PRŮVODCE
KOMPETENCÍ
KOOPERACE
„Za jeden provaz “
Bez spolupráce se neobejdeme ani v osobním ani v pracovním životě. Pracovní
úkoly nezřídka bývají tak náročné nebo složité, že vyžadují, aby se na nich podílel
celý tým lidí. Na současném trhu má kompetence ke kooperaci stále větší význam.
Žádoucím výsledkem je například vyšší kvalita, úspora času, peněz i lidí, nové
náměty a řešení, konkurenceschopnost…
Průvodce kompetencí - Kooperace
1
Zde naleznete teorii související s kompetencí ke kooperaci, se kterou se seznámíte
v rámci tohoto tréninku:
Téma
Přiblížení
Já a my aneb malý výlet do
sociální psychologie
Nás seznamuje s pojmy „sociální dovednosti“ a
„kooperace“.
Kdy je 1 + 1 > 2
Objasňuje pojem „synergický efekt“.
Vnímání člověka člověkem
Popisuje jednotlivé fáze vnímání jiných osob a
různá zkreslení, nepřesnosti a chyby, jichž se při
vnímání a posuzování druhých dopouštíme.
Skupinová diskuze
Shrnuje hlavní zásady úspěšného dialogu a
diskuze.
Společné rozhodování
Seznamuje nás s rozhodovacím procesem a
technikou „pro a proti“.
Pracovní porady
Zachycuje souvislost kooperace s pracovními
poradami a představuje základní strukturu
pracovních porad.
Konflikty jako běžná součást
spolupráce
Objasňuje, že neshody jsou při spolupráci
užitečné.
Jak zvládat spory při spolupráci
Poskytuje návod, jak sporů při spolupráci využít.
Průvodce kompetencí - Kooperace
2
ÚVODEM
Slovo kooperace je latinského původu (operari – pracovat, něco dělat, ko – více
osob) a do češtiny se překládá jako spolupráce. Bez spolupráce se neobejdeme ani
v osobním ani v pracovním životě a mnohé problémy je výhodnější a vhodnější řešit
dohodou a spoluprací, než jinými způsoby. Skutečnost, zda na pracovišti nebo
v pracovní skupině bude panovat atmosféra spolupráce nebo soutěžení, souvisí
s řadou faktorů. Patří k nim například:
Charakter práce
Rozvíjet spolupráci mezi zaměstnanci nemusí mít vždy smysl za předpokladu, že se
jedná o individuální práci, jejíž výsledek se bezprostředně váže na odměnu za práci.
Příkladem mohou být obchodní zástupci.
Styl řízení
Demokratický styl řízení podporuje atmosféru spolupráce, autokratický a liberální styl
řízení ji znesnadňují nebo zcela znemožňují. Autokratický styl řízení vede k rozvoji
nepřátelství a nezdravé rivality mezi členy skupiny, liberální styl řízení nemotivuje
členy skupiny k pracovnímu výkonu.
Utváření a úroveň mezilidských vztahů
Pro navazování kontaktů je nejdůležitější atraktivita fyzická. Hezká osoba opačného
pohlaví je pro člověka významnou sociální odměnou, kterou dostává v podobě
uznání a ocenění. Větší význam fyzické atraktivitě přikládají muži.
Interpersonální (osobní) atraktivita je obvykle základem přeměny povrchnějšího
vztahu, známosti na vztah přátelství nebo jiný důvěrný vztah. Osobnostní podobnost
(podobné postoje, zájmy, názory, normy apod.) má pro utváření vztahů
pravděpodobně významnější, zásadnější význam než známé rčení „protiklady se
přitahují“. Výzkumy, které se zabývají teoriemi komplementarity a podobnosti, však
nepřinášejí jednoznačné výsledky.
Fyzická atraktivita, osobní atraktivita a prostorová blízkost patří k faktorům, které mají
na utváření vztahů zásadní vliv.
V pracovní oblasti jsou vztahy do značné míry determinovány, nemůžeme si volit
pouze sympatické kolegy nebo jedince, kteří jsou nám blízcí svými postoji, zájmy,
politickým či náboženským přesvědčením. Mnohdy musíme spolupracovat s lidmi,
kteří jsou názorově odlišní, ale přesto se ve vztahu cítíme dobře. Čím je to dáno?
Rovnocennost ve vztahu
K rozvoji kooperace (spolupráce) je člověk motivován zejména tehdy, když je vztah
(dvou nebo více osob) rovnocenný. Rovnocenný vztah se vyznačuje tím, že zisky
jsou úměrné vkladům. Jestliže oba partneři vnímají zisky jako rovnocenné a
odpovídající jejich „investicím“, pak se dá předpokládat, že oba budou spokojeni a
budou mít zájem kooperaci dále rozvíjet.
Nespokojenost ve vztahu se však může projevovat nejen u toho, který „víc dává a
méně získává“, ale také když si člověk uvědomuje, že dostává víc, než vkládá.
V dlouhodobých a přátelských vztazích se teorie rovnováhy neuplatňuje v takové
Průvodce kompetencí - Kooperace
3
míře. Braní a dávání je podmíněno situačně, příteli v nouzi pomůžeme, aniž bychom
cokoli očekávali.
Emocionální posílení
Každý vztah je posilován emocionálně pozitivními reakcemi, které mají funkci
odměny. Poskytnutí odměny může nabývat různých podob a pro každého jedince je
důležitý jiný typ odměny. Jen pro ilustraci uvádíme nejčastější způsoby, které
znamenají pozitivní emocionální posílení (budí pozitivní emoce).





ocenění práce
ocenění vzhledu
ocenění dovedností
ocenění pokroku v práci
poskytnutí výhody
Jak emocionální posílení, tak zejména rovnováha ve vztahu jsou základními
podmínkami pro rozvoj efektivní spolupráce. Za předpokladu, že tyto podmínky jsou
splněny, prožívá člověk spokojenost v situaci kooperace a chce ji dále udržet a
rozvíjet. Obecně platí: "Člověk má tendenci opakovat to, co mu přináší uspokojení".
Spolupráce a soupeření
V souvislosti se spoluprací se často zmiňuje opačný pól – soupeření nebo soutěžení.
Existují názory, že soupeření má v sobě důležitý motivační prvek, může
povzbuzovat, zvyšovat výkon. To je do jisté míry pravda, nicméně každé soupeření
v sobě zahrnuje prvek egoismu (který u nezdravých forem může převažovat).
Průvodce kompetencí - Kooperace
4
Srovnání charakteristik soupeření a spolupráce
(podle J. Křivohlavého)
SOUPEŘENÍ
SPOLUPRÁCE
Jednající osoby
soupeři
partneři, spolupracovníci
Vzájemný vztah
nepřátelský
machevolence
(chci to, co ti dělá zle)
přátelský
benevolence (chci to, co ti dělá
dobře)
prosociální postoj (vzájemné
sobě naklonění)
společně dokončit úkol
Druh snah
Vzájemný poměr
nenávist
Oč jde
zvítězit, porazit soupeře
K
čemu
spěje
k divergenci (rozdvojení) ke konvergenci (k sejití)
interakce
Charakter styku
hádka, spor, boj
soulad, mír, spojení
Důvěra k druhému
Důvěryhodnost
vlastního jednání
Vzájemné
porozumění
nesmyslná
zcela samozřejmá
velice
problematická
velká (je možno mi věřit)
(není možno mi věřit)
nepatrné
velké
Při řešení problémů a úkolů různého typu, které vyžadují součinnost dvou či více
osob, je nezbytná partnerská spolupráce. Ta je provázena vzájemným respektem,
pozitivními dojmy z jednání, pocitem smysluplnosti, rozšiřováním osobních
kompetencí, vymezením a posílením zodpovědnosti a sebedůvěry. Při uplatnění
zásad partnerské spolupráce vůbec nejde o to zříci se kritiky a kritického náhledu
(naopak jedna zásada spočívá v tom, že kritické výhrady mohou projevit obě strany).
Cílem je dospět k vyřešení úkolu, ke společnému závěru, konkrétnímu postupu,
dohodě.
Soubory textů v Průvodci kompetencí jsou sestaveny tak, aby přiblížily uvedené
znaky kooperace postupně, přiměřeně k schopnostem a znalostem účastníků
tréninku. Jednotlivé teoretické vstupy pak jsou v rámci tréninku propojeny
s praktickými cvičeními, která umožňují tuto teoretickou základnu převést do praxe.
Průvodce kompetencí - Kooperace
5
JÁ A MY ANEB MALÝ VÝLET DO SOCIÁLNÍ PSYCHOLOGIE
Člověk je tvor společenský, praví okřídlená fráze.
A je tomu skutečně tak. Rodíme se sice jako bytost biologická - a
část naší osobnosti je vrozená - od ostatních živých tvorů se však
lišíme tím, že se rodíme mnohem více „nehotoví“, za to však
s velkým prostorem pro učení a pro velkou pestrost chování. Příroda
není jediný zdroj našeho chování.
Druhým zdrojem je napodobování okolí. Rodíme se do světa lidí.
Nejdříve jsou to naši rodiče či vychovatelé, kteří pro nás představují lidský svět. Od
nich se naučíme řeč, způsoby stolování, zdravení či vyjádření vděku. Postupně
poznáváme širší rodinu a blízké osoby. Později se seznamujeme a zapojujeme i do
dalších skupin lidí – sousedé v našem domě či ulici, školní třída, pracovní tým, podle
zálib fotbalový mančaft, taneční soubor či turistický oddíl, atd. - každý si dovede
představit, v jakých skupinách lidí fungoval a funguje.
V kontaktu se světem lidí postupně zakoušíme 4 různé typy postojů a chování
k druhým lidem. Vedle spolupráce na vlastní kůži prožíváme a zakoušíme soutěživé,
individualistické a neparticipující chování, vnímáme jejich společensky přijímané i
odsuzované využití.
Dovednost vzájemně spolu vycházet a spolupracovat je nám dána do vínku,
každému v jiné míře. Záleží, jaké jsme zažili rodinné vztahy, jaké hodnoty nám byly
vštípeny, s čím jsme se mezi lidmi v průběhu života setkali. To všechno ovlivňuje
naše sociální dovednosti, tj. jak umíme s druhými lidmi mluvit, jednat,
spolupracovat…
Ale ať už jsou naše sociální dovednosti více či méně rozvinuté, vždy je možné je
posílit a vylepšit, abychom byli lépe připraveni na to, co nás ve světě lidí ještě čeká.
Třetím zdrojem našeho chování je totiž snaha přiblížit se vlastním úsilím a
sebevýchovou k určitému ideálu. Klíčem k lepším vztahům mezi lidmi je poznat sám
sebe. Uvědomit si rozdíly a podobnosti s ostatními lidmi, na podobnostech stavět a
rozdíly s tolerancí vnímat jako zdroj vzájemného obohacování.
Spolupracovat s lidmi znamená dát ze sebe malý kamínek, který spolu s kamínky
ostatních lidí vytvoří jeden velký obraz. Vychází z instinktu družnosti, pocitu
sounáležitosti a vzájemného prospěchu.
Spolupráce neboli kooperace je společná činnost směřující ke společnému cíli.
Kompetenci kooperace bychom pak mohli popsat jako volbu postoje a chování vůči
druhým lidem (alternativou je individualismus, soutěživost a neparticipování). Proto,
abychom mohli kooperaci realizovat, potřebujeme určité nástroje: orientovat se
dostatečně v lidech a vztazích; dále si musíme osvojit sociální dovednosti, především
komunikační dovednosti a pravidla společenského chování; a důležitým nástrojem je
také sebeovládání, tedy dovednost záměrně uplatňovat určité chování, nenechat se
ovládnout emocemi, zvláště hněvem, strachem a sebelítostí. Cílem kooperace je
realizovat se ve světě lidí nejen jako já, ale také jako my – tím světem lidí je
především náš partner, naše rodina a přátelé, na důležitém místě je však také svět
práce: kolegové, klienti, podřízení i nadřízení.
Průvodce kompetencí - Kooperace
6
KDY JE 1 + 1 > 2
Početní úkon v názvu vypadá jako matematický nesmysl, protože jsme
se všichni už na počátku první třídy naučili, že jedna a jedna jsou dvě.
Jenže co platí v matematice, nemusí platit jinde. Praxe ukazuje, že
výsledek práce dvou a více lidí se nemusí rovnat součtu jejich
individuálního úsilí. V této souvislosti hovoříme o dvou fenoménech.
Prvním z nich je „efekt vzájemné spolupráce“ a druhým „synergický efekt“.
„Efekt vzájemné spolupráce“ – případ, kdy spolupráce dvou a více lidí vede
k vyššímu průměrnému výsledku na jednotlivce.
„Synergický efekt“ – případ, kdy výjimečně dobrá a efektivní spolupráce skupiny lidí
vede nejen ke spojení sil lidí, ale dokonce k jejich tvořivému propojení. Úsilí
jednotlivců se propojuje a vzájemně ovlivňuje, výsledek je kvalitativně odlišný od
výsledku, kde působil „efekt vzájemné spolupráce“. Výsledek převyšuje i ten nejlepší
z individuálních výkonů.
Pokud tedy lidé ve skupině výjimečně dobře a efektivně spolupracují, zvyšuje se
jejich výkonnost. A zvyšování výkonnosti je důvodem, pro zaměstnavatelům tolik
záleží na tom, abych jejich zaměstnanci vynikali v kompetenci spolupráce.
Klasickým příkladem je tzv. technika brainstormingu.
Je to metoda, při níž vzniká velké množství tvořivých nápadů pro
pozdější posouzení.
Její pravidla jsou následující:
o
o
o
o
o
o
o
Jsou přijímány všechny návrhy, ať jsou jakkoli nekonvenční nebo bláznivé.
Jde o kvantitu, nikoli o kvalitu návrhů.
Hodnotit návrhy není dovoleno.
Návrhy jsou společným vlastnictvím; kombinování a zdokonalování
předcházejících návrhů je vítáno.
Návrhy se často zapisují na flipchart, zapisovatelé se mohou střídat, každý by
měl na všechny zapisované návrhy vidět.
Jakmile přestanou padat nové návrhy, skončíme a vybereme ty nejvhodnější.
Pokud se na nich nedokážeme shodnout, každý si například určí nejlepších
pět a na závěr se vyberou ty, které dostanou nejvíce hlasů.
Návrhy postupující do druhého kola bereme jeden po druhém a jednotliví
členové kooperující skupiny promýšlejí, jak je uvést do praxe.
Průvodce kompetencí - Kooperace
7
VNÍMÁNÍ ČLOVĚKA ČLOVĚKEM
Vnímání je složitý proces, jehož prostřednictvím si uvědomujeme
různá sdělení, která přicházejí k našim smyslovým orgánům (zvuk
hlasu, zrakové vjemy, čichové, hmatové podněty,…). Příklad – jsme
představeni nějakému člověku a slyšíme jeho hlas, slova, která
pronáší, zaznamenáme, jak nám podal ruku, vidíme jeho obličej, jak
je oblečený, cítíme jeho kolínskou. Vjemy se dostávají do mozku,
kde jsou nějakým způsobem utříděny a potom vyhodnoceny a
interpretovány.
Schéma naznačuje, jak se jednotlivé fáze prolínají.
vnímání
třídění
interpretace a
hodnocení
Během tohoto procesu se toho mnoho odehrává. Již samotné třídění (uspořádání)
vjemů probíhá na základě určitých principů. Každý z nás má na to svá vlastní
pravidla a ta mohou být velmi rozmanitá.
Ještě subjektivnější je pak fáze interpretace a vyhodnocení. Je ovlivněna řadou
okolností, k nimž patří např. naše okamžité fyzické i psychické rozpoložení, naše
zkušenosti, motivace, potřeby, přání, kulturní faktory, názory na svět okolo nás,
hodnotový žebříček… V praxi to probíhá tak, že k celkům, které jsou výsledkem fáze
třídění, jsou přiřazovány další charakteristiky, které s celkem, podle našeho názoru,
souvisí. Jedná se o jev, který se odborně nazývá „implicitní teorie osobnosti“. Je to
náš osobní systém pravidel, který stanovuje, jaké vlastnosti se většinou vyskytují
společně, které charakteristiky se k sobě hodí.
Proces vnímání a poznávání druhých lidí i sociálních situací, které se okolo nás
odehrávají, se označuje pojmem „sociální percepce“. Z modelu, jehož fungování
jsme si velice stručně popsali, je vám nejspíš zřejmé, že se při vnímání a posuzování
jiných lidí dopouštíme různých zkreslení, nepřesností a chyb.
Průvodce kompetencí - Kooperace
8
Toto jsou nejčastější a nejtypičtější chyby:
Haló efekt
Ovlivnění vnímání jiných charakteristik centrální charakteristikou. Výrazný rys,
výrazná jednotlivost tzv. centrální charakteristika udává tón všemu ostatnímu, celému
našemu úsudku o dotyčné osobě. Často bývá součástí prvního dojmu.
Autoprojekce
Probíhá ve smyslu „podle sebe soudím tebe“, dovozování ze zkušenosti vlastního
chování, myšlení či cítění pozorovatele. Jedná se vlastně současně o nepovedenou
„empatii“, nepovedené vcítění se do situace druhého člověka.
Chyba kontrastu
Tendence přisuzovat posuzovanému opačné vlastnosti, než mám já sám.
Chyba blízkosti
Tendence posuzovat to, co je si blízké v prostoru nebo čase, podobně (např. je
stejný jako jeho bratr)
Efekt mírnosti a shovívavosti
Osoby, které nám jsou sympatické (také ty, ke kterým máme hluboké citové pouto)
hodnotíme v pozitivních vlastnostech výše a vidění negativního je omezené.
Stereotypizace
Představuje sklon utvářet si určitá schémata, která mechanicky používáme (šablony).
Upevňujeme si původní obraz místo toho, abychom jej doplňovali a korigovali.
Stereotypy jsou komplexy vlastností, které lidem připisujeme na základě jejich
skupinové příslušnosti, např. podle rasy, národnosti, náboženského vyznání, politické
příslušnosti, profesní příslušnosti apod. Pozitivní zkušenost a příznivý obecný názor
na určitou skupinu přispívá ke kladnému hodnocení jejich příslušníků, a naopak.
Předsudky
Znamenají nekritické převzetí názoru na posuzovaného od jiných osob. Lze je v
podstatě vymezit jako stereotypy s negativním hodnotícím zabarvením,
nezdůvodněné postoje, které jsme si vytvořili pod vlivem generalizované zkušenosti,
předpojatost vůči někomu. Příkladem můžou být průpovídky o blondýnách, ženských
za volantem, Skotech či nevraživost vůči rasám, národům, profesím, menšinám ve
společnosti.
Průvodce kompetencí - Kooperace
9
Tradice a lidové moudrosti
Souhrn zákonitostí života, vyjádřených obraznou formou (dlouhé vlasy krátký rozum,
ženská patří do kuchyně).
Efekt prvotnosti
Přetrvávající hodnocení podle první informace (někdo řekl, závěry podle papíru
apod.). Zapůsobí-li na nás někdo při prvním setkání příznivě, máme tendenci
připisovat mu kladné vlastnosti. Probuzení = např. elegantní sňatkový podvodník.
Ukazuje se, že prvotnost informace má na utváření našich dojmů o jiných osobách
větší vliv než novost podávaných informací.
Efekt novosti
Dosud nepoznaný fakt či neslučitelnost s poslední informací opačného obsahu.
Označován také jako efekt posledního dojmu. Např. máme o člověku jen kusé
informace a vcelku pozitivní názor na jeho činnost a někdo nám o něm oznámí
negativní zprávu. Tu si zapamatujeme a svůj celkový pohled negativně korigujeme.
Jak postupovat při kooperaci s novým člověkem?

spěchat pomalu s vystavením „osvědčení“

interpretovat informace o dané osobě s ohledem na kontext

do tohoto kontextu započítat i sebe, své vlastní aktuální emoční stavy,
očekávání – zkušenosti – záměry, povahové vlastnosti, hodnoty, sympatie či
dokonce vzájemnou erotickou přitažlivost

poznávat člověka v co možná největším počtu situací, nejde jen o pestrost, ale
i závažnost
Průvodce kompetencí - Kooperace
10
SKUPINOVÁ DISKUZE
Diskuzí se rozumí výměna a obhajoba myšlenek, informací nebo
názorů ve skupině lidí s cílem dosáhnout určitého výsledku; volně
plynoucí konverzace, při níž mají možnost všichni vyjádřit své
myšlenky a názory a vyslechnout, co říkají ostatní ve skupině.
Hlavní zásady úspěšného dialogu a diskuze:

Sebeovládání
Diskuze vyžaduje disciplínu. Rozumem, nikoli emocemi formulujeme svá
tvrzení a úsudky. Kdo není schopen ovládnout své city a vášně a
srozumitelně a klidně vyjádřit svůj názor, nemůže vést smysluplný
rozhovor s druhými.

Aktivní naslouchání, kladení otázek
Snaž se porozumět druhému. Jestliže nepochopíš správně názor
oponenta, nemůžeš jeho tvrzení ani vyvracet, ani uznávat.

Tříbení názorů
Oponent není nepřítel, nýbrž partner při hledání řešení. Cílem diskuze je
hledání pravdivého poznání, nikoli intelektuální soutěž.

Dojmy nejsou fakta
Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument. V takovém případě
jde jen o tvůj názor a partner mu nemusí přiznat váhu argumentu.

Udržování směru
Neutíkej od tématu. Nevyhýbej se nepřímým otázkám nebo argumentům
tím, že zavedeš diskuzi jiným směrem.

Takt
Nesnižuj osobní důstojnost oponenta. Kdo napadá osobu protivníka,
ztrácí právo účastnit se dialogu/diskuze.

Stejný prostor pro všechny
Diskuze/dialog není monolog. Všichni mají stejné právo se vyjádřit.
Neodbíhej k podružným věcem. Ohleduplnost vůči ostatním se projevuje
tím, že dokážeš šetřit časem.

Tečka v diskuzi
Nesnaž se mít za každou cenu poslední slovo. Množství slov nenahradí
chybějící argument. Umlčení oponenta neznamená vyvrácení jeho
argumentů ani popření jeho myšlenek.
Průvodce kompetencí - Kooperace
11
SPOLEČNÉ ROZHODOVÁNÍ
Významným prvkem spolupráce je rozhodování. Může souviset
s rozmanitými situacemi a úkoly, velmi zde záleží i na
subjektivních proměnných. Je asi zřejmé, že společné
rozhodování nelze považovat za jednoduchou záležitost. Do
úvahy se v tomto případě musí vzít zájmy všech účastníků. Cílem
je dohoda přijatelná pro všechny. Rozhodování bývá často
zkomplikováno časovou tísní a nedostatkem informací potřebných
pro vyhodnocení situace.
Vlastní rozhodovací proces mívá obvykle několik částí. Patří k nim:
1. Identifikace problému
2. Sběr informací
3. Návrhy/možnosti řešení
4. Zvažování návrhů - hodnocení alternativ/ posuzování variant
5. Vlastní rozhodnutí (konsensus, hlasování)
Technika „pro a proti“
Technik, které nám rozhodování (ať již individuální či skupinové) mohou usnadnit je
celá řada. Jejich výběr nebo vhodnost závisí samozřejmě na konkrétní situaci.
Seznamte se alespoň s jednou z nich. Je to tzv. technika „pro a proti“ a je nejspíše
tak stará, jako lidstvo samo. Odborně se nazývá „technika váženého průzkumu“. Je
velmi jednoduchá, ovšem může nám pomoci při hodnocení kladů a záporů
nejrůznějších rozhodnutí. Postupuje se při ní následujícím způsobem:
 Na papír si napíšete název rozhodnutí/možného řešení nějaké situace/cíle.
Pod něj nakreslíte jednoduchou tabulku, která bude mít 4 sloupce.
 Nejdříve se zamyslíte nad všemi nejrůznějšími „pro“ a „proti“. „Pro“ znamená
nejrůznější výhody nebo důvody, které hovoří ve prospěch tohoto rozhodnutí,
zkrátka klady. „Proti“ jsou všechny argumenty, které hovoří v neprospěch
rozhodnutí, je to výčet všeho, co je na této možnosti odrazující.
 Výsledky úvah zapíšete do tabulky. Potom každou zapsanou položku
zvážíte/posoudíte a přidělíte jí váhu od 1 do 10 (čím větší je pro vás její
význam, tím vyšší bude číslice). Nakonec odečtete skóre „proti“ od skóre
„pro“.
Tentýž postup uplatníte při posuzování další alternativy/varianty.
Průvodce kompetencí - Kooperace
12
Příklad:
Vaše rodina nečekaně vyhrála v loterii 500 000,- Kč. Rozhoduje se, jak s penězi
naloží.
První možnost: Rodina si koupí nové auto.
PRO
NAPŘ.
Nebudeme dále riskovat (staré
auto se téměř rozpadá a jezdit
v něm je nejspíš dost
nebezpečné).
skóre PROTI
NAPŘ.
Bude tendence jezdit novým
6
autem rychleji, což je
nebezpečné.
skóre
8
Sousedi nám budou závidět a to
se mi líbí.
10
Nové auto je drahé, zadlužíme
se.
6
Ušetříme za městskou hromadnou
dopravu.
Budeme moci vozit děti do
kroužků a ušetříme tím čas.
2
Budeme muset platit vysokou
pojistku.
5
celkem
19
1
Sousedi s námi přestanou
komunikovat, protože to
„neskousnou“.
celkem
1
20
Výpočet: „Pro“ minus „Proti“
19 – 20 = -1
Druhá možnost: Rodina zakoupí místní ZOO žirafu.
PRO
NAPŘ.
Získáme doživotní permanentku
do ZOO.
Budeme mít své vlastní zvířátko,
ovšem nikoliv ve vlastním
obýváku.
skóre PROTI
NAPŘ.
7
Žirafa je zvíře stádové, samotné
jí bude smutno.
10 Žirafa nejradši ožírá listí ze
stromů, takže její výběh bude
třeba osázet něčím
perspektivním.
Vykonáme dobrý skutek a napíšou
6
S žirafou se nelze „producírovat“
o nás v novinách.
po ulicích.
Staré housky nebudeme
4
Sehnat žirafu asi nebude žádná
vyhazovat do koše, ale budeme je
sranda, bude to stát dost času.
nosit žirafě.
Sousedi nám budou závidět
10
a to se mi líbí.
celkem
37 celkem
Výpočet: „Pro“ minus „Proti“
37 – 32 = 5
skóre
10
3
10
9
32
Výsledky porovnáte a zvolíte „lepší“ řešení.
Průvodce kompetencí - Kooperace
13
PRACOVNÍ PORADY
Dalšími situacemi, které by měly být s kooperací spojeny, jsou pracovní porady.
Svolávají se z nejrůznějších důvodů, mohou být pravidelné nebo ryze účelové,
sloužící k prodiskutování aktuálních záležitostí. Některé jsou formální a pořizuje se
z nich zápis, jindy mají volnější ráz. V praxi to často vypadá tak, že na poradách
strávíme opravdu spoustu času, ovšem výsledek – jejich efektivita – bývají
diskutabilní.
Dobrá porada, ať už formální nebo neformální, má:
 jasný účel a cíle
 smysluplný pořad jednání, se kterým jsou přítomní obeznámeni
 časový rámec
 prostor pro názory přítomných
 vhodné prostory a vybavení
 dobrá příprava účastníků a ochota svými názory konstruktivně přispívat
Velmi důležitá je role „předsedajícího“. Neznamená to, že je to pouze on, kdo hodně
mluví a uplatňuje za každou cenu svou autoritu. Jeho úkolem je udržet průběh
porady pod kontrolou. Měl by diskuzi řídit, soustředit se na projednávání vytýčené
oblasti a věcné řešení, nenechat ji sklouznout k vedlejším tématům. Předsedající by
měl podporovat zapojení všech i zdravý střet názorů. Na závěr by měl vše shrnout,
vyvodit odpovídající závěry, stanovit úkoly a kdo za ně odpovídá, včetně časové lhůty
pro jejich splnění.
Průvodce kompetencí - Kooperace
14
KONFLIKT JAKO BĚŽNÁ SOUČÁST SPOLUPRÁCE
Teoreticky lze rozlišit pět způsobů řešení konfliktů, podle toho, do jaké míry se
snažíme uspokojit vlastní zájmy, nakolik nám jde o vlastní prosazení a do jaké míry
jsme připraveni vyjít druhým vstříc, čili jaká je naše ochota s druhými spolupracovat.
Stylů je celkem pět a každý z nich je vhodný pro určité typy situací. Nejspíše o nikom
se nedá říct, že používá jediný neměnný styl zvládání konfliktů. Většinou však
některé styly ovládáme lépe než jiné a máme proto tendenci na ně spoléhat a
opakovat je.
Styly, o nich teď budeme hovořit, jsou:
Přizpůsobení
Spolupracuji, ale neprosazuji se neboli styl medvídka
„Vzdávám se svých cílů a nechám tě vyhrát, protože nejdůležitější
je, abys mě měl rád“.
Cíl
Postoj
Zdůvodnění
Možný výsledek
Nikoho nenaštvat
Nejde o mě, já nejsem důležitý
Udržování harmonických vztahů
nejdůležitější
Oponenti vás začnou zneužívat
je
ze
všeho
Charakteristika stylu
Nebere ohled na vlastní zájmy, raději ustoupí, protože uspokojit oponenta znamená
uchovat si s ním dobré vztahy a to je ze všeho nejdůležitější. V zájmu harmonie
považuje za lepší konfliktu předejít tím, že ustoupí a přizpůsobí se. Obsahuje
element sebeobětování. Přizpůsobení může mít podobu nesobecké velkorysosti
Průvodce kompetencí - Kooperace
15
nebo dobročinnosti, uposlechnutí rozkazu, i když bychom radši neposlouchali nebo
podřízení se názorům druhého. Je protikladem konkurence.
Vyhýbání
Ani nespolupracuji, ani se neprosazuji neboli styl šneka
„To není moje věc“.
Cíl
Postoj
Zdůvodnění
Možný výsledek
Do ničeho se nemíchat.
Musím si to rozmyslet.
Nesouhlasit je špatné, vyvolává to napětí.
Neřešené problémy mohou vést k dlouhodobé frustraci.
Charakteristika stylu
Utíká do své ulity, aby se vyhnul konfliktu, snaží se za každou cenu zůstat stranou,
protože konflikt je škodlivý a stejně jej nelze vyřešit. Nerespektuje zájmy své ani
zájmy ostatních. Vyhýbání může mít formu diplomatického manévru, odložení
problému na dobu, která bude vhodnější nebo ústupu ze situace, která nás ohrožuje.
Je protikladem kooperace.
Kompromis
Obě strany se vzdávají části svých cílů ve prospěch dohody neboli styl lišky
„ Ber – dej“.
Cíl
Postoj
Zdůvodnění
Možný výsledek
Nalézt pro všechny přijatelné řešení.
Neztrácejme čas.
Problémy jsou otravné, rychle je vyřešme.
Řešení může být účelové spíše než účinné a trvalé.
Průvodce kompetencí - Kooperace
16
Charakteristika stylu
Cílem je najít nějaké vzájemně přijatelné řešení, řešení, které částečně uspokojí obě
strany. Předmět sporu se rozdělí mezi obě strany, jeden ústupek se vyváží jiným.
Obě strany se částečně vzdají vlastního cíle. Je to rychlé zaujetí postavení ve středu,
není zde ani vítězů ani poražených.
Kooperace
Spolupracuji a přitom se i prosazuji neboli styl sovy
„Názory obou stran nemusí vždy být stejně platné, ale jsou stejně
důležité“.
Cíl
Postoj
Zdůvodnění
Možný výsledek
Společně vyřešit problém. Výhra – výhra.
Zajímá mě vaše stanovisko a mám zájem o optimální
řešení.
Kvalita řešení je stejně podstatná jako spravedlivý
postup.
Problém bude s největší pravděpodobností vyřešen.
Charakteristika stylu
Zahrnuje snahu spolupracovat s druhou osobou tak, aby bylo nalezeno řešení, které
plně uspokojí zájmy obou. Konflikt je považován za nástroj pro zlepšení vztahů.
Může mít formu prozkoumání nesouhlasu, vyslechnutí názorů druhé strany,
vyjasnění stanovisek, prozkoumání různých variant, prodiskutování rozdílů, snahy
hledat tvůrčí řešení problému, ale ne ústupků. Je protikladem vyhýbání.
Konkurence
Prosazuji se a nespolupracuji neboli styl žraloka.
„Dosáhnu svého za každou cenu“.
Cíl
Postoj
Zdůvodnění
Možný výsledek
Prosadit svou, vyhrát.
Co je dobré a správné, to vím jenom já.
Svých cílů se přece nevzdám jen proto, že mi někdo
stojí v cestě.
Druhá strana je nespokojená, poražená, ponížená.
Průvodce kompetencí - Kooperace
17
Charakteristika stylu
Sleduje vlastní cíle na úkor druhého, užívá jakýchkoliv prostředků, jen aby vyhrál.
Může mít formu argumentace, ekonomických sankcí, orientace na moc, dominance,
manipulace, zneužívání pravomocí, fyzické hrozby, arogantního ignorování názorů a
požadavků druhé strany. V tomto případě se střet odehrává v rovině síly a moci.
Vede k pocitům nepřátelství a touhy po odplatě. Může však také znamenat „stát si za
svým právem“ nebo ohájit stanovisko, o kterém jste přesvědčen, že je správné. Je
protikladem přizpůsobení.
JAK ZVLÁDAT SPORY PŘI SPOLUPRÁCI
Strategie „vítěz a poražený“




Na prvním místě je konkurenční myšlení.
Jedna strana se prosazuje na úkor strany druhé.
Zisk na straně jedné vede ke ztrátě na straně druhé.
Bagatelizují se rozdíly a protiklady, vyzdvihují se pouze pozitiva.
Důsledek:
Výsledek konfliktu uspokojí pouze jednu stranu, druhá strana je zklamána
a frustrována, takže dlouhodobě se vítězové mohou stát poraženými. Ale i tato
strategie je někdy nevyhnutelná a některé situace nelze ani jinak vyřešit např. týká-li
se konflikt něčeho, co opravdu nelze rozdělit. Jde zkrátka o boj kdo z koho.
Strategie „poražený – poražený“


Obě strany se vyhýbají názorovým rozdílům a střetům, stahují
se do pozadí.
Uzavírají se pouze „pohodlné kompromisy“, takže se dosáhne
pouze malé části toho, oč bylo jednou či druhou stranou
usilováno.
Důsledek:
Obě dvě soupeřící strany v konfliktu ztrácejí, ani jedna strana není uspokojena, může
jít např. o polovičatý kompromis, kdy situace není výhodná pro nikoho. Přesto je
právě tohle častým výsledkem různých konfliktů.
Strategie „vítěz – vítěz“



O rozdílných zájmech, postojích, požadavcích se diskutuje, zvažují se různé
názory a různé možnosti.
Diskutuje se o možnostech řešení.
Konečné rozhodnutí je takové, že je s ním každý spokojený.
Průvodce kompetencí - Kooperace
18
Důsledek:
Zahrnuje snahu spolupracovat s ostatními tak, aby bylo nalezeno řešení, které plně
uspokojí zájmy všech zúčastněných. Konflikt se stává nástrojem pro zlepšení vztahů.
Výsledkem je na obou stranách pocit, že získaly, co chtěly, ale ani ten druhý nic
neztratil. Takové řešení bývá trvanlivé a spolupráci prohlubuje.
Průvodce kompetencí - Kooperace
19
Download

PRŮVODCE KOMPETENCÍ