PSYCHOMOTORIKA
v hodinách TV na 1. st. ZŠ
Obsah:
Úvod ………………………………………………………………………………….. 3
Kapitola 1 Úvod do problematiky ……………………………………………………. 4
Kapitola 2 Psychomotorika a tělesné poznání ……………………………………….. 6
Kapitola 3 Psychomotorika a poznání předmětu …………………………………….. 8
Kapitola 4 Psychomotorika a společenská stránka …………………………………... 10
Literatura ……………………………………………………………………………... 12
Slovníček pojmů ……………………………………………………………………… 12
2
Úvod
Studijní materiál umožní studentům získat informace o
psychomotorice a jejím využití v hodinách tělesné výchovy s
cílem umožnit žákům hravou formou příjemného prožitku z
pohybu.
Cílem bude podat
informace, jak naučit děti formou her
poznávat své tělo, předměty, které nás obklopují, a jak reagovat
na své okolí, na své spolužáky, jak se zachovat v daných
situacích.
Autoři učebního textu:
PaedDr. Jitka Kopřivová, CSc. :
Katedra tělesné kultury PdF MU Brno, Poříčí 31
tel: 05/43129407, 0604-760325, fax: 43129109,
e-mail: [email protected]
PaedDr. Marie Blahutková, PhD.:
Katedra tělesné kultury PdF MU Brno, Poříčí 31
tel: 05/43129407, fax: 43129109,
e-mail: [email protected]
Mgr. Hana Vacková:
Katedra tělesné kultury PdF MU Brno, Poříčí 31
Tel: 0606-833150, e-mail: [email protected]
Pojďme si nyní vysvětlit, co to vlastně je psychomotorika a jaké
má přednosti a uplatnění v hodinách tělesné výchovy na 1.
stupni základní školy. Určitě se vám bude líbit a jakmile ji
začnete zařazovat do svých hodin, budete záhy pozorovat velké
změny nejen u žáků, ale i sami u sebe. Obohatí se poznání
vašich žáků, jejich citová stránka a celkově jejich osobnost. Tyto
změny se projeví i u vás.
3
Kapitola 1 Úvod do problematiky
Psychomotorika poukazuje na úzké spojení a prolínání psychiky
a motoriky. Pohybový projev je výrazem našich duševních
pochodů , je odrazem vnímání a prožívání sebe sama, svých
vnitřních pocitů, svého okolí.
řečeno,
Zjednodušeně
psychomotorika
označuje
všechny
pohyby, které vyjadřují duševní činnost člověka. V užším slova
smyslu představuje souhrn pohybových aktivit člověka, které
jsou projevem jeho psychických funkcí a jeho psychického
stavu. Je to určitá odpověď jednotlivce na podněty z oblasti
psychických procesů (vnímání, myšlení, paměť, pozornost,
představivost, aj.) nebo psychických stavů (nálada). V systému
tělesné výchovy využívá psychomotorika pohyb jako výchovný
prostředek. Zábavnou a hravou formou, ale vždy cílenou a
odpovědnou, podporuje iniciativu, samostatnost, tvořivost při
respektování
individuálních
zvláštností
každého
žáka.
Psychomotorická cvičení a hry nejsou zaměřeny na výkon, ale
na prožitek z pohybu.
Název psychomotorika, který u nás stále hledá pochopení, se
začal užívat ve dvacátých letech ve Francii pro léčebnou
tělesnou výchovu mentálně postižených. Postupně se začaly
psychomotorické hry uplatňovat u postižených tělesně a
smyslově, u zdravotně oslabených a u rizikových skupin a
nakonec, zejména v dnešní době jako prevence u zdravých. K
nám začala pronikat psychomotorika až v devadesátých letech a
uplatňuje se především v oblasti pedagogické. V současné době
je v České republice psychomotorika zařazena již do studijních
programů na některých pedagogických fakultách.
Cílem psychomotoriky je rozvoj harmonické osobnosti z
hlediska fyzického, psychického i společenského.
Hlavním úkolem psychomotoriky je získat co nejvíce znalostí a
zkušeností o sobě samém - o svém těle, o věcech a předmětech,
které nás obklopují a o svém okolí. Zaměřuje se tedy na tři
základní oblasti:
4
-
oblast vlastního těla, vlastního "já"
-
oblast materiální (věcí a předmětů)
-
oblast společenskou
Využívá k tomu prostředky z různých tělovýchovných oblastí - z
pohybových a sportovních her, z rytmické i sportovní
gymnastiky, z akrobacie, taneční prvky, pantomimy, jógy aj.
V psychomotorice používáme různé druhy pomůcek, které jsou
poutavé, barevné a podněcují žáky k aktivitě. Mohou být běžné tělocvičné nářadí a náčiní, ale také atypické - předměty běžné
denní potřeby a nakonec i specifické psychomotorické pomůcky
(vozíčky, rolovací desky, šlapáky, padák, aj.). Náplň hodiny je
pak pestrá a poutavá, není nudná a děti motivuje.
Cílem každého pedagoga by mělo být získat žáky pro pohyb,
pro pravidelnou pohybovou činnost. Právě psychomotorika
může učiteli pomoci v tomto nesnadném úkolu. Umožňuje
žákům pracovat samostatně a tvořivě a vždy podle svých
schopností. Učí žáky buď samostatně, nebo ve skupinách řešit
zadaný úkol, učí je také vyjadřovat své pocity a zkušenosti.
Pomáhá učitelům odhalovat a odstraňovat vznikající projevy
agresivity, frustrací a anxiozity u dětí. Veškeré hry mají
nesoutěživý
charakter,
žáci
nejsou
trestáni
za
svoji
"nešikovnost", dostávají všichni příležitost pokračovat ve hře
dále.
Pomocí psychomotorických her lze kladně působit na
hyperaktivní žáky.
Psychomotorická cvičení a hry můžeme zařazovat jak do
jednotlivých částí hodin tělesné výchovy, tak po celou hodinu.
Do rušné části hodiny lze využít různých pohybových her, do
průpravné části hodiny můžeme zařadit cvičení s různými
materiály, která mohou být zaměřena na celkové rozcvičení , do
hlavní části hodiny lze zařadit cvičení například na rozvoj
koordinačních schopností, v závěrečné části většinou využíváme
velkého množství pestrých relaxačních cvičení a masáží.
Shrnutí:
5
Psychomotorika pracuje nejen s dětmi, ale i dospělými. Cílem
této nové formy tělesné výchovy je prožitek z pohybu, ze hry,
z tělesných cvičení. Je velmi poutavá, jednoduchá a záměrná, je
formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou
aktivitou udržování duševní pohody.
Otázky k zamyšlení:
1. Co je hlavním úkolem psychomotoriky ?
2. Co je cílem psychomotoriky ?
3. Kde a u koho lze využít psychomotoriky ?
Průvodce studiem:
Jestliže jste nevěděli odpovědi na tyto otázky, znovu si pečlivě
prostudujte kapitolu 1 Úvod do problematiky.
Kapitola 2 Psychomotorika a tělesné poznání
Znáte svoje tělo?
K
tělesnému
poznání
přistoupíme
ze
tří
hledisek:
-
fyziologického, kognitivního a emocionálního. Z fyziologického
hlediska vzniká na základě smyslového vnímání a pohybu v
nervovém systému mapa těla (tělesné schéma). Z hlediska
kognitivního získáte znalosti o svém těle, naučíte se mu
rozumět a své chápání slovně vyjádřit. Z emocionálního
hlediska pak získáte cit pro své tělo, postoj ke svému tělu. Velký
význam zde hrají smyslové orgány jako je sluch, zrak a hmat.
Získat co nejvíce zkušeností o svém těle - o jeho velikosti,
proporcích, o jeho jednotlivých částech, o schopnosti vnímat
rozdíl mezi svalovým napětím a uvolněním, mezi stabilitou a
labilitou, o schopnosti prostorové orientace, je cílem pestrých
psychomotorických cvičení a her zaměřených na tělesné
poznání. Učte se při nich vyjadřovat svoje city a pocity
vyjadřovat, vzájemně si je sdělovat verbálně (slovně) i
neverbálně (mimikou, pohybem).
6
Příklady cvičení:
Tělesné schéma
Děti si bílou křídou nakreslí na podlahu obrys svého těla podle
své představy. Potom utvoří dvojice. Jeden si vždy lehne do
svého nákresu a druhý z dvojice obkreslí jeho reálné tělo
barevnou křídou. Nastane porovnání správnosti představy o
svém těle. Projeví se zde i psychická stránka - pocit malého,
velkého, silného, hubeného, krátkonohého, atd. Cvičení lze dále
rozvíjet. Jeden z dvojice leží se zavřenýma očima v obrysu
svého těla, druhý mu pokládá na jednotlivé části těla různé
předměty. Ležící potom pojmenovává přesně místa, kde cítí
předměty a druhý je z jeho těla odebírá. Vyzkoušejte si tuto hru
a sledujte, jak jsou děti citlivé, které části těla vnímají více, které
méně. Jistě vytvoříte různé obměny této hry.
Poznávaní napětí a uvolnění
Umíš se proměnit v sochu z kamene? Umíš se pohybovat jako
hadrový panák, nebo jako dřevěný panák? Cítíš rozdíl mezi
napětím (dřevěný panák) a uvolněním (hadrový panák)? Na
získání uvedených tělesných zkušeností existuje velká skupina
psychomotorických cvičení a her. Uvedeme jen dva příklady.
Další se pokuste vytvořit. Můžete se více o této problematice
dozvědět i z literatury o józe.
Hra na sochy: Děti se pohybují (tancují, reagují pohybem, na
sebe) v prostoru tělocvičny při pěkné melodické hudbě. Jakmile
učitel hudbu zastaví, děti v ten moment "zkamení". Necháme
chvíli děti prožít stav napětí a poté opět pustíme hudbu.
Několikrát cvičení opakujeme.
Hra na čokoládu: Děti si lehnou na zem a promění se ve ztuhlou
čokoládu, kterou maminka vytáhne z ledničky. Když začne na
čokoládu svítit sluníčko, pomaloučku měkne a rozpouští se. Děti
tak pociťují stav napětí (ztuhlá čokoláda) a stav postupného
uvolňování.
Prostorová orientace
7
Domečky: Každé dítě si vezme jednu obruč a položí si ji v
prostoru tělocvičny - to je jeho domeček. Když zazní hudba, děti
se pohybují po celém prostoru tělocvičny mimo domečky. Když
se hudba zastaví, děti mají za úkol se co nejrychleji dostat do
svého domečku. Hru lze ztížit - děti přejdou do jiné obruče, do
domečku č.2. Hra pokračuje. Po zastavení hudby učitel řekne
číslo domečku, do kterého mají děti jít. Může také místo
slovního určení ukázat číslo jen počtem prstů na ruce.
Shrnutí:
K tělesnému poznání přistupujeme z hlediska fyziologického,
kognitivního a emocionálního. Všechna hlediska se navzájem
prolínají.
Korespondenční úkol:
1. Navrhněte vlastní psychomotorickou hru zaměřenou na tři
hlavní uvedená hlediska tělesného poznání ( tělesné schéma,
pocit napětí a uvolnění a prostorová orientace) vzhledem
k věku skupiny dětí se kterou pracujete a sdělte vaše
postřehy z reakce dětí a získané zkušenosti z práce s nimi.
Průvodce studiem:
Pokud jste měli problém s vypracováním korespondenčního
úkolu a došla vám fantazie, můžete ji načerpat v doporučené
literatuře uvedené v závěru. (Adamírová, Szabová, Dvořáková).
Kapitola 3 Psychomotorika a poznání předmětu
Nezbytnou
součástí
psychomotorických
hodin
cvičení
tělesné
je
výchovy
používání
s využitím
nejrůznějších
pomůcek, předmětů, náčiní a nářadí. Jsou to předměty
každodenní potřeby, ale i předměty netradiční, vytvořené
speciálně pro hodiny psychomotoriky.
8
Psychomotorická cvičení lze vhodně využívat, za použití
konkrétních předmětů, při poruchách
psaní, čtení, počítání,
barvosleposti, apod. Využití předmětů lze uplatnit při cvičení
jednotlivců, dvojic i skupin.
Samostatné místo mají v psychomotorice vjemy, které jsou
v běžném životě málo využity.
Jsou to zejména vjemy
senzomotorické. Mezi takovéto vjemy patří vjemy vizuální,
taktilní a sluchové. Při provádění různých psychomotorických
her dochází k jejich rozvoji a uvědomování, což vede k lepší
soustředěnosti, vyrovnanosti a tím současně ke zlepšení psychosociální rovnováhy člověka.
Každá hodina by měla obsahovat část zaměřenou na kontakt,
jak s jinou osobou, tak i s předmětem. Jeho zkoumání a práce
s ním může být prospěšná pro rozvoj dovedností či schopností
dětí. Předměty, které jsou barevné (např. obarvené tenisové
míčky, malé barevné textilní kostičky, barevná kostka s čísly pro
počítání, nafukovací míčky, několikabarevný padák, …)
upoutají snáze pozornost a soustředěnost dětí. Náplň hodiny je
pestrá a poutavá, není nudná, děti motivuje a ty se na další
hodiny více těší v očekávání, s jakými novými předměty si
budou hrát.
Hodiny psychomotoriky je vhodné kombinovat tak, aby první
hodiny obsahovaly seznámení a nácvik s novým nářadím,
náčiním a netradičními pomůckami a pak následovaly hodiny
s jejich použitím, např. při kruhovém provozu či u překážkových
drah a nakonec ve stížených a nezvyklých podmínkách a
situacích..
Při práci lze využít i předmětů a věcí, které nás dennodenně
obklopují, jsou přístupné dětem i dospělým a pro uplatnění
nekladou vysoké nároky na úpravu.
Příklad
V hodinách výtvarné výchovy můžeme s dětmi vyrobit veselé
hrkačky. Každé dítě si donese dva jogurtové kelímky a náplň,
čím si tyto kelímky naplní. Mohou to být např. věci, které
9
najdou doma – hrách, fazole, kuličky, knoflíky nebo co najdou
po cestě do školy – kamínky, písek, kaštany, oříšky. Tím
naplníme jeden kelímek a druhý k němu přilepíme pomocí
izolepy. V hodinách TV si pak děti s hrkačkami hrají a zvykají
si na zvuk své hrkačky, pak pracují ve dvojicích
a chodí,
skáčou, běhají za svým zvukem. Na závěr pak překonávají
překážkovou dráhu mezi kužely se zavázanýma očima.
Z našich zkušeností s psychomotorikou jsme přesvědčeni, že vás
budou napadat nejrůznější každodenní věci, které mohou mít
uplatnění v hodinách tělesné výchovy s prvky psychomotoriky.
Shrnutí:
V hodinách psychomotoriky používáme různorodé, pestré a
barevné pomůcky a předměty, které pomáhají rozvíjet
senzomotorické vjemy a navozovat vhodné kontakty .
Korespondenční úkol:
Vypracujte 3 psychomotorické hry a uplatněte v nich netradiční
pomůcky či předměty vzhledem k danému věku.
Otázka, která vyžaduje písemnou odpověď:
Jaké jiné pomůcky či materiály byste mohli využít ve vašich
podmínkách v hodinách TV ?
Průvodce studiem:
Pokud jste měli problém s vypracováním korespondenčního
úkolu a odpovědí na otázku prostudujte si doporučenou
literaturu uvedenou v závěru. (Adamírová).
Kapitola 4 Psychomotorika a společenská stránka
V této oblasti nám půjde zejména o výchovu osobnosti dítěte.
Pomocí vhodných psychomotorických her a cvičení se učí děti
navazovat vzájemné vztahy a udržovat je, komunikovat a
spolupracovat, důvěřovat v druhé osoby, mít odpovědnost
vůči nim. K tomuto cíli mohou sloužit pohybové prostředky
herní, rytmicko-hudební, taneční a pantomimické.
10
Hry by měly být přístupné každému podle jeho schopností, není
poraženého, všichni jsou vítězi, neboť se jim podařilo svým
způsobem zadaný úkol splnit. Při hrách v psychomotorice nikdy
nedochází k vylučování. V této oblasti zařazujeme hry na
seznamování bez dotyků, s dotykem, s předměty i bez nich.
Ve dvojicích je možné zaměřit hry na vytváření a prohlubování
důvěry v druhého a pocitu odpovědnosti za druhého cvičence,
cvičení na přizpůsobení se jeden druhému. Vzájemné kontakty
vytváříme dále ve trojicích, v menších skupinách a nakonec v
celé třídě (kolektivu), stejně tak učíme a prohlubujeme u dětí
pocit sounáležitosti.
Významnou složkou oblasti společenské výchovy je řešení
zadaného úkolu. Podporujete tím tvůrčí sounáležitost. Můžete
nechat samotné děti, aby si zvolily hry, pomůcky a rozdělily se
do skupin. Dáte jim tak prostor pro sebeuplatnění. Dovolíte jim
aktivně se podílet na výběru cvičení a tím docílíme, že vybrané
pohybové hry a cvičení, budou odpovídat momentálním
potřebám a přáním dětí. Děti se tak budou učit toleranci,
spolupráci ve skupině, sportovnímu jednání vůči sobě navzájem,
asertivitě, přičemž budou respektovat autoritu učitele, který řídí,
pozoruje a nenásilnou formou usměrňuje vybraná cvičení a hry.
Shrnutí:
V psychomotorice
není důležité splnit normami předepsané
limity, ale umět dát příležitost každému se rozvinout v rámci
svých individuálních možností.
Korespondenční úkol:
Vypracujte přípravu na 2 vyučovací hodiny tělesné výchovy na
1. st. základní školy s využitím psychomotorických her a
cvičení, které jste si s dětmi prakticky vyzkoušeli. Nezapomeňte
vyučovací jednotku rozdělit do jednotlivých částí hodin.
Průvodce studiem:
Pokud jste měli problém s vypracováním korespondenčního
úkolu a odpovědí na otázku prostudujte si doporučenou
literaturu uvedenou v závěru. (Adamírová).
11
Doporučená literatura:
1. ADAMÍROVÁ, J. Hravá a zábavná výchova pohybem.
Praha: Unie Zdr. TV ČASPV, 1995., 2000 (2. vyd.).
2. BLAHUTKOVÁ, M., KOUBOVÁ, J. Psychomotorika aneb
prožitek z pohybu. Brno: CDVU MU, 1998.
3. DVOŘÁKOVÁ, H. Cvičíme a hrajeme si. Olomouc: Hanex,
1995.
4. HERMOVÁ, S. Psychomotorické hry. Praha: Portál, 1994.
5. SZABOVÁ, M. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky. Praha:
Portál, 1999.
12
Slovníček pojmů:
agresivita - násilné jednání člověka vůči okolí
anxiozita – patologický projev opakované frustrace
city – psychické stavy prožitku ( nižší city – emoce, které
prožívají zvířata, specificky lidské city – člověk prožívá svůj
vztah ke společenskému prostředí )
emoce - způsoby prožívání projevující se v chování, jsou
doprovázeny fyziologickými změnami v organismu
- psychické změny, které jsou prožívány
frustrace – opakovaný negativní prožitek z neúspěšné činnosti
komunikace – sdělení pomocí slov (verbální), pohybu – gest,
mimiky (neverbální)
kreativita (tvořivost) – je schopnost vytvářet nové hodnoty
obohacující člověka, činnost směřující ke zdokonalování a
změně stavu věcí, myšlenek a osobnosti člověka
elementů
v nové
schopnost
kombinaci,
spojení
které
asociativních
vyhovují
nějakým
specifickým potřebám nebo jsou nějak užitečné. Čím jsou
elementy nové kombinace více vzdálené, tím je proces nebo
řešení tvořivější.
motorika –souhrn tělesných pohybů, které je člověk schopen
provádět díky vzpřímenému držení těla
osobnost – organizovaný celek duševního života člověka,
individuální jednota duševních vlastností a procesů, které jsou
poměrně stálé a typickým způsobem se projevují v každé
konkrétní činnosti daného jedince, neustále se dotváří a
současně svým vlivem modifikuje růst sebe sama
13
pocity – následek zážitku, vjemu, představy a myšlenky, který
vedle aspektu poznávacího má i citové zabarvení a může
iniciovat chtění
pozornost – schopnost člověka soustředit se na konkrétní cíl
(krátkodobě, dlouhodobě)
prožívání – určité obsahy vědomí, základní kategorie prožívání
jsou obsahy (vjemy, představy, myšlenky) , city a snahy
psychika - duševní činnost, subjektivní odraz objektivní
skutečnosti,
který
bezprostředně
probíhá
prostřednictvím
počitků, vjemů a představ a potom zprostředkovaně díky
myšlení
- proces vázaný na činnost organismu a charakter
situace,v níž se organismus nachází. Hlavní dimense psychiky
jsou prožívání a chování
psychomotorika – motorický projev vyjadřující duševní činnost
člověka
- pohybová aktivita zaměřená na prožitek z
pohybu
senzomotorika – soubor procesů spojujících oblast receptorů a
senzorického (smyslového) vnímání s oblastí motoriky v rámci
psychické regulace činnosti člověka
socializace – proces, v němž se člověk jako biologická bytost
postupně přetváří v bytost společenskou prostřednictvím učení
vnímání – je proces subjektivního odrážení objektivní reality
v našem vědomí prostřednictvím receptorů činnosti smyslových
orgánů
vjem – celistvý smyslový obraz předmětu a jevu, vzniklý
bezprostředním působením reality na smyslové orgány
zkušenost
- soubor poznatků získaných smysly a souhrn
prakticky osvojených znalostí a dovedností
14
15
Download

Kopřivová, Blahutková, Vacková