č. 2/2013
Kobylí dědina
č. 2/2013, vyšlo v srpnu 2013
Kluci, holky konec hraní, čeká na nás čtení, psaní ...
Skončila doba dovolených a prázdnin, skončilo léto.
Vrátili jsem se z míst blízkých i vzdálených, vrátili
jsme se domů ... do Kobylí.
Přejeme Vám pěkné podzimní dny.
strana 1
č. 2/2013
Kobylí dědina
Komentář starostky
Odpadové hospodářství
V minulých číslech zpravodaje
jsem Vás, vážení občané a čtenáři,
informovala o postupných krocích,
které vedly ke zkvalitnění životního prostředí v oblasti odpadového hospodářství v naší obci. Ať už
to byla výstavba sběrného dvora,
organizace provozu ve sběrném
dvoře či nastavení třídění odpadů
pomocí programu Zodpovědného
třídění odpadů. Zmínila jsem se o
kompostérech, na které jsme získali finanční podporu z Operačního
programu
Životní
prostředí.
Počítali jsme s tím, že v těchto letních měsících budou již kompostéry dodány do domácností. Museli
jsme však zrušit výběrové řízení,
které probíhalo v měsíci červnu, a
vypsat nové, které není prozatím ke
dni uzávěrky zpravodaje dokončeno. Z toho vyplývá, že kompostéry
budeme používat až v roce příštím.
Kromě komodit, které mohou
občané přivést na sběrný dvůr,
skladujeme i stavební suť. Krajský
úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, nám udělil Souhlas k provozování zařízení
k využívání odpadů – plocha pro
skladování stavební sutě a recyklátu v lokalitě Skala. Stavební suť po
recyklaci poté využíváme na zpevňování polních cest ( např. cesta od
Žlíbku). Na recyklaci pravidelně
vyčleňujeme z obecního rozpočtu
finanční prostředky.
Ve svém komentáři k odpadovému hospodářství se chci zmínit
o změně svozové firmy. Do konce
května letošního roku jsme měli
uzavřen Dodatek ke Smlouvě na
svoz odpadů s firmou Hantály a.s.,
jejímiž jsme akcionáři. Již v zimních měsících jsme si udělali průzkum trhu v této oblasti a firmu
Hantály jsme informovali o novém
systému třídění odpadů v naší obci,
které jsme letos zavedli. Na základě
strana 2
tohoto průzkumu a dalších okolností jsme rozhodli, že vypíšeme
řádné výběrové řízení na svozovou
firmu. Toto proběhlo, mělo však
nestandartní průběh a do konce
května, kdy nám končila smlouva, nebylo ukončeno. Svoz odpadů
jsme zajistili formou objednávky u
firmy Hantály. Od 1. srpna již probíhá svoz komunálního odpadu na
základě mandátní smlouvy, kterou
jsme uzavřeli s firmou STKO, spol.
s r.o. se sídlem v Mikulově. Tato firma splnila naše požadavky specifikované v zadávací dokumentaci.
Výsledkem výběrového řízení bylo
také výrazné snížení ceny požadované služby. Věříme, že všechna
opatření, která činíme v této oblasti
společně s Vámi, kteří zodpovědně
třídíte, budou šetřit obecní a Vaše
peníze. O výsledcích Vás budeme
průběžně informovat na veřejných
jednáních zastupitelstva obce, prostřednictvím zpravodaje ( viz článek ing. Radka Staňky v tomto čísle) nebo na www. odpadykobyli.cz.
Oprava místní komunikace ul.
Střední a části Úzké
Byla financována z obecního
rozpočtu a původní rozsah prací
byl navýšen o pokládku asfaltového
povrchu v horní části ulice Úzké ( u
domu manželů Mokrých), opravu
části vozovky na konci ulice Střední
a novou uličku ze žulové kostky naproti domu manželů Poulíkových.
Jak jsem již psala v minulém čísle zpravodaje, dodavatelem stavebních prací byla firma Stavba
a údržba silnic s.r.o. z Břeclavi.
Stavbu dozoroval ing. Libor Křivka
z firmy PROST Hodonín, s.r.o.,
tato firma byla i autorem projektu.
Tak jako při každé takové stavbě se občané domnívají, myslí, ale
neví, různě hodnotí…. tak tomu
bylo i u této stavby, která vyvolala
různé diskuse a otázky. Na některé
z nich se pokusí v tomto čísle odpovědět ing. Libor Křivka.
Chtěla bych poděkovat občanům bydlícím v obou uličkách za
velkou trpělivost, se kterou stavební úpravy snášeli. Dále těm, kteří
si zvelebili prostranství před svými domy a sklepy. Dílo je hotovo a
věřím, že bude dobře sloužit nám
všem i příštím generacím. Pokud
však budeme ohleduplní jeden
k druhému, třeba tím, že budeme
dodržovat předepsanou rychlost
v těchto uličkách, respektovat slepou ulici, dopravní značení… záleží jen na nás.
Zateplení části mateřské školy
Tato investiční akce probíhá v prázdninových měsících.
Předcházela jí však náročná příprava. Počínaje vyhotovením projektové dokumentace, energetického
auditu, posouzení možností dotací,
výběrovým řízením až k samotné
realizaci. Financování zateplení
dvou zadních pavilonů je zajištěno díky schválené podpoře ze
Státního fondu životního prostředí
ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí, prioritní osy
č. 3 – udržitelné využívání zdrojů
energie. Kromě toho opravíme celý
spojovací koridor a provedli jsme
opravu střechy přední hospodářské
části areálu.
Zateplení provádí na základě řádného výběrového řízení
firma STAVKUS s.r.o. se sídlem
v Boleradicích. Stavbu dozoruje ing. Tomáš Pikula z firmy AP
INVESTING, s.r.o., se sídlem
v Brně.
Výměna zbývajících oken v budově muzea
Po výměně oken v dvorním
traktu budovy muzea v loňském
roce budeme letos pokračovat výměnou zbývajících oken a dveří
č. 2/2013
Kobylí dědina
v přední a boční části budovy. Tato
akce bude probíhat v měsíci září a
bude ji provádět na základě výběrového řízení firma FCS spol. s r.o.
se sídlem v Kloboukách u Brna.
Tuto investiční akci financujeme
z obecního rozpočtu.
je firma ATELIER FONTES s.r.o.
se sídlem v Brně. Projektu předcházela studie, kterou měli občané
možnost připomínkovat. Myslím,
že pokud se dílo podaří, naši krajinu a životní prostředí to nesporně
obohatí.
Revitalizace lokality Smraďula
V jarním čísle zpravodaje jsem
Vás, vážení čtenáři, informovala o tom, že jsme podali žádost
na SFŽP o finanční podporu na
akci „Kobylí: revitalizace lokality
Smraďula“. Tato žádost byla akceptována a vybrána k finanční
podpoře. V současné době probíhají další kroky vedoucí k realizaci
akce, a to příprava výběrového řízení, v běhu je stavební řízení. Na
nástěnce v I. patře obecního úřadu
je k nahlédnutí projekt. Autorem
Drobné investiční akce a vandalismus v obci
Kromě běžné údržby a úklidu
obce a katastru provádí naše technické služby také drobné investiční
akce. Letos to byla oprava chodníku
na ulici Sokolské u domu Zdeňka
Otáhala, dále postupná výměna
zábradlí podél vodoteče Lesů ČR,
oprava čela propustku u odbočky
do Moravské Agry, dláždění žulovou kostkou u domu paní Hasalové,
dodláždění v ulici Úzké a osazení
zábrany ve slepé ulici. V nejbliž-
ší době budou zahájeny práce na
chodníku v zatáčce u odbočky do
ulice Dvorce, dále pak přeložení
chodníků v části hřbitova. Práce
je dost, o to více nás všechny trápí zvyšující se vandalismus zvláště
v letních měsících a zvláště v době,
kdy je v naší obci zvýšený počet brigádníků. Vizitkou je zdevastované
dětské hřiště, zlomená pergola na
prostranství pod domem manželů
Kaňových v ulici Dvorce, zlomený bezpečnostní prvek u ostrůvku
u autobusové zastávky, vysypané
květináče, odpadkové koše apod. Je
to smutný pohled a smutný pocit.
Je to velká neúcta k lidské práci a
snažení. K takovému konání není
možné být tolerantní. Záleží na nás
všech, protože nevšímavost není
řešením.
Dagmar Kovaříková
Usnesení zastupitelstva Obce Kobylí č. 1/2013 ze dne 13. 3. 2013
Zastupitelstvo Obce Kobylí vzalo na vědomí:
• Smlouvu o zřízení věcného břemene mezi povin• provedenou kontrolu usnesení zastupitelstva Obce
nou Obcí Kobylí a oprávněným JMP Net. s.r.o.
Kobylí ze dne 13. 3. 2013
• Smlouvu o zřízení věcného břemene za jednorázo• Zprávu auditora o výsledku přezkoumání hospodavou úplatu ve výši 30 Kč/m2 mezi povinnou Obcí
ření za rok 2012
Kobylí a oprávněnou SIBEA s.r.o.
• Převzetí díla „Kobylí – Padělky, ochranný příkop“
Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a schválilo
do účetní a majetkové evidence
• Rozpočtová opatření č. 2/2013
• Finanční půjčku ve výši 100 000,- Kč Tělovýchovné
• Závěrečný účet za rok 2012 bez výhrad
jednotě Sokol Kobylí na rekonstrukci ubytovny, za• Účetní závěrku za rok 2012 sestavenou k 31. 12.
stupitelstvo obce pověřuje radu obce projednáním
2012
podmínek půjčky a schválením smlouvy o půjčce
• Záměr prodeje části, případně celých, pozemků • Pořadí uchazečů stanovené hodnotící komisí na
parc.č.st. 239/1 a parc. č. st. 239/2, oba v k.ú. Kobylí
realizaci podlimitní veřejné zakázky „Separace biona Moravě a obci Kobylí, s podmínkou zachování
odpadu v obci Kobylí“ a pověřuje starostku obce
stávající uličky
k vydání rozhodnutí
• Kupní smlouvu s kupující Marií Annou Zloskou,
bytem Bořetice, odkoupení pozemku parc.č. 6679 a Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a neschválilo
parc.č. 6680 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, • Záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú.
kupní cena činí 5 Kč/m2
Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle návrhu Marii
• Kupní smlouvu s kupující Libuší Koubkovou, byOtáhalové, Kobylí 148
tem Kobylí, odkoupení pozemku parc.č. st. 929 • Záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú.
v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, kupní cena
Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle návrhu manželů
činí 100 Kč/m2
Jana a Radany Vackových, Praha
strana 3
č. 2/2013
Kobylí dědina
Ing. Marek Gala 1968 -2013
Začátkem července letošního roku zemřel ing. Marek Gala, zastupitel, radní a člen finančního výboru. Tato smutná zpráva
byla očekávaná, přesto však hluboce zasáhla všechny, kteří ho
znali.
V roce 2010 Marek kandidoval do zastupitelstva obce Kobylí
na kandidátce KDU-ČSL. Nabízel své zkušenosti, které chtěl
uplatnit v oblasti životního prostředí a tvorby krajiny. Jako
hlavní účetní a ekonom Lesů ČR s.p., Lesního závodu Židlochovice, se zapojil i do hospodaření s obecními financemi. Stal
se radním a jeho bystrý a rozvážný úsudek nás mnohokrát
donutil k jinému pohledu na společnou věc. Měl smysl pro
spravedlnost a čest.
Pro mne osobně a myslím, že i pro mé kolegy, to byl především
statečný člověk.
Statečný v těžké nemoci, protože ji musel přijmout,
statečný se svou rodinou, protože byl na smrt ještě mladý,
statečný jako občan, protože své vědomosti, zkušenosti a svůj
volný čas věnoval rozvoji naší obce.
Marek nám bude chybět, ale vzpomínka na vzácného člověka
zůstane.
Dagmar Kovaříková
Vyjádření projektanta k situačnímu návrhu dopravního řešení
ulic Střední a Úzká – Kobylí
Hlavní situační návrh vycházel ze zpracovaného projektu od
firmy Ekoengieneering.cz – Brno,
který byl schválen zastupiteli.
Tento projekt řešil komunikace
v šířce 2,5m + pochozí pruh 1m.
Komunikace byla situačně řešena
jako komunikace složená z oblouků bez přímých úseků.
Obloukové vedení komunikace v konečném projektu však
bylo omezeno stávajícími sítěmi,
u kterých správce sítě nedovolí
vedení pod komunikací, a také
směrové omezení vytváří stávající podzemní sklepy, které téměř
vystupují do vozovky. Z těchto
důvodů je komunikace řešena jen
v mírných obloucích či s přímými
úseky.
strana 4
Jak navržená šířka komunikace 2,5m, tak i směrové vedení
komunikace vytváří psychologický tlak na řidiče, který následně
snižuje rychlost vozidla.
Nad řešením komunikace s
pochozím pruhem se místní starousedlíci podivují – dříve zde
byla jen vozovka šířky 3,5m. Ale
i zde byl brán zřetel na bezpečnost provozu, a tedy bezpečnost
chodců. Vytvořený pochozí pruh
umožňuje chodcům vyhnout se
osobním automobilům. Vytvořený pochozí pruh také vytváří
svým převýšením a protisklonem
ke komunikaci odvodňovací žlab,
a tedy ochranu před stékající vodou z komunikací.
Obec Kobylí se snaží stávající
komunikace, které nejsou v dobrém stavu a jsou ve vlastnictví
obce, na svoje náklady vybudovat
nově. Bohužel však někteří naši
občané si této práce a vynaložených prostředků neváží a přesto,
že je v této části omezena tonáž
vozidel na 3,5t, ničí vybudované
dílo vjezdem vozidel s větší tonáží, a to jen z důvodu zkrácení
cesty. Jistě sami pochopíte, že tuto
tak zvanou „zkratku“ může využít
jen občan znalých místních poměrů. Pokud se situace nezmění,
budou tito hříšníci bráni k zodpovědnosti či případně ulice Střední
bude řešena jako slepá s umožněním průjezdu jen obyvatelům
ulice.
Ing. Libor Křivka
č. 2/2013
Kobylí dědina
K odpadovému hospodářství
Milí čtenáři,
rád bych v tomto příspěvku reagoval na všechny otázky a připomínky, které v poslední době v obci
zazněli. Věřte mi, že bych dokázal o
tomto tématu hovořit celé hodiny.
Bohužel omezené kapacity zpravodaje mi to neumožní, proto odpovím
pouze na ty nejaktuálnější dotazy.
Proč je dobré mít označené (očipované) popelnice?
Stále častěji slýchám, že občané
nemají co třídit, protože nekupují
PET lahve, noviny, používají jednu
nákupní tašku, dále do popelnice nedávají bioodpad, textil dávají na charitu, sklo nosí do zvonů. Jak k tomu
tihle občané přijdou, když nemají
co ke svozu tříděných odpadů odevzdat, jak mohou získat slevu na poplatku? Pomocí čipů je i tenhle problém vyřešen zavedením tzv. paušální odměny a odměny za snižování
produkce odpadů, jejichž strop v
součtu dosahuje až 230 Kč na osobu.
Tyto odměny se stanovují na základě obslouženého objemu popelnic a
pytlů s vytříděným odpadem a úrovně třídění odpadů. Jedná se o jakýsi
druh kompenzace pro občany, kteří
nemají co třídit, protože produkují
málo odpadů. Další výhodou čipů na
popelnicích je fakturace za skutečně obsloužené nádoby, tj. obec bude
platit dle počtu vysypaných popelnic.
Pokud vytřídíte vše, co se dá vytřídit,
a do popelnice dáte jen to, co zbude, a pokud popelnici vystrčíte před
dům jen tehdy, až už je plná netříditelného odpadu, může obec za výsyp
popelnic ušetřit až polovinu peněz.
V obci Uherčice tento systém obci
ušetřil desítky tisíc, které byly adresně rozděleny občanům formou výše
uvedených odměn. Občané, kteří třídí odpady, kompostují a snižují produkci odpadů, přistavují popelnici k
výsypu třeba i jednou za dva měsíce.
Mohli by každých čtrnáct dní přistavit před dům popelnici, která je jen
z třetiny plná, ale nedělají to, protože
ví, že za každý výsyp se platí. Sečteno
podtrženo, už občané nemusí naplnit
popelnici vším možným, aby využili
zaplacenou službu. Čím víc peněz se
ušetří zodpovědným vyprazdňováním popelnic, tj. vysypávají se pouze
popelnice plné netříditelného odpadu, tím vyšší bude paušální odměna
a odměna za snižování produkce
odpadů. Dále je třeba upozornit, že
svozová firma nesváží v den svozu
žádné pytle, a to ani ty se směsným
odpadem. Cílem tohoto opatření je
předejít omylům, kdy popeláři nechtíc svezou se směsným odpadem
i nějaký ten pytel s vytříděným odpadem.
Za co je paušální odměna a odměna za snižování produkce odpadů udílena?
Paušální odměna je udílena za a)
třídění bioodpadu, tj. do popelnice
se nedávají kuchyňské zbytky jako
slupky od brambor, od banánu, od
cibule atd. – tyto odpady se kompostují nebo dávají na hnojiště, b) třídění skla – nosí se do zvonů, které jsou
po obci a c) třídění textilu – dává
se na charitu nebo se v pytli nosí na
sběrný dvůr. Odměna za snižování
produkce odpadů je udílena za způsoby, jakými je snižována produkce
odpadů, např. domácnost nekupuje
balené vody, používá jednu nákupní
tašku atd.
Co je třeba udělat pro získání
paušální odměny a odměny za snižování produkce odpadů?
1. Minimálně jedna sběrná nádoba
na směsný odpad je označena čárovým kódem, popř. čipem.
2. Během roku je vyprázdněna minimálně jedna sběrná nádoba se
směsným odpadem a zároveň je
hodnocen minimálně jeden pytel
s tříděným plastem.
3. Prostřednictvím
odpadových
stránek nebo na sběrný dvůr je
odeslán vyplněný registrační formulář - RF je možné odeslat celkem dvakrát do roka; RF je pro
dané čtvrtletí platný, je-li odeslán
během první poloviny daného
čtvrtletí; RF stačí odeslat jednou
a platí napořád v případě, že v nakládání s odpady nedojde u dané
domácnosti k nějaké změně.
4. Domácnost do RF uvede způsoby,
jakými snižuje produkci odpadů.
Čím více způsobů, tím lépe.
Domácnosti, které snižují produkci odpadů, poctivě třídí všechny komodity a efektivně využívají
objem sběrných nádob a pytlů,
tj. k výsypu přistavují pouze plné
popelnice, šlapou PET lahve, rozlepují krabice např. od mléka, od
bot atd., nemají problém odměny
získat.
Není systém zbytečně složitý a
tím pádem i nákladný?
V mé rodné obci Uherčice tento
systém obci snížil náklady téměř na
polovinu a zlepšil ekologickou image
obce. V soutěži obcí Jihomoravského
kraje se obec Uherčice ze 134. místa
(rok 2009) vyšplhala až na 8. místo.
V roce 2009 (spuštění projektu) činily celkové náklady na odpadové
hospodářství obce Uherčice 477 397
Kč. V roce 2012 dosahovaly celkové
náklady výše 242 099 Kč. Ušetřené
peníze byly rozděleny mezi zodpovědně třídící občany. Cílem projektu není lidem cokoli nařizovat
a přikazovat. Všechny podmínky
mají své opodstatnění. Jejich cílem je občany vést k ekonomicky
výhodnému způsobu nakládání
s odpady. Ve skutečnosti je celý
projekt jen kuchařkou, která radí,
jak s ohledem na životní prostředí
efektivně nakládat s odpady. Kdo se
rozhodne podle této kuchařky „vařit“, šetří životní prostředí, zlepšuje
ekologickou image obce a získá slevu na poplatku…
Autor projektu Ing. Radek Staňka
strana 5
č. 2/2013
Kobylí dědina
Dětské hřiště
Vážení spoluobčané,
ačkoliv bydlím na horním konci
v okolí bývalé hasičky teprve krátkou
dobu, takže se nemůžu plně považovat za „horňáka“, přesto jsem se rozhodl napsat tento článek. Inspiroval
mě poměrně veliký počet malých
dětí a mladých maminek žijících
v okolí bývalé hasičky. Děti si nemají
kde hrát a maminky spolu v jarních
a letních měsících posedět a sdělit
si své zážitky při výchově dětí. Na
základě této skutečnosti jsem v průběhu prvních dvou týdnů v měsíci
květnu sepsal hromadnou žádost za
většinu občanů žijících v blízkosti
bývalé hasičky a převážně za mladé
rodiny s dětmi pro vybudování menšího dětského hřiště právě v těchto
prostorách. Při sepisování žádosti
jsem se setkal s kladným postojem,
podporou a souhlasem většiny dotazovaných.
Během prvních dvou týdnů v měsíci květnu bylo formou žádosti získáno cca. 120 podpisů. Z této hromadné žádosti také vyplynulo, že
v okolí bývalé hasičky (okruhu do
300 metrů) žije více jak 60 dětí do
10 let (z toho 15 dětí v bezprostřední
blízkosti bývalé hasičky).
Proč právě okolí bývalé hasičky:
 Historie – děti si zde hrávaly od
nepaměti, kdy ještě hasička byla v
provozu. I když se vybuduje dětské hřiště na jiném místě horního
konce obce, děti si budou stejně
v tomto prostoru hrát i nadále. Je
to fakt z historie.
 Nedostatek dětských hřišť v současné době je vybudované
jedno větší dětské hřiště u školky. Pro horní konec obce dětské
hřiště chybí. Navíc pro porovnání přikládám fotky ve stejný čas
z okolí bývalé hasičky a dětského
hřiště u školky, kde je zřejmé, že
daleko více dětí si hraje právě
v místech bývalé hasičky.
 Bezpečnost – v současné době
si děti hrají poblíž na přilehlých
silnicích vedoucích do sadů a
k hornímu družstvu, což je dost
nebezpečné. Každý, kdo toto místo zná a projíždí tudy, musí vždy
zpomalit. Horší je to s těmi, kdo
toto místo neznají a projíždí tudy
poprvé. Je zřejmé, že při vybudování menšího dětského hřiště
je nutné místo osadit menším
plotem ze dvou stran přilehlých
silnic, popřípadě i nezbytným
dopravným značením. Prioritou
obce by měla být především bezpečnost, a to bezpečnost pro naše
nejmenší občany.
 Cyklostezka – místem vede cyklostezka, proč tedy nevybudovat
malé dětské hřiště (pár houpaček,
pískoviště, průlezka,…) v kombinaci s posezením pro cykloturisty. Zlepšíme tím i komfort pro
cykloturistiku, která se v současné době rozmáhá především
v oblasti Modrých Hor, kterých
jsme součástí.
Podpořte prosím aktivně tento
projekt, který je zaměřen především
pro naše nejmenší „občánky“, kteří
nyní nemohou mluvit za nás dospělé, ale kteří za několik let převezmou
naše starosti a dále se budou podílet
na rozvoji obce, jsou totiž naší budoucností.
Robert Machálek
Dětské Hodečky 2013
Obdobně jako v předešlé dny, slunce příjemně hřálo krásný průvod krojovaných dětí a mládeže do zad.
Směřoval od místního muzea až do sokolské zahrady,
která už byla zaplněna návštěvníky. Na úvod vyhrávala dechová hudba Čejkovjané-Mutěňané pod vedením
pana Jaroslava Nováka.
Za doprovodu dechové hudby Kateřinka z Čejkovic
se přítomní účastnili velmi zajímavého programu.
Nechyběly různé hodové zvyklosti protkané tanečními vystoupeními v podání dětských souborů z Vrbice,
Brumovic, Dolních Dunajovic a Bulhar, a hlavně dětí z
Mateřské i Základní školy v Kobylí.
Netrpělivě očekávaná byla zejména tradiční kobylská
zavádka v podání dětí ZŠ, včetně originálních textů, které napsala paní Alena Hochová a které zazpívali Mužáci
z Kobylí. Přítomní rodiče, prarodiče, kmotřenky, kmocháčci a sourozenci, ale také tetičky a strýčkové, sousedé a známí a též příznivci a přátelé lidových tradic zažili
strana 6
krásné odpoledne lidových zvyků, písní a tanců a měli
možnost vidět rozzářené oči a upřímnou radost dětí ze
sobotního hodování, což bylo pro všechny nezapomenutelným zážitkem.
Děkujeme všem účastníkům a organizátorům a v neposlední řadě všem sponzorům, bez jejichž přispění by
bylo velmi obtížné takovou akci pořádat. Děkujeme, že
tímto přispíváte k udržení této nové tradice v obci Kobylí.
Víme, že organizaci hodečků musíme neustále vylepšovat, z nedostatků se umíme poučit tak, aby se v následujícím ročníku neopakovaly. Proto si vážíme věcných
připomínek a oprávněných kritik, které nám pomáhají
organizaci zlepšovat.
Kritické postřehy i hodnocení této akce od místních vnímám tak, že s některými lze souhlasit a některé
jsou diskutabilní. Hlavní problém je v tom, že kobylské
děti nemají možnost docházet do místního folklórního
kroužku a tam si osvojit lidové tance, zpěvy a obyčeje
č. 2/2013
Kobylí dědina
pod odborným vedením a připravit si vlastní vystoupení.
Právě k tomu mají hodečky motivovat, vzbudit opravdový zájem dětí i jejich rodičů o takové vyžití. Na vystoupeních pozvaných souborů z okolí je vidět, že to jinde jde,
děti umí a přitom se baví. Jediné, co mne mrzí, že slova
pochvaly jsou slyšet převážně od přespolních.
Nám chybí zejména ten fundovaný, dobrovolný a také
nadšený člověk, který by děti vedl a něčemu je naučil.
Snad se nám takového podaří nalézt. Není mezi Vámi?
Věřím, že do budoucna se podaří založenou tradici
hodečků zachovat a jejich organizaci i úroveň stále vylepšovat. Kobylským dětem přeji, aby se brzy scházely
pravidelně pod odborným vedením a předvedly hezké
vystoupení, se kterým budou zváni i do okolních obcí. S
přípravou a organizací hodečků je spousta práce, a proto
mezi sebou rádi přivítáme další dobrovolné a pro hodečky zaujaté organizátory. Bylo by snadné nad problémy
zlomit hůl, ale to přece nechceme a dětem ani nemůžeme
udělat! Tato akce, která je určena pro děti by nás přece
měla spojovat. Děti jsou naše radost a budoucnost.
Videozáznam na DVD z Dětských Hodečků 2013 lze
zakoupit v Muzeu.
Za KPH Radoslava Obadalová
Zavádka 2013
Poulík Matyáš + Mikulicová Klára
Helešic Michal + Fridrichová Blanka
Čejka Vladimír + Kostihová Eva
Topinka Ondřej + Šedivá Adéla
Kaszper Tadeusz + Kovaříková Johana
 /: Všeckých Vás vítáme zas u nás v Kobylí: /
/: na ty naše hody, na dětský hodečky sme se nastrójili.:/
 Mates Poulík ten si vykračuje,
doma moc rád kola opravuje,
/: rád kreslí, sportuje, keramiku dělá,
ale nejvíc za balónem běhá.:/
 Klárka tá má vlasy zapletený
a fěrtúšek hezky malovaný
/: je tuze šikovná, ráda čte, tancuje,
s dědú Vaškem písničky notuje.:/
 Míša s Ladikem nás zachránili,
do kroja se zasej nastrójili,
/: až budú velicí, budú tančit taky,
budú je chcet všecky naše stárky.:/
 Stárka Blanička je taky s nama,
novej fěrtúšek má s kytičkama,
/: v Čejkovicách tancuje s mažoretkama,
Nad hlavú si točí s paličkama. :/
ka,
 Velká parádnica je Evička,
blíčka,
škraně má červený jak jablíčka,
em tancuje,
/: točí se dokola, s Ladikem
ěvuje.:/
pěknú písničku si prozpěvuje.:/
menší,
 Kerý je to ten stárek nejmenší,
ší,
ale očka ty má nejčernější,
aky fotbalista,
/: bude z něj za chvilku taky
torista.:/
zatím je však s taťkú traktorista.:/
 Novú sukňu má stárka Adélka,
vykračuje si jako panenka,
/: má ráda zvířátka, ptáčků a kytičky,
doma si čte o přírodě knížky.:/
 Tadeášek taťkovi pomáhá,
na zahrádce kvítečka zalívá,
/: až bude veliký, trumpetu si kúpí,
naučí se potom všecky noty.:/
S Tadeáškem Johanka tancuje,
po očku se na maminku směje,
/: zahraje si na cimbál, zazpívá písničku,
neplechám učí svoju sestřičku.:/
/:Za chvilku možete taky tancovat: /,
/: dokáď budú muzikanti z Kateřinky hrát.:/
strana 7
č. 2/2013
Kobylí dědina
Napsali o nás
http://breclavsky.denik.cz/zpravy_
region/vino-nebylo-potreba-pod-maju-juchali-i-s-limonadou-20130519.html
Kobylí – Mája stojí, dechovka vyhrává, tanečníci se činí… prostě hody, jak se
sluší a patří. Jen místo vína si krojovaní
zavdávají limonádou. Je sobota odpoledne a v kobylské sokolské zahradě je
plno. Rozjíždí se tam dětské hodečky. Již
3.ročník.
„Chceme pomoci uchovat tradice,
které teď u mladých v Kobylí trochu
pokulhávají. Spousta jich ani neumí
tancovat. Proto jsme se rozhodli začít
už u malých dětí. Když se naučí kroj nosit a tancovat, tak si ten vztah ponesou
po celý život,“ věří předsedkyně kobylského Klubu přátel historie Radoslava
Obadalová.
Právě tento klub za dětskými hodečkami v Kobylí stojí. Organizuje je už
potřetí.
O půl třetí vychází od tamního mu-
zea do sokolské zahrady v průvodu více
než 120 krojovaných dětí. Domácí potěr
doplňují členové folklorního kroužku z
Vrbice, děti z Bořetic i soubory Dunájek
z Dolních Dunajovic a Hrozének z
Bulhar.
„Kobyláci se trochu obávali, jak hodečky skončí, moc tomu nevěřili. Proto
od počátku zveme další soubory, které
jsou naučené tancovat a nestydět se,
aby to trochu rozjeli. A také aby všichni viděli, že když to jde jinde, proč by to
nemělo jít u nás,“ vysvětluje Obadalová
pestrý seznam dětských folklorních
sdružení odjinud. V Kobylí žádné není.
Předsedkyni tamního klubu přátel historie to mrzí.
„Kobylí je velká dědina, která by si
dětský folklorní kroužek určitě zasloužila. Rádi bychom hodečkami, jejichž
program se snažíme postupně vylepšovat, přispěli k jeho vzniku,“ neskrývá své
přání.
První vlaštovkou je aktivita učitelky
Aleny Hochové na prvním stupni kobylské školy. Ta před hodečkami nacvičuje
s dětmi zavádku.
Dechová hudba Kateřinka vyhrává
a Obadalová si zálibně prohlíží vzorné
i „lumpačící“ děti v krojích. „Když se na
ně podíváte, musíte uznat, že je to něco
nádherného,“ usmívá se žena, která se
k folkloru paradoxně vrátila až po 35
letech života v Brně.
„Dnes je to pro mě srdeční záležitost.
Na dědinu tradice patří,“ svěřuje se s
povzdechnutím, že postupně bohužel
ubývá i starších žen v krojích.
Autor: Michal Šupálek
Bořetické děti, pod vedením Jany
Šebestové a Jiřího Michny, předvedly
na 3. ročníku kobylských dětských hodů
svůj program sestávající z verbuňku a
vrtěné. Dětem se jako přespolním na
Hodečkách velmi líbilo, stejně tak se líbilo i jejich představení.
Autor: Zpravodaj Bořetice
Ohlédnutí za kobylskýma hodama
Jak jistě víte, krojované hody mají v naší obci dlouholetou tradici. I letos se potvrdilo, že to v Kobylí kulturně
žije. Účast byla po všechny tři dny hodů vysoká a počasí
nám také přálo. Po dlouhé době hody nepořádala žádná
organizace ani obecní úřad, ale stárci a stárky s pomocí rodičů. Přes veškeré počáteční obavy z toho máme nakonec
všichni dobrý pocit a jsme rádi, že se hody vydařily. Chtěli
bychom proto poděkovat všem, kteří se hodů zúčastnili
nebo je jinak podpořili.
Děkujeme především:
- obecnímu úřadu za vstřícnost a pomoc při organizaci
hodů, za zapůjčení sóla a sokolovny a za přístřešek pro
krojovaná děvčata
- všem sponzorům a vinařům, kteří nám darovali víno
- krojované chase, která se účastnila předhodových příprav a dění pod májů
- maminkám, tetičkám, babičkám za přípravu krojů
- našim rodičům za pomoc při organizaci
- všem našim kamarádům a známým, kteří si
udělali čas a vybírali vstupné
- mužům, kteří pomáhali při stavění máje
- kobylským mužákům za zpěvy
strana 8
-
Sklepance za hraní před kostelem na hody sv. Jiří
panu Ruprechtovi za zajištění máje
zpěvákům zavádky a jejímu autorovi, panu Křižákovi
panu Novákovi za zajištění koňského povozu
panu Štikovi za vyrobení plakátů
pohostinství SYNOT a pohostinství U KÁŇŮ za profesionální přístup
- děkujeme také občanům, hlavně na spodním konci, za
toleranci při noční zábavě a všem, kteří se jakýmkoli
způsobem podíleli na průběhu hodů.
Nezbývá, než se těšit na další setkání pod májů a přát
si, aby se i další ročníky hodů vydařily.
Kobylští stárci a stárky
č. 2/2013
Kobylí dědina
Kukátkem do mateřinky
Stává se už tradicí, že Myslivecké sdružení Kobylí pořádá první červnovou neděli pro děti dětský den u myslivecké chaty v lese.
Letos pořadatelé připravili zajímavou stezku lesem,
kde bylo několik stanovišť. Děti chodily ve skupinkách
i se svými rodiči a poznávaly zvěř na obrázcích, čím se
zvěř živí, listy a byliny, stopy zvěře, různé kůže a paroží zvěře. Nejvíc asi děti uchvátila střelba ze vzduchovky. Myslivci nezapomněli ani na aktivní pohyb – děti si
mohly zkusit skákat v pytlích a proběhnout bludištěm.
Za každý splněný úkol byla malá odměna.
Vyvrcholením odpoledne byla show na krásném bílém poníkovi v podání Sandry Doležalové. Celé vystou-
pení nás příjemně naladilo a všem se moc líbilo. Také
jsme měli možnost sledovat, jak se připravují lovečtí psi.
Pan Milan Rusňák nám se svým border teriérem ukázal
výcvik v poslušnosti a portu kozlíku. A když přišel hlad
a chuť na něco dobrého, přešli jsme k táboráku a každý si
podle svého opékal špekáček.
Na úplný závěr jsme se přesunuli k velké chatě, kde
pan Vít Svoboda s ostatními myslivci předával dětem diplomy a spoustu dobrůtek. Jsme velmi rádi, že kobylští
myslivci touto cestou rozvíjejí u dětí a také rodičů pěkný
vztah k přírodě. Všem, kteří letošní dětský den připravovali, velmi děkujeme.
Mateřská škola Kobylí
Svět ve fotografiích aneb Kobyláci na cestách
Mnoho lidí a nejen mladých se
vydává do světa za zkušeností, poznáním, prací nebo studiem. Cestování je
čím dál jednodušší, ale ne všichni mají
odvahu pustit se na dalekou pouť do
neznámých zemí, ale rádi se alespoň
zasní při fotografiích dokumentujících
daleké země. Na začátku letošního
roku vznikl nápad vystavit fotografie
z takových cest kobyláků do světa. Na
realizaci projektu se významnou měrou podíleli tři cestovatelé a fotografové – Ivo Kovařík, Zdeněk Svoboda a
Petr Kovařík, se kterými jsme vybrali
fotografie, ujasnili si koncepci atd.
Rozhodli jsme se, že výběr zúžíme na
země mimo Evropu a necháme si prostor pro případné pokračování.
Celou výstavu propojuje jedno slovo, a to cestování, které v sobě sdružuje
všechny důvody pro opuštění rodného
místa. Při hledání definice cestování na
mě na internetu vykoukly dvě zajímavé
myšlenky. „Cestování je svým
způsobem pohyb v kruhu, po
kterém se rádi vracíme zpět
domů ke své krajině, svému
domu, člověku.“ „Cestování
je objevování, poznávání,
dobrodružství, které nás vrátí
zpět domů nebo nám ukáže,
že doma může být také jinde
než tam, kde jsme se narodili.“
Zájem o cestování byl
mezi lidmi od pradávna. Už
první dochované knihy se nevěnovaly jen náboženským tématům, ale
i popisování vykonaných cest a byly
velmi oblíbené. Odyssea od Homéra
nebo Million od Marca Pola byly ve
své době „bestsellery“. Nejen války a
obchod byl hnací silou cestovatelů, ale
i obyčejné touhy po poznání neznámých světů. Cestovalo se za prací, od
středověku i za vzděláním na významné evropské univerzity a také pro zábavu, ale to pouze vyšší a majetnější vrstvy. Důležitým
mezníkem historie objevování a cestování byly
vedle putování po souši
dálkové námořní plavby
za poznáním nových zemí
a krajů. Od 19. století, kdy
došlo k rozvoji dopravy,
a dopravní prostředky se
zrychlovaly, přestávala být
možnost cestování exkluzivní a stávala se dostupnější a dostupnější, ovšem
touha po objevování, poznání a dobrodružství pořád stejná.
Vernisáž výstavy se uskutečnila
v neděli 9. června v muzeu. O hudební doprovod svátečního odpoledne
se postarala skvělá kapela V hnízdě
rej. Návštěvníci výstavy si mohli prohlédnout fotografie z 23 zemí – např.
z Peru, Austrálie, Bali, Antarktidy,
Gruzie, Číny aj. Zážitky z cest zachytilo
11 autorů, jejichž doma je v Kobylí. Byl
to Lukáš Janda, Lucie Jandová, Michal
Herůfek, Vilém Kovařík, Jiří Koubek,
Ivo Kovařík, Zdeněk Svoboda, Petr
Otáhal, Antonín Hrabal, Petr Kovařík
a Jiří Vojtěšek.
Kdo výstavu navštívil, tak si určitě
odnesl krásný vizuální zážitek a možná
i trochu touhy po dobrodružství.
Mgr. Blanka Hrabalová
Muzeum obce Kobylí
strana 9
č. 2/2013
Kobylí dědina
Muzeum informuje
Jsme v polovině roku a tak vás
seznámím, co se v muzeu letos
událo a co se chystá. Muzeum do
konce měsíce července navštívilo
500 návštěvníků, z nichž většina
byli neorganizovaní jednotlivci.
Letos díky velmi horkému počasí
je zatím návštěvnost o něco menší
než obvykle. Turistům je muzeum
otevřeno mimo neděle i během
pracovního týdne od 9.30 do 14h a
mnoho z nich tuto nabídku využilo.
Od měsíce září do listopadu bude
opět muzeum o víkendu otevřeno po předchozí domluvě. Z kraje
roku jsem spolupracovala s místní
knihovnou na projektu „Babička“,
v měsíci dubnu to byla spolupráce
na projektech studentů z Čejkovic
a Velkých Pavlovic, co se umístili
v dějepisné olympiádě a postoupili do celostátního kola. Připravili
jsme letní výstavu „Svět ve fotografiích aneb Kobyláci na cestách“.
Muzeum obce Kobylí se otevřelo
i návštěvníkům vinařské akce Po
kobylských uličkách za vínem, kdy
část návštěvníků této možnosti využila a prohlédla si naše expozice.
Na konci měsíce června jsme opět
posloužili jako razítkovací místo a
občerstvovací stanice pro cyklistické poutníky Krajem André, což je
díky pěknému počasí velmi zdařilá
akce. Spolupráce s Klubem přátel
historie je celoroční a neměnná.
V měsíci září bude muzeum
uzavřeno z důvodu výměny oken
v přední části muzea, kdy bude nutné expozice zabezpečit před poško-
zením a prachem.
Na zimní období připravujeme výstavu s oblíbeným tématem
ručních prací. Tímto bych vás, kdo
máte jako koníčka ruční práce, věnujete se vyšívání, háčkování, pletení, ale i modernějším technikám,
ráda požádala o zapůjčení vašich
výrobků na připravovanou výstavu.
Společně připravíme výstavu, která
bude nejen vizuálně přitažlivá, ale
taky může dát inspiraci k vyzkoušení nových technik. Kontakt – Mgr.
Blanka Hrabalová – 607637933,
[email protected]
Přeji vám všem krásné babí léto
a podzim.
Mgr.Blanka Hrabalová
Muzeum obce Kobylí
Tetičky v akci – Krajem André
Poslední červnovou sobotu se v našem regionu konala akce putování krajem André. V rámci tohoto putování každá obec nabízela plnou náruč vynikajících
gurmánských zážitků v podobě místních voňavých specialit, nechyběla živá hudba a dle očekávání také možnost navštívit některý z řady vinných sklípků speciálně
otevřených pro tuto příležitost.
Klub přátel historie podpořil tuto akci otevřením
stánku „U tetiček“ v místním muzeu. Po zkušenostech
z úspěšného loňského ročníku, kdy jsme ve spolupráci
se společností Patria a.s. propagovali kobylské meruňky,
jsme zůstali meruňkám věrní i letos. Počasí však jejich
zrání nepřálo a ke dni konání akce ovoce ještě nebylo.
Co teď? To by však nesměly být šikovné kobylské tetičky, aby si i s tímto problémem operativně neporadily.
Sáhly do svých pestrých zásob a přelstily opožděnou
přírodu.
Pro nadšené účastníky této akce připravily meruňkové speciality z receptů místních babiček a nebylo jich
málo. Přítomní měli možnost ochutnat různé druhy
meruňkových buchet, od kynutých, třených po tvarohové a piškotové, meruňkový džem, beleše s meruňkami a také meruňkové pivo. To mělo velký úspěch. Další
specialitou byla již tradiční škvarková pomazánka, která
strana 10
č. 2/2013
Kobylí dědina
nemůže chybět na žádné naší akci.
Všem moc chutnalo, o čemž svědčí i to, že nás „kolaři“ úplně „vyjedli i vypili“. A to je dobře! My (Tetičky)
jsme měly dobrý pocit z toho, že jim chutná a že od nás
odjíždějí spokojeni. Některým se ani moc odjíždět nechtělo.
Děkuji členkám KPH za upečení výborných buchet,
Ivetě Damborské a Vlastě Tlachové za celodenní smažení belešů a langošů a ostatním členkám za obsluhu
vyhládlých kolařů.
ZA KPH Radoslava Obadalová
Již druhý rok propagujeme v rámci možností KPH
meruňku, protože jsme přesvědčeni, že si toto ovoce propagaci zaslouží a Kobylí přece patří k největším
pěstitelům tohoto ovoce u nás. V týdeníku Nový Život
jsem se však dočetla, že velkopavlovičtí získali dotaci
400 tis. Kč na propagaci velkopavlovické meruňky. Stojí
za úvahu, zda jsme náš nápad dokázali patřičně využít
(ve spolupráci s obcí i a.s. Patrií) nebo jsme se nechali
opět předběhnout?
Setkání s osobností
Klub přátel historie a Muzeum obce Kobylí pořádá dne 29. 9.
2013 vernisáž obrázků paní Evy
Pilarové. Tuto akci s paní Pilarovou domlouvám osobně již několik měsíců. Bylo pro mne velkým
překvapením, když se mi ozvala,
že by se ráda podívala do Kobylí,
nafotila nějaký obrázek a prohlédla si místnost, kde bude vystavovat.
Tak jsme se setkaly. Probraly jsme
organizaci výstavy, domluvily se na
vystoupení s Mužáky. Paní Pilaro-
vá už měla obrázky z Kobylí a okolí
nafocené, tak to bude překvapení
i pro mne, co si v Kobylí vybrala.
Je moc příjemná, milá a do Kobylí
a na Kobyláky se moc těší. Setkání
bylo krátké, protože paní Pilarová
byla hostem sousedních Bořetic,
byla moc ráda, že ji naše muzeum
v těchto vedrech poskytlo příjemný chladivý azyl ke krátkému odpočinku před jejím vystoupením
v Bořeticích.
Za KPH Radoslava Obadalová
strana 11
č. 2/2013
Kobylí dědina
Vzpomínky na školu
Do první třídy jsem začal chodit
do obecné školy u kostela. Ani si nevzpomínám, že by mě vedli do školy
rodiče. Asi se mnou šla Anežka, která
již byla třeťačka. Když se mě paní učitelka Bergerová zeptala, jestli umím
počítat, tak jsem hrdě prohlásil, že
do sta. Nechtěla uvěřit, tak jsem odříkával: jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest,
sedum, osum, devět, deset, dvacet,
třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedumdesát, osumdesát, devadesát, sto!
Horší to bylo ve zpěvu. Paní učitelka
hrála na housle, my jsme zpívali. Najednou zbystřila sluch, začala chodit
po třídě a pořád hrála na ty housle.
Až se zastavila u mne, a když se přesvědčila, že jsem to opravdu já, kdo to
ostatním kazí, přetáhla mě smyčcem
přes hlavu. Od té doby jsem ve škole
nikdy nezpíval.
Dodnes nemohu pochopit, jak
jsme se naučili číst, protože paní
učitelka pověsila na tabuli obraz se
psem, pod nímž bylo napsáno TO JE
PES. A my jsme odříkávali: to je pes.
Pak tam pověsila kočku s nápisem
TO JE KOČKA a tak se to opakovalo. Psaní bylo také zajímavé, na psaní sloužila tabulka. Tabulka trochu
větší než malý sešit byla z břidlice a
byla v dřevěném rámečku. Na jedné straně byla opatřena červenými
linkami, druhá strana byla čistá. Na
psaní či kreslení sloužila tyčinka, která nechávala na tabulce stopu. Na povázku byla k tabulce zavěšena hubka
sloužící k mazání našich výtvorů. Po
smazání byla tabulka čistá a tak by
se dalo říci, že byla věčná. U děvčat
to celkem platilo, ale kluci měli větší
spotřebu. Ze začátku se chodilo do
školy jen s tabulkou a tak byla při bitkách první po ruce.
Protože jsme začali chodit do
školy v září roku 1944, učili jsme se
také němčinu. Ještě dnes před sebou
vidím obraz se dvorem. Paní učitelka
nám ukazovala a my jsme odříkávali:
das ist das Haus, das ist der Baum, das
ist die Katze, der Hund, die Pumpe –
strana 12
na další si již nevzpomínám. Líbilo
se nám, že s pětkou se nepropadalo,
protože nejhorší známka byla šestka.
Ve třídách se topilo kamny. Když
škole došlo dřevo, nosili jsme polínka
z domu. Ve čtvrté třídě nás učil pan
učitel Bureš, v páté řídící Přinesdom.
A pak jsme přestoupili do měšťanky.
Jistě se již tehdy jmenovala Základní
devítiletá škola, ale my jsme chodili
do měšťanky. Tam byl na každý předmět jiný učitel. O výborných učitelích jsem se již zmínil v dřívějším
zpravodaji. Jenom bych chtěl vzpomenout na pana učitele Petráka, jak
uměl získat pro matematiku tímto
příběhem: Jeden pan učitel si potřeboval odskočit, tak řekl žákům, aby
spočítali součet čísel od jedné do sta.
Než přišel ke dveřím, hlásil se jeden
žák, že je to 5050.
Výsledek je správně, ale jak jsi na
to přišel? Řekl jsem si, že 1+100 je
101, 2+99 je 101, 3+98 je 101 a tak
dál až 50+51 je 101. No a 50 krát 101
je 5050.
Do naší měšťanky chodili také
žáci z Vrbice a Brumovic a škola nám
již byla malá. Proto se prováděla přístavba dvou tříd. Chlapci z první třídy chodili do školy v Brumovicích.
Přes zimu jsme chodili pěšky. Přes
Státní statek na Ostrůvku to byly asi
čtyři kilometry. Na jaře pak na kole,
na některém po dvou, protože v každém domě kolo nebylo.
V Brumovicích bylo první koupaliště v nejbližším okolí a tak se šlo
v tělocviku na koupaliště. Byl jsem
tam již dříve a bylo tam vody jen po
krk. Skočil jsem po hlavě do vody a
po vynoření se postavil na nohy. Ale
to již jsem polykal andělíčky. Nevšimnul jsem si, že hladina byla zvýšena. Pan učitel mě vytáhl za vlasy
z vody, dal mi facku a místo plavání
jsem seděl na trávníku a plival vodu.
Neodradilo mě to však a plavat jsem
se později naučil. V zimě jsme chodili v tělocviku sáňkovat. V Kobylí bylo
kopců dost, ale saní málo. Naštěstí ti
zámožnější měli sáně i pro čtyři. Našli jsme pěkný kopec, kde byl i hrbol
jako skokanský můstek. Nevýhodou
této dráhy bylo, že pod kopcem byla
cesta a za ní dvoumetrová stráň zarostlá akáty a trním. Tak dlouho se
závodilo, kdo začne později brzdit, až
jedna parta proletěla těmi křovinami
a následoval velký skok. Naštěstí se
nikomu celkem nic nestalo, jenom
Zdeněk měl roztržený ret. Pan učitel
zastavil na blízké silnici auto, odvezl
Zdeňka k doktorovi a my jsme šli jak
zpráskaní do školy. Než jsme přišli ke
škole, vyprávěly si tetičky, že Zdeňkovi vytekl mozek…
Kolem roku padesát se do našich
končin rozšířila mandelinka bramborová. Ve škole nám vysvětlili, že ji
k nám rozšiřuje západní reakce, aby
poškodila naše začínající družstva.
Na plakátu byla mandelinka vyobrazena včetně všech stádií. Celá škola se
vydala do polí tohoto škůdce hledat.
Pošlapali jsme lány brambor, nosili
učitelům ukazovat různé brouky, ale
mandelinku nenašli. To v sousední Vrbici našli na poli soukromníka
hned čtyři. Musel pole brambor zaorat, jen mu bylo divné, proč se ti komunisti dohadují, kde je ta pátá.
Ve škole se prováděl nábor do pionýra. Matka mě varovala: „Dybys
došel s tým šátkem dom, tož bych tě
na něm oběsila.“ Pionýrem jsem byl,
ale šátek jsem nosil domů v kapse.
Jednou mě napadlo, abych vyzkoušel, jak bude šátek slušet našemu psovi. Asi se mu to moc nelíbilo, protože
vyběhl se šátkem na ulici a byl problém dostat ho domů.
Na konci školního roku se jezdilo
na výlety. V první třídě to byl pouze
pěší výlet na Velký vrch, v druhé již
do Lednice a každým rokem se vzdálenosti prodlužovaly. V šesté třídě
jsme jeli vlakem na jednodenní výlet do Bratislavy. Učitelé až na místě
rozhodli, že si pobyt o jeden den prodloužíme. Zajistili sice noclehárnu,
ale byla tam lůžka pouze pro děvča-
č. 2/2013
ta, chlapci spali na lavicích. My jsme
byli na takové spaní zvyklí ze skautu,
nám stačil pod hlavu chlebník. Ráno
jsme byli odměněni výletem lodí po
Dunaji. To jsme však nevěděli, co se
děje doma. Učitelé sice podali telefonickou zprávu, ale protože málokdo
měl telefon, nedostala se zpráva ke
všem. Někteří rodiče již své ratolesti
oplakávali.
Naši rodiče kupovali učebnice
spolu s Metelkovými. První rok je
měla Anežka, druhý rok Mila Metelková, třetí rok já a nakonec ještě Marta Metelková.
Když jsme končili čtvrtou měšťanku, měnila se školní docházka z devítileté na osmiletou a tak
vycházely současně dvě třídy. Na
konci roku nás čekaly závěrečné
Kobylí dědina
zkoušky. Matematiku jsem se učil
poctivě, jenom výpočet povrchu
komolého kužele mi dělal problémy. Tak jsem to vypustil s tím, že
mě taková otázka nepotká. Podle
zákona schválnosti spadne vždy
krajíc na namazanou stranu a mně
ten zákon přidělil kuželovou otázku. Během přípravy se mi však podařilo úlohu vyřešit.
To nebyl nejtěžší úkol, který bylo
třeba vyřešit. Před námi stál úkol
co teď, što sdělať, kam jít. Kobylská
škola měla velmi dobrou úroveň a
tak byl velký zájem o studium. Když
přišli horníci dělat nábor do dolů,
slíbili nám, že si u nich můžeme
školu udělat. Rodičům se to moc nelíbilo, ale řekli, dělej si, jak chceš, a
přihlášku mi podepsali. Jenže horní-
ci mi napsali, že ze zdravotních důvodů mě nemohou přijat a problém
se vrátil na začátek. Pan učitel Petrák
mi nabízel geologickou průmyslovku v Praze. To by se mi líbilo, kdyby
to nebylo tak daleko. Dohodli jsme
se, že geologickou průmyslovku dá
až na druhé místo a na prvním místě bude elektrikář. Jenže on nenapsal
učební obor, ale průmyslovku. A tak
bylo o mém osudu rozhodnuto. O
úrovni kobylské školy může svědčit
i to, že do břeclavské průmyslovky bylo přijato pět žáků z Kobylí.
Všichni ostatní, kteří ukončili devátou třídu, vystudovali nějakou školu
po vyučení. Jsem přesvědčen, že výbornou úroveň má milovaná škola
dodnes.
Vladimír Šťavík
Naše hry
Za našich mladých let nebyla televize, počítače ani
jiné přístroje a tak jsme si museli vymyslet hry sami.
Na některé hry nebylo třeba žádných pomůcek, jako
třeba na honěnou nebo na schovávanou. Na slepou bábu
stačil šátek, který nosila děvčata jako součást oblečení.
Když se oteplilo a oschla zem, udělali kluci podpatkem
důlek a šprtali jsme kuličky. Kuličky byly hliněné nebo
skleněné, ale ty měly hodnotu několika hliněných. Také
jsme hrávali špačka. Udělal se důlek, na něj se položilo
dřívko a na něj špaček, což byl špalíček na obou stranách šikmo seříznutý. Delší hůlkou se na špičku špačka
kleplo, a když letěl vzduchem, tak se do něj ještě udeřilo,
aby letěl co nejdále.
Pro hru na státy jsme nakreslili kruh, který se rozdělil na tolik dílů, kolik bylo hráčů. Nožem rybičkou se
házelo do cizího státu, a kde se nůž zabodl, tam se ukradl kus země.
Pak jsme také házeli balon na střechu. Každý hráč
měl vymyšlené jméno, a když se jeho jméno zavolalo,
musel balon chytit. Když dnes vidíte hrát kriket, tak je to
totéž, jak jsme mi hrávali pasáka. Pouze jsme míč neodpalovali pálkou, ale házeli. Nepotřebovali jsme žádné lezecké stěny, nám k tomu stačili stromy. Když bylo špatné
počasí, hrávali jsme karetní hry Černý Petr, Vole, lehni
nebo Člověče, nezlob se.
Na papír jsme si nakreslili tabulku, do které napsalo:
stát - řeka – město – rostlina – jméno; na příklad: Libye
- Labe - Libavá - libeček - Ludmila.
Jeden hráč řekl á a potichu si odříkával abecedu.
Když se řeklo dost, tak řekl, u kterého písmena skon-
čil, na to se psalo. Každá správná odpověď se hodnotila
deseti body. Pokud měli hráči stejnou odpověď, přidělovalo se bodů pět. Po sečtení všech bodů se určil vítěz.
Pro hru kamínky stačilo jen pět oblázků, které se položily do ruky a vyhodily do vzduchu. Na hřbet dlaně
bylo třeba chytit co nejvíce kamínků. Které spadly na
zem, bylo třeba chytit do ruky.
Gymnastiku jsme procvičovaly tak, že jsme udeřily
míčem o zem a než jsme ho chytily, bylo třeba provést
různé úkony - tlesknout rukama, dát ruce za záda, tlesknout rukama pod kolenem a podobně. Počítalo se do
deseti a na každé číslo se musil udělat jiný úkon.
Při hře na tichou poštu jsme se posadili vedle sebe
a první pošeptal druhému nějaké slovo do ucha. Tak se
předávalo slovo až k poslednímu. Ten pak řekl, jaké slovo slyšel, a ten první, jaké poslal. To bylo někdy smíchu,
jaké zkomoleniny vznikly.
Děvčata si hrála s panenkami, vařila, šila šaty na panenky. Skákaly jsme přes švihadlo. V zimě se jezdilo na
saních. Silnice se neodhrnovala ani nesypala, protože
sedláci vozili na saních hnůj na pole. Chodilo se příkopou. Odpoledne se vytáhly sáně, a když jsme nasedli na
Kapli, dojelo nám to až k nádraží. Večery patřily starším
mládencům. Ti si před sebe posadili děvčata a drželi je,
aby jim nevypadla. Jednou u transformátoru porazili
pana děkana, který šel z hospody u Kaňů, kam chodíval
hrát taroky a zavezli ho zpátky k hospodě. Naštěstí se
jim podařilo uniknout, aniž pan děkan poznal ty uličníky.
Božena Slámová
strana 13
č. 2/2013
Kobylí dědina
Vzpomínky na konec války
Když jsem si přečetla článek Vládě Šťavíka v časopise „Kobylí dědina“
Vzpomínky na konec války, nedalo
mi to, abych se s Vámi nepodělila i já
s mými vzpomínkami na „frontu“.
Začalo to tím – v sobotu ráno jsme
viděli projíždět po silnici k Brumovicím německé tanky – vojsko ustupovalo před ruskou armádou. My bydlíme
Pod Padělkama blízko silnice – přišli
k nám němečtí vojáci, začali nám natahovat do světnice rozvod polního
telefonu. Na dvoře i na mlatě ustájili
koně a vojenskou kuchyni. Tatínek
uměl trochu německy (učil se ve Vídni
stolařem), tak se jich ptal, jak daleko je
fronta a ta už byla hodně blízko. Vojáci chtěli na umytí vodu, také se holili
– z řeči vyplynulo, že se hodně bojí –
největší strach měli z Kozáků. Pak u
nás spali, kde se dalo, na postelích i na
zemi. Protože lidé věděli, že fronta se
blíží, chystali si uzly s jídlem, masem
a chlebem. Tatínek vykopal již dříve
kryt na konci humna, ostatní sousedé
měli buď sklepy, nebo si udělali kryty.
My jsme měli také předem nachystané
uzly ve skříni v pokoji, ve kterém spali
Němci, dokonce i na zemi.
Bylo odpoledne a já jsem viděla, jak
sousedé už odnáší své uzly do svých
krytů. Můj tatínek ještě nechtěl, ale já
jsem měla velký strach – bylo mi 12
let – tak jsem sama překračovala spící
Němce a vynášela uzly do krytu. Později byla slyšet střelba, ruská fronta šla
i Vývozkem k Brumovicím.
Maminka, já i bratr jsme byli v krytu a tatínek doma. Byla slyšet střelba,
báli jsme se – bylo to, jako by kulky
hvízdaly přímo nad námi. Až kolem
třetí hodiny noční přišel pro nás tatínek, že už jsme osvobozeni, ale střelbu
jsme slyšeli neustále.
Šli jsme domů, dům byl plný ruských vojáků, chtěli vodu – umývali se,
někteří spali. Všichni lidé byli na ulici
a vítali je. Ale v neděli dopoledne jsme
museli zase odejít do Dufkového sklepa, tatínek zůstal doma. Mluvil s vojáky, ptal se jich, jaký je Stalin. Říkali, že
strana 14
Stalin, kdyby měl poslední krajíc, tak
by jej rozdal. Nedali na něho dopustit
a obdivovali ho.
Tatínek nám pak vyprávěl, že vojáci byli přesvědčeni, že ruské samopaly i
pušky jsou lepší než americké nebo německé, že jejich, když jim spadnou do
blata, tak s nimi mohou hned střílet,
kdežto americké, protože byly vypracovány jemnějším způsobem, ne. To
jsme viděli i na jejich nákladních vozech – tam bylo vidět i neopracované
obrobky – přesto lépe sloužily.
Byli jsme v tom sklepě, bylo nás
tam dost. Po poledni tam však přišel
velitel – nejen pro hodinky – říkal:
„Davaj časy“, ale také nám oznámil,
že hlavní boj bude probíhat na dolním
konci – už tam bylo plno kanonů a pořád byla slyšet střela. Říkal, že máme jít
na horní konec nebo na Vrbici. My a
s námi asi 5 rodin jsme šli humnama
přes „Multu“ a Suchý řádek do našeho
sklepa v Kučerové uličce. Když jsme
procházeli „Multou“, viděla jsem zahozený kufr s nažehleným prádlem – nikdo si ho ani nevšiml. Ale kus dál ležela velká bomba. Zděšení ale nastalo,
když na zemi na Suchém řádku leželo
hodně mrtvých koní. Také tam zemřeli 2 kluci (asi Rusňák a Bula, jména už
nevím přesně). My jsme museli zakrvácené koně přeskakovat a šli jsme do
sklepa. Tam nebylo nic připraveno,
děcka spaly v kádích a dospělí na zemi
– na štěstí jsme měli nad sklepem trochu sena.
Nevěděli jsme jak to venku vypadá. Tatínek nám nosil ruskou polévku
„boršč“ z ruské kuchyně, která byla u
nás na dvoře.
Ve sklepě jsme byli 5 dní. Až střelba byla daleko, moje maminka měla
strach o vylíhnutá kuřátka, tak mě
poslala domů je zkontrolovat. Šla se
mnou i kamarádka Božka Stávková.
Jak jsme šly, všude byli vojáci (žádný
civil). Jeden voják jel na kole, místo
duše měl nacpanou slámu, ale jel. U
Orlovny ležela aktovka plná papírových peněz (asi německé) – nikdo si
to nevzal. Když jsme přišly k našemu
domu, viděli jsme zakrvácenou vojenskou blůzu. Tatínek říkal, že šli 3 vojáci
od „Fušůza“, vůbec se nekryli a jeden
na to doplatil – byl pohřben blízko
našeho. Někteří vojáci neměli skoro
žádný výcvik, posbírali je přímo z polí,
kde pracovali. Byli mezi nimi mladí
18letí i staří.
U nás byly dveře otevřené, světnice
také, z kredence bylo všechno vyházené po zemi a také tam spali vojáci.
Šla jsem dál, a když jsem viděla, jak na
dvoře stál voják a čural, utekla jsem.
Strýček Matějka zavolal tatínka, který
nás hned poslal pryč.
Do sklepa chodila vojenská kontrola, hledali Němce – byl mezi nimi
i 12letý vojáček. Když střílení trochu
utichlo, přišel do sklepa voják a muži,
co tam byli, museli ze sklepa ven – zakopávat mrtvé.
Tatínek nám pak vyprávěl, že v polích pod Vývozkem byli mrtví Němci a
rozházené dopisy. Jednoho Němce našli pod mostkem u silnice ke „Dvoru“
– měl plné kalhoty. Když kopali opodál
hrob, zastavila u nich motorka a ruský voják přišel, obrátil ho na záda a do
mrtvého vypálil celou dávku střeliva –
asi 75 ran. Tak je nenáviděli.
Fronta se vzdalovala, my jsme již
byli doma, tatínek byl ve vinohradě,
když k nám přišli 2 ruští vojáci, byli až
z Krumvíře, kde byla polní nemocnice. Přinesli tabák, museli jsme zavolat
sousedy a oni začali vyměňovat tabák
za víno. Po druhé jsme neotevřeli, protože jsme se jich báli. Oni přišli zadem
a tak zase měnili tabák za víno. Pak
zase přišli a přivedli s sebou ještě jednoho – pro ně cizího vojáka, který se
chtěl s nimi svézt. Víno bylo na chodbě
a najednou zmizelo. Podezření padlo na toho cizího vojáka. Postavili ho
k Pekaříkovým vratům, odkrokovali
to, jeden vytáhl ruční granát a chtěli ho
zabít, a když se nepřizná, tak jej odvedou na komando, které bylo v dědině.
Děcka pak prozradila, že voják ukryl
víno naproti do „škarpy“ – tehdy tam
č. 2/2013
ještě domy nestály. Vojáci pak už nikdy
nepřišli.
Jak odešla fronta, tak se k nám nastěhovali dva ruští důstojníci – Theodor Vinogradov a Vasil z Gruzie. Jejich
„pucflek“ Leoška bydlel o pár domů
dál – u Lovečků.
Byli to piloti, kteří na provizorním
letišti – na jetelině u Dvora – za padlé
piloty doučovali vojáky. Měli spoustu
vyznamenání – zvláště Theodor. Pomáhali nám – v létě při mlácení dávali
do mlátičky i v uniformě. Vína a jídla
bylo dost a všechno dopadlo dobře.
Také se někdy dobře bavili. Jednou zalepili papírem skleněné dveře od jejich
světnice, přinesli v kýblu víno, také
Kobylí dědina
maso a pak přišly „báryšně“ vojačky.
Na letiště u Dvora pravidelně přilétal „dvouplošňák“ – to byla jejich
vojenská letecká pošta. Ti naši vojáci
jezdívali na Slovensko, přiváželi různé
věci, hlavně „štůcky“ pěkných dámských látek, zašili je do balíčku a touto
poštou posílali domů.
Jednou v noci také přivezli 300 kilogramové prase, to na oči nevidělo,
jak bylo tlusté. Ohradili je na mlatě,
přivezli 2 otevřené sudy a mělo se zabíjet – ve „žňa“. My jsme měli vrata do
dvora, kde bylo okénko pro oje vozu
zakryté plachetkou. Přišel Leoška, že
prase zastřelí do okénka. Když se 3x
netrefil, zavolali jsme souseda strýce
Stávka, který musel prase zabít. Silně
maso nasolili do 2 sudů a dali do studené komory. Když potřebovali nebo
měli návštěvu, řekli: „Mamka žáriť –
vždy velký pekáč“. Theodor mi říkával:
„Milada, nado učiť sa – učiť sa“ a dal
mi čisté německé sešity. My jsme si na
ně zvykli, klíč od domu jsme nechávali
za oknem a někdy, když tam nebyl, přijeli pro mě do školy. Bydleli u nás až do
září, pak se posunuli vojáci k Podivínu,
ale ještě i pak se k nám vraceli.
Toto jsou mé vzpomínky na konec
války v Kobylí, pravděpodobně je nikdy nezapomenu.
Milada Brázdilová – roz. Chytková
Otrokovice
Černý pes
Majdalenka se chystala na hřbitov. Do baněčky si v zahrádce utrhla nejaký kvítí, vzala si čistej šátek a zástěru a už
chtěla jit.
Maminka na ňu volá: „Majdušo nikde nechoď, je pozdě,
dojdeš tam za tmy.“ Měla to z fišúza dobrej půl hodiny, ale
ona, že to zběhne. Vyletěla hore dědinů, u Pavlovej studně
nabrala do baněčky vody a šla na hřbitov. Tam opravdu už
nikdo nebyl. Vyměnila kvítí, zalíla macošky a šla dom. Zavřela bránu, aby ráno nevlezly slípky na hřbitov. Otočí se a
vedle ní stójí velký černý pes.
Nevrčel, enom mu svítily velký zelený oči. Pomali se ze
strachem rozešla a pes vedle ni. Myslela si je tady nekeho, půjde se mnů enom ke kapličce. Psisko šel s ňů dál, enom občas
se na ňu podíval zelenýma očima. Říkala si, k šenku s ním
dojdu a tam zavolám kluků. Sedávali na šraňku před hospodů, čekávali tam na děvčata. U hospody nebyla už ani noha,
enom v oknech blikala sem tam svíčka. Tenkrát eště nebyla
eletrika v barákách, enom na nádraží. Majduška se už bála
a psisko pořád vedle ni. Věděla, že tak pozdě v dědině nikeho nepotká. Chalupy byly enom po Blažkovu kovárňu. Dál
už bylo enom rolí a o samotě stálo nádraží a Fišús. Musela
přes rolí od Blažkovej kovárně sama jit dom na Fišús. Psisko
pořád vedle ni, tak došli až na most přes Svodnicu. Tam se
pes zastavil, ani se nehl, enom mu svítily zelený oči. Majduška
pomali šla, měla strach, že se na ňu vrhne a začne ju kúsat. Pes
nic, enom stál a díval se na ňu. Rozběhla se a doma za sebú
zabúchla dveře, oknem se dívala, esli tam pes néni.
Ale pes už o ňu zájem neměl. Co se ji cestů ze hřitova
přihodilo, doma ani nemukla. Byli by se s ňů vadili, že měla
poslechnut. Ráno ju poslali do Hrabínka okopávat řepu. Byl
tam taky na vedlejším rolí súsed. Dycky se bavili, co je novýho v dědině. Majduška mu řekla, že dyž šla ze hřbitova, jak
se pod věžú přidal velkej černej pes a šel s ňú až na most na
Svodnicu, jak se strašně bála.
Ale pes nic, ani nevrčel, enom se na ňu díval velikýma
zelenýma očima a šel vedle ni. Sůsed ji říkal: „Majduško, to
on šel s tebú jako stráž, aby se ti nic nestalo. Šlas pozdě ze
hřbitova, to on tam istě hlídá pod věžú, aby v noci nechodil
nikdo rušit dušičky na hřbitov. Poděkuj Pánu Bohu, že tě
ochránil, pes tě mohl pokúsat, doví, co to bylo za tuláka.“
Teprv potom se Majduška doma svěřila
Co se ji stalo dyž šla večír ze hřbitova a co ji radil sůsed
z Hrabínka. Maminka jí říkala, to bys měla súseda poslechnút, on ti dobře radí. Súsed to řekl v hospodě u piva, jak černej pes vystrašil Majdušku, dyž šla večír ze hřbitova. Nekeří
chlapi říkali, dyť mi ho vidíme taky. Jeden říká, na mě čekává
u sklepa a ide se mnú až před chalupu, tam ostane stát a dál
už nejde, ani nezaštěkne, enom se dívá. Doví, čí je to psisko.
Majduška to myslela s tym poděkováním vážně. Měla kamarádku v zahradech u studně, dnes už je tam hodně dlúho
pumpa. Radila se s ňú, jak to udělat. Mařka, tak se menovala
jeji kamarádka, ji říká: „Poďme za panem farářem, on nám
poradí.“ O černým psovi už věděla celá dědina. Tenkrát Kobylí mělo ztěžka 400 čísel. Na černýho psa měl každej jinej
názor. Jední se ho báli, nevycházeli v noci ven, druzí se temu
smíli. To se všecko doneslo na fáru. V Kobylí byli dvá kostelníci, Mikulica ze zámečku na Mlsově a Křivka z dědiny pod
kaplú, tí, co se šuškalo v dědině, zavčas na fáře informovali.
Tak pan farář věděl o černým psovi víc, než ti, co ho viděli.
Mařka se Majduši nabídla, že s ňú půjde na fáru, aby se nebála. Dyž došly, pan farář se usmíval a přivítal je a ptal se ich, co
potřebujů. Děvčata se bály a Mařka do Majduše strkala, tak
se neboj a řekni to. Majduška to dopodrobna vyložila panovi
farářovi. Pan farář říká, to je dobře, že myslíš na Pána Boha,
možu odslúžit mšu svatů za poděkování. Zpovídat budu
v sobotu o 6 hodinách. Děvčata se vyzpovídaly a v nedělu
strana 15
č. 2/2013
Kobylí dědina
šly do kostela nastrójený, to byl jejich svátek, Majduška se už
černýho psa nebála a klidně spala. Ale hospodáři v klidu černýho psa nenechali, dávali pozor, kde půjde, čí to je. U kapličky a na Mlsově si začaly ženský stěžovat, že se jim na večír
nevrátily všecky slípky dom. Za nedlúho jeden hospodář si
vezl okolo hřbitova zelený krmení a uviděl u zídky v chábí,
že se neco černýho pohybuje. Šel se podívat a uviděl černýho
psa, ten měl zakúsnutú slípku a už se do ni púšťal. Popadl ho
vztek a říká, tak ty máš byt tym strážcem pod věžů, ty zloděju,
ty sem chodíš krast slípky. Potom co se ztratí, je na Rychlýho
z chalůpky z doliny. Ten chudák ani paprče neolízne a ty si
vypasenej, jak buldok. Vzal z vozu bič a řezal ho jak nezralý
žito. Psisko letělo z Mlsova důle na spodní konec. A už se vědělo, že je nečí za spodního konca. U věže se už neukázal, bál
se výprasku. Potom ho viděli potulovat se po Dvorcách. Asi
hledal zaběhnutú slípku. Nic nenašel, tak šel dom do chalupy
u silnice k Bořeticám. Šli tam a ptali se hospodářa esli majů
černýho psa?
Říkali,že ano. A máte ho doma? Doma je enom dopoledňa, potom uteče a nevidíme ho až ráno, dyž ideme do
chlíva. To leží u búdy a chrápe ani neví, že sme na dvoře.
Enom slope vodu a chrápe. Dyby k nám došel ledas kdo,
tak ani neštěkne. Co mu dáme do misky, má tam eště v poledně. Potom uteče a vidíme ho až brzo ráno A víte, že on je
ten pes, co vyděsil Majdušku z Fišúza? A taky krade slípky
a kuřata. Hospodář říká, tak dyž je to tak, dostane obojek a
řetázek a uváže se u búdy a bude hlídat nás. A pes měl po
svobodě. Ale dlúho už ho neměli. Když ho odvázali, aby se
proběhl, slípkám pokoj nedal, bál se enom biča, napomenutí na něho neplatilo. Hlídat ho neměli čas, tak ho zavedli
do doliny Karlovi Koblihovi. Ten vykupoval kozy a psy na
kůžky. Vyčiněný je prodával do sběrny, nekde do Brna. Psí
sádlo si lidi kupovali, jako lék Bylo to jeho živobytí.
Lidmila Viktorínová
Už je tomu 15 let
Stalo se na jaře 1998, tedy před patnácti lety. V sále orlovny jsme tehdy zorganizovali shromáždění členů a majitelů členských podílů JZD. Důvodem byla obava, že vedení
družstva, které tehdy připravovalo transformaci družstva
na akciovou společnost, nemá tak čisté úmysly, jak tvrdilo a
může své členy oklamat tj. připravit o majetek.
Sál orlovny byl toho večera zcela zaplněn. Přítomným
jsem se z jeviště snažil vysvětlit, jaká úskalí v sobě převod
majetku družstva na akciovou společnost skrývá zejména
to, že se převodem mohou někteří lidé na úkor ostatních
obohatit. Jako právník jsem už tehdy měl své zkušenosti
s právní formou akciové společnosti. Pamatuji se, jak na
mě někteří z členové družstva toho večera pokřikovali „ať
táhnu do …“. Na jeviště jsem tenkrát pozval i Ing. Josefa
Čačíka, předsedu družstva, který – a to slyším jako dnes –
přítomné ujišťoval, jak transformace družstva na akciovou
společnost bude pro každého člena/majitele podílu výhodná. Pan předseda zdůrazňoval, že pochází ze staré sedlácké
rodiny, že mu lidé mohou věřit. A stalo se. Lidé mu uvěřili,
na členské schůzi transformaci družstva na akciovou společnost odsouhlasili.
Už příští týdny a měsíce ukázaly, jak ing. Čačík s Milošem Lanžhotským mysleli na ostatní akcionáře. Ve hře
bylo zbytkové družstvo, v jehož aktivech se tehdy nacházel
hmotný majetek za desítky milionů korun. Z logiky věci
měla být hodnota tohoto majetku rozdělena poměrným
dílem mezi všechny oprávněné osoby - akcionáře, čímž by
se hodnota akcií každého akcionáře navýšila tj. zhodnotila.
Plán ing. Čačíka a spol. byl však jiný. Hodnota akcií zbytkového družstva měla v jejich plánu klíčovou úlohu. Už předem měli promyšleno, jak akciovou společnost ovládnout a
její další vývoj kontrolovat. Za účasti zprostředkovatele ing.
Zdeňka Macháčka byl (bez souhlasu členské schůze družstva) podíl zbytkového družstva – činící asi 35% akcií nové
strana 16
společnosti – prodán za necelých 10mil. korun miliardáři
Ivo Dubšovi! Kontrolní balík akcií společnosti tak získal
Ivo Dubš zhruba za cenu rovnající se přibližně výši ročního
zisku akciové společnosti Patria. Udělal v Kobylí nepochybně velmi dobrý byznys. Co všechno Ing. Josef Čačík, Miloš
Lanžhotský nebo zprostředkovatel ing. Zdeněk Macháček
za tento obchod obdrželi, co všechno jim bylo tehdy slíbeno, lze jenom spekulovat.
Dnes, po 15 letech vidíme, že plán ing. Čačíka a spol.
ovládnout akciovou společnost stoprocentně vyšel. Josef
Čačík je ředitelem společnosti, jeho syn Tomáš je ekonomickým ředitelem, Miloš Lanžhotský pak řídí vinařskou
divizi, která je pro prosperitu akciové společnosti klíčová.
Rodina podnikatele Ivo Dubše pak, jako největší akcionář,
postupně přebírá řízení podniku do svých rukou (Ivo Dubš
mladší byl nedávno kooptován do představenstva jako jeho
předseda).
Co říci závěrem?
Jako potomci svých rodičů bychom neměli zapomínat
na to, co zažili někteří z nich v 50. letech minulého století
v období kolektivizace, o co mnozí z nich přišli, za jak těžkých podmínek majetek JZD v Kobylí budovali. O čtyřicet
let později parta manažerů družstva zneužila svého postavení a důvěřivosti většiny členů, aby tento majetek formou
transformace ovládla a obohatila sebe i své rodinné příslušníky na úkor ostatních oprávněných osob.
Apel na svědomí a morálku těchto lidí je tím jediným,
co nám dnes zůstalo. Plyne z toho ponaučení, že zlý úmysl,
který se stal, by neměl být zapomenut.
JUDr. Jaroslav Kovařík
P.S. Svůj podíl v družstvu, který jsem obdržel od rodičů, jsem bohužel neměl dovoleno proměnit na akcie, i když
jsem o to usiloval. Ing. Čačík a spol. si to nepřáli.
č. 2/2013
Kobylí dědina
Dne 12. října 1913 tomu bude 100 let, kdy byla založena
Tělocvičná jednota Sokol Kobylí
Kde život, tam ruch, tam pohyb a změna bez ustání. Jako
oko po světle touží, po zvuku sluch, tak i veškeré hýbací ústrojí naše touží po činnosti přiměřené. Veškerým pohybováním
cvičíme tělo, vyvinujeme sílu a obratnost jeho. A to je zajisté
přirozená, pudem vedená činnost ve vývoji k tělocviku. A tělocvik je soustavné napínání tělesných sil za účelem uchování
tělesného zdraví a zvýšení tělesné zdatnosti.
To jsou slova zakladatele Sokola ze dne 16. února
1862 a jeho 1. náčelníka Dr. Miroslava Tyrše (*17.9.1832
+8.8.1884). Sokol založil společně s Dr. Jindřichem
Fügnerem (*12.9.1822 +15.11.1865), 1. starostou Sokola
a jeho velkým finančním podpůrcem. On to také byl, kdo
na 1. schůzi Sokola 27.března 1862 na Střeleckém ostrově
v Praze navrhuje, aby na důkaz podpory o účelu spolku,
„odchovávati vlasti a národu lidi statné, v demokratickém
rozhodně svobodomyslném základu, svornosti a bratrství
všech jeho členů“, si všichni jeho členové jako bratři, tykali!
Myšlenka sokolská nabývá netušeného významu a rozvoje. Šíří se doslova celým světem. Je velmi podporována našimi občany, žijícími v zahraničí. Přes velký odpor tehdejších
státních, ale i církevních orgánů, dochází postupně i v dalších
městech po Praze a následně i v menších obcích, k shromažďování, zvláště mladých lidí, za účelem cvičení a šíření sokolské myšlenky. Velkými propagátory byli zejména mladí řemeslníci, pracující, ale vracející se z větších měst do rodných
obcí. Sdružovali se v tehdejším odboru Národní jednoty. A
tak se i v Kobylí stalo, že…(následuje zápis z kroniky):
Začátkem července r.1913 vylepeny byly plakáty:
Tělocvičná jednota „Sokol“ v Kloboukách u Brna
pořádá veřejné cvičení V Kobylí dne 13. července 1913
o 3 hod. odpoledne.
Pořad:
 Průvod
 Proslov
 Národní tance, odbor Národní jednoty v Kobylí
 Cvičení: dorostu mužského a ženského, žen a mužů
 Volná zábava
Vstupné: sedadlo 60h., k stání 30 h.
V průvodu šlo 84 členů v kroji z Klobouk, Čejče a okolí. O
úkolech sokolstva promluvil velmi poutavě br. Havelka. Účast
na cvičení velmi četná. V ten den je dán popud k založení jednoty Sokol v Kobylí.
Bylo nás 32 dobrého pevného přesvědčení. Dne 12.10.1913,
svolali jsme ustavující schůzi Sokola u Nejedlíků (Zájezdní
hostinec u Nejedlíků – nyní dům rod. Hrabalovy v ul. Aug.
Šebestové č. 293). Dr. Havelka promluvil o úkolech sokolstva.
Zvolen byl hned výbor:
Starosta; br. Vl. Bezděk, obchodník
místostarosta; br. B. Svoboda, správce školy z Vrbice
jednatel; br. J. Doležal, poštmistr
pokladník; br. L. Jung, obchodník
náčelník; br. Müller, obchodník
náčelní; sestra Valentová, učitelka
Členové výboru; A. Hájek - učitel, Matulíková - učitelka,
Tom. Ostřížek - rolník, V. Nejedlík - hostínský, Ant. Kovářík rolník, M. Hájková - učitelka.
Začalo se pilně cvičit. Br. Müller pořídil hrazdu a skok.
Cvičilo se na dvoře u Bezděků a u br. Junga. S radostí musím
doznati, že se chodilo pilně do cvičení i bratři ze vzdálené Vrbice,
po lopotné celodenní polní práci, přišli rádi za večera si zacvičit.
To ovšem nedalo spáti dp. p. faráři Süsmayerovi.
Jednoho večera byli bratři z Vrbice, když vraceli se v noci
ze cvičení, pobodáni zjednanou omladinou, za což měli, dle
přiznání obviněného Ševčíka, slíbenou čtvrtnici piva…
Tolik zápis z kroniky, který zapsal tehdejší jednatel
Sokola a poštmistr v Kobylí Josef Doležal.
Jak tedy je výše uvedeno, v neděli 12. 10. 2013, měli bychom slavit 100. výročí od založení Tělocvičné jednoty
Sokol v Kobylí. Jenom nevím, jak a kdo se „této slávy“ zhostí?
Organizace TJ Sokol byla po celou dobu své existence
tvrdě potlačována. Hned po jejím vzniku (1862) došlo v r.
1866 k prohrané prusko-rakouské válce, která se odehrála
na českém území a měla velmi neblahý vliv nejen na obyvatele, ale i na Sokol. Po krátkém vzepětí, kdy dochází v r. 1913
i k založení jednoty v Kobylí, dochází k velkému útlumu i
zákazu činnosti Sokola během I. sv. války 1914-1918. Tato
měla jediné pozitivum v tom, že sokolové měli velký podíl na vzniku československých legií. Po I. sv. válce dochází
opět k oživení činnosti Sokolstva. Jeho členy jsou v té době
mj. i T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Toto úspěšné období
ale trvá jen do nástupu fašistů. Veškerá činnost je zakázána,
čelní představitelé pozavíráni a popraveni. Po ukončení II.
sv. války se činnost TJ Sokol už nikdy neobnovila v takovém
rozsahu jako po I. sv. válce. Poslední „hřebík do rakve“ dostala od komunistů, opět úplným zákazem činnosti a převedením pod nově sjednocenou Tělovýchovnou jednotu.
V Kobylí dochází po roce 1989 ke snaze o obnovení
spolku, ale to zůstává jen u možnosti zachování Sokolovny
v majetku spolku. O další činnosti Tělocvičné jednoty Sokol
Kobylí mi není nic známo. Bližší informace najdete např. v
knize KOBYLÍ, DĚDINA na str. 344-356
V srpnu 2013 zapsal Jaroslav Otáhal
Podklady:
Karel Domorázek – Sokolstvo
Kobylí dědina (2002)
Domácí archiv
strana 17
č. 2/2013
Kobylí dědina
A přece můžeme začít slavit!
Vítězslav VESELÝ je mistr světa!
V sobotu 17. srpna 2013 se stal mistrem světa
v hodu oštěpem na světovém šampionátu v Moskvě
hodem 87,17m Vítězslav Veselý. Rodák z Hodonína, ale syn rodičů Vítězslava a Heleny Veselých, kteří
oba pocházejí z Kobylí. Vítek, jak mu všichni říkáme,
je syn rodičů Františka a Jarmily Veselých z domu č.
632 v ulici Augusty Šebestové, a po našem Hela, rozená Otáhalová, rodičů Jaroslava a Marie Otáhalových,
z domu č. 634 v ulici Augusty Šebestové, kde také jako
rodina zpočátku žili.
Blahopřejeme nejen mistrovi světa Vítkovi, ale také
rodičům a hlavně oběma babičkám, které se tohoto
krásného úspěchu svého vnuka dožily. A je také dobré
dodat, že Vítek-otec úspěšně reprezentoval Kobylí jako
hráč fotbalu a volejbalu Sokola Kobylí, což je malý počin k letošní oslavě 100. výročí založení Sokola Kobylí!
Jaroslav Otáhal
Zpráva o hospodaření TĚLOVÝCHOVNÉ JEDNOTY SOKOL KOBYLÍ za rok
2012 jak byla přednesena na letošní výroční členské schůzi
Vážení přátelé sportu,
dovolte mi, abych vás seznámil s hospodařením naší
TJ v roce 2012. A nebude to zrovna veselé povídání. Dá
se říct, že za posledních několik let, nejsmutnější. Na
vině nejsou ani tak výdaje, které se jen nepatrně zvyšují (za což můžeme poděkovat hlavně velkému množství brigádnických hodin jak na fotbalových hřištích,
tak sportovním areálu), jako pokles příjmů. Například
v roce 2008 činily příjmy 915 179,- Kč, v roce 2011 –
806 553,- Kč a loňský rok jenom 725 467,- Kč. Pokles
příjmů byl jak u ubytovny, tak i u sportu – tam oproti
roku 2011 o cca 60 000,- Kč.
Celkové příjmy jsou tvořeny jak příjmy ze sportu a
dotací na sport, tak tržbami z ubytovny a nájmem ze
sportovišť. Celkem tedy již zmíněných 725 467,- Kč.
V kolonce náklady jsme dospěli k částce 863 861,- Kč.
Tato částka je tvořena součtem výdajů na ubytovně a náklady na sport, které se vyšplhaly na 618 086,- Kč, včetně
odpisů. Jen pro zajímavost, v roce 2010 to bylo 405 979,Kč. Náklady na sport seskládají z těchto položek:
Materiál – sport. vybavení
Materiál – ostatní
Energie
Opravy
Cestovné
Repre
Služby
Mzdové náklady
Dan z nemovitosti
Provozní náklady
Odpisy
Celkem
strana 18
76 916,- Kč
60 267,110 742,12 513,75 402,10 330,72 144,67 620,1 518,59 822,70 812,618 086,- Kč
A jak hospodařily jednotlivé oddíly?
náklady
příjmy
1. Tenis
27 693,6 565,2. Košíková 14 842,3. Volejbal
50 604,23 225,4. St. tenis
95 657,87 789,5. Kopaná
409 009,164 135,6. Ubytovna 245 775,291 782,7. Správa
20 281,151 971,-
celkem
-21 128,- Kč
-14 842,- Kč
-27 380,- Kč
-7 868,- Kč
-244 874,- Kč
+46 007,- Kč
+131 690,- Kč
V celkovém součku jsme tedy hospodařili se ztrátou
138 394,- Kč. Pokud odečteme odpisy, které jsou zavádějící, pak manko v hospodaření činí za minulý rok
67 582,- Kč. A přitom se žádné velké investice v loňském roce neprováděly. Za zmínku stojí jen zbudování
ochranných sítí za brankami na hlavním hřišti kopané.
Brána, branky a oplocení kolem ubytovny, včetně nástavby ochranných sítí kolem hřiště na plážový volejbal
nás díky Jirkovi Fridrichovi vyšly jen na cenu materiálu.
Horší to ale bude letos, protože ve snaze o zlepšení kultury ubytovaných jsme se rozhodli investovat do
zkvalitnění pokojů v prvním patře naší ubytovny. Předpokládané náklady na výstavbu soc. zařízení v pěti pokojích jsou cca 340 000,- Kč. Náklady jsou to nemalé, ale
vzhledem k tomu, že ze zisku z ubytovny jsou dotovány
naše sportovní oddíly, tak také nutné a nevyhnutelné.
Je jen otázkou, kde na tak finančně náročnou akci vzít
finance. Proto jsme podali žádost o dotaci z fondu Jihomoravského kraje a požádali obecní zastupitelstvo
o poskytnutí finanční pomoci. Zatímco z kraje žádné
dotace nepřišly, z obecního rozpočtu jsme dostali mimořádnou dotaci ve výši 100 000,- Kč. Díky této dotaci nám k dokončení alespoň nejnutnějších prací chybí
zhruba 120 000,- Kč. Je otázkou do diskuze, jakou for-
č. 2/2013
Kobylí dědina
mou jsme schopni je získat. Je však jistá jedna věc – čeká
nás období šetření. Pevně věřím, že toto nelehké období
zvládneme tak, abychom se dál mohli věnovat výchově
mladé sportovní generaci kobylských dětí a kobylským
občanům poskytovat odpovídající zázemí pro jejich
sportovní využití.
Tímto bych chtěl poděkovat všem našim sponzorům, díky kterým se nám i v této nelehké době daří udržovat všechna sportoviště i oddíly při „životě“ a v pří-
padě stolního tenisu na velmi vysoké sportovní úrovni.
Josef Blaha
P.S.
K dnešnímu dni je částečná rekonstrukce pokojů
v prvním patře ubytovny hotova, za což patří velké poděkování členům obecního zastupitelstva, kteří pochopili naši tíživou situaci a nad rámec svých povinností
nám poskytli mimořádnou finanční pomoc a půjčku,
která nám pomohla tuto náročnou akci dokončit.
Vydařená sezona našich mladých fotbalových nadějí
Velmi úspěšný rok zažili naši
mladší žáci. Již po skončení loňské
sezony naznačili své možnosti, když
zvítězili i podruhé v domácím fotbalovém turnaji. Podzimní část své
soutěže pak zahájili vítězným zápasem v Krumvíři a doma s Březím. Po
zaváhání a prohře ve Velkých Bílovicích následovaly tři zápasy s nejlepšími týmy soutěže a tři výborné výkony,
které byly bohužel korunovány jen
jedním bodem ze zápasu s Břeclaví.
Po prohře v Novosedlech a výhře se
slabými Šitbořicemi obsadili kluci po
podzimu 6. místo se ziskem 10 bodů
za 3 výhry, 1 remizu a 4 prohry se
skórem 44:28. V zimní přestávce kluci poctivě trénovali, utvrdila se parta
jak v kabině, tak na hřišti a „spanilá
jízda“ jarní částí sezony mohla začít.
Paradoxně začala v Březí nejhorším
výkonem a nejvyšší výhrou 13:0. To
druhý zápas byl o něčem jiném. Výborný výkon a těžký soupeř z Velkých Bílovic odjížděl s prohrou 2:4.
Do Mikulova jsme odjížděli ve velmi
oslabené sestavě, a tak prohra 1:5 na,
pro kluky, nezvyklé umělé trávě, byla
s nejlepším týmem soutěže ještě přijatelná.
A pak to začalo. Ptáte se co? No
přece ta slibovaná „spanilá jízda“
soutěží. Po zbytek soutěže nenašli
naši kluci přemožitele, ba neztratili
ani bod. A co je nejdůležitější, tak
to, že jasně přehrávali své soupeře.
Ať už to byly po podzimu bez ztráty bodu vedoucí Rakvice, které jsme
porazili 1:0, tak hlavně zápas v Břeclavi, kterou kluci „rozdrtili“ na jejich
hřišti 13:2! To byl asi rozhodující
zápas jara, po kterém se začaly vyplňovat představy o dosažení vysněné
medailové příčky. Zbývaly poslední
tři zápasy a ty kluci zvládli skvěle.
Soupeři odjížděli postupně s těmito
výsledky: Kobylí – Šitbořice 10:1,
Kobylí – Novosedly 3:1 a Kobylí –
Krumvíř 5:2.
Jak se vyhrával jeden zápas za
druhým, tak se také postupovalo
v tabulce směrem nahoru a po posledním zápase se stal malý fotbalový zázrak a kluci se z podzimního
6. místa vyhoupli na konečné krásné
2. místo. Jako třešničku na dort pak
přidali pohár za vítězství na pohárovém turnaji v rakouském Drasenhofenu. A že letošní rok nebyla náhoda
dokazují úspěchy našich žákovských
družstev za posledních 5 let. Rok
2008 - okr. přebor ml. žáci – 1. místo, rok 2010 – okr. přebor st. žáci – 2.
místo, rok 2013 – okr. přebor ml. žáci
– 2. místo.
Tady jsou ti, kteří se o poslední
úspěch zasloužili.
Horní řada zleva: Josef Blaha - trenér, Lukáš Hanák, Štěpán Křivka, Jakub
Skalník, Jan Veselý (Vrbice), Radek Vykydal, Dominik Možný a Jakub Švehla
Dolní řada zleva: Zdeněk Otáhal, Jakub Novák, Radek Borovička, Adam Fridrich, Vítek Hoch, Šimon Chytka a Jakub Otáhal
Chybí: Jakub Mazánek
Kluci děkujeme a přejeme vám a kobylskému fotbalu více takových sezon.
Josef Blaha
strana 19
č. 2/2013
Kobylí dědina
Úspěchy kobylských ,,starých pánů“
Bývalí hráči Sokola Kobylí se
úspěšně zúčastňují turnajů fotbalových starých gard. 11. května se
konal fotbalový memoriál v šumavském Hrádku u Sušice. V tomto
turnaji skončili Kobylští po dvou vítězstvích, jedné prohře a remíze na
druhém místě.
20. července proběhl v Němčičkách Modrohorský fotbalový turnaj.
Hráči Kobylí remizovali s Velkými
Pavlovicemi 0:0, porazili Vrbici 2:0,
Němčičky 3:0 a celý turnaj vyhráli.
27. července se konala v Českých
Heřmanicích v okrese Ústí nad Orlicí fotbalová pouť, kde naši hráči podlehli domácímu celku 2:0.
Horní řada zleva: Vlastimil Knápek, Jiří Otáhal st., Jiří Láníček, Jiří Vojtěšek, Marcel Rozsypal, Radek Fridrich, Radek Kovář, Michal Fribert, Aleš Dří3. srpna na hřišti Sokola Týnec mal, Zdeněk Kunč
zvítězili naši staří páni
p nad domácím
Dolní řada zleva: Jiří Otáhal ml., Roman Poulík, Petr Stohanzl, Tibor ToTýncem
ýncem 2:1
man, Petr Jabůrek, Zdeněk Fribert
Pozvánka
na 2. ročník Memoriálu Františka Horáka
áka
Fotbalový turnaj bývalých hráčů
5. října 2013 v Kobylí na hřišti za Mlýnem ve 13.00 hodin
n
Z
Za účasti týmů Sokol Kobylí, Sokol Týnec a SG Hrádek u Sušice
ce
Občerstvení zajištěno
24. ročník Kobylského srandamače
Informace najdete též na adrese: http://www.volejbalTělovýchovná jednota Sokol Kobylí, oddíl volejbalu, uspořádala 22. června 2013 již 24. ročník Kobylského -kobyli.cz/
Ing. František Řačák
srandamače. Je to turnaj smíšených družstev 4+2, podmínkou jsou minimálně dvě ženy v družstvu.
Konečné pořadí:
1. Kyjov
2. Nová včelnice
3. Žízeň kamaráda Pružinky
4. Žoldáci
5. Smajlíci
6. Kopyta
7. Valtice
8. Ti co brzo vypadnou
strana 20
č. 2/2013
Kobylí dědina
Vyhodnocení volejbalových turnajů Kobylí 3. srpna 2013
Pořadatel: Volejbalový oddíl TJ Sokol Kobylí
Sportovně technická a organizační pomoc: OVS Břeclav
Kategorie a názvy soutěží:
Memoriál Petra Zemánka
Memoriál Ing. Antonína Kani
Kobylský turnaj žen
Muži 1. třída 41. ročník
Veteráni 40+
22. ročník
1. ročník
Muži 2. třída 23. ročník
Superveteráni 50+ 13. ročník
Megaveteráni 60+ 3. ročník
Celkem se zúčastnilo 30 družstev.
Počty družstev v jednotlivých kategoriích:
Muži 1. třída: 6 družstev, muži 2. třída: 6 družstev, veteráni 40+: 4 družstva,
superveteráni 50+: 7 družstev, megaveteráni 60+: 3 družstva, ženy: 4 družstva
Počet hřišť: 6
Celková hrací doba: 09:30 – 20:30
Počet rozhodčích: 10
Řízení turnaje: 3 osoby
Hrací podmínky:
Extrémně horké počasí 37,9 °C
Vzhledem k těmto klimatickým podmínkám byla všechna utkání hrána na dva hrané sety s tímto bodovým hodnocením:
Vítězství v obou setech:3 body
Setová shoda: Družstvo s lepším poměrem získaných míčů 2 body
Družstvo s horším poměrem získaných míčů 1 bod
Stejný poměr získaných míčů: 1 bod obě družstva
Prohra v obou setech:
0 bodů
Výsledky a foto memoriálu jsou na adresách: http://www.volejbal-kobyli.cz/
a http://esko-klub.rajce.idnes.cz/2013-08-03_-_Kobyli_-_Memorialy/
Konečné pořadí družstev v jednotlivých kategoriích:
Muži 1. třída:
1. VK Myjava „A“
5
4
1
0
0
0
14
9:1
251:198
2. Tatran Litovel
5
3
0
0
0
2
9
6:4
221:191
3. Hulín
5
1
2
1
0
1
8
5:5
209:200
4. Myjava „B“
5
1
0
0
3
1
6
5:5
211:240
5. Hodolany
5
1
1
1
0
2
6
4:6
214:218
6. Zruč nad Sázavou 5
0
0
0
1
4
1
1:9
169:247
Poznámka platná pro hodnocení ve všech kategoriích: 1. sl. = počet utkání celkem, 2. sl. = vítězství 2:0, 3. sl. = sety 1:1
vítězství na poměr míčů, 4. sl. = sety 1:1 stejný poměr míčů, 5. sl. = sety 1:1 porážka na poměr míčů, 6. sl. = prohra
0:2, 7. sl. = počet získaných bodů, 8. sl. = poměr setů, 9. sl. = poměr míčů
Muži 2. třída:
1. Hovorany
2. Univerzita Zlín
3. Nová Včelnice
4. Tatran Poštorná
5. SKP Kometa Brno
6. TJ Sokol Kobylí
Veteráni 40+:
1. VSK Zábřeh
2. Kojetín
3. Samotišky
4. Lanškroun
5
5
5
5
5
5
4
2
2
2
1
0
0
2
0
1
0
0
1
0
1
0
0
0
Superveteráni 50+:
1. Pohořelice
2. Drásov
3. Žilina
4. Brušperk
5. Olomouc
6. Charvátská Nová Ves
7. Kobylí
0
0
2
0
1
0
0
1
0
2
3
5
13
10
9
8
4
0
9:1 249:177
6:4 222:209
7:3 234:225
5:5 237:210
3:7 216:241
0:10 155:251
Ženy:
1. Duhovka Břeclav
2. Šumperk
3. Jehnice
4. Šlapanice
strana 21
č. 2/2013
Kobylí dědina
Megaveteráni 60+:
1. Sešlost Brno
2. Třinec
3. Tanvald
4
4
4
4
1
0
0
1
0
0
0
0
0
0
1
0
2
3
12
5
1
8:0
5:7
1:7
200:153
168:181
155:174
Individuální hodnocení jednotlivců:
1. Nejlepší hráč turnaje:
Durec Matúš - Myjava A
2. Nejlepší hráč 2.tř:
Strouhal Ondřej - Hovorany
3. Nejtěžší hráč:
Dvořák Jan -Pohořelice - 122 kg
4. Nejstarší hráč:
Bucher Julius – Žilina - narozen 20.8.1941
5. Miss Memoriálů:
Perničková Barbora - Jehnice
Ing. František Řačák
Cvičení pro rodiče s dětmi
Vážení rodiče, prarodiče a vy všichni, kteří chcete, aby vaše děti od malinka měli
kladný vztah k pohybu!
Ráda bych vás pozvala na lekce cvičení pro rodiče s malými dětmi ve věku 1-3
roky. Lekce budou probíhat jednou týdně (pravděpodobně vždy v pondělí) od 16 do
17 hodin. Místo cvičení bude ještě upřesněno. Kurz bude zahájen na konci září 2013.
Zájemci mohou psát na email: [email protected] Bližší informace a detaily o
přihlášení do kurzu budu rozesílat emailem.
Těší se na vás
MUDr. Jana Herůfková
Základy sportovní gymnastiky - všeobecná sportovní příprava dětí
zveme všechny - pro kluky a holky od cca 5 do 8 let
Od září bude v Kobylí fungovat
zájmový kroužek pro předškoláky
a mladší školáky, ve kterém se děti
naučí pohybu a chování v tělocvičně, seznámí se s cvičením na nářadí i s náčiním a rozvinou své pohybové schopnosti v nových pohybových dovednostech. Budeme si zde
samozřejmě také hrát nejrůznější pohybové hry. Cílem
tohoto kroužku je otevřít dětem cestu ke sportu a zejména
prospět jejich fyzickému i psychickému zdraví a vést je k
sebedůvěře a radosti ze zdravého pohybu. Věříme, že děti
zde získají plnohodnotný základ pro jakýkoliv sport.
Budeme se scházet vždy ve středu od 16 do 17 hodin v
tělocvičně ZŠ Kobylí. Začínáme 25.9.2013 ( = úvodní informativní schůzka s rodiči)
Co budou děti na hodinu potřebovat?
• sportovní oblečení (tepláky či kraťasy a tričko)
• sportovní obuv do tělocvičny (tenisky či cvičky s pevnou podrážkou)
• láhev s pitím
Cena: 100,- Kč / kalendářní rok (cena za členství v Jednotě Orel)
Vzhledem k nutnosti pojištění dětí jsme toho názoru,
strana 22
že nejvýhodnější pro všechny je přihlásit děti do Jednoty
Orel, což obnáší pouze nutnost zaplatit členský poplatek
ve výši 100,- Kč/rok za dítě. Členové Orla jsou bez dalšího
automaticky pojištěni a není tudíž nutno zařizovat a platit
pojištění jiným způsobem. V případě nesouhlasu rodičů
se členstvím dětí v Jednotě Orel bude na rodičích, aby zajistili pro děti pojištění pro případ úrazu jiným způsobem.
Tuto skutečnost, že rodiče berou zodpovědnost za pojištění dětí na sebe, stvrdí svým podpisem.
Trenérka:
Mgr. Marie Ondrušová –„Jsem instuktorkou kondičního posilování, absolvovala jsem doškolovací seminář
„základy gymnastiky“ a základní část školení cvičitelů III.
třídy a chystám se na školení cvičitelů všestrannosti III.
třídy, v mládí jsem provozovala na rekreační úrovni sportovní gymnastiku a navštěvovala jsem cvičení v Sokole.“
Asistentka trenérky:
Veronika Kovářová – „Od mládí mám kladný vztah ke
sportu, dřív jsem se věnovala zejména lehké atletice, nyní
aktivně hraji kuželky a rekreačně si ráda zahraji tenis.“
Více informací na tel.: 608 584 256 a na úvodní
schůzce přímo v tělocvičně dne 25.9.2013
č. 2/2013
Kobylí dědina
Dne 25.5.2013 se uskutečnil „CYRILO-METODĚJSKÝ BĚH“ – první ročník běhu kobylskými uličkami, sady
a vinohrady pro všechny věkové kategorie. Bohužel nepřálo počasí, takže běžců nebylo mnoho – tak snad to
vyjde napřesrok
Dětský závod
Dne 1.5. nachystal Orel pro děti „HRY BEZ HRANIC“
VELKÝ KUŽELKÁŘSKÝ TURNAJ
V průběhu května a června se v místní orlovně uskutečnil VELKÝ KUŽELKÁŘSKÝ TURNAJ - POHÁROVÝ
TURNAJ PRO PODNIKY A ORGANIZACE z Kobylí a okolí. Na prvním místě skončil Sokol Kobylí (Sovadinová, Fridrichová, Zechmeister), druhé místo obsadil Orel Kobylí a třetí se umístila Základní škola Kobylí.
Mgr. Marie Ondrušová
strana 23
č. 2/2013
Kobylí dědina
Cesta do pravěku aneb Kdousov 2013
V letošním roce jsme se s táborníky vypravili do dob, kdy místo
tábora bývaly lesy přesliček větších
než kdousovský kostel, namísto
polí byly bažiny a po širých pláních se proháněli divocí koně, pásli
mamuti a pravěký člověk vynalezl
oheň. Všichni vedoucí i děti měli
z domu kostýmy pravěkých lidí a
vždy při večerním nástupu se zahalovali do kůží ulovených zvířat.
Dopolední činnosti byly věnovány dovednostem pravěkých lidí.
Děti se naučily rostliny pravěku
i dneška, druhy ohňů a nástrojů,
rozeznávat zvířecí stopy, svazování kořisti i první pomoc v případě
úrazu při lovu. Co se při „pra-školách“ naučily, si pak ověřily v putování po pravěké cestě.
Všechny děti byly jako každý
rok rozděleny do družstev, vytvo-
řily si trička obtiskováním listů a
vymyslely si jména svých oddílů.
Letos jsme měli Šavlozubce, Kečupáky, Saláty a Kameňáky. V týmech
pak děti mapovaly terén a rozmístění lovišť, přinášely vodu, bojovaly
o oheň, sháněly obživu, pomáhaly
kryserce získat její oříšek, domestikovaly divoké krávy a na konci tábora stavěly vesnici.
Všem se nám v pravěku líbilo a
některým se z něj do moderní doby
ani nechtělo vracet. Tak zase za rok
na Kdousově!
Antické Řecko na Kdousově
Letos bylo tématem druhého turnusu LDT Kdousov Antické Řecko. Celotáborová hra byla inspirována pověstí o Héraklovi a jeho plněním 12 úloh, které
mu byly zadány králem Eurystheem. Naproti staré
pověsti, my vedoucí jako bohové Olympu, jsme dětem dovolili pomoct Heráklovi s jeho úlohami.
Ve čtyřech dnech tak přinesly kůži nemejského
lva, zabily devítihlavou hydru, přinesly divokého
kance, našly laň se zlatými parohy, zahnaly stymfalské ptáky, přivedly vodu do chlévů, přinesli divokého
strana 24
býka, lidožravé koně a našly pás královny Amazonek.
Pátý den byl věnován pravým olympijským hrám a
to jak ve vodě, tak na suchu. Děti se utkaly proti sobě
ve svých týmech Gladiátorů, PCHáčů, Huba Buba a
Mulťáků. Soutěžily v lovení vajíček ze dna, plavání
pod vodou i na čas, na souši potom proběhly soutěže
dvojspřeží, soutěž trubačů, hod kyjem, skok do dálky
a mnohé další.
Jedno dopoledne bylo věnováno také výuce řeckého lidu a to v oblasti hvězdářství, léčitelství, hudbě a
poezii a pro ty nejmenší dílnička. Děti
si užily i večerního programu, kdy jsme
měli dvakrát letní kino s promítáním
pohádek, diskotéku, nezbytný táborák,
překročení řeky Styx i vědomostní soutěže.
Největší odměnou pro nás, vedoucí,
byly večerní nástupy v kostýmech, kdy
každé dítě mělo svůj vlastní krásný řecký šat, nad hlavami jim vlály vlajky a
v rukou držely své týmové amfory, které
si samy nazdobily. Letos se tábora zúčastnilo pár dětí z Kobylí. Doufáme, že
v příštím roce přibudou další.
Anna Holásková
č. 2/2013
Kobylí dědina
Baví mě dělat svět krásnější 
Tento příspěvek je určen všem
ženám, které se chtějí zorientovat
na dnešním trhu při výběru kosmetiky, chtějí poradit, jaké možnosti
mají, jakých chyb se dopouštějí a
jak se mohou o svou pleť co nejlépe
starat. Vycházím přitom z osobní
zkušenosti kosmetické poradkyně,
poznatky jsem si prověřila na bezmála dvou stech ženách různých
věkových kategorií.
Pleť nemůžeme vyhodit do
koše, když se nám nelíbí. Je to naše
vizitka zrovna tak, jako úprava
celkového zevnějšku (vlasy, nehty apod.). 97% žen neví, jak se má
starat o pleť, a zkouší donekonečna
přípravky, které by její pleti vyhovovaly. Vše, co vidíme propagováno
v reklamě, časopise nebo jinde v obchodních sítích a na billboardech,
nás láká k vyzkoušení. Málo žen už
ale ví, že za kampaněmi těchto koncernů stojí jediné, a to je prodat jeden cílený krém největšímu počtu
žen za dobrou cenu. Bohužel většinou dobře propagovaná reklamní kampaň s úžasným zaručeným
efektem na krásné modelce ovlivní
spoustu žen. Nejenom že jsme pak
mnohdy zklamané z výsledku, ale
také litujeme, že jsme vynaložily
nemalé peníze. Pomalu přestáváme
věřit, že někdy najdeme kosmetiku,
která nám bude perfektně „sedět“.
Měla by nám totiž konečně vyřešit
daný problém s pletí.
Taktéž naše kamarádky, které
jsou spokojené s nějakou kosmetikou, nám mohou určitý přípravek
doporučit. Tady si musíme uvědomit, že co je dobré zrovna mé kamarádce, nemusí být šité na míru i
mně, protože mám jiný typ pleti, a
tím pádem jiné požadavky na péči.
A co výběr z katalogového prodeje? Tam je to alespoň rozděleno
podle věku a typu pleti, takže zaručeně víme, co je pro nás nejlepší.
Ale opět se tady setkáváme s tím,
že katalog nám nemůže poradit,
nemůžeme si přípravky vyzkoušet.
Kdyby mi náhodou kosmetika neseděla, lze ji rychle a spolehlivě vrátit? Nikdo z firmy, propagující katalogem své výrobky, nám nezavolá,
aby se ujistil, jestli je vše v pořádku
(a popřál nám krásný den ). Takže zase zkoušíme a utrácíme peníze
za zřejmě vyhovující krémy. Hlavně, že jsme dobře nakoupily, protože skoro vše je v akci.
Do lékárny chodíme většinou
nakupovat péči o pleť na citlivou
pleť, protože ji máme už tak přecitlivělou, že nesneseme „nějaké“ jiné
produkty z běžné sítě. Víte, proč
máte citlivou pleť a že to tak vůbec
nemusí být?
U paní kosmetičky je to naprostý relax, spokojenost, masáž a
konečně si přijdeme jednou za měsíc vyčistit pleť a odpočinout si. To
je zajisté skvělé, ale jako doplněk
péče. Pleť stárne, tělo oxiduje, a
vše, co se v něm děje, je znatelné na
tváři. Včetně hormonálních změn a
dědičných dispozic. Není to ale jen
o čištění pleti.
Každý máme svou profesi a
chceme u ní vypadat dobře. Některé z nás lépe a některé i nejlépe ze
všech. Denním studováním kos-
metiky se ale nemáme čas zabývat.
Normální je však mít krásnou pěstěnou pleť  a to v každém věku 13
- … let. Kosmetika dokáže zázraky, pokud je dobře zvolená na váš
typ pleti a víte, jak ji máte používat
a proč. Nemusíte za ni vynakládat
ani velké peníze, když vám to rozpočet nedovoluje.
Gratuluji vám, pokud jste dočetly až sem. Nyní je vidět, že vám na
pleti záleží a chcete o ni profesionálně a kvalitně pečovat. Dám vám
tedy několik jednoduchých tipů a
rad, jak na to.
Nejdříve musíte znát svůj typ
pleti (analýza a diagnostika pleti).
Musíte mít někoho, kdo vám
profesionálně doporučí přípravky
na váš typ pleti a na váš problém,
který chcete řešit. Někoho, kdo
vám sestaví systém v péči o pleť,
program, podle kterého ráno a
večer víte, co máte vzít do ruky a
nanášet na pleť. Někoho, kdo vám
taky řekne, kde si můžete přípravky
nejdříve vyzkoušet, zda vám budou
příjemné, a až potom si je můžete
pořídit s tím, že víte, jak je nanášet,
proč jsou vhodné právě pro vás a co
přesně dělají. Pomůže vám vyvarovat se zbytečností pro vaši pleť a šetřit peněženku, bude vás průběžně
strana 25
č. 2/2013
Kobylí dědina
kontrolovat, zda používáte doma
kosmetiku správně, jestli vidíte výsledky a jste spokojená. Někoho,
kdo vás bude informovat o dekorativní kosmetice, naučí vás líčit a
pomůže s výběrem make-upu, někoho, kdo vám udělá výše uvedený
proces bezplatně a nezávazně a dál
vás bude hýčkat, pokud si to budete
přát !
RECEPT na krásnou pleť = znát
typ pleti + nastavit osobní systém
v péči o pleť + používat kvalitní
přípravky + nechat si průběžně
kontrolovat pleť a spolupracovat
s odborníkem hravě a zábavně.
Toto vše je možné s pomocí osobní
kosmetické poradkyně. Jestliže nikoho takového, kdo se zabývá touto
profesí, neznáte, tak hurá, už znáte
mě! 
Budu moc ráda, když já poznám
i vás a budu mít tu čest vám pomoci
s pletí. Přijměte proto, prosím, pozvání na bezplatné a nezávazné poradenství v péči o pleť nebo líčení
a dozvíte se spoustu dalších tipů a
triků, jak o sebe pečovat.
Ing. Petra Tomčalová
„Zjednodušte si život díky kráse“
S tímto vystřiženým kuponkem můžete absolvovat bezplatné a nezávazné
poradenství na péči o vaši pleť nebo na poradenství v dekorativní kosmetice.
Pro pět nejrychlejších žen mám připravený
krásný letní dárek.
Objednejte se předem na telefonu: 724 812 057
nebo e-mailu: [email protected]
Centrum vzdělávání všem je tu nově pro všechny Jihomoravany
V jihomoravském kraji zahájila v březnu činnost
nová instituce Centrum vzdělávání všem. Klade si za
cíl podat pomocnou ruku všem, kteří tápou v pracovním životě a zároveň mají chuť s tím něco udělat.
Centrum vzdělávání všem (CVV) poskytuje své služby veřejnosti zcela zdarma. Sídlí v Brně-Bosonohách na
Pražské ulici a veřejnost může využít jak webu www.vzdelavanivsem.cz, tak i telefonické či emailové konzultace
nebo přijít do Centra osobně.
Služby Centra vzdělávání všem
 Informace o celoživotním vzdělávání v JMK
 Kariérní poradenství
 Zprostředkování studijních a profesních stáží
Centrum vzdělávání všem provozuje portál www.vzdelavanivsem.cz s přehlednou databází všech vzdělávacích kurzů v Jihomoravském kraji. Ať už jde o rekvalifikaci na jinou profesi nebo jen počítačový či jazykový
kurz, portál je nabízí na jednom místě přehledně seřazené podle místa konání, času i ceny. „Ze zkušenosti víme,
že mnoho lidí při vyhledávání naráží na problémy. Neví,
co vlastně potřebují, a možná ani netuší, jak a co přesně
hledat. Proto jsme veřejnosti k dispozici a s vyhledáváním pomůžeme. To, co nenajdeme v databázi, poptáme
strana 26
u odborníků. Jde nám o to, aby každý, kdo projeví zájem
o vzdělávání, odešel s tipem nebo dobrou radou,“ říká
informační specialistka Centra Hana Rozprýmová.
Centrum vzdělávání všem poskytuje zdarma také kariérní poradenství. „Když člověka vyhodí z práce, žádnou nemůže najít kvůli nedostatečné kvalifikaci, nebo
má pocit, že mu ujíždí vlak, budeme se mu snažit pomoci
při osobních konzultacích, s odbornou pomocí se totiž i
ty nejhorší životní situace vždycky řeší lépe,“ vysvětluje
kariérní specialistka CVV Veronika Šuráňová.
Poslední službou, kterou CVV nabízí veřejnosti, je
zprostředkování stáží. Existují totiž stipendijní programy, které umožňují vyjet na zkušenou do zahraničí, a
zvýšit tak uchazečům o zaměstnání kvalifikaci. Studijní
i odborné stáže jsou řešením například pro ty, kteří nemohou najít uplatnění, včetně absolventů. Pracovníci
CVV mají přehled o podpůrných stipendiích a individuálních grantech a nabídnou veřejnosti podporu při
zprostředkování a vyřízení zahraniční stáže. Právě vyřízení všech formalit lidé totiž často vnímají jako složité a
odrazující.
Kontakty Centra vzdělávání všem:
www.vzdelavanivsem.cz
Telefon: 547 215 588
Email: [email protected]
č. 2/2013
Kobylí dědina
Firma eCENTRE pomáhá snížit domácnostem cenu za energie
Proč platí domácnosti až o třetinu více za energie
než velké firmy?
Jsou nabídky jednotlivých dodavatelů energií opravdu
tak výhodné, jak se nás snaží přesvědčit jejich obchodní
zástupci?
Tyto otázky si kladly a kladou mnohé domácnosti
po celé ČR. V Říčanech u Prahy už od března letošního
roku nemusí. Jejich starosta, pan Vladimír Kořen, oslovil
firmu eCentre, která organizuje elektronické aukce a obchody na burze. Společně pak vypracovali pilotní projekt
pro domácnosti z ČR na snížení nákladů za energie, který spočívá v jednoduché strategii - jednotlivé domácnosti
(čím více, tím lépe) spojí spotřebu svých odběrných míst a
jednotně vstoupí do elektronické aukce. Prověřené dodavatelské firmy pak o tuto částku podle přesně a přehledně
stanovených pravidel soutěží.
V Říčanech firma eCentre pomohla sdružit 518 domácností s odběrem za 27 milionů korun. Díky aukci si
domácnosti snížily náklady na plyn v průměru o 30% a o
17% na silovou elektřinu. Výsledky byly natolik přesvědčivé, že již v dalších dnech začaly oslovovat firmu eCentre
další města, obce, ale i samotní občané, a v jedné z následujících aukcí pořádajících firmou soutěžilo společně
4 145 domácností z různých obcí a měst (největší aukce na
území ČR co do počtu zapojených subjektů) s odběrem
energií za 146 mil Kč. Výsledek - průměrná úspora 27% za
plyn a 30% za elektřinu.
30. července padl nový rekord. Firmu eCentre pověřilo téměř 5 tisíc domácností k zastupování v aukci, s objemem odběru za 172 mil Kč. Domácnosti získaly průměrnou úsporu za plyn 28% a za silovou elektřinu 35%.
V současné době firma eCentre působí ve více jak 600
městech a obcích ČR. Do aukcí, které pořádá díky obrovské poptávce každý měsíc, dokáže sloučit vždy tisíce domácností.
Dnes se tento její velice úspěšný a přehledný produkt
snaží okopírovat i jiné firmy. Faktem ale je, že firma eCentre zůstává naprosto jedinečná s ohledem na vysoký počet zapojených domácností v jednotlivých aukcích a díky
tomu i nejvýhodnějších vysoutěžených cen pro tyto domácnosti.
Podobným způsobem pracuje firma i pro podnikatele
a živnostníky. Například v červencové aukci se spojilo 572
podnikatelů a nyní průměrně uspoří 19% na zemním plynu a 37% na silové elektřině.
To, co je pro všechny domácnosti, podnikatele či veřejný sektor také důležité je fakt, že tato služba je pro ně bez
jakýchkoli poplatků a vysoutěžená cena je konečná.
Je velmi dobře, když si lidé uvědomují možnost vlastní
síly, díky níž mohou ovlivňovat skutečnosti, jež se jim nelíbí a se kterými nesouhlasí, jako je například dodavateli
nasazená tabulková cena za energie.
Reference o firmě eCentre, o provedených aukcích,
obchodech a klientech které zastupuje, najdete na www.
ecentre.cz
Jak se zapojit do aukce?
1. krok: Na označeném místě na OÚ podepíšete smlouvu
s organizátorem e-aukce – společností eCENTRE, a.s.
a předáte potřebné podklady:
* Kopie stávající smlouvy na elektřinu / plyn včetně všech
dodatků a obchodních podmínek (smlouva o dodávkách).
* Kopie vyúčtování elektřiny / plynu (souhrnná fakturace
+ detailní rozpis vyúčtování).
2. krok: Organizátor sesbírá podklady od všech domácností.
3. krok: Organizátor sdruží poptávku do e-Aukční síně.
4. krok: Organizátor osloví široké portfolio dodavatelů a
vyzve je k účasti v e-aukci.
5. krok: V internetové aukci soutěží dodavatelé nejnižší
cenu – zajištěna férová soutěž.
6. krok: Organizátor služby porovná Vaše dosavadní ceny
s cenou vzešlou z e-aukce.
7. krok: Je-li cena z e-aukce nižší, než Vaše stávající cena,
eCENTRE zajistí podpis dvouleté smlouvy mezi Vámi
a vítězným dodavatelem.
Klient má zajištěn veškerý administrativně-právní
servis. Služba je hrazena z předem stanovených aukčních
poplatků pro dodavatele, který v aukci zvítězí a získá tak
celé portfolio těchto klientů. Pro domácnosti a firmy je vše
zdarma.
Kdy a kde se můžu k e-aukci připojit?
Do aukce se můžete přihlásit tak, že přinesete potřebné
podklady na označené kontaktní místo na obecním úřadě
Kobylí, a to v období:
od 16. září 2013 do 23. října 2013
každé pondělí
13:00 - 17:00 hod.
Máte-li jakýkoliv další dotaz nebo potřebujete více informací, kontaktujte zástupce společnosti eCENTRE:
Jiří Kruták
T: 608 032 685
E: [email protected]
www.ecentre.cz
Do aukce se můžete přihlásit i s jiným odběrným místem než na území vaší obce (chata, chalupa, sklep, apod.),
stejně tak se můžete přihlásit i s odběrným místem na území obce Kobylí i když zde nemáte trvalý pobyt.
strana 27
č. 2/2013
Kobylí dědina
Společenská kronika
Zemřeli:
Božena Otáhalová
Kobylí 662
Petr Oborný
Kobylí 745
Vlasta Mikulicová
Kobylí 472
Helena Herzánová
Kobylí 249
Josef Kobliha
Kobylí 240
Zdeněk Klivar
Kobylí 680
Marie Tvrďochová
Kobylí 215
Ing. Vladimír Mikulica Kobylí 42
Ing. Marek Gala
Kobylí 853
Marie Slámová
Kobylí 262
Karol Kotlár
Kobylí 321
Ludmila Lanžhotská Kobylí 45
Narodili se:
Julie Čechová
Saša Moit
Adriana Havlínová
Milan Bartošík
Vojtěch Otáhal
Anna Marková
Marek Dudo
Kobylí 83
Kobylí 863
Kobylí 819
Kobylí 409
Kobylí 841
Kobylí 708
Kobylí 733
Sňatek uzavřeli:
Antonín Hrabal (č. 41) a Blanka Vaněčková (č. 361)
Pavel Kuba (č. 288) a Lenka Otáhalová (č. 288)
Jan Fuček (č. 235) a Iveta Červenková (č. 235)
David Janošek (č. 771) a Renáta Sukalová (č. 746)
Kateřina Zigová (č. 91) a Lubomír Khol
nedož. 85 let
60 let
82 let
86 let
78 let
64 let
nedož. 66 let
90 let
45 let
nedož. 87 let
53 let
nedož. 88 let
V měsíci srpnu se dožila 100 let paní Marie Vojtěšková.
á.
Srdečně blahopřejeme!
Žádáme občany, kteří si nepřejí, aby byla zveřejněna jména jejich narozených dětí, zemřelých příbuzných či jejich
sňatek ve zpravodaji Kobylí dědina, aby toto nahlásili v kanceláři obecního úřadu vždy před uzávěrkou zpravodaje.
Inzerce
Prodej cihlového domu o celkové výměře 628 m2,
který je v současné době využíván jako výrobní a prodejní místo, hodí se pro přestavbu na RD. Dispozice:
dvě prostorné místnosti, kde podlahy jsou z teracové
dlažby a mají nosnost 1.000 kg/m2, výška stropu je
3,44 m; samostatné WC. Budova je částečně podsklepená. Kapacita el.příkonu je 25 A, ohřev vody el.ohřívačem, centrální vytápění, připojení zemního plynu.
Venkovní plocha činí 50 m2. Doporučuji prohlídku,
cena na vyžádání. Telefon 777 454 219.
strana 28
č. 2/2013
Kobylí dědina
strana 29
č. 2/2013
Kobylí dědina
Oslavy 1150. výročí příchodu
sv. Cyrila a Metoděje na Moravu
Cyril a Metoděj přispěli rozhodujícím přínosem při budování
Evropy, nejen pokud jde o její křesťanské náboženské společenství,
ale i co se týká její občanské a kulturní jednoty.
(bl. Jan Pavel II.)
Oslava svatého Jiří
28. dubna 2013 jsme
slavili svátek patrona
našeho kostela při zpívané mši svaté, které se
zúčastnilo mnoho domácích farníků i hostů
a otec
Marek Vácha, farní vikář římskokatolické akademické farnosti
Praha a přednosta Ústavu etiky na III. lékařské
fakultě UK v Praze.
Před věží hrála pro dobrou náladu i tanec dechová hudba
Sklepanka a farníci si mohli zakoupit skvělé knihy otce Marka
Váchy, o kterých jsme psali v minulém Farníčku (byl o ně velký
zájem). V pastoračním centru probíhala také diskuse s naším
hostem, který procestoval kus světa a podělil se s námi o své zážitky, ale také odpovídal na některé otázky související s biologií,
genetikou a teologií. Nechyběly ani tradiční kobylské koláčky a
dobré víno.
Zde jsou naše kořeny…
Chtěli se stát částí národů a ve všem s nimi sdílet osud. Zde,
na tomto místě, na Velehradě, na Moravě, cítíme zvláštním způsobem dějinný odkaz …
Děkujeme všem,
kteří se na této oslavě
podíleli a otci Markovi, že přijal naše
pozvání a našel si čas
ve svém „nabitém“
diáři.
strana 30
č. Oprava
2/2013 střechy kostela
8. července 2013 začala další etapa opravy našeho kostela.
Prosíme o opatrnost při pohybu na hřbitově a trpělivost
s omezením provozu kolem kostela.
Obzvlášť dávejte pozor na děti!!!
http://www.farnostkobyli.cz/news/oprava-strechy-zacina-/
Kobylí dědina
8. květen 2013 – ŽAROŠICE
Na pěší pouť k Panně Marii
Žarošické jsme se tradičně vydali 8. května v doprovodu kněží z
Vranova nad Dyjí a otce Ondřeje.
Putovali malí i staří a všichni
zdárně dorazili do cíle, kde jsme
se společně poklonili Panně Marii
při mši svaté.
Těšíme se na společné prožití
krásného a požehnaného svátečního dne 8. května v roce 2014!!!
Simeon.cz - Internetový portál (nejen)
pro seniory
Od května tohoto roku mohou aktivní senioři a jejich příznivci z celé republiky využívat moderní tematický web Simeon.
cz, první křesťansky zaměřený web pro starší lidi u nás. Nabízí především pozvánky na akce (nejen) pro seniory, tematické
články a informace, adresář center a společenství, foto a videogalerie a možnost vzájemné komunikace. Uživatelé si mohou
založit svůj vlastní blog, poslat elektronickou pohlednici, přihlásit se k odběru novinek a prostřednictvím redakce zveřejňovat
pozvánky, inzerci nebo vzkazy. Na jeho obsahu se může podílet
každý!
Název webu je spjatý s významnou osobností Nového zákona, starcem Simeonem. Tento Simeon ještě dnes inspiruje každý
věk svojí moudrostí a vnitřně bohatým a ušlechtilým životem.
http://www.farnostkobyli.cz/news/simeon-cz-internetovy-portal-nejen-pro-seniory/
Děkujeme za všechny dary a pomoc při této náročné akci.
Poděkování za školní rok
V neděli 30. června
2013 jsme společně se
žáky a studenty poděkovali mší svatou za ochranu a pomoc v uplynulém
školním/akademickém
roce a prosili o Boží ochranu o prázdninách.
strana 31
Kobylí dědina
Adorační
den
Na pátek 5. července připadl adorační den naší farnosti a zároveň byl
první pátek v měsíci. Přede mší svatou byla vystavena Nejsvětější Svátost
a společně jsme se modlili Korunku k
Božímu Milosrdenství.
Děkujeme za společnou modlitbu.
http://www.farnostkobyli.cz/
news/adoracni-den-05-07-20131/
č. 2/2013
Katolická charismatická konference
2013
Ve dnech 10.-14. července 2013 jsme stejně jako každé
prázdniny zavítali na Katolickou charismatickou konferenci.
Tentokrát byla uvedena mottem: „On je hostem u hříšného člověka“ (Lk 19,7). Biblický citát je vyňat z příběhu o Zacheovi, celníkovi a boháčovi, který si kvůli svému malému vzrůstu vylezl
na moruši, aby mohl spatřit Ježíše. Po setkání s Kristem u něj dochází k obrácení: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým,
a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“
Program konference byl jako tradičně vyplněn přednáškami, mší, modlitbami chval, písněmi, biblickými tanci atd. Hlavním přednášejícím byl Angličan Charles Whitehead. V civilním
zaměstnání byl manažerem marketingové společnosti, nyní se
již léta věnuje službě církvi na plný úvazek. Dnes předsedá ICC
(Mezinárodní charismatická konzultace) a je poradcem evangelizačních kurzů Alfa. Jeho žena Sue je anglikánka, mají spolu
čtyři děti. V Anglii spolu založili a vedou populární konferenci
rodin s názvem Celebrate.
Biblický příběh byl nahlížen očima dalších přednášejících:
karmelitán Vojtěch Kodet zdůraznil bohatství života s Ježíšem,
teoložka Katka Lachmanová hovořila o křivdách a odpuštění, P.
Petr Karas mluvil o své zkušenosti s evangelizací a teoložka Veronika Barátová o vystavení se, otevření se Boží lásce.
Futsalový turnaj v Žarošicích 2013
V sobotu 22. 06. 2013 se naši ministranští sportovci zúčastnili futsalového turnaje v Žarošicích. Se silnou konkurencí bojovali za naši farnost jako lvi. Nakonec získali krásné bronzové
místo.
HOŠI, DĚKUJEME ZA SKVĚLOU REPREZENTACI!!
Pro nás s manželem je taktéž velkou výhodou, že je zajištěn
program pro děti od 4 let. Můžeme tak nerušeně naslouchat
přednáškám a v klidu se modlit. Děti mají program v malých
skupinkách podle věku. Kluci byli tentokrát programem přímo
nadšeni. Po krátké katechezi hráli fotbal, florbal, skákali na nafukovacím hradu, malovali nebo jen tak povídali s pečovateli.
Krátkou chvíli v obědové pauze jim (a nejen dětem) zkrátil Teátr
Víti Marčíka, potulné divadlo, oceněné na divadelních festivalech v ČR i zahraničí.
Přestože během těch několika dnů konferenci navštívilo kolem 7000 lidí, zakusili jsme nebývalou intimní atmosféru, milá
setkání s přáteli i neznámými, chvíle odpuštění i hledání skutečné radosti ze života z víry. Na další konferenci se těšíme už teď.
Eliška a Roman Kaszperovi
strana 32
č. „Zachraňte
2/2013
Edwardse“
Dne 13. 4. 2013 se uskutečnilo setkání- beseda v pastoračním centru v Kobylí s promítáním dokumentu ČT „ Zachraňte
Edwardse“. Našimi hosty byli manželé Marcel a Šárka Sladkowští a jejich děti Juliánka a Amálka, jejichž životní příběh byl
zfilmován.
Proč Edwardse? Edwards, lidová forma Edwardsova syndromu, což je lékařem diagnostikována genetická porucha(způsobená přítomností tří (místo dvou) chromozomů 18 – viz
obr.), která se projevuje nedostatečným tělesným a duševním
vývojem. Většina dětí umírá již v děloze, jen malé procento se
dožije prvního roku života.
Manželé Sladkowští čekali své první děťátko a lékaři jim
oznámili, že je nositelem tohoto postižení. Doporučili jim potrat. Manželé nepřistoupili na toto doporučení. Měli respekt k
životu již zplozeného dítěte. Nepřistupovali na možnost rozhodovat, kdo má žít a kdo ne. Čelili tak výtkám, jak náročná a drahá je péče o postižené dítě apod. Vyjadřovali se tak lékaři nebo
lidé z blízkého okolí, rodiče jednoho z partnerů.
Když se rozhodli, nechat těhotenství přirozeně pokračovat,
oslovila je dokumentaristka Dagmar Smržová, která chtěla jejich životní příběh zfilmovat. Ve filmu se odvíjí nejen průběh
těhotenství, čekání na narození dítěte, zda se narodí živé, vztah
manželů a lékařů, ale i život po narození Juliánky, péče o ni,
zbavení se každodenního strachu, že umře, a nakonec narození
druhé zdravé dcery Amálky i společný život rodiny do oslavy
dalších roků života Juliánky.
Rodina Sladkowských přijela do Kobylí na pozvání jedné
z maminek ze Společenství maminek a dětí Kobylí. Ona sama
viděla dokument Zachraňte Edwardse na programu České televize. Životní zkušenost Sladkowských se jí natolik dotkla, že se
rozhodla nabídnout shlédnutí dokumentu
lidem dědina
u nás v Kobylí.
Kobylí
Jediná možnost, jak film uvidět, je osobní pozvání rodiny Sladkowských.
Kdo měl zájem, mohl se zúčastnit promítání s besedou a podělit se o jejich příběh, který vyvolává aktuální témata v dnešní
společnosti. V průběhu diskuse došlo k výměně zkušeností, názorů na zasahování do životů jedinců, možnosti ovlivňování početí nebo smrti člověka. Nesení či zbavování se zodpovědnosti
za život druhého, vybírání si mezi tím, co chceme, jak to chceme
a nebo přijímat život tak, jak je nám dáno. Dodnes se obracejí
na Marcela a Šárku lidé, kteří řeší podobné životní situace, ženy,
které se dodnes nemohou vyrovnat s tím, že podstoupily potrat,
když jim byl doporučen pro jednu z genetických vad.
Rodina Sladkowských se zúčastnila besedy v plném počtu.
Juliánka, dnes už pětiletá, spokojeně spala ve speciálním kočárku, a Amálka jim byla po boku. Oba rodiče jsou zaměstnáni a
dělí se v péči o Juliánku. S Juliánkou rehabilitují, krmí ji jen tekutou stravou, radují se s ní a využívají služeb denního stacionáře
pro postižené děti. Amálka žije život zdravého děvčátka.
Atmosféra v pastoračním centru byla komorní. Pozvání přijalo pár lidí se zájmem o téma „Zachraňte Edwardse“. Oživili
dokument svými dotazy a zkušenostmi. Rodina Sladkowských
přijímá pozvání bez nároků na honorář.
Lucie Kovaříková
NA SLOVÍČKO S PANÍ
DAMBORSKOU – DLOUHOLETOU
FARNÍ HOSPODYNÍ
1) Paní Marie, většina Kobyláků Vás jistě zná, ale málokdo
možná tuší, jaké životní dobrodružství jste prožila jako farní
hospodyně v mnoha moravských farnostech. Jak to tedy vlastně
všechno začalo? Jaké bylo vaše dětství a mládí?
Narodila jsem se v r. 1927 v Kobylí a také jsem zde vyrůstala.
Později jsem navštěvovala „měšťanku“ ve Velkých Pavlovicích
a také dvouletou obchodní školu v Hodoníně. Po studiu jsem
nemohla nastoupit do práce, protože mi onemocněla maminka
a já jsem se o ni starala. Tak přešly těžké válečné roky a po r.
1945 jsem se s velkým nadšením zapojila do činnosti obnoveného Orla.
2) Jak jste se tedy dostala k práci farní hospodyně?
Můj strýc, Ondřej Damborský, byl knězem. Po deseti letech kaplanské služby v Stařeči se stal farářem v Břeclavi a já jsem se rozhodla, že mu budu pomáhat. A tak jsem neváhala a přihlásila se
na pětiměsíční kurz pro hospodyně v Přerově, který pořádal řád
Neposkvrněného početí Panny Marie.
3) To je zajímavé… Co se v takovém kurzu učí?
Především je důležité říci, že dříve měly farní hospodyně na starosti mnohem více, než jen vařit pro kněze nebo uklízet. Musela
jsem se jako hospodyně postarat o všechno kostelní prádlo. A
to nejen umět ho vyprat a vyžehlit, ale i cokoliv do kostela ušít.
Mnohokrát jsem to pak využila,
když jsem šila oděvy pro ministranty, kněze, ale třeba i pro sebe. Zajímavý byl také kurz výroby hostií,
které se dříve pekly na farách. To se
velmi hladká mouka smíchala s vo-
strana 33
Kobylíadědina
dou, vymísila
před pečením lila do speciálních forem. Kromě
toho bylo třeba zvládat i například výzdobu kostela a jiné dovednosti, spojené s životem farnosti.
4) Takže hospodyně byla taková „pravá ruka pana faráře“ ve
farnosti. Je k tomu třeba mít nějaké zvláštní předpoklady?
To bych ani neřekla. Spíše je nutné mít některé lidské vlastnosti.
Hospodyně by měla být vlídná k lidem, štědrá, pečlivá a také
diskrétní. To je velmi nutné, aby se na vás mohl spolehnout nejen kněz, ale i lidé.
5) Do kterých farností jste se při své službě dostala?
Jak už jsem říkala, začínala jsem v Břeclavi se strýcem. Byly to
těžké válečné roky. V roce 1944 nám rozbořili kostel v Břeclavi
a mše sv. musely být od té doby dlouhá léta slouženy jen v hospodářském stavení. Byla to také doba zatýkání kněží a o. Ondřej
byl jako nespolehlivý neustále sledován a jako nespolehlivý pro
pohraničí byl také po 4 letech přeložen. Mezitím se mi ovšem
podařil husarský kousek. Jednoho dne zaklepal na dveře fary
vyčerpaný člověk, který tvrdil, že je polský novokněz a utíká
přes hranice. Tak jsem ho ukryla na faře. Mohlo to mít katastrofické následky, ale nakonec se vše podařilo utajit.
Takže to byl otec Ondřej Damborský, kterému jsem pomáhala
celkem 36 let. Pak jsem jako hospodyně pracovala u o. Nestrojila v Drásově dalších 22 let. S o. Ondřejem jsem ovšem kromě
Břeclavi byla také ve farnosti Doubravník, kde byly v té době
nějaké problémy se zakládáním družstva a o. Ondřej byl neustále podezříván a vyšetřován StB. Pak následovala farnost Dražovice, kde své nesmazatelné pastorační stopy zanechal páter
Stojan, který se později stal arcibiskupem. V roce 1969 byl o.
Ondřej poslán sloužit do Velkých Pavlovic, kde také později zemřel. Přestože se nakonec vrátil do rodného kraje, myslím, že
Vysočinu miloval ze všeho nejvíc.
6) Povězte nám, co bylo na vaší službě nejhezčí a co naopak
nejnáročnější?
Měla jsem vždycky ráda lidi a bavilo mě pracovat pro společenství farníků. Největší láskou však byli ministranti. V kostele
jsem je vedla k tomu, aby byli vždy upravení a čistí, a na faře
pro ně občas připravila něco na zub. Velmi zajímavý byl i okruh
kamarádů obou kněží. Byly to básníci a spisovatelé jako například pan Zahradníček, Čep, Deml a mnoho dalších. Přesto, že
mnoho z našich přátel bylo ve vězení, řízením Božím nebyl o.
Ondřej nikdy vězněn.
A co bylo nejtěžší? Asi ta obava o kněze v těžkých dobách pronásledování StB. Někteří kněží byli doslova na pokraji zoufalství
po dlouhodobém těžkém psychickém teroru.
7) Prozraďte nám, jaká jídla mají kněží obecně nejraději?
To je asi hodně individuální, ale většinou moc nemuseli dorty
a plněné cukroví. Hodně jsem vařila hovězí se zeleninou a ze
sladkých jídel vždy vedly kobylské koláče. Také kobylský křen s
vařeným masem slavil vždy úspěch. O. Ondřej měl problémy s
játry, takže tučná a smažená jídla nemohl jíst. Myslím, že měl té
diety někdy už dost a říkal, že z toho bude kvokat. Kolem našeho stolu však často sedávali i naši přátelé básníci, páter Michálek, Pavlica, Nestrojil, pan biskup Skoupý, budoucí arcibiskup
Vaňák a mnoho dalších. Doufám, že jim chutnalo…
8) Máte nějakou perličku ze života?
Těch by bylo… Ale myši na dražovické faře se mi vryly do pa-
strana 34
měti. Bála jsem se jich, až jsem z nich začala šedivět č.
2/2013
9) Jak Vás lidé přijímali, když jste přišla do nové farnosti?
Jak jsem už říkala, kněží se tehdy dost navštěvovali, takže i já
jsem znala spoustu lidí z různých farností. Neměla jsem pak
problém kamkoliv přijít. Dodnes mám v každé z těch farností
přátele, které navštěvuji, nebo si píšeme. Dnes už jsou starší, ale
jsou to bývalí ministranti, děti, co jsem nosila křtít atd. Oni také
rádi přijedou k nám na návštěvu. Z toho mám opravdovou radost – z přátelství.
10) Ve které farnosti se Vám líbilo nejvíc?
Všude to mělo své kouzlo, ale nejvíce mne lákala Vysočina. Na
rodné Kobylí jsem ale nikdy nezapomněla a nakonec jsem se
sem i vrátila…a ani jsem nezapomněla kobylské nářečí.:-)
11) A co rodina? Jak brala vaši službu? Navštěvovali Vás také?
Brali to velmi dobře a jezdili za mnou na lyže, na houby nebo
jen tak na návštěvu. Na faře ve Velkých Pavlovicích jsem „odchovala“ naše děti. Často u nás spaly a také jezdily na prázdniny. Musím říct, že rodina z Kobylí nás vždy podporovala nejen
modlitbou, ale i hmotně. To nám pomáhalo přežít. Kněz si totiž
z toho mála, co měl, platil hospodyni sám, takže pomoc rodiny
někdy byla opravdu nutná.
12) Čemu jste se naposled od srdce zasmála?
Našim dětem, když se mně Vojtíšek zeptal: „ A teto, kdy už budeš svatá?“
DĚKUJI VÁM ZA MILÝ ROZHOVOR. VÁŠ ŽIVOT BYL
A JE OPRAVDU ZAJÍMAVÝ A PESTRÝ. PŘEJI VÁM HODNĚ
RADOSTI A HEZKÝCH CHVIL, STRÁVENÝCH S PŘÁTELI
I VAŠÍ RODINOU.
Paní Damborské se ptala Markéta Otáhalová
Moji drazí,
oslovuji Vás na sklonku hektického léta plného slunce, cestování i těžké práce v úmorných vedrech. Někteří z nás odjeli na
delší či kratší čas z domova načerpat nové síly a poznání, navázat
nová přátelství a mnozí vyjeli s představou, že najdou štěstí…
Ale všichni se opět rádi vrací do domácího klidu a bezpečí.
Uprostřed letního spěchu se mi dostala do rukou kniha
„Láska dělá divy“, ve které Phil Bosmans píše příběh ženy: „Byla
velmi bohatá. A chtěla umřít. Měla dům v Hamburku, další v
Paříži a jiný zase v Londýně. Přesto chtěla umřít. Vzala si tabletky. Lékaři ji zachránili. Dlouhé hodiny jsem naslouchal historii
jejího života. Nakonec se rozplakala. –„Všechno bych oželela,
všeho bych se vzdala, jen kdybych pocítila trochu lásky, trochu
nesobecké náklonnosti, trochu opravdového přátelství“.
Člověk může být šťastný ve svém skromném domově, žije-li
v lásce. A může být také hluboce nešťastný v přepychové vile, kde
láska chybí. Domov a srdce – víc nepotřebuješ, abys byl šťastný.“
Modlím se, aby nás Bůh naplnil láskou ve všech jejích
podobách, aby se usadila jako vážený host v našich, mnohdy
prázdných a vyprahlých srdcích, aby naše domovy zazářily štěstím a přátelstvím …
Váš
otec Ondřej
č. 2/2013
Kobylí dědina
Letní prázdniny
VánočníRadšikouzlo
si dáme zmrzlinu
Už se blíží prázdniny
a dozrávají maliny.
Zajedeme na koupák,
navštívíme dinopark.
než nějakou malinu.
Za chvíli bude horko
a už žádné mokro!
Bude svítit sluníčko,
ale i pršet maličko!
Trháme si jahůdky,
jsou to malé lahůdky.
Eliška Hošová
Školní příloha č. 2/roč. XIX
vzpomíná - přemýšlí - tvoří - baví - chválí - plánuje - nabízí
Organizace nového školního roku
Období školního vyučování ve školním roce
2013/2014 začne ve všech základních školách v
pondělí 2. září 2013. Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno ve čtvrtek 30. ledna 2014. Období
školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 27. června 2014.
Podzimní prázdniny připadnou na úterý 29.
října a středu 30. října 2013.
Vánoční prázdniny budou zahájeny v sobotu
21. prosince 2013 a skončí v neděli 5. ledna 2014.
Vyučování začne v pondělí 6. ledna 2014.
Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na
pátek 31. ledna 2014.
Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou
stanoveny na týden od 17. 2. 2014 do 23. 2. 2014.
Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 17.
dubna a pátek 18. dubna 2014.
Hlavní prázdniny budou trvat od soboty 28.
června 2014 do neděle 31. srpna 2014.
Období školního vyučování ve školním roce
2014/2015 začne v pondělí 1. září 2014.
Novinky z naší školy
V pondělí 2. září nastoupí do 12 tříd naší
školy 206 žáků z Kobylí (147), Vrbice(28),
Brumovic(25) a Bořetic(6). Na mateřskou dovolenou odešly paní učitelky Jarmila Tomková a
Iveta Martincová, na jejich místa přicházejí začínající učitelé Šárka Řačáková z Kobylí (JČ – Rv)
a František Kynický z Velkých Pavlovic (D – Z).
Ve škole nyní působí 16 učitelů, 3 vychovatelky, 2
administrativní pracovnice, školník, 3 uklízečky
a 5 kuchařek.
Vlastimil Janda
Sběr pomerančové kůry
V letošním školním roce žáci a učitelé naší školy nasbírali 110,25 kg sušené pomerančové kůry.
Nejvíce se o to zasloužily děti z prvního stupně a
jejich rodiče, kteří jim ve sběru hodně pomáhali.
Mezi jednotlivci zvítězila Kateřina Janošková
z 5. třídy, která přinesla 7,02 kg kůry. Druhá byla
Natálka Otáhalová (3. třída) s 6,21 kg a jako třetí se
umístila Michaela Mikulicová (3. třída) s 5,65 kg.
Pořadí tříd podle počtu kg kůry na jednoho žáka:
1. místo 2. třída 1,34 kg na žáka
2. místo 5. třída 1,23 kg na žáka
3. místo 4. třída 1,21 kg na žáka.
Všem dětem i rodičům za jejich snahu děkujeme.
Marie Jandová
Úspěchy našich žáků
V přespolním běhu v okresním finále Nikol
Musilová z 9. třídy potřetí obhájila prvenství,
družstvo starších žáků ve složení Vlastimil Klíš,
Kamil Rusňák, Marek Láska (9. tř.), Martin
Petrásek (8.B) a Pavel Blažej (8.A) skončilo třetí.
Vítek Hoch ze 7.A, Jan Poulík a Josef Kubík
z 8.B vybojovali titul mezi staršími žáky a postoupili do krajského finále ve stolním tenise.
Skončili pátí, ale v příštím roce určitě zabojují o
prvenství. Naše škola je druhá nejlepší na okrese
díky družstvu mladších žáků - Štěpán Křivka,
Jakub Novák , 7.A a Jan Veselý, 7.B.
V okresním kole košíkové mladších žáků
byl nejlepší náš tým. Hrál ve složení Michal
Trávníček, Miroslav Tlach (8.A), Kryštof
Řačák, Josef Kubík (8.B), David Kunč, Jakub
strana 35
Kobylí dědina
Holomáč, Radek Borovička, Štěpán Křivka,
Dominik Možný (7.A), Jan Veselý a Michal Hanák
(7.B).
Našim žákům se velmi zadařilo na atletických
závodech v Břeclavi. Dovezli 10 medailí. Dvě první místa si „vyběhala“ Nikol Musilová (9. tř.) za
300m a 800m. Terezie Blanářová z 8.A má zlato za
60m. Vítek Osička z 9. tř. má dvě stříbrné za 300m
a 1500m. Katka Kovářová z 9. tř. byla ve skoku do
dálky druhá. Vlastimil Klíš z 9. tř. získal stříbro v
hodu oštěpem a zároveň vytvořil nový rekord naší
školy. Aneta Mendlová z 9. tř. vyskočila pro 3. místo do výšky. Bronz za vrh koulí si přivezla Nikol
Varmužová z 9. tř. Z šesté třídy na sebe upozornil
Jakub Mazánek, když získal 3.místo ve skoku vysokém.
Také v zeměpise jsme soutěžili a Štěpán Gala z 9.
třídy skončil na 5. místě v okresním kole Zeměpisné
olympiády.
Jako šikovná výtvarnice se ukázala Terezie
Blanářová z 8.A, jejíž práce byla oceněna v okresním kole výtvarné soutěže o ohrožených živočiších.
Družstvo mladých zdravotníků - Jindřich
Hajda, Matěj Průdek a Eliška Vykydalová z 5. třídy, Ondřej Šíbl ze 4. třídy a Blanka Fridrichová z
2. třídy - vybojovalo cenné vítězství v okresním kole
soutěže Mladý zdravotník. Zajistili si tak postup do
krajského finále v Blansku.
Michal Čotek obsadil skvělé 2. místo v okresním
kole matematické soutěže Pythagoriáda 5. tříd.
Mezi 22 účastníky okresního kola Pythagoriády
pro 7. ročník obsadil Vítek Hoch ze 7.A páté místo.
V Břeclavi, v okresním kole atletických závodů Pohár rozhlasu v Břeclavi se našim žákům
také dařilo. Starší žákyně se umístily na druhém a
starší žáci na třetím místě. Sestava starších žákyň:
Kateřina Kovářová, Karolína Damborská, Aneta
Mendlová, Lenka Horáková, Nikol Musilová,
Martina Lovečková, Nikol Varmužová (9. tř.),
Terezie Blanářová (8.A). Starší žáky reprezentovali: Vlastimil Klíš, Pavel Lanžhotský, Marek Láska,
Vítek Osička, Ali Abazi, Lukáš Babieska, Kamil
Rusňák (9.tř.) a Kryštof Řačák (8.B).
Vlastimil Janda
Den matek (nejen) v Kobylí
Také letos ke Dni matekuspořádala naše škola pro
všechny rodiče i prarodiče podívanou, kde žáci, tentokrát 2. stupně, předváděli nejen svůj herecký talent,
strana 36
č. 2/2013
ale i moderní tanec a hudební a pěvecká vystoupení.
Již přípravy a zkoušky naznačily, že se bude jednat o mimořádnou akci. Před vystoupením naživo
samozřejmě probíhaly zkoušky a vše bylo detailně
plánováno. Myslím si, že se o zpříjemnění Dne matek zasloužil hlavně učitelský sbor, který má můj obdiv, protože vím, že vymyslet, napsat, nebo nacvičit
takové scénky nebo hru a k tomu ještěvšechno dobře zorganizovat, to není jenom tak. Samozřejmě, že
se při vystoupení objevilo pár chybiček, ale to bylo
spíše z trémy. A vzhledem k úchvatným výkonům
účinkujících jsou to zanedbatelné drobnosti. Podle
mě se všem nejvíce líbilo závěrečné představení, sehrané devátou třídou, hra Klerika, která si opravdu
zaslouží potlesk.To už totiž byla opravdová hra.
Letošní den matek se podařil tak, jako nikdy
předtím, a laťka je nastavená hodně vysoko. O tom
svědčí i pozvání do Bořetic, kde účinkující zazářili
ještě jednou, ale pro změnu před dětmi z bořecké
základní školy. Podle jejich hlasitého potlesku jsme
poznali, že se letošní oslavy Dne matek asi zapíší do
historie. Teď nezbývá nic jiného, než doufat,že se to
příští rok taky podaří.
Petr Otáhal, 8.tř.
Hercem i divákem v jeden den
Jméno Karel Jaromír Erben zná snad každý
Čech. Nejčastěji si ho vybavíme ve spojení s jeho
nejznámějším dílem, Kyticí. Proč o něm píšu? Ve
čtvrtek 16. května se totiž sedmáci, osmáci a deváťáci vydali do divadla. Ale hezky od začátku…
Jistě si všechny maminky, tatínci, babičky, dědečci a jiní příbuzní nás, žáků 2. stupně, pamatují
naše vystoupení ke Dni matek. Myslím, že se nám
moc povedlo a že jsme vykouzlili na tváři usměv
nejen našim maminkám. Takže když jsme dostali
č. 2/2013
nabídku předvést toto pásmo také v Bořeticích, pro
děti ze základní školy,rádi jsme ji přijali. Taneční a
pěvecká čísla, stejně jako film, který si natočili deváťáci,se musely z časových důvodů vypustit, ale i
tak toho zbylo k předvedení ještě bohatě. Všechno
jsme si znovu vyzkoušeli, abychom děti a jejich paní
učitelky potěšili a nezklamali, a v onen čtvrtek ráno
jsme autobusem vyrazili do kulturního domu v
Bořeticích.
Začali jsme moderní Perníkovou chaloupkou.
Proč moderní? Tu klasickou zná snad každý. My
jsme ale chtěli ukázat, jak se chovají dnešní děti,
nebo spíše puberťáci, nebo jaké problémy řeší dnes
rodiče, třeba kvůli politice…Perníček jsme sice také
loupili, ale Jeníčkovi se moc nechtělo, raději hrál
hry na mobilu…Do současnosti diváky také zavedla a báječně pobavila scénka z manželského života, v níž se leckdo mohl poznat…Další scénka nám
s humorem a nadhledem připomněla významné
kulturní výročí- příchod Cyrila a Metoděje k nám
na Moravu a jejich působení zde. Program obohatili hrou na varhany a na trubku Martin Petrásek a
Vítek Osička. Naše herecké dopoledne v Bořeticích
zakončili deváťáci se svou detektivní divadelní
hrou. Odměnou byl velký potlesk od malých dětí.
Docela nás rozesmálo, když se jich paní učitelka
ptala, jestli se jim to líbilo, a oni odpověděli, že by
to chtěli zahrát ještě jednou. Moc nás těšilo, že byli
tak nadšení, ale znovu jsme už hrát nemohli. Na to
už nebyl čas. Nás čekal další výlet. Jeli jsme do Brna,
do Radosti, na Erbenovu Kytici. Takže tentokrát
jsme se pro změnu stali diváky my a dívali jsme se
na herce profesionální.A že to byla podívaná! Moc
jsem se těšila, protože mám Kytici ráda a obdivuji
člověka, který takové krásné, i když skoro hororové
balady napsal.
Herci nejdříve zahráli nebo spíše zarecitovali báseň Kytice o tragické smrti matky dětí. Pokračovali
baladou Vrba, kterou jsme nepoznala, takže když
jsem přijela domů, vzala jsem do rukou knihu
Kytice a přečetla si Vrbu. Bylo to tam přesně tak, jak
herci zahráli. Muž má strach o svou ženu, protože
v noci spí jako mrtvá. Jde se tedy poradit k babce,
ona mu řekne, že žena má půl duše s vrbou u potoka. Jde tedy k potoku a vrbu usekne. Vtom slyší
z kostela bít zvon. Jeho žena zemřela…Vzala jsem
si z Vrby ponaučení, že některé problémy jsou neřešitelné a že se některé věci mají raději nechat tak,
jak jsou.
Následovala balada Vodník, která je má oblíbe-
Kobylí dědina
ná. Některé zklamalo, že byl Vodník
zahraný pomocí loutek, ale já si myslím, že to prostě k divadlu, zvlášť k Radosti, patří. Ve Vodníkovi se setkáváme s vodní říší a soubojem dvou matek, které
bojují o své děti. Po Vodníku herci zahráli Zlatý
kolovrat, který byl pojat trošku humorněji, aspoň
mně to tak přišlo. Tato báseň byla zahraná většími
figurami, jimž herci propůjčili úžasný hlas. Celé
představení zakončila balada s názvem Svatební
košile, která byla snad nejlepší. Zahráli ji samotní
herci a myslím, že jsme všichni z toho měli husí
kůži. Herci to zahráli přesně tak, jak Svatební košile z Erbenových veršů vyznívá. Bylo to nádherné.
Celý den byl náročný, ale nabitý zážitky. No
řekněte, komu se poštěstí být v jednom dnu zároveň hercem i divákem? A v obou rolích to bylo
super!
Miroslava Ludvová, 8. tř.
Slasti a strasti herectví, aneb
Máme na co vzpomínat
Snad každý někdy snil o tom, že z něj bude
herec. Bude se procházet v záři reflektorů a na
ulici ho budou zastavovat lidé, kteří budou žádat o fotky a podpisy. Několika deváťákům tenhle
sen pomohla, aspoň zčásti, splnit paní učitelka
Zástěrová. K příležitosti Dne matek s námi nacvičila divadelní představení s názvem Klerika.
Nacvičovalo se po odpoledních, někdy o přestávkách a volných hodinách. Nadšení z hereckých
výkonů provázel však i strach. Co když něco
spleteme? Nebo třeba zapomeneme text? To se
nám na zkouškách nikdy nestalo. Zato když jsme
hráli „ naostro“,ne všechno vypadalo podle našich představ. Sice jsme měli nápovědu, ale třeba
strana 37
Kobylí
seznam,
kterýdědina
potřeboval biskup při výstupu, zůstal v zákulisí. Naštěstí jsme měli pohotové herce,
kteří dokázali zaimprovizovat, a nakonec z toho
byl nejvtipnější a nejzábavnější moment z celého
vystoupení. A dokonce se představení líbilo tak, že
jsme ho ještě jeli hrát do Bořetic. Tam se na nás dívala celá bořecká škola. Za odměnu jsme se pak jeli
my podívat na divadlo do brněnské Radosti. Tam
jsme mohli srovnávat naše herecké výkony s těmi
jejich.
Je škoda, že tohle možná byla poslední ukázka
našeho hereckého talentu. Ale kdo ví? Třeba budeme mít štěstí a někomu z nás se ještě někdy podaří
na jevišti-jako herec- zazářit. A když ne, zůstane
nám alespoň pěkná vzpomínka.
Adéla Křivková, 9.tř.
Dojmy z Vídně
Letos, jako již tradičně, uspořádala ZŠ Kobylí
poznávací zájezd pro 7., 8. a 9. ročník do nádherné rakouské metropole- Vídně. Už dopředu jsme
byli všichni seznámeni s tím, jaká místa a památky ve Vídni navštívíme, takže jsme byli moc natěšení.
A je to tady. Je úterý, 7. 5. 2013, 6.50 hodin a do
Brumovic přijíždí autobus a nakládá Brumovčáky.
Poté pokračuje na Vrbici a tam nastupujeme my,
Vrbečáci. Děti z Kobylí veze jiný autobus, protože
jsme se do jednoho prostě nevlezli. První krátká
zastávka je na benzince a od ní už pokračujeme
přímo do Vídně.
Při projížďce hlavního města Rakouska se snad
všichni kochali obrovskými budovami. Autobus
nás vysadil kousek od Hundertwasserhausu, ke
kterému jsme došli pěšky. Hundertwasserhausje
nádherná, ale velmi zvláštní budova architekta
FriedensreichaHundertwassera, která představuje moderní umění. Je na ní opravdu co obdivostrana 38
2/2013
vat.Nevím, jestli to tak cítili i ostatní, aleč.pro
mě
to bylo, jako kdybych vstoupila do úplně jiného
světa.Pohádkového, nebo světa plného sladkostí. Mohly za to nejspíš všelijaké pestré barvy na
fasádě domu a taky snad stovky oken a okýnek
nejrůznějších tvarů a velikostí.Velice obdivuji
člověka, který tento dům navrhl. Vždyť všechno nemusí být vždycky jen přesné, rovné, pravidelné. Hundertwasserhaus je opravdu krásný
a když jsem se pak doma zamýšlela nad tím, co
se mi ve Vídni líbilo nejvíc, byl to právě on.Taky jsem si říkala, jak se tam bydlí.Pro mě by to
asi nebylo. Beru ho spíše jako turistický cíl, jako
něco zvláštního na podívání.
K další památce jsme se museli dostat metrem. To byla sranda, když se skupina o 82 lidech
přesunuje. Ale zvládli jsme to a přišli k vídeňské
radnici- německy Rathaus. Radnice je obrovská
budova, která připomíná spíše zámek. Naproti
od ní stojí Národní divadlo. O ulici dál se nachází Parlament. U něj jsme udělali společné
foto. Všichni lidé kolem se na nás dívali a určitě se divili, co je to za velkou skupinu. Dál jsme
pokračovalikolem dvou významných muzeí
Rakouska, mezi kterými stojí velká socha císařovny Marie Terezie. Dalším bodem výletu bylo
sídlo Habsburků, zvané Hofburg. Opět jsme
měli co obdivovat. Když jsme procházeli náměstím, zrovna se z radnice neslo polední zvonění.
Nebyli bychom Češi, kdybychom z baťůžků nevytáhli krajíc chleba s řízkem. Po „obědě“ jsme
se přesunuli k obrovské katedrále sv. ŠtěpánaStephansdomu.Aby byl náš výlet pestřejší, zaplatili jsme si výstup na jednu z věží. No, byla to
fuška. Zdolat 343 schodů je opravdu dřina. Ale
stálo to za to. Po výstupu se nám otevřel úžasný
výhled na celou Vídeň. Byla to nádhera. Na věži
Stephansdomu jsem zjistila, že Vídeň je krásná nejen z blízka, ale i z výšky. Potom už jsme
měli rozchod v ulici plné luxusních obchodůKärtnerstrasse. Někteří si zde nakoupili, nebo
prostě zalezli do kavárny Starbucks, kde měl být
sraz.Následoval náš další přesun metrem, tentokrát tam, kam se všichni nejvíc těšili.Do zábavného centra Prater. Tady se někteří doslova „vyblbli“, i když nás počasí trošku zlobilo a začalo
pršet.
Po náročném dni ve Vídni jsme sedli do autobusu a vrátili se zase do naší České republiky.
Myslím, že si to každý užil tak, jak chtěl. I když
nám počasí ke konci trošku nepřálo, tak to vů-
č. bec
2/2013
nevadí, protože krásné vzpomínky déšť rozhodně nesmyje.
Miroslava Ludvová,8.tř.
Také tento rok byl uspořádán zájezd do Vídně.
Mě už letos čekala třetí cesta do rakouského hlavního města, a tak po Schönbrunnu a Belvederu jsme
se těšili na historické centrum.
Tak tedy 7. května, což je datum, které je už
skoro každý rok zasvěcené Vídni, jsme ráno vyrazili. V autobuse jsem seděl hned na přední sedačce, protože rád pozoruji cestu a okolí. Tentokrát
nás autobus nezavezl na okraj Vídně jako loni,
ale dopravil nás až skoro do centra k domu
Hundertwasserhaus, pojmenovaném po slavném
architektovi. Dům hýřil mnoha barvami, byl tvořený nepravidelnými tvary s různě zaoblenými
balkóny a také byl porostlý stromy, což tvořilo
dojem, že tam ten dům vyrostl sám, z přírody.
Zde jsme měli asi půl hodinky rozchod, abychom
se mohli vyfotit atd. Následoval přejezd do samého centra Vídně. Využili jsme k tomu, jak jinak,
oblíbeného metra. Jeli jsme na stanici Rathaus,
tedy ke krásné vídeňské novogotické radnici. Tam
jsme zatím metro nepotřebovali a vydali se po
vlastních nohou. Prošli jsme okolo Parlamentu,
kde také proběhlo velké společné foto, a pokračovali jsme okolo dvou muzeí a sochy Marie Terezie
až k sídlu rakouského prezidenta – Hofburg. Zde
byla krátká přestávka na WC. Docela nás pobavilo, jak nějaký pán u vstupu na placené záchody
přišel, dal do turniketu půl eura a držel turniket
do té doby, než lidé za ním prošli. Bylo jich asi
25 a my jsme čekali uvěznění na záchodech, až
všichni projdou, abychom se vůbec dostali ven.
Kobylídále
dědina
Po této grotesce jsme pokračovali
přes ulice
s luxusními obchody na Stephansplatz, ke slavnému Stephansdomu. Měli jsme možnost vylézt
si nahoru na věž. Po zdolání 343 opravdu namáhavých točitých schodů jsme se konečně dostali k vyhlídce a otevřel se nám pohled na celou
Vídeň. Pak jsme měli asi dvouhodinový rozchod
na nákupy a jídlo po půlkilometrové ulici s nóbl
obchody, spojující Stephansplatz se Stadtsoper
– Kärtnerstrasse. Spolu s kamarády jsme si zašli
do Mc Donaldu na oběd, do kavárny Starbucks
na horkou čokoládu a nakoupili nějaké dobroty
v obchůdku Manner. S domluvou v cizím jazyce
jsem neměl žádný problém. No a rázem byly tři
hodiny odpoledne. A protože nás potkávaly občasné jarní deštíky, tak jsme v metru u Opery na
stanici Karlsplatz hlasovali, jestli pojedeme vůbec
do Prateru, nebo jestli už pojedeme domů. Bylo
jasné, že se nikomu domů ještě nechce. A tak jsme
nasedli na metro a jeli na stanici Praterstern, což
je stanice přímo u lunaparku. Zde jsme měli tříhodinový rozchod. Musím říct, že mě to v sedmé
třídě v Prateru vůbec nebavilo, ale tento rok už
to bylo lepší. I když jsem byl jen v bludišti a na
motokárách ,tak jsme si s klukama užili spoustu legrace. No a uteklo to jako voda, což platilo
doslova, protože nám v Prateru taky dost pršelo.
Byl čas jet domů. Nastoupili jsme do autobusu a
vyrazili přes auty ucpanou podvečerní Vídeň zpět
domů, do Kobylí. Trochu mě i mrzelo, že tak „báječnej“ den je už zase za námi. Chtěl bych poděkovat panu řediteli a paní učitelce Pešové, že pro
nás takový fajn výlet uspořádali.
Štěpán Gala, 9.tř.
strana 39
č. 2/2013
Kobylí dědina
Letní lásky
Skrývačky
Na čele zas přibyla mi vráska,
to byla asi ta loňská letní láska.
Zdál se švarný jak princ z pohádky,
než po čase došlo na hádky.
Býval to ideál dívčích srdcí,
než začal milovat automaty hrací.
Já měla ho ráda a chtěla mu pomoci
zbavit se téhle ošklivé nemoci.
Lásku však odsunul na kolej vedlejší,
cinkání mincí bylo mu přednější.
Všechny špatné závislosti
ničí křehké letní lásky.
Nechcete-li míti vrásky,
pusťte k vodě letní lásky!
Prvoky jsem se naučil zakrátko, láčkovci mi asi
budou trvat déle.
Oba Rusové, Popov i Dlaščenko, dorazili do cíle
mezi posledními.
Většina turistů končí svou návštěvu našeho
kraje ve sklepní kolonii.
Staré parní lokomotivy stály vzorně seřazeny
okolo točny.
Řetězec Makro je největším zásobitelem
obchodníků a majitelů restaurací.
Miroslava Ludvová, 8. B, Štěpán Gala, 9. tř.
Kristýna Ševcová, 9.tř.
strana 40
Tenhle vlněný pulovr tě náramně zahřeje.
č. 2/2013
Střelby 2013
Poslední květnový víkend pořádali myslivci
v Kobylí střelby na asfaltové holuby.Týden před
akcí se konala myslivecká brigáda.Okolí velké a
malé myslivecké chaty se muselo zase po roce dát
„do pucu“.Hlavně se musela posíct tráva,uklidit
kuchyně,připravit vrhačky a spoustu dalších věcí.
Jelikož jsem tam byla jediná dívka, nechtěli mě
pustit k žádné pořádné práci.Byla jsem jim dobrá akorát tak na nošení klacků.Nakonec jsem zakotvila v horní velké myslivecké chatě, kde jsem
umývala špinavé a zaprášené hrnky,aby se další
týden mohlo do nich vařit kafe.Do přípravy střeleb jsem se vlastně zapojila úplně náhodou. To
jsem jednou dojela za taťkou do lesa a myslivci
právě potřebovali pomoc. Asi jsem se osvědčila,
protože příště už se mnou automaticky počítali.A
mně to vůbec nevadilo…
Týden uplynul jako voda a střelby jsou tu.Lidí
sice nepřišlo tolik jako v uplynulých ročnících, jelikož v sobotu nám počasí moc nepřálo, ale v neděli nám to počasí bohatě vynahradilo. Nejvíce lidí,
jako tradičně, přišlo na zvěřinové speciality,ale
taky na pivo a kofolu,které netočil nikdo jiný, než
náš nejlepší výčepní Štěpán Gala.Po občerstvení a
po zakoupení báječných tlap mistra Tlacha se lidé
postupně přesunuli na terasu a sólo k horní chatě.
Tam se zdržovali a sledovali báječný střelecký závod.Sice jídla trochu zbylo,ale střelců bylo požehnaně.Nedělního závodu se jich totiž zúčastnilo 61.
Vítězem s stal pan Lebloch ,který trefil 42 holubů.
Vítězové si mohli vybrat hodnotné dary a prvnì tři
získali i krásné poháry. Z místních střelců se–jako
sedmý- umístil pan Rostislav Otáhal.Ale pozadu
nezůstaly ani ženy.Hned tři zástupkyně se také pokusily bojovat o poháry, bohužel ani jedna se neumístila na takové pozici, aby získala hodnotnější
dar. Ale s prázdnou také neodešly, každá střelkyně
si mohla vybrat víno. A víno z Kobylí je určitě taky
dobrá výhra, no ne?
Můj nejlepší letošní zážitek z kuchyně byl asi
ten, když si jeden, ne zrovna velký deváťák, dal
na oběd svíčkovou se šesti knedlíky. Muselo mu
to hodně chutnat, jelikož další den si dal „repete“.
No, někdo střílí, někdo si „dává do nosu“, někdo
obojí. Prostě jak na správných střelbách. Já si na
střílení budu muset ještě počkat, ale na pomoc
myslivcům zase ráda půjdu. Tak zase příště…
Nikol Varmužová, 9.tř.
Kobylí
dědina
Jaké profese jsme si
zvolili
V uplynulém školním roce ukončilo povinnou
školní docházku 29 žáků devátého ročníku. Po
prvním kole přijímacího řízení byli všichni přijati
alespoň na jeden ze zvolených oborů.
Svou budoucí profesi si žáci vybírali především
podle svých zájmů a studijních výsledků. Oproti
minulým letům se zvýšil zájem o učební obory.
Vždyť šikovný instalatér nebo obráběč kovů se
v praxi určitě dobře uplatní, stejně jako cukráři, jejichž výrobky se těší trvalému zájmu většiny z nás.
Z níže uvedeného přehledu je patrné též rovnoměrné rozložení zájmu o studijní obory - žáci si
vybírali v různých odvětvích. Je zde zastoupeno
zdravotnictví, stavebnictví, chemie i umění.
I. Gymnázia a studijní obory ukončené maturitní zkouškou
Studijní obor
hoši dívky celkem
Gymnázium
1
2
3
Zpěv
0
1
1
Obchodní akademie
0
1
1
Aplikovaná chemie
0
1
1
Zdravotnické lyceum
0
1
1
Stavebnictví
0
1
1
Reprodukční grafik pro 0
1
1
média
Hotelnictví
0
1
1
Sociální činnost
0
1
1
Mechanik
4
0
4
elektrotechnik
Masér sportovní
1
0
1
a rekondiční
Lesnictví
1
0
1
Celkem
7
10
17
II. Učební obory 3-leté
Učební obor
Automechanik
Autolakýrník
Strojírenské práce
Instalatér
Obráběč kovů
Kuchař-číšník
Cukrář
Celkem
hoši
1
1
1
4
2
1
0
10
dívky celkem
0
1
0
1
0
1
0
4
0
2
0
1
2
2
2
12
Věříme, že všichni žáci zvolili dobře a budou na
svém novém působišti spokojeni.
Marta Pešová
strana 41
ZeKobylí
životadědina
a díla 5. třídy
Návštěva muzea
Ve středu 19. 6. jsme s naší třídou navštívili
v místním muzeu výstavu Svět ve fotografiích aneb
Kobyláci na cestách. Fotografie se nám velmi líbily,
nejvíce Šampaňské jezírko, Emerald lakes a Waimea
cannon. Až budeme dospělí, chtěli bychom cestovat
po světě a také přispět svými fotografiemi.
Michal Čotek, Robert Valenta
č. 2/2013
Fyzikální pokusy
V pondělí 24. 6. proběhly fyzikální pokusy
v učebně fyziky a chemie. Šesťáci nás příjemně
uvítali. Jako první se představila Sarah a její
pokus s korálky a odměrkou. Řekla, že musíme co
nejrychleji vyndat korále z odměrky tak, abychom
na odměrku nesahali. Já jsem se samozřejmě
přihlásila. Nejvíce se mi ale líbil pokus s hřebíky
a magnetem. Šesťákům se to opravdu povedlo!
Chtěla bych také v šesté třídě ukázat paťákům, co
jsme se za rok fyziky naučili.
Táborák
21. 6. v 18.00 hodin jsme se sešli na školní zahradě,
abychom se rozloučili s naší paní učitelkou
Tesákovou. Opékali jsme si špekáčky a párky. Když
jsme doopékali, hráli jsme i s rodiči hry, např.
pantomimu, popisovali jsme slova a vykládali jsme
si vtipy. Ještě jsme jedli i hrášek, co jsme zasadili na
našem záhonku, a ochutnali jsme moruše. Po půl
deváté jsme se spokojeni rozešli domů. Táborák se
nám moc líbil
Natálie Dudová
Výlet – Lednice
Na výlet jsme jeli,
radost jsme z něj měli.
Když jsme dorazili,
na lodičky nastoupili.
Šimon Chytka,
Helga Strašná
Když rej ježibab se blíží,
už všechny děti vzhlíží,
zda si je nějaká neodnese.
„Ha, ha há!“ ozývá se v lese.
To Helga Strašná blíží se,
historky k ní pojí se,
že děti velmi bojí se,
když ji spatří jen.
Zdá se, že zlý je to sen,
však pravda jiná je:
Helga Strašná neexistuje!
Byli tam i koně,
sedli jsme si na ně.
Na zámku si odpočali,
zpátky domů se vydali.
Kateřina Janošková, Eliška Vykydalová
Františka Štolfová
strana 42
Připluli jsme k minaretu,
vyšlapali nahoru,
když jsme sešli zase dolů,
koupili si bagetu.
č. 2/2013
Kobylí dědina
strana 43
Kobylí dědina
č. 2/2013
Kobylí dědina, Zpravodaj, vydává Obec Kobylí. Adresa: Obecní úřad, Augusty Šebestové 459, 691 10 Kobylí, IČO 283266.
Tel.: 519 431 106, fax: 519 431 654, e-mail: [email protected] Toto číslo připravily – Eliška Kaszper, Táňa Rosochová,
Jarmila Borovičková, Miroslava Řeháková. Vychází nepravidelně. Místo vydání Kobylí. Registrační číslo 370011091.
Grafická úprava a tisk: Petr Brázda – vydavatelství Břeclav. Vyšlo v srpnu 2013. Náklad 650 výtisků. Cena 12,- Kč.
strana 44
Download

Číslo 2/2013