Kurz – MS Technologie I. + II. ročník –
Měření a ruční obrábění kovů
Kapitola 01 lekce 01 - Úvod, význam předmětu,seznam lekcí
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Úvod a význam předmětu
Technologie
je obor, který se zabývá praktickým uplatněním poznatků přírodovědních, zejména
fyzikálních (mechanika, elektrika, elektronika, optika, hydraulika, pneumatika), chemických
a v současné době i poznatků z oblasti kybernetiky, výpočetní techniky (číslicové řízení strojů
a zařízení) a automatizace při zavádění, zdokonalování a využívání ve výrobních postupech.
Seznam kapitol a lekcí předmětu
Kapitola 01 - Význam předmětu, základní pojmy


Kapitola 01 - Lekce 01 Význam předmětu
Kapitola 01 - Lekce 02 Základní pojmy
Kapitola 02 - Ruční obrábění kovů
















Kapitola 02 - Lekce 01 Měření
Kapitola 02 - Lekce 02 Rozměřování a orýsování
Kapitola 02 - Lekce 03 Řezání kovů
Kapitola 02 - Lekce 04 Pilování
Kapitola 02 - Lekce 05 Stříhání kovů
Kapitola 02 - Lekce 06 Vrtání
Kapitola 02 - Lekce 07 Řezání závitů
Kapitola 02 - Lekce 08 Rovnání a ohýbání
Kapitola 02 - Lekce 09 Sekání a probíjení
Kapitola 02 - Lekce 10 Nýtování (výroba nýtových spojů)
Kapitola 02 - Lekce 11 Kolíkování (výroba kolíkového spoje)
Kapitola 02 - Lekce 12 Zaškrabávání
Kapitola 02 - Lekce 13 Zabrušování a lapování
Kapitola 02 - Lekce 14 Značení dílců a sestav
Kapitola 02 - Lekce 15 Mechanizace při ručním zpracování kovů
Kapitola 02 - Lekce 16 Lícování a kontrola přesnosti
Příloha 1: Použitá literatura
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 01 lekce 02 - Základní pojmy
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Základní pojmy
Bezpečnost práce
Hygiena práce
První pomoc při úrazech
Správné technologické postupy
Kontrola upravených součástí
Normalizace, normy ČSN, ISO,atd.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 01 - Měření
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L01 - Měření
1. Měření
2. Měření skutečných hodnot délek: měřidla, technika měření, přesnost měření, chyby při
měření
3. Měření porovnáváním délek: měřidla, technika měření
4. Měření úhlů
5. Chyby při měření: systematické a nahodilé
1. Měření
Měření je porovnání velikosti rozměru určitého předmětu s velikostí rozměru stanoveného
jako měrová jednotka.
Podmínky měření:




zvládnutí techniky měření
čistota
pečlivost a trpělivost
pocit odpovědnosti
Způsoby měření:


měření skutečných hodnot
měření porovnáváním
Dělení měření:


měření délkových rozměrů
měření úhlů a tvarů
Chyby přiměření
2. Měření skutečných hodnot délek
Skutečnou hodnotu měříme univerzálními měřidly, na nichž je možno přímo odečítat
absolutní hodnoty.
Měření máme přímé a nepřímé (rozměr dopočítáváme z na měřených
hodnot)
Používaná měřidla:



ocelové měřítko, posuvné měřítko, hloubkoměr, výškoměr, mikrometr,
mikrometrický hloubkoměr, mikrometrický odpich, digitální měřidla ,
základní měrky atd.
Ocelové měřítko: délka měření je 300 až 2000 mm, přesnost měření 0,5 mm
Obr.1, Kap. 2, Lekce 1 - Ocelové měřítko (3, obr. 2, str. 12)
Posuvné měřítko:přesnost dle nonia 0,02 až 0,5 m
Obr.2, Kap. 2, Lekce 1 - Posuvné měřítko (3, obr. 4, str. 14)
Hloubkoměr a výškoměr:
Obr. 3, Kap. 2, Lekce 1 - Hloubkoměr, výškomer (3, obr. 5, str. 15)
Mikrometrická měřidla: přesnost měření 0,01 mm (na kruhové stupnici 50 dílků,
stoupání šroubu 0,5 mm)
Obr. 4, Kap. 2, Lekce 1 - Mikrometrické měřidlo (3, obr. 6, str. 15)
Obr. 5, Kap. 2, Lekce 1 - Mikrometrické měřidlo (3, obr. 7, str. 16)
3. Měření porovnáváním délek
Porovnáváním zjišťujeme, nepřesahují-li rozměry součásti mezní hodnoty. Nezjišťujeme
skutečné rozměry součásti, ale mezní hodnoty skutečného rozměru.
Používaná měřidla:



kalibry: mezní, válcové, ploché a třmenové ( jednostranné a oboustranné ),
odpichy, kalibrovací kroužky, číselníkové úchylkoměry,pasametry,
základní měrky,elektrosignalizační soustavy atd.
Kalibry:
Zmetková strana kalibru se označuje červeně a dobrá strana modře. Kalibry máme na měření
otvorů a měření vnějších rozměrů.
Obr. 6, Kap. 2, Lekce 1 - Kalibr a kroužek (3, obr. 199, str. 82)
Obr. 7, Kap. 2, Lekce 1 - Kalibry na otvory (3, obr. 200, str. 82)
Obr. 8, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 201, str. 84)
4. Měření úhlů
Používaná měřidla:


pevná měřidla (plochý úhelník na 90°, 120° a 45°, příložný úhelník)
přestavitelná měřidla (obloukový úhloměr, univerzální úhloměr)
Pevná měřidla: Úhelníky přikládáme celou plochou a kontrolujeme světelnou štěrbinu
(měříme na průsvit)
Obr. 9, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 8, str. 16)
Obloukový úhloměr: Přesnost měření na stupně (minuty se odhadují)
Obr. 10, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 9, str. 16)
Univerzální úhloměr: Měří s přesností na minuty
Obr. 11, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 10, str. 17)
5. Chyby při měření
Systematické: chyby způsobené:





měřidlem (přesnost)
normálem (etalonem)
metodou měření
prostředím (fyzikální vlivy)
osobní chybou pracovníka (nedokonalost lidských smyslů, paralaxa)
Nahodilé: chyby způsobené:





kolísáním tření v měřidle
kolísáním napětí a frekvence u elektrických přístrojů
únavou pracovníka
změna osvětlení
náhodné znečistění atd.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 02 - Rozměřování a orýsování
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
K02-L02-Rozměřování a orýsování
Orýsování je rozměřování a označení pracovních bodů a tvarů součásti. Je to velmi přesná a
odpovědná práce, kterou se řídí obrábění strojních součástí v kusové výrobě. Vyžaduje
dostatečné vědomosti geometrie a matematiky.
Druhy orýsování :


plošné ( rovinné )
prostorové
Nářadí:
rýsovací jehla a úhelník, kružítko a kružidlo, svislé měřítko, důlčík a kladivo, hledač
středu,
šroubové a prizmatické podložky, nádrh, pravítko, šablona, rýsovací deska, vložky z
dřeva
nebo olova pro orýsování kružnic atd. ( obr. 11 uč. )
Obr. 1, kap. 02, lekce 02 - Základní nářadí pro orýsování (3, obr. 11, str. 18)
Činnosti:


orýsování
odůlčíkování
Při orýsování používáme nářadí dle potřeby a tvaru součásti. ( obr. 12, 13, 14, 15, 16 uč. )
Při orýsování můžeme viditelnost rysek podpořit nátěrem ( u odlitků a výkovků roztokem
křídy a klihu,
u hladce obrobených součástí roztokem modré skalice ).
Připojené testy

Rozměřování a orýsování
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 03 - Řezání kovů
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L03 Řezání kovů
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Účel a princip řezání
Geometrie řezného klínu zubu pily
Vznik třísky
Nástroje k řezání, části nástrojů
Postup při řezání, upnutí obrobku
Strojní řezání
Bezpečnost práce
1.Účel a princip řezání
Řezání je druh třískového obrábění, při kterém se materiál odděluje mnohozubým nástrojem pilou - nejrůznějšího tvaru. Pilový list vykonává přímočarý vratný pohyb. Pila řeže pouze
směrem dopředu, při zpětném pohybu odlehčujeme.V záběru musí být nejméně 3 zuby
pilového listu. Frekvence pohybu přiměřená ( 20 až 50 zdvihů za minutu )
2. Geometrie řezného klínu zubu pily
Na tvaru zubů závisí výkonnost řezání. Tvar zubu závisí na druhu obráběného materiálu a
druhu nástroje.U zubu nástroje máme úhel čela 0°až 10°, úhel břitu, úhel hřbetu a úhel břitu
.Čím tvrdší je materiál, tím úhel břitu je větší a ozubení jemnější
3. Vznik třísky
Při pohybu pilového listu zub vniká do materiálu, ten se pěchuje až se poruší soudružnost
a dochází k usmyknutí částice třísky. Ta se odvádí po čele břitu nástroje.
4. Nástroje k řezání
Základní nástroj při ručním řezání je rámová ruční pilka.
Do rámu se napíná pilový list pomocí pevné a pohyblivé hlavy se zuby ve směru od rukojeti.
Aby pilový list nedřel o stěny spáry, ozubení se tzv. rozvádí ( zuby se střídavě vyhnou vlevo a
vpravo (anebo
je pilový list zvlněný). Spára je pak širší.
5. Postup při řezání, upnutí obrobku
Dle materiálu volíme vhodný pilový list. Obrobek upneme do čelistí svěráku tak, aby co
nejméně vyčníval. Obrobek upínáme prostřednictvím měkkých vložek do čelistí, aby se
materiál nepoškodil. Válcové součásti a trubky upínáme pomocí prizmatických vložek nebo
pomocí montážního svěráku.
Místo řezu orýsujeme, zářez si můžeme usnadnit napilováním a nebo krátkými šikmými tahy.
Pak řežeme už svislým pilovým listem. využíváme celé délky. Při dořezu tahy zkrátíme a
zpomalíme a tolik netlačíme. List můžeme namazat olejem, lojem nebo grafitem. Trubky při
řezání pootáčíme.
6. Strojní řezání
Při strojním řezání používáme kotoučové, rámové, pásové nebo třecí pily s větší produktivitou
práce. Nástrojem je uzavřený pilový pás nebo pilové kotouče
7. Bezpečnost práce
Při upínání pilového listu nesmíme používat hřebíky, dráty atd. Pracovník řeže ve stabilním
postoji. Opotřebovaný list včas nahradí novým. Při práci dodržovat bezpečnostní předpisy
Připojené testy

řezání
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 04 - Pilování
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L04 - Pilování
1. Účel a princip pilování
2. Nástroje pro pilování: části nástrojů, druhy nástrojů, nasazování rukojeti, materiál a tvrdost
nástrojů
3. Zuby pilníků, druhy pilníků, tvorba třísky, volba podle použití
4. Postup při pilování, upnutí obrobku
5. Druhy pilování: hrubování, hlazení a obtahování u rovinných, úhlových a tvarových ploch
obrobků
6. Pilování slícovaných ploch
7. Bezpečnost práce
1.Účel a princip pilování
Pilování je druh třískového obrábění, při kterém dochází k oddělování třísek vícebřitým
nástrojem – pilníkem, jehož tvar a velikost se volí podle charakteru obráběné plochy, druhu
materiálu obrobku, tloušťky ubírané vrstvy a podle požadované jakosti povrchu.
Pilník vykonává pohyby vpřed a vzad přiměřenou silou dle požadovaného tvaru. Při zpětném
pohybu se pilník odlehčuje. Frekvence dvojzdvihů by měla být rovnoměrná a přiměřená (40 –
60 dvojzdvihů za minutu). Kratšími pilníky pohybujeme rychleji, delšími pomaleji.
2. Nástroje pro pilování: části nástrojů, druhy nástrojů,
nasazování rukojeti, materiál a tvrdost nástrojů
Části pilníku:



tělo,
stopka,
rukojeť
Druhy pilníků:
dle velikosti



běžné ruční
malé ( jehlové )
brusné
dle průřezu pilníku:
( obr. 33 uč. )








obdélníkový
půlkruhový
čtvercový
trojúhelníkový
kruhový
úsečový
nožovitý
mečovitý

jazýčkový
dle výroby zubů:



vysekáváním
vytlačováním
frézováním
dle tvaru zubů :




jednoduché zuby
křížové zuby
frézované zuby
zuby rašple
Nasazování rukojeti na pilník provádíme dřevěnou paličkou. Rukojeť volíme s ohledem
na velikost stopky
Poškozené rukojeti musíme vyměnit. Vyrážení pilníku
z rukojeti se provádí např. o mírně pootevřené čelisti svěráku
Na výrobu pilníků se používá uhlíková nástrojová ocel třídy 19 ( např. 19255 ) nebo
nástrojová chromová ocel ( např. 19420 ).
Tvrdost pilníků z nástrojové oceli musí mít nejméně 59 HRC ( řezná část ). Stopka má
tvrdost nejvíce 35 HRC.
3. Zuby pilníků, druhy pilníků, tvorba třísky, volba podle
použití
Zuby máme vysekávané,vytlačované a frézované, nebo jednoduché a křížové.
Zuby mají různý tvar dle výroby zubu.
Sekané zuby obtížněji oddělují třísky,
Více se na ně musí tlačit, jsou ale odolnější. Používáme je na obrábění tvrdých materiálů.
Zuby pilníku jsou uspořádány šikmo k jeho podélné ose, dochází při práci k postupnému
řezu. Jednoduché zuby vytváří nedělenou třísku a používáme je k obrábění měkkých
kovových materiálů a plastů. Frézované zuby přímé požíváme na obrábění měkčích materiálů, obloukové zuby na obrábění tvrdších materiálů. Rašple mají struhákový sek,
používáme je na obrábění nejměkčích materiálů (olovo, cín, hliník, plasty i dřevo).
Křížový sek umožňuje lepší oddělování i odvádění třísek.
Pilník zanesený třískami čistíme drátěným kartáčem nebo zaostřeným mosazným plechem ve
směru horního seku, zamaštěné zuby čistíme petrolejem nebo vyvařením v louhu.
Hustota zubů pilníku (tzv. sek) se udává počtem zubů na 10 mm délky. Menší sek
používáme na hrubování, větší na dokončování. Seky označujeme 0-8 ( např. sek 0 má
5-6 zubů na 10 mm délky, sek 1 má 7-15 zubů, sek 2 má í- 20 zubů,….,sek 8 má 63-112
zubů ).
4. Postup při pilování, upnutí obrobku
Základem správného pilování je




vhodně upevněný svěrák.
správný postoj
správné držení pilníku
a správné upnutí obrobku
(obr. 41 uč.) Rozfázování pohybu při pilování
Obrobek má co nejméně vyčnívat (5-10 mm), aby nepružil. Proti poškození ve svěráku
používáme
měkké vložky na čelisti nebo tvarové vložky a příložky.
Při pilování držíme rukojeť v dlani pravé ruky a levou rukou na konci pilníku vyvažujeme.
Síla, působící na pilník, závisí na druhu pilování . Má být rovnoměrná po celý zdvih, při
zpětném zdvihu odlehčujeme. Hlavní síla při pilování působí na rukojeť.
5. Druhy pilování: hrubování, hlazení a obtahování u
rovinných, úhlových a tvarových ploch obrobků
Pilování rovinných ploch:

postupně pilujeme v různých směrech ( šikmo, kolmo, opačně), hrubujeme a pilujeme na
přesnost a rovinnost plochy kontrolujeme na průsvit pravítkem
Obtahování:

provádíme jemným pilníkem, který držíme napříč
Pilování ploch svírajících úhel:

pilujeme nejdříve jednu plochu a druhou přizpůsobujeme za stálého měření úhelníkem nebo
šablonou
Pilování válcových a zaoblených ploch:

je náročnější, pilujeme nahrubo příčnými zdvihy a dokončujeme hlazením rovnoběžně s delší
stranou plochy
6. Pilování slícovaných ploch
Je náročné na přesnost, cit, trpělivost a zkušenost pracovníka, slicováváme pomocí přesné
šablony. Vyrobíme nejdříve součást s vnějším tvarem a k ní dolícujeme součást s vnitřním
tvarem.
7. Bezpečnost práce
Obrobek řádně upneme, při pilování nepřeháníme přítlačnou sílu, dáváme na ostré hrany
ve směru pilování , pilníky ukládáme očištěné do regálu.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 05 - Stříhání kovů
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L05 Stříhání kovů
1.
2.
3.
4.
Účel a princip stříhání
Nástroje: ruční a strojní nůžky
Geometrie řezné části nůžek
Postup při stříhání, bezpečnost práce
1. Účel a princip stříhání
Střihání je beztřískové dělení materiálu dvěma noži, které se proti sobě pohybují jako
klíny.
Ruční střihání je vhodné pro oddělování slabšího materiálu ( tloušťka ocelového plechu až
0,7 mm, mosazného plechu až 0,8 mm, plechu z tvrdého hliníku a mědi až 1mm, z měkkého
hliníku až 2,5 mm atd. )
Při střihání vnikají současně oba břity do střihaného materiálu. Materiál je nejdříve
stlačován a potom oddělován. Přitom má snahu se naklánět.
obr. 58 b,c.
Materiál vyrovnáváme protitlakem ( rukou nebo přidržovačem ).
Nástrojem jsou ruční nebo strojní nůžky. Pracují na principu páky. Nástroj musí mít
pevnost a vhodný tvar. Máme různé formy střihání : např. ostřihování, vystřihování,
nastřižení, přistřižení, prostřihování atd., zvláštní formou je děrování
2. Nástroje: ruční a strojní nůžky
Nůžky rozlišujeme podle uspořádání nožů:



s natáčením nožů kolem čepu
s přímočarým pohybem horního nože
s kotoučovými noži
Ruční nůžky pracují na principu dvojramenné páky. Nůžky máme univerzální a
speciální.
Tab. 7
Strojní nůžky dovolují stříhat materiály větší tloušťky, jsou přesnější a produktivnější.
Strojní nůžky jsou:




pákové
tabulové
okružní
křivkové a

elektrické
Tab. 8
Nástroj pro děrování se skládá ze dvou částí, ze střižníku a střižnice. Ve střižnici je díra, s
níž lícuje střižník s přiměřenou vůlí.
3. Geometrie řezné části nůžek
Nože nůžek musí mít přiměřenou pevnost a vhodný tvar, aby správně střihaly.
Tvar nože je určen těmito úhly:


úhel břitu β, je to úhel mez čelem a hřbetem, bývá 65 - 85 stupňů ( tvrdší materiál má větší
úhel )
úhel hřbetu α, je to úhel odklonu hřbetu od řezné roviny, bývá 2 - 3 stupně, má zmenšovat
tření nožem a materiálem
obr. 58 a
4. Postup při stříhání, bezpečnost práce
Při střihání se břity nůžek mijejí s určitou vůlí, která závisí na tloušťce a pevnosti
střihaného materiálu. U ručních nůžek nemá být větší než 0,01 mm. Při malé vůli se nůžky
otupují, při velké vůli špatně střihají. Úhel sevření nožů nůžek musí být menší než 15 stupňů,
aby střihaly. Nože nžek musí být ostré. Materiál se musí přidržovat ve vhodné poloze. Při
střihání se nůžky drží tak, aby ryska zůstala nezakrytá. Pak přiměřenou silou střiháme.
Při práci se nenechte ničím vyrušovat. Dodržujte bezpečnostní pravidla. Vzniklé ostřiny se
musí upilovat. Mohou být zdrojem poranění. Nůžky se nesmějí upínat do svěráku, na konce
rukojeti se nesmí tlouci kladivem. Při manipulaci s plechy používáme ochranné rukavice.
Nůžky musíme průběžně kontrolovat a seřizovat.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 06 - Vrtání (ruční vrtání)
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L06 Vrtání (ruční vrtání)
1. Účel a princip vrtání
2. Nástroje: druhy, části nástrojů, materiál nástrojů, způsoby upínání, ostření nástrojů,
geometrie špičky nástrojů
3. Vrtačky
4. Upínání obrobku
5. Postup při vrtání, řezné podmínky, bezpečnost práce
6. Vyhrubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky
7. Zahlubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky
8. Vystružování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky
1. Účel a princip vrtání
Vrtání je ruční nebo strojní technologická operace k výrobě otvorů do plného materiálu nebo
předlité díry pomocí vrtáku. Obrobek je v klidu (upevněn) a nástroj vykonává hlavní řezný
pohyb rotační a vedlejší pohyb přímočarý - posuv. Rozlišujeme ještě vyvrtávání, což je
zvětšováví a zpřesňování díry.
2. Nástroje: druhy, části nástrojů, materiál nástrojů,
způsoby upínání, ostření nástrojů, geometrie špičky
nástrojů
Základní druhy vrtáků jsou:








šroubovitý
kopinatý
středící
korunkový
trojboký
kruhostředný
dělový a
hlavňový
(obr. 62)
Nejpoužívanější vrták je šroubovitý. Má různé tvary dle vrtaného materiálu
( tab. 9 ).
Vrták šroubovitý se skládá upínací a řezné části, většinou oddělené krčkem. Řezná část se
skládá z těchto částí:






hlavní a příčné ostří
jádro
žebro
fazetka
šroubovitá drážka a
hřbet.
Upínací část se skládá ze:


stopky a
unašeče
( obr. 63 )
Materiálem vrtáků může být uhlíková nástrojová ocel nebo rychlořezná ocel,
popřípadně mohou být špičky vrtáků opatřeny plátky ze slinutých karbidů.
Upínání vrtáků záleží na stopce.
Vrtáky s válcovou stopkou se upínají do dvoučelisťových nebo tříčelisťových skličidel.
Stopka musí být zasunuta alespoň ze tří čtvrtin
( obr. 65, obr. 66 )
Vrtáky s kuželovou stopkou se upínají do dutiny vřetene přímo nebo pomocí redukční
vložky (pouzdra). Tyto části musíme udržovat v čistotě pro zajištění souososti a přenosu
točivého momentu.
obr. 67, tab. 10.
Ostření vrtáků ovlivňuje výkon nástroje a přesnost jeho práce. Vrtáky brousíme ručně nebo
na speciálních strojích. Způsoby jsou různé.
obr. 68, tab. 11, tab. 12.
Při broušení je nutné kontrolovat ostří vrtáků, zejména jejich souměrnost a dodržení úhlů.
Kontrolu provádíme pomocí šablon, speciálních měřidel, vyjímečně i pouhým
okem.Geometrie špičky se kontroluje většinou optickými měřidly, především střed příčného
břitu.
obr. 69, obr. 70.
3. Vrtačky
Pro vrtání a vrtací práce se používají ruční a strojní vrtačky různých konstrukcí a
velikostí.
Ruční vrtačky jsou např.:




svidřík
ruční převodové vrtačky
ruční mechanické vrtačky
elektrické nebo pneumatické vrtačky
Používají se pro otvory do průměru 13 mm, mechanické do průměru 25 mm. Posuvovou sílu
vyvozujeme tlakem ruky nebo hrudníku.
Strojní vrtačky jsou přesnější a hospodárnější. Mohou být jednovřetenové nebo
vícevřetenné.
Základní druhy strojních vrtaček jsou:







stolní
sloupové
stojanové
otočné radiální
řadové
montážní a
speciální
obr. 71.
4. Upínání obrobku
Obrobky při vrtání upínáme do:



svěráků
ručních svěrek
přímo na pracovní stůl pomocí upínek a šroubů složitější součásti i pomocí upínacích
úhelníků.
obr. 74, obr. 75.
Při vrtání malých děr do těžkých součástí se nemusí upínat. Při vrtání průchozích děr obrobek
podkládáme dřevem.
5. Postup při vrtání, řezné podmínky, bezpečnost práce
Při vrtání děr se poloha osy díry označuje orýsováním a důlčíkováním.
obr. 76.
Otisk důlčíku vede vrták, musí být dost hluboký a má mít správný vrcholový úhel dle špičky
vrtáku.
obr. 77.
Větší série vrtáme pomocí vrtacího pouzdra, vrtací šablony nebo vrtacího přípravku. Vrták
volíme dle materiálu, průměru a hloubky díry. Musíme počítat s tím, že otvor bude o desetiny
mm větší. Při vrtání chladíme emulzí nebo olejem, litinu a měď a slitiny mědi chladit
nemusíme.
Řezné podmínky při vrtání (řezná rychlost v posuv s) jsou určeny materiálem obrobku a
nástroje. Otáčky určíme ze vztahu:
n = ( 1000 v ): πD
Volbu řezných podmínek stanovíme pomocí strojnických tabulek.
Při vrtání dodržujeme bezpečnost práce, řádně upínáme vrták i obrobek, teplo odvádíme
chlazením, odstraňujeme ostřiny zahloubením.
Přesnější díry dokončujeme vyhrubováním, vystružováním nebo zahlubováním.
Nástroj uvolňujeme vyrážecím klínem, který nesmí být připevněn ke stroji, při výměně musí
být vřeteno v klidu.
Obrobek musí být upnut do svěráku nebo přípravku.
Při práci používat brýle nebo štíty, nepoužívat rukavice.
Na stroji překontrolovat stav, ohlásit závady, doplnit mazadla a olej, nastavit otáčky a
ochranná zařízení.
6. Vyhrubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce,
použití, řezné podmínky
Vyhrubováním zlepšujeme kvalitu díry, rozměrovou a geometrickou přesnost a
připravujeme otvor pro vystružování přídavkem 0,2 až 0,4 mm,
obr. 80
Nástrojem je výhrubník, který má 3 nebo 4 břity a kuželovou stopku,
obr. 78, obr. 79
Upínání obrobku a nástroje je obdobné jako u vrtání, stejně jako řezné podmínky. Nástroj
ostříme na speciálních strojích.
7. Zahlubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce,
použití, řezné podmínky
Zahlubováním se obrábějí díry pro zapuštěné hlavy šroubů, zarovnávají se jím osazené
díry a nálitky nebo se tím odstraňují ostřiny nebo sráží hrany.
Záhlubník má dvě nebo více ostří, může mít vodící čep, který zajišťuje souosost zahloubení
a díry. Nástroje jsou válcové nebo kuželové, mohou mít válcovou nebo kuželovou stopku.
Řezné podmínky jsou podobné jako u vyhrubování. Zahlubování je následná operace po
vrtání.
8. Vystružování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce,
použití, řezné podmínky
Přesné a lícované díry dokončujeme vystružováním.
Výstružníky jsou:


ruční a
strojní
Výstružník je mnohabřitý nástroj s přímými nebo šroubovitými zuby.
obr. 86.
Výstružník může mít válcovou nebo kuželovou stopku anebo čtyřhran pro upnutí do
vratidla. Výstružníky mohou být:




válcové
kuželové
rozpínací
stavitelné
obr.89

na Morse kužely jsou sadové
obr. 90.
Výstružník má speciální geometrii
obr. 88.
Vystružník zavádíme do díry opatrně za stálého pootáčení. Nepootáčíme nikdy nazpět,
můžeme poškodit hřbet zubů. Řezná rychlost je podstatně menší než při vrtání
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník Měření a ruční obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 07 - Řezání závitů
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L07 Řezání závitů
1.
2.
3.
4.
Účel a a princip řezání závitů
Nástroje: druhy, části, upínání a materiál nástrojů
Postup při řezání závitů (vnitřní a vnější závity), bezpečnost práce
Druhy závitů a měření závitů
1. Účel a princip řezání závitů
Řezáním vytvoříme šroubovici, do které můžeme namontovat šroub nebo matici.
Závity máme:


vnitřní (do otvoru) nebo vnější (na dřík)
pravé nebo levé podle stoupání šroubovice
Podle tvaru profilu závitu rozeznáváme závit:





metrický
whitworthův
turbkový
oblý
lichoběžníkový rovnoramenný, nerovnoramenný atd.
obr. 103
Závit řežeme pomocí nástroje do předvrtané díry nebo na osoustružený čep se sraženou
hranou.
2. Nástroje: druhy, části, upínání a materiál nástrojů
Nástrojem na vnitřní závit je závitník. Je to mnohobřitý nástroj s drážkou pro odvod třísek
Závitník múže být:



pravořezný nebo levořezný
ruční se stopkou zakončenou čtyřhranem nebo
strojní s unašečem
obr. 104
Geometrie závitníku závisí na materiálu obrobku a velikosti závitníku. Tvar kužele závisí na
typu závitníku, může být:


maticový (do průchozího otvoru) nebo
sadový (do slepých děr).
obr. 105, obr. 106
Nástrojem na vnější závit jsou závitové čelisti, které mohou být:


kruhové nebo
radiální
tab. 19.
Kruhové závitové čelisti se upínají do vratidla pomocí upínacích šroubů.
obr. 108
Dělené závitové čelisti upínáme do vratidla s prizmatickým vedením a stavěcím šroubem,
radiální závitové čelisti se vkládají do speciálních hlavic
obr. 110, obr. 112
Materál nástrojů je nástrojová uhlíková nebo slitinová ocel.
3. Postup při řezání závitů (vnitřní a vnější závity),
bezpečnost práce
Před řezáním se obrobek upíná do svěráku. Konce děr a dříků se upraví kuželovým sražením.
Rozměry děr a dříků se vyrábí dle tabulky:
tab. 20 a tab. 21.
Postup při práci:





Nástroj se vloží do vratidla, kterým otáčíme pomalu v ose díry nebo čepu, až se nám zařízne.
Při řezání se občas vracíme, abychom usnadnili ulamování a odvádění třísek.
Kontrolujeme souosost nástroje a osy obrobku.
S citem řežeme malé rozměry a při použití sadových závitníků.
Při řezání mažeme emulzí nebo olejem dle materiálu.Po dořezání očistíme závit i nástroj
4. Druhy závitů a měření závitů
Nástroje mají rúzný profil dle druhu závitů. Závity mají jiný tvar i značení:
tab.18
Závity kotrolujeme:



mikrometrem nebo posuvným měřítkem (velký průměr závitu),
závitovými šablonami (stoupání závitu) nebo
měříme mikrometrem přes drátky (střední průměr závitu)
obr. 115, obr. 116.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 08 - Rovnání a ohýbání
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L08 Rovnání a ohýbání
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Účel a princip rovnání
Nářadí pro ruční rovnání
Postup při rovnání drátů, plechů, pásů a tyčového materiálu, bezpečnost práce
Účel a princip ohýbání, neutrální délka
Nářadí k ohýbání
Postup při ohýbání drátů, plechů a pásů, trubek a profilů
1. Účel a princip rovnání
Rovnání je pracovní postup, při němž materiál získává opět původní rovný tvar. Rovnat
můžeme ručně nebo strojně. Materiál je možno rovnat i ohřátím na různých místech s tím, že
k narovnání dojde při chladnutí ohřátých míst. Ruční rovnání provádíme kováním, lisováním
a protahováním. Rovnáme ten materiál, který má schopnost měnit tvar působením vnějších
sil.
2. Nářadí pro ruční rovnání
K rovnání se používají:







různá kladiva
palice
kovadliny
rovnací desky
rovnací zápustky
rovnací lisy a
různé podložky pro rovnání či rovnací přípravky
obr. 117, obr.
118.
3. Postup při rovnání drátů, plechů, pásů a tyčového
materiálu, bezpečnost práce
Materiály rovnáme, většinou kladivem nebo palicí na kovadlině nebo rovnací desce, údery na
zakřivené místo. Mimoto dráty rovnáme protahováním těsným průvlakem nebo přetahováním
přes váleček nebo kulatou tyč.
obr. 119
Tyčový materiál rovnáme většinou strojně na zařízení se sadou vzájemně skloněných
rovnacích válečků
obr. 120
Plechy a pásy také rovnáme protažením pod dřevěným špalíčkem nebo údery kladiva na
zkrácenou stranu pásu.
obr. 121, obr. 122
Vypoukliny na plechu vyklepáváme směrem od vypoukliny k okraji plechu, nikdy netlučeme
na vypoukliny. Síla úderů se ke kraji plechu zmenšuje.
obr. 123
Tyčový materiál rovnáme kladivem na kovadlině nebo tlakem lisu na ohnutou část tyče.
obr. 124
Při rovnání je nutno dbát na to, aby nářadí a nástroje byly bez závad. Materiál držíme pomocí
rukavice, dáváme pozor na hrany.
4. Účel a princip ohýbání, neutrální délka
Ohýbáním měníme tvar materiálu. Při ohýbání je ohýbaný materiál v místě ohybu namáhán
střídavě tahem a tlakem.
Ohýbat můžeme jen takové materiály, které se při ohýbání nepoškodí. Ohýbat můžeme za
studena nebo za tepla. Za tepla ohýbáme většinou tyče většího průřezu, aby se materiál
nedeformoval a nepoškodil.
Na vnitřku se ohýbaný materiál zkracuje, na vnějšku prodlužuje. Délka materiálu se nemění v
tzv. neutrální ose, ve které počítáme délku polotovaru k ohýbání, tzv. neutrální délku.
.Obr. 128.
5. Nářadí k ohýbání
Nářadí k ohýbání je většinou shodné s nářadím používaným při rovnání. Pro zrychlení práce
používáme různé přípravky, které vkládáme do čelistí svěráku. Slabé materiály ohýbáme i
pomocí kleští.
6. Postup při ohýbání drátů, plechů a pásů, trubek a
profilů
Materiál ohýbáme nejčastěji ve svěráku, kam vkládáme přípravky nebo šablony k ohýbání.
Ohýbání provádíme údery kladiva nebo pryžové paličky na ohýbanou část.
obr. 130
Páskový materiál a některé profily můžeme ohýbat (tzv. zakružovat) tepáním, kde údery
vedeme nosem kladiva na vnější stranu ohýbaného profilu, kde dochází k prodlužování
materiálu.
obr. 132
Trubky ohýbáme za studena nebo za tepla (větší průměry). Před ohýbáním naplníme trubku
suchým pískem, trubky z barevných kovů plníme roztavenou kalafunou nebo smůlou, které se
po ohnutí opět vytaví. Trubky ocelové profily lze ohýbat pomocí kladky, hydraulické nebo
mechanické ohýbačky.
obr. 135, obr. 136
Připojené testy

Rovnání a ohýbání
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 09 - Sekání a probíjení
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L09 Sekání a probíjení
1. Princip a účel
2. Nástroje
3. Postup při sekání a probíjení
1. Princip a účel
Sekání slouží k oddělování materiálu pomocí sekáče a kladiva. Nástroj ve tvaru klínu vniká
rázovou silou do materiálu a postupně ho odděluje podle rysky. Materiál je upnut ve svěráku.
Probíjení je zhotovování děr do tenčích materiálů pomocí průbojníku a kladiva. Nástroj se
staví kolmo na materiál, který je na dřevěné nebo olověné podložce.
2. Nástroje
Základním nástrojem sekání je sekáč, který má určitou geometrii.
obr.137
Základním nástrojem je sekáč plochý.Ostatní druhy jsou na obrázku
obr. 138.
3. Postup při sekání a probíjení
Pro sekání a probíjení je nutný správný postoj a správné držení nástroje, vše závisí na
charakteru práce.
Při přesekávání se drží sekáč kolmo, při odsekávání se sekáč drží šikmo, sekáč klouže po
ostří.
obr.139
Údery kladivem vedeme na hlavu sekáče, velikost úderu volíme podle druhu práce. Vzniklé
otřepy je nutné odstranit, např. broušením. Při sekání používáme brýle a rukavice, údery
směřujeme proti stěně.
Základní druhy sekání máme naobrázcích
obr. 141 a obr. 143
Tupé sekáče ostříme na kotoučových bruskách. Dbáme na bezpečnost.
Probíjení se uplatňuje v kusové výrobě, kde nevyžadujeme vysokou přesnost otvorů.
Probíjíme pomocí průbojníku nebo např.pomocí pákové děrovačky.
obr. 146 a obr. 147.
Připojené testy

Sekání a probíjení
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 10 - Nýtování
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L10 Nýtování
1.
2.
3.
4.
5.
Princip a účel
Nýty a způsoby nýtování
Pomůcky k nýtování
Postup při nýtování, bezpečnost práce
Rozebírání nýtového spoje
1. Princip a účel
Nýtování je technologie k výrobě nýtového spoje. Dnes se často nahrazujeme svařováním
nebo lepením. Nýtový spoj je spoj nerozebiratelný, tzn. při opravě původní spoj zničíme a
musíme vytvořit nový spoj. Nýtový spoj musí zajišťovat potřebnou pevnost, popřípadně
nepropustnost.
2. Nýty a způsoby nýtování
Druhy nýtů:


nýty s hlavou a
nýty bez hlavy
obr.148
Nýtový spoj vyrábíme přeplátováním nebo s jednou nebo dvěmi stykovými deskami.Rozteč
jednotlivých nýtů se má rovnat trjnásobku průměru nýtu. Průměr nýtu se zpravidla volí až
dvojnásobek tloušťky spojovaných plechů.Nýty do průměru 10 mm nýtujeme za studena,
větší nýty většinou za tepla.
obr. 149
Nýtování máme:


přímé a
nepřímé.
Při přímém nýtování slouží jedna spojovací součást jako dřík k roznýtování.
Při nepřímém nýtování do spojovaných součastí vyvrtáme díru a obě spojíme pomocí nýtu.
Nýtování může být:



pevné
nepropustné
pevné a nepropustné

spojovací
Nýtování provádíme za studena nebo za tepla.
3. Pomůcky k nýtování
K nýtování potřebujeme kladivo, přítužník, tužlík, hlavičkář podpěrný a závěrný, svěrák a
nýty.
4. Postup při nýtování, bezpečnost práce
Při nýtování vyrobíme ve spojovaných částech stejné díry správné velikosti (o 0,1 mm větší,
než je průměr nýtu).
Do díry vložíme nýt a hlavu nýtu položíme na hlavičkář, který bývá upevněn ve svěráku. Nýt
přitlačíme k ploše sojovaného materiálu a materiály k sobě přitlačíme přítužníkem.
Dřík nýtu, který vyčnívá, roznýtujeme kladivem a závěrným hlavičkářem, vytvoříme
závěrnou hlavu nýtu. Spojení můžeme utěsnit tužlíkem.
obr. 151
Při práci dbáme na bezpečnost, dáváme pozor, abychom se nezranili. Při odsekávání nýtů
odletující hlavy zachycujeme mřížkou nebo hadrem. Používáme nepoškozené nářadí a
nástroje.
5. Rozebírání nýtového spoje
Nýtový spoj rozebíráme odvrtáním nebo odsekáváním hlavy nýtu a vyražením dříku nýtu.
obr. 155.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 11 - Kolíkování
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L11 Kolíkování (výroba kolíkového spoje)
1.
2.
3.
4.
5.
Účel a princip
Kolíky, druhy a materiál
Nástroje (viz lekci vrtání)
Postup při výrobě kolíkového spoje
Opravy kolíčkováním
1. Účel a princip
Kolíkové spoje patří mezi rozebíratelné spoje. Spojení kolíky je jednoduché a poměrně
snadno demontovatelné. Kolíky příslušného průměru se zarážejí do přesně zhotovených děr a
zajišťují vzájemnou polohu dvou součástí, spojují je v jeden celek, popřípadně zamezují
otáčení nebo posuv jedné součásti vůči druhé.
, obr. 97
2. Kolíky, druhy a materiál
Kolíky jsou v provozu namáhány převážně na střih. Používáme kolíky:



válcové
kuželové nebo
rýhované
Tab. 17, obr. 95, obr.96.
Kolíky se vyrábějí s průměry od 0,6 do 50 mm, kuželové kolíky mají kuželovitost 1:50. Na
konci kolíků bývá demontážní závit (vnitřní nebo vnější) nebo hlava. Díry pro kolíky jsou
vystružené s úchylkou H7.
Materiálem kolíků je konstrukční ocel třídy 11107,11600, u kolíků s konci k roznýtování se
používá ocel 11432 nebo hliník.
3. Nástroje (viz lekce vrtání)
K výrobě děr pro kolíky používáme:




vrtáky
vyhrubníky
výstružníky a
záhlubníky
K montáži a demontáži kolíkového spoje používáme kladivo, vyrážeč, stahovák.
4. Postup při výrobě kolíkového spoje
Místo pro spoj označíme, plochy spojovaných součástí k sobě slícujeme a sepneme svěrkou, v
obou součástech vyvrtáme a vystružíme díru dle kolíku. Kolíky před zaražením očistíme a
lehce namažeme olejem. Po zatlačení kolíku dokončíme montáž několika lehkými údery
kladiva. Kolik se nesmí napěchovat.
, obr. 101.
5. Opravy kolíčkováním
Díry a trhliny v materiálu můžeme opravit kolíčkováním.
Nejprve na koncích trhliny vyvrtáme díry průměru 5 mm, vyřízneme v nich závit a zatáhneme
do nich měděné kolíky se závitem.Přečnívající konce kolíčků opatrně rozklepeme.
Potom vyvrtáme díry v trhlině tak, aby vzdálenost okrajů děr byla maximálně polovina
průměru děr. V dírách vyřízneme závit, zatáhneme a rozklepeme kolíčky.
Pak v polovině mezi těmito kolíčky vyvrtáme díry pro další kolíčky, vyřežeme závity,
zatáhneme a rozklepeme kolíčky. Získáme těsný spoj.
obr. 102
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 12 - Zaškrabávání
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L12 Zaškrabávání
1. Účel a princip
2. Nástroje, nářadí a pomůcky, mechanizace
3. Postup při zaškrabávání, zásady zaškrabávání, přídavky, chyby, bezpečnost práce
1. Účel a princip
Zaškrabávání je dokončovací způsob obrábění tam, kde nemůžeme brousit anebo na přání
zákazníka. Zaškrabáváním odebíráme z obráběné plochy velmi tenké třísky pomocí
škrabáku. Je to velmi namáhavý způsob obrábění, který vyžaduje dloholetou
praxi.Zaškrabáváním odstraňujeme stopy po obrábění. Cílem je, aby se funkční plochy
součástí dotýkaly pokud možno na nejvíce místech.
2. Nástroje, nářadí a pomůcky, mechanizace
Základní druhy škrabáků.
tab. 23
Základní pomůcky a nářadí.
tab. 24.
Mechanizace zaškrabávání se uplatnila všude tam, kde se zaškrabávaly velké plochy a kde
bylo nutno ubírat více materiálu.
, obr. 158.
3. Postup při zaškrabávání, zásady zaškrabávání,
přídavky, chyby, bezpečnost práce
Zaškrabávání začíná předběžným hrubým zaškrabáváním s cílem odstranit stopy po obrábění.
Tloušťka třísky je 0,005 až 0,2 mm, délka zdvihu je asi 15 mm při hrubování, 2 až 5 mm při
dokončování. Při zpětném pohybu škrabák nadzvihneme. Směr zaškrabávání se vždy mění o
úhel 45 stupňů.
Plochu kontrolujeme přiměřováním pomocí příměrné desky natřené barvou (posouváme ji po
kontrolované ploše součásti). Označené výstupky barvou se zaškrabávají. Opakováním
přiměřování a zaškrabávání se získá větší počet dotykových plošek, které mají být
rovnoměrně rozmístěné. Jakost povrchu zaškrábaných ploch je rozdělena do 5 tříd jakosti.
tab. 22 a obr. 157.
Zásady správného zaškrabávání:


používat škrabáky podle tvaru součásti, kterou obrábíme
na hrubování používat těžší škrabáky, na dokončování lehčí škrabáky




zaškrabávat při vhodném osvětlení, začínáme hrubováním a potom zaškrabáváme na
předepsaný počet plošek
tušírovací barvu nanášet v tenkých vrstvách
příměrné nářadí udržovat v čistotě a skladovat v dřevěných bednách
zaškrábané plochy je vhodné přetřít jemným smirkovým plátnem a na závěr bavlnou
Přídavky na zaškrabávání jsou v desetinách mm, je to závislé na velikosti a tvaru
zaškrabáváné plochy.
Příčiny vzniku zmetků při zaškrabávání jsou v tabulce:
tab.25.
Dbáme na bezpečnost práce, abychom se nezranili a obráběnou plochu neponičili.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 13 - Zabrušování a lapování
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L13 Zabrušování a lapování
1. Účel a princip
2. Nástroje
3. Postup při zabrušování a lapování, chyby, přídavky, bezpečnost práce
1. Účel a princip
Zabrušování a lapování jsou způsoby jemného obrábění pro dokončování rovinných,
válcových, kuželových a tvarových ploch.
Zabrušování je konečná úprava dosedacích ploch, které mají na sebe přesně dosednout,
např. ventily v sedlech, kužele v tělesech atd. Přídavek na zabrušování je 0,01 až 0,02 mm.
Lapování je obrábění povrchu součásti lapovacím nástrojem, který je z měkkého
materiálu, a brusným práškem. Při obrábění se ubírají jemné třísky asi 0,002 mm.
2. Nástroje
Při zabrušování a lapování jsou nástroje ve tvaru desky, kroužku (prstence) nebo trnu (s
lapovacími pouzdry), kterými působíme nepravidelným pohybem pomocí brusiva na povrch
obráběné součásti.
Brusivo různé zrnitosti se volí podle přídavku na zabrušování a podle požadované
jakosti povrchu. Zrnitost se vprůběhu broušení a lapování mění, zrnka se postupně tříští a
zjemňují. Nejhladší povrch dostaneme po dvou až třech opakujících se operacích.
Brusnými prášky zabrušujeme za sucha nebo se zabrušovací kapalinou. Jejím úkolem je
rovnoměrné rozdělení brusných zrn a odvod tepla vznikajícího třením.
Jako brusivo používáme:




umělý korund
karborundum
oxid chromitý
diamantový prášek





smirek
skelný prášek
červený okr
vídeňské vápno a
pemzu
Jako kapalinu používáme:






strojní olej
emulze stearinu
řepkový olej
terpentin
benzol a
vodu
Brousící pasty jsou směsi brusiva a kapaliny v určitem poměru.
3. Postup při zabrušování a lapování, chyby, přídavky,
bezpečnost práce
Při zabrušování se na jednu dotykovou plochu nanese zabrušovací pasta, přidá se
zabrušovací pasta a součást se ustaví do polohy, ve které budou později pracovat. Za
mírného tlaku a pootáčením jednou součásti na jednu stranu a zpět o třetinu otáčky vůči druhé
se postup opakuje. Občas vkládanou součást nadzvihneme a pootočíme.
Při lapování se nanese na lapovací nástroj jemná vrstva lapovací pasty, nástroj se přiloží
na lapovanou plochu a pohybuje nástrojem po lapované ploše se stálou změnou pohybu.
Po 6 - 10 pohybech se opotřebovaná pasta setře a nanese nová vrstva pasty a postup se
opakuje. Brusivo se nesmí hromadit před obrobkem, protože by se lapovaná plocha zaoblila.
Po zmizení stop po obrábění se brusivo odstraní z obrobku a nástroje, popřípadně přetřeme
benzínem. Získáme vysoký lesk.
Přídavky na zabrušování a lapovaní jsou malé, do 0,01 až 0,02 mm.
Při práci dbáme na požívání brusiva přiměřené zrnitosti, správné pasty a maziva,
správného a přesného nástroje, správného ustavení obrobku a přiměřeného přídavku na
obrábění, aby nedocházelo k výrobě zmetku. Teplota zahřátí obrobku nemá být vyšší než 50
stupňů Celsia.
Dbát na bezpečnost práce, abychom se nezranili.
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 14 - Značení dílců a sestav
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L14 Značení dílců a sestav
1. Účel a princip
2. Způsoby značení, nástroje a pomůcky
3. Postup při značení, bezpečnost práce
1. Účel a princip
Pro usnadnění montáže, zamezení nežádoucí záměny součásti, označení vzájemné polohy
součástí atd. se v procesu výroby, opravy nebo montáže používá značení dílců a sestav.
2. Způsoby značení, nástroje a pomůcky
Značení je možné barvou, mechanicky, chemicky nebo elektricky. Značení používáme na
méně důležité plochy, protože můžeme poškodit plochu.
Ke značení barvou používáme křídu, která ale není trvanlivá, nebo různé barvy k označení
materiálů.
K důlčíkování používáme důlčík a kladivo nebo důlčíky pružinové a elektrické. Musíme
zajistit kolmost důlčíků.
K vyražení znaků používáme razidla a kladivo, opět musíme zajistit kolmost nástroje k
povrchu.
Popis na obrobek můžeme provádět leptáním nebo elektrickou jehlou pomocí šablon nebo
jiných pomůcek.
3. Postup při značení, bezpečnost práce
Při značení barvou dané plochy očistit a odmastit.
Při důlčíkování a ražení plochy očistíme, označíme místo jehlou nebo tužkou, přiložíme
nástroj a lehce a ostře uhodíme kladivem. Prohlédneme značku. Je-li v pořádku, nasadíme
nástroj a vyrazíme značku silnějším úderem, přitom musíme zajistit kolmost nástroje.
Označení začistíme pilníkem nebo smirkem.
Při chemickém značení místo očistíme a odmastíme a potřeme vápnem. Po otištění značky
vyčkáme, až se objeví otisk (až 120 s). Nástrojem bývá pryžové razítko, navlhčené do
leptacího roztoku. Zbytek roztoku odsajeme filtračním papírem a neutralizujeme roztokem
sody. Označené místo potřeme vazelínou, aby nekorodovalo.
Při značení elektrickým způsobem místo očistíme, připojíme obrobek na kladný pól
jednosměrného proudu a lehkým vedením elektrojiskrové jehly po obrobeném materiálu
značíme. Popisovací hrot má průměr 0,1 až 0,8 mm. Nejvýhodnější je wolframový drát, ale
může být i jiný kov.
Nekovové materiály značíme cejchováním (ohřívaným razidlem).
Při práci dbáme na bezpečnost práce
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 15 - Mechanizace při ručním zpracování kovů
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L15 Mechanizace při ručním zpracování kovů
Ruční obrábění je práce poměrně náročná a namahavá. Proto se snažíme činnost co nejvíce
mechanizovat. Mechanizace práce zvyšuje produtivnost, zlepšuje bezpečnost práce a snižuje
námahu. Mechanizované nářadí je přechodem mezi ručním nástrojem a obráběcím strojem.
Mechanizované nástroje bývají elektrické nebo pneumatické. Jsou to:





kladiva
vrtačky (tab. 29 a)
nůžky (tab.29 d)
pilky (obr. 178)
brusky (tab. 29 e)




maticové klíče a šroubováky, utahováky (tab. 29 b)
závitořezy (tab. 29 c)
pneumatické nářadí (tab.30)
nýtovací kleště a další
Osoby pracujíc í s tímto nářadím musí být
proškoleny nejen na obsluhu, ale také v
poskytování první pomoci při úrazu el.
proudem
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 16 - Lepení kovů
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L16 Lepení kovů
1.
2.
3.
4.
Účel a princip
Lepidla pro lepení kovů
Úprava lepených spojů (dosedacích ploch)
Postup při lepení, pravidla při práci s lepidly
1. Účel a princip
Lepení je velmi rychlý a poměrně jednoduchý způsob výroby nerozebíratelného spojení,
zejména opravě zlomených součástí, pórovitých součástí, trhlin, nerovností povrchu a obnově
opotřebených součástí.
Lepit můžeme i materiály různého druhu. Lepením nezeslabujeme spojované materiály.
Pevnost lepeného spoje se blíží pevnosti spojů vzniklých nýtováním pájením nebo
svařováním, někdy je i lepší.
Pevnost spoje závisí na adhezi (přilnavosti, pevnosti držení lepidla na materiálu) a kohezi
(soudržnosti, pevnosti filmu lepidla v tahu). Lepivost lepidla je dá na součtem adheze a
koheze. Je to síla potřebná k odtržení slepených ploch. Kvalita spoje je závislá na druhu
lepidla, dobré přilnavosti lepidla na spojované povrchy, rovnoměrnosti vrstvy lepidla,
velikosti a přiměřenosti tlaku stlačování spoje a čistotě lepidla a povrchu.
2. Lepidla pro lepení kovů
Lepidla jsou makromolekulární látky vytvářející pevné a trvalé spojení mezi slepovanými
díly. Kromě lepící složky obsahují jěště pomocné látky (rozpouštědla, změkčovadla,
konzervační složky atd.)
Lepidla dělíme podle původu na:




rostlinná
minerální
živočišná a
lepidla na bázi syntetických pryskyřic
Lepidla z hlediska konzistence dělíme na:





tekutá
pěstovitá
práškovitá
pěnová
lepící filmy a lepící pásky
Dle přípravy dělíme lepidla na:


jednosložková a
vícesložková
Jednosložková lepidla rychleji tvrdnou, jsou ale méně pevnější, používáme bez další
přípravy, ale musíme hned přesně polohovat, nelze opravit po přilepení.
Vícesložková lepidla se musí připravit namícháním např. pryskyřice a tvrdidla, musí se
polohovat delší dobu spojované části. Spoj je pevnější, lépe odolává vnějším vlivům.
3. Úprava lepených spojů (dosedacích ploch)
Kromě přípravy lepidla a lepených ploch očištěním a odmaštěním musíme zvolit některý ze
způsobů úpravy lepených spojů
4. Postup při lepení, pravidla při práci s lepidly
Zárukou jakosti lepených spojů je pečlivá a svědomitá práce při přípravě lepidla,
lepených ploch a také dodržování správného postupu lepení. Hlavní zásady při lepení
jsou:




příprava povrchu (mechanické očištění, odmaštění, zdrsnění povrchu a ochrana nelepených
částí)
příprava lepidla (smíchání pryskyřice a tvrdidla ve správném poměru dle výrobce)
nanášení lepidla rovnoměrným potíráním nebo posypáním, tloušťka lepidla 0,05 až 0,15 mm
vytvrzování (při normální teplotě nebo v sušárnách závisí na teplotě doba tuhnutí)konečná
úprava a kontrola spoje (začištění spoje, kontrola spoje)
Při práci s lepidly je nutné dodržovat pravidla pro bezpečnou práci:




na pracovišti větrat
chránit ruce, např. pryžovými rukavicemi
při přípravě pryskyřice a tvrdidla používat ochranných brýlí
po ukončení práce důkladně umýt ruce a ošetřit krémem
Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční
obrábění kovů
Kapitola 02 lekce 17 - Lícování a kontrola přesnsti
Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan
Obsah K02-L17 Lícování a kontrola přesnsti
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Účel a princip
Jednotná soustava tolerancí a uložení, názvosloví
Způsoby uložení, výpočty tolerancí a přesahů
Lícovací soustava jednotné díry
Lícovací soustava jednotného hřídele
Kontrola přesnosti uložení
Netolerované rozměry
1. Účel a princip
Přesnost, životnost a správná funkce strojů a mechanismů vyžadují, aby součásti strojů
byly vyrobeny a sestaveny s předem danou přesností. Požadavek na snadnou
vyměnitelnost si vynutil zavedení jednotného systému vzájemných uložení součástí.
Přesnost výroby součástí a jejich smontování závisí na druhu stroje. Vyžaduje se především u
tzv. funkčních ploch. Ale i netolerované rozměry mají určitou přesnost.
2. Jednotná soustava tolerancí a uložení, názvosloví
Je zavedena jednotná soustava tolerancí a uložení, ve které používáme tyto pojmy a zkratky:
JR
- Jmenovitý Rozměr , je to rozměr předepsaný na výkrese
HMRD, Dmax - Horní Mezní Rozměr Díry
DMRD, Dmin - Dolní Mezní Rozměr Díry
ES, HMÚD - Horní Mezní Ǔchylka Díry
EI, DMÚD
- Dolní Mezní Ǔchylka díry
ITD
- Tolerance Díry, je to rozdíl mezi ES a EI nebo mezi HMRD a DMRD
HMRH, d max - Horní Mezní Rozměr Hřídele
DMRH, d min - Dolní Mezní Rozměr Hřídele
ei, DMÚH
- Dolní Mezní Úchylky Hřídele
es, HMÚH
- Horní Mezní Úchylka Hřídele tolerance hřídele, je to rozdíl mezi es a ei
nebo mezi
HMRH a DMRH
Obr. 190 až 193
V jedotné soustavě tolerancí a uložení je mnoho stupňů přenosti. Menší číslo stupně
přesnosti znamená větší přesnost a naopak.
Velikost tolerance je závislá na stupni přesnosti a na jmenovitém rozměru součásti, obr. 194.
Poloha tolerančního pole je určena jednou z mezních úchylek, volíme úchylku bližší k JR.
3. Způsoby uložení, výpočty tolerancí a přesahů
Při smontování dvou součástí funčně závislých mohou nastat tři základní druhy vzájemného
uložení
1. Uložení hybné (uložení s vůlí)
2. Uložení přechodné (uložení s vůlí i s přesahem)
3. Uložení nehybné (uložení s přesahem)
Jednotná soustava tolerancí a uložení dovoluje teoreticky libovolně kombinovat různě
tolerované díry a hřídele. Časem se vžily dva způsoby sdružování děr a hřídelů v tzv.
soustavě jednotné díry a soustavě jednotného hřídele.
Z ekonomických důvodů jsou doporučena vzájemná spojování tolerančních polí hřídelů a
děr.Při výpočtu tolerancí, vůlí a přesahů se doporučuje, aby při různých tolerancích díry a
hřídele tolerance díry byly větší a tolrance díry ahřídele se od sebe nelišily více než o dva
stupně přesnosti.
Tolerance vybíráme z norem ČSN 01 4201 až 03. Při výpočtu vůle a přesahu počítáme tyto
rozdíly :
a) ES - ei
b) EI - es
Vypočtené kladné hodnoty jsou vůle, záporné hodnoty jsou přesahy. Podle těchto
výsledků určíme druh uložení. A také naopak, podle uložení rozměrů a dílčích mezních
úchylek můžeme dopočítat chybějící úchylky.
4. Lícovací soustava jednotné díry
V soustavě jednotné díry je pro všechna uložení při daném jmenovitém průměru díra
stejná a podle uložení se mění rozměr hřídele.
Jednotná díra daná polohou tolerančního pole H má dolní odchylku rovnu nule a horní je
rovna toleranci. Volbou polohy tolerančního pole hřídele je jednoznačně zvolen některý ze
způsobů vzájemného uložení díry a hřídele.
5. Lícovací soustava jednotného hřídele
V soustavě jednotného hřídele je pro všechna uložení při daném jmenovitém průměru
stejný hřídel a podle uložení se mění rozměr díry.
Jednotný hřídel daný polohou tolerančního pole h má horní úchylku rovnu nule a dolní
úchylka je rovna toleranci. Volbou polohy tolerančního pole díry je rovněž jednoznačně
zvolen některý ze způsobů vzájemného uložení hřídele a díry.
6. Kontrola přesnosti uložení
Kontrola přesnosti se provádí pomocí mezních kalibrů. Ty zrychlují a zpřesňují měření.
Vznik a použití mezních kalibrů mají přímou souvislost s procesem normalizace a se
zaváděním lícovacích soustav.
a) Měření otvorů
K měření otvorů menších rozměrů se používá mezních válečkových kalibrů s dobrou a
zmetkovou stranou.
Pro měření větších průměrů otvorů (40-100 mm) se používají oddělené kalibry s dobrou
a zmetkovou stranou v samostatném držáku. Dobrá strana kalibru je delší, aby se zamezilo
předčasnému opotřebení. Zmetková strana se označuje červeně - proužkem na držáku kalibru.
Pro měření otvorů nad 100 mm se používají ploché kalibry a nebo mezní odpichy ( pro
průměry nad 250 mm).
b) Měření vnějších rozměrů
K měření přesných vnějších rozměrů se používá mezních třmenových kalibrů, které
mohou být oboustranné nebo jednostranné. V praxi se můžeme setkat i se stavitelnými
mezními třmenovými kalibry, kde se nastavuje výměnná měřící vložka v určitém rozsahu.
Při měření mezními kalibry nesmíme používat větší měřící síly. Můžeme poškodit kalibry
nebo získáme chybné výsledky měření.Dobrá strana kalibru má přejít přes měřený předmět
vlastní tíhou.
7. Netolerované rozměry
Netolerované rozměry je potřeba vyrábět s určitou předem danou přesností. Mezní
úchylky netolerovaných rozměrů jsou předepsány ČSN 01 4240 ve čtyřech třídách přesnosti.
Jiné tolerance se musí předepsat u rozměru na výkresu.
Download

Technologie I. a II. ročník.pdf