01
Podzimní
číslo
Semestrovník
2011
Jak je těžké, stát se lékařem v Německu?
Tančírna, IFMSA workshop a další aktivity...
Druhý opravný termín není všude děkanský
Ako sa žije na „kolejích“?
Pozvánka na Reprezentační ples LF + plakát
Časopis Medik ONLINE je vydáván Spolkem mediků v Brně
Podzim 2011
Medik ONLINE
02 Úvodník
03 Ako sa žije na „kolejích“?
05 Burza cenných papierov...
05 Prvákoviny 2011
06 Co dál doktoři? ...
07 ...lékařem v Německu?
08 Druhý opravný termín...
10 Klinická stáž v Odense (DK)
11 IFMSA workshop
11 Výročí FN u Svaté Anny
12 Zatím zdravím „Guten Tag“
14 Tančírna
15 Reprezentační ples LF 2011
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
2
Medik ONLINE Podzimní číslo 2011
1. vydání, 2011 náklad 500 výtisků
Grafické zpracování: Martin J. Arbet
Spolek mediků
Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity
Komenského náměstí 2, Brno
Telefon redakce: 549 491 398
Email: [email protected]
Úvodník
Medik opäť online!
Po dlhšej dobe sa vám dostalo do rúk nové číslo časopisu
MedikOnline. Som veľmi rada, že problémy viacerých charakterov nezlomili časopis, ktorý vychádza a informuje študentov najmä Lekárskej
fakulty už s viac ako 15-ročnou tradíciou.
Zároveň musím poďakovať Janee, pre mňa ešte stále úradujúcej
šéfredaktorke, že mi prejavila dôveru a ja môžem po nej túto úlohu
prevziať. Preto dúfam, že ju nesklamem a podarí sa mi viesť časopis
aspoň z časti tak dobre.
Prázdniny ubehli, niekomu
rýchlo a niekomu ešte rýchlejšie
:-) semester je už takisto vplnom
prúde, a preto neuškodí aspoň
nachvíľu vypnúť a prelistovať
si nového „Medika“. A na čo sa
môžete tešiť?
Nepoznám nikoho, kto by v
uplynulom období neregistroval
akciu „Děkujeme, odcházíme!“
a myslím, že „volume“ na televízore zvyšovali pri týchto informáciách aj študenti lekárskych
fakúlt :-). Pátrali sme teda, ako
je ťažké, stať sa lekárom v Nemecku. Dočítate sa aj o tom, ako
sa žije na koleji očami študentov,
či o rozdielnosti medzi lekárskymi
fakultami, čo sa týka dekanských
termínov. Vďaka MUDr. Boháčovi
môžete o pár stránok ďalej
nahliadnuť do zákulisia toho, ako
to potom vyzerá v profesnom
živote čekého lekára pracujúceho v Nemecku. Určite Vás
zaujme pohľad na klinickú stáž v
Dánsku, tiež prinášame prehľad
niekoľkých udalostí z uplynulého
obdobia. V správnom časopise
nechýba... plagát :-), a tak vám
prinášame upútavku a zároveň
aj pozvánku na na nadchádzajúci
Reprezentačný ples LF MU 2011.
Ida Šalgovičová
Již tradičně se Vám představíme...
Andrej Černý
-prezident spolku
Ida Šalgovičová
-šéfredaktorka
-redaktorka
Jana Pustinová
-šéfredaktorka
v záloze
-redaktorka
-Prvákoviny
Martin J. Arbet
-grafika a design
-redaktor
-Prvákoviny
?
Vy?
-co vymyslíte?
-s čim nám pomůžete?
Ako sa žije na „kolejích”?
Urobili sme taký menší monitoring, na akej úrovni sú internáty (alebo lepšie povedané koleje) v Brne.
Zamerali sme sa pochopiteľne na zariadenia, kde bývajú medici. Odchytili sme zopár obetí :-) a spýtali sa
ich na názory ohľadne ubytovania. V celkovom hodnotení dopadli brnenské študentské koleje celkom dobre, nejaké nedostatky sa síce objavili, ale nejednalo sa o závažné veci. Nechceme nikoho nútiť, aby išiel
bývať výhradne na internát, ale dúfame, že vám týchto zopár názorov pomôže získať prehľad, ak by ste sa
rozhodli pre zmenu.
Martina, študentka 1. ročníka, Koleje Vinařská
Podľa čoho si sa rozhodovala, či bývať na
priváte alebo na internáte?
Internát sa ľahšie zháňa, je to priamo cez
Masarykovu univerzitu a ak sa človek v meste
nevyzná, tak sa ťažko zháňa privát. Je to pre mňa
jednoduchšie, bezpečnejšie a navyše som chcela
spoznať nových ľudí (napríklad na chodbách). Pre
prváka je to optimálna voľba.
Ako sa ti pozdáva kvalita a podmienky na internáte?
Som veľmi spokojná, je super, že máme vlastnú
kúpeľňu, vlastné WC a kuchynku. Prekvapilo ma, že v
kuchynke nebol absolútne žiadny riad. Máme veľké
skrine a aj izba je dosť veľká – úložných priestorov je
teda dostatok. Vyhovuje nám so spolubývajúcou, že
máme zrkadlá :-). Do istej miery máme aj kontakt s
prírodou, tu v okolí nie sú len budovy a občas človek
stretne aj nejaké zvieratko. Páči sa mi, že tu máme
blízko Menzu, bankovník na SUPO a telocvičňu.
Čo sa ti nepáči na internáte?
Kúpeľňa nemá odkladacie priestory. Chladnička
nám nechladí ale mrazí. Umývadlo je zvláštne
riešené(spoločná batéria pre umývadlo a sprchu,
pozn. red), ale aspoň sa dá použiť ako polička v
sprche. Dá sa na to zvyknúť.
Ako je to s dopravou?
Poloha je veľmi výhodná, na kampus mi trvá
cesta asi 9 minút. Jediný problém je, že býva dosť
plný – občas sa doň nezmestím. Do mesta sa dá
dostať šalinou za 10 minút. Pešo to trvá asi 25
minút. Autobusy chodia často a ani s nočnými spojmi nie je problém. Zastávka je trochu ďalej od internátu, ale dá sa to vydržať.
Nerobí ti pri učení problém hluk?
Tento internát je celkom tichý, občas mám pocit, že tu ani nikto nebýva. Počas nejakej party je tu
síce rušno a hluk, ale nie je to príliš časté.
Petra, študentka 1. ročníka, Koleje Komárov
Podľa čoho si sa rozhodovala, či bývať na
priváte alebo na internáte?
Koleje jsem si vybrala kvůli tomu, abych zažila
studentský život. Lákala mě představa žít s ostatníma na místě, kde se pořád něco děje.
Ako sa ti pozdáva kvalita a podmienky na internáte?
Kvalita ubytování podle mě záleží na ceně, jakou je člověk ochotný zaplatit. Já jsem si vybrala
levnější ubytování se společným sociálním zařízením
a kuchyňkou, ale na žádné nedostatky si nestěžuju.
Na kolejích mi nechybělo nic, měli jsme tam poblíž
dva obchody a hospůdku otevřenou každý den do
půlnoci. Mám ráda přírodu, a proto mě potěšilo, že
v okolí je park a dostatek zeleně, aspoň na město
teda… :-)
Ako je to s dopravou?
Dopravní dostupnost na koleje byla v pohodě.
Za cca 15 minut se dalo dostat do školy i do centra.
Čo sa ti nepáči na internáte?
Nelíbilo se mi, že sem pořád musela ukazovat
ISIC a to kontrolování návštěv. Je mi jasné, že to tak
musí být, ale prostě…
Čo ťa primárne viedlo k zmene bývania
na privát? Ako by si zhodnotila svoje aktuálne
bývanie?
Potřebuju k učení klid. Zvuky, hudba nebo
podněty od kamarádů mě ruší. Můj privát je blíž (do
školy chodím pěšky) a levnější (koleje jsou podle mě
na poměry drahé). Momentálně sice nemám ještě
všechen nábytek, ale jsem tu spokojená.
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
3
to i jednoduchšia cesta ako sa dostať k rôznym
študijným materiálom.
Ako sa ti pozdáva kvalita a podmienky na internáte?
S kvalitou ubytovania som spokojná, izby sú
pomerne priestorné, v klubovni je ping-pongový
stôl, televízia, ...
Čo sa ti nepáči na internáte?
Najväčším negatívom je hlučná študovňa, v
ktorej sa nedá dlhšiu dobu sústrediť. Ako problém
vidím aj spoločné sprchy, v ktorých nie sú celkom
dostatočne široké závesy. Na druhej strane však
máme na izbe chladničku, čo sprchy čiastočne
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
4
Veronika, študentka 2.ročníka LF, Koleje Klácelova
Tento rok si vymenila Kolej Kounicova za Klácelovu kolej, čo ťa k tomu viedlo?
Na „Klácelku“ sa mi presťahovali niektorí
moji kamaráti, a takisto bolo dôvodom i to, že na
Koleji Kounicova prišlo k zvýšeniu cien nájomného.
Ďalšou výhodou Klácelovej je, že to mám teraz o
niečo bližšie do školy.
Podľa čoho si sa rozhodovala, či bývať na
priváte alebo na internáte?
Som zďaleka a preto by bolo ťažké zháňat si
privát.
Ako sa ti pozdáva kvalita a podmienky na internáte?
Som celkom spokojná, spoločné priestory ako
kuchyňa a sprchy sú čistené každý deň. V podstate
nie je nejaký veľký rozdiel medzi kvalitou služieb na
Kounicovej a Klácelovej koleji.
Čo sa ti nepáči na internáte?
Najväčšou nevýhodou je asi to, že izby nie sú
vybavené umývadlom.
Ako je to s dopravou do školy a stravovaním
sa v blízkosti internátu?
S dopravou je to celkom prijateľné, keď cestujem do školy, prestupujem iba jeden krát. Celá
cesta mi trvá približne 20 až 30 minút. Menza na
internáte nie je, v budúcnosti však možno bude zriadená, poprípade bufet.
Nerobí ti pri učení problém hluk?
Áno, najmä po večeroch je na chodbách naozaj
hluk. Riešim to však tak, že sa učievam často v kampuse. Študovňu na internáte nevyužívam.
Alena, študentka 2.ročníka LF, Koleje Nám. míru
Podľa čoho si sa rozhodovala, či bývať na
priváte alebo na internáte?
Chcela som byť medzi ľuďmi, medikmi, je
kompenzuje.
Ako je to s dopravou do školy a stravovaním
sa v blízkosti internátu?
Do kampusu je to ďaleko, naopak na Lekársku
fakultu je to, čo by „kameňom dohodil“. Relatívne
blízko je menza Právnickej fakulty aj menza na
Moravského námestí. Dostupnosť napríklad do lekárne, samoobsluhy, či do kostola alebo parku je
veľmi dobrá, takže sa koleje nachádzajú v dobrej
lokalite.
Nerobí ti pri učení problém hluk?
S hlukom to určite nie je až také tragické. Na
tejto koleji som bývala už i minulý rok a večery tak
hlučné, že by sa nedalo učiť by som spočítala na
prstoch jednej ruky. Momentálne- na začiatku semestra, tu „blbnú“ prváci, ale pevne verím, že ich to
prejde s prvými zápočtami.
Martin J. Arbet & Ida Šalgovičová
Burza cenných papierov? ...burza skrípt!
Dňa 26.9.2011 sa už po druhý krát konala v priestoroch Klubu A. Trýba na Komenského náměstí akcia s
názvom burza skrípt.
So začiatkom každého semestra väčšina z nás
rieši rovnaký problém, a to ako zohnať potrebné
skriptá či učebnice čo najrýchlejšie, najlacnejšie...
Alebo naopak, mnohí sa potrebujeme zbaviť materiálov, ktoré nám už len zaberajú miesto a sadá
nane prach, no študentom z nižších ročníkov môžu
v mnohom pomôcť.
Akcia sa konala pod záštitou Spolku medikov
LF MU. Stačilo prísť, kupujúci si mohli učebnice
prezrieť, či porovnať cenové ponuky. Veríme, že bol
splnený účel - a to najmä ušetriť čas za dohadovanie
schôdzky cez inzerát. Podobná udalosť má už teraz
vyhradené miesto na začiatku budúceho - jarného
semestra.
Ida Šalgovičová
Prvákoviny 2011
Ještě mám živě v paměti Prvákoviny 2010, na kterých jsem byl jako účastník. Uplynul rok a ocitnul jsem se
na Prvákovinách opět, ale tentokrát v roli lektora :-). Dovolím si říct, že tento ročník byl úspěšný. Tento rok
jsme otevřeli tři turnusy a všechny byly téměř ihned plné. Všichni účastníci i já s Janee jako lektoři jsme si
užili mnoho dnů zábavy.
Tento rok nám relativně přálo počasí, takže
úvodní seznamování proběhlo pod Špilberkem,
poté následovala přednáška o ISu a jiné užitečné informace a večer jsme trávili příjemným posezením
v hospůdce. Tento rok jsme rozšířili večerní program o hru zvanou Obludy. Máte v týmu osm lidí a
najednou se země může dotýkat jen šest rukou a tři
nohy… Jak na to ? :-P Druhý den nás čekala prohlídka kampusu, kde jsme navštívili Anatomický ústav,
Biologický ústav a knihovnu. Měli jsme i možnost
se naobědvat v poloprázdném ACADEMIC Restaurant. To je příležitost, která se během semestru nenaskytne :-).
Odpoledne jsme odstartovali tříhodinovou
soutěž spojenou s poznáváním Brna - City Rallye.
Na soutěžní družstva tento rok čekaly dva nové
úkoly: fotografie za ruce kolem brněnského orloje
a přinést libovolným způsobem kousek zeleniny
nebo ovoce ze Zelného trhu. Letos dokonce členové
jednoho týmu zvládli navštívit všechny stanoviště
kromě jediného a získat rekordní počet bodů.
Chtěl bych poděkovat doc. RNDr. Ladislavě
Horáčkové Ph.D., Mgr. Jiřímu Kratochvílovi a Mgr.
Haně Hříbkové za to, že si našli čas říct nám hodně
užitečných informací a prohlédnout si jmenované
prostory. Díky těmto informacím je pro naše prváky
orientace v kampusu o něco jednodušší.
Dále bych chtěl poděkovat Janee za organizaci a můj zácvik v roli lektora. Věřím, že následující ročník zvládnu dobře a opět budu potkávat na
chodbách mnoho známých tváří z Prvákovin. To
jsou naši prváci, kteří se neztratí :-).
Martin J. Arbet
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
5
Co dál, doktoři? Aneb vyhlídky mladých lékařů
Dne 8.3. 2011 se v aule v kampuse konala už několikátá přednáška MUDr. Marxe, PhD. Cílem bylo jako
vždycky informovat studenty o aktuální situaci na pracovním trhu.
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
6
První zprávy byly pozitivní: nezaměstnanost po
medicíně je prakticky nulová a k zvýšení platu o celou třídu se stačí zapsat do programu specializačního
vzdělávání, ještě předtím, než nastoupíte na své
první místo.
Při úvazku 1,0 se můžete těšit na celých 17 53019 590Kč (+ nově schválených 6500Kč) bez služeb.
Koho tyto čísla nepřesvědčila, může hledat štěstí v zahraničí:absolventům je nakloněno
především Švédsko. Irsko a Německo. Peníze jsou
tam samozřejmě několikrát vyšší, ale za to se
potýkáte s jazykovou bariérou a steskem po rodině.
Ať už chcete být v ČR či zahraničí, užitečné informace naleznete na následujících odkazech:
- Ministerstvo zdravotnictví: www.mzcr.cz
- IPVZ : www.ipvz.cz
- EU : www.europa.eu
- ÚZIS: www.uzis.cz
- CPME: www.cpme.be
Další etapou je atestační vzdělávání. Volí se
jeden ze čtyřiceti základních kmenů a minimální
(doslova, může být i delší) doba přípravy je 3-5let.
Pak můžeme pokračovat dalším ze čtyřicetičtyř
nástavbových oborů v délce (min. 1-3let). Zajímavou variantou jsou rezidentní místa. Dotuje je stát
a pro nemocnice by měly být výhodné. Rezident
se zavazuje, že atestaci složí do maximálně 3let po
stanovené době a dalších 5let bude pracovat v ČR.
Praxe v EU se započítává v plné délce. Ti, kteří
vyjedou pomáhat jako lékaři bez hranic, ať radši
nepočítají s ničím, nikdo tam negarantuje kvalitu
„výuky“. No a pak už jen zbývá za další poplatek
složit atestaci. Hurá. Pojďme zpět na začátek. Chce
to získat místo. Jak být nejlepší?
Příprava:
- Pošlete dost žádostí (15-20) a včas (nejlépe
do poloviny šesťáku).
- Použijte korektní protekci, poproste někoho o
doporučující dopis.
- Připravte se na pohovor - na co je nemocnice
dobrá a proč se Vám líbí.
- STRUKTUROVANÝ ŽIVOTOPIS - pohádky
o tom, jak se poznali Vaši nikdo číst nebude...
Nezapomeňte na zájmy a brigády - odliší Vás od ostatních.
Na místě:
- Přijďte včas. Je lepší si den předtím najít
nemocnici i oddělení.
- Nacvičte si sebeprezentaci a pozor na slovíčka
hmm...noo...é... Chce to sebejistotu :-).
- Vhodně se oblečte. Pánové košile, kravata,
sako, dámy decentně: šaty nebo kostýmek, nepříliš
krátké a svázané vlasy.
- Opatrně s doplňky - ne igelitky ani celá
Swarowskiho kolekce, nejste vánoční stromeček.
- Stisk ruky pevný, nedrtící. Ruku mějte suchou,
pro potivé ruce lze použít papírové kapesníky :-).
- Počítejte s otázkami typu - proč tento obor,
nemocnice, proč jste šli studovat medicínu a co
Vám škola dala a vzala. Opatrně s kritikou, nikdy
nevíte, jestli náhodou primář daného učitele nezná
a nesdílí s ním spousty hezkých zážitků.
- Další dotazy očekávejte na své zkušenosti,
praxi a koníčky. Tak tedy mnoho úspěchů :-).
Jana Pustinová
Jak je těžké, stát se lékařem v Německu?
Po bouřlivé diskuzi, která se strhla po nepopulárním plánu vlády snížit platy státních zaměstnanců o 10%,
reagoval stav lékařský zejména iniciativou „Děkujeme, odcházíme…“ Po mnoha podobných proslovech na
opravdu různorodých klinikách, o tom, že bychom se měli okamžitě zlepšovat v jazycích a odejít pryč, jsem
se rozhodla zjistit, jak to teda je. Čeká na nás Německo s otevřenou náručí? To se jednoznačně říct nedá,
německý doktor bude mít pravděpodobně přednost. Přesto se zdá, že si naši západní sousedé lékařů váží
přece jen víc a podle toho vypadá i jednání s absolventy.
Hnána značnou zvědavostí, jsem poprosila paní Josefu von Choltitz z personální agentury Agunis,
která měla prezentaci 13.10.2011 ve velké posluchárně na Komenského náměstí, o rozhovor. Ochotně mi
vyhověla, a tak si můžete přečíst, jak shánění místa například přes tuto agenturu funguje.
Jak jste se ke shánění lékařů pro německé
nemocnice dostala?
Naše agentúry sa venujú sprostredkovaniu práce v Nemecku od roku 2000, na lekárov sa
špecializujú od roku 2001/2002.
V čem si myslíte, že je Německo pro české a
slovenské lékaře nejvíce atraktivní?
Každý zahraničný pobyt obohacuje získaním
skúsenosti a spoznaním kultúry iných krajín. Práca
v zahraničí je veľmi dôležitá aj z hľadiska zdokonalenia sa v dotyčnom cudzom jazyku. Pre českých
a slovenských lekárov je atraktívne získať vedomosti o spôsobe liečenia a o organizácii iných zdravotných systémov, o využívaní technického vybavenia nemocníc v zahraničí a pokiaľ ide konkrétne
o Nemecko, tak sa zvyšuje aj atraktivita vo forme
finančného ohodnotenia. Nemecko je dobrou susednou krajinou.
Kolik jich už díky Vám pracuje?
Viac ako 500 lekárov zo všetkých stredoeurópskych a východoeurópskych krajín (prevažne z EÚ),
väčšinou sú z Českej republiky a Slovenska.
Jsou v Německu platy lékařů stabilní? V ČR se
očekávalo snižování platů...
V Nemecku zastupuje lekárov spolok Marburger Bund a vďaka nemu je regulovanie platov
zabezpečené.
Jaké jsou nástupní podmínky absolventů?
Absolventi českých a slovenských lekárskych
fakúlt sú v Nemecku uznávaní a ich teoretická
príprava je na veľmi dobrej úrovni. Pre prácu v Nemecku je potrebná „Approbation“, ktorú udeľuje
úrad danej spolkovej krajiny. Od mája 2011 nie je
potrebné pracovné povolenie.
Kolik můžou očekávat na své výplatní pásce?
Výška platu pre absolventa fakulty sa pohybuje od 3700 Eur brutto za mesiac. K tomu je možné
počítať s úhradou za služby, približne 800 a viac
Eur brutto za mesiac. Slobodnému lekárovi zostáva
približne 55%.
Na jaké úrovni mají být jazykové schopnosti a
kdo z nich bude zkoušet?
Jazykové schopnosti sú veľmi dôležité. Komunikácia s pacientmi a kolegami v nemocnici je nevyhnutná. Úroveň znalostí jazyka musí zodpovedať najmenej B2 certifikátu. K žiadosti o „Approbation“
je potrebné predložiť B2 certifikát. V prípade, že
záujemca ovláda nemecký jazyk veľmi dobre, ale
nemá certifikát, môže požiadať o výnimku – v takom prípade preskúša vedomosti príslušný úrad,
ktorý vystavuje „Approbation“. Tento postup však
neodporúčame,pretože nie je až tak spoľahlivý,
nie je možný vo všetkých spolkových krajinách a
predlžuje dobu získania aprobácie.
Jsou nutné certifikáty B2 z nějakého konkrétního jazykového institutu nebo jsou rovnocenné?
B2 certifikát sa dá získať na Goethe Institut,
platný je tak isto aj Österreichisches Sprachdiplom.
Aj iné jazykové školy sú rovnocenné, avšak diplom
musí zodpovedať európskym a medzinárodným
skúškam z nemeckého jazyka. Obvykle odporúčame
konzultáciu.
Co za obor a místo si může zájemce vybrat?
Podľa požiadaviek a potrieb nemocníc. Je v
našom záujme zladiť želania lekára s požiadavkami
nemocníc.
Kde nemá skoro žádnou šanci?
Napríklad v obore Augenheilkunde, HNO, Dermatologie, Pathologie
Co je teď naopak žádáno?
Všeobecne sú najviac požadované obory: Innere Medizin, Chirurgie, Anästhesie.
Mění se zájem o jednotlivé obory v průběhu
roku?
Áno, možno povedať, že sa denne mení potreba lekárov do jednotlivých oborov, ale najviac
žiadané obory zostávajú.
Na kolik vyjde cesta na pracovní pohovor a ja-
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
7
kou maji naši kolegové úspěšnost?
Cestovné náklady uhradí naša agentúra.
Úspešnosť pohovorov je takmer stopercentná.
Našich klientov na pohovor pripravíme a doprevádzame.
Jak dlouho trvá než se všechno vyřídí?
Od získania aprobácie asi 3 mesiace.
Kolik % získá agentura z platu lékaře?
Naše agentúry pracujú pre záujemcov zásadne
bezplatne.
Kolik % výplaty stojí ubytování?
Záleží na oblasti. Byt môže stáť od 250-300 Eur
mesačne.
Na jak dlouho musím podepsat smlouvu?
To je individuálne. Zmluvy sa podpisujú od
roka do piatich. Počas tejto doby je však možné
kedykoľvek podať výpoveď. My odporúčame
pracovať u prvého zamestnávateľa aspoň 2 roky.
Kliniky poskytujú veľmi dobré podmienky na dosiahnutie atestácie. Naše agentúry Vám sprostredkujú
miesto v nemocnici, kde máte zabezpečené dobré
vzdelanie.
Co všechno si musí student/lékař vyřídit sám
a co má zařízeno?
Osobné dokumenty, ako napr. rodný list,
potvrdenia od českých alebo slovenských úradov,
si musí lekár zabezpečiť sám. Záujemcovia individuálne až do nástupu do práce.
Co by se stalo, kdybych v době platnosti smlouvy otěhotněla?
V tom prípade to nie je problém – lekárka
má nárok na materskú dovolenku. Samozrejme to
neplatí vtedy, keď tehotenstvo nastane pred podpísaním zmluvy.
Je možnost se vrátit zpátky do ČR?
Podľa môjho názoru áno – záleží na záujmoch
lekára.
O kolika lékařích víte, že se vrátili?
O dvoch.
Za rozhovor ještě jednou děkuje
Jana Pustinová
Druhý opravný termín není všude děkanský
Už jste to také jistě zažili-před zkouškou, na cviku, nebo jen na chodbě ve škole. Při diskuzi o opravných
termínech či průběhu zkoušky, která vás čeká - někdo ze spolužáků přišel a řekl: „Já mám kamarádku ze
střední, ta chodí na medinu v Praze a tam to mají tak a tak...“ Obvykle následuje povzdech buď pozitivní, či
negativní. Inu, někdo má to a jiný zase tohle. To, že studijní a zkušební řád není na všech lékařských fakultách v naší republice stejný, je jasné. Přinášíme vám malý průzkum. A kdo je na tom lépe, posuďte vy sami.
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
8
Univerzita Palackého Olomouc
Olomouc má se zkušebními termíny podobný
systém jako naše alma mater. Tři termíny v jednom ročníku (druhý opravný se nazývá jako u nás
děkanský, ovšem není limitován počtem let studia),
při neabsolvování se stává předmět opakovaný. Prerekvizity se dělí na předměty podmíněné zápisem a
absolvováním(první si tedy zapíšete a druhý ne).Při
opakování předmětu opět tři pokusy, při neúspěchu
se s vámi fakulta rozloučí (vlastně ne, ve zvláštních
případech lze ještě požádat o termín „rektorský“).
Můžete jít znovu na přijímačky, při znovupřijetí vám
z uzavřeného ročníku uznají vše, z neuzavřeného
jenom zkoušky za které jste získali nejhůř za 2.
Předměty ukončené zápočtem vám z neuzavřeného
ročníku neuznají.
Se zkouškami je to individuální-např. biologie
má písemný test jako u nás, biofyzika má test na
internetu, který si student vyplní z domu, potom
praktická zkouška (součástí zápočtu) a poté zase
písemný test a ústní zkouška. Na anatomii, pokud
člověk neudělá 2x vstupní test, jde rovnou k ústní
zkoušce.
I s kredity to mají na UPOL jinak. Za poslední 4
semestry studia musí mít každý student 80 kreditů,
přičemž za jeden akademický rok musí nasbírat
minimálně deset. Z předmětů jiných fakult domovská fakulta uzná max.6 kreditů za akademický rok.
gie-skládá se z písemného testu a ústních zkoušek
z obou předmětů, z čehož vyjde výsledná známka.
3. LF v Praze a LF v Hradci nám bohužel neposkytly jiné informace než ty, které jsou psány ve
zkušebním řádu.
Univerzita Karlova
První, druhá, třetí lékařská fakulta v Praze,
stejně jako lékařské fakulty v Hradci a Plzni, spadají
pod Karlovu univerzitu a v zásadních věcech se tedy
opírají o stejný zkušební a studijní řád.
Zkušební termíny jsou taktéž tři, jeden řádný a
dva opravné (jejich počet není de facto limitován).
Někde 3. termín nazývají děkanský, někde se skládá před komisí. Mimořádný opravný termín se
nepřipouští.
Za zmínku stojí, že na některých fakultách ještě
„dojíždí“ poslední ročníky bez kreditového systému.
Ročníky, které již mají zavedený kreditový systém,
musí samozřejmě kromě daného počtu kreditů splnit prerekvizity jako u nás. Pokud tedy student opakuje předmět, je klasicky v meziročníku. V případě
nesplnění opakovaného předmětu nastává stejná
situace-student znovu složí přijímačky a jsou mu
uznány předměty ze zkoušek, které měl nejhůře za
2.
Zkoušky se na každé fakultě již malinko liší: v
Plzni má většina zkoušek část písemnou (multiple
choice na počítači) a ústní. Výjimečně je test pouze
ústní či písemný, někdy bývá i praktická zkouška. To,
že při nesplnění písemného testu nesmí jít student
k ústní, nebývá pravidlem, záleží na konkrétním
ústavu. Někdy je ovšem možné jít na další termín až
za 2-3 týdny po prvním.
Na 1.LF v Praze nemají zdaleka všechny ústní
zkoušky před sebou písemný test a pokud ano, opět
záleží na pracovišti jestli vás nechá jít k ústní když
jste nesplnili písemnou část zkoušky. První lékařská
fakulta však nemá klasickou formu zkoušek-ty
se dělí do tzv. „modulů“, což je jakási komplexní
zkouška většinou ze tří různých předmětů.
2. LF v Praze má formu zkoušky z histologie,
anatomie, biochemie II prakticky totožnou s naší.
Biofyzika a biochemie I je pouze písemná. Fyziologie, biologie, mikrobiologie je pouze ústní. Zvláštní
pro nás je zkouška z embryologie a vývojové biolo-
LF MU Brno
A co Brno? Naši alma mater není třeba složitě
připomínat, za zmínku stojí snad jen to, že počet
děkanských termínů je omezen počtem řádných let
studia. Většině zkoušek předchází vstupní test, při
jeho nezvládnutí získá student známku F. Některé
ústavy v případě třetího pokusu umožní jít studentovi k ústní zkoušce, i když nezvládne písemný test.
Není to však pravidlem. Abychom ovšem nebyli jednostranní, dotázala jsem se paní proděkanky prof.
Táborské, jak to bylo se zaváděním písemných testů
a proč je počet druhých opravných termínů omezen.
Sdělila mi, že zavádění písemných testů v teoretických předmětech vzniklo jako spontánní snaha jednotlivých ústavů ve snaze reflektovat trendy ve
světě, kde jsou písemné testy běžné. Na většině
ústavů se proto začalo s kombinací testů a ústního
zkoušení. Většinou převládl názor, že test je vhodným nástrojem pro to, aby se prověřily bazální znalosti studenta z celého okruhu studované látky. Student, který na základě testu tyto znalosti neprokáže,
nemůže pokračovat k ústní zkoušce. Pokud test
úspěšně vykoná, pokračuje k ústní zkoušce, kde se
zkoušejícím podrobněji diskutuje už jen 2-3 témata.
To, že si tím examinátoři „zjednodušují“ práci, prý
nelze tvrdit-příprava testů je náročná, už pro to, že
musí být dán vysoký počet kolujících otázek, aby
nedocházelo k jeho šíření mezi studenty.
To, že je u nás systém druhých opravných
termínů limitován, vzniklo při inovaci celouniverzitního studijního řádu před zhruba šesti lety. Lékařská
fakulta se tedy pouze podřídila tomu, co bylo dáno v
rámci MU. Za dobu fungování studia se prý nestalo,
že by některý student lékařské fakulty vybral všech
6 děkanských termínů.
Takže nezapomeňte se učit, se učit, se učit :-)
Anna Janečková
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
9
Klinická stáž v Odense (Dánsko)
V červenci tohoto roku jsem měl možnost vycestovat na klinickou stáž přes IFMSA CZ do Odense v Dánsku.
Vzhledem k mojí (snad) budoucí profesi jsem si vybral gynekologii, bylo mi vyhověno a tak jsem se dostal
na Gynekologicko-porodnickou kliniku v Odense Universitethospital.
Odense je něco jako Brno - 2. největší město
v Dánsku, s obrovskou univerzitou a studentskou
atmosférou. Klinika byla součástí druhé největší
nemocnice v Dánsku, ročně má cca 3500 porodů,
vede několik velkých výzkumů a pracuje na ní asi 50
lékařů a asi 150-200 sester a porodních asistentek.
Kromě mě tam bylo dalších 9 studentů (2x Malta, 3x
Brazílie, Finsko, Taiwan, Řecko, Salvador).
Již před příjezdem jsem dostal rozvrh lékařů,
kteří mě měli na starosti na každý den v měsíci
společně s oddělením, na kterém s nimi budu. Toto
bylo dodržováno, i když jsem si mohl dělat prakticky
co jsem chtěl.
Přístup lékařů byl perfektní, každý uměl
perfektně anglicky, a když měl někdo zajímavý
případ v ambulanci nebo na sále, okamžitě mi volal na mobil. Já jsem se pohyboval mezi ambulancí
a některým ze 7 sálů. Vybavení nemocnice bylo
na dánské poměry nadprůměrné, v porovnání s
Českou republikou bylo o několik úrovní výše (i když
vybavení v České republice je perfektní, některé
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
10
věci dotáhli Dánové do dokonalosti).
V nemocnici bylo zabezpečeno i jídlo, formou
bufetových stolů, „platilo“ se pomocí kuponů,
kterých bylo mnohem více než dnů, takže jsem si
mohl dovolit i víc než jedno „povinné“ jídlo denně.
Ubytování bylo skvělé - každý student bydlel
sám v bytě dánského studenta, který odjel na stáž
jinde. Můj byt měl plně vybavenou kuchyni, ložnici
a obývací pokoj. Přístup na internet byl všude,
dokonce i v městském parku a MHD, co považuji i za
trochu úchylné, ale rozhodně praktické.
Social programme byl zabezpečen místními
studenty, kteří se o nás starali vzorově. Měli jsme
víkend v Kodani, kde jsme měli National Food
and Drink Party se stážisty z Kodaně, pak víkend v
Aarhusu, tentokrát se studenty ze všech lékařských
fakult a volný víkend, kdy jsme si udělali výlet do
Legolandu, což považuji asi za nejlepší zážitek všech
dob. Kromě toho byl každý den nějaký koncert v
některém z početných městských parků, výstava
atd.
Závěrem bych chtěl IFMSA CZ poděkovat
za zprostředkování stáže a rozhodně Dánsko
doporučit jako ideální místo na výjezd - nevrátíte
se zrovna opálení do bronzova, ale poznáte jednu z
nejhezčích krajin na světě. Stáž to byla moje první,
nemůžu tedy porovnávat se sebou, jen s jinými, ale
mám už něco procestováno a určitě vím, že jako
krajina je to u mně prototyp dokonalosti, co se týče
lidského přístupu a chování se k sobě navzájem. I po
odborné stránce bylo vše téměř dokonalé.
Andrej Černý
IFMSA workshop
Klub A.Trýba bol v jeden večer na začiatku tohto semestra opäť plný - bol totiž vyhradený pre akciu, ktorá
niesla názov „Natřete to nudě!“.
Pod záštitou brnenskej pobočky IFMSA sa konal workshop s cieľom informovať študentov medicíny
o rôznych činnostiach organizácie. Hlavným bodom programu bola prezentácia stáží v zahraničí v podaní
študentov, ktorí stáž sami absolovovali. Ako bolo na stáži v Dánsku ste sa mohli dočítať na strane 11.
IFMSA každoročne umožní niekoľkým desiatkam študentov vycestovať do inej krajiny, či
dokonca na úplne iný kontinent s cieľom zistiť, ako
to chodí v praxi v zahraničí alebo nadobudnúť teoretické vedomosti vo vybraných projektoch. K pobytu neodmysliteľne patrí i spoznávanie nových
ľudí a cudzej kultúry. Do zoznamu krajín, medzi
ktorými si môžu študenti vyberať patria napríklad
aj exoticky znejúci Izrael, Indonézia, Brazília, ale aj
vyhľadávané europske krajiny ako Dánsko, či Holandsko a mnohé iné.
Stáže sa delia na vedecké, určené pre
študentov od 2.ročníka a klinické, ktorých sa môžu
účastniť študenti od 3.ročníka vrátane. Na začiatku
vašej cesty stojí test z jazyka, v ktorom budete v
priebehu stáže komunikovať (prevažne angličtina).
Na základe výsledkov bude zostavené poradie
študentov a pridelné stáže. Bodovo sa zohľadňuje
aj spolupráca s organizáciou IFMSA. Pre nadchádzajúce obdobie(rok 2012) bolo pridelených 330 stáží
pre IFMSA CZ, z toho 66 pre pobočku Brno.
V druhej polovici workshopu boli odprezentované projekty, ako World Diabetes Day, World
AIDS Day, či Medvídková nemocnice, v ktorých sa
môžu študenti aktívne angažovať. (www.ifmsa.cz)
Ida Šalgovičová
Výročí FN u svaté Anny
225 let od svého založení letos zažívá Fakultní nemocnice u svaté Anny. Výročí si lékaři a veřejnost připomněli
v červenci při neformálním svatoanenském odpoledni v areálu kliniky na Pekařské ulici.
Špitál u svaté Anny přikázal zřídit dekretem císař
Josef II. Dne 2. ledna 1786 pak monarchie otevřela
v Pekařské ulici Císařsko-královský zaopatřovací
ústav. Měl šest oddělení – chirurgické, porodnici,
nalezinec, sirotčinec a ústav pomatených. Postupně
pak úřady nechaly v zahradě přistavit dva dřevěné
domky, jeden pro onemocnělé černými neštovicemi
a druhý pro marody se vzteklinou.
Ústav od počátku podporovaly Moravské stavy,
další peníze přicházely ze zemských a zabraných
fondů zrušených klášterů.Zajímavostí je, že už tehdy nemocní za péči platili, a to podle toho, k jaké
třídě patřili a jakou péči dostávali. Pacienti první
třídy měli samostatný pokoj za poplatek 45 krejcarů
denně, druhotřídní nemocní byli na pokoji dva za
24 krejcarů denně, platit nemuseli jen nejchudší
pacienti čtvrté třídy.
Ze zaopatřovacího ústavu se během let vyvinul
Zemský ústav, v souvislosti se založením Masarykovy univerzity se po roce 1919 stal špitál nemocnicí
specializovanou mimo jiné na výuku zdravotníků. V
současnosti má Fakultní nemocnice u svaté Anny
30 klinik s téměř 1000 lůžky, všechna odborná
pracoviště vedou vysoce kvalifikovaní odborníci. V
areálu v Pekařské ulici se vzdělávají budoucí lékaři,
sestry, nebo biomedicínští inženýři. U svaté Anny v
současné době pracuje 2500 lidí, čímž se nemocnice řadí k největším zaměstnavatelům v Jihomoravském kraji. (zdroj:ibrno.cz)
Ida Šalgovičová
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
11
Zatím zdravím „Guten Tag“
Stejně jako v každé druhé pohádce chodí Honza do světa na zkušenou, stejně jako generace našich
praprarodičů odcházely za Rakouska-Uherska pracovat do zahraničí, tak i mě zlákal život za hranicemi a jako
čerstvý absolvent jsem po ukončení studia na Universitě Karlově zahájil svoji lékařskou kariéru v v Německu.
Důvodů, které mě přiměly, abych si vybral tuto složitější dráhu, bylo hned několik. Předně to byla touha
poznávat nové prostření, kultury a přijímat výzvy, které nám dnešní svobodný svět a doba domokracie
nabízí. Již během studia jsem díky výměnným programům měl možnost do Německa několikrát na studijní
pobyty vycestovat a alespoň na chvilku okusit atmosféru práce v německé nemocnici. Již tenkrát jsem v
porovnání s našimi starými a často se rozpadajícími nemocnicemi obdivoval krásně opravené budovy, vybavení operačních sálů a všemožné vymoženosti dnešní moderní medicíny. Při návratu do Čech jsem pak s
úžasem pozoroval, jak se v našich fakultních nemocnicích píše ještě stále na psacích strojích přes kopírák,
čeká se na vyšetření dlouhé měsíce a používá se přístrojů, které mají své doby již dávno sečteny. Dalším
velkým zlomem, který ovlivnil moje rozhodnutí odejít pracovat do zahraničí, byl neúspěch při hledání
práce v Čechách. I když jsem mnoho let žil v Praze a chtěl jsem zde i zůstat, uvědomoval jsem si, jak těžké
je pro čerstvého absolventa v hlavním městě získat místo. V Praze jsou mladí lékaři často nuceni nastoupit
jen pod podmínkou, že budou pracovat od rána do večera v nemocnici jako postgraduální studenti, na 0,1
úvazek, často za velmi směšnou mzdu – za kterou nemají šanci ani zaplatit nájem, a pak o volných víkendech, kdy nemusí sloužit, jsou nuceni buď studovat či bádat v laboratoři a psát postgraduální práci… Tohoto
jsem se nechtěl účastnit, a proto jsem rozesílal své žádosti o práci do nemocnic po celé republice. Přestože
jsem byl velmi pilný student, který stačil během studia několikrát vyjet na stáže do zahraničí, studovat v
USA a přesto dostudovat během nejkratší možné doby šesti let, tak i přesto jsem byl nemile překvapený,
že ani na jednu moji žádost se nevrátila pozitivní odpověď a ani jedno pozvání na pohovor.
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
12
Jakoby to mělo být znamení, řekl jsem si, že zkusím své štěstí v zahraničí. V tu samou dobu jsem přes
svoji kamarádku získal kontakt na „head-huntera“,
personalistu, který se specializuje na hledání lékařů,
kterým pak pomáhá k získání práce v Německu.
Počáteční přirozený strach z neznámého, pocit
nedůvěry, se brzy rozplynul. Vyměnili jsme si pár
emailů a do 2 týdnů jsem měl pozvání na pohovor
do Německa. Nejdřív jsem se obával, kolik mě toto
doporučení bude stát, ale všechno jsem měl zdarma. Německé nemocnice mají veliký nedostatek
lékařů, a proto jsou ochotny zaplatit nemalé peníze
podobným personalistům, kteří jim jsou ochotní a
schopní lékaře do nemocnic doporučit. Celý tento
systém je vlastně taková malá továrna na štěstí. V
nemocnicích potřebují lékaře, lékaři z Čech a Slovenska chtějí do nemocnic v Německu, personalista
provizi. Když se všechno spojí a propojí, tak jsou ve
výsledku všichni šťastní. Lékaři mají místo, nemocnice doktory a zprostředkovatel cash. Pro všechny
to je výhodné.
Den před pohovorem pro mě do Prahy poslali
auto s řidičem, zaplatili čtyřhvězdičkový hotel, krásnou večeři a vysvětlili triky co říkat a neříkat, aby
moje šance na přijetí byly větší. Z vyprávění od
svých spolužáků jsem znal, jak probíhají pohovory
v našich nemocnicích – kdy si musí člověk vedle
arogantního a povýšeného zacházení nechat líbit
otázky jako „A proč si jako myslíte, že bysme měli
vzít zrovna Vás?“ nebo „Čím zrovna vy pro nás budete přínosem?“. Zde probíhal celý pohovor v naprosto přátelském duchu, skoro jsem celou komisi
podezříval, že mají nařízeno, aby se na mě usmívali
a aby tudíž na mě kladně působili. Nemocnice jako
taková se mi moc líbila, procházela právě celkovou rekonstrukcí, všechno bylo nové, byla špičkově
vybavená MR, CT, centrálními sály, heliportem a
nedalekou vrtulníkovou základnou… Když mi pár
dní na to zavolali, že pokud stále ještě chci, mají o
mé lékařské služby zájem, mísila se ve mně veliká
radost, ale i zároveň smíšené pocity, když jsem si
uvědomil, že pro naše české nemocnice jsem dost
dobrý nebyl, ale pro němce dobrý jsem.
Nejtěžší část mého odchodu do Německa
začala, když jsem si měl vybavit všechny dokumenty potřebné k uznání diplomu a získání německého
pracovního povolení. Zde jsem měl možnost se
poprvé setkat s německým byrokratismem. Ačkoliv
ho všichni kritizují a všichni se s tím snaží něco
dělat, veškeré snahy se míjejí účinkem a celý systém zjednodušování všechno jen komplikuje. Musel jsem si zvyknout na nekonečné obíhání úřadů,
získávání mnoha razítek, kolků, potvrzení, ověření
a překladů jak v Čechách, tak i v Německu. I s
tímto vším mi velmi ochotně pomohl pan personalista. Sehnat ubytování, zařídit jazykový kurz a
přestěhovat se do Německa byla jen malá třešnička
na dortu.
Nastoupil jsem na chirurgickém oddělení v
krajské nemocnici nedaleko Drážďan. Do Prahy to
mám autem po dálnici něco málo přes 2 hodiny. Jak
dlouho jedete do Brna? Nebo do Českých Budějovic?
Zpočátku jsem se trošku obával, jestli mě Němci nebudou brát jako přistěhovalce z východu co jim bere
práci, ještě když jsem toho navíc jako čerstvý absolvent o praktické práci na oddělení moc nevěděl.
Moje obavy se však nepotvrdily. Stejně jako Čechy,
tak i východní část Německa byla po dlouhá desetiletí ovlivněna mnohaletou dobou útisku a izolace.
Společná novodobá historie a schopnost improvizace je oběma národům podobná. Nemám proto
nouzi o vyprávění kolikrát kdo navštívil Prahu a jak
je to krásné město, kolikrát se kdo „U Fleků“ opil
a že jim v „Harachov“ někdo vykradl auto… Všichni
mě přijali velmi vlídně. Mám velké štěstí, že jsem v
kolektivu vcelku mladých a motivovaných lidí – jak
lékařů, tak zdravotnického personálu. Máme mladého primáře, který má snahu jít kupředu s moderní medicínou a zavádět nové léčebné postupy.
Hned od nástupu na mě byly brány veliké ohledy.
V podstatě jsem se jen chodil dívat, jak ostatní
pracují. Celý přechod od univerzitních lavic k práci
v bílém plášti byl velmi pozvolný. Zpočátku jsem jen
tak pomáhal, hodně sem se učil a všechno mi bylo
trpělivě vysvětlováno a ukazováno. Výhodu menší
nemocnice jsem poznal po pár týdnech, kdy jsem
začal být vypisovaný k asistencím na operačním na
sále. Postupně jsem začal také sám operovat – a to
je přesně to, po čem mladý začínající chirurg touží.
Jelikož se mně mnoho mých spolužáků a
kamarádů ptalo, jaké jsou moje lékařské začátky,
jak se mi v Německu daří a jestli bych jim neporadil, aby i oni mohli odejít pracovat za hranice,
založil sem si internetové stránky www.lekarvnemecku.wz.cz, kde popisuji své zkušenosti a kde rád
pomůžu všem, kteří by stejně jako já chtěli poznat
jaké to je, pracovat mimo naší republiku. Milé jsou
občasné děkovné emaily, kde mi lékaři děkují, že si
po přečtení těchto mých stránek dodali odvahu a
konečně po letech udělali to, po čem dlouho toužili
a na co neměli dostatek sebedůvěry.
Jako jedna z věcí, která táhne lékaře do
zahraničí, je stránka finanční. Bohužel vím, kolik si
vydělá u nás začínající doktor. Mladý člověk kolem
27 let, plný ideálů a chuti do života, který by měl
zakládat rodiny a být příkladem celé společnosti,
se za plat, který je menší než má nemocniční sestra, opravdu neuživí. Když si vzpomenu na ty roky
strávené nad studiem, na víkendy, kdy moji kamarádi jezdili do Alp lyžovat a já metrem studovat do
Klementýna, na všechen ten stres ze zkoušek…
Ano, peníze nejsou všechno. Jsou i větší hodnoty
– jako zdraví, rodina, láska, přátelství…. Ale za to
člověk chleba nekoupí. Bohužel, dnešní společnost
je na penězích postavená. Bez peněz nemůžete jít
do kina, do restaurace, nemůžete cestovat. Já sám
to ještě nedokážu tak úplně přesně posoudit, ale
od svých nynějších českých kolegů v nemocnici v
Německu, a není nás tu – Čechů a Slováků málo,
slýchávám z vyprávění, jaké to bylo – šetřit z rodinného rozpočtu na zimní pneumatiky nebo dětem na
letní tábor. Z platu, který si zde v Německu vydělám,
asi nikdy nějak výrazně nezbohatnu. Hrubý plat je
zde sice několikanásobně vyšší než u nás, ale člověk
musí počítat i s tím, že mu velikou část seberou na
daních, zdravotním pojištění a jiných poplatcích.
Sice nikdy nezbohatne, ale stačí to na to, aby si
život a volný čas trošku užil, aby pro něj nebyl problém jet v zimě na hory a zároveň v létě k moři či za
poznáním, aby si koupil na co má chuť, co se mu líbí
a je mu jedno kolik to stojí. Není krásnějšího pocitu,
když jdete do obchodu kupovat náhradní díly na
kolo či mikrovlnou troubu a prodavač se vás zeptá
„A v jaké cenové relaci byste si to představoval?“ a
vy nevybíráte tu nejlevnější a s klidným svědomím
mu odpovíte „To je jedno, na ceně nezáleží, ukažte
mi, jaké máte.“
Stejně tak jako i mince má 2 strany a meč 2
ostří, tak i vedle mnoha pozitivních stránek života a
práce v Německu tak je zde i plno věcí negativních,
se kterými se člověk musí vyrovnat. Předně je to
vzdálenost, která člověka odděluje od rodiny a od
přátel. I když dnes jsme jedna veliká země EU a je v
podstatě jedno, jestli člověk pracuje v Pardubicích,
Lounech, Ústí nad Labem nebo za hranicemi (které
již v podstatě neexistují) v Německu a i když moderní technika jako email, telefon či dálnice tuto
vzdálenost zkracují, stále má zde člověk jakýsi pocit
odloučení – není to prostě ono. Lehko se dá zvyknout na to, že jsou tu všichni milí, že vám všichni
rádi pomůžou a poradí. Nebojíte si koupit nové
pneumatiky na auto, aniž byste měli strach, že vám
je všichni sousedi v okolí budou závidět, nebo že je
vám přes noc někdo ukradne. Číšníkovi nejste v restauraci na obtíž a prodavač se na vás kysele netváří,
když ho svými otázkami rušíte z nicnedělání. Lidé
tu jsou ale pořád nějak jiní, cizí. Možná tento pocit půjde s časem pryč, uvidím. Němci nejsou tak
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
13
otevření a kamarádští, aby si pustili člověka příliš
k tělu a proto člověk je tu trošku víc sám. Jistou
kompenzací je na druhou stranu nemalé množství
zahraničních lékařů, kteří se nacházejí v té samé situaci, se kterými se člověk může stýkat a trávit volný čas. Jsou zde i jiné kulturní rozdíly, nehledě na to,
že si tu člověk musí zvyknout na němčinu. Němčina
je zpočátku problém, ale po určitém čase se člověk
v cizím prostřední docela rychle naučí mluvit a
vyjadřovat – prostě musí. Při práci si zde člověk musí
zvyknout na jiné postupy, jiné názvy léků, zapomenout zažité zkratky a učit se mnoho věcí dělat jinak.
Ani pověstná německá preciznost není všude vidět
a proto si člověk musí zvyknout takový mírný chaos,
který tu a tam všude panuje, i když systém jako takový běží. Pro absolventa, kterému se diplom ve skříni
ještě moc neohřál, má studium v cizím jazyce větší
nevýhodu než pro starší kolegy. O medicíně toho z
praxe moc neví, a proto musí studovat z německé
literatury, které moc nerozumí. Takže spíš něž aby
pilně studoval tipy zlomenin, tak slabikuje slovíčko
po slovíčku se slovníkem v ruce.
Nemám nic proti českému zdravotnictví ani
proti Čechám. Jsem hrdý na to, kdo jsem a odkud
pocházím. Sice je pravda, že když se na internetu
dočítám jaký cirkus se děje v našich nemocnicích a
lékárnách a jak se někteří hejtmani snaží vymýšlet
absurdní způsoby obcházení zákonu s poplatky,
nevím často, jestli se mám smát či brečet a nemůžu
si pomoct a nepřirovnat celou situaci ke Kocourkově.
O české medicíně si myslím, že na velmi špičkové
úrovni. Při srovnání kvality péče u nás v Čechách a v
Německu musím říct, že němci mají od nás co učit.
Opravdu mě mrzí, že jsem všemi možnými okolnosti odešel pracovat do zahraničí a stále někde ve
skrytu duše naivně doufám, že se situace v českém
zdravotnictví obrátí a já se budu moct vrátit tam,
kde jsem vyrůstal, kde je moje doma a budu pak
moci vrátit naší české společnosti to, co do mě za ta
dlouhá léta studia vložila. Do té doby budu ale léčit
německé pacienty, platit německé daně a místo
„Dobrý den“ a říkat „Guten Tag“.
MUDr. Michal Boháč
Senftenberg, 25. 4. 2009
Tančírna
Také se Vám stalo, že jste se na plese místo ladného pohybu víceméně ploužili po parketu a snažili se
vzpomenout na základní kroky? Prevence je jednoduchá - trénovat už před plesem. Možností je mnoho,
můžete si vybrat z nepřeberné nabídky tanečních škol anebo také navštívit Tančírnu Spolku Mediků a Studentské Unie FI MUNI.
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
14
Celé to začalo, že se sešly dvě slečny a strávily
večer povídáním o tom, že by rády v Brně tancovaly
někde přes týden, aniž by přitom utratily většinu
měsíčního rozpočtu. A protože byly obě ze studentských organizací, tak se nakonec shodly, že s tím
něco udělají. Zlí jazykové tvrdí, že jedna potřebovala
trénovat a druhá naučit tancovat přítele :-).
Od konání první tančírny se rozšířil tým
organizátorů, vznikly webovky a systém přihlašování, aby se tanečníci navzájem nepošlapali.
Na stránkách http://su.fi.muni.cz/tancirna se dozvíte všechno potřebné. Je důležité se přihlásit, aby
organizátoři tušili, kolik lidí přijde...
Lepší je samozřejmě přijít v páru, i když jsem
viděla 2 slečny, které se domluvily, spolu přišly i
tančily :-). Přijít můžete i sami a nepřihlášení, ale
to pak počítejte s tím, že přihlášení budou mít
přednost, kdyby byl přeplněný parket…
Neodolala jsem a navštívila s mým drahým
tančírnu 10.11.2011. Tančilo se v pohybové
tělocvičně na kampuse (místnost 118). Sešlo se
tam asi 15 párů všech tanečních schopností. Od 2
soutěžních párů, které elegantně kroužily parketem, po dvojice které pomalu zkoušeli základní kroky
a lehce válčily s rytmem. V rohu byla pokladnička –
vstupné je dobrovolné a sáček bonbónů.
Tancuje se tam pro radost. Nikdo nikoho nepozoruje, neshazuje, naopak je tam vždycky organizátorský pár, který začátečníkům ochotně vysvětlí
kroky.
Až Vám bude z učení šplouchat na maják, běžte
si taky zatancovat :-). Například 8. 12. 2011 21:0023:00. Všechny podstatné informace najdete také
na webových stránkách. (http://su.fi.muni.cz/tancirna)
Jana Pustinová
Reprezentační ples LF s imatrikulací
Vážené kolegyně a kolegové,
je naší milou povinností Vás pozvat na Reprezentační ples LF MU s imatrikulací, který pro Vás tradičně
pořádá Spolek mediků. Ples se bude konat v úterý, 6.prosince 2011 od 18:00 v prostorách Bobycentra
(Sportovní 559/2a).
Letos jsme pro Vás připravili bohatý program
a několik novinek. Program bude rozdělen na 3
stage a záleží pouze na Vás, jaký styl si vyberete. Na
hlavním pódiu v Laser show hall bude hrát tradiční
kapela The Onkels, v prostorách Café de Paris (nad
šatnou) k tanci i poslechu zapěje Cimbálová muzika
Jury Petrů z Kyjova a na diskotéce LaGrotta bude
hrát Váš oblíbený DJ Schafff. Dále se můžete těšit na
několik tanečních vystoupení různých žánrů (klasika, latino, hip-hop).
Nebude chybět tradiční imatrikulace studentů
prvního ročníku, a také proběhne slavnostní
vyhlášení soutěže Akademický pracovník roku
“Láska s vůní jodové tinktury”
Pročítám si Píseň písní
když chystám se pronikat
mraky myšlenek
co nad tvým čelem plují
tvé ticho odmykat
osculetur me osculo oris sui
Pročítáš se paragrafy
knihou věnovanou majetkové správě
tiché soustředění
jakého jsem schopná jenom díky kávě
ty zvládáš hravě
Mám trochu strach vyprávět ti o svém světě
kde v bílé záři klinik
z člověka se občas stává cynik
očima studentů.
V letošní tombole můžete vyhrát vše pro
řádnou výbavu studenta medicíny . Například: poukazy na zdravotnické oblečení, preparáty k udržení
imunity, poukazy na učebnice a skripta, stáž na ZZS,
sportovní potřeby, nějaké ty vychytávky do domácnosti a k počítači, poukazy na fitness či plavání,
kosmetické potřeby, vstupenky do divadla, pizzu a
další. Ke každé vstupence na Vás čeká překvapení v
podobě jednorázového vstupu do BIG ONE FITNESS
“Mendlák“.
Organizační tým Spolku mediků
o zkumavkách a o kyvetě
o světě, kde nevyspalí štvanci
dnem i nocí sedí v ambulanci
Svět velkých paralel a malých paralenů
recesivních alel, umlčených genů
svět běžných dilemat, nevšedních rozhovorů
sester-nesester, doktorů-nedoktorů
hlasitých stížností, tichého utrpení
svět, pro nějž ne každý nalézá pochopení
Svět, o němž platí „odi et amo“ beze zbytku
v němž i ti u pramene běžně žízní hynou
mám malou inventární značku, jako jsou
na nábytku
nespíš jen se mnou… spíš i s medicínou
Ravenka
Šéfredaktorka: Ida Šalgovičová
Redaktoři: Ida šalgovičová, Jana Pustinová, Martin J. Arbet,
Externí články: Andrej Černý, Anna Janečková,
za článek děkujeme MUDr. Boháčovi
fotografie: Zdeněk Chvátal(obálka), archiv Spolku , archiv LF, autoři článků
design: Martin J. Arbet
Časopis neprošel odbornou jazykovou úpravou
M
e
d
i
k
O
N
L
I
N
E
15
Download

01 Podzimní číslo - Spolek mediků LF MU