Jüptner, Petr: Specifika zkoumání komunální politiky
Můžeme pro analýzu konkrétního problému komunální politiky použít stejné teoretické
přístupy a nástroje jako pro jevy na jiných úrovních politických systémů? Porovnat podobné případy
na různých úrovních může být velmi složité už proto, že národní i lokální politika mají z hlediska
politické vědy často zcela odlišné problémy. Komunální politika je ve vertikální dimenzi často
zkoumána například z hlediska systému veřejné správy [Kersting 2004: 69n] nebo autonomie
municipalit [Heinelt, Hlepas 2006; Swianewicz 2013], velmi závažný je díky reformám v evropských
zemích [Kersting, Vetter 2003] výzkum tzv. konsolidace municipálních struktur, laicky a ryze česky
řečeno „slučování obcí“ [Baldersheim, Rose et al. 2010; Swianewicz et al. 2010]. Naopak využití
konceptu konsociační demokracie, teorie nacionalismu nebo typologií nedemokratických režimů
naopak přirozeně není z perspektivy komunální úrovně nahlíženo jako prioritní. Druhotná odlišnost
předmětů výzkumu souvisí i s nutností zohlednění komplexnosti komunální úrovně. Zatímco
politologové, sociologové, právníci a ekonomové zaměření na národní úroveň mohou na řešení svých
výzkumných otázek často dlouhodobě pracovat bez vzájemné spolupráce a dokonce i komunikace, na
úrovni obcí a měst není vzhledem k provázanosti problémů interdisciplinarita pouze výhodou, ale
spíše nutností. Lokální ekonomický rozvoj, poskytování služeb, místní správa, odpovědnost
politických aktérů, místní komunita a kandidátní listiny – to vše nejsou oddělitelné problémy, ale
pouze součásti strukturovatelného materiálu pro společenské vědy. Není tedy ani zdaleka
překvapením, že na evropských sítích a výstupech řešících politologické problémy komunální úrovně
participují experti napříč jednotlivými společenskovědními disciplínami. [Baldersheim, Rose et al.
2010; Swianewicz et al. 2010] Řada teoretických přístupů přirozeně propojuje národní a komunální
úroveň, ale nemá významnou užitnou hodnotu pro naši základní otázku. To je případ konceptu
víceúrovňového vládnutí, teorie voleb druhého řádu i teorie politických stran, které jsou
nepostradatelné pro postižení vzájemných vztahů jednotlivých úrovní, ale nepříliš využitelné pro
vypořádaní se s odlišnou kvalitou. Právě případná odlišnost obou úrovní je tedy dle očekávání a zcela
přirozeně nejdůležitějším faktorem, který rozhoduje o možnosti vyřešit konkrétní politologický
problém komunální úrovně prostřednictvím zavedených teoretických přístupů a nástrojů. Teprve po
jejím vypořádání můžeme vyřešit problémy komunálních stranických systémů, voleb a koalic.
Jakkoliv existuje v českém prostředí na politické odlišnosti národní a komunální úrovně
konsenzus [Balík 2008a: 9; Čmejrek, Bubeníček, Čopík 2010: 3-4; Ryšavý 2006], bylo by přijetí
takového univerzálního postulátu krajně kontroverzní. V Evropě najdeme řadu příkladů zemí, kde
komunální politika nevykazuje odlišnosti s ohledem na soutěživost politických systémů, stranický
systém a do určité míry ani na volby. To lze demonstrovat mimo jiné na případech některých
skandinávských zemí, Nizozemí, některých německých zemí, ale například i Litvy [Jüptner, Polinec,
Švec 2007; Jüptner, Polinec 2009]. Máme-li k vysvětlení otázky odlišností obou úrovní dojít co
nejrychlejší cestou, můžeme zmínit poznatek, že klíčovou proměnnou určující podobu politických
aktérů i soutěživost politického systému je především velikost obce [Holtmann, Reiser 2008: 289].
Odlišnost komunální politiky se tedy zvyšuje spolu se snižující se průměrnou velikostí municipality.
Tím se dostáváme zpět ke zmíněnému konsenzu, který reflektuje roztříštěnost a různorodost české
municipální struktury, která patří s tou slovenskou a francouzskou k těm nefragmentovanějším
Evropský sociální fond
Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
vůbec. Právě k ní lze tedy vztáhnout vysoký podíl nestranických aktérů [Holtmann, Reiser 2008: 289]
a nesoutěživých politických systémů v českých municipalitách, se kterým se musíme vyrovnat.
Odlišnost České republiky v rámci evropské komunální politiky má dopad i na podobu jejího
politologického výzkumu. Čerstvě etablovaná česká politická věda se ke komunální politice dostala po
svém ustavení v polistopadové době přirozeně později než k jiným problémům. [srov. Balík 2002;
Jüptner 2001; Jüptner, Hudák, Svoboda 2003; Šaradín, Outlý 2004; Valeš 2007]. Od počátku se navíc
logicky musela soustředit na vypořádání specifik české komunální politiky jako například politické
aktéry a politickou soutěž, což ji odvedlo od hlavních témat evropské diskuse jako jsou již uvedené
konsolidační reformy nebo reformy exekutivních modelů. Vyjádřením této „sisyfovské“ mise je
rozdělení přístupu k výzkumu komunální politiky „shora“ a „zdola“ Stanislavem Balíkem [Balík 2008a:
8-9] – právě jím definovaný přístup „zdola“ je vyjádřením cíle zohlednit při analýze komunální politiky
i ty nejmenší a často alternativně fungující politické systémy. Z hlediska oboru je určitou slabinou i
oddělení české politologie od oboru „veřejná politika“, které je v porovnání se stavem politické vědy
v jiných zemích poměrně nezvyklé a zejména s ohledem na komunální politiku i komplikované. Určitá
jednostrannost však nemusí být pouze slabinou, ale může představovat i silnou stránku. Právě díky
zmíněné jednostrannosti v kombinaci s jedinečným výzkumným materiálem má česká politologie
unikátní potenciál s ohledem na vývoj a úpravu konceptů určených pro zkoumání malých a
nesoutěživých politických systémů s nestranickými politickými aktéry.
V rámci uvedení konkrétních příkladů takových výsledků záměrně vynecháváme autory
z právních a sociologických pracovišť (mj. Michal Illner, Josef Bernard, Dan Ryšavý), pro které nejsou
političtí aktéři výhradním předmětem jejich odborného zájmu, i významnou část politologických
autorů (mj. Jaroslav Čmejrek, Lukáš Valeš). Pro demonstraci přístupů k analýze specifické komunální
úrovně v České republice nám tak vedle vlastních textů poslouží příklad aplikace teorie koalic na
komunální politiku Stanislavem Balíkem [Balík 2008a, 2008b, 2009], koncept jader jako unitárních
aktérů v komunální politice [Jüptner 2004] nebo originální typologie modelů lokální demokracie
Václava Bubeníčka [Bubeníček 2010: 96n].
Naznačená práce Stanislava Balíka [2008a, 2008b, 2009] je příkladem aplikace již existujícího
konceptu [Říchová 2000: 119n], který však musel být pro účel aplikace na vzorek české komunální
politiky upraven či přizpůsoben. Koalici byl nucen vzhledem k časté absenci koaličních smluv
vztáhnout ke složení exekutivy [Balík 2008a: 48-49]. Ačkoliv tento autor vnímá politické strany jako
unitární aktéry [Balík 2008a: 50], ve svých výzkumech rozlišoval případy, kdy jsou součástí koalice
jednotlivci, resp. v koalici je pouze část strany či kandidátní listiny [Balík 2009: 197]. Dále se při
analýze ideové propojenosti koalic musel vyrovnat se zařazením nezávislých sdružení, které se
rozhodl klasifikovat jako středové [Balík 2008a: 52]. Byl si při tomto řešení vědom určitého
zjednodušení [Balík 2008a: 52], nicméně vytvoření předpokladu se stalo nezbytným předpokladem
aplikovatelnosti teorie. Právě díky předpokladům jako klasickým komponentám vědecké práce pak
mohl Stanislav Balík shromáždit a analyzovat široký vzorek koalic v obcích s rozšířenou působností
[Balík 2008a] nebo v okresech Šumperk a Jeseník [Balík 2008b]. Určité zjednodušení se tak stalo
důležitým krokem k posunu stavu poznání, do kterého doplnil reflexi tzv. širokých a všeobecních
koalic [Balík 2009: 194-196]. Pokud bychom však použili striktně „dolňáckou“ perspektivu [srov. Balík
Evropský sociální fond
Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
2008a: 9] a snažili se postihnout specifika a kontext jednoho konkrétního systému, nemohli bychom
nenarazit na problémy i u těch nejzákladnějších předpokladů. Zpochybnit lze dokonce i samotnou
racionalitu cílů politických aktérů, protože na komunální politice přímo participují vzhledem k nízkým
nákladům na vstup do systému i zájmové skupiny, motivaci ve smyslu cílů bychom pak u některých
aktérů dokonce mohli označit i jako společenskou nebo statusovou. [Jüptner 2006] Problematický je i
předpoklad politických stran jako unitárních aktérů. Ty mají v české komunální úrovni často pouze
volnou strukturu, nemají zavedené místní sdružení, nominují řadu nestraníků a ve spojitosti
s politickou kulturou malých obcí často nejsou disciplinované či dokonce ani koordinované. [Jüptner
2001,2004] Třetím důležitým problémem je otázka ideové propojenosti. Vzhledem k nepolitickému
charakteru komunální politiky je otázkou, zda by nebylo nutné otázku ideové propojenosti pro účel
aplikace na malé obce redefinovat, případně ji vzhledem k obtížnosti a nákladnosti takové redefinice
z celého konceptu zcela vyjmout. Tato komponenta teorie koalic má napomoci k postižení logiky
tvorby koalic, na pragmaticky orientované komunální úrovni ji však v některých případech může spíše
zamlžovat a zastiňovat tak podstatnější faktory napomáhající k utváření koaličních vazeb jako jsou
například osobní vztahy [Jüptner, Hudák, Svoboda 2003: 183] nebo etablovanost jednotlivých aktérů.
Tři naznačené problémy by rozhodně neměly představovat překážku aplikace společenskovědních
teorií, ale spíše by měly nabádat k ostražitosti při zpracování případových a kontextuálních studií.
Například problém s nekoordinovanými a nedisciplinovanými stranami v případě konkrétních
politických systémů lze vyřešit pomocí konceptu tzv. jader, která představují pokus o hledání
unitárních aktérů i napříč kandidátními listinami. [Jüptner 2004]
Dílčí problémy s aplikací jinak nenahraditelných teorií nás vedou k otázce po konceptech,
které byly vyvinuty pro „malou“ komunální politiku „na míru“. Není náhodou, že právě v českém
prostředí malých municipalit díky Václavu Bubeníčkovi [Bubeníček 2010] takový koncept díky jeho
typologii modelů lokální demokracie vzniknul. Vyvíjet nové přístupy je mimořádně obtížné, pokud se
to však povede, je možné se zaměřit na skutečně podstatné znaky politických systémů. Originální
Bubeníčkova typologie [Bubeníček 2010: 96-99] nechává zcela stranou obtížně řešitelné otázky
unitárních aktérů, koalic i fungování politických systémů v období mezi volbami, aby přesto postihla
podstatné momenty politických systémů malých obcí díky analýze přístupů k sestavování
kandidátních listin před volbami. Tento koncept je tak nejen originální a funkční, ale i poměrně
snadno aplikovatelný.
Seznam literatury:
Baldersheim, H., L.E. Rose (ed.) 2010. Territorial Choice. The Politics of Boundaries and Borders.
London: Palgrave Macmillan.
Balík, S. 2008a. Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Brno: Centrum pro
studium demokracie a kultury.
Balík, S.. 2009b. Okresy na severu. Komunální politika v okresech Šumperk a Jeseník v letech 19892006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Evropský sociální fond
Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
Balík, S. 2009. Komunální politika. Obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada Publishing.
Bubeníček, V. 2010. „Lokální modely demokracie ve venkovských obcích ČR“. Pp 96-102 in Čmejrek,
J., V. Bubeníček, J. Čopík. Demokracie v lokálním politickém prostoru. Specifika politického života
v obcích ČR. Praha: Grada Publishing.
Čmejrek, J., V. Bubeníček, J. Čopík. 2010. Demokracie v lokálním politickém prostoru. Specifika
politického života v obcích ČR. Praha: Grada Publishing.
Heinelt, H., N. Hlepas. 2006. „Typologies of local government systems“. Pp. 21-42 in Bäck, H., H.
Heinelt, A. Magnier (ed.) The European Mayor: political leaders in the kontext of local democracy.
Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, Pp. 21-42.
Hudák, J., P. Jüptner, J. Svoboda (ed.). 2003. Komunální politické systémy. Praha: Desktop Publishing
UK FF.
Jüptner, P. 2001. Komunální koalice a politické modely. Politologická revue. 6 (2), Pp. 147-158.
Jüptner, P. 2004. Komunální koalice a politické modely. Politologická revue. 10 (2), Pp. 81-101.
Jüptner, P. 2006. Konfrontace teorie koalic s lokální politikou. In: Koalice a koaliční vztahy. 1. vyd.
Plzeň: Aleš Čeněk, Pp. 109-118.
Kersting, N. 2004. Die Zukunft der lokalen Demokratie. Modernisierungs- und Reformmodelle.
Frankfurt: Campus Verlag.
Holtmann, E., M. Reiser (ed.) 2008. Farewell to the Party Model? Independent LocalLists in East and
West European Countries. Wiesbaden: VS Verlag.
Ryšavý, D. 2006: Komunální je komunální a velká je velká! K hypotéze politizace lokálních politických
elit. In: Sociologický časopis. 42 (5), Pp. 683-699.
Říchová, B. 2000. Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál.
Swianiewicz, P. 2013. An Empirical Typology of Local Government Systems in Eastern Europe. In:
Local Government Studies, DOI: 10.1080/03003930.2013.807807.
Swianewicz, P. (ed.) 2010. Territorial consolidation reforms in Europe. Budapest: Open Society
Institute
Šaradín, P., J. Outlý (ed.) 2004. Studie o volbách do zastupitelstev v obcích. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci.
Valeš, L. 2007. Zrod demokratických politických systémů okresů Klatovy, Domažlice a Tachov a jejich
vývoj v 90. letech 20. století. Plzeň: Aleš Čeněk.
Vetter, A., N. Kersting (ed.) 2003. Reforming Local Government in Europe. Opladen: Leske + Budrich.
Evropský sociální fond
Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
Download

Juptner_Specifika zkoumání komunální politiky_logo.pdf