KELLYWORLD
fanzine webu kellyworld.cz
Made by fans
Made for fans
č. 36/březen 2014
31. 3. 2014
Krásné zprávy:
Maite a Florent
čekají třetí dítě!
Joey pomáhá
toulavým psům
ze spárů
rumunského zákona
Joey vyhrál
znovu po 8 letech
závod WOK WM!
Angelo s rodinou
připravují
nové CD!
Angelo s rodinou
vyjeli na turné
Zavítají i k nám!
Paddy natáčel
DVD z turné
Solo&Unplugged
Patricia vydává knihu
Der Klang meines Lebens:
Erinnerungen an stürmische und sonnige Zeiten
Fotografie z tiskové konference, překlady interview a české znění televizních pořadů,
mnoho historek, turné autorského čtení...
1
Obsah
Maite a Florent čekají třetí dítě! ................................................................................................................................
3
Jednou větou .............................................................................................................................................................
5
Termíny akcí v měsíci březnu ...................................................................................................................................
6
Termíny akcí připravovaných na měsíc duben .........................................................................................................
7
Koncert Kathy Kelly v ČR přeložen! ........................................................................................................................
8
Zveme všechny na koncerty v ČR a SR: V dubnu 2014 přijede Angelo s rodinou! .................................................
10
Téma měsíce: Patricia vydává knihu Der Klang meines Lebens: Erinnerungen an stürmische und sonnige Zeiten …....
13
Joey pomáhá toulavým psům ze spárů rumunského zákona ....................................................................................
88
Paddy natáčel DVD z turné Solo&Unplugged! ..........................................................................................................
90
Kathy na Rosenmontag na karnevalu v Kölnu ......................................................................................................... 106
Patricia se snaží vydržet postní období bez čokolády ............................................................................................... 107
Paddyho nové obrazy konečně k dostání .................................................................................................................. 107
Reportáž: Joey po 8 letech znovu vyhrál sólo závod WOK WM! .......................................................................... 108
Angelo: Druhá část dokumentární série Welcome Home ......................................................................................... 110
Ohlédnutí: Joey na mysu Horn: Úžasná, ale drsná krajina a oslava v cíli v nejjižněji položeném baru světa ….... 116
Angelo Kelly s rodinou vyjeli na turné: Zavítají i k nám! ........................................................................................ 139
Reportáž: Maite Kelly odehrála soukromý koncert „v obýváku“ ........................................................................... 141
Interview: Joey pro Schülerreporter: Těžší je vybojovat to v hlavě ........................................................................ 143
Nadšení na Celtic Dreams: ELFENTHAL děkují publiku ....................................................................................... 144
Interview: Kathy: V menších městech bývá publikum srdečnější ........................................................................... 153
Joey Kelly byl hostem Metallbau Dries Frühlingsfest .............................................................................................. 154
Maite nabízí slevu na vstupenky na muzikál ............................................................................................................ 155
Joey podpoří velkorysou iniciativu řemeslníků ........................................................................................................ 156
Florent slaví úspěch jako model: Fotí pro C&A a BOSSe ....................................................................................... 156
Speciál: Fotospeciál o Barby Kelly .......................................................................................................................... 157
Hlášky měsíce – Ohlédnutí: Joey Kelly na kongresu ředitelů škol: Před úřady jsme prostě vždycky utekli! …... 158
Foto měsíce .............................................................................................................................................................. 161
Video měsíce ............................................................................................................................................................ 162
Překlad: Santa Maria ............................................................................................................................................... 164
Retro ......................................................................................................................................................................... 165
Kalendář: „Kelly Festival“: čtyři Kellyové sami za sebe, a přece společně ........................................................... 166
Módní tip: Maite má od Marcella von Berlin šaty z látky s neoprenem! ................................................................ 171
Fan art: Hennie Nagtegaal, hausbót Sean O'Kelley a kellyovský bus .................................................................... 177
Připravuje se: Angelo Kelly s rodinou vydají nové album! .................................................................................... 179
Připravuje se: Kathy v Bonnu: Vzpomíná na pouliční hraní na Beethovenplatz ................................................... 179
Připravuje se: Maite Kelly na Rheinland-Pfalz-Tag v Neuwiedu .......................................................................... 179
Připravuje se – Interview: Maite: Odmítám pořady, kde člověka předvádějí jak opičku! .................................... 180
Připravuje se: Omluva od Jimmyho: Dopsat knihu bude náročnější, než jsem si myslel! ..................................... 182
Připravuje se: Thomas Schwab a Patricia Kelly: Opět spolu na pódiu! ................................................................. 183
2
Maite a Florent čekají třetí dítě!
Foto: rtl.de
Další malý Kelly či malá Kellyová je na cestě! Maite Kelly potvrdila 26. 3. na své oficiální
Facebook stránce to, o čem těsně předtím napsal časopis Bunte i některé další:
„Milí přátelé,
hlásím se s radostnou zprávou. Florent a já čekáme miminko. Ano, jsem těhotná! Agnes a
Josephine jsou z našeho přírůstku do rodiny zrovna tak nadšené jako my s Florentem. V tomto
roce se budu více věnovat herectví a vrátím se na muzikálovou scénu v charakterní roli v
historickém muzikálu Černí bratři. Kromě toho mě můžete vidět okolo Velikonoc v jedné
epizodě v seriálu stanice ARD In aller Freundschaft.
Jinak to beru hodně na pohodu a dělám od ledna na knížce pro děti a na dětských
písničkách. Možná to byla ta jiskřička, která dopomohla k tomu, že to klaplo.
Posílám velkou pusu
Vaše Maite
P. S. V aktuálním vydání časopisu Bunte je exkluzivní interview na téma radostného očekávání.“
3
Maite přiložila krásnou manželskou fotografii, kterou si můžete prohlédnout na
facebook.com/MaiteKelly/photos/a.399808219322.170127.47113894322/10152294222159323. Z
důvodů ochrany autorských práv není možné toto foto zde zveřejnit.
„Momentálně se vznáším na růžových a blankytně modrých obláčcích,“ řekla Maite v rozhovoru pro
Bunte. „Naše vymodlené miminko by se mělo narodit v říjnu.“ Dodala ještě: „Užívám si tento čas,
dopřávám si všechen klid na světě, hodně plavu, neskáču kolem, netahám žádné těžké věci a
tancuju štěstím.“
Krátká reportáž stanice RTL (rtl.de/cms/news/exclusiv/maite-kelly-ist-zum-dritten-malschwanger-39753-8e15-12-1851050.html) prozradila toto:
„Maite Kelly je těhotná, a to už ve čtvrtém měsíci. To nám 34letá zpěvačka dnes prozradila do
telefonu. Ještě před dvěma týdny jsme při jednom natáčení bříško neviděli, ale nejspíš to nebude už
dlouho trvat a vidět to bude. Pro druhého nejmladšího potomka Kelly Family je to už třetí dítě. S
manželem Florentem Raimondem mají dvě dcery, sedmiletou Agnes a šestiletou Josephine.“
Foto: rtl.de
Není úplně jasné, jak je to se čtvrtým měsícem těhotenství, jestliže je březen a miminko se má podle
vyjádření Maite (pro časopis Bunte) narodit v říjnu, každopádně přejeme oběma hodně zdraví!
Zdroj: facebook.com/MaiteKelly, bunte.de/musik/maite-kelly-schwanger-78619.html, abendzeitung-muenchen.de, rtl.de
4
Jednou větou
Kathy Kelly má svou vlastní odrůdu růže
Kathy Kelly vystupovala 5. 1. 2014 v německém Lübbenu. 3. 3. přidala na svůj oficiální
Facebook profil několik fotografií s popiskem Kathy Kelly – My Rose, Lüben 5. 1. 2014.
Nic víc nepřipsala, ale z popisku i z fotografií je zřejmé, že Kathy byla v Lübbenu
pravděpodobně obdarována světle růžovou odrůdou růže, která nese její jméno – Kathy
Kelly. Je to příznačné i proto, že Kathy v Kelly Family slavila úspěch jako interpretka písně
The Rose:-)
Fotografie
najdete
na
adrese
facebook.com/kathy.a.kelly.9/media_set?
set=a.10202584981459532. Z důvodů ochrany autorských práv není možné tyto fotografie
zveřejnit.
Zdroj: facebook.com/kathy.a.kelly.9
Joey přednášel ve škole: O přednášku ho požádala studentka
Joey Kelly přednášel pro studenty střední školy Schule Marienau v Dahlem-Marienau.
Přednášku iniciovala sedmnáctiletá studentka Mimi Bohlken, která již před dvěma lety
měla možnost být na jedné z jeho přednášek z cyklu No Limits o dosahování cílů ve
sportovním, osobním i pracovním životě, a byla nadšená. Zkontaktovala tedy Joeye s
prosbou o přednášku na její škole, a on souhlasil a přijel bez nároku na honorář.
Zdroj: landeszeitung.de
Poděkování od Johna za přání k narozeninám
8. 3. oslavil John Kelly, ročník 1967, své 47. narozeniny. Oficiální Facebook stránky kapely
ELFENTHAL, kterou založili a vedou společně s manželkou Maite Itoiz, zaplavily vzkazy
s blahopřáním.
Stránky kapely spravuje především Maite, která na nich slíbila, že všechna přání ukáže
Johnovi, a ten pak zveřejnil toto poděkování:
„Wow, jsem moc vděčný každému z vás, za vaše myšlenky a přání k mým narozeninám, dnu, kdy
mi moje drahá máma dala život. Ponořený do modliteb posílám světlo shora každému z vás. Ať
vám přinese sílu na vašich cestách.
S láskou,
John Kelly“
Zdroj: facebook.com/pages/ELFENTHAL/119870238095658
5
Termíny akcí v měsíci březnu
Není-li uvedeno jinak, jedná se o koncert.
Angelo Kelly
14.03.2014 Essen – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
15.03.2014 Paderborn – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
16.03.2014 Bremerhaven – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
20.03.2014 Fulda – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
21.03.2014 Erfurt – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
22.03.2014 Nürnberg – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
23.03. 2014 Markkleeberg – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
28.03.2014 Celle – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
29.03.2014 Halle/Saale – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
Maite Kelly
březen 2014 Tauer – soukromý koncert na základě výhry fan v soutěži televize RBB
Paddy Kelly
06.03.2014 Duisburg – Solo&Unplugged Tour 2014 – Warm-up koncert natáčení DVD
07.03.2014 Duisburg – Solo&Unplugged Tour 2014 – natáčení DVD
08.03.2014 Duisburg – Solo&Unplugged Tour 2014 – natáčení DVD
Joey Kelly
05.03.2014 Dahlem-Marienau – přednáška z cyklu No Limits pro studenty střední školy
05.03.2014 Bern (CH) – přednáška z cyklu No Limits
07.03. 2014 Schönau am Königssee – kvalifikace na Mistrovství světa v jízdě ve WOKu (TV Total WOK WM)
08.03. 2014 Schönau am Königssee – Mistrovství světa v jízdě ve WOKu (TV Total WOK WM)
10.03. 2014 Hückelhoven – přednáška z cyklu No Limits
březen 2014 Dej (RO) – návštěva psích útulků a radnice, kde Joey pomáhal řešit problematiku toulavých psů v Rumunsku
15.03.2014 Ulm – přednáška z cyklu No Limits (v rámci 7. Ulmer Denkanstösse)
20.03.2014 Erfurt – přednáška z cyklu No Limits
21.03.2014 Suhl – přednáška z cyklu No Limits
22.03.2014 Speyer – přednáška z cyklu No Limits (v Technik Museu Speyer, kde kotví hausbót Sean O'Kelley)
29.03.2014 Großostheim – Joey hostem Metallbau Dries Frühlingsfestu
John Kelly a Maite Itoiz (ELFENTHAL)
15.03.2014 Lahnstein – ELFENTHAL hosty Celtic Dreams Show
31.03.2014 Vitoria (ES) – autorské čtení Toti Martínez de Lezea, Maite Itoiz hudební doprovod
Kathy Kelly
02.03.2014 Altenoythe – Godspel European Tour 2014
08.03.2014 Alfeld – Godspel European Tour 2014
09.03.2014 Alfeld – Godspel European Tour 2014
14.03. 2014 Ehrenburg – Godspel European Tour 2014
16.03. 2014 Tangstedt – Godspel European Tour 2014
21.03. 2014 Bruchsal – Godspel European Tour 2014
22.03. 2014 Crailsheim – Godspel European Tour 2014
23.03. 2014 Oberndorf – Godspel European Tour 2014
28.03. 2014 Münster – Godspel European Tour 2014
29.03. 2014 Weener – Godspel European Tour 2014
30.03. 2014 Altenoythe – Godspel European Tour 2014
6
Termíny akcí připravovaných na měsíc duben
Není-li uvedeno jinak, jedná se o koncert.
Angelo Kelly
14.03.2014 Essen – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
15.03.2014 Paderborn – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
03.04.2014 Dresden – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
04.04.2014 Dresden – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
05.04.2014 Praha (CZ) – Divadlo U Hasičů – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
06.04.2014 Bratislava (SK) – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
10.04.2014 Zagreb (HR) – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
11.04.2014 Ljubljana (SLO) – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
12.04.2014 Wien (AT) – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
13.04.2014 Budapest (HU)– akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
24.04.2014 Augsburg – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
25.04.2014 Mannheim – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
26.04.2014 Basel (CH) – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
27.04.2014 Stuttgart – akustické turné s rodinou Welcome Home Tour 2014
Paddy Kelly
02.04.2014 Ludwigshafen – Solo&Unplugged Tour 2014
03.04.2014 London-Harpenden (UK) – Solo&Unplugged Tour 2014
04.04.2014 Dublin (IRL) – Solo&Unplugged Tour 2014
Patricia Kelly
01.04.2014 Oldenburg – turné autorského čtení ke knize Der Klang meines Lebens
04.04.2014 Bonn – turné autorského čtení ke knize Der Klang meines Lebens
John Kelly a Maite Itoiz (ELFENTHAL)
04.04.2014 Algorta (Getxo) – autorské čtení Toti Martínez de Lezea, Maite Itoiz hudební doprovod
Kathy Kelly
18.04. 2014 Timmendorfer Strand – charitativní akce ve prospěch UNICEF – Unterhaltung am Meer
26.04. 2014 Marienberg – Godspel European Tour 2014
27.04. 2014 Lugau – Godspel European Tour 2014
7
Koncert Kathy Kelly v ČR přeložen!
Kathy Kelly musela již jednou z rodinných důvodů přeložit svůj pražský koncert plánovaný na 18.
8. 2012. Nový termín byl stanoven na 26. 1. 2013. Ani v tomto termínu však nemohla Kathy
přicestovat – právě o tomto víkendu absolvovala důležitou operní zkoušku. Svět opery pro ni byl
vždy důležitý, léta soukromě studuje operní zpěv. Fans, kteří se na koncert chystali, vzkázala toto:
„Ahoj všichni, moc se omlouvám, že opět přesouváme datum koncertu v Praze.
Důvodem je moje velmi důležitá operní zkouška, která hodně znamená pro mou
budoucnost a kariéru. Věřím, že to pochopíte. Mějte se mnou prosím trpělivost a
ponechejte si vstupenky na nový termín (bude sdělen brzy), abychom podpořili náš
společný boj proti rakovině. Děkuju vám za pochopení.
Kathy Kelly“
Nový termín koncertu Kathy zatím nezveřejnila. Vstupenky zůstávají v platnosti.
Koncert bude mít charitativní účel a výtěžek bude věnován nadaci Rakovina věc veřejná, která
podporuje výzkumný ústav v Olomouci, kde se vyvíjejí protinádorová léčiva.
„Rakovina
mi
vzala
toho
nebylo
málo,
měla
štěstí
a
nejmilovanější
brousila
si
zuby
osobu
taky
mého
na mou
života,
sestru
moji maminku.
Patricii,
ta
Aby
ale
rakovinu porazila,“
prozrazuje Kathy důvod svého rozhodnutí podpořit nadaci RVV.
Kdo zatím váhal s koupí vstupenek, může je stále ještě sehnat v síti Eventim nebo na stránkách
organizátora koncertu kellys.wbs.cz. Cena vstupenky je 420,- Kč, VIP vstupenka vyjde zhruba na
900 Kč.
Logo nadace Rakovina věc veřejná
Zdroj: vecverejna.cz
8
Rakovina věc veřejná – nadace pro výzkum rakoviny Olomouc financuje výzkum, který probíhá v
Laboratoři experimentální medicíny při Lékařské fakultě Univerzity Palackého, Akademii
věd ČR a Fakultní nemocnici v Olomouci.
Za účelem získání financí pro Laboratoř experimentální medicíny pořádá Rakovina věc veřejná –
Nadace pro výzkum rakoviny Olomouc pravidelně každým rokem celou řadu benefičních akcí.
Patrony nadace jsou modelka Vlaďka Erbová, olympionik Petr Koukal, fotografka Pavlína
Hodková či moderátor Honza Musil.
Kathy představí svou sólovou hudební produkci, v níž zazní například gospely či španělský, irský a
německý folklór.
A takto zdravila české fans, když se s pořadatelským týmem setkala 10. 9. 2012 v Erftstadtu
Kathy: See you soon!
Foto (2): Milan Papežík
9
Zveme všechny na koncerty v ČR a SR:
V dubnu 2014 přijede Angelo s rodinou!
Z Angelovy rodiny se mezitím stala regulérní kapela. Foto: angelokelly.com
Dobré zprávy! Angelo Kelly s rodinou přijedou v příštím roce k nám! Již dříve oznámili návrat na
koncertní pódia (fanzine KELLYWORLD informoval), a nyní se to stává skutečností: 5. 4. 2014
zahrají v Divadle U Hasičů, Kellyovými a především Angelem již oblíbeném. Angelo zde bude
vystupovat celkově počtvrté, předtím zde ještě v roce 2010 koncertovala Patricia. Další den
vystoupí rodinka v Teatro Wüstenrot v Bratislavě, přesně rok poté, co tam zahrál Paddy (fanzine
KELLYWORLD informoval v dubnovém čísle).
Angelův tým rozeslal na začátku května 2013 fanouškům následující newsletter:
„Angelo Kelly s manželkou a čtyřmi dětmi budou v roce 2014 opět na turné. Právě pracují na
nových písničkách a budou letos natáčet nové album. Brzy se objeví další informace o tom, co
můžete od turné očekávat. Lístky jdou do prodeje od pátku 3. května 2013. Pokud všechno
poběží dle očekávání, bude do začátku turné mnoho koncertů vyprodaných, takže si zajistěte
lístky včas.“
Angelo se v roce 2009 rozhodl radikálně změnit rodinný životní styl. Nelíbilo se mu, kolik času
tráví na turné, daleko od rodiny, bez ženy a dětí. Koupili patrový autobus, vystěhovali se ze svého
bytu, dětem domluvili ve škole individuální plán s domácí výukou a vydali se – teď už všichni
společně – na cesty po Evropě. Žili z úspor a z toho, co Angelo vydělal pouličním muzicírováním.
Žijí svým způsobem alternativním stylem života, fungují jako tým, navzájem si pomáhají se vším,
co provoz velké rodiny obnáší. Na podzim 2010 se jim narodilo čtvrté dítě – syn Joseph.
V roce 2012 začal Angelo opět koncertovat v klubech a divadlech, tentokrát však do programu
zapojil i potomky, manželka Kira s ním zpívala i dříve. Děti jsou hudebně čím dál zdatnější a dnes
už jsou schopny rodiče i doprovodit jako malá kapela. Joseph zatím spíše symbolicky brnká na
dětskou kytarku, ale není pochyb, že se mu též dostává náležité pozornosti fans.
Angelo říká, že toto rozhodnutí bylo jedním z nejlepších za celý jeho život. Nyní má konečně čas
vychutnávat si přítomnost své rodiny po celý rok a nemá již pocit, že mu kvůli věčnému túrování
utíká, jak děti rostou. Rodina je tak mnohem šťastnější než dřív.
10
V létě 2013 se rozhodli usadit se v Irsku – vyhlédli si domeček, který společně opravují. Nadále se
ovšem budou snažit žít co nejvíce v souladu s přírodou – a hlavně všichni spolu.
Oficiální plakát k turné Welcome Home Tour 2014. Foto: angelokelly.com
„Kira a já jsme už spoustu let přemýšleli o tom, že si jednou koupíme v Irsku malou
zemědělskou usedlost. A teď vám konečně můžeme s radostí oznámit, že se náš sen vyplnil,“
oznámil Angelo na svém oficiálním webu angelokelly.com. Již měsíc předtím se poprvé zmínil o
tom, že opravují v Irsku domek.
Jak web angelokelly.com dále připomíná, Angelův pradědeček Sean O'Kelley musel tenkrát – kvůli
velkému hladomoru – opustit Irsko v útlém věku sedmi let. Angelo k tomu dodává:
„Narodil jsem se ve Španělsku, žil jsem ve spoustě zemí, ale hluboko v nitru jsem věděl, že se
někdy zase vrátím do Irska.“
Po třech letech života na cestách v busu našel Angelo s rodinou svůj domov: „Věděli jsme, že
pokud se jednou usadíme, pak to bude na místě, na kterém budeme moci žít tak svobodně a
nezávisle, jak jen to bude možné. Hledání svobody a pravdy hrálo v mém životě vždy velkou
roli. To mám nejspíš po tátovi. Toto hledání mě v životě vždy vedlo na nová místa. Od bubnování
přes zpívání a turné s kapelou k vystupování s manželkou a našimi dětmi, od života v bytě v
Německu k bydlení v obytném busu. A teď nás tento pocit svobody přivedl do Irska, a bylo to,
jako kdyby nám říkal: Vítejte doma!“
Angelo Kelly s rodinou vyjedou v roce 2014 na turné s novým programem plných nových písní a
příběhů. Zajistěte si vstupenky včas, protože některé koncerty jsou již téměř vyprodané.
11
Kompletní rozpis termínů turné:
14.03.14 (D) Essen – Stratmann Theater – 19:00
15.03.14 (D) Paderborn – Kulturwerkstatt – 19:00
16.03.14 (D) Bremerhaven – Theater am Fischereihafen – 18:00
20.03.14 (D) Fulda – Kulturkeller – 19:00
21.03.14 (D) Erfurt – DasDie Brettl – 19:00
22.03.14 (D) Nürnberg – Südpunkt – 19:00
23.03.14 (D) Markkleeberg – Lindensaal – 18:00
28.03.14 (D) Celle – CD Kasserne – 19:00
29.03.14 (D) Halle/Saale – Konzerthalle Ulrichskirche – 19:00
30.03.14 (D) Giessen – Kongresshalle Giessen – 18:00
03.04.14 (D) Dresden – Theaterkahn – 19:00
04.04.14 (D) Dresden – Theaterkahn – 19:00
05.04.14 (CZ) Praha – Divadlo U Hasičů – 19:00
06.04.14 (SK) Bratislava – Wüstenrot Theatro – 18:00
10.04.14 (HR) Zagreb – Centar za kulturu Tresnjevka – 19:00
11.04.14 (SI) Ljubljana – Španski Borci – 19:00
12.04.14 (A) Wien – VHS Paho – 19:00
13.04.14 (HU) Budapest – Angyalföldi József Attila Müvelödési Központ – 18:00
24.04.14 (D) Augsburg – Abraxas Theater – 19:00
25.04.14 (D) Mannheim – Capitol – 19:00
26.04.14 (CH) Basel – Haebse Theater – 19:00
27.04.14 (D) Stuttgart – Wilhelma Theater – 18:00
03.05.14 (D) Oberhausen – Ebertbad – 19:00
04.05.14 (D) Frankfurt - Saalbau Gallus – 18:00
08.05.14 (D) Bielefeld – Theaterlabor – 19:00
09.05.14 (D) Hamburg – St. Johannis-Harvestehude – 19:00
10.05.14 (DK) Kolding – Godset – 19:00
11.05.14 (D) Rostock – Nikolaikirche Rostock – 18:00
17.05.14 (D) Berlin – Passionskirche – 19:00 (natáčení DVD – program v angličtině)
18.05.14 (D) Berlin – Passionskirche – 18:00 (natáčení DVD – program v němčině)
22.05.14 (D) Dortmund – Domicil – 19:00
23.05.14 (D) Bremen – Kulturbahnhof Bremen Nord – 19:00
24.05.14 (NL) Hardenberg – De Voorveghter – 19:00
25.05.14 (D) Eschweiler – Talbahnhof – 18:00
30.05.14 (D) Baden-Baden – Rantastic – 19:00
31.05.14 (D) München – Das Schloss – 19:00
01.06.14 (FL) Vaduz – Vaduzer Saal – 18:00
12.06.14 (D) Lutherstadt Wittenberg – Phoenix Theater – 19:00
13.06.14 (D) Brandenburg – Theater Brandenburg – 19:00
15.06.14 (DE) Chemnitz – Zirkuszelt auf dem Sonnenberg – 18:00
14.06.14 (PL) Warszawa – Białołęcki Ośrodek Kultury (BOK) – 19:00
20.06.14 (D) Bamberg – Zirkus Giovanni – 19:00
21.06.14 (D) Flöha – Aula der Mittelschule – 19:00
22.06.14 (D) Leipzig – Pfeffermühle – 18:00
04.07.14 (D) Köln – Comedia Theater – 19:00
05.07.14 (D) Köln – Comedia Theater – 19:00
Vstupenky jsou k dostání v síti Ticketpro (www.ticketpro.cz) a v Divadle U Hasičů, nově také v Angelově
oficiálním eshopu Aeskimo (aeskimo.de).
12
Téma měsíce
Patricia vydává knihu Der Klang meines Lebens:
Erinnerungen an stürmische und sonnige Zeiten
Patricia natáčela trailer své knihy v pokoji pro hosty. Uprostřed na okenním parapetu leží karty z videoklipu First Time
Foto: youtube.com/user/PatKellyOfficial
Konečně jsme se dočkali: 26. 2. vyšla biografie Patricie Kelly nazvaná Der Klang meines Lebens
– Errinerungen an stürmische und sonnige Zeiten (Tóny mého života. Vzpomínky na bouřlivé i
slunečné časy). Kniha vychází u vydavatelství adeo a je dostupná nejdříve v němčině, anglická
verze bude následovat.
Patricia o sobě dala vědět již 2. 2., kdy na své oficiální Facebook stránce
facebook.com/PatriciaKelly.Official zveřejnila vzkaz:
„Ahoj moji milí,
v minulých dnech jsme natočili malý trailer mé nové knihy. Jak už víte, vychází 26. února, a
do té doby máme ještě spoustu práce. Tady do toho můžete trochu nahlédnout.
Já vím, já vím, v poslední době jsem vám moc nepsala, protože mě zaměstnávala kniha. Ale v
příštích týdnech tu bude o to víc fotek, videí a všeho, co se týká knihy – včetně televizních
termínů a tiskovek. Takže mějte oči otevřené!
Bůh vám žehnej,
Patricia“
13
Patricia přiložila také krátké video. Najdete ho na youtube.com/watch?v=lzO87p8sRgE, české
znění přinášíme zde:
„Ahoj všichni, doufám, že se máte dobře, my se máme moc dobře, právě natáčíme, toto je naše
'filmové studio', ve skutečnosti je to můj pokoj pro hosty, který se stal malým muzeem mého života.
Mám tu spoustu krásných věcí ze svého života, reprezentujících, symbolizujících různé stránky
mého života...a co se týká mé biografie, budu vás udržovat v obraze, pošlu vám v příštích
týdnech pár pěkných fotek a videí a příště vám o tom řeknu víc. Takže sledujte; –) Ahoj!“
Patricia zveřejnila také pár fotek z natáčení. Najdete je na facebook.com/media/set/?
set=a.208411105841508.68194.160071280675491.
13. 2. byl pak trailer zveřejněn na adrese youtube.com/watch?v=bjkyS91H_tc. Patricia k tomu na
své oficiální Facebook stránce napsala:
„Ahoj moji milí,
konečně je to tady: Trailer mé knihy je hotový. Hurá! Tady se na něj můžete podívat. Pěkný,
ne? Při natáčení jsme si užili spoustu legrace.
V dalších dnech bude následovat ještě pár 'making of' videí (z natáčení), na která se můžete
těšit.
Bůh vám žehnej,
Patricia“
Trailer se natáčel v Patriciině pokoji pro hosty, kde Patricia – jak napsala výše – ukládá všechny
věci, které jí připomínají důležité události v osobním či rodinném životě a v kariéře. Najde se zde
např. spousta fotek a novinových výstřižků, fotografie rodičů, sošky, modely kellyovských
autobusů, první botičky synů, triko s obrázkem šťastných rodičů Patricie a Denise s prvním
potomkem, plyšáci, květiny, desky, noty, potvrzení o úspěšném absolvování lidového triatlonu v
Rothu, fotografie s manželem, taneční obuv, vějíř, kastaněty, knihy, kufříky, svícny, americký pas,
foto sv. Therese z Lisieux, karty z Patriciina nejslavnějšího videoklipu First Time, podprsenka
symbolizující Patriciin úspěšný boj s rakovinou prsu, plakát k muzikálu podle Charlese Dickense
Vom Geist der Weihnacht (O duchu Vánoc), v němž Patricia hrála, demonahrávky na kazetách,
boxerské rukavice, známá bílá kytara a další předměty.
14
Český překlad Patriciiny promluvy v traileru:
„Dlouho jsem žádnou knihu psát nechtěla. Pořád jsem opakovala – já žádnou knihu psát nebudu.
Ale napsala jsem svou biografii, ze které mám strašnou radost. Měla jsem a mám tak úžasný
život...tak bohatý život...tak neobvyklý život...plný těžkých (záběr na novinový článek o úmrtí papa
Dana) i nádherných (záběr na svatební foto) chvil. A to jsem teď přenesla na papír. Bohudík.
Od této knihy očekávám, že se dotkne čtenáře tak, aby plakal, smál se, možná se taky trochu
strachoval, prožíval všechny pocity tak, jako já během psaní...aby se ponořil do světa, který je
jedinečný a byl (a je) to můj život. A doufám, že vás to bude také inspirovat pro váš vlastní
život. Že vás to bude dojímat a povznášet. To je mé přání.
Psaní pro mě byl překvapivý proces. Ze začátku jsem měla hrozný strach, že se mi to nepovede
nebo že nejsem v psaní dobrá. Ale pak, když jsem začala psát, psala a psala a psala jsem,
hodiny, a nemohla jsem přestat. Bylo to jako posedlost. A můžu říct, že jsem se do psaní
zamilovala. Rozjela jsem se na místa, jako je například moje rodiště, španělský Gamonal, tam jsem
se narodila...byla jsem v Paříži, kde jsme žili v 80. letech...v Irsku...a na mnoha dalších
místech...a tam všude jsem se znovu inspirovala...tento proces psaní byl moc vzrušující a
jedinečný.“
23. 2. pak Patricia zveřejnila první „making of“ video na adrese youtube.com/watch?
v=xHmFydeQ7OY:
„Ahoj moji milí! Chtěla bych vám ukázat pár pěkných věcí z mé minulosti. Pojďte dál!
Tohle jsou šaty z poloviny devadesátých let, z doby, kdy jsme měli ten velký úspěch...myslím, že
jsou to oblíbené šaty všech Kellyfans:–) A moje oblíbené šaty jsou tyhle – divadelní kostým,
ručně malovaný. Ale úplně super! A ještě hezčí jsou moje svatební šaty. Byl to nejkrásnější
den mého života. A tady vzadu...sako, které se mi moc nelíbí... Ale je od mého muže. A proto
se toho saka nikdy zbavovat nebudu. Paule...? Jsi tady? Pojď sem! To je náš zvukař Paul.
Paule, jsi ještě volný?:–D Chceš se ženit? Nebo vůbec ne? Nebo...?“
„Ještě ne, je mi teprve třiadvacet!“
15
„Jo tak! Ale zadaný ještě nejsi...?“
„Nejsem!“
„Takže jsi k mání! No, takže slečny, hlašte se nám, Paul ještě není zadaný: –D A smím ti
ukázat 'módu včerejška...?' Jak se ti to líbí, Paule?“ (potichu sama pro sebe) „Beze slov:–D“
„Je to trochu starší, ne?“
„Trochu starší... No, otoč se...tohle je dnešní móda...“ (záběr na Paulovy kalhoty spuštěné na půl
žerdi a vykukující trenýrky) „Ahaaa, tak takhle to je! Ale teď odchod, zmiz:–D“
„Jo a ještě tyhle zelené šaty, na ty bych zapomněla... Ještě že tu máme Thomase, našeho
režiséra... O těchto zelených šatech nebudu teď moc vykládat, to je zajímavý příběh, řeknu k
tomu jen – Tarzan (někdejší bodyguard Kelly Family – pozn. překl.). Tarzan a zelené šaty
vystupují v knize, zbytek si musíte přečíst v knize. Tak zatím, ahoj!“
2. 3. zveřejnila Patricia druhý díl traileru (youtube.com/watch?v=qMiLv5mRqmg):
„Tak,
moji
milí,
pokračujeme.
Tady
mám
pár
pěkných
rekvizit...tohle
zná
myslím
každý
Kellyfanoušek...to prostě musíte znát...karty Lovers a Death...to jsou originální tarotové karty z
videa First Time...a tady máme sošku...řekne se to tak německy, Paule? Statue...nějak tak...
Takže soška Patricie...tohle jsem já...a tu vyráběl člověk, který je velkým fanouškem Kellys.
Ručně dělané věci od fanoušků si nechávám, a tohle je moc krásné. A dál mám tady v rohu
vějíř...a to se dělá takhle...podívejme...jestli to ještě umím...pozor... To je symbol Španělska, já jsem
se ve Španělsku narodila, přesněji v Kastilsku, a ten vějíř mi darovala paní, která byla mou
porodní bábou. Ta ještě žije, dnes je jí přes osmdesát nebo tak nějak, v létě jsem za ní byla
na návštěvě... A tohle jsou kastaněty, dřív jsem s nimi uměla, teď už ne...takhle se s nimi klape...
A tyhle červené střevíčky jsou symbolem...to je...tak za prvé jsem blázen do bot, mám úchylku na
boty, jsem prostě ženská a miluju boty...radši se mě neptejte, kolik párů bot mám...ze všech
možných míst, z New Yorku, z Paříže, z Amsterdamu, z...blablabla... A tyhle červené střevíčky...v
knize je kapitola, krásný příběh z mého dětství...a tohle tady...jojo, to je speciální kapitola v
knize, o Paříži a modelkách, Heidi Klum by mohla jen závidět: –D“
16
A 20. 3. Patricia napsala:
„Moji milí,
než se vydám na cestu do Hannoveru na zítřejší talkshow Tietjen und Hirschhausen na NDR,
chtěla bych vám rychle ještě poslat něco fajn: Tady je další malé „making of“ videjko z
natáčení našeho traileru ke knize. Doufám, že se vám bude líbit.
Bůh vám žehnej,
Patricia“
Připojila odkaz na třetí videjko: youtube.com/watch?v=qUIcLXGHleM. Zde je české znění:
„OK, moji milí, pokračujeme, a to rodinným životem...harmonií, pěknou stránkou života. Odsud
pocházím, to je moje máma a táta, a pak pokračujeme do mého dětství...to je například moje
poslední panenka, poslední, která mi ještě zbyla, má na sobě chaleko...jak se to řekne...vestičku,
kterou jsem šila...a tohle je můj medvídek...představte si to, byla jsem v létě ve Španělsku a...no,
my jsme prodali náš starý dům...a najednou ke mně přišla nová majitelka a povídá, hej, Patricie,
my jsme něco našli...a dala mi ho do ruky se slovy: není váš? Já jsem měla pocit, že se mi to
snad jenom zdá...povídám, to je můj starý medvídek! MŮJ medvídek! A tak je zase u nás...a
tohle je samozřejmě moje vlastní rodina...která můj život naplnila a učinila ho šťastným. A tady
jsou například...tyto botičky, to jsou Ignatiovy první botičky, a tohle jsou první botičky
Alexandra. Tohle triko například dělal někdo z fanoušků, nevím teď přesně kdo...“ (směrem ke
kameramanovi) „Vidíš, Jensi, co je tam napsané? Máma a táta...mám rád mámu a tátu. Hrozně
roztomilé. A pak, jako poslední...jo aha, samozřejmě ještě tady, to jsme my s Denisem,
mimochodem, to taky dělal někdo z fanoušků, moc pěkný obrázek...je to vidět?“ (ukáže obrázek
na kameru) „To jsme byli ještě mladí, krásní a štíhlí!: –D A tady mám růže, Denis mi
nosí růže
a kytky obecně a já je suším... Jo, chtěla jsem říct ještě jednu věc...existuje určitá spojitost
mezi touto fotkou, která symbolizuje lásku k Denisovi...“ (při manipulaci s fotkou umístěnou ve
stojanu málem povalí panenku) „Juj, moment, bum, panenko, zůstaň tam stát...spojitost mezi touto
fotkou a tímto obrazem, to je sv. Terezie z Ávily. A to si přečtěte v knize.“
17
16. března napsala Patricia na své oficiální Facebook stránce:
„Č. 15 v žebříčku nejčastěji objednávaných knih ve SPIEGELu!
Tento týden se toho hodně dělo. Hodně jsem cestovala, poskytla pár interview a natáčela s
televizním štábem. Ale když jsem dostala zprávu, že moje kniha poskočila o pět míst v žebříčku
nejčastěji objednávaných knih ve SPIEGELu a teď je na 15. místě, skákala jsem po době
jako malá holka! Chtěla bych každému z vás, kdo k tomu koupí knihy napomohl, poděkovat.
A také bych Vám ještě chtěla poděkovat za Váš velký zíjem o moje malé autorské čtení v
Bonnu, které se šíleně rychle vyprodalo. Moc se těším, že se s Vámi brzy uvidím a strávím s
Vámi super chvíle. A pro všechny, na které se tentokrát už nedostaly vstupenky, budou brzy
oznámeny nové termíny.
Užijte si pěkný nedělní večer. Tady jsou dvě fotky, které vznikly tento týden během mých
televizních interview.
Bůh vám žehnej,
Patricia“
18
Patricia poskytla rozhovor pro katalog vydavatelství adeo, u kterého kniha vyšla:
Paní Kelly, dlouho jste váhala, zda napsat svou biografii. Proč jste se nakonec rozhodla udělat
to?
Dlouho jsem v tom prostě neviděla žádný pořádný smysl. Nejsem člověk, který zveřejňuje své
soukromí ve velkém. A biografie čerpá z velké části právě z toho. Ale pak se staly dvě rozhodující
věci. Krátce po sobě jsem zažila smrt velmi mladého člověka a téměř smrtelnou autonehodu
dalšího. Velmi to se mnou otřáslo a přivedlo mě to k zamyšlení. Kladla jsem si otázku, co tady po
sobě zanechám, až jednou zemřu. Které zkušenosti si s sebou vezmu, aniž bych se o ně stačila s
ostatními podělit?
V téhle fázi jsem měla velmi intenzivní rozhovor s Denisem, se svým manželem. A byl to také on,
který mi dal rozhodující argument: Kdybych měla najednou umřít, kolik příběhů, kolik zkušeností
jsem nepředala svým dětem? To mě zasáhlo jako blesk.
Denis měl úplnou pravdu, o tomto jsem nikdy nepřemýšlela. Tím jsem se rozhodla. Chtěla jsem
oběma našim chlapcům něco zanechat, určitý náhled do mámina života. Proto jsem knihu věnovala
jim a napsala jsem jim krátký dopis jako doslov.
Při přípravách k psaní knihy jste navštívila některá místa spjatá s vaší minulostí. Jaký to byl
pocit vracet se do míst, která se stala stanicemi vaší životní cesty?
Bylo to velmi vzrušující, ale svým způsobem také hluboce dojímavé. V určitém slova smyslu jsem
se přece stala pozorovatelem. Úplně nová role! Nejdřív jsem měla trochu strach, že se můj život
zpětně nebude zdát takový, jaký jsem ho měla dosud ve vzpomínkách. Opak se však stal pravdou.
Ta místa a lidé, které jsem navštívila ve Španělsku, ve Francii a v Irsku, to vše mi umožnilo vidět
mnoho věcí z mé minulosti ještě krásněji, neobvykleji a rozmanitěji. Výsledkem byla veliká
vdděčnost. Uvdomila jsem si prostě ještě jednou, jak moc můžu být za svůj život vděčná.
Ve své knize hovoříte také velmi obšírně o temných fázích vašho života. Jaké byly vaše
pohnutky to zveřejnit?
Za prvé by to přece vůbec nevypadalo pravděpodobně, kdybych psala jen o pěkných a dobrých
stránkách svého života. Všechny ty těžké časy a zkušenosti mě jako člověka hluboce ovlivnily. A já
jsem se naučila je přijmout. Dlouhá období nemoci, která určovala můj život, byla také vždy
přípravou na důležitá rozhodnutí a změny směřování života. Odnesla jsem si z toho spoustu jizev,
ale žádné z nich nelituji. Jako člověka mě obohatily. A za to jsem přinejmenším zrovna tak vděčná,
jako za tu spoustu krásných zkušeností.
Velmi obšírně a s humorem vyprávíte také o příběhu vašeho milostného vzplanutí k
současnému manželu Denisovi. Proč jste se rozhodla sdílet s čtenáři i tyto obzvlášť osobní
vzpomínky?
Na to je úplně jednoduché odpovědět: Nemohla jsem jinak. Náš milostný příběh mi takříkajíc
proudil z prstů ven. Během psaní jsem tolik věcí prožívala znovu, což bylo samozřejmě zvlášť
krásné. Na mnohé detaily si Denis vzpomínal dokonce ještě lépe než já sama. Na konci mi pak bylo
jasné, jak strašně romantické to bylo, trochu jako v kýčovitém zamilovaném filmu nebo v pohádce.
Věřím ale, že je pěkné ukázat, že život člověku může někdy vyplnit sny, o kterých by si člověk říká,
že existují jen ve filmech. Pro mě je to centrální poselství mé knihy: Člověk může hledat lásku po
celý svůj život, ale ona rozhoduje sama, kdy k němu přijde. A pak je to někdy jako ohňostroj.
Rozhovor nenajdete v originálním německém znění na internetu, je pouze součástí tištěného
katalogu.
19
Knihu provází mnoho pořadů a příspěvků v médiích. Společenský server klatsch-tratsch.de vydal
následující rozhovor:
Paní Kelly, dlouho jsme o vás neslyšeli, a teď se hlásíte rovnou s knihou. Jaký je to pocit?
Je to moc pěkný pocit. Rok jsem psala biografii a je super, že je fans a médii tak dobře přijímána.
Nejste přece vůůůbec tak stará. Nebylo trochu divné psát svou vlastní biografii?
(smích) Vždycky mě velmi potěší, když mi novináři říkají, že nejsem přece vůbec tak stará, a já
sama si říkám, že mi bude brzy 45. Ale je to tak, v průměru jsou lidé, kteří píší svou biografii, starší,
ale já jsem žila velmi intenzivně. Zažila jsem toho opravdu hodně a můj život byl velmi naplněný.
Ve své biografii píšete o těchto naplněných časech, ale i o ranách osudu. Byla to po stránce
emocí velká výzva, obsáhnout to všechno slovy?
Byla to určitá cesta a některé pocity jsou znovu prožívala, při některých kapitolách jsem brečela, ale
samozřejmě jsem se taky smála. Bylo to takové 'nahoru dolů'. Stojím si za vším, co jsem napsala, a
je to velká část mého života, patří k tomu světlé i temné momenty. Během psaní jsem si vzpomněla
na tolik věcí, které už ležely někde vespod, to mě překvapilo, ale bylo to i velmi zábavné. Jsem
hrozně ráda za to, že jsem díky té knize získala na svůj život nový pohled.
Vedla jste si dříve deník?
Našla jsem deníky z doby před více než třiceti lety, to byla velká pomoc, a samozřejmě mi také
velmi pomohly moje staré zápisy v kalendářích a detaily z mého managerského období. Kvůli knize
jsem také cestovala. Byla jsem ve svém rodišti ve Španělsku, viděla jsem se znovu se svou porodní
bábou a byla jsem v Paříži v tom bytě, kde jsme žili před třiceti lety.
Udělala byste z dnešního pohledu něco jinak?
Ne, vůbec ne. Jsem spokojená a vděčná, jak můj život probíhal, a myslím, že všechno mělo svůj
důvod. Ale v určitých momentech to člověk samozřejmě tak nevidí. Ale i ze špatných dob jsem si
něco vzala, jsem vyzrálejší a vyvíjela jsem se jako člověk.
Co vám na knihu říkají vaši sourozenci?
Dosud jsem se od nich setkala jen s pozitivními reakcemi, ale teprve ty knížky ještě rozesílám.
Vídáte se všichni ještě pravidelně?
Ano, udržuji se svými sourozenci velmi dobré kontakty, některé vídám častěji, jiné ne tak
pravidelně, ale bydlíme v pěti různých zemích na dvou různých kontinentech. Není samozřejmě
vždycky jednoduché sejít se spolu na kafe, ale když je někdo poblíž, samozřejmě přijde a přespí u
mě. To je pro mě také velmi důležité.
Co je pro vás dnes v životě důležité?
Moje rodina, moje děti a můj manžel. To je můj malý svět, ze kterého čerpám a který mi dává sílu.
Ale také moji sourozenci a pevná přátelství, která udržuji už přes třicet let. A moje víra je mi oporou
a dává mi sílu.
Jak byste reagovala, kdyby za vámi přišly děti a řekly – mami, já chci být taky hudebník?
Oba moji synové hrají na dva hudební nástroje a jsou velmi hudebně nadaní. Řekla bych, že je budu
plně podporovat, pokud je to to, co je udělá šťastnými. Ale snažila bych se jim také ujasnit, že
hudbou nemusejí zbohatnout a že úspěch může přijít, ale také nemusí. Doteď za mnou přišel jeden z
nich a začal, že by rád byl zpěvákem. Uvidíme, jestli u toho vydrží. Dnes je to ale v hudebním
byznysu také o moc těžší než dřív. Ale pro mě hudba je a byla vždy něčím úžasným, proto bych to
vždy podporovala.
Spousta fanoušků by samozřejmě také ráda věděla, jestli podniknete zase něco se sourozenci?
Jak to vypadá?
Není to vyloučeno, ale momentálně nic naplánováno není. Kdoví, co se v budoucnu ještě vyvine.
20
Na serveru focus.de vyšel tento rozhovor:
Původně jste žádnou knihu psát nechtěla. Teď jste přece jen změnila názor, jak k tomu došlo?
Pro mě to bylo také překvapení. Měla jsem už dřív několik nabídek. Ale já nikdy netoužila být
spisovatelkou! Písně jsem psala ale vždy ráda. Ale bylo víc věcí, které vedly k této změně názoru.
Jaké přesně?
Za prvé to chtěl manžel. Za druhé došlo k nehodě, která mnou velmi otřásla.
Co se stalo?
Byla jsem svědkem dopravní nehody, při které jsme vytáhli z auta mladou holku. Auto samotné
shořelo. To bylo strašné. O osm týdnů později se mladá žena z mého okolí smrtelně zranila také při
autonehodě. Následně mě intenzivně trápily myšlenky na smrt – i kvůli mým prodělaným
chorobám. Život může být prostě tak rychle pryč. Chtěla jsem svůj příběh přenést na papír, už jen
proto, abych svým dětem něco zanechala. Ve finále jsem moc ráda, že jsem to udělala.
Jak reagovali vaši sourozenci, když se dověděli, že píšete svou biografii?
Naprosto pozitivně doposud. Vždycky jsem jim předčítala některé pasáže do telefonu. Ale knížka se
teprve rozesílá, redakce ji také teprve očekávají. (smích) Ale v podstatě píšu vlastně o svém životě.
A byl někdo z vašich sourozenců, kdo vás obzvlášť podporoval při procesu psaní?
Morální podporou mi byl Joey. On je ten odvážný typ. (smích) On mě pořád k něčemu dokopával.
Protože ze začátku jsem pochybovala, zda to vůbec zvládnu. Ale i Maite mě podporovala.
Otevřeně hovoříte o svých prodělaných chorobách – od chronických bolestí zad až po úspěšně
operovanou rakovinu prsu. Jak moc důležité pro vás bylo vyburcovat vaše čtenáře?
Pro mě to bylo velmi důležité. Mluvit o své nemoci pro mě bylo osvobozující. Čím víc se o tomto
tématu veřeejně mluví, tím víc žen chodí na preventivní prohlídky – to je dokázané a v tom bych
ráda byla nápomocná. Proto také dělám vyslankyni pro jednu organizaci. Koneckonců, 90% všech
případů rakoviny prsu se dá vyléčit, ovšem za předpokladu, že budou objeveny včas. Přestože před
třiceti lety onemocněla rakovinou prsu moje máma, nebylo pro mě tak těžké o tom psát.
Bylo pro vás psaní i určitou terapií, pomocí které jste to, co jste zažila, mohla lépe zpracovat?
Ano, dá se to tak říci. Po té diagnóze jsem si to nechala rok a půl pro sebe, než jsem o tom otevřeně
promluvila. To byla vždycky hra na schovávanou, když jsem musela na mamograf nebo na jiná
vyšetření. A když jsem se odvážila k tomu osvobozujícímu rozhodnutí promluvit o tom, přicházela
ke mně najednou spousta žen, které sdílejí můj osud a kterým jsem svou otevřeností dodala odvahu.
Rakovina prsu, vyhoření – mnoho lidí by se zhroutilo. Odkud berete sílu vždy znovu vstávat?
Ze své rodiny, jednoznačně! Ve chvílích, ve kterých se cítím slabá, mi moje okolí vždycky pomohlo
zase na nohy – od mé vlastní rodiny přes moje sourozence až po hluboká stará přátelství. Dodali mi
odvahu a sílu. Ale v těžkých chvílích mi pomáhala i moje „irská duše“. My Irové jsou lidé, kteří
dokážou zase znovu vstát, to dokazuje i historie Irska – máme tabasco v krvi. (smích)
Jakou roli hraje ve vašem životě víra?
Tu a tam jsme strávili pár dní v klášteře – my oba s manželem. Ten klid mi pomohl přijmout nemoc
a vytvořit si pro sebe perspektivu. Težko to dokážu vysvětlit, ale byl to velký zdroj síly, určitý druh
vnitřní medicíny. A krásné na tom je, že ji člověk dostane zadarmo!
Jaké máte plány do budoucnosti, můžeme počítat s dalšími knihami?
To nevím, žádné takové plány zatím nejsou. V podstatě jsem tomu ale otevřená, protože mě psaní
strašně bavilo. Teď se ale chci nejdřív věnovat hudbě.
Bude třeba comeback Kelly Family?
Vystupuji už několik let sólo. Co se týká rodiny, žádné konkrétní plány zatím nejsou. Ale kdo ví –
život je plný překvapení!
21
Focus.de zveřejnil ještě jedno obšírné interview:
Paní Kelly, vychází vám autobiografie Der Klang meines Lebens. Máte trému?
Ano, je to velmi vzrušující. Koneckonců, pracovala jsem na tom celý rok.
Přečetli si už knihu vaši sourozenci?
Ne, ještě ne. Já sama jsem svůj exemplář obdržela teprve před pár dny. Ale do telefonu jsem jim
přečetla pár citací a moc se jim to líbilo. Reagují velmi pozitivně.
Ve své knize obšírně píšete o ranách osudu: o chronických bolestech zad, vyčerpání,
onemocnění rakovinou prsu a samovolných potratech. Kvůli knize jste také jela ještě jednou
na místa, která měla význam ve vašem životě. Jak se vám psalo?
Psalo se mi fajn. Jela jsem na týden do Paříže, do hotelu, ve kterém jsem před třiceti lety žili, a
prostě jsem psala tam. Jela jsem taky na pár dní do svého rodiště, navštívila jsem bývalou
hospodyni své mámy, skvělou ženu, které je dnes přes osmdesát. To mě moc bavilo. Člověk získá
na to všechno jiný náhled. Bylo to krásnější, než jsem měla v paměti.
Na začátku knihy popisujete v jedné scéně, jak došlo k tomu, že se pro vás vaše sláva stala po
určité stránce noční můrou. Fanoušci obklopili auto, ve kterém jste jeli, nemohli jste ven.
Když jste pak v roce 1995 vystupovala před 280.000 fanoušky, uvědomila jste si, že jste byla
vlastně šťastnější, když jste ještě muzicírovali v Paříži v metru. Uvědomila jste si tehdy
rychle, že procházíte syndromem vyhoření?
Tehdy ten výraz vyhoření snad ještě ani neexistoval. Každopádně jsem ale byla vyčerpaná. Je to
plíživý proces, který si člověk vůbec neuvědomuje. Pracovala jsem ráda, vyčerpání přicházelo
pomalu. Bylo to tím celkovým stresem, celým tím kolotočem. Byla jsem zodpovědná za obchodní
stránku věci a měla jsem fakt hodně práce. Když se pak dostavilo vyčerpání, odešla jsem z domu,
pobývala jsem v horách, v přírodě, abych se zotavila. Uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde, a
hledala jsem způsob, jak můžu šťastně žít, a ten jsem také našla.
Kvůli chronickým bolestem zad jste musela strávit hodně času sama v posteli, díky tomu jste
ale znovu objevila svou víru – a později sport. Kromě toho, díky vám přišel váš bratr Joey na
chuť triatlonu. Vnímáte to i jako svůj úkol, dodávat jiným lidem odvahy?
To nebyl nikdy můj úmysl, že Joey díky tomu začne s triatlonem, ale byl to fajn vedlejší efekt:-)
Odvaha je pro nás Kellyovy velmi důležitá. Irové byli vždycky odvážní a bojovní. Chtěla jsem tuto
odvahu nejdřív pocítit sama – až pak ji může člověk dodávat jiným.
Vaše matka zemřela velmi mladá na rakovinu prsu, u vás tato nemoc později také propukla.
Šla jste ale na prevenci trochu pozdě. Nepřemýšlela jste o tom nikdy předtím kvůli matčině
nemoci, nesnaží se člověk takové myšlenky zahnat?
Samozřejmě jsem nad tím přemýšlela a udivuje mě, že jsem šla tak pozdě. Myslela jsem si, že stačí,
když se budu zdravě stravovat a budu žít v souladu sama se sebou. To byl jistě určitý druh popírání.
Proto jsem o tom také rozhodně chtěla hovořit, aby si ostatní ženy uvědomily, jak důležité je jít na
preventivní prohlídku.
Nechala jste si nejdřív odoperovat část prsu, až později byl prs kompletně amputován a
nahrazen protézou. Co jste si pomyslela, když jste četla o Angelině Jolie, která si z
preventivních důvodů nechala amputovat oba prsy?
Dřív bych si pomyslela – to je strašné! Ale poté, co jsem sama musela prodělat tuto zkušenost, si
myslím, že je dobře, že to vešlo do povědomí žen. Pokud vím, bylo u ní 80% riziko onemocnění. To
je velmi vysoké riziko a já ji za tento krok obdivuji.
22
Dlouho jste se podílela na vedení managementu rodinné kapely a popisujete v knize také, jak
jste zažila hudební branži. Smlouvy se dělaly v přiopilém stavu na baru, zpěvačky pro
smlouvu na desku vlezly někomu do postele. Byla jste v šoku, když jste viděla, v jakém světě
pracujete?
V šoku ne. Nebyla jsem vychovávána naivně, ale ve velké otevřenosti vůči světu. Naši rodiče s
námi velmi mnoho věcí probírali. Ale je samozřejmě něco úplně jiného, když to pak sami zažijete.
Nikdy jsem si na to nedokázala zvyknout. Dělala jsem si ale svoje a oni taky.
Ve vašem životě se vyskytly ale také ledasjaké svody světa: Měla jste nabídky na sólovou
kariéru už za časů Kelly Family, v Paříži vám jeden fotograf slíbil, že z vás udělá modelku, a
nabídku fotit do Playboye jste obdržela taky. Jste zpětně ráda, že jste vy – nebo váš otec –
takové nabídky vždycky odmítali?
Absolutně. Nebyla bych jinak člověkem, kterým jsem dnes.
S otcem jste se ale několikrát chytli, dokonce jste prchla z domu. Jak byste popsala váš
vzájemný vztah otce a dcery?
Byli jsme velcí přátelé. Já neumím dělat věci polovičatě a šla jsem svou cestou radikálním
způsobem. Ale pak následovalo usmíření. A proto jsem to napsala do knihy: abych ostatním
ukázala, že se vyplatí bojovat. Člověk musí jít svou vlastní cestou, to je důležité. Ale je také
důležité vrátit se ke svým kořenům a být vděčný za to, co má.
Popisujete sebe samotnou jako asketickou bytost, která v luxusních hotelích dokonce někdy
spávala na zemi. Co dnes vnímáte jako luxus?
Luxus je pro mě to, že mám čas na svou rodinu. A užívám si také čas, který mám pro sebe. Dvakrát
ročně jdu na pár dní do kláštera ve Francii. Když jsem se odstěhovala z domova, vyzkoušela jsem
pár věcí: Koupila jsem si boty a kabelku, obojí od Gucciho. To už je patnáct let a dodnes je mám.
To jsem si musela tehdy zažít, ale uvědomila jsem si, že to není můj svět. Ráda si kupuji pěkné věci,
ale nikdy bych nedala za šaty dva tisíce eur. Ani v období našeho největšího úspěchu jsem to
nedělala. My Kellyovi jsme nebyli jen veselá banda, my jsme byli životní filozofie. To se
neodehrávalo jen na pódiu, takoví jsme byli i v soukromí. Tento „trvale udržitelný životní styl“, o
kterém se dnes tak básní, a například bio potraviny, tak jsme my žili už tehdy. Chovali jsme se
velmi skromně.
Předáváte tyto hodnoty také vašim dětem?
Splním našim dětem dvakrát do roka nějaké přání, o Vánocích a k narozeninám. Jinak dostávají jen
knížky a pár DVD. Měli by si vážit toho, co mají. Jezdím úmyslně také starým autem, nepotřebuju
žádné vytuněné Porsche. A tyto hodnoty se snažím předávat také svým dětem.
Zdědily vaše děti váš hudební talent?
Zpívají rádi a oba hrají na dva hudební nástroje. Rádi by se mnou také jeli na turné, ale musí
samozřejmě normálně do školy. Ale když mají volno, jsou se mnou na koncertech. Můj manžel
Denis hraje mimochodem na klavír líp než já.
Nakolik jste dnes ve styku se sourozenci?
Ve skutečnosti žijeme na dvou kontinentech, v pěti zemích. Udržujeme ale úzké kontakty, dnes
samozřejmě spíše přes telefon, email nebo Facebook. Ale vídáme se vždy, kdykoli je příležitost.
Společné koncerty ale momentálně naplánované nejsou.
23
Server welt.de píše, že si Patricia koupila z prvních vlastnoručně vydělaných peněz lodičky od
Gucciho a k nim vhodnou kabelku stejné značky. Nákupy to pro ni byly hříšně drahé, nebyla zvyklá
utratit najednou tolik peněz. Říká, že se tehdy styděla, že si pořizuje takový luxus. Dnes ale chápe,
že se musela vychýlit do opačného extrému, než na jaký byla při kellyovském antimaterialistickém
životním stylu zvyklá, aby se mohla usadit ve zlatém středu. Dnes už tyto boty i tašku nosí bez
toho, aby se za ně styděla, „když už je mám“, dodává. Ale ve velkém BMW svého manžela se
podle svých slov pořád ještě necítí úplně dobře.
První kellyovské vystoupení v Německu od 70. let bylo na začátku roku 1987 na Wallraffplatz
přímo za kolínským Dómem. „To jsme ze strachu z reakcí kolemjdoucích vystupovali v benátských
maskách,“ vzpomíná si Patricia. Pekařství Merzenich naproti kaštanu, pod kterým tehdy zpívali,
pořád ještě existuje. Skoro nic se nezměnilo, říká Patricia.
Na rohu před luxusním butikem sedí pouliční muzikant Frank a hraje na didgeridoo. Takový bus
jako vy bych si taky přál, říká, když Patricii pozná. Ona si od něj rovnou koupí dvě cédéčka. Okolo
žádného pouličního muzikanta neprojde, aniž by mu hodila aspoň dvě eura a aniž by s ním
prohodila pár slov. Během čtyřiceti minut takto rozdala přes dvacet euro. Ví, jaké je stát na ulici.
„Postupně se naučíte filtrovat nálady cizích lidí a nebrat si nic osobně,“ říká. Soucit vůči pouličním
muzikantům ale necítí, říká, že to je empatie – pouliční hudebníci nejsou takoví chudáci, jak si
mnoho lidí myslí. Ona sama stála loni v pařížském metru sama s kytarou, poprvé po zhruba dvaceti
letech. Za půl hodiny si vydělala 42 eur. Ale nedělala to kvůli penězům, jen pro zábavu, jak říká.
Otec se z nich snažil vychovat svobodné osobnosti a například je nikdy neposílala do školy, učil je
doma. Své syny Patricia vychovává dnes mnohem konvenčněji. Chodí do soukromé školy a rodina
bydlí v domě. Žádné hotely, žádný hausbót, žádný patrový autobus, žádný kočovný život. Ale
přesto Patricia o svém dětství říká: „Škola života stačila, a nesmíte zapomínat, že můj táta byl
učitel.“ A zas až tak free mládí, jak to navenek může působit, to nebylo: „Například jsem nikdy
nehulila trávu.“
Autogramy se učila psát už v deseti letech. Trénovala to na prostěradle jednoho holandského hotelu.
Táta ji napomínal, ale zadržoval při tom smích: „Originální nápad, Patricie!“
Svou vlastní muziku ze starších dob poslouchá nerada: „Leda v tom slyším chyby.“ Ale i jinak málo
poslouchá hudbu, po tom všem komponování a muzicírování potřebuje ticho. Jen usínání má už od
16 let ráda s mnišskými gregoriánskými zpěvy. Směje se, že její manžel to musí už patnáct let
snášet:-) „Tenhle zvyk mám od táty, který nás děti někdy v roce 1983 v jednom pařížském hotelu
budil vždycky touhle hudbou.“ A když potřeboval, aby si děti pospíšily, vložil do přehrávače ruské
chóry. „Tehdy jsem ještě netušila, že si jednou vezmu za manžela Rusa:-)“
Nejvěrnějším průvodcem na všech těch cestách a v dočasných ubytováních se jí stal obrázek Ježíše
(Srdce Ježíšova), který našla jako sedmiletá holčička ve Španělsku a který má dodnes. „Jako věčně
cestující osobě mi vždycky dával pocit ochrany a domova.“ Nedávno si s rodinou koupili dům ve
Vestfálsku. A Patricia dodává, že je to nejdřív dejme tomu jen na deset let. Je vidět, že její kočovná
duše v ní stále žije.
24
Tisková konference se konala den po vydání knihy, 27. 2., v prostorách Bertelsmann v Berlíně, a
reportáž (youtube.com/watch?v=C9bYOTudLUc) z této tiskové konference natočili server
tikonline.de a zoomin.TV Deutschland:
tikonline.de: „Patricia Kelly představuje svou autobiografii. V knize Der Klang meines Lebens píše
44letá zpěvačka i o gigantických úspěších Kelly Family v 90. letech. S více než 20 milióny
prodaných desek se z pouličních muzikantů Kellyových staly superhvězdy.“
Patricia: „Než přišel ten velký úspěch, byla to nádherná doba, bylo to takové zdravé prostředí,
takhle bych to řekla. I když jsme měli problémy, existovala velká soudržnost. V době toho velkého
úspěchu to pro mě bylo už trochu náročnější, obtížnější.“
25
tikonline.de: „Patricia vážně onemocněla. V životě ji ovlivnilo několik věcí: zánět míchy, rakovina
a smrt matky.“
Patricia: „Těžiště vyprávění byla jasná: když mi umřela máma, byla jsem ještě velmi mladá...a pak
ty dvě nemoci, které ovlivnily můj život: ta věc se zády a to s rakovinou prsu.“
26
tikonline.de: „Víra v Boha, manžel a obě děti dávají Patricii sílu.“
Patricia: „Mít vlastní děti je něco úplně...úplně...úplně nádherného...to se nedá popsat slovy...to je
prostě... Mystery...jak se to řekne německy...tajemství...být matkou je opravdové tajemství, je to
něco speciálního a je to pro mě to nejdůležitější, moje děti jsou pro mě absolutně to nejdůležitější.“
tikonline.de: „Vzrušující životní příběh Patricie Kelly si teď můžete přečíst v knize Der Klang
meines Lebens.“
27
Reportáž z tiskové konference přinesl i pořad Leute heute (Lidé dnes) na ZDF.
Moderátor připomněl, že Kellyovi byli mimořádně úspěšní, ale sláva měla i stinné stránky, mj. i pro
Patricii. Ta na tiskové konferenci prozradila:
„Momentálně je to tak, že chlapci sami vyžadují, abych jim každý večer z knihy
předčítala. Takže když jsem doma, musím jim každý večer přečíst jednu nebo dvě
kapitoly. A to je pro mě ta největší radost.“
Moderátor vypráví, že Patricia sice vystupovala už od pěti let, ale na vrcholu velkého úspěchu a
mezi všemi těmi křičícími fanoušky se pro ni úspěch stal noční můrou:
„Bylo to masivní, fakt masivní. Přinejmenším tady v Evropě to bylo srovnatelné s
popularitou Michaela Jacksona. Proto jsme to tehdy trochu brzdili, řekli jsme si –
odsud posud. Měli jsme nabídky z Ameriky, z Japonska, odevšud, všichni chtěli,
abychom u nich vystupovali.“
28
Patricia dnes působí uvolněně a radostně, ale musela se vyrovnat i s ranami osudu. Úspěšně zvládla
operaci rakoviny prsu.
„Měla jsem štěstí v neštěstí, že jsem měla kolem sebe velmi silnou rodinu, dobré přátele, hodné
sourozence a svého muže, myslím, že to mi velmi pomohlo to unést, při takové nemoci je okolí
velmi důležité.“
29
A tak se Patricia ohlíží za svým životem světoběžnice a těší se na nová dobrodružství.
„Děti jsou už větší, deset a dvanáct, a jako matka mám více svobody a pořád mě
to někam táhne, do Francie, do Španělska, do Ameriky, cestování je momentálně
velmi důležité a v tom v sobě cítím toho někdejšího hipíka...ten je ve mně
opravdu velmi, velmi živý:–)“
Méně „živou“, méně pravděpodobnou však Patricia vidí společnou hudební budoucnost své rodiny.
Foto (5): ZDF
30
Pořad Coffee Break internetové Promiflash.tv (najdete na youtube.com/watch?
v=0QKMCL64hMY) ze 7. 3. zmiňuje, že rakovinu prsu měli Kellyovi v rodině – zemřela na ni
maminka Barbara Ann a zhruba o třicet let později byl předstupeň rakoviny prsu diagnostikován
také u Patricie. Patricia vypráví, jak jí bylo nepříjemné onemocnění tajit, ze začátku, když o něm
ještě nechtěla hovořit:
„Už jenom ten tlak, jak se člověk musí pořád schovávat: musela jsem chodit do nemocnice, na
kontrolu, a vždycky se schovávat pod nějakým kloboukem...tohle člověka hrozně zatěžuje... (...) A
strašně mě osvobodilo, když jsem o tom začala mluvit.“
31
Dodává také: „Doufám, že tím také dodám mnoha ženám odvahy, aby šly na prevenci, především
mladé ženy, aby šly určitě včas na prevenci, na tom mi záleží.“
O psaní knihy říká: „Při psaní se vracelo hodně vzpomínek. Máma je pro mě možná ta
nejdůležitější osoba mého života, dá se říct, nejdůležitější osoba mého dětství.“
*
Patricia napsala 25. 2. v brzkých ranních hodinách („dneškem“ myslí tedy nejspíš předchozí den 24.
2. – pozn. překl.) na své oficiální Facebook stránce:
„Ahoj moji milí,
dneska jsem byla natáčet u Markuse Lanze. Byl to moc pěkný pořad s milými hosty, mezi nimi
byli např. Hans–Christian Ströbele a Arno Funke. Ve čtvrtek ve 23h se to bude vysílat na
ZDF. Zatím vám posílám tři fotky.
Bůh vám žehnej,
Patricia“
Fotografie zveřejněné na oficiální Facebook stránce Patricie najdete na facebook.com/media/set/?
set=a.814879685194644.1073741842. Z důvodů ochrany autorských práv není možné zveřejnit je.
32
Pořad se následně vysílal den po vydání knihy 27. 2. na ZDF. Videozáznam pořadu najdete na
youtube.com/watch?v=9-ZDPvIMOAg (1. díl) a youtube.com/watch?v=x3ea_RIVRMU (2.
díl), české znění přinášíme níže:
Moderátor Markus Lanz zmínil neobvyklou historii Kelly Family, která je přivedla až na vrchol
pop music, zmínil také, že Kellyovi vystupovali ve stejném programu jako Michael Jackson, a
dodal, že Patricia bude mluvit také o stinných stránkách slávy, o tom, jak rebelovala proti svému
tátovi, jak chtěla odejít do kláštera či jak ji vážné onemocnění upoutalo na čas na vozík.
Jak se Patricia ohlíží za svým životem? Teď už není tolik v centru pozornosti veřejnosti a současný
život se jí moc líbí, líbí se jí víc než ten předchozí, protože je svobodnější, může si život zařídit
podle svého. To předtím tolik nemohla, i když si mnoho lidí myslí, že na vrcholu slávy si mohla
dělat a dovolit naprosto, co chtěla. Patricia říká, že se každý žene za slávou a penězi, ona to zažila a
může říct, že to není to nejdůležitější v životě. Markus Lanz zmiňuje těžkou situaci, kterou Patricia
popisuje v knize: Kellyovi se nemohli s busem ani hnout, protože je obklíčili fanoušci, kteří se ze
všech stran tlačili na bus. Patricia říká, že to bylo děsivé. Nepamatuje si už, kde přesně to bylo,
pamatuje si jen tu situaci. Užívala si tedy vůbec období kellyovské největší slávy? ptá se Markus
Lanz. Když se jí konečně splnilo to, o čem kapela léta snila, po těch těžkých časech... Ale ano, na
začátku se jí to moc líbilo, bylo to nádherné, úplně nová zkušenost, euforie, bylo to jako zamilovat
se, říká Patricia. Byl to splněný sen, na který se hodně nadřeli, a ze začátku si to nesmírně užívala.
33
Ale život má i nevýhody, a tato sláva s sebou také mnohé nevýhody přinesla. Patricia to v knize
popisuje velmi otevřeně, stejně tak vážné onemocnění páteře ve 23 letech, těsně před nástupem
největší slávy, jako následek staršího onemocnění zánětem mozkových blan. Byla to nejspíš infekce
zavlečená do jejího těla po kousnutí klíštěte. Nákaza pak putovala nějaký čas po celém těle, až
začala způsobovat obrovské bolesti zad. Období největší slávy jí tedy nepřivodilo přímo fyzické
onemocnění, ale psychicky ji to svého času ničilo – nebyla sama sebou, nemohla si jít normálně
ráno zaplavat nebo nakoupit, všude jen s bodyguardem, a měla strach z některých nebezpečných
fanoušků, naštěstí jich bylo třeba jen jedno procento, ale byli tady. Patricia nechce o těchto věcech
více vyprávět a ani je nenapsala do knihy, protože má ještě relativně malé syny a nechce je děsit,
může jen naznačit, že jí například přicházely výhružné dopisy, adresované přímo jí.
Jaký měla vztah k otci, o kterém se říká, že byl nesmírně milý a hodný táta, ale zároveň náročný a
důsledný – každý týden měli napsat dvě písničky, které mu pak měli přednést, a uvidíme, co z toho
použijeme na desku..., vybavuje si Markus Lanz vzpomínky, které má nejspíš z Joeyova vyprávění
(s Joeyem Kellym absolvoval v roce 2010 výpravu k jižnímu pólu – pozn. překl.). Patricia říká, že by
lidé neměli zapomínat, že měl doma dvanáct dětí a byl na ně sám, tudíž musel být občas přísný, ona
má „jen“ dvě děti, dva kluky, a občas je musí také trošku srovnat do latě:-), jak říká. Bez disciplíny
by to tedy nešlo. Ale táta uměl být velmi milující a veselý otec, který dělal svým dětem klidně
klauna. Patricia ho zažila jako velmi milujícího otce, a to by chtěla zdůraznit v televizním vysílání,
jak říká. Že byl někdy přísný? Jasně, ale to ona taky někdy musí být jako matka:-)
34
OK, a proti takovému tátovi Patricia jako jediná v rodině rebelovala... Patricia neví, jestli jako
jediná, říká, že mluví jen za sebe, ne na ostatní. Z domu odešla ve 27 letech, sama říká, že to je
trošku pozdě, ale nesmíme zapomínat, že jí umřela máma, když jí bylo jen 12, a od té doby měli s
rodinou ještě těsnější a pevnější pouta, a nebylo lehké na tom něco měnit. Patricia ale neumí dělat
věci polovičatě, a tak musela jednat radikálně a rovnou se odstěhovat. Mělo to samozřejmě také
důvod – měla tehdy přítele, kterého si chtěla brát, ale tátovi se to moc nezamlouvalo, Patricia ale
myslela, že je to ten pravý, a tak na sebe narazily dvě tvrdé irské palice, jak říká s úsměvem:-) Že se
pak rozešli, že to ten pravý nebyl, to už je věc druhá. Kdo byl ten dotyčný? ptá se Markus Lanz. To
také nebudu prozrazovat:-), odpovídá Patricia. Ale vycházejí spolu dobře, jsou přátelé. Není pravda,
že by tátovi vyloženě vadil, vlastně ho měl docela rád, ale když slyšel o svatbě, nelíbilo se mu to.
Markus Lanz připomíná, že Patricia proti tátovi „podnikla demonstraci“, jak v knize
popisuje...Patricia se rozesměje: To se vám líbilo, co?:-D To jsi napsala v knize, já se jenom ptám,
kontruje se smíchem Markus Lanz. Patricia tedy vypráví, jak vyrobila veliký transparent a vyvěsila
ho zvenčí na zámku Gymnich. Co bylo na plakátu napsáno? Chodila jsem s … (jméno, které
Patricia nechtěla prozradit), no a co?! Jakoby chtěla říct – co je ti do toho, tati? Markus také
připomíná, že se na to Patricia také o hodně jinak oblékla, než obvykle. Patricia souhlasí – dříve se
oblékala poněkud „prudérně“, jak sama říká, tedy dlouhé sukně a celkově cudně, a tentokrát si vzala
krátkou sukni, vysoké podpatky...prostě aby i navenek dokázala, že je jiná, dospělá. Možná je to
trochu dětinské, jak sama říká, ale prostě to tak cítila. Emancipovaná, ne? komentuje to Markus
Lanz. Patricia namítne, že emancipovaná byla vždy – má přece sedm bratrů, tak to chtělo umět se
prosadit:-) Ale ne, vůči otci jsem myslel, upřesňuje Markus Lanz. Ano, bylo to psychologicky
důležitý krok, říká Patricia. A pak si ji táta zavolal a...jemu se to líbilo! To byl prostě její táta – když
viděl něco autentického, upřímného, líbilo se mu to.
35
A postupně se usmířili...rok a čtvrt spolu vůbec nebyli v kontaktu, a nyní ten kontakt pomalu zase
navazovali. Nejdřív jen seděli naproti sebe a dívali se na sebe...a neprohodili zatím ani slovo...ale to
byl začátek velkého usmíření:-) Patricia říká, že někdy se dá více říct méně slovy. S tátou chodili na
procházku po zámecké zahradě Gymnichu, ale mlčky, v tichu se spolu procházeli, a Patricia říká, že
to byly nejhezčí chvíle, které s tátou zažila.
Markus cituje z Patriciiny knihy: „Bohatství a sláva – ani jedno mě nedokázalo naplnit, nýbrž mě
učinily nešťastnou.“ Patricia uvažovala tehdy o tom, že vstoupí do kláštera. Vypráví, že část její
rodiny byla nesmírně zbožná, například babička. Patricia chtěla svůj život věnovat Bohu, a jeden ze
způsobů byl vstup do kláštera. Ale i dnes je víra jednou z velmi důležitých věcí v jejím životě.
Patricia šla do kláštera na pár týdnů „na zkoušku“ a moc se jí tam líbilo. Ale na jaře měla vstoupit
do kláštera natrvalo, a to už se neuskutečnilo, protože jí „přeběhl přes cestu její budoucí manžel“,
jak říká s úsměvem:-)
36
Když je člověk pouličním hudebníkem, musí jistě umět uvažovat také managersky, domnívá se
Markus Lanz. Patricia říká, že člověk musí přemýšlet hlavou – kde chodí nejvíc lidí, kde jsou místa,
na kterých se dá vysbírat co nejvíc peněz. Patricia popisuje, jak vystupovala v Paříži, loni v létě, jen
tak s kytarou v metru, a vydělala za krátkou dobu 42 eur:-) Bez zesilovače, jen tak, její hlas a
kytara. Ale hudba je věc vkusu, a tak se přece jen někdo zastaví a poslouchá. Ve kterých hodinách je
to nejlepší? Patricia říká, že určitě ne v dopravní špičce, protože to každý jen frčí do práce nebo
domů, a večer to také není dobré, ale po dopravní špičce, když už jsou všichni v práci a jiní lidé
chodí nakupovat, tak je to nejlepší. Markus Lanz říká, že mu pouliční hraní připadá nesmírně
zajímavé, a Patricia se směje: Tak se přidej a můžeme spolu zpívat v metru:-D Markus se culí, že
peníze by nejspíš dostali, ale jen za to, že on přestane zpívat:-D Patricia mu radí, že jako moderátor
by mohl jen povídat, ne zpívat:-)
Foto (vše): ZDF
Kolik nejvíc vydělali za den na ulici? Patricia vypráví, jak při psaní knihy vytáhla staré deníky,
firemní agendu a kalendáře, a tam skutečně stálo: 30.000 tehdejších německých marek za den.
Hodně na to ale makali – 6-7 hodin denně zpívali a prodávali kazety. To byly ale hotové pouliční
slavnosti – sami organizovali takové pouliční slavnosti, Irish Corner, „irský koutek“, měli s sebou
také občerstvení, velkou nádrž s Irish Stew, s gulášem, a pivo tam také měli, a stánek s kazetami.
Nevybírali vstupné – to bylo jejich tajemství (přišlo hodně lidí, když byl vstup zdarma), a lidé
kupovali podle toho, jestli se jim to líbilo, nebo ne. A oni přicházeli a kupovali:-)
37
Patricia byla na přelomu února a března také hostem pořadu Mensch, Gott! křesťanské televize
ERF TV. Zde se ve dvou dílech obšírně rozpovídala o tématech, která popisuje v knize. Interview
vedl Marcus Walter. Videa najdete na youtube.com/watch?v=Efv38JhAblo (1. část) a
youtube.com/watch?v=OxCppfgIRAM (2. část).
V první části se hovořilo spíše o Patriciině životě v Kelly Family i mimo ni. Kolik sourozenců
Patricia má? Je jich dohromady dvanáct dětí, má tedy 11 sourozenců, ona je šestá, tedy uprostřed.
Svůj irský původ zdůrazňovali hudbou i oblečením, říká Marcus Walter. Lidé je buď milovali, nebo
nesnášeli. Co nejhoršího na adresu kapely slyšela? Patricia říká, že např. to, že Kellyovi jsou
„Altkleidersammlung“ (sbírka starých hadrů) nebo že mají ve svých dlouhých vlasech vši a smrdí.
38
Vzpomíná si ještě na první vystoupení? Patricia si vzpomíná, že se jednalo o soutěž ve zpěvu, bylo
jí pět let a byla s ostatními na pódiu. U mámy na klíně, unavená, protože to bylo pozdě večer.
Vlastně tam vůbec neměla být, ale plakala tak dlouho, že tam chce jít, až ji vzali s sebou. Byla to
soutěž...vyhráli tedy? Patricia si přesně nevzpomíná, ale něco jí říká, že ano:-) Od té doby chtěla být
s ostatními na pódiu. Otec ale říkal, že je na to ještě moc malá. Každý víkend plakala, že chce jít
vystupovat s ním a se sourozenci, až táta ztratil trpělivost a řekl jí – když se za dva týdny naučíš
všechny písničky hrát na kytaru a zpívat, můžeš s námi vystupovat. Chtěl spíš jenom, aby přestala
naléhat, ale ona to vzala vážně a začala cvičit. Nepamatuje si už, kolik jich bylo a kolik se jich
naučila, ale táta viděl, jak se snaží a s jakou vervou se do toho obula, a to mu stačilo. Vzal ji do
kapely – v jejích pěti letech.
Táta byl člověk, který uměl některé věci rázně ukončit a vrhnout se zase do něčeho jiného, a to vše
rodinu ovlivňovalo, říká Marcus Walter. Kellyovi například provozovali ve Španělsku hudební
lokál, a táta ho ze dne na den zavřel. Jaký to mělo na Patricii vliv? Byla z toho smutná, protože
milovala tu atmosféru, přátele, které tam měli, byla navíc nejmenší, tudíž velmi oblíbená a
rozmazlovaná:-D, ale byla zvyklá na to, že otec často měnil kurz, kterým se ubírali, a to obvykle ve
chvíli, kdy daná věc byla nejvíc úspěšná. Prostě se s tím sžila a účastnila se toho také, připadá si
flexibilní a přizpůsobivá. Navíc byla ještě malá, tolik si to neuvědomovala, že se pořád něco mění.
39
Vystupovali s cirkusem Roncalli, bydleli ve dvoupatrovém autobusu, ve kterém projeli Evropu, pak
bydleli na hausbótu...to nikdy nechodili do školy? Patricia říká, že ne. A kolika mluví jazyky? Šesti.
Angličtinu a španělštinu považuje za své mateřské jazyky, velmi dobře umí i německy a
francouzsky, pak také italsky a holandsky, to už ne tak dobře, ale domluví se slušně:-)
Ve videu First Time hrála prostitutku...to nejspíš hodně lidí překvapilo. Patricia si to myslí taky –
vždy ji lidé vnímali jako prudérní, ale ona chtěla vykreslit odvrácenou stranu společnosti: že jsou to
také naši bratři a sestry, na které bychom neměli zapomínat. Cítila se ona sama někdy jako outsider,
na okraji společnosti? Patricia říká, že jako outsider rovnou ne, ale že umělci jsou svým způsobem
vždy trochu mimo společnost, svým způsobem mohou být na jejím okraji. Mohou být v určitém
slova smyslu filozofové, kteří pozorují společnost, neúčastní se až tolik jejího neustálého pohybu v
zajetých kolejích (volně přel.) Kellyovi mohli být svým způsobem trochu na okraji společnosti –
svým stylem, odlišným oblečením, kočovným životem...
40
Písně jako First Time a An Angel byly superhity, album Over The Hump bylo mimořádně úspěšné.
Počítali s tím Kellyovi? Patricia odpovídá, že s až tak velkým úspěchem nepočítali, samotné je to
překvapilo. Ale měli už mnoho let svůj cíl – uspět ve světě, a dotknout se svou hudbou miliónů lidí
po celém světě. Ale že to vypuklo tak najednou, to je všechny překvapilo.
Proč si Patricia myslí, že se ten úspěch dostavil tak najednou v takových rozměrech? Proč právě
tato hudba, toto CD? Patricia si myslí, že to nebyla jen hudba, ale i faktor velké rodiny a to, že žijí
spolu. Říká, že se v tom jistě zhlédla spousta dětí a mladých lidí, kteří pocházeli z rozvrácených
rodin...v dnešní společnosti je velká rodina výjimkou, a ještě k tomu na pódiu, v neobvyklém
oblečení a s dlouhými vlasy a s romantickou hudbou...jistě tam bylo více faktorů.
41
Jako rodina kladli také důraz na svobodný až alternativní životní styl, který ale vymizel s velkým
úspěchem. Jak zpracovali ten velký úspěch? Na začátku to bylo skvělé, byli velmi šťastní a nadšení,
že jsou jejich písně tak oblíbené. Pak se ale dostavil stres, určité omezení svobody, pak i nebezpečí,
co se může stát...po pár letech toho bylo na Patricii už trochu moc. Hledala cestu, jak se s tím vším
vyrovnat, a v té době také vážně onemocněla.
Spolu s tátou řídila Kelly Family také obchodně. Jak se to naučila? Táta ji hodně naučil a měli
dobré poradce. Začínala jako „sekretářka“ a odkoukala toho mnoho od otce, myslí si také, že má
dobré organizační schopnosti. Poté, co otec utrpěl mozkovou mrtvici, stala se ze dne na den
obchodní managerkou Kelly Family. Měla hodně úkolů, ale ostatní měli zase jiné úkoly – produkce,
kreativní stránku kapely, organizaci koncertů, a ona se zase starala o veškerou administrativu.
Rozhodovali ale společně – vždycky si spolu sedli a probrali to. Patricia to rozhodnutí pak provedla.
42
Jeden z jejich spolupracovníků, Helmut Fest, jednou prohlásil, že Patricia je nejtvrdší ženská v
branži:-) Je to pro ni kompliment? Tehdy ano, směje se Patricia. Chtěl samozřejmě být dobrou
obchodnicí pro dobro rodiny. Bylo důležité zvládnout držet krok s tvrdým šoubyznysem. Jako
člověk tedy taková není, ale jako obchodnice...když si to někdo myslí, tak proč ne:-)
Mimořádný úspěch kapely se pro ni ve finále stal noční můrou, jak napsala v knize. Kdy konkrétně
to tak vnímala? V knize popisuje jednu situaci, jak fanoušci těsně po koncertě obléhali kapelní bus a
Kellyovi nemohli odjet, Patricia viděla jen ruce a slyšela řev...tato situace se opakovala častěji, byli
blokováni lidmi řvoucími a plácajícími do skel autobusu. Napadlo ji někdy z kapely odejít? Ano,
někdy někdy prolétlo hlavou, ale to byl jen takový nápad, který nebyl myšlený vážně, protože
milovala hudbu, potřebovala ji a milovala svou rodinu, od které se nechtěla odtrhnout.
43
V té době také vážně onemocněla – měla zánět míchy. To způsobovalo částečné ochrnutí (na levou
stranu) a obrovské bolesti. Zvenčí to nebylo příliš znát – Patricia se účastnila focení, natáčení videí
– a to už byla nemocná. Obličej maskovala make-upem, některých věcí se nemohla účastnit. Kromě
jednoho koncertu, kde vystoupila na dvě písničky kvůli natáčení videa, vynechala celé stadionové
turné 1996. Další plánování termínů musela řídit dle své nemoci. Co jí běželo hlavou, když musela
tak dlouhou dobu jen ležet v posteli? Nejdříve základní důležité otázky – kdo jsem, odkud
přicházím a kam jdu? Na to nikdy neměla čas. Dnes je za toto onemocnění vděčná, protože díky
němu opět našla svou víru. Zní to zvláštně, že? Že nemoc byl dar... Patricia vysvětluje, že byla v té
době hodně nešťastná, její duše byla prázdná. V srdci věřila v Boha vždy, ale nestarala se o vztah k
Němu. Odsunula Ho do pozadí. A nyní chtěla svůj život změnit, chtěla ho prožívat s Bohem, v
Bohu, skrz Boha. Co pro to udělala? Patricia říká, že se jí dostalo velké milosti – dostala se jí do
rukou kniha (soubor spisů sv. Therese de Lisieux – pozn. překl.), která ji určitým způsobem
„probrala“, stala se zrcadlem její duše. Patricia cítila, že tohle je ta pravda, kterou hledala. Byl to
spíše proces, který trval několik let, nebylo to ze dne na den. Ale v této chvíli cítila, že toto je
důležité a ostatní věci půjdou do pozadí. A tak začala krůček po krůčku měnit svůj život.
44
Jak to všechno vnímala její rodina? Museli dělat tolik věcí bez ní, když byla nemocná... Patricia
říká, že o své víře dříve nikdy moc nemluvila, ale když se jí někdo zeptá, odpoví. Má např. obrázek
Sacred Heart of Jesus (Svatého Srdce Ježíšova), který našla jako dítě; vždy ho měla vyvěšený v
pokoji, posílala mu pusu na dobrou noc a modlila se k němu. Uvědomila si, že věřící byla už jako
dítě, ale postupem času to všechno odsunula do pozadí. A v této chvíli chtěla začít znova, nic ji víc
nezajímalo. Ale trvalo to ještě hodně let, než se to projevilo navenek.
Jaká byla příčina nemoci? ptá se Marcus Walter. Patricia říká, že to se přesně neví, možná ji kouslo
klíště, možná virus, a něco takového může roky kolovat v těle a propuknout i po deseti patnácti
letech. Má ještě dnes bolesti? Nemá. Jen při velké zátěži ji záda trochu začnou bolet, a to ví, že má
zvolnit. Cvičí také pravidelně a žije zdravě. Pracuje jen tolik, kolik je pro ni dobré, nekoncertuje už
tolik jako dřív, má vyvážený život.
45
Tehdy pokračovala kariéra Kelly Family dál, ale Patricia se odstěhovala z domova. Jaké to pro ni
bylo, bydlet najednou sama? Ze začátku velice nezvyklé. Kde jsou sourozenci, společné rozhovory,
známá vůně? V Kelly Family jako v kapele pokračovala dál, koncertovala, ale bydlela sama.
Odstěhovala se do bytu na západním pobřeží Irska a najednou měla úplně jiný život. Zvláštní.
V knize Patricia píše, že následovaly výbuchy vzteku. Patricia říká, že u ní se vztek projevuje
málokdy, ale teď se ho nahromadilo příliš mnoho a chtěl ven. V knize popisuje věci, u kterých si
dnes říká – proboha, co jsem to dělala:-) Pamatuje si, jak zpřevracela a roztřískala lavičky v
backstage jednoho koncertu, radši si vybíjela vztek na věcech, než aby ublížila sobě či někomu
jinému. Nebo běžela při –15°C z jednoho města do druhého, v noci, chudáka svého bodyguarda v
patách:-) Co bylo spouštěčem takového vzteku? Patricia říká, že moc věcí dohromady. Dosud
nevnímala svůj osobní, soukromý život, byla tu vždy jen pro rodinu, pracovala, věnovala se fans, a
své osobní potřeby nevnímala. Mohla to být snaha dohnat pubertu? ptá se Marcus Walter. Patricia
přikyvuje, že možná ano, svým způsobem. A co usmíření s otcem? Patricia vypráví, že v té době
měla vztah, se kterým otec příliš nesouhlasil, a v Patricii se najednou ozvaly její vlastní potřeby,
rázně si prosadila svou a odstěhovala se z domu. Rok s otcem příliš nevycházela, ale dnes to celé
považuje za potřebné, zdravé, důležitý proces, který nakonec vedl k jejich usmíření a prohloubení
vzájemného vztahu. Když jí umřela máma, bylo jí jen dvanáct, a ona musela ze dne na den dospět a
starat se o děti, neměla čas prožívat nějakou pubertu, a teď měla pocit, že musí něco dohnat.
46
Jak pak hovořila s otcem, když se usmířili? Patricia říká, že hovořili málo – nebylo třeba příliš
mluvit. Vzpomíná si na příjemné procházky s otcem v parku zámku Gymnich, kde trávili čas v
tichosti, spolu. To byly nejkrásnější rozhovory s tátou, říká Patricia. A co vztah k nebeskému Otci –
k Bohu? Patricia vypráví, že to byl delší proces, tento vztah byl stále intenzivnější a Patricia si
udělala větší čas na čtení Bible, navštěvovala mše, udělala si na to opravdu čas, dříve to nedělala.
Mezitím se vdala, porodila dva syny, dále dělá hudbu... Co je pro ni dnes důležité? Patricia říká, že
víra, která je pro ni pramenem síly a podporou, samozřejmě její muž a její dva synové, které vnímá
jako velký dar. Důležitá je pro ni rodina a dlouholetí přátelé, ale také hudba – zdroj radosti. Jako
člověk chce předávat něco dál. Takto může předávat svou víru, ale také jiné lidské věci, to je pro ni
privilegium – být umělkyní. Takto to vnímá.
Jak lidé reagují na to, když vypráví, že je věřící? Patricia říká, že o tom sama od sebe nevypráví, na
otázky odpoví, ale nutně o tom nezačíná sama. Potkává mnoho lidí, kteří s vírou určitým způsobem
bojují, a ona je chápe, protože s tím dříve taky tak nějak bojovala. A tak, když se jí zeptá fanoušek
apod., jak to je, povypráví mu to, ale na scéně o tom nemluví, předává to skrz svoje písně. Říká, že
píše spíš nepřímo, není umělec toho typu, který by hlásal – obraťte se k Ježíši...to není její způsob,
jak předávat víru. Říká, že je spíše rozjímavá věřící, jistě, jsou jiní křesťané, kteří víru otevřeně
hlásají, a to je dobře, ale není to přímo její cesta.
47
V druhé části interview odvysílané o týden později se hovořilo především o Patriciině onemocnění
předstupněm rakoviny prsu. Video najdete na youtube.com/watch?v=OxCppfgIRAM.
Patricia popsala situaci v září 2009, když se dověděla o tom, že v sobě nosí předstupeň rakoviny
prsu. Byl to šok. V tu chvíli se ještě přesně nevědělo, jaká je to diagnóza, pouze byla na mamografu
vidět skvrna. Následně se dověděla diagnózu – předstupeň rakoviny prsu, ale „high grade“ – ve
vysokém stupni, rychle rostoucí, předstupeň zhoubného nádoru.
Jak reagoval její manžel? Patricia popisuje, jak jí její sourozenci vyprávěli, že takhle Denise ještě
neviděli. Vypadal jako zombie, konstatovali později. Jí samotné se zdálo, že byl ještě silnější než
dřív. Ale v očích okolí to vypadalo jinak.
48
Amputaci prsu nepodstoupila hned – proč? Měla samozřejmě strach, jako by každá žena měla
strach. Musela se vyrovnat s tím šokem, navíc si vybavila matku, kterou viděla bez prsu –
amputovali jí stejný prs, který měla Patricia teď nemocný. Znala jiné ženy, které měly také
amputovaný prs, a věděla, že s tím léta psychicky bojovaly, bojovaly s depresemi a psychickými
problémy, a to nechtěla. Prs byl pro ni také kus její ženskosti, její osobnosti.
49
Kdy se Patricia dověděla, že její matka má rakovinu? Relativně pozdě, odpovídá Patricia. Máma
umřela velmi rychle, od diagnózy k smrti uplynul zhruba rok. Samozřejmě před nimi rodiče
diagnózu tajili a pochopitelně měli sami také naději, že se máma uzdraví. Nikdy by je nenapadlo, že
to půjde tak rychle. Když jela máma na prohlídku, seděla Patricia v autě a hlídala mladší
sourozence, ale přece jen zaslechla slovo rakovina...tedy si udělala obrázek sama, ale tenhle průběh,
který to mělo, si jako dítě vůbec neuměla představit. Dva nebo tři měsíce před smrtí matky řekli
rodiče dětem, že máma už tady dlouho nebude.
Máma byla v té době v pátém měsíci těhotenství. Jak se rozhodovala pro dítě, či pro chemoterapii?
Patricia odpovídá, že máma rovnou řekla, že dítě bude žít, a tak se také stalo. Lékaři jí radili začít
ihned s chemoterapií, ale to by znamenalo, že by musela jít na potrat. Ona řekla bez jakýchkoli
pochybností – ne. Dítě bude žít.
50
Jaká byla máma jako žena, jako člověk? Velmi silná, říká Patricia. Člověk ji může podceňovat, když
ji zná jen z fotek, kde působí velmi křehce, velmi žensky, velmi klidně. Ale byla vnitřně velmi silná,
neuvěřitelně silná. Jaký k ní měla Patricia vztah? Výborný. Samozřejmě byla ještě dítě, a jaký jiný
vztah může mít dítě k matce? Milovala ji, zbožňovala ji, milovala ji nade všechno a máma jí byla
velkým vzorem.
V té době žili v domě v Belascoainu v severním Španělsku. Tam máma také umřela. Byla u toho
Patricia přímo? ptá se Marcus Walter. Ano, byla přímo u toho, i ve chvíli, kdy máma zemřela.
Dokázala by ten moment nějak popsat? ptá se dále Marcus Walter? Patricia říká, že to je těžké
popsat slovy, je to zvláštní moment, je to ale také silný moment ohledně víry, protože máma
zemřela ve víře, ve velmi silné víře, v míru. Ona byla v tu chvíli silná, ne my, říká Patricia. Byla
tedy máma pro Patricii vzorem i ve víře? Ale jistě, ale jistě, odpovídá Patricia. Vzpomíná si, že
někdy přišla do pokoje...a máma měla pro ně vždycky otevřené dveře. A v pokoji se modlila
růženec, úplně v tichu, sama pro sebe.
51
Jaký byl matčin odkaz, co Patricii zanechala? Zanechala jí hodně. Především ji naučila být silná,
naučila ji něžnosti, víře, patience...jak se to řekne německy? Trpělivosti...vypomohla si Patricia
slovem ze svého mateřského jazyka anglického. Naučila ji celému takovému způsobu života. Těžce
se to popisuje slovy.
Jak pak šel rodinný život dál? Jak se Patricia pomáhala starat o rodinu? Rozdělili si úkoly, každý
věděl, co bude dělat. Děvčata se starala hlavně o mladší sourozence a provoz domácnosti, chlapci
pomáhali tátovi. Museli si to dobře zorganizovat, aby to dobře fungovalo. Kdo převzal roli matky?
Patricia o sobě nemůže říct, že by to byla ona, ale „tou starší, velkou ségrou“ pro mnohé jiné
sourozence určitě byla.
52
Jak se Patricia sama vyrovnávala s tím, že najednou nemá mámu? Patricia si pamatuje, že první dva
roky stačilo, aby někdo řekl slovo máma či zmínil její jméno, a ona začala okamžitě plakat. V noci
před usnutím vždycky plakala, a jednou přišel do pokoje táta a viděl to...pohladil ji a řekl, že tomu
rozumí a že to bude dobré. V prvních letech hodně plakala, ale jak se říká, čas léčí, a tak tomu bylo i
u ní. Ale dodnes jí chybí.
Jak se s tím vyrovnával otec? Mluvil o tom méně, nechtěl děti ještě víc trápit, ale následně tím
nesmírně trpěl, úplně ho to zlomilo. Patricia takto otce ještě nezažila – dva nebo tři roky po matčině
smrti měl opravdu zlomené srdce, byl úplně zničený, ztratil na čas toho dřívějšího bojov(n)ého
ducha, který mu byl vždy vlastní.
53
Hráli a zpívali i v té době, kdy byli tak ztrápení? Ano. Mámě na tom záleželo, na smrtelné posteli
řekla – zpívejte dál. Věděla, že když budou zpívat dál, bude všechno dobré, rodina zůstane
pohromadě a hudba je také určitý způsob terapie, vyživuje duši. Patricia říká, že je moc dobře, že
pokračovali.
Držel se toho nejspíš také otec, toho, co řekla, připomíná Marcus Walter. Máma si přála, abychom
byli nadále šťastní, vypráví Patricia. A zpívání je jen prostředkem k tomu. Máma chtěla, aby
rodinná soudržnost zůstala, abychom byli šťastní jako děti, a to se také podařilo. Kelly Family měla
neuvěřitelnou sílu. Patricia si někdy při pohledu na obrázky z té doby říká – tyjo, tady vypadáme
hodně dobře na to, že jsme právě ztratili mámu. Matka byla svým způsobem stále přítomná, pro
Patricii rozhodně, to je podporovalo, doprovázelo.
54
Když Patricii byl diagnostikován předstupeň rakoviny, měla už dvě děti. Vzpomínky na dětství,
vědomí, že zažila nemoc a smrt matky – to byla pro ni absolutní noční můra, že by totéž měly zažít i
její děti. Proto si nepřála amputaci prsu? Měla jsem strach, jsem jenom člověk, odpovídá s
úsměvem Patricia. Trvalo jí rok, než vnitřně dospěla k tomu, že to bude třeba. Říkala si, že má
teprve předstupeň rakoviny, že to třeba nebude nutné...a lékaři řekli, dobře, uděláme kompromis,
vezmeme jen čtvrtinu prsu. Kdyby lékaři řekli, že prs musí bezpodmínečně pryč, nediskutovala by s
nimi. Pak měla chodit třikrát ročně na kontrolu...a ukázalo se, že to lepší nebude, že v prsu jsou i
jiná místa, která byla předstupněm rakoviny napadena, že prs bude muset pryč. Po roce s tím byla
už psychicky srovnaná. Já taky nejsem vždycky jenom silná, dodává.
Říkala o tom svým dětem? Chvíli přemýšlí. Kolik jim bylo let? Šest a osm. Neřekli jim o tom hned.
Potřebovali s manželem čas, aby se s tím sami srovnali. O několik měsíců později vyprávěli dětem,
že máma je nemocná, jakou má nemoc, ale že se samozřejmě uzdraví.
55
Pak se Patricia rozhodla pro první operaci. Jak to probíhalo? Dobře, říká Patricia. Bylo to
každopádně velké ulehčení, že je to všechno za ní. Údajně vyprávěla o Ježíši a po probuzení z
narkózy zpívala Ave Maria – na to už si prostě nevzpomíná, ale takhle jí to bylo řečeno, směje se.
Lékařka jí řekla, že je dobře, že to takhle udělali, protože byla napadena další místa v prsu.
Byla pro ni její víra podporou? Patricia říká, že velkou. Víra a rodina. Její manžel a děti, sourozenci
a přátelé. Na víru se velmi spoléhala, chodila každý den do kostela. Kdyby to nedělala, neví, jak by
reagovala.
56
Pro ni jako pro Kellyovou je hudba samozřejmou součástí života. Své myšlenky, pochyby a boje
shrnula v písni Put On The Light. Jaká je to píseň? O čem se v ní zpívá? Napsala ji ve velmi těžkém
období...titul Put On The Light má znamenat Pane, rozsviť světlo...rozsviť světlo, protože
nevidím...nevím, co po mně chceš, jakým směrem se mám dát...a zpívá se tam také o lidských
slabostech, Patricia se také cítí slabá, ale s Bohem se cítí být silná, Bůh v ní, ten je silný.
Následovala další operace. Byla Patricia po první operaci vyléčená? Říká, že ne. Absolvovala
biopsii, ze které bylo jasné, že „tam stále něco je“. Na mamografu se všechno nevidí, říká. Takže
strach tady byl stále? Že nemoc může propuknout, a na jejím konci může být i smrt? Patricia
přikyvuje, že tento strach tu byl stále. Proto pak řekla, že podstoupí amputaci celého prsu. Operace
byla úspěšná...Patricia měla strach z depresí...přišly? Naštěstí ne, říká, měla jsem štěstí. Nechala si
ale záhy voperovat silikonový implantát a říká, že to jí velmi pomohlo. Možnosti, které mají mladé
ženy dnes, jsou úplně jiné než v době onemocnění její matky, dodává.
57
Jak se vyrovnávala s bolestmi? Měla nějaké omezení? Ano, v prvních měsících nemohla tak dobře
pohybovat paží, vzpomíná si, jak na koncertě všichni tleskali a tancovali, a ona tak dobře
nemohla...ale cvičila, rehabilitovala, a dnes pohybuje rukou normálně. Moderátor říká, že to je
typicky kellyovské – na jedné straně těžká životní situace, na druhé straně hudba a koncerty:-)
Patricia přisvědčí, že ano, že Kellyové jsou Irové a mají bojov(n)ého ducha, že Ir, který spadne,
vždycky zase znovu vstane.
Patricia se nejen uzdravila, ale také absolvovala půlmaraton. Jak k tomu došlo? Patricia říká, že asi
půl roku po operaci si řekla, že teď chce být opravdu pořádně zdravá a chce si to dokázat. A tak
zavolala bratrovi Joeyovi, známému maratonci, a domluvili se na půlmaratonu. Joey ji trénoval a
pak se s ní také postavil na start, zrovna tak její manžel Denis. Uskutečnili to 3. 10. 2011 při
Kölnmarathonu a byl to skvělý pocit.
Jak to vypadá dnes, co prohlídky? Patricia nemá ráda magnetickou rezonanci, vyšetření v „tunelu“,
vždy s ní chodí manžel a už pár dní předtím nemá Patricia dobrý pocit. Ale OK, dá se to zvládnout.
58
Prosila Boha, aby jí dal deset let. Proč deset let, proč ne víc, aby třeba viděla vnoučata? Patricia
neví...říká, že to takhle šlo z jejího srdce. Chtěla si jen být jistá, že děti budou dost velké, kdyby
měla odejít. Alexander měl tehdy osm let, Ignatius šest. Za deset let by byli ve věku, kdy by je
rodina už mohla „pustit do světa“. Neví, proč neprosila Boha třeba o třicet let...chtěla aspoň deset,
kvůli dětem. Můj život stejně není v mých rukou, pokud mi ho Bůh bude chtít vzít, vezme si ho, he
gives, he takes (Bůh dal, Bůh vzal), říká Patricia. Ale chtěla tu ještě chvíli být kvůli dětem.
Foto (vše): ERF TV, youtube.com/user/MenschGottTV
Jak s ní prožívali její sourozenci tuto situaci? Patricia říká, že nechce mluvit za ostatní, ale byli
všichni úžasní...za normálních okolností si je člověk s některými sourozenci bližší, s jinými méně
blízký, ale teď tu byli úplně všichni pro ni, připravení jí pomoct, a dali to najevo. Velmi ji to dojalo.
Mluvili spolu i o tom, co se stalo matce? Ano, samozřejmě, také sourozenci si vybavili vzpomínky
– stejný prs, stejné místo, bylo tam mnoho podobného.
59
Velmi obsáhlý rozhovor odvysílala již koncem února rádiová stanice mediální společnosti WDR.
Patricia poskytla hodinové interview pro pořad Tischgespräche (Rozhovory u stolu). Hovořila s ní
Gisela Steinhauer.
Audiozáznam najdete na wdr5.de/sendungen/tischgespraech/tischgespraech_Kelly100.html,
české znění zde:
Kde všude Patricia bydlela? Už ani neví:-D Cestovala velmi mnoho a ví jen, že dnes jsme tady a
kde budeme zítra, to není ještě jasné:-) Zítra se ale stěhuje, že? No ano, ale neprozradí, kam přesně,
říká Patricia:-) Krabice už jsou připravené a zítra to všechno vypukne. Patricia má mnoho
starožitností – dědictví po tátovi, který starožitnosti miloval, měl rád všechno, co je staré a zároveň
krásné, má také klavír, aby mohla hrát ona i synové, kteří se učí hrát na klavír, a také její manžel
Denis, který umí velmi dobře hrát na klavír, hraje ruskou klasickou hudbu. Patricia má také hodně
knih ve všech jazycích, které ovládá (umí jich šest) a také v ruštině, miluje knížky. S sebou si bere
také jedinou obrovskou kytku, která u ní přežila – kytkám se u ní moc nedaří, Denis je zapomíná
zalévat, když ona je na turné:-), ale tahle přežila celý rok. Jejich stůl je velký rodinný stůl, koupila si
ho před dvaceti lety a kdyby mohl vyprávět, určitě by toho měl hodně co říct, protože toho hodně
zažil:-) Celá její rodina u něho seděla při různých oslavách, svatbách a křtinách. Kolik lidí se k
němu vejde? Podle toho, jak se namáčknou, směje se Patricia. Ale dvanáct osob určitě. Pak si s
sebou berou ještě skládací stoly pro děti a podobné vybavení.
Kellyovi bydleli na mnoha různých místech. Jak to vypadalo doma v Gamonalu, kde se Patricia
narodila? Žili ve velkém domě a na tu dobu vážně nebyli chudí. Táta obchodoval se starožitnostmi.
Ale „úplně normálně“ přece jen nežili – neměli v domě tekoucí vodu a neměli elektřinu, měli něco
jako krb, prostě otevřený oheň, a to bylo centrum celého domu. Vařilo se na něm a také u něj
zpívali. Bez elektřiny je všechno pochopitelně složitější, říká Patricia. Starší sourozenci nosili vodu
ze studny.
Na co Patricia myslí, když si vzpomene na Gamonal? Patricia říká, že na dětství má jen pěkné
vzpomínky – hodně zpívání, hodně hraní na ulici s ostatními dětmi. Dnes to není tak jednoduché,
dnes by měla strach nechat své děti hrát si na ulici, ale tehdy to bylo normální – na ulici skákali přes
švihadlo, zpívali si...nebyly počítače, bylo to o hodně jiné než dnes a hodně romantické. Neležela na
ní ale tíha zodpovědnosti jejích rodičů, ona si to prostě jen mohla užívat. Vzpomíná si také na
začátky jejich hudební dráhy, a jsou to pěkné vzpomínky. Třeba i na to, jak si zpívala na zadním
sedadle auta ve chvíli, kdy její sourozenci už spali, a ona si pořád ještě prozpěvovala nadšením...:-)
Jejich rodiče tady pro své děti vždy byli – Patricia ví, že dnes to není vždy samozřejmé.
Gamonal leží v Kastilii, a tam je hodně teplo, kolem 40 stupňů. V Belascoáinu už bylo o něco
„chladněji“, ne více než 30 stupňů. Jsou Španělé srdečnější? Jsou velmi otevření, říká Patricia,
řeknou, co si myslí. Ale vřelost přichází od srdce. „Severní“ lidé, ke kterým se počítá i ona, neumějí
někdy tolik vyjádřit pocity, ale to je také individuální. Mnoho jejích přátel ze severu jsou také velmi
otevření a srdeční lidé.
Papa Kelly měl dobře prosperující obchod se starožitnostmi, ale pak se rozhodl věnovat se hudbě.
Co bylo tím spouštěčem? Patricia myslí, že roli hrálo více faktorů. Táta rád obracel svůj život úplně
naruby. Připravoval se na povolání kněze, ale pak najednou odešel a vystudoval učitelství. A byl
nadšeným učitelem. Pak toho nechal a začal obchodovat se starožitostmi, pak začal s hudbou...
Musel pořád zkoušet něco nového, pořád s něčím nebyl spokojený, byl jiný než ostatní... V
povolání hudebníků viděl výhodu, že mohl být s rodinou...mrzelo ho, že jako obchodník se
starožitnostmi musel často cestovat do USA a nemohl se věnovat rodině. A také viděl, že to děti
baví a mají z toho radost. Patricia se směje, že táta byl ve skutečnosti špatný muzikant:-D, měl to v
60
krvi, ale nenaučil se pořádně hrát na žádný nástroj. Buben mu sebrali se slovy – tati, ty už na něj
hrát nebudeš:-D Ale v rodině byla hudební tradice, dědeček i pradědeček byli hudebně nadaní...
Papa chtěl dětem také ukázat svět, nabídnout jim něco jiného... O škole měl představu, byl dobrým
učitelem, ale tohle pro své děti nechtěl, chtěl jim nabídnout něco víc. Přinejmenším si to tak v srdci
přál.
Otec je vyučoval doma, nikdy nechodili do školy. Učila je i máma. Patricia se takto bez školy
naučila šest jazyků. Každé z dětí se učilo hrát na několik hudebních nástrojů, Patricia hraje na
klavír, na kytaru, na harfu a na perkuse. V pěti letech se naučila hrát na kytaru – vypráví historku,
jak si vydupala účast v kapele tím, jak neustále brečela a brečela, že chce jít taky, a přiváděla tím
rodiče k šílenství, dokud táta nepovolil a nedal jí za úkol naučit se všechny písničky hrát na kytaru a
zpívat, což zvládla:-)
Hudbu provozovali ve Španělsku všude možně, na svatbách, oslavách, v restauracích. Bylo tam
tehdy zvykem, že o víkendu chodili lidé najíst se do restaurace, a tam bylo možné vystupovat,
zazpívat dvě tři písničky, a obejít s kloboukem, a jít zase do další restaurace. To tam tehdy bylo
běžné a Kellyovi byli takto velmi úspěšní. Jaké písničky to byly? Španělské písničky, Ojos negros
či Clavelitos...typické studentské písničky, písničky maturantů, kteří zpívají taková dostaveníčka
dívkám pod balkonem, říká Patricia.
Následně otec pronajal hudební lokál ve Španělsku, a tento lokál se stal velice rychle úspěšným.
Zde také vystupovali. A najednou to zase otec – typický on! – ze dne na den zavřel. A jednoho dne
chtěl dětem ukázat město, ve kterém studoval teologii – Řím. Naložil tedy rodinu do malého busu a
vyjeli, zaparkovali před Koloseem, tehdy se to ještě smělo...a to byl začátek jejich pouličního
muzicírování. Autobus byl během jejich nepřítomnosti vykraden, kromě nástrojů jim nic nezbylo,
přinejmenším akordeon určitě měli. Táta tedy řekl, že si zkusí vydělat peníze hraním na pěší
zóně...a najednou viděli, že vydělali ještě víc, než když chodili po restauracích. Následně se rodiče
rozhodli podniknout dlouhou cestu po Evropě a hrát na ulici tam, kam přijedou.
Žili tedy v busu, nejdřív v tom původním, ze začátku neměli ani stan, protože chtěli přece v Římě
zůstat jen pár týdnů...a tak přespávali na parkovištích pod širým nebem na matracích, dřív to bylo
celkem běžné, ale dnes už by to bylo nepředstavitelné. To jsou pro Patricii další krásné vzpomínky
na dětství. Máma s nejmenšími sourozenci zůstali v autě, ostatní spali venku na matracích. Ona už
patřila k těm velkým, a tak spala s ostatními a s tátou venku. Táta jim vždycky vyprávěl, dokud
neusnuli. Patricia by ráda něco takového ukázala i svým synům, ale z bezpečnostních důvodů to
nejde.
Rozuměla si Patricia dobře se svými sourozenci? Měla nějaké své oblíbené sourozence, se kterými
si zvlášť rozuměla, a měnilo se to třeba? Patricia se směje a přikyvuje, že ano, že s věkem je
klidnější a více si rozumí se svými staršími sourozenci, dříve to tolik nešlo, protože tam byl velký
věkový rozdíl. Teď už mají více společného. Jako děti se hádali o hlouposti, jako v jiných rodinách.
Ale samozřejmě měla či má blíže k některým sourozencům než k jiným, ale nebude zmiňovat, o
koho se jedná, protože to by nebylo vhodné, jak říká, ale samozřejmě má blíž k dvěma třem
sourozencům, a s těmi ostatními si jednoduše rozumí někdy lépe, někdy méně, tak, jak to bývá v
jiných rodinách.
Jakou roli hrála v rodině máma? Máma byla srdcem rodiny, říká Patricia. Hodně se v médiích
vždycky mluví především o tátovi, čeho všeho dosáhl, ale Patricia říká, že nebýt mámy a její
podpory, nebylo by to možné. Byla motorem a srdcem rodiny, tátu podporovala v tom, co dělal,
sdílela s ním jeho sen. Nedávno si Patricia povídala s někým, kdo mámu dobře znal, a společně
61
dospěly k závěru, že ten rodinný sen o hudbě a tancování pocházel snad ještě víc od mámy, než od
táty. Máma byla výborná studentka, ale dala se na dráhu herectví a tance, snila o velké scéně. První
impuls k hudebnímu povolání rodiny vyšel od táty, ale vlastně to byla máma, kdo byl ten kreativní
element v pozadí. Zasadila se také o to, aby její děti navštěvovaly baletní školu? Ano, říká Patricia.
Rodiče ji zapsali do baletní školy Johna Cranko ve Stuttgartu a pak ještě v Amsterdamu chodila do
vynikající baletní školy, měli vůbec v celé Evropě ty nejlepší učitele. Máma byla velká tanečnice,
tanec milovala, balet byl pro ni vším, říká Patricia. Nyní v létě jela Patricia do Španělska, na místa,
kde s rodinou pobývali, a hospodyně, která pro ně osm let pracovala, jí vyprávěla, jak máma každou
volnou minutu, kterou měla, tančila. Máma byla tedy uměleckou duší rodiny.
Byla pro Patricii máma vzorem? Ano, velkým vzorem a hrdinkou – jak to všechno zvládala. Patricia
má „jen“ dvě děti, a ví, kolik práce, trpělivosti, lásky dá péče o ně, a máma to zvládala úžasně při
tolika dětech. Patricia nenachází jiné slovo než hrdinka. Obdivuje ji.
Patricii bylo jen 12 let, když máma zemřela. V knize píše, že se díky ní naučila něco o přechodu
mezi životem a smrtí. Bylo to její první skutečné setkání s umíráním, s tím, jak to probíhá. Máma
zemřela důstojně, způsobem, který korunuje život, říká Patricia. Máma ji naučila přijmout
konečnost života a to, že se má žít plnými doušky. Nejen že to máma sama přijala, ale naučila i
Patricii to přijmout, naučila ji tomu rozumět. Naučila ji přijmout, že jednou dne také zemře, ale
„zvládne“ to, nemusí to být jenom hrozné, říká Patricia. Možná to zní trochu šíleně, ale takhle jsem
to vnímala, říká Patricia. Máma zemřela ve věku 36 let na rakovinu. Kellyovi byli v posledních
měsících jejího života doma, nekoncertovali, a mnoho lidí jim pomáhalo. Patricia si pamatuje, jak
jednoho dne otevřeli dveře – a přede dveřmi stál koš plný potravin. Netuší, kdo jim ho tam dal, a
nikdy se to nedověděli. Mnoho lidí je tehdy podporovalo a oni byli stále s mámou. Patricia zažila i
její poslední chvíle. Poslední týdny strávili vyloženě s ní.
Poslední slova mámy byla – keep on singing. Patricia říká, že nejdůležitější pro mámu bylo, aby
děti byly šťastné, i když ona už tady nebude. Jestli to bude s hudbou, nebo ne, to už byla jiná věc,
ale podle Patricie to máma cítila, že hudba je něčím, co jim dělá radost, a chtěla jim dodat odvahy,
aby nepřestali zpívat, a aby zůstali díky hudbě pohromadě. Existuje ale píseň, kterou jí často zpívali
na její smrtelné posteli, a to All My Trials, Lord, starý černošský spirituál. Patricia tuto píseň nikdy
nenatočila...bylo by to příliš emocionální, k tomu by musela teprve dospět.
Patricia hovoří o písni A New Room – nové místo, novýá fáze, nový život...záleží, co kdo pod
pojmem „room“ rozumí. Píseň vlastně pojednává o víře, i když to tam vůbec není zmíněno, při
slovech mother, help me out myslí Patricia na mámu. Ráda píše tak, že v tom posluchač sám musí
něco hledat. Každý den jí připadá jako nový začátek. Někdy člověk začíná v životě radikálně znova,
ale každý den je novým začátkem. Někdy je to výzva, i pro ni, přiznává, člověk by to rád měl v
životě pohodlné:-) Ale začínat znovu a moci se tak rozvíjet, to je určitá výzva.
Gisela dala Patricii několik klíčových slov a chtěla slyšet její asociace:-) První bylo – červené
střevíčky. Patricia se směje a říká, že to byly první střevíčky, které si přála, v dětství. Celkově je ale
blázen do bot, jak říká:-) Je typická ženská, ale není materialisticky založená. Ale je blázen do bot a
kabelek:-) Tehdy v dětství ve Španělsku se do těchto červených střevíčků prostě zamilovala a chtěla
je mít. Bylo jí pět nebo šest let...a poprvé koukala do výkladu s pocitem, že chce něco určitě mít.
Ale nebylo to jednoduché – byly drahé a dětí bylo v rodině hodně, tátovi se taky nelíbilo, že by
Patricia dostala nové, zářivě červené boty a ostatní nic, to by bylo mezi sourozenci určitě zle,
oblečení se u nich dědilo, Patricia nosila všechny boty po sestrách... Ale máma si to prosadila a
Patricia botičky dostala:-)
62
Další klíčové slovo – Pastel de nata, portugalské koláčky plněné žloutkovým krémem. Dříve byla
výborná, poctivá šlehačka, říká Patricia, ne jako dnes – nastavená kdečím, ale opravdu poctivá,
tučná, smetanová šlehačka. To byl jeden z mála momentů, kdy jsem měla tátu jen pro sebe,
vzpomíná Patricia, když jsme chodili v Pamploně do cukrárny...a byla jsem na chvíli jeho malá
princezna...a táta se rád bavil o různých tématech, politika, filozofie, náboženství, a rád v takových
debatách vítězil. A tak cvičil cestou do cukrárny, formuloval argumenty...povídal si sám se sebou...a
Patricii to bylo nepříjemné, že táta mluví v její přítomnosti nahlas sám se sebou na ulici, styděla
se:-) a tak mu jednou řekla, aby to v její přítomnosti už nedělal:-) Tyto koláčky má dodnes ráda, ve
Francii je ještě mají, a jsou výborné.
Další klíčové slovo – vlněné šaty. Kellyovi měli spoustu vlněného oblečení, především sukně, a
Patricia nosila celý život sukně. První kalhoty měla až při písni No Lies, a to byl rok 1993. A
chodila v tomto „staromódním“ vlněném oblečení a s vlasy zapletenými do copu a nenalíčená i na
obchodní jednání a působila kontrastně oproti tomuto světu, působila konzervativně. Lidé je
kritizovali, že jsou jak zpívající sbírka starých hadrů:-), to řekl poprvé televizní moderátor a bavič
Stefan Raab (Stefane, zdravím tě, poznamená Patricia), dnes dobrý kamarád Joeye. Rodiče byli
velmi tradičně, folklórně založení, a člověk v prvních kostýmech vidí tyto tradice. Někdo může
namítnout, že to bylo nucené, ale prostě to u nich bylo tak normální. Táta někdy říkal, že se mu
nelíbí holky v kalhotách, že to nevypadá pěkně. Ale Patricia si prosadila svou a oblékla si kalhoty se
vzorem hadí kůže (ukázka vystoupení No Lies ve Fernsehgarten 25. 7. 1993 na
youtube.com/watch?v=FH-Yl6RPRXQ – pozn. red.).
Patricia je ráda, že měla normální dětství. Když vidí dnešní mládež, je jí jich někdy líto...jak někteří
už ve dvanácti letech vypadají a jak upravují svůj zevnějšek, jen značkové oblečení, je to všechno
takové nucené, mají pocit, že musí být takoví a takoví, jinak je společnost nepřijme, že když
nebudou mít na sobě to či ono, budou out...a při zpívání na ulici se lidé Kellyovým často posmívali,
že vypadají staromódně. Trápilo to Patricii? Spíš ji to posílilo, jak říká. Dnes už nedbá tolik na to,
co říkají jiní, záleží jí jenom na jejím vlastním názoru. Mělo to výhody i nevýhody. Ale Kellyovi
měli svůj vlastní svět, staromódně vyzdobený hausbót, ona sama je svým způsobem staromódní,
přiznává. Ale byl to krásný svět...ochraňující, romantický, ničím nezatížený...svým způsobem svět,
který byl v pořádku. Jiný než ten okolní.
Další klíčové slovo – shishik, šišik, šištička. Láskyplná přezdívka od manžela Denise, který je
ruského původu. To se tak nějak vyvinulo ze slova šiška (které označuje v ruštině totéž, co v češtině
– „plod“ jehličnatého stromu – pozn. překl.)...ale proč si ji spojil se šiškou, to Patricia už přesně
neví:-) Každopádně jí Denis takhle říká...ale když s ní chce mluvit vážně, například když mu uklízí
v kanceláři, což nemá rád, tak jí říká Patricia:-D
Mluví s manželem také rusky? Ne, Patricia sice tak nějak rozumí, ale vyjádřit se nedokáže. Denis
nemá sourozence, dovede si Patricia představit, že by také byla jedináček? Ne, vůbec si to nedovede
představit. Vždycky se jí líbilo, kolik jich doma je, a dodnes jí sourozenci chybí. Dělá si legraci, že
si každý z nich šel svou vlastní cestou a ona jim jistě ani nechybí:-D a že ona je takový cvok, který
jim neustále telefonuje a vyptává se, jak se mají a co dělají:-) Ne, prostě je jen rodinný typ a
vždycky vystupovala s rodinou a má své sourozence moc ráda, i se všemi jejich chybami.
V knize píše, že potřebovali jeden druhého k přežití, a tak každý musel obětovat část svého
osobního blaha ve prospěch celku. Co musela obětovat ona? To je těžké konkrétně říct, ale každý
potřebuje prostor a čas, aby se mohl rozvíjet. Patricia byla po smrti mámy druhá nejstarší dcera v
domě a bylo potřeba toho hodně zastat. Neměli pračku, prali všechno ručně, a bylo potřeba postarat
se o děti, nejmenší ještě nosili plenky. A pro Kellyovy nepřipadalo v úvahu, že by nezůstali spolu.
63
Nebylo možné upřednostňovat individuální zájmy či remcat. Patricia by si možná ráda víc hrála s
kamarádkami nebo s panenkami, ale v té době bylo pro ni i pro všechny ostatní důležitější držet
jako rodina pospolu, než vlastní zájmy. Patricia nelituje jediné chvíle, ale zpětně si říkala, že by
měla něco dohnat. Možná pubertu. Na tu nebyl čas. Musela ze dne na dne dospět, a tak se také stalo.
Převzala hodně zodpovědnosti, pomáhala vychovávat děti, ale některé věci musela dohnat.
Jakou roli hrála v rodině? Ženskou roli velké sestry, mateřskou roli. Kluci pomáhali zas jiným
způsobem. Ale nikdy se nevnímala jako matka a neřekla by to o sobě. Spíše jako starší sestra. Starší
sourozenci chodili také nakupovat, táta se stal mámou a tátou v jedné osobě a zůstával s menšími
dětmi, kopíroval dnem i nocí kazety, aby je děti mohly prodávat. Táta měl hodně zodpovědnosti.
Když máma zemřela, bylo jim jasné, že musejí pryč, odjet ze země, odstěhovat se, protože jim ji
všechno připomínalo. A tak odjeli do Itálie (Padova, Milano) a pak do Francie. Byla velká zima...a
táta se rozhodl jet do Paříže. Další dva roky prožili ve Francii, v pařížské historické čtvrti Quartier
Le Marais. Byla to bohémská čtvrť plná různých umělců, kam dobře zapadli. Neměli toho moc, jen
starý bus zralý do šrotu. Než přijeli do Paříže, málem se rozpadl. Měli pár kufrů, pár hraček a
plenky pro děti, to bylo všechno. Bydleli po hotelích a penzionech. V Paříži znovu začali
vystupovat na ulici – v metru. Bydleli v hotelu, který provozovala moc hodná berberská rodina z
Tuniska, a který měl zadní dvůr. Venku bylo velmi zima, tam by nevydrželi, a tak radši zpívali v
metru. Bylo to ze začátku velmi těžké, ale velmi brzy se zorientovali. Táta se uměl rychle
zorientovat, jak si protlouct novou cestu, říká Patricia. Kdy je výhodné zpívat, mimo špičku, kdy to
nejvíc vynáší... V létě hráli i venku po různých místech Paříže, Centre Pompidou, Montparnass, a
vynášelo jim to také, protože měli peníze od turistů. Pořídili si tedy kvalitní zesilovací zařízení,
protože už si na ně našetřili. „A my blbci jsme ho přes noc ho nechali v pronajatém autě před
hotelem,“ říká Patricia. Někdo jim ho ukradl. Tak hloupí jsme být neměli, dodává Patricia. Zase
jako v Římě, zase vykradené auto. Jak jsme mohli dopustit, aby se to opakovalo?
Za nějaký čas se Kellyovým podařil velký průlom a stali se z nich milionáři. Odehráli velmi mnoho
koncertů po celém světě. Co se Patricii na tomto životě líbilo a co pro ni bylo těžké? Nejdřív si
velmi užívala tu velkou pozornost, být na titulních stránkách časopisů, jedete v taxíku, slyšíte Kelly
Family, každý vás zná. To první okouzlení bylo veliké, bylo to jako drogy. Patricia drogy nikdy
nezkoušela, ale připadá jí, že to musí být podobné – prostě v rauši. Později jí začalo vadit, jaké
omezení svobody to s sebou přináší...nemohla nikam jít bez bodyguarda, ani si třeba jít zaplavat
nebo se projít. Kamarádky ji musely navštěvovat u ní doma, nemohla ona k nim, a měli vždycky v
patách security. Patricia také ráda poznává nové lidi, a to teď moc nebylo přirozeně možné, cítila se
jako v tunelu. Bydlet museli samozřejmě ve velkých a drahých hotelích – kvůli bezpečnosti, protože
takové hotely jsou po bezpečnostní stránce nejlépe zařízené a vybavené. A z hotelu zase do tourbusu
a rovnou do haly. A pořád dokola...člověk neviděl město, nemohl poznávat lidi...a všude venku
fanoušci. Toto všechno pro ni bylo těžké. Chování fanoušků se místy stávalo nebezpečným Patricia říká, že lidé často podceňují, jak se může masa lidí snadno vymknout kontrole, čeho je
schopný hysterický dav. Naštěstí už je to jinak, Patricia se může svobodně pohybovat po městě,
dávat autogramy po koncertech... Patricia si myslí, že to souviselo i s věkem fanoušků, v
pubertálním věku s nimi prostě cvičí hormony, a pak umí být hysteričtí, ale dnes už tomu tak dle
jejích slov není.
Co se s Patricií stalo v 27 letech? Odstřihla se od otcovského domu...možná dost pozdě, někteří lidé
to udělají už v 18-20 letech. Cíleně odešla a myslí si, že to bylo tak správné. Měla prostě pocit, že
svou práci pro rodinu a v managementu už tady vykonala, a teď je čas žít pro sebe. Byla vždy velmi
zodpovědným člověkem, jak říká, a někdy možná až příliš. Pocítila tikot biologických hodin, touhu
po dítěti. Rozbuškou se stal vztah s tehdejším partnerem, tátovi se moc nezamlouval jako její
64
budoucí manžel. Patricia ale řekla – ne, tati, tentokrát dostanu, co chci já...a odešla z domu. Po
nějakém čase se rozešli – možná měl táta přece jen v něčem pravdu, říká Patricia. Následující věci
přicházely jako lavina. Její vlastní touhy, její vlastní potřeby. Ten vztah pro ni tehdy hodně
znamenal, měla pocit, že už se nikdy nedokáže zamilovat. Následně si chtěla zařídit svůj život ještě
úplně jinak – chtěla vstoupit do kláštera. Byla už v té době hluboce věřící a takový život ji zajímal.
Co ji od toho odradilo? Její současný manžel Denis. Na tom, že se potkali, měli velký podíl
Patriciini sourozenci. Chtěla by za to tedy poděkovat své rodině...její sestry na tom měly velký
podíl, a také táta. Věděli, že na jaře má už vstupovat do kláštera a byla už několikrát na exerciciích,
což se jí velmi líbilo, ale celá rodina se ji neustále snažila 'udat' nějakému muži:-), aby do kláštera
nevstupovala. Nevěřila by, kolik energie do toho dokázali vložit:-)
V čem Patricii pomáhá náboženská víra? Patricia říká, že z ní čerpá sílu, že by si nedokázala
představit jiný život. V životě cítila velkou prázdnotu a neklid. Je za to velmi vděčná, že vždy byla
věřící. Jistě že pochybovala, jako každý věřící občas pochybuje – kdo je Bůh? Je to opravdu
Kristus? Ale vždy jí víra dodávala sílu. Je jednoduché věřit, když je dobře, říká Patricia, ale když je
zle, může člověk začít rychle pochybovat. A je pro ni dar, že i v těchto momentech cítila víru a
čerpala z ní sílu. Někdy si říká – jak bych to všechno přežila, kdybych nebyla věřící? A kdyby věřící
nebyla, nebyla by tím člověkem, kterým je.
Doma má malý „oltářík“ – je tam Therese de Lisieux, kříž, další kříž s palmovými ratolestmi, soška
Matky Boží a svíce. Kdo z těch tří jí během onemocnění rakovinou dodával nejvíc sílu? Therese de
Lisieux, Ježíš Kristus, nebo Panna Maria? Patricia říká, že jednoznačně Ježíš Kristus, který je pro ni
Bůh. Je katolička, a v katolickém náboženství se hodně uctívá Panna Maria. Má mateřskou roli, roli
přimlouvající se. Každý den zapaluje svíčku, nejen o svátcích. Je pro ni důležité mít v domě nějaké
místo, kde může čerpat klid. Vždycky byla věřící, ale víra se dostala do pozadí kvůli tomu kolotoči
šoubyznysu, kvůli vší té práci a zodpovědnosti. Ve 23 letech onemocněla, dostala zánět míchy, a
musela dlouhé měsíce ležet. Pak se k ní dostala kniha od Therese de Lisieux, a to ji, jak sama říká,
velmi oslovilo, byl to pro ni téměř až šok v pozitivním slova smyslu, jak vysvětluje. Cítila v sobě
zase energii, „oheň“, jak říká. Předtím přemýšlela jen od termínu k termínu, svou práci vykonávala
skoro až strojově. Takhle už to dál jít nemohlo, pořád jenom pracovat. Takto se důležité věci rychle
dostanou do pozadí. A najednou si uvědomila – tohle je důležité, tohle je pravda.
Tuto pravdu chce sdělit i synům. Věnovala jim svou knihu. Co by tomu řekla, kdyby si chlapci –
stejně jako kdysi ona – přehodili přes rameno kytaru a řekli – mami, my budem pouliční muzikanti,
Patricia odpovídá: To už řekli!:-D Zrovna včera před spaním se ptal Ignatius: Mami, a kdy my si
koupíme obytný bus? Líbilo by se jim kočovat po Evropě tak, jako donedávna cestovali jejich
bratranci (potomci Angela – pozn. překl.). Patricia říkáf, že je jiná doba a nemá v sobě tu odvahu a
bláznivost svých rodičů. Snaží se svým synům nabídnout mnoho z toho, co sama zažila, ale není tak
odvážná jako její rodiče. Ti byli možná trochu blázniví, možná velice odvážní, těžko říct, co z toho
víc. Takže kdyby se chlapci chtěli stát pouličními muzikanty, zakazovala by jim to? Ne, nechtěla by
se jim do toho vměšovat. Přála by si prostě jen, aby byli šťastní, ať už v jakémkoli povolání. A
kdyby to mělo být povolání pouličního hudebníka, řekla by jen – jsem na vás pyšná. Zrovna loni v
létě hrála v Paříži v metru, jen tak pro zábavu, a moc se jí to líbilo. Vydělala si 42,50 eur, což se jí
vůbec nezdá málo. Všem pouličním muzikantům přispívá euro nebo dvě, když je potká, i když
nejsou dobří nebo jí lezou na nervy, směje se. Jeden z chlapců jí už řekl, že chce být zpěvákem. Ona
mu řekla – super, ale maturovat budeš:-D
Patricia se bude zítra stěhovat, nechce prozradit kam. Gisela se snaží vytáhnout z ní aspoň zemi, ve
které bude bydlet: Kdyby všichni Kellyovi chtěli Patricii navštívit, museli by vyjet za hranice
Německa, nebo by mohli zůstat v Německu? Patricia se směje a říká, že v Německu.
65
14. 3. byla Patricia hostem pořadu Frühstücksfernsehen na stanici SAT1 (ranní vysílání, obdoba
české Snídaně s Novou – pozn. překl.). Záznam pořadu najdete na youtube.com/watch?
v=c2VREzMbKaI, české znění zde:
Moderátorka zopakovala některá známá fakta o Patricii: vystupovala s rodinou od pěti let, nikdy
nechodila do školy, a když jí bylo dvanáct, ztratila mámu. O tom všem píše Patricia ve své knize
Der Klang meines Lebens.
Moderátorka citovala z knihy, ze strany 280: Moje největší štěstí, můj největší poklad je láska ve
mně a okolo mě, začíná mnou samotnou a lidmi, kteří jsou mi nejbližší. Láska chce, aby se
prožívala. Jak se Patricia k tomuto konstatování dostala? Patricia říká, že máma je učila být vždy
srdeční, učila je, že láska je důležitá. Myslí si také, že až s přibývajícím věkem je člověk moudřejší
a je schopen to definovat.
66
Patriciina máma zemřela, když Patricii bylo dvanáct let. To je těžké období v životě dítěte, říká
moderátorka. Na smrtelné posteli máma řekla – keep on singing, zpívejte dál. Jak důležitá je pro
Patricii tahle věta dnes? Velmi důležitá, říká Patricia. Máma chtěla, aby byli šťastní jako rodina, a
hudba byla jedním ze způsobů, jak udržet rodinnou soudržnost, chtěla, aby dále zpívali a aby byli
šťastní. A Patricii to opravdu dělalo šťastnou a dodnes dělá, hudba je pro ni velký dar, který dělá
člověku samotnému i ostatním radost.
Patricia je sama mámou, má dva syny. Co je pro ni při výchově důležité, co by jim chtěla předat do
života? Patricia říká, že srdečnost, to, aby byli milými lidmi, respektovali jiné lidi, ale také aby
zůstali skromní, aby uměli být silní a sebevědomí a otevření světu. To bylo u ní doma také důležité
– otevřenost vůči všem lidem.
67
Moderátorka vypráví, jak byla v pěti-šesti letech s rodiči ve Frankfurtu nad Mohanem na Zeilu,
známé „nákupní“ ulici, kde Kellyovi velmi často vystupovali (a kde byli také finančně velmi
úspěšní – pozn. překl.), a jak tam Kellyovy viděli a táta jí dokonce koupil kazetu. Jaké má Patricia
vzpomínky na období před vypuknutím kellyovské největší slávy? Nádherné, říká, to bylo
nejkrásnější období, skutečně dělali hudbu a byli spolu, viděli kus světa, bylo to něco neobvyklého.
Žili v busu, na hausbótu, bylo to svým způsobem romantické. S velkým úspěchem se dostali pod
tlak, dostavil se stres, bylo to složitější.
Měl tento úspěch také své kladné stránky? Měli přece strašnou spoustu fanoušků... Jistě! odpovídá
bez váhání Patricia. Měli publikum, ve kterém byly zastoupeny všechny generace – fandili všichni
od batolete po babičku. Samozřejmě měl úspěch i kladné stránky, mají za co děkovat. Projeli
Evropu, proslavili se jako umělci – to jsou rozhodně kladné stránky.
68
Patricia nikdy nechodila do školy – netoužila nikdy po naprosto běžném občanském životě?
Upřímně? Ne! Po ničem takovém netoužila. I když má manžela, který je „úplně běžný občan“.
Žádný maloměšťák, ale vykonává naprosto běžnou práci managera a do práce jde v 6:30. Patricia v
tom vnímá přednosti, ale také mnohé velké nevýhody. Ale to je tak u všeho, že jsou výhody i
nevýhody, dodává.
Kniha se jmenuje Der Klang meines Lebens (Tóny mého života) – a v Patriciině životě zaznělo i
nemálo mollových tónů (obrazně řečeno; mollový tónorod je v hudbě považovaný za „smutně“
znějící – pozn. překl.), říká moderátorka. Chronické bolesti zad, onemocnění předstupněm rakoviny
prsu, smrt obou rodičů. Jak se jí podařilo stát se znovu takovým radostným, šťastným člověkem?
Patricia říká, že se projevila irská krev – Irové jsou odolní lidé, a také je to výchovou, které se jí
dostalo od rodičů. Rodiče jim dali hodně na cestu životem, dodávali jim odvahy, doma nebýval
důvod k pláči, pomohli dítěti „znovu na nohy“ a utěšili ho. Pomohl jí také její manžel – nesmírně jí
dodal síly a odvahy.
Foto (vše): SAT1
69
16. 3. byla Patricia hostem pořadu Prominent televizní stanice VOX. Videozáznam pořadu najdete
na youtube.com/watch?v=q2hrYLahfrM, české znění zde:
Redaktorka označila Patriciin život za cestu mezi triumfem a slzami. Připomněla brzké úmrtí
matky, onemocnění rakovinou prsu i malý osobní zázrak:
„Doktoři řekli, že jednoznačně nebudu moci mít děti...“
70
Patricia vzala redaktory do kolínské loděnice. Tady kotvil slavný kellyovský hausbót Sean O'Kelley.
Se sourozenci a tátou Danem zde Patricia prožila sedm let. V protějším domě sídlila firma, Patricia
tady měla kancelář, odkud pracovala.
„Mám velmi smíšené vzpomínky. Na jednu stranu velmi naplňující, protože jsem toho opravdu hodně
dokázala, hodně jsem toho zvládla pro rodinu udělat a bavilo mě to, ale na druhé straně to
byla spousta stresu. Neměla jsem vůbec čas na své soukromí, pracovala jsem od rána do večera,
práce bylo také hodně, bylo toho víc, než jsme mohli zvládnout.“
Předtím Kellyovi cestovali po celé Evropě a vydělávali si pouličním hraním. V roce 1982 přišla
těžká rána osudu: matka Barbara Ann zemřela v pouhých 36 letech. Patricii bylo v té době jen
dvanáct let.
„Mám mnoho vzpomínek na mámu a jsou to krásné vzpomínky. Máma pro mě byla nejdůležitější
osobou v životě, dala mi život... Vyrůstala jsem s ní, byla to milující máma... Celkový pocit, který
mám při vzpomínce na ni, je pocit tepla, blízkosti, bezpečí...“
71
V době, kdy matce diagnostikovali rakovinu, byla v pátém měsíci těhotenství. Chtěla, aby její
nejmladší syn Angelo mohl žít, a tak odmítla chemoterapii.
„Odešla nám asi za rok od diagnózy, to znamená, že to probíhalo velice rychle. Bylo zjištěno
biopsií, že má rakovinu prsu, ale už to bylo ve stadiu, kdy bylo už pozdě. Neměla už šanci.“
72
Patricia tehdy ještě netušila, co má před sebou. Během období největší slávy vážně onemocněla –
byla určitý čas upoutána na vozík, ochrnutá na polovinu těla. Příčina? Dávný zánět mozkových
blan, jehož následky způsobovaly onemocnění míchy. I v dobách největšího úspěchu Kelly Family
byla pro Patricii důležitější hudba než sláva.
„Ten skvělý svět, který se jeví na pódiu, je jen kousíčkem toho celého. Má to své následky,
člověk s tím musí žít. Takže tahle dnešní šílená touha lidí po slávě, po slávě a zbohatnutí, to je
k ničemu...to není nic, co by člověka udělalo šťastným...“
Sílu a oporu našla Patricia ve víře. Ve 29 letech byla pevně rozhodnutá odejít do kláštera. Ale její
rodina se dál všemožně pokoušela „udat“ ji nějakému muži:
„Přijď, máme pro tebe prince... A já jen vytřeštila oči, cože?! Bylo to trochu žertem. Ale
srdíčko se rozbušilo rychleji...a po pár týdnech z toho byla velká láska.“
73
V roce 2001 se Patricia za svého ruského prince provdala. O necelý rok později se v jejím životě
udál zázrak:
„Byla jsem nemocná, měla jsem tzv. endometriózu, a kvůli tomu mi řekli, že nebudu moct mít
děti. Ale já jsem přesto otěhotněla...a mám dva kluky. A to pro mě byly, jsou a budou největší
dary, které jsem kdy dostala.“
74
Po porodu druhého dítěte následovaly čtyři samovolné potraty. Přání mít hodně dětí se jí nesplní.
„Můj sen byl takový, že chci velkou rodinu, takovou jako ta moje, a... Ale to je OK...jsem
vděčná, že mám dva...“
V 39 letech další šok: diagnóza rakovina prsu.
„To nešlo pobrat najednou. To musel člověk zpracovat a...
Ale v té chvíli mi bylo jasné – teď je to vážné. Pohltil mě strach, samozřejmě. Člověk myslí
samozřejmě na to...co se se mnou teď stane, tohle je konec, nebo...? Nebo co to vlastně
znamená?
Člověk si dělá prostě starosti...a co bude s dětmi...a tak dál...“
75
Po dlouhém rozmýšlení si Patricia nechala odstranit prs a voperovat silikonovou protézu. Nyní je
vyslankyní organizace Brustkrebs Deutschland e. V. bojující s rakovinou prsu. Práce na knize pro ni
byla tak trochu i terapií.
„Myslím, že jsem pozitivní člověk, snažím se vidět poloprázdnou sklenici jako poloplnou, a myslím, že
to byla vždycky moje síla...“
Foto (vše): VOX
Její rodina, sourozenci a víra – to vše jí vždy pomáhalo. Ale jedna věc pro ni byla nejdůležitější:
„Našla jsem velkou lásku a mám naplněný rodiný život, děti... To je dar...že to po tom všem v mém
životě ke mně přišlo...to vnímám jako velký dar...“
Patricia nyní začíná tříměsíční „turné autorského čtení“ ke knize...povyprávět o své životní cestě,
která byla a je dlouhá a ještě ani zdaleka nekončí.
76
Patricia byla, jak už bylo zmíněno výše, také hostem pořadu Tietjen und Hirschhausen stanice
NDR. Záznam pořadu odvysílaného 21. 3. najdete na youtube.com/watch?v=YQfJtFGPKxs a
youtube.com/watch?v=PAKMwUx3nP8, české znění zde:
Kellyovi si vydělali první milión pouličním hraním: Co pro ně bylo znamením, že přichází jaro a že
už se při tom zase bude dařit líp? Patricia říká, že to, že už v jednom kuse neprší! Déšť byl nejhorší.
Zima tolik nevadila – člověk se prostě teple oblékl. Ale zpívat v dešti? To fakt není nic moc... Asi si
vzpomeneme na název muzikálu Singing In The Rain, Zpívání v dešti, ale na ulici to opravdu není
nic příjemného:-)
77
Měla a má neobyčejný život. Jednoduše proto, že je Kelly. S Kelly Family se dostali na vrchol
slávy, fanoušci byli v tranzu, Patricia se stala hvězdou. Toto období ale potrápilo její zdraví. Patricia
stejně myslela především na lásku. Dnes pokračuje v sólové kariéře a ví, jak znějí tóny jejího života
(narážka na název knihy – Der Klang meines Lebens, volně přel. Tóny mého života).
Patricia hovoří šesti jazyky. V jakém jazyce psala knihu? Anglicky a ručně. Narodila se ve
Španělsku, španělština je tedy její druhou mateřštinou. Jak se z anglicky psané knížky stala
německá verze? Patricia říká, že má úžasného lektora Thomase Lenze, který knihu lektoroval a také
přeložil. V jakém jazyce se nejlíp nadává?:-D ptá se dr. Hirschhausen. Patricia se rozesměje, že
španělština na tohle není vůbec špatná:-D Protože tomu skoro nikdo okolo nerozumí?:-D ptá se dr.
Hirschhausen. Patricia přikyvuje a dodává, že ji i synové napomínají, že už zase sprostě mluví:-D
Ale angličtiny taky není špatná:-D Kluci mají 10 a 12 let...četli už také Patriciinu knihu? Patricia
jim předčítá před spaním...ale jsou kapitoly, které chce zatím vynechat, třeba ta o rakovině prsu, a
jednou, později, si je budou moci přečíst sami, když budou chtít.
78
Dr. Hirschhausen také zmínil známou historku, jak si pětiletá Patricia „vydupala“ účinkování v
kapele:-) Jak argumentovala, že její bratr John, jen o dva roky starší, smí vystupovat, a ona ne. A jak
se díky své tvrdohlavosti a cílevědomosti naučila během dvou týdnů písničky, které hráli, a směla
vystupovat také.
Hosté ve studiu zmiňují, že si na Kelly Family vzpomínají. Kabaretiér Horst Schroth si dokonce
vzpomíná, že je viděl při pouličním koncertě, v nějakém městě, které už si nevybavuje, ale kde také
sám vystupoval. Ne jako pouliční umělec, ale tím také ve svých začátcích byl, jak dodává. S Patricií
se shodnou, že pouliční hraní je největší škola pro umělce, jaká může být.
Horst Schroth 3. zleva (v zeleném)
79
Dr. Hirschhausen připomíná, že na ulici byli i komerčně úspěšní. Patricia souhlasí a připomíná, že
ve starých denících našla zápis o 30.000 tehdejších německých markách vydělaných na ulici za
jeden den. Ale to byly pouliční slavnosti, které jsme pořádali, vysvětluje. Kellyovi při nich přistavili
také stánek s občerstvením a stánek s CD a kazetami. Dr. Hirschhausen si vybavuje historku, kterou
rád vypráví Joey: Kellyovi odnesli veškerý výtěžek v mincích do hausbótu, aby tento se lépe držel
na vodní hladině:-) Patricia se směje a připomíná, že všechno poctivě zdanili:-) Kdy bydleli na
hausbótu v Kolíně? Kolem roku 1993-1994. Horst Schroth bydlel tehdy také v Kölnu a vypráví, jak
dvanáctiletá dcera jeho kolegy chtěla každý den k hausbótu, kde byla spousta jiných fanoušků, a tak
ji tam otec radši každý den přivážel a odvážel, aby měl nad ní kontrolu, než aby se strachoval, kde
děvče je a co dělá. Patricia se tomu dnes musí usmívat:-)
Dr. Hirschhausen si vybavuje situaci z knihy, kdy Patricia v záchvatu vzteku poškodila paparazzi
fanouškům auto. Byla to chvíle, kdy si řekla, že úspěch nedělá člověka jen šťastným? Patricia říká,
že může mluvit pouze za sebe, ale skutečně přišla chvíle, kdy si řekla, že takhle žít nechce, takhle si
to nepředstavovala, tohle omezení svobody, život jak v tunelu, nemůže se jít normálně projít, jen z
busu na scénu a zas do hotelu, pořád dokola, křik fanoušků...toto vše nebyl život, jaký si přála.
80
Dopisů od fanoušků přicházelo tolik, že úřady přidělily Kellyovým vlastní směrovací číslo:-) A
kromě toho se někteří fanoušci snažili přeplavat až k hausbótu a proniknout na něj. Jednou otevřel
někdo z Kellyových dveře na toaletu – a tam seděl úplně cizí člověk, fanoušek, který se tam
schovával.
Kellyovi vyzařovali navenek něco velmi pozitivního. Jaké to bylo v zákulisí? Patricia říká, že na
scéně ze sebe vždy vydali to nejlepší, ale jinak byli úplně normální sourozenci:-D, kteří se mezi
sebou také umějí hádat. Ale s většinou z nich si dodnes rozumí velice dobře, obecně jsou si blízcí,
jsme typičtí Irové, říká Patricia. Temperamentní, ale když jde do tuhého, umějí stát při sobě.
81
Existovala mezi nimi konkurence na pódiu? Chtěl někdo třeba více stát ve světle reflektorů, víc
toho zpívat? Patricia říká, že ona určitě ne. Stát příliš vepředu, a ten řev fans... Každý ale měl co
nabídnout, říká Patricia, každý z nich přece skládal a přinášel vlastní písničky, a navíc měli úkoly v
rodinném podniku, takže ti, kdo možná tolik nebyli ve světle reflektorů, měli často hodně co dělat v
zákulisí. Například Patricia byla odpovědná za management, a to ji naplňovalo.
Kellyovi byli první, kdo měl vlastní nahrávací společnost. Někdo si z nich mohl dělat legraci, že
jsou naivní retro kapela, ale ve skutečnosti byli nesmírně inovativní a velmi chytří, uznává dr.
Hirschhausen. Ty jsi byla zodpovědná za milionový byznys, že? ptá se Patricie. Jak jsi to zvládala,
jak jsi to vedla? Patricia odpovídá, že to vedl otec, velmi chytrý a inteligentní člověk, a ona byla
jeho pravá ruka v byznysu. Samozřejmě měli všichni určité povinnosti. Někteří byli zodpovědní za
organizační oblast, někteří za kreativní oblast a produkci CD, bylo to dobře rozdělené.
82
Patricia nejdřív hodně pracovala, létala po celém světě letadlem...a najednou si uvědomila, že
pracuje příliš a že by z tohoto kolotoče měla vypadnout. V knize píše, že nespala na luxusních
postelích v hotelu, že radši spala na zemi, protože jí to přílišné pohodlí bylo až nepříjemné, a že
svého času z přemíry práce jakoby najednou ztrácela vnitřní zapálení pro věc.
Máma jí umřela na agresivní formu rakoviny prsu velmi brzy, v 36 letech. Jaké bylo pro Patricii
dovršit 36 let? Divný pocit, musím přiznat, říká Patricia, ale musím také dodat, že mě ani
nenapadlo, že mě to může postihnout také... Sice je všeobecně známé, že rakovina může být
dědičná, ale Patricia si říkala, že se jí to přece nemůže týkat, žije zdravě, stravuje se rozumně, chodí
běhat, nekouří a skoro nepije alkohol. Chodila na prohlídky? Před 39. rokem života ne. A nyní
apeluje na všechny mladé ženy, aby také chodily na prohlídky, především tehdy, když mají rakovinu
v rodině. Ona měla velké štěstí v neštěstí a uvědomuje si to. Ve 39 letech si konečně říkala, že musí
přece jen na mamograf, měla vnitřní pocit, že musí. Díagnóza – agresivní předstupeň rakoviny prsu.
Následovala amputace prsu a voperování protézy.
83
Co je pro Patricii důležité na tom, že se o tom mluví? Patricia říká, že dnes jsou možnosti, které
máma tehdy ještě neměla. Je důležité chodit na prohlídky a je dokázané, že je 90% šance vyléčení,
jestliže se zachytí brzy.
Co ti v té době pomáhalo? Jsi přece věřící, že? ptá se dr. Hirschhausen. Ano, víra je pro mě velmi
důležitá, říká Patricia. Vyrůstali jako typičtí irští katolíci, říká Patricia, jako děti byli pokřtěni, ale
zas až tolik do kostela nechodili. Ve 23 letech víru znovu našla, a velkou oporou jí samozřejmě byl
její muž, její rodina a přátelé, které má už třeba třicet let. Říká, že sociální zázemí velmi pomáhá v
léčení. Přihlásila se také na půlmaraton...i předtím podnikla triatlonový závod a toto jí připadalo
pozitivní, důkaz, že je zdravá. Její bratr Joey, známý maratonec, a její manžel Denis běželi s ní.
Oslavila tak rok po operaci, oslavila své zdraví.
84
Dr. Hirschhausen zmínil, že nedávno byla Popeleční středa...a Patricia také drží půst, že? Patricia
přikyvuje, že momentálně se vzdala čokolády:-) A ženy vědí, o čem mluví... Já taky! směje se dr.
Hirschhausen a připomíná, jak Patricia zveřejnila na facebooku, že tohle byl její na čas poslední
chleba s nutellou:-) Patricia dodává, že včera odolala pokušení – byla v hotelu...a v minibaru v
pokoji bylo Toblerone. Prásk, zavřela minibar! Ale postí se i během roku, jen tak pro zdraví, ne z
náboženských důvodů – 9-10 dnů pije jen ovocné šťávy. Čeho se vzdá Bettina Tietjen? Sportu,
prohodí moderátorka, a rozesměje všechny přítomné. Dr. Hirschhausen říká, že se víckrát v životě
také postil a momentálně se snaží vydržet bez sladkostí, i když není 100% důsledný:-)
Dr. Hirschhausen připomíná, jak Patricia zpívala loni v Paříži jen tak na ulici a doprovázela se na
kytaru. Patricia vypráví, jak se kvůli knize vydala na mnoho míst, na kterých žila, a spontánně ji
napadlo postavit se v Paříži jen tak na ulici a začít hrát a zpívat. Moc ji to bavilo a za půl hodiny si
vydělala 42,50 eur:-) Kdo ji chce slyšet zpívat, bude mít možnost na jejím turné autorského čtení.
Foto (vše): NDR
85
A s tím souvisí to, co Patricia zveřejnila 9. 3. na své oficiální Facebook stránce:
„Ahoj moji milí,
konečně vám mohu sdělit speciální termín mého 'turné autorského čtení'. Tohle místo je super
cool! Absolutně kellyovské, hippiesácké a s úžasnou atmosférou. Miluju to tam, stávám se tam
trošku sentimentální a připomíná mi to dětství.
Můžete se těšit na skvělý večer. Přineste si s sebou kytary! Jo, a kdo se na to cítíte,
přijďte v hippie oblečcích! Další info viz níže.
Těším se, že se po dlouhé pauze konečně zase uvidíme.
Bůh vám žehnej,
Patricia Kelly“
Patriciino „turné autorského čtení“ začíná! V pátek 4. dubna přijede do Bonnu a představí zde
svou knihu Der Klang meines Lebens. Ale tato akce bude daleko víc než klasické autorské čtení.
Program večera bude následující:
Patricia bude hodně číst ze své knihy
poprvé uslyšíte také kapitoly, které v tištěné knize nejsou, tedy skutečně bonusové kapitoly,
které ještě nikdo nezná!
promítání diapozitivů s fotkami ze starých kellyovských časů
některé suvenýry, které jste mohli vidět již v traileru ke knize, budou také k vidění
kromě čtení zahraje Patricia také pár písní v akustické podobě – a kdo bude mít s sebou
hudební nástroj, může se přidat
na závěr budete mít možnost klást Patricii otázky ohledně knihy (protože těch máte jistě
spoustu)
po akci bude Patricia podepisovat knihy a CD i s osobním věnováním
kdo se bude chtít s Patricií vyfotit, bude mít možnost. Vaše fotky budou pak (pokud budete
chtít) zveřejněny na Patriciině Facebook stránce v samostatném albu
Tak neobvyklé jako tato akce je také místo konání – a k Patricii se perfektně hodí:
Das BaseCamp Bonn je zastřešená plocha rozkládající se na 1200 m2, ve které se dá přenocovat v
16 zdobených historických obytných vozech, dvou US-Airstreams a dvou spacích vagónech
Deutsche Bahn (Německých drah). To zní nepředstavitelně, že? Ale BaseCamp je ve skutečnosti
úplně normální hotel.
86
To znamená: Pokud cestujete z daleka nebo prostě nechcete po akci ještě domů, můžete tady
přenocovat. Nakoukněte prostě na web BaseCampu a vyberte si obytný vůz, který se vám bude
nejvíc líbit: www.basecamp-bonn.de/zimmer-hotel-bonn/
Náklady se počítají následovně:
Cena za nocleh v daném obytném voze + 1 vstupenka za 20 eur
(v ceně je snídaně formou bufetu druhý den ráno)
Tip: V mnohých obytných vozech můžete přespávat také po dvou nebo po třech (je to levnější).
Balíček – nocleh+vstupenku si můžete objednat od pondělí 10. března od 16:00 na
[email protected] nebo telefonicky na +490228 9349 4955.
Vstupenky bez noclehu budou k dispozici od pátku 14. března.
Dohromady je k dispozici 200 míst.
Začátek akce je ve 20:00.
26. března zveřejnila Patricia také krátký trailer (youtube.com/watch?v=8rtYqAvKXwE) – četla
ukázku z knihy přímo v prostředí, kde se akce bude konat: v BaseCampu.
„Jej, promiňte! Jejda, pan Beethoven! Dobrý den!
Ahoj moji milí! Tady jsme v BaseCampu v Bonnu. Nádherné místečko se samými maringotkami,
super, jako v mém dětství! Máme moc milé hosty. Například jsou tady hosté z Asie...ahoj lidi! S
kravatou kolem krku do takového obytného vozu? Super! Nebo třeba támhleten milý pán...dobrý
den! Pořádáme tady zvláštní akci, autorské čtení, jiné než ta běžná, a to se speciálními,
zvláštními věcmi, které nikde jinde neuvidíte, a teď vám přímo něco přečtu.“
(Patricia předčítá ze své knihy o tom, jak natáčeli videoklip First Time a co ji přimělo vytvořit pro
tento klip postavu mladé prostitutky z počátku století, které se nedostává lásky, je zneužívána a
nakonec si ze zoufalství vezme život. Píseň napsala jako nešťastně zamilované mladé děvče, ale
inspirovaly ji i prostitutky, se kterými se Kellyovi znali v Paříži v polovině 80. let. Když tento návrh
na děj klipu předložila rodině, jejich poradci v hudební branži Miku Ungefehrovi a dvěma
režisérům, byli všichni v šoku – cudná Patricia chce hrát prostitutku? Nakonec ale všichni uznali,
že je to výborný nápad:-) Klip měl obrovský úspěch a dodnes patří k nejoblíbenějším kellyovským
klipům. Pro české fanoušky má toto video ještě jeden zvláštní význam – natáčelo se v Praze a
Patriciina hrubiánského partnera a pasáka v jedné osobě si v něm zahrál český herec Jiří Čivrný.)
Další ohlášené termíny autorského čtení jsou 1. 4. Oldenburg a 10. 5. Panningen, na podzim pak
znovu BaseCamp Bonn: 19. 9.
Patricia má pro knihu také samostatné oficiální webové stránky: der-klang-meines-lebens.de.
Zdroj: youtube.com/user/PatKellyOfficial, facebook.com/PatriciaKelly.Official
87
Joey pomáhá toulavým psům
ze spárů rumunského zákona
Joey na návštěvě v rumunském útulku. Foto: stirileprotv.ro
Joey Kelly pobýval pár dní v Rumunsku, kde se zasazoval o lepší podmínky pro
místní toulavé psy a psy v útulcích. Navštívil město Dej, kam ho doprovodila
prezidentka společnosti Cellagon vyrábějící mj. i krmiva pro psy, Frauke Berner. Ta
se velmi zasazuje o lepší podmínky a záchranu života pro psy, kteří mají být nyní na
základě nového rumunského zákona utraceni, jestliže se pro ně do 14 dnů nenajde
stálé místo. Firma Cellagon, se kterou Joey dlouhá léta spolupracuje, daruje do
Rumunska měsíčně přes tunu krmiv pro psy. Joey navštívil útulek, protože chce
pomoci najít psům domovy i v zahraničí.
Setkali se také se starostou a místostarostou města Dej. Shodli se, že útulek pro psy
by měl být rozšířen, aby bylo možné zajistit lepší podmínky pro psy a „ubytovat“
více toulavých psů. Probírali také řešení, která pomohou vyhnout se utrácení
toulavých psů.
Útulek provozuje město a sdružení Pro Anima Terra. Starají se v něm o 130 psů.
Díky mezinárodní adopci bylo možné najít nový domov celkem již zhruba 60 psům,
kteří teď žijí v rodinách v Belgii, Holandsku a Německu. Joey se o to sám aktivně
zasazuje.
Představitelé organizace sdělili:
„Mluvili jsme s Joeyem o tom, že chce být patronem útulku. To by nám pomohlo
v našich plánech na zlepšení podmínek pro psy. Chceme vytvořit pravidlo, že
88
v jednom velkém kotci nemají být více než tři psi, a zlepšit jejich životní
podmínky.“
Proto po celou dobu Joeyovy návštěvy doprovázela jeho tým televizní kamera stanice
RTL. Příspěvek se objeví v televizních zprávách, aby se o této problematice
dovědělo co nejvíce lidí.
Krátká videorepotáž byla také odvysílána v rumunské PROTV. Najdete ji na
stirileprotv.ro/stiri/social/o-vedeta-din-sua-a-venit-in-tara-noastra-pentru-asalva-cainii-fara-stapan-am-fost-in-bucuresti-acum-mai-multi-ani.html.
Joey se v ní vyjádřil takto:
„Jsem tady na pár dní a myslím, že v Německu velmi rychle najdeme lidi,
kteří si je vezmou. Jsou to mladí a zdraví psi. Máme cíl najít u mých přátel
a lidí, se kterými se to chystám probrat, nové domovy pro aspoň deset psů
odsud.“
„Byl jsem v Bukurešti před mnoha lety a také nedávno, před pár lety,
trénoval jsem tam, běhám maraton...trénoval jsem v Bukurešti po nocích, běhal
jsem po městě v noci, a viděl jsem spoustu toulavých psů...a teď jsem právě
přijel z Chile, a tam mají stejný problém.“
Zdroj: stirileprotv.ro, ro.stiri.yahoo.com, voceatransilvaniei.ro, monitorulcj.ro, wedogood.de/we-partner/41-cellagon
89
Paddy natáčel DVD z turné Solo&Unplugged!
Paddy Kelly a Dirk Schulz při písni Movie
Foto: youtube.com/user/MsJenny2305
Ve dnech 6.-8. 3. natáčel Paddy Kelly v německém Duisburgu live DVD z turné Solo&Unplugged.
Pro ty, kdo se chystali na tyto koncerty, vyvěsil Paddyho team 2. března na Paddyho oficiální
Facebook stránce:
„Za pár dnů se koná natáčení Paddyho prvního live DVD. Zde je pár informací pro ty, kdo se
chystají na koncerty, a pozvání pro všechny, kdo se nějakým způsobem chtějí účastnit:
nezapomeňte si přinést dvě lžičky na Spoon Song
mějte připravený zapalovač, až přijdou na řadu balady (jestli žádný nemáte, můžete si ho
koupit u merchandise stánku; tyto zapalovače jsou vyrobené speciálně pro tyto koncerty)
prosím nenoste/nepoužívejte na koncert/ě svítící tyčinky či blikátka
pokud možno zvolte oblečení v jiné barvě než bílé
vchod bude po začátku koncertu uzavřen, přijďte tedy prosím včas
Můžete také napsat Paddymu otázky níže do komentářů. Vybrané dotazy budou součástí interview,
které se objeví v bonusových materiálech na DVD. Hlavním tématem interview bude Paddyho
hudba a Solo&Unplugged Tour, ale můžete se klidně ptát i na osobní témata.“
Na Paddyho koncertech nebývá povoleno fotografovat a natáčet. Tentokrát ale Paddy požádal
fanoušky, aby při písni Movie, která pojednává o negativních stránkách hudebního průmyslu a
slávy, neváhali natáčet na mobilní telefony či jinou dostupnou technikou, a výsledná videa mu pak
posílali, aby se tato videjka mohla stát součástí DVD. Fanoušci v drtivé většině vylovili mobily a
ochotně natáčeli:-) Paddy sám také během písně požádal o svůj mobilní telefon a natáčel fanoušky,
svého kytarového parťáka Dirka Schulze a dokonce i kameramana:-)
90
Zde jsou některé záběry z videa Movie, které se později objevilo na YouTube:
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
Foto (vše): youtube.com/user/MsJenny2305
Další fotodokumentaci najdete na webu Chrise Bucanaće, který šéfoval natáčení, a který točil i
Angelovy dokumenty – DVD o alternativním životním stylu OFF ROAD a dokumentární
videosérii Welcome Home o soběstačném životě v novém domě v Irsku (více na str. 110) – či fotil
Angelův „adventní kalendář“ z Irska. Fotky z natáčení v Duisburgu si můžete prohlédnout na
chris.bucanac.eu/paddy-kelly-dvd-production/.
Filmovalo se v originálním divadelním sále vzniklém ze staré tovární haly Theater Gebläsehalle
103
im Landschaftspark Duisburg-Nord a atmosféra byla vynikající, o čemž svědčí Paddyho
následná dojatá reakce na Facebooku (11. března):
„DÍKY!!!!!!!!!!
Milí přátelé,
chtěl bych každému z vás ze srdce poděkovat za ty NÁDHERNÉ chvíle, které jsme společně
prožili během nahrávání live DVD! Byli jste ÚŽASNÉ publikum, tiché i hlasité, plné nadšení a
lásky. Byl jsem HROZNĚ DOJATÝ. Jsem opravdu vděčný za tento nezapomenutelný společný
zážitek. VELKÉ díky patří zvlášť těm, kteří přijeli z daleka, z míst, jako Švédsko, Rumunsko,
Polsko, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Dánsko, Rakousko, Švýcarsko, ze všech koutů Německa, z
Holandska, z České republiky a z mnoha dalších míst... WOW!
Jak už jsem řekl, byl bych rád, aby to bylo 'naše' live DVD, ne jenom moje, takže všichni, kdo
jste natáčeli při písničce Movie na iPhone, Smartphone atd., pošlete tyto materiály přes
www.wetransfer.com
na
email
[email protected]
(další
informace
najdete
na
http://paddykelly.eu/sendmaterial.php). Takto bude možné zahrnout vaše videa do procesu
stříhání, a já si budu moct sednout na gauč s chipsy a pitím a koukat na vás: –) Jo, a díky za
dotazy od vás!
V příštích měsících budu pracovat ve studiu na novém albu a koncertovat v rámci Solo &
Unplugged tour, než se DVD vydá, ale mělo by být do léta hotové.
Ještě jednou – byli jste ÚŽASNÍ!!!
Zdraví
Paddy“
A jaké bylo/je/bude turné Solo&Unplugged Tour? I na to se novináři z webu li-event.li zeptali
104
Paddyho loni na podzim před koncertem v lichtenštejnském Vaduzu:
Pane Kelly, v polovině 90. let jste s Kelly Family patřili k nejúspěšnějším hudebníkům v
Evropě. Prodali jste více než 20 milionů desek. V roce 2004 jste se stáhl z veřejného života a žil
jste v katolickém klášteře ve francouzském Burgundsku. Co vás přimělo k tomuto kroku?
Za prvé jsem měl už dost toho života v šoubyznysu, protože se spousta věcí odehrává jen na
povrchu a je to často zdánlivý svět, kde se s tím, co je v životě skutečně podstatné, dostanete do
kontaktu málokdy. Za druhé jsem se chtěl dostat blíž Bohu a sám sobě, přijít opravdu na kloub
existenčním otázkám života.
Našel jste tam odpověď na svou otázku, kdo jste a co chcete?
Ano, o tom bych mohl napsat celou knihu. Otázka, kdo jsem, souvisí bezprostředně s otázkou,
odkud přicházím, tedy s otázkou Boha. Moje zkušenost je taková, že čím blíže se člověk dostane
svému vlastnímu původu, tím více poznává sebe samého. Je to podobné jako s uměleckým dílem,
kterému plně porozumíte, až když poznáte umělce a můžete se ho zeptat.
Váš odchod z řádu zdůvodňujete také tím, že jste se necítil povolán složit věčný slib. Teprve
nedávno jste si v Irsku vzal svou lásku z mládí Joelle Verreet. Byl pro vás odchod z řádu
správným rozhodnutím? Jak se cítíte jako manžel?
Těch šest let zasvěceného života jako mnich byla pro mě velmi důležitá kapitola, ale ne moje
životní poslání. Svou ženu a manželství s ní vnímám jako velký dar z nebes.
V roce 2010 jste se do hudebního byznysu vrátil – láska k hudbě a k vystupování vás
neopustila ani v letech, kdy jste se stáhl z veřejného života do kláštera. Do jaké míry ovlivnil
váš pobyt v klášteře vaši hudbu, potažmo texty?
Ten vliv má jistě mnoho podob, ale neoznačoval bych se za křesťanského umělce, který ve své
hudbě výhradně chválí Boha. Líbí se mi odpověď slavného Johnnyho Cashe, odpověď na otázku,
jestli sám sebe považuje za křesťanského umělce. Řekl: 'I am an artist that is Christian' – jsem
umělec, který je zároveň křesťanem. V tom se dokážu najít.
Jaké jsou dnes vztahy s vaší rodinou?
V kontaktu se svými sourozenci jsem každý týden. Vždycky je nějaká doba, kdy si člověk lépe
rozumí s tím či oním, sdílí více společných zájmů, podílí se na společných pracovních projektech
atd. Momentálně se soustřeďuji na své sólové projekty, vídáme se ale rádi soukromě, prostě jen tak
nebo při určitých rodinných příležitostech.
7. září vystupujete ve Vaduzu. Na co se publikum může těšit?
Přijedu sám. Mými vzory jsou velcí umělci jako např. Bruce Springsteen, kteří znovu a znovu
vyjíždějí na turné sami, aby mohli stát na scéně takříkajíc 'nazí', aby se mohli publiku více přiblížit
– v menších sálech a bez světelné show. Takto jsou zamýšlené i moje současné koncerty. Podle
toho, jakou písničku budu právě zpívat, si vyberu nástroj, na který se doprovodím, především na
akustické a elektrické kytary a na piano. Zazpívám písně z mého prvního sólového CD i hity jako
An Angel nebo Fell In Love With An Alien z dob Kelly Family, ale také řadu coververzí od Boba
Dylana, Bruce Springsteena nebo od The Police. A dokonce budete moci slyšet i pár nových
písniček, které by se měly objevit v roce 2014 na mém příštím sólovém albu.
Zdroj: facebook.com/PaddyKelly.official, youtube.com/user/MsJenny2305, chris.bucanac.eu, li-event.li
105
Kathy na Rosenmontag na karnevalu v Kölnu
Kathy Kelly se v pondělí 3. 3. veselila s přáteli na karnevalu v Kölnu. Na své
oficiální Facebook stránce zveřejnila ještě téhož dne fotky, kde je v převleku za
klauna. Kellyovská historie je hodně provázaná s cirkusem Roncalli, takže možná
není divu, že si Kathy vybrala právě tento kostým.
Karneval – v Německu někdy též nazývaný „pátým ročním obdobím“, neboť trvá
několik týdnů a žije jím celé město – je součástí masopustního veselí a v Kölnu
vrcholí o tzv. Rosenmontag, v pondělí před Popeleční středou, která je začátkem
předvelikonočního postního období. Název Rosenmontag pochází podle jedné verze z
11. století – papež v tento den světil zlatou růži (něm. Rose) a slavnostně ji předával
nějaké význačné osobnosti. Podle jiných zdrojů se slovo Rosenmontag vyvinulo z
německého rasen – řítit se, pádit, bláznit, řádit, toto pondělí má tedy být náležitě
bláznivé.
Fotografie si můžete prohlédnout na facebook.com/kathy.a.kelly.9/media_set?
set=a.10201490104088282. Z důvodů ochrany autorských práv není možné tyto
fotografie zde zveřejňovat.
K jednotlivým fotkám Kathy připsala:
„S Reném a Katjou na kolínském karnevalu. Poslouchali jsme kapely kolínské
hudební scény, které tu na Neumarktu hrály live, třeba Brings a Ksala. Na
konci jsem měla pocit, že refrén v kolínském nářečí zvládnu fakt už dobře,
no, hlavně že to byla legrace.“
„Vždycky jsem chtěla být klaunem. Tak je načase. Tohle dělal táta celý svůj
život – dělal nám klauna a dobře jsme se bavili.“
„Tady se dobře bavíme na kolínském karnevalu 2014 na Neumarktu.“
Zdroj: facebook.com/kathy.a.kelly.9
106
Patricia se snaží vydržet postní období bez čokolády
Popeleční středou 5. 3. začala čtyřicetidenní postní doba před Velikonocemi. Půst se nemusí týkat
jen masa, jak si možná někteří lidé myslí – mnozí křesťané se v tomto období snaží vzdát něčeho,
co jinak mají rádi a co si vyberou jako předmět půstu. Kellyovi si jako křesťansky založená rodina
všimají samozřejmě i tohoto období – loni vyprávěla Maite, že se poradila s manželem a dcerkami,
čeho se v tomto období dočasně vzdají, a dohodli se na čokoládě. Letos se v tento den s podobným
vzkazem přihlásila Patricia na své oficiální Facebook stránce:
„Tohle byl můj poslední chleba s Nutellou před 40denním postním obdobím. Vy víte, jak miluju
čokoládu, ale budu se snažit obejít se v tomto zvláštním období bez ní. Máte také nějaké
postní předsevzetí? Přeju vám hodně štěstí a myslete na mě také. Přeju vám požehnanou postní
dobu.
Patricia“
Patricia přiložila foto, které si můžete prohlédnout na facebook.com/PatriciaKelly.Official. Z
důvodů ochrany autorských práv není možné tuto fotografii zde zveřejňovat.
Zdroj: facebook.com/PatriciaKelly.Official
********************************************************************************
Paddyho nové obrazy konečně k dostání
Jak jsme vás informovali již v minulém čísle fanzine KELLYWORLD, Paddy během minulého a
letošního roku dokončil tři nové obrazy, které šly nyní do prodeje. Již dříve byly zveřejněny názvy
těchto obrazů: dva z nich nesou názvy písní Boba Dylana, které inspirovaly jejich vznik, a sice
Times They Are A-Changing (patří i do Paddyho koncertního repertoáru – pozn. překl.) a I Shall
Be Released. Název třetího obrazu zní Walking Trees. Každý z obrazů má rozměry 100x150 cm a
každý je osobně podepsaný od Paddyho.
Paddyho oficiální výtvarnická stránka Paddy Kelly Art zveřejnila 3. března následující oznámení:
„Od 6. března jsou v online shopu na www.paddykellyart.eu a v galerii Bilder Fuchs ve Fuldě
k dispozici tři Paddyho nové obrazy jako limitovaná edice giclèe kopií. Každý motiv je
limitovaný – pouze 25 giclèe kopií.“
Ke vzkazu byla přiložena fotografie všech tří obrazů, kterou najdete na facebook.com/photo.php?
fbid=521305647988959. Z důvodů ochrany autorských práv není možné tuto fotografii zde
zveřejňovat.
Zdroj: facebook.com/PaddyKellyArt, paddykellyart.eu
107
Reportáž
Joey po 8 letech znovu vyhrál sólo závod WOK WM!
Vlevo a uprostřed: Radost na stupních vítězů. Vpravo: Irská hymna a dojetí (zl. Armin Zöggeler, Joey Kelly, Georg Hackl)
Foto: prosieben.de
Fantastické! Joey Kelly závodící za tým HeizOel24 se stal v noci z 8. na 9. 3. vítězem závodu
jednotlivců WOK WM (Mistrovství světa v jízdě ve WOKu) pořádaného tradičně každoročně TV
Total stanice PRO7. Vítězství je o to cennější, že Joey tentokrát překonal i mnohonásobného vítěze
závodu, léta neporaženého německého olympionika Georga Hackla. Se dvěma zlatými, čtyřmi
stříbrnými a čtyřmi bronzovými medailemi je druhým nejlepším závodníkem WOK WM všech dob,
právě za legendárním Georgem „Wokl-Schorsch“ Hacklem.
Závod se konal na ledové dráze v Schönau am Königssee. Joey odstartoval nejrychleji ze všech...
...a rozhodl pro sebe již první kolo, v němž zvítězil časem 1:00:737 před Arminem Zöggelerem
závodícím za Itálii a medailistkou z minulých let Lucy Diakovskou, trvale žijící v Německu, ale
reprezentující svou původní bulharskou vlast. Až čtvrtý za nimi zůstal favorizovaný Georg Hackl.
Ve druhém kole znovu úřadoval „Zelený blesk“, jak Joeye nazval komentátor podle barvy trikotu.
108
Hackl zajel tentokrát lépe než v prvním kole a útočil na zlato, ale proti „Šílenému Irovi“ neměl letos
šanci. Jen přihlížel, jak Joey ukrajuje z jeho času setiny a tisíciny, a tak to vydrželo až do konc e
(dílčí čas 0:57,116). Třetí dojel, stejně jako loni, Armin Zöggeler.
Závodu čtyřWOKů se Joey letos neúčastnil, za zmínku však stojí, že jeho kamarád a dlouholetý
sportovní parťák pro závody synchronních dvojic Turmspringen (závod ve skocích z věže) Peter
Imhof skončil se svým týmem na třetím místě.
Konečné výsledky (součet časů z 1. a 2. kola):
1. Joey Kelly (IRL) 1:57.853
2. Georg Hackl (DE) +1.642
3. Armin Zöggeler (IT) +2.890
Komentátor si z Joeye dělal legraci, nejdřív že má na sobě víc reklamních bannerů než kterýkoli
bundesligový fotbalový stadion:-), pak zase v narážce na jeho působení v Kelly Family uvedl, že
jako jediný závodník nepřespává v hotelu, ale přímo na jezeře Königssee na hausbótu:-) A pak ho
Joey naprosto ohromil:
„Skoro stejná rychlost jako Georg Hackl! To bude ještě napínavé! Joey Kelly, nebo Georg Hackl?!
Tak jako tak má Joey náskok 1,5 s! Získá svůj druhý titul? Kelly jede, drží si polohu...to je
neuvěřitelné, co se tady odehrává! Bude Joey Kelly mistrem světa?! Ano!!! Joey Kelly trumfnul
Hackl-Schorsche! Titul pro Irsko! Šílený Ir si odváží titul! Zachoval chladnou hlavu, i když i on měl
problémy kvůli zrychlující se dráze...neuvěřitelné, co tady Kelly předvedl! Viděli jste ty nárazy do
mantinelů..ale on se tím vůbec nenechal znervóznit, zůstal v této velmi vodorovné aerodynamické
poloze a dokázal dokonce ještě zrychlit! Vysoká rychlost v zatáčce...podívejte se, jak dokázal zůstat
ležet vodorovně, nenechal se znervóznit...a získává podruhé v kariéře titul mistra světa v jízdě ve
WOKu v závodě jednotlivců! Takže z desátého Hacklova titulu nebude nic! Ten teď musí doufat ve
WOK WM 2015. To byl závod! Tak napínavý a tak těsný nebyl ještě nikdy! A na jeho konci podruhé
vítězí Joey Kelly!“
Joey po svém vítězství uvedl:
„Je to čest, být dnes tady. Zdravím všechny, je tu krásně, díky, že tu dnes můžu
být...samozřejmě, Schorsch jel velmi dobře... Je to čest... Schorschi, bylo to fakt...“ (obejmou se)
„A děkuji i své rodině a svým třem dětem. A mému týmu!“
Videa ze závodu najdete na webu stanice PRO7 pod odkazy:
tvtotal.prosieben.de/tvtotal/videos/player/index.html?contentId=151746 – závod jednotlivců, 1. kolo
tvtotal.prosieben.de/tvtotal/videos/player/index.html?contentId=151753 – závod jednotlivců, 2. kolo
tvtotal.prosieben.de/tvtotal/videos/player/index.html?contentId=151760 – Joeyova jízda na vítězství
tvtotal.prosieben.de/tvtotal/videos/player/index.html?contentId=151756 – na stupních vítězů
Zdroj: tvtotal.prosieben.de
109
Angelo: Druhá část dokumentární série Welcome Home
Jak už jsme informovali v minulých číslech fanzine KELLYWORLD, Angelo Kelly s rodinou
připravili sedmidílnou dokumentární sérii o svém novém životě na irském venkově nazvanou
Welcome Home, kterou Angelův oficiální YouTube kanál youtube.com/user/TEN4ONE
zveřejňuje každou sobotu po jednom díle + úterní minividejko Outtakes (vystřižené či
nepoužité scény ze sobotního dílu).
Angelo s rodinou se před pár lety rozhodli radikálně změnit životní styl. Prodali byt v Německu
a nastěhovali se do obytného autobusu, ve kterém strávili na cestách zhruba tři roky. Nejmladší
z dětí – dnes tříletý Joseph – původní „usedlý“ způsob života trvale už ani nezažil: narodil se
zkraje jejich „cestovatelského“ období.
Když se nakonec přece jen rozhodli usadit se, vybrali si Irsko, kde objevili polorozpadlý dům
na venkově, ke kterému patří rozsáhlý pozemek s lesem. Společnými silami a za pomoci
sousedů dům zrekonstruovali – mezitím stále bydleli v busu zaparkovaném před domem – a
kolem Vánoc 2013 se do domu nastěhovali.
Jednotlivé fáze oprav nového domova a realizace nezávislého a soběstačného životního stylu
dokumentoval Angelův kamarád, kameraman Chris Bucanać, který je také autorem prvního
Angelova rodinného videodokumentu OFF ROAD o životě na cestách, jenž vyšel v roce 2012 i
na DVD. Ve videích je vidět také jejich nový pejsek, fenka Falla.
Fanzine KELLYWORLD přináší české znění březnových epizod (české znění epizod
zveřejněných v únoru najdete v únorovém čísle FZ). Z důvodů ochrany autorských práv není
možné zveřejňovat zde jednotlivé záběry z videodokumentu.
1. 3. zveřejnil Angelo na své oficiální Facebook stránce:
„Dobré ráno všem. Tady je nejnovější díl série WELCOME HOME. Doufáme, že se vám
bude líbit.“
V. díl (1. 3.) – Homeschooling (Domácí výuka), youtube.com/watch?v=zWw4yGf1O3Q
Angelo: „Prvních pár let chodili Gabriel a Helen do školy v Německu, ale když jsme začali
cestovat, museli jsme je začít učit doma. A je to krásná zkušenost...ty tři roky, co praktikujeme
domácí výuku při životě na cestách...a věděli jsme, že se do školy nevrátíme, že chceme v
domácí výuce pokračovat... A Irsko je pro tohle výborné, Irsko je velmi svobodné, jako rodiče
můžete rozhodovat, jakou výuku budou vaše děti mít, jestli je chcete učit doma...“
(Kira vypráví dětem něco ze zeměpisu)
Angelo: „Kira odvádí skvělou práci, a to je důležité. Pokud jako rodiče nechcete vložit do toho
ten čas a úsilí, pak byste se do domácího vyučování pravděpodobně pouštět neměli.“
Kira: „Po Emmu a Helen se nemusím tolik připravovat, ale pro Gabriela se už musím podívat
na pár věcí, co už si moc nepamatuju:-) A děti za námi i chodí a říkají – mě zajímá to či ono...“
Angelo: „Jednou týdně k nám dochází na pár hodin náš kamarád Federico a učí děti hrát na
různé nástroje – na housle, na klavír, na flétny... Je to super, protože děti se na to těší, hodně
cvičí, a on s nimi umí skvěle pracovat, je moc hodný a bere to hravou cestou...“
110
(před kovárnou)
Kovář: „Ahoj! Jak je?“ (ukazuje Angelovi, co právě dělá) „Pojďte dovnitř!“
Kovář: „Tak, nejdřív se musíme připravit...hlavně se chránit...tohle je zástěra mého
syna...myslím, že můj syn je jeden z nejmladších kovářů v Irsku:-)“
Kira: „Jsou kovárny v Irsku ještě běžné?“
Kovář: „Jojo!“
Kira (směrem ke Gabrielovi, který již má na sobě zástěru): „Vypadáš jako zubař:-)“
Angelo: „Nebo jako řezník:-)“
Kovář (ukazuje dětem svůj předchozí výtvor): „Budeme dělat něco podobného, jo?“
Angelo: „Myslím, že na domácí výuce je pěkné to, že rodiče jsou zodpovědní za výuku svých
dětí. Že to není jenom...ať to stát zařídí a jak to bude vypadat, není náš problém... Tady musí
rodiče převzít zodpovědnost...a přiměje vás to přemýšlet, co chcete svým dětem předat...co do
nich chcete vložit...začnete být kreativní a začnete hledat lidi...třeba na to, aby jim ukázali
řemesla jako kovářství...nebo jim dávali hodiny hudby...nebo cokoli dalšího...snažíte se toho
dětem předat co nejvíc, aby už v mladém věku ledacos zažili, ledacos vyzkoušeli, a možná už v
mladém věku najdou něco, čemu se budou chtít později věnovat...“
*
8. 3. zveřejnil Angelo šestý díl:
„Doufáme, že se vám dokumentární série WELCOME HOME dosud líbila. Dnes pokračujeme
šestým dílem.“
VI. díl (8. 3.) – Self-sufficient (Soběstační), youtube.com/watch?v=IdBBjr0p258
(v lese)
Angelo: „Tenhle dřív nebo později spadne... Zkusíme to tak, aby dopadl támhle mezi ty
stromy...“
Angelo: „Gabrieli...! Budeme řezat nejdřív z téhle strany...a pak z druhé, aby spadl správným
směrem... Drž se zpátky a dej pozor, aby se mu Falla nepřipletla do cesty.“
Gabriel: „Jojo!“
Angelo: „Jestli si myslíte, že být farmářem nebo žít na venkově je jen romantika, tak to teda
není:-D Práce, práce, práce:-D
Angelo: „To bylo čtyři pět hodin tvrdé práce... Doděláme to zítra, už se stmívá... Ale tohle je
dost dřeva na týden v zimě...“
Angelo: „Jako kluk jsem chtěl jednou mít farmu a být soběstačný...není to přesně tak, ale už
teď jsme velmi soběstační, máme vlastní zdroj vody, vlastní les, kde kácíme i sázíme stromy, a
je jen otázkou času, kdy si začneme pěstovat vlastní plodiny, a do pár let bych si chtěl pořídit
vlastní solární systém. Tak, abychom měli veškerou energii, veškerou elektřinu vlastní a nebyli
na nikom závislí. Můj kamarád Federico má na to u svého domu bezvadné zařízení...takhle
bych to taky chtěl.“
Angelo: „Teď jsme u Federica a Maggie...mají syna, který se jmenuje Angelo...takže už jsou
tady dva Angelové:-) Ukážou nám energetický systém, který provozují. Jsou úplně soběstační,
111
neodebírají energii od žádné firmy, mají svůj vlastní solární systém, větrnou elektrárnu, toto
všechno u nich jede...a tam bych se také chtěl dřív nebo později dostat. Federico, ukážeš nám
svůj systém?“
Federico: „OK, tady máme solární panely, které přeměňují sluneční záření na elektrickou
energii...v prosinci nebo v lednu z toho moc elektřiny nedostanete, to není v Irsku moc světla,
takže nám v zimě pomáhá větrná turbína, stejně jako když vůbec nesvítí slunce, když je mlha...“
Angelo: „Takže zase více fouká vítr a...“
Federico: „Přesně tak. Všechno to uvidíš v prosinci:-) A když je takhle větrno, lidi to fakt
nemají rádi...“
Federico: „Můžeme se podívat na ten systém, na ovládací centrum, baterie...“
Federico: „Tak jsme tady...tady se konvertuje dvanáctivoltová energie z baterií na 240 voltů, a
tato energie se pak vede do domu...“ (hovoří o dalším konvertování energie) „Pro nás je to
pozitivní proces učení se něčemu novému...“
Federico: „Nemáme toaletu přímo v domě...což je něco, na co lidi říkají: Panebože! To je
šílený! Nám se to ale takhle líbí. Podívejme...vypadá to jako úplně normální toaleta, ve
skutečnosti je to tzv. suchý záchod, jak se tomu říká...takže uděláte potřebu a jen to dáte
takhle...a vůbec to nesmrdí, což je super... A když je nádobka plná, odneseme ji támhle na
kompost...a stane se z toho čistý kompost, který je prospěšný pro rostliny...“
Angelo: „Jak to berete vy? Dnes se ve většině zemí střední Evropy nebo prostě v západním
světě kompostová toaleta bere jako něco...špinavého a prostě...jak tohle můžete mít...a tak...
Přitom je to ta nejpřirozenější věc...“
Federico: „Ano, přitom je to ten nejhygieničtější způsob, jaký může být. Mojí mámě – a to je
pětašedesátiletá ženská – se to taky líbilo a říkala, že si to doma taky pořídí...“
Angelo: „Ale její sousedi z toho nadšení nebudou:-D“
Federico: „No to bylo takový...já do toho jdu taky:-D Když se to správně kompostuje, tak z
toho žádné svinstvo není a je to velmi bezpečné...“
Angelo: „Já tady nic necítím a... Vy víte, co děláte a jak to děláte.“
Federico: „A v támhletom kompostu jsou hovínka... Ale je to čisté, nelítají nad tím mouchy...“
Angelo: „Federico, díky moc. Vidíte, různí lidé mají různé nápady ohledně bydlení a je super,
že máme v téhle oblasti tolik kamarádů.“
Angelo: „Díky, že jsi přijel. Máš stromky?“
Soused: „Jo, mám stromky...“
Angelo: „OK... Jak jsou zhruba staré?“
Soused: „Já už neměl stejně staré...“
Angelo: „To není problém...“
Angelo: „Takže mi ukážeš, jak se to dělá?“
Soused: „Jojo...“
Soused: „Budeme je potřebovat sázet dva až dva a půl metru od sebe. Uvidíme, jak to bude
vypadat...“
Angelo: „Děti taky přijdou... Emmo, Josephe! Pojďte sem! Pojďte se něco naučit!“
Soused: „Sem přijde jeden a sem další...“ (sázejí stromy)
*
112
15. 3. zveřejnil Angelo poslední díl se slovy:
„Tady je poslední díl dokumentární série Welcome Home. Díky, že se tolik z vás dívalo, a
díky i za tu spoustu milých komentářů.“
VII. díl (15. 3.) – Liberty (Svoboda), youtube.com/watch?v=SdppZ4n5vvk
Angelo: „Už jenom to, že si děti můžou jít hrát do lesa a postavit si domeček z větví...a nikdo to
neřeší...můžou si tam dělat, co chtějí...to je takový pocit svobody...takhle jsem vyrůstal já...a
řekl bych, že takhle vyrůstala většina lidí před třiceti, čtyřiceti, padesáti lety...“
Angelo: „Pro mě je v životě důležité žít tak svobodně, jak jen je možné... Abych mohl volně
dýchat...a necítil se být nikým kontrolovaný... A toto bych chtěl dát své rodině...toto bych chtěl
dát svým dětem... Chci, aby vyrůstaly takhle... Irsko je pro nás velký pocit svobody, hlavně tady
na venkově. Lidi jsou tu super, nechají jeden druhého žít, jak chce, ale pomáhají si. A může se
třeba celý svět zbláznit, ale tohle je pro nás místo, kde bude všechno v pořádku....místo, kam se
dá jít...možná pro každého z nás je to nějaké jiné místo, ale pro nás je to tady...tady v Irsku...“
Angelo: „Myslím a doufám, že pro děti to bude do života plus...a v budoucnu, až budou
dospělí, budou mít pocit, že mohou dělat cokoli...když se budou snažit, budou moci dělat cokoli
a stát se vším, čím budou chtít. A nebudou muset mít strach... V to doufám...“
*
Chris Bucanać v létě 2013 nafotil i fotografie, které Angelo před Vánoci téhož roku použil
jako adventní kalendář. Nyní Chris Bucanać natočil i Paddyho DVD z turné Solo&Unplugged
Tour 2013-2014 (více na str. 90)
Fotodokumentaci k sérii Welcome Home najdete na chris.bucanac.eu/welcome-home-docuseries-online/, fotografie z adventního kalendáře pak na chris.bucanac.eu/videoshoot-inireland/.
*
Angelův dokumentární seriál z Irska objevil i lucemburský klavírista David Ianni, který se
přátelí s Paddym Kelly a hudebně s ním spolupracuje. David je věřící křesťan s velkým
smyslem pro rodinu, jak si můžeme udělat dojem z jeho Facebooku: s manželkou vychovávají
tři malé děti a David často posílá fotografie a příhody z jejich společného života. 15. 3. na své
Facebook stránce nadšeně napsal:
„Tohoto umělce jsem moc neznal, ale série Welcome Home od Angela Kelly mi poskytla
dojemný náhled do jeho života. Skvělý člověk s nádhernou rodinou!“
*
113
A ještě jednou na téma Angelova nového bydlení: Angelo poskytl v Norimberku rozhovor pro
immowelt.de (Svět nemovitostí). České znění přinášíme zde:
Tvůj aktuální koncertní program se jmenuje Welcome Home, takže stejně jako náš slogan
Willkommen zu Hause (Vítejte doma). Co pro tebe znamená domov?
Odmalička jsem jen cestoval a nikdy jsme nebyli na jednom místě déle než rok. Můj domov byl
tam, kde byla moje rodina, ale teď pro mě znamená domov něco úplně jiného. Poprvé v životě
můžu říct – tohle je můj domov. Koupě domu je něco trvalého, pro mě to byla nádherná
zkušenost. Člověk do toho investuje tolik práce a lásky. A odjíždět odtamtud na turné je skoro
trochu nepříjemné. Ve 32 letech se mi poprvé stýská po domově. (smích)
Co byl nejkrásnější moment v novém domově?
To byly Vánoce. Chtěli jsme všechny dětské pokojíčky dokončit do 25. prosince (Angelova
rodina si – díky svým irským kořenům – dává na Vánoce dárky po anglosaském způsobu až 25.
prosince ráno – pozn. překl.) a makali jsme do poslední minuty. O prvním svátku vánočním
jsme je pak mohli dát dětem jako dárek. Byli ze svých nových pokojíčků úplně vedle, strašně
nadšení. A já byl prostě úplně hotový a měl jsem slzy v očích.
Jak jste na tenhle dům přišli?
Hledali jsme na internetu. Samozřejmě se dá jít i za makléřem, ale na internetu je prostě
největší výběr. Tak jsme se mohli mnohem lépe informovat, co se týká trhu. Přes internet jsme
našli pak také makléře, který se specializuje na alternativní objekty. Sice si na to přirazil
provizi, ale ta je v Irsku velmi mírná.
Jak člověk najde perfektní domov? Jaké rady můžeš dát našim čtenářům?
Především musí člověk vědět, co nechce. To znamená: Jestli chci dvojdomek, kde budou hned
vedle bydlet nějací jiní lidé, nebo ne. U nás to všechno bylo ještě extrémnější. Chtěli jsme velký
pozemek, vlastní pramen vody, vlastní kus lesa jako zdroj dřeva. A věděli jsme také, že si
můžeme koupit něco, kam se nemusíme hned nastěhovat. Proto jsme nejdřív pár měsíců
projížděli Irskem v našem busu značky Mercedes, ve kterém jsme předtím tři roky na cestách
bydleli, a okukovali jsme, kde bychom nejradši bydleli.
Ve vašem domě sis toho hodně zrenovoval sám. Jaké kutilské rady bys nám mohl dát?
Myslím, že klíč k úspěchu je hlavně čas a trpělivost. V Irsku staví každý sám. Prostě se na to
nevolá firma. Je zábavné a krásné, jak se člověk při všem něco naučí. Jaké materiály potřebuju,
jaké možnosti mám při zařizování podlah, stěn, izolace... A teď už nemám obě ruce levé, co se
stavění týká. Možná mám nanejvýš jen obě nohy levé. (smích)
Kupoval sis všechny materiály nové?
Ne, spousta materiálů se dá recyklovat: Třeba dřevo, které jsem odtamtud vytrhal, jsem zčásti
znovu použil a zbytkem jsme topili. Když je to něco speciálního, třeba zasklívání oken, tak si na
to vždy někoho zavolám, kdo mi to ukáže. Až jsem se to naučil, dělal jsem to pak už sám.
Jedním z dalších kroků bude vlastní solární systém, abychom mohli být úplně soběstační.
Bylo ti devět let, když jsi se seznámil se svou budoucí ženou Kirou. Byl usedlý soběstačný
život, který teď vedete, vždycky vaším snem?
Poznali jsme se v době, kdy moje rodina vedla velmi svobodný život. To znamená, že ona nás
takhle znala a věděla, z čeho jsme vyšli a co je naším posláním. I když se z toho pak stal velký
byznys, znala naše kořeny. Kira a já jsme vždycky věděli, že až jednou přestaneme cestovat a
usadíme se, musí to být někde, kde můžeme s dětmi vést svobodný a nezávislý život. Když
114
jsme si loni v létě koupili tenhle dům, viděli jsme, že má pro takový život velký potenciál.
Pocit být konečně doma tě, jak se zdá, i hudebně velmi inspiruje. Jak důležitý je při tom
pro tebe tvůj praktický smysl pro realitu?
Každý šéf gramofonové firmy by řekl, ať se umělec soustředí na svou hudbu. Ale ti mi můžou
být všichni ukradení! (hlasitý smích) (Angelo provozuje od roku 2006 vlastní hudební
vydavatelství TEN4ONE Records – pozn. red.). Protože když nemáš nic, díky čemu můžeš
skládat vlastní písničky, když v životě nic neprožíváš, pak je to těžké. Já myslím, že čím větší
smysl pro reálný život jako umělec máš, tím je to lepší. A inspirace nemusí být vždycky něco
kdovíjak velkého. Už jenom náš život v Irsku mě velmi inspiruje.
Až do začátku července budeš s manželkou a s dětmi na turné. Jak se budete hudebně
vyvíjet dál?
Naše nová deska Welcome Home je skoro hotová. Poslední týdny před turné jsme byly
paralelně také hodně ve studiu. Můžu říct jen: Bude fakt pěkná. Jako bonusové DVD s ní bude
k dispozici také dokumentární série z našeho života v Irsku WELCOME HOME.
Podle serveru prestigecars.de si Angelo s rodinou koupili dům včetně vlastního kousku lesa a
bývalé stodoly:
„Koupili jsme to velmi výhodně a já jsem počítal, co do toho budeme muset vrazit.“
Především čas a trpělivost. Bavilo ho přiučit se při každou činností něco nového a růst společně s
jednotlivými úkoly. Vlhkost, trhliny ve stěnách – nic z toho Angela neodradilo od nápadu mít
domeček podle svého.
„Důležité je nebrat celou tu věc moc romanticky. Je třeba mít přehled, do čeho se v příštích
letech člověk chce pustit. My jsme začali tím nejnutnějším: kuchyní a dětskými pokojíčky.“
Angelovi hodně pomáhalo především to, že si mohl spoustu věcí přečíst na internetu. Jaké stavební
a izolační materiály se budou nejlépe hodit? Jak obložit stěny? Na co si dát pozor při zasklívání
oken? Když už znal odpovědi na všechny tyto otázky, chodil na bleší trhy a vybavil se nezbytnými
nástroji a materiálem.
Nešlo mu o to, aby šetřil penězi: „Vydělal bych o hodně víc, kdybych koncertoval nebo psal
písničky. Ale já jsem nechtěl jednotvárný život, já jsem chtěl znovu a znovu zažívat nové věci,
které mě jako člověka posunou dál. Když nemáš nic, díky čemu bys mohl psát písničky, protože v
životě nic neprožíváš, pak je to těžké,“ dodává Angelo.
Koupit si vlastní dům pro něj bylo něco jedinečného: „Vrazil jsem do tohohle domu tolik práce a
lásky a teď můžu poprvé ve svém životě říct: Tohle je můj domov.“
Zdroj: facebook.com/pages/Angelo-Kelly/220529941309893, youtube.com/user/TEN4ONE, facebook.com/davidianniofficial, immowelt.de, prestigecars.de
115
Ohlédnutí
Joey na mysu Horn: Úžasná, ale drsná krajina
a oslava v cíli v nejjižněji položeném baru světa
Joey ve studiu SAT1 Frühstücksfernsehen
Foto: sat1.de
Jak jsme vás informovali již v minulém čísle fanzine KELLYWORLD, Joey Kelly se v únoru
účastnil desetidenní expedice na mys Horn (jižní Amerika, Chile, Ohňová země) pořádané
výrobcem outdoor oblečení Camp David. Joey byl jako zkušený dobrodruh vedoucím zeleného
týmu expedice, modrý tým vedl Sven Penszuk.
Videohovor přes Skype
Foto (3): sat1.de
S Joeyem a další účastnicí výpravy Luisou se v pátek 28. 2. spojil televizní tým pořadu
Frühstücksfernsehen (něco jako německá obdoba naší Snídaně s Novou – pozn. překl.) stanice
SAT1 přes videohovor Skype. Výprava tou dobou už dorazila do cíle a nyní seděli v baru.
Moderátorky se Joeye zeptaly, co všechno musel zelený tým, který Joey vedl, absolvovat. Joey
vyprávěl, že účastníci museli zvládat tři disciplíny: horské kolo, kajak a samozřejmě chůzi v
horském terénu. Všechny tyto dovednosti využili. Moderátorky přislíbily, že Joey bude následující
úterý 4. 3. ve studiu SAT1 Frühstücksfernsehen, kde o tom všem povypráví více. Video najdete na
sat1.de/tv/fruehstuecksfernsehen/video/talk-joey-kelly-auf-feuerland-clip.
116
Svůj slib také dodržel: 4. 3. byl hostem ve studiu, kde promptně vysvětlil, že ač byl včera pondělek
Rosenmontag, na karneval (více viz str. 106 – pozn. red.) nemá čas, protože se kromě obvyklého
tréninku musel sbalit na cestu, aby již v úterý ráno mohl být ve studiu v ranním vysílání.
Při vstupu po Skype seděl v nejjižnějším baru světa – kde přesně to bylo? Joey odpovídá, že to bylo
v Port Williams na mysu Horn – jižněji už je jen jižní pól, asi 1500 km odsud. Ale i tady je už
pořádně zima a spousta sněhu. Přístav v Port Williams byl jejich cílem, startovali z Punta Arenas.
117
Co si dal v baru?:-) Joey říká, že si toho moc dát nemohl, protože věděl, že má před sebou ještě live
vstup do vysílání SAT1 Frühstücksfernsehen a nechtěl se totálně ztrapnit:-) Navíc tam mají časový
posun – dal si jen pivko a něco pojedl, pak se šel na dvě hodiny natáhnout, aby pak mohl ještě
někdy ve dvě v noci vstát a udělat ten vstup, v Německu bylo tou dobou mezi šestou a sedmou
ranní. Je Joey tedy tak disciplinovaný? Říká, že ne, jen je potřeba umět se slušně chovat:-) Druhý
den to oslavil víc. O třicet hodin později přistáli na letišti ve Frankfurtu, museli několikrát
přestupovat, ale bylo to celé velké dobrodružství – pohybovali se pěšky, na horském kole i na
kajaku, navíc museli být svým způsobem samozásobitelé, všechny potraviny si museli nést sami –
15-20 kilo na osobu, a s tím vším se pohybovat.
118
Místní krajina mu připadá neuvěřitelná – je to oblast, kde nikdo nebydlí, nežije, hory, které ani
nemají jméno, počasí je tam také drsné, během jednoho dne se vystřídají i čtyři „roční období“ –
teplo, zima, bouřka, horko. Ale tepla tam moc není, zima je tam i teď, když mají de facto léto. A
také tam pořádně táhne, je silný vítr. Ale krajina je nádherná a Joeye výprava moc bavila a těší ho,
že se všichni zdárně dostali do cíle.
119
Co tam jedli? Jídlo dostali, ale museli si ho sami nosit a také sami vařit – táhli s sebou plynový
vařič apod., měli s sebou hlavně těžké uhlohydráty – müsli, těstoviny...
Joey byl vedoucím zeleného týmu, který se pohyboval po pevnině a v Port Williams se potkal s
modrým týmem, který se pohyboval po moři – lodí kolem mysu Horn, v místech, kde se potopily
tisíce lodí, kde je nebezpečno a drsné počasí.
120
Joey oceňuje také fakt, že expedice byla výborně zorganizovaná. Bylo to velké dobrodružství, které
ho moc bavilo.
Foto (vše): sat1.de
Joey se teď ale musí soustředit na další výzvu – účast v televizní sportovní soutěži WOK WM
(Mistrovství světa v jízdě ve WOKu), říká moderátorka. To se následně konalo 7.-8. 3. (více na str.
108 – pozn. red.) Kolikrát ho už vyhrál? Třikrát, ale v závodě jednotlivců jen jednou – ale o to
cennější je to vítězství, že tenkrát porazil i německou sáňkařskou legendu Georga „WoklSchorsche“ Hackla. Ale rok nato se změnila pravidla, zavedl se váhový limit. Předtím, když to bylo
ještě „legální“, si Joey schoval různě po těle asi metrák olova a při vážení ručička vystoupala na 181
kilo. Nemohl ani jít do schodů. V závodě ale svištěl dolů jako koule vystřelená z kanónu, jak
vypráví, a získal zlato. Ale o rok později zavedli nová pravidla, povolili jen 130 kilo. A co na to
všechno říká Joeyova rodina? Manželka mi ještě neutekla:-D, žertuje Joey.
Video najdete na sat1.de/tv/fruehstuecksfernsehen/video/talk-joey-kelly-clip3.
Zdroj: sat1.de
121
Povyprávět o expedici k mysu Horn přišel Joey také do regionální Leipzig Fernsehen (Televize
Lipsko). Záznam zhruba desetiminutového pořadu najdete na youtube.com/watch?
v=5tIh4E6uFU8, shrnutí v češtině zde:
Joey zmínil své dobrodružné výpravy: na začátku zdůraznil, že opravdu nebyl v (nechvalně známé)
reality show Dschungelcamp, ale přebýval deset dnů ve skutečné džungli (fanzine KELLYWORLD
informoval v minulém čísle v rubrice Téma měsíce – pozn. red.). Nedávno se však vrátil z Chile z
výpravy k mysu Horn, 1500 km od jižního pólu, Patagonia Camp David Challenge. Byl týmovým
vedoucím pro deset lidí, kteří se pohybovali po zelené trase. Ta měla celkem 250 km, z toho skoro
120 km pěšky se značným převýšením, skoro 100 km na horských kolech a na závěr více než 40 km
na kajaku. Bylo to náročné, ale nádherné, říká Joey, a jeho úkolem bylo přivést kompletní tým do
cíle.
122
Výběr soutěžících se vlastně konal nedaleko Lipska, kde se nyní odehrával rozhovor, připomněl
moderátor. Po vyhlášení konkurzu firmou Camp David se přihlásily tisíce lidí, bylo vybráno 200,
kteří již měli zkušenosti ve sportovní oblasti, a ti absolvovali třídenní soustředění, kde bylo vybrán
konečný počet účastníků. Joey chválí všechny účastníky, jak byli schopní, podali skvělý výkon a
navíc jsou to příjemní, pohodoví lidé.
Joey je spíš individualista, osamocený bojovník. Jak tedy zvládal roli týmového vedoucího? Joey
říká, že otázka je na místě – má sice zkušenosti se sportem v týmu, ale jsou to malé týmy okolo čtyř
osob. Většinu závodů zdolává jako samostatná jednotka:-), ale tady měl vést deset osob. Nebylo to
jednoduché, říká. Chválí i dvě ženy, které byly v týmu – odvedly skvělou práci. Joey říká, že v týmu
byly silné osobnosti a on musel držet tým pohromadě a motivovat ty slabší, ale v cíli byli všichni
velmi spokojení. Joey chválí také organizaci celé akce.
123
Co bylo nejtěžší? Je to opuštěný kus země, vojenská zóna, do které se smí jen se zvláštním
povolením, a celá oblast není obydlená. Nejsou v ní cesty, ulice, nic takového. Na horských kolech
jeli kamenitými cestami a táhli s sebou ještě veškeré zásoby, každý měl s sebou 15-20 kg zátěže.
Byla tam také zima, protože to není daleko od polárního kruhu, večer se strhla sněhová bouře,
uletěly jim stany...pršelo, bez přestání foukal vítr...ale měli i pár etap, kde bylo docela dobré počasí.
Počasí se obecně velmi měnilo.
Dorazili tedy všichni do cíle? Všichni ne – jeden z účastníků, Mark, musel bohužel pátý den
výpravu vzdát a odjet domů, protože se zranil. Upadl a zranil si koleno, dalších pět dnů výpravy by
s nateklou nohou nezvládl.
124
Celá akce se natáčela – kdy se to bude vysílat? Joey sám ještě přesně neví, určitě v příštích měsících
(květen, červen, možná později, bude upřesněno na webu Camp David) na stanici N24, rozděleno
do 5-6 dílů, dohromady asi hodina záznamu. Vysílat se bude i casting v Lipsku. Joey chválí také to,
jaké dostali vybavení a že za ně firma Camp David všechno platila, nemuseli se tedy o nic starat.
Joey hovořil také o svých dalších plánech: čekalo ho WOK WM (více na str. 108 – pozn. red.),
následně se chystá na maraton do Bonnu a v květnu do Mainz, na konci května plánuje charitativní
24hodinový pokus o rekord pro ZDF Fernsehgarten jako každý rok, o prázdninách se se svým
parťákem chystá na Yukon na survival výpravu, na podzim se zúčastní Kölner Marathonu a pokusí
125
se o další 24hodinový rekord pro Spendenmarathon (Maraton charitativních příspěvků stanice RTL
– pozn. překl.), koncem roku se nejspíš pustí do dalšího projektu na téma přežití pro Stern TV, to
zabere dva nebo tři týdny, na začátku příštího roku by rád vyjel k severnímu pólu. Tyto věci je
potřeba plánovat dlouhodobě, říká Joey.
A nějaké tipy na hubnutí? Joey říká: Vytyčit si cíl, a pak na něm pracovat. V Lipsku se také najdou
maratonské závody, kam se člověk může přihlásit 3-6 měsíců dopředu, a pak prostě začít. Hýbat se
asi půl hodiny až třičtvrtě hodiny třikrát čtyřikrát týdně, trénovat, a pak se postavit na start. Každý,
kdo tímto projde, je vítěz, říká Joey. A kdo se hýbe, bude zdravý a fit, nejspíš také něco zhubne a
bude ve všech oblastech života schopnější. Proč se přihlašovat do fitcenter a kupovat si drahé
sportovní oblečení, když to jde i jednodušeji, říká Joey. A žádné výmluvy. Člověk si může přivstat,
může máknout každé ráno dvacet minut nebo půl hodiny, ale každý musí vědět sám, každý si musí
klást cíle sám.
Joey se rozloučil slovy:
„A Lipsko je super! I Chemnitz, i Dresden...a Zwickau...všechno je to super!“
Zdroj: youtube.com/channel/UC-fov7TZCbfKK0hbd-fIQxw
126
Joey byl také hostem pořadu MDR um vier – Gäste zum Kaffee (MDR ve čtyři – Hosté na kávu)
stanice MDR, kde hovořil mj. i na téma výpravy k mysu Horn. Video najdete na
youtube.com/watch?v=9lS1f0QpkVo, souhrn v češtině přinášíme zde:
Joey vysvětlil, že byl vedoucím jednoho ze dvou týmů expedice Camp David, ve které bylo možné
získat účast v konkurzu, deset z nich se dostalo do jeho týmu. Vyprávěl také, jakými prostředky se
dostali do cíle – pěšky, na horském kole, na kajaku, a jak daleko. Co museli uchazeči udělat pro to,
aby byli vybráni? Byli to především muži se spoustou sportovních zkušeností – maratonci,
ultramaratonci, vojáci, hasiči, také několik žen, které si rovněž vedly výborně.
127
Joey vypráví, jak putovali z Punta Arenas do Port Williams: Cesty tam vlastně neexistují, terén je
velmi obtížný, jak můžeme vidět na obrázcích, je to vojenská oblast, neobydlená. Místy museli
slaňovat do propastí 30-40 m hlubokých. Jedna z dívek byla například výborná běžkyně, ale s
těžkým zavazadlem měla pochopitelně problémy.
Joey také říká, jak proměnlivé počasí tam je – za den se vystřídají klidně čtyři „roční období“. Přišla
bouře, uletěly jim stany, ale tým byl silný a vyrovnal se i s těmito těžkostmi, říká Joey. Stalo se to v
noci, ve tmě, a tak si ti, komu stan uletěl, museli vlézt do stanu k někomu jinému, tím pádem byli
někde ve stanu tři i čtyři, a ráno se pokusili stany opravit, v některých případech to už ovšem nebylo
možné. Vodu si převařovali, aby si byli jistí, že je v pořádku a že z ní nedostanou žádné zdravotní
problémy.
Joey velmi chválí organizaci celé akce a je vděčný za to, že mohl poznat tuto krásnou
jihoamerickou krajinu.
Co bylo Joeyovým úkolem – tedy úkolem týmového vedoucího? Především to, aby všichni dorazili
zdárně a zdraví do cíle. Obvykle si představuje pod pojmem tým třeba dva až čtyři další lidi, ale
deset plus ještě jedna další týmová vedoucí – to už bylo dvanáct a zdálo se mu to hodně, když je
měl všechny vést.
Do cíle dorazili zdárně všichni, až na Marka, který si dva dny předtím zranil koleno, několik dní se
rval, co mu síly stačily, ale pak se po konzultaci s lékařem rozhodl výpravu vzdát a odjet domů.
Zůstat by pro něho znamenalo velké bolesti, možná další zdravotní následky, a také by to celému
týmu déle trvalo, než by všichni dorazili do cíle.
Kvůli počasí měli tak jako tak problémy a časový skluz, ale podařilo se jim to zvládnout a skluz
dohnat, všichni mákli.
128
Na mysu Horn je vždy na vodě bouřlivé a velmi proměnlivé počasí. Viděli delfíny, velrybu (viz
záběry). Joey ukazuje trasu „modré“ výpravy; ta vedla po moři a za ni byl zodpovědný jiný týmový
vedoucí, dobrodruh Sven Penszuk, zkušený potápěč. V modrém týmu bylo osm lidí a Sven.
Bude se něco takového opakovat, třeba zase pod Joeyovým vedením? Joey říká proč ne, ale zase
někam jinam, a nebude to v nejbližší době, protože pořádně připravit něco takového trvá třeba rok
nebo dva. Také se ale může stát, že se Joey pustí spíše do něčeho jednoduššího, ne tak daleko, ne
tak nákladného. Do čeho třeba? Například do něčeho, jako byl Deutschlandlauf – pochod napříč
Německem, bez peněz a se stravou pouze z přírody. Tentokrát by se chtěl pustit jinou cestou – od
Baltského moře směrem k Coburgu, Bambergu, přes Bavorsko a na Zugspitze. Joey připomíná, že
ho k tomu inspiroval dobrodruh Rüdiger Nehberg. Chráněnou krajinnou oblast, ze které by
vycházel, si byl už prohlédnout.
129
Redakce připravila batoh sbalený na cesty – co by si asi člověk měl vzít s sebou na trekkingovou
výpravu. Joey teď obsah batohu vybalí a okomentuje. Baterka? Dobře myšleno, ale je dost těžká.
Pohorky? Fajn, ale ty má člověk přece na nohou, ne v batohu. Neměl by člověk mít s sebou ještě
jedny náhradní? ptá se moderátorka. Joey říká, že ne. Tyhle jsou super, chce to dobrý pár bot. V
Patagonii měli trochu problémy s močály, tam jsou některá místa kompletně pod vodou. A pak má
člověk v botách prostě mokro, ale jde se dál, do večera boty vyschnou, ne sice úplně, ale jde to.
Mít s sebou knížky? Tak na to člověk fakt nemá čas, říká Joey, a navíc, kdybyste v některých
oblastech večer rozsvítili, můžete očekávat nálet veškerého místního hmyzu.
Ochrana proti slunci? To je důležité, ale sprej proti komárům...no...
Co je tohle? Karimatka? Super, ale tahle je trochu úzká. Nebo je to polštář na sezení? Pokoušejí se
to společně rozbalit. Hm, tak to je k ničemu, komentuje to Joey, když rozbalí něco jako karimatku,
ale skutečně jen ve velikosti na sezení. To je snad jako polštář, dodává.
130
Náplast? OK, tu si člověk může vzít, ale není potřeba brát celý balíček, stačí jen nějaký ten kousek.
Věci na vaření...to není špatné, říká Joey, hrnec je fajn, a vařič, no, existují i lepší, ale funguje. Jen
je trochu těžký, chtělo by to lehčí.
Hrnek...nejspíš je hliníkový, tudíž lehký, a o to tady jde (o negativním vlivu hliníkového nádobí na
lidské zdraví bylo napsáno již hodně, ale na krátkou výpravu to snad neškodí – pozn. red.). Hrnec –
dobrý, ale možná ještě moc velký.
Hygienický sprej proti houbové infekci a virům...na to se Joey tvářil trošku skepticky.
Čokoládová tyčinka? Super, ta se vždycky hodí.
Něco k jídlu, konzerva? Vysokokalorická strava ano.
Mobil? Ano, to je jistota, ale ne všude je síť. A solární dobíjení baterky je super.
Sluneční brýle? Prima...tyhle jsou sice trošku moc ve stylu safari, ale ujdou.
Čelovka? Ta je velmi důležitá a najde své využití. Ale jsou i lehčí modely.
Kompas je důležitý, ale člověk musí vědět, jak s ním zacházet, musí se to naučit. A mapu také
potřebuje.
A co připomíná Joeyovi tohle? Jasně, WOK WM (mistrovství světa v jízdě ve WOKu, více na str.
108 – pozn. překl.). Letos se přihlásil i jeho kamarád a dlouholetý sportovní parťák, moderátor
Peter Imhof.
Joey vzpomíná, jak s Peterem opakovaně vyhráli závod synchronních dvojic Das große TV Total
Turmspringen (Velký závod TV Total ve skocích z věže), ale loni se poprvé nedostali ani na stupně
vítězů. Joey bere vinu na sebe a říká, že byl tehdy totálně unavený, protože den předtím se pokusil o
24hodinový světový rekord při (charitativní akci televize RTL) Spendenmarathonu.
131
Následně se promítají fotografie z výpravy k mysu Horn. Redaktor obdivně hovoří o Joeyových
sportovních výkonech: maratony, ultramaratony, ironmanské závody, pouštní utramaratony, výprava
k jižnímu pólu, cyklistický závod Race Across America. Zmíní také Kelly Family, díky které Joeye
původně známe. Sport se pro Joeye stal důležitou součástí života, určitou protiváhou k hektickému
životnímu stylu profesionálního hudebníka a managera.
Dbá Joey jako sportovec na zdravou výživu? Jistěže. Je nějaké jídlo, které by si fakt nevybral?
Nejspíš ne, sní, co dostane. Před sebou má spoustu ovoce a zeleniny, postupně to hází do mixéru.
Na co dbá při nákupech? Nakupuje spíš jeho žena Tanja, ale když je na cestách, nic jiného mu
nezbude. Vybírá přísady do „zdravého nápoje“...uvidíme, co z toho bude:-) To nevypadá špatně:-)
Nalévá hotový nápoj do skleniček. To jsem zvědavý, poznamenává.
132
Joey odpovídá na dotazy diváků. První volající se ptá, za jak dlouho se Joey opět zotaví z takové
výpravy jako na mys Horn a co dělá pro to, aby byl brzy odpočatý. Joey říká, že se hlavně pořádně
vyspí, déle než jindy, a že to potřebuje, protože už není mladíček. V závodě pak umí víc máknout,
když je dobře připravený. Absolvuje také regenerační trénink, to znamená, že trénuje pouze
polovinu tréninkové dávky a pomaleji. Dobré jídlo je také důležité. Popíjí čerstvou šťávu, kterou s
moderátorkou před chvílí společně umixovali, a konstatuje, že to chutná líp, než to vypadá:-)
Další divácký dotaz zní, zda podnikne Joey zase něco společně s rodinou, zda mají nějaké společné
hudební plány. Joey říká, že před zhruba deseti lety je bohužel navždy opustil otec Dan, který držel
rodinu pohromadě a společně muzicírovali, bez něj tedy ne. Dříve velmi často vystupovali, i tady na
východě, a následně vystupovali před tisícovkami fanoušků třeba i na Festwiese v Lipsku. Nyní šel
každý svou cestou a po pracovní stránce nepanuje jednoznačná shoda, protože je těžké sjednotit
tolik lidí, ale pokud se ostatní dohodnou, že se bude zase podnikat něco společně, přidá se, ale se
sportem neskončí. Sólovou hudební kariéru neplánuje a přidá svou obvyklou hlášku, že svou vlastní
sólovou muziku by si sám nekoupil:-D
133
Co poslouchá Joey v soukromí? Má mnoho oblíbených kapel, líbí se mu třeba In Extremo, se
kterými spolupracoval, a na východě okolo Lipska je také spousta dobrých kapel, dodává.
Vzpomněl si, že moderátorka také běhala maraton, že se účastnila již tří maratonských závodů. Ona
přikyvuje, říká, že si to užívá, že je jí jedno, jaký má čas, ale dělá to proto, že ji to baví. Joey říká,
že on také, ale člověk musí umět také zabojovat, stejně tak při ultramaratonu. Člověk musí umět
překonávat své hranice, musí se umět „zakousnout“ na posledních dvaceti kilometrech, které jsou
těžší. Musí také pořádně trénovat, jinak nedorazí do cíle a bylo by to jen trápení. A překonávat
hranice? Proč se to musí? Nemusí se to, říká Joey, ale je to zábava. Vytyčit si cíl a... Každý třeba
není soutěživý typ, říká Joey, ale já ano, mě to baví, a tím spíš dokážu máknout. V Patagonii to bylo
občas hustý, snažili jsme se společně zvládnout tu výpravu a dorazit do cíle, a bylo to skvělé.
Člověk překonává své fyzické hranice a pak je sám na sebe velmi hrdý, že dorazil do cíle, je to
úleva. Tělo samozřejmě začne hysterčit, vyšilovat, chce toho nechat, chce komfort, teplo, proč by
mělo pokračovat...ale když toto člověk překoná, je to skvělý pocit. Někdo řekl, že je to lepší než
sex...je to pravda, Joey?:-D Joey dostane záchvat smíchu a prohlásí, že obojí je fajn:-D
134
Dále se vysílá reportáž o tom, jak Joey jezdil v létě loňského roku na kole pod vodou. Spolu s
dalšími dvěma dobrodruhy celé dopoledne trénovali v bazénu, následně se nechali zatížit olovem a
vjeli na kolech pod vodu. Zvířecí obyvatelé podmořského světa byli nejspíš v šoku, jak podotýká
redaktor, protože něco takového se přece nevidí každý den: první podvodní cyklistický závod na
světě:-)
Na Joeye byl díky jeho nemalé mediální popularitě upřeno nejvíce pozornosti. Obzvlášť těžké to
pro něj bylo v tom, že nikdy neabsolvoval žádný kurz potápění. Přesto dokázal vyhrát. I když mu
pod vodou spadl řetěz. Žádný problém. Nahodit a jedeme dál.
135
Joey říká, že byl svým kamarádem osloven, aby se zúčastnil prvního mistrovství světa v jízdě na
kole pod vodou, a ihned souhlasil, rovnou řekl, že do toho půjde rád. Sice to nemá žádný smysl a
vítěz se hned stane mistrem světa, protože žádný jiný idiot takové blbosti nedělá:-D, jak Joey s
oblibou říká, ale bavilo ho to.
Na těle a na kole měl dohromady 70 kilo olova, pohyboval se hlemýždím tempem, je to hodně
těžké, protože to člověka nadzvedává, v pneumatikách kola je přece vzduch, stejně tak potápěčské
vybavení člověka táhne nahoru, ale byla to legrace, říká Joey. Podívat se na ně přišly tisíce lidí,
diváci se dobře bavili. Počasí také vyšlo.
Joey říká, že dělal spoustu nesmyslných rekordů, např. 24h běžet proti směru jízdy eskalátoru nebo
24h chodit po laně. Nebo 23 dnů bez jídla a se sportovní zátěží, připomíná moderátorka další
Joeyův husarský kousek z loňského května. Joey říká, že to nebyl až zas takový nesmysl, protože to
byla příprava na dobrodružnou výpravu do džungle na thajsko-barmských hranicích plánovanou na
prosinec 2013, kdy ho štáb Stern TV vysadil v džungli a on tam musel deset dnů přežít a zvládnout
doputovat do 30 km vzdáleného cíle (fanzine KELLYWORLD informoval v minulém čísle v Tématu
měsíce – pozn. překl.) Při tomto „cvičném půstu“ byly jeho cílem tři týdny pouze o vodě, přičemž
zhubl 16 kilo. Normálně trénoval a také uběhl dva půlmaratony. Vše se ovšem dělo pod lékařským
dozorem.
Další dotaz se týkal Joeyova rodinného života. Joey je ženatý, je otcem tří dětí...co říká Joeyova
žena Tanja na jeho dobrodružné a sportovní blázniviny? Já jsem šéf, směje se Joey v nadsázce.
Nene, ale prostě mi zatím neutekla, tak je to dobrý, dodává. Známe se už dlouho a ona ví, že tohle
jako kompenzaci potřebuju, a podporuje mě, jinak by to takhle dlouho neprobíhalo takhle dobře.
Tanja také sportuje, také běžela maraton, ale jde na to zdravým způsobem, nevyvádí podobné
blázniviny jako Joey.
136
Další otázka přišla z Facebooku: Odvážil by se Joey také horolezeckého výkonu ve volném stylu?
Vylezl by takhle na horu Cerro Torre (3128 m n. m.) v Patagonii? Joey říká, že pokud „volný styl“
znamená bez jištění, bez lan, pak ne. Za prvé není žádný horolezec, i když na pár menších hor
vylezl, ale bez jištění je to šílenost. Obdivuje ty, kdo to dělají, ale každá chyba stojí člověka život a
tohle není jeho cesta. Nedělá životu nebezpečné, nevypočitatelné věci, jako třeba udělal Felix
Baumgartner, který seskočil ze stratosféry a překonal rychlost zvuku. Pochodovat 500 km na jižní
pól při –40°C sice není úplně bezpečné, výprava do Patagonie mu nepřipadala životu nebezpečná,
ale některé etapy byly opravdu náročné. Bylo to skvěle zdokumentováno, bude se to vysílat v
televizi, fanoušci mají sledovat Joeyovy webové stránky nebo webové stránky Camp Davidu, kde
se to objeví.
Foto (vše): MDR
Zdroj: mdr.de
137
A konečně pro videomagazín Coffee Break serveru PromiFlash poskytl Joey krátké vyjádření,
které najdete na youtube.com/watch?v=3PTF7fLXPOU. České znění zde:
„Život na hraně – to je motto Joeye Kelly. Jeho dosud největší výzva? Celkem 250 km křížem
krážem Patagonií. Pěšky, na kole nebo na kajaku: výprava 'Územím nikoho'.“
„Tam nikdo nebydlí, tam jsou místy i hory, na které nikdo nikdy nevylezl, tam máte fakt pocit,
že jste...v No Man's Land, na Území nikoho...fakt, divočina...nejsou tam cesty, to se prostě jde
napříč tou plání...za posledních sedmnáct let, kdy jsem absolvoval opravdu hodně závodů, jsem nic
takového nikdy nezažil...“
Foto (2): youtube.com/user/PromiFlash
„Desetidenní expedici neabsolvoval sám, nýbrž jako týmový vedoucí s dalšími odvážlivci. Byla to i
Joeyova zásluha, že se nakonec všichni účastníci dostali živí a zdraví domů.“
Zdroj: promiflash.de
138
Angelo Kelly s rodinou na turné: Zavítají i k nám
Šestičlenná rodina Angela Kelly vyjela v polovině března na akustické evropské turné nazvané
WELCOME HOME. Turné je inspirované jejich současným životem v Irsku a jednou z jejich
zastávek bude 5. 4. i Praha, o den později zahrají v Bratislavě. Čtyři děti Angela a Kiry se čím dál
více zapojují do koncertního programu, tři starší ve věkovém rozpětí od osmi do třinácti let jsou
dnes již zdatnými muzikanty, kteří své rodiče doprovodí jako regulérní kapela.
Z prvního koncertu turné (Essen 14. 3.) zveřejnil Angelo 19. března sadu fotografií. Najdete je na
angelokelly.de/en/pics/. Z důvodů ochrany autorských práv není možné tyto fotografie zde
zveřejňovat.
Z Essenu zveřejnil dále Angelo 22. 3. krátké video (youtube.com/watch?v=1NLCUzkQAk8).
České znění zde:
„Loni jsme neměli žádné koncerty, protože jsme se rozhodli odjet busem do Irska a hledat
nový domov, hledat oblast, místo, dům, kde bychom se mohli usadit, a ten jsme našli...byl to úžasný,
skvělý rok...ale je fajn být zase zpátky na turné a více se věnovat hudbě...ale ještě se do
toho musíme dostat, protože jsme teď hlavně pracovali na domku a moc nevystupovali: –)“
„Teď jsme v Essenu na prvním koncertě turné Welcome Home...jsme natěšení...na prvním koncertě
jsme vždycky dost nervózní, aby všechno klaplo, ale mělo by to být v pohodě... Tak, jdeme
všechno chystat...“
„Na toto turné jsem si přivezl své nejlepší, nejcennější bicí. Vlastně jsou to jediné bicí, které
jsem si sám koupil. Bicí souprava, to je nástroj, pomocí kterého se mohu plně vyjádřit...bez
písniček, textů, beze všeho ostatního...můžu vyjádřit cokoli, co cítím...vztek...štěstí...“ (začne
bubnovat a zpívat: „'Cause I'm happy...:–)“)
„Na tomhle turné budeme zpívat nové písničky, pár písniček od dětí a od Kiry, a také spoustu
irských melodií...nedivím se, že nás rok strávený v Irsku ovlivnil v tom, že jsme zapojili do
programu spoustu irské hudby:–) A je to super, myslím, že se vám to bude líbit: –)“
Angelo opět zavedl facebookový „deník z turné“ – WELCOME HOME Tour Diary. Píše ho po
každém koncertě na své oficiální Facebook stránce facebook.com/pages/AngeloKelly/220529941309893 a ke každému příspěvku přikládá foto (uvádíme pouze odkaz, z důvodů
ochrany autorských práv není možné tyto fotografie zde zveřejnit). Všechny dosud napsané
příspěvky najdete níže:
139
13. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=781867661842782
Angelo: „Právě máme poslední zkoušku, než turné zítra začne. Všechny nástroje, vybavení a
kostýmy jsou připravené a jsme hrozně natěšení, že vás všechny uvidíme na koncertech!“
15. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=782880475074834
Angelo: „Náš první koncert, Essen, proběhl fakt dobře. Děti si vedly super a po koncertě byly
totálně nadšené. Teď se právě převlékáme a za chvíli půjdeme tady v Paderbornu na pódium.“
17. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=783862288309986
Angelo: „To byl super první víkend. Jsme také moc rádi, že na koncertech bylo tolik dětí. Když
se tvoje hudba líbí dětem, tak víš, že něco děláš dobře.“
21. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=785863948109820
Angelo: „Tento víkend turné začal prasklou pneumatikou. No, to miluju; –) Do Fuldy jsme ale
přijeli včas a odehráli jsme fajn koncert.“
22. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=786474008048814
Angelo: „Než jdeme na scénu, spojíme všichni ruce a nahlas vykřikneme: WELCOME HOME!“
24. 3. 2014
facebook.com/photo.php?fbid=788005064562375
Angelo: „Koncert v Norimberku byl vyprodaný a měli jsme fantastické publikum. Včera jsme hráli
ve světoznámém Markkleebergu;–) Jezdíme tam rádi, protože tam bydlí naši dobří přátelé.“
29. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=790729860956562
Angelo: „V Celle jsme před koncertem šli na chvíli do města. Vypadá to tam pěkně. Koncert byl
super. Mimochodem, miluju Hannover;–)“
30. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=791394827556732
Angelo: „Bylo fajn být zase v Halle. Prožili jsme s vámi krásný večer. Díky.“
31. 3.
facebook.com/photo.php?fbid=791874147508800
Angelo: „Prožili jsme skvělý víkend. Díky všem, kdo přišli na koncerty.“
Zdroj: oficiální Facebook stránka Angela Kelly facebook.com/pages/Angelo-Kelly/220529941309893, oficiální web angelokelly.de
140
Reportáž
Maite Kelly odehrála soukromý koncert „v obýváku“
Sen všech fanoušků: koncert u nich doma.
Foto: RBB
Antenne Brandenburg při berlínské televizi RBB pořádala soutěž o soukromý koncert Maite
Kelly „v obývacím pokoji“. Ten si pak užila rodina výherkyně Antje Banowski z východoněmecké
Dolní Lužice – z města Tauer blízko Cottbusu, u polských hranic. Koncert se měl konat již dříve,
ale Maite onemocněla zánětem hrtanu a musela koncert přeložit.
RBB si samozřejmě nemohla nechat akci ujít, a tak vznikla krátká videoreportáž
(youtube.com/watch?v=XMPZbsfpuFU). České znění zde:
Antje Banowski: „Tady je! Ááá, má růžové šaty, ty ladí s tvými! Vidíš? Stejná barva!“ (zvedne v
náruči dcerku v růžovém oblečení do okýnka auta)
Maite: „Stejná barva...!“
Maite: „Vy jste hostitelka?“
Antje Banowski: „Ano, přesně tak!“
Rodina hostitelky připravila pro Maite a její kapelu skvělé pohoštění. Před koncertem se Maite s
Banowskými také vyfotila.
Maite: „Začíná mě šimrat v břiše nervozitou, ale myslím, že to bude fajn.“
141
Během 60minutového live koncertu se i vylezlo na stoly – a v centru dění byla samozřejmě Maite.
Na konci se cítila skoro jako doma. Proto se s kapelou u sympatických hostitelů po koncertě ještě
chvíli zdrželi.
Jako poděkování dostala Maite od Antje Banowski krojovanou panenku, lidové umění z této oblasti,
a Maite se odvděčila autogramiádou.
Maite: „Pojedu domů s neuvěřitelně krásnými vzpomínkami. Díky, Antenne Brandenburg, i pro mě
to bylo super!“
Fotodokumentaci z akce najdete také na niederlausitz-aktuell.de/artikel_306_35932.php.
Zdroj: niederlausitz-aktuell.de, rbb-online.de
142
Interview
Joey pro Schülerreporter: Těžší je vybojovat to v hlavě
Joey v rozhovoru se studenty. Foto: youtube.com/user/SUEDWESTPRESSE
Joey Kelly přednášel 15. 3. v Ulmu. Zde poskytl rozhovor (youtube.com/watch?v=6f7DeX9_8ZU) pro projekt
Schülerreporter (Studentští reportéři), jenž funguje pod záštitou Südwest Presse. Ptali se ho tedy dva studenti:
Co byla vaše první sportovní akce a jak k ní došlo?
Můj první sportovní projekt byl lidový triatlon. A došlo k tomu prostřednictvím sázky. Vsadil jsem se, že zmáknu
lidový triatlon. A to byl počátek mé sportovní vášně.
Co vám připadá těžší překonávat? Fyzické, či psychické hranice?
Psychické jsou těžší. Fyzické se dají natrénovat, když disciplinovaně dodržujete tréninkový plán, ale hlava...boj v
hlavě, boj s vlastní pohodlností, to při těchto velmi dlouhých závodech někdy není jednoduché. Překonáváte se
vždy, ale jde to. Dosud jsem zatím vždycky závod dokončil.
Máte nějaký sportovní cíl, kterého byste chtěl určitě dosáhnout?
Určitě, je jich hodně. Letos se třeba chystám do Kanady na Yukon na 300kilometrový závod, to je cíl, který jsem
si sám vymyslel, pak se zúčastním pár maratonů, 24hodinového závodu, a koncem roku počítáme opět s tématem
„nechat se někde vysadit a přežít tam a překonat určitou vzdálenost“, dostanu zadané GPS souřadnice...pak
začátkem příštího roku, březen-duben, bych rád na severní pól... A tak dál... Na příštích pět-deset let mám
sportovní cíle, pokud zůstanu fyzicky zdravý. Zapálený do toho jsem pořád:-)
Čeho byste rád dosáhl svými přednáškami?
Vůbec ničeho. Prostě jen vyprávím o své vášni pro vytrvalostní sport, není to o tom, že bych chtěl lidi poučovat
nebo je nějak spasit. Je to prostě náhled do fascinace vytrvalostním sportem. Možná, kdyby se mi podařilo, že lidé
díky tomu ještě odhodlaněji půjdou svou vlastní cestou.
Co je horší – závodit v extrémním horku, nebo v extrémních mrazech?
Extrémní mráz je drsnější, protože je také nebezpečnější...když se člověk pohybuje v –40°C...byl jsem na jižním
pólu, na Sibiři, na Aljašce...uprostřed nejhlubší zimy, když je tam –25°C, –30°C nebo –46°C, a když se člověk
nechrání proti mrazu, když se neumí šikovně pohybovat a dělá chyby, může mít omrzliny nebo ho to může stát i
život. Zima je o hodně těžší a nebezpečnější.
Angažujete se také sociálně. Jak jste se k tomu dostal?
Mám to štěstí, že mám povolání, při kterém jsem veřejnou osobou, a když se vás pak lidé ptají, jestli se nechcete
do něčeho zapojit, do těchto věcí...jsou tři čtyři projekty, které podporuji...za prvé Spendenmarathon, který dělá
ročně šest projektů, při kterých shání peníze pro děti...podniknu 24hodinový sportovní výkon, během kterého se
vybírají peníze...a mám sponzory, kteří na to pošlou peníze...udělají to bez správních poplatků...a pak jsem
vyslancem UNICEF, tam jsme udělali v posledních deseti letech hodně...pak je nadace, která se jmenuje José
Carreras Leukämie-Stiftung, mám to štěstí, že pro ně můžu také trochu pracovat, a pak jsou jednotlivé projekty,
které podpořím, ale osobně si nemyslím, že bych toho dělal nějak moc. Myslím, že je to povinnost, pokud máte to
štěstí, že máte povolání, při kterém jste veřejnou osobou...že pak máte také dávat...a o to víc dostávám zpět.
Zdroj: youtube.com/user/SUEDWESTPRESSE
143
Nadšení na Celtic Dreams: ELFENTHAL děkují publiku
Ansámbl rockové opery ELFENTHAL pod vedením manželů Johna Kelly a Maite Itoiz vystoupil 15. 3. v
Lahnsteinu v programu Celtic Dreams. Nadšená reakce obecenstva přiměla Maite Itoiz napsat 17. 3. na
oficiální Facebook stránku kapely:
„Dle reakce publika v sobotu v Lahnsteinu bylo vystoupení ELFENTHAL úžasné!! Juchú!! Nechtěli jste
nás pustit z pódia, kéž bychom mohli zahrát víc písniček, ale víte, kolik umělců v tom programu
vystupovalo:–) Doufám, že se do Koblenz vrátíme s kompletní rock operou!“
Krátkou videoukázku z vystoupení (píseň Freedom) najdete na youtube.com/watch?v=u8YMQJrkyxM:
144
145
146
147
148
149
150
151
Foto (vše): youtube.com/channel/UCPfcSFw_gAtgzTNJb1Og5cw
Zdroj: facebook.com/pages/ELFENTHAL/119870238095658, youtube.com/channel/UCPfcSFw_gAtgzTNJb1Og5cw
152
Interview
Kathy: V menších městech bývá publikum srdečnější
6. března vyšel na serveru wn.de rozhovor, ve kterém Kathy Kelly pohovořila o tom, jak se chystá 28. 3.
vystupovat v Münsteru, a jak to bylo s jejím muzicírováním dříve a nyní. Rozhovor vedla Karin Völker.
Jste teď na turné, které vede spíše po menších městech. Co vás přivádí právě do menších měst?
V menších městech bývá při koncertech často lepší atmosféra než v těch větších. Publikum bývá
srdečnější...a při koncertování jsem objevila mnohá lákavá místa – městečka o zhruba 20.000 obyvatelích.
Münster je ale velké město.
A atmosféra je tu přesto srdečná?
Velmi. Do Münsteru jezdím častěji, hrála jsem tu naposledy před pouhým rokem a půl. Už i s Kelly Family
jsme v Münsteru dříve, v 80. letech a na začátku 90. let, opakovaně vystupovali, než jsme se proslavili.
Vždycky na Stadtfestu...to bylo pokaždé moc krásné.
Vzpomínáte si také na ten obrovský open-air koncert Kelly Family na koupališti Hiltruper Freibad?
Spousta vašich mladších fanoušků tam omdlévala.
Upřímně, nemůžu si vybavit. V té době jsme často měli obrovské koncerty, vzpomínky na jednotlivé
konkrétní koncerty už nejsou tolik přítomné.
Nechybí vám ty tehdejší velké koncerty? Masová hysterie fanoušků, obrovská sláva...?
Tehdy nás to bavilo, a kdyby to mělo přijít znovu, nejspíš bych si to zase užila. Teď mě ale hodně baví má
současná práce. Když zpívám před 400-500 lidmi, je to mnohem intenzivnější a přímější kontakt s publikem,
než když člověk vystupuje před takovou masou. U hudby ale každopádně zůstanu. To byl a je můj život.
Spolupracujete ještě se svými sourozenci?
Čas od času s některými ano. V nedávné minulosti jsme absolvovali dva projekty s cirkusem Roncalli a dvě
vánoční turné Stille Nacht. Momentálně ale nic společného naplánováno nemáme.
Jak bude vypadat váš program v Münsteru?
Mám v repertoáru některé nové písně, které jsem si sama napsala, například jsem zhudebnila staré španělské
básně. Kromě toho zazpívám francouzské šansony, evergreeny a samozřejmě také gospely – ty společně s
policejním pěveckým sborem.
Většinou si vybíráte nějaký místní pěvecký sbor jako hosta. Pročpak?
Mám ráda sbory. Zpívat ve sboru, to znamená trávit čas s lidmi, milovat hudbu a mít určité sociální
dovednosti. Pro mě je v tom i kus domova. Kromě toho získávám tímto způsobem nové publikum.
Den před koncertem, 27. 3., však Kathy napsala na svém oficiální Facebook profilu:
„Je mi moc líto, že vám musím oznámit, že zítřejší koncert v Münsteru (28. 3. 2014) musel
být zrušen a přesunut na pozdější datum, ležím s hodně nepříjemným nachlazením, nejsem schopná
zpívat, beru už pár dní velké dávky antibiotik. Prosím přijměte moji omluvu za veškeré
nepříjemnosti s tím spojené. Koncert se uskuteční v dubnu a vstupenky zůstávají v platnosti.
Sledujte moje stránky, objeví se tam pro Münster nové datum.
Mějte se a prosím přijměte moji omluvu za veškeré nepříjemnosti s tím spojené.
Kathy Kelly“
Zdroj: wn.de, facebook.com/KathyAnneKelly
153
Joey Kelly byl hostem Metallbau Dries Frühlingsfest
Foto: main.tv
Joey Kelly byl 29. 3. v Großostheimu hostem jarních firemních oslav Frühlingsfest firmy
Metallbau Dries. Zastupoval zde firmu KLAIBER Markisen, se kterou spolupracuje. V
krátkém videointerview (najdete ho na adrese main.tv/news_sport_buntes/grossostheimjoey-kelly-beim-metallbau-dries-fruehlingsfest.html) uvedl:
„Zažil jsem velké výzvy, ale jedna z největších byl například pochod napříč
Německem, od Severního moře na Zugspitze. Přejít Německo, bez peněz a se
stravou jen z toho, co dá příroda – nesmíš si nic koupit, nesmíš nic přijmout...bylo
to fajn:–D Uprostřed Německa, kde to můžeš kdykoli vzdát...člověk byl jen pár
hodin od domova...takže pokušení bylo velké.
Jižní pól byl také věc – 500 km k jižnímu pólu při –30 °C, –40 °C, takže to
bylo... Dostat se ve čtyřech lidech do cíle...bydleli jsme čtyři lidi v jednom stanu o
čtyřech čtverečních metrech čtyři a půl týdne. To je docela na hraně. To se lidi
navzájem poznají. Buď se z nich pak stanou přátelé, nebo už se nechtějí vidět:–
D To je prostě fakt.“
Zdroj: main.tv
154
Maite nabízí slevu na vstupenky na muzikál
Maite Kelly připomněla své účinkování v muzikálu Die Schwarzen Brüder (Černí
bratři), o kterém jsme vás informovali v listopadovém čísle 2013. Na své oficiální
Facebook stránce napsala 7. 3.:
„Ode dneška přesně za pět měsíců je německá premiéra muzikálu Die schwarzen
Brüder! Od 7. srpna budu hrát v muzikál Die Schwarzen Brüder zlou paní
Rossi. Nenechte si tento dojemný muzikál ujít! Na tři představení mám pro svoje
fanoušku na Facebooku slevu na lístky. Ráda budu po těchto třech představení
také rozdávat autogramy.
20% sleva pro moje fanoušky na Facebooku za včasné objednání vstupenek na
představení konaná
v sobotu 9. srpna ve 14:30
v sobotu 9 srpna v 19:30
v neděli 10. srpna v 18:00
Sleva platí pro objednávky uskutečněné do 25. března, objednávat můžete na
[email protected] nebo na tel. +4901805779666037 (0,14 €/min.
z pevné sítě v Německu, max. 0,42€/min. z mobilních sítí). Prosím zadejte kód
MAITE FAN.
Další informace k muzikálu na www.dieschwarzenbrueder.de.“
Zdroj: facebook.com/MaiteKelly
155
Joey podpoří velkorysou iniciativu řemeslníků
Řemeslnické sdružení jedenácti firem z Bonnu Das Meisterteam Bonn/Rhein-Sieg
slaví desáté výročí založení. Při této příležitosti chtějí podpořit obecně prospěšné
organizace a zařízení tím, že jim zdarma poskytnou služby k modernizaci či renovaci
v hodnotě až 50.000 eur. Patronem akce se stal Joey Kelly. Společně s
představenstvem sdružení bude procházet žádosti organizací o tuto pomoc.
Joey říká: „Princip dávání považuji za velmi důležitý. Jejich angažovanost je
příkladná a já jsem vděčný, že toto sdružení chce něco dát zpět regionu.“
Organizace se mohou hlásit až do 30. dubna, důležité je, aby objekt k renovaci byl
jejich vlastnictvím a aby práce na něm mohly být dokončeny ještě v tomto
kalendářním roce. V polovině května budou oznámeni vítězové výběrového řízení a v
červnu se začne s prvními pracemi.
Zdroj: general-anzeiger-bonn.de
********************************************************************************
Florent slaví úspěch jako model: Fotí pro C&A a BOSSe
Florent Raimond se – podobně jako jeho žena Maite Kelly – začíná postupně
prosazovat ve světě módy. Zatímco Maite navrhuje oblečení pro BonPrix a je
příležitostnou plnoštíhlou modelkou, Florent nyní stále častěji fotí pro jiné známé
značky.
14. 3. napsal na své oficiální Facebook stránce:
„Skvělý
měsíc
plný
vzrušujících
projektů
–
focení
pro
Renault,
SMART,
Salamander... A díky skvělému C&A týmu – tady je odkaz na online shop:
c-and-a.com/de/de/shop/product.html#!/Men//Kollektion/T-Shirts & Poloshirts“
Pod tímto odkazem najdeme spoustu Florentových fotografií v roli modela pro známý
módní řetězec s cenově dostupným oblečením C&A.
27. 3. zveřejnil záběr z fotosession značky Hugo Boss ve Stuttgartu. Foto najdete na
facebook.com/official.FLORENTRAIMOND/photos/a.189741227853450.107374
1832.173263992834507/274255589402013. Z důvodů ochrany autorských práv není
možné tuto fotografii zde zveřejňovat.
Zdroj: facebook.com/official.FLORENTRAIMOND, c-and-a.com
156
Speciál
Zvláštní samostatná rubrika je věnovaná Barby Kelly – jedná se o fotospeciál, ve kterém
zveřejňujeme její nejhezčí fotografie.
Barby není více než deset let koncertně činná, je však samozřejmě součástí rodiny Kellyových a
mnozí fanoušci si oblíbili právě ji. I proto fans tolik potěšilo, když se objevila jako host na
posledních dvou koncertech turné Stille Nacht 2012.
Barby v objetí se svou starší sestrou Patricií
Foto: Facebook.com
157
Hlášky měsíce – Ohlédnutí
Joey Kelly na kongresu ředitelů škol:
Před úřady jsme prostě vždycky utekli!
Joey vypráví o době, kdy chodil, či spíše nechodil do školy. Foto: youtube.com/user/bikltv
14. 2. přednášel Joey Kelly na kongresu ředitelů škol Deutscher Schulleiter-kongress (fanzine
KELLYWORLD) informoval v minulém čísle – pozn. red.) Podařilo se mu tak něco opravdu
neobvyklého: referoval o dosahování cílů představitelům školských zařízení, přestože sám nikdy do
běžné školy nechodil. Nenaplnila se tak slova kolínského krajského šéfa Franze-Josefa
Antwerpese, jenž před patnácti či dvaceti lety hovořil do médií ve smyslu, že Kellyovi nechodí do
školy, tudíž z nich určitě nic nebude a „pouze“ hudba samotná je neuživí.
Při této příležitosti poskytl Joey také následující rozhovor pro Bikl TV (video na
youtube.com/watch?v=j8beiluT7R4):
„Nikdy jsem nechodil do školy. Náš otec byl sám učitelem...matematiky, náboženství a
tak...a provozoval tzv. homeschooling, tedy domácí výuku, což je v Německu
zakázané...v mnoha zemích Evropy to existuje, v USA zrovna tak...a to jsme
dělali... V podstatě to bylo...oficiálně to mělo být tak, že jsme si každé ráno sedli
a dělali věci do školy, ale takhle to nebylo...bylo to spíš „learning by doing“, učení
se něčemu tím, že tu činnost děláme...“
158
„Jsem toho názoru, že když něco neumím nebo jsem se to zatím nenaučil, doženu
to, když se budu snažit. Myslím, že tátova výuka byla velmi neobvyklá, nebyla
podle norem, to se moc nevidí... Ale v USA jsou rodiny nebo náboženské
společnosti, které věří něčemu jinému, a proto neposílají své děti do škol...ale to
nebyl náš případ, tátovo rozhodnutí nebylo z náboženských důvodů, on nás chtěl
prostě jen vychovávat jinak. Žít život svobodně a beze strachu. Ne že by škola
byla špatná, ale on to chtěl jinak. A také si to rázně prosadil, se všemi důsledky.
Žili jsme víceméně pouze v Evropě, v době, kdy ve všech nebo skoro ve všech
zemích byla povinná školní docházka, ale do žádné školy jsme nikdy přihlášení
nebyli...když byl odněkud nějaký náznak, že by se přece jen zajímaly úřady, proč
děti nechodí do školy, tak jsme v momentě odjeli pryč! V podstatě jsme utekli!“
159
„Takhle si to táta představoval, a takhle to také až do doby, kdy jsme byli
dospělí, realizoval. Takže není ani jeden Kelly, který by byl třeba jen jediný
den ve škole! A to při dvanácti dětech a v časovém období zhruba dvaceti let.
Fenomenální. Neobvyklé, ne?“
Ale přece není nikdy pozdě...nezáleží na tom, že člověk už je dospělý – to ještě
neznamená, že už nemůže začít studovat nebo se naučit něco nového. Myslím si,
že se člověk může učit něco nového pořád. Jeden můj kamarád odešel nedávno
do důchodu...načež se přihlásil na univerzitu a studuje. Proč bychom se nutně
museli naučit všechno výhradně v mládí? No jasně, je to dobré, pomůže to...ale
myslím si, že se člověk nikdy nepřestane učit... Člověk je tvor zvědavý, a pokud
je pořád zapálený pro věc, má nějaké cíle, a baví ho nové výzvy... Já sám se
učím něco nového každý den.“
Zdroj: youtube.com/user/bikltv
160
Foto měsíce
Foto: mdr.de
Označení Foto měsíce si v březnu zaslouží tato fotografie pořízená ze záznamu pořadu MDR um
vier – Gäste zum Kaffee (více viz str. 127) odvysílaného 6. 3. na stanici MDR. Joey v tomto
pořadu mj. radil, co vše si vzít či nevzít na turistickou výpravu, a názorně demonstroval důležité
vybavení – čelovku:-) Video najdete na youtube.com/watch?v=9lS1f0QpkVo.
161
Video měsíce
Jimmy: In New York there's still smiling...
Tentokrát výjimečně nepojednává rubrika Video měsíce o nikom z Kellyových, přesto s nimi tato
dvě videa určitým způsobem souvisí. Jak? Kellyovi mají díky své minulosti pouličních hudebníků
určitou – v dobrém slova smyslu – slabost pro pouliční umění obecně.
Jimmy Kelly zveřejnil 24. 3. na své oficiální Facebook stránce video, ke kterému připsal:
„Milí přátelé,
tady je důkaz, že 'in New York there's still smiling...' (narážka na text písně New York, 'v New
Yorku se lidi stále smějí' – pozn. překl.) Ať se vám to líbí! A díky, že za New York hlasujete
do Hey Music! Radio Berlin 88,8!
Bůh žehnej,
Jimmy“
Video zachycuje mladé „pouliční“ tanečníky z New Yorku. Tři kluci mají neobyčejnou „brigádu“:
aby nemuseli být odkázáni pouze na to, co jim přispějí rodiče (jak sami říkají), přivydělávají si
podobně, jako si kdysi sami Kellys vydělávali na živobytí: uměleckým působením v metru. A když
v metru, tak doslova v metru: uvnitř vagónů! Jen se podívejte sami: youtube.com/watch?
v=RXR1AojWh40.
Foto (4): youtube.com/user/barcroftmedia
162
30. 3. Jimmy pokračoval v „objevování“ zajimavých pouličních hudebníků z New Yorku:
„Milí přátelé,
další důkaz, že 'in New York there's still smiling...' : ) Není to super? 'For free', 'zadarmo', jak
by řekla/zpívala Joni Mitchell.
Hlasujte dál pro New York na Hey Music! Radio Berlin 88.8!
radioberlin.de/musik/hey_music
DÍKY a přeju vám všem spoustu kouzelných momentů,
Jimmy“
Jimmy přiložil odkaz na video z vystoupení skvěle sezpívané partičky Acapella Soul s písní This
Magic Moment (Tenhle kouzelný moment) na ulici v New Yorku: youtube.com/watch?
v=PZtPv37NF8Q.
Foto (4): youtube.com/user/chaguin10v
Zdroj: facebook.com/pages/Jimmy-Kelly/114648091907631
163
Překlad
„Santa Maria, Prega per noi...“
Tentokrát přinášíme překlad jednoho z velkých kellyovských hitů poloviny 90. let – Santa Maria.
Tuto anglicko-španělskou píseň v interpretaci Johna a Angela Kellyovi nahráli na desku Over The
Hump, následně vytvořili i kompletní španělskou verzi pro země, v nichž se tímto jazykem mluví.
Později zpíval Angelovy party Paddy, pravděpodobně proto, že Angelo procházel právě obdobím
mutování a bylo pro něho těžší vyzpívat nemalé výšky.
Verze ve španělštině, Johnově druhé mateřštině, se však chytla i v ostatních zemích a je mezi
fanoušky dodnes všeobecně známá. Proto zde uvádíme obě verze plus český překlad. A
nepotřebujeme mnoho nadsázky, abychom kellyovskou Santa Marii mohli nazvat zpívanou
modlitbou.
Santa Maria
Santa Maria
Santa Maria
To the sky, to the mountain
To the river, to the valley
To my hometown, to my country
To the place where I was born
To my mother, to my father
To my sisters and my brothers
To my friends and myself
And to those I love so well
Para el cielo y la montaña
Para el rio y el valle
Para mi pueblo y mi país
Para el sitio donde yo nací
Para mi madre y mi padre
Para mis hermanas y mis hermanos
Para mis amigos y para mí
Para los que tanto amo yo
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Svatá Maria, oroduj za nás
Svatá Maria, oroduj za nás
To the world and the people
In their crises, in their pains
For the children of tomorrow
For the wars that never end
Para el mundo y el pueblo
En sus crisis, en sus penas
Para los niños del futuro
Para las guerras que nunca terminan
Za svět a lidi v něm
V jejich krizích a trápeních
Za příští generaci
Za války, které nekončí
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Svatá Maria, oroduj za nás
Svatá Maria, oroduj za nás
To the sky, to the mountain
To the river, to the valley
To my hometown, to my country
To the place where I was born
To the heroes that we need today
To the lonely with no one to cry
To the mothers, this source of life
To this world in so much pain
Para el cielo y la montaña
Para el rio y el valle
Para mi pueblo y mi país
Para el sitio donde yo nací
Para los heroes de hoy
Y los solitarios sin poder llorar
Y las madres, la fuente de la vida
Para este mundo con tanta pena
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi!
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi
Santa Maria, Prega per noi!
164
Za nebe i hory
Za řeky i údolí
Za mou vlast, mou zem
Za místo, kde jsem se narodil
Za mou mámu a tátu
Za mé bratry a sestry
Za mé přátele i za mě
A za ty, které mám tak rád
Za nebe i hory
Za řeky i údolí
Za mou vlast, mou zem
Za místo, kde jsem se narodil
Za hrdiny, které v dnešní době potřebujeme
Za ty osamělé, pro něž nikdo nepláče
Za matky, jež jsou pramenem života
Za tento – tolik utrápený – svět
Svatá Maria, oroduj za nás
Svatá Maria, oroduj za nás
Svatá Maria, oroduj za nás!
Retro
Na podzim 2012 jsme otevřeli rubriku nazvanou Retro.
Jedná se o jakýsi „archiv“, budou se zde objevovat příspěvky z dětství Kellyových či z dob největší
slávy, tedy všechno, co už odnesl čas a netýká se nejnovějšího dění kolem Kellyových. Můžete se
tedy těšit na opravdu „retro“ záběry, články či výroky.
Některým by se možná zasmáli i sami Kellyovi, některé naopak budou nutit k zamyšlení, možná si
zavzpomínáte, kolik vám bylo let a co jste právě prožívali, když se ten či onen záběr objevil v
novinách nebo v televizi. Možná zde také najdete něco, co jste o skupině ještě nevěděli, ale přesto je
to tak staré, že to někdo jiný možná už ví, a zároveň ne tak převratně důležité v historii kapely, že se
o tom fanoušci v hovorech běžně nezmiňují:-)
Divoši...:-)
Foto: Facebook.com
165
Kalendář
„Kelly Festival“: čtyři Kellyové sami za sebe, a přece společně
Ve dnech 14.-16. 3. 2008 se na bývalém kellyovském sídle, zámku Gymnichu, konal svým
způsobem ojedinělý projekt, který předtím neměl obdoby a ani později se zatím nezopakoval:
„Kelly festival“.
Akce měla formu velmi podobnou skutečnému festivalu: hudební i jiný program poskládaný do tří
dnů, několik různých kapel vystupujících sice na samostatných koncertech, ale zároveň v rámci
jedné akce. Zároveň zde úplně poprvé představila Patricia Kelly svůj nově vzniklý sólový projekt
Brought Me Home, ze kterého se postupně vyvinul její pozdější jazzový program a maxisingl A
New Room se čtyřmi novými písněmi (2009).
Kdo z Kellyových tedy v rámci tohoto projektu vystoupil? Jako první se 14. 3. ve 20:00 představila
již zmíněná Patricia se sólovou autorskou tvorbou, 15. 3. také ve 20:00 absolvoval Joey jednu z
prvních přednášek z cyklu No Limits, kdy vypráví o dosahování cílů v osobním, sportovním i
profesním životě a také o kellyovské historii, o tom, co s rodinnou kapelou prožil. Tímto cyklem
přednášek se později stal velmi známým a v dnešní době se tím, dá se říci, živí. 16. 3. ve 14:00
vystoupil Angelo Kelly, v té době již zavedený sólista (s vlastní kapelou vystupoval od roku 2006,
souběžně s fungováním v Kelly Family) se svým akustickým programem) a festival završil koncert
Kathy Kelly téhož dne večer v 19:00. Všechny akce se konaly v koncertním stanu.
Na tento festival bylo možné opatřit si permanentku za 38 eur opravňující ke vstupu na všechny tyto
akce. A pozor: návštěvníci festivalu měli v omezené kapacitě možnost přespání přímo na zámku
Gymnich – splněný sen mnoha fanoušků!
Zámek Gymnich se nachází v Erftstadtu, přesněji v městské čtvrti Gymnich, v Severním PorýníVestfálsku, v blízkosti bývalého hlavního města Spolkové republiky Německo Bonnu. I to bylo
důvodem, proč tam tehdejší německá vláda často ubytovávala státní návštěvy. Takto zde
přenocovali např. britská královna Alžběta II., švédská královna Silvia, španělský král Juan
Carlos I. či američtí prezidenti Richard Nixon a Ronald Reagan.
Okolí Kölnu a Bonnu. Pozice čísla 3 označuje zámek Gymnich v Erftstadtu
Foto: mapy.cz
166
Mapka Erfstadtu. Pozice čísel 1, 3 a 7 označují pozemek, na kterém stojí zámek Gymnich
Foto: maps.google.com
Zámek je vlastně vodní stavbou. Obklopuje ho také velká zámecká zahrada (celková plocha 21 ha).
Zámek byl po staletí sídlem porýnského rytířského rodu von Gymnich.
Foto: commons.wikimedia.org/wiki/File:Schloss_Gymnich_Eingang.jpg, Achim Raschka / CC-BY-SA-3.0
167
V červenci 1998 vydražili Gymnich Kellyovi. Papa Dan Kelly zde bydlel až do své smrti (2002),
většina jeho potomků se ze zámku postupně odstěhovala, neboť se osamostatnili a zakládali rodiny.
Zámek Gymnich je bohužel spojený i s temnější kapitolou kellyovské historie – v době největší
slávy kapely ho obklopovali fanoušci, kteří stanovali v okolí zámku a vyhlíželi své idoly, Kellyovi
negativně vnímali ještě větší ztrátu soukromí než předtím, stěžovali si i místní občané.
Foto: commons.wikimedia.org/wiki/File:Schloss_Gymnich_side.jpg, Achim Raschka / CC-BY-SA-3.0
Po otcově smrti zámek zdědili sourozenci Kellyovi, většina z nich ho v té době však již
nevyužívala. Řešilo se tedy další využití zámku. Nejdříve zde fungoval provoz restaurace a hotelu,
Joey Kelly zůstával stále jedním ze společníků. V letech 2010-2011 se zde natáčela telenovela
Lena – Liebe meines Lebens (Lena – láska mého života).
V roce 2012 se podařilo zámek prodat: 3. července získal zámek v dražbě bývalý kolínský makléř
Gerd Overlack. Do zámku se s manželkou Katharinou rozhodli nastěhovat a zřídit zde opět hotel
a restauraci. Jsou si však vědomi, že je nutno zámek nejdříve pořádně zrenovovat, neboť není v
dobrém technickém stavu.
Foto: commons.wikimedia.org/wiki/File:Schloss_Gymnich.jpg, Tohma
168
Patricii fanoušci velmi aktivně natáčeli, protože poprvé vystupovala s úplně novými písničkami:
Brought Me Home, Diamond Ring, Your Call, Put On The Light, A New Room:
Brought Me Home. Foto: youtube.com/user/KissMeJessy
Diamond Ring, Telling a story, Your Call. Foto: youtube.com/user/PatriciaKellyOnline1 (1), youtube.com/user/SimplyPatricia (2)
Put On The Light. Foto (3): youtube.com/user/PatriciaKellyOnline1
Beautiful Life, I'll Be There, A New Room. Foto: youtube.com/user/PatriciaKellyOnline1 (1), youtube.com/user/PatriciaVideosOnline (1), youtube.com/user/Giggly (1)
Videa:
youtube.com/watch?v=oDvcyeyFWQQ Brought Me Home
youtube.com/watch?v=TfC3M6ZBNyU Brought Me Home (natočeno jiným fanouškem)
youtube.com/watch?v=ksA8XOQ1XTs Brought Me Home (natočeno jiným fanouškem)
youtube.com/watch?v=xDD8_ymVQ4E Diamond Ring
youtube.com/watch?v=xIpXaIYfb6w Diamond Ring (natočeno jiným fanouškem)
youtube.com/watch?v=oBwjsj5fVNA Your Call
youtube.com/watch?v=g6MCuAI4U1w Put On The Light
youtube.com/watch?v=2L2A2YEYaLc A New Room
169
youtube.com/watch?v=LlweyxJMc1M A New Room (natočeno jiným fanouškem)
youtube.com/watch?v=7TkWYkUanfE Beautiful Life
youtube.com/watch?v=HGR9SivtFPw I'll Be There
youtube.com/watch?v=WrHIYCkKfKE Telling a story – Patricia vypráví, jak se ji šéfka
gramofonové firmy během časů největší slávy Kelly Family snažila zlákat pro sólovou kariéru plus jí
podsouvala, že k tomu bude nutná celková proměna vzhledu. Patricia reagovala stručným „mě si
nemůžete koupit“, zvedla se a odešla.
Angelo zazpíval např. cover One od U2 či titulní skladbu z právě vycházející desky Lost Sons:
Foto: youtube.com/user/KissMeJessy (2), youtube.com/user/ChristineJuliette (1)
Videa:
youtube.com/watch?v=xrPCWa-rWGc One
youtube.com/watch?v=72wxXix5RiY Lost Sons
V podání Kathy zazněly písně jako Father's Nose, Gott Deine Kinder či Wearing Of The Green:
Foto (3): youtube.com/user/KissMeJessy
Videa:
youtube.com/watch?v=fhdMjQno3pI Father's Nose
youtube.com/watch?v=6XWtdidU_84 Father's Nose (natočeno jiným fanouškem)
youtube.com/watch?v=qWxtevApc5k Gott Deine Kinder
youtube.com/watch?v=kNOtnRDajnE Wearing Of The Green
Zdroj: kellyfamilyfans.pl, schloss-gymnich.de, youtube.com/user/KissMeJessy, youtube.com/user/Kathymaus, youtube.com/user/ChristineJuliette,
youtube.com/user/PatriciaKellyOnline1, youtube.com/user/PatriciaVideosOnline, youtube.com/user/Giggly, youtube.com/user/SimplyPatricia
170
Módní tip
Maite má od Marcella von Berlin šaty z látky s neoprenem!
Neopren pro výrobu oblečení není tak tvrdý a pevný, jak by si člověk myslel
Foto: RTL
Módní návrhář známý pod jménem Marcell von Berlin navrhuje oblečení ušité z látky s podílem
neoprenu. Jeho návrhy ovšem vůbec nepřipomínají to, co se nám při slově neopren vybaví jako
první, totiž potápěčský oblek. Látka s podílem neoprenu je měkká a příjemná, navíc oblečení
vyrobené z ní lichotí postavě. To ocenila i Maite Kelly, pro kterou Marcell von Berlin navrhl
minikolekci šatů na vystoupení, jak jsme viděli v pořadu Punkt 12 (Hodina dvanáctá) na RTL
(záznam
na
rtl.de/cms/news/punkt-12/besser-leben/designer-marcell-von-berlin-entwirftfigurschmeichelnde-mode-aus-neopren-38f13-b85f-23-1835965.html). České znění níže:
Maite: „Jsem zvědavá, jak si se mnou poradí, protože já jsem docela oříšek...“ (naráží na svou
plnoštíhlou postavu) „Říkám – hej, Marceli, tady je výzva, chop se jí!“
171
Maite (přijde ke stojanu s oblečením): „Hustý!“
Marcell von Berlin: „Přesně tak, tady je minikolekce, extra pro tebe...“
Maite: „Minikolekce pro mě!“
Marcell von Berlin: „Ano, minikolekce...“
Maite: „To je ale příjemný neopren, ne jako ten potápěčský...“
Marcell von Berlin: „Ano, to je neopren s hedvábím, to je extra na...“
Maite: „Neopren s hedvábím?“
Marcell von Berlin: „Ano, to je extra na luxusní oblečení, ne na sport...“
Maite: „Takže s hedvábím, jo?“
Marcell von Berlin: „Ano, směs neoprenu a hedvábí...“
Maite: „Na dotek je to příjemné!“
Marcell von Berlin: „Přesně tak!“
Maite: „Ale přesto to trochu...“ (ukazuje rukama zeštíhlení)
172
Marcell von Berlin: „Ano, trochu to stáhne...ale nejen to, jsou to lichotivé střihy a navrhl jsem
speciálně pro tebe ještě letní šaty... Se super výstřihem...“
Maite: „Ooo! A ten zip vepředu...“
Marcell von Berlin: „A zezadu taky...“
Maite: „Myslím, že to se bude manželovi líbit:-D“
To je přece důležité, ne? Teď už jen jedna podstatná věc:
Maite: „Doufám, že se do nich vejdu!“
A Maitina reakce?
Maite: „Marcelli, já jsem nadšená! Hustý...věř mi, že tak dobře jsem se ještě necítila! Hustý!“
Marcell von Berlin: „To mě hrozně těší! Wow!“
Maite: „Hustý...hustý...hustý...“ (opakuje)
173
Marcell von Berlin: „Perfektní! Ten dekolt je prostě bomba!“
Maite: „Krásné...a mrkni dozadu...je to super...úplně super...“
174
Maite: „A cítím se dobře, můžu v tom dýchat :-D“
Marcell von Berlin: „Přesně tak.“
Maite: „Mám tam prostor:-)“
Marcell von Berlin: „Myslím, že díky tomu střihu je stylová a také sexy...protože ten
výstřih...výstřih je u ženy důležitým místem, a také pas.“
175
Maite: „Můžu se v tom pohybovat... Není to ten pocit, že vyjdeš a říkáš si, nemůžu si ani sednout,
jinak... Vůbec ne, cítím se v tom úplně volně, můžu se posadit...všude pohodlné...super...“
Maite: „Skvělý návrhář je prostě ten, který tomu rozumí, který řekne, že nepotřebuje jen velikost
34, že bere všechny a pro všechny umí udělat něco pěkného.“
Foto (vše): RTL
Marcell von Berlin: „Možná bych ti to měl tadyhle trochu zmenšit...“ (ukazuje Maite příliš volné
průramky v podpaží)
Maite: „Zmenšit?“ (cítí se polichocená) „Áááá!“
Zdroj: rtl.de
176
Fan art
Tento měsíc přispěla do rubriky Fan Art svými kresbami kellyovského busu a hausbótu Sean
O'Kelley fan Hennie Nagtegaal:
177
178
Připravuje se
Angelo Kelly s rodinou vydají nové album!
Angelo Kelly s rodinou chystají nové album! Angelův tým rozeslal na konci března fanouškům
následující newsletter:
„Máme skvělé zprávy. Angelo a jeho rodina pracují na novém albu!
Angelo: „Nahráli jsme už většinu písniček a musím říct, že to zní fakt dobře. Myslím, že se to
bude lidem líbit. Potřebujeme ještě pár týdnů, než to dokončíme, ale deska by měla už brzy
vyjít.'“
Zdroj: newsletter angelokelly.de
Kellyovská plachetnice Santa Barbara Anna zahájí novou sezónu!
Již v minulých číslech fanzine KELLYWORLD jsme vás informovali o dalším osudu kellyovské
plachetnice Santa Barbara Anna. Problémy s prodloužením zařazení lodi mezi lodě historické,
které ovlivňovaly její další provoz, jsou nyní vyřešeny a loď započne 3. 5. novou sezónu provozu, s
částečně obměněnou posádkou. První plavba lodi v letošní sezóně povede do dánského Gedseru.
Správu lodi převzal od 1. 1. 2014 sdružení Bramschot od původně spravujícího sdružení Odin I.
Vlastníkem lodi je ale i nadále Joey Kelly. Sdružení Bramschot tvoří zhruba 50 lidí, většina z nich
se již dříve ohledně lodi angažovala.
Zdroj: nnn.de
Připravuje se
Kathy v Bonnu: Vzpomíná na hraní na Beethovenplatz
Kathy Kelly se poprvé chystá sólově do Bonnu (1. 5., Harmonie Bonn), jak napsala 14. 3. na
svém oficiálním Facebook profilu:
„Ráda vás uvidím na tomto fantastickém místě, kde poprvé sólově vystoupím v Bonnu.
Mám krásné vzpomínky na zpívání na náměstí Beethovenplatz při našich začátcích v Německu.
Přijďte a užijeme si pořádnou pařbu:–)“
Zdroj: facebook.com/kathy.a.kelly.9
Připravuje se
Maite Kelly na Rheinland-Pfalz-Tag v Neuwiedu
Maite Kelly vystoupí 19. 7. na tradičních každoročních oslavách Rheinland-Pfalz-Tag (Dny
Severního Porýní-Falce) v Neuwiedu. Dalšími účinkujícími tohoto malého festivalu jsou např.
Annett Louisan, Roman Lob, Andeas Bourani a Luxuslärm, headlinerem celé akce je zpěvačka
Anastacia navracející se na koncertní pódia po překonání rakoviny prsu. Ta vystoupí již 18. 7. na
open-air scéně na Raiffeisenstadionu.
Zdroj: rlp-tag.stk.rlp.de
179
Připravuje se – Interview
Maite: Odmítám pořady, kde člověka předvádějí jak opičku!
Maite Kelly poskytla na konci března rozhovor pro server derwesten.de. Řeč se točila z
velké části kolem herectví a vystupování v televizi – již 8. 4. můžeme Maite vidět v
německém seriálu z lékařského prostředí In aller Freundschaft na ARD.
Paní Kelly, jste hudebnice, moderátorka, vystupujete v muzikálech a nyní hrajete v
jedné epizodě seriálu In aller Freundschaft na ARD. Toužíte po kariéře herečky?
Jako muzikálové umělkyni mi herectví samozřejmě není cizí. A protože letos ztvárním v
historickém muzikálu Die schwarzen Brüder (Černí bratři) spíše charakterní než pěveckou
roli, je pro mě skutečně nutností věnovat se více herecké stránce věci. Na základě toho mi
přišla nabídka na malou roli v seriálu.
Zůstane u jediné epizody seriálu?
Jedno po druhém. Za prvé je moje role Kathariny, která se tajně zamiluje do svého šéfa a
strachuje se o jeho život kvůli domnělé infekci virem Ebola, zamýšlená pro jednu epizodu.
V té mu Katharina také vyzná lásku. Polibek ale následovat nebude – konec zůstává tedy
otevřený. Kdybych dostala nabídku pokračovat v příběhu Kathariny a jejího šéfa Floriana,
hned bych souhlasila.
Nakolik je pravděpodobné, že byste ve své další kariéře dala přednost herectví?
Před šesti lety jsem se poprvé postavila na prkna muzikálového divadla. Herectví je tedy
jednou z mých „řemeslných“ dovedností. Výzvou při natáčení Inn aller Freundschaft bylo
dostat tyto zkušenosti z divadelní scény před kameru.
Je rozdíl mezi scénickým a filmovým herectvím skutečně tak velký?
Gesta na divadle jsou přehnanější. Koneckonců se musí dostat až k divákovi v poslední
řadě. Před kamerou je ale člověk musí naopak redukovat. Doufám, že se mi to podařilo. A
že jsem roli natolik naplnila životem, že televizní divák bude mít pocit, že je to Katharina,
ne Maite (volně přel.).
Jste spokojená s výsledkem?
Režisér mě každopádně na konci natáčecího dne pochválil před celým, velmi profesionálně
pracujícím týmem.
Díváte se i vy ráda na In aller Freundschaft?
Bohužel se k tomu moc nedostanu, abych se dívala. Když to běží v televizi, dávám většinou
děti spát. Takže často půlku prošvihnu. Ale jsem v obraze a vím, že ten seriál má v televizi
své místo (volně přel.).
Novináři rádi škatulkují. U vás se to moc nedá – hudba, muzikál, vystupování v
televizi. Do jaké škatulky bychom vás měli zařadit?
Ve finále mi jde jako umělkyni vždy jen o to, aby to, co dělám, lidi oslovilo a dodalo jim v
jejich všedním dni trochu naděje. A to funguje nejlépe, když člověk vypráví příběhy. Takto
pracuji jako autorka písní. A v muzikálu se dá ledacos mj. vyprávět tancem.
180
Kromě spousty práce v šoubyznysu čekáte třetí dítě. Jak zvládnete spoustu svých
povinností nacpat do pouhých 24 hodin, které den má?
Naučila jsem se dělat méně, a zároveň efektivněji. To je jedna z výhod „stárnutí“: Naučila
jsem se srovnat si priority. Zkušenost a rutina nabízejí navíc možnost občas si oddechnout a
popřemýšlet o tom, jaké člověk třeba udělal chyby.
Jakých chyb litujete?
Je vždycky fajn, když špatné věci, které člověk v životě třeba udělal, zůstanou tajné (smích).
Ale právě o ty špatné stránky člověka se lidi zajímají zvlášť rádi. Nedávný mediální
kolotoč okolo soudu s Ulim Hoeneßem (bývalý předseda fotbalového klubu Bayern
München – pozn. překl.) kvůli daňovému skandálu to dokládá.
K tomu jen tolik: U 28 milionů eur už sotva může být řeč o nějaké chybě nebo opomenutí.
Musí v tom být ještě něco dalšího. Jsem toho názoru, že když někdo jedná ve svůj vlastní
prospěch na úkor solidarity, přestává legrace.
Jaká nabídka by vás nebavila, a tudíž byste ji odmítla?
Nabídky odmítám každý den. Pro mě je podstatná především jedna věta: Lidská důstojnost
je nedotknutelná.
Reality show ze života Maite Kelly s nahlédnutím do vašeho soukromí by byla určitě
zábavná.
Ale natáčet se nebude. Je mi líto. Z principu odmítám všechno, co člověka předvádí jako
opičku. To u mě nepřipadá v úvahu. Ale takových pořadů je bohužel momentálně v televizi
až příliš mnoho.
Díváte se často na televizi?
Ano i ne. Dívám se tu a tam na pořady, které mě zajímají. Nebo když začíná něco nového,
jako například teď „Die 2 – Gottschalk & Jauch gegen alle“ (Ti dva – Gottschalk a Jauch
proti všem). Koneckonců je šoubyznys jako jedna velká rodina, a já chci být v obraze.
Sledujeme jeden druhého. Ale taky jeden od druhého ledacos odkoukáváme.
Při soutěži Let's Dance, která teď zase běží, ale jistě sedíte u televize? (Maite v roce
2011 tuto televizní taneční soutěž vyhrála – pozn. překl.)
To je úžasný pořad. Na Let's Dance je všechno super – kromě Joachima Llambi (velmi
přísný taneční porotce – pozn. překl.):-D Ráda ho nenávidím a zároveň nenávidím fakt, že
ho mám ráda (smích).
Zdroj: derwesten.de
181
Připravuje se
Omluva od Jimmyho: Dopsat knihu
bude náročnější, než jsem si myslel!
Fanzine KELLYWORLD avizoval již dříve na základě informací z internetových knihkupectví vydání
knihy Jimmyho Kelly, která má nést název Streetkid (Dítě ulice). Nyní, 16. 3., se Jimmy sám ozval s
aktuálními informacemi na své oficiální Facebook stránce:
„Milí přátelé,
v posledních týdnech dostávám znovu a znovu dotazy, kdy vyjde moje kniha. Pracoval jsem na ní
skutečně dlouho, musím ovšem přiznat, že to není tak jednoduché, jak jsem si původně myslel.
Tento projekt mě donutil zabývat se intenzivněji mnoha tématy z mé minulosti. Kdo zná moje písně, ten
ví, že málokdy nejdu do hloubky a že si ne vždy beru servítky.
Rozhodl jsem se tedy udělat si čas na to, abych více zapracoval na sobě samém, protože mnohá témata
se nedají prostě „pěkně popsat“ a dobrou práci mohu odvést pouze bez pevně stanoveného termínu.
Můj život a zvláště moje minulost se netýkají jen mě samotného, ale i jiných lidí, protože – jak víte –
pocházím z velké rodiny. Proto je moje práce na tomto knižním projektu komplexnější, než by si člověk
možná mohl představit, a já si uvědomuji, že knihu nemohu dopsat ve spěchu. Proto vám v tuto chvíli
bohužel ještě nemohu sdělit datum vydání.
Prosím Vás proto o pochopení a děkuji Vám za to!
Těm, kteří si mou knihu již předobjednali u různých prodejců, bych se chtěl omluvit. Zároveň jsem ale
nemohl tušit, že nakladatelství oficiálně oznámí vydání knihy již několik měsíců před zamýšleným termínem
vydání. Kdo tedy zaplatil předem, ten dostane své peníze od daného internetového knihkupectví zpět.
Moc díky za pochopení.
Zatím,
Váš Jimmy“
Zdroj: facebook.com/pages/Jimmy-Kelly/114648091907631
182
Připravuje se
Thomas Schwab a Patricia Kelly: Opět spolu na pódiu!
Patricia v projektu Christmas Moments – natáčení videoklipu k písni Traum von Bethlehem (Sen o Betlémě)
Foto: youtube.com/user/michaelaschwab
Klavírista Thomas Schwab s kapelou pořádá 26. 7. 2014 v Trieru open-air koncert s názvem In
diesem Moment. Speciálním hostem bude Patricia Kelly.
Thomas Schwab pozval na své oficiální stránce thomas-schwab-band.de na koncert těmito slovy:
„Milí přátelé,
konečně je to tady: Po dvou letech, kdy měl open –air pauzu, odehrajeme s kapelou opět
koncert na historickém místě – pod širým nebem uprostřed působivých kulis Amphitheater Trier!
JSOU CHVÍLE, KTERÉ BY SI ČLOVĚK CHTĚL UCHOVAT NAVŽDY.
Takto přeneseme magické momenty programu Christmas Moments do letního koncertu na svazích
hory Petrisberg. Těšíme se na to, že budeme jako jedna z mála kapel vystupovat na jedné z
nejznámějších kulturních památek UNESCO – speciální moment, který bychom rádi prožili
společně s vámi!
Vzpomínáte si na vánoční turné Christmas Moments 2010, s Patricií Kelly ze světoznámé Kelly
183
Family? S Patricií mě od té doby pojí nerozlučné přátelství. Mám velkou radost, že Patricia –
opravdu výjimečná umělkyně – s námi opět bude stát na scéně a zpívat.
Bude to působivý koncert s klidnými, lyrickými momenty i energickými písněmi. Autenticky a
působivě prezentují Patricia Kelly, Meike Anlauff, David Moore a Guido Illingen směs popových
a rockových písní. Poprvé bude s námi David Anlauff hrát na bicí a Theo van der Poel na
akordeon. Svou houslovou hrou vás okouzlí Carole Mallinger –Leyers.
Těšíme se na Vás!
Váš Thomas“
Patricia s Thomasem v minulosti již vícekrát spolupracovala – vystupovala v programu Christmas
Moments pod jeho vedením, vystupovali také v nemocnicích s programem Musiker in
Bereitschaft (Hudební pohotovost), kde Patricia zpívala za doprovodu Thomasova piana, a Thomas
ji dorovázel i na některých koncertech jejího akustického sólového turné Moments With Patricia
Kelly/Songs&Stories.
Právě z tohoto turné pochází historka, kterou si někteří fanoušci možná pamatují z videa
zveřejněného na YouTube (youtube.com/watch?v=bUeRVmtQn6Y): Patricia je zvyklá na svých
koncertech improvizovat přímo na koncertním pódiu píseň, která naráží na něco, co souvisí s daným
městem, koncertem, dnem a mívá obvykle vtipný obsah. Na koncertě v Mainz 8. 5. 2012, na který
se kvůli složité dopravní situaci málem nedostala včas, tedy takto „vyprávěla“ o tom, jak se jim na
koncert cestovalo: jeli po dálnici, na ní se vytvořila kolona, Thomas to vzal objížďkou, spěchali
prázdnou ulicí, a najednou je zastavili policisté...„und Thomas ist fast verhaftet worden“ („a
Thomase málem zatkli“), prozradila Patricia. Oním dotyčným byl právě zmíněný klavírista Thomas
Schwab:-)
Thomas Schwab na pódiu při Patriciině koncertu v Mainz 8. 5. 2012
Foto: youtube.com/user/xxjanuarygirlxx
Zdroj: thomas-schwab-band.de, youtube.com/user/xxjanuarygirlxx
184
Dosud vyšlo:
č. 1 – 04/2011
č. 2 – 05/2011
č. 3 – 06/2011
č. 6 – 09/2011
č. 7 – 10/2011
č. 8 – 11/2011
č. 11 – 02/2012
č. 12 – 03/2012
č. 13 – 04/2012
č. 16 – 07/2012
č. 17 – 08/2012
č. 18 – 09/2012
185
č. 4 – 07/2011
č. 9 – 12/2011
č. 5 – 08/2011
č. 10 – 01/2012
č. 14 – 05/2012
č. 15 – 06/2012
č. 19 – 10/2012
č. 20 – 11/2012
č. 21 – 12/2012
č. 22 – 01/2013
č. 23 – 02/2013
č. 24 – 03/2013
č. 25 – 04/2013
č. 26 – 05/2013
č. 27 – 06/2013
č. 28 – 07/2013
č. 29 – 08/2013
č. 30 – 09/2013
č. 31 – 10/2013
č. 32 – 11/2013
č. 33 – 12/2013
č. 36 – 03/2014
186
č. 34 – 01/2014
č. 35 – 02/2014
KELLYWORLD – fanzine webu kellyworld.cz
Made by fans
Made for fans
č. 36/březen 2014
Vychází vždy poslední den v měsíci
© kellyworld.cz
Foto na titulní straně: Peter Becher
Foto na zadní obálce: Peter Becher
Kontakt do redakce: [email protected]
Web: http://kellyworld.cz
Facebook: www.facebook.com/groups/160919060644129 (Kellyworld.cz)
Twitter: http://twitter.com/KellyworldCz
Fanzine KELLYWORLD je součástí KELLYWORLD.CZ – českého internetového projektu o
všech členech The Kelly Family.
187
188
Download

fanzine KELLYWORLD 03/2014