4 / 2012
Z P R AV O D A J V Ý C H O D O Č E S K Ý C H F I L M A Ř Ů
obsah
2408 - 2467 = 4/2012 strana 1 - 60
3 ÚVODEM
Jiná generace - M. Lajdar
4 POD HLAVIČKOU VčVSAFV…
Informace pro členy VčVSAFV
5 Otázky ankety, Členské příspěvky, UNICA 2013,
Smutná zpráva,
Seznam zaplacených členských příspěvků VčVSAFV
6 SOUTĚŽE / bude…
Střekovská kamera, Klapka, Mít křídla, Mladá kamera, Juniorfilm, Zlaté slunce, Krajská kola 2013
7 bylo…
Musaionfilm 2012 - A. Kapsa
10 Malé ohlédnutí za R8 - Z. Krejčí
11 Ohlédnutí za Rychnovskou osmičkou - J. Otrubová
12 A co dál, doktore? - C. Podolský
14 Litomyšlská lilie očima porotců - P. Horák
15 XXXIV. Litomyšlská lilie ako som ju videl ja - J. Kuska
16 Beskydský ještěr 2012 - Z. Zicha, BJ 2012 - A. Krejčová
17 BJ 2012 - J. Vačlena
18 Bzuk film 2012 - Z. Sršeň,
Brněnská šestnáctka - K. Taubingerová
19 53. ročník B16 - P. Tomek
23 Kroměřížský Arsfilm 2012 - I. Dašek
24 Vysokovský kohout - J. Minařík
26 Vysokov a jeho kohout... - L. Poláková
27 Filmový festival Orfilmfest 2012 - M. Štěpán
28 Orfilm - J. Šťásková, TV JOJ natáčela... Z. Sršeň
29 Cena s hořkostí pelyňku... K. Pokorný
30 Jaké bylo Seniorforum 2012 Kroměříž - A. Macek
31 Svitavská klapka - P. Krušina
Vydává:
Středisko amatérské kultury
IMPULS Hradec Králové
ve spolupráci s Východočeským
volným sdružením pro amatérský
film a video
za finanční podpory MK ČR
zima
33
TECHNICKÉ OKÉNKO
Přezkoušejte a vylepšete vaše ozvučení! - I. Dašek
35
38
39
40
41
42
NAPSALI NÁM...
45. ročník festivalu Vysokovský kohout - J. Otrubová,
Radosti podzimu - P. Vaněk
Retro edice vydavatelství Popron - O. Lasák
35. ročník mezinár. festivalu PAF Tachov 2013 - R. Janda
Jaroslav Nykl v Ústí nad Orlicí - D. Chládková
Listopadový filmový víkend... - J. Šlaisová
Filmový festival Dobromysl - O. Tamáš
44
VZDĚLÁVÁNÍ Co je to vlastně ta dramaturgie?
- Žánr není neslušné slovo - R. Adler
46
52
54
55
57
59
INFORMACE Z IMPULSU
Souhrn akcí Impulsu za druhé pololetí - J. Šlaisová
Aspoň něco, aspoň někdo, aspoň někde - R. Adler
Základy natáčení krátkého filmu
Podzimní filmový workshop - M. Trkal
Seminář žurnalistiky v praktickém podání
s kamerou a střihem - O. Krejcar
Cinema Open 2012
Reportáže pro Královéhradecký kraj 2012
Naše paní Jarmila Šlaisová - J. Otrubová
Fotografie poskytli:
Bořivoj Krejsa, Zdeněk Sršeň,
Miloslav Dostálek, AGF Media,
Ondřej Krejcar, Radek Staštík,
Šárka Šimková, Filmdat, webové stránky
soutěží, pokud jsme na někoho
zapomněli, omlouváme se
a všem děkujeme.
Děkujeme
Texty posílejte ve formátu word a fotografie samostatně v příloze.
Textové příspěvky zaslané ve formátu „jpg“
nelze použít pro zpracování ve zpravodaji!
Redakce:
IMPULS
Pospíšilova 365/9
500 03 Hradec Králové
e-mail: [email protected]
495 545 434
Grafická úprava:
Mario Alfieri
Neprošlo jazykovou úpravou!
Neprodejné
Náklad: 250 ks
Vyšlo: prosinec 2012
Tisk: Alkapress Hradec Králové
ÚVODEM
Milan Lajdar,
M
Jiná generace
ám stále možnost pracovat s mladými
lidmi. Většina z nich jsou ovšem z mého
pohledu zcela osobití „mimoni“. Všechno vědí, všechno znají, všechno mají v malíčku.
A příliš nestojí o rady prehistorických pradědů,
kteří se narodili někdy v minulém století. Nějaký
pravěk zatím nemají zájem „objevovat“.
T
ýká se to i amatérských filmů a celkové
kinematografie. Většina starších filmů
včetně klasiky je jim k smíchu. Mají své
digitální hry on-line, spojení s celým světem
prostřednictvím internetu a různých sociálních
sítí. A jsou to především zabejčilí individualisté,
kteří nedají na rady starších. Neberte to, prosím,
jako stížnost. Také jsme takoví byli… Sice méně
přidrzlí, méně sebevědomí, s mnohem menšími
možnostmi. Ale byli!
N
ěkteří dvacetiletí se odmítají konfrontovat s třicetiletými. I ti jsou pro ně už
„jiná“ generace. Svět se radikálně změnil.
Zejména díky informačním technologiím, jejichž
sledování a držení kroku ani při nejlepší vůli již
nestíháme. I to je důvod, proč je rozdíl mezi
téměř stejnou generací tak rozdílný a markantní.
„Naše parta“, co jsme ještě začínali na osmičkových filmech, naštěstí ještě jakž takž drží pohromadě a docela si vzájemně rozumíme. Mladá
generace však sleduje naše počiny s lehkým
úsměvem na tváři a s neskrývaným despektem.
V mnohém mají pravdu. Ve využívání současných technologií jsme mnohem pomalejší a
méně chápaví. Navíc je už téměř jasné, že ani
žádnou díru do světa již neuděláme.
Z
amrzli jsme v minulém století a obdivujeme především sami sebe. I při tvorbě
amatérských filmů. Někdy mám dokonce pocit, že nemáme mladým co nabídnout a
naopak. Vzájemné nepochopení a ignorace se
prohlubuje a narůstá. Pochopitelně ke vzájemné škodě. Proto jsem s příchodem roku 2013
trochu na rozpacích. Mezi mladou a starší
generací zeje nekonečná propast. Svým způsobem tomu tak bylo vždy. Ale nikdy neměli mladí
(naštvaní, ale současně nezkušení) na své straně tolik technologickým trumfů.
P
řesto jsem optimista. Nějaký čas nám
určitě ještě vydrží přehlídky amatérských
filmů, občasné společné setkávání, čtení
Donašeče apod. Mladí si zatím budou bolestně
objevovat „svoji Ameriku“ a sami zjistí, že nic
nejde samo a jednoduše. Zejména v kumštu.
Pak možná rádi přilezou ke křížku, jen nevím,
zda to již nebude s křížkem po funuse…
N
ení však nutné to nijak hrotit a někoho
přemlouvat. Přes všechnu realitu mi
zatím vychází jediné řešení: pojďme si
užít ten zbytek, co máme k dispozici, točme
zajímavá videa s vlastním pohledem na svět,
scházejme se pokud možno co nejvíc a nenadávejme na svět. Lepší už asi nebude. Zážitky
nám ale nikdo nevezme a co jsme si natočili a
společně odkoukali a prožili, to také ne. Máme
totiž jednoho spojence, který nás nikdy nezradí!
ČAS.
Z
a pár let nastoupí nová generace, která
pravděpodobně bude zcela ignorovat
tu současnou mladou generaci. A naše
řady nepochopených a přehlížených vetchých
kmetů i kmetek výrazně posílí a budeme společně vzpomínat, jací jsme to byli hauři! Když
však sleduji historii, je to téměř pravidlem nejen
v amatérském filmu. A určitě je to svým způsobem velmi spravedlivé…
Milan Lajdar
3
Pod hlavičkou
Vážené a milé filmařky,
vážení a milí filmaři,
přejeme vám v letošním roce hodně štěstí, zdraví, pohodu a klid a dobré náměty na filmy, na které se již nyní těšíme. A děkujeme všem za zaslaná
„péefka“.
V Donašeči 4/2012, který máte právě před
sebou, nepřinášíme tentokrát informace z činnosti
Rady VčVSAFV. Její zasedání, vzhledem k většímu
časovému vytížení při spolupráci na zajištění podzimních filmových akcí, jsme už nestihli. Aktuální
informace budou otištěny v dalším čísle zpravodaje.
Jednu však přinášíme již nyní.
Rada VčVSAFV má za úkol vyřešit nový název
našeho seskupení. Dvacet let jsme registrováni
úředně a známí mezi veřejností jako Východočeské
volné sdružení pro amatérský film a video. Název a
logo sdružení vznikly na začátku devadesátých let
a posloužily k naší identifikaci. Název, i když dlouhý,
obsahoval potřebné informace o našem seskupení.
Současná úvaha o změně názvu není bez důvodu. Pokud jste pozorně četli Donašeč 1/2012, je na
straně 47 zveřejněna informace o připravované velké novele občanského zákoníku, která se dotkne
i nás. Velká novela občanského zákoníku zrušuje
s účinností k 1. 1. 2014 podstatnou část zák. č.
83/1990 Sb., o sdružování občanů. Nová úprava
spolku (nynějších občanských sdružení) bude nově
zahrnuta do občanského zákoníku jako úprava
obecně aplikovatelná na veškeré právnické osoby
typu korporace, a to všude tam, kde speciální zákony o jejich právních formách nestanoví specifickou
úpravu. Nový občanský zákoník tedy zavádí nový
pojem spolek.
Ze seznamu občanských sdružení (nově spol-
Ondřej Krejcar
předseda VčVSAFV
ků) budou muset „zmizet“ všechna ta, která mají
v názvu zakotveno slovo „SDRUŽENÍ“. A to protože:
1. Občanská sdružení, vzniklá podle zákona
č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se budou od 1. 1. 2014
považovat za spolky podle nového obč. zákoníku.
2. Sdružení bude muset, pokud by jeho název
nebyl v souladu s ustanoveními nového občanského zákoníku, tedy např. tehdy, kdy název subjektu
bude obsahovat pojem „sdružení“, svůj název změnit, a to do 1. 1. 2016.
Máme dvě možnosti. První z nich je původní
název jen upravit. Protože se sdružení s novým
názvem bude muset znovu registrovat u MV a podstoupit všechny administrativní úkony, logicky se
nabízí druhá možnost - název zcela změnit. Měl
by být modernější, kratší, výstižnější, zajímavější,
zapamatovatelnější... záleží na vás.
Obracíme na proto na všechny členy sdružení,
filmové tvůrce a zájemce o dění v oblasti filmu,
abyste svými nápady pomohli najít nový název pro
naše sdružení.
Svoje tipy můžete poslat prostřednictvím ankety,
která je zveřejněna na webových stránkách. www.
impulshk.cz/amatérský film. Samozřejmě můžete
návrhy poslat i poštou.
Věříme, že se budete na hledání nového názvu
v co největším počtu podílet. Pokud bychom vhodný název vybrali do valné hromady, která by se
měla konat na jaře 2013, může již valná hromada
připravený název schválit a následně nechat přeregistrovat.
Vážení členové sdružení,
s očekávanými změnami se ve vzduchu objevují i další otázky, proto má slova
ke konci „formálního“ volebního období budou poněkud důraznější, hlavně proto,
abych rozpoutal diskuzi pro blížící se valnou hromadu.
Přejmenování sdružení ne-stačí, je nutné najít formy a nástroje k tomu, aby bylo
hnutí filmových tvůrců opravdovým funkčním aparátem, který není schovaný pouze
pod střechou Střediska amatérské kultury Impuls. Mj. i tam dochází k jistým změnám.
Doporučuji navštívit webové stránky impulshk.cz, kde si můžete přečíst koncepci
nového vedení a zapojit se taktéž i do hledání nového názvu organizace v anketě.
Slovem aparát jsem však nemyslel úřednickou organizaci. Snahou by mělo být
vybudovat komunitu filmových tvůrců a příznivců, která bude nejen pracovat, kreativně rozvíjet obor, ale filmem se i bavit.
Čeká nás valná hromada, od níž očekávám, že se jádro sdružení vyjádří k ožehavým problémům a svou iniciativou podpoří tuto organizaci. Pokud se toto neuskuteční, je to pro mě smutný důkaz toho, že doby fungujícího sdružení jsou pryč a zůstala
nám pouze „papírová“ právnická osoba. Co naplat, že slaví 20. výročí.
Ondřej Krejcar, předseda VČVSAFV
4
Otázky ankety
VčVSAFV
Jste pro změnu názvu
Východočeského volného sdružení
pro amatérský film a video?
Ano / Ne
Jaké slovo je podle vás klíčové
pro název sdružení?
Film / Video / Amatérský / Nekomerční /
Neprofesionální / Nezávislý / Regionální /
Krajské / Královéhradecké / Východočeské
Váš návrh na nový název
či případné připomínky?
Jste pro změnu stanov sdružení?
Ano / Nevím, je potřeba to probrat
na valné hromadě / Ne
Chcete, aby mělo sdružení
vlastní webové stránky?
Ano, bylo by to na místě /
Současný stav mi vyhovuje
www.impulshk.cz
Svaz korejských filmových amatérů oznámil, že
UNICA 2013 nemůže být uspořádána v Koreji.
Důvodem jsou zdravotní problémy, jakož i odřeknutí finančních podpor. Pořadatel pan Chang je těžce
zasmušen, že se musí jako organizátor stáhnout.
Komitét UNICA nyní hledá nové místo pořádání
UNICA 2013. Různá jednání o tom již běží. Prosí se
o trpělivost. Během příštích týdnů výbor sdělí, kde
se UNICA 2013 bude konat. Již dnes je možné říci,
že to bude středu Evropy.
***
***
V říjnu nás také zastihla smutná zpráva,
že se do filmového nebe odebral člen VčVSAV, ale
hlavně filmař a dobrý kamarád
Václav Poledne z Hradce Králové.
Václav Poledne s Radkem Staštíkem
na vánočním filmovém večeru v prosinci 2011
Členské příspěvky na rok 2013
200,- Kč
Můžete zaplatit bankovním převodem na číslo účtu
1031511/0100
Komerční banka Hradec Králové
nebo hotově na valné hromadě
nebo na Krajské soutěži amatérských filmů
Seznam zaplacených členských příspěvků VčVSAFV
ke 31. 11. 2012
Berger Petr
Brázdová Tereza
Buchtele Oldřich
Císař Vladimír
Dvořák Ladislav
Hanousek Bohumil
Kaláb Vladimír
Kratochvíla Martin
Kratochvíl Jiří
Macek Adolf
Müller Klaus
Otrubová Jarmila
Pidima Vladimír
Pospíšil Vladimír
Rubišar Karel
Schejbal Jaromír
Sršeň Zdeněk
Pavel Szturc
Staštík Radomil
Šimek Václav
Škrobák Martin
Štěpánková Vendula
Švenka Karel
Teimer Viktor
Trudič Miroslav
Vačlena Jan
Verner Stanislav
Zábraha Rudolf
Zdeněk Zdeněk
Čestní členové: Adler Rudolf
Cita Jaroslav
Hanuš Josef
Doleček Jaroslav
Poledne Václav
Petrovický Zdeněk
5
SOUTĚŽE /
bude...
KRAJSKÉ SOUTĚŽE
Střekovská
kamera
Ústí nad Labem
8. – 9. února 2013
Klapka
Kladno
23. února 2013
Mít křídla
Dolní Dobrouč
23. – 24. února 2013
Mladá kamera
Uničov
21. – 23. března 2013
Juniorfilm
Dvůr Králové nad Labem
22. – 23. března 2013
ZLATÉ SLUNCE
Zemská postupová kola:
Dvůr Králové nad Labem 22. - 23. 3. 2013
pro kraje:
Plzeňský, Karlovarský,
Středočeský, Jihočeský,
Hlavní město Praha,
Ústecký, Liberecký
a Královéhradecký
Blansko 25. - 26. 4. 2013
pro kraje:
Zlínský, Jihomoravský,
Olomoucký, Moravskoslezský, Vysočina a Pardubický
6
PLZEŇSKÝ
A KARLOVARSKÝ KRAJ
Tachov, Kino Mže
6. 4. 2013
Kontakt:
MKS, Alena Mautnerová
Náměstí Republiky 119
347 01 Tachov
tel.: 374 722 210, 374 630 003
e-mail: [email protected]
ZLÍNSKÝ
A JIHOMORAVSKÝ KRAJ
Kroměříž, Dům kultury,
Tovačovského 2828
12. – 13. 4. 2013
Kontakt:
Ladislav Františ
Spáčilova 3036
767 01 Kroměříž
tel.: 573 330 543
[email protected]
PARDUBICKÝ KRAJ
Svitavy, FABRIKA,
Wolkerova alej 9
20. 4. 2013
Kontakt:
Dagmar Schulzová
Wolkerova alej 92/18
568 02 Svitavy
tel.: 733 142 093
[email protected]
www.fabrikasvitavy.eu
OLOMOUCKÝ
A MORAVSKOSLEZSKÝ
KRAJ
Mohelnice, MKS, Lazebnická 2
1. 5. 2013
Kontakt:
Ctirad Štipl
Wolkerova 9
789 85 Mohelnice
tel.: 583 430 351, 724 238 328
e-mail: [email protected]
HLAVNÍ MĚSTO PRAHA
Praha, Kino MAT
27. 4. 2013
Kontakt: Petr Lášek
Jasmínová 2693/45
106 00 Praha 10
Tel.: 721 421 700
e-mail: [email protected]
STŘEDOČESKÝ,
JIHOČESKÝ KRAJ
A KRAJ VYSOČINA
Zruč nad Sázavou,
Spolkový dům, 5. května 510
26. – 27. 4. 2013
Kontakt:
Městský úřad, odbor kultury,
Martina Fialová
285 22 Zruč nad Sázavou
tel.: 327 531194
[email protected];
Karel Tvrdík, Poštovní 642,
285 22 Zruč nad Sázavou,
tel.: 602 256 863
e-mail: [email protected]
ÚSTECKÝ A LIBERECKÝ
KRAJ
Ústí nad Labem, Národní dům
4. 5. 2013
Kontakt: Ivo Renotiére,
Nová 42, 400 03 Ústí n/Labem
tel.: 723 593 126
KRÁLOVÉHRADECKÝ
KRAJ
Hradec Králové,
Country club Lucie,
ul. Národních mučedníků
11. – 12. 5. 2013
Kontakt:
Středisko amatérské kultury
IMPULS, Jarmila Šlaisová,
Pospíšilova 365/9
500 03 Hradec Králové
tel.: 773 133 741
e-mail: [email protected]
SOUTĚŽE /
bylo...
MUSAIONFILM 2012
Tak a máme tady rekapitulaci dalšího, letos již
15. ročníku přehlídky muzejních filmů Musaionfilm
v Uherském Brodě. Od června t. r., kdy se přehlídka
konala (6. - 8.) uplynul již nějaký čas a tak je zde
i potřebný odstup, který nám dovoluje celou akci lépe
přehlédnout. Hned na první pohled se vynořují jisté
novinky, které přinesl, i jisté konstanty, které jej již
léta charakterizují. A protože je přehlídka svého druhu
jediným podnikem u nás, má v sobě prvky i určitého
lakmusového papírku či indikátoru dění v své oblasti.
A ta oblast – muzejnictví, přestože svým způsobem
konzervuje – je rovněž v pohybu. Stojí proto za to a je
na místě zaznamenat pár postřehů či výstupů, které
z přehlídky plynou.
Černý Janek
Po námořnících, hippies a dalších postavách
přítomných na přehlídce přichází na scénu Černý
Janek. Kdo to je? Tak především je to postava ze
zdejší pověsti, vztahující se ke kuruckým válkám,
které dorážely na hradby Uherského Brodu asi před
300 lety. Tato postava se dočkala svého zhmotněČerný Janek (Hlavní cena Musaionfilmu) ve společnosti
zakladatele přehlídky PhDr. Pavla Popelky, CSc.
(ředitele Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě),
autora vítězného filmu Památníku Lidice „Nehodni žití“
(2011) Václava Hrona (AFD, s.r.o., Praha)
a autora sošky Černého Janka,
sochaře Karla Táborského (Uherský Brod)
ní, když jako dřevěná mechanická soška začala na
zdejší radniční věži odbíjet každou celou hodinu.
A to trvá bezmála již také tři století! Letos poprvé byla
podle Černého Janka pojmenována i hlavní cena
Musaionfilmu, cena poroty. A kdo si pro ni přišel?
Černý Janek! – že by tisková chyba? Ne, bylo tomu
skutečně tak. Dlouholetý účastník přehlídky Václav
Hron, který občas přichází ve výše jmenovaných převlecích, se letos přehlídky účastnil právě jako Černý
Janek. Netušil, že letos v tomto kostýmu převezme
i stejnojmennou hlavní cenu přehlídky.
Získal ji totiž film Nehodni žití (2011) Památníku
Lidice, který režíroval, stříhal a natočil Václav Hron
(Absolute Film Design, s.r.o., Praha). Byla udělena
za vynikající využití filmových výrazových prostředků
pro naplnění muzejního zadání (film je součástí stálé
expozice památníku v Letech u Písku). Tento film je
zaměřen na romskou historii (úvod) a tragický osud
tohoto etnika na našem území zvláště během 2. svět.
války. Obsahuje řadu vzácných archivních materiálů (NFA Praha), komponovanou hudbu se zpěvem
(Klára Valentová) a znamenitý slovní doprovod (Otakar Brousek). Cenu diváků – anketa přehlídky – pak
získal videoklip Muzea města Ústí nad Labem Ústí
má nové muzeum (2011), zřejmě vůbec první videoklip prezentující muzeum vlastními pracovníky, kteří
vystupují v kostýmovaných rolích a zpívají (jde o jedinečný počin, který nemá jen tak srovnání)!
Diváckou pozornost i pozornost lektorů přehlídky
pak získaly především dva příspěvky Muzea východních Čech z Hradce Králové – filmy Což byla svedena
Bitva? a Les Svíb, za jejichž realizací stojí především
autorská dvojice Ondřej Hejna a Marek Chaloupka.
Oba snímky projevily svou vynikající filmovou vizuální úroveň, nápadité scénáristické postupy a skvělou
organizační přípravu. Tematicky se zaměřily na Bitvu
u Hradce Králové v r. 1866, kterou ztvárňovaly především pomocí prvků hraného filmu. Oba filmy jsou
trvalou součástí expozice Památníku bitvy 1866 na
Chlumu a je možné je tam zhlédnout.
Příznivě byl přijat i dokument Vita Christi, který
přihlásilo Diecézní muzeum v Brně a který je režijně
podepsán vynikajícím tvůrcem v oblasti amatérského
filmu Petrem Baranem (režie, kamera). Film prostým,
ale výstižným způsobem přibližuje expozici tohoto
muzea na jeho exponátech, které pouze nepopisuje,
ale seřazuje (podobně jako expozice sama) do příběhu Ježíše Nazaretského, o němž drahocenné exponáty vyprávějí. Film je určen návštěvníkům tohoto
muzea a lze jej ve zdejší pokladně zakoupit.
Mezi další filmy, které diváky zaujaly, patřily snímky Muzea hlavního města Prahy, Karlín - nejstarší předměstí Prahy, dokumentující stejnojmennou
výstavu z jara minulého roku, dále film … každý má
svůj osud Národního technického muzea v Praze,
jenž dokumentuje původní prostředí exponátů ze
strojírny Františka Josefa Popílka na výrobu země-
7
SOUTĚŽE /
bylo...
dělských strojů (Golčův Jeníkov), jež jsou dnes ve
sbírkách tohoto muzea (rozhovor s posledním vlastníkem, nástin neobyčejného života jeho rodiny i jeho
samotného). Oba filmy vznikaly v muzeích nebo
v těsné spolupráci s nimi, podobně jako snímky
Komárovické porážení kobyly autora Michala Zábrše
o masopustu na Třebíčsku (Muzeum Vysočiny Třebíč) a filmové smyčka pro expozici Prácheňského
muzea v Písku o restaurování vzácných maleb Lochmanové (autoři Petr a Hana Skálovi, 2009).
Anketa diváků zaznamenala i příspěvek České
televize Studia Brno z cyklu Folklorika Od věnečku
k obálence o nové edici Muzea J. A. Komenského
v Uh. Brodě (autor knihy Pavel Popelka) a také letošní znělku přehlídky z produkce stejného muzea, kterou sestavila a natočila pracovnice (muzejní pedagožka) tohoto muzea slečna Marie Římovská (znělku
je možno zhlédnout na videokanálu Musaionfilmu
– YouTube).
I další filmy stály za pozornost
K těm lze připočíst filmy Lidická sbírka, zabývající
se historií sbírky Památníku Lidice i osobností jejího
zakladatele Barnetta Strosse. Dále pak film doprovázející mezinárodní putovní výstavu Slovenského
národního muzea Etnografického muzea v Martině Letom, moje, letom Jurovatých svetom. Výstava
reprezentovala mezinárodně rozšířenou tradici slovenského drátenictví a putovala po evropských metropolích až do Jeruzaléma. Film přinášel důležité faktografické údaje, zvláště rozhovory se současnými
uměleckými dráteníky na Slovensku z rodiny Jurovatých. Film Na kus řeči s doktorem Pavlištíkem (součást publikace ke knize Dřevo, proutí, sláma v tradiční rukodělné výrobě na Podřevnicku, Zlín 2011)
přibližoval životní osudy i profesní vyznání jednoho
z největších současných národopisců na Moravě,
bývalého dlouholetého ředitele Muzea jihovýchodní
Moravy ve Zlíně, PhDr. Karla Pavlištíka, CSc. Film
o něm natočil absolvent UTB Zlín Tomáš Zindler jako
svou absolventskou práci (2005).
Filmy zaznamenávající a přibližující rozmanité
tradice se letos zabývaly masopustem, obnovenými
barokními slavnostmi v Praze a řemeslem tiskařských technik. První z těchto témat zastupoval střihový dokument (součást publikace) nazvaný Tak šel
čas z produkce pořadatelského muzea. Šlo o sestřih
archivních záznamů mečového tance ze Strání, jak
byl předváděn účastníkům během dvacetipětiletého
festivalu masopustních tradic v této obci. Výmluvným
faktem je, že několik tradičních lidových písní, které tanec doprovázejí, mohlo být seskládáno za sebe
v autentickém pořadí navzdory stáří záznamů (každá
sloka z jiného časového období). Tónina se během
let nezměnila a tak písně začínají v r. 1987 a končí
8
Pohled do projekčního sálu s účastníky
Musaionfilmu 2012
současnosti (mnozí tanečníci zůstávají také stejní!).
A přestože je tradice barokních svatojánských slavností v Praze doložena ještě ze dřívější doby (1715),
než mečový tanec ze Strání (1808) a film, který je
přibližoval, nebyl dokumentárním snímkem v pravém
slova smyslu, spíše televizním záznamem s publicitními odbočkami, zaujal svým obsahem. Film Svatojánské slavnosti Navalis 2011 totiž informoval účastníky přehlídky o tom, že: „Dříve hojně navštěvované
a oblíbené slavnosti se ze života české společnosti
téměř vytratily. Přišel však rok 2009 a s ním obnovení
krásné tradice vodních slavností Navalis na řece Vltavě. Nečekaně velký zájem široké veřejnosti potvrdil,
že tato kulturní událost stále hovoří živým jazykem
a promlouvá o něčem, co bylo dlouho a dobře skryto v podvědomí české společnosti.“ (anotace přihlašovatelů snímku – Muzea Karlova mostu v Praze).
Národní technické muzeum pak přibližovalo tradici
z okruhu témat sobě vlastních, tentokrát Tiskařské
techniky. Film vznikal v konkrétních tiskařských provozech a firmách pro litografii, ofset, sítotisk a flexotisk. Snímek slouží v expozici Tiskařství NTM Praha
a je promítán v závěru prohlídky expozice současného polygrafického průmyslu.
Na letošním Musaionfilmu se odpromítalo celkem
28 přihlášených filmů, z nichž zde nejsou blíže rozvedeny filmy Beránek, Betlémy, Jan Amos Komeński,
Kantor z Myslkova, Kostel sv. Jakuba v Komni, Křižáci před branami Ostrohu, Na Štrbákovci, Paramisa – chytrý hloupý Rom, Pod lupou, Slavné lokální
značky z Ústí nad Labem, Strom života a Vynálezci
a vynálezy (lze se s nimi však blíže seznámit na el.
stránkách přehlídky, příp. v katalogu).
O přihlašovatelích
Konstanty i novinky letošního 15. ročníku Musaionfilmu se projevily i v přehledu přihlašovatelů filmů.
Mezi stálice patří kromě domácího pořadatelského
muzea (Muzeum J. A. Komenského v Uherském Bro-
dě) i Národní technické muzeum v Praze nebo Muzeum Vysočiny v Třebíči. Dále Muzeum města Ústí nad
Labem nebo Muzeum romské kultury v Brně. Mezi ty
nové letos můžeme zařadit Muzeum Karlova mostu
z Prahy nebo Diecézní muzeum v Brně. Musaionfilm
často uvádí příspěvky České televize - především
z televizních studií v Brně a v Ostravě. Je zde prostor
také pro soukromé produkční společnosti, které letos
zastupovaly Agentúra Všehomír z Bratislavy nebo
Tomáš Zindler 3creation ze Zlína. Jako přihlašovatelé se Musaionfilmu zúčastnili také např. Národní
muzeum, Muzeum hl. města Prahy nebo Telewizja
Leszno Waldemar Włodarczak (Polsko).
Diskuse a semináře
Tradičními prvky přehlídky jsou dílčí diskusní fóra,
následující po odpromítání tematické skupiny filmů,
tzv. projekčních bloků. Je zvykem, že je vedou lektoři
přehlídky. Letos jimi byli režiséři Rudolf Adler a Jaroslav Bařinka. Oba mají s Musaionfilmem zkušenost
již z předešlých ročníků, nyní kromě analýz jednotlivých filmů vedli také vlastní semináře a přednášky.
Seminář režiséra Rudolfa Adlera nesl název
Dokumentární formy – problematika jejich scénáře
a základní dramaturgické pojmy. Upozorňoval na
tři základní fáze průběhu vzniku filmového díla: fázi
scenáristickou, natáčení a skladebnou. Zdůraznil, že
na rozdíl od hraného filmu tyto fáze nemohou platit v dokumentárním filmu absolutně, tedy v daném
pořadí, scénář může vzniknout i zpětně, ale vždy je
důležitý pro proces dramaturgického (scenáristického) myšlení. Je důležitý též v souvislosti s výběrem
metody tvůrčího dokumentu (reportážní či rekonstrukční), přestože se tyto metody dělí na řadu žánrů
(speciální žánry – viz muzea). Je důležité si též definovat základní dramaturgické pojmy, jako jsou námět
(definice obsahové struktury – o co v tom filmu půjde)
a téma (způsob, jímž dokumentarista námět nahlíží).
Např. námětem se může stát řeka Vltava, tématem
pak může být pohled ekologický, historický či poetický. Pro případy dramaturgie ex post je důležité
(1) „naučit se materiál“, (2) simulovat skladbu (např.
„papírková metoda“). Jsou však projekty, kdy je
scénář nezbytný (např. inspirace knihou). Seminář.
prof. Adlera byl pak doplněn projekcemi filmů L‘altro
aspecto (1991), Umění ohně (1979) a Pět dopisů
Karla Hiršla (1969).
Seminář s projekcí Časosběrná kinematografie
profesora Jana Calábka připravila Mgr. Pavlína Vogelová z Moravské galerie v Brně a Ing. Jiří Hřib, CSc.
z Mendelovy univerzity v Brně, který je sám pokračovatelem v díle profesora Calábka (1903 – 1992). Ten,
opět jako následovník, ovšem Vladimíra Úlehly (1888
– 1947), natočil desítky časosběrných filmů o pohybech rostlin a proslul také jako průkopník i populari-
zátor vědecké kinematografie. Na Musaionfilmu byly
představeny dva jeho filmy Jak roste chléb (Národní
cena za film, 1950) a Silácké výkony rostlin (Cena
Academia film Olomouc, 1969). Užíval kinematografii
také jako přesnou vědeckou metodu.
Seminář Retrospektiva Jaroslava Bařinky proběhl na závěr druhého dne přehlídky a pokračoval
začátkem dne třetího. Režisér Bařinka v něm osobně představil tři filmy z vlastní tvorby, které pro tyto
účely zapůjčilo laskavě Televizní studio Ostrava České televize. Účastníci Musaionfilmu tak měli možnost
zhlédnout filmy Maršov (cyklus Náš venkov), Važec
1932 (z cyklu Osudové okamžiky) a film U moravského Bivoje o životních osudech českého zápasníka a
siláka Gustava Frištenského (cyklus Příběhy domů).
Čtvrtým lektorským příspěvkem byla prezentační přednáška s projekcí Škola audiovizuální tvorby
Impuls v Hradci Králové III Mgr. Jarmily Šlaisové,
ředitelky Střediska amatérské kultury Impuls a umělecké ředitelky festivalu CinemaOpen (festival nezávislých filmů v Hradci Králové). Představila v něm
filmy absolventů této školy Morava, víno a chirurgie,
Kluci (o synech Bohuslava Reynka od Terezy Brázdové), Každé jedenácté a Češi.
Přestože pátý plánovaný seminář se nekonal
(„Filmová veselice“ pro studenty zdejšího gymnázia),
i tak semináře umísťované na konce projekčních dnů
účastníky zaujaly a převýšily počet seminářů v jiných
ročnících přehlídky. Celkem se na nich odpromítalo
dalších 12 filmů.
A pobavení se skleničkou vína?
Ano, ani letošní ročník této své tradici nezůstal
dlužen. Nešlo pouze o neformální večer po vyhlášení
dvou cen přehlídky (následovala ještě krátká projekce oceněných filmů), ale především první den, v jehož
závěru proběhl v rámci zahájení přehlídky kulturní
program – koncert Lidové písně s poezií Jana Skácela. Účinkovali v něm herec brněnského HaDivadla
Miroslav Maršálek (recitace, zpěv), jehož na cimbál
doprovázel cimbalista Cimbálové muziky Jury Petrů
z Kyjova Jiří Petrů (cimbál, zpěv). Na housle doprovázel primáš Osvětimanské cimbálové muziky Luděk
Běťák, zpívaly Jana Neničková, Bohdana Menšíková
a především Tetky z Kyjova. Neplánovaně a neformálně se mezi účinkující v průběhu večera zařadili
i věhlasný hudební redaktor, cimbalista, skladatel i
sběratel lidových písní Jaromír Nečas z Brna a také
neméně věhlasný primáš z nedalekého Horňácka,
následovník proslulého primáše Jožky Kubíka Martin
Hrbáč. Ti všichni zahráli i zazpívali tak, že hojně přispěli k neopakovatelným okamžikům večera, jenž byl
citlivě vnímán též přítomnou veřejností.
9
SOUTĚŽE /
bylo...
Cože je to vlastně ten muzejní film?
„Za muzejní film je na přehlídce považován takový film, který má co do účelu, vzniku a užití společné
prvky s posláním muzejní instituce, ať už je vytvořen
muzejní institucí, profesionálními filmaři či amatérem.“ uvádí statut přehlídky (1. 6. 2012). Jaké je však
poslání muzejní instituce? „Muzeum získává, shromažďuje, trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává přírodniny a lidské výtvory, umožňuje jejich
veřejné užívání, zkoumá prostředí, z něhož jsou tyto
přírodniny nebo lidské výtvory získávány, a poskytuje
služby výchovné a vzdělávací pro studijní a vědecké
účely.“ – již 12 let říká náš zákon o ochraně sbírek
muzejní povahy (2000). Myšlenky veřejného užívání,
zkoumání prostředí, poskytování výchovných a vzdělávacích služeb obecněji rozvíjí mezinárodní definice
muzea (ICOM, 2007): „Muzeum je nezisková stálá
instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje,
otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, sděluje a vystavuje hmotné i nehmotné dědictví
lidstva a jeho prostředí pro účely vzdělávání, studie
a potěšení.“
Služba, otevřenost, veřejnost, sdělování, studování, potěšení – to jsou hodnoty a cíle, jichž chtějí
muzea dosáhnout svým vlastním způsobem. Film
se může muzeím oprávněně jevit jako užitečný prostředník k dostání těchto závazků: „Všechna národopisná muzea mají připojit ke svým sbírkám filmové
archivy. Pouhá přítomnost hrnčířského kruhu, sbírka
zbraní nebo primitivních krosen sama o sobě nestačí
na to, aby se dalo pochopit plně jejich používání. Toto
pochopení se může pro budoucí generace dochovat
jen exaktními kinematografickými snímky.“ - stojí v
přijatém usnesení pařížského Mezinárodního kongresu etnografů z podnětu Félixe Regnaulta (1847–
1908), autora etnografických záběrů již z r. 1895,
které pořídil na předlumiérovskou kameru (záběry
lze najít na Vimeo.com). Nikoliv nadarmo má ICOM
(Mezinárodní rada muzeí) svůj Mezinárodní výbor
pro audiovizi a nové technologie obrazu a zvuku
(AVICOM), který „radí, informuje a zvyšuje povědomí
muzejních odborníků o možnostech audiovizuálních
metod a nabídce nových technologií muzeím.“ (Letos
v říjnu pořádá v Kanadě svůj vlastní mezinárodní festival FIAMP a podobně i konferenci.)
Musaionfilm sleduje tyto cíle vlastní cestou, a protože mu zůstávají stálou inspirací, dívá se po svých
15. „narozeninách“ do budoucnosti i nadále s důvěrou.
Mgr. Aleš Kapsa
Sekretariát Musaionfilmu
[email protected]
10
zveme vás na
Musaionfilm 2013
16. ročník přehlídky muzejních filmů v Uherském Brodě 5. - 7. června 2013 se uskuteční v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě jako další ročník přehlídky
především dokumentárních filmů, vznikajících ve spolupráci s muzei, vyprávějící o muzeích nebo natáčených přímo muzejními pracovníky. Přehlídka tak splňuje účel malé školy filmových výrazových prostředků,
a proto již tradičně mezi muzejníky zve osvědčeného
filmového režiséra a pedagoga, prof. Rudolfa Adlera
a další odborníky. Přehlídka má přes svou otevřenost
vůči veřejnosti ráz odborného semináře, na němž se
filmy promítají, analyzují a stávají se tak předmětem
mnohých diskuzí. Některé z nich končí až u skleničky příjemného vína u dobré cimbálové muziky v atriu
muzea. Na připravovaný ročník jsou již přihlášeny
filmy významných výstavních projektů – Pernštejnové a jejich doba a Europa Jagellonica. Přehlídka
opět počítá s udělením dvou cen – Ceny poroty Černý Janek a ceny diváků (anketa). A protože Uherský
Brod leží nedaleko Luhačovic, přijede Musaionfilm
zahájit Luhačovický okrašlovací spolek Calma.
-aka-
Malé ohlédnutí
za R 8
V polovině září nabídlo město Rychnov nad Kněžnou ve svém kulturním programu i 54. ročník filmové
amatérské přehlídky.Tu opět připravil se svým organizačním štábem PhDr. Jan Tydlitát. Samotnou přípravu
však vůbec neměl jednoduchou. Vždyť musel sehnat
z důvodu zrušeného kina nejen nové prostory, ale
zajistit i potřebné finance. Oba tyto veledůležité úkoly
se podařilo v podstatě splnit. Staronové prostory pro
soutěž v Pelcově divadle poskytly všem příjemné a
estetické prostředí a samotný průběh soutěže nebyl
ničím narušen. Jednotlivé filmy zařazené do sedmi
bloků byly promítány s dodržením časového rozpisu,
podobně tomu bylo i při rozborovém semináři a při
vyhlášení výsledků. Vše tedy probíhalo po celou tu
dobu podle připraveného programu. Škoda jen, že
se opět pořadatelé stejných filmových soutěží nedo-
hodli na změně termínu. Ve stejné době probíhal ve
Frýdku-Místku 32. ročník Beskydského ještěra, a tak
se někteří filmaři museli rozhodnout, kterou soutěž
osobně navštíví. Musíme už věřit tomu, že se v příštím roce oba pořadatelé na termínu včas dohodnou.
A nyní zpět k samotné soutěži. Podle závěrečného
protokolu bylo do letošní soutěže přihlášeno celkem
64 snímků ze šesti států a do samotné projekce
pak bylo vybráno 46 filmů. Z nich největší počet byl
zastoupen v kategorii dokumentů (celkem 14), hraných bylo 12, stejný počet byl reportážních a osm
bylo v kategorii experimentů a animovaných filmů.
Odborná porota ve složení E. Sokolovský (režisér
ČT Brno), J. Středa (kameraman TV National Geographic Úpice) a C. Podolský (režisér animovaného
filmu Frýdlant v Čechách) musela zhlédnout za půldruhého dne projekci všech filmů v délce trvání více
než deseti hodin a v nedělní dopoledne se věnovat
ještě jejich rozborům. I když všichni museli být dost
vyčerpáni, nebylo to na jejich práci znát a přítomným
se věnovali jako opravdoví profesionálové filmového
umění. Hlavní cenu, a to po zásluze, získala Tereza Brázdová z Chrudimi za dokumentární film Kluci.
Ve stejné kategorii zvítězil L. Patsch z Liptovského
Hrádku, v reportážích M. Trudič z Náchoda, v hraných filmech dostal po zásluze 1. cenu mladý, nadějný filmař Š. Štefanides z Rychnova nad Kněžnou a
v kategorii animovaných a experimentálních filmů
se nejvíce líbil film M. M. Kratochvíla ze Strmilova.
Skončil další ročník nejstarší amatérské filmové soutěže v Evropě a nezbývá než věřit tomu, že se trochu jubilejní ročník v Rychnově nad Kněžnou opět
uskuteční v příštím roce.
Mgr. Zdeněk Krejčí, Ústí nad Labem
Ohlédnutí
za Rychnovskou osmičkou
Listuji útlou brožurkou - Program 54. ročníku
Rychnovské osmičky: Pelclovo divadlo 14.-16. září
2012 Rychnov nad Kněžnou, Česká republika, Pořadí soutěžních filmů..., Pořadatel..., Finanční přispění..., Partneři..., Porota..., Krajkové a ostatní ceny...,
Květinová výzdoba..., Jména, jména, jména...
Jedno jméno se však nějak vytratilo. Proto
s nezbytnou dávkou troufalosti, šálkem kávy v jedné
a s tužkou a zápisníkem ve druhé ruce si dovoluji
přisednout ke stolu ke stále usměvavému panu doktorovi Janu Tydlitátovi.
Ano, to je to jméno, které nenajdeme nikde v propagačním materiálu R8, ale bez kterého by již několik let Rychnovská osmička mohla být zapomenutým
pojmem.
Porota: Jiří Středa, Cyril Podolský a Eugen Sokolovský
A navíc!
Vloni o Vánocích jste, pane doktore, oslavil
významné výročí!
„Ale jděte, na oslavy já nějak nemám čas.
I když si ta léta uvědomuji, jenomže každý rok jinak.
Letos jsem například měl velkou radost z toho, že se
nám vydařily všechny připravované akce, ať to bylo
Šlitrovo jaro nebo Filmový smích nebo Poláčkovo
léto. A zatím se zdá, že i Rychnovskou 8 dotáhneme
do konce bez problémů.“
Ale Rychnovská osmička, pokud se pamatujeme,
nebývala tady v divadle.
„Pravda, desítky let – a že už letos máme 54. ročník, tak to mohu tak říci, bývala na Studánce a potom
v rychnovském kině. Jenomže kino je už několik let
zavřené, a tak jsme hledali náhradní prostory.
R8 našla svůj nový domov tady, v Pelclově divadle.“
Když bych měla srovnávat - Studánka měla
svou zvláštní, přímo kouzelnou atmosféru, kino
na mne působilo poněkud neosobně těmi strohými řadami sedadel, zatímco tady ?
„Tady je to bohužel totiž stále více divadlo než kinosál, proto jsme se také uspořádání sálu snažili zlidštit
alespoň stolovým uspořádáním.
Na klasická divadla nebo na naše akce, jako je Šlitrovo jaro nebo Filmový smích, zachováváme uspořádání řadové, vždyť jsme tady měli na 300 i více
návštěvníků na každou akci.“
Bylo tady potřeba vzhledem k filmovému festivalu R8 něco zásadně vyřešit?
„Jistěže jsme měli obavy z toho, jak tady R8 dopadne, jaký bude mít ohlas mezi autory i hosty, ale zatím
se zdá, že tato její premiéra dopadne dobře. Já sám
mám radost z lepší projekce, poněvadž jen náklady
na plátno byly dost vysoké, výtvarné řešení scény
je také na úrovni, prostě snažili jsme se, aby autoři
i hosté tady byli spokojeni.“
11
SOUTĚŽE /
bylo...
Na mne sál divadla působí svou architekturou
velmi slavnostně, ale přitom nemám pocit, že bychom se tady ztráceli.
„Přiznám, že určitým problémem je tady akustika,
přece jen divadelní sál musí mít jinou zvukovou charakteristiku, než jakou vyžaduje komornější akce.
Jenomže tady byl velký problém s památkáři, kteří právě s ohledem na štukatérskou výzdobu sálu
nedovolili jakékoliv dodatečné úpravy. Věřím, že by
vše vyřešily např. látkové paravány nebo závěsy, ale
bohužel nemohli jsme v tom nic dělat.
Mluvíte-li o práci s pořádáním akcí, kolik lidí vlastně mívá váš pracovní štáb?
„Zůstaneme-li u R8, pak je to moje manželka, dva
pracovníci na plný úvazek, technik, studenti a řada
dobrovolníků. Kromě toho máme „kurátora“, který připravuje ostatní akce v průběhu roku. Teď bude naším
úkolem vychytat chyby a využít toho, co se podařilo
letos, aby příští 55. ročník Rychnovské osmičky byl
alespoň takový jako ten letošní.“
A k tomu a zároveň k nedávnému životnímu jubileu, které jste oslavil, vám, pane doktore Tydlitáte, přejeme hodně zdraví, elánu do další práce,
uspokojení z jejích výsledků a samozřejmě splnění všech vašich dalších přání! A děkujeme za
pěkné zážitky u vás v Rychnově.
Jarmila Otrubová, Trutnov
A co dál, doktore?
Na letošní Osmičku se mi nevyráželo právě zlehka. Tím hlavním a jediným důvodem bylo uzavření
rychnovského biografu. I když se dalo předpokládat,
nechtělo se mi v něj uvěřit. A přece. Nevím v čím
zájmu nebo v čí prospěch, ale tradiční kulturní stánek zase jednou ustoupil „potřebnějším potřebám“.
Rychnov jistě není zdaleka jediným městem, které se
tímto módním obrazoborectvím pyšní. Mrzí mě ale,
že se na takový seznam bez ostychu zařadil. O to
větší škoda, že jde o to neveliké městečko, které se
mezi spoustou ostatních navenek zviditelnilo právě
kulturním životem.
Vážený pane doktore, jestliže mají domorodé
kmeny svého šamana, který je vyvede z každého
nečasu, má rychnovská kultura zase Tydlitáta! Patřím už k jiné generaci a je spousta věcí, které bych
na Vašem místě dělal docela odlišně. Musím ale
uznat, že verva, se kterou vstupujete znovu a znovu
do každého dalšího roku, by zaskočila i leckterého
dvacátníka. Ať se na Vaši práci Rychnováci, filmoví, divadelní či jiní umělečtí řemeslníci a tvůrci, nebo
třeba i místní politici dívají z jakéhokoli úhlu, nezbývá
než si říct, že takový fenomén vzniká jen výjimečně.
12
Tereza Brázdová přebírá hlavní cenu soutěže R8
Takže kromě té obdivuhodné vášně amatérských
filmových milců, jste to právě Vy, za kým se do Rychnova těšívám. (A také sem jezdím za Macounem,
svým skvělým kamarádem a rychnovským učitelem
v Rokytnici a v současné době i ochotnickým hercem.)
Přesto, co jsem už napsal na začátku, je třeba
uvést, že letošní ročník byl povedený a překrásný.
Slavnostně upravený prostor Pelclova divadla si
udržoval vznešenou atmosféru od úvodního slova
až po vyhlášení cen. Porota, které jsem měl tu čest
být součástí, fungovala, jak měla. Spolupráce s mými
dvěma „služebně zkušenějšími“ kolegy byla pro mne
tak radostná, že bych ve stejném složení klidně vyrazil
i na dovolenou! Výborně jsme se shodli při hodnocení filmů, všechny poznámky a zápisky byly svědomitě vedené. Domů jsem si přivezl o jednu propisovací
tužku navíc, takže se touto cestou omlouvám tomu
z porotců, kterému naopak chyběla.
Co se týká samotných filmů, zdá se mi, že úroveň
nevybočovala z toho, co jsem měl možnost vidět na
předchozích ročnících – a to v dobrém i ve zlém.
Jako nepříliš silné se mi zdály filmy hrané. Příjemným překvapením byl ale vítěz této kategorie, který
od uplynulého roku poskočil hned o třídu výš. Tato
kategorie je vůbec důkazem, jak potřebné a žádoucí by bylo dostat do Rychnova další mladé tvůrce.
Už proto, aby se tak zabránilo postupnému vyhynutí
celého druhu.
V kategorii ostatní se nelze vyhnout animovanému filmu. Už proto, že jeho obecný rozmach se
hluboce zrcadlí i v amatérském a studentském filmu.
Po loňském „raketovém“ nástupu žáků z Deštného
pro mě letos jasně zabodoval ostřílený bard tohoto
oboru Bohumír Novák. Daří se mu totiž dobře to, co
z animovaného filmu dělá exkluzivní podívanou: spojit náročnost a pracnost s odlehčeným vtipem. A před
touhle dovedností nemohu než smeknout.
Veliká škoda je filmů studentských, konkrétně
těch polských. Zasloužily by si totiž (a nepíšu to
poprvé) vlastní kategorii. Podmínky, které tyto filmy
provázejí při jejich vzniku, jsou nesrovnatelné s těmi
čistě amatérskými, a stejně tak je na tom i výsledek.
Kdyby měly být takové filmy hodnoceny v soutěži bez
přihlédnutí k nerovné startovací čáře, musely by nutně všechny ostatní převálcovat. Je to vlastně stejné,
jako by studentské filmy soutěžily ve stejných kategoriích s těmi profesionálními. Takže ještě jednou
prosím o kategorii studentský film!
A konečně, velice zdařilá byla sekce dokumentů.
Vedle těch, kdo pravidelně a spolehlivě nahlodávají čím dál méně viditelnou hranici mezi amatérským
a profesionálním dokumentem (Baran, Krejčová,...),
bych ale i tady uvítal víc čerstvých nadějných nováčků. Z této kategorie nakonec vyšel i vítězný film celého festivalu. A u toho bych se ještě rád zastavil. Stala
se tady totiž událost, kterou jsem nepředpokládal.
Už už jsem si mnul ruce, jak všem znovu připomenu,
aby své filmy výrazně krátili. Už už jsem se chystal
doporučit omezenou metráž jako kritérium při přijímání filmů do soutěže. Těšil jsem se, jak si smlsnu
na výtkách o zdlouhavosti a natahování a často i nudě.
A tím spíš, když jsem pohledem zavadil o inzerovaný
čas 30 minut u snímku Kluci. Otevřel jsem si sešitek,
rozžal lampičku a... pak už jsem se jenom díval a díval
a díval a nestačil se divit, jak rychle ta půlhodinka
uběhla. Nebyl to totiž film, bylo to pohlazení. Neměl
jsem během té projekce víc času, než si zapsat slovo
„skvělý“ a dvakrát podtrhnout. Opravuji tedy výzvu ke
krácení filmů ze všech filmů na většinu filmů.
I když se mi, pane doktore, ten letošní ročník
opravdu líbil, stejně mě to na duši trochu svírá. Přestože jsem je viděl vlastně jen párkrát, vzpomínám
na chodbičky ve starém kině. Na pár schůdků, které
vedly k baru, ke kávě, vínu a chlebíčkům, na klasický kinosál s židlemi stoupajícími směrem od plátna
vzhůru...
A tak se tiše ptám, co dál? Třeba se mnou nebude
zdaleka každý souhlasit, ale přese všechno bych se
tam rád zase vrátil!
Zdravím Vás spolu se svojí velkou a malou Viktorkou a malým Cyrdou, a zdravíme také Vaši ženu, od
které jsem pil toho nejlepšího turka v Rychnově!
Váš Cyril Podolský
VÝSLEDKY soutěže R8
Ocenění nezávislé na kategorii
Hlavní cena: Kluci, Tereza Brázdová
Cena diváka: Slepice, Šimon Štefanides
Cena mladého diváka: Slepice, Šimon Štefanides
Cena nejmladšího diváka:
Týden v životě člověka, Martin Mach
Reportáže
1. cena: Každé jedenácté, Miroslav Trudič
2. cena: Pochod komediantů,
aneb putování s Huculem, Bohumil Kheil
3. cena: cena neudělena
Dokumenty a vědeckopopulární tvorba
1. cena: Človek milý..., Ľubor Patsch
2. cena: Legenda o Ondrášovi, Eduard Mocek
3. cena: Moje hora, Petr Baran
3. cena: Neúspěšný let, B. S. Pustorekanski
Hraná tvorba
1. cena: Slepice, Šimon Štefanides
2. cena: Prodej obrázku, Ivo de la Renotiére
3. cena: Ruka, František Vaculík
Čestné uznání:
Důvod k úsměvu - 2012, Martin Mach
Já jsem to slíbil, Mária de la Renotiérová
Výlet, Bartosz Kruhlik
Ostatní žánrové kategorie
1. cena: Záznam snu č. 737,
Martin Kratochvíla, Iveta Kratochvílová
2. cena: Tanec ohně, Petr Baran
3. cena: Airbag, Bohumír Novák
Ostatní ocenění
Cena prezidenta R8: Vitální Rudolf, Jaromír Schejbal
Cena Města Rychnova n/K.:
300 stran života a smrti, Alena Krejčová
Cena KOOPERATIVY: The White Opens, Daniel Zezula
Cena poroty: Přítel cvok, Václav Fořt
Cena Impulsu: A co přístav, Jan Vačlena
Porotce:
Eugen Sokolovský, Cyril Podolský, Jiří Středa
Vyjádření poroty:
Do letošní soutěže bylo přihlášeno celkem 64 snímků z 6 států. Do soutěže bylo v předvýběru vybráno
celkem 46 snímků. Porota hodnotila celkem 14 dokumentárních filmů, 12 hraných filmů, 12 reportáží a 8 filmů zařazených do kategorie ostatní, tj. animované,
experimentální a další. Letošní ročník Rychnovské
osmičky se po mnoha letech vrátil do krásných prostor Pelcova divadla. Porota konstatuje, že prostředí
bylo mnohem příjemnější než v kině a organizace pod
vedením PhDr. Jana Tydlitáta proběhla na výbornou.
Velké poděkování patří všem, kteří se na organizaci
letošního ročníku R8 podíleli.
13
SOUTĚŽE /
bylo...
exceluje i v kameře, kde by jí třeba nějaký ten šťoural
v minulosti občas něco vytkl. Snad si pro příští dílo
i sama složí a nahraje hudbu??? V každém případě
dojemná tečka za hezkým festivalem!
Petr Horák, Svitavy
Litomyšlská lilie
očima porotců
Úroveň letošního ročníku se mi zdála o něco vyšší, než toho minulého. A určitě to nebylo jen zbrusu
novou technologií v nedávno zdigitalizovaném kině
Sokol. (Špičkový projektor dokáže i materiál původně
natočený běžnou analogovou videokamerou podat na
úrovni srovnatelné s 16mm filmem!) Z pátečního programu mě jednoznačně nejvíce zaujal snímek Aleny
Krejčové „300 stran života a smrti“. Autorka s obrovským osobním zaujetím převyprávěla příběh přímého
účastníka 1. světové války podle nalezeného deníku.
Záběry z místa bitvy, dobové materiály, úryvky autentického textu, velmi dobře vybraná podkresová hudba
a efekty. Tenhle film pouštějte dětem, když jim chcete vysvětlit, co to byla válka! Do videoték na školách
bych ostatně poslal i snímek Bohumila Kheila „Trochu
o vejcích, mostě, sochách a rokenrolu“. Vyprávění
o pražském Karlově mostě prozrazuje nejen trpělivou
práci s historickými daty a dobovými materiály, ale také
filmovou zkušenost a autorova stále veselého ducha.
Myslím, že všichni zúčastnění autoři prokázali
v přihlášených dílech snahu o osobní výpovědi, i když
ne vždy je jejich filmová řeč dost čitelná. Zajímavé
informace o vodních dílech v Hradci Králové přinesl
snímek „A co přístav“ Jana Vačleny, porotě se líbil snímek Petra Chmely „Po stopách Velkomoravské říše“,
„Legenda o Ondrášovi“ autora Eduarda Mocka, a nebo
medailon Petra Barana „Moje hora“, kde se dlouholetý
účastník amatérského filmového dění, Bohuslav Cihla,
sám stal hercem v hlavní roli. Možná právě medailony
o zajímavých lidech jsou vůbec největším přínosem
tvorby amatérských filmařů. Tito tvůrci sice často technicky nedosáhnou kvality produkované profesionálními
štáby, ale zato se nemusejí ohlížet na dramaturgické
plány a netlačí je ani čas. Cokoli vytknout se ale nedá
přesvědčivému vítězi 34. Litomyšlské lilie, třicetiminutovému filmu „Kluci“ Terezy Brázdové. Protože mám to
štěstí, že znám všechny její snímky často už od chvíle,
kdy teprve začaly vznikat, mohu s klidným svědomím
říci, že se jedná o to nejlepší, co zatím natočila. Kdybych to tvrdil sám, budu podezříván ze zaujatosti, ale
shoda poroty byla absolutní. Tereza Brázdová dosáhla
bravury, kterou jí mohou mnozí jen závidět. Po všech
profesích, které jsou ve filmové tvorbě potřeba, nyní
14
Když jsem byla na začátku 34. ročníku Litomyšlské lilie nominována předsedkyní poroty, překvapilo
to nejen mě, ale jistě i samotné účastníky soutěže.
Mnozí z nich si mě totiž pamatují jako malé děcko,
které se sestrou pobíhalo po chodbách kina, když se
soutěže ještě před mnoha lety účastnili oba moji rodiče. A ti, kteří si mě nepamatují z tohoto období, si asi
vzpomenou, že jsem se v uplynulých několika letech
občas soutěže zúčastnila jako amatérka, posléze jako
studentka filmové školy nebo jako spoluorganizátorka.
Po dostudování vysoké školy a získání praxe v České televizi v roli kameramanky jsem se zařadila mezi
profesionály. Nemám pochopitelně tak bohaté filmařské zkušenosti jako mnozí účastníci soutěže, ale díky
studiu i praxi v profesionálním prostředí jsem získala poznatky o to intenzivnější a specifičtější, zvláště
v oblasti kamery a obrazového ztvárnění filmu
S ohlédnutím do let minulých můžu s jistotou říci,
že kvalita posílaných snímků se rok od roku zlepšuje.
Mnohé filmy jsou srovnatelné s tvorbou profesionálů. Z letošního ročníku soutěže mezi ně bezpochyby
patří dokument Terezy Brázdové Kluci, který získal
Hlavní cenu. Tomuto snímku se dá máloco vytknout,
je výborně zpracován po všech stránkách (obrazové,
obsahové, hudební, střihové atd.) a amatérskému filmu nastavil dosti vysokou laťku. Zároveň mě těší, že
autorka filmu patří mezi mladší účastníky, což je pozitivní, protože v posledních letech se soutěže účastní stejní autoři a nových přibývá jen pomálu. Tento
fakt přičítám skutečnosti, že zanikly filmové kroužky
a kluby, které byly v letech minulých velice rozšířené.
Filmaři společně tvořili, debatovali a setkávali se na
všech amatérských soutěžích, kde si navzájem předávali své zkušenosti. Dalším důvodem pro nízkou
účast nových a mladších filmařů může být zaměření
této soutěže (historické a vlastivědné snímky a medailony), které možná není pro mladé tvůrce dostatečně
atraktivní. Největším problémem neúčasti mladých
filmařů je však pravděpodobně jejich dnešní přístup
a vnímání vlastní prezentace, pro které volí jinou formu
než filmovou soutěž. Mladí autoři si možná ani nedovedou představit, že by se soutěže aktivně zúčastnili,
osobně přijeli a postavili se tváří v tvář hodnocení a
názorům jiných. Dnešní generace dvacetiletých svá
audiovizuální díla uveřejňuje více méně anonymně na
nejrůznějších serverech typu Facebook či YouTube.
Tyto autory vlastně ani nezajímá názor druhých. Počty
zhlédnutí svého videa pak mylně přičítají popularitě
a úspěšnosti svých snímků. Abychom přilákali více
nových tvůrců, zamýšleli jsme se s organizátory sou-
těže nad tím, zda by si Litomyšlská lilie nezasloužila
osvěžení ve formě nové kategorie „experimentální
film a videoklip“, která by možná zaujala více mladých
tvůrců. I u letošního ročníku se v několika filmech dají
vypozorovat prvky experimentu. Renomovaní autoři
se snaží hledat nové a nové možnosti ve filmovém
ztvárnění zajímavých témat, např. ve filmu Dílo jménem Pansofie autora Bohumila Kheila, který využívá
obrazové reprodukce z knižní publikace Dějiny umění
od J. Pijoana v kombinaci s hudbou a reálnými záběry.
Snímek získal Cenu starosty. Stejně tak ve filmu Aleny Krejčové 300 stran života a smrti nacházíme různé
obrazové asociace a experimentální ztvárnění. Film
získal 1. místo v kategorii historických a vlastivědných
snímků.
I na letošním ročníku vládla milá domácí atmosféra. Tvůrci se už za ta léta navzájem dobře znají,
každoročně mají příležitost opět se setkat a přátelsky
si popovídat na společné téma. Zajímavým okamžikem, který zpestřil a obohatil celou soutěž, byla beseda s významným sochařem Olbramem Zoubkem, se
kterým si všichni účastníci společně povídali o jeho
tvorbě. Při této příležitosti byl také promítnut film Petra Barana Sochy na živo. Filmový festival v Litomyšli
má svoji tradici, stává se rodinným festivalem a věřím,
že uvedením nových kategorií zvýší svoji přitažlivost,
zvláště pro mladé filmaře.
Linda Vorlíčková, Litomyšl
XXXIV. Litomyšlská lilie
ako som ju videl ja
20 filmov, z toho 8 medailónov a 12 historicko-vlastivedných filmov. To je stručná faktografia prihlásených
a odpremietaných filmov. Je to veľa, alebo málo? To je
relatívne. Podľa môjho n názoru, pokiaľ by šlo o filmy
vynikajúce, je to dosť. Žiaľ, nedá sa to v plnej miere povedať, ako nakoniec na každej súťaži. Súťažné
snímky boli väčšinou priemerné. Samozrejme okrem
snímku Terezy Brázdovej Kluci, ktorý vyčnieval nad
ostatnými minimálne o 2 triedy. Hneď na začiatok
musím povedať, že ma sklamali mladí autori. Nie svojimi snímkami, ale tým, že vôbec neboli!!! Už v minulosti som nabádal organizátorov, aby sa zamysleli nad
touto problematikou a vymysleli niečo, čím by pritiahli
mladých autorov. A to sa v minulosti aspoň sporadicky
mladí autori objavovali. Takto XXXIV ročník oboslali
svojimi filmami „starí“ známi autori, ktorí sa pravidelne
zúčastňujú rôznych festivalov.
Okrem spomínaného vynikajúceho filmu Terezy Brázdovej, (o ktorom už nebudem písať chvály,
lebo by som sa len opakoval po iných renomovanejších porotcoch) ma svojím netradičným spracovaním
zaujal film Petra Barana Karlova válka. Autor vytvoril
PF - Jiří a Růžena Stachovi
emotívny medailón a skvele vykreslil charakter postavy vojaka Karla len na čítaní jeho listov, ktoré posielal
z frontu 1. svetovej vojny. Petr Baran mal vynikajúco
„rozohraný“ aj medailón o Bohušovi Cihlovi a jeho láske k Lysej hore, no, podľa môjho názoru, v druhej časti
filmu to bolo skôr o Lysej hore, ako o Bohušovi Cihlovi
a v tretej časti sa začal zase nový film o Bohušovi.
Ale, ako mi povedal autor, chcel to tak natočiť a na
to má samozrejme právo. Jediný autor zo Slovenska
Ľubor Patsch medailónom Človek milý veľmi ľudsky
predstavil slovenského pesničkára Janka Majerčíka a
cenu získal práve za „človečinu“ v tomto filme, ktorou
oslovuje divákov.
Veľmi príjemne ma prekvapila aj autorka Mgr. Alena Krejčová svojím filmom 300 dní života a smrti. Ani
sa mi nechce veriť, že je to tá istá autorka, ktorá mala
na predchádzajúcom ročníku film Bludička lásky a ktorá vtedy dosť ťažko niesla moju kritiku na tento film.
Tento rok naopak jej patrí za predvedený film moja
poklona a právom získal 1. cenu v kategórii historickovlastivedných filmov. Svojím netradičným prístupom
k spracovaniu zvolenej tematiky je známy aj Bohumil Kheil. Nesklamal ani tento rok a tiež právom
patril k oceneným autorom. Svojským humorom a
nápadmi ma vždy vie prekvapiť a zdá sa mi že
tento autor z roka na rok mladne.
Žiaľ, ostatné filmy boli skôr priemerné a vykazovali
väčšie, či menšie nedostatky pri spracovaní a podľa
toho boli, alebo neboli oceňované.
No a čo dodať na záver? Znovu skladám poklonu
a moje poďakovanie patrí organizátorom Litomyšlskej
lilie za ich neutíchajúci entuziazmus s ktorým každoročne pristupujú k organizácii tejto súťaže, pretože
svojím zameraním táto súťaž určite patrí do kalendára
súťaží neprofesionálnych filmov. Ďakujem im nielen
za tradične bezproblémovú organizáciu, skvelú projekciu a vytvorenie rodinnej atmosféry, ale ja za vynikajúcu besedu, ktorú pre účastníkov Lilie zorganizovali so sochárom Olbramom Zoubkom. Nedá mi však
na záver pripomenúť – PRITIAHNITE AJ MLADÝCH
AUTOROV! A verím, že určite niečo vymyslíte J
Ján Kuska, Liptovský Mikuláš
15
SOUTĚŽE /
bylo...
BESKYDSKÝ
JEŠTĚR 2012
...především Vás chci pozdravit a poděkovat za časopis DONAŠEČ. Dlouho jsem se rozmýšlel, jakým
způsobem přispět do tohoto hodnotného časopisu,
ale rozepisovat se o naší soutěži Beskydský ještěr
mi připadá neobjektivní, protože se podílím na jeho
organizaci. Navštívila nás ale letos poprvé amatérská filmařka paní Alena Krejčová, která sbírá ceny po
všech soutěžích. Hezké od ní bylo, že sama nabídla, že napíše hodnocení letošní soutěže Beskydský
ještěr....
V porotě byl pan Vačlena, který by mohl také napsat, osobně jsem ho o to požádal.
Z letošního Beskydského ještěra mám dobrý
pocit, protože vše proběhlo tak, jak mělo. Rok od
roku se lepší skladba filmů, jako by filmoví amatéři nechtěli zůstat pozadu za profesionály. Občas si
my, amatéři, povzdychneme, že za chyby, kterých se
beztrestně dopouštějí profíci, jsme my v soutěžích
kritizováni. Ale i tak je to dobře. My se tím alespoň
něco naučíme.
A neměl bych ani zapomenout, že vloni po soutěži
zemřel člen našeho filmového klubu pan Jan Pospíšil. Uctili jsme jeho památku krátkým filmem o jeho
amatérské práci za účasti jeho manželky. Ale dost již
stesku.
16
Porota Milan Klega, Jan Vačlena a Milan Šebesta,
A ještě na závěr malou poznámku, že letošní soutěž, která probíhala v obnovené Nové scéně kina
Vlast ve Frýdku – Místku, byla plně digitalizována
v té nejlepší kvalitě. Jsme proto připraveni i na filmové amatéry se snímky v systému HD. To ovšem
musíme ještě zapracovat do stanov klubu, aby vše
vešlo ve známost.
Několikrát jsem již chtěl do Donašeče něco napsat, ale vždy mi chybělo téma. Do nějakých odborných článků se pouštět nechci, na to asi ani nemám,
ale popisovat život v klubu, to je právě to téma.
Pouštíme filmy v domovech důchodců, snažíme se
přimět mládež ke správnému držení kamery, natáčíme veřejné akce ve městě i okolí. Zkrátka život.
Zdeněk Zícha, Frýdek-Místek
Beskydský ještěr 2012
Poprvé jedu z Ústí n.L. do Frýdku-Místku na filmovou neprofesionální soutěžní přehlídku, která nese
tradičně název Beskydský ještěr. Je 14. 9. 2012. Již
několik let jezdím na různé filmové přehlídky. Každá
je jiná. Někdy bývá uspěchaná, únavná nebo je promítána ve studeném a nehezkém prostředí.
U vchodu kina mne vítají usměvavé tváře organizátorů soutěže. Ačkoliv se vidíme poprvé, vnímám přivítání nanejvýš přátelsky. Kino Vlast, kde se
uskutečnila filmová soutěž, je velmi vkusně zařízené. Příjemně teplá atmosféra prostupuje kinosálem
i předsálím. Autoři filmů jsou ubytováni ve studentské ubytovně průmyslové školy. Je zde čisto, útulno
a hlavně klid.
Beskydský ještěr je jedna z mála soutěží, která
je k nám, autorům, štědrá. Jak ubytování, tak stravování je hrazeno. Ráda jsem poznala i členy místního filmového klubu a hlavně jejich filmovou tvorbu.
Po zahájení soutěže se představil publiku ostravský
písničkář Mendoš s vlastními humornými nadčasovými písněmi.
Filmová projekce proběhla bez jediného zadrhnutí a s vyváženým zvukem. Myslím, že každý musel
ocenit přátelský přístup poroty při rozborovém semináři. Porota dokázala pochválit a poradit. Filmové
snímky Petra Barana a Eduarda Mocka mne nikdy
nezklamou. Pan Mocek si vybral silný námět, známého legendárního beskydského loupežníka Ondráše.
Tak, jak to Eduard Mocek umí, ztvárnil film poeticky
a poutavě. Pan Petr Baran ve filmu Moje hora představil divákům Bohuslava Cihlu, filmaře a nadšeného
turistu pro nekonečné výstupy na Lysou horu. Zaujala mne samotná výpověď pana Cihly, ale i tradičně skvělá kamera a režie pana Barana. Líbil se mi
i snímek pana Zdeňka Zíchy s názvem Vlaštovky
se vracejí. Ve svém dokumentárním filmu představil zajímavého člověka s rozličnými zájmy. Film měl
jasnou kompozici a výpovědi byly dobře propojeny
s obrazovým vyjádřením.
Osobně jsem také ocenila zájem představitelů
města Frýdek-Místek o filmovou přehlídku. Někteří
se zúčastnili projekce a ceny předával náměstek primátora. Opouštím Frýdek-Místek s nadšením. Velké
poděkování patří všem, co se na organizaci podíleli,
ale zejména milé, skvělé organizátorce, paní Anně
Zíchové.
Přeji Beskydskému ještěru v dalších ročnících
hodně úspěchů.
Mgr. Alena Krejčová, Ústí nad Labem
Beskydský ještěr 2012
Tak se mi stalo po více jak téměř patnácti letech,
že mě oslovil pořadatel nějaké filmařské soutěže,
abych přijal post porotce. Šlo o soutěž s celostátní
působností BESKYDSKÝ JEŠTĚR. Musím konstatovat, že jsem ve Frýdku-Místku, kde se soutěž konala,
nebyl od maturity. Tehdy jsme se s kamarády rozhodli podstoupit cestu autostopem kolem republiky.
Přijel jsem do města, které opravdu zkrásnělo. Ještě
působivě a přátelsky jsem byl osloven místním kinem
Vlast, ve kterém se soutěž konala. Kino bylo zmodernizováno jak po stránce technického vybavení, tak
interiéru. Místní organizátoři nenechali nic náhodě.
Vše bylo připravené, vše probíhalo dle plánu, všechny filmy byly promítnuty perfektně. Po této stránce
nemohla a neměla porota žádných připomínek. V té
porotě byl předsedou Mgr. Milan Šebesta ze Zlína
a jemu jsme sekundovali my dva. Tím druhým byl
Milan Klega, zástupce místních filmařů.
Prostředí soutěže a její průběh si zaslouží jedničku. Jednička s hvězdičkou by měla být zapsána
všem organizátorům v čele s Annou Zíchovou. Byli
vždy usměvaví a ochotní. Zájem o filmařskou soutěž
podtrhli svou účastí i zástupci města. Dali tak najevo,
že je jim takováto akce příjemná a že se za ní staví.
Jen diváků, tím myslím těch opravdových z města a
okolí, bylo méně. Ale i někteří, a to i významní autoři
chyběli.
Porota měla vcelku usnadněnou práci. Z 31 filmů,
které byly na pořadu, jich více jak dvě třetiny znala již z proběhlých přehlídek a soutěží. Těch deset
zbývajících bylo především od místních filmařů a dvě
čestné výjimky od zkušených autorů. Psát o filmech,
které jsme jako porota ocenili, by bylo nadbytečné.
O těch bylo napsáno jindy a jinde dost (výsledky jsou
na Filmdatu). Je pravdou, že byly oceněny filmy, jak
jinak, které měly úroveň a kvalitu.
Přesto bych se rád zmínil o filmech, které pro
nás, pro porotu, ale i pro mnohé diváky v sále měly
premiéru. Film Aleny Krejčové „Po škole s Drákulou“
velmi procítěně a působivě sledoval postup zkoušek
i představení dětí s handicapem při muzikálu Drákula. Mnoho diváků mělo po skončení fimu slzy v očích.
Film získal první cenu v dokumentech.
První cenu v kategorii hraných filmů si odnesl
Oskar Siebert ze SRN za „Můj nejkratší film“. Filmová
zkratka beze slov a s pointou byla výborná.
Porotu zaujal, a proto mu udělila svou cenu Cenu
poroty, snímek Zdeňka Zíchy „Vlaštovky se vracejí“.
Jednalo se o vyprávění zemitého člověka, který na
vesnici, na šachtě i při práci s dětmi i při své zábavě
má život rád a dává to okolí na vědomí.
Co říci závěrem. Beskydský ještěr je jedna ze
soutěží, která by mohla mít napříště i své specifikum,
tedy své zaměření, aby byla pro autory i diváky přitažlivější a nekopírovala ostatní soutěže, kterých je
již dost. Obecně lze říci, že by jednotlivé přehlídky
a soutěže měly být více profilované, abychom nesledovali stále stejné tituly.
Jan Vačlena, Hradec Králové
17
SOUTĚŽE /
bylo...
Bzuk film 2012
Všechno klaplo
Devátý ročník filmového festivalu modelářů se
konal 13. října 2012 v Sporthotelu Weldis v Dlouhé
Vsi u Rychnova nad Kněžnou. Úroveň letošních filmů
byla vynikající a velmi vyrovnaná. Letos rozhodovali pouze diváci svou volbou. Klání bylo velmi vyrovnané. Nakonec rozhodl jediný hlas. Vítězný snímek
WATER SNAKE získal 20 hlasů z 88 možných. Autoři
filmu Richard Koutný a Michal Kavan jsou z Náchoda. Film byl natočen pomocí foťáku a všechny přítomné překvapila kvalita zpracování obrazu i vykreslení detailů. Jednoduché ozvučení dodalo snímku
ten správný šmrc. Blahopřejeme. Odbornou porotu
nahradilo závěrečné slovo 4 násobného vítěze Bzuk
filmu, pana Milana Michálka, který kladně hodnotil
stoupající úroveň zpracovaných snímků. Příjemně
nás překvapila účast všech autorů. Z Prahy dokonce po roce dorazil opět tříčlenný štáb RC TV. Anketa
modelář desetiletí byla uzavřena oceněním vybraných
modelářů. Výstava modeláři sobě přinesla ukázky letadel, lodí, aut a parních strojů. Nad diváky se proháněl
model Quadrocopteru pana Nývlta. 13 vylosovaných
zákazníků prodejny RC Modely BZUK získalo slevové
poukázky v celkové hodnotě 10.000,- Kč. Závěr večera okořenila tombola, která jistě obohatí region o nové
modeláře.
Poděkování za příjemný večer patří všem partnerům a sponzorům, kteří letos akci podpořili: Města
Vamberk a Rychnov n/Kn., ČSOB Hradec Králové, KB
Rychnov nad Kn., modelářské velkoobchody RCM
Pelikán Pardubice a ASTRA Uherský Brod, Tiskárna Horáček Vamberk, Sodovkárna Rychnov n/Kn.
a modelářské časopisy z Prahy RC Revue, RC Modely, Plátno zapůjčila společnost AV Media Praha.
Zdeněk Sršeň, Vamberk
J. Schejbal, M. Matějus, M. Bartoš, M. Čeliš,
R. Koutný, M. Igvort, Z. Veselý
Brněnská šestnáctka
Malý filmový festival mladé tvorby 2012
Malý filmový festival mladé tvorby se narodil před
sedmi lety jako odnož mezinárodního festivalu krátkých hraných filmů Brněnská šestnáctka orientující se
na děti a mládež. Tehdejší organizátoři Brněnské šestnáctky pociťovali nejen potřebu přivést na projekce
mladé diváky, ale hlavně podnítit mladou tvorbu především v žánru hraného filmu, který má v Brně mezi
neprofesionálními filmaři silnou, více než padesátiletou tradici.
Ve dnech 18. až 20. října 2012 se v Brně uskutečnil
Malý filmový festival mladé tvorby B16. Zahájení proběhlo ve středisku volného času Labyrint ve čtvrtek,
kde jsme byli letos poprvé. Přivítal nás milý personál a
příjemná klubová atmosféra. Po úvodní části se skupiny mladých nadšených filmařů rozdělily na skupiny
podle zájmu. První z nich se sešla v klubovně a pod
vedením lektora, studenta filmové školy ze Zlína Víta
Šarouna, absolvovala workshop na téma „jak napsat
scénář“, druhá skupina pod vedením pedagoga z filmové školy Zlín, Mgr. Milana Šebesty, absolvovala
workshop na téma „hlavní herec je rekvizita“. Po skončení se skupiny vydaly na cestu na natáčení. V 19:00
proběhla projekce TOP filmů z minulých ročníků soutěže krátkého hraného filmu mladé tvorby za účasti
některých autorů.
Celá noc potom v Labyrintu patřila střihu a dokončování filmů, aby se mohla dílka odevzdat druhý den
kolem poledne. V pátek kromě workshopu proběhla
souběžně v kině ART pro děti z MŠ projekce filmů
Jaroslava Nykla, který na 51. ročníku zlínského festivalu získal Zlatý střevíček za nejlepší animovaný film.
Na letošním workshopu se natočily 4 snímky, které měly samostatnou projekci v sobotu 20. 10. 2012.
Páteční odpoledne a večer patřily návštěvě filmového kroužku Lávka při CVČ Lužánky. Promítaly se
filmy z workshopu AMFI 2012 a byl čas na diskuzi
i posezení s malým občerstvením.
V sobotu se všichni účastníci sešli v kině ART, kde
byl v 9:00 hodin slavnostně zahájen 7. ročník soutěže krátkého hraného filmu mladé tvorby. Celkem
bylo přijato 23 filmů autorů do 20 let z celé ČR. Po
projekci filmů z workshopu a jejich rozboru následovala diskuze o soutěžních filmech s porotou. V porotě
letos zasedli Mgr. Milan Šebesta, PhDr. Josef Strubl
a Bronislav Kusý. Celý festival byl zakončen v sobotu
v 17:00 vyhlášením výsledků a předáním cen.
Katrin Taubingerová, Brno
18
Nejstarší festival krátkých filmů v České republice BRNO16 (dříve Brněnská šestnáctka) se konal ve
dnech 8. – 10. listopadu 2012 v kině Art v Brně.
53. ročník soutěže byl určený pro krátkometrážní
(1 – 25 minutové) filmy, které nevznikly na komerční
bázi ani pro komerční využití. Soutěž vyhlásilo Turistické informační centrum města Brna pro amatéry,
nezávislé filmové tvůrce i posluchače filmových škol.
Hlavním částí festivalu je mezinárodní soutěž
krátkých filmů, která mapuje celosvětovou tvorbu
v oblasti krátkometrážních hraných filmů, amatérských, studentských i profesionálních. Poprvé byly
v samostatné sekci do soutěže zařazeny animované filmy. Festival se dlouhodobě snaží poukázat na
postupně mizející rozdíl mezi amatérskou tvorbou,
jejíž autoři nejsou vzdělaní v oboru filmu a studenty či profesionály, kteří školu absolvovali. Odbourání této hranice dává divákovi možnost uvědomit si
dosah technologické revoluce v kinematografickém
vybavení a zároveň stále vzrůstající divácké zkušenosti, která díky jednoduché ovladatelnosti a dostupnosti techniky může přerůst v nezávislou uměleckou
tvorbu. V kontrastu s tím se jeví jako zajímavá skutečnost, že možnost zúčastnit se letošní soutěže
se snímky natočenými na mobilní telefony, zůstala nevyužita. V soutěži bylo letos svými filmy silně
zastoupeno mnoho zemí světa: Španělsko, Německo, Portugalsko, ale také Spojené Arabské Emiráty,
Mexiko, Turecko, Irán, Polsko, Francie a několik filmů
bylo z Jižní Koreje, Kanady a Švýcarska.
V doprovodné sekci festivalu se účastníci mohli
seznámit s retrospektivou Čeňka Zahradníčka, který
patří mezi průkopníky českého amatérského filmu.
Zaplněný promítací sál na Brněnské 16
Promítaly se také amatérské filmy režiséra Jana
Svěráka, který v závěru festivalu předal hlavní cenu
festivalu „Hlavu plnou filmů“. Součástí festivalového
programu byly semináře, výstavy, studijní projekce
zajímavých snímků, filmové kolekce představující
tvorbu filmových škol, diskuse o soutěžních snímcích
s přítomnými autory.
Pořadatelé připravili i výstavu kinoamatérské
techniky Prototypy amatérských kamer, která měla
připomenout filmové kamery pro filmové amatéry
a nadšence, které zůstaly pouze v prototypu, ale také
jejich konstruktéry. Při workshopu byla studentům
nabídnuta zábavná hra Jak hýbat obrazy. Za úkol měli
vyrobit kineziskop, jednoduchou animační pomůcku,
jejímž cílem je mechanické předvádění pohybujících
se věcí. (Info s využitím webových stránek Brno 16).
-red-
53. ročník Brněnské šestnáctky
Recenze festivalu
Pokusím se zhodnotit to, čeho jsem byl svědkem
na letošním již 53. ročníku Brněnské šestnáctky,
který se konal 8. až 11. listopadu. Pokud vám to nic
neříká, tak vězte, že jde o festival krátkometrážních
filmů, dříve o festival neprofesionálních hraných filmů a ještě dříve festival amatérských filmů. I když
se letošní ročník jednoznačně povedl, vyvolává vlastně více otázek než ten předchozí, který se ode mě
dočkal poměrně tvrdé kritiky. Letos se opět pokusím
zhodnotit festival, jako kdybych hodnotil film - co bylo
nové, co bylo dobré, co bylo špatné a jak to celé
působilo dohromady. Věřím, že mé poznámky možná
pomohou pořadatelům podobných akcí.
Datum konání
První, čeho si pravidelný návštěvník této akce
jako já musel všimnout, bylo posunutí data konání.
Zatímco dříve nás vždy vítaly lahve s burčákem, letos
už bylo na stáncích svatomartinské a v restauracích
se pekly husy. Nezdálo se ale, že by změna termínu
festivalu ublížila.
Změna lokace
Druhou výraznou změnou bylo přesunutí festivalu
ze sálu Břetislava Bakaly do kina Art. Jde o kino sice
výrazně menší a z vnější strany dost zanedbané, uvnitř ale útulné a dobře zařízené. Ostatně už dříve se
v něm konaly mnohé doprovodné projekce Brněnské
šestnáctky. Pamětníci si mohou vzpomenout třeba
na sérii filmových debutů.
Je to tedy prostředí známé, žel má ale své nedostatky. Kino Art bylo kdysi navrženo jako průchozí.
To znamená, že lidé původně přicházeli do sálu
z poměrně malého předsálí a po projekci ho opouštěli jinými dveřmi. Z takového architektonického řeše-
19
SOUTĚŽE /
bylo...
zuje nejdůležitější lidi od aktivity. V případě týmu
52. ročníku to netvrdím, jen hádám, jde o jednu
z předvídatelných chyb nových vedoucích.
Režisér Jan Svěrák vyhlašuje hlavní cenu soutěže B16
ní vyplývá, že předsálí není schopné pojmout plný
počet lidí v sále.
Když dodám, že sál byl většinou téměř plný, vzniká jasný problém: kam mezi bloky? V ideálním případě by lidé samozřejmě měli na festivalu v kině setrvávat (a případnou útratou na baru zvyšovat jeho šanci
na další přežití), jenže při optimální návštěvnosti by
to vlastně nebylo možné. Trochu smutné je, že by
mnohem lépe než kino Art, a dokonce i lépe než sál
Břetislava Bakaly, vyhovovalo takové akci kino Scala, které je však od loňského roku zavřené, a jen čert
tuší, co s ním bude.
Nový tým
Pro všechny členy nového týmu mám jen slova
největšího obdivu a chvály. Zvládli to celé výborně
a s grácií. Platí to pro dramaturgy, techniky, tlumočnice, přes PR až po milé dobrovolnice a dobrovolníky
z FF MU Brno.
Skutečně pozorným návštěvníkům by jistě neušlo, že se tým skládá především z mladých lidí. Část
z nich pracovala už v minulém týmu Marka Loskota.
Nabízí se otázka, proč tedy byla na ročníku 52. atmosféra místy nervózní až opravdu nepříjemná, zatímco
tento rok byla skutečně hřejivá, dokonce tak, že se
člověk místy bál, aby to nepřešlo?
Vím, že na tom mají zásluhu všichni pořadatelé
a vlastně celý tým, ale v duchu si říkám, že nejvíce bude asi patřit Miroslavu Maixnerovi. Myslím, že
Marek Loskot měl v minulém ročníku jistou vizi (nechme stranou mé ostatní hodnocení) i dost dobrou ruku
ve výběru spolupracovníků*, ale možná neměl vnitřní
klid a rozvahu skutečného ředitele.
Poznámka: Otázka ovšem je, jestli na ně nedopadlo
„prokletí schopných“ (pokud jsi dobrý, dostaneš přidáno, ale v práci, nikoli na odměně ani na pochvale,
naopak ale dostaneš více kritiky za to, co jsi nezvládl) se objevuje na festivalech často. Spolehlivě odra-
20
Porota
Členům obou porot - velké i studentské - patří
poděkování za práci i dobrou atmosféru. Především
pak za to, že se před autory neschovávali. Porota na
takovém festivalu totiž není jen od toho, aby rozdala
ceny, měli by jí tvořit lidé, kteří mají nějaké názory
a jsou o nich schopni diskutovat.
Z mého pohledu je jejich role autorit pro celkové
vyznění festivalu mnohem důležitější než to, co se
obecně považuje za práci poroty. Znám mnoho otřesných porotců z jiných ročníků a jiných festivalů, kteří
filmy jen zhlédli, ale s autory vůbec nepřišli do styku.
To ovšem nebyl případ letošního (ani loňského)
ročníku. Porotci a porotkyně byli vždy poblíž tvůrců
a kdokoli se mohl na názory na své dílo zeptat. Snad
i za autory mohu říci: Děkuji!
Mezinárodní porotu tvořili:
Doc. Mgr. Anton Szomolányi, ArtD. - kameraman,
režisér, producent, pedagog, Mgr. Dan Mircea Duta ředitel Rumunského kulturního institutu v Praze, Duncan Hendy, B.A. - nezávislý filmař a pedagog, hudebník, dramaturg filmové přehlídky Visions of Light,
Petra Hřebíčková - herečka, absolventka JAMU, Mgr.
Rodrigo Morales - filmový a televizní režisér
Členy mezinárodní studentské poroty byli studenti
Masarykovy univerzity:
Karolina Błażejczak (Polsko), Mei Tung Chan, Hong
Kong (Čína), Audrey Elizabeth Harris (USA)
Ondřej Pavlík (Česká republika), Terézia Porubčanská (Slovensko).
Jednodušší programové schéma
Tím, že byl hlavní program opět soustředěn v jednom kině, umožnil svým divákům věnovat pozornost
projekcím a nikoli přebíhání. Loňský systém s paralelním promítáním ve třech sálech byl divácky méně
komfortní a zároveň organizačně mnohem náročnější. Jak je vidět, ne vždy znamená více práce také
lepší výsledek.
Filmy
Velkou změnou v 53. ročníku bylo zmizení slova
„hraných“ v podtitulu festivalu. V pásmech se tedy
objevily i animované a experimentální filmy. Proti
takovému posunutí v zásadě nic nemám, jen to, že
by pak rozšíření záběru měla odpovídat také struktura udělovaných cen. Neumím si nějak představit,
že by mohly takové filmy soutěžit v jedné kategorii
s hranými.
Výběr byl asi poměrně tvrdý, protože z přihlášených 303 filmů jich vybrala porota 45. Naprostá většina z nich si to rozhodně zasloužila. Přicházely ze
Španělska, Německa či Portugalska ze Spojených
arabských emirátů, Mexika, Turecka, Iránu, Polska,
Francie a několik filmů poslala Jižní Korea, Kanada či
Švýcarsko. Z toho si lze udělat představu, jaký záběr
stále festival má.
Ocenění
Ročník 53. převzal strukturu ocenění z ročníku
52., kdy došlo k radikálnímu snížení počtu udělovaných cen. Měly být pouze čtyři! Asi je na místě připomenout, že Brněnská 16 dříve udělovala velmi vysoký počet ocenění. Včetně čestných uznání bývalo
oceněno kolem třetiny a v jednom případě dokonce
téměř polovina snímků.
Marek Loskot (minulý ředitel) a jeho spolupracovníci se rozhodli, že by mělo být cen udělováno
méně, mnohem méně. Nebyl jsem příznivcem této
myšlenky s jedinou výjimkou. Uznával jsem zrušení kategorií A - amatér, S - student, IP - nezávislý
profesionál. Kdysi vznikly, aby odlišily možnosti jednotlivých skupin filmařů. Měly z části chránit amatéry před srovnáním se studenty a studenty zase
před srovnáváním s profesionály. Změna doby
i techniky obrátila původní úmysl naruby. Mezi možnostmi a dovednostmi filmařů v rámci těchto skupin
byly takové rozdíly, že výrazně překonávaly rozdíly
mezi skupinami samotnými. Amatéři se samozřejmě
mohou hlásit i nadále, i když je třeba dopředu přiznat,
že výběr na Brněnskou 16 bývá nezvykle tvrdý.
Zrušení kategorií jsem tedy uvítal, jenže tím
redukce cen neskončila, a to mi už tak dobré nepřipadalo. K vysokému počtu cen se totiž organizátoři
„starého týmu“ dopracovali empiricky a není nutné,
aby každý nový organizační tým „objevoval Ameriku“.
Před mnoha desetiletími měla Brněnská 16 malý
počet cen.* Jenže malý počet oceněných vede u
filmařů k poměrně oprávněnému pocitu křivdy (tj kazí
atmosféru), zvyšuje pocit konkurence, ale nezlepšuje
kvalitu (tu zajišťuje předvýběr). Na konci festivalu je
potřeba v autorech vyvolat přání se příští rok vrátit,
ne jim zkazit dobrý dojem. (Ideálně by měli mít pocit,
že jim ocenění uniklo jen o „takovýhle kousíček“.)
Nedostatek cen také bere porotcům možnost
nějak ocenit filmy, které třeba nebyly dokonalé ve
všech směrech (protože film je umění mnohoúrovňové), ale byly v některém směru výjimečné. Čestné uznání je přesně takovým oceněním s dedikací.
Porotcům na 53. ročníku tento typ diplomu chyběl,
což se ukázalo také na malé vzpouře, kdy vyhlásili
více oceněných (formou jakýchsi čestných uznání),
než měli.
Letos získaly ocenění filmy:
Hlavní cena - Hlava plná filmů
Příběhy z chlaďáku - Grzegorz Jaroszuk, Polsko,
25 min. Příběh dvou nešťastných existencí, které
dostanou od ředitele supermarketu za úkol najít svůj
smysl života. Zvolí tedy účast v televizní soutěži „Nejnešťasnější člověk měsíce“.
Cena studentské poroty
Útočiště - Gunleik Groven, Tuva Hennum, Norsko,
10 min. Bizarní eroticko-násilnická pohádka o nerovných vztazích, násilí a sexu.
Cena ředitelky TIC
V našich rukou - Peter Bruenner, Rakousko, USA,
27 min. Film o okamžiku, který může člověka přivést
k přehodnocení dosavadního života.
Cena Petra Hviždě
Alba - Isak Ferriz, Španělsko, 19 min. O muži, který
se nemůže zbavit vzpomínek na ztracenou dceru.
Zmínku by si ale jistě zasloužilo i mnoho dalších
filmů, jako třeba animovaný Birdboy od Pedro Rivery
a Alberta Vázqueze (Španělsko), Skrytý úsměv od
Ventury Durall (Španělsko), Edenoví šílenci Jakuba
Zvoníčka (Česká republika) Vzbuď mouchy Nacho
Ruize Capillase (Španělsko) nebo Vrátný z hotelu
Meva od Michala Janowa (Polsko)...
Poznámka: Kdybych měl já navrhovat strukturu ocenění pro příští ročníky podle směru nastíněného
53. ročníkem, zachoval bych tři tradiční ceny - Hlavu plnou filmů (Hlavní cena), Malou hlavu plnou filmů (Cena studentské poroty) a Cenu Petra Hviždě
(zasloužila by si větší vysvětlení a v materiálech by
mělo být více o Petru Hvižďovi, je to přece jen kus
„legendy“ Brněnské 16). Dále by pokračovala mimořádná cena - Cena ředitelky TIC - to však záleží více
na samotném TIC. Dále by byla jedna nebo při dalším rozšíření festivalu až 3 ceny ve třech kategoriích - hraný film, animovaný film, experiment. To celé
doplněné čestnými uznáními.
21
SOUTĚŽE /
bylo...
Doprovodné akce
Kdybych měl stihnout i doprovodné akce, asi bych
se musel ještě nakrájet. Jedna, na níž jsem nešel,
mě opravdu mrzí - workshop výroby kinetoskopu.
Byl jsem ale na projekci filmů Čeňka Zahradníčka a
na diskusi a přednášce Jana Svěráka. O Svěrákovi
se zmiňuji dále a na použití symbolů v amatérském
filmu si vyhrazuji samostatný článek. Snad z toho
lze usuzovat, že zajímavých vedlejších atrakcí bylo
dostatek.
Host
Nejsem příznivcem zvaní našich „slavných“
i opravdu slavných režisérů, kteří přijíždějí jen na
skok, a pak „nevědí, která bije“. Jednak jsou „úspěšní“ režiséři (zvláště ti mladí), už z podstaty dosti
sebestřední, a často nevědí, že nemají být pyšní na
co (ten nadhled získává člověk s věkem). Volba Jana
Svěráka se ale nakonec ukázala vcelku dobrá. I když
i on si neodpustil hloupý výpad z nevědomosti (ale
jen jediný!), nakonec však v diskusi odpovídal věcně,
zasvěceně i dosti zajímavě.
Navíc přidal ukázky postupů, které převzal z jiných
filmů, v jakési přednášce nazvané: „Co jsem kde
ukradl“. V součtu bylo rozhodně přínosné, že na festival přijel. Možná budu muset ve svém přesvědčení
udělat pár výjimek.
Propagace a grafické materiály
Tištěný program působí dobře, i když časový
plán uvnitř není příliš přehledný. Sporné je použití,
respektive nepoužití loga na titulní straně. Asi by tam
mělo být. Z mého pohledu je v zásadě už jedno, jestli
bude festival používat dále tradiční staré logo, nebo
jestli použije nové z roku 2011, ale měl by ho v dalších letech zachovávat. Jinak se značka vybudovat
nedá.
Poznámka: Nepoužívejte už prosím označení B16 tak se teď označuje papež.
Chronický problém, který nelze vyčítat pouze
Brněnské 16, je nezasílání nebo pozdní zasílání tiskových zpráv. Pro měsíčníky by měly být zasílány
nejméně dva měsíce předem, a to i kdyby v nich byla
jen ta jediná informace, že festival bude. To neumí
v naší republice snad nikdo, takže tiskové zprávy
nebudu připočítávat k chybám. Ale je to rozhodně
prostor ke zlepšení.
Trochu podobné je to s diváckou reklamou.
Poznámka: Samozřejmě je podstatné nejen reklamu
udělat, ale také zvládnout její následky. Pokud by se
příští ročník konal opět v kině Art, hrozil by s každým
větším nárůstem počtu diváků problém s kapacitou
sálu i předsálí.
Nemusela by být drahá, ale zato nápaditá a cíle-
22
ná. Neadresná reklama je přesně pravý opak toho,
co festival potřebuje - je drahá a neúčinná.
Brněnská 16 by měla oslovovat studenty uměleckých oborů a mladé zahraniční návštěvníky (všechny
filmy jsou buď v angličtině nebo s anglickými titulky).
Veškerá reklama by tedy měla jít přes alternativní
studentská média, studentské kluby, koleje a hostely.
Nezáleží na tom, jak přesně bude vypadat, ale na
tom, kdo s kým bude o příštím ročníku mluvit. Dobrovolníci z FF MU Brno mají cenu zlata! Teď jde o to
je do příštího roku neztratit.
Rituály
Už dříve jsem psával, že jsou předávací rituály
věčným kamenem úrazu našich festivalů. Vždycky balancují mezi trapností a kýčem. Tentokrát bylo
zahájení i zakončení skromné, ale obojí se obešlo
bez velkých faux-pas.
Celkové zhodnocení
Z hlediska lokace, časových a organizačních
možností, organizačního týmu, návštěvníků i celkového vyznění jsem přesvědčen, že 53. ročník využil
toho, co měl k dispozici téměř na doraz. Brněnská
16 má ale potenciál, pro který by mohla být stejně
významnou akcí jako Letní filmová škola v Uherském
Hradišti.
Je správné se ptát: Proč není?
Petr Tomek, Praha
PS: Z Brna jsem se vracel s intenzivním pocitem
vděčnosti za to, že festival stále žije.
PF Bohuslav Cihla
Výroční
kroměřížský
ARSfilm 2012
Začátkem října se v Kroměříži konal tradiční, tentokráte již jubilejní čtyřicátý ročník ARSfilm amatérů.
Původně festival započal v roce 1970 jako porovnání profesionálních a amatérských filmů. Později
se soutěž osamostatnila jen pro amatéry a koná se
pravidelně každý rok. V roce 1979 se ARSfilm stal
mezinárodní soutěží a od roku 1994 je pořádán pod
patronací světové organizace neprofesionálních tvůrců UNICA. Za uplynulých čtyřicet let bylo do soutěže
přihlášeno celkem 1342 snímků, z toho bylo přijato
1216, 387 snímků pocházelo z celého světa, ponejvíce z Evropy.
V letošní soutěži bylo předvedeno 27 filmů, z toho
7 ze zahraničí, Slovenska, Německa, Anglie a Estonska. Snímky posuzovala mezinárodní pětičlenná
odborná porota složená z předsedkyně Z. Školudové
(Slovensko), W. Freiera (Německo), L. Munka (Slovensko), E. Pražana a M. Šebesty (Česko).
Velká cena města Kroměříže, Zlatý kroměřížský
tolar, byla udělena animovanému snímku Rosalie od
M. Zwienera z Německa. Cenu poroty - Stříbrný kroměřížský tolar, získal film Křížová cesta od P. Barana
z Brna. Zlatou medailí UNICA byl oceněn film Zeitspuren (Otisky času) od autora C. Gustke z Německa. Cena Miette Verlinden de Decker byla udělena
filmu Po škole s Drákulou od A. Krejčové z Ústí n.L.
V první kategori „tvorba a umění“byly uděleny:
Hlavní cena - Bronzový kroměřížský tolar,
filmu Šupák od V. Františe z Kroměříže
II. cena Vita Christi (Život Kristův) od autorů
Porota soutěže ARS film 2012
P. Barana a K. Rechlíka z Brna
III. cena Báseň je dar od V. Barana z Košic
V druhé kategorii „animovaná tvorba“ byly uděleny:
Hlavní cena - Bronzový kroměřížský tolar,
filmu Trochu o vejcích, sochách a rokenrolu
od B. Kheila z Prahy.
II. cena Intesiv station (Intensivní stanice)
od H. Orlicha z Německa
III. cena Knihy od B. Nováka z Nového města na
Moravě
V třetí kategorii „videoart a experimentální snímky“
byly uděleny:
Hlavní cena - Bronzový kroměřížský tolar,
filmu Pomsta od I. Goryunova z Prahy
II. cena Sólo pro Island od A. Krejčové z Ústí n.L.
III cena Stín od J. Přese, z Prahy
Porota dále udělila pět čestných uznání. Cenu
diváka – Cenu Domu kultury Kroměříž získal film
Sólo pro Island od A. Krejčové z Ústí n.L.
Jako každoročně byl festival zahájen v hudebním
sále Domu kultury vernisáží výstavky výtvarných prací, tentokrát od J. Mačáka. Soutěž byla slavnostně
zakončena v sobotu udílením cen a besedou s porotou. Příští ARSfilm se uskuteční ve dnech 11. – 13.
října 2013 v Kroměříži.
Ing. Ivo V. Dašek
23
SOUTĚŽE /
bylo...
VYSOKOVSKÝ
KOHOUT
Kokrhal po pětačtyřicáté
Vypravil jsem se za kohoutem nekončícím v polévce, ani na smetaně. Z rychlíku jsem vystoupil
ve Starkoči a dal se dle rady místního nádražáka:
„Doleva, zase doleva, kousek do kopečku, jó vím,
tam v hospodě U kohouta je ta filmová soutěž.“
Vysokov je vesnice na kladském pomezí, stráních hlubokého údolí s krásnými výhledy na panorama Krkonoš a Orlických hor, v kraji Aloise Jiráska
a Boženy Němcové. Historicky nejznámější je zdejší
první střet pruských a rakouských vojsk v roce 1866.
Dodnes zde nacházíme množství malých i velkých
pomníků s hroby padlých vojáků. Významnou událostí obce se stala stavba železnice z Jaroměře do Trutnova v polovině devatenáctého století i Vysokov se
stal význačným místem kulturních a společenských
tradic. Od počátku 20. století zde působily dva divadelní spolky. Jejich činnost později přešla ve slavnou
éru estrád pro děti i dospělé pod vedením Jaroslava
City. V roce 1962 představil zdejší filmové amatéry
tím, že do estrády použil jejich kameramanské záběry. Sedm se jich pak sdružilo kolem něho a Osvětové
besedě zapůjčilo své filmy k veřejné projekci. A tak
se mohla v roce 1964, na žádost předsedy Zdeňka
Majera, uspořádat první okresní soutěž na vesnici.
V roce 1967 se dokonce Vysokov stal dějištěm
1. celostátní přehlídky vesnických filmových amatérů, Vysokovský kohout. Hledal jsem o něm zmínku v tehdejším čísle časopisu Filmovým objektivem
a našel: „…kdosi mínil, že se budou promítat zemědělské filmy – jiný zase sděloval, že se bude bydlet
po chalupách a že prý místní JZD věnuje festivalu
prase. Všechno ovšem bylo trochu jinak. Nepromítaly
se pouze filmy se zemědělskou tematikou. A nebydlelo se po chalupách, ale v hotelu za Náchodem a
taky prase z JZD se nezabilo, neboť se stalo jednou
z festivalových cen.
…Kdybych byla porotcem, žila bych v přesvědčení, že festival dělají filmy a ty letos – s výjimkou animované tvorby vysokovského amatéra J.City a několika
dalších účastníků - opravdu moc dobré nebyly. Ale
pro mne měl Vysokovský kohout jinou hodnotu. Byl
totiž festivalem zanícených filmových fanoušků, toto
zjištění se týká hostitelů i těch, kteří sem přijeli jako
delegáti na vlastní náklady. … A taky se ve Vysokově
zpívalo a veršovalo a tancovalo, a taky zde byl čas
24
na výměnu zkušeností i na diskuse s porotou. Tady
byla přítomna opravdová spontánní radost z tvorby.
A to by snad mělo být hlavním smyslem amatérského
filmování.“ Tolik citace z článku z prosincového čísla
od autorky Evy Struskové.
Rád prozradím těm, kteří nevědí, ale zajímalo by
je to a chtějí vědět, kde se vzal v názvu soutěže ten
kohout. Za vysokovskou hospodou. Jaroslav Křešnička z hradeckého rozhlasu se prý pokoušel zahnat
kokrhajícího kohouta, který mu kazil natáčený rozhovor a jen tak mimochodem poznamenal: “Možná
se tu jednou bude soutěžit o zlatého vysokovského
kohouta.“A stalo se. Kohout se uhnízdil dokonce i ve
znaku obce.
V roce 1969 se po dvou letech konal 2. ročník a další už pak každoročně. Na jejich přípravě a úspěšném průběhu se s Občanskou besedou
podílejí hasiči i Červený kříž. Od roku 1991 se na
nich objevují významné osobnosti kulturního života.
Ten loňský osvěžil svojí návštěvou a veselým vystoupením herec Pavel Nový. Vzpomínkou na návštěvu Járy Kohouta zůstala cena za nejlepší humorný
film. Tu poslední převzal za veselý snímek Inspektoři
místní filmař Martin Bohadlo. Dalšími účastníky byl
třeba herec Jaroslav Štercl, herečka Magda Vášaryová, režisér Antonín Moskalyk, zpěvák Wabi Daněk
a další.
Účast na soutěži se dá spojit i s poznáním romantického okolí. Navštívit třeba Babiččino údolí s ratibořickým zámkem, muzeum Boženy Němcové a
Barunčinu školu v České Skalici či renesanční zámek
v Náchodě.
Ve vysokovské hospodě U kohouta soutěžily filmy dokumentární, hrané a animované. Na soutěžní
dráze se objevili i Kluci. Dokument, který si hned po
svém startu získal pozornost diváků i poroty a dokázal ji udržet až do konce. Cílovou pásku zdolal se
značným předstihem před ostatními. Tvůrcem poho-
Tereza Brázdová přebírá Cenu ministerstva zemědělství
za snímek Kluci
dového dílka je, jistě dnes už mezi neprofesionálními
filmaři i jejich fanoušky známá, Tereza Brázdová. Byla
redaktorkou a střihačkou v kabelovce a je i absolventkou školy audiovizuální tvorby při Impulsu v Hradci
Králové. Kurzy a praxe, jak říká, naučily řemeslu. Na
UNICA 2010 získala bronz a další vysoké ocenění v celostátní soutěži. Obecenstvo si získává tvorbou i skromností. Největší odměnou jí je plný sál
a radost, že se film líbil. Okouzluje ji možnost kamery
zachytit mizející svět, cítí se tak filmovou archivářkou. Snaží se zachovávat důležitá poselství, o která
by lidé neměli přijít. To vše zhodnocuje ve své tvorbě.
Je příkladem pracovitostí a filmařské zaníceností. Má
dokument ráda a ví, že dobrý bez zaujetí nevznikne. Pro svůj dramaturgický záměr si našla zajímavé
osobnosti s životem plným nečekaných zvratů. Dokument Kluci je dvojportrétem bratrů Daniela a Jiřího,
synů básníka a grafika Reynka. Navázala s nimi úzký
kontakt, povídala si o jejich dramatické minulosti týdny před natáčením, poznávala prostředí v kterém žijí.
Zrodil se tak vztah, dokonce kamarádství a to nejen
po dobu natáčení. Těžké období okupace, vyhnání
z domu, návrat, zabrání majetku komunisty, výslechy, pronásledování STB, úmrtí matky a otce. Takový byl jejich život. Vyprávění posiluje životní nadhled
a osobitý humor. Autorka výtvarným pohledem řeší
každý záběr a dosahuje žádané pocitovosti. Využívá
zejména statických záběrů a jen minimálně uplatňuje
pohyby kamery. Ocenění zaslouží i práce se světlem
a to nejen v samotném prostředí, ale i ve scénách
s jedním nebo oběma bratry. Pomalé střihové tempo
obsáhne celý život bratrů od narození v Grenoblu až
do období, kdy Daniel pořádá výstavu svých fotografických grafik a koláží. Ve filmu se prolínají reálné záběry s archivními fotografiemi z rodinného
alba i uměleckými od Daniela. Střídají se pohledy na
okolní přírodu a zajímavé domácí prostředí zasvěcené světu koček obývajícími s bratry starý dům. Ve
Ocenění získal i Václav Šimek z Červeného Kostelce
zvukové výrazové složce jsou plně uplatněny reálné
ruchy dokreslené hudebními motivy, zejména klavírními.
Dokument o bratrech žijících v harmonickém
soužití s okolním světem, bez televize a internetu, je
výzvou k zamyšlení. Zejména zaujmou slova Jiřího
v závěru: „Takový život nám byl dán a myslím, že
můžeme odejít bez pocitu, že to bylo na nic.“
V hrané oblasti se blýsknul filmem Zmrd Ondřej Pavliš. Neotřelým námětem, filmařsky řemeslně zvládnutým, získal příčku nejvyšší. V závěsu se
udržel ostřílený pražský Petr Vaněk s filmem Kamarádi. Ocenění zaslouží zejména vtipné dialogy, sled
záběrů i vedení herců a kamery. Smích vyvolá zejména velice zdařilá sekvence komického zachraňování
přejetého cyklisty. Třetí příčku uhájil místní filmař Martin Bohadlo soutěžním snímkem Inspektoři. Dovede
pracovat s vtipem a osobitým veselým nadhledem a
nadsázkou. Tu druhou získal Bohumil Kheil za film
Trochu o vejcích, mostě a rokenrolu. Připomíná známé
i neznámé z historie Karlova mostu zcela jedinečnou
osobitou i animací a nápaditou formou. Nedovedu si
představit, že by si Jaroslav Nykl z nějaké soutěže
neodnesl cenu. I tentokrát slavil úspěch s pohádkou O sobecké žárovce Hedvice. Vymyslil ji prý na
žadonění vnoučka. A opět se povedla a já byl rád, že
jsem šest minut byl vděčným dětským divákem. Jarda umí. A ta další první cena v animované tvorbě mu
určitě patří. Je potěšitelné, že se objevují animátoři ze
školních lavic. Žáka Luďka Suchánka ze ZUŠ Police
nad Metují překvapila 3. cena za roztomilé čtyřminutové dílko ZOO a spolužák Jarda Soumar se radoval
z čestného uznání za tříminutové Stádo ovcí. Kluci,
jen tak dál!
Vydařilo se. Uznáním od poroty, jejímž jsem byl
členem, bylo udělení ceny pořadatelům za organizaci festivalu a propagaci amatérského filmu.
O vánocích jsem si vzpomněl na darovaný kulinářský recept, na vysokovského kohouta. Nikde
nekokrhal a tak ho nahradilo kuře. Rozporcované
jsem povařil v osolené vodě, vyjmul a osušil. Anglickou slaninu nakrájenou na malé kostičky rozškvařil a
cibulku nakrájenou na drobno zpěnil. Pak na to vložil
masíčko, polil olejem, opekl, okořenil mletým černým
pepřem, ještě polil teplým koňakem a zapálil. Po shoření alkoholu jsem kuře polil vínem a pod pokličkou
podusil. K téměř měkkému masu jsem přidal žampiony, mouku opraženou na sucho a vše dusil do
měkka. Hotové kuřátko ochutil rozetřeným česnekem. Pochutnával jsem si na kohoutu, vlastně kuřeti
a vzpomínal na vysokovské filmové klání a přál si, aby
ten jejich kohout prima kokrhal i v letech dalších.
PhDr. Jiří Minařík, Praha
(psáno pro Videohobby)
25
SOUTĚŽE /
bylo...
VYSOKOV A JEHO KOHOUT
PRO MNE JE A ASI NAVĚKY BUDE
ABSOLUTNÍM ZJEVENÍM
V zemi, která se zmítá ve své nedospělosti, trpí
rozčarováním z nenaplněných představ, uctívá virtuální svět rychlevykvašených pseudohvězd a synonymem štěstí se stává bohatství a moc - stále existuje
parta lidí z jedné vesnice, která vlastním nadšením
dokáže nemožné - ve vesnické hospodě ( která by,
nebýt jich, už asi ani neexistovala…) a ještě navíc
v dušičkovém čase - vytvoří naprosto unikátní,
nesmírně vlídnou a hřejivou atmosféru pro potkání
se lidí, kteří milují film. Protože jsem z téhle branže,
vím více než dobře, jak vzácné je, že kolegové filmaři koukají se zájmem na filmy těch druhých a
poté s nimi o nich vášnivě diskutují, aby následně
všechny možné ostny profesní nevraživosti otupili
na zcela ojedinělém sobotním soutěžním večírku.
Nepřestává mne fascinovat, že promítací sál je v podstatě stále plný diváků, dokonce i v neděli, kdy se
znovu promítají již jednou promítané oceněné filmy
a ještě všichni spolu v mezičase proberou všechny
možné osobní a rodinné novinky. Myslím, že právě to vědomí soudržnosti a společenství lidí spojených stejnou zálibou, je něco , co právě tento festival dostává do absolutně nejvyšší kategorie všech
možných amatérských přehlídek. Filmy zde oceněné
nepochybně posbírají či již posbíraly řadu dalších
vavřínů i na jiných přehlídkách. Vysokov se podle
mne liší tou nadšenou duší, vlídnou náručí a širokým
srdcem. A také něčím, co se dnes již zcela absolutně
vytrácí. Absolutní krásnou obyčejností ve všem jejich
počínání. Třeba zelí či klobouk si jen tak z nějakého
světového festivalu prostě neodvezete…
Všichni filmoví amatéři jsou pro mne krásní a zajímaví především tím, že svými filmy vyjadřují něco,
co prostě chtějí právě takto světu sdělit. Nemusí, nic
je k tomu netlačí, nejsou za to placeni, nemají žádné uzávěrky, formáty, vysílací spoty, schvalovačky,
výzkumy sledovanosti …Tvoří jen proto, že je to baví
a chtějí nám všem ostatním něco předat. Cítím v nich
obrovskou energii, baví mě to mnohdy čiré nadšenectví vyvěrající z jejich opusů.
Technické podmínky jsou dnes již takové, že
mohou zcela setřít rozdíl mezi filmem amatérským
a profesionálním. Logicky se potom projeví zjevné
talenty. Všichni ta jména dobře znáte, uvedu je jen
tak namátkou (z letošního Vysokovského kohouta):
Brázdová, Kheil, Nykl, Baran, Novák, ZUŠ Police
nad Metují, Bohadlo, Patsch, Schejbal, Šolc, Trudič,
Mocek, Vaněk, Františ…etc.
Samozřejmě, vítězové se vymykají. „Kluci“ Terezy
Brázdové jsou vyšší dívčí amatérské dokumentaristiky. Amatérskou píši jen proto, že se účastní amatérských festivalů, jinak je tato mladá paní absolutní
26
PF Milan Báča
profesionálkou, která umí najít skvělé dokumentaristické téma, přemýšlí v obrazech a ještě navíc si za
tím svým tématem jde cíleně, dlouhodobě, tvrdošíjně
a výsledek se v jejím případě vždy dostaví.
Jaroslav Nykl a jeho pohádka o žárovce je špičkou žánru. Jen bych možná čekala, že se jako zlá
objeví ta Evropskou unií vnucená úsporná ...)
Filmeček Zmrd o revizorovi je vynikající střihovou i režijní etudou – skvělí herci, vymyšlený scénář,
nechybí mu pointa.
Pan Kheil mne opět potěšil svou hravostí i znalostí tématu, ZUŠ Police nad Metují potěšila zoologickou zahradou i pohádkou na dobrou noc s počítáním
oveček.
Slovenští kolegové z Liptovského Hrádku ukázali, jak neuvěřitelně krásné a silné příběhy kolem
nás jsou; klasik žánru Petr Baran s „Bitvou o nohu“
nezklamal, i když od něj znám silnější a lepší filmy.
Ostatní ocenění vesměs nějak ctili regionální tradice
a zvyky. Všechny mohly mít lepší dramaturgii a více
odvahy ke zkracování a vystřihování nadbytečného,
materiál k tomu nepochybně byl, všem chyběl jen
malinký krůček k úplně nejvyšším metám. Miroslav
Trudič ukázal, že dokáže natočit smysluplný dokument i za jeden den. Vnímá detaily i příběhy, jen asi
trochu chyběl čas pro hlubší a koncepčnější uchopení. Martin Bohadlo vnesl svěží vánek do možných
způsobů vyprávění. Kdyby měl trochu více času na
přemýšlení a nebyl to jen nahodilý výlet s přítelkyní, asi by dokázal tuhle hračičku přetavit i do něčeho
výraznějšího. Farmářka s jejími machry Vladislava
Františe potěšila vlídným humorem.
Jestli něco amatérskému filmu chybí, dle mého
ryze soukromého názoru, potom to je větší příliv mladé krve. Mladí lidé dnes točí vše úplně normálně na
všechna možná média . Myslím, že je potřeba pro ně
vytvořit i v amatérském filmu zcela novou platformu,
aby je začal zajímat a měli potřebu se na tomto fóru
nějak zviditelňovat. Staré dobré časy jsou nádherné, ale budoucnost v nich není a myslím, že netřeba
hudrat, že ti mladí tomu už dnes nerozumějí…. Jak tu
cestu najít, nevím, ale být někým, kdo amatérský film
řídí a organizuje, určitě bych o tom přemýšlela. Noví
mladí talentovaní existují a točí, zdaleka ne všichni
se takto uplatní i profesně, leč nová média vytvořila
zcela jiné podhoubí pro nový amatérský film, myslím,
při vší úctě k těm starým a dobrým bardům, že je
potřeba se na to úplně nové a jinak vnímané zaměřit.
Protože i to, co dnes tak chválím na Vysokovském kohoutovi, by mohlo časem pomalu zaniknout
...a byla by to opravdu velká škoda. (I když tady si
díky rodinné tradici myslí, že Bohadlové to jen tak
zaniknout nenechají...)
Tohle je ale asi na úplně jinou debatu mezi vámi
amatérskými filmaři. Tradice u nás je neuvěřitelná a
byla by škoda ji jen tak nechat zahynout. Nová doba
přináší úplně jinou komunikaci a bylo by moc fajn ten
nový trend mezi mladými nějak podchytit a nechat
tak vyrůst novou generaci úplně jiných amatérských
filmařů. Jsem přesvědčená o tom, že by to stálo za
to.
Všem nadšeným amatérským filmařům moc držím
pěsti, celému amatérskému hnutí moc přeji novou
mladou krev.
Vaše nadšená podporovatelka Lenka Poláková,
producentka publicistické a dokumentární tvorby
České televize.
• porota složená z profesionálů filmového řemesla,
předseda Petr Brzek (TV Nova), Jana Štásková
(TV Joj), Pavla Kafková (filmová kritička), Andrea
Vohralíková (studentka teorie filmu) byla skutečně
velmi profesionální, přísná, ale objektivní; amatérští filmoví tvůrci měli možnost vyslechnout hodnocení svého díla, které určitě může mnohým z nich
pomoci v dalším profesním růstu;
• Cenu poroty získal film „Pan Modelář“ tvůrce pana
Sršně z Vamberka (film o staviteli modelů lodí
panu Štíbrovi), druhé místo získal snímek tvůrců pana Šmída a Majdy ze Zábřeha na Moravě
„Lubomír Bartoš, malíř našeho kraje“ a místo třetí
místní jablonský pan Šmídl se snímkem „Řeka
Orlických hor“, který také s velkým náskokem
vyhrál „Cenu diváka;
• v průběhu byly rovněž promítnuty historické filmy
o Jablonném nad Orlicí z dílny průkopníka amatérského filmu nejen v Jablonném nad Orlicí, pana
Vladimíra Venda, a zazněly líbivé melodie místní
kapely Docenti pod vedením Davida Serbuska;
• na závěr proběhla slavností premiéra nejnovějšího
filmu z produkce Orfilmu, filmu s motorkářskou
tematikou „Stopařka“;
• z komentářů odcházejících diváků šlo vysledovat,
že festival byl jak diváky, kterých se sešlo kolem
dvou set, tak i porotou a samotnými soutěžícími
přijat velmi kladně a dobře hodnocen a 4 hodiny
strávené v sále jablonského kina nebyly ztraceným časem; vysoce byli hodnoceni i velice pohotoví moderátoři Jiří Chalupník a Kateřina Šilarová;
• odezva po festivalu od veřejnosti vesměs kladná,
už byly dotazy z řad filmařů, zda bude další ročník
i ze strany jablonských rodáků, zda by se mohli
o dalším ročníku dozvědět včas, aby se mohli
zúčastnit;
Autor vítězného snímku Pan modelář
Zdeněk Sršeň přebírá cenu
Filmový festival
ORFILMFEST 2012
motto:
„Náš kraj … vaší kamerou“
• první, zkušební ročník festivalu filmů s regionální
tematikou, regionem jsou myšleny Orlické hory,
česko-polské pomezí, přibližně okresy SU, SY,
ÚO, RK, NA; Proč zkušební? Abychom zjistili, jestli je zájem mezi filmaři, diváky a jestli jsme vůbec
schopni takovou akci zorganizovat;
• do soutěže se přihlásili tvůrci 6 filmů v délce 4 až
23 minut, všechny byly promítnuty;
27
SOUTĚŽE /
bylo...
• pořadatelem festivalu je občanské sdružení
Filmová společnost Orfilm, (možno zkrátit na
Orfilm), v čele s předsedou Mgr. Milošem Štěpánem, viz. www.orfilm.eu
• ročník 2013 proběhne na podzim, patrně v mírně
jiném termínu tak, aby nekolidoval s dalšími již
zavedenými akcemi v okolí, včas bude zveřejněno.
Miloš Štěpán, Jablonné nad Orlicí
ORFILM
Filmové sdružení Orfilm vzniklo na podzim roku
2010 z nadšení jeho šesti členů. Filmová společnost
se zabývá především filmovou tvorbou zaměřenou
na orlickoústecký region a propagaci Policie České
republiky. Na místě jsou jistě hned dvě otázky. „Proč
zrovna na orlickoústecký region a proč propagace
policie?“. Odpověď na tyto otázky je velice jednoduchá. Všichni členové pocházejí z Orlickoústecka a žijí
tam a zároveň pět z nich pracuje u policie, šestý je
pracovník ve zdravotnictví.
Režisér, kameraman a střihač v jedné osobě pan
Jaroslav Šilar a ostatní pomáhající orfilmáci natáčejí
krátké hrané filmy, dokumenty, videoklipy a filmové
prezentace.
Orfilm má a svém kontě řadu úspěšných dílek, za
všechna lze jmenovat filmy Lom a Lanovka. TV JOJ natáčela
u pana Špinara z Borohrádku
aneb dokument Pan Modelář
opět vyhrál
Asi minutový snímek je možné zhlédnout v archivu TV JOJ.
http://www.joj.sk/noviny-o-17-00/noviny-o-17-00archiv/2012-11-16-noviny-o-17-00.html.
Reportáž natočila hradecká redakce, živě běžela
v pátek 16. 11. 2012 ve zprávách od 17.00 hod. jako
závěrečná tečka v 17.39.
Co tomu předcházelo?
Bzuk team v roce 2007 natočil 17minutový dokument Pan Modelář. Film je o práci na lodi Warspite, představuje detaily při práci na lodi. Pan Špinar
ukazuje všech 11 lodí, které v té době provozoval.
Snímek vyhrál v hlasování diváků na filmovém festivalu modelářů BZUK FILM 2007. Poté byl promítán na krajské amatérské soutěži v Hradci Králové
a Rychnovské osmičce. Od té doby ležel v archivu.
Po přečtení propozic 1. ročníku filmového festivalu
ORFILMFEST, který se konal 10. listopadu v Jablonném nad Orlicí, jsem se rozhodl film poslat do soutěže znovu. To jsem ještě netušil, jaké překvapení mě
čeká. V porotě zasedli: předseda poroty Petr Brzek
28
Představitelé hlavních rolí ve snímku Stopařka,
který měl na festivalu premiéru
(TV Nova), Jana Šťásková (TV JOJ), Pavla Kafková
(filmová kritička), Andrea Vohralíková (studentka teorie filmu). Dokument porotu nadchl a bylo z toho druhé vítězství pro tento film – tentokrát ne od diváků,
ale od odborné poroty. Reportérka TV JOJ projevila
zájem okamžitě natočit reportáž s panem Špinarem.
Nakonec se natáčelo ve čtvrtek 15. listopadu.
A co atmosféra na festivalu?
Jedním slovem vynikající. Téměř zaplněné kino,
bezvadní moderátoři, příjemný hudební doprovod,
historické dokumenty mimo soutěž a na závěr premiéra filmu Stopařka. Skvělí diváci dokázali okamžitě reagovat na hlášky moderátorů či dění na plátně.
Pokud bude festival i příští rok, tak určitě pojedu znovu a možná něco najdu i v archivu BZUK teamu.
Zdeněk Sršeň, Vamberk
P.S.
Pan Špinar se 24. - 30. září 2012 s lodí Warspite
zúčastnil Mistrovství světa lodních modelářů skupiny
C v Chorvatsku a přivezl zlato.
***
„Povedené, tak by se dalo jedním slovem shrnout
pojetí 1. ročníku festivalu amatérských krátkých filmů
v Jablonném nad Orlicí. Měli jsme možnost zhlédnout
celkem šest filmů, jejichž společným vodítkem bylo
téma Orlické hory a podhůří. Každý autor pojal zadání po svém. Rozmanitost filmů byla úžasná, i když
se nebudu tajit tím, že porota měla okamžitě jasno,
kdo se stane vítězem. Zpracování vítězného filmu
o modeláři bylo natolik zajímavé, že od nás dostalo
maximum bodů.
Jana Šťásková, reportérka TV JOJ
CENA
S HOŘKOSTÍ
PELYŇKU...
Stalo se už tradicí, že každoroční filmařské žně
končí uherskohradišťská soutěž „Týká se to také
tebe“.
Výjimkou nebyl ani letošní, v pořadí již 37. ročník, jehož pořadatelem byl místní Klub kultury. Oproti
předchozím ročníkům však došlo k podstatné změně.
Organizátoři zrušili soutěž profesionálů, takže skutečnými účastníky byli jen „ryzí“ amatéři, byť někteří
s „přimhouřenýma očima“.
Přesto ani takto okleštěná soutěž nedoznala újmy
a se svou tvorbou se kromě našich přihlásili i tvůrci
ze Slovenska, Německa a jeden dokonce až z Jihoafrické republiky. Další změnou bylo zrušení projekce „na přání“, která v minulosti probíhala separátně
v malém salonku s kapacitou cca třicet diváků, zatímco projekční sál Reduty pro hlavní soutěž nabídl prostor pro více než sto diváků. Ani tato nabídka však
kino nenaplnila, byť propagace byla na úrovni. Místní
občané měli měsíc před Vánocemi jiné starosti.
V čem organizátoři pokračovali v tradici, byla ocenění. Nejen vysokou částkou pro „velkou cenu“, ale
také vkusnými artefakty pro ostatní vyhodnocené
autory. Bylo jich, počítaje v to i hlavní cenu, celkem
pět, ale ne všechny ceny zůstaly doma. Dvě putovaly do Německa a jedna na Slovensko. Právě ta hlavní, jejíž autor přihlásil další dva filmy.
Také jsem se odvážil poslat svůj film s názvem
Historie vyrytá do kovu do Uherského Hradiště. Jako
jeden z dvojice autorů východních Čech. Tím druhým byl Oldřich Buchtele ze Sezemic s filmem Jako
tenkrát před sto lety. A právě krajan zareagoval dříve
než já na můj úspěch.
Jsem zvyklý si zapisovat při rozdílení cen jména
hodnocených autorů a jejich filmů. Ani jsem si neuvědomil, že při vyhlášení prvního autora zaznělo moje
jméno. Prostě jsem si napsal a čekal na další. V sále
však nastal šum, několik lidí mě oslovilo a teprve
potom mi došlo, že se jedná o mne. Rozklepaný jsem
doklopýtal na pódium, hrdlo měl sevřené a namísto
téměř plného sálu jsem měl před očima mlhu. Převzal
jsem diplom a chtěl odejít, ale zastavil mě hlas předávajícího: „To ještě není všechno...“ Předal mi vkusnou
bronzovou sošku a nádhernou kytici. Nevím, co jsem
potom říkal na mikrofon ( Olda Buchtele mi potom
řekl, že jsem mluvil hezky). Nevím, jak jsem došel
ke svému stolu na konci sálu, i když v doprovodu.
Matně si vzpomínám na gratulace kolegů. Až.... na
jediného, jehož kyselý obličej a nevšímavost po celý
večer mluvil za mnohé. Nestál jsem ani za podání
ruky. Závist...více než závist člověka, který si dělal
ambice na jakoukoliv cenu. Vždyť byl na to z mnoha
soutěží zvyklý a tady nic.
Tu noc jsem nespal nejen rozrušením z ocenění,
ale i pro intoleranci člověka, jemuž v minulosti často
k jeho cenám patřilo i mé skutečně upřímné blahopřání. Tu trochu pelyňku cítím ještě dnes, při adventu, téměř na konci roku 2012.
Karel Pokorný, Nová Paka
Karel Pokorný z Nové Paky a Petr Baran z Brna přebírají ceny na soutěži TSTTT v Uherském Hradišti
29
SOUTĚŽE /
bylo...
Jaké bylo
Seniorforum 2012
Kroměříž
Letošní Seniorforum jsem obeslal filmem o Emilu
Pražanovi. Ne pro cenu, ale aby lidi viděli a slyšeli. Doufám, že nejen porota tento záměr pochopila.
Na Seniorforu 2012 se však objevila věc, za kterou jsem velmi vděčen, že jsem ji aspoň jednou na
vlastní oči viděl. Opět byla k vidění malá výstavka
MEOPTY Přerov. Mezi vystavenými předměty v jedné vitríně se nacházelo několik prototypů amatérské
filmové kamery ADASTRA. Tato vitrína velmi zaujala,
protože většina přítomných si na články v časopise
„Amatérský film“ pamatuje. Já jsem v té době odebíral časopis na vojně. Strašně jsem se na kameru
těšil, protože mohla být stavebnicově rozšiřována
o další možnosti snímání a to nebylo tenkrát vůbec
obvyklé. Proto jsem plánoval, že po návratu z vojny
si ji pořídím. Z vojny jsem se vrátil a po kameře ani
vidu ani slechu. Pak jsem se dověděl, že její výroba byla zastavena 24 hodin před zahájením sériové
výroby. To bylo tak neobvyklé, že jsem si položil otázku: „Kdopak za tento „počin“ zaplatil?“ Možná Japonci, kteří vzápětí měli eminentní zájem o její výrobu.
Někdo však zatrhl i to. A tak ADASTRA světlo světa spatřila pouze v několika prototypech, které jsme
měli možnost na Seniorforu zhlédnout.
Pro později narozené krátce popíši, v čem tato
kamera byla výjimečná. Skládala se ze dvou základních částí. Z těla kamery a z vlastní mechaniky. Tělo
kamery mohlo být vybaveno různými objektivy a případně elektronikou pro správnou expozici filmu. Těla
se měla prodávat i samostatně, takže amatér mohl
mít doma i tři těla různě opticky a elektronicky vybavená. Mechanika byla reverzní. Co to je? Na 8mm
film standard se filmovalo tak, že se používal upravený 16mm film s dvojnásobnou perforací. Takže po
založení cívky se neexponovala první polovina 16mm
filmu, pak se musela kamera otevřít, cívky v kameře
prohodit a znova film založit a natáčelo se na druhou polovinu 16mm filmu. Po vyvolání se film podélně rozřízl a po slepení se mohla promítat „osmička“.
Mechanika ADASTRY byla reverzní. To znamená, že
se založila cívka filmu a točilo se na první polovinu
filmu. Po jejím natočení se mechanika v těle kamery
otočila o 180° . Tím se před objektiv dostala druhá
polovina filmu a mechanika začala transportovat film
zpět na původní cívku. Nemusela se otvírat kamera, prohazovat cívky s filmem a znova film zakládat.
Kapacita natáčení se tak zdvojnásobila.
České hlavy zase vymyslely něco výjimečného,
ale často v těch dobách tvrdě narážely. A tak my, dříve narození, jsme mohli před vitrínou jenom nostalgicky zavzpomínat.
Seniorforum je však o filmech točených kamerami řádově technicky vybavenými mnohem výše než
ADASTRA. A tak pár vět o vlastní soutěži. Chtěl bych
se zmínit o některých filmech, které nebyly oceněny.
Podle mne některé neprávem. Za nejvíce opomíjený
pokládám film Bohumila Kheila „Dílo jménem Pansofie“. Pansofie je „základním kamenem“ rozsáhlejšího
díla Jana Amose Komenského „Obecné porady o nápravě věcí lidských“, která obsahuje několik
spisků, a Pansofie byla do tohoto souboru vložena,
protože ji začal psát o několik let dříve. Na Pansofii
(Vševědě) pracoval do konce svého života. Byl přesvědčen, že vědět vše a mluvit jedním jazykem na
celém světě, je zárukou mírového soužití lidstva.
A i tento film má právě jazykový problém. Já
jsem si krátce před Senioforem Pansofii přečetl, a
tak jsem se do jazyka staré češtiny trochu dostal.
Bohumil Kheil cituje úryvky z tohoto díla a zobrazuje
J. A. Komenského na dobových obrazech, ale také
... „v hlavní roli“ kamera ADASTRA...
30
různé dobové, hlavně válečné výjevy. Předkládaným
úryvkům jsem v tomto případě rozuměl daleko lépe,
než když jsem film viděl na celostátní soutěži amatérských filmů „Videosalon 2012“, kdy jsem ještě Pansofii neměl přečtenou. Amosův požadavek jednotného
jazyka má něco do sebe.
Další zajímavý film je film Oldřicha Vlčka z Prahy „Zámecká překvapení“. Svěží film o kastelánovi
zámku v Červené Lhotě, který postavil v půdních prostorách malé zámecké divadlo, zdarma a nad rámec
svých povinností. Kastelán s nadšením vypráví o tom,
jak objevili prostor, ve kterém se rozhodli vybudovat
divadlo. Jak se do věci vložila také jeho manželka
a jakým způsobem teď toto divadlo využívají. Nejen
pro vánoční představení pro děti, ale také pro ty,
s nimiž se na využití prostor dohodnou. Divadélko
pro několik diváků je opravdu „na úrovni“. Filmeček
ve mně zanechal pěkný pocit z člověka zapáleného
pro své povolání kastelána.
Nesmím však opomenou ani zahraniční filmy. Film
„Countdown“ (Odpočítávání) natočila Michaela Pfeiffer z Německa. Na rozdíl od jiných zahraničních filmů,
které hýřily komentářem, jemuž jsem jako neznalý
cizích jazyků nerozuměl, zde žádný komentář nebyl.
Ani ho nepotřeboval. Vše bylo natočeno tak jasně,
že jsem filmu perfektně rozuměl. Film pojednával
o odstřelu rozhledny, protože se blížil nezadržitelně
povrchový důl. A tak rozhledna musela pryč. Ruchy
a hudba zcela souzněly s tématem filmu, a tak film
ve mně zanechal hluboký dojem. Porozuměl jsem
pocitům lidí, kteří museli opustit Mostecko, a těch, co
bojují dnes v obcích v blízkosti povrchových dolů.
Na závěr konstatuji, že jsem se zase přiučil
a seznámil se s příběhy, které v televizi těžko uvidím.
Komerce je, vážení „hollywoodští“ autoři, strašná. Na
to dnes letí jenom puberťáci. Také je to asi jejich cílová skupina. To je dnes jediná větší skupina obyvatel,
která snad ještě chodí do kina. Lidé jako já za ty jejich
blbiny neutratí ani haléř. Sláva Seniorforu a vůbec
amatérskému filmu.
Adolf Macek, Česká Třebová
Svitavská
klapka 2012
V pátek 7. prosince se již tradičně uskutečnil
ve svitavském klubu Tyjátr minifestival neprofesionálního filmu „Svitavská klapka“. Tato akce
vznikla jako nesoutěžní festival a kulturní akce pro
autory, přátele a fanoušky filmu ve Svitavách a
okolí. Svitavská klapka představuje širokou škálu
filmových žánrů od amatérských autorů i studentů
filmu a zároveň je zaštítěna profesionálními filmovými tvůrci. Specialitou je, že program doplňují
známé i začínající svitavské kapely a hudebníci,
což dává festivalu jedinečnou atmosféru.
Jako první vystoupila alterjazzová kapela „The
Bakers“, která navzdory posluchačsky náročnějšímu repertoáru sklidila u obecenstva ovace. Leader skupiny, klavírní guru David Prokeš, doprovázený údernou hrou na bicí ze strany Tomáše
Mohra a melodickými houslovými sóly Barbory
Koutné, navodil tu pravou náladu pro začátek prvního filmového bloku.
První se představil absolvent FAMU, režisér
a dokumentarista Marián Polák se svým snímkem
z dokumentárního cyklu České televize V pohorách po horách, jenž odhalil tajemná zákoutí a
Zahájení minifestivalu Svitavská klapka
31
SOUTĚŽE /
bylo...
Vystoupení hudební skupiny
krásy Nového Zélandu. Dalším autorem byl Pavel
Jindra, který pustil svůj animovaný film „Zdravé
zlo“. Úsměvný příběh s nečekanou pointou si
vysloužil velký potlesk. Diváci si v průběhu večera vyžádali dokonce opakování tohoto filmu. Vladimír Daťka předvedl dva animované videoklipy
„Odvážný mladý muž“ a „Balada o kuličce“ a na
pódiu se také rozpovídal o hodinách a hodinách
mravenčí práce, kterou musí animátor na cestě
za svým cílem podstoupit. Nejmladší autor, teprve čtrnáctiletý Marek Fedrsel, pustil obecenstvu
film „The Magic Town of Svitavy“, který v anglickém jazyce představuje příběh města Svitavy,
a také instruktážní video „Cvičení s padákem“.
Svoji premiéru si užil krátký akční film „Flavour
of Killing II: Like“ studia [M] movies. Hlavní hrdinka znovu předvedla, pro co všechno se v tomto
nadsazeném snímku vyplatí zabíjet.
O přestávce se návštěvníkům premiérově předsta-
Zaplněný sál klubu Tyjátr
32
vila kapela Dvojité Gé, jejímž hlavním a jediným úkolem bylo rozproudit obecenstvo před poslední částí.
Skupina, kterou tvoří zpěvák Martin Mohr, kytarista
Petr Novotný a bubeník Martin Křeček o sobě hrdě
prohlašuje, že hraje alternativní garážový punkrock.
Jejich vlastní tvorba sklidila úspěch, kapela si vybudovala menší základnu fanoušků a je možné, že o
nich ještě v budoucnu uslyšíme.
V druhém bloku přišla na řadu autorka Iva Moutelíková se svým zajímavým konceptuálním dílem
„The Leaving“. Do kontrastu k tomuto filmu můžeme
postavit autora Marka Partyše, který se profesionálně
věnuje komerční tvorbě a představil snímky „38. Letní
filmová škola 2012“, „Krajské volby 2012“ a „Katedra
organické chemie“. Po něm následoval Martin Kukal,
který doplnil trojici autorů animovaného filmu se svým
snímkem „Zlé šprýmy“. Jako poslední se představilo
studio Film s premiérou filmu „The White Opens“, kde
je příběh jednoho večera metaforicky připodobněn k
partii šachu.
Po ukončení druhého bloku profesor Rudolf Adler
pozitivně zhodnotil celou akci a popřál autorům
mnoho úspěchů. Naplno se mohla rozvinout volná
zábava, kterou odstartovala již známá skupina The
Dozing Brothers, která svou jazzovou a dixielandovou hudbou z počátku 20. století zpříjemnila zbytek
večera.
Sál byl naplněn do posledního místa, programu
přihlíželo více než sto diváků. Je velmi pěkné, že si
v předvánočním čase znovu našli čas na kulturu a
podpořili tak neprofesionální film a začínající hudebníky. Takže doufáme, že se s vámi potkáme zase
příští rok na prosincové Svitavské klapce.
Pavel Krušina, Svitavy
Prof. Rudolf Adler hodnotí filmy
TECHNICKÉ OKÉNKO
TEST
Přezkoušejte a vylepšete vaše ozvučení!
Namáhavá a nezřídka dlouhotrvající práce se sestřihem a ozvučením videofilmu jednou skončí, mnohdy
narychlo, na poslední chvíli před uzávěrkou soutěže.
Pokud ještě zbude čas, doporučuje se hotové dílo
nejméně jeden den nebo déle nechat v klidu „uležet“.
Potom si videofilm znovu několikrát předvést a kriticky zhodnotit průběh obrazových sekvencí a pozorným
poslechem detailně posoudit skladbu i jakost ozvučení; s časovým odstupem lépe vyniknou nedokonalosti
a kostrbatá místa. Analýzu hodnocení usnadní opravdové zodpovězení dále uvedených otázek a kriterií.
Při záporných odpovědích se vyplatí vrátit se k počítači, nevhodné partie vylepšit a při realizaci nového
videofilmu se jim vyhnout..
Úloha hudby
Dotváří hudba obrazová sdělení, prohlubuje jejich
smysl a výraz, umocňuje jejich působení? Jakou
funkci má hudební doprovod: jako zvuková kulisa, ilustrace nebo výrazový prostředek jednání? Je
hudba ve funkci zvukové kulisy spíše nenápadná,
s prostou instrumentací a malým dynamickým rozpětím? Respektuje forma skladeb, zejména jejich
rytmus a tempo, průběh obrazového děje? Nejsou
použité skladby všeobecně příliš známé a „obehrané“? Dokresluje ilustrační hudba prostředí a navozuje atmosféru jednotlivých sekvencí děje? Podporuje
programní hudba obraz nejen citově, ale i obrazně?
Vystihuje funkční hudba jako výrazový prostředek
duševní stavy a procesy, poetizuje a dramatizuje děj?
Plní hudba úlohu dramatického kontrapunktu? Charakterizuje opakující se příznačný motiv osoby, objekty a situace?
Přiřazování hudebních pasáží
Jsou hudební pasáže promyšleně nasazovány a spojovány s ohledem na jejich formu a funkčně skloubeny s průběhem obrazových sekvencí? Mění se bezdůvodně hudba, například nasazení nové a odlišné
skladby během dějových sekvencí? Je závěr obrazových sekvencí hudebně zakončován ve formálně
ukončených místech skladby či jejím finále nebo je
hudba uprostřed melodie násilně zeslabena či prostě
přestane hrát? Jak je nasazována hudba na počátku
nových sekvencí, ostře, nenásilně z ticha nebo prolnutím? Je hlasitost hudebního doprovodu přizpůsobena dramatickému napětí obrazových akcí? Musí
hudba znít po celou dobu předvádění videofilmu stále
stejně silně?
Ing. Ivo V. Dašek
Střih hudby
Jsou místa střihu hudebních pasáží plynulá, bez
nápadných změn, správně intonačně, rytmicky
a dynamicky navázána? Přizpůsobí střih hudební
doprovod tak, aby formálně odpovídal délce obrazových sekvencí? Je využito střihu skladeb k jejich
zkrácení nebo prodloužení, k vypuštění nevhodných
či rušivých partií a k vytváření nových hudebních
útvarů?
Mikrofonní nahrávky
Rozmazává dozvuk prostoru srozumitelnost mluvených projevů? Byl pro záznam výpovědí a interview
použit externí mikrofon, aby se potlačil nepříznivý vliv
dozvuku prostředí? Byl při nahrávkách v exteriéru na
mikrofon nasazen ochranný kryt, aby se zamezilo
nepříznivému vlivu větru - temným nárazům, hučení? Byl použit externí mikrofon s vhodnou směrovou
charakteristikou?
Komentář
Je komentář stylisticky vybroušený, bez frází a patetických výrazů, neobsahuje dlouhá složená souvětí
s množstvím vztažných vět a otrocky nepopisuje
obrazové dění? Poskytuje komentář fakta a další informace, které nejsou přímo pochopitelné ze
samotných obrazových scén? Je komentář vhodně
rozčleněn do kratších, obsahově ucelených oddílů
a není delší než dvě třetiny videofilmu?
33
TECHNICKÉ OKÉNKO
Přednes komentáře
Zní přednesený komentář přirozeně a bezprostředně? Nenastává dojem, že jde sice o správné, ale bez
zájmu a procítění školácké přečtení předem pečlivě připraveného textu? Je tempo řeči přizpůsobeno
všeobecnému stylu a montážní skladbě videofilmu?
Ovládá spíkr hlasovou techniku, správně vyslovuje a náležitě uplatňuje odpovídající modulaci, intonaci a gradaci hlasu? Byl příhodně zvolen charakter
zabarvení hlasu vzhledem k obsahu videofilmu? Jsou
pro přednes komentáře dokumentárních videofilmů
vybrány především teplé, hlubší hlasy?
Výpovědi představitelů
Nejsou osobní výpovědi do kamery příliš dlouhé
a obrazový děj statický a jednotvárný? Je hovořící
postava nepřetržitě ukazována, aniž by byl její výstup
zpestřen účelnými prostřihy, které poskytnou doplňující informace? Jsou výpovědi předneseny přirozeně,
bez mechanického odříkání? Ruší ruchy nebo silný
dozvuk prostředí kvalitu zvukového záznamu řeči?
Má smysl podložit výpovědi hudbou ve funkci zvukové kulisy?
Intenzita a nasazení ruchů
Je hlasitost ruchů přiměřeně nastavena a neruší
ostatní komponenty zvuku? Domnívá se autor, že
silnými ruchy jako lomozem strojů, rachotem jedoucího vlaku či ohlušujícím rachotem závodních automobilů se nadmíru zdůrazní atmosféra scén? Dochází
k protikladu, že ruchy náramně dominují a zatlačují
vizuální vjem? Jsou déle trvajících ruchy, jako je např.
rachot kol jedoucího vlaku, přimíchány do současně
hrajícího hudebního doprovodu a potlačuje se tím
jejich vzájemný specifický výraz?
Zvuky přírody
Zaznívají přírodní zvuky jako cvrlikání ptáků, kdákání
slepic, chrochtání prasat, bečení krav a ovcí, štěkání
psů apod. nevtíravě, přirozeně, a ne příliš silně? Není
do šumění vody a deště přimíchána doprovodná hudba, čímž se charakter obou složek zvuku navzájem
ruší?
Ticho
Stupňují záměrně zařazené tiché pasáže dramatické napětí před vyvrcholením obrazových akcí? Je
„napjaté“ ticho zdůrazněno či akcentováno slabšími
základními ruchy prostoru?
Ozvučení titulků
Započne úvodní hudba současně s uvedením prvního obrazu? Hraje delší hudební pasáž ve formě
předehry dlouho během černého blanku, a tím nudí
diváka, který netrpělivě očekává první obrazy? Je
34
hudba nasazena do prvních obrazů později, což
působí nelogicky a neobratně? Jak skončí úvodní
hudba s posledním titulkem, je formálně či racionálně
spojena s přechodem do první obrazové sekvence
nebo je logicky vystřídána novou hudbou či ruchem
prostředí? Jak jsou ozvučeny koncové titulky? Zaznívá hudba na závěr příliš dlouho v černém blanku po
posledním titulku? Ztotožní se hudební finále s koncem posledního obrazu, aby se tak efektně a účinně
podtrhlo ukončení a působení videofilmu?
Mixáž zvukových složek
Je hlasitost současně znějících komponent zvuku
náležitě odstupňována, není srozumitelnost mluvených projevů narušována příliš silnou hudbou nebo
výraznými ruchy? Je pro děj obsahově důležitá či
vedoucí zvuková složka jasně reprodukována? Jsou
nástupy a přechody smíchávaných hudebních pasáží
a komentáře uspořádány citlivě a nenásilně? Vzbuzují pozornost nenadálé a nápadné změny hlasitosti,
které působí nepřirozené a mnohdy jako technická
závada?
Dynamika zvuku
Je úroveň intenzit jednotlivých složek zvuku záměrně přizpůsobena probíhajícím obrazovým akcím?
Je hlasitost hudby upravována s ohledem na formu
a dynamiku skladeb? Není hudba zeslabována
v dynamicky se rozvíjejícím motivu?
Jakost zvukového záznamu
Zní hudba přehrávaná z CD nebo gramofonových
desek jasně, bez zřetelných zkreslení a nezaniká
v základním šumu záznamu? Jsou mluvené projevy dobře srozumitelné? Jsou basy a výšky správně
nastaveny, nevzniká zkreslení jejich extrémním zdůrazněním? Je stereofonní záznam stranově zřetelný?
Byla jakost zvukového záznamu posouzena při silnější, nejlépe sálové reprodukci kvalitními reproduktorovými soustavami, nebo jen z malých počítačových
reproduktorů, jejichž kvalita je sotva prvotřídní?
Sound design
Byl sound design - osnova, skladba i realizace ozvučení - uspořádán tak, aby harmonoval s ideou a prezentací vizuálního materiálu? Zamyslel se autor nad
úlohou a posláním sound designu pro vlastní tvorbu,
a to již před montáží a střihem obrazových sekvencí?
Byl vypracován plán estetiky a dramaturgie zvukových složek, ráz zvukových efektů a konečné mixáže
zvukových komponent?
Ing. Ivo V. Dašek
Napsali nám...
45. ročník festivalu
Vysokovský kohout jen pár postřehů
Je pondělí 12. 11. 2012, den po festivalu Vysokovský kohout.
Připravuji oběd a hlavou se mi honí zážitky z předešlých tří dnů.
Budeme mít smažený obalený květák. Sahám
do špajzky po strouhánce …
a …“Babí, je zle, došla strouhánka!“ To vběhla
v poledne do sálu ve vysokovské hospodě jedna
z oranžových hostesek.
Babička Majerová se zarazí – „ale já už jsem
všecku poslala!“
„Tak kdo by ještě mohl…?“ , pátrá oranžová hosteska očima po sále.
„Tak doběhni k …“ a následuje jméno jiné vysokovské sousedky.
A hosté v sále dál spokojeně křoupají dozlatova
vypečené řízečky.
Tak tohle není tuctová hospoda, to se může stát
jen U kohouta ve Vysokově.
Tady je to vůbec jedna veliká vysokovská rodina.
A tak je to se vším.
Vzpomínám, jak si vloni posteskl pan Zdeněk
Majer, když jsme mluvili o potížích, které posledních několik ročníků provázejí, že má obavy o osud
Kohouta, a jak moc si přeje, aby alespoň dokázali
dotáhnout ten téměř „kulatý“ 45. ročník.
Díky všem obětavým lidičkám a štědrým přispívatelům, Vysokovský kohout stále kokrhá.
Ráno po večírku se přiznává řidič hasičského
mikrobusu, jak je nevyspalý.
Ještě nad ránem ve čtyři pan Majer starší obcházel
hospodu, kontroloval kamna, světla, vodu, zamknul
a šel. A u snídaně vidíte celý oranžový tým znova
usměvavý, ochotný, obdivujete rychlost, s jakou vás
obslouží, a i ten největší škarohlíd musí uznat, že to
„lidství“ tady nemá chybu.
Že v úvodu prvního soutěžního odpoledne nešel
proud? No to je přece už tradice!
Aspoň byl čas pozdravit známé, pohovořit si
s přáteli, s kterými se vidím po roce,
Pozeptáme se na zdraví, jak se dařilo, co nového
tam u vás…
V neděli po poledni pak nastal čas rozchodů,
loučení, plánů co dál a ze všech stran slyšíte …a
nezapomeň, tehdy a tehdy se sejdeme na přehlídce
v …, přijedeš? Budeš mít film? Nezáleží na tom, kde
se sejdou, hlavní je, že se ti lidé znovu chtějí sejít,
pohovořit, zavzpomínat. Jistěže také chtějí soutěžit
se svým filmem a porovnat jej s ostatními, ale mám
pocit, že to není to podstatné. Podstatná je ta filmařská soudržnost, to přátelství.
Zdali ti naši mladí nástupci uznávají totéž,nebo
jsou pro ně prvořadé jen zázraky digitální techniky,
HD rozlišení, nejlepší střihový program a další vychytávky…Mám obavy, že se ta filmařská duše nějak
ztrácí, že se se svou mnohdy špičkovou výbavou
zavřou v obýváku a nakonec své filmové dílo, svoje
dítě, šoupnou někam do děcáku – pardon, někam na
Facebook či do jiných „sociálních“sítí. Některé autory
ani na přehlídkách nevídáme.
Dost! Nechci končit pesimisticky.
Vždyť i to počasí bylo nádherné.
Děkujeme ti, Vysokovský kohoute, za tu báječnou
pohodu všech tří dnů letošního 45. ročníku filmového festivalu.
Jarmila Otrubová
***
RADOSTI PODZIMU
Slepené koleje
S blížícím se neodvratným 150 koncem světa
události dostaly rychlý spád. Jakoby někteří chtěli
v posledních měsících dohnat to, co nestihli za celý
život.
Andy Fehu premiéroval svou ročníkovou práci,
kterou představoval 4. díl Slepé koleje. Kdo nezná,
jen stručně napovím, že je to pořád na jedno brdo:
vyčůraný otec (v mém podání) si utahuje ze svého
dospělého, poněkud méně důvtipného synka (Pietro
Zatliáni).
První část této epopeje nám vynesla v roce 2005
Českého lvíčka. Jednoho z posledních, neboť pak
se název Lvíček znelíbil Vachler company natolik,
že musel být nahrazen stávajícím, poněkud unylým
Videosalonem.
Andy Fehu si nejdříve odbyl premiéru před profesorským sborem na FAMU, tedy na půdě, kde
nemůže používat své proslulé pseudonymo, a tudíž
se musí spokojit s rodným, prostým - prostějovským
Ondřejem Pavlišem, aby nám pak pustil toho „Zmrda“ v hospodě v Pasti.
Ano čtete dobře. Tak se ta revizorská etuda jmenuje, ačkoliv i já jsem se rděl, reptal a navrhoval jiné
a lepší, neboť Zmrd, kromě jiného, není ve vyjmenovaných slovech. Ale co naplat, Zmrd zmrdem zůstal.
Ve zmíněné knajpě na strašnické periferii tak byla
ve venkovní chladné říjnové projekci k vidění celá
kvatrologie - Slepá kolej (otec, jenž nekupuje vánoční dárky), Mikulášská (otec krade v převleku za náboženskou postavu), Společné výlety do okolí (otec
jako sňatkový podvodník) a ten Zmrd (otec bezdomovec - následně synkem revizorem chycený).
Podle ohlasu měla největší úspěch Mikulášská,
35
Napsali nám...
kde se dramaturgii příběhu podařilo díky nečekaným
zvratům vyšponovat do břitkého konce.
Celkově lze konstatovat, že Slepá kolej představuje zdařilý autentický seriál, který by byl dozajista
ozdobou večerního vysílání každé televize.
Michal
Film o zákeřném medvědu Michalovi jsme natočili
během léta na Zakarpatí. Příběh snímku je prostý.
Pavel jede na Ukrajinu, aby se odpoutal od českého vnitropolitického klimatu, artista Vasil aby chytil
a vycvičil medvěda a nakonec dvojník Ondřeje Hejmy
aby si oddechl od dotěrné slávy rockové star. Nakonec, jak jinak, příběh jest prostý jakéhokoliv intelektuálnějšího ducha, hladový Michal všechny sežere.
Premiéra se konala v Malostranské besedě před
koncertem FreeWalkers (toho večera v převleku za
policejní sbor ČR), a měl jsem pocit, že film včetně
všech prvoplánových, nejlacinějších a najprofláknutějších triků a gagů fungoval. Tedy diváci se aspoň
smáli.
Snímek vznikl zcela intuitivně, jak nás průběžně
napadal, a k tomu často za pochodu s mnohakilovou batožinou na zádech. Všechny hlavní postavy
vytvořil Martin Procházka (Babička) včetně dvojrole
Ondřeje Hejmy.
Sám vznik této inkarnované postavy jistě stojí za
zmínku. Martin kráčel kolem jednoho second handu,
a když spatřil za výlohou onu typickou strakatou košili, bylo rozhodnuto. Po té začal v přestrojení vystupovat jako zpestření programu vesnických tancovaček,
až konečně (už jsem tu šmíru nemohl vystát), přišla
i role ve filmu.
Jediné zklamání tak způsobila nepřítomnost originálu, kterému jsem alespoň videjko nasdílel na FB.
(Snad nás nezabije.)
Vysokov
Ačkoli bylo potřeba využít posledních zbytků
podzimního slunce na natáčení dokumentu Pavel,
dorazili jsme k Náchodu pozdě. I když už se žádné
projekce nekonaly, narazili jsme alespoň na spoustu
starých dobrých filmových přátel a s novými dalšími se seznámili. Pověsti nelhaly, Kohout je opravdu
mimořádná akce jak samotným prostorem, tak tradicí, a hlavně lidmi, kteří to dělají s chutí. Kéž by všechny festivaly vypadaly takto. Pro úplnost nostalgického
povzdechu připomenu jen již zaniklého Kryšpína. To
vám bylo slávy, když se v mělnickém biografu sešlo
na amatérské filmy 400 diváků…
Rok bez Magora
To na konci léta mě volal režisér Oliver Morgestern Malina, že dělá dokument o Magoru Jirousovi
a že potřebuje nějaké hrané scény, jestli bych nešel
točit. Samozřejmě mě ta věc zajímala, a že to bylo
zase gratis, jsem mlčky přešel. (Dělám věci zadarmo
36
rád, sic peněz mám dost a kazí mi radost z tvorby.)
Nakonec jsem posháněl i pár herců, se kterými
v Blues filmu pravidelně pracujeme a kterým nemusíte pořád donekonečna vysvětlovat, aby přestali čumět
do kamery. Na Kampě jsme vytvořili zásah jednotky
bezpečnosti proti hipíkům šmrdlajcím na kytary. Tedy
na kytaru pidlal Pietro Zatliáni a zásahová jednotka
byl jeden ne plně košer příslušník pohotovostního
pluku a dva tajní v kabátech.
Následně při pivní diskuzi o filmu, undergroundu,
PPÚ, DG 307, prezidentských volbách a o Schwarzenbergovi, který Magora v poslední době finančně
podporoval, se Oliver svěřil, že by ještě potřeboval
nějaké dobové záběry příslušníků veřejné bezpečnosti.
Co bych pro něj neudělal. Přes jednoho známého z Popronu jsem sehnal osmimilimetrovou unikátní kolekci prvních májů a pak si ještě vzpomněl, že
mám materiál Sametového letu č.89. Oliver zajásal.
Také jsem byl potěšen. Kombinace obého mi přišla
neuvěřitelně bizarní.
(V Letu je historie překroucena na ruby. Hlavní
myšlenku představuje touha všech, aby si konečně
na Strahově zahráli Rolling Stones. To je možná také
důvod, proč do toho s námi nechce zatím nikdo skutečně naplno jít.)
Zahrál jsem si tak mimoděk ve filmu o Magorovi
i já sám - plukovníka bezpečnosti, který s děsně zuřivým výrazem vystoupí ze žigulíka.
I ostatní herci, a zejména členové Policejní historické společnosti, projevili zadostiučinění, že naše
společná práce našla nečekané uplatnění. (Škoda
jen, že podobná odezva není v ČT, kam jsme projekt
přihlásili a která dosud tajuplně mlčí.)
Předpremiéra se konala v listopadu v divadle
Archa společně s koncerty DG 307, Psích vojáků
a PPÚ. Ačkoliv film trvá dvě hodiny, diváci to vydrželi
do konce, dokonce ve stoje. Atmosféra byla bouřlivá. V sále se nacházelo hodně starších chlapců, kteří navštívili naposled holiče v sedmdesátých letech
minulého století a holeni byli naposled břitvou u Fialy
Na malém rynku.
Film uvedl Karel Schwarzenberg a Dáša Vokatá. Pak se událo v rychlém sledu asi toto: John Bok
sedící v sále zpražil nějakého křiklouna. Čuňas Stárek v šatně. Naše kamarádka Krauzová se vyfotila s ministrem Vondrou, který za dva dny odstoupil.
Protipožární hlídka - spolužák Václavík strategicky ustoupil před dýmajícími máničkami z mezaninu do prvního patra. Režisér Oliver oslovoval Karla
Schwarzenberga střídavě jako knížete, Jeho Jasnost
či vaše Excelence, když se ptal, kam má poslat DVD
s filmem.
V poločase filmu se sesypal blueray. Šel jsem
srabácky na pivo. Nemusím být u všeho. Naštěstí to
nakonec nějak kluci šikovný technický překonali. Prostě konal se mazec.
Air Franz
Dlouho už jsem neletěl, tak asi za trest jsem musel
toho dne pořád vystupovat a nastupovat do letadla.
Psal mi Jakub Hussar, že točí spoty do prezidentské
kampaně na letišti Ruzyně v trenažéru a že potřebuje nějaké zajímavé tváře. (Pochopitelně ta nejzajímavější tvář už tam byla.) Jistěže tuhle příležitost jsem si
nemohl nechat ujít. Když chcete něco psát nebo točit,
je třeba také něco předtím zažít. Ne jen sedět doma
na kanapi s bookem na kolenou, nelegálně stahovat
filmy a pak poučovat celý svět.
Abych pravdu napsal, sledoval jsem tuhle kampaň pro Vladimíra Franze už od jejího zrodu někdy
v květnu a byl jsem opravdu zvědav, jak se celá věc
vyvine.
Jednak už nepřehlédnutelná postava hlavního
protagonisty v počátcích přezdívaného modrý pán
nebo Avatar, a jednak snaha nadšeneckého kolektivu kolem dávaly tušit, že se bude dít něco mimořádného.
Pro osvěžení jen připomenu několik Hussarových
husarských kousků z dřívějška, které se bezesporu
zapsaly památným písmem do archivů: Toxymoron
(svět zdevastovaný po chemické válce), Dalur (utopická road movie), Skeletoni (dopravní zácpa na
vesmírné planetě). K poslední zmíněné složil hudbu
právě Vladimír Franz.
K samotné kampani nutno dodat, že téměř sto
tisíc podpisů pod peticí ukázalo, že věc je míněna
zcela vážně a že zde existuje podpora části veřejnosti. Když pomineme všechna politická hodnocení,
kterým bych se chtěl vyhnout (neboť se domnívám,
že do tohoto časopisu prostě nepatří), musím uznale smeknout, co skupinka mladých lidí s minimálními
prostředky dokázala. Nakonec si toho zázraku všimli
Petr Vaněk a Vladimír Franz
...z natáčení volebního spotu...
i jinde a Hussaři dostali prestižní ocenění Křišťálová
lupa. Ty události možná na první pohled s amatérským filmem příliš nesouvisí, ale pokud se podíváme
pod povrch, nelze pominout skutečnost, že nadšenci
s omezenými prostředky dokázali více, než mnohé
renomované PR agentury s milionovými rozpočty.
Jakub je nyní profesionál a absolvent písecké
školy, proto jsem vzal roli pasažéra s povděkem,
abych také něco odkoukal a trochu se přiučil, neboť
jak známo: jen blbec ví všechno. Děj samotných spotů mi přišel dobře vymyšlený, jednoduchý, vtipný,
a hlavně filmový bez nadbytečných dialogů. Také
jsem po dlouhé době spatřil na place storyboard. To
jsou takové ty omalovánky na způsob komixového
seriálu. Věc bezesporu užitečná, ale přiznám se, že
jednou jsem se o něco podobného pokusil u filmu No
smoking. Ale jelikož kameraman Petr Kráva Ledvina si stejně dělal, co chtěl, brzy jsem od podobných
experimentů beroucích čas upustil.
Práce začala s menším zpožděním, neboť
v útrobách leteckého trenažéru Boingu 737 se právě
nacházela skupinka fóbiků. Stručně řečeno, letecké
společnosti se snaží určitou provozní simulací překonat strach některých jedinců z létání. Kupodivu to byli
samí chlapi.
Jelikož na dotaz maskérky, jestli chce pan Vladimír nalíčit, profesor Franz odpověděl: „To bychom
tady byli do třiadvacátého května,“ rozprostřela se
hned zprvu příjemná nálada.
Natáčení pak potvrdilo paradox současné doby.
Zatímco jeden francouzský a jeden český kameraman točili na poměrně drahé DVCamy, samotné spoty se jely na foták Canon D 5500 s archaickým, ale
vysoce kvalitním sklem.
Nezbývá než konstatovat, že my zasvěcení už
víme, kam se svět filmu ubírá. Výrobci sice náš inovační postup zatím zřetelně bojkotují a laická veřejnost nevěřícně zírá.
Dneska se filmy fotí!
Petr Vaněk, Praha
37
Napsali nám...
***
RETRO
edice vydavatelství
POPRON
Retro je v módě. Silné populační ročníky přicházejí do pamětnických let a projevuje se to všude
kolem nás. V televizním programu České televize
nesmí chybět vzpomínkové pořady Vyprávěj a Retro.
Mezi nejpopulárnějšími hračkami se opět objevují
tradiční kousky z domácí výroby jako Igráčci, stavebnice Merkur nebo skvosty průmyslového designu
od Libuše Niklové. Hudebníci zase vydávají reedice
svých klasických alb a vracejí se k dávno zavrženým
vinylovým deskám. Počet internetových obchodů se
starým československým nábytkem se každý měsíc
zvyšuje...
I vydavatelství Popron propadlo tomuto trendu a
na začátku roku 2012 odstartovalo edici Byl to váš
rok, která mapuje 60. až 80. léta v Československu.
Jde o knihy s DVD se střihovými filmy zaměřené na
jednotlivé roky i na různé oblasti života. Cílem je připravit zábavné a vzpomínkové tituly, které budou uvedenou dobu akcentovat nikoliv pouze přes významné
společenské a politické události doby, ale především
prostřednictvím záběrů z běžného a civilního života. I proto produkce vydavatelství nehledá záběry
v oficiálních zpravodajských archivech, ale zajímá se
o dobové snímky amatérských filmařů, filmové materiály nejrůznějších podniků a institucí i o reklamy.
Knihy obsahují množství dobových fotografií,
obrázků, statistik, ale také idoly, hračky, design a
trendy, které provázely lidi střední generace dětstvím
a dospíváním.U vzniku edice jsme se inspirovali
úspěšnými edicemi v zahraničí - konkrétně v Holand-
sku a Maďarsku, kde se většina obsahu knih i DVD
neobejde bez pomoci sběratelů a filmových amatérů.
Proto se i Popron obrací na české filmové amatéry.
Nejde nám přitom pouze o záběry průmyslu či kulturního a politického dění, ale také o zdánlivě běžné
rodinné záběry, veselice, poutě, zábavy, módní přehlídky, kadeřnické soutěže, srazy veteránů, kempy,
stanování, dětské tábory…
Nostalgii a sentimentu se při přípravě edice bránit nechceme, a právě proto jsou pro nás podobné
záběry často zajímavější než tehdejší dokumentární
a zpravodajská produkce. DVD Popronu nemají být
vážným dokumentárním filmem - jde v nich o zachycení atmosféry doby pro všechny pamětníky a jubilanty, kteří chtějí vzpomínat především s úsměvem
a potřebným nadhledem.
Mimo knihy s názvem Byl to váš rok zaměřené
na jednotlivé roky 70. a 80. let (výhledově se chystáme i na 60. léta) už v edici vyšlo i několik tematických publikací. Konkrétně jde o tituly RetroVánoce,
RetroIdoly, RetroLahůdky a RetroHračky, na kterých
se vedle našich autorů a mnoha filmových amatérů podíleli i sběratelé hraček, potravinových etiket
i dalších polozapomenutých předmětů. Jejich sběratelské zaměření přitom nevyužíváme jen pro získání
obrazových podkladů, ale i při tvorbě textů a získání
co největšího množství zajímavostí, na které už si
většina pamětníků nevzpomene.
V sérii plánujeme pokračovat i v následujících
letech, a proto stále hledáme veškeré dobové filmové materiály. Oceníme dokumentární a zpravodajské
filmy amatérů, může se však jednat i o čistě rodinné snímky nebo volnou tvorbu. Zajímají nás veškeré
použitelné filmové záběry z 60. až 80. let. Oceníme
každou nabídku i tipy na soukromé archivy 8mm,
16mm i home video 1960 – 1989. Zajímají nás veškeré dobové záběry zachycující auta, vlaky, městskou
hromadnou dopravu, netradiční dopravní prostředky,
srazy veteránů, závody, módní přehlídky, kadeřnické
soutěže, oblečení a účesy lidí na ulicích, jeansovou
módu, restaurace, obchody, bytové zařízení, amatérský fotbal, hokej, lyžování i jiné tělovýchovné aktivity
a také veškeré další zájmové aktivity doby - sběratelství, burzy, taneční zábavy, poutě atd. Komerční
užití vybraných materiálů bude honorováno, digitální
přepis zajistíme.
Ondřej Lasák, Praha
Kontakt:
Ondřej Lasák
Popron music & publishing, s.r.o.
www: www.popronmusic.cz
mail: [email protected]
mobil: 602 319 023
38
***
POZVÁNKA NA
35. ročník mezinárodního festivalu
PAF TACHOV 2013
Ve dnech 22. - 24. 3. 2013 se v Tachově uskuteční 35. ročník mezinárodního soutěžního festivalu
potápěčských fotografií, filmů a dětské výtvarné tvorby PAF Tachov 2013 pořádaný Klubem sportovního
potápění Tachov, městem Tachov a Svazem potápěčů České republiky ve spolupráci s MKS Tachov
a Muzeem Českého lesa v Tachově.
Festival je otevřený pro amatéry i profesionály.
Kategorie filmu je rozdělena do dvou podkategorií:
potapěčské filmy, které musí být zčásti natočené pod
vodou, a filmy o vodě, které prezentují vodu a dění
okolo ní v nejrůznějších podobách. Každá kategorie
je rozdělena na amatérskou a profesionální část.
Podrobné propozice pro jednotlivé kategorie jsou
uvedeny na stránkách festivalu: www.paftachov.cz .
Dvoudenní festivalové dění je každoročně nabité
programem. Jde o promítání soutěžních filmů proložené několika přednáškami, po celou dobu festivalu probíhá výstava soutěžních fotografií a výstava
soutěžních výtvarných prací.
Např. v loňském roce bylo promítnuto 26 filmů
o celkové délce více než 9 hodin. Přednášky se
konaly tři. O světovém unikátu - podvodní pozorovací kabině, která vznikla za podpory Svazu potápěčů České republiky, v pátek hovořil Ing. Jaroslav Hudec. V sobotu se o své odborné vědomosti
z výzkumné expedice na ostrově Lizard v Austrálii
podělil prof. RNDr. Zdeněk Ďuriš, CSc. Atraktivní tečkou za pracovní částí festivalu bylo nejen
pro vyznavače adrenalinu vyprávění a promítání
cyklu fotografií z afrického kontinentu s názvem
„Nástrahy Afriky“, se kterým před návštěvníky festivalu v sobotu odpoledne předstoupil cestovatel a
fotograf Richard Jaroněk.
Filmové a fotografické soutěže se v předchozím 34. ročníku účastnilo 105 autorů z 22 zemí
světa, výtvarné práce zaslalo 608 žáků z takřka
50 škol z celé České republiky. Práce v několika
kategoriích hodnotily odborné poroty.
Ve video porotě zasedli : Miroslav Hrdý, předseda poroty, dokumentarista, kameraman a fotograf známý z obrazovek České televize a mnoha
dalších projektů. Držitel řady ocenění z mezinárodních festivalů a soutěží. Dalším zvučným jménem je Steve Lichtag. Jeho snad nejznámějším
dílem je slavný dokument „Carcharias - Velký
bílý“. I tento autor je nositelem řady národních
a mezinárodních cen. Simona Oktábcová patří
k významným osobnostem české režijní dokumentární tvorby. Z nejznámějších projektů jmenujme
dokumenty z cyklu Gen o slavných Češích nebo Třináctákomnata. Slovák Štefan Baroš pracuje jako
zvukový mistr v Slovenské televizi a je mimo jiné
spojen i s filmem Cinka Panna. Věnuje se potápění a podílí se na výrobě mnoha filmů s potápěčskou tématikou. Kamil Vondrášek vytváří multimediální projekty, CD ROMy, interaktivní instalace,
3D filmy atd. Píše scénáře a režíruje krátké filmy,
za něž obdržel několik domácích i mezinárodních
ocenění. Josef Psohlavec po 11 letech praxe ve
Filmovém studiu Barrandov založil firmu Videotour. V současnosti působí mimo jiné jako kameraman TV cyklu „ S Jakubem na rybách“.
Foto porotu tvořili: předseda poroty Ladislav
Smelik, nositel řady ocenění na mezinárodních
festivalech. Své fotografie publikuje v domácím
a zahraničním tisku. Jan Liška
absolvoval
úspěšně řadu potápěčských soutěží a festivalů,
zúčastnil se několika potápěčských expedic jako
fotograf, mnohokrát své podvodní snímky publikoval a vystavoval. Ruska Irina Kochergina je
v současné době hlavní redaktorkou a majitelkou
dvou časopisů, dále je organizátorkou jediného
mezinárodního mistrovství potápěčské fotografie
v Rusku a nositelkou řady cen z mezinárodních
soutěží. Jaroslav Hejzlar - do roku 1997 fotoreportér ČTK, od té doby působí jako samostatný
fotograf. Je členem Asociace fotografů České
republiky a Syndikátu novinářů ČR.
Po celá léta konání festivalu jeho účastníci
počítají s tím, že zde mohou nakoupit potápěč-
39
Napsali nám...
***
JAROSLAV NYKL
V ÚSTÍ NAD ORLICÍ
V rámci systému Mládež a kultura jsme v Ústí nad
Orlicí měli 30. 10. 2012 možnost přivítat vzácného
hosta, amatérského filmaře Jaroslava Nykla - výtvarníka, animátora, držitele mnoha ocenění z nejrůznějších soutěží. Přijel do Roškotova divadla potěšit cca
150 dětí z ústeckých mateřských škol. Bylo s podivem, že ač byla věková kategorie hodně nízká, děti
při projekcích ani nedutaly a tam, kde bylo potřeba
povzbudit aktéry animovaných filmů, pomáhaly. I paní
učitelky kladně hodnotily výběr této neotřelé novinky
oproti klasickým filmovým pásmům. Rozešli jsme se
s myšlenkou, že to byl dobrý počin a že tudy vede
cesta k získávání filmového diváka. Během 50 minut
byly promítnuty filmy: Pan Jaryn, Mokrá pohádka,
Sen, Jablíčková pohádka, Jaro, Šedá pohádka,
Largheto, O sobecké žárovce Hedvice, Pšššt...
skou techniku a nebude tomu jinak ani letos. Již
více než deset let se v pátečním podvečeru přesouvají účastníci festivalu do Muzea Českého
lesa v Tachově, kde se koná vernisáž autorské
výstavy. Výstava je v muzeu přístupná nejen ve
dnech festivalových, ale celý následující měsíc.
Děti, které jistě nebaví sedět na všech soutěžních projekcích, zatímco jejich rodiče sledují filmy,
si prohlížejí soutěžní fotografie nebo diskutují
s ostatními účastníky, mohou využít i skákací
nafukovací hrad přímo v areálu nebo pod dohledem zkušené pedagožky kreslit vlastní dílo inspirované vystavenými fotografiemi.
Festival je pravidelně slavnostně zakončen
v sobotu večer Potápěčským plesem s živou hudbou, několika tanečními vstupy, bohatou tombolou, kde hlavní cenou bývá týdenní potápěčský
zájezd do Egypta. Především jsou však v rámci plesu vyhlášeni vítězové a předány ceny pro
autory v celkové hodnotě 250 000,- Kč.
Každoročně se dvou dnů mezinárodního festivalu PAF Tachov účastní téměř 1 500 návštěvníků.
Je mezi nimi řada autorů a osobností světového
potápění. Loňský ročník navštívili známí specialisté na žraloky Steve Lichtag a Richard Jaroněk,
nechyběl Hugo Habrman, uznávaný sladkovodní
filmař a mnoho dalších významných a známých
osobností z oboru filmu, fotografie a potápění.
Robert Janda, Tachov
40
Dana Chládková, Klubcentrum Ústí n.O
PF
Radka a Jarda Nyklovi
***
Listopadový
filmový víkend....
....Někdy se stane a poslední roky, bohužel, stále
častěji, že se v jednom termínu koná několik filmových festivalů. To se zdařilo i ve východních Čechách
o víkendu 10. - 11. listopadu 2012. Termínově se
setkaly tři filmové akce - festival Nadotek, Orfilmfest
a Vysokovský kohout.
Již ve čtvrtek 8. 11. zahájil 12. ročník festivalu dokumentárních filmů Nadotek. Konal se v příjemných prostorách Malé scény v Ústí nad Orlicí a pořadatelem
bylo místní Klubcentrum. Celé tři dny byly naplněny
projekcemi filmových dokumentů se sociální tematikou. Filmy hodnotila odborná porota, která svůj verdikt
vyřkla v sobotním podvečeru. Hlavní cenu za nejlepší
film získala režisérka Olga Špátová za celovečerní film
Největší přání. První cenu porota přiřkla filmu Olgy Sommerové Věra 68. Úspěšný byl i film ústecké režisérky
Gabriely Jakubcové Neviditelná bolest, za který si z festivalu odvezla druhou cenu. Při slavnostním zakončení
soutěže převzal Cenu Milana Maryšky za celoživotní
přínos české dokumentární tvorbě režisér a scénárista,
profesor FAMU Rudolf Adler. Přiřadil se tak k celé řadě
významných tvůrců, kteří toto prestižní ocenění v historii festivalu Nadotek obdrželi.
Prof. Rudolf Adler přebírá Cenu M. Maryšky
V sobotu 10. listopadu odpoledne se v nedalekém
Jablonném nad Orlicí současně konal Orfilmfest „první zkušební ročník festivalu filmů s regionální tematikou“, jak si ho pořadatelé nazvali. Naštěstí z Ústí nad
Orlicí je to pár kilometrů do Jablonného nad Orlicí,
takže jsem si „odskočila“ aspoň na chvíli na tento
nový festival. Na požádání pořadatelů jsme zajistili
jednu z porotkyň, takže sobotu s filmy si prožila
Pavla Kavková, která si našla čas, aby mohla v porotě zasednout. A protože jsme s pořadateli festivalu
byli pouze v telefonickém kontaktu, byla jsem ráda,
že jsem se s nimi mohla osobně poznat a aspoň na
chvíli se zúčastnit. Milé uvítání, voňavá káva a k ní
dobrá domácí roláda jen příjemnou atmosféru umocnily. Viděla jsem několik filmů ze soutěžního bloku, ty
jistě uvidíme ještě na dalších soutěžích, ale úžasným
zážitkem byla projekce filmů z archivu místního filmaře pana Venda. Šlo o záběry natočené z několika
akcí na počátku minulého století. Sál kina byt téměř
zaplněný, panovala příjemná pohoda, a tak je jasné,
že v kalendáři amatérských soutěží na další roky
bude opět o jeden filmový festival navíc.
A když už „filmový víkend“, tak jsem ještě v neděli
po ránu absolvovala cestu do Vysokova. Slunečné
ráno, ojíněné stromy kolem sinice, před vysokovskou
hospodou se nedalo téměř zaparkovat, ve formance u pultu fronta na párky, míchaná vajíčka, čaj,
kávu, v předsálí obsazené stoly, u kterých účastníci hodnotili včerejší večírek...zdravíte se s přáteli
a známými a vítání pokračuje i v sále, který už je po
večírku krásně připravený a vyzdobený na festivalové finále. Před zahájením projekce vybraných filmů
se tu už těžko hledá volná židle u stolu. Mnozí tak
sledují filmy v přísálí na malé obrazovce televizoru.
V kamnech krásně praská oheň...opět po roce tradiční atmosféra nedělního dopoledne na soutěži Vysokovský kohout. Ať nám všem ještě dlouho vydrží....
-šla-
41
Napsali nám...
***
FILMOVÝ FESTIVAL
DOBROMYSL
PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠTĚSTÍ
Myšlenka pozitivního filmového festivalu se
zrodila na přelomu roku 2011/2012 a původně jsem
jej chtěl směřovat do Ostravy. Okolnosti tomu nakonec chtěly, že v souladu s nenadálými událostmi se
celý projekt přesouvá do mých východních Čech, kde
tou dobou zažívá agonii kino Centrál v Hradci Králové a tak se ohlížím po dalších místech. Současně
umírá prezident Václav Havel a já to přijímám jako
vyšší znamení určující termín v blízkosti jeho narozenin a také místo ne příliš daleké jeho oblíbeného
Hrádečku, místa, které spatřil naposledy. A opět bylo
znamením, že Hankův dům, který nás spolu s přilehlým kinem Svět hostí má úzkou spojitost s tvůrci
Národního divadla. Tak tedy místo a termín prvního
říjnového víkendu. Následuje programové početí
a vznik celého festivalového mechanizmu, který se
opravdu rodí v těžkostech, ale s láskou několika nadšenců s omezenými finančními prostředky.
Velmi nápomocno nám je město Dvůr Králové
a vedení Hankova domu, čímž se nám cesta k prvnímu ročníku stávala schůdnější. velkým přínosem
bylo také partnerství a můžeme říci až přátelství
s polskými kolegy, kteří se podílí na několika festivalech a tak vzniká první zahraniční spolupráce
a první zahraniční den, který je pochopitelně polský.
Pro další rok se pokusíme uspořádat den Slovenský
a na polskou spolupráci navázat.
A teď něco k samotné myšlence
filmového festivalu
Jak praví postupně inovované webové stránky:
Filmový festival chce být protiváhou filmům, které
obsahují politické zápletky, ale také filmům, které se
jeví jako jedna velká krvavá řeka plná násilí, netolerance a negativních emocí a energií. A to přesto,
že víme, že není možné se vyvarovat zmíněného
v plné míře,protože i tyto elementy jsou součástí
života a věčného boje dobra se zlem.
Snahou organizátorů je přinést festivalové dny
zalité sluncem a štěstím, ale také nadějí těch, kteří nenašli jinou možnost prezentace svých snímků,
pocitů a zážitků. Doplňují je vystoupení hudebníků,
divadelníků, ale i řemeslníků, nebo třeba farmářů. Ti
všichni jsou totiž součástí jednoho velkého příběhu
obyčejného štěstí. A to přesto, že to často nevědí
a možná i odmítají.
42
Logicky tak přináší studentské práce stavovských
škol spjatých s filmovým uměním, ale v kontrastu s nimi také syrové pokusy amatérů, kteří mnohdy navzdory technické neznalosti dokáží zachytit
a ztvárnit myšlenky a situace v jejich ryzí podobě
a předat tak svou zkušenost dál, případně najít možnost jak na nich dál a ve spolupráci s profesionály
pracovat.
Festival je tedy otevřený všem, kteří točí v souladu s výše uvedeným.
... o přestávce...
Slavnostní zakončení festivalu Dobromysl
A ještě ambice
Bylo hezké před prvním ročníkem říkat, že máme
minimálně desetiletou ambici trvání, ale hlavně přislíbené finanční zajištění. A po tuto dobu budeme
rádi pokud na oplátku za vstřícnost a přátelskou péči
vydržíme ve Dvoře Králové nad Labem, ale věřím,
že i další případná léta budou spjata s tímto krásným
městem.
Průběh prvního ročníku
Ve veliké konkurenci filmových festivalů v naší
zemi jsme se trochu obávali kolik filmů nám dorazí,
neb na propagaci akce jsme prostředky vyčleněny
neměly, ale nakonec jich přišlo několik desítek a tak
vyhlašovací galavečer trval i s hudebními a divadelními předěly téměř tři hodiny.
Ale to jsme překročili první den, tedy pátek
5. října 2012, který zahájily ozvěny filmového festivalu Menatl Power Prag Film festival 2012 a polského Festiwalu Zwiastunow. Velmi zajímavou součástí
bylo představení prací Ústavu animace a audiovize
Fakulty mediální komunikace Univerzity Tomáše Bati
ve Zlíně. Zahajovací večer pak odstartoval film Ondřeje Hejny Andělé na kolejích.
V sobotu pak proběhl onen zmiňovaný Polský
den, jehož součástí bylo promítnutí polského filmu
oceněného na festivalu v Karlových Varech matka
Tereza od koček, který přivezl jeden z autorů hudby
tohoto poměrně drsného díla. A jak říkali polští kolegové oni tak přijeli ukázat, že existuje ta odvrácená
strana Dobromyslu.
Doprovodný program probíhal především v sobotu, kde byla připravena výtvarná dílna pro děti,
v podloubí hráli muzikanti dvorské umělecké
školy a pochodovaly mažoretky a v ulicích, ale také
před Hankovým domem a kinem Svět hráli pouliční
divadelníci z umělecké školy v Jaroměři a hudebníci
z celé země, kteří přivezli, kytary, housle, harmoniky.
Před samotným vyhlašováním nominací a vítězů
jednotlivých kategorií mohli návštěvníci vidět netradiční divadelní představení situované do divadelní
šatny.
Oldřich Tamáš, Hradec Králové
43
VZDĚLÁVÁNÍ
CO JE TO VLASTNĚ
TA DRAMATURGIE?
XIV.
ŽÁNR NENÍ NESLUŠNÉ SLOVO
S oním pojmem a jeho obsahem pracovala dříve praktická dramaturgie a také literární,
výtvarná a divadelní kritika i teorie permanentně
a důsledně. Zřetelné žánrové zařazení uměleckého díla bývalo prostě samozřejmostí, i když
jeho význam v jednotlivých uměleckých oborech byl často chápán poněkud odlišně. Například ve výtvarném umění, zejména v malířství
od 16. až po 19. století, byly takto charakterizovány obrazy zobrazující scény s námětem
každodenního života - především lidových vrstev. Literatura toto označení původně převzala
ve stejném významu. Později se tímto názvem
s příslušným doplňkovým pojmenováním začaly
označovat skupiny děl, jež se vyznačují zásadními společnými znaky, zejména kompozičními,
námětovými a formotvornými nebo jejich ustálenou vzájemnou kombinací. Ovšem i některé
naučné slovníky připouštějí, že otázka literárních žánrů je dosti nejasná. Platí to stále více
dnes, kdy postmoderní umění rozvolnilo veškeré dříve respektované hranice uměleckého projevu v konkrétních oborech i mezi nimi.
V návaznosti na literaturu začal být pojem
žánru užíván i pro díla dramatická, psaná pro
divadlo, a samozřejmě i v kinematografii. Pro
základní orientaci i běžnou praxi je stále důležitá informace o společných znacích, jež vykazují
díla jednoho žánru. Podle nich jsou pak jednotlivé skupiny děl nazývány.
Původní a základní osou pro určení a odlišení těchto společných znaků jsou její tři hlavní
body. Na jednom konci se ocitají díla humorná,
veseloherní, komická, za nimi následují v širo-
44
kém spektru různých pojetí veškerá díla dramatická a na opačném konci jsou též díla dramatická, zobrazující fatální, tragické konflikty, tedy
tragédie. Dlužno poznamenat, že i toto rozlišení je výsledkem dlouhého historického vývoje,
neboť antické jeviště znalo jen obě krajní polohy. Tedy tragédii a komedii.
Toto základní členění převzala i kinematografie. Každá hlavní žánrová skupina se jak na
divadle, tak ve filmu rozčlenila do řady žánrů
a podskupin se specifickými rysy. Mluvíme tedy
běžně nejen o komedii, ale často přičleňujeme
i nějaké adjektivum. Například: bláznivá komedie, romantická komedie, psychologické drama,
válečné drama. Někdy žánr nese zcela nový
název např. groteska nebo detektivka. Každý
umělecký druh pak vytvořil evolučně řadu zcela
nových typů a žánrů vcházejících z jeho zobrazovacích, výrazových i technických možností.
V žánrových kategoriích filmu dnes běžně mluvíme o hororu, SCI-FI a thrilleru nebo fantasy
a každý ví, o čem je řeč a na co do kina jde.
Zajímavý a inspirativní prostor pro tvorbu
vzniká na rozhraní jednotlivých žánrových skupin nebo tam, kde se jejich hranice prolnou.
Tím vznikly tak zvané příčné žánry. Divácky oblíbené tragikomedie, detektivní komedie
a podobně.
Kinematografie se od samého počátku rozvíjí v „trojjedinosti“ hlavních linií. V rámci jednoho
společného výrazového aparátu, jemuž se také
říká filmová řeč nebo filmový jazyk, existuje
proud filmu fabulovaného, hraného a pak linie
těžící z obrazu snímané reality, tedy film dokumentární a konečně linie výtvarná a animační, v níž
se ovšem uplatňují některé žánrové modely filmu fabulovaného.
Není tedy divu, že i v dokumentárním filmu
se postupně ustálily jasně definované žánrové
kategorie, jejichž názvy jsou často odvozeny od
způsobu nebo metody jejich realizace. Známe
tedy reportážní dokumenty direktní nebo koncipované, dokumentární filmy sběrné, poetické, historické, cestopisné, archivní, populárně
vědecké, a také portrétní dokumenty. Což není
výčet konečný.
Jak jsme již konstatovali, současný vývoj hranice mezi jednotlivými druhy a žánry podstatně
rozvolnil a někdy je i znejasňuje a stírá. Ovšem
suverénně a efektivně překračují ony dělící meze
pouze výjimečné umělecké osobnosti, a to pouze
v případech, kdy je to pro strukturu vytvářeného
díla vnitřně a logicky nesporně zdůvodněno.
Otázka zní, má-li tohle všechno nějaký
význam pro filmového amatéra a realizační prostor, v němž se běžně pohybuje. Domnívám se,
že ano.
Tvar, který definuje zřetelně žánr, v němž je
realizován, představuje důležitou smlouvu s divákem a jeho nelogické, neorganické porušení je
vnímáno jako chyba a svým způsobem zrada
této dohody. A skutečně se stává, že film najednou „přestoupí“ z jednoho žánru do jiného.
Ovšem dosti těžko můžeme předpokládat, že
náš divák bude spokojen v případě, že se naši
komičtí hrdinové v závěru vesele traktovaného
příběhu bezdůvodně vyvraždí, použijeme li pro
názornost extrémní případ.
Nebo jiný příklad. Česká literární pohádka je
žánrově pevně ustálený tvar. Od Boženy Němcové přes Karla Jaromíra Erbena až po Josefa
Ladu, Karla Čapka a Jana Wericha. Totéž platí
o filmových pohádkách, ať již původních nebo
vzniklých adaptací literárních předloh. Jedním
ze základních žánrových znaků pohádky je, že
postavy jsou vytvářeny jako typy a nemají složi-
tě budované charaktery s mnohovrstevnými
psychologickými nuancemi a realistickou rozporuplností. Princezna je pyšná, Honza hloupý, Popelka skromná, královna zlá a podobně.
Možná jste si v poslední době všimli, že někteří
mladí filmoví scénáristé a režiséři vstupující do
profese v tomto žánru, ve snaze být jiní a co
nejoriginálnější, posilují charakterové rysy některých postav a výsledkem pak není ani pohádka, ani realistický příběh. Lidové rčení nazývá
podobné polovičatosti kočkopsem. Diváci tyto
rozporuplnosti a nedostatečnou úctu k žánru
dobře cítí a od takových pokusů se odvracejí.
Je proto dobré alespoň základní věci o žánrových kategoriích a charakteristických společných
rysech jednotlivých žánrů vědět a při realizaci filmu
se je pokusit respektovat.
Rudolf Adler
ABCD… pro všechny
FILM A VIDEO
Skripta jsou určena pro všechny zájemce o získání informací
o základech filmové řeči, o jejím formování a možnosti jejího užití.
Neměla by chybět v knihovničce žádného filmaře.
Pokud máte o skripta zájem, kontaktuje nás na adrese:
[email protected]
45
INFORMACE Z IMPULSU
Z IMPULSU
2012
V minulém čísle filmového zpravodaje Donašeč
dobrých filmových zpráv jsme zveřejnili přehled akcí
v oblasti filmu, které Impuls v první polovině roku
upořádal nebo se na nich podílel. Následující období
do konce roku mapujeme v tomto čísle
Na začátku září jsme se sešli v Rychnově.
„Osmička“ se usídlila v novém prostředí Pelclova
divadla, ale jak si mnozí posteskli, kino je kino. Třeba
se tam jednou zase vrátí.
Sál divadla je velmi pěkný, ale ta akustika! Jak
místní účastníci říkali, projekční sál o patro výš, je
pro projekce vhodnější. Uvidíme za rok. Porota i letos
udělila Cenu Impulsu, kazetu s filmy Jana Špáty získal za soutěžní snímek Jan Vačlena. Pro účastníky
soutěže věnoval Impuls také nový Donašeč... přivezený přímo z tiskárny.
Mezi účastníky R8 se diskutovalo i o letošní
Unica. Jaká byla se dočetli v textu Ivo Daška, který informaci o jejím průběhu poslal ihned po návratu domů a tak jsme ji stihli zařadit ještě do letního
čísla. K některým diskutovaným názorům se vracíme
několika poznámkami. Česká republika v Bulharsku
nezabodovala tak, jak jsme byli v posledních letech
zvyklí. Za filmy jsme získali „jen“ dvě čestná uznání.
Přivážet medaile nejde asi každý rok, ale pro reprezentaci našeho amatérského filmu by se mělo dělat
maximum. Česká kolekce byla složena z pěti snímků
- klip Pomsta 5´, hraný „2010“ 16:30, hraný Důvod
k úsměvu 2´, animovaný Noční pohotovost 2´ a dvě
reportáže Kosení 13´a Jízda králů 11:20. Celková
projekční délka 53:20. Téměř polovinu tohoto času
zabraly dvě reportáže z prostředí folklóru.
Již v roce 2011 jsme z hradecké soutěže doporučovali snímek Jízda králů, ale z časových důvodů
nebyl zařazen. Uvítali jsme, že byl vybrána pro Unica
2012. Ale dát do kolekce snímky se stejným námětem nebylo zřejmě taktické a naše kolekce podle
účastníků velký ohlas neměla.
Jasné je, že ne každý rok je z čeho vybírat, ale
proč si neudělat, jak už jsme navrhovali „zásobník
filmů“ vhodných pro mezinárodní reprezentaci. Od
zavedené tradice, kdy si musel autor zařazení do
kolekce Unica v každém roce v postupových kolech
vysoutěžit se již upustilo. Můžeme se hlédnout do let
minulých i do jiných soutěží a najít snímky vhodné
pro mezinárodní prezentaci. Rádi se na „hledání“
budeme podílet. A co filmy školní? Unica tuto kategorii již několik let vyhlašuje a Česká republika je
46
od jisté doby jedna z mála zemí, která ji neobsazuje.
I když před zavedením „moratoria“ školních filmů už
nějakou tu medaili pro nás získali.
Podzimní víkendy jsou zaplněny festivaly. Podařilo se najít čas a zajet se na několik z nich podívat.
Podrobnější zprávy o průběhu festivalů najdete na
stránkách tohoto čísla zpravodaje, tak jen stručný
přehled.
Pokud si i vy najdete čas, jste ochotni investovat
trochu peněz a máte rádi dokumenty, určitě zajeďte
na konci října do Jihlavy na Mezinárodní festival dokumentární filmů. Jsou zde k vidění nejnovější české
snímky, ale také ty ze zahraniční. Celková atmosféra
festivalu je mimořádný zážitek, který umocňuje řada
zajímavých doplňkových akcí. Pro příští ročník se
budeme snažit do programové skladby znovu prosadit ukázkovou projekci „amatérských“ dokumentů.
Zajímavé snímky se sociální tematikou nabídl
festival Nadotek pořádaný tradičně druhý listopadový víkend. v Ústí nad Orlicí. Hlavní cenu za snímek
Největší přání zde získala Olga Špátová.
Nový „festiválek“ OrfilmFest se konal ve stejném
termínu v Jablonném nad Orlicí. Vznikl z iniciativy
místních filmařů a a na jeho atmosféře to bylo znát.
Věříme, že budou i další ročníky.
Ve stejném víkendu se konal Vysokovský kohout,
který svojí atmosférou, množstvím filmů, účastníků
i nasazením pořadatelů opět nezklamal.
Filmovou akcí podzimu je v Hradci Králové festival Cinema Open. Letos se uskutečnil ve dnech
16. – 17. 11. v příjemném prostředí Muzea východních Čech, a vzhledem k připravovanému stému
výročí oslav otevření muzea jsme i obě hlavní filmové projekce pojali v retro stylu.
Na začátku prosince se ve východních Čechách
uskutečnily další dvě filmové akce. Obě se, bohužel,
sešly na stejný termín, pátek 6. prosince 2012.
Pořadatelé Svitavské klapky poslali svoji pozvánku s velkým předstihem, přislíbila jsem tedy i letos
účast na druhém hudebně filmovém setkání. Prostor
bývalé kinokavárny kina Vesmír, kterou mnozí pamatujeme z dob svitavské celostátní soutěže, proměněný k nepoznání na klub Tyjátr, byl po celý večer do
posledního místa zaplněný převážně mladými diváky, kteří pozorně sledovali promítání filmů a dobře
se bavili při hudební projekci domácích kapel. Další
povedený večer.
Škoda, že jsem nemohla být stejný pátek i na prvním setkání s filmem v Dlouhé Vsi, kde místní připravili projekci snímků autorů Rychnovska. Věřím, že
se bude konat i příští rok a že tentokrát mi to vyjde.
Tyla v Hradci Králové se konal po tři pondělky na přelomu listopadu a prosince vždy po dvou vyučovacích
hodinách. Výuka byla zaměřená na základy filmování, natáčení a střih a uskutečnila se v rámci předmětu
žurnalistiky a celkem 18 studentů získávalo základní
informace a rady týkající se práce s audio-vizuální
složkou. Lektorem workshopu byl Ondřej Krejcar.
V Impulsu se 12. - 14. října 2012 se uskutečnil druhý filmový dramaturgicko - režijní workshop.
Účastnili se převážně mladí autoři, středoškolští studenti z různých koutů ČR. Jeho vedení se v návaznosti na červnovou dílnu ujal opět prof. Rudolf Adler
ve spolupráci s Ondřejem Krejcarem. Účastníci si
získané teoretické poznatky ověřili a vyzkoušeli při
praktickém natáčení zadaného cvičení pod odborným vedením.
Animační workshop 16. - 17. listopadu 2012 se
konal jako doplňkový vzdělávací program pro účastníky filmového festivalu Cinema Open. Připravili jsme
ho ve spolupráci se Střední školou aplikované kybernetiky Hradec Králové, pedagogové a studenti školy
působili jako lektoři různých animačních technik.
Mrzí mě, že pořadatelé neposlali do Donašeče ke
zveřejnění o setkání žádnou zprávu ani foto, aby
akce mohla být znamenána ve zpravodaji pro historii
i pro inspiraci filmařů v dalších místech regionu.
Důležitou součástí je pořádání vzdělávacích akcí
v oboru. Od roku 2010, kdy byl do školních vzdělávacích programů zaveden doplňkový předmět Filmová/audiovizuální tvorba a výchova nabízíme možnost spolupráce při zajištění odborných seminářů
pro filmovou výchovu. Jde to sice pomalu a „ztěžka“,
ale přece jen jsme na podzim zájem zaznamenali.
Pro studenty gymnázia v Moravské Třebové a J. K.
Tyla v Hradci Králové jsme připravili workshop. Další
se uskutečnil pro mladé filmaře v Impulsu. Průběh
i ohlasy jsou zaznamenány na dalších stránkách.
Filmový workshop pro studenty Gymnázia
v Moravské Třebové se uskuečnil 24 a 25. září 2012
v prostorách školy. Ve dvou dnech se studenti seznámili s teorií a praxí natáčení krátkých filmů, připravili
si náměty a sami si natáčení prakticky vyzkoušeli.
Organizačně a metodicky zajistilo středisko Impuls
Hradec Králové ve spolupráci s vyučujícími pedagogy. Odbornými lektory byli prof. Rudolf Adler a Ondřej Krejcar. Program doplnila projekce amatérských
filmů, které posloužily jako metodika a motivační
materiál pro studenty.
Filmový workshop pro studenty Gymnázia J. K.
Na jaře se uskutečnily absolventské projekce
posluchačů posledního 10. běhu Školy AVT, který
jak se následně ukázalo posledním nebyl. V průběhu
roku jsme počítali s otevřením akreditovaného kurzu
Filmová/audiovizuální výchova a tvorba pro učitele.
Zájemců nebyl dostatečný počet, ale intenzivní propagace kurzu měla zřejmě za následek, že se začali
ozývat ti, kteří měli zájem se vzdělávat v oboru audiovize. Zájem o tento kurz nám přinesla i prezentace
absolventských snímků školy na Musaionfilmu, do
kurzu se přihlásili i pracovníci několika muzeí.
Přihlášky se začaly scházet a po dohodě s vedoucími pedagogy kurzu profesory Adlerem a Myslíkem
jsme se rozhodli další běh Školy AVT otevřít. V sobotu 7. prosince 2012 se konaly vstupní pohovory a od
ledna se v kurzu bude pravidelně každý měsíc scházet 11 posluchačů, kteří splnili podmínky pro přijetí.
DONAŠEČ dobrých filmových zpráv“ vychází již
od roku 1994 jako informační zpravodaj východočeských filmařů. Součástí letošního posledního čísla je
také brožurka, v níž jsme na přání řady z vás shrnuli odborné materiály, kapitoly o dramaturgii, které
vycházely od roku 2008 postupně v jednotlivých číslech. Vznikla tak útlá skripta a my věříme, že budou
pomocí pro autory při přípravě a natáčení nových filmů, aby filmy východočeského regionu patřily stále
mezi špičku v České republice tak, jako tomu bylo
dosud.
-šla-
47
INFORMACE Z IMPULSU
Aspoň něco,
aspoň někdo,
aspoň někde...
Nikdy jsem si nedělal iluze, že to s filmovou výchovou na školách bude jednoduché, ani když nám ministerstvo v zázračně krátké době schválilo vzdělávací
obsah předmětu a otevřelo tím dveře školám, aby se
ho mohly aktivně chopit. Jenomže metodiku máme,
ale nemáme dobře připravené a informované učitele,
kteří by předmět mohli kvalifikovaně učit. Pedagogické
fakulty zarytě předmět ignorují, a tak v terénu probíhají
různé iniciativy, někdy dost chaoticky a s výsledky různé kvality.
Zatím co většina škol a jejich špatně placených,
administrativou přetížených a neustálými změnami
konceptů a koncepcí vzdělávání otrávených učitelů o
předmět nejeví zájem, stane se někdy zázrak. Neboť
jak se praví, všechno je v lidech.
Na gymnáziu v Moravské Třebové se našli dva
zanícení učitelé, dokonce sehnali nějaké evropské
peníze. Paní profesorka absolvovala dokonce nedávno
v Impulsu workshop, a tak nás pozvali na dvoudenní
modul s druhým ročníkem, který se má dokonce po
několik následujících let vždy s další třídou opakovat.
Vyjeli Krejcar, Šlaisová a Adler. Poslední se záměrem ověřit si alespoň relevantní část onoho vzdělávacího obsahu, samozřejmě formou řízené hry
s výsledným praktickým cvičením. Šlo v podstatě
o to, aby studenti pochopili základy filmové řeči. Musím
říci, že stihnout to, co jsme si předsevzali, bylo pro obě
strany docela náročné, ale setkali jsme se s neobyčejnou podporou a pomocí obou zmíněných pedagogů
a s pozornými, vnímavými a vstřícnými studenty.
To, co si o modulu, jeho průběhu a dosažených
výsledcích myslí studenti, nám napsali sami. Je to pro
nás velice inspirativní zpětná vazba.
Za sebe mohu říci, že metodika vzdělávacího obsahu, již jsme si společně vyzkoušeli, chválabohu funguje.
Rudolf Adler
Základy natáčení
krátkého filmu
Gymnázium Moravská Třebová realizuje od března
2012 do února 2015 projekt ESF s názvem „Spojení teorie s praxí v přírodovědných předmětech“. Cílem projektu
je zvýšit přírodovědnou gramotnost u studentů formou
projektových dnů a exkurzí.
Učitelé předmětů fyzika, informační a komunikační
48
technologie připravili pro studenty druhého ročníku dvoudenní exkurzi Základy natáčení a workshop.
V září 2012 se změnily některé prostory Gymnázia v Moravské Třebové, ale i jeho okolí v natáčecí centra. Ve dvou dnech se žáci 6. AV seznámili s natáčením
krátkých filmů a sami si tuto činnost prakticky vyzkoušeli.
Akce byla realizována v rámci projektu ESF „Spojení teorie s praxí v přírodovědných předmětech“. Vše probíhalo
pod záštitou Střediska amatérské kultury Impuls z Hradce Králové a vyučujících školy.
Mgr. Irena Štaffová, koordinátorka projektu
Žáci si v rámci projektového dne „Zpravodajství“
vytvořili otázky k uskutečněné akci a zde jsou vybrané
odpovědi:
Jaké byly cíle aktivity?
Seznámili jsme se s prací těch, kteří se podílejí na
přípravě, tvorbě a zpracování krátkého němého filmu –
režiséra, scénáristy, kameramana, dramaturga a střihače. Prohloubili jsme si teoretické znalosti přírodovědných
předmětů – fyziky a informačních a komunikačních technologií. Během dvou dnů jsme si osvojili základy natáčení a práci s kamerou. Získali jsme návod, jak zpracovat
film do podoby, která se dostane až k divákům.
Jana Zezulová a Veronika Škrancová
Jak jsme se připravovali?
Naše příprava se dá rozdělit na dvě fáze, příprava doma a příprava ve škole. Individuální příprava
v domácím prostředí probíhala tak, že jsme každý
samostatně vyplnili pracovní listy, které nám připravili vyučující. Zároveň jsme obdrželi instrukce, jak si
máme promyslet příběh, který bychom byli schopni
v prostředí školy natočit. Kritéria zněla jasně. V příběhu vystupují dvě osoby, epizodu máme rozdělit do
dvanácti scén a měla by být výrazně zakončena.
Kristýna Marková a Magdaléna Kužílková
Pan profesor Adler nám zaslal kritéria na vytvoření
tématu pro film, která nám naše paní učitelka informatiky uložila na výukový portál školy. Film se musel odehrávat na jednom místě (třída, park, chodba, šatny…).
Děj měl být beze zvuku nebo s minimem dialogů a
měl divákovi představovat určitý příběh. Scény měly
být dynamické. Celý film měl mít kolem 10–12 záběrů.
Náš film se nakonec jmenoval Šťastné dopoledne.
Lucie Zobačová a Iveta Jaklová
Jaká témata jsme volili?
Ve filmu mohly hrát jen dvě osoby, proto jsme téma
volili z běžného života. Nejčastějším prostředím byla
škola, kancelář anebo park. Názvy témat:
Romantický nešika – romantické pozvání k tanci,
které však skončilo katastrofou, ovšem vše nakonec
spravila květina.
Učitelčin triumf – spící žák a mírumilovná učitelka, která ovládla své nervy.
Přepadení – pokus o přepadení dívky v parku, který však skončí dobře.
Proměna – zlý kluk se promění v galantního, šarmantního gentlemana.
Šťastné odpoledne – žádost o dovolenou nebyla
přijata.
Romana Olivová a Denisa Olejníková
A jak tedy vypadal náš scénář?
Z původního námětu, kdy měla přijít žena žádat o
práci a celý pohovor se jí neměl povést, se vyklubalo
něco trošku jiného. Jelikož se našim hercům nelíbily
jejich postavy, role si prohodili. Šel tedy žádat muž ke
své nadřízené, a to o dovolenou. Měl ovšem smolný
den a vůbec se mu to nepovedlo. Hned při vstupu do
dveří nešťastně zakopl. Když se mu podařilo vstát,
požádal šéfovou o dovolenou, ale ta jeho prosbu ihned zamítla. On se velice rozhněval.
Aneta Rotterová a Adam Vaňkát
Jak probíhalo samotné natáčení?
Nejdříve jsme vyhledali místo, kde se mělo natáčet. Většina z nás si zvolila prostředí parku, v němž
jsme našli vhodnou pozici pro kameru, aby naše záběry splňovaly pravidla natáčení. Samotné natáčení
bylo zdlouhavé, protože jsme museli některé záběry
opakovat, ale přesto velmi zábavné. Dohlížely na nás
všechny pověřené osoby.
Klára Kolářová, Marie Parolková
Nejprve jsme se rozdělili do pěti skupin po šesti lidech a vytvořili si krátký scénář, ve kterém hráli
pouze dva herci. Scénář jsme si překreslili do jednotlivých scén natáčení, kde jsme si vyznačili například
postavení herců, kamery nebo velikost záběrů. Těmto
obrázkům se odborně říká „storyboardy“. Po schválení
scénáře jsme si vyzvedli kameru a snažili se převést
scénář do skutečnosti. Každý záběr jsme natočili tři-
krát. Další den jsme vybrali nejlepší záběry a sestříhali
je. Nakonec jsme zhlédli všechny vytvořené filmy.
Romana Olivová a Denisa Olejníková
Náš herec nedokázal řádně zakopnout, takže jsme
museli přetvořit celou scénu. Z původního záběru na
jeho nohy jsme natočili záběr na celou postavu. Problém nastal i při další scéně. Při zvedání muže ze
země se musel provést mírný pohyb kamerou, což
nebylo nejlehčí. Záběr se nakonec podařil. Film jsme
dotočili a tím skončil náš první den. Druhý den jsme
výsledek prohlédli a následně sestříhali.
Aneta Rotterová a Adam Vaňkát
Jaká scéna pro vás byla nejzajímavější?
V průběhu natáčení panovala dobrá nálada. Všechny scény působily velice vtipně a zajímavě. Na jednu
ale máme všichni tu nejzajímavější a nejživější vzpomínku:během této scény měl náš herec vcházet do
dveří, přičemž měl zakopnout o práh a co nejlepším
způsobem se rozplácnout na zemi. Tuto scénu jsme
si natolik vychutnávali, že jsme ji natáčeli asi 15x, a k
tomu ze dvou úhlů. Jako nejlepší jsme nakonec určili
scénu, kdy herec tak bravurně upadl, že se za ním
poklidně vznášel papír, který původně držel v ruce.
Lucie Zobačová a Iveta Jaklová
Co nám činilo při natáčení největší potíže?
Zjistili jsme, že natáčení, herecký projev, ale i úprava filmu a střih nejsou tak snadné, jak jsme si doposud
mysleli. Téma našeho klipu se jmenovalo Přepadení,
a tak scény, ve kterých k němu mělo dojít, byly při
natáčení velmi náročné. Myslíme si, že jsme se s tím
poprali tak, jak bylo v našich silách.
Vendula Adamcová a Šárka Kalášková
Jak dlouhé byly vytvořené filmy, jaká témata
jsme vybírali?
Natáčení, které trvalo celé jedno odpoledne,
poskytlo zhruba 10-15 minut použitelného materiálu. Uvažme ale, že většina záběrů byla zachycena
zhruba 4-5x z různých pozic kamery, jak mladí tvůrci experimentovali. Po sestříhání byly vytvořeny filmy
o stopáži okolo jedné minuty. Co se týče témat, byla
vskutku rozličná. Vyskytla se běžná scéna českých
škol s usínajícím žákem a trpělivou učitelkou, uražená
tanečnice, ale i akční pokus o znásilnění.
Lucie Černá, Lukáš Korytář
Jak probíhalo stříhání filmu?
Natočené záběry jsme si z kamery zkopírovali do
počítače a mohli jsme se pustit do stříhání filmu. Jednotlivé záběry jsme upravovali v programu Microsoft
LiveMovieMaker. Po úpravách jsme mohli film odevzdat a předvést svým spolužákům. Odvedli jsme
opravdu skvělou práci!
Lucie Zobačová a Iveta Jaklová
49
INFORMACE Z IMPULSU
Natočený materiál jsme si stáhli do počítače.
V pauze při stahování jsme si prohlédli práce jiných
amatérských filmařů. Poté jsme se už pustili do stříhání našich filmů za pomoci softwaru Microsoft LiveMovie Maker. Hotové filmy jsme vyrendrovali a každá skupina svůj film prezentovala před ostatními. Na
úplném konci jsme se bavili o chybách, kterých jsme
se při natáčení dopustili, a o všem, co nám tyto dny
přinesly.
Michaela Draesslerová a Karel Urbášek
Náš materiál nebyl zrovna nejlepší. Některé scény
na sebe nenavazovaly a v jiných jsme měli nafilmovat větší detaily. Ale odvedli jsme celkem dobrý střih.
Takže náš film nakonec dopadl lépe, než jsme předpokládali. Celý projekt se nám líbil. Získali jsme nové
užitečné informace. Jenom pro příště by bylo potřeba
více času, abychom vytvořili ještě dokonalejší dílko a
v něm se vyvarovali omylů, kterých jsme se původně
dopustili.
Aneta Rotterová a Adam Vaňkát
Jaký máte z vašeho filmu pocit?
Myslíme si, že i přes nějaké nezdary se nám film
povedl. Natáčeli jsme poprvé v životě a nyní obdivujeme práci nejen herců, ale i kameramanů, kteří se na
filmech podílejí. Stejně tak se nám líbily filmy našich
spolužáků. Při prezentacích nám pan profesor Adler
naše dílka pochválil a upozornil nás na některé nedostatky.
Vendula Adamcová a Šárka Kalášková
Jak probíhaly oba projektové dny?
První den jsme se seznámili s fyzikálními vlastnostmi kamery, se základní teorií o natáčení filmu. Rozdělili jsme se do skupin, vybrali jsme si scénáře a začali točit film. Natáčení bylo velmi náročné. Druhý den
jsme si prohlédli nesestříhané scény ostatních skupin,
zhlédli jsme několik krátkých amatérských filmů. Poté
nám pan profesor Adler řekl, co je špatně a co máme
změnit. Následoval střih našeho materiálu.
Erik Scholze, Janků Jakub
Jak jste byli se svou prací spokojeni?
Konečné dojmy předčily naše očekávání. Byli
jsme rádi, že jsme si mohli vše vyzkoušet, ale hlavně
jsme vděčni za zkušenosti předané panem profesorem Adlerem. Líbila se nám práce v kolektivu i ochota
všech, kteří se nám věnovali. U konečných výsledků
našeho filmování jsme si vysvětlili nedostatky, někdy
jsme se i zasmáli některým hereckým výkonům svých
spolužáků.
Romana Olivová a Denisa Olejníková
Co napsat závěrem?
Projektové dny se nám líbily. Získali jsme nové
informace, materiál na náš maturitní večírek a spous-
50
tu pěkných vzpomínek. Přáli bychom si, abychom se s
podobnými aktivitami na naší škole ještě setkali.
Klára Kolářová a Marie Parolková
Projekt se nám zdál velmi přínosný. Někteří spolužáci dokonce prohlásili, že by chtěli natočit svůj
vlastní film. Líbil se nám i způsob organizace obou
dnů a dávali jsme to i patřičně najevo. Hlasitý smích
se rozléhal nejen po chodbách, ale byl slyšet i v parku. Nemyslíme si, že to byla „ulejvárna“, jak jsme se
původně domnívali. Všichni si trochu „mákli“, ale zároveň i odpočinuli od nudného sezení, pospávání v lavicích a psaní písemek.
Jitka Faktorová a Jaroslav Klíma
Celkově projekt považujeme za velice hodnotný a
zajímavý a děkujeme středisku Impuls z Hradce Králové a našim vyučujícím, že nám věnovali svůj čas a
poskytli spoustu nových podnětů, s nimiž výuka dostává nový rozměr.
Lucie Černá, Lukáš Korytář
Vyzkoušeli jsme si práci s kamerou. Naučili jsme
se, jak rozdělovat scény podle velikosti záběru. Každá
scéna se natáčela vícekrát, kdyby se předchozí nepovedla. Své zkušenosti a znalosti využijeme i v budoucnu.
Patrik Scholze, Veronika Rotsčidlová
Myslíme si, že projekt dokonale splnil, ba dokonce i předčil naše očekávání. Z praktických činností
při natáčení jsme si odnesli mnoho nových poznatků.
Nyní víme, jak je těžké takový film natočit, protože
samotnému natáčení předchází mnoho příprav.
Jan Dokoupil a Vojtěch Schmeiser
Organizátoři na nás byli velmi hodní a pomohli,
když jsme byli v koncích. S nadšením bychom přijali
i další podobné projektové dny. Mohli bychom natočit
více filmů a svou práci postupně zdokonalovat.
Jana Zezulová, Veronika Škrancová
***
V rámci projektu Comenius jsou na studijní stáži
na našem gymnáziu dvě studentky z Finska. Jedna
z nich se zúčastnila projektových dnů a napsala pro
nás několik informací o uměleckých oborech ve Finsku:
Ve Finsku je možné pěstovat skoro jakýkoli koníček v závislosti na tom, v jakém městě bydlíte. Větší
města nabízejí téměř vše, nač si jen vzpomenete, ale
i malá města mívají aspoň nějaké amatérské spolky
umění, protože zájmy jsou ve Finsku považovány za
velmi důležité. Konkrétně je v kurzu hlavně kreslení a
amatérské fotografování: jejich kluby lze najít v takřka
každém městě. Hodně populární je také kreativní psaní a hraní.
Pokud nemůžete najít již existující kroužek,
můžete dost jednoduše založit vlastní za předpokladu,
že sežene dost lidí se stejným zájmem. Třeba já se
Za kamerou Roosa Jokinen z Finska
nedávno stala jedním z mládežníků, kteří chtějí psát
a předvádět své vlastní hry. Naše městská knihovna
nás v ní nechávala jednou týdně cvičit. Když jsme
byli hotovi, zarezervovali jsme si na týden jeviště v
kulturním centru Arx. Celá myšlenka vytvoření našeho
kroužku vlastně původně byla nápadem Arxu, proto
jsme se rozhodli jmenovat ArxStage.
Máme něco jako vedoucí, skutečnou herečku, která nám dává rady a pomáhá, máme-li nějaké potíže.
Toto je ve Finsku dost běžné: lidé zajímající se například o fotografii se snaží najít osobu, která je ochotná
jim pomoci, a udělají si pro sebe úplně nový kroužek
fotografování. Není těžké pak najít vyhovující prostory, kde se můžete scházet, protože města vycházejí
občanům s různými zájmy vstříc.
Tyto amatérské spolky také hodně pomáhají v případě, že byste se jednoho dne chtěli stát herci profesionály. Chcete-li se stát hercem, zcela určitě musíte
jít herectví studovat, ale na takovou školu je extrémně
těžké se dostat, pokud za sebou nemáte již nějaké
zkušenosti z divadla. Z tohoto důvodu funguje mnoho
zájmových kroužků, kam můžete docházet.
Zkrátka, nejdříve se musíte naučit základy v amatérském spolku, než vůbec můžete jít studovat na školu, abyste se mohli stát profesionálem. Úplně stejné to
je i s ostatními druhy umění, jako je kreslení, psaní a
natáčení. Jistěže se vyskytují profesionálové-samouci,
ale toto, co popisuji, je cesta, kterou si vybírá více lidí.
Roosa Jokinen, Finsko
51
INFORMACE Z IMPULSU
***
Podzimní filmový
workshop
Pro mladé zájemce o filmování jsme v Impulsu
připravili další vzdělávací akci, která navazovala na
jarní setkání a to dramaturgicko-režijní workshop,
který se uskutečnil o víkendu 12. - 14. října 2012.
Pod vedením lektorů prof. Rudolfa Adlera a Ondřeje Krejcara se účastníci seznamovali se základy „filmového řemesla“. Program byl tradiční, něco
teorie ale hlavně za kameru a „tvořit“podle přípravy
záběry, ve střižně je potom poskládat tak, aby vznikl krátký a srozumitelně odvyprávěný příběh. Sešla
se dobrá patra, mladí se sjeli z různých koutů - Ústí
nad Labem, Poličky, Svitav, Havlíčkova Brodu Deštného....Sešlo se i několik „literárních vstupenek“,
z nichž jednu otiskujeme.
Na zkušené v Impulsu
Pravidelní čtenáři Donašeče vědí, že v Základní
škole a Mateřské škole v Deštném v O. h. funguje
animační studio Kdo?My!
Přestože se děti zaměřují na animaci, nebrání se
nabírání zkušeností i v jiných směrech. A tak s nadšením (a zvědavostí) vyrazily v polovině října na
workshop pořádaný Střediskem amatérské kultury
Impuls. A vůbec nevadilo, že musí „obětovat“ celý
víkend.
Program se skládal jednak z teoretické, jednak
z praktické části. Účastníkům bylo vysvětleno, jak
postavit záběr, jak pracovat s obrazem, jakým způsobem používat kameru, jak koncipovat příběh, aby byl
sdělný. Dbalo se na to, aby účastníci pochopili slyšené. Názorně se teorie doložila při rozboru několika
snímků. Ke stejnému účelu posloužil i snímek jedné
skupiny účastníků. Bylo patrné, jak je každá rada,
poznámka posouvá dál.
Následovala část programu, na niž se naši žáci
velice těšili. Úkol byl zdánlivě jednoduchý. Natočit
krátké filmové cvičení. Následně ho sestříhat a představit skupině. „S loutkami je to mnohem jednodušší,“ bylo slyšet Tomáše, který se i v tomto případě ujal
kamery. „Vždyť oni /ti herci/ vůbec nedělají to, co jim
řeknu!“ Velice přínosné bylo, že lektoři stále obcházeli skupiny. Pokud bylo potřeba, pomohli, poradili.
Nabídli jiné řešení.
V další fázi se vysvětlovalo, jak natočený materiál
sestříhat, aby snímky navazovaly, aby příběh vyprávěl to, co chceme sdělit. Děti pochopily, že pořadí
snímků má velký význam. Nikoli tím, že jim to někdo
řekl. Ony si to vyzkoušely. Hádky nebyly výrazné. Ale
pozorovat jejich dohadování a prosazování vlastního
pohledu bylo kouzelné. Samozřejmě z pohledu nezasaženého pozorovatele.
52
Prof. Rudolf Adler s účastníky workshopu
Z Impulsu jsme odjížděli nadšení. Ještě dlouho po workshopu se k tomu žáci vraceli. Jsme rádi,
že můžeme i díky podpoře Královéhradeckého kraje realizovat na naší škole takovýto projekt. Díky
takto koncipovaným kurzům, jaký připravil Impuls,
můžeme nabídnout dětem zajímavou možnost
(sebe)realizace.
Uvědomuji si, jak náročné je uskutečnit smysluplnou akci. A proto děkuji organizátorům a lektorům, že
připravili něco tak tvůrčího, zajímavého, přínosného.
Pokud se objeví znovu nabídka, s radostí se zúčastníme.
Mgr. Hana Pavlíčková,
ředitelka MŠ a ZŠ Deštné v O.h.
ohlasy účastníků workshopu...
...názor na filmový workshop? Jednoduše. Bylo to
skvělé! Ubytování, možnost dělat si co chceme, naučili jste nás doopravdy hodně. Pro každého tam bylo
... ze střižny...
něco. Každý si vyzkoušel jak se například režíruje,
kameruje, stříhá, a každý z nás se podílel i na scénáři
(s tím jsme se s Ondrou trápili do půl páté do rána...).
Každopádně doufám, že se k vám dostanu i příště,
už teď se tam moc těším. Snad si připravíme i scénář
dopředu ... s pozdravem
Mikoláš Trkal, Polička
***
Musím se přiznat, že před 12. říjnem 2012 jsem
si nebyl ještě úplně jistý, jak se vlastně vyznat ve filmové řeči a natočit film opravdu dramaturgicky i technicky správně. Ale to, co jsem dřív jenom tušil nebo
vůbec nevěděl, teď už vím s jistotou a doufám, že to
dokážu využít i v praxi. Je to hlavně díky profesoru
Rudolfu Adlerovi, který nám poutavě předal vzorek
svých zkušeností a dovedností.
Myslím, že podzimní filmový workshop v královéhradeckém Impulsu celému našemu týmu z Ústí nad
Labem dal opravdu hodně. Odjíždíme jako jiní lidé,
políbeni filmovou múzou a ovládající základy filmové
gramatiky i slovní zásoby. Teď už to chce jen trochu
odvahy a složíme opravdu smysluplnou a poutavou
větu.
Ondřej Štětka, Ústí nad Labem
SKH Pictures Entertainment
***
Dramaturgicko-režijní seminář pod vedením profesora R. Adlera byl pro mě i celý náš tým obrovským
přínosem.
Veškeré zkušenosti, které jsou potřeba pro jakékoli natáčení, jsme získali ve velice rekordním čase,
a to ve dvou dnech.
Zvládli jsme jak teoretickou, tak i praktickou část.
Ta obsahovala krátký skeč, který byl natáčen v malých
skupinkách.
Za kamerou David Koníř
Měli jsme možnost vyzkoušet si jak práci kameramana, režiséra, scénáristy, tak i herce. Zvláště bych
rád zdůraznil přístup k nám amatérům. Myslím, že
kdyby náhodou nikdo z nás neměl chuť cokoli natáčet, tak po tomto semináři tomu bylo zaručeně jinak.
David Koníř, Ústí nad Labem
Strašidelná škola
(literární vstupenka na filmový workshop)
Příběh se odehrává v jedné malé vesničce jménem Dušičkov. Už pár staletí tam stojí škola. Lidé si
myslí, že tam straší.
Jednoho dne šla partička kluků okolo ní. Asi bydlí někde, kde neví, že do té školy už dlouho nikdo
nechodí. Šli se tam podívat. Objevili zarostlé dveře. Kluci se prosekali roštím a vešli dovnitř. Všude
byly pavučiny a nepořádek. Bydlely tam akorát sovy
a vrány. Proti dveřím bylo dřevěné schodiště. Vydali
se nejdřív nalevo od něj. Před nimi jsou kovové dveře. Jeden druhému říká, ať se tam jde podívat. Ale
žádnému se nechce. Když se rozhodnou jít se tam
podívat, vidí schody, které vedou do sklepa. Nemají
odvahu sejít dolů. Zavřou za sebou dveře a pokračují
dál. Na druhé straně od schodů stojí staré, rozmlácené skříně. Všude jsou pavučiny. A najednou proběhla
černá kočka. Lekli se a strachem uskočili. Vyrazili po
schodech nahoru. Musí dávat pozor, protože schody
jsou shnilé, děravé a prožrané různými brouky. Když
vyšli do prvního patra, uviděli velké hodiny. Každých
patnáct minut zabimbaly. Poprvé se lekli, ale pak si
na zvuk zvykli.
V prvním patře je více věcí než v přízemí. Hned
u schodů leží rozbité zrcadlo. Obraz na stěně je poničený. Podlaha vrže a je plesnivá. Jsou na ní suché,
lepkavé kaluže. V levé části chodby visí poličky
a povaluje se různé harampádí, které je staré a plesnivé. V pravé části jsou třídy. Je jich tam pět. Kluci
do jedné nakouknou. Je celá zaprášená. Lavice jsou
polámané, šedé a po třídě poházené. Na stěně visí
tabule. Je zlomená a poškrábaná od drápů. Učitelský
stůl stojí u okna.
Ale pak odbila šestá. Začal se zvedat vítr, začala se otvírat okna a dveře. Kluci nevěděli, co dělat.
Křičeli a začali utíkat. Najednou se před nimi dveře
zavřely a oni narazili. A za nimi se objevil duch. Vyděsil je tak, že vyskočili z okna.
Naštěstí pod ním bylo seno. Zachránilo jim život.
Sebrali se a rychle utíkali pryč. A už nikdy se tam
nevrátili. A do té školy už od té doby nikdo nikdy
nevstoupil.
Jana Vernerová, 9. třída
ZŠ a MŠ Deštné v Orlických horách
53
INFORMACE Z IMPULSU
***
Seminář žurnalistiky v praktickém podání
s kamerou a střihem
Filmový seminář pro studenty Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové
Dne 19. listopadu 2012 se v prostorách střediska
Impuls uskutečnila první dvouhodina zaměřená na
základy natáčení a střih vycházející z předmětu žurnalistiky na Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové.
Asi 18 studentů mělo možnost po 3 pondělky získat
základní informace a rady týkající se práce s audiovizuální složkou.
První dvě hodiny byly více teoretické a byly brány
jako úvod do světa filmové řeči. Rozebírala se specifika filmového jazyka a jeho základní složky. Studenti
se na závěr seznámili s poloprofesionální videokamerou a jejími funkcemi, porovnali ji s jinými typy a
měli možnost vidět ukázky profesionálního příslušenství používaného ve zpravodajství.
V druhé části se zaměřili více na získání praktických dovedností. Bylo pro ně připraveno téma a úkol
ze základní publicistické formy. Zahráli si tedy na
štáb zpravodajské televize, byli rozděleni do několika skupin a vybraní jedinci měli přidělené funkce
vedoucího zpravodajství, režiséra, hlasatelky, kameramana či fotografa. Skupiny paralelně pracovaly na
rekonstrukčních dokumentárních metodách, publicistických útvarech - anketě a společně pak připravili
i natáčení hlavní zpravodajské relace s hlasatelkou
a rozhovorem s hostem. Téma bylo určené to, které
v tu dobu figurovalo na hlavních stránkách tisku, tj.
volba prezidenta a vyřazení kandidáti. Jedna skupina
rekonstruovala podepisování petičních archů a druhá
zase prezidentskou tiskovou konferenci.
V poslední části studenti obdrželi natočený materiál
a vyzkoušeli si, jak probíhá import materiálu z kamery
do střižny, hrubý střih, práce se zvukovou stopou. Pra-
54
covali v programu Windows Movie Maker Live, který
je součásti operačního systému Windows 7. Nutno
podotknout, že tento střihový editor není pro výuku
úplně ideální, ale díky omezeným možnostem školy
jsme byli rádi i za něj. Z důvodu kapacity našeho střihového pracoviště tato část proběhla v učebně školy
a bylo to jen dobře, jelikož si každý student vyzkoušel
střih sám.
Byl to první test spolupráce se školou formou výuky v externích prostorách. Ukázalo se, že časového
prostoru i přes omezenou náplň výuky bylo i tak málo.
Nedostalo se na některé věci jako je pre-produkce,
příprava námětu, práce na scénáři a storyboardu, či
v post-produkci na problematiku exportu videa, jeho
formátů a DVD authoring v programu DVD maker.
Ondřej Krejcar, Hradec Králové
***
CINEMA OPEN
16. – 17. listopadu 2012
MUZEUM VÝCHODNÍCH ČECH
HRADEC KRÁLOVÉ
3. ročník festivalu krátkých filmů CINEMA OPEN
byl oproti minulým ročníkům malým filmovým ohlédnutím. Festival nabídl medailonky zajímavých osobností, se kterými měli diváci možnost se dříve v ulicích města potkávat, a nyní si je mohli připomenout
alespoň na filmovém plátně. S některými dalšími
osobnostmi z promítnutých medailonů máme možnost se ve výstavních síních nebo na koncertech
setkávat i dnes. Vybrané snímky připomněly také
události spojené s Hradcem Králové a východočeským regionem.
Na plátně se diváci setkali s výtvarníky Jiřím
Ščerbakovem, Bořivojem Borovským, řezbářem
Jaroslavem Doležalem v medailonech, které vznikaly
ve videostudiu RTR v Hradci Králové v letech 199192, dále s hercem Jiřím Duškem nebo muzikanty
Jiřím Vyšohlídem či Štěpánem Málkem, s rodinou
houslaře Vladimíra Pilaře, Jiřím a Danielem Reynkovými z Petrkova, zavzpomínali jsme na i tvorbu
nedávno zesnulého výtvarníka Bohdana Kopeckého
z Litomyšle.
Na festivalu bylo tedy možné zhlédnout nejen portréty umělců a zajímavých osobností a filmy zachycující současné dění , ale nahlédli jsme i do historie.
Promítli jsme také filmovou rekonstrukci války,
která se odehrála v šestašedesátém na Chlumu
a hraný snímek o bitvě u lesa Svíb. Oba snímky
pocházejí z filmové dílny hradeckých autorů a jsou
součástí nové expozice Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové. Zajímavou informaci přinesl
divákům film věnovaný historii tábora v Letech, který
získal hlavní cenu letošního jubilejního Musaionfilmu v Uherském Brodě. Diváci se také seznámili
například s osudem válečného pilota RAF Václava
Truhláře, rodáka z Lomnice nad Popelkou, či spisovatele Egona Hostovského, který pochází z Hronova.
Na filmovém plátně jsme se svezli po řece na
kolesovém parníku se Zdeňkem Balským a dozvěděli se mnohé o jeho dalších zájmech a celoživotním
koníčku nebo také to, jak to v šedesátých letech bylo
s plánovaným přístavem na Labi. Zavítali jsme i na
Vysočinu mezi masopustní maškary, do zimních
Orlických hor za panem Vanickým nebo do dílny známého houslařského rodu Pilařů v Hradci Králové.
V pátek dopoledne byla připravena kolekce filmů
speciálně sestavená pro žáky škol a v odpoledních
hodinách zasedli v sále rodiče s dětmi, kteří jako vždy
byli vděčnými a pozornými diváky. I pro ně jsme připravili pestrou kolekci filmů. Ve foyer muzea si mohli
návštěvníci festivalu vyzkoušet výrobu animovaného snímku ve filmové dílně, kterou připravili studenti
a pedagogové Střední školy aplikované kybernetiky
v Hradci Králové.
55
INFORMACE Z IMPULSU
Animační dílna při festivalu Cinema Open
V průběhu obou dnů měli diváci příležitost spatřit
40 filmů rozdělených do šesti bloků. Čistý projekční
čas činil téměř osm hodin a filmy byly vybrány od 23
autorů. Jednalo se převážně o dokumentární filmy,
dále reportáže, animované i hrané filmy.
Nejúspěšnější byl sobotní podvečer, na který si
našlo cestu cca 80 diváků. Na filmovém plátně se
prezentovalo 17 zajímavých osobností převážně
z oblasti kultury východočeského regionu. Divácky
byl úspěšný také sobotní odpolední filmový program
pro rodiče a děti. Celková návštěvnost festivalu činila
cca 200 diváků. Příjemným zpestřením bylo vystoupení hradecké hudební skupiny Blues G, která vytvořila příjemnou atmosféru před zahájením projekcí a o
přestávkách mezi projekcemi, kdy se účastníci mohli
občerstvit festivalovou kávou, která byla bonusem ke
vstupence a VIP poukazům.
Festival Cinema Open byl v roce 2012 zařazen
do programu Calendarium Regina mezi významné
kulturní akce roku města Hradec Králové.
56
Festival děkuje všem partnerům a organizátorům
za pomoc a podporu, divákům za jejich zájem o filmy
a už nyní vás zveme na CINEMA OPEN 3013.
***
Reportáže pro
Královéhradecky
kraj 2012
Středisko amatérské kultury Impuls již šestým
rokem spolupracuje s Královéhradeckým krajem na
natáčení z nejzajímavějších akcí nejen na území
regionu. Soubor reportáží se nazývá Biograf Královéhradeckého kraje a je zveřejněn na webových stránkách Krajského úřadu. Náměty k natáčení jsou vždy
připraveny na základě potřeby tiskového oddělení.
Digitální archiv Biografu kraje obsahuje téměř
8 desítek reportáží. Příspěvky z významných událostí vznikly nejen v krátké 3 minutové verzi, ale také
ve verzi dlouhé, průměrně o 15 minutách. V roce
2012 kamera zaznamenala 9 reportáží. Šlo například
o putování hejtmana kraje cyklostezkou z Potštejna
do Třebechovic pod Orebem, veletrh Infotour a cykloturistika 2012, informační seminář Dolnoslezského
vojvodství k Euru 2012, slavnostní nástup integrovaného záchranného systému kraje, Den seniorů, Stavbu roku Královéhradeckého kraje 2012 či poslední
setkání zastupitelů a starostů obcí v závěru volebního období ve vile Čerych v České Skalici.
On-line přenosy
Dva roky se pro potřeby Královéhradeckého kraje
vytvářejí k běžnému reportážnímu natáčení také online přenosy ze sídla kraje, Regiocentra Nový pivovar.
Jedná se o technologické řešení živého přenosu, který je v reálném čase přenášen přes výkonný server
uživatelům internetu. Vrcholným snažením on-line
přenosu byl v roce 2012 téměř 3 hodinový přenos ze
setkání hejtmana kraje se zástupci obcí proti těžbě
břidlicového plynu v Náchodě. Jednalo se zároveň
i o první on-line přenos z terénu, tj. z jiného místa
než sídla kraje. Ocenili to zajisté, včetně pracovníků
sdělovacích prostředků, taktéž běžní občané, kteří
by se za zavřené dveře důležitého jednání jiným způsobem nedostali. Technologické řešení streamovaného videa kraje neumožňuje záznam videa, proto je
následně ve videostudiu vždy dodatečně zpracován
videosoubor, který je označen vodoznakem, titulkem
a přizpůsoben k přístupu přes internet.
Ostatní činnost
Filmaři využívali tradičně možnosti poradenství
a technické výpomoci videostudia formou konzultací
či zapůjčení techniky. V prostorách studia našli zázemí účastníci filmového workshopu v Impulsu a vybavení pro záznam posloužilo i k průběhu praktického
filmového semináře konaného ve dnou dnech pro
studenty Gymnázia v Moravské Třebové.
57
INFORMACE Z IMPULSU
Vážení filmoví přátelé,
pokud jste dočetli až na tuto stránku, dávám na
vědomí, že jsem ke 31. 12. 2012 ukončila svoje působení ve funkci ředitelky Střediska amatérské kultury
Impuls Hradec Králové. Chci vám všem poděkovat
za spolupráci, vstřícný přístup při zajišťování mnoha akcí, které se společně podařilo v oblasti amatérského filmu realizovat, i za mnohá přátelství, která,
věřím, přetrvají do dalších let.
Po celý rok 2013 se ještě budu věnovat amatérskému filmu a Škole audiovizuální tvorby a současně
předávat obor svému nástupci Ondřeji Krejcarovi.
...je to takové moje „odcházení....“
Od 1. 1. 2013 byla ředitelkou střediska Impuls
jmenována Bc. Jaroslava Vydarená, kterou vám
představíme v příštím čísle. Ale už dnes si můžete
nové záměry a nástin koncepce činnosti zařízení přečíst na www.impulshk.cz. Děkuji za všechna vaše
(dole sepsaná) milá slova....
Jarmila Šlaisová
Nedávno jsem doma rovnala knihovnu. Našla jsem
tam nevelkou knížku Naše paní Božena Němcová.
Nevím, proč mi ten název utkvěl v paměti, nevím už
ani jméno autora. Jen ten titul se stále vtírá – naše
paní… A tak si těch pár slov s dovolením vypůjčím.
Naše paní Jarmila Šlaisová…
Byla to taková hra ve volných chvilkách mezi
promítáním filmů na R8. Všichni zúčastnění dostali
stejné zadání: vyslovím jméno jedné osoby. Pokud ji
znáš, řekni mi jednou, dvěma větami bez dlouhého
přemýšlení svůj názor na ni.
(Oldřich Buchtele): Ano, znám, tak to je vedoucí
Impulsu v Hradci Králové. Žena s ohromným citem
pro amatérský film, velice organizačně schopná, přímá, se smyslem pro fair play. Je potřebná na svém
58
místě, je to hybná páka všeho činění kolem filmů.
Navrhoval bych ji na ocenění v kultuře.
(Ivo Renotiér): Znám ji, znám její práci, není jí jedno, co dělá. Snaží se, aby byl Hradec Králové jedničkou v amatérském filmu, nejde jí o kariéru.
(Jiří Středa): Je to ženská, kterou jsem poznal,
když v Hradci běžela tzv. Šmokiáda. Spousta let se
stará o amatérský film nejen v Hradci, ale v celém
Východočeském kraji. Příjemná, zodpovědná, prostě
fajn.
(Jaromír Schejbal): Co říct k její práci? Má k nám
amatérům pozitivní vztah, řekl bych, že ještě lepší
než prof. Adler - říkám, že je to můj názor. Je a byla
vždycky na svém místě, snaží se prosadit amatérský
film i počtem filmů promítaných na soutěžích.
(Tereza Brázdová): Bezva člověk, který doprovází mou filmovou tvorbu na každém kroku a zároveň je
to moje dobrá kamarádka.
(Miroslav Trudič): Kamarádka, s kterou si po x...
letech tykáme. Stará se o amatérský film, výborná
přítelkyně. Kdykoli je cokoliv potřeba v oboru amatérského filmu, vždycky vyjde vstříc a snaží se pomoci.
(Vladimír Císař): Dáma, která má ráda film. Vážím
si jí, rozumí oboru, záleží jí na amatérské tvorbě,
není to pro ni jen zaměstnání, ale záležitost „srdeční“,
a tím pádem má velké zásluhy na poli amatérského
filmu. Vždycky chce pomoci filmům, ve kterých vycítí
obsah, myšlenku, cit.
(Václav Šimek): Filmová máma. Filmová máma
Jarmila.
Tak to vidíte. Původně jsem měla ten záměr věnovat naší paní Jarmile nejméně jednu celou stránku do
kapitoly „osobností“, ale jak se ukázalo, byť v nepočetném výběru z rodiny filmařů amatérů, bylo by to
nošení takříkajíc dříví do lesa. Navíc pozorný čtenář
Donašeče má každý rok ve výroční zprávě veškeré informace o dění v Impulsu i ve Východočeském
volném sdružení pro film a video. A dlužno říci, že
na všech aktivitách v něm uvedených má nemalou
zásluhu právě naše paní Jarmila.
Nakonec i Donašeč dobrých filmových zpráv je
převážně jejím dítkem, vypěstovaným z původně
několika málo stránek do dnešní podoby mnohastránkového, různorodého a zajímavého čtení.
A tak co říkáte, milí přátelé amatérského filmu,
nezasloužila by si skutečně už to zmíněné ocenění
za vše, co pro amatérský film a jeho tvůrce za všechna ta léta, kdy v tomto oboru působí, vykonala?
Konečně, i kdyby to nebylo ocenění oficiální, my
všichni, tedy celá Tvoje rodina amatérských filmařů,
Ti z celého srdce za vše děkujeme a pokud by ses
nerozhodla jinak, přejeme Ti nadále jen to dobré.
A budeme jen doufat, že to, co jsi zasela na políčko amatérského filmu, bude i nadále zdárně růst,
kvést a přinášet dobré plody.
Za všechny Jarmila Otrubová, Trutnov
Chcete převést své staré filmy nebo pásky na DVD nebo digitalizovat do počítače a již nemáte k dispozici zařízení pro jejich přehrávání? Obraťte se na nás.
Přepisy filmů provádíme od roku 1991 a za tu dobu jsme převedli
velké množství starých filmů na VHS i do DVD, poslední dobou
i do počítačových souborů AVI,MPG nebo MOV.
Přepisujeme všechny filmové formáty i domácí videokazety:
Filmy 8mm i se zvukovou stopou
S8mm i se zvukovou stopou, rychlosti 18 i 24-25 obr./sec
16 mm i s optickou stopou rychlosti 16 a 24 – 25 obr./sec.
Zajistíme i přepis 16mm dvoupásu i pracovní přepis 35mm (pouze stereozvuk)
Pro členy VčVSAFV sleva na přepisy 10% při objednání zakázky.
Kontakt, ceník a objednávky:
FILM-VIDEO.CZ
Petr Lášek, Praha
tel.: 721 421 700
Sběrné místo v Hradci Králové a ve většině krajských měst v ČR
a v Bratislavě.
Download

zde.