Názvosloví anorganických sloučenin
Názvy jsou tvořeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno určuje typ sloučeniny,
například: oxid, kyselina, hydroxid apod. Přídavné jméno udává, od kterého prvku je sloučenina
odvozena, například: vápenatá, železitá.
Základem anorganického názvosloví je oxidační číslo (udává formální elektrický náboj prvku ve
sloučenině).
Otázka: Jaká jsou pravidla pro určování oxidačních čísel?
1) BINÁRNÍ SLOUČENINY
• Názvosloví oxidů
Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku s libovolným prvkem. Kyslík má v nich vždy oxidační
číslo -II a libovolný prvek +I až +VIII. Podstatné jméno je oxid. Přídavné jméno se skládá z názvu
prvku a příslušné koncovky. Koncovka se vždy vztahuje k danému oxidačnímu stupni. V tabulce
jsou uvedeny charakteristické koncovky pro daný oxidační stupeň.
Tabulka charakteristické koncovky pro jednotlivá oxidační čísla
Oxidační číslo prvku
Obecný
vzorec
Charakteristická
koncovka
I
X2O
ný
II
XO
natý
III
X2O3
itý
IV
XO2
ičitý
V
X2O5
ečný, ičný
VI
XO3
ový
VII
X2O7
istý
VIII
XO4
ičelý
Př. 1: Napište názvy/vzorce následujících oxidů:
a) N2O
b) CdO
c) B2O3
d) SiO2
e) NO
f) SeO3
g) TiO2
h) Cu2O
i) Mn2O7
j) V2O5
k) OsO4
l) P4O10
m) BaO
n) K2O
o) PdO
1) oxid lithný
2) oxid beryllnatý
3) oxid hlinitý
4) oxid uhličitý
5) oxid arzeničný
6) oxid sírový
7) oxid chloristý
8) oxid osmičelý
9) oxid sodný
10) oxid olovnatý
11) oxid dusičný
12) oxid rtuťnatý
13) oxid chromitý
14) oxid stříbrný
15) oxid manganičitý
1
• Názvosloví hydroxidů
Hydroxidy se skládají z atomu kovu a OH skupiny. OH skupina má vždy oxidační číslo –I (tzv.
hydroxidový anion). Podstatné jméno je hydroxid. Přídavné jméno se skládá z názvu prvku a
příslušné koncovky.
Př. 2: Napište názvy/vzorce následujících hydroxidů:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
Ba(OH)2
CsOH
Sr(OH)2
Ag(OH)3
Hg(OH)2
TlOH
Ga(OH)3
Fe(OH)2
Zn(OH)2
RbOH
1) hydroxid měďnatý
2) hydroxid železitý
3) hydroxid hlinitý
4) hydroxid draselný
5) hydroxid titaničitý
6) hydroxid lithný
7) hydroxid amonný
8) hydroxid zlatitý
9) hydroxid vápenatý
10) hydroxid manganatý
• Názvosloví sloučenin vodíku
•
•
•
s prvky I.A a II.A skupiny tvoří vodík hydridy a jeho oxidační číslo v těchto sloučeninách je –I.
LiH
hydrid lithný
CaH2
hydrid vápenatý
BaH2
hydrid barnatý
s prvky III.A až VI.A skupiny tvoří vodík sloučeniny, které mají v názvu koncovku –an (popř.
vžité triviální názvy). Oxidační číslo vodíku v těchto sloučeninách je +I.
BH3
boran
AlH3
alan
CH4
methan
amoniak
NH3
PH3
fosfan
H2O
voda
H2S
sulfan
s prvky VII.A skupiny tvoří vodík halogenovodíky, ve kterých má oxidační číslo +I.
HF
fluorovodík
HCl
chlorovodík
HCN
kyanovodík
• Názvosloví sloučenin uhlíku
Binární sloučeniny uhlíku nazýváme karbidy. Oxidační číslo v těchto sloučeninách je –IV.
karbid hořečnatý
Mg2C
SiC
karbid křemičitý
Al4C3
karbid hlinitý
2
2) NÁZVOSLOVÍ KYSELIN
• Názvosloví bezkyslíkatých kyselin
Tyto kyseliny se skládají z vodíku a nekovu. Vodík má v kyselinách vždy oxidační číslo +I.
Podstatným jménem je kyselina, k přídavnému jménu se přidává koncovka – vodíková.
Př. 3: Napište názvy/vzorce následujících kyselin:
a) HF
b) HCl
c) HCN
1) kyselina jodovodíková
2) kyselina sirovodíková
3) kyselina bromovodíková
• Názvosloví kyslíkatých kyselin (oxokyselin)
Kyseliny se skládají z vodíku, nekovu a kyslíku (v tomto pořadí!). Vodík má v kyselinách vždy
oxidační číslo +I, kyslík má vždy oxidační číslo -II. Podstatným jménem je kyselina, k přídavnému
jménu se přidává koncovka podle oxidačního stupně nekovu.
Tvoří-li prvek o stejném oxidačním čísle více kyselin, používá se předpona hydrogen s příslušnou
číslovkovou předponou.
HPO3
kyselina hydrogenfosforečná
H3PO4
kyselina trihydrogenfosforečná
Př. 4: Napište názvy/vzorce následujících kyselin:
a) HClO3
b) H3AsO4
c) HClO2
d) H2SeO3
e) HNO2
f) H3IO5
g) HBrO2
h) HClO4
i) H4SiO4
j) HBO2
k) H2SeO3
l) HBrO
m) H3AsO4
n) H6TeO6
o) H2TeO4
1) kyselina uhličitá
2) kyselina dusičná
3) kyselina sírová
4) kyselina pentahydrogenjodistá
5) kyselina bromičná
6) kyselina dihydrogentellurová
7) kyselina manganistá
8) kyselina trihydrogenboritá
9) kyselina wolframová
10) kyselina siřičitá
11) kyselina trihydrogenfosforečná
12) kyselina selenová
13) kyselina chlorná
14) kyselina hydrogenfosforečná
15) kyselina manganistá
• Názvosloví polykyselin, thiokyselin a peroxokyselin
Polykyseliny obsahují více atomů centrálního prvku v molekule.
H2S2O7 kyselina disírová
H2B4O7 kyselina tetraboritá
V thiokyselinách je atom kyslíku nahrazen sírou. Oxidační číslo síry je stejné jako oxidační číslo
kyslíku, tj. je -II.
H2SO4 kyselina sírová → H2S2O3 kyselina thiosírová
H3PO4 kyselina fosforečná → H3PO2S2 kyselina dithiofosforečná
3
V peroxokyselinách je přidán atom kyslíku. V peroxokyselinách nebudou souhlasit oxidační
stupně, pokud napíšete ke kyslíku -II. Existuje zde totiž tzv. peroxo-skupina (O2)-II.
H2SO4 kyselina sírová → H2SO5 kyselina peroxosírová
HNO3 kyselina dusičná → HNO4 kyselina peroxodusičná
Př. 5: Napište názvy/vzorce následujících kyselin:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
H2SO5
H2S2O8
H2Cr3O10
H3AsO5
H2CS3
H4CO2S
H4P2O7
1) kyselina thiosiřičitá
2) kyselina disiřičitá
3) kyselina peroxodusičná
4) kyselina peroxodusitá
5) kyselina trithiouhličitá
6) kyselina thiokyanatá
7) kyselina dichromová
3) NÁZVOSLOVÍ SOLÍ
• Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin
Názvy solí jsou složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno charakterizuje anion
kyseliny, přídavné jméno kation. Podstatné jméno je zakončeno koncovkou – id.
Od halogenovodíkových kyselin jsou odvozeny halogenidy. Jejich oxidační číslo je vždy –I.
HCl kyselina chlorovodíková → Cl-I chlorid
Od kyseliny sirovodíkové jsou odvozeny sulfidy. Jejich oxidační číslo je vždy –II.
H2S kyselina chlorovodíková → S-II sulfid
Od kyseliny kyanovodíkové jsou odvozeny kyanidy. Jejich oxidační číslo je vždy –I.
HCN kyselina kyanovodíková → (CN)-I kyanid
Př. 6: Napište názvy/vzorce následujících solí:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
CuBr
Ca(CN)2
ZnS
BiI3
Hg(CN)2
AuCl3
PbCl2
SeCl4
KBr
AuCN
1) chlorid manganatý
2) bromid stříbrný
3) kyanid draselný
4) sulfid železitý
5) fluorid sodný
6) sulfid kademnatý
7) jodid stříbrný
8) bromid barnatý
9) sulfid hlinitý
10) chlorid lithný
4
• Názvosloví solí kyslíkatých kyselin
Názvy solí jsou složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno charakterizuje anion
kyseliny, přídavné jméno kation. Podstatné jméno je zakončeno koncovkou – an.
Tabulka kyselin a jejich solí - příklady
Kyselina
Sůl
dusičná
dusičnan
sírová
!!!síran!!!
chloristá
chloristan
uhličitá
uhličitan
manganistá
manganistan
Vícesytné kyseliny (obsahují ve svých molekulách více než jeden vodík) poskytují zpravidla více
řad solí.
H2SO4 kyselina sírová → (HSO4)-I hydrogensíran → (SO4)-II síran
H3PO4 kyselina fosforečná → (H2PO4)-I dihydrogenfosforečnan → (HPO4)-II
hydrogenfosforečnan → (PO4)-III fosforečnan
Př. 7: Napište názvy/vzorce následujících solí:
a) Na2S2O7
b) Pb(NO3)2
c) K2HPO4
d) KHCO3
e) CuSO4
f) FeAsO4
g) Sn(H2PO4)2
h) SrSO4
i) KMnO4
j) NaIO3
k) Ba3(PO4)2
l) Ag2HPO4
m) K4P2O7
n) CoCO3
o) NH4IO3
1) uhličitan sodný
2) jodičnan rubidný
3) síran inditý
4) hydrogenuhličitan lithný
5) chloristan hořečnatý
6) arzeničnan sodný
7) síran zinečnatý
8) hydrogensiřičitan vápenatý
9) dititaničitan draselný
10) křemičitan vápenatý
11) manganistan železitý
12) disiřičitan barnatý
13) dusitan rtuťný
14) dusičnan thallný
15) seleničitan amonný
• Názvosloví podvojných solí
Podvojné soli mohou obsahovat několik různých kationtů nebo aniontů. V názvu se objevují dvě
podstatná jména nebo dvě přídavná jména, oddělená od sebe pomlčkou (nesmíme zapomenout
na číslovkové předpony). Ve vzorcích se jednotlivé kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních
čísel kationtů. Při stejném oxidačním čísle kationtů v abecedním pořadí symbolů prvků. Názvy
aniontů se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků (resp. centrálních atomů).
NaCaPO4
fosforečnan sodno-vápenatý
PbClF
chlorid-fluorid olovnatý
5
Př. 8: Napište názvy/vzorce následujících solí:
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
j)
SnBrCl3
CaMg(CO3)2
CCl3F
NH4Fe(SO4)2
PBr2F
NaNH4HPO4
KNaCO3
Na2Mg(CO3)2
SnBr2I2
KAl(SO3)2
1) bromid-trifluorid uhličitý
2) trichlorid-jodid uhličitý
3) síran diamonno-olovnatý
4) chlorid-hydroxid hořečnatý
5) dobromid-difluorid uhličitý
6) díran didraselno-manganatý
7) síran draselno-chromitý
8) tribromid-chlorid cíničitý
9) fosforečnan sodno-stroncnatý
10) síran draselno-hlinitý
• Názvosloví podvojných oxidů
Vzorce podvojných oxidů obsahují dva kationty oddělené pomlčkou (analogicky jako u podvojných
solí). Nezapomínáme na předpony!
FeCr2O4
tetraoxid železnato-dichromitý
MgTiO3
trioxid hořečnato-titaničitý
Př. 9: Napište názvy/vzorce následujících oxidů:
a)
b)
c)
d)
e)
CoNiO2
MgCr2O4
MnCr2O4
BeAl2O4
FeCr2O4
1) tetraoxid zinečnato-dichromitý
2) oxid stříbrno-draselný
3) tetraoxid kademnato-dichromitý
4) tetraoxid vápenato-boritý
5) tetraoxid manganato-dihlinitý
• Názvosloví hydrátů solí
Hydráty jsou sloučeniny, které mají vázanou krystalovou vodu. Ve vzorci se voda odděluje tečkou.
V názvu se udává číslovková předpona před slovo hydrát a za ním název soli.
CuSO4.5H2O
pentahydrát síranu měďnatého
CaSO4.1/2H2O
hemihydrát síranu vápenatého
Řada hydrátů má triviální názvosloví - například: CuSO4.5H2O – skalice modrá,
ZnSO4.7H2O – skalice bílá, FeSO4.7H2O – skalice zelená, CaSO4.1/2H2O – sádra
Př. 10: Napište názvy/vzorce následujících hydrátů solí:
a)
b)
c)
d)
e)
CaSeO4.2H2O
Li2SO4.H2O
Fe(NO3)2.6H2O
MnCl2.2H2O
MgHPO4.7H2O
1) tetrahydrát síranu beryllnatého
2) dihydrát chloridu vápenatého
3) hexahydrát chloristanu nikelnatého
4) pentahydrít jodičnanu sodného
5) monohydrát uhličitanu amonného
6
Download

Názvosloví ANORGANIKA.pdf