IX. ročník, č.3
Září 2013
RYBNÍČEK
časopis Domova důchodců – Sámova 2481,
Roudnice nad Labem
Divoké husy na odletu - konec i babímu létu.
Teplý říjen - studený únor.
Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo
uchytí.
Úvodní slovo
Vážení čtenáři,
začal podzim a s ním vychází podzimní
číslo Rybníčku.
Myslím, že jsme si léto užili a nyní už můžeme jen vzpomínat
na teplé dny. Stejně jako budeme vzpomínat na vše hezké, co se
v domově událo. Asi největší akcí byla oslava 10. výročí otevření
domova. Velice se povedla jistě také díky pěknému počasí. Více
se o ní dočtete na str. 3.
Mnoho akcí nás ještě čeká. Např. vystoupení kouzelníka, skladby
z operet, zábava s Heligonkáři, silvestrovská zábava apod. Další
akce teprve připravujeme a domlouváme, ale myslím si, že
s výběrem budete spokojeni.
Co se týká Rybníčku, dočká se od příštího čísla změny
redaktorky. Po osmi letech jsem se rozhodla, že přenechám
tvorbu své mladší kolegyni, Martině Holečkové. Ona bude jistě
moje dobrá nástupkyně a také možná vdechne časopisu jiný ráz.
Rybníček bude vycházet ve stejných intervalech a v podstatě se
nic jiného nezmění.
Našim novým obyvatelům a tím i novým čtenářům přeji, aby se
jim časopis líbil stejně tak, jako těm, kteří jsou v domově déle
a s napětím očekávají jeho další vydání. Kdokoliv může
do Rybníčku napsat své postřehy, napsat vzpomínky ze života
apod. Je to časopis Vás, obyvatelů domova, tak se na jeho tvorbě
aktivně podílejte.
Na závěr chci poděkovat všem, kdo do Rybníčku přispívají. Často
není jednoduché vymýšlet příspěvky, ale již 9 let se daří časopis
vydávat.
Hezký podzim Vám přeje
Martina Plachá
2
Oslava 10. výročí v DD
Čas uplývá stále stejně, to jenom nám se
zdá, že někdy se přímo vleče a jindy utíká,
že se nestačíme divit.
Mám na mysli pobyt každého z nás v našem
domově důchodců. Někomu se zdá, že už je
tu celou věčnost, jiný má pocit, že přišel nedávno. Nikdo tu však
není déle něž deset let, protože právě takové výročí otevření
jsme nedávno slavili.
Naše vedení pojalo oslavy velkolepě. Téměř rok se vyjednávalo,
zamlouvalo, vyrábělo, ale hlavně se sháněly finance. Výsledek byl
dokonalý. Každý ze zaměstnanců všech úseků věděl, co bude
dělat, aby ten den byl pro nás klienty co nejpříjemnější.
Už ráno jsme byli překvapeni velikým pódiem, které vyrostlo
večer předtím na zahradě. Hlediště tvořily všechny lavice, které
v altánu a na zahradě jsou.
V sobotu 7. září to začalo. Počasí bylo nádherné. V deset hodin
dopoledne pan ředitel přivítal hosty z města a oslavu zahájil.
Velmi pěkný projev měl pan starosta Urban. A potom už se rozjel
zábavný pořad. Zahájil ho moderátor Slávek Boura, který pak
celý program až do pozdního odpoledne vtipně uváděl.
Úvodní vystoupení patřilo zpěvákovi Stanislavu Hložkovi, který
svými písničkami a zábavným povídáním dokázal rozproudit
veselou náladu. Hlediště se zaplnilo téměř všemi klienty a jejich
příbuznými, kteří přijeli už dopoledne. Lidé zpívali, tleskali
do rytmu a vytvořil se dokonce známý taneční had.
V dobré náladě jsme se rozcházeli k obědu
na odpolední pořady. Ty nás také nezklamaly.
a
těšili
se
Jako první se představil známý zpěvák pan Richard Adam – stále
šarmantní pán – jehož písničky my senioři známe velmi dobře.
Vtipně ho doplňoval pan Dalimil Klapka. Dále vystoupil dětský
pěvecký sbor ze ZŠ v Budyni n.O. Tyto děti pod vedením zkušené
3
paní učitelky nás opět nezklamaly. Zpívaly nádherně. Perfektní
výkon jako obvykle podala „Zlatá střední“ – pěvecký sbor
místního gymnázia.
Velmi jsme se těšili na další číslo programu. Na pódiu se objevila
skupina Ambiam, která pod vedením pana Marka Johnstona,
Skota rodem, hraje a zpívá irské a skotské písničky. Jejich
vystoupení byl skutečně jedinečný zážitek. A už se přiblížil
poslední bod programu – jak mnozí říkali třešnička na dortu. Paní
Marie Koldová je pro nás Paní zpěvačka. Měla v domově kdysi
maminku a od té doby na nás nezapomněla a ráda přijela
pobavit. Její repertoár má široký záběr, krásně zpívá a svou
vitalitou na pódiu umí posluchače rozjařit. Potlesk nebral konce
a musela přidávat.
Mezitím odpoledne pokročilo, hlediště i zahrada se po obědě
znovu zaplnily klienty a jejich rodinami, všude pobíhaly děti –
zkrátka bylo veselo.
Nakonec se zase vrátím k organizaci a službám celého dne.
Pohoštění bylo – troufám si říci – nadstandardní. Během dne
všichni (i hosté) dostali štrudl, dort a chleby bohatě obložené
uzeným. U dvou stánků bylo možno získat pivo, kávu a různé
vody! Pití roznášela děvčata všem i v hledišti. A pozor, to všechno
bylo zdarma. Nesmím zapomenout na stánek s výrobky našich
dílen. Byly pestré a byl o ně velký zájem.
Na závěr chci poděkovat vedení domova i všem zaměstnancům,
že nám připravili tak příjemně prožitý den. Jeho zajištění
a organizace byly velmi náročné a na jedničku to určitě zvládla
paní Martina Plachá. Jsme rádi, že rodina jedné naší klientky jí
z pódia za nás všechny poděkovala.
-J.F.-
4
Foto z oslavy
5
6
Vzpomínky
Jak ten čas letí. Máme tu opět letní slunovrat
a tím doufáme, že i lepší počasí – snad
opravdové trvalé léto. Zažili jsme již několik
horkých dní, ale naše mysl se stále toulá
v dětství, kdy se nám zdálo, že léto trvá
opravdu hodně dlouho, abychom mohli užívat slunce a koupání.
Tehdy jako malí jsme se koupali v čistém Labi a to buď
v „Ostende” s pláží, nebo na ostrově „Na plovárně”. Tam byly sice
jen dva plovoucí bazénky, ale ti, kteří uměli plavat, měli možnost
zajít si téměř k jezu a splavit se po proudu daleko podle chuti.
Také byla možnost přeplavat k tarásku a tam se slunit. Oblíbené
bylo koupání „za vorovkou” pod vysokými topoly. A nikdo nikoho
nehonil, „že se tam nesmí”. Byla to tehdy „Masarykovská
demokratická svoboda”. Každý byl zodpovědný především sám
sobě a teprve potom nějaké ty zákazy.
Před válkou byla možnost přejít bez omezení přes „komory”
na ostrov a tam chytat ryby. Tehdy byl na ostrově překrásný
lužní háj, domov mnoha slavíků. Jejich tlukoucí zpěv jsme z jara
i v létě slyšeli večer až doma, než jsme šli spát. Bydlel jsem totiž
s rodiči v družstevním domku u tržiště pro prodej koní a hovězího
dobytka. Koupat jsme se chodili do Ostende nejkratší cestou
kolem fotbalového hřiště Slavoje, lemovaného překrásnými
lipami, a pak dolů přes skálu. Sešli jsme k Labi přes trať, tehdy
ještě jednokolejnou, a byli převezeni panem Plimkem do areálu
koupaliště. Všude volnost pohybu.
Mnoho dnešních zákazů, často zbytečných, jsou pozůstatek
okupace a dalšího skrytého strachu o nemožné, že se
do dnešního demokratického státu ani nehodí. Inu, musíme si
počkat, až dospějeme. Ale nebudu přeci plakat nad tím, že se
svět mění a my s ním. Proto se lépe podívejme na zítřek a směle
do dalších časů!
S. K.
7
Jízdní kolo
Za naší dobrou známou dojížděl její blízký
přítel ze sousedního města. Jezdil na kole
a to si nechával v domě naší rodiny. To
byla
příležitost
se
povozit
aspoň
na pedále, jinak jsem dosud jezdit
neuměl. Jezdil jsem po dvoře, ovšem se
souhlasem majitele kola.
Jednou mi přítel naší známé nabídl, že mne naučí jezdit.
Po úpravě sedla mi kolo podržel a řekl, abych hned šlapal pedály
a ono to jelo. Dojel jsem do vedlejší vesnice a u plotu zahrady
zastavil. Zkoušel jsem dostat se dolu na zem a zase na kolo
nasednout, až se mi to podařilo. Pak při každé další návštěvě
přítele jsem dobu jízdy prodlužoval.
Jednou při jízdě po polní cestě jsem duši píchl. Kolo bylo
bezvadně vybavené pro takové opravy, ale já ještě neuměl sám
opravu provést. Čekala mě asi hodinová cesta pěšky zpět. Došel
jsem až k blízkému lesíku a uslyšel hrát kytaru. Byli to trampové.
Některé jsem znal, byli z naší vesnice. Když viděli, co se mi stalo,
sami se dali do opravy a současně mne to učili. Nyní už jsem
nebyl závislý na nikom při podobných nehodách.
Týdny ubíhaly a v sobotu přítel přestal dojíždět. Naše známá nám
důvěrně oznámila, že její manžel přestal návštěvy přítele
tolerovat.Tím také dočasně skončilo moje jezdění.
Jedna naše příbuzná se rozhodla, že o prázdninách v létě bude
jezdit na kole. Všichni jí to rozmlouvali, protože věděli, jak je
nešikovná. Nedala si říct a z Prahy si poslala starší dámské kolo.
Když nadešel den D, za obcí na pusté rovné silnici se pokoušela
nasednout. Předem bylo jasné, jak to dopadne. Po několika
metrech spadla a žuchla na zem jako pytel brambor. Odřela si
koleno a kolo nechtěla už ani vidět. Kolo jsem převzal já
za finanční úhradu. Ta za starší kolo byla dost veliká, ale
8
samozřejmě platila rodina. Nyní jsem jezdil pro zábavu a také
později do školy.
Jak léta plynula, měl jsem kolo nové s tachometrem a jezdil
na výlety už se svou manželkou. Jezdili jsme na Kokořínsko
a do Jablonce n. Nisou. To už je jiná kapitola.
-M.F.-
9
Červen
Náš Domov je stále plný různých, i když třeba trvale se
opakujících aktivit. Jednak jsme si na to již zvykli, jednak není ani
v silách zaměstnanců Domova neustále vymýšlet novoty. A proto
na začátek června – vzhůru za pečením topinek! Chuťově něco
jiného než stereotyp.
Dále opět pokračujeme veselými dětmi z KECKY – na tvoření
různých výtvorů keramiky. Tito návštěvníci nám vždy osvěží naši
seniorskou mysl.
Abychom měli nějaký ten pohyb, dáme si ruské
kuželky. Tady se ukázalo, že to není jen tak
rozhoupat kouli na řetízku a shodit co nejvíce
kuželek. Inu, snad příště budeme šikovnější! Radost
z pohybu především.
Kultura Roudnice byla rozšířena o dětský muzikál „Noc
na Karlštejně”, opravdu odvážná snaha paní režisérky naučit děti
hrát divadlo. To není jednoduché, ale velmi náročné. Z toho
důvodu musíme prominout některé nedostatky, protože ani my
bychom nedokázali dělat zázraky. Jen bych chtěl
připomenout, že meč se nosí na levém boku, protože
většina lidí jsou praváci. A také vstup hudby do
poměrně tichého dětského přednesu byl příliš náhlý a
nadměrně hlučný. Ale to jsou maličkosti, které se
vloudily do celého dílka. Proto dík za snahu a mimořádnou práci.
– Abychom využili zájezdu do města, připravily naše průvodkyně
– Zlatý hřeb – návštěvu nové cukrárny na Husově náměstí. Byla
to ukázka „sladkého života” pro ty, kteří nemají zákaz cukru. Dík!
Měsíc utíká, a konec školního roku je za dveřmi. Základní škola
na sídlišti uspořádala velmi pěkný dětský jarmark. Zde měly děti
možnost prodat vše možné, od květin po různé chuťovky svých
maminek. Že bylo pěkné počasí a mnoho veselých dětí, jen tento
dobrý nápad umocnilo.
10
Vzhledem k tomu, že topinky byly úspěšné, obměnily naše dobré
víly pochoutky za bramborák. Inu vzhůru za chuťovkami
s česnekem a opět úspěšně. Dík.
Domnívám se, že tentokrát, podruhé, budeme šikovnější a ruské
kuželky všechny zporážíme. Touto soutěží jsme zakončili měsíc
červen a těšíme se na opravdové léto.
Červenec 2013
Vím, že se budu opakovat ve vzpomínání na některé pravidelné
aktivity v našem Domově. Ale to přeci nevadí zjišťovat, že práce
zaměstnanců pro zdejší seniory je stále vhodná a prospěšná.
V Domově je řada trvalých aktivit, které již ani nevnímáme, např.
práce v terapeutických dílnách, nebo velmi náročná práce v běhu
života Domova téměř neviditelná. Jedná se o práce s lidmi
po různých onemocněních, jejichž duševní život
nemocí utrpěl, takže vnímání některých úkonů je
pomalé a někdy nemožné. O takto postižené
seniory
pečuje
řada
zdravotních
sester
na tzv. žlutém oddělení. Jejich práce je velmi
psychicky náročná a někdy i tělesně. Kdo jejich práci neviděl
a nepoznal, neumí si tuto náročnou „práci” představit. Těmto
pracovnicím by měla být vzdávána mimořádná čest!
Kromě zdravotních sester na žlutém oddělení jsou postižení
senioři i schopní alespoň určité úrovně vnímání okolí ošetřování
instruktorkami sociální péče, paní Evou a paní Janinou a Editkou.
Tyto ženy, kromě prací v terapeutických dílnách č. 1 a č. 2, mají
další mnohé pracovní náplně, které přijímáme docela
samozřejmě?
Tak třeba posezení s milou paní Evou a povídání o naší Roudnici
a jejím Podřipsku je pravidelnou náplní čtvrtečního odpoledne.
Povídáme si tam nejen o běžném životě, ale i minulost města je
nepřeberně zajímavá a skutečně bohatá. A tak paní Eva, znalá
historie i současnosti, usměrňuje a doplňuje všechny ty
11
„povídačky”,
které
přítomné
seniorky
/většinou/ otevírají. Paní Eva vede úspěšně
řadu let ranní rozcvičku, které se může
zúčastnit kdokoli, kdo se domnívá, že pohyb
je nutný pro další běh života. Cvičení je velmi
pěkné a ti, kteří mu přišli na chuť, cvičí pokud možno denně. Je
opravdu s podivem, že muži zde bývají přítomni opravdu
sporadicky.
A ve čtvrtek je bohatý program rozšířen tím, že dopoledne v půl
desáté pozvedá Editka s Janinou písněmi naše duše ku hvězdám.
Obě mladé instruktorky se snaží zpříjemnit nemocným lidem
zbytek života různými zábavnými řečmi, čtením
povídek, někdy zpíváním a neposledně vyjížďkou
na invalidním vozíku a doprovodu dalších pěších
do přírody naší krásné zahrady. Tak se domnívám,
že jsem se zmínil o „neviditelných” pracích, které
vedení Domova organizuje všem pro zpříjemnění běhu života.
Protože je nutné osvěžovat nejen duši, ale i tělo všech, a to
neustále, podívejme se na závody v házení šipek do terče, které
bývá pravidelně osazováno, sice málo se vyměňujícími osobami,
ale zato vždy s veselým prostředím. A totéž
možno říci o koulení kuželek. Zde je zvláštní, že
koule, které vrháme na kuželky, nejsou kamenné
ani kovové jako u petanque, ale gumové. A proto
je zajímavější jejich dopad tam, kam téměř nikdo
nechce. Jsou ovšem některé seniorky, které
přišly na způsob jak tyto koule – míče – zkrotit.
A proto samozřejmě vyhrávají.
Letošní vedra ochromila mnohé aktivity normálně prováděné
venku u altánu. V srpnu slibují oficiální „rosničky” přijatelnější
počasí, a tak se můžeme těšit na zábavné akce venku v zahradě.
Doufám,
jak
v příznivějším
počasí,
tak
v možnosti
„dovolenkového měsíce” zaměstnanců. Uvidíme.
12
Čas utíká a máme tady zajímavou přednášku pana Klimeše
o Africe. Afrika je ohromná a podle cestovatelů a jejích obyvatel
neuvěřitelně a velmi různorodě překrásná země. Pan Klimeš byl
v Kongu. Při svém pobytu posbíral řadu nevšedních zkušeností
a fotografií. Velmi zajímavé postřehy předváděl
při promítání nekonečných možností způsobu
přepravy všech možných a pro nás nemožných
nákladů jak na vozech, autech, nebo třeba jen
na jízdním kole. Rovněž pohledy na živou přírodu
s jejími představiteli – lvem, žirafou a mnoha
dalšími zvířaty. Jen mně bylo líto, že nebyly
zařazeny žádné pohledy na jakoukoliv krajinu. Patrně dálkových
snímků nelze v tropickém prostředí jen tak dosáhnout. Tohle
osobně neznám. Stále vzpomínám na lidské záležitosti. Téměř
jsem zapomněl, že řada našich spolubydlících vnímá životní běh
jako řízení někoho nekonečně vševědoucího – Boha. A protože je
nutné tuto vysněnou ideální bytost nějak uprosit o lepší zítřek,
vítají možnost zúčastnit se bohoslužby v naší kapli. Bohoslužba
bývá ve středu odpoledne a je navštěvována většinou ženami.
Tak mají naši věřící možnost splnit svoji touhu o uklidnění své
duše modlitbou. Buď Bohu dík.
Srpen 2013
Srpen, poslední měsíc prázdnin našich školou povinných
pokračovatelů života národa. Všichni mladí se snaží využít každý
den volna. Mládí má dnes velký výběr možností. Mnoho jich
navštěvuje se svými rodiči zahraniční mořské destinace, nebo
prožijí hezké dny v náručí přírody v některém táboře. Vyspělejší
mají možnost samostatně putovat naší krásnou vlastí, tak jako
jsme to dělali i my v dobách, nyní pro nás už bohužel dávných.
Abychom nebyli smutní, objednalo vedení Domova nevšední
koncert s názvem „Za rok se vrátím”. Je to vzpomínka
na výborného zpěváka pana Milana Chladila, který s vynikající
paní Yvetou Simonovou byl v letech šedesátých špičkou našeho
13
showbyznysu. Tento pořad předvedl pan Šimon Pečenka celkem
úspěšně.
Léto
pokračovalo,
občas
tepelnými
rekordy, jak nahoru tak dolů.
A my
v tomto nestálém počasí vzpomínali na
své mládí s trvalým krásným létem.
K doplnění vzpomínek zajistilo vedení,
v polovině měsíce koncert Pražských heligonkářů. Kapela
vyhrávala na zahradě celé tři hodiny. Známé písničky z mládí
všech dobře se bavících přítomných byly často doplňovány
zpívajícími posluchači. Bylo to opravdu podařené odpoledne,
za které dík.
Ženská krása je nekonečně náročná na běžnou péči. K nám občas
zavítající paní Mary Kay připravila dne 22.8. „holčičí odpoledne”
nazvané „Den krásy”. Jmenovaná, společně s kosmetickou
poradkyní paní Zdeňkou Markovou, předvedla na téma „Barvy,
které mi sedí” skutečně profesionálně nejvhodnější líčení.
Léto, i když podle nás mohlo být stálejší, přece ubíhá a podzim se
blíží. Konec srpna byl pro nás zpestřen projížďkou vyhlídkovým
vláčkem, zapůjčeným z Litoměřic, naši obyvatelé využili možnosti
zopakovat si městské čtvrti, počínaje sídlištěm u Podlusk se
soustředěným obchodním centrem „Vendo Park”. Celé sídliště
možno nazvat „novým centrem města”. Vláček pokračoval
bývalým židovským územím a pak podle nádraží
dojel na Bezděkov. Přes Hradčana jsme dojeli
na Karlovo náměstí s pohledem na Lobkovický
zámek a Masarykovou třídou kolem Podřipské
nemocnice zpět k našemu Domovu. Celá cesta
trvala hodinu, doplňována byla instruktáží
kronikáře města. Všem se líbila, což projevili
zatleskáním po skončení jízdy.
S. K.
14
Lukášek
Milí čtenáři Rybníčku, předem se Vám chci
omluvit za absenci mého článku v minulém čísle.
Bohužel jsem napsala článek způsobem, který
by možná mohl urazit některé naše spoluobčany.
Proto jsme se rozhodli jej nakonec neotisknout.
V tomto vydání čtvrtletníku se Vás budu snažit obeznámit
s problematikou při práci s lidmi s poruchou autistického spektra.
To jsou lidé s určitou poruchou mozku. Nedokáží ovládat své
chování a nezvládají domyslet důsledky svých činů. A také Vám
povím, jak jsem se k této práci dostala.
Jak možná někteří víte, pracuji již 4 roky jako osobní asistentka
Lukáška z Bechlína. Nabídka přišla, když jsem byla v 1. ročníku
SŠ. Byla jsem tehdy ještě dost mladá, ale přesto mě zaujala
a přijala jsem ji. Dnes to považuji za jedno ze svých nejlepších
rozhodnutí. Pěstounskou rodinu, která má Lukáška v péči, jsem
znala již delší dobu, ale nikdy dříve by mě nenapadlo, jak jednou
ovlivní můj život. U Lukáška se dříve střídali asistenti jako
„na běžícím pásu“, nikdo s ním moc dlouho nevydržel. Ano, je
možná trošku rozmazlený, ale především - je to autista. První
půlrok byl dost těžký a dá se říci, že jsem byla asistentka pouze
na papíru. Pokaždé, když jsem přijela, mě odháněl, ignoroval
a zavíral se přede mnou v pokoji. Docházela jsem tam dvakrát
týdně a tu dobu jsem nestrávila s Lukášem, jak bych měla,
a finanční odměnu od „Centra pro rodinu“ jsem prakticky
dostávala za pití čaje a povídání s Lukášovými rodiči a sourozenci.
Po nějaké době jsem s tou lopotou chtěla skončit a za Lukáškem
přestat jezdit. Když už jsem byla takhle rozhodnutá, nastal velký
zlom. Lukáš mě neodehnal pryč, ale chytil za ruku a šli jsme
spolu uvařit jeho oblíbenou instantní čínskou polévku. Zapil jí
colou a od té doby je to „můj kluk“. Zažili jsme spolu spoustu
radostí i starostí, jezdili jsme spolu na výlety, chodili do pizzerie,
učil se platit a komunikovat s cizími lidmi.
15
I když Lukáš díky speciální škole a milujícím pěstounům zlepšoval
své znalosti, sebeovládání i sociální dovednosti, rodina i já – nová
asistentka jsme potřebovali pomoc. Ta přišla v podobě
psychiatra a odborníka z asociace pomáhající autistům – APLA
Praha. Hynek Jůn poradil při zařizování nového pokoje
pro Lukáška, v péči o něj, jak se k němu chovat při afektu, nebo
aby k záchvatům vzteku vůbec nedošlo.
Přihlásila jsem se na několik kurzů pořádaných touto asociací,
seznámila jsem se s mnoha odborníky, kteří mi doporučili spoustu
užitečných „fíglů“ jak s tvrdohlavým autistou zacházet a jak ho
k činnostem vést tak, aby on sám chtěl nabízenou činnost dělat.
Důležitý je odměnový a trestový systém. Za odměnu mu
poskytneme oblíbené pochutiny a činnosti, za trest mu je naopak
zakážeme nebo nedáme.
Postupem času Lukáš rostl, až se z něj stal „puberťák“, kterého
už já nejsem schopná ničemu naučit a moc ho nezvládám.
Odmítá veškeré činnosti kromě počítače, nechce dělat
logopedická cvičení, která jsou pro něho důležitá, aby mohl lépe
komunikovat s lidmi. Procházky i cvičení už ho nebaví. Zajímá se
o to, jak mají dívky velká prsa a o barvy podprsenek.
Jako asistenta by teď potřeboval pořádného chlapa, který by se
ho nebál, občas by mu jednu plesknul a byl by pro něj větší
autoritou než já.
Článek je už teď dost dlouhý, takže Vás již nyní přestanu nudit
povídáním o práci, i když je pro mě velmi zajímavá, a přeji hezké
čtení zbytku časopisu.
Příště Vás seznámím s prací s jinými klienty a mým působením
v APLA Praha, kde jsem po dovršení 18ti let začala pracovat
a získávat nové zkušenosti.
Nyní Vám popřeji hezké čtvrtletí. Važte si svých blízkých
a především toho, že děti ve Vašich rodinách jsou zdravé a mějte
se vzájemně rádi.
M.K.
16
Noví obyvatelé
Rádi bychom mezi námi přivítali všechny nové
obyvatele, kteří k nám nastoupili od 27.6.2013
do 20.9.2013 (do uzávěrky časopisu).
11.7.
11.7.
17.7.
21.8.
23.8.
11.9.
13.9.
17.9.
17.9.
17.9.
17.9.
19.9.
pan Jiří Kos
Ing. Antonín Bosák
paní Irena Chadimová
paní Věra Tučková
paní Hana Suková
pan Bohumil Švec
paní Růžena Hrstková
paní Hana Škopová
pan Zdeněk Mašín
paní Jaroslava Mašínová
paní Věra Vojíková
paní Alena Kaňková
Vítejte mezi námi !!!
Opustili nás
Věnujme také vzpomínku těm, kteří nás v uvedeném
období opustili.
8.7.
13.7.
19.7.
20.7.
28.7.
10.8.
15.8.
2.9.
17.9.
17.9.
paní Jiřina Tokarová
paní Věnceslava Bakalová
paní Marie Komedová
paní Libuše Šírová
pan Jiří Kulas
paní Marie Hajná
paní Božena Zúberová
paní Božena Bukovjanová
paní Marie Koukalová
paní Hana Suková
Nechť odpočívají v pokoji.
17
Naši jubilanti
Všem jubilantům, kteří v příštích třech
měsících oslaví svá životní jubilea, srdečně
blahopřejeme.
Říjen
Listopad
Květuše Štrbíková
Zdeněk Mašín
Vladislav Vyskočil
Věra Bohuslavová
Eva Farská
Marie Hájíčková
Zdeňka Urbanová
Věra Vojíková
Mgr. Jiřina Fišerová
Jaroslav Novotný
Hana Králová
Vlasta Trčová
Božena Hlavová
Václav Quaiser
Ing. Kristianna Jasanská
Vladimír Novotný
Lili Janoušková
Prosinec
Zdeněk Hollitzer
Marie Kopačková
Ing. Jiří Karlíček
Jarmila Děžinská
Anna Hostašová
Magdalena Müllerová
Marie Klingrová
Oldřich Bruthans
Marie Knoblochová
Soňa Mozíková
Josef Šinfelt
František Minařík
-red18
Trocha humoru přijde vhod
Chlubí se jedna dívka kamarádce. „Tak ti včera
v tramvaji vstali dva muži, aby mi uvolnili místo.“
Druhá povídá nevinně: „A vešla jsi se?“
„Je to pravda, že prý pomáháš manželce s mytím nádobí?“, ptá
se kolega v práci novomanžela. „Ano, ale ona mi zase na oplátku
pomáhá s velkým prádlem.“
Soused ze stejného bytu se ptá. „Karle, kolik rolí tapet jsi koupil
na obývák, když jsi loni tapetoval?“ „Patnáct“ odpoví Karel.
Za týden říká soused: „Člověče, mně pět rolí zbylo.“ „To souhlasí,
mně taky.“
Hlásí žena manželovi: „Možná tomu nebudeš věřit, ale dneska náš
chlapec vydělal své první peníze.“ „Co bych nevěřil, je zřejmě
po mně.“ odpoví pyšně otec. „A jak to udělal?“ „Prodal tvoje
hodinky.“
Ve starožitnictví. „Ručíte za to, že je to pravý Rembrandt?“ „Ano,
samozřejmě, záruka platí dva roky.
Ptá se přítel: „Proč už nechodíš na pivo?“ „Ale manželka říkala, že
mi nechutná.“
-red-
19
MILIONÁŘ aneb trénujeme mozek
Procvičíte si mozkové buňky, oprášíte staré znalosti
a ještě možná vyhrajete drobnou cenu. Tak se
pusťte do práce!
1. Jak se jmenuje slavný český žokej, který opakovaně na
Velké pardubické zvítězil?
a) Josef Váňa
b) Petr Vaněk
c) Ivan Váňa
2. Jak se jmenoval nejslavnější Váňův kůň?
a) Hop
b) Ocelot
c) Železník
3. Jak se jmenuje nejobávanější překážka v této soutěži?
a) velké zahrádky
b) kamenná zeď
c) velký Taxisův příkop
4. Která planeta vychází ráno a říká se jí Světlonos či Jitřenka?
a) Neptun
b) Venuše
c) Jupiter
5. Ve kterém měsíci prožíváme na severní polokouli nejkratší
den v roce?
a) v dubnu
b) v červenci
c) v prosinci
6. Která vědní disciplina se zabývá studiem světla?
20
a) optika
b) tmářství
c) defektologie
7. Kdo vynalezl žárovku?
a) Albert Einstein
b) Luis Braille
c) T.A.Edison
8. Dne 8. února začíná ve městě, nad kterým se tyčí
dvacetimetrová socha Ježíše Krista, nejznámější karneval
světa. Jak se jmenuje?
a) Havana
b) Rio Grande
c) Rio de Janeiro
9. V rytmu kterého tance se odehrávají latinskoamerické
karnevaly?
a) samby
b) zumby
c) tanga
10. Název karneval je shodný s obdobím tradičně trvajícího od
Tří králů do Popelečné středy. Jak se mu říká?
a) Velikonoce
b) Masopust
c) Letnice
Odpovědi (ve tvaru např. 1d) vhoďte do 11.10. do schránky
ve vestibulu. Nezapomeňte připojit svoje jméno! Všichni, kteří
odpovědí, dostanou drobnou cenu. Tolerance jsou tři chyby
Rybníček, čtvrtletník DD, Sámova 2481, Roudnice n.L. Redaktorka Martina Plachá.
Redakční rada: Jiřina Fišerová, Vlasta Danešová
21
Download

Září 2013 - Domov důchodců Roudnice nad Labem