Agrochemie - cvičení 01+02
Za kým jít?
Pavel Švehla
KAVR, č. dv. 359
tel.: 224 38 27 31
e-mail: [email protected]
Za kým jít?
Marek Neuberg
Suterén 014B
E-mail: [email protected]
Věskeré materiály dostupné
Web: http://agrochemie.webnode.cz
Cíl předmětu:
• ☺ Seznámit se základy chemie
• V rámci cvičení se ve zkratce
seznámíme s :
principy chemického názvosloví
principy sestavování jednoduchých
chemických rovnic
principy základních chemických výpočtů
Na cvičení je zaptřebí docházet s
kalkulačkou !!!
Studijní materiály:
Tlustoš P., Švehla P., Pavlík M., Hanč A. (2007) : Agrochemie. Skriptum ČZU v
Praze
https://moodle.czu.cz
předmět Agrochemie
Vacík J. a kolektiv (1999) : Přehled středoškolské chemie. Státní pedagogické
nakladatelství.
Flemr V., Holečková E. (2001) : Úlohy z názvosloví a chemických výpočtů v anorganické
chemii. VŠCHT v Praze
Fikr, J., Kahovec, J. (2002) Názvosloví anorganické chemie, Rubico, Olomouc
Hiršová, D. (1999) Chemické názvosloví, Karolinum, Praha
Kosina, L., Šrámek, V. Chemické výpočty a reakce, Albra, Úvaly u Prahy
Mareček, A., Honza J. Sbírka řešených příkladů z chemie, Proton, Brno
Kotlík, Růžičková (1999) Chemie v kostce (2 díly), Fragment
Průvodce názvoslovím organických sloučenin – český překlad. Academia Praha, ISBN
80-200-0724-5
Blažek, Melichar (1986): Přehled chemického názvosloví, SPN
http://kavr.agrobiologie.cz/dytrt.html - kliknout na kreslený obrázek s černým pozadím
Vstupní test
Pokud student test vypracuje alespoň na 80
bodů, je pro něj výuka ve cvičení
nepovinná.
Podmínky pro udělení zápočtu:
Student musí dosáhnout alespoň 180 bodů
ze tří průběžných testů (max. 300 b). V
případě, že student nedosáhne
dohromady 180 bodů, musí absolvovat
opravný souhrnný test, ze kterého je třeba
dosáhnout minimálně 60 bodů (max. 100
b).
Student, který žádá o uznání
zápočtu z minulých let
Zápočty z minulých let se neuznávají.
Student však nemusí na cvičení
pravidelně docházet a stačí účast na
průběžných testech, při kterých pro něj
platí pravidla stejná jako pro ostatní.
Zkouška
Zkoušku je možno složit pouze
absolvováním průběžných testů.
Vzhledem k tomu, že průběžné testy
budou obsahovat jak látku cvičení, tak
látku přednášek, mohou úspěšní studenti
získat během semestru rovnou zkoušku,
přičemž platí následující pravidla :
• Součet bodů z testů = 0 – 179 bodů
opravný test
• Součet bodů z testů = 180 – 210 bodů
zápočet
• Součet bodů z testů = 211 – 240 bodů
zápočet + známka 3
• Součet z bodů testů = 241 – 270 bodů
zápočet + známka 2
• Součet bodů z testů = 271 – 300 bodů
zápočet + známka 1
A konečně poslední moudro…
Opravný test zahrnuje pouze látku ze
cvičení. Studenti, kteří během semestru
získají zápočet, ale nezískají zkoušku
budou absolvovat zkouškové testy ve
zkouškovém období. Tyto testy budou
zahrnovat jak látku probíranou na
přednáškách, tak ve cvičení.
Cvičení 1 a 2
názvosloví anorganických sloučenin
Názvosloví – každé chemické látce je podle přesně určených pravidel přiřazen
jednoznačný název a jednoznačný chemický vzorec.
Názvosloví chemických sloučenin vychází z názvosloví jednotlivých prvků. Proto je
bezpodmínečně nutné znát názvy a jim odpovídající symboly. K nastudování této
problematiky je možno využít např. Periodickou soustavu prvků. V této tabulce jsou
prvky seřazeny podle svých vlastností do jednotlivých skupin a vlastností.
1) Chemický vzorec je složen ze symbolů prvků a z číselných indexů.
2) V českém názvosloví je název většiny anorganických sloučenin složen z
podstatného a přídavného jména (např. chlorid sodný, síran draselný, atd.).
Podstatné jméno je zpravidla odvozeno od části molekuly se záporným nábojem – od
aniontu. (např. oxid, chlorid, sulfid, síran, hydroxyd atd.).
Přídavné jméno v názvu sloučeniny, které následuje za podstatným jménem
charakterizuje část molekuly s kladným nábojem – kationt (např. sodný, draselný,
hlinitý atd.)
3) Pro tvoření chemických názvů a vzorců má zásadní význam tzv. oxidační číslo prvku
ve sloučenině někdy označované též mocenství, valence, oxidační stupeň atd.
Oxidační číslo prvku ve sloučenině je (zjednodušeně řečeno) rovno náboji, který
má jeho atom v dané sloučenině. Oxidační číslo atomu může teoreicky nabývat
hodnot od –8 do + 8, značíme ho zpravidla římskou číslicí v horním indexu u symbolu
prvku : Xy , X - symbol prvku, y – oxidační číslo
4) Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule.
5) Pro tvoření názvů a vzorců sloučenin mají zásadní význam číslovkové předpony. K
vyjádření počtu atomů jednoho prvku ve sloučenině slouží jednoduché číslovkové
předpony – (mono-1,di-2,tri-3,tetra-4,penta-5,hexa-6,hepta-7,okta-8,nona-9,deka10,undeka-11,dodeka-12,hemi-1/2,seskvi-3/2).
Pozn : K vyjádření složitějších atomových skupin v molekule se používají násobné
číslovkové
předpony
(bis-dvakrát,tris-třikrát,tetrakis-čtyřikrát,pentakispětkrát...jednoduchá předpona + kis)
6)Nejčastější oxidační čísla
nejvýznamějších prvků
vodík (H)
kyslík (O)
+I
-II
(neplatí pro hydridy)
(neplatí pro peroxidy)
přehled oxidačních čísel, ve kterých se
vyskytují atomy dalších prvků, je ve
skriptech (tabulka 7, str. 50)
Názvosloví binárních sloučenin
Binární sloučeniny jsou chemické sloučeniny,
jejichž molekuly jsou tvořeny atomy dvou
různých prvků. Obecný vzorec těchto sloučenin
je AaBb, kde symboly A a B jsou obecně
symboly prvků tvořících binární sloučeninu.
Kationt se zapisuje vlevo (A), aniont vpravo (B).
Podstatné jméno je odvozeno od aniontu a je
zakončeno koncovkou –id (oxid, sulfid, chlorid
atd.) Přídavné jméno charakterizuje kation.
Koncovka přídavného jména je dána kladným
oxidačním číslem kationtu :
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
ný
natý
itý
ičitý
ečný, ičný
ový
istý
ičelý
Oxidy
Anion tvořen kyslíkem s oxidačním číslem –II
(kyslík se v drtitivé většině sloučenin
vyskytuje v oxidačním čísle –II – důležité)
název tvořen podstatným jménem oxid a
přídavným jménem určeným prvkem
tvořícím kation s příslušnou koncovkou
podle jeho oxidačního čísla
Oxidy prvků s oxidačním číslem +I
– alkalických kovů (Li, Na, K, Rb, Cs, Fr)
tyto prvky se vyskytují ve všech
sloučeninách v oxidačním čísle I –
koncovky ný
oxid sodný
Na2I O1-II
musí být splněna podmínka elektroneutrálnosti :
2x1 + (-2) = 2 - 2 = 0
(nejprve napsat symboly prvků – kyslík vpravo,
potom pomocí ox. čísel doplnit koeficienty)
Tvorba názvu ze vzorce probíhá analogicky
opačným postupem :
Na2+1O1-2
oxid sodný
Oxidy prvků s oxidačním číslem +II – kovů alkalických
zemí a dalších (Mg, Ca, C).
Koncovka -natý
oxid hořečnatý
Mg2IIO2-II / 2
MgO
elektroneutralita !!! 2 + (-2) = 0
pokud záporné a kladné oxidační číslo dělitelné stejným
celým číslem, je nutné hodnotu indexu tímto číslem dělit.
Oxidy prvků s oxidačním číslem +III
Koncovka -itý
Al2IIIO3-II
oxid hlinitý
elektroneutralita !!! 2x3 + 3x(-2) = 6 + -6 = 0
Oxidy prvků s oxidačním číslem +IV
Koncovka -ičitý
Si2IVO4-II / 2
SiO2
elektroneutralita !!! 4 + 2x(-2) = 4 – 4 = 0
oxid křemičitý
Oxidy prvků s oxidačním číslem +V
Koncovka -ečný, -ičný, pozor abychom si
nepletly s koncovkou -ný
P2VO5-II
elektroneutralita !!! 2x5 + 5x(-2) = 10 – 10 = 0
oxid fosforečný
Oxidy prvků s oxidačním číslem +VI
Koncovka -ový
S2VIO6-II
/2
SO3
elektroneutralita !!! 6 + 3x(-2) = 6 – 6 = 0
oxid sírový
Oxidy prvků s oxidačním číslem +VII
Koncovka -istý
Cl2VIIO7-II
elektroneutralita !!! 2x7 + 7x(-2) = 14 – 14 = 0
oxid chloristý
Oxidy prvků s oxidačním číslem +VIII
Koncovka -ičelý
Os2VIIIO8-II
/2
OsO4
elektroneutralita !!! 8 + 4x(-2) = 8 – 8 = 0
oxid osmičelý
Pomůcka : u lichých oxidačních
čísel v indexu u prvku dvojka, u
sudých jednička
CVIČENÍ
CaO
K2O
N2O3
V2O5
Br2O7
As2O3
oxid vápenatý
oxid draselný
oxid dusitý
oxid vanadičný
Oxid bromistý
Oxid bromistý
oxid bromičný
Oxid siřičitý
Oxid manganistý
Oxid dusnatý
Oxid měďný
Oxid železitý
Br2O5
SO2
Mn2O7
NO
Cu2O
Fe2O3
Halogenidy
Stejný princip tvorby názvů jako u oxidů
Atom halogenu (F, Cl, Br, I) se v těchto
sloučeninách vyskytuje v oxidačním čísle –I.
Podstatné jméno názvu je ukončeno koncovkou
–id : Fluorid., chlorid., bromid, jodid
Např. :
KIBr-I
Bromid draselný
SiIVCl4-I
Chlorid křemičitý
CVIČENÍ
Chlorid sodný
Jodid draselný
Chlorid železitý
Chlori měďný
NaCl
KI
FeCl3
CuCl
LiCl
MgCl2
NaF
CaCl2
Chlorid litný
Chlorid hořečnatý
Fluorid sodný
Chlorid vápenatý
Sulfidy
Názvosloví stejné jako u oxidů. Sloučeniny
obsahující síru v oxidačním čísle –II
Název = sulfid + přídavné jméno s
koncovkou podle ox. č. kationtu
Fe2IIS2-II:2
FeS
Sulfid železnatý
cvičení
sulfid vápenatý
CaS
Peroxidy
Část molekuly se záporným oxidačním číslem je
tvořena skupinou (O2)-II. (-O-O-)
na každý atom kyslíku připadá oxidační číslo -I
Pozor v tomto případě nedělíme koeficiety, neboť
se jedná o celou skupinu O2-II.
Na2I(O2)-II Peroxid sodný
K2I(O2)-II Peroxid draselný
Li2I(O2)-II Peroxid litný
Výjimkou v názvosloví je peroxid vodíku H2O2
Hydridy
Hydridy jsou binárními sloučeninami vodíku. Existují 2
základní typy anorganických hydridů (iontové hydridy,
kovalentní hydridy). S pojmem hydrid se setkáme též v
organické chemii (synonymum pro uhlovodík).
Iontové hydridy
Kovalentní hydridy
Iontové hydridy
Část molekuly se záporným oxidačním číslem je
tvořena atomem H v ox. čísle –I (H-I). Název
hydridu je složen z podstatného jména hydrid a
přídavného jména, které je odvozeno od
kationtu a jehož koncovka určuje oxidační číslo
kationtu. Existují pouze iontové hydridy kovů.
Hydridy jsou v chemickém názvosloví do jisté
míry výjimkou, neboť u jiných sloučenin je vodík
v molekule přítomen zpravidla v oxidačním čísle
+I. Vodík (aniont) psán vpravo !
Pokud máme například zapsat chemický
vzorec sloučeniny, která má název hydrid
sodný, postupujeme následovně :
Na+I
H-I
NaH
hydrid draselný
KH
hydrid vápenatý
CaH2
KH
hydrid draselný
LiH
hydrid litný
No to ještě není zdaleka konec
Kovalentní hydridy
Jedná se o binární sloučeniny vodíku s prvky III.A, IV.A (s
výjimkou uhlíku), V.A a VI.A skupiny periodické tabulky.
Vodík je v těchto látkách přítomen v oxidačním čísle +I. Název
se tvoří připojením koncovky –an k mezinárodnímu názvu
prvku tvořícího s vodíkem tuto sloučeninu, např. :
silan
SiH4
PH3
fosfan
H2S
sulfan
(sirovodík či kyselina sirovodíková, viz též kapitola 2.10.8.1)
AsH3
arsan
V podstatě sem patří také uhlovodíky –
hydridy uhlíku (CxHy) – těm se však
vzhledem k jejich obrovskému množství
samostatně věnuje organická chemie.
Oproti iontovým hydridům je vodík v
molekule sloučeniny přítomen v oxidačním
čísle +I a názvosloví je odlišné, přestože
zápis chemických vzorců je identický
(vodík v pravo) – pozor na to
Kyanidy
-sloučeniny dusíku s uhlíkem odvozené od
kyseliny kyanovodíkové (HCN)
-kyanidy tvoří alkalické kovy a kovy
alkalických zemin
- aniont tvořen skupinou (CN)-
Kyanid draselný KCN
Kyanid vápenatý Ca(CN)2
Hydroxidy
Tvořeny různými kationty a hydroxidovými
anionty OH- (oxidační číslo skupiny je –I).
Obecný vzorec M(OH)n, kde M je obecně
vzorec kationtu.
Název sloučenin tvořen podstatným jménem
hydroxid a přídavným jménem
zakončeným koncovkou odpavídající
oxidačnímu číslu kationtu (ný, natý...).
Nepatří mezi binární sloučeniny – 3 různé
prvky – ternární sloučeniny.
KI(O-IIH+I)-I
Příklad :
hydroxid draselný
Cvičení :
NaOH
Al(OH)3
Mg(OH)2
Si(OH)4
hydroxid sodný
hydroxid hlinitý
Hydroxid hořečnatý
hydroxid křemičitý
Hydroxid barnatý
Hydroxid vápenatý
Hydroxid železitý
Hydroxid manganatý
Ba(OH)2
Ca(OH)2
Fe(OH)3
Mn(OH)2
Anorganické kyseliny
Kyseliny jsou sloučeniny, které jsou při
chemických reakcích schopny odštěpovat
vodíkový kation (proton).
bezkyslíkaté anorganické kyseliny
kyslíkaté kyseliny- oxokyseliny
Bezkyslíkaté kyseliny
Obecný vzorec HmX, H – vodík, X – kyselinotvorný
prvek, m – index-počet atomů H, m = 1 nebo 2
Název se tvoří slovem kyselina a přidáním
zakončení vodíková podle kyselinotvorného
prvku
kyselinotvorný prvek je ze skupiny halogenů (F-,
Cl-, Br-, I-) vyskytujících se v oxidačním čísle –I
nebo je jím síra v oxidačním čísle –II (S-II). Patří
sem také kyanovodík a další látky.
HF
HCl
HI
HBr
H2S
HCN
fluorovodík
po rozpuštění ve vodě
kyselina fluorovodíková
chlorovodík
po rozpuštění ve vodě
kyselina chlorovodíková
jodovodík
po rozpuštění ve vodě
kyselina jodovodíková
chlorovodík
po rozpuštění ve vodě
kyselina bromovodíková
sirovodík
po rozpuštění ve vodě
kyselina sirovodíková
kyanovodík
po rozpuštění ve vodě
kyselina kyanovodíková
Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)
Obecný vzorec HmXxOn, H – vodík, X –
kyselinotvorný prvek, O – kyslík, m, x, n –
indexy-počet atomů. Pokud x = 1, nazýváme
kyseliny jednoduché, v dalších případech
polykyseliny (dikyseliny, trikyseliny atd.)
Vodík je vždy přítomen v oxidačním čísle +I, kyslík
v ox. č. –II. Součet oxidačních čísel musí být
nula.
Název tvořen z podstatného jména kyselina a
přídavného jména odvozeného od názvu
kyslinotvorného prvku (centrálního atomu) resp
od příslušného oxidu. Zakončení přídavného
jména je –ná, -natá, -itá, -ičitá atd. podle
oxidačního čísla kyselinotvorného prvku. K
odvození názvu kyseliny je proto zapotřebí určit
oxidační číslo centrálního atomu.
Kyslíkaté kyseliny mohou vzniknout
například reakcí příslušného oxidu s
vodou :
SO3 + H2O
H2SO4
(oxid sírový – kyselina sírová)
N2O5 + H2O
H2N2O6 HNO3
(oxid dusičný – kyselina dusičná)
Odvozování vzorců jednoduchých oxokyselin
Protože mluvíme o jednoduchých kyselinách víme,
že daná kyselina má v molekule jeden atom
kyselinotvorného prvku. Určujeme tedy počet
vodíkových a kyslíkových atomů :
HmXOn, přičemž m = 1 nebo 2
Je-li oxidační číslo kyselinotvorného prvku
sudé (II, IV, VI, VIII) pak počet atomů vodíku
je 2, pokud je ox. číslo liché, je ve vzorci jen
jeden atom vodíku.Počet atomů kyslíku je
zapotřebí dopočítat :
Příklad : určete chemický vzorec kyseliny chlorné
a) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina)
oxid chlorný – Cl2O + H2O H2Cl2O2 HClO
b) vzhledem k tomu, že koncovka –ná přísluší oxidačnímu
číslu chloru +I, víme, že v molekule bude pouze jeden
atom vodíku a můžeme psát :
HIClIOn-II
počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice :
1·1 + 1·1 + n·(-2) = 0
1 + 1 – 2n = 0
n =1
výsledný vzorec bude proto
HClO
Příklad : určete chemický vzorec kyseliny dusité
a) odvození od příslušného oxidu (oxid + voda = kyselina)
oxid chlorný – N2O3 + H2O H2N2O4 HNO2
b) vzhledem k tomu, že koncovka –itá přísluší oxidačnímu
číslu dusíku +III, víme, že v molekule bude pouze jeden
atom vodíku a můžeme psát :
HINIOn-II
počet atomů kyslíku určíme z následující rovnice :
1·1 + 1·3 + n·(-2) = 0
1 + 3 – 2n = 0
n=2
výsledný vzorec bude proto
HNO2
Příklady
Kyselina sírová
kyselina dusičná
Kyselina dusitá
kyselina uhličitá
kyselina bromičná
H2SO4
HNO3
HNO2
H2CO3
HBrO3
Tvoření názvů jednoduchých
oxokyselin z chemických
vzorců :
Příklad : Odvoďte název oxokyseliny odpovídající
vzorci :
HClO4
a) přes oxidy – « odečtením vody »
HClO4
H2Cl2O8 – H2O = Cl2O7
– oxid chloristý – kyselina chloristá
b) přes oxidační čísla
H+IClyO4-II
1·1 + 1·y + 4·(-2) = 0
1 + y –8 = 0
y=7
Oxidačnímu číslu centrálního atomu +VII odpovídá
koncovka –istá, proto je správný název kyselina
chloristá
Cvičení :
H2CrO4
HMnO4
HBrO
H2SeO4
HClO4
H2SO3
kyselina chromová
kyselina manganistá
kyselina bromná
kyselina selenová
kyselina chloristá
kyselina siřičitá
Pomůcka : zapamatovat indexy známých
kyselin (H2SO4, H2CO3, HNO3, HNO2) a
od nich tvořit kyseliny méně známé se
stejným oxidačním číslem centrálného
atomu.
Hydratované kyseliny
Prvek může v témže oxidačním čísle tvořit
dvě či více jednoduchých oxokyselin
lišících se pouze v počtu atomů H a O v
molekule. Tyto názvy se zpřesňují tak, že
pomocí číslovkových předpon vyjádříme
počet vodíkových (předpona hydrogen)
nebo kyslíkových atomů (předpona oxo) v
molekule. Hydratované kyseliny vznikají
reakcí běžné kyseliny s vodou, např. :
HPO3 + H2O H3PO4
teoreticky dále : H3PO4 + H2O H5PO5
HPO3
kyselina fosforečná
(hydrogenfosforečná nebo
trioxofosforečná)
H3PO4
kyselina
trihydrogenfosforečná nebo
tetraoxofosforečná
Pomůcka : přičteme H2O (dva atomy H a
jeden atom O)
Cvičení
H5IO6
kyselina
pentahydrogenjodistá nebo
hexaoxojodistá
H4SiO4
kyselina
tetrahydrogenkřemičitá nebo
tetraoxokřemičitá
kyselina trihydrogenarseničná
H3AsO4
kyselina trihydrogenmanganistá
H3MnO5
Tak ještě kus
Polykyseliny
Polykyseliny vznikají dvou nebo více molekul
stejné kyseliny za odštěpení vody
H2SO4 + H2SO4 H2S2O7 + H2O
názvosloví na stejném principu jako výše uvedený
příklad. V názvu je navíc pomocí číselné
předpony vyjádřen počet centrálních atomů.
H2S2O7
2·1 + 2y + 7·(-2) = 0
2 + 2y – 14 = 0
y=6
kyselina disírová
Např. H2Cr2O7
2·1 + 2y + 7·(-2) = 0
2 + 2y – 14 = 0
y=6
Z toho víme, že každý z centrálních atomů Cr se v
molekule vyskytuje v oxidačním čísle +VI – koncovka
kyseliny –ová – Kyselina dichromová (od ní jsou
ovozeny důležité soli – předeším dichroman draselný K2Cr2O7)
Cvičení :
kyselina pentahydrogentrifosforečná
H5P3O10
H2S2O5
kyselina disiřičitá
kyselina dihydrogendisiřičitá
kyselina disírová
H2S2O5
H2S2O7
Thiokyseliny
Jeden či více atomů kyslíku v molekule
oxokyseliny nahrazen atomem síry. Tento atom
síry se v molekule vyskytuje v oxidačním čísle –
II (stejně jako původní atom kyslíku)
Název thiokyseliny se tvoří připojením předpony
thio- k názvu příslušné oxokyseliny, popř. též
číslovkovou předponou vyjadřující počet atomů
síry, které v molekule nahradily atomy kyslíku,
např.
kyselina sírová H2SO4
kyselina thiosírová H2S2O3 (pozor na atomy
síry a jejich oxidační čísla!!!)
Cvičení
kyselina tetrathioarseničná
H3AsS4
H2SnS3
kyselina trithiocíničitá
H2MoO2S2
kyselina dithiomolybdenová
H2CS3
kyselina trithiouhličitá
Na2S2O3
thiosíran sodný
Soli anorganických kyselin
Anorganické soli jsou iontové sloučeniny tvořené
kationty a anionty kyselin. 1 nebo více atomů
vodíku je v molekule soli oproti kyselině
nahrazen jiným prvkem.
Soli vznikají např. při neutralizačních reakcích
mezi kyselinami a hydroxidy, vzniká sůl a voda,
např. :
NaOH + HNO3 NaNO3 + H2O
Soli bezkyslíkatých kyselin jsou binární sloučeniny,
s jejich názvoslovím jsme se již seznámili
(halogenidy, sulfidy)
Cvičení
CaCl2
chlorid draselný
kyanid draselný
KCN
Soli kyslíkatých kyselin, (včetně
thiokyselin a polykyselin)
Nahrazení H+ v molekule oxokyseliny jiným
kationtem. Názvy těchto solí se skládají z
podstatného a přídavného jména. Podstatné
jméno je odvozeno od názvu kyseliny, která sůl
tvoří. Koncovka –á se nahradí koncovkou –an. U
oxidačního čísla VI se koncovkou –an nahrazuje
koncovka –ová
Kyselina dusičná
dusičnan
Kyselina sírová
síran (nikoliv sírovan)
Koncovka přídavného jména podle oxidačního
čísla kationtu (ný, natý...)
Příklad :
síran sodný
vycházíme z kyseliny sírové H2SO4, atomy
vodíku nahrazeny atomy sodíku
Z kyseliny zbyde aniont (SO4)2Na2I(SVIO4-II)-II
Na2SO4
CaII(NO2)2-I
HNO2
dusitan vápenatý
Cvičení :
Síran vápenatý
fosforečnan hlinitý
CaSO4 H2SO4
Al(PO3)3 HPO3
AlIII(PVO3-II)-I
siřičitan draselný
K2SO3
K2I(SIVO-II3)-II
H2SO3
hlinitan železnatý
Ca(NO2)2
Fe(ClO3)3
Fe2(SiO3)3
Al2SO4
K2Cr2O7
Na2S2O7
Na2S2O3
Fe(AlO2)2 HAlO2
dusitan vápenatý
chlorečnan železitý
křemičitan železitý
síran hlinitý
dichroman draselný
disíran sodný
thiosíran sodný
Hydrogensoli
hydrogensoli obsahují v aniontu jeden nebo
několik atomů vodíku. Název se tvoří
přidáním předpony hydrogen, popř.
dihydrogen či trihydrogen atd. před
podstatné jméno v názvu sloučeniny. Při
tvorbě soli z anorganické kyseliny je
nahrazena atomy jiného prvku pouze část
atomů vodíku. Vodík má i zde ox. číslo +I,
např. :
H2SO4 H+ + HSO4HSO4- + Na+ NaHSO4
(hydrogensíran sodný)
Ca(HSO3)2
CaII(HISIVO-II3)-I2
hydrogensiřičitan vápenatý
Pozn. : Od H3PO4 existuje fosforečnan,
hydrogenfosforečnan a dihyhydrogenfosforečnan (např
Na3PO4, Na2HPO4, NaH2PO4)
Cvičení :
hydrogensíran železitý
Fe(HSO4)3
hydrogenfosforečnan vápenatý
CaHPO4
Ca(H2PO4)2
dihydrogenfosforečnan
vápenatý
Ca(HS)2
hydrogensulfid vápenatý
Podvojné soli
Obsahují dva různé kationty nebo dva různé
anionty
kationty se uvádějí v pořadí podle vzrůstající
hodnoty oxidačního čísla, při stejné hodnotě se
řadí abecdně podle symbolů. Víceatomové
kationty (např. NH4+I) se uvádějí jako poslední
ve skupině kationtů téhož oxidačního čísla. V
názvech je pořadí kationtů stejné jako ve
vzorcích
např. : KNaCO3
uhličitan draselno-sodný
Cvičení
síran draselno-hlinitý
KAl(SO4)2
Pokud dva či více aniontů, uvádějí se v
abecedním pořadí symbolů prvků popř.
centrálních atomů aniontu.
např. : Cu3(CO3)2F2
bis(uhličitan)difluorid triměďnatý
Hydráty solí
vzorec tvořen ze vzorce soli a z určitého počtu molekul
vody. Obě části se oodělují tečkou. V názvech se
přítomnost vody označuje slovem hydrát a počet molekul
H2O je vyjádřen číslovkovou předponou. Nazev soli je
uveden ve druhém pádě.
např. : CuSO4.5H2O
pentahydrát síranu měďnatého
Cvičení :
FeSO4.7H2O
heptahydrát síranu železnatého
dekahydrát uhličitanu
Na2CO3.10H2O
sodného
heptahydrát síranu zinečnatého
ZnSO4.7H2O
A NAKONEC…
Amonné sloučeniny
Důležitý je kation amonný (NH4)+I
(N-IIIH4+I)+I, např. dusičnan amonný NH4NO3
Cvičení :
chlorid amonný
NH4Cl
dusitan amonný
NH4NO2
(NH4)2SO4
síran amonný
(NH4)2CO3
Uhličitan amonný
KONEC…
UŽITEČNÉ LINKY NA WEBU
http://agrochemie.webnode.cz
Download

Agrochemie - cvičení 01+02