2
zimní semestr 2011/201
Význam soukromého práva
v současném stavu
Rozhovor
s Ombudsmanem
Profese advokáta
v českém justičním systému
PARTNEŘI
3
ÚVOD
Slovo redaktora
Přátelé, čtenáři, právníci, studentíci,
znáte to, jak je to s tím čekáním. Nikdo
ho nemáme rádi, ale nevadí nám, pokud
stojí zato. Víte jak je to s očekáváním –
třeba následujícího čísla studentského
časopisu pro širokou právnickou obec. Z
rukou nás, studentů, pro vás, kteří právě
otevíráte další číslo PrímaLEXu. Jsem
opravdu potěšená, že vás opět můžeme
prostřednictvím PrímaLEXu pozdravit. Ze
všech sil a zbytků času, který se nám naskytl mezi přednáškami, semináři, později
pak mezi zápočty a zkouškami, jsme dali
dohromady následující stránky, ať už přímo nebo nepřímo právně zaměřené.
Protože razíme názor, že to, na co se
dlouho čeká, musí také za něco stát, přinášíme s tímto číslem exkluzivní
rozhovor se současným ombudsmanem, JUDr. Pavlem Varvařovským. Seznámíme vás s charismatickou JUDr. Kamilou Bubelovou, PhD., působící
na olomoucké právnické fakultě na katedře teorie práva a právních dějin.
Společně se podíváme na problematiku regulace viru HIV v českém právním
řádu. Nastíníme profesi advokáta v českém justičním systému a svůj prostor
dostalo o další poněkud ožehavé téma – pirátství a jeho zákonná regulace.
A konečně, pro váš přehled nezapomínáme ani na další spoustu akcí, které
ať už na akademické půdě, nebo mimo ni, proběhly a zaslouží si vaši pozornost.
Všichni doufáme, že vám čtení následujících článků bude dělat stejnou radost
jako nám, když jsme je připravovali. A že si po přečtení všeho, co vás bude
zajímat (a snad také nějak obohatí) řeknete, že s námi vlastně souhlasíte.
Čekání se vyplatilo!
Krásný začátek letního semestru a příjemné čtení přeje
za všechny z redakce PrímaLEXU,
Bára Červenková
redaktorka
Redakce
zimní semestr 2011/2012
Význam Soukromého Práva
v současném stavu
Rozhovor
s Ombudsmanem
Profese advokáta
v českém justičním systému
Náklad
3 200ks
Výtisk
dvakrát ročně
Následující
výtisk
7. 4. 2012
Distribuce
od března 1999
4
Šéfredaktor
Pavel Mařánek
Redaktoři
Barbora Červenková
Michaela Prokopová
Lenka Novotná
Adam Jirát
Petr Mach
Felix Sadaba
David Havel
Jazykové korektury
Barbora Červenková
Michaela prokopová
Jiří Kramář
Inzerce
Pavel Mařánek
Grafická úprava a sazba
Alena Zapletalová
Grafická úprava titulky
www.mik.cz
Tisk a distribuce
GRAFOTECHNA print spol. s.r.o.
Lískova 1594/33
155 00 Praha 13 - Stodůlky
tel.: 605 565 079
Tištěno na 100% recyklovaném papíře
(vyjma obálky)
Vydává
ELSA ČR
Evropské sdružení studentů práva
Nám. Curleových 7, 116 40 Praha 1
kancelář č. 32
IČ: 00553751, DIČ: CZ005537
tel.: 221 005 240
web: www.elsa.cz, www.primalex.org
e-mail: [email protected]
Časopis PrímaLex vychází na
akademické půdě Právnické fakulty
UK v Praze, Právnické fakulty
Západočeské univerzity v Plzni,
Právnické fakulty Univerzity
Palackého v Olomouci a Právnické
fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Registrováno MK ČR č. 8151 ISSN
1212-494X
Napište nám Vaše
názory a připomínky.
[email protected]
OBSAH
01 Očima studentů
Jak to vidí první ročník na právnické fakultě UPOL
08 Okénko právního odvětví
... str. 6
Význam soukromého práva v současném stavu
... str. 22
Internetové pirátství
... str. 24
02 Osobnosti v právu
JUDr. Pavel Varvařovský veřejný ochránce práv
... str. 8
03 Kariéra
Profese advokáta v českém justičním systému
... str. 13
04 Vizitka lektora
JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D.
09 Reakce na akce
Summer Law School on Health Law
... str. 25
Workshop na Dlouhých Stráních Law4life
... str. 26
ALLEN & OVERY 11. ročník Essay Competition
... str. 28
10 Bonus
... str. 15
Vyhlášení výsledků Research Group Competition
... str. 30
05 Aktivita studentů
Právnický antiples
... str. 17
06 Právní případ
Regulace problematiky HIV/AIDS v českém právním řádu
... str. 18
07 Studijní stáže a programy
Study visit s ELSA Helsinky
... str. 20
STEP v Brně
... str. 21
5
OČIMA STUDENTŮ
Jak to vidí
1. ročník na PF UPOL
S nadšením právě přijatého studenta práv jsem se poprvé
vydala vstříc úspěšné budoucnosti a vkročila na akademickou půdu PF UPOL. Poučená shlédnutím Pravé blondýnky
jsem si dopředu nastudovala první kapitoly všech knih a
hned na první přednášku dorazila včas, s notebookem v
pohotovosti, kupou knížek v batohu a znalostmi připravenými k ohromení všech přítomných. Po dvaceti minutách
čekání v aule jsem zjistila, že mnou naučené citáty slavných
právníků nikoho neoslní, jelikož přednáška sice začíná v
8:00, avšak v lichém týdnu…
První kroky jsou vždycky těžké, alespoň tak mi to odmala
vtloukali do hlavy. Za ten měsíc, který navštěvuji PF UPOL
vím, že pravda je to jen částečná, protože škola je pro mě
především potěšením. Jak to vidí mí spolužáci, si můžete
přečíst právě zde.
Za rozhovor bych ráda poděkovala Dorotě Lakotové
a Janu Peřinkovi, studentům 1. ročníku PF UPOL.
Měsíc na právech. Naplněné sny
nebo krok vedle?
Krok vedle to rozhodně nebyl,
čekala jsem, že studium bude náročné, ale doufala, že i zábavné.
Má vize se zatím naplnila v obou
bodech.
Co tě nejvíce překvapilo na začátku studia?
Byla jsem velmi překvapena, když
jsem zjistila jak velké procento studentů je zde na odvolání.
Jaký máš názor na množství
učiva?
Učení je hodně, ale dalo se to čekat, takže zatím zvládám.
Splnila kvalita výuky a výkladu
učiva tvá očekávání?
V tomto ohledu jsem nadmíru spokojená. Líbí se mi naprostá většina
6
předmětů, a vyučující jsou velmi
příjemní.
Užíváš si studentského života,
nebo je to jen mýtus?
Určitě by se dalo užívat studentského života nad míru, což vidím u některých svých spolužáků. Já se však
věnuji výhradně svým
dosavadním zájmům a studiu.
Tvůj nejoblíbenější předmět, klady a zápory?
Jednoznačně filosofická propedeutika. Vím, že se nejedná o typicky
právnický obor, který zjevně neuplatním ve své praxi, na druhou
stranu forma výkladu učiva je naprosto unikátní a obsah přednášek
je pro mě vzhledem k mým zájmům
velmi zajímavý a v mnohém
užitečný.
Dorota Lakotová
Z čeho máš největší strach, pokud nějaký je?
Strach mám, jako všichni ostatní,
samozřejmě ze zkoušek. Bojím se
možnosti, že překonám rekord a
nedobrovolně změním obor hned po
prvním semestru.
Jaký máš názor na výuku cizích
jazyků na této škole?
Studuji angličtinu. Byla jsem zvyklá
na rychlejší tempo výuky a větší
rozsah, ale chápu, že práva nejsou
jazykovka.
Je něco, co bys už teď chtěla
změnit, ať už na sobě, nebo na
škole?
Znám se a vím, co od sebe můžu čekat, takže na sobě bych neměnila.
Chválím skvělou úroveň stravování
na místní Menze. Výhrady mám jen
k množství možné vypůjčené literatury z knihoven a krátká otevírací
doba oborové knihovny. Na druhou
stranu jsem byla velmi mile překvapena rozsahem publikací.
Jaké máš plány do budoucna?
Tituly nebo zaměstnání?
Vzhledem k tomu, že nejsem úplně
studijní typ, tak mým cílem nebude
ukořistit co nejvíce titulů. Přesnou
specifikaci do budoucna zatím nemám, rozhodně bych ale chtěla při
práci cestovat.
Hodláš studovat v zahraničí?
Ano, velmi se mi líbí program
STEP. Ráda bych v budoucnu
na kratší či delší dobu díky ELSA
Olomouc vycestovala. Byl to také
jeden z důvodů, proč jsem se do
ELSA přihlásila.
OČIMA STUDENTŮ
Měsíc na právech. Naplněné sny
nebo krok vedle?
Zatím jsem spokojený. Snad krok
správným směrem. Teď jen projít do
druháku….
Co tě nejvíce překvapilo na začátku studia?
Asi nic, většina věcí proběhla dle
mých představ.
Jaký máš názor na množství učiva?
Nemám šanci to nacpat do hlavy.
Splnila kvalita výuky a výkladu
učiva tvá očekávání?
Určitě. Spíš má očekávání předčila!
Zejména zapálenost některých učitelů je obdivuhodná a inspirující.
Užíváš si studentského života,
nebo je to jen mýtus?
Jednoznačně užívám. Je to jedna z
nejlepších stránek Olomouce. Mýty
nelžou.
Tvůj nejoblíbenější předmět, klady a zápory?
Občan. Baví mě asi nejvíc, ale prý je
to nejtěžší předmět. Uvidíme.
inzerce
Z čeho máš největší strach, pokud nějaký je?
Strašák? Určitě Říman, je hodně
náročný.
Jaký máš názor na výuku cizích
jazyků na této škole?
Z angličtiny mám Ba. Iana Davida
Bella, což je moc sympatický rodilý
mluvčí, takže si nemůžu stěžovat.
Hodláš studovat v zahraničí?
Určitě bych chtěl. Je to skvělá zkušenost a lepší příležitost už asi nebude.
Je něco, co bys už teď chtěl změnit, ať už na sobě, nebo na škole?
Na sobě bych toho měnil hodně.
Měnit něco na škole po měsíci studia
je asi předčasné.
Jaké máš plány do budoucna?
Tituly nebo zaměstnání?
Chtěl bych začít získávat praxi v
posledních ročnících studia a po
ukončení do toho hned skočit. Zatím
je mým favoritem advokacie. Tituly
honit nebudu.
Jan Peřina
JUDr. Pavel Varvařovský
veřejný ochránce práv
Přivítal mě přívětivý, velmi klidný a rozvážný člověk, který působil vnitřní pohodou a již svým vzezřením a přístupem
k lidem nepřímo říkal, že je na svém místě – aby chránil práva občanů. Sama pro sebe jsem rozbila mýtus nepřístupné
osobnosti za obrovským stolem, který komunikuje jen s papíry a žádostmi, a byla jsem navíc potěšena jeho otevřeností
a ochotou posedět ještě o chvilku déle, než byl náš vymezený čas. Jde o osobnost se svéráznými názory, které podává
velmi elegantně a bez zbytečného obcházení. V přítomnosti pana doktora Varvařovského vás napadá, že složitě vše vidí
jen složití lidé a mnohdy zbytečně. Mnohdy totiž stačí správně komunikovat a zakládat si na zdravém rozumu. Je až
obdivuhodné, jak jasně pan doktor Varvařovský formuluje své osobité postoje ovlivněné mnohaletou právní i soudní
praxí. Mimo jiné má za to, že právo není samospasné, a že všechny společenské problémy nemohou být vyřešeny cestou
zákonů. PrímaLEX Vám přináší rozhovor s panem doktorem Varvařovským.
8
OSOBNOST V PRÁVU
Výsledky při činnosti soudce
Ústavního soudu jsou bezesporu
odlišné od činnosti ombudsmana. Jaké nejevidentnější rozdíly
vnímáte?
Fakt je ten, že při činnosti ÚS o věci
prostě rozhodnete. Tam se může
senát nebo plénum pohádat, ale
posléze máme nějaké rozhodnutí,
které je vykonatelné. Kdežto zde si s
tím holt „dáte práci“. U soudu je to o
něčem jiném, zde vnímám takovou
zajímavou věc. U soudu se vám
všichni, nechci říci klaní, ale jsou velice uctiví, naznačují, jak si vás váží
a jak je to důležitá funkce. Zde vás
to může z jejich strany těšit, ale když
pak vidíte ten výsledek, který s tím
nekoresponduje. Já jsem i ve Sněmovně zmiňoval – všichni jste želeli
odchodu pana doktora Motejla, skládali jste právem jeho velké osobnosti
hold, ale když jsem se díval do jeho
zpráv dozadu a porovnám vše s tím,
čemu všemu jste vyhověli – ten pohled je tristní.
Liší se tedy Vaše postoje vůči
zákonodárcům od postojů pana
doktora Motejla?
Asi na rozdíl od pana doktora Motejla jsem více dával najevo, „ať mě
moc nerozčilují“, že bych se také
mohl „zdekovat“. Nechtěl jsem, aby
to znělo jako nějaké vydírání, ovšem
pravda je, že ve vyšším věku vidíte
věci jinak; když vám je 58 let a něco
se vám v zaměstnání nelíbí, můžete
si říci, „tak to vydržím“. Já ovšem
„nic vydržet“ už nemusím. Na jedné
straně je to osvobozující, na druhé
straně vás to může trochu demotivovat.
I přes velmi podobnou povahu
tohoto úřadu, jak se liší rozsah
kompetencí Vašich od Vašich zahraničních „kolegů“?
Já kupříkladu nemám tak silné postavení jako polský ochránce práv,
tam se ani funkce nejmenuje ombudsman. Doslova se funkce polské
kolegyně nazývá „mluvčí občanských práv“. Může třeba vstupovat
do soudních řízení – jakýchkoliv. Já
takové kompetence nemám.
Jsme-li v právní rovině, usiloval
jste o to, aby institut ombudsmana byl zařazen do Ústavy České
republiky, jak Vaše úsilí pokračuje?
Tak, já jsem toho názoru (nikoliv
kvůli sobě!), že tento institut tam
patří. Že souvislosti a postavení
ombudsmana si to zaslouží. Proto
také většina evropských zemí, které
mají modernější ústavy, v nich ombudsmana mají. Abych o to usiloval
tak, že „bych šel přes mrtvoly“, nebo
to pořád opakoval, to ne. Upřímně
řečeno, současná situace k tomu
vhodná není. Teď je ve hře přímá
volba prezidenta. Zařazení ombudsmana do Ústavy je vhodné, není
to ovšem kvůli mně. Takto se totiž
Ústava dělat nemá.
Vzpomínám si, když se v roce 1992
psala česká Ústava narychlo, vždy
to vypadalo tak, že když se psala
část o prezidentu republiky, někteří
se k tvorbě stavěli stylem „vždyť to
tam nemůžeme tomu Havlovi dát“.
Už v té době jsem tvrdil, že nepíší
Ústavu pro Havla, ale pro prezidenta
republiky. Vše je tak pomíjivé, že v té
době tam byl, ale za měsíc tam být
nemusel.
Tudíž, vrátím-li se k ombudsmanovi
– myslím si, že do Ústavy ČR patří,
ale že bych to nějak „na sílu“ tlačil,
to ne. Až zkrátka přijde ta situace,
a budu-li u toho, znovu se k tomu
vrátíme.
Máte tedy dojem, že stávající situace po právní stránce není až tak
vyspělá v České republice, že ještě nejsme „ústavně zralí“ na to,
mít ombudsmana v Ústavě?
To ani ne, ale řekl bych, že postavení
této instituce je dobré de facto i bez
té Ústavy. Nedovedu si představit,
že by ve vztahu k veřejnosti prošlo,
že se řekne „tak to zrušíme“. Zákon
o veřejném ochránci práv je „obyčejný“ zákon, k jeho změně tedy stačí
prostá většina. Je-li to v Ústavě, postavení je silnější, ale myslím si, že
se celkem těšíme důvěře, zařadímeli k této otázce průzkumy. Zde jde
spíše o „neochotu Ústavu otvírat“,
protože se vždy najdou tací, kteří se
ozvou „když už jste tam přidali tohle,
tak proč ne toto“. A to já nechci, za to
mi to nestojí.
Kam tedy ve svém úřadě směřujete, resp. chcete směřovat?
Na začátku svého období jsem akcentoval tři věci. Vzal-li bych to od toho
„nejméně důležitého“ – aby veřejný
ochránce práv mohl (a zatím ještě nemůže) podávat ve správním soudnictví (dle soudního řádu správního) tzv.
žalobu k ochraně veřejného zájmu.
Tu může podávat jen Nejvyšší státní
zástupce a já mohu k žalobě dávat
jen podnět. Za dobu svého působení jsem podal pouze jeden podnět a
Nejvyšší státní zástupce ho nevyužil.
Letos se otevřel soudní řád správní (z
jiných důvodů, než těchto) a my jsme
se přihlásili s tím, aby tuto věc znovu
zvážili. A prakticky nikdo z odborné veřejnosti proti nebyl, takže od 1. ledna
2012 tuto pravomoc mít budu. Budu
moci přímo podat žalobu k ochraně
veřejného zájmu.
Druhým bodem bylo, že veřejný
ochránce práv by měl mít širší přístup
k Ústavnímu soudu, než má doposud. Právě pročítám komentář pana
profesora Sládečka. Staví se k tomu
skepticky. Já mohu podat návrh na
zrušení podzákonného předpisu, protože mám hlídat exekutivu.
9
OSOBNOST V PRÁVU
V zemích, které nás obklopují, může
veřejný ochránce práv u Ústavního soudu napadnout i zákon. My
jsme teď vymysleli takovou „střední
variantu“, která by možná byla průchodná: že bych nepodával návrh
na zrušení zákona nebo jeho části,
ale měl bych postavení vedlejšího
účastníka. To znamená, že projed-
z toho, co jste zažil na Ústavním
soudu zde?
Určitě. Jde o komunikaci s lidmi ve
všech věcech, kam chodím. Když
jsem se vyskytoval jako vedlejší
účastník řízení o návrzích ministerstva vnitra na zrušení obecně závazných vyhlášek měst nebo obcí,
což se týkalo Františkových Lázní a
„Ze sedmi tisíc případů,
které zhruba za rok dojdou,
je asi 43% mimo působnost.”
nával-li by Ústavní soud věc týkající
se návrhu na zrušení zákona nebo
jeho části, tak by mě (stejně jako u
podzákonných předpisů) k vyjádření
vyzval jako vedlejšího účastníka ex
lege. Myslím (a myslí si to i jiní), že
nezávislosti této instituce by to odpovídalo lépe. O tom, jak zákon funguje v praxi, máme jaksi lepší přehled,
než může mít navrhovatel.
Když by se toto povedlo, což zatím
vypadá, že by mohlo, přišla by samotná Ústava. Tudíž ze třech takových jaksi stěžejních bodů posílení
pozice de iure, dvě ze tří by byly. Ke
změně Ústavy zatím příznivá atmosféra není (myslím, že na toto mám
celkem nos). Zajímavé je, že když
mluvíte s poslanci a senátory, žádný
silný argument proti jsem neslyšel,
ale když jsou posléze „v tlupě“, názory jsou jiné.
Možná to souvisí právě s tou
úctou, kterou vůči Vám chovají?
Spíše to bude tím, že v poslaneckém
klubu jsou „jiní lidé“. Jde o to, že je to
v současné době netrápí, na stole to
není a šlo by mi spíše o to, abych se
angažoval v rámci řízení před Ústavním soudem, protože tam mám samozřejmě více co říci.
Narážel jste na Ústavní soud, vím,
že funkce ombudsmana není s
funkcí soudce vůbec srovnatelná,
ale čerpáte ze zkušenosti nebo
10
hracích automatů, resp. boje obcí s
nimi, tak zde mě lidsky těšilo, že se
Ústavní soud posunul a pohled na
to, které věci patří do samosprávné
působnosti, rozšířil. Poněkud více,
než za mého působení. To, co já
jsem uváděl jako odlišné stanovisko,
po deseti letech došlo sluchu, a to
mě vcelku potěšilo.
Narážím na to, protože v září minulého roku uvedly Hospodářské
noviny, že již řada nálezů Ústavního soudu, cituji „jakoby vypadla z
agendy ochránce lidských práv“.
Naráželi na to v souvislosti, že
nikdo nemůže být odsouzen za
odpírání vojenské služby dvakrát.
Vidíte tam i vy nějakou paralelu?
Ne. Je pravda, že jsem byl soudcem zpravodajem, když ÚS poprvé
rozhodl o tom, že i zde platí zásada
ne bis in idem, ale zde nějak jejich
myšlenkový tok nejsem schopen
vysledovat.
Berme to tedy jako další důkaz
toho, co všechno jsou média
schopna vyplodit.
Ano, skutečně nevím, co tím mysleli.
Jestli bych tomu měl rozumět tak, že
se jím zdálo, …
… že hodně inklinujete k lidským
právům a k obhajování lidských
zájmů…
Od té doby, pokud jsem se u Ústavního soudu a jinde ocitnul, jsem se
držel působnosti ombudsmana. U
Ústavního soudu jsem byl vesměs
ohledně obecných vyhlášek obcí. U
pana premiéra a jiných jsem vesměs
orodoval za to, co jsem již zmiňoval.
Z těch zhruba sedmi tisíc podnětů,
které každý rok dostáváme je největší díl sociální zabezpečení, důchody,
příspěvky na péči, sociální dávky. Je
tedy samozřejmé, že to se v legislativních návrzích objeví nejvíce.
My jsme připomínkové místo, což je
také zajímavost – nejsme oficiálním
připomínkovým místem v legislativním procesu, ale každý návrh zákona dostáváme k připomínkám. My s
tím zacházíme zhruba jako Senát,
který může i vyjádřit úmysl se tím
nezabývat. Připomínkujeme to, co
se týká naší činnosti, takže kupříkladu k novele trestního řádu se spíše
nevyjadřujeme.
Nebo občanský zákoník. K tomu
zmíníme jen něco málo, ale držíme
se toho, že jsme instituce, která se
zabývá veřejným právem, převážně.
Vrátím-li se na chvíli ještě k Ústavnímu soudu, vy jste ho poznal „i
z druhé strany“, narážím na Vaši
stížnost z roku 2004, proč máte
dojem, že byla Vaše stížnost zamítnuta, když víme, že pozdější
stížnosti ostravského soudce
bylo vyhověno?
Moje argumentace vyhrála v mé
nepřítomnosti. Já jsem to asi uspěchal, protože jsem to podal krátce po
tom, kdy jsem skončil. Myslím si, že
se moji kolegové nějak zalekli, jaké
by byly reakce – že mi „šli na ruku“,
nebo že jsme si to dokonce domluvili. Potom se stalo to, že kolega z
Ostravska stížnost podal asi za tři
roky. Když jsem neuspěl, napsal
jsem o tom článek do právnického
časopisu. Kdybyste porovnala argumentaci navrhovatele – podal žalobu
v Ostravě u krajského soudu a požádal soud, aby řízení přerušil a podal
to k Ústavnímu soudu. To, co došlo
k Ústavnímu soudu - zde bych tedy
mohl namítat porušení autorských
práv, protože zde jde o 90% toho, co
jsem napsal v článku.
Po nástupu do funkce jsem si vyslechl, zejména od levice, že je to
nadělení, že ombudsmanem se stal
člověk, který se přimlouval za lepší
důchody bohatých. Tak to nebylo.
Přimlouval jsem se za spravedlivější důchody středních vrstev.
Principielně šlo o rovné zacházení s daňovými poplatníky…
Spíše šlo o snížení disproporcí.
Když platíte pojištění z toho, co vyděláte, ta realita výpočtu je dodnes
taková, že když máte kupříkladu
plat patnáct tisíc hrubého, dostanete dejme tomu 80% čistého platu. A
když půjdete do důchodu s platem,
který jsem měl já ve funkci ústavního soudce, dá vám to ani ne 15%.
Argumentace byla „upravte redukční hranice“. Solidarita je už v tom,
že z pojištění už nemusíte mít nic.
Nebudete mít rodinu, nikoho, kdo
by měl sirotčí nebo vdovský důchod a částka propadne těm, kteří
se důchodu dožijí. Není podle mě
spravedlivé, že 90% obyvatelstva
se pohybuje v rozmezí dvou tisíc
korun a přitom ti na horní příjmové
škále do systému dali třeba desetkrát tolik.
Pro lidi vašeho věku by bylo lépe,
kdyby dostali od státu minimální
důchod a zbytek je na vás, co si na
stáří formou soukromého připojištění přichystáte nebo ne, protože na
tento tzv. „průběžný systém“ nejen
náš stát, ale Evropa „dojede.“ Objektivně vzato to nikdo nezaplatí.
Obecně šlo o jakýsi pokus ode mě,
aby se s tím něco dělo.
Mám-li být jízlivá, necítíte se být
trochu frustrován systémem,
jako soudce Ústavního soudu?
Vy jste totiž stížnost postupoval
i do Štrasburku, kde to úspěšné
také nebylo…
Tam to zamítli z čistě formálních
důvodů, „tak jak to dělají“. Tam je
odmítání jako na běžícím páse, čili
moje stížnost spadla do odmítnutí
jaksi z formálních důvodů. Když
jsem tam osobně byl, jsou tam mraky asistentů, kteří to sekají, jak se
říká, „jako Baťa cvičky“.
OSOBNOST V PRÁVU
A nesnižuje to Vaši důvěru řekněme vůči systému?
O Štrasburském soudu žádné iluze
nechovám. V tom kvantu věcí si v
podstatě vybírají.
Podle toho, co je pro ně atraktivní?
Ano, také. Ale pořád to ještě nechtějí vyjádřit nahlas, zatímco třeba americký nejvyšší soud se tím
netají, „že si vybírá“. Návrhů dostane x a rozhoduje se sám.
Neztrácí potom ústavní soudnictví a soudnictví celkově svoji
ústavní funkci, když jsou žádosti porovnávány jako na nějakém
konkurzu, řekněme?
Myslím, že ne. I já osobně si dovedu představit tuto praxi u Ústavního soudu. Je otázka, jak by to
strávilo veřejné mínění. Prakticky,
u Nejvyššího soudu je „na spadnutí“ novelizace občanského soudního řádu, kdy v dovolacím řízení si
bude Nejvyšší soud vybírat. Sám
posoudí, zda jde o otázku právního
významu. Nárokové dovolání už v
podstatě nebude.
Tohle ovšem není o právní úpravě,
ale obecně o důvěře veřejnosti v
soudy a důvěry v soudce. Pamatuju si zkušenost z Anglie – tamní
soudci svá rozhodnutí příliš neodůvodňují. Zápis z jednání dostanou
strany a na konci je verdikt. Neexistuje tam struktura jako u nás –
výrok, odůvodnění, poučení o odvolání. Tam to končí způsobem „já,
soudce jejího Veličenstva, co jsem
tady vyslechl, rozhodl jsem takto.“
To bude pravděpodobně souviset s odlišnou právní kulturou...
Vzpomínám si na rozhovor s jedním ze soudců, kdy jsem se ho
ptal, kdy celý rozsudek sepíše.
Neviděl žádný důvod. Přišlo mu
zbytečné psát 80 stránek, jako my.
Viděl to tak, že se s věcí seznámil,
jeho Veličenstvo ho jmenovalo do
funkce z nějakého důvodu a tak
tedy rozhodl. Já jsem psal jeden
nebo dva dny složité pojednání o
tom, proč jsem rozhodl a jak jsem
rozhodl.
Znovu jste tedy obhajoval svůj
názor…
Jistě, samozřejmě je to zbytečné.
Kdyby veřejnost byla naladěna způsobem „přeci prezident a Senát nejmenují ústavním soudcem úplného
blbce.“ Od toho, aby rozhodoval,
tam je. V řadě případů můžete sepsat, co chcete, stejně to neakceptují. Vždy svým mladším kolegům
říkám „zkraťte to, podívejte se na
písemný projev toho člověka“.
Obecně pojetí veřejnosti je takové, že rozsudky nikdo vesměs nečte, protože jsou nesrozumitelné.
Ano, tam navíc důvody kolikrát nenajdete, najdete rekapitulaci věci,
ta bývá nejdelší a vlastně to, co ti
lidé vědí. Co napsal žalobce, co na
to odvětil žalovaný. Najdete co, ale
proč, tak to ne.
K projektu Ochránce – ve spolupráci s Českou televizí – slibujete
si od toho trochu to, že veřejnosti
bude vaše agenda a jaksi rozměr
kompetencí znám, že se sníží
agenda, která k vám míří?
Ne, podle mě se nesníží. Přestože
tato instituce existuje deset let, tak
pořád ze sedmi tisíc, které zhruba
za rok dojdou, je asi 42, 43% mimo
působnost (soukromoprávní věci,
námitky proti rozsudkům soudů, lidé
nejsou spokojeni s vypořádáním
dědictví, s rozhodnutím o péči o
děti, a tak dále). To mě překvapilo.
V dnešní době internetu, který má
snad skoro každý, si lze otevřít
stránky veřejného ochránce práv,
zde je zmíněno „v čem vám mohu
pomoci“.
I v tomto pořadu se snažím projevit,
kam až mohu zajít. Mnohdy nejde o
lidi nevzdělané, kolikrát jde o vysokoškoláky, inženýry, a přesto takové
věci nevědí. Právní gramotnost
je jaksi nevalná. Když tento seriál
běží, tak praxe je taková, že po odvysílání přicházejí lidé a zvedne se
vlna návštěv a podnětů. Toto jsme
zaznamenali.
Za ten rok a kousek, co jsem zde,
se poměr podnětů a nepodnětů
trošku vyvážil. Nijak razantně. Kudy
chodím, snažím se vysvětlovat,
kam až mohu v rámci funkce zacházet. Když mě kupříkladu pozvali na
konferenci poskytovatelů sociálních
služeb, říkal jsem, „když už jsem
tady, byl bych rád, kdybyste věděli,
že ombudsman není hned po pánubohu“. Ona je totiž i ta firma špatně
zvolená. Pokud si laik přečte název
mé funkce, pojme pocit, že chráním
všechna jeho práva. Posléze se
dočte, že jen některá. Kdyby se to
jmenovalo regulérně „ombudsman“,
lidé by byli donuceni přečíst si, co
vlastně takový ombudsman dělá.
Kromě klasického „ombudsmanství“ zde máme další dvě agendy,
které přibyly až v dalších deseti
letech. Jsme takzvaný „národní
preventivní mechanismus“, podle
Úmluvy, respektive protokolu k ní,
o zabránění mučení a jiného ponižujícího a nelidského zacházení.
Zavázali jsme se zřídit nezávislou
instituci, která bude dohlížet na
místa, kde jsou lidé nedobrovolně. Nejen na věznice, ale i na jiné
instituce. Byla varianta, že buď se
zřídí něco nového, ovšem v té době
nebyl rozpočet státu valný. Druhou
variantou bylo, že se hledala existující nezávislá instituce. A vznikla
Jak to dopadlo?
Až na výjimky jsme nenašli žádné
brutální porušování práv. Nalezli
jsme prvky, které by se daly zlepšit, ale situace nebyla katastrofální, s jednou výjimkou. Jde o zařízení dětí cizinců, kteří se zde ocitli
bez rodičů. Budeme mít jednání
se zainteresovanými složkami a
budeme usilovat o změny.
Také nám v roce 2009 (po velkých
diskuzích) přibyla agenda kontroly
dodržování tzv. antidiskriminačního zákona.
A od letošního roku jsme „vyfasovali“ tzv. návratovou směrnicí, tj.
dohlížet na správní nebo soudní
vyhošťování cizinců.
Jde zatím ještě o nezaběhlou
praxi?
Ano, policisté nemohli nějak rozumět tomu, co po nich člověk z
naší kanceláře chce. Dále je toho
značné množství. Od začátku
roku 2011 jsme dostali asi čtyři
tisíce avíz o vyhoštění. Je jasné,
že můžu provádět jen namátkovou kontrolu. Nedávno kupříkladu
vyrazili lidé od nás doprovázet
Afghánce na letiště do Ruzyně,
jenže piloti začali jako na potvoru
stávkovat.
„Jsem asi jediný vyšší činitel,
který si nepřivedl žádnou
osobu sobě blízkou.”
situace - máme ombudsmana v
Brně, tak mu to šoupněme. Pan
doktor Motejl o to moc nestál, nicméně dostal to. Pravda je, že vláda
na to přijala tabulková místa. Máme
zde oddělení detentorů, právníků,
kteří neohlášeně, na základě mého
zmocnění, jezdí po takových institucích. Každý rok se zaměříme na
určitý druh institucí, letos jsme objížděli diagnostické ústavy, dětské
domovy, „pasťáky“ apod.
Všechny tyto nové agendy vyžadují spoustu energie a času. Je
to činnost, kterou stát podle mezinárodních závazků musí ošetřit,
ovšem na veřejnosti se o ní nemluví a není moc v povědomí. Pochopitelně s tím souvisejí konkrétní
stížnosti. Každý den podepisuji
odpovědi např. na stížnosti vězňů
na stravu, na zdravotní zabezpečení, že mu nevyhověli, když chtěl
přemístit blíže k domovu, apod.
11
OSOBNOST V PRÁVU
Chcete v chodu kanceláře něco
měnit oproti úřadu pana Motejla?
Jsem asi jediný vyšší činitel, který si
nepřivedl žádnou osobu sobě blízkou. Já jsem to tady v úřadě nechal
„jak to bylo“.
Více méně respektujete mechanismy a tradice, které jsou chodem kanceláře zaběhnuté?
Ano. Mohu svou zástupkyni pověřit
výkonem některé ze svých agend.
To jsme jen trochu poupravili. Nic
zásadního měnit nehodlám. Jednoduše řečeno, „dovnitř“ této instituce
nemám důvod ke stížnostem. Zde
to funguje dobře. Pan doktor Motejl
vybral mladé lidi, protože je lepší,
když pracujete s lidmi těsně po fakultě, než když sem přijde člověk, který
pracoval dvacet let na nějakém úřadě a měl své zaběhnuté „úřednické“
mechanismy.
S místy, kam musím chodit, to bývá
horší. Ovšem, musí to být. S volbou
jsem (upřímně řečeno), nepočítal.
Nikdo mi to moc nevěří. S kandidaturou jsem souhlasil, ale spíše proto,
abych měl od podporovatelů pokoj.
Šest let jsem byl totiž svobodný
člověk a nic mi nechybělo. Peníze
skutečně nejsou všechno. Když mě
někdo podezírá, že jsem zde z důvodu, že jsem měl malý důchod, je to
12
omyl. Svoboda je více, než peníze.
Musel jsem si zvyknout, uvidíme, jak
to půjde dál.
My vám popřejeme hodně štěstí,
ať výkon funkce běží, jak má.
Děkuji, zdravotně zatím nemám
žádné potíže, ovšem ani to nemusí
trvat věčně. Byl bych rád, kdybych
„odsloužil“ alespoň půlku svého šestiletého mandátu. Uvidíme.
Budete navrhovat někoho za
sebe, případně?
Nedovedu si představit, koho. Teď za
rok a kousek vyprší období působení
paní zástupkyně. V případě, že bych
zde setrval, se budu zajímat, koho by
sem chtěli senátoři resp. pan prezident nominovat.
Přiznávám, že bych rád, kdyby to byl
někdo z oboru.
Ještě se vrátím k tomu, jestli a jak
mohu nebo nemohu k Ústavnímu
soudu se zákonem. Návrh může
podat 41 poslanců nebo 17 senátorů
nebo pan prezident. Samozřejmě by
pro mě bylo nejjednodušší, kdyby byl
prezidentem někdo, ke komu já mám
blízko. Kdyby byl prezidentem například někdo jako pan doktor Motejl,
pak si dovedu představit, že se vypravím na Hrad, věc proberu osobně
a sdělím, že bych byl rád, kdyby pan
prezident využil svého oprávnění a
mnou připravenou věc podal k Ústavnímu soudu. 17 senátorů jsem zatím
nezkoušel. Na druhou stranu ovšem
mohu konstatovat, za těch patnáct
měsíců nebyla věc, kdy bych litoval,
že touto pravomocí nedisponuji.
Musím říci, že ze začátku výkonu
svého mandátu mi nebylo moc jasné, jak mám komunikovat s vládou.
S panem premiérem jsme probrali
formální požadavky a byl jsem mile
překvapen, že věci začaly brzy fungovat. Něco sepíšu a zhruba do měsíce jsem pozván na zasedání vlády.
Je to únavné, neboť mnohdy jedu
kvůli deseti minutám. Holt je to tak
nastavené. Ještě že někdy potkám
milé lidi, posledně jsem potkal pana
profesora Vilhelma, který mi čekání
zpříjemnil.
Samotné jednání vlády například
proběhne tak, že pronesete, že
správní poplatek za kopii formátu A4
15 korun je snad moc, načež mi vláda odpoví, že to chce celkovou analýzu. Vždy se pousměju a pan Nečas
už tuší, oč jde, jelikož je (stejně jako
já) znalcem kultovního seriálu „Jistě,
pane ministře“. Vždy si vzpomenu na
Sira Hamphryho: „Vám se do toho
nechce? Udělejte analýzu, utvořte
Bernarde komisi…“ Ovšem celkem
musím vládu pochválit, že když něco
pošleme, jednání se koná v relativně
krátké době.
Když byste měl porovnat, s jakým
ministerstvem se vám spolupracuje nejlépe?
Tak nejvíce „zápasíme“ s ministerstvem práce a sociálních věcí. Já
bych to vzal ale z jiné strany – nejvíce komisní a nejméně přístupné je
ministerstvo financí. Ale to je asi všude. S tímto ministerstvem svádíme
boje bez velkých úspěchů, ale třeba
se to zlomí. Když jsem nedávno
dostal něco k podpisu, dovolil jsem
si na závěr uvést (jelikož jsem se
krátce předtím vrátil ze sletu evropských ombudsmanů a tuto věc jsme
probírali), že v civilizovaných zemích
bývá zvykem svému ombudsmanovi
občas vyhovět. Tak mi poté z ministerstva financí přicházely informace,
že pan ministr byl rozpačitý z toho,
co jsem mu napsal. A nedávno mi
vyhověli. Víte, argumentace Listinou
a Ústavou někdy nezabírají.
Dánský ombudsman se mě tázal,
zda po vládě chci něco každý týden.
Já jsem ho vyvedl z omylu, že zhruba
pětkrát za rok. Dánský ombudsman
se na to tvářil tak, že pak není o čem
se bavit.
Na druhou stranu věděli, jaké
máte postoje a názory, věděli,
koho zvolili a s čím jdete do tohoto úřadu.
Jistě. Nikdy jsem se netajil tím, že je
nesmyslné každý společenský problém řešit právně. Teď řešili, že dají
do přestupkového zákona zákaz pobytu. Mě přijde absurdní, aby radnice někomu zasahovala do práva na
svobodný pobyt, to je věc pro soudy.
Nikomu jeho názory neberu. Když
se podíváte, co jsem kde napsal, je
evidentní můj názor, že právo není
nejlepší prostředek na léčení všech
neduhů společnosti. To bychom brzy
mohli vydávat zákony o tom, že jsou
lidé povinni mít se rádi a že jsou povinni tolerovat své lidské slabosti – a
nebude to k ničemu. Kde by to pak
skončilo, to postupné „užďibování z
lidských práv“.
Barbora Červenková
KARIÉRA
Profese advokáta
v českém justičním systému
Právní stát hraje bezesporu významnou a nezastupitelnou úlohu při ochraně
práv. Jeho předpokladem je zajištění nejen nezávislého a nestranného soudnictví, ale i možnost získání pro vedení případného sporu kvalifikovanou
právní pomoc. Pokud se jednotlivec rozhodne pro účinnější ochranu svých
práv, nabízí se mu možnost obrátit se na osobu znalou práva, nejčastěji na
advokáta, který právo na právní pomoc napomáhá realizovat. Cílem tohoto
článku je v obecné rovině přiblížit profesi advokáta, a zamyslet se nad vztahem advokáta k soudnictví, k soudci, a případně též k dalším osobám soudního aparátu.
Advokát a podoba jeho činností
Každý z nás podvědomě tuší, kdo se
advokátem rozumí, případně jakou
úlohu ve společnosti zaujímá. Je to
dáno zkušenostmi, ať již osobními
nebo zprostředkovanými, všeobecnou vzdělaností a mnoha jinými
faktory. Profese advokáta je profesí
specifickou, s typickým a jedinečným
obsahem, která je nenahraditelná a
nezastupitelná i ve srovnání s jinými
právnickými profesemi.
Z jistého pohledu se dá říct, že podobně jako jiná právnická povolání,
tak především to advokátské vzniká
tehdy, kdy je účelné nebo dokonce
nutné, dát si své záležitosti obstarat
někým jiným, u koho předpokládáme
jisté dovednosti čí schopnosti pro takovou činnost potřebné.
Z obecnějšího hlediska pak lze konstatovat, že profese advokáta v sobě
zahrnuje řadu rozličných činností,
které samy o sobě i jako celek představují právní pomoc poskytovanou
jednotlivým zastoupeným osobám.
Demonstrativní výčet jednotlivých
činností najdeme v zákoně o advokacii, kde se poskytováním právních
služeb rozumí zastupování v řízení
před soudy a jinými orgány, obhajoba v trestních věcech, udělování
právních porad, sepisování listin,
zpracování právních rozborů a další
formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu.
Z jistého úhlu pohledu je za nejtypičtější činnost advokáta všeobecně
považováno jeho vystupování před
soudem, při níž je poskytována tzv.
soudní ochrana práv. K zastupování
osob dochází především v rámci civilního a trestního řízení, neobvyklé
není ani zastupování ve správním
soudnictví nebo v řízení před Ústavním soudem. Z mých profesních
zkušeností nutno podotknout, že
dobrá znalost aktuálních procesních
předpisů může někdy být padesátiprocentním úspěchem ve věci a
řada zkušených kolegů v případě
jejich znalosti dokáže spor, za využití
nikoliv hmotněprávních, ale právě
procesněprávních norem, dotáhnout
k úspěšnému konci.
Možný přístup k advokátské profesi
Jakmile se absolvent právnické
fakulty rozhodne zvolit si dráhu
advokáta, musí počítat s obtížemi,
které tato volba přináší. A to nejen
z hlediska zákonných a osobních
předpokladů stanovených pro výkon
této profese, ale zejména s ohledem
na možné uplatnění na pracovním
trhu. Počet advokátů a konkurence
v této profesi neustále roste. Jestliže
si uvědomíme, že v roce 1990, tedy
rok po obnovení a zavedení nezá-
vislé komerční advokacie, byl počet
advokátů na čísle 1137, loni se celkový počet advokátů dostal již přes
9000. K takovému masivnímu nárůstu členů advokátního stavu došlo jak
nárazovým sloučením advokátů s
komerčními právníky, tak především
postupným a neustále se zvyšujícím
zájmem o tuto profesi.
Poskytování právní pomoci však
není imanentní pouze advokátům.
V souladu s platným právním řádem
jsou i jiné právnické profese oprávněny poskytovat právní pomoc. Mezi
ně patří například notáři, soudní
exekutoři nebo patentový zástupci.
Všechna tato povolání sice poskytují
právní pomoc na stejném základě
jako advokáti, to znamená svobodně a podnikatelsky, ale vždy jen v
omezené, specializované oblasti,
jejíž podmínky stanoví vždy zvláštní
zákon. Pouze advokátům však přísluší právo poskytovat právní pomoc
ve všech věcech a všem bez rozdílu.
Role advokátů je v tomto směru tedy
výlučná a nezastupitelná. Tyto principy jsou přitom základními principy
advokacie, jež mají svůj odraz v povinnosti advokátů poskytovat právní
pomoc v celém rozsahu právního
řádu v souladu se souhrnem výsad a
povinností poskytovaných advokacii
právním řádem.
Ale vraťme se k samotnému startu
do této profese. Ten není a ani nemůže být jednoduchý. Po vykonání
advokátní zkoušky jako splnění jednoho z kvalifikačních kritérií, se advokát neobejde bez klientely, která
je pro advokáta zdrojem finančních
prostředků. Šance otevřít si vlastní
kancelář, která by byla schopna zajistit dostatečný příjem k uhrazení
nákladů s ní spojených a k zajištění
vlastního živobytí, je dosti nízká, neli mizivá, neboť z platu advokátního
koncipienta, který je zpravidla nízký,
si lze jen stěží představit ušetření
části peněz k takové realizaci.
Jak najít klientelu, která se na Vás
jako na advokáta obrátí se žádostí
o poskytnutí právní pomoci? Za
starších časů bývalo nepsaným pravidlem, že začínající advokát dostal
od svého školitele „věnem“ několik
klientů, o které se již v závěru své
koncipientské praxe plně staral. I
dnes se stává, že advokát, u něhož
koncipient pracoval, takto přenechá
nějaké klienty, které třeba do jeho
kanceláře přivedl právě on. Tím se
ovšem advokát vzdává části příjmů,
a proto není možné očekávat, zvlášť
ne v dnešní době, že tak advokát
učiní vždy a s jásotem.
Pokud klientela a finanční prostředky chybí, rád bych zmínil možné
13
KARIÉRA
řešení. To se nabízí v pozici spolupracujícího advokáta. Stále častěji
je tohoto institutu v počátcích praxe
využíváno. Jeho podstata spočívá v
tom, že advokát sice vystupuje jako
samostatný advokát, ve skutečnosti
však vlastní klientelu nemá a právní
pomoc poskytuje v substituci za jiného. V dnešní době pak ustupuje do
pozadí vykonávání advokacie v pracovním poměru. To podporuje tvrzení, že zaměstnaný advokát je zcela
závislý na svém zaměstnavateli, což
popírá svobodnou povahu advokátní
profese. Obě varianty ovšem otevírají dveře advokátním koncipientům do
kanceláře, kde předtím koncipovali a
umožňují jim zcela plynule pokračovat v práci ve známém prostředí.
Postavení advokáta v soudním
systému
Jak jsem již zmínil na začátku, typickou činností advokáta je jeho
vystupování v řízení před soudy.
Pojďme si tedy přiblížit pozici advokáta v soudním systému. Pokud se
zabýváme vztahem mezi advokátem
a soudnictvím, měli bychom v prvé
řadě odlišit vztah, ve kterém advokát
vystupuje jako zástupce nebo obhájce svého klienta na straně jedné a
vztah jejich institucionalizovaných forem na straně druhé. Vztah advokáta k soudům a i jednotlivým soudcům
je v evropských zemích upraven
především procesními a na ně navazujícími etickými normami a nejinak
je tomu i v našem právním řádu.
Advokátova úloha v procesu je přitom nezastupitelná. Poskytování
právních služeb ve všech věcech a
v celém rozsahu právního řádu je
již tradičně svěřováno právě advokátům, tedy právníkům, kteří kromě
požadovaného právnického vzdělání disponují ještě dalšími znalostmi,
schopnostmi a dovednostmi získanými v rámci specializace několikaleté přípravy, které jsou k poskytování
právních služeb nezbytné.
Přístup k soudu musí být umožněn
každému. V tomto ohledu se nesmí
klást žádné formální překážky, a to
ani ve formě finanční povahy. Pro
14
řízení u soudu je vhodné si zvolit
zástupce, který bude za využití zákonných prostředků hájit práva a
zájmy své strany, a který je, často na
rozdíl od zastoupené strany, za tímto
účelem vybaven znalostí práva. Na
druhé straně ovšem ani v případě
zvolení si zástupce nelze očekávat
jistotu vyhraného sporu.
Procesní normy stanoví celou řadu
podmínek pro postup účastníka a
soudu v procesu, pro účastníka laika
často neznámých. Určují náležitosti
jednotlivých úkonů účastníka řízení,
stanoví lhůty pro podání návrhů nejrůznějších typů aj. Například podání
ústavní stížnosti je striktně vázáno
na vyčerpání všech dostupných
opravných prostředků, což někteří
jedinci nevědí a nutí svého advokáta
hned při své první schůzce k jejímu
podání. Advokát stížnost nepodá. V
těchto situacích je tak jeho přínos
neocenitelný. Advokát svým postavením naplňuje ustanovení Listiny
základních práv a svobod, na základě kterého má každý právo na
právní pomoc v řízení před soudy a
jinými státními orgány či před orgány
veřejné správy, a to od počátku řízení. Fakt, že právní služby by měly
být dostupné všem bez rozdílu, je
tedy základním právem a východiskem, které je zakotveno na ústavní
úrovni.
Postavení advokáta je v našem relativně mladém právním řádu velice
významné. Nejedná se sice o ústavní činitele a reprezentanty státní
moci, jako je tomu u soudců, svojí
činností však přímo napomáhají
nejen realizaci a uplatnění práva v
konkrétních kauzách, ale i realizaci
základních ústavních práv a svobod
našich občanů.
Vztah advokáta k soudci, případně k dalším osobám soudního
aparátu
Tatam je doba, kdy bylo advokátů a
soudců tak málo, že se téměř všichni znali osobně, a to i ve velkých
městech jako je Praha, Brno nebo
Ostrava. Znali se ze studií, z jednacích síní, případně z volnočasových
aktivit. Taková praxe snad ještě přetrvává v rámci jednotlivých okresů,
zčásti i krajů. V celostátním měřítku
však již nic takového neexistuje.
Advokát a soudce se zpravidla
potkávají při jednání v jednací síni.
Jedná se o „sváteční“ příležitost, při
které platí různá pravidla. Nejedná
se o běžnou schůzku, ale o důležitý moment v procesu, ze kterého
plynou závažné důsledky. Soudce
velice rychle pozná, jak se advokát
na jednání připravil nebo nepřipravil.
Naopak to platí stejně tak. Jednou
jsem byl svědkem soudního jednání, při kterém soudce přede mnou
zběsile listoval ve spise, aby mohl
provést výslech několika svědků čekajících na chodbě. Výslech pak nechal prakticky na mně. Svědky jsem
pak navedl přesně tam, kam jsem
potřeboval, a soudce nám vyhověl.
Měl jsem dobrý pocit z rozsudku, nikoliv však ze soudce. Nicméně historku o listujícím soudci s úsměvem
rád připomínám.
Při vzájemné komunikaci a společných vystoupeních by měli advokát
a soudce dbát určitých pravidel
slušnosti. Vzhledem ke svým rolím,
které advokát i soudce v justičním
systému mají, jsou povinni dodržovat pravidla etiky a prokazovat si
úctu. Tato úcta se jistě nepromítá
jen k jejich osobám, ale je projevem
úcty i vůči zastávaným profesím.
Její nedostatečné respektování by
mohlo vyústit i v pokutu při urážlivém
projevu vůči soudu nebo protistraně,
případně postihem ze strany advokátní komory.
Mimo jednací síň se v průběhu procesu advokát se soudcem prakticky
nesetká. Neznamená to však, že by
advokát nemohl soudce oslovit. Mohou nastat situace, kdy je třeba se
na soudce obrátit s nestandardním
podáním nebo žádostí o urgentní
postup ve věci. Zažil jsem situaci,
kdy jsme se protistranou dohodli v
průběhu rozběhnutého řízení na dohodě. V rámci urychlení celé kauzy
jsme se rozhodli soudce navštívit.
Když nás uviděl, zdálo se mi, že vidí
bytosti z jiné planety. Následný úprk
byl olympijský. Soudce nás pak ani
přes vysvětlení nepřijal. Po několikaměsíčním následném dopisování
s oním soudcem byla nakonec naše
dohoda soudem schválena. Proč to
tak dlouho trvalo? Doufejme, že to
byla výjimka.
Co se týče mimoprocesních vztahů
mezi soudcem a advokátem, nelze
společným setkáním nijak bránit a
zamezovat jim. Pokud se zrovna
oba zároveň neúčastní projednávání jedné a téže věci, žádná omezení
samozřejmě neplatí. Ovšem troufám
si tvrdit, že i tady by mělo být minimem jisté dodržování etických norem, ať už kodifikovaných či nikoli,
které napomáhá udržovat a vytvářet
všeobecné mínění k působení obou
profesí ve společnosti.
Advokát samozřejmě nepřichází do
styku pouze se soudci. Každý soud
je plný i dalších pracovníků, kteří
tvoří aparát soudu. Advokátovi kroky
mohou vést do podatelny, kam bude
směřovat své podání, do kanceláře, kde bude chtít vyznačit doložku
právní moci nebo se zeptat na stav
věci, při výslechu na dožádaném
soudě se pak může setkat s vyššími
soudními úředníky, justičními čekateli, či asistenty soudce. Byť se jedná o osoby, které výrazně nemohou
zasáhnout do rozhodování soudu,
platí i zde uctivé a zdvořilé jednání.
Závěrem lze shrnout, že advokát
justici značně odlehčil. Především
svoji poradenskou službou, svým
vystupováním před soudem a snahou a úsilím vést spor ke smírnému
řešení. Jestliže se nakonec spor
před soud přece jen dostane, je
důležitým elementem kvalifikované
právní pomoci. Probíhá-li jednání v
profesionální, korektní a slušné atmosféře soudní síně, může být takové i rozhodnutí soudu, zvláště když
je právo na straně účastníka, jehož
advokát v řízení zastupuje.
Mgr. Miroslav Sedláček
advokátní koncipient AK Achour &
Hájek, doktorand Právnické fakulty
Univerzity Karlovy v Praze
VIZITKA LEKTORA
JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D., narozena v roce 1973, je
úspěšnou absolventkou PF UP v Olomouci. V současné
době působí na fakultě jako vedoucí Katedry teorie práva
a právních dějin. Vyučuje předměty římské právo a římské
právo trestní a již od počátku svých studií věděla, že římské právo je obor, kterému se chce v budoucnu věnovat.
Je členkou Společnosti pro církevní právo, Vědecké rady
PF UP a společnosti The European Society for History of
Law. Mezi studenty má pověst pedagoga, který nejen že
vám nedá nic zadarmo, ale ještě se při hodinách s ní pěkně
zapotíte. Ovšem moc dobře ví, že taková práce brzy sklidí
plody. Má bohatou publikační a ediční činnost a mezi její
úspěšné diplomanty můžeme za všechny jmenovat kupříkladu Petra Dostalíka, působícího rovněž na Katedře teorie práva a právních dějin, Petru Matyášovou, pracovnici
právního odboru kanceláře ombudsmana ČR, nebo Ivo
JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D.
V roce 1997 jste získala magisterský titul na PF UP, co a jaké
okolnosti Vás vedly k rozhodnutí
studovat právě práva?
Pravda je taková, že na střední škole
mne právo nijak nezaujalo; zajímala
jsem se více o archeologii a chtěla
ji i studovat. Jenže předtím jsem absolvovala obchodní akademii, což je
pro praktický život velmi dobrá škola,
ovšem pro archeologii není zrovna
dobrou přípravou. Na přijímačkách
jsem nedopadla dobře: v záležitostech týkajících se oblastí, o které
jsem se zajímala, z nichž jednou byli
kupříkladu Etruskové, tam jsem měla
znalosti hluboké. Na druhou stranu
jsem třeba nevěděla, odkud pocházejí Vasovci. Dodnes si pamatuji, že
tuto věc jsem viděla u přijímacích
zkoušek poprvé. Když to shrnu, není
se v podstatě čemu divit, že ze mě u
přijímaček nebyli nadšení a tak jsem
nastoupila do práce. Řekla jsem si,
že to příští rok zkusím znovu. Domluvila jsem se s učitelkou latiny a začala docházet na filozofickou fakultu na
latinu, abych se zlepšila, a současně
jsem pracovala v právní kanceláři.
Můj šéf během toho roku pojal přesvědčení, že se hodím na práva víc
než na cokoli jiného, a já nepopírám,
že mě to začalo velmi bavit.
Takže Vás k samotným studiím
dovedla právě praxe?
Nepochybně. Šéf trval na tom, že si
mám podat přihlášku; jenže právě
ten rok byl počet přijatých vůči přihlášeným 1:43, takže to pro mě osobně
nebylo moc nadějné. Ale znáte to: co
by člověk neudělal pro šéfa, a protože mi přálo štěstí, na práva jsem přijata byla. Když jsem v prvním ročníku potkala římské právo, archeologie
byla zapomenuta – zrodila se láska
na celý život. Římské právo bych za
nic nevyměnila a už bych bez něj
nemohla být.
Na římské právo jste se tedy začala orientovat hned po prvním
ročníku?
Ano, v podstatě téměř všechny seminární a univerzitní práce, které jsem
psala, byly založeny na komparaci
římského práva a jiného oboru nebo
byly jen o římském právu. I v pátém
ročníku jsem měla pojistné právo a
porovnávala je s právem římským.
Můj šéf mě ve volbě vědecké cesty
podporoval a věc viděl tak, že věda
je pro mne nejjistější půdou a byl s
mými záměry srozuměn hned od
počátku.
Vrátíme-li se ještě k Vašim pracem, psala jste rigorózní práci na
dědické spory v římském právu,
Špannera, věnujícího se v současné době kriminalistice.
a zde už o komparaci nejde. Co
Vás od Vámi oblíbené komparace
vedlo k pojednání o instituci čistě
v oboru římského práva?
Komparace jako taková v mé práci
probíhala jen během studia, jelikož v
době studií je to cesta, jak se dostat
k pozitivnímu a římskému právu zároveň. Potom, když jsem nastoupila
na katedru, zabývala jsem se už výhradně římským právem (posledních
pár let to tak výhradní není, protože
k římskému právu přibylo ještě právo
konfesní a kanonické). A Vámi zmíněná rigorózní práce, kterou jsem
napsala vcelku nedávno, je čistou
pramennou studií. V této práci již
nenajdete úvahy de lege lata či de
lege ferenda. Komparace pro mne
během studií byla prostě cestou, jak
za pět let nezapomenout na římské
právo.
Je podle Vás pro studenty snazší
psát odborné práce v rámci komparací než se pouštět do samostatných témat v římském právu,
o nichž pojednávají?
Osobně bych nedoporučovala ani
jedno, pokud se student nevěnuje
římskému právu dostatečně dlouho.
Ani u pozitivních předmětů není moc
dobré psát, pokud nemáte alespoň
trošku praxe v tom, co jste si vybrali
jako téma. Psát o něčem, co člověk v
životě nezažil, je samo o sobě velmi
těžké.
Z hlediska římského práva, pokud
student nezná nic jiného, než předepsanou učebnici, a to považuje
za zdroj pro svou vědeckou činnost
v rámci seminární práce, je tato cesta naprosto vyloučená. Nelze jinak,
než nastudovat monografie (jsou
většinou cizojazyčné) a rozhodně
pracovat s prameny (některé už
máme přeloženy do češtiny nebo
slovenštiny, jinak je nezbytná latina).
Právě jste mi nepřímo „nahrála“
na další otázku: Mezi studenty jste
získala pověst pedagoga, který
nedává studentům nic zadarmo a
má na ně vysoké požadavky. Proč
myslíte, že o vás takové informace kolují? Může to být částečně
z důvodu, že na Vás v průběhu
studií byly kladeny vysoké požadavky?
Takové informace o mé osobě kolují proto, že je to pravda. Nedala jsem nikdy nikomu nic zadarmo a ten důvod je v tom,
že naši absolventi musí prokázat, že jsou
dvakrát lepší, než absolventi práv v Praze nebo v Brně, aby se jimi nepohrdalo.
To je prostě osud mladé fakulty (ačkoli
hrdě připomínám, že olomoucká univerzita byla založena v roce 1573) a fa-
15
VIZITKA LEKTORA
kulta se nejlépe zviditelní kvalitou svých
absolventů. Nic lepšího, čím bychom
se jako PF UP mohli u veřejnosti prezentovat, nemáme. Máme samozřejmě
vlastní vědeckou činnost, produkujeme
publikace věnující se právu, ovšem to
je pouze jedna část, které věnuje pozornost jen určitá skupina, akademická
obec. A ti ostatní sledují naše absolventy.
Pokud budeme jako fakulta produkovat
zanedbané nebo neschopné absolventy, tak to není v pořádku a dopadne to
negativně zpět na naši pověst.
Vy v rámci pedagogické činnosti
na PF UP vyučujete římské právo
a římské právo trestní; kdybyste
měla opět srovnat, který z předmětů se Vám lépe vyučuje a ke
kterému z nich máte bližší vztah,
který by to byl? Osobně chápu, že
jde o rozdíl mezi těmito předměty
v tom, že římské právo trestní je
volitelný předmět a apriori do řad
studentů tohoto předmětu přichází lidé, kteří o něj mají zájem.
Ano, mít vlastní volitelný předmět je
o něčem jiném, než vyučovat povinný
předmět, kde všichni studenti vědí,
že jej prostě absolvovat musí. Do
tohoto volitelného předmětu se hlásí studenti, kteří obecně splňují dva
předpoklady. První: nebojí se mě, čili
nebojí se, že se budou muset něco
naučit a nebojí se latiny. Druhým
kritériem je jejich zájem. Plně chápu,
že ne všichni studenti si oblíbí římské právo. Ani já nebyla při studiích
nadšená ze všech předmětů stejně.
Nicméně právníci by měli umět prostě všechno z náplně tohoto oboru.
Ovšem římskému trestnímu právu
se věnují ti, kteří mají zájem přímo o
ně a vědí, co ode mne mohou čekat.
Kredity zadarmo to nejsou.
Obecně se Vám se studenty v
rámci pedagogické činnosti spolupracuje dobře, nebo máte „v
záloze“ řekněme „rezervní plán“
pro případ, že Vás již pedagogická činnost nebude naplňovat?
Upřímně řečeno, mohla bych se
věnovat i jiným právním povoláním,
ovšem o tom jsem neuvažovala (občas zastupuji u soudu v lidskopráv-
16
ních sporech, ale opravdu sporadicky a zdarma). Nabídky jak z oblasti
advokacie, tak soudnictví, jsem pustila k vodě. Se studenty pracuji ráda,
baví mě to a je to z mojí strany čím
dál lepší (Pozn. redakce: To rádi slyšíme!), což je dáno částečně i mou
pověstí, jak jsme zmiňovali, jelikož
student, který navštěvuje moje semináře, ví, že když něco řeknu, nejde
o informaci, kterou by mohli vypustit.
Je připraven, já se nezdržuji zbytečnostmi a moje práce se studenty je
mnohem jednodušší a příjemnější.
Existuje mylná představa, že pedagogové jsou od toho, aby studentům
něco předali. Ve skutečnosti je to tak,
že musí fungovat interakce: studenti
jsou velmi obohacující prvek v životě
pedagoga, mohou mít skvělé nápady, může s nimi být legrace a kromě
příjemné atmosféry mě ti, kteří jsou
jako Vy sama, inspirují svými dotazy
ke spoustě nových bádání.
Nemohu si stěžovat, že by to bylo se
studenty horší. Ovšem podotýkám,
že za poslední dva roky vídám u studentů, kteří jsou přijímáni na základě
testů Scio, velké mezery ve všeobecném vzdělání. Typicky: studenti
na začátku studia např. tvrdí, že
císař Justinián je autor Zákona dvanácti desek. Nejde o to, že bychom
přijímali nekvalitní studenty, ale že
tyto testy neodhalí míru všeobecného rozhledu. I tak ale záleží po přijetí
vše na studentech. Někteří šli na vysokou školu s tím, že chtějí studovat,
a pak se zkrátka musí naučit trávit
nějaký čas v knihovně a dozvědět se
nové věci, nebo jsou to jen čekatelé
na titul a ty upřímně lituji, protože
studium je nejzajímavější dobrodružství, jaké si dovedu představit.
Takže je nám vcelku jasný i Váš
přístup z Vašich studentských let.
Vzpomínáte na svá studentská
léta dobře?
Teď jste mě skoro rozlítostnila. Uvědomila jsem si, že já tady na těch
našich chodbách a v našich učebnách už nikdy nebudu chodit jako
student, nebudu sedávat v lavici se
spolužáky, a nebudu se hádat např.
s prof. Haderkou o bioetice. Na
studia vzpomínám nesmírně ráda.
Byli jsme jedním z prvních studentských ročníků obnovené fakulty,
přesněji druhý ročník po otevření.
V podstatě všichni, kteří mne učili,
uplatňovali vůči nám „rodinný přístup“, protože nás bylo málo (60 v
ročníku). Můj vztah k učitelům byl
osobní, individuálně nás znali. Učili
nás nejlepší pedagogové z Prahy,
Brna nebo Bratislavy, protože kmenových učitelů jsme měli v začátku
velmi málo. Dodnes jsem jim všem
velmi vděčná – např. římské právo
mne učila doc. Židlická, ústavní
právo prof. Holländer, trestní právo prof. Císařová a prof. Jelínek,
rodinné právo prof. Haderka atd.
Nejmilejším ze všech však byl náš
tehdejší děkan, doc. Miroslav Liberda, pán, na kterého se nezapomíná
ani po letech. Stále nám všem chybí a chybět nepřestane. Atmosféra,
kterou dokázal vytvořit na fakultě
on, už se asi nikdy nevrátí.
Ačkoli se právě bavíme o studiích zde, na Univerzitě Palackého,
studovala jste později i na Právnické fakultě v Brně. Mohla byste
porovnat studijní prostředí, ve
kterém se Vám lépe žilo, pracovalo, studovalo…?
Nemohu to porovnat, jelikož v Brně
jsem studovala postgraduální studi-
student absolvoval velkou doktorskou zkoušku (já např. z předmětů
teorie práva, právní dějiny a římské
právo). Ovšem to není to studium,
které jsem zažívala v Olomouci. V
Brně jsem se seznámila s příslušnými pedagogy, s nimiž jsem spolupracovala na doktorátu, a ostatní
jsem ani nepotkávala. Takovému
studiu se v podstatě věnuje každý
sám. Osobně si pamatuji, že jsme
na oboru byli tři a potkávali se mezi
sebou zřídkakdy.
Uvádíte, že je Vaším životním
heslem je Cave canem aquamque silentem (střez se němého
psa a tiché vody), mohla byste to
čtenářům nějak vysvětlit? Řídíte
se podle něj?
Ano, řídím. V životě totiž nejsou
nejhorší lidé, s nimiž se přímo
konfrontujete a kteří vám řeknou,
co si o vás myslí. Nejhorší jsou takoví, kteří vám nic neřeknou, tváří
se jako kamarádi a pak člověku v
příhodnou chvíli vrazí dýku do zad;
to považuji za nejhorší a snažím
se dávat si na takové lidi pozor. S
každým člověkem, který přijde s
kritikou, se mohu bavit a o kritice
přemýšlet. Život je v zásadě takový,
že si nejsme sympatičtí se všemi.
Jedna věc je, že bychom měli s
každým vyjít, ale jiná je věc týkající
se sympatií. Mám radši lidi, s nimiž
„Bez Římského práva
bych už nemohla být a za nic
bych ho nevyměnila.”
um (tzv. „velký doktorát“), a to už je
o něčem jiném. Člověk na fakultu
přijede jednou za měsíc, má individuální konzultace a my jsme tehdy
ani neskládali takové zkoušky, jaké
skládají doktorandi dnes; měli jsme
atestace, což lze chápat podobně
jako odborné kolokvium s ostatními
doktorandy a školitelem. Na závěr
vím, na čem jsem, než ty, kteří nic
neřeknou, ale o vás mluví bez vás
a pomlouvají.
Co byste vzkázala čtenářům, kteří mají oblibu v římském právu?
Těm netřeba nic vzkazovat, ti jsou
nakažení stejnou infekcí jako já, a
ta je neléčitelná a doživotní.
Barbora Červenková
AKTIVITY STUDENTŮ
Právnický Antiples
Pro zpestření studijního života budoucích právníků se ELSA Olomouc rozhodla udělat již tradiční akci Právnický Antiples. Desátý večer měsíce října tudíž studenti zanechali pečlivé přípravy a šli se kulturně pobavit do oblíbeného hudebního U-klubu. Letošním tématem byla Antika. Jak vidno vzbudila zájem, protože studenti odložili brýle, sundali saka, dámy
odložily pro jednou lodičky a hurá do prostěradel, věnce z bobkových listů na hlavu, na nohy kecky, a jde se tančit.
O zábavu a celé zorganizování
akce se nám staral skvělý ELSA
tým. Hlavními organizátory se stala
Kateřina Kapková,Vice Prezident
pro akademické aktivity ve spolupráci s Šárkou Malinovkou, Vice
Prezident pro STEP a samozřejmě
pod záštitou Prezidenta Jakuba
Mudry. O hudbu se po celý večer
staral Lukáš Hlaváček alias DJ
Kocour. Na své si přišli i ti, kteří již
tančit nemohli, neboť se po celou
dobu konání Antiplesu promítaly
filmy s antickým zaměřením od
Asterixe a Obelixe až po poněkud
serioznějšího Spartaka.
Hojná účast studentů nás příjemně
potěšila, z přítomnosti některých
kantorů, kteří se obětovali, zanechali psaní odborných článků a
publikací a poctili nás svou návštěvou, jsme byli doslova nadšeni.
Velké díky patří i naší paní děkance
JUDr. Milaně Hrušákové Ccs., která se rovněž akce zúčastnila.
Rozhodně si další úžasné akce
nenechte ujít a přijďte se bavit společně s námi! Slibujeme, že to bude
stát za to. To mohou potvrdit i studenti ze sousedských právnických
fakult, kteří nás velmi příjemně překvapili, jelikož i přes značné vzdálenosti dorazili a poctili nás nejen
svou přítomností, ale také šarmem,
vtipem a tancem. Díky patří rovněž
naší úžasné Barunce Červenkové,
člence ELSA Olomouc, která se
postarala o fotodokumentaci celé
akce. Něco málo z jejího umu můžete shlédnout níže.
Na závěr bych ráda za celou ELSA
Olomouc poděkovala všem zúčastněným. Bez Vás by to nebylo ono!
Zpětná reflexe:
Antiples mi přišel jako hodně povedená akce. Uvítala jsem, že nejsem
jediná, kdo dorazil v kostýmu. Myslím si, že převlečení dokáže skvěle
uvolnit atmosféru, lidé se více odváží
a lépe se seznámí, tak jako to bylo u
mne, neboť jsem potkala mnoho zajímavých lidí z různých fakult a měst.
Moc se těším na další podobné akce,
neboť za tolik hodin srandy zaplatit
pouhých čtyřicet korun jednoznačně
stojí za to.
Veronika Krahulcová
Antiples se mi líbil. Pojal jsem jej ve
velkém stylu pod heslem pití, tanec,
zpěv. Především jsme se bavil s
mými známými z ročníku. O zábavu
nebylo nouze, takže promítání filmu
jsme si sice všiml, ale nesledoval.
Společenská únava udělala své.
Vojtěch Zamarský
17
PRÁVNÍ PŘÍPAD
Problematika HIV/AIDS je v
dnešní době velmi diskutovaným tématem především
v souvislosti se sexuální
výchovou a neustále se zvyšujícím počtem HIV pozitivních osob jak na světě, tak
v naší zemi. Následujících
několik málo odstavců má
podat základní vhled do této
problematiky z perspektivy
českého právního řádu.
Regulace problematiky HIV/AIDS
v českém právním řádu
Základní informace o HIV a AIDS
HIV - vychází z anglické zkratky Human Immunodeficiency Virus („virus
selhání lidské imunity“) a způsobuje
oslabení imunitního systému a jeho
reakcí tak, že lidské tělo se není
schopno bránit proti infekcím nebo
onemocněním (oproti zdravému
člověku, který je toho běžně schopen)1 . Infekce tímto virem je možná
prostřednictvím nechráněného sexuálního styku, krevní cestou (např.
injekční užívání drog) a z matky na
dítě (např. při porodu). Důvodem přenosu je přítomnost určitého množství
viru ve spermatu, preejakulátu, vaginálním sekretu, krvi nebo mateřském mléku. Zjistit, zda je osoba HIV
pozitivní, lze pouze prostřednictvím
specializované diagnostiky – testu.
AIDS - vychází z anglické zkratky Acquired Immunodeficiency Syndrome
(„syndrom získaného selhání imunity“). Jedná se o destruktivní stav
imunitního systému člověka, který je
způsobován zmiňovaným virem HIV
18
(jedná se o poslední fáze vývoje HIV
infekce)2 . Tento stav je definován
přítomností některých indikativních
onemocnění (např. nádory, tuberkulóza, wasting syndrom).
Osoba infikovaná virem HIV může
žít s tímto virem i dvě desetiletí,
avšak vše je závislé na včasné diagnostice a účincích léčby (samozřejmě jestliže je osobě diagnostikována HIV pozitivita po několika
letech od infekce nebo neúčinkuje
léčba, doba života s tímto virem se
radikálně snižuje). Na světě ke konci roku 2010 žilo 34 mil. lidí infikovaných virem HIV (dle mezinárodní
organizace UNAIDS). V České
republice je diagnostikována HIV
infekce u 1 636 - údaj k 30. 9. 20113
(statistiky však uvádějí, že v ČR s
HIV infekcí žije 3 až 10 násobek
těchto osob, tj. osob, které o své
diagnóze prostřednictvím testu nevědí). Více informací o této problematice je možné nalézt zde: www.
aids-pomoc.cz, www.unaids.org
Samotná problematika HIV/AIDS
není regulována pouze jednou právní normou, ale právními normami v
oblastech, které se jí bezprostředně
dotýkají. Jedná se především o oblast veřejného zdraví (včetně jeho
ochrany) a oblast trestně právní.
Veřejné zdraví a jeho ochrana
Regulace v oblasti veřejného zdraví
se týká především určení povinností
osobám HIV pozitivním, podmínek
testování na HIV infekci a testování
lidské krve včetně preventivních a
sankčních mechanizmů k ochraně
veřejného zdraví. Tato regulace je
stanovena především v zákoně č.
258/2000 Sb., o ochraně veřejného
zdraví, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášce č. 473/2008 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro
vybrané infekce, ve znění pozdějších
předpisů a vyhlášce č. 143/2008 Sb.,
o stanovení bližších požadavků pro
zajištění jakosti a bezpečnosti lidské
krve a jejich složek, ve znění pozdějších předpisů4.
Povinnosti HIV pozitivních osob
Osoby infikované virem HIV mají
zákonem taxativně stanovené povinnosti, a to: podrobit se léčení,
lékařskému dohledu, potřebnému
laboratornímu vyšetření a dalším
protiepidemickým opatřením; podrobit se léčení se nevztahuje na osobu
ve stavu těžkého onemocnění (léčba
probíhá ve specializovaných AIDS
centrech u Fakultních nemocnic po
celé ČR); dodržovat poučení lékaře
o ochraně jiných fyzických osob před
přenosem infekčního onemocnění;
nevykonávat činnosti, při nichž by
vzhledem ke svému nosičství ohrožovaly zdraví jiných fyzických osob;
informovat lékaře před vyšetřovacím
nebo léčebným výkonem a při přijetí
do ústavní péče o svém nosičství;
sdělit své nosičství při přijetí do zařízení sociální péče5. V důsledku
nedostatečných znalostí a edukace
jak odborné, tak laické veřejnosti a
neustálé existence předsudků („HIV
se můžeme infikovat podáním ruky“,
PRÁVNÍ PŘÍPAD
„HIV mají jenom prostitutky, feťáci a
gayové“, i když se HIV týká všech)
může zmíněná informační povinnost
způsobovat v praxi určité problémy
a to především při potřebě akutního
ošetření (například. na běžné pohotovosti) nebo při přijetí do zařízení
sociální péče6 (existují i případy, kdy
chování k těmto osobám bylo zcela
jiné nebo jim bylo ošetření odmítnuto), i když se situace v posledních
letech alespoň postupně zlepšuje.
Avšak ve všech zmíněných institucích by měli přistupovat ke všem
osobám stejným způsobem (není
zde přítomen objektivní důvod – u
všech by měli být použity stejné
ochranné prostředky při ošetření
atd.), neboť pouze osoba, která byla
diagnostikována jako HIV pozitivní,
musí zmíněnou informační povinnost dodržovat.
Testování na HIV infekci
Laboratorní vyšetřování na virus
lidského imunodeficitu může být prováděno pouze na základě povolení
příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
Primárně zákon stanovuje, že osobě
může být proveden test na základě
jejího souhlasu7 (tj. informovaného
souhlasu – dle doporučení mezinárodních organizací by mělo být součástí testování také před-testové a
po-testové poradenství). Avšak zákon
dále stanovuje určité výjimky. První
výjimkou je situace, kdy bez provedení testu není možné provést dárcovství krve, tkání, orgánů, spermatu
a mateřského mléka. Dále je možné
bez souhlasu osoby provést test u:
těhotných žen; osoby, která má poruchu vědomí a u níž je vyšetření na
HIV významné z hlediska diferenciální
diagnostiky a léčení bez provedení tohoto vyšetření může vést k poškození
jejího zdraví; osoby, které bylo sděleno obvinění z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí včetně nemoci
vyvolané HIV nebo z trestného činu,
při kterém mohlo dojít k přenosům této
nákazy na jiné osoby; osoby, která je
nuceně léčena pro pohlavní nemoc.8
Některé z výše uvedených výjimek
mohou vést k problematice sdělování
výsledku, kdy je test proveden bez
souhlasu – například u těhotné ženy.
Po samotném prvotním testu (screeningovém)9 s reaktivním výsledkem je
třeba provést konfirmační (tj. potvrzující) test, který může provádět pouze
Národní referenční laboratoř10 (bez
vat činnosti, při nichž by vzhledem ke
svému nosičství ohrožovaly zdraví
jiných fyzických osob a dodržovat
poučení lékaře). I po rekodifikaci
trestného práva hmotného bylo klasifikováno určité jednání HIV pozitivní osoby jako trestné. Tato oblast je
upravena v zákoně č. 40/2009 Sb.,
Trestní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, (dále jen „trestní zákoník“)
a nařízením vlády č. 453/2009 Sb.,
kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za
nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé
nemoci zvířat, rostlin a škůdce užitkových rostlin, ve znění pozdějších
předpisů.
HIV je obecně považováno za po-
provedení tohoto testu není možné
sdělit výsledek). Dále zákon také
stanovuje podmínky, pro sdělení výsledku testu (např. podmínky sdělení
pozitivního výsledku, rozsahu poučení osoby, která byla diagnostikována
jako osoba HIV pozitivní).
Dárcovství krve
Před každým dárcovstvím („odběrem“) je proveden rozhovor a posouzení dárce, které má za účelem, aby
se v rámci dostupných údajů zamezilo poškození zdraví dárce a poškození zdraví příjemce (například před
HIV infekcí). Při každém odběru jsou
vzorky testovány také na HIV.11
Trestně právní problematika
Trestně právní problematika navazuje na povinnosti HIV pozitivních osob
(především na povinnost nevykoná-
hlavně přenosnou chorobu12, ale z
perspektivy trestního práva se jedná
o nakažlivou lidskou nemoc13. Proto
jednání osoby, která si je vědoma
své HIV pozitivity a nerespektuje
ochranná opatření při pohlavním
styku (např. při něm nepoužije kondom), může vykazovat zákonné
znaky skutkové podstaty trestného
činu šíření nakažlivé lidské nemoci.14
I v případě, že se u poškozeného
neprojevily konkrétní účinky nákazy
virem HIV v podobě onemocnění
AIDS, lze již s ohledem na specifický
charakter a průběh tohoto onemocnění samotné nakažení virem HIV
pokládat za jednání bezprostředně
směřující ke způsobení těžké újmy
na zdraví. Trestní zákoník za těžkou
újmu na zdraví považuje „vážnou
poruchu zdraví nebo jiné vážné onemocnění“ a vzhledem ke specifikům
této infekce je splněna i podmínka
[1] Rozsypal, H., AIDS klinický obraz a léčba,
OLOMOUC: MAXDORF, 1998, ISBN 80858000-92-6
[2] Rozsypal, H., AIDS klinický obraz a léčba,
OLOMOUC: MAXDORF, 1998, ISBN 80858000-92-6
[3] zdroj: ČSAP, o. s. na www.aids-pomoc.cz
[4] Ministerstvo zdravotnictví dále vydalo k této
problematice metodické pokyny (zveřejněny ve
věstníku Ministerstva zdravotnictví) a to: HEM3769-3.2.03 METODICKÝ NÁVOD- K ŘEŠENÍ
PROBLEMATIKY INFEKCE HIV/AIDS V ČESKÉ REPUBLICE, HEM-370-29.10.02/30201
– DOPORUČENÉ STANDARDY - DEFINICE
PŘÍPADŮ PRO HLÁŠENÍ INFEKČNÍCH ONEMOCNĚNÍ
[5] § 53 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.
[6] Za zařízení sociální péče jsou považovány zařízení sociálních služeb poskytující služby sociální péče - například se jedná o domovy pro osoby
se zdravotním postižením, domovy pro seniory.
[7] § 71 odst. 3. zákona č. 258/2000 Sb., o
ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších
předpisů.
[8] § 71 odst. 1. a 2. zákona č. 258/2000 Sb., o
ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších
předpisů.
[9] Existuje vícero testovacích metod (přímé,
nepřímé - např. test Elisa, slinný test, atd.). Tyto
ustanovení se týkají především krevních testu
prováděných minimálně po dvou měsících od
posledního rizika.
[10] § 74 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o
ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších
předpisů. Více informací o NRL je možné nalézt
zde: http://www.szu.cz/narodni-referencni-laborator-pro-aids
[11] § 4 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o stanovení
bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejich složek, ve znění
pozdějších předpisů
[12] Za pohlavní choroby jsou považovány z
perspektivy trestního práva klasické pohlavní
nemoci, mezi něž patří příjice (Syphilis), kapavka
(Gonorrhoea), měkký vřed (Ulcus molle) a čtvrtá
pohlavní nemoc (Lymphogranuloma venerum)
– Rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve
sbírce pod č. 44/2006.
[13] Dle § 152 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně
veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů a
nařízením vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro
účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje
za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci
„delší doby trvající poruchy zdraví“.15
Z výše uvedeného důvodu jednání
osoby, která tímto virem nakazila
jinou osobu, lze za splnění podmínky uvedené v § 21 odst. 1. trestního zákoníku16 posoudit jako pokus
trestného činu těžkého ublížení na
zdraví v jednočinném souběhu s
trestným činem šíření nakažlivé lidské nemoci.17
Závěrem by bylo dobré ještě zmínit,
že samotný proces dokazování v
trestním řízení je velmi složitý a to
vzhledem k možnosti prokazatelnosti, kým byla osoba infikována (tj. určení pachatele – „původce infekce“).
Z tohoto důvodu se v praxi může
také stávat, že oběti trestného činu
se tento čin bojí oznámit, neboť se
obávají ztráty soukromí, stigmatizace a medializace ve svém okolí.
Doufám, že několik výše uvedených
odstavců vám podalo i ve zjednodušené formě alespoň základní vhled
do právních norem upravující problematiku HIV/AIDS. Z důvodu rozsahu
tohoto článku se bohužel nebylo
možné věnovat těmto oblastem hlouběji nebo rozvíjet témata další, které
se dané problematiky úžeji dotýkají
- jako například diskriminace HIV
pozitivních osob, pracovnímu právu
či jiným.
Mgr. Petr Mach
zvířat, rostlin a škůdce užitkových rostlin, ve znění pozdějších předpisů.
[14] Trestní čin je definován: úmysl § 142, nedbalost v § 153 zákona č. 40/2009 Sb., trestní
zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[15] § 122 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní
zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[16] „Jednání, které bezprostředně směřuje k
dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem
trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu
nedošlo.“
[17] Usnesení Nejvyšího soudu České republiky
publikované ve sbírce pod č. 44 / 2006; Jelínek,
J., a kol. Trestní právo hmotné, PRAHA: Leges,
s. 495,507, 2010, ISBN 978-8087212-49-3
19
STUDIJNÍ STÁŽE A PROGRAMY
Study visit
s ELSA Helsinky
Teplé měsíce plné lenošení a volna se nám pomalu blíží ke
konci, ale ELSA Plzeň nezahálela ani během léta. V polovině měsíce srpna se jejích 10 členů vydalo na study visit navštívit své studentské kolegy, tentokráte do hlavního města
Finska – Helsinek.
Ve čtvrtek, chvíli po poledni jsme se
naštěstí všichni v čas sešli na pražském letišti Ruzyně a vyrazili vstříc
novým dobrodružstvím. I když u
nás teploměr dosahoval kousek nad
třicet stupňů, Helsinky nás přivítaly
svou letní teplotou, tedy něco okolo
dvaceti stupňů. Na nádraží nás vyzvedla prezidentka ELSA Helsinky a
po výborné večeři a ubytování jsme
se s dalšími členy této skvělé lokální
skupiny vydali na poznávací vycházku po večerních městě. Den jsme
zakončili v karaoke baru, kde jsme
si mohli vyzkoušet zazpívat písničky
přímo ve finštině.
Druhý den ráno jsme navštívili místní
parlament, který sídlí v úžasné budově
postavené roku 1924. Jelikož je Fin-
20
sko autonomní stát, který má v čele
vlastní prezidentku, tak nás velice překvapilo, že v jejich parlamentu zasedá
i řada švédských zástupců.
Po obědě jsme se vydali na velký
poznávací okruh po Helsinkách. Navštívili jsme olympijský stadion, který
nás svou velikostí ohromil, přístav, kde
se již prodávaly pomůcky na zimu a
hlavně sobí kůže, ruský kostel, který je
dominantou Helsinek a mnoho dalších
památek. Večer jsme se protancovali
finskými tanci k zaslouženému spánku.
V dalších dnech jsme navštívili okresní
soud, kde nás podrobně seznámili s
organizací finského soudnictví a dokonce nám dovolili účastnit se jednoho
z probíhajících soudních stání. Na
české ambasádě nás přivítali s otevře-
nou náručí a český velvyslanec byl velmi rád, že po delší době má možnost
komunikovat v českém jazyce.
Co ale hlavně nesmím opomenout
je tak zvaná sitz party. Jde o večeři
o třech chodech skládající se z národních jídel – hrachové polévky s
hořčicí, bramborové kaše s masovými kuličkami a výborného desertu z borůvek. Tato ,,party“ má svoji
jedinečnost v tom, že celá večeře
je prokládána spoustou písniček s
jakoukoliv tématikou, což vede k
tomu, že nevečeříte půl hodiny, ale
klidně dvě nebo tři.
Podívali jsme se i do jedné z finských advokátních kanceláři, kde
většinu z nás překvapilo, že ve
Finsku mají možnost studenti zís-
kat celkem 14 kreditů za praxi v advokátních kancelářích – 7 během
bakalářského studia a dalších 7
během navazujícího magisterského studia.
Po několika úžasných dnech ale
nastal čas loučení. Dovolím si říct,
že někteří z nás získali přátelství na
celý život a všichni jsme si odváželi s
sebou množství vzpomínek, na které
jen tak nezapomeneme. Členové
ELSA Helsinky si pro nás překvapili
perfektní program a bude těžké je
na jaře 2012 v druhé části study visit
překonat. Ale už teď se těšíme, až je
uvítáme v našem studentském městě – Plzni.
Helena Morozová
studentka PF ZČU v Plzni
STUDIJNÍ STÁŽE A PROGRAMY
Bol apríl 2011, jar sa nádherne premieňala na leto a vzduch bol plný
omamných vôní kvitnúcich stromov.
V tomto období sa najradšej bezstarostne prechádzam po vonku a nasávam radostnú atmosféru blížiaceho sa leta. Namiesto toho som však
tento rok pretavovala svoje romantické chúťky do tvrdej práce študentky,
ktorú už o pár dní čakajú bakalárske
štátnice. Našťastie, ako správny
právnik, nenechala som si celkom
zobrať svoje a popri štúdiu mi myšlienky odbiehali k letným prázdninám.
Keďže som ich nemala ešte celkom
plné a chcela som využiť každú
voľnú chvíľu na pozdvihnutie svojej
osobnosti. A tak som sa rozhodla, že
k oddychu, ktorý som už samozejme
naplánovaný mala, pridám aj nejaké
tie týždne právnickej praxe.
Keďže nie je ľahké zamestnať sa len
na pár týždňov a už vôbec nie v právnickej firme, možnosť skúsiť stáž cez
STEP sa mi zdala ideálna. Otvorila
som teda najnovší STEP Newsletter
a z bohatej ponuky štátov a firiem
som si vybrala neďaleké Brno, ktoré
som už predtým viackrát navštívila a
zažila a jednoznačne mi prirástlo k
srdcu. Ďalším dôvodom bolo aj to,
že stážistov prijímal Úrad pre medzinárodnoprávnu ochranu detí, ktorý
sa zoberá oblasťou medzinárodného
rodinného práva, ktoré je pre mňa
veľmi zaujímavé. S vypĺňaním všetkých dokumentov potrebných pre
prihlásenie mi veľmi pomohla naša
vice-prezidentka z Elsy a mne už
ostávalo len ich odoslanie mailom.
Asi po mesiaci čakania mi prišla
skvelá správa, že ma na stáž prijímajú a okrem mňa, i jedného študenta
z Dánska, s ktorým sme sa vďaka
brnenskému zástupcovi Elsy a samozrejme, vďaka internetu, rýchlo
skontaktovali a dohodli sme sa, že
to budú prvé dva júlové týždne, ktoré
strávime v Brne.
Po príchode do Brna nás už čakal
Honza, ktorý sa o nás mal starať
počas celého pobytu. Pomohol nám
s ubytovaním a na druhý deň ráno
nás už čakal pred vchodom, aby nás
odprevadil do práce a predstavil zamestnancom Úradu, ktorí nás prijali
veľmi srdečne.
Počas tých dvoch týždňov sme mali
možnosť naštudovať si množstvo
spisov, pripravovať rôzne právne dokumenty, zlepšiť sa v cudzích jazykoch a
dokonca, zúčastňovať sa aj súdnych
jednaní. Keď nás už práca vyčerpala,
stačilo výjsť z budovy a boli sme priamo
v srdci historického a kultúrneho mesta.
Z Brna som odchádzala spokojná a
svoje rozhodnutie poslať prihlášku
som ani trochu neľutovala, preto
túto skúsenosť odporúčam zažiť na
vlastnej koži každému, nie len kvôli
nadobudnutiu právnej praxe, ale
najmä preto, že cestovaním a poznávaním nových ľudí človek naozaj
rastie a otvárajú sa mu nové a nové
možnosti.
Daniela Hmírová
My name is Henrik Bach and I study law at the University of Aarhus
in Denmark. In July 2011 I had the
pleasure to work as a trainee in
Czech Republic. In this article I will
tell what I learned in my two weeks
as a trainee.
I applied for a trainee-ship through
the ELSA Student Trainee Exchange Programme because I wanted to
get to know a new culture and I liked
the idea of working in the daytime
and experiencing the host country
and seeing its attractions after work
and at weekends. Furthermore, I
only know Danish law and therefore
wanted to work in an office with an
international aspect.
Along with a trainee from Slovakia
we were so lucky to get a traineeship at the Czech Republic public
Administration in Brno. Brno is the
second biggest city in Czech Republic, but most of the legal service
is located in Brno. The legal department we worked for is called the
Office for International Legal Protection of Children (The Office).
The Office is divided in to three
departments: Inter-country adoption, Recovery of child support and
Wrongful removal of children (international child abduction). The Office is responsible for the protection
of children in civil matters having
cross-border implications and the
protection of minors.
During my traineeship I had the
possibility to read several cases regarding custody struggles between
the parents and to see which considerations are the most important
when a judge makes a decision
regarding the custody of a child.
It is often very difficult to get to an
agreement of joint custody when
the parents are living in two countries.
Therefore, a battle of child custody
often ends out with one of the parents having the full child custody
and the other parent accepting that
the upbringing of a child and safe
surrounding of the childhood are
weighted higher than his or hers
need to see the child.
In Brno we visited the City Court two
times where we saw two civil cases.
One of them regarded custody of
two children, which had all of the
above-mentioned aspects. The mother and father lived in two countries
and the children had earlier lived
in both countries but that was not
possible anymore. Therefore, it was
necessary to determine where the
children shall live in the future.
It was interesting for me to sit and
observe how the judge assessed
what the parents could offer to give
the children for the best and safest
childhood. Everything is in the inte-
rests of the child and that is the way
it should be.
In verdicts regarding child custody it
is very often that one of the parents
disapproves the result. Therefore, I
liked to spend a couple of days at the
department of Inter-country adoption. At the adoption department there is so much happiness when the
employees talk to the parents. It is
a dream come true and the parents
are really happy when the adoption
is a success.
I had two really great weeks in Brno
and it gave me a really good insight
in what the employees at the Office
are working with. Therefore, I can recommend applying for a trainee-ship
with ELSA STEP Programme next
summer. It is a great combination of
interesting work and a possibility to
visit a new country during the summer.
Henrik Bach
21
OKÉNKO PRÁVNÍHO ODVĚTVÍ
V dnešní době se zvyšuje
zájem o výsledky projektu
sjednocení soukromoprávních úprav, protože se časově shoduje s dobou, kdy se
zdá, že se celá eurozóna naklání, a s ní i celý evropský
systém. Otázka o budoucnosti politického systému
ovlivňuje vývoj právní harmonizace a kvůli tomu může
být soukromoprávní harmonizace klíčová v zájmu
sjednocování států. Jestliže
se tato úprava smluvních
práv skutečně podaří, bude
to znamenat velký pokrok v
dějinách Evropy.
Common Frame of Reference:
Význam soukromého práva v současném stavu
Hlavním zájmem Evropského hospodářského společenství byly od
začátku obchodní a hospodářské
vztahy firem a obchodníků. Z toho
vycházelo vytvoření a fungování
společného trhu a harmonizace
právních předpisů smluvních států,
což se konkretizovalo ve volném
pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Tento cíl vypadá jako rozumné
východisko pro harmonizaci specifických oblastí soukromého práva,
zejména v oblasti smluvního práva.
Na druhou stranou si Evropská unie
stanovila zásady a cíle, které dalece
přesahují ty čistě ekonomické. Největší přínos z Unie mají její občané,
jelikož péče o ně je konečným cílem
evropských institucí.
Snahy o toto sjednocení probíhají už
dlouho a bude to velká škoda, jestli
se unijní úprava vytvoří tak částečně, jako je ad cassum dodnes. Celý
tento projekt začal, když Evropský
parlament uvažoval o možné harmonizaci hmotného soukromého
práva1. Komise v roce 2000 sbírala
22
rady od Evropského parlamentu a
vytvořila Sdělení Rady Evropského
parlamentu o evropském smluvním právu,2 aby se rozšířil diskusi
o evropském smluvním právu mezi
Evropským parlamentem, Radou a
dalšími zúčastněnými stranami, například podnikateli, právníky, akademiky a skupinami spotřebitelů.
Komise měla dva hlavní cíle, kterých
chtěla dosáhnout pomocí tohoto
Sdělení: určování možných problémů, které vyplývají z rozdílů mezi
vnitrostátními úpravami smluv, a
možností budoucích řešení smluvního práva v rámci Společenství.
Během tohoto čásu se událo několik sociálních a politických pokroků,
které také směřují ke sjednocení.
Technologické pokroky a zavedení
eura jako jednotné měny způsobily zjednodušení mezinárodních
transakcí a podpořily mezinárodní
obchod. Nicméně různé národní
legislativy, upravující tento obchod,
narušily a narušují vnitřní trh, protože
neznalost jiného smluvního práva je
logicky nevýhodou pro spotřebitele a
pro malé a střední podniky.
Kvůli těm důvodům se v současné
době nepochybuje o potřebě harmonizace soukromého práva, ale
o tom, jak se takového sjednocení
dosáhne. Tato debata se projevila
konkrétně ve smluvním právu.
S těmito předpoklady Komise v
roce 2003 vypracovala Akční plán,
který se staral o rozvoj Společného
referenčního rámce (dále DCFR) s
politickou povahou, který by umožnil
rozvoj smluvního práva3. Akční plán
ustanovil základní právní zásady, které jsou společné členským státům, a
principy analýzy Acquis group4 jako
základní prameny tohoto Rámce.
V roce 2007 byl vydán první předběžný návrh této iniciativy a v roce
2009 druhá verze. Tento návrh
Rámce není zmateným souhrnem
principů, ale novým systematickým
pohledem na Principles of European
Law5 (PEL) a obsahuje obecné zásady, definice a společná pravidla
evropského smluvního práva.
Dne 1. července minulého roku vydala Evropská komise Zelenou knihu o právních možnostech, které se
týkají Evropského smluvního práva
pro podniky a spotřebitele. Cílem
teto otevřené a veřejné diskuze,
která probíhala do ledna 2011, byl
osud druhého návrhu DCFR. Zelená
kniha se s různou úrovní intenzity a
závažnosti zabývala sedmi možnými
variantami konečného návrhu, aby
pak odborná skupina přijala rady
a učinila rozhodnutí. Budoucnost
tohoto projektu záleží na posouzení
provedeném Komisí pomocí návrhů
a podnětů získaných v reakcích na
tuto veřejnou diskuzi, na které slíbila
odpověď před koncem roku.
Ještě dříve, než se Komise vyjádří,
je třeba říct, že DCFR je propracovaný projekt, který absolutně překonal
původní představy. Snaží se vytvořit i
stanovit komplexní definici pojmů od
různých tradic v národních právních
systémech. Není jenom množstvím
teoretických pojmů, ale seriosní a
systematickou úpravou, která se
OKÉNKO PRÁVNÍHO ODVĚTVÍ
může jednou stát budoucím občanským zákoníkem.
Dříve, než budeme celkově zkoumat
tuto úpravu, můžeme už říct, že jednou z největších výhod toho projektu
je, že se tímto způsobem překoná
jeden z největších problém podnikatelů. Nabízet a prodávat do zahraničí
je dodnes velký risk pro podnikatele,
jenž musí počítat s náklady, např.
těmi spojenými s překladem do místního jazyka. Výsledkem toho je, že
většina malých a středních podniků
nemá zájem o podnikání v zahraničí,
protože na novém trhu nemají jistotu,
a protože jejich odvážná investice by
byla zároveň drahá. Z ekonomického hlediska jsou vidět samé výhody.
Konkurence ve členských státech
bude růst, zatímco ceny budou klesat, jelikož už pro dodavatele nebude tolik bariér.
Jestliže se tímto způsobem podpoří
a zjednoduší podnikání v členských
státech, můžeme si také představit,
jaké výhody to bude znamenat pro
spotřebitele, kterému se najednou
se rozšíří nabídka služeb. To je to
nejzajímavější na celém textu, protože hlavní snahy DCFR je ochrana
spotřebitelů. Autoři jsou přesvěceni
o tom, že se toho dosáhne, pokud
v jednáních poskytne bezpečnost
všem stranám, a pokud jsou pro ně
průhledná.
Řešitelné problémy
Existuje mnoho problémů, které se
budou muset překonat pro správné
zavedení harmonizace, bez ohledu
na to, jakou bude mít nakonec povahu. Komise navrhuje 7 různých možností, jak ji uplatnit, a debata ještě
neskončila. Problém je, že článek
3 Nařízení Řím I6, který řeší výběr
zákona stranami, nedovoluje nebo v
něm aspoň není zmíněna možnost,
aby si strany mohly vybrat nějaký
budoucí evropský nástroj. Nicméně
[1] Usnesení z 26. května 1989 o harmonizaci
úsilí soukromého práva Členských států. DO C
158 z 26. 6. 1989.
[2] Návrh Usnesení, 14. března 2000, ohlendě
rocního legislativního Komize pro 2000.
[3] Sdělení Komise Evropskému Parlamentu a
Rady. „Soudržnější Evropské smluvní Právo“.
stejný text uvádí v článku 14 jako
odůvodnění, že: „Pokud Společenství vhodným právním nástrojem přijme normy smluvního závazkového
práva, včetně standardních smluvních podmínek, může takový nástroj
stanovit, že smluvním stranám je
dovoleno tyto normy uplatňovat.“
Tato otázka není uzavřena a musíme čekat, jestli definitivní povaha tohoto nástroje dovolí, abychom mohli
mluvit o skutečném „výběru zákona“
aby se mohl nějakým způsobem
vložit do tohoto 3. článku Nařízení.
To neznamená, že tato cesta bude
jednoduchá, protože jsou oblasty v
národních zákoníkech, kde existují
závazná pravidla, jako je tomu v případě spotřebitelských smluv.
Mnoho odborníků7 souhlasí s tím,
že nejlepší způsob, jak by se DCFR
mohlo aplikovat, by bylo jej vydat
jako nařízení8. Tímto způsobem by
DCFR zůstal jako zvolená možnost,
kterou by si strany mohly vybrat bez
omezování národního práva. To
znamená, že nejenom strany jiné
země by mohly jednat s DCFR, ale
také strany stejné země. Tím pádem
by neobsahoval národní zákoníky
a respektoval by princip svobody
smluv.
Akční plán (2003) 68 v konečném znění. Brusel,
12. 2. 2003.
[4] Skupina právnických odborníků, jménováných Komisí a autory knihy: Zásady stávajícího
smluvního práva ES.
[5] Práce stejné skupiny, vznik 14 zásad.
Další diskutabilní bod je ochrana spotřebitelů. Tento přístup se v DCFR přenáší na všechny smlouvy: toto kritérium se neobjevuje jen ve smlouvách
B2C, ale i v B2B, když jedna strana je
pochopitelně slabší. DCFR nejen nutí,
aby se smlouvy řídili podle tradičného
principu samostatné vůle, ale přidává
požadavek dobré víry a poctivého
průběhu, aby smlouvy byly platné. Tím
pádem přestává být nespravedlivost
kategorií jen pro spotřebitele, ale rozšíří se na všechny předměty a smlouvy,
pokud mají všeobecné podmínky. Od
tohoto bodu se zdá, že DCFR otevírá
etickou debatu a reflektuje principy
sociální spravedlnosti. I když po přečtení DCFR můžeme zastávat obě
pozice, silnější je kritika, která tvrdí, že
projekt obsahuje příliš mnoho kontrol a
závazných pravidel, která omezují samostatnost, hlavní zásadu smluvního
práva. Tato zajímavá diskuse odpovídá pohledu, který mají různé tradice
na regulaci soukromého práva. Jestli
se otevře prostor k samovůli a nechá
se tu volnost ovládající trh, anebo jestli
se chce zajistit sociální zodpovědnost
(přísnější, omezovaná), která se stará
o nejslabší. V zásadě jde o to, jestli
se DCFR zaměří buď k tak zvanému
Common Law (platnému v Anglii i v
[6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 593/2008 ze 17. června 2008 o právu
rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.
[7] Španělská Asoziace Registrátorů, Univerzitní
profesoři Univerzite Valencie.
ovlivňováních zemích), anebo k našemu kontinentálnímu Civil Law.
Rozhodnutí je teď na Komisi. Uvídime,
jak začne v 2012 definitvní etapa tohoto sjednocení.
Félix Sadaba Garraza*
BIBLIOGRAFIE:
- Zelená Kniha Komise, o možnostech politiky pro pokrok směrem k
evropskému smluvnímu právu pro
spotřebitele a podniky KOM (2010)
348 v konečném znění. 1. 7. 2010.
- Navrhovaná sjednocení soukromého práva závazků a smluv pro Evropu: Návrh společného referenčního
rámce, Eduardo Valpuesta, Universidad de Navarra.
- O sjednocení soukromého majetkového práva v Evropě, José María
de la Cuesta Rute, Universidad
Complutense de Madrid.
- Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o smluvním evropském právu. KOM (2001) 398 v konečném znění. Brusel. 11. 07. 2001.
- Recenze Anny M. Quiñones Escámez, na Reiner Schulze, Právnický
časopis INDRET.COM, Červenec
2008.
[8] 4. Varianta Zelené Knihy: Nařízení o
zavedení nepovinného nástroje evropského
smluvního práva.
* Autor članku je doktoránt a uči na VŠE a na
právnické fakultě Karlová Univerzita. Pomocník
překladu Jakub Sluka.
23
OKÉNKO PRÁVNÍHO ODVĚTVÍ
„Auto byste neukradli, mobilní telefon byste neukradli…“
Snad každý, kdo navštívil v průběhu posledních několika
let kino, se mohl setkat před samotnou projekcí filmu s
protipirátským spotem tímto sloganem a patřičnou hudební kulisou obohaceným.
„Auto bych neukradl, mobilní telefon bych neukradl…
ale určitě bych jej stáhl z internetu, kdyby to šlo.“
Internetové pirátství je hojně diskutovaným tématem, ale povětšinou si
nikdo z nás nedokáže přesně představit, co a kdo přesně do této oblasti
spadá. Na tyto základní otázky nám
naštěstí autoři výše citovaného videa
poskytují na svých internetových
stránkách alespoň základní odpovědi. Pořízení kopií filmů, CD-ček,
počítačových her, ale také třeba knih
či kreseb bez vědomí jejich autora
a za účelem vlastního obohacení
je zločin. To každý z nás, vlastnící
alespoň špetku slušnosti a zdravého rozumu, jistě pochopí. Problém
nastává ve chvíli, kdy onu pořízenou
kopii sdílím na internetu a poskytnu
ji všem k volnému stažení na některém s torrentových serverů nebo
třeba promítnu onen replikovaný film
v sirotčinci. Záměrně jsem druhou situaci mírně přehnal, ale v zásadě jde
o to, že ač je našim záměrem dobročinnost, v podstatě pořád okrádáme
24
o vlastnické právo, a potažmo i o zisk
z něj, autora originálu. Jako ilustrace
ochrany autorských práv ad absurdum může sloužit průběh promítání
novinářské předpremiéry čtvrtého
pokračování Mission Impossible, jak
mi byl popsán novinářským kolegou.
Do sálu nebyl vpuštěn nikdo s jakoukoli elektronikou s tím, že mobilní
telefony měly nejlépe zůstat doma,
obsah a děj filmu nesměl být nikomu
sdělován před oficiální premiérou
filmu (jak toto hlídali, netuším), během projekce stál v sále co 10 metrů
„hlídač“ s brýlemi pro noční vidění a
souhlas s těmito předem zaslanými
podmínkami museli samozřejmě
účastníci stvrdit svým podpisem.
Bylo by chybou opomenout nejproblematičtější a také nejrozšířenější
poddruh internetového pirátství - to
pasivní, tedy samotné stahování dat
s internetu prostřednictvím více či
méně pochybných serverů. Při pří-
pravě tohoto článku, jsem oslovil několik svých přátel, aby se se mnou
podělili o své názory na problematiku pirátství na internetu. Z několika
jejich myšlenek při psaní vycházím,
ale jednu si dovolím přímo citovat:
„Právě jsem zpirátoval nejnovější
Californication, a je to fajn.“ Je to jen
prosté sdělení, ale přesto obsáhlo
základní myšlenku. Lidé jednoduše
chtějí co nejvíce užitku za co nejnižší cenu a to jim internet a pirátské
kopie na něj umisťované umožňují
bezezbytku naplnit. Nutno přiznat,
že počítačové soubory jsou lehce
duplikovatelné, takže jejich kopírováním nevznikne přímá škoda jako
u krádeže peněženky či televize, ale
také vzniká potencionálně nevyčíslitelná škoda pro autora těchto děl
zpodobněných do jedniček a nul. Je
třeba se ptát, zdali si někdy zvykneme dávat „velké peníze“ (v případě
lístku do kina opravdu neúměrně) za
nejistý krátkodobý požitek v podobě
písně či filmu, který předem nemáme jak poznat. Někdo už třeba dospěl do bodu, kdy si CD od své nejoblíbenější kapely koupí v originále,
jen pro ten pocit, že je tím podpoří v
další tvorbě, někdo zase sbírá vinylové desky, jež nelze „přepálit“, stále
více lidí, ale stahuje.
Dá se s tím vůbec efektivně bojovat?
A je stejným zločincem ten, co pirátskou kopii prodá, ten, co ji nahraje
na internet a ten, co ji stáhne? Je
vůbec stahování sdílených souborů
něco nemorálního a tedy potencionálně nezákonného? Není poskytování a volné šíření souborů a dat na
internetu spíše znakem vzkvétající
lidské solidarity? Nezbývá než skončit parafrází úvodního citátu: „Auto
bych neukradl, mobilní telefon bych
neukradl… ale určitě bych jej stáhl z
internetu, kdyby to šlo.“
David Havel
REAKCE NA AKCE
Plán uspořádat v Brně letní školu práva vznikl někdy koncem loňského roku a od února roku následujícího se rozjely
několikaměsíční intenzivní přípravy. Téma zdravotnického práva nalákalo poměrně dost organizátorů z řady ELSA
Brno a tak se všichni mohli směle pustit do práce. Po zajišťování všeho možného i nemožného to konečně přišlo!
SUMMER LAW SCHOOL ON HEALTH LAW
BRNO ZÁŘÍ 2011
Celá letní škola oficiálně odstartovala
v neděli 4.září 2011 v útulné kavárně Maid Café, kde se účastníci z
různých koutů Evropy, jako Polska,
Maďarska, Ukrajiny či Švýcarska,
seznamovali za asistence roztomilých servírek, nebo-li také Maidek. K
uvolnění atmosféry přispělo po pár
skleničkách medoviny také karaoke,
na které se s energií někteří vrhli.
V pondělí se dostalo na samotný
akademický program. Po krátkém
uvítání ze strany hlavní organizátorky, zástupců fakulty a některých
zahraničních přednášejících, začal
blok přednášek k samotnému tématu Health Law. Povídání o Baby
Exchange či Malpractice Liability
nenechalo snad nikoho chladným.
Když se den blížil ke konci a účastníci začali být unavení neustálým
sezením, přišla jako dar přednáška
na téma Mediation, která probrala
snad úplně všechny. Začátek se sice
setkal s rozpaky ze strany studentů,
ale na konci byli všichni nadšení z
interaktivní hodiny. Jako třešnička na
dortu pondělního dne se ukázala být
návštěva Muzea soudního lékařství.
Zajímavé preparáty částí lidských těl
zaujaly svou syrovostí, ale pohled na
ně nakonec zvládly i osoby jinak se
slabým žaludkem.
Kocovinu pondělního večera se v
úterý během několika minut podařilo
zahnat skvělé americké přednášející,
Judith Munson, která sršela energií
na všechny okolo a nenechala niko-
ho, aby se nudil. Středa pak patřila
celodennímu výletu do Lednice, protože nejenom studiem živ je člověk,
a následnou návštěvou typického
jihomoravského sklípku, z něhož byli
nadšení hlavně zahraniční účastníci.
Během nabitého programu se také
našel čas na shlédnutí zajímavého
filmu, You don´t know Jack, který se
bezpochyby hodil k prezentovanému
tématu, či návštěvu dvou právnických
institucí, Nejvyššího správního soudu
a Kanceláře ochránce lidských práv.
Vyústěním celého týdne se zdál být
Moot Court on Health Law, který
prověřil, jak moc dávali posluchači
během přednášek pozor.
Sobotní dopoledne znamenalo poslední přednášku, tentokrát o klono-
vání lidí. Pro mě osobně to byla možná nejlepší přednáška, ačkoli jsem ji
bohužel neměla možnost vidět celou.
Nejlepší možná i proto, že přednášející byl přímo účastníkem letní školy
a aktivně zapojoval své posluchače
přímo do výkladu. Odpoledne proběhla krátká prohlídka Brna. Definitivní tečkou za touto úžasnou akcí
byla závěrečná večeře v restauraci
Baroko.
Závěrem bych chtěla za všechny poděkovat Head of the Organizing Committee, Ivě Šimkové, která odvedla kus
práce. Myslím, že nejsem jediná, kdo si
tento týden užil nejen po akademické
stránce, ale i po těch dalších, mnohdy
důležitějších a zábavnějších.
Barbora Červenková
25
REAKCE NA AKCE
O dlouhém workshopu na Dlouhých Stráních, mezi lesy a kopci …
… aneb poznej svůj projekt a svého supervizora
Centrum pro klinické právní vzdělávání UPOL, o němž jsme se zmiňovali v minulém čísle PrímaLexu, dalo možnost ke
zrození spoustě akcí v rámci projektu Law4life. Věci evidentně nabraly správný směr, a díky své atraktivitě upoutávají
projekty právních klinik pozornost čím dál více studentů PF UPOL. Účast na studijním workshopu pro vybrané studenty
ve dnech mezi 14. a 16. říjnem tohoto roku byl důkazem. Šlo částečně o organizační a částečně o vzdělávací přípravu pro
šťastlivce, kteří prošli výběrovým řízením, aby se staly pro tento semestr součástí Law4life a mohli tak v rámci absolvování některých praktických předmětů získat skvělé zkušenosti.
Právní kliniky na PF UPOL, v „novém
kabátu“, ačkoli ještě neoslavily ani
pomyslné šesté narozeniny, se těší
přízně stále více studentů. Možná
zapracoval všem tolik známý, ovšem
stále pomyslný, informační studentský systém. (Aneb informace, které
stojí za to, se k vám prostě nějakým
způsobem dostanou vždy). Možná je
to vstřícným přístupem pedagogů –
supervizorů a jejich asistentů doktorandů, jenž ke dveřím klinik studenty
přivádí. Nebo samotnou atraktivitou
klinik, které dávají všem nadějným
a cílevědomým lidem možnost něco
vidět, naučit se, zažít a odnést si
nezaplatitelnou zkušenost z činnosti
ve Studentské právní poradně. A
konečně pocit, že jste součástí akce,
26
která „má smysl“ a ještě vás obohatí.
Obecně začíná platit usus: kdo cítí,
že by se mohl lépe realizovat a chce
zažít „právo v praxi“, prvním místem,
kam zamíří, jsou právě „kliniky“.
Podle všeho (a to nejsem slepý optimista) studuje v Olomouci spousta
studentů, kteří sami v sobě cítí potenciál a chtějí využít skvělé příležitosti, kterou jim Centrum pro klinické
právní vzdělávání umožňuje. Osobně tak soudím proto, že i já jsem
byla mezi desítkami studentů, kteří
vyčkávali na chodbě před kanceláří
klinik v den výběrových řízení do
jejich jednotlivých oblastí. O práci na
každé klinice (Jichž je více než deset
a vězte, že je skutečně z čeho si vybírat. Za všechny uvádím jako příkla-
dy lidskoprávní kliniku, kliniku práv
pacienta, antidiskriminační právní
kliniku, spotřebitelskou právní kliniku,
nebo velmi specifický projekt „Právo
pro každý den – Street law“) mělo
zájem mnohem více studentů, než je
samotná kapacita klinik. Vzhledem k
počtu z minulých dvou semestrů šlo
o čísla podstatně vyšší. Důvodem,
proč na výběrové řízení dorazilo tolik
studentů, ovšem může být i efektivní
a dobře provedená prezentace klinik
ze strany ELSA Olomouc.
Osobně jsem se zaměřila na projekt Street law – jedinečný praktický
předmět spočívající v pedagogické
činnosti na místní základní škole
Horka, které také patří velký dík
za příležitost a spolupráci. Student
předává žákům na druhém stupni
základní znalosti z oblasti práva. Jde
o velmi efektivní způsob osobního
testu, jak působíte na početnější
skupinu posluchačů (a že právě v
tomto věku vás na kritice nešetří).
Zjistíte, zda to, co říkáte a předáváte je srozumitelné, pochopitelné …
zábavné. Pro studenta práv jde o
další zkušenost komunikace s cílovou skupinou, protože (co si budeme
povídat) mimo znalosti práva bude
právě komunikace to, čím se jednou
každý absolvent bude živit.
Street law projekt jako takový k nám
přišel ze Spojených států, kde vznikl
zhruba v 70. letech minulého století,
kdy bílí studenti z „lepší společnosti“
vycházeli do černošských čtvrtí a
REAKCE NA AKCE
škol, aby místní poučovali o jejich
právech. Myšlenka jako taková se
v zásadě zachovala, samozřejmě v
kontextu současnosti. Jde o to ukázat mladším žákům, že právo není
jen změť paragrafů, nesrozumitelných právních vět a nekonečných
rozsudků soudů, o nichž člověk
pochybuje, že jsou napsány česky.
Studenti právnických fakult dnes
právo přibližují a technikou učení
ještě mnohému přiučí sami sebe. Při
výuce užívají interaktivní techniky a
bezpočet zábavných cvičení, aby
podtrhly vzájemnost dialogu, který
se žáky vedou.
Až neuvěřitelně jednoduchá cesta
vedla k tomu, aby člověk seděl u
přijímacího pohovoru a měl možnost přesvědčit svého potenciálního supervizora, že právě on je ten
správný pro projekt, do nějž se hlásí
– motivační dopis. Všichni to známe,
obligátně odsuzovaný formulář s několika řádky pod otázkou typu „Proč
právě vy …? Co vás k rozhodnutí
motivovalo?“. Jenže právě tak snadno uchopitelných příležitostí by se
mělo využívat, když znamenají novou zkušenost, kterou vám už nikdo
nevezme.
Na ty, kteří tedy prošli výběrovým řízením, čekal prodloužený organizačně – studijní víkend v Jeseníkách.
Páteční odpoledne a samotné zahájení workshopu měl v rukou samotný
vedoucí Centra pro klinické právní
vzdělávání, JUDr. Maxim Tomoszek.
Společně s organizačním asistentem JUDr. Martinem Kopou uvedli
studenty do problematiky etiky v práci právníka. Samotné téma ukázalo,
že má „ledovcovitou povahu“ – jen
zlomek toho potřebného si člověk
uvědomuje jaksi sám od sebe. V zásadě s tím, co „je vidět na povrchu“
je potřeba pracovat, abychom mohli
efektivně odhalit skutečné hodnoty
a etická pravidla, jichž by si měl být
každý právník vědom. Důležité bylo
uvědomit si, že většinu těchto pravidel cítíme a priori sami, resp. jsme k
nim vedeni, a že i v oborech jako je
právo, je potřeba se řídit v souladu
s těmi nejzákladnějšími a prostými,
slušnými zásadami chování a společenského soužití.
Po semináři o etice se některé skupiny přesunuly do praktičtější oblasti,
a to do semináře s JUDr. Renátou
Šínovou, Ph.D., jež studentům
osvětlila, (některým připomněla), co
by měl obsahovat spis k případu klienta, a na které otázky by se student
neměl zapomenout klienta zeptat,
když s ním jedná. Jak teorie ukáže
pouze cestu, ale praxe ji „vydláždí“,
ukázalo následné praktické cvičení,
kdy si paní doktorka vzala na pomoc
ještě organizační pracovnici klinik
a supervizorku pro některé oblasti
JUDr. Luciu Madleňákovou, která se
o realizaci celého víkendového workshopu postarala. Předstíraly klientky,
které se chtěly se svým partnerem
rozvést a na skupinách studentů
bylo vyhotovit co nejlépe provedený
spis o případu. A protože je motivace
tím nejzásadnějším hybatelem v práci studenta a supervizoři si to velice
dobře uvědomují, byla v rámci workshopu vyhlášena soutěž Miss Spis
– soutěž o nejlépe provedený spis.
(Vítězkou se stala Kateřina Kapková ze 4. ročníku, které ještě jednou
upřímně gratulujeme.)
Sobotní dopoledne na studenty čekal psychologický blok pod vedením
psycholožky paní PhDr. Ivy Velkové,
jež „klinikáře“ seznámila jak se zásadami nonverbální a verbální komunikace, tak se způsoby různého jednání s různými klienty. Také umožnila
v rámci semináře studentům, aby si
načerpané informace otestovali, k
čemuž byla užita technika dramatizace.
V polovině workshopu bylo nezbytné studenty seznámit s organizační
stránkou Centra pro klinické právní
vzdělávání – jak práce na klinikách
funguje, co se žádá od studenta, co
může student žádat od svého supervizora (ale i to, co po něm už žádat
nemůže, aby šlo skutečně o jeho
práci), dále se organizační seminář
společně se studenty snažil definovat vztah studenta a supervizora.
Právě na tomto semináři si mohli
studenti všimnout, že pedagogové
působící v Centru jsou zářným příkladem ochotných a vstřícných lidí,
kteří se rozhodli bourat mýty o děsivých a pomstychtivých učitelích na
právnických fakultách.
Mě osobně přinesl seminář mimo
potřebné informace i pocit klidu a
radosti, že jsem se ocitla v prostředí,
kde je vaše produktivita oceněna,
konstruktivně (kriticky, ovšem objektivně) ohodnocena, a že pozitivní
vztah mezi studentem a vysokoškolským pedagogem, byť je postaven
na úctě a respektu, není jen jednostranný, a skutečně může existovat.
Seminář vedla organizátorka workshopu a supervizorka pro skupinu
studentů, kteří v tomto semestru
absolvují kliniku Street law – právo
právo každý den. Na pomoc si ji totiž
vzala vedoucí kanceláře Studentské
právní poradny, která funguje v Centru klinického právního vzdělávání,
Mgr. Zuzana Adameová.
JUDr. Veronika Tomoszková „klinikáře“ ve svém bloku opět donutila používat šedou kůru mozkovou, avšak
ne tak úplně stylem, na který jsme
zvyklí ze studia. Šlo o reflexi semináře o etice, resp. etických hodnotách a
jejich roli při práci s klienty. Přínosem
tohoto semináře bylo pro studenty
zdůraznění, že je dobrý a „dobrý“
právník, že i s předsudky se dá pracovat (a v ideálním případě bourat),
ačkoli to vyžaduje úsilí a vůli.
Součástí nabytého programu na
workshopu byl i blok zaměřený na
Street law projekt, pro studenty, kteří
předmět tento semestr absolvují.
Studenty svou návštěvou poctili a
bohaté zkušenosti se rozhodli předat
JUDr. Michal Urban a Tomáš Friedel
z PF UK. V téměř tříhodinovém bloku seznámili studenty s praktickými
technikami jak zaujmout a efektivně
předat znalosti, s psychologickými
metodami, jak si vybudovat respekt,
aniž by studenti u žáků působili příliš autoritativně. Nezapomněli být
příjemní, přátelští a za sebe musím
říct, že Street law blok mi mnoho při-
nesl. Už se těším, až si šedou teorii
vyzkouším v praxi.
Zlatým hřebem celého víkendového
workshopu byla nedělní dopolední
diskuze na téma „Borcení mýtů o advokacii a soudcovství“, kdy se studenti
mohli těšit z přítomnosti advokátky v
Olomouci JUDr. Bronislavy Wittnerové
a soudkyně Okresního soudu v Ostravě Mgr. Jitky Lehké. Obě dámy byly
otevřeny diskuzi a odpovídaly na otázky týkající se jejich praxe, zkušeností a
názorů v oblasti práva a práce s lidmi,
což samo o sobě člověka obohatí. I přítomnost dvou schopných žen mohla na
spoustu studentů pozitivně zapůsobit a
inspirovat k úsilí spojenému se studiem,
ale i praxí na klinikách. V závěru neděle
byl celý workshop zhodnocen, v duchu
dialogu, tolik vlastním a známém pedagogům, působících na klinikách.
Nejlepší variantou bývá, když práci
(nebo studium) spojíte se zábavou,
resp. když vás to, co děláte, skutečně
baví. V Jeseníkách byla studentů zapálených pro věc tento víkend spousta. Ale asi by se nesešli v tak hojném
počtu a nebyli tak nadšení pro praxi v
klinikách, kdyby samotná „základna“
pedagogů, kteří se pro věc nadchli,
nebyla inspirací. A za to jim patří velké
dík. Ráda bych proto využila příležitosti
a prostřednictvím toho článku velmi poděkovala všem, kteří se na organizaci
workshopu v Jeseníkách podíleli. Za
kus velmi dobře odvedené práce děkujeme JUDr. Lucii Madleňákové, JUDr.
Maximu Tomoszkovi, JUDr. Veronice
Tomoszkové, PhD, Mgr. Petře Melotíkové, Mgr. Zuzaně Adameové a JUDr.
Martinu Kopovi. Čestným hostem na
workshopu byla Mgr. Pavla Tonnies a
lektoři, kteří studentům předávali velmi
ceněné znalosti, PhDr. Iva Velková,
Mgr. Jitka Lehká, JUDr. Bronislava Wittnerová, JUDr. Michal Urban, Tomáš
Friedel (student 5. ročníku PF UK) a
JUDr. Renáta Šínová, PhD.
Věřím, že workshop všechny studenty efektivně připravil, a že se mohou
naplno vrhnout do všeho, co práce v
Centru pro klinické právní vzdělávání
vyžaduje.
Barbora Červenková
27
REAKCE NA AKCE
URÿQtNVRXWěæHVWXGHQWVNëFKSUDFt
35,1&,32&+5$1<
'2%5e9Ì5<
9þ(6.e0
628.520e0
35É98
Možná si vzpomínáte na článek publikovaný v minulém
:AT–MCOVEVĐVOJINćKTERĐCH
EVROPSKĐCHPRVN–CHSYST”MĎBYL
PRINCIPOCHRANYDOBR”V–RYKL–ąOVĐJIN”
EVROPSK”PRVN–SYST”MYTENTOPRINCIP
MARGINALIZOVALYąIDOKONCEZCELA
ODM–TLY
!UTORPRCEBYMćLZTOHOTO
POHLEDUZHODNOTITSOUąASNĐąESKĐ
PRVN–čDASV”HODNOCEN–čDNć
ODĎVODNIT
vydání PrímaLEXu na téma ,,Princip ochrany dobré víry
v českém soukromém právu“. Pokavaď ne, tak se nemohu
divit. Jeho délka by v době přísunu kvanta studijní materie
odradila nejedno unavenější oko čtenáře. Jelikož se jedna-
2EINHARD:IMMERMANN3IMON7HITTAKER
'OOD&AITHIN%UROPEAN#ONTRACT,AW#50
0RCEVąESK”MJAZYCEVMAXIMLN–M
ROZSAHUSLOVBUDOUPčIJ–MNY
DOœNORANAEMAILU
STUDENTSKAPRACE ELSACZ
3LAVNOSTN–VYHLßEN–VĐSLEDKĎSOUTćâE
SEUSKUTEąN–NAAKCI+/.4!+4
0RAHANA0&5+
&HQ\SURYtWě]H
lo o výherní práci, tak Vám ji jako její autor samozřejmě
PtVWR:.ÿ
GHQQtSRE\WY/RQGëQě
VQiYäWěYRXNDQFHOiőH
$OOHQ2YHU\
PtVWR.ÿ
PtVWR.ÿ
doporučuji, i když se mi samotnému příčí ji hodnotit. V
těchto pár sloupečcích bych se ale chtěl zaměřit na neméně
důležité, z jiného úhlu pohledu pro studenty podstatnější
reálie a odpovědět na následující otázku. Proč je důležité
účastnit se takové soutěže? Nejlépe to lze ukázat na samotném průběhu soutěže z mého pohledu od začátku až dokonce. Předem nutno poznamenat, že dnes bude můj text
odlehčenější ve srovnání s minulým příspěvkem a jeho cí-
Å3UiYQtÀUPDURNXYHVWőHGQtDYëFKRGQt(YURSě´
The Financial Times & The Mergermarket Group, Londýn 2010
þ(6.É5(38%/,.$
lem není propagace, ale předání zkušeností.
Essay Competition
nejen soutěž, ale hlavně příležitost!
Byl pozdní zimní večer a já brouzdal
internetem, prostě klasika… Klikal
jsem, klikal, až jsem na stránkách
ELSA objevil danou soutěž. Vločky
padající za oknem pro mne strnuly
ve vzduchu, když jsem se zamyslel
nad tím, co to může být za studenta,
který v této soutěži vyhraje 1. cenu
20 000 Kč, zájezd do londýnského
sídla advokátní kanceláře Allen &
Overy a publikaci článku v tomto
časopise. Teď se omlouvám osobám
případně dotčeným mým předsudkem. Mastnovlasá osoba, nejspíše s
brýlemi a rovnátky na zubech kdysi
nosívajících, mi blikla v představách
jako první. Sice do takového profilu
nezapadám, ale proč to nezkusit
taky. Vždyť slohovky mi přeci na
28
gymplu šly a když navíc připočítám,
že nějakým právním myšlením také
disponuji. A HLAVNĚ ,,není důležité
vyhrát, ale zúčastnit se“. Přinejmenším si lépe osvojím psané slovo,
které je možno vedle toho mluveného označit za essentialia negotii
každého právníka. Tak jsem tedy četl
a četl, psal a psal (místy měl i mastný
vlas)…..nakonec poslal.
...po pár měsících se výsledky soutěže vyhlašovaly při příležitosti Job
Fair kontaktu na PF UK. Oprášil jsem
oblek, vynechal ve škole pár seminářů a udělal si výlet z mé olomoucké
alma mater do Prahy. Přeci jen,
když už soutěž nevyjde, tak aspoň
posbírám pár letáčků a kontaktů na
advokátní kanceláře. V prostorách
tzv. bazénu právnické fakulty vyrostlo několik stánků reprezentujících
prestižní advokátní kanceláře a mezi
nimi se nacházel hemžící, relativně
úctyhodný dav studentů. Na chvíli
se pohybující masa lidí zastavila
a nastal čas vyhlašování výsledků
soutěže. Začínalo se od posledního
3. výherního místa. Po druhém už
jsem přestal doufat a začínal myslet,
v kolik mi jede vlak zpátky. Z myšlenek mě probudilo vyslovení mého
jména. Následovalo předání diplomu, gratulace a série fotografií. Po
této ceremonii, na které jsem musel
působit díky ohromení trochu strnule, jsem využil své pozice a dojednal
si letní stáž u Allen & Overy. Následná oslava ve vlaku nebyla rozhodně
bujará. Cestoval jsem sám, můj mp3
přehrávač byl vybitý a v peněžence
mi zbylo po zaplacení lístku 35 Kč,
což akorát postačovalo na zakoupení jednoho piva (pozn. výhra se
převáděla převodem na účet, bohudík). Omezil jsem se tedy alespoň na
stabilní usměv, kterýžto se evidentně
jevil v očích ostatních cestujících
jako známka slabomyslnosti.
Po pár měsících od vyhlášení mě čekalo působení v advokátní kanceláři
Allen & Overy. V londýnském sídle
jsem sice byl jen jeden den v rámci 4-denního zájezdu do Londýna,
nicméně i to stačilo, abych viděl jaké
možnosti se člověku naskýtají. Když
jsem hledal, kde se sídlo nachází,
tak mě smart phone zavedl přímo
REAKCE NA AKCE
mezi londýnské mrakodrapy. Trochu mě bolelo za krkem z hledání,
který je ten pravý. Situace se trochu
zlepšila, až když jsem zjistil, že to je
,,jen“ desetipatrová budova. Uvnitř
mě přivítali velice vřelí a usměvaví
lidé a posléze jsem se připojil k 24
britským studentům na účasti ,,dne
otevřených dveří“ (Open day). Ten
se skládal z různých prezentací na
témata jako představení advokátní
kanceláře a oblasti jejího působení, právní dovednosti, vyjednávání
aj. Některé byly především určeny
pro britské studenty v prvním roce
studia, takže tam věcnost pro mne
upadala. Každopádně jsem měl v
těchto pasážích solidní kurz British
English. Dále jsem byl přidělen k
jedné místní koncipientce, aby mi
představila svou práci a zároveň ji s
nějakými drobnostmi vypomohl. Po
této formální náplni jsme šli spolu na
kávu do posledního patra budovy,
kde se nacházela krásná restaurace.
Při rozhovoru s ní jsem zjistil, že je z
Bulharska a i tam původně vystudovala práva. Dále se pak vzdělávala
v Anglii. Když tato debata probíhala
s pozadím nápadně připomínající
americké právnické filmové prostředí, tak mi došlo, že ne všechny americké filmy jsou fikce a především, že
tato realita není českému studentu
až tak vzdálená.
Pár dnů po exkurzi v Londýně jsem
nastoupil na stáž do pražské pobočky Allen & Overy. Ta, jak jsem výše
uvedl, nebyla předmětem výhry. Od
londýnského sídla se liší dle mého
nejvíce velikostí budovy a počtem
personálu. Zaměstnanci jsou zde
stejně přátelští a vždy ochotni člověku pomoci. Za ty dva týdny na korporátním oddělení jsem se setkal s pro
mne zajímavými případy. Komplexnost servisu, který je zde k dispozici,
dává maximální prostor pro uplatnění právních poznatků a samozřejmě
nabytí nových.
Závěrem bych tedy odpověděl na
výše vytýčenou otázku, i když si myslím, že některé z odpovědí lze najít
v předešlém textu, případně v horizontu budoucnosti. Dnešní situace
na trhu práce je obzvláště v českém
právním prostředí tíživá. Již během
studia musí student pracovat nebo
konat jiné aktivity, aby jeho životopis
vyšel z davu a uchytil se v tomto
konkurenčním prostředí. Já jsem
osobně poznal, jak výhra takovéto
soutěže může člověku pomoci ve
hledání svého vlastního štěstí. Není
to tak bráno jen ve vztahu k jedné
advokátní kanceláři, ale tyto činnosti
jsou zohledňovány i jinde. Někde se
sice setkáte s názory, že teorie má
daleko od praxe. Kdo však řeší konkrétní kauzy, tak zjistí, jak teoretické
články jsou potřebné především pro
argumentaci.
Jako závěrečnou tečku bych uvedl
modifikaci jednoho přísloví v textu a
zároveň motivoval méně ambiciózní
a sebejisté studenty. Samozřejmě
samotná účast na takovýchto soutěží člověku něco dá, avšak podstatnější je, že kdo se vůbec nezúčastní,
nikdy nemůže vyhrát.
Jaromír Zajíc
student PF UPOL
inzerce
29
VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ
Vyhlášení výsledků uplynulého ročníku
Research Group Competition
Soutěž studentských prací
Research Group Competition
Odškodnění újmy na zdraví v českém právu –
příliš rigidní nebo právní jistotu přinášející?
ELSA Česká republika ve spolupráci s advokátní
kanceláří Mališ Nevrkla Legal vyhlašuje
4. ročník soutěže Research Group Competition.
1. místo
finanční odměna ve výši 12.000,- Kč +
publikace v odborném periodiku
Soutěž volně navazuje na Legal Workshop
ze 4. listopadu 2011.
2. místo
finanční odměna ve výši 8.000,- Kč
3. místo
finanční odměna ve výši 4.000,- Kč
Práce v českém jazyce zasílejte prosím
do 29. února 2012
na [email protected]
Více informací naleznete na www.elsa.cz
30
Protože jarní číslo časopisu PrimaLex vyšlo těsně před vyhlášením výsledků třetího ročníku
soutěže studentských prací Research Group Competition, přinášíme informace o vítězích
soutěže, již ELSA pořádá ve spolupráci s advokátní kanceláří Mališ Nevrkla Legal, až nyní.
Soutěžící měli tentokrát zpracovat téma „Disenty soudců a odtajnění hlasování v české justici
- ano či ne?“. Slavnostní vyhlášení a předání cen z rukou Dr. Mgr. Daniela Mališe, LL.M.se
uskutečnilo 5. dubna 2011 v rámci jarního Job-fair Kontaktu na Masarykově univerzitě v
Brně.
Výsledky soutěže:
1. místo - Karel Ulík, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
2. místo - Vít Křížka, Právnická fakulta Masarykovy univerzity
3. místo - Zuzana Švihelová, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Tématem letošního, čtvrtého ročníku je „Odškodnění újmy na zdraví v českém právu - příliš rigidní
nebo právní úpravu přinášející?“. Soutěž volně navazuje na listopadový Legal workshop (účast na
něm však není podmínkou účasti v soutěži) a zúčastnit se jí mohou všichni studenti právnických
fakult, včetně studentů z Panevropské vysoké školy. Research Group Competition je otevřena i
vícečlenným týmům!
Více informací na www.elsa.cz
Lenka Novotná
VP AA ELSA ČR
LEDEN
STEP stáž v USA
Datum: Uzávěrka pro přihlášky
31. 1. 2012
Místo: Detroit, USA
Popis: stáž v americké AK, více
informací ve STEP Newsletteru
(kód stáže: TN-EI/03)
Kontaktní osoba: Hana Macková
E-mail: [email protected]
Research group competition
ve spolupráci s advokátní
kanceláří Mališ Nevrkla Legal
Datum: Uzávěrka prací 29. 2. 2012
Místo: Celá ČR
Popis: písemná soutěž na téma
Odškodnění újmy na zdraví v českém
právu - příliš rigidní nebo právní jistotu
přinášející?
Kontaktní osoba: Lenka Novotná
E-mail: [email protected]
ÚNOR
BŘEZEN
Konference na téma
Soukromoprávní závazky a
jejich zajištění a Nesporná
řízení
Datum: 10. 2. 2012
Místo: Olomouc
Popis: doktorantská konference
pořádáná ve spolupráci s ELSA
Olomouc
Kontaktní osoba: Helena
Staufčíková
E-mail: [email protected]
STEP stáž v Německu
Datum: Uzávěrka pro přihlášky
15. 3. 2012
Místo: Mnichov, Německo
Popis: stáž v německé AK, více
informací ve STEP Newsletteru (kód
stáže: TN-DE/05)
Kontaktní osoba: Hana Macková
E-mail: [email protected]
DUBEN
Allen & Overy Essay
Competition
Datum: Uzávěrka prací 27. 2. 2012
Místo: Celá ČR
Popis: písemná soutěž na téma
Význam „investic“ v arbitrážích
podle mezinárodních smluv o ochraně
investic
Kontaktní osoba: Lenka Novotná
E-mail: [email protected]
NCM ELSA Česká republika
Datum: 12. – 15. 4. 2012
Místo: Česká republika
Popis: národní sněm
Kontaktní osoba: Petr Oulehla
Kontakt: [email protected]
IFP Mid-Evaluation
Conference
Datum: 16. - 22. 4. 2012
Místo: Trieste, Italy
Popis: IFP konference na téma
Mental Health & Human Rigts
Kontaktní osoba: Antonella Biasi
E-mail: [email protected]
Bilateral Study Visit ELSA
Praha - ELSA Istanbul
Datum: 22. - 30. 4. 2012
Místo: Istanbul, Turecko
Popis: ELSA Praha na návštěvě
lokální skupiny v Istanbulu
Kontaktní osoba: Barbora
Pohořská
E-mail: [email protected]
KVĚTEN
Národní konference na
téma Pochybení práva v
komunistických procesech
Datum: 3. - 4. 5. 2012
Místo: Brno
Popis: závěrečná konference
národního projektu „Pochybení práva v
komunistických procesech“ pořádáná
ELSA Brno
Kontaktní osoba: Lenka Pekařová
E-mail: [email protected]
Stačí napsat na [email protected]
Download

Rozhovor Profese advokáta v českém justičním systému