako by zajištěnými věřiteli nebyli a to včetně důsledků v oblasti oprávnění těchto věřitelů
podílet se na rozhodování o správě a zpeněžení předmětu zajištění. Nabývá tak na významu
znalecký posudek posuzující hodnotu zajištění, který je vyhotoven v insolvenčním řízení, a
který zásadně ovlivní oprávnění věřitelů v průběhu insolvenčního řízení. Pokud nejde o
případy, kdy znalce ustanoví insolvenční soud podle usnesení schůze věřitelů, popřípadě bez
něho (viz § 153 InsZ), dochází tak nepřímo i k posílení pozice insolvenčního správce, který
rozhoduje o výběru zpracovatele posudku.†
Změny v oblasti správy předmětu zajištění
Při hodnocení změn v oblasti správy předmětu zajištění je vhodné připomenout, že
v obecné rovině je řádnou správou majetkové podstaty povinna osoba s dispozičním
oprávněním. V případě konkursu tato povinnost leží na insolvenčním správci, na dlužníkovi
pak v době od zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a také v
době od povolení reorganizace, nerozhodne-li soud jinak (např. § 113 a § 332 InsZ). Ohledně
majetku, který je předmětem zajištění, platí oprávnění zajištěného věřitele udělovat osobě
s dispozičním oprávněním pokyny vedoucí k řádné správě. Revizní novela v ustanovení § 230
odst. 2 InsZ upřesnila, že adresátem závazných pokynů zajištěného věřitele je osoba
s dispozičními oprávněními, nikoli jen insolvenční správce. Absence pokynu zajištěného
věřitele však nezbavuje osobu s dispozičním oprávněním odpovědnosti za řádnou správu
předmětu zajištění.
Revizní novela přinesla úpravu oprávnění zajištěných věřitelů k udělení pokynů
zavedením principu priority věřitele zajištěného v prvním pořadí. Od 1.1.2014 je oprávněn
udílet pokyny k řádné správě ten zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění
jako první v pořadí. Tento pokyn ale není zcela nezávislý, neboť ustanovení § 230 odst. 4
InsZ nutí zajištěného věřitele, aby si ke svému pokynu obstaral souhlas ostatních zajištěných
věřitelů, kteří jsou zajištěni stejným majetkem. Pokud takový souhlas chybí a nedojde ke
shodě zajištěných věřitelů, vyrozumí o tom osoba s dispozičním oprávněním insolvenční
soud, který do 30 dnů nařídí jednání, na němž po projednání námitek ostatních zajištěných
věřitelů rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Námitky, o kterých soud
rozhoduje, mohou podávat pouze ostatní zajištění věřitelé ve lhůtě 7 dnů od zveřejnění
pokynů v insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí soudu v rámci jeho
dohlédací činnosti, není odvolání proti rozhodnutí přípustné.
Pokud věřitel, jehož pohledávka je zajištěná jako první v pořadí, svého práva k udělení
pokynu nevyužije, může tento pokyn udělit věřitel, který je další v pořadí. Podle našeho
názoru toto oprávnění druhý zajištěný věřitel nemá, pokud výše hodnoty zajištění dle
znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení není dostatečná ani k uspokojení
pohledávky prvního zajištěného věřitele, neboť v takovém případě bude věřitel v druhém
pořadí považován za věřitele s nezajištěnou pohledávkou až do okamžiku zpeněžení takového
majetku (viz § 167 odst. 3 InsZ). Uvedené pravidlo se podle nás použije i na otázku oprávnění
podat námitky proti pokynům zajištěného věřitele, neboť pokud je dle § 167 odst. 3 InsZ
pohledávka druhého zajištěného věřitele považována po vypracování znaleckého posudku za
nezajištěnou, z důvodu nízké hodnoty zajištění, pak takovýto věřitel nemůže současně
Jedná se o kodifikaci judikaturních závěrů Vrchního soudu v Praze v usneseních sp. zn. 1 VSPH 857/210 ze
dne 12.11.2010 a sp. zn. 3 VSPH 1078/2010 ze dne 17.6.2011.
†
Viz ustanovení 219 odst. 4 InsZ
*
20
vykonávat práva zajištěného věřitele, tedy nemůže podávat námitky proti pokynům
zajištěného věřitele v prvním pořadí.
Pokud žádný ze zajištěných věřitelů pokyn ke správě majetku neudělí, udělí pokyn
insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti. Toto pravidlo se vzhledem k obecné koncepci,
kdy za řádnou správu majetkové podstaty (včetně zajištěného majetku) v insolvenčních
řízeních odpovídá osoba s dispozičním oprávněním (především insolvenční správce), zdá
poněkud nešťastné, neboť přenáší odpovědnost za leckdy obchodně či technicky složité
rozhodnutí na insolvenční soud v případě zajištěného majetku. Z formulace § 230 odst. 2 InsZ
věta druhá „jinak pokyny udělí v rámci dohlédací činnosti insolvenční soud“ lze dokonce
dovodit, že soud tak učinit musí.
Změny v oblasti zpeněžení předmětu zajištění
Změny právní úpravy v oblasti zpeněžení zajištěného majetku navazují na úpravu pokynů
zajištěného věřitele při správě zajištění. Revizní novela taktéž stanovuje prioritu věřitele
s prvním pořadím při udílení pokynu, ke kterému musí být rovněž připojeny písemné
souhlasy ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávky se mají uspokojit z předmětu
zajištění. I zde se podpůrně užijí ustanovení § 230 odst. 3 až 5 InsZ, a proto v případě, že
nedojde ke shodě zajištěných věřitelů, bude o pokynu rozhodováno na jednání nařízeném
insolvenčním soudem. Insolvenční soud je navíc při nečinnosti zajištěného věřitele oprávněn
stanovit lhůtu zajištěnému věřiteli k udělení pokynu. Pokud ve stanovené lhůtě první zajištěný
věřitel pokyn insolvenčnímu správci neudělí, přechází oprávnění na zajištěného věřitele, který
je druhý v pořadí. Není-li takový věřitel, nebo nedojde-li k udělení žádného pokynu, bude se
při zpeněžení předmětu zajištění postupovat stejným způsobem, jako by majetek předmětem
zajištění nebyl.* Vzhledem k tomu, že se u zpeněžení zajištěného majetku nepoužije
ustanovení § 230 odst. 2 InsZ, nemůže udělit pokyn namísto zajištěných věřitelů insolvenční
soud v rámci dohlédací činnosti a dojde tak ke standardnímu zpeněžení ve spolupráci
s věřitelským výborem či zástupcem věřitelů.
Velice kladně lze hodnotit úpravu druhé věty ustanovení § 293 odst. 2 InsZ, která
ozřejmila vztah pokynů zajištěného věřitele k obecným ustanovením o zpeněžování
majetkové podstaty. Podle dosavadní úpravy totiž docházelo k častým průtahům prodeje
předmětu zajištění z důvodů přehnaných požadavků na způsob zpeněžení ze strany
věřitelského výboru, jehož schválení prodej podléhal. Nově postačí pouze souhlas zajištěného
věřitele a platí, že pokud jsou zajištění věřitelé aktivní, nepodléhá režim zpeněžení
schvalování ze strany věřitelského výboru (zástupce věřitelů), v případě prodeje mimo dražbu
ani souhlasu insolvenčního soudu. Došlo tak k jasnému vymezení pravidel, která nebyla
vykládána jednotně.†
Ať už se jedná o pokyn ke správě či ke zpeněžení předmětu zajištění, je insolvenční
správce oprávněn autoritativně řádně udělený pokyn (odsouhlasený ostatními zajištěnými
věřiteli) odmítnout pouze v případě, že tento pokyn nesměřuje k řádné správě, resp. pokud má
za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji. O přípustnosti takového pokynu poté
rozhodne insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti, tedy bez možnosti odvolání proti
V takovém případě bude nutné provést standardní proceduru schvalování zpeněžení za pomocí souhlasů
upravených v ustanoveních § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 InsZ.
†
Novou úpravou došlo k revokaci judikaturního závěru Vrchního soudu v Praze obsaženém v rozhodnutí ze dne
12. 3. 2012, č. j. 1 VSPH 194/2012-B-36, kterým soud konstatoval, že pokyn zajištěného věřitele k účinnosti
zpeněžení mimo dražbu nepostačuje a není způsobilý nahradit souhlas insolvenčního soudu a věřitelského
výboru k účinnosti prodeje mimo dražbu vyžadovaný ustanovením § 286 a § 289 insolvenčního zákona.
*
21
tomuto rozhodnutí. V tomto ohledu novela změny nepřinesla. Máme za to, že insolvenční
správce by se měl na soud obracet pouze v případě, kdy odůvodněně odmítne pokyn
zajištěného věřitele a soudu doloží a řádně vyargumentuje svůj názor. Praxi, kdy se někteří
správci obrací na soud s pouhými domněnkami, neodůvodněnými tvrzeními, popřípadě
s návrhem na přezkoumání pokynu bez dalšího, je třeba odmítnout, neboť jde o
neodůvodněný přenos povinností a odpovědnosti insolvenčního správce na soud mimo rámec,
který zákon předpokládá.
Stejně tak je nutné odmítnout snahy zájmových skupin, díky kterým dochází k
prosazování zprostředkovatelů prodeje zajištěného majetku proti vůli zajištěného věřitele
např. s argumentací nižší provize, a k popírání práva zajištěného věřitele určit, jakým
způsobem bude předmětný majetek zpeněžen a kdo bude případným zprostředkovatelem,
když úhradu provize nese téměř vždy zajištěný věřitel z výtěžku zpeněžení v souladu
s ustanovením § 298 odst. 4 InsZ. Základní motivací zajištěného věřitele je z logiky věci
prodej za co nejvyšší cenu, neboť obdrží nejvyšší možné uspokojení v daném čase a místě.
Insolvenční soudy a insolvenční správci by se tak měli podle našeho názoru daleko více řídit
stanovisky vyšších soudů, když např. Vrchní soud v Praze opakovaně prosazuje stanovisko,
že zajištěný věřitel svými pokyny ovlivňuje především konkrétní postup správce při zpeněžení
předmětu zajištění (např. výběr realitní kanceláře, inzerce, organizace výběrového řízení,
kupce, dražební kanceláře apod.).*
Odlišná úprava procesu vydání výtěžku zpeněžení
Insolvenční zákon stanoví, že výtěžek zpeněžení předmětu zajištění smí insolvenční
správce po odečtení přípustných nákladů a své odměny vydat zajištěnému věřiteli pouze se
souhlasem insolvenčního soudu. V řadě případů v těchto situacích dochází a docházelo ke
sporům mezi zajištěnými věřiteli a insolvenčními správci ohledně výše výtěžku.
Problematická byla již povaha samotného rozhodnutí soudu o schválení vydání výtěžku dle §
298 InsZ. Ačkoliv bylo možné dospět k závěru, že odvolání proti rozhodnutí soudu
v takových věcech není přípustné,† aktuální judikatura dovodila opačný názor, a sice že
odvolat se mohou nejen zajištění věřitelé, ale též kdokoli z nezajištěných věřitelů či dalších
osob, které uplatňují v insolvenčním řízení svá práva.‡ Tento závěr byl insolvenční praxí
kladně přijat a byl v omezené míře implementován revizní novelou. Nově zákon po
zveřejnění návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku ze zpeněžení zajištěného majetku
stanoví krátkou 7 denní lhůtu k podání námitek. Námitky jsou oprávněni podávat všichni
věřitelé a dlužník. Využijí-li svého práva, nařídí soud do 30 dnů jednání, na kterém včas
podané námitky projedná a rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.
Odvolání proti takovému rozhodnutí soudu může podat insolvenční správce, dlužník,
zajištěný věřitel, jemuž má být výtěžek vydán a dále všichni věřitelé, kteří dříve uplatnili
námitky.
Usnesení sp.zn. 1 VSPH 194/2012-B-36, usnesení sp.zn. 1 VSPH 708/2012-B-62
K tomuto závěru praxe dospěla též při posuzování téhož institutu podle dřívější právní úpravy. Viz usnesení
Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 54/2006, ze dne 30. března 2006, které shrnulo, že „usnesení, jímž
konkursní soud uděluje správci konkursní podstaty souhlas s prodejem majetku konkursní podstaty mimo
dražbu, je rozhodnutím vydaným v rámci dohlédací činnosti konkursního soudu, proti němuž není odvolání
přípustné (srov. 29 Odo 199/2003 a 29 Odo 875/2004)“.
‡
Viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2010, č. j. VSPH 857/2010-B-301 a rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č. j. VSPH 230/2012-B-740.
*
†
22
V praxi vznikají velice často spory mezi zajištěnými věřiteli a insolvenčními správci
ohledně výše nákladů, které má nést zajištěný věřitel z výtěžku zpeněžení, neboť bývá sporné,
co je možné považovat za správu zajištěného majetku a co nikoliv. Revizní novela nepřináší
žádná upřesnění a je ponecháno na soudech, aby v konkrétních sporech rozhodly, zda ten či
onen náklad byl spojen se správou či zpeněžením předmětu zajištění. Za největší otazník,
který vnesla revizní novela do uspokojení zajištěného věřitele, tak považujeme změnu ust. §
293 odst. 2 InsZ, podle kterého se sice od výtěžku zpeněžení odečtou náklady spojené se
správou a zpeněžením podle odst. 4 (tedy nejvýše 5% z výtěžku na náklady se zpeněžením,
resp. 4% z výtěžku na náklady spojené se správou), avšak insolvenční soud může nově
stanovit i jinak. „Jinak“ může podle nás soud rozhodnout pouze v případě zvýšení těchto
limitů, jinými slovy soud může tyto zákonné limity prolomit pouze v neprospěch zajištěných
věřitelů, a to pravděpodobně i v případě, že zajištěný věřitel nedá k tomu kterému nákladu
souhlas. Bude velmi zajímavé sledovat rozhodování odvolacích senátů, neboť pokud vrchní
soudy např. daň z nemovitosti označují za typický náklad spojený se správou nemovitosti *,
který vzniká bez ohledu na vůli či pokyn zajištěného věřitele a často sám o sobě převýší
zákonný limit 4% z následně dosaženého výtěžku, je velkou otázkou, zda může být takovéto
překročení důvodem pro „jiné rozhodnutí“ soudu dle ust. § 298 odst. 2 InsZ.
Odměna z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku a její vývoj
Zásadní motivací ke snaze dosáhnout co možná nejvyššího výtěžku zpeněžení by měla být
pro insolvenčního správce odměna stanovená procentní sazbou. Způsob jejího určení
a především její výši upravuje v souladu s ustanovením § 38 odst. 6 InsZ prováděcí vyhláška
č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce (dále jen „vyhláška“), která v posledních
letech doznala zásadních změn. Z hlediska výše odměny ze zpeněžení zajištěného majetku je
důležité především ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky, které od počátku účinnosti insolvenčního
zákona stanovilo pevnou sazbu odměny ve výši 2 % z výtěžku zpeněžení. Ke dni 1.1.2013
došlo k úpravě výše sazby, která je od toho okamžiku proměnná a má degresivní povahu, jak
je uvedeno v následující tabulce.
Tab. 1: Sazba odměny ze zpeněžení předmětu zajištění od 1.1.2013
Výše výtěžku zpeněžení
Sazba odměny
od 0 – 1 mil. Kč
9%
od 1 mil. Kč do 10 mil. Kč
90.000,- Kč + 4 % z částky přesahující 1 mil. Kč
od 10 mil. Kč do 50 mil. Kč
450.000,- Kč + 3 % z částky přesahující 10 mil. Kč
od 50 mil. Kč do 500 mil. Kč
1.650.000,- Kč + 2 % z částky přesahující 50 mil. Kč
od 500 mil. Kč
10.650.000,- Kč + 1 % z částky přesahující 500 mil. Kč.
Zdroj: Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových
výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů
*
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.5.2010, sp.zn.: 1 VSPH 404/2010-B-40.
23
Je patrné, že touto úpravou došlo k celkovému navýšení odměny při zpeněžení zajištěného
majetku zejména v hodnotách do 1 mil. Kč, respektive 10 mil. Kč. Od roku 2014 dále došlo k
další změně, která se týká způsobu výpočtu odměny. Doposud měla být odměna počítána ze
součtu zpeněžení všech majetkových hodnot tvořících předmět zajištění pro konkrétního
věřitele, jinými slovy byla odměna počítána z celkové částky určené k vydání zajištěnému
věřiteli. Od 1.1.2014 bude tato odměna počítána zvlášť z výtěžku zpeněžení každého
jednotlivého předmětu zajištění. Za jednotlivý předmět zajištění považuje vyhláška i funkční
celek tvořený souborem věcí, práv či majetkových hodnot. Rozhodujícím okamžikem pro
určení, zda se bude v daném řízení odměna počítat novým způsobem, je den rozhodnutí o
úpadku. V praxi tak bude nutné při udělení pokynu zajištěného věřitele vážit i otázku odměny
insolvenčního správce, neboť rozdíl mezi prodejem jednotlivých předmětů zajištění a
prodejem funkčních celků, souborů věcí, může činit až 5%.
Závěr
Nová úprava odstranila požadavek na udělení společného pokynu při pluralitě zajištěných
věřitelů, což bylo v některých případech velmi složité a výsledkem byla absence jakéhokoli
pokynu. Ačkoli se revizní novela neubránila koncepci, která nutí zajištěného věřitele, aby si
souhlas s pokynem obstaral od dalších zajištěných věřitelů sám, je třeba novelizovanou
úpravu hodnotit kladně, neboť soudní přezkum pokynu zajištěného věřitele se koncentruje na
podané námitky v krátké sedmidenní lhůtě. Důležitým upřesněním je jistě fikce nezajištěné
pohledávky v případě nedostatečné hodnoty zajištění dle znaleckého posudku, která by měla
logicky omezovat rozhodovací pravomoc zajištěných věřitelů v pozdějším pořadí a urychlovat
procesy správy i zpeněžení zajištěného majetku. Poněkud nešťastně však nová úprava při
absenci pokynu zajištěného věřitele rozšiřuje pravomoci insolvenčního soudu v rozhodování o
způsobu správy majetku, ačkoli by měl být za řádnou správu odpovědný především
insolvenční správce, resp. osoba s dispozičním oprávněním. V souhrnu lze pozitivně hodnotit
posílení principu priority zajištěného věřitele s prvním pořadím a též přijetí jasných pravidel
pro rozhodování sporů mezi zajištěnými věřiteli navzájem, popřípadě s insolvenčním
správcem.
Literatura
[1] KISLINGEROVÁ, E., RICHTER, T., SMRČKA L., Insolvenční praxe v České republice:
v období 2008–2013. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2013, 143 s.
[2] ŘEHÁČEK, O. 2013: Postavení zajištěných věřitelů po revizní novele insolvenčního
zákona. epravo.cz [online], Vydáno 26.3.2014.
[3] HOROVÁ, H. - SOMOL, K. 2012: Postavení zajištěných věřitelů v insolvenčním řízení.
Bulletin Advokacie [online], Vydáno 17.9.2012.
[4] MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční poradna. Konkursní noviny, 2013, č. 10.
[5] Důvodová zpráva k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a
zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů.
Poslanecká sněmovna parlamentu. Tisk č. 929/0, 2013.
24
Kontakt:
Dušan Dvořák, JUDr.
DRV Legal, s.r.o. advokátní kancelář
Hlinky 505/118
603 00 Brno
[email protected]
25
Role of Restructuring in Crisis Development
František Freiberg* – Pavel Scholz**
ABSTRACT
A business with low adaptability to its relevant environment usually gets into difficulties and
undergoes a crisis development that might result into insolvency. The article deals with the
process of business restructuring as a way of crisis solution. Business restructuring is
characterized as a large and comprehensive decision-making process of business recovery
with the aim to strengthen the performance, effectiveness, competitiveness and financial
stability of the business. The authors focus on the course of a crisis, symptoms of a crisis in
individual stages of crisis development and relevant causes of crisis development. Moreover,
the article covers the explanation of the restructuring conception, the description of possible
crisis solutions, the content of restructuring feasibility and value aspects of restructuring.
Key words: Bankruptcy; Solutions of bankruptcy; Course of crisis; Symptoms of crisis;
Causes of crisis; Risk management; Business restructuring; Value assessment;
Recovery.
JEL classification: G30
Legislative Framework of Restructuring Process
The applicable Czech legislation provides for four possibilities how to handle a
bankruptcy: bankruptcy, reorganization (restructuring), debt forgiveness and a special
solution. Restructuring means that a company may continue its business while respecting a
restructuring plan. Restructuring assumes meeting of several conditions (minimum turnover
and minimum number of employees) or consent of one half of creditors at least [16, 17].
Both debtor and creditor may come up with restructuring proposal. Restructuring plan
must contain strictly defined parts, like splitting of creditors into groups, manners of
reorganization, terms and conditions of debtor´s business operation, manners of financing of
the plan, measures addressing dealing with assets, to name just a few. The law does not
stipulate binding ways of restructuring, however it assumes solutions like forgiving a part of
debts, merger of debtor, issue of shares, transfer of parts of assets to a company possessed by
creditors, transferring a part of debtor´s assets to creditors. Restructuring ends with delivery of
restructuring plan as adopted or parts thereof [16, 17].
Course of Crisis
Existence of a business and its development is to a large extent dependent on its capability
to identify relevant risks that endanger its performance and on its capability to respond to the
risks in a relevant manner. The room for appropriate response is adversely impacted by
growing intensity and complexity of change in business environment, reduced pace of
economic growth, growing competition and limited financial resources.
*
**
Prof., František Freiberg, head of department, Czech Technical University in Prague, Faculty of Engineering.
Ing., Pavel Scholz, Ph.D. student, Czech Technical University in Prague, Faculty of Engineering.
26
A business with a low capacity to adapt to its relevant environment and to get harmonized
with it usually gets into difficulties and undergoes a crisis development that might result into
insolvency endangering the existence of such business. A business does not run into crisis
suddenly but usually as a consequence of problems not attended for some time. Figure 1
shows a scheme of a typical course of a crisis from latent stage to open crisis and to
insolvency. [6, 7, 10]
Figure No. 1: Typical course of crisis
Cause of crisis
Latent crisis
Open crisis
Insolvency
Source: [6]
Every crisis has its own specific causes, consequences and a specific course. A crisis may
be latent at the beginning, it may be under way without any attention of the outside world and
often without attention and intervention of company management. In the open crisis stage the
business´s problems are obvious not only to the company management but also to its external
partners (stakeholders), who may respond to it in a negative way and thus intensify the crisis
and accelerate the business´s transition into insolvency.
Numerous authors address the course of crisis or, to be precise, symptoms of crisis in
individual stages of a crisis development. For example in [8] are symptoms specific for
individual stages of a crisis development described in the following sequence, decrease of
performance, decrease of viability, increased demand for working capital and deterioration of
capital structure that ends up by permanent insolvency. In [13] is the way to insolvency
described by means of a sequence of changes in parameters of a business efficiency
performance. Primary stimulus to insolvency is reduction of production and revenue and the
process continues by fall of the inventory and receivables turnover, problems to cover fixed
costs by contribution margin, worse terms and conditions of payments to suppliers,
difficulties with credit refinancing, increasing interest and requirements for guaranties,
reduced investment efficiency, growing indebtedness, problems with repayment of liabilities
and deceleration in cash cycle up to insolvency.
Restructuring as a Decision Making Problem
Specific solution of a crisis development shall always depend on magnitude of crisis and
particular position of a business. Restructuring represents a large and comprehensive decision
making process of business recovery implemented with the aim to strengthen performance,
effectiveness, competitiveness and financial stability of a business. Decision making on
restructuring of a business starts from an analysis of relevant causes of the crisis development.
Factors that cause the critical condition of a business are identified at this stage. Identification
of these factors is necessary indeed for the following stage, which is an analysis of
possibilities how to arrange long term financial and economic stability of a business. If the
analysis concludes that the possibilities are feasible, the following stage verifies own
feasibility of the proposed solution regarding available sources and readiness of entities
involved to make sacrifice, if it is required. Only then a final concept of restructuring may be
set up and implementation can be launched. If there is no stabilization possible of the crisis or
if the solutions are unfeasible, then there is no other way then to resort to insolvency. Figure 2
shows schematic picture of stages of restructuring decision making process.
27
Figure No. 2: Schematic picture of stages of restructuring decision making process
Possibilities
of handling
bankruptcy
1
Relevant
causes of
restructuring
Analysis of
possible
solutions of a
crisis
2
3
Concept of
crisis
solution
Analysis of
restructuring
feasibility
Restructuring
plan
4
1. Solution of a crisis by other manners
2. Solution of a crisis by restructuring
3. Restructuring is unfeasible
4. Restructuring is feasible
Source: [7]
Relevant causes of Restructuring
Identification of real causes of a business crisis is a precondition of effective restructuring.
Inability to identify causes and symptoms of failure leads to absence of corrective measures
and further deepening of crisis. Identification of causes gives us the idea of a nature and
magnitude of business disorder and allows us to come up with a solution with the aim to
establish desired effectiveness. In every business in crisis we can see a set of specific causes
that reflect conditions, in which a business operates. Common feature of a business crisis is,
in the environment of global economic downturn, particularly a decrease of demand and
following loss of orders. Usually these are more simultaneous and mutually influenced
external and internal causes. Main causes of business crises are usually the following [6, 9,
15]:
Image No. 3: Main causes of business crises
Production
shortcomings
Management
mistakes
Causes of
business
crises
Sales
shortcomings
Excessive
expansion
Source: own proposal

Management mistakes: centralistic management style, insufficient delegation of
competences, insufficient coordination, management fluctuation, unrealistic expectation,
28
failure to understand the level of underdevelopment, ignorance of causal relations,
underestimated strategic management and similar

Excessive expansion (overtrading): reasonless strive to achieve maximum growth,
turnover and market share, unutilized capacities, premature introduction of products that
need further development and similar

Sales shortcomings: inadequate attributes of products, too high quality or too low quality,
too broad or too narrow production program, wrong pricing policy, loss of markets and
similar

Production shortcomings: obsolete technologies, introduction of new not tested
technologies, high defects rate, insufficient production control and similar
Further causes might concern shortcomings, irrationalities and failures in the areas of
inventory management, logistics, research and development, financing, investment policy,
failure of HR management. In [9, 15] it is recognize that underdeveloped risk management is
the main cause of business crises – to be more precise, underestimated monitoring and
assessment of risk factors, too strong focus on financial risks, neglected opportunities,
reduction of market share, departure of quality managers, decrease of self-confidence of the
business, reduced quality standards, reduction of research expenditure, worsening
competitiveness of products. Similarly in [3] are mentioned the following examples of causes
crisis or lower performance of a business, insufficient managerial competence, inability to
tailor a business to internal and external requirements, obsolete strategic management, weak
competence of marketing and operations management, insufficient cost control, insufficient
motivation of employees and their insufficient identification with the business, lack of
flexibility in dealings with suppliers and customers.
Analysis of Possible Solutions of Crises
At the stage of analysis of possible solutions a capability of a business to solve crisis must
be analyzed and verified. All relevant factors determining the performance and financial state
of a business should be subject to an analysis. It is necessary to look for possibilities to
remove the defects and to restore profitability of business and its financial balance.
It requires understanding of internal state of the business and its environment - existing
and potential market, customers, business partners and competitors. It is necessary to
understand the functioning of the external influences to be able to use many of them to benefit
of the company and to understand where the company has advantage over its competitors.
The primarily subject of an analysis used to be [2, 7, 11]:

Competitiveness including, among others, analysis of amount and structure of costs,
attractiveness, quality and competitiveness of products, productivity of manufacturing
equipment, sales and supply channels, etc.

Market attractiveness including, among others, analysis of price level, input barriers,
market shares, scope a growth of the market, reliability and number of customers,
behavior and intensity of competition, etc.

Financial performance including, among others, analysis of profitability, profit rate, use of
capacities, cash flow, sale, potential for cost reduction, etc.
29

Company management, with a focus on management capability to communicate correctly,
make right decisions, enforce the decisions, motivate adequately and also on analysis of
staff competence, organizational structure, management style, etc. [4]

Assets and capital structures, research capacity and potential, innovation capabilities,
performance and quality of production, productivity of labor, loyalty and competence of
workers, reputation and image perceived by the customers
Concept of crisis solution
If the analysis of internal potential and external development conditions concludes that
restructuring is legitimate, proposed set of measures for reorganization of business activities
and corresponding financial provisions should follow. The resulting concept should specify
the aims of restructuring, deadlines and material parameters of individual measures, effects of
such measures, capital requirements and ways of there coverage.
There are some possible conceptions usable for a business, e.g. the business costreduction, integration, market intensive, diversification and defensive conceptions [12]. The
selection of every conception reflects the specific conditions in which the given business
operates. For example defensive strategy based on the selling a business unit is considered in
the conditions, when demands on resources exceeds their availability, the unit does not fit into
required portfolio of a company, the competitors are too strong, the unit has constantly low
efficiency, low profitability, bad employee morale, etc.
The suggested conception must be consistent with available resources regarding
investment, working capital, management, and operating and support personnel, premises,
plant, machinery, equipment, raw materials, components, finished goods, professional
services
Justification of the restructuring conception takes place through the assessment using
appropriate criteria, e.g. return on investment, risk of losing investment, potential growth,
ownership and control, stability of employment and earnings [12].
The restructuring conception should include identification of its risks and strategy of their
elimination or reduction. Various strategies of risk management covering individual causes
and factors of crises shall be prepared according to their magnitude and probability of their
occurrence [15]. The strategies may include measures focusing on risk elimination, for inst.
elimination of problem products or processes from the business activities. Risk reducing
measures might be focused on reduction of negative impact of risks on a business for example
by means of product, supplier, customer and territorial diversification, transfer of risk on other
entities, increased capacity to respond fast and cost efficiently on risk occurrence [5, 10, 15].
Check of Restructuring Feasibility
Concept of restructuring shows possible solutions of crisis and finding economic and
financial consolidation of a business. Adoption of a concept and its subsequent elaboration
into a restructuring plan depends on credibility of the concept, availability of a quality crisis
management, flexibility of organizational structure of a business, time horizon of renewal of
profitability and financial balance and obviously on availability of financial resources
including readiness of the participants to accept financial sacrifice [2, 7, 11].
Success of restructuring depends to a large extent on quality and credibility of company
management, quality of contracts, symbiosis and consistence of interests and positions of
engaged parties, on capability to minimize loss in the case of negative development or failure
30
of restructuring [1]. Company management [4] plays the key role in the overall process of
restructuring. Company management prepares a restructuring concept and manages its
implementation. Implementation of restructuring concept might be problematic if carried out
by external crisis managers or creditors proxy. Company management, who is not competent
enough to conceive a quality restructuring concept, usually is not able to implement a concept
conceived by external entities in a timely, consistent and efficient manner. Thus the best
concepts might wreck due to poor preparedness of company management.
Value Aspect of Restructuring
Manner of solution of a business crisis immediately concerns owners and creditors who
have provided and invested capital to the business. Both owners and creditors assess
alternative solutions of a crisis from the point of view of expected revenue in particular.
Owners might wish to achieve non-monetary targets as well, for inst. to retain independence
of assets of a business.
Capital providers who assess alternative solutions ask about revenues and losses related to
particular solutions of a crisis. If they are to decide between restructuring and liquidation, they
will query the value of assets of a restructured business continuing its economic activity under
the same or altered ownership, structural and organizational conditions as opposed to values
they would obtain in the case that the assets would be sold in liquidation.
In the case of restructuring, the value of property is based on the current value of expected
future financial flows created by current activities of a business. Financial flows may be
calculated on the basis of a free cash flow that is available for claims of owners and creditors
(entity method). The following formula is used for the calculation:
where: ds ........... discount rate (interest rate used for discounting)
n ........... number of periods
CFFCt .... free cash-flow of a company in period t
The procedure of free cash-flow calculation is described the table 1:
Table No. 1: Calculation of free cash-flow of a company (CFFC)
+
=
=
+
=
=
Sales
Costs
EBIT (Earnings before taxes and interests)
Tax
EBT (Earnings before taxes)
Depreciation
CFO (operational cash-flow)
Change of working capital)
Investment
CFFC (free cash-flow of a company)
31
In the case of liquidation, the value of property is based on income from sale of a business, its
part or individual sale of its assets items. The most advantageous alternative is the one, that
represents the highest value of net revenue. The decision making problem might then be put
the following way [7]:
where: VR ...... value of property at restructuring
VL ...... value of property at liquidation
According to the above, the restructuring alternative will be preferred if VR > VL. It is
however a more complex problem, as we have to include a possible asymmetry of satisfaction
of creditors and an owner, who is in the position of a debtor vis á vis the creditors. The value
of receivables (R) may be higher at liquidation then at restructuring: RL > RR and the value of
equity (ownership share) (E) is on the contrary higher at restructuring then at liquidation:
ER > EL. This asymmetry is usually caused by different level of owner´s and creditor´s
participation on profit and loss. Both creditors and owners bear the loss but creditors only
receive profit up to the amount of their interest as opposed to the owners. Creditors might be
more engaged if they receive a higher share of profit. Creditors might prefer liquidity (fast
cash inflow), and thus decide not to pursue restructuring even in case RL < RR and higher
participation on profit. Various combinations of VR, VL, RL, RR, ER, a EL are possible. Their
detailed analysis is not a subject matter of this contribution. Let´s add that decision making
according to monetary criteria is problematic in practice as it is difficult to forecast revenue
from liquidation and restructuring, it is also difficult to anticipate risks of such forecasts and
also due to important non-monetary aspects of decision-making [7, 14].
Conclusion
The article presents the process of business restructuring as a way of crisis solution.
Business restructuring is characterized as a large and comprehensive decision-making process
of business recovery boosting performance, effectiveness, competitiveness and financial
stability of a business. The most frequent causes of a business crisis are presented as a
necessary precondition of effective restructuring. Extra attention is focused on the crisis
solution options and on the concept of restructuring boosting economic and financial
consolidation of a business. It is shown that the adoption of the concept depends on the
credibility of the concept and the availability of crisis management, the flexibility of the
business organizational structure, and obviously on the availability of financial resources. The
final part of the article deals with the value aspects of restructuring.
References
[1] Bivainis, J. – Tamošiųnas, A. (2003): Enterprise Restructuring Programmes:
EVALUATION AND IMPLEMENTATION. Management of Organizations: Systematic
Research, 2003, annual volume 27, p. 17-34.
[2] Boeckenfoerde, B. (1991): Unternehmenssanierung. SchaefferVerlag, 1991.
[3] Burksaitiene, D. – Mazintiene, A. (2011): THE ROLE OF BANKRUPTCY
FORECASTING IN THE COMPANY MANAGEMENT. Economics & Management, 2011,
annual volume 16, p. 137-143.
[4] Cascio, W. F. (2002) Strategies for responsible restructuring. Academy of Management
Executive, 2002, year class 16, annual volume 3, p. 80-91.
32
[5] Dooley, D.F. – Fox, B.J. (2013): The Chief Restructuring Officer's Guide to Bankruptcy:
Views from Leading Insolvency Professionals. Washington, D.C., American Bankruptcy
Institute, 2013.
[6] Hauschildt, J. (1988): Krisendiagnose durch Bilanzanalyse. Koeln, Verlag Dr. Otto
Schmidt KG, 1988.
[7] Jozefowsky, H.A. (1985): Sanierungsfinanzierung. Wien, Fachverlag an der
Wirtschaftsuniversitaet Wien, 1985.
[8] Kislingerová, E. (2010): Podnik v časech krize. Praha, Grada Publishing, a.s., 2010.
[9] Platt, H. D. (1999): Why Companies Fail: Strategies for Detecting, Avoiding, and
Profiting from Bankruptcy. Washington, D.C., Beard Books, 1999.
[10] Ratner, I. – Stein,G.T. – Weitnauer, J.C. (2009): Business Valuation and Bankruptcy.
New Jersey, Wiley, 2009.
[11] Ruetschi, A. (1989): Sanierungs-management bei unternehmenskrisen. IO Management
Zeitschrift, 1989, year class 58, annual volume 2.
[12] Stutely, R. (2002): The definitive Business Plan. Great Britain, Prentice Hall, Pearson
Professional Education, 2002.
[13] Vránová, D. (2004): Rating a jeho vliv na posuzování podniku. MM Průmyslové
spektrum, 2004, annual volume 11, p. 84-85.
[14] Wilson, S.C – Altman, E.I. (2010): Creating Value Through Corporate Restructuring:
Case Studies in Bankruptcies, Buyouts, and Breakups. New Jersey, Wiley, 2010.
[15] Winterling, K. (1989): Risiken in Unternehmen erkennen, verhindern, bewaeltigen. IO
Management Zeitschrift, 1989, year class 58, annual volume 11.
[16] Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.
[17] Zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon).
Contacts:
František Freiberg, Prof.
Czech Technical University in Prague
Faculty of Engineering
Department of Management and Economics
Karlovo náměstí 13
Praha 2, 121 35
[email protected]
33
Silné a slabé stránky vybraných predikčných metód
finančnej analýzy ex-ante
Strengths and weaknesses of selected prediction methods of
ex-ante financial analysis
Petra Gundová*
ABSTRAKT
Súčasné ekonomické podmienky spôsobili, že všetky subjekty pôsobiace v trhovom
hospodárstve by sa mali zaujímať nielen o ich minulú a aktuálnu finančnú situáciu, ale aj
o predikciu ich finančného zdravia do budúcnosti. Finanční manažéri a analytici môžu na
prognózovanie finančnej situácie podniku využiť bohatý aparát jednoduchých i zložitejších
predikčných metód finančnej analýzy ex-ante. Cieľom predloženého príspevku je prezentovať
silné a slabé stránky vybraných predikčných metód finančnej analýzy ex-ante.
Kľúčové slová: Finančná analýza ex-ante. Logit modely. Predikčné metódy. Probit modely.
ABSTRACT
Bankruptcy of a business entity would have negative impact on other business entities that are
part of its business environment. Bankruptcy of a business entity causes growth social and
economic problems. The aim of prediction methods is to point out in advance the factors
which could in future endanger the existence of business or could even end in its bankruptcy.
On basis of the result of prediction methods company can realize certain measures and in this
way company can avoid bankruptcy. The article focuses on strengths and weaknesses of
prediction methods of ex-ante financial analysis.
Key words: Ex-ante Financial Analysis. Logit Model. Prediction Methods. Probit Model.
JEL classification: M21
Teoretické vymedzenie predikčných metód finančnej analýzy ex-ante
Úpadok podnikateľského subjektu má dopad nielen na samotný podnik, ale aj na subjekty
z jeho okolia (zamestnanci, dodávatelia, odberatelia, štát a pod.). Súčasná ekonomická
situácia spôsobila, že podniky musia čoraz častejšie riešiť existenčné problémy, ktoré
mnohokrát vyúsťujú až do zániku ich podnikateľskej činnosti. Na tomto mieste vystupuje
význam finančnej analýzy ex-ante, ktorá môže byť pomocným nástrojom vo finančnom
riadení a rozhodovaní. Finančná analýza ex-ante dokáže identifikovať kritické faktory, ktoré
by v budúcnosti mohli ohroziť existenciu podniku, t.j. správna reakcia na výsledky finančnej
analýzy ex-ante môže ovplyvniť finančnú situáciu podniku v budúcnosti.
*
Ing. Petra Gundová - Ekonomická fakulta, Katedra ekonomiky a manažmentu, Tajovského 10, 975 90 Banská
Bystrica, [email protected]
34
Východiskom finančnej analýzy ex-ante je, že v podniku dochádza už dlhšie časové
obdobie pred vznikom krízovej situácie k určitým anomáliám, v ktorých sú obsiahnuté
symptómy budúcich problémov charakteristické práve pre ohrozené podniky. V predloženom
príspevku vychádzame z nasledujúcej klasifikácie predikčných metód:
1.
2.
3.
4.
5.
metódy bodového hodnotenia,
matematicko-štatistické metódy,
metódy multikriteriálneho hodnotenia,
neurónové siete,
logit a probit modely.
Metódy bodového hodnotenia
Metódy bodového hodnotenia odpovedajú na otázku, či je podnik dobrý alebo zlý.
Literatúra označuje tieto metódy aj ako skóringové bonitné modely. „Bonitné modely sú
založené z časti na teoretických (ekonomických) princípoch a z časti na dedukcii
z pragmatických poznatkov, získaných zovšeobecnením skúseností z uskutočnených analýz“
(Grünwald, Holečková, 2007, s. 192). V rámci metód bodového hodnotenia vystupuje do
popredia expertný odhad bodových stupníc, prostredníctvom ktorých sa hodnoty vybraných
finančných ukazovateľov transformujú na body. Práve skutočnosť, že expertný odhad je do
istej miery subjektívny, spôsobuje, že metódy bodového hodnotenia sú mnohokrát vystavené
kritike. Ako uvádza Lesáková a kol. (2007), v závislosti od konštrukcie bodovej stupnice sa
v niektorých metodikách považuje za pozitívny čo najväčší počet dosiahnutých bodov,
v iných, naopak, čo najmenší počet dosiahnutých bodov. Z hľadiska tvorby a aplikácie patria
metódy bodového hodnotenia k najjednoduchším, pričom najznámejšími sú Tamariho
rizikový index a Kraličekom navrhnutý Rýchly test.
Matematicko-štatistické metódy
Matematicko-štatistické metódy odpovedajú na otázku, či podnikateľský subjekt do určitej
doby zbankrotuje, pričom ako uvádza Hiadlovský (2010), matematicko-štatistické metódy
vychádzajú zo skutočných údajov so všetkými výhodami (reálnosť) a nevýhodami (vysoká
špecifikácia na určitý typ podnikov).
V rámci matematicko-štatistických metód rozlišujeme jednorozmernú a viacrozmernú
diskriminačnú analýzu. Podľa Úradníčka (2010) sa diskriminačná analýza používa vtedy, keď
máme dáta rozdelené do dvoch alebo viacerých skupín a následne chceme nájsť jednu alebo
viac kvantitatívnych mier ako funkcií, ktoré budú pomáhať členiť nové údaje do týchto
skupín. Jednorozmerná diskriminačná analýza nenašla významné postavenie vo finančnom
manažmente, čo spôsobilo, že v súčasnosti sa využívajú najmä metódy viacrozmernej
diskriminačnej analýzy. V odbornej literatúre a podnikateľskej praxi patria k najznámejším
a najpoužívanejším Altmanovo Z-skóre, Index bonity, Beermanova diskriminačná funkcia,
Tafflerov bankrotný model, indexy IN a podobne.
Metódy multikriteriálneho hodnotenia
Cieľom metód multikriteriálneho hodnotenia, ktoré predstavujú kombináciu prístupov
expertného hodnotenia, matematicko-štatistických metód a grafických metód, je čo
najvýstižnejšie postihnúť finančno-ekonomickú situáciu podniku a na základe týchto
skutočností predikovať vývoj podniku v budúcnosti (Lesáková a kol., 2007). Reprezentantom
metód multikriteriálneho hodnotenia je index celkovej výkonnosti. Pri stanovení indexu
celkovej výkonnosti podniku sa integruje vecná a metodická stránka. Vecnú stránku
predstavuje výber ukazovateľov, o ktorých rozhodli experti. Metodická stránka indexu
35
celkovej výkonnosti spočíva v postupe jeho výpočtu, ktorý môžeme rozdeliť do nasledujúcich
štyroch krokov:
1. určenie váh (bodov) jednotlivým skupinám ukazovateľov a váh každému ukazovateľu
v rámci príslušnej skupiny (minimálny počet bodov 1 znamená nepatrný význam,
maximálny počet bodov 9 rozhodujúci význam),
2. určenie celkovej váhy každého ukazovateľa ako súčinu normovanej váhy príslušného
ukazovateľa v rámci skupiny a normovanej váhy danej skupiny ukazovateľov
(normovaná váha skupiny ukazovateľov, resp. ukazovateľa je daná podielom
nenormovanej váhy na súčte váh),
3. transformovanie hodnôt ukazovateľov na bezrozmerné veličiny pomocou
transformačných funkcií, ktoré majú väčšinou tvar lineárnej funkcie, a to buď rastúcej
(pre ukazovatele charakteru +1), resp. klesajúcej (pre ukazovateľ charakteru -1),
4. výpočet ICV podľa vzťahu ICVi = ∑ vi * hi, pričom vi je výsledná váha i-teho
ukazovateľa a hi je čiastkové ohodnotenie i-teho ukazovateľa.
Neurónové siete
V domácej i zahraničnej literatúre sa stretávame s mnohými definíciami neurónových
sietí. Viacerí autori (Belgian Bankers Academy, 2005; Delurgio, Hays, 2001; Dostál, 2008)
ich charakterizujú ako modelovaciu techniku, ktorá využíva prvky umelej inteligencie a je
založená na emulácii ľudského mozgu. Základnými vlastnosťami neurónových sietí je
schopnosť učiť sa, t.j. nachádzať súvislosti v trénovaných dátach a tie reprezentovať pomocou
synaptických váh, a tiež schopnosť zovšeobecňovať (generalizovať) získané poznatky.
Silné a slabé stránky metód predikcie
Na predchádzajúcich stranách sme v stručnosti uviedli metodologický a terminologický
aparát jednotlivých predikčných metód finančnej analýzy ex-ante. Všetky metodiky majú
spoločné, že vychádzajú zo súboru vybraných finančných ukazovateľov skonštruovaných na
základe informácií z bežnej účtovnej závierky, resp. z účtovných závierok za viacero po sebe
idúcich období. Z pohľadu finančného manažéra je dôležité nielen poznanie postupu
konštruovania predikčnej metódy, ale najmä uvedomenie si silných a slabých stránok pre
potreby ich praktického využitia. Dôležitou skutočnosťou, ktorej musia finanční analytici
venovať zvýšenú pozornosť pri všetkých metódach predikcie je, že klasifikačná schopnosť
predikčných metód klesá v prípade, ak sú metódy aplikované v iných oblastiach, inom čase
alebo podnikateľskom prostredí, ako pre ktoré boli metódy primárne vytvorené. Na tento fakt
upozorňujú vo svojich prácach viacerí autori (Grice, Dugan, 2001; Nieman, 2008; Wu, Gaunt,
Gray, 2010; Mičudová, 2013). Výhody a nevýhody metód predikcie uvádzame komplexne za
jednotlivé štyri predikčné skupiny finančnej analýzy ex-ante tak, ako boli klasifikované
v predchádzajúcom texte.
Metódy bodového hodnotenia
Medzi hlavné silné stránky metód bodového hodnotenia patrí najmä ich jednoduchosť,
časová nenáročnosť a rýchlosť. Rovnako ich použitie nevyžaduje rozsiahle štatistické
a finančno-ekonomické vedomosti, keďže na ich aplikáciu nie je potrebná výpočtová technika
v podobe špeciálneho softvéru (ako je to napríklad v prípade neurónových sietí). Interpretácia
výstupov je relatívne jednoznačná a zrozumiteľná, pričom podnik môže zvýšiť spoľahlivosť
výsledkov metód bodového hodnotenie tým, že zvýši počet použitých ukazovateľov, zjemní
bodovú stupnicu, resp. použije obidva spôsoby.
36
Metódy bodového hodnotia sú z uvedených skupín predikcie najjednoduchšie. Na základe
tejto skutočnosti sa vytvára predpoklad na ich využívanie aj v malých a stredných podnikoch,
ktoré, ako vyplýva z predchádzajúcich empirických prieskumov, vykazujú iba nízku znalosť
metód finančnej analýzy ex-ante všeobecne, teda aj nízku mieru ich využitia. Silnou stránkou
Tamariho rizikového indexu je rozdielna významnosť ukazovateľov, ako aj zohľadnenie
priestorovej pozície analyzovaného podniku v hlavnom odvetví jeho ekonomickej činnosti
v prípade posledných troch ukazovateľov. Hiadlovský (2010) poukazuje na túto skutočnosť aj
ako na nevýhodu, ktorá bráni širokému použitiu Tamariho indexu v podnikateľskej praxi
(použitiu bráni absencia kvartilového rozdelenia ukazovateľov v odvetví).
Hlavnou nevýhodou, s ktorou sa stretávame pri metódach bodového hodnotenia, je
subjektívnosť, keďže bodové stupnice sú spravidla určené expertnými metódami. V odbornej
literatúre sa môžeme stretnúť s kritickým pohľadom na expertný odhad. Na základe tejto
skutočnosti môžeme polemizovať o správnosti dosiahnutého výsledku na základe metód
bodového hodnotenia. Na odstránenie, resp. zmiernenie tejto slabej stránky je nevyhnutné,
aby podnik venoval zvýšenú pozornosť výberu expertov, ktorí stanovujú škály v rámci
bodových stupníc.
Matematicko-štatistické metódy
V tejto časti abstrahujeme od jednorozmernej diskriminačnej analýzy, nakoľko nenašla
významnejšie postavenie v rámci finančnej analýzy ex-ante. Matematicko-štatistické metódy
majú v predvídaní finančného vývoja podniku veľmi široké použitie. Ako uvádza Lesáková
a kol. (2007, s. 73): „Ich prednosťou je, že závery získané ich pomocou nie sú ovplyvnené
subjektívnymi názormi a skúsenosťami expertov, ale sú exaktné.“ Práve táto skutočnosť
spôsobila, že viacrozmerná diskriminačná analýza je v súčasnosti najčastejšie používaným
postupom pri klasifikácii podnikov na prosperujúce a neprosperujúce a pri prognózovaní ich
ďalšieho vývoja. Na druhej strane je nevyhnutné, aby si finanční analytici pri predikovaní
finančného vývoja podniku uvedomili aj nevýhody, ktoré vyplývajú z aplikácie metód
viacrozmernej diskriminačnej analýzy, pretože výsledky získané na základe tejto skupiny
predikčných metód nie sú jednoznačné a stopercentné.
Súhlasíme s Gavliakom (2007), ktorý poukazuje na veľmi dôležitú skutočnosť, a tou je
časová obmedzenosť predikčnej schopnosti. Môžeme predpokladať, že v súčasných
dynamických a turbulentných podmienkach stále doznievajúcej globálnej krízy, bude horizont
platnosti kratší ako v prípade pôvodných predikčných modelov, ktoré boli vytvorené na báze
špecifických trhových podmienok spred niekoľkých rokov. Pre zvýšenie platnosti predikcie je
potrebná aktualizácia predikčných modelov v určitých časových intervaloch. Hiadlovský
(2010) dokonca uvádza, že akákoľvek analógia (konkrétne Altmanovej rovnice) by sa nemala
používať na predikciu na obdobie dlhšie ako dva roky.
Ďalšiu slabú stránku metód viacrozmernej diskriminačnej analýzy môžeme vidieť
v tom, že metódy lineárnej viacrozmernej diskriminačnej analýzy predpokladajú splnenie
viacerých predpokladov ich aplikovateľnosti. Úradníček (2010) ako hlavné obmedzenia
uvádza, že závislá premenná musí byť nominálnym štatistickým znakom, kým nezávislé
premenné musia byť metrické (kvantitatívne merateľné štatistické znaky). Autor ďalej
poukazuje na dôležité determinanty aplikovateľnosti lineárnej viacrozmernej diskriminačnej
analýzy, a to normálne rozdelenie ukazovateľov, deliaca (rozlišovacia) schopnosť
ukazovateľov, ich nezávislosť, rovnosť kovariančných matíc oboch skupín podnikateľských
subjektov (prosperujúce/neprosperujúce).
37
Metódy multikriteriálního hodnotenia
Na základe informácií, ktoré sme prezentovali na predchádzajúcich stranách, môžeme
vyvodiť záver, že metóda multikriteriálneho hodnotenia je metodicky najnáročnejšia, pričom
túto skutočnosť môžeme považovať za jej slabú stránku. Je potrebné si však uvedomiť, že
metóda multikriteriálneho hodnotenia poskytuje finančnému analytikovi najväčšiu voľnosť,
nakoľko výber konkrétnych ukazovateľov môže doslova „ušiť“ na mieru analyzovaného
podniku, teda môžu byť zohľadnené špecifické skutočnosti týkajúce sa danej podnikateľskej
činnosti, napr. odvetvie, z ktorého podnik pochádza, predmet činnosti a veľkosť podniku.
V prípade, ak by bola metodika výpočtu multikriteriálneho hodnotenia upravená pre
konkrétny podnik, vystupuje do popredia problém, s ktorým sa stretávame aj pri metódach
bodového hodnotenia, a tým je subjektívnosť. Je potrebné preto venovať zvýšenú pozornosť
výberu finančných analytikov, ktorí by rozhodovali o výbere ukazovateľov a ich hodnotení
váhami. Musí ísť o skutočných odborníkov, ktorí dôkladne poznajú danú podnikateľskú
činnosť, jej podmienky a okolie.
Neurónové siete
V domácich literárnych zdrojoch, ktoré sa zaoberajú skúmanou problematikou
neurónových sietí, sa stretávame s tvrdením, že ich najvýznamnejšou prednosťou je
schopnosť odhaliť nelineárne súvislosti v údajoch (čo, ako už bolo uvedené, diskriminačná
analýza nie je schopná) a schopnosť učiť sa. Klieštik (2011) vysvetľuje nelinearitu tým, že
neurón je nelineárny, teda aj neurónová sieť vytvorená spojením neurónov je nelineárna.
Schopnosť učiť sa a generalizovať sa vzťahuje k schopnosti neurónovej siete rozumne
odpovedať na vstupy nezahrnuté v procese učenia. Uvedené schopnosti umožňujú použiť
neurónové siete pre riešenie komplexných problémov.
Uvedené prednosti však nie sú jediné výhody neurónových sietí. Pradhan, Pathak,
Singh (2011, s. 30) v súvislosti s ich silnými stránkami hovoria o:
 odolnosti neurónových sietí voči chybám (schopnosť byť odolná voči chybám v
zmysle postupnej degradácie pri nepriaznivých podmienkach činnosti),
 adaptívnosti (neurónová sieť má schopnosť adaptovať svoje synaptické váhy na zmeny
okolitého prostredia, sieť natrénovaná na istý problém môže byť dotrénovaná na
zmeny prostredia, v ktorom pracuje),
 vstupno-výstupnom mapovaní (sieť si nastavuje synaptické váhy tak, aby
minimalizovala rozdiel medzi žiadanou a aktuálnou odpoveďou, sieť sa takto učí z
príkladov a vytvára vstupno-výstupné mapovanie problému).
Delurgio a Hays (2001, s. 51) uvádzajú ako hlavné výhody neurónových sietí
nasledujúce skutočnosti:
 sú schopné modelovať veľmi zložité matematické a logické vzťahy, ktoré sú pre
analytika neznáme (analytik si ich nemusí byť vedomý),
 modelujú lineárne a nelineárne vzťahy a dokážu zvládnuť chýbajúce údaje,
 môžu poskytovať informácie, ktoré nie sú dostupné z iných metód a na základe
uskutočnených výskumov sa ukázali byť efektívnejšie ako multidiskriminačná analýza
v klasifikovaní podnikov,
 ak sú vhodne skonštruované a testované, poskytujú dobré riešenie s vysokou
presnosťou predikcie.
Vyššie uvedení autori (Delurgio, Hays, 2001) ďalej uvádzajú aj nevýhody, ktoré sú
spojené s neurónovými sieťami:
38
 všestrannosť neurónových sietí je získaná značnými nákladmi, pričom vyžadujú veľké
množstvo času potrebného na počítačové natrénovanie,
 niektoré koeficienty neurónových sietí sú náročné na interpretáciu a môže byť náročné
urobiť zovšeobecnenie na základe štruktúry a váh koeficientov,
 sú náchylné na zapamätanie tréningových dát a taktiež boli zistené vážne problémy v
rámci tréningu rozsiahlych neurónových sietí, ktorých súčasťou sú stovky vstupov.
Charakter neurónových sietí a taktiež skutočnosť, že ich aplikácia si vyžaduje
špeciálnu softvérovú podporu, vytvárajú predpoklady na ich využitie predovšetkým vo
veľkých podnikoch, ktoré vo všeobecnosti využívajú metódy predikcie finančnej analýzy exante v porovnaní s malými a strednými podnikmi viac. Malé a stredné podniky majú často
problém so získaním kapitálu a sú závislé od externých cudzích zdrojov financovania, preto
nemajú tendenciu vynakladať peňažné prostriedky na nákup špeciálneho softvéru, ktorý je pre
aplikáciu neurónových sietí nevyhnutný.
Logit a probit modely
Logit a probit modely patria k tzv. klasifikačným modelom, pričom v súčasnosti
nachádzajú využitie aj pri predikovaní finančnej situácie podnikateľského subjektu. Ich
spoločnou silnou stránkou je jednoduchá interpretácia výsledku, keďže výstupom daných
predikčných modelov je vyjadrenie pravdepodobnosti úpadku podniku v budúcnosti.
Z predchádzajúceho textu vyplýva, že v prípade logit a probit modelov finančný manažér,
resp. analytik nepotrebuje na interpretovanie výsledku hodnotiace a klasifikačné škály, ako je
to v prípade metód bodového hodnotenia a metód založených na viacrozmernej
diskriminačnej analýze.
V porovnaní s predikčnými metódami vychádzajúcimi z viacrozmernej diskriminačnej
analýzy je silnou stránkou logit modelov skutočnosť, že nevyžadujú normálne rozdelenie
nezávislých premenných a takisto nevyžadujú rovnosť variančno-kovariančných matíc (t.j. nie
je potrebné mať dve rovnorodé a rovnako početné skupiny neprosperujúcich a prosperujúcich
podnikov).
Ako uvádzajú Balcaen a Ooghe (2004) hlavnou slabou stránkou logit a probit modelov je
citlivosť modelov na odľahlé pozorovania, t.j. tie, ktoré vybočujú spomedzi ostatných dát.
Záver
Cieľom predloženého príspevku bolo prezentovanie silných a slabých stránok vybraných
skupín predikčných metód finančnej analýzy ex-ante, pričom konkrétne išlo o metódy
bodového hodnotenie, matematicko-štatistické metódy, metódy multikriteriálneho hodnotenia,
neurónové siete, logit a probit modely. Metódy finančnej analýzy ex-ante môžu byť pre
predstaviteľov finančného manažmentu pomocným nástrojom pri predikovaní ich finančného
zdravia do budúcnosti, nakoľko poukazujú na skutočnosti, ktoré by v budúcnosti mohli
ohroziť existenciu podnikateľského subjektu.
Literatúra
[1] BALCAEN, S., OOGHE, H. 2004. 35 years of studies on business failure: an overview of
the classical statistical methodologiesand their related problems [online]. 2004 [cit. 201401-21]. Dostupné na internete: ˂http://ideas.repec.org/p/rug/rugwps/04-248.html˃.
[2] BELGIAN BANKERS ACADEMY, PRICEWATERHOUSECOOPERS. 2005.
Strengthening the Czech Banking Sector–Application of Basel II. Phase 5 Report: Generic
39
Rating/Scoring Methodology. [online]. Praha: ČNB 2005 [cit. 2013-21-05]. Dostupné na
internete: ˂2005.http://www.opf.slu.cz/kfi/icfb/2005/proceedings/2005.pdf˃.
[3] DELURGIO, S., HAYS, F. 2001. Understanding the financial interests in neural
networks. In Credit & Financial management review, roč. 7, 2001, č. 3. ISSN 20051001,
s. 27-53.
[4] DOSTÁL, P. 2008. Pokročilé metody analýz a modelovaní v podnikatelství a veřejné
správě. Brno: CERM, s.r.o., 2008. 340 s. ISBN 978-80-7204-605-8.
[5] GAVLIAK, R. 2007. Využitie lineárnych pravdepodobnostných modelov pri tvorbe
bonitného modelu v slovenských podmienkach. In Evropské finanční systémy 2007:
Sborník příspěvkú z medzinárodní vědecké konference, Brno, 20. – 21. jún 2007. Brno :
Masarykova univerzita; Ekonomicko-správní fakulta Brno, 2007. ISBN 978-80-210-43190, s. 69–75.
[6] GRICE J.S., DUGAN, M. T. 2001. The limitations of bankruptcy prediction models:
Some cautions for the researchers. In Review of Quantitative Finance and Accounting,
roč. 17, 2001, ISSN 1573-7179, s. 151-166.
[7] GRUNWALD, R., HOLEČKOVÁ, J. 2007. Finanční analýza a plánovaní podniku. Praha
: Ekopress, s.r.o. 2007. 316 s. ISBN 978-80-86929-26-2.
[8] HIADLOVSKÝ, V. 2010. Využitie metód finančnej analýzy v praxi malých a stredných
podnikov v Slovenskej republike. Dizertačná práca. [CD-ROM]. Banská Bystrica :
Ekonomická fakulta Univerzita Mateja Bela, 2010 [cit. 2014-04-28], 150 s.
[9] KLIEŠTIK, T. 2011. Neurónové siete a umelá inteligencia v riadení podnikov. In
Modelování, simulace a optimalizace podnikových procesú v praxi: Zborník príspevkov
z medzinárodnej vedeckej konferencie, Zlín, 29. marec 2011. Praha : ČSOP, 2001. 519 s.
ISBN 978-80-260-0023-5, s. 174-182.
[10] LESÁKOVÁ, Ľ. A KOL. 2007. Finančno-ekonomická analýza podniku. Banská Bystrica
: Univerzita Mateja Bela, Ekonomická fakulta, 2007. 207 s. ISBN 978-80-8083-379-4.
[11] MIČUDOVÁ, K. 2013. Úpadky podniků a využívaní predikčních modelů pro jejich
včasné odhalení. In Trendy v podnikáni – vědecký časopis Fakulty ekonomické ZČU
v Plzni. Plzeň : Vydavatelství ZČU, roč. 4, 2013, č. 3, ISSN 1805-0603, s. 82-89.
[12] NIEMAN, M., SCHMIDT, J. H., NEUKIRCHEN, M. 2008. Improving performance of
corporate rating prediction models by reducing heterogeneity. In Journal of Banking and
Finance, roč. 32, 2008, ISSN 0378-4266, s. 434-446.
[13] PRADHAN, R., PATHAK, K. K., SINGH, V.P. 2011. Application of neural network in
prediction financial viability. In Internationl Journal of soft computing and engineering,
roč. 1, 2011, č. 2. ISSN 2231-2307, s. 28-33.
[14] ÚRADNÍČEK, V. 2010. Alternatívne metódy hodnotenia výkonnosti podniku.
Habilitačná práca. [CD-ROM]. Banská Bystrica : Ekonomická fakulta Univerzita Mateja
Bela, 2010 [cit. 2014-04-28], 147 s.
[15] WU, Y., GAUNT, C., GRAY, S. 2010. A comparison of alternative bankruptcy
prediction models. In Journal of Contemporary Accounting and Economics, roč. 6, 2010,
č. 1. ISSN 18155669, s. 34-45.
40
Postupy a praxe krajských soudů ve světle
insolvenční statistiky 
Procedures and practices of regional courts in the light of the
insolvency statistics
Jiří Hnilica * – Jan Plaček **
ABSTRAKT
Text se zabývá prvním detailním rozpracováním informací získávaných během několika vln
statistických zkoumání, která jsou uskutečňována v rámci projektu "Výzkum insolvenční
praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z
insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české
ekonomiky", který je registrován u Technologické agentury České republiky (TD020190).
Práce se zaměřuje na analýzu postupu jednotlivých krajských soudů a jejich rozhodovací
praxe tak, jak se projevuje v několika sledovaných statistických parametrech insolvenčních
řízení. Z hlediska vstupních informací jde především o rozdělení insolvenčních řízení ve
kterých byl a ve kterých nebyl vyhlášen úpadek dlužníka a analýzu výskytu různých důvodů
pro zamítnutí insolvenčního návrhu tak, jak se projevují v insolvenční praxi.
Klíčová slova: Insolvenční rejstřík; Insolvenční řízení; Insolvenční zákon; Statistika;
Úpadek; Výnos pro věřitele.
ABSTRACT
This text focuses on the first detailed elaboration of information gained during several waves
of statistical research which have been carried out in the scope of the project “Research of
insolvency practice in the CR, with the aim of forming proposals for legislative changes
which would enable an increase in yields from insolvency proceedings for creditors, which
would thereby contribute to an increase in the competitiveness of the Czech economy,” which
is registered at the Technological Agency of the Czech Republic (TD020190). The study
focuses on an analysis of approaches of individual regional courts and their decision-making
practice as they have manifested themselves in several monitored statistical parameters of
insolvency proceedings. From the perspective of input information, it primarily concerns a
division of insolvency proceedings in which a debtor’s bankruptcy was and was not declared
and an analysis of the incidence of various grounds for rejection of an insolvency proposal as
they appear in insolvency practice.

*
**
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem
vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by
napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" registrovaného u Technologické agentury České
republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190)
Ing. Jiří Hnilica, PhD., docent - katedra podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy
ekonomické v Praze.
Ing. Jan Plaček, interní doktorand - katedra podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy
ekonomické v Praze.
41
Key words: Insolvency register; Insolvency proceedings; Insolvency Act; Statistics;
Bankruptcy; Yield for the creditor.
JEL classification: G30, G33
Analýza rozhodovacích postupů soudů v insolvenčních sporech
Rozhodovací praxe soudů v obchodních sporech je velmi podstatnou součástí a patří mezi
velmi důležité aspekty hospodářského prostředí. (Kislingerová, Arltová 2013, Kislingerová
2013) Z hlediska podniků i dalších účastníků kooperačních vztahů vytvářejících celý
ekonomický systém je velmi podstatné, aby bylo možné racionálně odhadovat a předvídat
vývoj případů předložených k rozhodnutí soudům (ale stejně tak například arbitrům).
Samozřejmě není možné, aby u každého sporu mezi hospodářskými subjekty bylo dopředu
jasné, který z nich je z hlediska zákonů v právu a který z účastníků řízení tedy zvítězí. Taková
situace není ani objektivně možná a konec konců by pak celý soudní systém ztrácel smysl –
alespoň do jisté míry.
Jde však o předvídatelnost toho, jak dlouho bude soud trvat, jak bude postupovat, jaké
argumenty bude zvažovat a jak bude vnímat řadu dalších aspektů situace. Tedy není možné
říci, že by mělo být zjevné, jak soud rozhodne, ale mělo by být jasné, čím se bude řídit a jaké
tempo bude při projednávání věci použito a konečně, jsou-li v podobných věcech k dispozici
starší rozhodnutí – zda se těmito rozhodnutími bude řídit a nakolik je bude respektovat*. Při
podobných případech řešených u různých soudů by mělo platit, že postupy, doba řízení a další
podstatné atributy jsou stejné.
Vymahatelnost práva jako otázka cítění rizika
Insolvenční právo, celý insolvenční systém a vymahatelnost práva v případě defaultu
partnera patří mezi nejvýznamnější části celého právního systému a celého systému
obchodního práva. Ostatně v něm jde vždy o vymahatelnost smlouvy jako o nejpodstatnější
znak vymahatelnosti práva v obchodním prostředí.
Vymahatelnost smlouvy je otázkou rizik. (Richter 2008) Obchodní subjekty se cítí
komfortně a bezpečně v takovém systému, kde jsou smlouvy vymahatelné rychle, důsledně a
s důrazem. Tehdy kalkulují do svých úvah nízké riziko plynoucí z právního systému a
především z nebezpečí defaultu dlužníka. Jestliže v situaci, kdy nedostanu zaplaceno, se mohu
spolehnout na rychlý a transparentní soud, který mi dá prostor k vymáhání pohledávky
exekučně a případně v insolvenčním řízení a pokud budou výsledky exekuce nebo
insolvenčního procesu předvídatelné, pak bude kalkulace rizika nízká a bude odpovídat
potenciální ztrátě z defaultu. V nejasném a neprůhledném systému, kde není rozhodnutí soudu
jisté nebo přesněji předvídatelné, kde je vysoká pravděpodobnost velmi nízkého či
marginálního výnosu z insolvenčního řízení a kde hraje roli řada dalších aspektů, které často
věřitel není schopen ovlivnit a pokud, tak pouze za cenu dalších významných nákladů,
v takovém systému bude ohodnocení rizika značné.
Jedním z významných znaků insolvenčních řízení je rozhodování soudů v období před
prohlášením úpadku, kdy je řada řízení zastavena bez toho, že by vůbec dále pokračovala,
*
Respektování obdobných starších rozhodnutí soudů je zaprvé důkazem soudcovské erudice a znalosti, za druhé
pak důkazem vzájemného respektu mezi jednotlivými soudy. Země, kde soudy nerespektují rozhodnutí
kolegů, trpí pravděpodobně nízkou kvalitou znalostí, ale zcela jistě nízkou vzájemnou úctou soudů navzájem.
42
přičemž významné je i zdůvodnění takového kroku. Z hlediska transparentnosti soudních
řízení je důležité, zda v této rozhodovací rovině postupují soudy podobně a zda jsou jejich
rozhodnutí srovnatelná.
Podobně důležitým aspektem soudních řízení je délka trvání některých fází i celého řízení
jako takového. Znovu bychom měli očekávat, že jednotlivé soudy budou postupovat stejně
razantně a se stejnou snahou o co nejkratší vyřešení sporné věci, v daném případě
insolvenčního návrhu.
Některé výsledky skutečných insolvenčních řízení z hlediska předvídatelnosti
Vědecký tým Výzkum insolvence uskutečnil v posledních dvou letech řadu zkoumání
průběhu skutečných insolvenčních případů a to metodou statistických šetření poměrně
rozsáhlých souborů insolvenčních řízení uskutečněných od 1. ledna 2008 do konce třetího
čtvrtletí roku 2013. Systém sběru dat se postupně vyvíjel a zdokonaloval, přičemž od
původního záměru zjišťovat především návratnost pohledávky pro věřitele se rozšířil na
ambicióznější projekt pokusu poznat a popsat celá insolvenční řízení v jejich složitosti a
vývoji. Díky posledním dvěma vlnám výzkumu je možné selektovat některé údaje regionálně
podle krajských insolvenčních soudů.
Díky tomu byly nalezeny některé body insolvenčních řízení, ve kterých se praxe
jednotlivých soudů velmi výrazně odlišuje a to způsobem, který můžeme nazvat minimálně
neobyčejně překvapivým. Na tento fakt již někteří autoři upozornili. (Schönfeld, Smrčka,
Malý 2013)
43
Tab. 1: Řízení s vyhlášením úpadku a bez vyhlášení úpadku
Řízení S vyhlášením úpadku 2. vlna a 3. vlna
2. vlna výzkumu
3. vlna výzkumu
Podíl
Podíl
Soud
Počet
Počet
Krajský soud v Brně
59
16,34%
48
11,57%
Krajský soud v Českých Budějovicích
18
4,99%
22
5,30%
Krajský soud v Hradci Králové
29
8,03%
36
8,67%
Krajský soud v Ostravě
57
15,79%
74
17,83%
Krajský soud v Plzni
31
8,59%
35
8,43%
Krajský soud v Praze
17
4,71%
27
6,51%
Krajský soud v Ústí nad Labem
27
7,48%
61
14,70%
Městský soud v Praze
123
34,07%
111
26,75%
Vrchní soud v Olomouci
0
0,00%
1
0,24%
Celkem
361
100,00%
415
100,00%
Řízení BEZ vyhlášení úpadku 2. vlna a 3. vlna
Krajský soud v Brně
1
0,17%
2
1,27%
Krajský soud v Českých Budějovicích
1
0,17%
0
0,00%
Krajský soud v Hradci Králové
45
7,69%
21
13,38%
Krajský soud v Ostravě
3
0,51%
5
3,18%
Krajský soud v Plzni
1
0,17%
0
0,00%
Krajský soud v Praze
3
0,51%
1
0,64%
Krajský soud v Ústí nad Labem
103
17,62%
22
14,01%
Městský soud v Praze
428
73,16%
106
67,52%
Vrchní soud v Olomouci
0
0,00%
0
0,00%
Celkem
585
100,00%
157
100,00%
Zdroj: www.vyzkuminsolvence.cz
Z tabulky 1 můžeme vyčíst některé velmi překvapivé rozdíly v rozhodovací praxi
krajských insolvenčních soudů, které se týkají postupu soudu v období od podání
insolvenčního návrhu až do rozhodnutí o úpadku dlužníka. Z hlediska samotného řešení
defaultu dlužníka jde o fázi, kterou bychom mohli nazvat přípravnou a ve které soud
v principu zjišťuje dvě základní informace. První informací je, zda ekonomický subjekt (v
daném případě jde o obchodní společnost nebo o podnikatele – fyzickou osobu) opravdu
naplňuje znaky úpadku podle § 3 InsZ (Zákon číslo 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho
řešení). Zde soud může narazit na několik překážek – především tehdy, jestliže dlužník
neposkytuje soudu patřičným způsobem součinnost, ale také z důvodu řady dalších možných
komplikací.* V mnoha případech je tedy samotné prokázání úpadku dlužníka složité a
*
Znaky úpadku jsou především tyto: dlužník má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po
lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, tedy je ve stavu platební neschopnosti, případně je
předlužen. Potíže nastávají především v otázce naplnění znaků platební neschopnosti, neboť ta je osvědčena,
když dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší než tři
měsíce po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých
pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Platební neschopnost může být osvědčena i
neplněním součinnosti dlužníka, tedy pokud soudu nevydá potřebné doklady, pak se má za to, že dlužník je
v platební neschopnosti. Institut předlužení je v současné právní úpravě v podstatě bezcenný, neboť jeho
44
náročné, zvláště pokud dlužník nenaplňuje znaky platební neschopnosti, ale podle věřitelů
naplňuje znaky předlužení. Ne nadarmo se platební neschopnosti neříká také úpadek zjevný a
předlužení úpadek skrytý – ovšem v případě platební neschopnosti musí dojít k tomu, že
dlužník „zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků“. Jinými slovy je zde
řečeno, že určitá míra neschopnosti platit včas a v plné výši své závazky ještě neznamená
úpadek, tedy je zde podstatná a složitá ona otázka míry.
Během fáze od podání insolvenčního návrhu do vyhlášení úpadku dlužníka se soud snaží
dále zjistit, zda má vůbec dlužník takový majetek, který opravňuje vynakládat prostředky na
samotné insolvenčního řízení. Jde o informaci ryze ekonomickou (ostatně stejně, jako
v předchozím případě), protože insolvenční řízení není levné a bylo by zbytečné nést náklady
tehdy, pokud by se z výnosu ze zpeněžení majetkové podstaty nezaplatily ani náklady
insolvenčního řízení jako takového, natož pak aby výnos posloužil alespoň k částečnému
uspokojení věřitelů.
Základním a prvním úkolem soudu je však zjistit, zda samotný insolvenční návrh obsahuje
příslušné náležitosti a doklady, zda není zmatečný a podobně.
Regionální zvláštnosti první fáze insolvenčních řízení
Tab. 1 ukazuje velmi zajímavou regionální zvláštnost, která je nejlépe vidět při detailním
prozkoumání údajů o podílu případu jednotlivých typů u krajských soudů. Zjistíme totiž, že
existují soudy, u kterých je daleko vyšší podíl insolvenčních řízení, které jsou soudem
ukončeny bez toho, že by byl vůbec vyhlášen úpadek dlužníka. Velmi dobře je to vidět na
případu Městského soudu v Praze. V celé druhé vlně bylo u tohoto soudu zkoumáno 551
případů, což bylo 58,25 % ze všech zkoumaných případů (946). Avšak podíl hlavního města
na řízeních s vyhlášením úpadku byl pouze 34,07 %, zato na případech, které byly ukončeny
bez vyhlášení úpadku, dosáhl tento podíl 73,16 %, tedy čísla podstatně vyššího, než by
odpovídalo hlavnímu městu podle jeho zastoupení ve vzorku.
Ve třetí vlně se situace v Praze opakovala, i když v mírnějším vydání – podíl hlavního
města na celkovém vzorku případů dosáhl 37,94 % (217 případů z celkového množství 572).
Podíl Prahy na řízeních, ve kterých byl vyhlášen úpadek dlužníka, byl přitom 26,75 %, znovu
se tu ale potvrdila dominance v řízeních ukončených před rozhodnutím o úpadku. V nich
podíl Prahy dosáhl 67,52 %.
Pokud bychom se podívali na Krajský soud v Brně, pak ve druhé vlně průzkumů měl tento
soud zastoupení 6,34 %, přitom podíl tohoto soudu na všech řízeních bez vyhlášení úpadku
byl pouhých 0,17 %. Logicky pak podíl Brna na řízeních s vyhlášením úpadku vzrostl a
dosáhnul podílu 16,34 procenta. Znovu platí, že třetí vlna výzkumu přinesla v podstatě velmi
obdobný výsledek, jako vlna druhá – podíl Krajského soudu v Brně na všech sledovaných
případech dosáhl 8,74 procenta. Avšak podíl případů s prohlášením konkurzu je velmi vysoký
prokázání je problematické. Podmínkami je více věřitelů a stav, kdy souhrn závazků (tedy podle nového
občanského zákoníku dluhů) převyšuje hodnotu dlužníkova majetku – ovšem s dodatkem, že při stanovení
hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho
podniku (dle nového občanského zákoníku jeho obchodního závodu), lze-li se zřetelem ke všem okolnostem
důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Pak ale
platí, že dlužník může vždy vyslovit předpoklad, podle kterého bude hospodaření ozdravěno díky budoucím
výsledkům správy majetku a je velmi obtížné a především časově náročné prokázat nereálnost takových
tvrzení.
45
(11,57 procenta), naopak případů bez vyhlášení konkurzu je málo (1,27 %). O Brně tedy platí
to samé jako o Praze, jenom zcela opačně. Celkovou situaci ve všech krajích ukazuje Tab. 2
Tab. 2: Rozdíly mezi váhou případů v jednotlivých krajích celkem a v kategoriích bez
úpadku a s úpadkem
2. vlna výzkumu, podíly v %: 3. vlna výzkumu, podíly v %:
s
bez
s
bez
Krajský soud
celkem úpadkem
úpadku celkem úpadkem
úpadku
v Brně
16,34
0,17
11,57
1,27
6,34
8,74
v Českých Budějovicích
4,99
0,17
5,30
0,00
2,01
3,85
v Hradci Králové
8,03
7,69
8,67
13,38
7,82
9,97
v Ostravě
15,79
0,51 13,81
17,83
3,18
6,34
v Plzni
8,59
0,17
8,43
0,00
3,38
6,12
v Praze
4,71
0,51
6,51
0,64
2,12
4,90
v Ústí nad Labem
7,48
17,62 14,51
14,70
14,01
13,74
Městský soud v Praze
34,07
73,16 37,94
26,75
67,52
58,25
Zdroj: www.vyzkuminsolvence.cz
Můžeme s naprosto klidným svědomím prohlásit, že rozhodovací praxe krajských soudů
je poměrně zásadním způsobem odlišná, když v podmínkách Městského soudu v Praze
převažuje zjevně trend zamítat podání z formálních důvodů, případně z důvodu snahy urychlit
hledání majetku dlužníka a pokud jeho přítomnost není zjevná, tak řízení ukončit pro jeho
nedostatek. U řady jiných soudů je praxe naprosto odlišná a existuje u nich minimum
takových insolvenčních řízení, která by nedospěla do fáze úpadku dlužníka. Pro srovnání je
zajímavá také následující Tab. 3, ve které jsou výsledky druhé a třetí vlny výzkumů sloučeny
a jde tedy o velmi reprezentativní vzorek insolvenčních případů.
Oproti předchozím procentuálním vyjádřením, kdy šlo o podíl z celku případů, Tab. 3
ukazuje rozdělení případů na insolvenční řízení s vyhlášením úpadku a bez vyhlášení úpadku
podle jednotlivých krajských soudů. Naprosto precizně tedy ilustruje neopomenutelný fakt, že
rozhodovací praxe soudů v České republice se navzájem značně liší a že můžeme najít dvě
skupiny insolvenčních soudů. První a méně početnou skupinou jsou ty, které s úpadkem řeší
pouze 30 až 50 procent insolvenčních řízení. Jde konkrétně o soudy v Hradci Králové, v Ústí
nad Labem a Městský soud v Praze. Ostatní soudy (zbylých pět) dovedou do fáze vyhlášení
úpadku více než devadesát procent případů.
46
Tab. 3: Celkový počet případů a podíly různých typů rozhodnutí
Krajský soud
celkem s úpadkem bez úpadku s úpadkem (%) bez úpadku (%)
110
107
3
97,3
2,7
v Brně
41
40
1
97,6
2,4
v Čes. Budějovicích
131
65
66
49,6
50,4
v Hradci Králové
139
131
8
94,2
5,8
v Ostravě
67
66
1
98,5
1,5
v Plzni
48
44
4
91,7
8,3
v Praze
213
88
125
41,3
58,7
v Ústí nad Labem
768
234
534
30,5
69,5
Městský soud v Praze
Zdroj: www.vyzkuminsolvence.cz
Jde o velmi zvláštní anomálii, přičemž můžeme považovat za naprosto nepravděpodobné
nebo za přímo nemožné, že by opravdu existovaly takové rozdíly v insolvenční situaci
v jednotlivých regionech. Tři zmíněné soudy působí v hospodářsky poměrně odlišných
regionech, ve kterých lze těžko hledat nějaké vysloveně společné vývojové znaky. Zdá se
tedy, že nejpravděpodobnějším vysvětlením celé anomálie je opravdu značný rozdíl
v rozhodovací praxi soudů, kde jedny upřednostňují puštění případu do dalšího jednání (tedy
vyhlášení úpadku dlužníka) a to i za cenu, že celé insolvenční řízení skončí zrušením
konkurzu (hovořit v této souvislosti o reorganizaci nemá pravděpodobně smysl).
Hlubší analýza insolvenčních řízení bez úpadku
Abychom mohli lépe pochopit praxi jednotlivých krajských soudů, je nutné přesněji
rozebrat důvody, kvůli kterým jsou jednotlivé případy řešeny postupem bez vyhlášení úpadku.
V tomto směru nám pomůže významným způsobem Tab. 4, ve které jsou shrnuty právě
důvody ukončení řízení v jeho první fázi.
Tab. 4: Celkový počet řízení bez úpadku, počty a podíly řízení podle důvodů odmítnutí
nebo zamítnutí návrhu, případně zastavení řízení
Krajský soud
v Brně
v Českých Budějovicích
v Hradci Králové
v Ostravě
v Plzni
v Praze
v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
celkem
3
1
66
8
1
4
125
534
§128
1
0
5
1
1
1
41
202
§143
0
0
4
1
0
0
2
35
§144
2
1
32
5
0
2
50
213
§108
0
0
6
1
0
0
16
43
Zdroj: www.vyzkuminsolvence.cz
Co se týká jednotlivých paragrafů, podle kterých jsou řízení různým způsobem
ukončována před vyhlášením dlužníkova úpadku, jejich smysl je tento:
-
návrh je odmítnut pro vady podle § 128,
47
-
návrh je zamítnut podle § 143 (nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady),
-
návrh je zamítnut podle § 144 (pro nedostatek majetku dlužníka), nebo
-
je řízení zastaveno dle § 108 (nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení).
Jak je vidět, jde o dosti pestrou paletu důvodů, přičemž je třeba zdůraznit, že některé
z nich mohou znamenat, že dlužník vůbec není v úpadku a dokonce nemusí být ani dlužníkem
v prodlení. Jiné naopak říkají, že dlužník buď spotřeboval, nebo zašantročil veškerý svůj
majetek a insolvenční řízení nemá v podstatě žádný smysl. Zamítnutí návrhu podle § 144
nebo zastavení řízení podle § 108 jsou ty případy, kdy lze vyvodit nulitnost majetku dlužníka.
V obou případech jde o v podstatě objektivní stav. Neexistence majetku dlužníka je obvykle
v podstatě prokázaný fakt, který je více nebo méně zjevný v tom smyslu, že po relativně
nevelkém zkoumání je schopen soud prohlásit, že dlužník je nemajetný nebo alespoň nemá
takový majetek, který by opravňoval k uskutečnění insolvenčního řízení.
Pak je ale zcela nepochopitelné, proč se tento důvod tak masívně vyskytuje u krajských
soudů v Hradci Králové, Ústí nad Labem a u Městského soudu v Praze a v postatě vůbec se
neobjevuje nikde jinde. A podobné je to s otázkou zálohy na insolvenční řízení, kterou soud
požaduje od navrhovatele v případech, kdy je majetek dlužníka nejistý. Stejné krajské soudy
jako v případě neexistence majetku dlužníka zřejmě daleko častěji vyzývají insolvenční
navrhovatele k tomu, aby složili na účet soudu zálohu na náklady řízení. Což věřitelé nedělají,
protože zřejmě předpokládají, že dlužník má majetek marginální a záloha by tedy byla jenom
dalším nákladem spojeným s marným vymáháním pohledávky.
Odlišnosti ve zvyklostech jednotlivých soudů jsou tedy neobyčejně velké, což má jeden
základní dopad – účastníci soudních řízení a především věřitelé se pouze těžko mohou
spolehnout na to, jak budou soudy postupovat. Nebo přesněji, k tomu, aby dokázali odhadnout
postup soudní moci, musejí mít značné zkušenosti s řízeními v jednotlivých regionech. Což
požadovat či očekávat od všech nebo i většiny věřitelů je zjevně naprosto iracionální.
Závěr
Významné, dramatické odlišnosti v těch praktických postupech insolvenčních soudů, které
byly naznačeny výše, patří k takovým, které jsou statisticky dokladovatelné již v současné
fázi vývoje dotazníkového šetření. Některé z těchto údajů by byly zjistitelné i z jinak velmi
nevhodně strukturovaných oficiálních statistik insolvenčních řízení, které jsou připravovány
Ministerstvem spravedlnosti ČR, avšak pouze velmi obtížně by tam bylo možné selektovat
insolvenční řízení vedená s fyzickými osobami a insolvenční řízení vedená s podnikatelskými
subjekty. (MSp 2014) Každopádně s rozvojem dotazníkových šetření tak, jak to plánuje tým
pro Výzkum insolvence, bude možné v nedaleké budoucnosti uskutečňovat dlouhou řadu
speciálních analýz insolvenčních řízení a to podle mnoha různorodých kritérií.
Literatura:
[1] Kislingerová, E. – Arltová, M. (2013): Forecasting The Number Of Insolvency Petitions
and Bankruptcies for 2013–2014. In: Jirčíková, E., Knápková, A., Pastuszková, E. (ed.).
Proceedings of the 6th International Scientific Conference: Finance and the performance
of Firms in Science, Education and Practice [CD-ROM]. Zlín : Universita Tomáše Bati,
Fakulta managementu a ekonomiky, s. 336–347, 2013.
48
[2] Kislingerová, E. (2013): Odhad vývoje insolvencí v České republice v letech 2013 a 2014,
výhled na další období. In Kislingerová, E. – Špička, J.: Insolvence 2013 – konec jedné
etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s. 45-55, 2013.
[3] Ministerstvo spravedlnosti - MSp (2013): Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se
novelizuje zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Praha, MSp, online:
http://vyzkuminsolvence.cz/zpravodajstvi/zajimava-statisticka-data-v-duvodovezprave-revizni-novely.html
[4] Richter, T. (2008): Insolvenční právo. Praha, ASPI Walter Kluwer, 2008.
[5] Schönfeld, J. – Smrčka, L. – Malý, T. (2013): Insolvenční řízení v České republice:
skutečný výnos věřitelů je velmi nízký. In Kislingerová, E. – Špička, J.: Insolvence 2013 –
konec jedné etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s. 89-102, 2013.
49
Makroekonomické determinanty úpadku firem v
ČR
Macroeconomic Determinants of Firms‘ Default in the Czech
Republic
Petr Jakubík* –Tatiana Škerlíková**
ABSTRAKT
Tato práce se zabývá firemním úpadkem a empiricky testuje jeho klíčové makroekonomické
determinanty pro českou ekonomiku. Analýza využívá čtvrtletní časovou řadu počtu
podaných insolvenčních návrhu v letech 1996-2009. Získané výsledky naznačují predikční
schopnost tempa růstu reálné spotřeby a investic, změny tempa růstu reálné zahraniční
poptávky, výši úrokových sazeb v ekonomice, změny tempa růstu nominálního měnového
kurzu a změny tempa růstu reálných mezd na vývoj firemních úpadků. Studie potvrdila silnou
provázanost míry firemních úpadků a vývoje makroekonomického prostředí v české
ekonomice.
Klíčová slova: Firemní úpadek, Insolvenční návrh, Insolvence, Předlužení, Konkurz,
Náklady věřitele, HDP, Makroekonomické determinanty.
ABSTRACT
This article deals with firms’ defaults and empirically tests its key macroeconomic
determinants. The conducted empirical analysis employs quarterly time series of the number
of insolvency petitions filed in the period 1996-2009. The obtained results point out
prediction ability of the growth rate of real consumption and investment, change in the growth
rate of real foreign demand, interest rates, change in the growth rate of the nominal exchange
rate and change in the growth rate of real wages on firms’ defaults development. The study
confirms a strong link between firms’ bankruptcy rates and the macroeconomic development
in the Czech economy.
Firm’s Default, Insolvency petition, Insolvency, Over-indebtedness, Bankruptcy, Credit cost,
GDP, Macroeconomic determinants.
JEL classification: G33, G34

Článek je zpracován jako jeden z výstupů interního grantu, který je realizován v rámci interní grantové
agentury VŠE IG104013 „Vztah mezi finanční tísní a podáním návrhu k insolvenčnímu řízení“ a výzkumného
projektu “Vzájemná interakce krizí státu a bank“ registrovaného u Grantové agentury České republiky pod
evidenčním číslem 14-02108S.
*
PhDr. Ing. Petr Jakubík Ph.D – European Insurance and Occupational Pensions Authority (EIOPA) a Institut
ekonomických studií, Univerzita Karlova v Praze.
**
Ing. Tatiana Škerlíková – (doktorand); Fakulta financí a účetnictví, Vysoká škola ekonomická v Praze.
50
Úvod
Insolvenční mechanismy patří mezi stěžejní parametry rozvoje celé ekonomiky a
významně ovlivňují bankovní sektor. Transparentní právní prostředí zajišťující věřitelům
vymahatelnost jejich pohledávek je pro zdravý vývoj ekonomiky klíčové, především z důvodu
vlivu úpadkového práva na chování subjektů v rámci normálního ekonomického provozu tj.
ještě před úpadkem (působnost legislativy ex-ante). Fungující insolvenční řízení zvyšuje nejen
ochotu věřitelů půjčovat, ale současně umožňuje předluženým dlužníkům, aby se stali znovu
ekonomicky aktivními, což dále pozitivně stimuluje ekonomiku. Rychlost a efektivita
insolvenčního řízení byly základním problémem českého úpadkového práva začátkem 21.
století, a proto byly odraženy v aktuální právní úpravě. V minulosti se věřitelé obvykle snažili
situaci řešit mimosoudní dohodou, což jim zajišťovalo vyšší výtěžnost jejich pohledávek.
Pokud u firem došlo k úpadku, téměř výhradně následoval konkurz. K vyrovnání docházelo
zcela výjimečně. Cílem insolvenčního zákona, který v České republice nabyl účinnosti
1. ledna 2008, byla kromě jiného snaha, aby co nejvyšší počet případů, končil záchranou
firem, ideálně pomocí reorganizace.* Legislativní vlivy na úpadky zkoumali z různých
pohledů například Adler a kol. (2006), Davydenko a Franks (2008), Acharya a Subramanian
(2009) nebo Blazy a kol. (2012).
Dle platného úpadkového práva v ČR § 3 zákona č. 182/2006 Sb. O úpadku a způsobech
jeho řešení (Insolvenčního zákona) existují tři formy úpadku. Platební neschopnost je situace,
kdy má dlužník více věřitelů a peněžité závazky po lhůtě splatnosti déle než 30 dní a není
schopen tyto závazky plnit. Předlužení nastává, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho
závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, přičemž při stanovení hodnoty dlužníkova majetku
se přihlíží také k další správě tohoto majetku, případně k dalšímu provozování. Hrozící
úpadek je situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník
nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých závazků. Možnost podat návrh
z důvodu hrozícího úpadku mají pouze dlužníci. Konkurz firmy je pouze krajním řešením
v případě problémů s plněním závazků vůči věřitelům. Obecně se upřednostňuje vždy takové
řešení úpadku, které vede k rychlému návratu aktiv dlužníka „do oběhu“. Takové řešení lze i
z makroekonomického hlediska považovat za nejpřínosnější. (Smrčka, 2013) Výběr vhodného
způsobu řešení dlužníkova úpadku je vždy motivován co největší mírou uspokojení věřitelů.
Jedinou výjimkou je oddlužení.
Od roku 2005 bylo hlavním cílem legislativních změn v řadě evropských zemí, aby co
největší počet firem v konkurzu skončil jejich záchranou, tzv. restrukturalizací, místo
bankrotem. Neopodstatněný tlak na záchranu firem mnohdy oslabil pozici věřitele
v konkurzním řízení. Na druhou stranu situace, kdy v ČR konkurzní řízení končilo prakticky
pouze zánikem firem, není z pohledu věřitelů při nízké vymahatelnosti jejich pohledávek
*
V zásadě není mezi reorganizací a konkurzem až tak velký rozdíl. „Fakt, že reorganizace je také nazývána
sanačním způsobem řešení úpadku, může vyvolávat nesprávnou domněnku.“ (Kislingerová a kol., 2013.).
Výhodou reorganizace je, že probíhá pod vedením managementu místo pod vedením insolvenčního správce
(od prohlášení konkursu dispoziční právo převedeno na insolvenčního správce. Naopak v případě, že je
povolená reorganizace, až do skončení reorganizace je toto právo ponecháno dlužníkovi, i když jeho práva
mohou být omezena). Tedy v případě, že chce společnost sama najít vhodného kupce celého podniku jako
celku s cílem zachování činnosti podniku, měla by usilovat o reorganizaci. V případě konkurzu, bude prodej
řízen insolvenčním správcem.
51
rovněž ideální. Podle údajů Světové banky z roku 2008 byla výtěžnost pohledávek od firem
v konkurzu v České republice dokonce jedna z nejnižších v Evropě.*
Vedle legislativních změn působí na počty insolvenčních řízení především vývoj
makroekonomického prostředí. V období hospodářského zpomalení obvykle počet úpadků
firem roste, zatímco v období konjunktury jejich počet naopak klesá. Tato studie se snaží
empiricky najít klíčové makroekonomické determinanty ovlivňující tyto počty. Druhá
kapitola diskutuje relevantní literaturu k tomuto tématu. Třetí kapitola se věnuje použitým
datovým zdrojům a následná čtvrtá kapitola diskutuje výsledky odhadnutého empirického
modelu. Poslední kapitola shrnuje dosažené výsledky.
Přehled literatury
Modely předpovídající bankrot firem na základě jejich finančních ukazatelů se zabývá řada
studií. Beaverova (1967) profilová analýza je hlavním zástupcem jednoparametrového
modelu pro predikci finanční tísně. Beaver (1967) využil pro hodnocení firem binární
klasifikační test vycházející z podílu mezi cash flow a zadlužením firem. Vícerozměrnou
diskriminační analýzu rozpracoval např. Altman (1968). Ačkoli výsledky Beaverova testu pro
jednoroční horizont v porovnání s Altmanem byly horší, pro delší časový horizont tomu bylo
naopak. Altman (1968) pomocí diskriminační analýzy odhadl model bankrotů založený na
ukazatelích získaných z rozvah firem. Ukázal, že tento model je schopen ve většině případů
správně klasifikovat bankrotující společnosti na jednoročním predikčním horizontu.
Vypovídací schopnost modelu však klesala s prodlužováním horizontu předpovědi. Deakin
(1972) srovnává oba tyto přístupy. Ukazuje, že tyto statistické techniky, zejména pak
diskriminační analýzu, je možno využít k predikci selhání podniku. Pomocí diskriminační
analýzy dosáhl 90% přesnosti klasifikace firem, u kterých došlo k bankrotu v tříletém
horizontu. Logitové a probitové modely pro predikci bankrotů lze najít například v
Bernhardsen (2001) nebo Ohlson (1980). Tyto typy modelů jsou většinou využívány věřiteli
pro účely kreditní analýzy dlužníků a jsou označovány jako skóring. K jejich masivnímu
rozvoji dochází zejména v 80. letech. Na přelomu tisíciletí jsou zřejmě nejrozšířenějšími
technikami logistická regrese a lineárního programování. V posledních letech začínají být
využívány nové metody založené na umělých inteligencích jako expertní systémy nebo
neuronové sítě. Přehled skóringových metod poskytuje například Mays (2001). Diskriminační
analýzy a scoringové modely srovnává McFaddena (1976) nebo Gurného a Gurného (2010).
Nejznámějším českým modelem pro predikci úpadku vytvořeném na mikroekonomických
datech na Českém trhu je vícerozměrná diskriminační analýza, známá pod názvem index IN,
Neumaierová a Neumaier (2005). Jako příklad lze uvést model IN 95, který existuje i
v modifikacích IN 05. Mikroekonomické logitové a probitové modely na české podniky
aplikovali Jakubík a Teplý (2008, 2011). Mikroekonomický scoringový model úpadku
českých podniků na datech vzorku o velikosti 400 firem z roku 2008 a následně jeho
zhodnocení na datech z roku 2009 také pomocí ROC křivky provedli Valecký a Slivková
(2012). Model je vhodný především pro krátkodobý časový horizont po roce 2008. Kuchina
*
Světová banka uvádí pro Českou republiku míru návratnosti pohledávek u firem v konkurzu ve výši 21 %.
Toto číslo vychází z dat za období 6/2006 - 6/2008. Pro Polsko je tento ukazatel 30 %, Slovensko 46 %,
Německo 52 %, Itálii 57 %, Portugalsko 69 %, Británii dokonce 84 % a Belgii 86 % (The World Bank 2008).
Pro ČR se dále odhaduje míra návratnosti v Seidler a Jakubík (2009). Při tvorbě závěrů na základě přehledů
reportovaných Světovou bankou je nezbytné mít na paměti, že data jsou získávána anketním způsobem, na
základě odhadu oslovených expertů (kteří se častěji potýkají s řešením rozsáhlých úpadků). Tato informace
byla potvrzena dvěma nezávislými osobami, od JUDr. Tomáše Richtera LL.M., Ph.D. (Kislingerova a kol.
(2013) a osobním rozhovorem s Mgr. Petrem Kuhnem, MBA v roce 2010.
52
(2013) vytvořila statistický model pro předvídání úpadku, který vychází z českých dat,
z účetních výkazů podniků českého zpracovatelského průmyslu za období 2007 – 2011.
K prognózování bankrotu zvolila metodu logistické regrese. Dynamizací modelu dosáhla
vyšší predikční sílu modelu, avšak i nedynamizovaný model, dosáhl při testování dobrých
výsledků.
Vedle mikroekonomických modelů selhání podniků existují i práce zaměřené na
makroekonomické determinanty úpadků. Makroekonomický model úpadků podniků odhadnul
například Virolainen (2004), který empiricky prokázal závislost bankrotů finských firem na
úrokových sazbách, hrubém domácím produktu, a jejich agregátní zadluženosti pro jednotlivé
sektory ekonomiky. Agarwal a Liu (2003) ukázali, že agregátní míra nezaměstnanosti
signifikantně ovlivňuje platební schopnost držitelů kreditních karet. Liu (2004) se zabývá
makroekonomickými determinantami úpadku podniků ve Velké Británii. Pomocí
strukturovaného vektorového autoregresního modelu (SVAR) odděluje krátkodobé a
dlouhodobé efekty. Empiricky analyzoval vztah mezi mírou bankrotů podniků, úrokovými
sazbami, agregátním objemem úvěrů podnikovému sektoru a jeho ziskovostí, cenovou
hladinou a mírou zakládání nových společností v krátkém i dlouhém období. Z těchto
makroekonomických proměnných empiricky prokázal zejména vliv úrokových sazeb na míru
bankrotů a ukázal na možnost využívat úrokové sazby jako nástroje k redukci míry úpadků
společností v ekonomice. Kislingerová (2013) na českém trhu za pomocí vzájemných vztahů
s makroekonomickými indikátory (HDP a změny objemu poskytovaných úvěrů) zkoumá
vývoj insolvenčních řízení s důrazem na počet podaných návrhů a vyhlášených konkurzů.
Vzhledem k dalšímu nárůstu jak u návrhů, tak u prohlášených konkurzů upozorňuje na
značnou přetíženost soudů, a z toho vyplývající přetrvávání trendu nárůstu rozpracovaných
případů. Toto vytížení české justice působí ve směru růstu průměrné doby trvání jednotlivých
řízení. Další práce (Stehlíková, 2012) hledá kauzální závislost mezi insolvenčními návrhy dle
regionů a nezaměstnaností v daných regionech České republiky na datech od roku 2008 až
2010. Stehlíková (2013) ve své další práci zpracovává aktualizaci s daty až do roku 2012. Ve
svém druhém článku potvrzuje cyklický průběh konkurzů a dostupnosti úvěrů. Obdobně
Moravec (2013) zkoumá závislost míry úpadků na makroekonomických proměnných v České
republice za období 1993-2012. Ve své práci se zaměřuje na korelaci mezi
makroekonomickými proměnnými (HDP, nezadlužeností firem, inflací a úrokovými mírami)
a prohlášenými úpadky a předpovídá nárůst prohlášeným úpadků v nastávajících letech.
Kromě čistě mikroekonomických a makroekonomických modelů lze najít i jejich
kombinaci např. Gurný (2011) nebo rozšířené Altmanovo Z-skóre či vytvoření tzv. Zmetrics,
viz Altman a kol. (2010).
Ex-post efektivností českých konkurzních řízení se zabývá Knot a Vychodil (2006).
Diskutují odlišnosti úpadkového práva napříč zeměmi a následně hodnotí české konkurzy
v porovnání s jinými zeměmi. Aktuálně ex-post efektivnost zkoumají Schonfelfd a kol. (2013)
na vzorku 615 insolvenčních návrhů. Ve své studii se zaměřili především na dobu trvání
řízení, náklady spojené s insolvenčním řízením a nízký výnos (výnos v jejich vzorku je
podstatně nižší než výnosy publikované Světovou bankou (World Bank, IFX, 2013).
Použitá data
S počátkem insolvenčního řízení jsou spojeny dva základní kroky. Prvním je podání
insolvenčního návrhu věřitelem nebo dlužníkem. V druhém významném kroku dojde nebo
nedojde k vyhlášení úpadku. Moravec (2013, str. 138) publikoval vztah mezi podanými
návrhy a vyhlášenými úpadky. Vzhledem k tomu, že navrhovatel má možnost svůj
insolvenční návrh vzít zpět, je v praxi mnohem méně zahájených insolvenčních řízení než
53
podaných insolvenčních návrhů. Příčinami jsou nekompletní, nepřesné, neoprávněné nebo
dokonce šikanózní (Schonfelfd a kol., 2013, str. 98-99) insolvenční návrhy. Dalším důvodem
může být i fakt, že zahájit úpadkové řízení by bylo ztrátové kvůli nedostatečné hodnotě
majetku dlužníka.
Mezi vznikem finanční tísně a vyhlášením úpadku není jednoznačný příčinný vztah
(Marek, 2009). Jak je známo, mnoho společností se snaží úpadku vyhnout. Lze rozlišovat
úpadek formální a věcný (Moravec, 2013). K věcnému úpadku dochází, když nastanou
skutečnosti, které dle zákona úpadek determinují. (Moravec, 2013) Formálně vznikne úpadek
až po té, co je na základě insolvenčního návrhu, vyhlášen soudem. Z tohoto důvodu se dále
zaměříme na podané insolvenční návrhy raději než vyhlášené úpadky, které mohou přes
problémy uvedené výše lépe postihovat ekonomickou realitu. Navíc u zpět vzatých návrhů je
často, i když ne vždy, podnikatel či firma ve stavu, kde je úpadek pouze otázkou času, tj. kdy
bude na společnost podán další návrh jiným věřitelem, poté co společnost vyrovnala dluh
prvního navrhovatele. Přesnou statistku o tom, u kolika zpětvzetích návrhů později došlo
k úpadku a u kolika se jednalo pouze o šikanózní návrh, se nepodařilo dohledat.
Vzhledem k neexistenci institutu oddlužení nepodnikatelů až do nabytí účinnosti nového
insolvenčního zákona na počátku roku 2008 zahrnují data o počtu bankrotů před jeho
účinností pouze právnické osoby či fyzické osoby podnikatele. Od roku 2008 je pro získání
počtu podání insolvenčních návrhů vztahujícím se k právnickým osobám nutné odečíst počty
návrhů na oddlužení (též známé pod pojmem osobní bankrot). S ohledem na skutečnost, že
návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat sám současně s insolvenčním návrhem, je
zřejmé, že pro získání počtu insolvenčních návrhů na podnikatele postačí z počtu celkových
návrhů odečíst insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, které se povinně
musí uvádět současně. Případné nedodržení tohoto pravidla považujeme vzhledem
k zachycení trendu za nepodstatné. Takto konstruovaná časová řada (Graf 1) založená na
statistikách získaných z Ministerstva spravedlnosti ČR za roky 1992 až 2008 a dále od roku
2009 do 1Q2014 z veřejně přístupných stránek (MS ČR, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014)
byla dále použita pro analýzu makroekonomických determinant úpadků českých podniků a
odhad modelu vysvětlující agregovaný podíl bankrotů firem pomocí makroekonomických
proměnných.
Cílem článku není odhad počtu ekonomických subjektů v insolvenci, ale odhad toho u
kolika subjektů dochází k zhoršeným ekonomickým podmínkám, které mohou vést v krajním
případě k úpadku. Z tohoto důvodu se použití počtu poddaných insolvenčních návrhů jeví
jako vhodnější, odrážející i přes určitá výše zmíněná omezení lépe ekonomickou realitu firem.
Kromě jiného, takto formulovaný vzorec lze použit pro odhad vývoje počtu insolvenčních
návrhů, které administrativně zatěžují české soudy, přesto, že mnoho z nich nedospěje do fáze
samotného insolvenčního řízení. Změna metodiky zákona, kdy konkurz není prohlášen
v případě nedostatku majetku (Creditreform, 2012), rovněž hraje pro další práci s návrhy
místo pro použití dat o prohlášených konkurzech. Nelze nezmínit, že dle již uvedeného
zkoumání Schonfielda a kol. (2013, str. 98) se k zahájení insolvenčního řízení nedostalo téměř
70% firem.
V případě, že je podán insolvenční návrh na dlužníka, u kterého je již řízení zahájeno a
první insolvenční návrh je prozkoumáván, další insolvenční návrh je soudem povinně
evidován jako přistoupení k řízení a oba návrhy jsou vedeny v jediném spise. V minulosti se
objevoval problém s mylnými zápisy a místo k přistoupení k řízení byli špatně otevírány nové
54
insolvenční spisy. (Moravec, 2010). Tyto chyby v rejstříku byly poté odstraněny a obě řízení
byla sjednocena do jednoho. Přesto lze tyto spisy „navíc“ v rejstříku pořád dohledat.*
Ačkoli lze usuzovat, že protikrizové opatření, které byla v platnosti od 20. 7. 2009 až 31.
12. 2011, mohla mít určitý vliv na počet insolvenčních návrhů, předpokládáme, že jejich efekt
byl spíše statisticky nevýznamný. Tato opatření zahrnovala pozastavení povinnosti pro
manažery předlužených firmem podat na společnost insolvenční návrh v případě předlužení
(Creditreform, 2012).† Z. č. 217/2009 Sb. tuto povinnost stanovuje pouze pro formu platební
neschopnosti, ovšem s výjimkou týkající se společností v likvidaci, pro které se povinnost
podat insolvenční návrh vztahovala na obě formy úpadku. Na počet insolvencí (ekonomickou
situaci firem) mohly mít dále vliv měnící se sazby DPH, které v posledních letech několikrát
rostly v roce a 2010, 2012 a 2013.
Historický vývoj insolvencí v roce 2008 a částečně i na počátku roku 2009 byl ovlivněn
zmiňovanou legislativní změnou. Posunutí účinnosti nového zákona z původně plánovaného
června 2007 na leden 2008 přispělo k mimořádnému množství podaných žádostí na konci
roku 2007. Řada firem a věřitelů zřejmě čekala s podáním insolvenčního návrhu na nový
zákon, ale s posunutím jeho účinnosti nebyli pravděpodobně nakonec schopni tento stav dále
oddalovat, čímž se v závěru roku nakumuloval nezvykle vysoký počet podání.
K odhadu makroekonomického modelu míry insolvencí podniků byla časová řada počtu
podaných firemních insolvenčních návrhů vydělena počtem registrovaných firem pro období
1Q1999-1Q2014.
Makroekonomické determinanty úpadku
Moravec (2013, str. 139) ve svém článku ukazuje zápornou korelaci mezi HDP a počtem
prohlášených konkurzů na datech od roku 1993 do roku 2012 se dvouletým zpožděním
v hodnotě -0,68. Rudolfova a Skerlikova (2013) dokládají, že české společnosti zahajují
insolvenční řízení s dvouletým zpožděním (měřeno pomocí základních mikroekonomických
modelů na malém vzorku 50 firem). Další významnou determinantou je míra zadlužení resp.
míra nezadlužení jak ji používá Moravec (2013, str. 140). Citlivost podniku na nepříznivé
makroekonomické podmínky se s rostoucím dluhem zvyšuje. Při tříletém zpoždění za období
1993-2012 udává korelační koeficient ve výši 0,84. Úroková míra je nejčastěji reprezentována
ročním PRIBORem. Její pozitivní vztah s mírou úpadku potvrzuje jak Jakubík (2007), tak
Moravec (2013), [3-leté zpoždění KK=0,63]. Pozitivní korelaci naznačuje Moravec také u
inflace, která při zohlednění ročního zpoždění činila 0,62. Vliv na insolvenci podniku muže
mít i měnový kurz. S posilováním domácího měnového kurzu dochází ke zhoršení postavení
proexportních firem. Podniky utrží za své produkty nižší korunové tržby a jejich zisky klesají.
Nárůst míry úpadků může být pozitivně ovlivněn také poklesem růstu reálné spotřeby, nebo
reálné zahraniční poptávky. V obou případech mohou mít firmy problémy s odbytem svých
výrobků, což negativně ovlivňuje jejich solventnost. Tempo růstu reálných investic může
ukazovat na určité problémy s financováním, protože omezení investic je typicky první krok
firem, které mají problémy se svých financováním. Dalším nákladovým faktorem firem jsou
Jako příklad lze uvést soudní spisy společností Trul Holding s IČ 25 590 995 neboli společnosti TOS, a.s. s IČ
27 189 201.
†
Odnětí povinnosti podat insolvenční návrh (managementem dlužníka, statutárním orgánem, zákonným
zástupcem [např. prokuristou] nebo likvidátorem) bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při
náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. (Obdobné ustanovení bylo zakotveno již předchozí právní
úpravě v ust. § 3, odst. 2, z. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném k 31. 12. 2007).
*
55
reálné mzdy. Nárůst reálných mezd neodpovídající zvýšené produktivitě práce může mít
přímý dopad na finanční problémy firem s následnou zvýšenou mírou úpadků.
Empirická analýza
Pro účely modelování míry insolvencí v závislosti na makroekonomických indikátorech
byl použit jednofaktorový nelineární model popsaný detailně v (Jakubík, 2007). Ten
naznačuje, že míru úpadku českých firem lze vysvětlit pomocí tempa růstu reálné spotřeby a
investic, změny tempa růstu reálné zahraniční poptávky, reálné úrokové sazby, změny tempa
růstu nominálního měnového kurzu a změny tempa růstu reálných mezd. Ačkoli i další
makroekonomické indikátory mohou přispět k vysvětlení míry insolvencí firem pro českou
ekonomiku, zahrnutí uvedených makroekonomických indikátorů do modelu poskytlo
statisticky nejlepší výsledky. Rovnice 1 ukazuje výsledný odhadnutý model. Kromě
makroekonomických indikátorů obsahuje tento model také dvě dummy proměnné pro nárůst
insolvenčních návrhů před nabytím účinnosti nového insolvenčního zákona (4. čtvrtletí 2007)
a pro následný pokles po nabytí účinnosti nového insolvenčního zákona (1. čtvrtletí 2008).
První dummy proměnná je tedy definovaná jako 1 pro 4. čtvrtletí 2007 a 0 pro všechna ostatní
období. Druhá dummy proměnná je analogicky definována jako 1 pro 1. čtvrtletí 2008 a 0 pro
všechna ostatní období.
dft   (0  1ct 6  2it 5  3 ( fd t 1  fd t 6 )  4rt 8  5 (ert  2  ert 8 )  6 (rwt 5  rwt 6 )   ý d1  7d 2)
Kde ct-6
it-5
fdt-1-fdt-6
rt-8
ert-2-ert-8
rwt-5-rwt-6
d1
d2
(1)
tempo růstu reálné spotřeby,
tempo růstu reálných investic,
změna tempa růstu reálné zahraniční poptávky,
reálná úroková sazba,
změna růstu nominálního měnového kurzu,
změna tempa růstu reálných mezd,
dummy proměnná první pro nárůst insolvenčních návrhů před nabytím
účinnosti nového insolvenčního zákona,
= dummy proměnná druhá pro následný pokles po nabytí účinnosti
nového insolvenčního zákona.
=
=
=
=
=
=
=
Zpoždění uvedené u jednotlivých proměnných odpovídá počtu čtvrtletí. Tempo růstu reálné
spotřeby souvisí s poptávkou po produktech firem. Vyšší poptávka po výrobcích podniků
zvyšuje jejich tržby a snižuje pravděpodobnost úpadku. Dle odhadnutého modelu tempo růstu
reálné spotřeby působí negativně se zpožděním 1,5 roku na úpadek firem. Dalším
předstihovým indikátorem podnikového úpadku je tempo růstu reálných investic. Pokud jsou
firmy blízko svého úpadku, jejich investice klesají. Zahraniční poptávka je vzhledem
k vysoké exportní závislosti českých podniků dalším významným faktorem ovlivňující
úpadek firem. Tento faktor je významný jak z pohledu exportujících firem, tak tak z pohledu
subdodavatelů těchto firem. Dle odhadnutého modelu změna reálného růstu zahraniční
poptávky působí negativně na míru úpadků firem. Nákladovou stranu bilancí podniků
ovlivňuje též úroková sazba. Dle odhadnutého modelu působí reálná úroková sazba pozitivně
na míru úpadků firem se zpožděním 1,5 roku. V modelu byl použit 3 měsíční PRIBOR
deflovaný indexem spotřebitelských cen. Dalším nákladovým faktorem firem jsou reálné
mzdy. Nárůst reálných mezd nekorespondující se zvýšenou produktivitou práce může mít
přímý dopad na finanční problémy firem s následnou zvýšenou mírou úpadků. Dle
odhadnutého modelu změna tempa růstu reálných mezd působí pozitivně na míru úpadků
podniků. Koeficienty odhadnutého modelu jsou uvedeny v Tabulce 1.
56
Tab. 1: Makroekonomický model míry insolvencí podniků
Popis proměnné odpovídající
odhadnutému koeficientu
Konstanta
Označení

-3.30210
0.005455
<.0001
Tempo růstu reálné spotřeby (1)
ct-6
-0.00692
0.001394
<.0001
Tempo růstu reálných investic () it-5
-0.00331
0.000386
<.0001
Změna tempa růstu reálné
zahraniční poptávky (3)
fdt-1 - fdt-6
-0.00253
0.000245
<.0001
Reálná úroková sazba (4)
rt-8
0.35510
0.120200
0.0051
Změna růstu nominálního
měnového kurzu ()
ert-2-ert-8
-0.00191
0.000380
<.0001
Změna tempa růstu reálných
mezd ()
grwt-5-grwt-6
0.64490
0.256400
0.0157
Dummy proměnná ()
d1t
0.19980
0.017290
<.0001
Dummy proměnná ()
d2t
-0.10760
0.018980
<.0001
Odhad
Směrodatná
chyba
Pr>|t|
Poznámka: Délka zpoždění je ve čtvrtletích.
Zdroj: vlastní výpočty
Obr. 1: Vývoj míry podaných insolvenčních návrhů vztahujících se k právnickým
osobám
Předpokládáme, že počet insolvenčních návrhů bude dále ovlivněn, kromě jiného, i další
tzv. „revizní“ novelou insolvenčního zákona, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2014. Určitý
vliv na počet insolvenční návrhů může být viditelný již na konci roku 2013 vzhledem k tomu,
že novela byla přijatá již v září 2013.
57
Závěr
Na počet insolvenčních návrhů mají vliv kulturní, legislativní, mikroekonomické ale i
makroekonomické determinanty. V tomto článku jsou odhadnuty makroekonomické faktory,
které nejlépe popisovali vývoj insolvencí od roku 1999 do roku 2009. Vhodnost modelu byla
testována na delší časové řade tj. od roku 1999 do prvního kvartálu roku 2014. Míru úpadku
českých firem lze vysvětlit pomocí tempa růstu reálné spotřeby a reálných investic a změny
tempa růstu reálné zahraniční poptávky, reálných úrokových sazeb, změny tempa růstu
nominálního měnového kurzu a změny tempa růstu reálných mezd. V dalším článku bychom
rádi empiricky zkoumali makroekonomické determinanty úpadků pro sektor domácností tj.
dlužníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti
běžné (především při provozu domácnosti). Obecně předpokládáme, že insolvence
domácností by měla být oproti podnikům méně závislá na fázi hospodářského cyklu, nicméně
zatím není možno tuto hypotézu potvrdit.
Literatura
[1] Altman E. (1968): Financial Ratios, Discriminant Analysis and the Prediction of
Corporate Bankruptcy, The Journal of Finance, Vol. 23, No. 4, pp. 589-609.
[2] Altman, E. a kol. (2010): The Z-Metrics Methodo- logy For Estimating Company Credit
Ratings and Default Risk Probabilities. New York: RiskMetrics Group.
[3] Adler, B. a kol. (2006): Destruction of Value in the New Era of Chapter 11. [on-line],
New York, New York University, c2006, [cit. 20. 1. 2012],
<http://archive.nyu.edu/bitstream/2451/26005/2/06-032.pdf>.
[4] Agarwal, S. – Liu, CH. (2003): Determinants of Credit Card Delinquency and
Bankruptcy: Macroeconomic Factors. Journal of Economics and Finance, 2003, roč. 27,
č. 1, s. 75 – 84.
[5] Acharya, V. – Subramanian, K. (2009): Bankruptcy Codes and Innovation. Review of
Financial Studies, 2009, roč. 22, č. 12, s. 4949–4988.
[6] Beaver, W. (1967): Financial Ratios as Predictors of Failure. In: Empirical research in
Accounting: Selected Studies. Journal of Accounting Research, 5, s. 71 – 102.
[7] Bernhardsen, E. (2001): A Model of Bankruptcy Prediction. [Working Paper 2001/10.]
Oslo: Norges Bank.
[8] Blazy, R. a kol. (2012): Building Legal Indexes to Explain Recovery Rates: An Analysis
of the French and UK Bankruptcy Codes. [on-line], Paris, Nanterre cedex, Université
Paris Ouest, Nanterre – La Défense, Laboratoire de Recherche en Gestion et Economie
Working Paper No. 2011-02, c2012, [cit. 20. 1. 2012],
<http://ssrn.com/abstract=1980720>.
[9] Creditreform, (2012): Vývoj insolvencí v České republice v roce 2011. [on-line], Praha,
Creditreform, c2012, [cit. 20. 1. 2012], <http://web.creditreform.cz/
cs/resources/pdf/20120102_TZ_Vyvoj_insolvenci_v_CR_2011.pdf>
[10] Český statistický úřad (2010): Kód: 01n2-09. [on-line], Praha, ČSÚ, c2010, [cit. 20. 1.
2014], < http://notes3.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/01n2-09>
[11] Český statistický úřad (2014): Kód: 140070-14. [on-line], Praha, ČSÚ, c2014, [cit. 20. 4.
2014], <http://notes3.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/140070-14>
[12] ČNB (2014): Databáze časových řad ARAD [on-line], Praha, ČNB, c2014 [cit. 20. 4.
2014],<http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_DRILL?p_strid=0&p_lan
g=CS>
[13] ČNB (2014): Roční sazby PRIBOR [on-line], Praha, ČNB, c2014 [cit. 20. 4. 2014],
http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/pribor/rok_form.jsp
58
[14] Davydenko, S. – Franks J. (2008): Do Bankruptcy Codes Matter? A Study of Defaults in
France, Germany, and the U. K. Journal of Finance, 2006, roč. 63, č. 2, s. 565-608.
[15] Deakin, E. (1972): A Discriminant Analysis of Predictors of Business Failure. Journal of
Accounting Research, roč. 10, č. 1, s. 167–179.
[16] Gurný, P., – Gurný, M. (2010): Comparison of the credit scoring models on PD
estimation of US banks. In: 28th International Conference on Mathematical Methods in
Economics 2010. Ceske Budejovice: University of West Bohemia, 188–194.
[17] Gurný, P. (2011): The stability investigation of the three large Czech banks within Zmetrics methodology. In: International Conference on Mathematical Methods in
Economics 2011. Prague: University of Economics, 205–211.
[18] Jakubík, P. (2007): Macroeconomic Environment and Credit Risk. Czech Journal of
Economics and Finance, 57, č. 1, s. 60 – 78.
[19] Jakubík, P., – Teplý, P. (2008): The prediction of corporate bankruptcy and Czech
economy financial stability through logit analysis. Institute of Economic Studies Working
Paper, No. 19. Prague: IES FSV, Charles University.
[20] Jakubík, P., – Teplý, P. (2011): The JT index as an indicator of financial stability of
corporate sector. Prague Economic Papers 2: 157–176.
[21] Kislingerova, E. a kol. (2013): Insolvenční praxe v České republice: v období 2008–2013.
Praha, C.H. Beck, 2013.
[22] Kislingerová, E. (2013): Odhad vývoje insolvencí v čR v letech 2013 a 2014, výhled na
další období. In: Kislingerová, E. – Špička, J. (eds.). Sborník z mezinárodní vědecké
konference Insolvence 2013-konec jedné etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s. 45–
55, 2013.
[23] Knot, O. – Vychodil, O. (2006): Czech Bankruptcy Procedures: Ex-post Efficiency View.
[IES Working Paper, No. 3.] Prague: Charles University in Prague.
[24] Kuchina, E. (2013): Modely analýzy a prognózy insolvence českých podniků. Praha 2013.
Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta informatiky a statistiky.
Vedoucí práce: Roman Hušek, Dostupné také z: http://isis.vse.cz/zp/128252/podrobnosti
[25] Liu, J (2004): Macroeconomic Determinants of Corporate Failures: Evidence from the
UK. Applied Economics, 2004, roč. 36, č. 9, s. 939 – 945.
[26] Marek, P., aj. (2009): Studijní průvodce financemi podniku. Praha, Ekopress, 2009.
[27] Mays, E. (ed.) (2001): Handbook of Credit Scoring. Chicago, Glenlake Publishing
Company, Ltd., 2001.
[28] McFadden, D. (1976): A comment on diskriminant analysis versus logit analysis. Annals
of Economic and Social Measurement,1976, roč. 5, č.4, s. 511–523.
[29] Ministerstvo spravedlnosti ČR (2009) Statistické údaje za rok 2009. [on-line], Praha, MS
ČR, c2014, [cit. 20. 4. 2014], <http://insolvencnizakon.justice.cz/expertni-skupinas22/statistiky.html] cit.20.3.2014
[30] Ministerstvo spravedlnosti ČR (2010) Statistické údaje za rok 2010, [on-line], Praha, MS
ČR, c2014, [cit. 20. 4. 2014], <http://insolvencnizakon.justice.cz/expertni-skupinas22/statistiky.html> cit.20.3.2014
[31] Ministerstvo spravedlnosti ČR (2011) Statistické údaje za rok 2011. [on-line], Praha, MS
ČR, c2014, [cit. 20. 4. 2014], <http://insolvencnizakon.justice.cz/expertni-skupinas22/statistiky.html> cit.20.3.2014
[32] Ministerstvo spravedlnosti ČR (2012) Statistické údaje za rok 2012. [on-line], Praha, MS
ČR, c2014, [cit. 20. 4. 2014], <http://insolvencnizakon.justice.cz/expertni-skupinas22/statistiky.html> cit.20.3.2014
[33] Ministerstvo spravedlnosti ČR (2013) Statistické údaje za rok 2013. [on-line], Praha, MS
ČR, c2014, [cit. 20. 4. 2014], <http://insolvencnizakon.justice.cz/expertni-skupinas22/statistiky.html> cit.20.3.2014
59
[34] Ministerstvo spravedlnosti ČR (2014): Statistické údaje za rok 2014. [on-line], Praha, MS
ČR, c2014, [cit. 20. 4. 2014], <http://insolvencni-zakon.justice.cz/expertni-skupinas22/statistiky.html>
[35] Moravec, T. (2010): Přistoupení k insolvenčnímu řízení v rozhodovací praxi soudů. Acta
oeconomica Pragensia, 2010. roč. 18, č. 2, s. 23-28.
[36] Moravec, T. (2013): The Bancruptcy in the Czech Republic – influence of
macroeconomic variables. Acta academica karviniensia, 2013, roč. XIII, č. 3, s. 136–145.
[37] Neumaierová, I. – Neumaier, I. (2005): Index IN05 : Index IN05. In Evropské finanční
systémy: Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Brno, Masarykova
univerzita v Brně, 2005. s. 143-146.
[38] Ohlson, J. (1980): Financial Ratios and the Probabilistic Prediction of Bankruptcy. The
Journal of Accounting Research, roč. 18, č. 1, s. 109 – 131.
[39] Rudolfová, L. Škerlíková, T., (2014) Discrepancy between the default and financial
distress measured by bankruptcy models. Journal of Eastern European and Central Asian
Research, 2014, roč. 1, č. 1, s. 1-12.
[40] Smrčka, L. (2013): Ovládnutí a převzetí firem. 1. vyd. Praha, C.H.Beck, 2013.
[41] Schonfelfd, J. a kol (2013): Insolvenční řízení v České republice: skutečný výnos věřitelů
je velmi nízký. In: Kislingerová, E. – Špička, J. (eds.). Sborník z mezinárodní vědecké
konference Insolvence 2013 - konec jedné etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s.
89–102, 2013.
[42] Seidler, J. – Jakubík, P. (2009): Implied Market Loss Given Default Structural-model
Approach. Czech Journal of Economics and Finance, č. 1, s. 20 – 40.
[43] Stehlíková, A. (2013): Vývoj insolvenčních návrhů v letech 2008-2012 v kontextu
makroekonomických ukazatelů České republiky. In: Kislingerová, E. – Špička, J. (eds.).
Sborník z mezinárodní vědecké konference Insolvence 2013 - konec jedné etapy, začátek
další? Praha, Oeconomica, s. 103–113, 2013.
[44] Stehlíková, A. (2012): Insolvenční vývoj u podnikatelských subjektů v České republice a
jeho dopady na míru nezaměstnanosti. In: Kislingerová, E. – Špička, J. (eds.). Faktory
prosperity podniků v lokálním a globálním prostředí [CD-ROM]. Praha, Oeconomica, s.
352–365, 2012.
[45] WB: (2008): Doing Business 2009. Washington, DC: The World Bank.
[46] The World Bank, International Finance Corporation (2013): Doing Business 2012, New
York, [Online]. Retrieved from http://www.doingbusiness.org/custom-query, 2013.
[47] Valecký, J. – Slivková, E. (2012): Microeconomic scoring model of Czech firms'
bankruptcy. Ekonomická revue - Central European Review of Economic Issues. 2012,
roč. 15, č. 1, s. 15-26.
[48] Virolainen, K. (2004): Macro Stress Testing with a Macroeconomic Credit Risk Model
for Finland. [Discussion Paper, č. 18.] Helsinky: Bank of Finland.
[49] Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), In: Sbírka
zákonů.
12.
září
2013,
částka
112,
3283-3306.
<http://www.sbirka.cz/POSL4TYD/NOVE/13-294.htm>
60
Kontakty:
Petr Jakubík PhDr. Ing., Ph.D.
EIOPA
European Insurance and Occupational Pensions Authority
Westhafen Tower, Westhafenplatz 1
60327 Frankfurt am Main
Německo
[email protected]
a
Institut ekonomických studií, Univerzita Karlova v Praze
Katedra financí a kapitálových trhů
IES FSV UK, Opletalova 26,
110 00, Praha 1
Česká republika
[email protected]
Tatiana Škerlíková, Ing.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta financí a účetnictví
Katedra financí a oceňování podniku
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
[email protected]
61
Numerická realizace metod DCF oceňování podniku
s užitím sw Mathematica 
Numerical realization of DCF type valuation methods using
Mathematica
Ladislav Lukáš *
ABSTRAKT
Příspěvek je zaměřen na oceňovací metody typu DCF hodnoty podniku a jejich numerickou
realizaci v sw Mathematica. Metody DCF-entity, DCF-equity a DCF-APV jsou prezentovány
v kompaktní matematické podobě, což umožňuje podrobněji se soustředit na struktury jejich
diskontních procesů. Pro výpočty pokračující hodnoty podniku jsou přehledně uvedeny, u
všech metod, příslušné Gordonovy i parametrické vzorce. V příspěvku jsou uvedeny též části
Mathematica kódu sestaveného pro numerickou realizaci metody DCF-entity, včetně
některých algoritmických detailů. V závěrečné části je diskutováno stochastické zobecnění,
konkrétně metody DCF-equity, s uvažováním stochastického finančního toku FCFE.
Výsledky jsou prezentovány na dvanácti obrázcích, které jsou též vygenerovány sw
Mathematica.
Klíčová slova: Oceňování podniku; Diskontovaný peněžní tok; Metody typu DCF.
ABSTRACT
The paper is focused on firm valuation methods based on discounted cash flows and their
numerical realization using sw Mathematica. The DCF-entity, DCF-equity and DCF-APV
methods are presented in compact mathematical form, which provides more transparent
setting of discounting process structures. Computation of firm continuing value can be
performed either by Gordon formula or by parametric one. Snippets of Mathematica code are
presented for DCF-entity method with some algorithmic details. Finally, stochastic
perturbations of FCFE within DCF-equity method are discussed, too. Results are presented in
twelve figures issued by Mathematica, as well.
Key words: Firm valuation method; Discounted cash flow; DCF type methods.
JEL classification: G32, L25
Úvod
Je dobře známo, že problematika oceňování podniků je v současnosti velmi obsáhlá
disciplina, která v širším pohledu spadá do oblasti podnikové ekonomie. Je tvořena celou
širokou škálou metod, které poskytují kvantitativní aparát k výpočtu či odhadu hodnoty
podniku k jistému datu, okamžiku ocenění, a to s ohledem na celou dobu fungování podniku.

*
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu Kvantitativní modelování a experimenty pro
ekonomii a podnikovou ekonomiku registrovaného na ZČU v Plzni pod evidenčním číslem SGS-2014-047.
doc. RNDr. Ing. Ladislav Lukáš, CSc. – docent; ZČU/FEK/KEM.
62
K nejčastěji používaným metodám patří tzv. výnosové metody. Jejich hlavním a
nejznámějším představitelem jsou metody typu DCF (Discounted Cash Flow), které jsou
vybudované aparátem diskontovaných peněžních toků. Vzhledem k tomu, že jde obvykle o
budoucí finanční toky je zřejmé, že velkou roli hraje charakteristika jejich určitosti, tj. půjde-li
o toky deterministické, či stochastické. Z dalších důležitých aspektů, které bezprostředně
souvisí s problematikou oceňování, uvedeme ještě pokračující hodnotu, která tvoří základ pro
ocenění v tzv. druhé fázi života podniku, tedy ve fázi stacionárního růstu, a dále široký okruh
otázek spojených s vlivem zadlužení podniku, respektive časově proměnnou strukturou
kapitálu a analýzou jeho vlivu na ocenění podniku.
Cílem příspěvku je stručné shrnutí potřebných matematických vztahů užívaných ve třech
nejdůležitějších variantách metod typu DCF (DCF-entity, DCF-equity a DCF-APV), a jejich
implementace v sw Mathematica.
Metody typu DCF
Formulace metod typu DCF jsou standardně uváděny ve všech publikacích věnovaných
problematice oceňování podniku a investičnímu rozhodování. Pravdou je, že jsou však
uváděny v různé míře obecnosti, s různým akcentem na odvození i teoretické předpoklady.
Z toho důvodu uvedeme výběr z těch, které kromě aplikací zdůrazňují právě teoretické
principy DCF metod – (Damodaran 2012), (Kislingerová 2001), (Kruschwitz 2006), (Mařík
2011) a (Valach 2006). Výchozím bodem pro náš příspěvek je (Mařík 2011, Kap. 1, Kap. 5),
který uvádí, že metod typu DCF existuje celá řada, avšak v podrobné formulaci jsou popsány
– DCF-entity, DCF-equity a DCF-APV.
Základní pojmy, které tyto metody standardně používají, jsou:




Korigovaný hospodářský výsledek po dani – KPVH,
Provozně nutný investovaný kapitál – K,
Volné peněžní toky do firmy, tedy jak pro vlastníky tak i úročené věřitele – FCFF
(Free Cash Flow to Firm),
Volné peněžní toky jen pro vlastníky – FCFE (Free Cash Flow to Equity).
K těmto veličinám, které jsou měřeny v peněžních jednotkách, přistupují ještě další
veličiny, které jsou bezrozměrné a figurují jako parametry. Pomocí nich se pak konstruují
příslušné diskontní míry. Jednotlivé varianty výnosových metod typu DCF se hlavně liší
právě různými formulacemi diskontních procesů s využitím různých parametrů. Bezrozměrné
parametry jsou následující:





Průměrné vážené náklady kapitálu – WACC (Weighted Average Capital Cost),
Náklady vlastního kapitálu – nVK,
Náklady cizího kapitálu – nCK,
Sazba daně z příjmu – d,
Tempo růstu ve druhé fázi fungování podniku – g.
Klíčovým pojmem pro všechny uvedené metody typu DCF je KPVH, tedy výsledek
hospodaření generovaný hlavním provozem podniku, který je očištěn o jednorázové položky,
a to před rozdělením mezi vlastníky a úročené věřitele. Hodnota KPVH je základem pro
výpočet FCFF. Použít lze, podle [2], dvě varianty výpočtu – základní a zkrácenou, které ve
verbální formulaci zní následovně.
a) Základní varianta výpočtu FCFF:
FCFF = KPVH + Odpisy + (Ostatní náklady, které nejsou výdaji v daném období)
63
– (Investice do provozně nutného pracovního kapitálu)
– (Investice do provozně nutného dlouhodobého majetku).
b) Zkrácená varianta výpočtu FCFF:
FCFF = KPVH + (Ostatní náklady, které nejsou výdaji v daném období)
– (Investice netto do provozně nutného pracovního kapitálu
a dlouhodobého majetku).
Protože všechny uvedené veličiny i parametry mohou obecně záviset na čase, a tak
vytvářet časové řady, zavedeme pro ně následující subjektivně zvolené označení motivované
tradičním matematickým označováním takových veličin. Nahradíme tak víceznakové
označení používané obvykle v ekonomii jednodušším. Pravda, ztratíme tím jistou
mnemotechnickou výhodu, ale na druhé straně, všechny vzorce a rovnice se tak stanou
mnohem přehlednější, a hlavně, jasně vystoupí jejich strukturální stavba, což považujeme za
nejdůležitější přednost nového označení:
λt = KPVH v roce t,
Kt = K v roce t,
φt = FCFF v roce t,
ψt = FCFE v roce t,
ωt = WACC v roce t.
Výpočet FCFF podle zkrácené varianty můžeme zapsat takto
t  t  I t  t  ( K t  K t 1 ) ,
(1)
It označuje investice netto v roce t do provozně nutného pracovního kapitálu a dlouhodobého
majetku.
Dalším důležitým a dobře známým vztahem je vyjádření základní struktury provozně
nutného investovaného kapitálu K v aditivním rozkladu
Kt = Ct + Vt ,
(2)
Ct a Vt označují cizí úročený kapitál a vlastní kapitál (oba v tržní hodnotě) v roce t.
Označení parametrů d a g ponecháme, avšak v případě že bude uvažovat jejich závislost na
čase, jednoduše jen přidáme index t. Symbolicky jednodušší označení zavedeme pro
parametry nVK a nCK. Navíc, parametr nVK obecně závisí na míře zadlužení podniku, obvykle
označované z, což je třeba také zohlednit. Takže ještě definujeme:
γt = náklady cizího kapitálu (nCK) v roce t,
ρt = náklady vlastního kapitálu (nVK) při konkrétním zadlužení z v roce t,
χt = náklady vlastního kapitálu (nVK) při nulovém zadlužení (z=0) v roce t,
64
Ve všech modelech předpokládáme, že T udává počet let první fáze podniku, tedy jeho
rozvoje. A rok T+1 je prvním rokem druhé fáze podniku, tedy jeho stabilního fungování. *
Metoda DCF-entity
Pro formulaci metody DCF-entity ještě potřebujeme uvést její diskontní proces. Ten je
založen právě na WACC. Vzhledem k tomu, že v obecné formulaci metod typu DCF jsou
vždy obecně uvažované diskontní faktory závislé na čase, uvedeme vzorec, který to umožňuje
nejobecněji
t 
Ct
V
 t (1  d t )  t  t .
Kt
Kt
(3)
Teď již můžeme napsat formulaci metody DCF-entity, která je v současnosti nejrozšířenější
oceňovací metodou v praxi. Provádí se ve dvou krocích, které jsou uvedeny ve (4a) a (4b).
t
T
Hb =

t 1
t
i 1
(1  i )

Pe
,
 (1  i )
T
i 1
Hn = Hb – Гo .
(4a)
(4b)
Kde Hb vyjadřuje hodnotu podniku brutto, tj. přeceněnou hodnotu provozně nutného
investovaného kapitálu, Hn vyjadřuje hodnotu podniku netto, tj. přeceněnou hodnotu vlastního
kapitálu, a Гo je hodnota cizího úročeného kapitálu vyjádřená k datu ocenění, přičemž se
předpokládá platnost aditivního rozkladu (5).
Hb = Hn + Гo .
(5)
Ve vzorci (4a) figuruje veličina Pe, tzv. pokračující hodnota podniku ve druhé fázi. Tato
hodnota se v rámci metod typu DCF vyjadřuje několika možnými výrazy, a to především tzv.
Gordonovým vzorcem, který je dán vztahem (6a), nebo obecněji tzv. parametrickým vzorcem
(6b).
Při obecném pohledu na metody typu DCF je patrné, že se vyjádření pokračující hodnoty
podniku liší i podle příslušného typu metody, což zohledníme tím, že přidáme k veličině P
identifikační index – e pro metodu DCF-entity, q pro metodu DCF-equity, a a pro metodu
DCF-APV. Takže pro metodu DCF-entity máme následující vzorce
Pe =
 T 1
(T 1  g )
T (1  g )(1 
Pe =
,
g
)
rI
(T 1  g )
(6a)
.
(6b)
Kde φT+1 představuje FCFF v prvním roce druhé fáze, λT označuje KPVH v roce T, tedy v
posledním roce první fáze vývoje podniku, kterým se uzavírá jeho rozvojová etapa, g
*
První fází se také rozumí období, na které je sestaven plán.
65
vyjadřuje tempo růstu ve druhé fázi, a rI označuje rentabilitu investic netto rovněž ve druhé
fázi. O obou těchto posledních parametrech se předpokládá, že ve druhé fázi vývoje podniku,
tedy ve fázi jeho stabilního fungování, jsou stacionární, tj. nezávislé na čase, a proto je u nich
vypuštěn index t.
Vzájemný vztah vzorců (6a) a (6b), tzn. Gordonova vzorce a parametrického vzorce, se
názorně objeví za předpokladu, že poměr g/rI je roven míře investic, která je definována
poměrem (Investice netto)/KPVH. Takový stav nastává v období dlouhodobé stabilizace
fungování podniku. V něm se předpokládá, že platí evoluční vztah udávající stabilní růst
KPVH ve tvaru (7), kde k udává počet let druhé faze fungování podniku.
T k  T k 1 (1  g ), k  1,2,... .
(7)
Má-li být v tomto období invariantní míra investic, musí i investice IT+k růst stejným
evolučním vztahem, a tak lze zlomek (Investice netto)/KPVH zapsat s libovolným konečným
k, např. k=1, čímž předpoklad, že g/rI se má rovnat míře investic, lze vhodně zapsat ve tvaru
(8). Dosazením (8) do parametrického vzorce (6b), užitím (1) a (7), a jednoduchými úpravami
pak dostaneme Gordonův vzorec (6a), jak je snadno vidět v (9).
g I T 1

rI T 1
T (1  g )(1 
(T 1  g )
g
)
rI
I
g
) T 1 (1  T 1 )
 T 1
rI
T 1 T 1  I T 1
=
=
=
=
(T 1  g ) (T 1  g )
(T 1  g )
(T 1  g )
T 1 (1 
(8)
(9)
Metoda DCF-equity
Podstatou této metody je, že diskontním procesem pracujícím s náklady vlastního kapitálu
se diskontují volné peněžní toky pro vlastníky, čímž se získá přímo ocenění vlastního
kapitálu, tedy hodnota podniku netto Hn.
Hodnota KPVH je základem i pro výpočet FCFE. Opět podle [2] lze použít dvě varianty
výpočtu, které uvedeme zase v původní verbální formulaci.
a) Základní varianta výpočtu FCFE vycházející z KPVH:
KVH (Korigovaný výsledek hospodaření před daní) = KPVH – (Nákladové úroky),
KVHV (Korigovaný výsledek hospodaření po dani pro vlastníky) = KVH
– (Upravená daň připadající na korigovaný VH),
FCFE = KVHV + Odpisy + (Ostatní náklady, které nejsou výdaji v daném období)
+ (Přijetí nového úročeného cizího kapitálu)
– (Investice do provozně nutného pracovního kapitálu)
– (Investice do provozně nutného dlouhodobého majetku)
– (Splátky úročeného cizího kapitálu)
+ (Přijetí nového úročeného cizího kapitálu).
66
b) Zkrácená varianta výpočtu FCFE vycházející přímo z FCFF:
FCFE = FCFF – (Nákladové úroky)*(1 – d)
– (Splátky úročeného cizího kapitálu)
+ (Přijetí nového úročeného cizího kapitálu).
Pomocí FCFE již lze definovat metodu DCF-equity, která počítá přímo hodnotu Hn
vztahem (10).
t
T
Hn =

t 1
t
i 1
(1   i )

Pq
 (1   i )
T
i 1
.
(10)
Pokračující hodnota podniku ve druhé fázi, v rámci metody DCF-equity označená Pq, je
opět vyjádřitelná buď pomocí výrazu (11a) analogickému Gordonovu vzorci (6a), anebo opět
parametrickým vzorcem (11b).
Pq =
T (1  g )(1 
Pq =
 T 1
(  T 1  g )
g
)  CT ( g   T 1 (1  d T 1 ))
rI
(  T 1  g )
(11a)
(11b)
Metoda DCF-APV
Zkratka APV (Adjusted Present Value) říká, že tato metoda pracuje s upravenou současnou
hodnotou peněžních toků. Metoda je dvoukroková (jako DCF-entity) – počítá nejprve Hb a
následně pomocí (4b) vyčíslí Hn. Podstata metody spočívá v tom, že veličina Hb je tvořena
dvěma různými složkami počítanými dvěma různými diskontními procesy. Výsledný vzorec
má tvar (12).


Nejdříve jsou uvažovány FCFF, které jsou diskontovány procesem pracujícím
s náklady vlastního kapitálu tzv. nezadluženého podniku (tj. za hypotetického
předpokladu, že všechna provozně nutná dlouhodobá aktiva a pracovní kapitál je kryt
vlastním kapitálem, jinak řečeno – s předpokladem nulového cizího kapitálu).
Následně se uvažují hodnoty Ct, které jsou diskontovány procesem pracujícím
s náklady cizího kapitálu.
T
Hb =
 t
t 1
t
i 1 (1 
Ct 1 t dt
P
P
 T 1 a
 T 2 a
t
i 1 (1  i ) i 1 (1   i )
t 1  i 1 (1   i )
T
i )

(12)
Pokračující hodnota podniku ve druhé fázi v rámci metody DCF-APV je též tvořena
dvěma složkami, označenými 1Pa a 2Pa. Složka 2Pa, jak uvádí literatura, je v obou případech
stejná (13), a jde o tzv. daňový štít. Složka 1Pa může mít opět podobu Gordonova vzorce
(14a), či parametrického vzorce (14b), které jsou obdobné (6a) a (6b) u metody DCF-entity, a
liší se jen diskontními parametry.
67
2Pa
1Pa
=
CT 1 T 1 d T 1
( T 1  g )
=
 T 1
=
(14a)
(  T 1  g )
T (1  g )(1 
1Pa
(13)
g
)
rI
(14b)
(  T 1  g )
V rámci těchto metod typu DCF se používají další tři bezrozměrné veličiny, které často
slouží nejen při výpočtech pro druhou fázi fungování podniku, ale i v rámci první fáze, a to
v roli indikátorů přechodu vývoje podniku z první do druhé fáze. Za takový indikátor se
považuje stacionarizace hodnot jedné, či všech těchto veličin –
t
  t 1
= t
,
I t 1 K t 1  K t 2

Rentabilita investic v roce t: rI ,t 

Rentabilita investovaného kapitálu v roce t: rK ,t 

Míra investic v roce t: m I ,t 
It
t
t
K t 1
,
.
Navíc, především rK,t umožňuje vhodně vyjádřit investice It pomocí Kt–1 následujícím
způsobem, který je shrnut v (15). Využívá (1) a vyjádření φt, které vychází z čitatelů
parametrických vzorců (6b), resp. (14b)., které jsou stejné.
g
g
g
)  t
 K t 1rK ,t (1  ) ,
rI ,t
rI ,t
rI ,t
g
g
když  t  t 1 (1  g )(1  )  t (1  ) .
rI ,t
rI ,t
I t  t   t  t  t (1 
(15)
Pohledem na (4a), (10) a (12), tedy základní matematické vyjádření metod DCF-entity,
DCF-equity a DCF-APV zjistíme, že úhelnou roli v nich hrají diskontní procesy obsahující
parametry ωt, γt, ρt, a χt. které jsou obecně závislé na čase.
Tento stručný přehled metod typu DCF uzavřeme obecnými, tzv. reagenčními funkcemi
(viz Mařík, 2011, s. 174), které umožňují výpočet ωt a ρt, když pro ωt jsme též již uvedli (3)
t   t 
S t 1 (  t   t )  Ct 1 t d t
,
K t 1
t   t  ( t   t )
Ct 1 S t 1 (  t   t )

,
Vt 1
Vt 1
(16a)
(16b)
kde však figurují další dvě veličiny – St–1 vyjadřuje velikost úrokového daňového štítu
k počátku roku t u zadluženého podniku, ζt je diskontní míra pro úrokový daňový štít v roce t.
68
Numerická realizace pomocí sw Mathematica
Mathematica, sw produkt firmy Wolfram Research Inc., disponuje obrovským množstvím
funkcí. Ukážeme některé, které lze výhodně použít k algoritmické implementaci metod typu
DCF. Pro čitelnost a srozumitelnost částí kódu zvolíme identifikátory polí a proměnných tak,
aby v zásadě odpovídaly používaným označením příslušných veličin ve vybraném ilustračním
příkladu (viz Mařík, 2011, s. 32).*
Některé algoritmické detaily
1) Pro zadání časových řad je vhodný příkaz Table. Takže hodnoty KPVH, tedy {λt},
t=1, 2,..,T, investice netto {It}, či FCFF {φt}, máme-li zadány: Kpvh1=576; g=0.03;
rI=0.07; nn=20; dostaneme následovně:
KPVHt=Table[Kpvh1*(1+g)^(k-1),{k,1,nn}];
InArr=Table[g KPVHt[[k]]/rI,{k,1,nn}];
FCFFArr=Table[KPVHt[[k]]-InArr[[k]],{k,1,nn}];
2) Výpočet hodnot netto podniku ve druhé fázi, čili časové řady {Hn,t}, která je daná
rekurentním vztahem (17), lze vhodně provést příkazem Do, když za uvažovaný
nejvzdálenější horizont bereme T=20, a hodnotu Hn,20 počítáme s využitím (11a)
Hn,20 =
nVK=0.06;
 T 1
(  T 1  g )
, Hn, t–1 =
HnArr=Table[1,{nn}];
 t  H n ,t
, t=20,..,1
(1   t )
(17)
HnArr=FCFEarr[[nn]](1+g)/(nVK-g);
Do[j=nn-k;HnArr[[j]]=(FCFEarr[[j+1]]+HnArr[[j+1]])/(1+nVK),
{k,1,nn-1}]; Hn0=(FCFEarr[[1]]+HnArr[[1]])/(1+nVK);
3) Pro výpočty pomocí vzorců (4a), (10), resp. (12), které představují metody DCF-entity,
DCF-equity, resp. DCF-APV lze s výhodou použít především příkazy Product a Sum.
Ukazuje to následující část kódu, která realizuje (4a), společně s (6a) i (6b), čili jak
Gordonovým vzorcem, tak parametrickým, a navíc počítá i časově proměnné diskontní
faktory pomocí hodnot {ωt}, které jsou uloženy v poli waccArr:
dfI=(1+waccArr[[1]]};
Do[AppendTo[dfI,Produkt[1+waccArr[[i]],{i,k}]], {k,2,nnp1I}];
PHeGv=fcffArr[[nnp1I]]/(waccArr[[nnp1I]]-g);
PHePv=kPVHt[[nnp1I-1]](1+g)(1-g/rI)/(waccArr[[nnp1I]]-g);
PHe=PHeGv; (* PHe=PHePv; *)
HbE=Sum[fcffArr[[k]]/dfI[[k]],{k,nnp1I-1}]+PHe/dfI[[nnp1I]];
Numerické výsledky
Obr. 1 ukazuje {φt} a {ψt}, tj. FCFF a FCFE pro t=1,..,20. Obr. 2 ukazuje kapitálovou
strukturu podniku ve druhé fázi, tj. {Ct}, {Vt} a {Kt}, pro t=0,..,20, čemuž odpovídají indexy
na horizontální ose k=t+1. Zvýrazněn je rozdíl mezi CK a VK, tzn. {Ct} – {Vt}. Pro
*
Časové řady jsou numericky uloženy v polích, pro které jsou zvoleny identifikátory obsahující příponou „arr“
– např. FCFFarr obsahuje časovou řadu{φt}, t=1,..,T.
69
vykreslení grafů lze použít příkazy ListPlot nebo ListLinePlot. Obr. 3 ukazuje
průběh {Hn,t}, t=0,..,20, tzn. vývoj hodnoty netto podniku v průběhu druhé fáze, tzn. v době
jeho stabilního fungování. Spočtené hodnoty přesně souhlasí s uvedenými (viz Mařík, 2011, s.
34, Tab.1-4, Hn,t, t=0,1,2,10,20). Obr. 4 ukazuje průběhy dopočítaných ukazatelů – {gV,t},
{rK,t}, {gK,t}, a též předpokládanou stacionární hodnotu tempa růstu g. V tomto pořadí je také
Obr. 2: Kapitálová struktura K, CK a VK
Obr. 1: Hodnoty FCFF a FCFE
Zdroj:vlastní výpočet
Zdroj:vlastní výpočet
možno jednotlivé ukazatele identifikovat, a to podle jejich hodnot podle velikosti na začátku,
tj. pro t=1.
Obr. 3: Hodnoty Hn
Obr. 4: Hodnoty g(VK), rK, g(K) a g
Zdroj:vlastní výpočet
Zdroj:vlastní výpočet
Stochastický tok FCFE
Při výpočtu hodnot {Hn,0, Hn,t} uvedených na Obr. 3 jsme předpokládali, že tok FCFE
reprezentovaný časovou řadou {ψt} je deterministický, tj. bez jakékoliv neurčitosti. Nyní
budeme uvažovat, že tok FCFE bude vyjádřen stochastickým procesem {Ψt}. V takovém
případě (10) bude mít jednoduše tvar (18), i Pq bude stochasticky závislé, a Hn bude náhodnou
veličinou.
T
Hn =

t 1
Pq
t

.
t
 Ti1 (1   i )
i 1 (1   i )
70
(18)
Nejjednodušší případ nastane, když {Ψt} představuje posloupnost nezávislých náhodných
veličin Ψt, každá s rozdělením N(µt,  t2 ), t=1,..,T. V takovém případě víme (viz Dupač, 2001,
s. 57, Věta 3.16), že veličina
T
a Ψ
t 1
T
T
t 1
t 1
t
t
má rovněž normální rozdělení, a sice
N(  at  t ,  at2 t2 ), pro libovolná reálná at, z nichž aspoň jedno je nenulové. Stochastický
tok FCFE {Ψt} tak jednoduše sestrojíme pomocí deterministického toku {ψt} zavedením
stochastických poruch Wt, jak ukazuje (19). V takovém případě je E(Ψt)=ψt, t=1,..,T.
Ψt = ψt + Wt, Wt ~ N(0,  t2 ) , t=1,..,T.
(19)
To nám dává nástroj, abychom uvažované metody DCF chápali obecněji, a mohli
provádět i pravděpodobnostní výpočty. V roli multiplikátorů at totiž budou figurovat příslušné
diskontní faktory, tak jak jsou uvedeny ve vzorcích (4a), (10) a (12). Např. pro výpočet Hn
metodou DCF-equity podle (18) bude
at = ( ti 1 (1   i )) 1 .
(18)
Pro ilustraci zvolme případ, že směrodatné odchylky σt ovlivňující velikost stochastických
poruch toku FCFE, nebudou záviset na t. Pro numerické výpočty zvolíme jednou σt=σ=25,
podruhé σt=σ=50. V každém z obou případů tedy předpokládáme, že hodnoty FCFE jsou
zatíženy stejnými chybami. V prvním případě směrodatná odchylka představuje zhruba pět
procent, a ve druhém deset procent, hodnoty max(ψt). Časovou řadu realizace procesu {Ψt}
označíme {ut} s uvedením rozdělení, např. {ut} ~ N(ψt,σ2), σ=25, a podobně {wt} označíme
realizaci poruchového procesu {Wt}.
Výpočet hodnot Hn,t provedeme podle (17), když ale musíme rozlišit, které FCFE toky
použijeme. Proto budeme psát Hn,t(ψt) pro výpočet s deterministickým tokem, a Hn,t(ut) pro
hodnoty netto podniku spočtené z realizace {ut} stochastického toku{Ψt}. Následující dvě
čtveřice obrázků ukazují výsledky našich výpočtů.
Obr. 5: Hodnoty {wt} ~ N(0,σ2), σ=25
Obr. 6: Hodnoty {ψt} a {ut} ~ N(ψt,σ2)
Zdroj:vlastní výpočet
Zdroj:vlastní výpočet
71
Obr. 7: Hodnoty Hn(ψt) a Hn(ut)
Obr. 8: Hodnoty (Hn(ψt)/Hn(ut)–1) [%]
Zdroj:vlastní výpočet
Zdroj:vlastní výpočet
Obr. 5 ukazuje realizaci {wt} ~ N(0,σ2), σ=25. Vidíme, že porucha ovlivňující FCFE
v posledním okamžiku je záporná, tzn. snižuje v něm hodnotu ψt. Na Obr. 6 vidíme, že
Hn,20(u20) < Hn,20(ψ20) a i když jsou stochastické poruchy relativně malé, tak Obr. 7 ukazuje,
že spočítané hodnoty Hn(ut) jsou trvale pod hodnotami Hn(ψt), čili hodnota netto podniku je
nižší. O kolik nižší v procentním vyjádření, je uvedeno na Obr. 8.
Na další čtveřici obrázků je druhý případ s realizací {ut} ~ N(ψt,σ2), σ=50. Obrázky jsou
podobné, a proto se hned nabízí srovnání s předchozími. Obr. 9 opět ukazuje realizaci {wt} ~
N(0,σ2), σ=50, a vidíme, že poruchy ovlivňující FCFE v posledních dvou okamžicích jsou
kladné, tzn. navyšují v nich hodnoty ψt. Na Obr. 11 tak vidíme, že spočítané hodnoty Hn(ut)
jsou trvale nad hodnotami Hn(ψt), čili hodnota netto podniku je vyšší, a zase o kolik vyšší v
procentním vyjádření, je uvedeno na Obr. 12.
Obr. 9: Hodnoty {wt} ~ N(0,σ2), σ=50
Obr. 10: Hodnoty {ψt} a {ut} ~ N(ψt,σ2)
Zdroj:vlastní výpočet
Zdroj:vlastní výpočet
72
Obr. 11: Hodnoty Hn(ψt) a Hn(ut)
Obr. 12: Hodnoty (Hn(ψt)/Hn(ut)–1) [%]
Zdroj:vlastní výpočet
Zdroj:vlastní výpočet
Závěr
V příspěvku jsme uvedli formulace nejdůležitějších metod typu DCF oceňování podniku
v kompaktní matematické formulaci s akcentem na jejich strukturní stavbu. Byly uvedeny i
některé detaily implementace těchto metod v sw Mathematica, s odkazem na použití
vhodných výkonných příkazů. Zvolený ilustrační příklad ukázal shodu spočtených výsledků
s původními výsledky (viz Mařík, 2011, s. 32). V závěrečné části jsme pozornost věnovali
zobecnění, vybrali jsme metodu DCF-equity, spočívající v náhradě deterministického toku
FCFE stochastickým. Následně jsme ukázali i výsledky dvou provedených výpočtů. V další
práci bychom se chtěli zaměřit jednak na algoritmizaci a numerickou realizaci dalších
oceňovacích metod v sw Mathematica, a také dál pokračovat v načrtnutém stochastickém
zobecnění, např. s uvažováním složitějších difuzních procesů pro finanční toky, které
v metodách typu DCF hrají rozhodující roli.
Literatura
[1] Damodaran, A. (2012): Investment Valuation: Tools and Techniques for Determining the
Value of Any Asset. 3-rd Edition, Hoboken, New Jersey, John Wiley & Sons, Wiley
Finance, 2012, ISBN 978-1-118-01152-2.
[2] Dupač, V. – Hušková, M. (2001): Pravděpodobnost a matematická statistika. Praha,
Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, 2001, ISBN 80-246-0009-9.
[3] Kislingerová, E. (2001): Oceňování podniku. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha,
C.H.Beck, 2001, ISBN 80-7179-529-1.
[4] Kruschwitz, L. – Loeffler, A. (2006): Discounted Cash Flow: A Theory of the Valuation of
Firms. New York, John Wiley & Sons, Wiley Finance, 2006, ISBN 978-0-470-87044-0.
[5] Mařík, M. a kol. (2011): Metody oceňování podniku pro pokročilé. Praha, Ekopress, 2011,
ISBN 978-80-86929-80-4.
[6] Valach, J. (2006): Ivnestiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha, Ekopress,
2006, ISBN 80-86929-01-9.
73
Kontakt:
Ladislav Lukáš, doc. RNDr. Ing. CSc.
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta ekonomická
Katedra ekonomie a kvantitativních metod
Husova, 11
Plzeň, 306 14
[email protected]
74
Osobní bankroty v České republice
Private bankruptcy in the Czech Republic
Jakub Maixner* – Jan Hospodka**
ABSTRAKT
V rámci tohoto článku dochází k analýze demografického a geografické rozložení dlužníků,
kteří upadají do insolvence ve formě osobního oddlužení. Cílem výzkumu bylo zjistit na
statistickém vzorku rozložení dlužníků podle věku a pohlaví u jednotlivých krajských soudů.
Kromě toho bylo cílem také zjistit podíl jednotlivých krajských soudů na celkovém počtu
oddlužení a počet oddlužení na jednoho obyvatele podle krajů.
Klíčová slova: Oddlužení; Osobní bankrot; Insolvence; Dlužník; Věřitel.
ABSTRACT
This study analyses demographical and geographical distribution of debtors who are
undergoing the process of private bankruptcy. The aim of this research was to determine the
distribution of debtors according to their age and gender at each of the regional courts.
Another aim was to determine the portion of each of the regional courts on the overall amount
of private bankruptcies and the amount of private bankruptcies per capita in each region.
Key words: Private Bankruptcy; Insolvency; Debtor; Creditor
JEL classification: G30
Úvod
Osobní bankroty, neboli oddlužení jsou relativně novou formou insolvence, která se
v České republice objevila poprvé s přijetím zákona č. 182/2006 SB. o úpadku a způsobech
jeho řešení, neboli tzv. Insolvečního zákona, platného od 1. 1. 2008. Tato forma insolvence je
určena zejména pro fyzické osoby – nepodnikatele, teoreticky však může návrh na povolení
oddlužení podat i právnická osoba – nepodnikatel. Jedná se o tzv. sanační způsob insolvence,
který umožňuje dlužníkům po splnění všech podmínek osvobození od zbytku nesplacených
dluhů a mít tak možnost na nový start. V tom také spočívá nejvýznamnější rozdíl oproti
insolvenci formou konkurzu, kde závazky dlužníka nezanikají.
V rámci oddlužení existují dva základní způsoby, kterými lze osobní bankrot provést.
Jedním z nich je formou plnění splátkového kalendáře, kdy má dlužník povinnost zaplatit
během následujících pěti let postupně srážkami ze svých příjmů alespoň 30 % nezajištěných
závazků. Zde je relativně silná úloha insolvenčního správce, který má dohlížet na to, aby
nebylo spláceno méně (i pokud by dlužník na hranici 30 % dosáhl), než je v silách dlužníka a
správně stanovit výši srážek. Druhým způsobem je formou zpeněžení majetkové podstaty

Článek je zpracován jako jeden z výstupů projektu IG105054 s podporou Interní grantové agentury
Vysoké školy ekonomické v Praze.
*
Bc. Jakub Maixner – student, VŠE Praha, F2
**
Bc. Jan Hospodka – student, VŠE Praha, F1, KFÚA
75
dlužníka. Zde se postupuje obdobně jako v případě konkursu, je zde ovšem také minimální
hranice 30 %. [6] V naprosté většině případů volí dlužníci se souhlasem věřitelů oddlužení
splněním splátkové kalendáře.*
Řízení v otázce oddlužení jsou řízena na úrovni krajských soudů. Jednotlivé případy tak
řeší následující soudy [4]:








Krajský soud v Českých Budějovicích,
Městský soud v Praze,
Krajský soud v Praze (pro Středočeský kraj),
Krajský soud v Hradci Králové (pro Královéhradecký a Pardubický kraj),
Krajský soud v Plzni (pro Plzeňský a Karlovarský kraj),
Krajský soud v Ústí nad Labem (pro Ústecký a Liberecký kraj),
Krajský soud v Brně (pro Jihomoravský a Zlínský kraj a pro Vysočinu),
Krajský soud v Ostravě (pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj).
Od roku 2008, kdy vešel v platnost insolvenční zákon, počet osobních bankrotů v České
republice neustále roste. V grafu 1 jsou zobrazeny návrhy na povolení oddlužení a povolená
oddlužení v letech 2009-2013. Lze zde pozorovat jednoznačný nárůst počtu návrhů na
povolená oddlužení a v počtu schválených oddlužení v každém roce.
Obr. 1: Počet návrhů a povolených oddlužení, 2009-2013
Zdroj: Vlastní zpracování autorů na základě dat z Insolvencni-zakon.justice.cz (2014)
Kdybychom přepočítali počet návrhů na povolení oddlužení na jednotlivé dny a vzali v úvahu
počty pracovních dnů v letech 2009—2013, tak v roce 2009 podalo insolvenční návrh na
povolení oddlužení každý den průměrně 14,9 lidí, v roce 2010 39,6 úpadců, v roce 2011 71,2,
v roce 2012 102,3 a v roce 2013 dokonce 119,9 dlužníků†. I na těchto datech lze tedy vidět
jednoznačný nárůst osobních bankrotů v průběhu sledovaného období.
*
†
Vlastní výpočet autorů na základě dat z Insolvencni-zakon.justice.cz (2014)
Vlastní zpracování autorů na základě dat z Insolvencni-zakon.justice.cz (2014)
76
Geografické rozložení osobních bankrotů
Protože jsou k dispozici informace o počtu řízení o oddlužení ze statistik Ministerstva
spravedlnosti České republiky, je možné graficky znázornit podíl jednotlivých krajských
soudů na celkovém počtu osobních bankrotů a jeho vývoj v čase. To je zobrazeno v grafu 2.
Obr. 2: Vývoj podílu návrhů na povolení oddlužení u jednotlivých krajských soudů, 2009-2013
Zdroj: Vlastní zpracování autorů na základě dat z Insolvencni-zakon.justice.cz (2014)
V grafu můžeme pozorovat ustálený vývoj u většiny krajských soudů. Výjimku v tomto
ohledu tvoří zejména Krajský soud v Ostravě, jehož podíl za sledované období poměrně
významně poklesl. Přesto je podíl tohoto soudu na celkovém počtu návrhů na povolení
oddlužení dlouhodobě nejvyšší. Následují ho Krajský soud v Ústí nad Labem a Krajský soud
v Brně. Naopak nejnižší podíl na celkovém počtu návrhů na povolení oddlužení dlouhodobě
vykazuje Městský soud v Praze, který má na starosti obyvatele hlavního města Prahy a pak
také Krajský soud v Českých Budějovicích.
Graf 3 ukazuje stejná data, ovšem přepočtená na počet obyvatel v jednotlivých krajích.
Obr. 3: Počet návrhů na povolení oddlužení na obyvatele u jednotlivých krajských soudů, 20092013
Zdroj: Vlastní zpracování autora na základě dat z Insolvencni-zakon.justice.cz (2014), ČSÚ (2014)
77
Tento graf ukazuje, že pokud bychom přepočetli množství návrhů na povolení oddlužení
na jednoho obyvatele, je na tom nejhůře Krajský soud v Ústí nad Labem, který má
v celkovém počtu návrhů druhé nejvyšší číslo. Například ale Krajský soud v Ostravě, který je
na tom v celkovém počtu osobních bankrotů úplně nejhůře, je při přepočítání počtu návrhů na
jednoho obyvatele až na šestém místě za Krajskými soudy v Plzni, v Hradci Králové (pro
Královéhradecký a Pardubický kraj), v Českých Budějovicích a Krajským soudem v Praze
(pro Středočeský kraj). Zdaleka nejlépe je na tom pak hlavní město a Krajský soud v Brně
(Jihomoravský a Zlínský kraj a kraj Vysočina), který byl přitom v roce 2013 v počtu osobních
bankrotů na třetím nejhorším místě. Počet obyvatel byl vzat k roku 2012, kdy proběhlo
v České republice sčítání obyvatel. [2]
Rozdíl mezi oběma grafy je způsoben především rozdílným počtem obyvatel
v jednotlivých regionech. Například Krajský soud v Brně, pod který spadají Jihomoravský a
Zlínský Kraj a kraj Vysočina, spravuje oblast s celkovým počtem obyvatel ve výši přibližně
2 268 tisíc obyvatel. Oproti tomu je celkový počet obyvatel žijících v Karlovarském a
Plzeňském kraji pouhých 875 tisíc, tedy více než dvojnásobně méně. Na druhé straně
Moravskoslezský a Olomoucký kraj jsou také poměrně početné. [2]
Demografické rozložení dlužníků
V předchozí kapitole byla věnována pozornost struktuře dlužníka z hlediska jejich
příslušnosti ke krajským soudům, tato kapitola je zaměřena na strukturu dlužníků z hlediska
jejich věku a pohlaví. Protože k následujícím údajům již nejsou žádné statistiky Ministerstva
spravedlnosti České republiky k dispozici, bylo nutné v této oblasti provést vlastní výzkum na
základě dat z insolvenčního rejstříku.
Samotný sběr dat vycházel ze statistických listů v insolvenčním rejstříku, který umožňuje
veřejnosti získat přehledy jednotlivých insolvenčních řízení u krajských soudů v České
republice. Přestože byly tyto databáze následně očištěny o všechny právnické osoby, bylo
z důvodu příliš velkého množství dat nutné přistoupit k výběru relevantního vzorku dlužníků.
Došlo proto k seřazení veškerých řízení podle časové posloupnosti a následnému výběru
každého desátého dlužníka, který byl poté zkoumán. U každého dlužníka byla zkoumána
v první řadě skutečnost, zda se jednalo o osobní bankrot, nebo o konkurs. V případě, že se
jednalo o osobní bankrot, byl u dlužníka dále zkoumán jeho věk a pohlaví, příslušnost ke
krajskému soudu a datum přijetí návrhu na povolení oddlužení. Celkový počet zkoumaných
osob činil 8 195 osob, přičemž návrh na povolení oddlužení podalo 7 500.
V grafu 4 jsou zobrazeny jednotlivé věkové skupiny a jejich podíl na celkovém počtu
návrhů na oddlužení v letech 2009-2013.
78
Obr. 4: Podíl jednotlivých věkových skupin na celkovém počtu žadatelů o povolení oddlužení,
2009-2013
Zdroj: Vlastní výzkum autorů na základě dat z Insolvenční rejstřík (2014)
Je možné zde pozorovat relativně malý význam nejmladších věkových skupin.
Nejvýznamnější skupinou jsou v tomto ohledu dlužníci ve věku 35-44. To odpovídá výzkumu
agentur Czech Banking Credit Bureau a Czech Non-Banking Credit Bureau, podle jejichž
výzkumu je tato věková kategorie nejvíce zatížena úvěry, a to jak co se týče počtu úvěrů, tak i
jejich celkového objemu. Zároveň je tato skupina považována za nejrizikovější. [1]
Z výzkumu autorů tohoto článku vyplynulo, že z celkového počtu 7 500 zkoumaných
osob činily 3 783 osob ženy a muži činili 3 717. Rozdíl je při zkoumaném množství
zanedbatelný a dá se tedy hovořit o až překvapivé vyrovnanosti obou pohlaví.
Graf 5 ukazuje poměr žen vůči mužům v rámci jednotlivých věkových skupin.
Obrázek 5: Poměr mužů a žen v rámci jednotlivých věkových skupin
Zdroj: Vlastní výzkum autorů na základě dat z Insolvenční rejstřík (2014)
79
Lze pozorovat, že v mladších skupinách mají muži nad ženami mírnou převahu. V kategoriích
30-34 a 35-44 mají převahu spíše mužští dlužníci, a to konkrétně 54 % ve prospěch mužů ve
skupině 30-34 a 53 % ve skupině 35-44. Ve dvou nejstarších skupinách naopak převládají
ženy. Nejvýraznější rozdíl je u věkové kategorie 55+, kde mají ženy podíl necelých 56 %.*
Závěr
Z uvedených dat vyplývá, že počet osob žádajících o oddlužení ve sledovaném období
každý rok poměrně výrazně vzrostl. To může být způsobeno jednak dopady hospodářského
útlumu ve společnosti a jednak lepší informovaností subjektů o tomto způsobu řešení
neschopnosti splácet své dluhy. Ze zkoumaného vzorku vyplývá, že je v České republice
velice malý rozdíl mezi počtem mužů a žen žádajících o oddlužení. Přestože však je celkový
počet osobních bankrotů u obou kategorií vyrovnaný, liší se poměrně výrazně jejich poměry
v rámci jednotlivých věkových skupin. Obecně lze říci, že zatímco v mladších kategoriích
mají převahu muži, v kategoriích 45-54 a zejména 55+ má již převahu ženské pohlaví.
Nejpočetnější věkovou kategorií jsou dlužníci ve věku 35-44, po ní následují skupiny 55+ a
45-54.
Literatura
[1] Czech Non-Banking Credit Bureau (2014): Úvěrový barometr – 3/Q/2013. [online]. [cit.
2014-03-09]. Dostupné z: http://www.cncb.cz/sqlcache/uverovy-barometr-brki-nrki-3-q2013.pdf
[2] ČSÚ (2014): Počet obyvatel podle oblastí, krajů a okresů. [online]. [cit. 2014-03-09].
Dostupné z: http://www.scitani.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/4001-12-q4_2012
[3] Insolvencni-zakon.justice.cz (2014): Expertní skupina S22 – Statistiky. [online].
[cit. 2014-03-09]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/expertni-skupinas22/statistiky.html
[4] Kislingerová, E.; Richter, T.; Smrčka, L. a kol. (2013): Insolvenční praxe v České
republice. 1. vydání. Nakladatelství C. H. Beck. 143 s. ISBN 978-80-7400-497-1
[5] Ministerstvo spravedlnosti České republiky _2014: Insolvenční rejstřík [online]. [cit.
2014-03-09]. Dostupné z: http://www.justice.cz
[6] Zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (Insolvenční zákon), ve znění
pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 30. 3. 2006.
Kontakty:
Bc. Jan Hospodka
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta financí a účetnictví
Katedra finančního účetnictví a auditingu
Nám. W. Churchilla 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
*
Vlastní výpočty autorů na základě dat z Insolvenční rejstřík (2014)
80
Bc. Jakub Maixner
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta mezinárodních vztahů
Nám. W. Churchilla 4
Praha 3, 130 67
[email protected]
81
Legislatívny rámec riešenia úpadku podniku
v podmienkach Európskej únie 
Legislative framework of corporate bankruptcy solving in the
European Union
Jana Majerová*
ABSTRAKT
Cieľom príspevku je posúdiť súčasný stav riešenia úpadku podniku v podmienkach Európskej
únie. Ide o príspevok prehľadového typu, ktorého cieľom je upozorniť na potrebu
harmonizácie vybraných čiastkových problematík úpadkového práva za tým účelom, aby sa
predišlo negatívnym sprievodným javom tzv. forum shoppingu a aby sa naopak, potencovali
jeho pozitívne dopady na stav riešenia úpadku podniku v európskom priestore.
Klíčová slova: Úpadok; Úpadkové právo; Európska únia.
ABSTRACT
The aim of this paper is to assess the current state of corporate bankruptcy solutions in terms
of the European Union. This paper has a character of overview which aim is to highlight the
need for harmonization of selected sub-issues of bankruptcy law to avoid negative
accompanying phenomenon of so called forum shopping and conversely, to potentiate
positive effects of forum shopping on the state corporate bankruptcy solving in the European
area.
Key words: Insolvency; Insolvency Law; European Union.
JEL classification: K20, K22, K33
Úvod
Úpadok predstavuje častý sprievodný jav ekonomickej aktivity. V súčasnom ponímaní je
chápaný prevažne v negatívnom slova zmysle, no existujú aj prístupy, ktoré mu
prostredníctvom jeho prínosu k zachovaniu dynamiky trhu, dodávajú výrazný pozitívny
náboj. Podľa nášho názoru je však primárne potrebné posudzovať charakter úpadku
z hľadiska vyspelosti normatívnych právnych aktov, ktoré upravujú spôsoby jeho riešenia.
Pokiaľ totiž tieto obsahujú efektívnu úpravu úpadkového práva, nie je dôvod na to, aby bol
úpadok považovaný za negatívnu externalitu ekonomickej aktivity. Ak je tomu však naopak,
a teda národné úpadkové inštitúty nie sú funkčné, predstavuje úpadok významnú hrozbu pre
spoločensky udržateľný rozvoj danej krajiny. V takomto prípade v podnikateľskom prostredí
narastá počet subjektov konfrontovaných so sekundárnou platobnou neschopnosťou, ktorá má
za následok, že opúšťajú trh, s čím súvisí aj nárast nezamestnanosti, ktorá sa odzrkadľuje na

*
Tento článok vznikol v nadväznosti na riešený projekt spolufinancovaný zo zdrojov EÚ s názvom „Kvalita
vzdelávania a rozvoj ľudských zdrojov ako piliere vedomostnej spoločnosti na Fakulte PEDAS Žilinskej
univerzity v Žiline, ITMS 26110230083.“
Mgr. Ing. Jana Majerová, PhD. – vysokoškolský učiteľ; Žilinská univerzita v Žiline.
82
náraste zadlženosti domácností a prepade jednotlivcov do sociálnej siete. Efektívna úpadková
právna úprava, naopak, pomáha predchádzať takémuto scenáru a skutočne riešiť úpadok bez
toho, aby boli v budúcnosti úpadcovia spoločensky stigmatizovaní a aby sa tento stav
negatívne prejavil na ich ekonomickej aktivite, ktorá je hybnou silou celého trhového
hospodárstva. Z tohto dôvodu je tak možné stav úpadkového práva v istom ohľade považovať
aj za indikátor vyspelosti trhovej ekonomiky.
S akcelerujúcou globalizáciou je však potrebné meniť prístup k takémuto posudzovaniu
vyspelosti trhovej ekonomiky v zmysle jeho prechodu od regionálneho ku globálnemu. Je
tomu tak preto, že s nárastom objemu obchodov realizovaných na medzinárodnej báze vzrastá
aj podiel pôsobenia podnikov na zahraničných trhoch, s čím úzko súvisí ich závislosť na
zahraničí a s tým súvisiaca potreba harmonizácie tých právnych odvetví, ktoré majú na
obchodovanie dopad. Na jednej strane totiž vzniká potreba zjednodušenia právnych vzťahov
s tzv. cudzím prvkom a na druhej strane je nevyhnutné eliminovať prípady snáh
o obchádzanie právnych predpisov a tendenčné využívanie nielen komplikovanosti právnych
predpisov z oblasti medzinárodného práva súkromného, ale aj kalkulovanie s voľbou takých
rozhodných práv, ktoré sú pre „silnejšiu“ zmluvnú stranu priaznivejšie.
„Podnikateľské subjekty hľadajú podmienky na výhodnejšie podnikanie a snažia sa
diverzifikovať riziko podnikania tým, že umiestňujú svoje pobočky organizované na rôznej
ekonomickej úrovni a v rôznej právnej forme, ktorá je právom dovolená na území iných
štátov. Podnikateľ tak musí rešpektovať nielen právo príslušného štátu alebo medzinárodné
právo, alebo iné právo ktoré je nadradené národnému právu.“ (Ďurica, M., 2012).
Podľa údajov Európskej komisie je takýchto prípadov čoraz viac, o čom svedčí aj
skutočnosť, že takmer jedna štvrtina úpadkov podnikov (v priemere ich bolo až 200 000
ročne), ku ktorým došlo v rokoch 2009-2011 na území Európskej únie malo cezhraničný
charakter. (http://ec.europa.eu/, dostupné dňa 5.1.2014).
Práve z tohto dôvodu je cieľom príspevku posúdiť súčasný stav riešenia úpadku podniku
v podmienkach Európskej únie, ktorá má potenciál byť jedinečnou platformou pre vytvorenie
jednotného, efektívneho, funkčného a spravodlivého legislatívneho rámca riešenia úpadku,
ktorý sa perspektívne môže vo významnej miere podieľať na zvýšení právnej istoty subjektov
práva a dosiahnutí trvalo udržateľného rozvoja Európskej únie.
Ďurica (2012) podobne uvádza, že: „nevhodná koordinácia a spolupráca v zahraničných
konkurzoch znižujú možnosť záchrany podnikov, ktoré majú finančné problémy, ale sú
životaschopné, bráni spravodlivému a efektívnemu riadeniu cezhraničných bankrotov,
zvyšuje pravdepodobnosť, že majetok dlžníka bude utajený alebo rozptýlený a bráni
reorganizácii alebo likvidácii majetku dlžníkov, ktoré by boli najvýhodnejšie pre veriteľov
a iné zúčastnené osoby vrátane dlžníkov a zamestnancov dlžníkov.“
Súčasný stav riešenia úpadku v EÚ
V súčasnosti nie je úpadkové právo na pôde Európskej únie harmonizované. Právne
poriadky jednotlivých členských štátov tak obsahujú častokrát výrazne odlišné ustanovenia,
podľa ktorých sa úpadok dlžníka rieši. Európska únia má však právo vydávať normatívne
právne akty upravujúce danú problematiku aspoň čiastkovo, a to primárne vo vzťahu
k stanoveniu pravidiel určovania príslušnosti súdu pre začatie úpadkového konania, uznávania
súdnych rozhodnutí, či určenia rozhodného práva. Úprava ostatných problematík je potom
ponechaná na právne poriadky jednotlivých členských štátov, z čoho v aplikačnej praxi
pramenia pri riešeniach úpadku dlžníka s tzv. cudzím prvkom mnohé problémy.
83
Nariadenie Rady (ES) č. 1346/2000 z 29. mája 2000 o konkurznom konaní ako
významný prameň európskeho úpadkového práva
Spomedzi európskych právnych predpisov je najvýznamnejším Nariadenie Rady (ES) č.
1346/2000 z 29. mája 2000 o konkurznom konaní (ďalej iba Nariadenie), ktoré je v súčasnosti
najvýznamnejším prameňom európskeho úpadkového práva sa stalo účinným 31. mája 2002
vo vzťahu ku všetkým členským štátom Európskej únie okrem Dánska (od 1. mája 2004 je
priamo uplatniteľné aj v Slovenskej republike). Nariadenie ako normatívny právny akt
sekundárneho práva Európskej únie totiž predstavuje podľa čl. 288 ods. 2 Zmluvy
o fungovaní Európskej únie najprísnejší nástroj komunitárneho práva, nakoľko má všeobecnú
platnosť, je záväzné vo svojej celistvosti a je priamo uplatniteľné vo všetkých členských
štátoch európskej únie. (Siman, Slašťan, 2010).
„Vzťah Nariadenia k národnému úpadkovému právu nie je až taký jednoduchý, nesporne
má prednosť pred národnou právnou úpravou. Nariadenie určuje predovšetkým medzinárodnú
právomoc (príslušnosť) súdov členských štátov pre kolektívne konania (konkurzné konania)
a uznávanie týchto rozhodnutí v iných členských štátoch.“ (Ďurica, 2012).
Ambíciou Nariadenia tak nie je harmonizovať vnútroštátne právne predpisy členských
štátov Európskej únie, čo je deklarované aj v čl. 11 jeho preambuly, a preto je Nariadenie
z obsahovej stránky zamerané predovšetkým na úpravu otázok príslušnosti súdu pre začatie
úpadkového konania, uznávania súdnych rozhodnutí, či určenia rozhodného práva.
„Toto nariadenie uznáva skutočnosť, že v dôsledku značných odlišností v hmotnom práve
nie je praktické zaviesť konkurzné konania s univerzálnym rozsahom v celom spoločenstve.“
(http://eur-lex.europa.eu/, dostupné dňa 9.1.2014).
Pannen (2007) rozoznáva štyri základné princípy, na ktorých je Nariadenie o konkurznom
konaní založené. Ide o princípy modifikovanej univerzality, vzájomnej dôvery, lex fori
concursus a automatického uznávania rozhodnutí.
Implementovanie princípu modifikovanej univerzality má svoje opodstatnenie v tom, že
vždy nie je účelné konať ohľadom jedného úpadcu iba jediné úpadkové konanie v rámci celej
Európskej únie, hoci je to hlavným cieľom Nariadenia. Základným ustanovením pre určenie
medzinárodnej právomoci súdov podľa Nariadenia o konkurznom konaní, je čl. 3 Nariadenia,
ktorý definuje tzv. hraničný určovateľ určenia právomoci na začatie hlavného úpadkového
konania.
„Právomoc na začatie úpadkových konaní majú súdy členského štátu, na ktorého území sa
nachádza centrum hlavných záujmov dlžníka. Pri obchodných spoločnostiach a u právnických
osôb sa v prípade neprítomnosti dôkazu o opaku za centrum hlavných záujmov považuje
miesto, kde majú svoje registrované sídlo.“ (http://eur-lex.europa.eu/, dostupné dňa 9.1.2014).
Na začatie tzv. hlavného konania sú tak v zmysle uvedeného príslušné súdy toho
členského štátu, v ktorom sa nachádzajú hlavné dlžníkove záujmy (ďalej tiež len „COMI“
podľa skratky anglického názvu tohto inštitútu „center of the main interests“).
Za určitých okolností sa však môže začať aj tzv. vedľajšie úpadkové konanie. Ide o také
konanie, ktoré prebieha v inom členskom štáte, než v tom, v ktorom je možné začať hlavné
konkurzné konanie, a to za podmienky, že má úpadca v danom štáte organizačnú zložku
podniku. Ako dôvody na umožnenie realizovania vedľajšieho konania (a teda pristúpenia
k implementovaniu princípu modifikovanej univerzality v rámci Nariadenia), odborná
literatúra (Pannen, 2007) uvádza jednak snahu o ochranu záujmov miestnych veriteľov
a jednak potrebu zohľadnenia možnej zložitej štruktúry dlžníkovho majetku. V zmysle čl. 3
84
ods. 2. Nariadenia sa však účinky vyvolané tzv. vedľajším konaním vzťahujú len na majetok,
ktorý sa v tomto štáte nachádza.
Miestna príslušnosť súdov v rámci konkrétneho členského štátu, ktorého súdy sa stanú
príslušnými na konkurzné konanie, sa však už spravuje vnútroštátnymi právnymi predpismi.
V prípade Slovenskej republiky sa tak miestna príslušnosť súdov určuje na základe zákona č.
7/2005 Z. z. o konkurze a reštrukturalizácii a zákona č. 99/1963 Zb. Občianskeho súdneho
poriadku.
Anglický Vrchný súd riešil vo svojej rozhodovacej praxi otázku, či sa bude Nariadenie
o konkurznom konaní implementovať aj vo vzťahu k subjektom, ktorých sídlo sa síce
nachádza mimo Európskej únie, avšak ich hospodárske záujmy sa nachádzajú na jej území.
Podľa jeho rozhodnutia vo veci spoločnosti Brac Rent-A-Car International Inc., zapísanej v
štáte Delaware, Vrchný súd rozhodol, že Nariadenie sa vzťahuje aj na subjekty so sídlom
zapísaným mimo Európskej únie, avšak za podmienky, že centrum ich hlavných záujmov sa
na území Európskej únie nachádza. (Brac Rent-A-Car International Inc, [2003] EWHC (Ch)
128 prípad č.: 0042 of 2003).
Zásada vzájomnej dôvery je upravená v čl. 22 preambuly Nariadenia, a to najmä
s dôrazom na uznávanie súdnych rozhodnutí a na riešenie prípadných sporov členských štátov
o príslušnosť. V zmysle tejto zásady, by tak prípadné odmietnutia uznať rozhodnutie súdu
iného členského štátu v rámci pôsobnosti Nariadenia, mali byť obmedzené na minimum.
Rovnako je možné túto zásadu aplikovať vo vzťahu k preskúmavaniu rozhodnutí súdu, ktorý
ako prvý začal hlavné konanie. Súdny dvor vo veci Eurofood judikoval, že rozhodnutie súdu,
ktorý ako prvý začal hlavné úpadkové konanie, nie sú v súlade so zásadou vzájomnej dôvery
súdy ostatných štátov oprávnené preskúmavať a to aj v prípade, ak by konanie začal
nepríslušný súd. (Eurofood, rozsudok Súdneho dvora z 2. mája 2006 vo veci C-341/06).
Základný princípom pre určenie rozhodného práva je podľa znenia Nariadenia princíp lex
fori concursus. V zmysle tohto princípu je rozhodným úpadkovým právom, právo štátu, ktorý
konanie začal. Je tomu tak z toho dôvodu, že úpadkové právo je z veľkej časti právom
procesným, a preto by aplikácia iného práva bola ťažko realizovateľná a znamenala by
neprimeranú záťaž pre súdy, ktoré by museli aplikovať úpadkové právo iného štátu. Tento
princíp vychádza zo znenia čl. 23 preambuly a z čl. 4 Nariadenia, ku ktorému sú však za
účelom ochrany práv veriteľov nadobudnutých pred začatím konkurzného konania v čl. 5 až
čl. 15 ustanovené výnimky z všeobecnej aplikácie tejto zásady.
Rozhodnutia týkajúce sa začatia úpadkového konania, rovnako ako rozhodnutia vydané
v jeho rámci a rozhodnutia ukončujúce úpadkové konanie, ktoré boli vydané v niektorom
členskom štáte Európskej únie, sú v ostatných členských štátoch automaticky uznané v
okamihu, keď sa stanú účinnými v štáte, ktorý ich vydal. V zmysle čl. 16 a čl. 25 sa
nevyžaduje žiadne dodatočné uznávacie konanie na úrovni jednotlivých členských štátov, čím
sa toto Nariadenie podstatne odlišuje od vzorového zákona UNCITRAL, ktorý ako významný
prameň medzinárodného úpadkového práva, toto dodatočné uznávacie konanie, naopak,
priamo vyžadoval. Jediným možným dôvodom na odmietnutie uznania rozhodnutia súdu
iného členského štátu týkajúceho sa konkurzného konania, je tzv. výhrada verejného
poriadku, ktorá je definovaná v čl. 26 Nariadenia.
„Každý členský štát môže odmietnuť uznať konkurzné konanie začaté v inom členskom
štáte, resp. vymáhať výkon súdneho rozhodnutia vyneseného v súvislosti s takýmto konaním,
ak by účinky takéhoto uznávania alebo vymáhania boli v zjavnom rozpore s verejnou
politikou tohto štátu, predovšetkým pokiaľ ide o jej základné zásady, ústavné práva a slobody
jednotlivca.“ (http://eur-lex.europa.eu/, dostupné dňa 10.1.2014).
85
Podľa nášho názoru je však z hľadiska analýzy súčasného stavu riešenia úpadku
v krajinách EÚ nielen nevyhnutné poznať historický kontext vývoja súčasného právneho
stavu, ale mať aj aspoň rámcové poznatky o vývoji medzinárodného úpadkového práva, ktoré
je s európskym vo výraznej interakcii najmä tým, že jednotlivé čiastkové snahy o unifikáciu
úpadkového práva na seba z historického hľadiska vplývali a izolovaný pohľad na ne nemá
dostatočnú vypovedaciu schopnosť.
Rámcová genéza vývoja úpadkového práva v 20. storočí je schematicky znázornená na
obrázku č. 1, ktorý obsahuje tak vývoj prijímania dokumentov na európskej úrovni ako aj
v celosvetovom meradle.
Obr. 1: Európske a medzinárodné úpadkové právo
Zdroj: vlastné spracovanie
Úpadkové právo v krajinách Európskej únie
Vzhľadom na rozsah príspevku nie je možné venovať pozornosť špecifikám právnych
úprav riešenia úpadku dlžníka v jednotlivých krajinách Európskej únie inak, než rámcovo.
Rozhodli sme sa pre objektivizáciu posudzovania efektívnosti jednotlivých právnych úprav
prostredníctvom využitia ukazovateľov tzv. indexu kvality právnych predpisov a priemernej
dĺžky trvania úpadkových konaní, ktoré sú každoročne kvantifikované Svetovou bankou na
základe jej vlastnej metodiky. Krajinám s najefektívnejšou úpravou úpadkového práva je
pridelených 10 bodov a krajinám s naopak, najmenej efektívnou právnou úpravou je
pridelených 0 bodov.
V roku 2013 bol priemerný index kvality úpadkového práva 5 (kvantifikovaný
v celosvetovom meradle) a priemerná dĺžka trvania úpadkového konania bola 2,2 roku.
V tabuľke č. 1 sa nachádzajú krajiny Európskej únie s uvedením indexu kvality ako aj údaju
o priemernej dĺžke trvania úpadkového konania s farebným vyznačením ich príslušností
k efektívnym, indiferentným, či neefektívnym právnym úpravám. Mechanizmus pridelenia
charakteru k právnej úprave bol nasledovný:

efektívna právna úprava: nadpriemerná hodnota indexu kvality a podpriemerná dĺžka
úpadkového konania (v tabuľke vyznačené zelenou farbou),
86

indiferentná právna úprava: nadpriemerná hodnota indexu kvality alebo podpriemerná
dĺžka úpadkového konania (v tabuľke farebne nevyznačené)*,

neefektívna právna úprava: podpriemerná hodnota indexu kvality a nadpriemerná dĺžka
úpadkového konania (v tabuľke vyznačené červenou farbou),
Tab. 1: Charakter právnych úprav úpadkového práva krajín EÚ
Krajina
Belgicko
Bulharsko
Česko
Chorvátsko
Cyprus
Dánsko
Estónsko
Fínsko
Francúzsko
Grécko
Holandsko
Írsko
Litva
Lotyšsko
Luxembursko
Maďarsko
Malta
Nemecko
Poľsko
Portugalsko
Rakúsko
Rumunsko
Slovensko
Slovinsko
Španielsko
Spojené kráľovstvo
Švédsko
Taliansko
Index kvality úpadkového práva (0-10)
Priemerná dĺžka úpadkového konania v rokoch
2009
2010
2011
2012
2013
2009
2010
2011
2012
2013
6
6
6
6
6
0,9
0,9
0,9
0,9
0,9
9
9
9
9
9
3,3
3,3
3,3
3,3
3,3
6
6
6
6
6
6,5
3,2
3,2
3,2
2,1
7
7
7
7
7
3,1
3,1
3,1
3,1
3,1
9
9
9
9
9
1,5
1,5
1,5
1,5
1,5
9
9
9
9
9
1,1
1,1
1,0
1,0
1,0
6
7
7
7
7
3,0
3,0
3,1
3,0
3,0
8
8
8
8
8
0,9
0,9
0,9
0,9
0,9
7
7
7
7
7
1,9
1,9
1,9
1,9
1,9
4
4
4
4
4
2,0
2,0
2,0
2,5
3,5
6
6
6
6
5
1,1
1,1
1,1
1,1
1,1
9
9
9
9
9
0,4
0,4
0,4
0,4
0,4
5
5
5
5
7
1,5
1,7
1,8
1,8
1,9
10
10
10
10
10
3,0
3,0
1,5
1,5
1,5
4
4
4
4
4
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
7
7
7
7
7
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
3
3
3
3,0
3,0
3,0
3,0
3,0
7
7
7
7
7
1,2
1,2
1,2
1,2
1,2
9
9
9
9
9
3,0
3,0
3,0
3,0
3,0
3
3
3
3
3
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
7
7
7
7
7
1,1
1,1
1,1
1,1
1,1
9
9
9
9
9
3,3
3,3
3,3
3,3
3,3
8
8
8
8
8
4,0
4,0
4,0
4,0
4,0
4
4
4
4
4
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
6
6
6
6
6
1,5
1,5
1,5
1,5
1,5
10
10
10
10
10
1,0
1,0
1,0
1,0
1,0
8
8
8
8
8
2,0
2,0
2,0
2,0
2,0
3
3
3
3
3
1,8
1,8
1,8
1,8
1,8
Zdroj: vlastné spracovanie podľa http://data.worldbank.org/, dostupné dňa 19.3.2014
Z tabuľky č. 1 vyplýva, že najefektívnejšiu právnu úpravu úpadkového práva v európskom
kontexte má Spojené kráľovstvo ( index kvality 10, priemerná dĺžka konania 1 rok). Naopak,
ako krajinu s najmenej efektívnym úpadkovým právom je možné označiť paradoxne Maltu,
*
Na tomto mieste považujeme za vhodné podotknúť, že ide o vnútorne najvariantnejšiu skupinu, nakoľko sa
v nej nachádzajú krajiny s výrazne nadpriemerným indexom kvality (Bulharsko, Poľsko, Rumunsko), pri
ktorých nie je vždy dĺžka konania indikátorom ich zníženej efektívnosti (tu máme na mysli najmä prípady,
kedy v zmysle platného právneho poriadku nie je možné označiť konkurzné konanie za skončené, kým
nedôjde k ukončeniu všetkých konaní, ktoré boli v súvislosti s ním začaté), ako aj krajiny, ktoré sa vyznačujú
podpriemernou dĺžkou úpadkového konania pri veľmi nízkom indexe kvality úpadkového práva
(Luxembursko, Portugalsko, Taliansko). Práve túto druhú skupinu krajín je možné označiť za rizikovú,
nakoľko dĺžka trvania konania nemá podľa nášho názoru takú vypovedaciu hodnotu o úrovni úpadkového
práva v posudzovanej krajine ako index kvality. Pre potreby nami realizovanej kategorizácie charakteru
právnych úprav, však až takéto detailné rozpracovanie možných kombinácií kvality a dĺžky konania nie je
potrebné, nakoľko ide primárne o prehľadový príspevok a nie o príspevok detailne analyzujúci jednotlivé
aspekty právnych úprav oddlženia za účelom použitia získaných informácií pri formulácii úvah de lege
ferenda vo vzťahu k obsahu harmonizovaných právnych predpisov na pôde EÚ.
87
pri ktorej by sa mohlo predpokladať, že práve táto bude z dôvodu spoločného historického
vývoja najviac ovplyvnená právnou úpravou Spojeného kráľovstva.
Na obrázku č. 2 sa nachádza graficky vyhodnotená štruktúra krajín Európskej únie
v závislosti od dosiahnutého indexu kvality úpadkového práva.
Obr. 2: Štruktúra krajín podľa indexu kvality
Štruktúra krajín EÚ 28 podľa indexu kvality úpadkového práva
Index 10
7%
11%
Index 9
11%
21%
4%
Index 8
Index 7
Index 6
Index 5
11%
11%
Index 4
Index 3
24%
Zdroj: vlastné spracovanie podľa http://data.worldbank.org/, dostupné dňa 19.3.2014
Ako z obrázku č. 2 vyplýva, v Európskej únii dosahuje väčšina krajín nadpriemernú
hodnotu indexu kvality úpadkového práva (74%), priemernú hodnotu indexu dosahujú 4%
krajín a 22% právnych úprav úpadkového práva je v Európskej únii pod úrovňou priemernej
hodnoty indexu ich kvality kvantifikovanou v celosvetovom meradle.
Pokiaľ by sme chceli podobne analyzovať krajiny EÚ v závislosti od priemernej dĺžky
úpadkového konania, došli by sme k záveru, že podpriemernú dĺžku úpadkového konania
dosahuje až 74% právnych poriadkov krajín EÚ, priemernú dĺžku nedosahuje žiadna
a nadpriemernú dĺžku dosahuje zvyšných 26% krajín EÚ.
Forum shopping ako imanentná súčasť úpadkovej reality v EÚ
V súlade s trendom harmonizačných snáh, schválil v roku 2011 Európsky parlament
Návrh uznesenia Európskeho parlamentu s odporúčaniami pre Komisiu o konkurznom konaní
v kontexte európskeho práva obchodných spoločností. V tomto návrhu žiada Európsky
parlament Komisiu, aby mu na základe čl. 50, čl. 81 ods. 2 a čl. 114 Zmluvy o fungovaní
Európskej únie, predložila legislatívne návrhy, týkajúce sa európskej právnej úpravy
korporátnej insolvencie, a to v súlade s podrobnými odporúčaniami uvedenými v prílohe tohto
návrhu. Jedno z týchto odporúčaní sa pritom týka harmonizácie vnútroštátneho konkurzného
práva členských štátov Európskej únie. Ako možné oblasti harmonizácie úpadkového práva,
pritom Európsky parlament navrhuje preskúmať najmä niektoré aspekty začatia konkurzného
konania, niektoré aspekty uplatňovania nárokov veriteľov, či všeobecných požiadaviek na
kvalifikáciu a prácu správcov.
Podľa nášho názoru je dôvodom záujmu o harmonizáciu úpadkového práva na pôde
Európskej únie aj skutočnosť, že čoraz častejšie dochádza k tzv. forum shoppingu. Ide
o účelovú zmenu príslušnosti konkurzného súdu, za účelom profitovania zo získania lepšieho
88
postavenia dlžníka vzhľadom na priaznivejšiu úpravu úpadkového práva v danom štáte
Európskej únie.
„Forum shopping je označenie pre neformálnu prax, kedy jeden zo subjektov
konkurzného konania získava výhodu vyplývajúcu z práva vybrať si príslušný súd, pričom
vybranému súdu častokrát chýba užší vzťah k rozhodovanej veci.“ (Kuipers, Roelofs, 2004).
K forum shoppingu však môže dôjsť aj z mimoprávnych dôvodov. Tými sú napríklad
predvídateľnosť rozhodnutí, rýchlosť konkurzného konania, príp. profesionalita súdu.
Eexistencia forum shoppingu vyplýva zo skutočnosti, že vzájomná harmónia v rozhodnutiach
všetkých súdov, ako ju predpokladal Savigny, nebola nikdy dosiahnutá a v rozhodovaní sú
medzi jednotlivými súdmi značné rozdiely. A keďže by mala mať strana sporu v niektorých
prípadoch právo výberu súdu, na ktorom začne konanie, bude sa logicky snažiť začať konanie
na tom súde, ktorý pre seba považuje za vhodnejší.
„Snahy osôb o zmenu medzinárodnej príslušnosti súdu, o forum shopping, bývajú
odôvodnené ich snahou o výber takého členského štátu, ktorého kolízne právo bude takejto
osobe najviac vyhovovať a zlepší jeho právne postavenie.“ (Brodec, J. 2006).
Aj napriek tomu, že v čl. 4 preambuly Nariadenia jeho tvorcovia jednoznačne zaujali
odmietavé stanovisko k takémuto prenášaniu konkurzných konaní, prípadne majetku, deje sa
tak stále častejšie.
„Na riadne fungovanie vnútorného trhu je nevyhnutné zabrániť podnetom, ktoré by
zúčastnené strany viedli k tomu, aby majetok alebo súdne konania prenášali z jedného
členského štátu do druhého v snahe získať výhodnejšie právne postavenie (dohadovanie o
súdnej príslušnosti).“ (http://eur-lex.europa.eu/, dostupné dňa 9.1.2014).
Forum shopping však nie je možné jednoznačne označiť ako negatívny sprievodný jav
absencie neharmonizovanej právnej úpravy. Nemáme pritom na mysli uplatnenie
bifurkačného prístupu k jeho posudzovaniu (izolované posudzovanie forum shoppingu z
hľadiska veriteľa a z hľadiska dlžníka, ktorý bude mať snahu o to, aby konkurzné konanie
s cezhraničným prvkom prebiehalo podľa právnej úpravy, ktorá je z jeho pohľadu
priaznivejšia, čím by vo väčšine prípadov dochádzalo ku kráteniu veriteľov). Forum shopping
má totiž viacero pozitív aj v prípade, že naň nazeráme výlučne z hľadiska jeho podstaty.
Ako pozitíva forum shoppingu je možné príkladmo uviesť vyššiu efektívnosť
uspokojovania pohľadávok, vplyv na zvýšenie konkurencieschopnosti, či posilnenie
autonómie subjektov v zmysle slobôd garantovaných primárnym právom EÚ.
Ringe (2008) uvádza, že jedným z argumentov v prospech forum shoppingu, je výber
jurisdikcie, ktorá bude efektívnejšia z hľadiska uspokojovania pohľadávok. Či už je totiž
konkurzná politika v danej krajine akákoľvek (maximalizácia uspokojenia veriteľov, ochrana
záujmov zamestnancov a pod.), cieľom konkurzných predpisov by malo byť podporiť túto
politiku prostredníctvom rýchleho a efektívneho procesu uspokojovania pohľadávok, teda
presunu aktív, ktoré nie sú produktívne, späť k ich produktívnej forme.
Priame dôkazy o ekonomických dôsledkoch forum shoppingu v Európskej únii síce
chýbajú, avšak existujú štúdie (Davydenko, Franks, 2006), ktoré uvádzajú, že návratnosť
pohľadávok bánk je väčšia vo Veľkej Británii a naopak nižšia v Nemecku, či vo Francúzsku,
čo nepriamo nasvedčuje o ponímaní argumentu vyššej efektívnosti uspokojovania
pohľadávok ako možného pozitíva forum shoppingu.
Forum shopping môže taktiež viesť k podpore konkurencieschopnosti medzi jednotlivými
členskými štátmi. Sloboda rozhodovania sa subjektov o tom, v ktorom štáte viesť konkurzné
89
konanie, môže mať totiž podľa nášho názoru nielen nepriamy vplyv na kvalitu ustanovení
predpisov konkurzného práva, ale aj na priame zahraničné investície, ktoré súvisia s hlavnými
hospodárskymi záujmami subjektu, ktorý perspektívne uvažuje s absolvovaním konkurzného
konania na území daného štátu. Presun subjektov do zahraničia za účelom absolvovania
konkurzného konania pred tamojšími súdmi a podľa tamojšieho právneho poriadku, je tak pre
národných legislatívcov indikátorom neefektívnosti právneho poriadku, a potreby jeho zmeny
k lepšiemu. Podľa Ringeho (2008) je príkladom takejto „konkurznej migrácie“ nárast počtu
konkurzných konaní smerujúcich z Nemecka do Veľkej Británie.
Ako ďalšie pozitívum forum shoppingu je možné vnímať posilnenie autonómie subjektov
v zmysle možnosti samostatne sa rozhodnúť, v ktorom členskom štáte konkurzné konanie
viesť. Takáto možnosť je podľa nášho názoru plne v súlade so slobodami, ktoré sú
garantované Zmluvou o fungovaní Európskej únie.
Forum shopping má však aj svoje negatíva, ktoré sú v súvislosti s ním uvádzané oveľa
častejšie ako jeho pozitíva a ktorými sú hrozba poškodzovania veriteľov, nejednotnosť
osobného a úpadkového štatútu, možnosť poškodenia osôb podieľajúcich sa na riadení
spoločnosti, či ohrozovanie integrity súdneho systému a zdravia ekonomiky ako celku.
Medzi najčastejšie argumenty proti forum shopping patrí hrozba poškodzovania veriteľov.
Veritelia totiž nie sú schopní predvídať úpadkový režim, ktorý sa bude v konečnom dôsledku
v konkrétnom prípade aplikovať a zahrnúť tento faktor do schémy dlhového financovania, čo
podľa Ringeho (2008) vedie k strate väčšieho hospodárskeho výsledku spoločnosti.
Prostredníctvom forum shoppingu môže dôjsť k voľbe právneho poriadku, ktorý bude
disproporčne v prospech jednej skupiny veriteľov oproti inej, ktorých pohľadávky tak budú
mať v konkurznom konaní de facto podriadené postavenie.
Forum shoppingu môže taktiež viesť k rozporom medzi osobným a úpadkovým štatútom
spoločnosti, čo je spôsobilé byť bariérou efektívneho konkurzného konania, nakoľko bude
v jeho priebehu potrebné vzniknuté rozpory vyriešiť.
V niektorých právnych poriadkoch nie je zodpovednosť osôb podieľajúcich sa na riadení
spoločnosti založená iba na korporátnom, či deliktuálnom práve, ale aj na práve úpadkovom.
Forum shoppingom tak môže dôjsť k výraznému rozšíreniu zodpovednosti za vzniknutý
úpadok, čo je z hľadiska právnej istoty subjektov práva, nežiadúcim javom.
Lopucki (2005) definuje ohrozovanie integrity súdneho systému a zdravia ekonomiky ako
celku ako ďalšie negatívum forum shoppingu. Podľa nášho názoru je však tento argument
v negatívnej korelácii s vplyvom forum shoppingu na zvýšenie konkurencieschopnosti
národných právnych poriadkov a ich ekonomík, nakoľko je dôsledkom ignorovania potreby
zvýšenia kvality národného úpadkového práva a jeho prispôsobenia dynamike národnej
ekonomiky a trendov v medzinárodných obchodných vzťahoch.
Závěr
Kvalita úpadkového práva je významným indikátorom vyspelosti ekonomiky krajiny.
Uvedené však pod vplyvom globalizácie prestáva platiť vo výlučne národnom kontexte, ale
presúva sa aj do roviny nadnárodných celkov. Trh Európskej únie je tiež priestorom, v rámci
ktorého rozvíja svoje podnikateľské aktivity väčšina podnikov sídliacich na území
jednotlivých jej členských štátov. Podniky, ktoré sa totiž snažia o zvýšenie svojej
konkurencieschopnosti, menia svoju orientáciu z pôsobenia výlučne na národných trhoch
a posúvajú svoje podnikateľské aktivity na medzinárodnú úroveň. S touto skutočnosťou však
súvisí aj mnoho praktických problémov spočívajúcich najmä v otázkach stanovenia vhodného
90
právneho rámca pre ich podnikanie. Pokiaľ totiž podnik opúšťa národný trh, opúšťa aj systém
národného právneho poriadku a podriaďuje sa či už zahraničným právnym úpravám, alebo
normatívnym právnym aktom medzinárodného charakteru. Jednou z problematík, ktorú je
podľa nášho názoru potrebné harmonizovať a neponechať ju výlučne na národné právne
úpravy, je aj úpadkové právo. Nie však ako celok, ale jednotlivé jeho čiastkové otázky.
Dôvodom pre túto úvahu je skutočnosť, že stav úpadkových právnych úprav jednotlivých
členských štátov je výrazne variantný, čo znižuje právnu istotu subjektov práva a vedie
k vzniku fenoménu tzv. forum shoppingu, ktorý je vnímaný prevažne negatívne, a to aj
napriek tomu, že je spôsobilý zvýšiť kvalitu právnej úpravy riešenia úpadku, v čom vidíme
jeho výrazný klad.
Literatura
[1] Brodec, J. (2006): Uznání zahraničního rozhodnutí o zahájení konkursního řízení v rámci
EU a některé s tím spojené otázky dle českého právního řádu. In: Právní rozhledy, 2006,
roč. 14, č. 12, s. 437-445.
[2] Davydenko S., Franks, J. (2006): Do Bankruptcy Codes Matter? A Study of Defaults in
France, Germany and the UK: Moscow Meetings Paper. Moscow: EFA 2005, 2006. 45 p.
[3] Ďurica, M. (2012): Zákon o konkurze a reštrukturalizácii - komentár. 1. vyd. Bratislava,
C. H. Beck, 2012.
[4] http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:19:01:32000R1346:SK:PDF
[5] http://europa.eu/youreurope/business/start-grow/start-ups/
[6] Kuipers, P., Roelofs, M. (2004): Judical Comity and Chauvinism: The Need to Go Forum
Shopping in Insolvency Matters. In: International Corporate Rescue, 2004, vol. 1, n. 6, p.
317-336.
[7] Lopucki, L. M. (2005): How Competition For Big Cases is corrupting the Bankruptcy
Courts. Michigan, The University of Michigan Press, 2005.
[8] Nariadenie Rady (ES) č. 1346/2000 z 29. mája 2000 o konkurznom konaní.
[9] Pannen, K. (2007): European Insolvency Regulation: Commentary. Berlin, De Gruyter,
2007.
[10] Ringe, W. G. (2008): Forum shopping under the EU Insolvency Regulation. In: European
Business Organization Law Review, 2008, vol. 9, n. 4, p. 579-620.
[11] Rozhodnutie vo veci Brac Rent-A-Car International Inc, [2003] EWHC (Ch) 128 prípad
č.: 0042 of 2003.
[12] Rozhodnutie vo veci Eurofood, rozsudok Súdneho dvora z 2. mája 2006 vo veci C341/06, bod 44.
[13] Siman, M. Slašťan, M. (2010): Primárne právo Európskej únie. Bratislava, Euroiurus,
2010.
[14] zákon č. 7/2005 Z. z. o konkurze a reštrukturalizácii v z. n. p.
[15] zákon č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny poriadok v z. n. p.
91
Kontakty:
Jana Majerová, Mgr. Ing, PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
010 26 Žilina, Slovenská republika
[email protected]
92
Uspokojení věřitelů z oddlužení fyzických osob v ČR 
Creditors´ Satisfaction from Debt Relief of Natural Persons in the
Czech Republic
Marie Paseková* – Zuzana Fišerová ** – Zuzana Crhová*** – Dagmar
Bařinová **** – Luboš Smrčka*****
ABSTRAKT
Zadlužování fyzických osob má zejména od roku 2000 stoupající tendenci. Insolvenční zákon
účinný od roku 2008 umožňuje dlužníkům, kteří se dostali do tíživé situace, využít pro řešení
osobního bankrotu institut oddlužení. Ten umožní dlužníkům, kterým se v období pěti let
podaří splatit 30 – 100 % svých závazků, očistit se od dluhů zbývajících a začít znovu
s čistým štítem. Cílem předkládaného příspěvku je zjistit údaje týkající se výše dluhu
dlužníků a průměrné míry uspokojení věřitelů. Data pro tento průzkum byla získána z veřejně
dostupného insolvenčního rejstříku, přičemž byly vyhledány údaje o 664 dlužnících –
fyzických osobách, u nichž bylo oddlužení povoleno v roce 2008. Tedy právě tito dlužníci již
mají nebo brzy budou mít dokončen celý průběh tohoto řízní. Z výsledků vyplývá, že největší
skupina dlužníků je zatížena dluhy ve výši 200 – 500 tis. Kč, přičemž průměrná míra
uspokojení věřitelů v této skupině je 70 %.
Klíčová slova: Osobní bankrot, oddlužení, dluh.
ABSTRACT
The indebtedness of natural persons has shown a growing tendency especially since 2000.
The Insolvency Act, effective as of 2008, enables debtors who have found themselves in a
difficult situation to utilize the institute of debt relief to settle personal bankruptcy. This
enables debtors who manage to repay 30 – 100 % of their liabilities to clear themselves of
remaining debts and start with a clean slate. The aim of the presented contribution is to
ascertain data concerning the level of debtor debt and the average rate of creditor satisfaction.
Data for this survey was gained from the publically accessible insolvency register, while a
search was undertaken of data on 774 debtors – natural persons, among whom debt relief was
permitted in 2008. That is, precisely these debtors have already, or will soon have finished the
entire course of this procedure. From the results, it stems that the largest group of debtors are

Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu TA CR TD020190 „Výzkum insolvenční
praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, který by umožnila zvýšení výnosů z insolvenčních řízení
pro věřitele a tím napomohly ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky“, projektu
IGA/FaME/2013/002 „Tvorba modelu komplexního ohodnocení míry zadluženosti malých a středních
podniků s ohledem na riziko vzniku insolvence“, projektu SP2014/50 „Kvantifikace ekonomických a
sociálních dopadů osobního bankrotu a jeho vyhodnocení na pozici věřitele a dlužníka“.
*
Doc. Ing. Marie Paseková, Ph.D. (docent); Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a
ekonomiky.
**
Ing., Mgr. Zuzana Fišerová (doktorand); Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a
ekonomiky
***
Ing. Zuzana Crhová (doktorand); Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky
****
Doc. Dagmar Bařinová, Ph.D. (docent); VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta.
*****
Doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc. (docent); Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská
93
burdened by debts amounting to CZK 200 – 500 thousand, whereas the average rate of
creditor satisfaction in this group is 70 %.
Key words: Personal bankruptcy; Debt relief; Debt.
JEL classification: G30
Úvod
Osobní bankrot a jeho příčiny jsou v současné době velmi aktuální téma především
z důvodu stále rostoucího počtu lidí potýkajících se s dluhy. Například v USA se v roce 2001
týkal osobní bankrot téměř čtyř milionů dlužníků, podle výzkumu D. Himmelsteina (2005)
zhruba polovina bankrotů byla odstartována zdravotními problémy dlužníků a jejich
následnou neschopností splácet řádně své půjčky. Zadlužování českých domácností má podle
statistik rostoucí tendenci především od roku 2000, přičemž k narůstajícímu objemu úvěrů
přispělo zejména snížení úrokových sazeb, rozšíření nabídky finančního sektoru, rostoucí
životní úroveň, úvěrové financování bydlení a také tendence k upřednostňování konzumního
způsobu života, a využívání spotřebitelských úvěrů. K zásadnímu nárůstu úvěrů domácnostem
došlo zejména v roce 2008, kdy v souvislosti s finanční krizí došlo k meziročnímu nárůstu
úvěrů o 143,9 mld. Kč. Tempo nárůstu se zpomalilo v roce 2009, kdy došlo k meziročnímu
vzrůstu poskytnutých úvěrů o 53,9 mld. Kč. Pokles tempa zadlužování je způsoben jednak
nižší schopností domácností přijímat další úvěry, ale také vyšší obezřetnost poskytovatelů
úvěrů (Mejstřík a Teplý, 2013).
Vývoj počtu podaných insolvenčních návrhů a počtu schválených oddlužení v letech 2009
až 2013 je znázorněn na obr. 1.
Obr. 1: Vývoj počtu podaných návrhů a schválených oddlužení v letech 2009 - 2013
Oddlužení - osobní bankroty v ČR
3000
2744
Počet podaných návrhů na oddlužení
2667
2500
Počet schválených oddlužení
2212
2245
2124
2144
2275
1871
2000
1945
1796
1623
1426
1500
1019
747
496
831
507
467
1345
1429
1442
968
862
542
1897
1398
1422
1000
500
1489
1652
966
963
876
660
282
0
12/2009
03/2010
06/2010
09/2010
12/2010
03/2011
06/2011
09/2011
12/2011
03/2012
06/2012
09/2012
12/2012
03/2013
06/2013
09/2013
12/2013
Zdroj: Creditreform, Insolvenční rejstřík
Od roku 2014 mohou na oddlužení dosáhnout i fyzické osoby, které mají dřívější dluhy
z podnikatelské činnosti, za předpokladu, že s tím věřitel souhlasí, což dříve insolvenční
zákon neumožňoval. Do budoucna lze očekávat i vývoj judikatury a legislativy směřující
tímto směrem.
94
Literární rešerše
Smyslem oddlužení je pomoc dlužníkům, kteří chtějí aktivním způsobem vyřešit svoji
nepříznivou situaci a alespoň částečně uhradit své dluhy. Osobní bankrot má poskytnout
druhou šanci především dlužníku „odsouzenému“ k celoživotnímu splácení dluhů, a
předcházet tomu, aby se dlužník začal pohybovat v zóně stínového hospodářství (Landa,
2009, s.393). Tento přístup se uplatňuje zhruba v posledních dvou stoletích, v minulosti se
zohledňoval především zájem věřitelů. Hlavní směr ke změně přístupu udávaly USA, ale i
reformy konkurzních předpisů např. v Německu (1999), Velké Británii (2003) a Španělsku
(2004) se vydaly směrem k většímu důrazu na kontinuitu a zachování ekonomických subjektů
na úkor snížení ochrany věřitelů. (Guitérrez, C.L., Olmo, B.T., Afozra, S.S., 2012). Na
následujícím obrázku Obr. 1 je znázorněn vývoj počtu podaných insolvenčních návrhů
s návrhem na povolení oddlužení a také počtu schválených oddlužení v ČR. V současnosti se
dle Smrčky (2011) jedná o nejčastější způsobem řešení úpadku u fyzických osob.
Na druhou stranu existují i negativní hlasy, které zpochybňují správnost institutu
oddlužení. Například Friesner, D. at. col. (2001) ve studii vývoje osobních bankrotů v USA
upozorňují, že rostoucí sociální přijatelnost bankrotu vede jedince nikoliv k finanční
střídmosti, ale ospravedlňuje jeho další spotřebu. Dluh se pak de facto přenáší na celou
společnost, dlužníci bankrot nevnímají jako určité privilegium, ale jako své právo. Přístup
jednotlivých států k insolvencím pak ovlivňuje chování všech subjektů v ekonomice, nejen
těch, které se dostaly do konkurzu.
Metodologie výzkumu
Předkládaný výzkum byl založen na vyhodnocení veřejně přístupných dat z insolvenčního
rejstříku. Cílem šetření bylo především zjistit míru uspokojení věřitelů dlužníky v oddlužení a
to souhrnně a také v závislosti na výši zjištěného dluhu, případně na kategorii věřitele.
Sekundárně se výzkum zabýval sledováním podílu přihlášené a zjištěné výše dluhů,
strukturou dluhu průměrného dlužníka a také sledováním podílu pohledávek zajištěných
věřiteli. K výzkumu byly vybrány insolvenční věci, které byly podány na příslušný krajský
soud v ČR v prvních 2/3 roku 2008. Tento výběr umožňoval zjistit výsledek oddlužení, u
nichž proběhla pětiletá lhůta nebo bude této lhůty dosaženo během několika málo měsíců.
Při sběru dat vypomáhali studenti pátého ročníku Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava
v předmětu Insolvence a Likvidační řízení a úkol byl součástí výuky.
Cílem jejich práce bylo zjistit informace o insolvenčních řízeních dlužníků s rodnými
čísly, tedy fyzických osob. U každého dlužníka byly zjišťovány údaje identifikující jeho
insolvenční řízení (jméno, příjmení, číslo dlužníka, rok zahájení řízení, “zkratku soudu”
(podle příslušnosti soudu), číslo senátu a druh věci. Dlužník je v souboru dat dále
charakterizován věkem a pohlavím. Průběh oddlužení každého dlužníka je časově uveden
rokem a měsícem povolení a rokem a měsícem schválení oddlužení. Každý dlužník je zařazen
do jedné z následujících kategorií „neevidován“, „v konkurzu od počátku“, „konkurz
v oddlužení“, “zastaveno nebo zamítnuto“, „zemřel/a“ a „v procesu oddlužení nebo
oddlužen/a“. Věcný význam kategorií je následující.
U každé pohledávky přihlášené věřiteli byla v souboru sledována jednak výše, v jaké byla
věřitelem přihlášena, jednak výše, v jaké byla zjištěna. Částka přihlášených a zjištěných
pohledávek se liší o pohledávky popřené insolvenčním správcem nebo dlužníkem.
95
Počty dlužníků v jednotlivých kategoriích podle toho, zda je známa struktura jejich dluhu
a zda je známa výše splacené částky, je uvedena v tabulce Tab. 1. Celkový počet zkoumaných
dlužníků byl 664.
Tab. 1: Počty dlužníků v jednotlivých kategoriích
Splacená částka známa
ANO
NE
ANO
NE
Struktura dluhu známa
Kategorie dlužníků
ANO
NE
V konkurzu od počátku
0
82
0
0
Konkurz v oddlužení
0
18
0
0
Zemřel/a
0
2
0
0
Neevidován/a
0
1
0
246
191
18
0
22
0
0
0
84
V oddlužení nebo oddlužen/a
Zastaveno nebo zamítnuto
Sledovaná skupina dlužníků je tvořena těmi z nich, u nichž je známa struktura jejich dluhů
a oddlužení u nich probíhá nebo bylo úspěšně dokončeno a je u nich známa výše splátek
(191), případně dlužníky, kteří jsou v konkurzu od zjištění úpadku (82) nebo v konkurzu po
zrušení oddlužení (18). Těmto podmínkám vyhovuje v souboru sebraných dat 291 dlužníků,
v Tab. 1 jsou počty dlužníků vyznačeny tučně.
Výsledky
Při posuzování míry uspokojení věřitelů se vycházelo z údajů o dlužnících z kategorie
dlužníků v oddlužení a po něm (tj. 191 dlužníků). U těch z nich, kteří ukončili proces
oddlužení, tj. zaplatili 60 splátek, se brala v úvahu celková zaplacená částka. U dlužníků, kteří
mají splaceno méně než 60 splátek, se jako celková výše úhrady dluhu brala extrapolovaná
celková výše splátek. Tato extrapolovaná výše úhrady dluhu se tedy brala jako 60-ti násobek
výše jejich dosavadní průměrné měsíční splátky. Extrapolovaná celková výše úhrady dluhu
byla však shora omezena celkovou výši dluhu.
Průměrná výše dluhu a průměrná míra uspokojení věřitelů podle pohlaví dlužníků je
uvedena v tabulce Tab. 2.
Tab. 2 - Průměrná výše dluhu a průměrná míra uspokojení věřitelů
ženy
muži
Relativní počet dlužníků v %
36,1
63,9
Průměrná výše dluhu v tisících Kč
537
652
Průměrná výše uspokojení věřitelů v
%
46,2
58,8
96
Podstatné závěry lze vyvodit ze sledování závislosti relativní míry uspokojení věřitelů
dlužníků podle zjištěné výše jejich dluhu. Zjištěné údaje jsou uvedeny v tabulce Tab. 3.
Tab. 3 - Míru relativního uspokojení věřitelů dlužníků v kategoriích podle zjištěné
výše jejich dluhu
Výše dluhu v milionech
Kč
Počet
dlužníků
Průměrná relativní míra uspokojení věřitelů
v%
do 0,10
3
100,0
od 0,10 do 0,15
9
74,6
od 0,15 do 0,20
6
81,2
od 0,20 do 0,25
14
64,0
od 0,25 do 0,30
14
47,4
od 0,30 do 0,35
12
60,4
od 0,35 do 0,40
11
55,7
od 0,40 do 0,45
13
51,8
od 0,45 do 0,50
13
70,1
od 0,50 do 0,55
12
55,1
od 0,55 do 0,60
9
48,0
od 0,60 do 0,67
12
65,6
od 0,67 do 0,80
11
56,6
od 0,80 do 0,87
11
51,1
od 0,87 do 1,00
12
53,9
od 1,00 do 1,20
11
34,8
od 1,20 do 1,50
9
44,1
nad 1,5
9
30,9
Nejvíce dlužníků spadá do kategorie celkové dlužné částky od 200 do asi 500 tisíc Kč.
V této kategorii je 77 dlužníků, což je více než 30% vyhodnoceného vzorku dlužníků. Jejich
97
průměrná relativní míra splacení dluhu dosahuje až sedmdesáti procent. Přihlášené
pohledávky se vztahují na věřitele, jejichž pohledávky se skládají nejen z jistiny, ale i
z příslušenství (úroky, poplatky a sankční pokuty), které mnohdy představuje významný podíl
na celkové přihlášené pohledávce. Z toho vyplývá, že poskytovatelé úvěrů mohou mít
dlužníkem splacenu nejen jistinu, ale i část příslušenství. I když dlužník nezaplatí celou částku
zjištěné pohledávky, věřitel má uhrazenu celou nebo rozhodující část jistiny (půjčené částky).
Úměrně s výší dluhů pak celkové uspokojení věřitelů klesá.
Pro posouzení struktury dluhů/pohledávek z hlediska věřitelů byli věřitelé sledovaných
dlužníků (tj. 291) dlužník se známou strukturou dluhu) rozděleni do několika kategorií.
Přehled a stručná charakteristika kategorií věřitelů jsou uvedeny v tabulce Tab. 4.
Tab. 4 – Seznam sledovaných kategorií věřitelů
Kategorie věřitele
Charakteristika
Banka
bankovní instituce pod dohledem České národní banky
Nebankovní poskytovatelé půjček
ostatní půjčovatelé bez dohledu České národní banky
Pohledávky veřejného sektoru
soudy, Česká správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny,
města, finanční úřady, celní úřad, …
Služby
dodavatelé energií, poskytovatelé telekomunikačních služeb a internetu,
koncesionářské poplatky, poštovní služby, společenství vlastníků
bytových jednotek atp.
Pojišťovny
např. povinné/havarijní ručení
Postupníci
nabyvatel pohledávky zabývající se jejím vymáháním (např. inkasní
společnost)
Právní služby
příslušenství pohledávek (exekutoři, advokáti)
Leasing
Ostatní fyzické osoby
Ostatní právnické osoby
Struktura dluhu průměrného dlužníka podle kategorií věřitelů je znázorněna na Obr. 2.
98
Obr. 2 - Struktura dluhu průměrného dlužníka podle kategorií věřitelů
V modelu vytvořeném na základě dat z uváděného průzkumu splácí dlužník přes pětinu
svých závazků bankám a dalších 20 % jeho závazků přestavují dluhy nebankovním institucím
a postupníkům, tedy půjčovatelům a společnostem obchodujících na základě půjčování
s vysokým úrokem. Lze tedy usuzovat, že dlužník si nejprve půjčuje peníze v bance a
v okamžiku, kdy už je jako klient pro banku, která je pod dohledem České národní banky,
nepřijatelný, hledá jiné možnosti. Využívá nabídek zejména soukromých finančních
společností. Setkává se s důsledky pravidla, že čím rizikovější je půjčka, tím vyšší je úrok.
V této souvislosti se často hovoří o tzv. dluhové pasti. Pro podnikatele a fyzické osoby však
uvedené pravidlo nemusí platit vždy, např. pokud se jedná o půjčku od někoho z okruhu
známých.
Více než 40 % dluhů tvoří instituce, jejichž hlavní činností je půjčování peněz a u kterých
lze předpokládat, že jsou si dobře vědomy rizik, které při poskytování úvěrů postupují a tato
rizika dokáží promítnout do svých nákladů. Rovněž lze předpokládat (a praxe insolvenčních
správců to potvrzuje), že tyto společnosti mají dostatečný aparát, aby si své pohledávky
vymohly. Na druhou stranu tvoří výraznou složku dluhu (přes třetinu) pohledávky fyzických
osob a podnikatelů, což jsou naopak kategorie věřitelů, které se zavedením osobního bankrotu
mohou cítit poškozeny výrazněji.
Jednou z cest snížení rizika věřitelů je zajištění půjček. Při sběru dat bylo sledováno
zvláště zajištění bytem, rodinným domem, chatou, pozemkem, a případně jiným způsobem.
Zajištěný věřitel má v insolvenčním řízení své zvláštní postavení. Zajištěný věřitel se
v insolvenčním řízení uspokojuje zvlášť z prodeje zástavy, a to jen za předpokladu, že svou
pohledávku do insolvenčního řízení řádně přihlásí, jeho pohledávka je při přezkumném řízení
zjištěna a takový věřitel zadá pokyn insolvenčnímu správci o prodej této zástavy. Zajištění
věřitelé tvoří v insolvenčním řízení skupinu, která se svým postavením a svými zájmy
99
výrazně odlišuje od ostatních skupin věřitelů. Právě s ohledem na jejich práva ze zajištění
nabytá před zahájením insolvenčního řízení je jim dána možnost významně ovlivňovat průběh
insolvenčního řízení.
V případě, že oddlužení je schváleno a je rozhodnuto o formě oddlužení splátkovým
kalendářem, tak pohledávka zajištěného věřitele je uspokojena výhradně z výtěžku zpeněžení,
který je snížen o výdaje na správu max. 4 %, výdaje na zpeněžení 5 % a odměna
insolvenčního správce 9 % (před 1. 1. 2013 činila odměna správce 2 %) a tato zajištěná
pohledávka nemůže být tedy součástí splátkového kalendáře.
Podíl zajištěných pohledávek k celkovému objemu pohledávek je 19,62 %. Zastoupení
jednotlivých způsobů zajištění v celkovém objemu zajištěných pohledávek je ukázán na Obr.
3.
Obr. 3 – Relativní zastoupení jednotlivých druhů zajištění pohledávek v % vzhledem
k celkovému objemu zajištěných pohledávek
Závěr
Oddlužení fyzických osob je stále známější metodou řešení osobního bankrotu, o čemž
svědčí o počty podaných návrhů na oddlužení v posledních letech. Na druhou stranu jsou
počty podaných návrhů a počty povolených oddlužení v jednotlivých měsících jedinými
souhrnnými informacemi, které lze o oddlužení získat. Cílem tohoto příspěvku bylo proto
analyzovat data o jednotlivých dlužnících získaná z insolvenčního rejstříku a na základě
těchto dat získat hlubší pohled na doposud proběhnutá oddlužení.
Náš zájem směřoval zejména ke zjištění míry uspokojení věřitelů dlužníky v oddlužení nejen
souhrnně, ale také v závislosti na výši zjištěného dluhu a kategorii věřitelů. V našem výzkumu
jsme prokázali, že míra uspokojení věřitelů klesá s výší úhrnu pohledávek dlužníka, přičemž
přibližně třetina dlužníků v rámci analyzovaného vzorku dlužila částku v rozmezí 200 až 500
tisíc Kč, v rámci oddlužení pak věřitelé této kategorie dlužníků dosáhli uspokojení 70% svých
pohledávek a bude zajímavé sledovat vývoj v dalších letech. Z tohoto pohledu tedy institut
oddlužení může poskytovat výhodný nástroj pro řešení dluhů dlužníka, který má možnost
pouze tímto způsobem se svých dluhů po splnění podmínek oddlužení zbavit.
100
Literatura
[1] Friesner, D. – Hackney, D. – McPherson, M. – Axelsen, D. (2011): Has Anything
Changed in the Past Century? Revisiting Graue´w “The Social Cost of Bad Debt”.
Journal fo Economic Issues, 2011, roč. 45, č. 4, s. 755-784.
[2] Gutiérrez, C. L. - Olmo, B. T. - Afozra, S. S. (2012): Firms’ performance under different
bankruptcy systems: a Europe–USA empirical analysis. Accounting & Finance, 2012, roč.
52, s. 849–872.
[3] Himmelstein, D. U. – Warren, E. – Thorne, D. – Woolhandler, S. (2005): MarketWatch:
Illness And Injury As Contributors To Bankruptcy. Health Affairs, roč. 24, č. 2, s. 563573.
[4] Landa, M. (2009): Ekonomika insolvenčního řízení. Ostrava, Key Publishing, 2009.
[5] Mejstřík, M. – Teplý, P. (2013): Navigátor bezpečného úvěru. Dostupné z:
http://navigatoruveru.cz/dokumenty/2013/131202%20Navigator%202013%20studie%20E
EIP-UK%20final.pd
[6] Osvaldová, M. – Mores, C. – Menšíková, S. (2013): Vývoj insolvencí v České republice v
roce 2013. Dostupné z: http://www.creditreform.cz/novinky-downloads/vyvoj-insolvenciv-cr.html
[7] Smrčka, L. (2011): The Relation between Indebtedness of the Government, Public Sector
and Households in the Czech Republic. In E. Jircikova, E. Pastuszkova, & J Svoboda.
(ed.): 5th International Scientific Conference on Finance and the Performance of Firms in
Science, Education, and Practice. Zlín, Tomas Bata University in Zlín, 2011.
Kontakty:
Marie Paseková, doc. Ing., Ph.D.
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta managementu a ekonomiky
Ústav financí a účetnictví
Mostní 5139
Zlín, 760 01
[email protected]
Zuzana Fišerová, Ing., Mgr.
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta managementu a ekonomiky
Ústav financí a účetnictví
Mostní 5139
Zlín, 760 01
[email protected]
Zuzana Crhová, Ing.
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Fakulta managementu a ekonomiky
Ústav financí a účetnictví
Mostní 5139
Zlín, 760 01
[email protected]
101
Dagmar Bařinová, doc. Ing., Ph.D.
VŠB-Technická univerzita Ostrava,
Ekonomická fakulta
Katedra účetnictví
Sokolská třída 33,
Ostrava 1, 701 21
[email protected]
Luboš Smrčka, doc. Ing., CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta podnikohospodářská
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
[email protected]
102
Možné mechanismy statistického zkoumání
insolvenčních případů v České republice
Possible mechanisms of statistical research of insolvency cases in
the Czech Republic
Jan Plaček * – Tomáš Malý** – Lee Louda***
ABSTRAKT
Práce se zaměřuje na popis způsobu, jakým probíhá od roku 2011 příprava interaktivního
dotazníku, který by v budoucnosti umožnil získávat informace o celkových trendech
v insolvenčních řízeních v České republice. Tento dotazník je připravován především
s ohledem na možnost získávat údaje o výsledcích řízení tak, jak se mění v čase, podle oboru,
podle regionu dlužníka, podle velikosti a typu obchodního závodu dlužníka, měl by také
umožnit sledování vlivu incidenčních sporů na výsledky insolvenčních řízení a řadu dalších
skutečností. Práce nejprve shrnuje potenciální výhody stavu, kde by byly statistické údaje o
insolvenčních řízeních k dispozici, dále pak popisuje stav prací na dotazníku k prvnímu
pololetí roku 2014 a představu jeho fungování tehdy, pokud by byl začleněn do celkového
systému prací insolvenčních soudů jako jedna z databází Ministerstva spravedlnosti České
republiky. Dále pak naznačuje nutné legislativní změny, ke kterým by bylo potřebné sáhnout,
aby mohl být dotazník plně integrován státní správou.
Klíčová slova: Dlužník; Insolvenční řízení; Statistika; Úpadek; Věřitel.
ABSTRACT
The work focuses on a description of the manner in which the preparation of an interactive
questionnaire (which would in the future enable one to gain information on general trends in
insolvency proceedings in the Czech Republic) has been proceeding since 2011. This
questionnaire has been prepared especially with regard to the possibility of gaining data on
the results of proceedings as they change in time, according to the field, the region of the
debtor, the size and type of the debtor’s commercial enterprise; it should also enable
monitoring of the influence of incidental lawsuits on the results of insolvency proceedings and
numerous other facts. The work first summarizes the potential advantages of a state of affairs
in which statistical data on insolvency proceedings would be available; it then describes the
state of work on the questionnaire in the first half of 2014 and a concept of its functioning
should it be incorporated into the general work of insolvency courts as one of the databases of
the Ministry of Justice of the Czech Republic. Furthermore, it outlines necessary legislative

*
**
**
Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem
vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by
napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" registrovaného u Technologické agentury České
republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190).
Ing. Jan Plaček, interní doktorand - katedra podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy
ekonomické v Praze.
JUDr. Tomáš Malý, soudce Krajského obchodního soudu v Praze.
Ing. Lee Louda, externí doktorand - katedra podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké
školy ekonomické v Praze, výkonný ředitel Institutu restrukturalizace a insolvence.
103
changes which would have to be resorted to for the questionnaire to be fully integrated into
the state administration.
Key words: Bankruptcy; Creditor; Debtor; Insolvency proceedings; Statistics.
JEL classification: G30
Význam a stav statistiky insolvenčních řízení
Význam insolvenčních řízení pro skutečný hospodářský život je zřejmý a nemá smysl o
něm příliš rozsáhle diskutovat. Minimálně platí, že v těchto řízeních je převáděn majetek
v obrovských hodnotách*. Podstatnější však je, že podle toho, jak jsou věřitelé úspěšní
v procesu vymáhání pohledávek, upravují v reakci na podstupované riziko svoji cenovou
strategii a pravidla, za kterých v rámci tržních vztahů poskytují svoje zboží nebo služby.
Jestliže je vymáhání málo úspěšné, pak jsou zboží a služby méně dostupné a dražší, protože
rizika jsou kalkulována do cen a podmínek. Tímto jednoduchým mechanismem se kvalita
insolvenčních procesů promítá do celého ekonomického systému dané země či regionu (viz
Schönfeld, Smrčka, Malý 2013).
Ač v jiných oblastech zjišťujeme pomocí statistických šetření nebo pravidelných reportů
ekonomických subjektů neobyčejné množství informací, co se insolvenčních řízení týká, jsou
naše znalosti velmi povrchní. Je to nesporně dáno do značné míry soukromoprávní povahou
těchto procesů, neboť i když se uskutečňují před státem zřízenými soudy a podle státem
prosazených zákonů (které neumožňují individuální vymáhání v případě, kdy se alespoň jeden
významný věřitel z mnoha věřitelů rozhodne pro upřednostnění kolektivního vymáhání své
pohledávky), jsou insolvenční řízení chápána ve skutečnosti jako spor věřitelů s dlužníkem a
jako řízený mechanismus vymožení pohledávek.
I když ale stát nařizuje věřitelům určité jednání a umožňuje jim pouze omezené postupy
vymáhání s tím, že takové nařízení a omezení svobody jsou plně ve veřejném zájmu, nejeví
státní orgány přílišný zájem o skutečné výsledky zavedeného systému, neboť samotné
vymáhání má v pojetí státu povahu soukromoprávní. Z toho pak plyne, že stát necítí
odpovědnost za výsledky řízení ve smyslu uspokojení věřitelů, neboť není úkolem státu
zajistit soukromým subjektům (a v této souvislosti ani sobě samotnému, pokud je účastníkem
insolvenčního řízení†) jejich práva, povinností státu je pouze vytvořit podmínky k tomu, aby
tato práva mohla být vymožena. Je zjevné, co v této myšlenkové konstrukci chybí – je to
ekonomický rozměr insolvenčních řízení a to jak ve smyslu dopadů na věřitele či dlužníky,
tak i jejich výše zmíněný vliv na chování hospodářských subjektů a s tím spojené
makroekonomické důsledky.
Neexistence statistických údajů o výsledcích insolvenčních řízení pak vede k neobvyklé
situaci. Zatímco u zákonů ekonomické povahy je naprosto standardním postupem, že jejich
změny jsou provázeny rozsáhlými studiemi založenými na důkladných statistických
informacích, v případě insolvenčního práva tomu tak v drtivé většině případů není. Pouze
Jak bude opakováno později, ve skutečnosti příliš nevíme, jaký majetek vůbec mechanismy insolvenčních
řízení prochází. Určité pokusy o kvalifikované odhady ale podniknuty byly, především jde o práce spojené
s činností týmu Výzkum insolvence (Schönfeld, Smrčka, Malý 2013; Kislingerová 2013).
†
Ve skutečnosti ale stát sám sobě v pozici věřitele některé výhody poskytuje, například může daleko rychleji než
soukromý věřitel dosáhnout vykonatelnosti pohledávky, což vede k tomu, že je schopen silněji využívat
institutu soudcovského zástavního práva. Podobných výhod, kterými disponují státní orgány a veřejné
instituce, je však více.
*
104
novela provedená zákonem číslo č. 294/2013 Sb. účinná od 1. 1. 2014 ve své důvodové
zprávě obsahovala velmi rozsáhlou statistiku insolvenčních řízení, která umožnila věcnou
diskusi o chystaných opatřeních (MSp 2013). Avšak i tak platí, že nešlo o statistiku a analýzu
zachycující ekonomické aspekty problému, neboť v klíčovém okamžiku byli nuceni autoři
zprávy konstatovat, že i když měli k dispozici pro sběr údajů celý státní a soudní aparát, ve
skutečnosti se jim nepodařilo získat relevantní informace o tom nejpodstatnějším, totiž o výši
nákladů insolvenčních řízení a hlavně o míře uspokojení věřitelů v insolvenčních řízeních*.
Pak ovšem lze pouze těžko rozhodovat o změnách zákona, neboť pokud neznáme
skutečné působení starší legislativy, pouze obtížně můžeme říci, jaké změny by měly být
učiněny†.
Neexistence údajů o skutečných insolvenčních řízeních není specialitou České republiky,
ale je zcela obvyklá ve všech vyspělých zemích. Povětšinou platí, že pokud jsou k dispozici
nějaká data, pak jde o dílčí výsledky menších zkoumání, které sice mají mnohdy vysokou
relevanci, ale ve skutečnosti nejsou založeny na dostatečném vzorku‡.
Projekt zkoumání insolvenčních řízení
Rozhodnutí pokusit se vytvořit nejprve systém sběru dat pro několik vln statistických
šetření a posléze pak tento systém nabídnout státní správě jako základ mechanismu
průběžného zkoumání úspěšnosti insolvenčních řízení jako celku, vzniklo na půdě katedry
podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze již
v roce 2011 a o pro roky 2012 a 2013 byl k tomuto účelu získán grant Technologické
agentury České republiky. V rámci řešení výzkumného projektu: "Vývoj transakčních
nákladů českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování na
úroveň běžnou v EU pomocí zdokonalení legislativy, možnosti zlepšení statistiky
insolvenčních řízení a vytvoření modelu finanční křehkosti rodin" (registrovaný u
Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD 010093) byly
pak uskutečněny postupně tři vlny sběru příslušných dat. První byl testovací a další dva se pak
již uskutečnily ve větším rozsahu s tím, že během nich došlo k testování prvních verzí
Strana 94 důvodové zprávy obsahuje pouze suché konstatování: „Statistická data, která by poskytovala obrázek
o výši majetkové podstaty v jednotlivých řízeních či celkový výtěžek z majetkové podstaty, téměř vždy chybí
a nelze je proto použít pro statistické účely.“
†
Ve skutečnosti neznáme nejen data o výsledcích insolvenčních řízení, ale ani nemáme údaje o tom, s jakým
úspěchem se potýká formální individuální vymáhání, tedy postup prostřednictvím soudních exekutorů
případně soudních vykonavatelů. To však nebrání v neustálých pokusech o novelizaci Exekučního řádu.
‡
Otázka dostatečnosti vzorku je v této souvislosti obzvláště složitá, protože insolvenční řízení jsou velmi
specifické děje, kde existuje v každém okamžiku mnoho variant dalšího jednání ekonomických subjektů,
navíc jednání účastníků řízení nemusí být vždy nutně racionální, dokonce platí spíše pravý opak. Ale daleko
důležitější je jiný fakt, totiž že v každém insolvenčním systému existuje obrovské množství relativně velmi
málo významných případů, kde se jedná o desítky nebo stovky tisíc korun, dále pak podstatně menší množství
případů „významných“ tedy takových, kde jde o miliony či o desítky milionů korun. A pak se vyskytují
jednotlivé případy, kterých je v podstatě minimální množství, ale ve kterých jde o stovky milionů nebo i
miliardy korun. Pokud je takový podnik součástí vzorku, pak je dost pravděpodobné, že výsledek může být
naprosto zásadně zkreslený a nemusí vůbec nic vypovídat o realitě. Situace ale může být naopak velmi
odlišná a vzorek teprve s tímto podnikem dává skutečný smysl. V podstatě jde o věc, kterou nelze rozhodnout
jinak, než neustále zvětšovat počet subjektů ve vzorku, jinými slovy pokračovat ve výzkumu dále do doby,
než bude vzorek natolik velký, že nebude ovlivnitelný (alespoň nikoliv naprosto zásadně) jedním specifickým
případem.
*
105
dotazníku*. Výsledky těchto statistických zkoumání byly následně rozsáhle publikovány
(především na stránkách www.vyzkuminsolvence.cz, dále také v řadě odborných studií, mimo
jiné Schönfeld, Smrčka, Malý 2013).
Vědecký tým nazvaný krátce Výzkum insolvence tak nasbíral prvních zhruba 1600 sad
výsledků. Pro roky 2014 až 2015 pak byl získán další grant Technologické agentury ČR a
v rámci řešení projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn
legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by
napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" (registrovaný u Technologické
agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190) probíhaly další vlny
zkoumání, díky kterým pak dále rostl počet prověřených a zpracovaných insolvenčních řízení.
Postupně docházelo k upřesnění metodologie výzkumu a především se uskutečnily další
změny samotného dotazníku tak, aby co nejvěrněji zaznamenával klíčové výsledky
insolvenčních řízení, zároveň aby ale byl schopen akceptovat značnou odlišnost a specifičnost
konkrétních insolvenčních řízení.
Vytvořený dotazník a jeho mechanismy
V první polovině roku 2014 byl tedy vytvořen dotazník, jehož podoba je v podstatě
konečná a který bude během let 2014 a 2015 sloužit k dalšímu rozsáhlému sběru dat o
insolvenčních řízeních vedených u insolvenčních soudů proti dlužníkům – podnikatelským
subjektům (ať již jde o obchodní společnosti nebo fyzické osoby – podnikatele)†. Z hlediska
struktury je dotazník rozdělen do několika v podstatě samostatných oddílů, které logicky
sledují vlastní proces insolvenčního řízení. Avšak insolvenční řízení jsou značně variantní a
proto je nutné, aby i dotazník umožňoval zachycení mnoha možností vývoje situace, což je
poměrně obtížné.
Celý dotazník je pro současné účely, kdy s ním pracují například studenti v rámci praxe
při poznávání mechanismů zániku podniků, opatřen dosti rozsáhlým aparátem vysvětlivek,
který v podstatě plní funkci nápovědy, zároveň však má významný přesah směrem
k poskytování velmi podstatných informací ozřejmujících mechanismy fungování
insolvenčních řízení. Principem je v tomto směru umožnit studentům Vysoké školy
ekonomické, kteří se zaměřují na podnikovou ekonomiku, aby se mohli seznámit
s problematikou insolvenčních řízení a to především z hlediska různosti zájmů jednotlivých
účastníků insolvenčních řízení. (Richter 2010)
Označení dlužníka, sídlo společnosti
V oddíle „označení dlužníka“ jsou uvedeny základní informace o dlužníkovi, proti
kterému je insolvenční řízení vedeno, resp. na kterého byl insolvenční návrh podán.
V budoucnosti, po propojení dotazníku s databází Ministerstva spravedlnosti ČR, bude možné
přejít ke zjednodušení, kdy postačí vyplnit pouze spisovou značku a další údaje se budou
načítat automaticky.
*
†
Zaměření výzkumu však bylo celkově daleko širší a jedním z výstupů bylo například předání komplexního
legislativního návrhu, který směřuje k rozsáhlé a významné změně některých pasáží insolvenčního zákona,
například v oblasti definice předlužení. Vytvořen byl také model finanční křehkosti rodin.
Popisovaný dotazník není koncipován ke zjišťování výsledků a postupů použitých v rámci řízení vedených
s fyzickými osobami ať již jde o oddlužení nebo případy, kdy oddlužení povoleno není a je vyhlášen konkurz.
106
Dalším zjednodušením v budoucnosti bude automatizace zadání insolvenčního soudu
prostřednictvím spisové značky, protože tato značka specifikuje soud první instance
v insolvenčním řízení, což je v dané souvislosti místně příslušný krajský soud.
Obr. 1: Označení dlužníka
V „Sídlo společnosti“ jsou zaznamenány základní informace z obchodního rejstříku o
sídle společnosti/úpadce. I zde můžeme v budoucnosti očekávat významné zjednodušení, kdy
po propojení databází nebude potřebné tyto údaje uvádět, protože budou v systému dostupné
díky jedinečné spisové značce insolvenčního případu.
Obr. 2: Sídlo společnosti
Rozhodnutí o úpadku – Ne a Ano
V tomto oddíle jsou zásadní informace o pokračování insolvenčního řízení. Formulář se
zde větví dle skutečnosti zda byl, či nebyl vyhlášen úpadek. V případě, že během
insolvenčního řízení došlo k vyhlášení úpadku společnosti, formulář obsahuje všechny
později popisované oddíly. V opačném případě (viz obrázek) formulář pokračuje dílem
„Ostatní“ (viz níže v závěru popisu). Tam uživatel pouze zaznamená datum pravomocného
rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu a jeho důvod, případně uvede poznámku, a dále
se insolvenčním řízením nezabývá.
107
Obr. 3: Rozhodnutí o úpadku (Ne)
Pokud bude odpověď na otázku, zda byl během insolvenčního řízení vyhlášen úpadek
dlužníka, záporná, pak autoři dotazníku předpokládají, že příslušnou agendu spojenou
s dotazníkem vykoná (v případě, že návrh bude ze strany státních orgánů akceptován) soud –
pravděpodobně prostřednictvím asistenta soudce nebo vyššího soudního úředníka. I když je
takových případů co do počtu značné množství (můžeme hovořit o tisících ročně),
administrativa spojená s vyplněním dotazníku v tomto případě není velká a zabere řádově
pouhé minuty. To by pak mělo znamenat, že by tato činnost soudy zaměstnala pouze velmi
dílčím způsobem a neznamenala by nijak zásadní problém s náklady systému*.
Agendu spojenou s těmi dotazníky, kde dojde k prohlášení úpadku dlužníka a je tedy
jmenován insolvenční správce (včetně případů, kde by byl teoreticky jmenován předběžný
insolvenční správce a k prohlášení úpadku by nakonec nedošlo) by zajistil v rámci svých
povinností insolvenční správce, přičemž by mělo jít o toho správce, který bude ve své funkci
v době pravomocného ukončení insolvenčního řízení. Na základě zkušeností s prací
s dotazníkem je možné říci, že i u dosti složitých a komplikovaných případů nepřesahuje doba
potřebná k pečlivému zpracování případu několik hodin – pokud je však splněn předpoklad,
že dokumenty insolvenčního správce obsahují ty skutečnosti, které obsahovat mají.†
V každém případě ale můžeme prohlásit, že vyplňování dotazníku insolvenčním správcem,
tedy osobou, která má značné vědomosti o konkrétním insolvenčním řízení a skutečnostech,
které toto řízení provázejí, nebude pro tuto osobu znamenat nějaké enormní časové zatížení –
dotazník neobsahuje žádné požadavky, které by neměly být uvedeny v některém
z dokumentů, které insolvenční správce během své práce na případu vypracovává.
*
†
Podle výsledků jednotlivých vln zkoumání případů a podle dat, která poskytují některé specializované
společnosti, můžeme vyvodit, že ročně se vyskytuje (na základě zkušeností z let 2012 a 2013) asi 2,5 až tři
tisíce případů insolvenčních řízení s podnikatelskými subjekty, které z různorodých důvod nedojdou do fáze
vyhlášení úpadku dlužníka. Podle zkušeností s prací s dotazníkem trvá vyplnění v případě bez vyhlášení
úpadku cca 10 minut, to by znamenalo maximálně 30 000 minut, čili 500 hodin času asistentů soudce nebo
vyšších soudních úředníků. Vzhledem k počtu soudů a rozložení do celého roku jde tedy zjevně o zatížení
marginální.
Bohužel musíme konstatovat, že kvalita závěrečné zprávy a dalších klíčových podkladů jednotlivých
insolvenčních řízení je velmi odlišná a v mnoha řízeních nelze říci, že by tyto dokumenty poskytovaly
souhrnnou a kompletní zprávu o celém řízení a skutečnostech, které tato řízení významným způsobem
ovlivnily. Zdá se, že i když jsou insolvenční správci velmi pečlivě prověřováni z hlediska jejich právní
erudice, bylo by vhodné věnovat nemalou pozornost také jejich přípravě ekonomické, jejich znalostem
podnikové ekonomiky a také formální stránce administrace insolvenčních řízení.
108
Obr. 4: Rozhodnutí o úpadku (Ano)
V případě kladné odpovědi na otázku „Rozhodnutí o úpadku“ se otevře další část
dotazníku.
Insolvenční správce, insolvenční řízení
Jak už bylo uvedeno výše, tento a další oddíly jsou vyplňovány jen v případě, že bylo
rozhodnuto o úpadku společnosti. Dotazník předpokládá (na základě reálných zkušeností
s průběhem insolvenčních řízení), že pokud během řízení nedojde k vyhlášení úpadku
dlužníka, není soudem jmenován předběžný správce. Přičemž teoreticky je možné, že
předběžný správce jmenován je, avšak během své činnosti zjistí skutečnosti, které vedou
k takovému ukončení řízení, kdy nedojde k vyhlášení úpadku dlužníka – v reálném světě se
ale tato možnost nevyskytuje. Pokud by nastala, je možné takovou situaci popsat slovně
v oddíle „Ostatní“ v závěru dotazníku.
Oddíl „Insolvenční správce“ sbírá informace o nominovaných insolvenčních správcích, a
případných změnách v průběhu řízení. V této části dotazníku lze potenciálně zvážit další
změny, které vyplynou ze zkušeností s prací s dotazníkem – ukazuje se totiž, že v některých
případech je soudem jmenován správce ze seznamu správců vedeného u příslušného soudu,
ale později se ukáže, že obrat dlužníka a jeho ekonomický význam měřený počtem
zaměstnanců vyžaduje jmenování zvláštního správce – pak může dojít ke změně i bez
přičinění věřitelů. Praxe naznačí, zda bude dotazník potřebné upravit tak, aby tuto možnost
explicitně obsahoval, nebo zda postačí současné jednodušší řešení.
V případě propojení dotazníku s databázemi MSp bude možno nastavit „výběr správce“
tak, že půjde o výběr přímo ze seznamu insolvenčních správců.
Obr. 5: Insolvenční správce
Zde (oddíl „Insolvenční řízení“) jsou vyplňovány informace o datu rozhodnutí a o
způsobu řešení úpadku společnosti. Ke změnám ve způsobu řešení úpadku dochází relativně
často – především jde o překlopení konkurzu na nepatrný konkurz, méně často pak o změnu
z reorganizace na konkurz. Jiné změny jsou sice teoreticky možné, v praxi ale nebyly
109
zaznamenány. Nicméně i v současné podobě dotazníku by bylo možné je objektivně zachytit.
Pokud je v položce „Změna způsobu řešení úpadku“ vybráno „Ano“, otevře se rozšíření této
části dotazníku, kde se vyplňují další detaily z průběhu řízení.
Obr. 6: Insolvenční řízení
Různé typy pohledávek, incidenční spory
Tento oddíl („Zajištěné pohledávky“) obsahuje souhrnné údaje o počtu a objemu
přihlášených pohledávek zajištěných věřitelů. Pohledávky jsou v celém dotazníku zjišťovány
souhrnně a po skupinách, neboť jejich detailní popis nemá z hlediska celkové statistiky žádný
relevantní smysl. Při zájmu o konkrétní případ je možné zmíněná data vyhledat přímo
v insolvenčním rejstříku. Níže uvedená část dotazníku se objeví po kladném zodpovězení
otázky, zda se v řízení zajištěné pohledávky vůbec vyskytují. Podobný počátek mají i části o
nezajištěných pohledávkách.
Obr. 7: Zajištěné pohledávky
Oddíl „Nezajištěné pohledávky“ taktéž obsahuje souhrnné údaje o počtu a objemu
přihlášených pohledávek tentokrát však nezajištěných věřitelů. Podobně jako v případě
zajištěných pohledávek jsou zjišťována data o pohledávkách přihlášených i uznaných, to
znamená, že zde dotazník sleduje i vývoj situace v čase (před schůzí věřitelů, na které jsou
pohledávky projednávány a po této schůzi). Rozdíl v hodnotách je pak ten objem pohledávek,
o které mohou být vedeny incidenční spory (tohoto typu, incidenčních sporů může být
pochopitelně vedeno více).
110
Obr. 8: Nezajištěné pohledávky
Část dotazníku „Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené
pohledávky“ poskytuje souhrnné informace o pohledávkách za majetkovou podstatou
insolvenčního řízení a jim na roveň postavených pohledávkách. Jde o dosti složitou
problematiku, která má velký vývoj v čase, ten je však z hlediska výsledků insolvenčních
řízení v podstatě málo významný, proto je zde zaznamenán až konečný stav těchto
pohledávek. Z hlediska časového průběhu insolvenčního řízení je tato část dotazníku
předsunuta mezi pohledávky obecné. Nicméně je faktem, že naopak od výše zmíněných
pohledávek zajištěných a nezajištěných věřitelů, které vznikají vždy před podáním
insolvenčního návrhu nebo každopádně před vyhlášením úpadku, pohledávky za majetkovou
podstatou v každém případě a pohledávky jim na roveň postavené v některých případech
vznikají v období po úpadku (u pohledávek na roveň postavených jde o to, že například
pohledávka zaměstnance se mění na pohledávku státu – Úřadu práce – a získává přednost
před jinými věřiteli zařazením do skupiny pohledávek postaveným na roveň pohledávkám za
majetkovou podstatou).
Odměna správce je zaznamenána s DPH, důvodem je fakt, že majetková podstata vyplácí
odměnu s daní a daň je v tomto případě pro věřitele (tedy pro majetkovou podstatu) náklad
jako každý jiný, čili odvedená daň sníží objem prostředků vyplacených věřitelům. Dotazník
počítá s tím, že osoba insolvenčního správce nemusí být totožná s osobou předběžného
správce – pokud dojde k více změnám na postu správce, pak jsou odměny a náklady těchto
správců pouze sečteny, neboť platí stejné pravidlo, jako u DPH. Totiž, že z hlediska výsledku
řízení je vedlejší, zda byly peníze vyplaceny jednomu nebo více správcům, důležitý je jejich
celkový objem.
111
Obr. 9: Pohledávky za majetkovou podstatou a jim na roveň postavené pohledávky
Oddíl „Popřené pohledávky“ zaznamenává objem a počet pohledávek, které
v přezkumném řízení byly popřeny insolvenčním správcem.
Obr. 10: Popřené pohledávky
Otázka popírání a uznávání pohledávek je velmi silně diskutována a proto jí v nynější
podobě dotazník věnuje tak silnou pozornost. (Kotoučová a kol. 2010) Nicméně je možné, že
tato pasáž bude v dalších obdobích zjednodušena
Pokud v průběhu insolvenčního řízení dojde k incidenčnímu sporu, jsou údaje v podobě
objemu a počtu incidenčních sporů zaznamenány v následující části dotazníku. V daném
období se dotazování na incidenční spory zaměřuje primárně na spory o pohledávky
přihlášené do insolvenčního řízení, které byly následně popřeny buď insolvenčním správcem,
nebo v některých případech jiným věřitelem případně dlužníkem. Ostatní spory (především o
majetek v majetkové podstatě, který chce třetí osoba vyjmout), se projeví v objemu majetku,
který je předmětem zpeněžení nebo jiného úkonu. Jde o jednu z částí dotazníku, jejíž podoba
bude ještě předmětem diskusí na základě zkušenosti z praktického užívání dotazníku.
112
Obr. 11: Incidenční spory
Majetková podstata, výnosy z majetku a úvěrové financování
Část „Majetková podstata“ zaznamenává všechny formy majetku zjištěné a zajištěné
insolvenčním správcem, přičemž je zde ovšem zachycen stav z průběhu samotného řízení, to
znamená do značné míry je zde zaznamenán odhad hodnoty majetku dlužníka. To se týká
především movitého a nemovitého majetku, kde je v některých případech dělán odhad
standardními způsoby s pomocí externích specialistů, většinou však vytvoří alespoň
povšechný odhad samotný insolvenční správce. Takový postup je použit prakticky vždy
v těch případech, je-li hodnota majetku relativně nízká nebo existuje shoda věřitelů o
společném postupu případně mimo jiné u zásob tehdy, když jde o typizované výrobky nebo
komodity, u kterých není problém zjistit cenu obvyklou a využít ji. Pokud existuje záměr
prodat majetek dlužníka jako podnik (v současné terminologii nového občanského zákoníku
závod), musí být odhad vytvořen vždy.
Obvykle velmi problematické jsou odhady hodnoty majetkových účastí (pokud nejde o
držení likvidních akcií nebo jiných cenných papírů, což je ale naprosto výjimečná situace),
velmi problematická bývá otázka zpeněžení či vymožení pohledávek.
Výrazným problémem bývá v současnosti fakt, že i když by insolvenční správce měl pro
lepší orientaci věřitelů v celé problematice konkrétního insolvenčního řízení uskutečnit
alespoň rámcový odhad hodnoty dlužníkova majetku, ve skutečnosti nejsou mnohdy tato data
dohledatelná v dokumentech uvedených v insolvenčním rejstříku – nyní tedy nelze z výsledků
získaných v rámci statistických šetření vyvozovat nějaké výraznější závěry.
113
Obr. 12: Majetková podstata
Oddíl „Výnosy z majetku“ sleduje výnosy z prodeje jednotlivých složek hmotného i
nehmotného majetku a je v podstatě zrcadlem položky „Majetková podstata“. Zde se
v budoucnu při plošném využívání dotazníku nabízí možnost porovnávat předpoklady, se
kterými věřitelé a především insolvenční správce vstupují do insolvenčního řízení, a skutečné
výsledky řízení, tedy skutečný výnos ze zpeněžení majetku dlužníka.
Obr. 13: Výnosy z majetku
V případě, že v rámci insolvenčního řízení využit institut úvěrového financování, jsou tyto
údaje zaznamenány v následujícím oddíle. Ve skutečnosti jde o velmi výjimečné situace, ke
kterým dochází tehdy, je-li jako metoda řešení dlužníkova úpadku použita reorganizace nebo
tehdy, když mezi věřiteli dojde k dohodě o pokusu zpeněžit dlužníkův obchodní závod jako
funkční celek v provozu.
114
Obr. 14: Úvěrové financování
Výsledek insolvenčního řízení a další informace
Údaje shrnující výsledek insolvenčního řízení v podobě uspokojení věřitelů, pohledávek
za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených. Jde o klíčovou část dotazníku z pohledu
významu celého dotazníkového šetření i budoucího využití systému jako základu pro
průběžné zjišťování skutečných výsledků a efektivity insolvenčních řízení. Analýza zde
získávaných dat umožní v návaznosti na dřívější údaje, především o výši pohledávek, zjistit
primárně návratnost pohledávek z hlediska věřitelů, náklady celého insolvenčního řízení a
řadu dalších údajů, které v současné době neznáme nebo je pouze velmi složitě a nejistě
odhadujeme.
Obr. 15: Výsledek insolvenčního řízení
Závěrečnou částí celého dotazníku je oddíl „Ostatní“, který uzavírá jak tu verzi, kde
nedošlo k prohlášení úpadku dlužníka, tak i tu variantu, kde byl úpadek prohlášen.
Podstatnou informací zde je položka „Datum pravomocného rozhodnutí insolvenčního
soudu“, čímž je myšleno jakékoliv z možných rozhodnutí, kterým je insolvenční řízení
ukončeno. Zde uvedené datum pak slouží k výpočtu řady informací o délce řízení, přičemž
systém je schopen zjišťovat rozličné varianty v kombinaci s jinými informacemi obsaženými
v dotazníku.
Položka „Poznámky“ slouží k zaznamenání specifických jevů a událostí, které není možné
vtěsnat do samotného dotazníku – její význam v případě budoucího institucionálního využití
dotazníku poklesne či dokonce zmizí zcela, nyní slouží především k okomentování případu
pro potřeby výzkumu nebo výuky.
115
Obr. 16: Ostatní
Praktické budoucí využití dotazníkového systému
Nyní uskutečňované výzkumy pomocí jednotlivých vln statistických zkoumání
skutečných výsledků insolvenčních řízení přinášejí řadu nových poznatků, které jsou samy o
sobě zajímavé pro minimálně dvě oblasti potenciální uživatelů.
Za prvé mohou poskytnout ekonomickým subjektům informace, kterými v nynější době
disponuji v principu především věřitelé z finanční oblasti nebo věřitelé velcí, tedy s velkou
tržní zkušeností. V obou případech jde o stav přirozené informační asymetrie, když věřitelé
z finanční oblasti a velcí věřitelé z reálné ekonomiky disponují daleko větším množstvím
informací o obvyklém průběhu insolvenčních řízení, díky čemuž mají lepší možnosti pro
optimalizaci svých rozhodovacích procesů. Sběr dat, jejich analýza a následné zveřejňování
však umožňuje i malým věřitelům získávat lepší informační základnu a díky tomu lépe
modelovat svoje rozhodovací procesy.
Jestliže by v budoucnu byl tento mechanismus sběru a zveřejňování informací využit pro
všechna insolvenční řízení (v optimálním případě zpětně doplněn i o řízení již uzavřená), a
jestliže by díky vytvoření systému sběru a zpracování těchto dat byl celý proces upřesněn a
zbaven chybovosti (kterou nyní při jednotlivých statistických vlnách nemůžeme vyloučit), pak
by během několika málo let vznikl systém umožňující získávání mnoha informací o
insolvenčních procesech v jejich obecné rovině a díky možnosti selekce dlužníků také
s možností relativně detailních zkoumání.
Proto druhou skupinou uživatelů těchto informací budou akademická pracoviště,
analytická pracoviště a v neposlední řadě (nebo naopak v první řadě, záleží na úhlu pohledu)
také legislativa. Principiálně platí, že není vhodné reformovat či novelizovat systém, u kterého
nevíme přesně, s jakými výsledky pracuje. Výše popsaný mechanismus sběru statistických
informací o oblasti insolvenčních řízení by mohl poskytnout právě analytikům a legislativcům
řadu námětů pro další uvažování nad směřováním snahy o zdokonalení insolvenčního zákona
a souvisejících předpisů.
116
Závěr
Výše uvedený dotazník byl během posledních let konzultován se zástupci odborné
veřejnosti (především Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Česká bankovní asociace).
Samotný dotazník, ale hlavně zpracování získaných informací umožňují nyní na vzorku více
než dvou tisíc případů definovat vlastnosti insolvenčních řízení v zemi. Pokud by byl tento
systém zaveden jako institucionalizovaný mechanismus sběru dat, pak by v nedaleké
budoucnosti umožnil pracovat s řadou informací týkajících se jak celého období působnosti
insolvenčního zákona (pokud budou zpětně doplněna data za již ukončené případy), ale také
za kterýkoliv výsek tohoto období, bude možné členit tyto informace podle řady různorodých
kritérií. Po doplnění dotazníku o údaje týkající se velikosti dlužníka, jeho obratu a dalších
náležitostí, se možnosti analytické práce se získávanými daty významným způsobem rozšíří.
Základním předpokladem přitom je, že veškeré tyto informace budou dostupné on-line všem
zájemcům bez jakéhokoliv omezení.
Literatura:
[1] Kislingerová, E. (2013): Odhad vývoje insolvencí v České republice v letech 2013 a 2014,
výhled na další období. In Kislingerová, E. – Špička, J.: Insolvence 2013 – konec jedné
etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s. 45-55, 2013.
[2] Kotoučová, J. a kolektiv (2010): Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon). Praha, C. H. Beck, 2010.
[3] Ministerstvo spravedlnosti - MSp (2013): Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se
novelizuje zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Praha, MSp, online:
http://vyzkuminsolvence.cz/zpravodajstvi/zajimava-statisticka-data-v-duvodovezprave-revizni-novely.html
[4] Richter, T. (2008): Insolvenční právo. Praha, ASPI Walter Kluwer, 2008.
[5] Schönfeld, J. – Smrčka, L. – Malý, T. (2013): Insolvenční řízení v České republice:
skutečný výnos věřitelů je velmi nízký. In Kislingerová, E. – Špička, J.: Insolvence 2013 –
konec jedné etapy, začátek další? Praha, Oeconomica, s. 89-102, 2013.
117
Skutečné výsledky insolvenčních řízení v ČR –
předběžná zpráva výzkumného týmu
Real results of insolvency proceedings in the CR – a preliminary
report by the research team
Jaroslav Schönfeld* – Luboš Smrčka** – Eva Kislingerová***
ABSTRAKT
Práce analyzuje výsledky třetí vlny statistických šetření případů insolvenčních řízení, kterou
uskutečnil vědecký tým Výzkum insolvence na podzim a v zimě mezi lety 2013 a 2014. Bylo
prozkoumáno celkem 572 insolvenčních řízení. Výsledky této třetí vlny jsou v první řadě
rozsáhle samostatně prezentovány a následně porovnány s daty získanými v předchozích dvou
šetřeních s tím, že celkový vzorek prozkoumaných případů je pak již 2193 případů
insolvenčních řízení započatých vždy po 1. lednu 2008 a ukončených do závěru září roku
2013. Celkový vzorek tak představuje asi 25 procent z celkového počtu případů, které byly
v dané době pravomocně dokončeny.
Klíčová slova: Insolvence; Insolvenční řízení; Statistika; Uspokojení věřitelů; Úpadek.
ABSTRACT
The work analyses the results of the third wave of statistical surveys of insolvency
proceedings which the Insolvency Research scientific team carried out in autumn and winter
between 2013 and 2014. A total of 572 insolvency proceedings were researched. The results
of this third wave are, first and foremost, comprehensively and independently presented and
then compared with data gained in the two preceding surveys, bearing in mind that the total
sample of surveyed cases is now a total of 2,193 cases of insolvency proceedings commenced
always after 1 January 2008 and closed by the end of September 2013. The total sample thus
represents about 25 percent of the total number of cases which were bindingly closed at the
given time.
Key words: Bankruptcy; Insolvency; Insolvency proceedings; Satisfaction of creditors;
Statistics.
JEL classification: G30, G33, K22

Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem
vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by
napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" registrovaného u Technologické agentury České
republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190)
*
Ing. Jaroslav Schönfeld, Ph.D. – odborný asistent; katedra podnikové ekonomiky Fakulty
podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze.
**
doc. Ing. Luboš Smrčka, CSc., docent; katedra podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské Vysoké
školy ekonomické v Praze.
***
Ing. Eva Kislingerová, CSc., profesor; vedoucí katedry podnikové ekonomiky Fakulty podnikohospodářské
Vysoké školy ekonomické v Praze.
118
Koncept výzkumu statistických dat o insolvenčních řízeních
Zkoumání insolvenčních řízení bylo na katedře podnikové ekonomiky Vysoké školy
ekonomické v Praze zahájeno v roce 2011 a postupně se uskutečnilo několik vln těchto
výzkumů. V sérii po sobě následujících kroků byl během této doby vyvíjen dotazník, který
s maximální precizností prochází celé insolvenční řízení a je směřován k tomu, aby umožnil
sledování skutečné efektivity celého složitého procesu zániku obchodního závodu dlužníka
formou insolvenčního řízení.* Koncept dotazníku vychází z hypotézy, podle které je zajištění
dostupnosti informací o insolvenčních procesech potřebné kvůli několika souběžným
objektivním faktům.
Prvním je potřeba ekonomické veřejnosti znát reálnou efektivitu insolvenčních procesů,
protože od této efektivity (vyjádřené především návratností investice a délkou časového
období, během kterého je tato návratnost realizována) se odvíjí řada kroků v rozhodovacích
procesech ekonomických subjektů. Přesnější znalost skutečných výsledků insolvenčních
procesů může významným způsobem racionalizovat to, jak se bude ekonomický subjekt
s menšími zkušenostmi chovat v reálném tržním prostředí.
V této rovině jde o vhodnost eliminace informační asymetrie mezi velkými ekonomickými
subjekty (zvláště z oblasti finanční ekonomiky, ale také ekonomiky reálné) na straně jedné a
středními a malými subjekty reálné ekonomiky na straně druhé. Tato asymetrie je objektivní,
je daná prostou skutečností, že velké subjekty díky tomu, že se běžně potkávají s daleko
větším počtem defaultů svých dlužníků, mají s tímto stavem podstatně větší přímé zkušenosti.
Střední a malé subjekty nejsou s defaultem konfrontovány v takovém množství konkrétních
případů†, což je do jisté míry diskvalifikuje a omezuje jejich možnost definovat, formulovat a
ocenit rizika plynoucí z pozice věřitele. Přitom výsledkem mohou být oba extrémy – tedy jak
absolutní negativismus a vnímání příliš vysoké míry rizika, což pak ekonomický subjekt vede
k přehnané opatrnosti a to i na úkor jeho ziskové efektivností, tak i přílišný nadhled nad
problémem defaultu obchodních partnerů. To pak může za nepříznivé shody okolností vést
k přehlížení skutečných rizik a to i s velmi fatálními důsledky.
Druhým je potřeba znalosti skutečných dat o insolvenčních procesech, díky kterým je
možné celé fungování insolvenčních procesů analyzovat a vyhodnotit. Bez toho, že známe
relativně přesně obvyklý výnos z řízení pro dlužníka, náklady řízení a jeho délku nemůžeme
racionálně vyhodnotit makroekonomické dopady nastavení celého systému.
*
†
Pochopitelně v případě insolvenčního řízení nemusí jít nutně o zánik. Existují dvě jiné možnosti. V rámci
„likvidačního“ postupu prostřednictvím konkurzu je možné uchovat dlužníkův obchodní závod „v chodu“,
protože existuje postup odprodeje většiny majetku ve formě „going concern“. V rámci restrukturalizace je pak
možné uskutečnit ozdravění podnikání dlužníkova závodu prostřednictvím řady potenciálních postupů,
nicméně v rámci spolupráce s dlužníkem. Obvykle je konkurz považován za postup „likvidační“ a
reorganizace za postup „sanační“, ale ve skutečnosti to není žádné dogma. Konkurz může mít za výsledek
udržení činnosti původního obchodního závodu stejně, jako reorganizace může mít za cíl odprodej tak zásadní
většiny majetku, že zbylou část (třebas zachovávající značku nebo nesoucí původní goodwill) nemůžeme co
do objemu považovat za skutečného nástupce původního obchodního závodu.
Tím není řečeno, že s tímto stavem nejsou konfrontovány v tak velké míře, tedy procentuálně v poměru ke
svým celkovým pohledávkám. Nedosahují ale tak vysoké znalosti konkrétních případů – jestliže tedy banka
nebo velký průmyslový věřitel vychází při svém rozhodování ze zkušenosti zahrnující desítky či spíše stovky
nebo i tisíce případů, střední nebo malý věřitel se potkává s případy jednotlivými. To však neznamená, že
takový jednotlivý případ nemůže mít pro malého či středního věřitele fatální následky. A naopak – dopady
jednoho vážného případu mohou velmi nezdravě ovlivnit postoj malého nebo středního ekonomického
subjektu k riziku planoucímu z nezajištěných pohledávek.
119
Třetím je pak potřeba této znalosti pro účely legislativy a to jak v oblasti insolvenčního
zákona a přidružených předpisů, tak i obecně v oblasti obchodního a potažmo i občanského
práva. Insolvenční procesy jsou jedním ze základních pilířů celé oblasti vymahatelnosti práva
a především vymahatelnosti plnění smluv. Přitom naprosto nesporně platí, že pokud jsou
smlouvy vymahatelné (včetně vymahatelnosti pohledávek), pak právní systém funguje
přinejmenším uspokojivým dojmem. Přitom byl statisticky prokázán vztah mezi
vymahatelností práva a výkonností národních ekonomik.*
Sběr statistických dat
Samotný sběr statistických dat je organizován dvakrát během kalendářního roku. Zatím
proběhla nultá – testovací – vlna, dále pak dvě vlny v první fázi výzkumu a třetí vlna (přelom
let 2013 až 2014). Získaná data nejsou navzájem plně kompatibilní, což je dáno postupným
vývojem používaného dotazníku†. To znamená, že při interpretaci jednotlivých vln je třeba
brát v potaz změny ve struktuře získávaných dat.
Třetí vlna šetření – prezentace výsledných dat
Třetí vlna statistických šetření se uskutečnila na podzim roku 2013 a v počátku roku 2014.
Během jara 2014 byl revidován vzorek dat – byly prověřeny všechny vstupy eliminována
chybová data. Celkový počet datových souborů započtených do výzkumu byl snížen na 572
insolvenčních případů.
*
†
Existují studie, které na základě regresní analýzy výkonnosti insolvenčních řízení v jednotlivých zemích a na
základě srovnání těchto čísel s ukazateli výkonnosti ekonomiky (obvykle hrubý domácí produkt na obyvatele)
dokládají, že čím je insolvenční systém výkonnější (čím je vyšší výnos, nižší náklady a kratší čas řízení) tím
výkonnější je i celá ekonomika daného státu. „We can form several conclusions on the basis of regression
analyses, into which data on insolvency processes provided by Doing Business were entered on the one hand,
and statistical data on the level of GDP at current market prices per head of population on the other. The first
of these is the assertion that it was possible to confirm the hypothesis according to which the efficiency of
insolvency processes is higher in countries which demonstrate a generally higher productivity of the national
economy expressed precisely by the data on GDP at current market prices per head of populations. These
countries reach a lower level of costs and at the same time, higher satisfaction for creditors. This is shown
both by the model described and by viewing Fig. 3, where it is clear that states positioned on the horizontal
axis more to the right, i.e. states with higher GDP at current market prices per head of population, usually
show a higher utilization percentage of insolvency proceedings for creditors and lower costs for these
proceedings.” (Smrčka, Arltová, Schönfeld, Louda 2014) Jiné studie zase dokládají, že vývoj hrubého
domácího produktu, míry nezaměstnanost a insolvenční situace jsou navzájem v definovatelném vztahu.
(Kislingerová, Arltová 2013)
Přesný popis dotazníku používaného v roce 2014 obsahuje práce autorů Plaček, Malý a Louda v tomto
sborníku.
120
Tab. 1: Rozdělení vzorku podle jednotlivých soudů
Krajský soud v Brně
Krajský soud v Českých Budějovicích
Krajský soud v Hradci Králové
Krajský soud v Ostravě
Krajský soud v Plzni
Krajský soud v Praze
Krajský soud v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
Vrchní soud v Olomouci
Celkem
50
22
57
79
35
28
83
217
1
572
8,74%
3,85%
9,97%
13,81%
6,12%
4,90%
14,51%
37,94%
0,17%
100,00%
Co se týká struktury vzorku, byly tentokráte brány jednotlivé případy náhodně (podle klíče
každý n-tý v pořadí), vždy případy, které byly zahájeny po 1. lednu 2008 a pravomocně
ukončeny do konce září 2013. Tabulka 1 ukazuje rozvrstvení vzorku z pohledu regionů.
Tab. 2: Rozdělení vzorku podle jednotlivých soudů
Řízení s vyhlášením úpadku
48
Krajský soud v Brně
Krajský soud v Českých
22
Budějovicích
36
Krajský soud v Hradci Králové
74
Krajský soud v Ostravě
35
Krajský soud v Plzni
27
Krajský soud v Praze
61
Krajský soud v Ústí nad Labem
111
Městský soud v Praze
1
Vrchní soud v Olomouci
415
Celkem
Řízení bez vyhlášení úpadku
2
Krajský soud v Brně
21
Krajský soud v Hradci Králové
5
Krajský soud v Ostravě
1
Krajský soud v Praze
22
Krajský soud v Ústí nad Labem
106
Městský soud v Praze
157
Celkem
11,57%
5,30%
8,67%
17,83%
8,43%
6,51%
14,70%
26,75%
0,24%
100,00%
1,27%
13,38%
3,18%
0,64%
14,01%
67,52%
100,00%
Tabulka 2 ukazuje rozlišení případů podle toho, zda byl nebo nebyl prohlášen úpadek
dlužníka a to znovu v rozdělení podle regionů. Za poznámku stojí, že v minulých vzorcích byl
poměr těch případů, kde došlo k vyhlášení úpadku dlužníka a případů bez vyhlášení úpadku
v podstatě naprosto opačný a množství případů bez úpadku zásadně převyšovalo počet
případů s úpadkem.
121
Tab. 3: Statistika důvodů, proč nebyl vyhlášen úpadek (celkem)
Návrh odmítnut pro vady podle § 128
Návrh zamítnut podle § 143 (nebyly splněny zákonem
stanovené předpoklady)
Návrh zamítnut podle § 144 (pro nedostatek majetku dlužníka)
Řízení zastaveno dle § 108 (nezaplacení zálohy na náklady
insolvenčního řízení)
Řízení zastaveno podle § 129 a § 130 – zpětvzetí návrhu
Celkem
26
16,56%
12
92
7,64%
58,60%
16
11
157
10,19%
7,01%
100,00%
Mezi důvody, proč nebyl vůbec vyhlášen úpadek, znovu jednoznačně převažuje § 144,
tedy nedostatek majetku dlužníka, pokud ještě připočteme případy s § 108 (nezaplacení
zálohy na náklady řízení), což můžeme považovat za uznání věřitele, že řízení nemá smysl
právě pro bezvýznamnost majetku dlužníka, pak ve třech pětinách případů zjišťujeme, že
dlužníkův majetek neexistuje nebo je marginální.
Oproti dřívějším vzorkům však platí, že podíl řízení bez úpadku je dramaticky nižší.
Podobně, jako tomu bylo ve druhé statistické vlně, i tentokráte se ukazuje, že řízení
bezúpadková se odehrávají především v Praze, v Hradci Králové a v Ústí nad Labem. Ke
druhé vlně výzkumu bylo mimo jiné poznamenáno: Dalším důvodem, proč nebyl vyhlášen
úpadek dlužníka, kde se objevuje dominance zmíněných krajských soudů, je zamítnutí návrhu
pro nedostatek majetku dlužníka. I zde vidíme, že 97 procent takto ukončených řízení připadá
na Prahu, Ústí nad Labem a zde ještě navíc na Hradech Králové. Asi není možné vyložit tento
poměr tím, že by se tyto soudy snažily o sladění svých kapacitních možností s realitou, spíše
je zde ale vidět určité zvykové právo, kde v případě, že věřitel nedoloží alespoň nějak
existenci majetku dlužníka (popřípadě dlužník nedoloží existenci svého vlastního majetku),
pak soud návrhy obratem zamítá nebo se domáhá zaplacení zálohy na náklady řízení ze strany
věřitele. Za zmínku stojí, že nezaplacení zálohy na náklady se jako důvod zastavení
insolvenčního řízení objevilo právě jenom ve jmenovaných krajích, tedy jejich podíl na celku
využití §108 dosáhl sta procent.“ (Kislingerová, Smrčka, Schönfeld, Plaček 2014, str. 6)
122
Tab. 4: Statistika důvodů, proč nebyl vyhlášen úpadek (podle krajů)
Důvody zamítnutí úpadku
Návrh odmítnut pro vady podle § 128
Krajský soud v Brně
Krajský soud v Hradci Králové
Krajský soud v Ostravě
Krajský soud v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
Návrh zamítnut podle § 143 (nebyly splněny zákonem stanovené
předpoklady)
Krajský soud v Hradci Králové
Krajský soud v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
Návrh zamítnut podle § 144 (pro nedostatek majetku dlužníka)
Krajský soud v Brně
Krajský soud v Hradci Králové
Krajský soud v Ostravě
Krajský soud v Praze
Krajský soud v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
Řízení zastaveno dle § 108 (nezaplacení zálohy na náklady
insolvenčního řízení)
Krajský soud v Ostravě
Krajský soud v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
Celkem
počet
procentuální
případů vyjádření
26
17,81%
1
0,68%
2
1,37%
1
0,68%
4
2,74%
18
12,33%
12
1
1
10
92
1
13
3
1
11
63
8,22%
0,68%
0,68%
6,85%
63,01%
0,68%
8,90%
2,05%
0,68%
7,53%
43,15%
16
1
4
11
146
10,96%
0,68%
2,74%
7,53%
100,00%
Zajímavou statistiku, i když bez většího významu pro samotné vyhodnocení insolvenčních
řízení, nabízí přehled četnosti výskytu jednotlivých insolvenčních správců a výše jejich
odměn.
123
Tab. 5: Insolvenční správci podle četnosti a podle odměny
Ing. Václav Dlouhý
Ing. Václav Valečka
Ing. Jaroslav Mikeš
Ing. Aleš Babor
Mgr. Milan Edelmann
Mgr. Petr Galia
Ing. Zdeněk Dítě
Ing. Petr Kmoch
JUDr. Zdeňka Mužíková
JUDr. Kamil Podroužek
JUDr. Eva Šimková
KONKURS ČR v.o.s.
Mgr. Petr Řehák
JUDr. Jan Štangl
Mgr. Michal Janík
Ing. Zdeněk Vyskočil
JUDr. Milan Václavík
Ing. Sylvie Sýkorová
Ing. Pavel Laboj
Ing. Ladislav Michálek
JUDr. Petr Chyla
Ing. František Penz
Mgr. Marcel Labounek
JUDr. Jiří Pour
Ostatní (1 insolvence)
Celkem
JUDr. Josef Šťastný
Mgr. Marcela Staňková
JUDr. Přemysl Kraus
Ing Jiří Klíma
Ing. Václav Dlouhý
JUDr. Ing. František Hendrych
Ing. Václav Hadraba
Miroslava Šafránková MBA
JUDr. Miloslav Tuzar
JUDr. Vlastimil Voleský
Ostatní
3
3
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
365
415
1
1
1
1
3
1
1
1
1
1
402
858 434,00 Kč
185 433,00 Kč
108 000,00 Kč
90 000,00 Kč
216 809,00 Kč
98 550,00 Kč
90 000,00 Kč
69 500,00 Kč
107 550,00 Kč
107 550,00 Kč
219 181,00 Kč
248 582,60 Kč
107 550,00 Kč
211 100,00 Kč
151 137,00 Kč
115 827,00 Kč
174 247,00 Kč
110 392,00 Kč
107 100,00 Kč
108 000,00 Kč
199 769,00 Kč
122 010,00 Kč
90 000,00 Kč
416 712,42 Kč
38 264 932,19 Kč
42 578 366,21 Kč
3 674 953,00 Kč
1 484 291,00 Kč
1 384 440,00 Kč
1 124 957,00 Kč
858 434,00 Kč
850 759,00 Kč
830 000,00 Kč
658 392,00 Kč
641 521,00 Kč
623 092,00 Kč
30 447 527,21 Kč
Daleko podstatnější informaci poskytuje tabulka číslo 6, kde vidíme dobu od podání
návrhu do rozhodnutí o úpadku (je-li učiněno) a to v průměru, v tabulce číslo 7 pak vidíme
medián.
124
Tab. 6: Doba od podání návrhu do rozhodnutí o úpadku (průměr)
Krajský soud v Brně
Krajský soud v Českých
Budějovicích
Krajský soud v Hradci Králové
Krajský soud v Ostravě
Krajský soud v Plzni
Krajský soud v Praze
Krajský soud v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
Vrchní soud v Olomouci
Průměr ČR (dny)
63
92
90
76
100
84
38
61
28
70
Oproti druhé vlně výzkumu zde vidíme určité zkrácení obvyklé délky případů (od podání
návrhu do rozhodnutí o úpadku) – srovnání mezi jednotlivými vlnami nabízí závěrečná
tabulka textu. K samotné tabulce 6 lze poznamenat, že údaj za Vrchní soud v Olomouci není
směrodatný, neboť je založen na jednom specifickém případě. Avšak vezměme za velmi
podivné, že stejné úkony a stejné procesní výkony trvají u plzeňského soudu v podstatě téměř
trojnásobek času, než za který věc vyřídí soud v Ústí nad Labem. Pod průměrnou dobou se
pohybují pouze soudy v Ústí, v Praze a v Brně, všechny ostatní jsou velmi výrazně nad
průměrem.
Tab. 7: Doba od podání návrhu do rozhodnutí o úpadku (medián)
Průměr
Medián
70 dní
44 dní
Medián je podstatně nižší než průměr, takže pravděpodobně musíme počítat s tím, že
existuje relativně nevelké (ale významné) množství případů, které však trvají podstatně delší
dobu, než je průměr, čímž tento ukazatel vychylují nahoru oproti mediánu.
Tab. 8: Doba od podání návrhu do schválení závěrečné zprávy insolvenčního
správce nebo do zrušení konkurzu (průměr)
Krajský soud v Brně
Krajský soud v Českých Budějovicích
Krajský soud v Hradci Králové
Krajský soud v Ostravě
Krajský soud v Plzni
Krajský soud v Praze
Krajský soud v Ústí nad Labem
Městský soud v Praze
Vrchní soud v Olomouci
Průměr ČR (dny)
681
710
872
619
982
723
547
611
255
678
125
I tehdy, pokud hledáme délku trvání insolvenčních řízení od podání návrhu až do závěru
řízení (ať již jsou věřitelé uspokojeni nebo nejsou), nejnižší průměry vykazují soudy v Ústí
nad Labem a v Praze (městský soud), i tentokrát nacházíme nejdelší řízení u Krajského soudu
v Plzni. Na západě Čech trvá průměrné insolvenční řízení o rok a měsíc déle než v severních
Čechách – rozdíl tedy není tak dramatický, jako v případě termínu vyhlášení úpadku, ale i tak
jde o dobu, která je až nepochopitelná.
Tab. 9: Doba od podání návrhu do schválení závěrečné zprávy insolvenčního
správce nebo do zrušení konkurzu (medián)
Průměr 681 dní
Medián 528 dní
Znovu zde vidíme situaci (Tab. 10), kdy je průměrná délka trvání insolvenčního řízení
podstatně vyšší než medián, tedy než taková délka, která platí pro prostřední případ z celé
zkoumané skupiny. Tedy musí existovat určitá skupina insolvenčních řízení, které trvají
relativně výrazně delší dobu, než jaký je průměr.
Tab. 10: Případy dělené podle typu přihlášených pohledávek*
5
Pouze zajištěné
305
Pouze nezajištěné
Zajištěné i nezajištěné 100
Jak je vidět z tabulky 10, v insolvenčních řízeních se relativně často objevuje stav, kdy
samotné parametry řízení jsou dosti neobvyklé. Například lze pravděpodobně říci, že většina i
relativně poučené veřejnosti bude předpokládat u obvyklého insolvenčního řízení jak
zajištěné, tak i nezajištěné věřitele, protože veřejnost je obvykle příliš ovlivněna mediálně
známými případy. Jak je vidět, tak situace, kdy jsou u jednoho řízení zajištění i nezajištění
věřitelé, je ve skutečnosti poměrně neobvyklá, nebo alespoň zcela jistě není většinová.†
Tab. 11: Počet přihlášených věřitelů nezajištěných/zajištěných
Počet zajištěných věřitelů
Počet zajištěných pohledávek
Počet nezajištěných věřitelů
Počet nezajištěných pohledávek
288
681
5 270
13 863
Tabulka 11 vytváří podmínky k tomu, aby si pozorovatel mohl představit počet věřitelů a
počet pohledávek přihlášených do obvyklého průměrného insolvenčního řízení. Jak vidno,
V tabulce chybí pět obtížně definovatelných případů z celku 415 případů, ve kterých došlo k vyhlášení úpadku
dlužníka.
†
Tento parametr byl zjišťován poprvé ve druhé vlně výzkumu a výsledek byl velmi podobný: 274 případů, ve
kterých vystupují pouze nezajištění věřitelé, 13 případů s pouze zajištěnými věřiteli a 74 případů s věřiteli
zajištěnými i nezajištěnými zároveň.
*
126
zajištění věřitelé přihlašovali v průměru asi dvě až tři pohledávky (cca 2,5 pohledávky na
jednoho věřitele). U nezajištěných věřitelů byl poměr podobný, tedy asi 1:2,5.*
Tab. 12: Objem/počet přihlášených pohledávek celkem – objem/počet
uznaných pohledávek celkem
Objem
Počet
Přihlášené pohledávky 3 461 080 812 Kč 14 544
3 186 202 092 Kč 13 631
Uznané pohledávky
Tab. 13: Objem/počet přihlášených nezajištěných pohledávek celkem –
objem/počet uznaných nezajištěných pohledávek celkem
Objem
Počet
Přihlášené pohledávky 2 795 476 801 Kč 13 863
2 565 079 189 Kč 12 973
Uznané pohledávky
Tab. 14: Objem/počet přihlášených zajištěných pohledávek celkem –
objem/počet uznaných zajištěných pohledávek celkem
Objem
Počet
Přihlášené pohledávky 665 604 011 Kč 681
621 122 903 Kč 658
Uznané pohledávky
Problematika pohledávek a jejich uznávání je významnou kapitolou insolvenčních řízení a
jak vidíme z předchozích tří tabulek, jde v této oblasti o dost značné majetky. Celkově byly ve
sledovaných 415 případech popřeny pohledávky v hodnotě téměř 280 milionů korun, což je
zhruba 7 až 8 procent objemu všech přihlášených pohledávek. Co se počtu pohledávek týká,
ve třetí statistické vlně byly popřené pohledávky v podstatě průměrné – bylo popřeno 913
pohledávek (nyní hovoříme o zajištěných i nezajištěných zároveň), což je znovu asi 7 až 8
procent z celkového počtu pohledávek.
Tab. 15: Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na
roveň postavené (objem, průměr)
průměr
náhrada hotových výdajů předběžného správce 1 296 Kč
27 000 Kč
odměna předběžného správce
náhrada hotových výdajů insolvenčního
47 721 Kč
správce
102 846 Kč
odměna insolvenčního správce
282 715 Kč
ostatní pohledávky za majetkovou podstatou
758 648 Kč
pohledávky na roveň majetkové podstaty
*
počet řízení
1
1
381
414
182
102
I v tomto směru jsou výsledky druhé vlny statistických výzkumů velmi podobné a můžeme říci, že složení
obvyklého portfolia se potvrdilo. Na 342 zajištěných věřitelů připadalo 724 přihlášených zajištěných
pohledávek, Na 5 398 nezajištěných věřitelů připadá 12 168 nezajištěných pohledávek.
127
Pohledávky za majetkovou podstatou a následně také pohledávky postavené na roveň
pohledávkám za majetkovou podstatou byly sledovány i ve druhé vlně zkoumání, podobně
jako ve třetí vlně však nejsou získaná data plně vypovídající – u řady případů je kvalita dat
poskytovaných dokumenty v insolvenčním rejstříku tak nízká, že buď nelze definovat
jednotlivé položky, nebo je pochybná skutečná výše těchto pohledávek (i když se to zdá na
první pohled neuvěřitelné), není vůbec jisté, zda některé položky, které v daném případě
opticky neexistují, nejsou ukryty v jiných číslech a podobně. Tabulka 15 ukazuje průměrné
hodnoty (tedy nikoliv absolutní součet) a to pro počet případů, ve kterých se uvedené položky
vyskytují.
Tab. 16: Objem celkem odhadnuté hodnoty majetku dlužníka/objemy odhadů
podle kategorií majetku (jsme-li toho schopni) – tabulka s údajem v jakém
počtu řízení byl odhad uskutečněn
Objem
276 632 472 Kč
550 083 145 Kč
79 576 019 Kč
27 448 305 Kč
127 720 975 Kč
0 Kč
272 168 288 Kč
27 370 577 Kč
15 092 404 Kč
Celkové výdaje z majetkové podstaty
Odhad majetkové podstaty
Hotovost
Odhad movitého majetku
Odhad nemovitého majetku
Ocenění hodnoty podniku
Pohledávky
Zásoby
Ostatní
Počet řízení
357
285
211
64
37
0
161
29
48
Otázka odhadů hodnoty majetku dlužníka je zvláště problematická, protože v této oblasti
existuje ještě větší vágnost v dokumentech obsažených v insolvenčním rejstříku, než
v případě pohledávek za majetkovou podstatou. V podstatě je téměř jisté, že alespoň nějaký
odhad hodnoty dlužníkova majetku je uskutečněn vždy a ve všech případech, kdy je nějaký
majetek dohledán nebo se o něj například vede incidenční spor. Záznamy v dokumentech
týkajících se příslušného insolvenčního řízení ale bývají velmi nejasné a nepřesné, v případě
odhadů hodnoty majetku dlužníka jde často pouze o zmínky v rámci řešení jiných témat a
podobně – je tedy neobyčejně náročné tyto informace shromažďovat.
Tabulka 16 tedy poskytuje spíše možnost orientace v problému a každopádně dává
alespoň odpověď na otázku, jak často jsou odhady majetku vytvářeny systémově a si tím, že
jsou o nich veřejnost a především věřitelé plně informováni prostřednictvím insolvenčního
rejstříku.
Tab. 17: Počet řízení s výplatou – bez výplaty
Počet %
223 53,7
Počet řízení s uspokojenými věřiteli
Počet řízení s neuspokojenými věřiteli 192 46,3
Tabulka 17 ukazuje velmi významnou skutečnost, totiž poměr případů s úpadkem, kde
dojde k uspokojení věřitelů a těch řízení, ve kterých k žádnému uspokojení věřitelů
nedochází. Vzájemný poměr je 53,7 ku 46,3 ve prospěch řízení s uspokojením věřitelů (čímž
ale není řečeno, že s nějakým výraznějším uspokojením, ve skutečnosti může jít o uspokojení
128
naprosto marginální). Když tato data použijeme k analýze spolu s daty z tabulky 10, pak
zjistíme několik zajímavých okolností. Můžeme předpokládat, že v případech, kde jsou pouze
zajištění věřitelé nebo kde jsou zajištění i nezajištění věřitelé, dochází k uspokojení věřitelů.
Zbývá pak 305 případů, ve kterých jsou evidováni pouze nezajištění věřitelé. Pokud toto číslo
srovnáme s počtem řízení bez jakéhokoliv uspokojení věřitelů (v této souvislosti můžeme
především mluvit o věřitelích nezajištěných), pak je zde pravděpodobnost, že pouze v 107
případech insolvenčních řízení, kde účastníky jsou pouze nezajištění věřitelé, dochází k jejich
alespoň částečnému uspokojení (ve vzorku 415 případů).
Když srovnáme tento stav s výsledky šetření druhé vlny, pak odpovídající tabulka
vypadala takto:
Tab. 18: Počet řízení s výplatou – bez výplaty (druhá vlna výzkumu)
Počet (z celku 361) Podíl (v %)
160
44,32
Počet řízení s uspokojenými věřiteli
201
55,68
Počet řízení s neuspokojenými věřiteli
Jak vidno, ve třetí vlně se podíl případů s uspokojením a bez uspokojení v podstatě obrátil,
což koresponduje i s dalšími odlišnostmi vzorku, na které jsme upozornili již dříve.
Tab. 19: Celkové výnosy zpeněžení majetkové podstaty ve všech konkurzech ve
smyslu celkových příjmů majetkové podstaty/výnosy zpeněžení podle
typu výnosu
objem
394 368 316 Kč
30 643 703 Kč
157 817 231 Kč
25 753 923 Kč
9 715 902 Kč
36 467 196 Kč
3 956 838 Kč
59 197 360 Kč
Výnos ze zpeněžení majetku
Výnos z prodeje movitého majetku
Výnos z prodeje nemovitého majetku
Výnos z prodeje podniku
Výnos z prodeje pohledávek
Výnos z inkasa pohledávek
Výnos z prodeje zásob
Ostatní výnosy
Počet řízení
326
165
79
3
72
124
15
202
Tabulka 18 ukazuje, jaké majetky se nejvíce podílejí na příjmech majetkové podstaty.
Výnosy ze zpeněžení majetku byly dosaženy v celkem 326 případech, to není v rozporu
s údajem o počtu řízení bez uspokojení věřitelů. Je totiž poměrně jednoduše možné, aby
v řadě případů byl majetek sice zpeněžen, ale tento výnos pak stačil pouze na krytí nebo
jenom částečné krytí pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň
postavených. Pokud tomu tak je, pak k uspokojení věřitelů nedochází, protože veškeré výnosy
spotřebují náklady insolvenčního řízení a případně upřednostněné pohledávky.
129
Tab. 20: Celkové výsledky řízení třetí vlny výzkumu – uspokojení věřitelů
Zajištění věřitelé
Nezajištění věřitelé
Pohledávky za majetkovou
podstatou
Pohledávky postavené na roveň
pohl. za majetkovou podstatou
Uznané
Uspokojení
Objem výplaty
pohledávky
(%)
621 122 903 Kč 236 091 420 Kč
38%
2 565 079 189 Kč 144 983 728 Kč
6%
112 214 5790 Kč
87 048 763 Kč
78%
77 382 183 Kč
60 841 621 Kč
79%
Celkově bylo ve vzorku třetí vlny výzkumu dosaženo vyššího uspokojení věřitelů
(zajištěných i nezajištěných). Celkové srovnání nabízí následující tabulka 21
Tab. 21: Srovnání dosavadních vln výzkumů
Údaj/vlna
Počet případů přijatých do zkoumání
Řízení bez vyhlášení úpadku
Řízení s vyhlášením úpadku
Průměr/medián trvání do úpadku (dny)
Průměr/medián trvání do konce řízení (dny)
Počet řízení s pouze
zajištěnými/nezajištěnými/oběma typy věřitelů
Řízení s uspokojením/bez uspokojení věřitelů
Procentuální poměr řízení s a bez uspokojení
Uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů (%)
Uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (%)
Uspokojení pohledávek za majetk. podstatou (%)
Uspokojení pohledávek na roveň postavených (%)
1. vlna
2. vlna
675
946
488
585
187
361
n.a.
77/54
n.a.
681/528
n.a. 13/274/74
3. vlna
572
175
415
70/44
617/553
5/305/100
94/93
49,5:50,5
24,0
1,2
n.a.
n.a.
223/192
56,7:46,3
38,0
6,0
78,0
79,0
160/201
44,3:55,7
23,0
3,5
65,0
78,0
Zdroj všech tabulek v textu: www.vyzkuminsolvence.cz
Vyhodnocení třetí vlny a srovnání s vlnami předchozími
Především můžeme konstatovat, že všechny tři vlny výzkumů jsou plně kompatibilní ve
smyslu potvrzení výsledků. Zásadní odlišnost v rovině počtu řízení s a bez úpadku je naprosto
vysvětlitelná specifickou vlastností vzorku, když je třeba si uvědomit, že ještě stále nedosáhl
počet prozkoumaných případů (dohromady ve všech vlnách) ani dvaceti procent celkového
počtu případů započatých po 1. lednu 2008 a ukončených před závěrem roku 2013. V tomto
množství případů platí, že stále je možné celkové výsledky jedné vlny poměrně snadno
rozkolísat náhodností výběru insolvenčních případů, což ale není zásadní zpochybnění
získaných dat.
Je nutné vidět, že jednotlivé soubory se liší, avšak s výjimkou zásadní odlišnosti v rovině
způsobu řešení insolvenčního případu (s úpadkem – bez úpadku) nenacházíme tak významné
odchylky, aby to mohlo vést k nejistotě ohledně výsledků. Pokud se podíváme na tabulku 21,
pak samozřejmě registrujeme některé podstatné odlišnosti, ale ty mají společnou logiku
vycházející ze základního posunu mezi případy s vyhlášením úpadku a případy ukončenými
130
bez vyhlášení úpadku a pak především s uspokojením věřitelů oproti případům, kde
k uspokojení věřitelů nedošlo. Pokud se změní poměr v této rovině, pak nutně musí být vyšší
uspokojení věřitelů, což také ve třetí vlně čísla ukazují.
Odlišnosti mezi vlnami v takových datech, jako je doba trvání řízení do rozhodnutí o
úpadku nebo doba trvání řízení do pravomocného ukončení, se budou vyskytovat vždy, neboť
tato čísla mají značnou volatilitu, která (jak je velmi dobře vidět z detailnější regionální
analýzy) záleží na způsobu práce příslušného krajského soudu, ale také na velmi specifických
rysech konkrétního případu. Je například značný rozdíl mezi jinak velmi podobnými případy,
ve kterých dlužník poskytuje věřitelům a insolvenčnímu správci i soudu potřebnou součinnost
a případy, kde dlužník na výzvy nereaguje. Při jinak značné podobnosti případů může pouze
vinou tohoto přístupu dlužníka k situaci dojít k prodloužení doby řízení do úpadku o několik
desítek dnů.
V každém případě platí, že všechny tři dosavadní vlny statistických zkoumání konkrétních
insolvenčních případů ukazují, že uspokojení věřitelů zajištěných, ale především věřitelů
nezajištěných, je dramaticky nízké a díky tomu má zcela jistě vliv na chování věřitelů.
Poněkud lepší výsledky ve třetí vlně naznačují, že celkové uspokojení zajištěných věřitelů je
dosahováno pravděpodobně někde kolem 35 procent z jejich pohledávky – zde jde o odhad
týmu Výzkum insolvence uskutečněný na základě popisovaných tří vln a na základě velmi
předběžných výsledků vlny čtvrté. Ta se uskutečnila na jaře roku 2014 a v současné době
probíhá verifikace získávaných dat.
Uspokojení nezajištěných věřitelů dosahuje (odhad na stejném základě, jako odhad
předchozí) asi čtyř až pěti procent z jejich pohledávky, což je poměr velmi nízký. Výsledky
všech postupně uskutečněných výzkumů naznačují, že uspokojení věřitelů se pomalu zvyšuje
s tím, kdy jsou zahájena insolvenční řízení – čím je zahájení řízení blíže k současnosti, tím je
vyšší potenciál uspokojení nezajištěných věřitelů. Vědecký tým Výzkum insolvence to
vysvětluje zaprvé dozníváním krize, za druhé pak postupným zlepšováním insolvenčního
zákona tak, jak probíhaly v minulých letech jeho novelizace. Lze to považovat za důkaz
postupně se zlepšujícího právního prostředí.
Závěr
V následujících vlnách výzkumů dojde k postupnému upřesňování dat o insolvenčních
řízení v České republice a díky rozšíření počtu případů, které budou zkoumány s nejnovějším
typem dotazníku, dojde také k tomu, že se zvýší možnosti dílčích analýz – například bude
možné uskutečnit analýzy zaměřené na výsledky dosahované v jednotlivých regionech země a
jejich srovnávání s regiony jinými. Podobně bude možné selektovat i jiné skutečnosti,
například definovat přesněji vliv incidenčních sporů na délku insolvenčních řízení a podobně.
Ještě během roku 2014 a pak v roce 2015 dosáhne celková databáze prozkoumaných případů
takového statistického významu, že dílčí analýzy budou mít dostatečnou relevanci.
Literatura:
[1] Kislingerová, E. – Arltová, M. (2013): Forecasting The Number Of Insolvency Petitions
and Bankruptcies for 2013–2014. In: Jirčíková, E., Knápková, A., Pastuszková, E. (ed.).
Proceedings of the 6th International Scientific Conference: Finance and the performance
of Firms in Science, Education and Practice [CD-ROM]. Zlín : Universita Tomáše Bati,
Fakulta managementu a ekonomiky, s. 336–347, 2013.
[2] Smrčka, L. – Arltová, M. – Schönfeld, J. – Louda, L. (2014): Parameters of insolvency
proceedings in developed countries and their dependence on economic performance. In:
131
Proceedings of the 18th International Conference on Circuits, Systems, Communications
and Computers (CSCC 2014), Santorini Island, Greece, July 17-21, 2014 (v tisku).
[3] Kislingerová, E. – Richter, T. – Smrčka, L. a kol. (2013): Insolvenční praxe v České
republice v období 2008 – 2013. Praha : C. H. Beck, 2013. ISBN 978 – 80 – 7400 – 497 –
1.
[4] World Bank, IFC (2013): Doing Business 2013. A copublication of The World Bank and the
International
Finance
Corporation,
Washington
http://data.worldbank.org/indicator/IC.ISV.DURS?page=1.
[5] www.vyzkuminsolvence.cz
132
DC,
2013,
Insolvence, malý podnik, sociální aspekty
Insolvency, small enterprise, social aspects
Vladimír Štípek*
ABSTRAKT
Insolvenční zákon a jeho novela jsou nadějí pro zajištění jistoty a spravedlivého přístupu k
podnikání, zejména pro malé a střední podniky. Zajištění práv věřitele – malého podniku - je
jedním z úkolů tohoto zákona. Důvěra v oblasti podnikatelského prostředí je základem
příznivého ekonomického a sociálního rozvoje. Každý krok, který znamená zlepšení oproti
minulosti, je přínosem. Požadavky praxe vyžadují v procesech insolvenčního řízení
komplexní řešení. Případová studie, představující existující problémy malého podniku, včetně
problémů sociálních, je součástí článku.
Klíčová slova: Insolvence; Malý podnik; Sociální aspekty
ABSTRACT
Insolvency law and its amendment are hoping to provide certainty and fairness for business,
especially small and medium enterprises. Ensuring the rights of creditor – small enterprise - is
one of the objectives of this act. Confidence in the business environment is the basis of
favourable economic and social development. Each step represents an improvement compared
to the past, is beneficial. Requirements of practice need in the process of insolvency
proceedings comprehensive solution. Case study, illustrating the existing problems of the
small enterprise, including social problems, is the part of the article.
Insolvency; Small enterprise; Social aspects
JEL classification: G30
Úvod
Problémy insolvence zatěžují velké i malé podniky. Malé podniky se ve většině případů
s nimi vyrovnávají obtížněji. Zkušenosti a požadavky podnikatelské praxe vyžadují v
procesech insolvenčního řízení komplexní řešení. Jeden z nejdůležitějších úkolů působnosti
insolvenčního zákona je nutno spatřovat zejména v posílení postavení věřitelských malých
podniků, které řádně plní své závazky vůči jiným osobám a dostávají do problémů vlivem
druhotné platební neschopnosti. Sociální problémy podnikatele, vyplývající z nedostatku
peněžních prostředků pro běžný život, logicky následují. Podnikatelskou činnost tak ohrožují
zákazníci, kteří se sami dostali do problémů, častým případem je bohužel i záměrné jednání
nepoctivých zákazníků, kteří za dodané zboží a služby nehodlají zaplatit. V mnoha případech
se tak dlužník závazkům vyhnul a přivedl poctivou dodavatelskou firmu do problémů či
*
Ing. Vladimír Štípek, Ph.D. – odborný asistent; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně
sociální fakulta.
133
dokonce k úpadku. Insolvenční právo představuje náročnou a složitou oblast, o čemž svědčí
řada úprav, k nimž v posledních letech již došlo a které nejspíše bude i v budoucnu zapotřebí
provádět. V okolí podnikatelských i nepodnikatelských subjektů dochází ke stále rychlejším
změnám, na které je nutno reagovat. Pochopení složitosti a někdy i absurdity insolvence lze
ilustrovat na případu malého podniku, který se dostal v systému podnikatelského prostředí do
problémů. K těmto případům je třeba stále se vracet a hledat nová řešení.
Metodika
V článku bylo využito výsledků dlouhodobého zkoumání vybraného subjektu v rámci již
realizovaného výzkumného projektu Národního programu výzkumu Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy „Manažerský audit jako nástroj podpory trvale udržitelného rozvoje
malého a středního podnikání“. Sledování a výzkum části vybraných subjektů dále pokračuje
a je důležitým podkladem pro zkoumání problémů malých podnikatelů s tématikou
insolvence. K dalším pramenům patřilo studium publikací s tématikou insolvence, obecně
známých informací o této problematice a vlastní výzkum autora na základě řízených
rozhovorů s vedením vybraných firem. K stěžejním pramenům patřily publikace Kislingerová
(2010), Stejskalová, I. – Rolínek, L. et al.. (2008), dále pak Štípek (2007), Štípek (2008)
Štípek (2013) a v neposlední řadě Vládní návrh insolvenčního zákona (2013). Výzkum
vycházel z dlouhodobého sledování vývoje podniku, zmíněného v případové studii.
Výsledky a diskuse
Výzkum v oblasti insolvence je většinou zaměřen na statistické výsledky celé České
republiky či krajů, právní problematiku a globální problémy. Pro pochopení složitosti
problematiky insolvence zejména je však třeba zaměřit se též na konkrétní případy malých
podniků a podnikatelů, kteří se dostali do problémů s uhrazováním závazků. Logika věci je
nezpochybnitelná, dlužníci musí dostát svým závazkům, je však nutno citlivě rozlišovat
jednotlivé případy.
Řada „podnikatelů“ vstupuje do podnikatelských aktivit se záměrem vyhnout se
vypořádání závazků, převést majetek na jiný subjekt a dluhy neplatit - zde nutno postupovat
nekompromisně a hlavně co nejrychleji. Nepřijatelné je podávání návrhů na zahájení
insolvenčního řízení ze strany věřitelů, kteří se svým podáním snaží dotčeného soutěžícího
eliminovat z dalšího konkurenčního boje v daném podnikatelském prostředí, poškodit jiného
soutěžícího na pověsti, na důvěryhodnosti, na možnosti ucházet se o veřejné zakázky, na
možnosti a podmínkách pro získání úvěru apod. Takové jednání musí být tvrdě postihováno.
Zadlužení podniku v důsledku nepříznivého vývoje v podnikatelském okolí, v důsledku
nepoctivosti obchodních partnerů, obtížnému vymáhání pohledávek, neschopnosti soudů
rozhodnout včas ve prospěch poškozeného, kdy subjekt projevuje snahu záležitost vyřešit, je
zapotřebí řešit eticky v souladu s platnými zákony. Součástí ideových záměrů insolvenčního
zákona se musí stát podpora zájmů poctivých podnikatelů, přičemž procesy insolvenčního
řízení je nutno zrychlit, zefektivnit a zajistit jejich transparentnost.
Problémy s nezaplacenými pohledávkami od svých zákazníků řeší dlouhodobě malý
podnik, jehož vznik se datuje do počátku 90. let 20. století. Zaměření činnosti zkoumaného
subjektu – malého podniku – patří oblasti obchodu a služeb, nákupu a prodeje spotřebního a
průmyslového zboží, strojů a zařízení, vedení účetní a mzdové agendy, zpočátku rovněž
celních služeb a vybrané zahraničně obchodní činnosti.
V počátečním období, tj. devadesátá léta 20. století, bylo podnikání zaměřeno na
zprostředkovatelskou činnost orientovanou do zahraničí. Další činností byl nákup a prodej
134
zboží, zejména balených potravin. Aktivity firmy byly úspěšné až do druhé poloviny
devadesátých let, kdy na český trh vstoupily obchodní řetězce, poté se zisk začal snižovat.
Podnikatel začal s vykupovat jablka, která byla prodávána pro výrobu základu moštů, šťáv a
vonných esencí. Prodej byl realizován zhruba z devadesáti procent do Rakouska, zbývající
část byla prodávána zpracovatelským firmám v Německu a v tuzemsku. Podnik se v dostal do
druhotné platební neschopnosti, kdy mu rakouský zákazník v pořadí třetí a největší dodávku
neuhradil. Nezaplacením faktur vznikla pohledávka dosahující 700 tisíc Kč. V tomto případě
nastala typická situace, která je předmětem snahy o zlepšení účinnosti insolvenčního zákona.
Právní cestou se nepodařilo pohledávku vypořádat, náklady za poskytnuté právní služby
činily čtvrtinu pohledávané částky, takže vymáhání dluhu nepřineslo žádoucí výsledek.
Následující hospodářský rok byl pro malý podnik velmi obtížný, neboť bylo nutno situaci
řešit půjčkami. Nahrazení ztráty z neuhrazené pohledávky vlastní podnikatelskou činností
trvalo nejméně dva roky.
Poučení k nutné opatrnosti při podnikání měl majitel subjektu stále na paměti. Aktivity
byly rozšiřovány, jednalo se např. o nákup a prodej polyetylénových komponent, z nichž jsou
vyráběny PET lahve, o nákladní automobilovou přepravu, provozování stáčírny minerálních
vod, včetně zdravotních produktů, které byly vyváženy do zahraničí i mimo evropské státy.
V tomto období, i když měl značné pochybnosti, dal zakladatel zkoumaného subjektu
spolupracovníkům svolení k nové činnosti v oblasti zprostředkování dispečerských služeb
v nákladní automobilové dopravě. Přes veškerou opatrnost došlo bohužel k situaci, kdy opět
další rakouská firma za přepravu zboží kamiony přestala platit. Než majitel stačil vydat
rozhodnutí o zákazu poskytování služeb této firmě, dluh za nezaplacené faktury vzrostl téměř
na čtyři miliony Kč. Současně se vznikem prvního problému přestaly hradit vydané faktury i
dva tuzemské podniky a pohledávka vzrostla na 6 milionů Kč, čímž se náhle z věřitele stal
dlužník a pro malý podnik vznikla krizová situace.
Právníci věřitelů usilovali o zaplacení pohledávek, domáhali se např. i vyplacení
majetkového podílu z provozování minerálních vod, takže majitel zkoumaného subjektu
musel v aktivitách, které sám založil, roli společníka opustit a původně nadějné provozování
stáčírny minerálních vod nemělo dlouhého trvání.
Majitel zkoumaného subjektu postupoval vůči svým dlužníkům také soudní cestou.
Výsledek vymáhání pohledávek byl téměř nulový. V současné době tj. v roce 2014 vede
majitel podniku několika firmám účetní a mzdovou agendu a postupně splácí vlastní závazky.
Soudní jednání pokračují a finanční situace podniku se zlepšuje jen pozvolna. Řada soudních
jednání dopadla ve prospěch majitele firmy, ale peněžního plnění závazků dlužníků nebylo
vůbec dosaženo. Podnikatel se dostal do osobních finančních problémů, s nimiž byly spojeny
i problémy zdravotní. Osobní spotřebu musel omezit na minimum a dopad této situace na
rodinný život byl drastický.
Přetrvávající krizovou situace lze řešit čekáním na další rozhodnutí soudu, jehož závěry
by měly logicky vyznít ve prospěch majitele firmy, protože jeho pohledávky nebyly uhrazeny
a posléze na jejich peněžní plnění.
Naděje na vyšší účinnost novely insolvenčního zákona je také možností, případ se však
řeší tak neúměrně dlouho, že je majitel přesvědčen o nereálnosti spravedlivého výsledku.
Hledání jiných cest a možností spočívá v získání potřebných prostředků, např.
diverzifikací podnikatelské činnosti do oblasti poskytování finančních služeb prostřednictvím
zavedené společnosti. Toto řešení mohlo přinést rychlejší zlepšení finanční situace s využitím
dosavadních zkušeností a materiálního vybavení, tj. dlouhodobě najaté kanceláře ve
135
frekventované lokalitě, výpočetní a komunikační techniky apod. Vleklá soudní jednání a
nevyřešené závazky však znamenaly značný časový odklad i této možnosti, čímž se cíl
vyřešení zadluženosti zkoumaného subjektu oddálil.
Právo je sice na straně majitele firmy, ale dosavadní vývoj přináší spíše skepsi - zaplacení
soudem přiznaných pohledávek se nerealizovalo. Soudy v zahraničí musel majitel podniku
pro nedostatek peněžních prostředků vzdát. Nový insolvenční zákon je nepochybně nadějí pro
řešení případů, kdy malé podniky a jejich majitelé neměli mnoho šancí na dosažení práva.
Závěr
Zkoumání přínosů nového insolvenčního zákona jako celku, statistické přehledy vývoje
insolvence mají svůj nezastupitelný význam. Je však nutno vidět problémy z pohledu těch,
kteří se do nich dostali nikoli úplně vlastní vinou. Část viny nesou dosavadní nedokonalosti
zákonů, část nedůsledné uplatňování zákonů stávajících v soudních jednáních, část viny nesou
sami podnikatelé, kteří někdy neodhadnou rizikovou situaci. Výsledky poctivé podnikatelské
činnosti jsou pak znehodnocovány poměrně častým jevem v podnikání, tj. neplacením za
převzaté dodávky zboží a služeb, čímž dochází k druhotné platební neschopnosti subjektu,
který své závazky dosud bez problémů plnil a hodlal je plnit i nadále. Domáhání se práva
soudní cestou je nákladné, zdlouhavé a často bezvýsledné. Sociální a zdravotní problémy
takto postižených malých podnikatelů ze situace logicky vyplývají. Z výše uvedených nešvarů
těží nepoctiví podnikatelé, situace využívají i podnikatelé v zahraničí, které bylo a je
považováno za teritorium solidnosti. Orientace insolvenčního zákona na ochranu poctivých
podnikatelů – věřitelů – by měla být z jednou z hlavních snah zákonodárců. Důvěra
v podnikatelském i nepodnikatelském prostředí je neodmyslitelnou součástí zdravého
ekonomického i sociálního rozvoje. V tomto duchu by měl plnit své poslání také insolvenční
zákon. Komplexní řešení, jehož součástmi jsou legislativa a soudnictví, musí zabezpečovat
příznivé a spolehlivé zázemí pro poctivé podnikatele, zejména v oblasti malého a středního
podnikání.
Literatura
[1] Kislingerová, E. Podnik v časech krize. 1. vyd. Praha, Grada Publishing, 2010. 208 s.
ISBN 978-80-247-3136-0
[2] Stejskalová, I. – Rolínek, L. et al. Manažerský audit v malých a středních podnicích. 1.
vyd. Praha, ASPI, a.s. 2008. 160 s. ISBN 978-80-7357-406-2
[3] Štípek, V. Příprava firmy ke koučování. Acta Universitatis Bohemiae Meridionales.
Vědecký časopis pro ekonomiku, řízení a obchod., Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích: České Budějovice, 2007, Volume X, 1/2007. s. 21 – 25. ISSN 1212-3285
[4] Štípek, V. Firma a koučování. In Mendelova zemědělská a lesnická univerzita: Firma a
konkurenční prostředí. Brno, s. 125-129, 2008. ISBN 978-80-86633-85-5.
[5] Štípek, V. Insolvence a věřitel. In Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství
Oeconomica. Insolvence 2013 – konec jedné etapy, začátek další? Praha, s. 117 – 120,
2013. ISBN 978-80-245-1927-2
[6] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho
řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o
insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. 2013. Dostupné z:
http://www.psp.cz/sqw/text/tisk.sqw.
136
Kontakty:
Vladimír Štípek, Ing., Ph.D.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Zdravotně sociální fakulta
Katedra radiologie, toxikologie a ochrany obyvatelstva
Emy Destinové 46, České Budějovice, PSČ 370 05
Czech Republic
[email protected]
137
Právne riziká podniku
Legal Risks of Enterprise
Viera Šukalová
ABSTRAKT
V podmienkach neustálych zmien v podnikateľskom prostredí je nutné metódy a nástroje
krízového manažmentu integrovať do manažmentu v podmienkach kritických zmien. Aby
bolo možné kríze predchádzať, je nevyhnutné riziká vznikajúce v dôsledku neustálych zmien
v podniku i mimo neho, riadiť. Právne riziká predstavujú oblasť rizík, kde ťažisko ochrany
spočíva predovšetkým v prevencii. Korene týchto rizík spočívajú vo vzniku, zmenách, zániku
určitých právnych vzťahov a to na základe výskytu určitej právnej skutočnosti. Podnikateľské
subjekty realizujú svoje práva právnymi úkonmi alebo iným dovoleným konaním. Príspevok
sa zaoberá problematikou riadenia rizík v podniku, osobitne právnymi rizikami a ich
vnímaním malými a strednými podnikmi.
Kľúčové slová: riziko, právo, riadenie rizík.
ABSTRACT
Under conditions of constant changes in the business environment, it is necessary methods
and crisis management tools integrated into management in critical conditions change. In
order to prevent a crisis, it is necessary to risks arising as a result of constant changes in the
enterprise and beyond, to manage. Legal risks include the risk area, where the focus of
protection lies primarily in prevention. The roots of the risks lay in the establishment, change,
termination of certain legal relations on the basis of the development of a legal reality.
Businesses realize their rights through legal actions or other lawful act. The article deals with
risk management in the enterprise and, in particular legal risks and their perception of SMEs.
Key words: Risk, law, risk management.
JEL classification: M2
Úvod
Posledné desaťročia znamenali pre podniky vznik nového podnikateľského prostredia,
ktoré je charakterizované neustálymi zmenami vo vnútri podniku pričom rastie aj intenzita
externých zmien. V tejto súvislosti je možné použiť pre manažment organizácií pojem
manažment v podmienkach kritických zmien, ktorý sa používa od začiatku 90-ych rokov.
Vplyv externého prostredia môže mať dopad nielen na zmenu interného prostredia , možnosť
ich využitia ako príležitosti k posilneniu a zhodnoteniu svojej podnikateľskej pozície, ale
jeho dôsledky môžu byť kritické až krízové. Preto takýto manažment často zahrňuje aj
krízový manažment. Manažment podniku by mal byť pripravený čeliť podmienkam externého
ohrozenia a vedieť ich aktívne využiť, čo patrí v súčasnosti k nevyhnutnému umeniu stratégie
a taktiky modernej manažérskej práce.
Riadenie rizík v podniku
V podmienkach neustálych zmien v podnikateľskom prostredí je nutné metódy a nástroje
krízového manažmentu integrovať do manažmentu v podmienkach kritických zmien. Aby
bolo možné kríze predchádzať, je nevyhnutné riziká vznikajúce v dôsledku neustálych zmien
138
v podniku i mimo neho, riadiť. Manažment rizík sa stáva neoddeliteľnou súčasťou moderného
riadenia na prelome storočí, pretože proces identifikovania rizík vo všetkých oblastiach
spoločnosti a podnikania a hľadanie ciest na ich znižovanie patrí medzi aktuálne súčasné
úlohy manažérov vo výrobnej i nevýrobnej sfére; ide o proces permanentný a kontinuálny,
ktorý musí vytvárať podmienky na priebežné zlepšovanie súčasného stavu (alebo aspoň jeho
nezhoršovanie). [5]
Schopnosť riadiť riziká je jednou z nevyhnutných podmienok konkurencieschopnosti
v súčasnosti. .Jedná sa o nasledovné oblasti riadenia rizík:
Prírodné katastrofy a havárie
Rizika ochrany životného prostredia
Finančné riziká
Projektové riziká
Obchodné riziká
 marketingové riziko,
 strategické riziko
 riziko manažmentu
 rozpočtové riziko
6. Technické riziká
7. Právne riziká
1.
2.
3.
4.
5.
Tradičný a nový prístup k riadeniu rizík
Cieľom nových koncepcií je aktívne riadenie rizika použitím sofistikovaných
stochastických modelov na hodnotenie potenciálnych príležitostí a hrozieb v rámci celého
podniku, teda integrovať riziko do programu podnikateľskej činnosti ako jeho aktívnu účasť
vyvážením negatívnych a pozitívnych stránok.
Hlavnými faktormi, ktoré determinovali postupný ústup od tradičného manažmentu rizika
boli:
 požiadavky investorov, ktorí oceňovali viac dobré riadenia rizika ako poisťovacie
programy,
 evolučný vývoj metód a modelov na meranie rizika – išlo o stochastické modely, ktoré
analyzovali riziko ako viacrozmerný jav, t.j. viac rizikových faktorov pri viacerých
aktivitách,
 turbulentné politické a ekonomické zmeny konca 20. storočia vyžadujúce adekvátne
prístupy podnikov v procese adaptácie na nové podmienky podnikania; progresívny vývoj
prostriedkov počítačovej podpory a ich dostupnosť,
 nové bankové derivátové nástroje na zabezpečenie ochrany proti variantu menových
kurzov a úrokových sadzieb (forwardy, swapy,...),
 požiadavky hodnotovo orientovaného manažmentu, ktoré vyžadovali potrebu vyjadrenia
nových mier,
 rozvoj IKT smerom k zabezpečeniu kvality informácií o riziku a ich sprísňovanie
v reálnom čase,
 skúsenosti finančných inštitúcií s uplatnením aktívneho manažmentu rizika. [3,6]
139
Tabuľka 1: Tradičný a nový prístup k manažmentu rizika
Tradičný prístup k riadeniu rizík
Nový prístup k riadeniu rizík
Izolovaný prístup
Integrovaný prístup
Orientácia na negatívne odchýlky
Negatívne a pozitívne odchýlky
Reaktívny
Aktívny
Od prípadu k prípadu
Kontinuálny
Nákladovo orientovaný
Hodnotovo orientovaný
Úzko zameraný na riadenie produktov
Široko zameraný na riadenie procesov
Zdroj: Varcholová-Dubovická, 2008, s. 44
Porovnanie súčasných prístupov k manažmentu rizika a tradičných prístupov naznačuje,
že tradičné prístupy sú izolované, sledujú iba negatívne dôsledky rizika, reaktívne, účelovo
orientované na jednotlivé prípady. Celopodnikový manažment rizika je integrovaný,
orientovaný na negatívne a pozitívne odchýlky od plánovaného stavu, aktívny, kontinuálny,
hodnotovo založený a zameraný na riadenie procesov na všetkých stupňoch v celej
organizácii. Riadenie rizika môžeme definovať ako akýkoľvek súbor činností vykonávaných
jednotlivcami alebo komparáciou v snahe zmeniť riziko, ktoré vzniká v ich oblasti
podnikania. Je prístupom, ktorý zahŕňa formálne organizovaný proces pre systematické
zisťovanie, analyzovanie a odozvy na rizikové udalosti. V procese riadenia rizík sa
zameriavame na správne pochopenie rizika a jeho príčin a na správne zvolenie nástrojov
kontroly a predchádzania až dospejeme konečnej eliminácií sledovaných rizík. [1,3]
Právne riziká v podniku
Poznanie rizikového profilu, poznanie činiteľov rizika a možnosti ich riadenia ako aj
definovanie podnikového modelu pre riadenie rizika, to všetko sú úlohy spojené s riadením
rizika na podnikovej úrovni.
Právne riziká predstavujú oblasť rizík, kde ťažisko
ochrany spočíva predovšetkým v prevencii. Korene týchto rizík spočívajú vo vzniku,
zmenách, zániku určitých právnych vzťahov a to na základe výskytu určitej právnej
skutočnosti.
Podnikateľské subjekty realizujú svoje práva právnymi úkonmi alebo iným dovoleným
konaním. Pritom môže dôjsť k pochybnosti o platnosti právnych úkonov. Právny úkon je
neplatný
-
ak nie je uskutočnený slobodne, vážne, určite a zrozumiteľne,
jeho predmetom je plnenie nemožné,
ten, kto ho uskutočnil, nemá spôsobilosť na právne úkony,
osoba jedná v duševnej poruche, ktorá spôsobuje , že osoba je neschopná k tomuto
právnemu úkonu,
svojim obsahom alebo účelom odporuje zákonu alebo ho obchádza alebo sa prieči
dobrým mravom,
nebol uskutočnený vo forme, ktorú vyžaduje zákon alebo dohoda účastníkov. [2,4]
Forma právnych úkonov je upravená v občianskom zákonníku, podľa neho:
140
a) Ak nebol právny úkon uskutočnený vo forme, ktorú vyžaduje zákon alebo dohody
účastníkov, je neplatný.
b) Písomne uzavretá dohoda môže byť zmenená alebo zrušená len písomne.
c) Písomný právny úkon je platný, ak je podpísaný jednajúcou osobou. Podpis môže byť
nahradený mechanickými prostriedkami v prípadoch, kedy je to obvyklé. Ak je právny
úkon uskutočnený elektronickými prostriedkami, môže byť podpísaný elektronicky
podľa osobitného predpisu.
d) Písomná forma je zachovaná, ak je právny úkon uskutočnený telegraficky,
diaľnopisom alebo elektronickými prostriedkami, ktoré umožňujú zachytenie obsahu
právneho úkonu a určenie osoby, ktorá právny úkon uskutočnila.
Protiprávny úkon, teda konanie porušujúce právne predpisy sú vo väčšine prípadov
sankcionované v právnych normách, ktoré môžu byť takýmto spôsobom porušené, alebo
v iných všeobecne záväzných právnych normách , napr. v trestnom zákone.
Medzi najčastejšie právne riziká podniku patria:
1. Postup v rozpore so zákonom pri vykonávaní právnych úkonov súvisiacich
s existenciou organizácie – pri jej vzniku, zápise do príslušného registra, zmenách, pri
zrušení a tiež právnych úkonov, ktorými sa menia akékoľvek skutočnosti, týkajúce sa
postavenia organizácie a ich orgánov.
2. Nevhodné interné právne normy – v rozpore so zákonom, neúčinné, nedostatočne
zabezpečujúce riziko, alebo ktoré vôbec neexistujú.
3. Nevhodné zmluvy s dodávateľmi, odberateľmi zamestnancami – únik informácií,
neplnenie záväzkov.
4. Ďalšie nevhodné zmluvy – napr. úverové, skladové a pod. , ktoré môžu viesť
k exekúcii majetku alebo prevzatiu rizika za niekoho iného.
5. Nezabezpečenie ochrany osobných údajov – zamestnancov, klientov, tretích osôb,
napríklad návštevníkov.
6. Iné porušenie všeobecne záväzných právnych predpisov alebo osobitných predpisov
týkajúcich sa daného subjektu.
7. Nedostatočná ochrana majetku organizácie, ale aj zdravia a života ako aj majetku
osôb.
8. Nesprávne postupy štatutárnych predstaviteľov alebo zamestnancov organizácie, ktorí
svojim konaním môžu spôsobiť organizácii morálnu alebo skutočnú škodu.
Zmluvné vzťahy podniku
Medzi vážne riziká patrí aj každodenná náplň práce manažérov aj rozhodovanie
o dôležitých skutočnostiach akým je aj uzatváranie rôznych zmlúv. Zmluva je dohoda alebo
konsensus zmluvných strán, z ktorých vyplývajú práva a povinnosti pre zmluvné strany.
Jedným z nevyhnutných predpokladov plnohodnotného rozvoja podnikateľskej činnosti
subjektov na trhu je zmluvná sloboda. Táto sloboda predpokladá možnosť vstupovania do
zmluvných vzťahov s ktorýmkoľvek subjektom a na akýkoľvek zákonom dovolený
hospodársky účel. V zmluvných vzťahoch platí zásada rovnosti zmluvných strán vo
vzájomnom ukladaní si povinností a práv tak, aby nedochádzalo k znevýhodneniu jednej
alebo druhej strany. V dôsledku tejto zásady nie je možné jednostranne nanútiť druhému
účastnikovi zmluvy nejakú povinnosť bez jeho vôle a takisto nie je možné vynútiť si splnenie
povinností inak ako zákonným spôsobom. Treťou dôležitou zásadou pre fungovanie
zmluvného vzťahu je zrozumiteľnosť zmluvy, ktorá pomáha predchádzaniu vzniku rozporov
a nedorozumení tým že sa definujú pojmy, práva i povinnosti. [2,6]
141
Interné predpisy
Interné predpisy sa môžu stať závažným zdrojom právneho rizika v podniku a to
z nasledujúcich dôvodov:
-
ak sú v rozpore so všeobecne záväznými právnymi normami,
ak sú neaktuálne,
ak nie sú v dostatočnom rozsahu spracované, evidované, nie sú s nimi
oboznámení zamestnanci a ich dodržiavanie nie je kontrolované
a sankcionované.
Interné (vnútropodnikové) predpisy možno definovať ako písomné normatívne akty, ktoré
usmerňujú konkrétne činnosti v podniku, ktoré sa pravidelne opakujú, alebo sa týkajú určitej
jednorazovej neopakujúcej sa skutočnosti.
Takéto vnútropodnikové predpisy možno členiť podľa toho, akej činnosti sa dotýkajú, či
majú dlhodobý charakter a či ide o krátkodobú záležitosť. Členia sa na:







poriadky,
smernice,
metodické pokyny,
rozhodnutia,
opatrenia,
príkazy,
oznámenia.
Systém riadenia podniku je kodifikovaný sústavou legislatívnych, organizačných,
riadiacich, metodických a informačných noriem, príp. ďalších druhov pravidiel a nástrojov
riadenia. Medzi základné legislatívne normy možno zaradiť dokumentáciu, ktorá je potrebná
pre založenie, vznik a právnu existenciu podniku. Ide o dokumentáciu spracovanú na základe
Obchodného zákonníka (zákon č. 513/1991 Zb. v znení neskorších predpisov), resp.
osobitných právnych predpisov. V odborných kruhoch prevláda názor, že sa zaraďujú medzi
vnútropodnikové predpisy, keďže neriešia iba právnu stránku existencie podniku, ale môžu
mať zásadný dopad aj na každodennú organizačnú a riadiacu prácu v podniku.
Patria sem najmä:




spoločenská zmluva, zakladateľská listina, prípadne zakladateľská zmluva podľa typu subjektu,
notárska zápisnica o konaní ustanovujúceho valného zhromaždenia alebo rozhodnutie
zakladateľov o založení,
stanovy spoločnosti (pri akciovej spoločnosti a družstve povinnosť vydania, pri spol. s r.o.
možnosť vydania)
iné listiny upravujúce založenie iných podnikateľských subjektov podľa osobitných predpisov.
[4,9]
Organizačné normy riešia vzťahy zložitého charakteru s dlhodobou pôsobnosťou, určujú
pravidlá a zásady riadenia, prípadne metodiku činností v riadení. Zaraďujeme sem najmä:
štatút predstavenstva a dozornej (správnej) rady, organizačný poriadok, organizačný štatút,
podpisový, schvaľovací poriadok, ktoré s cieľom účinnej a jednotnej implementácie
všeobecných zásad systému riadenia vo vnútri podniku ustanovujú základnú pôsobnosť,
kompetencie, vzájomné vzťahy, ako aj formy, metódy a nástroje riadenia
vnútroorganizačných a ekonomických jednotiek podniku.
Riadiace normy majú charakter samostatných opatrení vzťahujúcich sa na vyhradený
okruh problémov s časovým obmedzením pre realizáciu stanovených opatrení. Riadiace
normy sa vydávajú formou príkazov, opatrení a rozhodnutí, a to nielen zo strany vrcholového
142
manažmentu podniku, ale aj zo strany vedúcich nižších organizačných zložiek - jednotiek.
Pracovný poriadok môžeme tiež zaradiť medzi riadiace normy.
Metodické pokyny (metodické riadenie) je osobitná forma riadenia mimo vzťahov
nadriadenosti a podriadenosti. Metodicky sa riadia útvary a zamestnanci, ktorí nie sú
v priamej riadiacej pôsobnosti. Formami metodického riadenia sú záväzné metodické pokyny,
smernice, odborné inštruktáže. Ako doplnok môžu slúžiť porady, konzultácie, odborné
školenia, ale aj kontrola. Účelom metodického riadenia je zabezpečiť jednotný a racionálny
výkon tých istých činností vo všetkých organizačných jednotkách.
Informačné normy zabezpečujú kvalitný informačný tok v podniku. Sú súčasťou
každodennej riadiacej práce, keďže je dôležité oboznamovať zamestnancov s cieľmi,
plánovanými úlohami, či uskutočnenými opatreniami. S cieľom postúpenia potrebných
informácií na správne miesto sa používajú najmä také normy, ktoré majú zväčša jednorázový
charakter s obmedzeným okruhom pôsobnosti – rozhodnutia, oznámenia.
Spracovanie osobných údajov
Spracovanie osobných údajov patrí k zdrojom právnych rizík v podniku nakoľko tejto
problematike sa nevenuje vždy dostatočná pozornosť Osobnými údajmi podľa Zákona
č.428/2002 Z.z. o ochrane osobných údajoch v znení neskorších predpisov sú „údaje týkajúce
sa určenej alebo určiteľnej fyzickej osoby, pričom takou osobou je osoba, ktorú možno určiť
priamo alebo nepriamo, najmä na základe všeobecne použiteľného identifikátora alebo na
základe jednej či viacerých charakteristík alebo znakov, ktoré tvoria jej fyzickú, fyziologickú,
psychickú, mentálnu, ekonomickú, kultúrnu alebo sociálnu identitu“. [8]
V zákone nie sú taxatívne vymenované údaje, ktoré sú považované za osobné. Pri
posudzovaní, či sa jedná alebo nejedná o osobné údaje, je totiž nutné brať do úvahy všetky
okolnosti týkajúce sa daných údajov. Najdôležitejšou charakteristikou osobných údajov je
odpoveď na otázku, či je možné podľa daných údajov priamo určiť osobu, ktorej sa týkajú.
Ak je zverejnené iba meno a priezvisko – nie je to osobný údaj, lebo v našom geografickom
priestore je viacero osôb, ktoré môžu mať rovnaké meno a priezvisko. Ani rodné číslo samo
o sebe nie je osobný údaj – z rodného čísla vieme určiť dátum narodenia a pohlavie, nevieme
určiť konkrétnu osobu, ktorej toto rodné číslo patrí.. Napr. rodné číslo a adresu už možno
považovať za osobný údaj, lebo podľa týchto dvoch charakteristík sa dá jednoznačne určiť,
identifikovať osoba. Výnimočne sa teda jedná o jeden údaj, na základe, ktorého je osoba
jednoznačne určiteľná, napríklad tvár na fotografii, väčšinou sa však jedná o súbor údajov.
Osobné údaje možno rozdeliť na tieto kategórie:






identifikačné údaje, medzi ktoré patria najmä meno, priezvisko, titul, rodné číslo,
rodinný stav, štátne občianstvo, zamestnanie a vzdelanie,
adresné údaje, medzi ktoré patria najmä adresa trvalého a prechodného pobytu,
telefónne číslo, adresa elektronickej pošty,
popisné údaje, ktoré dopĺňajú komplexný obraz fyzickej osoby, ako napr. údaje
o pôvode, záujmoch, priebehu zamestnaní a pod.
biometrické údaje, čo sú osobné údaje, na základe, ktorých je možné jednoznačne
určiť fyzickú osobu, ako napríklad odtlačok prsta, odtlačok dlane, analýza DNA, tvar
tváre, hlas a pod.,
anonymizované údaje, čo sú osobné údaje upravené do takej formy, že ich nemožno
priradiť konkrétnej osobe,
citlivé údaje, resp. osobitné kategórie osobných údajov, ktoré odhaľujú rasový lebo
etnický pôvod, politické názory, náboženskú vieru alebo svetonázor, členstvo
143
v politických stranách alebo politických hnutiach, členstvo v odborových
organizáciách, údaje týkajúce sa zdravia a pohlavného života – spracúvanie týchto
údajov je v zmysle § 8 zákona o ochrane osobných údajov zakázané.
Spracovaním osobných údajov sa podľa zákona o ochrane osobných údajov rozumie
vykonávanie akýchkoľvek operácií alebo súboru operácií s osobnými údajmi, napr. ich
získavanie, zhromažďovanie, zaznamenávanie, usporadúvanie, prepracúvanie alebo zmena,
vyhľadávanie, prehliadanie, preskupovanie, kombinovanie, premiestňovanie, využívanie,
uchovávanie, likvidácia, ich prenos, poskytovanie, sprístupňovanie alebo zverejňovanie. Za
bezpečnosť je zodpovedný prevádzkovateľ a sprostredkovateľ, ktorí majú zo zákona
povinnosť chrániť osobné údaje pred náhodným ako aj nezákonným poškodením a zničením,
stratou, zmenou, nedovoleným prístupom a sprístupnením ako aj pred akýmikoľvek ďalšími
nedovolenými formami spracovania. Táto povinnosť sa vzťahuje na všetky informačné
systémy, v ktorých sa spracúvajú osobné údaje
Elektronický podpis
Elektronický podpis bol do právneho poriadku zavedený Zákonom č. 215/2002 Z.z.
o elektronickom podpise v znení neskorších predpisov. Zákon ustanovuje, za akých
podmienok má elektronický podpis právne účinky vlastnoručného podpisu a ustanovil tak
zrovnoprávnenie dokumentov v elektronickej forme podpísaných zaručeným elektronickým
podpisom s právnymi úkonmi uskutočnenými v písomnej podobe. Zákon upravuje vzťahy
vznikajúce v súvislosti s vyhotovením a používaním elektronického podpisu, práva
a
povinnosti fyzických a právnických osôb pri používaní elektronického podpisu
a hodnovernosť a ochranu elektronických dokumentov podpísaných elektronickým podpisom.
Dôvera voči elektronickému podpisu sa zakladá na spoľahlivosti zariadení a metód, ktoré boli
pri jeho vytváraní použité. [9]
Vnímanie právnych rizík v malých a stredných podnikoch
Manažment rizík sa stáva v súčasnosti naliehavou a neoddeliteľnou súčasťou moderného
riadenia. Proces identifikovania rizík vo všetkých oblastiach spoločnosti a podnikania
a hľadanie ciest na ich znižovanie patrí medzi aktuálne úlohy manažérov. Riadenie rizík má
v podniku preventívnu úlohu, ktorej naplnenie závisí od stupňa a ochoty vnímania rizík a
potreby ich riadenia manažérmi.
Výsledky prieskumu vnímania rizík
V roku 2012 bol uskutočnený prieskum formou anonymného dotazníka zameraného na
úroveń riadenia rizík a vnímanie právnych rizík manažérmi malých a stredných podnikov
v rámci SR, ktorého sa zúčastnilo 124 podnikov. Systematický prístup k riadeniu rizík
uplatňuje v rámci manažmentu podniku len 23% respondentov. Právne riziká považuje za
veľmi vážne riziko 45,2 % opýtaných. V rámci právnych rizík 86% opýtaných považuje za
najrizikovejšie vytváranie zmluvných vzťahov, 68% považuje za problémovú oblasť
interných predpisov. 32% uviedlo skutočnosti, ktoré poukazujú na problémy s ochranou
osobných údajov v podniku. 56% respondentov uviedlo svoje právne vedomie v súvislosti
s riadením podniku ako nízke s potrebou ďalšieho vzdelávania.
Zo záverov prieskumu vyplýva nutnosť zmeny prístupu podnikov k problematike riadenia
rizík ako aj potreba zvyšovania právneho vedomia manažérov. Medzi navrhované riešenia
patrí využívanie právneho auditu na znižovanie právnych rizík organizácie. Právny audit
predstavuje komplexné posúdenie spoločnosti, za účelom preverenia rozhodujúcich aspektov
jej podnikania. Pomôže podniku preveriť si jednotlivé prvky podnikania, zmluvnú
144
dokumentáciu a ostatné dôležité aspekty. Posudzujú sa tiež dôležité skutočnosti, ktoré sú
alebo môžu byť rozhodujúce v prípade záujmu o nadobudnutie účasti v spoločnosti. Medzi
rozhodujúce prvky patrí založenie a vznik spoločnosti, nadobúdanie hnuteľných
a nehnuteľných vecí, právne vzťahy k zamestnancom, zabezpečovacie inštitúty, pohľadávky
a záväzky z právneho pohľadu, sporová agenda a s prihliadnutím na konkrétnu spoločnosť
určité špecifiká vyplývajúce z jej predmetu podnikania. Právny audit slúži aj na preverenie
jednotlivých prvkov podnikania, zmluvnej dokumentácie a iných dôležitých aspektov
činnosti.
Návrh opatrení - právny audit
Právny audit pomôže podniku preveriť si jednotlivé prvky podnikania, zmluvnú
dokumentáciu a ostatné dôležité aspekty. Posudzujú sa aj dôležité skutočnosti, ktoré sú alebo
môžu byť rozhodujúce v prípade záujmu o nadobudnutie účasti v spoločnosti. Medzi
rozhodujúce prvky patrí založenie a vznik spoločnosti, nadobúdanie hnuteľných
a nehnuteľných vecí, právne vzťahy k zamestnancom, zabezpečovacie inštitúty, pohľadávky
a záväzky z právneho pohľadu, sporová agenda a s prihliadnutím na konkrétnu spoločnosť
určité špecifiká vyplývajúce z jej predmetu podnikania. Posúdenie nezávislým odborníkom
vnesie často do podnikania určitý poriadok, zatriedenie a následné odporučenie riešenia
konkrétnych skutočností.
Právny audit by mal zahrňovať preverenie všetkých dokumentov:





majúcich vplyv na existenciu subjektu,
upravujúcich bezpečnostnú politiku subjektu,
upravujúcich vnútorné pomery subjektu,
zmlúv (obchodných, pracovných, nájomných a pod.),
ďalších dokumentov, ktoré majú vplyv na existenciu a vykonávanie hlavných činností
subjektu.
Konkrétne je potrebné posúdiť:
1. spoločnosť - Základná dokumentácia týkajúca sa založenia, vzniku, zmien, oprávnenia na
podnikanie, osoby oprávnené konať menom spoločnosti, osobitné práva vzťahujúce sa
k akciám, obchodnému podielu (predkupné právo, záložné právo, opcia, iné), vzťahy so
spoločníkmi, akcionármi, štatutárnymi a kontrolnými orgánmi,
2. riadenie spoločnosti, účasť v iných subjektoch, iné majetkové účasti,
3. majetok – nehnuteľné a hnuteľné veci, Nehmotný majetok - patenty, ochranné známky
alebo iné priemyselné práva, Know-how, práva duševného vlastníctva, autorské práva,
licenčné zmluvy,
4. zmluvná dokumentácia – zmluvy s obchodnými partnermi, zákazníkmi, úvery a pôžičky,
ich zabezpečenie (záložné právo, ručenie, zmenky a iné), premlčanie a preklúzia záväzkov,
poistné zmluvy,
5. externí poradcovia,
6. pracovnoprávne vzťahy,
7. iné skutočnosti dôležité pre klienta pri rozhodovaní, ktoré výslovne uvedie alebo iné
skutočnosti ktoré vyplývajú z povahy konkrétnej spoločnosti a jej činnosti.
V rámci právneho auditu je možné posúdenie právneho stavu aj v širších dôsledkoch a
súvislostiach:
145









analýza prebiehajúcich súdnych sporov, posúdenie predpokladu úspešnosti,
odporúčania, návrh znenia petitu žaloby
komplexné posúdenie právnych dokumentov najmä s ohľadom na ich súlad s platnou
právnou úpravou
posúdenie výhodnosti zmlúv
upozornenie na právne chyby a riziká posudzovaných dokumentov
návrh nápravy a realizácia príslušných právnych krokov
právne posúdenie vnútorných predpisov obchodných spoločností
komplexné posúdenie pracovnoprávnych vzťahov
ochranné známky – kontrola dodržiavania práv
dodržiavanie podmienok hospodárskej súťaže.
Záver
Riadenie rizík je v súčasnosti neodmysliteľnou súčasťou riadenia každého podniku. Ak
podnik chce reagovať na zmeny , ktoré mu súčasné podnikateľské prostredie prináša, nevyhne
sa na ceste k vytýčeným cieľom rizikám, medzi ktorými je potrebné venovať pozornosť
osobitne právnym rizikám. Znalosť základných princípov riadenia rizík, ich včasná
identifikácia , využitie vhodných metód a nástrojov na ich elimináciu a minimalizáciu ich
nepriaznivých dôsledkov. Podniky neustále vykazujú nedostatky v tejto oblasti manažmentu
podniku. Efektívnym riešením a súčasťou riadenia právnych rizík podniku je využitie
právneho auditu, ktorý predstavuje význam nástroj prevencie. Súčasťou výstupu auditu je
poukázanie na prípadné riziká, vyplývajúcich zo zistených nedostatkov a návrh na ich
odstránenie. Závery právnych auditov bývajú obvykle významné pre postavenie spoločnosti a
jej podnikanie v súlade s platným právnym poriadkom Slovenskej republiky ako aj pre
samotnú prosperitu podniku na trhu.
Literatura
[1] Merna, T. (2007): Risk management. Brno, Computer Press, 2007. 194 s. ISBN 978-80251-1547-3.
[2] Sabo, M. – Holub, D. (2010): Základy práva pre ekonómov. Iura Edition, Praha 2010,
421 s. ISBN 978-80-8078-359-4.
[3] Sivák, R. a kol. (2005): Riziko a neistota vo vybraných oblastiach financií. Bratislava,
Ekonóm, 2005. 284 s. ISBN 80-225-2125-6.
[4] Smejkal V. – Rais, K. (2013): Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 4. vyd.
Praha, Grada Publishing, 483 s. ISBN 978-80-247-4644-9.
[5] Tej J. a kol. (2013): Manažment rizík a zmien Prešov, Prešovská univerzita, 2013. 136 s.
ISBN 978-80-89568-73-4.
[6] Varcholová, T. - Dubovická, L: (2008). Nový manažment rizika. Bratislava, lura Edition,
2008. 196 s. ISBN 978-80-8078-191-0.
[7] Zákon č. 215/2002 Z.z. o elektronickom podpise v znneí neskorších predpisov.
[8] Zákon č. 428/2002 o ochrane osobných údajov v znení neskorších predpisov.
[9] Obchodný zákonník.
146
Kontakty:
Viera Šukalová, Ing., EUR ING, PhD.
Žilinská univerzita v Žiline
Fakulta PEDAS
Katedra ekonomiky
Univerzitná 1
Žilina, 010 26
[email protected]
147
Mezinárodní okénko, zahraniční přístupy
k insolvenci
Insolvency in International Perspecitve
Jan Švoma*
ABSTRAKT
Smysl následujícího textu je stručný přehled základních přístupů ke konkursní legislativě,
tedy pro-dlužnického a pro-věřitelského v časové a teritoriální perspektivě včetně
rozvojových trhů, kde může mít český investor finanční expozici. S konkursní legislativou a
praxí je třeba se seznámit před vstupem do teritoria.
Klíčová slova: Konkurs; Reorganizace; Pro-věřiteské/pro-dlužnické
ABSTRACT
The following text summarizes basic approaches to bankruptcy legislation, i.e. pro-debtor and
pro-creditor systems in historic and territorial perspectives, including emerging markets where
a Czech investor might have a financial exposure. A scrutiny of bankruptcy legislation and
practice has to be done before an entry in the territory.
Key words: First key word; Second key word; Third key word.
JEL classification: G30
Úvod – Proč je užitečné nahlížet do zahraničí
Z malého taxíku v jedné velké východní zemi vystupoval autor příspěvku. V důsledku
vlhkosti tamního subtropického klimatu došlo k přílišnému přilepení kalhot na tělo a při
výstupním manévru se ozval zvuk, jenž implikoval vážný problém pevnosti textilního
materiálu, který by se mohl posunout i do kulturní roviny, pokud by se v současném stavu
dostavil na jednání se svým právním zástupcem. Aby tedy neutrpěla vážnost diskuse na téma
vymáhání české pohledávky v zahraničí, zalezl autor příspěvku zpátky do taxíku, vrátil se do
hotelu a převlékl se do náhradního obleku. Tamní pikolík, uviděv velkolepou trhlinu, vyjádřil
úslužně účast slovy „Unlucky day, Sir. Not go anywhere. Stay at hotel“ a přidržel se tradiční
východní pověrčivosti. V přeneseném smyslu se pro podnikatele na zahraničních trzích stane
nešťastným den vzniku jeho úvěrové angažovanosti v teritoriu, spoléhá-li na rychlé a korektní
vypořádání své pohledávky v rámci konkursního systému v případě problémů jeho tamního
obchodního partnera.
Proč je v debatě o insolvenci v České republice užitečné nahlížet do zahraničí? Použijme
dvě latinské středoškolské floskule. První z nich je Historia Magistra Vitae *. Čechy nejsou
pupkem světa, bankrot nebyl vynalezen u nás, stejně jako konkursní legislativa. Současná
úprava je nezbytně ovlivněna zahraniční inspirací, ta současná zejména německou legislativou
(Insolvenzgesetz platný od roku 1999). Zahraniční systémy odněkud vycházejí, procházejí
*
*
Ing. Jan Švoma, MBA
Dějiny jsou učitelkou života.
148
historickými peripetiemi v rámci historickou-společenských souvislostí a vykazují určitý
trend, do něhož se naše poměrně konformní přístupy s určitým časovým zpožděním přece jen
vnořují. Podíváme se tedy stručně na historický vývoj zahraniční insolvenční legislativy na
pro-dlužnické a pro- věřitelské systémy a na roli zapojení soudů. Znalost této problematiky
pomůže českému subjektu spíše v implicitním pohledu na problematiku insolvence ve
smyslu,jakým směrem se zákonodárství ubírá.
Explicitnější pohled, tedy na úvěrové expozice v konkrétních teritoriích, může
charakterizovat floskule Quod licet Jovi, non licet bovi.* Ano, přenesli jsme se do sféry
exportního financování, kde definičně exportující (např. český) subjekt má konkrétní úvěrové
riziko v zahraničí. Pohříchu jiný přístup mají v zahraničí k svému domácímu šampionu,
(jehož neférově - ale logicky - protežují) než k zahraničnímu věřiteli. A jiný přístup mají
k velkému zahraničnímu hráči (např. exportní šampion Německo) a k českému exportérovi
popř. jeho finančnímu domu. V této souvislosti není možno nezmínit problematiku státní
podpory exportu a masivních úvěrových ztrát ze zahraničních úvěrových projektů
v souvislosti s morálním hazardem (kapitalizace zisků a socializace ztrát) pro ekonomiku jako
celek, který však není předmětem tohoto textu.
Stručný vývoj konkursní legislativy
Dluh je starší než peníze a diskuse o tom, zda se dluh platí či ne a co v druhém případě
nastane, je dochovaná na písemných záznamech včetně těch od nejstarších civilizaci z oblasti
Mezopotámie před 5 tisíci lety (!). Již slovo samé, bankrot, v sobě určitý stupeň agrese
zahrnuji, neboť je odvozen z latinského banca rota, čili rozbitá lavice. V antickém Římě bylo
praxí, že obchodník, který nebyl schopen platit své dluhy, byl trestán nejen zákazem dalšího
jejich prodeje na tržišti. Věřitelé si stěžovali u místních autorit, které se dostavily na tržiště a
lavici (či stánek) fyzicky rozbili. Aby toho nebylo málo, neschopnost platit dluhy bylo
oceněno ztrátou ucha a pobytem ve vězení. Koncept vězení pro dlužníky přetrvával i
v středověké Evropě a počátkem novověku.
Jakkoliv věřitelé cítili při fyzickém potrestání dlužníka jisté zadostiučinění, tak šance, že
dostanou peníze zpět, byla minimální. Zákonodárství Spojených Států koncem 19. Století se
v tomto ohledu začalo lišit a opouštělo penalizační povahu dosavadní legislativ, logicky i díky
tomu, že mnoho osadníků Nového světa pobylo v rodné Anglii ve vězení pro dlužníky.
Americká nejliberálnější úprava na světě té doby byla zaměřena na motivaci dlužníka
spolupracovat s věřitelem a vrátit mu více peněz, než bylo možné z vězeňské cely.
Současná konkursní legislativa tedy osciluje od pro-věřitelských systémů, které mají spíše
trestající povahu a jsou zaměřeny na likvidaci (rozprodej) dlužníkových aktiv pod soudním
dohledem s definitivním vypuzením vlastníků z jejich firmy, a systémem pro-dlužnickým,
kdy firma dlužníka (resp. její vlastnící a management) mají šanci ovlivňovat svůj osud a
nadále provozovat dlužnickou firmu, avšak pod dohledem věřitelů. Pokud jsou v současném
pojetí tržní ekonomiky pro její fungování charakteristické cyklické krize, nemusí být nutné při
periodickém hospodářském poklesu firmu po kusech rozprodat nebo ji prodat jako celek
prostřednictvím konkursního systému novým vlastníkům. Rehabilitace dlužníka uchovává
pracovní místa a podporuje sociální stabilitu. Byť za cenu určitého omezení práv věřitelů.
Vývoj konkursní legislativy lze tedy stručně rozdělit na čtyři fáze: potrestání dlužníka,
odpuštění dluhů, reorganizace dlužníka, rehabilitace dlužníka (Moss, 2000; Finletter 1939).
*
Eufemicky přeložitelné jako: když dva dělají totéž, není to totéž.
149
1. fáze Potrestání dlužníka
V novověké historii je první konkursní zákon přijat v roce 1542 v Anglii za období vlády
Jindřicha VIII. Účelem bylo dohonit obchodníky, kteří se rozprchli po Anglii poté, co nebyli
splatili své dluhy, a zabavit jim zboží. Nabylo uzákoněno nic, co by dlužníka zbavilo jeho
povinností splatit a co by věřiteli stálo v cestě uplatňování svých nároků v rámci obyčejového
práva. Účelem bylo posílit práva věřitelů, proti zadluženým obchodníkům, kteří občas zmizeli
i se zbožím, za které řádně nezaplatili.
2. fáze Odpuštění dlužníkovi
Ve staré Babylónii i v Izraeli byl dluh na vysoký úrok vnímán jako nástroj zotročení lidu
(neplacení dluhu – uvržení dlužníka a jeho rodinných příslušníků do otroctví) a byl znám
institut odpuštění dluhů (např. jednou za 7 x 7 = 49 let, jubilejní rok). Možná v souvislosti
s humanitárním a osvícenským hnutím na začátku 18. století byl v USA v roce 1841 uzákoněn
dobrovolný konkurs pro fyzické osoby. Většině dlužníků, kteří v té době na sebe podali
konkursní návrh, bylo umožněno prominutí určité části jejich dluhů. Jakkoliv byl po silném
tlaku věřitelů tento zákon odvolán již po pouhém roce jeho působení, za deset let se objevila
obdobná úprava pro právnické osoby. Konkurs začal ztrácet svou trestající povahu a začal se
stávat technickou procedurou pro likvidaci (rozprodej) aktiv. Konkursní soudy měly podle
legislativy za úkol shromáždit dlužníkova aktiva, přeměnit je na peníze a vracet je v nejlepším
zájmu zúčastněným stranám. Silně pro-věřitelsky je orientovaný i J. S. Mill, který ve svém
klasickém díle Principy politické ekonomie (1848) vyzdvihuje nutnost úvěrování pro
zásobování maloobchodníků: bankrot vnímá jako důsledek trestné činnosti (fingované
insolvence) nebo hrubé nedbalosti dlužníka a je proponentem pokračování praxe právního
postihu viníků.
3. fáze Reorganizace dlužníka
Korporace, jejichž nepřetržité fungování je ve veřejném zájmu, jsou nadřazeny zájmům
věřitelů a vyloučeny z konkursního zákona výše. Příkladem byly Britské dráhy v roce 1940,
kdy benevolentní konkursní úprava začala být vnímána jako politický instrument pro podporu
ekonomiky. Počínaje rokem 1867 s pokračováním do 20. století, kdy si dlužník mohl uchovat
svůj majetek, pokud souhlasila většina věřitelů. Kdo podal insolvenční návrh jako první, měl
právo řídit proces (obvykle dlužník a jeho největší věřitel, proto Equity Receivership).
Dlouhodobě tento přístup mohl znamenat i vyšší výnos pro věřitele. Tento milník byl
základem současné reorganizační legislativy v USA. Zbankrotovaná firma mohla věřitelům
nabídnout splacení určité část svého dluhu. Tento systém byl poněkud necitlivý proti
nezajištěným věřitelům.
4. fáze Rehabilitace dlužníka
Nyní v souvislosti s Kapitolu 11 amerického konkursního zákona (1978) může věřitelský
výbor odmítnout dlužníkův reorganizační plán, navrhnout svůj vlastní a odstranit vedení
dlužnické firmy. Do hry se dostávají všechny třídy věřitelů. Dlužník na sebe podá návrh a
soud zastaví věřitelské akce proti dlužníkovi – zápočty, exekuce-výkon rozhodnutí soudu
(„stay“), než připraví reorganizační plán. Se zavedením konceptu „cram-down“ může soud
odsouhlasit i plán, který není odsouhlasen jednomyslně všemi skupinami věřitelů. Tento
systém poskytuje značné úlevy dlužníkům na úkor věřitelských práv.
150
Věřitelské a dlužnické systémy v současnosti
V současné době lze pro vyspělé ekonomiky seskupit většinu legislativních úprav na prodlužnické a pro-věřitelské podle alokace práv mezi věřitele, vlastníky, obchodní partnery,
zaměstnance, daňové orgány státu (stakeholders) krachující firmy (Pochet, 2002). Hlavní
kontrast lze spatřit mezi v anglickou právní úpravou, která je orientovaná na zájmy věřitele
(obvykle banky) na straně jedné a na pro-dlužnické systémy, jejichž proponenty jsou
legislativy USA, Německa, Francie a Japonska, které dočasně chrání firmu dlužníka a soudy
preferují reorganizační přístup před likvidačním.
Věřitelské systémy vycházejí z obyčejového práva (common law), tedy z anglosaského
pojetí nekodifikovaného precedenčního práva, kdy soudce víceméně moderuje rozhodnutí
poroty. Tyto systémy převládají ve Spojeném království a zemích bývalého Britského
impéria. Má se obecně za to, že v těchto zemích jsou lépe chráněna práva investorů/věřitelů a
konkursní systémy v rámci preferovaného rozprodej aktiv pod výhradní věřitelskou taktovkou
zabraňují jen neřízenému závodu o aktiva a neproduktivnímu vytrhování jednotlivých aktiv
z fungující firmy. Jinými slovy, ochrana věřitele spočívá v omezení aktivit dlužníka (aktivní
řízení firmy, kontraktace, předkládání reorganizačního plánu atd.)
Na druhé straně pro-dlužnické systémy jsou obvyklé v zemích občanského
kodifikovaného práva (civil law), kdy soudce rozhoduje v mantinelech, které mu právní
úprava explicitně vymezuje. Je zde vyšší vliv státní regulace a zákonodárství. Vychází z tradic
antického Říma, přes italskou Lombardii a koloniální španělské a portugalské říše se šíří í do
zbytku kontinentální Evropy. Je charakterizován vyšším stupněm umožnění
managementu/akcionářům firem zůstávat vlastníky aktiv při aktivní účast při vyjednávání
reorganizace. Zakazují se zápočty a existují dlouhé lhůty pro vrácení plateb vystoupivších
věřitelů před vyhlášením konkursu.
I když britský systém se blíží nejvíce čistému pro-věřitelskému přístupu, nabízí také
možnost na půl cesty mezi soudní a mimosoudní reorganizací nazvané Company Voluntary
Agreement, ovšem jeho praktické využití bylo velmi nízké vzhledem k neexistenci moratoria.
V poslední dekádě však došlo i tam k posunu ve prospěch věřitelských systémů, kdy bylo
umožněno malým firmám dočasné moratorium v délce (byť pouhých) 28 dní.
Srovnání stěžejních prvků reorganizačních procesů jako zásadního kritéria pro posouzení
konkursních systémů jako pro-věřitelské a pro-dlužnické, je patrné z následující tabulky.
151
Tab. 1: Srovnání reorganizačních procesů ve vyspělých 5 zemích
země
Procedura
USA
Chapter 11
Velká Británie Francie
Německo
Administrative Redressement Insolvenzreceivership
judiciaire
plan
Japonsko
Minji Saisei
Hlavní cíl
Dát firmě
šanci přežít,
než ji
zlikvidovat
Splacení úvěru
zajištěným
věřitelům
(Floating
charge)
Záchrana
provozu,
zaměstnanosti
a částečné
odpuštění
dluhů
Produktivnějš
í využití aktiv
než likvidace
Včasná
reorganizace
Kritéria
Insolvence
není nutná
Porušení
dluhových
kovenantů
Nelikvidnost
(neplacení
závazků včas)
Nelikvidnost, Insolvence
předlužení či není nutná
hrozba
insolvencí
Spuštění
Dlužník/
věřitel
Vlastník
zajištění
Dlužník/
věřitel
Dlužník/
věřitel
Dlužník/
věřitel
Moratorium
(stay) vůči
věřitelům
Ano
Ne
Ano
Ano
Ano
se
souhlasem
soudu
Správce
Dlužník pod Správce, evtl. Dlužník
kontrolou
při podpoře k
správce
dlužníka
Řízení firmy Dlužník
při insolvenci (debtor-inpossession)
Předložení
reorganizačního plánu
Dlužník
Neexistuje
výlučně 120
dní,
pak
věřitel
Hlasování o Každá
reorganizaci věřitelská
třída zvlášť
Nové
financování
při
reorganizaci
Správce nebo Správce nebo Dlužník
dlužník
dlužník
Neexistuje
Jen soudce
Každá
věřitelská
třída zvlášť
Superpriorita Juniorní vůči Superpriorita, Superpriorita
předkonkursale ruší se při
ním nárokům
likvidaci
Každá
věřitelská
třída zvlášť
Superpriorita
Zdroj: Institutional Complementarities within Corporate Governance Systems: A
Comparative Study of Bankruptcy rules
152
Jakkoliv je rozdělení na pro-věřitelské a pro-dlužnické systémy velmi hrubé a schematické,
v žádném případě není neměnné a v posledních dekádách je možné spatřit dynamiku
jednotlivých legislativ (Anderson, H. 2012).
Obr. 1: Věřitelská práva v insolvenčním indexu, srovnání šesti zemí,
1970–2005
Zdroj: The Evolution of shareholder and Creditor Protection in Australia:
an International Comparison,
Tento multi-kriteriální (devatenáctisložkový) index v sobě zahrnuje položky jako obsažení
reorganizace a likvidace v konkurzním zákonodárství, spouštěcí mechanismy, řídící subjekty
insolvenčního procesu a hlasování věřitelů. Čím vyšší skóre na vertikální škále, tím vyšší
ochrana věřitele.
Obrázek srovnává 6 hospodářsky významných zemí. Je charakterizován sérií poklesů,
s výjimkou Austrálie a Německa, kde je v posledních letech patrný příklon k věřitelským
systémům, jehož baštou je tradičně konkursní zákonodárství Velké Británie.
Na druhé straně jsou Spojené Státy, jejichž pozice se zdá dlužnicky orientovanou
z důvodu automatického moratoria (tedy nemožnosti zajištěných věřitelů vymáhat své
zástavy), které ovšem také zvyšují šance nezajištěných věřitelů pro vyšší uspokojení
z reorganizace. Francie přijala nový konkursní zákon v roce 198, který je orientován na
zachování pracovních míst z věřitelských peněz. USA a Francie se nacházejí v témže bloku,
ale trochu z jiných důvodů. Na straně dlužnických systémů stojí i Indie, stejně jako většina
rozvojových zemí.
Rozvojové země
Rozpad Sovětského Svazu a vítězství tržního přístupu k ekonomice v kontrastu
s neefektivním státním hospodářským řízením přinesl v 90. letech minulého století potřebu
úprav konkursní legislativy, která byla dříve neslučitelná s konceptem společného vlastnictví
výrobních prostředků., nehledě na ideologickou nepředstavitelnost krachující továrny
komunistického úderníka. Země bývalého socialistického tábora od Prahy do Hanoie v tomto
ohledu učinily znatelný posun. Tento posun byl však značně diferencovaný – zatímco
153
konkursní legislativa České republiky inspirovaná jak domácí soudní praxí z krizových let na
konci 90. let minulého století, tak západoevropskou „reorganizační“ úpravou z poslední
dekády, je poměrně vyspělá, na Dálném Východě tomu tak zdaleka není. I když tamní
konkursní legislativa z roku 1993 byla novelizovaná v roce 2004, je v ní stále hodně
nedostatků, jak v rozsahu působnosti (není aplikována na celou hospodářskou sféru, nýbrž jen
na velké firmy), tak technikou (například kolik věřitelů s pohledávkami po splatnosti může
dlužníka poslat do insolvence), stále chybí provázanost s ostatními zákony a existuje absence
vyškolených soudců. Je otázkou, zda tyto nedostatky plynou z nemožnosti se opřít o
zavedenou legislativu tamního hospodářského prostoru (zde má Česká republika obrovskou
výhodu v rámci členství v EU), nebo zda nejsou do legislativy vnášeny záměrně, aby se
předešlo masivním krachům nesolventních prvků vietnamské ekonomiky. V každém případě
se konkursní zákon při insolvenčních situacích využívá jen okrajově. Obdobná situace je ale i
v zemi nastupující ekonomické velmoci - Číny.
I v zemích, jejichž konkursní legislativa je poměrně kvalitní a i soudnictví se posunulo
směrem k rychlejšímu a objektivnějšímu rozhodování (v obou příkladech Rusko),
problematickou stránkou stále zůstává implementace soudních rozhodnutí. Podívejme se na
příklady třech zemí post-sovětského bloku – samotného Ruska, kulturně spřízněné Ukrajiny a
méně rozvinutého Mongolska. Následující sekce se opírá o výzkum EBRD, která periodicky
prověřuje soudní systémy v rozvojových zemích (Colman, 2011).
Studie se zaměřuje na ochranu a vynucování věřitelských práv v rámci obchodního práva
(jakož i na vlastnických a akcionářských práv a sporů v oblasti regulatorních institucí, které
jsou mimo rozsah této práce). Vyhodnocuje následujících sedm rozměrů obsažených
v soudních rozhodnutích
1. Předvídatelnost rozhodnutí
2. Kvalita rozhodnutí
3. Adekvátní legislativní rámec
4. Rychlost
5. Náklady sporů
6. Implementace/vynucení rozsudků
7. Nestrannost
Výsledky ukázaly, že ve většině zemí byly nejmenší problémy v oblasti nákladů – soudní
poplatky ve třech zemích jsou velmi přiměřené a téměř se dotýkají nejvyššího stupně
pětibodové škály. Všechny země zaznamenaly poměrně adekvátní právní rámec, jakkoliv
ruská a ukrajinská legislativ dostatečně nepostihuje předstírané bankroty.
Předvídatelnost rozhodnutí je charakterizována konsistencí rozsudků v obdobných
kauzách. Velmi dobrého výsledku dosáhlo Rusko a Ukrajina. Dobrý výsledek Ruska byl
podpořen souborem soudních dekretů, judikátů informačních dopisů a procedurálních
doporučení, které pravidelně vydává Ruský nejvyšší arbitrážní soud. Naopak nejhůře si vedli
v Mongolsku, kde panuje restriktivní přístup ke složkám jednotlivých případů a je tudíž téměř
nemožné se k rozsudkům dostat jak právníkům, natož pak veřejností.
Pro kvalitu rozhodnutí je důležité korektní soudní slyšení, dokazování a kvalita soudců. I
zde dosáhly nejlepších výsledků v Rusku a na Ukrajině, poslední místo opět náleží
Mongolsku, které bylo kritizováno v oblasti rozhodování na základě velmi povrchních
důkazů; stejně jako oblast těžebních práv v návaznosti na hypoteční právo.
154
Ani rychlost vynášení rozsudků nebylo v postsovětských zemích zásadním problémem:
nejlépe na tom bylo Rusku, jehož zákonodárství vyžaduje striktní termíny, které jsou často
dodržovány. Pomalá soudní rozhodnutí zvyšují náklady i tím, že umožňují dlužníkovi
nepatřičně manipulovat s aktivy na úkor věřitelů a ničit některé důkazy. Na druhé straně
ovšem rychlost nesmí být na úkor kvality rozsudků.
Nejvážnějším problémem – a to ve všech třech zemích - je nestrannost soudců a
vynucení rozsudků. V prvním případě je patrná určitá pozitivní náchylnost ke státní sféře. Ve
druhém případě se stále zvětšuje virtuální hromada nevynucených rozsudků. Částečnou
příčinou jsou legislativní nedostatky v oblasti výkonu rozhodnutí, chybí důsledný tlak a
penalizace vzdalování aktiv v průběhu soudních pří. V Mongolsku (a v Rusku v oblasti
ovitých věcí) pak ještě navíc situaci komplikuje absence centrálního registru zástav, kdy může
věřitel jen velmi těžko ověřit, zda je dlužník vlastníkem zastaveného aktiva.
Obr. 2: EBRD: Celkové výsledky analýzy soudnictví dle zemí
Mongolsko
155
Rusko
Ukrajina
Zdroj: The EBRD Judicial Decisions Assessment
Závěr
Konkursní právo má v podstatě dva cíle: zachraňovat firmy a/nebo zaplatit věřitelům.
Tyto cíle jsou často protichůdné a determinují rozdělení konkursních systémů na prověřitelské a pro-dlužnické. Toto rozdělení vychází ze širších souvislostí: britský tržní systém
řídí riziko spíše portfoliovou diverzifikací, kontrolu nad hospodařením dlužníka vykonává
156
prostřednictvím dodržování kovenantů a pokud je dlužník výrazně porušuje, přichází na řadu
soud a rozprodej aktiv pro uspokojení dlužníka. Systémy kontinentálního práva s vyšším
zapojením státu do ekonomiky spíše inklinují k pro-věřitelskému systému, který podporuje i
provázanost bank a podniků, kdy má věřitelská banka (Hausbank) prostřednictvím své účasti
v představenstvu dlužnické firmy větší kontrolu nad jejím působením a tedy i vyšší důvěru
reprezentovanou ochotou k reorganizačním opatřením. Konkursní přístup USA je prodlužnický, i když působí ve vyhraněném tržním prostředí. Reorganizace v legislativách
rozvojových zemí sice již nyní de-iure existuje, ale prakticky se nepoužívá. Reorganizace
velkých (post-) státních firem s dominantní zaměstnaností v regionu (ve vlastnictví často
zkorumpovaných politiků), které jsou prakticky insolventní a přežívají díky státní podpoře na
úkor daňových poplatníků, je pro věřitele velkým rizikem a proto logicky upřednostňují
konkurs rozprodejem aktiv.
Vedle kvalitní konkursní legislativy je integrální součástí konkursního systému činnost
soudů a prosazování rozsudků efektivním vymáháním aktiv na základě rozsudku. Zde je
v rozvojových zemích stále velký problém, zejména na Dálném Východě, zatímco v Rusku
byl v posledních letech zaznamenán pozitivní posun. Je třeba si uvědomit, že soudní kapacita
operuje vždy v rámci širokého sociálního, ekonomického, politického a kulturního kontextu.
Pro zahraniční úvěrové expozice na Východních trzích je třeba doporučit zásadní
opatrnost, pokud je pro uzavření obchodů nezbytná, je nutno se a priori seznámit s konkursní
legislativou a praxí v daném teritoriu a možností výstupu z angažovanosti (preferenčně
mimosoudní cestou). Bez konzervativního strukturování obchodu (důraz na zajištění
bonitními nemovitostmi, aplikací adekvátní rizikové marže), fyzické přítomnosti na teritoriu,
spolehlivého lokálního partnera a permanentního monitoringu angažovanosti jsou ztráty
v dlouhodobých projektech nevyhnutelné.
Literatura
[1] Finletter, T. K. (1939): The Law of bankruptcy reorganization. Chayrtlottesville, VA:
The Mitchie Corporation.
[2] Moss, Laurence S., (2000): Bankruptcy Reform in Russia: The Case for Creditor Rights in
Russia. Review of Austrian Economics. 9., roč. 13, č. 2, s. 121–146. ISSN 08893047.
[3] Pochet, Christine.(2002). Institutional Complementarities within Corporate Governance
Systems: A Comparative Study of Bankruptcy Rules. Journal of Management &
Governance. roč. 6, č. 4, s. 343. ISSN 13853457.
[4] Salerno, Thomas J, Kroop, Jordan A, Hansen, Craig D., F. (2010): The Executive Guide to
Corporate Bankruptcy, BeardBooks Washington DC, ISBN 1-58798-300.
[5] Colman, A. (2011): The EBRD Judicial Decisions Assessment. Business Law
International, 2011, s. 155-184.
[6] Anderson, Helene – Welsh, Michelle. (2012): The Evolution of Shareholder and Creditor
Protection in Australia. The International and Comparative Law Quarterly 61.1 (leden
2012):s 171-207.
157
Kontakty:
Ing. Jan Švoma, MBA
VŠE
Fakulta podnikohospodářská
Katedra podnikové ekonomiky
Březí 131
251 01 Říčany
[email protected]
158
Download

Insolvence 2014: Hledání cesty k vyšším výnosům