Svilušky. Poznejte svého nepřítele
DIY CLONERY
Svilušky. Nemyslím si, že by pro vás byly něčím novým nebo
snad dokonce neznámým. Určitě už jste s nimi zápolili. Je to vcelku nešťastný pohled přijít ke svému kvítí a zjistit [...]
#02.10
Čtěte více na straně 21
Čtěte více na straně 22
nezávislý nestranný legální
Varování: Časopis určen pouze
osobám starším 18 let!
HLAVNÍ STRANA
Blíží se outdoorová sezóna a spousta lidí bude na poslední chvíli
chtít zakořenit pár řízků. Tady je pár tipů, jak si sestavit DIY propagátory, které vám s tím pomůžou. Ve všech propagátorech [...]
NĚKDE JINDE
konopí a zdraví
NOVINKY
GROWING
KULTURA
SLOVENSKO
PÁR SLOV O KONOPÍ A ZDRAVÍ
Více informací na str 14
Více zelene
Konopí jako medicína může vypadat i takto- Ilustrační foto: marker
A
čkoli je od začátku roku v platnosti novela trestního
zákona, v reálném světě se pro držitele konopí prakticky nic nemění, ať si renomovaní publicisté píšou, co chtějí.
Zbavení se nálepky “nelegální” se neuskutečnilo, a to ani ve
sféře, ve které konopí prokazatelně neškodí, nýbrž prospívá
a dokonce léčí, jak ukazují lékařské studie (např. u pacientů
s poruchami nervové soustavy).
Konopí obsahuje chemickou látku THC (tetrahydrocanabinol), která se v mozku váže na receptory (přijímače signálů),
o nichž už lékaři vědí, že jsou spojeny s emocemi, s vnímáním bolesti a také s pohybem. Narkomanům tedy zlepšuje
náladu. V různých částech světa ji využívají nemocní pro
potlačení bolesti nebo pacienti s poruchami činnosti centrálního nervového systému. Pomocí konopí se dnes opravdu
úspěšně daří, když někdo nevěří, že léčit, tak určitě zmírňovat průběh hned několika závažných onemocnění, např.
Parkinsonovy nemoci (ve zkratce: toto nepříjemné onemocnění postihuje centrální nervový systém, nemocným se neovladatelně chvějí ruce a nohy, nemohou psát, sami se najíst,
jejich chůze se stává pomalou až nemožnou, intelekt však
není nijak zasažený, takže pacient může s plným vědomím
sledovat zhoršování svého zdravotního stavu; účinný lék
neexistuje, lékaři dokážou v nejlepším případě pouze potlačovat projevy onemocnění, proto někteří pacienti užívají kromě předepsaných medikamentů i konopí) nebo roztroušené
sklerózy (nevyléčitelnou poruchu imunity, která mimo jiné
narušuje fungování smyslových orgánů a koordinaci práce
svalů; i v tomto případě pacienti tvrdí, že díky marihuaně
se jim zmírňuje chvění těla a nemotornost, jež nemoc provázejí).
Dávno vyšuměl precedens, kdy exprezident Václav Havel
jednou ze svých posledních milostí, které udělil, zastavil
trestní stíhání tehdy 88letého důchodce z Ostravy. Ten pěstoval na své zahrádce rostlinky konopí a lžičku sušených
listů si přidával do každého jídla. Příznaky Parkinsonovy
nemoci se mu tímto dařilo úspěšně potlačovat. Trestní stíhání, ať to zní samo o sobě jakkoli hloupě či jako černý humor
o neúctě ke stáří, může nastat kdykoli, protože nejen pánové
z protidrogového v čele s ppl. Fridrichem si budou mlít do
nekonečna svou demagogickou a nic neřešící kampaň. Ve
výsledku se každý dealer může pouze za cenu přestupku
pohybovat v rajónu s kapsami naplněnými zbožím přesně
podle zákona. A pacientům užívajícím léčivé konopí hrozí
trestní stíhání.
Anonymní dotazníková anketa
Jsem přesvědčený, že právě na tomto místě musím připomenout vynikající práci postgraduální studentky Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové Kateřiny Venderové,
která se svým profesorem Peterem Višňovským a docentem
1. lékařské fakulty UK v Praze Evženem Růžičkou připravila mezi nemocnými parkinsoniky anonymní dotazníkovou
anketu.
Ze 339 pacientů, kteří dotazník vyplnili, jich čtvrtina (celkem 85 lidí) uvedla, že mají zkušenost s konopím. Už z toho
se dá poznat, že výše zmíněný ostravský důchodce rozhodně
není jediným, kdo se v České republice konopím léčí a přestupuje tak zákon. Zpráva o tom, že konopí pomáhá zmírnit
příznaky onemocnění, se totiž šíří mezi nemocnými ústním
podáním i sdělovacími prostředky, které občas zveřejní zprávy o některém spokojeném pacientovi užívajícím konopí. K
osvětě přispívá také naše Konoptikum.
Průměrný věk dotazovaných nemocných, kteří přiznali
užívání marihuany, byl 64 let, nejmladšímu bylo 45 a nejstaršímu 83 let. Předchozí zkušenosti s konopím neměl nikdo.
Jeden účastník ankety ho užíval kouřením, ostatní ho užívali
jako přísadu do jídla.
Výsledky užívání jsou přinejmenším pozoruhodné: zmírnění třesu oznámilo 31 % pacientů a uvolnění svalové ztuhlosti
38 %. 45 % nemocných uvedlo, že marihuana odstranila zpomalení pohybu a 14 procent zúčastněných hlásilo odstranění
či zmírnění mimovolných pohybů. Z tohoto pohledu tedy
užívání konopí nepochybně vypadá jako velmi slibný způsob léčení. Samotnou nemoc sice neodstraní, alespoň však
potlačuje její nepříjemné příznaky.
Docent Evžen Růžička však upozorňuje, že musíme brát
v úvahu, že dotazník mohl zachytit jen subjektivní dojmy
nemocných, jejich hodnocení vlastních pocitů, a nejedná se
tedy o objektivní lékařské vyšetření. Výsledky zkresluje i
>>> Pokračování na straně 2
BioNova zabezpečuje výzkum,
high – tech prostředí a odbornost,
s kterými mohou být pak vyvíjena ta
nejlepší hnojiva a prostředky k
ošetřování rostlin. S nepatrným úsilím
tak dosáhnete rovnou mnohem lepší
výsledek růstu a květu rostlin.
Tedy více zeleně. BioNova: čistý zisk.
M y t v o r í m e , Vy p r o fi t u j e t e !
Se všemi dotazy a žádostmi o
informace se můžete obrátit na
našeho distributora.
BOMAT, spol. s. r. o.
Teléfon : +42(0) 495 491309
E-mail: [email protected] Internet: http://web.telecom.cz/bomat
Editoriál/obsah #02.10
2
l
á
i
Editoriál
r
o
Edit
jste všichni někdy začínali v nové
Určitě
práci a zažili něco podobného...
Nic neznáte, všechno je nové, předchůdce je
rád, že už nemusí nic řešit, poštovní aplikace
neumí diakritiku a tak podobně... Tak přesně
tohle jsem zažíval při tvorbě tohoto čísla, které
právě držíte v ruce. Jako nový šéfredaktor jsem
se s tím popral, jak to jen šlo.
OBSAH
4
18
8
19
Aktuální Konoptikum vznikalo v hektickém a
rušném duchu. Jsem rád, že vám ho můžeme
nabídnout ačkoliv s drobným zpožděním.V
tomto výtisku naleznete opět články ze zahraničí
i z domova, pěstitelské i lékařské. Návod na
vlastní cloner, akvakýbl nebo informace o boji
proti sviluškám potěší určitě všechny drobné
pěstitele. V hlavním článku se dozvíte, jakým
způsobem může konopí prospívat lidskému
zdraví. Rozsáhlý rozhovor na drogové téma
11
21
12
25
ukáže, že je skvělé dostat druhou šanci. Proč
však zahazovat tu první? Posuďte sami...
Věřím, že i další informace vás zaujmou a
budete s obsahem Konoptika spokojeni. Těším
se na pozitivní i negativní reakce, připomínky a
podněty!
Ať to jde!
\m/
#02.10 Konopí a zdraví
3
KONOPÍ A ALOE
KOUZELNÉ SOUZNĚNÍ PŘÍRODY
AloCan – domácí ozdravná kůra pro každého
N
ásledující odstavce navazují na články, které se zabývaly medicínskými vlastnostmi nezákonného, ale
léčivého konopí. Tentokrát bych chtěl upozornit na téměř
zázračnou kombinaci schopností této léčivky ve spojení se
schopnostmi dalšího zázraku přírody jménem aloe vera.
Možná jste v devadesátých letech minulého století, kdy
byla aloe u nás zpopularizována, zaregistrovali, že je tato
kaktusovitá rostlina také lékem proti rakovině. Tehdy začala
sháňka po aloe, rostlině původem ze suchých oblastí Afriky
17
27
bylina, která má tradici i u nás, o čemž nás přesvědčují recepty, jimiž se léčilo téměř v každé domácnosti našich babiček.
Ještěže nám tyto záznamy postupů výroby zůstaly, abychom
tak znovu mohli nalézat staré a osvědčené prostředky, jak se
bránit různým neduhům. Na našem trhu v současné době
kombinace aloe a konopí k dostání není, ale recepty, které se
nám dochovaly, nejsou naštěstí nijak náročné.
Stará dobrá léčivá
Z botanického hlediska je aloe na rozdíl od
konopí (patřícího do řádu kopřivovitých a čeledi konopovitých či morušovitých) sukulentní
rostlinou čeledi liliovitých. Existuje více než 300
druhů, ale pouze čtyři jsou léčivé. Nejznámější je
aloe vera (aloe pravá), další léčí např. aloe ferox
(aloe kapská). Léčivé druhy aloe obsahují přes
200 účinných látek, a to především v listech.
Sláva aloe sahá daleko do starověku a spolu s
konopím patří mezi nejstarší známé léčivé rostliny na zemi. O použití cannabis v medicíně se
zmiňuje již egyptský záznam Ebers papyrus
ze 16. století př. Kr. Aloe měla v Egyptě pověst
jednoho z nejlepších a nejúčinnějších krášlících
prostředků samotné Kleopatry. Za Alexandra
Velikého se používala k rychlému hojení ran
vojáků. Široké uplatnění nacházela i u středověkých bylinkářů. Dnes se průmyslově vyrábí hořká zahuštěná šťáva z jejích listů. Aloe a konopí
patří k nejvíce zkoumaným rostlinám, o něž se
zajímala a zajímá věda.
Aloe za okny
Cílem této publikace není přesvědčit čtenáře,
aby brali drogy.
Nadměrná spotřeba marihuany může způsobit
vážné újmy na zdraví a také narušit společenský život jednotlivce. Každé užívání návykové
látky je nebezpečné a je třeba upozorňovat na jeho možná rizika. Každodenní zkušenosti však ukazují, že navzdory zmíněné
nebezpečnosti a bez ohledu na právní úpravu dané problematiky
se vždy najdou lidé, kteří chtějí experimentovat.
Redakce Konoptika, magazínu o konopí, se na jedné straně
snaží otevřeně publikovat všechny informace týkající se užívání
marihuany, a na druhé straně chce šířit základní znalosti, které
mohou pomoci zmírnit negativní dopady jejího užívání na zdraví
lidí a fungování společnosti. Také se snažíme předcházet právním následkům spojeným s užíváním konopí.
Naše organizace je členem ENCOD, Evropské koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku, a DHV, Německé konopné
asociace. Konoptikum je periodické médium publikované v Berlíně pro česky a slovensky mluvící občany žijící v Evropské Unii.
Vydavatel není odpovědný za obsah zveřejněné reklamy. Magazín je určen osobám starším osmnácti let.
Tiráž
Vydavatel:
Agentura Sowjet GmbH
Dunckerstraße 70
10437 Berlin
Tel.: 030/44 79 32 84
Fax.: 030/44 79 32 86
Email: [email protected]
Vedoucí společnosti: Emmanuel Kotzian (spol. s r. o.)
Sídlo společnosti: Berlin AG Charlottenburg, HRB Nr.89200
Steuer-Nr. 37 220 20818
Šéfredaktor:
Petr Kozák \m/
Redaktoři:
Čestmír Uhlík, Tomáš Patka, Bambus, Hanuman
Překlad:
Jeromba Jouston, Jakub Gers
Korektury:
Ncknm.
Grafika:
mark marker.
Ilustrace:
mark marker, lukas
Fotografie:
marker, Bambus, neznámí groweři.
Reklama:
[email protected]
Distribuce:
VW bus.
Printed by:
Union Druckerei Weimar GmbH.
Všechna práva jsou vyhrazena, použití obsahu je možné pouze
po dohodě s vydavatelem.
Vydavatel není odpovědný za obsah obdržených příspěvků jako
jsou manuscripty, články, editoriály či fotografie.
V souladu s rozhodnutím soudu LG Hamburg z 12. května 1998
– 312 0 85/98 se vydavatel výslovně distancuje od obsahu
zveřejněných odkazů a internetových adres.
>>> Pokračování ze strany 1
„PÁR SLOV O KONOPÍ...“
fakt, že nevíme, jaké rostliny pacienti užívali. Někdo mohl
mít např. konopí bez účinných látek.
Pan docent Růžička uskutečnil už na přelomu let 1998 a
1999 jiný podobný výzkum. Tehdy vyšetřoval pacienta s Parkinsonovou nemocí, který si přidával do jídla sušené listy
konopí. Když s tím na žádost lékařů přestal, přitížilo se mu.
Po třech týdnech došlo jasně a nepochybně ke zhoršení hybnosti. Ta se ale opět rychle upravila, když se pacient vrátil k
pravidelnému užívání svého rostlinného přípravku. Jedná se
však o sledování jednotlivého případu.
Ovšem docent Růžička se rázně ohrazuje proti tomu, že
dobré výsledky byly získány jen díky tzv. placebo efektu
(ten spočívá v tom, že pacient dostane neúčinnou tabletu,
placebo, o níž si myslí, že to je lék, a jeho užíváním se jeho
stav pod vlivem víry v léčbu skutečně zlepšuje). V případě
výše zmiňovaného anonymního dotazníku pacienti uvedli,
že se zlepšení dostavilo v průměru až téměř po dvou měsících užívání konopí. Kdyby šlo o placebo efekt, pocítili by
zlepšení téměř okamžitě.
Přesto však docent Růžička tvrdí, že nemůže s čistým svědomím pacientům konopí jako lék ke zmírnění příznaků
nemoci přímo doporučit, protože nevíme přesně, jak bezpečné jeho užívání je, jaké může mít vedlejší příznaky...
Hranice léku a drogy
Je uznání hranice mezi marihuanou-drogou a marihuanoulékem konečně na dosah? U nás to tak zatím nevypadá. Ve
Velké Británii a následně i v dalších zemích Evropy se měly
údajně otevřít nové možnosti k důkladnějšímu vědeckému
výzkumu medicínských účinků konopí. Pokud tato bylina pomáhá nemocným, je přeci nesmysl ji zakazovat. Není
náhodou na čase, aby skončil stav, kdy si těžce nemocní lidé
sami shánějí lék, v nějž vkládají naděje, a hrozí se, kdy k nim
kvůli tomu vtrhne policejní komando? Desetina pacientů
kvůli své léčbě překračuje zákon. Neodpustím si otázku, nač
takový zákon?
Největším úskalím ve výzkumu léčebného využití konopí
je bohužel zejména opatrnost lékařů, kteří se obávají, aby
nebyli obviněni ze šíření zakázaných drog. Také pohled
zákonodárců se mění podle toho, kdo zrovna tahá za nitky,
a není vůbec jednoznačný. V devadesátých letech minulého
století devět států USA začalo povolovat užívání marihuany
pro léčebné účely. V květnu 2001 to však federální Nejvyšší
soud zakázal, protože prý „nejde o lékařskou nezbytnost“.
Přesně opačným směrem se vydala téhož roku Kanada, která povolila nemocným užívání marihuany. V Nizozemsku
úřady tolerují prodej a kouření marihuany, i když v současnosti váhají se zavedením omezení prodeje pro cizince.
Pokoj, alespoň zdánlivý, mají zatím uživatelé ve Švýcarsku
a Rakousku.
Přelom v Evropě by měl přijít z Británie. Podle britské
Společnosti pro roztroušenou sklerózu každý desátý takto
nemocný Brit ilegálně užívá konopí pro zmírnění symptomů
své choroby. Snad bude moci brzy s porušováním zákona
přestat, protože britská firma GW Pharmaceuticals požádala
o povolení prodávat speciálně připravený konopný výtažek
jako lék pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Chce jej
vyrábět ve spreji, který se stříká pod jazyk, takže není třeba vdechovat do plic škodlivý kouř. Britské úřady už podle
časopisu New Scientist daly najevo, že jsou ochotny povolení vydat.
Společnost GW Pharmaceuticals při klinických zkouškách
na 350 pacientech s roztroušenou sklerózou přesvědčivě
dokázala, že její konopný výtažek výrazně snížil nemotornost nemocných, zmírnil bolest a zlepšil i spánek. Vědci provádí další nové pokusy, které by měly potvrdit, zda výtažek
z konopí sníží také bolest pacientů s rakovinou či se zraněním míchy.
I Ježíš zřejmě znal konopí
A na závěr něco na odlehčenou. V jednom svém internetovém zpravodajství britská rozhlasová a televizní stanice BBC
informovala o závěrech amerického vědce Chrise Benetta,
který tvrdí, že Ježíš a jeho apoštolové mohli svých zázračných
léčivých výsledků dosáhnout díky konopí. Raná křesťanská
církev používala pro pomazání olej, který byl (podle Benetta
a jeho rozborů Bible) olivový s příměsí výtažku z konopí a
mnoha dalších vonných bylin. Kůží pronikají z oleje účinné
látky léčivého konopí a tak se dostávají do organismu. Bennett dále tvrdí, že v tehdejších časech byly nemoci, jako např.
epilepsie, považovány za posedlost ďáblem, a právě léčivé
konopí jejich projevy tlumilo. I další choroby, které Ježíš a
jeho učedníci léčili, jako např. kožní nemoci, problémy s
viděním a menstruační potíže, ustupují při požití marihuany. Jeho teorie však nebyla samotnými historiky brána příliš vážně, čemuž se není moc co divit. Divit se ale můžeme,
pokud je dosaženo mnoha skvělých léčebných výsledků, a
přesto neustále dochází k opovrhování a znevažování mnohaleté práce a klinických výzkumů špičkových vědeckých
kapacit a věhlasných universit.
Čestmír Uhlík
Aloe
a Asie. Dala se koupit jen v květinářství jako pokojová okrasná rostlina v květináči, protože všechny druhy aloe mají
dekorativní listy i květy. Jenže z historického hlediska je to
Mnoho drobných pěstitelů aloe si myslí, že
jejich rostlinka je ta nejlepší a nejkvalitnější. I zde
však platí, že pravda bývá vesměs jinde. V květináči za oknem a za našich klimatických podmínek nemůže aloe dozrát do potřebné kvality.
Záleží však i na způsobu pěstování. Určitě by
se neměla používat pro léčebné účely aloe čerstvě pohnojená nebo napadnutá škůdci či plísní
(podobně jako u konopí). Botanici také varují,
že některé doma pěstované rostliny aloe mohou
obsahovat velkou koncentraci látek, které způsobují křeče a průjem (při průmyslovém zpracování se tyto látky odstraňují).
V případě potřeby odlomíme rostlině lístek a
můžeme hned bez obav využít její výborné léčivé účinky. Není důvod si ho například nepřiložit
na ránu. Avšak vyrábět domácí lahodný nápoj s
kousky dužniny aloe, což je v současnosti prodejní hit, se určitě nedoporučuje.
AloCan – dvojnásobná imunita
Stejných, podobných či doplňujících se účinků aloe a konopí je opravdu mnoho – na některé upozorním, na jiné můžete
přijít sami. Hlavním léčebným uplatněním aloe je její již zmiňovaný a osvědčený projímavý účinek. Působí až po několika hodinách, zato nejúčinněji ze všech podobných léků.
Současně s uvolňováním zácpy regeneruje sliznice střev a
zlepšuje jejich funkci (velmi podobně funguje i konopí – při
zácpě pomáhá pití odvarů z konopných semen, čímž dochází
k lubrikaci střev a zjemnění stolice). Aloe dále posiluje chuť k
jídlu a jako všechny hořké rostliny (a také konopí) prospívá
celému trávicímu traktu a zlepšuje tak celkový stav organismu. Proto působí i preventivně proti rakovině.
Působí příznivě a detoxikačně na trávicí a zažívací orgány
(na žaludek, detoxikuje střeva, játra, ledviny, plíce, pomáhá
udržovat a posilovat zdravý imunitní systém, upravuje trávení a zažívání). Dále udržuje dobré funkce svalů, tkání a
kloubů a napomáhá snižovat horečky (také konopí snižuje
tělesnou teplotu a napomáhá odpočívání a uvolňování svalů).
Jako prostředek ke kloktání aloe uzdravuje dásně, ústa a
hrdlo. Mezi babiččinými recepty byl i jeden na výrobu klok-
tadla. Údajně ho používali především zámožnější lidé. Na
kaši rozmačkaná aloe se nechala luhovat ve francovce – alpě
– a scezený macerát se poté kloktal při angínách, nachlazeních, zánětech dutiny ústní či bolestech zubů nebo prostě
jen pro odstranění zápachu z úst. Chudší místo francovky
používali domácí pálenku. Kůra prý také měla nějaký účinek, ale nedostavoval se “efekt svěžího dechu”. Kromě toho
dokáže aloe (průmyslově zpracovaná) dokonale uhasit žízeň,
na dlouhou dobu osvěžit a pomáhá také při potížích způsobených konzumací alkoholu, který z organismu odbourává.
Při vnitřním užívání šťávu z aloe dávkujeme velmi pozorně!
20 kapek v trošce vody dokáže silně prokrvit vnitřní orgány,
a proto aloe nesmějí užívat děti, těhotné ženy a nedoporučuje se ani lidem trpícím nemocemi ledvin či s přecitlivělostí
vnitřních orgánů.
V tradičním léčitelství našich babiček se objevovaly mnohé
recepty, jak aloe využít...
Babiččin sirup AloCan z aloe a konopí
K získání tohoto žaludečního léku potřebujeme 300 g listů
aloe, které umeleme na masovém mlýnku nebo rozmixujeme. Přidáme 70-80 g konopné drti, ½ kg medu, ¾ l červeného vína, 1 dcl bílé pálenky (nejlépe meruňkovice, hruškovice
apod.) a dobře promícháme. Necháme ve sklenici 14 dní na
chladném místě, občas promícháme. Pozorně slijeme nebo
stočíme hadičkou. Užíváme dvakrát denně polévkovou lžíci jednu hodinu před jídlem k léčbě či prevenci rakoviny
žaludku a při nejrůznějších žaludečních potížích či při problémech trávení.
Už naši předci používali čerstvou šťávu či dužinu z listů
aloe v syrovém stavu jako obklad na popraskanou pokožku,
kožní nečistoty a drobné popáleniny. Podobně jako konopí
aloe chladí, osvěžuje, regeneruje a hydratuje pokožku, zklidňuje kůži po depilaci, holení, pomáhá regeneraci a hojení při
poštípání hmyzem nebo spálení po slunění, čistí až detoxikuje pokožku.
Při silnějších popáleninách přikládáme čerstvé na tenko
nakrájené listy přímo na ránu, lehce ovážeme a občas obklad
vyměníme. Pro své dobré vlastnosti se aloe stejně jako konopí s oblibou přidává do mnoha kosmetických přípravků k
ošetřování pokožky a do různých krémů. Gel nebo mast hojí
akné, ekzémy, odřeniny, popáleniny, řezné rány, opary.
Přes neoddiskutovatelnou podobnost hojivých vlastností aloe s vlastnostmi konopí neexistuje přípravek, který by
obsahoval obě tyto byliny, čímž by mohla vzniknout jedna
téměř dokonalá hojící směs. Přesto existuje recept, kterak si
tento “zázrak” pořídit:
AloCan – konopná mast s aloe
V kombinaci s konopím se násobí a doplňují hojivé účinky
aloe. Velice jednoduchý recept vychází z klasické konopné
masti, jejímž základem je nesolené vepřové sádlo. Postupuje
se podle standardních kroků pro výrobu masti (viz předešlá
čísla Konoptika), akorát přibyla část, kdy se mast nechává
zchladnout a do chladnoucí masti se přidá na kaši rozmixovaná aloe. Asi po týdnu v temnu a chladu se sádlo znovu rozpustí (nikoli rozehřeje, to by uškodilo účinku aloe!) a
mast se přefiltruje přes plátno. Dá se použít téměř na cokoli
a věřte, že budete její léčivostí velice překvapeni! Z osobních
zkušeností vím, že dokázala mimo jiné po x letech léčení bércových vředů babičce během pouhých několika týdnů jednu
nemocnou nohu naprosto zahojit!
Co je dobré vědět
Přípravky z aloe nejsou zrovna nejlevnější záležitosti, a
proto bychom při nákupu měli sledovat informace, které by
měly být zárukou kvality. Pokud na etiketě výrobku naleznete logo Mezinárodní vědecké rady pro aloe (IASC), je to
záruka ověřeného obsahu aloe vera a jeho čistoty. Nejkvalitnější produkty z ekologického zemědělství musí splňovat
přísná kritéria a neobsahují herbicidy, pesticidy nebo jiné
škodlivé chemické látky. Při domácím zpracování či výrobě
kůry z aloe a konopí je základem dodržování hygieny!
Každý zájemce o koupi výrobků z aloe by se měl zajímat
o způsob, jakým byly zpracovány, neboť např. teplo ničí
většinu účinných látek velice rychle. Nejlepší je výroba za
studena z čerstvě utržených listů. Také aloe rozmixovaná na
kaši by se měla co nejrychleji zpracovat, protože oxidací na
vzduchu hodně ztrácí na kvalitě.
Každý oficiálně prodávaný doplněk stravy obsahující aloe
vera musí být schválen Ministerstvem zdravotnictví ČR. Na
každém takovém výrobku určeném pro trh musíte najít upozornění: Uchovejte mimo dosah dětí! Není určeno dětem,
těhotným a kojícím ženám! Nenahrazuje užívané léky, lékařskou péči, ani zdravou stravu!
Kromě konopí lze aloe smíchat samozřejmě s mnoha dalšími bylinami (např. s violkou trojbarevnou, lopuchem či břízou), ale tak velkého průniku pozitivních vlivů a blahodárných účinků v žádné jiné kombinaci nedosahuje.
Čestmír Uhlík
Publicistika #02.10
4
5
>>>
N
ásledující článek je autentickým přepisem rozhovoru. Vše, co je v něm napsáno, jsou životní zážitky a zkušenosti pouze jednoho z mnoha lidí, kteří bohužel podlehli tvrdým
drogám. Redakce Konoptika se plně distancuje od jakékoli propagace či podpory užívání drog (více viz tiráž), a naopak tímto textem upozorňuje prostřednictvím příběhu jedince
na jejich devastující účinky. Jedna nepovedená životní zkušenost by měla být brána jako obraz kohokoli z nás nebo našich blízkých, protože šlápnout vedle může opravdu kdokoli, a
to je třeba mít neustále na zřeteli.
Viděno očima (abstinujícího)
uživatele heroinu
Kdo ví, jaký osud vede naše kroky. Mnohdy nás ale
dovedou tam, kam zrovna třeba ani nechceme, a pak
se jen můžeme divit, že jsme šlápli vedle. Věnujeme se
příběhům, ve kterých hraje určitou roli konopí, a žasneme
nad osudy některých lidí. Jednu takovou osobní výpověď
přinášíme od člověka, který se chopil své druhé šance. Jak
přišel o tu první?
Dneska je ti 31 let... Když jsme se bavili o užívání návykových látek, a mám na mysli i kávu a tady ty věci, s čím jsi
přišel nejdřív do styku – s alkoholem, cigaretou, kávou?
Jak jako do styku? Pamatuji si, že máma s tátou pili kávu
a kouřili, a v některých krajích je prostě snadný přístup k
alkoholu. Otec pil, ne že by byl nějaký šílený alkoholik, ale
všude kolem toho alkoholu bylo dost.
Ze všeho nejdřív jsi teda zkusil alkohol či tabák?
První bylo cigáro. Jako děcka jsme tak začínali blbnout.
Kdy a jak jsi přišel do přímého styku s látkami
navozujícími změněné stavy vědomí?
Samozřejmě jsme nejdřív doma kradli alkohol. Já si myslím, že jsme nemuseli v 90. letech nikde nic vyhledávat. Každý věděl o pár lidech, kteří hulí nebo mají k něčemu přístup.
V té době se až tak nechlastalo a hulení bylo hodně rozšířené. Někdo od někoho něco dostal, nekšeftovalo se s tím.
A vůbec, proč si v té době svobody nezahulit? Dostal jsi se
mezi ty lidi, kde víkendově probíhal joint, tak jsi si víkendově zahulil.
Kolik ti bylo?
Šestnáct.
Myslíš, že by konopí u tebe mohlo hrát roli „stahováka
někam mimo“?
Spousta lidí to bere jako spouštěč… Ale tím je chlast! Já si
myslím, že ten spouštěč je chlast!
A přitom z chlastu se prvně posereš, pobliješ, a to se ti s
ganjou stane málokdy, spíš nikdy.
Kdy a jak jsi vyzkoušel něco jiného, třeba houbičky?
Tak jasný, když se člověk zeptal... Nebo se ani kolikrát ptát
nemusel. Šlo prostě o bezproblémovou dostupnost, a tak my
jsme to brali, že je lepší mít přistup k houbám nebo něčemu
takovému, než k nějaké chemce, třeba LSD. Dneska to je na
každém rohu, každý patnáctiletý ví, kde si má co koupit a co
mu kdo prodá. No fakt! Tak to je! Ale tenkrát ta dostupnost
toho, s čím se kšeftovalo, jela na takové vlně spontaneity.
Takže víceméně pasivně to přišlo samo?
Kdoví, jestli to nebylo ze začátku tou vzácností, že jsme to
neznali, tak proč tu exotiku ještě s více lidmi neokusit?! Víš
co, to si ani neuvědomuješ. Já když jsem se zamyslel, že jsem
se pak dostal až k prodávání heroinu, nevěřil jsem tomu.
Kdy a jak ses dostal k pervitinu či tvrdým drogám?
Dívej, třeba mezi šestnáctým a osmnáctým rokem jsem tak
začal hulit, občas jsem sežral třeba pár hub, později nějaké
extáze. Asi v devatenácti si pamatuju první čáru, samozřejmě všechno na akcích.
A pak jsi to začal vyhledávat nebo jsi „měl potřebu“?
Tak určitě. To takhle následuje všechno za sebou. Chceš
toho mít co nejvíc, tak se nejvíc bavíš s lidmi, kteří toho mají
kolem sebe spoustu. V té době to nebylo čisté zboží, takže jsi
se musel dostat přímo k nějakému prodejci. Znát vyloženě
takového člověka bylo velice vzácné. Proto bylo nejlepší znát
nějakého kámoše, který vaří, a tam sis k němu pro to doletěl.
A tak se to opakovalo jednou za měsíc či za dva, pak jednou
za čtrnáct dní a tak různě. Všechno bylo, jen záleželo na prachách, tak sis musel nějakým způsobem pomoct, tak jsi to
třeba naředil. Tak jsme se postupně dostali k tomu, že jsme
byli dva lidi a já jsem znal část postupu výroby a on znal
druhou část a tak jsme dokázali uvařit sami. Ale normálně,
žádné velké množství. Jen jsme se prostě zfrčeli. To bylo furt
jakože pro sebe. Bylo nás maximálně šest.
Ale to bylo jiné období, ne jako dnes. Dnes to vidíš na
každém perníkářovi, jaké jsou to sračky. Pokud se vařilo ještě
z normálního dostupného amfetaminu a efedrinu anebo kdo
co vytáhl ze solutanu, tak to byl opravdový perník. Ale fakt!
Jakmile se dostalo na ty modafenový sračky, to byl pro mě
spouštěč přeorientovat se k něčemu jinému. Tady ty modafeny a nurofeny a jiné sračky, to všechno dneska je z pseudoefedrinu. Stará efedrinová pecka, ty vole, to ti šlapalo, já
nevím, třeba dvanáct i osmnáct hodin! Potom sis dal dva tři
panáky a pivko a šel jsi chrápat. Ale to pseudo nebo co to
je, z toho jsou všichni lidi v hajzlu, otrávení, ale ty si to jako
uživatel nikdy nepřipustíš, že je to prostě jenom hodně jedu.
Spousta lidí si na tom ještě frčelo jakoby dál, ale postupem
času si uvědomovali, že to není ono. Každý feťák ti řekne, že
jde o ten počáteční nášlap, ale z toho pseudoefedrinu jsi měl
tak třetinu.
Kdy a jak jsi poprvé užil nitrožilně?
Já nevím, taky asi v těch devatenácti. Tak ti to někdo podal,
tak sis dal. Byl jsem mezi lidmi, kteří jen šňupali, a pak si
začali střílet, tak tě to potom postupem času taky začalo zajímat. Já ti to řeknu takhle, doteď chodím k psychiatrovi a ten
mi dává prášky. Mám občas chuť, velkou a silnou, takže si
>>>
08085 AD for c-PDF.indd 1
#02.10 Publicistika
23-05-2008 14:45:48
musím občas předepsat Subuxone. Prášky beru a jsem pár
měsíců čistej.
ten tě natáhl tam a ten tam. Čím jsi dál v pořadí, tím se k tobě
dostávají víc řezaný sračky.
To se ale léčíš ze závislosti na heroinu, ne? Jak jsi k tomu
přišel?
Tak nějak mě to pseudopedro přestalo bavit, ale nevím
– jestli jsem psychicky labilní nebo co... Ale ono to jebalo s
každým, byl to takový pád, který už člověk nedával. Protože
každý stejně věděl, že když si dá tu šupu, tak mu to bude
jakoby dvě hodiny makat, ale je to stejně sračka. Každý musí
mít tu psychickou stránku v sobě spojenou. I když každý,
kdo něco bere, tak to dělá proto, že to chce brát.
Čím se to ředí?
Nevěřil bys – citrónovým granulovaným čajem...
Dalo by se to aspoň trošku přirovnat k civilizačním
chorobám?
Určitě to není nemoc jako chřipka. Je to nemoc úplně zbytečně vyvolaná. Zasraná požitkářská nemoc! Je jedno, z jaké
kdo je sociální vrstvy, ale týká se to psychiky každého individua. Já si myslím, že člověk může být spokojený, ať už má
dvacet milionů nebo nic. Každý má nějaký ten sen a někomu
to štěstí života nestačí. Znám třeba člověka, co měl všechno – ženu, rodinu, barák s překrásnou zahradou –, a kde je
dneska? Měl tady toto všechno, a já nechápu, jak to mohl dát
všechno pryč za tu chvilku užívání.
Já jsem se třeba dostal na nástavbu, nikdy jsem nikomu
nevisel na krku, vždycky jsem měl svoje peníze. Třeba máti
jsem dotoval, staral jsem se o ségru, a když jsem i třeba bral
sociálku, pořád jsem chodil po brigádách a vždy jsem nějaké
peníze navíc vydělával.
Jeden můj kamarád mi říkal: moje děcko by nikdy nemohlo být feťák, já bych mu ukázal; a takové ty kecy, že je to
otázka výchovy a tak. A já mu říkám, ty vole, ty si myslíš,
že mě naši špatně vychovali?! Vždyť sám víš, odmala jsme
vyrůstali spolu. A ty si myslíš, že já jsem feťák, nebo bývalý
feťák. Ty si ale myslíš, že se nemůžu změnit, protože jsem
udělal chybu, kterou ty bys v životě neudělal. Ve výchově
záleží jen, na jakou školu a do jaké party se dítě dostane. Do
patnácti ho může doma rodič šikanovat, ale nebude vadit,
že si s ním ve čtrnácti bude dávat pohárek vína a přitom ho
přivede k tomu všemu, protože zjistí: tak tam si dávám s
tátou pohárek, tam si potom na střední zahulím a... pak se
můžeme bavit o výchově. Od té doby jsme se s kamarádem
o tom nikdy nebavili a mám ten pocit, jako by mi dal trošku
i zapravdu.
My jsme navíc neznali internet, esemesky a chaty a tady
ty píčoviny, a o to si myslím, že to bude ještě horší. Ani to
nemusí být závislost na tvrdých drogách! Myslím si, že se
do toho může dostat každej, stoprocentně! Je to otázka toho,
jaký se sejdou náhody... Začneš si kupovat nejdřív posraný
psáňa od nějakých šmejdů – malý množství za hodně peněz,
A to si pak lidi píchají do žil?!?
No, je lepší to zředit citrónem, protože to člověka míň otráví než třeba mýdlo, a stejnak do toho musíš dát kyselinu
citrónovou, aby se to vůbec rozpustilo. Dáš to do takové lahvičky, a když tam nedáš kyselinu, tak se ti nerozpustí. To jsi
viděl, když jsi kouřil herák, že ti na alobalu okamžitě zůstal
po nějaké řezané sračce zapečený škraloup, normálně taková housenka plná zmrdů a sraček. Když jsi měl herák čistý,
alobal zůstal úplně čisťounký. Tak jsi poznal kvalitu.
Ty jsi byl na jakém množství?
Zhruba od mých jedenadvaceti do pětadvaceti, tedy asi v
letech 1999 až 2004, jsem se držel dlouho na dvojce denně.
Od první čáry v pubertě po devíti letech braní k maximálně
dvěma a půl gramu za den. Ale potom jsem se dostal na dva
gramy toho dobrého neřezaného héra. Ty bys tady prodal za
pět tisíc po kouskách.
Jaký je podle tebe stav pod vlivem heroinu? Je třeba víc
barevný nebo čím tak láká?
Tam jde o to, jak se zrovna cítíš. Já jsem to měl víceméně
jako takové upadnutí do polokomatu, ale jde na tom i normálně fungovat v práci. Většina stejně začne užívat z rozmaru doby, z touhy užívat si. Holka, která utíká z baráku a
dostává se hned ke drogám, je nesmysl, a kdyby to nebylo
příjemné, tak to taky nikdo nebere. Jasně, kolikrát jsem se
taky zeblil, jako ostatně každý feťák heráku. My jsme se kolikrát zeblili a nic. To se ti potom uvolní nějaká taková fáze,
kdy se organismus dostává z křeče otravy. Ta pak povolí a
začne stav, kdy se to rozjede.
Zažívals někdy špatné nebo dokonce kritické stavy na
heroinu?
(smích) Ne ty píčo! Když máš kolem sebe hromady heráku,
tak nemůžeš mít špatné stavy! V práci sis na to dal bacha,
a pak ty dva dny sis ujel, to je jasný. Vždycky jsem chodil
do práce zmaštěnej, ale myslím si, že hodně lidí si mě jako
kuchaře chválilo. Kolikrát jsem ani nevěděl, která bije, a
vždycky to prostě v pohodě probíhalo, ale to bychom tady
museli sedět dlouhou dobu, abych to všechno povykládal. V
práci sis to dal tak, abys se udržel při životě...
Taky tě práce asi udržela při životě…
No, já si to taky myslím! Vždycky byl krátký a dlouhý
týden, takže doma jsi úplně odpadával nebo jsi sháněl, a pak
sis šel na dva dny odpočinout do práce.
Kde a jak jste sháněli?
Splašili jsme peníze a jezdili nakupovat herák na Slovensko.
Když někdy chtěli, vozili jsme s sebou i perník „na výměnu“,
ale většinou chtěli love. Ono se ti to vyplatilo, protože tady v
té době byli jenom zmrdi, co vařili a ojebávali tě. Za to, co my
jsme jim dávali za gram dobrého heráku, bys tady nekoupil
gram pika. Ledaže bys sehnal všechny věci k výrobě. To se
ti ale nechtělo, to byla píčovina. Hoďku a půl a byl jsi tam a
zpátky. My jsme jezdívali do Bratislavy. V určité době jsem ji
znal líp než Brno. U nás jsi to prodal, vydělals love a zároveň
měl materiál. Za gram jsi dal sedm set, a když jsi ho rozpsaníčkoval, měl jsi asi dva a půl tisíce korun... Plus tři tisíce jsi
jakoby profrčel.
Začali jsme jezdit do cikánských rodin a nakonec jsme
skončili u Kosovských Albánců. To byli frajeři! My jsme to
od nich brali po dvaceti, čtyřiceti až osmdesáti gramech. Víš,
kolikrát se nám stalo na hranicích, že nás celňáci zastavili a
ty jsi musel předtím vyhodit třeba čtyřicet gramů do příkopu. A oni nám rozšroubovali auto do posledního šroubku a
nic nenašli. Všichni zfetovaní jsme tam seděli a jenom jsme
se tlemili. Jezdili jsme tam kolikrát co dva dny.
To muselo lézt pěkně do peněz...
To jo. Taky jsem pak udělal elpasa. To ti mozek cvakl úplně
jinak. Víš, že tam jsou love, tak tam prostě vběhneš. Vždycky
jsem teda chodil s plynovkou, ale byla prázdná, neměl jsem
tam nic. Věděl jsi, že je tam nějaká ženská, že ti dá nějakých
čtyřicet tisíc, pak ti vysype dalších pět tisíc v telefonních
kupónech a další píčoviny – a tak jsem třeba udělal šedesát
litrů a jelo se na Slovensko. Tak sis řekl, proč bych měl prodávat, když jednou za čas vletíš na benzínku a máš ty prachy.
Zvykl sis na klam, že se tam dá normálně chodit i několikrát
týdně, a to jsem pořád chodil do práce. Já mám prostě od
našich takovou zodpovědnost, že jsem se nikdy nedokázal
dýl jak měsíc flákat. A navíc všichni věděli, že když chodím
do práce, že je všechno v klidu.
Nelituješ, že se ten heroin mohl někdy dostat do rukou
dětem, a netrápí tě třeba, že benzinářka netušila, že na ni
míří nenabitá zbraň?
Co se týká těch dětí a benzinářky, tak v té chvíli na to
nemyslíš a dnes na to raději ani myslet nechci...
Jak vás vlastně zatkli?
To já už ani nevím, oni nám pak všechno říkali. Prý nás půl
roku sledovali. Ale my jsme s nima málem vyjebali, protože
jsme pořád jezdili přes jeden přechod. Pak jsme ale zrovna
>>> Pokračování na straně 6
Publicistika #02.10
6
>>> Pokračování ze strany 5
„Viděno očima...“
ten den změnili trasu a oni nás tam museli sledovat. Naběhlo dvanáct opic, kukláčů, vytáhali nás z auta ven takovou
rychlostí, že si jen pamatuju, že jsem seděl vevnitř a z ničeho
nic ležím na kapotě. Křičeli jsme: „Protestujeme!“, ale borci
nás zmlátili a zkopali. Nic moc u nás nenašli, protože to bylo
období, kdy jsme nesehnali víc než dvacet tisíc, takže nám to
vyšlo akorát, abychom se tam sjeli a každý měl tak na dva tři
dny na přežití.
A pak rovnýma nohama do odvykačky? To muselo být na
blázinec, když tě sbalili.
To bylo šílené! Nic ti nedají! Maximálně na detox do Brna,
ale co takový feťáci někoho zajímají?! Já jsem byl úplně v
hajzlu, nevěděl jsem z toho fetu čí jsem. A oni říkali, že s tím
mají zkušenosti, že tě stejně všude mrdnou na samotku a tam
je to ještě horší. Normálně jsem měl takový pocit, jako když
máš kůži z umělé hmoty. Víš, takové ty úplně odrané strupy.
Cítíš, ale jakoby necítíš reálně, klouby bolí, máš křeče.
Jak dlouho jsi tam byl?
Víš co, ve vazbě jsem si odfrčel nejhorších čtrnáct měsíců
na cimře. Jednou denně na jednu hodinu jsi mohl chodit
na malém betonovém dvorku, měl jsi vycházky. Cimra třikrát dva metry, sraní a všechno na cimře, umyvadlo a jednou denně vycházka do takového kotce čtyřikrát pět metrů,
kolem vysoká betonová zeď a nad ní policajti se sapíkama. A
bylo nás tam tak osm, tak co jsi tam mohl dělat...
Pak jsem seděl osmnáct měsíců na Borech. Na speciálním
oddělení, co mi poradil advokát, a bylo dobré, že jsem se tam
dostal, protože těch toxiček je pár v republice. Podal jsem si
žádost a vyšlo mi to. V té době jsem nad tím nepřemýšlel, ale
mohl jsem skončit někde jinde. A když jsem tam přišel, tak
můj první cíl byl, že se tam můžu konečně pořádně po víc
jak roce vyspat...
Jak jsi zvládal pobyt za mřížemi?
Nedokážu si představit, že bych byl v normálním lágru! V
té době to taky nebylo jako dneska, teprve se všechno rozjíždělo, nikomu se pořádně nechtělo do toho, aby ti napsal
nějaké prášky, nějaký Suboxone a tak. Přitom fetu tam byla
všude hromada. Tak jsem si občas zahulil, ale vůbec mi to
tam nechutnalo, protože jsi byl stejně pořád psychicky v
píči. Měl jsem štěstí, že to byla taková jakože léčebna pro ty,
co ujeli na drogách, ale nebyli trestáni. Jsou tam lidi, kteří
se v tomto směru z toho dostávají. Na tom detox oddělení
po vazbě to byly fakt jakoby psychiatrické terapie. Každý
musel mít tři povinné kroužky, tak jsem si napsal posilovnu,
zahrádky, tam jsme chodili pěstovat mrkev nebo já nevím
co, a pak muzikoterapii, což spočívalo v tom, že každý donesl dvakrát týdně na dývku nějaký koncert a pak se to tam
sjíždělo. Ten šéf tam byl stejně borec, protože vyšlo vždycky
nějaké nové CD a on to tam do čtrnácti dnů přinesl; Nightwish a další...
To se pak nějak analyzovalo?
Ne, to se tak nějak odfrčelo a on měl tak nějak své udělané
a utekl čas. Někdy se teda rozebíralo, proč se ti líbí taková či
maková muzika. Tam se vždycky o něco někdo snažil. Jsou
tam bývalý pedagogové z nejrůznějších škol a tak se nám i
trošku věnovali. Na druhou stranu tam byli lidi, se kterýma
věděli, že nikdo s nimi nic nikdy neudělá, že se tam uklízeli. A seděly tam i nejrůznější případy, které byly i za dost
brutální zločiny. Popravdě moc nechápu smysl celého toho
zařízení. Na jedné straně chlapi, co rozřezávali a usekávali
hlavy, a na druhé straně my, diliny, co jsme šlápli vedle, a oni
nás tam uklidili. Takže my jsme byli takoví ti neproblémoví a
oni taky byli neproblémoví, ale měli o dost závažnější delikty. Oni sami věděli, že kdyby tam něco udělali, tak by šli do
hajzlu, a tak byli v poho.
Tys dostal vlastně celkem kolik měsíců?
Šedesát měsíců. Jinak lidi byli v pohodě, ale kdo tam nebyl
v pohodě, bylo sedmdesát procent cikánů, a já jsem se tam
stal rasistou.
A proč? Ubližoval ti někdo nebo napadal?
To nikdy ne! Naštěstí! Ale kdybys věděl, jak to tam funguje,
jak tam žijou! Vždycky to bylo o tom, že ses musel udržet,
co to šlo, a pamatuji si, že jenom jednou už se to nedalo, tak
jsem s jedním hodil o postel. Přiběhli bachaři a dali mu do
huby, protože vždycky stáli při tobě, to bylo jediné pozitivní.
Když tam nežiješ, tak je to těžko posoudit.
Ty jsi užívání konopí nikdy nebral jako interní až
duchovní záležitost?
Já jsem se na to celou dobu díval tak, že dřeš jak piča, z
jedné strany tě dře stát, a z druhé strany chceš taky něco mít
a zažít. Asi nejsem tak psychicky odolný a cítím se dobře,
když si zahulím, a navíc dneska se pořád říká, jak je stresová
doba, tak ať lidi hulí! Ať se vyserou na ty chemky a… Určitě
je lepší být úplně čistý, nekonzumovat ani kávu atd., ale s
nějakýma klepkama se to nedá srovnávat. Jsem třeba nasranej z práce, a pak si dám jednoho prda ze sklíčka a je klid
– a jdeš a makáš dál. Je tam spousta takových padesátiletých
makáčů, kteří dřou, a když jsou pak nasraní, tak si dají ten
škopek nebo štamprdlu a co?! Ale jim to nevadí a z nás si
dělají jenom prdel. Když jsme uvařili gandžovní čokoládu,
tak ji někteří borci jedli s náma v bonbónech a pak valili oči,
tý jó! Ale pořád je to jiná generace. A taky je problém s tím,
že oni to nesledují, nic o tom neví, jen pasivně.
Jak dneska cítíš svoje začleňování se zpět do společnosti,
a co ona na to?
Začleňování je každopádně blbé. Mám výhodu, že mám
zázemí v rodině, a když mě pustili
z krimu, tak jsem nemusel řešit nějaký podnájem nebo
podobně. Hlavně by nebylo ani z čeho to platit, když od sociálky dostaneš pár korun a zaměstnání se shání dost špatně.
Konec kriminálu máš na podmínku nebo jak?
Poslouchej, dvaatřicet měsíců jsem odseděl. Ještě mi zbývalo osmadvacet, a ty jsem dostal na pět let podmínečně. Teď
jsem nějakých dva a půl roku venku.
Ty jsi se ale vrátil a šel jsi rovnou pracovat, ne?
Jojo, chvilku jsem šel vařit, abych makal, měl papír a mohl
být venku. Pak jsem šel zas na rok do jiné kuchyně. Všichni
po tobě chtějí, abys platil, a protože ses docela zadlužil, tak ti
nic jiného nezbývá. Proto jsem šel na stavbu, kvůli kačkám.
Jde mi o to, mít se dobře, mít se víc než dobře! Mám mladou holku a jsem rád!!! Musím se dát fyzicky do pořádku,
protože jsem byl docela zhuntovaný. My jsme se narodili ve
velkém blahobytu, ani si to neuvědomujeme. Všechno jsme
si ale museli zasloužit, museli si na to vydělat! Ale jo, nelituji
ničeho! To je všechno, co k tomu můžu říct.
Rozhovor vedl Čestmír Uhlík
Přece jenom jsi v podmínce, nemnoáš strach mít u sebe
konopí a hulit?
Dívej se, když u sebe mám takové minimální množství,
které je jenom pro mě, tak si myslím, že tím nic závažného
neporušuju. Nenosím u sebe nikdy nějaké velké množství.
Mám malou kytičku, a to je dneska můj strop, hulit je maximum. Chodím taky k psychiatrovi a mám ty prášky. On se
Dovětek šéfredaktora:
Je jistě dobré, když různé mechanismy či instituce umožňují
jedincům, kteří šlápli „vedle“ opětovné začlenění do společnosti a
dají „hříšníkovi“ tzv.druhou šanci. Doufám, že jste článek dočetli
až do konce a přinesl Vám spoustu užitečných informací. Jaké plyne ponaučení? Dejte si pozor na první šanci, druhá sice může, ale
nemusí přijít... \m/
Hašašíjůná
sekta požívačů hašiše
K
dyž Marco Polo vydal na začátku 14. století svůj slavný
cestopis Milion, zmínil se na počátku svého vyprávění
o putování do Číny o tom, že navštívil místo kdesi v dnešní
Sýrii, kde stávala pevnost „Starce z hory“. Tajemná postava měla údajně být vůdcem obávané sekty hašašínů či asassínů, mysteriózních zabijáků, kteří terorizovali po dlouhá
desetiletí celé okolí. Marco Polo uvádí, že tito hašašíni byli
příslušníky šíitské větve islámu, která bojovala o své právo
na existenci v tradičně sunnitském prostředí pomocí likvidace politických vůdců svých nepřátel. Byli to zabijáci specializovaní na politické vraždy a atentáty. Jejich základní
vlastností byla naprostá oddanost vůdci sekty a lhostejnost
vůči nebezpečí a smrti.
Jejich příprava, uvádí Marco Polo, probíhala tak, že trávili
dlouhé měsíce pod vlivem hašiše, který kouřili ve velkém
množství, v palácové zahradě vůdce sekty, kde byli obklopeni obrovským přepychem – zelenými stromy, fontánami
s vínem a desítkami ochotných dívek. Smyslem jejich intoxikace THC bylo, aby uvěřili, že se nachází v pozemském
ráji, který sliboval svým věřícím prorok Mohamed. Pak se
jednoho dne probudili v pustině před hradem, kam je vůdce
nechal přenést, když spali, a zčistajasna se ocitli v krušné realitě. Je jasné, že to bylo spojené s obrovským šokem – a v tu
chvíli přišla vůdcova chvíle. Oznámil nebohým mladíkům
(jsme v muslimské sektě, takže příslušníky byli výhradně
muži), že ztratili právo pobývat v ráji, a dokud nesplní úkol,
který jim teď dá, nemohou se vrátit. Úkol samozřejmě spočíval ve vraždě nějakého protivníka sekty. Dále jim řekl, že
pokud při plnění úkolu zemřou, vrátí se rovnou do rajské
zahrady, stejně jako kdyby úkol splnili, tudíž vlastně nemohou prohrát. Tímto způsobem byli získáváni všeho schopní
a nebojácní zabijáci.
Další zdroje uvádějí, že provoz a výcvik mladých asassínů
byl ještě jednodušší, protože je Stařec z hory udržoval permanentně zkouřené, takže si zahradu pozemských rozkoší
pouze představovali, zatímco leželi v prázdných pokojích
vůdcova hradu. K efektu procitnutí v krutém světě pak stačilo pouze vysadit pravidelné dávky hašiše.
Asassíni operovali na Blízkém východě v 11. a 12. století. Ve
13. století byla jejich hlavní pevnost Alamút dobyta a vypálena Mongoly, kteří sem vpadli ze Střední Asie. Historické
prameny je zmiňují jako výraznou politickou sílu v oblasti,
kde se jim dařilo udržovat si pozice mezi egyptským sultanátem a křižáckými státy vzniklými po dobytí Jeruzaléma
na hulení nějak extra moc netváří, ale on se netváří i na cigára a tak podobně. Ale neřeší to, jako že by to bylo něco míň
škodlivého nebo míň společensky nebezpečného.
první křížovou výpravou v roce 1099. Někomu by se mohlo zdát divné, že fanatická muslimská sekta bojovala proti
jiným muslimům. Jak bylo řečeno výše, hašašíni byli šíité,
to znamená, že byli příslušníky té větve Islámu, která se od
většinového náboženství oddělila již v 7. století a přetrvává
např. v dnešním Íránu (středověké Persii).
Z Persie ostatně pravděpodobně celá sekta pochází. Tato
byla od středověku baštou šíitů, a dokonce odtud pochází
i slovo hašiš, resp. Hashisha – vyschlý, usychající. Pocházel
odtud i zakladatel sekty Hassan-i-Sabbáh, který se narodil
okolo roku 1055. Hassan cestoval do Indie, Arábie a Egypta,
kde byl kvůli svým radikálním názorům uvězněn. V roce
1090 odchází do pohoří Elbrus na jižním pobřeží Kaspického
moře, kde ovládá pevnost Alamút, zakládá sektu a posléze
roku 1124 umírá. Jejich vůdcem se pak stává Rašíd ad-Dín
Sinan, známý právě jako Stařec z hory. On překládá hlavní
působiště sekty do Sýrie, kde se zapojuje do bojů mezi křižáky a muslimy. S jeho jménem jsou spojeny zmíněné praktiky a okolo něj vznikají legendy o zfetovaných zabijácích,
kteří na jeho pokyn odstraní, koho jim určí. Prostřednictvím
křižáků se pověsti o hašašínech dostávají do Evropy, kde je
možné dohledat jejich ozvěny dodnes, jelikož mnoho evropských jazyků používá slovo „asassin“ jako označení nájemného zabijáka.
Celá pověst, jak už to tak bývá, má však jeden háček. A
sice, jediný, kdo informuje o používání hašiše při tréninku
asassínů, je Marco Polo. Ovšem až téměř sto let po zániku
sekty. Soudobé prameny sice potvrzují, že tato sekta používala bojovníků vycvičených v infiltraci nepřátelského území, zabíjení ze zálohy a vedení partyzánské války tzv. fedajínů. O používání hašiše však soudobé prameny mlčí. I jméno
sekty pochází pravděpodobně spíše od jména zakladatele,
kdy hašašíni byli prostě následovníci Hassana, a nikoliv
od populární tmavohnědé substance. Sám Hassan-i-Sabbáh naopak proslul jako ortodoxní asketa, který dokonce
neváhal popravit svého syna, kterého přistihl při pití vína.
Vypadá to tedy, že jediný, kdo v této historii kouřil hašiš, byl
Marco Polo, když psal svůj cestopis, a pravda se mu ztratila
kdesi v oblacích voňavého dýmu. Odpusťme však benátskému cestovateli, protože komu z nás se to někdy nestalo?
Goatix
PS: Knihu Marco Polo – Million si můžete půjčit v knihovnách, na
netu určitě taky něco bude. Konopí a vzdělávání si neodporují, to si
pamatujte. \m/
Slovensko #02.10
8
V
Konoptiku chceme pravidelně věnovat prostor také konopné problematice na Slovensku. První jarní vlaštovku tvoří článek „Marihuana a slovenská legislatíva; alebo ako neprísť o
rozum“. Článek vřele doporučujeme všem, kdo chtějí získat detailní informace o problémech trápících příznivce konopí na Slovensku. Spousta zde zmíněných skutečností je velmi
podobná české realitě, ovšem osobně si myslím, že si jako Češi holdující konopí, ať už jakýmkoliv způsobem, můžeme téměř gratulovat k aktuálnímu stavu.
Marihuana a slovenská legislatíva alebo ako neprísť o rozum
Dosť často sa v diskusiách ohľadne dekriminalizácie drog (a
hlavne marihuany) objavuje na Slovensku názor, že si máme
brať príklad od relatívne liberálnej drogovej politiky v Českej Republike. No takáto inšpirácia je pre konzervatívne a
nacionalisticky zmýšlajúcu časť populácie skôr zlý trip. Volnejší vzťah k drogám vidia ako cestu k mravnému úpadku,
ktorý vyústi do nekontrolovateľnej situácie s drogami. Problém je, že takáto situácia nastala aj napriek „efektívnym“
protidrogovým opatreniam, ktoré na Slovensku už platia.
Stojíme preto pred rozhodnutím, či ešte viac pritvrdiť, alebo
skôr zvolniť. Zdá sa, že Slovenská vláda sa len pred nedávnom rozhodla ísť obidvomi cestami súčasne.
Pre mnoho mladých ľudí bude táto prehlasovaná zmena
celkom prekvapenie, hlavne ak poznajú platnú legislatívu
a medzinárodné záväzky, ktoré sa SR zaviazala plniť. „Slovenská Republika sa v Národnej Protidrogovej Stratégii na obdobie 2009-2012 zaviazala riešiť problémy s drogami so súčasným
rešpektovaním celosvetových a európskych hodnôt a štandardov,
ktoré sú zamerané na dodržiavanie ľudských práv, úcte k ľudskej
dôstojnosti a ochrane jednotlivca. Jej primárnym cieľom je riešiť
problémy v oblasti znižovania ponuky drog, dopytu po drogách a
znižovania škôd, ktoré vznikli v dôsledku ich užívania“
(Národná Protidrogová Stratégia na obdobie 2009-2012).
Riešenie situácie má teda viesť cez zníženie dopytu a ponuky drog a znižovaním škôd z ich užívania (harm reduction),
či už sa jedná o zdravotné problémy, alebo sociálnu stigmatizáciu bežného užívateľa. Stratégia ale nezohľadňuje podstatu problému: prečo sú drogy (či už legálne alebo nele-
gálne) v súčasnosti (a nie len v súčasnosti) tak populárne. Je
založená na jednoduchej „logike“ teórie trhu: ak bude užívateľovi hroziť vyšší trest, tak bude „prirodzene“ ochotný
menej riskovať a to sa odrazí v znížení dopytu po drogách.
Potom by mal ale niekto zo zákonodarcov vysvetliť, prečo
napriek tomuto „funkčnému a efektívnemu“ mechanizmu
neustále pribúdajú noví užívatelia drog. Na druhej strane sa
predpokladá, že menšie alebo alternatívne tresty automaticky povedú k väčšej dostupnosti a tým pádom bude aj viacej
užívateľov drog. No táto jednoduchá logika dosť často zlyháva v kontakte s realitou, ktorá sa veľmi tvrdohlavo odmieta týmito „pravidlami“ riadiť. Problém bude skôr ale v tom,
že takéto pravidlá nikdy veľmi nefungovali a potom nie je
zrovna realisticke očakávať, že niekedy platiť budú. Opačný
efekt represie jasne vidí aj ťažko zhulený človek.
Na jednej strane sa ma znižovanie dopytu docieliť lepšou
informovanosťou a starostlivosťou o rizikové skupiny a
znižovanie ponuky väčšou prevenciou a represiou. V podstate nič nové pod slnkom, ale záhadou je, ako môže táto
„stratégia“ reálne ovplyvniť primárny problém, a to vyhľadávanie a užívanie drog. To že sa istá droga dostane na index
zakázaných látok naopak len viac stimuluje dopyt buď po
legálnej alternatívne, alebo vedie k akceptácii zvýšeného
rizika. Realita teda bude vždy o krok vpredu pred takouto
„stratégiou“. Relatívne efektívna potom môže byť len snaha
o redukciu negatívnych dosahov užívania drog.
Stratégia versus Realita
Stratégia prijatá pre roky 2009–2012 je v podstate identická s prehlásením deklarovaným v Národnom Boji proti
Drogám na obdobie 2004–2008. Potreba naďalej presadzovať
deklarované „efektívne opatrenia“ bude prirodzne závisieť
od ich reálnej účinnosti.
Veľmi „prekvapivé“ zistenie vyplynulo z posledného plošného prieskumu užívania drog mladistvými sa Slovensku. V
roku 2007 sa do Európskeho školského prieskumu o tabaku,
alkohole a iných drogách (ESPAD) zapojilo okolo 105-tisíc
študentov v celej Európe (v každej krajine to bolo približne
2 400 študentov). Z výsledkov jednoznačne vyplynulo, že
„stredoškoláci menej fajčia cigarety, majú však väčšie skúsenosti s marihuanou a väčšmi pijú tvrdý alkohol“ (24hod.
sk, 26. 3. 2009). Imrich Šteliar (vedúci Národného monitorovacieho centra pre drogy) informoval, že zhruba polovica
stredoškolákov niekedy vyskúšala marihuanu. „V európskej
populácii je mierny pokles užívania kanabisu, u nás na Slovensku bohužiaľ to tak nie je, práve v roku 2007 tieto údaje,
ktoré získal prieskum ESPAD, ukázali, že u nás dochádza k
nárastu tej celoživotnej prevalencie“ (zzz.sk, 5. 11. 2009).
Celonárodné školské prieskumy o tabaku, alkohole a drogách u žiakov druhého stupňa základných škôl a stredoškolákov (TAD1 a TAD2) z roku 2006 ukazujú, že v 18 rokoch
má skúsenosť s marihuanou (či už jednorazovú alebo opakovanú) 45 percent stredoškolských chlapcov a 29 percent
dievčat. Medzi 15-ročnými je to 16 percent chapcov a 13 percent dievčat. Je teda evidentné, že oboznámenie sa s určitými drogami prebieha už na základnej škole a tento trend
>>>
#02.10 Slovensko
>>>
sa veľmi pravdepodobne len tak ľahko v blízkej budúcnosti nezmení. Pre porovnanie, v roku 2007 malo skúsenosť s
tabakom v 11 rokoch 21 percent detí a s alkoholom 27 percent (pivo) a 19 percent (víno) detí. Pri marihuane je to v 11
rokoch len 1 percento detí. Hranica prvého kontaktu nielen s
nelegálnymi drogami sa teda jednoznačne presúva do predpubertálneho veku.
Národný Boj proti Drogám ale evidentne neznížil užívanie legálnych a ani nelegálnych drog minimálne v prvých
dvoch rokoch jeho implementácie. No dostupné informácie
nasvedčujú tomu, že k zníženiu dopytu a ponuky neprišlo
ani v nasledujúcich rokoch. V marci 2009 Alojz Nociar (koordinátor ESPAD v SR) doslovne uviedol, že marihuana „už
sa pomaly začína fajčiť ako tabak“ (obroda.sk, 26. 3. 2009).
Všeobecne rozšírené užívanie legálnych aj nelegálnych drog
teda neustále rástlo. Intenzívne sa teda natíska otázka, akú
úlohu vo vývoji situácie zohral Národný program boja proti
drogám prijatý v auguste 1995. Vláda SR ním prevzala hlavnú úlohu riešenia protidrogovej politiky a potom prirodzene
nesie aj zodpovednosť za jej napĺňanie. Preto bude nesmierne zaujímavé zistiť, ako s týmto deklarovaným zámerom súvisí právna úprava drogovej problematiky na Slovensku.
Drogy a ich právne aspekty
V prvom rade si je treba uvedomiť, že slovenská legislatíva
nerozoznáva medzi ľahkými (mäkkými) a tvrdými drogami.
Z hľadiska zákona je úplne jedno, či má niekto pri sebe dva
gramy marihuany alebo dva gramy pervitínu. V podstate
mu hrozí ten istý trest. Tým pádom zákon nezohľadňuje ani
rozdielnu mieru spoločenskej nebezpečnosti, čo by pri štipke
zdravého rozumu malo byť určujúcim faktorom.
K pomerne dôležitej zmene legislatívy prišlo v roku 2005
pod taktovkou ministra spravodlivosti Daniela Lipšica
(KDH), nechválne známeho pravidlom „trikrát a dosť“. Lipšicovej snahe pripraviť sprísnenie trestnoprávneho postihu
drogových trestných činov na jeden zďaleka najprísnejších
v celej EÚ, sa v roku 2004 snažil zabrániť slovenský aktivista Ladislav Ďurkovský. Podľa Ďurkovského vám „za držbu
viac ako jednodennej dávky marihuany hrozí 4 až 10 rokov,
pričom za držbu zbrane hromadného ničenia 3 až 8 rokov
odňatia slobody“ (sv.eub.sk, 26. 10. 2004). Pre niekoho, kto
si na záhrade vypestuje jednu palicu skunku, zvýšila Lipšicova úprava rozmedzie trestu z 2 až 8 rokov na 4 až 10
rokov. Rozhodne to ani v jednom prípade nie je veľká výhra. No ministerstvo sa snažilo presvedčiť verejnosť, že nový
zákon bude pre bežného konzumenta tolerantnejší. Tomu je
ale veľmi ťažké uveriť, obzvlášť ak sa pozrieme na presné
znenie relevantných paragrafov.
9
Zákon č. 300/2005 Trestný zákon v
znení zákona č. 650/2005 Z. z.
§ 171
1. Kto neoprávnene prechováva pre vlastnú potrebu omamnú látku, psychotropnú látku, jed alebo prekurzor, potrestá sa odňatím slobody až na tri roky.
2. Odňatím slobody až na päť rokov sa páchateľ potrestá, ak neoprávnene prechováva pre vlastnú potrebu omamnú látku, psychotropnú látku, jed alebo prekurzor vo väčšom rozsahu.
Oproti predchádzajúcemu zákonu je novinkou to, že sa už
nehovorí o jednorazovej dávke ako doteraz, ale o jednodňovej
dávke. Po pár jointoch sa môže zdať, že sa jedná o tolerantnejší prístup. Ale v podstate je to súdny znalec, kto určí, čo je
pre koho jednodňová dávka. Povolené množstvo zákon ale
„špecifikuje“ nasledovne. Odstavec 1 hovorí o množstve,
ktoré zodpovedá najviac trojnásobku obvykle jednorazovej
dávky. Odstavec 2 hovorí o najviac desaťnásobku obvykle jednorazovej dávky.
Takéto nastavenie zákona ale vôbec nerozlišuje medzi dealerom a bežným užívateľom. Potom dealer, ktorého chytí
polícia pri čine, môže jednoducho tvrdiť, že zabavenú drogu
má pre vlastná spotrebu. Tým padom riskuje odňatie slobody maximálne na 5 rokov. Ale po správnosti by pre neho mal
platiť paragraf 172, ktorý zneje nasledovne:
§ 172
1 Kto neoprávnene
a. vyrobí ,
b. dovezie ,vyvezie ,prevezie alebo dá prepraviť,
c. kúpi ,predá, vymení , zadováži ,alebo
d. prechová po akúkoľvek dobu ,omamnú látku ,psychotropnú
látku ,jed alebo prekuzor alebo kto takú činnosť sprostredkuje,
potrestá sa odňatím slobody na štyri roky až desať rokov.
No tento paragraf zahŕňa aj osoby, ktoré si na záhrade vypestujú pár skunkov pre svoju celoročnú spotrebu
(napríklad s úmyslom finančne nepodporovať organizovaný zločin). V tomto ohľade argument ministerstva, že nový
zákon je tolerantejší k bežnému užívateľovi, fatálne zlyháva. Bežný užívateľ je podľa takejto logiky totiž každý, kto si
od dealera zadováži množstvo definované ako maximálne
desaťnásobok jednorazovej dávky. Týmto nastavením zákon
v podstate len viacej podporuje fungovanie organizovaného
zločinu, aj keď by ho mal logicky potierať.
Vtedajší hovorca rezortu spravodlivosti Richard Fides sa
nechal počuť, že „v trestnom práve nerobíme rozdiely medzi
mäkkými a tvrdými drogami. Ľahká droga je často iba stupeň k tvrdej droge“ (obroda.sk, 4. 9. 2004). Na základe tejto
logiky by bolo treba preventívne potrestať každého, kto si
jedenkrát zahulí, pretože môže „často“ skončiť pri tvrdých
drogách. No zároveň je veľká „haluz“ priznať, že existuje
rozdiel medzi ľahkými a tvrdými drogami a zároveň tvrdiť,
že medzi nimi v podstate žiadny rozdiel neexistuje. Toto by
hovorca asi len veľmi ťažko obkecal zoči-voči dlhoročnému
huličovi a niekomu, kto dáva pár rokov heroín.
V podstate teda slovenská legislatíva vôbec nerozlišuje
medzi tvrdými a mäkkými drogami a v praktickej miere ani
medzi bežným užívateľom a dealerom. Potom je dosť problém, aby mohla mať reálny dopad na drogovú situáciu, keď
vôbec nereflektuje základné rozdiely, ktorými sa drogová
scéna riadi.
Absurdita na druhú
Najväčšia absurdita sa nachádza v ustanovení, ktoré nie
je len slovenským špecifikom. Podľa slovenskej legislatívy
spravidla nie je trestné samotné užitie omamnej látky, psychotropnej látky prípadne prekurzora, ale len jej prechovávanie, a to po akúkoľvek dobu. Ako má bežný hulič pochopiť
toto právne vymedzenie bez toho aby nezanevrel na základy
logického usudzovania? Ako môžem užiť akúkoľvek drogu
bez toho, že by som sa s ňou nedostal do kontaktu, ktorý by
bolo možné charakterizovať ako vlastníctvo? Jednou možnosťou je, že mi ju podá niekto druhý, ale tým pádom spadá
pod kategóriu zločinec môj spoločník. Druhou možnosťou
je, že ma David Copperfield naučí nejaký „magický“ trik a
potom dokážem vyfajčiť joint bez toho, že sa s ním s dostanem do kontaktu. Zákon mi predsa nezakazuje sa zhuliť. A
v škole ma predsa učili, že to čo nie je zakázané, je povolené.
No nenaučili ma chápať a akceptovať absurdné nariadenia.
Zákon sa teda na jednej strane tvári veľmi liberálne, nezakazuje mi meniť stav vlastného vedomia. Na druhej strane
to znamená, že mám formálne právo užívať drogy (a meniť
stav svojho vedomia), ale prakticky sa pri využití tejto slobody dopúšťam trestého činu. Ako môže potom človek (či
už zhulený alebo nezhulený) rešpektovať právne nariadenia, keď sú v podstate nelogické a absurdné? Z tohto uhla
pohľadu je na mieste obava, že samotné právne nastavenie
priamo či nepriamo navádza k jeho porušovaniu a v konečnom dôsledku k nerešpektovaniu zákonných pravidiel, ktoré majú za úlohu adekvátne regulovať spoločnosť. A ak si
zákonodarci neuvedomujú túto dimenziu problému, tak je
treba vážne pochybovať o ich kompetentnosti a schopnosti logického usudzovania. Preto si dnešná zmena postoja v
SR k drogám, teda pritvrdenie trestov pre dealerov a zmiernenie trestov pre bežných užívateľov, vyžaduje tiež zmenu
legislatívy. V rozhodujúcej miere sa totiž zdá, že k rozvoju
a súčasnému stavu drogovej scény prispelo práve dnešné
absurdné nastavenie zákonov.
Hanuman
Novinky #02.10
10
free-grower.cz
ám jsem návštěvníkem několika internetových fór, která
se různí svým obsahem, princip je však všude zhruba
stejný. Přihlásíte se, a pak můžete celé hodiny řešit problémy,
pročítat rady uživatelů, shánět informace nebo jen tak plkat
nad současným děním. Tyto rysy mají snad všechna fóra, ať
už se zabývají dýmkami, noži, domácími zvířátky, výchovou
dětí nebo v neposlední řadě také konopím.
Následující řádky se zabývají fórem, které vzniklo docela
nedávno, přesto však po zhruba měsíčním fungování má
svých téměř 100 uživatelů a zhruba 800 „unikátních“ návštěvníků. Myslím, že za tak krátkou dobu se jedná, vzhledem k tomu, že nejen na českém internetu už pár podobných
fór existuje, o velmi slušný výsledek.
Fórum free-grower.cz je zaměřené především na využití
konopí pro léčebné účely, ale nemusíte se bát, informace a
rady o tom, jak vypěstovat svých 5 rostlin tam najdete také, a
nejen to. Co vše se dá na fóru najít, kam směřuje a co vlastně
vedlo k jeho zrození, na to jsem se zeptal rovnou samotného
tvůrce fóra, „mopslika“.
Dlouho jsem přemýšlel, jak náš rozhovor začít. Přece jen
psát o fóru jako takovém je něco jiného než zpovídat nějakou
takzvaně slavnou osobnost. Myslím však, že většinu lidí jako
první napadne otázka „proč“?
Zeptám se tedy i já, proč jsi založil toto fórum, když nejen
na internetu se dá najít spousta informací o konopí?
Informací na internetu je tolik, že už je lidé neumějí ani
vyhledat. Chybělo fórum, kde jsou poznatky a informace ucelené a snadno dohledatelné. Sílu vidím především v samotném léčitelství. Lidé už jsou znuděni sezením v čekárnách
a ničením si těla chemickými preparáty. Vracejí se zpátky
k bylinkám a k lidovému léčitelství. Jak bylo vyřčeno: „Lékař
léčí, příroda uzdravuje“ (Hippokrates).
Co myslíš, že na tomto fóru lidi zaujme, co na
jiných není?
Najdou zde především možnosti využití konopí pro různá onemocnění a jejich léčbu. Veškeré informace pocházejí
od samotných uživatelů, kterých se ostatní mohou kdykoliv dotázat a tak určit svoji vlastní „léčbu“. Nechybí zde ani
výroba výborné konopné masti, výtažku i konopného spreje
a taktéž různé recepty na bylinné masti, tinktury, olejíčky.
Hlavně
jsme
vytvořili sekci
pro „dědoušky
a babičky“, kde
chceme jednoduchou a zábavnou formou ukázat, že konopí
si může vypěstovat opravdu každý.
To je dobrý nápad, nemyslíš si ale, že je tato část fóra
zbytečná, když jsou tam vlastně stejné informace jako
jinde na fóru?
Kategorie ve fóru pro „seniory“ byl nápad paní Bushky
Bryndové, která mě sama požádala, zda bychom nemohli
vytvořit návod „jak pěstovat“ pro starší generaci. Samozřejmě jsem neotálel a začal se sepisováním základních informací o pěstování. Nechybí popis venkovního ani vnitřního pěstování, kde sehnat semena, kdy vysadit, jak zalévat… Prostě
vše od zasazení až po usušení. Následnou korekturu udělala
sama paní Bryndová, za což jí moc děkuji.
Znáš někoho osobně nebo máš něčí reference, že by
využil rad přímo z téhle kategorie?
Osobně neznám nikoho, kdo by čerpal z fóra, to přímo
odsud nedokážu říct, ale jsme teprve na začátku a já pevně věřím, že právě tato část pomůže konopí rozšířit i mezi
lidi, kteří by si na to jinak netroufli, nebo podobné informace
našli zbytečně složitě napsané, a to je odradilo. A i tak, pokud
nějaký senior nebude vědět, jak dále pokračovat nebo bude
mít s rostlinami problém, může se kdykoliv na fóru zeptat a
my mu rádi dotaz zodpovíme.
Jak moc je složité a časově náročné si takovéto fórum
naprogramovat, umístit na internet a spustit?
Je to stejné jako v životě, když člověk něco umí a ví, jak
na to, tak je vše mnohem jednodušší. Výhodou těchto fór je,
že si stáhnete volně na internetu jeho základ a instalujete si
k němu různé modifikace. Háček je v tom, že řada modifikací
oplývá řadou chyb, a ty potřebují zásah do kódu, tedy člověka, který umí velice dobře programovat. Časová náročnost je
závislá na tom, co si člověk přeje, aby hlavně dokázalo uspokojit všechny potřeby uživatelů. Ušetřil jsem i na samotné
grafice, která byla jak jinak než použita z „templates“, akorát
11
Rozhovor s Jiřím Stunou
Jak a proč vzniklo fórum
S
#02.10 Publicistika
zastáncem léčivého potenciálu konopí
jsem si s ní trošku pohrál a poupravil ji (kapky jsou z fotografie, kterou jsem pořídil z genetiky White Russian).
Zvládáš provoz fóra sám? Kolik času na něm denně
strávíš?
Sám bych rozhodně provoz fóra nezvládnul, jsou zde, řekl
bych, ti nej moderátoři, kteří mají za sebou již dlouholetou
zkušenost. I když je fórum prozatím tvořeno TOP uživateli,
kteří vědí, co dělají, osobně fóru věnuji dá se říci všechen čas,
co mám.
Ty sám užíváš konopí?
Konopí užívám v podobě mastí, a pokud se objeví nějaké
větší potíže, tak výtažku. Jinak nekouřím a ani nevaporizuji.
Pokud nevadí, že se ptám, proč ne?
Jelikož jsem se stal před pár lety STOP kuřákem. Načež
přišlo onemocnění plic, které mě pronásleduje dodnes. Vím,
jaké utrpení je žít s bolestí, proto se snažím lidem usnadnit
život a pomoci jim.
A na závěr, co bys tak nějak chtěl vzkázat lidem v téhle
republice?
Naivně bych chtěl mír a lásku. Říkám, že každý jsme strůjcem svého štěstí a naopak. Co je ovšem nejdůležitější, je
zdraví, a bez něj člověk „není“. Važte si daru, který máte, a
nekuřte tolik.
Jsem rád, že naše pohodové povídání s „mopslikem“ ve
mně vzbudilo dojem, že se opět objevil projekt, který má hlavu a patu a který by mohl přispět k rozšíření konopí i mezi
starší spoluobčany. Přeci jen doba, kdy internet a počítače
byly doménou výhradně mladých lidí, je dávno pryč a i já
osobně se setkávám s čím dál staršími uživateli internetu.
Jsem moc rád, že nové fórum zaměřené především na léčebné využití konopí vzniklo a rozšíří tak zdroje informací nejen
pro nemocné. Do budoucna tedy přeji hodně zdarů a hlavvně co nejméně spamerů.
Imu
Jiří Stuna je dlouholetým příznivcem přírodní medicíny.
Na konci března byl zpovídán čtenáři Chrudimského deníku prostřednictvím on-line rozhovoru ohledně svých aktivit
v konopné otázce. O názorech a ideách vrchního strážníka
městské policie ve Skutči týkajících se této problematiky si
přečtěte v následujícím přepise vybraných otázek a odpovědí. Plné znění naleznete na stránkách Chrudimského deníku:
chrudimsky.denik.cz/online_rozhovory/stuna_konopi.html
Na stránkách MP Skuteč jsem našel materiál „Osnova
besed konopí trochu jinak“. Pochopil jsem z toho
správně, že chcete s těmi věcmi, co tam píšete, třeba
seznamovat děti na školách? A kolik času vám (a komu
dalšímu?) to vůbec zabralo, dát to jak se říká do kupy?
Osnovu besed „Konopí trochu jinak“ jsem připravoval více
než měsíc. Je určena žákům devátých tříd základních škol a
středoškolským studentům. Pochopil jste to správně, konopí
není jen droga. Dají se z ní vyrábět například kvalitní papír
na bankovky, textil a lana, barvy a laky, linoleum, čistící
prostředky, peletky k topení, tepelná izolace domů, slouží
i jako podestýlka pod zvířata. Používá se v automobilovém
průmyslu, třeba značka Mercedes dává konopí do dveří jako
výplň. Může být výborným doplňkem stravy. Využití je všestranné, ekologické.
Moc vám fandím. Když jste tak kovaný v tématu, jistě
byste mohl dát k dobru recept na léčivou mast proti
lupence. Díky.
Recepty nejen na mast najdete na stránkách www.konopijelek.cz a www.bushka.cz.
Zajímalo by mě, u jakých typů nemocí se dá léčba
konopím použít. A kde je to naopak nebezpečné?
AIDS, rakovina, roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba, bércové vředy, lupénka... Profesor Kabelík se zabýval
využitím látek z Cannabis indica ve stomatologii, otorhinolaryngologii, specifických píštělí, chronického zánětu středouší a terapii tuberkulózy. Léčba je možná u mnoha dalších zdravotních obtíží. Pokud se ptáte na negativní stránku,
konopí může spustit schizofrenii u pacientů, kteří mají předpoklady k této nemoci. U zdravého pacienta schizofrenii
nevyvolává. Samozřejmě konopí nepatří do rukou dětem,
řidičům a nezodpovědným lidem.
Ahoj Jiří, přijdeš mi jako pěknej hlupák, nevím, zda si
uvědomuješ, že jako policista (ač tedy jen ten obyčejný
městský) bys neměl propagovat lehké drogy. Nemám
nic proti marihuaně, naopak, jen si jaksi myslím, že to
je na vyhazov - kdybys kudy chodil, tudy propagoval
vodku, tak by si tě nadřízeny jistě podal, jak to je v
tvém případě?? Nepřijdeš si jako blbec?
Nepropaguji drogu, činím osvětu konopí coby ekologickému zdroji surovin, zdravé výživy a léku. Nechci občanům
lhát. Chci, aby nepodléhali mýtům a lžím o konopí.
Co jsem slyšel, tak konopí má v lékařství význam
pouze pro lidi s nemocemi, „kterým už není pomoci“.
Takže jim vlastně hulení způsobí příjemné pocity na
konec života, ale prakticky nepomůže. Má otázka zní,
proč právě konopí a legalizace... Nemáme dostatek
léčiv, které mohou mít podobné účinky, ale zároveň
nejdou tak snadno zneužít?
V tom je ten problém, že vycházíte z toho, co jste slyšel.
Existují vědecké studie: marihuana pomáhá při odstranění
nevolností doprovázejících chemoterapii, podporuje chuť k
jídlu u pacientů s AIDS a snižuje nitrooční tlak u nemocných
se zeleným zákalem. Je rovněž prokázáno, že konopí pomáhá proti svalovým křečím u pacientů s neurologickými poruchami. V České republice se v 50. letech výzkumu konopí
věnoval tým profesora Jana Kabelíka z Palackého univerzity v Olomouci. Profesor Kabelík, ale i spousta jiných vědců, prokázali analgetické a antikonvulzivní účinky, místně
anestetické a další. Co se rakoviny týče, hodně zjednodušeně
řečeno, vnitřní užití konopného výtažku, resp. látky v něm,
dokážou najít a donutit k sebezničení poškozené buňky. Ze
zkušeností z ciziny víme, že je u rakoviny při léčbě konopným výtažkem až 70% míra přežití pacientů. Konopí jako
bylina nemá oproti syntetickým léčivům vedlejší účinky a
nepoškozuje organismus.
Předpokládám, že tenhle boj vedete ze své soukromé
iniciativy, ale stejně by mě zajímalo, zda už jste kvůli
tomu neměl nějaký potíže v práci nebo tak podobně.
Kromě rozdílných názorů s některými kolegy jsem zatím
problémy neměl. Tato moje iniciativa s mojí profesí souvisí, neboť jsem se ke konopí dostal při přípravě preventivních besed mezi studenty. Nabízím alternativnější prevenci,
kde nikomu nelžu, nestraším ani nezakazuji. Nabízím jiný
pohled na konopí a při té příležitosti upozorňuji na možná
rizika.
Dobrý den, máte děti? Nebojíte se, že začnou hulit? Já
bych se tedy bála.
Dobrý den, mám dva syny. Samozřejmě se jejich puberty a
experimentování s alkoholem a drogami bojím. Otázkou je,
jestli tomu lze zabránit. Myslím, že když se bude o problému
mlčet nebo lhát, nic se tím nevyřeší. Budu se snažit získat
jejich důvěru a vzbudit v nich pocit, že za mnou mohou kdykoliv přijít a svěřit se se svými problémy.
Dobrý den, mám dotaz na Jiřího Stunu, jakožto
strážníka: jaký podle vás mají účinek různé preventivní
přednášky o škodlivosti drog pořádané policií (ať už
městskou nebo PČR) ve školách? Ještě mám v živé
paměti podobnou přednášku ze střední školy, na které
nám „preventista“ tvrdil, že o škodlivosti drog může
fundovaně hovořit pouze ten, kdo to nikdy nezkusil,
bylo z něj patrné pohrdání každým, kdo má s drogou
nějakou byť jen malou zkušenost a myslím, že ta
přednáška měla spíš mírně opačný účinek. Umím si
představit hned několik svých v té době stále ještě
lehce nezodpovědných spolužáků, kteří by to zkusili
speciálně tomu muži na truc. :-)
Naprosto s vámi souhlasím. To je taky jeden z důvodů, proč
nabízím alternativní prevenci. Sám jsem v minulosti několikrát zahulil. Znám lidi, kteří jsou velmi vážení, a nikdo by
na nich nepoznal, že rekreačně užívají konopí. Nic se nemá
přehánět. Vše je o lidech. Myslím, že člověk, který jakýmkoliv způsobem jedná arogantně, nemůže být brán vážně. To je
také důvod, proč jsem v LEAPu. Protože současná zastrašující prevence má spíše efekt zakázaného ovoce. Už není čas
se rozepisovat, jestli máte (a nejen vy) další dotazy, napište
mi na [email protected] Děkuji všem za zájem a
dotazy.
kultUra #02.10
12
#02.10 NĚKDE JINDE / kultUra
O
T
řináctý ročník demonstrace za legalizaci konopí odstartuje v sobotu 8. května ve 13:00 na Karlově náměstí
v Praze, odkud se příznivci marihuany vydají v průvodu
přes Václavské náměstí a pražské Vinohrady do parku Parukářka na Žižkově. Mírumilovný happening se uskuteční
v rámci celosvětové akce Global Marihuana March, která
letos probíhá ve více než 300 metropolích po celém světě.
V České republice je demonstrace kromě protestního pochodu pojata také jako celodenní hudební festival.
Demonstrace si klade za cíl upozornit na nesmyslná a
nespravedlivá trestní stíhání drobných pěstitelů konopí,
vyplývající z nedostatků a přežitků v drogových zákonech,
a veřejně požaduje následující:
• úpravu legislativy vůči pěstování a užívání konopí, která
je v rozporu s Ústavou ČR;
• legalizaci konopí pro léčebné účely;
Zelené pirátské turné
• legalizaci pěstovaní a držení konopí pro osobní spotřebu;
• prosadit svobodu pěstovaní a užívání konopí pro vědu
a výzkum;
• podpořit diskusi o léčebném využití konopí;
• přinášet věcné a objektivní informace o konopí široké
veřejnosti.
Tyto požadavky ve svém projevu otevřeně přednese na
začátku demonstrace mluvčí organizátorů ze sdružení Legalizace.cz, které se jako občanská iniciativa veřejně distancuje
od případné kampaně politických stran a jejich předvolebních slibů před nadcházejícími parlamentními volbami.
V konečné destinaci bude tak jako v minulém roce připraven konopný happening se třemi hudebními pódii, unikátním konopným trhem a pestrou paletou projevů, přednášek,
workshopů, stánků s občerstvením a zábavných aktivit.
Na festivalu, který v loňském roce dosáhl návštěvnosti
kolem 15 000 lidí, vystoupí mnoho populárních kapel, DJ´s
a dalších umělců, včetně efektní fireshow po setmění. Celé
dění je pro všechny účastníky pochopitelně zdarma.
Produkce na hudebních pódiích bude letos opět k vidění
on-line na serveru http://mmm.legalizace.cz, kde najdete i
veškeré podrobné informace k akci.
Kdokoliv, kdo by nám chtěl s akcí pomoci, ozvěte se prosím
na [email protected] Sháníme pomocníky jak na akci samotnou, tak na její propagaci – umisťování bannerů na spřátelené weby, roznos letáků a výlep plakátů, rozesílání informací
o akci kamarádům a známým, případně nepřehnané přispívání do diskusí na webu, které se týkají tématu.
Díky všem, kdo přijdete! Na viděnou 8. května!
Jirka Novák za o.s. Legalizace.cz
Konopí je lék po Olomouckém kraji
MUDr. Jana Budařová a Mgr. Dušan Dvořák
Místa konání jsou uvedena na
www.konopijelek.cz
•
•
•
•
•
5. 5. 2010 Olomouc
6. 5. 2010 Jeseník
7.5. 2010 Šumperk
8.5 2010 Praha MMM
9.5. 2010 Prostějov
bě země, Spojené státy i Mexiko, by
měly legalizovat marihuanu ve snaze
zlomit moc mexických drogových kartelů
a ukončit spirálu násilí jižně od hranic. To
řekl v úterý bývalý mexický ministr zahraničí.
Jorge Castaneda v rozhovoru pro CNN
slečně Christiane Amanpour řekl, že marihuana „by měla být legalizována v obou
zemích,“ a dále, že je směšné, aby se Mexiko pokoušelo zastavit vstup marihuany do
Spojených států, když se legálně prodává
pro lékařské účely v Kalifornii. „Protidrogová centrála v USA (DEA) říká, že 60 %
profitu mexických (drogových) kartelů
je z obchodu s marihuanou. Už jenom
toto je dost velké číslo,“ dodal Castaneda.
„Nemůžeme všechno zvládnout přes noc…
A my to v Mexiku nemůžeme zvládnout,
pokud se to v USA neudělá ve stejný čas.“
Castaneda silně kritizoval současného
mexického prezidenta Felipe Calderona
za vyhlašování války protidrogovým kartelům. Tato válka si od doby, co nastoupil
v prosinci 2006 do úřadu, vyžádala přibližně 17 000 životů. Pouze v posledním měsíci bylo zabito 900 lidí, což je nový měsíční
rekord, řekl Castaneda.
Šestnáct studentů zemřelo přes víkend
v pohraničním městečku Juarez při masakru, který je spojován s drogami. „Upřímně
Standardní program ve všech městech Olomouckého kraje • 11.5. 2010 od 15.00 hod. v Akropolis v Praze benefiční
koncert Konopí je lék
Konzultace: Od 15.30 – 16.30 hod. pirátské konopné
• 22.5. 2010 od 15.00 hod. v Ponorce v Olomouci benekonzultace pro veřejnost zdarma.
fiční koncert Konopí je lék
Semináře: Od 17.00 – 20.00 hod. pirátské konopné
instruktážní semináře pro lékaře, pacienty a veřejnost.
Bližší informace najdete na www.konopijelek.cz
Pokud budete testovat léčivo, nejezděte autem. Vstupné
pro studenty, pacienty a seniory 77 Kč, ostatní 333 Kč a
výše dle libosti.
Sázavafest
13
Bývalý mexický úředník naléhá na
legalizaci marihuany
je pro mě hodně těžké – a myslím, že i pro mnoho Mexičanu – přijmout pravdu, že čím víc máme mrtvých, tím je naše
strategie úspěšnější,“ dodal. „Myslím si, že prezident Calderone do toho šel moc po hlavě a my teď neseme následky.“
Ruben Beltran, vedoucí mexického konzulátu v New Yorku,
který sloužil v pohraničních státech Kalifornie a Arizona, silně nesouhlasil s Castanedovým hodnocením situace. „Budeme vztyčovat bílou vlajku? Vzdáme se? Vzdáme se schopnosti vlády dohlížet na právní normy a jejich zabezpečení?“
zeptal se Beltran. „Nemyslím si, že existuje alternativa,“ řekl.
„Monopolní použití síly se týká státu a stát je ten, který by
měl využít sílu k zajištění stability v zemi.“
Calderone poslal 45 000 vojáků na pomoc přetíženým policejním oddělením, která bojují proti drogovým kartelům. „To,
čeho jsme svědky teď, je možná už vrchol násilí,“ prohlásil
Beltran. „Dovolte mi, abych vás ujistil, že se mexická vláda
nehodlá vzdát své povinnosti čelit organizovanému zločinu,
a to je to, co se děje právě teď. Castaneda řekl, že Mexiko platí
mimořádně vysokou cenu pouze díky agresivnímu přístupu
Calderonovy vlády. Řekl, že by se správa měla zaměřit spíše
na sledování a regulování drogových kartelů, ne jejich ničení. „Není to tak odlišné od toho, co dělá 10 000 amerických
vojáků v Afghanistánu s heroinem. Žádný z těchto vojáků
se nesnaží nijak bojovat proti heroinovému obchodu. Pouze
letos slaví desáté narozeniny
L
etos v létě tomu je právě deset let, kdy se poprvé rozezněla hudba v povodí řeky Sázavy, a množství přítomných roztančených těl pak dalo tušit, že to rozhodně není
naposledy. Festival se v myslích mladých milovníků hudby
rychle „zabydlel“ a od roku 2001 se toto setkání opakuje.
Dnes patří Sázavafest k jednomu z největších multižánrových a multikulturních festivalů v Čechách. K velké oblibě festivalu jistě velkou měrou přispělo i krásné prostředí
Posázaví v okolí Kácova. Letní festival Sázavafest není pouze hudba a tanec. Nechybí zde ani filmy, divadlo, autorská
čtení, tematické workshopy a především relax a zábava. Od
hudby si mohou návštěvníci odpočinout nejen při koupání v
Sázavě, což na přelomu července a srpna nemá chybu. Protože událost, jakou je deset let trvání takovéhoto hudebního
projektu, se neděje každý den, rozhodli se pořadatelé Sázavafestu toto jubileum řádně oslavit a připravili pro tento rok
řadu novinek.
Jednou z nich je i to, že letos poprvé se po půlnoci na jedné
ze stageí odehraje Drum Affection Night. Pořádnou dávkou
drumandbassu, dubstepu a dalších žánrů uslyšíte od anglického DJe Bennyho Page či severského Mufflera. Svým
vokálem vás dostane trojnásobná výherkyně anglických
drumandbass awards MC Tali. O český support se postarají P.no za drumandbass.cz a Sayuz z Rollingbass crew. Více
informací o celém line-upu a novinky najdete na www.drumaffection.cz.
Veškeré informace o festivalu jsou dostupné na www.sazavafest.cz.
Konopí Growshop Hnojívo
Nádražní 7
Praha 5
www.growmania.cz
sledují situaci, protože mají jiné priority,“ prohlásil. Beltran
připustil, že k porážce drogových kartelů to bude chtít více
než jednu správní složku v Mexico City. Také vyzval Spojené státy, aby poskytly více pomoci. „Aby Mexiko mohlo být
úspěšné v této válce, potřebujeme zvýšenou spolupráci se
Spojenými státy s cílem zastavit příliv peněz, zbraní a munice z USA do Mexika.“
Castaneda však řekl, že na své nedávné cestě z kalifornského San Diega do Tijuany v mexickém státě Baya California neviděl nejmenší náznak kontroly auta překračujícího
americko-mexickou hranici ani na americké, ani na mexické
straně hranic.
„Nemohou to udělat. Je to moc drahé,“ prohlásil. „Místní
komunity to nechtějí, prodloužilo by to čekací řadu desítky mil jak na sever, tak i na jih. Neudělají to.“ Castanedovo
pozorování poněkud problematizuje slib americké ministryně vnitřní bezpečnosti USA Janet Napolitano z loňského
března, kdy prohlásila: „Na hranice posíláme technologie,
které nám dovolí užívat neškodné rentgenové paprsky ke
zjištění, zda auta neobsahují zbraně, které putují do Mexika
k posílení drogových kartelů.“
Originální článek: Former Mexican official urges legalizing marijuana,
autor: Tom Evans, článek pro CNN, 3. únor 2010
Překlad: Jakub G.
#02.10 Někde jinde
17
Dovolte americkým
farmářům pěstovat
průmyslové konopí
P
růmyslové konopí a marihuana jsou geneticky odlišné
druhy, asi jako jsou bernardýn a čivava velmi odlišné
druhy psů. I přes snadno rozpoznatelné a široce uznávané
rozdíly mezi těmito dvěma druhy rostlin přetrvávají závažné mylné názory. Obsah THC (psychoaktivní složka) v marihuaně je mezi 2 a 20 %, zatímco v průmyslovém konopí je do
0,3 %, přitom podle obecných pravidel musí být dosaženo
obsahu 1 %, aby se rostlina dala považovat za marihuanu.
Jediná věc, kterou získáte kouřením průmyslového konopí, je bolest hlavy. Navíc je postup pěstování průmyslového
konopí jiný než u marihuany. Křížení rostlin průmyslového
konopí a marihuany by značně snížilo potenci rostliny marihuany. Podle zákona o kontrolovaných látkách (Controlled
Substances Act) z roku 1970 sice může DEA (federální úřad
USA pro boj s pašováním a distribucí drog) udělovat licence
k pěstování rostlin, ale staví se k tomu neochotně i v případech malých parcel užívaných pro výzkumné účely. I když
americké společnosti stále vyrábí produkty z konopí, musí
ho dovážet z jiných států. Spojené státy americké jsou jedinou průmyslovou zemí na světě, která zakazuje pěstování
konopí, a zároveň je jeho největším dovozcem, stejně jako
výrobků z něj. Vedoucími vývozci surových a zpracovaných
konopných vláken do USA jsou Čína, Rumunsko, Maďarsko, Itálie, Kanada a Indie, zatímco ve vývozu konopných
olejů a semen vedou Velká Británie, Kanada, Švýcarsko a Čína. Americké automobilové společnosti dovážejí z Kanady
části na výrobu aut vyrobené z konopí. Ford, GM, Chrysler,
Saturn, BWM, Honda a Mercedes v současné době používají jako výplně dveří, kufrů, střech atd. konopné kompozity. Ty jsou levnější než jejich uhlíkové a laminátové protějšky. Prakticky všechny evropské automobilky přecházejí
na výrobu výplní dveří, sloupků, sedaček, palubních desek,
dále obložení kufrů, podlahových výztuží a dalších součástí
z organického konopí, protože výrobky z něj jsou lehčí, pevnější, bezpečnější při nehodách a navíc recyklovatelné.
Základní informace o konopí:
• Konopí je sezónní rostlina rostoucí ze semene. Může být
pěstována na různých druzích půd, ale nejlépe roste tam,
kde je úrodná půda a kde je např. vysoká úroda kukuřice.
• Rostlina konopí roste bez potřeby použití prostředků
hubících hmyz, plevel a plísně. Pro svůj bohatý růst potřebuje více dusíku než ostatní rostliny a její hluboké kořeny
zlepšují půdní strukturu.
• Rostlina je sklízena kvůli jejím vláknům, semenům (semenné mouce a oleji). Konopné semeno má vysoký obsah omega 3 a omega 6 esenciálních mastných kyselin.
• Dlouhá štíhlá vlákna nacházející se na vnějších částech
stonku jsou považována za lýková vlákna. Konopná vlákna mají podobné vlastnosti jako vlákna ostatních rostlin,
např. lnu, ibišku konopného, jutovníku nebo ramie a vynikají v délce, síle, pevnosti, absorpční schopnosti či v odolnosti vůči plísním a mikrobům.
• Oblečení vyráběné z konopných vláken je lehké, absorbující, pevné s velkou výdrží a má třikrát větší pevnost v tahu
než bavlna.
• Hlavní vlákna jsou oddělována z pevného dřevnatého
dutého stonku rostliny. Dřevnatá část stonku se nazývá
pazdeří, je až dvakrát více absorbující než dřevěné piliny,
díky čemuž je vhodné jako podestýlka pro zvířata nebo
pro mulčování zahrad.
• Vlákna mohou být snadno smíchána s vápnem k vytvoření betonu nebo omítky.
• Vysoký obsah celulózy znamená, že mohou být použita
k výrobě biologicky odbouratelných plastů.
Překlad: Jeromba Jouston
Zdroj: www.change.org
Konopí bezpečnější než
alkohol a tabák
Foto: marker
B
ylo prohlášeno, že Světová zdravotnická organizace
(WHO) potlačila zprávu, která říká, že konopí je bezpečnější než alkohol nebo tabák. Zpráva WHO o konopí,
první za patnáct let, byla zveřejněna v prosinci, ale časopis
New Scientist řekl, že srovnání mezi konopím a legálními
látkami bylo vynecháno, protože panovala všeobecná obava,
aby tato zpráva nenahrála do karet kampani pro legalizaci
marihuany.
„Ví se, že poradci z amerického Národního institutu pro zneužívání drog a programu OSN pro mezinárodní kontrolu drog WHO
varovali, že zveřejnění této zprávy by hrálo do karet skupinám
bojujícím za legalizaci marihuany,“ citováno z New Scientist.
Dr. Maristela Monteiro, vědkyně programu WHO proti
zneužívání návykových látek, potvrdila, že tato část analýzy
byla z celkové zprávy vypuštěna, ale popřela, že by k tomu
byli nuceni.
Řekla: „Z našeho pohledu to nebylo spravedlivé srovnání a z hlediska veřejného zdraví to nebylo příliš užitečné. Mysleli jsme si,
že zpráva ukazuje zkreslená data o tom, kolik škod marihuana ve
skutečnosti způsobuje.“
New Scientist tvrdí, že analýza ukázala marihuanu jako
menší hrozbu pro veřejné zdraví než alkohol nebo cigarety.
Časopis uvedl, že výzkumníci zjistili, že marihuanový kouř
nevedl k blokování dýchacích cest, rozedmě plic, neměl žádný dopad na funkci plic a droga byla méně návyková než
alkohol nebo cigarety.
Dr. Roger Pertwee z Univerzity v Aberdeenu prohlásil: „Je
tu velmi málo důkazů o tom, že by konopí škodilo při dlouhodobém
užívání.“
Dále říká: „Hlavním problémem ohledně konopí je, že existuje
mnoho předsudků o jeho kladných a záporných stránkách, a lidé
jsou o nich tak přesvědčeni, že jsou občas schopni fakta zmanipulovat nebo vybrat pouze ta fakta, která se hodí pro jejich účely.“
Anketa mezi studenty univerzity v Amsterdamu ukázala,
že zde od dekriminalizace v roce 1976 nenastal žádný bezprostřední nárůst v užívání marihuany.
Počet lidí závislých na tvrdých drogách se za posledních
deset let nezvýšil.
Nizozemští vědci otestovali mýty ohledně marihuany a
zjistili, že:
• neexistuje důkaz o tom, že by užívání marihuany vedlo
k narušení mentálního zdraví;
• nic nenasvědčuje tomu, že je marihuana návyková – ve
skutečnosti až 90 % lidí, kteří ji zkusí, nemá problém její
konzumaci omezit nebo s ní přestat;
• ani časté kouření marihuany neovlivňuje funkci ani kapacitu plic.
Ale např. Robin Lefever, který řídí marihuanové rehabilitační centrum, tvrdí, že on na této droze závislý byl a že
marihuana negativně ovlivnila jeho život.
Říká: „Byl jsem ve velkých depresích a cítil se nešťastně, zatímco
můj život byl naprosto nekontrolovatelný. Stal jsem se virtuálně
sebevražedně depresivní.“
Vědci přiznali, že konopí ovlivňuje krátkodobou paměť a
bystrost a dokáže rozbouřit psychické poruchy jako je schizofrenie.
Sněmovna v současnosti zkoumá právní a zdravotní
důsledky užívání a zneužívání konopí, ale i tak to pokusy
o kampaně za legalizaci marihuany budou mít velmi těžké.
Ministr vnitra Jack Straw, jehož syn William byl chycen při
prodeji drog v londýnské hospodě, je proti legalizaci marihuany, dokonce i pro lékařské účely.
Překlad: Jakub G.
Zdroj: http://news.bbc.co.uk/
Growing #02.10
18
Fytohormony
H
ormony u živých tvorů jsou látky, které se vyskytují
pouze v malých množstvích, ale způsobují velké reakce. Vytvářejí se v hormonálních žlázách, ale svou funkci plní
jinde. Známými příklady lidských hormonů jsou mužské a
ženské hormony (androgen a estrogen) nebo hormony, které produkuje štítná žláza. Lidské hormony se nestarají jen o
fyzické reakce, ale mají vliv také na myšlení, celkový dobrý pocit člověka a z části se podílejí i na sociálním chování
jedince.
Rostliny mají také hormony. Obecně je nazýváme fytohormony. Rostlinné a živočišné hormony se v mnoha ohledech
liší a během evoluce byl způsob jejich účinku v mnoha ohledech rozšířen. Fytohormony jsou mnohem komplexnější,
mohou být v rostlině přítomné i jednotlivě a umožňují vyšší variabilitu efektů. Výsledný fyziologický dopad na rostlinu je závislý na poměru aktivit dvou či více vzájemně se
ovlivňujících fytohormonů a na citlivosti určité části rostliny
k jednotlivému hormonu. Nicméně pracují podobně, proto
nesou stejný název. Jasný rozdíl je v místě, kde se hormony
vytvářejí. Živočišné hormony se tvoří ve speciálních žlázách,
kdežto rostlinné se vytvářejí v listech a kořenech (nedá se
tedy s určitostí mluvit o jediném místě). Rostlinné buňky si
dokonce zachovaly tu schopnost, že ve výjimečných situacích umějí hormony produkovat samy.
Hormony v rostlině využívají všechny dostupné transportní systémy uvnitř rostliny. Podle úkolu, který mají, si vybírají správnou cestu. Používají centrální rozvod ve stonku
(xylémová pletiva), aby se dostali do horních částí rostliny,
a pak také rozvodný systém pro cukry (floémová pletiva),
který prochází celou rostlinou směrem dolů. V poslední řadě
využívají i jiné způsoby, o kterých si ještě řekneme.
Hormony mají vždy několik funkcí. Není možné dostatečně
popsat hormon za pomoci jen jedné z jeho funkcí. Všechny
rostlinné hormony spolu spolupracují, navzájem se ovlivňují, zpomalují nebo zrychlují. Jejich kombinacemi a variacemi
se dosáhne určité funkce. Vždy záleží na jejich koncentraci.
Malé koncentrace těchto hormonů zrychlují růst rostliny, ve
velkých koncentracích jej pak mohou zpomalovat.
Existuje pět různých skupin fytohormonů, které ovlivňují
rostlinu po celou délku jejího života: auxiny, gibereliny, cytokininy, etylen a kyselina abscisová.
Auxiny
Auxiny jsou růstové hormony, které všichni známe a běžně
je používáme při zakořeňování řízků, protože jsou obsaženy
#02.10 Growing
19
>>>
Dvoudílný seriál o rostlinných hormonech plně informuje o těchto, pro rostlinu důležitých,
látkách. V první části si rozebereme základní dělení fytohormonů a jejich funkce. V druhém díle
naleznete podrobnější informace o jednotlivých hormonech.
v kořenových stimulátorech. Název auxin (axeien) pochází z
řečtiny a znamená prodlužovat. Byl objeven ve 30. letech 20.
století a je prvním z poznaných fytohormonů.
Jeho působením dokáže rostlina rychleji růst a prodloužit
stonky. Nemá však jen tyto schopnosti. Přírodní auxiny (nejvíce se vyskytuje kyselina indol-3-octová) se tvoří v mladých
listech rostliny a působí na kořenový růst. Z listů ke kořenům se tyto hormony dostávají přes buňky pomocí transportního systému, který vede po celé rostlině. Nevyužívají
přitom rozvodný systém pro cukry. Procházejí skrz vodivá
pletiva rostliny a starají se o rozrůstání rostliny jak na povrchu, tak pod zemí. Průmyslově vyráběné auxiny si popíšeme
v závěru článku.
Jak auxiny vědí, jakým směrem se vydat? Abychom pochopili způsob transportu auxinu, musíme učinit následující
pokus. Odřízneme z rostliny kousek kořene nebo stonku.
Na horní část odřezku položíme kousek želatiny nebo agaru
(gel z červených mořských řas) obohacený o auxin. Na dolní
část řízku přiložíme agar nebo želatinu bez auxinu. Po chvíli
změříme, jestli se ve spodní části objevil hormon. Řízek má
tedy horní část (list) a spodní část (kořen). Kousky želatiny
nebo agaru jsou jak na listové, tak na kořenové části.
Výsledky jsou následující:
A. Agar obohacený o auxin byl umístěn na horní část
řízku. Ve spodní části řízku naměříme po chvíli
auxiny také. Je tedy logické, že proběhl jejich
transport směrem dolů.
B. Řízek včetně agaru obrátíme – kořenová část je nyní
nahoře. Transport auxinu probíhá stejně, přestože
hormon musí nyní proudit opačným směrem.
C. Pokud kousek agaru s auxinem položíme na spodní
část řízku, na druhé straně nenaměříme žádné
množství auxinu. Rozvod z kořenů do listů totiž
nemá smysl a rostlina si v nich hormon dokáže
vyprodukovat sama.
D. Pokud otočíme řízek kořenovou částí s agarem
nahoru, stejně žádný transport neproběhne. Žádný
auxin tedy nenalezneme v listové části.
Každá buňka v rostlině ví, kde jsou kořeny a kde listy, a
má smysl pro orientaci. Odpověď na výše položenou otázku
tedy je: tok auxinů je řízen jednotlivými rostlinnými buňkami a není závislý na směru toku, kterým zrovna prochází.
Probíhá pouze ve směru z listů do kořenů.
Zásobování rostliny auxinem
Auxiny jsou růstové stimulátory, které ovlivňují růst kořenových vlásků. Zadávají požadavek na tvorbu nových kořenů a jejich nový směr, pokud jsou všechny důležité biologické faktory v rostlině v pořádku. Auxiny jsou rovnoměrně
přiváděny do kořenové špičky, reagují na gravitaci (gravitropismus), vlhkost v médiu (hydrotropismus) a na možné
překážky v dalším růstu (stigmotropismus).
Pokud se podmínky pro rostlinu zhoršují (nedostatek světla, napadení škůdci), listy vyprodukují méně auxinu a menší
množství jich vyšlou do kořenů. Rostlina tak dopředu ví, že
poroste méně kořenů. Tyto zprávy jsou životně důležité. Při
nedostatku světla se fotosyntéza minimalizuje a vyprodukuje pro rostlinu méně energie. Opět přestanou přirůstat nové
kořeny. Bez auxinů bude rostlina jednoduše umírat hlady.
Průmyslově vyráběné auxiny
Syntetické auxiny mají stejný účinek jako jejich přírodní
kolegové, ale jejich chemické složení je poněkud jiné. Nejvýznamnější je kyselina naftyloctová. Naleznete ji právě v
notoricky známých kořenových stimulátorech. Rostlina je
tedy oklamána syntetickou látkou, kterou sice není schopna
rozpoznat, ale její účinky na tvorbu kořenů jsou stejné. Průmyslově vyráběné auxiny rostlina nedokáže odbourat, proto
se nedoporučuje jejich používání na starší rostliny.
Jiný typ syntetických auxinů (dichlorfenoxyoctová kyselina) se využívá jako herbicid, nejčastěji na obiloviny. Konopí
dokáže vstřebat více herbicidů než obiloviny, takže může
zemřít. Všechny tyto aktivní syntetické herbicidy jsou špatně
rozkládány a zůstávají v rostlině, takže ji znehodnocují.
V průběhu války ve Vietnamu zničila Amerika herbicidem
Agent Oranže, vyráběného právě z auxinu, velkou část zeleného porostu. Postižená místa ve Vietnamu jsou po dlouhá
léta neúrodná a dodnes se zde díky němu rodí znetvořené
děti. Předávkování rostliny růstovým hormonem je snadné, proto je potřeba kontrolovat dávky. Pokud vložíme řízky příliš hluboko do růstového stimulátoru, tvorba kořenů
se zmenší. Důležité je, aby se na stonek nenalepilo velké
množství účinné látky, protože by to pozastavilo růst kořenů. Nejlepší varianta je položit čerstvý řízek na dno, takže
auxin může jednoduše projít rostlinou a nebude nalepený
okolo.
>>>
Gibereliny
V roce 1926 studoval Japonec Kurosova nemoc rýže, které
se říká „bláznivá rýže“. Toto postižení způsobuje rychlý růst
výhonků, které jsou velmi tenké a nestabilní ve větru a dešti.
Také úroda je mizivá. Japonský vědec objevil příčinu tohoto postižení – houbu, která způsobuje zrychlený růst rýže.
Dnes je již houba giberrella fujikori známa a botanicky zařazena do rodu fusarium.
Co vlastně fusarium v rýži způsobuje? Dodává extra porci
hormonů v podobě giberelinu. Stejně jako u ostatních hormonů nelze popsat funkce giberelinu jednoduše. Využívá
se při zakrnění rostlin, např. u fazolí nebo kukuřice. Tyto
zakrnělé rostliny jsou mutací zdravých rostlin a mají genetickou poruchu. Porucha se dá odstranit přidáním giberelinu
a rostliny jsou pak schopné dorůst normální výšky. Ostatní
hormony v rostlině nemají na zakrnění žádný vliv. Zakrnění
je tedy projevem nedostatku nebo chybné tvorby giberelinu
v rostlině.
Gibereliny působí jako květový hormon, napomáhají klíčení semen, podporují tvorbu buněk, podílí se také na prodlužování a dozrávání plodů. Ve velkých koncentracích se
giberelin tvoří v rychle rostoucích částech rostliny, ve stoncích, mladých listech a kořenech v množství několika mikrogramů na kilogram. Společně s ostatními hormony může
giberelin stimulovat nebo omezovat růst rostliny. Ve větších
než optimálních koncentracích způsobuje podobná postižení
jako u rýže, rostlina velmi rychle roste, je nestabilní a tenká
a úroda z ní je mizivá. Dá se tedy říct, a platí to i u lidských
hormonů, že méně je v tomto případě více. Stejně jako auxiny
se i gibereliny využívají v průmyslu. Ječmen ošetřený tímto
hormonem rychleji narůstá a dozrává. Při zpracování se pak
tento zásah projeví i na chuti piva, která je výrazně lepší.
Giberelin se tvoří převážně v mladých částech rostliny a je
rozváděn do rostliny pomocí transportního systému, který
dopravuje cukry. Protože se částečně tvoří i v kořenech, rozvádí se také přes centrální cévní systém ve stonku.
Cytokininy
Funkci cytokininu si objasníme následujícím pokusem. Řízky bez kořenů začínají růst teprve v okamžiku, kdy se jim
utvoří první kořenové vlásky. V kořenech se tvoří látka, která ovlivňuje a spouští tvorbu listové zeleně a bílkovin. Když
přidáme řízku bez kořínků do vody cytokinin, řízek poroste
i přesto, že nemá kořínky. Tuto vlastnost má pouze cytokinin
a žádný jiný hormon.
Cytokinin se tvoří v kořenech, je rozváděn nahoru do rostliny skrz centrální válec stonku a ovlivňuje růst. To je také
důvod, proč jej najdeme hlavně v mladých částech rostliny
– v semenech, plodech, listech a v místech, kde se kořeny
prodlužují.
Další pokusem si objasníme jinou funkci cytokininu v rostlině. Neustále jsme odstraňovali kořínky u mladých rostlinek konopí. Pak jsme porovnali počet samičích a samčích
rostlin a vyšel nám poměr 80 % samčích, oproti očekávaným
50 %. Dodáním cytokininu do rostlin se to dá změnit. Cytokinin totiž ovlivňuje pohlaví rostliny. V kombinaci s auxiny a
gibereliny můžete změnit pohlaví rostliny. Důležitou roli tu
ale hrají i další faktory. Světelná intenzita, teplota, vlhkost,
množství výživných látek a pH substrátu mají také velký
vliv. Kombinace těchto faktorů a hormonů ovlivní produkci
samičích semen. Tento poznatek se již léta využívá při pěstování okurek.
Dále, listy, které se ošetří cytokininem, mají vyšší obsah
aminokyselin než listy, které jím ošetřeny nejsou. V místech,
kde se tvoří cytokinin je také velká spotřeba energie, a to
hlavně spotřeba cukrů a aminokyselin.
Kyselina abscisová
Kyselina abscisová je hormon, který má hlavně omezující vlastnosti. Název vznikl ze slova abscise, znamenajícího
odnětí nebo oddělení a v užším slova smyslu opadávání listů
nebo padání plodů. Tento fytohormon byl objeven až v roce
1963 při hledání látek způsobujících opadání plodů bavlníku.
Kyselina abscisová působí velice specificky na průduchy
listů. Průduchy na listech jsou jediným spojem mezi okolím
a rostlinou. Zde se odpařuje voda a přijímá oxid uhličitý.
Pokud dobře zalévaná rostlina utrpí šok nebo stres, ihned
se tvoří kyselina abscisová. Způsobuje uzavírání průduchů,
čímž zabraňuje úniku vody z listů v období sucha. Kořenový systém při nedostatku vláhy v půdě produkuje větší
množství kyseliny abscisové, která je pak transportována
do listů. Ve stresových situacích zastavuje zrání plodů a v
případě mimořádného stresu způsobuje prudké zvýšení
její hladiny opadání nezralých plodů. V době mrazu zřejmě
způsobuje opadávání listů a zbylých plodů. Všeobecně se
účastní procesů přechodu rostlin do stavu vegetačního klidu
(zimního spánku) a zabraňuje předčasnému rašení pupenů.
Její zvýšená hladina indukuje syntézu zásobních bílkovin v
semenech a v nich také zabraňuje jejich předčasnému klíčení.
Etylen
Etylen je plyn. Proto se nedá úplně zařadit mezi hormony, ale přesto má některé jejich vlastnosti. Rozvod etylenu
neprobíhá přes cévní ani kapilární systém, ale přes buňky
a jejich membrány. Rostlina si pak sama rozvádí látky, které
vznikají z etylenu na potřebná místa. Pro hormony je obvyklé, že vznikají někde jinde, než působí.
Pole působnosti etylenu
Etylen pozastavuje růst, urychluje stárnutí květů, zrání plodu a opadávání listů. Tvorbu etylenu ovlivňují auxiny. Naopak etylen omezuje rozvod auxinů. Při velkých množstvích
se podílí na tvorbě giberelinu. Je velmi těžké porozumět
funkci etylenu uvnitř rostliny. Tento plyn vzniká všude, kde
odumírá rostlinná tkáň. Takže je ve všech starších listech
a větvích, také v květech (které mají jen dočasnou funkci a
následně umírají) a v ovoci. Ovoce je díky etylenu sladké a
měkké (etylen rozkládá pektiny v cévních stěnách) a také
mění barvu, protože je zeleň listová rozložena etylenem.
Z toho vyplývá, že etylen se podílí na barvě a chuti ovoce.
Napomáhá dozrávání nezralých plodů.
Etylen je plyn, který se v rostlině nerozkládá, ale přechází
z ní do ovzduší. Etylen nepůsobí jenom jako rostlinný hormon, ale působí i na hmyz – podobně jako feromony. Mnohokrát jste určitě viděli, jak octomilky usedají na staré banány
nebo pomeranče. Ze starého ovoce se vylučuje etylen, který ovlivňuje ovoce v okolí, to začne dozrávat a produkovat
další etylen. Také čerstvé květiny, které jsou v okolí starších
květin nebo ovoce, velmi brzo uvadnou, a je to právě kvůli
produkci etylenu.
Je potřeba si uvědomit, že rostliny, které rostou v uzavřených prostorách, jsou ovlivňovány etylenem, který vzniká
ve starých listech a v odumírajících částech. Etylen nejen láká
bakterie, protože je součástí procesu umírání, ale také má vliv
na samotnou rostlinu. Růst rostliny se zastaví, pokud není v
okolí dostatek oxidu uhličitého (místnost není dobře větrána). Na začátku květenství etylen zničí zárodky květů a znemožní jejich další rozvoj. Již utvořené květy jeho působením
rychleji stárnou a odumírají. U konopí nám etylen způsobí
rozklad žádaného THC na méně aktivní kanabinoly (CBN).
CBN není běžně v rostlině, protože je to zoxidované THC
(reakce THC s kyslíkem); není tedy v čerstvém konopí přítomen, ale objevuje se, jakmile je konopí špatně skladované.
Etylen zvyšuje množství kyslíku uvnitř rostlinných buněk a
tedy i následnou oxidaci molekul THC. Dávejte si pozor při
sušení, aby v blízkosti nebyly žádné čerstvé květiny a ovoce
a také žádné odumírající části rostliny, abyste se vyvarovali
nežádoucích oxidací. Oxidace sice zlepší chuť výsledného
produktu, ale sníží účinky, a to nechceme. Dobrá ventilace
při sušení pomůže a pomáhá nejen proti plísním, ale odvádí
také etylen, který v rostlině vzniká.
Doufáme, že Vás informace o fytohormonech zaujaly a
odnesli jste si spoustu užitečných poznatků.
Corridor
Konstrukce
samozavlažovacích kýblů
P
otřebujeme 2 kýble libovolných rozměrů, zavlažovací
knoty (1 – 2 m) a na propojení 3
tyče o průměru cca 1 cm nebo 3
železné L úhelníky (železný pás
ohnutý do tvaru L) a matky, podložky, šrouby.
Nejdříve vyřežeme otvory na
knoty, knoty protáhneme tak, aby
v dolním zásobním kýblu sahaly
až na dno. V horním kýblu knoty protáhneme ve tvaru obráceného U. Vedle otvorů na knoty
vyvrtáme také díry na odtok přebytečné
vody do spodního kýblu – při dlouhém
dešti se nám tak zásobník naplní sám.
Na připevnění horního kýblu do dolního máme více možností. Můžeme přivrtat železné úhelníky, na které horní kýbl
jednoduše postavíme. Pozor na výšku, v
jaké jednotlivé uhelníky přivrtáte! Jestliže
jeden uhelník bude výš než ostatní, bude
na něm celá váha horního kýble se zeminou a kýbl se pod tíhou v jednom bodu
roztrhne. Pod šrouby dejte podložky,
kterými můžete vyrovnat
uhelník do kolmé pozice.
Druhá možnost je jednoduše použít dostatečně
pevné tyče, které svou
tloušťkou nedovolí hornímu kýblu zapadnout do
spodního. Výhodou je, že
máte rovnou tyče, ke kterým budete moci rostliny
přivázat, až nebudou zvládat tíhu palic. Nevýhodou
je snížení nenápadnosti už
tak dost viditelného systému. U obou variant nezapomeňte vyvrtat přepadové díry, které odvedou přebytek
vody při dlouhých deštích. Stačí pár děr v bocích dolního
kýblu, lehce pod úrovní dna spodního kýblu.
Bambus
Foto: Bambus
20
#02.10
#02.10 Growing
21
Svilušky. Poznejte svého nepřítele
S
vilušky. Nemyslím si, že by pro vás byly něčím novým
nebo snad dokonce neznámým. Určitě už jste s nimi
zápolili. Je to vcelku nešťastný pohled přijít ke svému kvítí
a zjistit přítomnost těchto parazitů. Sledovat, jak si ve vaší
vymazlené zahrádce pokouší udělat hnízdo. Zde vše začíná.
Podíváme se zblízka na jejich anatomii, cyklus života a způsob, jak je co nejlépe zlikvidovat.
Anatomie a cyklus života svilušek
Tito roztoči nabývají v různých fázích svého života velikosti
0,1 až 1 mm. Svůj miniaturní vzhled kompenzují schopností
nekontrolovatelně se rozmnožovat. Patří do třídy pavoukovců, takže mají čtyři páry nohou. Z těla se jim uvolňuje velkou
rychlostí voda, proto žijí většinou na spodcích listů. Nedopadá sem tolik slunečního záření a povrch rostliny zde není tak
pevný. Lépe se jim dostává k rostlinné buňce, ze které vysají
všechnu vláhu, aby doplnili tekutinu, která z nich vyprchala.
Výsledkem takového snažení jsou bílé nebo žluté tečky na
horní straně listů. Důležité je i jejich dýchací ústrojí. Je zřejmé, že v takto malém živočichovi plíce nenajdeme. Proto jim
příroda zajistila soustavu vzduchových trubiček prostupující celým jejich tělem, skrze kterou dýchají.
Z pohledu vývojových cyklů má život svilušek pět fází.
V té první jsou pouze nehybně přilepeny na listech jako
vajíčka, která mají bílou až průhlednou barvu. Po vylíhnutí
vzniká larva. Ta už je bohužel aktivní a začíná se živit na naší
zahrádce. Po určité době se vyvíjí do podoby první nymfy,
tzv. protonymfy. S dalším růstem přichází do čtvrtého stupně vývoje jako druhá nymfa, tzv. deutonymfa, ze které se
následovně stává dospělý jedinec, který má hnědou až černou barvu. A to je naše sviluška neboli Tetranychus.
Délka životního cyklu je závislá na teplotě a vlhkosti vzduchu. Při vlhkosti vyšší než 60 % se začne metabolismus zpomalovat, to znamená, že se zkrátí i doba jejich reprodukce.
V ideálním případě, ve kterém bychom celou populaci zastavili, abychom měli čas na její likvidaci, budeme pro změnu
riskovat přítomnost plísní. Proto v následujícím rozpisu
budu brát v potaz průměrnou vlhkost místnosti v bytě.
Teplota
Délka životního cyklu
15°C
30 – 35 dnů
21°C
15 dnů
25°C
10 dnů
nad 27°C
4 dny
Vysoká teplota sice zvýší odpařování tekutin z těla svilušky
a tím zkrátí život dospělce, ale i na tohle je příroda velmi
dobře připravila. Samice začnou snášet obrovské množství
vajíček. Dosáhnou až svého maxima, což je 100 vajec za
den. Když už máme situaci opravdu nekontrolovatelnou
a počtem jedinců se dostaneme na tisíce, začnou využívat
ohýbání listů způsobené jejich vysycháním a obalují květinu
jemnou bílou pavučinkou. Ta jim slouží jako rychlejší cesta
k potravě. Když už jim ani v této fázi nic nezabrání, dílo zkázy se dokončí. Květina uschne a při příhodných podmínkách
se toto obrovské množství svilušek bude snažit migrovat.
Naštěstí pouze pěšky.
Už jsme zjistili, jak tito roztoči vypadají, fungují a žijí.
Máme tedy nejlepší výchozí informace k tomu, abychom je
co nejefektivněji zlikvidovali.
Likvidace
Teplotou a vlhkostí ovlivníme svilušky jenom v malé
míře. Větráky dejte na maximum, snažte se zvýšit vlhkost
a vyzbrojte se rozprašovačem. Existují tři různé způsoby na
záchranu vaší zahrádky.
1)Chemický postřik
Chemický postřik je asi nejúčinnější metodou, jak se svilušek zbavit. Při velkém zasažení vezměte květinu, osprchujte
ji vlažnou vodou, nechte ji vzpamatovat a teprve potom aplikujte chemický postřik. Při použití jakéhokoliv přípravku si
vždy projděte etiketu a návod. Důležitý údaj je ochranná
lhůta.
Agrion Delta
Tento insekticidní přípravek přímo působí na žravé a savé
škůdce. Při použití tohoto přípravku bych doporučil jeho
zředění asi na polovinu. Agrion Delta obsahuje deltamethrin,
který je klasifikován pro savce jako neškodný. Ale je to neurotoxin, takže po požití napadá nervový systém. Raději ho
použijte pouze ve fázi růstu. Zbavíte se svilušek a kytička
bude mít čas na očištění. My tím alespoň ušetříme naše neurony, kterým už i tak dáváme dost zabrat.
Omite
Všechny druhy tohoto výrobku mají účinnou složku zvanou propargite. Bohužel ani tato látka není šetrná jak k vám,
tak k životnímu prostředí. Jako všechny chemické postřiky i tento je velmi agresivní a svilušky spolehlivě vyhladí.
Prodává se v olejové formě (Omite 570 EW), kdy musí být
kytička pokryta rozprášenou olejovou emulzí. Svilušky se
udusí a otráví. Tuto metodu bych moc nedoporučoval, protože pokrytí olejem není nejlepší ani pro naši zahrádku. Dá
se sehnat i ve formě prášku (Omite 30 W), který rozředíme a
rozprášíme. Zde žádný olej není, kytka sice bude zasažená,
ale po 2 dnech by měla být v kondici jako před postřikem.
Nissorun
Tento prostředek má na svilušky velmi zajímavý účinek.
Nehubí přímo nymfy nebo dospělce, ale zabíjí vajíčka a zbytek populace sterilizuje. Zabrání jim v rozmnožování. V místech, kde určitě víte, že budete mít problém se sviluškami,
je Nissorun vhodný jako prevence. Nejlépe v době růstu. Je
dobré ho používat v kombinaci s ještě jiným pesticidem. Dobrých výsledků dosáhnete s výrobkem SviluStop. Obsahuje
3,5 g Nissorun a 5 g Omite. Nejdříve na zahrádku použijeme
Omite, to jejich populaci skoro vyhubí. Počkáme 3 dny, než
se nám kvítí vzpamatuje, a nasadíme Nissorun.
Talstar
Syntetický pyretroid je zde hlavní účinnou látkou. Působí jako kontaktní jed. Rostlinku budeme muset tímto přípravkem pokrýt celou, a nejvíc naneseme na spodky listů.
Tato postřiková látka není tolik agresivní, takže při velkém
zasažení naší zahrádky ji můžeme použít i ve fázi květu.
2)Bio postřik
Bio postřiky jsou založeny na insekticidech, které mají
základ v přírodních látkách. Neměly by vadit životnímu
prostředí, kytičkám ani vám. Nejsou však tolik účinné. Při
malé nákaze vám pomohou, jsou také vhodné jako prevence
před nevítanými hosty.
Biool
Zde je účinnou složkou řepkový olej. Působí při dotyku
s parazitem. Účinkuje na všechny vývojové fáze svilušek.
Rostlinu musíme důkladně postříkat, dokud nebude celá
mokrá. Pak teprve dosáhneme očekávaného výsledku. Ale
bohužel je to pořád jenom olej, který bude dusit i naši květinku. Proto ji pár hodin po použití postřiku pro jistotu osprchujte vlažnou vodou.
Neudosan
Draselná sůl přírodních mastných kyselin zajišťuje celkem
slušnou odvetu všem savým roztočům, kteří napadli vaše
mazlíky. Je jasné, že při větší kontaminaci už nemůže fungovat tak spolehlivě. Je velmi dobrá na prevenci, protože neobsahuje olej. Sůl roztoče vysuší. Svojí funkcí ohrožuje pouze
roztoče, proto je vhodná i na květovou fázi. S tímto přípravkem by neměl nastat žádný závažný problém.
3)Nasazení predátorů
Predátoři se používají jako nejlepší ochrana před sviluškami. Mají několik podstatných výhod. Nevadí kytičkám a
nezanechávají na nich žádné stopy. Vývojové cykly mají stej-
BioNova
B
alení produktu patří mezi důležité vlastnosti každého
kvalitního produktu. Poslední měsíce Bio Nova pracovala na novém sortimentu s novými obaly a etiketami.
Vylepšené kanystry a láhve jsou navrženy tak, aby vyjádřily sílu a kvalitu značky.
Jasnou identifikaci a výjimečné postavení na pultech obchodů zajistí jedinečné etikety s fotografií. Kanystry,láhve i kartonové „packy“ jsou 100% recyklovatelné.
Všechny produkty Bio Nova jsou vyráběny ekologicky
za pomocí energie z větrných mlýnů. Výrobky jsou označeny prestižním certifikátem Green Label. Drtivá většina
použitých ingrediencí jsou z evropské produkce a zaručují
nejen maximální kvalitu, ale také snížení objemu dopravy.
né jako svilušky. Na rozdíl od nich tyto roztoče přivítáme.
V kritické situaci, kdy máme zahrádku znatelně poškozenou,
bohužel není použití predátorů možné. Tam pomůže jenom
chemický postřik. Ale v případě, že svilušky objevíte včas
a menším počtu, může být jejich použití správnou volbou.
Při navození správných podmínek vám určitě pomohou. Na
seznámení s nimi bych musel napsat další článek, budu se
proto držet pouze základních informací.
Phytoseilus persimilis (PP)
Z důvodu náchylnosti na okolní prostředí se nepoužívá na
outdoor, ale jenom na indoor, skleníky a fóliovníky. Tento
predátor má červenou barvu a živí se výhradně sviluškami.
Po vývoji do nymfy už začíná být aktivní a pustí se do vysávání svilušek. Za den stihne zabít 5 dospělců nebo 20 vajíček
či larev. Rozmnožování PP je také závislé na vlhkosti a teplotě. Je dobré, když má vzduch vlhkost cca 70 % a více, minimálně však 50 %, což našeho dravce podstatně zvýhodňuje.
Při 70% vlhkosti se životní cyklus svilušek zpomalí. Teplota
kolem 20°C je pro PP ideální. I v tom má sviluška nevýhodu
– s takovou teplotou trvá 15 dnů, než se vyvine dospělec. Ale
PP prožívá své maximum, tj. 6 dnů. Při srovnání rychlosti
obou roztočů má náš nasazený predátor jasně navrch. Výsledek? 3:0 pro Phytoseilus persimilis. Dostanete je na fazolových listech, rozprostřete je po své zahrádce, nejlépe přímo
na nejvíce postižená místa. Není vhodné, abyste překročili
teplotu 30°C. Vajíčka pak začnou vysychat. Velmi důležité
je i časté rosení květin a větrání. Při jejich nasazení nesmíte
používat chemické prostředky proti sviluškám. Dejte pozor i
na ochrannou lhůtu, pokud jste předtím použili toxické přípravky.
Typhlodromus pyri (TP)
S předchozím predátorem jsou si velmi podobní. Pravděpodobně se vyvinuli ze stejného předchůdce. Očividný rozdíl je v barvě – oproti PP má TP barvu světle žlutou. Nemá
ani takové problémy s teplotou a vlhkostí. TP se má v našem
podnebném pásmu k světu. Proto ho používáme na outdoor.
Je pravda, že venku jsem s roztoči problémy nikdy neměl.
Příroda bývá v tomto směru soběstačná, o vše se postará sama. TP je tak spíše balkónová záležitost. Oproti PP je
dražší, ale má obrovskou výhodu v přezimování, takže máte
možnost konzervace na další sezónu. Po objednání je dostanete buď na páskách, nebo na letorostech.
Všechny tři způsoby ničení těchto malých upírů mají své
pro a proti, podle stupně zamoření zvolíme typ postřiku
s odpovídající účinností. Jakákoliv nákaza se odrazí na úrodě víc, než byste mysleli. Nejlepší je však roztočům úplně
předejít. Máte-li tušení, že budete mít nevítané hosty, je pro
vás prevence dobrým řešením.
Tomáš Patka
Foto: Bio Nova
Growing #02.10
22
#02.10 Growing
23
>>>
DIY Clonery
*
Wicky cloner - Foto: Bambus
kem. Knoty dodají optimální množství vlhkosti a vám stačí
jen doplnit vodu do dolní nádoby, když dojde. Je to stejný
princip jako v samozavlažovacích truhlících. Knoty seženete
v provaznictví, kde na rozdíl od Baumaxu apod. stojí 10 Kč
metr. Pokud chcete mít řezy v pevném základu nebo s nimi
v budoucnu chcete cestovat, můžete cloner použít i tak, že
do perlitu dáte klasické rockwoolové kostky, a systém se
vám postará o závlahu (i když na řezy třeba týden nemáte čas). Velikost nádob závisí pouze na vás. Množství vody
v zásobníku určuje rozdíl výšek nádob – stačí mezi nádoby
dát cokoliv, co udrží horní nádobu dostatečně vysoko nad
spodní (na obrázku kousek plastelíny). Do vody můžete přidat kořenové stimulátory, opět doporučuji výluh z vrby. Jen
pozor když vyndáváte zakořeněné řezy z cloneru, může se
lehce stát, že poškodíte kořeny! Ze začátku jsou kořínky slabé a jednoduše se poničí.
Bambus
Wicky cloner - Foto: Bambus
*Do It Yourseld Bubble cloner - Foto: Bambus
B
V případě digitálních minutových spínaček nastavte častější
spínání.
líží se outdoorová sezóna a spousta lidí bude na poslední chvíli chtít zakořenit pár řízků. Tady je pár tipů, jak
si sestavit DIY propagátory, které vám s tím pomůžou. Ve
všech propagátorech zakoření řezy přibližně za 14 dní (po
chvíli praxe i dřív). Řízkům sviťte 18 hodin denně a dopřejte jim alespoň minimální cirkulaci vzduchu. Klony nejsou
náročné na osvětlení, takže stačí například 18W lineární
zářivky s modrým spektrem (cool white) nebo CFL osvětlení. Vlhkost zajistí pařníček.
Bubble cloner
Potřeby:
• miska (průhlednou je lepší obalit/zabarvit, 20 Kč)
• plastový kryt (29 Kč)
• akvarijní bublák (200 Kč)
• hadička, vzduchovací kamínky (30 Kč)
Foggaponic cloner
Bubble cloner je jednoduchý plastový box plný vody
s akvarijním bublákem dodávajícím vzduch kořenům.
Jako nádobu můžeme použít cokoliv, co nepropustí světlo
k vodě. Světlo ve vodě způsobuje růst řas, které ničí kořeny. Ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že se mi v bubláku
Potřeby:
• plastový box (Ikea, 60 Kč)
• kryt – jakýkoli kus pevného materiálu (např. plastová
cedule „Pozor vysoký proud“, 29 Kč)
Wicky cloner - Foto: Bambus
Foggaponic cloner - Foto: Bambus
• nebbler a plovák na nebbler (pemacas.cz/growshopy
390 Kč + 70 Kč)
• karimatka/neopren
Foggaponic cloner je nejrychlejší zakořeňovač, využívající mlhu vytvořenou ultrazvukovým mlhovačem (nebbler).
Nastává tak dokonalý poměr vlhkosti a vzduchu u kořenů, které jsou až nad roztokem. Na stavbu použijeme krabici libovolných rozměrů např. z Ikea. Víko můžete udělat
z jakéhokoliv plastu. Polystyren tady není i přes jednoduchou manipulaci nejlepší volba kvůli izolačním vlastnostem
(nebezpečí přehřívání roztoku). U roztoku myslete na membránu mlhovače, která se velmi rychle ucpává. Takže nejlépe
žádné zakořeňovací stimulátory a hnojiva (klony se bez toho
stejně obejdou). Roztok by měl mít teplotu cca 24ºC. Pokud je
výrazně nižší, přidejte do roztoku akvarijní topítko nastavené na 24ºC (ale myslete na to, že sám mlhovač roztok ohřeje).
Samotné řezy uchytíme do naříznutého kolečka z karimatky
či neoprenu. Na spínacích hodinách nastavíme pro mlhovač
15 minut zapnuto a 15 minut vypnuto na 24 hodin denně.
Bubble cloner - Foto: Bambus
řasy nikdy neudělaly i přes průsvitný plast. Řezy můžeme
zase uchytit do koleček z neoprenu či karimatky, nebo do rw
kostek. Teplotu roztoku v případě potřeby zajistíme akvarijním topítkem asi na 24ºC. Do roztoku můžete přidat jakýkoli
kořenový stimulátor. Ekologická, levná a účinná varianta je
výluh z vrby, který obsahuje velké množství růstového hormonu (viz http://www.konoptikum.cz/articles/2008/10/Delame_si_to_sami.php).
Wicky cloner
Potřeby:
• 2 stejné boxy (od zmrzliny, za cenu zmrzliny...)
• zavlažovací knoty (provaznictví, 1 m za 10 Kč)
• perlit (growshop, 1 l za 6 Kč)
Foggaponic cloner - Foto: Bambus
Tenhle cloner je výborný prakticky nulovou cenou a výdrží
bez doplnění vody. Jsou to 2 spojené nádoby, kdy první je
pouze zásobníkem roztoku a druhá (horní) je plná perlitu,
ve kterém jsou řezy. Závlahu dodávají samozavlažovací
knoty, které vedou dírou v horní nádobě do dolní s rozto-
>>>
#02.10 Growing
25
Budiž světlo!
Č
asto se mě lidé ptají, jaké světlo si mají pořídit do svého homeboxu. Na první pohled jde o naprosto triviální
problematiku, ale pod drobnohledem, při řešení parametrů
svítidel, už vše tak jasné není. Asi byste se neradi dočkali
situace, že vám místo výbojky na květ pošlou výbojku na
růstovou fázi. Mrkneme se na parametry, podle kterých je
od sebe odlišíte, a veškeré další podstatné informace o umělých svítidlech.
Vybrat dobré světlo do pěstírny je klíčová záležitost našeho
úspěchu. Základní rozdíl mezi světly je v jejich parametrech.
K nejvýznamnějším patří barva. Naše kvítka vyžadují v růstové i v květové fázi jinou barvu světla. Většině z nás je změna barvy světla podle fáze života květinky samozřejmá, ale
raději to pro zbylou menšinu vysvětlím.
Při outdooru na naši zahrádku svítí venkovní slunce, to má
jenom jednu barvu, jak se zdá, takže logicky by změna barvy
světelného záření neměla být zapotřebí. Ale přeci je. Při průchodu světla naší atmosférou dochází k disperzi světelného
záření, tedy k rozkladu světla na jednotlivé barvy. Jak je všeobecně známo naše planetka se otáčí kolem své osy a kolem
Slunce. Tato osa slouží pro představu jako pomyslná čára,
která prochází severním a jižním pólem, ta sama o sobě také
rotuje. Podle polohy země a náklonu její osy se láme světelné
záření o naši atmosféru. V každém ročním období má světelné záření trochu jiný úhel lomu. I rotace kolem své osy
(trvá 24 hodin) má vliv na úhel dopadu, a právě všechny tyto
vlivy vyvolávají změnu barvy světelného záření. Takovou
změnu okem nezaregistrujeme, protože probíhá pozvolna.
V jarních měsících je světlo v našem podnebném pásmu více
bílé, jakoby nás část červeného světla přeskakovala. S postupem času, kdy se naše planeta dostává blíže ke Slunci a mění
náklon své osy, začíná přibývat červená složka.
Tu mám nejraději, na podzim mám z téhle barvy opravdu
radost. Pozitivně působí na naše kvítka. To je asi vše k našemu Slunci a barvám světla, které k nám doputují. Teď už
se podíváme na umělá svítidla. Mimo výkonu, ten bereme
v potaz pouze z finanční stránky, jsou důležité tři základní
parametry.
Vlnová délka
Světlo jako takové je pouze elektromagnetické vlnění. Na
velikosti tohoto vlnění je závislá barva světla. Odtud pochází
název vlnová délka. Každá barva má svou vlnovou délku,
pro nás je podstatná červená s vlnovou délkou 625 až 700
nm (nanometrů) a modrá s vlnovou délkou 430 až 500 nm.
Pro představu 1 nanometr je 0,000000001 metru (miliardtina
metru). Takže jsme se dostali k jádru pudla. Pro růstovou
fázi potřebujeme modrou barvu, u umělých svítidel se udává modro bílá a pro květovou fázi potřebujeme červenou.
Teplota chromatičnosti (teplota barvy)
Dalším důležitým údajem je teplota chromatičnosti. Jednotkou teploty chromatičnosti je kelvin, není v tom žádná
věda, berte ho jenom jako další způsob vyjádření barvy světla (viz tabulka). Na growshopech se uvádí v několika tisících
K. Nás zajímá červená 2 000 K, bílá 5 500 K a modrá nad
5 500 K.
Světelný tok
Nesmíme zapomenout na světelný tok. Tato veličina je
v podstatě energie vyzářená za určitý čas. V našem případě
za jednu sekundu. Základní jednotka se nazývá lumen a její
značka je lm. Při koupi světla věnujte velkou pozornost této
hodnotě. Je velmi důležitá z hlediska poměru lm/W, tedy
množství světla/výkon neboli peníze. Při stavbě výkonných
svítidel se maximální hodnota tohoto poměru dostala maximálně na 200 lm/W. Když narazíte na větší poměr než tento,
vězte, že to není pravda. Bylo by na místě zvážit spolehlivost
prodejce. Můžete si pořídit 250W růstovou výbojku, která
má světelný tok 23 000 lm, a nebo 400W se světelným tokem
38 000 lm. Při tomto rozdílu si budete alespoň moci představit, jakou intenzitou světla máte v plánu svoje mazlíky
oslňovat.
Výbojky
Samotnou výbojku tvoří uzavřená trubice, která je naplněná plynem a zakončená paticí E40. E40 má v názvu průměr
patice v milimetrech. Plyn uvnitř trubice slouží k přeměně
elektrické energie na světelnou energii. Dále se fyzickou
schránkou světla zabývat nebudeme. V growshopech narazíme buď na sodíkovou, nebo na metalhalidovou výbojku.
Mají vysokou spotřebu, ale i svítivost. V pravěké době indooru se kradly sodíky z veřejného osvětlení. Což je poměrně
riskantní. Tato svítidla bohužel nepřeměňují všechnu elektrickou energii na světelnou, ale velkou část z ní vyzařují do
okolí v podobě tepla. V malém uzavřeném prostoru je to celkem nepříjemné, tedy hlavně v létě. Z horké prekérní situace
nás naštěstí vyseká cooltube. Životnost těchto svítidel bývá
kolem 20 000 hodin. Po přepočítání mi vyšlo, že by vydržela
na 18 tříměsíčních sezón. Nevěřte tomu. Během svého života
se snižuje svítivost, doporučuji být věrný jedné výbojce čtyři
sezóny. Sodíkové světlo je určené ke květové fázi, obsahuje
nejvíce červené složky a v ideálním případě by mělo mít tyto
parametry: 600 W, 90 000 lm, 2 000 K. Párkrát jsem narazil i
na uváděnou vlnovou délku – ta by se měla pohybovat mezi
625–740 nm. Metalhalidové výbojky používáme na růstovou
fázi, zde převládá bílé až světle modré světlo. Ideální parametry jsou: 400 W, 38 000 lm, 4 000 K. Vlnová délka by se
měla nacházet mezi: 430–500 nm. Výbojky nemůžeme zapojit napřímo do elektrické sítě s 230 V. Potřebují předřadníky,
které jsou určeny přesně pro dané výkony. Musí se zapojit
přesně podle přiloženého schématu.
Zářivková trubice
V podstatě je to nízkotlaká výbojka. Má tvar podlouhlé trubice, vyrábějí se 59 cm dlouhé a 117 cm dlouhé. Jsou naplněny rtuťovými parami. Bílou barvu mají, protože jsou zevnitř
nastříkané luminoforem, který mění elektrickou energii na
světelnou. Oproti sodíkovým nebo metalhalidovým světlům
mají znatelně menší světelný tok, ale nesou si i svoji velkou
výhodu – při své činnosti nevyzařují tolik tepla. I tyto zdroje světla potřebují ke své správné funkci další příslušenství:
tlumivka, kondenzátor, startér. V normálních obchodech
nebo někde na pracovištích bývají klasické zářivkové trubice
bílé nebo žluté. Také se dají použít. I když mi spíše přišlo,
že při jejich nasazení jsem vytvořil jakési stázové pole, kdy
kytička nerostla, ale ani neumřela. Vzhledem k malé ceně se
raději mrkněte do growshopu, kde najdeme tři verze zářivkových trubic:
Blue
Je specifická svou barvou blížící se nejvíce k modré, což plyne z názvu. Teplota chromatičnosti se pohybuje od 6 000 K
do 6 500 K, v tomto případě je závislá na výkonu (W), stejně
jako světlený tok. Barva světla, kterou tahle zářivka vydává, je vhodná pro růst. Nedoporučoval bych pod ním pěstovat matku. Světlo by nejvíce dopadalo na vršky rostliny, a
spodek by byl nedosvícený. Samozřejmě jako jakýkoliv jiný
problém i tento má své řešení – vertikální postavení zářivkových trubic. Ale myslím, že existuje jednodušší a efektivnější
řešení. Metalhalidová výbojka. Blue je spíše vhodná ke kombinaci s purple zářivkou do řízkárny, kde máme například i
menší sazeničky, třeba přípravu na outdoor.
Purple
Barva tohoto svítidla je posunutá více směrem k červené
složce. Teplota monochromatičnosti se udává 4 000 K. Světelný tok je taková fyzikální veličina, o které se dá říct, že je
s výkonem spjatá, takže na něm bude vždy závislá. Dobře
se pod touhle barvou daří klonům. Celkem rychle vykořeňují, samozřejmě, že délka času závisí na vaší péči a metodě
klonování – v rockwollových kostkách je to cca 7 dní. Dají se
použít i na růst sazeniček, ale efekt oproti blue bude znatelný v rychlosti růstu. Barva 4 000 K by se dala použít i k první
fázi květu, ale s velikostí světelného toku, jaký zářivky mají,
se taková myšlenka nachází pouze v teoretické rovině.
Red
Podle názvu bude asi nad slunce jasné, jakou barvou září
tato zářivka. Teplota monochromatičnosti se udává 3 000 K,
takže je hozená spíše do žlutočervené oblasti světelného
spektra. Při brouzdání po internetových growshopech jsem
narazil na případy, kdy při určité wattáži prodejci tvrdí, že
jde o zářivku určenou pro růstovou fázi, ale není tomu tak.
Jistě že při zvolení periody 18 h na 6 h se naše kvítí nepřepne, ale stoprocentně nedosáhnete požadovaného účinku.
Toto svítidlo je vhodné jako doplňkové osvětlení pěstírny
v místech, kde je jasně vidět, že světelný tok hlavního svítidla není dostačující. Výborně se hodí na kombinaci s většími
úspornými světly.
Úsporky
Jejich funkce je stejná jako u trubicových zářivek, ale oproti
nim jsou mnohem kompaktnější, modernější a máme větší
výběr podle použití a výkonu. V tom se následovně odráží
i světelný tok, a právě ten je podstatný ve využití těchto
svítidel. Dá se s ním velmi jednoduše osvítit větší množství
kytiček, které i více prosvítí do hloubky. Velikostí světelného toku nemohou bohužel výbojkám konkurovat, zato ale
nevyzařují velkou teplotu do svého okolí, a tím odpadá komplikované chlazení. Další bod, ve kterém mají úsporky vůči
zářivkovým trubicím navrch, je, že všechny komponenty se
nachází v krytu nad paticí naší úsporky. Je určená přímo pro
napětí elektrické sítě 230 V. Úsporky se dají pořídit v barevném provedení, které je skoro totožné se zářivkami. Při práci
v modrobílém spektru při výkonu 125 W nebo 200 W můžete
vypěstovat krásné a vitální matky. Na klony jsou jako předurčeny 50 W úsporky, pro tato svítidla je v prodeji i speciální
stínítko dimenzované na dvě úsporky. S rozměrem 18x6x6 je
vidím jako favority mezi světly vhodnými pro vykořeňování
řezů. Úsporky s převládající červenou složkou jsou určeny
pro květovou fázi. Já osobně k tomuto způsobu pěstování
moc netíhnu. Pro dobré výsledky se do pěstírny přidávají
podpůrná svítidla, aby byla zahrádka pořádně prosvícená.
Světla musí být blíže u kvítí, ale nesmí se ho dotýkat. Pro
stavbu pěstírny je tato metoda komplikovanější. Ale i v těchto podmínkách jsem viděl více než potěšující úrodu.
Je na každém, jaký způsob osvětlení si zvolí. Osobně radím
vyzkoušet si všechny, a vybrat systém osvětlení, jaký vám
bude vyhovovat nejvíce. Každé svítidlo má své pro a proti.
Tomáš Patka
KultUra #02.10
26
#02.10 KultUra
William James
a jeho výzkumy vnímání času během hašišového rauše
P
ři vyslovení jména Williama Jamese si někteří možná
vzpomenout na tzv. pragmatismus – filosofický směr
zaměřený na lidské jednání a jeho praktické úspěchy, jehož
představitelem u nás byl například Karel Čapek. Hlavní
zájem jedné z nejvýznamnějších osobností americké vědy
přelomu 19. a 20. století se však zaměřoval na psychologické
výzkumy, jejichž součástí bylo i experimentální pozorování
vnímání času. Zde již možná čtenář tuší, proč se Jamesovo
jméno objevuje v souvislostech našeho časopisu: William
James se bez jakýchkoli předsudků věnoval výzkumu různých stavů vědomí během široké palety intoxikací a zavedl
pojem „mystického vědomí“, které podle něj lze zažít právě
v různých stavech intoxikace a které není nic jiného než „přístup k pravdě, kterého nelze dosáhnout způsobem, jakým
myslíme běžně.“
V roce 1890 vychází Jamesovo ústřední dílo, dvousvazkové
Principy psychologie, ve kterých jsou některé pasáže věnovány právě výzkumu stavů vědomí ovlivněného různými
druhy intoxikace. Na rozdíl od uměleckých popisů těchto
stavů např. Timothy Learym či Charlesem Baudelairem,
James se snaží získat nejen přesná a měřitelná data, ale i jeho
interpretace výsledků je čistě vědecká.
Na konci 19. století byl již znám fakt, že konzumace čaje
nebo kávy zkracuje subjektivní prožitek času, takže konzumentovi se zdá, že čas ubíhá rychleji. Klinické pokusy prováděné v Německu potvrdily podobné změny ve vnímání
času během konzumace alkoholu, ovšem s tím rozdílem, že
v počáteční fázi opilosti čas ubíhá nejdříve rychleji, ale se
zvyšujícími se promile dochází ke zrychlení vnímání vnějších
podnětů a čas se tak jeví jako plynoucí mnohem pomaleji než
obvykle. Ke stejnému zrychlení vnímání a tedy k natažení
času dochází rovněž pod vlivem morfia a chloroformu.
Ve svých výzkumech hašišového rauše James experimentálně zjišťuje také zpomalení vnímání času a vysvětluje subjektivní účinky hašiše takto: „Vyslovíme větu, a než se dostaneme k jejímu konci, tak se nám začátek věty zdá nekonečně
vzdálený v minulosti. Chceme projít krátkou ulici, ale zdá
se nám tak dlouhá, jako bychom ji snad nikdy ani nemohli zvládnout celou projít.“ Tyto jevy vysvětluje tak, že naše
vnímání vnějších podnětů, ze kterých odvozujeme rychlost
plynutí času, se stává pozornější a podrobnější: tam kde jsme
dříve měli při určitém procesu například pět různých vjemů,
máme během intoxikace vjemů mnohonásobně více. Procesy,
které sledujeme, subjektivně mají mnohem delší časový rozsah – čas jako by se zpomalil. Toto je podle Jamese analogické k práci s mikroskopem, kdy se zvětšením měřítka dochází
jakoby k objektivnímu zvětšení pozorovaného předmětu.
James ve svých textech odkazuje na užívání hašiše, nikoli
marihuany. Nebylo to ovšem tím, že by byl takový fajnšmekr,
nýbrž prostě proto, že hašiš byl nejrozšířenějším produktem
z konopí; balení samotné marihuany do tzv. jointů či její kouření v dýmkách přišlo do módy až mnohem později. Kromě
výzkumů vnímání času se James zabýval možnostmi využití
hašiše při vyvolávání hluboko zasutých vzpomínek během
terapie. Nejživější však zůstává Jamesovo vysvětlení změny
vnímání času pod vlivem hašiše, které si většina z nás může
experimentálně ověřit na sobě samých, ovšem bez vyhlídky,
že za to bude někdy oceněna, občas možná i se strachem, že
za takovýto experiment bude perzekuována. Ukazuje se tak,
jak se během posledního století změnil význam „experimentování s drogami“ směrem k negativnímu hodnocení.
Přestože to James na žádném místě svých textů přímo neříká, je z jeho postřehů zřejmé, že většinu experimentů prováděl sám na sobě, tedy včetně užívání omamných látek. Ke
konci života navíc opakovaně vyjadřoval názor, že změněné
stavy vědomí umožňují člověku využívat naplno jeho tvůrčí schopnosti a jeho kulturní potenciál. Byl tak do jisté míry
předchůdcem lékařského užití omamných látek, zejména
pak v psychoterapii.
Závěry Jamesových výzkumů lze shrnout takto: určité zpomalení v reakcích, které můžeme sledovat na intoxikovaných
uživatelích zmíněných drog, není způsobeno jejich nižší
mozkovou aktivitou, ale naopak je způsobeno zrychleným
vnímáním a bohatším souborem vjemů. To znamená, že tam,
kde neintoxikovaný člověk vnímá například pád sklenice
jako okamžitý proces o dvou až třech vjemech (pohyb sklenice po okraji stolu, let sklenice vzduchem, roztříštění sklenice o podlahu), člověk intoxikovaný tuto skutečnost vnímá
jako soubor mnohem většího počtu vjemů, které mu pak trvá
zpracovat adekvátně delší dobu a zdá se tak ve svých reakcích pomalejší, i když opak je pravdou.
William James (1842–1910), americký psycholog a filosof, profesor na Harvardské a později Columbijské univerzitě. Věnoval
se medicíně a výzkumům fyziologie vědomí, odkud přešel přes
průkopnické příspěvky v psychologii k úvahám o lidské svobodě.
Ve své době byl nejznámějším americkým filosofem, rozvinul a
popularizoval tzv. pragmatismus. Pragmatismus dodnes hraje
důležitou roli v boji s totalitarismy všeho druhu. Právě proto ho
oceňoval i náš spisovatel Karel Čapek.
Další informace naleznete na http://www.archive.org/
details/theprinciplesofp01jameuoft nebo http://ebooks.adelaide.edu.au/j/james/william/principles (anglický text Principů psychologie).
Mikuláš Horský
29.04. N.O.H.A. [CZ/D], Fléda, Brno
29.04. Kinhoua [USA/KOR], Palác Akropolis, Praha
30.04. Nurse With Wound [UK] & Aranos [IR], Divadlo
Archa, Praha
30.04. Nomeansno [CAN], Fléda, Brno
30.04. Mauracher [AT], Palác Akropolis, Praha
03.05. George Duke Band [USA], Lucerna Music Bar,
Praha
04.05. Bobby McFerrin [USA], Obecní dům, Praha
05.05. Bobby McFerrin [USA], Kongresové centrum,
Praha
05.05. Amanda Palmer & Jason Webley [UK], Palác
Akropolis, Praha
06.05. Pow Pow Movement [D], Lucerna Music Bar,
Praha
06.05. Amsterdam Klezmer Band [NL/RU], Palác Akropolis, Praha
07.05. Lou Rhodes [UK], Palác Akropolis, Praha
05.05. Bobby McFerrin [USA], ČEZ Aréna, Ostrava
10.05. De Phazz live! [USA/D], Retro Music hall, Praha
10.05. Yann Tiersen [FR], Divadlo Archa, Praha
12.05. Puschnig/Sass/Diabate [A/USA/BF], Jazz klub
Reduta, Praha
13.05. Mike Stern with Richard Bona feat. Dave Weckl &
Bob Malach [USA], Lucerna Music Bar, Praha
13.05. Chumbawamba [UK], Fléda, Brno
14.05. Chumbawamba [UK], Lucerna Music Bar, Praha
15.05. Extra Life [USA], Fléda, Brno
15.05. Venetian Snares [CAN], Radian [AT], Divadlo
Archa, Praha
15.05. High Contrast [UK], Roxy, Praha
18.05. Tanya Tagaq [CAN], Palác Akropolis, Praha
19.05. Woven Hand [USA], Palác Akropolis, Praha
20.05. Wolf Eyes [USA], Divadlo Archa, Praha
21.05. Kiss [USA], ČEZ Aréna, Ostrava
Skupina Chumbawamba vznikla v jednom ze squattů
v britském Leedsu v „orwellově roce“ 1984. Po více než dekádě strávené v hudebním i ideovém undergroundu, odkud
skupina z kritizovala kapitalismus, nadnárodní korporace,
autority, válku a násilí, náboženství, rasismus, populární
kulturu, konsumerismus a mnoho dalšího, Chumbawamba
podepsala smlouvu s velkou nahrávací společností EMI. Zde
vydala album „Tubthumper“, které ji vyneslo na vrchol žebříčků, zejména díky notoricky známému singlu Tubthumping, úspěšný však byl i další singl Amnesia. Anarchistická
kapela se tak dostala v relativně krátkém časovém horizontu
na vrchol slávy a své myšlenky tak mohla hlásat zcela nové
a výrazně širší skupině posluchačů. EMI však později z obav
z reakcí na její kritické texty s kapelou rozvázala smlouvu.
Po zřejmých vlivech techna v první polovině 90. let se hudba kapely po roce 2000 vydala směrem k folku a akustické
hudbě. Dokladem toho je i nejnovější album „ABCDEFG“,
v rámci jehož propagace skupina navštíví Českou republiku,
kde v polovině května vystoupí v Brně a v Praze.
Chumbawamba zahraje 13. května na brněnské Flédě a 14. května
v pražském Lucerna Music Baru.
Pod názvem Bonobo se skrývá Angličan Simon Green
pocházející z Brightonu. Počátky projektu sahají do roku
1999, kdy tehdy 18letý Green debutoval trackem na kompilaci labelu Tru Thoughts Recordings‘ „When Shapes Join
Together“. U tohoto labelu také Green vydal své debutové LP
s názvem „Animal Magic“, nesoucí se na vlně downtempa,
dubu a funku a doplněné zvuky sitar. Album zaznamenalo
velký úspěch a následující „Dial „M“ for Monkey“ už bylo
vydáno na známém labelu Ninja Tune. Následovalo „Days
to come“, v prestižní show Gillese Petersona na BBC Radio
1 zvolené jako album roku 2006. Letos si projekt Bonobo připisuje do své diskografie další studiový kousek s názvem
„Black Sands“.
Na koncert Bonobo se můžeme těšit 7. června v pražském Lucerna
Music Baru.
Orchestre Baobab je senegalská kapela, která vznikla
již na počátku 70. let. Původně byla jen kapelou hrající o
víkendech v dakarském klubu Baobab pro senegalské vládní
úředníky, brzy se však etablovala v jednu z hvězd západoafrické world music. Jejím zakladatelem je saxofonista Baro
N’Diaye a za léta existence se v ní prostřídala řada muzikantů a zpěváků. Mezi léty 1970 a 1985 skupina vydala 20 alb,
tím pravděpodobně nejslavnějším bylo album „Pirate Choice“ z roku 1982, které bylo přijato nadšeně nejen publikem,
ale i kritikou. Pod vlivem nástupu nových stylů (mbalax) a
elektrifikace africké hudby se orchestr v roce 1987 rozpadá
a k jeho obnovení dochází až v roce 2001, kdy podniká turné po Evropě a natáčí novou desku, na které hostuje známý kubánský hudebník Ibrahim Ferrer a senegalská hvězda
Youssou N’dour – ten se také ujal produkce jejich dalšího
27
21.05. Black Rebel Motorcycle Club [USA], SaSaZu,
Praha
22.05. Sascha Funke [DE], Roxy, Praha
24.05. Anoushka Shankar [IND], Divadlo Archa, Praha
26.05. Gipsy Swing Trio [NL] & Tchavolo Schmitt [FR],
Lucerna Music Bar, Praha
26.05. Jean Michel Jarre [DE], Tipsport aréna, Liberec
27.05. No Jazz [FR], Lucerna Music Bar, Praha
31.05. Hazmat Modine [USA], Lucerna Music Bar, Praha
05.06. Thievery Corporation [USA], Lucerna Music Bar,
Praha
06.06. John Mayall & Bluesbreakers [UK], Semilasso,
Brno
07.06. Bonobo [UK], Lucerna Music Bar, Praha
08.06. Abraham Burton & Eric McPherson Quartet
[USA], Jazztime, Praha
08.06. Slash [UK], Tesla Arena, Praha
10.06. Elton John [VB], O2 Arena, Praha
10.06. Bob Mintzer Quartet [USA], Lucerna Music Bar,
Praha
15.06. Beatsteaks [D], Lucerna Music Bar, Praha
18.06. Klute [UK], Roxy, Praha
19.06. Orchestra Baobab [Senegal], Štvanice, Praha
20.06. John Mayall [UK], Lucerna Music Bar, Praha
25.06. Steve Bug [D], Roxy, Praha
26.06. Gossip [USA], SaSazu, Praha
26.06. Abel Ramos [ESP], Roxy, Praha
27.06. Billy Idol [UK], SaSazu, Praha
28.06. Nina Hagen [D], SaSazu, Praha
29.06. Green Day [USA], Incheba Expo Aréna, Praha
01.07. Pat Metheny Group [USA], Divadlo Gubernia,
Praha
od 05.05. Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém
Československu 1948–1978, Dům umění, Brno
do 17.05. Pode Bal: Malík Urvi II, DOX, Praha
alba. Orchestr míchá hudební vlivy ze Senegalu, Toga a
Maroka s dalšími a výsledkem je fúze afrických, kubánských
a karibských rytmů a harmonií.
do 23.05. Viktor Pivovarov: Oni, Moravská galerie, Brno
do 23.05. Dokoupil 100, Jízdárna Pražského hradu, Praha
do 06.06. Zdeněk Sklenář: Deset tisíc věcí/Deset tisíc
let, Dům U Kamenného zvonu, Praha
do 06.06. Stanislav Diviš, Wanieck Gallery, Brno
do 27.06. Cena NG333: Finalisté, Veletržní palác, Praha
do 04.07. Double Fantasy: Jan Jedlička, Michal Šeba,
Beate Gütschow, Galerie Rudolfinum, Praha
do 02.08. Jan Kaplický: Vlastní cestou, DOX, Praha
11.05. Konopí je lék (vystoupí Divokej Bill, Švihadlo,
Wohnout, Visací Zámek, V. Třešňák, Hudba Praha, Slum,
Echt!, Jan Budař, Petr Váša a další), Palác Akropolis, Praha
29.05. Rock-Pop-Ethno Open Air Festival Okoř
se šťávou (vystoupí Buty, David Koller & Band, Vladimír Mišík & Etc., Lety Mimo a další), hrad Okoř
26.06. Hrádek Rock Summer (vystoupí Support Lesbiens, Krucipűsk, Southpaw a další), Hrádek nad Nisou
z
.c
m
u
k
i
t
p
o
n
o
.k
w
w
w
tedy Metheny s kytarou, Lyle Mays s klávesami, Steve Rodby s basou a Antonio Sanchez u bubnů.
Orchestre Baobab vystoupí 19. června na pražské Štvanici.
Pat Metheny, rodák z Missouri, je jedním z nejoriginálnějších a nejpopulárnějších jazzových kytaristů současnosti.
V polovině 70. let začal točit desky pod labelem ECM a brzy
se stal hlavní hvězdou této známé vydavatelské firmy. V roce
1978 založil Pat Metheny Group, která působí dodnes. Vedle ní však Metheny působil v řadě projektů a natáčel i koncertoval s řadou špičkových jazzmanů – např. s Herbie Hancockem, Davem Hollandem, Johnem Scofieldem, Bradem
Mehldauem, Joshuou Redmanem či Jaco Pastoriem a moha
dalšími. Na své konto si připsal již 17 cen Grammy. Od roku
1992, kdy vystoupil Metheny poprvé v Praze, se do České
republiky pravidelně vrací v rámci svých evropských turné.
Naposledy jsme měli příležitost jej vidět v roce 2005 v Lucerně při příležitosti vydání desky „The Way Up“. Nyní se po
pěti letech vrací, a to v klasické sestavě Pat Metheny Group,
Pat Metheny Group vystoupí 1. července 2010 v divadle Gubernia
v Praze.
Download

Více zelene - Konoptikum