Náš úspěch v celostátní výtvarné soutěži Živá zahrada…
březen – duben 2013
Základní škola Bratrství Čechů a Slováků
Bystřice pod Hostýnem
Jen tak na okraj
V minulém úvodníku jsem vítala s nadšením ladovskou zimu a vůbec jsem netušila, jak
bude vytrvalá. Ach jo. Je už duben, ale venku je to jako na Vánoce, kam se kouknu, všude jen
sníh, led a mráz. Nejspíš sněhová královna zatočila svou kouzelnou hůlkou a spletla si
zaklínadlo. Stejně jako Vy bych si přála, aby mě ze snů probouzelo vycházející sluníčko a ne
sněhová chumelenice. Jaro přece musí přijít! A bude krásné, voňavé a veselé. Uvidíte!
My všichni v redakci Clicku jsme se snažili, aby Vás naše nové číslo naladilo na tu
správnou jarní notu a zažehnalo únavu z dlouhých zimních měsíců. Práce nám dala jako
obvykle pořádně zabrat, blíží se totiž přijímací zkoušky, a tak mnozí máme různých starostí až
nad hlavu.
Ale žádné obavy! Ani dnes Vás neošidíme o anketu, rozhovory se zajímavými hosty,
rozmanité reportáže, kulturní nabídku a další známé rubriky.
Click už na Vás čeká pod lavicí, stačí pro něj sáhnout.
NOVINKA! NEPŘEHLÉDNĚTE!
Click můžete číst také v elektronické podobě, a to na známé internetové adrese:
www.zsbrat.cz
Martina Janečková, IX. C
3
Na slovíčko
Už hezkou řádku let jsou březnové a dubnové pondělky na naší škole doslova roztančené.
Samozřejmě tím máme na mysli lekce společenské výchovy a tance, které nesmělým
deváťákům tak trošku pootevírají dveře do světa dospělých. Tušíte, kdo bude tentokrát naším
velmi nevšedním hostem? Hádáte správně, je jím taneční mistr, pan Aleš Mědílek.
Na úvod ještě prozradíme, že Taneční škola A. & A. Mědílkovi je nejznámější a také
nejstarší taneční školou ve Zlíně a působí v mnoha dalších městech Zlínského kraje. Dobré
jméno a vynikající úroveň získala již za svého zakladatele, taneční mistra Augustina
Mědílka a jeho celoživotní partnerky Annamarie Mědílkové.
Milí čtenáři, zveme vás na taneční parket …
1. Můžete nám blíže představit Vaši taneční školu?
Dnes už je to 65 let, kdy moji rodiče zakládali taneční školu, a já se snažím co nejlépe
pokračovat společně s manželkou a synem. Pořádáme kurzy pro děti, taneční pro studenty
i pro dospělé, pohybové kurzy, street dance, salsa-latino kurzy aj. Mažoretky a Klub
společenského tance získaly spoustu ocenění a titulů, např. Mistr a Vicemistr republiky,
Vicemistr Evropy. Velmi úspěšní jsou také naši tanečníci v kurzech videoklipového
tancování. Snažíme se, aby naši tanečníci měli hlavně radost z toho, co dělají, a aby
vytvářeli dobrý kolektiv.
2. O které z kurzů je největší zájem?
Salsa-latino kurzy pro ženy, street dance,
mažoretky, taneční pro dospělé. Každým rokem se
to mění, podle toho, co je právě „in“.
3. Jaký taneční styl láká mladé lidi nejvíce?
Dnes hlavně street dance.
4. S kým se Vám pracuje lépe, s dospělými, nebo
s dětmi?
Je to velmi rozdílná práce, ale se všemi dobře,
pokud chtějí spolupracovat.
Nejhorší domluva je někdy s rodiči.
5. Který tanec máte nejraději vy sám?
Salsu, waltz. Jak je nálada.
6. A Váš taneční vzor?
Samozřejmě rodiče, ale všichni, co dokážou něco
předat svému okolí.
7. Umíte si vůbec představit svůj život bez tance?
Je to podle ročních období, ano i ne.
4
8. Jak hodnotíte naše spolužáky v letošních tanečních?
Žáci v Bystřici jsou vždy nakonec v pohodě. Každým rokem je to trochu jiné, sejde se vždy
jiný kolektiv, ale v závěrečném vystoupení udělají radost učitelům a hlavně rodičům, což je
nejdůležitější.
Děkuji škole, že se o žáky takto stará.
Aleš Mědílek
Děkujeme za rozhovor.
Martina Janečková, IX. C
Anketa
Ne každá škola má tu výhodu mít bufet přímo ve své vlastní budově. A protože řada
našich žáků využívá možnost koupit si svačinku nebo nový sešit právě ve školním bufetu,
zajímalo nás, jak jste s jeho fungováním a nabídkou spokojeni.
Přečtěte si názory ostatních a porovnejte s těmi svými. Určitě to stojí za zamyšlení,
i když jsou některé z odpovědí spíš úsměvné. Z debat tzv. mimo mikrofon vyplynulo, že byste
přivítali rozmanitější, zdravější a také finančně dostupnější nabídku rychlého občerstvení
(včetně čerstvých ovocných a zeleninových salátů nebo obložených baget). Je chvályhodné, že
o své stravě uvažujete i z pohledu zdravé výživy!
Položili jsme vám tyto anketní otázky: 1. Navštěvujete školní bufet?
2. Co tam nejčastěji kupujete?
3. Co vám v jeho nabídce schází?
Karel, 9. C
1. Málokdy. V šesté třídě jsem chodil více, teď
už si kupuji jenom svačiny.
2. Pečivo.
3. Schází mi tam žvýkačky, hranolky a párky v
rohlíku.
Dana, 9. B
1. Ano, ale jenom někdy.
2. Svačinu a školní potřeby, např. výkres nebo
tužku do výtvarné výchovy.
3. Žvýkačky, jinak jsem spokojená.
Michal, 8. A
1. Ano, často.
2. Pití.
3. Energetické nápoje. Občas jsem unavený.
Aneta, 9. B
1. Já tam chodím jen občas.
2. Většinou sýrovou pletýnku na svačinu.
3. Nic mi tam neschází.
Petr, 6. A
1. Ano.
2. Svačinu.
3. Nic mi nechybí.
Aneta, 8. A
1. Ano.
2. Tribit.
3. Nevím, asi nic.
Mgr. Jindřich Šrubař
1. Sporadicky.
2. To, co zapomenu, nějakou tu svačinu,
nebo třeba pravítko.
3. V podstatě nic.
Katka, 8. C
1. Ano.
2. Nápoje.
3. Kávovar. ☺
Mgr. Kateřina Čápová
5
1. Ne, výjimečně.
2. Pletýnku se sýrem a minerální vodu.
3. Měl by vypadat lépe. A taky by tam
měli prodávat banány nebo jablka.
Viktorie, 8. C
1. Ano, navštěvuji.
2. Trubičky, ty mám ráda.
3. Žvýkačky.
Mgr. Svatopluk Mikšík
1. Ne, velmi zřídka.
2. Pokud zapomenu svačinu.
3. Chodím tam málo, takže nic.
Veronika Křiváková a Nikola Chmelařová, IX. B
Ekostránky
Ekologická stopa naší školy
Co je to ekologická stopa? Jde o číslo, které nám udává, jak
velkou plochu půdy potřebujeme k zajištění našich potřeb.
Obsahuje v sobě vše, od potravin, nejrůznějších energií, dopravy až
po konečný vyprodukovaný odpad. Umožňuje nám tak srovnávat
jednotlivé lidské činnosti z hlediska jejich dopadů na přírodu.
Jako Ekoškola se snažíme fungovat co nejšetrněji k přírodě
a zajímá nás, jak se velikost naší ekostopy změnila od roku 2009, kdy jsme ji zjišťovali
naposled.
Jakým způsobem to zjistíme? Nejdříve musíme shromáždit celou řadu údajů, které
souvisí s celoročním provozem školy – např. čím je naše škola vytápěna, jaká je spotřeba
energie během celého roku, jaká je spotřeba vody, z jakého materiálu je budova postavena a zda
je zateplena, jaký je způsob dopravy žáků i zaměstnanců, jak zacházíme se vzniklým odpadem,
popřípadě zda používáme sešity a učebnice z recyklovaného papíru. Všechna data tohoto
„ekologického účetnictví“ nám pak pomůže zpracovat kalkulátor občanského sdružení TIMUR
= Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj.
Pokud vás zajímá vaše vlastní ekologická stopa, můžete si ji snadno vypočítat. Stačí
zabrousit na školní webové stránky. Navíc tam najdete spoustu dalších zajímavých informací
z ekologické problematiky.
Den vody
Voda je drahocenná a ničím nenahraditelná – bez vody není život. To si
připomenuli žáci 3. tříd ve středu 20. března. Sedm stanovišť se spoustou
záludných úkolů pro ně připravili žáci ekologicko-biologického praktika z 8.
a 9. ročníku. Zábavná dvouhodinovka proběhla v rámci oslav Světového dne
vody, který se slaví 22. března od roku 1993. Jeho hlavním smyslem je
připomenout lidstvu význam vody pro zachování života na planetě Zemi.
Ing. Jitka Vašinová, koordinátorka EVVO
6
Reportáže
aneb byli jsme při tom
Na maškarním
Díky svým zkušenostem
„zvukového technika“ jsem se
jednoho čtvrtečního odpoledne
před
jarními
prázdninami
zúčastnil tradičního maškarního
karnevalu na naší škole. Dobrým
obědem posilnění žáčci se v odpolední
družince nedočkavě převlékali do
maminkami a babičkami pečlivě připravených
masek.
Tělocvična se zakrátko hemžila nejrůznorodějšími bytostmi, na jaké si jen vzpomenete.
S takovým Batmanem se naživo asi hned tak nepotkáte, stejně jako s povedeným bratránkem
Harryho Pottera. Svalnatý boxer s nevraživým pohledem, prahnoucí po souboji, by mi dal
okamžitě knockout. Kovbojové z Divokého západu, kteří vyměnili koňská sedla za hřbety
statných jalovic, se proháněli tělocvičnou jako prérií. Pozornost budil i mušketýr, ten ale přišel
bez svých kolegů a očekávaný kardinál Richelieu k nám také nakonec nezavítal, patrně toho
měl příliš mnoho na práci…
Poměrně náročné disciplíny zábavného programu sice někteří jedinci nezvládli, ale
bohatá tombola jim drobné nezdary vynahradila. Každé losované číslo se očekávalo s velkým
napětím. Musím říct, že jsem se zase na chvilku vrátil o několik let zpátky, když jsem byl ještě
malý kluk.
Marek Sedlařík, IX. C
Výběrový lyžařský kurz
Už je to tady, pomyslela jsem si, když konečně nastal vytoužený týden bez rodičů
a školy. Lyžák, to jsou přece zážitky, na které se ani po letech nezapomíná, věřte mi.
Po nezbytné kontrole, že mám všechno, hlavně řízky, jsem s nadšením vyrazila
k autobusové zastávce, kde na mě už čekali stejně jako já natěšení spolužáci. Cesta naštěstí
netrvala ani dvě hodiny. Po prvotním seznámení s chatkou jsme konečně vyrazili na svah. Ať
už někdo stál na lyžích poprvé, nebo to byl zdatný a zkušený lyžař, první jízda každého z nás
byla nezapomenutelná. Hlavně začátečníkům, kteří svah museli šlapat pěšky, jsme opravdu
nezáviděli. Čtyři hodiny strávené na sjezdovce nám daly pořádně zabrat, proto jsme se s chutí
pustili do večeře. Řízek opět nezklamal!
7
Nový den je tady a s ním i lákavé počasí. Sluníčko svítí a my si každým douškem
vychutnáváme jednu jízdu za druhou. Nováčci, a držíme jim palce, okusili lanovku. Hned bylo
na svahu veseleji! Odpoledne si někteří zpříjemnili plaváním v bazénu nebo návštěvou sauny.
Odvážlivci pak přímo z vyhřáté sauny skáčou do sněhu. Božííí! Také je třeba nákupem doplnit
tenčící se zásoby. Na horách jednomu vyhládne.
Ve čtvrtek se počasí trochu zhoršilo. Červená líčka naznačovala, že rtuť teploměru sahá
hluboko pod bod mrazu. Neúprosná zima nás brzy vehnala do místní restaurace, tam jsme si
nad hrnkem čaje vyprávěli o svých nejčerstvějších zážitcích. Poslední večer patří na kurzech
již tradičně diskotéce. Základy penzionu Avalanche se musely otřásat, byla to opravdu dlouhá
noc. A pak už, chtě nechtě, muselo se jet domů.
Snad budu mluvit za všechny, když řeknu, že lyžák byl nezapomenutelný. Tak zase příští
rok?
Anna Nesvadbová, VIII. A
Ekologové v akci
Poslední doladění detailů a můžeme se
vydat na ty „malý knedlíky“. Máme stanoviště
číslo dvě a náš úkol se zdá velmi snadný: jen
těm děckám ze třetí třídy vysvětlit, že mají
sestavit skládačku na způsob puzzle a do
pracovního listu, který vyfasovali na začátku,
zakreslit do připravených okýnek podoby
vody. Dlouho se nic neděje, a tak si krátím
dlouhou chvíli fotografováním všeho a všech.
Potom se ozve dupání, štěbetání, výkřiky
a taky zvědavé dotazy, jestli náhodou nevíme,
kde by se mohly ukrývat další papírové kapky
s číslem a písmenem, které mají hledat, aby
vyluštili tajenku. Zatvrzele kroutíme hlavami jako že ne, přece jen hra je hra.
Konečně se dostane i na naše stanoviště, nahrne se jich tam na nás šest. Naštěstí jsou
chápaví, nemusíme jim to vysvětlovat polopatě. Spolupracují bez problémů, skládačku, nad
kterou jsme si s kamarádkou lámaly hlavu dlouhé minuty, mají složenou během pár vteřin, jen
u toho dokreslování se občas některá skupinka zasekne. Jedni se nemohou ani domluvit na tom,
kdo, kam a co bude kreslit, další se málem pohádají o to, kdo umí malovat krásněji...
Když se jednoho maloška o přestávce zeptám, jak se jmenuje, odpoví mi, že mi to
neřekne a jeho kamarád s příznačným jménem Darebník, ho ihned varuje: „Neříkej jim to,
Kubi, ony tě budou chtít zabít!“ Musím říct, že s touhle skupinkou je asi největší legrace, jsou
úžasně bezprostřední...
Ke konci naší dvouhodinovky mě překvapí jeden chlapeček, který si pořád hraje se
žvýkačkou, dotazem: „Co chceš ušít?“ Chvíli na něj nevěřícně koukám, načež odpovím: „Ty
umíš šít?!“ Zatváří se jako těžký borec, vyloví žvýkačku z dutiny ústní a suverénně odvětí: „No
jasně. Já šiju z týhle žvejky, víš?“ To už nevydržím a vyprsknu smíchy, čímž to u něj prohraji
na plné čáře, mohu si být jistá, že už mi nikdy takovou nabídku neučiní.
Podle mě to byl velmi příjemně strávený čas a na dnešní zážitky budu ještě dlouho
vzpomínat.
Veronika Stančíková, VIII. B
8
Pod vysokou sítí
Téměř každý rok se naše škola účastní okrskového kola
ve volejbalu, které tradičně hostí 1. ZŠ v Holešově. Ve středu
13. 3. 2013 (krásné datum, co říkáte) se vypravilo naše dívčí
šestičlenné družstvo samozřejmě spolu s trenérkou a dvěma
náhradnicemi na klasický „šestkový“ turnaj. Do základní
sestavy týmu 8. a 9. ročníku jsem patřila i já.
Hrací systém „každý s každým“ prověří naše
dovednosti: obratnost, volejbalovou techniku, ale i odhodlání
a srdce pravých sportovkyň. Kromě nás nastupují na
palubovku další družstva, vyhrát chtějí všichni. V prvním
zápase jsme trochu nejisté, utkání s Morkovicemi je velmi
vyrovnané, avšak soupeř vítězí. Podruhé vtrhneme na hřiště jako tygřice, tentokrát trenérku
nesmíme zklamat… a Litenčice porážíme! Utkání s velice favorizovaným Slovanem nedopadá
nijak slavně. Těší nás alespoň to, že proti nim uhráváme nejvíce vítězných bodů ze všech
zúčastněných týmů. Poslední zápas jedeme na jistotu a domácímu družstvu s přehledem
udělujeme lekci z volejbalu.
Na autobus odcházíme unavené, ale spokojené, protože jsme vyhrály čokoládu, vlastně
bronz. Přitom 2. místo bylo tak blízko, litujeme na zpáteční cestě úvodního zápasu. Příště jim to
natřeme! Už se těšíme!
Viktorie Horyanská, VIII. A
Smím prosit ?
Na svou první taneční hodinu nikdy v životě nezapomenu. Bylo to v pondělí 11. března
a všichni přítomní deváťáci napjatě očekávali, co se bude dít. Atmosféra by se dala krájet.
Když už jsme se konečně všichni shromáždili na místě činu, všechno mohlo začít.
Taneční mistr, pan Aleš Mědílek ze Zlína, se nám nejprve představil a nastalo seznamování se
základními pravidly etikety. Byli jsme však jako na trní, ještě poslední nezbytná slova a pak
konečně přišla výzva k tanci. Že to byla mela! My pánové jsme měli na paměti mistrova slova:
„Kdo dřív přijde, ten ji má“
Seřazeni v širokém kole jsme se dali do tance. Lépe řečeno, prozatím to byly jen
neobratné krůčky a pohupování. Blues se považuje za nejjednodušší tanec, a proto se jím
i začíná. Na parketu to ovšem tak snadné nebylo. Nohy se nám často pletly a vykročit tou
9
správnou se nám podařilo většinou až na třetí pokus. Na řadu
přišel tanec v páru. Přes opticky nelehkou záležitost jsme se
však docela zdárně přenesli, i když nás, zdatné tanečníky,
docela naštvalo, že dodržujíce rytmus, musíme zpomalit,
protože pár před námi je schopen brzdit celou řadu.
Nejzábavnější bylo, když pan Mědílek zavelel ke změně pozic.
To se celé chlapecké osazenstvo posunulo třeba o pět míst
dopředu a bylo dost vtipné sledovat, jaké nové dvojice tahle
„škatulata, škatulata hejbejte se“ utvořila.
Myslím,že na první lekci to naše snažení o ladný pohyb
vůbec nebylo špatné, i když oblek, kravatu a společenské boty
jsem rád zase na týden odložil.
Karel Mikulčák, IX. C
Pod lupou
Jméno: Mgr. Ivana Pagáčová
Znamení: Býk
Děti: Zdeněk (22 let), Kateřina (17 let)
Vašich 5 „nej“:
– Kniha: J. Clavell: Král krysa
– Film: Pelíšky
– Sport: plavání, lyžování, turistika
– Jídlo: všechny druhy těstovin
– Historická postava: nemám
Životní motto: Je lepší shořet než vyhasnout.
• Vzpomínáte si na své učitelské začátky?
Vzpomínám a velice ráda. Myslím si, že si pamatuji všechny své žáky i spoustu příhod,
které jsme spolu zažili. Je dobře, že člověk časem všechno špatné a nemilé zapomene a
zůstanou jenom pěkné vzpomínky.
• Jaké jiné povolání byste si vybral/vybrala?
Líbila by se mi práce v lékárně.
• Kdo Vás v životě nejvíce ovlivnil nebo byl Vaším vzorem?
Určitě rodiče, později někteří učitelé. Jednoho člověka jako vzor nemám, snažím se od lidí,
kterých si vážím a kteří něco dokázali, vzít to dobré.
• Ve kterém historickém období byste se chtěla na nějaký čas ocitnout?
Vyhovuje mi současnost.
10
• Co je pro Vás ideální odpočinek?
Neumím moc odpočívat. Když mám čas, tak si ráda přečtu nějakou knížku, ráda trávím čas
na zahradě. Až budu mít čas na delší odpočinek, chtěla bych určitě k moři.
• Můžete uvést pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku?
Nevím, jestli mě mé okolí vidí stejně. Asi by spíše měli odpovídat druzí. Za sebe:
optimismus, impulzivnost, humor, rychlost, spravedlivost.
Jméno: Mgr. Svatopluk Mikšík
Znamení: Vodnář
Děti: Kateřina (32 let), Michal (29 let)
Vašich 5 „nej“:
– Kniha: Černí baroni
– Film: televizní seriál Chalupáři
– Sport: téměř všechny druhy sportu (pasivně), rád lyžuji
– Jídlo: smažený sýr s tatarskou omáčkou
– Historická postava: Karel IV.
Životní motto: Žij tak, aby když zemřeš, truchlil i majitel pohřebního ústavu. Nebo: Smutné je,
že hlupáci jsou tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou plní pochybností.
• Vzpomínáte si na své učitelské začátky?
Odehrály se na této škole a ze současných učitelů nás tady bylo velmi málo. Zato dětí a
tříd bylo mnohem více, běžně pět tříd téměř po čtyřiceti dětech v každém ročníku na
vyšším stupni.
• Jaké jiné povolání byste si vybral?
Od dětství mě baví zeměpis, tak nějaké povolání související s tímto oborem.
• Kdo Vás v životě nejvíce ovlivnil nebo byl Vaším vzorem?
Otec, protože jsem si ho vážil pro jeho charakterové vlastnosti.
• Ve kterém historickém období byste se chtěl na nějaký čas ocitnout?
V období tzv. první republiky, tedy mezi dvěma světovými válkami.
• Co je pro vás ideální odpočinek?
Rád hraji karetní hru taroky, je náročná na myšlení, proto si u ní odpočinu od starostí.
• Můžete uvést pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku?
To je velmi těžká otázka, myslím si, že mé charakterové vlastnosti by měli posoudit jiní.
Anna Nesvadbová VIII. A, Romana Srníková VIII. C
11
Clickytipy
Jednu výhodu ta letošní dlouhá zima má. Máte aspoň více času na čtení! Pro někoho
tohle psí počasí znamená spíš pěknou nudu, ale ta se dá zahnat právě díky naší nabídce dobré
muziky, filmů a (protestujte si, jak chcete) a knížek. A co jsme pro vás našli tentokrát?
Hitparáda
Nejsou to sice úplné novinky, ale zaručeně vám zvednou náladu, což se vždycky hodí!
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Kesha – C'Mon
One Direction – One Way or Another
Olly Murs – Army Of Two
The Script – Six Degrees Of Separation
Bon Jovi – Because We Can
Koblížci – Už mě nenajdou
Koblížci – Zavři oči
Na co jít do kina?
Nejlepší lék na aprílové počasí je něco dobrého na zub a pořádný biják! Z novinek vybíráme:
Jack a obři
Vy, co jste propadli žánru fantasy, neváhejte. Film je pro vás ušitý na
míru. Výpravná pohádka s patřičnou dávkou dobrodružství a romantiky,
v níž mladý a neohrožený hrdina bojuje proti zlu i za lásku krásné princezny,
nechává znovu ožívat starou legendu. V kině tak můžete spolu s farmářským
dělníkem Jackem otevřít bránu dělící náš svět od hrůzostrašných obrů
a nechat nanovo vzplanout starodávnou válku.
12
Jurský park
Věřili byste, že jeden z největších filmových trháků vznikl před dvaceti
lety? U biografů stály dokonce fronty, protože vidět tuto luxusní výpravu do
prehistorie a hlavně dinosaury v celé jejich kráse, bylo přímo povinností.
Skvělé filmové triky a efekty, napínavý příběh, hudba… podtrženo, sečteno =
díky Spielbergovu sci-fi thrilleru se dětské knihovničky plnily knížkami
o vyhynulých veleještěrech a světová kinematografie začala psát novou
kapitolu. A pokud jste, vy mladší diváci, ještě neměli tu možnost, do kin
vstupuje legendární Jurský park v obnovené premiéře! Doufáme, že filmový
souboj lidí s druhohorními obludami přežijete ve zdraví.
Máma
Pro fanoušky filmových hororů tady máme horkou novinku ze
Španělska a Kanady, doporučena je ale až od dvanácti let, protože je to
opravdu pěkná lekačka. Malé neteře hlavní ho hrdiny Lucase po násilné
matčině smrti zmizí beze stopy. On po nich však téměř posedle pátrá, až jsou
po pěti letech v opuštěné chatě uprostřed hlubokých lesů skutečně nalezeny,
zubožené, zaostalé, avšak živé. Nikdo si to neumí vysvětlit, dívky se navíc
velmi rychle přizpůsobí novému životu, a tak Lucasovi a jeho přítelkyni
Annabel nic nebrání převzít je do vlastní péče. Budování harmonické rodiny
brzy narušují nevysvětlitelné a znepokojivé jevy. Začíná děsivý souboj
o mateřskou lásku…
Co si přečíst?
Březen je měsícem knihy (už od roku 1955!), takže pokud jste se ještě pořádně nezačetli
minulý měsíc, je potřeba to napravit, milé ostudy. S výběrem si hlavu nedělejte a mrkněte na
naše tipy.
Každý bulí nad cibulí
Blanka Budínová
Čenda, kuchařský učeň, je naivní a romantický snílek, navíc zcela
mimořádné nemehlo, což je příčinou četných komických situací. Nepříliš
úspěšně čelí nesnázím, které mu přináší každodenní život v hotelové
kuchyni. Nejhůře se ale vyrovnává s nezájmem cukrářské učednice Lenky,
do níž se nešťastně zamiloval…
Hvězdy s nadějí
Irena Piloušková
Být kráskou číslo jedna, chodit s frajerem školy, mít bohaté rodiče,
být dobrou studentkou bez přílišných domácích příprav? Kdo by si tohle
nepřál? V životě čtrnáctileté Jany bohužel není ani jedno. Jana se tedy
rozhodne pro razantní krok – pro změnu. Bohužel, tato změna jí vezme víc,
než by měla přinést a Jana se dostává do nerovného boje mezi zdravím
a krásou…
13
Návrat z temnoty
Liz Coleyová
Bylo jí třináct, když se ztratila. Zmizela své rodině, přátelům, světu.
Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé.
Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného
zmizení vrací domů. Z toho období si nic nepamatuje, jako by jí někdo
vymazal všechny vzpomínky. Musí si poskládat příběh o všech hrůzách,
které prožila, aby získala nazpět svůj život. Liz Coleyová napsala
znepokojivý, avšak fascinující psychologický příběh o křehkosti lidské mysli, o léčivé síle
odvahy, naděje a lásky.
Dana Koblihová, IX. B
Co jste možná nevěděli
O svátku matek
Tím nejbližším člověkem pro každého z nás je maminka. Pojďte s námi
nahlédnout do historie dne, který patří oslavě mateřství. Hlavně však nezapomeňte
na neděli 12. května a poděkujte své mamince milým dárkem nebo oblíbenými
květinami.
Už staří Řekové a Římané konaly
náboženské obřady k uctívání
matky všech bohů. V 16. st. Angličané
slavili na počest všech matek
Mateřskou neděli (Mothering Sunday)
v období
půstu
před
Velikonocemi. V USA byl Den matek
poprvé navržen r. 1872 jako
oslava míru v souvislosti s krvavou
občanskou válkou. Zasloužilá
matka 11 dětí, Ann Jarvisová z Philadelphie,
bojovala za práva žen koncem 19. st.
a po její smrti v tomto úsilí pokračovala její
dcera. R. 1907 zahájila kampaň za
ustavení Dne matek jako národního svátku. O
čtyři roky proběhly oslavy Dne matek
téměř ve všech amerických státech, r. 1913
Kongres
USA
navrhl
slavit
každoročně druhou květnovou neděli a prezidentem W. Wilsonem byl Den matek jako
národní svátek oficiálně vyhlášen r. 1914. Za symbol poděkování byla určena květina – bílý
karafiát.
I Evropa tehdy poprvé slavila, konkrétně Anglie. O přijetí Dne matek
v Československu se zasazovala především Alice Masaryková, dcera 1. čs.
prezidenta a tehdejší předsedkyně Čs. červeného kříže. Svátek se pak poprvé
organizovaně slavil v Brně r. 1923. Po nástupu komunistů k moci je ale
vytlačován a nahrazen propagovaným Mezinárodním dnem žen (8. března).
V současnosti se veřejně i v mnoha rodinách opět připomíná.
A ještě něco! Ani tatínkové nepřišli zkrátka, na každou třetí červnovou neděli připadá
Den otců. AmeričankaSonora Smart Doddová, kterou se čtyřmi dalšími dětmi vychovával
ovdovělý otec, tuto tradici jako výraz úcty a poděkování odstartovala. Oslava Dne otců se
poprvé konala už v r. 1910, spíše však jako soukromá. Díky své popularitě se svátek stal o více
než půl století později oficiálním, r. 1966 ho vyhlásil prezident L. Johnson.
Daniela Janásková, VII. A
14
O Moravských dětech
Pod názvem Moravské děti se skrývá pěvecký sbor, který dnes představuje ve svém
oboru špičku. Holešovský dětský sbor založil v r. 1974 při Lidové škole umění Mgr.Karel
Košárek, od r. 1998 se sbormistrem stal MgA. Michal Vajda a od r. 2003 sbor dívek od deseti
do osmnácti let vede Mgr. Lenka Polášková. Desítky a desítky koncertů proslavily Moravské
děti nejen v České republice, ale i v mnoha zemích světa. Jen tak namátkou zpívaly ve Francii,
Itálii, Belgii, Švédsku, Polsku, Rakousku… a nejdelší cestu podnikl sbor v r. 2010 do Číny
na světovou sborovou olympiádu. Má za sebou řadu úspěchů a vítězství v domácích
i mezinárodních pěveckých soutěžích, natáčí svá vlastní CD, pravidelně spolupracuje
s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín a samozřejmě koncertuje.
O činnosti HDS Moravské děti jsme si v redakci Clicku povídali i s žákyněmi naší školy,
které jsou jeho členkami. Seznamte se v následujícím rozhovoru s Adélou Zmrzlíkovou a
Terezou Liškovou, obě chodí do třídy VI. C.
• Jak dlouho se věnujete zpěvu?
o A. Z.:
Vždycky jsem ráda zpívala, nejprve jsem navštěvovala ZUŠ v BpH obor sólový zpěv
a také jsem hrála na flétnu. Na doporučení jsem to zkusila ve sboru Moravské děti
a přijali mě. Jsem tam už druhý rok a vloni jsem se zúčastnila mezinárodního festivalu
CANTONIGROS ve Španělsku, odkud jsme si odvezli 1. místo v kategorii dětských
sborů a hlavně skvělé zážitky.
o T. L.:
Moje cesta je podobná, také hraji na flétnu, ale v Holešovském dětském sboru jsem
teprve první rok. Sbírám zkušenosti a velmi se těším na svou premiéru v zahraničí,
bude to Itálie a možná USA.
• Přiblížíte nám repertoár, se kterým vystupujete?
o A. Z.:
Jsou to rozmanité písně od klasických autorů slavných jmen (A. Dvořák, B. Martinů
aj.) po skladatele současné (P. Eben, I. Hurník aj.). Samozřejmě také české a moravské
lidovky v různých úpravách.
15
16
17
Aneta Luhanová, VII. C
o T. L.:
Ještě dodám, že nezpíváme jen česky, učíme se i texty v latině, angličtině a třeba
koledy zpíváme v daném národním jazyce.
• Zkoušíte často?
o A. Z.:
Dělené zkoušky jsou rozepsány podle hlasů, celosborová dvouhodinová zkouška je
každý pátek.
o T. L.:
Kromě toho míváme také víkendová soustředění, generálky na koncert a samozřejmě
i velké soustředění o prázdninách. Sbor je jedna velká rodina.
• O tobě, Adélko, víme, že se věnuješ i recitaci. Co je podle tebe pro přednes důležité?
o A. Z.:
Hlavní je asi talent, barva hlasu, správná energie, dobrý text a nemít trému. S tím mi
pomohlo právě zpívání ve sboru, získala jsem trošku víc odvahy a sebevědomí.
Dovětek: Adéla Zmrzlíková jako vítězka okresního kola Svátku poezie v Kroměříži
reprezentovala naši školu v krajské recitační soutěži v Uherském Hradišti. S textem
Kouzelníkova pomsta od S. Leacocka byla ve své věkové kategorii opět nejlepší a postupuje
stejně jako v loňském roce do celostátního kola. VELKÁ GRATULACE.
Děkujeme za rozhovor.
Tereza Holíková, VIII. B
O pyramidách
Pyramida je, jak asi víte z hodin dějepisu, kamenná stavba tvaru jehlanu.
Její základna má zpravidla tvar čtyřúhelníku nebo trojúhelníku, ale může tomu
být i jinak. Starověké egyptské pyramidy jsou označovány jako 1. div světa,
mimochodem jediný, který můžeme ještě vidět na vlastní oči.
10 nej pyramid
Největší – Cheopsova pyramida
Kde: Gíza (Egypt)
Kdo: Egypťané
Výška: 138,8 m (původně byla o asi 9 m
vyšší)
Zajímavosti: Zabírá asi 5, 15 hektarů, což je
asi 13 fotbalových hřišť min. o rozměrech
90x45 m, nemá vrcholek. Při přeletu za 2. sv.
v. objeveno, že má 8 stran. Na stavbu se
použilo asi 2,3 kusů kamenných kvádrů o váze
až 200 tun. Je známa také jako Chufuova
pyramida. Historiky zůstává nezodpovězena
řada otázek o technologii či organizaci stavby.
Nejdochovalejší – Rachefova pyramida
Kde: Gíza (Egypt)
Kdo: Egypťané
Výška: 136,5 m
Zajímavosti: Často se plete s Cheopsovou,
stojí totiž v její blízkosti a díky strmým stěnám
se zdá vyšší. Také jí chybí vrcholek, ale má
jednu zvláštnost, tyčí se před ní proslulá socha
ležícího lva (délka 74 m) s hlavou panovníka –
Velká Sfinga. Jde o největší sochu tesanou
z jednoho kusu kamene na světě. Zpod nánosu
písku byla úplně vykopána až r. 1925.
18
Nejrozbitější – Menkauerova
Kde: Gíza (Egypt)
Kdo: Egypťané
Výška: 66,5 m
Zajímavosti: Nejmenší z pyramid v Gíze,
dnešním předměstí Káhiry, je označována za
nejkrásnější, a to díky obložení z asuánské
červené žuly a bílého turského vápence.
Obklad zůstal kupodivu nedotčen až do 16.
století.
Nejstrmější – Velkého jaguára
Kde: Tikal (Guatemala)
Kdo: Mayové
Výška: 44 m
Zajímavosti: Na jejím vrcholu se nachází
svatyně,
která
byla
kdysi
tvořena
vyřezávaným násloupím,
to
zobrazovalo
třináct království mayského ráje, byla tu také
objevena hrobka panovníka s pohřební
výbavou z nefritu, zlata a perel.
Nejvzdálenější – Lomená
Kde: Dahšúr (Egypt)
Kdo: Egypťané
Výška: 104 m
Zajímavosti: Je velmi atypická, její stěny
zpočátku stoupají pod úhlem cca 55° do výšky
45m, kde se lomí pod úhlem asi 43°, vedou
tam dva vchody, uvnitř jsou dvě obrovské
komory, jejichž stropy jsou velice vysoké.
Nejstarší – Džoserova
Kde: Sakkára (Egypt)
Kdo: Egypťané
Výška: 62 m
Zajímavosti: Je jen z nepálených sušených
cihel, tato první egyptská pyramida, postavená
knězem Imhotepem, je od Velké pyramidy
v Gíze vzdálena asi 14 km. Žula do základů
stavby se musela dovážet z 800 km dalekého
lomu.
Nejhezčí – Sedm příběhů
Kde: El Tajín (Mexiko)
Kdo: Aztékové
Výška: 25 m
Zajímavosti: EL Tajín údajně znamená
„z hromu a blesků“ nebo také „místo duchů“.
Pyramida je mistrovskou ukázkou antické,
mexické a americké architektury, má
neobvyklý vzhled, váha největší z dlaždic,
z nichž byla postavena, je odhadem 8 tun!
Nejširší – Slunce
Kde: Tehotiuacán (Mexiko)
Kdo: Aztékové
Výška: 71 m
Zajímavosti: Vznikala mezi lety 50-125 n. l.,
tvoří ji 4 plošiny a její základna má skoro
235 m. Stavitelé měnili sklon bočních stěn,
aby tak vzbudili dojem ještě větší hmoty. Na
vrcholu stávala zlatem a stříbrem potažená
socha jakéhosi boha.
Nejtajemnější – Mágova
Kde: Uxmal (Mexiko)
Kdo: Mayové
Výška: 35 m
Zajímavosti: Byť je pyramidou, má oválný
tvar a nahoru vede neuvěřitelně strmé
schodiště. Jméno pramení z příběhu, že ji za
jedinou noc vystavěl tajemný trpaslík.
Nejmladší – Cestiova
Kde: Řím (Itálie)
Kdo: Římané
Výška: 27 m
Zajímavosti: Pochází z r. 12 př. n. l., jako svůj
náhrobek si ji nechal vybudovat Gaius Cestius
Epulo, postavena byla z betonu a obložena
mramorovými deskami. Blízko je dnes stanice
metra.
Zdroje: Junior, č. 5, r. 2013 a Wikipedia
Viktorie Horyanská, VIII. A
19
Pro volnou chvilku
Pokud jste nejprve nalistovali tyto stránky, udělali jste jen dobře. Nedočkaví luštitelé,
malí i velcí, si opět přijdou na své. Zkuste třeba sudoku, nad kterým by si možná hlavu lámala
i paní učitelka, prokličkujte bludištěm a nezapomeňte ani na křížovku. Vaše mozkové závity
vám poděkují, námahu milují!
Sudoku – pro chytré hlavičky
Pravidla: doplňte prázdná políčka čísly tak, aby v řádcích, sloupcích a v každém z oddělených
bloků byla čísla od 1 do 9 a každé jen jednou.
5
2
3 6
8
3
4
8 9
1
6 3
8 1
7 5
4 5
7
2
7
9 4 6 5
2 5
9
9 6 1
2
5
7 2
3 1
2 3
8 4
3 8
20
Vilík – bludiště
Pomůžeš najít včelce cestu
k jejímu kamarádovi Vilíkovi?
21
Jarní křížovka
I
N
Tajenka: __ __ __ __ __ __ __ __ __ __
Markéta Šťastná a Lenka Rotterová, IX.A
Kraslicová tajenka
Tentokrát jsme pro vás
připravily hádanku s malovanými
vajíčky, i když je už po
Velikonocích. (Ta čokoládová máte
možná ještě v tajných zásobách ☺.)
Najděte pět stejných kraslic
a písmena u každé z nich pak
vytvoří velikonoční tajenku. Abyste
došli ke správnému řešení, musíte
jít po řadách. Po vyřešení můžete
obrázky vymalovat.
Prostor pro tajenku:
Viktorie Horyanská a Nela Adámková, VIII. A
22
Vtípky (pro jarní náladu)
• Co může být horšího než diktát?
???
Dva diktáty.
• Před písemkou: „Doufám, že nikoho neuvidím opisovat."
Z prostřední řady se ozve: „Taky doufáme."
• Ke studentovi se vloupe zloděj.
„Nebojte se, hledám jen peníze", uklidňuje ho.
„Moment", říká student, „tak to se k vám přidám."
• Jak se říká blondýnce na vysoké škole?
Návštěva.
• V hodině dějepisu: „Děti, znáte nějakého Slovana?“
„Ano, prosím,“ odpovídá Pepíček, „ Slovan Liberec, Slovan Bratislava…“
• Hádka:
Wikipedia: „Já vím všechno!“
Google: „Já najdu všechno!“
Facebook: „Já znám všechny!“
Internet: „Beze mě jste všichni namydlení!“
Elektřina: „A tak se uklidníme, jo?!“
• U televize:
Babička: „Ti šmoulové ale vyrostli!“
Vnouček: „Babičko, to nejsou šmoulové, to je Avatar!“
• Reklama:
„Maminko, jak je možné, že máš tak hebké ruce?“
„Protože nádobí umývá tatínek!“
• Modlitba:
„Pane Bože, dnes jsme psali písemku ze zemáku. Dej, ať je Madrid hlavním městem
Estonska!“
David Řezníček, VII. A
23
Listování
Cesta do hlubin študákovy duše …před přijímacími zkouškami
Přijímačky už klepou na dveře. Je čas oprášit všechny testy, kterými nás paní učitelky tak
ochotně zásobovaly, a začít opakovat. Doufám, že ani má příprava v seminářích z češtiny
a matematiky nepřijde vniveč.
Proč jsem se vlastně rozhodla pro gymnázium? Poprvé jsem si tuto otázku položila při
obhlídce toho holešovského. Tolik velkých učeben, přísných profesorů a učení… Podruhé pak
při SCIO testech nanečisto. Přečetla jsem si zadání prvního matematického úkolu a na okamžik
jsem se oddala absolutnímu zoufalství.
Vzhledem k tomu, že stále nevím, kam nasměrovat svůj luk a nerada bych střelila vedle,
je gympl nejspíš tím jediným řešením. A popravdě se už i docela těším na studentský život
gymnazistky.
Markéta Šťastná, IX. A
Je úplně normální, že je z přijímacích zkoušek skoro každý nervózní, tím víc obdivuji ty,
kteří zatím zachovali chladnou hlavu a jsou v pohodě.
Mým hlavním cílem, jak doufám i dosažitelným, je dostat se na Gymnázium ve
Valašském Meziříčí. Škola je tam opravdu hezká a už při první návštěvě se mi tam moc líbilo.
I když se bojím, že přijímačky budou těžké, věřím, že to dokážu. Na studium se těším a už
dopředu jsem si jako druhý cizí jazyk vybrala ruštinu, kterou jsem vždycky chtěla umět.
Atmosféra je teď v devítkách plná čekání a napětí, snad to všechno dobře dopadne. Tak
mi držte palce! Vlastně nám všem!
Barbora Olivíková, IX. C
Tak a je to tady, za chvíli nás čekají přijímací zkoušky. Mám z nich docela strach, ne
snad že jsou těžké, přesto tam někde uvnitř obavy jsou a postupně se zvětšují.
Přihlášku jsem podala na Střední školu dostihového jezdectví a sportu v Praze – Velké
Chuchli. Je to jediné komplexní vzdělávací zařízení v ČR pro dostihové jezdce, trenéry
a pracovníky na úseku chovu koní. Zkoušky na tříletý učební obor jsou rozděleny na dvě části,
a tak mě vedle písemného testu z teorie čeká i test fyzické zdatnosti. Běh na 3 km musím
uběhnout do 15 minut!, jenže v jarním ovzduší už budou poletovat nejrůznější pyly, se kterými
jako alergik můžu mít potíže. Snad to zvládnu.
Z návštěvy ve škole jsem byla nadšená, stáje a dostihová dráha jsou přímo v areálu, na
závody se jezdí i do zahraničí včetně Francie, USA nebo Saudské Arábie, prostě sen. Jen domů
24
bych se z internátu dostala jednou za dva měsíce. Tak jen doufám, že mi všechno vyjde a vy mě
za pár let nepotkáte třeba v bystřickém kadeřnictví, jak zákaznicím stříhám vlasy.
Patricie Csémiová, IX. C
Učit se, učit se a učit se. To by měl být můj plán na březen a duben. Jen se nějak nemůžu
přinutit. Zdá se mi, že je stále dost času. Navíc ve škole pořád něco opakujeme, trénujeme
SCIO testy, až se nám z hlavy kouří. Zkoušky se blíží a mé vědomosti datu v kalendáři moc
neodpovídají. Proč se neučím? Mám na programu milion zábavnějších věcí! Čekám na jaro,
například. Když sluníčko občas vykoukne, kdo by myslel na školu? Vím, že to není zrovna
nejlepší přístup, ale asi to jinak neumím.
Teď vážně, nemám moc ráda dělat něco na poslední chvíli, myslím, že přípravě jsem se
věnovala průběžně a nemám se čeho bát. Chci se dostat na gymnázium, úspěšně studovat a
poznávat svět kolem sebe.
Nikola Chmelařová, IX. B
Když jsem 31. ledna dostal spolu s vysvědčením do rukou dva narůžovělé papíry, věděl
jsem, že stojím před velkým rozhodnutím. Rozhodnutím, které ovlivní celý můj život. Své dvě
přihlášky jsem si poslal na gymnázia. Jestli jsem udělal dobře, se teprve ukáže.
Přál bych si, abych po letních prázdninách nastoupil ke studiu na holešovském gymnáziu.
Chodila na něj i má maminka, která odtud pochází. V březnu jsem si byl vyzkoušet přijímací
zkoušky nanečisto. Povedly se docela dobře, škoda, že se nepočítají. Moc se mi líbí i budova
gymnázia. Už se v ní docela orientuji. A když náhodou zabloudím, zeptám se některého z
profesorů. Všichni, které jsem doposud poznal, na mě působili sympaticky.
Teď už stačí jen zvládnout přijímačky a je vyhráno!
Karel Mikulčák, IX. C
Ten můj brácha / ta moje ségra je na zabití
Jsem ráda, že nejsem jedináček, mám totiž bratra. Je starší o dva roky, je mu 15 a brzy
ukončí povinnou školní docházku.
Jsme oba první rok na ZŠ Bratrství, protože
jsme se do Bystřice pod Hostýnem
přistěhovali teprve loni.
Bráchu mám sice ráda,
ale už se docela těším, až bude po
velkých prázdninách na
internátě, hlavně doufám, že ho na tu
školu vezmou. Budeme
se proto vídat mnohem míň a možná na
sebe budeme i milejší.
To bude klid ☺! Vlastně ani teď si nemám na co
stěžovat, máme oddělené
pokoje a vidíme se jen tehdy, když sedíme u televize.
Protože věřte mi, mít s ním
společný pokoj, asi bych ho vážně zabila! A raději
neprozradím proč.
Romana Srníková, VIII. C
Mám sestru Markétku, je o osm let mladší a chodí ještě do mateřské školky. Když se
narodila, nějak moc jsem ji nevnímal, neuměla mluvit, občas brečela a většinu dne prospala.
25
Rostla jako z vody a já si s ní konečně mohl začít hrát a učit ji nové věci. Všechno po mně
opakovala a brzy mi došlo, jak jsou ti mrňousci učenliví. Musím říct, že došlo i na situace, kdy
bych ji nejraději vyměnil. Markétčinou velkou zálibou je kreslení a má moc ráda koně. Pro její
hračky – koníky jsem jí pomohl vybudovat ohradu k dřevěné stáji.
Letos šla k zápisu do školy. Předtím se samozřejmě bála, proto jsem šel s ní, abych jí
ukázal naši školu a podpořil ji. Myslím, že to Marky potěšilo.
Svou sestru mám rád a ona svým kamarádkám říká, že má prima velkého bráchu.
Vojtěch Gazda, VII. B
Nemám žádného sourozence. Jaké je to být jedináčkem?
Když jsem byl o hodně mladší, strašně moc jsem po bratříčkovi nebo sestřičce toužil.
Však to znáte. Ale postupem času jsem rychle měnil názor. Už když jsem pomyslel na to, že se
budu muset dělit o hračky, o počítač, nebudu se moc v televizi dívat na své pořady, naskočila
mi husí kůže.
Na druhou stranu musím bez mučení přiznat, že jsou chvíle, kdy bych se třeba rád
někomu svěřil. Prozrazovat určité věci rodičům, to není ono, teda alespoň já to tak cítím. Proto
bych sourozence-spiklence docela uvítal. Je pravda, že mi taky nemá kdo krýt záda, když něco
provedu. Nemůžu to ani na nikoho jiného svést. Ale s tím už nic nenadělám. Raději si
vzpomenu, jak ve filmech ukazují sourozenecké války, a hned mě přejde chuť mít bratra nebo
sestru. Vlastně být jedináčkem mi dnes vyhovuje…
Dominik Ondráček, VII. B
Vždycky jsem sourozence chtěla. Zvláště když jsem byla menší. Přála jsem si malou
sestřičku, o kterou bych se mohla starat jako o panenku. Časem jsem se ale musela smířit s tím,
že ji mít nebudu. Vlastně jsem si to ani tak moc nebrala, protože mi sourozence nahrazovala
moje sestřenice, která u nás bývala skoro denně. Samozřejmě jsme se někdy pohádaly, ale
prožily jsme spolu nádherné dětství.
Někteří z mých spolužáků, kteří sourozence mají, s nimi vedou věčné války, jiní je však
berou jako nejlepší kamarády. Ať je to tak či tak, je to podle mě určitě mnohem větší zábava
než být jedináček. Někdy mě opravdu dost mrzí, že jsem sama. Bylo by určitě super mít
staršího sourozence, ke kterému bych si mohla přijít pro radu. Anebo naopak mladšího. Já
říkám: život jedináčka je někdy pěkná nuda.
Kamila Halešová, IX. C
Jmenuje se Eva a je o dva roky mladší než já. Jelikož si sourozence obvykle nevybíráme,
musíme se nějak vyrovnat s jeho existencí. Samostatná místnost pro každého z nás by byla
ideální, ale místní podmínky jsou někdy „silnější“, jako například u nás. Sdílíme společný
pokojíček.
Boje jsou někdy „líté“, dokážeme se pěkně zhádat, padne i nějaké to hrubší slovo. Sestra
ví, jak mě vytočit. Když však mezi námi panuje příměří, dokážeme být pohodoví oba dva.
Vzájemně se občas doplňujeme, nutno podotknout, že větší podíl zodpovědnosti má ona – je
totiž chytřejší.
26
Ať jsou mezi námi vztahy, jaké chtějí, kdykoli potřebuji pomoc, nikdy mě neodmítne.
Proto jsem rád, že ji mám a za jinou bych ji nevyměnil.
Marek Šrubař, VII. A
Tuhle větu si říká snad úplně každý, kdo má sourozence. Všichni moc dobře známe ty
nervy na pochodu, když nás naši drahouškové pořádně vytáčí, nejlépe když sní, slušně řečeno,
tu poslední schovanou čokoládu nebo zaberou koupelnu. Pak k hádce stačí opravdu málo.
U nás je rozbuškou příštího konfliktu většinou slib, že v sobotu bude uklizený pokojík.
Ale přijde nedělní odpoledne a prach na poličkách zůstává nedotčený, o smetišti na koberci
radši ani nemluvím. Pak stačí jedna jediná má otázka ohledně úklidu a už je oheň na střeše.
Drahá sestřička začne tím, že musí vyvenčit psy nebo se právě teď naprosto neodkladně drtit na
písemku. Zdánlivě klidná argumentace přeroste v mžiku v nelítostný křik a následnou hádku,
provázenou vskutku„vybraným“ slovníkem.
Naštěstí si většinou později obě uvědomíme, že jsme udělaly chybu. Sestra, sice nerada,
pokojík přece jen uklidí a já se jí omluvím za ty řeči, které si na svou adresu musela
vyslechnout. Další týden se ovšem tento začarovaný kruh opakuje, tentokrát však naopak.
Stejně ale vím, že bez sestry by mi bylo opravdu smutno, už jen proto, že bych se neměla s kým
hádat.
Veronika Křiváková, IX. B
Mé dětství je plné zážitků, které jsou neoddělitelně spojené s mými dvěma staršími
bratry. Dny plné her a zábavy, strávené s úsměvem na tváři a nehynoucí bratrskou láskou
v srdci, se však mílovými kroky vzdalují. Již nejsme ty malé děti, co si hrály s autíčky
a v opravdovém boji střílely vodními pistolemi. Nejednou jsme všichni kvůli nějaké hloupé hře
vykopali válečnou sekyru, ale jako správní pokrevní bratři jsme pokaždé našli cestu k míru.
Dnes většinou svůj čas sdílíme přes obrazovky našich „beden“, máme své vlastní zájmy,
odlišné názory i představy, přesto si stále dokážeme najít chvíli k debatám a společným
klukovinám. Zároveň víme, že v sobě navzájem máme oporu.
Marek Sedlařík, IX. C
Když jsem se před čtrnácti lety narodila, bratr prý měl obrovskou radost. Jako malí jsme
bez sebe nedali ani ránu. Jenže roky míjely a my vyrůstali. Začaly první spory. Určitě to znáte
taky, například nádobí jsem musela vždy umývat já, protože, jak by řekl můj bratr, mladší má
přednost. Neustálé pošťuchování a naschvály nás také neminuly. Samozřejmě viníkem všech
průšvihů jsem byla opět já, ale na to jsem si tak nějak zvykla.
Někdy je Vladan opravdu na zabití. Nedávno mě zamkl v koupelně a samozřejmě zhasl.
Královsky se bavil na můj účet. Přestože mu letos bude už 18 let, stejně tyhle „skopičiny“
provádí pořád. Nechtěla bych být jedináček, protože zážitky s mým bratrem jsou opravdu
nezapomenutelné.
I když bych někdy nejraději podala inzerát: „Prodám bratra. Zn. SPĚCHÁ!“, neměnila
bych. Chvílemi ho mám i ráda.
Nesvadbová Anna, VIII. A
27
Nad čím často přemýšlím
Proč je osud nespravedlivý? Kdo tahá za všechny nitky, aby nás vedl životem jako
loutky? Jsme to my sami? Jaká neviditelná síla nás vede dopředu? Snad Bůh? Nikomu jeho
názor neberu, ale copak on si přeje všechny ty války, vraždy, nemoci a umírání?
Bůh přinesl lidem rakovinu, strašlivou nemoc, která denně zabíjí? Mám stále před očima
svou babičku, která jí nyní také vzdoruje. Nám zdravým se to lehce řekne: Bojuj a nevzdávej
se. Ale já vidím, jak je babička vyčerpaná a léčba jí bere poslední zbytky sil. Mé myšlenky jsou
smutné. I tak doufám, že je stále naděje a zůstane až do poslední chvíle.
Veronika Stančíková, VIII. B
Z dlouhé chvíle v hodinách matematiky často přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta. To byl
vtip!
Opravdu mi však před nedávnem docela vrtalo hlavou datum 21.12.2012. Nejspíš
všichni víte, že to měl být konec světa. Biblická apokalypsa. Naštěstí se nic podobného nestalo.
Ani žádné meteority, které by nás zahubily, na Zemi nedopadly. Zatím!
Invaze mimozemšťanů, srážka ve vesmíru, nukleární válka a další katastrofické scénáře
se nemusí odehrávat jen na filmovém plátně. Jak by asi poslední dny lidstva probíhaly? Nebo
by šlo jen o krátký okamžik? Bál se tehdy před Vánocemi svět spíš magického čísla
a tajemných předpovědí? Nebo lidé tuší, že je nutné provést velké změny k lepšímu? Změny,
které by zabránily další devastaci přírody a zdrojů naší existence? Změny uvnitř nás
samotných? Odpovědi nechám na vás. Uvidíme.
Anna Nesvadbová, VIII. A
Je těžké říci, nad čím dumám nejčastěji, protože člověku se honí hlavou spousta
myšlenek. A protože do konce školního roku zbývají poslední měsíce, pomaličku promýšlím,
jak strávím prázdniny. Konečně tak přijdou chvíle, kdy můžu zapomenout na všechen ten shon
a starosti, které škola přináší. Kdo by neměl rád prázdniny? Nikoho takového neznám! Já si je
vždycky skvěle užívám a je mi líto, když končí. Na ty letošní se obzvlášť těším, už jenom
proto, že půjdu do kina na Muže z oceli, jsem totiž velký fanda filmů inspirovaných komiksy.
28
Společně s rodinou plánujeme letní výlety do míst, která jsme ještě neviděli. A také mám
v úmyslu pořádně provětrat své kolo. Velké prázdniny si chci skvěle užít!
Bronislav Sehnálek, VII. B
Někdy mi připadá, že je moje hlava jako počítač. Mám ji plnou vědomostí ze školy, dost
místa zabírají takové ty (zvláště pro ostatní) nepodstatné věci. Nejraději bych je odtud vyházela
jako při velkém jarním úklidu, jenže to nejde, protože by tak komínem vyletěla i kapitolka
z dějepisu nebo češtiny. Takže v hlavě pro jistotu nosím vše. Lehce se mi tak vybírá téma
k přemýšlení. A to já ráda.
Před usnutím někdy přemítám o hvězdách. Mají podobu ohromných žhavých balvanů
a ztrácejí se v nekonečném vesmíru. Jak daleko jsou od nás vzdálené? Jak vznikla naše planeta
a existuje její kopie? Žijí tam stejní lidé jako my? Takové otázky mi občas nedají spát. Sny
o mimozemských civilizacích mě pak straší celou noc. Procitnu a zrovna kolem domu projíždí
auto, pokojem prolétnou světelné obrazce a má fantazie pracuje na plné obrátky. Kužel
reflektoru vykreslí obrys postavy a já už neusnu, neboť mimozemšťané mi nahánějí husí kůži.
Kdo jsou? Co tu chtějí? Existují vůbec? Fakt nevím. Vždycky si pak říkám, že je prostě někdy
lepší nemyslet.
Aneta Luhanová, VII.C
Má hlava je takový maličký svět, který jsem si sama stvořila a vlastně neustále tvořím.
Nachází se v něm tisíce komůrek, kam ukládám své vzpomínky, zážitky a pocity. Dobré
i špatné. Čas od času přicházím na návštěvu, abych jako u starých známých probrala všechny
novinky. Jsou tam však i místa zatím neprozkoumaná, čekají, až budu mít víc odvahy otevřít
tajemná dvířka. Jiná naopak dobře znám, a proto se cítím v bezpečí. Tehdy si troufám
přemýšlet i o své vlastní budoucnosti, ale přesnou představu o ní ne a ne najít. Nevadí, důležité
je, že se vždycky můžu vrátit. I když bude nejhůř.
Nikola Šebestová, VIII. B
Mně osobně, ač nechci, těžkne hlava z mnoha věcí. Přitom se domnívám, že přílišné
přemýšlení nad problémem a všelijaké pitvání je spíš na škodu.
Naopak je mi příjemné listovat pamětí a vzpomínat na všechny neopakovatelné zážitky
z dob raného dětství nebo ze školních lavic. Realita už tak bezstarostná není. Stále dotěrnější
a dotěrnější jsou myšlenky, kterým jsem zatím moc pozornosti nevěnovala. Týkají se mého
příštího studia. Na rozhodnutí mám ještě čas, fůru času, ale hlavě neporučíte. Při rodinných
sešlostech nebo od návštěvy u nás doma vždycky uslyším: Tak už víš, kam na střední? To mám
pak chuť na studenou sprchu, aby mě z toho zlého snu probudila.
Proto sbírám informace a v myšlenkách se svou budoucností opravdu zabývám, dokonce
mám už poměrně přesnou představu, jaký typ školy vybrat. Ono to usilovné přemýšlení přece
jen k něčemu vede.
Tereza Holíková, VIII. B
29
Obsah
Jen tak na okraj ........................................................................................................................... 3
Na slovíčko.................................................................................................................................... 4
Anketa........................................................................................................................................... 5
Ekostránky ................................................................................................................................... 6
Ekologická stopa naší školy................................................................................................... 6
Den vody................................................................................................................................ 6
Reportáže aneb byli jsme při tom .............................................................................................. 7
Na maškarním ........................................................................................................................ 7
Výběrový lyžařský kurz......................................................................................................... 7
Ekologové v akci ................................................................................................................... 8
Pod vysokou sítí..................................................................................................................... 9
Smím prosit ? ......................................................................................................................... 9
Pod lupou.................................................................................................................................... 10
Clickytipy ................................................................................................................................... 12
Hitparáda.............................................................................................................................. 12
Na co jít do kina? ................................................................................................................. 12
Co si přečíst?........................................................................................................................ 13
Co jste možná nevěděli.............................................................................................................. 14
O svátku matek .................................................................................................................... 14
O Moravských dětech .......................................................................................................... 15
O pyramidách....................................................................................................................... 18
Pro volnou chvilku..................................................................................................................... 20
Sudoku ................................................................................................................................. 20
Vilík – bludiště..................................................................................................................... 21
Jarní křížovka....................................................................................................................... 22
Kraslicová tajenka................................................................................................................ 22
Vtípky .................................................................................................................................. 23
Listování ..................................................................................................................................... 24
Cesta do hlubin študákovy duše ......................................................................................... 24
Ten můj brácha / ta moje ségra je na zabití ........................................................................ 25
Nad čím často přemýšlím .................................................................................................... 28
30
Více informací najdete na
www.zsbrat.cz
Download

Click... - Základní škola Bratrství Čechů a Slováků