OSTOPOVICKÝ
ZPRAVODAJ
č í s l o 1 • ro č n í k X X . • b ř e z e n 2 0 1 1 • zdar m a
Obecní úřad informuje
Zveřejnění Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje
V letošním roce budou na krajské úrovni učiněna zásadní rozhodnutí, která ovlivní život v naší obci na několik
dalších desetiletí. Krajský úřad zveřejnil 2. března Druhý
návrh Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje.
Dotčené obce i občané mají možnost podávat své námitky a připomínky k tomuto dokumentu do 19. dubna.
Zástupci kraje se v zásadách snaží prosadit i tzv. Jihozápadní tangentu, novou dálnici, která ohrožuje život naší obce. Zastupitelstvo obce tento záměr zcela odmítá
a vystupuje rozhodně proti němu, zejména s ohledem
na zdraví a majetky obyvatel. Je totiž zřejmé, že v obci
obklíčené ze tří stran dálnicemi bez přístupu do okolní
krajiny bude nejen nezdravé žít, ale klesne i hodnota nemovitostí. Pravě v tuto chvíli je proto důležité, aby nejenom obec, ale i samotní občané, například prostřednictvím občanských sdružení nebo tzv. zástupce veřejnosti,
vyjádřili svůj zásadní nesouhlas s tímto plánem.
Věříme, že naše úsilí může být úspěšné, neboť záměry
kraje jsou dle řady dostupných informací zcela neodůvodněné a dopravní situaci v Brně a jeho okolí mohou
naopak ještě zhoršit. Přitom existují i alternativní návrhy,
které jsou ekonomicky i dopravně výhodnější, ty však
krajští plánovači zatím z nepochopitelných důvodů přehlížejí. Svůj postup koordinujeme s celou řadou obcí
podél trasy plánovaných tangent (Nebovidy, Moravany,
Modřice, Ponětovice, Jiříkovice, Tvarožná a další) a námitky konzultujeme s odborníky na dopravu, právo i ekologii. Zájemci o podrobnější informace k problematice
tangent a možnostem účinné obrany se mohou obrátit
na obecní úřad.
Rekonstrukce školky a školy
Rekonstrukce školky a školy pokračuje i přes chladné
počasí a k původní budově už byla přistavena vstupní
hala a schodiště. Ve výběrovém řízení byl také vybrán
poskytovatel úvěru na tuto stavbu. Stala se jím Česká
spořitelna, která nabídla nejvýhodnější podmínky, konkrétně velmi nízkou roční úrokovou sazbu ve výši 3 %.
Úvěr ve výši 20 milionů Kč s dobou splatnosti 15 let je již
zohledněn v rozpočtu na letošní rok a pokrývá z necelých
dvou třetin výdaje spojené s rekonstrukcí. Zbylé finanční
prostředky pocházejí z dotace poskytnuté Státním fondem životního prostředí, letošních rozpočtových příjmů
i prostředků ušetřených v minulých letech.
Obnova polních cest
Stav některých polních cest v okolí obce je po loňských
deštích i letošní zimě natolik špatný, že alespoň nejzákladnější opravy nesnesou odklad. Obec proto v rozpočtu na letošní rok vyčlenila prostředky na nákup kameniva
a postupně budeme opravovat ta nejpoškozenější místa.
Majitele chat a další uživatele cest v této souvislosti žádáme o spolupráci, jednak při plánování oprav i v jejich
samotném průběhu. V měsíci květnu proběhne schůzka
k tomuto tématu. Více aktivních pomocníků znamená více opravených cest, a proto zveme všechny, kdo mohou
pomoci se samotnými opravami, aby kontaktovali obecní
úřad k dohodě na způsobu opravy a případné dodávce potřebného materiálu. Můžete nás také kontaktovat e-mailem
na adrese [email protected]
Pečovatelská služba v obci
Rada obce schválila uzavření smlouvy o poskytování
pečovatelské služby v naší obci s Oblastní charitou Raj-
hrad. Tato smlouva garantuje poskytování pěčovatelské
služby zejména pro seniory a osoby se zdravotním či tělesným postižením v jejich domácnostech. Bližší informace se dozvíte na obecním úřadě.
Vlajka pro Tibet a Hodina Země
Stejně jako v loňském roce se naše obec připojuje k mezinárodním kampaním Vlajka pro Tibet a Hodina Země.
Proto dne 10. března na obecním úřadu zavlála tibetská
vlajka a 26. března bude od 20.30 do 21.30 zhasnuto
veřejné osvětlení v obci. Tibet je od roku 1951 okupován
komunistickou Čínou, která systematicky decimuje jeho
prastarou kulturu. I vzhledem k našim zkušenostem z nedávné minulosti proto vyvěšením vlajky vyjadřujeme solidaritu s obyvateli této země. Hodina Země je celosvětová aktivita, která si od roku 2007 klade za cíl upozornit
na důležitost ochrany klimatu a jeho souvislost s lidskou
činností. Hodinovým vypnutím veřejného osvětlení sice
změny klimatu nezastavíme, připomeneme tak alespoň
skutečnost, že každý z nás svým malým dílem k této
změně přispívá.
Stavební komise může i poradit
Stavební komise se zabývá nejen přípravou stanovisek
obce ke stavebním projektům nebo územnímu plánu.
Nabízí také poradenství při drobných stavebních úpravách, které sice nevyžadují stavební povolení, ale mohou mít velký vliv na výsledný vzhled nebo funkčnost
domu. Nevhodně zvolená okna nebo dveře či jiný neuvážený zásah do fasády či střechy domu se totiž může
velmi nepříznivě projevit na jeho celkovém vzhledu. Pozitivních i negativních příkladů, jak zásadní může mít detail
dopad, byste jistě našli celou řadu.
Jarní úklid obce
V měsíci dubnu proběhne jarní úklid obce. Dovolujeme
si vás při této příležitosti požádat o pomoc. Smetením
zimního posypového materiálu před vašimi domy druhý
dubnový víkend (9.–10. dubna) nám velmi pomůžete.
Pracovníci obce budou v následujícím týdnu tento materiál postupně odvážet. V této souvislosti bych také rád
poděkoval všem občanům, kteří v průběhu celé zimy odklízeli sníh před svými domy.
A zase to pálení
Blíží se jaro a s ním i nekončící nepříjemnosti s pálením
zahradního odpadu. Ukáznění zahrádkáři snad prominou, když se nyní budu opakovat, ale pro méně pozorné
a notorické paliče si dovoluji připojit několik základních
pravidel. Pálit je možné pouze SUCHÝ ZAHRADNÍ odpad. Mezi ten rozhodně nepatří čerstvě posečená tráva,
zrovna ořezané větve ani mokré listí. Většinu zahradního odpadu lze navíc kompostovat, což je mnohem šetrnější metoda k jeho likvidaci. Buďte proto prosím ohleduplní ke svému okolí, pálení pokud možno nahraďte
kompostováním, a když už budete muset pálit, pak jen
v nejnutnějších případech a za vhodných povětrnostních
podmínek.
Vodné a stočné
Množství odpadních vod odváděných kanalizací do čistírny odpadních vod v Modřicích se za rok 2010 zvýšilo
o téměž 40 %. Jelikož příjmy ze stočného na tento nárůst nestačily, bylo zastupitelstvo obce nuceno schválit zvýšení ceny stočného na 37,- Kč bez DPH. Naopak
ke snížení došlo u vodného na 22,- Kč bez DPH. Tabulka na str. 3.
#MgA. Jan Symon, starosta obce
Statistické údaje 2010
2
VÝPIS USNESENÍ ZE ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA 10. 3. 2011
Zastupitelstvo obce Ostopovice
schvaluje
• za ověřovatele zápisu o průběhu 1. zasedání zastupitelstva obce Pavla Chaloupku a Lukáše Hanáka
• doplněný program zasedání zastupitelstva
• Rozpočtové opatření č. 7/2010
• Hospodářský výsledek hospodářské činnosti obce
za rok 2010, který činí ztrátu 458 060,69 Kč
• cenu vodného a stočného na období 4/2011 – 3/2012
ve výši:
vodné – 22,00 Kč/m3 bez DPH
stočné – 37,00 Kč/m3 bez DPH
• Hospodářský výsledek příspěvkové organizace MŠ
a ZŠ Ostopovice, okres Brno–venkov, p. o., za rok 2010,
který činí 20 764,79 Kč, a souhlasí s přesunutím financí
do rezervního fondu organizace a s použitím na nákup
nového nábytku
• Rozpočet obce na rok 2011 dle zveřejněného návrhu
ze dne 22. 2. 2011
• Rozpočet sociálního fondu na rok 2011
• použití všech volných finančních prostředků vytvořeMístní chovatelé se připravují i letos ných v rámci rozpočtového hospodaření v r. 2011 předna sběr železného šrotu, ale je to zá- nostně na úhradu nákladů spojených s realizací projektu
vislé na vývoji počasí. Termín konání „Rekonstrukce ZŠ a MŠ Ostopovice“. Současně zastupitelstvo obce schvaluje jejich uložení na základním účtu
bude včas a patřičně oznámen.
Bližší informace o naší organiza- tak, aby bylo zajištěno plné pokrytí finančních potřeb této
ci naleznete na webu http://www. investice ve výši rozdílu mezi cenou díla dle smlouvy o dílo uzavřené s vybraným dodavatelem, bankovním úvěrem
cschostopovice.wbs.cz.
#Jaroslav Trávníček a přiznanou výší dotace EU dle Smlouvy o poskytnutí dotace OPŽP
K 31. 12. 2010 bylo v Ostopovicích
evidováno 1 533 občanů (z toho
794 žen a 739 mužů).
V roce 2010:
• 16 spoluobčanů zemřelo (9 žen,
7 mužů)
• 18 dětí se narodilo (10 děvčat, 8
chlapců)
• uskutečnilo se 10 sňatků
• 7 manželství bylo rozvedeno
• k trvalému pobytu se přihlásilo 63
občanů a z obce se odhlásilo 22 občanů
• nejstarší občanka je ve věku 99 let
a nejstarší občan ve věku 91 let
• obec má 445 čísel popisných.
# Ing. Radka Švihálková
Sběr železného šrotu
Svaz chovatelů
Místní svaz chovatelů rozvíjí svoje
aktivity a založil kroužek mladých
chovatelů, který navštěvují děti z naší školy. Mají každý týden schůzku
a účast na ní je dobrovolná. Povídají
si o různých zvířátkách a seznamují se s nimi – zatím jen teoreticky.
Kroužek vede Jan Šmídek, který
děti někdy vezme i domů, aby si
prohlédly jeho exoty. Při loňském
zájezdu do Zoo Lešná již tito mladí
jeli s dospělými a odnesli si z Lešné
pěkné zážitky. Snad se zadaří vychovat mladé nástupce – pokračovatele
současných chovatelů, aby se naše vnoučata nemusela chodit dívat
na králíky a slepice do Zoo.
#Jaroslav Trávníček
• Smlouvu o úvěru na financování rekonstrukce ZŠ a MŠ
Ostopovice a Dodatek č. 1 ke Smlouvě o úvěru a pověřuje starostu podpisem obou dokumentů
• Dodatek č. 2 ke Smlouvě o úvěru a pověřuje starostu
jeho podpisem
• Dohodu o partnerství k projektu „Rozvoj služeb eGovernmentu v ORP Šlapanice I-III“ a pověřuje starostu jejím podpisem
• Smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu na pozemcích p.č. 325, 326/1
a 726/6 ve prospěch E.ON Distribuce, a. s., a pověřuje
starostu jejím podpisem
Zastupitelstvo obce bere na vědomí
• usnesení z jednání rady obce ze dne 20. 12. 2010,
10. 1. 2011, 24. 1. 2011, 3. 2. 2011, 14. 2. 2011 a 28.
2. 2011
• předpokládané výnosy a náklady na hospodářskou
činnost na rok 2011
Zastupitelstvo obce Ostopovice souhlasí
• s realizací etapy 1A rekonstrukce ZŠ a MŠ Ostopovice
• s odstoupením od smlouvy s firmou Arch. Design,
s.r.o., na vypracování Změny č. III ÚP obce Ostopovice
a pověřuje radu obce dalším postupem
Zastupitelstvo obce Ostopovice ukládá
• finančnímu výboru prověřit možnosti zhodnocení volných finančních prostředků obce
Zapsala: Ing. Radka Švihálková
Aktivity ostopovických
Literární žezlo
I v letošním roce jsou pro naše důchodce připravovány
různé aktivity k jejich společenskému i pohybovému vyžití.
Již počátkem února bylo tradiční Plesové dostaveníčko na sokolovně, které se vydařilo zejména díky hojné
účasti. Ke spokojenosti důchodců přispěla i oblíbená
hudba, která je již zamluvená i na příští rok.
V úterý 15. února byla v restauraci U Volejníků, tak jako
již i loni, beseda s Policií ČR. Tady jejich členka a naše spoluobčanka paní Petra Hrazdírová například radila
důchodcům, jak se mají chovat při setkání s neznámými
a málo důvěryhodnými lidmi či jak takovým kontaktům
předcházet. V závěru předala účastníkům drobné pozornosti a informační rady pro osobní bezpečnost starších,
a tím i snáze zranitelných lidí.
Dne 8. března proběhlo také U Volejníků jarní posezení
s hudbou. Je to tradiční setkání, kde si mohou důchodci
při hudbě pohovořit, zazpívat, ale i zatancovat. Hrála paní Lenka Machová, která naše seniory již několikrát svou
produkcí potěšila a dobře pobavila.
Ivo Odehnal oceněn Literárním
žezlem
U příležitosti mezinárodního svátku Lip, pořádaného počátkem léta, uděluje Společnost makedonských spisovatelů Literární žezlo.
Letošními laureáty tohoto ocenění
za básnické dílo se stali Makedonka Svetlana Christovová-Jocićová
a Ivo Odehnal. Cenu převezmou
v červnu v metropoli této balkánské,
někdejší jugoslávské, republiky.
Současně primátor Skopje prohlásí Iva Odehnala čestným básníkem
města.
#Pavel Chaloupka
Na 10. května se připravuje zájezd s návštěvou nějakého
zajímavého místa a poté vinného sklípku, kde si po občerstvení budeme moci i trochu zazpívat.
Do známých termálních lázní Velký Medér připravujeme
zájezd na 14. června. Tady bude možnost nahřát staré
kosti, trochu je oživit a připravit se na již tradiční 4denní
zájezd (22.–25. září) do Krkonoš. Jsou to jedny z posledních hor, které jsme v naší vlasti dosud nenavštívili,
a tak to bude možno napravit. Vícedenní zájezdy byly dosud vždy velmi zajímavé, a tak věříme, že i cestu do našich nejvyšších hor v pohodě zvládneme.
Ke konci roku proběhne 8. listopadu U Volejníků Martinské dostaveníčko i s hudebním doprovodem paní Lenky.
Tolik výčet plánovaných aktivit pro naše důchodce. Věříme, že budou všichni spokojeni.
#Jaroslav Trávníček
seniorůů
Rozpočet
Jak na slimáky
obce Ostopovice na r. 2011 (v tis. Kč)
příjmy
výdaje
Daňové příjmy
10 430,0
Místní poplatky
 920,0
Správní poplatky
50,0
Dotace ze státního rozpočtu
540,7
Ost. dotace na VPP z ÚP Brno-venkov
Činnosti knihovnické
47,5
4,3
Rozhlas a televize
69,0
Záležitosti sdělovacích prostředků
5,0
Kultura v obci
147,0
Tělovýchovná činnost – TJ Sokol
50,0
Využití volného času dětí a mládeže
22,0
Ostatní zájmová činnost
21,0
Nebytové hosp. – víceúčelová budova
246,0
Veřejné osvětlení
420,0
Pohřebnictví
55,0
Územní plánování
200,0
Záležitosti kultury
75,0
Komunální služby – pozemky
36,5
Nebytové hospodářství
24,0
Bydlení, komunální služby a územ. rozvoj
13,5
Komunální služby a územní rozvoj
50,0
Sběr a svoz nebezpečných odpadů
20,0
Záležitosti bydlení a komunál. služby
Příjem za třídění odpadu
Činnost místní správy
příjmy celkem
3,5
Sběr a svoz komunálního odpadu
1 360,0
200,0
Péče o vzhled obce a veřejnou zeleň
613,5
5,0
Soc. pomoc osobám v hmotné nouzi
20,0
12 427,0 Osobní asistence, pečovatelská služba
Výdaje
Požární ochrana
Zalesnění skládky 5,0
Zastupitelstvo obce
Silnice
Činnost místní správy
87,0
20,0
17,8
890,0
1 260,5
Chodníky
300,0
Obecní výdaje z finanč. operací
12,0
Provoz veřejné silniční dopravy – IDS
130,0
Pojištění
10,0
Kanalizace - úroky z úvěru 27,0
Ostatní finanční operace
10,0
Činnost registrovaných církví a náb.
společností
50,0
Finanční vypořádání minulých let
17,0
Základní školy
27 775,0
Činnosti knihovnické
Výdaje celkem
34 090,8
78,0
Ostatní záležitosti kultury – kronika
4,0
Finanční prostředky minulých let
Rozhlas a kabelová televize
98,0
Dlouhodobé půjčené přijaté prostředky
Ostopovický zpravodaj
75,0
Splátky úvěru KB (kanalizace
Vinohradská)
Zpracovali: MgA .  Jan Symon,
I n g .   L a d i s l a v P o l c a r, M a g d a J e l í n k o v á
Financování celkem
2 584,8
20 000,0
-921,0
21 663,8
NÁVRH CENY VODNÉHO A STOČNÉHO NA OBDOBÍ 4/2011–3/2012 (bez DPH)
Vodné (Vo)
Stočné (St)
Předp. náklady r. 2011/Kč
420 000 Provozovatel
260 000
70 000 Platba BVaK
1 500 000
Předp. náklady r. 2011/Kč
Provozovatel
Analýzy
El. energie
220 000 Elektrická energie
Opravy, údržba + rezerva
500 000 Opravy, údržba
Poplatek CÚ
200 000 Ostatní služby + materiál
Ostatní služby a materiál
1 430 000 Náklady na St/m3
Celkem zaokr.
Náklad na Vo/m
20 000 Celkem zaokr.
3
Cena vodné
Zpracovala: Magda Jelínková
3 000
565 000
77 000
2 405 000
37
22
Cena stočné
37
22
Schválilo zastupitelstvo na svém zasedání 10. 3. 2011
Těžko si lze bez slimáků představit
fungující ekosystém. Většinu škod
požerem na zahradě způsobuje plzák španělský. Plži s ulitami nebo
hlemýžď zahradní způsobují jen nepatrné škody.
Plzák španělský (Arion lusitanicus) je plž z čeledi plzákovitých
pocházející ze severní části Pyrenejského poloostrova, západní Francie
a jižní Anglie. S rostlinným materiálem
a odpady byl od roku 1955 zavlečen
do velké části Evropy. Vytlačuje původní druhy plzáků a páchá obrovské
škody v zemědělství. Plzáci se objevují už od jara a jsou s námi do podzimu. Během dne je téměř nevidíme,
jejich aktivita je v noci. Chutná jim
prakticky vše – salát, kedlubny, květák, afrikány, jahody.... Nepřehlédnutelná je hustota populace na lesních
lokalitách. Má nedostatek přirozených nepřátel a parazitů.
Boj proti invazi
Nejpracnější způsob, jak jejich výskyt omezit, je neustálé ruční sbírání
a následná likvidace horkou vodou
nebo namočením do solného roztoku. Sběr si usnadníme nalákáním slimáků na zkažené ovoce či rozličnou,
nejlépe listovou zeleninu či granule
pro kočky a psy.
Pomáhá i ochranná bariéra okolo záhonů či rostlinek, rozdrcené vaječné
skořápky, ořechy či piliny. Šalvěj, levandule, tymián i česnek slimáky odpuzují – neváhejte si je vysadit kolem
zeleninových záhonů. Sesbíranými jedinci je možno přikrmovat kachny nebo prasata. Plzáky
aktivně vyhledávají kachny plemena indický běžec. Jako prostředky
biologického boje lze použít hlístice
– Phasmarhabditis hermaphrodita či larvy druhu Tetanocera elata. Vajíčka spolehlivě likviduje i dravý plž
Oxychilus cellarius.
Zdarma vám pomohou regulovat počet slimáků ježci, ropuchy, ještěrky,
slepýši, užovky, rejsci i některé druhy
ptáků. Také brouci střevlíci, drabčíci, páteříčci a světlušky konzumují
mladé plže. Slepice bohužel touto
potravou pohrdají. Mysleme na tyto
živočichy a vytvořme jim vhodné zahradní zákoutí, malý rybníček, úkryt
ze dřeva a kamení, živý plot...
Na jejich hubení nepoužívejte chemické přípravk y, vsaďte raději
na preventivní opatření. Účinné látky
obsažené v mnoha návnadách na slimáky hubí i jiné živé organismy, nejen slimáky. Tyto přípravky ohrožují
také různé vodní a půdní živočichy,
zvláště plže s ulitami, ale i ježky.
Pouze návnada na slimáky s účinnou látkou fosforečnanem železitým,
který je povolený i v ekologickém zemědělství, je neškodná pro užitečné
živočichy, domácí zvířata a děti.
#Věra Janáková, zdroj internet
3
Zp r
Zp
r ávy
ávy
4
z n a š í š k o l y
Zprávy z naší školky a školy
Když jsme Vás informovali o dění u nás v prosinci,
bylo vše trochu jinak. Mrazy, zimní počasí... Nyní se opět přihlašujeme s aktuálním děním v naší
organizaci. Sluníčko nám svítí více a déle a i přestavba budovy MŠ a ZŠ je dále. Od 1. 9. 2011
bychom opravdu měli zahájit výuku ve zrekonstruované budově. Přestože provoz probíhá v náhradních budovách, nezahálíme, posuďte sami:
Předvánoční jarmark
Na sklonku minulého roku jsme spolu s obcí,
Vostopovčáky, Hájkem a Háječkem uspořádali
v sokolovně Předvánoční jarmark. Myslíme, že
se akce vydařila nad očekávání, a již nyní se zamýšlíme nad letošním opakováním. Na tomto místě bych rád poděkoval všem spolupracovníkům
a ochotníkům za spolupráci a organizaci. Díky
Vám všem jsme zažili krásný předvánoční podvečer v zaplněné sokolovně. Díky vstupnému a prodeji výrobků nejen dětí školky a školy jsme získali
13 000 Kč, které budou použity při vybavování
opravené budovy.
Zápis do ZŠ
V lednu proběhl zápis do ZŠ. Máme zapsáno 18
žáků do 1. ročníku. Děkujeme především rodičům
za projevenou důvěru v naše zařízení, vážíme si jí.
Zápis do MŠ
Od 2. do 22. 3. můžou zájemci o předškolní vzdělávání podávat přihlášky.
Edukativní skupinky
Program pro rozvoj předškolních dětí hravou formou rozvíjí schopnosti, dovednosti a funkce důležité pro zvládnutí trivia – čtení, psaní, počítání.
Ve skupině je 6–8 dětí. Naši předškoláci jsou
rozděleni do 2 skupin. S dítětem je vždy přítomen
jeden z rodičů, který je seznámen s cílem a významem prováděné činnosti. Skupiny vedou proškolené učitelky MŠ. Děkujeme všem rodičům,
zástupcům obce a dalším spolupracovníkům
za ochotu a výbornou spolupráci.
že ČR je velmi bohatá země a je její morální povinností pomáhat slabším a chudším. V rámci adopce
na dálku můžou konkrétní lidé v ČR pomoci konkrétním lidem v rozvojových zemích. Naší snahou
nebude vybírat peníze přímo od dětí, dáme jim
však možnost se zapojit jinak – např. výrobou
a prodejem výrobků, sběrem papíru, vystoupením
na školních akcích... Dospělí si mohou zakoupit
naše výrobky (panenky) v MŠ, na obecním úřadě a v relaxačním studiu Šárka, případně poslat
příspěvek na náš účet – 181 800 516/0300.
Součástí projektu je i podávání informací o cizích
zemích. Projekt je však zakotven i v ŠVP, který
předpokládá výuku k sociálnímu a multikulturnímu
cítění, občanské zodpovědnosti aj. Adopci organizuje Arcidiecézní charita Olomouc.
O akcích školky a školy se můžete více informovat
na našich stránkách: www.zsostopovice.cz.
#Ivana Bláhová a Petr Juráček
Projekty
Jak jsme Vás již informovali, začínáme pracovat
na projektu Moderním hodnocením žáků a školy
ke kvalitnější výuce na ZŠ Ostopovice (celková suma 1.876.241,00 Kč). Nadále probíhá spolupráce
na projektu Sever školám, díky kterému se zdarma
připravuje studie úprav zahrady MŠ a ZŠ, pedagogický sbor čeká víkendové školení v ekologickém
centru Jezírko v Soběšicích. Připravujeme podání
žádosti na vybavení tříd ZŠ u Nadace Tesco.
Adopce na dálku
Na základě doporučení školské rady se naše škola zapojila do akce Adopce na dálku, v rámci které
se zavážeme podporovat děvčátko na Haiti – ročně 6 500 Kč (školné, oblečení, jídlo, školní pomůcky). Tento projekt je pro MŠ i ZŠ. Cílem této
dlouhodobé akce je ukázat dětem, ale i veřejnosti,
ti žila skoro rok, nám udělala přednášku. Peníze
na Haiťanku bychom chtěli získat prodejem panenek, příspěvky na akcích nebo přímo zasláním
na školní účet – 181 800 516/0300. Určitě děláme dobrou věc, tak neváhejte a přidejte se k nám.
Natálka Hanušová, 5. ročník
O Haiti jsme se bavili v pondělí a úterý (21.–22. 2.).
4. a 5. ročník dělal mapu světa, 1. ročník si povídal
o Anthonym (spolužák žijící v USA), 2. ročník dělal
vlajky Haiti, 3. ročník udělal mapu Haiti. V úterý jsme
šli do kinosálu na ZŠ Svážná, tam nám Adéla Kopečková a Barbora Fantová vyprávěly o Haiti. V tu dobu
k nám přijela Irena Klimková a začala 1. až 3. třídě
vykládat o Haiti, potom jela do MŠ a k nám do 4. a 5.
ročníku přijela v 11.30. Vyráběli jsme panenky pro
večerní přednášku v restauraci U Volejníků.
Adéla Kopečková, 4. ročník
Haiti a Adopce očima našich dětí
Milí spoluobčané, naše škola se rozhodla, že bychom si mohli adoptovat nějaké dítě z Haiti, kterému bychom zajistili docházku do školy, čistou
a pitnou vodu, potraviny, školní pomůcky, uniformu atd. Jelikož jsme se nemohli dohodnout, zda
adoptujeme holku nebo kluka, tak jsme požádali
o výběr slečnu Irenu Klimkovou. Ta rozhodla, že
si adoptujeme holku. Slečna Irena, která na Hai-
Haiti je velmi chudá země, lidé tam nemají peníze,
pořádné oblečení. Děti mají kýlu, tak mají pupíky
vystrčené ven. Úředním jazykem je francouzština
a haitská kreolština. Pro pitnou vodu musí lidé několik kilometrů s obrovským sudem.
Katka Dobšíková, 4. ročník
Adoptujeme si jednu Haiťanku, vždy jednou za rok
pošleme 6 500 Kč. Díky nám si koupí oblečení,
jídlo, pití, bude chodit do školy, nechá se očkovat.
Matěj Kraus s Natkou Hanušovou udělali tabulku,
kam se zapisuje datum, kolik se vybralo za den
peněz, při jaké akci a kolik máme vybráno celkem.
Matěj Kraus, 4. ročník
Z návštěvy vesmíru
V únoru jsme se vydali na průzkumnou misi naší
sluneční soustavy. Po jejím důkladném studiu nám
zvědavost nedala a my navštívili i části vesmíru
vzdálenější, dosud neprobádané. V této reportáži
přinášíme několik postřehů z jiných planet, z těch,
o kterých jste dosud neslyšeli. Na úvod je však třeba zmínit nová fakta o tzv. UFO.
Ufoni se prozradili!
UFO je zkratka pro univerzální létající objekt. Ale
někdy jsou USO a to je univerzální mořský objekt.
Jejich planeta se nachází za naší galaxií ve vzdálenosti tisíc miliard světelných let. Létající talíře se
někdy objeví na naší planetě Zemi. Jenom někdo
může tyto objekty vidět. Navíc nevíme, jak se jejich planeta jmenuje. Jejich planeta nemá Slunce.
Je to tmavá planeta. Nikdo ji nemůže vidět. Lidé si
prostě vystřelí robotí sondy. Ty tam mají skrytou
kameru. Sondy letí a letí, dokud neuvidí tmavou
planetu ufonů. Jeden farmář měl pole a něco mu
tam spadlo. Vite, co to bylo? Létající talíř a našel
tam mrtvého ufona. (Tomáš Krajger, 3. roč.)
Planeta Avatar
Na planetě Avatar žije hodně druhů lidí a zvířat.
Všichni tam jsou šťastní. Jedí tam sýr a je tam hodně
bytů. Je daleko tisíc světelných let. Její obyvatelé
mají modrou barvu. Žijí na planetě už dlouho a chtějí
navštívit planetu Zemi. (Daniel Dočkal, 3. roč.)
Planeta Žůžo
Byla jednou jedna planeta Žůžo. Vznikla ze snu
dítěte, které chtělo lepší svět. Na planetě byly
převážně jen děti. Byli tam ale také sušenkoví
obři, kteří žili v zemi mléka a sušenek. Měli sušenkové klobouky. Museli jsme absolvovat náročnou cestu, ale stálo to za to. A pak jsme došli
na hřbitov snů. Tam se z každého snu stala noční
můra. Na planetě Žůžo se sny staly skutečností.
Mému kolegovi narostl opičí ocas a mně křeččí
zuby. Těšili jsme se, až odletíme. (Veronika Mynářová, 3. roč.)
Planeta Valentýn
Na planetě Valentýn žijí samí zamilovaní. Na planetě Valentýn vychází jenom jedna hvězda. Ta
planetu hlídá. Pokaždé přiletí lidé ze Země. Je to
romantické místo. Na planetě Valentýn je klid, tak
se na ni přijeďte podívat. A mějte se rádi. (Adéla
Oškrdová, 3. roč.)
Štastně jsme se vrátili na planetu Zemi. Na planetu, která je krásná, plná života, plná životů. Životů
lidských, zvířecích, životů rostlin. Životů s jejich
malými i velkými problémy. Z vesmíru se nám problémy zdály menší než špendlíkové hlavičky. Takřka neviditelné. Přejeme Vám všem do jarních dnů,
abyste se i vy dokázali na své problémy dívat jako
na špendlíkové hlavičky.
#ostopovští žáci
Zpr
r ávy
ávy
Zp
z n a š í š k o l y
Akčně druhým pololetím
Návštěva Jezírka – 4. 1. Podařilo se! Zarezervovat program v ekologickém centru Lipka je
velký problém, zájem je veliký. Nám se podařilo
zamluvit již v srpnu program Na kameni kámen.
Výukový program, který dětem ukáže vznik Země,
vznik neživé přírody. Strávili jsme tak netradiční
dopoledne na netradičním místě a s netradičními
pomůckami. Hra v zasněženém lese, poznávání
hornin a nerostů, vznik Země, vývoj na Zemi, využívání neobnovitelných zdrojů...
Černobílé štěstí – 10. 1. jsme byli v bosonožské orlovně na představení Černobílé štěstí.
Bylo to o čertech, vílách a lesníkovi. Lesník byl
zlý a chystal pasti. Tak matka víla napsala dopis
do pekla, aby si ho odnesli. Tak poslali Bonifáce
a ten se chytil taky do pasti. Potkal Justýnu a ta
mu pomohla. Tak požádali bratra Bonifáce a ten
lesníka do pekla dovedl. Lesník se měl v kotli jako v lázních. Ale víla Justýna ztratila svůj věneček
a byla mezitím bludička. Ale Bonifác našel věnec
a Justýna už nebyla víla, ale člověk jako Bonifác.
Líbilo se mi na tom to peklo a ta past. Srandovní
byl lesník. (Matěj Střelec, 4. ročník)
ESF – Není pozdě – Studenti Eko gymnázia Brno
nás pozvali na prezentaci projektu podporovaného ESF a SR ČR Není pozdě. Zaměřili se na přípravu studie úprav jednotlivých lokalit v Ostopovicích pro lepší trávení volného času. Konkrétně se
mluvilo o „maláku“, prostoru u kaple a oblasti u tzv.
Hitlerových mostů. Naše škola se zapojí do projektu se studenty, budeme se podílet na dalších
Vítání občánků – Poslední únorovou sobotu
jsme spolu se zástupci obce přivítali nové občánky v Ostopovicích. Je hezké, že jsme svým vystoupením ani jednoho nerozplakali.
Moc rádi se učíme. Všechny akce, které jsou tak
nějak navíc, nás učí něčemu navíc. Učí nás nejen
vědomostem, ale také dovednostem. Jsme rádi,
že spousta nabídek k učení přichází z našich Ostopovic. Jsme rádi, že vás můžeme potěšit Jarmarkem, Vítáním, Masopustem, Morenou, Oslavou maminek. Jsme rádi a jsme za to vděčni, že
jsme součástí ostopovského dění, součástí dění,
které dělá život v naší obci ještě zajímavějším.
úpravách studií a případné drobné realizaci (např.
výsadba zeleně...). Děkujeme pořadatelské škole.
Lyžování – Olešnice – 2. 2. jsme vyrazili lyžovat do Olešnice. Počasí nám vyšlo, svah krásně
upraven a plno žáků – současných, budoucích
i minulých, rodičů a prarodičů a samozřejmě učitelů. Den sportování dětem za jejich píli a snahu
v průběhu pololetí. Tak za rok zase někam spolu
na sníh...
Bruslení – Každoročne využíváme nabídku Ice
Areny Olympie na bezplatné bruslení pro školy.
Nejinak tomu bylo letos. V únoru jsme tělocvičnu
vyměnili za ledovou plochu a během tří lekcí se
zdokonalili v tomto zimním sportu.
jak se žije…..třeťákům na Svážné
Na Svážné je mi dobře. Je tam ale kopec,a když
je mínus, tak je náledí a to je na úraz. (M. Krejčíř)
• Je to velká škola, takže se někdy ztratím, ale jen
někdy. (K. Růžička) • Jinak je to tu hezké. (T. Spiřík) • Je dobré, že se dá vybrat ze dvou jídel. (K.
Klementová) • Každý den se těším na oběd. (D.
Dočkal) • Vaří tu dobře. Nelíbí se mi naše tabule,
ale máme nejhezčí třídu. Líbí se mi planety, které máme na stropě. (A. Oškrdová) • Máme tady
šnečky. (T. Spiřík) • Na Svážné mi vadí, že nemůžeme o velké přestávce ven. (R. Čížková) • Když
nestihnu autobus, musím se vrátit domů a musím
počkat na mámu nebo tátu. V tom případě je lepší
škola v Ostopovicích. Musím si tedy počkat ještě půl roku. Už se nemůžu dočkat. (J. Řehořka) •
Škoda, že už budu chodit do Ostopovic jen dva
roky. (T. Spiřík)
inzerce
Vyučený malíř pokojů nabízí své služby
Kontakt: 734 419 345, Střelice
5
Sport
6
letošní házenk ářsk á zima
Zima bývá ve sportech se systémem soutěží podzim – jaro chápána hlavně
jako přípravné období na druhou polovinu sezóny.
Tímto směrem se také ubíralo dění posledních týdnů u našich házenkářů,
všechna družstva se krom tréninků v domácí hale vypravila na několik přípravných turnajů. Mládežnické týmy navíc absolvovaly soutěže zimní halové ligy.
A zatímco děvčata, která se s házenou teprve seznamují, prožila podobnou
soutěž vůbec poprvé, kluci už dokázali dobře prodat vše, co umí. Účast
v březnových turnajích této soutěže na celostátní úrovni si vybojovali mladší žáci i dorostenci. Obě tato družstva pak budou chtít stejný úspěch oslavit
i v červnu na mistrovstvích republiky pod širým nebem. Po zkušenostech s pořadatelstvím mistrovství ČR mladších žáků bylo Ostopovickým letos svěřeno
celostátní finále soutěže dorostenců. Pozvání na sokolovnu tak platí vám, kteří
chcete naše naděje na cestě za touto metou podpořit. Informace o zápasech
hledejte na internetových stránkách www.tjsokolostopovice.cz nebo na vývěsce u sokolovny.
#Pavel Chaloupka
Když je remíza
Potkal jsem radost, v Humpolci, a bez Hliníka.
Naše mladší žákyně se rozjely na svůj první turnaj
právě tam. Tím vyvoleným dnem byla sobota 22.
ledna. Nejdřív se ale hrál Černý Petr a vytáhla si
ho Tereza Sojková, horečka čtvrteční noci nás
připravila o útočnici. V krutém sobotním ránu, bylo
6.15, odjíždělo devět děvčat směr zimní Vysočina.
Tiché město nás přivítalo krásnou, prázdnou halou
pro náš poslední trénink. Po dvou měsících velké
hřiště a na něm pod vedením trenéra Iva Indry poslední, a pro některé první, nácviky útoků a obran.
Potom první soupeřky, přijely z Miroslavi. Holky se
rozkoukávají a výsledek není rozhodující,… vlastně
je, Lucie Pernicová střílí naši první branku a radost
našich fanoušků se začíná probouzet. Druhý soupeř, vracovské sokolky, už jsou sice tvrdší oříšek,
ale začíná se zpevňovat naše obrana pod vedením
Barbory Fantové a její bleskové pravé ruky Adély
Oškrdové. Své gólové konto, i přes první trestné
hody Kamily Klementové, sice ještě nerozšiřujeme,
ale zato přibývají „fans“. Hlasitě nás začínají podporovat miroslavské holky. První hodina bojů je za námi a s ní přichází únava. Na soupeřky z Dobrušky
nasadíme, s dovolením protivníka, Matěje Střelce
z mladších žáků, který prostřídá všechny posty
(za odměnu si směl 10 vteřin před koncem dát gól),
a holky pošetří něco málo sil na svého hlavního
soupeře.
13.25 SEČ. Na nástupních čarách stojí proti sobě
hráčky TJ Jiskra Humpolec a TJ Sokol Ostopovice.
Hvizd rozhodčí zahajuje zápas o čtvrté místo. Ostopovice mají výhoz. Minuty ubíhají, akce na obou
stranách se rychle střídají. Střela humpoleckých
přes obranu k pravé tyči propadá do sítě, 0:1. Chvíli nato se Klára Vašáková probije do útočné třetiny,
levačkou nahrává Lucce a ta ranou „pod víko“ srovnává skóre, 1:1. Čas ubíhá. V obraně nabírá velkou
rychlostí na jistotě a odvaze Veronika Vašáková a jí
vybojovaný balón u autové čáry bleskově putuje
k brankovišti soupeřek, rychlá nahrávka na uvol-
P o z v á n k a
S pochopitelným předstihem zve oddíl národní házené při TJ Sokol Ostopovice nejen malé
házenkáře a házenkářky na tradiční letní sportovní tábor. Určen je dětem od 7 do 15 let, ty
čeká od 2. do 9. července v rekreačním středisku „Záseka“ u Velkého Meziříčí týden plný
sladká jako vítězství
něnou Pavlínu Střelcovou a ta střílí obloukem přes
gólmanku Humpolce, 2:1. Hala burácí, Ostopovice
poprvé v zápase vedou. Ještě před koncem prvního poločasu však soupeřky stíhají vyrovnat, rána
k tyči je přesná, 2:2. Poločas dává chvilku k vydechnutí, ale už je tu závěrečná čtvrthodina turna-
topovické gólmanky, 2:3. To však náš tým nezdolá.
Naopak, začíná ten pravý boj, a knedlík v mém krku
nabývá na velikosti. Naše nejmenší hráčka, záložnice Kateřina Tálská, překvapuje útočnice z Vysočiny svým živelným pohybem a těm se nedaří.
Sedm minut před koncem si Pavča zkouší zopako-
je. A hned zkraje si vybíráme nováčkovskou daň,
nečekaně pomalý balón proklouzává pod prsty os-
vat svůj kousek s přehozem brankářky. Ta má balón
těsně na bříšcích prstů, ale ten přece jen skončí,
kde má, 3:3. Poslední minuty se Jiskra tlačí s jedním útokem za druhým, ale každá střela končí v rukách Kateřiny Dobšíkové, která nemíní dopřát radost nikomu jinému než Ostopovčákům. Poslední
střela, Katka vyhazuje na Ošu, ta předává Klárce,
… a siréna spouští radost. Kdo by v těch šťastných
bojovnicích hledal ty vyjukané holky z rána. Potkal
jsem sportovní radost a nemusel jsem ani na mistrovství světa. Holky, moc vám děkuji. Za všechny,
ale hlavně za sebe.
#Jarek Střelec
n a tá b o r
romantiky, sportu a her. Tento prázdninový
pobyt začínající cestou vlakem nabízí ubytování
v chatkách, pravidelnou stravu, výlety, koupání,
spoustu skopičin i velkou táborovou hru o poklad. Podrobnější informace včetně přihlášek
získáte u trenérů žákovských družstev.
K a ž d á
k o r u n a
Ceny energií stále stoupají. A tak se každá domácnost snaží ušetřit, kde se dá. Nárůst spotřeby
elektrické energie v České republice za období let
1989–2005 činil osm procent, v oblasti domácností však až 53 %. Málokdo si však uvědomí, že
velkých úspor může dosáhnout i koupí nových,
energeticky úsporných elektrospotřebičů.
d o b r á
U praček je vybavenost domácností podobná,
vlastní je 96 % z nich. Starších pěti let je 48 % praček.
Možná by stálo za to sednout si a spočítat, kolik
bychom v domácnosti ušetřili, kdybychom si koupili spotřebič nový, energeticky úsporný. I když
jde jednorázově o nezanedbatelný výdaj, návrat-
inzerce
Starou, ale ještě funkční lednici 13 % domácností někomu zdarma věnuje, osm procent prodá
do bazaru nebo prostřednictvím inzerátu a stejných osm procent takový spotřebič nějakým způsobem dál používá.
Společnost ELEKTROWIN, a. s., vybudovala
v České republice pro občany síť míst, kde je mož-
I moderní rychlovarná konvice může šetřit
rozpočet domácnosti
Dnešní lednice pracuje za čtvrtinu
Je známo, že dnešní průměrná pračka spotřebovává o 44 % méně elektrické energie a o 62 %
méně vody než průměrný model roku 1985. Špičkové lednice si dnes vystačí s pouhou čtvrtinou
energie ve srovnání s typickým modelem roku
1990.
Podle průzkumu z letošního léta 99 % českých
domácností vlastní alespoň jednu lednici, 50 %
z nich je starší než pět let. Novou ledničku si 55 %
českých domácností pořizuje nejčastěji jednou
za šest až deset let. Kvůli poruše ji přestává používat 47 % domácností, 47 % odůvodňuje tento
krok nákupem nového, lepšího modelu.
Lednice označená třídou A+ šetři nejen
peníze, ale i životní prostředí
nost se kvůli rostoucím cenám energií výrazně
zrychluje.
Orientaci, který spotřebič je úsporný a který ne,
by nám měl poskytnout energetický štítek. Základní vodítko je označení energetické třídy, jež
se značí písmeny od A pro ty nejúspornější až
po G. Štítek zařazuje spotřebič do konkrétní energetické třídy a přináší i další užitečné informace
(spotřeba vody, hlučnost apod.).
Kam odložit vysloužilý elektrospotřebič
V každém případě při nákupu nového výrobku vyvstává otázka: Kam s tím starým?
né vysloužilé elektrozařízení odložit, s průměrnou
dostupností 3900 obyvatel. Dnes jejím prostřednictvím pokrývá města a obce, ve kterých žije
přes 87 % obyvatel ČR. Sběrná místa jsou vytvořena především ve sběrných dvorech měst a obcí a u prodejců elektrozařízení. Sběrných dvorů
je ke konci roku 2008 zapojeno více než 600
ve 440 městech, 2200 prodejen elektrospotřebičů a sběr probíhá také prostřednictvím mobilních
svozů, které jsou smluvně zajištěny ve více než
4000 obcích.
Na akcích elektrowinu se děti učí, kam patří
vysloužilé elektro
7
8
inzerce
MUDr. Eva Machačová (gynekologická ambulance)
Poskytujeme komplexní gynekologickou
a porodnickou péči včetně ultrazvukové diagnostiky
Ordinace Modřice
Ordinační hodiny:
Benešova 437
Po 13.00 – 18.00
664 42 Modřice
Út 07.00 – 14.00
St 07.00 – 16.00
Čt 07.00 – 13.30
Pá 07.00 – 14.00
Ordinace Střelice
Ordinační hodiny:
Po 07.30 – 12.00
Čt 14.00 – 17.00
Mimo uvedené hodiny po tel. domluvě
Tel.: 547 216 202 • Mobil: 604 108 523
• E-mail: [email protected]
• www.machacova.cz
Krmivo pro psy a kočky v Kohoutovicích,
velký výběr, dobré ceny www.komisar-rex.cz
tel.: 547 250 510, mobil: 733 722 331
Prodám oplocenou zahradu 485 m²
se vzrostlými stromy, s podsklepenou chatkou, el. proud 220 a 380V
v kat. Nebovidy – jižní strana. tel.: 530 507 477, 737 428 616
R e c e n z e – Tlumočník
Sárí, karí a krása mandlových očí
Jhumpa Lahiri je s ohledem na svůj bengálský
původ řazena mezi oblíbené etnické autory,
od kterých se automaticky očekává, že budou
promlouvat za „svoji“ komunitu. Když v roce
2000 získala za svoji prvotinu, sbírku povídek
Tlumočník nemocí, Pulitzerovu cenu, stala se doslova celebritou a každá její další kniha byla provázena velkými očekáváními. Podle jejího románu The Namesake (Jmenovec) byl natočen film
obsazený hollywoodskými hvězdami a její další
kniha povídek Nezvyklá země se stala bestsellerem. Přesto Jhumpa Lahiri není pouhým hlasem
bengálských přistěhovalců, ale skvělou pozorovatelkou a vypravěčkou o lidských pohnutkách,
emocích a životu vůbec. Lahiriové věříte každé
slovo, pocity jejích postav jsou vám tak blízké,
jako by vlastně psala o vás, a tak vůbec není podstatné, že se všechny její knihy zaměřují na střet
východní a západní kultury, protože o to vlastně
ice
ARENA
Ve druhé polovině prosince nám zamrzla Šelše
a vášnivým, nejen ostopovickým bruslařům začaly
téměř tříměsíční bruslařské žně. Pouze pár dnů
oblev jim zabránilo sklouznout se po zamrzlé hladině našeho rybníčku.
Výjimkou nebyly ani vánoční prázdniny, kdy mrzlo
až praštělo. Uživatele Šelše to ale neodradilo. Naopak. O to více nabalili doma termosek s teplými
nápoji. Nezapomněli ani na vzorky cukroví z bruslařských domácností či posilvestrovské výrobky
studené kuchyně. Občerstvení dostalo během
pár chvil své stálé místo. Betonová výpust rybníka
nemocí
až tak nejde. Jde o to, co tyto postavy prožívají,
a to je pro všechny bez ohledu na původ či kulturu obdobné. Lahiriová píše tak lehce, že nezbývá
než litovat každou přečtenou stránku, protože se
vlastně dostáváte ke konci knihy.
Jhumpa Lahiri vyrůstala s rodiči v malém novoanglickém městečku na Rhode Islandu, kde její
otec působil jako univerzitní knihovník. Vystudovala na Bostonské univerzitě a jako vynikající
studentka získala tři magisterské tituly. Právě
na studiích potkala přítele, který překládal rusky
mluvícím pacientům v nemocnicích. Zde se zrodilo nosné téma pro povídku Tlumočník nemocí,
podle které se jmenuje i celá její prvotina. Autorka ve svých povídkách vychází nejen ze svých
zkušeností a zážitků, ale i ze zážitků svých rodičů a přátel. Postavy Jhumpy Lahiriové se až
překvapivě přizpůsobují novým podmínkám
a navenek celé kultuře, přesto ve skrytu svého
domova v soukromé sféře svých životů zůstáva-
ŠELŠE
se stala skutečným ice barem s akční nabídkou –
vše zdarma.
Chladné zimní počasí ale nenechalo chladnými
ani nebruslaře. Celá procesí lidí na vycházkách
s pejsky, s dětmi i bez nich procházela a prochází
denně kolem rybníčku. Zastaví se a je z nich cítit
radost. Stejně jako z bruslících. Radost z pohybu
na čerstvém vzduchu uprostřed krásné krajiny našich Ostopovic a možná z pomyšlení, že se zde
nežije zase tak špatně.
Na místě je poděkovat. Děkuji těm, kteří se zasadili o znovuobnovení rybníčku. Děkuji rodičům
za celosezónní údržbu ledu. Děkuji Pavlu Kailerovi za výrobu hrabla pro všechny, děkuji všem
uvědomělým uživatelům kluziště, že si po sobě
led tímto hrablem upravovali. Zamyslet by se měli
ti, kteří během oblevy naházeli na led několik desítek kamenů z hráze.
Letos jsme využili možnosti bruslení na domácí půdě maximálně a kromě vytrénovaných stehenních
svalů máme řadu krásných vzpomínek na chvíle
na zamrzlé Šelši. Kdo by to byl do té Šelše řek!
# Petra Turečková
Jhumpa Lahiriová
jí při starém tradičním způsobu života, který si
přivezly z Indie. Změny nastávají až v tzv. druhé
generaci, která si těžce vybojovává právo být
„stejná“ jako její američtí spolužáci, ale mnohdy se sama dobrovolně po poznané zkušenosti
vrací ke svým kořenům. Typickými lahiriovskými
přistěhovalci první generace jsou muži – otcové
rodiny s doktorátem, kteří se snaží zabezpečit
rodinu v novém prostředí, a ženy – matky nosící
sárí, které pečují o domácnost a vaří tradiční indická jídla. Oba se pohybují v prostředí elitních
amerických univerzit, západní společnost nekritizují, naopak se ji snaží pochopit a přizpůsobit
se jí. Shodně touží po tom, aby jejich děti měly dobré vzdělání, aby došly uznání v americké
společnosti, ale současně uznávaly a žily tradiční způsob života svých předků. A zde dochází
k častému rozčarování. Jejich děti nejen že
nevyužijí svých možností a nestudují, ale navíc
holdují alkoholu a neudrží si solidní práci. K přistěhovaleckému žánru však, jak již bylo řečeno,
přidává Lahiriová i mnoho jiného. Ani život v bohaté a svobodné zemi nezaručí jejím hrdinům
šťastný a bezpečný život. Do jejich životů vstupuje nemoc, nepochopení, osamění, neúspěch,
tragédie, přírodní katastrofa. Není důležité, zda
žijí v dohodnutém sňatku, v manželství smíšeném či indoamerickém, všichni prostě hledají lásku. Lahiriová nikdy nezapře, že je ženou,
a z jejího psaní je to patrné v nejlepším slova
smyslu. Zejména ve druhé knize povídek Nezvyklá země jsou některé její popisy dětí (např.
jejich vůně apod.) tak autentické a osobní, že je
zřejmé, že se stala matkou, a tato zkušenost je
tak zásadní, že ji přenesla i do svých textů. Tento
dotek intimity je natolik silný, že pocítíte s jejími
hrdiny blízkost až fyzickou.
Její zatím jediný román The Namesake (Jmenovec) nebyl do češtiny přeložen, nicméně je stejně zdařilý jako její povídky. Nezbývá než doufat,
že i on bude vydán v češtině.
Jhumpa Lahiriová
Tlumočník nemocí (překlad Dana Hábová, Argo,
2009, 180 stran – kniha je v obecní knihovně)
Nezvyklá země (překlad Gisela Kubrichtová, Argo,
2010, 322 stran)
#Zuzana Benešová
Obec Ostopovice a Nad Šelší, o.s.
pořádají
Den Země
v Ostopovicích
sobota 16. 4. 2011
od 9.00 do 12.00
Jarní tržiště v parku u kaple
– rukodělné výrobky s velikonoční tematikou
(MŠ a ZŠ Ostopovice, MC Ostopovice,
Tydlidům a další), keramika, šperky, bylinky,
čerstvé produkty farmářů
10. 30 Há ječek / jarní pásmo
folklorní soubor ostopovských dětí
od 15.00 na Staré dálnici
– lanové centrum, kuličkiáda a další
překvapení
9
Jiří Stránsk ý
10
Pokračování z minulého čísla
Zdá se to dávno? Těch sedmdesát let? Jako událost
možná – a studenti dějepisu a maturanti s tím mají
veliké problémy – jenže to, co nám a s námi provedla až do těchto dnů, onu dávnost smazává.
Protože v onom roce mezi koncem mobilizace proti
Hitlerovi a jeho vítězným obličejem hledícím z okna
Hradu na město a zemi obsazené jeho vojsky, nastal zlom. V konci mobilizace naši otcové, dědové
a pradědové hodili své flinty do žita. Po březnu 1939
hodili své hrdosti a vzdory do bláta a zašlapali je.
Všichni naštěstí ne. Tisíce jich uteklo za hranice,
aby mohli proti nacismu bojovat takříkajíc se zbraní
v ruce, byť tou zbraní byla už spíš letadla. A tanky.
Statisíce dalších vstoupily do ilegality. Komunisté
ne (ti až později) – nemohli přece ničím narušit
smlouvu mezi Stalinem a Hitlerem.
Zbyly však miliony těch, co to vzdali. A nacisté
se toho okamžitě chopili, a aby ještě víc ponížili
alespoň jejich vnitřní odpor, byť rychle slábnoucí,
pozdvihli dělnictvo a ostatní proletariát nad všechny ostatní. Přeložen do češtiny přece byl nacismus národním socialismem! Ono slavné PANEM
ET CIRCENSES – chléb a hry, přeložili ku svému
prospěchu jako Kraft durch Freude neboli Skrze
radost k síle – rozuměj síle pracovat.
Tam někam patří počátek KOLABORACE
PO ČESKU. Jak rychle mizely poslední možnosti
útěků, o to rychleji nabývaly na tvrdosti nacistické
zásahy proti komukoliv, kdo se jakkoliv postavil,
a dokonce i proti těm, kteří by se určitě bývali postavili, kdyby bývali mohli se postavit.
O deset let později – v padesátých letech – stačilo
soudům, aby nabyly přesvědčení, že obviněný mohl být socialismu nebezpečný a proto takový určitě
byl, a dotyčného nebezpečného odsoudili na několik let – českoslovenští třídní bojovníci se mnohému od nacistů přiučili a mnohé ještě vylepšili.
Občanům Protektorátu Čechy a Morava zbylo jediné - přijmout za své ono slavné držet hubu a krok.
Tam někam ovšem patří i vnitřní rozhodnutí, že ze
všeho nejnutnější je přežit, byť s nějakými – tu většími, tu menšími – ústupky. Které o to víc všechny
upevňovalo v nenávisti k náckům. Kromě toho se
občas přeci jen podařilo způsobit nějakou malou
sabotážičku. Větší ne – hrozilo prozrazení. A kdo
by pak – až to všechno skončí – o tom vydal svá
svědectví? V té souvislosti smekám před těmi dělníky ze zbrojařských závodů, kteří znehodnocovali
bomby a v nich posílali své vzkazy bombardovaným, že je prosíme, aby to vydrželi. I obyvatelé Protektorátu to museli vydržet. Aby své děti připravili
na návrat svobody a demokracie… Proč tedy jejich
oči a mysli drásat díváním na odvádění Židů z jejich
bytů a do transportů – už tak s obtížemi snášely
a chápaly školní výuku pod hákovým křížem a pod
dohledem českých strážců nacistické ideologie.
Z učebnic zmizely zmínky o presidentech Masarykovi i Benešovi, i o Karlu Čapkovi, o prosperitě
předválečné republiky, o tom, že ta republika byla
domovem všelikých menšin zastoupených v parlamentě, že její německy (taky ale česky) hovořící
židovští spisovatelé Kafka a Brod a Werfel a další
byli pro svět znamením nejvyšší umělecké úrovně.
Ne židovské, ne německé, ale československé.
Už nebylo nikoho, kdo by se odvážil dětem říct, že
právě postoj Československa po nástupu Hitlera
k moci byl pro Thomase Manna a další německé
kumštýře s cejchem židovství nejvěrohodnějším
ukazatelem, kam se uchýlit z onoho Německa začínajícího páchnout krví.
Komunismus
Na všech rádiích visela povinná rudá papírová kolečka varující před nasloucháním cizího rozhlasu
s možností nejvyššího trestu. Dětem se pořád muselo něco vysvětlovat – kam oko pohlédlo, všude
vševidoucí oči udavačů a gestapa. Všude a odevšad strach.
Až to skončilo. Tanky z obou stran přivezly svobodu a i my k ní v poslední chvíli přispěli. Z Východu
přijela na Západě ustavená vláda, a koho zajímalo,
že jejím ministrem vnitra byl nějaký Václav Nosek
- omamné nádechy svobody byly důležitější než
nějaký Nosek, který už tehdy přesně věděl, co
všechno vykonat, aby jednoho dne mohla jeho milovaná komunistická strana vládnout bez omezení.
Kdo věděl, že řada usvědčených udavačů vyměňovala svá obvinění za členství ve straně? I v jejích
bezpečnostních složkách? Všechno pracovalo
ve prospěch budoucí jediné strany – Stalinova
Rudá armáda osvoboditelka, mnichovská zrada,
tradice slavjanofilství, omámení levicových intelektuálů z představy, že i u nás by mohla být ona
země, kde zítra znamená včera, nebezpečí návratu kapitalismu, vykořisťování a nezaměstnanosti –
ostatní strany se mohly strhat, ale musely prohrát.
V mezidobí mezi volbami 1946 a únorem 1948 ministr Gottwaldovy vlády Václav Nosek tiše a pokud
možno nenápadně (občas se sice ta nenápadnost
až tak úplně nedařila, ale od toho byl nejčtenější
deník Rudé právo jako vlajková loď všech možných
přesvědčovacích možností, aby se to pokaždé aspoň zahalilo kouřem, když ne něčím účinnějším)
připravoval uchopení moci.
Až to přišlo. Bílé tváře tmou pochodujících lidových milicionářů s puškami na ramenou, generální
stávka, zlomený president, Gottwald oznamující
z balkonu paláce Kinských vítězství.
Skoro všechny vítězné revoluce začínají mstou.
Možná i proto ty, které tak nezačínají, se postupně
za revoluce ani nepovažují. Avšak v únoru 1948 to
byla revoluce (z pohledu komunistů) a puč (v očích
ostatních) se vší parádou. To slovo jsem napsal
záměrně – nesmíme zapomenout, že i poprava Milady Horákové byla pro komunisty a jejich oddané
(ať dobrovolně či nuceně) velikou parádou.
Odečteme-li ty, co opustili zemi, ty, co byli třídními nepřáteli a přesto svou zem opustit nemohli
či nechtěli, i ty, co byli rozhodnuti se ilegálně komunistům postavit, a samozřejmě všechny členy
komunistické strany a ostatní, co na ní byli závislí,
pořád ještě zbývalo několik milionů dalších, jichž
se – obzvlášť v počátcích komunistické moci - politické změny až tolik netýkaly, protože někde pracovali a tak živili své rodiny a na nic jiného neměli
ani čas, ani chuť.
Ale i jim postupně a prokazatelně docházelo, že se
cosi stalo v jejich neprospěch. Začali mizet jejich
šéfové ať už čehokoliv a kdekoliv, a místo nich přicházeli jiní - o co nevzdělanější, o to uvědomělejší.
Třídnímu boji nejvěrnější. A k jejich ruce a k jakékoliv pomoci připraveni kádroví pracovníci. Občas se
někdo proti tomu ozval a jednoho dne už nepřišel
do práce. Ovzduší bylo stále plnější strachu.
Nastal čas vzpomenout si na pravidla přežití, vyzkoušená a ověřená za předchozí totality. Mělo to
ale háček. Spíš hák: za Protektorátu byl nepřítelem
nacismus, který (až na své kolaboranty, přisluhovače a udavače) hovořil německy. Teď najednou byl
jazyk těch, co šířili strach, a těch, co se báli, týž.
I z toho důvodu musel být systém přežití mnohem
rafinovanější a komplikovanější. Proto ani nemohlo
platit ono držet hubu a krok – bylo čím dál zřetelněj-
po česku
ší, že s tím už nikdo neobstojí. Šiřitelé strachu stále
víc vyžadovali, aby se ti pod nimi stále víc zapojovali. Aby vstupovali – když už ne přímo do stran Národní fronty – do všech možných společenských
organizací (mimo revoluční odborové hnutí – to bylo povinné, ale o tom už jsem se zmínil dříve), skrze
něž mohli být dál sledováni a prověřováni.
Proti strachu existuje několik obran. Ta nejprostší a nejjednodušší je pud sebezáchovy. A ten při
neustálém tlaku na občana, aby se víc a víc takzvaně zapojoval, občanovi zároveň poskytl možnost zjistit, že nejspolehlivější ze všech obran je
celá škála všech možných mimikri, která bez veliké
námahy dovolují dokonce předstírat všeliké druhy
loajálnosti a zároveň si bez úhony a schizofrenie
myslet své. Že tento způsob schizofrenie dopadne
především na vlastní potomky – to se v těch počátečních fázích téhle pokřivené loajality rozpoznat
nedalo. Všechny lži oddělující od sebe životy v rodině a životy mimo ni se neustále musely hlídat,
samozřejmě plodily další lži, a to se později muselo
někde projevit.
A když se postupně víc a víc ukazovalo, že si i samotní komunisté pro sebe budují složitou soustavu
lží a sebeklamů, a nejen to, že využívají svých mocenských míst (od nejnižších po nejvyšší) k vlastnímu pohodlí a dokonce obohacování, takový příklad nešlo nenásledovat. Odtud odněkud přišlo
do těchto zemí ono přeslavné a dosud platné kdo
nekrade, okrádá vlastní rodinu.
Bývalo by bylo krásné, kdyby bývalo zůstalo jen
u toho. Kdyby ovšem s obrovským průvanem nepřiletělo Pražské jaro a po osmi měsících do země
nevpadly sovětské a jiné bratrské tanky. Během
nějakých deseti let před Pražským jarem se pozice všech na socialismu zúčastněných – dalo by
se říci – ustálily. Ti, co nebyli přizváni do státem
a stranou organizovaných krádeží (jimž už se dlouho nemohlo říkat znárodňování, v nejlepším případě přeorganizování), brzy zjistili, že pod prapory
různých neškodných a těžko kontrolovatelných
závazků a ve smyslu svých kádrových či společenských zařazení nemusí vůbec nic odkrojovat ze
svých soukromých kuliček či odevzdávat nějakou
část svých soukromých písečků. Ukázalo se, že
v ten čas se z Československa stal zvláštní geopolitický útvar, v němž zarudlé a drátem obehnané
socialisticko-komunistické moře bylo poseto miliony malých rodinných ostrůvků, z nichž některé
byly velmi malé (jen s panelákovým bytem a malým pískovištěm), některé středně velké, a že stále
přibýval i počet ostrovů už natolik velkých, že se
na ně vešla i chalupa či chata a dokonce garáž.
A ani jeden ostrov nebyl propojen s nějakým dalším alespoň lávkou když ne mostem. Ani s jiným
dalším a další s dalším – to bylo jednou z nepsaných zásad: že po lávce či mostu může přejít nejen
přítel, ale i nepřítel. Samozřejmě že si i sem, na ostrovy a ostrůvky, přinesli z pevnin svých pracovních prostředí ten nejcennější produkt bývalých
třídních bojů (z kterých zbyla jen vybledlá hesla)
– závist. Kterou – rozhlížejíce se po sousedních
ostrovech a porovnávajíce své majetky s jejich –
přenesou během dalších dvaceti let na své děti
a ty si ji přinesou do časů svobody a demokracie
a neomezeného podnikání a politického burčáku.
Tu sestřičku nenávisti.
A najednou se v lednu 1968 cosi stalo a na ony
ostrůvky a ostrovy bylo víc a víc vidět. Protože byla
zrušena cenzura, začalo se mluvit o ostrovanské
sobeckosti i bezohlednosti, s níž proti ostatnímu
Komunismus
světu chránili svá bohatstvíčka. Heslo o okrádání
ve jménu rodiny bylo dokonce zveřejněno. I proto, že většina ostrovanů pořádně ani nevěděla,
že se nějaké Pražské jaro (nebo co) odehrávalo,
a vlastně se těšilo, že pár tisíc ostrovanů, kteří své
ostrovy opustili, aby Pražskému jaru pomohli, se
už nevrátí, a třeba že by právě jejich ostrov připadl
někomu jinému, asi tomu nejrychlejšímu. Možná
tomu, co jako první z rádia uslyšel, že Československo okupují vojska Varšavské smlouvy v čele se
sovětskými, a už na nic nečekal.
Po okupaci opravdu zůstalo hodně ostrovů a pískovišť opuštěných. Některé na kratší dobu, jiné
na delší. Podle toho, jak se kdo srovnal s normalizací, kdo jak pochopil její pravidla. Drsnější než
dřív, byť mnohem elegantnější. I proto, že politická (státní) bezpečnost už nebyla složena z huculských třídních bojovníků, ale vysokoškolsky vzdělaných cyniků, kterým nezbývalo než se popasovat
i s tím, že jim už několik let poněkud komplikovala
život CHARTA 77. Ne proto, že by se jí báli, ale proto, že kvůli ní na ně (a jejich chlebodárce ještě víc)
bylo vidět i ze Západu. Pravidla obcování občana
s mocí se proto zpřísnila podle téhož klíče, podle
kterého se (v rámci zvýšeného nebezpečí) zvýšily
úplatky – autoservisy počínaje, přes státní a bankovní úředníky (to kvůli takzvaným devizovým příslibům) až po lékaře v ambulancích i nemocnicích.
Do brilantnosti se s přibývajícími lety vypracovával
výměnný obchod (teď se říká bártrový), ono něco
za něco, při němž byly peníze stále zbytečnější.
A státní bezpečnost ciselovala způsoby, jak si občany zavazovat ke dlouhodobé spolupráci. I proto,
že s přibývajícím časem a možnostmi pozorovat
a poslouchat svět kolem na rozdíl od ostatních
občanů pořád víc tušila, že se onen Velký Třesk,
v jehož černých děrách konečně zmizí ta krvavá
iluze o komunistickém ovládnutí světa, blíží pořád
rychleji. A že proto nebude na škodu mít co největší počet spoluobčanů alespoň zaregistrovaných,
když už ne přímo zavázaných.
A Velký Třesk se dostavil.
Jásajíce a zvoníce klíči občané s nadějí vzhlíželi
nejen k těm, co Třesk reprezentovali, ale i k jednomu z prvních bodů programu nastolení svobody
a demokracie: že nikdo se nikomu nebude za nic
mstít. Pokud se nedopustil zločinu. Ta úleva! Copak ono kdo nekrade, okrádá rodinu byl nějaký
zločin? Ani náhodou! Kolektivní vina je už dávno
na právním hřbitově! Nikdo přece nemůže obvinit
drtivou většinu obyvatelstva! Nikdo nikoho přece
nemůže postihovat za něco, co musel! Že jsme
měli své ostrůvky a ostrovy a pískoviště? To přece
byla jediná možnost, jak se alespoň trochu domoci
po česku
vlastního světa. Že někteří z nás dokonce vstoupili
do strany? Museli! Že někteří museli absolvovat
večerní univerzity marxleninismu? Museli! Bez
nich by lékař nikdy nedosáhl druhé atestace, nestraník se nestal náměstkem, nikdy by se mu nepodařilo vymazat handicap příbuzného, co uprchl
za hranice. I v tom srabu jsme museli s mocí vyjít,
aby se naše děti dostaly na gymnasium, na vysokou školu, abychom mohli získat výjezdní doložku
na Západ…
Naštěstí přibývalo všech možných kouzel, jak
oněch předchozích dvacet let (léta jim předcházející už byla tak daleko, že vlastně nebyla) vymazat
z hlav. Nenastal žádný důvod mít špatné svědomí,
když nás tímto krokem šly miliony… Obzvlášť když
jsme včas přijali za své, že své dluhy nemusíme
splácet těm, které nenávidíme nebo ještě lépe že
tomu, koho nenávidíme, nemáme proč být za cokoliv vděčni.
Možná i proto se stalo, že v okamžiku, kdy se ustavoval nový parlament a ti z bývalých politických
vězňů známých pod zkratkou MUKL (muži určení
k likvidaci), co byli odsouzeni na dlouhá léta právě
za to, že kdysi byli politiky a komunistům zkušenými a silnými protivníky, nabídli tyto své zkušenosti
a čistotu svých štítů zadarmo a s ochotou odřezat
si pro svobodnou republiku třeba i kusy vlastního
těla, byli zahnáni. Jeden z politiků, kterého jako disidenta parlament nemohl nepřijmout, mi později
řekl: Proč by – potkávajíce na chodbách parlamentu bývalé mukly – měli mít nepřetržitou obavu,
že je ti muklové mohou kdykoliv zastavit a zeptat se
KDES BYL, KDYŽ HŘMĚLO?
Ti, co v téhle zemi celou dobu žili a tou dobou byli
postiženi, samozřejmě nemohli vidět, nakolik ze
všeho jejich konání a z jejich hlav a srdcí (a na prvním místě v tom politickém) oněch jednačtyřicet
let komunismu vyhnalo úctu k druhým bytostem,
téměř zničilo smysl pro čestnost, pro pravdomluvnost, pro hrdost, obětavost, laskavost, snahu
pomáhat slabším, pro fair play, vymazalo skromnost, schopnost pokory. A nešlo-li to po dobrém,
vládnoucí režim násilně naše vnitřní spoje k těmto
životadárným pojmům přepálil. Proč se – ve vlastním zájmu – nikdo nesnaží ta krásná slova vrátit! Že
tohle už se nenosí a já jsem bloud, který to sice je
schopen pojmenovat, ale jinak je směšný a zastaralý? Prostě fosil? Nebo je to proto, že se komunisté zdemokratizovali a už jen jejich pouhá existence
by mohla znamenat jejich návrat k moci a pomstu?
A to, co si nikdo není ochoten přiznat, se probouzí
a znovu se ozývá onen všudepronikající strach?
Proč se divíme (a mnohdy až otřásáme nepříjemnými pocity), že – až na několik málo výjimek – se
Jiří Stránsk ý
parlamentní politici chovají jak se chovají, v každém případě v naprostém rozporu s mandátem,
který dostali od svých voličů? Proč se divíme bující
korupci, když všichni, co na ni dosáhnou, byli vychováni v onom kdo nekrade, okrádá svou rodinu
(při čemž sama rodina bývá už jenom výmluvou,
aby tolik nebyla vidět jen a jen touha po moci a penězích, které ji formují)? Proč se divíme bezohlednosti až takové, že dovede zabíjet? Proč se divíme
šikanám všeho druhu? To nám stačí výmluva, že
to do nás bolševik vtloukal tolik let, že už to máme
v krvi? A co takhle si konečně přiznat, že dokud si
to nevyříkáme sami se sebou, bude nám ze všeho,
co se děje kolem nás, pořád hůř. Protože už nebudeme schopni rozpoznat, že jsme obětmi vlastní
neschopnosti jakékoliv reflexe.
Je z toho cesta ven. A to mi dělá radost. Pro generaci současných rodičů a prarodičů to bude čím
dál víc ponižující, ale zároveň – kéž by - i osvobozující. Roste totiž a pořád rychleji dorůstá generace, která už ví, že svět kolem i věci kolem jsou
dosažitelné i bez peněz. Vadí jí supermarkety a superreklamy a čím dál víc bytostně touží mít radost
ze všeho, co těší – ne z toho, co štve. A dokonce
i ví, že ten stát, který ve své podpoře nedává přednost vzdělanosti, kultuře a kulturnosti a zdraví, se
musí změnit. Jejím zásahem. A docela se na ten
zásah těší.
A hlavně: není už nakažena leprou komunismu, ani
ochotou ohýbat pro dosažení svých cílů páteř. Je
to dobrá zpráva. Pro všechny. I pro poslední pětinu
mého života.
V Praze, v propukajícím podzimu roku 2008.
#Jiří Stránský
Vážení čtenáři,
právě jste dočetli poslední řádky eseje Komunismus po česku od spisovatele, scénáristy
a politického vězně Jiřího Stránského, který
je také autorem textu na památníku obětem
komunismu na ulici B. Němcové. Text, který
vycházel po částech v posledních šesti číslech
zpravodaje, se setkal s některými negativními
reakcemi, které mu vyčítaly, že autor nemá přímou vazbu k naší obci, že se text do Ostopovického zpravodaje nehodí a že tato část naší
historie čtenáře nezajímá a není třeba se k ní
vracet. Je tomu ale skutečně tak? Jsem přesvědčen, že i takovéto texty patří do obecního
zpravodaje, a to nejenom proto, že rozvádějí
těch několik vět na našem památníku. Období komunistické totality se totiž nesmazatelně
a často velmi nevybíravě podepsalo na životě
řady místních rodin, poškodilo okolní krajinu
a zpřetrhalo vazby na sousední obce. Také
kořeny většiny negativních jevů, které pozorujeme v celé dnešní české společnosti, sahají
do tohoto období, které odmítalo respektovat
svobodné názory, soukromé vlastnictví a práva
jednotlivce. Právě proto je třeba tuto dobu neustále připomínat, aby ti starší i přes veškerou
oprávněnou kritiku současných poměrů nezapomínali, v jaké nesvobodě museli žít, a ti mladší aby se vyvarovali podobných omylů do budoucna. Současná doba však na rozdíl od té
minulé umožňuje svobodnou diskusi, a proto
přivítáme i jiné názory. Máte-li proto na publikovaný text Jiřího Stránského názor, o který se
chcete podělit, stránky Ostopovického zpravodaje jsou Vám k dispozici.
#Jan Symon
11
j e š t ě k r át c e
12
V pátek 18. února patřily Ostopovice setkání významných osobností společenského, kulturního
a politického života. Unikátní interiér naší sokolovny hostil „Ples v Opeře“. Právě takovéto téma
zvolili pořadatelé 7. maškarního plesu.
Stejně jako v dřívějších letech nabízel program večera kromě prostoru k tanci také několik vystoupení upomínajících na tradici místních ochotníků.
Už s dlouhým předstihem beznadějně vyprodaný
sál tak postupně aplaudoval duu Andrea Bocelli
a Sarah Brightman, Lucianu Pavarottimu, dětskému pěveckému sboru Bambini di Praga nebo
třeba sólistům věhlasných operních domů a jejich
podání nejslavnějších árií.
o dvou
plesech
Nedělní odpoledne po maškarním plese dospělých patřívá tradičně reji dětských masek. Pány
ve fracích a dámy v šustivých róbách tak vystřídala přehlídka princezen, Supermanů, broučků,
trpaslíků, víl a dalších nejen pohádkových postav.
Ti všichni bez rozdílu si za energického vedení poněkud přerostlého Ferdy Mravence mohli zaskotačit na parketu, zkusit svoji zručnost v malé tvůrčí
dílničce nebo se zapojit do některé ze soutěží.
V průběhu pátečního večera a nedělního odpoledne často vyslovované poděkování patří dobrovolným organizátorům a účinkujícím obou maškarád.
# Pavel Chaloupka
jaro v
Hodnocení Tříkrálové sbírky 2011
Pracovníci Charity Česká republika v závěru ledna
po spočítání všech kasiček tříkrálových koledníků
mohli konstatovat, že do celkem sedmnácti tisíc
pokladniček koledníci vybrali částku 72 a půl milionu korun. V naší, brněnské, diecézi se v rámci této největší sbírkové akce v Česku podařilo na pomoc potřebným vybrat bezmála 17 milionů korun.
Občané Ostopovic přispěli částkou 41 716 korun.
Sbírka podpoří stovky záměrů na podporu nemocných, seniorů a lidí v sociální nouzi. Podle
pravidel sbírky zůstává 65 procent prostředků
v místě výběru a podpoří místní projekty. Z těch
nám nejbližších to je například zajištění provozu
a rozšíření nabídky služeb Mobilního hospice svatého Jana. Jeho prostřednictvím nabízí Oblastní
charita Rajhrad péči nevyléčitelně nemocným
v jejich domácím prostředí. Zajišťován je multidisciplinárním týmem nepřetržitě 24 hodin 7 dní
v týdnu.
O krátké zhodnocení tříkrálového koledování
v Ostopovicích požádala redakce koordinátorku
místní části sbírky Markétu Machálkovou. Ta vyzdvihla štědrost dárců, díky níž nedošlo k výraznému poklesu výtěžku sbírky, a hlavně ochotu
koledníků: „Rozhodně chci poděkovat svým věrným koledníkům, už tradičně se Tříkrálové sbír-
ky účastní Lenka a Jan Vyskočilovi, Patrik Novák (a to přesto, že už nebydlí v Ostopovicích),
Lucie Chlupová, Hana Švestková a další z přespolních, Lucie Adamcová, ti se k pomoci hlásí
automaticky sami. Pouze s takovým obsazením
by ale sbírka v obci byla zdlouhavá a děti by tak
dlouhou obchůzku asi nezvládly, to si nedokážu
představit. Naštěstí v posledních 3 letech nebyla tak hrozná zima, to je moje noční můra, že budu mít málo skupinek a budou mrznout. A i když
ty ostatní sháním horko těžko, podařilo se nám
letos vytvořit celkem 6 skupinek, a to i díky dospělým, kteří malé koledníky doplnili a provázeli. Dokonce jsem měla dospělého, který měl jen
jedno dítě, tak jsme mu dali korunu K + M, aby
v jedné osobě zastupoval dva krále. Díky všem
pomocníkům jsme samotné koledování zvládli
zhruba za 2 hodiny, takže to vyšlo časově velmi dobře. Poděkování si také zaslouží všichni
ostatní, kteří nám se sbírkou pomáhají, od zajištění kostýmů až po sčítání výtěžku. S potěšením
sleduji, že koledníci jsou také obdarováváni, někteří jim dávají sladkosti, jsem ráda, že lidé jsou
štědří, a koledníci mají radost z pomoci i z toho,
že něco dostanou.“
# Připravil
Pavel Chaloupka
přírodě
V noci ještě poctivě mrzne, ale jaro už ťuká na dveře. I v předjaří ještě doplňujeme zvěři do krmelců.
To ale končí s postupným oteplováním, kdy vyraší
první tráva a zvěř přestane krmelce navštěvovat.
A právě světlo a teplo probouzí ze zimního spánku celou přírodu. Stromy začínají pučet a ukazovat
nové listy a větvičky, ze země vyrážejí nové rostliny.
Většina zvířat má na jaře mláďata a ptáci se vracejí domů ze svých zimovišť. Všechno je v pohybu
a rozvíjí se ohromnou energií. Březen je měsíc přeměny zimy na jaro, čas tajícího sněhu a probouzení
života. Z jihu se již vracejí některé ptačí druhy - skřivani, lindušky, čápi a vlaštovky a ptačí zpěv nabývá
na intenzitě. Zajíci a jezevci mají mláďata a ve stojatých vodách se shromažďují k páření obojživelníci – skokani, ropuchy a čolci, které bychom mohli
zahlédnout v Šelši u rybníka. Z hmyzu začínají vyletovat včely a probouzejí se první motýli. Je vhodná
doba na vyvěšení ptačích budek na stromy.
Členové našeho mysliveckého sdružení v tomto období čistí a opravují krmelce a připravují je na další
zimní sezónu.
#Radek Bládek, MS Bobrava
Masopust 8. 3. 2011
Vzpomínka na masopustní obchůzky
Období od Tří králů do úterý před Popeleční středou bylo vyhrazené různým
bálům, plesům, maškarním radovánkám.
V této době se také konalo mnoho svateb.
Toto veselé období, krajově zvané masopust, fašank, ostatky, končívalo dvoudenním závěrečným veselím. Bylo spojeno
s obcházením stavení po celé vesnici.
Žádná chalupa se nesměla vynechat. Tento čas neznamenal půst, ale naopak. V této době se i mnoho věcí dělalo naopak.
Oblékalo se do šatů naruby, králové se
veselili s obyčejnými lidmi. Lidé měli vždy
velkou oblibu v oblékání masek. To jim zaručovalo určitou anonymitu a dovolovalo
provádět legrační kousky i ztotožňovat
se s charakterem postavy, kterou předváděli. Masky byly vyráběny z materiálů
dostupných v hospodářství, ze slámy, dřeva, kožešin, pytloviny. V každém regionu
se masky poněkud odlišovaly, ale každá
měla svůj úkol. Hlavním smyslem obchůzek bylo přinášet naději na bohatou úrodu
a těšení se na blížící jaro.
V okolí Brna byl vždy v průvodu masek
medvěd, obložený hrachovinou, ze které si v každém obydlí hospodyně kousek utrhla pro štěstí.
Medvěda doprovázel medvědář. Dále v průvodu
býval ženich – zpravidla žena malé postavy, a nevěsta – vysoký muž, baba v koši, žid, cikánka, kůň
nebo kráva, ovce, obecní pastýř, žebravý mnich,
postavy řemesel – řezník, pekař, kominík, chasníci oblečení v ženských šatech a nad tím vším měl
dohled alespoň jeden policajt nebo husar, sedící
na „koni“. Koník byl vytvořen dvěma řešety – síty,
h á j e č e k
jedno zepředu, druhé vzadu, přes ně přehozena
plachta, na přední „řešici“ byla uvázaná koňská
hlava vyrobená z pytloviny a slámy. Průvod byl
samozřejmě doprovázen muzikou. Když se vešlo
do domu, odříkalo se:
Skákej, skákej medvěde,
čert pro tebe pojede.
S drátovaným měchem,
stojí za vořechem.
S drátovaným talířem,
budeš v pekle malířem.
K pohoštění, které masky dostávaly, patřily koblihy. Ty představovaly kýžená zlatá
teplá sluníčka.
Náš národopisný soubor chtěl tuto tradici obnovit po zhruba 40 letech, poslední
masopust před námi byl asi v polovině
50. let. Sehnali jsme masky i muzikanty.
Štěstí bylo, že pan František Polcar, který hrál na saxofon, vlastnil koně i bryčku,
takže muzika jela na voze. Masky zvaly
obyvatele domů na večerní zábavu, která
vrcholila pochováváním basy, čímž končila veškerá zábava na dobu čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi. Dnes se
maškarní průvody konají většinou poslední víkend před Popeleční středou, ne jak
bylo zvykem v masopustní úterý.
Pochovávání basy byla další tradice, která z naší obce téměř vymizela. Pamatuji
to poslední, které řídil v sokolovně pan
František Prokeš, ale jeho texty se nám
nedochovaly. Pomohli nám pamětníci
z okolních obcí. O této naší aktivitě pochvalně psala v r. 1992 etnografka Olga
Vlasáková v regionálním deníku Rovnost
a věnovala nám i několik svých kreseb, které během průvodu vytvořila.
V loňském roce učitelé a žáci naší ZŠ uspořádali
také maškarní průvod obcí. Naučili se masopustní píseň i tanec. Spontánnost a radost, se kterou
je předváděli, nadchla všechny přihlížející. Možná tím začala nová tradice a z téhle generace ostopovických dětí vyrostou noví nositelé dávných
tradic.
# Vlasta Pacalová
Dětský folklorní soubor při MŠ a ZŠ Ostopovice
Bude to rok, co zazněly první pobídky pro znovuvzkříšení ostopovického dětského folklorního souboru Háječek, a to zejména ze strany učitelek naší
školy a rodičů.
Tradice souboru Hájek sahala do přelomu 70.
a 80. let minulého století a úzce souvisela a navazovala na soubor Vostopovčáci. Oba soubory
vedly, rozvíjely a obohacovaly dvě ženy, Anička Slámová a Vlasta Pacalová. V souboru Hájek
nejprve účinkovaly jen dívky, po několika letech
vznikla hudecká muzika souboru Hájek a v druhé
polovině 80. let se přidali i chlapci. Cílem a náplní bylo poznávání tradičních krojů, písní, říkadel,
her a tanců brněnského regionu. Soubor Hájek
měl hodně příležitostí k vystupování na soutěžích,
hodech i přehlídkách. Vystupoval s pásmy o Vánocích, vynášení Moreny, šotyšku, o panenkách,
U Brna lóka široká atd.
Hudecká muzika souboru Hájek již třicet let „žije“
a občas si zamuzicíruje ještě i nyní při různých
příležitostech, ve stejném složení jako při svém
vzniku. Taneční složka se bohužel počátkem 90.
let úplně rozpadla.
Počáteční příležitost ke znovuoživení Hájku
po dvaceti letech a obohacení programu brněnským folklorem jsme tehdy ještě jako neoficiální
soubor dostali při oslavách Dne Země v minulém
roce na Staré dálnici s jarním pásmem, v té době
pouze s dívčí složkou.
Letošní jaro se pomalu blíží a s ním i naše již druhé oficiální vystoupení. První pro nás bylo neza-
pomenutelné svou atmosférou na Předvánočním
jarmarku.
A podívejme se. Rok je pryč a my bychom opět
chtěli všechny potěšit rozverným velikonočně-jarním pásmem při oslavách Dne Země 16. 4. 2011
před kapličkou v rámci Jarního tržiště. Budeme
moc rádi, když nás přijdete povzbudit a podpořit
i tentokrát v tak hojném počtu jako před Vánocemi.
Děkujeme a těšíme se na Vás.
# Barbora Opršálová a Silvie Páčová
13
Č e m e ř i c e černá
14
Aneb malý zázrak ve sněhu
Každý rok mě znovu udiví vitalita
a schopnost malé květinky – čemeřice černé (Helleborus niger) překonat největší mrazy a sníh. Tato stálezelená trvalka potřebuje humózní
vlhkou vápenitou půdu. Přilepšíte-li
jí na podzim vyzrálým kompostem,
odvděčí se vám na konci zimy záplavou květů v odstínech od bělavě
růžové přes zelenou až po tmavě
fialovou. Navíc řezané květy vydrží
dlouho ve váze, takže se z nich můžete těšit i doma.
Čemeřici se připisují mystické až
kouzelné účinky a je obestřena
řadou bájí a legend. Jeden z anglických názvů „Christmas rose“ (vánoční růže) se vztahuje k době květu, zatímco přízvisko černá získala
podle barvy čerstvě vykopaných
oddenků. Rostlina byla také dříve
známá pod názvem „melampode“
po lékaři Melampovi, který žil asi
1400 let před Kristem a léčil čemeřicí nervové potíže a stavy hysterie.
Podle pověsti si všiml účinků čemeřice na chování koz, které ji jedly
na pastvě. Mléko od těchto koz posléze použil k vyléčení šílenství dcer
krále Proita a nakonec se sám stal
králem v Argu. Ve starém Řecku bylo
sbírání čemeřice velkým obřadem,
což se posléze přeneslo i do dalších evropských zemí. Pověst vypráví, že čarodějnice trhaly rostlinu
bosé a oblečené v bílém. Používaly
ji do tzv. létacích mastí a k vyvolání
astrálních projekcí, ale došla užití
i v rituálech vymítání ďábla. Lidové
pověry praví, že máváním čemeřicí
nad dobytkem ho ochráníme před
vším zlým. Podle čarodějů se rozhazováním čemeřice po podlaze staneme neviditelými.
Nicméně bez ohledu na možné magické účinky se požití čemeřice rozhodně vyvarujte, je totiž prudce jedovatá. Bohatě stačí, když nás bude
těšit pouze svým krásným křehkým
vzhledem. #Zuzana Benešová
O stopovický zpravodaj
č. 1/2011 • Ostopovice březen
2011 • Vychází čtvrtletně •
Vydává: Obec Ostopovice se
sídlem U Kaple 5, 664 49
Ostopovice, IČO: 28 22 94 •
Evidenční číslo MK ČR 10257
• Redakční rada: Mgr. Zuzana
Benešová, Pavel Chaloupka,
Mgr. Věra Janáková, Jaroslav
Trávníček, Mgr. Petra Turečková •
Za obsah článků odpovídají autoři
• Grafická úprava a sazba Jan
Janák, Ostopovice • Tisk Voštěp,
spol. s r. o. • Příští číslo vyjde
v červnu 2011 • Náklad 550 ks
www.ostopovice.cz
Přehled kulturních akcí
n a p r v n í p o l o l e t í r o k u 2011
Kultura v Ostopovicích
Bohatý kulturní život v Ostopovicích se za poslední
roky stal jakousi novodobou tradicí naší obce.
Řada z nás bere hody, advent a další akce jako běžnou součást života. Zvykli jsme si na ně i my, kteří se
nově staráme o kulturu v obci. Převzali jsme tuto zodpovědnost s vědomím, že tradiční akce nám zůstanou
a nové vzniknou. Převzali jsme tento úkol po lidech,
kteří tvrdě pracovali na tom, abychom si my ostatní
měli na „co“ zvyknout. Za to jim patří velký dík. Ne
menší pak za ochotu předávat nám své bohaté zkušenosti s kulturou v naší obci.
V nové sestavě máme za sebou společenský ples a vítání občánků. Tímto velice děkujeme všem dárcům
Most y
H ledá m
a sponzorům, díky nimž byla plesová tombola opravdu bohatá. Již teď pracujeme na organizaci Mladých
hodů a oslav Dne Země. Jsme rádi, že na přípravu
těchto i jiných akcí nejsme sami. Těší nás spolupráce
se školou, TJ Sokolem, občanskými sdruženími i jednotlivci, kteří chtějí pomoci. Je nám velkou radostí
a ještě větší ctí převzít žezlo pořádání kulturních akcí
v Ostopovicích, na které jste všichni srdečně zváni.
Sobota 16. 4. 2011 Den Země
Pátek 29. 4. 2011 Čarodějnice
Neděle 22. 5. 2011 Den matek
Pátek – neděle 24. 6.–26. 6. 2011 Mladé hody
# Za kulturní komisi Lenka Lebedová
pa r tn er a /pa r tn er k u
Sdružení Ženy50 vytváří MOSTY me- mnohdy přerušeny i vazby na příbuzzi ženami a muži 50+
né či známé z jeho strany.
Přitom právě dostatečná síť osobních
kontaktů, díky které jsou sdíleny myšlenky, informace, rady a doporučení,
je důležitá pro pocit osobní pohody
a kvality života. Zároveň tyto kontakty
Seznamte se!
Měsíc březen, který v sobě skrývá
první jarní den, kdy se příroda začíná probouzet a po zimním odpočinku
překypovat vitalitou, právě tento měsíc si občanské sdružení Ženy50 vybralo k odstartování nového projektu
s názvem MOSTY.
Mosty za sebou můžeme pálit, mosty můžeme bourat, ale mosty můžeme rovněž stavět. Stavět mosty mezi
lidmi je krásné a smysluplné. Mosty,
po kterých si půjdou naproti ženy
a muži. Aby mohli být spolu, setkávat se, sdílet. Cílem projektu MOSTY
je vytvořit databázi lidí, kteří nemají
partnera, a organizovat pro ně akce,
na kterých se mohou seznámit.
„Myslím, že strach z osamocení je
v mé generaci velmi silný, protože
málokdo měl příležitost naučit se
schopnosti umět být sám a přesto se
necítit opuštěný, umět být sám a přesto být radostným, umět štěstí nalézt
sám v sobě, jako předpoklad každého nezávislého vztahu, založeného
na toleranci dvou osobností a nikoliv
na manipulaci dvou na sobě závislých
jedinců,“ píše Jan Paul ve svém článku Padesátníci u konce s dechem?
Potřeba sdílet je u nás, lidí, vyvinuta
velmi silně. Možná si ji uvědomíme
teprve v okamžiku, kdy nás opustí
milovaný partner. Najednou nemáme
komu vyprávět své malé denní radosti
i strasti, nemáme s kým sdílet východ
slunce, krásu blankytné oblohy či posezení nad šálkem ranní kávy.
Ve věku po padesátce, kdy člověk
zůstává sám po rozvodu, nebo úmrtí manžela či manželky, není zrovna
snadné hledat nové přátele. Nehledě
na to, že s odchodem partnera jsou
mohou tvořit záchrannou síť ve smyslu sociální, emocionální, informační
i materiální podpory.
„Být mezi jinými lidmi, vidět a poslouchat jiné lidi, přijímat od jiných lidí
impulsy je předpokladem pozitivních
zážitků, alternativ k samotě. Člověk
nemusí být nutně s konkrétní osobou,
ale pouze s jinými lidmi.“ [Gehl]
Projekt MOSTY vytváří kolektiv lidí,
kteří se chtějí setkávat a prožívat společně různé aktivity. Pokud z tohoto
společenství vyroste dvojice, která
spojí svůj život i v soukromí, bude to
nejkrásnější výstup projektu.
Hledám partnera/partnerku Zn.:
Je mi 50+
Zapojit se do projektu mohou ženy
a muži ve věku po padesátce, kterým
chybí životní partner i kolektiv vrstevníků. Přihlášku a bližší informace
naleznete na stránkách sdružení www.zeny50.cz.
Jana Jarušková
předsedkyně sdružení
Zájemci naleznou více informací
na webových stránkách sdružení
www.zeny50.cz, mohou nás kontaktovat e-mailem ([email protected])
nebo telefonicky (728 740 449,
732 348 993).
Download

1/2011 - Ostopovice