Naučná stezka Luleč
KONEC 2. SV. VÁLKY
9
Osvobozování Lulče
V dubnu 1945 postupovaly jednotky Rudé armády od jihovýchodu k Brnu. Občané v Lulči
vnímali přesuny německých vojsk a železniční přesuny s jejich municí. Jejich obranu měly
zajistit protiletadlové dělostřelecké pozice v úbočí pod kostelem sv. Martina a na Skalkách.
Němci vyhlásili nucenou pracovní povinnost mužů ve věku 16–60 let k budování zátarasů
na silnicích. Práce musely pokračovat i během náletů sovětských letadel.
V poledne 21. dubna bylo ostřelováno i zdejší nádraží palubními zbraněmi letadel útočících
na lokomotivu. Střelami byli zasaženi zaměstnanci železniční stanice – přednosta Jan Štěpán, pokladník Antonín Kovář a Jan Žemla, železniční důchodce; zůstali na místě mrtvi.
Při dalším náletu po poledni 25. dubna byl zasažen ve stanici stojící nákladní vlak se
40 vagony munice. Byla určena k obraně Němců ve Vyškově. Když se přímým zásahem vznítil
vagon s třaskavinami, postupně explodovaly i další vozy. Největší detonace způsobily vagony
plné ekrazitu. Po nich zůstaly krátery, do nichž by se „vešla“ budova železniční stanice, která
však nebyla příliš poškozena. Ale okolní domy shořely nebo se rozpadly. Kusy kolejnic létaly
až za kostel sv. Martina.
Protifašistický odboj koncem
2. světové války
Trosky německého vojenského muničního vlaku,
který 25. dubna 1945 napaden sovětskými bitevníky
a zničen na nádraží v Lulči.
Lulečský most a jeho okolí se roku 1945 stalo magickým místem pro dva
proudy odboje, moskevský a londýnský.
Partyzánské hnutí na Vyškovsku představovala poblíž Lulče skupina
„Jindra-Gryc“. V únoru i březnu 1945 dochází mezi členy skupiny Marie
Sedláčková, zvaná Manka. Vytýčila si úkol setkat se s „Petrem“, jedním
z konfidentů gestapa Janem Dvořákem, o němž tušila, že je zrádce. Schůzka se uskutečnila 13. 3. 1945 na mostě u Lulče. Most byl však pod kontrolou gestapa z Brna. Manka střelila Petra do břicha, ale byla gestapáky
zraněna a přemožena. Zemřela v Mauthausenu.
Sabotáže na železnici naplánovala skupina mladých sokolů destrukci
kolejí mezi svahy. Zkusili to 9. 4. 1945 u silničního mostu v Lulči, úspěšní
však byli až 19. 4. u Marchanic.
Letecké bombardování po poledni 27. dubna už souviselo s přiblížením fronty k obci.
Toho dne bylo několik ruských letadel u Nemojan a nad Kopaninami sestřeleno. Místa
nálezu jejich zbytků jsou vyznačena na mapě.
Stezku vybudoval:
Tento projekt Naučná stezka „Luleč“ je spolufinancován Evropskou unií z Evropského zemědělského
fondu pro rozvoj venkova v rámci opatření III.1.3.
Podpora cestovního ruchu Programu rozvoje venkova
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí
Rudá armáda útočila na Luleč od Nemojan
a Tučap, některé její oddíly vstoupily do lesů
u Habrovan, odkud pak provedly obchvatný útok
do týlu obranných postavení Němců. Při osvobozovacích bojích přišla věž kostela sv. Martina
o kopuli, neboť tam Němci měli pozorovatelnu
a kulomet. Lulečtí občané byli v tu dobu schováni ve sklepech, rychle zhotovených krytech
a jeskyních.
Vybudování dále podpořili:
Junák – svaz skautů
a skautek ČR,
středisko Vyškov
Obec Luleč
Pro texty jednotlivých témat Naučné stezky Luleč byly použity tyto zdroje:
kroniky Obce Luleč, vlastivěda moravská VYŠKOVSKO, ENCYKLOPEDIE KELTŮ
NA MORAVĚ A VE SLEZKU, Muzeum Vyškovska, CS.WIKIPEDIA.ORG,
WWW.DRAHANSKA--VRCHOVINA.CZ
Další informace najdete na WWW.ns-lulec.skauting.cz
Leželi s nevinnou chlapeckou tváří
na chladné jarní zelenavé hlíně
a květy na ně padaly.
Usnuli chlapci prapodivně.
Pršelo. Leželi dál. Navstali.
( z básně Vojty Kramáře „Tři bílé rakve“)
K osvobození Lulče došlo odpoledne 28. dubna 1945. Ještě se však střílelo. Předčasné opuštění krytu zaplatili životem tři hoši. Při osvobozování Lulče padlo 54 rudoarmějců a dva rumunští vojáci. Od r. 1939 přišlo
o život 7 občanů. V koncentračním táboře zahynul i filozof prof. Josef Tvrdý.
Download

Osvobozování Lulče