Gymnázium INTEGRA BRNO, s. r. o.
ŠKOLNÍ ROK V
ZAHRADĚ
Metodická příručka předmětu
Biologicko-fyzikální praktika
Mgr. Jana Nešporová
Brno 2012
Obsah:
Máme krásnou velkou školní zahradu – úvod ........................................................................................ 2
Nebezpečí při práci?– bezpečnostní pravidla práce na školní zahradě ................................................. 3
Mapujeme, plánujeme – co tu máme a co chceme? .............................................................................. 4
Zelená krása - trávníky a okrasné dřeviny .............................................................................................. 4
Rozkvetlá nádhera - luční porosty ...................................................................................................... 5
Voňavé zdraví - bylinková zahrada .................................................................................................... 6
Sladké zdraví - ovocné dřeviny tradiční i netradiční ......................................................................... 7
Zelenina z vlastního záhonku - hospodářská zahrádka ..................................................................... 8
Kamenná pýcha – skalka .................................................................................................................... 9
Vine se víno po drátku - vinička ....................................................................................................... 10
Fialové moře – vřesoviště ................................................................................................................. 11
Barevné kulisy – růže a trvalkové záhony ........................................................................................ 12
Vztahy v zahradě - pokusné plochy .................................................................................................. 12
Ostré i tupé - nářadí a náčiní co máme ve skladu ............................................................................ 13
Ruční nářadí.................................................................................................................................. 14
Elektrické nářadí ........................................................................................................................... 16
Motorové nářadí ........................................................................................................................... 17
Malí i větší pomocníčci ................................................................................................................ 17
Od hlíny k zemině ................................................................................................................................ 18
Není to jen hlína - typy půd a jejich úpravy ..................................................................................... 18
Ryjeme a okopáváme – o zpracování půdy před výsadbou a během roku ....................................... 20
Chemie – ano nebo ne? – o zlepšování půdy pomocí hnojiv – typy hnojiv ...................................... 21
Bez chemie – o kompostování a využívání kompostu ....................................................................... 23
Pod pokrývkou – něco o mulčování ................................................................................................. 25
Péče o trávníky, okrasné dřeviny a trvalky .......................................................................................... 26
Zaléváme, plejeme – zásady celoroční péče o trávníky, okrasné dřeviny a trvalky ....................... 26
Pěstování květin, ovoce, zeleniny a bylin ............................................................................................ 27
Plánujeme hospodářství - druhy vhodné pro školní zahradu a jejich stanovištní požadavky .......... 27
Výsev, výsadba a péče - základní postupy při pěstování zeleniny ................................................... 28
Rajče vedle papriky nebo vedle jahody? - vhodné a nevhodné sousedství ...................................... 29
Fazole, cibule i jablka -sklizeň a uchování ovoce a zeleniny ........................................................... 31
Bojujeme, válčíme, pomáháme ............................................................................................................ 32
Zelený nepřítel? Co jsou to plevele - a co s nimi? ........................................................................... 32
Živá zahrada? Živočichové v našem nejbližším okolí – a co s nimi?................................................ 33
Týden za týdnem, měsíc za měsícem ................................................................................................... 35
1
Máme krásnou velkou školní zahradu
Úvod
Každý rodinný domek má v současnosti aspoň malou zahrádku, některé jsou
doslova obklopeny rozsáhlými pozemky, u jiných se krčí pár keříků u malého trávníku.
Na městských sídlištích ale na opravdovou zahradu člověk většinou nenarazí a
vypěstovat si bylinky do salátu, rajské jablíčko nebo jahody může tak leda na balkoně.
Zahrada při tom ani z daleka neslouží jen k pěstování ovoce a zeleniny. Vždyť pohled
na rozkvetlé záhony a zelené trávníky uklidňuje, prací na zahradě se člověk zbaví
přebytečné energie a nakonec se může pochlubit chutnými plody. Zahrady tedy plní
také funkci okrasnou a relaxační. Kromě toho plochy porostlé vegetací ve městě
v horkém létě zvlhčují a ochlazují své okolí a zlepšují tím naše životní prostředí.
Už jste se byli podívat na školní zahradě? Možná není tak velká jako ta, kterou máte u
domu, nebo je naopak mnohem větší. V každém případě je připravená na to, abyste
v ní mohli pozorovat růst rostlin a život živočichů, abyste se naučili pěstovat květiny,
ovoce a zeleninu a pečovat o životní prostředí.
Úkoly: Projděte se po školní zahradě, nakreslete její jednoduchý plánek a pokuste se
odpovědět na otázky:
o Jak jsou rozměry celé školní zahrady?
o Jak velká je plocha, kterou budete využívat na pěstování ovoce a
zeleniny?
o Na kterou světovou stranu je zahrada orientovaná, je v rovině nebo ve
svahu?
o Jaké porosty na zahradě převažují?
o Máte v zahradě nějaký vodní prvek (jezírko, potůček, fontánku?)
2
Nebezpečí při práci?
Bezpečnostní pravidla práce na školní zahradě
Než začnete pracovat na školní zahradě, měli byste znát základní pravidla
bezpečnosti. Shrneme si je zde do několika bodů:
 Vhodný oděv a obuv – počítejte s tím, že budete muset občas něco někam
odnést v náruči, šlápnout do hlíny, nebo se trochu zpotíte. Proto se na
práci převlékejte do pracovního oděvu a bot s pevnou podrážkou.
 Ochranné pomůcky – počítejte s tím, že bodláky píchají, nářadí vám může
způsobit puchýře, sluníčko svítí a práce se musí dokončit, i když trochu
prší. Používejte ochranné rukavice a kšiltovku nebo šátek. Při práci se
sekačkou se také používá ochranný štít.
 Správné používání nářadí – počítejte s tím, že hrábě se používají
k hrabání, motyka k okopávání a lopata k nabírání materiálu. Nejsou to
ani sportovní náčiní ani zbraně. Poslouchejte proto pokyny vyučujícího a
dělejte s nářadím jen to, co se má.
 Dospělí vědí co říkají – počítejte s tím, že všechny pokyny, které vám
vyučující při práci na zahradě dá, směřují k vaší bezpečnosti.
 Na uklizené hrábě nikdo nešlápne – po skončení práce vždy nářadí
očistěte a ukliďte ho na své místo.
Úkol: Sestavte spolu s vyučujícím vlastní bezpečnostní pravidla práce na
školním pozemku, vyvěste je na viditelném místě a po celý školní rok se snažte
jimi řídit!
3
Mapujeme, plánujeme – co tu máme a co chceme?
Projděme se nyní po školním pozemku a
podívejme se, co zde roste a jak je potřeba o
jednotlivé oblasti zahrady pečovat. Většina
zahrad je rozdělena na část okrasnou a
užitkovou, popřípadě rekreační a každá z nich
vyžaduje odlišný druh péče.
Zelená krása
Trávníky a okrasné dřeviny
Trávníky tvoří většinu plochy zahrady. Jsou to společenstva lipnicovitých rostlin
– trav, které jsou pravidelně udržována sečením. Okrasné anglické trávníky bývají
velmi nízké a trávy v nich mají obvykle jemné listy, které nesnášejí velkou zátěž.
Rekreační a sportovní trávníky jsou tvořeny odolnějšími druhy, kterým nevadí běžné
zatěžování, hry a sportovní činnosti. Vyžadují ovšem hnojení, zavlažování a pravidelné
sečení. V zimním období, kdy jsou listy trav zmrzlé, by se ani po těchto trávnících
nemělo běhat, aby se neponičily.
Většinu trávníků lemují živé ploty či
jiné okrasné dřeviny. V živých plotech
můžeme najít například štědřenec, ptačí
zob, …. či chvojku klášterskou. Další
okrasné dřeviny tvoří dominanty
jednotlivých částí zahrady. Najdeme zde různé kvetoucí keře, keře s barevnými plody a
také stromy.
4
Úkol: Projděte zahradu a spočítejte rostlinné druhy spadající do kategorie okrasné
dřeviny. Určete je podle Klíče k určování stromů a keřů a dokumentujte v průběhu
roku jejich růst, kvetení a tvorbu plodů.
Rozkvetlá nádhera
Luční porosty
V jedné části zahrady jakoby nám trávník nějak zdivočel. Trávy jsou zde vyšší,
v době kvetení můžeme dokonce určit jejich jednotlivé druhy. Rozkvétají zde také
postupně různé dvouděložné byliny, jejichž pestré květy lákají různé druhy hmyzu
k opylování. Tato část zahrady je druhově mnohem bohatší, než pravidelně sečené
travnaté plochy. Najdeme zde nejen mnohem více druhů rostlin, ale tyto luční porosty
poskytují úkryt a potravu řadě druhů živočichů. Na
rozdíl od rekreačních trávníků se louky sečou jen
několikrát do roka (obvykle dvakrát a to koncem
června a v září). Kvetoucí byliny vyžadují chudší
půdu, takže není potřeba hnojení ani zavlažování.
Úkoly:
o Vyznačte pomocí provazu a čtyř velkých hřebíků na rekreačním trávníku a
kvetoucí louce 1 metr čtvereční povrchu. Ve vyznačených čtvercích
spočítejte rostlinné druhy, určete je podle Klíče či jiné literatury, zařaďte
do čeledí. Která část zahrady má větší biodiverzitu?
o Vytvořte herbář z kvetoucích bylin školní zahrady.
o Nakreslete v rámci výtvarné výchovy rozkvetlé byliny, dbejte na to, aby
bylo poznat, o kterou bylinu se jedná.
5
o Pomocí síťky odchytněte hmyz žijící na rozkvetlé louce. Odchycené
exempláře určete podle klíče, vyfotografujte, nakreslete, popište.
Zdůvodněte jejich přítomnost v této lokalitě.
Voňavé zdraví
Bylinková zahrada
Většina aromatických rostlin, které
pěstujeme jako léčivé rostliny či koření patří do
čeledi hluchavkovitých, v bylinkové části zahrady
najdeme ale také řadu dalších čeledí, jako jsou
hvězdnicovité, růžovité či liliovité. Bylinková
zahrada bývá založena na slunném, chráněném
místě s možností závlahy. Některé byliny jako například rozmarýn zůstávají celoročně
v květináčích a na zimu se stěhují do nevytápěných světlých místností, aby nezmrzly.
Ze sklizených a usušených květů, listů či natí se připravují nálevy, obklady, čaje a
bylinné masti či vonné směsi pot-pourri. Základem každé bylinkové zahrady je
levandule, doplňují ji šalvěj, rozmarýn, tymiány a mateřídoušky. Vedle meduňky a
máty peprné zde můžeme najít růži šípkovou, z jednoletých například lichořeřišnici a
další druhy. Jednotlivé trsy rostlin se nesmějí nechat přerůst, důležitý je zejména
sestřih po odkvětu a udržování tvaru rychleji
rostoucích druhů. Některé rostliny jako je meduňka
či máta, vytváří každoročně nové natě, staré se
proto musejí na podzim úplně zlikvidovat.
Léčivé byliny se sklízejí zásadně za sucha,
suší se ve stínu a skladují v uzavřených tmavých
6
nádobách. Jiný způsob zpracování a uchovávání může způsobit ztrátu účinných
vlastností či dokonce zplesnivění rostlin.
Úkoly:
o Prohlédněte si bylinkovou zahradu a v průběhu roku ji dokumentujte a pečujte o
ni.
o Zjistěte, které druhy se v bylinkové zahrádce vyskytují.
o Zjistěte, k jakému účelu tyto druhy mohou sloužit? Které části rostliny se
používají?
o Vytvořte herbář léčivých bylin naší zahrady s recepty na léčivé čaje.
o Nakreslete kvetoucí byliny, zdůrazněte poznávací znaky.
o Skliďte a usušte příslušné části rostlin, správným způsobem je uskladněte a
popište. Můžete tak vytvořit i netradiční dárek.
Sladké zdraví
Ovocné dřeviny tradiční i netradiční
Ovocné stromy se pěstují ve velkém v sadech, v menším v zahradách i
předzahrádkách. Poloha a kvalita půdy v takové zahradě určuje, jakým ovocným
stromům a keřům se zde bude nejlépe dařit. Nejobvyklejšími ovocnými stromy u nás
jsou v chladnějších oblastech jabloně, v teplejších pak hrušně, broskve a meruňky.
Starší odrůdy rostou často na takzvaných
vysokokmenech, stromech dorůstajících několika metrů
přístupných jen z vysokého žebříku. Moderní odrůdy
jsou pěstovány jako vřetena či zákrsky s nižšími kmeny,
přístupné ze země nebo nízkých schodků. Většina
ovocných stromů se nepěstuje ze semen, ale je naroubována na odolné podnože, které
určují mohutnost kmene a rychlost růstu, rouby pak zajišťují dřívější plodnost a stálost
7
odrůdy. Ve vhodných podmínkách s dostatkem vláhy stromy dobře prospívají, netrpí
škůdci a chorobami a dávají dobrou úrodu. Jsou-li vysazeny do nevhodného místa,
vyžadují podstatně více péče.
K netradičním odrůdám, které získávají čím dál větší oblibu, patří například
kdouloň, černá jeřabina aronie nebo muchovník s tmavými
natrpklými plody bohatými na vitamín C. Stále oblíbené
jsou pak maliny, ostružiny a borůvky. Každá odrůda ovoce
vyžaduje specifickou celoroční péči zahrnující zálivku,
ošetřování proti chorobám, prořezávání větví, sklizeň a
uskladnění úrody.
Úkoly:
o Projděte zahradu a vyhledejte všechny ovocné stromy a keře, určete, o jaké
druhy popřípadě odrůdy se jedná
o Vytvořte fotoatlas ovocných dřevin ve školní zahradě, využijte fotografie
z různých ročních období
o Vytvořte herbář ovocných dřevin ve školní zahradě, můžete přidat také recepty
na zpracování úrody
o Ve výtvarné výchově nakreslete květy a plody a obrázky doplňte herbář nebo
jimi vyzdobte učebnu.
Zelenina z vlastního záhonku
Hospodářská zahrádka
Každý rok studenti vysazují na vyhrazené
plochy různé druhy zeleniny, o které potom
v průběhu roku pečují až do sklizně. Od února ve
třídách předpěstovávají ze semen rajčata a papriky,
později přímo vysévají hrášek, fazole a tykve nebo
8
mrkev, ředkvičky a další druhy. Snaží se přitom dodržovat ekologické zásady
pěstování ve vhodném sousedství. Každá třída si pěstuje vlastní kombinaci zeleniny od
semen či sazenic.
Úkol: Naplánujte si už v prosinci se třídou celoroční pěstování zeleniny. Rozplánujte si
práci na jednotlivé měsíce, domluvte si nákup osiva či sazenic. O pěstování veďte
dokumentaci i s fotografiemi.
Kamenná pýcha
Skalka
Základem skalky jsou kameny zasazené do
půdy, obklopené rostlinami, kterým říkáme
skalničky. Už při zakládání skalky je třeba vybírat
rostliny podle polohy skalky, a použitého kamene.
Některé rostliny budou prospívat na vápenci a
jiným bude svědčit žula. Naše skalka je
vápencová, situovaná v jižním svahu a roste na ní směs skalniček a teplomilných
trvalek, které žáci vysadili v prvních letech po založení skalky. V některých obdobích
skalky září všemi barvami, přes léto ovšem často zarůstají hvězdnicovitými plevely,
které je potřeba neustále likvidovat. Ze skalniček zde nalezneme různé trávy, netřesky,
rozchodníky a další, z trvalek zde máme yukku, několik druhů levandule, kamzičníku a
podobně.
Úkol: Sledujte skalku v průběhu roku od podzimu do léta, zaznamenávejte do
fenologického kalendáře fáze kvetení jednotlivých druhů. Odkvetlá květenství můžete
použít ve výtvarné výchově do suchých vazeb.
9
Vine se víno po drátku
Vinička
Jižní svah je na pěstování vinné révy jako
stvořený. Abychom se ale dočkali hroznů nestačí
révu jen vysadit, musíme se o viničku také
celoročně pečlivě starat. Obvykle se réva vyvazuje
ke drátům napjatým mezi dřevěné, kovové nebo
betonové sloupky a letorosty se zasunují do tzv.
dvojdrátí, aby se nelámaly pod vlastní vahou či váhou hroznů. Péče o révu začíná brzy
zjara prořezáváním a stříháním větví, které nesly plody v uplynulém roce, pokračuje
pravidelnou aplikací ochranných postřiků proti houbovým chorobám a škůdcům, kteří
na révě parazitují. Dále následuje takzvaná „zelená práce“, která spočívá v tvarování
keře, odstraňování neplodných výhonů a postupné zakracování letorostů, aby se keře
nevysilovaly. Tato práce vyžaduje mnoho zkušeností nebo důkladné studium odborné
vinařské literatury. Využití úrody je potom
samostatnou kapitolou. Réva, kterou zde
máme vysazenou ve svahu patří ke stolním
odrůdám s bílými a červenými hrozny, po
pergole se ovšem vinou odrůdy používané na
výrobu vína.
http://www.zahrada.zjev.cz/obr/reva2.jpg
Úkoly: Zjistěte na internetu různé možnosti péče o vinnou révu.
o Na podzim naplánujte péči o viničku na celý následující rok.
o
Vytvořte poster s vinařským kalendářem.
o
Pečujte o viničku ve výuce.
10
Fialové moře
Vřesoviště
Vřesovištním rostlinám se nejlépe daří na kyselé
půdě s vysokým obsahem rašeliny, na což musíme
myslet již v okamžiku zakládání zahradního vřesoviště.
Tam, kde není půda přirozeně dosti kyselá, musíme
rašelinu pravidelně doplňovat a používat doporučené
typy hnojiv. Vřesovištní rostliny vyžadují kromě
slunečního světla také dostatek vláhy, zejména na jaře a na podzim. Proto je při
nedostatku srážek zavlažujeme. Na vřesovišti se dobře vyjímají na jaře kvetoucí
vřesovce, např. vřesovec pleťový a vřesy obalené koncem léta záplavou drobných
fialových či bílých kvítků. Vhodným doplňkem mohou být nízké ovocné polokeře,
jako jsou brusinky, klikva či borůvčí, z exotičtějších druhů například různé azalky a
pěnišníky. Ty ovšem vyžadují mírné zastínění, na prudkém slunci často usychají. Na
našem vřesovišti se kromě uvedených druhů nacházejí také další rostliny, například
jalovec obecný, janovec metlatý, kanadské borůvky a ve stínu zídky i zástupce
kapraďorostů – kapraď samec. Správně zapěstované vřesoviště na vhodném místě
nevyžaduje žádnou zvláštní péči, vyprahlý jižní svah po rekultivaci musíme přece jen
přinejmenším častěji kontrolovat, zda našemu vřesovišti něco neschází, či naopak
nepřebývá, mohou se zde totiž rozrůstat různé nežádoucí plevele, jejichž semena
přinesl vítr.
Úkoly:
o Spočítejte druhy rostlin, kterým se na našem vřesovišti daří, určete je podle
odborné literatury. Pokud je to nutné, rostliny stejného druhu sesaďte do skupin.
o Vytvořte cedulky s popisem jednotlivých druhů a umístěte je ke skupinám rostlin.
o Pravidelně kontrolujte vřesoviště a podle potřeby mu ve výuce věnujte potřebnou
péči.
11
Barevné kulisy
Růže a trvalkové záhony
Trvalkové záhony lemují školní budovy. Jsou zde nízké
keře, které kvetou většinu roku, které brzy zjara doplňují
cibuloviny, jako jsou narcisy, modřence, ladoňky a tulipány. Do
prosluněného travnatého svahu zasadili studenti několik
růžových keřů, z nichž část hned během první zimy pomrzla,
přestože byly zamulčované, zakryté chvojím a zasněžené. Zbylé
růže oživují v letních měsících pohled do zeleně. Tato oblast v
naší zahradě poskytuje mnoho možností různých změn a nové výsadby. Tyto rostliny
poskytují materiál pro práci v biologii a biologickém praktiku.
Úkoly:
o Zakreslete rozložení jednotlivých druhů rostlin v trvalkových záhonech. Vytipujte
místo, které by potřebovalo změnu. Tuto změnu navrhněte, nakreslete a pokuste
se zrealizovat. Vyučující a rodiče vám jistě rádi vyjdou vstříc.
o vytvořte cedulky s názvy druhů a umístěte je k rostlinám
o Věnujte péči choulostivým rostlinám, jako jsou růže
Vztahy v zahradě
Pokusné plochy
Některá místa v zahradě byla ponechána sama
sobě, aby se zde mohly rozvinout přirozené vztahy
mezi různými druhy rostlin a živočichů s minimálním
zásahem člověka. Tato místa jsou na první pohled
12
neupravená, zarostlá. Při bližším zkoumání zde ale můžeme pozorovat různá vývojová
stádia hmyzu, motýly sající na bodlácích či vyhřívající se ještěrku. Postupně se
vytvářejí biotopy přirozenější, než je pravidelně sekaný trávník či udržovaný záhon.
Toto prostředí je přátelské pro živočichy a pomáhá tak zvýšit druhovou rozmanitost
našeho okolí. Každá zahrada by měla mít takový kousek divočiny, kde by mohl
například přezimovat ježek či zakuklit se larva motýla. Na suchém jižním svahu se
příliš nedaří stromům, takže se nemusíme obávat sukcese náletových dřevin. V každém
případě je potřeba tyto plochy zanechané pokusně ladem pravidelně kontrolovat a
opatrně čistit od zaschlých stonků, odkvetlých květenství či rostlin, které by se mohly
šířit po celém okolí.
Úkoly:
o Vytvořte záznamový arch pro zapisování stavu pokusných ploch.
o pravidelně pozorujte vývoj rostlin a zapisujte do archu, zaznamenávejte také
pozorování živočichů. Určitě objevíte členovce, možná i drobné obratlovce.
o projděte se smýkačkou či síťkou na motýly trávník, louku a pokusnou plochu.
Kde nasbíráte nejvíce druhů? Proč je důležitá druhová rozmanitost v přírodě či
v zahradě?
o V zastíněném koutě zahrady vytvořte a udržujte takzvanou divočinku – místo
chráněné před běžným pohledem hromadou klestí či vyšší trávou. Do její
blízkosti můžete ukládat suchý zahradní odpad, zbytky rostlin, větvičky a
podobně. Později pozorujte, jaké druhy živočichů tato lokalita přiláká.
Ostré i tupé
Nářadí a náčiní co máme ve skladu
Nyní se podíváme, s jakým nářadím budeme celý rok pracovat. Každou práci
nám může ulehčit správně vybraná pomůcka, naopak příliš malý, velký nebo nevhodně
13
zvolený nástroj nám práci spíše zkomplikuje. Všechno nářadí je potřeba ukládat na
určené místo a po ukončení práce je důkladně očistit, aby nerezivělo. Ruční nářadí
ukládáme ve skladu nářadí, elektrické a motorové má na starosti pan školník, který
s ním také zachází. Seznámíme se zde s nejpoužívanějšími nástroji
Ruční nářadí
Všechny druhy nářadí se ovládají rukama, u ručního nářadí jsou ovšem naše ruce
jedinou silou, která s tímto nářadím pohybuje. S tímto nářadím také budeme nejvíce
pracovat. U každého zahrádkáře najdeme základní druhy nářadí, bez kterých se
neobejde. Většinu z nich máme také v našem skladu. Na nářadí obvykle rozlišujeme
čepel a násadu. Čepele se vyrábějí ze železa, litiny, oceli, nerezu ale i plastu, násady
jsou obvykle dřevěné, mohou být ale také plastové či kovové, záleží na firmě, která
nářadí vyrábí. Od použitého materiálu se pak odvíjí i cena nářadí.
Na rytí záhonů potřebujeme dobrý rýč. Má obvykle ostrou dolní hranu, která
dobře umožňuje prořezávání drnu
či slehlé půdy. Čepel rýče může
mít různý tvar, horní hrana by ale
měla být rozšířená či ohnutá,
abychom si při došlápnutí
neponičili obuv. Pro rytí
nepoddajné půdy jsou vhodné rycí
vidle. Mívají čtyři silné hroty
z oceli, které dobře pronikají do
půdy. Rukojeť rýče i rycích vidlí
je obvykle silná z tvrdého dřeva, kratší a zakončená okem, které usnadňuje rytí.
K okopávání záhonů slouží různě tvarované motyky a kopáče. Mohou mít čepel
rovnou či špičatou, různou šířku či různý počet hrotů. Čepel je obvykle kolmá na
násadu. Dřevěné násady jsou obvykle tenčí a delší, silné a dlouhé železné kopáče
14
mohou mít silnou krátkou násadu, která se nezlomí tak lehce. Největším nástrojem ke
kopání je oboustranný krumpáč, který se hodí zejména k vykopávání kořenů, pařezů
či různých výkopů. Nejmenšími nástroji na kopání jsou naopak motyčky a hrotové
kopáčky s krátkými násadami, se kterými se pracuje opatrně kolem jednotlivých
rostlinek vkleče. Motyku s širší čepelí zahnutou ostře k násadě připomínají
podřezávače plevelů a odplevelovací rámečky, pomocí kterých se dokonale odstraňuje
plevel z větších ploch.
Na každé zahradě se uplatní lopata na přehazování sypkých materiálů a
podávací vidle na suchou trávu a větvičky. Také tyto nástroje mají delší a lehčí násadu
aby práce s nimi byla méně únavná a abychom dosáhli dál. Na hrabání používáme
různé hrábě. Hrábě mají řadu rovných či zahnutých hrotů a mohou být z různých
materiálů. Na hrabání pokosené trávy, sena a spadaného listí vezmeme hrábě dřevěné,
plastové či s dlouhými pružnými kovovými hroty, které jsou lehké, dobře se s nimi
pracuje a nepoškozují podklad. Na údržbu záhonů či vyhrabování suché trávy
z trávníků a podobně raději použijeme hrábě kovové, s mírně zahnutými hroty, které se
nezlámou a můžeme při práci s nimi použít větší sílu.
V zahradě občas potřebujeme něco uříznout, úplně useknout nebo jen zkrátit.
K tomu si vezmeme nářadí s ostrou či pilovitou čepelí, bez kterého se žádný zahradník
či zahrádkář neobejde. My s tímto nářadím budeme pracovat pouze s nejvyšší
opatrností a zásadně pod dohledem vyučujícího. Skládací zahradnický nůž má ostrou
zahnutou čepel a dřevěnou rukojeť a slouží k prořezávání tenčích větviček. Také
zahradnických nůžek existuje velké množství a velmi často se používají. Práce s nimi
je jednodušší než s nožem, ale zato méně přesná. Na nejsilnější větve použijeme pilku,
případně sekyrku. Trávu v okolí stromků a keřů obžínáme srpem. Srp se drží v jedné
ruce, musí být velmi ostrý a práce s ním je velmi náročná na koordinaci pohybů. Větší
travnaté plochy, jako jsou pole, louky či trávníky je možné kosit kosou. Kosení je stará
tradiční dovednost, kterou vůbec není lehké se v současnosti naučit. Kosy mají
dlouhou dřevěnou či kovovou násadu, která se drží oběma rukama za krátké rukojeti. O
čepel se musí pravidelně pečovat broušením a naklepáváním. Většina lidí v současnosti
15
používají místo tradiční kosy kosu motorovou nebo strunovou sekačku, výsledek práce
je ale hodně odlišný.
Úkoly:
o Naučte se bezpečně používat ruční nářadí, vyzkoušejte si všechny druhy.
o Vždy si na práci vezměte pracovní rukavice, abyste neměli puchýře.
o Nikdy nenechávejte nářadí ležet jen tak na zemi. Může se ztratit, zrezivět neb ona
něj někdo šlápne!
o Nářadí po skončení práce očistěte a uložte na místo!
Elektrické nářadí
S elektrickým nářadím se pravděpodobně spíš setkáte na vaší zahradě, doma
nebo u babičky, než ve škole.
Elektrická energie nám usnadňuje práci, čepele těchto strojů se většinou pohybují
mnohem rychleji nebo větší silou, než by dokázala lidská ruka. Nářadí může být
napájeno ze sítě pomocí kabelu nebo má akumulátor, který se po práci musí zase dobít.
Na zahradě se nejčastěji používají elektrické strunové nebo pojezdové sekačky na
trávu, rotavátory na údržbu trávníků a různé typy nůžek na živý plot či drtiče
zahradního odpadu. Tato nářadí používáme raději pod dohledem dospělých a zásadně
po důkladném zaučení. Neodborně používané elektrické nůžky na živý plot mohou
neopatrného zahradníka klidně připravit o prsty.
16
Úkoly:
o Pokud máte doma elektrické zahradní nářadí, se kterým umíte zacházet, přineste
od něj prospekt nebo návod k použití a seznamte s jeho fungováním své
spolužáky.
o Vytvořte ve třídě nástěnku z těchto materiálů
o V hodinách slohu napište vlastní návody k použití
Motorové nářadí
Motorové nářadí využívá jako pohon místo elektřiny spalovací motory. Většinou
se jedná o sekačky na trávu různých velikostí od jednoduché motorové kosy až po
traktůrky výměnnými žacími lištami, dále různé pojezdové kultivátory sloužící
k celoroční údržbě větších pozemků a řetězové pily. Malé křovinořezy mají dvoutaktní
motor, silnější sekačky potom čtyřtaktní. Podle typu motoru se nakupuje palivo. Do
dvoutaktního motoru se lije benzín smíchaný v přesném poměru s olejem. S motorovou
sekačkou na trávu v naší školní zahradě zachází výhradně pan školník a další
proškolené osoby starší osmnácti let. Práce s motorovým nářadím vyžaduje sílu,
zkušenosti a hlavně zodpovědnost, aby nedocházelo ke zbytečným úrazům.
Malí i větší pomocníčci
Práci na zahradě nám usnadňuje také řada dalších pomůcek. Rozhodně se
neobejdeme bez kožených či látkových pracovních rukavic, které nás ochrání před
puchýři, odřeninami a trny. Na jaře při sázení budeme používat malé ostré lopatky a
dřevěné či plastové sázecí kolíky a později v průběhu roku ostré vypichovače plevelů.
Pokud se nám bude tohoto nářadí nedostávat, můžeme improvizovat použitím
vyřazeného kuchyňského náčiní. Na přenášení zeminy, listí, plevelů a podobně máme
plastové pytle, ale také kbelíky, které mají i všestrannější použití. Na zalévání
můžeme kromě konví přiměřené velikosti vzít také zahradní hadici napojenou na
17
vodovodní kohoutek. Nakonec nesmíme zapomenout také na kolečka, do kterých
v případě potřeby naložíme vše, co je k práci potřeba a odvezeme to na místo.
Úkoly:
o Přineste si na práci v zahradě vlastní pracovní rukavice. Bude to hygieničtější a
budete si na ně dávat větší pozor.
o Pouvažujte, co by se dalo ještě v zahradě použít pro zjednodušení práce.
o Podívejte se, s jakým nářadím pracuje na zahradě někdo ve vašem okolí, pořiďte
fotodokumentaci.
Od hlíny k zemině
Není to jen hlína
Typy půd a jejich úpravy
O tom, co je to půda a jak vzniká, jsme se učili v zeměpise. Půda se skládá
z anorganických částic vzniklých zvětráváním matečné horniny a organické hmoty,
jejíž původ je v živém světě kolem nás. Jsou to odumřelé zbytky rostlinných a
živočišných těl, rozložené půdními organismy na takzvaný humus. Živou složku půdy,
půdní edafon, tvoří bohaté společenstvo mikroorganismů, bezobratlých a drobných
obratlovců. Tito živočichové neustále dodávají půdě potřebné živiny, půdu
provzdušňují, kypří, obohacují dusíkem a dalšími látkami, které pak rostliny využívají
ke svému růstu. Směrodatný je také obsah vody v půdě.
Podle matečné horniny se dají půdy rozlišit na kyselé a zásadité. Horniny
s obsahem živce, jako jsou žuly, zvětrávají na horniny kyselé, vápencová podloží
dávají vznik horninám zásaditým. Přestože mnoha druhům rostlin na kyselosti půdy
nezáleží, některým druhům se na kyselých půdách nedaří, jiné je naopak vyžadují.
Stejně tak existují druhy obsazující spíše zásaditá, vápenatá stanoviště. Kyselost půdy
18
můžeme podle potřeby upravovat přidáním rašeliny pro okyselení a mletého vápence
pro neutralizaci kyselosti. V obou případech se jedná o poměrně zásadní zásah do půdy
a je na místě zvážit vhodnost druhů, které na daném stanovišti chceme pěstovat.
Podle velikosti částic, jejich přilnavosti a propustnosti pro vodu dělíme půdy na
lehké a těžké. Lehké půdy obsahují málo jemných jílovitých částic, jsou písčité a voda
se do nich rychle vsákne, ale také rychle odteče. Jejich kvalitu můžeme vylepšit
přidáním kompostu nebo těžší jílovité půdy, která vodu zadrží. Těžké půdy naopak
obsahují jílu hodně. Jílovité částice po nasáknutí vodou vytvoří mazlavou, tvárnou
nepropustnou hmotu, která dlouho vysychá, ale potom ztvrdne na kámen. Těžké půdy
zlepšujeme přidáním písku. Takto můžeme půdu upravovat před výsevem či výsadbou,
podle toho jaké rostliny chceme na daném místě pěstovat, zda kořenovou zeleninu,
květiny, nebo třeba salát.
Podle obsahu organických látek v půdě rozeznáváme půdy bohaté, úrodné,
tzv. humózní s vysokým obsahem humusu a půdy chudé na živiny, které ale často
oplývají velkou rozmanitostí odolných, planých rostlin. Půdy můžeme obohacovat
hnojením a také záměrně ochuzovat odstraňováním odumřelé organické hmoty, jako je
posekaná tráva, zbytky rostlin a podobně.
Úkoly:
o Půdní rozbor může dělat odborná laboratoř, laický odhad si ovšem můžeme
udělat sami.
o Pokuste se z navlhčené půdy vytvořit v dlani kuličku. Pokud se to podaří a
kulička zůstane vcelku, jedná se o těžší, jílovitou půdu. Jestliže se bude kulička
stále rozpadat, je půda lehká, písčitá.
o V chemii stanovte pH půdního roztoku, zjistíte, jestli je půda kyselá nebo
zásaditá.
o Pokuste se odhadnout, jestli je v naší zahradě půda bohatá či chudá na živiny a
jestli je ve všech částech zahrady stejná nebo ne. Jako vodítko vám poslouží
druhy volně rostoucích rostlin, které se zde vyskytují.
19
Ryjeme a okopáváme
O zpracování půdy před výsadbou a
během roku
Důkladným zrytím si připravíme
půdu k výsadbě, zkypříme ji, obrátíme a
provzdušníme, případně dodáme živiny v podobě hnojiv. Aby tato práce nebyla
zbytečná, je potřeba zvolit správný čas. Samozřejmě je možné provádět první rytí na
jaře před setím či vysazováním sazenic, půda je však po zimě slehlá a nasáklá vodou,
která se po zrytí rychleji odpaří. Mnohem výhodnější je hluboké rytí na podzim po
poslední sklizni, kdy půdu rýčem obrátíme a necháme ležet ve velkých hroudách. Ty se
působením mrazu přes zimu krásně rozpadnou a rostlinné zbytky se stačí rozložit. Na
jaře, když povrch půdy oschne, jen zlehka zkypříme motykou plochu, kterou budeme
osazovat a odstraníme plevel. Vláha ze zimních srážek se tím neztrácí a polovinu těžké
práce udělá příroda sama.
K rytí používáme rýč s rovným ostřím. Při práci s rýčem postupujeme vzad,
tedy od vzdálenějšího okraje záhonu k přednímu, abychom si zrytou oblast opět
nepošlapali. Ryjeme na hloubku celého rýče, půdu neobracíme, ale urovnáváme, velké
hroudy ale ponecháváme vcelku. Při takzvaném rigolování, které se používá při
zakládání nových záhonů a vinic a zapravování organických hnojiv do hloubky,
převrstvíme dvě až tři úrovně délky rýče. Chceme-li ale mít zahradu blízkou přírodě,
hluboké rytí si můžeme nakonec úplně odpustit, dobře zamulčovaná půda zůstane při
vhodném střídání plodin působením živých půdních organismů kyprá a bohatá na
živiny.
Při kypření půdy motykou či kopáčem postupujeme naopak vpřed, díky dlouhé
násadě nemusíme na okopanou oblast šlapat. Na neosázené plochy a mezi řádky
můžeme použít různě tvarované motyky, vzrostlé jednotlivé rostlinky ale okopáváme
20
kopáčkem se třemi hroty, abychom nepoškodili kořínky. Pravidelné kypření půdy
zabraňuje nadměrnému vypařování vody, ušetří nám tedy zalévání. Během
okopávání odstraňujeme plevel i s kořínky. Pokud nekvete, můžeme ji dát do
kompostu, rozkvetlou a odkvetlou plevel likvidujeme v komunálním odpadu.
Úkoly:
o Vyzkoušejte si práci s rýčem a motykou … a naučte se pracovat s rýčem a
motykou.
o Zpracujte půdu ve zvolené části zahrady
o Udržujte třídní záhonek v pořádku
Chemie – ano nebo ne?
O zlepšování půdy pomocí hnojiv – typy hnojiv
Rostliny potřebují ke svému růstu kromě vody a oxidu uhličitého také řadu
důležitých prvků, které přijímají z půdy rozpuštěné ve
vodě pomocí kořenů. Časem se obsah těchto prvků v půdě
snižuje a půda se vyčerpává. Ztracené živiny můžeme do
půdy vracet několika různými způsoby.
Nejjednodušší jsou průmyslová (průmyslově
vyráběná) hnojiva. Jsou to směsi minerálních a
organických látek přizpůsobené potřebám pěstitelů. Na
každý typ plodiny či rostliny existují speciální směsi
různých značek, které se prodávají v zahrádkářských prodejnách i podle katalogů.
Uživatel je pouze naředí podle návodu a použije. Návody obvykle udávají nejen
předepsanou koncentraci hnojiva, ale také kdy a jak často se má používat, popřípadě
jaká je tzv. ochranná lhůta. Ochranná lhůta je období, kdy se po hnojení nesmí daná
plodina sklízet a konzumovat, aby nedošlo k poškození zdraví. U průmyslových
21
hnojiv je velkým rizikem přehnojení. Přebytek některých živin rostlinám škodí a navíc,
látky, které rostlina nespotřebuje se v ní ukládají a mohou způsobit její zdravotní
závadnost. Například kořenová zelenina mívá zvýšený obsah dusičnanů.
Dalším druhem hnojiv jsou hnojiva
statková, organická. Je to obvykle trus
hospodářských zvířat, smíchaný s podestýlkou
a delším skladováním „uzrálý“. Takto se
zlepšuje půda zejména po sklizni, na podzim,
kdy se hnůj zarývá (zaorává) hluboko do půdy
a nepřichází do kontaktu přímo s pěstovanými plodinami. Hnůj dodává do půdy cenné
živiny. V zemědělství se používá zejména hnůj kravský, ale také prasečí, ovčí a
podobně. Podobné složení ale tekutou konzistenci má také močůvka, která se po
důkladném zředění vodou rozstřikuje na pole.
Zelené hnojení je další možností, jak půdu obohatit. Po sklizni hlavních plodin
se vyseje některá rychle rostoucí bylina s měkkými stonky a po vzejití se zaryje
hluboko do půdy. Nejčastěji se používá špenát, hořčice, řepka, bílý jetel ale také
hrášek nebo lupina. Bobovité rostliny navíc nesou na kořenech baktérie, které půdu
obohacují o dusík. Zelené hnojení je velmi výhodné, protože půda se nevyčerpává, je
rostlinkami zastíněná, takže nevysychá a rychle rostoucí kultura brání rozvoji
nevítaných plevelů.
Úkoly:
o Podívejte se, jaká hnojiva používáte doma na pokojové rostliny.
o Prozkoumejte jejich složení, vytvořte tabulku prvků, které hnojiva obsahují a
které rostliny vyžadují
o Prohlédněte si katalogy hnojiv, prozkoumejte obaly a návody k použití běžně
dostupných hnojiv
o Zjistěte, jaké nežádoucí účinky má nadměrné používání průmyslových hnojiv na
živočichy v přírodě a na lidské zdraví
22
o Vyberte plodinu pro zelené hnojení na váš třídní záhonek
o Zjistěte dostupnost stájových hnojiv – dají se běžně koupit?
Bez chemie
O kompostování a využívání kompostu
Abychom v zahradě mohli omezit používání průmyslových hnojiv a přitom
udržovali průběžně optimální množství živin v půdě, můžeme využívat téměř všechny
organické zbytky, které
vzniknou v zahradě,
v domácnosti či při provozu
školy. Tyto zbytky se časem
rozloží působením půdních
organismů, jako jsou žížaly,
larvy hmyzu a baktérie, a
vznikne z nich velice kvalitní
zemina. Založením kompostu získáme zdroj humusu, který je nejvhodnějším
přirozeným hnojivem.
Kompost zakládáme ve stinném koutě zahrady, protože přímé sluneční záření by
mohlo brzdit činnost půdních baktérií a zbytečně by kompost vysušovalo. Vyhrazený
prostor ohradíme deskami, trámky, pletivem, případně můžeme využít kompostéry,
které jsou v prodeji v zahrádkářských
obchodech. Podklad zkypříme, aby žížaly a
jiné půdní organismy mohly lépe pronikat do
kompostovaného materiálu. Rostlinné zbytky
a další organický odpad ukládáme do vrstev,
přičemž střídáme jemnější a hrubší strukturu
tak, aby rozkladné procesy probíhaly za
23
přístupu vzduchu bez hnití a plesnivění. Můžeme použít také takzvaný aktivátor
kompostu, což je směs půdních baktérií, která celý proces kompostování výrazně
urychlí. Vždy po několika měsících kompost převrstvíme na novou hromadu a
promícháme, je li přeschlý, pokropíme vodou. Zralý kompost má strukturu jemných
granulek, nepáchne a po přeházení přes síto ho můžeme použit přímo na záhony či do
květináčů.
Co do kompostu patří a co bychom
tam naopak dávat neměli? Vhodným
materiálem jsou veškeré rostlinné zbytky
z kuchyně, slupky a natě, odřezky rostlin ze
zahrady, shrabané listí, plevel bez semen,
odkvetlé květiny, čajová a kávová sedlina,
také papírové ubrousky, zbytky ovoce,
zvířecí chlupy a vaječné skořápky. Hrubý materiál vždy mísíme s jemnějším a vlhký se
suchým. Pouze v omezeném množství a v tenkých vrstvách se může do kompostu
dávat i posekaná tráva. Do kompostu rozhodně nepatří odkvetlý plevel se semeny,
která by pak při hnojení mohla celou zahradu zamořit, plesnivé ovoce a zbytky
nemocných rostlin ze kterých by se plísně a choroby dále šířily a dále vařené zbytky
z kuchyně, které by mohly přilákat do zahrady nezvané hosty, například potkany.
Slupky z citrusových a jiných tropických plodů bývají ošetřeny chemickými látkami,
které brzdí bakteriální rozklad a kompostování zpomalují. Pokud je kompost správně
založený, nedáváte do něj žádné nevhodné věci a pravidelně o něj pečujete, zásobuje
zahradu velmi kvalitní úrodnou zeminou a ekologicky likviduje velké množství
organického odpadu.
Úkoly:
o Prohlédněte si kompostéry na školní zahradě. Jsou umístěny na vhodném místě?
o Při přehazování kompostu zkontrolujte jeho skladbu. Je správně založený a
udržovaný?
24
o Které organismy v kompostu žijí? Použijte různě jemná sítka, lupu, případně
potřeby k mikroskopování a popište faunu obývající kompost.
o Pečujte o kompost po celý rok. Používejte ho při běžném třídění odpadu.
Pod pokrývkou
Něco o mulčování
Ve volné přírodě se holá půda bez porostu
vyskytuje pouze vzácně. Na každém volném
místečku záhy vyraší semínka přinesená větrem či
zvířaty. Na záhonech těmto „divokým“ rostlinkám
říkáme plevel a všemožně s nimi bojujeme.
Vytrháváme, plejeme a okopáváme, prostě se
snažíme, aby záhonky zůstaly „čisté“. Holá půda je
ale mnohem náchylnější k vysychání či odplavení deštěm a navíc na ní plevel vyrůstá
stále znovu. Mulčování je způsob ochrany půdy, který je vhodný zejména pro přírodní
zahrady, dá se ale použít prakticky kdekoli. Mulč se říká ochranné vrstvě na půdě,
která brání nejen nadměrnému vypařování vody, odplavování půdy deštěm ale také
klíčení nežádoucích plevelů. Materiálem pro mulčování může být například drť z kůry
stromů, hrubé piliny, sláma, posečená tráva a jiné rostlinné zbytky ale také netkaná
textilie, fólie, novinový papír či lepenka. Přírodní materiály mají tu výhodu, že se dají
průběžně doplňovat nebo, v případě potřeby, jednoduše zarýt do půdy.
Úkoly:
o Průběžně doplňujte mulčovací materiál na trvalkové záhony v školní zahradě.
o Při pěstování rostlin vyzkoušejte různé druhy mulčovacího matriálu, popište,
který materiál poskytuje půdě a rostlinám nejkomplexnější ochranu.
25
Péče o trávníky, okrasné dřeviny a trvalky
Zaléváme, plejeme
Zásady celoroční péče o trávníky, okrasné dřeviny a trvalky
Určitě jste již zjistili, že každá část naší školní zahrady potřebuje trochu jiné
zacházení. Některé záhony je potřeba pravidelně zalévat, jiné o zálivku ani moc
nestojí, protože jim stačí voda, která naprší. Některé práce dělá pravidelně pan školník,
některé dělají vyučující a jiné zůstávají na vaše vyučovací hodiny. Pro vás je důležité
vědět, bez kterých zásahů se zahrada neobejde, aby zůstávala stále pěkná a užitečná.
Největší plochu tvoří trávníky a luční porosty. Většinou o ně pečuje pan školník.
Trávníky pravidelně seče sekačkou na výšku asi 5 cm a posečenou trávu odstraňuje do
kompostu nebo do kontejneru. Louka se seče nejlépe kosou dvakrát do roka (v červnu
a koncem září) a seno z ní můžeme nabídnout chovatelům králíků.
Vřesoviště je potřeba zalévat při déletrvajícím suchu a likvidovat na něm
plevele. Často tady nacházíme pcháče či semenáčky javorů, které zamořují celou
zahradu a musejí být odstraňovány i s kořeny. Jednou za čas je potřeba obnovit vrstvu
mulčovací kůry, ta nám potom ostatní práce značně zjednoduší. Jednou za dva roky se
vřesy i vřesovce zjara sestříhají, podpoří se tím bujný růst.
Všechny kvetoucí trvalky, ať v bylinkové zahrádce či na skalce, vyžadují
ostříhání odkvetlých natí. Tvorba semen by je příliš vysilovala a ztrácely by tvar.
Některé trvalky po řezu ještě jednou na konci
léta rozkvetou.
Živé ploty a keře se tvarují v průběhu
léta zahradnickými nůžkami. Při pravidelném
zastřihování vytvářejí nové výhonky a
houstnou.
26
Na řez ovocných stromů, keřů a vinné révy si nejdříve prostudujeme odbornou
příručku a při práci se budeme řídit jejími radami. Správným řezem můžeme získat
bohatou úrodu ovoce, pokud ale uděláme chybu, stromky a keře ani nevykvetou.
Úkoly:
o Vyberte si část zahrady, o kterou budete v průběhu roku pečovat.
o Všechny rostlinné zbytky ukládejte do kompostu nebo na určené místo
o Vždy dokončete započatou práci a ukliďte po sobě
Pěstování květin, ovoce, zeleniny a bylin
Plánujeme hospodářství
Druhy vhodné pro školní zahradu a jejich stanovištní požadavky
Než začneme pěstovat ovoce a zeleninu
v hospodářské části zahrady, musíme udělat
důkladnou rozvahu. Co se na naši zahradu hodí, pro
které rostliny je zde dostatek prostoru, slunce či
stínu, vody jak velká je skupina pěstitelů a kolik času
může věnovat na péči o zeleninové záhonky.
Představme si, že máme k dispozici záhon o
velikosti asi 2x8 metrů a chceme, aby nám po celý
rok poskytoval kromě práce a zábavy také nějaké
plody. Mohli bychom se pokusit o pěstování běžných
polních plodin jako je obilí, kukuřice, brambory či
řepa, nebo spíše zeleniny jako jsou rajčata, fazolky,
mrkev a ředkvičky. Nebo raději jahody, rebarboru a jiné plody vhodné do buchet či
marmelády? V každém případě je potřeba výsadbu důkladně naplánovat, na podzim
připravit půdu a brzy zjara předpěstovat sazenice.
27
Úkoly:
o Ve skupinách se domluvte, jaké rostliny byste chtěli pěstovat v hospodářské části
zahrady. Návrhy konzultujte s vyučujícím.
o Nakreslete plánek záhonů a vyznačte rozmístění jednotlivých druhů a pořadí,
v jakém se budou sázet.
o Domluvte se na nákup semen a termíny výsevu.
Výsev, výsadba a péče
Základní postupy při pěstování zeleniny
Rostliny, které jsou v našich zeměpisných podmínkách původní, vyséváme
zpravidla přímo na záhon v době, kdy po zimě povolí zmrzlá půda. Semínka mají
dostatek času i potřebnou vláhu na vyklíčení a včas rozvité listy chrání půdu před
vysycháním a plevely. Velmi drobná semena můžeme před výsevem smíchat s jemným
pískem, aby mladé rostlinky měly dostatečné rozestupy. Tak postupujeme například u
kořenové zeleniny, zelené petrželky, bazalky a jiných bylinek. Semínka o velikosti 1 až
5 mm vyséváme většinou do řádků v takových rozestupech, aby vzrostlé rostliny měly
dostatek místa. Někdy se po vyrašení řádky ještě tzv. jednotí – protrhávají a
ponechávají se jen nejsilnější rostlinky. Jednotit musíme mrkev, petržel, řepu i ostatní
kořenovou zeleninu ale také například slunečnice. Velká semena, jako má například
hrách nebo fazole můžeme vysévat buď jednotlivě do řádků, nebo po 3-5 kusech do
jamek. Těmto rostlinám po vyrašení poskytujeme oporu v podobě sítí či tyček, aby se
měly po čem pnout.
Pokud do půdy umísťujeme již vyrašené rostliny – sazenice, hlízy či cibulky,
jedná se o sázení. Opět je zde důležité zvolit správný rozestup mezi rostlinami, aby si
vzájemně nepřekážely, neutlačovaly se, či aby jejich hustý porost neposkytoval úkryt
například žravým plžům. Brambory, cibuli či česnek sázíme již v březnu, sazenice
28
rajčat, okurek či dýní musejí počkat až na květen, kdy půda je již prohřátá a nehrozí
noční mrazíky. I tak musí být sazenice silné a otužilé, aby daly dobrou úrodu.
Sazenice můžeme buď koupit v obchodě či na trhu, větší radost nám ale udělají
ty, které si sami předpěstujeme od semínek. Předpěstovat můžeme rajčata, papriky,
dýně, okurky ale také kedlubny a jiné brukvovité rostliny nebo salát. S výsevem do
truhlíků začínáme již začátkem února. Truhlíky s výsevním substrátem a semeny
zalijeme, zakryjeme fólií a umístíme do místnosti, kde je stálá teplota kolem 15°C. Při
vyšší teplotě rostou sazenice příliš rychle, jsou slabé a těžko snášejí přechod do volné
půdy. Vyrašené rostlinky v truhlíku jednotíme, odstraňujeme slabé a poškozené.
Nejsilnější sazenice postupně rozsazujeme do samostatných kelímků či květináčů,
přivykáme je na nižší teploty a v květnu je vysadíme na záhony. Rajčatům poskytneme
oporu v podobě dřevěné tyčky či kovové spirály. Dobře zalijeme, zamulčujeme a
těšíme se na úrodu.
Úkoly:
o Předpěstujte sazenice pro jarní výsadbu podle plánu z minulého úkolu.
o Zvolte různé druhy plodin pro předpěstování
o Nastudujte správný postup přepichování a výsadby
o Najděte v zahradnictví speciální nádoby na předpěstování a pokuste se je
napodobit.
Rajče vedle papriky nebo vedle jahody?
Vhodné a nevhodné sousedství
V zahradách se můžeme setkat s různými způsoby pěstování zeleniny a bylinek.
Někdo upřednostňuje monokultury – záhony s jedním druhem zeleniny, vyčištěné od
plevelů, oddělené od sebe cestičkami, pravidelně opečovávané, stříkané prostředky
proti škůdcům a umělými hnojivy. V poslední době se ale vrací principy biologického
29
zahradničení, kde se rostliny navzájem doplňují, neutlačují se a dokonce si i pomáhají.
Ukázalo se, že zelenina, květiny a bylinky obzvlášť dobře prospívají, jsou-li pěstovány
v určitých kombinacích. Tyto vhodné kombinace se nazývají smíšené kultury a jsou
doporučovány pro použití nejen v biozahradách. Výhodou je, že se každé místo
záhonu optimálně využije, půda nezůstává odkrytá a nevyčerpávají se z ní živiny
jednostranným způsobem. Při použití aromatických bylin se omezí množství škůdců a
zbytky rychle rostoucích rostlin poskytují průběžně živiny rostlinám déle rostoucím.
Hlavní plodiny by se měly na záhonech střídat, jinak se půda rychle vyčerpá.
Rostliny náročné na živiny střídáme s méně náročnými a s tzv. zeleným hnojením.
Následující přehled ukazuje, příklady rostlin, které vytvářejí dobré sousedství.
Rostliny náročné na živiny:
o Okurky se dobře snáší s fazoly, koprem, hrachem, česnekem a cibulí a
většinou brukvovitých rostlin. Naopak nevhodná je kombinace
s lilkovitými, tedy s rajčaty a brambory.
o Brambory mohou růst spolu s fazoly, česnekem, kedlubny, mátou a
špenátem, nesnášejí se s hrachem, rajčaty, celerem a řepou
o Kedlubny se snášejí téměř se vším, zvlášť vhodná kombinace je s fazoly,
hrachem, hlávkovým salátem, špenátem či rajčaty.
o Rajčata patří k lilkovitým rostlinám, se kterými by se neměla kombinovat,
vedle jahod jim také nebude nejlépe. Vhodné sousedství pro ně vytváří
kořenová zelenina – mrkev, petržel, ředkvičky, také česnek, pór a máta.
Rostliny středně náročné na živiny:
o Jahodám prospěje česnek, pór, cibule, také špenát, fazoly a salát, jsou ale
náchylné na plíseň šedou a mohou ji přenést i na jiné rostliny, např. na
brambory nebo vinnou révu.
o Ředkvičky kromě okurek přijmou jako souseda kteroukoli zeleninu.
o Cukety se nejlépe snášejí s hrachem a cibulí, potřebují ale hodně prostoru.
Rostliny nenáročné na živiny:
30
o Typicky nenáročnými rostlinami jsou fazole a hrách, které sice vzájemně
vhodné sousedství netvoří, mají ale na sousedy podobné nároky. Dobře
rostou vedle kopru, okurek, kedluben, salátu, ředkviček, nedaří se jim
vedle cibule.
Úkoly:
o Při zakládání hospodářské zahrady dodržujte zásady smíšené kultury.
o Najděte v literatuře či na internetu ještě další alternativy pěstování ovoce
a zeleniny.
o Pokuste se popsat, jak by měla vypadat biozahrada. Vyhledejte informace
v literatuře a na internetu.
Fazole, cibule i jablka
Sklizeň a uchování ovoce a zeleniny
Zaseli jsme, zasadili, zalévali, okopávali. Teď je čas sklidit plody naší práce. Jak
budeme postupovat a jaké máme možnosti úrodu uchovat? Ať sklízíme ředkvičky,
hrášek nebo rajčata, jablka nebo hrozny, některé zásady platí v každém případě.
o Při sběru postupujeme opatrně, abychom plodiny zbytečně nepoškodili.
o Ovoce i zeleninu umýváme vodou až těsně před použitím, bez umytí mnohem
déle vydrží.
o Čerstvé ovoce i zeleninu uchováváme v chladu – v chladničce nebo ve sklepě.
A co všechno můžeme s úrodou udělat? Můžeme ji sníst zasyrova, usušit, zavařit,
sterilovat či naložit – ovoce do cukru a zeleninu do soli či do oleje.
Úkoly:
o Zeptejte se doma na oblíbený recept na uchovávání ovoce a zeleniny
o Spolu s ostatními studenty sestavte z receptů malou kuchařku
31
o Vyzkoušejte vybrané recepty (usušte křížaly, uvařte marmeládu, naložte zeleninu
do soli a podobně).
Bojujeme, válčíme, pomáháme
Zelený nepřítel?
Co jsou to plevele - a co s nimi?
Na zahradě se často setkáváme s rostlinami, které nepěstujeme a považujeme je
za nežádoucí. Některé z nich se velmi rychle množí semeny, jiné mají hluboké kořeny
a díky tomu získávají vodu z větší hloubky a rychle se rozrůstají. Mezi nejúpornější
plevele patří například kopřivy, bodláky a pcháče, svlačec, pýr a další. Bojovat proti
nim můžeme různými způsoby. Nejvíce účinné ale velmi pracné je průběžné
odstraňování plevele i s kořeny – pletí, plevel z trávníků zmizí při pravidelném sečení.
Použití chemikálií – herbicidů je velmi hrubý zásah do zahrady, který může ovlivnit
řadu dalších organismů a zničit I pěstované rostliny. Účinnou pomocí je mulčování,
které jednak brání vyklíčení semen plevelů a jejich růstu a chrání také povrch půdy
před vysycháním. Z mulčovací vrstvy se případné vyklíčené plevele také dobře
vytrhávají. Důležitá je také prevence šíření plevelů. Podaří-li se nám odstranit plevel
již před květem, jeho další generace bude mnohem méně rozšířená. Odkvetlé plevele
nesmíme ukládat do kompostu ani v blízkosti zahrady, aby se semena znovu
nerozšířila. Plevele šířící se kořeny a oddenky (například pýr) vyžadují důkladné
vysbírání kořenů při hlubokém rytí.
Řada plevelů může mít v zahradě také svou užitečnou funkci. Pokud necháme
kout zahrady zarostlý například bodláčím, kopřivami a dalšími planými rostlinami,
připravíme úkryt pro drobné živočichy a potravu pro larvy krásných motýlů.
32
Úkoly:
o Pořiďte fotodokumentaci nežádoucích rostlin šířících se v naší školní zahradě.
o Vytvořte herbář a vyhledejte informace o možném využití těchto rostlin.
o Okrasné a užitkové záhony i trávníky udržujte bez plevelů. K pozorování jejich
vývoje a obyvatelů slouží pokusné plochy.
Živá zahrada?
Živočichové v našem nejbližším okolí – a co s nimi?
Při práci na zahradě, při výuce i zábavě se
setkáváte v zahradě s nejrůznějšími živočichy nebo
aspoň s jejich pobytovými znaky. Pobytovým
znakem je nejen ptačí zpěv a upuštěná peříčka, patří
sem také nory, trus, okousané listy a podobně.
Většina bezobratlých živočichů funguje v zahradě
jako reducenti, čili ti, kteří vracejí živiny zpět do půdy. Patří sem žížaly, různí brouci,
larvy, stonožky i mikroorganismy. Další skupinou jsou opylovači – včela medonosná a
její blanokřídlí příbuzní, mouchy, pestřenky a další. Jiní živočichové se rostlinami
nebo jejich částmi živí. To by mohl být trochu problém, zejména v tom případě, že by
tito živočichové neměli v zahradě žádného přirozeného predátora. Například pokud
nebudeme mít v zahradě žádné stromy a budeme chovat kočku, aby chytala myši,
budeme mít na zahradě přemnožený hmyz, protože ptáci, kteří se hmyzem živí, se jí
budou obloukem vyhýbat.
Samozřejmě můžeme použít řadu prostředků pro ochranu rostlin před škůdci.
Existují postřiky proti hmyzu, plžům, houbám, plísním, jejich použití ale může vést
k zamoření vody a půdy jedovatými látkami a následnému narušení ekosystému.
Téměř vždy existuje cesta, jak ochránit zahradu bez jejich nadměrného používání.
33
Jednak můžeme rostliny mechanicky chránit sítěmi, fóliemi a zvukovými či optickými
„plašítky“. CD či proužky alobalu zavěšené na nitích kolem stromů a záhonů zaplaší
mlsné špačky a další okřídlené návštěvníky, PET-láhev navlečená na železné tyči
zapíchnuté do země odradí krtka od rytí v záhonech i trávnících. K mechanické
ochraně patří také sběr housenek, larev a slimáků zde ovšem nastává problém, kam
potom s nimi.
Ve zdravé, živé zahradě by k nějakému přemnožení škůdců nemělo vůbec
docházet. Co to vůbec je živá zahrada? V živé zahradě najdeme kromě dokonalého
ovoce a zeleniny také podmínky pro život různých živočichů, kteří mezi sebou
vytvářejí síť vztahů a brání jednostrannému přemnožení. Jsou zde úkryty pro ježky,
kteří se živí měkkýši, keře pro hnízdění hmyzožravých ptáků, úkryty pro dravý hmyz,
potrava pro opylovače. V kamenné zídce žijí ještěrky, které rády nakladou vajíčka do
hromady listí a větviček. I malá vodní plocha může přilákat vážky a obojživelníky.
V živé zahradě je obrovské množství příležitostí k pozorování běhu přírodních procesů
v přirozeném prostředí. Vytvořit opravdu živou zahradu v centru města určitě není
jednoduché, v každé zahradě by ale měl být koutek, který by ji aspoň trochu
„oživoval“.
Úkoly:
o Pozorujte druhy živočichů a jejich pobytové znaky ve školní zahradě. Popište je
a zařaďte do systému. Kolik druhů bezobratlých živočichů najdete? Které duhy
ptáků se v našem okolí vyskytují?
o Pořiďte fotodokumentaci s popisem pozorování.
o Navrhněte možnosti „oživení“ školní zahrady, nejlepší nápady realizujte.
Pořiďte fotodokumentaci.
o Navrhněte, jak by se dalo naložit se sesbíranými larvami hmyzu či slimáky.
34
Týden za týdnem, měsíc za měsícem
Co vlastně na školní zahradě budeme dělat po celý rok? Které práce jsou nutné a
na co se máme v průběhu roku těšit?
Podzim je čas sklizně a přípravy půdy na další rok.
o září
o Sklízíme a ukládáme ovoce a zeleninu
o Odplevelujeme půdu
o Vyséváme zelené hnojení, případně špenát k jarní sklizni
o Vysazujeme narcisy a jiné cibuloviny
o Posečeme louku
o říjen
o Ostříháme odkvetlá květenství levandule, bylinek a jiných trvalek,
seřízneme do tvaru i část natě.
o Stále odplevelujeme
o Vytrvalé byliny můžeme rozsadit rozdělením trsů
o Můžeme vysadit nové trvalky či růže
o K růžím přihrneme půdu na ochranu kořenů před mrazem
o listopad
o Shrabujeme listí, založíme
nový kompost
o Choulostivé rostliny jako jsou
růže, rododendrony a podobně
Přikryjeme jehličnatými
větvemi chráníme je tak proti chladu a zimnímu slunci.
35
o Pokud neprší, důkladně zalijeme jehličnany, vřes i bylinkovou
zahrádku
o Volné záhony hluboce zryjeme rýčem
o Rostliny v květináčích uklidíme do chladné světlé místnosti
Zima je pro rostliny obdobím klidu, aby nám od jara dělaly jen radost, musíme v práci
pokračovat i nyní.
o prosinec
o Dokončíme shrabování listí
o Přeházíme starý kompost přes síto, hromadu připravené půdy
přikryjeme fólií
o Zavěsíme krmítka pro ptáky
o Vyčistíme staré ptačí budky a
můžeme je znovu zavěsit.
o leden
o Prořežeme ovocné keře - u malin a ostružin odstraníme odplozené
výhony a ponecháme jen několik nejsilnějších mladých výhonů. Ty
zkrátíme a volně přivážeme k opoře (k plotu).
o Setřásáme sníh, který ohýbá větve
o Zkontrolujeme a opravíme nářadí
o Naplánujeme výsev a výsadbu zeleniny
o Krmíme ptáky
o únor
o Prostříháme vinohrad. Na každé hlavě ponecháme dva silné výhony
s šesti až osmi očky a vyvážeme je do oblouku, ostatní odstraníme.
o Ostříháme také révu, vistárii na pergole a jedou za dva roky také vřesy.
36
o Prořežeme jabloně a růže podle odborné příručky.
o Odstraníme staré natě bylinek, které vyrůstají každý rok znovu – šanta,
máta, meduňka, dobromysl
o Vyséváme rajčata a papriky na předpěstování do truhlíků
Jaro – na jaře vyséváme, vysazujeme a pozorujeme probouzení přírody
o březen
o Vysazujeme naklíčené brambory,
vysejeme slunečnice na určené místo
o Kypříme záhony pro výsadbu,
odstraňujeme plevel.
o K vyrašeným rostlinkám a ovocným
stromům přidáváme kompost.
o Pokud neprší a nemrzne, zaléváme
vřesoviště, doplníme mulčovací vrstvu.
o duben
o Odstraníme přikrývky z choulostivých rostlin
o Vyhrabeme starou trávu z trávníku. Pan školník už začal s pravidelným
sekáním, tak mu neztěžujeme práci.
o Zpracováváme oschlou půdu na záhonech, připravujeme k setí
o Vyséváme rostliny podle plánu, který jsme udělali v zimě
o Odplevelujeme a mulčujeme okrasné a bylinkové záhony
o K bramborám přihrnujeme hlínu - kopčíme
o květen
o Odhrneme půdu od růží.
o Vyséváme bylinky a teplomilné rostliny
37
o Vysazujeme předpěstované sazenice rajčat, paprik a tykví,
nezapomeneme na poskytnutí opory.
o Pokud neprší, zavlažujeme
o Popínavé rostliny vyvazujeme do správného směru
o Pečujeme o zeleninu, drobné ovoce a o vinohrad
Léto je časem kvetení a zrání. Pozorujeme motýly a včely na květech a ptáky
vyvádějící mladé z hnízda.
o červen
o pomalu začínáme sklízet plody naší práce, mrkev, ředkvičky, rané
brambory, jahody, drobné ovoce
o Likvidujeme plevele mezi bylinkami, na vřesovišti a na skalce. Pokud
jsme důkladně zamulčovali, nemáme příliš mnoho práce.
o Zaléváme podle potřeby – ráno nebo pozdě odpoledne
o pomůžeme připravit zahradu na Zahradní slavnost
Prázdniny naše školní zahrada přežije díky péči provozního personálu školy,
který jí věnuje nejnutnější péči. A po prázdninách začne zase všechno nanovo.
:o)
38
Poznámky:
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………
39
Download

Školní rok v zahradě - Gymnázium INTEGRA BRNO