4. kapitola
4. Trénink improvizace
Tréninkový plán
• Pozornost
• Originalita
• Spolupráce
• Humor
• Storytelling
Pozornost
Pozornost se promítá ve vašem vědomí jako film na projekčním plátně.
To, na co je zaměřena, se objevuje ve vašem vědomí jako něco zjevného,
co si uvědomujete jako realitu. Vaše pozornost přijímá informace jak zvenčí, z vašeho okolí, tak zevnitř z těla. Je to stálý vzestupný proud myšlenek
a obrazů. Proudí bez námahy sám od sebe. V různých částech mozku
se objevují a mizí různé vzruchy, které spolu soupeří, a ty, jimž se podaří
ostatní na chvíli přebít, se stávají vědomými. Pozornost je jednoduše řečeno soustředěnost na nějakou duševní či fyzickou činnost. Improvizace
na této schopnosti přímo stojí a padá.
Lidé obvykle své pozornosti nevěnují pozornost, dokud nedojde k nějaké její poruše, což nejčastěji začíná zajímat rodiče v případě dětí s ADHD
(porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Pokud se ale chcete skutečně zlepšit ve svých improvizačních schopnostech, pak první oblastí,
kterou je třeba rozvíjet, je právě pozornost. Bdělá, vnímavá a koncentrovaná.
36
4
Trénink improvizace
4. kapitola
Mořský koník stojí za pozornost
Co naši pozornost zvyšuje? A co ji utlumuje? Každá zpráva z vašich smyslů (sluch, zrak, čich a další) je analyzována v oblasti mozku, kterou neurologové nazývají hipokampus, tedy mořský koník, a vážně tak i vypadá.
Hipokampus je obrovská třídírna informací. Představuju si to jako centrální
poštu, kde se hromady dopisů a balíků třídí a rozvážejí do všech částí
republiky. Tato oblast mozku je primárně určena k rozpoznávání nových či
něčemu podobných vjemů. Vjem vyhodnocený jako neznámý naši pozornost zvyšuje, zatímco známý ji snižuje. Stále nové vjemy vedou k úzkosti
a nejistotě, stále stejné vjemy vedou k nudě. Pokud jsou vjemy nové nebo
neúplné, budí zvědavost, provokují fantazii. Jestliže jsou ale informace
příliš nové, tedy nemají téměř žádnou odezvu v podobě asociací uložených v mozku a jsou pak vnímány jako znepokojivé a matoucí. Proto neděste své děti stále novými věcmi, ale jen občas je překvapte!
Neurologové odhadují, že velká část informací, které považujeme za
reálný obraz skutečnosti, je skládána a dokreslována naším mozkem.
Vezmeme-li v úvahu, jaké množství informací musí neustále mozek porovnávat a doplňovat, je zřejmé, že nekreativní člověk neexistuje. Náš
mozek každý vjem z venku neustále porovnává s předchozími zkušenostmi a dává nám základní informaci o emočním náboji: na jedné straně je
bezpečí, na straně druhé ohrožení. V evoluci se emoce objevily dříve než
myšlení. V životě člověka myšlení slouží spíše k racionalizaci emočního
jednání. Myšlenkové procesy vystupují převážně ve funkci volby vhodných prostředků k dosahování cílů a ve funkci posuzování pravděpodobnosti dosažení cíle. Ačkoli člověk často racionalizuje – zdůvodňuje své
činy, aby si udržel vnitřní rovnováhu a zahnal výčitky svědomí –, cíle jeho
jednání jsou emocionální podstaty.
37
4. kapitola
Trénink improvizace
TIP
Ptejte se jinak
Čas od času změňte úhel pohledu a ptejte se jinak:
Proč to dělám?
→
Je mi v tom dobře?
Co z toho?
→
Jsem spokojený?
Zvládl jsem to?
→
Jsem šťastný?
Vše, co děláte, děláte kvůli pocitu určitého uspokojení. Člověk sám si je
schopen rozumově zdůvodnit jakýkoli čin. Je zřejmé a neurologové to neříkají příliš nahlas, že vědomé myšlení pouze „dobíhá“ emocionálně zabarvené jednání. Pokud bychom to zcela přijali, zhroutil by se totiž právní
systém. Nikdo by za nic nebyl zodpovědný.
Trénink pozornosti
Vaše pozornost musí být v jednom okamžiku rozšířená (extenzivní) jakoby
do stran, zároveň být schopna zaměřit se (koncentrace) na nějaký detail
a dostatečně pružná, aby se přenesla někam jinam (vigilita). Kombinace
extenzivní, koncentrované a bdělé pozornosti vám dává ohromnou výhodu proti lidem s pozorností příliš analytickou nebo naopak roztříštěnou.
Především vigilita, tedy schopnost přenášet pozornost na různé podněty,
je z hlediska improvizace zásadní. Vezměme to ale pěkně popořadě.
1. Extenzita
Začneme tréninkem rozšířené pozornosti na různé podněty. Co je naším
cílem? Vyladit svou pozornost na vysokou citlivost k tomu, co se děje kolem nás, ale nenechat se zcela zahltit. Kdyby vše kolem nás vyžadovalo
naši pozornost, byli bychom roztěkaní a ihned unavení. Extenzita je tedy
spíše připravenost, vnímavost a panoramatické vidění.
38
Trénink improvizace
4. kapitola
Cvičení: Dabing
Zapněte si televizi, vypněte zvuk u jakéhokoliv programu a zkuste dabovat, co
se zrovna na obrazovce odehrává. Sledujte vše pozorně, cílem není blábolit
nesmysly, ale přiblížit se tomu, o čem by mohla být řeč. Doporučuji začít přírodovědnými pořady (zvlášť zajímavé jsou dokumenty o hmyzu), později přejděte
na sport, kreslené seriály a nakonec si vychutnejte některý z akčních filmů.
Varianty:
ƒƒ zkuste dabovat ve více lidech více postav nebo hostů v talk show;
ƒƒ zkuste si zadat téma, kterého se musíte během dabingu držet.
2. Koncentrace
Cvičení na koncentraci najdete spoustu v různých knížkách zaměřených
speciálně na tuto dovednost. Například mohu doporučit výbornou knihu
Rolanda Geisselharta Trénink paměti a koncentrace nebo Velkou knihu
technik učení, tréninku paměti a koncentrace. Většina těchto knih vás učí,
jak se koncentrovat doma v klidu svého pokoje. To, na co se chceme
zaměřit v této knize, je ve stejnou chvíli řešit více úkolů naráz, vypadat
u toho sebevědomě a reagovat na lidi, před nimiž stojíte. To je přece jen
něco jiného, než si v tichu knihovny nebo své pracovny řešit matematicko-logické hry či sudoku.
Trénink opět vychází z každodenní praxe. Tuto schopnost koncentrace
uprostřed rozšířené pozornosti lze přirovnat k řízení auta nebo sjezdovému lyžování. Proč? Jde tu o rychlost reakcí na měnící se podmínky a zároveň koncentrovanost na výkon, protože jde o život. Jistě najdete další
takové činnosti, kdy se podmínky mění velmi rychle a vy musíte reagovat
a zároveň být plně koncentrováni na perfektní zvládnutí této činnosti. Této
kombinace vnímavosti a koncentrace nelze dosáhnout ihned, protože se
tu vytváří dynamický stereotyp. Ten se vytváří opakováním a zpřesňováním jemných reakcí na rychlou změnu. Proto i v improvizaci platí, že dokonalost vzniká až po dlouhodobém tréninku a praxi.
Čím začít? Překážkami. Výzvami. Dávejte si různé úkoly, které vás budou nutit koncentrovat se na nějakou činnost, zatímco sledujete bedlivě
39
4. kapitola
Trénink improvizace
své okolí. Samozřejmě se nepouštějte do činností, které by vás ohrožovaly na zdraví nebo na životě. Ale až budete čekat na vlak, zkuste si číst
a zároveň poslouchat, o čem si (ač je to neslušné) povídají lidé kolem vás.
Až budete obědvat v jídelně, zkuste mluvit ke kolegům a zároveň odezírat
z úst, o čem mluví někdo u sousedního stolu. Zkuste jít parkem a zároveň si číst. Zkuste žonglovat s míčky a zároveň někomu vyprávět krátký
příběh. Zkuste telefonovat a přejít někde zábradlí. Hledejte možnosti, kde
kombinovat činnosti tak, aby vás to nutilo rozprostřít pozornost a zároveň
zvládnout nějakou činnost vyžadující koncentraci.
Cvičení: Když mluví dva…
Hezké a jemné cvičení pozornosti, ve kterém dva lidé mluví zároveň, každý
na jiné téma, na nichž se předem domluví. Začnou a čas od času jeden z nich
tleskne a v tu chvíli si musí prohodit daná témata. Ale! Musí pokračovat na
slovo přesně tam, kde skončil jeho partner, takže plynule naváže. A opět dojde
k výměně po tlesknutí. Doporučeny jsou minimálně tři výměny.
Varování: Toto cvičení nedoporučujeme hrát se svými životními partnery nebo
partnerkami. Hrozí hádky a rozchody!
Varianta 1
Vyprávějte krátký příběh a váš kolega nebo partner bude ukazovat gesty nějaké
důležité sdělení, například že začíná pršet nebo „pozor, támhle běží pes“. Vy
na to opět krátce odpovíte, ale stále pokračujete ve svém příběhu.
Varianta 2
Domluvte se s kolegou nebo partnerem, že budete vyprávět něco z toho, co
se vám ten den přihodilo, a on vám bude klást jednoduché otázky typu: Hlavní
město Španělska? Kolik obyvatel má Paříž? Vy musíte rychle odpovědět, ale
stále pokračovat ve svém vlastním vyprávění.
P. S. Zakázané slovo je odpověď „nevím“.
40
Trénink improvizace
4. kapitola
Cvičení: Krok za krokem
Náročnější cvičení na koncentraci a jinou činnost zároveň spočívá v tom, že
musíte zkombinovat a zkoordinovat svůj pohyb s myšlením a mluvením, přičemž vše vyžaduje vaši pozornost. Začněte jednoduše takto. Zkuste mluvit
o nějakém tématu a každou větu – buď v souvětí, nebo ukončenou tečkou –
oddělte vždy krokem v prostoru. Vždy, když uděláte krok, musí končit nějaký
větný celek. Přidejte si úkol, že po každé třetí větě musíte vyskočit a potom že
po každé páté větě musíte tlesknout. No a začíná se to komplikovat. A pokud
máte poblíž někoho dalšího, ať vám čas od času položí otázku.
3. Vigilita
Třetí kvalitou vaší pozornosti, jež je důležitá pro improvizaci, je vigilita,
tedy bdělost a schopnost měnit zaměření pozornosti z jednoho podnětu
na druhý. Tato až těkavost může být pro ty, kteří trpí některou z dysfunkcí
pozornosti, zábavná denní realita, zatímco jejich okolí to chápe jen stěží.
Zvláště pokud se jedná o učitelský sbor. To, co na jedné straně vadí například v učení, je při improvizaci velkou výhodou. Schopnost přesouvat
ohnisko své pozornosti z jedné věci na druhou je velmi žádoucí. Zaměření
pozornosti a následná rychlá asociativní činnost, tedy „rychle mě k tomu
něco napadne“, je přesně to, co hledáme a trénujeme. Ideálně se pozornost přenáší z podnětu na podnět a zároveň netěká natolik, že bychom
nemohli vytvářet asociace.
Cvičení: Předměty
Skutečně náročné cvičení ve dvojici. Domluvte se s partnerem, spoluhráčem,
že najde po bytě deset menších předmětů a přinese je na stůl. Zakryjte je
ručníkem, aby nebyly vidět. Když jste připraveni, vždy jeden z vás některý
z předmětů vytáhne a vy musíte ten předmět vzít do ruky a udělat z něj něco
jiného. Například podá vám naběračku a vy naznačíte, že máte v ruce královské žezlo a řeknete krátkou větu, která se k tomu vztahuje: „Poklekni rytíři, ať
41
4. kapitola
Trénink improvizace
tě mohu pasovat do stavu šlechtického…“ Hned poté mu předmět vrátíte a on
vám ihned dává do ruky jiný. Takto projdete všech deset předmětů.
Pro náročné doporučuji těžší verzi, kdy ty samé předměty využijete třikrát,
což znamená, že je musíte použít třikrát jinak.
Cvičení: Zapping
Domluvte se s partnerem nebo kamarádem, ať vezme ovladač od vašeho
televizoru. Vypněte zvuk. Váš partner, v tomto případě spoluhráč, ať přepíná
programy beze zvuku a vy musíte popisovat, co tam vidíte. Něco jako prezentace. Váš spoluhráč ať vám k tomu klade otázky typu: „A co je to tam vpravo?
Kdo je ten člověk vzadu? Proč tam je to zvíře?“ Vy kromě své prezentace
musíte pohotově odpovídat na jeho otázky a zároveň stíhat jeho přepínání
pořadů. Kromě tréninku je to i docela legrace.
Zpráva pro všechny manželky: Přepínání kanálů na televizi je tedy vysoce
kreativní činnost!
42
Trénink improvizace
4. kapitola
Cvičení: Rozhovor pozpátku
S partnerem, spoluhráčem se domluvte, kdo bude host ve studiu a kdo moderátor. Domluvte si, na jakou oblast bude host odborník. Novinář, veterinář
nebo muzikolog? Jeden klade otázky a druhý odpovídá, jenže pozpátku. Jak
to vypadá?
A: „Děkuji za tu vyčerpávající odpověď.“
B: „Tak samozřejmě, pokud se podíváme na tvorbu Nicolase Orbina, je zřejmé,
že vliv jeho předchůdců, jako byl Johny Brucwick nebo Henry Damp, je tam
patrný…“
A: „Nebyl Orbin ve své tvorbě někým ovlivněn?“
B: „Jeho tvorba je prostě úžasná a originální!“
Zkuste vytvořit takový rozhovor. Začněte u témat, která jsou vám blízká a rozumíte jim, a pak přejděte do vod, jimž nerozumíte vůbec. Tam se teprve
osvědčuje schopnost koncentrace a imaginace. O tom, co známe, se mluví
snadno. Ale dokázat plynule hovořit o cizím tématu vyžaduje odvahu a imaginaci. Mimochodem na tomto principu je postaven pořad na BBC4 Just a Minute. Anglicky rozumějícím vřele doporučuji.
TIP
Jedna řečnická technika do praxe. Když se mě někdo na něco ptá, například
při prezentaci, neodpovídám ihned, ale použiju některou z protiotázek, které
dotaz rozvinou, a během té doby si zformuluji odpověď. Cílem je získat více
informací, potrápit druhou stranu a zároveň ji/ho lehce dekoncentrovat. Pak
vypadáte, že znáte skutečně odpověď na cokoliv. Většinou vám ji lidé prozradí
sami během doplnění své otázky, protože jste jim ji položili také. Pár příkladů,
jak taková protiotázka může vypadat:
ƒƒ Rozumím vám, můžete mi přesněji popsat…?
ƒƒ Chápu, kam míříte, přesto, co přesně byste potřeboval vědět?
ƒƒ Rád vám odpovím, můžete mi zkonkretizovat, jaké…?
ƒƒ Pokud vám mám přesně odpovědět, potřeboval bych ještě znát…
ƒƒ Výborná otázka, děkuji za ni. Jaký úhel pohledu vás nejvíce zajímá?
43
4. kapitola
Trénink improvizace
Cvičení: Souboj otázek
Abychom si natrénovali, jak hned neodpovídat, mám tady pro vás cvičení,
které je postaveno jenom na otázkách. Rodiče nás učili, že slušný člověk
odpovídá na otázku. Výzva v tomto cvičení je v tom, že budeme na otázku
odpovídat otázkou. Je zajímavé pozorovat, jak se naše myšlení podvědomě
brání pokládat otázku na otázku. Je tady patrná síla zvyku. Cvičení je určeno
pro dva a více lidí.
Jak na to? Jeden položí otázku na určené téma, například „dovolená“ nebo
„vaření“. Druhý musí odpovědět také otázkou (zakázané otázky jsou: „Proč se
ptáš?“, „A ty?“ – nejsou kreativní a ukazují na naši bezradnost).
Příklad: Zadané téma „vánoční nákupy“
A:
B:
A:
B:
A:
B:
„Už máš nakoupené dárky na Vánoce?“
„Tak brzy?“
„Nemyslíš, že je dobré mít to z krku dřív než 23. prosince?“
„Můžeš mi něco doporučit?“
„Pro koho konkrétně?“
„Je to důležité?“
Je zřejmé, že zásoba otázek se dříve či později vyčerpá, ale jde o tu úvodní
přestřelku otázek. Ten, kdo zaváhá nebo neodpoví otázkou, ztrácí bod. Můžete
zařadit jako soutěž někde na večírku. V reálném životě se tato technika uplatní, pokud jste pod palbou otázek, například při prezentaci. Tam samozřejmě
stačí jedna otázka na otázku. Jde především o návyk nevrhnout se hned do
odpovědi.
Při improvizaci, kdy chcete působit sebejistě a pohotově, je třeba dodržovat několik zásad:
I trénovaný mozek se nejpozději do dvaceti minut unaví. Přeneste pozornost na chvíli někam jinam, abyste si odpočinuli. Stačí jedna minuta
a vydržíte být koncentrovaní zase deset až patnáct minut.
První nápad je dobrý nápad. Druhý mnohem lepší. Je sice třeba se chytit, ale získá čas pro druhý nápad, který je tvořivý a originální.
44
Trénink improvizace
4. kapitola
Když mluvíte, dívejte se lidem do očí. Naučte se to. Mají intenzivní pocit, že přesně víte, o čem je řeč. Když se díváte na zem nebo na strop,
vypadáte nejistě.
Spojte koncentraci s tělesným pohybem. Zaskočený člověk ztuhne. Jakmile k tomu dojde, donuťte tělo k pohybu. Nejlépe směrem k tomu, kdo
vás zaskočil otázkou nebo nějakým výrokem. Pohyb vám nastartuje myšlení, kdežto setrvání ve stejné pozici těla vás blokuje.
Trénujte, kdykoliv je to možné. Při prezentaci, poradě nebo semináři.
Zkoušejte propojovat co nejvíce vjemů a zároveň vaši koncentraci na to,
co říkáte a na co myslíte. Jde o to, naučit se vytvořit synergii mezi nasloucháním, myšlením a mluvením v jeden okamžik. Input i output zároveň.
Myslete i na odpočinek
Naše vědomí je organizováno tak, že podněty z okolí dostávají prioritu
podle toho, jak jsou důležité z hlediska ochrany organismu a přežití. To,
co nás ohrožuje a mohlo by nám uškodit, dostává samozřejmě prioritu
nejvyšší. A nejen tehdy, pokud by to mohlo uškodit jak nám, tak i někomu
jinému. Zajímavý je v tomto ohledu křik dětí. Má v sobě obsaženy tóniny,
které nás rozhodně nenechají chladnými. Ať už je emoce vyvolaná tímto
křikem jakákoliv, je jasné, že to příroda zařídila dokonale. To, co probíhá
ve dvou a vícedětných rodinách, je nelítostný boj o pozornost. Rodičovská pozornost buď otupí, nebo nepřežije. Stejně tak tento boj o pozornost
probíhá ve firemním prostředí a korporacích. Neustále někdo vyžaduje
vaši pozornost. Na prezentacích se po vás chce, abyste věnovali pozornost novým projektům, vaše e-mailová schránka je plná zpráv, které křičí „Urgent!“. Vaši nadřízení chtějí, abyste věnovali pozornost jejich vizím
a prioritám a HR oddělení novému dotazníku spokojenosti. Tento koktejl
„žroutů pozornosti“ obohaťte o kancelář v open space a vzniká smrtící
kombinace. Vaše pozornost však je nerozmnožitelný zdroj. Lze ji rozprostřít na více podnětů za cenu snížení kvality vnímání a zpracování.
45
4. kapitola
Trénink improvizace
Varování
Bylo dokázáno, že pozornost k tomu, co se odehrává na silnici, je, když telefonujete i při použití hands-free, na stejné úrovni, jako když usínáte. Z mnoha
pozornostních testů a neurologických měření je zřejmé, že do našeho vědomí
proniká vždy jen omezené množství dat. A pokud svou pozornost věnujete
jednomu zdroji dat, nejste schopni ji plně věnovat nějakému jinému. Platí to
i pro ženy s jejich pověstným multitaskingem.
Svou pozornost musíme nechat pravidelně odpočívat. Nebudu se zde rozepisovat o relaxačních technikách ani o blahodárných účincích spánku
či procházky v lese. Na tyto možnosti jste už určitě dávno přišli. Chci vám
poradit několik jednoduchých možností, jak nechat svou pozornost odpočívat ve chvílích, kdy jste v práci nebo v prostředí, které vám nedovoluje
si na pár minut zdřímnout. Německý psychiatr Gustav Aschaffenburg si
všimnul, že pokud je člověk unavený a vyčerpaný, objevuje se u něj tendence asociovat rýmem: rám – trám – krám. Položil si zajímavou otázku:
Když člověk produkuje za únavy zvukové asociace, funguje toto spojení
také naopak? Může se přes zvukové asociace vytvořit únava, polobdělý
stav či usínání? Odpověď je ano. Vždyť ukolébavky jsou na tom přímo
založeny. Rýmy jsou cestou sice k jednodušším, můžeme říci regresivním
asociacím, ale zato jsou nádherně uvolňující. Dejte si několik minut rýmování a uvidíte, jak si odpočinete.
Cvičení: Rýmy
Pohodlně se opřete a zavřete oči. Představte si jakékoliv prostředí, které máte
rádi, kam jezdíte a odpočíváte. Najděte si jednoduché slovo, které obsahuje
hodně samohlásek. Zvolte jednoduché slovo, například končící na slabiku
„-ám“ – třeba slovo „posbírám“. A zkuste tvořit jednoduché rýmy, aniž byste se
starali o obsah básniček: „Vše, co najdu, posbírám, za chvíli plné kapsy mám.
Ptám se, komu dám, co v kapsách mám? Ať nejsem sám, raději rozdám vše,
co mám.“ Tvořte úplně nablblé jednoduché básničky končící na slabiku „-ám“.
Jejich vymýšlení není žádná námaha, naopak vytváří prostor k odpočinku pozornosti.
46
Trénink improvizace
4. kapitola
Cvičení: Čmárání
Další báječnou metodou odpočinku je čmárání. Potvrzeno neurologickými
měřeními a pozorováním: bezcílné, neúčelné čmárání po papíře dává mozku
a pozornosti možnost vypnout a odpočinout si. Vypadáte zaměstnaně, ale
odpočíváte – jak geniální. Prostě si vezměte kus papíru, tužku nebo propisku
a nechte ruku bezcílně bloudit po papíře. Tento proces se využívá také v terapeutické práci při diagnostice či pro uvolnění. Nemusí nic vznikat, jen je
důležité, aby vaše ruka zanechávala čáru. Ať se vede sama. Někdy vznikají
i nádherné obrazce a sami jste překvapeni, že to vzešlo od vás. A doporučuji
po chvíli prohodit ruce, ať se levá také snaží.
Cvičení: Buď úkol, nebo nic!
Odpočinkové metody chci doplnit ještě o jednu velmi efektivní metodu k překonávání chvil prokrastinace, kdy se vám nechce do nějakého úkolu, ale ten vám
takzvaně straší v hlavě, protože se mu stále vyhýbáte a děláte cokoliv jiného.
To strašení v hlavě vám totiž bere velmi podstatnou část vaší koncentrace.
Obsedantní, nutkavý charakter nesplněného úkolu zaměstnává vaši pozornost
více, než byste chtěli. Má totiž velmi silný emocionální náboj. A emoce mají
v našem vědomí přednost v jízdě.
Mám řešení. Posaďte se ke stolu a nedělejte absolutně nic. Skutečně nic:
nesurfujte po internetu, nehrajte si s tužkou, nic nečtěte ani nepište. A vydržte
to tak dlouho, dokud nezačnete pracovat na úkolu, kterému jste se vyhýbali.
Buď úkol, nebo nic. Ale opravdu nic. Je zvláštní, jak náš organismus nevydrží
dlouho nedělat nic. Pokud si tento druh zklidnění a techniku „buď úkol, nebo
nic“ osvojíte, ušetříte spoustu času na věci, které vás skutečně baví. Ale hlavně
budete na ně plně koncentrováni.
47
Download

zde - Kniha Buďte mistry improvizace