11/2011
17. listopad 1989
Slovo
na úvod
Vážení spoluobčané,
v tomto měsíci vrcholí řada akcí,
které jsme věnovali prorodinným
aktivitám v návaznosti na naše
ocenění v soutěži Město přátelské
rodině.
Otevření tzv. Family pointu, tj. koutku pro maminky s dětmi v budově radnice, bylo
nejviditelnějším počinem, který z dotace ministerstva město zrealizovalo. Je vidět,
že to byla investice smysluplná, protože tento koutek za uplynulého půl roku navštívily již stovky rodičů.
V měsíci listopadu se odehrávají dvě akce, z nichž jedna je věnována spíše té starší
generaci, a to v podobě pořadu Zábavně o stáří a ta druhá naopak mladým rodinám,
kdy se druhé polovině listopadu uskuteční kulatý stůl k prorodinné politice a jak
může k této problematice přispět i naše město.
Proto, aby se v našem městě zlepšovalo prostředí pro život nás všech, se v současné
době na radnici věnujeme aktualizaci strategie rozvoje města, která by měla nasměrovat rozvoj Třebíče na příštích minimálně 5 let. Nečeká nás lehká doba, peněz bude
mít město pravděpodobně méně než v minulých letech, ale nemůžeme si dovolit
ustrnout.
V tomto čísle Třebíčského zpravodaje nacházíte také dotazník, pomocí kterého
se Vás, občanů, chceme zeptat na Vaše názory a s nimi pracovat i v rámci budoucího
rozvoje města.
Chtěla bych na Vás i touto cestou apelovat, abyste věnovali pozornost této formě
Vašeho zapojení do dění ve městě a vyplněný dotazník odevzdali na některém
ze sběrných míst.
Jak už to u velkých dějinných událostí bývá, většina z nás je má spojeny s nějakou
osobní vzpomínkou. Mně z paměti nadosmrti nevymizí první televizní přenos
z demonstrace Občanského fóra, konala se 25. listopadu památného roku 1989
na pražské Letné. Marta Kubišová tam zpívala svoji Modlitbu. Obyčejná žena s již
nevyzpívaným hlasem, navíc roztřeseným dojetím a velikostí chvíle – ale bylo
v tom všechno. Utrpení, vzdor, odvaha… a hlavně víra a naděje. Víra v dějinnou
nezdolnost toho malého středoevropského národa a naděje, že teď už se to konečně
podaří…
Těmto popisovaným chvílím však v roce 1989 předcházela řada jiných a podstatně
dramatičtějších okolností, souvisejících s probouzejícím se občanským vědomím
a veřejným odporem proti komunistickému režimu. Na brutální zásah
bezpečnostních složek proti lednovým demonstracím a následné zatčení Václava
Havla reagovala petice Iniciativa kulturních pracovníků. Červnovou petici Několik
vět, připravenou samotným Havlem a jeho spolupracovníky, pak do listopadu
podepsalo neuvěřitelných 40 tisíc lidí. Otevřenou nespokojenost vyjadřovala
především inteligence – umělci, vědci a v konečné fázi zejména studenti – generace,
nezasažená syndromem roku 68.
Řádně povolená a pokojná manifestace k Mezinárodnímu dni studentstva,
připravovaná společně jak nezávislými studenty, tak i legální vysokoškolskou radou
na podvečer 17. listopadu, se stala roznětkou převratu. Téměř padesátitisícový
dav spontánně odbočil z povolené a bezpečnostními silami monitorované trasy.
Ve snaze dojít na Václavské náměstí byla část průvodu uzavřena na Národní třídě
a vzápětí – přestože se účastníci se svíčkami a květinami v rukou chovali naprosto
neagresivně – drsně zmasakrována ozbrojenci z pořádkových sil. Podle nezávislé
vyšetřovací komise zdravotníků došlo ke zranění téměř šesti set studentů. Špatný
by byl národ, který by nebránil své děti. Následující události dostaly rychlý spád.
Výzva ke generální stávce, aktivní role Charty 77 a osobně Václava Havla, ustavení
Občanského fóra, odstoupení představitelů ÚV KSČ, každovečerní mohutné
demonstrace ve většině měst v Čechách i na Slovensku. Celonárodní revoluce, pro
svoji nenásilnou formu právem se honosící přízviskem „sametová“.
Uplynulo 22 let. Je to na hodnocení dost, nebo málo? Pod dojmem řady
nevyjasněných kauz, politických kotrmelců i současných reformních opatření
mezi veřejností sílí hlasy o nevyužité příležitosti. Ale ať již historici, politologové
a sociologové v budoucnu udělají závěr jakýkoli, již nyní můžeme s jistotou říci,
že si státní svátek s datem 17. listopadu, Mezinárodní den studentstva a Den boje
za svobodu a demokracii, po právu zaslouží naši vzpomínku, úctu a pozornost.
Výsledky této ankety zveřejníme na začátku příštího roku také v Třebíčském zpravodaji.
Jaromíra Hanáčková
Foto na titulní
straně:
Marie Černá, místostarostka
Lávka za poštou opět
spojila břehy řeky Jihlavy...
Foto: František Jůza
více na str. 4
V tomto čísle naleznete:
Z RADNICE
SPORT MĚSÍCE:
VOLEJBAL
str. 4 - 7
str. 11
Redakce Třebíčského zpravodaje
568 610 018, 602 718 966
[email protected]
Třebíčský zpravodaj vydává město Třebíč, Karlovo nám. 104/55, IČ: 00290629. Vychází
jednou měsíčně. Zdarma do všech domácností. Náklad 15 900 výtisků. Adresa redakce:
Třebíč, Karlovo náměstí 47, Národní dům, tel.: 568 610 018, e-mail: [email protected]
Evidenční č.: MK ČR E 14649. Redakční příprava: Městské kulturní středisko Třebíč, redaktor:
František Jůza, tel.: 602 718 966. Sazba a grafická úprava: František Jůza. Tisk a reklama: Yashica
s. r. o., Třebíč. Roznos: Mediaservis s. r. o., Praha. Vydavatel si vyhrazuje právo v potřebné míře
krátit příspěvky bez předchozího souhlasu autora, v případě nedostatku místa je zcela odmítnout. Příspěvky některých autorů mohou vyjadřovat názory pisatele a nemusejí se shodovat se
stanoviskem vydavatele. Toto číslo vychází od 23. do 26. listopadu 2011. Uzávěrka příštího
čísla v pátek 2. prosince 2011.
Distribuce Třebíčského zpravodaje
OSOBNOSTI tŘEBÍČe:
zDENĚK KVÍZ
602 171 956
str. 21
Pouze
reklamace
roznosu!
www.trebic.cz
3
Z RADNICE
Vzpomínka na padlé
Třebíč uctila památku vojáků zemřelých ve válečných
konfliktech. U příležitosti Dne válečných veteránů proběhl v pátek 11. listopadu skromný pietní akt u pomníku
a hrobů při jižní zdi kostela Nejsvětější Trojice na Starém
hřbitově. Krátké vzpomínky se zúčastnil místostarosta
Milan Zeibert se zástupci vojenských složek.
Parkovací
karty v prodeji
Výtah už slouží. Nákladem téměř dvou miliónů korun nechala třebíčská radnice zbudovat výtah v budově na Masarykově náměstí. Zhruba polovinu částky pokryla dotace z ministerstva pro místní rozvoj. Jak zdůraznil při slavnostním
uvedení do provozu starosta města Třebíče Pavel Heřman, dílo zvýší komfort při jednání na úřadě zejména občanům
zdravotně handicapovaným, ale také třeba rodičům s kočárky. Kapacita výtahu je šest osob při celkové hmotnosti maximálně 450 kilogramů. (fj)
Poslanec Jirků navštívil Třebíč
Aktuální záležitosti města se staly
předmětem jednání prvního místostarosty města Třebíče Pavla Pacala,
místostarostů Pavla Svobody a Milana
Zeiberta a poslance Parlamentu České
republiky Ladislava Jirků. Ten do Třebíče zavítal v pátek 21. října.
Po krátkém přijetí na radnici vedly kroky Ladislava Jirků do některých firem
ve městě a poté do dalších obcí na
Třebíčsku. (fj)
Lávka za poštou je v provozu
Výstavba nové lávky přes řeku Jihlavu spěje rychle k závěru. Ve středu 9. listopadu oznámil na tiskové konferenci místostarosta Pavel Svoboda novinářům důležitou zprávu: "Dnes v 9:11 jsem prošel přes lávku." Od té chvíle je stavba
předána do předčasného užívání. Důležitá pěší trasa spojující oba břehy řeky Jihlavy ze Soukenické do Zdislaviny ulice
byla obnovena.
Práce na stavbě nové lávky byly zahájeny v druhé polovině července. Město pro její výstavbu využilo právě probíhající
protipovodňovou rekonstrukci nábřeží, kterou realizuje státní podnik Povodí Moravy. Původní lávka pocházející z roku
1923 již přestala vyhovovat. Sloužila dlouhé desítky let a ocitla se na konci své životnosti. Vzhledem k technickému
stavu bylo proto nutné postavit zcela novou.
Konstrukce a vzhled lávky byl projednán s památkáři i městským architektem. Nová lávka je pro chodce pohodlnější.
Oproti staré je asi o půl metru širší. Podstatné je také to, že řeku přemosťuje mírně šikmo a na pravém břehu se napojuje
přímo do Soukenické ulice. Novinkou je veřejné osvětlení, které na starém mostku chybělo a které chodcům poskytne
větší komfort a bezpečí. Do konce listopadu pak zbývá završit některé dokončovací práce, například obložení betonových pilířů kamenem nebo povrchy chodníku a schodiště do Hasskovy zahrady.
Celkové náklady na investiční akci přišly na necelých 13 milionů korun. Město Třebíč je plně hradilo ze svého rozpočtu. (ip,fj)
Občané a podnikatelé si již mohou kupovat parkovací
karty na rok 2012. Městský úřad zahájil jejich prodej
prvním listopadovým dnem. Od 1. ledna 2012 vstupuje
v platnost nové nařízení rady města týkající se placeného parkování. Vydán byl také nový ceník. Bližší informace lze získat na internetové adrese města www.trebic.cz
v sekci „Občan“, v rubrice „Parkování v Třebíči“.
Karty se prodávají podobně jako v předchozích letech
na odboru dopravy v budově radnice na Karlově náměstí 104/55 (paní Jitka Matejová, dveře č. B 307). Zájemci
mohou přijít nejlépe v úřední hodiny, těmi jsou pondělí
a středa od 8:00 do 11:30 a od 12:30 do 17:00 hodin.
Pro dotazy je možné telefonovat na číslo 568 896 236
nebo psát e-mailem na adresu [email protected]
Nenechávejte pořízení parkovací karty na poslední chvíli! Včasným zakoupením se vyhnete frontám v prvních
lednových dnech!
Tajemníkem
bude Stanislav Rosa
Třebíčská radnice bude mít nového tajemníka. Od 1. ledna 2012 nastoupí do této funkce Stanislav Rosa. Nahradí
současného tajemníka Milana Hamerníka, který odchází do penze. Rosa byl vybrán z třinácti uchazečů ve výběrovém řízení. S prací v managementu městského úřadu
má dvacetileté zkušenosti.
Parkování
v Otmarově ulici nově
V Otmarově ulici v centru Třebíče se změní parkovací režim. Je to jedno z posledních míst, kde platily vyhrazené
parkovací karty. Městský úřad už bude vydávat pouze
karty nevyhrazené.
Nový systém bude platit od 1. ledna 2012. Důvodem
k opatření je celkový nárůst osobních aut v posledních
letech a problémy s vyhrazenými místy. Týká se to asi
16 podélných parkovacích stání u chodníku. Do opatření
tedy nespadá neoficiální nezpevněná parkovací plocha
poblíž fary. Dosud to fungovalo tak, že rezident nebo
jiný předplatitel si zakoupil vyhrazenou kartu na svoje
vozidlo a měl v Otmarově ulici rezervováno jedno konkrétní místo, na kterém nesměl stát nikdo jiný. Nyní dostane zájemce nevyhrazenou kartu. Ta řidiče opravňuje
zaparkovat na kterémkoli místě v ulici, ovšem pokud
bude volné.
K výraznému nárůstu počtu parkujících v lokalitě nedojde, protože se nepočítá s instalací parkovacího automatu. Parkování poběží v osvědčeném režimu, jaký funguje
v centru Třebíče (například ulice Hasskova nebo Jungmannova). Výhodou pro majitele karty v Otmarově ulici
bude, že na ni bude moci zapsat dvě nebo i více vozidel.
Aktuálně ale bude moci zastavit v ulici pouze s jedním
z nich. Možnost pohodlného stání na jednodenní kartu
dostanou nově také opravárenské vozy.
(ip,fj)
4
Rada města
Město vyhlásilo
opět kompletní tradiční vánoční sbírku
Rada města Třebíče je opět kompletní. Nyní má
devět členů. Zastupitelstvo zvolilo na zasedání
ve čtvrtek 3. listopadu novým radním JUDr. MgA.
Michala Šalomouna (Věci veřejné).
Také v období letošního prosince a začátku ledna příštího roku budou moci lidé
z Třebíče i okolí přispět na dobročinné
účely. Město za tímto účelem vyhlásilo
tradiční vánoční sbírku. Pro peněžité
dary budou občanům k dispozici dvě
zapečetěné schránky a bankovní účet.
Jednu kasičku nechá radnice umístit
pod vánoční strom na Karlově náměstí,
druhou do divadla Pasáž na Masarykově
náměstí. Bankovní účet bude mít toto
číslo: 107-912010287/0100.
Sbírka poběží od pondělí 5. prosince 2011 do pátku 6. ledna 2012. Souhrnný výtěžek všech jejích tří částí
předá město Společnosti pro podporu
lidí s mentálním postižením ČR, okresní organizaci Třebíč. Získané finanční
prostředky použije občanské sdružení
na asistenční služby, které využívá při
pořádání rehabilitačních pobytů, letních
integračních táborů, víkendových sportovně-relaxačních pobytů a při dalších
akcích v průběhu roku.
(ip)
Nový obrubník
vstřícný nastupování
Radnice buduje v těchto dnech novou
autobusovou zastávku v Koželužské
ulici. Je to poprvé, kdy bude v Třebíči
využit speciální stavební prvek, tzv.
kasselský obrubník.
Moderní a pohodlnou zastávkou MAD
se stane ta, která se nachází před bývalou továrnou Bopo ve čtvrti Borovina.
Technickým prvkem a současně novinkou v Třebíči, která zabezpečí cestujícím, vozíčkářům a kočárkům pohodlný
nástup a výstup do nízkopodlažních
autobusů, je speciální obrubník, tzv.
kasselský.
(ip)
Vánoční výzdoba opět zkrášlí město
Nový radní Michal Šalomoun
JUDr. MgA. Michal Šalomoun zaujal místo po svém stranickém kolegovi MUDr. Petru Kotačkovi. Ten na post radního rezignoval letos v květnu kvůli odchodu do jiného zaměstnání
v zahraničí.
Rada města Třebíče má tyto členy:
MVDr. Pavel Heřman, starosta (Heřman zpátky na radnici!)
Mgr. Pavel Pacal, 1. místostarosta (Pro Třebíč)
Ing. Marie Černá, místostarosta (Třebíč – můj domov)
Milan Zeibert, místostarosta (Břehy)
RNDr. Pavel Svoboda, místostarosta (TOP 09)
Ing. Martin Svoboda, radní (Věci veřejné)
Bc. Jaromíra Hanáčková, radní (Pro Třebíč)
MVDr. Jolana Smolová, radní (Heřman zpátky na radnici!)
JUDr. MgA. Michal Šalomoun, radní (Věci veřejné)
(ip)
Rozmísťováním žárovkových ornamentů začne třebíčská radnice koncem listopadu s instalací tradiční vánoční výzdoby
města. Nebude samozřejmě chybět ani
vánoční strom na Karlově náměstí. Nový
styl jeho osvětlení bude letos drobně
rozšířen.
Světelnou výzdobu rozsvítí odbor komunálních služeb radnice jako každoročně
na období od první adventní neděle
do Tří králů. Nejnápadnějšími prvky
bude obvyklých 28 ornamentů Karlově
náměstí a dalších 25 na sloupech veřejného osvětlení v ulici Smila Osovského
a na Komenského náměstí. Díky opletení umělým jehličím jsou hezké i za denního světla.
Barevné nebo bílé žárovky vytvořit
vánoční atmosféru i na dalších místech
ve městě. Radnice dá jako každým ro-
kem nazdobit jehličnaté stromy před
budovou gymnázia a u Jejkovské brány. Nezapomene se ani na vzrostlé lípy
před farním kostelem svatého Martina, na Havlíčkově nábřeží a u vchodu
do nemocnice. Osvětlení zvýrazní
i ochoz městské věže a Poklášterský
a Novodvorský most. Z vánoční výzdoby se budou moci těšit i kolemjdoucí
na Václavském náměstí. Žárovky zkrášlí
také stromy na veřejných prostranstvích
v místních částech Sokolí, Budíkovice,
Pocoucov, Ptáčov a Slavice.
Dnes oblíbený vánoční strom na Karlově náměstí byl v novodobé historii
města Třebíče poprvé postaven v roce
1989. V nadšené atmosféře sametové
revoluce zdobil náměstí tehdy pojmenované ještě jako Gottwaldovo smrk ztepilý pocházející z lesů u Slavic. Radnice
se v posledních letech snaží vždy vybrat
strom, který splňuje estetické požadavky
a současně je na svém nevhodném stanovišti určen k nutnému skácení. Odbor
komunálních služeb nyní zvažuje, který
z několika takto vytipovaných jedinců
na území Třebíče pro tentokrát zvolí.
Letošní vánoční výzdobu osadí město
v podobném rozsahu a stylu jako v předešlých letech. Menší novinkou budu
světélka na vánočním stromě na Karlově náměstí. Loni poprvé se jehličnan
ukázal ve zcela novém osvětlení. Oproti
klasickým velkým patnáctiwattovým
žárovkám se na něm objevily menší
LED, a to v podobě tzv. světelných závěsů
a světelných rampouchů. K pětadvaceti kusům bíle blikajících rampouchů
přikoupila radnice pro letošek dalších
dvacet pět.
Ivan Přibík
Podruhé
slezská Baška:
Darovaný
dokument
Město získalo cenný historický dokument. Začátkem listopadu navštívila starostu
Pavla Heřmana obyvatelka Třebíče paní Věra Brabcová. Věnovala radnici pamětní
album po svém tchánovi Antonínu Brabcovi.
Podnětem pro tento dar byl podle slov paní Brabcové článek v říjnovém čísle Třebíčského zpravodaje
s názvem „Slezská Baška nezapomněla“. Ten popisoval nedávnou návštěvu starosty Pavla Heřmana
v Bašce. Pan Antonín Brabec byl v roce 1946 předsedou národního výboru v Třebíči. U příležitosti poválečné humanitární pomoci moravské Třebíče slezské Bašce byl v té době jmenován jejím čestným
občanem. Obdržel tehdy ke jmenování také pamětní album. To obsahuje několik listů.
Kromě čtyř dobových fotografií zpustošené Bašky a kresby zničeného kostela svatého Václava
je v albu také ručně psaný slavnostní text v tomto znění: „Z vděčnosti a úcty k městu Třebíči – ochranitelce válkou zpustošené obce Bašky u Frýdku – jmenoval místní národní výbor v Bašce u Frýdku
dne 8. října 1946 pana Antonína Brabce, předsedu národního výboru v Třebíči, čestným občanem
obce Bašky.“ Podepsán je předseda MNV Felix Procházka a jeho dva náměstci.
(ip,fj)
5
Z RADNICE
V Třebíči vyroste nový aquapark
Rok 2011 byl jedenadvacátým rokem v pořadí, kdy Třebíčané i návštěvníci z okolí využívají krytý
bazén Laguna. Za léta své existence se rozvinul v komplexní sportovní areál s řadou atrakcí. Lidé
si na Lagunu zvykli, a ta dnes už neodmyslitelně patří k Třebíči. Doba však pokračuje rychle dopředu
a s ní stoupají i nároky. Vedení města si proto ve spolupráci s provozovatelem - Sdružením firem
Laguna - stanovilo jako jednu z priorit zásadní modernizaci a rozšíření areálu. Laguna by se v brzké
době měla rozrůst v příjemný a moderní aquapark. Na otázky týkající se konkrétních plánů a na co
se můžeme těšit, odpovídá místostarosta Pavel Pacal, který má ve své kompetenci mimo jiné
městské finance a správu majetku.
Pane místostarosto, plánovaný aquapark bude
určitě atraktivní příležitostí ke sportu a relaxaci.
Nicméně se jedná o poměrně velkou investici,
jaké jsou tedy záměry radnice s financováním této
akce?
Nyní máme dvě možnosti. Buď tyto peníze „projíst“,
anebo zainvestovat do něčeho trvalého, co přinese
všeobecný užitek a ještě na mnoho let. Rozhodli jsme
se pro to druhé. Samozřejmě, někdo by preferoval
něco jiného. Říká se - deset lidí, deset názorů a my to
respektujeme. Avšak rozhodli jsme se pro aquapark,
který je mimochodem ve strategickém plánu rozvoje
města již od roku 2008. Služeb areálu Laguna totiž
využije 140 tisíc lidí ročně, a to je, myslím, velmi silný
argument.
Právě původní varianta na vybudování aquaparku byla dosti velkorysá. A počítalo se s poměrně
velkou investicí…
6
Všichni se asi shodneme na tom, že Polanka je nádherným areálem v pěkném prostředí. Nicméně si musíme
uvědomit, že bývá otevřena pouze dva až tři měsíce
v roce a jen v případě příznivého počasí. Jedná se tedy
vyloženě o sezónní záležitost, a to značně nejistou.
Průměrná roční návštěvnost se v posledních pěti letech
Ano, počítalo. Plná varianta, ve které byla i venkovní pohybuje kolem 17 tisíc návštěvníků. Ekonomické možledová plocha a venkovní bazén se skluzavkou, střelni- nosti města, bohužel, nebudou téměř jistě v následujíce, nástavby s tělocvičnami, parkoviště v areálu a jiné cích letech natolik silné, abychom si mohli dovolit souslužby, předpokládala náklady ve výši 147 milionů ko- běžně modernizovat a na vysoké úrovni provozovat dva
run. Město se nakonec rozhodlo vybudovat v první fázi plavecké areály či bazény. Na Polance například dodnes
dílo přibližně za 70 milionů korun. V případě, že budou chybí ohřev vody, jehož instalace by si vyžádala kolem
6 milionů korun. Také o tom radnice
vážně uvažuje. Chceme využít poStručná historie sportovního areálu Laguna
tenciál krásného prostředí také pro
jiné aktivity než jen plavecké sporty.
1990: Otevření bazénu. Provozovatelem byly tehdy Technické
Rádi bychom zde vytvořili centrum
služby města Třebíče.
outdoorových aktivit ve městě.
1992 – 1999: Provozovatelem Fortunax. Plavání pro veřejnost
Musím v této souvislosti zdůraznit,
v rozsahu 35 hodin týdně.
že rozhodně neplánujeme Polanku
1999 – 2000: Provozovatelem VAON. Plavání pro veřejnost
zavřít. Plavání k Polance neodmysliv rozsahu 35 hodin týdne.
telně patří a tak by to mělo i zůstat.
2001 – 2011: Provozovatelem Laguna. Plavání pro veřejnost
Rád bych hned v úvodu zdůraznil, že podle mého názoru
město velikosti Třebíče takové zařízení
potřebuje. Je to služba obyvatelstvu
a radnice je povinna se starat o blaho
občanů města a turistů ve všech smě•
rech. Nákupních možností je tu více
než dost, divadlo na úrovni, digitální
•
kino, zimní stadion, tělocvičny a další
sportoviště. Aquapark, který patří stá•
le častěji k vybavení podobně velkých
měst, však dosud chybí a lidé musí za
•
podobnými službami cestovat řadu
v rozsahu 76 hodin týdně.
kilometrů. Proto bychom ho v Třebíči
rozhodně měli mít. V neposlední řadě
se pak snažíme pomáhat vzniku pracovních míst, a zde v dalších letech příznivé ekonomické podmínky, je techse nabízí na jejich vytvoření reálná příležitost.
nicky možné v budování po etapách pokračovat.
Kde získáme na stavbu aquaparku peníze? Ať nahlédneme na financování matematicky nebo účetně, prakticky je to jedno - pořád jsou to peníze města. Provozní
náklady Třebíče v roce 2011 činí přibližně 490 milionů
korun. Nám se je podařilo snížit přibližně o pětatřicet
milionů korun, a možná dokonce víc. Převážná část
úspory vznikla díky tomu, že se konečně zasedlo k jednacímu stolu s provozovatelem městské autobusové
dopravy, který již delší dobu avizoval možnou finanční úsporu v rámci jejího provozování. Zasáhnout
do smlouvy se ukázalo jako nevýhodné pro město, a po
vypsání nového výběrového řízení by to pro nás bylo
špatné dvojnásob. To je ale na jiné povídání. Podstatné
je, že jsme vyjednali džentlmenskou dohodu, jejímž
výsledkem je úspora 15 milionů korun ročně. Dále
jsme zrušili nesmyslně drahé IT služby, to je ročně dalších 5 milionů. Zbývajících 15 milionů přinesla úspora
v rámci činností jednotlivých odborů, čili provozu města
jako takového. Nesáhlo se však na peníze příspěvkových
organizací!
Občany jistě zajímá, jaké jsou další plány města
s letním koupalištěm Polanka?
Provozovatelem areálu je Sdružení firem Laguna.
Bude se nějakým způsobem podílet na stavbě
aquaparku?
Sdružení do úprav areálu investuje průběžně a pomůže
i tentokrát. Zavázalo se vložit přes 2,5 milionu korun
do prozatímních parkovacích stání, vstupního systému,
technologie ohřevu vody a sadových úprav.
Pane místostarosto, nakolik město nyní přispívá
na provoz Laguny a Polanky a jaké jsou celkové
roční provozní náklady obou areálů?
Příspěvek města pro Lagunu činí ročně zhruba 4,7 milionu korun. Provoz ale stojí takřka 8 milionů korun.
Na ten rozdíl si musí provozovatel vydělat. S Polankou
je to podobné. Dotace od města dosahuje téměř 500 ti­
síc korun, ale provoz spotřebuje takřka 800 tisíc korun.
Příspěvky je možné samozřejmě snížit, ale to by pochopitelně znamenalo zvýšení vstupného pro návštěvníky
obou areálů. Podotýkám, že zmíněné údaje vycházejí
z účetnictví za rok 2010.
Vizualizace pohledu na původní variantu dostavby.
součástí areálu?
Vraťme se na Lagunu. Kdy počítáte se zahájením výstavby
aquaparku a co všechno bude
Prvním předpokladem je schválení investiční akce zastupitelstvem v rámci rozpočtu města. K tomu by mělo
dojít v průběhu ledna 2012. Pokud se tak stane, rádi
bychom na jaře příštího roku vybrali zhotovitelem, aby
v květnu mohly započít přípravné práce se založením
stavby.
Návštěvníci se mohou těšit na řadu vodních atrakcí
a radovánek, za kterými dosud museli jezdit do Jihlavy
nebo do Brna. Můžu jmenovat následující:
• Vodní plochu s různými atrakcemi (divoká řeka, houpací kolébka, chrliče vody, podmořská jeskyně s akváriem, masážní a vířivá lůžka, dvě vířivé vany).
• Tobogán o délce 142 m s nástupní věží ve výšce 15 m.
•Slaný venkovní výplavový bazén bude sloužit i pro letní
provoz travnaté plochy.
• Wellness část (finská, bylinná, turecká a suchá sauna
spolu s venkovní vířivkou a venkovní ochlazovací částí,
relaxační místnosti).
Vlastník a provozovatel
• Vlastník areálu: Město Třebíč
• Provozovatel: Sdružení firem Laguna
(TTS energo, s. r. o. + YASHICA s. r. o.)
Důležité investice posledních let
Takto by měla vypadat úspornější varianta.
Dotkne se výstavba provozu? Budou muset lidé počítat po dobu stavebních prací s nějakým omezením?
Určitě ne, protože celá dostavba je realizována na volné
ploše západní části areálu. Většina služeb může tedy fungovat bez omezení. Navíc chceme, aby byl areál provozován celoročně, bez letní přestávky. Pro obyvatele bydlící
v okolí by mělo být dobrou zprávou, že s rozšířením Laguny
se objeví asi 200 parkovacích míst, jež velmi výrazně uleví
parkování v okolí areálu.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
2001: Nevyužitá plocha kolem bazénu o výměře 3500 m2 přeměněna na travnatou plochu určenou ke slunění, areál byl nově oplocen
2002: Výstavba relaxační zóny u velkého bazénu – plocha 350 m2
2003: rekonstrukce vstupní haly a nové sociální zařízení; nová recepce a turnikety;
solární studio; zdvojnásobení kapacity restaurace
2004: instalace nové technologie na automatické dávkování chemie s ozonizací vody
2005: výstavba kurtů na plážový volejbal
2006: nová protiskluzová dlažba na bazénových halách, parní kabina
2007: rekonstrukce šaten, suchých zón a sprch
2008: výměna skleněných výplní mezi bazény a restaurací
2009: rekonstrukce hlavního vchodu
2010: rekonstrukce saunového provozu
Dovolte ještě jednu důležitou otázku na závěr: Projeví se proměna bazénu v aquapark na ceně vstupného?
Společně s provozovatelem plánujeme rozdělit areál do tří
zón s přístupy přes turnikety. Pro návštěvníky stávajícího
bazénu se cena nezmění. Do zábavní či wellness části bude
vstupné diferencováno. Počítáme i s otevřením venkovní
plochy s přístupem do slaného bazénu. V této souvislosti
mám dobrou zprávu pro kondiční plavce. Podle zkušeností
z obdobných zařízení dojde po rozšíření o tzv. entertainment zónu k přesunu neplavajících návštěvníků a tím se
prostor pro plavání významně uvolní.
S využitím informací a materiálů Sdružení firem Laguna připravil
Ivan Přibík, tiskový mluvčí MěÚ Třebíč
Půdorys plánovaného aquaparku.
7
stavby 20. století
Dům č. 23 na dolní straně Karlova náměstí na první pohled ničím výrazným
nezaujme. Ve srovnání s nepřehlédnutelnými renesančními sgrafitovými fasádami
Černého domu (Karlovo náměstí č. 16) či hostince U Hradeb (Karlovo náměstí
č. 19) i dalšími domy s bohatě plasticky členěnými fasádami nebo jednotlivými
zajímavými fasádními prvky v pestré směsici slohů od baroka až po 20. století
působí jeho jednoduchá, nečleněná fasáda jako chudý příbuzný. Za zmínku stojí
snad jedině nápis „Na Staré poště“, který je spolu se symbolem dopisní obálky
a poštovní trubky vyveden v omítce nad hlavním vstupem.
I když vlastní budova je od základů novodobá (v roce 1940 vyplnila proluku
po zdemolovaném starším objektu), právě zmíněný nápis připomíná, že až do výstavby
dnešní budovy pošty na rohu ulic Smila Osovského a Soukenické v roce 1898 byly poštovní
služby v Třebíči zajišťovány soukromým poštovním úřadem, který vlastnil a provozoval
významný třebíčský měšťan, c. k. poštmistr Karel Fundulus mladší (mimochodem
v letech 1873-1879 zastával post starosty města). Na rozsáhlém nádvoří, sahajícím
až k středověkým městským hradbám byly umístěny stáje pro poštovní koně a byly
zde odstavovány dostavníky, zajišťující nejen rozvoz poštovních zásilek, ale i dopravu
osob na železniční stanici ve Starči, která až do výstavby třebíčského nádraží v roce 1886
představovala nejvýznamnější možnost spojení Třebíče s okolním světem. I když prostor
již více než století slouží zcela jiným účelům, název Stará pošta je běžně
používán dodnes a připomíná dávnou historii tohoto koutu Třebíče.
Co k hodnocení dodat? Snad jen to, že nedlouho
po zprovoznění obchůdků a provozoven byl
areál obohacen o žulovou kašničku s tekoucí
pitnou vodou, dílo akademického sochaře
Zdeňka Řehoříka. Stejný autor obohatil
Třebíč i o sousoší Hudba, umístěné v parčíku
na Masarykově náměstí před bývalou
Foto: archív autora
zdravotní školou. Rekonstrukce nádvoří Staré
pošty nepřichází s nějakým převratným
architektonickým konceptem. Příčiny toho, že tento prostor je příjemný pro běžné
uživatele a uspěl i u odborné poroty spočívají v něčem jiném. Objekty původních garáží
byly upraveny na nové využití způsobem, který zahrnuje do celkového výrazu území
všechny vizuálně příjemné prvky v okolí (secesní dům fotografa, středověké hradby, zeleň
a skalní masívy Hrádku) a naopak eliminuje rušivý prvek garáží, které znehodnocovaly
dnešní klidový prostor nejen svým vzhledem, ale i rušným provozem. Klidný a neokázalý
výraz vlastních obchůdků a provozoven je pak podřízen celkové náladě prostoru. Dialog
mezi starým a novým je nevzrušený a je vidět, že oba diskutující se vzájemně respektují.
Problém s příliš dlouhým oficiálním názvem vyřešil sám život. Dnes každý, kdo do tohoto
prostoru zavítá, jde na Starou poštu.
Středisko drobného
podnikání Stará pošta
Stávající podoba a využití nádvoří vznikla v roce 1992. O rok později
byla tato realizace vyhodnocena mezi pěti nejúspěšnějšími stavbami
v prestižní celostátní soutěži Stavba roku, pořádané pražskou ABFnadací pro rozvoj architektury a stavebnictví. Čím tato stavba zaujala
odbornou porotu natolik, že ji přiřkla nejvyšší ocenění? Dovolte mi malou
odbočku: počátkem devadesátých let vycházela v Mladé frontě Dnes
Autor: Jan Hrůza (1992)
pravidelná rubrika „architektura“, v níž renomovaná historička architektury
ing. arch. Radomíra Valterová CSc. komentovala pro laickou veřejnost
architektonickou kvalitu vybraných staveb z posledního období. Mezi mnoha desítkami A ještě jedna poznámka na závěr. Dnes nám připadá využití nádvoří Staré pošty
objektů se ocitly i dvě třebíčské realizace- shodou okolností obě na Karlově náměstí. zcela logické. Navíc počátkem 90. let pomohlo zachovat v centru města málo ziskové
Zatímco hodnocení novostavby hotelu Slavia od ing. arch. Cesara Grimmicha z roku 1975 služby, které by jinak v nekorigovaném tržním prostředí neměly šanci na přežití. Přesto
vyznělo spíše kriticky, rekonstrukce Staré pošty dopadla o mnoho lépe. Dejme proto v době většinového (a z určitého úhlu pohledu i pochopitelného) názoru, že v centru
slovo Radce Valterové. Díl architektonického seriálu týkající se Staré pošty, uveřejněného města je kritický nedostatek parkovacích i garážovacích ploch, vyžadovalo rozhodnutí
v Mladé frontě Dnes dne 16. října 1993 cituji v plném znění a to zejména ze dvou důvodů: o likvidaci osmnácti funkčních garáží od tehdejší reprezentace města notnou dávku
S hodnocením se plně ztotožňuji a z úst Radky Valterové, která nemá - na rozdíl ode politické odvahy. Výsledek však rozhodně stojí za to.
mne - s Třebíčí nic společného, má hodnotící komentář mnohem větší míru objektivity:
Vedoucí projekce firmy Kapucín Ing. Jan Lukášek (jedná se o stejnou osobu jako v záhlaví
„Třetí stavbou, která v soutěži Stavba roku získala tento titul, je půvabný kout v Třebíči. uvedený autor díla) se narodil v roce 1962. Svou stopu zanechal i na jiných stavbách, které
Oficiální název - středisko drobného podnikání - je studený a nic neříkající, město byly postaveny dle jeho projektů. Z nejznámějších jmenujme rekonstrukci a zpřístupnění
by možná mohlo najít nějaké kratší jméno…
třebíčské městské věže (společně s Ing. Pavlem Hrůzou - 1996), rekonstrukce dvou
Původně tu bylo osmnáct ošklivých garáží s plechovými vraty a mezi nimi zanedbaný zchátralých domů židovské čtvrti na současné sídlo firmy Kapucín (2004) či revitalizace
dvůr. Přístupné to bylo průjezdem přímo z Karlova náměstí a opíralo se to o zeleň bývalé borovinské továrny na obytnou čtvrť (studie z roku 2009 na svou realizaci zatím
na břehu řeky. S restitucemi a privatizacemi začaly však i v Třebíči z centra mizet drobné čeká). Kromě bohaté projekční činnosti byl Jan Lukášek v letech 1993-2006 starostou
služby a obchody, zvláště ty s běžným a všedním sortimentem, které nedokázaly vydělat třebíčského Sokola a dodnes organizuje celoroční činnost rodičů a dětí v třebíčském
Lubor Herzán
na vysoké nájmy. Nápad proměnit nevzhledný dvůr v centrum obchodu a služeb vzešel Sokole. Je též autorem knihy Velké táborové hry. od starosty, soutěž na projekt
a realizaci vyhrála firma Ka­
pucín (na dodávku měla něco
přes tři měsíce).
Proměna byla v základě
jednoduchá. Garáže vymezují
obchodní prostory, dva ob­
chody mají mezi sebou jednu
garáž podélně předělenou
8
na zázemí. Jeden obchod je rozlehlý a využil garáže dvě, jeden si vystačil s jednou.
Hygienické zařízení, společné pro všechny uživatele, je přistavěno zvlášť. Zásadní byla
proměna výrazu. Je pohodlné mít před obchodem podloubí, a proto bylo ke garážím
přistaveno. Pasáž, lemovaná z jedné strany vstupy a okny obchodů a z druhé pak
jemně klenutými oblouky, má kolem patek sloupů zídky s květinami. Přistavěná část
je kryta šikmou stříškou a ven do dvorku jsou vysunuty plechové vývěsní štíty. Zákoutí
je malebné a dýchá z něj starosvětská atmosféra, dvorek doplňují stromky a lavice,
vzadu je secesní dům fotografa a u hradební zdi volný kout se stolky. Na rušné náměstí
tak navazuje prostor plný laskavosti- a zároveň
jakési samozřejmosti. Copak tady někdy bylo
něco jiného? Říkáte, že tady byly garáže?
Na tomhle místě? Ale jděte, to je nesmysl!“
LÍPA ve Smrtelné ulici
Obvod 363 cm
Foto: archív autora
Přírůstek obvodu za poměrně dlouhé sledované období
činí průměrně pouhý 1 cm za rok, což svědčí o snížené
vitalitě stromu. Ta se v poslední době projevuje i postupným prosycháním koruny. Zatímco v roce 1995 byla
ještě kompaktní a bohatě zavětvená, postupem doby
dochází k samovolnému usychání mnoha větví a koruna
se pozvolna prořeďuje. Nastává její fragmentace, typická pro staré dožívající stromy. Horní partie postupně
odumírají a vyšší vitalita přetrvává jen na spodních kosterních větvích. Další vývoj vitality této lípy do budoucna lze těžko odhadovat, postupné odumírání však může
trvat ještě i několik desetiletí. Naštěstí podle mínění
odborníků její stabilita není zatím narušena a z hlediska
provozní bezpečnosti strom v tomto stavu nepředstavuje pro okolí žádné významné riziko.
Historii stromového porostu Smrtelné ulice popisuje
Karel Dvořák ve své knize Ze Staré Třebíče, díl I., kde píše:
„Byla cele zastíněna ulice mohutnými lipami, které však
– přestárlé – poznenáhlu hynuly a byly nahrazovány
kaštany, méně sice odolnými, zato mnohem rychleji
rostoucími.“ Zachoval se velmi starý snímek ze začátku
druhé poloviny 19. století, pořízený z nadhledu z městské věže, na němž je celé stromořadí zachyceno. Druhové složení aleje nelze z této fotografie rozlišit, jedná
se však o souvislou řadu velkých stromů. Zmiňované
kaštany se pak objevují hned na několika fotografiích
horní části Smrtelné ulice. Existuje dokonce snímek zachycující kácení tohoto stromořadí, k němuž došlo snad
někdy ve 30. letech minulého století. Tehdy už se jednalo o zcela vzrostlé dospělé stromy. Známý je i Knollův
pohled na nástupní schodiště Tyršových sadů. Na tomto
snímku je kromě dvou kaštanů zdokumentován i původní vzhled drobné funkcionalistické stavbičky prodejny tabáku, zapuštěné v té době do svahu vedle lípy.
Plochá střecha nad trafikou byla obehnána zábradlím
GPS: 49°12´46.328“ N, 15°52´47.985“ E
a tvořila vyhlídkovou plošinu přístupnou z horní ulice. Tato stavbička
byla zbourána v poslední čtvrtině
20. století a na jejím místě dnes stojí
plakátovací plocha.
Ačkoliv Karel Dvořák ve svých vzpomínkách blíže nespecifikuje dobu,
v níž došlo k výměně lípového stromořadí za kaštanové, lze usuzovat,
že k ní muselo dojít už v první polovině 19. století, odhadneme-li s pomocí dochovaných fotografií stáří
kácených kaštanů na přibližně sto
let. O skutečném stáří zmiňované lípy
lze pouze spekulovat. Lákavá by byla
teorie, že jde o jediný pozůstatek původní lípové aleje. To by ale znamenalo, že se jedná o jeden z nejstarších
dosud žijících třebíčských stromů,
jistě o dost starší než 200 let. I kdyby
tomu však tak nebylo, s velkou pravděpodobností lze usuzovat, že stáří
této lípy je nejméně 150 let. Za tuto
dobu prošel prostor Smrtelné ulice
mnoha proměnami. Z klidného místa
původně ležícího na samém okraji
města, obklopeného zahradami,
se stala součást rušného a poměrně
hustě zastavěného městského centra.
Lípa jako němý svědek všech přeměn
tohoto prostoru přetrvala dodnes. Ačkoliv její koruna nese známky stáří, dodnes nás lípa může uchvátit mohutností
svého krásně rovného kmene. Doufejme, že nedojde k prudkému zhoršení jejího zdravotního stavu a že ještě dlouho
bude pokračovat postupný trend její přeměny na živé a přitom provozně bezpečné torzo. Pro každý případ jsou v blízkosti staré lípy již vysazeny lípy nové, které ji budou moci po jejím dožití nahradit. Na to, až dosáhnou srovnatelných
rozměrů, však bude třeba určitě více než jedno století počkat. Petr Urbánek
významné stromy
Jižní konec Smrtelné ulice opticky uzavírá mohutná lípa srdčitá – Tilia cordata. Vyrůstá ve svahu nedaleko schodiště ústícího ze Smrtelné ulice do prostranství, kde ze Sokolské ulice odbočuje komunikace Gorazdova náměstí.
O této lípě se zachovaly konkrétní dendrometrické údaje pořízené v rámci studentské biologické olympiády už
v r. 1967 panem Karlem Koudelou. Tehdy činil obvod kmene 320 cm, výška byla odhadnuta na 20 m a stáří na
95 let. V r. 1995 byl naměřen obvod kmene 348 cm, výška stromu 25 a šířka koruny 20 m. Do současnosti dosáhl
obvod kmene hodnoty 363 cm.
Arnošt Lustig shlíží také na Třebíč
Pražské kino Lucerna se stalo v úterý 8. listopadu svědkem premiéry
zhruba hodinového filmového dokumentu Ivo Paveleka s vypovídajícím
názvem „Arnošt Lustig – devět životů“. Režisér vzpomínkového snímku,
který natočil spolu s dcerou Kristinou, dal nahlédnout do osudu spisovatele, novináře či scenáristy, který se už za svého života stal pojmem a ikonou, uctívanou napříč generacemi. Přesto, že způsob jeho vyjadřování byl
často stejně svérázný, jako tvrdé byly jeho životní prožitky.
Pražské premiéry se zúčastnila řada přátel letos v únoru zesnulého Arnošta Lustiga, nechyběla jeho sestra Hana Hnátová, předsedkyně Osvětimského výboru Marta Kottová
či hudebník Karel Vágner. Ten také spolupracoval na zmíněném filmu. Svoji vzpomínku
na Lustiga zakončil zcela v duchu spisovatelova bodrého humoru: „Věřím, že Arnošt teď
sedí na obláčku, houpe nohama, dívá se dolů a je a bude tady navždy s námi.“
Film „Arnošt Lustig – devět životů“ připomíná v jedné z epizod, kdy o Lustigovi s úctou
hovoří paní Marta Kottová, jeho patronát – záštitu, kterou svého času převzal nad třebíčským festivalem židovské kultury Šamajim. Bohužel, nedočkal se už návratu k jeho
původnímu názvu, přesto se nesmazatelně vryl jak do paměti organizátorů, tak návštěvníků. Dáša Juráňová, která stála u zrodu festivalu, vzpomíná s úsměvem: „Na Lustigovy
jadrné vtipy se nedá zapomenout a ne všechno lze publikovat.“ Už s vážnou tváří po chvíli říká: „Bylo ho všude plno, pořád byl slyšet. Zanechal tady velký dojem - a ten stejný
mám z premiéry filmu o něm. Jako by tady stále byl!“
Příjemné pocity Dáši Juráňové z promítnutého dokumentu „Arnošt Lustig – devět životů“ umocňuje skutečnost, že tvůrce filmu a režisér Ivo Pavelek následně přislíbil účast
na letošním festivalu Šamajim. Tak se i jeho návštěvníkům naskytne příležitost zhlédnout film o člověku, který se nikdy nevzdal…
František Jůza
9
Pravěk bigbítu v Třebíči - PULS
Tak na tuhle kapelu jsem se těšil. Né, že by nějak přesahovala svojí
uměleckou kvalitou podobná seskupení v Třebíči, ale protože to byla
vždycky výborná partička, kde převládal humor. Pozval jsem si kluky…, no kluky…, je jim všem už přes padesát let! Někdo má šedivé
vlasy, někdo už je skoro nemá, ale když se jim podíváte do očí, tak
nepřehlédnete ta šibalská světýlka, která měli před čtyřiceti lety...
V hospůdce u piva začali povídat, jak to všechno začalo a jak
to ještě neskončilo. Laďa Obršlík (LO), Milan Blažek (MB),
Mirek Uhlíř (U), Laďa Mijovič(LM), Laďa Matějka (M) a Mirek
Zbožínek (MZ).
Tak hoši jak to všechno vypuklo?
LO: Já jsem jako patnáctiletej kluk byl poprvé na bigbítovém
koncertu. Hráli Blue Effect. Ta muzika mě zasáhla jako blesk.
Nic lepšího jsem před tím neslyšel… a bylo rozhodnuto.
Musím hrát bigbít! A v tu dobu za mnou přišli bratři Blažkovi
a Laďa Kučírek- máme kapelu a nemáme basáka. Učil jsem
se na kontrabas, tak mě vypátrali a vrazili mi do ruky baskytaru - a hrej! Naučili jsme se pár písniček od Olympicu a hráli
je hlavně pro naše známý. Říkali jsme si KOMETY 71… Za to,
že jsme začali hrát pro širší veřejnost, může OLDA NAVRÁTIL!
(samozřejmě ten herec) On už dělal na kulturáku svou diskotéku. Byl velkej milovník soulu a měl nějakej dobrej přísun
desek. Bylo tam vždy narváno. Pozval nás, abychom si „u něj
“ zahráli. Vyšlo to a lidem jsme se líbili, takže jsme tam začali
hrát pravidelně. Nějak se to otočilo a my zvali „na nás“ zase
Oldu. Hráli jsme v sestavě Milan Blažek, Honza Blažek, Jiří
Herzán a já. Honzu potom vystřídal za bicími Láďa Linhart
a toho zase BOTAN - Mirek Křivánek.
Foto: Jana Jahodová
Našim zřizovatelem byl Socialistický svaz mládeže (SSM)
Kožichovice. Začali jsme hrát zábavy, kam chodila spousta
lidí. A bác ho...! První zákaz hraní byl na světě. Přišla na nás
nějaká kontrola z OV SSM. Socialistická zábava, tak jak oni
si ji představovali, to holt nebyla. Nějaká rozbitá sklenička,
pivo v kelímku a nějaká ta facka, to byl důvod k pozastavení činnosti a už to s námi jelo. Nesměli jsme hrát, tak jsme
změnili jméno kapely, abychom se nějak maskovali. NAUTILUS - pod tímto názvem jsme tedy hráli dál. Bohužel, zas
jenom chvilku. Okresnímu kulturnímu tajemníkovi se nelíbil
název. „To nepřipadá v úvahu, abyste se jmenovali jak AMERICKÁ atomová ponorka…!“ Nechtěl rozumět, že Nautilus
byla ponorka kapitána Nema z verneovek… Šlus-bác...
a nehrát! Tak jsme se přejmenovali na PRIVILEGIUM. Zase
10
špatně! Odešel Uhlíř a Mijovič na vojnu a znovu zákaz. A to
už naštvalo Milana Blažka…!
Co se tedy dělo?
MB: Mě už to štvalo delší dobu. Chtěli jsme hrát, lidi nás
brali. A „páni“ na OV KSČ a OV SSM nám sázeli jeden nesmyslnej zákaz za druhým! Tak jsem se nas…! Elišce (manželce)
jsem řekl: „Připrav mi kartáček na zuby a pastu a JEDEM!“
A jeli jsme. Náš cíl? Krajský výbor KSČ Brno. Přišel jsem do tý
velký budovy a hned za kulturním tajemníkem. Vyděšená
soudružka mi řekla, že tam zrovna je delegace soudruhů
ze Sovětského svazu. Až odešli, vyvětrali „živé květy“ a mě
ten tajemník přijal. Jak je možný, že nám pořád zakazují
hrát? Vždyť jsme nic neudělali, šel jsem do něj. Po kratší
době jsem vycítil, že mezi OV a KV je nějaká vnitrostranická válka. Nakonec mi slíbil nápravu, uff! A to jsem mu ještě
nakecal, že mám strejdu na ministerstvu kultury a že za ním
půjdu…! No, a za týden jsme dostali z okresu dopis, že můžeme hrát… To teda smekám! To byla tenkrát odvaha…!
A jak to bylo dál?
MZ: Do kapely jsem nastoupil já a Petr Malý. Ale ještě před
tím tam hrál kytaru Mirda Uhlíř. Proboha, kdo si to má všechno pamatovat?! Tam se vystřídalo
tolik muzikantů, že určitě na někoho zapomeneme. Namátkou
Valda (Milan Navrkal). Už bohužel není mezi námi, zrovna tak
zvukař Pepa Konvalinka. To byli
výborní kluci! No, a jednou jsem
místo Bršti (Obršlík), protože
on nesměl dělat kapelníka, byl
pozvanej na zasedání OV SSM,
kde se řešil náš nový název. Vybafli na mě, jaký že to jméno jsme
tedy zvolili… My jsme se na tom nějak nedomlouvali, ale
mezi těmi „soudci“ jsem viděl redaktora Tepu Boroviny, tak
ze mě nějak vyjelo PULS - a bylo. LO: A těch všemožnejch
a nemožnejch zákazů bylo DVANÁCT!
Teď rychle a zkratkovitě, vždyť se mi to na tu jednu
stránku nevejde! Co dál? Co takovej Jazzman? Ten se
tam taky mihnul, ne?
LO: Mihnul se tam sedm let.(Milan Míča). Je to muzikant
s velkým M, ale jednoho dne nás všechny poslal do pryč, a šel
hrát s tebou! I to se stává. U: Musím ještě pokračovat, ještě
předtím odešel Petr Malý, tak jsem hrál zase já a na klávesy
jsme vzali velkou posilu, Láďu Mijoviče.
Laďo, jak to bylo s tebou? Tvýho tátu – Krsťu- jsem
dobře znal. Vynikající saxofonista a klarineťák.
LM: Táta mě odmalička nutil do klavíru. Chodil jsem do hu­
debky. Vůbec mě to nebavilo, ale vedle školy byl smeťák
a tam jsem mezi tím haraburdím trávil šťastné chvíle. Pak
jsem přišel na hodinu klavíru a učitelka mě vyhodila, protože
jsem měl ruce jako prase. Hudební školu jsem nedokončil.
Pak přišlo Privillegium, no, a začal jsem hrát…, to mě baví
dodnes. Po odchodu Valdy s náma hraje v Pulsech na bicí
Matěj (Laďa Matějka) z jihlavských Kováků…
Na závěr - nejlepší zážitek? Asi tuším, který to je!
LO: Tušíš dobře. Samozřejmě společný koncert na třebíčském
zimáku se skupinou SMOKIE… jednoznačně! Měli jsme z toho
pochopitelně strach. Jestli nás lidi nevypískají, a že Smokie
se s námi nebudou vůbec bavit, a tak. Ale dopadlo to nad naše
očekávání. „Kluci“ ze Smokie se k nám chovali naprosto přirozeně, kamarádsky... jsou to sympaťáci. A lidi? Když jsme třeba
hráli náš starej hit DÁŠA, tak to s náma zpíval celej zimák a nejenom Dášu, prostě fantastickej zážitek. Ale ještě se musím
zmínit o Pavlu Kolaříkovi - dělal nám tam zvukaře. Jak to tak
chodí, předkapela jede na poloviční výkon, aby hvězdy potom
vynikly. Pavel to však prokoukl a „vylepšil“ tak, že jsme měli
fantastickej zvuk. Strašně mu děkujeme!
Tak to je PULS. Z toho rozhovoru jsem zde napsal jenom
nepatrnej zlomek. Je to dobrá partička. Jenom doufám,
že jsem něco nezkomolil jako v minulém čísle, kde jsem
napsal Milan Vejmelka místo Milan Vejmělek… hluboce
se mu omlouvám. Tak přátelé, pravěk nám pomalu končí… a nastupuje doba ledová. Ale toho bohdá nebude,
aby českej bigbíťák z boje utíkal! Zdar!
Pavel Hlaváč
Foto: archív Ládi Obršlíka
» aneb v TJ OA Třebíč na vavřínech neusínají «
V loňském roce oslavila volejbalová Třebíč pětapadesáté výroční založení organizovaného volejbalu.
Vedle tohoto jubilea si jen málokdo vzpomněl na jiného, podstatně mladšího volejbalového jubilanta.
Tímto oslavencem je volejbalová Tělovýchovná jednota OA Třebíč. Jde tedy o jednotu poměrně mladou, nicméně volejbalisté a volejbalistky TJ OA se mohou pochlubit mnoha úspěchy, z nichž některé
překročily hranice okresu a kraje. Ale nepředbíhejme.
v krajském přeboru v uplynulé sezóně,
stejně jako jejich statečný výkon v kvalifikaci o ligu. Úspěchem je rovněž trvalá
přítomnost družstva kadetek a posléze
juniorek v ligových soutěžích.
Kadeti na bloku. Foto: archív TJ OA Třebíč
Družstvy prošly za těch necelých dvacet
let stovky hráček, z nichž některé (Gabriela Nováková, Petra Žilková, Veronika
Dedková, Veronika Juráňová či Daniela
Svobodová) si vyzkoušely, jak se hraje
ve vyšších soutěžích. V současnosti hrají
ligové soutěže Magda Pospíchalová a Tomáš Krejska. Za úspěch je rovněž možno
považovat nominaci mladých volejbalistů
do krajských výběrů Vysočiny. Saša Dimičová se umístila na 1. místě v kategorii
talent pro rok 2003 v kdysi nesmírně populární anketě O sportovní hvězdu okresu. Sportovními hvězdami se staly na počátku století ve své kategorii také mladší
žákyně a jejich trenérka Hedvábná. Kateřina Krčálová byla vyhodnocena dva roky
po sobě jako nejlepší žákyní v republice.
jsem zapomněl, se omlouvám). O skvělé
práci třebíčských funkcionářů a trenérů
svědčí i fakt, že TJ OA a ZŠ TGM bylo opakovaně svěřeno pořádání srovnávacích
volejbalových turnajů na republikové
úrovni. Veškeré akce byly vrcholovými
volejbalovými orgány hodnoceny mimořádně dobře.
Je nad slunce jasnější, že žádná sportovní jednota by nemohla existovat bez
nadšení a pochopení mnoha dalších lidí.
V případě TJ OA tomu není vůbec jinak.
Činnost jednoty by nebyla možná bez
pochopení vedení třebíčské Obchodní
akademie a Jazykové školy, jmenovitě
ředitele Pavla Svobody a také vedení
Základní školy TGM, jejíž ředitel Martin
Hlávka je jednou z hybných pák chodu
celé jednoty. Obě zmíněné školy poskytují družstvům skvělé haly pro trénink
i zápasy. Jednota by nemohla fungovat
bez finanční pomoci - určitě je zde třeba
zmínit Grantový program Zdravé město
Základy nynější sportovní organizace
byly položeny v roce 1979, kdy vznikl
v tehdejší SEŠ volejbalový kroužek vedený Jiřím Obršlíkem. Ten později vstoupil
do TJ Spartak Třebíč, následně do TJ Rudá
hvězda Třebíč, aby byla na Štědrý den
v roce 1991 ustanovena samostatná TJ
SEŠ Třebíč, která po dvou letech změnila
název na TJ OA Třebíč. V současné době jde
o bezesporu největší volejbalový oddíl na
třebíčském okrese. Dlužno dodat, že činnost jednoty se soustřeďovala na volejbal dívek, teprve v posledních letech
v ní začalo působit družstvo chlapců a od
počátku roku 2010 pak pod TJ OA přešlo
družstvo mužů z TJ Spartak Třebíč.
V úvodu jsem se zmínil o řadě dosažených úspěchů, jejichž výčet by určitě byl
nad rozsah tohoto příspěvku. Takže jen
ty nejdůležitější. V roce 1994 starší žákyně vyhrály mezinárodní turnaj ve švýcarském Luzernu, v roce 2001 postoupily
ženy do 2. ligy, o rok později obsadily
juniorky v lize druhé místo, další rok získaly kadetky titul přebornic kraje a vybojovaly si postup do ligy. Dalším nezanedbatelným úspěchem bylo vítězství
kadetek v 1. lize v letech 05/06 a 06/07.
Z těch novějších úspěchů je určitě třeba
vzpomenout zaslouženého vítězství žen
Vítězky krajského poháru. Foto: archív TJ OA Třebíč
Při výčtu těch, kteří se podílejí na skvělých
výsledcích TJ OA nesmím v žádném případě zapomenout na desítky trenérů, kteří
mají nemalý podíl na úspěších jednotlivých družstev. Ať vzpomeneme ty nejstarší - Jiřího Obršlíka, Josefa Nikodýma,
Miroslava Wolfa, Petra Šabrňáka, Františka Mikysku či Mirku Hedvábnou - až
k těm současným, mezi nimiž nemůžeme
zapomenout na manžele Fialovy, Martina
Hlávku, Vendulu Šimečkovou, Borka Paška či Majku Houserovou (těm, na které
Třebíč, Kraj Vysočin a a sponzory, ať již šlo
o Domino, Envinet, či současného sponzora RK Škorcová.
V úvodu jsem mezi výčtem úspěchů úmyslně opomněl zmínit se o úspěších na mezinárodním turnaji VOLLEURHOPE v Itálii.
Již patnáctkrát se mladí volejbalisté
a volejbalistky vydávají na dalekou cestu
do italského kraje Marché, kterýžto je volejbalu zaslíben. To, že třebíčská družstva
jsou vždy skvělými propagátory českého
volejbalu, dokazuje trojnásobné vítězství
žákyň či dvojnásobná výhra juniorek, stejně jako celá řada medailových umístění.
Mnoho děvčat se navíc může pochlubit
individuálními cenami. Především pro
mladé volejbalistky se účast na turnaji
stává prestižní záležitostí.
V nové volejbalové sezóně, zahájené
po náročné letní přípravě završené velmi
úspěšným soustředěním ve středisku
Borovinka v Koněšíně, vstoupil do soutěží
kvintet družstev. Nejvyšší soutěž, 1. ligu,
tradičně hrají juniorky vedené trenérem
Petrem Fialou. Družstvo, které bylo před
sezónou výrazně omlazeno, je ve své
skupině prozatím čtvrté. Ženy s trenérkou
Šimečkovou, obhajující loňské vítězství
v 1. třídě krajského přeboru, opět bojují
o čelo tabulky, naopak družstvu mužů,
hrajícímu pod trenérem Paškem stejnou
soutěž v mužské kategorii, se letos zatím
příliš nedaří. Dobrou formu prokazují
kadeti vedení trenérem Hlávkou. V dlouhodobé soutěži jsou prozatím na 2. místě,
takže postup do ligy, který si vytkli jako
cíl, je reálný. Družstvo žákyň vedené trenérkou Houserovou hraje ve své skupině
krajského přeboru se střídavými úspěchy,
nicméně je jasné, že čas talentovaných
děvčat teprve přijde. O ta nejmladší děvčata, která by do soutěží měla vstoupit
již v příští sezóně, pečuje trenérka Ludmila Fialová.
Sport měsíce
VOLEJBAL
Volejbal je krásný sport, nicméně v žádném případě nedosahuje věhlasu fotbalu,
ledního hokeje či tenisu, a proto volejbalisté a volejbalistky hrají svá utkání
prakticky úplně bez diváků. To je jeden
ze stesků, který se mezi trenéry i sportovci často objevuje. Tím dalším je nepříliš velký zájem dětí o tuto hru. Už jen
ti nejstarší pamatují doby, kdy se výběrů
zúčastňovaly desítky dětí. Dnes je situace
hodně odlišná, proto trenéři rádi přivítají
každého, kdo by si chtěl ve skvělém kolektivu zahrát, protože nikomu není lhostejné, jak bude třebíčský volejbal vypadat
v budoucnu. Získat informace lze přímo
v Základní škole TGM nebo na telefonních
číslech 568 619 825 či 568 619 823. Úplný
přehled o činnosti tělovýchovné jednoty
lze nalézt na stránkách http://tjoatrebic.
wz.cz.
(jarmut)
11
POHODA PŘI DLOUHÝCH ZIMNÍCH VEČERECH
Zima je krásným obdobím roku. Když napadne bělostný sníh, malí i velcí vyběhnou ven, staví sněhuláky, obtiskují andělíčky do sněhu, zkrátka si užívají přírody. Všichni máme radost, když se můžeme zakuklit
do šál, zabalit do teplých zimních bund a kožíšků, nasadit ušanky a jít si užívat sáněk, koulovat se, prostě
si hrát. Ale co dělat, když už stavění sněhuláků nebaví, když už oblečení provlhlo, když už je nos tak zmrzlý,
že připomíná rajče? Je to jednoduché – zalezte hezky do teplíčka a dejte si dobrý čaj.
Nechcete ale sedět doma sami a rádi byste se i v dlouhé zimní večery bavili společně s kamarády? V takovém případě navštivte jednu z našich útulných
čajoven a vyberte si z mnoha druhů čajů a zábavy. Prostory čajoven jsou velice příjemné a můžete zde vydechnout a odpočinout si od ruchu města, na pohodlných polštářích či v křesle. Výzdoba čajovny vám také prozradí, odkud čaje, které jste si objednali, pochází, kdy se sklízí a jak se z čajových lístků získává
ten nejkvalitnější čaj. Pokud jste zvyklí dát si k čaji i „něco dobrého“, nepřijdete zkrátka – můžete si objednat i sladké a slané pochutiny. Klárka Vítková
Otevírací doba Domečku
»
»
»
Středa: 17:30 – 21:00(čajovna i herna)
Pátek: 18:00 – 23:00 (čajovna), 15:00 – 23:00 (herna)
Akce probíhají vždy v pátek od 19:00 hodin.
Více informací a přesný program čajovny najdete na www.halahoj.org
DALŠÍ ČAJOVNY V TŘEBÍČI
BABYLON – čajovna, kavárna
Karlovo nám. 13/19, Třebíč (hotel Zlatý kříž, 1. patro)
Otevírací doba:
»
Pondělí až čtvrtek 13:00 - 21:00
»
Pátek 13:00 - 23:00
»
Sobota 15:00 - 23:00
»
Neděle 15:00 - 21:00
www.zlatykriz.net/cajovna-a-kavarna-babylon/
ČAJOVNA ZELENÝ DRAK
Foto: archív ICM 2x
HALAHOJ a jejich Domeček
Studentský klub Katolického gymnázia HALAHOJ je občanské sdružení z Třebíče, které působí pod tímto
názvem od roku 2002 a je zároveň třebíčskou pobočkou celorepublikové organizace Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
„Navázali jsme na činnost klubu Skála, který působil na katolickém gymnáziu v letech 1998 – 2001,“ říká místopředseda
sdružení Zdeněk Žanda a dodává: „Našim cílem je nabídnout především dětem a mladým lidem zajímavý program nejrůznějších volnočasových aktivit, rozšiřující jejich všestranné vědomosti a dovednosti a pomoci jim vyrůst v samostatné a zodpovědné jedince.“ Zázemí sdružení je v malém dřevěném „Domečku“ v areálu školy za tělocvičnou. Právě tady se nachází
místnost s čajovnou a hernou stolních a deskových her. Domeček se tedy každý týden ve středu a v pátek mění na místo, kde
se setkávají studenti a mladí lidé z Třebíče na nejrůznějších akcích, nebo jen tak v herně či u šálku čaje.
Na šálek dobrého čaje
Čajovna je místem, kde se konají nejrůznější přednášky, cestovatelské besedy, promítání, ale také třeba koncerty. Na co
se můžeme v nejbližší době těšit? Určitě si nenechte ujít například vystoupení Divadelního souboru Brnkadla a jejich představení „James Bond a tři ženy navíc“ nebo koncert známého písničkáře Pavla Dobeše.
Herna deskových her
Mimo čajovny je v Domečku veřejnosti také otevřena herna s velkou nabídkou společenských, deskových, karetních her
a hlavolamů. Vždy se vám zde bude věnovat hermistr, který rád a ochotně vysvětlí pravidla her, které neznáte. Můžete
si sem jít zahrát s kamarády, ale nebojte se přijít klidně sami. Určitě zde najdete další kamarády, kteří si s vámi rádi zahrají.
Zážitkové víkendy a letní prázdniny
Mimo herny a čajovny dělá HALAHOJ i mnoho dalších zážitkových akcí. Především tematicky zaměřené víkendové akce
v Třebíči a okolí. Jedná se o literární a taneční víkendy, křesťanské akce pro mladé věřící a hledající Boha, zážitkové a sportovní akce, jazykové víkendy a mnohé další. Mezi tradiční patří třeba 24hodinový fotbalový zápas v tělocvičně či večerní hra
Poselství ze Stínadel na motivy knížek Jaroslava Foglara.
Vyvrcholením celoroční činnosti jsou bezesporu letní tábory a zážitkové kurzy pro děti, středoškolskou ale také vysokoškolskou mládež.
Vít Oplatek, předseda sdružení
12
V.Nezvala 72/48, Třebíč
Otevírací doba:
»
Úterý až čtvrtek 10:00 - 21:30
»
Pátek 10:00 - 24:00
»
Sobota 15:00 - 24:00
»
Neděle 15:00 - 21:30
www.zelenydrak.cz
Psy mám strašně rád
Blížil se konec letních prázdnin,
když se v třebíčském útulku pro
opuštěná zvířata před odjezdem do zámoří objevil český
hokejový reprezentant, kterého
by zde málokdo čekal - Patrik
Eliáš. Hrdina letošního světového šampionátu a třebíčský
patriot zde ale nebyl náhodou:
Foto: archív Klubu naděje
Strašidlácký víkend
Tak zní název akce, kterou pro děti ze svých řad připravil Klub
Naděje Třebíč. V posledním říjnovém víkendu se kluci a holky
věnovali na Jalovci u Číchova především výrobě dýňových strašidýlek. Hráli také hry a soutěžili ve skupinkách, které si sami
nazvali, například „Čarodějnice“ nebo „Zombíci“. Na programu měli i stezku odvahy.
Klub Naděje je organizační složkou města Třebíče. Jedná se o zařízení sociálně-výchovné činnosti určené ke smysluplnému využívání volného času dětí, které vyžadují zvláštní pozornost. Mezi klienty jsou například děti s poruchami učení
nebo chování, s hyperaktivitou nebo ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí. Cílem zařízení je především prevence
rizikového chování formou skupinové sociální práce, která slouží jako doplněk individuální práce s klientem. Klub Naděje
pracuje formou pravidelných klubových schůzek a organizuje také jednodenní akce, víkendové pobyty a výchovně-rekreační tábory v době letních prázdnin.
(ip)
Včelaři s dlouhou tradicí
Pilný jako včelička, říká se. Že toto rčení nebude od věci, dokazuje i píle těch, kdo se včelami udržují nadmíru dobré vztahy.
Tedy včelařů. Vždyť který spolek se může pochlubit existencí delší než celé jedno století? Základní organizace Českého
svazu včelařů v Třebíči ano. Dokonce ještě patnácti lety navíc…
Ač je to téměř neuvěřitelné, První krajinský včelařský spolek na Moravě Pohoran vznikl už před sto patnácti lety! Jeho
"praotcem" byl čáslavický nadučitel a později ředitel třebíčské školy Ludvík Doležal. Tak se během dvou dalších let ustanovila řada dalších včelařských spolků a později také Ústředí včelařských spolků pro Moravu. Jeho předsedou byl právě
Doležal, a to až do své smrti v roce 1932.
Pokračovatelem Pohoranu je dnes Základní organizace Českého svazu včelařů v Třebíči. Její předseda, pan Bohumír Tichý,
rád zalistuje prastarou kronikou a hrdě poukazuje na významné dějinné postavení, které si zdejší včelaři stále udržují.
Co je však důležitější, je skutečnost, že spolek , resp. jeho členové, mají pokračovatele. "Pracuje u nás včelařský kroužek
mládeže," říká předseda. A v hlase je znát stejná hrdost, jako když hovoří o historii nebo současnosti. Právem. "Členové
kroužku se letos zúčastnili soutěže Zlatá včela," přibližuje důvody pan Tichý, "ta sestává z rozsáhlého vědomostního testu,
mikroskopování, botaniky, včelařské praxe a poznávání a užívání včelařských pomůcek." Třebíčští byli úspěšní. V oblastním kole žáků základních škol nebo víceletých gymnázií v Bobrové se na předních místech umístili třebíčští Michal Strnad
a Ondřej Vrzal (oba ZŠ TGM) a Kamila Bendová (Gymnázium Třebíč). "Zároveň postoupili do národního kola Zlatá včela,"
upřesňuje Bohumír Tichý a pokračuje: "Kamila Bendová navíc měla nejlepší písemnou práci o včelaření. Ondřej Vrzal
zase v létě reprezentoval Českou republiku na mezinárodní soutěži osmnácti států Evropy v Rakousku." Co však potěšilo
předsedu třebíčských včelařů nejvíce? "Oba si vybrali téma z historie Pohoranu a včelaření na Třebíčsku, která je opravdu
značně bohatá a rozsáhlá."
(fj)
Patriku, proč právě třebíčský útulek?
Zaprvé, já z Třebíče pocházím a za druhé, bydlím kousek odtud, takže o tomhle útulku své vím a tyhle psy často slyším…
a vždycky, když navštívím rodiče, tak procházím kolem baziliky
a jsme kamarádi i s člověkem, který to zde zřizuje. Tak jsem rád,
když to můžu podpořit.
Máte doma nějaké zvířátko?
Když jsem vyrůstal, tak jsme měli kocoura, když jsem se narodil - sedmnáct let. Pejska labradora jsem měl čtrnáct let, toho
jsem si koupil první rok v Americe. To byl můj mazílek. Před
rokem jsme ho pro stáří museli nechat uspat, a to byl asi můj
nejhorší den v životě. To byl parťák, s kterým jsem strávil zatím
moji celou kariéru v zámoří. Prostě psy mám strašně rád.
Co byste vzkázal těm, kteří dokážou vyhodit štěňata
do kontejneru?
Musím být slušný, takže slušně: ať si uvědomí, že přece jenom
ty němé tváře jsou součástí našeho života a zpříjemňují nám
život a jsou závislí na nás. A jak se oni chovají ke zvířatům,
aby se třeba ostatní lidé jednou nechovali stejným způsobem
k nim.
František Jůza
Vánoční koncert
Již potřetí přijede 4. prosince v 17 hodin do Třebíče s akcí „Vánoční stromky – jak je zdobí zajímavé osobnosti“ paní Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky. Jako každý rok přiveze zajímavý hudební
dárek. Letos pro návštěvníky tradiční vánoční akce v Klubu
mládeže Hájek připravila koncert dívčího pěveckého sboru
Cancioneta Praga, nad jehož vznikem převzala patronát.
Jádro sboru tvoří bývalé zpěvačky - již zaniklého - slavného
souboru Bambini di Praga. Dívčí sbor Cancioneta Praga, který vznikl v roce 2010 z iniciativy sbormistra Lukáše Jindřicha,
vystoupí druhou adventní neděli v sále Klubu Hájek v Třebíči
s bohatým repertoárem vánočních koled. Součástí programu
bude vernisáž výstavy vánočních stromků, ukázky, jak stromky
ozdobí významné ženy regionu.
Milovníci vánočních zvyků se mohou těšit na vystoupení Dětského pěveckého sboru ZUŠ Resonance a tradiční šálek punče.
Organizaci akce zajišťuje občanské sdružení STŘED, které působí v regionu Třebíčska a pomáhá lidem v rozvoji, v předcházení
a řešení problémů.
(mb)
Foto: archív STŘED
14
Třebíčské ulice
Připravuje Jiří Joura
HOROVA
Ulice se nachází v městské části Borovina.
Josef Hora (1891–1945) – český básník, prozaik,
literární kritik a novinář. Ve své tvorbě reagoval
na společenské problémy (Tiché poselství, Máchovské
variace, Domov, Jan Houslista, Zahrada Popelčina).
Překládal hlavně z ruské literatury – Puškina, Ler­
montova, Jesenina.
HRÁDEK
Ulice se nachází v městské části Podklášteří.
Skalní masív s návrším včetně ulice vedoucí k Židovskému hřbitovu na levém břehu řeky Jihlavy je pojmenován podle zříceniny obranné kruhové bašty na jeho
jižním okraji.
HROTOVICKÁ
Ulice se nachází v městské části Horka-Domky.
Název výpadové ulice je odvozen od názvu obce Hrotovice, k níž komunikace procházející převážně průmyslovou částí města míří.
HUSOVA
Ulice se nachází v městské části Jejkov.
Jan Hus (asi 1372–1415) – český reformátor, kazatel
v kapli Betlémské v Praze, od roku 1409 rektor pražské
univerzity. Kritizoval nedostatky společnosti, zejména
nákladný život církve. Na koncilu v Kostnici obviněn
z kacířství a 6. července 1415 upálen. U příležitosti
500. výročí jeho upálení byla na evangelickém kostele
umístěna pamětní deska s jeho reliéfem.
16
HYBEŠOVA
Ulice se nachází v městské části Nové Dvory.
Josef Hybeš (1850–1921) – významný pracovník
českého dělnického hnutí a spoluzakladatel české
sociální demokracie v roce 1878. Redaktor dělnických
novin (Dělnické listy, Rovnost). Roku 1897 byl zvolen
poslancem říšské rady. Často pomáhal i třebíčskému
dělnickému hnutí.
CHELČICKÉHO
Ulice se nachází v městské části Borovina.
Petr Chelčický (asi 1390–1460) – český náboženský
myslitel. Důsledně odmítal násilí a revoluční boj
(O boji duchovním), ale odmítal i dělení lidí na třídy
(O trojím lidu řeč). Jeho názory hluboce ovlivnily učení
Jednoty bratrské.
CHLUMECKÉHO
Ulice se nachází v městské části Horka-Domky.
P. Albert Chlumecký (1829–1891) – kvardián kapucínského kláštera na Jejkově v letech 1877–1891. Z vlastních prostředků dal vystavět u klášterního kostela věž
(dokončena 1884) opatřenou třemi zvony.
CHMELOVA
Ulice se nachází v městské části Jejkov.
Josef Chmela – třebíčský rodák, středoškolský profesor, národní buditel. Byl blízkým přítelem V. K. Klicpery a F. L. Čelakovského. Působil v Hradci Králové, kde
v místním nakladatelství vydával své bajky a překlady
divadelních her pro ochotnická divadla. Jeho žáky byli
i K. J. Erben a J. K. Tyl.
17
Nejdůležitějším tématem
je pro občany obchvat města
Foto: Jan Uher
Do Třebíče přijela
Zdravá města
V Třebíči proběhla zajímavá akce. Ve středu 2. listopadu
si zde dala dostaveníčko Zdravá města z celé republiky. Kromě koordinátorů projektu přijeli také politikové. Zúčastnilo
se asi 80 osob.
Setkání s názvem „Podzimní škola Zdravých měst“ hostila
Třebíč po několika letech. Konalo se v Klubu mládeže Hájek.
Radnici reprezentovala místostarostka Marie Černá, která
před lety projekt Zdravé město v Třebíči zakládala. V bohatém programu si obce, města i regiony především vyměňují
zkušenosti a diskutují o novinkách a postupech v oblasti
místní Agendy 21.
Projekt Zdravé město (Healthy Cities Project) zahájila Světová zdravotnická organizace při OSN v roce 1988. Během
několika let se do iniciativy zapojily stovky obcí, měst a regionů v mnoha evropských zemích. Po roce 1989 se myšlenky
projektu začaly realizovat i v Česku. Základním posláním
Zdravých měst je systematicky a dlouhodobě hledat cestu
k udržitelnému rozvoji a ke zdraví a kvalitě života. Jako
komunitní projekt otevírá prostor pro posilování aktivity
a zájmu obyvatel o všechny oblasti života v obci.
Členem Národní sítě Zdravých měst se Třebíč stala v roce
1996. V rámci projektu spolupracuje radnice s několika
desítkami partnerských organizací z oblasti školství a neziskového sektoru. V roce 1997 došlo ke zřízení funkce koordinátora a byl určen i politik, který zodpovídá za chod a rozvoj
projektu. Hlavním pracovním dokumentem se stal pravidelně aktualizovaný „Plán zdraví a kvality života“. K projektu
Zdravého města byla zastupitelstvem roku 2001 přijata také
politická deklarace. Z řady každoročně konaných osvětových
akcí, ke kterým se Třebíč již tradičně hlásí, je možné jmenovat například Den Země, Světový den bez tabáku, Dny bez
úrazů, Evropský týden mobility a Dny zdraví. Ivan Přibík
18
Obyvatelé města, úředníci a politici sedící společně u stejných stolů. Tento obrázek, ne až tak běžný, byl k vidění v úterý 8. listopadu v kulturním domě Fórum. Na netradičním setkání pořádaným
Zdravým městem lidé diskutovali a sepisovali problémy, které vnímají v Třebíči jako naléhavé.
Slogan zvoucí na akci zněl výmluvně: „Vy víte, co se nedaří, co město potřebuje! Řekněte to!“ Kromě asi 80 občanů
přišli také představitelé radnice. Místostarostku pro Zdravé město Marii Černou doprovázeli místostarostové Milan
Zeibert a Pavel Svoboda a radní Jaromíra Hanáčková. Diskutovat s obyvateli se dostavili také zastupitelé Vladimír Malý, Irena
Hejzlarová a Danuše Milotová.
Pro většinu občanů byla nečekanou ale snad příjemnou novinkou metoda projednávání problémů. Každý příchozí si vybral stůl
s určitým tématem, ke kterému si přisedl. Někdo obešel více stanovišť. Stoly byly věnovány vždy určité oblasti života města,
například dopravě, životnímu prostředí, kultuře a podobně. Diskutující u stolů se společně pobavili o tématech, která vnímají
jako zásadní. Následně je zformulovali, sepsali na velký papír a prezentovali celému shromáždění. V závěru schůze mohli lidé
vylepením několika samolepek zvýraznit záležitosti, které by podle nich měla radnice řešit nejnaléhavěji.
Nejpalčivějším tématem je podle účastníků besedy výstavba obchvatu a řešení dopravy v centru města. Za důležité považují lidé
také zachování zeleně, problematiku sociálně nepřizpůsobivých občanů, sociální bydlení, zkvalitnění Polanky a zřízení prostor
pro sekávání seniorů.
Smysl celé akce shrnula místostarostka Marie Černá: „Pozváním občanů k netradiční besedě jsme získali důležité informace,
co lidi v tomto městě trápí. Závěry ze setkání si u širšího počtu občanů ověříme ještě v dotazníku, který je součástí tohoto čísla
Třebíčského zpravodaje. Všechny náměty od obyvatel pak pečlivě na radnici vyhodnotíme a zahrneme do aktuálního Plánu
zdraví a kvality života i do Strategie rozvoje města Třebíče.“
Ivan Přibík
Farář Jakub Holík:
Musíme se naučit rozlišit věci správné a špatné
Pro rozhovor s farářem Jakubem Holíkem jsme oba nějaký čas hledali vhodný termín. Přes pracovní zaneprázdnění, sešli jsme se na jaře, snad někdy
v dubnu. A od té doby zase hledám dostatečný prostor pro jeho zveřejnění. Neboť povídání to bylo více než obsažné, a každá z jeho odpovědí či myšlenek je hodna publikace. Přesto musím náš dialog značně pokrátit. Ale věřím, že se ještě k některým otázkám a odpovědím v budoucnu vrátíme…
Pane faráři, co nabídnete jako představitel církve
mladým lidem?
Pohybuji se mezi mladými na katolickém gymnáziu i tady
ve farnosti. Myslím, že mladé lidi je dneska velmi těžké zaujmout, protože komunikace v současné době probíhá na jiné
úrovni než za našich mladých let - na úrovni počítačové. Sociální sítě hrají obrovskou roli a lidé mnoho hodin sedí doma
u facebooků a podobně. Co funguje, tak je třeba skauting.
Mnoho lidí, s kterými se setkávám v kostele, nebo i rodiny,
fungují na této bázi. Jsou zaměřeni na skautování, a to je
spojeno i s duchovním rozměrem. Potom jsou to nabídky
nárazové, aktuální. Zdá se, že pro mladé lidi je dneska třeba
dělat akce jednotlivé, zaměřené na jednu konkrétní událost,
a že už nemají takovou touhu se nějak pravidelně setkávat,
jako tomu možná bylo za nás.
Sám farář je v takové pozici, že nemůže lidi oslovit třeba
na ulici. To jde přes ty, kteří již nějak jsou zapojeni do života
farnosti nebo některých aktivit na gymnáziu a pozvou svoje
kamarády – přijď se podívat, pojď s námi na tuhle akci. Musí
to jít spíše od člověka k člověku, osobním pozváním na nějakou konkrétní akci. A zase – ta komunikace mezi lidmi
je přes sociální sítě, přes tyto formy.
Jaké využíváte komunikační prostředky vy sám?
Já na facebooku nejsem, jednak jsem do toho úplně nepronikl a také vnímám určitá rizika. Používám tedy komunikaci
mailovou, připadá mně osobnější. Farnosti mají internetové
stránky, samozřejmě jsou zde i tištěná farní média, jednou
za čtrnáct dní zpravodaj – každý ho má doma a může si ho
přečíst, protože je v kostele volně k dispozici.
Budiž statistika. Je nabíledni, že věřících není u nás
tolik, jako v okolních zemích. Jaká je vaše zkušenost?
Statistika je určitě důležitá, na druhou stranu může být
v mnoha ohledech zavádějící. Teď proběhlo sčítání lidí a tam
je otázka, z níž nerozlišíte, zda je člověk pouze pokřtěn nebo
měl v kostele svatbu nebo se prostě účastní života té které
farnosti, nebo křesťanského společenství. Proto si myslím,
že tohle je jedno z hledisek, kdy jsme na jednom z nejnižších
pater, ale na druhou stranu jsou oblasti, kde je víra poměrně živá. Jsou tradiční oblasti, kde se předpokládá, že všichni
do toho kostela budou chodit, jako je třeba Slovácko. A když
jdou z této oblasti lidé studovat někam do měst, tak zase
hledají svou vlastní formu života, a já bych na toto až tak
nehleděl. Protože křesťanství vždycky, i když bylo ještě
„státním náboženstvím“ v nějaké dějinné době, tak vždycky
bylo záležitostí nějaké kreativní menšiny. Papež sám mluví
o křesťanech v Evropě jako o kreativní menšině, ale to vůbec
neznamená, že bychom měli být bázliví nebo se za to stydět.
Jenom musíme opustit představy, že všichni nám budou
naslouchat, že my jsme ti, kteří všechno budeme ovlivňovat. To samozřejmě můžeme: svým přístupem, způsobem
života a mluvením o tom, že některé hodnoty je třeba držet a vyznávat, i když to nepřináší v tu chvíli okamžitý efekt
a úspěch. Současný arcibiskup Dominik Duka, ten v takovém
bonmotu říkal: Musíme být pevní, ale ne tvrdí. To znamená,
že vzdělanost ve víře, to že jsem hrdý nebo pevný v tom,
že jsem křesťanem, neznamená, že budu tvrdý na ty kolem
a budu je odsuzovat a nebudu s nimi spolupracovat a nebu-
20
du si jich vážit.
Jinak církev ve světě roste. Ale třeba v jiných oblastech,
než jsme my. Roste v Asii, v Africe, uvidíme, co se stane s Čínou, kde křesťanů, katolíků je percentuálně málo, ale z té
miliardy a půl lidí potom je to obrovský počet… Když
se podíváme na farnost v bazilice, tak jsou zde samozřejmě
jednotlivci, ale také rodiny. Což je samozřejmě poněkud silnější vypovídací hodnota.
Pojem rodina nabízí další otázku. Podle statistik
bylo v Třebíči v minulém roce více rozvodů než uzavřených manželství. Co si o tom myslíte?
Je to bolest nejen rodiny, ale celé společnosti. Vždycky říkám
lidem – neb se uvádí, že každé druhé manželství se rozvádí
– tak já jim přeji, aby oni byli v té první polovině. Té, která
vydrží. Myslím, že to vychází z mnoha věcí, které je třeba
brát v potaz. První rovina je v tom, že člověk se učí nebo
někdy neučí přebírat odpovědnost za svoje rozhodnutí. To je
ve všem, to není jenom v manželství. Je to ve studiu, v práci,
v politice… všude. K něčemu
se rozhodnu a to rozhodnutí
platí, stojím za ním. Druhý důležitý moment je, že když přijde
nějaký problém a krize, tak to
neznamená, že všechno končí a že to dál už s tím člověkem
nejde. Zase to není jenom v manželství, nýbrž ve všem. Lidé
mají strach věci řešit, vstupovat do nějakých konfliktů, uhýbají, myslí si svoje… Říkám: Raději se pohádejte, je horší
spolu nemluvit, než se pohádat. Tam se vytříbí názory, uslyším, co si ten druhý myslí a pokud nám o to jde, tak hledáme
cestu dál.
Řekněte, jsme zodpovědní?
jiné jako vojenský kaplan v zahraniční misi, a je tedy
i dobrým psychologem, a věřím, že i dobrým kamarádem. Spravuje farnost, jejímž centrem je památka
zapsaná na seznam UNESCO. Náležitě si toho váží,
ač tato správa nese řadu povinností. A co Jakubu
Holíkovi tato skutečnost dává? Říká: „U benediktinů
se člověk naučil, že má mít tři oblasti života: modlitbu, práci a odpočinek.“ Pan farář se tímto řídí…
František Jůza
Tak učíme se to víc nebo míň.
Jak nám to jde?
Já si netroufám dělat soudy lidí. Jde spíše o to, že tahle
věc vychází z pravdivosti. Jestli člověk je pravdivý, dokáže
si přiznat některé věci. Že něco slíbil a neudělal to. Když si to
uvědomí, tak už je to výhra. Protože s tím může něco dělat.
Nejhorší je, když to začne svádět na druhé. Že za to může
politika, může za to společnost, mohou za to média – já nic.
Setkáváme se s lidmi, kteří z našeho pohledu jsou dobří,
o něco usilují. Ale v širším kontextu všichni na něco nadávají. Tam je jakási schizofrenie, kdy si myslíme, že něco
děláme výborně, když se s někým potkáme, tak taky jsme
schopni s tím člověkem mluvit a taky vidíme, že se o něco
snaží, ale v kontextu celé společnosti se nám nelíbí skoro nic.
A všichni politici kradou, všichni jsou špatní… Říkám: dobře, musíme se naučit rozlišit, co jsou věci správné a špatné.
To musíme umět pojmenovat a pak si říct, co pro to můžu
udělat já. Když se mně nelíbí jednání pana faráře, tak musím
najít odvahu mu to s úctou říct! A musíme se naučit kritiku
přijmout…
Naslouchat slovům faráře Jakuba Holíka nutí člověka zapomenout, že kolem běží čas. Ač poměrně
mlád, má řadu životních zkušeností – sloužil mimo
Město Třebíč
prodá
ve výběrovém řízení formou aukce:
- bytovou jednotku o velikosti 1 + 1
v bytovém domě č. p. 1199 na Vaňkově nám. v Třebíči.
Vyvolávací cena činí 420.000 Kč.
ve výběrovém řízení formou aukce:
- dům č. p. 88 na ul. Hasskova v Třebíči
(bývalá zdravotnická škola),
nejnižší akceptovatelná cena činí 5.674.000 Kč.
Bližší informace včetně podmínek výběrových řízení
najdete na www.trebic.cz , sekce „úřední deska“.
(4. 3. 1932 Třebíč - 21. 8. 1993 Sydney)
Třebíčský rodák Zdeněk Kvíz věnoval už během gymnaziálních
studií hodně času astronomii a zasloužil se o budování i rozvoj
třebíčské hvězdárny. Po maturitě odešel na přírodovědeckou
fakultu MU v Brně, kde studoval fyziku se specializací astronomie
a kde promoval v r. 1957.
Ještě před jeho promocí byla založena při Lidové hvězdárně na Kraví hoře v Brně sekce pozorovatelů meteorů, v níž
jsme se se Zdeňkem seznámili a rychle spřátelili jak pro
jeho odborné vědomosti, tak také pro zcela mimořádné
schopnosti společenské. Jeho smysl pro humor byl zcela
výjimečný, miloval češtinu a vymýšlel slovní hříčky, takže
s ním se nikdo nemohl nikdy nudit. Zdeněk byl ovšem
především nadšený astronom a na brněnské hvězdárně
se skvěl na stropě jeho výrok: "Pozorování meteorů patří bezpochyby k nejušlechtilejším zájmům člověka". Své
schopnosti srozumitelné popularizace vědy osvědčil také
útlou knížkou "Jak astronomové zkoumají vesmír", která
vyšla v r. 1958 v nakladatelství Naše vojsko (!).
K jeho nejbližším přátelům patřil jednak tehdejší student
MU Luboš Kohoutek (*1935) - dnes světově proslulý
astronom, jednak budoucí inženýr Kája Pavlů (*1937),
a dále budoucí fyzik Jaromír Mikušek (*1935).
K naplnění Zdeňkova hesla jsme se rozhodli pořádat společné prázdninové výpravy k pozorování meteorů v místech, kde je dostatečná noční tma a příznivé počasí. Začali
jsme s těmito expedicemi v prosinci r. 1955 na Radhošti
v Beskydech a hned v následujícím roce se nad Rožnovem
p. R. konala v létě expedice celostátní. Zdeněk se zde
uplatnil jako rozený organizátor kolektivních pozorování
a jeho pracovní nasazení se lehce přenášelo na všechny
účastníky.
Když Zdeněk ukončil studia, byl nějaký čas zaměstnán
na brněnské hvězdárně, ale pak získal místo v odd. vysoké atmosféry Země v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově. Naše kontakty se však díky expedicím nepřerušily
a řadu výsledků těchto pozorování jsme v různých autor-
ských kombinacích publikovali doma i v mezinárodních
vědeckých časopisech.
Na expedici v prosinci 1958, která se konala na tehdejším
Zdeňkově pracovišti na Lomnickém štítu ve Vysokých Tatrách, se dokonce Zdeněk oženil. Vzal si za ženu pozorovatelku meteorů, která v té době pracovala na hvězdárně
v Plzni, a průběh jejich svatby vešel do meteorických
dějin. Svatba se měla uskutečnit na Lomnickém štítě,
ale pro nepřízeň počasí se předseda MNV nemohl dostat
lanovkou na pozorovatelnu a proto se ženich s nevěstou
a svědci Kája a Jaromír odebrali z Lomnického štítu lanovkou na hotel Encián a potom pěšky na Hrebienok a odtud
dolů do Smokovce.
Svatební obřad se tak konal s velkým zpožděním, takže
zpět na Skalnaté Pleso se svatebčané brodili pod lanovkou hlubokým mokrým sněhem v oblečení a zejména
obutí zcela nevhodném pro horskou túru za tmy. Svatební noc strávili novomanželé se svědky na pryčnách
v horském hotelu Encián naprosto vyčerpáni. Další den
přemluvili lanovkáře, aby je vyvezli zpět na Lomnický
štít, což v silném větru jen taktak neskončilo katastrofou,
protože vítr na dlouhém volně zavěšeném laně kabinu
tak rozhoupal napříč směru jízdy, že hrozilo reálné nebezpečí, že se kabina utrhne a spadne do prohlubně pod
vrcholem hory. Naštěstí pro všechny to zázrakem dobře
dopadlo a meteorická expedice byla vcelku mimořádně
úspěšná, ač se pozorovalo za mrazů až -20o C.
Zdeněk pak obhájil kandidátskou práci, která zasahovala
do dvou astronomických oborů, neboť se týkala jednak
meteorické astronomie, ale také výzkumu proměnných
hvězd. Začal učit fyziku na ČVUT v Praze, jakož i na nově
zřízené pražské Univerzitě 17. listopadu (určené pro zahraniční studenty). Zabýval se přitom možným vztahem
mezi činností meteorických rojů a tzv. kondenzačními
jádry, na nichž mohly v troposféře vznikat dešťové kapky.
Podobnou domněnku testoval v Austrálii prof. E. G. Bo­
wen, který pozval Zdeňka s rodinou na stipendijní pobyt
v památném roce 1968.
Zdeněk měl štěstí, že si dokázal vyřídit všechny formality na jaře r. 1969 právě včas, tj. dříve než koncem srpna "spadla klec" a ven se opět jezdit nesmělo, zejména
ne s rodinou. Spolupráce plánovaná na tři roky se vinou
netolerance tehdejšího čs. režimu protáhla na neurčito.
Přesto jsme našli cesty, jak spolu navzájem komunikovat
různými oklikami, protože také dr. Luboš Kohoutek zůstal
v exilu na observatoři v Hamburku a díky objevu jasné komety v r. 1973 měl milostivě povoleno navštěvovat svou
domovinu (pak že hvězdy nemají vliv na lidské osudy!).
Zdeněk se v Austrálii dobře zabydlel; stal se lektorem fyziky na Univerzitě v Sydney a Adelaide,
navázal spolupráci s observatoří v Ženevě a tak
se dostal i k pozorování proměnných hvězd na Evropské jižní observatoři na hoře La Silla v Chile.
Foto: archív Jiřího Grygara 3x
Shodou okolností se stávalo, že současně na téže observatoři pozoroval v jiné kopuli i dr. Luboš Kohoutek, kterého
tam vysílali z Hamburku. Protože oba dva astronomové
byli velkými příznivci pražského Semaforu, vzali si sebou
do ciziny cívkové magnetofony Sonet Duo s nahrávkami
písní ze Semaforu, které si pak během dlouhých pozorovacích směn u svých dalekohledů pouštěli, takže kdyby
náhodou nad observatoří zrovna letěli mimozemšťané
v talíři, slyšeli by ty písně stereo.
Naštěstí vynucené odloučení našich úspěšných krajanů
skončilo v r. 1989 a hned potom jsme se opět mohli set­
kávat doma. První takové setkání se uskutečnilo při příležitosti Zdeňkovy návštěvy po cestě z Ženevy ve vinném
sklípku v Kyjově na Slovácku, kde jsme spolu s dalšími
meteoráři z domova i ciziny oslavili šťastné shledání
na domácí půdě.
osobnosti třebíče
RNDr. Zdeněk Kvíz, CSc.
Nikdo z nás netušil, že se Zdeněk domů vrátí už jen jednou,
protože brzy po své druhé návštěvě onemocněl nevyléčitelnou chorobou, jíž podlehl symbolicky 21. srpna 1993
v nemocnici v Sydney. Naši astronomové však na něho
nezapomněli.
Česká astronomická společnost zřídila v r. 1994 na jeho
památku Cenu Zdeňka Kvíze, která se uděluje jednou
za dva roky mladým českým astronomům, kteří dosáhli
v oborech, jimiž se Zdeněk zabýval, mimořádných výsledků (podrobnosti viz web: www.astro.cz/cas/ceny/kvizova/) V r. 1998 byla zásluhou ředitelky Hvězdárny na Kleti
Ing. Jany Tiché pojmenována jménem Kvíz planetka
č. 8137, objevená na Kleti v r. 1979 (viz: planetky.astro.cz).
V září 2001 byl dr. Kvíz oceněn in memoriam plaketou
Osobnost města Třebíče, kterou jsme v zastoupení jeho
rodiny převzali společně s Ing. Kájou Pavlů. V říjnu 2007
jsme se na třebíčské hvězdárně zúčastnili slavnostního
odhalení pamětní desky, připomínající planetku (8137)
Kvíz, která se stala bezpečně vzdáleným a tudíž nezničitelným pomníkem bohatého a pestrého života jednoho
z nejvýznamnějších třebíčských rodáků.
Jiří Grygar
Foto vlevo: V roce 1958 vydává Zdeněk útlou knížečku „Jak
astronomové zkoumají vesmír“ v nakladatelství Naše vojsko
(prodávala se za 6 Kč!), do které mu nakreslil obrázky Kája.
Zvláštní poděkování patří významnému českému astronomovi a astrofyzikovi RNDr. Jiřímu Grygarovi, CSc., který i přes nemalé pracovní
zaneprázdnění (t. č. v jihoamerické pampě) poskytl své vzpomínky na
třebíčského rodáka a kamaráda Zdeňka Kvíze čtenářům Třebíčského zpravodaje. Za zprostředkování komunikace děkuji také RNDr. Rostislavu
František Jůza Štorkovi, Ph.D. z České astronomické společnosti.
21
Poruchy osvětlení lze hlásit
Nefunkční svítidlo veřejného osvětlení je věc, se kterou se v ulicích setkal asi už každý z nás. Není divu, na území města se jich
nachází přes 4300. Je to technika a ta se, jak známo, občas porouchá. Radnice proto upozorňuje občany na možnost informovat
o poruše stožárů pouličního osvětlení.
Zaměstnanci odboru komunálních služeb městského úřadu jsou rádi, když lidé závady sami nahlásí. Připomeňme si možnosti,
jak to udělat:
•
Telefonem v pracovní době na odbor komunálních služeb MěÚ, čísla 568 896 145 nebo 568 896 150
•
Telefonem v mimopracovní době a zdarma na služebnu městské policie, linka tísňového volání 156
(městské policii lze hlásit jakékoli závady v ulicích města, nejen veřejné osvětlení)
•
Přes internet na oficiálních stránkách města www.trebic.cz, sekce Chci se zeptat / Hlášení poruch veřejného
osvětlení a signalizačního zařízení
Ještě vysvětlení: Pokud za bílého dne někdy svítí veřejné osvětlení, nemusí se jednat o poruchu, ale o zkoušku funkčnosti třeba
právě po provedené opravě. Ivan Přibík
Nové označníky zastávek
Cestující v městské autobusové dopravě i chodci
v třebíčských ulicích si všimli nenápadné změny
na zastávkách. Na řadě z nich se v poslední době
objevily nové označníky.
Rozmísťování sloupků s novými tabulkami zajišťuje na svoje náklady dopravní firma po dohodě s městským úřadem.
V první etapě, která právě probíhá, se počítá s osazením
72 nových označníků. Jedná se o většinu z celkových asi 120
kusů na území Třebíče.
Na zastávkách MAD se v současnosti vyskytuje několik typů
22
označníků. Nynější výměna nahradí především nejstarší
z nich, které jsou namontovány na červených trubkách zabetonovaných do země. Tento starý typ již nevyhovuje aktuálním předpisům na dopravní značení. Svislé značky se dnes
umísťují přišroubováním do patky. V případě nárazu auta
se sloupek značky vylomí a způsobí na vozidle menší škody,
než kdyby byl napevno vsazen do země.
Hlavním důvodů pro využití nových označníků je však zlepšení informovanosti pro cestující. Výraznější grafické prvky
i jízdní řády kryté fólií přispějí k dobré přehlednosti.
(ip)
Program kina Pasáž na prosinec 2011
1. 12. - 7. 12.
17.00
KOCOUR V BOTÁCH 3D
19. 12.
17.00
2. 12. - 7. 12.
19.30
HRANAŘI
20. 12.
17.00
Repríza anim. rodinného filmu v českém znění ve 3D s brýlemi.
8. 12. - 14. 12.
17.00
VELKÁ VÁNOČNÍ JÍZDA 3D
21. 12.
17.00
Pohádkové pásmo pro nejmenší.
9. 12. - 11. 12.
19.30
PERFEKT DAYS - I ŽENY MAJÍ SVÉ DNY
Premiéra animované komedie USA ve 3D v českém znění.
Premiéra kriminálního dramatu ČR.
Premiéra animované komedie VB / USA ve 3D v českém znění.
Premiéra komedie ČR.
12. 12. - 14. 12. RUMOVÝ DENÍK
Premiéra dobrodružného dramatu USA.
19.30
15. 12. - 18. 12. MICIMUTR
Premiéra pohádky ČR.
17.00
16. 12. - 22. 12. TWILIGHT SÁGA: ROZBŘESK – 1. ČÁST
Repríza dalšího dílu úspěšné romantické ságy USA.
19.30
OD 24. 12. 2011 DO 1. 1. 2012
KINO PASÁŽ NEPROMÍTÁ!
ČERTOVA NEVĚSTA
Repríza nové pohádky Zdeňka Trošky.
ŠMOULOVÉ 3D
KRTKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 2.
22. 12. - 23. 12. ALVIN A CHIPMUNKOVÉ
Premiéra animovaného hudebního filmu USA v českém znění.
17.00
FILMOVÝ KLUB
1. 12.
19.30
Premiéra dramatu Japonsko.
NORSKÉ DŘEVO
8. 12.
19.30
Premiéra dramatu USA.
15. 12.
19.30
Premiéra romantické komedie Španělsko / USA.
STROM ŽIVOTA
PŮLNOC V PAŘÍŽI
VÝSTAVY
10. 11. až 11. 12. 2011
»Zadní synagoga
24. 11. 2011 až 8. 1. 2012
LADISLAV BABŮREK – RETROSPEKTIVA
Malíř Vysočiny. Výstava je pořádána u příležitosti stého výročí umělcova narození.
LOUTKY ZDRAVÍČKA
»Galerie Ladislava Nováka
Úvodní slovo: Jaroslav Dejl. Vystoupí děti z Václavského divadélka pod vedením paní Ireny Nahodilové
s ukázkou z pohádky “Ať žijí duchové“.
1. 12. 2011 až 1. 1. 2012
ČESKÉ A RAKOUSKÉ BETLÉMY
»Galerie Malovaný dům
Vernisáž ve středu 23. 11. 2011 v 17.00 hodin v Zadní synagoze.
Papírové a skříňkové betlémy z Jindřichohradecka a Brněnska, doplněné betlémy dolnorakouskými.
Vernisáž ve středu 30. 11. 2011 v 17.00 hod.
ADVENTNÍ PROZPĚVOVÁNÍ
11. 12. 2011 v 15:30
Adventní a vánoční písně.
EVANGELICKÝ KOSTEL na Bráfově třídě.
VÁNOČNÍ DIVADLO
18. 12. 2011 v 8:30
Hrají nejmenší děti a mládež.
EVANGELICKÝ KOSTEL na Bráfově třídě.
24
POZOR! Kdo přijde na křest knihy UMŘEL JSEM V SOBOTU v dobovém oblečení 30. a 40. let minulého století, obdrží výtisk geografického magazínu KOKTEJL zdarma!
WALDEMAR JE I NA DRUHÉM BŘEHU POŘÁD SE MNOU
Objeví se ve vaší nové knize i Waldemar Solar
a Třebíč? O čem ten příběh je?
O smrti a osudu. Je trochu temnější, přiznávám.
Narazil jsem ale na takový osud, jenž nešel nenapsat.
Mrazilo mě z něj, dostal jsem takovou tu pátrací
horečku, kdy se těším na další stopy, které odhalím.
A navíc mně přišlo osudové, jak jsem se k tomu
dostal. Na začátku stála věta z mého předchozího
románu. A Waldemar Solar, skutečný hrdina mého
předchozího románu. Nic víc. On a ta věta mě dovedla
k tragickému osudu rodiny Maranových. Waldemar
alias Bernard Mares, vychovávaný v třebíčském
sirotčinci, je tak se mnou pořád, i když na druhém
břehu. A vaše město taky, neboť můj další román se
i pro mne nepochopitelně - odehrává opět v Třebíči.
Jak se stalo, že člověk, co procestoval půl světa
a psal o tom reportáže i romány, našel už
podruhé námět v Třebíči?
Josef Formánek, 42 let, spisovatel
Úspěšné spisovatelské kariéře rodáka z Ústí nad Labem předcházelo cestovatelské období. Během něj navštívil více než
30 zemí, o nichž psal do magazínu Koktejl, který spoluzaložil
s Miroslavem Urbánkem. Osudovým místem se mu stal ostrov Siberut, kam se opakovaně vracel, podstoupil u kmene
Mentawai jejich rituální tetování a dostal od nich domorodé
jméno. To ho inspirovalo k napsání první knihy, cestopisného
románu Prsatý muž a zloděj příběhů. Ta se dočkala 11 vydání,
prodalo se jí už 72 tisíc výtisků a čeští čtenáři ji v anketě Kniha mého srdce zvolili mezi svých 100 nejoblíbenějších knih
světa.
V těchto dnech vychází jeho čtvrtá kniha, kterou nazval
Umřel jsem v sobotu. Její oficiální křest proběhne prvního
prosince v 19 hodin v třebíčské Zadní synagoze a po autorském čtení si ji účastníci mohou nechat od autora podepsat.
Já tomu říkám magie Třebíče. Prostě jsem se znovu
inspiroval skutečným příběhem. Jiné mě ani nebaví.
Jasně, že si potom něco musím domyslet, postava má
moje srdce a mozek, protože jiné tyhle dva orgány k dispozici
nemám, ale mne - než postavit nový barák na zelené louce,
úplně si ho vymyslet - více fascinuje spíš přemýšlet, jak znovu
postavit starý dům, i když všechny plány k němu nemám.
Je jedno, že ten dům už odvál čas. Baví mě nechat ve své hlavě
najednou ožívat už dávno mrtvé, jejich příběhy. A že opět
v Třebu? Je to asi záhadné místo, vždyť Třeb ve staročeštině
znamená místo pohanských obětišť.
26
Jestli to dobře chápu, odehrává se váš příběh v dávné
minulosti?
V tak dávné ne. Za druhé světové války v Třebíči žil člověk,
který chtěl najít vraha své dcery a díky tomu přišel o všechno.
Toho člověka zatklo gestapo, protože předpověděl, že Paulus
prohraje u Stalingradu. Dokonce napsal dopis Hitlerovi.
Po válce našel národní správce v Maranově domě mumii jeho
dcery. Ale víc už neprozradím, vydejte se po stopách
toho strašidelného příběhu sami - při čtení knihy.
Nazval jsem ji: Umřel jsem v sobotu.
Jak moc jste při psaní své nejnovější
knihy naše město poznal? Co můžete jako
spisovatel, reportér a cestovatel doporučit
jiným návštěvníkům Třebíče?
Třebíč jsem poznal až fyzicky. Kde jinde dostanete
v mých letech přes pusu, potkáte nové přátele,
navštívíte o půlnoci mikve, dostanete v hospodě
darem obrazy, nebo vás omylem zamknou večer
na hřbitově? Kde v hospodě potkáte básníka
v barokním oblečení a na lyžích, přesunujícího se stůl
od stolu, recitujícího opilým hostům své verše?
Fascinuje mne starobylá židovská čtvrť s úzkými
a křivo­
lakými uličkami s klenutými průchody,
synagogou i hřbi­tovem. Nádherná je i majestátní
bazilika svatého Prokopa. Návštěvníkovi Třebíče
bych doporučil zajít si na 75 metrů vysokou věž
kostela svatého Martina. Za vidění stojí i ka­pucínský
klášter, evangelický a pravoslavný kostel nebo Malovaný
dům na náměstí či o pár metrů dál Černý dům. Brzo by prý
měla být v Třebíči zprůchodněna i ledárna Valdštejnů, což
je zajímavá, asi sto metrů dlouhá podzemní zpustlá prostora,
která sloužila jako úschova ledu z řeky Jihlavky, potom jako
střelnice Lidových milicí. Myslím, že Třebíč na své zasloužené
objevení turisty teprve čeká, neboť to je zvláštně magické
místo.
(mz)
Kulturní a jiné akce
MĚSTSKÉ KULTURNÍ STŘEDISKO TŘEBÍČ
PŘEHLED KULTURNÍCH POŘADŮ PROSINEC 2011
KLUB SENIORŮ
Pátek 9. 12. 2011
»14.00 hod.
» Národní dům - velký sál
Čtvrtek 22. 12. 2011
» 14.00 hod.
»Národní dům - velký sál
MIKULÁŠSKÁ TANEČNÍ ZÁBAVA
Rádi uvítáme všechny čerty a čertice.
V kulturním programu vystoupí členové SK BAVER Třebíč. K tanci a poslechu hraje hudba Kvinton Třebíč.
VÁNOČNÍ POSEZENÍ
V kulturním programu vystoupí dětský pěvecký sbor SLUNKO Třebíč.
POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Pátek 2. 12. 2011
» 9.00 hod.
» Národní dům
Pondělí 12. 12. 2011
Úterý 13. 12. 2011
» 8.30 a 10.15 hod.
» divadlo Pasáž
Středa 21. 12. 2011
» Národní dům
Dopolední koncert pro základní školy
VÁNOČNÍ KONCERT SKUPINY ROHÁČI Z LOKTE
Pro děti MŠ a žáky 1. stupně ZŠ
JAK SE ZBAVIT ČERTA
Hudební pohádka.
Pro žáky 2. stupně ZŠ
BAGR – I ROCKOVOU HUDBOU SE DÁ VYCHOVÁVAT
JEŽÍŠKOVA POŠTA PLNÍ DĚTSKÁ PŘÁNÍ!
28
MĚSTSKÉ KULTURNÍ STŘEDISKO TŘEBÍČ
PŘEHLED KULTURNÍCH POŘADŮ PROSINEC 2011
Čtvrtek 1. 12. 2011
ROHÁČI Z LOKTE – „Vánoční koncert“
»19.00 hod. – Národní dům
V koncertním programu uslyšíte koledy a vánoční zpěvy a také vybrané skladby z repertoáru Roháčů.
Obsazení kapely: Miloš Rybař – baskytara, Antonín Vyšehradský – kytara, zpěv, Jitka Melicharová – flétny, percussion, Olga
Mašková – flétny, Ivan Bartoň – sada foukacích harmonik, Lubomír Ríša Melichar – kytara.
Pátek 2. 12. 2011
Sobota 3. 12. 2011
SNOW CAMP IN TOWN
Sobota 3. 12. 2011
» 18.00 hod. – divadlo Pasáž
VÁNOČNÍ POHODA
Neděle 4. 12. 2011
Da Capo Ensemble
»Podzámecká niva
»17.00 hod. - Zadní synagoga
III. KONCERT HS
Závody extrémních sportů – snowboard a freeski. Koncerty, taneční vystoupení i afterparty ve stanu. Bohatý doprovodný
program i pro děti, sníh zaručen! Více info: www.snowcamp.cz
Účinkují: Dětský pěvecký soubor SLUNKO, Hudební skupina H-band. Křest vánočního DVD Slunka.
Program: „Píseň písní“. Milostná poezie plná zářivých obrazů, lásky a touhy po spočinutí v náručí milovaného.
Pondělí 5. 12. 2011
MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA SPOJENÁ S ROZSVÍCENÍM VÁNOČNÍHO STROMU
»16.30 hod. - Karlovo náměstí
Pohádka s Mikulášskou tématikou v podání divadelního souboru Ampulka Třebíč.
Slavnostní rozsvícení vánočního stromu Mikulášem za pomoci andělů a čertů.
Úterý 6. 12. 2011
PAVEL POKORNÝ a hosté...
» 19.00 hod. - Národní dům
Hosté: VOJTA KIĎÁK TOMÁŠKO, HANKA LINHARTOVÁ, PETR NOVOTNÝ.
Koncert třebíčského folkového písničkáře a jeho hostů.
Pátek 9. 12. 2011
Sobota 10. 12. 2011
TRAVESTI SKUPINA SCREAMERS - "VÁNOČNÍ SPECIÁL"
Neděle 11. 12. 2011
JANEK LEDECKÝ „Sliby se maj plnit o Vánocích“
»19.00 hod. - divadlo Pasáž
Host: Dětský pěvecký sbor SLUNKO Třebíč
Vánoční koncert Janka Ledeckého s rockovým základem a Nostitz Quartet.
Úterý 13. 12. 2011
až čtvrtek 15. 12. 2011
VÁNOČNÍ NÁMĚSTÍ
Neděle 18. 12. 2011
Nikolaj Vasiljevič Gogol: HRÁČI »19.00 hod. - divadlo Pasáž
»Karlovo náměstí
»16.00 hod. - A/1
»20.00 hod. - A/2
divadlo Pasáž
Sobota 31. 12. 2011
»23.00 hod.
Karlovo náměstí
Neděle 1. 1. 2012
»17.00 hod.
Karlovo náměstí
Jarda – LILI, Lukáš – PAULA, Alexander – SAŠA, Sergej – VALERIE, Vojta – NADJA
a moderátor skupiny Láďa Černý přináší vánoční dárek v podobě speciálního zábavného programu.
Celodenní trhy lidových řemesel – ručně vyráběné šperky, keramika, proutěné zboží, dřevěné výrobky, vánoční skleněné
ozdoby, hračky, medovina, svíčky a další vánoční zboží. Bohaté občerstvení – bramboráky, punč, svařené víno, medovina,
ZABIJAČKOVÉ HODY. Kulturní program 13. a 14. 12. od 16.00 hod.
III. předst. sk. A/1, A/2
Hrají: Michal Dlouhý, Aleš Procházka, Vasil Fridrich, Lukáš Jurek, Martin Písařík, Jan Szymik, Zdeněk Dušek, Jan Meduna,
Vojtěch Dvořák. Režie: Petr Svojtka.
Klasická komedie s překvapivou stavbou a pointou odehrávající se v atraktivním prostředí falešných karetních hráčů.
SILVESTROVSKÁ VESELICE
23.00 hod. – MARTIN DOKULIL – hudební produkce
24.00 hod. – Slavnostní přípitek s představiteli města
Tradiční silvestrovská veselice s ohňostrojem.
NOVOROČNÍ OHŇOSTROJ pro děti
29
Akce Městské knihovny
v Třebíči - prosinec 2011
FRANCOUZSKÝ KLUB
PAŘÍŽSKÁ MUZEA
Čtvrtek 1. prosince 2011, 17:00 hod., sál hudebního oddělení. Přednáší ThB. Jan Majer.
LYŽOVÁNÍ VE FRANCII. Doplňkový program Francouzského klubu.
Amatérská videa třebíčského lyžaře jsou určena pro ty, kdo zvažují lyžování ve Francouzských Alpách. Promítání
s komentářem a diskusí s autorem Karlem Kosem.
3. díl: Plagne Bellecôte II. Čtvrtek 1. 12. 2011, 15:15 – 16:45, sál hudebního oddělení.
4. díl: Plagne Bellecôte III. Čtvrtek 8. 12. 2011, 16:30 – 18:00, sál hudebního oddělení.
ADVENTNÍ VYTRUBOVÁNÍ
Pátek 2. prosince 2011, 17:00 hod., sál hudebního oddělení
AUTOGRAMIÁDA
PRO DĚTI V RÁMCI PROJEKTU "CHYTNOU TĚ A NEPUSTÍ"
DOSPĚLÍ PROTI KYBERŠIKANĚ
Pondělí 28. listopadu 2011, od 16:30 hod., sál hudebního oddělení. Prezentace a diskusní pořad studentek Gymnázia Třebíč Terezy Ondráčkové a Veroniky Vlachové o chování na sociálních sítích,
jak rozpoznat známky kyberšikany a nevhodné chování v internetové
komunikaci.
PŘEDMIKULÁŠSKÁ NADÍLKA
Čtvrtek 1. prosince 2011, 13:45 – 15:00 hod., dětské odd.
MŮJ INTERNETOVÝ HRDINA
5. – 12. prosince 2011, dětské oddělení., dětské oddělení.
Výstava prací z výtvarné soutěže.
DĚTI PROTI KYBERŠIKANĚ
5. – 12. prosince 2011, dětské oddělení., dětské oddělení.
Výstava plakátů, jak se správně chovat na internetu.
JOSEF ŠPIDLA: STRÁŽCE MODRÉHO TUNELU
Úterý 13. prosince 2011, 16:00 hod., sál hudebního oddělení
PRO SENIORY
Akce pro seniory se konají v rámci projektu „Senioři vítáni".
Vstupné na přednášky 20,- Kč.
SPOLEČENSKO-VĚDNÍ PŘEDNÁŠKY
ANGLICKÁ RIVIÉRA A AGATHA CHRISTIE
Pondělí 28. listopadu 2011, 9:00 hod., sál hudebního oddělení.
VÁNOČNÍ DÍLNIČKA
Středa 30. listopadu 2011, 14:00 hod., klubovna
LUHAČOVICE
Pondělí 5. prosince 2011, 9:00 hod., sál hudebního oddělení.
OTAZNÍKY STŘEDOVĚKÉ TŘEBÍČE
Pondělí 12. prosince 2011, 9:00 hod., sál hudebního oddělení.
Přednáší třebíčský historik a pedagog PhDr. Rudolf Fišer, CSc.
AKCE PRO DĚTI
PASOVÁNÍ PRVŇÁČKŮ NA ČTENÁŘE KNIHOVNY
Středa 23. listopadu 2011, 9:00 a 10:00 hod., dětské oddělení, ZŠ T.G.Masaryka.
Čtvrtek 24. listopadu 2011, 9:00 a 10:00 hod., dětské oddělení, ze ZŠ Týnská.
Pátek 25. listopadu 2011, 9:00 a 10:00 hod., dětské oddělení, ZŠ Kpt. Jaroše.
Úterý 29. listopadu 2011, 9:00 a 10:00 hod., pobočka Modřínová, ZŠ Benešova.
Středa 30. listopadu 2011, 9:00 a 10:00 hod., pobočka Modřínová, ZŠ a MŠ Na Kopcích.
Středa 30. listopadu 2011, 11:00 hod., pobočka Modřínová, klienti DRS v Třebíči.
Čtvrtek 1. prosince 2011, 9:00 a 10:00 hod., pobočka Borovina, ZŠ Bartuškova.
DEN PRO DĚTSKOU KNIHU
Sobota 26. listopadu 2011, sál hudebního oddělení a dětské oddělení, od 14:00 hod.
Celonárodní kampaň na podporu dětské četby.
VÝSTAVY
TŘEBÍČSKÝ HISTORICKÝ KALENDÁŘ, KERAMICKÁ TŘEBÍČ
26. listopadu 2011 – 31. prosince 2011, vestibul knihovny a dětské oddělení.
Výstava výsledků soutěže Třebíčský historický kalendář a výrobků dětí z DDM Hrádek Třebíč.
LES – ŽIVÉ SPOLEČENSTVÍ. LE FORÊT – UNE COMMUNAUTĚ VIVANTE
1. prosince 2011 – 6. ledna 2012, sál hudebního oddělení. Výstava velkofomátových
fotografií francouzských fotografů.
BORIS KJULLENĚN: DŘEVOŘEZBY
Do 30. prosince 2011, oddělení pro dospělé čtenáře. Doprovodná akce projektu
„Naše lesy“ s finanční podporou GSZM Třebíč 2011, podprogram Ekologie.
Akce v knihovně pořádané jinými organizacemi:
VÁNOČNÍ SBÍRKA KRMIVA PRO TŘEBÍČSKÝ ÚTULEK. Pořadatel: Sdružení na pomoc zvířatům Třebíč.
POBOČKA MODŘÍNOVÁ
1. – 23. prosince 2011, vestibul knihovny Hasskova a poboček Modřínová a Borovina v provozních hodinách pro veřejnost. Darujte krmivo pro pejsky a kočičky v útulku. Děkujeme.
Středa 7. prosince 2011, 16:00 hod.
NA KOLE NA NORDKAPP. Pořadatel: Chaloupky, o. p. s.
Sobota 10. prosince 2011, 9:00 hod.
Výstava prací z výtvarné soutěže.
Úterý 29. listopadu 2011, 17:00 hod., sál hudebního oddělení. Potulný cyklista Martin Vítek došlapal na svém
kole z Čech až do nejsevernějších končin Evropy, 1000 km za polární kruh a zpět.
NÁBOŽENSKO-SPOLEČENSKÉ TÉMA O ADVENTU TROCHU JINAK. Pořadatel: Církev bratrská Třebíč.
Neděle 4. prosince 2011, 15:30 – 16:30 hod., sál hudebního oddělení. Kázání Františka Branče.
30
MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA
PŘEDVÁNOČNÍ DÍLNIČKY
VÁNOČNÍ VYSTOUPENÍ DĚTSKÉHO
PĚVECKÉHO SBORU SLUNKO TŘEBÍČ
Středa 14. prosince 2011, 16:00 hod.
Download

Třebíčský zpravodaj č. 11/2011